z 198 stránek
Titul
1
2
3
4
5
6
7
8
Předmluva
9
10
11
12
13
14
15
Edice
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
Poznámky
188
189
190
191
192
Seznam vlastních jmen
193
194
195
196
Obsah
197
198
Název:
Písně žáků darebáků : Výbor ze středověké latinské poesie žákovské (Carmina scholarium vagorum : Poesis latinae medii aevi nonnulla exempla)
Autor:
Mertlík, Rudolf; Krátký, Radovan
Rok vydání:
1948
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
198
Počet stran předmluvy plus obsahu:
198
Obsah:
- 1: Titul
- 9: Předmluva
- 16: Edice
- 188: Poznámky
- 193: Seznam vlastních jmen
- 197: Obsah
upravit
Strana 1
CARMINA SCHOLARIUM VAGORUM PÍSNĚ ŽÁKŮ DAREBÁKŮ PAMÁTCE JANA VILIKOVSKÉHO
CARMINA SCHOLARIUM VAGORUM PÍSNĚ ŽÁKŮ DAREBÁKŮ PAMÁTCE JANA VILIKOVSKÉHO
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Strana 5
Strana 6
CARMINA SCHOLARIUM VAGORUM POESIS LATINAE MEDII AEVI NONNULLA EXEMPLA * SFINX PRAGAE 1948
CARMINA SCHOLARIUM VAGORUM POESIS LATINAE MEDII AEVI NONNULLA EXEMPLA * SFINX PRAGAE 1948
Strana 7
PÍSNĚ ŽÁKŮ DAREBÁKŮ VYBOR ZE STŘEDOVĚKÉ LATINSKÉ POESIE ŽÁKOVSKÉ * SFINX PRAHA 1948
PÍSNĚ ŽÁKŮ DAREBÁKŮ VYBOR ZE STŘEDOVĚKÉ LATINSKÉ POESIE ŽÁKOVSKÉ * SFINX PRAHA 1948
Strana 8
Strana 9
9 PŘEDMLUVA (hce-li kdo poznat staročeskou lyriku, musí se věno- vat i studiu staročeské lyrické tvorby psané latinsky. Bez poznání latinské literatury středověké — ať jde o tvorbu původu domácího nebo cizího — nelze zhod- notit a vyložit snad žádné literární dílo staročeské. Př. studiu celkové tendence vývojové i při studiu vývoje české produkce písňové jsou památky latinské světské lyriky velmi důležitým pramenem. K těmto památkám se musíme obrátit i tehdy, chceme-li získat objektivní obraz středověkého kulturního života u nás. Celá produkce středověké světské lyriky psaná jazy- kem latinským, která se rozvíjela v kulturní Evropě od počátku 12. století, byla až dosud označována jednot- ným termínem vagantská poesie. Podnět k jejímu vzniku se hledal jednak ve změně životních podmínek (živější styky obchodní a dopravní a s nimi spojený všeobecný kulturní i hospodářský rozmach), jednak ve vytvoření c zvláštního typu vzdělaneckého „potulných studentů“ (vagi, vagantes), který se počíná jasněji rýsovat v polo- vině 12. století v souvislosti s všeobecným neklidem doby, jenž zachvátil všechny vrstvy obyvatelstva. (Charakterisují jej na př. stále se rozmáhající pouti do Svaté země a křižácké výpravy.) A tehdejší studenti — klerikové (tímto názvem se nazývali studenti vůbec, i když šlo o příslušníky jiných fakult než theologických) byli hlavními představiteli charakteristických znaků oné doby: museli putovat za vzděláním z města do města, poněvadž se na žádné tehdejší universitě nepěstovaly všechny discipliny.
9 PŘEDMLUVA (hce-li kdo poznat staročeskou lyriku, musí se věno- vat i studiu staročeské lyrické tvorby psané latinsky. Bez poznání latinské literatury středověké — ať jde o tvorbu původu domácího nebo cizího — nelze zhod- notit a vyložit snad žádné literární dílo staročeské. Př. studiu celkové tendence vývojové i při studiu vývoje české produkce písňové jsou památky latinské světské lyriky velmi důležitým pramenem. K těmto památkám se musíme obrátit i tehdy, chceme-li získat objektivní obraz středověkého kulturního života u nás. Celá produkce středověké světské lyriky psaná jazy- kem latinským, která se rozvíjela v kulturní Evropě od počátku 12. století, byla až dosud označována jednot- ným termínem vagantská poesie. Podnět k jejímu vzniku se hledal jednak ve změně životních podmínek (živější styky obchodní a dopravní a s nimi spojený všeobecný kulturní i hospodářský rozmach), jednak ve vytvoření c zvláštního typu vzdělaneckého „potulných studentů“ (vagi, vagantes), který se počíná jasněji rýsovat v polo- vině 12. století v souvislosti s všeobecným neklidem doby, jenž zachvátil všechny vrstvy obyvatelstva. (Charakterisují jej na př. stále se rozmáhající pouti do Svaté země a křižácké výpravy.) A tehdejší studenti — klerikové (tímto názvem se nazývali studenti vůbec, i když šlo o příslušníky jiných fakult než theologických) byli hlavními představiteli charakteristických znaků oné doby: museli putovat za vzděláním z města do města, poněvadž se na žádné tehdejší universitě nepěstovaly všechny discipliny.
Strana 10
10 Ještě v 12. století proslula na př. Paříž studiem theolo- gie, Bologna právnictvím, Orleáns pěstováním svobod- ných umění, Salerno medicinou atd.; do těchto měst se pak nahrnuly desetitisíce studentů. Proto měli studenti různé výsady, na př. privilegium volné cesty všemi zeměmi. To vše přispívalo k šíření poesie, neboť studenti nosili s sebou písně, jež na školách slyšeli nebo i sami složili. Ve Francii, kde je kolébka vagantského života, se těmto studentům říkalo goliardi, což značilo totéž, co vaganti. Tito vaganti zpívali v lyrických verších v nekonečných variacích o radostech i žalostech lásky a života. Ve shodě se svým životem pěstovali i písně pijácké, hráčské a společenské. Jejich milostná poesie se však jen zřídka vyznačuje jemností a něžností. Na- opak je z největší části smyslná a cynická. K proslulosti vagantů přispěla hlavně poesie satirická, tepající zkaže- nost světskou, kárající zlořády veřejného života a ne- šetřící ani církve a jejích institucí, ani představitelů církevního života. Nebyly to však básně ani protikato- lické, ani revoluční a nebyly psány vaganty: jejich skla- datelům šlo jen o všeobecnou nápravu a o návrat k starým dobrým mravům. Ale dnes se již nedíváme tak romanticky jako do nedáv- na na vagantství a vaganty, jejichž existenci shledáváme už o několik století dříve, než se počala pěstovat světská lyrika, a to v životě potulných mnichů*), kteří zneuží- vali ochotně poskytovaného pohostinství klášterního, sbírali dary a vyhýbali se práci i duchovním povin- nostem. Je jisté, že příliš veliký počet tehdejších vysokoško- láků (hlavně theologů) neodpovídal potřebě, že nebylo tolik volných míst, aby se všichni uplatnili a že tedy velká část se stávala vaganty. Odtud vyplývá i Schu- *) Jejich pohoršlivý způsob života - semper vagi et nunquam sta- biles, et propriis voluntatibus et gulae inlecebris servientes - stále se toulající a nikdy ne usedlí, vlastním choutkám a vnadidlům žaludku sloužící - kárá již sv. Benedikt (zemřel r. 543).
10 Ještě v 12. století proslula na př. Paříž studiem theolo- gie, Bologna právnictvím, Orleáns pěstováním svobod- ných umění, Salerno medicinou atd.; do těchto měst se pak nahrnuly desetitisíce studentů. Proto měli studenti různé výsady, na př. privilegium volné cesty všemi zeměmi. To vše přispívalo k šíření poesie, neboť studenti nosili s sebou písně, jež na školách slyšeli nebo i sami složili. Ve Francii, kde je kolébka vagantského života, se těmto studentům říkalo goliardi, což značilo totéž, co vaganti. Tito vaganti zpívali v lyrických verších v nekonečných variacích o radostech i žalostech lásky a života. Ve shodě se svým životem pěstovali i písně pijácké, hráčské a společenské. Jejich milostná poesie se však jen zřídka vyznačuje jemností a něžností. Na- opak je z největší části smyslná a cynická. K proslulosti vagantů přispěla hlavně poesie satirická, tepající zkaže- nost světskou, kárající zlořády veřejného života a ne- šetřící ani církve a jejích institucí, ani představitelů církevního života. Nebyly to však básně ani protikato- lické, ani revoluční a nebyly psány vaganty: jejich skla- datelům šlo jen o všeobecnou nápravu a o návrat k starým dobrým mravům. Ale dnes se již nedíváme tak romanticky jako do nedáv- na na vagantství a vaganty, jejichž existenci shledáváme už o několik století dříve, než se počala pěstovat světská lyrika, a to v životě potulných mnichů*), kteří zneuží- vali ochotně poskytovaného pohostinství klášterního, sbírali dary a vyhýbali se práci i duchovním povin- nostem. Je jisté, že příliš veliký počet tehdejších vysokoško- láků (hlavně theologů) neodpovídal potřebě, že nebylo tolik volných míst, aby se všichni uplatnili a že tedy velká část se stávala vaganty. Odtud vyplývá i Schu- *) Jejich pohoršlivý způsob života - semper vagi et nunquam sta- biles, et propriis voluntatibus et gulae inlecebris servientes - stále se toulající a nikdy ne usedlí, vlastním choutkám a vnadidlům žaludku sloužící - kárá již sv. Benedikt (zemřel r. 543).
Strana 11
II mannova definice: Vagant je potulný klerik nebo žák, příslušník početného učeneckého proletariátu, jenž se vytvořil s rozkvětem a rozvojem universit v XII. a XIII. stol., který nemohl dosáhnouti prebendy (nebo ji dostal teprve po dlouho- letém čekání) a byl nucen hledati si živobytí jiným způ- sobem. Můžeme též připustit, že se četní studenti s oblibou potulovali světem i dobrovolně, neboť je lákalo pozná- vání cizích zemí a nadto samo mládí bývá dobrodružné a rádo se uchyluje z vyjetých kolejí na cesty volné a ničím nespoutané. Můžeme být též přesvědčeni, že nejen tento toulavý život, nýbrž studentský život vůbec byl bohatý na zážitky radostné i smutné, že s hladem a bídou se v něm střídal dostatek a pohodlí a že smysl pro humor a jakýsi druh rošťáctví byl zpravidla solí studentského života. A rovněž připustíme, že mezi skutečnými vaganty byli vskutku i básníci a že z ne- smírného počtu dochovaných anonymních výtvorů lze i vagantům přičíst autorství některých písní. V tom se shodují též všichni badatelé, kteří se teprve v době nejnovější zabývají daleko hojněji než dříve středověkou latinskou produkcí básnickou. Moderní vědecká medievalistika jen v tom se liší radikálně od staršího romantického pojetí, že nepokládá za autory středověkých latinských lyrických skladeb jen vaganty nýbrž dovozuje, že jako autoři latinsky píšící vynikli na tomto poli poesie žáci, t. j. tehdejší universitáni, že především jim vděčíme za vše, co se nám ze středověké poesie traduje, a že tito žáci byli bezpochyby studenty v pravém slova smyslu vzornými. Jak jinak bychom si vysvětlili přečetné stížnosti církevních hodnostářů na darebácký a ničemný způsob života některých vagantů, v nichž se však nikdy nemluví o tom, že by byli tito vaganti též literárně činní? A jest mnoho jiných a zá- važných důvodů, proč přisuzujeme autorství latinské světské lyriky všeobecně žákům, ne však výhradně vagantům. U studentů a kleriků, kteří měli sklony k toulavému
II mannova definice: Vagant je potulný klerik nebo žák, příslušník početného učeneckého proletariátu, jenž se vytvořil s rozkvětem a rozvojem universit v XII. a XIII. stol., který nemohl dosáhnouti prebendy (nebo ji dostal teprve po dlouho- letém čekání) a byl nucen hledati si živobytí jiným způ- sobem. Můžeme též připustit, že se četní studenti s oblibou potulovali světem i dobrovolně, neboť je lákalo pozná- vání cizích zemí a nadto samo mládí bývá dobrodružné a rádo se uchyluje z vyjetých kolejí na cesty volné a ničím nespoutané. Můžeme být též přesvědčeni, že nejen tento toulavý život, nýbrž studentský život vůbec byl bohatý na zážitky radostné i smutné, že s hladem a bídou se v něm střídal dostatek a pohodlí a že smysl pro humor a jakýsi druh rošťáctví byl zpravidla solí studentského života. A rovněž připustíme, že mezi skutečnými vaganty byli vskutku i básníci a že z ne- smírného počtu dochovaných anonymních výtvorů lze i vagantům přičíst autorství některých písní. V tom se shodují též všichni badatelé, kteří se teprve v době nejnovější zabývají daleko hojněji než dříve středověkou latinskou produkcí básnickou. Moderní vědecká medievalistika jen v tom se liší radikálně od staršího romantického pojetí, že nepokládá za autory středověkých latinských lyrických skladeb jen vaganty nýbrž dovozuje, že jako autoři latinsky píšící vynikli na tomto poli poesie žáci, t. j. tehdejší universitáni, že především jim vděčíme za vše, co se nám ze středověké poesie traduje, a že tito žáci byli bezpochyby studenty v pravém slova smyslu vzornými. Jak jinak bychom si vysvětlili přečetné stížnosti církevních hodnostářů na darebácký a ničemný způsob života některých vagantů, v nichž se však nikdy nemluví o tom, že by byli tito vaganti též literárně činní? A jest mnoho jiných a zá- važných důvodů, proč přisuzujeme autorství latinské světské lyriky všeobecně žákům, ne však výhradně vagantům. U studentů a kleriků, kteří měli sklony k toulavému
Strana 12
12 životu, setkáváme se nezřídka se zarážejícími nevědo- mostmi, kdežto u vlastních tvůrců středověké lyriky musíme naopak předpokládat nadprůměrné vzdělání a nadání, důkladnou znalost latinského jazyka a litera- tury. Jak jinak bychom si vysvětlili, že ovládali virtu- osně veršovou formu, stylistiku, řeckou a latinskou mythologii, filosofii, že vynikali znalostí Písma a že si osvojili i jiné a jiné vědomosti? To vše lze naopak předpokládat u žáků usedlých, horlivě se věnujících studiu. A obsahovou náplň těchto básní si vyložíme stejně dobře psychologií studentského kolektiva; není tedy nutný předpoklad duševní svobody a nezávislosti vagantské. Především nemůžeme přičítat vagantům tvorbu satirickou — satiry psali i vysocí církevní hodnostáři nanejvýš snad satiry na lakotu jednotlivých prelátů a pánů. Vagantům přičítáme toliko autorství písní pijáckých, hráčských a žebravých. U většiny těchto lyrických skladeb autory neznáme. Největší a nejdůležitější sbírku těchto anonymů nalezl v rukopise pocházejícím z 13. století v benediktinském klášteře v Benediktbeuern (pův. název Bura) v Horním Bavorsku, Joh. Andr. Schmeller, a publikoval ji ve Stuttgartě r. 1847. Básně, jež tento codex Buranus obsa- hoval, byly již několikrát od té doby vydány a pod názvem Carmina Burana jsou známy po celém světě. Celou sbírku důkladně zrevidoval, znovu roztřídil a k novému vydání upravil A. Hilka a jeho nástupce O. Schumann. Zatím vyšel v r. 1930 I. díl (básně mora- listické a satirické) a k němu i komentář, v r. 1941 vyšel svazek poesie milostné; komentář k němu (pokud jsem mohl zjistit) ještě nevyšel. Celý codex Buranus má být dokončen svazkem třetím, v němž budou vlastní písně vagantské (pijácké, hráčské atd.) a dvě duchovní dramata. Jde o vydání nesmírného významu a důle- žitosti. Naproti velikému počtu skladeb anonymních máme jen malou část tvorby, jejíž autory bezpečně známe.
12 životu, setkáváme se nezřídka se zarážejícími nevědo- mostmi, kdežto u vlastních tvůrců středověké lyriky musíme naopak předpokládat nadprůměrné vzdělání a nadání, důkladnou znalost latinského jazyka a litera- tury. Jak jinak bychom si vysvětlili, že ovládali virtu- osně veršovou formu, stylistiku, řeckou a latinskou mythologii, filosofii, že vynikali znalostí Písma a že si osvojili i jiné a jiné vědomosti? To vše lze naopak předpokládat u žáků usedlých, horlivě se věnujících studiu. A obsahovou náplň těchto básní si vyložíme stejně dobře psychologií studentského kolektiva; není tedy nutný předpoklad duševní svobody a nezávislosti vagantské. Především nemůžeme přičítat vagantům tvorbu satirickou — satiry psali i vysocí církevní hodnostáři nanejvýš snad satiry na lakotu jednotlivých prelátů a pánů. Vagantům přičítáme toliko autorství písní pijáckých, hráčských a žebravých. U většiny těchto lyrických skladeb autory neznáme. Největší a nejdůležitější sbírku těchto anonymů nalezl v rukopise pocházejícím z 13. století v benediktinském klášteře v Benediktbeuern (pův. název Bura) v Horním Bavorsku, Joh. Andr. Schmeller, a publikoval ji ve Stuttgartě r. 1847. Básně, jež tento codex Buranus obsa- hoval, byly již několikrát od té doby vydány a pod názvem Carmina Burana jsou známy po celém světě. Celou sbírku důkladně zrevidoval, znovu roztřídil a k novému vydání upravil A. Hilka a jeho nástupce O. Schumann. Zatím vyšel v r. 1930 I. díl (básně mora- listické a satirické) a k němu i komentář, v r. 1941 vyšel svazek poesie milostné; komentář k němu (pokud jsem mohl zjistit) ještě nevyšel. Celý codex Buranus má být dokončen svazkem třetím, v němž budou vlastní písně vagantské (pijácké, hráčské atd.) a dvě duchovní dramata. Jde o vydání nesmírného významu a důle- žitosti. Naproti velikému počtu skladeb anonymních máme jen malou část tvorby, jejíž autory bezpečně známe.
Strana 13
13 Mezi nimi zaujímá první místo Primas,*) mistr Hugo z Orléans (žil asi 1093—1160), velmi učený a zcestovalý. Psal epigramy, básně lyrické, satiry a invektivy a užíval rozměrů metrických (hexametrů s vnitřními rýmy, jež mistrně ovládal; říkáme jim hexametry leoninské) i uhlazených veršů přízvučných. Po celý středověk kolovalo mnoho historek o jeho pohotovosti a vtipném reagování na danou situaci, a zprávy ty i jeho verše se dostaly i do Čech a byly zaznamenány písařem Oldři- chem Křížem z Telče. Menší rozmanitost, avšak dokonalejší básnické zpra- cování se projevuje v básních, jež se dochovaly pod jménem Archipoetovým. Archipoeta, rex poetarum, (král básníků) je největší a nejnadanější básník 12. stol. Vyniká nad Primata citem a myšlenkovou prohloube- ností. Nevíme však, kdo se pod jménem Archipoeto- vým tají, ani které byl národnosti. A nevíme ani mnoho o jeho životě, kromě toho, co se dovídáme z fragmentu celé jeho tvorby, pocházející z let 1161—1165. Archi- poeta byl „dvorním básníkem“ Reinalda z Dasselu, kancléře Fridricha Barbarossy a designovaného arci- biskupa kolínského. Své básnické síly dal do služeb politického programu císařova. Lze předpokládat, že i na dvorech jiných církevních hodnostářů se uplatnili básníci — vaganti (vaganti aspoň v tom smyslu, že zanechali studia a dali přednost poměrně bezstarostnému životu ve službách mocných svých ochránců), ale výše Archipoetovy nedosáhl z nich nikdo. Z desíti básní, jež se z díla Archipoetova dochovaly, je nejproslulejší jeho Zpověď (Confessio). Došla velikého rozšíření i u nás. O tomto nejdokonalejším básnickém ztělesnění „vagantského“ života a jeho ideálů krásně říká Vili- kovský, že se Zpověď stala vyznáním celých student- ských generací; přes četné změny, jimž podléhala pro *) Překlad celého souboru dochovaných básní Primatových při- pravuje Rud. Mertlík.
13 Mezi nimi zaujímá první místo Primas,*) mistr Hugo z Orléans (žil asi 1093—1160), velmi učený a zcestovalý. Psal epigramy, básně lyrické, satiry a invektivy a užíval rozměrů metrických (hexametrů s vnitřními rýmy, jež mistrně ovládal; říkáme jim hexametry leoninské) i uhlazených veršů přízvučných. Po celý středověk kolovalo mnoho historek o jeho pohotovosti a vtipném reagování na danou situaci, a zprávy ty i jeho verše se dostaly i do Čech a byly zaznamenány písařem Oldři- chem Křížem z Telče. Menší rozmanitost, avšak dokonalejší básnické zpra- cování se projevuje v básních, jež se dochovaly pod jménem Archipoetovým. Archipoeta, rex poetarum, (král básníků) je největší a nejnadanější básník 12. stol. Vyniká nad Primata citem a myšlenkovou prohloube- ností. Nevíme však, kdo se pod jménem Archipoeto- vým tají, ani které byl národnosti. A nevíme ani mnoho o jeho životě, kromě toho, co se dovídáme z fragmentu celé jeho tvorby, pocházející z let 1161—1165. Archi- poeta byl „dvorním básníkem“ Reinalda z Dasselu, kancléře Fridricha Barbarossy a designovaného arci- biskupa kolínského. Své básnické síly dal do služeb politického programu císařova. Lze předpokládat, že i na dvorech jiných církevních hodnostářů se uplatnili básníci — vaganti (vaganti aspoň v tom smyslu, že zanechali studia a dali přednost poměrně bezstarostnému životu ve službách mocných svých ochránců), ale výše Archipoetovy nedosáhl z nich nikdo. Z desíti básní, jež se z díla Archipoetova dochovaly, je nejproslulejší jeho Zpověď (Confessio). Došla velikého rozšíření i u nás. O tomto nejdokonalejším básnickém ztělesnění „vagantského“ života a jeho ideálů krásně říká Vili- kovský, že se Zpověď stala vyznáním celých student- ských generací; přes četné změny, jimž podléhala pro *) Překlad celého souboru dochovaných básní Primatových při- pravuje Rud. Mertlík.
Strana 14
14 své rozšíření, je to vskutku nejtypičtější a nejtrvalejší projev lidské i básnické konfese středověkého studenta. K Primatovi a Archipoetovi se druží na sklonku XII. století neméně význačný básník Walter ze Chatillonu. Věnoval se hlavně poesii satirické, ale skládal i písně lyrické a duchovní. Na jeho bohatosti a rozmanitosti strofických útvarů možno nejlépe pozorovat velký formální vliv poesie duchovní na světskou. U nás se počala pěstovat žákovská poesie pochopitel- ně později než ve Francii, neboť její rozkvět souvisí se založením pražské university. Tvorba našich žáků na- podobuje cizí vzory a nese všechny jejich znaky. Na účet literární theorie a tradice byla ochuzena o origi- nalitu — pozornosti zasluhuje toliko zvláštní humor a výsměch z vlastní bídy, který je charakteristickým znakem žebravých skladeb našich žáků. Ostatně i v tvorbě cizí — především v básních milostných — je nepatrná originalita (stereotypní líčení příchodu jara, bolestné roztoužení a nesplnění tužby, atd.) a nemůžeme v těchto písních hledat vždy zachycení vlastního zážit- ku, nýbrž spíše jen konvenci. Básnické výtvory žákovské v našich zemích sebral a uveřejnil Julius Fejfalik (Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur V, Vídeň 1861). Tuto velmi záslužnou edici 28 latinských písní, dnes však již za- staralou a téměř nedostupnou, pečlivě zrevidoval a novými nálezy téměř zdvojnásobil univ. prof. Jan Vilikovský. Předčasná smrt tohoto našeho znamenitého medievalisty zabránila publikování latinských žákov- ských skladeb českého původu, a jest proto na těch, jejichž péči byla pozůstalost prof. Vilikovského svěřena, aby odevzdali brzo veřejnosti celý soubor dochovaných žákovských skladeb latinských i českých, který Vilikov- ský již před lety připravil k tisku. Bude to nesmírné obohacení naší vědy a přispěje to rovněž k správnému hodnocení celé naší středověké literární tvorby, jejímž částem, psaným latinsky, nebyla až dosud věnována náležitá pozornost.
14 své rozšíření, je to vskutku nejtypičtější a nejtrvalejší projev lidské i básnické konfese středověkého studenta. K Primatovi a Archipoetovi se druží na sklonku XII. století neméně význačný básník Walter ze Chatillonu. Věnoval se hlavně poesii satirické, ale skládal i písně lyrické a duchovní. Na jeho bohatosti a rozmanitosti strofických útvarů možno nejlépe pozorovat velký formální vliv poesie duchovní na světskou. U nás se počala pěstovat žákovská poesie pochopitel- ně později než ve Francii, neboť její rozkvět souvisí se založením pražské university. Tvorba našich žáků na- podobuje cizí vzory a nese všechny jejich znaky. Na účet literární theorie a tradice byla ochuzena o origi- nalitu — pozornosti zasluhuje toliko zvláštní humor a výsměch z vlastní bídy, který je charakteristickým znakem žebravých skladeb našich žáků. Ostatně i v tvorbě cizí — především v básních milostných — je nepatrná originalita (stereotypní líčení příchodu jara, bolestné roztoužení a nesplnění tužby, atd.) a nemůžeme v těchto písních hledat vždy zachycení vlastního zážit- ku, nýbrž spíše jen konvenci. Básnické výtvory žákovské v našich zemích sebral a uveřejnil Julius Fejfalik (Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur V, Vídeň 1861). Tuto velmi záslužnou edici 28 latinských písní, dnes však již za- staralou a téměř nedostupnou, pečlivě zrevidoval a novými nálezy téměř zdvojnásobil univ. prof. Jan Vilikovský. Předčasná smrt tohoto našeho znamenitého medievalisty zabránila publikování latinských žákov- ských skladeb českého původu, a jest proto na těch, jejichž péči byla pozůstalost prof. Vilikovského svěřena, aby odevzdali brzo veřejnosti celý soubor dochovaných žákovských skladeb latinských i českých, který Vilikov- ský již před lety připravil k tisku. Bude to nesmírné obohacení naší vědy a přispěje to rovněž k správnému hodnocení celé naší středověké literární tvorby, jejímž částem, psaným latinsky, nebyla až dosud věnována náležitá pozornost.
Strana 15
15 A ještě několik slov k našemu překladu: Jsme si dobře vědomi toho, že se nám nepodařilo podat po všech stránkách překlad co možná ideální. Nejsou ko- mentáře ani slovníky, neměli jsme předchůdce, na jejichž práci bychom mohli navázat nebo se o její vý- sledky opřít. A překlad i veršů zcela srozumitelných je mnohdy velmi nesnadný, chceme-li vystihnout charakteristické znaky originálu, nehledíc k tomu, že se vyskytují i verše, jejichž smysl (často pro značné textové porušení) ani vynikající odborníci náležitě nerozluštili. To vše budiž částečnou omluvou pro ta místa, která se nám přes všechnu péči a svědomitost nepodařilo tlumo- čit tak, jak bychom si byli přáli. Ale neustaneme v za- počaté práci a s vděčností přijmeme rady a pokyny pro její zlepšování. Ctenáři, kteří dosud neměli ani při velké sčetlosti nej- menší možnost poznat latinskou poesii žákovskou v českých překladech (nepatrné ukázky v díle Thámově a Vrchlického nemohly tuto příležitost poskytnout), jistě uvítají naši snahu radostně. Ty pak, kteří by se chtěli důkladněji poučit o této nejstarší vpravdě inter- nacionální poesii, odkazujeme na zasvěcenou a snadno dostupnou studii Jana Vilikovského, Latinská poesie žákovská v Čechách, Bratislava 1932, která byla i nám hlavním pramenem k tomuto úvodu. A jsme přesvěd- čeni, že i vysokoškolští posluchači budou vděčni nakla- datelství, které umožnilo též otištění latinských origi- nálů, a že právě tento počin je krásným darem k jubilej- nímu roku 1948, kdy oslavujeme spolu s celým vzděla- ným světem nejskvělejší čin Otce vlasti, založení university v Praze. Rudolf Mertlík Radovan Krátký
15 A ještě několik slov k našemu překladu: Jsme si dobře vědomi toho, že se nám nepodařilo podat po všech stránkách překlad co možná ideální. Nejsou ko- mentáře ani slovníky, neměli jsme předchůdce, na jejichž práci bychom mohli navázat nebo se o její vý- sledky opřít. A překlad i veršů zcela srozumitelných je mnohdy velmi nesnadný, chceme-li vystihnout charakteristické znaky originálu, nehledíc k tomu, že se vyskytují i verše, jejichž smysl (často pro značné textové porušení) ani vynikající odborníci náležitě nerozluštili. To vše budiž částečnou omluvou pro ta místa, která se nám přes všechnu péči a svědomitost nepodařilo tlumo- čit tak, jak bychom si byli přáli. Ale neustaneme v za- počaté práci a s vděčností přijmeme rady a pokyny pro její zlepšování. Ctenáři, kteří dosud neměli ani při velké sčetlosti nej- menší možnost poznat latinskou poesii žákovskou v českých překladech (nepatrné ukázky v díle Thámově a Vrchlického nemohly tuto příležitost poskytnout), jistě uvítají naši snahu radostně. Ty pak, kteří by se chtěli důkladněji poučit o této nejstarší vpravdě inter- nacionální poesii, odkazujeme na zasvěcenou a snadno dostupnou studii Jana Vilikovského, Latinská poesie žákovská v Čechách, Bratislava 1932, která byla i nám hlavním pramenem k tomuto úvodu. A jsme přesvěd- čeni, že i vysokoškolští posluchači budou vděčni nakla- datelství, které umožnilo též otištění latinských origi- nálů, a že právě tento počin je krásným darem k jubilej- nímu roku 1948, kdy oslavujeme spolu s celým vzděla- ným světem nejskvělejší čin Otce vlasti, založení university v Praze. Rudolf Mertlík Radovan Krátký
Strana 16
16 ORDO VAGORUM um in universum sit decantatum: „Ite“, sacerdotes ambulant, currunt cenobite, et ab evangelio iam surgunt levite, sectam nostram subeunt, que salus est vite. In secta nostra scriptum est: „Omnia probate, vitam nostram optime vos considerate; contra pravos clericos vos perseverate, qui non large tribuunt vobis in caritate." Marchiones, Bawari, Saxones, Australes, quotquot estis, nobiles vos precor sodales, auribus percipite novas decretales: quod avari pereant et non liberales. Et nos misericordie nunc sumus auctores, quia nos recipimus magnos et minores, recipimus et divites et pauperiores, quos devoti monachi dimittunt extra fores.
16 ORDO VAGORUM um in universum sit decantatum: „Ite“, sacerdotes ambulant, currunt cenobite, et ab evangelio iam surgunt levite, sectam nostram subeunt, que salus est vite. In secta nostra scriptum est: „Omnia probate, vitam nostram optime vos considerate; contra pravos clericos vos perseverate, qui non large tribuunt vobis in caritate." Marchiones, Bawari, Saxones, Australes, quotquot estis, nobiles vos precor sodales, auribus percipite novas decretales: quod avari pereant et non liberales. Et nos misericordie nunc sumus auctores, quia nos recipimus magnos et minores, recipimus et divites et pauperiores, quos devoti monachi dimittunt extra fores.
Strana 17
17 ŘÁD VAGANTŮ " „Jděte ke všem národům! jakmile kdo slyší, kněží hned se chystají, sbíhají se mniši, zdvíhají se levité od posvátných stránek, běží k naší družině, zdroji radovánek. V našem cechu psáno jest: „Chvalte vše, co chcete, nad naším pak životem, obezřele bděte. Proti těm zlým duchovním jděte na stráž, braši, kteří nechtí darem svým zmírnit bídu vaši. Prosím, druzi milení, ať jste odkudkoli, z Bavor, Rakous, ze Saska, z braniborských polí, všichni nyní poslyšte rozhodnutí nové: nechať zhynou lakomci, item držgrešlové. Poněvadž i soucit nám v srdci nyní roste, přijímáme vznešené, přijímáme prosté, boháče i chudáky, jimž, ač bídu mají, zbožní mniši před nosem dveře zavírají. 2 Písně
17 ŘÁD VAGANTŮ " „Jděte ke všem národům! jakmile kdo slyší, kněží hned se chystají, sbíhají se mniši, zdvíhají se levité od posvátných stránek, běží k naší družině, zdroji radovánek. V našem cechu psáno jest: „Chvalte vše, co chcete, nad naším pak životem, obezřele bděte. Proti těm zlým duchovním jděte na stráž, braši, kteří nechtí darem svým zmírnit bídu vaši. Prosím, druzi milení, ať jste odkudkoli, z Bavor, Rakous, ze Saska, z braniborských polí, všichni nyní poslyšte rozhodnutí nové: nechať zhynou lakomci, item držgrešlové. Poněvadž i soucit nám v srdci nyní roste, přijímáme vznešené, přijímáme prosté, boháče i chudáky, jimž, ač bídu mají, zbožní mniši před nosem dveře zavírají. 2 Písně
Strana 18
18 ORDO VAGORUM Nos recipimus monachum cum rasa corona, et si venerit presbiter cum sua matrona, magistrum cum pueris, clerum cum persona, scolarem libentius tectum veste bona. Secta nostra recipit iustos et iniustos claudos atque debiles, senio combustos, Boemos, Teutonicos, Sclavos et Romanos, stature mediocres, gigantes et nanos, in personis humiles et econtra vanos, bellosos, pacificos, mites et insanos. De vagorum ordine dico vobis iura, quorum vita nobilis, dulcis est natura, quorum delectat animos pinguis assatura, revera plus quam faciat hordei mensura. Ordo procul dubio noster secta vocatur, quam diversi generis populus sectatur; ergo hic et hec et hoc ei preponatur, quod sit omnis generis, qui tot hospitatur.
18 ORDO VAGORUM Nos recipimus monachum cum rasa corona, et si venerit presbiter cum sua matrona, magistrum cum pueris, clerum cum persona, scolarem libentius tectum veste bona. Secta nostra recipit iustos et iniustos claudos atque debiles, senio combustos, Boemos, Teutonicos, Sclavos et Romanos, stature mediocres, gigantes et nanos, in personis humiles et econtra vanos, bellosos, pacificos, mites et insanos. De vagorum ordine dico vobis iura, quorum vita nobilis, dulcis est natura, quorum delectat animos pinguis assatura, revera plus quam faciat hordei mensura. Ordo procul dubio noster secta vocatur, quam diversi generis populus sectatur; ergo hic et hec et hoc ei preponatur, quod sit omnis generis, qui tot hospitatur.
Strana 19
ŘÁD VAGANTŮ 19 Přijímáme mnichy též s hlavou vyholenou, i když přijde farář k nám se svou vyvolenou, kantory i se žáky, kněze s milenkami, student dobře oděný nechť se sdruží s námi! Cech náš přijme ochotně zlé i spravedlivé, kulhavé i zchátralé, stářím neduživé, Čechy, Němce, Italy, Slávů příslušníky, lidi střední postavy, obry, trpaslíky, lidi skromné, chlubivé, bojovné i vlídné, přijme slušné, jakož i hrubiány bídné. Sděluji vám stanovy toulavého cechu: žijem si jak knížata sladce, pro útěchu; potěší nás mnohem víc oběd omaštěný nežli krajíc z bochníku silně ukrojený. Řád náš můžem nazvati cechem po všem právu: k němu lid všech národů přidává se v davu. Proto ten a ta a ti k nám se mohou dáti, členy ze všech národů chceme uvítati.
ŘÁD VAGANTŮ 19 Přijímáme mnichy též s hlavou vyholenou, i když přijde farář k nám se svou vyvolenou, kantory i se žáky, kněze s milenkami, student dobře oděný nechť se sdruží s námi! Cech náš přijme ochotně zlé i spravedlivé, kulhavé i zchátralé, stářím neduživé, Čechy, Němce, Italy, Slávů příslušníky, lidi střední postavy, obry, trpaslíky, lidi skromné, chlubivé, bojovné i vlídné, přijme slušné, jakož i hrubiány bídné. Sděluji vám stanovy toulavého cechu: žijem si jak knížata sladce, pro útěchu; potěší nás mnohem víc oběd omaštěný nežli krajíc z bochníku silně ukrojený. Řád náš můžem nazvati cechem po všem právu: k němu lid všech národů přidává se v davu. Proto ten a ta a ti k nám se mohou dáti, členy ze všech národů chceme uvítati.
Strana 20
20 ORDO VAGORUM Ordo noster prohibet matutinas plane: sunt quedam fantasmata, que vagantur mane, per que nobis veniunt visiones vane; sic qui tunc surrexerit, non est mentis sane. Ordo noster prohibet semper matutinas, sed statim, cum surgimus, querimus pruinas ; illuc terri facimus vinum et gallinas, nil hic expavescimus preter hashardi minas. Ordo noster prohibet uti dupla veste, tunicam qui recipit, ut vadat vix honeste, pallium mox reicit Decio conteste, cingulum huic detrahit ludus manifeste. Quod de summis dicitur, in imis teneatur, camisia qui fruitur, braccis non utatur; caliga si sequitur, calceus non feratur: nam qui hoc transgreditur, excommunicatur.
20 ORDO VAGORUM Ordo noster prohibet matutinas plane: sunt quedam fantasmata, que vagantur mane, per que nobis veniunt visiones vane; sic qui tunc surrexerit, non est mentis sane. Ordo noster prohibet semper matutinas, sed statim, cum surgimus, querimus pruinas ; illuc terri facimus vinum et gallinas, nil hic expavescimus preter hashardi minas. Ordo noster prohibet uti dupla veste, tunicam qui recipit, ut vadat vix honeste, pallium mox reicit Decio conteste, cingulum huic detrahit ludus manifeste. Quod de summis dicitur, in imis teneatur, camisia qui fruitur, braccis non utatur; caliga si sequitur, calceus non feratur: nam qui hoc transgreditur, excommunicatur.
Strana 21
ŘÁD VAGANTŮ 21 Chodit časně na mši je řádem zakázáno, neboť různá strašidla bloudí za tmy ráno, takže pak zlá vidění mysl naši plaší — kdo tak brzy vstával by, tomu v hlavě straší. Zapovídá řád náš všem chodit na mši zrána, velí však, jak vstaneme, jít, kde nalévárna. Tam si dáme kuřátko, víno, jak se sluší — kromě hráčů hazardních nic nás nevyruší. Zapovídá řád náš všem míti oděv dvojí; kdo si plášť svůj ponechá, čestně neobstojí. Brzy kabát odhodí, jestli hře se oddá, sejme i svůj opasek, v oběť hry jej podá. Totéž, co dím o plášti, o prádle nechť platí: ten, kdo vlastní košili, nesmí kalhot bráti; tomu, kdo má střevíce, trepky nestrpíme, a kdo tohle překročí, toho vyloučíme.
ŘÁD VAGANTŮ 21 Chodit časně na mši je řádem zakázáno, neboť různá strašidla bloudí za tmy ráno, takže pak zlá vidění mysl naši plaší — kdo tak brzy vstával by, tomu v hlavě straší. Zapovídá řád náš všem chodit na mši zrána, velí však, jak vstaneme, jít, kde nalévárna. Tam si dáme kuřátko, víno, jak se sluší — kromě hráčů hazardních nic nás nevyruší. Zapovídá řád náš všem míti oděv dvojí; kdo si plášť svůj ponechá, čestně neobstojí. Brzy kabát odhodí, jestli hře se oddá, sejme i svůj opasek, v oběť hry jej podá. Totéž, co dím o plášti, o prádle nechť platí: ten, kdo vlastní košili, nesmí kalhot bráti; tomu, kdo má střevíce, trepky nestrpíme, a kdo tohle překročí, toho vyloučíme.
