Purkmistr a konšelé IDKutné Hory (purkmistr a konšelé na Horách Kutnách) dosvědčují, že městských knihách je záznam paní IDBětky (panie Bětky), v němž je uvedeno, že tesař IDVáclav, IDMatras a IDMaňas (Wáclaw tesař, Matras a Maňas) vyznali před městskou radou, že byli společně v hospodě v IDČáslavi (na jedné hospodě w Čáslawi), kde paní IDBěta upomínala svého bratra Jana Žebráče (swého bratra Jana Žebráče) o peníze, které jí nemohl pro platební neschopnost vydat, ale před svědky prohlásil, že po jeho smrti je jedinou právoplatnou dědičkou na zboží, které mají ve IDLhotě (we Lhotě).
My purkmistr a konšelé na Horách Kutnách, známo činíme tiemto listem, ktož jej čísti nebo čtúce slyšeti budú, že w našich knihách swědomie panie Bětky, a k jejie prosbě, w tato slowa stojí napsáno: Tak jakož sú té chwile wyznáwali Wáclaw tesař, Matras a Maňas, wstúpiwše před plnú raddu, každý osobně wyznali jsú společně a dobrowolně swědčili řkúce: Jedné chwíle byli sme spolu na jedné hospodě w Čáslawi, a tu paní Bětka upomínala swého bratra Jana Žebráče z peněz, a on řekl k nie: „Buoh to wie, milá sestra, žeť nynie peněz nemáme, a přes to slyšíte wšickni, kohož je tuto pán Buoh přihodil: jestiť naše wlastnie sestra nedielná a neodbytá; neuchowáliť nás pán Buoh, jinéhoť nemá býti to, než twé; nebť jest prawá dědička toho sbožie we Lhotě“. To a jiného nic nadepsaní swědkowé wyznáwají. Datum anno MCCCCXXXIII, sabbato post Viti martyris.