IDKunát Kaplíř ze IDSulevic, seděním na IDVimperku (Vinterberce), uděluje všem měšťanům IDVimperku i obyvatelům z předměstí právo volného prodeje jejich dědin, domů, louk, sedlišť, statků, zboží a všeho jmění, se svolením bratra IDČáslava ze IDSulevic a strýce IDPetra Kaplíře ze IDSulevic, tou dobou pobývajícího v IDUhrách na hradě v IDKittsee. Rovněž uděluje všem obyvatelům právo svobodného odkazu. Při absenci závěti má být správou majetku pověřena městská rada, dokud se o movité i nemovité majetky nepřihlásí nejbližší rodinný příslušník. Pokud takový člověk nebude nalezen, konšelé jsou povinni vybrat ze svých řad dva zástupce, a ty ustanovit správci odúmrti na tak dlouho, dokud se neobjeví výše zmíněný dědic. Následující rok a den má být v kostelích a v době konání městských trhů vyvoláváno jméno zemřelého. Pokud za výše zmíněnou dobu nebude dědic nalezen, smí vimperští radní, po tom, co se postarají o případné dluhy a duši zemřelého, odumřelé majetky udělit kostelu anebo komukoliv jinému, pro obecné dobré města, a IDKunát za sebe i své budoucí dědice slibuje, že tomu nebude nijak bránit, ale žádá, aby mu byly zachovány všechny poplatky. Ten, komu by připadly tyto majetky, musí být poslušen městu i svému pánovi; pokud by byl dědic shledán nezpůsobilým, musí do 1‒2 měsíců majetky odprodat městské radě. Tyto svobody IDKunát uděluje i třem přilehlým dvorům, Hartlovu, Šteflovu a Andrlovu, a též všem loukám a dědinám, které od pradávna k městu náležely. Dále vypočítává všem obyvatelům robotní povinnosti: dle potřeby mají orat zahradu před hradem, též mají sušit seno na louce nad prostředním mlýnem a beze škody na panském majetku ho odvézt; svézt mají též porost z lesa až ke třem mlýnům; mají povinnost zdvihat hradní a městskou bránu, bude-li to třeba; žádné jiné robotní povinnosti obyvatelé mít nemají, výjimku tvoří pouze doba válečného stavu a jiné vážné důvody, kdy se musí obyvatelé příkazům podrobit. Všechna výše zmíněná ustanovení se IDKunát za sebe i za budoucí držitele zavazuje dodržovat; pokud by se protivil těmto nařízením, ztratil by svou víru i čest. Konečně, tento list má mít trvalou právní platnost, i pokud bude zničen ohněm, vodou či sežrán moly.
- IDKunát Kaplíř ze IDSulevic: ?; ?; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDČáslav ze IDSulevic: ?; ?; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDPetr Kaplíř ze IDSulevic: ?; ?; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDJan z IDRožmitálu: ?; ?; přivěšená na pergamenovém proužku
- IDČeské Budějovice: ?; ?; přivěšená na pergamenovém proužku
- A: SOA Třeboň; SOkA Prachatice; AM Vimperk; inv. č. 1; sign. I-A-1; aktuální uložení neověřeno
- B: SOA Třeboň; SOkA Prachatice; AM Vimperk; inv. č. 56; sign. II-34; fol. 55r‒56
- A: N/A
- B: https://digi.ceskearchivy.cz/141/57
- Sedláček 1897-XI, s. 143
- Starý 1963, s. 27
- John 1979, s. 98
- Kozojed 2009, s. 130‒131
- Modlitbová 2014, s. 17‒18