Strana 22
22 ORDO VAGORUM Nemo prorsus exeat hospitium ieiunus, et si pauper fuerit, semper petat munus, incrementum recipit sepe nummus unus, cum ad ludum sederit lusor oportunus. Nemo in itinere contrarius sit ventis, nec quis a paupertate ferat vultum dolentis, sed spem sibi proponat semper consulentis, nam post malum sequitur grande sors gaudentis. Ad quos preveneritis, his dicatis, quare singulorum cupitis mores exprobare : „Reprobare reprobos et probos probare, et probos ab improbis veni segregare.
22 ORDO VAGORUM Nemo prorsus exeat hospitium ieiunus, et si pauper fuerit, semper petat munus, incrementum recipit sepe nummus unus, cum ad ludum sederit lusor oportunus. Nemo in itinere contrarius sit ventis, nec quis a paupertate ferat vultum dolentis, sed spem sibi proponat semper consulentis, nam post malum sequitur grande sors gaudentis. Ad quos preveneritis, his dicatis, quare singulorum cupitis mores exprobare : „Reprobare reprobos et probos probare, et probos ab improbis veni segregare.
Strana 23
ŘÁD VAGANTŮ 23 Z hostiny nechť nikdo z nás lačný neutíká: i když dárce chudý je, žák ať o dar říká; často jeden čtyráček další k sobě láká, jestli ve hře štěstěna doprovází žáka. Každému ať po větru potulky se daří, nikdo, i když nouzi máš, neměj smutek v tváři! V protivenstvích naděje každého nechť sytí, že zas po všech trampotách radost bude míti. Ať přijdete kamkoli, příčinu jim rcete, proč as mravy každého prozkoumati chcete: „Zavrhnout jdem nehodné, hodné pochváliti, a pak od těch nehodných " hodné odděliti.“
ŘÁD VAGANTŮ 23 Z hostiny nechť nikdo z nás lačný neutíká: i když dárce chudý je, žák ať o dar říká; často jeden čtyráček další k sobě láká, jestli ve hře štěstěna doprovází žáka. Každému ať po větru potulky se daří, nikdo, i když nouzi máš, neměj smutek v tváři! V protivenstvích naděje každého nechť sytí, že zas po všech trampotách radost bude míti. Ať přijdete kamkoli, příčinu jim rcete, proč as mravy každého prozkoumati chcete: „Zavrhnout jdem nehodné, hodné pochváliti, a pak od těch nehodných " hodné odděliti.“
Strana 24
24 CONFESSIO ARCHIPOETAE Estuans intrinsecus ira vehementi in amaritudine loquor mee menti. Factus de materia levis elementi similis sum folio, de quo ludunt venti. Cum sit enim proprium viro sapienti, supra petram ponere sedem fundamenti, stultus ego comparor fluvio labenti, sub eodem aëre nunquam permanenti. Feror ego veluti sine nauta navis, ut per vias aëris vaga fertur avis. Non me tenent vincula, non me tenet clavis, quero mei similes et adiungor pravis. Mihi cordis gravitas res videtur gravis, iocus est amabilis dulciorque favis. Quicquid Venus imperat, labor est suavis, que nunquam in cordibus habitat ignavis.
24 CONFESSIO ARCHIPOETAE Estuans intrinsecus ira vehementi in amaritudine loquor mee menti. Factus de materia levis elementi similis sum folio, de quo ludunt venti. Cum sit enim proprium viro sapienti, supra petram ponere sedem fundamenti, stultus ego comparor fluvio labenti, sub eodem aëre nunquam permanenti. Feror ego veluti sine nauta navis, ut per vias aëris vaga fertur avis. Non me tenent vincula, non me tenet clavis, quero mei similes et adiungor pravis. Mihi cordis gravitas res videtur gravis, iocus est amabilis dulciorque favis. Quicquid Venus imperat, labor est suavis, que nunquam in cordibus habitat ignavis.
Strana 25
25 ZPOVĚD ARCHIPOETOVA Slepým hněvem v nitru svém planu v mocné zlobě, v trpkosti a hořkosti promlouvám sám k sobě. Stvořen z hmoty lehoučké, v níž se neklid tají, jsem jak lístek na stromě, s nímž si větry hrají. Zatím co si moudrý muž, je-li mudrc pravý, skálu zvolí za základ, obydlí když staví, já se hlupák podobám plynoucímu toku, který mění krajinu na každičkém kroku. Unášen jsem jako člun, jemuž lodník chybí, nesu se jak vzduchem pták, kam se mu jen zlíbí. Nezdrží mě vězení, spoutati se nedám, se špatnými družím se, rovné sobě hledám. Připadá mi za těžko míti srdce z ledu; zato mi je milý žert lahodnější medu. Plnit příkaz Venušin, co v tom potěšení! Pro ni v srdci malátném nikdy místa není.
25 ZPOVĚD ARCHIPOETOVA Slepým hněvem v nitru svém planu v mocné zlobě, v trpkosti a hořkosti promlouvám sám k sobě. Stvořen z hmoty lehoučké, v níž se neklid tají, jsem jak lístek na stromě, s nímž si větry hrají. Zatím co si moudrý muž, je-li mudrc pravý, skálu zvolí za základ, obydlí když staví, já se hlupák podobám plynoucímu toku, který mění krajinu na každičkém kroku. Unášen jsem jako člun, jemuž lodník chybí, nesu se jak vzduchem pták, kam se mu jen zlíbí. Nezdrží mě vězení, spoutati se nedám, se špatnými družím se, rovné sobě hledám. Připadá mi za těžko míti srdce z ledu; zato mi je milý žert lahodnější medu. Plnit příkaz Venušin, co v tom potěšení! Pro ni v srdci malátném nikdy místa není.
Strana 26
26 CONFESSIO ARCHIPOETAE Via lata gradior more iuventutis, implico me viciis immemor virtutis, voluptatis avidus magis quam salutis, mortuus in anima curam gero cutis. Presul discretissime, veniam te precor: morte bona morior, dulci nece necor, meum pectus sauciat puellarum decor, et quas tactu nequeo saltem corde mechor. Res est arduissima vincere naturam, in aspectu virginis mentem esse puram; iuvenes non possumus legem sequi duram leviumque corporum non habere curam. Quis in igne positus igne non uratur ? Quis Papie demorans castus habeatur, ubi Venus digito iuvenes venatur oculis illaqueat, facie predatur ?
26 CONFESSIO ARCHIPOETAE Via lata gradior more iuventutis, implico me viciis immemor virtutis, voluptatis avidus magis quam salutis, mortuus in anima curam gero cutis. Presul discretissime, veniam te precor: morte bona morior, dulci nece necor, meum pectus sauciat puellarum decor, et quas tactu nequeo saltem corde mechor. Res est arduissima vincere naturam, in aspectu virginis mentem esse puram; iuvenes non possumus legem sequi duram leviumque corporum non habere curam. Quis in igne positus igne non uratur ? Quis Papie demorans castus habeatur, ubi Venus digito iuvenes venatur oculis illaqueat, facie predatur ?
Strana 27
ZPOVĚŽ ARCHIPOETOVA 27 Po široké cestě jdu, jak je zvykem mládí, zapomínám ctnostně žít, k hříchu mě to svádí; více nežli po spáse po rozkoši toužím — pro duši jsem mrtev již, zato tělu sloužím. Přemoudrý můj pastýři, o milost tě žádám: krásnou smrtí umírám, sladkou ranou padám; dívky hruď mou zraňují krásou, jíž se těším: s těmi, jež mi uniknou, aspoň v srdci hřeším. Přirozenost zdolati těžká věc, toť jisté, při pohledu na dívku zůstat mysli čisté; nemůže přec mladý muž plnit tvrdé řády, k dívenkám tak půvabným obracet se zády. Kdopak, vhozen do ohně, není ohněm spálen, a kdo mešká v Pavii, má být hříchu vzdálen? V Pavii, kde jinochy Venus láká v sítě, očima kde připoutá krásou uchvátí tě?
ZPOVĚŽ ARCHIPOETOVA 27 Po široké cestě jdu, jak je zvykem mládí, zapomínám ctnostně žít, k hříchu mě to svádí; více nežli po spáse po rozkoši toužím — pro duši jsem mrtev již, zato tělu sloužím. Přemoudrý můj pastýři, o milost tě žádám: krásnou smrtí umírám, sladkou ranou padám; dívky hruď mou zraňují krásou, jíž se těším: s těmi, jež mi uniknou, aspoň v srdci hřeším. Přirozenost zdolati těžká věc, toť jisté, při pohledu na dívku zůstat mysli čisté; nemůže přec mladý muž plnit tvrdé řády, k dívenkám tak půvabným obracet se zády. Kdopak, vhozen do ohně, není ohněm spálen, a kdo mešká v Pavii, má být hříchu vzdálen? V Pavii, kde jinochy Venus láká v sítě, očima kde připoutá krásou uchvátí tě?
Strana 28
28 CONFESSIO ARCHIPOETAE. Si ponas Ypolitum hodie Papie, non erit Ypolitus in sequenti die: Veneris in thalamos ducunt omnes vie non est in tot turribus turris Alethie. Secundo redarguor etiam de ludo, sed cum ludus corpore me dimittat nudo, frigidus exterius, mentis estu sudo, tunc versus et carmina meliora cudo. Tercio capitulo memoro tabernam: illam nullo tempore sprevi neque spernam, donec sanctos angelos venientes cernam, cantantes pro mortuis „requiem eternam. Meum est propositum in taberna mori, ut sint vina proxima morientis ori ; tunc cantabunt letius angelorum chori : „Sit deus propitius huic potatori.
28 CONFESSIO ARCHIPOETAE. Si ponas Ypolitum hodie Papie, non erit Ypolitus in sequenti die: Veneris in thalamos ducunt omnes vie non est in tot turribus turris Alethie. Secundo redarguor etiam de ludo, sed cum ludus corpore me dimittat nudo, frigidus exterius, mentis estu sudo, tunc versus et carmina meliora cudo. Tercio capitulo memoro tabernam: illam nullo tempore sprevi neque spernam, donec sanctos angelos venientes cernam, cantantes pro mortuis „requiem eternam. Meum est propositum in taberna mori, ut sint vina proxima morientis ori ; tunc cantabunt letius angelorum chori : „Sit deus propitius huic potatori.
Strana 29
ZPOVÉD ARCHIPOETOVA 29 Hippolyta pošleš-li dneska do Pavie, cudnost jeho naposled dnešního dne žije: v lůžko lásky vedou tam cesty ze všech směrů, mezi chrámy Ctnosti chrám nenajdeš tam věru. Dále se mi vytýká, hazardně že hrávám: když však posléz od stolu šatu zbaven vstávám, údy sice zebou mě, duch však plane žárem, a já básně, verše své kuji s větším zdarem. Do třetice musím též krčmy vzpomenouti: k ní jsem celý život lnul, k ní chci vždycky lnouti, dokud svatých andělů neuvidím sbory zpívat slavné Rekviem nad mrtvými tvory. Já jsem pevně rozhodnut v krčmě zemřít jednou. Ať je víno blízko rtům, nežli smrtí zblednou; zapějí pak andělé s radostnější tváří: „Pijáka nechť tohoto 1" milostí Bůh daří!
ZPOVÉD ARCHIPOETOVA 29 Hippolyta pošleš-li dneska do Pavie, cudnost jeho naposled dnešního dne žije: v lůžko lásky vedou tam cesty ze všech směrů, mezi chrámy Ctnosti chrám nenajdeš tam věru. Dále se mi vytýká, hazardně že hrávám: když však posléz od stolu šatu zbaven vstávám, údy sice zebou mě, duch však plane žárem, a já básně, verše své kuji s větším zdarem. Do třetice musím též krčmy vzpomenouti: k ní jsem celý život lnul, k ní chci vždycky lnouti, dokud svatých andělů neuvidím sbory zpívat slavné Rekviem nad mrtvými tvory. Já jsem pevně rozhodnut v krčmě zemřít jednou. Ať je víno blízko rtům, nežli smrtí zblednou; zapějí pak andělé s radostnější tváří: „Pijáka nechť tohoto 1" milostí Bůh daří!
Strana 30
30 CONFESSIO ARCHIPOETAE Poculis accenditur animi lucerna, cor inbutum nectare volat ad superna ; mihi sapit dulcius vinum de taberna quam quod aqua miscuit presulis pincerna. Ecce mee proditor pravitatis fui, de qua me redarguunt servientes tui. Sed eorum nullus est accusator sui, quamvis velint ludere seculoque frui. Iam nunc in presentia presulis beati secundum dominici regulam mandati mittat in me lapidem neque parcat vati, cuius non est animus conscius peccati. Sum locutus contra me, quicquid de me novi, et virus evomui, quod tam diu fovi. Vita vetus displicet, mores placent novi, homo videt faciem, sed cor patet Iovi.
30 CONFESSIO ARCHIPOETAE Poculis accenditur animi lucerna, cor inbutum nectare volat ad superna ; mihi sapit dulcius vinum de taberna quam quod aqua miscuit presulis pincerna. Ecce mee proditor pravitatis fui, de qua me redarguunt servientes tui. Sed eorum nullus est accusator sui, quamvis velint ludere seculoque frui. Iam nunc in presentia presulis beati secundum dominici regulam mandati mittat in me lapidem neque parcat vati, cuius non est animus conscius peccati. Sum locutus contra me, quicquid de me novi, et virus evomui, quod tam diu fovi. Vita vetus displicet, mores placent novi, homo videt faciem, sed cor patet Iovi.
Strana 31
ZPOVĚD ARCHIPOETOVA 31 Při pohárech zaplane světlo duše naší, duch nektarem opojen do výše se vznáší. Víno, jež je z hospody, sladší chuť mi křísí, nežli tvé, jež, pane můj, číšník s vodou mísí ... Hle, já vyznal hříchy své (nemám již co říci), ze kterých mě vinili tvoji služebníci: z nich však není jediný, kdo by chtěl se káti, ač se také těšit chtí, světa užívati. V přítomnosti biskupa, jak zní příkaz Krista, hodit po mně kamenem nechat ten se chystá, jenž by vědom nebyl si hříchu pražádného. Ten ať potom nešetří pěvce ubohého. Na sebe já řekl jsem všechno, co jsem věděl, vyvrhl jsem všechen kal, jenž mi v nitru seděl. Starý život nemám rád, nový mrav se líbí. Srdce zří však jenom Bůh, lidé vnější chyby.
ZPOVĚD ARCHIPOETOVA 31 Při pohárech zaplane světlo duše naší, duch nektarem opojen do výše se vznáší. Víno, jež je z hospody, sladší chuť mi křísí, nežli tvé, jež, pane můj, číšník s vodou mísí ... Hle, já vyznal hříchy své (nemám již co říci), ze kterých mě vinili tvoji služebníci: z nich však není jediný, kdo by chtěl se káti, ač se také těšit chtí, světa užívati. V přítomnosti biskupa, jak zní příkaz Krista, hodit po mně kamenem nechat ten se chystá, jenž by vědom nebyl si hříchu pražádného. Ten ať potom nešetří pěvce ubohého. Na sebe já řekl jsem všechno, co jsem věděl, vyvrhl jsem všechen kal, jenž mi v nitru seděl. Starý život nemám rád, nový mrav se líbí. Srdce zří však jenom Bůh, lidé vnější chyby.
Strana 32
32 CONFESSIO ARCHIPOETAE Iam virtutes diligo, viciis irascor renovatus animo spiritu renascor; quasi modo genitus novo lacte pascor, ne sit meum amplius vanitatis vas cor. Electe Colonie, parce penitenti fac misericordiam veniam petenti et da penitenciam culpam profitenti: feram, quicquid iusseris, animo libenti. Parcit enim subditis leo rex ferarum et est erga subditos immemor irarum. Et vos idem facite, principes terrarum: quod caret dulcedine nimis est amarum.
32 CONFESSIO ARCHIPOETAE Iam virtutes diligo, viciis irascor renovatus animo spiritu renascor; quasi modo genitus novo lacte pascor, ne sit meum amplius vanitatis vas cor. Electe Colonie, parce penitenti fac misericordiam veniam petenti et da penitenciam culpam profitenti: feram, quicquid iusseris, animo libenti. Parcit enim subditis leo rex ferarum et est erga subditos immemor irarum. Et vos idem facite, principes terrarum: quod caret dulcedine nimis est amarum.
Strana 33
ZPOVĚD ARCHIPOETOVA 33 Ke ctnosti už láskou plám, hříchy mé mě kruší, obrozuji mysl svou obrozen jsa v duši; nové mléko ssaji už jako znovuzrozen, aby od všech marností duch byl osvobozen. Ušetř mne, vždyť lítost mám, vznešený můj pane, milost, o niž prosím tě, skutkem nechť se stane. Když jsem vyznal vinu svou, rozhřešení dej mi, rád vykonám pokání, jenom hřích můj sejmi. Lev, jenž králem zvířat je, šetřiti jich umí, vůči zvěři poddané často hněv svůj ztlumí. Totéž čiňte také vy, vladařové světa! Tam, kde chybí vlídná tvář, samá trpkost vzkvétá. 3 Písně
ZPOVĚD ARCHIPOETOVA 33 Ke ctnosti už láskou plám, hříchy mé mě kruší, obrozuji mysl svou obrozen jsa v duši; nové mléko ssaji už jako znovuzrozen, aby od všech marností duch byl osvobozen. Ušetř mne, vždyť lítost mám, vznešený můj pane, milost, o niž prosím tě, skutkem nechť se stane. Když jsem vyznal vinu svou, rozhřešení dej mi, rád vykonám pokání, jenom hřích můj sejmi. Lev, jenž králem zvířat je, šetřiti jich umí, vůči zvěři poddané často hněv svůj ztlumí. Totéž čiňte také vy, vladařové světa! Tam, kde chybí vlídná tvář, samá trpkost vzkvétá. 3 Písně
Strana 34
34 OMITTAMUS STUDIA Omittamus studia, dulce est desipere, et carpamus dulcia iuventutis tenere! Res est apta senectuti seriis intendere, tenerae sed iuventuti adhuc decet ludere. Velox aetas praeterit studio detenta, lascivire suggerit tenera iuventa. Ver etatis labitur, hiems nostra properat, vita damnum patitur, cura carnem macerat. Sanguis aret, hebet pectus, minuuntur gaudia, nos deterret iam senectus, morborum familia. Velox aetas praeterit studio detenta, lascivire suggerit tenera iuventa. " „Imitemur superos!" digna est sententia, et amores teneros iam venantur retia. Voto nostro serviamus! Mos est iste numinum. Ad plateas descendamus et choreas virginum.
34 OMITTAMUS STUDIA Omittamus studia, dulce est desipere, et carpamus dulcia iuventutis tenere! Res est apta senectuti seriis intendere, tenerae sed iuventuti adhuc decet ludere. Velox aetas praeterit studio detenta, lascivire suggerit tenera iuventa. Ver etatis labitur, hiems nostra properat, vita damnum patitur, cura carnem macerat. Sanguis aret, hebet pectus, minuuntur gaudia, nos deterret iam senectus, morborum familia. Velox aetas praeterit studio detenta, lascivire suggerit tenera iuventa. " „Imitemur superos!" digna est sententia, et amores teneros iam venantur retia. Voto nostro serviamus! Mos est iste numinum. Ad plateas descendamus et choreas virginum.
Strana 35
35 ZANECHME UČENÍ! učení nedbejme, příjemné je neznat nic, v mládí se jen starejme, radostí kde urvat víc. O vážné však dbáti věci pro staré je akorát; mladým lidem sluší přeci neustále laškovat. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí — proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Naše jaro utíká, zima brzy přikvapí. Život potom zaniká, tělo hubí útrapy. Hruď z nich vadne, krev nám suší, ubývají radosti, houfem nemocí nás kruší, jež se v těle uhostí. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Žít jak bozi snažme se, to je rčení výtečné; ať nám lásku přinese zahálení netečné. Služme jenom svému přání, jak to činí mladíci. Pojďme hledat krásné paní, dost jich chodí ulicí.
35 ZANECHME UČENÍ! učení nedbejme, příjemné je neznat nic, v mládí se jen starejme, radostí kde urvat víc. O vážné však dbáti věci pro staré je akorát; mladým lidem sluší přeci neustále laškovat. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí — proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Naše jaro utíká, zima brzy přikvapí. Život potom zaniká, tělo hubí útrapy. Hruď z nich vadne, krev nám suší, ubývají radosti, houfem nemocí nás kruší, jež se v těle uhostí. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Žít jak bozi snažme se, to je rčení výtečné; ať nám lásku přinese zahálení netečné. Služme jenom svému přání, jak to činí mladíci. Pojďme hledat krásné paní, dost jich chodí ulicí.
Strana 36
36 OMITTAMUS STUDIA Velox aetas praeterit studio detenta, lascivire suggerit tenera iuventa. Ibi, que fit facilis, est videndi copia, ibi fulget mobilis membrorum lascivia. Dum puelle se movendo gestibus lasciviunt, asto videns, et videndo me michi subripiunt. Velox etas preterit studio detenta, lascivire suggerit tenera iuventa.
36 OMITTAMUS STUDIA Velox aetas praeterit studio detenta, lascivire suggerit tenera iuventa. Ibi, que fit facilis, est videndi copia, ibi fulget mobilis membrorum lascivia. Dum puelle se movendo gestibus lasciviunt, asto videns, et videndo me michi subripiunt. Velox etas preterit studio detenta, lascivire suggerit tenera iuventa.
Strana 37
ZANECHME UČENÍ! 37 Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Tam je vidět dost a dost těch, jež trochu lehčí jsou, tam je ona veselost i s tou skvělou údů hrou. Když vidím pohyby ženy, laškovat když dívky zřím, zkoprním jak omámený, všecko mě to táhne k nim. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí proto bujně laškuje rozpustilé mládí.
ZANECHME UČENÍ! 37 Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí proto bujně laškuje rozpustilé mládí. Tam je vidět dost a dost těch, jež trochu lehčí jsou, tam je ona veselost i s tou skvělou údů hrou. Když vidím pohyby ženy, laškovat když dívky zřím, zkoprním jak omámený, všecko mě to táhne k nim. Kdo jen pořád studuje, věk mu rychle pádí proto bujně laškuje rozpustilé mládí.
Strana 38
38 MONIALIS ET CLERICUS Monialis Me tibi, teque mihi, etas et decor equant: cur ergo non sumus sic in amore pares ? Clericus respondet Non hac veste places, alijs nigra vestis amatur; que nigra sunt, fugio: candida semper amo. Monialis dicit Sub hac veste nigra niuicam tamen aspice carnem; que nigra sunt, fugias, candida membra petas. Clericus Nupsisti Cristo, quem non offendere phas est: hoc velum sponsam te facit esse dei. Monialis Deponam velum, deponam cetera queque, intraboque thorum nuda puella tuum.
38 MONIALIS ET CLERICUS Monialis Me tibi, teque mihi, etas et decor equant: cur ergo non sumus sic in amore pares ? Clericus respondet Non hac veste places, alijs nigra vestis amatur; que nigra sunt, fugio: candida semper amo. Monialis dicit Sub hac veste nigra niuicam tamen aspice carnem; que nigra sunt, fugias, candida membra petas. Clericus Nupsisti Cristo, quem non offendere phas est: hoc velum sponsam te facit esse dei. Monialis Deponam velum, deponam cetera queque, intraboque thorum nuda puella tuum.
Strana 39
39 JEPTIŠKA A KLERIK Jeptiška: Věk nás obou stejný je, co nám tedy vadí, když máme i stejný šat, mít se spolu rádi? Klerik: Cerné roucho nemám rád, to je jiným milé; já před černým utíkám, mně se líbí bílé. Jeptiška: Pohleď, tělo jako sníh mám pod šaty svými, černé nechtěj, kochej se údy bělostnými. Klerik: Vdala ses přec za Krista, což ho zlehčit mohu? Tvé roucho je důkazem, že náležíš Bohu. Jeptiška: Svléknu tedy roucho své, svléknu všechno s těla a do tvého lože pak vstoupím nahá zcela.
39 JEPTIŠKA A KLERIK Jeptiška: Věk nás obou stejný je, co nám tedy vadí, když máme i stejný šat, mít se spolu rádi? Klerik: Cerné roucho nemám rád, to je jiným milé; já před černým utíkám, mně se líbí bílé. Jeptiška: Pohleď, tělo jako sníh mám pod šaty svými, černé nechtěj, kochej se údy bělostnými. Klerik: Vdala ses přec za Krista, což ho zlehčit mohu? Tvé roucho je důkazem, že náležíš Bohu. Jeptiška: Svléknu tedy roucho své, svléknu všechno s těla a do tvého lože pak vstoupím nahá zcela.
Strana 40
40 MONIALIS ET CLERICUS Clericus Si careas veste, tamen alia non potes esse: vestibus ablatis non mea culpa minor. Monialis Culpa tamen, sed culpa leuis, sic esse fatetur: est quoque peccatum, sed veniale tuum. Clericus Uxorem violare viri, graue crimen habetur ; sed grauius sponsam zelotipare dei. Monialis concludit Vicisti nostrum sancta racione feruorem, gaudeo quod verbis sum superata tuis.
40 MONIALIS ET CLERICUS Clericus Si careas veste, tamen alia non potes esse: vestibus ablatis non mea culpa minor. Monialis Culpa tamen, sed culpa leuis, sic esse fatetur: est quoque peccatum, sed veniale tuum. Clericus Uxorem violare viri, graue crimen habetur ; sed grauius sponsam zelotipare dei. Monialis concludit Vicisti nostrum sancta racione feruorem, gaudeo quod verbis sum superata tuis.
Strana 41
JEPTIŠKA A KLERIK 41 Klerik: I když svlékneš ten svůj šat, nemůžeš být jiná. I když budeš svlečená, padne na mne vina. Jeptiška: Vina, ovšem, je to však malé prohřešení. Za ten hřích přec můžeš dnes dostat rozhřešení. Klerik: Těžká vina, jde-li spat manžel s cizí ženou; ještě těžší s nevěstou Bohu zaslíbenou. Jeptiška: Ty jsi z čisté zbožnosti vášeň odepřel mi. Zes mne slovy přemohl, raduji se velmi.
JEPTIŠKA A KLERIK 41 Klerik: I když svlékneš ten svůj šat, nemůžeš být jiná. I když budeš svlečená, padne na mne vina. Jeptiška: Vina, ovšem, je to však malé prohřešení. Za ten hřích přec můžeš dnes dostat rozhřešení. Klerik: Těžká vina, jde-li spat manžel s cizí ženou; ještě těžší s nevěstou Bohu zaslíbenou. Jeptiška: Ty jsi z čisté zbožnosti vášeň odepřel mi. Zes mne slovy přemohl, raduji se velmi.
Strana 42
42 SCHOLARIS MENDICUS Exul ego clericus ad laborem natus tribulor multotiens paupertati datus. Litterarum studiis vellem insudare, nisi quod inopia cogit me cessare. Ille meus tenuis nimis est amictus ; sepe frigus patior calore relictus. Interesse laudibus non possum divinis, nec misse nec vespere, dum cantetur finis. (Ad aliquem pastorem reverendissimum:) Decus * dum sitis insigne, postulo suffragia de vobis iam digne. Ergo mentem capite similem Martini: vestibus induite corpus peregrini, ut vos Deus transferat ad regna polorum. Ibi dona conferunt vobis beatorum.
42 SCHOLARIS MENDICUS Exul ego clericus ad laborem natus tribulor multotiens paupertati datus. Litterarum studiis vellem insudare, nisi quod inopia cogit me cessare. Ille meus tenuis nimis est amictus ; sepe frigus patior calore relictus. Interesse laudibus non possum divinis, nec misse nec vespere, dum cantetur finis. (Ad aliquem pastorem reverendissimum:) Decus * dum sitis insigne, postulo suffragia de vobis iam digne. Ergo mentem capite similem Martini: vestibus induite corpus peregrini, ut vos Deus transferat ad regna polorum. Ibi dona conferunt vobis beatorum.
Strana 43
43 ŽEBRAVÝ STUDENT Ach, já študent, světem štván, k utrpení stvořen, co já často zakusím, bídou, nouzí mořen! Chtěl bych k svému studiu s horoucností spěchat, ale velká bída mě nutí všeho nechat. Hle, můj oděv ubohý tenounkou má přízi, často trpím krutý mráz, teplo z těla mizí. Nemohu se účastnit bohoslužby ranní, ani večer zapěti vroucí díkůvzdání. (K církevnímu hodnostáři:) Poněvadž jste lidem svým k ozdobě a ke cti, o almužnu prosbu k vám dovolím si vznésti: Jako svatý Martin měl, stejné srdce mějte, oděv, jejž by oblékl, pocestnému dejte, aby vás Bůh jedenkrát přijal v nebes bránu, kde vám budou sneseny dary nebeštanů.
43 ŽEBRAVÝ STUDENT Ach, já študent, světem štván, k utrpení stvořen, co já často zakusím, bídou, nouzí mořen! Chtěl bych k svému studiu s horoucností spěchat, ale velká bída mě nutí všeho nechat. Hle, můj oděv ubohý tenounkou má přízi, často trpím krutý mráz, teplo z těla mizí. Nemohu se účastnit bohoslužby ranní, ani večer zapěti vroucí díkůvzdání. (K církevnímu hodnostáři:) Poněvadž jste lidem svým k ozdobě a ke cti, o almužnu prosbu k vám dovolím si vznésti: Jako svatý Martin měl, stejné srdce mějte, oděv, jejž by oblékl, pocestnému dejte, aby vás Bůh jedenkrát přijal v nebes bránu, kde vám budou sneseny dary nebeštanů.
Strana 44
44 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Archicancellarie, vir discrete mentis, cuius cor non agitur levitatis ventis, aut morem transgreditur viri sapientis, non est in me forsitan id, quod de me sentis. Audi preces, domine, veniam petentis, exaudi suspiria gemitusque flentis et opus inpositum ferre non valentis, quod probare potero multis argumentis. Tuus in perpetuum servus et poeta ibo, si preceperis, eciam trans freta, et quodcumque iusseris, scribam mente leta, sed angusti temporis me coartat meta. Iubes angustissimo spacio dierum me tractare seriem augustarum rerum, quas neque Virgilium posse nec Homerum annis quinque scribere constat esse verum.
44 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Archicancellarie, vir discrete mentis, cuius cor non agitur levitatis ventis, aut morem transgreditur viri sapientis, non est in me forsitan id, quod de me sentis. Audi preces, domine, veniam petentis, exaudi suspiria gemitusque flentis et opus inpositum ferre non valentis, quod probare potero multis argumentis. Tuus in perpetuum servus et poeta ibo, si preceperis, eciam trans freta, et quodcumque iusseris, scribam mente leta, sed angusti temporis me coartat meta. Iubes angustissimo spacio dierum me tractare seriem augustarum rerum, quas neque Virgilium posse nec Homerum annis quinque scribere constat esse verum.
Strana 45
45 PROSBA K ARCIBISKUPOVI můj kníže vznešený, jemuž moudrost dána, jehož mysl nebývá směrem větru hnána, ty, jenž svoje jednání moudře vždycky řídíš, věz, že asi nejsem tím, co ty ve mně vidíš. Prosby toho, pane, slyš, který milost žádá, vyslyš vzdech a lkání mé pláč se v oči vkrádá, břímě na mne vložené síly moje zchvátí, O čemž mnoho důkazů mohu tobě dáti. — Na věky tvým sluhou jsem, pěvcem na tvém dvoře, půjdu též, když nařídíš, přes daleká moře, napíši, co rozkážeš, splním rád tvé přání, ale příliš krátký čas v rozletu mi brání. Řadu slavných činů mám veršem přiodíti, v nepatrné řádce dnů s dílem hotov býti, s kterým ani Homéros, ni pěvec z Mantovy ani za pět dlouhých let by nebyl hotový.
45 PROSBA K ARCIBISKUPOVI můj kníže vznešený, jemuž moudrost dána, jehož mysl nebývá směrem větru hnána, ty, jenž svoje jednání moudře vždycky řídíš, věz, že asi nejsem tím, co ty ve mně vidíš. Prosby toho, pane, slyš, který milost žádá, vyslyš vzdech a lkání mé pláč se v oči vkrádá, břímě na mne vložené síly moje zchvátí, O čemž mnoho důkazů mohu tobě dáti. — Na věky tvým sluhou jsem, pěvcem na tvém dvoře, půjdu též, když nařídíš, přes daleká moře, napíši, co rozkážeš, splním rád tvé přání, ale příliš krátký čas v rozletu mi brání. Řadu slavných činů mám veršem přiodíti, v nepatrné řádce dnů s dílem hotov býti, s kterým ani Homéros, ni pěvec z Mantovy ani za pět dlouhých let by nebyl hotový.
Strana 46
46 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Vis et infra circulum parve septimane bella scribam forcia breviter et nane, que vix in quinquennio scriberes, Lucane, vel tu, vatum maxime, Maro Mantuane. Vir virorum optime, parce tuo vati, qui se totum subicit tue voluntati. Precor, cum non audeam opus tantum pati, ut rigorem temperes ardui mandati. Nosti, quod in homine non sit eius via: prophecie spiritus fugit ab Helya, Helyseum deserit sepe prophetia, nec me semper sequitur mea poetria. Aliquando facio versus mille cito, et tunc nulli cederem versuum perito ; sed post tempus modicum, cerebro sopito, versus a me fugiunt carminis oblito.
46 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Vis et infra circulum parve septimane bella scribam forcia breviter et nane, que vix in quinquennio scriberes, Lucane, vel tu, vatum maxime, Maro Mantuane. Vir virorum optime, parce tuo vati, qui se totum subicit tue voluntati. Precor, cum non audeam opus tantum pati, ut rigorem temperes ardui mandati. Nosti, quod in homine non sit eius via: prophecie spiritus fugit ab Helya, Helyseum deserit sepe prophetia, nec me semper sequitur mea poetria. Aliquando facio versus mille cito, et tunc nulli cederem versuum perito ; sed post tempus modicum, cerebro sopito, versus a me fugiunt carminis oblito.
Strana 47
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 47 Dříve nežli za týden jadrnou mám řečí vylíčit, co svedeno bitev zlých a sečí, jež by sotva Lukanus ve svých verších toku, Maro, z pěvců největší, vypsal za pět roků. Z mužů muži nejlepší, šetři pěvce svého, jenž se zcela poddává vůli srdce tvého. Přísnost toho příkazu kéž se zmírnit zlíbí, k úkolu když takému odvaha mi chybí. Víš, že člověk nemůže pánem být svých kroků: často se duch věštecký vzdálil od proroků, častokrát i Eliseus neznal, co se stane; někdy i mne opustí Musy rozhněvané. Tisíc veršů dokáži často napsat hravě, básníkům pak zkušeným neustoupím v slávě; když však mozek po chvilce zkolébá se v snění, verše v dálku uprchnou, stopy po nich není.
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 47 Dříve nežli za týden jadrnou mám řečí vylíčit, co svedeno bitev zlých a sečí, jež by sotva Lukanus ve svých verších toku, Maro, z pěvců největší, vypsal za pět roků. Z mužů muži nejlepší, šetři pěvce svého, jenž se zcela poddává vůli srdce tvého. Přísnost toho příkazu kéž se zmírnit zlíbí, k úkolu když takému odvaha mi chybí. Víš, že člověk nemůže pánem být svých kroků: často se duch věštecký vzdálil od proroků, častokrát i Eliseus neznal, co se stane; někdy i mne opustí Musy rozhněvané. Tisíc veršů dokáži často napsat hravě, básníkům pak zkušeným neustoupím v slávě; když však mozek po chvilce zkolébá se v snění, verše v dálku uprchnou, stopy po nich není.
Strana 48
48 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Que semel emittitur, nescit vox reverti, scripta sua corrigunt eciam diserti; versus volunt corrigi denuoque verti, ne risum segnicies pariat inerti. Loca vitant publica quidam poetarum et secretas eligunt sedes latebrarum: student instant vigilant nec laborant parum, et vix tandem reddere possunt opus clarum. Jeiunant et abstinent poetarum chori vitant rixas publicas et tumultus fori, et ut opus faciant, quod non possit mori, moriuntur studio subditi labori. Unicuique proprium dat natura munus: ego nunquam potui scribere ieiunus, me ieinum vincere posset puer unus: sitim et ieiunium odi tamquam funus.
48 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Que semel emittitur, nescit vox reverti, scripta sua corrigunt eciam diserti; versus volunt corrigi denuoque verti, ne risum segnicies pariat inerti. Loca vitant publica quidam poetarum et secretas eligunt sedes latebrarum: student instant vigilant nec laborant parum, et vix tandem reddere possunt opus clarum. Jeiunant et abstinent poetarum chori vitant rixas publicas et tumultus fori, et ut opus faciant, quod non possit mori, moriuntur studio subditi labori. Unicuique proprium dat natura munus: ego nunquam potui scribere ieiunus, me ieinum vincere posset puer unus: sitim et ieiunium odi tamquam funus.
Strana 49
PROSBA K ARCIBISKUPOVI +9 Slovo jednou vyslané zpět již neputuje, náčrt svůj i zkušený řečník opravuje. Verš si žádá opravy, brusu, než se hodí; liknavost vždy lenochu jenom výsměch plodí. Někteří se z básníků veřejnosti straní, vyberou si skrytý kout pro klid k svému psaní, potí se, bdí, studují, nepracují málo, nevytvoří přesto nic, co by za řeč stálo. Postí se a nepijí takých pěvců davy, pří se straní veřejných, hluku ulic, vřavy; aby dílo napsali, jež by věčně žilo, umírají úsilím, dřív než skončí dílo. Každému dá příroda dar svůj, jak se sluší: já bych nikdy nemoh psát, když mě žízeň kruší; s malým chlapcem, mám-li hlad, v půtce prohru sklidím — proto hlad a žízeň já na smrt nenávidím. 4 Písně
PROSBA K ARCIBISKUPOVI +9 Slovo jednou vyslané zpět již neputuje, náčrt svůj i zkušený řečník opravuje. Verš si žádá opravy, brusu, než se hodí; liknavost vždy lenochu jenom výsměch plodí. Někteří se z básníků veřejnosti straní, vyberou si skrytý kout pro klid k svému psaní, potí se, bdí, studují, nepracují málo, nevytvoří přesto nic, co by za řeč stálo. Postí se a nepijí takých pěvců davy, pří se straní veřejných, hluku ulic, vřavy; aby dílo napsali, jež by věčně žilo, umírají úsilím, dřív než skončí dílo. Každému dá příroda dar svůj, jak se sluší: já bych nikdy nemoh psát, když mě žízeň kruší; s malým chlapcem, mám-li hlad, v půtce prohru sklidím — proto hlad a žízeň já na smrt nenávidím. 4 Písně
Strana 50
50 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Unicuique proprium dat natura donum: ego versus faciens bibo vinum bonum, et quod habent purius dolia cauponum, tale vinum generat copiam sermonum. Tales versus facio, quale vinum bibo, nihil possum facere nisi sumpto cibo; nihil valent penitus, que ieiunus scribo, Nasonem post calices carmine preibo. Mihi nunquam spiritus poetrie datur, nisi prius fuerit venter bene satur ; dum in arce cerebri Bachus dominatur, in me Phebus irruit et miranda fatur. Scribere non valeo pauper et mendicus, que gessit in Latio Cesar Fridericus, qualiter subactus est Tuscus inimicus, preter te, qui Cesaris integer amicus.
