IDAnna (Aniczka), manželka IDProkopa z Olšan (Procopa z Olsan) a vdova po IDVacku Chvalovi (Waczkowa s Chwal), sice zdráva na těle, ale v obavách z válečných událostí, a též proto, že nefunguje úřad zemských desek a ani není ustanoven jiný řád v zemi, činí své poslední pořízení, které adresuje svým přátelům a příbuzným; nejprve odkazuje IDProkopovi z Olšan, svému manželovi, všechno své movité i nemovité zboží, které má ve vsích, na platech, dluzích, zástavách nebo na jakýchkoliv jiných věcech, a zejména mu postupuje zboží po nebožtíkovi IDVacku Chvalovi, jejím prvním manželovi, které jí zapsal a odkázal, konkrétně zboží ve Chvalkách (Chwalach), v IDKbelích (Kbel), Kostomlatech (Costomlatech), Počernicích (Poczerniczich), v Suchdole (Suchdole) poblíž IDPrahy (Prahy), na IDBašťku (Basstku), v IDDobrém Poli (Dobrempoli), na IDRychmberce (Rychmberze), který drží pan IDFlaška (Panie Flasskowie), a také na Dobré (Dobre), již má v držení IDDrch (Drch), a ustanovuje, že všechna tato zboží smí IDProkop s dětmi, které s IDAnnou má nebo mít bude, dědičně užívat; pokud by bylo třeba zboží po její smrti prodat, zastavit nebo směnit, nemá být IDProkopovi v jeho úmyslech překáženo; dále si vymiňuje, aby IDProkop z výše uvedeného zboží jejich dceři IDAničce (Aniczcze), ve chvíli její plnoletosti, vyplatil hotově 60 kop grošů pražských nebo jí zapsal 6 kop grošů platu na některých svobodných dědinách. Dále odkazuje IDElišce Langaštové (Elsscze langasstowe), své sestře, a jejím dětem na témže zboží sumu 20 kop grošů pražských, které jí má IDProkop vyplatit hotově nebo jí zapsat 2 kopy grošů věčného ročního platu; též žádá, aby se IDProkop postaral o dceru IDAničku, dokud nedosáhne plnoletosti, a aby jí nijak nesnižoval těch 60 kop grošů, které má dostat; a jestliže by IDAnička zemřela dříve, než dosáhne plnoletosti, a IDProkop by zůstal živ, odkazuje IDAnna výše zmíněných 60 kop grošů jemu a jeho dětem a také žádá, aby dědictví po zesnulém IDVackovi získal z poloviny IDProkop a druhou polovinu pak její sestra IDEliška; jestliže by IDProkop zemřel dříve než jejich dcera, která by ještě nedosáhla plnoletosti, má ji k sobě vzít do péče paní IDEliška, IDAnina sestra, i s těmi 60 kopami grošů; pokud by v její péči IDAnička zemřela a nedosáhla by plnoletosti, má výše zmíněný obnos peněz připadnout paní IDElišce a jejím dětem, s výjimkou dcery IDElišky, která je již z domu. IDAnna si dále vymiňuje možnost libovolné změny tohoto poručenství a také ustanovuje, že pokud by její muž zemřel dříve než ona, pozbývá tento list platnosti. A pokud dojde k otevření zemských desek, nechá vložit a zapsat všechno svchupsané zboží do desek, a to na první, druhé nebo třetí suché dny; pakliže by byl v zemi ustanoven jiný řád, mimo desky zemské, také žádá o zapsání a vložení výše zmíněného na ty samé suché dny; a pokud by za jejího života nedošlo k otevření desek ani by nebyl ustanoven žádný jiný řád v zemi, žádá, aby tento list posloužil jako plná moc pro jejího muže a děti a aby byla zachována všechna jejich práva na daná zboží.
