z 223 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
Cesta do Rakous a Uher
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
Casta do Bavor
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
Cesta do Vlach
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
Loretánská pouť
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
Poznámky
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
Slovník
219
220
221
222
Obsah
223
Název:
Cestopis Bedřicha z Donína
Autor:
Grund, Antonín
Rok vydání:
1940
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
223
Počet stran předmluvy plus obsahu:
223
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 23: Cesta do Rakous a Uher
- 47: Casta do Bavor
- 69: Cesta do Vlach
- 79: Loretánská pouť
- 201: Poznámky
- 219: Slovník
- 223: Obsah
upravit
Strana 1
CESTOPIS BEDRICHA Z DONÍNA MELANTRICH A. S. V PRAZE
CESTOPIS BEDRICHA Z DONÍNA MELANTRICH A. S. V PRAZE
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Strana 5
ÚVOD Cestopis byl oblíbená četba našich předků. Napůl mezi románem a skutečností bavil čtenáře vypravováním o neznámých krajích a lidech, poutal je obecnými pře- hledy historickými, vzněcoval dobrodružstvími a podivu- hodnými příhodami, zažitými na cestě. Nebylo těch cestovatelů málo, ať již obrátili svoje kroky na západ Evropy, nebo konali cestu na jihovýchod do Svaté země. Zprvu arci svých příběhů nezaznamená- vali. Ale od polovice 14. stol. vstupuje do staročeské literatury cestopis jako samostatný literární druh volnou úpravou cest po světě Jana Mandevilly od Vavřince z Březové a překladem neméně oblíbeného Milionu Marka Pola. V stol. 15. a 16. zaznamenává pak české pí- semnictví již mnohé popisy cest domácího původu, na př. cestopis panoše Jaroslava a Šaška z Bířkova na západ, Martina Kabátníka Cestu z Čech do Jerusalema, Jana Hasištejnského Putování k božímu hrobu, Oldřicha Prefáta z Vlkanova cestu do Palestiny a j., které se prá- vem řadí k nejzajímavější a dosud nejživější četbě z ob- dobí doznívajícího středověku a prvních záblesků české renesance. Ale plného rozkvětu a uměleckého vrcholu dosáhl český cestopis za t. zv. renesance rudolfinské, v posled- ních dvou desítiletích stol. 16. a v první pětině stol. 17. Praha se stává opět sídlem panovníkovým, který odtud řídí své habsburské dědictví i Svatou říši římskou jazyka německého. Rudolf II. pak sám je postava renesančně
ÚVOD Cestopis byl oblíbená četba našich předků. Napůl mezi románem a skutečností bavil čtenáře vypravováním o neznámých krajích a lidech, poutal je obecnými pře- hledy historickými, vzněcoval dobrodružstvími a podivu- hodnými příhodami, zažitými na cestě. Nebylo těch cestovatelů málo, ať již obrátili svoje kroky na západ Evropy, nebo konali cestu na jihovýchod do Svaté země. Zprvu arci svých příběhů nezaznamená- vali. Ale od polovice 14. stol. vstupuje do staročeské literatury cestopis jako samostatný literární druh volnou úpravou cest po světě Jana Mandevilly od Vavřince z Březové a překladem neméně oblíbeného Milionu Marka Pola. V stol. 15. a 16. zaznamenává pak české pí- semnictví již mnohé popisy cest domácího původu, na př. cestopis panoše Jaroslava a Šaška z Bířkova na západ, Martina Kabátníka Cestu z Čech do Jerusalema, Jana Hasištejnského Putování k božímu hrobu, Oldřicha Prefáta z Vlkanova cestu do Palestiny a j., které se prá- vem řadí k nejzajímavější a dosud nejživější četbě z ob- dobí doznívajícího středověku a prvních záblesků české renesance. Ale plného rozkvětu a uměleckého vrcholu dosáhl český cestopis za t. zv. renesance rudolfinské, v posled- ních dvou desítiletích stol. 16. a v první pětině stol. 17. Praha se stává opět sídlem panovníkovým, který odtud řídí své habsburské dědictví i Svatou říši římskou jazyka německého. Rudolf II. pak sám je postava renesančně
Strana 6
rozdychtěná. Obklopuje se nádherou umění vlašského a španělského, zakládá musea i obrazárny, do nichž sbírá cizokrajné kuriosity, vítá učence i alchymisty, ale také četná poselstva, jež přicházejí k císařskému dvoru z umě- lecky vyspělého západu a jihu, nebo od tureckého sultána z pohádkového orientu. Pestrý a vzrušující život na císařském dvoře má ovšem svůj odraz u české šlechty, která panovníkovi stála nej- blíže. Mnohé starobylé rody, bohatnouce jednak po- bytem ve dvorské službě, nebo zmnožujíce své statky vhodnými zákupy i ženitbou, navykají si žíti po vzoru císařského dvora životem velmožů. Přestavují své tvrze v nákladně zdobené zámky v duchu vlaské renesance, své syny dávají studovati na universitách domácích i ci- zích, na svých sídlech shromažďují knihovny i cenné sbírky, pěstují uměnu i literaturu, obklopujíce se podle zámožnosti též družinami literátů, umělců a hudebníků. K prohloubení vzdělanosti a docelení životního ná- zoru patřilo poznati svět. Dobrodružství na cestách, pře- kvapující příhody, jež taková putování skýtají, lákaly mladé šlechtice, horlivě otužující tělo bojovými hrami a tělocvikem. Pro cestovatelství byly zde ostatně pod- mínky na samém dvoře panovníkově. Rudolf II. vysílal četná diplomatická poselství a v jejich družině mohl mnohý mladý šlechtic, žádostivý poznati cizí země, uko- jiti své touhy, jako na př. Václav Vratislav z Mitrovic, který se přidal jako komorní pachole k poselstvu barona Františka Krekvice, vyslaného r. 1591 do Turecka, po příkladu Václava Budovce z Budova, který se o čtrnáct let dříve r. 1577 jako hofmistr císařského vyslance Já- chyma ze Sinzendorfu dostal do Cařihradu, studuje tam jmenovitě poměry náboženské. Ale mnozí šlechtici podnikají v té době cesty o své újmě za poznáním a poučením. Cestování se stává pří- znakem doby, zábavou i módou zároveň. Hlavní proud poutníků míří ještě stále na jihovýchod do Palestiny a do 6
rozdychtěná. Obklopuje se nádherou umění vlašského a španělského, zakládá musea i obrazárny, do nichž sbírá cizokrajné kuriosity, vítá učence i alchymisty, ale také četná poselstva, jež přicházejí k císařskému dvoru z umě- lecky vyspělého západu a jihu, nebo od tureckého sultána z pohádkového orientu. Pestrý a vzrušující život na císařském dvoře má ovšem svůj odraz u české šlechty, která panovníkovi stála nej- blíže. Mnohé starobylé rody, bohatnouce jednak po- bytem ve dvorské službě, nebo zmnožujíce své statky vhodnými zákupy i ženitbou, navykají si žíti po vzoru císařského dvora životem velmožů. Přestavují své tvrze v nákladně zdobené zámky v duchu vlaské renesance, své syny dávají studovati na universitách domácích i ci- zích, na svých sídlech shromažďují knihovny i cenné sbírky, pěstují uměnu i literaturu, obklopujíce se podle zámožnosti též družinami literátů, umělců a hudebníků. K prohloubení vzdělanosti a docelení životního ná- zoru patřilo poznati svět. Dobrodružství na cestách, pře- kvapující příhody, jež taková putování skýtají, lákaly mladé šlechtice, horlivě otužující tělo bojovými hrami a tělocvikem. Pro cestovatelství byly zde ostatně pod- mínky na samém dvoře panovníkově. Rudolf II. vysílal četná diplomatická poselství a v jejich družině mohl mnohý mladý šlechtic, žádostivý poznati cizí země, uko- jiti své touhy, jako na př. Václav Vratislav z Mitrovic, který se přidal jako komorní pachole k poselstvu barona Františka Krekvice, vyslaného r. 1591 do Turecka, po příkladu Václava Budovce z Budova, který se o čtrnáct let dříve r. 1577 jako hofmistr císařského vyslance Já- chyma ze Sinzendorfu dostal do Cařihradu, studuje tam jmenovitě poměry náboženské. Ale mnozí šlechtici podnikají v té době cesty o své újmě za poznáním a poučením. Cestování se stává pří- znakem doby, zábavou i módou zároveň. Hlavní proud poutníků míří ještě stále na jihovýchod do Palestiny a do 6
Strana 7
Svaté země, na př. tam cestuje takový vzdělaný pán, jako byl Krištof Harant z Polžic, který rozšířil oblast svého poznání též o Egypt. Ale kromě toho cestuje se také po blízké střední Evropě, do Rakouska a do Uher, do Ba- vorska a Švábska, a vrcholem poznání i dojmů zůstává arci Italie se svými poklady uměleckými, přírodními krá- sami a pohodou krajinnou, předměty náboženského kultu a počátky křesťanské vzdělanosti. Touto cestou a za účelem sebevzdělávacím šel spiso- vatel dotud málo známý, Bedřich purkrabě z Donína, jehož zapomenutý Cestopis po prvé knižně vydáváme z jediného zachovalého rukopisu, uloženého na Strahově a bohatě ilustrovaného. Donínové byli starobylá rodina panská, která mívala své statky v Čechách a počítala se k znamenitějším ro- dům. Příjmení získala po mateřském hradě Doníně ve Slezsku, jejím erbem byly dvoje jelení parohy křížem přeložené, prvotně stříbrné na modrém poli, nad helmou měli pannu s korunou, držící oběma rukama parohy. V Čechách vynikala jmenovitě pošlost benátská, která se v svých předcích, Bedřichovi z Donína (1486—1547), pánu na Valečově a Kostomlatech a staviteli r. 1526 no- vého zámku v Benátkách, i v jeho synu Bořivoji, účast- níku nezdařeného povstání z r. 1547, hlásila k česko- bratrství. Z této rodiny pocházel Ferdinand z Donína, v letech 1603—1610 president nad appelacími, 1609 až 1610 dvorský sudí a nejvyšší hofmistr, který se činně účastnil 1608 jednání o Rudolfův majestát. Jeho tři bratří v duchu doby podléhali zálibám cestovatelským a touhám po cizích krajích. Vratislav, jemuž patřil od r. 1594 Lemberk a Valtinov v sev. Čechách, rytíř řádu sv. Jana, vypravil se r. 1604 jako císařský posel do Persie. Bratr Jan, dědic Valtinova, mnoho cestoval po Italii, zemřel r. 1620. Čtvrtý bratr Jaroslav byl opatem v Nové Celli. V době rudolfinské také větev slezská je znovu úžeji