50 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Unicuique proprium dat natura donum: ego versus faciens bibo vinum bonum, et quod habent purius dolia cauponum, tale vinum generat copiam sermonum. Tales versus facio, quale vinum bibo, nihil possum facere nisi sumpto cibo; nihil valent penitus, que ieiunus scribo, Nasonem post calices carmine preibo. Mihi nunquam spiritus poetrie datur, nisi prius fuerit venter bene satur ; dum in arce cerebri Bachus dominatur, in me Phebus irruit et miranda fatur. Scribere non valeo pauper et mendicus, que gessit in Latio Cesar Fridericus, qualiter subactus est Tuscus inimicus, preter te, qui Cesaris integer amicus.
Strana 51
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 51 Každému dá příroda dar svůj, jejž má míti: já vždy musím, mám-li psát, dobré víno píti. Po víně, jež skrývají v sklepě sudy vinné, po takovém mocněji řeč mi proudem plyne. Píši verše takové, jaké víno piji — Lze snad s lačným žaludkem tvořit poesii? Nevalné je ceny to, co kdy lačný píši; Ovidia překonám, mám-li plnou číši. Nikdy mi duch tvořivý nebyl půjčen k dílu, dokud i můj žaludek nenačerpal sílu. Když však Bakchus zavládne v temeni mé hlavy, verše Foebus vnuká mi nehynoucí slávy. Nemám síly vylíčit, v nuzotě když žiji, jakou slávu získal si Fridrich v Italii, Tuskové jak zdoláni, jeho nepřátelé, nepomůžeš-li mi ty, oddaný mu cele.
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 51 Každému dá příroda dar svůj, jejž má míti: já vždy musím, mám-li psát, dobré víno píti. Po víně, jež skrývají v sklepě sudy vinné, po takovém mocněji řeč mi proudem plyne. Píši verše takové, jaké víno piji — Lze snad s lačným žaludkem tvořit poesii? Nevalné je ceny to, co kdy lačný píši; Ovidia překonám, mám-li plnou číši. Nikdy mi duch tvořivý nebyl půjčen k dílu, dokud i můj žaludek nenačerpal sílu. Když však Bakchus zavládne v temeni mé hlavy, verše Foebus vnuká mi nehynoucí slávy. Nemám síly vylíčit, v nuzotě když žiji, jakou slávu získal si Fridrich v Italii, Tuskové jak zdoláni, jeho nepřátelé, nepomůžeš-li mi ty, oddaný mu cele.
Strana 52
52 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Poeta pauperior omnibus poetis, nichil prorsus habeo, nisi quod videtis. Unde sepe lugeo, quando vos ridetis ; nec me meo vitio pauperem putetis. Fodere non debeo, quia sum scolaris, ortus ex militibus preliandi gnaris ; sed quia me terruit labor militaris, malui Virgilium sequi quam te, Paris. Mendicare pudor est, mendicare nolo, fures multa possident, sed non absque dolo. Quid ergo iam faciam, qui nec agros colo, nec mendicus fieri nec fur esse volo? Sepe de miseria mee paupertatis conqueror in carmine viris litteratis ; laici non capiunt ea, que sunt vatis, et nil mi retribuunt, quod est notum satis.
52 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Poeta pauperior omnibus poetis, nichil prorsus habeo, nisi quod videtis. Unde sepe lugeo, quando vos ridetis ; nec me meo vitio pauperem putetis. Fodere non debeo, quia sum scolaris, ortus ex militibus preliandi gnaris ; sed quia me terruit labor militaris, malui Virgilium sequi quam te, Paris. Mendicare pudor est, mendicare nolo, fures multa possident, sed non absque dolo. Quid ergo iam faciam, qui nec agros colo, nec mendicus fieri nec fur esse volo? Sepe de miseria mee paupertatis conqueror in carmine viris litteratis ; laici non capiunt ea, que sunt vatis, et nil mi retribuunt, quod est notum satis.
Strana 53
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 53 Já jsem pěvec nejchudší ze všech, jež jsou známi: mám jen to, co vidíte na mně právě sami. Často, když se smějete, já se trápím trudy: nemyslete, že jsem však vlastní vinou chudý. Nemohu přec kopati, když jsem žákem školy, když jsem z rodu rytířů proslavených v poli: já se ale života vojenského zalek, učení jsem přednost dal před hrůzami válek. Žebrati je ostuda, mně se žebrat nechce; mnoho sic, leč nečestně zloděj získá lehce. Co si tedy počít mám, když jsem bez políčka, nemám-li jít žebrotou, dělat zlodějíčka? Často mužům učeným stěžuji si v písni, že mě trýzeň chudoby nevýslovně tísní. Nevzdělanci nechápou nutných potřeb pěvce; známo je, že nikdo z nich nic mi dáti nechce.
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 53 Já jsem pěvec nejchudší ze všech, jež jsou známi: mám jen to, co vidíte na mně právě sami. Často, když se smějete, já se trápím trudy: nemyslete, že jsem však vlastní vinou chudý. Nemohu přec kopati, když jsem žákem školy, když jsem z rodu rytířů proslavených v poli: já se ale života vojenského zalek, učení jsem přednost dal před hrůzami válek. Žebrati je ostuda, mně se žebrat nechce; mnoho sic, leč nečestně zloděj získá lehce. Co si tedy počít mám, když jsem bez políčka, nemám-li jít žebrotou, dělat zlodějíčka? Často mužům učeným stěžuji si v písni, že mě trýzeň chudoby nevýslovně tísní. Nevzdělanci nechápou nutných potřeb pěvce; známo je, že nikdo z nich nic mi dáti nechce.
Strana 54
54 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Presules Italici presules avari, pocius ydolatre debent nominari : vix quadrantem tribuunt pauperi scolari. Quis per dona talia poterit ditari ? Doleo, cum video leccatores multos penitus inutiles penitusque stultos, nulla prorsus animi racione fultos sericis et variis indumentis cultos. Vellem, soli milites eis ista darent, et de nobis presules nostri cogitarent; non leonum spoliis asinos ornarent, sed dum querunt gloriam, pietate carent. Eia nunc pontifices pietatis mire, cum poeta soleat foris esurire, mimi solent cameras vestras introire, qui nil sciunt facere preter insanire.
54 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Presules Italici presules avari, pocius ydolatre debent nominari : vix quadrantem tribuunt pauperi scolari. Quis per dona talia poterit ditari ? Doleo, cum video leccatores multos penitus inutiles penitusque stultos, nulla prorsus animi racione fultos sericis et variis indumentis cultos. Vellem, soli milites eis ista darent, et de nobis presules nostri cogitarent; non leonum spoliis asinos ornarent, sed dum querunt gloriam, pietate carent. Eia nunc pontifices pietatis mire, cum poeta soleat foris esurire, mimi solent cameras vestras introire, qui nil sciunt facere preter insanire.
Strana 55
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 55 Biskupové italští, lakoty vzor strohý, měli by se nazývat spíše neznabohy; školákovi chudému stěží čtyrák dají; z takovéto almužny sotva kdo se nají. Rmoutím se, když uvidím příživníků sbory, nepotřebné, zbytečné, zcela hloupé tvory, jimiž není využit rozum lidem daný mají oděv z hedvábí v pestrých barvách tkaný. Kéž by jim jen šlechtici dávali, co chtějí, nám pak naši duchovní nechať štědře přejí. Neměli by oblékat osla do lví kůže kdo jde takto za slávou, o čest přijít může. Jak jsou věru laskaví biskupové nyní, nechají-li básníka stát o hladu v síni; kejklíři a šprýmaři smějí k vám však vstoupit, i když znají toliko kašpařiny tropit.
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 55 Biskupové italští, lakoty vzor strohý, měli by se nazývat spíše neznabohy; školákovi chudému stěží čtyrák dají; z takovéto almužny sotva kdo se nají. Rmoutím se, když uvidím příživníků sbory, nepotřebné, zbytečné, zcela hloupé tvory, jimiž není využit rozum lidem daný mají oděv z hedvábí v pestrých barvách tkaný. Kéž by jim jen šlechtici dávali, co chtějí, nám pak naši duchovní nechať štědře přejí. Neměli by oblékat osla do lví kůže kdo jde takto za slávou, o čest přijít může. Jak jsou věru laskaví biskupové nyní, nechají-li básníka stát o hladu v síni; kejklíři a šprýmaři smějí k vám však vstoupit, i když znají toliko kašpařiny tropit.
Strana 56
56 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Pereat ypocrisis omnium parcorum, scimus quod avarus est cultor ydolorum. Commendetur largitas presulum largorum: electus Colonie primus est eorum. In regni negociis potens et peritus a regni negocio nomen est sortitus, precepti dominici memor, non oblitus tribuit hilariter, non velut invitus. Inde fit, ut aliquid petere presumam: nudus ego, metuens frigus atque brumam, qui vellus non habeo nec in lecto plumam, tam libenter mihi det, quam libenter sumam. Archicancellarie, spes es mea solus, in te non est macula, non est in te dolus. Longa tibi tempora det fatalis colus, cuius illustrabitur claritate polus.
56 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE AD ARCHIEPISCOPUM Pereat ypocrisis omnium parcorum, scimus quod avarus est cultor ydolorum. Commendetur largitas presulum largorum: electus Colonie primus est eorum. In regni negociis potens et peritus a regni negocio nomen est sortitus, precepti dominici memor, non oblitus tribuit hilariter, non velut invitus. Inde fit, ut aliquid petere presumam: nudus ego, metuens frigus atque brumam, qui vellus non habeo nec in lecto plumam, tam libenter mihi det, quam libenter sumam. Archicancellarie, spes es mea solus, in te non est macula, non est in te dolus. Longa tibi tempora det fatalis colus, cuius illustrabitur claritate polus.
Strana 57
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 57 Nechať všechněch lakomců pokrytectví zmizí, u nichž jenom pohanství všechnu úctu sklízí. Štědrost štědrých biskupů bud však velebena, arcibiskup kolínský vřazen v přední jména. Mocný je a zkušený, co se vlády týká, o kteréžto schopnosti již i jméno říká; maje stále na mysli, co mu Kristus velí, s radostí a ochotně s chudobným se dělí. Proto jen si dovolím zas o něco prosit: zimních mrazů bojím se, nemaje co nosit, nemám duchnu v posteli, nemám kožich ani; ať je hotov k dávání, jako já jsem k braní. Dobrotivý kancléři, tys má naděj jistá, v tobě není poskvrny, ani pro lest místa. Nechť ti osud dopřeje dlouhý úděl žití, abys mohl celý svět slávou ozářiti.
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 57 Nechať všechněch lakomců pokrytectví zmizí, u nichž jenom pohanství všechnu úctu sklízí. Štědrost štědrých biskupů bud však velebena, arcibiskup kolínský vřazen v přední jména. Mocný je a zkušený, co se vlády týká, o kteréžto schopnosti již i jméno říká; maje stále na mysli, co mu Kristus velí, s radostí a ochotně s chudobným se dělí. Proto jen si dovolím zas o něco prosit: zimních mrazů bojím se, nemaje co nosit, nemám duchnu v posteli, nemám kožich ani; ať je hotov k dávání, jako já jsem k braní. Dobrotivý kancléři, tys má naděj jistá, v tobě není poskvrny, ani pro lest místa. Nechť ti osud dopřeje dlouhý úděl žití, abys mohl celý svět slávou ozářiti.
Strana 58
58 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE. AD ARCHIEPISCOPUM Nummos, quos tu dederas, bene dispensavi: pauperem presbiterum hac estate pavi, ut te deus protegat in labore gravi et coram te corruant inimici pravi. Largum habens dominum nolo parcus esse, nolo sine socio mea frui messe ; nobilis est animi, pluribus prodesse, largo nunquam poterit animo deesse. Secundum quod habeo, tribuo libenter, neque panem comedo solus et latenter, et non sum, qui curias intrem imprudenter, sicut illi faciunt, quorum deus venter. Archicancellarie, spes et vita mea, in quo mens est Nestoris et vox Ulixea, Christus tibi tribuat annos et trophea et nobis facundiam, ut scribamus ea.
58 SUPPLICATIO ARCHIPOETAE. AD ARCHIEPISCOPUM Nummos, quos tu dederas, bene dispensavi: pauperem presbiterum hac estate pavi, ut te deus protegat in labore gravi et coram te corruant inimici pravi. Largum habens dominum nolo parcus esse, nolo sine socio mea frui messe ; nobilis est animi, pluribus prodesse, largo nunquam poterit animo deesse. Secundum quod habeo, tribuo libenter, neque panem comedo solus et latenter, et non sum, qui curias intrem imprudenter, sicut illi faciunt, quorum deus venter. Archicancellarie, spes et vita mea, in quo mens est Nestoris et vox Ulixea, Christus tibi tribuat annos et trophea et nobis facundiam, ut scribamus ea.
Strana 59
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 59 Peníze, jež tys mi dal, rozdělil jsem skvěle, živil jsem z nich chudého kněze léto celé, aby v těžkém poslání Bůh ti pomoc nesl, zástup bídných nepřátel před tvou tváří klesl. Maje pána štědrého nechci skoupým býti, proto chci svou celou žeň s druhem rozděliti; prospívat co nejvíce znak je šlechetnosti; vděčná srdce získá si ten, kdo mnohé hostí. Podle toho, co mám sám, rád i jiným dávám, před nikým se, jím-li chléb, nikdy neschovávám, nejsem z těch, kdo nemoudře v paláce se plouží, a kdo v celém životě jenom břichu slouží. Ó můj arcipastýři, naděj má, mé žití (kdo by mohl moudřejší, výmluvnější býti?), mnoho let i vítězství nechť ti Bůh dá prožít, mně pak, abych o nich moh mnohou báseň složit!
PROSBA K ARCIBISKUPOVI 59 Peníze, jež tys mi dal, rozdělil jsem skvěle, živil jsem z nich chudého kněze léto celé, aby v těžkém poslání Bůh ti pomoc nesl, zástup bídných nepřátel před tvou tváří klesl. Maje pána štědrého nechci skoupým býti, proto chci svou celou žeň s druhem rozděliti; prospívat co nejvíce znak je šlechetnosti; vděčná srdce získá si ten, kdo mnohé hostí. Podle toho, co mám sám, rád i jiným dávám, před nikým se, jím-li chléb, nikdy neschovávám, nejsem z těch, kdo nemoudře v paláce se plouží, a kdo v celém životě jenom břichu slouží. Ó můj arcipastýři, naděj má, mé žití (kdo by mohl moudřejší, výmluvnější býti?), mnoho let i vítězství nechť ti Bůh dá prožít, mně pak, abych o nich moh mnohou báseň složit!
Strana 60
60 PATER MONET FILIUM Mi fili, sis maliuolus, neque velis discere, nam nulli sis beniuolus, bonis resipiscere. Sis tritus in nequicia, sis fetens liuoris vas, esto celer ad vicia et virtutes fugias. Super fornacem sterne te, tuus liber sit paries, librum vagorum repete, maniamque varies. Iura culpare veterum tuum sit propositum, sic habebis in posterum finem persuppositum.
60 PATER MONET FILIUM Mi fili, sis maliuolus, neque velis discere, nam nulli sis beniuolus, bonis resipiscere. Sis tritus in nequicia, sis fetens liuoris vas, esto celer ad vicia et virtutes fugias. Super fornacem sterne te, tuus liber sit paries, librum vagorum repete, maniamque varies. Iura culpare veterum tuum sit propositum, sic habebis in posterum finem persuppositum.
Strana 61
61 RADA OTCE SYNOVI Synu můj, buď zlý a lstivý, k učení měj malou chuť, nebuď nikdy dobrotivý, k radám zatvrzelý buď. Buď protřelý v zhýralosti, bledou záští oplývej, buď náchylný k nepravosti a ctnostem se vyhýbej. Břich na peci rozvaluj si, knihou tvojí budiž zeď, řád flákačů opakuj si, posedlostí jen si hleď. Staré řády nechváliti musí úmyslem tvým být. Tak na konci živobytí budeš konec v hrsti mít.
61 RADA OTCE SYNOVI Synu můj, buď zlý a lstivý, k učení měj malou chuť, nebuď nikdy dobrotivý, k radám zatvrzelý buď. Buď protřelý v zhýralosti, bledou záští oplývej, buď náchylný k nepravosti a ctnostem se vyhýbej. Břich na peci rozvaluj si, knihou tvojí budiž zeď, řád flákačů opakuj si, posedlostí jen si hleď. Staré řády nechváliti musí úmyslem tvým být. Tak na konci živobytí budeš konec v hrsti mít.
Strana 62
62 MATER NATAE MARITUM ELIGIT Filia, si vox tua, vellem te laudare, curialem socium vellem tibi dare. Filia, vis militem bene equitantem? „Nolo mater cara, nolo mater cara, quia non sum sana. Milites in bello, nunquam sunt in domo, et eorum gladij, et eorum gladij, semper sunt acuti. Filia, vis monachum bene kukulatum? Nolo mater cara, nolo mater cara, quia non sum sana. Monachi post primam currunt ad coquinam, panes eis dantur, panes eis dantur, caseum furantur. Filia, vis rusticum nigrum et turpissimum? Nolo mater cara, nolo mater cara, quia non sum sana.
62 MATER NATAE MARITUM ELIGIT Filia, si vox tua, vellem te laudare, curialem socium vellem tibi dare. Filia, vis militem bene equitantem? „Nolo mater cara, nolo mater cara, quia non sum sana. Milites in bello, nunquam sunt in domo, et eorum gladij, et eorum gladij, semper sunt acuti. Filia, vis monachum bene kukulatum? Nolo mater cara, nolo mater cara, quia non sum sana. Monachi post primam currunt ad coquinam, panes eis dantur, panes eis dantur, caseum furantur. Filia, vis rusticum nigrum et turpissimum? Nolo mater cara, nolo mater cara, quia non sum sana.
Strana 63
63 ROZHOVOR MATKY S DCEROU Za tvé ,ano", dcero má, chválu chci ti vzdáti, vznešeného ženicha tobě vyhledati. Chceš, dcero má, vojína, koňmo jenž boj počíná? Nechci, matko drahá, nechci, matko drahá, ježto nejsem zdráva. Vojáci v boj tíhnou, domovu se vyhnou, a ty jejich meče, a ty jejich meče stále chtějí v seče. Chceš, dcero má, mnicha snad, jemuž kutna tvoří šat? Nechci, matko drahá, nechci, matko drahá, ježto nejsem zdráva. Po mši mnichů sbory pádí do komory: chleba tam dostanou, chleba tam dostanou, sýr si tam ukradnou. Chceš, dcero má, rolníka, osmahlého chlapíka? Nechci, matko drahá, nechci matko drahá, ježto nejsem zdráva.
63 ROZHOVOR MATKY S DCEROU Za tvé ,ano", dcero má, chválu chci ti vzdáti, vznešeného ženicha tobě vyhledati. Chceš, dcero má, vojína, koňmo jenž boj počíná? Nechci, matko drahá, nechci, matko drahá, ježto nejsem zdráva. Vojáci v boj tíhnou, domovu se vyhnou, a ty jejich meče, a ty jejich meče stále chtějí v seče. Chceš, dcero má, mnicha snad, jemuž kutna tvoří šat? Nechci, matko drahá, nechci, matko drahá, ježto nejsem zdráva. Po mši mnichů sbory pádí do komory: chleba tam dostanou, chleba tam dostanou, sýr si tam ukradnou. Chceš, dcero má, rolníka, osmahlého chlapíka? Nechci, matko drahá, nechci matko drahá, ježto nejsem zdráva.
Strana 64
64 MATER NATAE MARITUM ELIGIT Rustici quadrati semper sunt irati, et eorum corda, et eorum corda nunquam letabunda. Filia, vis clericum bene literatum? Nolo mater cara, nolo mater cara, quia non sum sana. Clericorum pueri semper sunt superbi, et eorum matres, et eorum matres dicuntur meretrices. Filia, vis scolarem bene literatum? Volo mater cara, volo mater cara, quia iam sum sana.
64 MATER NATAE MARITUM ELIGIT Rustici quadrati semper sunt irati, et eorum corda, et eorum corda nunquam letabunda. Filia, vis clericum bene literatum? Nolo mater cara, nolo mater cara, quia non sum sana. Clericorum pueri semper sunt superbi, et eorum matres, et eorum matres dicuntur meretrices. Filia, vis scolarem bene literatum? Volo mater cara, volo mater cara, quia iam sum sana.
Strana 65
ROZHOVOR MATKY S DCEROU 65 Sedláci hranatí znají se hněvati, mají srdce v těle, mají srdce v těle stále zachmuřelé. Chceš, dcero má, klerika, s vědomostmi tolika? Nechci, matko drahá, nechci, matko drahá, ježto nejsem zdráva. Dětem sluhů Pána vždy je zpupnost dána, a ty jejich mámy, a ty jejich mámy slují nevěstkami. Chceš snad žáka, dcero má, který mnoho věcí zná? Chci ho, matko drahá, chci ho, matko drahá, neboť už jsem zdráva. 5 Písně
ROZHOVOR MATKY S DCEROU 65 Sedláci hranatí znají se hněvati, mají srdce v těle, mají srdce v těle stále zachmuřelé. Chceš, dcero má, klerika, s vědomostmi tolika? Nechci, matko drahá, nechci, matko drahá, ježto nejsem zdráva. Dětem sluhů Pána vždy je zpupnost dána, a ty jejich mámy, a ty jejich mámy slují nevěstkami. Chceš snad žáka, dcero má, který mnoho věcí zná? Chci ho, matko drahá, chci ho, matko drahá, neboť už jsem zdráva. 5 Písně
Strana 66
66 CLERICI PAUPERRIMI DE MISERIA SUA Dermo noster audiatis, quid petimus faciatis, quod vos deus assumatis ad celestem curiam. Quando erit in aduentus, noster male stat conuentus, nichil habet comedentus, sed habet miseriam. Quidam iacet in fornacis, sed hoc loquit salua pacis, totum nudus sine bracis, quod est mirabilia. Ille iacet paradisum et ad fornax habet visum, si videres esset risum: non sunt lectisternia. Dum pro panis vadit edes, omnis habet nudos pedes, et se ad lapis multum ledes, quod erit flebilia. Et si ultra succursabit, canis ipsum momordabit, laicus sibi nil non dabit; o magna tristicia. Quando exit super vicus, nullum videt suum amicus, ipsum mordit magnum frigus, quod dentes concucia.
66 CLERICI PAUPERRIMI DE MISERIA SUA Dermo noster audiatis, quid petimus faciatis, quod vos deus assumatis ad celestem curiam. Quando erit in aduentus, noster male stat conuentus, nichil habet comedentus, sed habet miseriam. Quidam iacet in fornacis, sed hoc loquit salua pacis, totum nudus sine bracis, quod est mirabilia. Ille iacet paradisum et ad fornax habet visum, si videres esset risum: non sunt lectisternia. Dum pro panis vadit edes, omnis habet nudos pedes, et se ad lapis multum ledes, quod erit flebilia. Et si ultra succursabit, canis ipsum momordabit, laicus sibi nil non dabit; o magna tristicia. Quando exit super vicus, nullum videt suum amicus, ipsum mordit magnum frigus, quod dentes concucia.
Strana 67
67 ROŠŤÁCKÁ KOLEDA Keči naší naslouchejte, co žádáme, to nám dejte. Kéž vás Bůh za to vezmejte v nebeské shromáždění. Až tak ku adventu bude, to to s náma s kopce pude, neboť k jídlu nic nebude. Nastane hladovění. Ten na peci líhá sice, ale spasit život chtíce, neboť nemá nohavice, což jest jistě k divení. Jinej leží v „ráji“ zase, vočima po kamnech pase. K smíchu jistě tohle zdá se: nemáme nic k ležení. Když bosej žrout pro chléb kráčí, kamení ho dře a tlačí. Když ho vidíš, je ti k pláči, že má tohle bolení. Sotva na dvůr přiharcuje, pes ho s gustem nakusuje a laik mu nic nedaruje — jaký je to soužení. Sotva vyjde na ulici, neznají ho přítelíci a on mrzne v chumelici a má zubů třesení.
67 ROŠŤÁCKÁ KOLEDA Keči naší naslouchejte, co žádáme, to nám dejte. Kéž vás Bůh za to vezmejte v nebeské shromáždění. Až tak ku adventu bude, to to s náma s kopce pude, neboť k jídlu nic nebude. Nastane hladovění. Ten na peci líhá sice, ale spasit život chtíce, neboť nemá nohavice, což jest jistě k divení. Jinej leží v „ráji“ zase, vočima po kamnech pase. K smíchu jistě tohle zdá se: nemáme nic k ležení. Když bosej žrout pro chléb kráčí, kamení ho dře a tlačí. Když ho vidíš, je ti k pláči, že má tohle bolení. Sotva na dvůr přiharcuje, pes ho s gustem nakusuje a laik mu nic nedaruje — jaký je to soužení. Sotva vyjde na ulici, neznají ho přítelíci a on mrzne v chumelici a má zubů třesení.
Strana 68
68 CLERICI PAUPERRIMI DE MISERIA SUA Et si stubam quis intrabit et se ad fornax calidabit, ipsum extra pepulabit iratus familia : Nolo furem quod hic stabis, quod tu nobis nil furabis, vel ego te verberabis usque ad sangwinea. Et sic exit confundatus, sibi pauper nil non datus, canis currit cum latratus, quando vadit hostia. Si se unus infirmabit, alter eum consolabit super eum mendicabit, panis et ceruisia. Bone frater, cum te stabo, quid non vis tibi dabo, si vis panis aportabo et aquam de flumine. Quando simul sedent isti et non habent quid comedisti magni cantant, parui tristi flent propter esuria. Et quando magnum est scolare et vadit inter populare, ipsum omnes inclamare : tu es partecaria. Et si parum respondabit, laycus se magis irabit, tale verbum sibi dabit: vadis ad discolia.
68 CLERICI PAUPERRIMI DE MISERIA SUA Et si stubam quis intrabit et se ad fornax calidabit, ipsum extra pepulabit iratus familia : Nolo furem quod hic stabis, quod tu nobis nil furabis, vel ego te verberabis usque ad sangwinea. Et sic exit confundatus, sibi pauper nil non datus, canis currit cum latratus, quando vadit hostia. Si se unus infirmabit, alter eum consolabit super eum mendicabit, panis et ceruisia. Bone frater, cum te stabo, quid non vis tibi dabo, si vis panis aportabo et aquam de flumine. Quando simul sedent isti et non habent quid comedisti magni cantant, parui tristi flent propter esuria. Et quando magnum est scolare et vadit inter populare, ipsum omnes inclamare : tu es partecaria. Et si parum respondabit, laycus se magis irabit, tale verbum sibi dabit: vadis ad discolia.
Strana 69
ROŠŤÁCKÁ KOLEDA 69 Když pak vleze do místnosti vohřát si tam zkřehlý kosti, vyhozen je bez milosti. Co je při tom křičení! „Zloděje tu nechcem míti, mohl bys nám něco vzíti. Dáme ti však — tučné bití. " Do krve a odření.“ Tak jde odtud potlučený, chudý, ničím obdařený, doprovázen vytím feny, dokud ze dveří není. Když už jeden vochabuje, druhej ho hned utěšuje a za něho vyprošuje pivo s chlebem k jedení. „Milej brachu, pomůžu ti, to, co nechceš, daruju ti: kousek chleba přijde k chuti " a vodu pro svlažení. Když pak spolu všichni sedí nemajíce, co by jedí, velcí zpívaj, malí bledí úpějí z hladovění. Když sou žáci velký dosti, aby šli do veřejnosti, křičej na ně lidi sprostí: " „Partékové hubení!“ Když na to žák něco řekne, laik se z toho málem vztekne a takle ho ihned sekne: Táhni do
ROŠŤÁCKÁ KOLEDA 69 Když pak vleze do místnosti vohřát si tam zkřehlý kosti, vyhozen je bez milosti. Co je při tom křičení! „Zloděje tu nechcem míti, mohl bys nám něco vzíti. Dáme ti však — tučné bití. " Do krve a odření.“ Tak jde odtud potlučený, chudý, ničím obdařený, doprovázen vytím feny, dokud ze dveří není. Když už jeden vochabuje, druhej ho hned utěšuje a za něho vyprošuje pivo s chlebem k jedení. „Milej brachu, pomůžu ti, to, co nechceš, daruju ti: kousek chleba přijde k chuti " a vodu pro svlažení. Když pak spolu všichni sedí nemajíce, co by jedí, velcí zpívaj, malí bledí úpějí z hladovění. Když sou žáci velký dosti, aby šli do veřejnosti, křičej na ně lidi sprostí: " „Partékové hubení!“ Když na to žák něco řekne, laik se z toho málem vztekne a takle ho ihned sekne: Táhni do
Strana 70
70 CLERICI PAUPERRIMI DE MISERIA SUA Sancte deus trinitatis, tu scis omnis cogitatis, nos nil eis faciatis, tamen nos semper odia. Hoc credere potuetis, nam semper extra metis posuerunt nostrum habitetis extra cimiteria. Sed vos boni dominorum estis que nostrum fautorum ad vos mittit clericorum rogando uestra gracia. Quid uos nobis datis, quod libenter comedatis, et si datis, da hoc satis, erimus leticia. Iam volumus appendare, nostrum magnum sigillare, ut vos nobis hoc credare, quod non est fallacia.
70 CLERICI PAUPERRIMI DE MISERIA SUA Sancte deus trinitatis, tu scis omnis cogitatis, nos nil eis faciatis, tamen nos semper odia. Hoc credere potuetis, nam semper extra metis posuerunt nostrum habitetis extra cimiteria. Sed vos boni dominorum estis que nostrum fautorum ad vos mittit clericorum rogando uestra gracia. Quid uos nobis datis, quod libenter comedatis, et si datis, da hoc satis, erimus leticia. Iam volumus appendare, nostrum magnum sigillare, ut vos nobis hoc credare, quod non est fallacia.
Strana 71
ROSTÁCKÁ KOLEDA 71 Svatý Bože, jenž z Trojice víš nežli my všichni více: — my jim nic nedělajíce zač to opovržení? Klidně věřte v naše slova, dyť nás dali do domova za hradby, kus od hřbitova! Což je todle bydlení? Vy jste známí v pomáhání a tak na vás, hodný páni, slušný žáci mají přání: pomozte jim v trápení. Jestli nám však něco dáte, ať jsou hrstě vrchovaté, my to rádi spořádáte. Oj, to bude bendění. Již však chceme zakončiti, pečeť k tomu přivěsiti, byste mohli uvěřiti, že to nejni šálení.
ROSTÁCKÁ KOLEDA 71 Svatý Bože, jenž z Trojice víš nežli my všichni více: — my jim nic nedělajíce zač to opovržení? Klidně věřte v naše slova, dyť nás dali do domova za hradby, kus od hřbitova! Což je todle bydlení? Vy jste známí v pomáhání a tak na vás, hodný páni, slušný žáci mají přání: pomozte jim v trápení. Jestli nám však něco dáte, ať jsou hrstě vrchovaté, my to rádi spořádáte. Oj, to bude bendění. Již však chceme zakončiti, pečeť k tomu přivěsiti, byste mohli uvěřiti, že to nejni šálení.
Strana 72
72 VAGUS „FIDELIS“ rimo quasdam eligo et electas diligo et dilectas subigo: sum levis plus quam ventus; nihil in me corrigo : sic exigit iuventus. In adolescentia suadet nos lascivia currere per omnia: nihil iubet cavere; nulla est infamia hic legem non habere. Senis obstinatio est abominatio: iuvenis religio fere nusquam laudatur; viret in principio, sed in fine siccatur. Dum sum in hoc tempore, dum fervesco pectore, dum ignis in corpore calet, semper amabo ; naturali frigore congelatus cessabo.
72 VAGUS „FIDELIS“ rimo quasdam eligo et electas diligo et dilectas subigo: sum levis plus quam ventus; nihil in me corrigo : sic exigit iuventus. In adolescentia suadet nos lascivia currere per omnia: nihil iubet cavere; nulla est infamia hic legem non habere. Senis obstinatio est abominatio: iuvenis religio fere nusquam laudatur; viret in principio, sed in fine siccatur. Dum sum in hoc tempore, dum fervesco pectore, dum ignis in corpore calet, semper amabo ; naturali frigore congelatus cessabo.
Strana 73
73 „VÉRNY“ VAGANT Nejprve si vybírám, vyvolené rád pak mám, milované potýrám: lehčí jsem než větérek. Polepšit se nehodlám — tak to žádá mladý věk. Když je člověk ještě mlád, má sklon všechno lehce brát, do všeho se s vervou dát, opatrnosti být prost. Nelze k haně přičítat, že nemívá v ničem dost. K odpornému zlozvyku patří řeči staříků. Náboženství mladíků nechválí si nikdy svět; leč — směřuje k zániku, i když nejdřív žene v květ. Já však ještě nejsem stár — dokud mám v svém srdci žár, dokud je v mém těle var, milovat chci zas a zas. Přestanu, až budu stár, až mě zhubí stáří mráz.
73 „VÉRNY“ VAGANT Nejprve si vybírám, vyvolené rád pak mám, milované potýrám: lehčí jsem než větérek. Polepšit se nehodlám — tak to žádá mladý věk. Když je člověk ještě mlád, má sklon všechno lehce brát, do všeho se s vervou dát, opatrnosti být prost. Nelze k haně přičítat, že nemívá v ničem dost. K odpornému zlozvyku patří řeči staříků. Náboženství mladíků nechválí si nikdy svět; leč — směřuje k zániku, i když nejdřív žene v květ. Já však ještě nejsem stár — dokud mám v svém srdci žár, dokud je v mém těle var, milovat chci zas a zas. Přestanu, až budu stár, až mě zhubí stáří mráz.
Strana 74
74 FYLLIS ET FLORA Anni parte florida, celo puriore, picto terre gremio vario colore, dum fugaret sidera nuntius Aurore, liquit somnus oculos Phyllidis et Flore. Placuit virginibus ire spatiatum, nam soporem reicit pectus sauciatum; equis ergo passibus exeunt in pratum, ut et locus faciat ludum esse gratum. Eunt ambe virgines et ambe regine, Phyllis coma libera, Flora compto crine. non sunt forme virginum, sed forme divine, et respondent facies luci matutine. Nec stirpe nec facie nec ornatu viles et annos et animos habent iuveniles ; sed sunt parum impares et parum hostiles, nam huic placet clericus et huic placet miles.
74 FYLLIS ET FLORA Anni parte florida, celo puriore, picto terre gremio vario colore, dum fugaret sidera nuntius Aurore, liquit somnus oculos Phyllidis et Flore. Placuit virginibus ire spatiatum, nam soporem reicit pectus sauciatum; equis ergo passibus exeunt in pratum, ut et locus faciat ludum esse gratum. Eunt ambe virgines et ambe regine, Phyllis coma libera, Flora compto crine. non sunt forme virginum, sed forme divine, et respondent facies luci matutine. Nec stirpe nec facie nec ornatu viles et annos et animos habent iuveniles ; sed sunt parum impares et parum hostiles, nam huic placet clericus et huic placet miles.
Strana 75
75 FYLLIS A FLORA jarní čas, kdy obzor plá, do jasu se noře, kdy se halí země klín v pestrých květů moře, když už hvězdy mizely prchajíce Zoře, spánek oči opustil Fyllidě a Floře. Rozhodly se obě jít na procházku ranní, neboť srdce zraněné ve spánku jim brání. Proto stejně, krok co krok, na lučinu spějí, kde již samo místo zve k tanečnímu reji. Tak jako dvě královny obě dívky kráčí; Fyllis volné vlasy má, Flora si je stáčí. Nejsou krásy pozemské, krásu bohyň mají; jejich tvář se podobá jitru v krásném máji. Rod jejich je vznešený, šat se s krásou ladí, jejich věk i bujarost nese půvab mládí. V maličkosti přece však každá z nich je jiná: Flora plane pro žáka, Fyllis pro vojína.
75 FYLLIS A FLORA jarní čas, kdy obzor plá, do jasu se noře, kdy se halí země klín v pestrých květů moře, když už hvězdy mizely prchajíce Zoře, spánek oči opustil Fyllidě a Floře. Rozhodly se obě jít na procházku ranní, neboť srdce zraněné ve spánku jim brání. Proto stejně, krok co krok, na lučinu spějí, kde již samo místo zve k tanečnímu reji. Tak jako dvě královny obě dívky kráčí; Fyllis volné vlasy má, Flora si je stáčí. Nejsou krásy pozemské, krásu bohyň mají; jejich tvář se podobá jitru v krásném máji. Rod jejich je vznešený, šat se s krásou ladí, jejich věk i bujarost nese půvab mládí. V maličkosti přece však každá z nich je jiná: Flora plane pro žáka, Fyllis pro vojína.
Strana 76
76 FYLLIS ET FLORA Non eis distantia corporis aut oris, omnia communia sunt intus et foris, sunt unius habitus et unius moris ; sola differentia modus est amoris. Susurrabat modicum ventus tempestivus, locus erat viridi gramine festivus, et in ipso gramine defluebat rivus vivus atque garrulo murmure lascivus. Ad augmentum decoris et caloris minus fuit secus rivulum spatiosa pinus, venustata folio, late pandens sinus, nec intrare poterat calor peregrinus. Consedere virgines ; herba sedem dedit. Phyllis iuxta rivulum, Flora longe sedit. et dum sedet utraque, dum in sese redit, amor corda vulnerat et utramque ledit. Amor est interius latens et occultus et corde certissimos elicit singultus;
76 FYLLIS ET FLORA Non eis distantia corporis aut oris, omnia communia sunt intus et foris, sunt unius habitus et unius moris ; sola differentia modus est amoris. Susurrabat modicum ventus tempestivus, locus erat viridi gramine festivus, et in ipso gramine defluebat rivus vivus atque garrulo murmure lascivus. Ad augmentum decoris et caloris minus fuit secus rivulum spatiosa pinus, venustata folio, late pandens sinus, nec intrare poterat calor peregrinus. Consedere virgines ; herba sedem dedit. Phyllis iuxta rivulum, Flora longe sedit. et dum sedet utraque, dum in sese redit, amor corda vulnerat et utramque ledit. Amor est interius latens et occultus et corde certissimos elicit singultus;
Strana 77
FYLLIS A FLORA 77 Rozdíl v těle, ve tváři není sebemenší, vše je u nich společné uvnitř jako zvenčí, stejný krok a stejný mrav mají obě krásky, jediný jen rozdíl je ve způsobu lásky. Ranní větřík ovíval dívčí nohy bosé, když se braly k trávníku, který zářil v rose; středem toho pažitu potůček se vinul, živě, s tichým bubláním ve hře vlnek plynul. Půvab místa zvyšoval, žáru slunce bránil smrk na břehu potoka, jenž je stínem chránil; půvabnými větvemi stinnou náruč skýtal, aby úpal sluneční k místu nezavítal. Tu usedly dívčiny na podušku z trávy: Flora dál, však Fyllis tam, potůček kde hravý. Co tak obě seděly pohrouženy v duši, láska srdce zraňuje, bolestí je kruší. Láska v nitru hluboko nadarmo se skrývá, ze srdce se dere sten, který s dechem splývá,
FYLLIS A FLORA 77 Rozdíl v těle, ve tváři není sebemenší, vše je u nich společné uvnitř jako zvenčí, stejný krok a stejný mrav mají obě krásky, jediný jen rozdíl je ve způsobu lásky. Ranní větřík ovíval dívčí nohy bosé, když se braly k trávníku, který zářil v rose; středem toho pažitu potůček se vinul, živě, s tichým bubláním ve hře vlnek plynul. Půvab místa zvyšoval, žáru slunce bránil smrk na břehu potoka, jenž je stínem chránil; půvabnými větvemi stinnou náruč skýtal, aby úpal sluneční k místu nezavítal. Tu usedly dívčiny na podušku z trávy: Flora dál, však Fyllis tam, potůček kde hravý. Co tak obě seděly pohrouženy v duši, láska srdce zraňuje, bolestí je kruší. Láska v nitru hluboko nadarmo se skrývá, ze srdce se dere sten, který s dechem splývá,
Strana 78
78 FYLLIS ET FLORA pallor genas inficit, alternantur vultus, sed in verecundia furor est sepultus. Phyllis in suspirio Floram deprehendit, et hanc de consimili Flora reprehendit; altera sic alteri mutuo rependit; tandem morbum detegit et vulnus ostendit. Ille sermo mutuus multum habet more, et est quidem series tota de amore ; amor est in animis, amor est in ore. Tandem Phyllis incipit et arridet Flore. „Miles,“ inquit, „inclite, mea cura, Paris. Ubi modo militas et ubi moraris ? O vita militie, vita singularis, sola digna gaudio Dionei laris. Dum puella militem recolit amicum, Flora ridens oculos iacit in obliquum et in risu loquitur verbum inimicum: „amas,“ inquit, ,poteras dicere: mendicum.