- IDJaroš z Chlumu (Jarossie z Chlumu)
- pražský purkrabí IDJiřík z IDRudné (Girzika z Rudne)
- IDCtibor z IDLuštěnic (Cztibora z Lusstienicz)
- IDCtibor ze IDZbudovic (Cztibora z zhudlowicz)
- IDJaroš z Chlumu: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- IDJiřík z IDRudné: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- IDCtibor z IDLuštěnic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
- IDCtibor ze IDZbudovic: N/A; N/A; ohlášeno přivěšení
Já Anička, někdy Vackova z Chval a již slovutného Prokopa z Olšan manželka, oznamuji tiemto listem všěm vuobec i každému zvláště, že, ačkolivěk jsúci zdráva na těle, však proto obávajíci sě v těchto časiech válečných a nebezpečných puotek a příhod rozličných, po ňavadž v nich nenie sebú člověk jist ijedné hodiny, a také nechtieci statku svého, kteréhož mi jest pán Buoh všemohúcí z své štědrosti pójčiti ráčil, přátelóm svým a příbuzným na zmatciech zuostaviti, poňavadž dcky zemské v své moci nejsú ani který řád jest miesto desk zemských ustanoven, i zjednávám a zpuo sobuji toto své poručenstvie obyčejem tiemto: Najprve odkazuji a mocně vzdávám napředpsanému Prokopovi z Volšan, muži svému, všecko zbožie své movité i nemovité, kdežby to kolivěk bylo, buďto na dědinách, na platiech, na dluziech, na zápisech nebo na jiných kterýchkolivěk věcech, a zvláště ten diel a své všecko právo, kteréž mi jest nebožcem Vackem z Chval v mém dluze a za mój dluh odkázáno a zapsáno, jakožto na Chvalách, na Kbele, na Kostomlatech, na Počernicích, na Suchdole blíž Prahy, na Baštku, na Dobrém Poli, na Rychmberce někdy páně Flaškově, na Dobré, ježto Drch drží, tak aby toho všeho zbožie se vším mým právem i panstvím týž Prokop z Olšan, muž mój, s těmi dětmi, kteréž se mnú má nebo mieti bude, mohl poživati jakožto svého vlastnieho a dědičného; pakliby jemu toho potřebie bylo, po mé smrti aby jě mohl prodati, zastaviti, směniti anebo s ním učiniti jakožto s svým vlastním, což by sě jemu líbilo, a na tom aby jemu od mých přátel nebylo překáženo obyčejem ižádným; než toto chci a vymieňuji, aby týž Prokop, muž mój, z toho ze všeho zbože, kteréž sem jemu vzdala a odkázala, vydal a skutečně splnil Aničce, dceři mé, když by k létóm rozumným přišla, šedesát kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského hotových peněz anebo jí šest kop gr. platu ročnieho a věčného na čistých a svobodných dědinách ukázal a podle řádu zemského dobře objistil. Dále odkazuji paní Elšce Langaštové, sestře své, a dětem jejím z téhož statku dvadceti kop gr., a ty aby jim vydal také svrchupsaný muž mój, anebo aby jim dvě kopě gr. platu ročnieho věčného a jistého ukázal; a dokudž hy táž Anička k letóm svým rozumným nepřišla, dotud aby týž Prokop jí mocně vládl a ji u sebe na ztravě choval a plnú jí potřebu dal, a na těch šedesáti kopách aby jí Prokop nic nesrážel; a jestli žeby Aničky, dcery mé, pán Buoh neuchoval prve, nežli by let rozumných došla, a Prokop muž mój po ní živ zuostal, tehdy aby šedesát kop gr., kterých sem jí odkázala, spadlo naň i na jeho děti plným právem a ku pravému dědictví, a k tomu také aby naň spadlo a na jeho děti jejieho všeho puol dielu, kterýž jest jí nebožtík Vacek z Chval zapsal a odkázal, a druhá polovice na paní Elšku Langaštovu a na jejie děti; pakliby muž mój syrchupsaný prve umřel, nežli napředpsaná Anička, dcera má, nemající let rozumných, tehdy po jeho smrti aby ji vzala k sobě na práci paní Elška, sestra má, i s těmi šedesáti kopami, jakož napředpsáno stojí, a chovala ji u sebe do jejích let rozumných; a neuchoval-li by pán Buoh u nie té Aničky, dcery mé, dřéve let rozumných, tehdy veškeren její diel po nebožci Vackovi i také těch šedesát kop gr. aby spadlo na túž sestru mú a na jejie děti plným právem na rovný diel, kromě Elšky, dcery jejie, kteráž jest již oddělena. Než toto sobě ku pomoci vymieňuji a pozóstavuji, abych toto poručenstvie změniti mohla, když bych chtěla kolivěk, a také umřel li by svrchupsaný Prokop, muž mój, prve nežli já, tehdy hned potom tento list a zápis žádné viece moci neměl. A jestliže budú dcky zemské otevřeny a úředníky obyčejnými osazeny za mého zdravie, tehdy chci svrchupsanému muži svému to a jeho dětem všecko zbožie, kteréž sem jemu vzdala, ve dcky zemské vedle řádu a obyčeje zemského vložiti a zapsati, a to na prvnie, na druhé anebo konečně na třetie Suché dni, když by dcky zemské byly otevřeny; pakliby který jiný řád byl miesto desk zemských v této zemi České uložen, ježto by jeho páni, rytieři, zemané země této za právo obecně požívali, tehdy chci jemu tiem řádem to zbožie zapsati a objistiti, a to také na prvnie, na druhé anebo konečně na třetie Suché dni, když by takový řád byl ustanoven; pakliby nebyly ani dck zemské otevřeny za mého zdravého života ani který řád byl miesto desk zemských uložen tehdy aby tento list a zápis plnú moc i plné právo měl, obdržal i zachoval napředpsanému muži mému i jeho dětem k napředpsanému zboží tak plně a právě, jakož bych je jemu i jeho dětem ve dcky zemské před úředníky desk zemských se vší opatrností i ohradú, kterýž jest kteráž má při tom z vobyčeje i z práva zachována býti, vložila a zapsala. Toho na svědectvie prosila sem múdrých a opatrných pánuov purgmistra a konšelóv Starého města Pražského, urozeného pana Jaroše z Chlumu a slovutného panoši Jiříka z Rúdné, v ty časie purkrabie hradu Pražského, Ctibora z Luštěnic a Ctibora z Zhudovic, že jsú své pečeti vlastnie přivěsili k tomu listu, jenž dáp léta od narozenie pána našeho Ježíše Krysta tisicého čtyrstého a osmmezcietmého v pondělí den sv. Mikuláše.