Svaté země, na př. tam cestuje takový vzdělaný pán, jako byl Krištof Harant z Polžic, který rozšířil oblast svého poznání též o Egypt. Ale kromě toho cestuje se také po blízké střední Evropě, do Rakouska a do Uher, do Ba- vorska a Švábska, a vrcholem poznání i dojmů zůstává arci Italie se svými poklady uměleckými, přírodními krá- sami a pohodou krajinnou, předměty náboženského kultu a počátky křesťanské vzdělanosti. Touto cestou a za účelem sebevzdělávacím šel spiso- vatel dotud málo známý, Bedřich purkrabě z Donína, jehož zapomenutý Cestopis po prvé knižně vydáváme z jediného zachovalého rukopisu, uloženého na Strahově a bohatě ilustrovaného. Donínové byli starobylá rodina panská, která mívala své statky v Čechách a počítala se k znamenitějším ro- dům. Příjmení získala po mateřském hradě Doníně ve Slezsku, jejím erbem byly dvoje jelení parohy křížem přeložené, prvotně stříbrné na modrém poli, nad helmou měli pannu s korunou, držící oběma rukama parohy. V Čechách vynikala jmenovitě pošlost benátská, která se v svých předcích, Bedřichovi z Donína (1486—1547), pánu na Valečově a Kostomlatech a staviteli r. 1526 no- vého zámku v Benátkách, i v jeho synu Bořivoji, účast- níku nezdařeného povstání z r. 1547, hlásila k česko- bratrství. Z této rodiny pocházel Ferdinand z Donína, v letech 1603—1610 president nad appelacími, 1609 až 1610 dvorský sudí a nejvyšší hofmistr, který se činně účastnil 1608 jednání o Rudolfův majestát. Jeho tři bratří v duchu doby podléhali zálibám cestovatelským a touhám po cizích krajích. Vratislav, jemuž patřil od r. 1594 Lemberk a Valtinov v sev. Čechách, rytíř řádu sv. Jana, vypravil se r. 1604 jako císařský posel do Persie. Bratr Jan, dědic Valtinova, mnoho cestoval po Italii, zemřel r. 1620. Čtvrtý bratr Jaroslav byl opatem v Nové Celli. V době rudolfinské také větev slezská je znovu úžeji
Strana 8
připoutána k Čechám a zase osobností cest milovnou. Je jí president české komory Abraham z Donína († 1613). Ten v mládí v družině knížete Radźiwila navštívil Boží hrob a Arabii. Pak bojoval s Turky v Uhrách a jako cí- sařský rada konal poselství na východ, do Polska a do Moskvy. Spisovatel našeho Cestopisu pocházel však z české větve újezdecké. Byla to rodina nepříliš zámožná a navenek politicky nevystupující, které patřila tvrz se statkem Bílý Ujezdec poblíže Smečna, zvaná od polovice 18. stol. podle jedné Šternberkovny Šternberské lázně. Purkrabata z Donína drželi Újezdec od poloviny 15. stol. spolu s Unhoštěm a s některými statky, zastavenými od Křivo- klátu. Ale nechávali tvrz pustnout, bydlíce po různu v okolí, až teprve Jan z Donína († 1553), zůstaviv několik synů, dal zapsati Bílý Újezdec se vsí a mlýnem do obno- vených zemských desk. Dědicové se rozdělili r. 1558 o statky tak, že Kamil a Jan dostali dvůr Ujezdec, polovinu Strašecího a některé vesnice, Václav a Bedřich městečko Unhošť, druhou polovinu Strašecího a zbylé vesnice. Pátý bratr, Vít, uhynul ještě před dělením statku na jakési cestě v Alexandrii (1555). Kamil z Donína vyzdvihl na místě staré tvrze újezdecké nový zámeček renesanční, jehož zbytky se starodávnou končitou střechou s kůrkami a jednou z věží se uchovaly v nynějším lázeňském hostinci šternberském. Ale žil jen krátce, zemřel neženat 1563. Za dva roky ho následoval bratr Bedřich. Při smrti Kamilově vyprodává se pak z Čech do Bavor také Jan z Donína, takže okolo r. 1563 je celé zboží újezdských Donínů, Bílý Újezdec s dvorem, pivovarem a mlýnem, ves Přelice, městečko Unhošť a Strašecí, Vinoř i některé jiné vesnice, v rukou Václava z Donína, otce našeho spisovatele. Zdá se, že Václav z Donína dovedným hospodařením — jeho žena, Eliška Bezdružická z Kolovrat, jejíž rodině patřila polovina Buštěhradu, nepřinesla asi velkého věna — podstatně 8
připoutána k Čechám a zase osobností cest milovnou. Je jí president české komory Abraham z Donína († 1613). Ten v mládí v družině knížete Radźiwila navštívil Boží hrob a Arabii. Pak bojoval s Turky v Uhrách a jako cí- sařský rada konal poselství na východ, do Polska a do Moskvy. Spisovatel našeho Cestopisu pocházel však z české větve újezdecké. Byla to rodina nepříliš zámožná a navenek politicky nevystupující, které patřila tvrz se statkem Bílý Ujezdec poblíže Smečna, zvaná od polovice 18. stol. podle jedné Šternberkovny Šternberské lázně. Purkrabata z Donína drželi Újezdec od poloviny 15. stol. spolu s Unhoštěm a s některými statky, zastavenými od Křivo- klátu. Ale nechávali tvrz pustnout, bydlíce po různu v okolí, až teprve Jan z Donína († 1553), zůstaviv několik synů, dal zapsati Bílý Újezdec se vsí a mlýnem do obno- vených zemských desk. Dědicové se rozdělili r. 1558 o statky tak, že Kamil a Jan dostali dvůr Ujezdec, polovinu Strašecího a některé vesnice, Václav a Bedřich městečko Unhošť, druhou polovinu Strašecího a zbylé vesnice. Pátý bratr, Vít, uhynul ještě před dělením statku na jakési cestě v Alexandrii (1555). Kamil z Donína vyzdvihl na místě staré tvrze újezdecké nový zámeček renesanční, jehož zbytky se starodávnou končitou střechou s kůrkami a jednou z věží se uchovaly v nynějším lázeňském hostinci šternberském. Ale žil jen krátce, zemřel neženat 1563. Za dva roky ho následoval bratr Bedřich. Při smrti Kamilově vyprodává se pak z Čech do Bavor také Jan z Donína, takže okolo r. 1563 je celé zboží újezdských Donínů, Bílý Újezdec s dvorem, pivovarem a mlýnem, ves Přelice, městečko Unhošť a Strašecí, Vinoř i některé jiné vesnice, v rukou Václava z Donína, otce našeho spisovatele. Zdá se, že Václav z Donína dovedným hospodařením — jeho žena, Eliška Bezdružická z Kolovrat, jejíž rodině patřila polovina Buštěhradu, nepřinesla asi velkého věna — podstatně 8
Strana 9
zvýšil zámožnost rodu a tím zvýšil i jeho vážnost. Měl styky i s dvorskými kruhy. R. 1589 se dokonce jednalo o prodeji Ujezdce za 10.700 kop císaři Rudolfovi, ale z koupě sešlo. Po smrti otcově (1599) porovnal se Bedřich z Donína s bratry Vladislavem a Otou r. 1601 tak, že mu odstou- pili za peníze rodnou tvrz Ujezdec se dvorem, bažantí oborou, lusthauzem v té oboře, haltýřem se pstruhy a dvěma mlýny, dále dostal vsi Přelici, Hvězdu a Plchov a člověka v Kutrovicích. Oba bratří získali pak, asi dě- dictvím po některém bezdětném strýci donínovské větve benátecké, statek Lemberk v kraji Boleslavském. Přišli však o něj jako účastníci protihabsburského povstání, aniž se řádně uvázali v jeho správu pro jeho prodluženost. Vladislav při návratu do Čech byl zabit vojáky r. 1642 u Mužákova, Ota, který se oženil s Kateřinou Voděrad- skou z Hrušova, zemřel bezdětek ve vyhnanství v Dráž- danech r. 1640. O Bedřichu z Donína, autoru našeho Cestopisu, ne- víme toho mnoho. Neznáme ani data jeho narození. Na- rodil se asi r. 1574, uvážíme-li, že jeho otec se ženil r. 1569 a že Bedřich byl třetí dítě. Sporá data archivní doplňují údaje jednak z jeho vlastního Cestopisu, jednak z latinského cestopisu jesuity Petra Velcursia, o němž bude ještě promluveno v souvislosti s Cestopisem Doní- novým. Bedřichovi z Donína dostalo se jistě společně se star- ším bratrem, předčasně zemřelým Janem Vladislavem, slušného vzdělání. R. 1587 zapisují se oba bratří po vy- konané beánii do matriky pražské jesuitské university. Pak je otec posílá do Vídně patrně ke dvoru arciknížete Arnošta, kde si pobudou přes dva roky 1588—1591 a podniknou také cestu do Uher. V letech 1592—1593 je pak nalézáme v Ingolstadtě, kde studují na jesuitské universitě a seznamují se s bavorským místopisem. Za nimi přijíždí sem v říjnu 1593 otec, Václav purkrabě
zvýšil zámožnost rodu a tím zvýšil i jeho vážnost. Měl styky i s dvorskými kruhy. R. 1589 se dokonce jednalo o prodeji Ujezdce za 10.700 kop císaři Rudolfovi, ale z koupě sešlo. Po smrti otcově (1599) porovnal se Bedřich z Donína s bratry Vladislavem a Otou r. 1601 tak, že mu odstou- pili za peníze rodnou tvrz Ujezdec se dvorem, bažantí oborou, lusthauzem v té oboře, haltýřem se pstruhy a dvěma mlýny, dále dostal vsi Přelici, Hvězdu a Plchov a člověka v Kutrovicích. Oba bratří získali pak, asi dě- dictvím po některém bezdětném strýci donínovské větve benátecké, statek Lemberk v kraji Boleslavském. Přišli však o něj jako účastníci protihabsburského povstání, aniž se řádně uvázali v jeho správu pro jeho prodluženost. Vladislav při návratu do Čech byl zabit vojáky r. 1642 u Mužákova, Ota, který se oženil s Kateřinou Voděrad- skou z Hrušova, zemřel bezdětek ve vyhnanství v Dráž- danech r. 1640. O Bedřichu z Donína, autoru našeho Cestopisu, ne- víme toho mnoho. Neznáme ani data jeho narození. Na- rodil se asi r. 1574, uvážíme-li, že jeho otec se ženil r. 1569 a že Bedřich byl třetí dítě. Sporá data archivní doplňují údaje jednak z jeho vlastního Cestopisu, jednak z latinského cestopisu jesuity Petra Velcursia, o němž bude ještě promluveno v souvislosti s Cestopisem Doní- novým. Bedřichovi z Donína dostalo se jistě společně se star- ším bratrem, předčasně zemřelým Janem Vladislavem, slušného vzdělání. R. 1587 zapisují se oba bratří po vy- konané beánii do matriky pražské jesuitské university. Pak je otec posílá do Vídně patrně ke dvoru arciknížete Arnošta, kde si pobudou přes dva roky 1588—1591 a podniknou také cestu do Uher. V letech 1592—1593 je pak nalézáme v Ingolstadtě, kde studují na jesuitské universitě a seznamují se s bavorským místopisem. Za nimi přijíždí sem v říjnu 1593 otec, Václav purkrabě
Strana 10
