Farář ze Suchdola (farář z Suchdola) si stěžuje Oldřichovi II. z Rožmberka na to, že purkrabí Jan ze Štítné (Jan Štítenský purkrabě) a Jan, rychtář z Třeboně (Jan rychtář z Třeboně), mu odpírají 24 grošů (XXIIII groše do roka) úroků z pokrčmného v Suchdole nad Lužnicí (v Suchdole). Podobně Kříha a Fileš (Kříhu a na Fileše), rybáři ze Suchdola (rybáře z Suchdola), mu odpírají 2 (dva odpieráta) rybné desátky, který ustanovil Jindřich, purkrabí na Lutové (Jindřich purkrabě Lutovský), odvolávající se přitom na Oldřicha (na tvú sě Milost). Uvádí, že když upomínal štítenského purkrabího z pokrčmného, ten se na něj rozhněval, zadržel mu 2 úroky, které mu slíbil vydat a hájil se tím, že faráři Oldřich propustil 6 kop grošů (VI kop) z loňského svatojiřského a svatohavelského úroku. Suchdolský farář tedy si vzal 1 kopu grošů (jedné kopu) a zbytku se doposud nedomohl. Žádá Oldřicha, aby v této věci zakročil a nechal mu tolik potřebný úrok vyplatit. Připomíná, že mu to slíbil na Nových Hradech (na Novém Hradě) před svou matkou Alžbětou z Kravař a z Plumlova (svú matkú) a Janem, purkrabím na Lutové (purkrabí Lutovským Janem). Dále žaluje na Jana ze Štítné štítenského purkrabího, že mu v době, kdy byl za Čeňka z Vartenberka (za pana Čeňka) jmenován do svého úřadu, nevyplatil 3 kopy grošů (tří kop) prvního úroku. Navíc povolil Stoklasovi, rychtáři ze Suchdola (rychtářovi z Suchdol, tak řečenému Stoklasa), aby ho přesvědčil, že si má namísto úroku vzít kostelní peníze s tím, že mu uvedený úrok složí na svatého Jakuba (na svatého Jakuba) 25. července, což však neučinili. Tímto svým konáním štítenský purkrabí a suchdolský rychtář Jan způsobili, že mu osadníci veškerou vinu svalují na faráře a činí mu za to hrubé příkoří. Situaci zhoršil i tím, že měl mít 3 ½ grošů (III 1/2 groše) obecních peněz, za něž byli ustanoveni rukojmí, a když je napomínal, začali mu vyhrožovat, že jej upálí i s jeho čeledí. Nicméně ne všichni se vůči němu chovají zle, v osadě jsou i dobří a šlechetní lidé; část je však zmatená a další by se nejraději zbavili jakékoliv vrchnosti. Upozorňuje, že se objevují i tací, kteří nerespektují posty, svěcení svátků, poutě ke křížům, nechodí na kázání a odmítají zpověď. Oprávněně se obává o život, neboť z Lomnice nad Lužnicí (z Lomnice) učinili výpad na jeho dvůr, kde zastihli kněze Šimona z Nových Hradů (Šimon s Nového Hradu) u křtu 2 dětí (dětí dvé křtil), který se jen tak tak zachránil útěkem. Neštítili se vzít chleba, který dávali na boží muka a při tom pokoušeli Boha. To se dozvěděl od Divůčka (Divóček), který to vše vypověděl před farářem z Nových Hradů (Novohrazským farářem). V nekřesťanském chování pokračovali, když na Velký pátek (u veliký pátek) 14. dubna 1430 se kostelníci zmocnili vybrané ofěry (vofěru). Týž den jej očekával na prahu s mečem služebník Krajíře z Krajku (Krajieřóv), usilující mu o život, což může doložit svědky. Kromě toho mu činí různá další příkoří, které nevypsal. Prosí Oldřicha, aby rozhodně zakročil. Bez podpory z německých zemí (z Němec) by umřel zimou, neboť mu bránili chodit do lesa na dříví. Osadníci mu odpírají odvádět desátky s tím, že nebydlí u kostela, ačkoliv vždy až do svatého Jiljí (až do svatého Jiljí) 1. září vykonával kostelní právo všem, kteří k němu přišli.
- A: N/A
- B: SOA Třeboň; Velkostatek Třeboň; sign. I A 3 K alfa č. 63 h; aktuální uložení neověřeno
- Nejedlý 1913, s. 17, pozn. 44.
- Müller 1985, s. 530, 543, pozn. 149.
- Šimůnek 2005, s. 43, 296.
- Čornej 2011, s. 391.
- Čornej 2021, s. 391.
