Král Zikmund osvobozuje s dobrým rozmyslem a svojí radou a jménem svých dědiců a nástupců, českých králů a moravských markrabat, opata a celý konvent velehradského kláštera (monasterii Welegradensis) a jejich nástupce po dobu desíti let ode všech poplatků, berní a lozunků a všech ostatních poplatků různého druhu (collectis, steuris, bernis, lozungis, exaccionibus, inposicionibus seu aliis solucionibus universis, personalibus atque mixtis) s výjimkou obecné berně (generali seu terrestri berna duntaxat excepta), za škody, které utrpěli během války s husity, kdy byl velehradský klášter zcela zničen a vypálen (ipsorum monasterio funditus disrupto et cum multis aliis ipsorum bonis ignis voragine consumptis), takže jsou nuceni prosit o cizí pohostinnost (coguntur aliena hospicia mendicare). Zikmund nařizuje podkomořímu českého království a moravského markrabství a dalším úředníkům, aby pod pohrůžkou jeho tvrdé nepřízně nenutili opata a konvent velehradského kláštera platit tyto poplatky po dobu desíti let. Zikmund se až do své smrti zavazuje nezastavit majetek velehradského kláštera. Pokud by však přesto na někoho klášterní statky převedl, považuje se takové nařízení za neplatné.
- Ad mandatum domini regis Michael prepositus Boleslauiensis.
- Na rubu: R(egistrata) Henricus Fiie.
- A: N/A
- B: MZA Brno; E 7 ‒ Cisterciáci Velehrad; sign. G 191; fol. 111r‒111v
Nejistota v dataci vyplývá ze zápisu v kopiáři, v kterém soudová ruka opravila původní datum 14. prosince 1423 v Tatě (datum in Tata anno domini millesimo CCCCo XXIIIo tercia feria ante festum sancti Thome apostoli regnorum nostrorum anno Ungarie etc. XXXVIIo Romanorum XIIIIo et Boemie quarto) na 30. března 1421 v Znojmě (datum civitate Znoymensi anno domini millesimo CCCCo XXIo dominica Quasimodo geniti regnorum nostrorum anno Ungarie etc. XXXIIIIo Romanorum XIo et Boemie primo). Pro datum 14. prosince 1423 svědčí podpis protonotáře Michala z Břestu, který byl protonotářem až od října 1421.1 Datum 14. prosince 1423 v Tatě souhlasí i se Zikmundovým itinerářem a listinou ze 16. prosince 1423 v Tatě.
1: Forstreiter 1924, s. 115; Elbel 2009, s. 124‒126; Elbel 2011b, s. 146‒149; RI XI, Nr. 4654