78 FYLLIS ET FLORA pallor genas inficit, alternantur vultus, sed in verecundia furor est sepultus. Phyllis in suspirio Floram deprehendit, et hanc de consimili Flora reprehendit; altera sic alteri mutuo rependit; tandem morbum detegit et vulnus ostendit. Ille sermo mutuus multum habet more, et est quidem series tota de amore ; amor est in animis, amor est in ore. Tandem Phyllis incipit et arridet Flore. „Miles,“ inquit, „inclite, mea cura, Paris. Ubi modo militas et ubi moraris ? O vita militie, vita singularis, sola digna gaudio Dionei laris. Dum puella militem recolit amicum, Flora ridens oculos iacit in obliquum et in risu loquitur verbum inimicum: „amas,“ inquit, ,poteras dicere: mendicum.
Strana 79
FYLLIS A FLORA 79 náhlá bledost barví líc, barvu tváře střídá, avšak cudnost panenská projev trýzně hlídá. Tu však přece při vzdechu Fyllis Floru lapí, avšak i hrud Fyllidy v zármutku se stápí. Jedna druhou vzájemně z bolu usvědčuje, nakonec žár odkrývá, ránu ukazuje. Vzájemný pak rozhovor zvolna se rtů splývá — V tisíci přec obměnách lásku vidět bývá: láskou plane jejich hrud, v očích lásky moře, až se Fyllis s úsměvem pootočí k Floře: „Paride, můj vojíne, potěšení moje, kde asi teď prodléváš, kde teď svádíš boje? O ten život vojenský, život jedinečný, ten jen může upoutat " srdce každé slečny! Co tak svého vojáka Fyllis velebila, Flora k nebi s úsměvem oči obrátila, šibalsky pak prohodí k Fyllidě se kloníc: „Jak jsi mohla vzplanouti pro žebráka, pro nic?!
FYLLIS A FLORA 79 náhlá bledost barví líc, barvu tváře střídá, avšak cudnost panenská projev trýzně hlídá. Tu však přece při vzdechu Fyllis Floru lapí, avšak i hrud Fyllidy v zármutku se stápí. Jedna druhou vzájemně z bolu usvědčuje, nakonec žár odkrývá, ránu ukazuje. Vzájemný pak rozhovor zvolna se rtů splývá — V tisíci přec obměnách lásku vidět bývá: láskou plane jejich hrud, v očích lásky moře, až se Fyllis s úsměvem pootočí k Floře: „Paride, můj vojíne, potěšení moje, kde asi teď prodléváš, kde teď svádíš boje? O ten život vojenský, život jedinečný, ten jen může upoutat " srdce každé slečny! Co tak svého vojáka Fyllis velebila, Flora k nebi s úsměvem oči obrátila, šibalsky pak prohodí k Fyllidě se kloníc: „Jak jsi mohla vzplanouti pro žebráka, pro nic?!
Strana 80
80 FYLLIS ET FLORA Sed quid Alcibiades facit, mea cura, res creata dignior omni creatura, quem beavit omnibus gratiis Natura? O sola felicia clericorum iura. Floram Phyllis arguit de sermone duro et sermone loquitur Floram commoturo ; nam ,ecce virgunculam inquit ,corde puro, cuius pectus nobile servit Epicuro. Surge, surge, misera, de furore fedo. Solum esse clericum Epicurum credo ; nichil elegantie clerico concedo, cuius implet latera moles et pinguedo. A castris Cupidinis cor habet remotum, qui somnum desiderat et cibum et potum. O puella nobilis, omnibus est notum, quod est longe militis ab hoc voto votum. Solis necessariis miles est contentus, somno, cibo, potui non vivit intentus;
80 FYLLIS ET FLORA Sed quid Alcibiades facit, mea cura, res creata dignior omni creatura, quem beavit omnibus gratiis Natura? O sola felicia clericorum iura. Floram Phyllis arguit de sermone duro et sermone loquitur Floram commoturo ; nam ,ecce virgunculam inquit ,corde puro, cuius pectus nobile servit Epicuro. Surge, surge, misera, de furore fedo. Solum esse clericum Epicurum credo ; nichil elegantie clerico concedo, cuius implet latera moles et pinguedo. A castris Cupidinis cor habet remotum, qui somnum desiderat et cibum et potum. O puella nobilis, omnibus est notum, quod est longe militis ab hoc voto votum. Solis necessariis miles est contentus, somno, cibo, potui non vivit intentus;
Strana 81
FYLLIS A FLORA 81 Kde as je můj učenec, co dělá můj milý? Hezčího nic na světě oči nespatřily. Blažený je toliko volný život ptáka — příroda vším půvabem obdařila žáka. Pro takovou tvrdou řeč Fyllis viní děvu; řečí svou chce popudit také Floru k hněvu: „Ejhle, panna, jejíž hrud po čistotě touží, jejíž srdce vznešené Epikuru slouží. Zanech vášně zpozdilé, družko milovaná; Epikurem rozumím velebného pána. Nelze přiřknout faráři půvab zjevu, kroku, když mu visí obvykle sádlo kolem boků. Jeho srdcem nepohnou šípy Amorovy: spánku jen se oddává, pití, jídlu hoví, kdežto voják, družko má, jak to všichni vědí, jinačí má záliby, jiného si hledí. 6 Písně Věcmi zcela nutnými spokojen se cítí, nepodléhá nadmíru spánku, jídlu, pití.
FYLLIS A FLORA 81 Kde as je můj učenec, co dělá můj milý? Hezčího nic na světě oči nespatřily. Blažený je toliko volný život ptáka — příroda vším půvabem obdařila žáka. Pro takovou tvrdou řeč Fyllis viní děvu; řečí svou chce popudit také Floru k hněvu: „Ejhle, panna, jejíž hrud po čistotě touží, jejíž srdce vznešené Epikuru slouží. Zanech vášně zpozdilé, družko milovaná; Epikurem rozumím velebného pána. Nelze přiřknout faráři půvab zjevu, kroku, když mu visí obvykle sádlo kolem boků. Jeho srdcem nepohnou šípy Amorovy: spánku jen se oddává, pití, jídlu hoví, kdežto voják, družko má, jak to všichni vědí, jinačí má záliby, jiného si hledí. 6 Písně Věcmi zcela nutnými spokojen se cítí, nepodléhá nadmíru spánku, jídlu, pití.
Strana 82
82 FYLLIS ET FLORA amor illi prohibet, ne sit somnolentus, cibus, potus militis amor et iuventus. Quis amicos copulet nostros loro pari? Lex, natura sineret illos copulari ? Meus novit ludere, tuus epulari; meo semper proprium dare, tuo dari. Haurit Flora sanguinem vultu verecundo et apparet pulchrior in risu secundo, et tandem eloquio reserat facundo, quod corde conceperat artibus fecundo. „Satis,“ inquit, „libere, Phyllis, es locuta, multum es eloquio velox et acuta, sed non efficaciter verum prosecuta, ut per te prevaleat lilio cicuta. Dixisti de clerico, quod indulget sibi, servum sommi nominas et potus et cibi. Sic solet ab invido probitas describi; ecce, parum patere, respondebo tibi.
82 FYLLIS ET FLORA amor illi prohibet, ne sit somnolentus, cibus, potus militis amor et iuventus. Quis amicos copulet nostros loro pari? Lex, natura sineret illos copulari ? Meus novit ludere, tuus epulari; meo semper proprium dare, tuo dari. Haurit Flora sanguinem vultu verecundo et apparet pulchrior in risu secundo, et tandem eloquio reserat facundo, quod corde conceperat artibus fecundo. „Satis,“ inquit, „libere, Phyllis, es locuta, multum es eloquio velox et acuta, sed non efficaciter verum prosecuta, ut per te prevaleat lilio cicuta. Dixisti de clerico, quod indulget sibi, servum sommi nominas et potus et cibi. Sic solet ab invido probitas describi; ecce, parum patere, respondebo tibi.
Strana 83
FYLLIS A FLORA 83 Láska vždy mu zabrání prospat moře času — voják láskou živí se, pije mládí krásu. Oba naše milence kdož by sdružit chtěli? Vždyť už zákon přírody od sebe je dělí. Můj zná skvěle milovat, tvůj zasedat k míse, můj jen stále rozdává, tvůj brát nestydí se. Floře hned líc panenská nachem při tom vzplála, potom v štastném úsměvu krásnější se zdála, načež bystrá odpověď se rtů zvučně zněla, jak by v srdci planoucím složenu ji měla: „Příliš jsi, má Fyllido, puse polevila, krutá při své rozmluvě, pichlavá jsi byla; pokud pak jde o pravdu, minula ses cíle, chtějíc klásti bolehlav nad lilie bílé. Reklas, že jen pro sebe klerik vždy chce žíti, nazvalas ho otrokem spánku, jídla, pití To jsou slova závisti o poctivci Páně. Posečkej jen chvilinku, odpovím ti na ně.
FYLLIS A FLORA 83 Láska vždy mu zabrání prospat moře času — voják láskou živí se, pije mládí krásu. Oba naše milence kdož by sdružit chtěli? Vždyť už zákon přírody od sebe je dělí. Můj zná skvěle milovat, tvůj zasedat k míse, můj jen stále rozdává, tvůj brát nestydí se. Floře hned líc panenská nachem při tom vzplála, potom v štastném úsměvu krásnější se zdála, načež bystrá odpověď se rtů zvučně zněla, jak by v srdci planoucím složenu ji měla: „Příliš jsi, má Fyllido, puse polevila, krutá při své rozmluvě, pichlavá jsi byla; pokud pak jde o pravdu, minula ses cíle, chtějíc klásti bolehlav nad lilie bílé. Reklas, že jen pro sebe klerik vždy chce žíti, nazvalas ho otrokem spánku, jídla, pití To jsou slova závisti o poctivci Páně. Posečkej jen chvilinku, odpovím ti na ně.
Strana 84
84 FYLLIS ET FLORA Tot et tanta fateor, sunt amici mei, quod numquam incogitat aliene rei. Celle mellis, olei, Cereris, Lyei, aurum, gemme, pocula famulantur ei. Est tam dulcis copia vite clericalis, quod non potest aliqua pingi voce talis, volat et duplicibus Amor plaudit alis, Amor indeficiens, Amor immortalis. Sentit tela Veneris et Amoris ictus, non est tamen clericus macer aut afflictus, quippe nulla gaudii parte derelictus; cui respondet animus domine non fictus. Macer est et pallidus tuus preelectus, pauper et vix pallio sine pelle tectus, non sunt artus validi nec robustum pectus; nam cum causa deficit, deest et effectus. Turpis est pauperies imminens amanti. Quid prestare poterit miles postulanti?
84 FYLLIS ET FLORA Tot et tanta fateor, sunt amici mei, quod numquam incogitat aliene rei. Celle mellis, olei, Cereris, Lyei, aurum, gemme, pocula famulantur ei. Est tam dulcis copia vite clericalis, quod non potest aliqua pingi voce talis, volat et duplicibus Amor plaudit alis, Amor indeficiens, Amor immortalis. Sentit tela Veneris et Amoris ictus, non est tamen clericus macer aut afflictus, quippe nulla gaudii parte derelictus; cui respondet animus domine non fictus. Macer est et pallidus tuus preelectus, pauper et vix pallio sine pelle tectus, non sunt artus validi nec robustum pectus; nam cum causa deficit, deest et effectus. Turpis est pauperies imminens amanti. Quid prestare poterit miles postulanti?
Strana 85
FYLLIS A FLORA 85 Přiznávám, že přítel můj dosyta má všeho, takže nikdy netouží mít, co není jeho. V komoře má olej, med, hojnost vína, chleba, zlato, perly, poháry, kdykoli je třeba. Je tak sladký blahobyt, v kterém žijí kněží, že ho může vylíčit lidský jazyk stěží; oblétá je Amor sám, Amor neúnavný, křidélky je ovívá Amor věčně slavný. Cítí klerik lásky pal, Amorovy střely, přec však není vyhublý, není zničen celý; ježto stále požívá štěstí blahobytu, také věrné srdce má neměnného citu. Vychrtlý a pobledlý je tvůj vyvolený, chudý je a chatrným pláštěm přioděný, nemá prsa mohutná, — nemá silné údy inu, kde je suchopár, je i klásek chudý. Ošklivá je chudoba, jež se k lásce druží. Copak může voják dát prosícímu muži?
FYLLIS A FLORA 85 Přiznávám, že přítel můj dosyta má všeho, takže nikdy netouží mít, co není jeho. V komoře má olej, med, hojnost vína, chleba, zlato, perly, poháry, kdykoli je třeba. Je tak sladký blahobyt, v kterém žijí kněží, že ho může vylíčit lidský jazyk stěží; oblétá je Amor sám, Amor neúnavný, křidélky je ovívá Amor věčně slavný. Cítí klerik lásky pal, Amorovy střely, přec však není vyhublý, není zničen celý; ježto stále požívá štěstí blahobytu, také věrné srdce má neměnného citu. Vychrtlý a pobledlý je tvůj vyvolený, chudý je a chatrným pláštěm přioděný, nemá prsa mohutná, — nemá silné údy inu, kde je suchopár, je i klásek chudý. Ošklivá je chudoba, jež se k lásce druží. Copak může voják dát prosícímu muži?
Strana 86
86 FYLLIS ET FLORA Sed dat multa clericus et ex abundanti; tante sunt divitie reditusque tanti." Florae Phyllis obicit: „Multum es perita in utrisque studiis et utraque vita, satis probabiliter et pulchre mentita; sed hec altercatio non quiescet ita. Cum orbem letificat hora lucis feste, tunc apparet clericus satis inhoneste, in tonsura capitis et in atra veste portans testimonium voluptatis meste. Non est ullus adeo fatuus aut cecus, cui non appareat militare decus. Tuus est in otio quasi brutum pecus; meum terit galea, meum portat equus. Meus armis dissipat inimicas sedes, et si forte prelium solus init pedes, dum tenet Bucephalam suus Ganymedes, ille me commemorat inter ipsas cedes.
86 FYLLIS ET FLORA Sed dat multa clericus et ex abundanti; tante sunt divitie reditusque tanti." Florae Phyllis obicit: „Multum es perita in utrisque studiis et utraque vita, satis probabiliter et pulchre mentita; sed hec altercatio non quiescet ita. Cum orbem letificat hora lucis feste, tunc apparet clericus satis inhoneste, in tonsura capitis et in atra veste portans testimonium voluptatis meste. Non est ullus adeo fatuus aut cecus, cui non appareat militare decus. Tuus est in otio quasi brutum pecus; meum terit galea, meum portat equus. Meus armis dissipat inimicas sedes, et si forte prelium solus init pedes, dum tenet Bucephalam suus Ganymedes, ille me commemorat inter ipsas cedes.
Strana 87
FYLLIS A FLORA 87 Zato kněz vždy mnoho dá z nepřeberné špíže — takové má bohatství, " příjmy jako kníže! Fyllis Floře odpoví: „Na dosah ti leží zkušenosti z života vojáků a kněží; vysnila sis bájí dost, až to není radno, ale přesto tenhle spor neprojde ti snadno. Zatím co se těší svět z veselého rána, vidíš nedost důstojně velebného pána: lysinu má na hlavě, v černém hávu kráčí, všechno, co má na sobě, smutný úděl značí. Nikdo tolik přihlouplý ani slepý není, kdo by nechtěl za krásné uznat vojančení. Zatím co se podobá ten tvůj němé tváři, mého nosí bujný oř, přilbicí můj září. Zbraněmi můj rozhání nepřátelské voje, a když spěchá náhodou do pěšího boje, zatím co mu s vraníkem sluha stranou vyčká, on i v ryku bitevním v myšlenkách mě hýčká.
FYLLIS A FLORA 87 Zato kněz vždy mnoho dá z nepřeberné špíže — takové má bohatství, " příjmy jako kníže! Fyllis Floře odpoví: „Na dosah ti leží zkušenosti z života vojáků a kněží; vysnila sis bájí dost, až to není radno, ale přesto tenhle spor neprojde ti snadno. Zatím co se těší svět z veselého rána, vidíš nedost důstojně velebného pána: lysinu má na hlavě, v černém hávu kráčí, všechno, co má na sobě, smutný úděl značí. Nikdo tolik přihlouplý ani slepý není, kdo by nechtěl za krásné uznat vojančení. Zatím co se podobá ten tvůj němé tváři, mého nosí bujný oř, přilbicí můj září. Zbraněmi můj rozhání nepřátelské voje, a když spěchá náhodou do pěšího boje, zatím co mu s vraníkem sluha stranou vyčká, on i v ryku bitevním v myšlenkách mě hýčká.
Strana 88
88 FYLLIS ET FLORA Redit fusis hostibus et pugna confecta et me sepe respicit galea reiecta. Ex his et ex aliis ratione recta est vita militie michi preelecta." Novit iram Phyllidis et pectus anhelum et remittit multiplex illi Flora telum. „Frustra,“ dixit, „loqueris os ponens in celum, et per acum niteris figere camelum. Mel pro felle deseris et pro falso verum, que probas militiam reprobando clerum. Facit amor militem strenuum et ferum? Non. Immo pauperies et defectus rerum. Pulchra Phyllis, utinam sapienter ames nec veris sententiis amplius reclames. Tuum domat militem et sitis et fames, quibus mortis petitur et inferni trames. Multum est calamitas militis attrita, sors illius dura est et in arto sita,
88 FYLLIS ET FLORA Redit fusis hostibus et pugna confecta et me sepe respicit galea reiecta. Ex his et ex aliis ratione recta est vita militie michi preelecta." Novit iram Phyllidis et pectus anhelum et remittit multiplex illi Flora telum. „Frustra,“ dixit, „loqueris os ponens in celum, et per acum niteris figere camelum. Mel pro felle deseris et pro falso verum, que probas militiam reprobando clerum. Facit amor militem strenuum et ferum? Non. Immo pauperies et defectus rerum. Pulchra Phyllis, utinam sapienter ames nec veris sententiis amplius reclames. Tuum domat militem et sitis et fames, quibus mortis petitur et inferni trames. Multum est calamitas militis attrita, sors illius dura est et in arto sita,
Strana 89
FYLLIS A FLORA 89 A když potřen nepřítel, když je konec boje, mává přilbou na pozdrav, hledí v okno moje. Z příčin těch, což rozum dá — i jiné by byly — je mi život vojenský nade všechno milý. Poznala, jak Fyllidě ve hněvu hrud kypí, ale Flora vysílá tím ostřejší šípy: „Nadarmo jsi, do větru slova svoje děla, jestliže jsi velblouda jehlou provléc chtěla. Místo medu bereš žluč dojdeš pravdy stěží, chválíš-li stav vojenský hanobením kněží. Cožpak láska vojáku ráznost, sílu dodá? Nikoli, leč chudoba, jež ho v nouzi bodá. Nechtěj, krásná Fyllido, pravdě odporovat, snaž se raděj po druhé moudře zamilovat. Věz, že tvého hrdinu hlad a žízeň kruší, ubíjejí tělo mu, ubíjejí duši. Nebezpečí přemnoho na vojáka číhá, úděl jeho tvrdý jest, samý rmut a tíha;
FYLLIS A FLORA 89 A když potřen nepřítel, když je konec boje, mává přilbou na pozdrav, hledí v okno moje. Z příčin těch, což rozum dá — i jiné by byly — je mi život vojenský nade všechno milý. Poznala, jak Fyllidě ve hněvu hrud kypí, ale Flora vysílá tím ostřejší šípy: „Nadarmo jsi, do větru slova svoje děla, jestliže jsi velblouda jehlou provléc chtěla. Místo medu bereš žluč dojdeš pravdy stěží, chválíš-li stav vojenský hanobením kněží. Cožpak láska vojáku ráznost, sílu dodá? Nikoli, leč chudoba, jež ho v nouzi bodá. Nechtěj, krásná Fyllido, pravdě odporovat, snaž se raděj po druhé moudře zamilovat. Věz, že tvého hrdinu hlad a žízeň kruší, ubíjejí tělo mu, ubíjejí duši. Nebezpečí přemnoho na vojáka číhá, úděl jeho tvrdý jest, samý rmut a tíha;
Strana 90
90 FYLLIS ET FLORA cuius est in pendulo dubioque vita, ut habere valeat vite requisita. Non dicas opprobrium, si cognoscas morem, vestem nigram clerici, coman breviorem: habet ista clericus ad summum honorem, ut sese significet omnibus maiorem. Universa clerico constat esse prona, et signum imperii portat in corona. Imperat militibus et largitur dona: famulante maior est imperans persona. Otiosum clericum semper esse iuras: viles spernit operas, fateor, et duras ; sed cum eius animus evolat ad curas, celi vias dividit et rerum naturas. Meus est in purpura, tuus in lorica ; tuus est in prelio, meus in lectica, ubi gesta principum relegit antiqua, scribit, querit, cogitat totum de amica.
90 FYLLIS ET FLORA cuius est in pendulo dubioque vita, ut habere valeat vite requisita. Non dicas opprobrium, si cognoscas morem, vestem nigram clerici, coman breviorem: habet ista clericus ad summum honorem, ut sese significet omnibus maiorem. Universa clerico constat esse prona, et signum imperii portat in corona. Imperat militibus et largitur dona: famulante maior est imperans persona. Otiosum clericum semper esse iuras: viles spernit operas, fateor, et duras ; sed cum eius animus evolat ad curas, celi vias dividit et rerum naturas. Meus est in purpura, tuus in lorica ; tuus est in prelio, meus in lectica, ubi gesta principum relegit antiqua, scribit, querit, cogitat totum de amica.
Strana 91
FYLLIS A FLORA 91 život jeho visí vždy na tenounké niti, chce-li sobě opatřit nutné živobytí. Nebudeš se vysmívat, poznáš-li, proč halí klerika vždy černý šat, proč ho ostříhali: to přec nosí klerikus k největší své slávě, aby se tím od jiných odlišoval právě. Kněžstvu přec, jak známo je, vše se v světě klaní, kněz má odznak vladařský v koruně kol skrání; rozkazuje vojákům, dary uděluje — je přec víc, kdo poroučí, než kdo posluhuje. Tvrdíš, že stav učený lenivý vždy bývá, na práci že pozemskou s despektem se dívá. Ano, ale jakmile k studiu se sklání, nebesa mu otvírá věcí poznávání. Tvůj se tísní v brnění, můj se v purpur šatí, můj si hoví v posteli, tvůj jde bojovati; dávné činy vladařů pročítá můj bděle, píše, bádá, vzpomíná na svou milou vřele.
FYLLIS A FLORA 91 život jeho visí vždy na tenounké niti, chce-li sobě opatřit nutné živobytí. Nebudeš se vysmívat, poznáš-li, proč halí klerika vždy černý šat, proč ho ostříhali: to přec nosí klerikus k největší své slávě, aby se tím od jiných odlišoval právě. Kněžstvu přec, jak známo je, vše se v světě klaní, kněz má odznak vladařský v koruně kol skrání; rozkazuje vojákům, dary uděluje — je přec víc, kdo poroučí, než kdo posluhuje. Tvrdíš, že stav učený lenivý vždy bývá, na práci že pozemskou s despektem se dívá. Ano, ale jakmile k studiu se sklání, nebesa mu otvírá věcí poznávání. Tvůj se tísní v brnění, můj se v purpur šatí, můj si hoví v posteli, tvůj jde bojovati; dávné činy vladařů pročítá můj bděle, píše, bádá, vzpomíná na svou milou vřele.
Strana 92
92 FYLLIS ET FLORA Quid Dione valeat et amoris deus, primus novit clericus et instruxit meus; factus est per clericum miles Cythereus. His est et huiusmodi tuus sermo reus." Liquit Flora pariter vocem et certamen et sibi Cupidinis exigit examen. Phyllis primum obstrepit, acquiescit tamen, et probato iudice redeunt per gramen. Totum in Cupidine certamen est situm; suum dicunt iudicem verum et peritum, quia vite noverit utriusque ritum ; et iam sese preparant, ut eant auditum. Pari forma virgines et pari pudore, pari voto militant et pari colore ; Phyllis veste candida, Flora bicolore ; mulus vector Phyllidis erat, equus Flore. Mulus quidem Phyllidis mulus erat unus, quem creavit, aluit, domuit Neptunus.
92 FYLLIS ET FLORA Quid Dione valeat et amoris deus, primus novit clericus et instruxit meus; factus est per clericum miles Cythereus. His est et huiusmodi tuus sermo reus." Liquit Flora pariter vocem et certamen et sibi Cupidinis exigit examen. Phyllis primum obstrepit, acquiescit tamen, et probato iudice redeunt per gramen. Totum in Cupidine certamen est situm; suum dicunt iudicem verum et peritum, quia vite noverit utriusque ritum ; et iam sese preparant, ut eant auditum. Pari forma virgines et pari pudore, pari voto militant et pari colore ; Phyllis veste candida, Flora bicolore ; mulus vector Phyllidis erat, equus Flore. Mulus quidem Phyllidis mulus erat unus, quem creavit, aluit, domuit Neptunus.
Strana 93
FYLLIS A FLORA 93 Co znamená Venuše, jak bůh lásky slyne, první poznal klerik můj a poučil jiné; voják skrze klerika je teď lásky znalý, o čemž i tvé výroky svědectví mi daly. Domluvila Flora již, skončil zápas slovy: rozhodla se totiž jít na soud k Amorovi. Fyllis zprvu zdráhá se, dá však souhlas k tomu, a když soudce schválily, vracejí se domů. Celý spor svůj o lásce na Amora vloží; zkušený a pravdivý je ten soudce boží, neboť zná běh života s té i oné strany — již se k němu chystají na soud obě panny. Dívky stejné postavy, stejný ostych v tváři, stejné přání chovají, — stejnou krásou září Flořin oděv pestrý je, Fyllidin je bílý, mezek veze Fyllidu, kůň zas Floru k cíli. Avšak mezek Fyllidin kouzlo v sobě tají: vylíh se a vyrostl v Neptunově stáji.
FYLLIS A FLORA 93 Co znamená Venuše, jak bůh lásky slyne, první poznal klerik můj a poučil jiné; voják skrze klerika je teď lásky znalý, o čemž i tvé výroky svědectví mi daly. Domluvila Flora již, skončil zápas slovy: rozhodla se totiž jít na soud k Amorovi. Fyllis zprvu zdráhá se, dá však souhlas k tomu, a když soudce schválily, vracejí se domů. Celý spor svůj o lásce na Amora vloží; zkušený a pravdivý je ten soudce boží, neboť zná běh života s té i oné strany — již se k němu chystají na soud obě panny. Dívky stejné postavy, stejný ostych v tváři, stejné přání chovají, — stejnou krásou září Flořin oděv pestrý je, Fyllidin je bílý, mezek veze Fyllidu, kůň zas Floru k cíli. Avšak mezek Fyllidin kouzlo v sobě tají: vylíh se a vyrostl v Neptunově stáji.
Strana 94
94 FYLLIS ET FLORA Hunc post apri rabiem, post Adonis funus misit pro solacio Cytheree munus. Pulchre matri Phyllidis et probe regine illum tandem prebuit Venus Hiberine, eo quod indulserat opere divine ; ecce Phyllis possidet illum leto fine. Faciebat nimium virginis persone: pulcher erat, habilis et stature bone, qualem esse decuit, quem a regione tam longiqua miserat Nereus Dione. Qui de superpositis et de freno querunt, quod totum argenteum dentes muli terunt, sciant, quod hec omnia talia fuerunt, qualia Neptunium munus decuerunt. Non decore caruit illa Phyllis hora, sed multum apparuit dives et decora; et non minus habuit utriusque Flora, nam equi predivitis freno domat ora.
94 FYLLIS ET FLORA Hunc post apri rabiem, post Adonis funus misit pro solacio Cytheree munus. Pulchre matri Phyllidis et probe regine illum tandem prebuit Venus Hiberine, eo quod indulserat opere divine ; ecce Phyllis possidet illum leto fine. Faciebat nimium virginis persone: pulcher erat, habilis et stature bone, qualem esse decuit, quem a regione tam longiqua miserat Nereus Dione. Qui de superpositis et de freno querunt, quod totum argenteum dentes muli terunt, sciant, quod hec omnia talia fuerunt, qualia Neptunium munus decuerunt. Non decore caruit illa Phyllis hora, sed multum apparuit dives et decora; et non minus habuit utriusque Flora, nam equi predivitis freno domat ora.
Strana 95
FYLLIS A FLORA 95 Jej pak poslal Venuši pro útěchu v žalu, když Adonis, bodnut klem, zbarvil krví skálu. Krásné matce Fyllidy, která v ctností lesku byla vzácnou královnou kdesi ve Španělsku, mezka toho Venuše za zbožnost kdys dala; pak se Fyllis po matce vládkyní mu stala. Příliš pěkně hodil se k půvabu té panny: krásný byl a urostlý, jako malovaný, jak se sluší na dárek pro zmírnění hoře, který poslal Venuši z dálky vládce moře. Kdo by chtěl se dovědět o postroji blíže, o stříbrném udidle, které mezek hryže, nechať zví, že všechno to tolik krásné bylo, že to dárce Neptuna ihned prozradilo. Nechybělo Fyllidě nic už z darů krásy: s krásou samé bohyně v ničem nezadá si; v půvabu však nemenším Flora též se skvěla, když na koni přeskvělém po boku jí jela.
FYLLIS A FLORA 95 Jej pak poslal Venuši pro útěchu v žalu, když Adonis, bodnut klem, zbarvil krví skálu. Krásné matce Fyllidy, která v ctností lesku byla vzácnou královnou kdesi ve Španělsku, mezka toho Venuše za zbožnost kdys dala; pak se Fyllis po matce vládkyní mu stala. Příliš pěkně hodil se k půvabu té panny: krásný byl a urostlý, jako malovaný, jak se sluší na dárek pro zmírnění hoře, který poslal Venuši z dálky vládce moře. Kdo by chtěl se dovědět o postroji blíže, o stříbrném udidle, které mezek hryže, nechať zví, že všechno to tolik krásné bylo, že to dárce Neptuna ihned prozradilo. Nechybělo Fyllidě nic už z darů krásy: s krásou samé bohyně v ničem nezadá si; v půvabu však nemenším Flora též se skvěla, když na koni přeskvělém po boku jí jela.
Strana 96
96 FYLLIS ET FLORA Equus ille, domitus Pegaseis loris, multum pulchritudinis habet et valoris, pictus artificio varii coloris ; nam mixtus nigredini color est oloris. Forme fuit habilis, etatis primeve, et respexit paululum tumide, non seve; cervix fuit ardua, coma sparsa leve, auris parva, prominens pectus, caput breve. Dorso pando iacuit virgini sessure spina, que non senserat aliquid pressure. Pede cavo, tibia recta, largo crure, totum fuit sonipes studium Nature. Equo superposita faciebat sella; ebur enim medium clausit auri cella, et, cum essent quattuor selle capitella, venustavit singulum gemma quasi stella. Multa de preteritis rebus et ignotis erant mirabilibus ibi sculpta notis;
96 FYLLIS ET FLORA Equus ille, domitus Pegaseis loris, multum pulchritudinis habet et valoris, pictus artificio varii coloris ; nam mixtus nigredini color est oloris. Forme fuit habilis, etatis primeve, et respexit paululum tumide, non seve; cervix fuit ardua, coma sparsa leve, auris parva, prominens pectus, caput breve. Dorso pando iacuit virgini sessure spina, que non senserat aliquid pressure. Pede cavo, tibia recta, largo crure, totum fuit sonipes studium Nature. Equo superposita faciebat sella; ebur enim medium clausit auri cella, et, cum essent quattuor selle capitella, venustavit singulum gemma quasi stella. Multa de preteritis rebus et ignotis erant mirabilibus ibi sculpta notis;
Strana 97
FYLLIS A FLORA 97 Byl to oř tak nádherný, vzrostlý na Parnassu, ve ztepilé postavě jevil sílu, krásu, nadto, jak by umělec pokračoval v díle, v lesklé černi vraníka rozlil skvrny bílé. Zkrocen byl a vychován v mládí, kdy si hraje; kolem šíje vzpřímené hříva mu teď vlaje, krátká hlava, mocná hrud, — ouška neveliká před tím plachým pohledem nikdo neutíká. A když — sedíc na hřbetě — Flora pružně jela, jak by tíhu necítil panenského těla: nohy pěkně napjaty jako struny v letu, hlásal zázrak přírody veškerému světu. Sedlo a též řemeny, jež měl kolem těla, slonovinou zdobeny, jež se zlatem skvěla; polštář sedla na rozích spjat byl drahokamy, které v dálku zářily jako hvězdy samy. 7 Písně Dávných časů příběhy značeny tam byly, které vší té nádheře půvab rozmnožily:
FYLLIS A FLORA 97 Byl to oř tak nádherný, vzrostlý na Parnassu, ve ztepilé postavě jevil sílu, krásu, nadto, jak by umělec pokračoval v díle, v lesklé černi vraníka rozlil skvrny bílé. Zkrocen byl a vychován v mládí, kdy si hraje; kolem šíje vzpřímené hříva mu teď vlaje, krátká hlava, mocná hrud, — ouška neveliká před tím plachým pohledem nikdo neutíká. A když — sedíc na hřbetě — Flora pružně jela, jak by tíhu necítil panenského těla: nohy pěkně napjaty jako struny v letu, hlásal zázrak přírody veškerému světu. Sedlo a též řemeny, jež měl kolem těla, slonovinou zdobeny, jež se zlatem skvěla; polštář sedla na rozích spjat byl drahokamy, které v dálku zářily jako hvězdy samy. 7 Písně Dávných časů příběhy značeny tam byly, které vší té nádheře půvab rozmnožily:
Strana 98
98 FYLLIS ET FLORA nuptie Mercurii superis admotis, fedus, matrimonium, plenitudo dotis. Nullus ibi locus est vacuus aut planus; habet plus, quam capiat animus humanus. Solus illa sculpserat, que spectans Vulcanus vix hoc suas credidit potuisse manus. Pretermisso clipeo Mulciber Achillis laboravit phaleras et indulsit illis; ferraturam pedibus et frenum maxillis et habenas addidit de sponse capillis. Sellam texit purpura subinsuta bysso, quam Minerva, reliquo studio dimisso, acantho texuerat et flore narcisso et per tenas margine fimbriavit scisso. Volant equis pariter due domicelle ; vultus verecundi sunt et gene tenelle. Sic emergunt lilia, sic rose novelle, sic decurrunt pariter due celo stelle.
98 FYLLIS ET FLORA nuptie Mercurii superis admotis, fedus, matrimonium, plenitudo dotis. Nullus ibi locus est vacuus aut planus; habet plus, quam capiat animus humanus. Solus illa sculpserat, que spectans Vulcanus vix hoc suas credidit potuisse manus. Pretermisso clipeo Mulciber Achillis laboravit phaleras et indulsit illis; ferraturam pedibus et frenum maxillis et habenas addidit de sponse capillis. Sellam texit purpura subinsuta bysso, quam Minerva, reliquo studio dimisso, acantho texuerat et flore narcisso et per tenas margine fimbriavit scisso. Volant equis pariter due domicelle ; vultus verecundi sunt et gene tenelle. Sic emergunt lilia, sic rose novelle, sic decurrunt pariter due celo stelle.
Strana 99
FYLLIS A FLORA 99 sňatek Herma zachycen, bozi jsou tam taky, z darů k sňatku snesených přecházejí zraky. Není nikde místečka, jež by prázdné bylo, je tam více, než by to oko zachytilo. Vše sám Vulkán vytepal; kdyby ho teď zhlédl, sám by sobě nevěřil, že ten zázrak svedl. Nechal štít, jejž dělat měl bohu Areovi, ve snaze, že nejdříve postroj dohotoví; na kopyta kování, uzdu, jak se sluší k ozdobě si vyžádal vlasy na Venuši. Purpurová pokrývka pod sedlem se skvěla, na níž sama Minerva velkou účast měla: akanth s květy narcisu vyšila tam krásně, na okraj té pokrývky připojila třásně. Jedou dívky pospolu, obě v stejném kroku, jímá jejich něžná tvář, jímá plachost v oku; jsou jako dvě lilie, jako květy růží, jak dvě hvězdy na nebi, jež se k sobě druží.
FYLLIS A FLORA 99 sňatek Herma zachycen, bozi jsou tam taky, z darů k sňatku snesených přecházejí zraky. Není nikde místečka, jež by prázdné bylo, je tam více, než by to oko zachytilo. Vše sám Vulkán vytepal; kdyby ho teď zhlédl, sám by sobě nevěřil, že ten zázrak svedl. Nechal štít, jejž dělat měl bohu Areovi, ve snaze, že nejdříve postroj dohotoví; na kopyta kování, uzdu, jak se sluší k ozdobě si vyžádal vlasy na Venuši. Purpurová pokrývka pod sedlem se skvěla, na níž sama Minerva velkou účast měla: akanth s květy narcisu vyšila tam krásně, na okraj té pokrývky připojila třásně. Jedou dívky pospolu, obě v stejném kroku, jímá jejich něžná tvář, jímá plachost v oku; jsou jako dvě lilie, jako květy růží, jak dvě hvězdy na nebi, jež se k sobě druží.
