Strana 1
KTOŽ JSŮ BOŽÍ BOJOVNÍCI ČTENÍ O TABORE V HUSITSKÉM REVOLUCNIM HNUTI 1951 MELANTRICH PRAHA

Strana 2

Strana 3
☞

Strana 4
Sestavil a výkladem doprovodil Josef Macek. Obálka, vazba a grafická úprava Jaroslav Šváb

Strana 5
Není náhodou, že se dnes víc než kdy jindy vracíme k husit- skému revolučnímu hnutí jako k prameni věčně živé, revoluční tradice. Pracující lid, samostatný a svobodný pán ve své rodné zemi, musí vždycky s úctou a radostí hledět zpět do doby, kdy se po prvé prostí pracující lidé měst a venkova vynořili na histo- rické scéně už ne jako bezbarvá, útiskem rozleptávaná masa, nýbrž jako pevně stmelený šik revolucionářů a na chvíli i pánů země. A ještě mocněji musí dnes působit tato stránka naší histo- rie, uvědomíme-li si, že husitské revoluční hnutí vyrostlo jako — do té doby nejmocnější na celém světě — boj proti starému spole- čenskému řádu a stalo se výzvou pro okolní ujařmené země. Proto se nejen my, ale všichni pokrokoví lidé světa vracejí k husitství pro posilu a poučení. Tato knížka nechce nic jiného, než přiblížit dnešku život, boj a hrdinství prostých lidí, žijících před pěti stoletími. Byla za- měřena na jedno ohnisko husitského revolučního hnutí, na Tábor. Předpokládám, že se dočkáme i podobné edice z díla Mistra Jana Husa a že Praha jako druhé ohnisko se nám představí rovněž dalším výběrem pramenů. Výběr ukázek ze soudobých projevů, myšlenek, kronikářských zpráv má čtenářům ukázat, že to byli lidé z masa a krve, zedření chudáci, sedláčkové, městšti řemeslníci a něco drobných zemanů, kněží, politikové, vojevůdci, kteří svou prací, životem, bojem i smrtí vytvářeli odkaz věčně živý — odkaz revolučního, husitského Tábora. Knížka je určena všem, kdo se nespokojují výčtem a popisem vrcholné epochy našich dějin, nýbrž chtějí se dotknout a přímo cítit odkaz naší minulosti. Není tu na světlo vydáváno pro odborníka nic nového. Jen z nej- 5

Strana 6
různějších — leckdy nepřístupných, dávno rozebraných a i za- padlých — edic byla vybrána a přeložena hrst pramenů, splétají- cích se dohromady v živou představu Tábora. Zvláštní pozornost byla věnována dosud opomíjenému hospo- dářskému a sociálnímu pozadí tohoto vývoje. Proto také traktá- tová, náboženská literatura ustupuje poměrně do pozadí. Z toho důvodu jsem také připravil úvodní kapitolu zaměřenou k hospodářsko-sociální situaci v našich zemích, z níž vyrůstalo revoluční hnutí a Tábor. Leckteré tvrzení podané v úvodu a spojo- vacím textu by potřebovalo hlubšího roz pracování. Připravovaná monografie o Táboře ukáže, doufám, že všechny závěry jsou pod- loženy podrobným rozborem pramenů. Skutečnost, že se nám nezachovala žádná památka, jež by nás informovala souhrnně o celkovém růstu a rozvoji Tábora, byla důvodem k takovému — u ostatních edic této knižnice neobvyklé- mu — způsobu vydání. Je to vlastně montáž ukázek proložená spojovacím textem, pokus o nové zpřístupnění historické látky. Snažil jsem se především, aby čtenáři mohli v jedné knížce po- hodlně sledovat nejdůležitější události, vojevůdce, politiky, kněze a vůbec život a vývoj na Táboře od bouřlivých počátků až k tra- gickému rozmezí lipanskému.

Strana 7
HOSPODÁŘSKO-SOCIÁLNÍ SITUACE V ČECHÁCH NA POČÁTKU 15. STOLETÍ V roce 1431 se rozlétl z Čech do celého světa t. zv. táborský manifest, v němž Prokop Holý a táboři in- formovali cizinu o svém programu a o svých článcích víry. Manifest se dotkl také uspořádání společnosti. Podle tehdejších představ načrtli táborští kněží ideál- ní obraz společnosti — Kristovy bojující církve: „Bojující Kristova církev se totiž skládá jen ze tří částí. První část jsou kněží, kteří — jako apoštolové — mají napodobit Boha co možná nejvíce svými mravy a mají žít v pokoře z almužny jako Kristus. Druhá část bojující církve jsou světští páni, kteří mají být na místě božím, kdežto kněz, jenž žije v pokoře a chudobě, představuje lidství Ježíše Krista a páni mají hájit zákon boží rozumnou mocí — proto drží totiž všelikou moc od Krista. Třetí část církve boju- jící je obecný lid, jenž se dělí na vícero řemesel. Tato část je nejnižší, jest základem a vydržuje druhé dvě části v tělesných potřebách. A láska, která je třetí osobou v božství, musí spojovati tyto tři části.“ Tá- borský manifest tedy jen doplnil, reformoval obvyklý názor na uspořádání feudální společnosti, učení „O trojím lidu“. Bylo by ovšem zpozdilostí se domní-

Strana 8
vat, že v táborském manifestu byla zachycena sku- tečná tvář tehdejší společnosti. Byl to jen nedostižný ideál, program, který se vzná- šel před zraky husitských bojovníků. Skutečnost byla jiná. Ve skutečnosti v XV. století procházel feudální společenský řád prudkou vnitřní krisí. Kněz Jan Že- livský, mluvčí pražské chudiny, charakterisoval s ka- zatelny u Panny Marie Sněžné stav tehdejší společnosti slovy, jež stojí v příkrém protikladu k ideálnímu obrazu společnosti „trojího lidu“: „Ale tento svět se podobá moři, je falešný, trpký a smrdutý. A tak jako velká ryba pohlcuje malé, tak požírá boháč chudé." Srovnávejte oba obrazy a máte před očima protiklad děsivé skutečnosti a vábivého ideálu, k němuž se „boží bojovníci“ pozvedli, protiklad všesmiřující lás- ky a prudkého, nesmiřitelného třídního boje. Feudální společenský řád se otřásal v základech již po celé XIV. století. Proti dosavadním pánům „z boží milosti“, šlechticům, knížatům a králům vyvstávala nová společenská vrstva, měšťané, opírající se o řeme- slnou výrobu a obchod. Bedřich Engels vyjádřil lapi- dárně tento nástup měšťanstva a odhalil jeho pozadí, rozvoj řemesel, obchodu a vliv peněz: „Daleko dříve než byly rytířské hrady prolomeny novými děly, byly již podminovány penězi; ve skutečnosti byl střelný prach jen jakýmsi soudním vykonavatelem ve služ- bách peněz. Peníze byly tím velikým politickým vy- rovnávacím hoblíkem měšťanstva.“ A tak se utkávají prvá měšťanská vojska s feudály, na venkově se do boje proti vrchnostem hlásí sedláci a zbraní se vyrov- návají třídní rozpory. Vlny lidových bouří letí z Flo- 8

Strana 9
rencie do Flander, k anglické selské vzpouře se druží boj sedláků francouzských a v Německu duní ulice měst pod těžkými kroky cechovních řemeslníků zá- pasících s vrchností. A všeobecná krise feudalismu propukávající v těchto třídních bojích zasahuje na sklonku XIV. a na počátku XV. století i naše země. Želivského chmurný obraz boje chudých proti boha- tým plně vystihuje situaci české společnosti v tomto období. Dříve než přikročíme k stručnému nárysu české společnosti předhusitské, je třeba si uvědomit, že české země stály tehdy v popředí hospodářského, po- litického i kulturního života celé střední Evropy. Obratná politika Karla IV. využila rozmachu českého hospodářství, zajistila si podporu církve a sňatkovou politikou zvětšila i české državy. Lucemburská rodo- vá država tehdy zahrnovala české země, Lucembur- sko, knížetství slezská, Dolní a Horní Lužici, Brani- borsko a věnec panství na západ od Čech. Váhu této obrovské rodové državy lucemburské zvyšovalo kra- lování Zikmunda, bratra Václavova, v Uhrách a hlav- ně panování Václavovo v „říši římské národa němec- kého". Tak se navenek jevilo české království jako pevný feudální stát a „hlava království“, Praha, jako přední evropské město. Ovšem za tímto lesklým zevnějškem se skrývala bída a utrpení lidových vrstev a klid a mír za pano- vání Karla IV. byl jen klidem před bouří. Řadu třídních rozporů, jež vyvrcholily otevřeným střetnutím a proměnily celou zemi ve válečné pole, je třeba začít „prvním stavem“ feudální společnosti a 9

Strana 10
největším tehdejším feudálem, církví. Církev se již tehdy propastně lišila od prvotní, chudobné církve Kristovy. Do XV. století shromáždila se v rukou církevních ústavů (klášterů, kapitul) a církevních hodnostářů (arcibiskupa, biskupů, kanovníků, děka- nů atd.) zhruba asi polovina veškeré zemědělské půdy — rozhodujícího to výrobního prostředku za feuda- lismu. Celibátem, zaváděným u nás od XII. století, se zabraňuje tříštění tohoto obrovského majetku neustále zvětšovaného úchvatem, koupěmi a zbožný- mi odkazy, jimiž si chtěli bohatí a mocní zakoupit příjemný pobyt v království božím. A tak se církevní hierarchie stala nejbohatším feudálem v naší zemi. Mistr Jan Hus zachytil s netajeným rozhořčením toto pyšné bohatství církve: „Jich chlévy jsou lépe při- kryty, než ve vsi kostelé, ani panští hradové. Snad sú sobě život přieliš ukrutný vyvolili, aby v něm núze netrpěli? Déšť jich nezmočí, bláto sě jich v ambitě, to jest v okolku, nechopí, hlad a žiezeň od nich vyhnala dřéve řečená plnosť; jim sě dává, jim sě kupuje a chudý všudy v núzi leží!“ Mistr Jan však hned po- střehl, že právě toto nesmírné bohatství církve staví proti ní všechny společenské vrstvy. A jak by nená- viděl venkovský podruh, čeledín, sedlák či tovaryš, řemeslník v městě anebo i zchudlý šlechtic otylého, blahobytného preláta, žijícího bezstarostně v každo- denním přepychu? „Ale že na bohatých kněžích vidí (laikové) lepšie rúcho a vidie u nich krasšie koně, viece zbožie a krasšie ženy a oděnie, jsúc hnuti závistí, " sahají na ně řečí i rukú...“ Tak jsme ve slovech Mistra Jana sledovali jeden pramen všeobecné nená- 10

Strana 11
visti k církevní hierarchii: bohatství, přepych a nád- heru, pramenící z mozolů a potu pracujících. A není divu, že ruku v ruce s tímto bohatstvím a přepychem šla rozmařilost a hluboký mravní úpa- dek kněžstva. Ty tam byly časy, kdy Kristus s apošto- ly byli sice chudí majetkem, zato však bohatí ctnost- mi. I tady si současníci poslouchající slova Písma svatého uvědomovali, jak hluboce se liší mravní úro- veň tehdejšího kněžstva od prvotní církve. Zopakuj- me si slova táborského traktátu o ideálních kněžích, následovnících Krista a apoštolů, jež „mají napodobit Boha co možná nejvíce svými mravy“ a srovnejme tento ideál se skutečností, na př. s farářem Ludvíkem Kojatou od svatého Jana v Podskalí, jak o něm refe- ruje visitace pražských kněží v osmdesátých letech XIV. století: „I on měl svou kuběnu, která bydlila na Vyšehradě, mimo to však zřídil v domě svém, který měl pod klášterem svaté Kateřiny proti škole svatého Apollinářiše, zrovna hampejs veřejný, ve kterém cho- val někdy čtyry, jindy šest i osm nevěstek, ku kterým byl obecný přístup. Také byl hráčem náruživým v kostky. Chodívaje hráti na Staré město do domů Hensla Glasera a Markety Pletlové, býval tam někdy obehrán o všechen oděv svůj; a navrátil se tehdy často, ovšem času nočního, nahý až do domu soulož- nice své na Vyšehradě. Dvakrát honil jej v tomto stavu rychtář novoměstský jakožto tuláka; on pak pokaždé stěží utekl do svého domu pod svatým Apollinářišem.“ To jsou slova oficiální, církevní visi- tace o mravní úrovni pražského kněžstva. A nutno dodat, že citovaný příklad není ojedinělý; podobných 11

Strana 12
a ještě křiklavějších zvrhlostí zaznamenává všeobecně veškerá tehdejší literární produkce. A k všeobecné nenávisti proti církvi přispívala i ne- omalená finanční politika papežské kurie, jež od konce XIV. století neustále utahovala berní šroub a ždímala z věřících poslední haléř. Čeští biskupové a opati museli platit za dosazení k svým hodnostem vysoké poplatky — servicie (na př. biskup olomoucký musel platit 3500 zl.); annáty, provise, papežské desátky, subsidia caritativa — a jak se všechny tyto způsoby vydírání jmenovaly — zajišťovaly papeži nepřetržitý tok zlata z kapes věřících do Říma. Papežští poklad- níci se totiž nespokojovali s platbami v národních měnách (na př. naším českým stříbrným grošem); všechny poplatky papežské kurii musely být placeny tvrdou valutou, přímo ve zlatě. A praxe byla taková, že při střídání na papežském stolci vždy nastupující, nově „zvolený“ (t. j. nově zakoupený) „svatý otec — zrušil všechny poplatky zaplacené předchůdci a zájemci o církevní úřady (obročí, beneficia) museli platit znovu. Situace pak vyvrcholila po roce 1378, kdy dochází k papežskému schismatu. Jsou teď dva papežové v čele křesťanstva a oba dva rozhodili sítě k lovu zlata. Na počátku XV. století s nimi v této bohulibé činnosti soutěží dokonce i papež třetí. Toto zlato pohlcované přepychovým papežským dvorem je potřísněno krví a potem prostých věřících. Po- platky sice podle formy odevzdávali do Říma „vrchní pastýři“, církevní hierarchie, avšak ve skutečnosti to byly peníze z kapes poddaných na církevních pan- stvích. Církevní hierarchie totiž řešila tato mimo- 12

Strana 13
řádná vydání tím, že přenesla tíži poplatků na své poddané, kteří tak svou prací zajišťovali nejen leno- šivý život české hierarchie, nýbrž přispívali i svou hřivnou k přepychu papežského dvora. Tisíce bylo úskoků, lstí a podvodů, jimiž „pastýři stříhali vlnu svých oveček“. Krvácející hostie a jiné zázraky při- volávaly do chrámů poutníky a naplňovaly církevní pokladny, jimž nestačil pravidelný desátek, odváděný z výtěžku hospodaření poddaného kostelu. A opět je dobře poslechnout si slova Mistra Jana Husa, jimiž zachytil toto odírání věřících církví: „... ono za zpověď, ono za mši, ono od svátosti, ono za odpust- ky, ono za úvod, ono za požehnání, ono za pohřeb, ono za pokropenie, ono za modlitby. Ne haléřík po- slední, jejž jest babička v šlojieřku zavázala, aby ani lapka, ani zloděj jí ho nevzal, ten haléřík ludař a zlo- děj za ní vylúdí...“ Mohl být pro tuto církev v čele s papežem v ústech spravedlivých současníků jiný název než „ohavná nevěstka" a „Antikrist“? Toto „zavedení“ církve si uvědomovali především přímo někteří kněží sami. Na výnosná církevní obročí se totiž — jak plynulo z celé praxe — mohli dostat jen zámožní a bohatí uchazeči. Pro řadu chudých kněží však tato vysoká místa byla nadobro uzavřena. Oni mohli být jen příležitostně najímanými střídníky (vy- konávali bohoslužebné povinnosti za bohatého ob- ročníka, který sice na př. faru koupil, ale vůbec ji nenavštěvoval), oltářníky a potulnými kazateli, kteří třeli bídu. A právě z těchto chudých kněží vyrůstají budoucí organisátoři a ideologové revolučního hnutí. Kdo jiný než oni sami si museli uvědomit nestydatou 13

Strana 14
roli církve, jež neváhala využít čisté víry prostých věřících k obohacení? A zase je třeba se zaposlouchat do slov Mistra Jana, který dobře rozpoznal, jak cír- kevní hierarchie zneužívá lidové zbožnosti: „Tak pohřiechu! Kněžie a žáci řiekají a zpievají hodiny; jakož i já, když sem byl žákem a zpieval sem s jinými vigilie, tak sme zpievali, jedné abychme odbyli: neb jiní sú penieze brali, a námi zavláčili i zaorali- Ano — to byl osud všech vykořisťovaných za feuda- lismu. Dřeli se do úpadu a páni shrabovali zvonivou minci do nadouvajících se měšců. Chudí kněží a žáci zpívali a preláti zatím obcházeli chrámem a lákali od zbožných věřících grošíky. A u těch prostých, chu- dých kněží, hledajících východisko v příklonu ke Kristově chudobné církvi, se setkáváme s líčením všech společenských zlořádů i s hledáním cesty, jak je odstranit. Reformátorská škola je jakoby seismo- grafem třídní rozporů, zachvívajících českou společ- ností na konci XIV. a na počátku XV. století. Kazatelé Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže a universitní profesor Matěj z Janova upozorňují v souzvuku s cizími reformátory na zlořády církevní i společenské. Mistr Jan Hus, vyšlý z chudých po- měrů, dovršuje tuto reformátorskou řadu svým dí- lem, životem i smrtí. Vytváří ideologii sice opravnou, reformátorskou, avšak tím, jak neúchylně za svými myšlenkami stojí, odvahou a smělostí i mučednickou smrtí proměňuje své reformátorské dílo v revoluční odkaz a výzvu. „Druhá část bojující církve jsou světští páni“ tak zařadil do feudální společenské stupnice táborský " 14

Strana 15
manifest šlechtu. Česká šlechta v době předhusitské se však už jasně dělí na vyšší šlechtu (pány) a šlechtu nižší (rytíře, zemany, panoše). Dělítkem mezi oběma těmito skupinami je majetek, zámožnost a urozenost. Nižší šlechta — na př. právě z jižních Čech máme mnoho příkladů — nemůže konkurovat hospodář- skému podnikání panstva, její malé dvorce se stále tenčí a jednoho dne je rytíř na mizině. Statky nižší šlechty skupují páni a někdy vezmou i bývalého kon- kurenta k sobě do služby. Rytíři jsou tak panskými hejtmany, purkrabími a úředníky. Jindy zase musí zchudlý šlechtic hledat živobytí na dvoře královském nebo v cizích službách jako válečník z povolání. Životní osudy Jana Žižky z Trocnova jsou typickou ukázkou osudů chudnoucí nižší šlechty. I Žižka byl nucen opustit otcovský dvorec, který hospodářsky upadal, i Žižka hledal službu u královského dvora a zkusil štěstí i v cizině, v Polsku, kde bojoval na straně Poláků proti řádu německých rytířů. Začátek jeho životní dráhy je však poznamenán i účastí v pří- mém boji s pány. Nemálo bylo totiž rytířů i zemanů, kteří opustivše rodný dvorec, volili jiný — tehdy však nijak neobvyklý — způsob obživy. Sešli se v houfce a položili se zálohou v hlubokých lesích při obchod- ních stezkách a na obchodnících si loupežením hojili svou bídu. Opovídali také svým sousedům nepřátel- ství a měli potom plné právo zaútočit kdykoliv na panské zboží. Přepadali předměstí panských měste- ček, odháněli stáda, lovili v panských rybnících. Od počátku XV. století máme řadu zpráv uložených v t. zv. Popravčí knize pánů z Rožmberka, kde jsou 15

Strana 16
také zachyceny tyto napřetržité boje zchudlých rytířů a vůbec vyděděnců tehdejší společnosti proti moc- ným jihočeským feudálům, pánům z Rožmberka. Tyto boje ukazují, jak hluboký byl rozpor mezi vyš- ší a nižší šlechtou. Rozpor uvnitř šlechty se projevoval pochopitelně i v politickém životě země. Dík svému majetku a své moci hráli páni prim v politickém životě českého krá- lovství. Obsazovali královskou radu, poradní sbor panovníků, měli v rukou zemský soud a zemské úřa- dy, jež jim zajišťovaly privilegované postavení. Za vlády Václava IV. však dochází k přímému střetnutí pánů s královskou mocí. Václav IV. nebyl ochoten snášet poručníkování panstva, a proto se obklopil královskou radou, v níž převažovala nižší šlechta. Páni se však rozhodných politických posic nemínili vzdát. Seskupili se v panskou jednotu a zahájili otevřenou válku s králem, jehož v roce 1394 dokonce zajali. Napětí mezi králem, nižší šlechtou a pány bylo za pomoci Václavova bratra Jana Zhořeleckého za- žehnáno, ovšem nebylo odstraněno a trvalo až do Václavovy smrti (1419). A neméně ostré byly rozpory mezi šlechtou a církví. Byli to především páni, kteří pohlíželi se závistí na bohaté klášterní dvory a toužili připojit je k svému panství. Hlásili se naoko velmi horlivě k opravným myšlenkám reformátorů, kteří volali, aby se církev vrátila k původní Kristově chudobě. I páni si přáli, aby církev byla zbavena zdroje rozmařilosti a neřesti — majetku. Ovšem za těmito navenek pobožnými a ctnostnými požadavky panstva byl skryt vlastní 16

Strana 17
smysl sekularisačních snah: zmocnit se církevního bohatství. Proto také v počátcích husitského revoluč- ního hnutí se část panstva připojuje k útočníkům proti církvi, stává se členem široké třídní koalice, sleduje však své sobecké třídní zájmy. Jakmile po- hltili církevní zboží, ztrácejí páni na dalším průběhu revolučního hnutí zájem, ba přecházejí bez rozpaků do tábora reakce. A zase si všimneme jako typické ukázky postoje panstva v počátcích husitského revo- lučního hnutí jižních Čech. Tam levý břeh horní Vltavy zaujímalo souvislé a rozsáhlé panství kláštera zlatokorunského, dotýkající se rožmberské državy. Oldřich z Rožmberka v roce 1419 „horlivý husita" využil situace a zmocnil se tohoto bohatého zboží. Už z jara 1420 však chytře přešel na stranu reakce, k uchazeči o český trůn, německému a uherskému králi Zikmundovi, papežovi a vysoké církevní hierar- chii a dal si od Zikmunda tuto „ochranu" kláštera zlatokorunského slavnostně potvrdit. A podobně si počínali páni i v ostatních částech Čech. Velmi výstiž- ně Táborští upozornili na tuto hrabivost panstva, obohacení církevním majetkem a sobeckost třídních zájmů v dopise Oldřichovi z Rožmberka v roce 1443: „Ano, vy jměli by jmieti na svém dědičném dosti, ale že skrze naše vybojovánie několik panství klášterních, těmi zbožími vládnete, však my vám očí proto ne- vytýkáme, jmajíce za to, že by toho od boha a od nás jměli vděčni býti, vědúce, že nikdy předkové vaši tak velikých panství nedrželi a nadto jimi nevládli, jako vy již vládnete.“ „Boží bojovníci“ prolévali krev a páni přemýšleli, jak by nejsnadněji rozmnožili svůj 2 Boží bojovníci 17

Strana 18
" majetek — to byla spolupráce „kališnického panstva" s bojujícím lidem. Dotkli jsme se alespoň letmo rozporů uvnitř české šlechty a napětí mezi církví a šlechtou na počátku XV. století. A stejná řevnivost byla i mezi šlechtou a městy. Města — podle slov Engelsových — jsou cizím prvkem v lůně feudalismu. Hospodářské zájmy měst narážely na každém kroku na feudální zábrany a privilegia, takže vznikl-li spojenecký svazek pan- stva a měst, mohl mít jen krátký život. Zakrátko byla však jednotná fronta — zvlášť nehrozilo-li přímé ne- bezpečí zleva, od venkovského lidu a městské chudi- ny — rozleptána vnitřními rozpory. Samozřejmě, že nejhlubší třídní rozpor se rozevíral mezi šlechticem a poddanými. Bylo několik forem mimoekonomického násilí, jimiž pán vykořisťoval poddaného. Dvakrát v roce (na sv. Jiří a na sv. Havla) byl povinen poddaný vrchnosti platit pod- danský úrok, případně odvádět naturálie (obilí, drů- bež, vejce). K stálým povinnostem příslušela i robot- ní povinnost, jež zavazovala vesničana k práci na panském. Zatížení poddaných bylo však zvyšováno i mimořádnými dávkami, jimiž musel sedlák přispívat vrchnosti na úhradu berně, jež od konce XIV. století byla stále častěji vybírána. Vrchnosti docílily, že prak- ticky berní zatížení bylo úplně přesunuto na bedra poddaných. K tíživé situaci venkovského lidu přispí- valo i vratké právní postavení poddaného. Především je si nutno uvědomit, že pro poddaného byla vrchnost nejvyšší soudní instancí. A páni právě tak jako církevní hierarchie využívali vrchnosten- 18

Strana 19
ského soudu především k tomu, aby si dopomohli k novým příjmům. Pokutovali poddané pro sebe- menší přestupek, rozsuzovali ve prospěch toho, kdo mohl zaplatit, a pranic se neohlíželi na to, že podle ideální představy vyjádřené na př. v shora citovaném táborském manifestu „mají hájit zákon boží rozum- nou mocí“. Poslyšte, jak Mistr Jan Hus výstižně pra- nýřoval tuto praxi vrchností. Obrací se na kteréhosi šlechtice: „Také napomínám tě, aby, když súdíš, pe- něz řečí nehonil, jako mnozí činie, že sprostná nebo- žátka pro jedno slovo z prostnosti řečené, odsuzují o penieze a někdy i o hrdlo... Ne pohřiechu! Taký rád vidí, když jeho poddací sě přestúpenie dopustí! Raduje sě někdy sěčbě jako lékař ráně a kněz smrti, aby pán vzal vinnu (t. j. pokutu), lékař za uléčenou ránu a kněz ofěru.“ A s touto soudní pravomocí vrchnosti nad poddanými souvisel i majetkoprávní poměr poddaného k vrchnosti. Byly vesnice, kde sedláci „seděli“ na českém právu, t. j. vlastnili grunty do odvolání vrchnosti. Takoví poddaní samozřejmě byli vydáni na pospas panské libovůli, jež mohla pro nepatrnou záminku sedláka gruntu zbavit („sehnat z gruntu“). Avšak ani sedláci na tak zv. německém, zákupním právu, kteří měli z vůle vrchnosti grunt v dědičném vlastnictví, nebyli uchráněni před zásahy feudálů, kteří zvlášť úspěšně využívali práva tak ře- čené odúmrtě. Zemřel-li totiž poddaný bez přímých, mužských dědiců, spadal statek opět na pána, jenž s ním mohl libovolně zacházet, mohl jej prodat, nebo za poplatek ponechat vzdálenějším příbuzným zemře- lého. Teprve těsně před výbuchem husitského revo- 19

Strana 20
lučního hnutí se jihočeské vrchnosti vzdávaly práva odúmrtě. Někde však vůbec nebyla poddaným privi- legia svobodného odkazu majetku udělena. Klášter zlatokorunský na př. vůbec nepřikročil k všeobecné- mu zrušení odúmrtě a Oldřich z Rožmberka povolo- val svým poddaným tuto milost hlavně od roku 1418 — tehdy ovšem už bylo pozdě. Staletími vršená ne- návist vykořisťovaného venkovského lidu proti pan- ským vykořisťovatelům nemohla už být řešena kom- promisy, nýbrž zbraní. Sestupujíce stupnicí společenské hierarchie, jak byla zkameněna v učení „o trojím lidu“, musíme vě- novat pozornost „třetí části církve bojující“, pracují- címu lidu nebo jak zněl souvěký termín „obecnému lidu“. V období předhusitském byla ovšem už polo- žena závora mezi město a venkov, jejichž obyvatel- stvo se od sebe hluboce odlišovalo. Města soustředila v okruhu svých hradeb a na předměstích ostře rozčleněnou společnost. Hospo- dářsky byla města střediskem řemeslné výroby a obchodu. Řemeslná výroba byla organisována v ce- ších. Cechy udržovaly dohled nad prací řemeslníků, řídily výrobu, zajišťovaly dodávku surovin, chránily řemeslnou výrobu před zásahy obchodníků a zajišťo- valy hospodářskou i právní převahu mistrů nad tova- ryši. Tak vlastně byl rozmach řemeslné výroby cechy sice chráněn, avšak zároveň spoután, neboť byl zne- možňován zákazy neomezeného počtu pracovních sil a nařízeními o maximálním množství výroby. Zato český obchod nebyl vázán těmito omezeními a dík výhodné poloze zaujal na konci XIV. a na po- 20

Strana 21
čátku XV. století ve střední Evropě význačné místo. Je známo, jak usilovně se Karel IV. snažil přesunout směr hlavních obchodních cest z jihu na sever a ze západu na východ právě do českých zemí a do Prahy, která se stala jedním z nejpřednějších středověkých měst. K rozkvětu Prahy přispíval především obchod, nikoliv řemeslná výroba, jež nepřekročila rámce ce- chovní kontroly. V Praze, jež i populačně stanula v popředí evropských měst (počítá se asi 30.000 obyvatel), došlo tehdy k shromáždění kapitálu ob- chodního, o němž Marx řekl, že byl jednou z forem kapitálu za feudalismu. Obchodní kapitál však nebyl investován do řemeslné výroby, jež se pomocí cechů těmto zásahům bránila, nýbrž byl thesaurován do zemědělské půdy a nemovitostí. Z akumulace ob- chodního kapitálu vyvěrá především nadřazenost patriciátu nad ostatními společenskými vrstvami ve městě. Patricijové vlastnili i značné jmění v okolí měst, měli své poddanské vesnice a pevně obsadili městskou radnici. Vládli městem jako neomezení páni a k prospěchu svých měšců. Někdy tak velebná „městská, středověká demokracie“ se omezovala jen na několik málo předních městských rodin, v jejichž rukou se střídaly městské úřady— výraz to samosprá- vy, jíž byla města obdařena. Protože patricijové byli zhusta pramenem úvěru králi a jeho dvoru, soustředili pro rozvoj a ochranu obchodu řetěz privilegií, jenž za- bezpečoval svobodu cest, osvobození od cel a poplat- ků, výhradní právo konat trhy atp. Zmínil jsem se už, že tady byla třecí plocha s hospodářskou politikou feu- dálů, kterým tyto „městské milosti“ nebyly po chuti. 21

Strana 22
Avšak daleko hlubší rozpor se rozevíral mezi patri- ciji a měšťany (používám tohoto názvu pro souhrnné označení řemeslníků, živnostníků a zemědělců — tedy majetných městských vrstev kromě patricijů.) I tito měšťané, když se na př. přistěhovali do města nebo stavěli dům, byli odkázáni na úvěr z rukou patricijů nebo církve. Vypůjčili si od nich potřebnou částku a zavázali se platit ze své nemovitosti (domu, polí, vinice) pravidelný úrok doživotně nebo i dědičně. Byl to tak zv. prodej rent, který na př. v Praze byl tak rozšířen, že velké množství měšťanských domů bylo rentami přetíženo. Renty plynuly do rukou patricijů a církevních ústavů a vyvolávaly u dlužníků pocho- pitelnou nenávist proti věřitelům, jimž se renty hrnu- ly, i když už vlastní dluh byl dávno splacen. Dalším zdrojem nenávisti měšťanů k patricijům bylo pozvol- né zvyšování zámožnosti řemeslnických vrstev, které však marně hledaly na radnici pro své potřeby po- chopení. Patricijové seděli pevně v radničních křes- lech a nepřipustili mezi sebe zástupce měšťanů, a když, tedy jen zbohatlé, kteří měli totožné zájmy. Bylo jasné, že se měšťanstvo natrvalo nespokojí s vlá- dou patriciátu a že nebude ochotno církvi a patrici- jům věčně platit „věčné renty“. Odpor měšťanstva proti patricijům byl ještě zostřován tím, že patriciát byl převážně německý, kdežto široké vrstvy řemesl- níků, živnostníků a městských zemědělců byly české. Navenek pak toužili měštané — stejně jako patrici- jové, aby zasedli po boku šlechty do zemských úřadů a aby se mohli podílet na správě království. Že tyto — jak posměšně měšťany nazývalo snahy „chlapů“ 22

Strana 23
české panstvo — u vyšší šlechty nedošly sluchu, není třeba snad ani připomínat. S úsilím nižší šlechty se však tyto politické požadavky vcelku shodovaly. Pro měšťany jako pro tytíře byli páni, patricijové i církev společným nepřítelem, a proto dochází mezi nimi k sbližování, jež se v husitském revolučním hnutí projevilo v společném postupu t. zv. měštanské opo- sice (používám pro označení jednotného bloku měš- ťanstva a nižší šlechty tohoto pojmu raženého Engel- sem v Německé selské válce). Kromě majetných vrstev, patricijů a měšťanstva žila však v městech i vrstva nemajetných obyvatelů. Ve stínu paláců patricijů a zámožných domů měštan- stva se krčily bídné chýše a smrduté brlohy městské chudiny. Tvořili ji jednak zchudlí řemeslníci, jednak tovaryši a námezdně pracující pacholci, sluhové, děl- níci a vyděděnci feudální společnosti — žebráci, tuláci, nevěstky. Jak patrno z tohoto výčtu, nebyla to nová třída společenská, lišila se navzájem vztahem k výrobním prostředkům, nebyla zformována a sjed- nocena. Byl to snad jen zárodek budoucího proleta- riátu. Patricij, právě tak jako řemeslník byl pro ně třídním nepřítelem, stejně nenáviděným jako pán či prelát. Ze slov Želivského se nám otevřel pohled těchto ubožáků odkázaných na hladovou mzdu, almužnu či městské smetiště, na společnost je obklo- pující: falešné, trpké a smrduté moře, věčný boj a požírání chudých bohatými. Tyto lidi nestačila uspo- kojit reforma feudální společnosti. Oprava křiklavých zlořádů byla pro ně jen samozřejmým úvodem k da- leko důkladnější výstavbě společnosti nové. Jen jim 23

Strana 24
mohla vyhovovat slova Starého Zákona, prorocké vise rozbořeného a v troskách dýmajícího království, myšlenka na zničení feudálního společenského řádu. Městská chudina na tehdejším stupni vývoje samo- zřejmě nebyla s to, aby rozvrátila feudalismus, nebo aby dokonce položila základy k výstavbě nové spo- lečnosti. Mluvčí pražské chudiny, Jan Želivský, mohl vést lidové zástupy do boje proti církvi, patricijům a panstvu ve spojení s měšťanstvem. Mohl svým revo- lučním zápalem tlačit měšťanskou oposici od pakto- vání s reakcí, avšak nemohl dovést boj k vítěznému konci. Městská chudina a její neohrožený mluvčí museli totiž neustále počítat s možností, že měštan- stvo vrazí svému spojenci dýku do zad. Vždyť chudi- na bouřící v pražských ulicích děsila nejen preláty a panstvo, ale i měštané cítili, že vzplane-li revoluční plamen, sežehne i je. Proto využívají prudkosti a síly chudiny, je-li Zikmund před hradbami; sotva však zmizelo křižácké nebezpečí, nerozpakují se odstranit Želivského vraždou. Městská chudina hnaná zostřu- jící se hospodářskou situací do beznadějného posta- vení, představuje v městech skutečně revoluční proud a hnací sílu revolučního hnutí. A s bojem městské chudiny i s opravným hnutím měšťanstva spojil své síly i venkovský lid. Třídní rozpor mezi poddaným a feudálem byl v období feudalismu nejpříkřejší. Poznali jsme, co pijavic se živilo krví a potem venkovského lidu. Poddanské dávky, berně řádné i mimořádné, desátky, církevní poplatky, pokuty, odúmrt — mnoho různých pojmů s jedním a týmž významem: vykořisťování podda- 24

Strana 25
ných. Mluvčí nižší šlechty, z konce XIV. století, jiho- český vladyka Tóma Štítný ze Štítného, vyjádřil názor feudálů na poddané klasickou větou: „Chlapť (t. j. sedlák, poddaný) jest jako vrba; čím častěji ji obrúbáš, tím hustěji se obalí“. Věru, nebylo možno lépe charakterisovat stoupající vykořisťování venkov- ského lidu. Všimli jste si už jistě, že používám stále pojmu „venkovský lid“. V období předhusitském je totiž třeba už přesně odlišit vrstvy venkovského lidu: sedláky, chalupníky, podruhy a pacholky. Tatam je představa, že na vesnici „seděli“ jen celoláníci a půl- láníci, hospodařící na velkých gruntech. V jižních Čechách naopak máme přesně zjištěno (na př. právě zase na panství zlatokorunského kláštera), jak postu- povalo drobení gruntů, jak převážnou většinu oby- vatel vesnice tvoří čtvrtláníci a chalupníci, jež tato drobná hospodářství nemohla uživit. Populační pří- růstek, jevící se v drobení gruntů, způsobuje také, že narůstá počet pacholků, podruhů — venkovské chudiny. Je jasné, že třídní zájmy vesnické chudiny byly jiné než zájmy bohatých sedláků a rychtářů, kteří je zaměstnávali. Společně však všechen venkovský lid byl tmelen nenávistí k vrchnostem, feudálům a především k církvi. Tuto třídní diferenciaci vesnice je nutno mít na paměti, neboť nám pomáhá vyrovnat se se selskou otázkou v husitství. Pokud bychom viděli pod pojmem „sedláci“ jednotnou společenskou vrstvu, nepochopíme, že „sedláci“ zároveň zrazují husitství a zároveň jdou v prvých řadách „božích bojovníků“. Rozlišíme-li však venkovský lid na 25

Strana 26
sedláky a venkovskou chudinu, porozumíme, že v bohatých sedlácích a rychtářích nemohli mít husité ani zdaleka takovou oporu jako ve venkovské chu- dině, jež je spolu s chudinou městskou nejrevoluč- nějším živlem. Venkovský lid, hledá-li východisko ze své situace, nemůže se ovšem rovněž spokojit s refor- mou společnosti. Ví, že výzvy kazatelů k pánům „aby přestal dráč chudiny“ mohou mít jen tehdy úspěch, bude-li vrchnost zrušena, přestanou-li poddanské dávky. S nadějemi vstupuje venkovský lid v roce 1419 po bok ostatních společenských vrstev do hu- sitského revolučního hnutí, ba strhává na chvíli i vedení na sebe. Budou jeho spravedlivé tužby na- plněny? Skončili jsme letmou přehlídku české společnosti na počátku XV. století. Zjistili jsme množství třecích ploch, se všech stran kopí bojovně naježená proti sobě. Venkovský lid a městská chudina stojí prak- ticky v boji proti všem ostatním, české řemeslnictvo v městech proti německému patriciátu, nižší šlechta proti panstvu a panstvo a vlastně všichni proti cír- kevní hierarchii. Myslím, že i z tohoto stručného nástinu třídních rozporů bylo patrno, že církev strhuje k sobě nenávist téměř všech složek společ- nosti. Toto všeobecné vyhrocení třídních rozporů proti církvi podmiňuje vytvoření široké třídní koalice husitské. Agitace chudých kněží, učení Mistra Jana a jeho následovníků, myšlenky na opravu společen- ského řádu — to bude základ společné ideologie husitského revolučního hnutí. Ovšem jednotná fron- ta husitského revolučního hnutí nemůže mít dlouhého 26

Strana 27
trvání. Vždyť husitský blok sám uvnitř je zchvácen rozpory. Velmi zřetelně se rozštěpila česká společnost na tábor reakce, městské oposice a revolučního křídla. Při církevní hierarchii a králi Zikmundovi zůstal německý patriciát a ta část panstva, které od začátku bylo jasno, že útok proti největšímu feudálovi, církvi, je eo ipso i útokem proti feudalismu, a tedy i konec konců proti nim samým. Takto zformovaná reakce, bránící starý společenský řád proti jakékoliv opravě, zůstala věrna dogmatické katolické církvi s papežem v čele a hájila do písmenka katolickou věrouku před " opravami „kacířských kněží“ Nižší šlechta a měšťanstvo se sešly zhruba na téže politické linii: větší podíl na zemské vládě a oprava feudálního společenského řádu. Příbuznost třídních zájmů těchto drobných feudálů a měšťanů utvořila z měštanské oposice nejmocnější a nejschopnější sku- pinu, jež se zmocnila vedení husitského revolučního hnutí. Rytíři využili své vojenské zkušenosti a stanuli v čele lidových armád, zatím co mezi předními husit- skými politiky měšťané (hlavně pražští) měli mít roz- hodné slovo. Jak jsem však už naznačil, měšťanská oposice nešla vpřed přímou revoluční cestou. Před ní nestál požadavek rozboření feudalismu, nýbrž jen oprava. A nepřátelé nebyli jen napravo, na straně reakce, nýbrž i nalevo — v táboře chudiny venkov- ské i městské. Proto musela nutně politika měš- tanské oposice manévrovat, kolísat zleva doprava. A proto se nakonec rozštěpila v radikály, kteří šli za myšlenkou opravy církve a společnosti neúchylně a 27

Strana 28
bok po boku s lidem, a v konservativce, kteří dávali přednost spojenectví s pány, preláty, byli ochotni povolovat ústupky a nakonec zradili svého lidového spojence. Je samozřejmé, že i ideologie měštanské oposice měla nepevný, kolísavý charakter. Odkaz Mistra Jana a jeho předchůdců i myšlenky anglického reformátora Jana Viklefa byly M. Jakoubkem ze Stříbra a jinými universitními mistry spojeny v učení, vyjádřeném čtyřmi artikuly pražskými. Tyto „čtyři božské kusy“ zasáhly hluboko do společenského řá- du, i když nikdy nepřestaly být ničím jiným než opravným programem. Radikálové, vedení nejprve Prahou, později Táborem, viděli v důsledném plnění čtyř artikulů smysl svého boje. Konservativci, uni- versitní mistři, mluvící za zbohatlé měšťany a šlechtu, se sice k čtyřem artikulům hlásili, byli však ochotni i od nich ustoupit a vrátili se posléze kajícně do lůna církve římské. V otázkách liturgických a věroučných bojovali mluvčí městské oposice proti některým dogmatům katolické církve, ale i tu zůstávali na po- lovic cestě. Vytyčili myšlenku návratu k životu pů- vodní církve, avšak nemohli ji uskutečnit. Vždyť návrat k prvotní, chudobné Kristově církvi by zna- menal opustit beze zbytků stávající řád — a to byla neschůdná cesta jak pro nižší šlechtu, tak pro měšťany a universitní mistry. Proto podržovali v celku mešní ritus římské církve, ponechávali úctu svátostí a přede- vším svátosti oltářní, modlitby za mrtvé, posty atp. I tu platila základní kompromisní linie měštanské oposice, již tak výstižně vyjádřil M. Jan Rokycana ve svém osobním heslu: „Vprostřed uhoditi“. 28

Strana 29
Neúchylně vpřed šlo revoluční křídlo chudiny ven- kovské i městské. Poznali jsme, že venkovský lid i městská chudina měli všechny důvody k tomu, aby se pokusili otřást feudálním řádem a nastolit nový, lepší pořádek. Byl to však marný — i když heroický — pokus. V prvém přívalu revolučního hnutí, v bouřlivých letech 1419—1420 se chudina nakrátko zmocnila i vedení. Pád Želivského v Praze (1422) a konec chiliastického komunistického Tábora (1421) jsou však porážkou revolučního křídla a nástupem měšťanské oposice do rozhodujících posic. Venkov- ský lid a městská chudina od té chvíle bojují za cizí třídní zájmy, neboť cítí, že bezpodmínečný návrat starého pořádku byl by i pro ně katastrofou. „Polní vojska“ ztělesňují boj selsko-chudinského křídla a zatlačují měšťanskou oposici od paktování s pány, preláty a králem Zikmundem. A když jsme se seznámili alespoň v náznaku s tříd- ní strukturou české společnosti předhusitské, s tříd- ními rozpory husitského hnutí a jeho vnitřním tříděním, i s perspektivou vývoje jednotlivých husit- ských stran, je třeba přejít k vlastnímu thematu a všimnout si zrodu, boje a konce husitského Tábora. Vytvořilo se několik středisek husitského revoluční- ho hnutí: okolí Prahy a Praha, kraj kolem Hradce Králové a prostor severozápadních Čech s městy Žatcem, Slaným a Louny. Nejmocnějším střediskem revolučního venkovského lidu a radikálního křídla městské oposice se však staly jižní Čechy. 29

Strana 30
TÁBOR CHUDINY VENKOVSKÉ A MĚSTSKÉ A tam, v jižních Čechách, na panství mocných pánů z Rožmberka, pánů z Ústí i na bohatých statcích kláštera zlatokorunského je vydírané venkovské oby- vatelstvo už dávno zneklidněno a připraveno k vý- buchu. Tuhý útisk nelítostných vrchností proměňuje sedláčkům, pacholkům i podruhům život v jedno nekonečné utrpení. Drobní řemeslníci poddanských (t. j. šlechtických) měst zase s nevolí pociťují zásahy vrchností do městského života a ohýbají se pod no- vými a novými finančními závazky. Není proto divu, že tolik nadšení v nich vzbudila kázání slavného pražského profesora, Mistra Jana. Mistr Jan Hus totiž po vypuzení z Prahy v r. 1412 odešel na venkov. „Prve sem kázal v městech i ulicích, ale nynie káži mezi ploty, podlé hradu, jenž slove Kozí, mezi cěsta- cc mi měst a vsí ...,“ říká Mistr Jan o své činnosti mezi venkovským lidem, jenž se kolem něho dychtivě seskupuje. A jak jej poslouchají s otevřeným srdcem! Vždyť oni mají stejný názor na panskou nádheru, vždyť oni pocitují neméně těžce zhoubnost církevní rozmařilosti, již pranýřuje M. Jan. Jeho útoky proti mocným a bohatým, proti církevním i světským pá- 30

Strana 31
nům a výzvy k návratu a chudobě a přímo kult chu- doby proměňují tyto sedláčky a chudáky v oddané stoupence opravného hnutí. A už rok po Husově smrti (někdy r. 1416) máme zprávy, že okolí hrádku Kozího je zachváceno neklidem. Neznámý autor — patrně kněz — si stěžuje vrchnosti: Anonymní udání o přečinech, kterých se dopouštějí kazatelé na Kozím hrádku a v městě Ústí nad Lužnicí jak proti učení křesťanskému, tak proti obřadům stanoveným církví. 1 Za prvé, že se na Kozím hrádku i pod hrádkem i v Ústí kázalo a káže, že uctívání mešních rouch, obrazů a svátostí je marnost a že kněz, rozprostře-li si jakýkoli hadr nebo tkaninu ba i šat, může sloužit mši na zemi, na stole, nebo i na sudu a stejně že se může i lid služeb Božích zúčastnit. Avšak biskupové, kterým tito kazatelé říkají kobylky a hřebenáři, vynašli všechna tato uctívání jak rouch a obrazů, tak i svátostí z lakoty; a říkají dále, že to vše může dělat prostý kněz; dokazují, že vzhledem k tomu, že prostý kněz může světit tělo Kristovo, tím spíše prý může dělati toto. Tohle hlásají lidu také mimo mše, jež zakončují jenom odříkáním některých modliteb. Také křest, svatá mše i všechno jiné může se prý sloužit mimo kostel; a také je slouží na návrších a křtí v rybnících a sádkách; že prý kamenný kostel, kde slouží mše ti ne- hodní kuběnáři, je peleš lotrovská a obrazy jsou prý taktéž marnost. A na Veliký pátek řekli lidu, že se klanějí modle a přesvědčovali ho a tvrdili mu, že kuběnáři nebo kuklí- kové (cuculati) ani nezačínají ani nekončí mše. A sami téhož dne sloužili dvě mše za sebou na vršku nedaleko Kozího hrádku a k tomu s pohrdáním dodávali, „že dnes kuběnáři a kuklíkové v lútky a v špalky budú hráti“. Když to lid slyšel, zčásti to schvaloval a smál se, ale též se rouhal a vzdaloval se poslušnosti. A dokonce i prostí laikové 31

Strana 32
kázali; sami kazatelé přitom poslouchali vyznání hříchů v domech obce. Potom také, aby ukázali, že pohrdají církví, pokřtili mimo kostel v tekoucí vodě syna jednoho prostého laika, řečeného Krampéř; a ten prostý věřící byl bičován pro bludařské kázání ve městě pána z Rečice; a dosud trvá na tom, že je špatný každý kněz, který nedrží s Husem, a že takový také nemůže konat obřady. A tak po takových kázáních mnozí z laiků uvádějí do kostela ženy po porodu a stejně i nevěsty k potupě církve. Také říkají, že všichni kněží až do dneška byli zloději, poněvadž nám nepodávali krev Ježíše Krista. Poučují lid a takto k němu mluví: „Řekne-li ti kuběnář při podávání těla Páně: „Věříš, že toto je tělo Páně? řekni: „Věřím.“ Řekne-li ti dále: „Věříš také, že tu je krev Páně?“, řekni: „Nevěřím', a to proto, že Kristus podával pod obojí způsobou; a kdyby byl Kristus neznal rozdíl mezi těmi dvěma věcmi, nebyl by prý podával pod obojí, a proto atd. Taktéž říkají, že je lépe v kostky hrát, než přinášet oběti špatným představeným církve; a nazývají špatným každého, kdo nedrží s Husem. A říkají také, že Hus více prospěl církvi katolické a vykonal více zázraků, než sv. Petr nebo Pavel, poněvadž oni vše konali tělesně, Hus však duchovně. Také, když laikové za času moru chtěli mít kněze při pohřebním průvodu, byli jimi navedeni, aby mrtvým odepřeli zádušní mše a modlitby a sami je nesli, zpívajíce tu píseň: „My křesťané viery pravé“, aby dali hůl místo kříže a aby žehnali těla při spouštění do hrobu těmito slovy: „Já tě porúčiem Bohu Jesu Kristu papežovú mocí, neb tolik mohu jako arcibiskupové“ atd. A dodávají, že mrtvému je lépe ležet pod šibenicí než ležet na hřbitově kuběnářů a kuklíků a být bez jejich mší; a že je lépe projíti sto mil za dobrým knězem a že prý takoví kuběnáři ne- vykonávají svůj úřad pravoplatně, a tedy že ty hostie, které podávají, může kterýkoli laik vzít a vytřít si s nimi zadek atd. 32

Strana 33
Všimněte si, že celé to líčení přestupků proti cír- kevním dogmatům, všechny ty kacířské bludy se točí kolem jediného: lid, účastník všech těch kacířství, nejen že se posmívá, ale i se odtahuje od poslušnosti. A vrchnost i farář přece nezbytně potřebují, aby se poddaní nebouřili, nýbrž poslušně platili úrok i de- sátek. Nevíme, jaký ohlas měla tato stížnost u vrchnosti, nevíme, zda proti těm „bludům“ bylo zakročeno a zda na čas byly udušeny. Jedno víme však zcela bez- pečně, že tyto nepokoje pod hrádkem Kozím a u města Sezimova Ústí (t. j. v místech, kde později vznikl Tábor) nebyly ojedinělé. Celou zemí probíhá vlna vzrušení. Dávné tužby vykořisťovaných a utla- čovaných se odívají do horečnatých vidin, proroctví a snů. Městská chudina i venkovské obyvatelstvo hledají ideologii, jež by vyjádřila jejich nenávist ke všemu, co jen trochu zavání starým pořádkem, pány a preláty. Kde jinde mohou tuto ideologii chudí ka- zatelé pro sebe a své vznícené věřící hledat než v Písmě svatém? Církev byla totiž nejen pánem nad rozsáhlými pol- nostmi, nýbrž ovládala i duše lidí. Nebylo veřejné mínění, nebyl tisk, věda byla totožná s theologií a církev ovládala školy i universitu. Kazatelna byla jedinou tribunou, odkud lid mohl slyšet o problé- mech tehdejší společnosti; byla to však slova Písma svatého, svatých otců a theologické konstrukce, do nichž byla stěsnána i kritika třídních rozporů. Tato náboženská rouška, zahalující zrakům věřících pra- vou podstatu společenských zlořádů, se musela stát v Boží bojovníci 33

Strana 34
cílem útoků ideologů reformace i revoluce. „Aby se bylo možno dotknouti tehdejších společenských poměrů, musila se jim strhnout svatozář“ — touto klasickou větou vystihl B. Engels úkol ideologie, směřující proti feudalismu. Ovšem východiskem pro tento útok mohla být především a zase jen bible. Písmo svaté bylo po staletí pro tehdejší lidi souhrnem všech vědomostí a skálou jejich myšlení. Biblí vše začínalo a končilo: věda, literatura, umění. Ovšem v Písmě svatém jsou také místa, líčící život Kristův, život chudého kazatele i život apoštolů, zasvěcený chudobě. Přes tyto stránky bible nanesla však církev během staletí vrstvy zlata, a tak je zastřela zrakům prostých věřících, kteří se přímo s biblí — nepřelože- nou do národního jazyka — nemohli seznámit. Drobní kněží, agitátoři a šiřitelé boje proti církvi, počínají svou práci tím, že seznamují věřící právě s těmito stránkami bible. Český překlad Písma svaté- ho a neustálé zdůrazňování chudoby prvotní církve — to jsou základní články opravné ideologie. A tak vyrůstají ze slov kazatelů matné a někdy i fantastické obrysy nového světa. Lid je však nevidí doma ani snad kolem kazatelen. Venku — tak jako kdysi Mistr Jan — uprostřed přírody, na horách zní ohnivá a vzrušená slova kazatelů a tisícům prostých věřících se otvírají srdce vstříc novému příchodu Kristova krá- lovství. 2 Ale oni na Beránku shrnuchu svú boží stránku; na Táboře, jinde také, jmiechu sňatky nejednaké; 34

Strana 35
u pokoře, v náboženství, v lásce, v bratrském svorenství jeden s druhým i vajéčko dělil, i chleba maléčko; i Krev boží přijímáchu, tak po horách putováchu. Řekl král Václav, když to zvěděl, ktož tu byl, když mu pověděl: „Znamenajte pilně ten lid, žeť učinie v zemi neklid: jakž nynie z hólkami chodie v pokrytství, když sě rozplodie, válku velikú povedú, “ z řádóv lidi v bludy svedú! Múdré to královo slovo potom, jakž řekl, bylo novo; neb brzo to sě naplní, když sě v processí shrnuli, konšely jeho smetali v Novém městě, zmordovali, z rathauzu nemilostivě. Král sě smuti žalostivě, až od té žalosti snide; tak horšie šelma přijide. A že častokrát přivodíce ku paměti Táborské, užitečné 3 bude pro potomní řády, počátek i mravy jich vypsati, poněvadž se milovníky zákona božího nazývali, z jichžto počtu v mnohých bludův vpadli sou. Protož počátek a hlavní příčina sebrání jich byla pod obojí způsobou v kraji bechyňském. Nebo kdyžto přijímání v mnohých krajích Ceské, Moravské země skrze věrné kněží oznámeno bylo a kněží protivní, nadutí všecky přijímající za kacíře býti hlásali, však den ode dne přijímající tělo, krev páně v obec- ném lidu rozmnožovali se divným obyčejem, znajíce to býti věrní pravou pravdou čtení svatého. Stalo se jest to léta božího 1419, že protivní kněží s svými vikáři jako 35

Strana 36
rukou mocnou z jich kostelův blíž Bechyně je vyháněli jako bludné. Pro kteroužto věc (s) spojeným sobě lidem na horu velikou širokostí okrášlenou počali sou choditi. Na vrchu té hory stan z lněného plátna ku podobenství kaple zdvihli jsou. Pod kterýmžto stanem mše svaté slou- žíce tu lidu scházejícímu bez překážky svátost velebnou těla a krve Krystovy přenábožně rozdávali sou. A dokon- číce ty věci, složíce stan, do svého obydlí vracovali sou. A té hoře Tábor jméno dali sou, na nížto scházející se Tá- boři nazváni jsou. Ty věci když jsou slyšeny (od) měst příležících, městeček a vsí, přišlo jest bratří kněží okolo příležící a sousedé pod úmluvú jistou na jisté dni sváteční lid s sebou pojímajíc s velebnou svátostí těla Krystova na Tábor horu s zvučnými hlasy provázeli sou pro potvrzení pravdy a pro posilnění a potěšení tu obývajících, proti nimž sou vycházívali z Tábora s velebnou svátostí bratří a sestry a je přijímali s veselím. A když všickni sešli se na hůru, celý den ne v chlípnostech ani v marnostech, ale ty věci, kteréž k spasení dušem příleží, usilovali sou nebo ztravovali sou. Nebo kněží jich trojího tu pozůstali úřadu. Nebo učenější, výmluvnější od samého rána lid rozdělíce na zástupy, zvláště muži, zvláště ženy a dítky, slovo boží a zvlášť kteréž bylo proti pýše, lakomství a proti stavu kněžstva neřádného, beze všeho strachu měníce se jeden po druhém kázali sou. A jiní ustavičně seděli a zpovědě ústní lid poslúchajíc, a třetí dokonajíc službu boží, až do poledne pod obojí způsobou tělo a krev pána Krysta roz- dávali sou lidu velikého množství, tak že na den svaté Maří Magdaleny dva (a) čtyrydceti tisíc s několiko a XX mužův a žen a dítek tak přijímajících od kněží jsouc po- čteno. A když ty všecky věci byly způsobeny, šli sousedé ku posilnění těl svých na huoře na místa rozličná připra- vená, v lásce bratrské hodujíce, ne k chlípnosti ani k opil- ství, ne k lehkostem, rozpustilostem, ale k milování a k větší službě boží. Tu také všickni se bratřími a sestrami nazývali, bohatější s chudými ztravú, kteráž byla přinese- na, zdělovali se vespolek. Tu nic opojiti člověka nebylo 36

Strana 37
shledáno, nebylo dopuštěno šenkovati. Tu žádní tancové, žádné hry nebyly dopuštěny ani marnosti, lehkosti starým i dítkám malým neměla místa dopuštěni. Žádné krádežové, žádné kratochvíle, pištci, hudby, žádná oplzlá zpívání, jakož na posvícení i jinde se dějí, nebylo nalezeno. A vším obyčejem apoštolským se dály a všude mezi všemi bylo srdce jedno, jedna vůle. Jediné o spasení duší svých se starali a ku přivedení kněžství první církve svaté, a od posilnění těl svých vstávali sou kněží s lidem k činění díkův pánu Bohu a chval vzdávání za přijetí dobrodiní. A s velebnou svátostí horu Tábor obcházeli sou, a panny dvě a dvě před tělem božím chodily sou a muži s ženami následovali sou řadův (v) svých zástupích hlasitě žádali. To když dokonali, velmi sobě vespolek přejíce s svými kněžími, neuchylujíce se ani na levo ani na pravo, aby obilí netlačili, přicházeli sou na místa, odkudž sou vychá- zeli. A když ty věci do dalších krajin se roznášely, počal se počet scházejících rozmnožovati den ode dne více; než-li již z Písku, Vodňan, Netolic, z Heřmanovic, z Ušku, z Ja- novic, z Sedlčan, z Plzně scházeti se měli obyčej, ale z Prahy a z Domažlic, z Hradce Králové i z jiných mnohých míst i z měst Moravské země, pěší i jízdní, na Tábor schá- zeli sou se, a to z veliké horlivosti náboženství, aby slyšíce slovo boží s jinými přijímali, jiní pro opatření tak velikého lidu množství, a někteří spatříce činy, jim utrhali a ne- přátelům pravdy jináč vypravili. Pro kteroužto věc, když tak lid ze všech stran na Tábor se scházeli, král Václav s některými nepřátely pravdy boží a páni šlechtici počali to v svých srdcích těžce nésti, bojíce se, aby tak veliké množství lidu krále a arcibiskupa, jakož se rozhlašovalo, k obraně zákona božího sobě nevyvolili a tak jich zboží jako protivné skrz moc, jíž by odolati nemohli, sobě oso- bujíc hubili by. Z té příčiny někteří z urozených lidí přísně svým poddaným pod pokutou ztracení hrdla i statkův zapovídali sou, aby více na horu Tábor nesměli choditi. Ale sedláci s svými ženami na tu zápověď málo dbajíce, opouštíce všecky věci, jímž vládli, na Tábor horu na jisté 37

Strana 38
stanoviště nižádným obyčejem v jisté svátky nezmeškávali sou a nachýleni i přitaženi jsouc od téhož, jako magnes kámen železo. Toho příčinu pokládali velicí hvězdáři, že by toho léta zvláštie nebes a hvězd s jinými bylo (s)zření, kteréžto tak k běhání i starším proti mysli lidu obecného nachylovalo. A když ty věci dály se, mnozí urození, lidu obecného obojího pohlaví opustivše marnosti, k zákonu božímu pilnost svou přičinili, dábel, spasení lidského po- kolení nepřítel, skrze některé falešné bratří kněží čistou zákona božího pšenici rozličných bludův a kacířstva kou- kole nasil jest, tak že se zdá plniti ono slovo apoštola I Timoth. IV°: „Duch svatý pevně dí, že v posledních časích odstoupí někteří od víry, poslouchajíce duchův bludných a učení dábelského v pokrytectví mluvící lež. Nebo když jednoho času nebylo krále ani knížete v Izdra- heli, k nimž by oddaní měli zření, jeden každý činil, což se mu pravého zdálo.“ A tak mnozí z Táborských kněží mí- vajíce schod velikého lidu sobě přidržících a spustivše svatých doktorův Ambrože, Augustyna, Jeronyma, Ře- hoře a jiných od církve svaté přijatých důvody a výklady písma svatého, vlastních vtipův výklady činili na starý i na nový zákon, mnoho falešného a bludného pravdě přiměšujíce, skrze něž snáze srdce lidu sprostného k jich důvodům mohli nakloniti. Ale základ všech zlých potom- ních bludův rozum písem. Nebo pravili jich zprávce a uči- telé, že nesluší učitelův aniž doktorův, jenž sou byli púhlí lidé, požívati důvodů jich výkladů, poněvadž Krystus, Bůh a člověk, dostatečně v Novém zákoně vyložil jest všecky, kteréž každému člověku, cestu činícímu na tomto světě, na onom sou potřebné k spasení. A starý zákon nový, a zase nový vykládá starý zákon. Z toho zajisté základu dole psa- ných artykulův lidu obecnému nestyděli sou se oznamovati. Nejprvé, že žádná písma, žádné řeči kteréžkoli doktorův od věrných nemají držána býti nebo věřena, kteráž to v textu neboli zjevně v canoně položena nejsou. Neb všecky knihy takové sou chytrosti antykrystovy a tak mají zamítána býti i pálena. 38

Strana 39
Item každý člověk umění svobodného uče se, neb když z toho nějak se vajší, jako mistrstvím svým, bakalářstvím, že jest marné a zpohanilé a tak hřeší proti čtení pána Krysta. Item žádná ustavení svatých otcův neboli starších ve čtení ustavená, žádný řád, navyklost nebo vydání od lidí nalezené má držáno býti, poněvadž Krystus a jeho apoštolé těch věcí býti v zákoně nepoložili sou. Item z těch řečí zavírali sou potomní řeči, že žádné křtění ani olej svatý ani voda křitedlná má posvěcována ani žehnána býti, též že netřeba žádného kalicha, korpo- ralův, vornátův a tak žádných věcí jiných kostelních oby- čejných, ani že ty věci mají posvěcovány býti ani žehnány. Též žádné hodiny modlitebné nemají říkány býti, ani že mše nemá v ornátích sloužena býti, ani znamení ani řádové od církve dávno ustanovení, ani zpívání v kostele mají držána býti, ale raději jako lidské vydání božímu zákonu překážející mají zavržena býti a zkažena. Item nemluvňátka nemají zaklínány a podle obyčeje s kmotry křtěny býti u vodě žehnané a křtitedlnici chované, ale mohou křtěny býti v kteréžkoli vodě čerstvé kdežkoli a na každém místě křtěna mohou býti. Item všeckny knihy kostelní jako mšálové, zpievací, viatykové a knihy hodinné a všickni ornatové i všecka roucha mešná, kněžím k službě boží potřebná, monstrancí, kalichové zlatí, stříbrní, všecka roucha ta pruhatá a skro- pená, pasové zlatí, stříbrní: ty všecky věci mohou páleny býti a více sluší, aby chlapi v předpověděném obleku kostelním chodili, z nich košile, kabáty sobě dělajíce a ru- kávy, nežli kněží měli v nich sloužiti. Item zpověd ušní nemá dbána býti ani zachována, aniž sou k ní hříšníci i také velicí zavázáni, ale že dosti jest samému Bohu v srdci svém zpovídati se. Item postové 40 dní, suché dni ani vigiljí ani jiné dni od lidí uvedení postové nemají od věrných zachováni býti, ale podle své vůle a libosti jedenkaždý že můž jísti, což má, neb což mu se z příhody zdá. 39

Strana 40
Item kromě dne nedělního žádní jiní svátkové že nemají zachováni býti ani z jaké povinnosti od věrných svěceni. Item každý kněz s pleší a v ornátě neb v komži, kterýž by službu boží působil a podle řádu a obyčeje zvyklého, že jest jako ona nevěstka, o níž stojí psáno v Zjevení sva- tého Jana. Takový má býti od lidí potupen. Item také sou pravili, že mše má sloužena býti ku podobenství pána Krysta a svatých apoštolův s bradami a bez pleše, v obec- ném oděvu a bez oltáře na kterémžkoli místě a svátost těla božího vysokým hlasem má pro okolostojící posvěcena býti a že nemá posvěcené pozdviháno býti ani dozajtří chováno býti. Item kněží, kteří se drží čtení, v domích jim pro spravo- vání kostela věčně od lidu obecného půjčených, totiž far- hofích, nemohou slušně bydleti aniž mají míti časného zboží právem městským, nebo podle práva městského mají odjaty býti, aniž od takových mají svátosti kostelní přijímány býti. Item že po smrti tělesné duší věrných nemá věřen býti očistec ani místo očistcové má držáno býti a že bláznové a marné jest prositi za duše věrných mrtvých. Ani jiných skutkův milosrdných za mrtvé nemá činěno býti. Item vzývání a žádání naše hlasité i také vnitřní k sva- tým, kteří sou v nebi, za nějaké pomoci neb orodování smyslé kacířství a modlářství. Item žádný vobraz ani jaké podobenství jich, které sou na nebi nebo na zemi, nemá jmín býti pod pokutou mod- lářství, ale taková věc jako modla skažena a spálena má býti. Nebo psáno jest Exod. 20: „Neučiníš sobě rytiny ani jakého podobenství. A tak z předpověděných artykulův k lidu léta páně 1420 pohoršitedlné a všemu království, kdež pověsti zlé, že neustupně jest oznámeno býti, povstalo v kněžstvu a v lidu, kteří se pro obranu zákona božího laskavě a dobře milostivě spojili byli, nové a hrozné rozdělení, trestání a svár. Nebo Táborských vůdce a kněží následujíce dů- vodův předpověděných artykulův těch rozumův všecky 40

Strana 41
řády kostelní, všecka ustavení od svatých otcův službě boží příležících, protože Krystus a apoštolé toho příkla- dem nevyjevili ani zavírali sou, a jako k spasení dušem ty věci neužitečné počali rušiti a rozličně těm věcem pře- kážku činiti, přivodíce ono písmo svatého Jana: „Ač by kdo přidal těmto věcem, přidá Bůh na něho rány v těch knihách napsaných. Proto dí Krystus dostatečně vydal v novém zákoně všecky ty, kteréž dostatečně i každé- mu věrnému k spasení. Čemuž jsou tehdy ustavení, nálíz- kové lidští a oběti v zákoně nepoložené, aby je měli věrní zachovávati? Zvlášť poněvadž Krystus mistrům a zákonníkům pověděl: Převrácené učinili ste přikázání boží pro ustavení vaše. A tak dnes držíce lidská ustavení, s mistry a zákonníky přestoupili božská přikázání. A tak v rány konečně musí vběhnouti svatého Jana v Zjevení, jedné leč od toho odstoupí. Pro kteroužto věc táborští kněží, utíkajíce ustavení lidského, bradatí bez pleše v šerém rouše chodíce, neříkajíc hodin modlitebných, bez ornatu, přístupu mše, bez korporalů, kalicha pod stany neb v tom jich mše neposvěcené(m) oltáři, ale na stole v jakémžkoli prostěradle přistřeném sloužili sou. Ani řádův mše v ří- kání kollekt neb jiných modliteb ani canonu zachovajíce, ale ihned jeden ze všech kněží s bratřími, klekna na kolena, hlavu na zem polože a zadek vzhůru zveda, říkali sou obecně motlitbu, totiž Otčenáš. A potom vstana ten, kterýž svátost oltářní jměl posvěcovati, nic více říkal než slova posvěcování nad chlebem a nad vínem hlasem vysokým a rozumným řečí obecnou. A tak těla Krystova ne podle způsobu církve okrouhlostí, ale kterakkoli chleba nakrájeli neb rukama nalámali, posvěcovali sou. Též krev předrahou z vína ne v kalichu, ale v kteréžkoli nádobě v cínové neb v čistcové, železné neb dřevěné i tepruv posvěcovali sou. To učiníc ihned, ne kněžím přistojícím, ale lidu obecnému podávali sou. A ten obyčej mše v Praze i jinde táborští kněží, varujíce se kostelův, zachovávali sou, pravíce, že Krystus i jeho apoštolé v prvotní církvi tak své mše půso- bili. Protož jiní všickni, kteříž Krysta nanásledují a jináč, 41

Strana 42
než Krystus příklad vydal, činí, sloužíce v ornátích dra- hých, jsou takoví jako ona nevěstka, o níž psáno v Zjevení svatého Jana. Pročež zajisté vysokým hlasem a česky slova posvěcování říkali sou, aby lid věděl, že svátost posvěco- vání těla božího, a kdož by přijímali, tělo a krev Krystovou předrahou tu býti nepochybovali. Ale mistři pražštís svými kněžími, kteříž byli v Praze zůstali, zpět proti Táborským činíce, požívání a zlé obyčeje složíce a zbytečnost a příliš- nou drahost ornátův skládajíce, řády církve a obyčeje při mšech svatých (zachovávali). A kteříž by těch věcí neza- chovávali, zjevně trescíce a zvláště ty řády, kteříž nejsou proti písmu svatému ani ku překážce svatých zákonů ale více k zvelebení, a tak v sprostných ornátích a kališích čistcových svátost oltářní těla a krve pána Krysta posvěcu- jíce, lidu obecnému podávali. Z té různice pražskému pyš- nému kněžstvu s Táborskými a hádání lid sobě v zákoně božím dobře povolný byl škodně oddělený, tak že někteří z Táborských a z některých Pražských mše obyčejem chvá- lili a od těch, kteréž chválili, přijímali svátosti a ne od jiných. Pro kteroužto věc naše sestry pražské, jenž bekyně sou nazvány, nechtěly sou od svých kněží, (v) přípravě kostelní sloužících, svátosti přijímati, leč by z sebe pří- pravu složili, kteréžto plachtami nazývali, jináč by tomu, kdož by tak sloužiti chtěl, překážku učinily, jakož pak po hříchu u svatého Petra na Poříčí se to stalo, kdež v ornátích ženy kněžím s povolení svých mužův nedopouštěly sou sloužiti. A mistři kněží, kazatele, kteříž zachovávali kostel- ní řády, nutili, radili, písmy svatými toho hájili, hanějíce pokrytci a svůdcemi nazývali a zabíti neb z měst Pražských vyhnati jako psy vsteklé chtěli. Protož toto Táborské vše- tečné a převrácené přestoupení bylo počátek všeho zlého a ve zlou pověst, v pohoršení uvedlo všemu křesťanstvu království slavné České a k velikému ourazu všech chtě- jících podle Krystova rozkázání večeři jeho pamatovati, takže mnozí z našich mrzce pro tu věc od pravdy poznalé odstupovali. Nejprvé obecná bez zákona pověst po všem království i po cizích zemích letěla jest, kterak v království 42

Strana 43
Českém ševci, krajčíři slouží mše, protože nebylo rozdílu mezi knězem a laykem, poněvadž bradatí, nepostříhaní v rouše vlastním mše svaté sloužili. Druhé, že kněží tá- borští všecky kostelní klenoty a ozdoby slíbili zrušiti a zka- ziti, spáliti, aby bylo k jich zachování jim protivným chtěj neb nechtěj náchylni byli, protož satanovo pokolení jich obyčeje chváléce, viatyky, mšály, zpievací knihy a kostelní knihy spolu s kalichy a monstrancími násilně z kostelův neb z domův kněžských berouce sekali neb pálili a za laciné peníze, co stálo za 6 neb 8 kop grošův, to za 20 grošův dávali. Ale kalichy a monstrancí s jinými stříbrnými kostel- ními klenoty ztlúkané lot po 5 groších zlattníkům pro- dávali. Kosti svatých z monstrancí a z oltářův vybírajíce, mrzce do koutův i jinam metali sou. Item z těch zatvrze- ností svatá roucha k službě boží oddaná brali sou, z kazulí kabáty dělali sou a z corporalův a z košilí nebo mrzutější jiné roucho jako rúšce k velikému pohoršení kázali sou dělati. A tak chlapi pod kytlemi měli roucho královské, v němžto ani jich otcové nezasloužili choditi. Poutě na hory známe, jako vůbec mnoho ze života Tábora, jen ze zpráv odpůrců — prelátů a městské oposice. Ale i z tohoto tendenčního podání je zřejmý lidový charakter poutí. A i ze snůšky pomluv proni- kají třídní zájmy vykořisťovaných chudáků měst i venkova, hledajících oporu v Písmě svatém. Šťast- nou náhodou se zachoval projev poutníků shromáž- děných na hoře Bzí (snad na Plzeňsku). Volá k jed- notě, pokoře, poznání, ale také k zmužilosti. My obec na Bzíe hoře sebraná, v naději ducha Ježíše 4 Krista shromážděná, v neděli po S. Ludmile (1419, 17. září) nynie: všem věrným božím milým s námi spase- nie, pokoje jednoty, lásky a pravdy u vieře neporušené v Ježíši Kristu až do smrti žádajíce: najmilejší! oznamujem 43

Strana 44
tiemto listem obecně všem, že naše na hory a na pole schá- zenie nenie pro jiné, jedné pro svobodné slyšenie zprávy věrné spasitedlné v zákoně božiem založené a svátosti naj- dóstojnějšie božské, těla a krve pána našeho spasitele Ježíše Krista potřebné přijímánie, na památku jeho umučenie a našeho vykúpenie a na posilenie, zachovánie a potvrzenie v životě spasitedlném. Z toho žádajíce na milém pánu bohu všickni jednú vólí, abychom byli jednoho zákonu, jedné viery, jednoho srdce a jedné duše; aby v nás najprvé všecko zlé a škodné duší bylo zkaženo, a všecko dobré bylo zdě- láno; a také abychme poznavše již chytré a škodné zave- denie našich duší, od falešných prorokóv pokrytých proti zákonu božiemu od antikrista uvedených, abychom se jich varovali a pilně střiehli, aby nás viece již nepokládali a ne- zavodili od viery pravé staré pána Ježiše a apoštolské; již zjevně vidúce ohavnost velikú stojící na svatém miestě, jakž jest prorokováno od Daniele proroka; posměch a rú- hánie, potlačenie a zavrženie všie pravdy božie a převeliké zvelebenie všie zlosti antikristské pokrytské, pod jménem svátosti a dobrotivosti. A komu se toho nemá zželiti! kto nemá toho litovati, lkáti a plakati a ku pánu bohu volati s syny Israelskými v Egyptu: neb oni Ikajíce volali jsú, a hlas jich vstúpil jest k bohu, a uslyšel jest pláč jich a spo- menul na slib svój, který učinil jest Abrahamovi, Isakovi a Jakubovi, a vhlédl jest na ně a vysvobodil je. O kterak Judit a Hester ty svaté ženy modlily se pánu bohu za vy- svobozenie lidu svého, a uslyšány jsú! O kterak Matatiáš umieraje, syny své napomínal k statečnému zachování slova božieho a k obecnému dobrému, takto jim řka: I synové, nynie horliví milovníci buďte zákona, a dajte životy vaše za svědectvie otcóv vašich a pomněte na jich skutky, kteréžť sú činili v svém pokolení: a vezmete slávu velikú a jméno věčné, jakžto Abraham, Josef, Finees, Josue, Kalef, David král, Eliáš prorok, Ananiáš, Asariáš, Misael, Daniel, a mnoho jiných, věřiec pánu bohu, vysvo- bozeni jsú z rozličných pokušení. A tak myslte po náro- diech a pokoleních že všickni, kteříž sú v boha úfali, nikdy 44

Strana 45
sú nepohynuli. A od řečí člověka hřiešného nelekajte se: neb dnesť se zdvihne, a zajtra nalezen nebude, obrátě se v zemi svú, a myšlenie jeho zahyne. A proto milí synové posilněte se, a mužsky sobě čiňte v zákoně: neb když uči- níte, co je vám v zákoně přikázáno od pána boha vašeho, vtom slavní budete shledáni. A protož, najmilejší! žádámy a prosíme vás pro pána boha a vaše spasenie, aby s námi se všemi v sobotu na den S. Jeronyma jednostajně ráno se sešli a sebrali u Křížkóv na úlehléch na Benešovské silnici na té hoře za Ládvym ku Praze jedúc, k jednotě božské o svobodu zákona božieho a prospěch spasitelný a po- čestné dobré všeho královstvie: aby úrazove a pohoršenie zjevná a rozdielové byli staveni a kaženi s pomocí pána boha, krále, pánóv rytieřóv a panoší, i všie obce křesťan- ské. Dán na Hoře, v neděli po S. Ludmile etc (17. září). Biblické výzvy k povstání, odhodlání položit ži- voty za „svědectvie otcóv“ vrcholí mobilisačním rozkazem: „A protož milí synové, posilněte se a muž- sky sobě čiňte v zákoně!“ A venkovský chalupník, drobný sedláček, pacholek, městský nádeník, tovaryš, řemeslník věděli, že jejich místo je po boku ohnivých kazatelů. Šli za jejich hlasem a slévali se roku 1419 v nové a stále větší poutě na hory. Potom ihned téhož léta den sv. Michala (29. září), stalo 5 se jest veliké sebránie lidu u Křížkóv, na těch širokých úlehléch na silnici, jedúc od Benešova k Praze. Šli lidé z rozličných měst i ze vsí, ale z Prahy najvětší lid vyjel a vyšel, neb se mnozí vezli na vozích k tomu sebrání: a Praha v ty časy byla ještě velmi silná na lid. To sebránie zjednali sú byli kněžie; a ještě za krále Václavova zdravie počínali se lidé sbierati na hory a přezdievali těm horám jména nová, onné Oreb, jiné Beránek, jiné Tábor. Zelené Hoře Mikuláš z Husi přezděl Hora Olivetská, když ji osa- 45

Strana 46
zoval; kdežto mnoho lidí zbito a spáleno od Bohuslava z Švamberka, prvé než rok minul. Avšak toliko ti lidé se zbierali, kteříž pod oběma zpósoboma přijímali a jiní se mezi ně nerádi v ty časy miesili. Ten vešken lid s těch Křížkóv obořil se valem do Prahy přes Vyšehrad; a šli s sviecemi a s pochodněmi, neb bylo již daleko na noc. Tu by se mohl někto podiviti, že jsúce mocni Vyšehradu, i ne- osadili jeho; u kteréhožto hradu ihned potom ten rok mnoho se Pražanóm zlého a ukrutného dálo a s velikú prací a s ná- klady i s krve prolitím potom jeho musili dobývati, jakož miestem svým šíře o tom dobývání povědieno bude. Mám za to, že proto se jest to stalo, že sú jeho neosadili, neb jest ještě pravá válka byla se nepočala. K tomuto sebrání kněz Václav Koranda rodem z Nového Plzně, jenž v ty časy byl kazatelem v Plzni, bral se jest s procesí dosti velikú s tělem božím a s zástupem drahným obého pohlavie mužského i ženského. A když přišli k Rokycanóm, nechtěli jich Rokycanští skrze město pustiti, i musili podál okolo města objíti. A ti z Rokycan s braní byli vyšli na někakú vinnici a tu stáli v odění svém jsúc hotovi; neb velmi horlivi biechu proti Plzenským. Na tom sebrání na Křížkách panoše jeden, jménem Záviše, jezdě na koni napomínáše lidi, aby jednomu chudému člověku zaplatili osenie, kteréž jemu tu podlé té úlehlé byli potlačili. I sebra drahně peněz a da tomu sedláku, čiež osenie bylo. Neb té chvíle nechtěli s cesty vyvinovati, když se na hory sbierali, aby lidem neuškodili; a jedno s holemi chodili jako pútníci. Ale to se pohřiechu brzo změnilo a v jiné zpátkem obrátilo; neb potom jezdili s vozy, puškami a s praky, hraduov a měst i tvrzí dobývajíc a zemi hubíc, jakož o tom níže bude po- vědieno. A dřieve nežli do Prahy šli, lidem kněžie pro- hlásili, aby se sešli na den sv. Lidmily před sv. Martinem (10. listopadu) do Prahy. Pak když přišel ten čas, když se měli k tomu dni ti lidé sebrati: tehdy páni ti, kteříž již od krále Sigmunda uher- ského žold brali, a hradové i mnohá města královstvie českého jimi byli osazeni, bránili tomu lidu se vší snažností 46

Strana 47
a pilností, aby se jim nedali sebrati a sjíti; a skrze to se veliké války počely. Nebo když Plzenští, Klatovští, Do- mažličtí, Sušičtí s dosti velikým zástupem lidu brali se již k tomu dni ot nich uloženému, a ti všickni dřieve jmeno- vaní dali sobě po listech věděti, aby se první den a nocleh sešli v Žinkovách; jakž sej' tak i stalo, že se tu najprvé strhli byli s braní a v odění i s vozy; — neb když chtěli na tu púť vyjeti, kněz Koranda kázal, aby s sebú kostny a jinú braň brali pro kozly, pravě, že chtie kozlové štěpy hlo- dati; druhým pak noclehem byli v Březnici a třetím v Kní- ně; a vždy jim lida přibývalo na každém noclehu, takže se sebra lid dosti veliký. Tu noc přijide tomu lidu sebra- nému poselstvie do Knína od těch z Ustie Sezemova, kteříž již také byli vyšli na tu pút, prosiece jich, zdali by jich kde mohli sčekati, aby s nimi strhnúce se jeli a šli spolu do Prahy (neb kamž je Bóh obrátí), a praviece, že jim samým těžko bude projeti, že jest jim na cestách silně zasazeno od strany královy; jakož i bylo. Takž tehdy ti z Knína pošlí proti nim lida branného na pěti voziech, a ti se musili voziti přes řeku. A než pól míle ot řeky otjedechu, uzřechu dva zástupy lidí; jeden jiezdný, dobře oděný a přípravný, a velmi veliký, jakožto třinácte set jezdcóv s mnohými praporci, a ten byl páně Petróv z Konopiště, s jinými žold- néři od Hory poslanými a s jiných posádek; druhý zástup lida pěšieho byl těch z Ustie, proti nimž byli vysláni s těmi pěti vozy z Knína, v němž mohlo býti lidu ke třem stom mužóv i žen. To když uzřechu ti, kteříž byli vysláni z Kní- na proti těm z Ustie, vrtkáchu mezi sebú, co mají činiti, zase-li se vrátiti do Knína čili před se táhnúti k těm z Ustie; i zostáchu na tom, aby poslali pro ty do Knína, aby všichni ihned táhli po nich, a sami jedechu před se. Mezi tiem ti z Ustie získáchu sobě někaké přívršie, na něž se všichni shrnuchu. Pan Petr s svými také najprvé vjede na jeden vrch blízko od těch z Ustie; a nedlúho meškav, aby se ne- mohli strhnúti s Ustskými ti z Knína vyslaní, oboři se s svým húfem na ty z Ustie a rozrazi je tak, že vešken houf jezdcóv skrze ně proskočí. A když druhé chtěchu v ně 47

Strana 48
skočiti, ti z Ustie dachu se panu Petrovi na milost; a za- bitých a raněných Ustských několiko ležieše. Však v tom rokování proskočí k těm, ktož byli z Knína vyslaní, viec než na sto lida ustského; nebo blíž odtud také se byli na jeden vrch utekli, chtiec se k brani postaviti, a počechu sobě zedku dělati z suchého kamene, aby k nim jiezdní tak brzo nemohli. Takž pak ti páně Petrovi jiezdní počechu s nimi rokovati, aby se dali panu Petrovi na milost, aby se jim též nestalo jako Ustským. Oni toho učiniti nechtěchu, úfajíce v retunk; jakož se i sta, že ihned uzřechu lid ten vešken, kterýž v Kníně byl, an jim táhne na retunk s ko- rúhvemi městskými. To uzřev pan Petr s svými, nesčekav jich, zajem ty lidi z Ustie, i jede pryč s nimi k Hoře. Ale tento lid ten den osta tu celý přes noc na tom miestě, kdež se ty věci dály. Nazajtřie kněžie tu mše slúžili a zbité po- chovali a potom se k Praze hnuli. A kterakž koli na cestách všudy jim silně bylo osazeno, i na brodiech: však pod Jílovým v noci přes řeku Sázavu se přebravše, zítra ráno jedechu pravú mocí k Praze mimo nový hrad Kun- ratice, na němž králová Žofka té chvíle byla. Toto sem proto prodlil, aby potomní věděli, kterak se jest válka ta těžká počala v českém království po smrti králově Václavově. Tyto poutě na hory měly nesmírný význam pro další průběh husitského revolučního hnutí. Na ho- rách se po prvé stékaly roztříštěné zástupy sedláků, měšťanů a chudiny z nejodlehlejších krajů. Všichni byli naplněni odporem proti svým vrchnostem, ale teprve na horách se spojili a uvědomili si také svou sílu. Kněží, agitátoři a organisátoři, dodávali poutní- kům jednotnou ideologii, politický program a přímo je vedli i k boji proti vrchnosti. Poutě na hory jsou tedy výzbrojními stanicemi lidového hnutí a vznik Tábora vlastně na ně navazuje. Prostí venkované a 48

Strana 49
měšťané, kteří v roce 1419 naplnili horu Tábor u Be- chyně, stojí totiž také u počátků města Tábora. Vavřinec z Březové, mluvčí pražské měšťanské opo- sice, už na to upozornil v líčení poutí na hory. A při líčení vlastního založení Tábora onu souvislost poutí na hory s Táborem znovu ukazuje. Když ty věci tak se dály, kněz jeden Táborský Vanček 6 s Hromádkou zvoníkem, první k horám toho scházení nalezačové a ředitelé, pojavše Jana Bydlína a Jana Smolína a jisté Táborských množství sedlákův, několiko dní a nocí v lesích času masopustního, aby mohli město Oustí ztéci, kryli sou se, kteréhožto s pomocí těch, kteříž sou jim přáli v městě, v první středu v postě, jenž byl den XXI měsíce února, přede dnem dosáhli, ježto jsou se lidé spili a po tancích a po jiném veselí a bezpečně spali, hned všecky protivníky světský i duchovní, kteří sou se pravdě proti- vili, zjímali a někteří z nich přes zeď utíkali sou. A některé z města vyhnali v jich statky uvázavše se. Do kteréhož města den ode dne těch, kteříž přijímali z kalicha, přibý- valo jest. Potom po některých dnech bratří Táborští hrad Hradiště pánův z Ústí, kdežto prvé město bylo postaveno, jehožto ještě zdi stojí, obehnali, kteréhožto hradu v krát- kém času dosáhli jsou a veň se uvázali a jej panu Prokopovi z Kamenice, pánův příbuzných pověděných Ústských pří- teli, v ruce dali a sami se po jistém času, město Ústí ohněm spálivše, s ženami, s dětmi na horu Tábor přestěhovali, tu horu den ode dne ohrazujíce a domy k bydlení sobě stavějíce, tu horu Táborem nazývajíce, mnoho škody sou- sedům, kteří se jich přídržeti nechtěli, den ode dne činíce. Založení Tábora je tedy výsledkem široce rozvět- veného lidového hnutí, v němž nejvykořisťovanější tehdejšího společenského feudálního řádu, venkov- ský lid, hledali východisko. Je jasné — a nemohlo 4 Boží bojovníci 49

Strana 50
tomu být jinak — že všichni kronikáři, ponejvíce kněží, zachycující nám založení a vzrůst Tábora, vší- mali si jenom anebo hlavně ideologie, t. j. nábožen- ských otázek, které byly výrazem sociálního napětí a třídních požadavků. Máme však i přímo veršování odhalující, z kterých společenských tříd vyrůstalo husitství, a ukazující, jak třídní koalice byla namířena proti sloupu feudál- ního pořádku, proti společnému nepříteli: bohaté církvi. I tady však anonymní katolický autor užívá proti vzmáhajícímu se boji lidových mas osvědčenou a obvyklou zbraň: pomluvu, lež a nadávky: Když Lev umřel pravú túhú, sedláci, vstavše od pluhu, i nechtěli dělati, ni mlátiti, ni orati. Mnozí řemeslníci spolu zarazili novú školu, zbavivše nás všeho statku, z dobré viery šli do zmatku. Blud podjal mnohé u vieře, panoše i rytieře, pány, kněži, také žáky, vládyky, zpupné sedláky; každý chtěl lehce živ býti: baba shnilá, předúc niti, ledva jsúc opata koží, již poznala zákon boží! Och nebožátka vzteklá, slepě lezete do pekla! radímť vám, toho nechajte, na pokánie sě dajte. Lakomstvo toť je zklamalo, davše zboží jim, i vzláli 50

