IDOldřich II. z IDRožmberka ujišťuje IDkrále Zikmunda (Tvá Milost), že žádné příměří s nepřítelem nehodlá uzavřít, přestože v důsledku toho utrpí na svých statcích nemalé škody; slíbené peníze z IDVratislavi (u Vratislavi) ještě nedostal. Žádá jej o radu, má-li se s nimi sejít, jak oni požadují. Snažně prosí o pomoc proti nim. Informuje o příměří v IDPlzeňském kraji, které uzavřela část plzeňského landfrýdu (najmocnější v Plzenště hradové) krátce po míru z 18. říjnu. Přiznává, že pro nedostatek ozbrojených sil již nemůže vést válku otevřeně a energicky, ale pouze tajně a roztroušeně (Byť je věšeli jako prvé zjevně, nesmieme; než podtají, kohož lapie, utopie aneb umořie).
- Schmidt 1908, s. 241.
- Válka 2005, s. 85.
- Šmahel 1993-III, s. 172.
- Šmahel 2002-II, s. 1368.
- Kubíková 2004, s. 60‒61.
- Elbel 2016, s. 12.
- Elbel 2019b, s. 266.
Jakož mi Tvá Milost píše, abych příměří neměl: račiž věděti, žeť jeho nemám aniž miením mieti; a žeť lidi v mém kraji shánějí, a já jim toho bráně, velikú škodu pro to beru. Aniž ještě těch peněz, kteréž mi Tvá Milost u Vratislavi odkázala, mám; pro kteréžto veliké škody beru, takže již s těmi škodami sobě neviem konce. A také rač věděti, žeť na mně sjezdu žádají, chtiece ke mně, kdež bych jim kázal, přijeti. Protož mám-li či nic to učiniti, rač mi dáti věděti. A prosím Tvé Milosti, aby na mě svú pomocí jakožto na služebníka svého ráčil zpomenúti, neb já nechtě Tvé Milosti starati, veliké škody beru, úfaje Tvé Milosti jakožto pánu svému, že mně z té núzi již ráčíš pomoci; nebť mi jest od nepřátel velmi těžko. Také posielal sem několiko listuov a poslové druzí sú zjímáni a druzí sú Tvé Milosti došli a Tvá Milost mi neodpověděla, takže já vždy toho rozkázánie od Tvé Milosti očekávám, jinak nemieně, než jako služebník Tvé Milosti učiniti. Také rač věděti, žeť sú takměř najmocnější v Plzenště hradové příměří učinili, těch nejmenuje, Tvá Milost sě dobře toho uptá. Než lépe by bylo, máme-li váleti, abychom příměří nedělajíc, společně váleli. Také vždy sě bojím, by mě neosočili k Tvé Milosti. Prosím, bylo-li by co toho, jakož sem i prvé často prosil, aby neráčil věřiti: neb jsem hotov, z čehož by mi vinu dali, vyvésti sě a před Tvú Milosti státi, a že bohdá jinak neučiním, než jako služebník Tvé Milosti. Také žeť tak znamenitě jako prvé nepřátelóm pro jich velikú sílu nemohu překážeti, tak mnoho jako prvé lidí nemaje: než což jediné kradí mohu okolo vojsky i také jinde, kázal sem překážeti. Byť je věšeli jako prvé zjevně, nesmieme; než podtají, kohož lapie, utopie aneb umořie.