z Donína. Společně v doprovodu jesuity Petra Velcursia, který asi bděl nad výchovou mladých pánů, vydávají se přes švábský Augšpurk na cestu do Italie, která trvá s návratem do Prahy až do prosince 1594. Navštíví kromě Říma i Neapol. Na zpáteční cestě bratr Jan Vla- dislav, ochuravěv ve Florencii, umírá po měsíční cho- robě dne 27. října 1594 a je tam pochován. Roku příštího 1595 vidíme Bedřicha Donína na Mo- ravě, v Olomouci a v Brně i v jiných městech. Potom se jeho neklidná cestovatelská krev na chvíli zklidňuje. Otec umírá a on se ujímá 1601 správy rodného statku. V maso- pustě 11. února 1602 béře svatební slib s dvacetiletou Isoldou z Martinic, sestrou souseda a pána na Smečně, Jaroslava Bořity z Martinic, přesvědčeného katolíka a opory Habsburků za stavovského povstání. K hlučné svatbě, konané v Praze na Hradčanech v přítomnosti samého arcibiskupa, poslal císař Rudolf II., nevěstě i že- nichovi přátelsky nakloněný, darem příbor na pití v ceně šedesáti tolarů. Donínovi nebylo ještě 30 let. Svoji chot bral si z velké lásky, ostatně obě rodiny žily již v několika pokoleních ve svazku přátelském. Že svého statku jí věnoval 15.000 kop, což byla částka jistě hodně veliká, uvážíme-li, že v téže době Jaroslav Bořita z Martinic upisuje na Smečně své nevěstě Marii Eusebii ze Štern- berku toliko 5.000 kop grošů českých. Leč manželství Donínovo sotva po třech letech neblaze se troskotá. Isoldě narodil se synek Zdeněk, který zemřel v prvním roce života, a krátce nato, 18. června 1605 umírá i Doní- nova žena. Bedřich z Donína, aby přehlušil bolest a osa- mělost, snad se také znovu v něm ozývá stará vášeň cestovatelská, kterou, jak jsme viděli, měl společnou s tolika svými příbuznými, vydává se na poslední ze svých cest, na vlašskou pout do Loreta. Na ní pobude opět s návštěvou Říma půl roku, od listopadu 1607 do května 1608. Není pochyby, že tyto cesty stály Donína velké peníze 10
z Donína. Společně v doprovodu jesuity Petra Velcursia, který asi bděl nad výchovou mladých pánů, vydávají se přes švábský Augšpurk na cestu do Italie, která trvá s návratem do Prahy až do prosince 1594. Navštíví kromě Říma i Neapol. Na zpáteční cestě bratr Jan Vla- dislav, ochuravěv ve Florencii, umírá po měsíční cho- robě dne 27. října 1594 a je tam pochován. Roku příštího 1595 vidíme Bedřicha Donína na Mo- ravě, v Olomouci a v Brně i v jiných městech. Potom se jeho neklidná cestovatelská krev na chvíli zklidňuje. Otec umírá a on se ujímá 1601 správy rodného statku. V maso- pustě 11. února 1602 béře svatební slib s dvacetiletou Isoldou z Martinic, sestrou souseda a pána na Smečně, Jaroslava Bořity z Martinic, přesvědčeného katolíka a opory Habsburků za stavovského povstání. K hlučné svatbě, konané v Praze na Hradčanech v přítomnosti samého arcibiskupa, poslal císař Rudolf II., nevěstě i že- nichovi přátelsky nakloněný, darem příbor na pití v ceně šedesáti tolarů. Donínovi nebylo ještě 30 let. Svoji chot bral si z velké lásky, ostatně obě rodiny žily již v několika pokoleních ve svazku přátelském. Že svého statku jí věnoval 15.000 kop, což byla částka jistě hodně veliká, uvážíme-li, že v téže době Jaroslav Bořita z Martinic upisuje na Smečně své nevěstě Marii Eusebii ze Štern- berku toliko 5.000 kop grošů českých. Leč manželství Donínovo sotva po třech letech neblaze se troskotá. Isoldě narodil se synek Zdeněk, který zemřel v prvním roce života, a krátce nato, 18. června 1605 umírá i Doní- nova žena. Bedřich z Donína, aby přehlušil bolest a osa- mělost, snad se také znovu v něm ozývá stará vášeň cestovatelská, kterou, jak jsme viděli, měl společnou s tolika svými příbuznými, vydává se na poslední ze svých cest, na vlašskou pout do Loreta. Na ní pobude opět s návštěvou Říma půl roku, od listopadu 1607 do května 1608. Není pochyby, že tyto cesty stály Donína velké peníze 10
Strana 11
a že zvláště na cestu do Loreta hodně doplácel. Bedřich z Donína cestoval tam jako velmož v doprovodu svého někdejšího vychovatele, učeného jesuity Petra Velcursia, který pocházel pravděpodobně z Lemberka, z panství do- nínovské české větve severní. Provázeli je dva služebníci, František Brambilla, který byl vzdělanější a vyznal se i ve vlaštině, a druhý služebník Adam. Cestovali na svém voze, nebo najímali si koně a příležitost cizí, užívajíce hodně vodních cest. Málokdy zapojoval se pán z Donína na pravidelné poštovní spoje. Cestoval nejraději sám, ni- kým nevázán. Jen v nebezpečných úsecích alpských a appeninských rád přijal strážní doprovod. Takový způ- sob cestování byl jistě nákladný, ale mnohem více ještě stála různá cla, pobyty v městech, jež se vyznačují Do- nínovou cestovatelskou zvídavostí, oběti, přinášené na poutních místech, nákupy darů pro české přátele doma. Donín byl v těchto věcech štědrý a velkorysý. Velcursius vypráví v svém itineráři, jak si Donín vymohl pansky vstup do Florencie, obdarovav strážce zlatým řetězem, zdobícím jeho hruď. Jinde čteme o šedesáti párech řím- ských rukavic, o množství páteřů z Lorety a medailí, na- koupených pro domov. Přivezli si také s sebou hojnost kreseb, pořizovaných na místě. Velcursius vypráví, jak si pán dával omalovávati legendární výjevy v Loretu. Ta- kové upomínky ovšem se hodily znamenitě vedle denní- kových zápisek k osvěžení paměti přisepisování Cestopisu. Také malíři, který rukopis vyzdobil velmi jemnými mi- niaturami, na svou dobu neobyčejně umělecky vyspě- lými jak ve výraze tělesného pohybu, tak v životném po- dání krajiny, byly jistě cennou pomůckou. Bedřich z Donína byl pán vzdělaný a měl jistě všechny předpoklady k státnické dráze. Velcursius neustává se obdivovati jeho jistému vystupování za každých okol- ností, jeho diplomatické výmluvnosti, nehledíc arci k jeho štědrosti. Tyto vlastnosti jim otevíraly zámky nejuzavře- nější, vysvobozovaly je z trapných situací, jako když před II
a že zvláště na cestu do Loreta hodně doplácel. Bedřich z Donína cestoval tam jako velmož v doprovodu svého někdejšího vychovatele, učeného jesuity Petra Velcursia, který pocházel pravděpodobně z Lemberka, z panství do- nínovské české větve severní. Provázeli je dva služebníci, František Brambilla, který byl vzdělanější a vyznal se i ve vlaštině, a druhý služebník Adam. Cestovali na svém voze, nebo najímali si koně a příležitost cizí, užívajíce hodně vodních cest. Málokdy zapojoval se pán z Donína na pravidelné poštovní spoje. Cestoval nejraději sám, ni- kým nevázán. Jen v nebezpečných úsecích alpských a appeninských rád přijal strážní doprovod. Takový způ- sob cestování byl jistě nákladný, ale mnohem více ještě stála různá cla, pobyty v městech, jež se vyznačují Do- nínovou cestovatelskou zvídavostí, oběti, přinášené na poutních místech, nákupy darů pro české přátele doma. Donín byl v těchto věcech štědrý a velkorysý. Velcursius vypráví v svém itineráři, jak si Donín vymohl pansky vstup do Florencie, obdarovav strážce zlatým řetězem, zdobícím jeho hruď. Jinde čteme o šedesáti párech řím- ských rukavic, o množství páteřů z Lorety a medailí, na- koupených pro domov. Přivezli si také s sebou hojnost kreseb, pořizovaných na místě. Velcursius vypráví, jak si pán dával omalovávati legendární výjevy v Loretu. Ta- kové upomínky ovšem se hodily znamenitě vedle denní- kových zápisek k osvěžení paměti přisepisování Cestopisu. Také malíři, který rukopis vyzdobil velmi jemnými mi- niaturami, na svou dobu neobyčejně umělecky vyspě- lými jak ve výraze tělesného pohybu, tak v životném po- dání krajiny, byly jistě cennou pomůckou. Bedřich z Donína byl pán vzdělaný a měl jistě všechny předpoklady k státnické dráze. Velcursius neustává se obdivovati jeho jistému vystupování za každých okol- ností, jeho diplomatické výmluvnosti, nehledíc arci k jeho štědrosti. Tyto vlastnosti jim otevíraly zámky nejuzavře- nější, vysvobozovaly je z trapných situací, jako když před II
Strana 12
Benátkami měli uváznouti v karanténě, vymáhaly jim přístup ke knížecím slavnostem a k slavné audienci u pa- peže. Přesto Donín úřední dráhu diplomatickou nena- stoupil. Žil svým zálibám amatérského cestovatelství, veřejnými závazky nepoutaného. Ze vzpomínek na své zážitky pak spisoval svůj Cestopis. Dopsal jej právě, když jeho hospodářství, otřesené ná- kladným způsobem života, bylo vyvráceno. Donín je nucen prodati rodinné zboží, statek Bílý Újezd s ves- nicemi Přelicí, Hvězdou, Plchovem a Hlínou dne 10. října 1611 svému švakru Bořitovi z Martinic za 14.800 kop míš. Nebylo to jistě mnoho, statek byl asi zanedbán a prodlužen. Bedřich z Donína příliš ochotně půjčoval desetitisíce kop ze svého jmění králům Rudol- fovi i Matyášovi. Ale císařská komora otálela se splácením a nijak se k němu neměla ani po letech. Takřka již ne- mocný člověk nad hrobem, Donín marně se u ní dovo- lává toho, aby aspoň poplatila jeho vlastní dluhy. „I ačkoliv J. M. Císařské jsa já věřitelem a příročí mám“, čteme v jeho dopise dvorské kanceláři ze dne 7. května 1630, „však zůstávaje již od mnoha časů v velikém ne- dostatku zdraví, a velice toho před smrtí svou jsa žá- dostiv, věřitele mé v summách jim ode mne povinných spokojiti, a v témž nedostatku mém, výš dotčeném, pokoj sobě učiniti, tak aby budoucně mne z dalšího za- neprázdnění a nepříležitosti v témž nedostatku mém sjíti mohlo.“ Ale Donín byl také štědrým podporovatelem jesuitů, zvláště na stavbu a uměleckou výzdobu nového kostela u sv. Salvátora věnoval velké částky peněz. Po levici hlavního oltáře dal si zříditi r. 1610 rodinnou hrobku a celou podlahu chóru dal vydlážditi mramorem. Taková mimořádná a stálá vydání arci musila porušiti rovnováhu jmění. Po prodeji rodného statku teprve, zdá se, že se Donín uchyluje do dvorské služby. Krátkou dobu, v letech 1611—1618, je radou krále Matyáše a většího soudu 12