Strana 51
těm, jenž jsú lúpili kněžie; mnozí pryč od svého běžie. Vědúc, že dědicstvo božie jest to všechno kněské zbožie: ktož je chce Bohu odjieti, nebudúť i svého mieti. Ctná kniežata co nadala, aby sě čest Bohu dála, to jste vy všechno odjeli, lakomstvo v tom ukázali, Zlú radu, pohřiechu, máte, že zlých kněží poslúcháte: tiť vám pravdy nepovědie, vaše to duše dobře zvědie. Nuž vy noví zákonníci, Viklefovi učedlníci, k tomu také i Husovi! poznali ste zákon nový: pravtež nám své učenie, to-li jest všechno čtenie? pobrali ste koně, krávy, dobrým ste stínali hlavy, zhubili jste dobré kněží, mnozí dobří od vás běžie, páni i počestné panie: to-li božie přikázanie? pobravše kněžské platy, kalichy, kniehy, ornáty, tlačili ste božie Tělo, jenž za ny hřiešné pnělo; mnohé zbořili ste kostely, k tomu také i kláštery; v zkřtitedlnice ste nadcídili, jenž jste své hřiechy myli; obrazy jste všecky spálili, jenžto vaše kniehy byly; Matky jste božie neuctili, 51

Strana 52
jejieho dne nesvětili. Pomsti toho Buoh nad vámi, co sě stalo mezi vámi, mnoho zlého tu u Prazě! ktož tam nebyl, tomu blazě. Milý Orle! přileť v skuoře, rozplaš Husy pryč za moře; pomsti smrti svého Lvíka, krále Václava, bratříka. Husyť sú jemu nepřáli: pomsti toho, milý králi! učiň pro Buoh, pro jeho Matku, neostavuj toho zmatku. Učisť to nečisté plémě, vyžeň pryč z křesťanské země ty nešlechetné Husy, ježto držie bludné kusy. Osvěť zasě cierkev svatú, vezmeš od Boha otplatu; navrať kněží k službě božie, vezmeš v nebi česť i zbožie! Pane Bože! rač (to) dáti, Matko božie, jeho máti, i všichni světí proroci, račtež již králi spomoci. Prosmež svatého Václava, jenž jest Ceské země hlava; k tomu svatého Vojtěcha, ať Husy vžene do měcha. Svatý Zigmunde, Prokope, Ceské země slavný pope: račtež se již přičiniti, Ceskú zemi vyčistiti, bychom Bohu poslúžili, a vás v Ceské zemi ctili, jako jsme dřéve činili, potom sě Bohu dostali. Amen. 52

Strana 53
Marný byl vztek reakce, marné byly modlitby a prosby tohoto kněze; žádný ze světců neměl sílu a moc, aby vyhnal „ty nešlechetné Husy“ ze země. Naopak, založením Tábora se jen posice husitského revolučního hnutí upevnily. Tábor je totiž v tomto prvém okamžiku (v r. 1420) zcela v rukou chudiny. Mezi obyvateli nově zakládaného sídliště nalézáme převážnou většinou venkovský lid a chudinu z okolí. Popravčí kniha pánů z Rožmberka, v níž jsou zachy- ceny výslechy zajatých táborů, uchovala nám dodnes jejich jména: hrnčíř Slivka vyznal na mukách v Chvalšinách v r. 1420: Vyznánie lidí, kteréž vídal na Táboře. It. vyznal, že vídal, ano s nimi bývají a s nimi sě túlají 8 a lidem škodie, Haranth, Thoman z Březovíka, Mařík ze Ktiše, Petr švec tudiež, Hoch, Domin, Rehoř z Mile- tína, Květoň z Plánské, Petr z Ostréhory, Klich, Levecz, Vach, Jindřich Kříž syn Hlázóv, syn Martinóv z Záhořie, Mikeš Pytlík tudiež, Matěj a Johan z Přieslopi, Macek z Jámy, Duchoň, Matěj Mikšíkóv tudiež, Martin rychtář z Klenovice, synové Velíškovi z Mědče menšieho, Fetanar z Netolic, Vach a Filip ze Lhotky a Vach s Mědče věč- čieho etc. Také když byl otázán o knězi Biskupci s jeho tovaři- stvem, posielaliby kaké listy k jich knězi mezi sebú a které úklady činili, odpověděl na svú vieru i na svú duši, že nic o tom nevie ani co o tom kdy slýchal. A když byl dále otázán, chodil-li by kto odsud z města a s nimi přebýval, odpověděl, že žádného nevídal kromě Vaňka, panonského pacholka, jenž k Jindrovi bratru svému, pacholku Miku- lášovu, druhdy přicházel, a Kužel někdy dávno na Hra- dišti ostrohy prodával etc. 53

Strana 54
Na Velký pátek vyznal Chmel z Boršova ve věži na mučení: Chmel najprv pravil, když byl v Prachaticích, tu jest vyšel s Trojanem do Chlumce, i vzali tu v noci Tvrdci dva koně, a ty sú zasě vrátili v polu kopy. Item vzali po- druhé na silnici u Svinóv, Rakusicóm patnádct koní, a tu jich bylo osm, on jeden, Trojan druhý, Thoman z Velešína, Piessek z Piesku, Matěj z Prachatic, pacholek Benešóv, Kuchta, jako vězal na Helfmburce, Matějík, jako zde byl vězněn, a Vaněk z Koryt etc. Item chodili spolu na Bor lúpit a strahovat etc. Item brávali sobě chléb u rataje v Prindlově dvoře, a stavovali sě u rychtáře v Klenovicích. Item bylo jich šestmezcietma a z těch sedm jich jatých k nám, jeden Chmel, Palúček, Sudlice z Ohrazené, Němec Holkovcóv, Petr s Hluboké, Stibor z Krtel a jeden v ze- leném z Třeboně. Item podle nich dále byli na silnici Beneš, Plachta, Hroch Mulatý s pacholkem, Pikus, Vránka, Trink a Němec někaký z Prachatic etc. A tu jsú ti straho- vali na vozy Budějovické podle Dúdleb všichni z Křemže, a jiných neuměl jmenovati, etc. Týž v sobotu nazítří vyznal. Item vyznal, že byli po dvakrát po dvě noci u Marety krčmářky v Bukvici podle Svinóv s jejím synem, kterýž jest na Táboře, řékají mu Jan, a druhého má bratra malého doma; a tu jsú jim súsedé dali po čtvrtni ovsa. A odtad jedúce, vzali jsú tu jednomu mly- náři pode vsí koník, a tu jich jest bylo pět, on Chmel, Jan Maretin syn, Žižka někaký jednooký s Hradiště, Polák s Hradiště a Vavřinec z Prachatic. A tu jim ta Mareta pra- vila, že pět vozóv minulo do Budějovic a jedné pět pěších bylo s těmi vozy; a to sě dálo v středu ještě za masopusta. A potom stavili sě v Svinech; tu jim někaký Petr dal pití a chleba. A jedúc domóv, stavili sě v Boršově u Skra- báčka, a tu jim dal jiesti a píti, i také koňóm obrok za penieze a druhdy darmo, když jest nešenkoval, a nikdá jich nepronesl etc. Item pravil, že jako jsú byli den na Klucze, tu jest Trojan a Šimek vzali sobě piva u Hody v Slavči. A tu často bývají, a zvláště Trojan, anebo pod 9 54

Strana 55
Klukem na rohu u sosny u Skrovníku, a tady chodí strúhú k Boršovu a k Plavu. A také bývá u Plavu proti samému jezu v stráni, a tu sě rozhostuje bezpečně. A když mu sě tu nic nezdaří, tehdy jde k Borovnici, jako Ctvero drží, a tu strahuje. Item bývají také s Trojanem u Strážkovic k Otěvieku; a tu jsú jali čtyři Budějovické, a škorně a tře- více jim pobrali. A dva koně vzali v Újezdci; a tu jich bylo osm: Trojan, Andrl Slíčný, Filipec, Chmel, Piessek, Ma- tějík, Kuchta, Šimek a Vaněk z Koryt etc. Item mievali stavy v Ujezdci u Doroty pod Smědečkem, a ta jim dávala jiesti a píti, a jedinu jie dali 2 groše. Ještě Chmel svrchupsaný vyznal, a to jeho byla jiezda. Také vyznal Chmel z Boršova již jmenovaný, že uprosilo sě jich jedenácte jiezdných u Janka hauptmana na branie, a on tu byl vódcí; i stavili sě najprv u Vodici, a tu koně krmili, pobravše oves u kováře, i jeli v stráž nad Borov- nici, i jeli do Bukvice k Maretě, a tu ležali přes noc. A po- tom jeli do Držkrajovic, a tu jsú vzali Janovi dva koně a Mičákovu synu sedlo a kóň; item bohatému Václavovi v Slavči kóň a několik sýróv; item Petrovi z Zálužie kóň vzali, a ten jest utekl zasè. Item Steflovi z Dobrkova vzali kóň a druhý jeho súsedu, a potom jeli do Straňan, a tu sě stavili u Doroty, a tu jim dala jiesti a pieti a koňóm ovsa. A jedúc do Prachatic, stavili sě u rychtáře v Klenovicích, a vždy sě stavují; a ten den měl on svatbu, a tu jim dal jiesti i píti i koňóm sena, ale neměl ovsa; a tu přijevše do Prachatic, prodali ten lúpež, a tu sè jim dostalo po 20 gr. A na té jiezdě byli s ním Trojan, Jan z Bukvice, Holý Jan s Tábora, Žižka jednooký s Tábora, item Vavřinec Liznóv pacholek z Prachatic, item Jan Těžký s Tábora, Mikuláš, Jankóv pacholek, item Vaněk, jako u Kužele byl, a Ma- tějík, jako byl u nás u vězení, a Šimek Maršóv pacholek, etc. Item pravil, když u Helfenburka učinili zálohu s Chva- lem, tu jest také jeden kóň vypřáhl, a potom raněn a jat etc. Item také byl u Bechyně, jako Táboři ležali před Bechyní, a také tu byl Hroch u Bechyně Mulatý etc. Item pravil, že pan Smil sám třetí vzal u Maškovce na 55

Strana 56
silnici ryby a herinky a přivezl tu na Křemži etc. Item pravil, že jsú Viléma Chrta jímali, Robil sám druhý, Havel z Dúdleb, Lizna s pacholkem, Blažek, jako stojí u Marše etc. Item vzali dobytek v Prindlově dvoře s Trojanem, s Kuchtú, s Vaňkem, s Jankem, jako u Beneše, a Miku- lášek Anežka řečený. Item Ctvero z Prachatic a Šimek odtad, Slaměnec, Filipec, Telček, jeho tovařiš z Prachatic, a Kuchta, ti jsú v páně dvoře v Kvietkově pobrali dobytek v noci etc. Item pravil po třetie (na) mučenie, že Jan ze Kře, Trojan a Šimek ze Křóv, pacholek Pištěk, Kuchta, Matějík, jako zde vězal, Havel, Lizna, Ciprák, Chrašt, všichni z Prachatic, ti jsú dvěma kněžíma v Žumberce zutínali ruce, a on s druhými byl v stráži nade vsí; a tu jsú vzali černú sukni farářovi, dvoje knihy a jiné věci etc. Item vzali jednomu člověku z Velešína dva koně, a ty jsú vrátili jemu zasě ve sto grošóv u Pozděrazi; a tu mají přiechod pod jezem blízko přes řeku. A tu na té chodbě bylo jich čtrnádct, Chmel, Vaněk, jako Kuželovi kóň ochromil, Gabrihel, a má tu také Anjela bratra v Pracha- ticích, Matějík také byl, Vaněk z Koryt, Kuchta, Ciprák, Chrašt, Pavel koželuh, Vrbata, Anežka, Maršóv pacholek, Děsitel s pacholkem, a Trojan byl ostal, opiv sě, v Újezdě. Item pravil, že jich čtyřie stály v stráži nad Borovnicí z Křemže, Chmel, Palúček, Trink a rytieř, a tu jsú dvěma posloma, jednomu s Hluboké a druhému z Žebráka listy pobrali, sjevše s Křemže, a potom je zasě vrátili, podrževše jich v lese přes poledne etc. Item pravil, že on s Blažkem z Boršova vzali jednomu člověku na silnici kóň. Item vzal Okúnkovi dva koně podlé Faulfišova dvora, a tu jich šest bylo: Trojan, Kuchta, on Chmel, Vaněk, Ciprák a Chrašt, vše z Prachatic etc. Item chodil a jezdil zajímat dobytka po vsech, když jim káží do Prachatic. Item pravil, že slyšal na Křemži od tovařišóv, že by Smil s Žižkú řekli sobě a slib učinili, aby sobě pomáhali, když by sobě dali věděti a bylo panu Smilovi potřebie etc. Item slyšal od Hrocha Mula- tého, od Pikusa a od jiných, že mají úmluvu s Prachatic- kými, když by naše mohli kde poraziti, aby je dali do Pra- 56

Strana 57
chatic, pakli budú Budějovičtí, ale na Křemži aby byli podáni. Item pravil, že pěší často stávají v stráži na Klucze, a jiezdní i také pěší bývají na Třebonstie hoře etc. Item pravil, že jsú tunu herinkóv a dva koně vzali na Boru jednomu vozataji, a tu jich bylo šest, Cipín z Březie, on Chmelík, Vavřinec Liznóv pacholek, Kuchta a Pavel kože- luh a Ciprák. Tyto výpovědi doznívající k nám přes staletí z rožmberských mučíren, kde byly snímány se rtů táborských zajatců týráním a rafinovaným mučením, ukazují nejen na partyzánský, lidový způsob boje proti vrchnosti, ale umožňují nám i porozumět, proč boje Tábora a jeho spojenců měly tak obrovský úspěch. Jen o širé venkovské zázemí opřené město se mohlo zapsat do dějin tolika válečnými úspěchy; jen čerstvá a prudká krev venkovského lidu a chudiny mohla proudit tepnami Tábora, uvést jej v život, udržet při životě a postavit do čela revolučního hnutí. Je jasné, že se početní převaha venkovského lidu a chudiny na Táboře musela projevit nejen v politic- kém programu, ale vůbec i v ideologii. Spotřební komunismus, to je nová, mlhavá forma prvotního spolužití na Táboře, a chiliasmus je jejich ideologií— tedy stejné, jen snad víc rozvinuté myšlenky, jaké byly hlásány poutníkům na horách, počínají být uvá- děny v život. Najprvé, že tohoto našeho času bude skonánie věku, 10 to jest všeho zlého vyplenie na tomto světě. It. také, že již tento čas nenie čas milosti a smilovánie, ani milosrdenstvie nad zlými lidmi, zákonu božiemu otpor- nými. 57

Strana 58
It. již tento čas jest čas pomsty a odplaty nad zlými lidmi mečem aneb ohněm, tak že všichni protivníci zákona bo- žieho mají zbiti býti mečem neb ohněm, neb jinak usmrceni býti. It. tento čas již pán Kristus v smilování a v tichosti nemá následován býti nad zlými lidmi, a ktoby lidi k tomu vedl, ten by je svodil: ale v horlivosti a v spravedlivé od- platě má následován již býti. It. i svěčští i duchovní lidé povinni jsú rukú svých v krvi zlých posvěcovati. It. ten jest zlořečený, ktož svému meči zabraňuje krev prolévati tělesné božích nepřátel. It. božím nepřátelóm již má všecko zbožie odjato býti aneb spáleno aneb zkaženo. It. v tento čas ktožkoli slyší toto slovo Kristovo, tehdy ktož v židovstvie jsú, na hory utiekajte; a (kto) nevyjdú z měst a ze vsí a z ohrad na hory tělesné neb na Tábor, ten každý hřeší smrtedlně. It. ten každý, ktož na hory nevyjde, zahyne s městy, vesmi a s ohradami ot božie rány. It. nižádný tento čas nemóž spasen býti, ani sě ot božích ran zachovati, než na horách. It. tento čas pomsty všechna města, vsi, i ohrady mají již od dobrých lidí uprázněny býti a zpuštěny. It. již potom zpuštění nižádný dobrý v ně nikdy nevejde. It. po tom zpuštění Praha jako veliký Babylon se všemi městy, vesmi i ohradami již má spálena a zkažena býti. It. bratřie Táborští tento čas pomsty jsú boží andělové, posláni, aby z měst, vsí a ohrad dobré na hory vyvedli, jako Lota z Sodomy. It. bratřie Táborští tento čas pomsty jsú boží zástupové, posláni, aby vymietali všechna pohoršenie a zlosti z Kris- tova královstvie, a zlé z prostředka dobrých a z cierkve svaté. It. bratřie Táborští mají pomsty a rány činiti mečem i ohněm nad božími nepřátely a nade všemi městy, vesmi a ohrady. 58

Strana 59
It. bratřie Táborští jsú to tělo, o němž jest řečeno: kdekoli tělo bude, tudiež sberú sě i orlice. It. o těch bratří jest toto napsáno: každé miesto, jenž noha vaše šlapati bude, vaše bude; nebo proto jsú málo opustili, aby mnoho nabrali. It. kterýkoli pán, panoše, měštěnín neb sedlák napo- manut by byl ot bratří Táborských, aby jim byl pomocen v těchto čtyřech kusiech: najprv u vysvobození každé pravdy, druhé v množení chvály božie, třetie v jednání spasenie lidského, a čtvrté v zkažení hřiechóv, a nechtěl toho učiniti: aby ot nich každý taký jako satan a drak byl potřen a zabit, a všechno jeho zbožie aby ot bratří těch bylo pobráno aneb zkaženo; a též aby každému městu, vsi neb ohradě učiněno ot nich bylo. It. ktožkoli takému jich nepřieteli dával úroky neb kakú pomoc neb přiezeň by ukázal, aby též na těle i na zboží ot nich měl zahuben býti. It. každý kostel, kapla neb oltář po pánu bohu na čest ze jména kterému svatému ustavený, má jako modlo- služebný zkažen neb vypálen býti. It. každý duom farářský, kanovničí, kaplanský a který- koli knězský jim ku bydlu otdaný, a všecko jiné nadánie knězské, má již zkaženo neb vypáleno býti. It. tento čas pomsty toliko pět měst ostane, v nichž lidé toliko spaseni budú, jenž sě k nim utekú, a všechna jiná města, vsi a ohrady i se všemi, jenž v nich přebývají, mají zkaženi býti aneb vypáleni jako Sodoma. It. jakož na Hradišti neb na Táboře není nic mé a nic tvé, než všecko v obec rovně mají; takéž všem všecko vždycky má v obec býti, a nižádný nemá nic zvláště mieti; jinak ktož co má zvláště, ten hřeší smrtedlně. It. z manželóv druh ot druha bez vóle jeho má na hory otjíti, aneb do těch pět měst má utéci, i děti i vše jiné opustě. It. dlužníci utekúc na hory neb do pět měst již řečených, budú prosti již ot placenie dluhu. It. již nynie tento čas skonánie věku, jenž den pomsty 59

Strana 60
slove, přišel jest tajně Kristus jako zloděj, aby skrze sě, neb skrze angely již řečené vybojoval dóm otporný, a ko- nec jemu učinil, smrtí pomsty mečem neb ohněm, a zvláště ohněm; neb jako někdy potopú vodnú svět jest obnoven, též tento čas všecek svět má ohněm tělesným obnoven býti; a protož všecka města, vsi a ohrady mají spáleny býti. It. již nynie skonánie věku Kristus tělesně v své osobě s nebe stúpí, jehož každé oko uzří, aby království zde na zemi přijal, a učině velikú večeři choti své cierkvi svaté zde na tělesných horách, jako král vstúpě mezi hodující, všecky jenž rúcha svatebnieho nebudú mieti se všemi jinými zlý- mi, jenž budú kromě hor, vyvrže v zevnitřnie temnosti. It. v tuto dobu Kristus tělesně přijda, všecka pohorše- nie z svého královstvie vyvrže, a všecky jenž činie zlost. A v to královstvie nic poskvrněného nedopustí, ani jenž činí lež neb ohavnost; a také cierkev svú postaví zde na zemi v věčí chvále a slávě, než jest kdy byla prvnie cierkev svatá. It, když tak ten čas Kristus v oblaciech a u velebnosti i s anděly přijde, tehda ti, jenž jsú v Kristu již zemřeli, vstanúc z mrtvých, první s ním přijdú súdit živých i mrtvých zlých. A potom kteříž v tu dobu ještě živi těles- ně zastáni budú, ti v těle ještě živi v oblaky a v povětřie v pótku Kristovi vytrženi budú; a to sě stane v skoře, v několiko létech. A toho mnozí živí dočakajé, a uzřie svaté, jenž zemřevše vstanú z mrtvých; a mezi nimi uzřie mistra Husi. It. již nemá nižádný král na zemi volen býti, neb sám Kristus již má kralovati. It. v tu dobu ti jenž živi zóstanú, budú přivedeni v stav nevinnosti, jako Adam a Enoch a Eliáš v ráji a ne- budú nikdy lačněti ani žiezniti, ani které bolesti budú mieti tělesné neb duchovné, ani již budú kto trpěti kterého pro- tivenstvie. It. v tu dobu ti, jenž živi ostanú, budú v svatém a v čistém manželství zde na zemi na horách syny a vnuky tělesné ploditi. 60

Strana 61
It. v ten čas manželové budú ploditi děti bez hřiechu prvorozeného, a manželky budú roditi bez bolesti a bez zamúcenie. It. někteří pravie, že v ten čas ženy budú počínati a roditi bez poznánie mužského, jako svatá Maria panna. It. v ten čas, protože nebude hřiechu prvorozeného, a že synové budú sě roditi v milosti boží, i nebude již potřebie, aby sě křtili z núze. It. ponavadž v ten čas nebude zde na světě nižádného pohoršenie, ani hřiechu, aniž bude již potřebie přijímati svátost těla a krve boží; neb novým andělským obyčejem paseni budú ne na památku umučenie pána Krista, jakož jest nám nynie přikázal, ale na zpomínanie vítězstvie pána Krista. It. v ten čas sami dobří ostanú bezevšie bolesti a utrpe- nie, ani jeden druhého bude co učiti, ani knih neb písma, ani bible bude potřebie, neb zákon boží bude na srdci každému napsán a múdrost světská všecka zhyne. It. v ten čas v mnohých kusiech přestane a skoná sě nový zákon. It. v ten čas nebude nižádného na zemi kralovánie neb panovánie, ani poddánie, a všichni úrokové a dani pře- stanú, ani jeden druhého bude k čemu nutiti, neb všichni budú rovni bratřie a sestry. It. dietě od dobrých rodičóv urozené nenie zavázáno ke křtu vodnému, neb v břiše dobré matky ducha svatého přijímá, z dóstojného přijímanie mateře těla a krve božie. It. dětem ze zlých rodičóv narozeným ani křest ani jiné svátosti jim k spasení prospievají, neb zlost a zatracenie ot nich zatrhají. It. děťátku křest k spasení neprospievá, nebudeli jemu dána svátost těla a krve pána Krista. It. dietky s obyčejným zaklínáním ani s kmotrstvem ani u vodě posvěcené knězem, a k tomu zachované v koste- le, nemají krstěny býti, ale kdežkoli a kterúkoli čistú vodú sě komu líbí. It. nižádné křizmo, ani svatý olej, ani voda ke krstu ani 61

Strana 62
k kropení, mají posvěceny býti, ani mají v kosteléch neb jinde zachovávány býti. It. zpovědí ku kněžím posvátných nejsú lidé hřiešní povinni zachovávati, neb dosti jest, když se hřiešný pánu bohu samému na své mysli zpoviedá. It. nižádný kněz, v smrtedlném hřiechu jsa, aneb v ka- cierství kterémkoli, neposvěcuje svátosti těla a krve boží pána Krista, ani křtí, ani hřiechóv otpúštie. A protož někteří pušky a kalichy, v nich takých kněží svátost bývá, druzí berú a lámají k svému požitku, a svátost vymietají, nevěřiec by u těch kněží byla svátost. It. že od takých kněží nižádná svátost nemá vzata býti, ani u jich mší má kto býti, neb jsú zlořečeni ot pána boha. It. Judáš nejedl jest ani pil posvátně těla a krve pána Krista na jeho večeři poslední. It. mohú lidé viece než jednú, ale kolikrát sě líbí každý den, přijímati posvátně tělo a krev pána Krista. It. nižádné ustavenie lidské, ani svatých který nálezek, jakož jsú hodiny, řád na mši a v jiné službě božie, křižo- vánie, líbánie míru, ornatové, posvěcovánie oleje, vody, soli, kalichóv, vína, chleba a jiných věcí, holení brad a pleší, kadění, kropení, žehnánie, ani jiní lidští nálezkové, nemají držáni býti, jakožto nálezkové Antikristovi. It. každý kněz, jenž s pleší a bez brady aneb v ornátě mši slúží, jest ta nevěstka okrášlená, o níž jest psáno v apokalypsi svatého Jana. It. každá taká mše má pohrzena býti, ale v obecném rúše chodiciem, a kdežkoli, vše jiné opustiec, než slova posvěcujície řkúce, jakožto Kristus jest řekl, tak a nejinak má mše slúžena býti. It. ktož v ornátě slúží, již nenie v tu dobu knězem, a tak neposvěcuje, ale jest pokrytec a nadarmo sě modlí; též i ten, jenž to chválí, jest také pokrytec a marně sěmodlí. It. svátost těla a krve božie slovy hlasitými a jazykem lida obecného pro ty, jenž u mše jsú, má posvěcena býti. It. ta svátost těla a krve božie nemá pozdvihána býti, ani do druhého dne pro přijímánie zachována. 62

Strana 63
It. nemá mše latině ani jiným jazykem zpievána neb čtena býti, než jazykem lidu obecného. It. mšálové knihy zpievané latinské, viatikové a jiné hodinné knihy, ornátové, komže, monstrancie střiebrné a zlaté, i tacíž kalichové, pásové střiebrní neb zlatí, rúcho kropené neb krumpované, stříhané neb malované, neb drahé, ty věci nemají býti, a protož kaženy a rušeny mají býti. It. lépe jest, že laikové z ornátóv v sukněch a v kabát- ciech chodie, než by kněžie v nich mše slúžili. It. nižádní svatí v nebi po Kristovi nic nám neprospie vají svú modlitbú. It. nemá nižádný žádati ani prositi a volati k svatým, jenž jsú v nebeské vlasti, za kterékoli pomoci, ani aby za nás orodovali před pánem bohem, neb by to byla modlo- služba. It. nemáme se postiti k hodóm lidí svatých, ani jich dni světiti, ani ze jména jich jim ke cti kostelóv stavěti, ani oltářóv, neb jest to modloslužba. It. svatých kostí a jich ostatkóv nemáme v kosteléch ze jména jich chovati, ani jich v pocty mieti pro jich svatú památku. It. po smrti tělesné duše křesťanské nemají již miesta ani času k očištění svému, ani oheň očiscový má držán býti. It. daremné a bláznivé jest, za duše mrtvých sě modliti, postiti, neb almužny činiti, a tak mše zádušnie a vigilie nemají býti. It. postové XL dní, suchých dní, páteční a jiné vigilie, jako Antikristské nálezky, nemají držáni býti, ale ty dni každý má maso jiesti, aneb co se jemu zdá za podobné. It. kajícím nemají uloženi býti postové, neb almužny, neb modlitby, ani co jiného, než aby šel a viece nehřešil. It. nižádný den nemá svěcen býti neděláním tělesným, než samý den nedělní. It. nic nemá věřeno ani držáno býti ot křesťanóv, což nenie v biblí zjevně vyřčeno a napsáno. 63

Strana 64
It. kromě bible nižádné písmo doktoróv svatých neb kakýchkoli mistróv a mudrcóv nemá ani čteno ani učeno ani ohlašováno býti, neb jsú lidé, jenž jsú poblúditi mohli. It. ktož sě učí v sedmeře umění, aneb mistrovstvie v nich přijme, aneb se mistrem v nich dopustí nazývati, ten jest zpohanilý, marný a hřeší smrtedlně proti čtení pána Krista. It. kněžie nemají nižádných platóv mieti, ani dědin, ani dobytka, ani koňóv, ani dvoróv, ani domóv, v nichžby bydleli, ani co časného, ačby jim i z almužny bylo dáno a ačby i světským právem a panováním těch věcí držeti nechtěli. It. kněžie nejsúc biskupové mohú, když se jim líbí, sobě jednoho kněze biskupa voliti a učiniti, a ten muož jiné žáky neb laiky na kněžstvie světiti. It. v jednom kostele neb v jedné osadě, ač jest tu i mno- ho kněží, neslušie viec mší slúžiti, nežli jedinú. It. když jest tak jedna mše, jiní kněžie mohú dobře v několiko létech mše neslúžiti, ale mezi laiky božie tělo a krev přijímati. It. pro tu jednu mši nenie potřebie kostelóv, neb muož, když kto chce, kromě kostela slúžiti; pakli jest kostel, ale nemá v něm viece než jeden oltář pro tu jednu mši býti. It. mše pod jménem matky božie, aneb jiného po ní svatého, nemá slúžena býti. It. ktož jest při slúžení mše, a nepřijímá posvátně těla a krve božie, ten nemá řékati: otče náš, jenž jsi v nebesích etc.; neb by lhal, řka: chléb náš vezdajší daj nám dnes; ani te móž v pravdě řéci, by byl u mši. It. nižádní manželové nejsú povinni sobě platiti dluhu manželského. It. nižádného podobenstvie nebeských ani zemských věcí, ani kterého obrazu nižádný nemá dělati, ani mieti, ani má jeho v které pocty mieti, neb by to byla modlo- služba. It. obraz sv. Jana na dukátu, neb sv. Ladislava na zla- tém Uherském, neb podobenstvie točenice na Ceském, neb 64

Strana 65
obraz lvový na groši střiebrném, muož dělán býti, i v měš- cích a v tobolkách bez zkázy chován býti, neb na korúhvi neb pečeti obraz lva, orla, beránka, husi, neb podobenstvie koruny neb kalicha dobře býti. It. nižádnému křesťanu masa zadušením umrtveného, z něhož krev nenie vytočena, neslušie jiesti pro zápověd apoštolskú. It. žádnému neslušie krve jiesti, ani jelit se krví jiesti. It. v svátosti na oltáři pod zpósobem chleba nenie než samo tělo Kristovo suché bez krve a bez duše, ani jest tu tělo spojeno s božstvím; nebbychom tělo se krví tu jedli proti božému přikázání. It. v kalichu na oltáři pod zpósobem vína nenie tu jiného, než krev sama bez těla, bez duše i bez božstvie spojeného; neb jinak bychom krev s masem přijímali proti přikázání božiemu. It. protož nemá věřeno býti, by v svátosti těla Kristova neb v svátosti krve jeho, by tu byl pravý a plný buoh a člověk. A protož nemá sě tu klaněti a klekati jako pravé- mu pánu bohu; neb kto sě tu tak klanie, ten modloslúží. It. jiní pravie, že nenie nižádné svátosti těla a krve pána Krista, neb pod zpósobem chleba na oltáři nenie tu těla Kristova, ani pod zpósobem vína jest tu krev jeho, než jest sprostný chléb a sprostné víno, kteréž na pamět pána Krista jedúc a pijíc, jeho tělo a krev toliko duchovně ale ne posvátně přijímáme. It. netoliko v zpósobu chleba a vína, ale v každé krmi a v pití, jako v hráchu neb v krupách, neb v jiném mase, též v pivě neb v vodě, tělo a krev pána Krista, každý věrný křesťan duchovně, ale ne posvátně, na pamět jeho přijímá. It. protož nemá zpósoba chleba neb vína na oltáři vy- stavena býti, ani se tu kto klaněti, ani věřiti, jako by tu byl pán Kristus pravý buoh a pravý člověk, neb by to bylo modloslužba. A protož někteří s oltářuov jsú smietali naši velebnú svátost těla a krve pána Krista, a nohami ji tlačili. 5 Boží bojovníci 65

Strana 66
It. nenie nižádného stavu kněžského, ježtož by na samý ten stav slušalo žehnati neb dobrořečiti svátost těla a krve pána Krista; nebo každý křesťaň móž dobrořečiti každú krmi neb pitie, aby tu přijímal tělo a krev pána Krista duchovně, ale ne posvátně. It. nenie potřebie kostelóv ani oltářóv k tomu žehnání neb dobrořečení, nebo muož to tak dobře býti v každém domu a u každého stolu a od každého křesťana, i na obědě i na večeři, jako v kostele na oltáři. Finis errorum Tabo- ritarum. Již kněžie Táborští toto držie: Prvé, že v svátosti na oltáři týž chléb zóstává po po- svěcení, jako před posvěcením. It. že ten chléb neproměňuje sě v tělo bohžie, ani víno v krev bohží. It. v té svátosti nenie celý Kristus pravý buoh a pravý člověk svým tělem a svú podstatú přirozenú, kterú sě na- rodil z Marie panny, a kterú sedí na pravici bohží, ani tu jest živ Kristus. Kronika o kněžiech táborských. Léta božieho 1420 těch časuov, když kněz Václav Ko- randa z Plzně vyšel, maje s sebú bratří několik set, a s ním kněžie jiní biechu, kněz Prokop Holý, hejptman táborský, Mikuláš Biskupec, obludný a mylný, Capek, Markolt, Mar- tínek kacierný, Jan Němec žatecký, Zigmund Repanský, Vilém, Mašek, Filúš, Blažek Šeplavý, Vavřík, Kániš i Lu- káš, Quirin, Štěpán Pacovský, Abraham Hauska z Moravy, Jan Bydlinský, Bartoš a Mikuláš Slepý a Tršáček, Pešček z Plzně, Věněk, ješto nejprv počal křtíti v potoce, Antoch, Pšenička, Jičín, Rudešta, Sova, Poláček, Petr Němec, Prokop Sliven, Matěj, Vlk, Vaněk Ryšavý, Prokůpek, To- máš, Bedřich, Václav Rájovec, Klatovský, Rohlík, Vavři- nec Němec z Rypachu et sic de aliis. Ti kněží jmenovaní, vzavše od Viglefa a Petra Angliše, položili sú v svém listu za ustavenie, pravíce falešně, že by nižádní staří světí 11 66

Strana 67
doktorové nikdy nepokládali, aby v té svátosti chléb ten neostával a aby se v svém přirození v tělo boží pravé proměňoval. Ale že z toho jich naučenie vyšli sú a ještě vždy vycházejí mnozí jiní bludové návětčí i mnohá té svátosti potupenie i rúhanie, takže mnozí praví: „Poně- vadž ta svátost jest chléb pečený po posvěcení jako před posvěceniem, proč bychom se tu klaněli?“ Tíž také kněží tu jsú kázali čtení toto Mat. capitulo VII°: „Pilně se vy- stříhajte od falešných prorokuov“, na jiné mluvíce, že sú falešní proroci, nalit sami byli. Neb sú takto mluvili řkúce: „V Čechách nemá zuostati jedno pět měst: první město Plzeň, kteréžto skrze ně nazváno jest Slunce, Žatec, Lúny, Klatovy, Slanaj“, pravíce, že všecka jiná města kromě těch pěti jako Sodoma a Gomora mají ohněm zka- žena býti, aby se všickni na hory utekli. Také prorokovali sú lstivě o mordiech a pálení, o zbití sedmi ranami všech hříšných, a že Buoh vešken svět chce zahladiti kromě těch pěti měst. A tvrdili to Písmy, falešně je vykládajíce. Protož mnozí svá zboží lacino prodávali, majíce upřiemost k tomu, ale ne vedlé umění, s ženami i s dětmi brali se a peníze k nohám kněžským jakožto před apoštoly metali sú. A takž kněží a hejtmané starší velmi lidi žertovali, neb jim peníze do kádí sypali; nebo jedna kád byla postavena na Táboře, druhá na Piesku, třetí (v) Vuodňanech. Také " pravili, že „žádného ovotce již nebudete požievati. Protož kázali, aby lidé nic nedělali a stromy aby kazili, stavenie, kostely, kláštery bořili. Také pravili, že nebude spasenie, jediné na horách. Protož, ktož sú v židovstvě, utiekajte, a kto na střeše, nestupujte doluov. Také někteří pravili sú, že po několika dnech bude den súdný. Proto někteří postili se, v tajných miestech sedíc, očekávajíce toho dne. Také ti kněží kázali sú, že všickni hříšníci mají zahynúti, dobří toliko ostanú. A protož beze vší milosti mordovali sú lidi ukrutně, i nabichuť masa, šerední huntéři, jako kteří na světě masaři. Také pravili, že přijde cierkev svatá v takovú nevinnost, že budú lidé na zemi jako Adam a Eva v ráji, že nebude se jeden dru- 67

Strana 68
hého styděti. Proto počali sú někteří již nazí choditi, muží i ženy. Také pravili sú, že mají býti všickni za roveň bratří s sebú, a pánuov aby nebylo a jeden druhému aby poddán nebyl; a z toho vzali sobě jméno bratří; a že již přestane dan, úrok a nebude kto by nutil k tomu. Pravili, že ženy budú roditi děti bez zamúcení a bolesti. Také kázali ti kněží, že Kristus sstúpí na zemi a bude kralovati časně a učiní veliký hody na horách. A přijde taková hojnost Ducha svatého v srdce věrných, že ne- potřebí bude jednomu každému učiti se od druhého, a že bude vše učenie boží; a protož knichy pálili jsú a trhali i jiné úžitečné věci. Také pravili sú: „Přijde a bude taková láska v lidech, že všechny věci budú mezi nimi v spolku a obecny, i ženy,“ pravíce, že mají býti svobodní synové boží a dcery boží; a nemá manželstvie býti, oddávanie dvú osobau, muže a ženy. Také tito pravili sú, jako kněz Pro- kop Holý táborský, kněz Bedřich, kněz Mašek, Markolt, Rohlík, kněz Vaníček, Blažek Šeplavý, Quirin, Štěpánek svůdce, o tělu božím nekřesťansky a krvi boží, jenž nesluší o tom psáti, i o jiných všech svátostech božích potupně, za nic nemajíce, o přímluvě svatých nedržíce, postuov, vigiljí netbajíce, v potociech křtíce, křižmo svaté potupu- jíce, mrtvým zvoniti nedadúce; v kosteléch slúžiti nechtěli; ornátuov i jiných věcí posvátných (k) službě boží nechtěli sú mieti; pozdviehanie těla božieho nečinili sú při svých službách; na krchoviech pohřebu sú nedopúštěli pravíce, že úžitečnějí jest na jiných místech pochování mrtvých; zpievanie latinské v kosteléch nazývali sú psí vytí a ště- kánie; Zdráva, Maria bránili řiekati; v pátek maso jedli sú pravíce, že není boží ustavenie a že jest pátý den od neděle. Také svatých apoštoluov hoduov, Panny Marie, jiných svatých nedali sú pamatovati a světiti řkúce, že toho třeba nenie. Tito kněží svrchupsaní trvali sú v tom až do smrti; a někteří se z nich zženili, jakožto kněz Bedřich na Kolíně a kněz Vilém na Táboře, kněz Quirin, kněz Jíra, Palček a jiných kněží k tomu více; jenž mnohé zlé učili sú lid 68

Strana 69
pravíce, že hříchu nenie svému bližniemu vzieti od pitie a od jedení. A jiných mnoho lží prorokovali jsú, kázali i volali, kteréž sú jinde od nich popsány. A tak ti kněží táborští nové příští Krista kázali, v němžto všichni zlí, a zvlášt nepřátelé, zahynúti mají a zkaženi, dobří toliko v pěti městech zachováni býti mají. A tak mnoho bludného a proti vieře křesťanské kázali sú, písma prorokuov vedlé rozumuov svých vykládajíce a svatých doktoruov výklady křesťanské zamietajíce, svým kázániem divně lidi mámíce: aby všickni a jeden každý, opúště všecko své, do pěti měst, chtějí-li zachováni býti, aby se shrnuli jakožto Lot s Sodomy. Je důležité si všimnout z této spousty myšlenek a také smyšlenek (nezapomínejte, že tyto „bludné táborské články“ známe jen z podání protivníků Tá- bora!) hlavně těch, které mluví o odstranění starého společenského řádu a o blouznivých vidinách zá- kladů beztřídní společnosti. Jen lidé, pro něž tento svět byl vskutku „slzavým údolím“, lidé nejtíže vy- kořisťovaní — a to byl venkovský lid a městská chu- dina — mohli se úzce přimknout ke kazatelům kres- lícím ohnivými slovy zánik světa. Soudný den, rozmetání hradů, zámků, klášterů, odstranění všech křivd, vyhlazení pánů — mohly lépe takové myš- lenky vyhovovat jiným společenským vrstvám než vykořisťovaným sedláčkům a chudině? A na rubu tohoto zbídačelého světa řítícího se do zkázy vykvétá před planoucími zraky vyssávaného lidu ze slov vzru- šených kazatelů obraz nové říše Kristovy. Příchodem Kristovým rozevře se před všemi spravedlivými a po- kornými křesťany nový společenský řád: beztřídní společnost, kde nebude pánu, kde vše bude všech 69

Strana 70
a kde poddanský úrok přestane zatěžovat sedřené hřbety poddaných. A na nově zakládaném Táboře je nejlepší možnost, jak prakticky přikročit k naplňování dávných poža- davků. Proto kádě ve Vodňanech, Písku a Táboře, proto odstraňování přepychu a soukromého majetku, proto zřizování společných finančních fondů — proto primitivní komunismus, spotřební komunismus. V roce 1420 vzdutou vlnou venkovského lidu a chu- diny jsou drceny staré feudální řády a na Táboře se nesměle a mlhavě rýsují nové obzory beztřídní spo- lečnosti. A zatím co vyrostlo v jižních Čechách polní ležení (ještě ne město!), kde sedláci a chudina strhli na sebe vedení, revoluční hnutí se rozhořelo po celých Čechách. O počátcích Tábora. 12 Léta od narozenie Syna božieho 1420 o masopustě to miesto Ustie Sezemovo hrazené jest vybojováno od Tá- boruov a potom v sobotu před Květnú nedělí (30. března) jest vypáleno a rozbořeno; a tak stojí pusté a zbořené až do dnešnieho dne. Neb tu zimu tu horu Hradiště Táboři osadili a přezděli té hoře Tábor, po níž i dnes Táboři slovú. Téhož času město Tábor osazeno od nějakého žáka Hromádky; kterýžto Hromádka, osadiv je, i poslal k Žiž- kovi, aby jemu posilnění dal, že jest dobré měštiště nalezl a osadil. A Žižka poslal od sebe Chvala Repického z Ma- chovic s některými bratřími k posilnění. Takž tu horu i osadichu a potom město velmi pevné udělachu a Tábor jemu přezdichu, ješto jest prvé slúlo Hradiště, neb někdy před drahně lety jest tu město bylo velmi tvrdé; ale pro hrdost měšťan, že jsú se svým pánuom zprotivili, páni 70

Strana 71
z Ústí, jich páni dědiční, to město potom vykořenili a tak dlúhé časy pusto bylo až do tohoto osazenie. Tehdy Žižka, když od sebe z Plzně vyslal lid jim ku posilnění, uzřevše to strana protivná, že mdel jest u městě, jeli se proti sobě v městě Plzni búřiti a domy proti sobě osazovati. A on, uzřev to, že se v městě búří, i vytáhl jest ven z města některý den před hodem Matky boží v puostě (25. března); a tu sú po něm mnozí nepřátelé táhli s množ- stviem lidu, i také pan Jindřich Hradecký, strakonický křižovník. A Žižka všeho lidu nanejvýše měl na čtyři sta s sestrami i s pračaty; a vozuov bojovných měl 12 a koní jiezdných 9. A jediný pán s ním byl v tu chvíli, pan Břeněk z Ryzmberka a z Dolan. A když Štěkeň protáhl, i táhl k Sudomiři. Toho času králuov lid byl velmi silně přitáhl do Pieska, lid velmi dobře jiezdný a voděný, takže i podnes slovú železní páni. A když na cestě zvěděli od strážných, že táhne Žižka k Sudomiři, opustili se po nich tiežně ti všichni haufové; a s druhé strany řeky táhl pan Jindřich, křižovník strakonický, s mnohými s Plzeňska, o oněch železných páních nic nevědúce, než toliko s svými pomoc- níky jsa, je mysle zmordovati. I strhli se spolu, a tak veliké množstvie sjelo se na málo lidu. A tak Žižka protáhl Sudo- miře, i táhl k rybníku, jenž slove Škaredý; a tu odtud dále táhnúti nemohli pro nepřátely, i šikoval se tu. A tu vozy přitočil k hrázi; a tu se tomu velikému množstvie s málem lidu mužsky bránil, neb ho biechu nepřátelé vuokol osuli, neb rybník té chvíle pust bieše a bez vody. A tak sú v mnohé hlasy lidé mluvili řkúc, že, by jich ničímž nebili, jedno koňmi tlačili, tehdy je na koňská kopyta rozberú. Ale že jest s nimi Pán Buoh byl, ten div se jest tento stal, kterakž koli ještě záhé, jako o nešpořích by bylo, však slunce zřetedlný západ za horu vzalo, jako by jím zlučil, a hned tma přílišná byla, že neviděl, kdy kto koho má bíti. Tu jest zabit Žižkuov pomocník, pan Břeněk dřéve jme- novaný, a s královy strana mnoho zbito a zraněno; tu jest pan Jindřich, křižovník, postřelen v palec nožní a od té rány chřadl blíž k roku, až jest i hrdlo dal. Tak ten div 71

Strana 72
nepřátelé vidúce, takto jsú v mnoho hlasuov mluvili řkúce: „Mé kopí, jich nebode!“, „Muoj meč jich neseče!“ a „Muoj samostříl jich nestřílé!“ A tak se ruozno táhli s velikú hanbu a s škodú, a Žižka (ostal) na placu a na bojišti tu noc; a na úsvitě s svými i s vozy, kteříž celý den zuostali, (s)šikovav se, i táhl na pla(c) k hradu Ujezdci a tu se položil, až poň s Táboru i poslali a na Tábor ho slavně s velikú ctí přijali. Pak hned u Veliký pátek (5. dubna) Žižka, sjev s svými bratřími s Táboru, i upadl v noci do Vožice, probořiv t(í)še plaňky, jimiž městečko bylo oplaňkováno, na ty železné pány, neb sú v Vožici leželi. A tak učinivše pokřik, i zapálé městečko; a tu mnoho těch pánuov železných zbiechu a koní sobě a voděnie nabrachu. A tu hned sobě jezdcuov naděla; a kterého podobného pacholka viděl, na toho dada oděnie a kuoň podeň, i vycvičil jeho k jiezdě a k boji. Tu zimu a v létě kněží a staršie hejtmané velmi sedláky žertovali, neb jim peníze do kádí sypali, prodávajíce své dědiny a statky. Tak přišel na Tábor Žižka se svými vojsky. Stále ještě byla na Táboře zřejmá převaha a nadvláda selskochudinská. Těch dní velikonočních (1420) Táborští z Hradiště 13 vyvolivše sobě čtyry haytmany, k nimž by zření mohli jmíti, totiž Mikuláše z Husince, Jana Žižku jednookého, někdy čeledína krále Václava, o němž dole mnoho bude praveno, a Zbyňka z Buchova a Chvala z Repic, ohradu nebo tvrz pevnou, Sedlec nazvanou, blízko Ústí rukou nepřátelskou jsou šturmem dobyli, ač tu, kteříž na ní byli, statečně se bránili, a tu pana Oldřicha, pána Ústí, cepami sou umlátili a nohy jemu usekavše do ohně uvrhli, některé zbili, šest znamenitějších zachovavše, kterýmžto, aby jeden z nich, kterýž by chtěl život zachovati, rozkázali sou, aby 72

Strana 73
je stínal. A tak z nich jeden, řečený Pinta, pět svých sťal jest a se Táborským přitovaryšil jest. Na té tvrzi mnohá zboží od soused okolních na zlatě, stříbře, monstrancí, kalichův i také roucha drahého pro zachování bylo složeno. Kteréžto všecky věci Táborští vynešené na jednu hromadu skladše ohněm spálili a tvrz zbořili a vypálili. Item týchž dní pan Čeněk listy žalobné po království 14 Ceském a po jiných královstvích a knížetstvích okolo při- ležejících se panem Oldřichem z Rožmberka a pod praž- skými pečetmi psal proti králi uherskému Zykmundovi, rozličné pře a příčiny pokládajíce, že za pána a krále čes- kého neměl by přijat býti. Potom na den svatého Jiří (23. dubna 1420) Táborští z Hradiště, shromáždivše pa- noše, zemany a lid obecný, rozdávání kalicha milujících, množství veliké, kláštera Milévského řádu premonstra- tenského sbořili a spálili. Opět týchž dní k nabádání kněží svých Táborští množství panoší a obecného lidu i žen, přídržících se rozdávání z kalicha, i také množství robat, kteréžto pračaty nazvali, jichžto den ode dne přibývalo, shromáždivše, mnoho divného neslýchaného všemu krá- lovství Českému činili jsou pohoršení, zvlášť v kraji Be- chyňském a Plzeňském, kostely, kláštery, domy farářské vypalujíce a boříce, hrady, městečka i tvrze vybojujíce a pálíce. Mezi nimiž klášter Nepomuk vypálili sou, hradu Rabí dobyli jsou, na kterémžto od duchovních i světských množství zboží, zlata, stříbra, kamení drahého i roucha, odění bylo složeno. Kteréžto kořisti, kromě peněz toliko, odění a koní, ven z hradu vynesše, na jednu hromadu skladše, Táborští spálili sou a sedm mnichův a kněží, kteréž na tom hradě zastihli, tu před hradem spálili sou. Ale syny pána toho hradu, řečeného Jana Krka, zjímali. Kteréžto Žižka haytman, kterýžto byl nad obyčej smělý, statečný a udatný, k jehožto zřízení všecko vojsko kladeno bylo, jehožto lid sedlský leč neoděný s cepami, palicemi s samostříly, s sudlicemi následovali a velmi rádi poslou- chali, na svou práci vzal. Potom hrad zkazivše spálili. 73

Strana 74
Vidíte, že zcela nesmlouvavě a ostře je namířena zbraň Tábora proti vykořisťovatelům venkovského lidu, pánům a jejich přisluhovačům. A i to je zajímavý projev selsko-chudinské převahy na Táboře, že v tomto období (t. j. stále v roce 1420) jsou s pan- skými sídly ničeni nejen páni a jejich spojenci, nýbrž i všechno, co doprovázelo vykořisťovatele. Šperky, drahokamy, skvosty, neznamenají nic v očích sedláků mstících staleté křivdy a útisk. Nechtějí se bojem obohatit, jejich cílem je zničit a vyhladit s tohoto světa pány a připravit scénu pro sestoupení Krista na zem. Takový způsob boje bez zajatců a bez kořisti je charakteristický jen pro armádu, v níž hlavní slovo mají nejtíž vykořisťovaní. Poznáme, že v boji Tábora tomu tak bylo jen v roce 1420. A zatím co z tábor- ského ležení, ovládaného převahou selsko-chudinské koalice, bylo dobýváno jedno panské sídlo za dru- hým, Praha, zachvácená revolučním hnutím chudiny a měšťanstva, byla sevřena vojsky císaře Zikmunda. Zikmund se hodlal ujmout vlády v Čechách po smrti svého bratra Václava IV. (1419) násilím. Sehnal se všech částí tehdejšího křesťanského světa křižáckou výpravu, vtrhl do Čech a oblehl Prahu. Křižová výprava měla pro své účastníky přitažli- vost. Vždyť křižákům bylo církví dovoleno, ba přímo nakázáno, aby loupili a vraždili kacíře, a co víc, zmoc- ňovali se i jejich majetku! Požehnání církevních hod- nostářů doprovázelo toto plenění a zajišťovalo zároveň očištění všech hříšných duší, které na sebe vzaly zbroj s křížem a vtrhly do Čech. Poslyšte, jak zněly tresty hrozící českým kacířům a jejich spojencům: 74

Strana 75
Tresty obecného práva pro kacíře a jejich příznivce jsou tyto: Kdo přijme kacíře, brání je nebo je jim nakloněn, ten je tímto činem vyobcován z církve, nesmí být pohřben na hřbitově ani není dovoleno se zaň modliti. Trestaní pro kacířství, obránci a příznivci kacířů se taktéž stávají bezectnými, nemohou svědčit ani nemají práva dědického ani následnického, nesmějí být slyšeni u soudu a zbavují se všech čestných hodností a práv jak církevních, tak světských. Týmž právem se také zabavují jejich statky, i když mají syny katolíky, stejně jako při zločinu urážky veličenstva. Taktéž poddaní nevolníci a všichni ostatní, kdož byli jakoukoli smlouvou povinně připoutáni věrností ke kací- řům, jsou zbaveni povinnosti poslouchat vrchnost z kacíř- ství usvědčenou. Taktéž kacíři, jejich příznivci a jejich synové až do dru- hého pokolení po meči, po přeslici pak až do prvního stupně. Taktéž věna žen mají být zabavena kvůli kacířství jejich manželů, s nimiž vědomě uzavřely manželství. Taktéž se všichni kacíři i ti, kdo je přijímají, obhajují a jakkoli jim přejí, stávají nevolníky těch, kdo je chytí, poněvadž jim svatá církev Římská a svatá římská říše vy- pověděla válku jako veřejným nepřátelům. 15 Takto instruované hordy vpadly po prvé do Čech již v roce 1420 a zamířily ku Praze. Uvnitř v Praze byly konány přípravy k obraně a na všechny strany letěly výzvy Pražanů o pomoc. Hotový úmysl k vaší libosti, s žádostí všeho dobrého. Opatrní mužie a přietelé věrně milí! Ačkoli když milost božie s námi dobrotivějie a laskavějie byla jest a k své milosti a cti pilnějie táhla jest a volala, nic sme v našem srdci jiného neměli tak milostivého a tak hodného, než to, 16 75

Strana 76
abychme božské vóle pilně poslúchali a vší svú mocí drželi a vedli vieru a zákon řádu křesťanského, a všemi svými mocmi bychme slúžili pánu našemu Jesu Kristu; a ačkoli k tomu ke všemu mnohú péčí sme sě starali: a však ne- sčastná zlost starého nepřietele, kteráž vždy se dobrým věcem protiví a o to stojí, aby svatý úmysl zkazila a na chybenie naklonila, ta jest papeže a zbor Kostnický proti nám a království Českému ukrutně zbudila. Kterýžto zbor, ačkoli na naši těžkú křivdu mnohokrát proti nám pokúšel jest svých zlostí, a aby věrné vyplel z královstvie, mnohé lsti koval jest; a to pro nic pro jiné, než pro tu pravdu boží přijímánie těla a krve Kristovy pod obojím zpósobem ode všech věrných křesťanóv, mnohé je nám a těžké učinil bezprávie. Ale již najposléz ta cierkev, ne jakžto mátě, ale jako macecha, a jakžto najukrutnějšie hadice to, co je ze zlořečené pověsti počala, zlořečený plod vylila jest již a urodila, a vešken jed smrtedlný na nás vylila, když je na družebnú neděli u Vratislavi zjevně kříž ukrutný proti všem věrným našeho královstvie krvavými vyzdvihla ru- kami, a porušenými ústy a rty jedovatými provolala; a to pro nic pro jiné, než pro tu pravdu boží svrchuřečenú, a tož nižádného řádu božieho i lidského nezachovavši, totiž ani napomenuvši nás, ani pohnavši, ani slyšenie žád- ného davši, než toliko k samému hanebnému narčení, pro kteréž najnevinnější Kristus a jeho najčistší světí měliby potupeni býti, a to pro omluvy lidí zlostných. A na to jest ten zbor s papežem nepřátely naše přirozené Němce okolnie všudy proti nám k nespravedlivému boji povolal, a lživými je přívětivě odpustky od muk i od hřiechóv vyzval a zbúřil. Kteříž, by žádné příčiny neměli, avšak na náš jazyk vždy se zlostnie; a jako sú našemu jazyku učinili v Rýnu, v Míšni, v Prusech, a jej vyhnali, takéž nám mienie učiniti a obsesti miesta vyhnancóv. O zlosti, ó viece nežli zlosti! i kto je, ježto to znamená, a na ni se nerozhněvá? kto na to hledí a neslzí? A kto je království věrný, ježto se proto nezamútí, protože plná lži kněžská nepravost ne- toliko toto zlaté a najzkřestanilejšie královstvie miení hni- 76

Strana 77
sem nakvasiti, ale i nesmrtedlnú pravdu boží, kteráž má samého boha rozmnožitele a hajitele, v nás uhasiti. Proti kteréž pravdě ten kříž pána Ježíše, neoděný, pln trpělivosti a dobroty božie, kterýž neumie bojóv strojiti, ani oděnie ani střel, a kterýž my vždycky ctíme a ctíti budeme, ti mužie, od jichž očí všecka spravedlivost vypovědiena jest, k odění zbuzují, an sě jako nemilostivým odpierá a odjímá; a to činie na všeho královstvie poraženie a hanbu a věčné zmazánie. A protož přátelé najmilejší a království Ceskému naj- věrnější! vašie opatrnosti vzkazujeme, kteráž vší spravedli- vostí vždycky miluje svój jazyk velebiti a hotova jest všem jeho protivníkóm se proň zprotiviti, a vás napomínáme i vzbuzujeme celým srdcem i srdečnú žalostí, kteréž do sie doby nemohli sme již tajiti, a náramně prosíme, aťby se tak veliká zlost naším mlčením nerozmohla a pod časem aby v horšie nezrostla: aby vy jakožto stateční rytieři, rozpo- menúce se na udatné otce naše Čechy staré, za svoji vlast milovníky horlivé, i chtěli se proti tomu zlému postaviti, a s námi a s obojí obcí velikého města starého i nového Pražského, jenž sme se na to mezi sebú sjednali a za jeden člověk umluvili a na tom zcela ostali, státi a radú i po- mocemi se postaviti proti každému člověku, kterýžby chtěl ten zlořečený kříž v skutce vesti a konati; abychme tak mohli najzkřesťanilejšie královstvie od také křivdy a utištěnie našeho jazyku zprostiti a vysvoboditi, a to s po- mocí pána boha všemohucieho, jehož při vedeme, a s po- mocí slavného svatého Václava, dědice našeho. A na toho dokonánie konečné račte dva nebo jich viece staršie z rady a z obce vašie k nám na c. (!) den skutečně vyslati; to vědúc, že to všem vám i nám od našich náměstkóv, synóv, a synóv našich synóv má k veliké chvále a cti přijíti a k ve- lebnému dobroděčenství, a také na veliký prospěch a uži- tek všie vlasti našie a královstvie Českého. Dán etc. (1). Tábor vyhověl této vášnivé prosbě vysláním ozbro- jenců, kteří měli mečem obhájit společné pravdy. 77

Strana 78
Protož Táborští z Hradiště k prozbám Pražských do Prahy s svými kněžími, s ženami, s dítkami, s množstvím vozův jeti neprodlévali, však proto mnohý lid k obraně hory Hradiště bliz Ústí k ostříhaní zůstavivše. Protož když sou k městečku Benešovu přiblížili se, množství pěších i jízdných odtud na ně vyjelo a vyšlo brániti jim do městeč- ka vjeti. Ale obrátivše se s jiné strany městečka s mocí do něho vešli, tak že všickni na klášter a na pole utíkali jsou. A tehdáž Táborští kostel, klášter, dům farářský i všecko spálili sou a na klášter obořivše se, by jich byl oheň ne- vodehnal, byli by jej snad s kořene vyvrátili. Potom odtud táhli sou k Poříči vsi a přebravše se přes řeku, u vody se na poli položili, nocovati tu míníce. Ale když sou učili nepřátely blízko, zpravivše koně a vozy, cestu předce konali jsou neodpočívajíce. Ale nepřátelé veliké tři houfy zřídivše, s nimi se nepřátelsky potkali, se všech stran je obkličujíce. Jichžto byl haytman pan Václav z Leštna, Petr z Šternberka, jinak z Konopiště. Táborští, ačkoli noc byla, připravivše se v svá odění, s děly, s samostřely, s sudlicemi, s palicemi, s cepami, s násilným stékáním co obři s nepřátely v boj vešli a z daru božího, že jsou jednak utíkali, zabivše na 20 nepřátel s kopími jich s korouhvemi s kříži červe- nými, na nich malováno boží umučení, kdež pak jim žádný více nepřekážel; a tak XXO dne měsíce máje Táborští ve mnoho tisících do Prahy přijeli obojího pohlaví, kdežto jich kněží svátost těla božího, vzhůru na holi monstrancí zdvihše, před lidem jdouce do města Pražského jako ho- dinu nešporní vešli sou. Kteréžto Pražané, vyšedše proti nim processími žákovstva a kněžstva vděčně přijali a živ- ností hojnou je opatřili, jichžto veliká hojnost v domích v těch, jenž jsou vyběhli, nalezena jest, a zvlášť od roz- ličného pití. Pro touž věc zůstavili pohlaví ženské v klášte- ře svatého Ambrože. Táborští s vozy a s jezdci na ostrově před branou Poříčskou sou se položili a tu vobydlé své do času jměli, kdežto kněží jich slovo boží jim na každý den kázali a je k bojování mužsky pro zákon boží sou vedli a zvlášť pro příjímání z kalicha krve páně a těla posilňovali 17 78

Strana 79
jich. A lidé od nich s velikým náboženstvím tělo a krev pána našeho Ježíše Krysta sou přijímali a oni jim proto rozdávali, aby lid vždy jen k boji hotov byl. Ale těch Táborských, jakož předpovědíno jest, hajtmané tito sou byli: Mikuláš z Husi, měštěnín novoměstský veliké raddy, Zbyněk z Buchova, Chval z Repic, Jan Žižka, nad obyčej smělý a udatný. Dne 10 měsíce máje z Táborských někteří v zástupích po Praze chodíce mnohým mužům nůžkami brady stříhali sou jako s násilím, zvlášť pod nosem, což podsebitím na- zývali. Vrkoče také pannám uřezovali a šlojíře ženám trhali. Z toho když sou se Pražští hněvali, zvláště jich žoldnéři, haytmané táborští všem svým přísně přikazujíc přikázali, aby takových věcí žádný nesměl činiti. Item u vigilii svatého Ducha, dne 25. měsíce máje (1420), ženy táborské klášter jeptišek u svaté Kateřiny na Novém městě Pražském obořily a převrátily sou. Nejprv krovy obořivše, střechy smetaly. Potom téhož dne pan Vylém Zajíc, lid veliký zemanův sebrav a sedlákův, horu nad Slaným vosadil jest. Mnohé hrůzy Slanským dávaje, lstivě mluvil, že by město Pražské králi se na milost dalo. Protož bohatější města Slanského se králi poddali a pana Vyléma do města vpustili, hada za ňádra. Vyhnavše kněží pod obojí způsobou, tělo pána našeho Ježíše Krysta a krve jeho lidu posluhující, tance, hry kostek a jiných hříchův zjevných bez studu sou dopustili. Potom na den svatého Ducha dům páně Zajícův na Malé straně ohněm jest spálen i s domy okolo příležícími. Item těch dní letničných ženy táborské, žatecké, loun- ské, slanské, jichžto počet byl dosti veliký, k rozkázání starších s ženami pražskými příkopy dělaly sou od kláštera Slovanského až do kláštera svaté Kateřiny, způsobivše Pražané silné stráže a varty oděncův v Slovanech, na Kar- lově, u svatého Apollináře proti Vyšehradským. Item při témž času král uherský Zykmund do města Pražského od Hor Kutten jeda, skrze městečka na Nový hrad někdy krále Václava, bratra svého, přijel a opatřiv 18 79

Strana 80
19 toliko poklady, odjel s Uhry a Horníky a se pány sobě příchylnými, stany na lukách blízko u Lytoměřic (!) rozbil jest, aby tu shromáždě lid jakž by mohl největší, mohl město Pražské dobýti. Ale téhož dne Žatečtí, Lúnští, Slanští do Prahy přitáhli. Slyše, že by Táborští chtěli naň udeřiti, ihned nazejtří ráno opustiv všecky i stravu a špíži, z pole utekl jest a s Uhry k Starému Boleslavi se obrátil. Ale Horští s děly a s jinými nástroji bojovnými k Hoře pospěšně se navrátili. Item týchž dní Táborští, Žatečtí, Lounští a Orebští sšedše se s obojími konšely novoměstskými a staroměst- skými, kteříž tehdáž byli, zsadili a nové zvláštní na jich místa vsadili. Kteřížto s jich heytmany a s jich vobcemi, duchovní k sobě přijavše, svorně zavřeli jsou. Nejprv na tom zůstali, aby všickni spolu stáli za jednoho člověka proti králi uherskému nebo proti každému protivníku ka- licha páně, když by tomu jakou překážku činiti chtěl. Druhé, aby kněžstvo k životům apoštolským vedli a nutili, svatokupectví, nadání, pýchu a jiné kněžské nezřízenosti podle možnosti naší rušíce, (aby) tím svobodněji mohli slovo boží kázati a jiné skutky svého řádu působiti. Třetí, aby všecky hříchy smrtedlné, zvláště zjevné, jako krčmo- vání nedělní, sváteční, pýcha a přílišnost roucha drahého, rozřezování byly rušeny s jinými nezřízenostmi a nálezky proti zákonu božímu. Z kterýžchžto artykulův čtyři arty- kulové hlavní, o něž Pražští příchylně zasadili se, o nichž šíře dole bude praveno. Item 14 dne měsíce června Pražští s Táborskými a s ji- nými u Hradčan ležícími znamenavše, že již hrad špíží opatřen a že by jim těžko bylo ze všech stran hájiti, aby špíže na hrad nebyla vezena, z pole sjeli sou, klášter svaté Magdaleny a svatého Tomáše klášter a dům podkomořího s mnohými domy jinými zapálili sou. Potom Táborští se na Nové město přestěhovali a učinivše s Pražskými námluvu 12 haytmanův vyvolili, 4 z Nového města, 4 z Starého, 4 z Táborských a s jinými příchozími, aby ti 12 klíčův od bran, od věží v své moci měli, k bojům náležité aby zřídili 80

Strana 81
a zpravovali. A tu také na tom zůstáno, aby ženy, jichžto muži od města šli jsou, též synové a dcery, jichžto rodičové odešli jsou, aby také z města šli, z Nového i z Starého, pro domnění zrady, leč by kterých věrnost dostatečná byla shledána. Item, když sou Pražští s Táborskými a jinými přícho- zími podruhé rokování jměli, na tom zůstáno jest jedno- myslně, aby tak obyvatelé jako příchozí všecky věci, kteréž jsou zákona božího a pravdy jeho, věrně bránili, všecky hříchy smrtedlné zjevné sami na sobě i v městě rušíce a protivníkův aby nechovali, aby tak k vostříhání bran, věží, příchozí Pražským byli připojeni, tak aby hojnejmi při těch věcech, kteréž příleží k obecnému dobrému a k vobraně pravdy, aby věrní pověděných na ty všecky věci a na každou zvláště listové zapsání sou učinili z do- mácích i příchozích. A když sou ty věci zřízeny a způso- beny, Táborští do Starého města Pražského s koňmi, s vozy přestěhovali sou se, domy královské a jiné od pravých hospodářův opustivše, osadivše a veliké škody den ode dne na staveních činíce. Ale však ženy táborské v klášteře svatého Ambrože na Novém městě zůstaly jsou, den ode dne kazíce a rušíce. Tehdáž z povolení vobecného všech spojených vyvoleny jsou některé vosoby z příchozích, toho pilně šetřily, ač by kteří z Pražských ještě těla a krve Krysta pána nepřijímali, aby ti, kteréhožkoliv stavu byli neb pohlaví, z města vyvedeni byli. Protož ti tak volení každý den na rathauze sedíce, vyvolávali všecky jim vozná- mené; a kteřížkoliv oznámeni byli přijímati nechtíce, ti pod korouhví páně Čeňkovou, kterážto na pranéři visela, z města od biřicův byli vyvedeni, v nichžto domy a statky vobec se uvazovala. A Němci, kteříž ku přijímání přivolili, ale že komnaty a pivnice plné měli, z města jíti musili anebo píti z kalicha, aby i jiných věcí byli účastni, kteréžto ku pří- chodu krále a jiných hostí čekali. Kteréžto věci Pražané na Táborské a jim k jich živnosti nakládali. Píti rozličná za laciné peníze šenkovati ustanoveno. Nebo malvazí pinta jedna za 3 groše šenkována byla. Víno vlaské po XI penie- 6 Boží bojovníci 81

Strana 82
20 zích nalévali, rakouské víno po IV peniezích a zemské po II peniezích. Starého piva dobrého za peníz. Pro kteroužto věc bratří někteří a sestry častokrát zpijíce se nemohli sou od nezvyklých nápojův, jichžto nemírně požívali. Item dne 23 měsíce června (1420) u vigiljí svatého Jana Křtitele pan Voldřich z Rožmberka, ještě přítel pravdy, jakož věřeno bylo, z přikázaní krále římského Zykmunda horu Hradiště blízko Ústí, kteroužto Táborští vládli, s lidem svým jízdným i pěším hojným, přijav k sobě Kra- jieře s Němci Rakušany, obehnal mocně, maje naději, že vladařem té hory bude, aby zboží jeho skrze loupeže a vohněm pálením nehubili. I měl jest také v svém vojště kněží, kteřížto svátost krve pána Krysta na búdy vystavo- vali a dvořákům jeho tělo a krev pána Krysta podávali. I přihodilo se, že když na hrad Žebrák před přítomnost krále v mále jel, tu strachem popaden jsa přijímání pod obojí způsobou se odpřisáhl, rozhřešení od legata pape- žova Ferdinanda, biskupa lucenského, jest přijal i s jinými pány, urozenými šlechtici království, k velikému pohor- šení mnohých, kteří sou se pravdy přídrželi, také k nebez- pečenství a ke škodě duše své. A tak do vojska svého se navrátiv, svátost oltářní složiti rozkázal a všem svým při- jímati rozkázal pod jednou způsobou přísně, neupřímé mysli otvíraje neustavičnost, noh jeho kulhavost ukazo- vala. Pro kteroužto věc božské pomsty neušel jest. Nebo Mikuláš z Husi, jeden z haytmanův, bratří a sester na hoře Hradišti obležení, s jinými bratřími táborskými v Praze ihned 30 dne měsíce června časem nočním z Prahy vytáhl jest, pojav s sebou jako 300 koní a 50 ku pomoci bratří a sester svých a k vobraně. A když 30 dne měsíce června v neděli na svatého Petra s lidem velmi maličkým se při- bližoval, ihned bratří táborští s křikem hřmotným velmi zhúry zběhše, na nepřátely s Mikulášem Husineckým úprkem se obořili, kteřížto s strachem a bázní od Boha na ně dopuštěným jsouce zděšeni, po malém odporu hřbety obrátivše, utíkali sou, mnoho statku tu zůstavivše. A ma- jíce jako XX na jednoho Táborského, je Táborští stíhajíce, 82

Strana 83
mnoho z nich zbili jsou, jiné zranili, zjímali. A tak pánu Bohu z vítězství nad nepřátely půjčeného chválu vzdáva- jíce, kořisti veliké na zlatě, stříbře, od peněz, odění, číší, pasův stříbrných, roucha drahého, děl, bud a stanův, pití a jiné špíže nemálo pobravše, s radostí velikou na Hradiště vjeli sou, jednomu každému, což potřeba bylo, z loupeže rozdělujíce. Prak také jeden od nepřátel zůstavený a zka- žený druhý na horu vzali sou. Protož pan z Rožmberka velmi jsa ponížen a nad Táborskými chtě se mstíti, všecky kněží, kteříž sou na jeho zboží lidu obecnému pod obojí způsobou rozdávali, kázal zjímati a do věží po svých zámcích, totižto na Přibenicích a Chustníku, na Helffm- burce, na Krumlově, na Rožmberce a na Novém Hradě nametati a, aby se odpřisáhli rozdávání pod obojí způso- bou, kázal nutiti. Ale však pán Bůh v stálosti a setrvání pravdy ráčil zachovati. Nebo jich málo zjímal jest, až dva potom na Helffmberce umořil jest, ale jiné chlebem žalosti a vodou úzkosti odpravil, jako ukrutník a pravdy poznalé protivník, krmil a napájel jest. Jemužto k vyplnění a na- sycení jeho ukrutnosti stačilo, ale zlé ku zlému shromažďo- val. Přijímání pod obojí způsobou na svém zboží zapo- věděl a zastavil. Protož, jakož níže bude praveno, mnoho škody na svém zboží skrze lid táborský vzal jest; neb sou zboží jeho mnohými obyčeji a rozličně hubili. Item když král uherský Zykmund tak mocně jest pole s domácími a s cizími proti Pražským držel a mínil horu Vítkovu svými osaditi, aby tak Prahu jako třetím hradem ssoužil, tu aby Pražským špíže odnikud vezena nemohla býti, to přezvěděv Jan Žižka, Táborských haytman, beze všeho prodlévání hned na té hoře dva sruby dřevěnný ku podobenství jisteb způsobil. Kteréžto sruby maličkým příkopem kázal okopati a zdí z země a z kamení obklaziti. Zkrze kteroužto tvrz pán Bůh všemohoucí divné vysvobo- zení Pražským dal, tak že na tom místě nepřátelé poražení více se o Prahu pokoušeti nechtěli, jakož o tom níže bude psáno. Item nazejtří v neděli po svaté Markétě (14. července 22 21 83

Strana 84
1420) hodinu jako nešporní hotovo bylo všecko vojsko královo, aby někteří z nich v několiko tisícech z dříví ohradu na hůře proti šibenici, od Žižky haytmana po- zdviženou podstoupili šturmem a dobyli, to když se tak dálo, jiní houfové podle zřízení haytmanův královských proti městu Pražskému na třech místech obořili sou se: z hradu Pražského Čechové k domu sasskému v XVI tisí- cích, z Vyšehradu pak na Nové měšto a z pole Špitálského, aby k Starému městu přistoupili. To když tak způsobeno bylo, táhlo jest množství jich na pole Špitálské, a král z druhé strany Vltavy řeky na poli se třmi zástupy pře- velmi velikými očekávaje stál jest, aby skonání té věci uzřel. Míšenští pak s svými sedmi neb osmi tisíci jízdnými táhli sou na huoru s hřmotem a s trubači k srubům před- pověděným dřevěným, příkop a věže té vinnice obdrževše. A když sou na zeď z země a z prsti udělanou chtěli lézti, dvě ženy s jednou pannou a s 16 mužmi, kteříž na té tvrzi tehdáž byli zůstali, mužsky kamením a sudlicemi odpíra- jíce, bránili se, nebo šípův ani děl ani prakův neměli sou. Protož jedna z těch žen, ačkoli neoděná, mužský oumysl přemáhala, nechtějíci nohy z místa svého pohnouti, řekla: „Neslušíť věrnému křesťanu před antykrystem postoupiti. A tak mužsky bojujíc zabita, duši pustila. Ale Žižka přišed, i on byl by zabit, kdyby jeho s cepami z rukou nepřátel byli nevysvobodili. A když již jako všecko město o ztracení svém strachovalo se, modlitby a slzy s dítkami vylévaje, toliko pomoci boží očekávalo, mezitím přišel jest kněz s svátostí těla božího k tej hoře a za ním k padesáti střelcův a jiných nětco sedlákův neoděných s cepami. A ihned ne- přátelé viděvše svátost těla božího a slyšíce zvonův zvo- nění a křik veliký od lidu, náramně strachem poraženi jsouc, hřbety obrátivše utíkali jsou, jeden druhého žádaje na běhu předběhnouti. Kteřížto úprkem ztrašeni, mnozí nemohouc se zdržeti a z skály vysoké padajíce, hlavy lámali jsou. A někteří od honících zbiti jsou. Tři sta jich zbito bylo a jiní smrtedlně zraněni odvedeni jsou. To když se stalo, král se všemi houfy do stanův navrátil se jest s hně- 84

Strana 85
vem, teskností a s pláčem a žalostí jsa naplněn. Ale Pražští klekajíce na svá kolena na poli Špitálském, pánu Bohu díky vzdávali jsou „Tě, Boha, chválíme“ vysokými hlasy zvuč- ně zpívali, že ne silou svou, ale předivně milý Bůh z své veliké milosti dal nad nepřátely jich vítězství. A tak s zpí- váním a písničkami veselíce se do města sou vešli. A tak obráceny jsou housle pláče ženského a panenského i dítek v radost, kteréžto všecky nepřáteli pravdy mínili sou beze všeho milosrdenství zbíti ukrutně jako kacíře neustupné a děti kacířské, chválíce boží milosrdenství, kterýž je z rukou ukrutných nepřátel přemocně vysvobodil. Ale dítky pražské nazejtří a potom jedny po všech ulicích novou písničku od kněze Čapka česky složenou běhajíc zpívaly: „Dítky, Bohu zpívejme, jemu čest, chválu vzdaj- me i s staršími. Neb Němce, Míšňany, Šváby, Rakušany, poběhlé Čechy zarmoutil, zastrašil, onoho sem, onoho tam, k utěšení svých milých stálých. Milý otče, přijmi chválu od Čechův věrných! Chvalmež Boha s veselím, toť nám všem písmo velí etc. Item v pondělí po nebeském nad nepřátely svítězení vlastní své a nemoudré mysli kněz Koranda, pojav s sebou sestry z Plzně a táborské všetečně do kostela svatého Mi- chala na Starém městě všel, ani v poctivosti maje svátosti těla pána Krysta, kteréž stálo na oltáři, rozkázal všecky stolice kněžské i obecné lámati, pravě že se budou hoditi k obraně a ohradě nové tvrze na hoře Vítkově. Ale konec skutku toho ukázal, že toho neučinil pro ohradu hrádku, ale aby svou zlou a převrácenou vůli naplnil závistí a nená- visti, kterouž měl k tomu kostelu i služebníkům toho kostela; nebo velmi málo desk na horu jest vneseno. Ale jako všecky k svatému Ambroži od sester sou vneseny a od nich spáleny. Item po učiněném divu nebeském skrze vítězství nad nepřátely ihned nazejtří Žižka haytman sebrav z Prahy žen a panen a obecného lidu množství, hrádek zdmi mnohými, sruby dřevěnnými velmi pevně ohradil, jakož ta věc vidína byla v skutku. Protož tý hoře a místu Žižka od jména za- 85

Strana 86
kladatele dal jméno Žižkova hora, jiní Bojiště, protože tu Němce zbili, ale třetí a právěji Hora pravdy Kalicha pře- zděli jsou, protože sou tu byli poraženi nepřátelé kalicha a od těch, kteří mocí božskou byli ohrazeni a o kalich bojo- vali. Kterýžto kalich červený i někteří bílý, aby se vespolek znali, na svém odění a na brani i na praporcích jest nošen. Item Němci cizozemci vidouce se mrzce od sedlského lidu poražené, i vzkládali sou vinu na Čechy, kteříž s nimi byli u vojště, pravíce, že by od nich zrazeni byli hanebně. A jediné kdyby se byl král v to nevložil, téhož dne byli by se vespolek mordovali. A na pomstu svých zbitých ihned nazejtří pálili sou všudy vůkol vsi, tvrze i městečka, ženy s dítkami, kteréž mohli chytiti, do ohně metali sou. Sobě, nebudou-li pokání činiti, k věčnému ohni a shořalým do nebeské radosti k věčnému přebývání posloužili. Item po předpověděném Němcův pobití nenadálém od- počívalo jest město Pražské od častého nepřátel přítoku. A když již Němci nevolali: „Hus kacer, Hus kacer,“ ale pokojně každý den přemyšlovali, kterak by z země české vyjdouce mohli se na svá obydlé vrátiti, tomu páni šlechti- cové se strany královské porozuměvše, s Pražskými mnozí z druhé strany mostu mívali jsou promluvení a rokování, žádajíce, aby město v příměří pokojné s králem vstoupilo, aby země od cizozemcův nebyla zkažena a král aby mohl se ctí zůstati. K tomu těm, kteří sou rokovali, měštané odpo- věděli, že toho nemohou učiniti bez vůle jiných měst, s nimiž sou zavázáni, v žádnou smlouvu vjíti s žádnými. Ale prosili sou, aby pro ně a pro čest království Českého všeho před králem zjevně kněžím a mistrům obdrželi slyšení, aby čtyřmi jazyky, českým, uherským, německým a latinským mohli zjevně čtyry artykule, pro něž se Pražští s přídrží- cími sebe proti králi zasadili, zjevně a světle i seznati a svou nevinnost všudy ukázati a provésti a tak všeho království těžké a scestné nařčení z srdcí nepřátel vyvrci a vypleniti. A když by potřebí bylo, že chtí doktorům královským ke všem pohádkám odpovídati. Kteroužto, jakož praveno jest, od legata i od šlechticův listy a pečetmi města Praž- 86

Strana 87
ského potvrzenou nemohli odepříti žádost. Ale šlechticové hledajíce zámyslův pravili, že by nebylo slušné vývod místo mistrův, kteříž by měli na hrad jíti, zástavnikův v městě položiti, ale dosti by bylo městu, aby za ně pány a rytíře postavili. A když tomu obec Pražská dala povolení, více předpovědění páni o slyšení nečinili sou žádného rokování. Pro kteroužto věc mistři pražští sepsavše čtyry artykule o jich důvodů latině, německy, česky do vojska poslali v tato slova: „My purgkmistr a konšelé a kmeté i všecka obec města Pražského hlavního království Českého našeho i jiných věrných tohoto království ustanovujeme etc. Známo buď všem věrným křesťanům, že království České stojí a zasa- zuje se a s pomocí pána Boha zasaditi a postaviti se míní buďto skrze smrt nebo skrze život, pokudž nyní jest mož- né, pro artykule dole psané: Nejprv: Aby slovo boží po království Českém svobodně a bezpečně kázali a bez překážky zřízeně od kněží bylo zvěstováno... Druhé: Aby svátost těla božího a krve boží nejsvětěj- šího těla ukřižovaného Krysta pána pod spůsobou chleba a vína všem věrným bez hříchu smrtedlného byla podá- vána podle ustanovení pána a spasitele Krysta... Třetí: Aby panování světská nad bohactvím, zbožím časným proti přikázání Krystovu úřadu svého ke škodě bylo odjímáno a odvrženo, a to kněžstvo aby (podle) řehole čtení svatého a k životu apoštolskému bylo přive- deno podle důvodu spasitele, kterýmž Krystus živ byl s svými apoštoly ... Ctvrté: Aby všickni hříchové smrtedlní a zvláště zjevní a jiné nezřízenosti zákonu božímu protivné v každém stavu byli zapovědieni a rušeni. Kdož je činí, hodni sou smrti, i ti, jimž povolují, jakožto smilstva, hodování, cizo- ložstva, zlodějstva, loupeže, vraždy, lži, křivé přísahání, řemesla zbytečná, kouzla, dobývání zboží, lichvy. Ale v kněžstvu jsou svatokupectví, kacířství, šacování z peněz ode křtu, od biřmování, od zpovědi, od svátosti těla bo- 87

Strana 88
žího, od svatého oleje, od vodavků, od 30 mší, tržení neb kupování jiných mší neb prodávání, od mše za mrtvé neb za modlitby, od vigiljí, od úročních mší za duše, a tak od jiných věcí, od kázání, od pohřebu, od zvonův, od po- svěcování kostelův, oltářův neb kapel, pro prebendy, za obroky a za prelátství, za důstojenství, za odpustky, za jich kacířství, kterak z těch pocházejí a poškvrňují církev Krystovou; kuběnářstvo s rozmnožením proklatým synův a dcer a jiná smilstva, hněvové, svárové, svády, hádání, půhonové, lidí sprostných trápení, loupežení, platové, šacování, offěry; každý syn pravé matky své církve svaté to vše od sebe odpudíc odvrci a jim se protiviti a jich jako dábla nenáviděti a v ošklivost jmíti povinen jest. A pak-li by kdo více nad to víře naší některé věci nám připisoval, jakožto falšíř, nepravý svědek od věrných křesťanův jmín buď, poněvadž nic jiného v srdcích našich není, než abychom se všemi silami, vší možností líbiti se mohli pánu našemu Ježíši Krystu, zákonu jeho a přikázaní a tyto čtyry punkty křesťanské věrně držeti a plniti a všemu tomu zlému protivnému i každému nám se protivícímu proto a proti Bohu od takového našeho oumyslu odvrátiti chtě- jícímu a Bohu a nám se spěčujícímu v obraně pravdy čtení svatého, k nimžto každý zavázán jest z povinnosti podle povolání čtení, nakázání; také nám jest moc ramene svět- ského půjčena, abychom takovému ukrutníku a antykrystu ukrutnému až do konce odolávali, a to z mušení. A pak-li by od kteréhokoli z našeho množství nětco scestného neb pohoršujícího učiniti se přihodilo, poněvadž oumysl náš jest všeliký hřích udusiti, ač se kdy přihodí, to protož proti našemu úmyslu býti svědčíme. A pak-li které osobě nebo kterému kostelu vídána bývá jaká škoda učiněna býti, z toho nás vymlúvá našich protivníkův násilé a ukrutní- kův. Ale však vysvědčujeme, že v těch ve všech věcech, ačkoli k tomu na nás kterakkoli tvářnost zlosti zdála by se, vždycky k naučení svatým písmům přehotové vydáváme. Dán létha božího 1421." Item jednoho dne měsíce srpna (1420) Táborští kněží 23 88

Strana 89
s jich haytmany 12 dole psaných artykulův obci pražské podali sou, žádajíce, aby předpověděná obec k nim po- volila, ruku držela a bránila, jináč, nepovolí-li, že s nimi nechtí déle v Praze zůstati. Kterýmžto jistým artykulům Nové Město ihned, ani měvše s mistry dospělé raddy, po- volilo jest. Ale Staré město Pražské žádali sou s mistry na ty artykule rozmyšlení, a to se jest stalo. Nebo mistr Petr Engliš v přítomnosti konšelův a starších z obce s zapečetě- ním každého. Protož ti artykulové tito sou: My Táborští i všecka příchozích obec podáváme Vám, obci pražské, artykule dole psané: Nejprvé aby zapsání mezi vámi a námi zapsané a učině- né v své celosti z obou stran držáno a zachováno bylo. Item aby artykulové, k nimžto haytmané, konšelé i obec povolila, kteřížto jsou již dávno skrze kazatele i skrze biřice provoláni, držáni a zachováni byli pod po- kutami uloženými a oznámenými. Item aby zjevní hříšníci, cizoložníci, cizoložnice, ruf- fiáni, nevěstky, zjevní i tajní, lotři i protivníci, rúhači, utrhači, kteréhožkoli řádu, stavu byli by, aby trpíni nebyli a bez pomsty zůstaveni. Item aby pití krčemná kteréžkoli nápoje buďto podle vykládání před domy nebyla pod pokutou ustanovenou. Item aby roucho pyšné nebylo nošeno ani nositi dopúš- těno proti pánu Bohu, ani zlatem, stříbrem vykládaná zlatohlavová, ani malovaná, ani řezaná, ani vykrajovaná, ani žádné okrasy, ani pasové stříbrní a tak žádná ozdoba ku pýše způsobena aby nebyla, ale umenšena. Item aby k řemeslům, k trhům prohledáno bylo, aby se nedály loupežové, přísahy, marnosti, lsti, zklamání pod pokutou hodnou. Item práva pohanská, německá, kterážto se nesrovná- vají s zákonem božím, vyzdvižena byla, aby právem bož- ským zpravováno bylo, souzeno, řízeno a všecko způso- beno. Item aby kněží příkladní byli podle zákona božího a ná- sledování apoštolského. 89