Já farář z Suchdola, kaplan váš, dávám Tvé Milosti na vědomie, urozený a milostivý pane milý, najprve, že Jan Štítenský purkrabě praví, bych neměl pokrčmného mieti v Suchdole, jakož jsem od staradávna ten úrok bral, jakož sem sě v kostel uvázal, a toho jest dvojieho XXIIII groše do roka. Tuť jest mi Jan rychtář z Třeboně odjal jeden úrok XII grošov a Štítenský purkrabě druhý také XII grošov. Také žaluji Vašie Milosti na rybáře z Suchdola na Kříhu a na Fileše, žeť mi nechtie dávati desátku rybného, jakož jest to pan Jindřich purkrabě Lutovský ustavil, dva mi dáváta a dva odpieráta. Pak ta dva, kteráž mi nedáváta, těmto bránie dávati a na tvú sě Milost odvolávají; a já také chci na tom dosti mieti, při čem mě Tvá Milost ostaví. A tu, kdyžť sem upomínal purkrabí Štítenského z toho pokrčmného, tehdy sě jest na mě rozhněval, a podle toho také mi dva úroky stavil a slíbiv mi je prve dáti, a pravie, že mi Vašie Milost propustila lonský úrok svatojiřský a svatohavelský; a toho jest VI kop. Tehdy sem toho úroka jedné kopu vzal a ostatekť mi ještě nenie dán. A za toť Tvé Milosti prosím, rač Tvá Milost to kázati dáti, nebť sem velice potřeben. Neb mi jest Tvá Milost slíbila na Novém Hradě před svú matkú a před purkrabí Lutovským Janem na mě laskav býti. Takéť toho túžím na Štítenského, když sě jest uvázal za pana Čeňka v úřad, tu mi jest prvnieho úroka nevydal, tří kop, a toho úroka povolil jest vzieti rychtářovi z Suchdol, tak řečenému Stoklasa; a ten rychtář namluvil purkrabí, abych vzal miesto toho úroka kostelnie penieze, a za to sta mi oba slíbila Štítenský i rychtář, aby mi položila na svatého Jakuba ty tři kopy, a tu jsú mi nepoložili, a ještě tajemně, aby osada nezvěděla a na mě sě nerozhněvala, a toho jsú neučinili. A to zvěděvše na mě osada, že jsem jim vobecné penieze utratil, ješto jsú mi toho věřili velice, i rozhněvala sě na mě a mají nechuť ke mně skrze to. A ještě viece: kteréž sem měl penieze obecné III 1/2 groše, a ještě viec měli dáti, ty mi kázal vobci dáti, a těch všech peněz přie, a za to jest rukojmě; a ti rukojmě, když jsem je napomínal, ještě mi hrozí a řkúc: Budeš upálen i s svú čeledí. Ale toho všickni nepravie, ale jsú druzí dobří a šlechetní, a druzí změtení, a třetí jsú, že by neradi měli ani pána ani kněží. Také jsú druzí, že, když jim zapovieme, vigilje maso jedie a svátkóv nesvětie, po křížích nechtie choditi, a ještě jiné kazie a nedadie sě jim zpoviedati, ani jiných poslušenství chtie činiti. Také z Lomnice vybili mi dvuor i všecky zámky zlámali, hledajíc, zdali by mě nalezli; a tu jsem já nebyl, než byl jest kněz Šimon s Nového Hradu, dětí dvé křtil, a ten jest jedva utekl na bláto. A tu vzemše pecen chleba ze dvora, i dávali božím mukám a řkúce: Jsi-li Buoh, jez tento chléb. A při tom jest byl Divóček a přiznal mi sě jest před Novohrazským farářem. Také u veliký pátek pobrali jsú mi kostelníci vofěru, a na posviecenie, a řkúce: Co ty máš s tiem činiti? A ten den na posviecenie čekal mne jeden člověk Krajieřóv na prahu s mečem, chtěje mi protivenstvie učiniti anebo mě zahubiti; a tohoť mám dobré svědky. A mnohoť mi jiného protivenstvie činie, ještoť jsem nepsal. Protož, milý pane, prosímť Tvé Milosti, rač to Tvá Milost opatřiti, mohl-li bych mezi nimi přebývati, čili nic. Neb i takéť jsú mi lesy zapověděny, ještoť sem sobě potřebu činil; byť mi súsedé nedávali z Němec, umřel bych zimú. Item desátkóv osadní nechtie dáti, řkúce, kdy sedeš u kostela; ač u kostela vždy až do svatého Jiljí, než z Třeboně činil sem jim právo kostelnie, kteří tu přišli.