Benátkami měli uváznouti v karanténě, vymáhaly jim přístup ke knížecím slavnostem a k slavné audienci u pa- peže. Přesto Donín úřední dráhu diplomatickou nena- stoupil. Žil svým zálibám amatérského cestovatelství, veřejnými závazky nepoutaného. Ze vzpomínek na své zážitky pak spisoval svůj Cestopis. Dopsal jej právě, když jeho hospodářství, otřesené ná- kladným způsobem života, bylo vyvráceno. Donín je nucen prodati rodinné zboží, statek Bílý Újezd s ves- nicemi Přelicí, Hvězdou, Plchovem a Hlínou dne 10. října 1611 svému švakru Bořitovi z Martinic za 14.800 kop míš. Nebylo to jistě mnoho, statek byl asi zanedbán a prodlužen. Bedřich z Donína příliš ochotně půjčoval desetitisíce kop ze svého jmění králům Rudol- fovi i Matyášovi. Ale císařská komora otálela se splácením a nijak se k němu neměla ani po letech. Takřka již ne- mocný člověk nad hrobem, Donín marně se u ní dovo- lává toho, aby aspoň poplatila jeho vlastní dluhy. „I ačkoliv J. M. Císařské jsa já věřitelem a příročí mám“, čteme v jeho dopise dvorské kanceláři ze dne 7. května 1630, „však zůstávaje již od mnoha časů v velikém ne- dostatku zdraví, a velice toho před smrtí svou jsa žá- dostiv, věřitele mé v summách jim ode mne povinných spokojiti, a v témž nedostatku mém, výš dotčeném, pokoj sobě učiniti, tak aby budoucně mne z dalšího za- neprázdnění a nepříležitosti v témž nedostatku mém sjíti mohlo.“ Ale Donín byl také štědrým podporovatelem jesuitů, zvláště na stavbu a uměleckou výzdobu nového kostela u sv. Salvátora věnoval velké částky peněz. Po levici hlavního oltáře dal si zříditi r. 1610 rodinnou hrobku a celou podlahu chóru dal vydlážditi mramorem. Taková mimořádná a stálá vydání arci musila porušiti rovnováhu jmění. Po prodeji rodného statku teprve, zdá se, že se Donín uchyluje do dvorské služby. Krátkou dobu, v letech 1611—1618, je radou krále Matyáše a většího soudu 12
Strana 13
zemského v Čechách přísedícím. Do popředí se však nijak netlačí. Neuplatňuje se zvlášť ani v době pobělo- horské, třebaže se jako přesvědčený katolík bělohorského povstání nezúčastnil a ač měl tak vlivného švagra Marti- nice. R. 1627 byl ještě relátorem při zemských deskách. Z této své hodnosti provádí asi také dozor nad majetkem donínovské větve benátecké, která získala Lemberk a Valtinov. Dříve než se toho zboží mohli bratří Bedři- chovi, Vladislav a Oto, zdědivší je po strýci, řádně ujmouti, je prodáno pro dobré věřitelům Albrechtovi z Valdštejna. Tito bratří, odcházejíce ze země do vy- hnanství, postoupili 19. května 1628 svůj dům na No- vém městě Pražském, mezi domy Jana Táborského a Doroty Koutkové ležící, který koupili r. 1612 od Jany Bořitovny ze Šternberka za 1900 kop míš., Bedřichovi z Donína. Bedřich z finanční tísně jej prodává r. 1630 Václavovi Nečanskému z Minic, ježto však řádně ne- platí, táhne se spor o vlastnictví domu skoro do samé smrti Donínovy. Ještě 7. dubna 1633 Bedřich z Donína v té věci rekuruje, ale koncem ledna roku příštího 1634 již umírá v úplné chudobě a opuštěnosti. Převor novo- městské jesuitské koleje, Adam Kravařský, obrací se s pokornou žádostí na dvorskou komoru, aby přispěla Donínovi na pohřeb, protože nebožtík měl za ní ještě nějaké peníze. „Po něm se pak nic nenachází,“ praví kaplan jesuita o kdysi tak štědrém podporovateli svého řádu, „co by k pohřebu těla jeho mrtvého mohlo ná- pomocné bejti. Nebo ode třích let skůro almužnou po- božnejch lidí v tom světě živ byl. Smutný konec cestovatele Donína připomíná, ač ovšem v malém a v daleko světštější podobě, životní osudy slav- ného misionáře a cestovatele jesuitského řádu, sv. Fran- tiška Xaverského, jehož byl Donín zvláštním ctitelem, jak viděti z obrazu, jímž na jeho počest dal vyzdobiti severní boční loď chrámu sv. Salvátora v Praze. Petr Vel- cursius za života Donínova provádí smělé srovnání mezi 13
zemského v Čechách přísedícím. Do popředí se však nijak netlačí. Neuplatňuje se zvlášť ani v době pobělo- horské, třebaže se jako přesvědčený katolík bělohorského povstání nezúčastnil a ač měl tak vlivného švagra Marti- nice. R. 1627 byl ještě relátorem při zemských deskách. Z této své hodnosti provádí asi také dozor nad majetkem donínovské větve benátecké, která získala Lemberk a Valtinov. Dříve než se toho zboží mohli bratří Bedři- chovi, Vladislav a Oto, zdědivší je po strýci, řádně ujmouti, je prodáno pro dobré věřitelům Albrechtovi z Valdštejna. Tito bratří, odcházejíce ze země do vy- hnanství, postoupili 19. května 1628 svůj dům na No- vém městě Pražském, mezi domy Jana Táborského a Doroty Koutkové ležící, který koupili r. 1612 od Jany Bořitovny ze Šternberka za 1900 kop míš., Bedřichovi z Donína. Bedřich z finanční tísně jej prodává r. 1630 Václavovi Nečanskému z Minic, ježto však řádně ne- platí, táhne se spor o vlastnictví domu skoro do samé smrti Donínovy. Ještě 7. dubna 1633 Bedřich z Donína v té věci rekuruje, ale koncem ledna roku příštího 1634 již umírá v úplné chudobě a opuštěnosti. Převor novo- městské jesuitské koleje, Adam Kravařský, obrací se s pokornou žádostí na dvorskou komoru, aby přispěla Donínovi na pohřeb, protože nebožtík měl za ní ještě nějaké peníze. „Po něm se pak nic nenachází,“ praví kaplan jesuita o kdysi tak štědrém podporovateli svého řádu, „co by k pohřebu těla jeho mrtvého mohlo ná- pomocné bejti. Nebo ode třích let skůro almužnou po- božnejch lidí v tom světě živ byl. Smutný konec cestovatele Donína připomíná, ač ovšem v malém a v daleko světštější podobě, životní osudy slav- ného misionáře a cestovatele jesuitského řádu, sv. Fran- tiška Xaverského, jehož byl Donín zvláštním ctitelem, jak viděti z obrazu, jímž na jeho počest dal vyzdobiti severní boční loď chrámu sv. Salvátora v Praze. Petr Vel- cursius za života Donínova provádí smělé srovnání mezi 13
Strana 14
svatým misionářem a povahovými vlastnostmi Doníno- vými. Chválí obou zbožnost a cudnou čistotu, jejich srdnatého ducha a statečné tělo. Bylo by třeba k tomu dodati, že oba umírají v zapomenutí a chudobě. Fran- tiška Xaverského, šiřitele slova božího v Indii a Japon- sku, však záhy vynáší jeho sláva mučednická a světecká. Je štítem všem odvážným průkopníkům, kteří jdou hlá- sat křesťanství do asijského východu. Donína, zchudlého šlechtice, nevzpomíná nikdo. Cestopis Bedřicha z Donína dochoval se v jediném rukopise, bohatě zdobeném miniaturami, ale také na mnohých místech vážně poškozeném. Chybějí celé strany. Je to pravděpodobně originál, jejž Donín diktoval nebo dal opisovati ze svého zpracování nanečisto. Pro to svědčí některé omyly v datech, které mohly vzniknouti jediné přeslechnutím nebo přepsáním (na př. při zmínce o první cestě do Říma rukopis má letopočet 1604, ač má správně býti 1594), potom několik míst, kde písař vynechává drobné úseky, jež buď v konceptu nebyly nebo jež diktátor hodlal doplniti po osvěžení své paměti (na př. v dataci sněmu Karla IV. v Řezně jsou vynechána poslední dvě místa letopočtu, v líčení procesí v Mni- chově název dvacátého cechu, při náhrobku v novém je- suitském kostele v Miláně jméno knížecí rodiny, v po- pisu svrchní sukně Benátčanek údaj o barvě nebo ma- teriálu, z něhož zhotovena). Autorství Cestopisu lze s plnou vahou klásti Bedři- chovi z Donína. Rukopis sice není podepsán, autor sebe nikde též nejmenuje, ale na třech místech vzpomíná členů rodiny, otce Václava z Donína na Bílém Oujezdci a staršího bratra Jana Vladislava. Můžeme také s roz- hodností tvrditi, což vždy u renesančních památek, psa- ných šlechtici nebývá, že je to vlastní dílko spisovatelovo, zpracované bez cizí pomoci. Neboť se zachoval také cestopis do Italie, napsaný latinsky učeným účastníkem Donínovy pouti, jesuitou Petrem Velcursiem. Rukopis, 14
svatým misionářem a povahovými vlastnostmi Doníno- vými. Chválí obou zbožnost a cudnou čistotu, jejich srdnatého ducha a statečné tělo. Bylo by třeba k tomu dodati, že oba umírají v zapomenutí a chudobě. Fran- tiška Xaverského, šiřitele slova božího v Indii a Japon- sku, však záhy vynáší jeho sláva mučednická a světecká. Je štítem všem odvážným průkopníkům, kteří jdou hlá- sat křesťanství do asijského východu. Donína, zchudlého šlechtice, nevzpomíná nikdo. Cestopis Bedřicha z Donína dochoval se v jediném rukopise, bohatě zdobeném miniaturami, ale také na mnohých místech vážně poškozeném. Chybějí celé strany. Je to pravděpodobně originál, jejž Donín diktoval nebo dal opisovati ze svého zpracování nanečisto. Pro to svědčí některé omyly v datech, které mohly vzniknouti jediné přeslechnutím nebo přepsáním (na př. při zmínce o první cestě do Říma rukopis má letopočet 1604, ač má správně býti 1594), potom několik míst, kde písař vynechává drobné úseky, jež buď v konceptu nebyly nebo jež diktátor hodlal doplniti po osvěžení své paměti (na př. v dataci sněmu Karla IV. v Řezně jsou vynechána poslední dvě místa letopočtu, v líčení procesí v Mni- chově název dvacátého cechu, při náhrobku v novém je- suitském kostele v Miláně jméno knížecí rodiny, v po- pisu svrchní sukně Benátčanek údaj o barvě nebo ma- teriálu, z něhož zhotovena). Autorství Cestopisu lze s plnou vahou klásti Bedři- chovi z Donína. Rukopis sice není podepsán, autor sebe nikde též nejmenuje, ale na třech místech vzpomíná členů rodiny, otce Václava z Donína na Bílém Oujezdci a staršího bratra Jana Vladislava. Můžeme také s roz- hodností tvrditi, což vždy u renesančních památek, psa- ných šlechtici nebývá, že je to vlastní dílko spisovatelovo, zpracované bez cizí pomoci. Neboť se zachoval také cestopis do Italie, napsaný latinsky učeným účastníkem Donínovy pouti, jesuitou Petrem Velcursiem. Rukopis, 14
Strana 15