Strana 100
100 FYLLIS ET FLORA Ad Amoris destinant ire paradisum. Dulcis ira commovet utriusque visum; Phyllis Flore, Phyllidi Flora movet risum. Fert Phyllis accipitrem manu, Flora nisum. Parvo tractu temporis nemus est inventum. Ad ingressum nemoris murmurat fluentum, ventus inde redolet myrrham et pigmentum, audiuntur tympana cithareque centum. Quicquid potest hominum comprehendi mente, totum ibi virgines audiunt repente: vocum differentie sunt illic invente, sonat diatessaron, sonat diapente. Sonat et mirabili plaudunt harmonia tympanum, psalterium, lyra, symphonia, sonat ibi phiale voce valde pia, et buxus multiplici cantum prodit via. Sonant omnes avium lingue voce plena: vox auditur merule dulcis et amena,
100 FYLLIS ET FLORA Ad Amoris destinant ire paradisum. Dulcis ira commovet utriusque visum; Phyllis Flore, Phyllidi Flora movet risum. Fert Phyllis accipitrem manu, Flora nisum. Parvo tractu temporis nemus est inventum. Ad ingressum nemoris murmurat fluentum, ventus inde redolet myrrham et pigmentum, audiuntur tympana cithareque centum. Quicquid potest hominum comprehendi mente, totum ibi virgines audiunt repente: vocum differentie sunt illic invente, sonat diatessaron, sonat diapente. Sonat et mirabili plaudunt harmonia tympanum, psalterium, lyra, symphonia, sonat ibi phiale voce valde pia, et buxus multiplici cantum prodit via. Sonant omnes avium lingue voce plena: vox auditur merule dulcis et amena,
Strana 101
FYLLIS A FLORA 101 Určily si dojeti k ráji boha lásky; hněvem, však jen přátelským, planou obě krásky. Fyllis Floře, ta zas jí k smíchu cosi říká; Fyllis nese jestřába, Flora krahulíka. Za nedlouhou chvilenku dojely až k háji, kde si vlnky potůčku šumnou píseň hrají. Vůně myrhy, balsámu vůkol vzduchem voní, zvukem lyr se plní vše, cymbály tam zvoní. Co jen myslí vnímavou pochopit se dalo, všemu ucho dívenek zbožně naslouchalo: harmonicky zladěny tóny hlasů zněly, koncert přímo pro bohy obě dívky měly. Cymbály a kytary, lyry v symfonii, v kouzlu plném půvabu sladké zvuky lijí. Píšťaly tam zvučely, flétny zbožně lkaly, tóny všeho ladění z nástrojů se draly. Všichni ptáci zpívají co hrdélko stačí, zvláště sladkou lahodou kosů hlas se značí;
FYLLIS A FLORA 101 Určily si dojeti k ráji boha lásky; hněvem, však jen přátelským, planou obě krásky. Fyllis Floře, ta zas jí k smíchu cosi říká; Fyllis nese jestřába, Flora krahulíka. Za nedlouhou chvilenku dojely až k háji, kde si vlnky potůčku šumnou píseň hrají. Vůně myrhy, balsámu vůkol vzduchem voní, zvukem lyr se plní vše, cymbály tam zvoní. Co jen myslí vnímavou pochopit se dalo, všemu ucho dívenek zbožně naslouchalo: harmonicky zladěny tóny hlasů zněly, koncert přímo pro bohy obě dívky měly. Cymbály a kytary, lyry v symfonii, v kouzlu plném půvabu sladké zvuky lijí. Píšťaly tam zvučely, flétny zbožně lkaly, tóny všeho ladění z nástrojů se draly. Všichni ptáci zpívají co hrdélko stačí, zvláště sladkou lahodou kosů hlas se značí;
Strana 102
102 FYLLIS ET FLORA corydalus, graculus atque philomena, que non cessat conqueri de transacta pena. Instrumento musico, vocibus canoris, tunc diversi specie contemplata floris, tunc odoris gratia redundante foris coniectatur teneri thalamus Amoris. Virgines introeunt modico timore et eundo propius crescunt in amore. Sonat queque volucrum proprio rumore, accenduntur animi vario clamore. Immortalis fieret ibi manens homo. Arbor ibi quelibet suo gaudet pomo, vie myrrha, cinnamo flagrant et amomo; coniectari poterat dominus ex domo. Vident choros iuvenum et domicellarum, singulorum corpora corpora stellarum. Capiuntur subito corda puellarum in tanto miraculo rerum novellarum.
102 FYLLIS ET FLORA corydalus, graculus atque philomena, que non cessat conqueri de transacta pena. Instrumento musico, vocibus canoris, tunc diversi specie contemplata floris, tunc odoris gratia redundante foris coniectatur teneri thalamus Amoris. Virgines introeunt modico timore et eundo propius crescunt in amore. Sonat queque volucrum proprio rumore, accenduntur animi vario clamore. Immortalis fieret ibi manens homo. Arbor ibi quelibet suo gaudet pomo, vie myrrha, cinnamo flagrant et amomo; coniectari poterat dominus ex domo. Vident choros iuvenum et domicellarum, singulorum corpora corpora stellarum. Capiuntur subito corda puellarum in tanto miraculo rerum novellarum.
Strana 103
FYLLIS A FLORA 103 skřivánků a holubů sotva píseň vyzní, slavíka je slyšet lkát o prožité trýzni. K nástrojům se družily ptactva zpěvné hlasy, vůkol rostly květiny rozmanité krásy, vzduch byl vůní prosycen podle těchto známek tušit lze, že lásky bůh právě tam má zámek. Dívčiny tam vcházejí: bázeň svírá ústa, ale jak jdou blíž a blíž, láska jejich vzrůstá; všichni ptáci v háji tom zvučně vůkol pěli, a tak přec jen obě dvě odvahy víc měly. — Nesmrtelným stane se, kdo tam vkročí z lidí; se všech stromů zvláštní druh ovoce se klidí, vůně myrhy, skořice s balzámem se pojí — soudit lze, že blízko už u Amora stojí. Vidí sbory dívek jít k tanci s jasnou tváří, těla všech jak hvězdy jsou, jež na nebi září; Flora se svou Fyllidou rázem oněměly: divadlo tak půvabné dosud neviděly.
FYLLIS A FLORA 103 skřivánků a holubů sotva píseň vyzní, slavíka je slyšet lkát o prožité trýzni. K nástrojům se družily ptactva zpěvné hlasy, vůkol rostly květiny rozmanité krásy, vzduch byl vůní prosycen podle těchto známek tušit lze, že lásky bůh právě tam má zámek. Dívčiny tam vcházejí: bázeň svírá ústa, ale jak jdou blíž a blíž, láska jejich vzrůstá; všichni ptáci v háji tom zvučně vůkol pěli, a tak přec jen obě dvě odvahy víc měly. — Nesmrtelným stane se, kdo tam vkročí z lidí; se všech stromů zvláštní druh ovoce se klidí, vůně myrhy, skořice s balzámem se pojí — soudit lze, že blízko už u Amora stojí. Vidí sbory dívek jít k tanci s jasnou tváří, těla všech jak hvězdy jsou, jež na nebi září; Flora se svou Fyllidou rázem oněměly: divadlo tak půvabné dosud neviděly.
Strana 104
104 FYLLIS ET FLORA Sistunt equos pariter et descendunt, pene oblite propositi sono cantilene. Sed auditur iterum cantus philomene, et statim virginee recalescunt vene. Circa silve medium locus est occultus, ubi viget maxime suus deo cultus: Fauni, Nymphe, Satyri, comitatus multus tympanizant, concinunt ante dei vultus. Portant vina manibus et coronas florum ; Bacchus Nymphas instruit et choros Faunorum. Servant pedum ordinem et instrumentorum; sed Silenus titubat nec psallit in chorum. Somno vergit senior asino prevectus et in risus copiam solvit dei pectus. Clamat ,vina“ ! Remanet clamor imperfectus: viam vocis impedit vinum et senectus. Inter hec aspicitur Cytheree natus : vultus est sidereus, vertex est pennatus,
104 FYLLIS ET FLORA Sistunt equos pariter et descendunt, pene oblite propositi sono cantilene. Sed auditur iterum cantus philomene, et statim virginee recalescunt vene. Circa silve medium locus est occultus, ubi viget maxime suus deo cultus: Fauni, Nymphe, Satyri, comitatus multus tympanizant, concinunt ante dei vultus. Portant vina manibus et coronas florum ; Bacchus Nymphas instruit et choros Faunorum. Servant pedum ordinem et instrumentorum; sed Silenus titubat nec psallit in chorum. Somno vergit senior asino prevectus et in risus copiam solvit dei pectus. Clamat ,vina“ ! Remanet clamor imperfectus: viam vocis impedit vinum et senectus. Inter hec aspicitur Cytheree natus : vultus est sidereus, vertex est pennatus,
Strana 105
FYLLIS A FLORA 105 Obě ihned zastaví, každá s koně sjede, zapomenou bezmála, co je k háji vede. Když však trylek slavíka opět dolét k sluchu, zas jim oči zaplanou, posilní se v duchu. V středu lesa místo je, stín je vlídně skrývá, a tam právě nejvíce lásky bůh ctěn bývá. Je tam vidět satyry, fauny, nymfy s nimi, vzdávají hold Amoru zpěvy, tanci svými. Mají věnce na skráních, číše vína zvučí, Bakchus fauny s nymfami novým tancům učí; tančí vše, jak hudba hrá ve věčném tom jaru, jenom Silén opilý vrávorá kol párů. Usnul před svým oslíkem a teď vstáti chtěje budí velkou veselost, až se Amor směje. Silén volá: Víno chci! — Nedomluví ani, neboť věk a opilost v hovoru mu brání. Dívky však v té družině Amora již zhlídly: ve tváři má hvězdný jas, opatřen je křídly,
FYLLIS A FLORA 105 Obě ihned zastaví, každá s koně sjede, zapomenou bezmála, co je k háji vede. Když však trylek slavíka opět dolét k sluchu, zas jim oči zaplanou, posilní se v duchu. V středu lesa místo je, stín je vlídně skrývá, a tam právě nejvíce lásky bůh ctěn bývá. Je tam vidět satyry, fauny, nymfy s nimi, vzdávají hold Amoru zpěvy, tanci svými. Mají věnce na skráních, číše vína zvučí, Bakchus fauny s nymfami novým tancům učí; tančí vše, jak hudba hrá ve věčném tom jaru, jenom Silén opilý vrávorá kol párů. Usnul před svým oslíkem a teď vstáti chtěje budí velkou veselost, až se Amor směje. Silén volá: Víno chci! — Nedomluví ani, neboť věk a opilost v hovoru mu brání. Dívky však v té družině Amora již zhlídly: ve tváři má hvězdný jas, opatřen je křídly,
Strana 106
106 FYLLIS ET FLORA arcum leva possidet et sagittas latus; satis potest conici potens et elatus. Sceptro puer nititur floribus perplexo, stillat odor nectaris de capillo pexo. Tres assistunt Gratie digito connexo et amoris calicem tenent genu flexo. Appropinquant virgines et adorant tute deum venerabili cinctum iuventute; gloriantur numinis in tanta virtute. Quas deus considerans prevenit salute. Causam vie postulat; aperitur causa, et laudatur utraque tantum pondus ausa. Ad utramque loquitur : „Modo parum pausa, donec res iudicio reseretur clausa. Deus erat ; virgines norunt deum esse: retractari singula non fuit necesse. Equos suos deserunt et quiescunt fesse. Amor suis imperat, iudicent expresse.
106 FYLLIS ET FLORA arcum leva possidet et sagittas latus; satis potest conici potens et elatus. Sceptro puer nititur floribus perplexo, stillat odor nectaris de capillo pexo. Tres assistunt Gratie digito connexo et amoris calicem tenent genu flexo. Appropinquant virgines et adorant tute deum venerabili cinctum iuventute; gloriantur numinis in tanta virtute. Quas deus considerans prevenit salute. Causam vie postulat; aperitur causa, et laudatur utraque tantum pondus ausa. Ad utramque loquitur : „Modo parum pausa, donec res iudicio reseretur clausa. Deus erat ; virgines norunt deum esse: retractari singula non fuit necesse. Equos suos deserunt et quiescunt fesse. Amor suis imperat, iudicent expresse.
Strana 107
FYLLIS A FLORA 107 lučiště má v levici, šípy s pravé strany, Pyšný je a mocně zná zasazovat rány. O hůl květy ovitou Amor opřen stane, z lesklých jeho kadeří božská vůně vane, před ním se tři Charitky v zbožné úctě kloní, nesou pohár Amorův, z něhož víno voní. Fyllis s Florou blíží se s pokorou až k němu, k bohu, mládí půvabem věčně zdobenému; jak je Amor uviděl v slávě, kterou slyne, bystře si je prohlíží, na pozdrav jim kyne. Táže se, proč přišly sem. Ony důvod sdělí. Amor chválí odvahu, chválí podnik smělý, potom řekne oběma: Posečkejte chvíli, aby váš spor soudcové brzy rozsoudili. Byl to bůh; to poznaly ihned dívky obě, proto další líčení ušetřily sobě. Usedly si do trávy tam, kde koně měly, a již Amor soudcům svým ihned soudit velí.
FYLLIS A FLORA 107 lučiště má v levici, šípy s pravé strany, Pyšný je a mocně zná zasazovat rány. O hůl květy ovitou Amor opřen stane, z lesklých jeho kadeří božská vůně vane, před ním se tři Charitky v zbožné úctě kloní, nesou pohár Amorův, z něhož víno voní. Fyllis s Florou blíží se s pokorou až k němu, k bohu, mládí půvabem věčně zdobenému; jak je Amor uviděl v slávě, kterou slyne, bystře si je prohlíží, na pozdrav jim kyne. Táže se, proč přišly sem. Ony důvod sdělí. Amor chválí odvahu, chválí podnik smělý, potom řekne oběma: Posečkejte chvíli, aby váš spor soudcové brzy rozsoudili. Byl to bůh; to poznaly ihned dívky obě, proto další líčení ušetřily sobě. Usedly si do trávy tam, kde koně měly, a již Amor soudcům svým ihned soudit velí.
Strana 108
108 FYLLIS ET FLORA Amor habet iudices, Amor habet iura: sunt Amoris iudices Usus et Natura; istis tota data est curie censura, quoniam preterita sciunt et futura. Eunt et iustitie ventilant vigorem, ventilatum retrahunt curie rigorem : secundum scientiam et secundum morem ad amorem clericum dicunt aptiorem. Comprobavit curia dictionem iuris et teneri voluit etiam futuris. Parum ergo precavent rebus nocituris, que sequuntur militen et fatentur pluris.
108 FYLLIS ET FLORA Amor habet iudices, Amor habet iura: sunt Amoris iudices Usus et Natura; istis tota data est curie censura, quoniam preterita sciunt et futura. Eunt et iustitie ventilant vigorem, ventilatum retrahunt curie rigorem : secundum scientiam et secundum morem ad amorem clericum dicunt aptiorem. Comprobavit curia dictionem iuris et teneri voluit etiam futuris. Parum ergo precavent rebus nocituris, que sequuntur militen et fatentur pluris.
Strana 109
FYLLIS A FLORA 109 Amor svoje soudce má, seznámen je s právy: je to zákon přírody, jsou to vžité mravy. Těmto soudcům svěřuje spory zamotané: vědí, co se stalo již, vědí, co se stane. Na soud kráčí soudcové zjednat právo v sporu a již nesou rozsudek soudcovského sboru: podle všechněch důkazů, zkušenost jak svědčí, jisté je, že vojáka klerik v lásce předčí. Potvrdil tak celý dvůr tento výrok práva, který se i budoucím na vědomost dává: pozor dejte, dívčiny, sic vám přijde draho, chodíte-li s vojáky doufajíce v blaho!
FYLLIS A FLORA 109 Amor svoje soudce má, seznámen je s právy: je to zákon přírody, jsou to vžité mravy. Těmto soudcům svěřuje spory zamotané: vědí, co se stalo již, vědí, co se stane. Na soud kráčí soudcové zjednat právo v sporu a již nesou rozsudek soudcovského sboru: podle všechněch důkazů, zkušenost jak svědčí, jisté je, že vojáka klerik v lásce předčí. Potvrdil tak celý dvůr tento výrok práva, který se i budoucím na vědomost dává: pozor dejte, dívčiny, sic vám přijde draho, chodíte-li s vojáky doufajíce v blaho!
Strana 110
110 IN FLAGRANTI CAPTUS Fuit vna domina, valde pulcra femina; dum vir eius laborat, clericum sibi advocat. „O tu bone clerice, scis quid debes facere : mecum debes iacere, nemini debes dicere. Certe hoc non faciam, quia perdam graciam a domino quem diligo, fide sibi teneor. „Emam tibi tunicam, bracam et camisiam, ocreas et caligas, 6 ut tu mecum iaceas. Audiens hoc clericus, versus ab hominibus intrauit ad cameram, et plagauit dominam. Venit hospes ad domum, pulsat ad hostium: clericus perterritus bracas fuit oblitus. Miserere mei deus, miserere mei deus. Iste lectus non est meus, venit cuius est proprius.
110 IN FLAGRANTI CAPTUS Fuit vna domina, valde pulcra femina; dum vir eius laborat, clericum sibi advocat. „O tu bone clerice, scis quid debes facere : mecum debes iacere, nemini debes dicere. Certe hoc non faciam, quia perdam graciam a domino quem diligo, fide sibi teneor. „Emam tibi tunicam, bracam et camisiam, ocreas et caligas, 6 ut tu mecum iaceas. Audiens hoc clericus, versus ab hominibus intrauit ad cameram, et plagauit dominam. Venit hospes ad domum, pulsat ad hostium: clericus perterritus bracas fuit oblitus. Miserere mei deus, miserere mei deus. Iste lectus non est meus, venit cuius est proprius.
Strana 111
1II PŘEKVAPENÍ Zila jedna krásná paní, žena krásná k pohledání. Majíc v práci pantatíka, vzkázala si pro klerika. „Kleriku můj dobrý, víš, proč ke mně dnes přicházíš? Dnes musíš jít se mnou spat, " nikde to však neříkat! — Nespáchám tu nevěru, vždyť bych ztratil důvěru u muže mileného, přítele důvěrného. „Já ti koupím, rozmilý, kalhoty i košili, škorně, sukni, pěkný šat, jestli půjdeš se mnou spat. Jak to klerik uslyšel, do komory ihned šel; nedbal nic na pověst svou a šel ležet s paní tou. Tu kdos k domu přichvátá a zatluče na vrata; klerik, jenž spěch velký měl, kalhoty tam zapomněl. Slituj se nade mnou, bože, — tohle není moje lože; tohle lože patří tomu, kdo se právě vrátil domů.
1II PŘEKVAPENÍ Zila jedna krásná paní, žena krásná k pohledání. Majíc v práci pantatíka, vzkázala si pro klerika. „Kleriku můj dobrý, víš, proč ke mně dnes přicházíš? Dnes musíš jít se mnou spat, " nikde to však neříkat! — Nespáchám tu nevěru, vždyť bych ztratil důvěru u muže mileného, přítele důvěrného. „Já ti koupím, rozmilý, kalhoty i košili, škorně, sukni, pěkný šat, jestli půjdeš se mnou spat. Jak to klerik uslyšel, do komory ihned šel; nedbal nic na pověst svou a šel ležet s paní tou. Tu kdos k domu přichvátá a zatluče na vrata; klerik, jenž spěch velký měl, kalhoty tam zapomněl. Slituj se nade mnou, bože, — tohle není moje lože; tohle lože patří tomu, kdo se právě vrátil domů.
Strana 112
112 AMORE PEREO Dulce solum natalis patrie, domus ioci, thalamus gratie, vos relinquam aut cras aut hodie, periturus amoris rabie. Vale tellus, valete socii, quos benigno favore colui, et me dulcis consortem studii deplangite, qui vobis perii. Igne novo Veneris saucia mens, que prius non novit talia, nunc fatetur vera proverbia: „Ubi amor, ibi miseria. Quot sunt apes in Hyble vallibus, quot vestitur Dodona frontibus et quot natant pisces equoribus, tot abundat amor doloribus.
112 AMORE PEREO Dulce solum natalis patrie, domus ioci, thalamus gratie, vos relinquam aut cras aut hodie, periturus amoris rabie. Vale tellus, valete socii, quos benigno favore colui, et me dulcis consortem studii deplangite, qui vobis perii. Igne novo Veneris saucia mens, que prius non novit talia, nunc fatetur vera proverbia: „Ubi amor, ibi miseria. Quot sunt apes in Hyble vallibus, quot vestitur Dodona frontibus et quot natant pisces equoribus, tot abundat amor doloribus.
Strana 113
113 ZMÍRÁM LÁSKOU Sbohem, světe, musím se rozžehnat, sbohem druzi, měl jsem vás tolik rád! Oplačte mě, já chtěl jsem studovat — už nejsem váš. Zříte mě umírat láskou. Dnes či zítra naposled pokynu místům mládí. Opustím otčinu, opustím vlast, opustím rodinu já, který kdes jak štvanec zahynu láskou. Plameny teď duši mou sžírají, neznalou dřív lásky ni potají: vždyť přísloví tu pravdu říkají: utrpení přetěžká vznikají láskou. Kolik včelek na Hyble přebývá, kolik listí v Dodoně šumívá, kolik ryb se ve vodách ukrývá, tolika as bolestmi oplývá láska. 8 Písně
113 ZMÍRÁM LÁSKOU Sbohem, světe, musím se rozžehnat, sbohem druzi, měl jsem vás tolik rád! Oplačte mě, já chtěl jsem studovat — už nejsem váš. Zříte mě umírat láskou. Dnes či zítra naposled pokynu místům mládí. Opustím otčinu, opustím vlast, opustím rodinu já, který kdes jak štvanec zahynu láskou. Plameny teď duši mou sžírají, neznalou dřív lásky ni potají: vždyť přísloví tu pravdu říkají: utrpení přetěžká vznikají láskou. Kolik včelek na Hyble přebývá, kolik listí v Dodoně šumívá, kolik ryb se ve vodách ukrývá, tolika as bolestmi oplývá láska. 8 Písně
Strana 114
114 VIRGO VIOLATA Vere dulci mediante , non in Maio, paulo ante, luce solis radiante fronde stabat sub vernante canens cum cicuta. Illuc veni fato dante. Nympha non est formae tantae, aequipollens eius plantae. Quae me viso festinante grege fugit cum balante, metu dissoluta. Clamans tendit ad ovile. Hanc sequendo precor: „Sile ! " Nihil timeas hostile! Preces spernit, et monile, quod ostendi, tenet vile virgo, sic locuta: „Munus vestrum,“ inquit, „nolo, quia pleni estis dolo!" Et se sic defendit colo. Comprehensam ieci solo; clarior non est sub polo vilibus induta. Satis illi fuit grave, mihi gratum et suave. „Quid fecisti,“ inquit, „prave! Vae vae tibi! Tamen ave! Ne reveles ulli, cave, ut sim domi tuta! Si senserit meus pater vel Martinus maior frater, erit mihi dies ater;
114 VIRGO VIOLATA Vere dulci mediante , non in Maio, paulo ante, luce solis radiante fronde stabat sub vernante canens cum cicuta. Illuc veni fato dante. Nympha non est formae tantae, aequipollens eius plantae. Quae me viso festinante grege fugit cum balante, metu dissoluta. Clamans tendit ad ovile. Hanc sequendo precor: „Sile ! " Nihil timeas hostile! Preces spernit, et monile, quod ostendi, tenet vile virgo, sic locuta: „Munus vestrum,“ inquit, „nolo, quia pleni estis dolo!" Et se sic defendit colo. Comprehensam ieci solo; clarior non est sub polo vilibus induta. Satis illi fuit grave, mihi gratum et suave. „Quid fecisti,“ inquit, „prave! Vae vae tibi! Tamen ave! Ne reveles ulli, cave, ut sim domi tuta! Si senserit meus pater vel Martinus maior frater, erit mihi dies ater;
Strana 115
115 PREPADENA sladkém jaru, v době snivé, ne však v máji, trochu dříve, v záři slunce, které plálo, sličné děvče krásné tváře v mladém loubí v stínu stálo, na pastýřskou šalmaj hrálo. Krásou vílu předčí směle, je jak proutek štíhlá v těle. Když mé rychlé kroky zřela (osud ved me tam, co stála), strachem se pak celá chvěla, se svým stádem v úkryt spěla. Do ovčince kvapí s křikem, já pak v patách za ní mžikem: „Neboj se! Mlč! Nejsem škůdce!“ Ukáži jí náhrdelník — Odmítne ho v slovní půtce stejně jako prosby svůdce: „Nechci dar tvůj!", praví na to, c „úskok nosí mužů zlato! Na odpor se postavila; — uchopím ji, vrhnu na zem Jaká to, ach, krása bílá pod prostým se šatem skryla! Já šel sladkou cestou k cíli, ona trpkou měla chvíli. „Cos to spáchal, nectný!“, děla. „Běda mi! Leč zdráv jdi dále, o svém činu pomlč zcela, abych doma pokoj měla! Jestli to kdo otci poví nebo bratru Martinovi, černý mrak mé nebe skryje;
115 PREPADENA sladkém jaru, v době snivé, ne však v máji, trochu dříve, v záři slunce, které plálo, sličné děvče krásné tváře v mladém loubí v stínu stálo, na pastýřskou šalmaj hrálo. Krásou vílu předčí směle, je jak proutek štíhlá v těle. Když mé rychlé kroky zřela (osud ved me tam, co stála), strachem se pak celá chvěla, se svým stádem v úkryt spěla. Do ovčince kvapí s křikem, já pak v patách za ní mžikem: „Neboj se! Mlč! Nejsem škůdce!“ Ukáži jí náhrdelník — Odmítne ho v slovní půtce stejně jako prosby svůdce: „Nechci dar tvůj!", praví na to, c „úskok nosí mužů zlato! Na odpor se postavila; — uchopím ji, vrhnu na zem Jaká to, ach, krása bílá pod prostým se šatem skryla! Já šel sladkou cestou k cíli, ona trpkou měla chvíli. „Cos to spáchal, nectný!“, děla. „Běda mi! Leč zdráv jdi dále, o svém činu pomlč zcela, abych doma pokoj měla! Jestli to kdo otci poví nebo bratru Martinovi, černý mrak mé nebe skryje;
Strana 116
116 VIRGO VIOLATA vel si sciret mea mater, cum sit angue peior quater, virgis sum tributa!"
116 VIRGO VIOLATA vel si sciret mea mater, cum sit angue peior quater, virgis sum tributa!"
Strana 117
PŘEPADENÁ 117 nebo když to zví má matka, třikrát horší nežli zmije, " metlami mě za to zbije!
PŘEPADENÁ 117 nebo když to zví má matka, třikrát horší nežli zmije, " metlami mě za to zbije!
Strana 118
118 CANTIO ALPHABETICA DE MULIERIBUS A udite alphabetica cantica sophistica, cuius sit amor generis et fauor mulieris. Bilingwis mulier, instabilis ut aer, decipit quam plures, velud in nocte fures. Cruenta bestia tendit ad terrestria, delusio, destructio status personalis. Dolosa, valida, ad omne malum valida, derisio, decepcio fame, claritatis. Ewam pronunccians viri fallatricem, eius caue presenciam velud dampnatricem. Furtiue subtrahit, fugias saltatricem, eius caue presenciam, agnosce meretricem. Garula et fatua, omnis honoris vacua, gerula mendacij, verborum comportatrix.
118 CANTIO ALPHABETICA DE MULIERIBUS A udite alphabetica cantica sophistica, cuius sit amor generis et fauor mulieris. Bilingwis mulier, instabilis ut aer, decipit quam plures, velud in nocte fures. Cruenta bestia tendit ad terrestria, delusio, destructio status personalis. Dolosa, valida, ad omne malum valida, derisio, decepcio fame, claritatis. Ewam pronunccians viri fallatricem, eius caue presenciam velud dampnatricem. Furtiue subtrahit, fugias saltatricem, eius caue presenciam, agnosce meretricem. Garula et fatua, omnis honoris vacua, gerula mendacij, verborum comportatrix.
Strana 119
119 ABECEDA O ŽENÁCH A teď slyšte abecedu, zpívanou mudráckou vědu, jaká ženská přízeň je a jak žena miluje. Baba dvojjazyčná bývá, jak počas je proměnlivá. Lstí chce všechno zmoci, jak zloději v noci. Cokoli kde v světě stojí, před ženou to neobstojí. Co lze zkazit, pobourá ta krvavá potvora. Dravě se hned všeho zhostí, náchylná je ke špatnosti. Když tě zklame, známé je, že se ti pak vysměje. Eva za vzor sloužit může, jak obelstí ženy muže. Ženy ty jsou nehodné, dál od nich jak od škodné! Falešné jsou převelice, pozor zvlášť na tanečnice, nebuď v jejich blízkosti: potvory jsou od kosti. Gaga jako kachna žvaní, o cti nemá ani zdání, lži roznáší vesele, kde co slyší, semele
119 ABECEDA O ŽENÁCH A teď slyšte abecedu, zpívanou mudráckou vědu, jaká ženská přízeň je a jak žena miluje. Baba dvojjazyčná bývá, jak počas je proměnlivá. Lstí chce všechno zmoci, jak zloději v noci. Cokoli kde v světě stojí, před ženou to neobstojí. Co lze zkazit, pobourá ta krvavá potvora. Dravě se hned všeho zhostí, náchylná je ke špatnosti. Když tě zklame, známé je, že se ti pak vysměje. Eva za vzor sloužit může, jak obelstí ženy muže. Ženy ty jsou nehodné, dál od nich jak od škodné! Falešné jsou převelice, pozor zvlášť na tanečnice, nebuď v jejich blízkosti: potvory jsou od kosti. Gaga jako kachna žvaní, o cti nemá ani zdání, lži roznáší vesele, kde co slyší, semele
Strana 120
120 CANTIO ALPHABETICA DE MULIERIBUS Habentem, non egentem, facit mendicantem, dominum superbum transmutat in seruum. Ignis infernalis, pena gehennalis, ira et invidia ipsam comitantur. Karitas deifica per ipsam obfuscatur, chaos creans malefica: desiste, amator. Lustrat per plateas, pompas et choreas, visitat parrochias, scolas et thabernas. Mediatrix mamone miseri mechantis, mors carnis et anime fit non penitentis. Neutrum vult diligere, quemque vult amare, clericum decipere et laycum fraudare. Omnes fallit homines, papales, cardinales, monachos, presbiteros, decipit prelatos. Plures parit filios, ab lege facit spurios, vult esse heriles, seruos facit viles.
120 CANTIO ALPHABETICA DE MULIERIBUS Habentem, non egentem, facit mendicantem, dominum superbum transmutat in seruum. Ignis infernalis, pena gehennalis, ira et invidia ipsam comitantur. Karitas deifica per ipsam obfuscatur, chaos creans malefica: desiste, amator. Lustrat per plateas, pompas et choreas, visitat parrochias, scolas et thabernas. Mediatrix mamone miseri mechantis, mors carnis et anime fit non penitentis. Neutrum vult diligere, quemque vult amare, clericum decipere et laycum fraudare. Omnes fallit homines, papales, cardinales, monachos, presbiteros, decipit prelatos. Plures parit filios, ab lege facit spurios, vult esse heriles, seruos facit viles.
Strana 121
ABECEDA O ŽENÁCH 121 Hravě změní bohatého v almužníka žebravého, majetného pána v služebného kmána. I buď s ní už jednou amen, kéž by ji pekelný plamen chtěl, kam žena patří, smést: pykat zasloužený trest. K Bohu její velká láska je jen nastrojená maska, čaruje a mate jen. Milenče, ach, straň se žen! Lajdává se na ulicích, v tančírnách a v hostěnicích, vleze, kam si vyvolí, na faru i do školy. Měch každému vyrabuje, když ji, chudák, pomiluje; na těle i duchu smrt má, kdo dobrou radou zhrd. Nechce toho, ani toho, oklamat chce mužů mnoho, učeného ošálí, prostinkého napálí. Oklame ten tvor nestálý papeže i kardinály, všecky lidi, co je jich, ať je prelát, knèz či mnich. Pacholíky četné množí, ale ne v manželském loži. Chce, by každý z nich byl pán, zatím je však sprostý kmán.
ABECEDA O ŽENÁCH 121 Hravě změní bohatého v almužníka žebravého, majetného pána v služebného kmána. I buď s ní už jednou amen, kéž by ji pekelný plamen chtěl, kam žena patří, smést: pykat zasloužený trest. K Bohu její velká láska je jen nastrojená maska, čaruje a mate jen. Milenče, ach, straň se žen! Lajdává se na ulicích, v tančírnách a v hostěnicích, vleze, kam si vyvolí, na faru i do školy. Měch každému vyrabuje, když ji, chudák, pomiluje; na těle i duchu smrt má, kdo dobrou radou zhrd. Nechce toho, ani toho, oklamat chce mužů mnoho, učeného ošálí, prostinkého napálí. Oklame ten tvor nestálý papeže i kardinály, všecky lidi, co je jich, ať je prelát, knèz či mnich. Pacholíky četné množí, ale ne v manželském loži. Chce, by každý z nich byl pán, zatím je však sprostý kmán.
Strana 122
122 CANTIO ALPHABETICA DE MULIERIBUS Querit es et obulum, grossum et florenum, non querit honorem, sed tendit ad pudorem. Rectrix senis, iuuenis, pauperis et diuitis, ipsa lutibundum totum facit mundum. Sorbet sapienciam, deglutit prudenciam ut fecit Sampsoni, Platoni, Salomoni. Tondet tua, tenet sua, turpet, torquet animum, friuolum, zelotipum, ipsum facit beniuolum. Vacua vacuitas, vanitatum vanitas, honorem deo demus et cum eo viuemus. Amen.
122 CANTIO ALPHABETICA DE MULIERIBUS Querit es et obulum, grossum et florenum, non querit honorem, sed tendit ad pudorem. Rectrix senis, iuuenis, pauperis et diuitis, ipsa lutibundum totum facit mundum. Sorbet sapienciam, deglutit prudenciam ut fecit Sampsoni, Platoni, Salomoni. Tondet tua, tenet sua, turpet, torquet animum, friuolum, zelotipum, ipsum facit beniuolum. Vacua vacuitas, vanitatum vanitas, honorem deo demus et cum eo viuemus. Amen.
Strana 123
ABECEDA O ŽENÁCH 123 Kvapem shání všechny mince, groš, krejcary, florentince; vůbec neví, co je čest: jde tam, kde necudnost jest. Rozkaz její plní chudý, boháč, stařec, všichni všudy. Žena, která zhřeší hned, komanduje celý svět. Stalo se už Platonovi, Šalamounu, Samsonovi, že jim mozek vstřebala a moudrost jim vyssála. Tutlá své — vše tvé ti zcuchá a pak zmrzačí ti ducha: koho vášeň posedla, toho si hned osedlá. Vše je marnost nad marností, nicota nad nicotností; Bohu chválu vzdejme, v srdci ho vždy mějme! Amen.
ABECEDA O ŽENÁCH 123 Kvapem shání všechny mince, groš, krejcary, florentince; vůbec neví, co je čest: jde tam, kde necudnost jest. Rozkaz její plní chudý, boháč, stařec, všichni všudy. Žena, která zhřeší hned, komanduje celý svět. Stalo se už Platonovi, Šalamounu, Samsonovi, že jim mozek vstřebala a moudrost jim vyssála. Tutlá své — vše tvé ti zcuchá a pak zmrzačí ti ducha: koho vášeň posedla, toho si hned osedlá. Vše je marnost nad marností, nicota nad nicotností; Bohu chválu vzdejme, v srdci ho vždy mějme! Amen.
Strana 124
124 CLERICUS AMOREM SEMPITERNUM PROMITTIT Lingua mendax et dolosa, lingua procax, venenosa, lingua digna detruncari et in igne concremari, quae me dicit deceptorem et non fidum amatorem, quam amabam, dimisisse et ad alteram transisse! Sciat deus, sciant dei: non sum reus huius rei. Sciant dei, sciat deus: huius rei non sum reus! Unde iuro Musas novem, quod et maius est, per lovem, qui pro Dane sumpsit auri, in Europa formam tauri ; iuro Phoebum, iuro Martem, qui amoris sciant artem; iuro quoque te, Cupido, arcum cuius reformido ; arcum iuro cum sagittis, quas frequenter in me mittis: sine fraude, sine dolo foedus hoc servare volo ! Volo foedus observare. Et ad haec dicemus, quare : inter choros puellarum nihil vidi tam praeclarum.
124 CLERICUS AMOREM SEMPITERNUM PROMITTIT Lingua mendax et dolosa, lingua procax, venenosa, lingua digna detruncari et in igne concremari, quae me dicit deceptorem et non fidum amatorem, quam amabam, dimisisse et ad alteram transisse! Sciat deus, sciant dei: non sum reus huius rei. Sciant dei, sciat deus: huius rei non sum reus! Unde iuro Musas novem, quod et maius est, per lovem, qui pro Dane sumpsit auri, in Europa formam tauri ; iuro Phoebum, iuro Martem, qui amoris sciant artem; iuro quoque te, Cupido, arcum cuius reformido ; arcum iuro cum sagittis, quas frequenter in me mittis: sine fraude, sine dolo foedus hoc servare volo ! Volo foedus observare. Et ad haec dicemus, quare : inter choros puellarum nihil vidi tam praeclarum.
Strana 125
125 PŘÍSAHA VĚRNOSTI Jazyk drzý, jazyk lstivý, jedovatý, jazyk lživý, nechť je uťat u kořene, za trest vržen do plamene, ježto dí, že věrný nejsem, že už nemám, kterou měl jsem, že jsem milé dívky nechal, že jsem opět k jiné spěchal. Nechť ví Bůh, nechť bozi znají, že mě jenom pomlouvají, že to jsou jen pomluvy, ať to bozi, ať Bůh to ví! Nechť mi všechny Musy svědčí, vzývám Jova, jenž je předčí, který dosáh lásky štěstí změněn v býka, ukryt v dešti. Za svědky si beru dále Marta s Foebem, lásky znalé; Kupido, i tebe vzývám, z jehož luku postrach mívám; zapřísahám luk tvůj, střely, které často ve mně tkvěly: klamem, lstí se neposkvrním, přísahu svou věrně splním. Splním slib svůj srdcem celým; proč tak činím, také sdělím: hezčí dívku, co jich žilo, oko moje nespatřilo.
125 PŘÍSAHA VĚRNOSTI Jazyk drzý, jazyk lstivý, jedovatý, jazyk lživý, nechť je uťat u kořene, za trest vržen do plamene, ježto dí, že věrný nejsem, že už nemám, kterou měl jsem, že jsem milé dívky nechal, že jsem opět k jiné spěchal. Nechť ví Bůh, nechť bozi znají, že mě jenom pomlouvají, že to jsou jen pomluvy, ať to bozi, ať Bůh to ví! Nechť mi všechny Musy svědčí, vzývám Jova, jenž je předčí, který dosáh lásky štěstí změněn v býka, ukryt v dešti. Za svědky si beru dále Marta s Foebem, lásky znalé; Kupido, i tebe vzývám, z jehož luku postrach mívám; zapřísahám luk tvůj, střely, které často ve mně tkvěly: klamem, lstí se neposkvrním, přísahu svou věrně splním. Splním slib svůj srdcem celým; proč tak činím, také sdělím: hezčí dívku, co jich žilo, oko moje nespatřilo.
Strana 126
126 CLERICUS AMOREM SEMPITERNUM PROMITTIT Inter quas appares ita, ut in auro margarita. Humeri, pectus et venter sunt formata tam decenter; frons et gula, labra, mentum dant amoris alimentum; crines eius adamavi, quoniam fuere flavi. Ergo dum nox erit dies, et dum labor erit quies, et dum aqua erit ignis, et dum silva sine lignis, et dum mare sine velis, et dum Parthus sine telis, cara mihi semper eris : nisi fallar, non falleris.
126 CLERICUS AMOREM SEMPITERNUM PROMITTIT Inter quas appares ita, ut in auro margarita. Humeri, pectus et venter sunt formata tam decenter; frons et gula, labra, mentum dant amoris alimentum; crines eius adamavi, quoniam fuere flavi. Ergo dum nox erit dies, et dum labor erit quies, et dum aqua erit ignis, et dum silva sine lignis, et dum mare sine velis, et dum Parthus sine telis, cara mihi semper eris : nisi fallar, non falleris.