Vejm! jméno svaté a nerozdielné Trojice amen. Mysl lidcká vrtká, proto všech věcí paměť hyne kromě těch, kteréž by listy pevnými z dobrých lidí pečetmi byly utvrzeny. Protož buď všem známo, tak něnějším jakožto budúcím, že já Kunát Kapléř zu ! Sulevic seděním na Vinterberce, pán a dědic zbožie vinterberského1), znamenav užitek poctivý a slepšenie budúcie dědictvie a zbožie mého tudiež na Vinterberce i mých budúcích, aby měštěné moji v městě Vinterberce2) i po nich budúcí snašnějě a pilnějě své dědiny, domy, chalupy, městiště i jiná jměnie svá tak v městě jakošto i v předměstí dělali, opravovali i slepšovali jakošto k dědictví sobě i svým budúcím, z dobrým rozmyslem i s svých přátel radú, zvláště s svolením bratra mého mlazšieho Časlava, 3) vedle mne a se mnú dědice nedielného, i s povolením i ponučením našeho strýco milého, pana Petra Kapléře z Sulevic, ten čas v zemi Uherské seděním v Kečigi,4) dal jsem i mocí listu tohoto dávám týmž měštěnom i předměšťákom vinterberským i jich všem budúcím k věčnosti, aby dědiny, domy, lúky, sedliště, statek, zbožie, jměnie svá za svého života zdravého mohli vzdáti neb směniti, prodati i poddati řádem před konšely a mými úředníky, komuž by koli chtěli, jako své vlastnie mocně bez překazy všie mé i mých všech budúcích. Také kterýžkoli z nich napředpsaných měšťanov neb předměštákov ležal by na smrtedlné posteli, muož rozkázánie učiniti a kšaft před konšely neb súsedy neb přátely svými a svoj statek svrchní neb zpodní, movitý i nemovitý, odkázati i dáti, komuž by koli chtěl, buď odtud z města neb odjinud, svobodně. Pakli by umřel bez kšaftu vnáhle neb kdekoli smrtí kterúžkoli, tehdy konšelé budú jmieti plnú moc i právo v jeho statek se uvázati a ten zpravovati tak dlúho, až by opatřili, který by najblišší přietel jeho hodný byl kdežkoli, ješto by konšely uveden jměl býti do jměnie i v statek bez mé i mých budúcích všie odpory umrlého. Pakli by ne mohl tak brzo nalezen býti přietel najbližší, tehdy konšelé jmají z obecních zachovalých nebo z sebe dva vybrati neb kolikž budú chtieti, aby ti zpravovali jměnie a statek odumřeného tak dlúho, dokudž by přietel najblišší nebyl na lezen, na něhož spravedlivě ta otúmrl spadla jest. A to jmá býti voláno a hlášeno v svátky v kostelech a v trhy v třěch tu na Vinterberce i v okolních městech, aby ptán byl najbližší přietel umrlého, a to jmá státi do dne a do roka rovně počítajíc. A když by minul rok a den prostě ot umrlého, nebyl-li by žádný přietel optán v tom času, tehdy konšelé jmají moc i právo tu otúmrl, opatřiec dluhy, ač by které byly, i duši umrlého, obrátiti vedle rady obecních dobrých lidí na potřebu kostelní neb na obecné dobré toho města, a já ani moji budúcí na tom na všem, jakož svrchu psáno stojí, překážeti nejmáme pode ctí a pod vierú, takovú však výmluvú, aby v tom práva má ani mých budúcich i poplatci neminula, jakošto vstupné a sstupné, únos, oheň, vražda a jiné věci k těm podobné, kterýchžto nevypustiem z moci své i jiných po mně budúcich pánov. Také ten, komuž by bylo vzdáno, poddáno neb odkázáno neb na kohož by spadla otúmrl, jmá býti hoden pánu i městu; pakli by byl nehodný neb výpovědný neb kterakkoli zašlý, ač by žádal glejtu, pán, kterýž bude toho času, jmá jej vedle rady konšelskie glejtovati a ubezpečiti za měsiec neb za dva, aby v tom mochl odprodati, vypósobiti svú věc a svoj nápad bezpečněa a k svému požitku obrátiti bez mé i mých budúcích všie překazy. Ti také dvorové tři nad městem, Hartlóv, Šteflóv, Andrlov, i hamry