uchovaný v Národním museu v Praze, má dlouhý nápis: Itineris Italici, quod Illustris ac Generosus D. D. Fri- dericus Purgravius liber Baro de Dona etc. felicissimae peregit ope Divina, rerumque in eo memorabilium brevis et succincta Narratio, in tres distincta partes, quarum 1a Iter e Bohemia Lauretum, 2a Laureto Ro- mam, 3a Reditum ex Urbe in Bohemiam continet. Auctore R. P. Petro Velcursio Leopoliensi e Societate Jesu Presbytero. Anno a Christo nato 1610. Velcursius věnoval Donínovi toto dílko, jak praví, „tak dlouho tou- žené a očekávané“, toto svoje „Vypravování pamětihod- ných událostí z italské cesty loretánské“ k Novému roku 1610. A v tekstu připomíná, že podobně kdysi zpracoval také zážitky z první vlašské cesty, podniknuté s Donínem. Tím odpadá podezření, jež by se mohlo vyslovit, že jesuita, jediný vzdělaný účastník pouti, spolupracoval na Donínově Cestopise. Ale ještě více se opodstatňuje naše domnění, srovnáme-li oba cestopisy. Jsou to dílka zcela samostatná, třebaže líčí stejné události, na sobě nezá- vislá. Každé z nich nese stopy svého autora, jeho vzdě- lání, osobních zálib i účelu, jejž spisovatel svým spisem sledoval. Velcursiovo „Vypravování“ svědčí o obsáhlé huma- nistické sčetlosti autorově. Cituje antické básníky, hu- manistické autority, básníky i dějepisce, oplývá citáty z Písma. Píše zdobnou, vzletnou a školenou latinou. Stále má na mysli čtenáře, urozeného pana Donína, jehož čas od času oslovuje, zdvořile upozorňuje, nabádá k sou- středěnému čtení. V podání Velcursiově i drobné pří- běhy, jež cestovatelé zažili v neschůdných horách nebo na vodě, nabývají velkých rozměrů a dramatické pou- tavosti. Zato v líčení měst i poutních míst zaměstnávají ho především věci sakrální, s rozkoší popisuje kostely a ostatky svatých, se zvláštní šíří a péčí vypisuje zařízení jesuitských kolejí, legendy řádových bratří s oblibou vy- pravuje. V jádře zůstává Velcursiovo „Vypravování " 15
uchovaný v Národním museu v Praze, má dlouhý nápis: Itineris Italici, quod Illustris ac Generosus D. D. Fri- dericus Purgravius liber Baro de Dona etc. felicissimae peregit ope Divina, rerumque in eo memorabilium brevis et succincta Narratio, in tres distincta partes, quarum 1a Iter e Bohemia Lauretum, 2a Laureto Ro- mam, 3a Reditum ex Urbe in Bohemiam continet. Auctore R. P. Petro Velcursio Leopoliensi e Societate Jesu Presbytero. Anno a Christo nato 1610. Velcursius věnoval Donínovi toto dílko, jak praví, „tak dlouho tou- žené a očekávané“, toto svoje „Vypravování pamětihod- ných událostí z italské cesty loretánské“ k Novému roku 1610. A v tekstu připomíná, že podobně kdysi zpracoval také zážitky z první vlašské cesty, podniknuté s Donínem. Tím odpadá podezření, jež by se mohlo vyslovit, že jesuita, jediný vzdělaný účastník pouti, spolupracoval na Donínově Cestopise. Ale ještě více se opodstatňuje naše domnění, srovnáme-li oba cestopisy. Jsou to dílka zcela samostatná, třebaže líčí stejné události, na sobě nezá- vislá. Každé z nich nese stopy svého autora, jeho vzdě- lání, osobních zálib i účelu, jejž spisovatel svým spisem sledoval. Velcursiovo „Vypravování“ svědčí o obsáhlé huma- nistické sčetlosti autorově. Cituje antické básníky, hu- manistické autority, básníky i dějepisce, oplývá citáty z Písma. Píše zdobnou, vzletnou a školenou latinou. Stále má na mysli čtenáře, urozeného pana Donína, jehož čas od času oslovuje, zdvořile upozorňuje, nabádá k sou- středěnému čtení. V podání Velcursiově i drobné pří- běhy, jež cestovatelé zažili v neschůdných horách nebo na vodě, nabývají velkých rozměrů a dramatické pou- tavosti. Zato v líčení měst i poutních míst zaměstnávají ho především věci sakrální, s rozkoší popisuje kostely a ostatky svatých, se zvláštní šíří a péčí vypisuje zařízení jesuitských kolejí, legendy řádových bratří s oblibou vy- pravuje. V jádře zůstává Velcursiovo „Vypravování " 15
Strana 16
duchaplně psaným deníkem, věnovaným účastníku cesty a jejímu štědrému podporovateli. Zcela jiného rázu je Cestopis Donínův. Je to opravdový cestopis, nikoliv jen deník cestovních zážitků. Autor usi- loval podati zeměpisný a národopisný obraz tehdejší střední Evropy a Italie. Užil jistě odborné cestopisné lite- ratury jinojazyčné, ale strávil ji po svém a podává ji pro- sycenou vlastními cestovními zážitky a zkušenostmi tako- vým způsobem, že čtení je neučené, zábavné. Že autor sledoval záměry vyšší, umělecké, vidíme z toho, že celou knihu koncipoval najednou, shrnuv do ní zážitky ze tří cest v mládí konaných a pak zkušenosti z mužné pouti loretánské. O jednotné koncepci díla teprve po návratu z loretánské pouti máme mnohá svědectví v tekstu prv- ních dvou cest, kde se líčí životní osudy osob, s nimiž se autor na cestách setkal, až do jejich úmrtí (arcikněžna Alžběta, sestra císaře Rudolfa, † 1592), nebo když se při návštěvě uherské mluví o obléhání pevnosti Rábu od Turků r. 1594 a o jejím znovudobytí hr. Schwarcen- bergem r. 1598. Svůj Cestopis rozdělil Donín zjevně na čtyři části ne- stejného rozsahu podle oblastí, jimiž cestoval. Přidrželi jsme se v našem vydání Donínova dělení, podtrhujíce úmyslně jednotlivé části, z nichž se Cestopis skládá. První část obsahuje cestu do Rakous a Uher až na hra- nici tureckou, která tehdy sahala k samému Rábu; druhá zahrnuje místopis Bavorska; třetí popisuje cestu Šváb- skem do Italie; čtvrtá a závěrečná část je věnována pouti loretánské s popisem Italie a království Neapolského. Skoro čtyři pětiny celého líčení připadají na druhou cestu vlašskou nejenom proto, že sama o sobě byla na dojmy nejbohatší, nýbrž i z té příčiny, že Donín ve snaze po uceleném cestopise zahrnul do ní i poznatky ze své první cesty vlašské, za níž pronikl nejdále na jih až do Neapole a stoupal také na úpatí Vesuvu. Způsob Donínova podání má ustálenou literární 16
duchaplně psaným deníkem, věnovaným účastníku cesty a jejímu štědrému podporovateli. Zcela jiného rázu je Cestopis Donínův. Je to opravdový cestopis, nikoliv jen deník cestovních zážitků. Autor usi- loval podati zeměpisný a národopisný obraz tehdejší střední Evropy a Italie. Užil jistě odborné cestopisné lite- ratury jinojazyčné, ale strávil ji po svém a podává ji pro- sycenou vlastními cestovními zážitky a zkušenostmi tako- vým způsobem, že čtení je neučené, zábavné. Že autor sledoval záměry vyšší, umělecké, vidíme z toho, že celou knihu koncipoval najednou, shrnuv do ní zážitky ze tří cest v mládí konaných a pak zkušenosti z mužné pouti loretánské. O jednotné koncepci díla teprve po návratu z loretánské pouti máme mnohá svědectví v tekstu prv- ních dvou cest, kde se líčí životní osudy osob, s nimiž se autor na cestách setkal, až do jejich úmrtí (arcikněžna Alžběta, sestra císaře Rudolfa, † 1592), nebo když se při návštěvě uherské mluví o obléhání pevnosti Rábu od Turků r. 1594 a o jejím znovudobytí hr. Schwarcen- bergem r. 1598. Svůj Cestopis rozdělil Donín zjevně na čtyři části ne- stejného rozsahu podle oblastí, jimiž cestoval. Přidrželi jsme se v našem vydání Donínova dělení, podtrhujíce úmyslně jednotlivé části, z nichž se Cestopis skládá. První část obsahuje cestu do Rakous a Uher až na hra- nici tureckou, která tehdy sahala k samému Rábu; druhá zahrnuje místopis Bavorska; třetí popisuje cestu Šváb- skem do Italie; čtvrtá a závěrečná část je věnována pouti loretánské s popisem Italie a království Neapolského. Skoro čtyři pětiny celého líčení připadají na druhou cestu vlašskou nejenom proto, že sama o sobě byla na dojmy nejbohatší, nýbrž i z té příčiny, že Donín ve snaze po uceleném cestopise zahrnul do ní i poznatky ze své první cesty vlašské, za níž pronikl nejdále na jih až do Neapole a stoupal také na úpatí Vesuvu. Způsob Donínova podání má ustálenou literární 16
Strana 17
formu. Nejprve vždy předešle vlastivědný úvod o každé zemi, jíž prochází na svých cestách. Poznatky zeměpisné střídají se s údaji historickými, zprávy hospodářské s charakteristikou lidu a jeho vlastností. Pak prochází jednotlivými městy a místy a věnuje jim tolik popisu, kolik si jejich výstavnost a význam zaslouží. Ráz vypra- vování úmyslně potlačuje všechno osobní. Různé na- pínavé a životu nebezpečné situace, jež družina prožila jmenovitě v zasněžených Alpách, za bouří na rozvod- něných řekách, jezerech i na strmých skalách nad běs- nícím mořem, vypravovatelsky Donín nerozvádí, prostě konstatuje: „Veliký vítr vál a jezero se velmi bouřilo, takže nám hrubě veselo, zvláště ve tmě mezi těmi ve- likými horami a hroznými skalami nebylo.“ Proto také deníkový ráz je co nejvíce zastřen. Spisovatel se vrací k tomuto stilistickému prostředku při líčení vlastní cesty obvykle ustáleným obratem: „a již se k cestě naší, od které jsem se odebral, navrátím,“ jenom aby osvězil čte- náře, unaveného popisy krajinnými a městskými. Vý- jimku zde arci tvoří první cesta italská, která je úmyslně ponechána ve strohém podání deníkovém, protože umě- lecké zpracování této látky ponechal si autor do druhé cesty vlašské. Ještě jednoho prostředku užívá Donín k oživení zájmu čtenářova, který však je také podmíněn jeho náboženským zaujetím. Vkládá občas do popisu příhody zázračné povahy na cestách slyšené nebo vy- čtené. Tím vyniká celá kapitola o Loretě, jindy vykládá o požehnaném rodu habsburském, jehož jeden příslušník zapůjčil vlastního koně knězi, kráčejícímu přes bystřinu se svátostí posledního pomazání, jindy opět uvádí po- učný příběh o člověku v Lucce, který se pro zneuctění obrazu Panny Marie propadl do pekla a pod. Poučenost Donínova je dosti veliká. Svoji vzdělanost, sečtělost a bystrý úsudek projevuje jmenovitě na cestě do Italie. Vydal se na cestu se znalostí římských klasiků, opěvujících Italii, Vergilia a Silia, Lucana, Rutilia a Mar- Cestopis Bedřicha z Donína 2 17