Strana 127
PŘÍSAHA VĚRNOSTI 127 V středu jich, má milovaná, jsi jak perla v zlato vtkaná. Jaké kouzlo bok tvůj budí, co je krásy v pažích, hrudi! Lásky žár v mém srdci vzrůstá, zřím-li čelo, hrdlo, ústa; miluji tvé plavé vlasy, ježto je v nich tolik krásy. Dokud noc se v světlo denní, oddech v práci nepromění, dokud voda požár zlomí, dokud budou v lese stromy, dokud lodi v mořské pláni, dokud Parth se nevzdá zbraní, budu mít rád tebe samu — nezklameš-li, neoklamu.
PŘÍSAHA VĚRNOSTI 127 V středu jich, má milovaná, jsi jak perla v zlato vtkaná. Jaké kouzlo bok tvůj budí, co je krásy v pažích, hrudi! Lásky žár v mém srdci vzrůstá, zřím-li čelo, hrdlo, ústa; miluji tvé plavé vlasy, ježto je v nich tolik krásy. Dokud noc se v světlo denní, oddech v práci nepromění, dokud voda požár zlomí, dokud budou v lese stromy, dokud lodi v mořské pláni, dokud Parth se nevzdá zbraní, budu mít rád tebe samu — nezklameš-li, neoklamu.
Strana 128
128 QUID ELIGAM ? acillantis trutine libramine mens suspensa fluctuat et estuat in tumultus anxios, dum se vertit et bipertit motus in contrarios. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo. Me vacare studio vult Ratio. Sed dum Amor alteram vult operam, in diversa rapior, Ratione cum Dione dimicante crucior. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo. Sicut in arbore frons tremula, navicula levis in equore, dum caret ancore subsidio, contrario flatu concussa fluitat:
128 QUID ELIGAM ? acillantis trutine libramine mens suspensa fluctuat et estuat in tumultus anxios, dum se vertit et bipertit motus in contrarios. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo. Me vacare studio vult Ratio. Sed dum Amor alteram vult operam, in diversa rapior, Ratione cum Dione dimicante crucior. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo. Sicut in arbore frons tremula, navicula levis in equore, dum caret ancore subsidio, contrario flatu concussa fluitat:
Strana 129
1 29 TĚŽKÁ VOLBA Jak jazyk vah do dvou stran je rozkmitán rozum můj, když kolísám, kam se dám, nejistotě vydán v plen, těkající, váhající, zmaten jsa a rozštěpen. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám. Abych ze studií šel, by rozum chtěl. Tu zas má láska však chce naopak. Tím se ve dví rozpoltím, když s Venuší se v mé duši rozum rve — a trpím tím. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám. Jak list se chvějící, jak člun vratký bez posádky, bez kotvy plující v divoké vichřici, která řádí v boku, v zádi a obrací člun zmítaný, 9 Písne
1 29 TĚŽKÁ VOLBA Jak jazyk vah do dvou stran je rozkmitán rozum můj, když kolísám, kam se dám, nejistotě vydán v plen, těkající, váhající, zmaten jsa a rozštěpen. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám. Abych ze studií šel, by rozum chtěl. Tu zas má láska však chce naopak. Tím se ve dví rozpoltím, když s Venuší se v mé duši rozum rve — a trpím tím. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám. Jak list se chvějící, jak člun vratký bez posádky, bez kotvy plující v divoké vichřici, která řádí v boku, v zádi a obrací člun zmítaný, 9 Písne
Strana 130
130 QUID ELIGAM? sic agitat, sic turbine sollicitat me dubio hinc Amor, inde Ratio. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo. Sub libra pondero, quid melius, et dubius mecum delibero. Nunc menti refero delicias Venerias: que mea michi Florula det oscula, qui risus, que labellula, que facies, frons, naris aut cesaries. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo. His invitat et irritat Amor me blanditiis. Sed aliis Ratio sollicitat et excitat me studiis. O Langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo.
130 QUID ELIGAM? sic agitat, sic turbine sollicitat me dubio hinc Amor, inde Ratio. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo. Sub libra pondero, quid melius, et dubius mecum delibero. Nunc menti refero delicias Venerias: que mea michi Florula det oscula, qui risus, que labellula, que facies, frons, naris aut cesaries. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo. His invitat et irritat Amor me blanditiis. Sed aliis Ratio sollicitat et excitat me studiis. O Langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo.
Strana 131
TĚŽKÁ VOLBA 131 tak uštvaný, tak změti nejistoty vydaný jsem na pospas: zde láska je — tam rozum zas. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám. Jednou odvažuji výhodnější, pochybnější, tu zas uvažuji a v mysli snuji hry Venuše a Květuše, kolikrát políbí mě as — a váhám zas: ten její úsměv, tvář a vlas, ta kadeř hustá — rty, čelo, nos a ta ústa! Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám. Tu mě láska vábí, laská, dráždí mě a vzněcuje, však hned tu je rozum, jenž v okamžení mě do učení burcuje. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám.
TĚŽKÁ VOLBA 131 tak uštvaný, tak změti nejistoty vydaný jsem na pospas: zde láska je — tam rozum zas. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám. Jednou odvažuji výhodnější, pochybnější, tu zas uvažuji a v mysli snuji hry Venuše a Květuše, kolikrát políbí mě as — a váhám zas: ten její úsměv, tvář a vlas, ta kadeř hustá — rty, čelo, nos a ta ústa! Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám. Tu mě láska vábí, laská, dráždí mě a vzněcuje, však hned tu je rozum, jenž v okamžení mě do učení burcuje. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám.
Strana 132
132 QUID ELIGAM? Nam solari me scolari cogitat exilio. Sed, Ratio, procul abi. Vinceris sub Veneris imperio. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo.
132 QUID ELIGAM? Nam solari me scolari cogitat exilio. Sed, Ratio, procul abi. Vinceris sub Veneris imperio. O langueo! Causam languoris video nec caveo, vivens et prudens pereo.
Strana 133
TĚŽKÁ VOLBA 133 Vyléčení jiné není, než jít světem — dobře vím. Pryč s myšlením! Ať jde ono! Zvítězím pod Venušiným znamením. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám.
TĚŽKÁ VOLBA 133 Vyléčení jiné není, než jít světem — dobře vím. Pryč s myšlením! Ať jde ono! Zvítězím pod Venušiným znamením. Už umdlévám, příčinu zemdlenosti znám, přec však nedbám: s plným vědomím — umírám.
Strana 134
134 CANTIO PASTORALIS Lucis orto sidere exit virgo propere facie vernali, oves iussa regere baculo pastorali. Sol effundens radium dat calorem nimium. Virgo speciosa solem vitat noxium sub arbore frondosa. Dum procedo paululum, lingue solvo vinculum: „Salve, rege digna. Audi, queso, servulum, esto michi benigna!" „Cur salutas virginem, que non novit hominem, ex quo fuit nata ? Sciat Deus ! Neminem inveni per hec prata. Forte lupus aderat, quem fames expulerat gutturis avari. Ove rapta properat, cupiens saturari. Dum puella cerneret, quod sic ovem perderet, pleno clamat ore : „Siquis ovem redderet, me gaudeat uxore.
134 CANTIO PASTORALIS Lucis orto sidere exit virgo propere facie vernali, oves iussa regere baculo pastorali. Sol effundens radium dat calorem nimium. Virgo speciosa solem vitat noxium sub arbore frondosa. Dum procedo paululum, lingue solvo vinculum: „Salve, rege digna. Audi, queso, servulum, esto michi benigna!" „Cur salutas virginem, que non novit hominem, ex quo fuit nata ? Sciat Deus ! Neminem inveni per hec prata. Forte lupus aderat, quem fames expulerat gutturis avari. Ove rapta properat, cupiens saturari. Dum puella cerneret, quod sic ovem perderet, pleno clamat ore : „Siquis ovem redderet, me gaudeat uxore.
Strana 135
135 PASTYŘSKÁ Po východu slunce zrána dívka spěšně vychází, pastýřskou hůl drží v dlani, půvab jara nese v skráni, stádo ovcí provází. Paprsky jak slunce lije, den již příliš parný je Dívka zjevu půvabného chtíc se chránit žáru zlého, ve stínu se ukryje. Když se octnu kousek před ní, sejmu pouto se svých rtů: „Zdařbůh, hodná panovníka! Vyslyš, prosím, služebníka, 6 ukaž mi svou dobrotu!" „Pročpak zdravíš mne, ach, dívku neznalou, kým zplozena? V těchto lukách nebyla mnou (nechci mluvit řečí klamnou!) živá duše spatřena. Náhodou tam vlk byl blízko, jenž se z hladu vyřítil. Dravý chřtán ho loupit svádí chytne ovci, stranou pádí touže, by se nasytil. Když pak dívka s hrůzou zřela, vlk že ovci uchopil: „Kdokoli mi ovci vrátí, toho chci se ženou státi, zavolala ze všech sil.
135 PASTYŘSKÁ Po východu slunce zrána dívka spěšně vychází, pastýřskou hůl drží v dlani, půvab jara nese v skráni, stádo ovcí provází. Paprsky jak slunce lije, den již příliš parný je Dívka zjevu půvabného chtíc se chránit žáru zlého, ve stínu se ukryje. Když se octnu kousek před ní, sejmu pouto se svých rtů: „Zdařbůh, hodná panovníka! Vyslyš, prosím, služebníka, 6 ukaž mi svou dobrotu!" „Pročpak zdravíš mne, ach, dívku neznalou, kým zplozena? V těchto lukách nebyla mnou (nechci mluvit řečí klamnou!) živá duše spatřena. Náhodou tam vlk byl blízko, jenž se z hladu vyřítil. Dravý chřtán ho loupit svádí chytne ovci, stranou pádí touže, by se nasytil. Když pak dívka s hrůzou zřela, vlk že ovci uchopil: „Kdokoli mi ovci vrátí, toho chci se ženou státi, zavolala ze všech sil.
Strana 136
136 CANTIO PASTORALIS Mox ut vocem audio, denudato gladio lupus immolatur, ovis ab exitio redempta reportatur.
136 CANTIO PASTORALIS Mox ut vocem audio, denudato gladio lupus immolatur, ovis ab exitio redempta reportatur.
Strana 137
PASTYŘSKÁ 137 Jakmile jsem tohle zaslech, vlk hned padne za oběť meči, jejž jsem vyňal mžikem a ovečku před zánikem zachráněnou nesu zpět ...
PASTYŘSKÁ 137 Jakmile jsem tohle zaslech, vlk hned padne za oběť meči, jejž jsem vyňal mžikem a ovečku před zánikem zachráněnou nesu zpět ...
Strana 138
138 NE MULIERI CREDATIS Recedite, recedite, ne mulieri credite! Dic tu, Adam, primus homo, qui deceptus es in pomo. — Sum priuatus dei dono, ne mulieri credite ! Eram fulgens quasi stella, paradisus michi cella, sum deceptus a puella Ne mulieri credite ! Uxor mea me fraudauit, dum me pomo saciauit, paradiso me priuauit. Ne mulieri credite ! Dic tu, Loth, dulce verum, quanta fraus sit mulierum! Heu, deceptus sum per merum, ne mulieri credite ! Me decepit nata mea, cum miscebam me cum ea, fraudulenter querens rea ; ne mulieri credite ! Dic tu, Sampson, et fatere, quid sentis de muliere? Sum per eam lapsus vere, ne mulieri credite ! Pilis meis sum priuatus, veniamque spoliatus, sic sum ipse defraudatus; ne mulieri credite!
138 NE MULIERI CREDATIS Recedite, recedite, ne mulieri credite! Dic tu, Adam, primus homo, qui deceptus es in pomo. — Sum priuatus dei dono, ne mulieri credite ! Eram fulgens quasi stella, paradisus michi cella, sum deceptus a puella Ne mulieri credite ! Uxor mea me fraudauit, dum me pomo saciauit, paradiso me priuauit. Ne mulieri credite ! Dic tu, Loth, dulce verum, quanta fraus sit mulierum! Heu, deceptus sum per merum, ne mulieri credite ! Me decepit nata mea, cum miscebam me cum ea, fraudulenter querens rea ; ne mulieri credite ! Dic tu, Sampson, et fatere, quid sentis de muliere? Sum per eam lapsus vere, ne mulieri credite ! Pilis meis sum priuatus, veniamque spoliatus, sic sum ipse defraudatus; ne mulieri credite!
Strana 139
139 NEVĚŘTE ŽENĚ Dejte pozor zatraceně a nevěřte nikdy ženě! Nechať stojí v čele radám jablkem přelstěný Adam. — Ušel jsem rajským zahradám. Jen nevěřte nikdy ženě! Měl jsem zář, jak hvězdy mají, moh' jsem stále bydlit v ráji; v ženě vždy se úskok tají. Jen nevěřte nikdy ženě! Žena má mě obelstila, jablko jíst přinutila, čímž mě o ráj připravila. Jen nevěřte nikdy ženě! Lote, s ženským klamným činem seznam nás na vzoru jiném. — Běda, byl jsem přelstěn vínem. Jen nevěřte nikdy ženě! Dcera má mě oklamala, za noci když se mnou spala. Pak me podle obelhala. Jen nevěřte nikdy ženě! Rci, Samsone, otevřeně, ženy v jaké chováš v ceně. — Za svou smrt já vděčím ženě. Jen nevěřte nikdy ženě! Nejdříve mne ostříhala, pak mi možnost spásy vzala. Tak mě hříšně oklamala. Jen nevěřte nikdy ženě!
139 NEVĚŘTE ŽENĚ Dejte pozor zatraceně a nevěřte nikdy ženě! Nechať stojí v čele radám jablkem přelstěný Adam. — Ušel jsem rajským zahradám. Jen nevěřte nikdy ženě! Měl jsem zář, jak hvězdy mají, moh' jsem stále bydlit v ráji; v ženě vždy se úskok tají. Jen nevěřte nikdy ženě! Žena má mě obelstila, jablko jíst přinutila, čímž mě o ráj připravila. Jen nevěřte nikdy ženě! Lote, s ženským klamným činem seznam nás na vzoru jiném. — Běda, byl jsem přelstěn vínem. Jen nevěřte nikdy ženě! Dcera má mě oklamala, za noci když se mnou spala. Pak me podle obelhala. Jen nevěřte nikdy ženě! Rci, Samsone, otevřeně, ženy v jaké chováš v ceně. — Za svou smrt já vděčím ženě. Jen nevěřte nikdy ženě! Nejdříve mne ostříhala, pak mi možnost spásy vzala. Tak mě hříšně oklamala. Jen nevěřte nikdy ženě!
Strana 140
140 NE MULIERI CREDATIS Dic tu, Dauid manu fortis, qui deceptus es in scortis. Fuit causa mee mortis, ne mulieri credite ! Patet teste Salomone, mulieres raro bone, plene sunt decepcione, ne mulieri credite! Id quod scio tamen verum, capio testem totum clerum, mille fraudes mulierum ; ne mulieri credite ! Mulieres sunt fallaces, et in ore sunt loquaces, et in corde sunt mendaces, ne mulieri credite!
140 NE MULIERI CREDATIS Dic tu, Dauid manu fortis, qui deceptus es in scortis. Fuit causa mee mortis, ne mulieri credite ! Patet teste Salomone, mulieres raro bone, plene sunt decepcione, ne mulieri credite! Id quod scio tamen verum, capio testem totum clerum, mille fraudes mulierum ; ne mulieri credite ! Mulieres sunt fallaces, et in ore sunt loquaces, et in corde sunt mendaces, ne mulieri credite!
Strana 141
NEVĚŘTE ŽENĚ 141 Rci, Davide, mocné síly, nevěstky jejž obelstily: — Ženy smrt mi připravily! Jen nevěřte nikdy ženě! Šalamoun je svědkem toho, dobrých žen že není mnoho: obelhaly by kdekoho. Jen nevěřte nikdy ženě! Dím vám pravdu, na mou věru, za svědka klér celý beru, že znají lest tisíceru: Jen nevěřte nikdy ženě! Ženy jenom klamat znají, plná ústa řečí mají, v srdci lež a úskok tají: Jen nevěřte nikdy ženě!
NEVĚŘTE ŽENĚ 141 Rci, Davide, mocné síly, nevěstky jejž obelstily: — Ženy smrt mi připravily! Jen nevěřte nikdy ženě! Šalamoun je svědkem toho, dobrých žen že není mnoho: obelhaly by kdekoho. Jen nevěřte nikdy ženě! Dím vám pravdu, na mou věru, za svědka klér celý beru, že znají lest tisíceru: Jen nevěřte nikdy ženě! Ženy jenom klamat znají, plná ústa řečí mají, v srdci lež a úskok tají: Jen nevěřte nikdy ženě!
Strana 142
142 MISERERE MEI Nobilis, mei miserere, precor ! Tua facies ensis est, quo necor, nam medullitus amat meum te cor: Subveni! Amor improbus omnia superat. Subveni! Comae sperulas tuae eliciunt, cordi sedulas flammas adiciunt; hebet animus, vires deficiunt : Subveni! Amor improbus omnia superat. Subveni! Odor roseus spirat a labiis; speciosior prae cunctis filiis, melle dulcior, pulchrior liliis, subveni! Amor improbus omnia superat. Subveni!
142 MISERERE MEI Nobilis, mei miserere, precor ! Tua facies ensis est, quo necor, nam medullitus amat meum te cor: Subveni! Amor improbus omnia superat. Subveni! Comae sperulas tuae eliciunt, cordi sedulas flammas adiciunt; hebet animus, vires deficiunt : Subveni! Amor improbus omnia superat. Subveni! Odor roseus spirat a labiis; speciosior prae cunctis filiis, melle dulcior, pulchrior liliis, subveni! Amor improbus omnia superat. Subveni!
Strana 143
143 POMOZ MI! Nechť se, vznešená, srdce tvé smiluje! Krása tvá meč je, který mě zraňuje, neboť mé srdce vroucně tě miluje Pomoz mi! Amor, ten krutý, nade vším kraluje. Pomoz mi! Pro vlas tvůj slzy líce mi skrápějí, nitro mé plane den ze dne žhavěji, duše má chřadne, síly se ztrácejí Pomoz mi! Amor, ten krutý, nade vším kraluje. Pomoz mi! Se rtu ti vane vždy vůně růžová, krásnější dívky svět celý nechová; ty, jež jsi sladší než plástev medová, pomoz mi! Amor, ten krutý, nade vším kraluje. Pomoz mi!
143 POMOZ MI! Nechť se, vznešená, srdce tvé smiluje! Krása tvá meč je, který mě zraňuje, neboť mé srdce vroucně tě miluje Pomoz mi! Amor, ten krutý, nade vším kraluje. Pomoz mi! Pro vlas tvůj slzy líce mi skrápějí, nitro mé plane den ze dne žhavěji, duše má chřadne, síly se ztrácejí Pomoz mi! Amor, ten krutý, nade vším kraluje. Pomoz mi! Se rtu ti vane vždy vůně růžová, krásnější dívky svět celý nechová; ty, jež jsi sladší než plástev medová, pomoz mi! Amor, ten krutý, nade vším kraluje. Pomoz mi!
Strana 144
144 MISERERE MEI Decor praevalet candori etheris. Ad praetorium prasentor Veneris. Ecce pereo, si non subveneris! Amor improbus omnia superat. Subveni!
144 MISERERE MEI Decor praevalet candori etheris. Ad praetorium prasentor Veneris. Ecce pereo, si non subveneris! Amor improbus omnia superat. Subveni!
Strana 145
POMOZ MI! 145 Půvabu tvému zář nebes ustoupí, Venus nade mnou vládu svou nastoupí, od smrti pomoc tvá jen mě vykoupí — Pomoz mi! Amor, ten krutý, nade vším kraluje. Pomoz mi! 10 Písně
POMOZ MI! 145 Půvabu tvému zář nebes ustoupí, Venus nade mnou vládu svou nastoupí, od smrti pomoc tvá jen mě vykoupí — Pomoz mi! Amor, ten krutý, nade vším kraluje. Pomoz mi! 10 Písně
Strana 146
146 FRUSTRA CUPIO comes amoris, dolor, cuius mala male solor, an habes remedium ? Dolor urget me, nec mirum, quem a predilecta dirum, en, vocat exilium, cuius laus est singularis, pro qua non curasset Paris Helene consortium. Sed quid queror me remotum illi fore, que devotum me fastidit hominem, cuius nomen tam verendum, quod nec michi presumendum est, ut eam nominem? Ob quam causam mei mali me frequenter vultu tali respicit, quo neminem. Ergo solus solam amo, cuius captus sum ab hamo, nec vicem reciprocat. Quam enutrit vallis quedam, quam ut paradisum credam, in qua pius collocat hanc creator creaturam, vultu claram, mente puram, quam cor meum invocat. Gaude, vallis insignita, vallis rosis redimita, vallis, flos convallium, inter valles vallis una, quam collaudat sol et luna, dulcis cantus avium.
146 FRUSTRA CUPIO comes amoris, dolor, cuius mala male solor, an habes remedium ? Dolor urget me, nec mirum, quem a predilecta dirum, en, vocat exilium, cuius laus est singularis, pro qua non curasset Paris Helene consortium. Sed quid queror me remotum illi fore, que devotum me fastidit hominem, cuius nomen tam verendum, quod nec michi presumendum est, ut eam nominem? Ob quam causam mei mali me frequenter vultu tali respicit, quo neminem. Ergo solus solam amo, cuius captus sum ab hamo, nec vicem reciprocat. Quam enutrit vallis quedam, quam ut paradisum credam, in qua pius collocat hanc creator creaturam, vultu claram, mente puram, quam cor meum invocat. Gaude, vallis insignita, vallis rosis redimita, vallis, flos convallium, inter valles vallis una, quam collaudat sol et luna, dulcis cantus avium.
Strana 147
147 MARNÁ TOUHA Smutku, jenž s láskou chodíváš, rci mi, zda lék nějaký máš, jenž by ztišil bolest mou? Láskou moje srdce plane, ale láska k milované hrozí mi zlou záhubou. Jedinečná je v své kráse, zřít ji Paris, nestará se o svůj sňatek s Helenou. Ze nechce mne — proč žaluji? Vždyť ač ji vroucně miluji, vždy mnou bude pohrdat. Tak ctěné je její jméno, že mi není dovoleno jménem ji tu jmenovat. K dovršení žalu toho zří na mne, jak na nikoho neumí se podívat. Propadl jsem jejím sítím a jenom k ní lásku cítím, nevyslyšen mám ji rád. V údolí, v němž ona žila, duše ráj si vybájila, v který mohl Tvůrce dát toto svoje dílo krásné, mysli čisté, tváře jasné, jež v své srdce musím zvát. Ó údolí, plné růží, v němž se půvab s něhou druží, perlo mezi údolími! Udolí ty čarokrásné, nad nímž slunce, měsíc žasne, pták tě slaví zpěvy svými.
147 MARNÁ TOUHA Smutku, jenž s láskou chodíváš, rci mi, zda lék nějaký máš, jenž by ztišil bolest mou? Láskou moje srdce plane, ale láska k milované hrozí mi zlou záhubou. Jedinečná je v své kráse, zřít ji Paris, nestará se o svůj sňatek s Helenou. Ze nechce mne — proč žaluji? Vždyť ač ji vroucně miluji, vždy mnou bude pohrdat. Tak ctěné je její jméno, že mi není dovoleno jménem ji tu jmenovat. K dovršení žalu toho zří na mne, jak na nikoho neumí se podívat. Propadl jsem jejím sítím a jenom k ní lásku cítím, nevyslyšen mám ji rád. V údolí, v němž ona žila, duše ráj si vybájila, v který mohl Tvůrce dát toto svoje dílo krásné, mysli čisté, tváře jasné, jež v své srdce musím zvát. Ó údolí, plné růží, v němž se půvab s něhou druží, perlo mezi údolími! Udolí ty čarokrásné, nad nímž slunce, měsíc žasne, pták tě slaví zpěvy svými.
Strana 148
148 FRUSTRA CUPIO Te collaudat philomena, vallis dulcis at amena, mestis dans solacium.
148 FRUSTRA CUPIO Te collaudat philomena, vallis dulcis at amena, mestis dans solacium.
Strana 149
MARNÁ TOUHA 149 Sladký luhu, milovaný, od slavíků opěvaný, hledaný jsi truchlícími.
MARNÁ TOUHA 149 Sladký luhu, milovaný, od slavíků opěvaný, hledaný jsi truchlícími.
Strana 150
150 TE SOLAM POSCO Iempus transit horridum, frigus hiemale, redit, quod est placidum, tempus estivale. Quod cum Amor exigit sibi principale, qui Amorem diligit, dicat ei vale. Mutatis temporibus tellus parit flores, pro diversis floribus variat colores. Variis coloribus prata dant odores, philomena cantibus suscitat amores. Quisquis amat, gaudeat tempus se videre, in quo sua debeat gaudia tenere. Et cum Amor floreat, qui iubet gaudere, iam non sit, qui audeat inter nos lugere. Unam quidem postulo tantum michi dari, cuius quidem osculo potest mors vitari. Huic amoris vinculo cupio ligari ; dulce est, hoc iaculo velle vulnerari.
150 TE SOLAM POSCO Iempus transit horridum, frigus hiemale, redit, quod est placidum, tempus estivale. Quod cum Amor exigit sibi principale, qui Amorem diligit, dicat ei vale. Mutatis temporibus tellus parit flores, pro diversis floribus variat colores. Variis coloribus prata dant odores, philomena cantibus suscitat amores. Quisquis amat, gaudeat tempus se videre, in quo sua debeat gaudia tenere. Et cum Amor floreat, qui iubet gaudere, iam non sit, qui audeat inter nos lugere. Unam quidem postulo tantum michi dari, cuius quidem osculo potest mors vitari. Huic amoris vinculo cupio ligari ; dulce est, hoc iaculo velle vulnerari.
Strana 151
151 JEN TEBE! Odchází již hrozný čas, zimní mrazy bídné, jaro se nám vrací zas, laskavé a vlídné, jaro, jež si určuje Amor pro svou něhu; kdo Amora miluje, ať dá vale sněhu! Změnou času květiny rodí země smavá, těm pak různé odstíny pestrých barev dává. Vůně dýchá z lučiny po tom různém kvítí, slavík pěje z tišiny, lásku v srdci nítí. Nechť se každý raduje, že už zří svou chvíli, v které má, kdo miluje, dojít k svému cíli. Je-li láska v květu snad, k radosti jež velí, nechať zmizí z našich řad, kdož by truchlit chtěli! Jedinou chci, chci jen tu, by mi nebe dalo, kouzlo jejíchž sladkých rtů smrt by zažehnalo. V pouta lásky mámení toužím ruce vložit; tímto šípem zranění sladké bývá prožít.
151 JEN TEBE! Odchází již hrozný čas, zimní mrazy bídné, jaro se nám vrací zas, laskavé a vlídné, jaro, jež si určuje Amor pro svou něhu; kdo Amora miluje, ať dá vale sněhu! Změnou času květiny rodí země smavá, těm pak různé odstíny pestrých barev dává. Vůně dýchá z lučiny po tom různém kvítí, slavík pěje z tišiny, lásku v srdci nítí. Nechť se každý raduje, že už zří svou chvíli, v které má, kdo miluje, dojít k svému cíli. Je-li láska v květu snad, k radosti jež velí, nechať zmizí z našich řad, kdož by truchlit chtěli! Jedinou chci, chci jen tu, by mi nebe dalo, kouzlo jejíchž sladkých rtů smrt by zažehnalo. V pouta lásky mámení toužím ruce vložit; tímto šípem zranění sladké bývá prožít.
Strana 152
152 TE SOLAM POSCO Si post vulnus risero, dulcius est lesura; si post risum flevero talis est natura; sed cum etas venerit senectutis dura, lugeat, quod fecero pro pena futura. Sed quod eam diligo, mira res videtur; onus est, quo alligor, et vix sustinetur. Unum de me iudico, quod verum habetur: morior, quam eligo nisi michi detur.
152 TE SOLAM POSCO Si post vulnus risero, dulcius est lesura; si post risum flevero talis est natura; sed cum etas venerit senectutis dura, lugeat, quod fecero pro pena futura. Sed quod eam diligo, mira res videtur; onus est, quo alligor, et vix sustinetur. Unum de me iudico, quod verum habetur: morior, quam eligo nisi michi detur.
Strana 153
JEN TEBE 153 Budu-li se zraněn smát, z rány slast se rodí; po smíchu když budu lkát — inu, tak to chodí; až pak přijde v běhu let stáří, které vzlyká, za to, jak si žiji teď, nechať potom pyká. Že však mám tu dívku rád, divným se to zračí. Je to břímě, jímž jsem spjat, těžko se s ním kráčí. O sobě však soudím sám (věc ne vymyšlenou!): zemru, jestli nezískám svoji vyvolenou!
JEN TEBE 153 Budu-li se zraněn smát, z rány slast se rodí; po smíchu když budu lkát — inu, tak to chodí; až pak přijde v běhu let stáří, které vzlyká, za to, jak si žiji teď, nechať potom pyká. Že však mám tu dívku rád, divným se to zračí. Je to břímě, jímž jsem spjat, těžko se s ním kráčí. O sobě však soudím sám (věc ne vymyšlenou!): zemru, jestli nezískám svoji vyvolenou!
Strana 154
154 PUELLA IN OPPROBRIO RELICTA uc usque, me miseram, rem bene celaveram et amavi callide. Res mea tandem patuit, nam venter intumuit, partus instat gravide. Hinc mater me verberat, hinc pater improperat, ambo tranctant aspere. Sola domi sedeo, egredi non audeo nec inpalam ludere. Cum foris egredior, a cunctis inspicior, quasi monstrum fuerim. Cum vident hunc uterum, alter pulsat alterum, silent, dum transierim. Semper pulsant cubito, me designant digito, ac si mirum fecerim. Nutibus me indicant, dignam rogo iudicant, quod semel peccaverim. Quid percurram singula ? Ego sum in fabula et in ore omnium.
154 PUELLA IN OPPROBRIO RELICTA uc usque, me miseram, rem bene celaveram et amavi callide. Res mea tandem patuit, nam venter intumuit, partus instat gravide. Hinc mater me verberat, hinc pater improperat, ambo tranctant aspere. Sola domi sedeo, egredi non audeo nec inpalam ludere. Cum foris egredior, a cunctis inspicior, quasi monstrum fuerim. Cum vident hunc uterum, alter pulsat alterum, silent, dum transierim. Semper pulsant cubito, me designant digito, ac si mirum fecerim. Nutibus me indicant, dignam rogo iudicant, quod semel peccaverim. Quid percurram singula ? Ego sum in fabula et in ore omnium.
Strana 155
155 ZRAZENÁ Až dosud, já chudáček, našla jsem dost vytáček, jak svou lásku utajit. Ted mi ale roste pas, — kvapem blíží se můj čas ví se, co jsem chtěla skrýt. Tatík stále láteří, máť mi občas naměří; krutě se mnou jednají. Sama doma sedávám, vyjít ven se obávám, hrát si musím potají. Sotva vyjdu ze dveří, každý si mě přeměří, jako by šel strašný tvor. A jak spatří ten můj břuch, loktem strčí druha druh a hned ztichne rozhovor. Zduchne ho: „Hleď, pěkná, že?“ Ještě prstem ukáže, jako bych se zjevila. Všichni hlavou kývají, „Upálit ji!“ říkají, že jsem jednou zhřešila. Co mi bude trpěti? Všichni o mně klevetí, každý mluví o mně jen.
155 ZRAZENÁ Až dosud, já chudáček, našla jsem dost vytáček, jak svou lásku utajit. Ted mi ale roste pas, — kvapem blíží se můj čas ví se, co jsem chtěla skrýt. Tatík stále láteří, máť mi občas naměří; krutě se mnou jednají. Sama doma sedávám, vyjít ven se obávám, hrát si musím potají. Sotva vyjdu ze dveří, každý si mě přeměří, jako by šel strašný tvor. A jak spatří ten můj břuch, loktem strčí druha druh a hned ztichne rozhovor. Zduchne ho: „Hleď, pěkná, že?“ Ještě prstem ukáže, jako bych se zjevila. Všichni hlavou kývají, „Upálit ji!“ říkají, že jsem jednou zhřešila. Co mi bude trpěti? Všichni o mně klevetí, každý mluví o mně jen.
Strana 156
156 PUELLA IN OPPROBRIO RELICTA Ex eo vim patior, iam dolore morior, semper sum in lacrimis. Hoc dolorem cumulat, quod amicus exulat propter illud paululum. Ob patris sevitiam recessit in Franciam a finibus ultimis. Sum in tristitia de eius absentia in doloris cumulum.
156 PUELLA IN OPPROBRIO RELICTA Ex eo vim patior, iam dolore morior, semper sum in lacrimis. Hoc dolorem cumulat, quod amicus exulat propter illud paululum. Ob patris sevitiam recessit in Franciam a finibus ultimis. Sum in tristitia de eius absentia in doloris cumulum.
Strana 157
ZRAZENÁ 157 Trpím za to neštěstí, umírám již bolestí, neustále naříkám. Můj bol ještě zvyšuje, že můj milý v světě je za maličkost takovou. Tatík na něj zanevřel — do Francie tedy šel, sama ani nevím kam. Tuze zarmoucena jsem nad tím jeho odchodem a trápím se samotou.
ZRAZENÁ 157 Trpím za to neštěstí, umírám již bolestí, neustále naříkám. Můj bol ještě zvyšuje, že můj milý v světě je za maličkost takovou. Tatík na něj zanevřel — do Francie tedy šel, sama ani nevím kam. Tuze zarmoucena jsem nad tím jeho odchodem a trápím se samotou.
Strana 158
158 UTINAM TE VIDEAM ebet sidus leti visus cordis nubilo, tepet oris mei risus carens iubilo; iure mereo : occultatur nam propinqua, cordis vigor floret in qua totus hereo. In Amoris hec chorea cunctis prenitet, cuius lumen a Phebea luce renitet et pro speculo servit solo ; illam colo, eam volo nutu solo in hoc seculo. Tempus queror tam diurne solitudinis, quo furabar vi nocturne aptitudinis oris basia, a quo stillat cinnamomum et rimatur cordis domum dulcis cassia. Tabet illa tamen, caret spe solacii, iuvenilis flos exaret. Tanti spatii intercisio annulletur, ut secura adiunctivis prestet iura hec divisio.
158 UTINAM TE VIDEAM ebet sidus leti visus cordis nubilo, tepet oris mei risus carens iubilo; iure mereo : occultatur nam propinqua, cordis vigor floret in qua totus hereo. In Amoris hec chorea cunctis prenitet, cuius lumen a Phebea luce renitet et pro speculo servit solo ; illam colo, eam volo nutu solo in hoc seculo. Tempus queror tam diurne solitudinis, quo furabar vi nocturne aptitudinis oris basia, a quo stillat cinnamomum et rimatur cordis domum dulcis cassia. Tabet illa tamen, caret spe solacii, iuvenilis flos exaret. Tanti spatii intercisio annulletur, ut secura adiunctivis prestet iura hec divisio.
Strana 159
159 TOUHA PO SHLEDÁNÍ vězda, jež mi v srdci září, hasne pod mrakem, chladne úsměv na mé tváři, není radost v něm. Truchlím po právu: přede mnou je totiž schován kvítek, do nějž zamilován jsem až pod hlavu. Všecky krásky zastiňuje, když jde do tance ta, jež jméno odvozuje přímo od slunce. Jako zrcadlo nebi slouží, po ní touží srdce mé, jež kol ní krouží a jí propadlo. Naříkám, lkám touhou bědnou ve své samotě; ukrást moh jsem jenom jednou v noční temnotě jeden polibek s úst, jež po skořici voní, která z nitra srdce roní balzám jako lék. Ona chřadne a přec žádné není naděje, mladý květ že neuvadne. Kéž čas rozvěje mrak, jenž dělí nás, kéž už skončí odloučení, a kdo jsou si předurčeni, ať si patří zas!
159 TOUHA PO SHLEDÁNÍ vězda, jež mi v srdci září, hasne pod mrakem, chladne úsměv na mé tváři, není radost v něm. Truchlím po právu: přede mnou je totiž schován kvítek, do nějž zamilován jsem až pod hlavu. Všecky krásky zastiňuje, když jde do tance ta, jež jméno odvozuje přímo od slunce. Jako zrcadlo nebi slouží, po ní touží srdce mé, jež kol ní krouží a jí propadlo. Naříkám, lkám touhou bědnou ve své samotě; ukrást moh jsem jenom jednou v noční temnotě jeden polibek s úst, jež po skořici voní, která z nitra srdce roní balzám jako lék. Ona chřadne a přec žádné není naděje, mladý květ že neuvadne. Kéž čas rozvěje mrak, jenž dělí nás, kéž už skončí odloučení, a kdo jsou si předurčeni, ať si patří zas!
Strana 160
160 SIC AMAT FEMINA Si vis ad amasiam letus introire, manu noli vacua hostium aperire ; precio non precibus fauorem acquire, occurrens tibi cicius dicet benevenire. Si nichil attuleris, sedet et tristatur, si dona porrexeris, gaudet et letatur; audit, plaudit, diligit te et osculatur, et te propter munera cencies amplexatur. Si dicis: non diligis me? Mox incipit flere, ut per fletum cicius possit detinere ; dum a te non poterit nummos extorquere, dicet: vade, garcio, te non noui vere! Erit nowus melior, letus et iocundus, pulcer, audax, nobilis, opere facundus ; dominarum regula sic docet et mundus, nam qui primus fuerat, hic erit secundus.
160 SIC AMAT FEMINA Si vis ad amasiam letus introire, manu noli vacua hostium aperire ; precio non precibus fauorem acquire, occurrens tibi cicius dicet benevenire. Si nichil attuleris, sedet et tristatur, si dona porrexeris, gaudet et letatur; audit, plaudit, diligit te et osculatur, et te propter munera cencies amplexatur. Si dicis: non diligis me? Mox incipit flere, ut per fletum cicius possit detinere ; dum a te non poterit nummos extorquere, dicet: vade, garcio, te non noui vere! Erit nowus melior, letus et iocundus, pulcer, audax, nobilis, opere facundus ; dominarum regula sic docet et mundus, nam qui primus fuerat, hic erit secundus.
Strana 161
161 ŽENSKÁ VĚRNOST hceš-li ke své milence rozradostněn jíti, nesmíš rukou prázdnou jen dveře otevříti! Prosbami ji nezískáš: nos jí dary pěkné, rychleji ti vyjde vstříc, „Pěkně vítám!“ řekne. Nepřineseš-li jí nic, sedí s chmurnou tváří, jestliže jí dárek dáš, raduje se, září. Poslouchá tě, tleská ti, líbá, láskou zmírá, stokrát za ty dárečky v náruči tě svírá. „Ty mě nemáš ráda?“, rci: rozpláče se v krátku, aby tě tím pevněji chytla na oprátku. Když už z tebe nemůže peněz vymámiti: Víc tě neznám, holoubku, " můžeš zase jíti!“ „ Přijde nový milenec, lepší, zábavnější, bude rodem vznešený, krásný, odvážnější; tak to u žen chodívá, tak i svět se točí: první, jiným vystřídán, sejde s mysli, s očí. 11 Písně
161 ŽENSKÁ VĚRNOST hceš-li ke své milence rozradostněn jíti, nesmíš rukou prázdnou jen dveře otevříti! Prosbami ji nezískáš: nos jí dary pěkné, rychleji ti vyjde vstříc, „Pěkně vítám!“ řekne. Nepřineseš-li jí nic, sedí s chmurnou tváří, jestliže jí dárek dáš, raduje se, září. Poslouchá tě, tleská ti, líbá, láskou zmírá, stokrát za ty dárečky v náruči tě svírá. „Ty mě nemáš ráda?“, rci: rozpláče se v krátku, aby tě tím pevněji chytla na oprátku. Když už z tebe nemůže peněz vymámiti: Víc tě neznám, holoubku, " můžeš zase jíti!“ „ Přijde nový milenec, lepší, zábavnější, bude rodem vznešený, krásný, odvážnější; tak to u žen chodívá, tak i svět se točí: první, jiným vystřídán, sejde s mysli, s očí. 11 Písně
Strana 162
162 SIC AMAT FEMINA Multa possemus dicere, sed finen faciamus, quod nos mulieres capiunt ut piscem capit hamus; earum exercicijs nos semper resistamus, ut unam ex millibus castam inveniamus.