Strana 90
Item aby mistři upřímně poddáni byli právu božskému, jakož i jiní věrní křesťané, své zápisy aby k vůli boží zpra- vovali a na rathauze položili, aby byli vyhledáni podle zá- kona božího. Item aby všickni platové kněžští k obecnému dobrému obraceni byli a lichvy zkaženy a všichni lichevní zápisové a kněží z víry aby chováni byli. Item aby protivníky pravdy božské vymítali a těch, kteří jsou vypovědíni, aby zase nepřijímali, poněvadž sou Bohu ani sami sobě víry nedrželi, aby jim také nebylo věřeno. Item kláštery kacířské aby rušili a bořili, kostely nepo- třebné, obrazy, oltáře zjevně i tajně schované, ornáty pyšné a kalichy zlaté, stříbrné i všecko štípení antykrystovo modlářské, svatokupecké, jenž z Boha není. Protož, nejmilejší bratří, na to sme se vydali s statky i s zbožím, s hrdly našimi, chtíce vůli boží naplniti. Nebo již bratří mnozí naši v podepsaných pravdách krev svou vylili, hrdel a životův svých sou nasadili. A my jich také nižádným obyčejem s pomocí boží opustiti nemáme. A téhož vám žádáme a pomáháme a míníme pomáhati, jakož dlouho trvati máme neb živi jsme, ač vy se neomeš- káte, neomýlíte v předepsaných věcech. Item po oznámení těch 12 artykulův skrze Táborské ihned druhého dne křížovnický klášter na Zderaze, potom čtvrtého dne svatého Klimenta klášter u mostu k boření jsou přistoupili. Potom na svatého Vavřince (10. srpna 1420) Táborští s Pražskými, kdežto Koranda byl vůdce a jiní někteří kněží, klášter na Zbraslavi, ano jim žádný nebránil, nepřátelsky vybili a statky kořistí z něho po- bravše zapálili sou s mnohým obilím s radostí zpívajíce, kněží s svými oděnci a obecnými lidmi některými v kápích nesouce obrazy a tabulí a arch čásky zlámané, a jsouce spilí vínem toho kláštera, při první hodině k noci nabádaním kněží staroměstských i novoměstských k šturmu jest zvo- něno a tak nerozšafně přistoupili sou k Vyšehradu, chtíce jeho dobýti, zapálivše jeden domek, znamenitou škodu 90

Strana 91
od nepřátel tu hodinu vzali sou a kamením odehnáni. Item když se ty věci tak dály, Táborští opět podruhé počali sou odjeti. Protož 18 dne měsíce srpna v neděli po Nanebevzetí panny Marie kněží na kázání k nabádání některých z obce svolání téhož dne po obědích oznamovali sou k rozmluvení o potřebných věcech. Však starší z obce nic o těch nevěděli. Kteréžto ihned svolání obce na rathauz když se stalo, kněz Jan, kazatel od Matky boží Sněžné, s volí obce navedené, vzav pečeť Starého města Pražského, purgkmistru a konšelům novým od něho a od obce vo- leným dal jest. A tak beze všeho řádu nová radda, skrze něho způsobená, sazená, málo trvala jest. Proto zajisté stalo se proměnění raddy, nebo složení konšelé ve všech věcech nechtěli sou býti s Táborskými. A protož kněží, kteří sou Táborským přáli, o složení konšelův jako všickni povolili sou k tomu konci, aby Táborští, majíce konšely k své vůli, z Prahy nejeli a neodešli. Nebo kdyby první konšelé zůstali, nechtěli by Táborští zůstati. A když ty věci neměly žádné překážky, když se tak stalo podle vůle kněží, kteří jsou Táborským přáli, že tu staří konšelé složeni a noví zvoleni, 22 dne měsíce srpna protož Táborští z Prahy sou vyšli a vyjeli nemajíce jiné příčiny odchodu, jediné že mistři jich řádu písmy odpírali a jich vymyšleným obyčejům. Tak ti, kteří zachránili Prahu před pohromou, od- cházejí od svých spojenců s nevolí. Všimněte si z těch všech ukázek, jak autor, mluvčí pražských měšťanů Vavřinec z Březové, nevynechal ani jednu příležitost, aby tal do Táborských. A stejně smýšleli i ostatní Pra- žané. Měšťánci, posedlí strachem před velikou pře- silou křižáckých armád, s jásotem provázeli příchod táborských vojsk. Ale jak byl nepřítel zahnán, stoupá jim odvaha a nyní už nejsou ochotni popřát sluchu táborům. Jedině kněz Jan Želivský, mluvčí a vůdce 91

Strana 92
pražské chudiny, drží spojenectví dál. Chudina a sel- ská vojska táborských hejtmanů — to je záruka pev- ného spojeneckého svazku. Měšťané však jsou od po- čátku nespolehlivým, protože obojakým, kolísavým živlem. Je však nutno vysoko zhodnotit význam, jaký měla Praha v roce 1420 pro celé české revolučni hnutí. Obležená Praha stmelila po prvé všechny slož- ky odboje. V ní se spojily armády měšťanů pražských, chudiny Želivského, vojska hradeckého městského svazu a Orebitů s vojsky městského svazu ze severo- západních Čech (Žatce, Loun, Slaného) a s oddíly táborskými. Tábor navázal tu přímý dotyk s vojsky bojujícími na všech stranách Čech a tak vlastně z obležené Prahy vyrůstá i základ spojenectví Tábora nejen s Prahou, ale i s ostatními složkami husitského revolučního hnutí. Na konci r. 1420 byli táboři znovu zavoláni Pra- hou na pomoc proti králi Zikmundovi, který oblehl Vyšehrad. V bitvě u Vyšehradu byl znovu Zikmund poražen spojenými vojsky Pražanů a táborů. 24 O divném a neslýchaném boji krále Zykmunda s Pražskými a jinými pány, kteříž chtěli retovati Vyšehradu. A tu ztratil jest mnoho pánův urozených oděných skrze neoděné a zavržené sedláky a naposledy sám utekl a hrad jest postoupen. Item král o vigiljí Všech svatých (31. října 1420) na Hrad Nový s svým vojskem přitáhl a nesměl jest toho dne na Pražany udeřiti, většího lidu pánův z Moravy očekávaje, kteřížto k večeru též k Novému Hradu přitáhše v lese tu přes noc v odění odpočívali sou, aby tak na zajtří všickni byli hotovi Pražany s pole sehnati se všemi jim pomoc 92

Strana 93
činícími. I poslal jest král té noci ceduli k svým žoldnéřům na hrad Pražský, aby zejtra ráno v svém odění hotovi byli a s hradu sejdouce věži nebo dům vývody Saského dobyli a kdyby mohli, aby zapálili, že on v tu hodinu s množstvím lidu, kterejž mu ku pomoci večer přitáhl, chce Pražany s pole sehnati. Ale Bůh, jenž se vždy pyšným protiví a po- korným dává milost, dal posla s cedulí v ruce Pražských, kteřížto z psaní cedule jsouce vystřežení všecken úmysl králův sou zvěděli. Pro kteroužto věc haytmané pražští bedlivě svůj lid zřídivše způsobili sou, na kterém by každý z nich s svými místě měl státi ráno, a toho místa od skoku a případu nepřátel pilně a udatně brániti. I stalo se jest, že král po 15 hodině s svým vojskem s 16 nebo 20 tisíci lidu oděného dobře z Nového Hradu jeda, k městu Praž- skému k vojsku přiblížil se. A stoje na vrchu hory, kteráž jest proti svatému Pangrací, dolův odtáhl maličko na stra- nu, mečem svým z pošvy dobylým v povětří blyskal jest, dávaje skrze to Vyšehradským znamení, aby i oni z Vyše- hradu sejdouce obořili se na Pražany, protože on s hojným lidem, kterýž z Vyšehradu mohli viděti, k podstoupení Pražan byl hotov. Ale že král hodinu uloženou, jakož na listě zápisném bylo psáno, z vůle boží zmeškal, protož haytmané hradu Vyšehradského osadivše brány, vrata a fortny, žádného z Vyšehradu ku pomoci proti Pražanům, ačkoli mnozí, zvláště Němci, chtěli sjíti, nedopustili sou. Tehdá vidouce páni urození a šlechticové z vojska králova, že Vyšehradští králi nemohou pomáhati, a že Pražští pří- kopy nejlepšími a výbornými se ohradili, králi, aby se o Pražské nepokoušel, radili, chce-li těžké škody vojska se uvarovati. Jimžto on řekl: „Odstup to ode mne! Nebo já dnes musím s těmito chlapy boj vésti nebo vzíti.“ Jemuž pan Jindřich z Plumlova ochotně mluvě řekl: „Vězte to, nejjasnější králi, že velikou škodu dnes vezmete a s hanbou odstoupíte. Já zajisté cepů chlapských bojím se velmi. Jemužto král takto řekl, že vy, Moravci, jste strašlivi a mně nevěrni. I řekl ten pan Jindřich s jinými moravský- mi pány, ihned s koní ssedavše: „Aj, již hotovi sme jíti, 93

Strana 94
kamž rozkazuješ, a tu budeme, kde ty, králi, nebudeš." A ihned jim král místo nejnebezpečnější všech jiných okázal, aby z strany nižší, totiž při močidlech a rybnících přistoupili a mužsky s Pražany bojovali. Ale Uhrům roz- kázal z strany vyžší silnicí přistoupiti a z strany své té s Pražany boj vzíti. A když tak zřízeni z obou stranou s Pražany se mužsky speřili a Pražané nejprvé přestrašeni jsouc na útěk se obrátili a u svatého Pangrácí v hromadu se shlukly, to vidouc pan Krušina, hlasem hrozným volaje řekl: „O milí bratří, navraťte se zase, a budete dnes silní rytíři v boji Krystově; nebo ne náš, ale boží děje se boj. Uzříte zajisté, že dnes Pán Bůh všemohúcí všecky své i naše nepřátely dá v ruce naše.“ Ještě právě řeči nedoko- nal, jiný zkřikl: „Běží nepřátelé, běží!“ To uslyšavše všickni úprkem se obořili a nepřátely od příkopů vode- hnali a k utíkání obrátili. Kteréžto Pražští s svými šlechtici stíhajíce některé v močidlech, některé v rybnících a mnohé po vinnicích a po polích sem i tam utíkající ukrutně až k smrti bili, sedláci cepami, žádného nejímajíce, ačkoli někteří uvězení a milování zákona božího až do smrti slibovali. Ale urození oděním rytířským přesilně bojujíce, kteréž mohli, jímali nebo s velikou jich škodou z nebezpe- čenství bratří od cepův vysvobozovali, tak že pan Jindřich z Plumlova smrtedlně jsa raněn a jat na krchov svatého Pangrací jest donesen a tu se zpovídal, pod obojí způsobou přijímati žádaje umřel jest. Ale Jindřich Lephl též v stanu leže zpovídaje se a pod obojí způsobou přijímaje umřel, takže málo moravských pánův, kteříž sou se přijímání pod obojí způsobou protivili, živých zůstalo. Tu pan Jindřich z Plumlova, tehdáž moravské země nejvyžší heyt- man, kterýžto pro nevěstu svou se dvěma rytíři s svými k králi přijel, tu Jaroslav z Veselé, tu Vok z Holštajna, Hynek z Maleňovic, Albrecht z Chotěnova, Vylém řečený Zajíc z Židlochovic, Petr z Štemberka odjinud z Kono- piště, Racek z Ryzmberka, Václav z Clukova, Jindřich Lephl pán z Bechyně, Aleš Krk, Soběšín, Janek sekretář, ti s mnohými jinými země Ceské a Moravské pány a rytíři 94

Strana 95
jsou jako vepřové ukrutně zbiti a ihned ze všeho odění a roucha až do modré košile obnaženi. Kdo by, leč by pohana lítější byl, jenž by jda po polích a po vinnicích pře- silná těla viděl by, a neželel? Který nemoudré mysli Čech tak vybrané a udatné muže bojovné, také mladé, kadeřavé, krásné viděti mohl bez velikého lkání srdce svého? A zvláště že mnozí po vinnicích a po poli z rozkázání kněžského ležali nepochovaní, aby byli psům, vlkům a ptá- kům ku pokrmu a vidoucím k strachu, kteréžto však věrní a milostiví někteří nočním časem pochovali sou v příko- pích. I bylo jest v počtu zbytých mužův 400 dobře odě- ných, kromě raněných, kteřížto v Brodě a na cestě zemřeli sou, takže obecně praveno bylo, že z vojska králova pět set jich bylo zbyto. Ale z pražského vojska sotva 30 jich bylo zabito v tom boji, mezi nimiž byl nejznamenitější Ješek, Ješka zlatníka syn, kterýžto rytířsky s Krušinou a s Boč- kem a s Mikulášem z Husi a s jinými mnohými bojujícími statečně pasu rytířského zasloužili sou. Byl jest také toho dne vítr převeliký a studený, kterýžto více oděným rytířům nežli těm, kteříž v kabátích pěšky chodili škodil. Ukázal se také sloup v povětří ku podobenství duhy barevný, na kterýžto mnozí patříce, divili se, co by vyznamenával. O pláči krále Zykmunda, vida zahynutí svého lidu. Item král času boje, jakož na vrchu hory stál, a vida plačtivě svých zahynutí, strachem jsa poražen, i dal se jest na útěk s svými za obranu pláče odjel jest. A nakladše raněných na vozy, upřímou cestou, opustivše Nový Hrad, do Brodu rychle přijel jest a tu pochovav jednoho zname- nitého Uhra k Hoře se navrátil s lkáním. Avšak chtě při- krýti svých mnohých smrt, pravil, že více jich z Pražských nežli z jeho vojska zbito. Protož toho dne i druhého sám a jeho královna na své hlavě nosili sou zelené věnce kla- douce, pořekše se míti radost z poražení nepřátel, jenž jí v srdci ani v skutku sou neměli. 95

Strana 96
V čele táborských oddílů znova pomáhajícím Pra- žanům byl Mikuláš z Husi. Žižka velel zatím na jihu Čech ostatním houfcům z Tábora. Kolem Tábora se dál soustřeďují zchudlí zemané a rytíři jako na př. Jan Roháč z Dubé, který už dříve opověděl nepřá- telství Oldřichu z Rožmberka. A na počátku roku 1421 už nepřátelství propuklo. Urozenému pánu p. Oldřichovi z Rozenberka a pánu na Crumlově buď list dán. Urozený pane! Jakoš sem dříve psal, napomínaje tě z lásky jako tvój chudý přítel přirozený, aby sě neprotivil pánu bohu a jeho svatým pravdám, a chtě rád viděti, aby tudy i na duši i na zbožie dále nehynul: a ty si mi žádnej odpovědi na to nedal. A jáť skrze to jinak nemohu rozo- měti, než že nemínieš pravdy božie a jeho svatého zákona šířiti a hájiti mečem, jakož to na křesťanského rytieře sluší. Neb každý křesťanský rytíř na to jest pás vzal a mečem sě opásal, aby pravdu božie šířil a jeho svaté čtení velebil a neřády Antikristovy tupil, což by najdále mohl, jakožť sem v prvniem listu vše o tom dosti rozomně psal a odpo- vědit sem žádnej od tebe na to neměl. Protož věz, žeť v příměří i v nepříměří podle pána Jesu Krista s věrnými bratřiemi Táborskými stojím a státi miením i s svú bratří i s svými služebníky i pomocníky i s těmi, ktož pro mě co chtí učiniti; a proti tobě a proti tvým služebníkóm i pomocníkóm i tvým poddaným ničiemž nechci vinen býti i svými těmi svrchupsanými všemi. Datum in Lompnicz proxima feria secunda post festum Purificacionis. (V Lomnici, 3. února [1421]). Jan z Dubé Roháč, hautman na Lompnici. 25 Na konci roku 1420 zatím boj táborů byl soustře- děn na nejbližší okolí jižních Čech. 96

Strana 97
O dobytí Přibenic hradu skrze kněze Korandu s Táborskými. Item v středu po svatém Martině téhož léta (13. listo- padu 1421) Václav Koranda kněz, Táborských hlavní haytman, kterýžto pod bezpečným průvodem Jindřicha řečeného Lephl, pána Hrádku na Bechyni, od čeledína pana z Rožmberka přiveden a do věže téhož hradu uvržen. Z kteréžto věže, zlámavše kládu a přistavivše ke zdi dcky, až k strážným pavlači dne jednoho přilezše on s některými svými, kteřížto svázavše strážné všecky a zjímavše, bratří své z věže vytáhl a strážné na jich místa vmetal. Avšak jednoho, když jej prosil, aby jej propustil, že chce všecko učiniti, což by rozkázal, slibuje, pod přísahou zavázal jej aby o jich dobytí žádnému nezvěstoval, ale aby ihned běžel na Hradiště Tábor a skutky, jakž viděl, vypravil, aby ihned bez prodlení jim na pomoc přijíti pospíšili, že hrad beze všeho klamu mohou obdržeti. I stalo se jest, že Táborští javše posla, aby za pravdu odplatu vzal a za křivdu aby trestán byl, zdvihli sou se rychle a všickni k hradu Přibe- nicím sou přitáhli. Kteréžto když z věže Coranda a jiní bratři spatřili, volali sou hlasem velikým: „Tábor, her, Tábor!“ Ale purgkrabie a jeho jsouce přestrašeni k odění běželi a na věž rychle vběhnouti chvátali. I nemohli ani k vratům, aby jich bránili, pro házení kamením z věže, nemohli přistoupiti. A tak Táborští směle k plotům při- stoupili a bránící odehnali a vrata hradu obdrželi a tak valem do hradu vešli. To vidouce služebníci hradští, opustivše braň, někteří se zdí sou se spouštěli a jiní sou zjímáni. To vidouce ti kteříž z druhé strany řeky hrádkem druhým pana Rožmberského vládli, opustivše všecky věci na hrádku, utíkali sou, kam kdo mohl, beze všeho prodlé- vání. A tak toho dne divným obyčejem dva pana Rožm- berka hrádky jako nedobyté dosáhli sou, a Cuncze jménem zabivše. Na kterýchžto hradích nezčítedlné zboží od kle- notův, od číší, pasův zlatých a stříbrných, spínadl, od perel, od kalichův, od monstrancí, korunu také s berlou biskupskou z Milevska, od kněh, vornátův, od jiného 26 7 Boží bojovníci 97

Strana 98
mnoho roucha drahého, od čub sobolových a kuních na- lezli sou. Kteréžto věci sousedé, tak okolní jako světští, aby jim tu zachovány byly, svezli sou; kdež sou se nadáli těm věcem býti bezpečenství, všecky své věci, statky ztra- tili sou. Ale kněze Heřmana mnicha, nykopolenského kostela tytulovaného biskupa, na hradě větším se dvěma kněžími jatého, kterýžto biskup býval farářem v Miličíně, skrze pana z Rožmberka k žádosti pana Čeňka byl dán, protože pan Ceněk téhož biskupa na Lypnici dlouho držel, aby kněží světil při letu páně 1417, kterýchžto arcibiskup světiti nechtěl, na řece před hradem tekoucí utopili sou, nechtíc na tom dosti jmíti, že mnoho kněží táborské strany se přidržících světil byl a ještě chtěl světiti a za to ustavičně prosil, aby ho při životě zůstavili, že chce, což by jich chtěli míti, světiti a všecky punkty jich držeti, kterýmž jej koli naučí. A když biskup dlouho plovaje utopiti se nemohl a připlynuv k břehu odpočinouti chtěl, přiběhše Táborští, po nevinné krvi dychtíce, odstrčili sou jej od břehu a ka- mením jej v hlavu tepouce dorazili sou. A tak duši pustiv, na dno spadl jest a hříchy nezčítedlné Táborským zůstavil jest. O poselství, kteréž chtěli učiniti Pražané k králi polskému, aby se v království uvázal České, a o svádě Táborských proti Praža- nům pro vornáty. Item ve čtvrtek po svatém Martině, když se shromáž- dila obec Pražská s Krušinou, Bočkem, Hynkem, pány i také s šlechtici království, na tom sou zůstali, aby posel- ství slavnější nežli dříve bylo posláno k králi polskému, aby se uvázal v království pro obranu zákona božího. Kteréžto poselství Mikuláš z Husi chtě zrušiti řekl, že ta vůle nikdy nebyla Táborských, aby koho jiného za krále zvolili nežli někoho z obyvatelův království. A když bylo pečetí Táborských provedeno, kterouž Žižka s Pražskými a s jinými obcemi jednostajným povolením k listu na to učiněnému přitiskl, aby bylo posláno k králi polskému, od 98

Strana 99
pana Hynka, Mikuláš z Husi tomu poselství více nemohl učiniti, ale mlče reptal jest. I bylo jest v týž obci pro Tá- borské, kteříž častokrát nové věci novým přidávali sou popouzejíce, svorně zůstáno, aby žádný více v lidu nesměl rozsívati, jediné leč by prvé dobře svědom byl těch novin, že by se v písmě zakládaly aneb že by důvodem rozumným bez falše zjevně mohly býti provedeny a ukázány, a aby žádný takové noviny neoznamoval, jediné leč by prvé čtyrem mistrům od obce na to vydaným byla ta novina oznámena, kteřížto že by jemu povolení k zjevení a ozná- mení lidu ty noviny dali, tehda bude moci lidu oznamovati a jináče nic. Item druhé na tom zůstali, aby řád až do toho času v sloužení mše zachovávaný v ornátích a v kališích, toliko zbytečnost a nádhernost složíce, všickni kněží pražští aby zachovávali. Ty věci i jiné v tom zboru svolené Mikulášovi z Husi a jiným Táborským když sou se ne- líbily, předpověděný Mikuláš z Husi, Táborských hayt- man, v neděli po svatém Martině, (17. listopadu 1420) s bratřími svými, kteří sou byli hrádek řečený Popovice obehnali, odjel jest. Toho když sou dobyli k tvrzi Leštnu páně Václavově, krále Zykmunda nejmilejšího nad jiné rádce, přitrhli a ji obdržeti mínili sou. Ale že ihned na den svaté Alžběty po odjetí Mikuláše z Husi z Prahy obec Starého města Pražského shromáždivše (se), složivše kon- šely, kteříž sou Táborským přáli, nové sobě volili a ně- které z složených na důstojenství konšelské, pro kteréžto složení vrčeli sou někteří z Pražských mlčelivě, kteřížto byli z tovaryšstva Táborských; ten skutek Novoměští vidouce, svolavše též obec složili také své konšely, jiné svorně vyvolili na první místa: ta novina když k ušima Táborských u Leštna ležících došla, zarmúcení sou a myslili sou, kterak svých konšelův tak brzo složených mohli by navrátiti čest. Pro kteroužto věc příměří pokojné s těmi z Leštna do jistého času vzali sou a odtad k Ríčanům, k hrádku pro Pražany dosti pevnému, přitrhli jsou. Z kteréhožto hrádku silnice pražská překážku měla a mnohé loupeže z něho činili sou, a poslali sou své posly 99

Strana 100
k Pražským, aby se připravili a s lidem jich dobývati hrádku Říčan přijeti nemeškali, činíce jako pod chytrostí, aby spolu se sejdouce měli příčinu a omluvu s nimi do Prahy přijeti k napravení toho, což se jim do Pražských nelíbilo. Protož když pan Krušina, pražské obce hajtman, tomu porozuměl, že Pražští chtěli při cti zůstati, lid ku pomoci Táborským poslati, úřad hajtmanství svého Praž- ským vzdal jest a na den svaté Alžběty (19. listopadu) na své vlastní sedění navrátil se jest, vzav sobě omluvu, že by nepřátelé jeho chtěli jej o jeho zboží připraviti, poněvadž však lépe mohlo věřeno býti, že tato příčina jeho z Prahy odjezdu jistější byla, že pole s Táborskými tak urozený pán držeti nechtěl, aby jich pálení a vraždám a jiným ne- zřízenostem vidín nebyl povolovati. Ale Pražští, chtíce svým slibům dosti učiniti a Táborských ponoukání, v ne- děli, jenž byla vigiljí svaté Kateřiny (24. listopadu), s některými svými žoldnéři k Říčanům s lidem jízdným a pěším i s vozy i také s některými kněžími, tělo pána Krysta nesoucími, cestu před se přijali sou. A když na místo umíněné přitáhli a kněží pražští v ornátích sloužiti počali, přiběhli jsou někteří z počtu Táborských, sestry a bratří, a na kněží se obořili, řkouce: „Čemu sou tobě tyto plachty? Složiž je a se s Krystem a s jeho apoštoly v sloužení mše srovnaj, jináč roztrháme na tobě ty všecky plachty!“ A když sou se v to vložili s obou stranou starší a strany upokojili sou, (aby) ani Táborští Pražským a Pražští Táborským v řádích a obyčeji jich mše překážky nečinili, ani se haněli, že o těch všech věcech, když do Prahy přijedou, chtějí s volí obou stranou dobrý prostře- dek pro pokoj mezi nimi nalézti, protož když sou se upo- kojily obě straně, Mikuláš z Husi, ze všech Táborských ve všech činích chytřejší, slyše, že pan Krušina se panem Bočkem od Pražských odjel jest, do Prahy z vojska z ně- kolika jich tovaryšstva kněžími přijel jest, konšelům a obci oznámil, že bratří táborští žádají, aby Pražané drželi jim své zápisy, kterými se zavázali, že k ostříhání ratthauzu a věží tolik z Táborských, kolik z Pražských, jednostajně 100

Strana 101
bývalo. „Jináč bratří táborští pokuty od vás požádají a snad i s pole sjedou,“ míně pod úkladem stranu Tábor- ským přející posilniti a to z navedení, jakož povědíno jest, některých konšelův složených. Ale že člověk myslí, ale Bůh podlé vůle své všecky věci jedná a působí, konšelé měvše s obcí zdravou raddu odpověděli sou Mikulášovi z Husi tato slova: „Bratře Mikuláši, víš dobře, že v tyto časy z božího daru nečijeme síly našich nepřátel obličeje, pro něž by nám potřebí bylo tak veliké stráže, kteréž s bratřími žádáte. Ale bude-li potřebí, netoliko z věží, ale i z domův našich vlastních sstoupiti hotovi sme.“ Protož řekli sou: „Obec prosí, abyste se nyní o ty věci nepokou- šeli; nebo zvuk listu zápisného nezdá se k tomu rozumu vzníti.“ Těmi pokojnými řečmi chytrou přemohli sou lišku. Po jehožto úmyslu když se nestalo, do vojska se vrátil nemíně mysle, kterak by své převrácené vůle úmysl a žádost dokonal. Kterak někteří z pánův šlechticův přitovaryšili se Pražanům k obraně čtyr artykulův o uložení mezi Táborskými a Pražany, jenž v řádech a jiných věcech nesrovnávali se. Item téhož času u vigiljí svatého Ondřeje (29. listopadu 1420) Oldřich řečený Vavák z Jindřichova Hradce a z Ja- novic Purkard království Českého do Prahy přijeli s panem Petrem Zmrzlíkem, někdy krále Václava minemejstrem, a s Pražany se spojili o čtyry artykule k obraně, želejíc různice, kteráž se dála mezi Táborskými a Pražskými pro- rozličné kněžské nezřízenosti. Nebo mistři s jedné strany a Táborští s druhé své jim úmysly oznámili, kteréž by držeti jměli, leč by lépe naučeni byli. Pro kteroužto věc předpovědění páni k slyšení a k uložení mezi stranami pilně stáli sou. A že téhož času hrádek Říčany vida, že nemůže odolati, Pražským se poddal pod takovou úmlu- vou, aby všecky osoby, kteréž byly na hrádku, muži i ženy, ve zdraví svobodně a pokojně s svou zbrojí a věcmi lehký- 101

Strana 102
mi, což by mohly nésti, a v oděvu vezdejším mohly odjíti beze vší překážky: a pro tu příčinu prodleno jest slyšení, až by se Táborští od Říčan do Prahy vrátili. A protož když hajtmané vojska dva těm, kteříž na hrádku byli, slíbili, že jim to chtí zdržeti zač žádají, na den svatou Bar- boru na hrad vešli sou od obce volení, s nimižto někteří Táborští násilím pro svou loupež vešli jsou. A když starší vojska vybraní ženám řekli sou, aby obláčely na se všecken oděv svůj a z hradu se braly, nebojíce se zloupení z roucha, protož, když sou se v mnohé roucho obláčely a s hradu chtěly jíti, sestry Táborských jich čekajíce, všecky zchytaly a z lepšího roucha vyvlekly, horšího jim nechaly a všecka jich tajná místa zmakavše pokladův a peněz hledaly a na- lézaly u nich i hlavy jim rozprostovlasivše, perlovie, pasy stříbrné přivité rouškami nalezše pobraly, napomínajíce, pobravše jim statky, aby se přichytily jejich tovaryšství a zákon boží aby držaly. O spálení ukrutném XI kněží zjímaných na tom hradě Říčanech od Táborských. Item téhož času Žižka 11 kněží s hradu svésti kázal, kteréž tu nalezli, kteréžto svým pračatům spáliti kázal, kteřížto všecky nedbajíc na smlouvu a slib, kterýž Pražané učinili hradským, že mají všecky osoby ve zdraví sjíti svobodně, v jistbě jednoho sedláka spálili sou. A oni volali a prosili sou, aby kajícím času přidali a je svým obyčejům a řádům naučili, že chtějí všecky věci učiniti cožkoli jim Táborští rozkáží a uloží. Protož tak těch XI kněží s první- mi dvěma, z jichžto počtu byl farář z Maletic, řečený Prorok, u hradu Říčanského jsou od Táborských ukrutně spáleni. A pána hradu Diviše jménem s synem jaté na rathauz pražský na svatého Mikuláše se vším vojskem s sebou přivedli sou, hradu ještě nezbořivše, ale dobře osadivše. 102

Strana 103
Svolání obojího města k svatému Ambroži, aby slyšáni byli, jaká různice byla mezi Pražskými a Táborskými. Item třetího dne po příští Táborských do Prahy, totiž v neděli po svatém Mikuláši (8. prosince 1420), svolána jest po obědích k svatému Ambroži obec obojího města, Staroměstských a Novoměstských, aby tam s Táborskými sejdouce se od pánův šlechticův slyšáni byli, co by to bylo, jenž by různici činilo. Ale že Mikuláš z Husi s jinými nadál se na témž roku, že větší strana obce pražské přídržeti se jeho bude, to konšelé přezvěděvše, přikázali sou zjevně, aby obzvlášť stojíce u svatého Ambrože s staršími svými, žádný se nepřimíšel k jiné straně nežli k své obci. A tak obec staroměstská i Nového města stály sou obzvlášť, a zvlášť obec táborská. Bylo také pod pokutou uloženo, aby na tom roku žádná žena, žádný kněz žádné strany nebyl, ani aby se jiným nepřiměšoval, a to proto, aby kněžskými raddami a ponuky a ženskými křiky mezi stra- nami větší učiněna nebyla sváda a svár. Protož když tak Pán Bůh ráčil jmíti, zbaveni sou Táborští svého oumyslu, nemohouce učiniti v obci různice, kterouž sou se nadáli učiniti. A protož maličko předpovědíno bylo a vyslyšáno, navrátil se každý do svých hospod pokojně. Uložení hodiny a místa, kde by smlouva skrze pány hajtmany měla jednána býti mezi mistry pražskými a kněžími, též kněžími táborskými. Item v úterý po svatém Mikuláši (10. prosince) urozený pan Oldřich z Hradce Jindřichova s jinými pány urozenými s povolením obojí strany způsobil jest s konšely, (že) všickni kněží pražští s kněžími táborskými hodinu určenou po obědích přišli sou, do koleje Karlovy se sešli k ozná- mení pří a slyšení z strany mistrův s kněžími táborskými. A protož konšelé na předpověděný den Mikuláše z Husi a Žižky s některými staršími k obědu od purgkmistra na 103

Strana 104
rathauze učiněného sou pozvali, aby s nimi u větší přízeň vešli a mezi sebou zachovali. K kterémužto obědu Mikuláš z Husi přijíti odmlouval jest, domnívaje se, že by jemu smrt na rathauze byla připravena. A protož téhož dne vsedl na kůň, s některými Táborskými sobě připojenými z Prahy s hořkým úmyslem vyjel jest, mysle, že chce Praž- ským škoditi, kde by mohl. A když k potůčku Psář přijel, kůň jeho vozům vyhnouti nechtěl, do jedné zmoly nebo rokle upadl a tak Mikulášovi nohu na poli zlámal. Kte- rýžto ač se zapřisáhl, že nechce do Prahy více přijeti, zase do Prahy jest přinesen k lékaři, nohu aby zhojil. I napadla jest jej těžká dušnost v prsech, pro kteroužto věc večer na den Narození Pána Krysta (24. prosince) v domu pana Zmrzlíka, kterýž sobě oblíbil místo Příbenic, den svůj poslední zavřel jest. Jehožto smrti někteří z Pražských, přirození Táborských na se vzavše, želejíce plakali sou, a jiní radovali se, bohu díky vzdávali, že je ráčil zprostiti od člověka, kterýžto nemyslil o pokoj, ale více svou chytrostí zbouřiti různici, nenávist a rozdělení mezi stran- nami učiniti nepřestával jest. Ale Žižka s několiko svými v úterý předpověděný po svatém Mikuláši obědvati na rathauze s purgkmistrem a s konsely nebáli sou se. A po- obědích, když již mistři a kněží pražští v koleji Karlově čekali, kněží táborští do colleje přijíti nižádným obyčejem nechtěli, ale do jiného místa, kdežkoli konšelům by se zdálo. Ale aby rok určený pro jich nepravou vůli nebyl roztržen, pan Oldřich Vavák s Žižkou a s jinými ubrmany rozkázali sou, aby poněvadž do colleje se sjíti nemíní, ale aby přišli ihned do domu pana Zmrzlíka Petra proti kůru kláštera svatého Jakuba, protož aby tam i urození i Tá- borských hajtmané s kněžími a mistry s obou stran sešli sou se, aby vyslyšíce strany nějakou podle boha smlouvu mohli mezi nimi naleznouti, aby tak dobré počaté pro kněžské hádání a rozdělení lidu nemělo překážky. Protož tam v světnici veliké s žákovstvem, s kněžstvem i s kněž- skými naplní, i chtěli sou páni, aby o službě mše svaté bylo v ornátě rokováno, jímžto rektor všeho našeho učení 104

Strana 105
odpověděl: „Máme tuto artykule všemu království škod- né, protož račte ty nejprv slyšeti a potom o věcech běž- ných rozjímati.“ A ihned mistr Prokop, učení pražského zprávce, podal jednoho listu, jenž v sobě zavíral více než 70 artykulův, mistru Petrovi z Mladěňovic, kazateli tehdáž u svatého Michala, aby ty artykule vysokým a ro- zumným hlasem všem posluchačům četl a rozumně vypravil. Kterýžto list mistr Petr vzav na lavici stoje polepsané artykule latině a potom česky počal pořád až do konce čísti, a žádný jemu v tom překážky neučinil jest. Co bylo příčinou roztržky mezi Mikulášem z Husi a mezi Žižkou? Vavřinec — mluvčí pražského měš- ťanstva — zcela zřetelně nadržuje Žižkovi a zaměřuje své rozhořčení proti Mikulášovi z Husi. Mikuláš také nechtěl souhlasit s Pražany ani v otázce nového krále, ani s ostatním pražským politickým programem. Je možné, že Mikulášův rozchod se Žižkou má pozadí čistě osobní. Avšak vtírá se otázka, zda nesouvisí tento rozkol v politickém a vojenském vedení Tábora s událostmi přímo na Táboře. Měli jsme možnost sledovat, kdo to naplnil tábor- ské ležení v roce 1420. Poznali jsme ideologii Tábora za převahy selsko-chudinské a viděli jsme, jak se v chiliasmu odrážejí třídní požadavky nejtíže vyko- řisťovaných: sedláků a chudiny, kteří především osa- dili Tábor. Byli jsme svědky toho, že na Táboře v roce 1420 došlo k pokusu o rozbití feudálního spo- lečenského řádu a položení základů k novému uspo- řádání společnosti. Pamatujeme se, jak mlhavě byly viděny obrysy nové společnosti. A nebylo to náho- dou. Chudina nedorostla ještě toho vývojového stup- 105

Strana 106
ně, aby vystoupila jako třída, venkov byl už hluboce sociálně diferencován (bezzemci a sedláci) a komu- nismus, jenž se tehdy na Táboře mlhavě vynořil, byl komunismem spotřebním. Jedině měšťanstvo mohlo rozbít hradby feudalismu, ale městské řemeslo ne- mělo zdaleka ještě rozvinuty výrobní síly, s nimiž by mohlo zahájit boj a dovršit jej vítězstvím. Nadto se řemesla na Táboře od okamžiku, kdy zahajují čin- nost, nutně dostávají do rozporu s těmi kněžími, kteří káží o společném majetku, penězích a rovnosti. Z řemesel na Táboře vyrůstá totiž soukromý výrobní sektor, tedy pravý opak rovnosti, přítomnost rytířů se zase nesrovnává s odstraněním poddanských dávek (vždyť rytíři mají také své poddané), a tak vidina no- vého světa, beztřídní společnosti padá a polní ležení se začíná zvolna měnit v město Tábor. S prvními vý- boji počíná Tábor vládnout nad okolními vesnicemi. A už na svatého Havla 1420 je zaváděn poddanský úrok, když předtím je dán pevný řád táborským kněžím tím, že jim byl do čela postaven biskup: Poněvadž táborský lid na Hradišti nechtěl být bez hlavy a bez duchovního vedení, zvolil si 1. P. 1420 v měsíci září jednohlasně za svého biskupa čili staršího Mikuláše z Pel- hřimova, kněze a bakaláře. A rozhodl, aby všichni jejich kněží měli k němu úctu a aby nikdo nekázal lidu slovo Boží leč se svolením samého biskupa; a aby biskup spra- vedlivě dělil s ostatními kněžími obecní peníze podle potřeby každého bratra, jak by se mu uzdálo. ... také toho roku, když v létě táborští kněží veřejně učili, že sedláci a poplatníci již nejsou povinni dávat svým pánům poplatky ani jakékoli jiné daně, neboť v tomto novém království nebude žádný výběrčí; přece však kolem 27 106

Strana 107
sv. Havla velmi ostře vynucovali ode všech sedláků a od těch, kdo se mezi ně zapsali, všechny poplatky, které měli dát svým pánům, aniž jim v tom co bránilo. Sedláci a chudina, kteří z valné části naplnili také táborská vojska, mají ovšem i nadále před očima nové království Kristovo. To je jediná ideologie, k níž se mohou cele přimknout. Pro řemeslníky a rytíře, kteří se zvolna dostávají do popředí, jsou nyní takové myš- lenky blouzněním a kacířstvím. Lidovou vlnou vzhůru vynesení vůdcové shledávají, že není možné jít dál pod programem chiliasmu, neboť nejsou zde předpoklady k výstavbě nové společnosti. A tak ti, kteří dál úzkostlivě čekají na Kristův příchod, dál volají po rovnosti mezi lidmi a po rozmetání tohoto světa, dostávají se na druhý břeh než řemeslníci a ry- tíři. Jenom pevně organisovaný celek může odolat náporu všech reakčních sil, jež se proti Táboru zdví- hají. Organisace, kázeň, pravidelný chod městského života, v podstatě starý feudální pořádek zmírněný bojem proti přepychu — to je jediné východisko, jež vidí přední vojevůdci a kněží. Chiliasmus musí být zničen, aby mohla žít táborská městská republika. O začetí nových Tábořích na Moravě. Item téhož léta, totiž 1421, běžícího měsíce února v Moravě nová věc na jednom ostrově v řece ve vsi řečené Nedakunice blízsko Strážnice začala se. A ti Táboři byli sedláci s kněžími a s některými zemany. Klášter Velehrad obehnavše dobyli a opata samého sedmého s klášterem a s mnohými knihami spálili sou. Protož boje se biskup olomúcký a páni s zemany moravskými, aby nezsíléce se 28 107

Strana 108
Táborští škod jim nezčítedlných jako v království Českém neučinili, na pole všichni s některými Rakušany, aby toho ostrova dobyli, vytáhli sou. A když jsou k ostrovu šturmo- vali, poraženi sou mnozí z strany rakouské a měštan olomúcských. Pro kteroužto věc spolu svadivše se, zapá- livše boudy, pole opustili jsou. Nebo byli sou na tom ostrově krvaví kněží vražedlní, ku podobenství laykův bradatí, bez pleší, odění na se brali a, když mše sloužili, obyčeje kostelního nezachovávali sou, ale v vlastním rouše odříkajíc páteř a slova posvěcování. Z nichžto hlavní byli dva, Bedřich a Tomáš z Věžonic ve zlém tovaryšství tova- ryši. O přinesení listů do Prahy od Mikuláše, voleného biskupa Táborských, a Mistra Jičína. Téhož léta a téhož času posledního dne měsíce února (28. února 1421) přinesen jest list do Prahy od Mikuláše, voleného biskupa Táborských, a od Jičína, mistra umění svobodného, zavíraje v sobě věci plačtivé a v náboženství křesťanském prvé nikdy neslýchané, kterak na jich hoře Tábor z převráceného některých kněží, a zvláště Martina Loquis z Moravy, že více než na čtyry sta obojího pohlaví kacířstvím pikhartským, o němž prvé zmínka nahoře byla učiněna, jest nakaženo, kteřížto kacířstvo neustupně drží, že v svátosti oltářní nebylo by pravé tělo Krystovo ani jeho krev, ale toliko chléb, jenž jest znamení toliko, když se přijímá tělo a krev Krystova. A tak ani před svátostí oltářní nemá býti na kolena klekáno, ani která poctivost okazována, ani do zajtří chována. Pro kteroužto věc všecky monstrancí, v nichžto tělo Krystovo bylo vystavováno, lámali sou a jako pohané a nejnevěrnější židé svátost těla Krystova vymítajíc z monstrancí, pálili a nohami tlačili. (Tuť, mám za to, selhal, jestližes sám očima neviděl.) A totéž z nádob činili, v nichžto tělo boží bývalo, a z ka- lichu v němž krev Krystova chována bývala, vylévali na zem a monstrancí stříbrné a kalichy lámali a prodávali. 108

Strana 109
A když které viděli svátosti oltářní přijímati, posmívajíc se jim říkali: „Ještě nenecháte s pokojem toho motýle? Protož prosili jsou předpověděný Mikuláš biskup a Mistr Jičín kněží, a(by) Mistr Jakoubek a Mistr Jan Příbram dali jim naučení, kterak by takovým bludným mohli opříti se a odolati. A napomínali sou, aby toho bedlivě pilni byli, aby týmž bludem pražský lid nebyl nakažen. Pro kteroužto věc v neděli, v kteroužto spívá se Laetare, jenž byl druhý den března, z přikázání purgkmistra a konšelův i také mistrův všickni kazatelé na svých kázáních kázali sou a oznámili předpověděné kacířstvo, víru křesťanskou náramně kazící, přikazujíce z strany konšelův, aby žádný hospodář takových do svého domu nepřijímal, ale ač by kdo takový přišel, aby ho konšelům oznámili, a aby v Praze nebyli trpíni bydliti. Ale neprospělo přikázání kon- šelské slušné. Mnozí v Praze obojího pohlaví nalezení jsou nakažení tím kacířstvím, jako Václav švec, měštan pražský, kterýžto po svaté Máří Magdaleně proto téhož léta jest spálen, jakož o tom bude praveno potom. Item (pro) předpověděné kacířstvo pohříchu bratří v Hradišti Tábora bydléce na dvě straně jsou rozdělení, totiž pikhartskou a táborskou, takže táborská větší strana více než na dvě stě obého pohlaví nakažených pikhard- ským kacířstvím z hůry Tábor sehnali sou. Kteřížto po lesích a po horách bloudíce, v tak velké bláznovství někteří přišli sou, že tak muži i ženy zavrhše roucho i oděv ovšem nazí chodili, pravíce se býti v stavu nevinnosti, a že pro prvních rodičův přestoupení roucho zamyšleno. A z toho bláznovství domnívali se, že by nehřešili, kdyby bratr s sestrou se spojil a, kdyžby která počala, že by duchem svatým počala. A mnohem více pohříchu zlého se dálo, ješto to není hodné psáti pro potomní. (O vyhřebený mistře Vávro na onom světě, že si ty psáti směl, neviděl-lis jistoty toho a neslyšel-lis ušima sám od nich. Byl-li si ty časy živ, tyto řeči a klevety do mně nemohou a místa ve mně nemají, by to pravé bylo. Ba i těchto nadepsaných lží mohls je v řiti shnojiti s sebou leže v hrobě.) 109

Strana 110
O spálení nakažených kacířství(m) u Klokot. Item po některém času před svatým Rehořem Žižka do Hradiště od Berouna přijev u Klokot vsi padesáte obojího pohlaví předpověděným kacířstvím nalezl nakažených, kteréžto všecky spálil. Z jichžto počtu byli dva kněží, jeden Petr Kaniš. Kteřížto všickni k napomínání Žižkovu od svého bludu nechtěli odstoupiti, ale vesele smějíce se do ohně šli jsou pravíce, že dnes s Krystem budou kralovati. A pod odjetí Žižkově bratří tu někteří zůstavše ještě jich 25 spálili z též roty. Item téhož času jeden z pikhartského kacířství kázal mnohé bludné a kacířské artykule a to tyto: Nejprvé že kacířství je klekati před svátostí oltářní, poněvadž tu není tělo Krystovo etc. (O milý chvistče! ano při tobě samém to kacířství bylo jest, nebo často, abrž vždycky v tomto svém spisu jmenuješ býti svátostí toliko,) ale toliko chléb a manna. Nebo Krystus s celým svým tělem vstoupil do nebe a tak tu nezůstává než chléb a víno posvěcené nebo žehnané, kteréžto věci mají přijímány býti pro posilnění duchovních nepřátel. Item že žena má býti hotova muži svému, kdykoliv a kdekoliv muž požádal by; i také v kostele povinna jest dluh platiti muži. (O lháři! neměl si čím zohyzditi Táborských všemu světu než lžmi.) Item muž, který by mohl ploditi a měl ženu starou a neplodnou, opustě ji, můž sobě mladou pojíti. Item lid obecný můž sobě sám chléb ten žehnaný bráti, když již od kněze jest požehnaný a na oltář přinesen. Nebo ruka kněžská není hodnější nežli ruka jednoho každého layka dobrého. A tak mnohé jiné artykule kacířské kázal. O kázání na rynku kněze Antocha táborského. 29 Item téhož léta, jakož na hoře psáno, totiž v středu první po Velice noci (26. března 1421), Antoch, kněz táborský šílený, kázal na rynku pražském o dvou rohú, 110

Strana 111
šelmy, potvrzuje, že jeden roh jsou konšelé Starého města Pražského a druhý roh mistři pražští, kteřížto těmi rohy překážejí svaté pravdě, dopouštějíc v ornátích a plachtách mše sloužiti svým kněžím, ješto jest to zjevně kacířství. A protož napomenul jest bratří svých, aby v Praze ne- bývali, ani Pražanům aby nebývali pomocníci. Pro kte- roužto věc rozděleni jsou Táborští, kteříž tu v Praze byli, takže někteří s Žižkou hajtmanem v Praze zůstali a jiní s kněžími svými tělo boží nesouc před sebou odešli sou. Kteréžto předpověděný Žižka zhoniv na mnohé kněží rány vložil jest. Item když Žižka, táborský hajtman, s některými svými 30 kněžími rotu pikhartskou všudy hledal a vyhledával a zatvrzené, kteréž nalezl, ihned ohněm zhubil jest, porozu- měv tomu Martin kněz Loquis, rozmnožitel hrozného kacířství pikhartského, o němž často praveno, pro kteréžto od pana Oldřicha jat byl a ku prozbě Táborských pro- puštěn, protož ten kněz rukou Pražských a Táborských chtě ujíti, šel do Moravy, veda s sebou kněze Prokopa jednookého, též roty tovaryše. Do Chrudimě když sou přišli, od hajtmana města, řečeného Diviše, jsou zjímáni a do klády vsazeni. Kterýžto hajtman pokojně mluvě s nimi, mezi jinými věcmi tázal se na nich, kterak by o ve- lebné svátosti oltářní těla a krve pána Krysta smyslili. A když Martin Loquis rouhavě odpověděl jest, řka: „Tělo Krystovo jest na nebi“, klada tomu příčinu, že jediné tělo Krystus měl a ne více, jakož bývá více obětí na oltáři, protož hajtman rouhání proti Bohu snésti nemoha, dal jemu pěstí, a jediné kdyby se v to kněz Ambrož, hradecký farář, nevložil, ihned je spáliti chtěl. Ale ku prozbě kněze Ambrože je propustil. Kterýžto hned na vůz je vzal, do Králové Hradce je svázané přivedl. A když skůro tu dvě neděle u vězení byli držáni, nadáli sou se kněz Ambrož s jinými, že by se z svého kacířství k pravé víře navrátili. A když porozuměl, že by nic při nich neprospěl, v neděli před svatým Janem Křtitelem (22. června 1421) svázané na Roudnici poslal a Conradu řediteli jako nakažené kacíř- 111

Strana 112
stvím dal, aby je podle řádu písma svatého zkúšeje hodně ztrestal. A když na Roudnici přivezeni byli, v temných žalářích sou zavříni a přístup lidu obecnému k nim jest zabráněn, aby svými smyšlínkami srdcí věrných neranili. A když osm nedělí v žaláři držáni byli a žádná jiskra opravy na nich nenalezena, po tomto Žižka přivstal na Pražské o ně, aby do Prahy byli přivezeni, aby k hrůze jiným zjevně na rynku byli spáleni. Ale konšelé pražští bojíce se rozbroje v lidu, že mnozí v lidu tomu Martinovi jsou přáli, jednoho z konšelův do Roudnice poslali sou k arcibiskupu a dali sou je v ruce kata, kterýžto jich boky až do plic ukrutně vypálil, aby, od koho to kacířství mají, pověděli, a byli-li by v Praze kteří jiní v tom povolujíce, pověděli, tázali se s pilností. Protož tak mučeni jsouc, některých jména po- věděli sou, od nichžto měli v Praze týž dóvtip s nimi o velebné svátosti. A když napomínáni, aby k jednotě církve z svých bludův kajíce se navrátili, smějíce se pravili: „Ne my, ale vy od bludného kněžstva svedeni jsouce blou- díte a před stvořením, totiž chlebem posvátným, klekáte.“ Potom stalo se ve čtvrtek před svatým Bartolomějem, 21 dne měsíce srpna, s množstvím lidu vedeni byli k upá- lení, napomínáni byli, aby lidu prosili, by se za ně pánu Bohu modlili, kněž Martin odpověděl: „My nepotřebujem žádných prozeb ani modliteb, proste za ty, jenž toho potře- bují.“ A když mnoho hrozného a pohoršujícího ušima lidskýma kněz Martin mluvil, v sudu zabedněn s svým tovaryšem jest upálen. A týž ohavný kněz Martin, když byl v zajetí u Oldřicha z Jindřichova Hradce, poslal některým svým bratřím Tá- borským list obsahující mnoho bludného a kacířského: „Buoh všemohúcí, jenž z temnosti kázal skvieti sě světlu, osvěť srdce vaše, abyšte mohli viděti královstvie božie! Najmilejší a vždy mně milý, ač vy mne nynie ne- milujete, člověka jenž jsem pravdu pravil vám, však vždy nenechám, jakž moha, napomínati, zdali bych vás mohl po- puditi k držení jisté pravdy pána Jesu Christa, toto vás žádaje věděti, že žádnému skutku páně protiviti se ne- 112

Strana 113
miením do mého skonánie, než všechny držeti i jiné, což moci budu, k tomu vésti, i oznamuje vám, že srozuměv tomu, že veliký neřád děje se při rozdávání chleba těla páně, poznal sem, že lidé sú v velikých hřieších proto, aniž se nelepšie, i chtěl sem rád lid navésti a, kteraké jest při tom Christovo ustavenie, lidu oznámiti, aby to zachová- vajíc a odtud pomoc majíc, i polepšili tebe bezpečněje čekajíce, nežli čekají přehrozné pomsty. Tuť sem vám ještě o tom žádné zjevné neučinil zmienky chtě najprvé o to s kněžími rozmluviti, i nemoha toho dokonati, zjednáno jest, jakož o tom viete, mé vězenie a ti, jenž sú mě vězili a vězie, nechtie slyšeti mé pře, která jest, aniž mi povědie, oč mě vězie, aniž se mnú mluviti chtie aniž žádnému mlu- viti dadie a tak činie, ješto sú toho pohané nečinili nikdy. Ale vy, milí bratřie, pro buoh prosím vás, nechcete-li co jiného učiniti, aspoň přeslyšte mě a poznáte, že pře má jest jistá pravda pána Jesu Christa, bez niež nižádného nelze spasenu býti. Buohť mi svědek jest, že bych raději, by vaši smyslové od tuposti bludu vysvobozeni byli, nežli já bych byl svoboden ot vězenie. Jestiť mi velmi žel věrných za- vedených i mámť žádost velikú, bychť jim oznámiti mohl pravý a jistý Kristóv a apoštolský řád. Jestliť vám milo mé vězenie, neotmlúvámť ani smrti i jiného cokoli, jediné prvé mě přeslyšte a pravdu zviete. Pakli toho nechcete učiniti, ale pro buoh někoho věrného pošlete ke mně, ještoť ode mne slyše pověděl by vám i vší obci též, jediné abyšte ne- blúdíce uhodili v pravý řád. O bratřie, vězte, že mnoho držíte neprávě a od kněží velmi ste zklamáni a zvláště na třech kusiech, o křtu, o tělu božím a o kázaní kněžském, žeť to tré nic se neděje tak, jakož jest ustavil Christus. Vy, jenž jste již zlého mnoho skazili, bohdej byšte i to zlé do- kazili. Nepoznáte-li toho, vězte, že v hněv boží upadnete. A již se hněv boží na vás zjevuje, mnoho vás v chvíli malé porazili na rozličných miestech, bohdaj byšte tomu srozu- měli, proč se to děje. Hněv boží ot vás neotstúpí, leč vy ot bluduov otstúpíte, a učiníteli to, shledáte, jak diela boží budú v rukú vašich ruosti. Vězte, že ste ještě nikdy všeho, 8 Boží bojovníci 113

Strana 114
což má býti poznáno, nepoznali. Probuoh slyšte mě a po- viemť vám ještě řád Christóv, jenž se je dál při chlebu těla páně, při kázaní a při křtu a dovedu jeho (z) zákona božieho. Takéť poviem vám, ot kohoť jest pravý řád Christóv proměněn a jiný uveden, v němž stanete-li, spase- ním nebudete bezpečni. Jáť děkuji bohu mému, žeť mě jest ot bluduov vysvobodil. Jižť vesele čekám smrti. Chvá- taje, svobody nemaje nemohl jsem vám viece psáti. Naj- viece žádám na vás, abyšte mě slyšeli a pravdu Pána Jesu Christa poznali, kterúž poznáteli, vysvobodit vás. Nic kvapně nečiňte, jakožť již jsú někteří učinili. Nic netupte, doňadž nesrozomíte. Milost Pána Jesu Christa buď s vámi! Amen. Martin, vězeň Kristóv pro čtenie a pro pravdu. Item po spálení těch bludných kněží jati sou v Praze někteří toho pikharství se přidržících, Kaška z Nového města a tři kněží Tháborští, Prokop Holý, Jíra z Klatov a Abraham, kterýž jest nechtěl, aby světlo páleno bylo před velebnou svátostí. O nějakých pikhartích kacířích nakažených. Item téhož léta, když mnozí skrz kněze Martina Tábor- ských byli svedeni, o svátosti oltářní zle smýšlejíce a v ně- jakých pikhartův v kacířství, o nichž prvé praveno, upadli, někteří obojího pohlaví, bratří, sestry, když byli vyhnáni z obydlé táborského, na ostrově mezi Veselím a Hradem Jindřichovým počali sou obývati. A když okolním lidem mnohé činili škody, hovadské vzali na se přirození, jsouce svedeni od jednoho sedláka, který se Mojžíšem nazýval, v bludy také a kacířstva dříve neslýchaná vpadli sou, vnuknutí od dábla, otce jich, majíce, jako zjevno světle můž býti z artykulův dolepsaných. Kteréžto Žižka, Tábor- ských hajtman, Pražanům po jich zmordování napsané poslal a jsou tito: „Nejprvé, že jsou svedeni knězem Martinem Loquis o přijímání těla božího a krve boží, chléb obecný nazývajíc 31 114

Strana 115
tělem božím i každou krmi. Knih nižádných nemají, ani jich dbají, nebo zákon boží mají v srdcích svých, tak oni praví. Motlitbu když říkají, tehdá takto pějí: „Otče náš, jenž jsi v nás, posvěť nás; buď vůle tvá, chleb náš daj nám všem!“ Víry neříkají, nebo naši víru za blud mají. Item svátkův žádných nedbají, než den jako den mají a sedmý den sedmým věkem vykládají. Postův také žád- ných nemají, vše napořád vždycky, což mají, to žerou. Item nebe nad sebou střechou nazývají a, že Boha v nebi a čertův v pekle není, jediné v lidech zlých a Bůh v dobrých, to praví. Item církev svatou již obnovenou sou svědčili a zde se věčně živi býti věřili i za to měli. Item Petra Ježíšem, synem božím, a Mikuláše Mojžíšem jsou jmenovali a za zprávu všeho světa měli. Item pána Ježíše Krysta bratrem svým sou nazývali, ale proto nedověřili, že jest umřel, a pravili, že Duch svatý nikdy neumře a z Ducha svatého má býti syn boží. Item zákon svůj na rufiánství sou zakládali, že čtení jest: rufiáni a nevěstky předejdou vás do království nebes- kého. A protož sou žádného, kdož by rufiánem neb kurvou nebyla, v svůj zákon přijíti nechtěli. Nebo i děvečka nej- menší, kterouž sou k sobě přijali, musila porušena býti a s nimi smilniti. A zákon svuj takto sou vedli: všickni muži i ženy, svléknouce se okolo ohně nazí tancovali a k tanci píseň desatero boží přikázání sou zpívali, potom u ohně stojéce jeden na druhého hleděli a, měl-li který muž rúšce, ženy jemu ztrhaly řkouce: „vypusť vězně udej mi ducha svého a přijmi ducha mého.“ Každý s leckerous a každá s leckerýms sou hřešiti běželi. Ale prvé se v sodom- ských žádostech zaněcovali a zapalovali, láskou i vůlí boží skutek ten nazývajíce, dábla sou páchali a potom se v řece koupali. Ale po času již sou se Mojžíšem oddávali a vždy sou se jeden druhého v tom skutku nestyděli, neb sou spolu všickni v jedné boudě líhali. Item pak pravili sou, že oni hroby svatých otvírají. Item čas sedmého anděla báně vylití, jakož stojí psáno 115

Strana 116
v Zjevení svatého Jana, pravili, že bude krev po vší zemi až do uzd koňských, kosu již na vešken svět poslanou býti pravili a se anjely božími nazývali ku pomstě poslaní ze všeho světa, vymítání z království božího všech pohor- šení, žádnému neodpouštěli, než vše napořád, muže, ženy i dítky sou mordovali, vsi, města i městečka i lidi jsou pálili v noci přivodě ono písmo, kdež dí: „o půlnoci křik se stal. Item v noci mordy a smilstvo sou páchali. Item mordy své a boj svůj svatý nazývali, ale pro zákon boží boj za pro- klatý sou měli. Item kněží naše dábly vtělenými sou nazývali a proto sou kněze Jana zabili mezi sebou. Item přijímání těla božího chlebnicí říkali. Item jedna žena mezi jinými Marií se nazývala a noc s jedním přeleževši hlavu svou za to dala, nebo sou ji sami sťali. Item o Zdeni pravili, že některé z nich k víře pravé táhla, kteráž na Přibenicích s jinými jest upálena. Item Zykmunda z Repan tovaryšem věrným praví, jedno kromě manželství. Item pravili svým věrným, že když na ně potáhnou ne- přátelé, že všichni oslnou a jim nic nebudou moci uškoditi, když právě v svém otci stanou. Item zimy ani horka se nebáli, než nazí po všem světě těkati se nadáli jako Adam s Evou v ráji. A to sou všechno v hrdlo lhali a protož sou hanebnou smrtí ten úterý po svatém Lukáši (21. října 1421) zhynuli léta etc. 21. Obehnání hradu Lomnice. Když takoví bludové a kacířstva skrz ty lidi dály sou se, přihodilo se, že jeden Rakušan, pan Krajíř nazvaný, hrad Lomnici, kteréhož Žižka byl dobyl a svými osadil, s měš- ťany budějovskými obehnal. A když to k bratru Žižkovi přišlo, ihned, ačkoli obou očí neměl, vzav sobě pomocníky 116

Strana 117
z kraje Čáslavského, k Lomnici hradu pospíchal. To usly- šav Krajíř, jeho nedočkav, z pole utáhl jest. Žižka pak hrad dobře osadiv, navrátil se, a jeda k ostrovu pikhard- skému na cestě hrádek pána Rožmberského dobyl, slove Poděhusy, a zpálil a zdi města Soběslavě s věží, s kostelem dobyv obořil. Naposléz k ostrovu pikhartskému z milo- vání zákona božího přitáhl a ihned nenadále s svými na ně připadl, kteříž ačkoliv velmi, ženy i muží, se bránili a jed- noho urozeného panoši Žižkovi zabili, však v úterý před svatou Lucií jako 40 jich obojího pohlaví zjímali, a jed- noho toliko muže zůstavivše, jenž by skutky jich vypra- voval, zachovali sou, jiné všecky zbili a spálili, z jichžto počtu žádný jest rúšce neměl. O sektě táborské. Téhož léta 1420 stalo se na Táboře mezi kněžími veliké 32 rozdělení a mezi lidem búření. Mistr Jičín a Filip kněz, Prokop Holý, Chřenovský, Štěpán Pacovský, Abraham, jednu stranu držíchu; ale Martinek kazatel Húska z Mora- vy, Petr Kániš a Jan Bydlinský, Bartoš a Mikuláš slepý a Tršáček, ti počéchu tělo boží modlú a motýlem nazývati a mnohé ohyzdy proti velebné svátosti počéchu vynášeti; a vždy chtíce potlačiti a kněží zmordovati. Tak pak ve- spolek se vadíchu a Martinka pikhartem nazýváchu; neb ta strana Martinkova pokútně v hospodách počéchu sobě kázati a divné obyčeje neslýchané mezi sebú mieti. Potom se s Tábora pryč bráchu, s ženami i s dětmi do Přibenic se stěhováchu. Těch lidí na tři sta bíše, a u víře divně ten lid blúdíše. Tu na hradě i dole bydléchu a nepoctivě se scházíchu, a jiní nazí běháchu. Neb sú již někteří smysla zbyli, 117

Strana 118
protože se mnoho postili, chtíce, aby jim Buoh svú vuoli zjevil, ano je byl dábel přelúdil. Potom kněze Martinka na Tábor pozváchu, a tu se s ním hádáchu. Potom musil v kostele státi a na kazatedlnici odvolati. Potom jim tu nedáchu býti, až musiechu do jednoho lesa jíti. Proti Dražicóm nad řekú tu opět chvíli bydléchu. A když to Žižka zvědě, ihned na ně jede, a zjímav do Klokot je vede. Tu dlúho s nimi pracovali, aby svého bludu ostali; ale druzí nikoli nechtěli, až jich tu čtyrmecítma upálili. Ale ještě jich mnoho bylo na Bernatické hory uteklo; ti tu opět bydléchu, a zjímavše je i... (chyba v rukopisu). O naháčích. Tehda jiní, kteří utekše zuostali, na Valovský les se brali, blíž od Stráže na jednom ostrově byli, a tu (se) byli ohradili. I počéchu odtud mordovati, lidi, muže, ženy i děti v kolébkách zabíjeti. Najprv v Veselí jedné noci městečko zapálili, a tu šestnáct mužův zabili. Potom v Rečici, v Plesiech a v Stráži mnoho lidí zbili, a jich domy spálili. Šorce z Valu, panoši dobrého, jali, 118

Strana 119
na ten ostrov s sebú vzeli, potom jemu hlavu stěli, a do řeky uvrhše, za nohu přivázali. Tento obyčej mějíchu, nazí všickni muží i ženy chodíchu; skupíce se potom spolu leháchu. A když tak mnoho zlého činíchu, a tak ohavně bydléchu, že nazí spolu tancováchu, panny i paní krásné mezi nimi bíchu: tehdy Žižka posla lidu oděného čtyři sta dobrého. Na tom ostrově je obehnáchu, ale oni silně se bráníchu; tu hajtmana Bořka Klatovského zabíchu. Potom jich vždy dobychu, a mnoho jich tu zbíchu a ostatek spálíchu. Tak to plémě pikhartské snide, potom tak mocně vzhuoru nevzdnide. 119

Strana 120
L c Letelse 120

Strana 121
sng "d ó VN AL proso U dm kore © © r ANIZeUOG 3 * > o N Áuea4 Qu 9 e | Ca AST ns = f^ = $C © eloHn a 3 _ Qo14ws4A ” o H lano uno4sg A Č © oss AON e R 1 č es Ulo o AN 3^0|84y, 29pe2p p x 5 ^» ( A 44nqu AN L JzwoJEJ! =, 3 3 3^0|g4y 10*q ~~ esa Jog APTE GG nu "rU S ta 3 o , ('woousfoús WÁJBIS NICIBY JÁT “Lo, X tdr1532 . 914089, 2 exqncxr[ tjuepaA fud f43,* "nzess ou2ys o -]sptu 009322, 02-nxsuno] E330 nosí uez pod esi) C L Zovl "8 Od 1343208 OHISL2AC3N RAJ CHáAS 2800 A 2VAS J3104HIS-ONSEORYL 

Strana 122
JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA 33 A tak Žižka rázným zákrokem zabezpečil další rozvoj města Tábora a definitivně odstranil zbytky selsko-chudinské počáteční převahy. Je nutné upo- zornit, že opět o pikartech slyšíme jen od odpůrců: nemáme tedy zase možnost rozlišit, co bylo skutečně v jejich učení a co bylo vymyšleno autory vyprávění. Ostatně už český překladatel Vavřince z Březové vy- slovil hned na několika místech při překládání své pochybnosti o Vavřincově hodnověrnosti. Na druhé straně je nutno zase přiznat, že leckterý výstřelek a přímo i jistý druh náboženského šílenství nebyly v tak vzrušeném období při mlhavosti celkové kon- cepce vyloučeny. Horečně se upevňující město Tábor se stává střediskem městského svazu, k němuž ostatní města přistupují dobrovolně nebo násilím: My, Jan Žižka, Chval z Machovic, hejtmani a správce lidu táborského, pravě českého v naději boží, napomí- námet vás pro boží umučení, všecky rytíře, panoše, měš- ťany i sedláky landfrídu plzeňského, abyšte se Pánu Bohu neprotivili více a přikázání jeho svatému ani těm čtyřem kusům spasitedlným, o kteréž my bojujeme s boží pomocí. A vy se jim protivíte a nás tisknete od toho dobrého a od 122

Strana 123
našich duší spasení. Nejprve od slova božího slyšení, druhé od těla božího a krve boží přijímání; sami tak přijímati nechcete a nám i jiným věrným bráníte. Třetí kněžstva na- dání, ježto byšte je měli rušiti jako kacířská, proti Pánu Bohu nadání těch bráníte a chcete na tom umříti a nebez- pečně smrt chcete trpěti v kacířství. Čtvrtý kus. Hříchy smrtedlné měli byste rušiti a tupiti a těch jste pomocni po- hříchu. Nejprv králi Zikmundovi uherskému, kacířskému králi, zrádci Pána Boha i čtení jeho svatého, násilníku panen i paní, mordéři, žháři, zhoubci jazyka českého, a s ním pánům Švamberkovi a Švihovským, Henrichovi Elstrberkovi, Kolovratům pomahali jste se jim postaviti proti Pánu Bohu i proti čtení a ustavení božímu a při- kázání. A chtí vás zavésti o vaše duše i o vaše statky a vámi chtí sobě před králem čest činiti, vy abyšte věrně sloužili a pracovali a o své duše přišli etc. I nedivíme se tomu, že kdož Bohu věren není, také lidem nebude. A tak třebať se jich vám vystříhati, aťby vás více nezrazovali o vaše duše; a takéť i nám to činí aneb činiti chtí, nebudeliť pomoci boží. Ale věřímeť Pánu Bohu našemu, žeť nás jich chytrostí a úkladův vystříže. A Pane Bože, dejž vám, abyšte z jich osidel také vypadli a k Pánu Bohu hleděli, jenž jest vám dal tělo i duši. A chtěli(-li) byšte, abychom nepálili a ne- brali i země nehubili, i čemu jste Pánu Bohu svobody ne- dali a těm čtyřem artikulím spasitedlným ut supra, o nichž jste prvé slyšeli? A k nám mluvili, že jim chtí svobodu dáti, a chválíce, že jest to dobré. A toť jsou selhali před tváří boží i před námi. Statečným hauptmanům a obci města Domažlického, 34 bratřím milým! Bože dejž, byšte se navrátili ku první lásce, abyšte hod- né skutky první činili. Bratří v boze milí! Prosím vás pro pána boha, abyšte v bázni boží jakožto synové nejmilejší trvali a nestýskali sobě, když od něho trestáni býváte; ale rozpomínajíce se na rozmnožitele víry naší, pana Jesu Krista, proti takovým zlostem, které se od těch Němců 123

Strana 124
dějí, statečně se postavili, vezmúc staré Čechy, ježto zatknúce klanici za škorni netoliko o boží při, ale i o svú bili sú se. A my pak, milí bratří! hledíce k zákonu božímu a k obecnému dobrému, větší snažnosť máme naložiti, aby kdož můž kej v ruku vzíti a kamenem lúčiti, vzhůru byl. A protož, milí bratří, věděti vám dávám, že lid sbíráme ze všech stran proti takovým nepřátelům a zhúbcím České země; protož i vy kažte kněžím, ať na kázání lid vzbuzují k boji proti takovému antikristu, a sami trhem volejte, ať všichni, kteří mohú pro starosť a mladosť, vzhůru jsú na každú hodinu. A myť k vám bůhdá brzy přijedeme; jedno mějte chleb, pivo, obrok koňům připravený, a všichni braň vojenskú; neb již jest čas netoliko proti domácím, ale i proti cizo- zemcům. Pomněte na váš první boj, ješto jste malí proti velikým, nemnozí proti mnohým, neodění proti oděným statečně bojovali; však ještě ruka boží není ukrácena! Protož doufajíce v boha, buďtež hotovi. Pán bůh rač vás posilniti. Datum Orlík f. VI. post nativitatis Mariae anno 1422. (Na Orlíku, 11. září 1422.) Jan Žižka z Kalichu zprávce lidu Táborského v naději boží. O městě Chrudimi. 35 Item téhož léta, ut supra, opanovavše Horu, Pražští táhli sou k Chrudimi Žižky s Táborskými na poli čekajíce. Kteřížto druhý den po svatém Marku před svatým Vitali- šem (26. dubna 1421) mnoho kostelův na té cestě spálivše, rokovali sou s panem Janem Městeckým, hajtmanem na Chrudimi, aby bez prolévání krve dal město v ruce Praž- ských. A když bez skonání rozešli se, na den svatého Vitališe vojsko pražské město vůkol osuli sou, přiblíživše se až na příkopy. Tomu porozuměv pan Městecký, že by odolati nemohl, v smlouvu všel jest a se pánu Bohu před velebnou svátostí pokořil nábožně, prose, aby jemu od- 124

Strana 125
pustili, že se jest pravdě boží protivil a v tom kraji že kláštery Pardidub, Chotěšic, Sazemice a mnohé kostely jiné vybíjel, táborské roty bořil a jim se protivil. O Vysokém Mýtě a Poličte, o Trutnovu, Dvoru a Jaroměři, Litomyšli. Item když sou opanovali Chrudim, Mýto, Poličku, Trutnov, Dvůr města s mnohými jinými hrady, též Lito- myšli, když biskup utekl, oblehli sou a bez mordu lidí obdrželi a obrátili vojsko k Jaroměři, městu dobře bez- pečnému a lidem branným dobře osazenému, kteréžto obehnali sou. V outerý po svatém Duše (13. května 1421) k němu šturmovali sou a hned toho dne příkopy do zdí obdrželi, však ne beze škody svých. Tehdá znamenavše obyvatelé města, že by odolati nemohli, srdečně prosili, aby toliko s hrdly mohli bezpečně odjíti. A učinivše slib, do města ve čtvrtek jíti dopustili sou. A tak všecky měšťa- ny s ženami až do košile svlékli a vyšedše z města mnohé ztopili a jiné na poli lid lotrovský spálil jest. Kněží druhého dne 21, kteříž nechtěli ke čtyřem artykulům svoliti, spálili, toliko tři živé zůstavili, kteříž povolili. A hajtmana pana Cernohorského javše, do Prahy dovedli a na rathauz v vě- zení zavřeli. Při dobývání toho města byli sou mnozí páni urození království Českého, Krušina, Bočkové Hynek a Jan, Městecký, pan Ceněk z Veselé, kterýžto s mnoha sty přitáhl jízdných a pěších. A tu na poli u Jaromíře poklek na kolena a jiní s druhé strany klečíce před velebnou svá- tostí těla pána Krysta, učinivše modlitbu povstali sou. Tehdá pan Jan, zprávce vojska, řekl ku panu Čeňkovi: „Pane Ceňku, poznáváte-li se v tom, že pána Boha roz- hněval jsi a zhřešil si proti němu i proti této obci Pražské, zstupuje z hradu Pražského a dav v ruce královské?“ Kterýž řekl: „Znám.“ A pan Jan řekl: „Prosíš-li aby pán Bůh i tato obec odpustila tobě?“ Řekl: „Prosím.“ A ihned pan Jan kněz konečnou zavřel smlouvu mezi panem Ceň- 125

Strana 126
kem a pány sobě spojenými a Pražskou obcí, tak však, aby do Prahy přijel a tu jemu konečně bude povědíno. I stalo se jest, že pan Ceněk na den Božího těla do Prahy přijel jest a tu s obcí konečně se smířil a korouhev, kteráž byla na pranéři zavěšena, jest složena a roztrhána. O městu Litoměřice. Item Pražané od Jaromíře do Prahy sou se navrátili, ale Žižka, hajtman táborský, s svým lidem k Litoměřicím se obrátil a osadiv jednu horu velmi vysokou, učinil na ní nějakou ohradu z srubu a dal té hoře jméno Kalich. A odtud Litoměřice obehnal jest. Pro kteroužto věc Lito- měřičtí pod bezpečným glejtem do Prahy přijeli a Praža- nům se poddali a prosili, aby to způsobili, aby Žižka od jich města odtáhl. K němužto Pražané spoluměšťany své ihned poslali, aby od dobývání města ihned přestal, že se poddali Pražanům. Ale on na to málo dbav a šturm pustil ne bez škody svých a neuposlechl, bit jsa odtáhl jest. O městu Rúdnici. Potom skrze Rúdnici protáhl jest a na tom dosti neměv, že vojsko jeho od arcibiskupa potřebami bylo opatřeno, kláštera díl zbořil a dům proboštův spálil, obrazům ne- odpustil, kalichy, ornáty odtud pobrav. Ale Pražané XXX dne měsíce máje se v město Litoměřice uvázali, a pana Hynka z Kolštajna hajtmanem učinili. V té chvíli stojí Praha vedená Janem Želivským, představitelem městské chudiny, i Tábor s Žižkou v čele v úzkém bojovém společenství. A obec tábor- ská je účastněna i na čáslavském sněmu (7. 6. 1421), i když ovšem ještě zdaleka nedosáhla té politické po- sice, jež jí v revolučním hnutí husitském příslušela. 126

Strana 127
36 My purkmistři, konšelé i obce Velikého a Nového měst Pražských; Konrad, boží milostí arcibiskup kostela Praž- ského a papežské stolice legat; Oldřich z Rožmberka, Ceněk z Vartemberka, odjinud z Veselé, Jindřich Berka z Dubé, seděním na Húsce, Oldřich ze Hradce, Hynek Krušina z Lichtemburka, Aleš Škopek z Dubé, odjinud z Dražic, Jan z Ralska, Mikeš z Zampachu, Jindřich z Var- temberka, Viktorin a Jindřich z Kunstatu, Heřman a Jan z Lancštejna, odjinud z Borotína, Jan z Lichtemburka, řečený Krušina, Jindřich Lacenbok z Chlumu, Václav ze Zvieřetic, Arnošt z Richemburka, Jan z Chlumu, seděním na Pihli, Vaněk z Jencšteina, Mikuláš Šlechta z Vald- šteina, Mikuláš z Mochova, Zdeněk Medek z Týnce, Jan Žižka z Trocnova, Zbyněk z Buchova, Chval z Machovic, Jan Roháč z Dubé, zprávce lidu a měst Táborských, Petr ze Svojšína, mincmeister na Horách, Janek ze Smilkova, Mikuláš z Barchova, Oneš z Měkovic, Milota z Chřenovic, Jindřich z Boharyně, Jan Košík z Lomnice, Markvart z Soběšína, Vlachen ze Slatiny, Prokop z Talmberka, Jan Kyjata z Zásady, Zdeněk z Lipky, Markvart z Chvalonic, Jan z Markvartic, Divóček z Kladrub, Jan z Rúdnice, Dobran z Kochovic, Zdeněk z Levína, Mikšík z Ulibic, Uzík z Bašnic, Jan Lemberk, Straník z Kopidlna, Jan Ohnieštko ze Smidar, Jan Biskupec z Třebovětic, Pavlík z Hořiněvsi, Procek z Třebnúševsi, s jinými pány, rytieři, panošemi, městy i obcemi, k zákonu božiemu a k nám příchylnými: vyznáváme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: že znamenavše mnohé, roz- ličné a veliké nesnáze, búře, záhuby, pálenie, násilé i jiné rozličné neřády v království našem Českém vzniklé pro nesvornost vuole, rozumu a žádosti ku pravdám světle písmem svatým ohlášeným, žádajíce vší naší pilností, jakožto dlužni jsme, ty neřády v řád, a ty búře v klid a ve svornost uvesti, a tady obecné dobré téhož královstvie napraviti a upevniti, učinivše a svolavše sněm obecný České země, všichni vespolek za jeden člověk na tom sněmu sě ustanovivše v takúto smlúvu a v jednotu vnik- 127

Strana 128
li sme a vstúpili, i mocí tohoto listu vnikujem a vstu- pujem: Najprvé, abychom těchto pravd božských dolepsaných svornú myslí a vší naší snažností hájili a bránili proti každému člověku, jenž by nám na nich anebo na které z nich kterýmžkolivěk obyčejem překážeti a škoditi mienil, a od nich nás mocí tisknúti chtěl; a je sami osobně s svými poddanými držeti a skutečně vésti (máme), lečbychom lépe písmem svatým zpraveni byli, kterémužby písmu mistři Pražští a kněžie odolati písmem svatým nikoli ne- mohli. Kterýchžto pravd rozum těmito slovy takto polo- žen jest a oznámen: Najprvé: aby slovo božie po království Českém svo- bodně bez překazy od křesťanských kněžie bylo zvěsto- váno a kázáno. Druhé: aby velebná svátost těla a krve pána našeho Jesu Krista pod oběma spósoboma chleba a vína všem věrným křesťanóm starým i mladým svobodně byla roz- dávána, podlé jeho ustanovenie a přikázanie. Třetie: že mnozí kněží a mnišie světským řádem panují nad velikým zbožím tělesným proti Kristovu přikázaní a na překazu svému kněžskému úřadu a k veliké škodě stavu světského, aby takovým kněžím to neřádné pano- vánie odjato a staveno bylo, a aby podlé čtenie nám pří- kladně živi byli k stavu Kristovu a apoštolskému. Čtvrté: aby všichni hřiechové zjevní smrtedlní, a jiní neřádové zákonu božiemu odporní, řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kázáni, a zlá a křivá pověst o této zemi České aby očištěna byla, tak aby sě obecné dobré královstvie a jazyku České- mu dálo. Páté: abychom krále Sigmunda Uherského, jímž sme a jeho pomocníky najviece zavedeni, i všecko královstvie Ceské jeho bezprávím a ukrutenstvím škodlivosti došlo převeliké, za krále ani za pána dědičného koruny České, jiež sě jest tú nehodností sám znehodnil, nikoli nepřijímali ani jměli, dokudž nás a jeho živosti najdále stávati bude; 128

Strana 129
lečby pán buoh ráčil, a vuole i hlas najprvé byli k tomu slavného města Pražského, pánuov Českých, obce Tábor- ské, rytieřuov, panoší, měst i jiných obcí Českých, kteříž a kteréž sú již přistúpili a ještě přistúpie ku pravdám arti- kuluov svrchupsaných: neb jest ten král zjevný tupitel těch pravd svatých častopsaných, písmem svatým jasně dolíče- ných, a vrah cti i osob jazyku Českého. Pakliby kteří páni a zemané, města nebo obce kterékoli, od jiných sě pánuov nebo zemanuov vytrhnúce ku pravdám božím příchylným, tomu králi nákladni a pomocni byli, buďto radú nebo skutkem, bez svolenie obce Pražské, pánuov, zemanuov i obcí jiných svrchupsaných, a to na ně dovedeno bylo dobrým svědomím, a jsúce napomenuti posly nebo listy jistými, toho hned skutečně neodpadli: tehdy aby ten nebo ti v pokutu dolepsanú upadli. Šesté, sme sě společně a jednostajně svolili, a vyvolili z sebe mužuov múdrých, stálých a věrných dvaceti: Oldřicha z Rozmberka, Čeňka z Vartemberka odjinud z Veselé, Oldřicha ze Hradce, Hynka Krušinu z Lichtem- burka a Jindřicha Berku z Dubé z pánuov; Jana z Kne- ževsi, Lideře z Radkovic, Pavlíka, Jana Charváta z pánuov Pražských a obce: Jana Žižku z Trocnova, Zbyňka z Bu- chova, Janka ze Smilkova, Mikuláše z Barchova, Milotu ze Chřenovic, Onše z Měkovic, Jindřicha z Boharyně, Francu z Rosentála, Vacka z Žatče, Matěje Pražáka ze Hradce na Labi, Petra Hostic z Kúřimě, k zprávě, k zřie- zení a k všelikaké zpósobě koruny a královstvie Ceského. Kterýmžto úředníkóm, zprávcím a vladařóm všem vespo- lek dali sme, a mocí tohoto listu dáváme, plnú moc a právo k zřiezení, ku poklidu a k všelikému země České upoko- jení i ukrocení všech potržek a nesvorností, i neřáduov všelikakých k stavování mezi obcemi i osobami v krá- lovstvie Ceském vzniklých anebo vznikujících. Slibujíce dobrú naší věrú, bezevšie zlé lsti, cožbykoli napředpsaní vladaři a zprávce společně a jednostajně, anebo k čemužby sě s obú stranú větší diel obapolně svolili, přistúpili, sjed- nali a vyřkli, anebo nám všem neb komu z nás co přikázali, 9 Boží bojovníci 129

Strana 130
to my všecko věrně bez meškánie přijíti, učiniti, splniti a poslušni býti máme; a zvláště v tom, kdyžbychme všichni anebo někteří z nás od těch úředníkuov anebo zprávcí napomenuti byli ku pomoci a obraně země aneb jiné kra- jině: tehdy slibujem osobně se vší svú pomocí vzhóru býti, a tu, kdež nám rozkáží, sě postaviti a jich rozkázanie naplniti. A tiem každý z nás jest povinen, lečby která hodná příčina v tom překazila, kterážby od těch vladařuov přijata byla. Ale vždy moc naše, kteráž muož od nás jmiena býti, aby vyslána a vypravena byla. Také jest zna- menitě svoleno, že ačby kto nechtěl k této umluvě a k arti- kuluom spasitedlným svrchupsaným přistúpiti, ten nebo ti k tomu mají připuzeni býti, a jej nebo je za naše nepřátely mieti, podlé nálezu svrchupsaných vladařuov. Dále jest společně svoleno, že neuchovalliby buoh kterého v tom času z těchto vladařuov, aneb žeby některý z nich obci sě nelíbil, tehda táž obec, z kterejž jest ten vladař, bude moci na jeho miesto jiného hodného tak movitého voliti a po- staviti. Také ti úředníci svrchupsaní mají v svých ne- snazšich věcech, kterýchžby sami rozděliti podlé zákona božieho nemohli neb neuměli, dvú duchovní, totiž mistra Jana Přibrama a kněze Jana kazatele mezi sě povolati, a jich dobrú a řádnú zprávu slyšeti, a každému řád a spra- vedlnost učiniti. Dále také znamenitě jest toto přičiněno, aby ti jistí vladaři a zprávce moc svrchovanú od nás jim společně danú toliko do sv. Václava nynie najprv příštieho měli a nic dále; lečbychom v tom času krále pánem bohem došli, tehdy každý stav svrchupsaný při svých řádiech a svobodách má ostati; tak aby čtyřie artikulové spasi- tedlní svrchupsaní v tom byli od každého stavu zachováni, lečby na to znova všech nás zvláštnie a jednostajné svolenie ustanoveno bylo od pánuov a obcí svrchupsaných. Také jest společně svoleno, aby byl uložen společní sněm všech kněží starších po království Českém, kteříž lid zákonem božím zpravují, a tu aby knězem arcibiskupem, mistry a kněžími byl vešken řád kostelní ustanoven, ne- řádóm a výtržkám všelikakým ku poražení a zkažení. Pod 130

Strana 131
kterýžto řád kostelní všeckno kněžstvo i žákovstvo v krá- lovství Českém jednostajně a svorně má podniknúti a pod- stúpiti; a jestližeby sě který kněz vytrhl a z řádu vystúpil, chtě jinak vésti neb kázati, ten ode pánuov a obcí nikoli pro své výtržky nemá trpen býti, než ihned má odeslán býti k úředníkóm arcibiskupovým. Také toto jest znamenitě přidáno a ustanoveno i svole- no, že všichni páni, rytieři, panoše i obce, kteříž v tomto listě nejsú jmenováni a popsáni, a kteříž potom ku prav- dám božím a k nám chtieti budú přistupovati, ti všichni ve všechny kusy v tomto listu hlavniem uložené podnik- núti mají a podstúpiti, listy svými s pečetmi visutými ku potvrzení sě ku pokutám v tomto listu uloženým zavázati, tak jakoby jich jména křestná v tomto listu úplně byla sepsána a jmenována. Slibujíce všechny kusy v umluvě svrchupsané položené i každý z nich vésti, držeti a sku- tečně zachovati úplně a docela, pod ztracením cti a viery našich, kteréž sě tiemto listem bezevšeho na nás vyznánie odsuzujem, a aby zbožie i statkové naši na obecné dobré připadli, jakoby v zemských dskách byli zapsáni, a pod věčným vypověděním z královstvie Českého, jestliže- bychom na čem, jehož bože nedaj, který kus přestúpili svrchupsaný, a toho opraviti vedle nálezu vládařuov na- předpsaných nechtěli, a to na nás očitě hodným a řádným nálezem aneb svědomím bylo dolíčeno a světle dokázáno. A tomu všemu na potvrzenie a lepšie jistotu pečeti sme naše vlastnie s naším dobrým vědomím k tomuto listu přivěsili. Jenž jest dán v Čáslavi, na obecném sněmu, léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřista v jeden- mezcietmém létě, tu sobotu post Marcelli. (1421, 7. června). A uvnitř na Táboře zatím pokračuje upevňování města. Obráží se to také v synodách, jež mají dát politické a náboženské organisaci nového města nový řád. 131

Strana 132
Usnesení kněží táborských, učiněné v obcích, podříze- ných jejich vedení, proti všem nepořádkům, které v nich vznikly mimo záměr a úsilí věřících. Kvůli těmto nepořádkům, vzniklým proti záměru a úsilí zmíněných lidí, vždy táborští kněží chtěli, pokud to bylo v jejich silách, aby se tito lidé v celku i v jednotli- vostech bedlivě řídili nejprostším a naprosto dostačujícím zákonem Božím a aby se všelijaké nepořádky podle něho opravovaly. Proto mezi sebou měli více porad: jednu v městě Písku léta P. 1422 v čase masopustním, druhou na hoře Hradišti, zvané Tábor, 1. P. 1424 v oktávu zmrtvýchvstání a třetí v Klatovech téhož roku kolem sv. Martina. A na těch schůzích proti všem nepořádkům, to jest proti těm, které vznikly mezi zmíněným lidem proti společnému úsilí jich všech, přemýšleli a uvažovali, že pro opravu těchto přestupků vystupuje mnoho lidí duchovních i světských; i vydali co nejvíce článků a rozhodli, že je budou hlásat ve všech svých obcích a že se budou snažit vždy a pokud budou moci zamezit zmíněné nepořádky, ať už vznikly ve zmíněných obcích jakkoli. A tyto zazna- menáníhodné články z těch zmíněných kněžských schůzí nechť jsou zde vloženy. Za prvé: Kněží táborští uvážili přestupky některých kněží při uvádění a výkladu Písma svatého, z nichž si pak mnozí lidé mohli brát záminku ke své samovládě, ukrut- nosti, lakotě a jiným nešvarům, a rozhodli a uradili se mezi sebou: Evangeličtí kněží ani jiní věrní křesťané nemají čísti zákon Boží, knihy Mojžíšovy ani knihy proroků a evange- listů podle svého vlastního rozumu a chápání; ani nemají vykládat, jiné učit nebo nevhodně k místu a času uvádět proroky; ale mají si brát pravé poučení ze samého Písma svatého a velmi bedlivě rozvažovat, aby neodporovali některému místu z Písma svatého a aby smysl, který z toho vyberou, stavěli na dobrý základ, srovnávajíce jej pilně s životem a učením Krista a svatých apoštolů. K tomu pak přidali: v kázáních kdekoli konaných mají 37 132