formu. Nejprve vždy předešle vlastivědný úvod o každé zemi, jíž prochází na svých cestách. Poznatky zeměpisné střídají se s údaji historickými, zprávy hospodářské s charakteristikou lidu a jeho vlastností. Pak prochází jednotlivými městy a místy a věnuje jim tolik popisu, kolik si jejich výstavnost a význam zaslouží. Ráz vypra- vování úmyslně potlačuje všechno osobní. Různé na- pínavé a životu nebezpečné situace, jež družina prožila jmenovitě v zasněžených Alpách, za bouří na rozvod- něných řekách, jezerech i na strmých skalách nad běs- nícím mořem, vypravovatelsky Donín nerozvádí, prostě konstatuje: „Veliký vítr vál a jezero se velmi bouřilo, takže nám hrubě veselo, zvláště ve tmě mezi těmi ve- likými horami a hroznými skalami nebylo.“ Proto také deníkový ráz je co nejvíce zastřen. Spisovatel se vrací k tomuto stilistickému prostředku při líčení vlastní cesty obvykle ustáleným obratem: „a již se k cestě naší, od které jsem se odebral, navrátím,“ jenom aby osvězil čte- náře, unaveného popisy krajinnými a městskými. Vý- jimku zde arci tvoří první cesta italská, která je úmyslně ponechána ve strohém podání deníkovém, protože umě- lecké zpracování této látky ponechal si autor do druhé cesty vlašské. Ještě jednoho prostředku užívá Donín k oživení zájmu čtenářova, který však je také podmíněn jeho náboženským zaujetím. Vkládá občas do popisu příhody zázračné povahy na cestách slyšené nebo vy- čtené. Tím vyniká celá kapitola o Loretě, jindy vykládá o požehnaném rodu habsburském, jehož jeden příslušník zapůjčil vlastního koně knězi, kráčejícímu přes bystřinu se svátostí posledního pomazání, jindy opět uvádí po- učný příběh o člověku v Lucce, který se pro zneuctění obrazu Panny Marie propadl do pekla a pod. Poučenost Donínova je dosti veliká. Svoji vzdělanost, sečtělost a bystrý úsudek projevuje jmenovitě na cestě do Italie. Vydal se na cestu se znalostí římských klasiků, opěvujících Italii, Vergilia a Silia, Lucana, Rutilia a Mar- Cestopis Bedřicha z Donína 2 17
Strana 18
tiala, dovolává se citátů z Horáce, Ovidia, Catulla, cituje i vlašské verše renesančních básníků, slavného Buonar- roti a Jakuba Sannazaro. Na místech, památných po- bytem italských pěvců, vzpomíná jich, na př. Tita Livia, Petrarky a j. O antické památky se opravdu zajímá. Prochází s obdivem antickým Římem, zříceni- nami divadel a lázní, popisuje obelisky, vítězné oblouky. Jen někdy tento obdiv je zastřen názorem již barokně nábožensky vzníceným, mluví-li na př. o chrámu Panny Marie, někdejším antickém Pantheonu, že byl „všem pohanským bohům neb spíše ďáblům vystaven“. Jindy však autor projevuje neobyčejnou kritičnost ke zprávám, jež vyžadují přílišné důvěřivosti, a dovede svou pochybnost velmi pěkně stilisticky odlišiti od ostatního vypravování. Tak o jeskyni při Avernském jezeře: „Praví, že by tu Sybila Kumanská bydleti měla,“ nebo o hřbitově v Pise: „Chtějí tomu, že by ten krchov dýlky a šířky korábu Noe býti měl.“ Nejpoučenější je ovšem ve věcech vojenských, hospodářských a přírodních. K těm, jak uvidíme, měl zvláštní vztah znalce i pozor- ného pozorovatele. Ale v duchu doby i zde se neubrání některým pověrčivým bajkám, jež mu patrně průvodci vyprávěli, na př. o vzniku křišťálu v Kalabrii z ledu a vody sněžné, v zimě několikrát zpečené a zkamenělé, nebo o manně, která letního času tam padá za jasné noci na stromy. S otevřenýma očima vydal se pan Donín na cestu, se zrakem pro půvaby krajinné zaujatým, s estetickým smyslem pro výstavnost měst a jejich umělecké pa- mátky. „S velikým mysli obveselením“ patří na paláce, lusthauzy a přepěkné zahrady při Pádu u Benátek, všímá si v Italii kaštanových hájů, vinic, odborně jmenuje druhy vín, zaujme ho různá barva říčních toků, miluje neznámé pohledy se strmé výše kostelních kopulí. Ob- zvláštní pozornost věnuje zahradám užitkovým i léči- telským a oborám soukromým i veřejným; co se v nich 18
tiala, dovolává se citátů z Horáce, Ovidia, Catulla, cituje i vlašské verše renesančních básníků, slavného Buonar- roti a Jakuba Sannazaro. Na místech, památných po- bytem italských pěvců, vzpomíná jich, na př. Tita Livia, Petrarky a j. O antické památky se opravdu zajímá. Prochází s obdivem antickým Římem, zříceni- nami divadel a lázní, popisuje obelisky, vítězné oblouky. Jen někdy tento obdiv je zastřen názorem již barokně nábožensky vzníceným, mluví-li na př. o chrámu Panny Marie, někdejším antickém Pantheonu, že byl „všem pohanským bohům neb spíše ďáblům vystaven“. Jindy však autor projevuje neobyčejnou kritičnost ke zprávám, jež vyžadují přílišné důvěřivosti, a dovede svou pochybnost velmi pěkně stilisticky odlišiti od ostatního vypravování. Tak o jeskyni při Avernském jezeře: „Praví, že by tu Sybila Kumanská bydleti měla,“ nebo o hřbitově v Pise: „Chtějí tomu, že by ten krchov dýlky a šířky korábu Noe býti měl.“ Nejpoučenější je ovšem ve věcech vojenských, hospodářských a přírodních. K těm, jak uvidíme, měl zvláštní vztah znalce i pozor- ného pozorovatele. Ale v duchu doby i zde se neubrání některým pověrčivým bajkám, jež mu patrně průvodci vyprávěli, na př. o vzniku křišťálu v Kalabrii z ledu a vody sněžné, v zimě několikrát zpečené a zkamenělé, nebo o manně, která letního času tam padá za jasné noci na stromy. S otevřenýma očima vydal se pan Donín na cestu, se zrakem pro půvaby krajinné zaujatým, s estetickým smyslem pro výstavnost měst a jejich umělecké pa- mátky. „S velikým mysli obveselením“ patří na paláce, lusthauzy a přepěkné zahrady při Pádu u Benátek, všímá si v Italii kaštanových hájů, vinic, odborně jmenuje druhy vín, zaujme ho různá barva říčních toků, miluje neznámé pohledy se strmé výše kostelních kopulí. Ob- zvláštní pozornost věnuje zahradám užitkovým i léči- telským a oborám soukromým i veřejným; co se v nich 18
Strana 19
pěstuje, jak jsou cesty dlážděny, jaké lusthauzy, labyrinty, klece s ptáčky a králičí obůrky se v nich skrývají, jaké sochy, vodotrysky je zdobí, jaké ryby tam v umělých ná- držích chovají. Rozlišuje dobře francouzský způsob za- hradní úpravy od vlašské. Jen znalec a milovník vlastního koutku zahradního, umně pěstěného v rodném Ou- jezdci, mohl se s trochou závisti tak rozepěti o kráse ne- apolských zahrad, kde hojné ovoce visí na dřevěných loubích, „takže se zdá, jako by ty zdi ňákýma pěknýma vyšívanýma koberci neb čalouny obestřené byly, a jed- ním slovem at povím, ta místa a to všecko Kampanie šťastné při moři položení rájem zemským slouti může, neb ústavně tam veselé podletí a veselý měsíc máj zdá se býti“. V městech zajímají Donína paláce a chrámy, rozepi- suje se o jejich bohatství a uměleckých pokladech. Poutá ho především vzácnost materiálu, z něhož je pra- cováno, ale dovede oceniti dokonalost práce, vyspělost uměleckých řemesel, ať pracují ze zlata a drahých ka- menů, nebo z mramoru, ebenu a slonové kosti. Rozlišuje bystře stavební slohy: německý, t. j. gótický, od vlaš- ského, t. j. renesančního, a jeho popisy budov spolu s nákresy, do Cestopisu vloženými, mohou býti po- můckou i dnešnímu dějepisci umění. Rozumí se, že si všímá odlišného způsobu života, jak se lidé v jednot- livých místech dopravují, jaké jsou ulice, trhy a život v nich, lidé, jak se strojí, zvláště dámy. S opravdovým obdivem vypravuje o pestrých podívaných, jež zažil při božítělovém procesí v Mnichově, nebo při papežském ohňostroji na Andělském hradě: „jináče se nezdá, než jako by všecko povětří ohnivé bylo a hvězdy jako hustý déšť s nebe pršely. Ale Bedřich z Donína, zdá se, měl na mysli i praktické cíle při svém rozkošnickém cestování. Zajímá ho nejen zařízení universit, nýbrž i městských špitálů, a s uzná- ním hodným chvály pro příslušníka jeho společenské 19
pěstuje, jak jsou cesty dlážděny, jaké lusthauzy, labyrinty, klece s ptáčky a králičí obůrky se v nich skrývají, jaké sochy, vodotrysky je zdobí, jaké ryby tam v umělých ná- držích chovají. Rozlišuje dobře francouzský způsob za- hradní úpravy od vlašské. Jen znalec a milovník vlastního koutku zahradního, umně pěstěného v rodném Ou- jezdci, mohl se s trochou závisti tak rozepěti o kráse ne- apolských zahrad, kde hojné ovoce visí na dřevěných loubích, „takže se zdá, jako by ty zdi ňákýma pěknýma vyšívanýma koberci neb čalouny obestřené byly, a jed- ním slovem at povím, ta místa a to všecko Kampanie šťastné při moři položení rájem zemským slouti může, neb ústavně tam veselé podletí a veselý měsíc máj zdá se býti“. V městech zajímají Donína paláce a chrámy, rozepi- suje se o jejich bohatství a uměleckých pokladech. Poutá ho především vzácnost materiálu, z něhož je pra- cováno, ale dovede oceniti dokonalost práce, vyspělost uměleckých řemesel, ať pracují ze zlata a drahých ka- menů, nebo z mramoru, ebenu a slonové kosti. Rozlišuje bystře stavební slohy: německý, t. j. gótický, od vlaš- ského, t. j. renesančního, a jeho popisy budov spolu s nákresy, do Cestopisu vloženými, mohou býti po- můckou i dnešnímu dějepisci umění. Rozumí se, že si všímá odlišného způsobu života, jak se lidé v jednot- livých místech dopravují, jaké jsou ulice, trhy a život v nich, lidé, jak se strojí, zvláště dámy. S opravdovým obdivem vypravuje o pestrých podívaných, jež zažil při božítělovém procesí v Mnichově, nebo při papežském ohňostroji na Andělském hradě: „jináče se nezdá, než jako by všecko povětří ohnivé bylo a hvězdy jako hustý déšť s nebe pršely. Ale Bedřich z Donína, zdá se, měl na mysli i praktické cíle při svém rozkošnickém cestování. Zajímá ho nejen zařízení universit, nýbrž i městských špitálů, a s uzná- ním hodným chvály pro příslušníka jeho společenské 19
Strana 20
vrstvy připomíná v Janově, že na špitál musí každý pa- matovat příspěvkem při psaní poslední vůle, jinak že je neplatna. V Janově arci měl také možnost rozepsati se o životě přístavního města a navštíviti veliké zámořské koráby holandské. Jinde opět ho poutá opevnění, v Be- nátkách pak slavný námořní arsenál. Dovede krátce, ale výstižně popsati výrobu třtinového cukru v Neapoli, dobývání soli v Hallu, výrobu porculánu ve Faentii i křišťálových benátských sklenic. Neujde jeho bystrému postřehu, jak pekou v Benátkách pro lodi „chléb dva- kráte pečený“ biscott, jak dělají v Parmě sýr parmazan, jak se pěstují v Italii morušovníci. Bylť Donín skutečně cestovatel bystrý, spoléhající se na vlastní názor a po- učení. Náboženského vyznání byl Donín katolického. Byl jistě veden výchovou, jesuitským doprovodem i příbu- zenstvím s nejkatoličtějším rodem v předbělohorských Čechách k horlivému náboženskému přesvědčení. Ne- překvapuje proto obětní ráz pouti k Loretu, ani nepřed- sudná víra v zázraky, jež pramenila z čistého, věřícího srdce a dobového názoru. Pravíť to pěkně Donín v Lo- retu při zázracích, podiv vzbuzujících: „Žádná bajka to není, než jistá a věrná pravda; divnýt Pán Bůh v skut- cích svých a nic nemožného jemu není.“ Odtud také ta zvláštní úcta k sv. Janu Nepomuckému, jejž rekatolisace vyzdvihla na svůj štít, a k ostatkům českých patronů a mučedníků na Pražském hradě, odtud potěšení z ka- tolických věrných českých měst, jako byly Plzeň a Ces. Budějovice, a odsudek husitů, kteří podle pověsti dali zvěšeti mnichy v Zlaté Koruně. Vždy a všude se však Bedřich z Donína projevoval jako věrný Čech. Je až do- jemné, s jakou láskou chválí mohovitost a starobylost Českého království, velebí výstavnost českých měst a Prahy s kamenným mostem, jedním z nejstarších ve střední Evropě, s jakou pozorností připomíná při pohledu na vlašské mosaiky domácí práci českou, obraz posledního 20