162 SIC AMAT FEMINA Multa possemus dicere, sed finen faciamus, quod nos mulieres capiunt ut piscem capit hamus; earum exercicijs nos semper resistamus, ut unam ex millibus castam inveniamus.
Strana 163
ŽENSKÁ VĚRNOST 163 Končím, ač bych uvést moh další ženské chyby: žena muže lovit zná jako rybář ryby. Nutno stále vítězit nad jejich hrou svůdnou, až najdeme z tisíců aspoň jednu cudnou.
ŽENSKÁ VĚRNOST 163 Končím, ač bych uvést moh další ženské chyby: žena muže lovit zná jako rybář ryby. Nutno stále vítězit nad jejich hrou svůdnou, až najdeme z tisíců aspoň jednu cudnou.
Strana 164
164 INVITATIO PUELLAE lam, dulcis amica, venito, quam sicut cor meum diligo; intra in cubiculum meum ornamentis cunctis onustum. Ibi sunt sedilia strata et domus velis ornata, floresque in domo sparguntur, herbaeque fragrantes miscentur. Est ibi mensa apposita, universis cibis onusta; ibi clarum vinum abundat et quidquid te, cara, delectat. Ibi sonant dulces symphoniae, inflantur et altius tibiae; ibi puer doctus et puella pangunt tibi carmina bella: Hic cum plectro citharam tangit, illa melos cum lyra pangit ; portantque ministri pateras pigmentatis poculis plenas. „Non me iuvat tantum convivium quantum post dulce colloquium, nec rerum tantarum ubertas ut dilecta familiaritas. ,Iam nunc veni, soror electa et prae cunctis mihi dilecta, lux meae clara pupillae parsque maior animae meae." „Ego fui sola in silva et dilexi loca secreta, frequenter effugi tumultum et vitavi populum multum.
164 INVITATIO PUELLAE lam, dulcis amica, venito, quam sicut cor meum diligo; intra in cubiculum meum ornamentis cunctis onustum. Ibi sunt sedilia strata et domus velis ornata, floresque in domo sparguntur, herbaeque fragrantes miscentur. Est ibi mensa apposita, universis cibis onusta; ibi clarum vinum abundat et quidquid te, cara, delectat. Ibi sonant dulces symphoniae, inflantur et altius tibiae; ibi puer doctus et puella pangunt tibi carmina bella: Hic cum plectro citharam tangit, illa melos cum lyra pangit ; portantque ministri pateras pigmentatis poculis plenas. „Non me iuvat tantum convivium quantum post dulce colloquium, nec rerum tantarum ubertas ut dilecta familiaritas. ,Iam nunc veni, soror electa et prae cunctis mihi dilecta, lux meae clara pupillae parsque maior animae meae." „Ego fui sola in silva et dilexi loca secreta, frequenter effugi tumultum et vitavi populum multum.
Strana 165
165 POZVÁNÍ „Přijď, přijď již, přítelkyně moje, já mám tě rád jak srdce svoje. Vstup konečně již do komnaty mé, rozličnými skvosty zdobené. Stolce jsou pěkně obloženy, oponami jsou vyzdobené stěny, po domě rozházené leží byliny vonné, květy svěží. I tabule je připravena, — různými jídly přeplněna na ní se jasné víno pění, jež způsobí ti, drahá, potěšení. Hudba ti sladké skladby zahraje, zazní i vysoký tón šalmaje, dívka a učený hoch s ní ti krásné verše vybásní. Až chlapec do strun uhodí, ona ho zpěvem provodí, sluhové s hudbou budou držet krok, až začnou nosit kořeněný mok. „Netěší mě tak hodování, jako mám ráda pěkné povídání. Mně na hojnosti málo záleží, mám ráda přátelství, jak náleží.“ „Pojď tedy již, má sestro vyvolená. Jsi ze všech žen mně nejmilejší žena, jsi jasné světlo mojí zřítelnice a duše mé jsi větší polovice. „Já v lesích odlehlých jsem žila a místa odlehlá si oblíbila. Já před ruchem vždy utíkala a lidem všem se vyhýbala.“
165 POZVÁNÍ „Přijď, přijď již, přítelkyně moje, já mám tě rád jak srdce svoje. Vstup konečně již do komnaty mé, rozličnými skvosty zdobené. Stolce jsou pěkně obloženy, oponami jsou vyzdobené stěny, po domě rozházené leží byliny vonné, květy svěží. I tabule je připravena, — různými jídly přeplněna na ní se jasné víno pění, jež způsobí ti, drahá, potěšení. Hudba ti sladké skladby zahraje, zazní i vysoký tón šalmaje, dívka a učený hoch s ní ti krásné verše vybásní. Až chlapec do strun uhodí, ona ho zpěvem provodí, sluhové s hudbou budou držet krok, až začnou nosit kořeněný mok. „Netěší mě tak hodování, jako mám ráda pěkné povídání. Mně na hojnosti málo záleží, mám ráda přátelství, jak náleží.“ „Pojď tedy již, má sestro vyvolená. Jsi ze všech žen mně nejmilejší žena, jsi jasné světlo mojí zřítelnice a duše mé jsi větší polovice. „Já v lesích odlehlých jsem žila a místa odlehlá si oblíbila. Já před ruchem vždy utíkala a lidem všem se vyhýbala.“
Strana 166
166 INVITATIO PUELLAE ,Carissima, noli tardare, studeamus nos nunc amare : sine te non potero vivere : iam decet amorem perficere. Quid iuvat differre, electa ? „Quae sunt tamen post facienda?“ ,Fac cita quod eris factura: in me non est aliqua mora.
166 INVITATIO PUELLAE ,Carissima, noli tardare, studeamus nos nunc amare : sine te non potero vivere : iam decet amorem perficere. Quid iuvat differre, electa ? „Quae sunt tamen post facienda?“ ,Fac cita quod eris factura: in me non est aliqua mora.
Strana 167
POZVÁNÍ 167 „Nuže pojď, drahá, nemeškejme a rovnou cestou k lásce spějme. Bez tebe nemohu žít — je slušno lásku dovršit. " Proč, proč chceš ještě prodlévat? „Chci vědět, co mám potom udělat? „Co udělat máš pak — to učiň hned. Já nemohu se, hleď, již udržet.
POZVÁNÍ 167 „Nuže pojď, drahá, nemeškejme a rovnou cestou k lásce spějme. Bez tebe nemohu žít — je slušno lásku dovršit. " Proč, proč chceš ještě prodlévat? „Chci vědět, co mám potom udělat? „Co udělat máš pak — to učiň hned. Já nemohu se, hleď, již udržet.
Strana 168
168 VIVAT VINUM Vinum bonum et suave, bonis bonum, pravis prave, cunctis dulcis sapor, ave, mundana laetitia. Ave felix creatura, quam produxit vitis pura, omnis mensa fit secura in tua potentia. Ave color vini clari, ave sapor sine pari. Tua nos inebriari digneris potentia. Ave placens in colore, ave fragrans in odore, ave sapidum in ore, dulce linguae vinculum. Ave sospes in medestis in gulosis mala pestis, post amissionen vestis sequitur patibulum. Monachorum grex devotus, omnis ordo, mundus totus bibunt ad aequales potus et nunc et in saeculum. Felix venter, quem intrabis, felix lingua, quam rigabis, felix os, quod tu lavabis, et beata labia.
168 VIVAT VINUM Vinum bonum et suave, bonis bonum, pravis prave, cunctis dulcis sapor, ave, mundana laetitia. Ave felix creatura, quam produxit vitis pura, omnis mensa fit secura in tua potentia. Ave color vini clari, ave sapor sine pari. Tua nos inebriari digneris potentia. Ave placens in colore, ave fragrans in odore, ave sapidum in ore, dulce linguae vinculum. Ave sospes in medestis in gulosis mala pestis, post amissionen vestis sequitur patibulum. Monachorum grex devotus, omnis ordo, mundus totus bibunt ad aequales potus et nunc et in saeculum. Felix venter, quem intrabis, felix lingua, quam rigabis, felix os, quod tu lavabis, et beata labia.
Strana 169
169 AŤ ŽIJE VÍNO! Víno dobré, víno vlídné, dobrým dobré, bídným bídné, vítej, sklenko, sladká všem, radost, kterou skýtá zem. Vítej, sladká stvořenino, kterou rodí čisté víno, nechať zmizí trampoty se stolu, kde vládneš ty. Vítej, barvo vína v číši, vůni tvou nic nepřevýší, opojení silou tvou nechať je ti odměnou! Vítej, barvo, k níž tak lneme, vítej ohni, kterým žhneme, víno chutí tolika, sladké pouto jazyka. K blahu služ, kdo střídmě pije, pro pijáky bud jak zmije, k šibenici nechat jde, šaty své kdo propije. Mnichů dav, ten proklínaný, každý řád, i požehnaný, celý svět, i daleký, pít tě bude na věky. Štastné nitro, v které vcházíš, šťastný jazyk, který svlažíš, jak jsou šťastná, blažená, ústa tebou svlažená!
169 AŤ ŽIJE VÍNO! Víno dobré, víno vlídné, dobrým dobré, bídným bídné, vítej, sklenko, sladká všem, radost, kterou skýtá zem. Vítej, sladká stvořenino, kterou rodí čisté víno, nechať zmizí trampoty se stolu, kde vládneš ty. Vítej, barvo vína v číši, vůni tvou nic nepřevýší, opojení silou tvou nechať je ti odměnou! Vítej, barvo, k níž tak lneme, vítej ohni, kterým žhneme, víno chutí tolika, sladké pouto jazyka. K blahu služ, kdo střídmě pije, pro pijáky bud jak zmije, k šibenici nechat jde, šaty své kdo propije. Mnichů dav, ten proklínaný, každý řád, i požehnaný, celý svět, i daleký, pít tě bude na věky. Štastné nitro, v které vcházíš, šťastný jazyk, který svlažíš, jak jsou šťastná, blažená, ústa tebou svlažená!
Strana 170
170 VIVAT VINUM! Supplicamus, hic abunda. Per te mensa fit fecunda, et nos cum voce jucunda deducamus gaudia.
170 VIVAT VINUM! Supplicamus, hic abunda. Per te mensa fit fecunda, et nos cum voce jucunda deducamus gaudia.
Strana 171
AŤ ŽIJE VINO! 171 Kéž tě máme hojnost k pití, kéž nás tebou stůl vždy sytí: s jásotem tě volejme, radosti se oddejme.
AŤ ŽIJE VINO! 171 Kéž tě máme hojnost k pití, kéž nás tebou stůl vždy sytí: s jásotem tě volejme, radosti se oddejme.
Strana 172
172 AMARE NON DESINAM Iam dudum amoris militem devotum me exhibui, cuius nutu me praecipitem stulto commisi ausui, amans in periculo unam, quae numquam me pio respexit oculo. Si adhuc cessarem penitus, mihi forte consulerem; sed non fugat belli strepitus nisi virum degenerem. Fiat quod desidero, vitam fortunae casibus securus offero. Si adhuc vellet diligere amore me continuo et mihi deberet vivere, dolore minus ferveo. Sed cum hanc respicio, mihi videtur quod feriat me Venus iaculo.
172 AMARE NON DESINAM Iam dudum amoris militem devotum me exhibui, cuius nutu me praecipitem stulto commisi ausui, amans in periculo unam, quae numquam me pio respexit oculo. Si adhuc cessarem penitus, mihi forte consulerem; sed non fugat belli strepitus nisi virum degenerem. Fiat quod desidero, vitam fortunae casibus securus offero. Si adhuc vellet diligere amore me continuo et mihi deberet vivere, dolore minus ferveo. Sed cum hanc respicio, mihi videtur quod feriat me Venus iaculo.
Strana 173
173 VYTRVÁM Lásky rytířem jsem kdysi byl a v službách paní věrně stál, a třeba nebezpečný, pošetilý byl čin, jejž si její pokyn přál, já podnikl jej bezhlavě z lásky k té, jež nepohlédla nikdy na mne laskavě. Kdybych teď přestal toužit už, tím mohl bych se zachránit, leč od bitev jen babský muž přeje si na sto honů být. Kéž splní se mé přání, na pospas osudu se dám rád a bez váhání. Kdyby mě však chtěla ráda mít, kdyby mě milovala dál a kdyby mi dovolila žít, můj bol by zmírnila a žal. Když ohlédnu se za ní, zdá se mi, že oštěpem svým Venuše mě raní.
173 VYTRVÁM Lásky rytířem jsem kdysi byl a v službách paní věrně stál, a třeba nebezpečný, pošetilý byl čin, jejž si její pokyn přál, já podnikl jej bezhlavě z lásky k té, jež nepohlédla nikdy na mne laskavě. Kdybych teď přestal toužit už, tím mohl bych se zachránit, leč od bitev jen babský muž přeje si na sto honů být. Kéž splní se mé přání, na pospas osudu se dám rád a bez váhání. Kdyby mě však chtěla ráda mít, kdyby mě milovala dál a kdyby mi dovolila žít, můj bol by zmírnila a žal. Když ohlédnu se za ní, zdá se mi, že oštěpem svým Venuše mě raní.
Strana 174
174 QUAM ELIGAM ? Quam velim virginum, si detur opcio, consulti pectoris utar iudicio. Non vagam animo, non turpem faciam thori participem, curarum sociam. Non curo teneram etate primula: non arat sapiens in tali vitula. Est enim sacius cognosse puberem, que blandam senciat ex equo Venerem. Si ruga lineas suas araverit, senecta capiti nives asperserit: non declinaverim ad eius gremium, licet in purpura redimat senium.
174 QUAM ELIGAM ? Quam velim virginum, si detur opcio, consulti pectoris utar iudicio. Non vagam animo, non turpem faciam thori participem, curarum sociam. Non curo teneram etate primula: non arat sapiens in tali vitula. Est enim sacius cognosse puberem, que blandam senciat ex equo Venerem. Si ruga lineas suas araverit, senecta capiti nives asperserit: non declinaverim ad eius gremium, licet in purpura redimat senium.
Strana 175
175 VOLBA NEVĚSTY Kdybych si vybrat směl, kterou bych z dívek chtěl, přece bych poslech rad, jež může moudrý dát. Nechtěl bych marnivou učinit chotí svou, ani mít na lůžku neřestnou za družku. Srdce mé nehýčká děvčátka mladičká: jalůvku do pluhu zapřahat nemohu. Moudří si vyberou raději dospělou, která zná v objetí lásky cit spláceti. Které však stáří mráz doběla zbarvil vlas, která má tváře květ rozrytý stopou let, s tou bych už, buď jak buď, netiskl k hrudi hrud, i kdyby vzácný šat zakrýt měl ztrátu vnad.
175 VOLBA NEVĚSTY Kdybych si vybrat směl, kterou bych z dívek chtěl, přece bych poslech rad, jež může moudrý dát. Nechtěl bych marnivou učinit chotí svou, ani mít na lůžku neřestnou za družku. Srdce mé nehýčká děvčátka mladičká: jalůvku do pluhu zapřahat nemohu. Moudří si vyberou raději dospělou, která zná v objetí lásky cit spláceti. Které však stáří mráz doběla zbarvil vlas, která má tváře květ rozrytý stopou let, s tou bych už, buď jak buď, netiskl k hrudi hrud, i kdyby vzácný šat zakrýt měl ztrátu vnad.
Strana 176
176 SCHOLARIS A MATRE PECUNIAM PETIT Rivulus hoc fonti delegat, virgula trunco: mater, amans filius hoc tibi mittit ave. Quae non compatitur, quae non succurrit egenti nato, praesumit degenerare parens. Me tua Parisios pietas legavit ut eam, ingenium studii fructificaret ope. Indigeo, me pauperies premit anxia, nummi desunt, esuriens aere crumena vacat. Plurima constringunt me debita, cuncta tenentur pignora: sic careo vestibus, aere, libris. Cogit pauperies me mendicare, coactus discedo studiis, cogit amara fames. Me circumveniunt quam plurima debita, perstat creditor, exigitur fenus, amicus abest. Me colit integritas fame, non scorta frequento, non talos didicit concelebrare manus. Doctores inhiant manibus, collecta magistri exigit. Heu, quid agam? Creditor omnis abest. Nec quot habet coelum stellas, quot arena lapillos, nec mala quot patior dinumerare queo. Ergo stude matrem redolere ! Vocabula matris degenerant quae non testificatur opus.
176 SCHOLARIS A MATRE PECUNIAM PETIT Rivulus hoc fonti delegat, virgula trunco: mater, amans filius hoc tibi mittit ave. Quae non compatitur, quae non succurrit egenti nato, praesumit degenerare parens. Me tua Parisios pietas legavit ut eam, ingenium studii fructificaret ope. Indigeo, me pauperies premit anxia, nummi desunt, esuriens aere crumena vacat. Plurima constringunt me debita, cuncta tenentur pignora: sic careo vestibus, aere, libris. Cogit pauperies me mendicare, coactus discedo studiis, cogit amara fames. Me circumveniunt quam plurima debita, perstat creditor, exigitur fenus, amicus abest. Me colit integritas fame, non scorta frequento, non talos didicit concelebrare manus. Doctores inhiant manibus, collecta magistri exigit. Heu, quid agam? Creditor omnis abest. Nec quot habet coelum stellas, quot arena lapillos, nec mala quot patior dinumerare queo. Ergo stude matrem redolere ! Vocabula matris degenerant quae non testificatur opus.
Strana 177
177 STUDENT PÍŠE MATCE O PENÍZE Potůček prameni svému, pni ratolest zvěstuje toto: pozdrav ti, matičko drahá, posílá vděčný tvůj syn. Nemá-li matka soucit a na pomoc nespěje synu, musí počítat se vším: ze syna může být lump. Na školy pařížské kdysi mě poslala něžná tvá péče, abych tu nádání množil, sklízeje píle své plod. Já však nesmírně strádám. Mám bídu a peníze nikde, neboť můj vyzáblý míšek vydal již poslední groš. Škrtí mě růženec dluhů: já zastavil vše, co se dalo, nemám už ani oděv; peníze, knihy jsou pryč. K žebrotě nutí mě bída a dohnán nutností touto, musím se studií vzdáti; žene mě k tomu i hlad. Topím se bezmála v dluzích a věřitel doléhá na mne, lichvářský úrok mám platit. Není tu oddaný druh. Dbám již o dobrou pověst a přestal jsem k ženštinám chodit, odvykly si mé ruce hazardně s kostkami hrát. Mistři mi do dlaní hledí a kolejné žádají na mně: Co mám, běda mi, dělat? Nikdo mi nepujčí groš. Jako nemohu spočíst, co hvězd má večerní nebe, ani co písku je v poušti, tak ani útrapy své. Snaž se mi tedy být matkou: sic pozbude ceny to jméno, jestliže rychlá pomoc nebude spojena s ním. 12 Písně
177 STUDENT PÍŠE MATCE O PENÍZE Potůček prameni svému, pni ratolest zvěstuje toto: pozdrav ti, matičko drahá, posílá vděčný tvůj syn. Nemá-li matka soucit a na pomoc nespěje synu, musí počítat se vším: ze syna může být lump. Na školy pařížské kdysi mě poslala něžná tvá péče, abych tu nádání množil, sklízeje píle své plod. Já však nesmírně strádám. Mám bídu a peníze nikde, neboť můj vyzáblý míšek vydal již poslední groš. Škrtí mě růženec dluhů: já zastavil vše, co se dalo, nemám už ani oděv; peníze, knihy jsou pryč. K žebrotě nutí mě bída a dohnán nutností touto, musím se studií vzdáti; žene mě k tomu i hlad. Topím se bezmála v dluzích a věřitel doléhá na mne, lichvářský úrok mám platit. Není tu oddaný druh. Dbám již o dobrou pověst a přestal jsem k ženštinám chodit, odvykly si mé ruce hazardně s kostkami hrát. Mistři mi do dlaní hledí a kolejné žádají na mně: Co mám, běda mi, dělat? Nikdo mi nepujčí groš. Jako nemohu spočíst, co hvězd má večerní nebe, ani co písku je v poušti, tak ani útrapy své. Snaž se mi tedy být matkou: sic pozbude ceny to jméno, jestliže rychlá pomoc nebude spojena s ním. 12 Písně
Strana 178
178 TEMPORA TRISTISSIMA Ecce sonat in aperto vox clamatis in deserto: nos desertum, nos deserti, nos de pena sumus certi. Nullus fere vitam querit, et sic omne vivens perit. Omne quidem sumus rei, nullus imitator Dei, nullus vult portare crucem, nullus Christum sequi ducem. Quis est verax, quis est bonus, vel quis Dei portat onus? Ut in uno claudam plura: mors extendit sua iura. Iam mors regnat in prelatis: nolunt sanctum dare gratis, quod promittunt sub ingressu, sancte mentis in excessu; postquam sedent iam securi, contradicunt sancto iuri. Rose fiunt saliunca, domus Dei fit spelunca. Sunt latrones, non latores, legis Dei destructores. Simon sedens inter eos dat magnates esse reos. Simon prefert malos bonis, Simon totus est in donis,
178 TEMPORA TRISTISSIMA Ecce sonat in aperto vox clamatis in deserto: nos desertum, nos deserti, nos de pena sumus certi. Nullus fere vitam querit, et sic omne vivens perit. Omne quidem sumus rei, nullus imitator Dei, nullus vult portare crucem, nullus Christum sequi ducem. Quis est verax, quis est bonus, vel quis Dei portat onus? Ut in uno claudam plura: mors extendit sua iura. Iam mors regnat in prelatis: nolunt sanctum dare gratis, quod promittunt sub ingressu, sancte mentis in excessu; postquam sedent iam securi, contradicunt sancto iuri. Rose fiunt saliunca, domus Dei fit spelunca. Sunt latrones, non latores, legis Dei destructores. Simon sedens inter eos dat magnates esse reos. Simon prefert malos bonis, Simon totus est in donis,
Strana 179
179 ZLÉ ČASY Ejhle, širou dálí znící hlas na poušti volající. V pusté poušti opuštěni, o trestu jsme ujištěni. Nedbá se, jak život plyne, každý už za živa hyne. Všichni jsme to zavinili, nejsou, kdož by zbožně žili. Kříž už nechce nikdo nésti, ani Kristem dát se vésti. Kdo má pravdu, dobro množí, kdo chce nésti břímě boží? Jak se mnohé slovem praví: smrt nad námi triumf slaví. Smrt již vládne nad preláty, neb za svátost chtějí platy, ne aby ji zdarma dali, jak kdys na tom slibu stáli. Stali se z nich bartipáni, protiví se přikázání. Tak se stává z růže hloží, v díru mění se chrám boží. Jsou zákona šiditelé a ne jeho šiřitelé. Šimon se v nich roztahuje, že jsou vinni způsobuje. Šimon radši špatné mívá, v darech se vždy Šimon skrývá.
179 ZLÉ ČASY Ejhle, širou dálí znící hlas na poušti volající. V pusté poušti opuštěni, o trestu jsme ujištěni. Nedbá se, jak život plyne, každý už za živa hyne. Všichni jsme to zavinili, nejsou, kdož by zbožně žili. Kříž už nechce nikdo nésti, ani Kristem dát se vésti. Kdo má pravdu, dobro množí, kdo chce nésti břímě boží? Jak se mnohé slovem praví: smrt nad námi triumf slaví. Smrt již vládne nad preláty, neb za svátost chtějí platy, ne aby ji zdarma dali, jak kdys na tom slibu stáli. Stali se z nich bartipáni, protiví se přikázání. Tak se stává z růže hloží, v díru mění se chrám boží. Jsou zákona šiditelé a ne jeho šiřitelé. Šimon se v nich roztahuje, že jsou vinni způsobuje. Šimon radši špatné mívá, v darech se vždy Šimon skrývá.
Strana 180
180 TEMPORA TRISTISSIMA Simon regnat apud Austrum, Simon frangit omne claustrum. Cum non datur, Simon stridet, sed si detur, Simon ridet; Simon aufert, Simon donat, hunc expellit, hunc coronat, hunc circumdat gravi peste, illum nuptiali veste; illi donat diadema, qui nunc erat anathema. Iam se Simon non abscondit, res permiscet et confundit. Iste Simon confundatur, cui tantum posse datur. Simon Petrus nunc elusit et ab alto iusum trusit; dum superbit motus penna, datus fuit in gehenna, quisquis eum imitatur, cum eodem puniatur et sepultus in infernum penas luat in eternum. Amen.
180 TEMPORA TRISTISSIMA Simon regnat apud Austrum, Simon frangit omne claustrum. Cum non datur, Simon stridet, sed si detur, Simon ridet; Simon aufert, Simon donat, hunc expellit, hunc coronat, hunc circumdat gravi peste, illum nuptiali veste; illi donat diadema, qui nunc erat anathema. Iam se Simon non abscondit, res permiscet et confundit. Iste Simon confundatur, cui tantum posse datur. Simon Petrus nunc elusit et ab alto iusum trusit; dum superbit motus penna, datus fuit in gehenna, quisquis eum imitatur, cum eodem puniatur et sepultus in infernum penas luat in eternum. Amen.
Strana 181
ZLÉ ČASY 181 Šimona vždy všude máme, Šimon každý zámek láme; nedá-li se, Šimon kleje, dá-li se, tu hned se směje. Šimon dává, Simon bere, toho slaví, toho pere, na onoho nemoc svalí, toho v svatební šat halí. Někoho i korunuje, ač ho církev zatracuje. Již se Šimon neschovává, všecko mate, rozeštvává. Musí být — a zmařen bude Šimon, jenž má prsty všude; Petr mu dal naučení, uvede ho v zatracení. Když se dovršil trest jeho, dán do ohně pekelného. Ať jsou ztrestáni i jiní, kteří jako Šimon činí. Odměnou ať peklo mají a tam at trest odpykají. Amen.
ZLÉ ČASY 181 Šimona vždy všude máme, Šimon každý zámek láme; nedá-li se, Šimon kleje, dá-li se, tu hned se směje. Šimon dává, Simon bere, toho slaví, toho pere, na onoho nemoc svalí, toho v svatební šat halí. Někoho i korunuje, ač ho církev zatracuje. Již se Šimon neschovává, všecko mate, rozeštvává. Musí být — a zmařen bude Šimon, jenž má prsty všude; Petr mu dal naučení, uvede ho v zatracení. Když se dovršil trest jeho, dán do ohně pekelného. Ať jsou ztrestáni i jiní, kteří jako Šimon činí. Odměnou ať peklo mají a tam at trest odpykají. Amen.
Strana 182
182 NONNULLA EPIGRAMMATA Roma capit marcas, exhaurit bursas et archas. Ut tu tibi parcas fuge papam et patriarchas. 2 Omnibus sit notum, quod ego diligo potum. Si possem, vellem pro potu dare pellem. 3 O clerici dilecti, discite vitare thabernam horribilem, qui cupitis regnare ; ne audeant vos rustici plagis verberare. Rusticus dum se sentit inebriatum, clericum nec reputat militem armatum. Vere plane consulo ut abstineatis, ne unquam cum rusticis thabernam ineatis. 4 Indigeo bobus ad rura colenda duobus: pontificis munus veniat bos unus et unus. 5 Mittitur in disco michi cibus ab archiepisco— po: non inclino, quia missio fit sine vino.
182 NONNULLA EPIGRAMMATA Roma capit marcas, exhaurit bursas et archas. Ut tu tibi parcas fuge papam et patriarchas. 2 Omnibus sit notum, quod ego diligo potum. Si possem, vellem pro potu dare pellem. 3 O clerici dilecti, discite vitare thabernam horribilem, qui cupitis regnare ; ne audeant vos rustici plagis verberare. Rusticus dum se sentit inebriatum, clericum nec reputat militem armatum. Vere plane consulo ut abstineatis, ne unquam cum rusticis thabernam ineatis. 4 Indigeo bobus ad rura colenda duobus: pontificis munus veniat bos unus et unus. 5 Mittitur in disco michi cibus ab archiepisco— po: non inclino, quia missio fit sine vino.
Strana 183
183 NĚKOLIK EPIGRAMŮ Kím vyssává těžce hřivny, pokladny i měšce: aby ses chránil, jak náleží, vyhni se otcům i papeži! 2 Ať celý svět slyší, že já mám nejraději číši; celý svět vědět to může, že bych se za chlast svlék z kůže S Milí žáci, učte se z dálky vyhýbati hnusným šenkům, chcete-li nad jinými státi: nemůže se vám pak stát, že vás sedlák zmlátí. Když je sedlák ožralý, když je v hrozné míře, neváží si studentů, ba ani rytíře. Věru marně neradím nechat stranou svody: se sedláky nechodte nikdy do hospody! 4 K pečlivé práci v poli dva mi chybějí voli: nechať vlídností knížete v stáj mou, volkové, přijdete! Dostal jsem s jídlem misku co dárek od arcibisku- pa: kdo by však k jídlu chuti měl, víno když poslat zapomněl?
183 NĚKOLIK EPIGRAMŮ Kím vyssává těžce hřivny, pokladny i měšce: aby ses chránil, jak náleží, vyhni se otcům i papeži! 2 Ať celý svět slyší, že já mám nejraději číši; celý svět vědět to může, že bych se za chlast svlék z kůže S Milí žáci, učte se z dálky vyhýbati hnusným šenkům, chcete-li nad jinými státi: nemůže se vám pak stát, že vás sedlák zmlátí. Když je sedlák ožralý, když je v hrozné míře, neváží si studentů, ba ani rytíře. Věru marně neradím nechat stranou svody: se sedláky nechodte nikdy do hospody! 4 K pečlivé práci v poli dva mi chybějí voli: nechať vlídností knížete v stáj mou, volkové, přijdete! Dostal jsem s jídlem misku co dárek od arcibisku- pa: kdo by však k jídlu chuti měl, víno když poslat zapomněl?
Strana 184
184 UTINAM TE DENIQUE COLLIGAS In lacu miserie et luto luxurie volveris, inutile tempus perdens, Panphile. Cur offensas numinum aut derisum hominum non metuis, dum destruis corpus, rem et animam ? Salva saltem ultimam vite portiunculam, offerens celestibus pro iuvente floribus senectutis stipulam. Forsan ludo Veneris ultra vires ureris, ut amoris tedium tibi sit remedium. Sed si te medullitus exsiccatum penitus exhaurias, ut febrias, nichil tamen proficis, dum ad tempus deficis ; non insurges Antius Hydra multiplicior, ut post casum fortior surget Terre filius. Ut stes pede stabili sine casu facili, cave precipitium, devitando vitium.
184 UTINAM TE DENIQUE COLLIGAS In lacu miserie et luto luxurie volveris, inutile tempus perdens, Panphile. Cur offensas numinum aut derisum hominum non metuis, dum destruis corpus, rem et animam ? Salva saltem ultimam vite portiunculam, offerens celestibus pro iuvente floribus senectutis stipulam. Forsan ludo Veneris ultra vires ureris, ut amoris tedium tibi sit remedium. Sed si te medullitus exsiccatum penitus exhaurias, ut febrias, nichil tamen proficis, dum ad tempus deficis ; non insurges Antius Hydra multiplicior, ut post casum fortior surget Terre filius. Ut stes pede stabili sine casu facili, cave precipitium, devitando vitium.
Strana 185
185 ZAČNI NOVÝ ŽIVOT! moři bídy, v moři žalu, v hýřivosti, špíně, kalu, zmítáš se, ó Panfile, mrhaje čas bez cíle. Neděsí tě posměch lidí, zloba bohů, již vše vidí, když se plení tvoje jmění, tělo, duch se v zkázu řítí? Zachraň aspoň zbytek žití z toho moře zla a běd. Přines v oběť božské tváři aspoň vetchý stonek stáří místo květů mladých let. V žáru lásky, v kratochvíli, chceš plát asi nad své síly, zhnusiti si požitek a v tom najít vhodný lék. I kdybys však vyprah žárem, v nitru stal se suchopárem, horečky pal kdyby tě jal, ustaneš-li na čas pouze, nevybředneš z této nouze; nelze přec, by po pádu, jako kdysi Antaiovi, dán i tobě sil zdroj nový k překonání úkladů. Abys mohl pevně státi, nemusil se pádu báti, před propastí pozor dej, hříchům všem se vyhýbej!
185 ZAČNI NOVÝ ŽIVOT! moři bídy, v moři žalu, v hýřivosti, špíně, kalu, zmítáš se, ó Panfile, mrhaje čas bez cíle. Neděsí tě posměch lidí, zloba bohů, již vše vidí, když se plení tvoje jmění, tělo, duch se v zkázu řítí? Zachraň aspoň zbytek žití z toho moře zla a běd. Přines v oběť božské tváři aspoň vetchý stonek stáří místo květů mladých let. V žáru lásky, v kratochvíli, chceš plát asi nad své síly, zhnusiti si požitek a v tom najít vhodný lék. I kdybys však vyprah žárem, v nitru stal se suchopárem, horečky pal kdyby tě jal, ustaneš-li na čas pouze, nevybředneš z této nouze; nelze přec, by po pádu, jako kdysi Antaiovi, dán i tobě sil zdroj nový k překonání úkladů. Abys mohl pevně státi, nemusil se pádu báti, před propastí pozor dej, hříchům všem se vyhýbej!
Strana 186
186 UTINAM TE DENIQUE COLLIGAS Sed si te vexaverit aut si comprehenderit Egyptia, mox pallia fugitivus desere, nec lucteris temere ; nam resistens vincitur in hoc belli genere, et qui novit cedere, fugiendo fungitur.
186 UTINAM TE DENIQUE COLLIGAS Sed si te vexaverit aut si comprehenderit Egyptia, mox pallia fugitivus desere, nec lucteris temere ; nam resistens vincitur in hoc belli genere, et qui novit cedere, fugiendo fungitur.
Strana 187
ZAČNÍ NOVÝ ŽIVOT! 187 Bude-li však dál tě trápit nebo tě chtít pevně lapit milostný chtíč, uprchni pryč, opusť rychle lůžko svoje, nepodnikej slepě boje podléhá, kdo odpor klad, neboť v tomto druhu půtek vítězí, kdo zavčas utek, kdo se umí boje vzdát.
ZAČNÍ NOVÝ ŽIVOT! 187 Bude-li však dál tě trápit nebo tě chtít pevně lapit milostný chtíč, uprchni pryč, opusť rychle lůžko svoje, nepodnikej slepě boje podléhá, kdo odpor klad, neboť v tomto druhu půtek vítězí, kdo zavčas utek, kdo se umí boje vzdát.