Strana 133
se zmínění kněží co nejbedlivěji vystříhat nevhodného uvádění Písma svatého ke každé látce, aby tím nekazili slovo Boží; a kdyby to některý kazatel přece jen učinil, ať ho sami posluchači poučí a opraví, a bude-li třeba, ať ho přimějí k veřejné opravě. Za druhé: Uvedení kněží seznali, že se někteří kněží zapletli do světských věcí, a to ne se všeobecným svolením a na radu ostatních, ale na újmu svého úřadu a podle svého vlastního rozumu; a že tím k urážce a pohoršení druhých překročili meze svého stavu a že pro ten přestupek podlé- hají trestu za irregularitu; a proto mezi sebou rozumně rozhodli: Žádný kněz Kristův ani nikdo opatřený jiným vyšším svěcením nemá a nesmí osobně nikoho zabít nebo zranit nebo, což jest podle apoštolského zákona méně, nikoho, třebas nevěřícího, podle obecného zákona bíti; nesmí sám bojovat, řídit válečné šiky, přehrozně vyzývat k válčení a zabíjení; nesmí nijak lehce páchat ukrutnosti ani ne- rozumně omlouvat ukrutnosti spáchané světskými lidmi a zapovězené kněžími; ani pronášet kletby a krutá slova, ani nesmí podněcovat a vybízet lidi ke krutosti; smí však být přítomen spravedlivým bojům za věc Boží a má vybízet bojující, aby spravedlivě a bohabojně jednali. Za třetí: Jmenovaní kněží viděli, že se mnozí dopouštějí přestupků v lakotě a především ve věcech válečných, a proto se rozhodli prohlásit: nikdo nemá počínat ani vést války křesťanské, leč když to Nový Zákon dovoluje a zá- konně zřízená moc k tomu vybízí; není-li však takové moci, zastupuje ji v tom povinně a řádně křesťanský lid nebo kdokoli jiný, vybídnutý Duchem svatým a vedený spravedlivou příčinou; a tyto války nemají být vedeny proti nikomu jinému než proti ničitelům víry, utiskovate- lům nevinných nebo odpůrcům a zhoubcům země i obce nebo proti jiným zatvrzelým a zločinným porušovatelům Božího zákona, kteří nemohou být zkroceni a zbaveni zatvrzelosti jiným mírnějším způsobem. Přitom však má být v boji pokud vůbec lze, zachová- 133

Strana 134
váno toto pravidlo: nepřítel se má v boji zabíjet jen z nut- nosti, ne ze zvůle; bojující mají být prosti touhy škodit a krutě se mstít; mají být prosti nemírné a nepřekonatelné touhy po výpadech, loupežích a podobných věcech, jak to vysvětlují a vykládají svatí doktorové, věrně znalí Zákona; ve válkách, ať jakkoli spravedlivých, nemá lid cizí majetek spravedlivých a nevinných ani škodlivě napadat, ani se ho dotýkat, ani lakomě brát, ani jakkoli ničit podle apoštolova naučení: nemají se činit věci zlé, aby vyšly dobré. Ačkoli tedy řečení kněží vydali toto naučení o vedení války, přece připustili, že světským lidem je dovoleno bojovat s nepřáteli se zřetelem na příčinu, cíl a způsob války. Příčina: ať je vedena pro obranu víry, a ne pro nicotnost světskou. Způsob: ať je vedena mírně, s úmys- lem usilujícím o smíření, může-li být toto pravidlo ve válce zachováno. Není-li však možno přiměti nepřítele k míru, je třeba mít na zřeteli cíl, který jest láska, a způsob jednání i trpění; tak totiž, že bojující opravdu miluje toho, proti komu bojuje, a je vždy připraven opustit tuto cestu, kdyby nepřítel skutečně chtěl nastoupit cestu pravdy. Poněvadž však takové umění válečné je nebezpečné a ne- snadné, vždycky řečení kněží říkávali, že by byla bezpeč- nější cesta bojovati duchovně; ne ohánět se mečem, ale prosit za nepřítele Boha a při vyjednávání snažně vybízet nepřátele ke svornosti; a při této domnělé pošetilosti třebas vytrpěti smrt. Za čtvrté: Jmenovaní kněží přihlédli k přílišnostem v trestech a rozhodli se prohlásit: ani při odsuzování vinníků ani při trestu smrti nemá být prováděn Starý Zákon jakožto takový v jednotlivých svých rozsudcích; ani nemají být prováděny a uváděny zákony lidské, proti- vící se evangeliu; ani sám trest smrti nemá být proveden na nikom a pro žádnou vinu prostřednictvím zákonné moci, leč tam, kde a pokud v případě nezbytnosti dovoluje Nový Zákon trestati smrtí a kde k tomu radí a potvrzuje to; není-li však takové moci, zastupuje ji v tom lid nebo kdokoli jiný, vybídnutý Duchem Božím; a tak, aby se 134

Strana 135
Starý Zákon zachovával při rozsudcích jen potud, pokud to dovoluje Kristus a pokud to původní církev uznává a ve skutečnosti zachovává, aby však přece kromě zmíně- ných věcí bylo zachováno šestnáct vlastností lásky a samo pravidlo přírodního zákona: co sobě nepřeješ, to vědomě nečiň jinému. Za páté: Viděli, jak takřka všechny obce, které se pova- žují za spojence Zákona Božího, divně a nelidsky soužily lid kolem sebe, tyransky a pohansky jej utiskovaly a bez milosti od něho vymáhaly poplatky, kterým říkají „holdy“ — a to bez rozdílu i od nejvěrnějších, ačkoli někteří z nich zachovávají stejnou víru s nimi, snášejí spolu s nimi vá- lečná nebezpečí a jsou od strany odpůrců krutě sužováni a olupováni. Proto se řečení kněží usnesli a rozhodli oznámit podřízeným obcím: vymáhání platů, obecně nazý- vaných „holdy“, jest mezi křesťany velmi nebezpečné a a vratké, zvláště tam, kde jsou sedláci, věrní pravdě, nuceni dávat platy protivné straně a kde vymahatel neb vyma- hatelé nemohou zmíněné sedláky ani chránit, ani bránit; má však snad býti trpěno, jestliže sedláci za hrozícího ne- bezpečí dobrovolně snášejí a dávají vyžádanou pomoc vy- mahateli neb vymahatelům, aby je mohli hájit proti straně nepřátelské pravdě; má se to však díti tak, aby vyžádané a dané podpory nebylo vymahatelem neb vymahateli po- užito pro vlastní potřeby, nýbrž pro dobro obecné a k há- jení pravdy. Za šesté: Zmínění chudí lidé, ač namnoze pravověřící a věrní, utrpěli mnoho škod a ústrků od některých z těch obcí jenom proto, že museli dávat tyto platy a jinou pomoc protivné straně. Když prý dávali poplatky tyranům, zna- mená to prý, že souhlasili s jejich jednáním a podporovali je ve zlém. K odstranění toho se jmenovaní kněží rozhodli prohlásit: věrným nemá být působena žádná škoda pouze proto, že z donucení a nikoli ze své vůle dávají platy straně, jež nesouhlasí s pravdou, když se tak chtějí vyhnout násilí, totiž tomu, aby jim odpůrci nepřekáželi ve věcech, týkajících se víry a spásy. Spíše však má být takovým lidem 135

Strana 136
od křesťanů poskytnuta pomoc, aby nebyli napadáni ani domácími, ani cizími odpůrci. Neboť věříme, že tak učil Kristus. Rovněž neznamená, že by někdo souhlasil s vládou tyrana, dává-li mu něco z věcí časných nebo mu poskytuje nějakou tělesnou službu. Stačí, že křesťan dává mocnářům poplatky k tomu, aby činili dobro, a ne aby provozovali tyranství. A takový chvalitebný záměr není roven tyran- ství, ale skutku dobrému; neboť pak by nikdo neproka- zoval druhému dobrodiní, když by nebyl jist, nemůže-li si obdarovaný vzít z toho příčinu k hřešení. Kdyby však bylo vskutku pravděpodobné, že odnětí časné pomoci zničí moc tyranskou nebo nevhodnou, má každý s tímto záměrem odnímati statky podle své vůle, beze škody pravdě a podle své možnosti, má však přitom zachovávat moudrost a opatrnost. Za sedmé: Nadto shledali, že někteří lidé z jmenovaných obcí napadali příliš krutě protivníky a jejich poddané, třebas to byli pravověřící a věrní; a všelijak sužovali ženy, třebas přály pravdě, a to jen proto, že měly muže na straně protivníků; že také nechtěli žádným způsobem zanechat stíhání těch, kteří by chtěli ustoupit od boje proti pravdě a proti věrným a chtěli by veřejně beze všeho klamu a lsti vyznat, že nikdy nechtějí kaceřovat některý ze čtyř článků, za něž bojuje celé království, ani svým poddaným jakkoli překážet v jejich plnění; proti těm, kteří by chtěli vyznat, že dají na svých statcích věrným kněžím svobodu v hlásání těchto pravd podle jejich úřadů; že budou překážet a brá- nit všem veřejným špatnostem mezi svými poddanými; že nebudou ani přijímat, ani podporovat k své škodě nepřátele hlasatelů pravdy; že svým poddaným nedovolí, aby hlasa- telům pravdy tajně škodili; ani že nebudou zapovídat poddaným, aby jim v případě hrozícího nebezpečí v Boží při poskytovali vlídnou pomoc. Nebo že napadají ty, kdož si přejí v čase bouří, které nyní vládnou, zůstat nestranný- mi až do jejich konečného rozhodnutí, poněvadž jsou nerozlučitelně vázáni. 136

Strana 137
Proto se jmenovaní kněží rozhodli oznámit uvedeným obcím: ať si bez příčiny nedělají z přátel nepřátele; ať nedorážejí násilím na protivníky, kteří by snad mohli být přivedeni mírnou cestou k tomu, aby s pravdou souhlasili, jí se přidrželi a jí neodporovali; a ať o nich nemají tak zlé podezření, jako by nebylo nižádné naděje v jejich obrácení k Pánu. Ať také pro uvedenou příčinu neznepokojují věrné manželky pánů, panošů a jiných, které mají muže na straně protivníků, jestliže neposkytují pomoc svým mužům, ale pomáhají hlasatelům pravdy a nezbraňují svým poddaným jít s nimi podle příhodnosti času a místa v Boží při a pro obecné blaho; a ať neolupují dobré a spravedlivé poddané pro hříchy jejich pánů. Za osmé: Viděli, že někteří z jmenovaných obcí leckdy nedbají toho, aby si dobývali živobytí vlastníma rukama, ale kde mohou, chtějí se živit jenom z cizího; že podnikají nedovolené výpravy jenom proto, aby jiné olupovali; že někdy násilím nutí i jiné, aby s nimi vycházeli. Proto se jmenovaní kněží usnesli, aby se všem takovým oznámilo: nezdá se být ani spravedlivé, ani výhodné pro dosažení blaženosti, aby mužové věrní a pracovití měli být nuceni vydávat se do boje na vyzvání bez obecného souhlasu a aby jen kvůli loupení napadali kraje, krajiny neb chudé poplat- níky protivné strany; a aby se po strávení kořisti navraceli k podobnému dílu, ať už jsou napadaná území, krajiny neb chudí uvnitř tohoto království nebo mimo ně. Nadto: aby nebylo přičítáno kněžím, že se tak děje krajinám, zemím a chudým. A také aby se nevydávala velebná svátost pohrdání a posměchu, když se jistotně zjistí od duchov- ních, že taková výprava byla vykonána především za zmí- něným účelem a proto, aby byli jímáni chudí lidé kvůli výkupnému, jež si od nich vymáhá násilím, když je neplatí dobrovolně; proto se nemá vykládat ve zlé kněžím, kteří opravdu brání takovýmto ohavnostem a přestupkům proti zákonu Božímu, jestliže se nevydávají na takové výpravy s velebnou svátostí oltářní ani jim při návratu nevycházejí 137

Strana 138
vstříc. Toto vše má být zachováno tak dlouho, pokud se jme- nované obce neopatří mezi sebou něčím lepším a jistějším. A konečně za deváté: Poněvadž mnozí chybují v otázce svátosti oltářní, rozhodli takto: v otázce této řečené svá- tosti oltářní sluší se častěji činit rozdíl mezi chlebem obec- ným, chlebem svátostním, chlebem živým, věčným a ne- beským; a má se dbát, aby se neobracelo Písmo, které se do účinku hodí na chléb živý, nebeský a věčný, stejně na chléb svátostný, aby z toho lid neupadal do modloslužeb- nictví a nevzdával poctu, náležející pouze Kristu, svátost- nému chlebu, jako by s ním byl povahou jednostejný. Aby se také nepřekrucovalo Písmo na chléb obecný tam, kde se mluví o chlebu svátostném. A zvláště budiž lid poučen o chybných výkladech slov Kristových, když pravil o chle- bu svátostném: berte a jezte, totoť jest tělo mé; a o víně: totoť jest krev má, aby totiž nebyl onen chléb ztotožňován s tělem Kristovým ani hmotně, ani tělesně, ani mocnostně, to jest se všemi vlastnostmi jak základními, tak přidanými, které totiž provázejí v nebi toto vlastní tělo Kristovo. Aby se netvrdilo, že jest toto tělo v chlebu svátostném; nebo aby se nevěřilo podle oněch mínění Kristových učedníků, kteří jej opustili, že se tělesně požívá. Nebo jako by ukazo- vací zájmeno, totoť ukazovalo na něco jiného než na chléb a víno; nebo jako by se svátostí bylo spojeno plné božství jako v Kristu. Připojili však důrazně, že při rozlišování těchto jmenovaných jednotlivých chybných výkladů má být dbáno toho, aby se nedala lidu příčina málo si vážit svátosti neb se jí jakkoli rouhat. Lid má být také vybízen, aby se, maje s Kristem ve všem dobrém všemožný podíl, častěji scházel podle apoštolského výroku, aby častěji po- korně přijímal tělo a krev a povzbuzoval se přijímáním svátosti oltářní na památku utrpení Kristova. Těmito všemi výroky, na nichž se zmínění kněží usnesli a které vyhlásili ve svých obcích, i mnoha jinými, které jsou zde pro krátkost vynechány, se zmínění kněží pokou- šeli vždy, a pokud byli s to, překazit zmíněné nepořádky, jakkoli vzniklé mezi jejich lidem. 138

Strana 139
Od té chvíle, co táborští kněží odložili z důvodů po- sledně uvedených obvyklé a lidskými zvyky uznávané ozdoby a mešní obřad, užívaný podle římského způsobu, vytrpěli pro to nemálo napadání a nepřátelství od mistrů, zvláště Pražanů a jejich spojenců, jak to může být z výše psaného zřejmo každému, kdo chce pozorovat. Tedy roku 1421 od narození Páně, po velkém hádání zmíněných kněží s Pražskými mistry, které bylo v domě urozeného pána Petra ze Svojšína, řečeného Zmrzlík, před jistými pány, především panem Oldřichem z Hradce, řečeným Vavák, Janem z Dubé, řečeným Roháč, Janem, řeče- ným Lacenbok, hejtmany táborského vojska a za pří- tomnosti mnoha lidí bylo nakonec prostřednictvím pánů a hejtmanů uloženo oběma stranám, aby každá z nich pro- myslila a složila bezprostředně během jednoho měsíce od tohoto dne své spisy v radnici Starého města pražského do rukou purkmistra, který byl zvolen pro tu dobu, a jiných lidí z obou stran, tehdy k tomu ustanovených. Kterýžto příkaz táborští kněží vyplnili. Snaha odstranit zbytky chiliasmu a vtisknout kypí- címu životu nového města pevnou páteř, řád a po- řádek vystupuje z těchto snesení zcela zřetelně na povrch. Stejně si vede i Jan Žižka z Trocnova, který vytváří z táborských oddílů dobře organisované vojsko, šířící vojenskou slávu Tábora v četných vítěz- stvích. Na konci roku 1421 po druhé Praha (stále ještě vedena Želivským) zavolala Tábor na pomoc. A znovu se šikují táborské houfy a v čele s Janem Žižkou jdou bojovat po boku Pražanů proti vetřelci a společnému nepříteli — králi Zikmundovi: 139

Strana 140
Tažení krále do Jihlavy. Item když páni urození i panoše země Moravské, kteříž se pravdy přídrželi, čtyř artykulův se odpřisáhli kromě toliko dvou pánův Haška z Ostroha a pana Václava, syna pana Petra z Strážnice, král Zykmund se pány té země s množstvím lidu 60 tisícův jízdného a pěšího lidu do Jihlavy přijeti tvář svou obrátil, aby opět Horu skrze zraddu ztekl. To slyševši vojsko pražské, kteréž tehdáž u Čáslavi a u Hory leželo, požívaje zdravé raddy zname- nalo, že pro malost lidu svého nemohlo by odolati tak veliké moci. Pro kteroužto věc města osadivše skrze Hradec Králový na den svaté Kateřiny do Prahy navrátili sou se. A ihned konšelé vyslavše posly a listy k Žižkovi a bratřím Táborským i ke všem jiným městům a sedlákům (O věrní cepníci, naspoř vás pán bůh!), kteří se pravdy boží přidrželi, poslali, rozeslali, aby k potkání s králem kacířským do Prahy přijíti a přijeti nemeškali, jestliže mi- lují víru a čest a svobodu zákona božího a k tomu hrdla svá s statky svými. 38 Tuto bratr Žižka do Prahy přijat s velikou poctivostí a slavností. Item když sou běžaly do rozličných krajin Ceské země poslové, první den měsíce prosince bratr Žižka, ačkoli slep na obě oči, s svými bratřími a sestrami, vozy, jezdci, pěšími, kněžími podle obyčeje jich svátost velebnou těla pána Krysta nesoucími do města Pražského s zvoněním na rathauze, v kostelích u veliké zvony, a v potkání jim kněžím a lidu obecného obojího pohlaví též s velebnou svátostí vyšlo, jako kníže země poctivě jest přijat a špíží hojnou opatřen, aby věrně stál podle Pražských ukrutného krále z země k vyhnání. Kterýžto bratr Jan Žižka o mnohé věci rokuje, se všemi svými, s Pražskými na den Početí matky boží panny Marye s svými k Hoře táhl jest. Jehož dne druhého Pražané s svým lidem následovali sou. 140

Strana 141
O příjezdu bratra Žižky do Hory. Horští bratra Žižky čijíce příjezd, proti němu vyjeli sou jezdecky, činíce se zevnitř, že by jim byla vděčna Tábor- ských příjezda, jemužto vnitř repcíc v srdci utrhali, a ne nadarmo. Nebo sou věděli táborský lid neskrocený, k vzetí hotový, k zabití silný a kněží jich řádu žádného v službách mše svaté nezachovávajíc. O sloužení mše Táborským obyčejem jich kněží. Protož přihodilo se, že na zajtří kněží táborští do kostela svatého Jana vešli sou a obyčejem svým mše působili, k nimžto se mnoho lidu Horského sešlo dívati se žádajíce. A když sou viděli jednoho ze všech kněží beze vší přípravy kostelní v vlastním oděvu žádného, obyčejného řádu kněž- ského nezachovávajíce, mše sloužiti, ale toliko hlavu k zemi skloniti a zadek zdvihnouti na malitký čas, jako by mohl Otčenáš zříkati, a vstana slova posvěcování ihned nad chlebem říkati a v číších kterakkoli zlámaných, želez- ných neb čistcových i dřevěnných krev boží posvěcovati, vysokým hlasem: „Pán náš Ježíš Krystus když jest večeřel, vzav chléb žehnal“ etc. a tak oběť, kterouž v ruce držel, lámajícího, takovým jelikožto k lidu neobyčejným posvě- cováním dokonávajícího, nejprvé sám přijal, potom kněží přistoupíce, každý sám sobě bral, a potom bratřím a ses- trám na různu klečícím rozdávali, tak že jeden tělo boží a druhý krev boží beze vší poctivosti, kteráž sluší na tak velebnou svátost, lidem rozdávali sou: to vidouce lidu obojího pohlaví, více na Češích horšili sou se, plijíce na zemi s reptáním z kostela šli sou a mezi sebou přemlouva- jíce pravili: „Nyní věříme, což sme do této chvíle slýchali, že Čechové jsou praví a nejhorší kacíři a hodni sou, aby se jim každý křesťan věrný protivil.“ A od té chvíle králi Zykmundovi náchylni a tím horlivěji jeho příjezdu žádali sou. 141

Strana 142
O páních českých slibujících králi, že ho chtí za krále přijí- mati a jemu pomoci býti. Item téhož času král Zykmund v Jihlavi s svým lidem bojovným ležal a Ceněk z Wartmberka, Jindřich Rožm- berský, Vilém Zajíc, Jan Městecký, Půta a mnozí jiní páni urození čeští pod bezpečným gleytem přijeli sou k králi a víru jemu slíbili, že za krále jeho příjíti chtí a jeho rady i pomoci se přidržeti, však aby přestal od pálení království i obyvatelův téhož království i také kažení a hubení. To učiniti slíbil. Ale však slibu v ničemž nikdá nezdržel a ne- naplnil, ale zlé k zlému přispořuje vojsko své skrz Hum- polec k Hoře a skrz Ledeč obrátil se pány jmenovanými. Všecky lid jeho ukrutný přátely i nepřátely nekřesťansky hubili, vsi, městečka, hrady ohněm pálili, ženám, pannám, násilé činili až do usmrcení, malitkým dítkám ruce, nohy sekali před očima jich matek a matky jich s jinými ženami obnažujíce před sebou jako hovada hnali sou a některé za prsy na koly, na plotě zavěšovali. O nešlechetný a ohyzdný lid krvavý, kterýžto ani plakání, zdýchání, zalýkání bolest- ného, slzí hojných vylévání ani mládátek kvílení k milosr- denství mohlo nakloniti a obměkčiti! Ale pohanův, Tur- kův ukrutnější všecko což nejhoršího mohli, činili, a to pro prohřešení proti milému Bohu, to s veselím rouhajíce se činili sou mnějíce, že tím Bohu slouží a vděčnost činí a skrze to že hříchův odpuštění obdrží. O kníže nesmyslné! Proč domácí své, kteréž by měl obhajovati, brániti pohanským obyčejem hubíš a jim se protivíš? Proč v hnízdo vlastní tancuje kliditi nepřestáváš? Proč neviňátek krve prolévati nepřestáváš, kterážto v krát- kém času před stolicí soudce nejspravedlivějšího na tě žalujíc pomstu hroznou uprosí? Proč shladiti ty, kteříž pro zákon Boha svého mříti, usiluješ? Počekaj málo a pohleď, že pán bojícím se sebe dá svou svatou pomoc a tebe, kterýž doufáš v množství lidu, v malém počtu tě samého porazí a k utíkání připudí a za krev boku svého vylitou, kterouž zahladiti, požívati věrným na pamět jeho nevin- 39 142

Strana 143
ného umučení usiluješ zrušiti, tvých ukrutných šelm v krát- kém času psi vzteklí krev tvou budou střebati. Protož obrať se jako Ezechyáš k stěně a poznej, že tvrdo jest tobě proti ostnu se zpěčovati, a čině pokání přestaň tak mnoho zlého činiti proti bohu a jeho voleným! Vytažení bratra Žižky k tvrzi Tábor řečené, aby se tu okolo ní položili proti králi. Item když řeč zvučná do Hory přišla, že by král k Ledči přitáhl, bratr Žižka s Táborskými a Pražany pole vzali aneb na pole vytáhli a nad Horú tvrz řečenou Tábor, od krále v nově ustanovenou obklíčili a okolo ní se položili, příští králova tu čekali. A když král některak přijíti prodlé- val, do Čáslavě poslali. Pan Boček, pan Hašek, pan Václav, syn páně Petrův z Strážnice, páni čeští a moravští, osadivše dobře Čáslav do Hory se navrátili a na den svatého Tomáše (21. prosince 1421), jenž byl den nedělní, ráno po mšech kněží na kázáních oznamovali, že páni urození s Žižkou, s Pražany rozkázali, aby biřicové po ulicech volali, aby všickni byli hotovi povstati na pole proti králi a víru, kterou sou pro obranu pravdy čtení svatého Pražanům slíbili, aby ji neporušitedlně držali, a aby strachu krále při- bližujícího se nebáli; nebo jestliže ten slib a víru zachovají, že všickni páni, rytířstvo i všecka vojska hrdel svých podle nich prvé chtí nasaditi, nežli je opustíc, od nich odjeti. A projedše maličko, zvonivše k šturmu vzhůru, zůstavivše minemejstra vyjeli sou tou branou, kteráž od Kouřima. Přibližování krále k pražskému vojsku. A když sotva dvoje hony od Hory odtáhli, král s svým vojskem, v mnohých houfích počal se k vojsku pražskému přibližovati. Ale v královém největším houfu mezi množ- stvím jízdných mnoho set volův bylo zavříno a obklíčeno, 143

Strana 144
40 aby Pražané vidouce tak veliké množství byli spíš přestra- šení a k utíkání popuzeni. Ale pán bůh všemohoucí, kterýž v se úfajících nikdy neopouští a bez pomoci nenechává, zvlášt kdož proň rytěřují, stálost úmyslu přidává a posil- ňuje; nebo nižádným obyčejem strachem nejsou z toho množství poraženi; pole udělavše a se vozy otočivše, ze všech stran všecky pěší i také Horské, kteříž ku pomoci jim přišli, a jiní také aby se podívali, které vojsko obdrží, mezi vozy s cepami a s oružím zřídili a zšikovali a mnoho děl k střílení připravili. A když sou kněží učinili malitké napomenutí, všickni na zem padli, a k bohu srdečně plač- tivě motlitby vylévali. A z motliteb povstavše, mnoho nových rytířův nadělali, aby tím statečněji a směleji pro obranu pravdy se postavili. A mezitím proti králi se při- pravovali a braň v svých rukou chutnali. A když někteři houfové královští chtěli se k vozům šturmem pokusiti, s velikou škodou od děl sou odehnáni. Takové nešlechet- níci harce strojili a útoky k vojsku pražskému, až noc při- šla. Mezitím když sou tak spolu obyčejem rytířským, mnoho set od Horských, kteříž sou byli od Hory utekli, branou Kolínskou do města s nimi jsou zrádně vjíti do- puštěni. Téhož léta před vánoci král Sigmund uherský opět vtrhl do země české vojensky s velikým lidem, i pálil okolo Hory a Čáslavi; a bratr Žižka proti němu vytrhl z Kolína. A král když jest přijel do Hory, tu jest staršie Horníky zjímal a přivázav je za provazy k vozuom, vypáliv a zhubiv Horu, v úterý na středu po Božiem křtěnie (6. ledna 1422), i jel s nimi pryč. Pražané a Žižka táhli za ním, i porazili jej u Habru. A odtud král s svými táhl do Německého Brodu; sám se tu nezastavil, než táhl před se. Pak šturmovali v pátek (9. ledna 1422) po Božiem křtění k městu a v sobotu (10. ledna 1422) dobyli Brodu Německého; a kteréž král tu zuostavil, ti sú zbiti a zjímáni a město bylo vypáleno. A zbili lidí v městě a v předměstí na patnácte set. Tu byli zjímáni pan Záviš Černý, rytieř zjezdilý, pan Hynek Cervenohorský, Borovský rytieř Po- 144

Strana 145
lák, Mrvice rytieř a viece. Těmi vyvadili své vězně, totiž pana Hlasa, pana Kostku etc. Léta božieho 1422 král Sigmund uherský opět vtrhl vojensky do Čech s velmi velikým lidem Uhruov, Něm- cuov, Čechuov a Moravanuov na padesáte tisícuov a při- táhl k Hoře. A v ty chvíle bratr Žižka byv u Hory a zvěděv, že on táhne k Hoře, i ujel před ním z Hory; a oni obtekú jej pod Kankem se všech stran a ženú před sebú voly pro pušky. A když přišla noc, bratr Žižka vytepe se z nich brannú rukú, i jede na Kolín, a to bylo před vánoci. A potom po vánocéch bratr Žižka sebrav lid okolo Jičína po těch všech krajích, i vytáhne zase proti králi Sigmun- dovi. A tehdy lid Žižkuov sebrav se do Kolína, a král ještě ležal u Hory, i vytáhne lid Žižkuov z Kolína v úterý na Božie křtěnie (6. ledna 1422), i lehnú proti královu lidu v Nebovidech. A královský lid všudy stál po vrších tak hustě, jako by na les hleděl a pále všudy okolo Hory, tvrzi, dvory, vsi. A tu v Nebovidech nalezše nějakú děvečku, kteráž se v stodole skryla, i učiní jí násilé Uhří nešlechetní až do smrti. I oželelo se toho Čechuom velmi a tak sú mluvili: „Námť jest toho pomstiti, aneb za to svá hrdla dáme.“ A tu hned král Sigmund v úterý na středu ve tři hodiny na noc (19 hod.) kázal zapáliti Horu a táhl s svým lidem před bratrem Žižkú a bratr Žižka po něm a král vždy před ním ustúpal. Potom ve čtvrtek po Božím křtění (8. ledna) bratr Žižka dostihne jej v Habru u Německého Brodu a tu se zšikovav udeří na lid králuov: a oni hned prchnú k Německému Brodu a se postaví a šikují —. Ale král sám nestavil se tu, ale táhl před se; a kteříž tu zuostali, ti bili zbiti a zjímáni a jiní, kteříž prchli mimo město přes Sázavu řeku, tu se s nimi led prolomí, někteří se dobudú a druzí ztonú. A nechají tu vozuov před městem devět kop plných natlačených, vrchovatých s rozličnými zbožími, a i klenotuov odběhli, peněz i roucha, s truhlami, s kni- hami rozličnými, židovskými i křesťanskými, jichž samých jest tu bylo, že by jich na tři fasunky nevzebral. A tu pře- leževše noc, ihned ráno po mšéch k městu šturmují ten 10 Boží bojovníci 145

Strana 146
celý den v pátek (9. ledna); tu se zdí střielejí kamením a z pušek tepú s obú stranú velmi silně; a když bude večer, odstúpie od šturmu. A v sobotu (10. ledna) ráno po mšéch začali mezi sebú rokovati; jedni rokují a druzí do města lezú. A tak vpadnúce v město, ztepú lidu na několiko set, smetavše mnohé s rathúzu na meče, na oštípy a na sudlice; a podnes toho znamení jest, ježto krev stříkala na zed. Sedm let stálo to město pusté; vlci a psi jedli těla mrtvá na rynku a některé pochovávali sedláci. A tak zmor- dováno jest lidu množstvie veliké v Německém Brodě a lidu královského, Uhruov, i lidu městského a okolního v tom tažení, počnúc od Hory na cestách k Německému Brodu, na dvanácte tisícuov kromě těch, kteří se na ledu provalili a ztonuli, z nichž nalezeno ztopených pět set čtyřidceti osm oděncuov. V neděli (11. ledna) před ochtábem Božieho křtěnie bratr Žižka učiněn rytieřem. Pak v pondělí (12. ledna) ráno pasovali rytieře pod těmi korúhvemi, kteréž sú byli v té bitvě pobrali; a bylo jich šest neb sedm korúhví. Po tak slavném vítězství se zdálo, že spojenectví Prahy s Táborem je nerozborné. Ale první trhlina mezi radikálním, táborským křídlem městské oposice a mezi pražskými konservativci se rozvírá úkladnou vraždou Jana Želivského 9. března 1422. Měšťané staroměstští si mohli konečně oddychnout. Z politic- kého jeviště byl odstraněn mluvčí chudiny, jež ne- ustále boj měštanské oposice revolucionovala a za- tlačovala od zrádného paktování s pány a se Zikmun- dem. Zavražděním Želivského si uvolnil vzmáhající se český patriciát na Starém městě pražském ruce. Žižka tehdy ovšem netušil, jaké následky bude mít krvavý převrat v Praze pro jednotu revolučního hnutí. Tábor se přiklání tehdy vlivem Žižkovým 146

Strana 147
k společnému kandidátu na český trůn, k Zikmundu Korybutovičovi. Žižka souhlasí, aby celé revoluční hnutí mělo nového krále, jenž by zajistil klidný prů- běh opravě společnosti. 41 Ve čtvrtek po Svaté Trojici (11. června 1422) bratr Žižka, Chval, Buchovec i jiní správce lidu táborského obyčejem dolepsaným kněze milost jsú přijeli. S boží pomocí amen! Račtež slyšeti páni a bratřie, že my s bratřími táborskými, Domažlice, Klatovy, Sušice, Piesek i jiní páni, rytieři, panoše i jiné obce Prachatické a Horaždě- vice, kteréžto dobrovolně k nám hledie ke mně, k Chvalo- vi, k Buchovcovi a nám sebe svěřili kněze milost jsme při- jeli za pomocníka a za správci najvyšieho této země i chcme jeho milosti rádi poslúchati ve všech řádných věcech pomocni i radni býti věrně buohdá; i vás také pro- síme všiech abyste jeho milosti poslušni byli, jakož ste slíbili před pánem bohem. Dále také prosímet vás, abyste všichni ve spolek po dnešní den věrně všecky nechuti, hněvy, kyselosti, kteréžto ste mezi sebú, jakž ste živi, od roka nebo nynie měli, konečně odpustili, tak abyste mohli spravedlivě páteř pěti a řkúce: „odpust nám naše viny, jakož i my odpúštieme“. A jestliže toho neučiníte a budete chtieti které búře neb které lži a sváry rotiece sě mezi obcemi vésti po dnešní den, tehdy my s boží pomoci s kněze milostí, s pány konšely i jinými pány, rytieři, pano- šiemi i se všemi věrnými obcemi chcme sě k tomu přiči- niti a mstíti buď ktož buď, ižádné osoby nevynímajíc. Slibujete-li nám toho pomocni býti? A ktož by měli s kým co činiti, buďto o zbožie nebo o jiné věci abyste bez rocenie bez sbieranie byli před purkmistry, před kon- šely a před rychtáři řádně každý s svú pří a staršie své, jakožto purkmistry, konšely obecné a rychtáře aby včest měli a milovali sě za jeden člověk. A tak pán buoh bude s námi i jeho svatá milost a prospěch nám dá ke všemu dobrému. 147

Strana 148
Společná kandidatura Zikmunda Korybutoviče jim však nedala „prospěch ke všemu dobrému". Byla především asi dalším krokem k přímému rozchodu Jana Žižky s vlastním Táborem. Městská oposice, jež se upevňovala na Táboře od roku 1421 po zlomení převahy selsko-chudinské, představovala nejradikálnější křídlo revolučního hnutí. Sedláci a chudina se stali jádrem armády, jež „polem pracovala“ proti nepřátelům na všech stranách Čech. Tyto armády nesly tíhu boje a revolucionovaly tábor- ské měšťany, kteří dál svou prací vytvářeli město Tábor. Na rozdíl od ostatních měst byli však táborští řemeslníci novými lidmi, kteří se majetkem ani tradicí nemohli rovnat starým a bohatým měštanským ro- dům ostatních českých měst. I ideologie hlásaná kně- žími na Táboře byla radikální, ostřejší než utrakvis- mus ostatních měst, neboť na Táboře se zachytili nej- radikálnější kazatelé. Zeman Žižka, rytíř, šlechtic razící politiku středu, vidí ve výstřelcích táborských kněží znovuožívající chiliasmus, proti němuž před dvěma lety tak krvavě zakročil. Žižkovi proto lépe vyhovuje městská oposice navazující spojení se sva- zem zemanstva, jak se vytvářela ve východních Ce- chách kolem Hradce Králové a královských, věnných měst. A tak během roku 1422—1423 dochází k rozcho- du Žižky s Táborem. Žižka si vytváří ve východních Čechách nové bratrstvo, nový Tábor. Řád tohoto bratrstva Žižkova je páteří celého svazu. 148

Strana 149
Zápis německobrodského sněmu či řád a manifest bratrstva Žižkova. (Žižkův t. zv. řád vojenský) Smluven kolem 7. dubna 1423 I. Z milosti a z daru otce a pána boha všemohúcího 42 uvěřivše a přijevše osvícení jisté, stálé, ohlášené a důvodné pravdy a zákona božího: Nejprve, abychom slovu božímu svobodu dali v kázání všudy, žádného místa nevymlúvajíce, a to v svých srdcích mile přijímajíce, skutečně plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili. Druhé, abychme tělo a krev pána našeho Ježíše Krista, boha všemohúcího, všickni přijímali s bázní, s nábožen- stvím a s poctivostí, staří i mladí, dítky hned po křtu, a potom vždy dítky, žádných osob nevymiňujíce, je k tomu raději nutili a pudili, nejméně v neděli každý týden. Třetí, abychme kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna božího, pána Jesu Krista, a k životu apoštolskému, a na- dání jich a sboží svatokupectví rušili a zkazili s pomocí boží. Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy smrtedlné i všední stavovali, rušili a kazili; potom na králích, na knížatech i na páních, na měštanech, na řemesl- nících, na robotězích i na všech lidech mužského i žen- ského pohlaví a pokolení, žádných osob nevymiňujíce, starých ani mladých, a vždy s pomocí pána boha všemohú- cího. A kdožby těchto kusuov a artikuluov svrchu psa- ných držeti a jich skutečně vésti i plniti, jich pomáhati, hájiti a brániti nechtěl, toho žádného nevymíně, aniž chceme trpěti mezi sebú i u vojště s boží pomocí a na hradích, na tvrzech, v městech, v městečkách hrazených i otevřených, ve vsích i ve dvořích, žádného místa nevymi- ňujíce ani vymlúvajíce, ale nevynímajíce, všecky všudy, napomínati, raditi, puditi, honiti k tomu dobrému s po- mocí pána boha našeho. 149

Strana 150
II. A protož hnuti jsúce duchem dobrým, vědúce a rozomějíce, že všecky tohoto světa věci jsú padúcí a mi- nulé, ale pravda pána Jesu Krista boha všemohúcího, zůstává na věky: My Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubé, Aleš z Rysmburka a z Vřešťova, Jan z Potštaina na Zampachu, Boček z Kunstatu a od jinud z Jevišovic, Bartoš a Bernart bratří z Valečova, Bartoš, Jan, Martin bratří z Vysoké; my purkmistři a konšelé i všecky obce města Hradce nad Labem a Čáslavi; my Beneš z Mokrovús, Jaroslav z Ka- lichu, Václav Horyna z Honbic, Křištan z Žernosek, Frencl z Litožnic, Jíra z Rečice, Jan z Studené; a my purkmistr a konšelé i všecka obec města Jaroměře; my Zdislav Ze- man, Vavřinec Polák z Paňova, Blažek z Kralup, Jakub z Březové, Petřík Kralovec z Příbramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova, Martin z Borovnice, Havel Orebský; a my purkmistr a konšelé i všecka obec města Dvora; a my Chústník z Košova, Ondřej z Studené, Šarka z Slavného, Kříž setník, Beneš setník, Mikát Brada Odraný, Aleš z Hostačova, Polévka z Hoštky, Mikuláš Orebský, Veta z Chlumčan, Litobor z Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horošovic, Jan Baštín, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoše, purkmistři, konšelé i všecky obce panské, rytířské, panošské, městské, žádných nevymiňujíce ani vymlúvajíce; my všickni svrchu- psaní ke všem i všech prosíme, řádně napomínajíce přika- zujeme, i chceme tomu, aby řádné poslušenství bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné výtržky veliké škody sme brávali na bratřích i na statcích, a hanbu často od nepřátel božích a našich trpěli. Již s pomocí boží a vaší i všech věr- ných míníce se toho vystříci těmito obyčeji: 1. Nejprvé, když bychom chtěli vytrhnúti z města kte- rého, nebo-li kde se hnúti chtěli z místa, kdež bychom polem leželi, aby nižádný napřed nejezdil k městu, ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hospody zastávat, ani se kde polem klad bez dopuštění a rozkázání města jmenovaného od jmenovaných starších hejtmanův, kteříž na to a k tomu 150

Strana 151
vydání a jmenování budú! A jest-li žeby se kdo jinde po- ložil a vytrhl neboli postavil bez rozkázání těch starších, chtěli bychom pomstiti a popraviti nad ním i nad takovým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto k neposlušným, buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob nevynímajíce. 2. A kdyžby se chtěli hnúti z toho místa, kdežby polem leželi, s dopuštěním a rozkázáním těch starších jmenova- ných, aby vytrhli na pole, kdežby místo podobné a hodné bylo k tomu, a tu sebe zčekali, aby se všecko vojsko hnulo z stanoviště. 3. A žádný aby nezapaloval bud, ani kde jinde pálil, kde bychme táhli neb leželi, jedno ti, ježto k tomu vydáni a ustaveni budú, a to pod velikú pokutú, aby toho žádní jiní nečinili. 4. Potom nežby se ihned s místa hnuli, prvé nežby které věci činili a rozkázali, aby se nejprv pánu bohu modlili, kleknúc a padnúc před tělem božím a před tváří boží, když vytržení bude z vojska anebo z města, aby pán buoh všemohúcí ráčil svú pomoc dáti, a tu při svú svatú provésti k své svaté chvále a k rozmnožení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci. 5. Pak potom aby lidi šikovali nebo zřídili, každú rotu pod své korúhve, heslo aby bylo povědíno, a potom aby se ihned hnuli a tak táhli, která napřed rota bude šikována ten den pod svými korúhvemi; a jiní aby se v ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam odtrhali; jakož komu kde a jakž které roty nebo korúhve sšikovány budú, aby tak táhli v svém šiku a pohromadě, jedni k druhým se nemíse- jíce, a to opatrně, napřed i nazad i na stranách vojska ostří- hajíce i sami sebe, jakož komu kde od starších poručeno bude. 6. A jest-li žeby bůh neuchoval, žeby kterú škodu vzeli skrze jich neopatrnosti a zmeškání které, neb těch hejtma- nuov, u vojště, nebo-li na vartách, nebo na poli, neb v strá- žech, kde jim poručeno bude a svěřeno od starších a od obcí: žádných osob nevymiňujíce, mínit i chtí nad nimi hejtmané i všecky obce k nim toho zříti i jim k hrdlóm 151

Strana 152
popraviti i k statkuom a pomstiti, buď kníže, pán, nebo ktož kolivěk, žádných osob nevymiňujíce, ani vymlúvajíce. 7. Ale jest-li žeby kde pán buoh dal nepřátely přemoci a poraziti, města, tvrze, hradu dobyti, táhnúce polem nebo polem ležíce, kterých kořistí dobýti: aby ten vzatek a ty kořisti sneseny, svedeny, svezeny a na hromadu skladeny byly, kdežby bylo tomu místo ukázáno a jmenováno od starších, buďto mnoho nebo málo; a k tomu aby byli vy- dáni a voleni starší ze všech obcí, panských, rytířských, městských, i robotězuov, aby věrně spósobili ty věci chudým i bohatým, a spravedlivě, jakž na koho sluší, roz- dány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo zachoval. Jest-li pak žeby co kto vzal nebo-li zachoval, a to bylo usvědčeno dobrým svědomím: k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i statku, bud kdož buď, žádných osob nevynímajíce jakožto k zloději božímu a obec- nému; jakož se jest stalo Achiorovi pro čepici dcer králov- ských a pro plášť; nebo-li jinú smrtí, buďto kníže, pán, rytíř, nebo panoše, měštěnín, řemeslník nebo sedlák, ižád- ného nevymlúvajíce, ani k osobám hledíce a zříce, s po- mocí boží takovú činiti nad nimi pomstu. 8. Dále sváruov, křikuov a potrhání aby žádných ne- bylo u vojště, ani mezi námi. 9. Jest-li že by kto koho bil, ranil, ochromil, nebo zabil, buď nad ním pomstěno podle zákona božího, jako pán Buoh dopustí, žádného nevymiňujíce ani k osobám zříce. 10. Dále vězte, že kdoby se kolivěk kradl, nebo šel, nebo jel, aneb vezl od nás z vojsky, když bychom polem táhli nebo leželi, bez odpuštění starších jmenovaných svrchu, a znamení jistého nebude míti, buď kníže, pán, rytíř, panoše, měštěnín, řemeslník, nebo robotěz, nebo kterýž kolivěk člověk, a bylby popaden, že chtí k jeho hrdlu i k statku popraviti, jakožto nad zlodějem nevěrným, jenž se krade od pře boží a věrných bratří z vojsky, kdež vojsko bude neb leží. 11. Také nechcem trpěti mezi sebú nevěrných, nepo- slušných lhářuov, zlodějuov, kostkářuov, lúpežníkuov, 152

Strana 153
plundréřuov, opilcuov, lajcí, smilníkuov, cizoložníkuov, smilnic a cizoložnic, i všech zjevných hříšníkův a hříšnic: ty všecky z sebe cheme puditi a honiti, nad nimi popravo- vati s pomocí trojice svaté vedle zákona božího. 12. Míníť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, rytíři, panoše, měšťané, řemeslníci i robotězi svrchu psaní a jme- novaní, i všecky obce s pomocí boží a obecní ze všech neřáduov trestati i bíti, trestáním honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedlé zákona božího, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského pohlaví. III. A tak budeme-li zachovávati, činiti a plniti artikule svrchu psané a spasitedlné, pán buoh bude s námi a svú milostí a pomocí; neb to přísluší k boji božímu tak činiti, dobře křesťansky, v lásce zřízeni, v bázni boží živu býti, své žádosti, potřeby i naděje v pánu bohu setrvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty. I prosímet vás, milé obce, ve všech a ze všech krajin, knížat, pánuov, rytířuov, panoši, měšťanuov, řemeslní- kuov, robotězuov, sedlákuov, i lidí všech stavuov, a zvláště napřed všech věrných Čechův, abyšte se k tomu dobrému svolili a nám toho radni a pomocni byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti (chceme), pro milého pána boha, pro jeho svaté umučení, pro vysvobození pravdy zákona božího, svatých a jich zvelebení, ku pomoci věrným církvi svaté a zvláště jazyka českého i slovenského, i všeho křesťanství, ku pozdvižení věrným a ku potupě neústupným a zjevným kacířům a pokrytým a zloskvrní- kům, aby pán buoh všemohúcí nám i vám ráčil svú pomoc dáti i zvítěziti nad nepřátely svými i našimi, a za nás i s vámi bojovati svú mocí a neodlučovati nás své svaté milosti. Amen. Budiž pán buoh s námi i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí trojici svaté! A toho pro lepší svědomí a potvrzení a jistotu s větší pilností vedle duchovenství nad bídný rozum světa tohoto, my svrchu psaní s dobrým rozmyslem 153

Strana 154
vědomě, dobrú volí k tomuto zápisu a listu svolujeme, a svolujeme jej skutečně držeti a zachovati i ostříhati s po- mocí nestvořené a na věky požehnané trojice svaté. Amen. Tak pán buoh dej! A brzo se ukázalo, jak byla na místě přísnost a pev- ná organisace, jež vytvořila z Žižkových oddílů ne- přemožitelnou armádu. Praha, s níž se Žižka shodl na společné kandidatuře Zikmunda Korybutoviče, se do- stává stále víc a víc do vleku nově se upevňujícího českého patriciátu, Korybutovič zase je měšťanům mostem k českému panstvu — čili cesta pražské zrady je nastoupena. Žižka, jenž dvakrát přímo Prahu za- chránil, je nyní Pražanům přítěží. Pražští — hlavně staroměstští — měštané dosáhli už v podstatě svých třídních požadavků: zmocnili se rozsáhlého majetku německého patriciátu, zasedli do radničních křesel a na čáslavském sněmu mohli se účastnit i správy země. Jejich snahou je nyní: upevnit a zabezpečit si výboje. Sledují jen tyto své úzké cíle a vidí v Žižkově vojsku nepřítele, jehož nutno zničit. Spojují se s pány, kteří zamýšlejí odstranit Žižku z politického jeviště vraždou. Staroměstští měštané zavraždili Želivského; podaří se pánům zavraždit Žižku? Výstraha Hradeckých Žižkovi před úkladným vrahem. V Králové Hradci 22. listopadu 1423 43 Pán buoh všemohúcí rač býti s tebú, se všemi bratřími věrnými i s námi hříšnými svú svatú milostí i pomocí. Bratře Žižko i bratří naši nejmilejší! Věz, žeť jsme jednoho 154

Strana 155
Opočenských strany jali vězně dosti znamenitého, kterýž jestli nás za jisté zpravil, že již jeden jest s tebú u vojště, kterýž tě má zamordovati; a za to má ještě třiceti kop vzíti, a již deset kop hotových vzal. Pak toho jistého mordéře zná Pavel s černú hlavú kadeřavú, tohoto listu ukazatel. A protoť sme my jeho k tobě vypravili, kterýž tě má všeho úplně zpraviti, kdož to jednají a kterak to má jed- náno býti a kto to má učiniti, toho tobě ukázati. Které- mužto Pavlovi prosíme, aby jemu věřil, což s tebú od nás o té věci mluviti bude. Pán všemohúcí rač tě zachovati k své chvále a k prospěchu věrným obcem. Dán v Hradci nad Labem, v ponděli v třetí hodinu v noci před sv. Kateřinú, rukú tvého kněze Ambrože. A když pokus selhal je nutno vyřešit situaci otevře- ným bojem. Pražané se domlouvají s pány a hlavně s Ceňkem z Vartemberka a v červnu 1424 udeří proti Žižkovi: Léta božieho 1424 na den Božieho křtěnie (6. ledna) 44 bratr Žižka a Hradčané porazili pány, pana Jana Červeno- horského, pana Arnošta z Cernčic, a druhé zbili a zjímali v Skalici za Jaroměří. Téhož léta bratr Žižka táhl s lidem svým k Hostinné a šturmem dobýval města a tu sú jich mnoho pobili a ra- nili a potom odtrhl odtud. Také brzy potom bratr Žižka dobyl Cernína na Mlazovicích; i zabili sú toho Černína. A potom jeli k Smidaróm a dobyvše, spálili. Opět se osvědčily geniální vojevůdcovské schop- nosti Žižkovy a Praha byla připoutána k jednotnému revolučnímu hnutí mečem, ne už slovy. Téhož léta před sv. Duchem (11. června) Žižka byl 45 obležen v Kostelci na Labi od Pražan a od jiných pomoc- níkuov; jemužto ku pomoci pan Hynek Boček z Poděbrad 155

Strana 156
přijev, Žižku s jeho lidem odtad vyvedl. I táhli proti sobě ob řeku Labe, až je i převedl pan Boček přes Labe. Tu sú spolu tadyňkovali a v tom sám pan Boček od pánóv byl jat a nesen najprvé na Nimburk a odtud na Mělník k Smiřic- kému. Žižka pak jel k Malešovu blíž od Hory a Pražané vždy táhli po něm sebravše se s některými pány, chtiece ho poraziti. A Žižka táhl jest před nimi s chvátáním, aby sobě někde příhodné miesto k šiku nalezl. I utekl se s svými vozy, na jeden vrch a tam se zavřel a čekal Pražan, kteříž ho honili, praviece, že před nimi již běží; i stáhli sobě houfy, aniž se právě všickni nesčekavše, i táhli přes ten duol, kdež jich Žižka čekal. A připraviv se k boji, takto se strojil: vzal sobě vozy kolo na kolo, i zpravil sobě houfy, najprvé jiezdné, potom také i pěší. Potom kázal několik vozuov picovních odděliti a kamením naplniti a postavil je do- prostřed houfu mezi jiezdné, aby oni jich nesezřeli. I pře- pustiv jich (Pražan) polovici přes ten duol, kázal na ně svým jiezdným hnáti se a pěší mezi jiezdnými ty vozy točili. A když k jich haufu přitáhli, jako by se již potkati měli, i kázal na ně ty vozy svrchu pustiti a tak jich šiky všecky těmi vozy rozrazil. Potom kázal z děl bíti a lidu svému kázal na ně udeřiti. I že jich šikové a jich zřiezenie nic jim k užitku nemohlo přijíti, i obrátili se k běhu. A tak když ty připravil k běhu, tehdy pojali s sebú ty, kteří sú za nimi táhli, že sú všickni běžali. A tak jest tudy Žižka boj obdržal a pušky, vozy i jinú braň jim pobral jest, jsa slep na obě oči. Tu jest množstvie veliké měštan z Prahy zmordováno, i drahně lidu rytieřského; a jakož obecně lidé pravie čtrnácte set lidu tu jest sešlo. Tu za- hynul pan Petr Turkovec rytieř, kterýž korúhev pražskú držal, pan Ondřej z Dubé, Žižkuov zeť, pan Ceněk, syn páně Vikeřuov z Myšlína, pan Hlas rytieř, a jiných mnoho lidí rytieřských. A Žižka ihned ten den odtud vtrhl do Hory a ostatek jí vypálil. Léta téhož týž Žižka mnoho vsí i městeček v Čechách spálil jest a v turnovském klášteře mnichy jest spálil. Téhož léta Žižka s Žateckými, Lúnskými, Klatovskými 156

Strana 157
a s mnohými jinými městy přijel ku Praze a položil se u Libně proti Pražanuom; a v středu den sv. Kříže (14. září) stalo se jest smířenie mezi knězem Sigmundem a Pražany s jedné strany a mezi Žižkú s druhé strany. Ale Žižka řekl na mieření: „Toho míru bude tak dlúho, jako po smíření u Konopiště.“ Avšak na pamět toho smí- řenie snešena jest hromada kamenie u sv. Ambrože na Novém městě. Téhož léta ihned po smíření kniežete a Pražan s Žižkú, Žižka s svými bratřími jeli sú do Moravy; kterýžto Žižka na té cestě položil se jest před Přibyslavi u hradu, dobý- vaje ho. Tu bratr Jan Žižka roznemohl se nemocí smrtedlnú od hliz a poručenstvie učinil svým milým věr- ným bratřím a Čechuom, panu Viktorínovi, panu Janovi Bzdinkovi a Kunšovi, aby se milého Boha bojiece, stále a věrně bránili pravdy boží pro věčnú odplatu. A tu již bratr Žižka poručiv se milému Bohu, život svuoj dokonal v tu středu (11. října) před sv. Havlem. A tu lid jeho vzali sobě to jméno Sirotci, jako by jim otec umřel; a dobyvše hradu Přibyslavě, i upálili těch, ježto se na něm bránili, na 60 lidu branného a hrad také vypálili a zbořili. A potom provodili bratra Žižku kněz Prokópek a kněz Ambrož již mrtvého až do Hradce a tu sú jej pochovali v kostele u sv. Ducha u velikého oltáře. Ale potom přenesen jest do Čá- slavi a tu položen v kostele. A hned po Žižkově smrti kněz Sigmund litevský s Pra- žany a Jan Bzdinka, jenž slúl jinák Hvězda, s Táborskými, táhli před se do Moravy a dobyli několiko zámkuov, hra- duov a města Evančic; a to osadivše, vrátili se opět do Čech. A když sú zase jeli Pražané, pan Boček z Poděbrad, jsa s Táborskými, tvrz Chlumec páně Bergovóv vybojoval jest. To je životní finale geniálního vojevůdce, vynika- jícího a obezřetného politika Jana Žižky z Trocnova. Vynořuje se podle podání pozdějšího kronikáře v pří- boji revolučního hnutí jako pevná skála: 157

Strana 158
46 Tehdy toho léta papež kříž jest vydal na Čechy, že jsú kacieři, kdež tělo a krev božie přijímají, a dal odpustky, ktož by takového Čecha zabil neb kterakkolivěk zahubil, že jest hřiechov i muk prázden. I počali lidi bíti i rozličnú smrtí hubiti. Tehdy povstal jeden Čech z řádu rytieřského velmi udatný, jednooký, jménem Žižka, z boží milosti, i povstal zhuoru i táhl vojensky polem na ty, ktož jest nepřijímal těla božieho a krve boží pod obojí zpuosobú; tohoť jest byl nepřítel a také jeho za kacieře jměl.... Přimyká se k Táboru, ovšem nechce a nemůže pod- lehnout revolučním lidovým masám. Opírá se raději o města, v nichž vidí záruku, že společný boj, o jehož jednotu nepřestává usilovat, bude korunován úspě- chy. Tím samozřejmě nechává padnout třídní poža- davky sedláků a chudiny a staví se spolu s většinou drobné šlechty za politický program měst. Nechce se však doprošovat a jednat o ústupky, nýbrž je odhod- lán za Husův program reformy společnosti bojovat, a organisuje proto kolem Tábora a později kolem východočeských měst široký bojový svaz měštanů a rytířů. Přimknou se k němu však i sedláci a chudina, kteří stále doufají, že v boji proti společnému tříd- nímu nepříteli, církvi a pánům, naleznou i oni splnění alespoň části svých požadavků. Tak vyrůstá pod Žiž- kovým vedením mohutný blok, nepřemožitelná ar- máda božích bojovníků. A z úst Žižkových armád hřmí sloky slavné táborské válečné písně: 158

Strana 159
Ktož jsú boží bojovníci. Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho, prostež od boha pomoci a úfajte v něho, že konečně vždycky s ním svítězíte. 47 Kristusť vám za škody stojí, stokrát viec slibuje; pak-li kto proň život složí, věčný mieti bude; blaze každému, ktož na pravdě sende. Tenť pán velít se nebáti záhubcí tělesných, velíť i život složiti pro lásku svých bližních. Protož střelci, kopiníci řádu rytieřského, sudličníci a cepníci lidu rozličného, pomnětež všichni na pána štědrého. Nepřátel se nelekajte, na množstvie nehledte, pána svého v srdci mějte, proň a s ním bojujte a před nepřáteli neutiekajte. Dávno Čechové řiekali a příslovie měli, že podle dobrého pána dobrá jiezda bývá. Heslo všichni pamatujte, kteréž vám vydáno, svých hauptmanóv pozorujte. 159

Strana 160
retuj druh druhého, hlediž a drž se každý šiku svého. Vy pakosti a drabanti, na duše pomněte, pro lakomstvie a lúpeže životóv netraťte a na kořistech se nezastavujte. A s tiem vesele křikněte, řkúc: Na ně, hr na ně, braň svú rukama chutnajte, bóh pán náš! křikněte. Je jasné, že boží bojovníci, přesvědčení o správ- nosti svého boje, museli na všech stranách vítězit. Žižka v čele těchto lidových armád byl neporazitelný: „A časté bitvy s silnými nepřáteli mieval, avšak jest nikdy pole neztratil." A právě proto, že se v Žižkovi ztělesnil třídní boj nejširších vrstev a že Žižka postavil svou genialitu zcela do služeb revolučního hnutí a řídil je, usměrňo- val a dovršoval — právě proto je proti Žižkovi za- měřena palba feudální propagandy. Samozřejmě, že i Tábor, který v posledních letech Žižkova života zase stanul svému dřívějšímu hejtmanovi bok po boku, byl napadán reakcí neméně prudce. Lupiči, luza, spodina, běsnící šílenci — tak vypadají táboři v obrázcích kreslených katolickými kněžími, ideo- logy panstva a církve. A Žižka? Mohla jeho představa být pro církevního hodnostáře vypuzeného z tepla klášterních dvorců, či pána ztrativšího hrad s pod- danými nebo příživníka přilepeného k císařskému 160

Strana 161
dvoru jiná než: vyvrhel, zloděj, lupič? Lavinovitě se šíří pamflety, listy, traktáty dštící pomluvy, nadávky a vyhrůžky proti Táboru a proti Žižkovi. Jedno ta- kové veršované skládání složené neznámým katolí- kem nám předvádí rozmluvu mezi zástupcem reakce (Václavem), Táborem a indiferentem, Vrtochem. Jak Václav, tak Tábor se snaží získat tohoto indife- renta pro svůj program. Nepřekvapí, že autor zase užil této skladby k útoku proti táborům. Václav, Havel a Tábor čili Rozmlouvání o Čechách roku 1424 Když čas bieše léta od narozenie Syna božieho tisíc čtyř set čtrmecietmého (1424), tehdy země Ceská u veliké bieše biedě; co se zlého činieše, známoť jest, dobře vědě, a však na paměť a pro výstrahu slušie psáti, ač mi budú snad mnozí změtenci z toho láti. Když se sta roztrženie veliké u vieře křesťanské, zahubeno by najprvé kněžstvo, potom sbožie panské; šibalské biechu tehdy moci silné, náboženstvie tehdy bieše pokrytské, velmi divné: ktož ukrutnější mordéř, násilník, žhář bieše, ten heslo to: „obránce zákona božieho“ jmějieše. Kostely, kaply, kláštery, oltáře, to vše bořiechu napořád, lúpiec, berúc, mordujíc, diechu: „Toť jest dobrý náš řád!“ O boží zákon ústy velmi pilně mluviechu, sbožie cizieho zuby i nehty se pevně držiechu. Českú zemi mezi sebú na tré rozbrojichu: Pražáci najprvé jednu rotu sobě strojiechu; Táboři šielenci Žižku za hlavu zvolichu, ten učiní v Ceské zemi mnoho zlého; 48 11 Boží bojovníci 161

Strana 162
osta Čechuov něco vedlé Václava svatého, ostřiehajíce se toho bludu prokletého. Čtvrtý také lid takový bieše, ten se sem i tam mezi třmi stranami vrtieše. Kterak se zdviže ta nechvíle tak hrozná, kto bude chtieti, z zjevného písma to pozná. Tuto chci toliko trojí řeč položiti, budeť se, dá-li Buoh, budúcím lidem hoditi. Sta se toho léta, bieše jeden pátek, snidechu se třie, a ten den bieše svátek. Václav první jmeno křestné jmějieše, druhý Tábor, třetí Havel Vrtoš bieše. V vypáleném se snidechu kostele; i vece Tábor bledý, hledě jako jiné tele: „Bratřie! jáť mám vepřovú pečeni, v této peleši sediece snieme ji." Havel Vrtoš k tomu brzo odpovědě, a řka: „Co mám činiti, toho ještě pravě nevědě; snad jest hřiech u pátek maso jiesti. Kmotře Václave! chceš-li vedlé nás tuto siesti?“ Václav vece: „Táboře! pohan-li jsi či-li žid? a ty Havle Vrtoši! svú se řečí také styď, či-li nevieš, že se postiti máme dnes? nebuď lakoten, jako Tábor, hltavý pes; také v božiem domu máme se Bohu modliti, neslušieť nám v posvátném miestě stoliti.“ Vrtoch k tomu tak řka, vece: „Jáť ještě dnes masa nebudu jiesti lehce, ale rád bych, abychom byli za jednoho člověka, jakož se jest dálo od počátku starého věka." Tábor s palicí stoje velmi křiče, maje na sobě potvorné a zbledělé líce: „Ty, Václave! vždy jsi protivník boží, toť již vědie na tě bratřie naši mnozí. A ty, bratře Vrtochu! razit, neposlúchaj jeho, najez se masa, budeš dobře silen z něho. Poveduť tě k našemu dobrému knězi, 162

Strana 163
ten vie dobře pravého božieho zákona mezi, dáť ihned tobě Tělo a Krev boží, jakoť činie světí lidé mnozí; pójdeš s Bohem a s námi na protivníky, tu teprv pravě shledáš božie zákonníky; budeš mieti plnú svobodu, a k tomu sbožie dosti. Když zavítáme mezi protivničie hosti, pobeř i spal, zabij s Bohem vše napořád, toť písmo velí, a náš vešken svatý řád. V jich krvi své ruce často umyješ, " a tudy zákonu božiemu velmi prospěješ.“ Vrtoch uslyšav to, i podrba se v hlavě, řka takto: „Bylť sem v Čechách i v Moravě, a však úplně nejsem zpraven toho, bych zabil nebo zlúpil pro Buoh koho, bych také božie domy bořil nebo pálil, do té chvíle od toho ještě sem se vždy vzdálil; božie Krve také hyzditi vždy nemohu: popóm sbožie chceš-li odjímati, tohoť pomohu. A přes to ještě bych rád pravě prvé slyšel, proč jest mezi námi tento veliký neklid vyšel?“ Tábor se rychle k své řeči uteče: „Mlčiž ty protivníče, Václave!“ to jemu vece, „a jáť Vrtocha snadně a upřiemně zpravím toho, nebť nenie k tomu řeči třeba přieliš mnoho. Byliť sú papeži, legáti, kardináli, biskupové, mnišie, faráři lakomí svatokupci, svatokrádci, nesmierní kuběnáři, zatajili božieho zákonu pro svú nešlechetnú lenosť, a tudyť se jest zjevila na ně ta jich všecka zlosť. I dal jest Buoh Ducha svého svatého v dobrú kněží naši, i v nás také člověka všelikého, zjevně věděti, co jest z moci božie vuole; protož Boha brániece své sme opustili všechny role. By Bohu nelíbilo se, co my koli děláme, sám by to již stavil, za to my všichni máme. To jest ta búře a najvětší k tomu příčina; na popy krvavé jde ta jistá všecka vina. 163

Strana 164
Protož ode mne přijmi tuto všichnu svatú zprávu, chceš-li mieti svú hlavu bez bolesti a bez úrazu zdrávu." Václav odpověděv pěkně k této řeči, vece: „Chceš-li, Táboře, ponechati svých křikuov a svého meče, chciť se také k vaší řeči dobře přimluviti; protož žádám, by pomoc božská ráčila se mnú býti. Toť vám i také sobě pravé naučenie dávám: mluvmež spolu v dobrotě, vážiec slova, tohoť žádám.“ Vrtoch proti tomu vece: „Dávnoť sem žádal toho, bych byl zpraven kdy té pře od někoho.“ Tábor k tomu velmi brzo odpovědě: „Mluv, protivníče boží! tuto mezi námi sedě. Zdali mníš, bychom neuměli božieho zákona? a tu se jest námi zjevil, a námi se také dokoná!“ Václav spěšně odpovědě k tomu: „Z toho, Táboře, tě trestati dobře mohu. Svatý Pavel píše k Rímeninóm v epištole, snad vám toho nekáží vaši kněžie v Táborské škole, že boží zákon přestupujíc jím se chlubíte, a pod heslem zákona božieho Českú zemi hubíte. Zdali ste neslýchali Jesu Krista pána svatého čtenie, kteréž sú měli světí apoštolé od toho pána řečenie, a řka: „Když to vše, což jest přikázáno, učiníte, rcete, že sluhy jsúce nehodné, v pravdě se viníte.“ A že mne nazýváš také protivníka zákona božieho, pravdu pravieš; dotkni se také svědomie sám svého: neb dieme-li my, že my hřiechu ižádného nemáme, sami se v tom, jakož die svatý Jan, klamáme; poněvadž každý hřiech jest proti božiemu rozkázaní, takéž jsi ty protivník boží i s jinými Tábořany. Pravý člověk má se najprvé sám viniti, ani dobrým, ani zlým skutkem nemá se chlubiti. Protož chceš-li se mnú mluviti o zákon boží, s rozmyslem mluv, jakož činie múdří lidé mnozí...“ Vrtoch vece: „Že v tom se oba sjednáváte, za zákon boží přikázanie a písmo svaté máte, a že viera a láska vešken boží zákon zavierá, 164

Strana 165
viem, že na tom leží křestanská naše viera. Pověztaž mi, co mají věrní křesťané věřiti, zdali bychom se mohli kdy všichni vespolek smieřiti.“ Tábor: „Kterak chceš mier mezi námi tuto mieti? čekaj, ažť nebudú v Čechách i v Moravě co mieti žieti; teprvť protivníci pod bratřie slušeti budú, až jim bratr Žižka dá kázeň tvrdú. Chceš o vieře věděti viece a plněji? věř v jednoho Boha, toť jest najpilnějí; když sobě samého Boha zachováš, i co viec na koho jiného tbáš? Jedno vyvrz z sebe ten tvuoj starý kvas, tak teprv vděčně přijmeš nové viery hlas. Na tomť sme ostali s Pražany dávno mnozí, že Tělo zvláště a Krev přijímáme boží ... Václav: „Všecko písmo právě tiehne na to, všichni světí také svorně mají za to, že podstata našeho spasenie i dokonánie viera jest, a skutečné božie milovánie. O hádánie se dotýká Tábor, i také o slyšenie, že se s nimi naši hádati nesmějí: to pravda nenie. Král jim dával častokrát čas i miesto k slyšení, Viklefi sú byli vždycky lstivě k tomu lení. Protož radím, nechvátaj, milý Vrtochu, všetečně nepřijímaj obojie zpósoby, milý kmochu, ať také, jako Táboruov, čert tebe neposede, a v zúfalé skutky opět tebe nepřivede.“ Uslyšav to Vrtoch, vece: „Kterak se nemám vrtěti, ponidž jistoty od vás ižádné pravé nemohu mieti? neb oba z písma mluvíta všecko podobně, " protož neviem, co mám pravě držeti ještě hodně.“ Tábor zakaliv své oči velmi hrozně křiče: „Hyběti tobě, Václave, krvavý a nešlechetný protivníče! bratřieť rukama lép nežli písmem dovedú toho; 165

Strana 166
světlúť pravdu máme, k tomu písma příliš mnoho. Jižť o to dále musím a chci mluviti, a před Vrtochem také chci se s tebú súditi...“ Václav: „Donidž Pikharti té svátosti tak nepřijímali, v pokoji i také u vieře i v lásce přebývali: ale jakož se z kalichu napíjeti počechu, tak se krásti, páliti, mordovati i rúhati jechu. A pán Ježíš řekl, že po skutciech máme je poznati, kto zlý nebo dobrý jest, ovocem rozeznati. Viz, co jest v malé rotě roztrženie: Pikhartóv, Táboruov, Pražan, Viklefóv, Cafuróv vztrojenie; z nich právě tří nenie, by se úplně sjednali, by svých bluduov rozličně vymýšlejíc nekázali. Dobře se šelmě o mnohých hlavách přirovnávají, ač se hlavami dělé, však ocasy se srovnávají. Ale veliká obec křesťanská v jednotě jest, jeden je Buoh, jedna viera, svátosť, jeden křest; neb v jedné čeledi má býti jeden obyčej, kdež jednoty nenie, vše zlé jest, za to jistě měj; neb milosť, láska a svornosť záleží v jednotě, kdež jie nenie, nic dobrého nenie v žádné rotě. Protož každý věrný křesťan varuj se silně přijímati pod obú zpósobú, přikazujiť pilně. Viz mnohé, donidž sú nepřijímali tak té svátosti, neměli v sobě mnohých zlých skutkuov ani žádostí: ale jakž sú přijímali pod obú zpósobú, jako Judáše dábel je ihned posedl v tu dobu; že svatú Krev proti zřiezení přijímají, proto křesťanskú krev směle vylévají, lúpie, pálé dobré lidi vše napořád, pravieť ještě, že v tom vedú pravý boží řád!“ Tábor vece: „Co my na tvé mnohé písmo tbáme; myť lepšie písmo nežli vy máme. 166

Strana 167
Však sme na božiem přikázaní svú při založili, hrdé sme popy a pány zemské pod bratřie porobili. Dřéve bratřie naši nátisky měli rozličné, zpovědi, posty, desátky, ofěry i rozličné poplatky, pro něž bratřie nesnází měli a mnohé zmatky: ale když vstachu Mahomet, Viklef Angliš a Čech Hus, ti nám zjevichu na zlé popy jeden dobrý kus, aby kněžie, páni i panoše zbožie ižádného nedrželi; toť sme s pravdú všichni rádi vzeli. Ale aby za to, Václave protivníče! nemněl, bychť v tvém klevetání ovšem já seděl, že nám vytýkáš lúpeží, pálením, mordy oči, taktoť proti tobě písmem jasným kroči: byť se Bohu nelíbila naše dobrá diela, dávnoť by od něho samého stavena byla; ale Buoh na protivníky krvavé přepustil, bychom je hubili, zbožie jim brali, dopustil. Ci-li nevieš, že Židé Egyptskú zemi sú zlúpili, vše pohanstvo v slíbené zemi sú zahubili? zdali's toho v svatém písmě neslýchal, kterakú pomstu Mojžieš na modlosluhy dal: mnoho tisíc lidu jednoho dne zbil, nebť jest statečně božie křivdy mstil. Též my také mstíme pána Boha, neostaneť krvavých protivníkuov i jedna noha ...“ Vrtoch uslyšav tu řeč, velmi sobě stéště, řka: „Musím s vámi pilně pomluviti ještě; toť mi se nelíbí do tebe, bratře Táboře! že se vždy búříš, jako větrem moře; neodpověděv úplně Václavově řeči, strojiti chceš za odpověd velmi škodné seči; nelíbit mi se do tebe ta vaše pomsta náhlá. Kéž jest vaše moc na Židy neb na pohany sáhla, ješto se zjevně vieře a zákonu protivie; žádný Žid z kalicha nepije, to z vás každý dobře viel jedno ste svú zemi zahubili, a kazili jazyk svuoj, k zahlazení všech Čechuov vy svubj vždy strojíte boj. 167

Strana 168
Již jest opuštěna v Čechách mnohá dědina, potom osadí ji cizozemská rodina; když zahubíte a zemdlíte zemi Českú, potom zvelebíte v zemi rotu německú, a tak nás snadně z toho světa zhladie. Učiníte vy na tom velmi přieliš mladě, mniec, aby byla jedna viera pravě jako druhá; byť nás nedotkla ještě větší túha!“ Václav vece: „Však sem napřed tobě to všecko založil, bychom sobě k rozumu mluvili, to sem tak položil. Vidím, že se dlúhá řeč nehodí oběma váma: pomlčiž, Vrtochu! ať my krátce pomluvíma sama. Ty toliko jedno o pokoj zemský stojíš, neb se života svého a zbožie ztratiti bojíš. Vrtochu, zlý ještě svuoj úmysl máš, když na vieru a na dobrotu málo tbáš: s Táborem držíš, aby také cizie držal zbožie; se mnú držíš, nebo věrní křesťané také hrozie. Zbožie se tobě líbí i všelikaké věci kněžské, zahubení se tobě nelíbí, ovšem také české. Třetím jazykem chceš pokoj v zemi činiti, a tiem jazykem nemuožte řeči kliditi; zradě se rovná ten tvuoj jazyk třetí, potom snad další řeč jinde budeš o tom mieti. Ty s tiem držeti chceš, ktož ovšem ostojí, žádosť máš toliko k tělesnému pokoji: nelzeť jest jinak mieti takového pokoje, než v starý řád vstúpiti, nechajíce rozbroje, nových zámysluov nechati, po něž jest tato nechvíle, s obecnú věrú držeti věrně, pravě a mile ... Václav: „Pakli vy diete, že o tom od Boha přikázanie máte, který toho duovod nám o sobě dáte? když se před vámi, jako před Židy, moře rozstúpí, ohnivý slúp v noci, oblak ve dne k vám sstúpí; 168

Strana 169
když váš Mojžieš, Žižka kat, s Bohem bude mluviti, udeří metlú v skálu suchú, a pojdú vody ku pití; když suše přejedete přes Dunaj, jako Židé přes Jordan, vešken kraj za Dunajem bude vám dán; když sedmkrát Plzeň objedete, a zdi samy padnú, budete mieti božskú válku velmi snadnú, jako se stalo Židóm, když přijeli k Jerichu městu, když jim sám Buoh činil do slíbené země cestu. Ale vy pro svój zámysl, pych a lakomstvie svú zemi pracnú hubíte, dobývajíc sobě panstvie.“ Tábor vece: „Tvé řeči, protivníče! již rozumiem, bychme byli kacieři; rád to na tě viem, že hanieš svatú obec naši: nemohúť toho dovesti všichni kněžie vaši. Vy jste sami kacieři krvaví, toť na vás každý z nás směle praví; hanieš všecku zemi Českú, búříš na nás mocnú rukú světskú. Bych byl bezpečenstvie k mluvení nedal, coťbych učinil, toby ty dobře shledal. Krvavý Mahometo, zrádný, nečistý! jistě viem, že's protivník boží jistý. Které vedeme kacieřské kusy? pověz chutně, ještět od tebe slyšeti musi. Václav vece: „Pražáci z toho se hněvali, že sú druhé bludné jmenovali, a ti to na vás svědčie sami, že sú mnohá kacieřstva mezi vámi. Vypsaliť sú na vás mnoho hrozného, ostřez Buoh těch bluduov každého zbožného! Najprvé se vyvedte z toho Pražákóm, mistróm, kněžím i jiným žákóm; ze jmenat jmenujie: Ambrože, Jakuba, Mikuláše, Martina, Kycla, Markolta, Kondrada, Jičína, kněžie vaše. Skutciť zlí na vás ukazují, klášteři, kostelové, kališi, obrazové žalují, vsi, města mnohá i hradové, 169

Strana 170
vdovy, sirotci, opálení v plotech kolové; všichnu ste zemi již ve psí učinili, i pohané sú vás šielenstvím vinili, jako die Šalomún: Šielenci město kazie. Vizte, co ste udělali té někdy slavné Praze, okrase, obraně, někdy radě, cti, koruně české: zklali ste všecko dobré městské, oltáře ste rozmetali, ornáty roztrhali, zlúpivše poklady obecné, ty ste rozmrhali, božie Tělo a svátosť nohami tlačili, na oltáře cídili, kostely svaté zmlátivše pálili, věrné křesťany ste rozehnali, zmordovali mnohé, páléc, topiec, nosy, uši, prsy řežiec, lití lvové! panny Bohu zaslíbené ste porušili, pojímati sú sobě muže mnohé musily; falešný peniez tepete v ciziem rázu, vší obci učinili ste v zemi velikú zkázu, málo ste již v Čechách kotluov ostavili, neb ste všechno na falešný peniez obrátili. Nenie div, že falešnú vieru i falešný peniez máte, v tom sami se vinny znáte; pro vás poklady země Ceské sú utraceny, mnozí na těle i na duši zatraceni. Pověztež jeden svuoj dobrý skutek: nic dobrého v zemi nenie, jedno lúpež, mord a smutek! maso v pátek i v puostě žerete směle, hovadný život s Pikharty vedete vy v svém těle, smilně, obžerně bydlíte jako pohané, Pikharti, Cafuři, svatokrádci, šielení rohané! Ktoby mohl vaše zlosti vyčísti, co ste zlého učinili, zufalci nečistí! co biedy trpie mnozí pro vás v cizích zemiech, vešken svět již má Čechy u posměch; na křesťanskú ste zemi zlé vnesli slovo, po mnohých letech budúcím našim to bude novo; nebude-li samé obrany božské, zhlazenoť bude pro vás všechno plémě české. 170

Strana 171
Budiž tobě, svatý Václave! žalováno, že tvé kněžstvo bludné jest nazváno! Tábor vece: „Ha, ha, ha! to-li jest dobrý dóvod váš, že od Pražan na nás svědectvie máš? chceš-li jim ve všem věřiti, musíš mnoho lží pokrytstvím peřiti. Pražáci dřéve nedali žádného Čecha kaceřovati, sami nás chtie jako kacieře vyobcovati. Když s tebú dokonám tuto řeč, proti Pražanóm, bude-liť třeba, vytrhnu z písma meč. Pražáci zase v plachtách slúžie, dojdút s námi ještě veliké núze; chtie z věrných bratruov již vyniknúti, ještě se s námi musie schuknúti. Tiť sú dobře jako my kostely pálili, ot zbožie cizieho sami se nedálili, kostely zbořivše lúpili, kostelnie kamenie na Vítkovu horu vozili: a píší nám, že se lúpežem živíme! v tom my se jim velmi divíme, že břevna v oku svém nevidie, činivše viec než my, mluviti se nestydie. Ale že nás viníš našimi dobrými skutky, že sme zkazili v kosteléch mnohé lútky, v tom sme nezhřešili, že sme mnohé pýchy umenšili. Potom, že jest Česká země v zlé pověsti, chcit k výmluvě tobě písmo přivesti; jest ve čtení psáno: Blahoslaveni, když vám bude láno ...“ Václav: „Vie to každý dobrý, ktož rozum dobrý má, že toho Buoh nevelí, což zapoviedá, a všem lidem to za přikázanie položil, u přirozeném zákoně to za právo uložil, 171

Strana 172
aby žádný druhu nečinil toho, co sobě nechce kto od jiného koho. Táboři nechtie, by je bili a pálili: by dobrý smysl měli, jiných by také nedávili. Také, Táboře, chceš-li svuoj duovod držeti, nemajíť tebe naše diela odporná mrzeti. My bychom také nic nemohli proti vám, leč by nám tu moc dal pán Buoh sám. Ten řád staré viery křesťanské, jemuž se vždy protiví plémě kacieřské, božím zjednáním jest utvrzen, proč tedy od vás jest tak velmi súžen? ponidž tvuoj duovod jde proti tobě, nehrň ho viec, radímť, k sobě; neb tvú řečí a tvým duovodem svú při tak dobře jako ty povedem; každý Žid, každý pohan bludu svého brániti muož vedlé klevetánie tvého. Tvým tě mečem již porazím, tvuoj blud tvú lží já snadně pokazím; neb vida, že zle činíš, nechceš tbáti, musíš se za to v pekle káti." Všimněte si, jak i z pokroucených a tendenčně při- barvených slov Táborových probleskuje zásadní směrnice boje táborů: proti pánům a církci, proti vykořisťování! A refrén všech výpadů Václavových zase je: pustošíte válkou zemi, proměnili jste pokojné království české v rozvaliny a trosky. Je dobré po- slechnout si právě při této příležitosti, jaké bylo oficiální stanovisko Tábora k otázce války. O sedm let později, v roce 1431 se totiž Pražané obtátili proti táborským kněžím a vytýkali jim řadu bludů. Mezi nimi bylo i osočení, že táboři vedou války ničící 172

Strana 173
českou zemi. A tehdy táborští kněží shrnuli své ná- zory na takováto obvinění: Odpověď táborských kněží na páté obvinění, jim vy- 49 týkané, jest tato: Co se týče pátého provinění, které nám vytýkáte v tom smyslu, že táborští kněží nebo někteří z nich nezošklivují lidem nynější války a neumějí ani nemohou je vysvětlit ani podle zákona Božího, ani podle Písma svatého za těch podmínek a okolností, jak se vedou. V tom dělají výtky nám neb některým z nás pro tyto dvě věci. Za prvé: že nezrazujeme lidi z válek, které nyní panují. Za druhé: že je nedovedeme a nemůžeme vysvětlit podle těch okolností a podmínek, za jakých se vedou. Dříve než odpovíme na toto obvinění, které se nám předhazuje, nejprve a především připomínáme celku i jed- notlivcům, jak se dábel pozvedl s nepřáteli pravdy a lidské spásy, protože nechtěl, aby se v království Českém a mar- krabství Moravském rozšířilo toto dobro, které vzešlo z milosti Boží a z věrného kázání M. J. Husa svaté paměti a jiných mistrů i prostých věrných duchovních mezi lidi, kteří do té doby neměli v úmyslu bojovat; jak bylo toto dobro potlačováno mocí, zvůlí a jinými krutými způsoby, a to jak od duchovních, tak od světských lidí; a když tento národ nechtěl ani před touto mocí, zvůlí a krutostí ustoupit od předsevzatého dobra a odpadnout od víry pravé, tedy se sjednotil ve věci čtyř článků a s jedinou vůlí, svorně a souhlasně začal válku podle rady Mistrů praž- ských i jiných kněží, kteří jej tehdy řídili; a začal ji z nut- nosti a ne svévolně, za účelem popsaným ve druhé kapitole na začátku této práce. A když jsme jim, jak je to zde vyjádřeno, připomněli dobře ty okolnosti, odpovídáme na první část obvinění, které se nám předhazuje, takto: že jsme vždy připraveni zastavit tyto nynější války, které, jak bylo dříve řečeno, jsme začali z nutnosti a za účelem, který jsme objasnili; jestliže a dokud tyto války dále vedeme, tedy je vedeme v lásce proti ničitelům víry, utlačovatelům 173

Strana 174
nevinných nebo proti jiným neústupným a zločinným po- rušovatelům zákona Božího, kteří nemohou být žádným jiným způsobem odvedeni od své tvrdošíjnosti a napadání věrných ani zkroceni; že jsme připraveni zastavit tyto války za jistých podmínek; dokud nebudou chtít nepřátelé pravdy věrně nastoupit cestu pravdy a spravedlnosti, my se neodvážíme úplně zakázat tyto války, ačkoli jsme říkali, že je bezpečnější cesta bojovat duchovně než se ohánět mečem, modlitbou k Bohu a vyjednáváním důrazně nabá- dajícím nepřátele k smíru, a bylo-li by třeba, vytrpěti smrt v tomto domnělém šílenství. Víme, že jsme na počátku těch válek, jak již bylo dotčeno, na vzájemných poradách s Mistry v Praze shodně uznali, že tyto války (s uvážením tehdejších okolností) jsou dovolené, a když jsme společně probrali ty okolnosti a chtěli se uvarovat budoucích ne- bezpečí, společně s Mistry jsme řekli lidu, co jsme považo- vali za spravedlivé a správné, a jak bylo řečeno, válka byla započata se vzájemným souhlasem nás i Mistrů; a to zvláště za tím účelem, aby pravdy, prospěšné celé církvi, došly určeného výsledku v církvi Boží, jak jest známo jejich i našim obcím, bez jakéhokoli postranního úmyslu. Když nám však jako druhou věc vytýkají, že nedovede- me vyložit tyto války za těch okolností a podmínek, za jakých se vedou, ani zákonem Božím, ani Písmem svatým, na to odpovídáme takto: že není naším záměrem chválit ani jakkoli omlouvat, že s válkou je spojeno zlo a nepo- řádky. Tu si bereme za svědky naše obce, že jsme dávno viděli, jak tato zmíněná válka se mnohdy zvrhá v řádění prostřednictvím mnoha lidí, kteří se k těm obcím přidali lstivě a s jinými záměry. A to se děje proti našim záměrům i úmyslům jiných lidí, kteří se věrně postavili za ono svrchu řečené dobro. Proto jsme již měli mezi sebou mnoho po- rad, jak se toho dotýká třetí kapitola na začátku této práce. A na těch schůzích, jak se tu děje zmínka, jsme přemýšleli o všech těch nepořádcích, ať už vznikly proti našemu společnému záměru mezi zmíněnými lidmi jakkoli; tam jsme také vydali čtyři články k jejich nápravě, vyjádřené 174

Strana 175
ve třetí kapitole tohoto spisu, a zařídili jsme, aby byly vyhlášeny ve všech našich obcích; že však se dějí takové nepořádky proti našemu společnému záměru a proti de- kretu, který jsme jednostejně hlásali lidu, kterému kážeme, to nás mrzí. Ale domníváme se, že se děje stejně mnoho podobných přestupků proti záměrům Mistrů mezi těmi, kdo podléhají jejich vedení. Odpověď táborských kněží na šesté obvinění. Co se týče šestého obvinění, které se nám vytýká takto: Táborští kněží nebo někteří z nich provádějí lstivě a po- krytecky pod rouškou Božího zákona všelijaká světská jednání; a pro tyto své záměry nemají oprávnění ani v zá- koně Božím, ani v Písmě svatém. Na to odpovídáme takto: Ačkoli jsme se v našich poradách, o nichž jsme se zmí- nili v odpovědi na předcházející obvinění, mezi sebou rozhodli tak, že žádný kněz, ani nikdo jiný, vyznamenaný podle obecného zákona vyššími úřady, nesmí se zaplétati do světských záležitostí a překračovat tím na urážku a za- hanbení jiných lidí meze svého stavu; a že v případě tohoto přestupku má podléhati trestu. Jestliže však některý kněz z vnuknutí ducha Božího bude přivádět světské lidi k míru za nynějších poměrů ve světě, z dovolení Božího nepřed- vídaných a nejistých, a bude nabádat lidi k svornosti, aby pro jejich nesvornost nebyli obíráni chudí — a když si tak hledí starostí, které toho času nejsou jeho, ale když proto nezanedbává starosti užitečnější, nenáleží nám jej soudit ani odsuzovat; neboť to není zakázáno ani kněžím, jak je vidět v itineráři Klementově, v dopise psaném Jakubovi, bratru v Kristu; neboť je tam vybízí, aby zastávali rodiče osamělým sirotkům, aby vdovám nahražovali starostlivost manželů a těm, kteří se nevyznají v řemeslech, aby vy- hledávali nějaké slušné příležitosti, při nichž by našli nut- nou obživu. A budou-li mít někteří bratří mezi sebou ne- shody, že nemají být souzeni světskými soudci; ale cokoli takového bude, má se rozhodnout před staršími církve. A domnívám se, že mezi námi není žádný kněz, který by 175