vrstvy připomíná v Janově, že na špitál musí každý pa- matovat příspěvkem při psaní poslední vůle, jinak že je neplatna. V Janově arci měl také možnost rozepsati se o životě přístavního města a navštíviti veliké zámořské koráby holandské. Jinde opět ho poutá opevnění, v Be- nátkách pak slavný námořní arsenál. Dovede krátce, ale výstižně popsati výrobu třtinového cukru v Neapoli, dobývání soli v Hallu, výrobu porculánu ve Faentii i křišťálových benátských sklenic. Neujde jeho bystrému postřehu, jak pekou v Benátkách pro lodi „chléb dva- kráte pečený“ biscott, jak dělají v Parmě sýr parmazan, jak se pěstují v Italii morušovníci. Bylť Donín skutečně cestovatel bystrý, spoléhající se na vlastní názor a po- učení. Náboženského vyznání byl Donín katolického. Byl jistě veden výchovou, jesuitským doprovodem i příbu- zenstvím s nejkatoličtějším rodem v předbělohorských Čechách k horlivému náboženskému přesvědčení. Ne- překvapuje proto obětní ráz pouti k Loretu, ani nepřed- sudná víra v zázraky, jež pramenila z čistého, věřícího srdce a dobového názoru. Pravíť to pěkně Donín v Lo- retu při zázracích, podiv vzbuzujících: „Žádná bajka to není, než jistá a věrná pravda; divnýt Pán Bůh v skut- cích svých a nic nemožného jemu není.“ Odtud také ta zvláštní úcta k sv. Janu Nepomuckému, jejž rekatolisace vyzdvihla na svůj štít, a k ostatkům českých patronů a mučedníků na Pražském hradě, odtud potěšení z ka- tolických věrných českých měst, jako byly Plzeň a Ces. Budějovice, a odsudek husitů, kteří podle pověsti dali zvěšeti mnichy v Zlaté Koruně. Vždy a všude se však Bedřich z Donína projevoval jako věrný Čech. Je až do- jemné, s jakou láskou chválí mohovitost a starobylost Českého království, velebí výstavnost českých měst a Prahy s kamenným mostem, jedním z nejstarších ve střední Evropě, s jakou pozorností připomíná při pohledu na vlašské mosaiky domácí práci českou, obraz posledního 20
Strana 21
soudu na velechrámu sv. Víta, a jak hrdě hlásá památku válečné statečnosti Čechů při obléhání Milána císařem Fridrichem Barbarosou. Sloh Donínova Cestopisu chválil již Jungmann, otisk- nuv v Musejníku 1843 ukázku tekstu, jako „přirozený, světlý“. Skutečně, Donín, třebaže prošel školami a jistě ovládal cizí řeči, měl správný poměr k své mateřštině, uchoval si její lahodný zvuk i obrazivost nezkaleny. Jeho věty jsou prosté, jasně členěné, málokdy užívá složitých souvětí. Pak se leckdy neuvaruje různých výšinů z vazby. Dodržuje spisovnou normu své doby i s nepravidelnym užíváním přechodníků. Sem tam vmísí cizí slova, ale činí tak umírněně a na označení určitého pojmu v Če- chách málo známého; ostatně je zhusta doprovázívá ob- dobným výrazem českým. Co činí četbu Donínova Ces- topisu zvláště tak milou, je to, že se jazyk Donínův rád odchyluje od spisovné normy a přiklání se k hovorové češtině. To jsou výtrysky života, které zživotňují mluvu Donínovu i přes rozpětí staletí. Jsou v jazyce Bedřicha z Donína mnohé krásné a zapomenuté výrazy české, jsou tam i charakteristické změny hláskoslovné typicky středočeského hovorového nářečí. Nad nimi zaplesá nejen zájem jazykozpytcův, nýbrž i srdce milovníka mateřského jazyka. Cestopis Bedřicha z Donína stojí na samém konci vý- vojové řady českého renesančního cestopisu. Není jeho vrcholem, ale je typickou ukázkou, bez jejíž známosti by pohled na vývoj cestopisného druhu byl kusý. Mám do- jem, že bychom si bez znalosti Donína podstatně ochu- dili své české písemnictví. Měřeno na současnících, uchovává si Donínův Ces- topis své místo a svou cenu. Krištofa Haranta z Polžic „Cesta z království českého do Benátek a odtud do Svaté země a do Egypta“ (1608) je cestopis učený, vybavený veškerou vzdělaností svého pána, typický projev huma- nistického zájmu, obracejícího své kroky do Palestiny. 21
soudu na velechrámu sv. Víta, a jak hrdě hlásá památku válečné statečnosti Čechů při obléhání Milána císařem Fridrichem Barbarosou. Sloh Donínova Cestopisu chválil již Jungmann, otisk- nuv v Musejníku 1843 ukázku tekstu, jako „přirozený, světlý“. Skutečně, Donín, třebaže prošel školami a jistě ovládal cizí řeči, měl správný poměr k své mateřštině, uchoval si její lahodný zvuk i obrazivost nezkaleny. Jeho věty jsou prosté, jasně členěné, málokdy užívá složitých souvětí. Pak se leckdy neuvaruje různých výšinů z vazby. Dodržuje spisovnou normu své doby i s nepravidelnym užíváním přechodníků. Sem tam vmísí cizí slova, ale činí tak umírněně a na označení určitého pojmu v Če- chách málo známého; ostatně je zhusta doprovázívá ob- dobným výrazem českým. Co činí četbu Donínova Ces- topisu zvláště tak milou, je to, že se jazyk Donínův rád odchyluje od spisovné normy a přiklání se k hovorové češtině. To jsou výtrysky života, které zživotňují mluvu Donínovu i přes rozpětí staletí. Jsou v jazyce Bedřicha z Donína mnohé krásné a zapomenuté výrazy české, jsou tam i charakteristické změny hláskoslovné typicky středočeského hovorového nářečí. Nad nimi zaplesá nejen zájem jazykozpytcův, nýbrž i srdce milovníka mateřského jazyka. Cestopis Bedřicha z Donína stojí na samém konci vý- vojové řady českého renesančního cestopisu. Není jeho vrcholem, ale je typickou ukázkou, bez jejíž známosti by pohled na vývoj cestopisného druhu byl kusý. Mám do- jem, že bychom si bez znalosti Donína podstatně ochu- dili své české písemnictví. Měřeno na současnících, uchovává si Donínův Ces- topis své místo a svou cenu. Krištofa Haranta z Polžic „Cesta z království českého do Benátek a odtud do Svaté země a do Egypta“ (1608) je cestopis učený, vybavený veškerou vzdělaností svého pána, typický projev huma- nistického zájmu, obracejícího své kroky do Palestiny. 21
Strana 22
„Příhody“ Václava Vratislava z Mitrovic (1599) jsou vrcholným dílkem cestovatelského vyprávění románo- vého, které již svou látkou a prožitky z tureckého vě- zení vzbuzují zájem a pozornost čtenářů. Myslím ostatně, že Mitrovského „Příhodám“ náleží čestné místo v světové cestopisné literatuře vůbec. Donínův Cestopis je tak na půl cestě mezi oběma zmíněnými českými cestopisy. Je poučený, ale nepře- učený, je psán zábavně, ale nehledá čtenářskou přitaž- livost v pestrosti příhod, spíše v rozmanitém a pozorném líčení prostředí. Je nám vzácný dále svou látkovou ob- lastí středoevropskou a italskou. Doplňuje proto ono cestopisné trojhvězdí charakteristicky látkou, oprostujíc se od denníkového způsobu, přináší do naší cestopisné literatury nové pojetí zeměpisu, chápaného vlastivědně, vyniká pak šťastným a živým vypravováním. Antonín Grund
„Příhody“ Václava Vratislava z Mitrovic (1599) jsou vrcholným dílkem cestovatelského vyprávění románo- vého, které již svou látkou a prožitky z tureckého vě- zení vzbuzují zájem a pozornost čtenářů. Myslím ostatně, že Mitrovského „Příhodám“ náleží čestné místo v světové cestopisné literatuře vůbec. Donínův Cestopis je tak na půl cestě mezi oběma zmíněnými českými cestopisy. Je poučený, ale nepře- učený, je psán zábavně, ale nehledá čtenářskou přitaž- livost v pestrosti příhod, spíše v rozmanitém a pozorném líčení prostředí. Je nám vzácný dále svou látkovou ob- lastí středoevropskou a italskou. Doplňuje proto ono cestopisné trojhvězdí charakteristicky látkou, oprostujíc se od denníkového způsobu, přináší do naší cestopisné literatury nové pojetí zeměpisu, chápaného vlastivědně, vyniká pak šťastným a živým vypravováním. Antonín Grund
Strana 23
I. CESTA DO RAKOUS A UHER
I. CESTA DO RAKOUS A UHER
Strana 24
Strana 25
NĚMECKÁ ZEMĚ, nyní Germania, za starodávna Allemania, jak někteří tomu chtějí, od Manna, pohan- skýho boha starých Němcův aneb Alanův, lidu sarmat- skýho, kteří se v té zemi osadili, tak jmenovaná, jest dlouhá 240 německých mil, kde nejdalší jest širokost její, 395 mil, k západu až k Pikardii a Burgundii, na poledne až k horám Alpes řečeným, které Vlaskou zemi od Ně- mecké dělí, se vztahuje; k vejchodu pak Uherskou, Pol- skou a Pruskou zemi, k půlnoci moře Německé, Ostersee jmenované, Denemarskou a Pruskou zemi má. Krajina jest ourodná, velmi veselá a pěknýma slavnýma městy okrášlená, takže Hišpanii ani Frankrejchu ani Vlaské zemi nic napřed nedá. Povětří jest mírného a poněkud stude- ného, ale zdravého. Na obilí jest velmi ourodná, též také místem i na víno, jakožto v Rakousích, v Tyrolu, v Elsasu a při řekách Rejnu a Nekaru, a v Rakousích a v okolních místech netoliko víno dobré, ale výborný šafrán roste; jsou v Němcích vody slané, z kterýchž se sůl v hojnosti dělá, a na několika místech teplice vod zdravých; kovy všelijaké se nacházejí, volovo, měď, mosaz, železo, zlato, stříbro na větším díle, takže předešle celý Frankrejch, Hišpanie i Vlaská země stříbro všecko z Němec měli, dokud plavení do Indie odevříno nebylo. Rovina pěkná tam jest, a tak hornatá jako Vlaská země není. Řeky přednější v Germanii tyto jsou: Dunaj, o kterém v svém 25