jmají túž svobodu v témž vedle měšťanov napředpsaných. Lúky také neb dědiny odkúpené od města, kteréž od staradávna k městu slušely, ktož je koli držeti bude, slobodu túž jmá v nich a móž je dáti, odkázati bez mých práv pohoršenie i města, jakož napřed psáno stojí. Také aby tíž měštěné i jich budúci robotami všelikterými bezprávnými odte mne i od mých budúcích nebyli obtieženi, roboty jich spravedlné tuto vypisuji: Najprve zahradu před hradem orati jmají, kolikrát by bylo potřebie, lúku nad mlýnem prostředním jmají sušiti a zvézti tak řádem bez škody panské. Také les k mlýnom třem stavící pod město s pomocí těch okolních vsí, kteréž by slušely k těm mlýnóm, svézti jmají. Jmají také pomoci zdvihati, což by na hradě neb mostu kdy a kolikrát by bylo potřebie. Jiných všech robot oni i jich budúcí jmají prázdni býti, leč bych já neb moji budúcí v naši pilnú potřebu, jakošto u války neb v jiné příhody, jich z prosby žádali, k čemuž tehdy jmají se k prozbě naší v poslušenství dobrotivě okázati. A na tom na všem, jakož v tom listu psáno stojí, já i moji budúcí nejmáme jim i jich budúcím překážeti ani tiem hnúti věčně. Pakli bych já na tom překazil neb tiem hnul, učinil bych proti své cti i vieře, a moji budúcí učinili by z moci a bezprávně. Byl-li by také list tento kdy kterak pokažen ohněm, vodú, moly neb kterakkoli, nejmá své moci ztratiti. A na svědomie toho všeho i ku pevnému zdržení pečet svú a pečeti bratra mého vlastnieho již psaného Časlava i strýce našeho, pana Petra již jmenovaného, přivěsil sem a pro další paměť i jistotu připrosil sem, aby urozený pan Jan z Rozintála seděním na Blatné a opatrní súsedé moji, páni měštěné z Budějovic5) pečeti své vedle našich přivěsili, kteréžto jsú přivěšeny k tomuto listu s naší dobrú vólí i s přiznáním. Jenž jest dán i staly jsú se tyto věci a dály na Vinterberce léta ot narozenie syna Božieho tisícieho čtvrtého sta čtrmezcietmého tu neděli před svatým Antonym.
Byl synem Jana Kaplíře ze Sulevic; o něm A. Sedláček, Hrady XI, str. 143—144.
Vimperk, s. o. Vimperk. — Okolo r. 1263 byl postaven hrad Vimperk na počátku královských hvozdů; Přemysl Otakar II. jej svěřil Purkartovi z Janovic, v jehož rodě se udržel až do 2. pol. 14. stol. Tehdy bylo podhradí proměněno v městečko, jimž vedla obchodní cesta z Bavor do Čech. Pány z Janovic vystřídali sice v držbě Vimperka v 1. pol. 14. stol. svatojánští rytíři ve Strakonicích, ale nakonec jej dostali zase Janovští. Teprve na sklonku života Karla IV. se objevuje jako držitel, patrně jen zástavní, Jan Rotlev, urburéř království Českého, načež se stává Vimperk zbožím královským. Václav IV. jej pak dal v manství Hanušovi, Jarkovi a Kunátovi, bratřim Kaplířům ze Sulevic (A. Sedláček, Hrady XI, str. 143; J. V. Šimák, České dějiny I. 5, str. 1043—1044).
O něm A. Sedláček l. c., str. 143—144.
Sloužil králi Zikmundovi v Uhrách, kde se stal hejtmanem bratislavského hradu a držel zápisně hrad Kopčany (tamže str. 143; též V. Chaloupecký, Středověké listy ze Slovenska. Slovenský archiv, sv. I, 1937, Bratislava —Praha, str. 235).
O přitištění pečeti je požádal listem z r. 1424 (bez bližšího určení), uloženým v archivu Národního musea v Praze (srv. Archiv Český, sv. XXI, str. 191).