Strana 176
se rád nezbavil zaměstnání, které mu takto brání v jeho povinnostech. A kéž by mezi mistry a jejich stoupenci nebyl žádný kněz, který by se mnohem víc nestaral o svět- ské záležitosti tajně a skrytě, než to dělají někteří z těch našich veřejně a z takové nutnosti. A jestliže ti, kteří na- padají nás nebo některé z nás kvůli provádění nějakých světských věcí, prozkoumají své cesty a opravdu vypátrají, s čím vědomím byli prohledáváni kněží, před nimiž byla nesena svátost, pleněny domy a jímání lidé v Praze, a na čí radu se tak později stalo. A později následovali bratři Tá- borů do Kostelce, Malešova, Hradce Králové a Čáslavi a konečně se obořili i na litevského knížete Zikmunda; a na čí radu po vyplenění Nového města pražského roz- prášili vojska ležící u Kouřimě; až to vypátrají, bojíme se, aby se jim nestalo, jak praví apoštol: kdo jiného poučuje, sebe neučí. Kdo káže nepokradeš, krade; kdo říká ne- cizolož, cizoloží; kdo potírá modly, dopouští se modlo- služebnictví; kdo se pyšní zákonem, porušením zákona zneuctívá Boha; a podle toho obecného mravoučného pří- sloví: zle je doktorovi, když ho obvinění usvědčuje. Taková byla vzteklá propaganda a takový byl sku- tečný program Tábora. Žižkovou smrtí končí jedna epocha husitského revolučního hnutí: sjednocení a obrana. V roce 1424 ještě chvíli trvala jednota Tábora s ostatními stranami husitskými, ale už v roce 1425 se bojové šiky znovu tříští: 50 Léta božieho 1425 po Žižkově smrti stalo se veliké roztrženie mezi Tábořany a mezi Sirotky, že sú se městy dělili, kteří mohli k kterým přijíti, osazujíce je proti sobě. I zvolili sú sobě hajtmany obojí; Sirotci Velka a Táborští Jana Bzdinku. Ten — Jan Hvězda — přijev do Nimburka, kázal spáliti kněze Jiříka a kněze Klimenta pro svátost sv. oleje. 176

Strana 177
Téhož léta město Litomyšl a Mýto od Táboróv jest dobyto; kteréžto v ty časy držal jest pan Diviš Bořek od Pražan. Téhož léta v masopustě dobývali Zachraštan, Chlumce, Hořiněvsi, Holohlav (kněze Sovu z praku vrhli), Lito- myšle, Richenberku, Lanšperku, Slaného; a tu zbili drahně lidí. — Pak téhož léta Hradčané dobyli Opočna a vybořili; a prvé dobyli Hrádku. Léta téhož v sobotu (31. března) před květnú nedělí Táborští s Sirotky v noci město Pražské chtěli sú ztéci, žebříky ke zdem přistavivše: ale od Pražan sú ode zdí a od žebříkóv odehnáni a mnoho jich zbito. Téhož léta město Slané obleženo jest od Táboruov a Sirotkuov, od Žateckých a Lúnských u veliký čtvrtek (5. dubna); v kterémžto městě panošie páně Hynkovi (Kolštajnského) z Valštejna a jiní statečně sú se bránili a potom lstivě skrze zradu některých měštan na nich do- byto jest. Potom lid v něm mnohý zbivše, panoše na zvo- nici zapálivše, rychtáře s konšely a mnohé měšťany v mas- ných krámiech spálivše a statky jim pobravše, všecko město z kořen vypálili sú; a ty věci staly se sú v úterý (17. dubna) po provodě. V kterémžto městě Slaném zabit jest osvie- cený kněz a slovútný kazatel Křišťan s knězem Václavem (ze Zviekovce) tředníkem, kteráž oba dva rozdávali sú pod dvojí zpuosobú tělo a krev pána Ježíše; a slovútní panošie Jan Srsa jednooký, Petr Kamenec, Zdeněk Hara- mule a jiných mnoho jest zbito. Téhož léta při sv. Duchu (27. května) tvrz Květnice dobyta jest od Pražan na Prokopovi Trčkovi jednookém. Téhož léta tvrz Švihov, Obořiště, hrad Flaškóv Richen- burk a Michalovice a mnoho jiných hradóv dobyto jest od bratří Táborských a Sirotčích. Ale vždy mezi nimi byli lidé ze všech téměř měst, kromě z Prahy nic. Téhož léta bylo jest horko veliké ve žni, takže od horka lidé mřeli na poli dělajíc. Také toho léta biskup nisský s Slezany vtrhl silně do země české, i pálil okolo Náchoda všecky vesnice a okolo 12 Boží bojovníci 177

Strana 178
Višemburka všecko pálil až do Turnova. — A potom hned k sv. Václavu (28. září) byl mor tak veliký lidí, že dělali šachty, nemohúce stačiti doluov dělati. — Téhož léta umřel pan Ceněk Veselský. — Také toho léta umřela králová česká v Prešpurce. Téhož léta na podzim dobyta jest Vožice hrad a zbo- řena od Táboruov. A předtiem málo vedli s Tábory šibe- ničnú válku s Vožice a s Vlašími; takže v tom několiko urozených panoší jest oběšeno v Sedlčanech i jinde. Téhož léta na podzim Táboři a Sirotci přitrhli sú blízko ku Praze do Vršovic, chtiec Prahu oblehnúti. Toho puo- vod byl pan Bohuslav z Švamberka, hajtman táborský. Pak tu středu na sv. Lukáše (18. října) opět se s Pražany skrze rokování přátelsky smieřili. Po tom smíření kněz Sigmund s Pražany a s Tábory jeli sú do Moravy a do Rakús a dobyli sú města Retče, z ně- hožto přivedli sú do Prahy hrabi Reckého, jinák z Hardeka, kterýžto v Praze chován jest u vězení a po dvú letú umřel jest u věži na hradě pražském u sv. Václava; neb byl dán panu Hynkovi Kolštejnskému, aby jeho sobě šacoval. (A byl člověk starý, krásný s bradú šedivú; i nemohl dlúho trvati. Obecně lidé pravili, že byl člověk velmi šle- chetný a na Čechy laskavý a že nikdy proti Čechóm nebyl.) A při šturmu toho města Retče pan Bohuslav Švamberk, hajtman táborský, jenž byl na miestě Žižkově, šípem se zdi v tvář smrtedlně raněn jsa, umřel jest a v Krumlově Mo- ravském pochován. 178

Strana 179
PROKOP HOLY Ale stejně jako v roce 1419 „povstal jeden Čech z řádu rytieřského velmi udatný, jednooký, jménem Žižka“ tak v těchto letech 1425—7 z širých řad božích bojovníků se vynořuje další geniální postava, Prokop Holý. Je to zákonitost společenského vývoje, že mohutné lidové hnutí je zosobněno stejně mohut- nou osobností. A Prokop Holý dokázal své schop- nosti v mnoha směrech. Opíral se o polní vojska tá- borská, k nimž dovedl získat i kdysi Žižkovo polní vojsko, Sirotky. S polními vojsky, kde stáli ve zbrani nejširší masy venkovského i městského lidu, získal i spojenectví městských svazů a rytířstva. Tak se znovu pod vedením Prokopovým sdružil kolem spo- lečného programu čtyř pražských artikulů co nejširší husitský blok. A marné byly snahy zahraniční reakce o násilné pokoření „českého kacířstva“. Už v roce 1426 Prokop Holý vítězstvím u Ústí n. L. cizině na- značil, že půjde dál ve stopách vítězných oddílů Žiž- kových. Léta božieho 1426, v neděli nazajtřie (16. června) po sv. Vítu stalo se veliké pobitie u města Ústie u vsi řečené Předlice a to od kniežete Sigmunda s Pražany i s jinými 51 179

Strana 180
Čechy. Kteréžto město osadila markrabina míšenská a ve- liké škody a záhuby z toho města činili sú do českého krá- lovstvie pálením a lidi šacováním. A nemohúce toho déle snášeti Čechové, i oblehli je po veliké noci (31. března) tohoto léta, pan Jakúbek Bělinský s jinými dobrými lidmi; a ti velmi pilně a snažně dobývali Ustie. A markrabina z saské země i z Durynk, z Srb a z Lužnické země i z těch ze všech zemí okolních až do Rejna, táhli s množstvím lidu, chtiece odehnati Čechy a retovati Ústie. A když po- rozuměl pan Jakub, že se tak Němci zbierají, chtiece je od města odehnati, poslal jest ku pánuom, rytieřstvu, k městuom i k Táboruom, kteříž sú polem táhli, aby jeho v tom neopúštěli, aby k němu přitáhli, aby se Čechuom hanba a škoda nestala. I přitáhli sú k Ústí kněz Sigmund litevský, pan Boček z Kunštátu, pan Smiřický a jiní páni, Pražané a města, kteří sú byli podlé zákona božieho, a k tomu Táboři a Sirotci; a tak pravil pan Jakúbek, že sú neměli Čechové viece lidu svého nežli 25 tisíc. A když sú Němci přitáhli přes les, jeli sú třmi silnicemi, na Janovskú silnici, pod hrad Osek, pod Krupku; a měli lidu na sedm- desáte tisíc. A když v neděli ráno jeli k Ústí Němci, ihned Čechové psali k nim listy milostivé, tak „že když by vám buoh pomohl, abyste nás jímali a jestli nám pán buoh zase pomuož, téhož se od nás zase nadějte.“ Ale Němci velikú svú pýchú a zpurností, úfajíce v množství houfuov lidu svého, hrdě zase vzkázali, „že všecky napořád budem mordovati“. I hnuli sú se Čechové od Ustie proti nim a po- čali pánu bohu se modliti s velikú pokorú a náboženstvím, aby jim pomoci ráčil. A sjeli sú se s nepřátely před poled- nem; i nechtěli se Čechové v svatú neděli bíti. Ale Němci domnievajíce se, že by Čechové úmysl měli prchnúti pro množstvie jich veliké, hned v svatú neděli bez meškánie řítili se valem na Čechy a hned k vozuom přilnuli a tu jich mocí převrátili již jeden řád šikovaných. Tehda teprv Ce- chové pokřikli a střieleli na ně s vozuov, z húfnic a z taras- nic, až v nich veliké cesty a pruochodiště dělali. A v tom zkřikše, že Němci běží, teprv vyskočivše z vozuov, i bili 180

Strana 181
napořád Němce (od toho bojiště ústského až právě na hory mišenské, že hustě leželi zbití, jako ve žni snopové na poli; a ten potok, kterýž skrze Ustie teče, veškeren hustě od velikého zmordování lidí i koní krvavý bieše). A tak Čechové boj obdrželi a žádného neživili, ani jímati dali; a vzali vozuov německých 37 kop, pušek tři kopy, sta- nuov 66... A tak tu Němcuov zbito bylo mnoho tisícuov a dlúhý čas leželi nezakopaní a do dnešnieho dne leží kosti hromady. A Čechuov nezabili viece nežli devatenáct; a znamenitého nezabili žádného, než Jana Bradatého, měštěnína z Prahy. A o takovém boji nenie v Čechách pa- mětníkuov. A po tom boji u vsi Hrbovic řečené, tu hrabí a panuov korúhevných pod korúhví německú klečelo čtyr- mecítma, dávajíce se na milost, aby je živili a své meče v zemi vstrkavše: ale Čechové pro své sliby a závazky a tak jeden pro druhého nesměli jich živiti, než předce všecky je tu zmordovali. A kteří sú utekli do vsí Předlic a Hrbovic, ty zapálili, obstúpivše vsi, že žádný nemohl ujíti. Než pan Jakúbek z Biliny chtě rád zachovati pana Valkenberka z Volšteina, vzal jej za sebe na kuoň, ale nemohl jeho unésti: nebo drábi táborští uzřevše to, prostřelili jej na tom koni za panem Jakúbkem. A když Němec umíraje s koně letěl, o málo chybilo, že pana Jakúbka s sebú s koně ne- strhl; a tak v té kvapnosti byl by také zabit. — A po tom poražení ten den táhli sú zase Čechové k městu Ústí a do- byli města a tam Němce zbili; a tu svých vězňuov předně pan Jakúbek kázal dobýti z vězenie; a město vypálili a zbořili; a bylo jest město zbořeno a pusto plné tři léta. Potom pan Jakúbek zase je osadil a zdělal a držel je až do ciesaře Sigmunda. Tak velké vítězství pochopitelně našlo ohlas í“ i v soudobé tvorbě literární. „Píseň o bitvě u Ústí“ líčí však ústské vítězství tendenčně, jako by bylo především zásluhou šlechticů a pražských měšťanů. 181

Strana 182
Píseň o bitvě u Ustí. Slušít Čechům spomínati. 52 Slušíť Čechům spomínati, že jim dal pán bůh u Oustí vítězství nad nepřátely, když pro svou víru boj vedli. A to léta tisícího čtyrstého šestmecítmého, po svatém Vítě v neděli, Němci před Čechy běželi. Mnozí jsou na to hleděli, Čechům pomoci nechtěli, neb by to rádi viděli, byť Čechové utrpěli. Ale my bohu děkujme, jemu čest, chválu vzdávejme, žeť nám ráčil pomoc dáti, Němce ven z země vyhnati. Kněžna Saská, mocná paní, s pány, s knížaty, s zemany sebrala vojsko veliké, vtrhla s ním do země české. Věrné Čechy chtíc zhubiti a národ jich vypleniti, Oustí již opanovala a vůkol mordy činila. O tom slyšíce Pražané, páni, rytířstvo, zemané, vojska dvě: Pražské, Táborské, též Zikmund, kníže Litevské. 182

Strana 183
Až k Bavorům silně táhli, byť křižovníky zahnali, jež papež s říší poslal sem, by každý věrný byl zhuben. Však mordů svých litovali a k nim na pomoc vyslali, řkúc: V tomť stojí česká víra, kdyžto retuje druh druha. U Předlice na Bíhání sjela jsou se vojska s braní, stateční Němci, udatní Čechové, co lvové lační. Když pak na vojnu zvolali, by Cechové ustoupili víry své, jim se poddali aneb hrdel svých bránili. Rkúc: Nám se neobráníte, neb proti nám hubeni jste. Vizte naši sílu takú, jest nás víc než kbelík máku. Na to jim řekli Čechové, že neustoupí víry své a vlasti své chtí hájiti, by měli v bitvě zůstati. Ač pak nás jsou malé hoúfce, co jedna lžice hořčice, však budem proto perni vám, to nám rač dáti Kristus pán. Než ten řád buď mezi námi: Kdo budou z našich jímání, 183

Strana 184
vězte je a nemordujte, od nás se téhož nadějte. Řekli: To nám nejní možné, než vedle klatby papežské napořád vše mordovati, ženy, starce, panny, děti. Češi též na tom zůstali, aby Němce nejímali, ale každý k bohu volal, na čest, víru pamatoval. Pověděl hrabě Míšenský: Zbéře-li se vojsko český, o nás hned dobře nebude, braňme, ať v hromadu nejde. Strach na mě, jak vidím cepy a onyno černé chalpy. (!) Praví, že každý oněmí, na komž oni derou odění. Řekl pan Vaněk Cernohorský, hejtman polní: Kdo chce božský boj tento řádně konati, musí se s bohem smířiti. Tu v pátek před tím v čas ranní Čechové měli kázání, tělo a krev boží přijali, by pro zákon bojovali. Též kněz Zikmund jest učinil a s pláčem se bohu modlil, lidu k boji napomínajíc, zemkům mysl dobrou dávajíc. 184

Strana 185
Němci se jim porouhali, a koně své projížděli, Husy, ty prej co husy zbijem, špísy, dýkou aneb kyjem. Tuť nejedna panna, paní otce, bratra, muže stratí, v sirobě smutná zůstane, hoře sirotkům nastane. Když se vojska v hromadu strhly, Čechové k bohu zvolali, viděli před sebou jízdného, sobě prve neznámého. Táboři bitvu začali, jako muži předse trčeli, kdež jsou velnuli Sirotci, tekli krvaví potoci. Když se začalo to bití, kníže Zikmund, mnozí tomu chtí, že jest tak hejbal svým životem, až se všudy zalíval potem. Též také jeho Polané, Čechové i Moravané, stateční páni Pražané nepřátely bili udatně. Pan Václav mladý Kravařský počínal sobě hrdinsky, slušíť ho v tom pochváliti, Bože, rač jej pozdraviti! I ti, jenž s Jankem Smiřickým, s Čeňkem Mičanem Klinštenským, 185

Strana 186
s Albrechtem Kamejtským byli, s Němci se udatně bili. Pan Václav z Ríčan jakožto lev držel knížetcí korouhev. Statečně se s ní ohejbal, až se boj boží dokonal. Pan Hynek jménem z Valdšteina vedl sobě jako hrdina, též také Bavor z Pernšteina a s nimi Hynek Krušina. Viktorin Kunštát, pan Boček, věz, žeť byl každý pravý rek. Kteří jsou na to hleděli tiť by víc o nich pověděli. Pan Burda Lipnický Trčka vehnal se doprostřed vojska, mněli, že by se již stratil, ale on se s praporem vrátil. Pan Jaroš z Chlumu, pan Ceněk z Wartmberka, Petr Kuneš, Hanuš Kolovrat, Jan Vrbata, Chlum z Markvart i jejich rota. Všudy je kladou s čelnými, v stráži, v boji udatnými, Škopka, Zárubu Dohalského, Benedu Bohdaneckého. Pan Jošt z Blankšteina, Jan z Gorky a s nimi kněz Fridrich Ruský, Václav Vřezovec Maštovský, v čelích drželi cepníky. 186

Strana 187
Bylo jiných mnoho dobrých rytířů i panoší ctných. Nemožné všech jmenovati. Rač jich rodu, bože, vzróst dáti! Neb jsou v té bitvě udatně pravdu boží bránili ctně, své životy vydávali, aby s tebou v nebi byli. Boj ten boží když se ratil, na Němce se vítr obrátil, tu jsou hned Čechům hřbet dali, k lesům, k horám utíkali. A kteří utéci mohli, markrabině žalovali na Čechy, zuřivé kacíře, jak jsou stálí při své víře. Ctrnáct hrabat a též pánův z svých hynštů zsedalo doluóv, meče své v zemi strkali a Čechův za milost prosili. Oni na to nic nedbali, stříbrem, zlatem pohrdali, vedle odpovědi jejich žádného neživili z nich. Padesát a dva tisíce nepřátel zbito neb více, krom těch pacholátek malých, kteří na straně stáli v helmích. Těch jsou živých zanechali, aby pomníc rozprávěli 187

Strana 188
kněžně, též i přátelům svým o bitvě boží před Oustím. Došlo poselství markrabiny, jak lid její poražený. Lekla se, až padla k zemi. Ach běda, smutné noviny! Rusý vlasy, kadeřavý trhala z krásný hlavy svý, řkúc: Buď žel tobě, bože milý, lidí mých a jejich síly. Též i jiné krásné paní měly smutné naříkání pro bratry, strejce, manžely, že jsou v tom boji zhynuli. Druhé poselství do domu přišlo k králi Uherskému, by radil lidu Míšenskému. On vece hned k Plavenskému: Milý, poradiž nám k tomu, ať knížata v hanbě nestanou. Řek: Kdo chce v Čechách boj vésti, měj rozum, sílu, štěstí. Sedm let jsem v Čechách bojoval a nic sem nikdá nezískal. Hleď Čechův na se nedrážditi, kdo chceš škody, hanby ujíti. Nuže každý věrný křesťan, pán, rytíř, Pražan i měštan, následuj u víře předků svých, dokaž, že si pošel z krve jich. 188

Strana 189
Buď při pravdě boží stálý, tak dojdeš od boha chvály, ať rod tvůj pán bůh požehná, dá život věčný věkoma. Bylo to však vítězství — možno říci — národní a i na Táboře bylo radostně komentováno jako ví- tězství Prokopovo a jeho „božích bojovníků“. Tá- borský biskup Mikuláš, řečený Biskupec, dotkl se této štastné chvíle tak radostně uvítané po předcháze- jících rozbrojích v kázání: Nynější papež a uherský král mají teď nesmírně líté 53 šelmy, které často vydražďují, aby krutě a bez jakéhokoli milosrdenství potírali lid v Čechách a na Moravě kvůli evangeliu Pána Ježíše, a to jak nejukrutněji mohou. Ale pravý a milosrdný Bůh začasté osvobodil své ze tlam dravých šelem, takže jim neškodí, jak by chtěli; neboť se rozpomněl na své jako kdysi na Daniela, jehož vysvobodil a svou mocí vyrval ze středu lvů ... Vydávají se i nebezpečí smrti, štědře vynakládají statky časné, podstupují mnohé a také umírají pro své osvobo- zení ... i měšťané i vesničané, měšťanky i vesničanky ... Nejednou již byli uvedeni ve zmatek naši protivníci, kteří se převelice chlubili, že mohou Husa i husity úplně zničit a zahubit jako v Kostnici; a kvůli těmto husitům svolali nejeden sněm, někdy zcela tajně, někdy veřejně. A přece Bůh rozptýlil a vyvrátil jejich usnesení a ještě je ve své nezměrné slávě rozptýlí, leckdy i dřív, než to začnou vy- hlašovat a provádět; a leckdy tato usnesení odhalil svým věrným dříve, než se oni rozešli ze svého hloupého sněmu; proto se i nejničemnější úrada svalí na jejich hlavy. Vítězství bylo dosaženo sjednocením všech sil od- poru: chudiny, měšťanů i nižší šlechty. Prokop se však hned po bitvě u Ústí přesvědčil, že o udržení 189

Strana 190
jednoty a zachování programu čtyř artikulů je nutno stejně jako za časů Žižkových bojovat. A zase je to nejprve šlechta, která opouští spojenectví s polními vojsky a táborským bratrstvem a mečem je nutno její zradu likvidovat. Téhož léta (1426) Táborští a Sirotci oblehli sú pana Hynka Bočka na Poděbradech, ukrutně praky a puškami hradu dobývajíce. Kterýžto Boček mužsky se jest bránil a velikú škodu jim činil a mnoho jich zbil z pušek a stie- káním. Jednoho dne, když kněz kázal a seděli na kázání bratřie, jedniem střelením z pušky zabil jich jedenácte. A když sú nemohli dobyti Poděbrad (ležavše u nich 13 ne- dělí), s hanbú sú preč odtrhli. A pan Boček po malé chvíli, chtě ztéci město Nimburk, i byl tu zabit na předměstí, před Velelibskú branú s písařem svým; neb po něm šranky zavřeli a panošé jeho od něho utekli a po něm nevskočili. Druzí pravie, že s ním kuoň bezděky vběhl mezi šranky, kteříž před městem byli, že byl tvrdoustý. 54 Po šlechtě je na řadě Praha, kde se zase sbíhají reakční nitky kolem Zikmunda Korybutoviče, vlád- noucího pražským městským i šlechtickým svazem. V Praze však mají ještě drobní řemeslníci a chudina dosti síly, aby sami zbavili město zrádců, a převratem v dubnu 1427 ještě pevněji svazují svou politiku s Táborem. A tak v létě 1427 zase společně hřmí vozy táborské, sirotčí i pražské, když pod vedením Prokopovým za- hánějí další křižáckou armádu ze země. A nic nebylo platno, že v čele křižáků byl kardinál až z Anglie — stačil hřmot husitských vozů, burácení bojovné písně a o vítězství božích bojovníků nebylo pochyb. 190

Strana 191
Téhož léta o sv. Jakubě (25. července) Němci, kor- 55 feršti a říšská města, vtrhše silně do země, město Střiebro oblehli; na němž se zavřel pan Přibík Klenovský s svú čeledí, a sám Zmrzlík jemu přibyl, když již obleženo bylo; a statečně Němcuom odpírali, ač sú velmi nákladně děly velikými dobývali a zdi bořili. A když jim Čechové na retunk táhli a ještě byli u Rokycan, pět mil od Střiebra, Němci nesměvše jich dočekati, z země s hanbú utekli a ně- kteří na Tachově se opozdili. A Čechové táhnúc po nich, i dobyli ohněm Tachova města i hradu a pušku velikú Chmelík nebožtíka krále Václava tu vzeli na Tábor a na hradě mnoho Němcuov zbili. Pan Vilém Švihovský tu byl jat; i svěřil mu pan Jan Tovačovský, zavázav jeho pode ctí a pod věrú, aby nikam neucházel, by mohl. Ale on zapo- menuv se nad svú ctí a věrú, v noci pryč ušel jest a tudy svému erbu pohoršil do dnešnieho dne (neb jemu tím často oči vytýkali, ale on se styděti nechtěl). A jen dobře organisované zázemí a sjednocení všech husitských sil umožnilo přenést boj z českých zemí za hranice. Nejblíž Tábora stála pevná Bechyně, opora přátel „jihočeského krále“ Oldřicha z Rožm- berka pánů z Lažan. Téhož léta před sv. Havlem (16. října 1428) kněz 56 Prokop Holý, vuodce táborský, s svými pomocníky ob- lehl hrad Bechyni. A tu svezena byla všecka děla a křížem zasázena; i musili hrad dáti pro veliké súženie. Bechyně padla, třebaže se Oldřich pokoušel za- chránit ji smlouváním a dohadováním. My Jaroslav z Bukoviny, Jan Bleh z Těšnice, Mareš 57 Kršňák hauptmané, páni, rytieři, panoše, kněz Prokop i jiní starší obcí Táborské polnie a domácí, Klatovské, 191

Strana 192
Piesecké, Sušické, Prachatské, Domažlické etc. polem pro jméno božie společně nynie u Bechyně pracující: vyzná- váme listem tiemto předevšemi, ktož jej uzřie neb čtúc uslyšie, že jsme gleitovali a mocí tohoto listu gleitujeme urozeného pána Oldřicha z Rosenberka se sto koňmi a tolikéž osobami, počítajíc od prvnieho až do posled- nieho; tak aby se mohl s námi bezpečně sjeti i zase odjeti bez úrazu i všelikakého pohoršenie hrdel i statkóv. A ten gleit má a bude mieti i ti všickni, ktož s ním pojedú, od dánie lista tohoto až do téhodne, a ten den poslední celý až do záštie slunečného. Kterýžto gleit slibujem sami za se, za služebníky i pomocníky naše i za všicku stranu naši cně a řádně zdržeti a zachovati bezevšie zlé lsti a přeruše- nie všelikakého. A toho na svědomie pečet obce Táborské polnie, jiežto nynie všickni užíváme, kázali sme přitisknúti k tomuto listu. Jenž dán u Bechyně v pondělí před S. Vác- lavem léta etc. XXVIII° (1428, 27. září). Táboři drželi slovo, byli ochotni jednat, ovšem ne smlouvat. A když umlkla slova, zahovořila děla, která odstranila z jižních Čech další oporu feudálů. Tak Prokop Holý naznačil, že krok za krokem spo- juje vnitřní zabezpečení s rozmachem do zahraničí. Od roku 1427 se totiž množí přímo lavinovitě kroni- kářské zprávy o zahraničních výpravách táborských polních vojsk. Zatím co sirotci napadali nejčastěji Slezsko, cílem útoků Tábora byly Rakousy. Jednou ročně, někdy i víckrát, se spojila obě polní vojska a protáhla okolními zeměmi. Tak se v letech 1427 až 1433 seznámily i velmi vzdálené kraje s ostřím tábor- ských zbraní. Připojený schematický náčrt graficky zachycuje hlavní směry a dosah táborských t. zv. spanilých jízd. Smyslem spanilých jízd nebyla jen odveta za dosa- 192

Strana 193
šo o 0 13 Boží bojovníci 193

Strana 194
vadní loupeživé útoky křižáků proti českým zemím. Prokop Holý již od začátku z nich vytvořil součást táborské propagandy, jež měla husitům získat za- hraniční spojence. Již od založení se na Táboře usazovali a k Táborům se připojovali i cizí, němečtí i polští pacholci a náde- níci, jejichž boj po boku Táborů dosvědčuje, že třídní boj táborských sedláků, chudiny a měšťanů přitahoval stejně vykořisťované společenské třídy z ciziny. Nejlépe a nejvýrazněji je však patrna tábor- ská zahraniční propaganda a její ohlas ve velké spa- nilé jízdě let 1429—1430. Pak léta od narozenie syna božieho 1430 ten týden před Božím narozením (25. prosince 1429) mnozí Ce- chové a Moravané sebravše se velmi silně, i jeli vojensky do Míšně a do jiných okolních zemí. Kdežto najprvé města Plavna i hradu rychle dobyli sú a tu pohřiechu mnoho lidí v městě zbili a město i hrad ohněm vypálili sú. A tiem zhrozeni jsúce Němci, z dobrých hradóv i měst dobře ohrazených utiekali sú před Čechy. Míšenský mar- krabě ihned, když jim Čechové do země vtrhli, zbieral se velmi silně u Grimmu města čekaje jich, aby přes vodu přetrhli, již česky Svinie říkají. To zvěděvše Čechové, upřiemo na něho táhli, sšikovavše se, chtiec se s ním polem bíti; a tak šikem táhli pět dní, vozóv neroztrhujíc. Když pak přijeli blízko k tomu městu Grimmu, i museli přes vodu přejeti, kteráž teče pod město. Takž pak když vjeli do vody vozové třemi řady, voda se zdula pro vozy vzhuoru, i zvracie druhé vozy, a tu lidu něco se ztopie. Druhým vozuom pomohú za provazy, po jednom je ven vláčíce bez koní; naposledy musie jedním řadem přes tu vodu jeti. A když polovice vozuov přejede, křik vzejde u vojště, že již Němci táhnú na ně; a tak u velikém nebez- pečenství byli Čechové pro druhú polovici vozuov a lidí. 58 194

Strana 195
195

Strana 196
Však co jich bylo přejelo, sšikovavše se, i táhli předse proti Němcóm. Markrabě byl toliko několiko set jiezdných vyslal, aby Čechy shlédli; a Čechové v jednom lese do- čekavše jich, i udeří na ně a ztepú jich drahně a zjimají a k svému vojsku přivedú; jiní Němci uslyševše to, utekli k svým. Tu sú dávali dobré slovo Janovi Zmrzlíkovi, že jest statečně na ty Němce udeřil a jiných udatně ponukl. Zatím noc přišla a Čechové druhé polovice vozuov svých dočekali; a tu celú noc nespali všichni a bedlivi byli, opatrujíce se před Němci. A nazajtřie hned Míšenský kázal búdy zapáliti a vojsko rozpustil, aby šli a jeli domóv; a sám jel do Durink mimo Lipsko. A když Čechové vtrhli na jich šlak, táhli jich šlakem až blíž k Lipsku. Tu tepruv Čechové vojska rozpustili, aby každé obzvlášť s svými vozy táhlo, jedno od druhého v míli, a druhdy dále a druhdy blíže. Takž pak Čechové svobodně jezdili po těch zemiech, rozdělivše se v pět vojsk a velikú záhubu učinili; a jakož obecně lidé pravie, dobře v té jiezdě sedmdesáte měst ohrazených vypálili sú; hradov a tvrzí a vsí počtu nevěděli; a ty všechny země německé nesměly sú se po- staviti polem proti Čechóm. Nebo z Míšně, zkazivše tu zemi, obrátili se k Frankóm; odtud na města bramburského markrabie, na Parait a na jiná města; odtud se obrátili k Pamberku a k Normberku. A tu v Normberce sjela se byla všecka kniežata bavorská, a markrabie bramburský byl tu purkrabí. I gleitovali k sobě do Normberka deset Čechóv z vojsk, z každé vojsky dva; neb bylo pět vojsk českých. Ti pak přivedli bramburského markrabi puol míle ot vojsk. Ten úmluvu učinil s hajtmany českými na mnoho tisíc zlatých, aby dále do těch zemí nevtrhali a pe- nieze vzali v Domažliciech na den určený. A což s nimi tu umluvil, to jim vše zdržel. A tak Čechové vrátili sú se domóv teprv o masopustě. Potom kněz Prokop Holý s Vilémem Kostkú a s jinými jezdili po ty zlaté do Do- mažlic, a rozdělili se jimi, jak oni chtěli a uměli. Tak spa- nilé jiezdy nikdý Čechové prvé do Míšně neučinili, aniž jest těch pamětníkóv, by to kdy slýchali, ani kde v kroni- 196

Strana 197
kách psáno jest. Bylo jich, jakož obecně pravie, na 40 tisícóv. A by byli o čest stáli, jako přední Čechové, pro- táhli by byli až po Rýn a mnoho zemí byli by pod se pod- manili: než nabravše mnoho kořistí a zlatým se okojivše, vrátili se do Čech. A právě situace v únoru 1430 u Bamberka pře- svědčivě ukazuje, jak působila přítomnost Táboritů na městskou chudinu. Item potom táhli husité až k Bamberku. Bamberští si 59 vykoupili mír od toho neřádstva, jež se mohlo zcela lehce Bamberku zmocnit, neboť vážení a bohatí měšťané z města uprchli. V ulicích zůstal jen obecný lid, jenž vytvořil velký houf, který táhl městem sem a tam a zmocňoval se domů bohatých měšťanů. Chudina našla v domech víno a jiné věci, jež pobrali; jedli a pili a žili si dobře. Vtáhli také do domů bohatých kněží a kanovníků, kteří opět uprchli z města. I v nich si vedla luza stejně jako v měšťanských domech. A právě pro toto řádění luzy se tvrdilo o Bam- berku, že se jej zmocnili husité. Nebyla to ovšem pravda. Je zajímavé, že je zachován list Prokopa Holého Bamberským z 2. února 1430, který umožňuje uvést vzpouru městské chudiny v Bamberku v přímou souvislost s táborskou propagandou. Slovutným pánům Swirpoldovi z Brandenštejna, Janu 60 Kastnerovi z Wyszmeynu a purkmistrům v obcích Bam- berku, Schelislitz a Hollfeld kněz Prokop, vojenský správ- ce táborských polních vojsk. Předem vám nabízím své služby, jak jich čas vyžaduje a jak vám bude milo; přitom toužím a usiluji o spásu vašich duší. Milovaní přátelé! Jak jste oznámili ve svých listech, 197

Strana 198
které jste mi poslali po svých vyslancích, žádáte, aby vaše zboží nebylo popleněno vojsky tak, jako jsou pleněny jiné krajiny, a aby se stalo toto: aby totiž byl uzavřen mír mezi vámi a našimi vojsky; a proto se dobrovolně nabízíte, že dáte našim vojskům jistou částku peněz. Vězte tedy, že jsem již předložil k uvážení vaši žádost a nabídku vojskům, to jest Táborům a Sirotkům, i pánům šlechticům, Praža- nům, rytířům a ozbrojencům, kteří jsou z království Čes- kého. A vůle zmíněných vojsk i pánů se vám oznamuje tímto dopisem: Žádají na vás, abyste se nejprve vrátili k pravdám evangelia, pro kteréžto pravdy vedou až do dneška každodenní boj. Jestliže to přijmete, hned pře- stanou všechna plenění a jistě na vás nebudou svévolně vynucovat žádné peníze; neboť spíše vás chtějí hájit před těmi, kdož vás napadají, než vás válečným způsobem plenit. Nerozhodnete-li se však přistoupit k evangelickým pravdám, pro něž bojují naše vojska, ale budete-li chtít o tom nějaký čas rozvažovat, buďte ubezpečeni, že vůle zmíněných vojsk a všech pánů, kteří jsou z království Ceského, jest tato: chcete-li zachovati statky i těla, máte jim poskytnout jistou částku peněz jako zálohu a podporu za jejich namáhání. Zmíněná naše vojska si tedy žádají: aby jim město Bamberk se všemi svými pevnostmi a obcemi, vesnicemi atd., stejně město Schelislitz a zároveň město Hollfeld daly padesát tisíc zlatých rýnských. A budete-li tak chtít učinit, abyste potvrdili důstojnými ručiteli a svými listy, že jim dáte polovinu v hotových penězích a že dáte brzy i druhou polovinu. A když toto vykonáte, zůstanou všechny vaše statky v klidu a bezpečí věrně podle ujednání zmíněných vojsk. Nezapomeňte tedy bez odkladu (ve dne v noci) odpovědět, ať je vaše svorná a souhlasná vůle jakákoli. Dáno ve čtvrtek na den očištění P. Marie (2. února 1430). Kněz Prokop, ředitel polního vojska táborského. 198

Strana 199
A že takováto praxe při spanilých jízdách nebyla ojedinělá, dosvědčuje podobný list táborských hejt- manů a Prokopa adresovaný tentokráte o půl léta později, 28. listopadu 1430, měštanům v Namslavi. My, hejtman Jakub z Březovic, Zikmund, z Boží mi- 61 losti kníže litevský, pán na Hlivici, pan Prokop, páni, rytíři, zemané a starší váleční táborských vojsk pro jméno Páně v poli pracující rozšafným konšelům a purkmistru a celému shromáždění obce Namslavě: Poněvadž toužíme vidět vaše blaho, divíme se tomu, že se zatvrzele nesnažíte vyšetřit ty škody, které jsou půso- beny vám i okolním obcím; ani že se nesnažíte vyšetřit, proč my vám působíme tyto škody a pustošení. Vězte, že nám působí bolest vaše škody, v nichž vy nechcete mít soucit sami se sebou ani s okolními obcemi. Protože usilu- jeme o vaše dobro, toužíme po jezdecké schůzce s vámi, abychom vám oznámili, kvůli čemu pleníme, ovšem milo- srdně, vás i vaše poddané. Chceme vám dát jakoukoli záruku a stvrdit vám, že se k této jezdecké schůzce s námi dostanete a vrátíte se z ní. Nebudete-li to však chtít učinit, zvětší se vaše škody atd. Dáno v poli u Namslavě v úterý po svátku sv. Kateřiny r. třicátého pod naší společnou pečetí. (28. listopadu 1430.) Tak spanilé jízdy byly doprovázeny účinnými výzvami k spolupráci a podpoře husitů. A nebylo divu, že se i tak mocný feudál, zástupce Zikmundův v Německu, Fridrich Hohenzollernský, zavázal k vy- sokému pravidelnému poplatku a že dokonce svolil, aby Čechové mohli svobodně a veřejně hájit svůj program. Právem je vyzdvihována t. zv. beheim- štejnská smlouva jako jeden z vrcholných úspěchů táborské a vůbec husitské zahraniční propagandy. 199

Strana 200
Beheim štejnská smlouva. Táborská polní vojska hory Hradiště, hejtmani Sirotků, Pražanů a vojsk jiných obcí, rytíři, zemané a starší lidu království Ceského všichni zároveň, kdož právě polem pracujeme pro osvobození Božího zákona v zemích Francké a Bavorské, dáváme na vědomost všem, že jsme učinili takovouto smlouvu neboli dohodu s jasným kní- žetem Fridrichem, markrabětem braniborským, purkrabím norimberským a nejvyšším komořím říše římské: Prve jmenovaný kníže francký má opatřit nám nebo našim lidem jistý, bezpečný a křesťanský průvod od dvou set až do tisíce koní, tolikéž lidí do Norimberka o nejblíže příštím svátku sv. Jiří. A tuto svrchu řečenou smlouvu O glejtu má nám jmenovaný kníže potvrdit slovy i pečetí ve formě, jakou mu určíme. A tento řečený glejt má nám zůstat ve stejné platnosti od východu z našich opevnění až k návratu do nich tak, abychom mohli, až přijdeme k tomuto shromáždění do Norimberka, veřejně, bez jaké- koli překážky, průtahů a útisků přednést svou při, pro kterou pracujeme, jednat o ní podle důkazů litery Božího zákona a podle doktorů, kteří se věrně a nezvratně vyznají v zákoně Božím, a zvláště abychom mohli jednat o čtyřech článcích. První: aby kněží žili podle řádu, daného jim pánem Je- žíšem a svatými apoštoly. Druhý: aby takto žijíce svobodně kázali slovo Boží všemu stvoření. Třetí: aby lidé světští, vidoucí správný život a dobrý řád kněží a poučeni od nich o zákoně Božím, zabraňovali a zamezovali všechny smrtelné hříchy u sebe i u jiných podle Božího nařízení. Čtvrtý: aby kněží podávali a rozdělovali mladým i sta- rým tělo a krev Pána Ježíše Krista pod obojí způsobou. A tento glejt má pro nás znamenat: Že se nám nestane žádné násilí od nejjasnějšího knížete Zikmunda, pana krále římského a uherského, ani od našich protivníků duchov- 62 200

Strana 201
ních i světských, kteří stojí proti nám ve při o zákon Boží; a že budou-li někteří z nás mluvit o těch svatých pravdách, že oni budou moci odpovídat nám nebo my jim, kolik bude třeba podle zmíněného způsobu a pořádku. A když se budeme takto domlouvat, at už se shodneme nebo ne- shodneme, že se od nich můžeme vždy bezpečně navrátit na svá místa podle znění našeho glejtu. Že také můžeme, pokud budeme v Norimberce v našich hospodách, sloužit Pánu Bohu, jak umíme, podle našich obřadů a že nám v tom žádný nesmí způsobit ani zmatek, ani pohanu tak, že nesmí být kvůli nám vydán žádný zákaz bohoslužeb; a ani jinak že nám žádný z lidí nesmí pře- kážet. Také my, zmínění hejtmani, páni, rytíři, zemané a měš- tané potvrzujeme v tomto listě: slibujeme jmenovanému knížeti Fridrichovi na svou dobrou křesťanskou víru, že vypravíme naše duchovní i světské k tomuto shromáždění do Norimberka podle svrchu zmíněných způsobů a pod- mínek. A co bylo v našem dopise dříve řečeno o glejtu, toho se nemíníme žádným způsobem vzdát. Byl to na svou dobu neslýchaný ústupek kacířům. Husité mají před zraky všeho lidu v Norimberce obhajovat své pravdy! O veřejné slyšení husité i Tá- bor usilovali od prvých křížových výprav. Požadavek veřejného slyšení se ozývá zcela zřetelně už na př. v zápise sjezdu píseckého ze 6. února 1424. Táborské bratrstvo tu tehdy znovu jasně vytyčilo svůj program. Léta od narozenie syna božieho 1426, v tu středu den 63 sv. Doroty (6. února), v městě Piesku byl jest sněm pá- nuov, rytieřuov, panoší, zeman a měst již jmenovaných napřed, pro chválu a čest boží, a pro obecné dobré této země královstvie Českého. Na němžto stala sú sě svolenie dole popsaná: 201

Strana 202
Najprv tu při i ty čtyři artikule, o něž sú sě na počátku s jinými mnohými dobrými lidmi zasadili, i všecky jiné božie pravdy k lidskému spasení potřebné, ty tvrditi, hájiti a brániti mienie s boží pomocí a chtie, napřed čtením pána Krista a jeho zákonem i písmy svatých doktoróv prvotnie cierkve svaté. Dále o slyšenie řádné, poctivé, pokojné a křesťanské vedle čtenie a zákona božieho mienie a chtie se všemi věrnými k zákonu božiemu příchylnými společně státi, jakož sú na počátku o ně stáli, hotovi byvše tu při a ty pravdy svaté, i ještě vždy jsúce a k témuž sě podávajíce, čtením Kristovým a zákonem jeho svatým i doktoróv svatých písmy okázati a provesti, bezevšech bojóv těles- ných násilé, ukrutenstvie, obtiežení neřádných i útiskuov všelikterakých, jestliže je kdy v této zemi Ceské to moci bude potkati, a v tom své vuole nemienie požívati, všem i každému to osvědčujíce. Potom tu při zákona božieho a ty artikule napředpsané s boží napřed i s jiných dobrých a věrných lidí pomocí vedle naučenie čtenie pana Krista a jeho apoštolóv i jiného písma doktoróv svatých mienie řádně a křesťansky je držeti a vésti, jakož najdále budú moci a pán buoh jim z své svaté milosti toho pójčí a popřeje. Také ktožby jich násilím, ukrutenstvím i jinými útisky všelikterakými přestali utiskovati, a jim i těm všem, ktožby s nimi v tom dobrém odpočívali a zuostávali, nebo chtěli odpočívati a zóstati, viece nechtěli překážeti ani pře- káželi, a kdyžby svobodu tomu dobrému po svých zboží a poddaných dali a toho viece nekaceřovali ani tupili, sami hřiechóv zjevných nechajíce a po svých držení je stavujíce, a země brániti i jiných neřáduov stavovati pomáhali, a o slyšenie řádné svrchupsané s nimi stáli a pracovali: takové mienie v duchu tichém a pokorném snášeti, trpěti a zachovati a za ně sě modliti, aby pán buoh dal jim té pře svaté poznánie; a takovým nemienie překážeti ani škoditi nepodobným obyčejem ižádným. Item boje řádného a křestanského z zákona čtenie sva- 202

Strana 203
tého shledaného a založeného mienie požívati, ne z své vuole ale z núze, kdyžby je od svrchupsaného dobrého kto násilím chtěl tisknúti, a kdyžby od toho tištěnie jiným ižádným lehčejším obyčejem nemohl odvrácen býti. Ale bojóv neřádných a nekřesťanských a v písmě zákona no- vého nezaložených mienie a chtie sě vystřiehati a jich ne- chtie pomáhati ižádnému. Item moci zřiezené světské hotovi jsú poddáni býti vedle zákona božieho, kterážby byla řádně vyzdvižena a k niežby svú vuoli přidali; k takové chtie hleděti vším hodným poslušenstvím. Item kteřížby kolivěk řádi křesťanští a prospěšní ve všech staviech v zemi České byli vyzdviženi vedle Boha, ty chtie držeti a zachovati, a prvních řádóv řádných a pocti- vých křesťanských nemienie ani chtie rušiti. Item země České řádně pomocni chtie býti od cizozem- cóv i od jiných neřádných násilníkóv a zhúbcí, ježto proti bohu i víeře jsú, hájiti a brániti do svých statkóv i životóv ztracenie řádem svrchupsaným. Item s svým krajem v tom svolení jiným krajóm a městóm, kteřížby v témž dobrém napředpsaném odpočí- vali a zóstávali, nebo chtěli odpočívati a zóstati, chtie za- vázáni býti řádem již řečeným jim pomáhati, když jim toho dobrého zasě chtieti budú pomocni býti. Item těm, kteřížby co zjevně proti čtení svatému ne- ustupně vedli, a proti řádu božskému a křesťanskému i proti obecnému dobrému stáli, nemienie jim v tom na- kládati ani sě s nimi v těch věcech spojovati, ale jim v tako- vých úmyslech, což na nich jest, odpierati. Pakliby kteří světští nebo duchovní, neb jedna která- kolivěk osoba křesťanská v tomto našem svolení svrchu- psaném co takového znamenala, ježtoby proti vieře aneb proti obecnému dobrému této země královstvie Českého bylo, a nás řádně a křesťansky z zákona božieho naučili a zpravili, nebo naučila a zpravila: zprávu a rozum zdra- vější a lepší hotovi jsme přijieti, a cožby bylo nehodného, to opraviti milostivě bez pochybenie. 203

Strana 204
Zvláště však Prokop Holý nasadil v otázce veřej- ného slyšení všechny své diplomatické schopnosti. Pokoušel se dosáhnout veřejného slyšení nejprve jednáním přímo se Zikmundem uherským. Veřejné slyšení husitů s římským králem Zikmundem. Poznamenán den, kdy husité v pondělí po neděli Quasimodogeniti roku 1429 (4. dubna) vyhledali krále v Prešpurku a jak se s ním rozloučili. Budiž známo, že husité nechtěli přijít do Prešpurku, dokud se jim nedostane dobrého glejtu; musel jim být vy- staven a poslán jako rukojmí vévoda Mikuláš Opavský, vévoda Přemek, Vilém Ebser a ještě jeden urozený muž. Teprve když se tak stalo, přišel do Prešpurku se strany husitů Prokop, Oldřich z Hradce, jakýsi mistr svobodných umění z Anglie a mnoho pánů, rytířů, panoší a táborů asi do 200 koní. A tak tu byli přítomni z duchovních knížat kardinál z Olomouce, arcibiskup ostřihomský, biskup-kancléř zá- hřebský, biskup břežský, biskup niský, biskup rábský, biskup vesprimenský, biskup erlašský, biskup vratislavský, biskup frysinský. Ze světských knížat a pánů vévoda Albrecht rakouský, vévoda Vilém bavorský, vévoda Ruprecht lubinský, vé- voda Bolek opolský, vévoda Kentner olešnický, vévoda Přemek, velkohrabě, pán z Rožmberka a mnoho jiných českých pánů. Také vévoda z Purgoně měl tu své poselstvo a Ludvík bavorský měl tu své rady a dva právníky. Z university pařížské tu byli čtyři doktoři, vévoda Vilém tu měl tři doktory a král čtyři. 64 A před tak vznešenou společností hájil Prokop směle program husitského revolučního hnutí. A tá- 204

Strana 205
borská formulace ovládá i řeč dalšího husitského mluvčího Petra Payna, řečeného Engliš, který spojil své životní osudy cele s bojem českých husitů. A tváří v tvář Engliš mluvil jménem Tábora a husitů k hlavě všeho křesťanského světa: Reč pronesená v Bratislavě ke králi Zikmundovi 1. p. 65 1429. Poněvadž není ani nikdy nebyl nikdo, kdo by přemohl Boha a vyvrátil pravdu, marně se namáháš ty, zcela smrtel- ný králi, společně se svými smrtelnými knížaty, když se snažíš usmrtit nezvratnou a nesmrtelnou pravdu, která má svého původce i obránce v Bohu. S jistotou vám prohla- šuji, že jedinká jiskřička pravdy, za kterou stojíme a pro- niž s vámi zápasíme, předčí ctností, vážností a důstojností všechny syny lidské. A vítězí-li pravda nade všemi, tedy i nade všemi králi, knížaty, papeži, legáty i mistry; porazí, svrhne, přemůže, zažene, ve zmatek uvede a dokonale nad nimi zvítězí podle svědectví Esdrova; neboť špatný král, špatné víno, špatné ženy, všichni špatní papežové, legáti, všichni synové lidští i všechny jejich špatné činy zahynou ve své špatnosti; ale pravda Zákona Páně je nade všechno větší a silnější, věčně mocná i silná a žije a vytrvá po věky. A proto zajisté setrvati při pravdě jest setrvati v Bohu; proto sloužiti znamená vládnouti; pro ni býti smuten jest radovati se; trpěti chudobu jest býti bohat, trpěti škody znamená míti prospěch, ztráceti jest nabývati, docházeti posměchu znamená získávati zásluhy, býti pomlouván zna- mená býti chválen; pro ni zemříti jest získati život, býti v pohrdání znamená získati slávu a přetrpěti všechna ne- bezpečí znamená být blaženým. A tak jsme pohrdli živo- tem i tělem a rozhodli jsme se raději sloužiti této blažené pravdě v celém životě, smrti i ve všech nebezpečenstvích, setrvat při ní do konce a nemít přitom ve svém srdci jiné myšlenky, než abychom se opravdu zalíbili našemu Pánu Ježíši Kristu zachováváním jeho zákona, abychom následo- 205

Strana 206
vali jeho příkazů a abychom prožili jeho potupný život svýma rukama, nohama, ústy i srdcem a celým tělem, poněvadž raději chceme s ním být přibiti na kříž, zahynout, být v pohrdání, být pomlouváni a sužováni, jakkoli on to dovolí, nežli být se špatným světem v časném hříchu a mít jakékoli potěšení. A tak pro tuto jedinou příčinu a podle příkladu apoštolů ve všem trpíme útisk, ale nejsme stís- něni, kolísáme, ale nezrazujeme, snášíme pronásledování, ale nevzdáváme se, jsme ponižováni, ale ne zkormouceni, jsme usmrcováni, ale nehyneme; každodenně jsme pře- dáváni na smrt, avšak pod ochranou Boží žijeme; jsme haněni, ale odpovídáme radostí a blahořečením; jsme vystaveni násilné smrti, útlakům, meči, ohni a všem těles- ným útrapám, ale děkujeme; trpíme rány i smrt, ale přece žijeme, jako vítězové nad ní nic se smrti nebojíme, ale vítězně povstáváme a radujeme se; a když jsme nejhůře pronásledováni, tehdy vzdáváme největší díky, modlíme se za pronásledovatele a noříme se do vln blaženosti. Co se tedy znepokojuješ, králi Izraele? Pomysli, jaké mravy pronásleduješ a jaké lidi se snažíš pronásledovat; a co zlého nám můžeš i se svými knížaty učinit, když všechno to, co pokládáte za zlo, si my vyprošujeme jako dobro? Čeho vy se bojíte, my se nebojíme; čím pohrdáte, my si vybíráme; co vy si vybíráte, my zavrhujeme; všechny vaše mučící a bolest působící nástroje považujeme s pomocí Kristovou za žerty a hříčky, a co vy máte za nejhorší zlo, to my máme za medový nápoj. Co zlého tedy můžete způsobiti těm, kteří si toho všeho žádají, co můžete vzíti těm, kdo vším pohrdají, čím hroziti těm, kdož se ničeho nebojí, čím škoditi těm, kteří o škodu prosí, a čím poděsí svět ty, kdož si s radostí žádají nebezpečí? Vskutku se ničeho nebojíme, když se bojíme Boha; nic neztrácíme, když máme Boha. Takto jsme s ním účastni a budeme se dělit o zisk i škody; vy nám vyhrožujete smrtí: ať smrt klidně přijde; vyhrožu- jete nám smrtí: vyhrožujete nám ve skutečnosti vysvobo- zením; vyhrožujete nám smrtí a zatím nám vyhrožujete únikem ze smrti, vyhrožujete nám vyváznutím z vězení, 206

Strana 207
vyváznutím ze všech nebezpečí, neboť smrt odnáší s sebou všechna nebezpečí, spolyká je, uhasí a v krátké chvíli uvede a přivede ubohé k věčné blaženosti. Vy hloupí a ne- rozumní lidé, kteří nám slibujete ten nejhorší trest, místo nejhoršího však nám děláte to nejlepší: tím, že nás pře- máháte, klesáte; a když stojíte, sestupujete a nastupujete cestu do pekel. Štastni trpící pro Krista, neštastni pak vy, kteří Krista pronásledujete; štastni ti, kdož pro Krista umírají, a nešťastni vy, kteří bojujete pro dábla a pro něho zemřete hůř nežli zvěř. Štastni ti, kdož stojíce nebo pada- jíce po zásluze vítězí a odnášejí si triumfy vítězství. Ne- šťastni vy, kteří stojíce nebo padajíce spěcháte do pekel. I když zvítězíte kopím a mečem, klesnete jako přemožení pod hříchy a zločiny. Teď tedy věz, smrtelný a záhubě podléhající králi, že s tebou nevedeme válku pro svůj zisk, ale že se ti stavíme na odpor kvůli pravdě Kristově; a dříve než nám ji vyrveš z hrudi, bude i tobě vyrván život; dříve než nás oloupíš o slávu, padneš do neštěstí; dříve než odejmeš Kristovi důstojnost, zničíš svou duši a slávu svého jména obrátíš ve věčnou hanbu před celým světem. Zastav se tedy a přestaň, prosím tě, slavný králi, ty i tvá družina, bojovat proti Kristovi a nechtěj zbavit slávy své jméno, nechtěj přeměnit dobrou pověst ve zlou a ne- chtěj uzavřít a zahalit špatným koncem vznešenost a dů- stojnost svých předků, vyzařující k nebesům. Vždyť dokud jsi byl na Boží straně, vítězil jsi nad pohany; ale když jsi opustil Boha, trpíš porážky od sedláků. To je přece ne- slýchaný div, králi! Nedivíš se, že byla tvá vojska, třebas desetkrát početnější a lépe vyzbrojená, tolikrát pobita, zmatena a zahnána na útěk malým hloučkem selských protivníků? Kolikrát byla ke tvé nemalé škodě a hanbě neštastně zahnána, poražena a rozprášena! To nepřičítáme sobě, ale Bohu, který je toho původcem a vítězem, jehož pravdě nehodně sloužíme tím, že ji ne- ustále proti vám obhajujeme. A ten, který vládne nebem i zemí, je nám svědkem, že nevedeme války kvůli sobě a že 207

Strana 208
ti neodporujeme ani z pýchy, ani pro svůj zisk nebo z ně- jaké jiné opovážlivosti. A zapřísahám tě, zkoumej to a zkoumáním se rač přesvědčit. Změň smýšlení a budeš mít nejslavnější království; změň svou vůli, osvobod pravdu a budeš mít náklonnost Pražanů i Čechů. Slib rovnost a budeš mít zdar v království. Slib, že budeš věrně sloužit Pánu Bohu a jeho zákonu, a jsme hotovi věrně tě poslouchat. Hle, nabízíme ti před Bohem v Kristu spra- vedlnost a právo a přejeme si poslouchati tě jako pána. Nejlehčí je, uznáš-li za vhodné tak učinit, nejtěžší bude, neuznáš-li. Neboť jistě, nechce-li to tvůj duch pochopit, jest to pravda, která nade vším vítězí. Tehdy — v roce 1429 — stále ještě církev a Zik- mund věřili, že bude možné udusit českou vzpouru v krvi. S netajenými obavami přihlíželi, jak se na všech stranách zdvíhají vykořisťovaní sedláci a chu- dina a chápou se — po příkladu husitů — zbraní proti vrchnostem. Velká spanilá jízda a vzpoura bamberské chudiny jen tyto obavy zesílily. Bylo třeba jednat. V roce 1431 byl svolán do Basileje koncil všeho křesťanstva, který měl už konečně rozřešit vleklou a nebezpečnou českou otázku. Zároveň mělo být na programu basilejského koncilu i jednání o opravu církve a nápravu společenských zlořádů, proti nimž se ozývaly stále hojnější a troufalejší hlasy. Všeobecné nenávisti k církvi dovedly velmi obratně využít t. zv. táborské manifesty (z roku 1431), jimiž se Tábor, stojící v čele husitského hnutí, obracel na prosté vě- řící nejen v Německu, ale i v Rakousku, Anglii, Špa- nělsku a Francii (viz přiloženou mapku). Přesto se kardinál Julián Cesarini, zvláštní papež- ský legát proti husitům pokusil ještě jednou zorgani- 208

Strana 209
rovat křižáckou armádu a vyhubit husity. Znovu se sozešli kazatelé do všech konců tehdejšího křesťan- ského světa a znovu se shromažďovali křížem opásaní bojovníci. Kardinál Julián se sám ujal velení obrov- ské mezinárodní armády, jež se zvolna valila k čes- kému pomezí. Téhož léta po té výpovědi a výstraze poslóv nade- 66 psaných Čechové mnozí, tociž Pražané, kněz Prokop, vódce táborský, Sirotci a jiná mnohá města s pány korú- hevnými, sjeli sú se ku Plzni a potom táhli k lesu bavor- skému, čekajíce nepřátel cizozemcóv. A když sú se oni báli vtrhnúti do země a prodlévali, Čechóm se spíže nedostalo; z nichžto Čechóv každý zástup jel jest domóv po spíži; a jiní také nevěděli, by Němci za lesem leželi, chtiece do Čech vtrhnúti. Zatiem oni nepřietelé nadějíce se, že sú Čechové strachy před nimi ustúpili, ihned u velikém množství vtrhli do země. Tu sú byli mezi nimi z mnohých zemí od Rýna, Švábové, Mišněné, Řezněné, Bavoříci, Sa- síci, Durinkové, z Flandr, z Elsas, z Holandu, Zelandři i všecka města říšská, i všecko to pokolenie německé. A jakož oni obecně pravie, i jich vězňové pravili, kteříž potom byli zjímáni, že jich bylo viece než sto tisícóv a třidceti tisícóv. A vtrhše do země, městečka otevřená a vsi pálili sú a Tachov město oblehli sú. Ihned Čechové sjevše se zase, proti nim sú táhli vojensky, majíc lidu blíž ke čtyřidceti tisícóm, jakož sú obecně tak šacovali. A když bylo u vigilii (14. srpna 1431) Matky božie na nebe vzetie, sšikovavše své vozy ráno u Chotěšovic (Chotěšov), táhli šikem svým ten celý den na nepřátely k Domažlicóm; neb již byli Němci odtrhli od Tachova, uslyševše že Čechové táhnú. A když ještě Čechové míli od Němcóv byli, i hned z přepuštěnie božieho velikú velmi bázní jsúc poraženi Němci, prvé než sú české vojsko opatřili, s vozy svými do lesóv bavorských, najviece tú cestú k hradu Risenberku, běželi sú, a s vozóv utiekajíc múku a jinú spíži na zemi me- 14 Boží bojovníci 209

Strana 210
tali, lehčíce vozy, sudy s pitím osekávajíce a jiné mnohé věci s vozóv mecíce. A však platno nic nebylo; neb když sú s vozy do lesa vnikli, tu se vozové zaměstnali, že každý chtěl jeden před druhým býti. Někteří z Němcóv postavili sú se, aby tak vozové jich a pušky mohly do Bavor přes les uteci: ale honci vojska českého přiblíživše se, v ně udatně vskočili, a tak sú je z jich vozóv vytiskli a tu jich mnoho zbili a zjímali; a tak ode všech vozóv nepřietelé utekli sú, i ode všech děl i jiných věcí. Tu Čechové s boží pomocí veliké vítězství obdrželi sú. A obecně pravie, že pušek tři sta a vozóv dva tisíce odjali sú jim, kromě těch vozóv, kteříž jinýma dvěma cestami utekli sú, o kterýchž cestách Čechové nevěděli. A tak Němci v ten den velmi sú zašli a zamútili se, že kterú cestú měli by utiekati, ovšem ne- věděchu: ale po lesiech onde i onde vozové táhli sú a sami Němci hlav kryli po křoví, chovajíce se; a jiní sú se do Čech obrátili, mniece by domóv utiekali. Čechové pak tu celú noc mezi vozy německými byli (neb již z vojska čes- kého všecky byli rozpustili), a tu celú noc na lese byli a ne- spali, ale vína z velikých sudóv sobě točili a kořisti s vozóv brali; a na kterých voziech německých prach byl puškový, ty z daleka zapalovali. A tak jekot a křik tu celú noc by veliký na lese. Z jitra ráno na den Matky božie (15. srpna) vězňóv velmi mnoho po lesiech shledali, tak že jich veliké procesí byly, vše dva a dva svázavše. V tom také boji Ce- chové mnoho stanóv ušlechtilých a jiných mnoho věcí, korúhve, střiebro, zlato, sukně, bullu, kterúž Eugenius papež čtvrtý Julianovi kardinálu dal byl (aby kardinál vydal kříž na vykořeněnie Čechóv), vzeli sú; a pro tu pří- činu dřéve řečený lid německý s mnohými biskupy, knie- žaty, hrabiemi, pány, rytieři i obecným lidem do země české byl jest vtrhl: ale buoh milostivý jich pýchu porazil jest a zetřel. A proto buď požehnán věky věkom, amen. To uslyševše Němci Míšněné a jiní, kteří byli vtrhli k Žatči a zemi hubili, jichžto počet byl jest čtyři tisíce, jakož pravie, a byli i pěší s vozy, ti všickni též strachem a bázní utekli sú z země. 210

Strana 211
Po tom vítězství Čechové jeli sú na Albrechta, vévodu rakúského, do Moravy; kterýžto s mnohým lidem ne- přátelsky byl do Moravy vtrhl, a dobýval i hubil zemi moravskú. I zahnali ho za Dunaj. Po této lekci bylo na čase, aby mezinárodní reakce změnila taktiku, zvlášť když husitská propaganda ne- ustávala. Na konci listopadu 1431 se dokonce objevil objemný táborský manifest uprostřed koncilu — při- bit na dveřích basilejské radnice. Kristus vládne, Antikrist bude zničen! Kéž otevře všemohoucí Bůh Otec skrze svého milého syna Ježíše Krista, jenž podle těla je synem cudné a čisté panny Marie, vaše srdce pro svoje svatá ustanovení a svá přikázání a kéž vám dá svůj svatý mír a posílí vás na těle i na duchu, abyste mohli skončit svůj život důstojně a zá- služně dle jeho nejvyšší vůle, amen! Toto vám přejeme pro vaše blaho, ctní, opatrní, milení páni a měštané! A vy celá obec, bohatí i chudí, naslouchejte zvlášť pečlivě slovům tohoto listu, který je vám dodán ze země české. Jak je vám a několika jiným obcím a králům, knížatům a pánům dobře známo, bylo mezi námi a vámi po několik let velké rozštěpení a vy jste byli vydrážděni k válčení proti nám, abyste nás zničili, a běda, k vůli vám a také nám přišlo mnoho urozených i neurozených mužů marně o život. Dosud jste ale ještě nikdy neslyšeli jasně z našich úst, jaká je naše víra, zda bychom ji mohli dokázat z Písma svatého či nikoliv. Též králové a knížata i páni a města měli z toho veliké škody. Tudíž se velice divíme, že tak pevně věříte papeži a jeho kněžím, když vám dávají otrá- venou, slepou a nejistou naději v odpuštění hříchů, když tvrdí, že jsou vám vaše hříchy odpuštěny, a když vám dá- vají veliké milosti a odpustky proto, abyste bojovali proti nám i abyste zničili nás, naše ženy a naše děti. Ale milost a odpustky, které vám dávají, nejsou nic jiného než ná- 67 211

Strana 212
ramné lži, velké svádění a zatracení duší i těl všech, kdo jim věří a na ně spoléhají. O těchto věcech chtěli bychom uvésti doklady a ty lidi bychom chtěli přesvědčit z Písma svatého a přáli bychom si, aby to slyšeli všichni ti, kdo by o to stáli. Mnoho škod také pochází z velkých odpustků, neboť často páše velké hříchy člověk na ně spoléhající a tímto způsobem často nebývá dbáno božích přikázání a velké hříchy bývají lidmi považovány za malé, ježto se odpouštějí cizoložství, loupeže, krádeže, křivé přísahy, roz- mařilost a hříchy proti přírodě za groš nebo za denár. A nezkoumají přesně svatých evangelií a Písma, že má hříšník vykonat něco podobného, co by vyvážilo hřích, jak je psáno u Lukáše (13, 3 a 5), a u Matouše (3, 2). Dále, Bůh nikdy neuzdravil žádného člověka jen na jedno oko, ale na obě. Tak také Kristus neodpouští jen jeden hřích, ale všechny najednou. Jak tedy může papež od- pustit takovou a takovou neb tu či onu část hříchů? Také se račtež, lidé, podívat, kde jsou odpustky potvrzeny v Božích přikázáních. Také nikdo neví, kdy začíná od- puštění trestu i viny a kdy začínají jiné odpustky. Nevíme také o svědcích, kteří by byli začali nebo zaváděli odpust- ky, jakkoli papež říká, že prý má od Krista moc odpouštět trest i vinu. A přece dávají odpustky odpuštění trestu i viny těm, kdo pro to odpuštění zabíjejí lidi, kteří nechtějí s jejich kacířskou vůlí souhlasit. Proto se činí papež se všemi svými smyšlenými odpustky přede všemi rozumnými a zbožnými lidmi zjevným kacířem, knížetem pokrytectví a nejvyšším Antikristem. Dále, kdo by mohl vysvobodit bratra svého od smrti bez vlastní škody a nečiní toho, jest vrahem bratrovým. Může-li tedy papež dát odpuštění trestu i viny všem lidem, nebyl by nikdo zatracen do pekla. Může-li a nečiní toho, sám jest vrahem tolika lidí, kolik je jich odsouzeno bez odpustků. Falešní poslové Antikristovi jdouce světem s odpustky jim svěřenými, aby upevnili pa- peže — křižovatele, učí totiž lidi pohrdat evangelickou pravdou a pomáhají Antikristovi a jeho straníkům zabíjet lidi pro spravedlnost. A často je dáván odpustek za peníze 212

Strana 213
a je kupován a v odpustkových listech je určeno, jak se mají peníze dávat a přijímat, a zřídka kdy je v listech zmínka o skutcích milosrdenství, jako je modlitba, půst a almužna, jež jsou přece dobré skutky na odpuštění hříchů. A vy- dírají chudé lidi a ženy, které nemohou udržet jediný haléř v šátek zavázaný a snášejí strasti a námahy, aby si koupily odpustky, ačkoli přece odpustek nezávisí na kozí nebo telecí kůži, ale na zkroušených srdcích. A papež se vším svým kněžstvem to činí tak, jak chtěl dábel učinit pánu našemu Kristu, jak píše Lukáš (4, 3—13), že ho vedl na vysokou horu a ukázal mu všechny říše okrsku zemského v jediném pohledu a řekl: „Tobě dám moc nade všemi věcmi a důstojnost vlády nad nimi, neboť jsou mi dány a tomu, komu je dám, a budeš-li se mi klaněti, vše bude tvé.“ Tak dábel podvedl papeže s celým jeho kněžstvem, dav mu vládu na tomto světě a pozemskou moc, budiž Bohu to žalováno. Ježto oni (papež a jeho kněží) mají dávat milost a odpuštění těm, kterým chtějí, ale sami nikdy nenaleznou milosti před tváří nejvyššího Boha, leč by ko- nali pokání a zadostiučinění za to, že tak svedli ubohé křesťany, jak pak by mohli dát jiným, čeho sami nemají? Neboť stejně učinil dábel, jenž byl bohat na sliby a chud na dávání, a jako dábel se nebál lži, tak, běda, také oni se nebáli říkati to, co se nikdy neosvědčilo a co není doloženo v Písmě svatém. Ba, je obava, že nevybízejí krále, knížata, pány a měšťany k boji proti nám, aby hájili křesťanskou víru, nýbrž proto, že se bojí, aby nebyly odkryty jejich neřesti a jejich bezpráví. Kdyby totiž milovali poctivě a zbožně křesťanskou víru, sami by vzali knihy svatého Písma a přišli by k nám a zápasili by s námi zbraněmi ducha, jež jsou slovo Boží. A toto byla často naše velká touha, jejíhož splnění, budiž žalováno Bohu všemohoucí- mu, nemohli jsme dosud nijak dosíci. A přece tak učinili svatí poslové pána našeho Ježíše Krista, kteří přišli k po- hanům a Židům, poučovali a přivedli je od nevěry k pravé víře Páně. A učinili to mírně, neb tak píše Pavel ke Galat. (6, 1): „Bratři, bude-li člověk zachvácen hříchem, tu vy, 213

Strana 214
kteří jste duchovní, poučujte ho v duchu mírností!“ Tak by i oni měli činit, i kdyby bylo prokázáno ze svatého Písma, že jsou spravedliví, a ne nespravedliví, a že se nechceme dát poučit. Teprve pak by si mohli vzít na pomoc krále, knížata, pány a měšťany a bránit se proti nám podle příkazu svatého Písma. Ale taková je omluva a výmluva všech biskupů, prelátů a kněží, že říkají: „Mistr Hus a Jeronym, kteří byli v Kostnici upáleni, byli usvědčeni svatým otcem a celým sněmem církevním.“ Ale věztež, že nebyli usvědčeni Písmem svatým, nýbrž libovolným a nespravedlivým násilím, že Bůh bude těžce trestat všechny, kdo k tomu radili a napomáhali. A pokud říkají, že žádným způsobem není možno dovolit a s tím souhlasit, abychom byli slyšeni v naší víře, jak to mohou dokázat z Písma svatého, že nemáme být slyšeni, když přece Kristus náš pán, slyšel dábla, jak praví Matouš (4, 3—11). Sami přec nejsou lepší Krista a my nejsme horší dábla. Jsou-li spravedliví a přejí pravdě, proč se nás bojí? Vždyť se pravda nemá co báti lži, jak praví Pavel ve druhé epištole k Timotheovi (2, 19), že základ boží stojí pevně a v Ne- hem. (9, 8) Zorobabel vyložil, že pravda je nade vše pevná, že vše přemáhá a zůstane na věky, neboť Kristus náš pán jest pravda i slovo jeho, jak sám praví u Jana (14, 6): „Já jsem cesta, pravda a život, nikdo nemůže přijíti k Otci leč skrze mně.“ Dábel však jest přítel lži, jak praví Jan (8, 44), sám je lhářem od počátku a nikdy nestál v pravdě a pravdy není v něm. Ale kdyby papež s celým svým kněžstvem měli v sobě pravdu, nepochybně by nás pře- mohli slovem Božím. Mají-li však lež, není pochyby, že nebudou moci obstát se všemi svými stoupenci. Vy, milí a poctiví páni a měštané, bohatí i chudí! Ozna- mujeme vám, že jsme byli roku od narození Páně 1431 s králem polským ve městě Krakově a žádali jsme ho snažně, přátelsky a vážně o slyšení; a totéž jsme učinili u krále uherského v Chebu. Ale to vše bylo nám odepřeno a biskupům napadlo, aby nás donutili mocí a nás zničili, což jim Bůh nechtěl povolit po jejich přání. Ještě o jedno 214

Strana 215
žádáme pro čistou lásku k Bohu a vyzýváme vás, krále, knížata, pány a všechna města říše, abyste odepsali a dali vědět, jak bychom se mohli s vámi přátelsky a bezpečně sejít na sněmu, jenž by se hodil nám i vám. A pozvali byste papeže, jeho kardinály a biskupy, preláty a učenější dokto- ry, které byste měli po ruce, aby s vámi přišli. My bychom chtěli také vzíti s sebou své doktory a svolili bychom k tomu, aby zápasili s vámi slovem Božím, a slyšeli bychom vás i vy nás byste slyšeli a nikdo by druhého nepřemohl mocí nebo lstí, leč pouhým slovem Božím. A kdyby vaši biskupové a doktoři měli lepší důkazy své víry z Písma svatého než my a kdyby naše víra byla shledána nespráv- nou, byli bychom ochotni přijmout za to pokání a zadosti- učinění dle rady a učení svatého písma. Kdyby však vaši biskupové a doktoři byli poraženi našimi skrze svaté Písmo, nechť sami činí pokání. A kdyby nechtěli odložiti duchovní pýchu a činit pokání pro zadostiučinění, pak přijďte k nám a držte s námi! Chceme vám pak pomáhat, seč jsme, se vší svou mocí, a chceme je donutit, aby se očistili a polepšili, jinak je hodláme vyhnat za hranice křesťanstva. Kdyby však vaši biskupové a doktoři říkali, že nepří- sluší nekněžím, aby byli přítomni takovému slyšení, ne- rozumějte tomu jinak, než že se bojí, že budou přemoženi a přede všemi zahanbeni. Neboť kdyby se domnívali, že nás přemohou, zajisté by sami žádali, by je mnozí slyšeli, a to proto, aby jejich sláva vzrostla a jejich chvála a dobrá pověst se roznesla po celé zemi. A kdyby vaši biskupové a preláti vám radili, že nemá být přijato žádné slyšení s námi, a kdybyste jim chtěli věřit a je poslouchat, nedejtež se napříště tak bláhově svést a oklamat jejich falešným odpustkem a zůstaňte doma se svými manželkami, dětmi a statky a nechte papeže z Ríma, aby k nám přišel se svými kardinály, biskupy a preláty osobně a zasloužil si oněch odpuštění hříchů, milostí a odpustků, jichž vám hojně udělují a o nichž tvrdí, že skrze ně samé se vám jich dostává, ač mají sami zapotřebí odpuštění hříchů a milostí 215

Strana 216
a odpustků. My pak bychom vzali na pomoc všemohou- cího Boha a dali bychom jim tolik milostí a odpustků, kolik by jich měli zapotřebí. Ale vymlouvají se lstivě tím, že prý kněžím nenáleží bojovati tělesnými zbraněmi. Arci je pravdou, že jim to nenáleží, a jako jim nenáleží konati to vlastnoručně, tak také nikdy jim nenáleží, aby jiným k tomu radili a je nabádali neb aby vás v tom podporovali neb posilovali. Ale oni již mají na svědomí zabití mnohých tisíců mužů, které svedli a vydráždili k boji, takže utrpěli drancování a smrt, pro něž bude jim skládati počet Bohu, jak praví svatý Pavel k Řím. (1, 32) a ke Galat. (5, 19—21): „Všichni, kdo takové věci činí, zasluhují smrt, a nejen ti, kdož činí, ale i ti, kdo s nimi souhlasí." Pakli nechcete jinak jednati v tom ohledu než zpupně proti nám bojovat, tu si chceme vzít na pomoc Boha a jeho pravdu a chceme ji hájit a chránit až k smrti a nehodláme se leknout klatby a vyobcování papežova a všech jeho kardinálů a biskupů. Neboť dobře víme, že ač nás prokle i vyobcoval na mnohá léta, Bůh nám přec pomáhal. Budiž jeho milosti za to děkováno. A doufáme pevně ve vše- mohoucího Boha, že čím více sem přijde od vás lidí do naší země, aby ji zpustošili a aby vyvrátili víru křesťanskou, tím více vzroste a rozmnoží se v nás obecná víra. A mohlo by se jim přihodit, jako se stalo králi Faraonovi; čím více pomýšlel na potrestání a vyhlazení synů Izraele, tím více rostli a množili se. A konečně utonul v moři a Hospodin zachránil svůj lid, syny Izraele, jak je psáno v II. Mojž. (14) a v Mojž. (28, 7): Věru řekl Hospodin synům Izraele: „Nepřátelé tvoji přijdou proti tobě po jedné cestě a po sedmi cestách budou utíkati před tebou.“ A v III. Mojž. (26, 72-8) jim řekl: „Zaženete nepřátele své a oni padnou před vámi a pět z vás zažene sto cizinců a sto z vás deset tisíc a nepřátelé vaši padnou před vámi pobiti me- čem.“ A opět v téže kapitole řekl (36, 37): „V krajinách nepřátel se budou báti, strašiti je bude šelest listu neseného větrem a budou prchati jakoby před mečem, aniž by je kdo stíhal, a jedni budou vrážeti do druhých, jako by 216

Strana 217
utíkali před mečem.“ A podle Matouše evangelisty (20, 30—34) dva slepci volali za Pánem, a čím více je lid na- pomínal, aby mlčeli, tím více volali a neumlkli. Taková je totiž povaha pravé víry, že se tím více nítí, čím více jí kdo brání. Pročež sluhové Boží nemohli být přemoženi pokušením, neb čím více jsou trestáni, tím více se rozohní a posílí a síla víry je bezpečná v protivenství nebo pro- následování a není možno nijak bránit tomu, co Bůh na- řídil, jakž praví mudrc: „Není moudrosti ani rady proti Hospodinu." Ale mohli byste snad říci: „I když dobře vidíme a po- znáváme, že biskupové a kněží jsou zlí a špatní, přec ne- můžeme být bez nich; musíme je mít a je nám jich třeba. Kdo pak by nám křtil naše děti, kdo by slyšel naše zpovědi a kdo by nám posloužil svatými svátostmi? A propadli bychom vyobcování papeže a biskupů.“ Nejmilejší! Ničeho z toho netřeba se vám báti, neboť vyobcování papežovo vám neuškodí; varujte se vyobcování Božího. A Bůh by dobře zařídil, kdybyste vyhnali ony špatné kněze a biskupy, abyste obdrželi dobré kněze, kteří by také křtili vaše děti, slyšeli zpovědi a přisluhovali svátostmi. Když se totiž vyžene dábel, dává se místo Duchu svatému. Tak také, kdyby byli vyhnáni oni špatní biskupové a kněží, tu bylo by dáno místo dobrým. Říkají-li také vaši biskupové a kněží, že jsme v neprávu a že se držíme kacířství, pokud se týče toho, že nevěříme v očistec a v pannu Marii, matku pána našeho, a v milé svaté, nemluví pravdu, neboť doufáme z milosti všemo- houcího Boha, že lépe víme, jak máme věřit v očistec, v matku Páně a milé svaté, než by nám to sami mohli říci. Dále tvrdí, že prý nechceme být poslušni svatého otce papeže. Teprve až se stane svatým a spravedlivým, pak víme dobře, že ho máme být poslušni ve všech dobrých věcech, a ne dříve. Oni také tvrdí, že kazíme a ničíme bohoslužby tím, že vyvracíme a boříme kláštery a že vyháníme mnichy a jeptišky. Také jsme kdysi věřili, že jsou svatí a že konají bohoslužbu; ale když jsme je dobře po- 217

Strana 218
znali a zvážili jejich život a jejich skutky, tu jsme poznali, že jsou to svatí pokrytci, pokorní darebáci, vychloubači, pro- davači zádušních mší a odpustků a že požírají v sebe hříchy lidu. Pokud tvrdí, že jim má být dáváno za to, že vstávají o půlnoci, zatím co druzí spí, a za to, že se modlí za hříchy lidu, to jejich modlení, jež konají za peníze, není nic jiného než praobyčejný hřích svatokupectví. A jestliže je vyhání- me a boříme jejich kláštery, tím neničíme bohoslužbu, nýbrž hnízda dáblova a školy kacířů. A až je poznáte jako my, počnete je ničit jako my. Neboť Kristus pán náš ne- založil žádný mnišský řád ani žádný nenadal statky. Tudíž je třeba, aby byly dříve nebo později zrušeny. Tak praví Matouš (15, 13): „Každá sadba, které nezasadil Otec můj nebeský, bude vytržena z kořene.“ Proto jsou mniši škodlivý a zbytečný lid v křesťanstvu a nemají podkladu v Písmě svatém, aby žili tak nebezpečně v kláš- teřích, neboť kláštery jsou založeny na písku lidských usta- novení. Bojující Kristova církev se totiž skládá jen ze tří částí. První část jsou kněží, kteří mají jako apoštolové napodobit Boha co možná nejvíce svými mravy a mají žít v pokoře z almužny jako Kristus. Druhá část bojující církve jsou světští páni, kteří mají být na místě Božím; kdežto kněz, jenž žije v pokoře a chudobě, představuje lidství Ježíše Krista, a páni mají hájit zákon Boží rozumnou mocí, proto drží totiž všelikou moc od Krista. Třetí část církve bojující je obecný lid, jenž se dělí na vícero řemesel. Tato část je nejnižší, jest základem a vydržuje druhé dvě části v těles- ných potřebách. A láska, která je třetí osobou v božství, musí spojovat tyto tři části, aby si navzájem pomáhaly a spolu jednaly. Kněžstvo mělo by žít náboženštěji a čistěji v mravech než druhé dvě a mělo by se učit slovem i skut- kem cestě spásy. A střední třída, světské panstvo, měla by pomáhat druhým dvěma třídám s důstojností podle řádu Božího v těch věcech, které pomáhají k dosažení blaže- nosti; třetí část má dobrovolně sloužit druhým dvěma částem po zákonu Božím. A tyto tři části mají být jediným 218

Strana 219
tělem církve, spořádané v lásce a směřující k dosažení blaženosti věčné vlasti. A tyto tři části, kněžstvo, světští páni a obecný lid, leží za nynější doby u veliké slabosti, neboť žádná z nich se nedrží ve svých mezích a hlavně kněžstvo. Proto vás žádáme, abyste obzvláštní pozornost věnovali několika následujícím bodům, v nichž bloudí biskupové, preláti a kněží. První bod jest, že biskupové světí jen takové lidi na kněze, kteří mají dědictví nebo beneficium, z něhož by mohli být živi. Ale Ježíš Kristus, syn Boží, proti tomu řekl svým učedníkům a jejich nástupcům: „Vy nemáte mít ani zlata ani stříbra,“ jak píše Matouš v 10. kap. 9—10. To zachovávali milí apoštolové Boží a po nich oněch dvaatři- cet poctivých papežů po blahoslaveném Petrovi po tři sta let po Kristu, kteří všichni byli chudí a vytrpěli mučed- nictví pro jméno Kristovo. Avšak více než tři sta let po nanebevstoupení Kristově, za času papeže Silvestra, přišel jakýsi císař Konstantin, jenž chtěl být moudřejší než Kris- tus, a ten dal papeži Silvestrovi a všem jeho nástupcům dovolení, aby mohli mít majetek, aby nosili nachová rou- cha a jezdili na velikých bělouších, a dal jim v majetek město Řím se všemi jeho pozemky. Tak to dal písemně Konstantin dobrému Silvestrovi 19. listopadu. Když však dovolil císař Konstantin světské statky papeži a kněžstvu proti evangeliu Kristovu, tu byl slyšán veliký hlas ve vzduchu, jenž pravil: „Dnes byl jed vlit do církve,“ jak praví Cestrensis (R. Higden) kniha 4. kap. 8. v souhlase s kronikou „Flores temporum“, že v té době byla rozmno- žena nesprávná moc kněží a svátosti že v nich ubylo; neboť všichni, kdo přestali zachovávat přikázání, také nemají té moci jako apoštolové. Druhý bod je, že biskup přijímá peníze od těch, které světí; a to je svatokupecké kacířství, neboť svatokupectví znamená prodávat věci posvátné a duchovní. I to zakázal pán náš Kristus Ježíš, řka u Matouše (10, 8): „Darmo jste vzali, darmo dejte.“ To znamená, že Kristus posvětil 219

Strana 220
milé apoštoly na kněze zadarmo a že žádných peněz za to nevzal. Tak i milí apoštolové vysvětili jiné na kněze a udělovali svátosti z lásky k Bohu. Avšak, Bohu budiž žalováno, jak si počínají papežové a biskupové, o tom píše Ambrož v kanonickém právu (I. IX. I, Quisquis z kap. Cum ordinaretur), když byl svěcen biskup, bylo zlato, co dal, a co ztratil, byla duše, a když jiného světil, bylo zlato, co přijal, a bylo malomocenství, co dal knězi, jejž světil. Tudíž jest vzít na vědomí, že jsou dvojí kněží: někteří jsou kněžími císaře Konstantina, kteří proti vůli boží jsou ma- jiteli velkých statků a vešli do úřadu kněžského svato- kupectvím a dosud prodávají všechny posvátné věci a vy- žadují za ně peníze, ať je to za křest, biřmování, svaté pomazání, zpověď, pohřeb nebo za úvod. Neboť nedbají toho, co pravil Petr Šimonovi, když Šimon zneužíval dobra a řekl: „Dejte mi moc, aby ten, na koho vložím ruce, přijal Ducha svatého.“ Petr mu odpověděl: „Tvůj poklad budiž tobě ku zkáze, neboť ses domníval, že dar boží možno mít za peníze.“ (Skut. ap. V 8, 20). Bylo by tudíž třeba, aby se Ježíš Kristus vrátil a vyhnal vás z chrá- mu, jak napsal evang. Matouš (21, 12—13), Ježíš Kristus, jenž sám převrhl jejich peněžní stolky a bil je, bylo by třeba, by byli mrskáni železným prutem, jak praví Davic v žalmu (2, 9): „Budeš jim vládnouti železným žezlem.“ Třetí bod, když biskup světí kněze, sám jim dává pří- sahat při svěcení, což je zjevně proti evangeliu (Matouš 5 34—37): „Nepřísahejte atd." A sv. Jakub ve své epištole (5, 12) praví: „Především nepřísahejte ani při nebi, ani při zemi, ani žádnou jinou přísahou“ a v Sir. (23, 9): „Přísaze ať nenavyknou ústa tvá, mnoho je v ní poklesů! a v téže kap. (v. 12): „Muž mnoho přísahající bude na- plněn zlobou a pohromě neujde jeho dům.“ A Jan Zlato- ústý (Pseudochrysostomus) praví o Matoušově 5. kap.: „O pošetilče, jenž nutíš jiného k přísaze, nevíš, co činíš. Slyšte vy znalci písma, vy, kteří dáváte přísahat na svatá evangelia, jak můžete být čisti přísahy? Kdybyste chtěli napodobit mravy a zřízení pána našeho Ježíše Krista a jeho 220

Strana 221
svatá přikázání, zajisté byste tak lehkomyslně nejednali proti rozkazu Božímu, jenž jasně brání nejen kněžím, ale všem lidem, aby vůbec přísahali.“ Jest také beze vší po- chybnosti věřit, že Kristus, pán náš, světil svoje učedníky na kněze bez přísahy. Tak také činili jeho apoštolové s jinými, jež křtili, a tak všichni, kdo chtějí ospravedlnit přísahu, protiví se evangeliu a jsou nepřátely a protivníky Božími podle toho, co bylo výše řečeno. Praví také Augustin v knize proti Manichejským: „Já pravím vám, abyste vůbec nepřísahali, to znamená, aby přísahou ne- přišla přísaha v nevážnost a z nevážnosti ve zvyk a ze zvyku v křivou přísahu. Čtvrtý bod vytýká, že ti, kdo jsou svěceni na kněze, nedávají se světit z lásky k božské spravedlnosti, aby lid křesťanský poučovali a polepšovali, ale spíše proto, aby zaháleli a hojně jedli a pili a aby byli ctěni na zemi; a každý takový vstupuje v kněžství jako zloděj a lupič. Neb o pra- vém životě kněze praví kánon (23 dist.), že mají být cizí světskému životu a rozkošem, nemají se účastniti turnajů ani her s oštěpy ani tanců, mají se stříci veřejných hostin, milovati střídmost, nemají se dopouštět lichvy ani zisku- chtivosti, nemají mít peníze ani bohatství jakožto příčinu vší hany, nemají ani mít, ani provozovat světské obchody a úřady a nemají přijímat kněžské hodnosti pro světskou čest a slávu, žádného daru nesmějí přijímat za církevní svátosti a mají být úplně cudní a čistí. Pátý bod odsuzuje vyloučení z církve, jež papež a jeho kněžstvo předstírají a jím nutí a svazují ubohý křesťanský lid, jak chtějí. A myslí, že jest vyobcován a proklet před Bohem ten, koho vyobcují nebo proklejí. A možná, že sami jsou prokleti a vyobcováni před Bohem, neboť sami nezachovávají zákona božské lásky. O nich praví sv. Pavel v první epištole ke Korint. (16, 22): „Nemiluje-li kdo pána Ježíše Krista, budiž proklet, maranatha, to jest, dokud pán nepřijde.“ Neboť vyobcování, které škodí a do něhož člověk upadne právem, stane se upadnutím do smrtelného hříchu. Toho jest se velmi báti, neboť člověk 221

