Král IDZikmund potvrzuje dále zmíněný prodej a dává k němu svůj souhlas, a to na přání IDJaroslava z IDBlahotic (Jaroslaus de Blahoticz), který před něj předstoupil a přednesl, že IDZikmundův bratr IDVáclav IV., král český (Boemie), svěřil listinou2 soud Chodů neboli úřad chodského soudce, který do té doby příslušel purkrabství v IDDomažlicích (purgraviatum3 in Tusta4), IDOldřichovi z IDMířkova (Myryzko)5 a ten tento úřad později prodal IDJaroslavovi. Dále IDZikmund nově a neodvolatelně daruje IDJaroslavovi a jeho dědicům a potomkům tento soud neboli úřad chodského soudce se všemi příslušejícími právy, jurisdikcemi, užitky a příslušenstvím, a to z moci, kterou nad tímto úřadem má, aby jej řečený držel, nikoliv však na úkor práv jiných osob. Nakonec IDZikmund stanovuje, že práva zaručená touto listinou má požívat i kdokoliv, kdo ji bude držet v souladu se svobodnou vůlí IDJaroslava.
2: Odpovídající listina Václava IV. byla vydána 24. srpna 1388 na Křivoklátě. Srov. Pangerl 1875, s. 247‒248, č. 4.3: V C Burggraviatum; v E Burgraviatum.4: V C Thustam !.5: V C Myryska; v D a E Mirzkow.
- Relatio IDFriderici de IDKolowrath, IDJaroslai de IDBlahoticz6
6: Podle C, v B KV chybí; v D a F chybí jméno Jaroslava z Blahotic, který byl na originále nejspíše připsán jako adresát, nikoliv další relátor.
- A: N/A
- B: Opis z poslední čtvrtiny 15. století v kopiáři „Priuilegia Chodonum a Joanne, Karolo, Wenceslao, Sigismundo, Ladislao, Georgio et Wladislao“
- C: Opis z 16. století
- D: Opis ze 17. století
- E: Opis z 18. století
- F: Opis z 19. století
- A: N/A
- B: ANM Praha; A ‒ Sbírka pergamenů; sign. Perg.-A 549 (stará sign. A 476); fol. 9r‒v
- C: SOA Plzeň ‒ SOkA Domažlice se sídlem v Horšovském Týně; AM Domažlice; stará sign. I a 2 nebo stará sign. I a 5; fol 5r‒v
- D: NA Praha; ČDK; inv. č. 759; sign. IV D 7; kart. 530
- E: NA Praha; Stará manipulace; inv. č. 2687; sign. P 106/CH9; kart. 1740
- F: ANM Praha; F ‒ Topografická sbírka; kart. Č. 29; sign. Domažlice ‒ privilegia; sub dato
- RI XI, č. 4424
- RI XI NB/4, v tisku
- Pangerl 1875, s. 155‒156, 228
- Emler 1868, sl. 273.
- Sedláček 1893-IX, s. 77 a 115
- Roubík 1931, s. 34‒36
Datace v originále tercio die festi Circumcisionis Domini způsobila řadu problémů při jejím převodu do dnešní podoby. Zde je upřednostněn překlad „třetího dne (po) svátku Obřezání Páně“, jak to učinil již Emler 1868, sl. 273. Jiní historici však předpokládali, že byla zaměněna slova dies a feria, tedy že se jedná o třetí den týdne neboli o úterý. I když je tato záměna ve středověké datační praxi velmi nepravděpodobná, tak bylo ono úterý snad nedopatřením kladeno přímo na sváteční den, a to patrně kvůli přehlédnutí v tabulce (kalendář č. 2, Velikonoce 23. března), kdy 1. leden vskutku připadá na úterý, ale pouze v přestupném roce, což ovšem není případ roku 1421. Takovouto dataci k 1. 1. uvádí např. Pangerl 1875, s. 156, pozn. 40, zde však správně propojuje svátek až se středečním dnem. Podle něj Roubík 1931, s. 36; Roubík 1940, s. 26. Datum 7. ledna, tedy první úterý po středečním svátku Obřezání Páně, uvádí Altmann (RI XI, č. 4413).