Strana 188
188 POZNÁMKY 1 Rádvagantů Středověcí básníci věnovali neobyčejnou péči technické stránce své tvorby. Rádi parodovali Písmo sv. To poznáváme již na spolkové hymně vagantského řádu, v níž básník vtipně formuluje stanovy tohoto fiktivního cechu a svolává všechny veselé kumpány a světem se potulu- jící studenty do jednoho houfu. Začátek první básně našeho výboru paroduje evangelium sv. Ma- touše: „Jdouce do celého světa učte všechny národy...“. V překladu jsme se poněkud odchýlili od znění originálu. — Farář se svou vyvo- lenou: Báseň tedy vznikla v době, kdy se i katoličtí kněží ženili. — Nežli krajíc z bochníku silně ukrojený: Zdá se, že tento překlad vyho- vuje spíše smyslu originálu než jiné možné řešení: raději přijmeme tuč- nou pečeni než pytel ječmene (dávaný jako desátek duchovním). 2 Zpověď Archipoetova Archipoeta (viz o něm v úvodě), který žil na dvoře Reinaldovè (Re- ginaldově), aby oslavoval zářné činy svého mecenáše a svými básněmi mu krášlil život, sklíčen pocitem bezúčelnosti života vyznává se svému mocnému ochránci z hříchů, z nichž uvádí tři nejzávažnější, a to pří- lišné holdování lásce, hře v kostky a pití. První z hříchů lze omluvit Archipoetovým mládím a poslední dva jsou podmínkou jeho básnické činnosti: nemůže psát, má-li hlad a žízeň. Básník, hrdý na své umění a nadání, stává se nakonec z obžalovaného žalobcem: není o nic horší než služebníci Reinaldovi, od nichž byl obviněn, neboť se k svým hříchům přiznává a lituje jich, kdežto oni hřeší právě tak jako Archi- poeta, ale přitom jsou pokrytci, poněvadž se dělají lepšími než jsou. — Báseň vznikla v Italii. S těmi, jež mi uniknou, aspoň v srdci hřeším: Srv. ev. Matoušovo 5, 27, 28: Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Necizolož!“ Ale já vám pravím: Každý, kdo hledí na ženu se žádostivostí, již s ní zcizoložil v svém srdci. — (Celá báseň prozrazuje velikou obratnost a sčetlost básníkovu. Jsou v ní nejen citáty z latinských básníků, nýbrž i četné parodie na známá místa z Písma.) — Za třináctou slohu, která končí slovy: číšník s vodou mísí (str. 31), bývá v některých rukopisech vkládáno ještě dalších šest sloh, které původně patří do básně Prosba k arcibiskupovi (v Prosbě jsou to slohy 10—15); teprve později byly zařazeny do Zpo- vědi. Třináctá a čtrnáctá sloha ze Zpovědi a k ní připojená 12., 14. a 15. sloha z Prosby k arcibiskupovi je známa i z Jiráskova F. L. Věka v překladu Thámově. Otiskujeme pro zajímavé srovnání celý Thámův překlad (Básně v řeči vázané, vydání Kvapilovo v Ottově Světové knihovně, č. 1240—42, Praha 1916):
188 POZNÁMKY 1 Rádvagantů Středověcí básníci věnovali neobyčejnou péči technické stránce své tvorby. Rádi parodovali Písmo sv. To poznáváme již na spolkové hymně vagantského řádu, v níž básník vtipně formuluje stanovy tohoto fiktivního cechu a svolává všechny veselé kumpány a světem se potulu- jící studenty do jednoho houfu. Začátek první básně našeho výboru paroduje evangelium sv. Ma- touše: „Jdouce do celého světa učte všechny národy...“. V překladu jsme se poněkud odchýlili od znění originálu. — Farář se svou vyvo- lenou: Báseň tedy vznikla v době, kdy se i katoličtí kněží ženili. — Nežli krajíc z bochníku silně ukrojený: Zdá se, že tento překlad vyho- vuje spíše smyslu originálu než jiné možné řešení: raději přijmeme tuč- nou pečeni než pytel ječmene (dávaný jako desátek duchovním). 2 Zpověď Archipoetova Archipoeta (viz o něm v úvodě), který žil na dvoře Reinaldovè (Re- ginaldově), aby oslavoval zářné činy svého mecenáše a svými básněmi mu krášlil život, sklíčen pocitem bezúčelnosti života vyznává se svému mocnému ochránci z hříchů, z nichž uvádí tři nejzávažnější, a to pří- lišné holdování lásce, hře v kostky a pití. První z hříchů lze omluvit Archipoetovým mládím a poslední dva jsou podmínkou jeho básnické činnosti: nemůže psát, má-li hlad a žízeň. Básník, hrdý na své umění a nadání, stává se nakonec z obžalovaného žalobcem: není o nic horší než služebníci Reinaldovi, od nichž byl obviněn, neboť se k svým hříchům přiznává a lituje jich, kdežto oni hřeší právě tak jako Archi- poeta, ale přitom jsou pokrytci, poněvadž se dělají lepšími než jsou. — Báseň vznikla v Italii. S těmi, jež mi uniknou, aspoň v srdci hřeším: Srv. ev. Matoušovo 5, 27, 28: Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Necizolož!“ Ale já vám pravím: Každý, kdo hledí na ženu se žádostivostí, již s ní zcizoložil v svém srdci. — (Celá báseň prozrazuje velikou obratnost a sčetlost básníkovu. Jsou v ní nejen citáty z latinských básníků, nýbrž i četné parodie na známá místa z Písma.) — Za třináctou slohu, která končí slovy: číšník s vodou mísí (str. 31), bývá v některých rukopisech vkládáno ještě dalších šest sloh, které původně patří do básně Prosba k arcibiskupovi (v Prosbě jsou to slohy 10—15); teprve později byly zařazeny do Zpo- vědi. Třináctá a čtrnáctá sloha ze Zpovědi a k ní připojená 12., 14. a 15. sloha z Prosby k arcibiskupovi je známa i z Jiráskova F. L. Věka v překladu Thámově. Otiskujeme pro zajímavé srovnání celý Thámův překlad (Básně v řeči vázané, vydání Kvapilovo v Ottově Světové knihovně, č. 1240—42, Praha 1916):
Strana 189
189 Zpěv pijáka Já sem si již umínil v hospodě umříti, Při mé smrti u huby musím víno míti, By řekli, kdyby měli Anjelé přijíti, Bože tomu pijáku rač milostiv býti! Smysl každý bez vína ve mně hned vysýchá, Srdce vínem napité k nebesám pospíchá, Mne víno z kterékoli hospody víc píchá, Než co češník knížecí čistou vodou míchá. Každý jest již k něčemu přirozeně veden, Já nikdy nemohu spát, když nejsem najeden, lačného by mne mohl přemoct chlapec jeden, Na hlad, žízeň nevražím, jako na soudný den. Takové verše dělám, jaké víno cítím, Ani psáti nemohu, leč až se nasýtím, Ani i to zač stojí, co píši před pitím, po pití však ve verších i Názona chytím. Nepůsobí ve mně duch prorocký své hnutí, Leč když plné břicho mám, a když mi jde k chuti, Když u prostřed mozku Bachus má své sednutí, Tak Cházon do mne vjede, a zázraky kutí. V poslední sloze se obrací básník známým středověkým příslovím (parcere subiectis scit nobilis ira leonis, dovede šlechetný lev i ve hněvu poddaných šetřit) na vládce jednotlivých krajů (knížata) i na vládce celých zemí, kteří byli v družině Reinaldově. 4 Jeptiška a klerik V originále je báseň složena elegickým distichem (= dvojverší, sklá- dající se z hexametru a pentametru), takže v přesnějším napodobení by zněla na př. sloha 4. a 5. takto: Klerik: Kristu ses zaslíbila, a tomu přec ublížit nesmíš; nevěstu boží z tebe učinil tenhleten háv. Jeptiška: Odložím tedy svůj háv a odložím ostatní také; jakožto nahá dívka vkročím pak na lůžko tvé. Středověk byl in eroticis otevřenější a drsnější, než jak se naň díváme. Vždyť hned na počátku lyrické erotiky středověké stojí Planctus moni-
189 Zpěv pijáka Já sem si již umínil v hospodě umříti, Při mé smrti u huby musím víno míti, By řekli, kdyby měli Anjelé přijíti, Bože tomu pijáku rač milostiv býti! Smysl každý bez vína ve mně hned vysýchá, Srdce vínem napité k nebesám pospíchá, Mne víno z kterékoli hospody víc píchá, Než co češník knížecí čistou vodou míchá. Každý jest již k něčemu přirozeně veden, Já nikdy nemohu spát, když nejsem najeden, lačného by mne mohl přemoct chlapec jeden, Na hlad, žízeň nevražím, jako na soudný den. Takové verše dělám, jaké víno cítím, Ani psáti nemohu, leč až se nasýtím, Ani i to zač stojí, co píši před pitím, po pití však ve verších i Názona chytím. Nepůsobí ve mně duch prorocký své hnutí, Leč když plné břicho mám, a když mi jde k chuti, Když u prostřed mozku Bachus má své sednutí, Tak Cházon do mne vjede, a zázraky kutí. V poslední sloze se obrací básník známým středověkým příslovím (parcere subiectis scit nobilis ira leonis, dovede šlechetný lev i ve hněvu poddaných šetřit) na vládce jednotlivých krajů (knížata) i na vládce celých zemí, kteří byli v družině Reinaldově. 4 Jeptiška a klerik V originále je báseň složena elegickým distichem (= dvojverší, sklá- dající se z hexametru a pentametru), takže v přesnějším napodobení by zněla na př. sloha 4. a 5. takto: Klerik: Kristu ses zaslíbila, a tomu přec ublížit nesmíš; nevěstu boží z tebe učinil tenhleten háv. Jeptiška: Odložím tedy svůj háv a odložím ostatní také; jakožto nahá dívka vkročím pak na lůžko tvé. Středověk byl in eroticis otevřenější a drsnější, než jak se naň díváme. Vždyť hned na počátku lyrické erotiky středověké stojí Planctus moni-
Strana 190
190 alis (Nářek jeptišky), v němž se zcela otevřeně a neostyšně mluví o mi- lostných touhách, jež zachvacují na jaře jeptišku. 5 Žebravý student Své žebravé písně mohli studenti přednášet v kterémkoli městě, kde sídlili duchovní a světští vzdělanci. Jméno města (v originále má být pravděpodobně: decus Herbipoleos = ozdobo Würzburgu) podle potřeby měnili. — Aby vás Bůh jedenkrát...: Podle středověké víry byla hojná almužna nejlepším prostředkem, jak se uchránit posmrtných trestů a získat si zásluhy pro nebe. 6 Prosba k arcibiskupovi Na podzim r. 1163 se měl vrátit císař Fridrich Barbarossa z Italie. Reinald vyzval Archipoetu, aby oslavil ve vhodné básni činy císařovy. Když se nemohl od básníka žádané básně dočkat, nařídil mu, že musí být s celým chvalozpěvem hotov do týdne. Tu se básník vymlouvá, že tento úkol nelze splnit, že by to ani nejslavnější starověcí básníci nedo- kázali, a mimo to Archipoeta, má-li se mu dařit dílo, musí mít alespoň nejnutnější komfort a žít v určitém blahobytu. Ostatně není ani omlu- vitelné, aby Archipoeta, dvorní básník tak vynikajícího muže, jako je Reinald, trpěl nedostatkem. Pěvec z Mantovy: Míněn básník Publius Vergilius Maro, skladatel válečného eposu Aeneidy. — Sloha 21. je v našem výboru vynechána pro značné textové porušení. Chválí se v ní šlechetnost a štědrost německých biskupů. — Rmoutím se, když uvidím...: Talentovaní umělci vedou stálý boj s polotalenty, kejklíři, jimž se často dostává v hojnější míře podpory než skutečným umělcům, jaké zastupuje Archi- poeta. — Kéž by jim jen šlechtici dávali.... Míněno ironicky: Šlechtici jsou lakomí, nedávají nic, proto ať to „nic“ dávají oněm příživníkům — paumělcům. Ti z biskupů, kteří těmto paumělcům přejí (oblékajíce osla do lví kůže), dávají se na pochybnou cestu za slávou a zásluhami. — Mocný je a zkušený... již i jméno říká: Slovní hříčka. Básník správně vykládá původ jména Reginald (Reinald), jestliže je odvozuje od latin- ského regnare, vládnouti, panovati. — Aby v těžkém poslání Bůh ti pomoc nesl: Konal jsem skutky milosrdenství, abych ti vyprosil na nebi požehnání pro tvůj těžký úkol v Italii. — Nejsem z těch: Míněni kej- klíři a jim podobní. 7 Rada otce synovi jak se má chovat, aby se stal řádným vagantem. 8 Rozhovor matky s dcerou Báseň navazuje thematicky na četné středověké spory. Je pozoru- hodná i po stránce formální, takže v ní lze spatřovat přechod k lidové poesii. Je to žákovská skladba českého původu, o čemž svědčí obrat
190 alis (Nářek jeptišky), v němž se zcela otevřeně a neostyšně mluví o mi- lostných touhách, jež zachvacují na jaře jeptišku. 5 Žebravý student Své žebravé písně mohli studenti přednášet v kterémkoli městě, kde sídlili duchovní a světští vzdělanci. Jméno města (v originále má být pravděpodobně: decus Herbipoleos = ozdobo Würzburgu) podle potřeby měnili. — Aby vás Bůh jedenkrát...: Podle středověké víry byla hojná almužna nejlepším prostředkem, jak se uchránit posmrtných trestů a získat si zásluhy pro nebe. 6 Prosba k arcibiskupovi Na podzim r. 1163 se měl vrátit císař Fridrich Barbarossa z Italie. Reinald vyzval Archipoetu, aby oslavil ve vhodné básni činy císařovy. Když se nemohl od básníka žádané básně dočkat, nařídil mu, že musí být s celým chvalozpěvem hotov do týdne. Tu se básník vymlouvá, že tento úkol nelze splnit, že by to ani nejslavnější starověcí básníci nedo- kázali, a mimo to Archipoeta, má-li se mu dařit dílo, musí mít alespoň nejnutnější komfort a žít v určitém blahobytu. Ostatně není ani omlu- vitelné, aby Archipoeta, dvorní básník tak vynikajícího muže, jako je Reinald, trpěl nedostatkem. Pěvec z Mantovy: Míněn básník Publius Vergilius Maro, skladatel válečného eposu Aeneidy. — Sloha 21. je v našem výboru vynechána pro značné textové porušení. Chválí se v ní šlechetnost a štědrost německých biskupů. — Rmoutím se, když uvidím...: Talentovaní umělci vedou stálý boj s polotalenty, kejklíři, jimž se často dostává v hojnější míře podpory než skutečným umělcům, jaké zastupuje Archi- poeta. — Kéž by jim jen šlechtici dávali.... Míněno ironicky: Šlechtici jsou lakomí, nedávají nic, proto ať to „nic“ dávají oněm příživníkům — paumělcům. Ti z biskupů, kteří těmto paumělcům přejí (oblékajíce osla do lví kůže), dávají se na pochybnou cestu za slávou a zásluhami. — Mocný je a zkušený... již i jméno říká: Slovní hříčka. Básník správně vykládá původ jména Reginald (Reinald), jestliže je odvozuje od latin- ského regnare, vládnouti, panovati. — Aby v těžkém poslání Bůh ti pomoc nesl: Konal jsem skutky milosrdenství, abych ti vyprosil na nebi požehnání pro tvůj těžký úkol v Italii. — Nejsem z těch: Míněni kej- klíři a jim podobní. 7 Rada otce synovi jak se má chovat, aby se stal řádným vagantem. 8 Rozhovor matky s dcerou Báseň navazuje thematicky na četné středověké spory. Je pozoru- hodná i po stránce formální, takže v ní lze spatřovat přechod k lidové poesii. Je to žákovská skladba českého původu, o čemž svědčí obrat
Strana 191
191 rustici quadrati (hranatí sedláci), který se vyskytuje v starší době jen u nás. 9 Roštácká koleda Důležitá báseň pro hojnost detailů ze života žebravých studentů. Je psána úmyslně špatnou latinou a tato zvláštnost je v překladu napodo- bena. Partékové hubení: Partéka (z němčiny) = krajíc. 11 Fyllis a Flora Je to nejrozsáhlejší báseň z celé sbírky Carmina Burana. Spor dvou dívek o tom, komu je nutno dát v lásce přednost, zda vojákovi či kle- rikovi v jeho dostudované podobě. Poněvadž se nepodařilo tento spor uspokojivě rozřešit, odejdou obě dívky na soud k Amorovi, nejpovo- lanějšímu znalci a rozhodčímu lásky. Amor rozhodne ve prospěch klerika. Slavíka je slyšet lkát o prožité tísni: Naráží se na báji známou hlavně z Ovidia: Prokné, manželka Tereova, měla sestru Filomelu. Tu Tereus zneuctil a pak jí vyřízl jazyk. Obě sestry se však dorozuměly, zabily ze msty Tereova syna Itya a předložily ho otci k jídlu. Když je Tereus pronásledoval, proměnila se Filomela ve slavíka a Prokné ve vlaštovku. Od té doby slavík teskně zpívá. 23 Zrazená Báseň neobyčejné něhy, spojené s realistickým zachycením nitra zklamané dívky, v ostatní žákovské poesii vskutku řídký zjev. Většina básní je obvykle plna výtek a pomluv vůči ženám a původci těchto skladeb (v našem výboru báseň 15., 19. a 25) se projevují jakožto úplní misogynové. Tyto pamflety jsou však pouhou konvencí. 24 Touha po shledání Jedna z básní nejuměleji složených, prozrazující opravdového básní- ka, mistra formy. Ta, jež jméno odvozuje přímo od slunce: jmenuje se Phoebé (od Foibos, v lat. formě Phoebus = slunce, vlastně bůh slunce). 26 Pozvání Ten, jenž zve dívku k sobě na návštěvu, musel být patrně vysoký církevní hodnostář, žijící v blahobytném prostředí. Oponami jsou vyzdobeny stěny: Byly to vlastně koberce, které se původně zavěšovaly na stěnu, teprve později se prostíraly na podlahu. 27 Ať žije víno! Tuto báseň přeložil též Jar. Vrchlický. (Viz knihu „Z niv poesie národní a umělé“, II. vyd., str. 240.)
191 rustici quadrati (hranatí sedláci), který se vyskytuje v starší době jen u nás. 9 Roštácká koleda Důležitá báseň pro hojnost detailů ze života žebravých studentů. Je psána úmyslně špatnou latinou a tato zvláštnost je v překladu napodo- bena. Partékové hubení: Partéka (z němčiny) = krajíc. 11 Fyllis a Flora Je to nejrozsáhlejší báseň z celé sbírky Carmina Burana. Spor dvou dívek o tom, komu je nutno dát v lásce přednost, zda vojákovi či kle- rikovi v jeho dostudované podobě. Poněvadž se nepodařilo tento spor uspokojivě rozřešit, odejdou obě dívky na soud k Amorovi, nejpovo- lanějšímu znalci a rozhodčímu lásky. Amor rozhodne ve prospěch klerika. Slavíka je slyšet lkát o prožité tísni: Naráží se na báji známou hlavně z Ovidia: Prokné, manželka Tereova, měla sestru Filomelu. Tu Tereus zneuctil a pak jí vyřízl jazyk. Obě sestry se však dorozuměly, zabily ze msty Tereova syna Itya a předložily ho otci k jídlu. Když je Tereus pronásledoval, proměnila se Filomela ve slavíka a Prokné ve vlaštovku. Od té doby slavík teskně zpívá. 23 Zrazená Báseň neobyčejné něhy, spojené s realistickým zachycením nitra zklamané dívky, v ostatní žákovské poesii vskutku řídký zjev. Většina básní je obvykle plna výtek a pomluv vůči ženám a původci těchto skladeb (v našem výboru báseň 15., 19. a 25) se projevují jakožto úplní misogynové. Tyto pamflety jsou však pouhou konvencí. 24 Touha po shledání Jedna z básní nejuměleji složených, prozrazující opravdového básní- ka, mistra formy. Ta, jež jméno odvozuje přímo od slunce: jmenuje se Phoebé (od Foibos, v lat. formě Phoebus = slunce, vlastně bůh slunce). 26 Pozvání Ten, jenž zve dívku k sobě na návštěvu, musel být patrně vysoký církevní hodnostář, žijící v blahobytném prostředí. Oponami jsou vyzdobeny stěny: Byly to vlastně koberce, které se původně zavěšovaly na stěnu, teprve později se prostíraly na podlahu. 27 Ať žije víno! Tuto báseň přeložil též Jar. Vrchlický. (Viz knihu „Z niv poesie národní a umělé“, II. vyd., str. 240.)
Strana 192
192 30 Student píše matce o peníze Žebravé básně tvoří zvláštní kapitolu v žákovské poesii. Ať jsou jakéhokoli druhu a původu, ať jsou to listy adresované rodičům nebo nějakému mecenáši, vždy z nich vyznívá toto přání a výstraha: studium je nákladné, jsem v bídě, nikdo mi už ani nechce nic půjčit, dokonce jsem byl i okraden, atd. Nebude-li mi okamžitě pomoženo, stane se ze mne lump. 31 Zlé časy Tato báseň kárného obsahu se obrací proti rozbujelé simonii, to jest proti svatokupectví a proti ostatním zlořádům uvolněné morálky cír- kevních hodnostářů. 32 Epigramy Čtvrtý epigram je ukázkou, jak dovedl Primas (o něm viz v úvodě) pohotově reagovat na danou situaci: Procházeje se s arcibiskupem po polích uviděl krásný potah arcibiskupův. Když projevil přání, že by ho chtěl získat, arcibiskup mu potah slíbil s podmínkou, složí-li Primas verše o darování volů, než k nim přijdou. A Primas hned vysypal z ru- kávu hexametry, uvedené v originále. V pátém epigramu odmítá Primas jídlo, k němuž arcibiskup zapo- mněl poslat víno. 33 Začni nový život Nelze přec, by po pádu, jako kdysi Antaiovi ... Překlad těchto čtyř veršů je upraven podle konjektury, kterou nám navrhl p. univ. prof. dr. Boh. Ryba. Čtení Schumannovo je nepochybně nesprávné. (S po- vděkem jsme použili i jiných rad, jež nám p. prof. Ryba poskytl, na př. vypuštění latinské předmluvy, která již byla vysázena. Pozbyla ceny, když vydání našeho výboru nestihlo již přímý termín oslav jubilea Karlovy university.) * Otištění latinských originálů, které potěší milovníky latinské poesie, odůvodňujeme i tím, že se sotva kdy podaří některému překladateli podat ekvivalentní překlad. Poněvadž se to nám též nepodařilo, ať možnost nahlédnout do originálu alespoň částečně vyváží náš nezdar a marné úsilí o ideální vystižení všeho, co tvoří charakteristický znak středověké latinské žákovské poesie. R. M. R. K.
192 30 Student píše matce o peníze Žebravé básně tvoří zvláštní kapitolu v žákovské poesii. Ať jsou jakéhokoli druhu a původu, ať jsou to listy adresované rodičům nebo nějakému mecenáši, vždy z nich vyznívá toto přání a výstraha: studium je nákladné, jsem v bídě, nikdo mi už ani nechce nic půjčit, dokonce jsem byl i okraden, atd. Nebude-li mi okamžitě pomoženo, stane se ze mne lump. 31 Zlé časy Tato báseň kárného obsahu se obrací proti rozbujelé simonii, to jest proti svatokupectví a proti ostatním zlořádům uvolněné morálky cír- kevních hodnostářů. 32 Epigramy Čtvrtý epigram je ukázkou, jak dovedl Primas (o něm viz v úvodě) pohotově reagovat na danou situaci: Procházeje se s arcibiskupem po polích uviděl krásný potah arcibiskupův. Když projevil přání, že by ho chtěl získat, arcibiskup mu potah slíbil s podmínkou, složí-li Primas verše o darování volů, než k nim přijdou. A Primas hned vysypal z ru- kávu hexametry, uvedené v originále. V pátém epigramu odmítá Primas jídlo, k němuž arcibiskup zapo- mněl poslat víno. 33 Začni nový život Nelze přec, by po pádu, jako kdysi Antaiovi ... Překlad těchto čtyř veršů je upraven podle konjektury, kterou nám navrhl p. univ. prof. dr. Boh. Ryba. Čtení Schumannovo je nepochybně nesprávné. (S po- vděkem jsme použili i jiných rad, jež nám p. prof. Ryba poskytl, na př. vypuštění latinské předmluvy, která již byla vysázena. Pozbyla ceny, když vydání našeho výboru nestihlo již přímý termín oslav jubilea Karlovy university.) * Otištění latinských originálů, které potěší milovníky latinské poesie, odůvodňujeme i tím, že se sotva kdy podaří některému překladateli podat ekvivalentní překlad. Poněvadž se to nám též nepodařilo, ať možnost nahlédnout do originálu alespoň částečně vyváží náš nezdar a marné úsilí o ideální vystižení všeho, co tvoří charakteristický znak středověké latinské žákovské poesie. R. M. R. K.
Strana 193
193 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN (Zde je nutno hledat i výklady z mythologie, na př. nymfa, faun, a pod.) Adonis, krásný syn krále Kinyry, miláček Venušin. Byl v rozkvětu mládí usmrcen na lovu divokým kancem. Z jeho krve vyrostly podléšky. Amor, syn Venušin, buh lásky. Byl zpodobován s lukem a toulcem plným šípů a s křídly na ramenou. Antaios, syn Země a Neptúna, pověstný obr. S kým se potkal, nutil ho, aby s ním zápasil. Byl nepřemožitelný, poněvadž dotykem se zemí nabýval vždy nových sil. Přemohl ho teprve Héraklés. Arés, řecký bůh války, u Římanů Mars. Bakchus, ztotožněn s řeckým Dionýsem, původně bůh polní úrody a plodnosti, později bůh vína a nadšení. V jeho rozjařeném prů- vodu býval Sílén, satyrové a bakchantky. Dódóna, město v Épeiru, kde v staroslavné Diově věštírně se věštilo podle šelestění posvátných dubů. Epikúros, řecký filosof (341—270 př. Kr.), zakladatel etické školy epikurejské, která spatřovala nejvyšší dobro v rozkoši, ne však jen tělesné, nýbrž spíše duševní. Poněvadž se tento směr vykládal někdy příliš materialisticky, znamenalo epikurejství poživačnost. Faunus, staroitalský bůh plodnosti, úrody, lesů a pastvin. Římané si představovali v přírodě mnoho faunů. Foebus (Foibos, Apollón), byl syn Diův a bohyně Léty. Byl bohem pastýřů, rolníků a lovců, bohem světla slunečního, umění věštného, básnictví, hudby a lékařství. Býval zobrazován s lyrou. Helena, nejkrásnější z žen, manželka spartského krále Meneláa. Unesl ji trojský princ Paris, což bylo příčinou trojské války. Hermés (u Římanů Merkurius), syn Majin a Jovův, posel bohů. Homéros, nejslavnější řecký epik, skladatel Odysseie a Iliady. Žil v 9. stol. př. Kr. Hybla, hora na Sicilii, proslulá včelařstvím. Hippolytos, cudný syn Théseův, odmítl nástrahy své macechy Faidry, za což byl od ní osočen a otcem proklet. Charitky, dcery Diovy a Eurynominy, bohyně milostnosti a půvabu. Jupiter, staroitalský bůh světla a vesmíru, později ztotožněn s řeckým Diem. Kraluje na Olympu, je pánem a otcem lidí i bohů, vládcem hromů a blesku. Kupido (lat. Touha), jest jiný název boha lásky Amora. Lukánus (M. Annaeus L.), zemřel r. 39 po Kr. v stáří 26 let. Napsal historické epos o občanské válce mezi Caesarem a Pompeiem a četná jiná díla. Mantua (Mantova), město v nížině pádské, rodiště nejslavnějšího řím- ského epika Vergilia, skladatele Aeneidy. 13 Písně
193 SEZNAM VLASTNÍCH JMEN (Zde je nutno hledat i výklady z mythologie, na př. nymfa, faun, a pod.) Adonis, krásný syn krále Kinyry, miláček Venušin. Byl v rozkvětu mládí usmrcen na lovu divokým kancem. Z jeho krve vyrostly podléšky. Amor, syn Venušin, buh lásky. Byl zpodobován s lukem a toulcem plným šípů a s křídly na ramenou. Antaios, syn Země a Neptúna, pověstný obr. S kým se potkal, nutil ho, aby s ním zápasil. Byl nepřemožitelný, poněvadž dotykem se zemí nabýval vždy nových sil. Přemohl ho teprve Héraklés. Arés, řecký bůh války, u Římanů Mars. Bakchus, ztotožněn s řeckým Dionýsem, původně bůh polní úrody a plodnosti, později bůh vína a nadšení. V jeho rozjařeném prů- vodu býval Sílén, satyrové a bakchantky. Dódóna, město v Épeiru, kde v staroslavné Diově věštírně se věštilo podle šelestění posvátných dubů. Epikúros, řecký filosof (341—270 př. Kr.), zakladatel etické školy epikurejské, která spatřovala nejvyšší dobro v rozkoši, ne však jen tělesné, nýbrž spíše duševní. Poněvadž se tento směr vykládal někdy příliš materialisticky, znamenalo epikurejství poživačnost. Faunus, staroitalský bůh plodnosti, úrody, lesů a pastvin. Římané si představovali v přírodě mnoho faunů. Foebus (Foibos, Apollón), byl syn Diův a bohyně Léty. Byl bohem pastýřů, rolníků a lovců, bohem světla slunečního, umění věštného, básnictví, hudby a lékařství. Býval zobrazován s lyrou. Helena, nejkrásnější z žen, manželka spartského krále Meneláa. Unesl ji trojský princ Paris, což bylo příčinou trojské války. Hermés (u Římanů Merkurius), syn Majin a Jovův, posel bohů. Homéros, nejslavnější řecký epik, skladatel Odysseie a Iliady. Žil v 9. stol. př. Kr. Hybla, hora na Sicilii, proslulá včelařstvím. Hippolytos, cudný syn Théseův, odmítl nástrahy své macechy Faidry, za což byl od ní osočen a otcem proklet. Charitky, dcery Diovy a Eurynominy, bohyně milostnosti a půvabu. Jupiter, staroitalský bůh světla a vesmíru, později ztotožněn s řeckým Diem. Kraluje na Olympu, je pánem a otcem lidí i bohů, vládcem hromů a blesku. Kupido (lat. Touha), jest jiný název boha lásky Amora. Lukánus (M. Annaeus L.), zemřel r. 39 po Kr. v stáří 26 let. Napsal historické epos o občanské válce mezi Caesarem a Pompeiem a četná jiná díla. Mantua (Mantova), město v nížině pádské, rodiště nejslavnějšího řím- ského epika Vergilia, skladatele Aeneidy. 13 Písně
Strana 194
194 Maro = P. Vergilius Maro. Mars, staroitalský bůh rolnictví, hlavně však války. Jako bůh války byl ztotožněn s řeckým Areem. Minerva, bohyně moudrosti, umění a řemeslné dovednosti. Splynula s řeckou Athénou. Musy, bohyně veškerého umění, družky Apollonovy. Neptúnus (řec. Poseidón), bůh moře. Lidem daroval koně. Nymfy, původně neprovdané dívky, panny, asi naše víly. Nymfy vod sluly najady, nymfy horské oready a víly lesní dryady. Bývaly zpodobovány jako sličné dívky s jiskrnými veselými zraky, bosé, prostovlasé a s podkasaným rouchem. Ovidius, římský básník, zemř. 18. po Kr., jeden z nejnadanějších a nej- slavnějších básníků světových. (Nejznámější jsou jeho „Proměny“. Panfilos (= „vše milující“), jméno známé z římského básníka Terentia, skladatele komedií.) Značí lehkomyslného, požitkům lásky se příliš oddávajícího mladého muže. Parnásos, hora v Recku, zasvěcená Apollonovi a Musám. Paris, syn trojského krále Priama; přes výstrahy unesl Helenu. Parthové, bojovný národ asijský jižně od moře Kaspického. Pavia, severoitalské město, proslulé ve středověku neřestným životem. Platón, slavný řecký filosof (427—347 př. Kr.). Samson, starozákonní hrdina, symbol nepřemožitelného siláka. Satyrové, bytosti téhož druhu jako nymfy, ale nezbední, prostopášní a prohnaní, chtiví vína a rozkoší smyslných. Žijí v lesích a na horách a hrají na rozličné hudební nástroje, škádlí a stíhají nymfy. Sílén, nejstarší ze satyrů, vychovatel Dionýsův. I ostatní satyrové se nazývali síléni. Tuskové, u Archipoety použito místo jména Italové. Venuše (řec. Afrodíté), bohyně krásy, půvabu a lásky. Vulkánus, bůh ohně, ztotož. s řec. Héfaistem, dovedný umělec, který v dílnách pod sopkami zhotovoval bohům paláce, zbraně a štíty, bohyním pak krásné ozdoby. Zora (lat. Aurora), bohyně jitra a ranních červánků, bohyně začínají- cího dne.
194 Maro = P. Vergilius Maro. Mars, staroitalský bůh rolnictví, hlavně však války. Jako bůh války byl ztotožněn s řeckým Areem. Minerva, bohyně moudrosti, umění a řemeslné dovednosti. Splynula s řeckou Athénou. Musy, bohyně veškerého umění, družky Apollonovy. Neptúnus (řec. Poseidón), bůh moře. Lidem daroval koně. Nymfy, původně neprovdané dívky, panny, asi naše víly. Nymfy vod sluly najady, nymfy horské oready a víly lesní dryady. Bývaly zpodobovány jako sličné dívky s jiskrnými veselými zraky, bosé, prostovlasé a s podkasaným rouchem. Ovidius, římský básník, zemř. 18. po Kr., jeden z nejnadanějších a nej- slavnějších básníků světových. (Nejznámější jsou jeho „Proměny“. Panfilos (= „vše milující“), jméno známé z římského básníka Terentia, skladatele komedií.) Značí lehkomyslného, požitkům lásky se příliš oddávajícího mladého muže. Parnásos, hora v Recku, zasvěcená Apollonovi a Musám. Paris, syn trojského krále Priama; přes výstrahy unesl Helenu. Parthové, bojovný národ asijský jižně od moře Kaspického. Pavia, severoitalské město, proslulé ve středověku neřestným životem. Platón, slavný řecký filosof (427—347 př. Kr.). Samson, starozákonní hrdina, symbol nepřemožitelného siláka. Satyrové, bytosti téhož druhu jako nymfy, ale nezbední, prostopášní a prohnaní, chtiví vína a rozkoší smyslných. Žijí v lesích a na horách a hrají na rozličné hudební nástroje, škádlí a stíhají nymfy. Sílén, nejstarší ze satyrů, vychovatel Dionýsův. I ostatní satyrové se nazývali síléni. Tuskové, u Archipoety použito místo jména Italové. Venuše (řec. Afrodíté), bohyně krásy, půvabu a lásky. Vulkánus, bůh ohně, ztotož. s řec. Héfaistem, dovedný umělec, který v dílnách pod sopkami zhotovoval bohům paláce, zbraně a štíty, bohyním pak krásné ozdoby. Zora (lat. Aurora), bohyně jitra a ranních červánků, bohyně začínají- cího dne.
Strana 195
Strana 196
196 INDEX CARMINUM 9 Praefatio Ordo vagorum 1 16 (M) 2 Confessio Archipoetae 24 (M) 3 Omittamus studia 34 (K) 4 Monialis et clericus (K) 38 (M) 5 Scholaris mendicus 42 44 6 Supplicatio Archipoetae ad archiepiscopum (M) 60 7 Pater monet filium (K) 8 Mater natae maritum eligit 62 (M) 9 Clerici pauperrimi de miseria sua 66 (K) W 10 Vagus ,fidelis" (K) 72 74 (M) 11 Phyllis et Flora CB *F (K) 110 12 In flagranti captus *CB (K) 112 13 Amore pereo *CB 114 (M) 14 Virgo violata *F (K) 118 15 Cantio alphabetica de mulieribus *CВ 124 (M 16 Clericus amorem sempiternum promittit *CB (K) 17 Quid eligam? 128 *CB (M 18 Cantio pastoralis 134 *F (K) 138 19 Ne mulieri credatis *CB (M) 142 20 Miserere mei *CВ (KM) 146 21 Frustra cupio *CВ 150 (M) 22 Te solam posco *CB (K) 154 23 Puella in opprobrio relicta *CВ (K) 158 24 Utinam te videam *F (M) 160 25 Sic amat femina *W (K) 164 26 Invitatio puellae *Cc (M) 168 27 Vivat vinum *W (K) 172 28 Amate non desinam *U (M) 174 29 Quam eligam ? *W (M) 176 30 Scholaris a matre pecuniam petit *CB 178 (K) 31 Tempora tristissima *F (KM) 182 32 Nonnulla epigrammata *CB 184 (M) 33 Utinam te denique colligas 188 Adnotationes 193 Index nominum 196 Index carminum Asterisco * indicantur editiones (vide pag. 198), e quibus textum Latinum excepimus, littera in claviculis ii, qui converterunt, significan- tur (K = Krátký, M = Mertlík). CB CB A
196 INDEX CARMINUM 9 Praefatio Ordo vagorum 1 16 (M) 2 Confessio Archipoetae 24 (M) 3 Omittamus studia 34 (K) 4 Monialis et clericus (K) 38 (M) 5 Scholaris mendicus 42 44 6 Supplicatio Archipoetae ad archiepiscopum (M) 60 7 Pater monet filium (K) 8 Mater natae maritum eligit 62 (M) 9 Clerici pauperrimi de miseria sua 66 (K) W 10 Vagus ,fidelis" (K) 72 74 (M) 11 Phyllis et Flora CB *F (K) 110 12 In flagranti captus *CB (K) 112 13 Amore pereo *CB 114 (M) 14 Virgo violata *F (K) 118 15 Cantio alphabetica de mulieribus *CВ 124 (M 16 Clericus amorem sempiternum promittit *CB (K) 17 Quid eligam? 128 *CB (M 18 Cantio pastoralis 134 *F (K) 138 19 Ne mulieri credatis *CB (M) 142 20 Miserere mei *CВ (KM) 146 21 Frustra cupio *CВ 150 (M) 22 Te solam posco *CB (K) 154 23 Puella in opprobrio relicta *CВ (K) 158 24 Utinam te videam *F (M) 160 25 Sic amat femina *W (K) 164 26 Invitatio puellae *Cc (M) 168 27 Vivat vinum *W (K) 172 28 Amate non desinam *U (M) 174 29 Quam eligam ? *W (M) 176 30 Scholaris a matre pecuniam petit *CB 178 (K) 31 Tempora tristissima *F (KM) 182 32 Nonnulla epigrammata *CB 184 (M) 33 Utinam te denique colligas 188 Adnotationes 193 Index nominum 196 Index carminum Asterisco * indicantur editiones (vide pag. 198), e quibus textum Latinum excepimus, littera in claviculis ii, qui converterunt, significan- tur (K = Krátký, M = Mertlík). CB CB A
Strana 197
OBSAH Předmluva Řád vagantů Zpovéd Archipoetova Zanechme učení Jeptiška a klerik Žebravý student Prosba k arcibiskupovi Rada otce synovi Rozhovor matky s dcerou Rošťácká koleda „„Větný“ vagant Fyllis a Flora Překvapení 15 Zmírám láskou 14. P£epadená 15 Abeceda o Zenách 16 Přísaha věrnosti 17 Těžká volba 18 Pastýřská 19 Nevěřte ženě 20 Pomoz mi 21 Marná touha 22 Jen tebe 25 Zrazená 24 Touha po shledäni 25 Ženská věrnost 26 Pozvání 27 Ať žije víno 28 Vyttvám 29 Voľba nevčsty 30 Student píše matce o peníze 31 Zlé časy 32 Několik epigramů 33 Zační nový život Poznámky Seznam vlastních jmen Obsah — — — 1 —> © © ос —1 © ол + М Бо => *СВ 197 9 17 (M) 25 (M) 35 (K) 39 (K) 43 (M) 45 (M) 61 (K) 63 (M) 67 (K) 73 (K) 75 (M) 111 (K) 113 (K) 115 (M) 119 (K) 125 (M) 129 (K) 135 (M) 139 (K) 143 (M) 147 (KM) 151 (M) 155 (K) 159 (K) 161 (M) 165 (K) 169 (M) 173 (K) 175 (M) 177 (M) 179 (K) 183 (KM) 185 (M) 188 193 197 Hvězdičkou * jsou označena vydání (viz str. 198), z nichž jsme přejali latinský text, písmena v závorkách značí jméno překladatele (K = Krátky, M — Mertlfk).
OBSAH Předmluva Řád vagantů Zpovéd Archipoetova Zanechme učení Jeptiška a klerik Žebravý student Prosba k arcibiskupovi Rada otce synovi Rozhovor matky s dcerou Rošťácká koleda „„Větný“ vagant Fyllis a Flora Překvapení 15 Zmírám láskou 14. P£epadená 15 Abeceda o Zenách 16 Přísaha věrnosti 17 Těžká volba 18 Pastýřská 19 Nevěřte ženě 20 Pomoz mi 21 Marná touha 22 Jen tebe 25 Zrazená 24 Touha po shledäni 25 Ženská věrnost 26 Pozvání 27 Ať žije víno 28 Vyttvám 29 Voľba nevčsty 30 Student píše matce o peníze 31 Zlé časy 32 Několik epigramů 33 Zační nový život Poznámky Seznam vlastních jmen Obsah — — — 1 —> © © ос —1 © ол + М Бо => *СВ 197 9 17 (M) 25 (M) 35 (K) 39 (K) 43 (M) 45 (M) 61 (K) 63 (M) 67 (K) 73 (K) 75 (M) 111 (K) 113 (K) 115 (M) 119 (K) 125 (M) 129 (K) 135 (M) 139 (K) 143 (M) 147 (KM) 151 (M) 155 (K) 159 (K) 161 (M) 165 (K) 169 (M) 173 (K) 175 (M) 177 (M) 179 (K) 183 (KM) 185 (M) 188 193 197 Hvězdičkou * jsou označena vydání (viz str. 198), z nichž jsme přejali latinský text, písmena v závorkách značí jméno překladatele (K = Krátky, M — Mertlfk).
Strana 198
198 Textum Latinum ex his editionibus excepîmus : Latinský text jsme otiskli podle těchto vydání: 1 Carmina Burana. Ediderunt A. Hilka et O. Schumann. Vol. I, pars 1. Heidelbergae 1930. [*CB] 2 Eiusdem editionis vol. I, pars 2. Heidelbergae 1941 [*CB] 3 Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur, V. Von Julius Feifalik. Wien 1861. [*F] 4 Die Gedichte des Archipoeta. Herausgegeben von Max Manitius. München 1913. [*A] 5 Mittellateinisches Lesebuch ... von dr. Heinrich Watenphul. Bielefeld und Leipzig 1929. 1*W) 6 Carmina clericorum. Edidit domus quaedam vetus, ed. VI, 1874. *Cc] Vagantenlieder. Aus der lateinischen Dichtung des 12. und 13. Jahrhunderts ,Carmina Burana“. Ubertragen und ein- geleitet von Robert Ulich. Jena 1927. PU]
198 Textum Latinum ex his editionibus excepîmus : Latinský text jsme otiskli podle těchto vydání: 1 Carmina Burana. Ediderunt A. Hilka et O. Schumann. Vol. I, pars 1. Heidelbergae 1930. [*CB] 2 Eiusdem editionis vol. I, pars 2. Heidelbergae 1941 [*CB] 3 Studien zur Geschichte der altböhmischen Literatur, V. Von Julius Feifalik. Wien 1861. [*F] 4 Die Gedichte des Archipoeta. Herausgegeben von Max Manitius. München 1913. [*A] 5 Mittellateinisches Lesebuch ... von dr. Heinrich Watenphul. Bielefeld und Leipzig 1929. 1*W) 6 Carmina clericorum. Edidit domus quaedam vetus, ed. VI, 1874. *Cc] Vagantenlieder. Aus der lateinischen Dichtung des 12. und 13. Jahrhunderts ,Carmina Burana“. Ubertragen und ein- geleitet von Robert Ulich. Jena 1927. PU]
- 1: Array
- 9: Array
- 16: Array
- 188: Array
- 193: Array
- 197: Array