Strana 222
jest vázán před Bohem a pak před lidmi jako všichni cizo- ložníci, lichváři, prostopášníci, a kterýkoli smrtelný hřích dává člověka v klatbu či vyobcování před tváří všemohou- cího Boha, i když lidé o tom nevědí neb i když představení klatby nevyhlásí. Avšak vyobcování, jímž je člověk ne- právem z církve vyloučen, neuškodí jemu ani jeho duši, škodí však vyobcovateli, jak praví Gelasius papež (II, 9, 3). Důkaz, že nesprávná vyobcování neškodí, jest, že je člověk vázán před Bohem jen smrtelným hříchem. Praví totiž Augustin: „Ríkejte si o Augustinovi co chcete, ne- stará se o to, jen když ho neodsoudí jeho svědomí před tváří Boží.“ Toto praví Augustin v knize o slovech Páně. Proto nemá být nikdo dáván do klatby, leč pro smrtelný hřích, jinak vyobcování neškodí. Však kdyby člověk zůstával vyobcován ode všech papežů a biskupů, ale byl vyobcován neprávem, bude přec svatým a vyobcovatelé se zatracují sami do hloubi pekel; neboť Kristus pán náš zemřel, jsa vyobcován od Židů, a Jan evangelista píše (9, 22), že ti, kdo Krista vyznávali, měli být vyvrženi ze synagogy Židů. A takoví lidé, kteří sami jsou vyobcováni a prokleti před Bohem a přede všemi jeho svatými, ne- mohou také nikoho vyobcovat ani proklínat. Proč se tedy bojíte vyobcování? Šestý bod jest, že přijímají dary, aby se modlili za zemřelé, aby četli nebo zpívali mše za mrtvé. To jest naprosto nesprávné a kacířské před Bohem a všichni, kdo jim za to dávají, dělají z kněží kupce v tom, že tito jim prodávají svoje modlitby a zádušní mše; a proto již celá římská církev jest otrávena a nakažena. Neboť kdyby se chtěli modlit za zemřelé nebo za ně číst nebo zpívat mše, nikdo tím nemusí hřešit, ale neměli by za to sami brát sebemenší odměnu; neboť všichni, kdo přijímají dary, aby osvobodili duše z očistce, tím své vlastní duše uvrhují do hlubin pekel a ti, kdo jim je dávají, přicházejí naprosto o ně. Neboť pro takové lstivé skutky oklamali a obrali papežové s celým svým kněžstvem krále, knížata a pány, měštany a muže z lidu o jejich dědictví, které otcové a před- 222

Strana 223
kové jejich dali kolejím, klášterům a kostelům za tím účelem, aby muselo být pamatováno jejich duší, aby se za ně modlili a četli nebo zpívali za ně zádušní mše, aby byli zbaveni očistce. A těmi statky se obohatili a nabyli moci papežové, biskupové, preláti, kanovníci a kláštery tak, že závodí s knížaty, pány a městy, a kdyby je někdo chtěl kárat pro jejich výstřednosti, postavili by se mu mocně na odpor. A mezi jinými tajnými cestami dáblo- vými, jež vynalezl na dělání pokrytců a klamání nekněží, jest si všimnouti, že vysoko a co lepší se cení modlitby jednoho kláštera než všechny časné statky celého světa. A tak byli pohnuti páni, kupci a sedláci k tomu, že jim dali bohatství statků movitých i nemovitých a pro svou vy- chytralost mají vždycky nadbytek statků. A nedá se oče- kávat, že jejich modlitby budou tak mocné, aby je Bůh spíše slyšel než jiné lidi, leda by to chtěl učinit z lásky k jejich červeným lícím a tučným rtům. A jest se diviti, že tak prodávají svoje modlitby, když nevědí, jakou cenu ty jejich modlitby mají. Ani ten, kdo tak kupuje ty jejich modlitby, neví sám, zda je klamán. Tudíž, kdo je tak pro- dává, je zjevný svatokupec čili prodavač duchovních věcí a jest zatracen od Krista pána našeho, jenž odsoudil takové prodavače. A také nikdo, jenž tak prodává svoje modlitby, neví, je-li Bohu příjemný čili nic. Jak tedy může prodávati tak draze, čeho sám nemá? Mimo to Bůh třídí naše dobré skutky, jak se mu líbí; jak je tedy můžeme prodávat? Vždyť se nevyskytuje v Písmě svatém, že by učedníci Páně nebo první křesťané byli hloupě prodávali svoje modlitby, jak to nyní činí svatokupci. A dokud mají svrchu řečené statky, neprávem jsou v jejich držení a jsou povinni je vrátit. A také, dokud jim nebudou vzaty, dotud nepřesta- nou kupčit se svatými věcmi ani vám nezačnou říkat pravý základ pravdy. Činí totiž jako psi, kteří dokud drží v hubě kost a hlodají, mlčí a nemohou štěkat, tak také dokud drží sladkou kost rozkoše z bohatství, nebude nikdy dobře na světě. Tudíž by vykonali všichni králové, všechna knížata, všichni páni a všechna města říše veliký skutek milosrden- 223

Strana 224
ství, kdyby jim vyňali kost z hrdla a neohlíželi se na to, zda by proto byli podrážděni k hněvu, jako vrčí psi, když jim chce někdo vzíti kost. A proto šlechtici, králové, kní- žata a města říše i ostatního světa, bohatí i chudí, probuďte se ze spánku, otevřete oči a prohlédněte lest dáblovu, jíž on sám zaslepil církev římskou, a vezměte si od nich to, co je vaše, a ne jejich. A když budete chtít učinit dobrý skutek nebo památku na své duše, tu čiňte, jak praví moudrý Šalamoun v knize Sirach (29, 15) „Uzavři almuž- nu v srdci chudákově a bude se (ona) za tebe modliti, abys byl zbaven všeho zlého,“ a konejte věrně šestero skutků milosrdenství, jež popisuje evang. Matouš (25, 35). Sedmý bod, že jsou plni pýchy a že se vypínají, což je zjevně vidět a pozná se po jejich dlouhých, skvostných a zbytečných rouchách, v nichž chodí velmi nepodobní Kristu pánu našemu, jenž měl jedinou sukni z jednoho kusu, a blahosl. Janu Křtiteli, jenž měl šat z velbloudí srsti. Ale jejich lstná výmluva je, že prý Kristus pán náš, jehož každý čin je naším poučením, měl drahé roucho, ježto jeho sukně byla nesešívaná, utkaná v jednom kuse, jak praví ev. Jan (19, 23), a říkají, že kdyby roucho jeho bylo bývalo prosté, nebyli by se vojáci o ně tak horlivě dělili, aby některý z nich měl celou část Krista. Protož prý my ho máme v tom následovat. Odpovídá Jan Zlatoústý, že ono dělení rouch Kristových neznačí jejich velkou cenu, nýbrž chudobu vojínů; tím se jeví jejich chudoba, neb to byli lidé sprostní, soudní vykonavatelé a chudáci, kteří byli zvyklí dělit se o šaty lidí ještě chudších, odevzdaných na popravu. Také říkají, že ctnosti jsou v srdci, a ne v šatech, pročež může prý člověk sloužit Bohu v šatě skvostném, jen když to činí s dobrým srdcem a poctivým úmyslem. Na to je odpověď, že je bláhové říkat, že se nemá dbáti zevnějšího šatu, jen když je ctnost v srdci, neboť by se stejně mohlo říci: „Nač dávat almužny, jen když je v srdci ctnost?“ A tak o všech ctnostech, jejichž konání či kořen i působení jsou v duchu. Zajisté ze srdce pochází, že jste koupili drahocenná roucha a pohrdli pro- 224

Strana 225
stými. Ze srdce pochází, že dovolili, aby jim byla ušita roucha s takovým zdobením, neboť toho neučinili bez úmyslu srdce a bez uvážení. Nepochybně pochází to z po- kladu srdce, co se skví navenek. Augustin praví: „Je-li pokora v srdci, zajisté učí dělati roucho prosté.“ Proto, nejmilejší, dejte pozor, vizte, jak si chodí papež, jeho kardi- nálové, biskupové a preláti v hávech docela jinak než Kristus, pán náš, a jeho apoštolové, kteří neměli sluhů, aby jim za zády nosili vlečky, jako oni mají. Docela jinak než Kristus, pán náš, jehož následovníky ve všem máme být, před nímž nebyl nošen zlatý kříž jako před nimi, ale jenž sám nesl dřevěný kříž na vlastních ramenou, na němž vytrpěl hořkou smrt. Z toho jasně vyplývá, že se vysmívají Kristu a jeho apoštolům. A nechtějí-li odložiti takové věci, pak jsou sami prokletí dábli pod rouškou pokrytců. Chtějí totiž býti ctěni a považováni za důstojné a chtějí, aby se s nimi jako s takovými jednalo, a káží, že lidé mají kněžstvo ctít, a to prý po zásluze, ale není nikoho, kdo by tak zneuctíval svaté zřízení kněžské, kdo by je vydával v posměch a v opovržení uváděl, jako oni sami to činí hanebnými hovory, zlými slovy a skutky, jimiž dávají jiným špatný příklad. Proto nejsou hodni nějaké cti, jak praví Pavel v první epištole k Timotheovi 3. kap.: „Kněží, kteří stojí dobře v čele obce, nechť jsou považováni za dvojí cti hodné.“ Všimněte si, že praví, „kteří stojí dobře v čele své obce“, a ne „kteří stojí špatně“. Osmý bod, že jsou hrabiví od velikého k nejmenšímu, že z lakoty říkají mnohou velkou lež, o níž vědí, že se ne- splní, a prodávají svátosti, jež Bůh poručil dávat zadarmo. Proti tomu praví Pavel v první epištole k Timotheovi (6, 10—11): „Lakomství či hamižnost jest kořen všeho zla; po něm mnozí bažili a rozešli se proto s vírou, a proto také opustili pravdu. Ó, člověče boží, vyhýbej se těmto věcem!“ Šalamoun praví (Přísl. 21, 6): „Kdo shromaž- ďuje poklady lživým jazykem, je marnivec, necita a zaplétá se do osidel smrti; zvrácený je život muže špatného, kdo však je čist, toho dílo je správné.“ A blahosl. Pavel v první 15 Boží bojovníci 225

Strana 226
epišt. k Timotheovi (6, 7—9) nařizuje kněžím vespolek věrnost jednomu pravidlu a praví: „Nic jsme si nepřinesli na tento svět a není pochyby, že také nic nebudeme moci odnést, ale když máme co jíst a čím se odívat, buďme s tím spokojeni.“ A tu se jeví věřícím, kdyby si troufali to vyslovit, že papež a jeho celá společnost, obdařená svět- ským panováním, je zatvrzelý kacíř, neboť to drze odpo- ruje Písmu, jež nebude moci být zrušeno, neboť kdo je kacířem, ne-li takový člověk? Proto praví Petr v první své epištole (5, 1—4): „Paste stádo Boží, které jest při vás, pečujíce o ně ne z donucení, nýbrž dobrovolně, a ne pro mrzký zisk, ale z lásky, a ne jako byste vládli nad dě- dictvím, ale příkladem jsouce stádu; a když se ukáže kníže pastýřů, obdržíte neuvadlou korunu slávy.“ Ale život papežův a jeho panovačných kněží potlačil slova Petrova, jako i jejich spisy a nařízení zatemnily víru. Proto je jasno, že preláti, kteří zneuznávají či przní víru slovem i skutkem, jsou nevěřící Antikristové. A když věřícím je známo z víry, že v onom jediném slově Petrově je blaženější smysl než ve všech papežských listech a bulách, jak bláhově opomíjejí kněží naučit se této víře v blaženost a dbají jiných písemných nařízení, která je svádějí a odvracejí! Devátý bod, že jsou obecně známí prostopášníci, což je vidět na jejich manželkách a dětech, které se procházejí po náměstích veřejně a že svádějí k cizoložství manželky pře- mnohých mužů nebo przní dcery a panny jiných a dělají z nich poběhlice. Praví však proti tomu sv. Pavel k Říma- nům (1, 24—29), ke Galat. (5, 19) a v první ep. ke Korint. (6, 9, 13—18), že prostopášníci nebudou mit království Božího, leč by se vzpamatovali, činili pokání a zadostiučinění. Proto, má-li některý kněz veřejně ženu a děti a nechce zanechat hříchů, nemá nikdo slyšet jeho mši ani žádný jeho obřad, ani nemá přijímat od něho svátosti, leč v nejkrajnější nutnosti, aby nezemřel bez svátostí. Toto dosvědčují uvedená papežská právní usta- novení a znamenití zde uvedení doktoři: sv. Tomáš, Raymund, Vilém, Markolf, Bartoloměj, Bernard, Innocenc 226

Strana 227
a mnozí jiní, které vynecháváme. Tak praví hlavně sv. Tomáš ve čtvrté knize Sentencí 13. odděl.: „A kdykoli člověk slyší mši kněze, o němž je známo, že je holkář, a o němž ví, že má ženu a děti, nebo když od něho přijímá svátost některou mimo případ krajní nutnosti, dopouští se tolikrát smrtelného hříchu.“ To dokazují církevněprávní předpisy § Verum v 32 odd. a krásně praví sv. Tomáš (quodlibet XI. con. VIII.), řka: „Kněží zjevně nestoudní nemají požívati statků církevních a nemají se jim dávat žádné obětiny,“ jak praví kanonické právo (1 con. 1 v glo- sách). A jestliže biskupové nestíhají zločiny kněží, páchají- cích zjevně nemravnosti, tu je dána moc světským pánům, aby trestali kněze a vyhnali je z jejich úřadů. Tak to doka- zují kanonická práva (d. 32. kop. Eos a 16. di. Liquet et 16 q. ult. filiis). Nejmilejší, dejte pozor, že tento článek je kladen a posuzován z jejich vlastních knih. Desátý bod, že jsou naplněni dáblovou závistí a ob- zvláště v klášteřích mají mezi sebou velikou závist a hněv, neboť když někdo nějakému klášteru něco dá neb odkáže, tu druzí jim to závidí a raději by to měli pro sebe, jako to dělají psi, když lidé jednomu z nich dají a druhému ne, a když to ten druhý vidí, raději by to sám sežral. Proti tomu praví jeden doktor, že kde je závist, tam nemůže být pravé lásky bratrské, neboť kdo závidí a nemiluje, v tom je hřích dáblův; neboť skrze dábla vešla smrt na svět, a kdo jsou s jeho strany, jdou za ním, neboť závist vždy zahání ctnosti. Velikou je ctností přemáhat závist láskou bratr- skou. Proto by bylo dobrodiním osvobodit je od tak veli- kého hříchu závisti a nic jim nedávat a ještě lepší by bylo, kdybyste jim vzali, co neprávem drží, a nejlépe byste učinili, kdybyste je ze všeho vyhnali a kdybyste jim řekli to, co Pán řekl učedníkům: „Jděte a hlásejte evangelium království Božího všem lidem!“ (Matouš 28, 19, Marek 16, 15). Neb kdyby se Bohu byly líbily kláštery a mniši žebraví, zajisté by je byl ustanovil nebo by byl uložil svým apoštolům, aby je potvrzovali nebo zakládali. Jedenáctý bod je, že jsou živi zahálčivě, a hlavně bisku- 227

Strana 228
pové, preláti, kanovníci a mniši, kteří nechtějí pracovat pilně v Písmě svatém, aby mohli být prospěšni svatému křesťanstvu, k čemuž se zavázali, ale chléb svůj jedí v za- hálce. Zatím co totiž jiní lidé bdí a pracují pro svou a svých dětí výživu, oni leží se svými ženštinami nebo se nečinně procházejí po náměstích; a někteří zpívají a hrají na loutny a v kostky a jedí a pijí lepší věci. A všichni, kdo jim dobro- volně něco dávají nebo přinášejí, stávají se účastníky klatby, do které je Bůh uvrhne, neboť sami je posilují k páchání zmíněných hříchů. Proto praví Bernard: „Za- hálka naučila lidi mnohým zlým věcem, je to příležitost ke hříchu, učitelka všeho zlého, brána dáblova, nenapravitel- ná škoda, macecha všech ctností.“ A proti těm věcem je svaté evangelium, které praví: „Hoden jest dělník mzdy své,“ (Lukáš 10, 7) t. j. zaslouží si své jídlo. Všimni si, že praví „dělník“ a ne „lenoch“. Také praví sv. Pavel ve druhé epišt. k Tesalon. (3, 10): „Jestliže kdo nepracuje, ať nejí.“ Dvanáctý bod je, že mnozí z nich jsou pochlebníci a vědomí lháři. Neboť proto, že se chtějí líbit lidem, po- vídají mnohé bajky a vědomé lži, které nemají dokladu ani základu v Písmě svatém. A o takových praví Jan evange- lista ve Zjev. (21, 8): „Díl všech lhářů bude v bahně hořícím ohněm a sírou, což jest druhá smrt,“ která nebude mít konce. A v první epištole k Timot. (3, 8) stojí, že kněz nemá býti dvojího jazyka. A totéž v první kapitole k Timot. (1, 6—7). Třináctý bod, že nepodávají lidu křesťanskému svaté tělo pána našeho Ježíše Krista tak, jak to Bůh ustanovil a nařídil. A to je veliký a těžký hřích, že se opovažují to činit. A o tom chtěli bychom přesvědčit papeže a veškero jeho kněžstvo svědectvím svatých evangelistů Matouše, Marka, Lukáše, Jana a Pavla z prvního listu ke Korint- ským (11, 24—28) a přáli bychom si, aby to slyšeli a všimli si toho králové, knížata, páni a všichni, kdo by si to přáli slyšet. Ale jejich výmluva a vykrucování je, že svatí papežové tak ustanovili a nařídili. Avšak ať se nikdo ne- 228

Strana 229
domnívá ani nevěří, že papežové nebo církev obdrželi kdy takovou moc od Boha, aby směli něco měnit nebo zrušit z ustanovení Kristových, neb kdo tak činí, není spravedli- vým ani svatým údem církve Boží. Vždyť Matouš evange- lista praví (5, 19): „Kdo by zrušil jediný z těchto sebe- menších příkazů, bude nazýván nejmenším v království nebeském.“ A výklad meziřádkový praví, že jím bude nejvíce opovrhováno v církvi svatých. Mimořádný vý- klad praví: „Ne, že by sám byl v království nebeském, ale že od těch, kteří tam jsou, bude považován za nej- menšího, to jest za člověka, jenž nejvíce zasluhuje opovr- žení. Lyra praví: „Nejmenším bude nazván v království nebeském, to jest v církvi bojující, neboť odpadl od pravé víry. Ctrnáctý bod je, že, když předsedají duchovnímu soudu, často posuzují mnohé pře dle přízně, a ne dle božské spravedlnosti a přijímají dary a dávají za pravdu tomu, kdo před Bohem je nespravedliv, a odsuzují toho, kdo před Bohem je spravedliv. Běda těm, kdo tak soudí, jak praví Izaiáš prorok (5, 20): „Běda vám, kdo říkáte, že dobré je zlé a zlé že je dobré, kdo zaměňujete temno za světlo a světlo za temno, hořké za sladké a sladké za hořké.“ A v Přísl. (17, 15): „Kdo ospravedlní bezbožného i kdo odsuzuje spravedlivého, oba jsou ohavní před Bohem.“ A Izaiáš (10, 1—2): „Běda těm, kdo dávají špatné zákony a kdo napsali nespravedlnosti, aby potlačili na soudě chudé a aby násilí učinili při ponížených lidu mého, aby vdovy se staly jejich kořistí a aby oloupili siroty.“ A Jeremiáš (6, 13—14): „Od nejmenšího až k nejvyššímu všichni se pachtí za lakotou, od proroka až ke knězi všichni se do- pouštějí lsti. A léčili nedbale ránu dcery lidu mého řkouce: mír, mír, ale není míru. Patnáctý bod, když sedí ve zpovědnici a přijdou k nim lichváři, uchvatitelé, zloději a vrahové, tu od nich často přijímají dary z toho, čeho neprávem nabyli, a odpouštějí jim a ponechávají je vědomě v městech a vesnicích a od cizoložných a chlípných mužů a žen přijímají dary a mlčí 229

Strana 230
a nebrání jim v jejich velkých hříších. Proto se na nich osvědčí Písmo, jež praví: „Dary táhnou do pekla a oslepují oči soudících.“ Šestnáctý bod je, že přijímají desátek od lidí a chtějí jej míti právem a hlásají, že lidé mají být přidržováni, aby jim dávali desátky. A v tom nejsou v právu a nemohou toho dokázat z Nového Zákona, že by byl Kristus pán náš poručil dávati desátky; a jeho učedníci nikoho k tomu nenabádali a sami také desátků nepřijímali. Bylo sice ve Starém Zákoně přikázání dávati desátky, ale z toho ne- mohou dokázat, že křesťanský lid by byl povinen činiti totéž, neboť přikázání Starého Zákona přestalo při umu- čení Kristově, jako skončilo přikázání obřízky. Z toho je zjevno, že desátek a obřízka zároveň přestaly. Tudíž, jako odvrhují příkaz o obřízce, tak mají činit i s desátkem. Ale to jim škodí v kuchyni i na stole, proto nečiní toho. Dejte tedy pozor a uvažte, nejmilejší, jak vaši biskupové, preláti a kněží vás svádějí a nutí k bludům a zastírají vaše oči věcmi nedoloženými. Neboť Kristus náš pán řekl v evan- gel. Lukášově (11, 41): „Dávejte almužnu z toho, co vám zbude, a vše vaše bude čisté.“ Hle sám praví: „Dávejte almužnu", a nepraví: „Dávejte desátek" z toho, co budete míti, nýbrž almužnu. A když slyší nebo čtou ta slova, tu by snad mohli říci, co praví zákoník Kristu: „Mistře, když to říkáš, také nás zahanbuješ.“ (Luk. 11, 45 ). Sedmnáctý bod, že v mnohých krajinách dávají své peníze na lichvu nebo na úroky a v městech i vesnicích mají stálé důchody a úroky a pozemky jako knížata a velcí páni. V tom ohledu si počínají nešlechetně proti svatému evangeliu (Matouš 10, 9): „Nemějte v majetku stříbro ani zlato.“ A proti tomu, že půjčují peníze na lichvu, praví Hospodin v 5. kn. Mojž. (23, 19): „Nepůjčíš svému bratru na úroky ani peněz, ani plodů, ani jiné věci, kterou půjčují na úroky, poskytneš svému bratru bez úroků, čeho mu bude třeba.“ A u Lukáše (6, 33): „Dáte-li těm, od nichž doufáte náhradu, jakou máte zásluhu? Neb i hříšníci hříš- níkům na úroky půjčují, aby obdrželi podobné zpět. 230

Strana 231
A v 2. kn. Mojž. (22, 25): „Půjčíš-li peníze chudému člověku, jenž s tebou bydlí, nebudeš naň naléhat jako lichvář ani ho nebudeš utiskovat úroky.“ Praví také papež- ské právo, že má být trestán jako kacíř, kdo praví, že lichva není hříchem. Tudíž by slušelo, aby bylo potrestáno mnoho prelátů, kanovníků a kněží, kdyby se mělo jít po jejich psaném právu. Ale oni lichvě říkají jinak, říkají jí ochota neb úrok, jako by se vlku říkalo ovce, ale vlk je to přece. Co jest lichva? Lichva jest vzíti více než smluvený podíl neb odměnu za námahu, jako na př. deset zlatých z jednoho nebo deset ze sta. Také praví sv. Jeroným, že jídlo neb šat je lichva a vše to, co člověk přijímá nad podíl. Dále praví papežské právo, že papežové zakázali pod trestem věčného zatracení a prokletí Božího a svatých Petra a Pavla, že žádné společenstvo ani soukromá osoba nesmí dáti svých peněz na lichvu. Leč běda, duchovní se svými lichvářskými skutky se stali podobnými Židům, a zatím co by měli bránit jinému, sami tak činí. Osmnáctý bod, že ve mnohých krajinách zakazují lidem světským číst nebo mít knihy Písma svatého a praví, to že není pro ně, že by z toho vzniklo kacířství. Ale jest obava, že to činí spíše proto, že se bojí, aby lidé světští a obecný lid neuvažovali a nepoznali z toho spíše jejich zlobu a ne- spravedlnost, která jest proti Písmu svatému. Kdyby se jenom báli kacířství v lidu, které by z toho vyplynulo, tu by řekli, aby ten, kdo čte svaté Písmo a nerozumí mu, přišel k nim a zeptal se jich na to, že mu rádi vše vysvětlí. Měli by o tom kázat a napomínat horlivě a vážně lid, aby jim ukazoval knihy Písma svatého a aby je pilně čítal a po- chopil, že slovo Boží je potravou duší, které je třeba všem lidem, jak praví Matouš evang. (4, 4) a Lukáš (4, 4): „Ne samým chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z úst božích.“ Proto všichni, kdo chtějí tento duchovní chléb lidu zakázat a vzít, jsou nevěrní otčimové a činí jinak, než Kristus činil, když pravil Židům: „Zkoumejte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte život věčný“ (Jan 5, 39). Neboť jsou to oni, o nichž píše 231

Strana 232
evang. Matouš (23, 13): „Běda vám, znalci Písma a fari- zeové pokrytečtí, kteří zavíráte království nebeské před lidmi. Nevcházíte sami a těm, kdo vcházejí, bráníte.“ Vždyť nekněžím se dobře hodí Písmo svaté čísti, neboť sv. Augustin kárá laiky, kteří se nesnaží, aby četli Písmo svaté. Píše totiž v dopise velikému Bonifaciovi: Jest velmi se strachovati o duše laiků, kteří praví: „Co mi na tom záleží, abych četl knihy nebo se jim učil?“ A Jan Zlatoústý (Pseudochrysostomus) ve 2. kázání o Matoušovi kárá laiky, kteří se vymlouvají, že pro světské zaměstnání ne- mohou studovat Písmo svaté. A svatý Jeronym píše Ce- lencii: „Nejen laik, ale hlavně člověk v manželství žijící má být napomínán, aby studoval svatá Písma.“ A dí: „Přede- vším pečuj o to, abys znal přikázání Boží, čímž budeš moci nazírat na přítomnost svatých a budeš vědět, co činili a čeho nechali.“ A Rehoř ve výkladu evangelia Janova kárá lid, že leckterý řemeslník pečuje více o nástroje svého díla než o knihy Písma svatého. A Caesarius, biskup arle- ský, tomu věnuje celé kázání a napomíná laiky, aby měli knihy Písma svatého a četli je. A v 5. kn. Mojž. (6, 6—9; 11, 18—20) praví Hospodin: „Vložte si tato slova do srdcí a zavěste si je co znamení na ruce a položte je mezi oči; učte své děti, aby o nich rozjímaly; když budeš sedět ve svém domě nebo meškat na cestách, ležet nebo vstávat, napiš je na veřeje a brány svého domu a dny tvé i tvých dětí budou zmnoženy.“ Proto jsou všichni zjevnými ka- cíři, kdo přes tolik důkazů zakazují a zabraňují svaté Písmo lidem. A také říkají někteří, že Písmo svaté se nemá překládat do jazyka národního, ani prý je nemá nikdo v tomto jazyce mít u sebe; toť jsou praví bludaři a ještě jiné svádějí. Neboť na počátku bylo Písmo svaté téměř celé napsáno v jazyce národním, neboť tak o tom svědčí svatý Jeronym ve svých dopisech a předmluvách. Nový Zákon byl celý napsán řecky, vyjma evangelium Matoušovo, které napsal Matouš jazykem židovským, a epištolu Pav- lovu k Židům. Z toho je jasno, že Písmo svaté nebylo původně napsáno latinsky, ale jazykem těch, pro něž bylo 232

Strana 233
psáno. Proč by tedy nyní nemělo být Písmo svaté v něm- čině, italštině, češtině a v maďarštině? Devatenáctý bod je, že říkají a mají ve svých knihách, že svatá římská církev má výsostné právo prostředkovat jiným svaté předpisy, ale sama že jimi není vázána (XXV con. 1 § „His ita“). Rovněž, ví-li prý soudce, že rozsudek je nespravedlivý, že je přec povinen jej vykonat. (O povin- nostech pastýřského řádu.) Biskup nemá být souzen lidem ani nemá být proti němu svědčeno, i kdyby to nebyl člověk řádný (2, 9, 7 „Non est“). Římská církev má moc soudit všechny, ale nikdo nemůže posuzovat její soudní výroky (9, 9, 3 „cuncta“). V tom je papež se všemi svými přívr- ženci v neprávu. Neb o tom praví Lyra ve výkladě o Ma- toušově 23. kap., že i když někdo dává zákon a nepodléhá mu tak, aby byl trestán od lidí, kdyby jej překročil, přec je povinnen jej zachovávat a bude přísně potrestán od Boha, kdyby proti němu jednal, neboť jeho přestupek je těžší pro pohoršení, které tím dává. A Bartoloměj Brixenský, mluvě o římském biskupu, praví, že má být potrestán bez milosti jako dábel a že je nutno jej odsoudit bez naděje na odpuš- tění jako dábla (XI. cons. III c. „aliorum“ a 2 cons. 3 „praesul“), neboť když se říká, že římský papež nemá být opravován, v tom se vypíná nad Krista, jenž chtěl být opravován. Jan (8, 46): „Kdo z vás může mne vinit ze hříchu?“ a Matouš (18, 15): „Prohřešil-li se bratr tvůj proti tobě, pokárej ho.“ Říká-li se tedy, že má římská církev právo jiné soudit, ale že ji nikdo nesmí soudit, je to zjevně proti evangeliu Matoušovu (19, 28), kde Kristus řekl svým učedníkům: „Zasedněte na soud nad dvanácti pokoleními izraelskými.“ Dobře tedy prorokoval prorok Daniel (7, 25) o římském papeži řka: „Pokoří krále a bude mluvit řečí proti Vznešenému a svaté Nejvyššího potře a bude se domnívat, že může změnit časy a zákony.“ A sv. Pavel praví ve 2. epišt. k Tesal. (2, 4): „Sedí ve chrámu Božím a ukazuje se, jako by byl Bůh; jeho příchod jest ve všelikém svedení nepravosti.“ Vždyť papež a jeho preláti nechtějí být souzeni ani ve slovech, ani ve skutcích, ani 233

Strana 234
kdyby ti, kdo by je soudili, byli sebe moudřejší a kdyby měli sebe lepší písma, dle nichž by je mohli odsoudit. Tím ze sebe dělají vědomě největší Antikristy. Neboť Kristus, náš pán, dal jiným svoje řeči, aby je zkoušeli, jsou-li správ- né čili nic, jak praví Jan (16, 37): „Nekonám-li skutků otce svého, nevěřte mi.“ Jestliže tudíž papež se svým kněž- stvem z hrdosti nechtějí, aby byli káráni a souzeni jinými skrze Písmo svaté, vyvyšují se nad Krista, jehož služebníky by měli být. Ano, kdo nechce být poslušen a podrobit se špatným a nespravedlivým jejich zákonům a předpisům, toho zavřou do vězení, to jest musí až do smrti o chlebu, bolesti a vodě úzkosti živořit, ale když člověk jedná proti ustanovením a předpisům Kristovým, tu zůstává pěkně od nich neuzavřen, neb tu je druhem jejich a má od nich pokoj. Dvacátý bod, že nenávidí všechny a brojí proti všem rozumnm lidem, kteří se s nimi neshodují u víře, mravech a skutcích, a nazývají je kacíři. A čím více se kdo snaží o to, aby věřil, v co věřili svatí apoštolové pána našeho Ježíše Krista a čemu učili v prvotním křesťanstvu, a čím více kdo chce napodobit jejich skutky a mravy, tím více ho kaceřují a trestají tím, že ho uvězní a bez milosti mučí jako bezcitní dáblové. A když člověk prostý a zastrašený mu- čením a tresty, které mu ukládají, přizná něco jiného o sobě nebo proti sobě, čímž však před Bohem jest ne- vinen, nebo když jest zastrašen a poděšen z lidského stra- chu, ač je nevinen a neví, co by měl říci, tu se často přihodí, že ho prohlásí za usvědčeného kacíře a upálí ho neb uvězní až do konce jeho života nebo naň vloží kříž za pokání a ženou ho v průvodu kolem kostela. Když jim chce od- povídat a hájit se Písmem svatým, tu praví, že je drzý a za- tvrzelý kacíř a že se nechce dát poučit. Avšak dostane-li se spravedlivý člověk do jejich moci, musí být pro ně ka- cířem, i kdyby jím před tváří Boží nebyl. Tu vypovídají proti němu mnoho hrubých neslušností a vymyšlených lží o věcech, jichž se nikdy nedopustil, a tento člověk se neodváží odmlouvat, jinak se na něho rozkatí. A k tomu si vybírají jednoho nebo více dominikánů, jemuž říkají 234

Strana 235
„mistr kacířů“, ale jemuž by se mělo spíše říkat „výrobce kacířů“, neboť on neobrací kacíře, ale z hodných lidí dělá kacíře, jakým je sám. A je podivno a velmi nespraved- livo, že králové, knížata, páni a měštané s nimi tak bláhově souhlasí a že je podporují v tom, když ukládají jejich ubohým poddaným takovou pohanu, za kterou tito ne- mohou, a že dopouštějí často, aby město či vesnice měly špatnou pověst a aby se jim lidé téže krajiny dlouho vy- hýbali. Mimo to se nikdy nestalo, aby svatí apoštolové pána našeho Ježíše Krista byli zabíjeli kacíře nebo bludaře, jako oni to činí. A domnívají-li se lidé, že mistr kacířů utratil kacíře, nevědí, že usmrtil lepší křesťany, než jakým sám kdy byl nebo vůbec mohl být až do své nejdelší smrti, leda by zanechal pronásledování věřících. Dělá tak jako vlk, jenž roztrhá jehně, však vlka neroztrhá. A jako Kain pronásledoval Abela, a ne Abel Kaina, jako Ismael pro- následoval Izáka, a ne Izák Ismaele, Ezau Jakuba, a ne Jakub Ezaua, jako Židé pronásledovali Krista, a ne Kristus Židy a jako kacíři pronásledují křesťany, a ne křesťané ka- cíře. Proto podle skutků jejich poznáte je, jak praví Jan Zlatoústý (Pseudochrysostomus) ve výkladě evangelia Matoušova 7 k. 16. v. Ve Starém Zákoně byli sice kacíři zabíjeni, jak je psáno v 3. knize Mojž. (24, 15—16), a proto kněží a farizeové obžalovali Krista jako zločince a říkali (Jan 19, 7): „Máme zákon a dle toho zákona má zemřít.“ Ale v Novém Zákoně se nečte, že by kacíři měli být od křesťana soudem zahubeni. Ale nehledě k Božímu zázraku, jak je líčen skut. ap. (5, 1—10) o Ananiášovi a Safiře, pravili Jakub a Jan Kristu (Lukáš 9, 52—56): „Pane, chceš-li, řekneme, aby oheň sestoupil s nebe a spálil je?“ A obrátiv se na ně, káral je (Kristus) řka: „Nevíte, jakého jste ducha. Syn člověka nepřišel zahubit duše, ale spasit.“ To nás učí Kristus milosrdenství a dává čas hříšníkům k pokání až k poslednímu soudu, kdy bude soudit dobré i zlé, jak praví Matouš evangelista (25, 31—46). Trest kacířův jest, jak jej popisuje Matouš (18, 17), neobcovat s ním a považovat jej jako za pohana 235

Strana 236
a publikána. Proto praví také sv. Jan (2. ep. 10): „Ne- přijímejte ho do domu ani ho nepozdravujte.“ A sv. Pavel (Tit. 3, 10): „Kacířskému člověku se vyhni po prvním a druhém napomenutí.“ Ale výrobce kacířů je upaluje po prvním pokárání proti radě a nauce sv. Pavla (2. Tesal. 3, 14): „Neposlechne-li kdo slova našeho obsaženého v listě, toho si poznamenejte a nestýkejte se s ním, aby byl zahanben.“ Srdcem totiž kacířů má být církev boží a ta- kový kacíř má být souzen dle Písma, jež mají znát všichni věřící. Toto ustanovení či tento způsob trestání kacířů stačil věřícím prvotní církve a měl by stačit dodnes těm, kdo jsou na zemi. Ale papež se svými pomocníky a stra- níky mají opačné bludné a bezbožné ustanovení, dle jehož smyslu utracují mnoho věřících křesťanů. Chválí sice umu- čené světce, ale proti živým se stavějí a je kaceřují a dělají to tak jako pronásledovatelé křesťanské víry v prvotní církvi, kteří pravé a spravedlivé křesťany nazývali kacíři, jak je psáno (Skut. 24, 14), že Pavel praví: „Vyznávám ti ale toto, že podle sekty, kterou nazývají kacířskou, sloužím Otci svému.“ Sami jsou také syny těch, kteří zabíjeli pro- roky a štvali je z města do města, jak praví Matouš (23, 31). Proto vy, milí páni měštané, bohatí i chudí, vizte a dejte pozor, jak se již celé římské kněžstvo uchýlilo od pravé cesty a nakazilo se ve dvaceti svrchu psaných bodech. Ale ještě mnoho se nalézá ve svatém Písmě dokladů a důkazů, které jsme zde kvůli stručnosti neuvedli. Ještě si všimněte s obzvláštní pozorností čtyř článků, v nichž se stavíme proti papeži a celému jeho kněžstvu. Ty chceme chránit a bránit až do smrti a důvěřujeme ži- vému Bohu, že nám v tom pomůže a poskytne podpory, aby měly úspěch, byť se proti nim sebehorlivěji stavěli. První článek zní, že jest slušno a spravedlivo, aby svět- ský majetek statků a světská vláda byly vzaty celému kněžstvu Kristovu od největšího až k nejmenšímu v čase zákona milosti i po právu božském i lidském i podle výroků svatých starých doktorů a se souhlasem světských 236

Strana 237
pánů a laiků. Jmenované kněžstvo má být, ať chce nebo nechce, přivedeno k evangelickému životu podle vzoru, jak žil Kristus se svými apoštoly. Doklad pro tento článek lze nalézt u Matouše (8, 20; 10, 9; 19, 27), Marka (6, 8), Lukáše (22, 35), v I. epišt. ke Kor. (4, 11—12), u Jana (12, 6), ve Skut. (3, 6), v 1. epišt. Petr. (5, 2) a u mno- hých doktorů. Druhý článek praví, že slovo Boží má být hlásáno kně- žími svobodně a bez překážky, neboť to podle evangelia sluší jejich úřadu, a aby splnili k čemu jsou posláni bisku- pem při svěcení, když jim praví: „Jděte do celého světa a hlásejte blahou zvěst všemu stvoření.“ Matouš (10, 7; 28, 19—20), Marek (16, 15), I. Kor. (1, 17; 9, 1), I. Timot. (4, 6 a 11) Izaiáš (42, 12) II. Mojž. (33, 5) a opět Izaiáš (6, 9), Ezech. (3, 1—4 atd.; 33, 2), Zjev. (1, 19), Jerem. (6, 8), Job (36, 10), Přísl. (18, 4), Lukáš (10, 3) a mnoho doktorů. Třetí článek hlásá, že každý zjevný smrtelný hřích má býti těmi, jimž to přísluší, co možná nejrozumněji, tajně, zákonně a řádně kažen, trestán, kárán a podle možnosti vykořeněn. Doklad pro tento článek jest: III. Mojž. (19, 17), IV. Mojž. (25, 4), Soudců (3, 8), I. Král. (15, 12), Paralip. (19, 3—4), II. Králů (22, 27; II 14, 9; III 15, 9), Matouš (18, 15—17), Lukáš (17, 3—4), II. Timot. (2, 16 a 25; 4, 2), Tit. (1, 11 a 13), I. Timot. (2, 7), I. Petr (2, 7), Řím. (13, 9), Přísl. (20, 26), Sirach (7, 25) a mno- ho doktorů, kteří o tom píší. Čtvrtý článek stanovíme takto: že svátost oltářní pod obojí způsobou chleba i vína má být svobodně podávána těm, kdož nejsou obtíženi smrtelným hříchem. Doklad pro tento článek je jasný nejprve v evangel. Matouše (26, 27—8), Marka (14, 23—4), Lukáše (22, 17 a 20), Jana (6, 53), v I. Korint. (11, 24—28) a v Augustinovi v 22. žalmu u Jeronyma o proroku Sofoniášovi, u Rehoře v ho- milii velikonoční, u sv. Ambrože v první ep. ke Korint. 11 a opět u sv. Ambrože v knize o svátostech a u Paschasia v knize o těle Kristově. 237

Strana 238
To jsou čtyři články, pro něž jsme považováni za kacíře a pro něž jsme pronásledováni, ač jest pro ně mnoho do- kladů v Písmě svatém, dokladů, které zde neuvádíme kvůli stručnosti; uvádíme jen jména knih a čísla kapitol. Protož milí a poctiví páni i měšťané! Slyšeli jsme, že má být slaven sněm ve vašem městě Basileji. A to jest touha našeho srdce, aby se kněží k němu sešli, aby se rozhodli uvažovat o tom, co by bylo nejužitečnější a nejlepší pro svaté křesťanstvo, a aby Duch svatý stanul v jejich středu a vnukl jim svatý a dobrý sněm. Ale bojíme se aby se ne- sešli, leč aby mohli lépe skrývat svůj strach a svou ne- spravedlnost pokrytectvím a aby mohli překážet božské spravedlnosti a ji potlačit, když ji tolik nenávidí. A ne- věřte, že vaše město tím polepší a že se posvětí, nýbrž hlí- dejte bedlivě své manželky a dcery, aby nevzaly úhony na své cti a čistotě, jak tomu, běda, bylo tak hojně v Kostnici. Protož, milí a poctiví páni a měštané, bohatí i chudí, kdybyste ve svrchu psaných slovech tohoto listu nalezli něco, co by znělo nějak tvrdě, učinili jsme to proto, abyste pečlivěji uvážili a vzali si k srdci, jak špatně a pošetile je křesťanstvo opatřeno nynějším kněžstvem. Také vám oznamujeme, že jsme poslali vám i celé obci bohatým i chudým, list, který jste měli číst veřejně. Ale neučinili jste to, čehož jsme se od vás nenadáli. A jestliže také tento list potlačíte jako ten první, nemohli bychom o vás jinak smýšlet ani mluvit, než že byste si s nimi chtěli hrát na pokrytce a že jim chcete pomáhat k tomu, aby ukryli dobře svou zlobu a nespravedlivost, již však přece nutno před veřejností odhalit. A nakonec mohlo by i vám z toho vzejít zlo. O jedno vás prosíme upřímně pro Boha a jeho lásku a pro den posledního soudu, abyste si počínali jako věřící poctiví páni a abyste se zaopatřili vůči Bohu a lidem, abyste se nedali pohnout, kdyby někteří z urozených anebo konšelů měli syny, bratry nebo strýce, kteří jsou kanovníky, kněžími nebo mnichy, a kdyby tito chtěli skrze ně zamezit a potlačit, co se nedá se ctí potlačit; pak by všichni moudří a rozumní lidé měli proto o vás špatný 238

Strana 239
úsudek. Prosíme vás snažně pro lásku Boží, aby vás ne- omrzelo čísti tento list pro jeho délku. Přáli bychom si také, abyste si dobře všimli naší víry, kterou hlásají naši kněží, neboť potom byste nás neprohlašovali za kacíře, jako nás vaši biskupové, preláti a kazatelé bez naší viny za kacíře prohlašují. Chceme také, abyste věděli, že o nás tvrdí mnoho hrubých a velikých lží, že prý zabíjíme kaž- dého, muže, ženy i děti. Ale to není pravda, leda bychom páchali takové věci proti své vůli, když se mužové mocí staví proti nám a když k nám přicházejí s úmyslem, aby nás zničili. Tu se totiž bráníme, a kdo se vydává v nebezpečí, má z toho škodu. Byli bychom nicméně rádi, kdyby již mezi námi a vámi přestala ona plenění a zabíjení a krve prolévání a kdyby byla zabezpečena svatá a božská jednota. Žádáme také a toužíme po tom upřímně, aby všichni, kdo budou otisko- vati tento list, neměnili jeho slov, ani jmen knih, ani čísel kapitol. Některá rčení jsou tam uvedena zkráceně, tak jak se uvádějí v knihách papežských. Kdo by jich čísti neuměl nebo jim nerozumněl, ať je vynechá a ať čte následující text německý. Milost a pokoj pána našeho Ježíše Krista budiž s vámi nyní i v budoucnu a učiniž vás nezranitelnými na duchu i na těle, amen. Dáno roku 143 1 po narození pána našeho Ježíše Krista v prvním týdnu po sv. Martinu. Tento list jest vám poslán z celé země české. Jistě jste si při četbě tohoto manifestu uvědomili, jak obratně byl stylisován a zahrocen především proti církvi. Církev, nejbohatší feudál, toť společný cíl útoků všech laiků: pánů, rytířů, měst i venkova. Viklefovský obraz o prokletém majetku, jenž plodí neustálé rozbroje ve společnosti, tuto zásadní proti- církevní tendenci v účinné zkratce symbolisoval. 239

Strana 240
Proto také upozornění „dokud drží sladkou kost roz- koše z bohatství, nebude nikdy dobře na světě“, vy- volávalo přímý odpor proti církvi. Říšská knížata se odmítají účastnit dalšího boje proti husitům a v Po- rýní se rozhořely mocné selské bouře. A tak úspěšná zahraniční propaganda slovem i me- čem i její přímý ohlas, vojenské úspěchy husitů a hlavně vítězství u Domažlic, nakonec přinutily za- hraniční reakci k jednání s Čechy. Prokop Holý a Tábor v počátcích tohoto nového období styků husitů s cizinou stojí v popředí a neústupně prosazuje požadavky úplného uznání všech čtyř artikulů. A tato pevná, jednotná linie táborská přinesla úspěch v t. zv. soudci chebském, smluveném v Chebu 18. května 1432 mezi posly basilejského koncilu a husity: 68 Znění článků a glejtu, dohodnutých v Chebu, o nichž se děje svrchu zmínka, jest toto: Ve jménu pána našeho Ježíše Krista. Roku 1432 od narození Páně dne osmnáctého měsíce máje byly v městě Chebu dohodnuty mezi posly a vyslanci svatého koncilu basilejského a mluvčími z království Českého a markrab- ství Moravského články a způsob glejtu, které následují: 1. Ve jménu pána našeho Ježíše Krista. Poslům a vy- slancům království Ceského a markrabství Morav- ského, kteří mají být vysláni na všeobecný koncil basi- lejský, bude dáno to, co nejdříve vyjádřili a žádali, totiž plné a svobodné právo slyšení před celým shromáždě- ním téhož koncilu, a tolikrát, kolikrát si toho budou za svého pobytu v Basileji přát; a to rychle, příznivě a vhodně k záležitosti, kterou budou zastávat, přede- vším vzhledem ke čtyřem článkům. A na témž kon- cilu se v té době nebude projednávat nic, co by mohlo 2.40

Strana 241
3. 4. 5. 6. 7. zabránit pokračování a vykonání tohoto slyšení beze lsti a nástrah. 2. Také, budou-li chtít, budou určeni někteří přední a vzdělaní muži z koncilu, kteří by vyjednávali vlídně a bratrsky, kolikrát bude třeba s nimi, nebo s jejich zástupci o tom, co bylo nebo má být usneseno. Také jim bude určeno před naší vzájemnou dohodou pro toto slyšení ve shromáždění důstojné a slušné místo; po dohodě pak budou mít místo patřičné a důstojné podle velikosti svého poselstva. Také jim má být dán čas jednoho, dvou nebo více dní, podle toho, jak budou chtít, aby mohli zrale rozvážiti toto své slyšení a odpovědi a námitky protivné strany. Také jim bude dán písemný opis toho, co předloží opačná strana, budou-li to chtít; tak i oni to dají po- dobně napsané, bude-li o to žádáno. Taktéž že žádné usnesení práva kanonického, žádný dekret, dekretálie neb žádný statut vydaný neb k vy- dání určený nebo jakékoli písemnosti, ani ty, jež znějí proti jakkoli zločinným lidem, ba ani ty, jež jsou proti odpadlíkům víry, ani jakékoli právo mučení nebo vý- roku exkomunikace proti zmíněným pánům Čechům a Moravanům a jejich spojencům stavu světského i duchovního od nikoho a nikým žádné osočování, dekrety nebo omezení, především koncilu kostnického a sienského nebo jakékoli jejich vyhlášky nesmějí a ne- mohou nijak odporovat vydanému glejtu a zmíně- nému právu na slyšení, nesmějí je zeslabovat, vyvracet neb jakkoli mařit. Také jim bude dovoleno, aby projednali záležitost čtyř článků, kterou, jak bylo řečeno, zastupují, uvádě- jíce jako nejspravedlivějšího a nezaujatého soudce v tomto basilejském sněmu zákon Boží, praxi Kris- tovu a apoštolskou a prvotní církve zároveň se shro- mážděními a doktory, kteří se s nimi shodují. 8. Také jim bude volno, jakož i nám, aby v úplném míru a v naprosté uctivosti, bude-li třeba, vzájemně si vy- 16 Boží bojovníci 241

Strana 242
9. 10. 11. ložili, vytkli nebo si stěžovali před řečeným sněmem na cokoli, co budou považovat za nesprávný stav nebo chybu. Také, jak na to páni poslové z Čech naléhali, že budou vymýceny veřejné zlořády z církve Boží a zvláště z místa řečeného sněmu: my, vyslanci téhož sněmu se podle svých sil vynasnažíme, aby se k usmíření Bo- žímu dosáhlo postupně a řádně nápravy v tomto, jakož i v ostatních věcech, jež mají být v církvi Boží opraveny. Také se jim dostane možnosti uchýliti se a jíti na které- koli místo, zůstati tam nebo se vrátiti po celou dobu trvání glejtu, nestane se jim žádného přerušení boho- služeb, ani nebude zachováván interdikt kvůli jejich přítomnosti. Také jim pomůžeme důstojným zařízením, aby nebyli znepokojováni ani rušeni při konání bohoslužeb ve svých hospodách. Neustálé připomínání Písma svatého jakožto hlav- ního rozhodčího není v soudci chebském jen naplano. Znamenalo to, že husité budou v Basileji jednat s cír- kevní i světskou hierarchií jako rovný s rovným. A opět je to táborský kněz, Prokop Holý, jenž před zraky všeho světa směle hájil „svatou při národa čes- kého“. Eneáš Sylvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., jenž se účastnil basilejského koncilu, byl udiven vystupováním Prokopovým tak, že jej poctil dokonce jménem „Prokop Veliký“ Ačkoliv ve svém díle „Historie česká" shrnul kde- jakou lež a pomluvu o husitech a zasloužil se tak o zhanobení českého národa v očích tehdejších vzdě- lanců, neubránil se při líčení příchodu českého po- selstva do Basileje obdivu k Prokopovi Velikému. Byla to nezvyklá podívaná pro obyvatele Basileje, 242

Strana 243
když v prosinci 1432 vstoupili do ulic města, do- prostřed sněmujícího církevního koncilu, čeští husité. Do Basileje bylo vysláno (6. pros. 1432) poselstvo 69 300 jezdců, jehož náčelníky byli Vilém Kostka (Gulielmus Cosca), vynikající více loupením kostelů než hodností rytířskou, Prokop, příjmím Holý, veliký mnohými vítěz- stvími i pověstný velikými zločiny, Jan Rokycana, lži- apoštol Pražanů, táboritský kněz Mikuláš Biskupec (Ga- lecus) a Petr Anglický, z vlasti utekší a spoléhající v dispu- taci jedině na hádání. Městské obyvatelstvo vyhrnulo se za hradby, také přemnozí ze sněmu očekávali před branami příchod nejstatečnějšího a nejproslulejšího národa. Jiní sběhli se v četném počtu na ulicích, kudy měli jeti, ženy, děti, i dívky naplnily střechy a okna, jedni na toho, jiní na onoho prstem ukazovali, obdivovali se cizím způsobům a kroji před tím nevídanému, pozorovali hrozné tváře mužů a divoké oči jejich, říkali, že není nepodobné, že od takových lidí bylo vykonáno, co o nich pověst rozhlásila; avšak nejvíce upírali všichni zrak na jednoho — Prokopa, on že jest ten, který tolikrát porazil vojska věrných, který vyvrátil tolik měst, zahubil tolik tisíc lidí, jehož se stejně obávají jeho krajané i nepřátelé jakožto vůdce nepřemože- ného, odvážného, neohroženého a nezdolného námahou ani strachem. Ale i kardinál-legát Julián Cesarini tváří v tvář svému přemožiteli od Domažlic změnil své stano- visko a stal se zastáncem míru s Čechy a přímo Proko- povým přítelem. Prokop v Basileji. Když byl Prokop po snídani podvakrát volán, šel k le- 70 gátovi a dlouho s ním jednal; a Prokop řekl legátovi jasně a beze strachu: „Ti doktoři vás klamou, že byste se ne- 243

Strana 244
mohli mýlit, když byste přece mohli chápat, že nestojíte na správném stanovisku; a vy dále klamete pány, protože jim neříkáte pravdu, vždycky potvrzujete jejich panování a ne- říkáte: „Vy zastáváte velmi špatnou věc; ty špatně žiješ, střez se, aby se na tobě nevyplnilo: kralovali, ale ne ze mne,“ atd. Také legát řekl: „Čím více s vámi rozmlouvám, tím víc je vám mé srdce nakloněno. Proto prosím, pane Prokope, abyste tu tak s námi dlouho zůstal, abychom se v lepší shodě sjednotili.“ On odmítl zůstat dlouho pro velké množství výdajů. Legát mu však nechtěl věřit. Proto se se smíchem vyptával na jeho majetek, pokrmy a roze- stavení vozů. Prokop vyložil vše, jak tomu skutečně bylo. Legát také žádal o brzkou odpověď na navržené články. A Prokop mu řekl: „Odpovíme a také uděláme výtky podle starého proroka Donáta: Obviňuji tě, jsem obviňo- ván od tebe.“ Legát však řekl, že předložené články nejsou příčinou žaloby ani porušení práva. A Prokop dodal: „Já také nechci být žádným způsobem kacířem, proto vše předložím a bude-li kdo moci pozvednout proti mně Písmo svaté, rád se ho přidržím. Jestliže však ne, chtěl bych také, aby druzí přijali pravdu.“ Pak tam též auditor papežského paláce učinil zmínku o pikartech, zabitých Žižkou, a řekl: „Vězte, že máte špatnou pověst netoliko nablízku, nýbrž i v dalekých zemích; mám totiž jeden traktát proti vašim mnohým článkům, napsaný mnoho dní cesty odtud. Vskutku bych vám jej půjčil, kdybyste mi neměli za zlé, že mluví ostře proti vám. A doufám, že nejsme od sebe na- vzájem tak příliš daleko, jak myslíte.“ Tam bylo též čteno vyznání Berengariovo a Prokop se ptal, zda přece dobře učinil vyzvání; legát a auditor: „Dobře,“ a Prokop s legátem zamítal toto slovo. Také mi tam řekl legátův komorník, že jeden český mistr, jehož jména neznal, poslal legátovi subtilní dopis. A když jsem mu jmenoval Jana z Příbramě, zdálo se mu, že to byl on. V téže době přišli do Basileje Angličané. A také v té době se vyptával legát na malého Prokopa, říkaje se smí- chem: „Vy jste přece velký Prokop, ale ještě je tu jeden 244

Strana 245
malý.“ Když slyšel, že je ze Sirotků, řekl Prokopovi: „Vy se od Sirotků lišíte?“ A Prokop mu odpověděl: „Ano, v něčem.“ A zase namítl legát: „Ale od Pražanů se lišíte ještě víc, a proto se teď všichni spojíme.“ Také tam byla zmínka o mistru Janu Husovi, o němž tvrdil auditor pa- pežského paláce, že dal vláčet po městě bullu papeže Alexandra, obsahující zákaz jeho kázání, přivázanou na ocas nějakého koně na odpor a k ponížení papeže. Prokop však mu odporoval a tvrdil naopak, že tak potupně byly vláčeny spisy jakéhosi prokurátora, který chtěl králi podati jed. Legát také řekl o Janovi z Dubrovníka: „Prosím vás, buďte k němu vlídný a mírněte se.“ A Prokop mu odpo- věděl: „Já se mírním.“ Tu pravil legát: „Tedy ho k vám pošlu na snídani.“ Prokop na to: „Ne, neboť jest psáno: Přijde-li někdo a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu atd.“ Legát řekl: „A přece dříve s vámi jídal.“ A Prokop mu odpověděl: „Nevěděli jsme, že je tak jedo- vatý.“ Po těchto slovech legát o mnichovi mlčel. Také tehdy Prokop říkal, že bylo velmi nesnadné odejít z Čech; neboť byly obavy, aby se nestalo v Basileji více lidem totéž, co se stalo v Kostnici, aby totiž nebyli zavražděni. Po- něvadž však jsme toužili po sjednocení a po slyšení, aby nás lidé pochopili, vystavili jsme se nebezpečí a přišli jsme sem. Prokop též řekl: „Nejprve žádáme, abychom se sjed- notili v podstatných věcech.“ Legát s ním souhlasil a pra- vil: „Kéž by se tak stalo, jinak bude naše práce bez užitku. 245

Strana 246
LIPANY Tábor v čele husitů a Prokop v čele poselstva u koncilu — to byly pevné záruky, že Ceši nevstrčí hlavu do „ohlávky“, kterou připravoval člen koncilu Palomar „k zkrocení bujného a nebezpečného čes- kého oře“. Šlo totiž v podstatě o to, že koncil povolí Čechům přijímání pod obojí způsobou (t. j. uznání jen jednoho z artikulů), uzavře s nimi jménem celého křesťanského světa mír a dovede je postupně k úplné jednotě s církví římskou. Tuto naoko přívětivou, ve skutečnosti však rafinovaně zrádnou politiku Prokop prohlédl a v Basileji ji překazil. Situace se však změnila, když v roce 1433 přišlo poselstvo basi- lejského koncilu do Prahy. „Ohlávka míru“ slušela nejlépe bohatým pražským měšťanům a šlechticům, kteří znovu zradili Tábor a celé husitské revoluční hnutí. Mluvčí koncilu Palomar staví požadavek, aby byla likvidována polní vojska, ozbrojená ruka hu- sitství, neboť prý „země touží po míru“. Ovšem že šlechtici nasycení klášterním majetkem toužili po míru, který by zabezpečil jejich úchvaty! I pražští bohatí měšťané, hlavně na Starém městě pražském měli všechny důvody k tomu, aby do omrzení opako- 216

Strana 247
vali: klid, klid a mír. Pro ně byla polní vojska a radi- kální táborsko-sirotčí bratrstvo nepohodlnou pripo- mínkou revoluce, před níž se bylo nutno chránit. A proto universitní mistři, stejně blahobytní jako jejich měšťanští chlebodárci, nepřestávali zdůrazňo- vat, že Tábor je kacířským válečným hnízdem a Pro- kop zastáncem války pro válku. Avšak na sněmu, kde došlo k zrádnému spojení šlechty se staroměstskými měšťany, před zraky celé země a basilejského posel- stva, zazněla z Prokopových úst znova obhajoba boje „božích bojovníků“. 71 Co se týče válek, ví Nejvyšší, jemuž nic není neznámo, že vaše strana, když proti nám povstalo kruté křižácké ta- žení, jak je předesláno, ačkoli jsme si toho nezasloužili, začala s vojenskými výpady, hrozně pustošícími ohněm i mečem celé České království. A věru jsme se stavěli stej- ným způsobem na odpor jejich nespravedlivému nátlaku, podepřeni pomocí Boží. A z těchto těžkých válečných zkoušek vzklíčily mnohým kněžím výhody, a jak se podle pravdy uvádí, oni se stali mocnějšími. A to jednak proto, že přemnoho neústupných hanobitelů a protivníků čtyř spásných článků bylo donuceno vyznávat tyto pravdy ústy i skutkem; a na druhé straně zas bylo poznáno mnoho lidí jako jejich zastánců a uctivatelů, kteří při nich setrvá- vali chvályhodně až do smrti. Jednak proto, že až dosud byl velký počet lidí, věrně uctívajících tyto spásonosné pravdy, uchráněn krutostí nepřátel — jinak by tito lidé, dohnáni hrůzou před nepřáteli, bývali nuceni odstoupit od povinného uctívání řečených pravd, ba spíše by bývali nuceni proti nim bojovat a tak chybovati proti Duchu sva- tému, nejvyššímu znalci pravdy. Jednak proto, jak je zřejmo z některých dopisů, poslaných z basilejského kon- cilu, že asi tento veliký válečný nepokoj svolal církevní 247

Strana 248
otce ve vhodné době až do města Basileje a stal se dů- vodem, že nám bylo dáno slyšení. A to jsme my přijali jako neobyčejný dar Boží, aby se pravdy, přinášející spásu všem věřícím, staly známými všem národům. Neboť z Boží milosti válečný ryk pohne jejich mysli k stejnému poznání a přijetí těchto pravd a z toho vzroste nesmírný užitek bojující církvi. A jak se bojíme, tento rozruch nepřestane, nebudou-li tyto blažené pravdy věrně přijaty údy církve a jejími poddanými. To se oznamuje vaší úctyhodnosti kvůli tvrzení, že nepotí- ráme nepořádky, jakkoli vznikající kolem válečných dění, jimiž až do hloubi srdce trpíme, my těchto nepořádků litujeme a nepřestáváme kárati ty, kdo je zaviní. Břemena válek snášíme proto, abychom mohli, připravujíce těmito blaženými pravdami sídlo v církvi Boží, dočkati štastného míru a dobrých dnů, až s pomocí Boží vzroste jednota církve, bratrská láska, náprava mravů a ostatní žádoucí věci, jichž se dotýkáte. Šlechtici a staroměstští měšťané však už byli na- dobro v ohlávce. Universitní mistři za zády Prokopo- vými přijali návrhy basilejského koncilu a tím otevře- ně zradili program čtyř artikulů. Na sněmu pak spo- jeným úsilím panské jednoty (t. j. reakčního svazku šlechticů s bohatým měšťanstvem) byl zvolen zem- ským správcem rytíř Aleš Vřešťovský, loutka, jíž za oponou vládli páni a basilejský koncil. A tak se při- pravovala zradou panské jednoty ve spolupráci s mezi- národní reakcí, císařem a basilejským koncilem zá- keřná rána do zad Táboru a celému revolučnímu hnutí. Jak vypadala situace uvnitř města Tábora v letech, kdy polní vojska byla na vrcholu své slávy a kdy se před Prokopem Holým ve strachu a obdivu skláněl 218

Strana 249
celý svět — o tom nemáme žádných současných zpráv. Až z roku 1451 pochází reportáž z Tábora. Psal ji Eneáš Sylvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. — tedy mluvčí zahraniční reakce. Jeho líčení můžeme posunout zpět do třicátých let 15. století, kdy situace na Táboře byla jistě velmi podobná jako po 20 letech, v době Eneášovy návštěvy. Když jsem v těchto dnech cestoval z Jindřichova Hradce zpět do Prahy se svými spolucestovníky, šlechtici panem Albertem Ebersdorfským a rytíři Prokopem Raben- štejnským a Jindřichem Druchsäsem, zdálo se nám podle zvyku — protože jsme se báli loupeží a nástrah — že bude lépe obrátit se k táboritům než nocovat v otevřených dvorcích a že bude lépe hledat ochranu u vlků než u zajíců. Poslali jsme tedy napřed některé lidi, aby dojeli k táboritům a požádali je o právo pohostinství. Táborité to s radostí přijali, slíbili ochranu a vyšli nám naproti. To stálo za po- dívanou: selský a nespořádaný lid, ačkoli chtěli vypadat uhlazeně. Byl chladný a deštivý čas, neboť v Čechách se často zima mísí s létem, ale někteří z nich byli nazí, jenom v košilích; jiní si navlekli kožešinové suknice; někteří byli bez sedla, někteří bez uzdy, jiní bez ostruh; některý měl nohy v holenicích, některý nahé; tomu chybělo oko, tomu ruka, a abychom užili Vergiliových slov, byl to ošklivý pohled na zhyžděné skráně s uřezanýma ušima, a na nozdry posekané ohyzdnými ranami. Žádný pořádek při postupu, žádná slušnost v řeči; přijali nás jako barbaři a sedláci; přece však nabídli k pohoštění ryby, víno a pivo. Když jsme takto vstoupili do města, spatřili jsme místo, které bych nedovedl pojmenovat jiným jménem než hrad a útočiště kacířů. Neboť každá obluda bezbožnosti a rou- hání, odkrytá kdekoli mezi křesťanstvem, se sem utíká a nachází tu ochranu. Zde je tolik kacířství, co hlav, a je zde svoboda věřiti, co chcete. 72 249

Strana 250
Na vnější bráně města byly dva štíty: na jednom byl obraz anděla, držícího kalich, jako by doporučoval lidu přijímání pod obojí; na druhém Žižka, stařec na obě oči slepý. To byl dříve vůdce táboritů; jedno oko ztratil v dětství, o druhé přišel, když mu je proklála nepřátelská střela. Jím prý byli často přemoženi věřící, často způso- beny porážky křesťanům, přemnoho měst spáleno, kláš- terů rozvaleno, zapáleno posvátných budov, zhanobeno panen, pobito kněží. A táborité ho poslouchali jako vůdce nejen jednookého, nýbrž i slepého, což nebylo nesmyslné, neboť se nezdá být nic nesprávného ani nespravedlivého, do- stane-li takový národ, který nechápe nic z božských věcí, nic se nedrží náboženství, za vůdce slepce. Naplnilo se na nich Spasitelovo: Povede-li slepec slepého, oba spadnou do jámy. Když byl tento vůdce blízek smrti a táborité se ho ptali na radu, koho by určil po sobě za vůdce, řekl: „Až vy- pustím duši, stáhněte mi kůži s těla a maso dejte ptákům. Z kůže pak udělejte buben a ten ať je v bitvě vaším vůdcem. Neboť kdekoli uslyší Němci jeho zvuk, hned se dají na útěk, protože se budou v bubnu bát Žižky.“ Po jeho smrti si zvolili někteří z táboritů vůdcem Pro- kopa, druzí však tak velice milovali jeho památku, že ne- uznávali nikoho za hodna státi se nástupcem takového vůdce. Zůstali tedy bez vůdce a nazývali se Sirotky, jako by ztratili otce a osiřeli, jako ti, kdo myslí, že taková sle- pota má uctívat nejen za živa, nýbrž i po smrti, a že se by ztratili otce a osiřeli, jako ti, kdo myslí, že se taková slepota má uctívat nejen za živa, nýbrž i po smrti, a že se za ní má jít až do pekel. Táboři však ho mají jako božstvo a ačkoli si oškliví všechny obrazy, přece jeho obraz ná- božně uctívají; a úctu, kterou odpírají Kristu, prokazují Žižkovi. Jejich sekta je zhoubná, zavržení hodná a zaslouží nejvyššího trestu. Nechtějí, aby římská církev měla před- nost, ani nechtějí, aby kněžstvo mělo jakýkoli vlastní ma- jetek. Ničí obrazy Krista a svatých, popírají očistný oheň a tvrdí, že prosby svatých, kteří již s Kristem kralují, nejsou smrtelníkům nic platny. Nezachovávají svátky 250

Strana 251
kromě neděle a velikonoc. Pohrdají posty, zavrhují přede- psané hodinky a svátost oltářní podávají pod obojí i ma- ličkým i duševně chorým. Při vyznání neříkají nic než modlitbu Páně a slova požehnání; ani nemění oděvy, ani nenosí ornáty. A skutečně jednají tak nesmyslně, že tvrdí, že v svátosti oltářní není pravé tělo Kristovo, nýbrž jakési zpodobnění — jako bludař Berengarius, který se neobrátil na víru. Ze svátostí církve uznávají křest, přijímání a stav manželský. S lítostí nad hříchy celkem nesouhlasí, biřmo- vání a poslední pomazání neuznávají vůbec. Jsou nepřá- teli mnišských řádů; tvrdí, že jsou to vynálezy dáblovy. Křtít chtějí jenom obyčejnou tekoucí vodou; žádnou vodu nesvětí, i hřbitovy mají neposvěcené. Těla mrtvých pohřbí- vají v polích, a jak si to zaslouží, zároveň se zvířaty, a modlení za mrtvé považují za zbytečnost. Vysmívají se kostelům jakožto posvátným místům a svátost podávají porůznu na všech místech. Neznají žádnou větší starost, než naslouchat výkladům Písma; je-li kdo mladý a civí doma nebo jde za obchodem či zábavou, zatím co je vý- klad, je bit metlami a přinucen jít k slovu Božímu, jak oni říkají. Je to leckdy dřevěné stavení, podobné venkovské stodole, kterému říkají chrám; a tam káží lidu, tam po všechny dny vykládají Zákon; tam mají jedinký oltář, který není ani nesmí být posvěcený, a z toho udělují lidu svátost. Kněží nenosí ani tonsury, ani si neholí brady. A táboři jim naplňují ze společných prostředků dům obi- lím, slaninou, luštěninami, dřevem a všemi zásobami pro domácnost; a každý měsíc přidávají po kopě na každého jednotlivce a za to kupují ryby, čerstvé maso, a chtějí-li, víno. Na oltáři nic neobětují, zavrhují všechny desátky, neznají ani jméno ani podstatu prvotin. Nejsou však svorni v jedné víře, ale jinak smýšlejí jedni, jinak druzí. Každý si může chtít, co chce, a nežijí podle jednoho závazku. A přece císař Zikmund obdařil městským právem tyto svatokrádežníky a zločince; a spokojiv se s velmi malým poplatkem, učinil svobodnými tyto lidi, které měl vyhostit nebo vyhnat do nejzazších zemí, aby tam dobývali a roz- 251

Strana 252
tloukali kameny, a které měl zbavit jakéhokoli styku s lid- ským pokolením. A to byla převeliká hanba nejen pro něho, ale pro celé království; neboť jako mírka špatného kvasu zkazí celou zásobu těsta, tak tato lidská spodina ohaví celé jméno českého národa. Teď však slyšte o poloze města: když jste byli již velmi blízko, mohli jste pozorovat hradby, které kolem dokola dvojitě obepínají město a jsou zpevněny věžemi a baštami. Pahorek vybíhá k západu, se žádné strany není vyšši okolní roviny, ale je zabezpečen tu srázy, tu zas skalinami. S jedné strany jej obtéká řeka, které sousedé říkají Lužnice. Na druhé je potok, úzký, ale hluboký a nesnadně přístup- ný. Ten jako by chtěl před městem splynouti s tou větší řekou, svírá pahorek do šířky pouhých dvaceti kroků, a jak soudím, byl by jím prorazil, kdyby mu nestály v cestě tvrdé skály a nepřinutily jej změniti tok. Stáčí se tedy do- prava, obtéká velkou část města, a přece se na konci pa- horku spojuje s řekou, která oblévá zbytek města. Tak je město opevněno se všech stran skalinami a vodou a má jen na jedné straně zcela rovný přístup, který však je opevněn a bráněn velikým příkopem a ještě mocnější zdí. Jsou tam tři brány, než se vejde do města. U první pak je bašta, jejíž zdi mají dvacet stop šířky a dvakrát tolik výšky. Na poražených nepřátelích a v dobytých městech získali velmi mnoho válečných přístrojů, které ukazují na náměstí pro zastrašení okolního lidu. Stěny domů jsou ze dřeva nebo z hlíny; nejsou stavěny podle žádného uspořádání ulic, nýbrž podle náhody. Neboť tak, jak kdysi stavěli porůznu stany, tak později postavili domy. V nich je mnoho cenného domácího ná- řadí a mezi nimi je přemnoho bohatství, neboť sem na jedno místo snesli kořist od mnoha národů. Kdysi chtěli žít podle zvyků prvotní církve a měli vše společné, vzájemně se nazývali bratry, a co chybělo jedno- mu, tím mu druhý vypomohl. Nyní však si každý žije pro sebe — jeden třebas hladoví a druhý je zpit. Krátký byl žár lásky, krátké následování. Ale prvotní učedníci Kristovi 252

Strana 253
a ti, kdož kladli základy vznikající církve, dali bratrům do společného majetku to, co bylo dříve jejich vlastnictvím, nepřijímali nic cizího, leč co jim bylo darováno pro Krista a z lásky k němu. Táborité však plenili cizí dědictví, a co zlodějskou rukou ukradli, to teprve dali do společného majetku. Ale ani tak nemohli vytrvat. Vrátili se k duchu lakoty a již se všichni obírají prací; a protože nemohou loupit jako kdysi, neboť ochabli a bojí se sousedů, otáčejí se po zisku z kupčení a hledí si špinavých výdělků. Ve městě je ke čtyřem tisícům mužů, kteří mohou vlád- nout mečem; protože však se stali řemeslníky, kteří větši- nou hledají obživu ve zpracování vlny a tkanin, pokládají se za neužitečné pro válku. Neměli žádné dvorce, ale pře- padali statky šlechty a klášterů, které jim později připsal Zikmund do věčného vlastnictví — nevím, má-li být proto nazván ničitelem Božího nebo lidského zákona. Poznali jste, co je to za město, jaké jsou mravy jeho lidu, jaká poloha místa; co je to za sbor kacířů, co za shro- máždění špatnosti, co za příbytek Satanův, jaký chrám Belialův, jaké království Luciferovo. Když jsem tam noco- val a dověděl jsem se od svého hostitele, že vše, co jsem napsal, je pravda, vybízel jsem ho, aby se vzdal takových bludů. On nebyl zcela zatvrzelý a nepohrdal mými domlu- vami, neboť v koutě ložnice měl obraz blažené Panny Marie a Krista Spasitele, které tajně uctíval. Věřím, že by byl upustil od toho šílenství, kdyby se nebál ztráty majet- ku, neboť je bohat: avšak přemnozí se spíše rozhodnou zničit duši než ztratit majetek a mnozí pro peníze zahynuli. Proto řekl Spasitel, že snáze projde velbloud uchem jehly, než se boháč dostane do království nebeského. Jakmile bylo rozpuštěno shromáždění, přišel k nám Jindřich z Rožmberka a řekl, že jej otec vybídl dopisem, aby se rozhodně nevracel domů, nepřivede-li nás s sebou; zavalil nás spoustou proseb a konečně si vynutil, že jsme s ním šli. Když jsme jeli kolem Tábora, byla hodina sní- daně. Tu vyšli Táboři a velmi prosili Jindřicha, aby k nim zajel a posnídal s nimi. On se mne ptal, nechci-li tam jít. 253

Strana 254
Rekl jsem: neopouštěj mne zas u nepřátel víry. Jindřich byl smuten, neboť chtěl vidět město, a zase se neodvažoval mne nechat samotna; i přemlouvali mne všichni a říkali, že jsem tvrdý, nezdvořilý a hrubý a že si nechci vést jako urozený muž. Tu řekl Prokop: vejdeš-li do města, budeš mít příležitost říci, co jsi dříve chtěl; teď můžeš učinit zadost svému svědomí. Slova Prokopova mne pohnula a vjel jsem do mèsta, ale ani jsem tam nic nejedl, ani nepil; přece však jsem zajel k dřívějšímu hostiteli a tam jsem zůstal, zatím co ostatní snídali. Sotva jsem sestoupil s vozu, už ke mně přišli městští kněží: Mikuláš, jehož nazývají biskupem, člověk plný špatnosti, Jan Galechus, který kdysi utekl z Polska před upálením, a Václav Koranda, starý zaprodanec dáblův, který tvrdí, že svátost oltářní je toliko obrazem a znamením. S nimi přišli žáci a mnozí měšťané, znalí latinské řeči; neboť tohle věrolomné lidské plémě má tu jedinou dobrou vlastnost, že miluje vzdělání. Nás na této humanisticky uhlazené reportáži zavi- lého odpůrce husitů zaujme především skutečnost, že táborští měšťané tu už vystupují jako zdatní a zá- možní řemeslníci a obchodníci. Rovněž rozbor měst- ské knihy táborské (od roku 1432—50) nám podává stejný výsledek: pevně zakořeněné řemeslnické vrst- vy počínají hromadit majetek a bohatství. Jak hlu- boko se liší tento stav z třicátých let 15. století od situace v roce 1420! „Otcové basilejského koncilu“, kteří byli pověřeni vyhlazením českého kacířstva, dostávali prostřed- nictvím pana Oldřicha z Rožmberka tajné zprávy o situaci v Čechách a o táborských. Z jedné zprávy této výzvědné ústředny z roku 1434 se dozvídáme o řečích dvou táboritů, jednoho kněze a táborského 254

Strana 255
měšťana, kováře Šimona. Ozývá se v nich stesk nad nedávnou slávou Tábora a smutné konstatování roz- dílu mezi chudými avšak neúprosnými bojovníky Žižkovými a nynějšími blahobytnými měšťany. Předtím jsme dostali psaní od nějakých služebníků pána 73 z Růže o činech Táborů, jehož znění je toto: Slova jednoho faráře ze sekty táborů. Nejprve mluvil ten kněz, který je táborským plebánem, a řekl: Drazí bratři! Pro vaši povýšenost a pro vaši ne- poslušnost, kvůli níž nás nejste poslušni, dopustil Pán Bůh, aby se stalo, že jsme byli tak poraženi od protivníků Bo- žích. A pro nic jiného to netrpíme a pro nic jiného nás Bůh tímto nezkouší než proto, že jsme přijali některé osoby a některé spojence, kteří se k nám nepřidali z vnuknutí Božího zákona, ale proto, že viděli, že nám Pánbůh přeje. Přijali jsme je do svých řad, ukázali jsme jim, co máme mezi sebou a dali jsme jim užíti toho dobrého, které nám dal Pánbůh získat podle svého zákona a pravdy. A oni, vedeni lakotou a pro dary těch svůdců, kteří jsou na koncilu basilejském, a pro dary toho uherského krále se s Božím svolením spojili proti nám se zřejmými nepřáteli zákona Božího a porazili nás; a to tak, že Pánbůh vyzdvi- huje své z jejich středu různými cestami — jedny mučed- nictvím a druhé jinak — jako ty naše bratry, kteří odpadli od těch protivníků vyzdvihl mučednictvím z jejich středu. A to proto, abychom se napříště dovedli varovat horších věcí od těchto odpůrců Božích a jejich spojenců. Proto, drazí bratři, není slušno, abyste ztráceli naději v Pánaboha a jeho zákon, poněvadž víte, jak jsme se dostali k velké moci z nepatrných začátků maličkých a ponížených lidí jako bratr Žižka a jiní bratří; a byli jsme silni mezi všemi okolními zeměmi a panovali jsme jim; a nejenom k tomu jsme je donutili, ale i k daním a podmanili jsme si je. A toto vše na nás Bůh seslal proto, že jsme nepřihlíželi k osobám, ale přímo k pravdě. A víte, drazí bratři, že proto 255

Strana 256
jsme již dávno v našich nejtajnějších schůzích projednávali tuto věc: abychom konečně vyloučili ty pyšné, kteří odná- šejí získané zbraně a tím chtějí být lepší než my, aby nás více nevzdalovali od zákona Božího a abychom trvali svorně a stejně v bratrské lásce a zákoně Božím. Proto, poněvadž jsme se nechránili toho a těch, kdo s námi ne- bojovali pro zákon Boží, ale kvůli sobě a kvůli své lakotě, byli jsme poraženi. A tak bych myslil, abyste si bedlivě všímali sebe a bratří, protože byste mohli mít zastánce Božího zákona ve všech obcích a též jinde, jak sami víte; a abyste jim uložili všemi způsoby se pilně připravovat k bojům, aby zase byl obnoven vzájemný boj; a v tom napodobovat Žižku a jiné vůdce zákona Božího, kteří nehleděli na osoby, ale potlačovali a nutili k službě beze všeho milosrdenství všechny ty, v kom viděli nepřátele Boží. A aby se neohlíželi na to, že je vás teď málo, neboť na začátku nás bylo ještě méně; a neměli jsme ani města, ani hradu, ani to, co teď máme, ani ta manství, která dnes máme. Ale dokud jsme nebyli liknaví, přece jsme vždycky zvítězili nade všemi zeměmi a z války jsme všem dali dostatečnou kořist, neboť jsme nepřipustili ke kořisti ty, kdož byli nováčky a přidali se k nám ze strachu nebo ze ziskuchtivosti. A nedovolili jsme, aby se takových lidí tolik používalo v boji a především aby se neužívalo těch, kdož se pokládají za šlechtice, zemany a urozené, neboť kvůli těm jsme válku prohráli. Ale učiňme, jak dělali naši předchůdci, Žižka i jiní, když takové lidi nepřipouštěli ke kořisti. A když nebudeme liknaví, jistě dá Bůh, abychom vše získali; jen když budeme bedliví, jako jsme byli dříve, a nebudeme se opírat o takové lidi. Jiná slova jednoho laika tábority. Tehdy vstal jeden ze zapřisáhlých táboritů, řečený Šimon Kovář a pravil: „To, cos řekl, je pravda prav- doucí. Tím způsobem, jak jsi řekl, jsme byli povzneseni 256

Strana 257
a tím, jak jsi řekl, jsme byli oslabeni. Ale to, co nám radíš, abychom zase začali mezi sebou boj, to je pro nás těžké. Neboť se od nás odchýlila obec a především lidé dělní, protože jsme je zatížili daněmi. I bojovníci, kteří se k nám přidali v naději, že od nás dostanou dary a svobodu, i ti se od nás odklonili; nenávidí nás i celé křesťanstvo a zbrojí proti nám. A zvláště ten sněm basilejský sbírá velké peníze a všemožně se snaží a stále si přeje nás zničit. A tím jsme od sebe zapudili skoro všechny bojovníky, s jejichž pomocí jsme vedli války; a dělný lid, jehož jsme měli mnoho a jehož jsme užívali podle své vůle, i ten je od nás pryč. A ti, kdož s námi chtěli pěstovat zákon Boží, ti již také hledají shovívavost basilejského sněmu. Chtějí tam ustoupit a nechtějí již déle setrvat s námi. A k naší porážce pomáhají i ti, jejichž prostřednictvím jsme vládli. A proto pro nás není vhodné zase stejně válčit mezi sebou jako za časů Žižky a našich předchůdců, jimž byli všichni nakloněni. A také je pro nás nesnadné dát víru tomu císaři, ačkoli nás krásně umlouvá a říká, že by nám chtěl dát buď dosti velkou válečnou kořist nebo by nám dal jinak dost peněz. A tak různými sliby a pěknými řečmi důmyslně rozbíjí jednotu mezi námi a našimi pomocníky. A říká, že by k nám byl měl dávno náklonnost, kdyby se byl s námi mohl dohodnout. A tvrdí, že i mezi námi již pominulo, co mohlo té dohodě bránit, ani mezi jeho stra- níky že již nejsou ti, kteří rozbíjeli jeho království kvůli válce mezi sebou. Oni mu neradili k míru, ale k válce. A — tak on říká — když by se s námi byl smířil, že by přece byl chtěl vládnout a rozhodovat ne podle rady těch, kteří o tom tu a tam jednali, ale podle rady naší. Veřejně mluví o kněžské lakotě, pýše a špatnosti; vypravuje, kolik špat- nosti od nich viděl na kostnickém sněmu, v Římě za korunovace i teď v Basileji. Říká, že se mu to také nelíbí; protože však je jen sám, že se nemůže jediný postavit proti takovému množství, ačkoli je velký pán. Že se však chce těchto věcí chopit s naší pomocí a uvést je do pořádku. A tak, jak jsi ty, kněže, o tom mluvil, že se má pozvednout 17 Boží bojovníci 257

Strana 258
boj, tato velmi významná věc, kdyby byla možná, byla by velmi výnosná i užitečná. Císař sám mluví také pro válku tak, jako by nás chtěl vysoko vyzdvihnout a ne utlačit. Mně však se zdá, že je to s obou stran těžké: povstaneme-li zase sami k boji a budeme-li mu odporovat, budeme zase po druhé poraženi od těch, kdo dříve byli s námi, i od prvotních a počátečních našich nepřátel i od obecného lidu. A přidáme-li se k císaři podle jeho krásných řečí a sami dovolíme, aby nás nějak vyvedl ze země nebo se skloníme k poslušnosti před ním, budeme od něho zrazeni nebo zabiti. Vždyť máme mezi sebou mnoho jeho služeb- níků, jako Petra z Myšlína nebo bratra zvaného Kovář a velmi mnoho jiných, které bych dlouho jmenoval — a ti nám často líčili mnohé jeho špatné a lstivé zvyky. Ti nám vyprávěli, jak lstivě a proti danému slovu dal stít a zavraždit uherské pány, ačkoli jim před tím dal prominutí a slíbil ochranu. Jak zajal v době příměří svého bratra, markraběte moravského, jak ho zbavil hrdla a otrávil. Jak také, když přišel do Čech, vyvolával spory mezi svým bratrem Václavem a českými pány; jak jej zajal, chtěje ho zbavit království. A jak dal také lstivě a falešně, tváře se, že o tom neví, upáliti M. Jana Husa, který byl pod jeho glejtem. Vratislavským odpustil jejich provinění a pak je dal popravit; městana pražského, řečeného Krása, poručil koňmi rozvláčet. A i v této době, kdy nás krásně umlouvá, nedovolil pohřbít jednoho pražského měšťana, který byl v našem poselstvu a zemřel v Řezně. A udělal mnoho jiných věcí, o nichž já sám nevím a ani nemohu vykládat, protože by to dlouho trvalo. A proto je nutno, abychom si to rozvážili a připomněli, abychom se jím nedali okla- mat. A také abychom nebyli poraženi, začneme-li válku bez jeho spojenectví. Tak jsem vám již tedy řekl svůj závěr. Proto, drazí bratři, vy jste moudřejší a opatrnější, po- raďte se o těchto věcech, kterou cestu bychom měli zřejmě nastoupit, abychom zase mohli pozvednout a úspěšně pěstovat zákon Boží; a abychom nebyli oklamáni od těch 258

Strana 259
falešných pánů, ani od toho kacířského císaře, ani od těch antikristů, kteří jsou na sněmu basilejském a kteří nás chtějí vždy ošidit a zničit, ať už násilím či klamnými slovy nebo prázdnými sliby. A jakmile skončil tuto řeč k nim, poradili se a po po- radě mu odpověděli: „Náš drahý bratře! Tou řečí jsi nás dobře upozornil a dobře se v tom vyznáš. A protože tomu tak dobře rozumíš, žádáme si teď tvé rady v těchto věcech: co radíš k tomu, jak bychom se mohli dobře chopiti těchto věcí a jak bychom mohli úspěšně pěstovat zákon Boží a v tom jediném neutrpět škody? A ten po chvilce zdržení připojil: „Protože si v té věci žádáte mé rady a protože jsem o ní častěji v duchu uvažo- val, chci vám říci toto, konec však nechávám na vůli vaší rozvážné opatrnosti. Drazí bratři! Jak jsem vám obšírně vysvětlil já a již přede mnou kněz, náš plebán, jde přede- vším o to, jak se máme chránit, abychom znovu nepadli do rukou těm pánům, kvůli nimž jsme byli poraženi, a jak bychom se uvarovali toho císaře, jak jsem vám dříve řekl, i toho sněmu basilejského i těch Němců, kteří hledají vždy naše zneuctění a naši zkázu. Nejprve se mi zdá, že je uži- tečné, jak nám to řekl náš kněz plebán, abychom všechnu naději složili na Boha a nespoléhali jen na velký počet svého lidu. A abychom se dohodli se všemi našimi obcemi, s obcemi nám podléhajícími a s těmi, jež jsou nám i zákonu Božímu jakkoli nakloněny. Tak bychom věděli, kolik nás asi může být, kolik bychom mohli mít v poli jezdců a ozbrojených pěšáků a také vozů s tou výzbrojí, jak dříve míval Žižka, bratr Prokop a jiní hejtmani při takových příležitostech. A ať nám závazně řekne každá naše posádka, každá naše obec i každý, kdo je nám nakloněn, s kým, s jakými zbraněmi nebo obrannými prostředky, s jakými nebo jak mnoha lidmi a v jakém počtu chce k nám přejíti. A až s pomocí Boží a radou těch, kdož nám zde naslou- chají, rozvážíme, zda bychom mohli udělat něco pro boj, pak bych radil, abychom si vybrali místo, odkud se bude vycházet do pole. Místo, kde bychom se mohli také shro- 259

Strana 260
máždit a odkud a ze kterého bychom po prvé vyšli. A myslím, že kdo se nám v té době první postaví na odpor, toho abychom nejdříve potlačili a zničili; a tak poznáme, kdo z těch, kdo byli dříve s námi, chtějí být s námi v míru nebo se zase chtějí k nám vrátit. Abychom některé z nich připoutali k sobě hrozbami, jiné násilím a jiné naopak dobrou vůlí. A tak, budou-li zatím oni s tím králem ne- činní, že bychom takovým způsobem mohli dojít k témuž řádu a k téže moci, kterou jsme měli dřív. Jenže bychom vždy dávali pozor na to, abychom neměli ani v našich radách, ani v žádných našich úřadech šlechtice a urozené lidi, aby nás zase nemohli oklamat, jak nám to právě udělali. A nebude-li se moci toto stát a budeme-li na to slabí, budeme-li však vidět, že nás nepřátelé netisknou, tu myslím, abychom s nimi vyjednávali krásnými řečmi, pěkně se jim podřídili, ale abychom neujednali nic s ko- nečnou platností; abychom jen vždy k tomu hleděli, jak přitom udržet své obce, tvrze a opevnění. Neboť jste slyšeli od těch, kteří nám přejí dobré, že nám oznámili, že basi- lejský koncil dlouho nepotrvá a že bude brzy rozpuštěn. A také víte a viděli jste na své oči, že tento císař je starý a slabý člověk, který se už více ohlíží na onen svět než na tento, a že dlouho živ nebude. Že páni zemští jsou líní a tito zas jsou chudí. A jsou to tyto tři věci, které jsou nám nejvíc na překážku a nejvíc nás srážejí s naší dráhy. Poněvadž tohle víme, budeme to protahovat krásným mluvením, počítám tak asi po jeden rok, dokud tyto tři věci nedojdou svého konce: koncil totiž bude rozpuštěn, ten císař bohdá zemře, Němci se budou starat o své věci, které se nás netýkají, a zapomenou na nás, Uhři učiní totéž a všichni ostatní cizozemci se budou starat o sebe a o své záležitosti. A my tím způsobem, jak už jsem dříve řekl, rychle povstaneme, odvahou a násilím potřeme pány, své nepřátele, a zase si podrobíme ty lidi z jejich moci; a až tak zase dobudeme země, zabijeme a vyženeme všechny ty, kdo byli našimi odpůrci a protivníky, aby nám příště nepřekáželi. A také svoláme všeobecný sněm, poručíme 260

Strana 261
všem, aby se ho zúčastnili, a tam rozvrhneme pořádek na zemi a po skončení koncilu sami podle své vůle a jak se nám uzdá uděláme zemský statut. A ti, kteří tam potom v tom čase budou a jimž bychom nemohli věřit, ani by nám nebyli užitečni, ty ještě tam zabijeme a zničíme. A kdo by nechtěli přijít v určeném čase nebo by se vymlouvali na nějaké příhody, ti budou první na řadě, ty napadneme, a učiníme jim totéž. Konečně, bratři, víte, že tato naše země je silná proti jiným okolním zemím a že je můžeme dobře přemoci. A tak, až se vzmůžeme, podřídíme si i jiné země a nebudeme se bát přepadení, jako je tomu teď. Neboť tím způsobem a tak to dřív dělali Římané, a proto panovali celému světu. Také se nehrozte prolévání ne- přátelské krve, neboť chytrá Judita prolila krev Holofer- novu pod rouškou krásného namlouvání a tak osvobodila lid Boží z rukou nepřátel a získala si velkou chválu mezi lidmi. Již jsem vám dopověděl, co jsem ve své mysli uvážil. Poraďte se o tom sami důkladně s bratry nám na- kloněnými, jimž můžeme důvěřovat, abychom si navzájem pomáhali proti těm nepřátelům Božím, kteří chtějí vyvrátit zákon Boží, abychom spíše zničili my je než oni nás. Krátce: bohatnoucí, pevně hospodářsky zakotvení táborští řemeslníci mají docela jiný postoj ke všem otázkám politickým i náboženským, než měli táborští sedláci, chudina a drobní neusazení řemeslníci v roce 1420. Ten tam je dřívější nesmlouvavý a pevný po- stoj k vnitřní i zahraniční reakci. Volání po míru a pokoji nalézá i na Táboře živnou půdu. A nyní si zařadme tento Tábor do všeobecné situace, jak do- zrávala po slavném domažlickém vítězství. Je však nutno uvážit, že Tábor — měštanský, bohatnoucí — přesto stále byl na krajní levici. Oproti bohatému patriciátu pražskému i starým měštanským rodům 261

Strana 262
z ostatních českých měst byli táborští řemeslníci přece jenom noví lidé, a nadto lidé spojení stále s polními vojsky, kde hlavní náplní zůstávala chudina měst i venkova doplňovaná městskými vojsky. A polní vojska neustále táborské měšťany revolucionovala. Však také byl tehdejší Tábor — ovšem i pro svou minulost — obráncům starého řádu stále solí v očích! Už jsme si řekli, že ideologii nastupujícímu patriciátu v Praze dodávala universita — její pravé křídlo. A Jan Příbram, jehož prudký útok proti táborským kněžím, t. j. proti ideologii Tábora z roku 1429, bu- deme sledovat, byl mluvčím krajní pravice: Tuto sě počíná o kněží Táborských od jich počátku, 74 (jak byl) příliš lživý a mylný, ukrutný, a vešken nespra- vedlivý. Již z milosti božie vypověděvše hrozné bludy a neřády (ke škodě) této země nenabyté těch kněží Táborských z jich ustavenie i listu bludného a svuodného, v kterémž pohřiechu šacht pekelných jsú nakopali a před nohy sprostných jsú nametali, aby v ně hlukem padali, — již s pomocí boží mieníme tuto jich život od počátku popsati kterak jsú na bludích velikých a na nevěrách a lžech ne- slýchaných své počátky i běhy založili, a tak od dábla, jenž je lhář a otec lži, své běhy, řeči i kázanie počeli, a strach je, by na dáblu a na jeho bludiech nedokonali. Protožť pro- lepší výstrahu věrných mieníme jich ty najhoršie běhy od počátku jich vypraviti, aby jim věrní křesťané v tom listu i v jiných ustavení jako svuodcuom a lhářuom nechtěli více věřiti. O falešném jich prorokování o dni súdném. Najprvé pravíme a zjevno jest téměř vší zemi, že ti kněží Táborští, to je Mikuláš obludný a ošemetný biskup jich, Markolt, Capek a Koranda, Martínek kacierný, Jan Němec 262

Strana 263
Žatecký, Zikmund, Vilém, Mašek Filús, Blažek, Varčík, Kaniš, Lukáš i Kvirýn, Antoch, Pšenička i Jičín, Svešta, Sova i Poláček, Petr Němec i Prokop Sliven, Matěj Vlk i Vaněk Ryšavý, prorok Tomáš, Bedřich páter němý, i jich tovařyšě všichni jiní před desieti lety dábelským hnutím jali sú sě prorokovati a bludně a lživě kázati, psáti i ohlašo- vati, že již to léto, jenž bieše léto od narozenie božieho tisicieho čtyrsté a dvacáté, v jistotě bude a má býti súdný den, a toho dovodíce písmem bludně a falešně. A z toho zjevnoť jest, že jich počátkové byli jsú lživí a bludní, a že proto mají býti od věrných ve zlém domnění jako svuodce a klamaři přemoženi. O spálení všech měst křesťanských. Item že kněžie Táborští prorokovali sú jako falešní proroci, i kázali sú i volali, že již jest ten čas nastal v němž všecka města, vsi i vzdělánie mají jako Sodoma a Gomora zkažena býti a ohněm spálena, přivodíc Písmo, že pán již v ně viece nevejde. A to jest lež i kacieřstvie, a od počátku světa neslýchané od člověka ukrutenství. Prorokovali, že toliko pět měst na světě zuostane. Item prorokováchu jako falešní proroci, že v té ráně božie toliko pět měst má zuostati na všem světě, v kteráž volení boží mají sě sebrati, a do nich před tú ranú boží utiekati a ktož sě zmešká, ten musí zahynúti; a to lstivě zakládajíce na písmě Izaiáše proroka v kapitule, kdež mluví o pěti městech k jinému rozumu. Prorokovali, že všecka země bude sírú hořeti. Item opět kněžie Táborští falešně prorokováchu dovo- diec lživě Isaiášem, že všecka země v tento čas má vy- hořeti sírú a ohněm. Že město Pražské má hořeti. Item prorokovali sú i dovésti mienili, aby město Pražské jako Babylon bylo ohněm zkaženo. 263

Strana 264
Aby všichni na hory utiekali. Item kněžie Táborští, proroci falešní, kázali sú, listy psali a hrozně volali, aby všichni před těmi ranami na hory tělesné utiekali, falšujíce řeč Kristovu, kterúž je řekl: „Tehdy, kteří ste v židovstvě, utecte sě na hory, a kto je na poli, nevracuj sě, aby vzal sukni nebo co jiného z domu svého. O témž utiekánie. Item falešně svědčichu v hádáních proti našim odporám řkúc, žeť je božie přikázaní pod věčným zatracením, aby všichni z měst svých na hory běželi. Aby ženy od mužuov na hory k nim běžely. Item kázali sú, aby ženy od svých mužuov i od dětí na hory běžely, aby s nimi nezhynuly. A tak sú množstvie žen i dievek i panny učinily; ale potom sú sě mnohé s břichy domuov vracovaly. Kak sú velice lid zmiezdili. Item že kněžie Táborští lživí proroci tiem falešným okřikem tak sú veliká množstvie lidu a obcí zmámili a ztrápili, že sú od žen i od dětí, od domuov i od statkuov jako za párú a z oprysku běželi, a mnozí své statky s stra- chem na města nebo na ves vynesúc leckomus rozdávali, a na prostřed rynku pomietali, a vyndúc k těm falešným prorokuom běželi, druzí ohledajíce sě zase na svá miesta, ještě-li stojie čili sú sě již propadla, s těmi, ktož sú vyjíti nechtěli. A tak sú nad násilníky nebohú chudinu zlúpili a je o jich statky připravili, a do dnešníeho dne i s jich dietkami v plačlivu chudobu zavedli etc. O kádi peněz od chudých jimi vyklamané. Item kněžie Táborští, prorokové lživí a svódce sprostné obce jednosvětní, neměvše dosti, že jsú tak veliká množ- stvie lidu tak šeredně i na duši i na vieře i na statciech zklamali,— inhned druhé oklamánie šantročné sú vymyslili 264

Strana 265
a tomu zběhlému lidu k sobě na hory v městě Piesetským kázali a ustavili, aby bratřie všichni všecko vuobec sklá- dali, a na to sú jim káď jednu nebo dvě vystavili, kterúž obce téměř plnú sú jim nasypali. A té kádi nectný Matěj Lauda z Piesku bieše úředníkem; a on i jiní té kádi šafaří i s těmi kněžími neběchu té kádi škodni. A z toho skutku nelepého známo jest, kak sú šeredně lid z statkuov a z ro- boty jich zlúpili a sami sě najměli a nažičili. Složichu nový omyl lidu, že všichni zlí mají zhynúti. Item lidé tak již zavedení viděvše své zjevné oklamánie a statkuov svých takové oblúpenie, vidúce, že to nejide ani sě stalo, co sú jich proroci prorokovali, jali sú sě velice žalostí a trpiece hlad, psotu i núzi, proti prorokóm reptati a žehrati. Tu falešní svuodce, aby lid někak utěšili, novú lež sú sobě smyslili, řkúce, že již má býti všie cierkve křesťanské takové opravenie, že všichni hřiešní a zlí mají docela zhynúti, a sami volení boží mají na světě zuostati, ti, kteříž sú sě na hory utekli. O králování volených za tisíc let. Item že ti volení boží budú s panem Kristem vidomě a čitedlně za tisíc let na světě kralovati. Že sedláci budú vším zbožím zlých vlásti. Item, že tíž volení boží, kteříž sú sě na hory utekli, budú sami všecko zbožie zlých zhubených mieti, a všemi jich statky svobodně vlásti, a ve všech jich dědinách pano- vati, a „takú hojnost všeho budete mieti, že vás střiebro " i zlatto i peniezi budú mrzeti". Že sedláci platuov nebudú viece platiti. Item praviechu jim dále i kázachu, že „již úrokuov svým pánóm viece nebudete platiti, ani pod ně slušieti, ale jich dědiny, rybníky, lúky, lesové i všecka jich panstvie majíť vám svobodna býti a nižádný v tom nebude vám překážeti“; dovodiechu Izaiašem a řkúce: „V ty dni pře- 265

Strana 266
stane daň a nebude užitek." — Ale zpět sě všecko zvede. Nebo ti sedláčkové, kteříž sú jeden úrok pokojně platili, ti nynie pět a někteří šest úrokuov a poplatkuov platie, a svobody ani v domu, ani lesiech ani v jamách pod zemí mieti nemohúce, ano je všudy lúpie a drú a pudie. O kázání jich přeukrutném, že všichni zlí mají náhlú smrtí zhynúti. Item chtiece takoví svódce již lid převésti k té svobodě, a svém lžem někaké dolíčenie učiniti, jechu jse příelišného ukrutenstvie a neslýchaného násilé a bezpráví lidského volati a kázati, řkúce, že již jest čas pomsty, čas podřezánie všech hříešných, a čas hněvu božieho, a čas všeliké od- platy, v němž všichni zlí a hřiešnie náhlú smrtí jako jeden den zemříti a zhynúti, a jediné volení boží mají na světě zuostati, a k tomu mnohá písma lživě přivoděchu. Koranda co kázal v Plzni. Item k témuž kněz Koranda kázal je v Plzni, že již některý den vstaneme, ano všichni nosem vzhůru leží zemřevšie, a že více domóv zuostane v Plzni nežli lidí zlých živých. Kázali neslýchané ukrutenstvie, že všichni zlí mají zmordováni býti. Item, když se tak nesta, ani to pán Buoh učini, co oni kázachu; tehdy oni to sami dovésti umiechu, a opět nové a najzlostnějšie ukrutenstvie sobě smyslichu. I jechu se kázati neslýchaného v světě ukrutenstvie, a řkúc, že již jest čas pomsty, že všichni hříšní mají těmito ranami zbiti býti v kněhách Ecclesiasticon popsanými, to je mečem, ohněm, braní s obú stranú ostrú, zuby šelmovými, štíry i hady, smrtí, krví, nátisky, hlady a mrskáním a krupo- bitím, metlú, kyji a jinými ranami. Již nenie milosrdenstvie ale čas pomsty beze všie milosti. Item opět též ukrutné šelmy, kněžie Táborští, kázachu, 266

Strana 267
psáchu i voláchu chtiece lid rozlítiti a naostřiti aby těmi ranami byli bez rozpači, že již nenie čas milosrdenstvie, učinili, než čas pomsty, aby bez milosti svrchu psanými ranami všecky hřiešné bili a podřezovali, a dávachu nám i jiným pokrytce škodlivé, ktož jsme k milosrdenství je napomínali, aby ukrutenstvie toho neslýchaného nekázali. Že Kristus v své tichosti nemá již následován býti. Item že již v tento čas pomsty Kristus v své tichosti, krotkosti a dobrotivosti nemá následován býti k protivní- kóm, ale v horlivosti, v hněvu, v prchlivosti a v uodplatě pomsty má Kristus následován býti. Činěchu sě angelé, kteréž Buoh pošle, aby vybrali všecka pohoršenie. Item že jest již ten čas nastal, v kterémž pán Buoh pošle své angely, to je lidi zastúpí jako angely, kteří z výboru královstvie jeho, to je z křesťanstva všecky hřiechy a hřiešníky a všecka pohoršenie; dovodichu Písmem (Mt. XIII. v. 41). Že na všem světě nebude nižádného hřiešníka. Item že ve všem křesťanstvie na světě již nebude nikdež nižádného hřiešníka ani hřiechu kterého, ani kterého po- horšenie, dovodíce týmž Písmem (Mt. XIII.). A na to začechu boje neřádné. Item chtiece skutkem svých kázání ukrutných o po- mstách dovésti, opustivše všecko řádné a křesťanské bojo- vánie, a všecky příčiny svaté, které na řádný a křesťanský boj a obranu pravdy slušejí, jakož svatý Augustýn o nich píše, to je, aby byl boj pro při svatú od mocí řádných, jimž jest řádně od Boha a od cierkve svaté moc dána ku popravování, a opustivše milosrdenstvie, libosť a vóli k zabití, libosť ku panování, mysl ukrutnú, žádost lakomú, a jiné svaté příčiny k boji křesťanskému slušné, jechu sě kázati a posvěcovati bojuov nekřesťanských a z příčiny 267

Strana 268
zlých a nehodných, to je ukrutných, litých beze všeho milosrdenstvie proti všem řádným příčinám svrchu po- věděným. Zlořečený každý, kto meče nevytrhne. Item kázáchu a voláchu, že každý jest zlořečený, ktož meč svuoj zadržuje od vylévanie krve nepřátel božích, a že blahoslavený jest každý, ktož dcerce Babilonské odplatí odplatú pomsty, kterúž je ona jim odplacovala. Aby všichni ruce v krvi vomývali. Item kázáchu a voláchu, aby všichni v mordu hřiešní- kuov sebe posvětili, a ruce své v krvi jich zkúpali a obmý- vali, a tak blahoslaveni aby byli. Ktožkoli z nich umře, spasen bude. Item kázáchu a slibovachu lidu, že ktož z nich v tom boji sejde a zabit bude, že tu hodinu jist bude božím krá- lovstvím. O kniežkách Čapkových od počátku světa mordéřských. Item ačkoli tyto všecky věcí jsú vší české zemi známé však na lepšie a snazšie těch všech věcí svědectvie kniežky tuto přivedu jednoho z nich hlavného a s prvními svuodce najvětšieho jménem kněze Jana Čapka, v kterýchž přivodí falešně a bludně mnohá písma starého zákona, jimiž dovodí všech těch ukrutenstvie, radě a vele, aby je všichni vedli bez rozpači, na kteréž kniežky jako najprvní základ těch bojuov on i jiní kněžie založili sú boje ty neřádné, ne- křesťanské a ukrutné, jimi sě hájiece a vymlúvajíce, z nichž některých kusuov krátce dotknu, z nichž muož každý zrozuměti nevýmluvnému ukrutenství a bludóm toho Čapka i jeho všeho tovařistva. Kterak Čapek přeukrutné a mordéřské kusy píše v těch kniežkách. Najprv klade a řka: Čas nynější den pomsty slove a 268

Strana 269
tresktánie, kteřížby nechtěli činiti pravého pokánie. Item trojím tresktáním hřiešní budú tresktáni. Najprv budú jako metlú mrskáni, a potom kyji a jinými ranami, potom oheň i meč pustie. (Následují citace z Písma.) Rozvaž každý nikdy neslýchaného a tak mordeřského psanie. Znamenajž každý věrný toho kněžského napsánie, kterak jest všecko přěnespravedlivé, přelitě ukrutné a kterak je lživé a bludné a proklaté a bludně a kacéřským písmem falšované, v němž pokládaje čas ku pomstě vede a učí lidi sprostné na horách shromážděnie, aby zemi všudy vuokol obcházeli a všecky hřiešníky na všem světě beze všie milosti i milosrdenstvie zmordovali, domy jich a sta- venie zbořili a spálili, rohy oltářóm obili a je na zemi porazili, a statky jich i stavenie ohněm spálili, a všecky lidi v duostojenstvích vyvýšené aby sklonili, a jako výstavky podřezali, a všecky lidi jako strniště v peci aby spálili, a jim ani kořene ani svrchku aby neostavili; také aby je jako snopy zmlátili, krev z nich točili, smrtí je mrtvili, a štíry a hady a šelmami je hubili. O přeukrutné kněžstvie a ne- kněžstvie! ale horšie než Neronovo ani Domiciánovo ukru- tenstvie a katovstvie na světě nikdy neslýchané, aniv kte- rých kronikách kdy popsané, kteréž téměř všichni kněžie táborští kázachu, a jiní nad tato ještě mnohá jiná písma ukrutnějšie na své boje přivoděchu, a v jiné traktáty sbiera- chu a kázachu! A z tohoť vám pravíme: nemajíť slúti kněžie ale tyrannové, svuodce, lháři, žháři, mordéři a krvaví masaři. O přieliš mordéřném jich ustavení. Item neměvšě na těch ukrutenství dosti, potom učini- chu nové vyrčenie a jakožto právo vyhlasichu řeč, písmem i hrózú toto ustavenie: Kterýžby kolivěk pán, rytieř nebo panošě, měštěnín nebo sedlák napomenut byl od věrných bratří, aby v těchto kusech čtyřech s nimi držel, to je, vysvobození každé pravdy, v zvelebení chvály božie, v prospievání spasení lidského a v hřiechóv kažení jich 269

Strana 270
obyčejem a po napomenutí s nimi toho nevedl, aby takový každý jako satan a drak byl od nich zetřien a zamordován, a statek jeho aby byl rozlapán. Sami kněžie mordovali mečem, kopím, z pušek i ohněm pálili. Item potom to kněžstvo tak sě dábelnú zlostí rozpálili, že jsú sami svú rukú lidi mordovali, mečem bili a kopím kláli, z pušek i z samostříluov smrtedlně střieleli, a všie braní světské kněžstvu zapověděné vražedlně požívali; a když jim kto řekl, kterak Kristus kázal kněžím mečem nebíti, zamítachu sě písmem a řkúce: „Kristus je řekl: „Nechtež až dotuď, to je do tohoto času'; a protož již muožeme bíti i hubiti. Sami kněžie pálili. Item z toho domyslu svého najhoršieho sami sú svú rukú pálili a v jedné ruce nesúce svátost těla božieho v druhé pochodně jsú nosili a sami zapalovali a zapáléce v tom sú se veselili. Aby s nižádným příměřie nebrali. Item z té rozlitěné zlosti kázachu a bránichu aby s ni- žádnými nepřátely příměří neukládali, ani v ně s nimi vstupovali, řkúce, že písmo die: nevejdeš s nimi v úmluvu; a to proto, aby pořád vše hubili. Že mohú všecko bráti i kaziti. Item kázachu a písmy falešně dovoděchu, že ve čas po- msty mohú všecky statky nepřátelské slušně odjímati a kazi- ti, buďto vzetím nebo spálením, nebo kterýmžkoli jiným kažením, a tak lid sprostný ve všecka bezpravie rozpustichu. Že neslušie sobě krále voliti. Item kázachu, že neslušie již krále jmieti, ani jeho sobě voliti, nebo sám pán Buoh již chce nad lidem kralovati, a královanie má lidu obecniemu dáno býti. Dovodiechu 270

Strana 271
Danielem prorokem, a to proto činěchu proti těm, ktož k hlavě a k řádu země mluviechu, aby v svých věcech svobodu jměli, a překážky nejměli. Že všichni páni i rytieři podřezáni mají býti. Item kázachu a učiechu, že všichni páni, panošě a ry- tieři jakožto vystavci mají podřezáni a vypleněni býti, a to jsú skutečně činili, že jsú jich mnoho zmordovali. Že má daň i úrok přestati. Item učichu a dovoděchu Isaiášem, že již má přestati daň i napomínatel i poplatci se všiem kniežetstvím a pan- stvím světským. Že všecka práva králova i světská mají zhynúti. Item kázachu, že již všecka kniežetská práva i zemská i městská i sedlská, kterak kolivěk užitečná a řádná jakožto nálezci lidští a ne boží mají zrušena býti. Všechna ustavenie aby padla. Item učiechu a kázachu, že všechna ustavenie i nález- kové lidští, proto že jich je neštiepil otec nebeský, mají zrušeny býti. Ze sě svět má skonati, a jiný počieti. Item kázachu a hlásichu, že již podle Kristovy řeči má sě svět těmi ranami skonati, a jiný nový věk voleným božím má sě počieti, a královstvie božie nové těmi ranami opravené má nastati, v němž budú lidé jako slunce sě svietiti, a v tom až do velikého súdného dne budú trvati. Dovodiechu písmem ve čtení svatého Mathúše v třinácté kapitule, že umrlí mají vstáti. Item, že již v tom království božiem umrlí volení mají z mrtvých vstáti v tělech svých, a to prvním vzkřiešením, ne oniem posledním; dovodiece Danielem a svatým Janem, jenž die: Blahoslavený, ktož bude mieti stránku vzkřiešenie prvniem. 271

Strana 272
Že Kristus má doluov stúpiti a s nimi přebývati. Item že v tom věku a královstvie opraveném Kristus sstúpie doluov, tělesně bude s volenými těmi vidomě a očitě přebývati, kteréhož každé oko uzří. A učiní jim veliké hody a velikú večeři na horách tělesných, a bude choditi, aby opatroval stolice, a ktož tu nalezen nebude, jako v arše, všichni mají zahynúti. Že uzříme pana Břenka i mistra Jana Husi. Item že v tom věku již velmi brzo uzříme pana Břenka z mrtvých vstalého i mistra Jana Husi, i jiné naše známé zmrlé volené božie, a budem s nimi hodovati až do dne súdného. Již nebudú mřieti tělesně. Item že v tom věku až do dne súdného velikého zkřie- šení i volení jiní nebudú mřieti tělesně na zemi, a naplní sě na nich všecko zaslíbenie skrze Isaiáše pověděné v šede- sáté a v páté kapitule, kdež die: Aj, jáť stvořím nové nebe a novú zemi etc. až do konce kapituly; a všecko což jest pověděno skrze svatého Jana v zjevení jeho v jeden- mecítmé kapitule: A viděl sem nové nebe a novú zemi a tak až do konce kapituly. Že oslava jich bude převeliká. Item že všecka oslava toho opraveného královstvie až do súdného dne bude větčie a slavnějšiě, než je kdy byla za které prvnie cierkve svaté, a že budú lidé větčími dary obdařeni, nežli prvnie cierkev svatá pod apoštoly, ani která jiná. Dovodichu Ezechielem. Že v tom královstvie nebude nižádného trápenie. Item že v tom lidu opraveného královstvie již nebude žádného protivenstvie ani puzenie; nebo v něm všecko trápenie i zamúcenie má přestati. 272

Strana 273
Že ženy budú roditi bez bolesti. Item, že v tom království opraveném ženy tělesně budú roditi děti bez bolesti tělesné, a některé bez semene muž- ského. Ze všichni budú umělí, a netřeba se učiti. Item, že v tom království opraveném těmi ranami budú lidé všichni umělí a velice učení, aniž kto již bude učiti svého bližnieho, ale všichni budú učení boží. Dovodichu písmem, kteréž die: Slunce člověčieho rozumu nebude jim viece svietiti. Nic jiného nevěřie, než což je v bibli zjevně. Item také kázali sú a ještě držie tento blud přehrozný, že nic jiného nemá věřeno býti, jediné což je zjevně a zře- tedlně v zákoně božiem položeno a vyrčeno. A ten kus za- vierá mnoho tisíc bludných kusuov sobě bez pochybenie. Že všecka práva duchovnie mají zkažena býti. Item z toho učiechu i hlásiechu, že již všecka práva po- psaná a ustavenie cierkve svaté řádné, kterakkoli stará a užitečná, a od svatých i od sboruov křesťanských po- tvrzená, jakožto štěpenie, jehož jest otec nebeský neštěpil, a jako lidští nálezci, mají zkažena býti, a toliko na ustave- ních v písmě svatým vyrčených mají volení býti dosti mieti, aniž potřebie bude, aby se jim učili, ani je drželi. Reči svatých doktoruov že mají minúti. Item téhož bludu vidúce, že světí doktorové, jakožto svatý Augustýn, Jeroným, Ambrož, Rehoř i jiní od Boha cierkvi svaté jako zlatí slúpové a štítové viery křesťanské vydaní, o nichž díe sv. Pavel, že pán Buoh některé je dal apoštoly, některé proroky a kazatele a vykladače písma svatého, a některé doktory svaté, vidúcě řkú, že ti světí téměř všecky jich běhy, učenie i bludy potupují a písmem porazují, nemohúce jinak odolati jich dóvodóm proti sobě přivedeným, i jali sú se jich šeredně a zpupně potupovati, 18 Boží bojovníci 273

Strana 274
jich předrahá naučenie haněti, a jako bláznovstvie zamie- tati, a jim sú porúhati a řiekati jim, že jsú kalení doškové, a jiná jmena rúhavá přilepovati. Item že nechtie svatých doktoruov nikoli přijímati. Item že písma všech těch svatých doktoruov nikoli ne- chtie proti sobě přijímati, ale kdežť mohú zaštknúti kterého svatého doktora ku potvrzení svých běhuov, tuť je proti věrným vším hrdlem přivodie a přivésti sě neopozdie. Item že nebude se třeba nižádnému učiti. Item i z té nevěry, že nebude sě třeba učiti, i z toho, že jsú jim všichni doktorové odporni, jali sú se najprvé všech kněh svatých doktoruov páliti i trhati a kaziti, a nebo do cizých zemí přepotřebné k lidskému spasení kněhy jako za kus chleba prodávati, a v tom sú nenabyté oblúpenie učinili zemi české. Kazili na to i pálili kněhy přeužitečné. Item potom jali sú sě libraří předrahých a přeušlech- tilých kaziti a v ně násilně vpadati, a všecky kněhy, jenž jsú najdražší klenot české země, každý sobě roztrhovati, a jedni je kaziti a jedni prodávati. Kazili učenie sboru mistrského. Item z též nevěry bludné a kacierské jali sú sě učenie mistrská i mistry, kterakkoli věrné a pravdě Boží užitečné šeredně ohavovati, i haněti i tupiti, proto že jsú jich ne- řádným během od počátku nechtěli svolovati, ale že sú je statečně v bludiech přemáhali a proti nim sě postavili; a protoť jsú jich i dodnes nenáviděli a smrtí vždycky hrozili. Učené mistry velmi sú tupili. Item z též nevěry bludné jali se učenie sboru mistrského haněti a až do zkaženie tupiti, nazývajíce je učenie po- hanské, vše tiem mienice, aby nebyl kto jich bluduov a ne- řáduov odpieraje etc. 274

Strana 275
Kterú chytrostí odbývají mistruov v hádání. Item dodnesť té chytrosti před sprostným lidem poží- vají, že když jsú s mistry v hádání, když je mistrové v blu- diech přemáhají, tehdyť ihned takto řiekají: „To je mistrská chytrost, téť nepřijímáme.“ Pakli jim podadie doktoróv svatých, řkúť: „Na tyť nic nedbáme.“ Pakliť jim holé písmo svaté nové neb staré vyvrhú, toť jako psi k své vuoli na- hryznú, a dadúc svój výklad, na tom přestanú. Zkazili téměř všecky školy žákovské. Item z té nevěry bludné jali sú sě škol žákovských kaziti a učenie školnie a latinská velice tupiti a sami dietky, pa- cholíky i děvečky na učenie přijímati, a je česky učiti, a ješto to na kněžie neslušie druhdy, děvečky ohalovati a šilínkovati a co je z toho pocházelo, toho neslušie praviti. Záci najlepší rozehnáni a rozptýleni. Item z té nevěry vyšlo jest, že po zkažení téměř všech škol žáci najlepší a tomuto království přehodní a užiteční, nemajíc co jiného činiti, musili sú je jedni k řemeslóm, jedni k bojóm a jiní na světské běhy vydati; a to jest škoda nenabytá této zemi. Item nevěrní praviechu, že již vešken zákon psaný má přestati. Item z též nevěry bludné jechu sě učiti i kázati, že jich zákon boží psaný má přestati, a že bible psané mají zkaženy býti, a že jich netřeba bude sě v nich učiti ani čísti dovo- diece, že v tom času zákon boží bude každému napsán na jich srdciech, a proto nebude třeba jiného učenie. Koranda co kázal o pomstě v Plzni. Item jeden z nich jménem Koranda kázal je zjevně v Plzni, že těm voleným božím, kteříž zuostanú po těchto ranách, nebude jim třeba žádných kněh psaných nebo všichni budú učeni od Boha. 275

Strana 276
Koranda co kázal o své bibli. Item týž Koranda z též nevěry kázal je tudiež v Plzni a řka, že tuto bibli, kterúž mám, kteráž bieše za mnoho kop drahá, zastavil bych ji u hokyně ve třech haléřiech, a ne- vyplatil bych jie viec nikdy. Zákon boží v mnohých kusiech bude vyprzádněn.(!) Item učiechu a vediechu, že zákon boží psaných v mno- hých kusiech, v rozumiech psaných toho věku bude vy- prázněn jakožto o trpelivostech,(!) o puzeních a poddání kralóm, a pánóm, o daniech i v jiných mnohých kusiech, kteréž jsú proti písmu vedli a prorokovali, a to sú proto mluvili, neb jsú věděli, že mnohým jich domyslóm písmo jest zjevně odporno, i musili sú v hádáních tu nevěru sobě smysliti. Všecky svátosti jsú zuohavili. Item neměvšě na tom dosti, nad to zlé opět jsú jiné vedli, že sú téměř všecky svátosti křesťanské šeredně oha- vili a řád svatý v přisluhování těch svátostí vešken pro- měnili, a jako by byl zlý a antikristský, potupili, a jemu se porúhali, a tak jsú v tom ustavení svém vyřkli, že kostela římského obyčejóv v přisluhování všech svátostí nechtie zachovati. A tak tupie v tom netoliko všecku cierkev křesťanskú, ale všecky doktory svaté, kteříž jsú v ní byli, a řáduov takových písmem potvrzovali. A z toho máš, kak sě s dáblem vysoko zuodie. Službu boží všichnu potupují. Item též tupili jsú a podnes tupie téměř všicku službu boží kostelní od počátku od křesťanstva zachovávanú a svatými sbory křesťanskými potvrzenú, píšíce v jednom svém ustavení, že obyčejuov a služby božie římského kostela držeti nemíníme. A v tom tupie mistra Jana Husi, mistra Matěje i všecky jiné naše Čechy věrné, i všecky doktory svaté, a z toho máš, kak sě jako dábel nade všecky svaté pozdvihají. 276

Strana 277
Všecka zpievánie jsú potupili. Item že všecka zpievánie kostelnie jakožto na nešpo- řiech, na mšéch, na jitřniech mnohým ruháním potupují, a kniehy zpievacie, jež slovú antifonáři trhají, pálé a kazie, a toliko písně české, kteréž jsú sami složili tyť velebie, vedú a držie. Hodinám sě posmievají. Item hodin neřékají jsúce prázdni, a ty kteříž řiekají, v tom tupie, a kněhy hodinné rušie a kazie, trhají i pálé. V pátky i v jiné posty, aby což mají, jedli. Item kázali sú a vedli o postech, že v pátky i v soboty mohú věrní jiesti skrovně, což sě jim zdá, to je maso, sýr, vajce, a tak sú lid rozpustilý, že i kněží i lidé mnozí v pátky i v soboty maso jsú žrali jako židé, a ještěť žerú. A to je proti řádu apoštolskému. Že u veliký puost mohú, což mají, jiesti. Item vedli jsú i učili, že v puost veliký mohú svobodně všecky krmě jiesti. A tak jsú v puost velký kněží i jiní maso jiedali i ještě po dnes mnozí jedie, a těm ktož nejedie po- krytce dávají, a jim sě posmievají. A to je proti ustavení apoštolskému, a téměř všem svatým doktoróm. Tupie posty. Item i v ustavení svém léta tohoto i v jiných ustaveních prvnějších tupí posty, ješto slovú vigilje, to je posty všec- ky, kteréž křesťané vedú a vésti mají ve jméno božie, a ke cti panny Marije i svatým apoštolóm i jiným svatým veli- kým mučedlníkóm božím. I také tupie posty; ješto slovú suché dni, i jiné posty křesťanské. Kteréž posty oni na mordy položie, aby všichni drželi. Item vedli jsú a za právo ustanovili jsú, aby kdyžby oni s obcí příkladem Nynyvitským puost který položili na pře- moženie nepřátel a jich zhubenie, aby všichni velmi pilně sě postili, a toho postu nikoli nepřerušili. 277

Strana 278
Potupují téměř všechny svátky svatých. Item v témž letošniem ustavení i v jiných potupují svátky panny Marie i všech apoštoluov svatých i mučedí- níkuov božích od svatých doktoruov velmi zvelebených, přikazujíce a pudiece pod pokutami, aby ty dni diela svá a řemesla všichni dělali, a zvláště velebný hod těla božie- ho, ten sú složili. Strach, že sú z toho úmysla učinili, aby lidé těla božieho v té svátosti takovú poctivosti ne- velebili. Panna Maria ani jiní světí nemohú nám spomoci. Item žeť jsú kázali i vedli, že nám panna Maria ani jiní světí modlitbami svými i jinak nic nepomáhají. A druzí sú kázali, že by pannu Marii věděli na oltáři, nechtěli by sě ji pokloniti; a druzí, že by jí sě nechtěli pokloniti jako jiné kozě. Abychme nevolali k svatým na pomoc. Item v témž ustavení píší, aby nižádný nenazýval ani prosil panny Marije, aby zaň pána Boha poprosila, ani kterého apoštola, ani kterého jiného svatého. A v tom sú bludní svatokrádci, lúpíce svaté s té svobody a z té moci, kterúž je jim pán Buoh dal, a odjímajíce jim tu moc, doktoruom i vší cierkvi svaté, by za nás mohli Boha pro- siti. A to proti všem svatým. Bránili pozdravovati panny Marie. Item že jsú bránili pozdravovati panny Marije angel- ským pozdravením, a ještě podnes mnozí toho nečiní, ani ji pozdraviti chtie. Aby nevěřili o očistci. Item kázali i ustanovili, aby křesťané nevěřili očistci věrných duší po tomto světě, mnohými obyčeji rúhajíce sě jemu, a jiní ošistcem, jiní purgačem jej nezývajíce. A to je proti všem svatým doktoróm od prvnieho až do posled- nieho. 278

Strana 279
Aby za duše nižádný neprosil Buoha. Item kázali jsú i vedli, že věrní křesťané nemají za ty duše mrtvých Boha prositi, ani jim modlitbami, ani almuž- nami pomáhati. A v tom sú všem věrným dušem svato- krádežně poškodili, a je z pomoci oblúpili. A tak jsú jako svatokrádci pekla hodni. Mše zádušní jako blud potupili. Item že sú mše slúženie a pána Jezu Krista za ty duše obětovánie jako bludné potupili, a rúhavú písničkú proti tomu učinili, a oltáře tepúc ji zpievali řiekajíc: „Nechte, kněží, requiem, pravujte sě zákonem!“ Kosti a těla svatých ohavili. Item že sú svátosti svatých, to je jich kosti a těla ha- nebně z miestiť svých jakožto z vultařuov(!) a z hrobuov vymítali a je leckdes rozmetali, a hroby jich odvírali a kazili. Obrazy zkazili. Item že jsú vedli, aby obrazy potřebné, jakožto zname- nie Kristova umučení a jiná užitečná malovánie, jakožto o Kristovu umučenie a jiných svatých mučedlníkuov modly nazývali, a je hanebně trúpali, pálili, siekali a s po- směchy brali a kazili, a malovánie na stěnách kopími a kordy bodli, a divná odiva jest, že obecně, kdež jsú na- malovaného dábla nalezli, tomu sú nic nepřeškodili. Znamenati sě svatým křížem sě bránili. Item že znamením svatého kříže bránili sú a tupili se znamenati, i po dnes to tupie a brání proti svatým dokto- róm všem, jenž to velice velebí. O křtu sú zlé smyslili. Item o křtu svatém jedni z nich zle a jedni huoře sú vedli a smyslili; to je, že jsú téměř vešken řád cierkve svaté při křtu byli opustili, ani těch modliteb činili, ani křižmem dítek mazali. 279

Strana 280
Svěcenú vodu sú proklatú nazvali. Item že jsú vodu svěcenú ke křtu vodú proklatú na- zvali, a pro tu sú vody ke křtu neposvěcovali, aniž ji ještě neposvěcují, ale tupíce ten křest, křtitedlnice sú téměř všudy převracovali a je strupali, a dietky sú jakž takž i bez kmotruov i bez jiného řádu leckdes v potoce neb v rybníce, neb vůbecné vodě křtili. Tupie svátost biřmování. Item o biřmování to jsú tupili a v jednom ustavení svém takto sú ustanovili i vydali, že ačkoli příklad máme na svatých apoštolech, že jsú biřmovali, ale však nikděž v písmě nenalezujem, že bychme byli k tomu zavázáni. Spovědí a řád potupili. Item tu svatosť o pokání svatém takto sú ji zšeředili; najprv, že sú zpověď svatú tiem řádem kostelním potupili a velmi zhaněli, takže již téměř větčí strana jich obcí mnoho let sú sě nezpoviedali, ale v hřieších jsúce najhorších, tak jsú k tělu božiemu chodili, a kněží jsú jim řiekali: Proč k nám běháte? Všakť my vám hřiechóv neodpustíme: jděte, zpoviedajte sě bohu samému, a na tom dosti jmějte. Nerozhřešují, kohož slyší. Item pakli jsú kterého přeslyšeli, tehdyť nerozhřešují, ani pokání za hřiechy dávají, to je, ani postuov, ani mod- liteb, ani almužen za pokání činiti rozkazují, ani ruku vzkládají, pravíce v jednom ustavenie, že těch všech obyčejův nechtí zachovávati, ale jich sě varovati. O manželství přezle smyslili. Item o jiné svátosti, to jest o manželství velmi zle sú smyslili i vedli, nebo jsú manželóv scházeti sě přísně za- povídali přikazujíce, aby všichni v čistotě přebývali; pakli sú kdy nalezli a nebo prověděli, že sú sě scházeli kteří manželé, tehdy sú je hrozným bitím a tresktáním ubili, 280

Strana 281
jedny zmrskali a některé v řeky metali. A to je vše proti apoštolu svatému, jenž velí jednomu platiti dluh druhému, a neklamati se vespolek. Dievky od manželuov k jich vuoli otce odvodili. Item jiný sú neřád vedli i ještě vedú, že když dievka bez otcovy a mateřiny vuole slíbí pravé manželstvie pacholku, tehdy to pravé a celé manželstvie sú roztrhovali, a ji jinému a jeho s jinú oddávali, a tak jsú bez čísla cizoložstvie načinili. Kmotry sú oddávali. Item že při oddávaní kmotrovstvie téměř za nic sú nevážili, ale kmotry s kmotrami sú oddávány, a jiné mnohé neřády proti právuom cierkve svaté, kterúž jsú zavrhli, vedli jsú a ještě vedú spravujíce sě toliko voddáváním po svém hlúpém rozumu. Oleji svatému sě rúhali. Item o jiné svátosti, to je o oleji svatém, tomu sú sě přieliš urúhali, nazývajíce jej olejem smrdutým, svato- kupečným, kaciřným; a proto vytepúce archu, ktež jsú křižma došli, tu se je vymietali, a někteří škorně jím mazali, a někteří psy mazali. Co Holý Prokop řekl o té svátosti. Item jeden z prvních z nich rúhaje sě té svátosti řekl je: „A co jsem já toho oleje na svú — bez poroka — řit vy- " mazal, když jsem byl postřelen! O svěcení kněžském zle smyslé. Item o jiné svátosti, jenž slůve svěcenie na kněžství velmi sú zle smyslili i vedli, řkúce: že muož kněz sprostný jiných kněží nasvětiti, a že to nenie z písma, by toliko biskupové jměli kněží světiti, a biskupy jiní biskupové. Kněží jich jsú laiky světili. Item že sú to skutečně vedli a kněží sprostné sú laiky světili. 281

Strana 282
Z téhož bludu sami biskupa jsú sobě volili. Item z téhož bludu byli jsú sobě i biskupa volili, chtiece, aby ten kněží světil, a což jiného na biskupa sluší, aby to vedl a činil. Ode všeho téměř křesťanstva sú sě oddělili, aby v ni- žádné neslušeli. Item že cierkve svaté a kostela římského, to je ode všeho křesťanstva, kterýž slůve Římský kostel i od du- chovních zprávcích i od svěczkých poslušenství sú od- trhli, a pro některé zlé i v dobrém sě od nich oddělili. A to je proti písmu, kteréž dí, abychme všěm vyšším duosto- jenstvím i moci poddáni byli: netoliko dobrým zprávcóm ale i zlým i poběhlým, ačkoli ne ve zlém ale toliko v dob- rém. A k témuž sú téměř všichni staří doktorové jinde na ten kus hojně sepsaní a sebraní. Aby dosti bylo na knězi a jáhnu, a jiní všichni řádové aby padli. Item na poražení všeho řádu duchovnieho křesťanského učili jsú a vedli, aby jediné toliko dva úřady ve všem duchovenství zuostala, to je jáhen a kněz, a jiní všichni i všechna jiná duostojenství i úřadové, aby jako antikrist- ská zdělány padli a zkaženi byli, jakožto: papež, patriarcha, kardinál, arcibiskup, biskup, suffragán, vikář, officiál, farář, děkan, anciprišt, podjáhnie to je subdiakon, akkolit, lektor, exorcista, hostiarius, mnistvie a opatstvie řádné. Čapek téměř všecky řády tupie a porazuje. Item ta všecka duostojenství i úřady a mnohé jiné me- nuje a tupí nectný a bludný Čapek v svém traktátu mor- déřném svrchu položeném, kterýž jest plnější krve nežli rybník vody; a dí že ta jména sú pohanská, i velí aby od pohan ta jména vzata složili a toliko kněží slúli. Z těch nevěr množstvie kněží sú zmordovali. Item že z těch i jiných kněžstva jsú veliké množstvie 282

Strana 283
zmordovali, zpálili i zhubili a nic radostnějšieho než když jsú kterého uchopiti na zamordovánie mohli. U oltářuov kněží bili. Item některé jsú u oltařuov stojíce a mši svatú služíce mordovali. Biskupa svého zamordovali. Item biskupa svého Hermana doktora písma svatého, ješto jich je mnoho nasvětil, utopili jsú dopustili; a ačkoli pluje v řece, vyznaváše pravdu boží, chtě rád všecko činiti, však přes to kamením jeho práti jsú dopustili, a tomu se dívali, a slovem to staviti mohúce i nechtěli. Žákuov všech nenáviděli. Item z též zlosti ukrutné žákuov jako dábluov jsú ne- náviděli, a školy téměř všudy bořili a pálili. Mnichy zlé i dobré pálili. Item že jsú kněžie zákonné, to je mnišky, zlé i dobré, jako pohany pálili, mordovali i hubili, a jich obydlé, jakožto kláštery, vypalovali! Jeptišky rozehnali, a k světu jim radili. Item že jsú panny zákonné téměř všudy z klášteruov vyvodili, a aby v světě byly, jim radili, a jiné jsú ukrutně rozehnali, a tiem skutkem ženek běhlých i manželek z nich nadělali. Mnozí z nich kněží zkurvili sě, i ženy pojímali. Že jich mnozí kněžie slíbivše Bohu věčnú čistotu na svém kněžství, najprv jsú sě zkurvili, a potom jsú ženy zpojímali, s nimi i dnes ne jako manželé, ale jako prokletí ruffianové zjevně přebývají, a jiní jim k tomu svolují. A to vše na pohoršenie jest všie země pravdy božie. 283

Strana 284
Mnišky oddávali. Item že mnohým mniškóm slibem čistoty zavázaným a zvláště jáhnóm a subdiakonóm žen dopustili jsú po- jímati. Kněžské domy jsú pálili. Item z též nevěry, aby kněžstvie vyhladili, domy kněž- ské i dvory téměř všudy jsú zpálili. Statky kněžské odjímali a lajkuom rozdávali. Item statky kněžské od věrných křesťanuov k rozmno- žení služby božie nadaných, kteréž světí jmenují dědictvím Kristovým chudých, ty jsú lakomě odjímali, a komuž chtěli, lajkóm, svých běhuov pomocníkóm, rozdávali. A to odjetie svatý Jeroným v dekretě nazývá horší nežli které najukrutnějšie jiného zbožie oblúpenie řka latině: „Quod ecclesiam sic fraudare, omnium tiranorum crudeli- tatem superat.“ A k témuž mluvie téměř všichni jiní světí. Nadánie kostelnie lživě pokládají za kacierstvie. Item, že to nadánie kostelnie, těch almužen od věrných lidí kromě panovánie a jiných neslušných příčin samo v sobě pokládají za kacierné a nespravedlivé, radiece a ve- líce, aby bylo vzkořen všecko odjímáno a lajkuom roz- dáno. A proti tomu jest mistr Jan Hus, jenž v svém listu zapečetilém velikú pečetí vyznaje, mnoho kusuov viery své mezi jinými takto píše papeži: „Otče svatý, falešněť jsú na tě vznesli o mně, bychť já kázal kdy, aby páni zbožie a statky od kněžstva odjímali, falešně, aby poddaní kněžím desátkuov neplatili, falešně, aby světští kněží mečem hu- bili a mordovali.“ A ten jsú list kněží Táborští i viděli i slyšeli na rathúze staroměstském v Praze. Kterak proti třetímu artykulu sami světsky panují. Item viz jich velikého omámenie, že ač jsú sě koli za- sadili, že kněží nemají světsky panovati, ani sě v světské věci plésti, avšak proti tomu nynie více a šíře nežli všichni 284

Strana 285
jiní od počátku tohoto královstvie kniežie huoře a ukrut- nějie panují, a vším královým úřadem násilně vládnú a roz- kazují a jako nade vší zemí i pány i městy netoliko panují, ale kralují a ciesařují, a všecka zbožie, města, vsi i hrady i královské užitky, platy, dani i poplatky, násilím a ukru- tenstvím osahují, a hrady, města i tvrze i platy, komuž oni chtie, vezmú a komuž chtie, rozdávají, jimž páni, rytieři a panoše téměř všichni, více nežli kdy králóm, slúžie a holdují. Řiedké město by kněz nepanoval. Item, že řídké město jest jich strany, by v něm kněžie, neřku nepanovali, ale by v něm nekralovali, vedúce sku- tečně všecky obyčeje královské nad měšťany, panošemi okolními i sedláky; to je, konšely ssazujíce a vsazujíce, z měst honie, kohož chtie, i vypoviedají i kohož chtie, do měst přijímají podle své vuole, kohož chtie na statku a jakž chtie, šacují, berú, nebo kohož chtie darují, kohož chtie, hajtmany i jiné úředníky vsadie, a kohož chtie, toho ssadie, ne sami jsú i v radách bývali, když sú kněžie aneb jiné na smrt odsuzovali. A tak sú sobě všudy v městech zjednali, že proti jich vuoli nesmějí nic konšelé ani obec učiniti, leč oni svolé, téměř nic nedokonati. A přes to lživě sě čtú vždy náměstci apoštolští a kterak sú apoštolóm protivní. Item vizte lži jich nevýmluvné, že ve všech těch věcech vždycky sě čtú, že jsú náměstkové apoštolští, a že ve všech věcech chtie apoštoluov následovati, jiné kněžie jmenujíce kněžie Konstantýnovy a ciesařovy, to je od ciesaře nadané. Ale slušie poznati i věděti, žeť jsú všem apoštolóm téměř ve všech věcech dobrých příliš odporní a jako dáblové od angelóv rozděleni. Najprvé že apoštolé byli jsú ve všech řečech kazatelé velmi praví; tito jsú od počátka lháři ne- výmluvní. Apoštolé vuodce a prorokové věrní; tito pro- rokové ve všech věcech falešní a svuodce vymyšlení. Apoštolé čistí a duchovní; tito hovadní a tělesní, a mnozí 285

Strana 286
z nich jako ruffiánové smilní a nečistí. Apoštolé tiší a trpě- liví; tito mstiví, lití jako šelmy zuořiví. Apoštolé světsky jsú nehajtmanili, zprávcemi zástupuov polních sě na listiech nepsali, ani bojuov světských pósobili, ani pušek k dobývání nastrojovali, ani vozuov k bojuom zpravovali; ale tito světsky haytmané boje, kdež chtie a na kohož chtie, strojie, pušky i vozy zpravují, a kohož chtie, toho vybojují. Apoštolé ode všie krve jsú vzdáleni; tito mor- déřní a krvaví. Apoštolé žádnému úrazu nedávali; tito jich bez čísla zhubili a zmordovali. Apoštolé násilé žádnému neučinili, ani koho násilím k pravdě přivodili ani násilím pravdy bránili; tito násilím všecky věci konají. Apoštolé jsú modlitbami a slovem božiem svět přemáhali: tito když pošlí své modlitby apoštolské, tehdy sě město neb hrad na skále pod ními zatřeše, a když okrúhlé páteře své po- sielají, tehdy sě zdi před nimi lámají. Apoštolé nebránili jsú, ani komu na statku poškodili; ale raději sú lúpenie trpěli, nežliby je činili; tito jsú téměř všicku zemi zlúpili, a rádi by svět vešken odřeli a pozřeli. Apoštolé jsú zle dobytého nic nejměli ani jeho požívali; tito což jedie neb pijí, to je cizí úsilé, v čemž chodie, na čemž jezdie, to ná- silé; což mají, to krádežné; čím vládnú, to je bezpravie. Apoštolé jsú k morduom, pálení, lúpežóm a k krvi a ku pomstám ani k bojóm nikdy nepobiezeli; ale tito jsú to všecko široce vedli, kázali i učili. Apoštolé sě ve všecky světské běhy nepletli a plésti sě zapověděli; tito jsú sě ve všecky světské věci upletli. Apoštolé jsú chtiec Kristovi kazatelé býti, všecky své věci jsú opustili; tito jsú všecky věci cizie, což najviec mohú, pochmatali, a v moc a v dó- stojenstvie násilně vskočili. Apoštolé dobrovolně chudičké sě jsú a pokorni učinili; tito z chudých sedlákuov a z chla- pilých oráčuov pány i biskupy i kniežata jsú sě násilím zdělali, a mocí a zbožím cizím jsú sě zmohli a zmocnili. Apoštolé jsú po poplatciech a po holdiech nepostáli; tito jsú, což jsú obsiehnuti mohli a mohú, to sú sobě podmanili a v poplatky holdovali. Apoštolé, kdež jsú přišli, tu což im dali, ač jsú jim co dali, toho jsú požili; tito všecko sami 286

Strana 287
zberú a propijí a prožerú. Vpoštolé jsú desátkuov násilně nevybierali, aniž to kněžie první s takovým násilím jsú je vybierali, ale od desáté věci jednu jsú vzěli; ale nynější od jedné krávy devět jich zajímají a jediné nepostavují; tito ze všech věcí za desátek devět berú, a jedné nenechávají; a to ne jednú do roka ale několikrát pachtují, jedva jedinú duši v prsech sirotečkóm a vdovám ostavují. O tělu božím a o mši svaté zle smyslili. Item o poslední svátosti najvětčí, to je o těle božím i o jejiem řádu slavném takto sú zle smyslili; najprv že jsú řád vešken cierkve svaté v slúžení a obětování té drahé svátosti potupili a opovrhli, a toliko řkúce páteř a slova ze čtenie. Tak jsú své mše slúžili. Všecky modlitby v mšále k svatým mší potupili. Item že jsú všecky modlitby k svaté mši zřiezené za- vrhli, a řád mše svaté z nich jakožto z drahých a zlatých kúskuov od svatých vystavený, bláznivě na škodu všie cierkve svaté zavrhli nedbajíc, že je Kristus prvé dieky vzdával, to je modlitby otci nebeskému činil, nežli je po- svěcoval, a v tom a tiem všech těch modliteb cierkve svaté při mši příklad je dal a potvrdil. Mšály kazili a pálili. Item že jsú mšály, to je knichy mešné, ohavně a škod- livě kazili, sekali a pálili na škodu nenabytú této zemi. V řěpičkách slúžili. Item že jsú v řěpičkách obecních, čéškách a železnič- kách mše slúžili a posvěcovali, a po mši jich téměř jako jiných čéšek sú nedbali, ale je jako jiné pomietali. Bez oltářuov leckdes slúžili. Item že jsú leckdes bez oltářuov na poli a na lečems ne- posvěceném mše své slúžili. 287

Strana 288
Ornáty trhali. Item že jsú ornáty, to je všecko rúcho mešné kterakkoli drahé nebo laciné, jehož bieše v Ceské zemi velice mnoho ke cti služby božie nadáno, to jsú násilně a lúpežně mezi sě roztrhali, a vpadnúc v kostely vybili a pobrali a ka- bátuov sobě nadělali v zlatohlavuov i z postavcuov na- dělali, a ženy čepcuov a miestcóv i frizkuov, obojkuov z nich sobě nastrojili, a druzí zlato z zlatohlavuov jsú pálili a tudy těžili. Z říz a ubrusuov oltářních pohodlé všecka dělati.(!) Item z alb, to je z říz a z kostelných ubrusuov, všecka pohodlé tělesná, kteráž jsú chtěli i na se i na ženy i na děti své sú vpósobovali, a buďto v rubáše neb v košile neb v ciechy na podušky jsú vzvláčili. Koně mešným rúchem sú odievali. Item že jsú koně své albami přiodievali, a tak po cěstách i do měst jezdili. Z korporáluov rúšce dělali. Item z korporáluov, to je z toho rúcha čistého, ješto na něm tělo božie léhá na oltáři, jehož sě je neslušalo jim dotýkati, to sú nebojatě v ruce brali a domuov přinosili a což chtěli, to jsú z nich dělali; a slyšali sme, že by druzí rúšce z nich dělali. Oltáře všudy ztroskotali. Item že jsú oltáře téměř všudy troskotali a kazili, pře- vracovali a rušili, a svátosti z nich vymietali. Item že jsú kostely užitečné obecně kazili a pálili, a kněžie jsú to sami svými rukama nešlechetně činili a jiným vnadu a příklad jsú dávali, a v tom sú nenabytú škodu chudým osádkám i přílišné pohaněnie na tu zemi vzvedli. Z kosteluov chlévy dělali. Item že jsú z kosteluov chlévy činili, a koně a dobytek v nich stavěli. 288

Strana 289
Zvony všudy odbierali. Item že jsú zvony kostelnie téměř všudy, kteréž jsú byly nákladně od chudiny kúpeny, rozchytali a zbili, a zvonovinu do jiných zemí prodávali. Sviecny, ampuly kazili. Item, že jsú sviecny kostelnie, ampuly i sviece i všecka jiná nádobie k službě božie připravená mezi sě rozchytali a zkazili. Hroby svatých otvierali. Item že jsú hroby svatých otvierali a je převracovali. Archy vybíjeli, a tělo božie rozsypali. Item že jsú z jich naučenie archy, kdež tělo božie stáváše zavřeno, vybíjeli, a pušky v ruce brali a tělo božie na zemi rozsypali a nohama tlačili, a druzí rukama jako jiné oplatky jedli, a v ústa sobě s rúháním cpali. Krev Kristovu na zemi vylévali. Item že jsú krev pána Ježíše z kalichuov vylévali a ka- lichy chmatali a prodávali. Monstrancě převracovali. Item že monstrancě na oltáři s tělem božím postavené jsú z jich naučenie převracovali, a vyvrhúc svátost, mon- strancě pobierali, a na porúhánie lecos nečistého jsú vsadili. Který kořen všeho toho běhu jich a činuov najhorších? Item že jsú tyto věci všecky ohavné sě dály z tohoto bludného a nevěrného kořene: neb sú kněžie kázali, že kněz v hřiechu smrtedlném neposvěcuje; a v tom bludu Markold, když je byl shledán a k němu sě seznal, tehdy je v hádání až do němoty před obcí přemožen. Kterak jsú z Viklefova naučenie na vieře o tělu božiem velice pochybili. Item tíž kněžie v najhoršie jsú uhodili, že jsú proti té 19 Boží bojovníci 289

Strana 290
drahé svátosti bludně sě vtipovali, a vtipy berúce z kněh Jana Viklefa šeředně jsú na vieře pochybili, tak že tu drahú svátost, kterúž před časem jsú nade všetska stvořenie sú velebili, ctili, chválili, na každé kázánie své až do nebe i nad nebe chváléce jsú vyzdvíhali a v svých procěsiech na vysokém dřěvi i po svých cestách jsú nosili, majíce za to, že u vieře a v moci té svátosti své všecky nepřátely jsú podstupovali a přemáhali; potom pak túž svátost, jakož jsú ji prvé velebili a vážili, tak jsú ji tupili a rúhavými slovy ji ohavovali a proti ní i u vieře jsú blúdili a ji modlú naj- horší v křesťanstvu jsú nazývali, a jiní kusem chleba, a jiní škvarkem, a jiní motýlem, a jiní carakterem bestie, to je nátiskem šelmy veliké jsú jmenovali. A tak jsú přemnož- stvie lidu s viery zavedli, z nichž mnozí jsú i s mnohými kněžími na té nevěře kacieřské spáleni a jiní jinak zemřeli a zmořeni. O knězi Martínkovi kacieřovi, o tělu božiem. Item jeden z nich jako z prvních bieše jménem kněz Martínek, jehož angelem zástupuov božích a jiní Danielem pro vtipy jeho a rozumy jmenováchu. Ten jest s svými tovařiši kázal, učil i psal traktáty i listy, všecka rúhanie o té drahé svátosti, jmenuje ji dáblem najhorším a modlú najďábelnější a jinými jmény, což je mohl najohavnějšími. A mistra Matěje Pařížského i mistra Jakúbka, jenž jsú velebili poctivost té svátosti, najvětšími svuodci je nazýval i jiné všecky, ktož jsú tu svátost velebili, ctili i chválili, též tupieše. Týž Martínek kacieř psal traktáty kacieřské do Piesku. Item týž kacierný Martínek kněz psal je traktáty k obci piesetské dva nebo více, v nichž tito artikulové stojie: Najprv die prvnie blud je při té večeři by ta večeře v chlebě přesném jměla činěna býti za duovod sobě berúce obyčej židovský. Druhý blud. Item druhý blud jest těch, jenž chtie večeři Páně pamatovati toliko v malém kusu chleba a v malém 290

Strana 291
napití vína. Ale chce že má býti tak večeřeno a jedeno jako Christus s učedlníky, kterýmž je dával ten chléb a víno mezi jinými krměmi. Též chce aby ještě bylo. A té nevěry byli jsú, že mnozí chopili sedíce a jedíce přijímati chtěli. Třetí blud. Item třetí blud dí že by byl těch jenž praví, že by pět slov řékáno mělo býti k chlebu. A ti dále za- cházějí jiný blud věříce že mocí těch slov a znamenie křiežuov chléb sě obracuje v maso. Ale věrní vědětiť mají, že Kristus nemluvil jest k chlebu těch slov, ale k učedlní- kuom, neb chléb ani slyší ani rozumí. A divné jest že mnozí kněží volali sú na kúzedlníky a na ty, jenž žehnají. A sami vždy obyčejem kúzedlničím říkajíce slova nad chlebem a nad vínem. A žehnajíce mnie, by věc horší by mohli obrátiti v lepší, aneb že by Krista mohli v ten chléb mohli svábiti jako rychlého a křepkého. Takť je Kristus nevydal ani činiti přikázal, než papežové vzemše ten oby- čej od kúzedlníkuov, kteříž to tak jsú činili nad těmi věcmi, které obětovali jsú modlám. Čtvrtý blud. Čtvrtý jest blud, jakož tento píše těch, jenž pravie, by klekáno jmělo býti před tiem chlebem majíce za to, že ten chléb jest pravý Kristus, Buoh a člověk a jiní za to, že jest v tom chlebě a jiní, že pod tiem chlebem, a jiní že za tiem a jiní, že jest s tiem chlebem aneb při tom chlebě. Ale věrní mají věděti, že nižádné jiné stvořenie nemá vyzdviženo býti, abychom v něm Boha hleděli. Protož ktožkoli již jinde hledá Syna nežli v Otci a Otce jinde nežli v Synu aneb jinde sě chce modliti neb ctíti, jestiť modloslužebník. Item že Kristus odšel je od nich od apoštoluov a sedí na pravici Otce. Item že Kristus jest Duch Svatý, ten, o němž Písmo die: A jinéhoť utěšitele dám Vám. To jest, pravieme jiného a duchovnieho. A tak nynie, že tak du- chovně Kristus se dává a s námi jest až do skonání světu, tak také jest i v krmích večeře Páně, kterážto budeliť tak pamatována jako je Kristus vydal, moci veliké jest. Ale tiem obyčejem, jakož lháři pravie, nenieť v chlebě. Ani pod tiem chlebem tak, aby tu bylo jeho tèlo, které je na nebesa 291

Strana 292
vstúpilo a na pravici sedie. Neb by tu bylo to tělo, tehda by Kristus neřekl: Jáť otejdu, ale řekl by: Skryjiť sě. Aniž by Písmo řeklo: Vstúpil na nebesa ale řeklo by: Skryl sě v oplatcě. Nechť odpovědie k tomu ti, jenž chtie Krista v chlebě s sebú tělesného jmieti. Takovým Kristus neodšel jest, ani je na nebesa vstúpil. Jistěť nerozomějí coť mluvie řkúce: Jestiť tu pravé tělo božie. O, by porozuměli, že Kristus sedie tělem na pravici, duchem duchovně všudy jest. Oni pravie, že když pět slov nad tiem chlebem řkú, tehda, přijda Kristus, do toho chleba vstúpí. Dieť jeden lhář z nich na to slovo Mojžiešovo. Nenieť jiný tak veliký národ, byť jměl bohy tak blízké, jakož s námi jest Pán Buoh náš. Pravě, jakožto židé jměli jsú boha s sebú v stánku, tak my jeho máme v svátosti. Item věděti máme, že chléb, večeře Páně k jedení dán jest, ale ne k klekání ani k modlení. Ale dábel je to uvedl skrze své, aby sě tu modloslužebenstvie dálo a nevelmi dávno vuoby- čej je vzešlo klekánie před tiem chlebem a najviec od mistra Matěje Pařížského zde v Čechách jest stvrzeno. Pátý blud jeho. Pátý jest blud, že nedávajíce v ruce, kněžie lidu v ústa kladú malé kúsky. Tohoť jest Kristus neustanovil. Šestý blud jeho. Šestý jest blud těch, jenž nemají roz- dielu mezi chlebem věčným a mezi za čas trvajícím chle- bem. Item že čtenie svatého Jana v šesté kapitule rozumie sě toliko o věčném chlebu, kterýž záleží v diele. Diel božích a slobo božie jest ten chléb, kterýž jest s nebe sstúpil a proto ti skutci slova božieho nazváni jsú chlebem a tělem. A tak sě rozumie: Nebudete-li jiesti těla syna člověčího a píti jeho krve etc. to je, nebudete-li činiti skutkuóv, které syn člověčí činí. A nebudete-li píti krve jeho — to je nepoznáte-li moci a příčin jeho skutkuóv, nebudete života věčného jmieti. O tomť jest již jinde široce psáno. Tuto jedno ku paměti jest přivedeno. Item vystří- hajíce sě těch bluduóv těžkých pilně i papežovy večeře, jenž jest modloslúženie, vědúce, že všichni, ktož sě tomu chlebu klanějí a podle ustavenie papežuóv jej jedie, ne- 292

Strana 293
učiní-li pokánie, mučeni budú před tváří Boha a před angeli svatými v síře a v ohni na věky. To vše Martínek z prvnieho traktátu svého. Druhý traktát téhož kacieře Martínka. Item týž kacieř Martínek v druhém svém traktátu, to je v knížkách, píše v týž rozum mluvě, že ten chléb bieše tělo Kristovo v znamení, jenž znamenávalo jest tělo zra- zené. Potom mluví též o večeři jakožto i prvé řka: Jisté jest, že z malého kusu chleba sě neobiedali ani z malého napití sě opíjeli. Item praví dále, že z té večeře, jakož nynie jedie v malých kúscích, vyšlo jest všecko zlé. To jest ustuženie lásky, mordové, lúpeži, pálenie, neviera, zrada, najviec od těch, jenž ji jedie na každý den. A zvláště zde v Čechách, jenž zvelebena jest najviec. Item žádaj na nich každý věrný, ať toho dovedú, kto je přikázal před tiem chlebem klekati, kto jej do monstrancie kázal klásti, na oltář stavěti, kostely a oltáře archy tomu chlebu dělati, kto jej k nemocným kázal nositi a zvonečkem před ním choditi, kto jej na kyji do boje přikázal nositi, kto přikázal věřiti, že jest tu pravý Kristus, jenž sedí na pravici. Die: „Když vám řkú: Tutoť a tutoť jest Kristus, neroďte věřiti!“ Kto praví z jistých svatých by ke rčení pěti slov chléb sě v tělo obrátil, aneb by inhed pod tiem Kristus byl, kto přikázal věrné páliti, to je pikardy, pro buoh? Ze chleba stvořeného za buoh nechtie, mieti a jako boha ctíti, kto jiný nežli šelma podobná beránku, kto přikázal malý kus v ústa klásti? Toť vše mají od papežuov anti- kristuov. Potom velí, aby tu večeři všichni opustili, neb je velmi zlá. A večeři Páně pamatovali řka, že tato pape- žova večeře, pro níž mordují lidi s Kristovú sě nic ne- sjednává, a čímž ji déle jedie, tiem větčie zlost sě rozmáhá. Bludy Martínka: Item křesťanóm prvním bylo ustaveno, aby oni oltáře tělesného jměli, než teprúv Sixtus papež přikázal jmieti oltáře. Ani aby modl na oltář stavěli ale aby křestané spolu 293

Strana 294
ku potřebě pojedli a jako hody jměli. A odtud jsú po- sviecenie byla pošla. Potom pak papežové ustavili jsú chrámy, oltáře a modly na oltářích, jimž přezděli tělo božie a obrazy. Protož věrní to poznajíce, jměli by nechati bludné a kacierské papežovy večeře. Toť v druhém napsání Martínek, jenž jest byl těch bluduóv jako mistr a počátek a ta dva traktáty psal je do Piesku k obci i k jiným obcem. Že je mnoho jměl tovařišuov v témž kacieřství. Item že týž Martínek před svú smrtí řekl je, že já ne- jsem sám této viery, ale jestiť dvanadcet kněží Táborských, ještoť právě též držie jako já; protož nemněte, byť to tak přestalo, jako vy mníte. Táborští kněžie po smrti jej velebili. Item že po jeho smrti kněžie Táborští velebili jsú jeho smrt jakožto mučedlníka božieho a tupili jsú ty, ktož jsú jej upálili s druhým knězem Prokopem slepým. Koranda rozdával jeho artikuly. Item že Koranda vzláště nosil je v své tašvici jeho artikuly ty, kteréž je před smrtí v těchto rozum napsal Martínek a ty je ukazoval bludným a nevěrným, potvrzuje jich v bludích jeho řka: „Aj, žeť jest statečně Martinek na tomto umřel. Proč je Žižka nenáviděl mnohých kněžie táborských. Item proto je bratr Žižka nenáviděl některých kněží Táborských, a zvláště Korandy, zjevně jemu dávaje Pi- kardy a kacieře. A proto Koranda vystřiehal je sě jeho jednak dvě létě. Třetí traktát kacierský psal je kněz Jan Němec s jinými kněžími, kteříž ta kacierstvie v sobě držie. Item třetí traktát psal je jich starší kněz Jan Němec z Zatce, kazatel, s knězem Sigmundem i s jinými kněžími 294

Strana 295
táborskými a ten jsú rozdali téměř po vší zemi, v němž tito bludové stojie a kacierstvie. Najprv že při tom kusu příliž mnoho jest kacierstvie, jako toto prvé jest a hrubé kacierstvie a velmi bláznivé, v kteréž jest upadla téměř všecka cierkev římská praviecí, že po posvěcení té svátosti chléb a víno neostávají v své hrubé podstatě a přirození. A v tom sě sjednávají s Martínkem kacieřem. Item opět jiné jest kacieřstvie příliž rozmnožené a roz- šířené plno modloslúženie, ješto pravie, by Kristus pod- statně a tělesně vedle přirozenie těla svého se všemi údy oslavenými byl v té svátosti i v každé stránce svátosti. Item že jest lživé omýlenie, že by Kristus podle těla svého podstatného vešken tu sě podstatně a tělesně scho- val. Item rozum slepý a kacierský jest, kteříž to takměř všecka cierkev římská drží od dávna a věří, že jednobytně ten chléb jest tělo Kristovo, tak že chléb v své podstatě proměňuje sě v tělo Kristovo přirozené. Item aby nám uvázlo v srdci pilně, abychme neupadli v modloslúženie, tak hubenú věc jakožto boha ctiece. Item svatý Pavel Korynty treskce, že jsú sě opíjeli a obžierali z příelišného jedenie a pitie svátosti těla a krve Kristovy. Item když by chléb ten byl jednobytně tělo Kristovo, tehdy Kristus Buoh a pán náš byl by příliž hubený a ne- dostatečný. Item rozum křesťanský tento jest, že ten chléb jest tělo Kristovo posvátně neb znamenaně, neb ten chléb a víno znamenává, že tělo Kristovo a jeho krev za nás na kříži trpělo jest. Item rozum pravý a křesťanský těchto slov: „to jest tělo mé“, tento jest: to v pravdě znamenává, že jest mé tělo pravý pokrm mój duchovní, neb jinak řeč Kristova byla by příliž falešná. Item neb kdy by to tak bylo, tehdy Kristus Buoh náš byl by tak bídný a hubený, že by od myší aneb od múchy hlodán mohl býti. Proto Kristus mluvil je znamenaně jako 295

Strana 296
sedm plných klasuov jest hojných sedm let — to jest zna- menaně. Jan je od Krista nazván Eliáš, a tak věrný muož někdy nevěrným jedním obyčejem mluviti a někdy jiným. Také muož nevěrným zapřieti, že ten chléb nenie tělo Kristovo k jejich rozumu, a tak by snadně zrozuměli laikové, kterak jeden Kristus má mnoho těl na mnohých miestech, neb každá svátost jest tělo Kristovo znamenaně. Ale však nižádná ta z těch svátostí jest tělo Kristovo při- rozené, jenž s duší i se všemi údy sedí na nebesích, ale jest tělo jeho daleko jiným obyčejem. Item jakož je bylo bezpečnějie Janovi zapříti sě býti Eliášem proto, aby židé nevěrně neblúdili, tak bezpečnějie jest nynie mluviti, že ta svátost jest chléb, aby tak lid- neupadl v modloslúženie, věře tomu, že by ta svátost jednobytně Bohem byla. Item neb v pravé v pravdě ani proroci Baálovi ani kněžie Beélovi byli jsú větčí kacierští modloslužebníci jako nynější kněžie, tak hubené stvořenie bohem nazývajíce. Item Kristus má mnohý obyčej bytu nad jiné stvořenie, neb vedle božstvie jest všudy v každém stvořenie bytem i mocí. Ale Kristus podle člověčenstvie má mnohé obyčeje bytu. První najvyšší má podstatný a tělesný a tiem tělem vstúpil jest na nebesa a tam jest v nebesích. Ale ne v svá- tosti chleba a vína ne ani na zemi, neb nesstúpí doluov před posledním dnem. Item jakož Kristus zde tělesně na světě bydle a chodě, nemohl jest jednu chvíli tělesně býti na rozličných miestech od sebe vzdálených. Téžť jest pravě o těle slavném Kristo- vě, že musí býti toliko na jednom místě tělesně tiem při- rozeným tělem, kterýmž jest vstúpil na nebe a ne jinde, takže jinde jím spolu v jednu chvíli nemuož býti. Item Kristus bydlí nahoře v nebi, a že nikdy nesstúpí na žádný oltář tiem tělem, by pak i svatý Petr slúžil, dokud sě svět nedokoná, neb teprúv v tu chvíli sstúpí. A k témuž Spasitel vystřiehá své volené, aby tomu nevěřili, by on tak byl kde na zemi řka: „Bude-li vám kto řečí, aj tutoť " jest Kristus, aj ondeno, neroďte věřiti! 296

Strana 297
Item neb tak jest veliká sláva a stkvostnost Pána Jesu Krista, že kdyby podstatně a tělesně zde s námi byl, jakož slepě smyslé o svátosti člověčská křechkost, nemohla by té slávy, aniž která moc mohla by tu slávu skrýti, aneb jie tajiti. Item že dává svuodce, kto věřie a praví, že by tělo Kristovo přirozené mohlo by na mnohých miestech neb oltářiech býti. Druhý obyčej bytu má Kristus duchovní, kterýmž obyčejem jest v svatých zde na zemi, neb Kristus nahoře v nebi jsa tělesně, zde na zemi s svatými jest du- chovně, to je skrze svú milost a pomoc. Třetí obyčej bytu má Kristus podle těla mocný. A tak tiem bytem nehýbaje sě s miesta, jest na nebi i na zemi, jako král jest mocí svú po všem království svém, kteréž spravuje. Ctvrté: Kristus má obyčej posvátný, a tak jest v té svátosti posvátně. Neb každá stránka svátosti znamenává z božieho ustavenie tělo Kristovo duchovnie, to je skrze zvláštní milost krmě duše svatých lidí. A tak tiem obyčejem Kristus přítomen jest v té svátosti, ne aby tělesně s nebe sstúpil, ale v nebe- siech jsa tělesně, dává dary duchovnie skrze tuto svátost, jakožto činí skrze slovo božie. Item dnes mnozí věrní jsúce v žaláři neb na cestě aneb jsúce na diele tělesným bez svátosti této čitedlné též právě jedí a pijí. Item věrní lidé v žaláři nejedie tělesně Krista, aniž v sobě mají jeho přirozeného těla, ale toliko duchovně jest v dušiech jich. Tak také i dnešní den věrní mají v svátosti jiesti tělo Kristovo ne tělesně ale toliko duchovně věříc tomu, že vedle vyrčenie Kristova tělesné jedenie nic by jim neprospělo. Item člověk věrný mnohem jest hodnější nežli ta svá- tost. Item Kristus jest hodněje a dokonaleje u věrném člo- věku nežli v svátosti. Item v chlebě jest Kristus mnoho niším obyčejem. Item z mnohého božieho přikázánie člověk více má milovati věrného člověka nežli tu svátost. 297

Strana 298
Item protož tehdy ani v svátosti muož tělesně býti ale toliko duchovně. Item „to čiňte na mú památku“. Skrze to mínie, že tělesně při tom nebude. A protož jako nepřítomného mají jeho památku nábožně činiti. Item ta krev Kristova nebieše tělesně ale posvátně v kalichu. Ale tělesně ještě bieše mezi koží Kristovú a v žilách jeho těla. Item blúdí mnozí, domnívajíce sě slepě, že by celého Krista se všemi jeho údy živého mohli pozříti, a že by Kristus na každý den několiko měřic své krve z sebe vystúpil. A takoví bludní zvláště duchovní bez počtu veliké množstvie křesťanuóv uvodie v modloslúženie, kteréžto slovem i příkladem učie, aby sě chlebu, kteříž věřie býti Kristovo tělo, modlili. Item zavierajíce kněžie táborští tento traktátec neb knížky takto řkú: „A tento rozum o té velebné svátosti v lidu s boží bázní oznámiti mieníme a tiemto napsáním nemíníme Antykristova ustavení tvrditi. Item tento bludný a kacierský traktát toho Jana Němce i jiných kněží táborských sjednává se v rozumu i v duovo- diech s traktáty kacierskými Martínka kacieře, a že jsú jej kněžie táborští téměř slovo od slova vybrali z kněh Jana Wikleffa, jakožto muož toho snadně dojíti a slovo od slova naleznúti v jeho kněhách, ktož čtú Wikleffovy kněhy. Protož z božie milosti pravdu jest M. J. Příbram v Praze na kázání vyřekl, pro kterúž jsú sě na něho obořili, že bludní berú své bludy z kněh Jana Wikleffa. Druhý duovod snazší muož toho, kto chce jmieti, pohledě na těch arty- kuluov Wikleffových, kteréž jest ten Mistr posluchačóm s přitištěním vydal. Že tyto řeči v tomto traktátu zavierají vešken rozum těch artykuluov a mnoho jest řečí, ješto slovo od slova sú ti artykulové v témž rozumu i v těch slovích. A to je jeden kněz německý seznal nedávno kně- žím pražským v plné jich radě a řka: „Jáť vím, číť jest ten traktát. Všakť jest slovo od slova téměř řeč Wikle- ffova. 298

Strana 299
Kněž Mikuláš, řečený biskup táborský, inhned na po- čátku napsal je tento traktát kacierský, kterýž v sobě drží tyto bludy: Item čtvrtý traktát psal jest bludný nebožtík kněz Mi- kuláš s Pelhřimova řečený omylně biskup táborský a to svým jménem i jménem jiných kněžie táborských. A v tom traktátu tito bludové sú popsáni a po vší zemi rozsypáni: Najprv takto píše k poražení poctivosti omylných, jimiž mnozí od mnoho set let ve lži a v bludu jsú ji — to je svátost těla božieho — ctili a velebili a ještě nynie mnozí ne v pravdě velebie ji a ctie. Chcem málo tuto napsati; Item tudiež píše, že pán Ježíš osobně a podstatně jest v nebi po svém na nebesa vstúpení. A tak s nebe nestúpí až do dne súdného, jakož nám to ukazují písma dole psaná. Item tomu na znamení také viera naše svědčí, když die: „Vstúpil na nebesa, sedie na pravici u Boha otce všemohú- cieho, odtud přijde, súdit živých i mrtvých. Item rozuměj osobně a podstatně bydlí nahoře v nebi, a že tak nesstúpí, dokud sě svět nedokoná, neb tepruv tu chvíli sstúpí. Item Kristus vedle některého bytu svého zde s námi na zemi nenie. Jeden byt má najprve a najvyšší osobní a podstatný a tiem tělem aneb vedle toho svého bytu podstatného, osobnieho jest na nebesa vstúpil a po svém na nebesa vstúpení, tak tociž podstatně a osobně na zemi nenie ani sstúpí s nebe do dne súdného. Item Kristus nahoře na nebi přebývaje osobně tělem svým přirozeným, jest zde na zemi, a svými duchovně a to rozličně: toť již skrze ducha svatého, skrze vieru, lásku, milost, skrze slovo, pravdu, moc, múdrost a světlé své věrné obraňuje, jim spomáhaje, duchem svým hojně je obohacuje a všelikak v dobrém rozplozuje. Item že v tom sě moc jeho veliká zjevuje, že on tu, kdež osobně nenie, činy veliké mocí zde na zemi obživuje a posilňuje svých v jich nesnáziech a rozličně utěšuje. Item dále věděno má býti, že jakožto Kristus doko- vad (!) je byl v těle smrtedlném, musíl v tom těle a v té 299

Strana 300
velikosti, jakž je z mrtvých vstal, osobně jest na nebi. A po svém vstúpení není zde na zemi osobně, aniž tak bude do súdného dne, ale tak odšel jest od nás, jakož písma na tu stranu přivedená jistotně to svědčí. (Následují citace z Písma.) Item a tak z toho poznati mají věrní, že i oslavené Kristovo tělo jest na jednom miestě osobně, jehož druzí bez dóvodu nemúdře odpierají. — Ten traktát byl je odsúzen. Item tento traktát a napsánie bludného toho Mikuláše biskupa, když sme byli spolu v hádání na Konopišti z ná- lezu posluchačuov s obú stranú vyrčeno jest, aby byl ohledán. A když jsú na to vydáni s obú stranú, aby je ohlédali, shledán jest v mnohých kusiech bludných. A ti vydaní opravili jsú jej přidáváním nových sluov na mnoho miestech těch bludných. A ty opravy činieše kněz Havel kazatel z Sušice svú rukú. A když je to vznešeno na posluchače čtyři tu sedície, to je na pana Smila z Holicz, na Šimona od Bielého lva z Prahy s jedné strany a na Chvala z Machovic a na Matěje řečeného Lauda z druhé strany, tehdy sú oni společně a jednostajně toho z opra- venie pochválili. A první traktát neopravený, jakožto bludný a neřádný zavrhli a potupili. A vyrčenie učinili, aby všichni kněžie s obú stranú, to je i pražští i táborští, na kazatedlniciech ohlášěli, aby nižádný traktátu biskupova neopraveného nedržal, ani přijímal. A tak jsú kněžie pražští po tom roku učinili na kazatedlniciech a aj — přes přese všecko týž kněz Mikuláš i s jinými kněžími brzo potom ten jsú traktát neopravený bez těch přídavkuov s těmito bludnými kusy svrchu pověděnými po obciech a městech rozepsali jsú a téměř po zemi jej rozsieli. A tiem jsú přemnohá srdce sprostná bludy a kacieřstvím naprznili a nakvasili a viery své a úmluvy na tom roku nezdrželi. Item že praví, že jej téměř vešken drží. Item že nynie tohoto léta pověděl je týž Mikuláš v Praze 300

Strana 301
na rathúze, že ten traktát vešken drží, a že jeho chce všěho brániti kromě jedinkého kusu. Zdá nám sě toho, že je napsal v něm bludně, že Kristus osobně nenie všudy — a to je kacierstvie. Neb je Kristus božskú osobú všudy. Jako die písmo: „Nebe i zemi ját naplnuji.“ A tu řeč jeho jest pevně osvědčena. O témž Mikulášovi. Item že týž Mikuláš od počátku nechtěl nikdy vyznati pražským, by v té svátosti byl Kristus svým tělem při- rozeným z Panny Marie vzatým. Sváda mezi tiem Mikulášem a Jičínem o tělu božiem. Item že když jest byl napsal Mistr Jičín dobrý a věrný traktát proti biskupovi bludnému traktátu, vyznává věrně, že jest tu pravé tělo Kristovo přirozené z Panny Marie vzaté. Tehdy vzdvihl sě jest Mikuláš biskup svú rotú proti němu a na těchž kniežkách podle písma i na konci psal je proti němu bludně a protivně. A ty knížky byly sú nám do Prahy poslali, abychme ohlédali, které jsú pravějšie. A my jsme Jičínových pochválili a biskupových po- tupili. Vilém mydlář kacieř, kterak je toho písma požíval. Item že tohoto traktátu biskupova a douvodouv jeho požíval je kacieř Vilém, mydlář z Klatov, bráně sě jim a pravě, že nenie zde nikdyž na zemi těla božieho přiroze- ného, než toliko na nebi, dovodě tím písmem tak, že je řekl s Lampartem před velikú obcí na rynku v Klatovách: „Bratřie, viztež, žeť jest toto naše viera, že těla Kristova nikde zde na zemi nenie neb řékáme u vieře: Sedí na pra- vici u Boha otce. A odtud nestúpí až do dne súdného, jakož tudiež řiekáme: Odtud přijde súdit živých i mrtvých. Dále řekl je: „Byť tu Kristus byl tělem svým přirozeným, všakť by je dávno byli apoštolé snědli a kto by nás byl vykúpil?“ A to je svědomo obci Klatovské i jiným mno- hým dobrým. 301

Strana 302
O hádání v Klatovách a nevieře Čapkově. Item na tom hádání v Klatovách Čapek se dvadceti nebo se třidceti jinými proti Mistru Janu Příbramovi vybranými bránil je sě tím traktátem a těmi písmy, drže, že v té svá- tosti nenie tělo Kristovo přirozené, ale že ta svátost jest chléb přirozený a pečený posvátný po posvěcení též jako před posvěcením. O hádání v Klatovách a o též nevieře. Item že kněz Čapek s těmi nedopustil jest tomu mistru kázati viery té o tělu božiem, že v té svátosti jest Kristus pravý Buoh a člověk svým tělem přirozeným z Panny Marie vzatým a řka jemu: „Nebudeš ji zde kázati a tú vierú nebudeš mi obcě búřiti. Vilém kterak je sě měl na hádání bludně. Item tudiež na tom hádání Vilém mydlář i s jinými těmi před Capkem zjevně dovodieše šesterém písmem, že těla božieho přirozeného nenie v té svátosti. A Lampar tudiež jemu vece: „Mistře, když si kázal v Stříbře, že v té svátosti je Kristus pravý buoh a člověk tělem svým přirozeným, nemohloť mi je to v srdce a nevěřilť sem tvému kázání a ještěť pravím, že tomu nevěřím.“ A k témuž jsú téměř všichni před Capkem mluvili. Duovod jich bluduov pacholík malý. Item najlepší duovod; ten mistr zavolav k sobě pacho- líčka malého, otázal jest jeho přede všemi řka: „Muoj synu, pověz mi věru svú. Věříš-li, že v té svátosti jest pravé tělo božie?“ Pacholík odpovědě: „Věřím.“ I otázal je jeho druhé a řka: „Věříš-li, že tu jest pravý buoh a pravý člověk a to jeho tělo přirozené z Panny Marie vzaté? A když pacholík ústa otevře, chtě řéci: „Věřím“; tehdy Čapek i jiní všichni velikými hlasy jej okřičiechu řkúce: „Neprav tak, neprav!" A Čapek vece: „Vizte, bratřie, že jakožť je nám Rokycana viery duovodil babú u Berúně, takéž ten mistr chce nám viery pacholíkem dovésti! 302

Strana 303
Tehdy ten mistr vece žalostně: „Budiž toho pánu Bohu žalováno, že sami starci, nechcete mi viery pravé vyznati a tomuto nebožátku nevinnému vyznati jie nedáte. Odpora proti Čapkovi, jeho traktátem. Item ten mistr vece: „Všaks ty, Čapku, psal před dva- nácti lety traktátec, v němž jsi psal, že v té svátosti jsú tři věci: Božstvie najvětčí, tělo a dušě Kristova menšie. A svátost to je bělost a okrúhlost najmenšie, a že tu sě věrní mají modliti a klaněti Kristovi pravému bohu a člo- věku. A potvrdil jsi téměř všie mšě v ornátiech a v oby- čejích. Tehdy, anebos prve byl svuodce a lhář, anebo nynie vyznaj, držíš-li to písmo své, čili nic!“ A on vece: „Což pak mnú chceš viery dovoditi?“ a mistr vece jemu: „A kým lépe tobě dovésti než tebú?“ A tak nikoli nechtěl jest viery vyznati té v těch svých knížkách napsané. Nedali kázati o tělu božiem. Item když sobě ten mistr u večer jedva uprosil, aby ráno kázal, tu sě starší na to potázachu, řkúce: „Kázatiť odpus- tíme. Ale kázati této viery o tělu božiem nikolit neodpúš- " tíme. Protož, mistře, slib nám, aby jie nikoli nedotýkal. Pátý traktát kněží táborských kacierský. Item pátý je traktát, to je kněžský kněží táborských, které sě počínají latině: „Nota duo queruntur etc.“ V tom traktátu stojie mnozí svrchupsaní bludové; a duovodové stojie slovo od slova v kněhách Viklefových, kterých bluduov tuto nepokládáme pro ukrácenie. Šestý traktát. Item šestý traktát bludný a neřádný počíná sě: „Mnozí od otce světlosti etc.“ A toho bluduov pro krátkost opět nepokládáme. Sedmý traktát. Item sedmý traktát psal jest Lukáš, kněz táborský bludný a kacierný, jehož bluduov také pro ukrácenie nepokládáme. 303

Strana 304
Mnoho jiných traktátuov. Item mnoho jest jiných traktátuov zlých, bludných a kacieřských proti tělu božiemu, kteréž jsme my i mnozí jiní mistři i kněžie viděli i čtli, kterýmiž jsú jako jedem najhorším ztrávili mnohá sprostná srdce této země. A kněz Prokop Holý na hádání v koleji řekl je přede všemi, že je dva nebo tři ty traktáty upálil. A v tom jsme jeho pochválili, ale že je biskupova i jiných nespálil tak zlých a nebo horší, s toho jeho nechválíme. Sněm bludný kněží táborských v Klatovách. Item že kněží táborští před lety z plné rady své a sněmu svého, kterýž jsú věci bludné a nevěrné proti svátostem kostelním i proti řádu všie cierkve svaté ustanovili a latině i česky po zemi lidu rozepsali a zvláště o tělu božiem takto jsú vydali: Že v té svátosti po posvěcení chléb chlebem zuostává týmž jako před posvěcením. Blud. Item že těchto řečí mají sě lidé varovati, aby neřékali: „Prosím, tebe, kněže, daj mi božie tělo, daj mi krev boží, prosím, daj mi boha, to je Pána Krista." Blud jiný. Item píší, že kněží mají sě varovati řékati na svých kázáních: „Já podávám těla božieho. Podávám krve božie. Já požehnávám těla a krve Kristovy. Já nesu tělo božie a krev boží, já jdu s tělem a s krví boží.“ Blud jiný. Item velé tudiež, aby kněžie učili lid, že je veliký rozdiel mezi chlebem nebeským, kterýž jest na pravici a mezi chlebem hmotným a posvátným v té svátosti a mezi chle- bem obecním neposvěceným. Vystřiehajíce sě, aby písmo, kteréž svědčí o chlebu nebeském, nebylo přilepeno o chle- bu posvátném, aby s toho lid v modloslužebenstvie nebyl uveden, čest samého Krista přidávaje k chlebu posvátnému. 304

Strana 305
Blud jiný. Item, že v témž ustavení ustavují dopuštiece, aby laikové nesvěcení jměli svobodu kalichy i korporály v holú ruku bráti; a to jest již obecné a vídána je od hodných lidí, ano laikové druzí, ženatí, pochopiec holú rukú kalichy, jakž je rychle postavil kněz po rozdávání. A máme za to, že ještě nevymyté jal se jich vytierati rúchú proti těžkým zápovědem velikých svatých. O jiném jich sněmu a ustavení. Item že jsú na jednom svém ustavení ustanovili sobě někaké artikuly proti vieře těla božieho. A ty jsú v Sušici čtli před panem Švamberkem a mnohými jinými rytieř- skými i městskými řkúce, že jsme společně na tom již zuostali, abychom toho lidu kázali: Najprv aby před tú svátostí nebylo klekáno, a že kněží nemají moci stáhnúti těla božieho s nebe, a že by tu nebylo tělo božie přirozené. Ale pan Švamberk i jiní světští statečně jsú tu jim odepřeli a na ně sě pohněvali. Někteří řkúce: „Anebo ste prve lhali anebo nynie lžete.“ A toho na znamenie Holý Prokop, jeden z nich bieše a ten je takto řekl tudieš: „Jáť jsem nikdy nesvo- lil, byť tu klekáno nebylo.“ A jiní proti němu odpieráchu. O vyznánie kněze Prokopa Holého proti svým kněžím. Item léta do tohoto v puostě při sněmu veliké obce v Praze, kdyžť jest jeden člověk urozený upamatoval toho sněmu kněze Prokopa Holého, tehdy on spav ruce před ním řekl je takto: „Před milým bohem vyznávámť to, žeť jsú kněžie táborští v ta doby vší mocí k tomu táhli a k tomu přivésti chtěli, žeť tu nenie pravé tělo božie, ani co jiného nežli toliko chléb posvátný, a že tu nemá klekáno býti. Ale ját jsem jim k tomu nesvolil a ještěť jim to často při- pomínám. O roku berúnském táborských a pražských kněží. Item když jsú byli před dvima letma rok složili kněžie a mistři pražští a kněží táborští do Berúna, a když jsú jim 20 Boží bojovníci 305

Strana 306
kněžie pražští přede vší obcí tu svolanú podali: „Věříte-li, že v té svátosti oltářní jest Kristus svým tělem přiroze- ným?“ Tu sú nikoli nechtěli toho seznati, žádajíce, aby jim toho dovedli. A tudiež proti nim báby i všecka obec křikem velikým jsú túž víru vyznali i hněváchu sě na ně kněžie táborští a druhým proto lajiechu i hroziechu a s té řeči jistý a věrný duovod jest. Když jsú té viery téměř celý den nechtěli vyznati, žeť jsú o těle božiem hrozně po- blúdili. A divná jest věc, že chtie, aby jim ta viera dovo- zena byla, na niež všichni věrní i báby nepochybují ani duovoduov potřebují. O Rokycanovi na tom roku. Item tudiež kněz Rokycana ukáza jim prstem jednoho z nich jménem kněze Vojtěcha a řka: „Toť jeden jest z vás, ještoť v jistotě nevieří, byť v té svátosti byl Kristus živý, pravý Buoh a člověk.“ Ale oni pohleděvše na sě nic jemu nevecechu. Čapek bludně kázal v Berúně. Item Čapek v Berúně jeda na rok na hrad pražský kázal jest a tupil na kázání tu pieseň, kteráž die: „Tuť jest božstvie s člověčenstvím, tělo, dušě i kosti, žíly z božie milosti“, nazývaje ji bludnú piesní. A toho na hradě byl je popřel, a když naň dovedeno, tehdy se seznal. Kacieřstvie Čapkovo. Item tudiež na hradě v hádání zapřel jest, by svátost byla tělo božie řka, že toho nemám nikděž z písma. A když jsú to posluchači v ruce vzěli, vyšedše zasě kázali jsú jemu ten blud odvolati a on odvolal jest jej tepa sě po hubě. Item že Čapek i jiní bránili jsú klekati před tú svátostí " riekaje: „Co tu, baby, mlaštíte? Všakť je Buoh na nebi!" A druhým jsú buchetnice dávali, kteříž jsú před tú svátostí klekali a pěstmi je od klekánie odvodili. Proto processie sú složili, aby neklekali. Item pro tu jsú procesie složili a chozenie z svonečkem 306

Strana 307
k nemocným, aby lidé před tú svátostí neklekali, řkúc, aby modloslúženie při tom nevedli. Proto ornáty i řády obořili. Item proto sú ornáty i řád všie poctivosti složili, aby lidé té svátosti nevelebili. Proto jsú svátek těla božieho složili. Item proto sú den a svátek slavný těla božieho složili, aby ten den lidé tělu božiemu hodné a obyčejné poctivosti nevedli. A proto jsú den vstúpení božieho, jenž je hod kromě neděle světiti kázali, aby lidem pravili, jakož pravie, že je vstúpil na nebe a nenie jeho zde. Dokud sú na boje kázali. Item dokavad sú vieru o těle božiem měli, dotavad jsú na boje pro tu svátost přelitě a ostřě kázali, ale jakž vieru O těle božiem opustiechu, nevěříce, by tu bylo pravé božie tělo božie. Tehdy vecechut: „Nenieť oč bojovati.“ Inhned boje oblevichu a proti bojóm kázáchu. A to jsú dobře či- nili, ač jsú z nevěrné příčiny proti těm bojóm kázali. Svědectví mnohých proti nim. Item Zigmund Repanský i množstvie jiných zavede- ných v hrozná pikhardstvie i v Praze i jinde, když jsú sě obracovali, tehdy jsú na mnohé kněžie táborské vyznávali, že jsú je oni v ty bludy zavedli. Rúhanie Holého Prokopa proti svatým doktoruom. Item že kněz Prokop Holý řekl je, že za vieru drží, že po posvěcení chléb chlebem zuostane, a když jemu jeden panošě řekl: „Však mistr Příbram šestatřidceti svatých starých i nových doktoruov vydal jest, že chléb tělesný po posvěcení neostává.“ Tehdy ten Holý Prokop, nebožtík zúfalý a rúhavý, řekl je: „Byť jich pak těch doktoruov svatých sto bylo, selhaliť jsú všichni v hrdlo.“ A jiné mnohé řeči šeredné a hanebné mluvil je často proti těm 307

Strana 308
všem svatým řka, že s těmi lotry před bohem na onom světě chci jmieti činiti. — Vizte a želejte, křesťané, že což by dobrý kněz lotru nejměl řéci pro svú poctivost, to tento nestydatě velikým svatým a milostníkóm božiem velikým řekl jest a řéčí nestydělť sě jest. Blud kněze Matěje Vlka. Item že je kněz Matěj Vlk v Domažlicích před panem Jankem purkmistrem i konšely nechtěl seznati této viery, že Kristus jest v té svátosti tělem svým přirozeným, kteréž je vzal z Panny Marie a sedí na pravici řka, že nejsem zavázán z viery Písma tak vyznávati. A též je kázal druhý den před obcí domažlickú řka, že on je tu, jakž ráčí. Týž Vlk. Item potom týž Vlk starý kázal je, že by tu Kristus byl tělem svým přirozeným, však by jej již zlámali. Blažka Šeplavého blud. Item kněz Blažek Šeplavý táborský kázal je v Žatci, že ta svátost jest chléb a kdyby sě jie člověk najedl, bylo by z nie tak dobře lajno jako z chleba jiného. Blud Pšeničky. Item kněz Pšenička kázal je zjevně pikardstvie veliká proti tělu božiemu a proto je od Pražských často tresktán i kárán ale polepšiti netbal. Blud a rúhánie kněze Quirina. Item kněz Kvirin kázal je na Písku, že by sě raději dáblu modlil a klekal, než před tú svátostí, a když jsú z toho Mathiáš Lauda a Písečtí na rathúze pražském napo- menuti, proč sú to trpěli, Lauda tomu sě je přiznal. Blud týchž kněží táborských, že kněžie v hřieše smrtedlném neposvěcují. Item, že jsú kněžé táborští drželi i učili zjevně, že kněžie 308

Strana 309
v hřieších smrtedlných neposvěcují, jakožto všichni pros tivníci kalichu i jiní. A z toho je vyšlo nevýmluvné zlé, to je tlačení těla božieho, mnohé rozlévánie krve božie i mnohé jiné zlé nevýmluvné. Markolduov blud. Item Markold v koleji v hádání zjevně shledán jest v tom bludu, a to když je vyznal, že kněžie všickni v hřie- ších smrtedlných ani křtie ani posvěcují a tak z toho dovedl jemu mistr Příbram, že tehdy nenie to božie tělo, kdežkoli slúžie kněžie, ješto sě protiví přijímání z kalichu a řka: „Viztež, žeť z tohoto naučenie jich tlačie tělo božie i krev boží rozlévají.“ A onť jest tiemto naučením toho kořen i příčina. Blud Mikulášuov a Němcuov Petruov. Item že nynie tohoto léta o světiem Václavě na hádání, když jest mistr Příbram podal této viery osmi poslucha- čuom, aby jie potvrdili; to je, že v té svátosti jest tělo božie bytem svým přirozeným, kteréž jest z Panny Marie Kristus vzal, tu šest posluchačuov vyznali jsú jemu, že jest to viera pravá, křesťanská a též vyznala jest téměř všecka obec kněžstva a žákovstva. Ale dva posluchače Anglišova, to je bludný Petr Němec z Žatce, kněz táborský a Mikuláš Biskup nikoli jsú jie vyznati nechtěli, ale jako zteklí psi hlavú jsú vrtěli. O Matějovi Laudovi. Item tudiež nectný Matěj Lauda s jinými kněžími tábor- skými té vieře sě protiviechu a povstavše jí odpieráchu a že je obec tu vieru seznala, hněvivě žehráchu. To byl totiž ve středověku obvyklý způsob, jak vy- řídit protivníka. Vzaly se články věrouky, probraly se bohoslužebné zvyklosti a změřil se postoj k jednot- livým dogmatům katolické církve, něco se přidalo 309

Strana 310
a zveličilo a — už tu byla řada kacířských bludů Nařknutí z kacířství bylo výtečným materiálem k po- litické propagandě. Na všechny strany šly zprávy o tom, že se Mistru Příbramovi podařilo odkrýt v učení táborských kněží tolik a tolik bludů. Prostý věřící měl být zmaten tím, že ti, kteří svého času po- vstali proti nepravostem a zlořádům v církvi, na- jednou házejí do stejného pytle papeže a zlotřilé pre- láty i táborské kněze. Pro „táborské kacíře“ nebylo už u patricijů místa. Pražanům se zanedlouho stane milejším „ryšavá šelma“, Zikmund, než bývalí jejich spolubojovníci. Ale jak měl prostý věřící poznat, co je skryto za hřímáním „obhájců víry“? Jak mohl pro- hlédnout, že Příbramovi nejde o věrouku a o čistotu učení, nýbrž jen a jen o to, aby všemožně pošpinil nepohodlné radikály. A Příbram nebyl sám. Se strany pánů stejně jako se strany patricijů se troubilo k útoku proti Táboru a v zahraničí si Zikmund s legáty basi- lejského koncilu radostně mnuli ruce. Vždyť se jim „ohavné dílo“ konečně po tolika letech marného úsilí dařilo! V Čechách v třicátých letech dál pokračovala hospodářská krise, jež výbuch revoluce uspíšila. Dál stoupají ceny životních potřeb a hodnota peněz kle- sala neustále. Hospodářská a obchodní blokáda Čech se strany papeže a císaře jen tuto krisi zesilovala. I když nesmíme přehlédnout, že stesky na zlořády v zemi a temnými barvami líčené zhoubné následky dlouhotrvajících bojů diktovala především nenávist mluvčích panské koalice k Táboru, přece jen nutno přiznat, že několikaletá činnost obcí polem pracují- 310

Strana 311
cích tíživou situaci nijak neulehčovala. Ostatně i uvnitř táborských polních vojsk dochází tehdy k rozchodu, vrcholícím dokonce v odchodu Prokopa Velikého z vojska. 75 Téhož léta v pondělí (31. srpna) po sv. Bartoloměji páni pražští obojieho města Starého i Nového, vyjeli sú ku Plzni dobývat města. Ale již bylo město prvé od jiných obehnáno před sv. Markretú (13. července), od Prokopa Holého, od Starotáborských, od měst Žatče, Lún, Klatov, Domažlic, Střiebra a jiných. Potom brzo Čapek Huk- valdský a Sirotci přijeli také k nim; neb v ty časy Čapek, hajtman jich, byl s nimi v Prusích králi polskému ku po- moci, kdežto Prušany silně porazili a protáhli až k moři k Dansku a přivedli s sebú velblúda, kteréhož jim brzo potom na Plzeň vzali. A proto dal jim ciesař velblúda za erb; neb sú prvé tístu chrtici nesli. Tu ležíc před Plzněm příliš zemi českú hubili a velikú drahotu v zemi učinili: nebo osa- hujíce kostely a posádky, i mlátili lidem vše, což v stodolách měli, a vezli pryč, každý do svých krajuov; a druzí ihned prodávali. A proto na ně Pán Buoh přepustil, že kudyž se koli obrátili, všudy je valně porazili; neb sú ižádného ne- šanovali, ani těch, kteříž s nimi před Plzněm leželi. A proto druzí od nich s pole odtrhovali. Téhož léta o sv. Václavě (28. září) Pardus s jinými vy- pravi se přes lesy do Bavor na spíži. A nepřátelé se zberú proti nim, i udeří na Čechy, i ztepú Čechóv na 12 set a druzí utekú. Léta téhož přede Všemi svatými (1. listopadu) přijeli sú opět biskup a doktorové z Basileje do Prahy a přijati sú od Pražan s poctivostí. Tak bylo jeviště připraveno k rozhodnému střet- nutí reakčních a revolučních sil. Na pravici panstvo s částí nižší šlechty a bohatými měšťany podporováni 311

Strana 312
císařem Zikmundem a zorganisováni mluvčími basi- lejského koncilu v panskou jednotu. Na druhé straně drobní řemeslníci, venkovský lid a chudina, kteří již tolik krve prolili „za ty Boží pravdy“. Všeobecně se zhoršující hospodářská situace a celý řetěz přírodních katastrof pomáhal panské koalici: 76 77 „Téhož roku 1432 v létě, kteréž léto bylo velmi sví- zelné, protože od svátku sv. Jiří (23. dubna) nezapršelo leč jednou, a to jen drobounce až do 19. července, tehdy pak začalo pršet a pršelo denně až do 22. července." „Léta božieho 1433 v neděli a v pondělí (11. a 12. ledna) před sv. Antonienem spadl jest v Čechách sněh velmi veliký, že pro ten sněh lidé ze vsí nemohli do měst na trhy jeti ani jíti. A proto byl v Praze chléb velmi drah. Důsledkem sucha, povodní a neúrody byl hlado- mor, jenž se ve středověku šířil přímo lavinovitě. Že umírali především chudáci, kteří neměli peněz, aby si drahou mouku koupili, je na bíle dni. A páni a patriciové využili těchto přírodních katastrof k ze- síleným útokům proti polním vojskům a Táboru. Heslo „Čím hůře, tím pro nás lépe“ motivuje všechny protitáborské výpady. Prvním cílem otevřeného vojenského útoku panské koalice proti Táboru bylo Nové město pražské, kde kněz Jakub Vlk šel směle v stopách kněze Jana Želiv- ského a vedl novoměstskou chudinu a drobné ře- meslníky. Jakub Vlk upozorňoval na kazatelně u Panny Marie Sněžné, jak záludné je počínání basi- lejského koncilu, nebojácně pranýřoval zradu staro- městského patriciátu a bil na poplach v hodině dva- 312

Strana 313
nácté. Polní vojska však byla před Plzní, a tak se Nové město pražské stalo 6. května 1434 snadnou kořistí panské jednoty: Téhož léta na den Božieho vstúpenie (6. května 1434) 78 páni Pražané Starého města se pány zemskými, panem Menhartem z Hradce, panem Alšem z Šternberka, panem Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna, panem Alšem z Vřešťova, s Divišem Bořkem a s jinými zemany, dobyli sú a vy- bojovali mocí Nové město pražské; a božím zjednáním málo lidu v tom zbito, 16 nebo 20 najviec, a jediný duom vypálen, Kučkuov. A to se stalo proto, že Novoměští, pří- držíc se Táboruov a v ně úfajíc hradili a plankovali se proti Staroměstským po častém míru; a také proto zvláště, že sú Novoměští Staroměstským pychem a bezpravně odjali dvě bráně, Pořickú a Horskú. A tu Staroměští kněze Pro- kopa Holého a Ondráčka Kerského, kteříž tu byli od vojsk vyslaní, ven z města vyhnali a vybořili sú všecka planko- vánie a zavieradla na Novém městě; a obořili věži velmi vysokú a krásnú u Matky božie Sněžné. V kterémžto kostele kázal jest kněz Jakub Vlk, a vždy búřil Nové město proti Starému; a ten kněz vyhnán jest preč z města. Zvon také odtud jim vzali velmi krásný, když sú jemu uši z pušky ustřelili. Rathúz také vybili a nalezše práva a vý- sadu města Nového, utratili z veliké nepřiezně. A držíc je v své moci, konšely jim sadili k své ruce až do přijetí ciesaře Sigmunda do země. Třebaže situace polních vojsk táborsko-sirotčích byla téměř beznadějná, boží bojovníci se nevzdali. Věděli, že je příkazem cti, dovést spravedlivý boj až k samému konci. Nešli do válek pro osobní zisky, měli v srdci a před očima neskonale vyšší cíl: opravu společenského řádu, nový, lepší život všech. A proto odhodili strach a váhání a směle šli do poslední bitvy. 313

Strana 314
79 Prokop Veliký zanechal nám v listu Prokůpkovi Ma- lému, vůdci sirotčích vojsk, věčný památník tohoto krásného a čistého odhodlání položit život za spra- vedlivou věc. Asi 14 dní před bitvou u Lipan, někdy začátkem května 1434 napsal Prokůpkovi: Bratru Prokopu Malému, správci vojska Sirotků atd. Pán náš všemohoucí, jenž po bouřích dává jasnost a po zármutcích útěchu, budiž s Tebou, bratře v Kristu mně nad jiné milý! Věz, že z dopuštění božího falešní páni zemští s Pražany Staroměstskými obořili se na milé naše bratry, měšťany Novoměstské; některé zabili a město na nich dobyli, jakož sme to spatřili sami. Proto zdá se nám, abyste nechajíce všeho, hnuli sebou od Plzně k Sedlčanům. Čapek zajisté svolává veliký lid, a my od Tábora ná- podobně, jakož doufáme; neboť lépe jest nám umříti, nežli nepomstíti nevinné krve oukladně vylité milých bratří našich. Buďte s bohem, věda, že on potrestav svých, zase je potěšuje! Prokop Holý. Toto pevné a jasné přesvědčení, že poslední boj nebude marný, že ponese své ovoce v dalších gene- racích, vedlo táborsko-sirotčí armádu ku Praze a k Li- panům: (T)éhož léta 1434 stalo se toto v neděli (30. května) po Božiem Těle: Pan Menhart z Hradce, pan Oldřich z Rožmberka, pan Hynce Ptáček z Pirgštejna, pan Aleš Holický z Vřešťova, pan Diviš Bořek, pan Michalec, strako- nický křižovník, s Pražany a s lantfrídem kraje plzeňského a s jinými svými pomocníky porazili sú ta vojska táborská a Sirotčí mezi Brodem a Kauřimem pod Lipany u Hřibu u vsi a pušky a vozy a stany i vše, což sú mèli, jim pobrali, neb jsú vždy s sebú u voziech statky své vezli. Tu sú zbiti 80 314

Strana 315
silní a velmi stateční bojovníci, mnozí ti kněží táborští, kněz Prokop Holý, vuodce táborský polní, jich hejtman, kněz Prokůpek Malý, vuodce Sirotčí, kněz Markolt, kněz Jan Buřič, Pešček z Plzně a jiných mnoho kněží a lidí, zhúbcí země, zbito a spáleno v stodolách více než na dva tisíce. Tu také v tom boji tři archy s svátostí těla božieho zetřieny jsú a ztlačeny. A mnozí jiní s Čapkem utekli na Kolín a druzí, kam vědúc. A z toho vinu Čapkovi dávali, kdež jest od nich utekl, že by on je zradil a zavedl; a proto s ním potom nechtěli rádi dobří lidé kvasiti. Milý Bože, škoda těch Čechuov a statečných bojovníkuov o tvuoj svatý zákon! Račiž se nad nimi nade všemi smilovati! Amen. 315

Strana 316
JAN ROHÁČ Z DUBÉ Tábor zbavený na Lipanech svých předních vůdců a radikálních polních vojsk, ztratil vedoucí postavení v zemi. Postupně v něm nabývaly vrchu bohatí ře- meslníci, kteří nechtěli už ani slyšet o revoluci, o boji s feudály a postupně se vzdávali myšlenek na opravu společenského řádu. Jen dokud ještě stál v čele Tá- bora věrný druh Žižkův a Prokopův, Jan Roháč z Dubé, byla politika Tábora neúchylně zaměřena k důsledným snahám o uskutečnění čtyř pražských artikulů. V prosinci 1434, ještě zcela ve znamení lipanské porážky, sešel se na Táboře sněm táborského městského svazu a usnesl se na tomto prohlášení: „Ve jméno Pána Boha Všemohoucího, ke cti, chvále a rozsouzení pravd jeho svatých, my, Jan Roháč z Dubé, hejtman města Hradiště, jenž slove Tábor, purgmistr, konšelé i starší téhož města Hradiště a obce měst Písku, Prachatic, Vodňan, Hradce nad Labem, Dvora, Jaroměře, Čáslavě, Nymburka, Mladé Boleslavě, Třebíče, Evančic s některými nám příchylnými, pilně znamenajíce a rozu- mějíce i skutečně shledávajíce skrze výstrahy časté a mnohé od přátel pravd svatých i taky od těch, ježto sú v straně odporné, kterak by ten N. (t. j. císař Zikmund), nepřítel úhlavní božích pravd, svými pomocníky, netoliko zjev- 81 316

Strana 317
nými, ale i pokrytými, lstivě, chytře a velmi úkladně sna- žili sú se a na to vydali, kterak by pod pěknými a úlisnými věcmi a podáváními pravdy Boží nás i všechny věrné pod- trhli, sklamali, potlačili i konečně zkazili, tehdáž léta od narození Syna Božího tisícího čtyrstého (třicátého) čtvr- tého den svatého Thomáše, apoštola Božího (21. prosince 1434), sněm sobě učinili jsme v městě Hradišti, řečeném Tábor, a to proto, kterak bychom se mohli i s věrnými lsti, úkladův a nevěr s pomocí Boha všemohúcího vystříci a vyvarovati v pravdách Božích se všemi věrnými zacho- vati. Na kterémžto sněmu v těchto artikulích dolepsaných svolili sme se a jednostejně ustanovili. Nejprve obnovili sme sobě první pozastavení všemi věrnými obecní čtyř artykulích na počátku svolených a sobě sme řekli, slíbili i rukúdáním znamenitě potvrdili, věrně sobě společně po- máhati proti tomu císaři i každému, kdož by nás od toho dobrého tiskli aneb tisknúti chtěli svévolně do zboží, statkův i životův ztracení. Potom znamenajíce i skutečně to vidúci, kterak Pán Bůh zvláště nyní pro každý hřích a neřád nad zjevnými nepřáteli pravd Božích rozličně mstí, též nad pokrytci jakožto nad námi, i chtíce se delší pomsty vyvarovati a jeho hrozný hněv proti sobě odvrátiti a uko- jiti, svolili sme se i svolujem, abychom na sobě i na jiných, což nejdále můžem, s pomocí Boží hříchy zjevné i tejné řádně stavovali, a kterých sme se neuvarovali, v každý čas jich se věrně káli, a což nejvíce můžem, pýchu všecku svrhúce, před jeho tváří svatú ponížiti se. A zvláště čeka- jíce na se nyní těžkých pokušení, svolili sme se, abychom nejméň tento čas do postu na každý tejden jeden den kromě pátku postili se a společně modlili. Dále svolili sme, jestli že by která obec sama v sobě roz- trhla aneb zrotila, jehož Bože neuchovej, a sama se skrotiti a sjednati nemohla, tehdy mají jiných přísedících obcí, s námi v této svaté jednotě stojících, k sobě přivolati k upokojení a zjednání svému. Také o sněmu budoucím, kdyžby všech k zákonu Bo- žímu příchylných (se sešel), bylo jest mluveno, a kterak 317

Strana 318
by se na něm jmíti jměli, jednostejně zůstáno, a zvláště v takových sněmích abychom společnú jednu ruku mívali a za jeden člověk z jedné vůle a rady jednostejné odpovědi dávali bez výtržky. Nejposléze, když sme na tom sněmu ještě spolu byli, tehdy od urozených, statečných, slovutných, múdrých a opatrných a zvláště pana Voka z Holštejna i jiných dob- rých lidí z Čech i také z Moravy hned po poselství vašem, páni a bratři Žatečtí, skrze také své posly i také listy vzká- zali, že na čem se tu ze spolka ustanoví, že chtí podle pravd Božích nás i jiných věrných státi a statky i hrdly svými radni nám i pomocni býti. K též výstraze list poslaný protivné strany od jednoho přítele pravdy Boží: „Pán Bůh všemohúcí račiž býti s vámi i s námi u vašich zármutcích, jichž jest dopustil pro naše hříchy. Bratří milí, lekám se větčích zármutků, co slyším. Neb zpravují mě, kdož nám dobrého přejí, že již naši ne- přátelé a Boží a potlačitelé jeho jasných pravd zdávna i nyní, jenž je tlačí a konečně chtí potlačiti, žeť již se radují a listy sobě šlí, řkouce, že „máme, což sme žádali, abychom měs- túm-jelitníkům těch zdí nepřemohli, pro něž jsme nesměli s nimi zajíti, ani je na nás ihned přivedli. Již sme ptáka po- padli; smějmež jej oškubati, jsúce pilni, neváhajíc s tím. A nedejme se jim více mučiti s těmi čtyřmi kusy, jichžto nám dávno podávají. Přijměmež je od nich; potomť nám snáze půjde. Snědúce ty čtyři kusy, potom je sami sníme. Budúť nám rádi státi, zobati, měšťáčkové, vysednúť nám z našich domův rádi, i z našich zboží, opravíť pánům hrady a tvrze, mnichům kláštery a platy, v nichž nyní odpočívají. Jedno nemeškejme a budeme dobří.“ A poněvadž oni chtí dobří v své zlosti býti, i proč my nic, milí bratři, jenž máme pravdu a při svatou, posilnění své v Bohu a v moci síly jeho? Budeme sobě věrni? Síla města pro chválu Boží! Smějte sobě raditi s kněžími na všech místech pro Bůh a pro ty čisté pravdy! Běžíť zajisté o něj, o vás, nebudeliť veliké pomoci Boží a vaší snažné pilnosti. Budiž Bůh utěšení vaše i naše. Amen.“ 318

Strana 319
Vskutku — šlo o ty čisté pravdy, šlo o to, zda Tábor a jeho městský svaz zůstane věren myšlenkám na opravu společnosti. Proto tolik plamenných výzev, proto pokorné semknutí v jednotu, proto pokání a sliby věrnosti. Táborskému lidu a Roháčovi nebylo však dopřáno dovést boj až k vítěznému konci. Příliš veliké překážky se jim postavily do cesty, příliš veliké úkoly ležely na bedrech táborských politiků, do ši- roka se rozlil revoluční příval lidových bojovníků a zbarvil krví svůj marný pokus o otřesení posic mocných a bohatých, kteří se naopak i na Táboře postupně zmocnili vlády. Bohatí řemeslníci a obchodníci určují směr tábor- ské politiky. Kramaří, dohadují se s císařem Zik- mundem a zrazují Jana Roháče z Dubé i Hradec Králové, kde kněz Ambrož, dávný přítel Žižkův, vede poslední boj božích bojovníků. Téhož léta třetí neděli v puostě (3. března 1437), vidúci 82 obec hradecká, ano se proti nim drabanti a žoldnéři rotí a smlúvají, aby jim do sklepuov nahlédli, i sebrali se tajně s lidmi dobrými, kohož sú mohli požiti, i učinili okřik třetí hodinu na noc; i zmocnějí se města svého i puojdú do domu kněžského. A kněz Ambrož spustil se se zdi a urazi se v nohu; a kteříž byli náchylni k knězi Ambrožovi, ty zjímavše, i vehnali do šatlavy. A tak se zase zmocněli svých statkuov a svých hrdel. A toho najpilnější byl jest Pruocha rychtář a Vaněk mydlář, Jan Puota, Zelený a Jakub piesař. A bylo na městě lidí žoldnéřův jiezdných na tři sta a pěších na sedm set. I přijali sú zase své staré měšťany, kteříž sú byli prvé z města vyhnáni. Ale kněz Martin Prostředek, sebrav lidi vyhnané, i jel s nimi na Sion ku panu Roháčovi, neb pan Roháč ciesaře za pána přijíti nechtěl nikdy ani naň 319

Strana 320
hleděti, a pravě, že jest šelma zlořečená, i bral a válel s těmi se všemi, ktož sú ciesaře za pána měli. 83 Téhož léta (25. ledna 1437) k prozbě pánuov a obce táborské ciesař Zigmund udělal z městečka Hradiště město královské a utvrdil je právy a privilejimi, upevniv pečeti majestátu svého podlé obyčeje a zachování jiných měst; a to jim dává, aby práv a svobod užievali jako měštané pražští. (T)éhož léta (1437) Pražané oboji vyjeli na retuňk k Roháčovu s dvořany ciesařovými, kdežto sám ciesař osobně provodil je z města a potom se zase vrátil; a to proto, že Jeho Milosti nechtěl poddán býti. Potom pak Roháč jat jest na valéch sám sedmý a hrad jest dobyt s jinými. A ty noviny vzkázal pan Ptáček ciesaři, kter chžto velmi vděčen byl a rozkázal zvoniti na hradě a v Praze všudy na kosteléch, Bohu děkuje z vítězstvie takového. A potom v neděli na den Matky boží narozenie (8. září) pan Ptáček s jinými pány vrátil se do Prahy se vším voj- skem, zkaziv hrad Sion. A přivedli sú sebú pana Jana Ro- háče a rytieře Vyška z Polsky a kněze Jana, řečeného Pro- středka, a Zeleného puškaře s jinými mnohými, kdežto hned pan Roháč veden jest na rathúz, mučen a tázán; a tak těžce jeho zmučili, že z něho střeva plula. A nazajtří v pon- dělí (9. září) veden jest se všemi svými k šibenici; ač jest byl pán korúhevný a strýc páně Ptáčkuov, musil viseti na šibenici s tovaryši svými, kterýchž bylo na šedesát: Roháč najvýše a tito tří pod ním na jiné šibenici a pak jiní tepruov na obecní šibenici. A ciesař s hradu díval se s radostí. A když bylo po mši, z dopuštění božieho oheň pekelní zapálil jemu nohu, a tak od té nemoci žádný jemu pomoci nemohl. To když se stalo, ciesař rychle poslal posla, aby, jest-li živ, zase jeho přivedli a nic mu nečinili; a on již byl visal. A tak Pán Buoh všemohúci pomstil toho zřetedlně I byl velmi veliký pláč v lidu za dlúhý čas a vždycky lidé plakávali, když jest o tom jaká zmínka byla, jakož obecně lidé staří tak vyznávají. 84 320

Strana 321
Úmyslně jsem vybral tato tři místa, v nichž starý letopisec vypravuje o letech 1436 a 1437. Vidíte z nich lépe než ze sáhodlouhého rozboru situaci: dohasínající a hrdinský boj Ambrožův a Roháčův na straně jedné a úspěchy kramářské politiky Tábora na straně druhé. Jaké je to otřásající a tragické srovnání! I na Táboře měšťanská oposice — jako dříve v Praze — přechází nakonec mezi zrádce husitského revolučního hnutí. Jak nevzpomenout slov Václavových ze sklá- dání „Václav, Havel, Tábor“, jimiž autor 15. století výstižně charakterisoval „třetí sílu“: „Zradě se rovná ten tvuój jazyk třetí!“ A vývoj měšťanské oposice v Praze před Lipany i na Táboře po Lipanech ukázal, že politika vyrovnávání, ústupků a kompromisů skon- čí vždy zradou revolučního, lidového spojence. Smrt „božích bojovníků“ na Lipanech, poprava Roháče z Dubé, porážka a smrt kněze Ambrože v Hradci Králové a krev prolitá v bojích za „boží pravdy“ však nebyly marnou obětí. Měšťané včleňují Tábor mezi ostatní královská města, od nichž se ne- liší ani třídním složením ani hospodářskými zájmy. Jedině někteří staří husitští kněží přežili na Táboře Lipany a zůstali tam vlastně jako přežitek, připo- mínka revolučního střediska a dávné slávy Tábora. Pod zesilující se a tvrdnoucí slupkou bohatství ře- mesel a obchodu však stále doutnal revoluční odkaz mezi táborským lidem. Ještě několikrát vyšlehl z bo- hatého a klidného města Tábora. V roce 1438 se na př. půl roku Tábor úspěšně bránil proti obrovské armádě Albrechta Rakouského, krále německého a českého. Příliš brzo musela táborská radnice poznat, 21 Boží bojovníci 321

Strana 322
jakou chybou bylo spoléhat na privilegia a sliby císaře a feudálů! A tak znovu se zbraní v ruce a s pod- porou polských oddílů odolávala husitská pevnost Albrechtovi, až poslední z oblehatelů odtáhli z Čech. Táborští měšťané se přimkli především k národ- nímu odkazu husitství. Nebyli ochotni a nemohli se ani vracet k sociálnímu charakteru boje lidových mas proti bohatým a mocným, a proto tím výše vytyčili husitství jako národní boj Čechů s Němci. Takové hodnocení husitství je patrné na př. ze dvou listů Táborských z 27. května 1441 a 22. ledna 1443. Prvý se týká boje českého panstva ve spojení s ně- meckou šlechtou slezskou proti táborskému spojenci panu Koldovi ze Zampachu a v druhém Táborští protestují proti spolčování pana Oldřicha z Rožm- berka se šlechtici rakouskými. Statečnému rytieři p. Mikulášovi z Lípy, seděním na Lipnici, příeteli nám milému. Službu naši napřed, statečný přieteli milý, vzkazujeme. Listu tvému ačkoli skrytě psanému porozuměli sme; v němž píšeš mezi jinú řečí, kteraks neslýchal by KM o zkaženie této koruny stál, anižby ten JM“ vděčně slúžil, ktožby korunu Českú hubil, pravě sě býti prvním, coby bylo k chvále božie a obecného dobrého i poctivého této koruny, žeby KM“ poslúžil etc. O by pán buoh dal toho krále, ježtoby o zkaženie této koruny nestál; lečby toho jazyka byl, jemužtoby synové též koruny porozuměli, kterémužto také nám i s tebú hodno bylo poslúžiti. Ale nerozumieme, by to tvé vytrženie k chvále božie bylo, a obecné dobré též poctivé této koruny, že vzemše sobě ku pomoci cizozemce, úhlavnie nepřátely a zhúbce jazyka Českého, i chystáš sě s svým lidem na přietele našeho p. Koldu, služebníka krále Polského, k útisku na pole táh- 85 322

Strana 323
núti, cizozemce tudy s jinými pomocníky proti věrným Čechóm zákona božieho milovníkóm ssiliti, aby tiem sil- něji do země vtrhnúce, chudinu hubili a pálili. Jakož jsú to již několikrát učinili; a nynie okolo Náchoda mnoho vsí a městeček spálivše, lidi obého pohlavie mordem za- hubili a mladice násilím podávili. A to vše návodem ně- kterých pánóv Ceských, kteřížto majíc s přietelem naším přímiřie do roka umluvené, s vymienkú dadúc sobě XVII neděl napřed věděti, ačby která strana v tom státi nechtěla, i uvedli tíž páni v té zradě naň a jeho služebníkóv chudinu Slezské, s nimi se spojivše za jeden člověk, jakož z jich listóv světle shledali sme. A poněvadž vždy duch, buoh vie čí, pudí tě k tomu, aby cizozemcóv proti věrným Čechóm posiloval, a dřiev toho nečiniv: v malé chvíli sě okáže, kterému králi úmysl jest tvój poslúžiti. Jenžto my vezmúc pána boha na pomoc s přátely našimi dobrými, a odvážiece se všech ohlášenie těch lantfrídních, jimžto porozumievámy, nač jsú zdělány: kohožkolivěk moci budem požiti, s boží pomocí p. Koldy do těch hrdel ztra- cenie neopustíme. A shledajíť dobří lidé, jimžto jest Český a Slovanský jazyk mil, kto stojí o zvelebenie chvály božie a jazyka Ceského rozšířenie, my-li či ti, ježto cizozemcóm chtie radni a pomocni býti. Protož buoh milý vie, že bychom neradi viděli, by z nepřátel jazyka Ceského přátel a z přátel téhož jazyka nepřátel sobě měl nadělati. Pak učiniš-li to, jižť sě shledá, námi-li čili tebú sejde. Datum sabbato post Ascensionem Domini, anno XLI (27. května 1441). Purkmistr a radda se vší obcí města Hradiště Tábor. (Duška.) Také sme z listu páně Koldova srozuměli, že sě podává ke všemu rovnému, aby to prostřední lidé ohlé- dali nestranně. I zdáloby sě nám, aby nechajíce té vojny a záhub chudých lidí,i vydal i lidi takové, ježtoby byli pro- střední, ne ty s kýmž má činiti. Neb by tu jisté domněnie bylo, z křivého pravé udělati a z pravého křivé. Pak o Ru- 323

Strana 324
86 doltovi v jistotě nerač pochybovati, žeť sě jest přiznal, kterak luoni vedlé Jihlavských honil naše; a nynie když Předbor svým životem v Jihlavi byl, tu jest Rudolt s Jihlav- skými na bok jim jel, shleduje jiezdné; v tom jest jat. Protož nám nelze jest jeho tak propustiti, než na rukoj- miech musí býti, a to přes Předborovu vuoli. Neb jest sám svým životem na poli byl. Službu naši, urozený pane milý, vzkazujeme. Vašemu listu porozuměli sme, v němž píšete mezi jinú řečí, jmajíce za to, že několiko z nás té války požívají a mnoho z našich toho velikú škodu jmají, nemohúce pro naši válku svých obchodóv vésti, tudiež dotýčíc, kdybychom sě svými ob- chody obierali, zóstanúce při vysazení ciesařově slavné paměti, a Němcóv při pokoji nechali, že by na našě lidi ne- sahali etc., netřebať jest v tom uštipovati nás. Tajnoť všie země nenie, když ciesař slavné paměti do země přitáhl a nás s zeměmi okolními smířil, toť mnozí dobří lidé vědie v této zemi, žeť sme chtěli, rádi v tom míru trvajíce, po svých obchodiech sě obierati. Ale po jeho smrti nemohlo to nás potkati, neb někteří páni čeští, usilujíce německý jazyk zvelebiti a český v hlasiech umdliti, přivedše Němce do země, naši chudinu některých návodem na najvyššie za- hubili, míru slavného sě opovrhše. A poněvadž jich po- čátek míru rušenie, bez pochybenie nemóžem jim v tom seděti, když sú nám toho neopravili; jehož nenie čáka opravy, vidúce na svých lidech, od nich nenabytú záhubu. Pak jakož dále dotýčete, že pro naši válku strach všie zemi, by budúcie škoda nepřišla, nezdá sě nám, by která škoda na zemi jměla přijíti, že s Němci válku vedem, ano nám lidi do Němec nosie a šacují a žádný jim za zlé nejmá. Větší strach jest, byť škoda na zemi nepřišla skrzě ty ješto jazyk německý v zemi vždy chtie zvelebiti. My, což sme komu co řekli a slíbili v této zemi, toť dá-li Buoh držeti mieníme, by nám též drželi pravě a křesťansky. A též i vám, když pravíte že jest vaše dědictvie, již my nynie zato jmajíce, rukojmie ty, jakož žádáte k vašie libosti pro- púštieme, a věci pobrané také jmají navráceny býti; to 324

Strana 325
vždy pamatujíce, ač by potom bylo uptáno, nebýti vaše dědičné, že bychom sě chtěli v tom opatřiti. A o ty tři pa- cholíky, jakožť sme vám několikrát psali, prosiece, aby je propustiti přikázali ještěť prosíme, dle úmluv mezi námi učiněných rač přikázati je propustiti. Však mají to dobří lidé shledati, žeť to všecko jmá od nás opraveno býti, což sú koli učinili. Pakli se vám nezdá toho od nás přijieti, ale vedle výpovědi páně Krušinovy po rozkázání páně Petro- vu z Chlumce hotovi jsme učiniti. A jestliže by i to nás nemohlo potkati od vás, již bychom tomu rozuměli, že úmluvy mezi námi učiněné nemohú nám prospěti. Datum feria secunda post Fabiani martyris, annorum etc. quadra- gesimo tercio. (22. ledna 1443). Purgmistr a radda města Hradiště Thábor. (Douška.) Ze všeho vašeho psanie porozumieváme, kterak nám jmáte za zlé, že s Němci válku vedeme: a což oni naši chudinu hubie, jmajíce vódce Čechy, ješto na vašich sbožích a zámciech netoliko odpočívají, ale i ženy jmajíc, lidi a súsedy do Němec nosie a tam je šacují, ano Kojákovský, sjev ze dvora tvého služebníka, jav nám Thomka, súseda našeho, odnesl jej na Cáhlov a tam po- dnes v vězení sedí a odtud nemóžem jeho vypraviti. I chcete, abychom Němcóv s pokojem nechali! A též jakož nám oči tiem vytýkáte, chtějíce, abychom při vysazení ciesařově zóstali a svými obchody se obierali: cožť jest nám Jeho Velebnost dala, z toho sme velice vděčni, ačkoli jest všecko zahubeno, a proto musíme toho k zhúbciem hleděti. Ano vy jměli by jmieti na svém dědičném dosti; ale že skrzě naše vybojovánie několik panství klášterských těmi zbožími vládnete, však my vám očí proto nevytýká- me, jmajíce za to, že by toho od boha a od nás jměli vděčni býti, vědúce, že nikdy předkové vaši tak velikých panství nedrželi a nad to jimi nevládli, jako vy již vládnete. A toto pojetí táborské tradice ne jako třídního boje vykořisťovaných proti vykořisťovatelům, nýbrž jako 325

Strana 326
jen národního boje Čechů s Němci, zakořenilo nejen na Táboře, ale i v ostatních městech. Také česká buržoasie se ústy Františka Palackého přihlásila v roce 1848 k tomuto pojetí. Mladé buržoasii nastupující do rozhodného boje se starým společenským řádem feudálním tenkrát však ještě nevadil ani sociální cha- rakter boje táboritů. Palacký vyzdvihuje při hodno- cení husitství i „táborskou demokracii“ a mluví o Li- panech jako o „hrobu demokracie“. Toto pokrokové pojetí Palackého však nemohlo vyhovovat buržoasii v období imperialismu a zostřených třídních proti- kladů. Z našich dějin bylo nutno vymazat všechny zmínky o lidových, revolučních tradicích. Proto Pe- kař útočí proti husitskému revolučnímu hnutí a především proti Táboru a jeho vůdčím osobnostem, využívá k jejich charakteristice souvěkých katolic- kých pamfletistů a satiriků, s jejichž zavilými útoky jsme se měli čest seznámit, a uzavírá svůj reakční soud o Táboru hodnocením Lipan. Pekař napsal do Ná- rodní Politiky 27. května 1934: „Pravím krátce, že den vítězství spojených českých stran nad vojskem c Táborů a Sirotků je šťastným dnem našich dějin.“ Tak se mluvčí reakční buržoasie přiřadil po bok panské jednotě dobíjející a upalující na Lipanech lido- vé houfy husitské. Naproti tomu všechny pokrokové síly se vždy hlá- sily plně jak k sociálnímu, tak i národnímu odkazu husitství a Tábora. Pro náš pracující lid obě tyto složky vždy představovaly jednotnou revoluční tra- dici. Prostí věřící semknutí od konce 15. století v Jednotě bratrské se hlásí k táborským „božím bojov- 326

Strana 327
níkům“ a po bok Mistra Jana Husa staví „mučedníky klokotské“ — t. j. mluvčí revoluční chudiny na Tá- boře. Boj sedláků proti vrchnostem stejně jako boj proletářů s kapitalisty je veden ve znamení boje tábor- ských „božích bojovníků“. A po definitivním vítěz- ství dělnické třídy v únoru 1948 Klement Gottwald jasně ukázal, kde stojí dnes pracující lid budující v lidové demokracii socialismus: po boku táborských „božích bojovníků“ a proti lipanské panské jednotě. Klement Gottwald zhodnotil únor 1948: „Vy mi- liony a miliony prostých občanů ve městech i na vesnici jste zachránili naši zemi před novými Lipany a tím i před novou Bílou horou. Novodobá panská jednota byla rozdrcena a k rozhodnému slovu přijdou nyní ve všech otázkách národních a státních potomci skutečných táboritů, následovníci Mistra Jana Husi, Jana Žižky z Trocnova, Prokopa Holého a Roháče z Dubé." 327

Strana 329
SEZNAM VYBRANÝCH UKÁZEK 2. 3. 4. 5. 1. Anonymní stížnost katolického kněze přeložila Anna Pavlů z Palacké- ho, Documenta Mag. Joannis Hus vitam, doctrinam, causam in Con- stantiensi concilio actam et controversias de religione in Bohemia annis 1403—1418 motas illustrantia (Praha 1869), str. 636—638. Úlomky rýmované kroniky české z r. 1419 a 1420 (vydal K. J. Erben, Výbor z literatury české II, Praha 1868), str. 251—253. Z těchto zlomků je tu přetištěno jen 37 veršů. Husitská kronika Vavřince z Březové; nejlépe vydána ve Fontes rerum bohemicarum V, tato ukázka na str. 400—408, Praha 1893 (nadále zkracuji FRB V). Vavřinec z Březové byl universitní mistr a bohatý pražský měštan (majitel domu, dvora a poddanských vsí). Je typickým mluvčím pražské měšťanské oposice, jež hledala spojenectví s venkov- ským lidem a městskou chudinou jen tehdy, byla-li napadena reakcí. Jakožto mluvčí politiky „středu“ je Vavřinec nepřátelem selsko- chudinského Tábora i krále Zikmunda. Kronika Vavřincova je základ- ním vyprávěcím pramenem pro 1. 1419—1421 (náhle končí v prosinci 1421 a sahala snad až do ledna 1422). Byla psána latinsky, avšak kolem r. 1500 byl pořízen staročeský překlad Vavřince. Použil jsem tohoto staročeského překladu v tomto výboru. Překladatel však nebyl dobrým latiníkem, leckteré místo neuměl přeložit a i chybně četl (na významnější omyly staročeského překladatele jsem ve vysvětlivkách upozornil). Naopak zase na mnoha místech projevil svůj nesouhlas s pojetím Vavřincovým, anebo zase dal průchod svému nadšení (opět jsem ve vysvětlivkách upozornil, které věty — jsou v závorce — staročeský překladatel připojil navíc). Výzva poutníků na Bzí hoře k všem Čechům, aby se účastnili poutí na hory (vydáno Palackým v Archivu českém III, str. 205, č. 12. — zkracuji AČ III). Staré letopisy české, str. 45—47 (podle vydání J. Charváta, Dílo Františka Palackého, II; porovnáno s původním vydáním Fr. Palacké- ho ve Scriptorum rerum bohemicarum t. III, Praha 1829). Rada anonymních autorů, jejichž vyprávění shrnul Fr. Palacký v jedno dílo, podala tu obraz českých dějin od konce 14 st. do r. 1527. Dnes už je 329

Strana 330
známo na 35 rkp., jež označeny A—Z. Označení rkp. velkými písme- ny, jakož i Palackého očíslování odstavců, v tomto výběru opouštím. Povětšinou jsou skladateli mluvčí měšťanské oposice, stoupenci krále Jiřího a umírnění kališníci. Selsko-chudinský Tábor a Tábor vůbec byl jimi napadán. Jen snad rkp. E a F byly psány Matyášem Loudou z Chlumčan, táborským hejtmanem na Písku, který však před Lipany táborské bratrstvo zradil a přešel k císaři Zikmundovi. I jeho statě o Táboře tedy jsou stranické a skreslují. (Nejpřístupněji pohovořil o Starých letopisech a načrtl jejich vznik F. M. Bartoš v úvodu k edici F. Šimka, jenž samostatně vydal rkp. R, vratislavský; Praha 1937, str. I n.) Napříště budu citovat Palackého-Charvátovo vydání: Staré letopisy (Palacký-Charvát) a Šimkovo vydání rkp. R: Staré letopisy (Šimek). 6. Kronika Vavřince z Březové (FRB V, str. 357). Žaloby na husity — anonymní veršování z pera katolického kněze (vydal K. J. Erben, Výbor z literatury české II, Praha 1868, str. 250—251). Vydání jsem pořídil podle fotografií orig. rkp. A 16 fol. 95—95v, z býv. švarcemb. archivu v Třeboni, uložených v Stát- ním historickém ústavu v Praze, F Třeboň 805—806. Popravčí kniha pánův z Rožmberka (vydal Fr. Mareš, Praha 1878, str. 26). Výňatky tu otištěné jsem srovnal a opravil podle fotografif originálů, uložených v Státním historickém ústavu v Praze, F Třeboň 3359—3350. Do popravčí knihy byly zapisovány výslechy odbojníků proti vrchnosti, lapků a psanců z let 1391—1429. 9. Popravčí kniha pánův z Rožmberka, str. 42—44. Porovnáno s foto- graf. v Stát. historickém ústavu v Praze, F Třeboň 3372 (fol. 39), 3377 (fol. 41V) a 3378 (fol. 42). — 19. Táborské bludné články z r. 1420 (otištěny podle vydání Fr. Pa- lackého v AC III, str. 218—225). Porovnáno a opraveno podle fot. orig. třeb. rkp. A 16, fot. 190—192 v Stát. historickém ústavu v Praze F Třeboň 816—821. 112 Staré letopisy (Šimek) str. 27—29. 12. Staré letopisy (Šimek) str. 25—26. 13. Kronika Vavřince z Březové (FRB V str. 362—363). 14. Kronika Vavřince z Březové (FRB V str. 364—365). 15. Závěr dopisu kardinála-legáta Brandy řezenskému biskupovi z 16. května 1424, v němž jej znovu upozorňuje na tresty, stanovené pro ty, kdož vejdou ve styk s českými „kacíři“. (Vydal Fr. Palacký v Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges I, Praha 1873, str. 338, přeložila Anna Pavlů). Výzva Pražanů o pomoc z r. 1420 (otištěna podle vydání Fr. Pa- 16. lackého v AC III, str. 212—213). Kronika Vavřince z Březové (FRB V 370—372). 17. 373— 374). (FRB V 18. Kronika Vavřince z Březové 379). (FRB V 378— 19. Kronika Vavřince z Březové 380—381). (FRB V 20. Kronika Vavřince z Březové 7. 8. 330

Strana 331
21. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 385). 22. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 387—395). U čtyř pražských artikulů vynechány doklady z Písma svatého a cír- kevních otců, jimiž byl každý artikul odůvodňován a podepřen. Vy- nechaná místa jsou vyznačena tečkami. 23. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 397—400). 24. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 438—442). 25. Opovědný list Jana Roháče z Dubé Oldřichovi z Rožmberka z 3. února 1421 (otištěn nejlépe Bl. Rynešovou, Listář Oldřicha z Rožmberka [Praha 1929], str. 33). 26. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 445—453). Kronika Vavřince z Březové (FRB V 438). 27. Z latiny přeložila Anna Pavlů. Tyto odstavce jsou zachovány jenom v jednom z rkp. Vavřincovy kroniky (Goll v úvodu k edici ve FRB V str. XXVIII jej označuje rkp. P); ostatní rkp. a staročeský překladatel je neznají. (FRB V 473—476). 28. Kronika Vavřince z Březové 29. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 477). 30. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 493—495). List Martina Lokvise opět jen v rkp. P (viz č. 27). 31. Kronika Vavřince z Březové (FRB V str. 517—520). 32. Staré letopisy české (Palacký-Charvát) str. 395-396. Žižkův list katolickému landfrídu plzeňskému z počátku února 1421. 33. Otištěno z edice: Hugo Toman, Žižkův duch, povaha a listy. Upravil Dr F. M. Bartoš, Praha 1924, str. 67—68. Žižkův duch, povaha a listy, str. 70—71; nejnověji otištěn tento list i několik jiných Žižkových listů Annou Císařovou-Kolářovou a Jiřím Daňhelkou, Listy dvou Janů, Praha — Elk 1949, str. 187 n. 35. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 481—483). 36. Snesení čáslavského sněmu otištěno podle vydání F. Palackého v AČ III, str. 226 č. 24. 37. Snesení táborských synod (1422 v Písku a na Táboře, 1424 v Kla- tovech) podáno v překladu Anny Pavlů z edice K. Höflera, Geschichts- schreiber der hussitischen Bewegung in Böhmen II (Videň 1865), str. 482—488. Rozbor a překlad těchto článků podal H. Toman, Husitské válečnictví za doby Žižkovy a Prokopovy (Praha 1898)“ str. 36—41. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 528—530). Staročeský překladatel připojil k závěru (po slovech: „plijíce na zemi...“) svou vsuvku: „O nemoudrosti! Patřil-lit jest pán a znáti jich dobrá svědomí ráčil-li, srdcí prosících upřímných a k duchu zarmoucenému, skroušenému k té nejdražší oběti neměliť sou proč plivati; neb v žalmích oběť Bohu duch zarmoucený a srdce skroušené etc.“ Vynechal jsem tuto vsuvku, protože by rušila celkový smysl vyprávění. 39. Kronika Vavřince z Březové (FRB V 531—533). 34. 38. 331

Strana 332
42. 43. 47. 48. 49. 50. 40. Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 60—61. 41. Otištěno podle rkp. č. 993, fol. 216 (archiv hl. m. Prahy). V edici Tomanově a v Listech dvou Janů otištěn s drobnými omyly i proti vydání Palackého v AC III 239 (na př. místo „nám otištěno „vám“, je vynecháno za slovem hledie „ke mně“ atd.). T. zv. Žižkův vojenský řád z dubna 1423 otištěn z vydání H. Tomana, Žižkův duch, povaha a listy (Praha 1924, upravil F. M. Bartoš), str. 75—80. Přikláním se k F. M. Bartošovu a Urbánkovu vročení do dubna 1423 na př. proti Pekařovi, jenž jej klade do října až listo- padu 1423. List kněze Ambroze Žižkovi z 22. listopadu 1423 (otištěno podle edice Žižkův duch, povaha a listy str. 80—81). Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 70—71. 44. 45. Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 71—72. Kronika velmi pěkná o Janovi Žižkovi čeledínu krále Vácslava (cituji 46. podle vydání V. Novotného, Praha 1923), str. 13. Anonymní autor, straník Žižkův, husita, psal toto dílko nejpravděpodobněji v polovině 15. století. Válečná píseň táborská ,Ktož jsú boží bojovníci“ citována podle vy- dání Zd. Nejedlého, Dějiny husitského zpěvu za válek husitských (Praha 1913), str. 910—911; Nejedlý provedl její přesné určení, rozbor a zhodnocení (1. c. str. 252 n.). Václav, Havel a Tábor čili rozmlouvání o Čechách roku 1424 (pod tímto názvem otiskl tuto anonymní skladbu K. J. Erben, Výbor z literatury české II. Praha 1868, str. 286—304, odkud také vybrány ukázky). Autorem byl neznámý katolický učenec, nenávidějící husity vůbec a tábory zvlášť. Erbenovo vydání je výtahem rozsáhlé skladby; vynechává verše č. 207—311, 334—667, 667, 723—748. 791—896 a 1005—1163. Z tohoto zkráceného vydání Erbenova jsem vypustil ještě místo, v němž se ze široka diskutuje o liturgických otázkách; v textu jsou tyto mezery naznačeny třemi tečkami. Táborská kronika Mikuláše Biskupce (vydal K. Höfler, Geschichts- schreiber der hussitischen Bewegung in Böhmen (Vídeň 1865), str. 49, přeložila Anna Pavlů. Biskupcova kronika je vlastně jen souborem materiálií, převážně věroučných otázek se dotýkajících, a je zaměřena většinou až na táborské dějiny po Lipanech. Je nicméně jedinou kronikou, v níž o Táboře mluví táboři; jinak všechny zprávy kroni- kářů jsou hlasy táborských nepřátel. Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 72—74. 51. Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 74—75. 52. Píseň o bitvě u Ústí (podle vydání Zd. Nejedlého, Dějiny husitského zpěvu za válek husitských, Praha 1913, str. 912—915). Tato píseň složená k oslavě kališnického panstva a Zikmunda Korybutoviče zcela záměrně zamlčuje podíl táborů a hlavně Prokopa Holého. Výňatek z výkladu Zjevení Janova, jejž F. M. Bartoš připisuje Miku- láši Biskupcovi a zařazuje do let 1425—1426; z ukázek otištěných 53. 332

Strana 333
F. M. Bartošem v Časopisu společnosti přátel starožitností českých, roč. XXIX, Praha 1921, str. 120—121 přeložila Anna Pavlů. Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 75. 54. (Palacký-Charvát), str. 77. Staré letopisy české 55. 56. Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 79. 57. Táborský glejt pro Oldřicha z Rožmberka otiskl Palacký v AČ III, str. 284. 58. Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 81. 59. Kronika Burkarda Zinka (přeložil jsem tento odstavec z vydání C. Hegla v Chroniken der deutschen Städte V, 1866, str. 92). Burkard Zink, augšpurský kupec, zachytil nám působivě strach a hrůzu šířící se vlnovitě v Německu před husitskými „spanilými jízdami“. 60. List Prokopa Holého Bamberským z 2. února 1430 podán podle edice F. M. Bartoše v Jihočeském sborníku historickém VII, str. 10 v překladu Anny Pavlů. List Prokopa Holého do Namslavě z 28. listopadu 1430 (přeložila Anna Pavlů z edice Fr. Palackého, Urkundliche Beiträge zur Ge- schichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419—1436, II, Praha 1873, str. 175). 62. Behejmštejnská smlouva přeložena z latiny Annou Pavlů podle vydání F. M. Bartoše v Jihočeském sborníku historickém V, str. 90—91. Byla dojednána 10.—11. února 1430. Snesení píseckého sjezdu otištěno F. Palackým v ACIII, str. 257— 259. Zpráva Ondřeje Řezenského o vyjednávání krále Zikmunda s husity v Bratislavě v dubnu 1429 (vydal F. Palacký, Urkundliche Beiträge zur Geschichte des Hussitenkrieges in den Jahren 1419—1436, II, Praha 1873, str. 22). Nejnověji vydal řeč Petra Engliše ke králi Zikmundovi v Bratislavě F. M. Bartoš, Peter Payne pro Bohemis, Tábor 1949, str. 81 n. Náš výňatek (1. c. str. 86—88) přeložila Anna Pavlů. Vylíčení bitvy u Domažlic podáno výňatkem ze Starých letopisů čes- kých (Palacký-Charvát), str. 83. Táborský manifest z r. 1431 otištěn podle překladu A. Kadlece, Táborský manifest z roku 1431 (Jihočeský sborník historický III, str. 70—86). Dohoda mezi posly basilejského koncilu a husity, t. zv. soudce cheb- ský z 18. května 1432 podán v překladu Anny Pavlů z edice Monu- menta conciliorum generalium saec. XV, I, Vídeň 1857, str. 219 až 220 (z Palackého edice, Johannis de Ragusio, Tractatus de reduc- tione Bohemorum). Výňatek z kroniky Eneáše Sylvia Piccolominiho, Historie česká (pře- ložil Jiří Vičar, Praha, Ottova Světová knihovna č. 856—858), str. 127. Výňatek z deníku Petra Žateckého, člena husitského poselstva u basi- lejského koncilu; z edice Monumenta conciliorum generalium saec. XV, I, str. 311—312 přeložila Anna Pavlů. 61. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 333

Strana 334
71. Řeč Prokopa Holého proslovená na pražském sněmu 18. června 1433; přeložila A. Pavlů z Liber de legationibus člena poselstva basi- lejského koncilu, Jiljího Charliera (Monumenta conciliorum genera- lium saec. XV, I, str. 419—420). Výňatky z dopisu Eneáše Sylvia Piccolomoniho kardinálovi Carvaja- lovi z 21. srpna 1451 (přeložila Anna Pavlů z edice R. Wolkana, Der Briefwechsel des Eneas Silvius Piccolomini, III, Fontes rerum austriacarum 68, Videň 1918, str. 23—27 a str. 36—37). Řeč neznámého táborského kněze a řeč Šimona kováře přeložila Anna Pavlů z edice Monumenta conciliorum generalium saec. XV, I, str. 529—533. M. Jana Příbrama, Život kněží táborských. Hlavní část tohoto proti- táborského pamfletu otištěna K. Vinařickým v Časopisu katolického duchovenstva 1863, str. 420 n.; protože však Vinařického edice je velmi mezerovitá, pořídil jsem v tomto výboru edici podle rkp. A 16 fol. 60—83v z býv. švarcemb. archivu v Třeboni (z fotografie v Státním historickém ústavu v Praze, F Třeboň 753—800). Vy- nechal jsem jen soubor dokladů z Písma a sv. Otců, jimiž Příbram dokumentoval svá tvrzení (v textu: „Následují citace z Písma“), protože by jinak i tak značně rozsáhlá ukázka zbytečně narostla. Opis Příbramova traktátu byl v rkp. A 16 pořízen v r. 1463, jak ukazuje marginalie u bludu Kvirinova: „Anno domini 1463 dominus Jo- hannes Astronomus de Egra (?) et sacerdos tunc mortuus est, quando hoc scripsi et hoc sabbato in illa syllaba ,han sta“, hora XVIII (7. května 1463). Anima eius requiescat in pace." Staré letopisy české (Palacký-Charvát) str. 86—87. Z kroniky Bartoška z Drahonic (vydal J. Goll ve Fontes rerum bo- hemicarum V, str. 608). Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 86. Staré letopisy české (Palacký-Charvát), str. 87—88. Tento list Prokopa Holého otiskl nejnověji R. Urbánek, Lipany a konec polních vojsk (Praha 1934) str. 261. Český překlad, jenž je tu otištěn, pořídil Fr. Palacký, Dějiny národu českého III/3, Praha 1877, str. 147—148. 80. Staré letopisy české (Šimek), str. 67. 81. Snesení táborského sněmu z prosince 1434 v českém znění vydal F. M. Bartoš, Manifest Jana Roháče z Dubé jako hejtmana města Tábora (Jihočeský sborník historický, roč. IV. 1931, str. 55—57). 82. Staré letopisy české (Šimek), str. 71. Staré letopisy české (Šimek), str. 73. 83. 84. Staré letopisy české (Šimek), str. 78. 85. List táborských Mikuláši Trčkovi z Lípy z 27. května 1441 vydal Palacký v AČ I, str. 368—370. List Táborských Oldřichovi z Rožmberka z 22. ledna 1443 vydal 86. Palacký v AČI, str. 380—381 a Bl. Rynešová, Listář a listinář Oldři- cha z Rožmberka II, Praha 1932, str. 215—217. 72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 334

Strana 335
SLOVNÍČEK bieše — byl; biechu — byli boj obdržeti — zvítěziti braň, bran — zbraň; obrana; odpor; boj; opevnění buchetnice — staročeská nadávka asi jako „drbna“ atp. ciditi — káleti, vyčišťovati se čéška — číška čtenie — Písmo svaté, evangelium; učení čtrmecietmý — čtyřiadvacátý, čtyřiadvacet donidž — dokud, pokud drabant — pěšák s halapartnou, ozbrojený pěší sluha duška — douška, post scriptum gleitovati — dáti bezpečný průvod; dáti průvodní list hauptman — hejtman hleděti — patřiti, náležeti, příslušeti Kutná Hora Hora — hyběti — hynouti hynšt — hřebec, kůň chudina — chudák, ubožák; venkovský lid; poddaní ižádný — žádný, nižádný jechu, jeli — zajali jmějieše — měli JM. — Jeho Milost kalený došek — hlínou mazaný snopek kej — kyj KM — Královská Milost kněze milost — knížecí milost kostkář — kdo hraje v kostky kus — trocha; článek (víry), artikul; stránka; kousnutí; dělo válečné lajce — hánce, utrhač landfríd — zemský zápis; stavovský svaz lúčiti — odlučovati, rozlučovati; metati; vrhati; házeti masař — řezník, kat mlaštiti — mlaskati 335

Strana 336
mšál — mešní kniha nátisk — útisk, nátlak nedáliti se — nevzdalovati se nemněl — nedomníval se (od mnieti — domnívati se) nenabytý — nenahraditelný, nedosažitelný obsiehnúti — obsáhnouti propustiti odpustiti — odpuštění — propuštění obalovati — odhalovati osta — přestal, nechal, zanechal, opustil; zůstal ostáti (ostoju, ostojím) — obstáti, vydržeti; — (komu) odolati, zvítěziti (nad kým) pakost — pokost, neduh; — nesnáze, svízel, škoda, zlé, nepříjemnost, protivenství; ozbrojenec páni zemští — přední feudálové, šlechtici páteř — otčenáš; modlení; růženec; množství, řada písmo — litery; spis, knihy; text; Písmo svaté, bible po — pro; podle, za pomietati — pohazovati, zahazovati ponuknouti — přikývnouti, pokynouti, přisvědčiti, pobídnouti pop — kněz popraviti — po právu učiniti, napraviti, zlepšiti; trestati, rozsouditi porok — výčitka, pohanění, hanba; (bez poroka — bez výčitek) prostřední — prostředkovatelé puditi — hnáti, odháněti, pronásledovati; nutiti, donucovati, znásilňovati puška — nádoba, pouzdro; dělo retovati — chrániti, zachraňovati, vysvoboditi, pomoci robotěz, robětěz — nádeník, robotník rozpač — váhavost, pochybnost rufián — svůdník, kuplíř růšce — malé skrovné roucho, oděv řepice — číše, nádoba k pití římský kostel — katolická církev schuknúti sě — shluknouti se, spiknouti se siesti — sednouti (si); — (ve hře) — padnouti slušeti pod bratřie — příslušeti, náležeti k bratřím snidechu — sešli se ssíliti — sesíliti sta — stalo se stéště — stáli stoliti — hodovati, jísti šilinkovati — veřejně mrskati, bíti škorně — střevíce, boty, obuv šlak — udeření; stopa, šlépěj; mrtvice špís — kopí tašvice — kapsa 336

Strana 337
tociž — totiž trhem volati — veřejně provolávati úfati — doufati, důvěřovati, spoléhati u vojště — ve vojsku vece — říká, praví vtip — důvtip, nápad, důmysl zaměstnati se — směstnati se zbieránie — shromažďování zbíti — zabušiti, pobíti, poraniti, roztlouci; složiti zbožie — jmění, bohatství, majetek zemek — v zemi zrodily, zdejší, domácí změtenec — pomatenec; kdo není živ podle řádu obecného (křesťanského) zmiezditi — uštknouti, očarovati, omráčiti 22 Boží bojovníci 337

Strana 338
str, str. str, str. str. str, str. str. str. str. str. str, str. str, str. 34 37 41 43 45 47 48 so 52 53 53 66 66 73 POZNÁMKY A VYSVĚTLIVKY Berdnek — vrch u Mladé Vožice Tábor — vrch u Bechyně, podle něhož byli poutníci zváni táboři Ušk — Ústí Sezimovo I. Timoth. IVo — Pavel, I. Timoth., kap. 4; pokud jest dále bible citována, děje se tak obvyklým způsobem Proto dí Krystus — celá věta chybně přeložena staročes. překla- datelem. Smysl latin. orig. je: Kristus oznámil dostatečně všechno, co je třeba k spasení Bzie bora — vých asi u Blovic na Plzeňsku, kde lid soustředován pod vedením plzeňského kazatele Václava Korandy Oreb — vrch u Třebechovic u Hradce Králové Petróv z Konopiště — pan Petr ze Šternberka a na Konopišti Králová Žofka — vdova po Václavu IV., královna Žofie Ley — symbolisován král Václav IV. Orel — symbolisován německý král Zikmund, bratr a nástupce Václavův Březovík, Ktiš, Miletín, Planská, Ostrá hora, Zahort, Příslop, Jáma, Klenovice, Smědeč, Netolice — jsou vesměs místa z prostoru mezi Českými Budějovicemi a Prachaticemi. I ostatní místní jména uváděná v Popravčí knize jsou převážnou většinou z tohoto území na levém břehu horní Vltavy Biskupec — Mikuláš řečený Biskupec z Pelhřimova, přední tábor- ský kněz, biskup a spisovatel Capek — J. Čapek, táborský kněz a skladatel duchovních písní Markolt — Markolt ze Zbraslavic Martínek — Martin Hůúska řečený Lokvis Kdniš — Petr Kániš Lukáš — knčz Lukáš, Slovák z Nového Mesta n. Váhom Jičín — M. Jan z Jičína Bedřich — Bedřich ze Strážnice Petr Anglis — Petr Payne řečený Engliš, anglický mistr dlící v Čechách po boku husitů pan Čeněk — Čeněk z Vartemberka, nejvyšší zemský úředník Jan Krk — Jan Krk z Riesenberka a ze Švihova 338 

Strana 339
str. 125 str. 111 str. 78 str. 79 str. 76 Zbor kostnický — církevní koncil v Kostnici, který odsoudil na kacířskou hranici M. Jana Husa (1415) a M. Jeronyma Praž- ského (1416) na družební neděli u Vratislavi . . . — Král Zikmund si zajistil proti českým husitům pomoc papežské kurie a zvláštní legát — kardinál Fernando vyhlásil 17. března 1420 ve Vratislavi kříž proti Čechům v Rýnu, v Míšni, v Prusech... — snad reminiscence na Polabské Slovany? co obři — v latin. orig. není; je to doplněk staročes. překladatele měštěnín novoměstský — opět doplněk staročes, překladatele u Litoměřic — v lat. orig. „prope Litoznicz“, což mylně staro- český překladatel přeložil „u Litoměřic“; Litožnice někdy ves s kostelem a tvrzí; nyní je to les mezi Dubčem a Běchovicemi u Prahy Krajieř — Krajíř z Krajku, hejtman budějovický str. 82 pole Špitálské — v místech dnešního Karlína Hus kacer — Hus kacíř str. 86 str. 88 Dán létha božího 1421 — Vavřinec z Březové tu vsunul do vyprá- vění o roce 1420 znění 4 artykulů podle formulace z r. 1421 str. 91 kněz Jan — Jan Želivský pan Krušina — pan Hynek Krušina z Lichtenburka, hejtman str. 94 pražského vojska Jindřich Lephl — Jindřich Lefl z Lažan Brod — Český Brod str. 95 Jakož sem dříve psal — tento list Roháče z Dubé se nezachoval 96 str. s Krušinou, Bočkem, Hynkem — jsou to: Hynek Krušina z Lichten- str. 98 burka, Boček z Kunštátu a Hynek z Kolštejna str. 99 páně Václavově — byla to tvrz Václava z Dubé str. 108 Větu v závorce připojil staročeský překladatel a vyjádřil tak svou nedůvěru k Vavřincovu líčení str. 109—110 Věty v závorce jsou rovněž přídavkem, poznámkou staro- českého překladatele. Naznačuje, jak skresleně Vavřinec z Bře- zové o pikartech vypravuje. A výtka Vavřincovi,,O lháři! neměl si čím zohyzditi Táborských všemu světu než lžmil“ se dotýká vlastně všech dodnes dochovaných zpráv o pikartech Konrad ředitel — stč. překladatel přeložil chybně; je to arcibiskup pražský Konrád z Vechty, který byl donucen přestoupit ke kalichu Chotěšic — má býti Podlažice, klášter pan Jan — kněz Jan Želivský, vůdce pražské chudiny Věta v závorce je opět doplňkem stč. překladatele Těmi vyvadili své vězně — Hlas, Kostka byli členy husitského poselstva do Polska, jež bylo po cestě zjímáno, předáno Zikmun- dovi a uvrženo do žaláže str. 140 str. 145 339

Strana 340
str. 155 str. 156 str. 157 str. 167 str. 186 str. 188 str. 196 str. 204 str. 209 str. 214 str. 216- L. b. 1422 — začátek vyprávění spadá na sklonek r. 1421; opakuje dříve vyprávěné události znovu slovenského — t. j. slovanského. Jsou tu míněni asi především polští bojovníci, účastníci Žižkových vítězství Opočenských strany — t. j. přívržence panské strany vedené Janem Městeckým z Opočna Kněz Ambrož — jedna z vedoucích osobností husitského revo- lučního hnutí, byl vůdcem královéhradeckého měšťanstva i sedláků z okolních vesnic. Zaujímal tutéž politickou linii jako Žižka a byl — spolu s Roháčem — posledním hlasatelem bran- ného odporu proti císaři Zikmundovi a panské jednotě Smiřickému — Jan Smiřický byl tehdy hejtmanem Pražanů na Mělníce po smíření u Konopiště — na obecném zemském sněmu 1. listopadu 1423 bylo uzavřeno příměří podle předcházejících úmluv kono- pištských. Příměří, jež mělo trvat až do sv. Martina roku 1424, bylo však brzy přerušeno válečnými střetnutími knieže — je míněn Zikmund Korybutovič, nazývaný někdy také Zikmund Litevský Viktorin, Kuneš — Viktorin z Kunštátu a Poděbrad a Kuneš z Bělovic Jan Bzdinka — Jan Hvězda z Vícemilic, táborský hejtman Mahomet, Viklef Angliš — mluvčí reakce útočili proti husitům tím, že je zařazovali do časového sledu za Mohameda a Jana Viklefa. Byla to obvyklá nadávka a zesměšnění Fridrich Ruský — je Fridrich z Ostroha, který přišel do Čech se Zikmundem Korybutovičem a velel spolu s Janem z Górky polským oddílům král uherský — král Zikmund Parait bramburského markrabie — Bayreuth markrabí braniborské- ho Fridricha z Hohenzollernu, který byl purkrabím norimberským jakýsi mistr svobodných umění z Anglie — Petr Payne řeč. Engliš páni korúhevní — přední čeští šlechtici sjezd v Krakově se počal 19. března 1431 a proti mluvčím husitů vystoupili theologové krakovské university. Jednání však ztros- kotalo schůzka v Chebu začala 24. května 1431. Ale i toto vyjednávání bylo zmařeno, protože král Zikmund už počítal najisto s pomocí křižácké armády, jež se sbírala po Německu. Tehdy ovšem ne- tušil, že křižáci utrpí u Domažlic tak katastrofální porážku — 217 Citáty z Písma se dotýkají nedávných husitských vítězství u Tachova a Domažlic, kde početně slabší česká vojska zahnala obrovské křižácké armády na útěk to dal písemně Konstantin dobrému Silvestrovi — Táborský manifest tu přejímá všeobecně ve středověku rozšířené falsum o t. zv. donaci Konstantinově (domněle ze 4. st. po Kr.) str. 153 str. 219 340

Strana 341
str. str. str. str. str. str, str. str. str. str. str. str. str. str. str. 244 251 255 265 269 272 276 283 285 290 300 311 315 318 324 malý Prokop — kněz Prokůpek, vůdce sirotčích polních vojsk ciesař slavné paměti — císař Zikmund, jenž obdařil táborské měšťany v t. 1437 privilegiem a přijal je mezi česká královská města pdn z Růže — z Rožmberka Matěj Lauda — Matěj Louda z Chlumčan, pozdější písecký hejt- man, který však zradil Tábor a přešel k Zikmundovi Neronovo ani Domiciánovo — Příbram přitovnává správu tábor- ských kněží ke krutovládě římských císařů Nerona a Domiciána pana Brenka — pan Břenek z Ryzmberka a z Dolan prvý hejtman táborskych oddílà, zabity v bitvě u Sudoměře na jaře 1420 (srv. str. 71) Mistra Matěje — Matěj z Janova, významný český myslitel před- husitský biskupa svého Hermana — míněn titulární biskup nikopolský Heř- man z Bototína, který na hradě Lipnici vysvětil prvé kněze pod obojí, byl však tábory utopen pti dobytí P£fbénic v t. 1420 (viz str. 98) kné<ie Konstamtynovi — podle všeobecně rozšířeného falsa o t. zv. donaci Konstantinově (srv. str. 219) o knězi Martínkovi — Martin Húska řeč. Lokvis Matěj Pařížský — Matěj z Janova mistra Jakúbka — Jakoubek ze Stříbra hádání na Konopišti — v r. 1423 (srv. str. 157) k moři k Dansku — dotýká se výpravy Čapka ze Sán v t. 1433 na pomoc polskému králi, za níž dospěly sirotčí houfy u Gdansku k Baltickému moti Capek — je míněn sirotčí hejtman Jan Capek ze Sán, ktety bojující polní vojska na Lipanech zrádně opustil čtyři kusy — čtyři pražské artikuly Rudolt — Rudolt z Eberhartic, proti némuZ a německému patri- ciátu jihlavskému vedli Tóborśti boje 341 

Strana 342
SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘILOH A MAPEK 1. Žižka a táborští „boží bojovníci“ Proti titulu 2. Dnešní stav táborského hradu (na př. v týdeníku „Kvě- ten“ 1950, 14. dubna) 3. Kazatel Mistr Jan Hus — učitel táboru 4. Žižka v čele vojsk (Listy dvou Janů, Elk, 1949 u str. 192) 5. Husitská vozová hradba (Žižkův sborník 1924, tab. č. XLV) 6. Boj s husity (Žižkův sborník 1924, tab. č. XLV) 7. Prokop Veliký (Urbánek, Lipany a konec polních vojsk, Melantrich, Praha 1934, frontispice) u str. 32 u str. 64 u str. 96 u str. 128 u str. 144 u str. 192 8. Poslední list Prokopa Velikého z května 1434 (foto v Státním histor. ústavu v Praze, Treboň 1689—1690) u str. 224 9. Táborské pečetě (V. Vojtíšek v Husitském archivu sv. IV, Praha, Společnost Husova musea Praha 1931, tab. I) u str. 272 10.—11. 2 ukázky z bible Filipa z Padeřova (Žižkův sborník vydal Vědecký ústav vojenský Praha, 1924, obraz. příl. str. XLIII, XLIV). (Tuto bibli si dal tak nádherně vy- zdobit táborský hejtman selského původu Filip z Pade- řova, v r. 1435) u str. 320 Mapky v textu (kreslil O. Roubík) Táborský městský svaz v roce 1421 Táborský sirotčí městský svaz v roce 1427 Hlavní směry „spanilých jízd Rozšíření husitských a táborských manifestů str. 120 str. 121 str. 193 str. 195 342

Strana 343
OBSAH Předmluva Hospodářsko-sociální situace v Čechách na počátku 15. století Tábor chudiny venkovské a městské 30 Jan Žižka z Trocnova 122 Prokop Holý 179 Lipany 246 Jan Roháč z Dubé Seznam vybraných ukázek Slovníček Poznámky a vysvětlivky 316 329 335 338 Seznam obrazových příloh a náčrtů 342

Strana 344
Vaq fle d Awyctec cruvw.w Awßowſáwa Ceſkew oſkß Al prk vge Reclawi Ywne�cktnoſe gchie ſ. Sae yrcſ w Płowßke ßyccßy Awrke weſeme wydi� Máy punć máwwßky woowy ſweſſowe woſkowe pɇſſagalácze iß tfßw ſkyná opiem boſtlav:ſkye ſáfomſkw ſám zane tect nemohuc. ynßn� Akk woſe bpegu (wßoko ſyalt Gach Rocz byß pill tepkywcze� 336. aRe trrE bſeſy �aßktry kryáy Somy śwwky ruſßRſbeary Zwany Aleßi ornak koßy y eſkać wmonſringⱥ ſkulk : wywkiná ſbkáßnca aßy Gyć Hſaſ. Grz qhoſá a ná ßozm naſke Einc rßmi� ßrałoji Czirme wſi= aral liwrecy uPeR v na Rek ſlnwowak Kwrrzw toßo gaſſe fae ſroyſke o vezs 6 ßniwi pozewi groá aś Má. tey weodkncko ſek rſyc enoow posaref maca Rac Grakracrzba ſpeßo A pr tad: veſa Monſhanthe Ones D Aoy wwgte eppác � neſeſace vomnoz kik weßleßte panⱥ ſwe w pwyi a ſkomy boyugteiⱥ yie nepraß wenkieite/ djeſo oeßn pámⱥ wygwe ßnoß wßepaw bybuoneia naßryſeß � nezaßkwgne/ Pieſn — 1. Žižka a táborští „boží bojovníci“

Strana 345
** u1

Strana 346
N M É 2epaio n v D R 3. Kazatel M. Jan Hus — učitel táborů.

Strana 347
A EV tA A A A M R A S ſ ☞ V V ☞ W N A N I — W W b A D

Strana 348
Agláſn Ger vßß wag ſacz yu walcgevoſen wagenaſſo weſſueſſent vas vergeahen vaed groſ verdest ſeben van ſlony gekaſ & Q * A S I S M T Q A Z S 5. Husitská vozová hradba.

Strana 349
vo uSes S I s V S- — — — ☞ 6. Boj s husity.

Strana 350

Strana 351
'&uudv] pe4d 2usgi &uvsd owaq]a2A vdoxo4q 151] 1uposog '$ | e Ka | alb 6 | Prsdecci Tu VO Pel tezy) u $e C ce NUM eg dożp os = | m 9729 297 9 z goła ' „oral bra 64 1 yel carb 3 4 eÀ Siento © . = : ds » 

Strana 352
I St 9. Táborské pečetě.

Strana 353
p A manu narodona- Srna nppanna doa fan Geran: dom duudone a Sly ia Feo Betvflom dnt h 11000 fre cérfi-Trete prednilis KT a O em fry Mégyi-ic ot eroe m fh ob ynvaes ml Glo tnantone 46» pécivpfarin &ajNfio qmonenrina yf ae té quin egy ce ae famnsf piv mem fei: Te utl fva vati y 3 1 ii yopfany efi? < qma wA Suy etetpro&a- see caffe quien cff 4 PAN gei pi azenufinliu-afrní fame fei aateficuia w, a) (vj sereni: muita Sw feMam: Noa pod tn Aqua nmawcacire nui fiw? er Vv fie pref pod f E mic Eni ex. * v = (ous pane: n. 1 Grensficege В pos te „i i j EIN 2 MEL S ufoumnodone m E oteBaserediafo ivy Gifs Suec awe - > Nerd team (rains Eo 18 Ele uif et mfu venie pana vx; qt pat £ sce 16M yen Sfondi nan [now Finca tx SEINE Sn niee zn Myr. "pa os ua ia See gt pa Bučina meiegeéo qeafef-ne&avfhe nafics- ‘д пан сним &vowtrén Before nam fie eur fine Вай Бабочки omn i; ahd chau ween en poti (nate ita ficff&t vv vef etc ST paca (ift qt qe e vpocetfa ere Pirate genu. SBüisedmeno gem ecco Senfeue неё периёин vira 6v с (звон? папка ruber ale piponieuu * zp zek poradnia gie Had dnc dF uv fic foifiiga fyafiiu gie vpn Cobn qu ране un ib il sł WIEN ÓW diet iv EN CK WY GEŹO EV + Ate Reni ife Gezwuoftdenfhucayw "aulu Grea oro for ce ge? Ragone 10. Yosef Pekar o táborském barbarství napáchaných tábory. a jiní Mee » 7 В rá Tn valer rss carre tec hanobitelé AA Coe poteft pros Ere run ete perte ee 1e iere i fimo Sofa Seo) fBrvenaibicfic frnore sdf foe ita uiefanu joe Bla pu. a wfhipie uc 0 secre Sra waft Ad no. "t rene ic ek def a. Sudrema vie m "e nmtfiac re po efüv tyi i pfi dac gie woh, pi niéotv-apeftawviin dt podle One nám tenie qeriefió a po(otinat ya&opuftonte > dpeftoiemum 1q1vaho m est 1€ qiziemiratiaüfeny dedum (re ne. nlm effe fon] am vie S practice dar famed eit. teraiqt yoaaln gren eb dt v pôdôu youttfówittaecfimedr qenite Dai chleby mir za Dy MAc pd uy NOR Meg NOVY ILIPOVIIOY A Sent ay ovl fis avn cotne, tert dimit ifte serere ena nea ponu fine fr 1 epofhine gich-a fle un gie Gua riena(etie v Me qeneua nap fie & avit nemngn rr. ne&5o6ric inr Giefe cy vt ucz styknie: <Aacvien geneviehef re va ane qe o& e vio ofeq 4 množ Run Bro zfatco- Eceim Tem nift <упмо обман [Тена zit Bile mew sa[n (ien a vitio nie tvcafü fuviiawy firoBodzsti wir ipa eye eimi te vicani yriimvadíia e&vtóu gef 20 npc sew Bfaznow {ис веде MA oda Annfeveti&ow qvdideanngm frune eyone S iet Вой ле M. to egies umf qedic-fobu nous fo nicfiece gcquemnes (G6Bone ge evi fe f&vii fevar&oni ifii mem poz fir vig “fi gogirdmekéro ge tef[a^ Loy ineetveo afi fore fiy mà ft unfownic wav y pefetim giivfeesa fric qi eter pe e льет ты mr Ong Gaaf ni-wnucfi: sapafousttóu m Tons re&in few S fie na finn fies p bowl fiis qine]e HAAS tef tan АМА foe puts; tof ay ya mem Grn gi ooh -av wedi ta puft-amfinun Budu£ fau degiéaàu gie vutane qeqie ze meffaatttole — cho: Волошин oed same OM MAA VO Pd A nmn mluvit Tábora nepřestávali a obrazoborectví a o kulturních škodách, Ukdzky z nádherně zdobené bible selského hejtmana táborského, Filipa z Padeřova, dosvědčují skutečný vztah táborů k výtvarnému umění. 

Strana 354
— cn — A 3. „ - A - -- - - — 11. Iniciálky táborské, padeřovské bible.