NĚMECKÁ ZEMĚ, nyní Germania, za starodávna Allemania, jak někteří tomu chtějí, od Manna, pohan- skýho boha starých Němcův aneb Alanův, lidu sarmat- skýho, kteří se v té zemi osadili, tak jmenovaná, jest dlouhá 240 německých mil, kde nejdalší jest širokost její, 395 mil, k západu až k Pikardii a Burgundii, na poledne až k horám Alpes řečeným, které Vlaskou zemi od Ně- mecké dělí, se vztahuje; k vejchodu pak Uherskou, Pol- skou a Pruskou zemi, k půlnoci moře Německé, Ostersee jmenované, Denemarskou a Pruskou zemi má. Krajina jest ourodná, velmi veselá a pěknýma slavnýma městy okrášlená, takže Hišpanii ani Frankrejchu ani Vlaské zemi nic napřed nedá. Povětří jest mírného a poněkud stude- ného, ale zdravého. Na obilí jest velmi ourodná, též také místem i na víno, jakožto v Rakousích, v Tyrolu, v Elsasu a při řekách Rejnu a Nekaru, a v Rakousích a v okolních místech netoliko víno dobré, ale výborný šafrán roste; jsou v Němcích vody slané, z kterýchž se sůl v hojnosti dělá, a na několika místech teplice vod zdravých; kovy všelijaké se nacházejí, volovo, měď, mosaz, železo, zlato, stříbro na větším díle, takže předešle celý Frankrejch, Hišpanie i Vlaská země stříbro všecko z Němec měli, dokud plavení do Indie odevříno nebylo. Rovina pěkná tam jest, a tak hornatá jako Vlaská země není. Řeky přednější v Germanii tyto jsou: Dunaj, o kterém v svém 25
Strana 26
místě praveno bude; Rejn svûj počátek in Alpibus má, vedle Basilie, Štraspurku, Špejru, Mohuče, Kolína a ji- ných mnohých měst do Německého moře teče; Amasis neb Ems, Main, Labe, Nekar, Odera, Viser, Mosa, Mosela, Iser, Oenus a jiných mnoho. Krajiny Německé země krom Nydrlantu, který 17 krajin obsahuje, jsou tyto: Elsaská země, Virtenberg, Šváby, Frankonie, Ty- rol, Bavory, Rakousy, Štýrsko, Korytany, Karniola, Česká a Moravská země, Slezsko, Lužice, Míšeň, Bran- denburk, Saská, Pomerská, Durynská, Haská, Vestfalská země, Klivia, Juliacum, Leodium, Treveris; vo těch mluvím, kteří říše jsou živí oudové. Knížat znamenitých v Němcích mnoho jest, předně římský císař, kterého před korunováním králem jmenují, králové dva, dene- marský a český, arciknížata rakouská, knížat mnoho a předně sedm kurfirštův neb volencův císaře římského. O kterých ustanovení a řádu císařství Německého v krát- kosti nětco oznámím. Předně habit římského císaře a dvou volencův neb kurfirštův, jednoho duchovního a druhého světského, vymalovati sem dal. Ota Čtvrtý, neb, jak někteří chtějí, Třetí, po přenešení císařství do Německé země s Rehořem toho jména Pá- tým, papežem, nový řád a nařízení o volení císaře od ně- meckých knížat, tak aby to důstojenství v říši zůstávalo, ustanovili. Léta Páně 1001 zvolili jsou k tomu šest knížat z německého národu, ti aby moc voliti římského císaře měli. Předně tři arcibiskupy, které Římského císařství arcikanclíře ustanovili, totižto arcibiskupa kolínského, který by ve Vlaších, arcibiskupa mohutského, který by v Německý zemi, a arcibiskupa treverského, který by v Frankrejchu arcikanclířem byl. K těm přidáni jsou tři světští knížata, pfalekrabě z Rejnu truksas, kníže saský maršálek, markrabě brandeburský komorník císařství 26
místě praveno bude; Rejn svûj počátek in Alpibus má, vedle Basilie, Štraspurku, Špejru, Mohuče, Kolína a ji- ných mnohých měst do Německého moře teče; Amasis neb Ems, Main, Labe, Nekar, Odera, Viser, Mosa, Mosela, Iser, Oenus a jiných mnoho. Krajiny Německé země krom Nydrlantu, který 17 krajin obsahuje, jsou tyto: Elsaská země, Virtenberg, Šváby, Frankonie, Ty- rol, Bavory, Rakousy, Štýrsko, Korytany, Karniola, Česká a Moravská země, Slezsko, Lužice, Míšeň, Bran- denburk, Saská, Pomerská, Durynská, Haská, Vestfalská země, Klivia, Juliacum, Leodium, Treveris; vo těch mluvím, kteří říše jsou živí oudové. Knížat znamenitých v Němcích mnoho jest, předně římský císař, kterého před korunováním králem jmenují, králové dva, dene- marský a český, arciknížata rakouská, knížat mnoho a předně sedm kurfirštův neb volencův císaře římského. O kterých ustanovení a řádu císařství Německého v krát- kosti nětco oznámím. Předně habit římského císaře a dvou volencův neb kurfirštův, jednoho duchovního a druhého světského, vymalovati sem dal. Ota Čtvrtý, neb, jak někteří chtějí, Třetí, po přenešení císařství do Německé země s Rehořem toho jména Pá- tým, papežem, nový řád a nařízení o volení císaře od ně- meckých knížat, tak aby to důstojenství v říši zůstávalo, ustanovili. Léta Páně 1001 zvolili jsou k tomu šest knížat z německého národu, ti aby moc voliti římského císaře měli. Předně tři arcibiskupy, které Římského císařství arcikanclíře ustanovili, totižto arcibiskupa kolínského, který by ve Vlaších, arcibiskupa mohutského, který by v Německý zemi, a arcibiskupa treverského, který by v Frankrejchu arcikanclířem byl. K těm přidáni jsou tři světští knížata, pfalekrabě z Rejnu truksas, kníže saský maršálek, markrabě brandeburský komorník císařství 26
Strana 27
Římského. Od kterýchžto volený král římský sluje a po přijetí koruny zlaté od papeže římského římským cí- sařem se jmenuje. Jsou ještě jiný dvě koruny, kterými římský král korunován bývá, Aquisgrani neb v Cáchách železná, a v Mediolánu stříbrná. Jiní ouřadové a po- vinnosti říšské tehdáž a potomních časů ustanovené sou tyto níže položené. Tři kurfirštové duchovní, mo- hutský, kolínský, trevírský; čtyři kurfirštové světští: král český, pfalckrabě z Rejnu, kníže saský, markrabě brandeburský, čtyři knížata: bavorský, brunšvický, švábský, lotarinský. Čtyři markrabata: moravský, bran- denburský, badenský, míšenský; čtyři landkrabata: du- rinský, saský, leuchtenberský, elsaský; čtyři purkrabata: normberský, meidenburský, reinecký, stromburský; čtyři hrabata: klevský, sovojský, švarcenburský, Ciliae; čtyři svobodní páni: z Cimburku, z Thusis, z Wester- burku, z Aldenwaldu; čtyry rytíři: Delav, Struneck, Melding, Frauvenberg; čtyři města: Augšpurg, Mec, Cáchy, Lubek; čtyry dvory: Ulm, Hagenav, Selkštat, Bamberg; čtyři sedláci: Kolín, Řezno, Konstancí, Salc- burg. Tím řádem mnohé jsou potomních časů přidané. [Vynecháno 9 rukopisných řádek špatně čitelných.] A z těch povinností mnohé jsou proměněné a některé již dokonce zhynuly. Města velmi pěkná, slavná a mocná jsou; mezi nimi jest okolo šedesáti svobodných měst, z nich některé im- periales neb říské města se jmenují, jako Augšpurg, Nürnberg, Lubek, Kolín. Arcibiskupův v Německé zemi jest sedm: tři kurfirštové duchovní, o kterých svrchu praveno, totiž mohutský, kolínský, treverský, mimo ně magdeburský, salcpurský, bremenský a řezenský, a osmý v království Českém arcibiskup, kteří pod sebou mnoho biskupův mají. Akademie jsou tyto: v Bazileji, 27
Římského. Od kterýchžto volený král římský sluje a po přijetí koruny zlaté od papeže římského římským cí- sařem se jmenuje. Jsou ještě jiný dvě koruny, kterými římský král korunován bývá, Aquisgrani neb v Cáchách železná, a v Mediolánu stříbrná. Jiní ouřadové a po- vinnosti říšské tehdáž a potomních časů ustanovené sou tyto níže položené. Tři kurfirštové duchovní, mo- hutský, kolínský, trevírský; čtyři kurfirštové světští: král český, pfalckrabě z Rejnu, kníže saský, markrabě brandeburský, čtyři knížata: bavorský, brunšvický, švábský, lotarinský. Čtyři markrabata: moravský, bran- denburský, badenský, míšenský; čtyři landkrabata: du- rinský, saský, leuchtenberský, elsaský; čtyři purkrabata: normberský, meidenburský, reinecký, stromburský; čtyři hrabata: klevský, sovojský, švarcenburský, Ciliae; čtyři svobodní páni: z Cimburku, z Thusis, z Wester- burku, z Aldenwaldu; čtyry rytíři: Delav, Struneck, Melding, Frauvenberg; čtyři města: Augšpurg, Mec, Cáchy, Lubek; čtyry dvory: Ulm, Hagenav, Selkštat, Bamberg; čtyři sedláci: Kolín, Řezno, Konstancí, Salc- burg. Tím řádem mnohé jsou potomních časů přidané. [Vynecháno 9 rukopisných řádek špatně čitelných.] A z těch povinností mnohé jsou proměněné a některé již dokonce zhynuly. Města velmi pěkná, slavná a mocná jsou; mezi nimi jest okolo šedesáti svobodných měst, z nich některé im- periales neb říské města se jmenují, jako Augšpurg, Nürnberg, Lubek, Kolín. Arcibiskupův v Německé zemi jest sedm: tři kurfirštové duchovní, o kterých svrchu praveno, totiž mohutský, kolínský, treverský, mimo ně magdeburský, salcpurský, bremenský a řezenský, a osmý v království Českém arcibiskup, kteří pod sebou mnoho biskupův mají. Akademie jsou tyto: v Bazileji, 27
Strana 28
v Kolíně, v Dilingu, v Mohuči, v Marpurgu, v Lipště, Ingolštatu, v Heidlberce, v Freiberce, v Frankfurtu, v Erfordii, v Praze, v Roztoku, v Königsperce, v Tre- víru, v Tubinku, v Vídni, v Vratislavi, v Vitemberce, v Vircpurku. Kroj německý teď vymalovaný máš, ač těchto let skůro všady se cizí kroj užívá. Jsou Němci postavy slušné, prostřední, barvy bílé a červené, vlasy rusé mají. Jsou stálí, silní, smělí, stateční a věrní, k ho- dování, kvasům velmi náchylní. Lid německý jest sta- tečný pěší lid tyrolský, švábský a vestfálský; největší chválu má jízda brunšvická, klivská, hankonská a slez- ská nejlepší jest. Tomu chtějí, že by říše do pole dvakrát sto tisíc jízdy i pěšího lidu vyvésti mohla, kterým by se profantův a potravy v hojnosti dostávalo, což i zkušeno jest, neb Karel Pátý císař proti Turku u Vídně měl lidu v poli devadesáte tisíc pěšího, třidceti pět jízdného, a Maximilián Druhý u Rábu sto tisíc pěšího lidu jměl, a třidceti pět tisíc jízdy, avšak tu žádného nedostatku nebylo. A toto buď dosti o Říši. A pro snadnější vyro- zumení položení německých krajin a měst vidělo mi se tuto mapu neb tabuli Německé země položiti. KRÁLOVSTVÍ ČESKÉ mocné a bohaté jest, od Jindřicha Čtvrtého, římského císaře, léta Páně 1083 z kní- žetství jest učiněno a Vratislav, syn Břetislavův, kníže české, na sněmu říském v Mohuči od téhož Jindřicha Čtvrtého za krále byl vyhlášen, od Biberta, arcibiskupa treverského, na království České v Praze pomazán a koru- nován, a po smrti jeho do šedesáti let potomci jeho krá- lovského důstojenství zanechali, až zase Vladislav, kníže české, od Fridricha Barbarosy, římského císaře, korunu a titul královský u Mediolánu přijal. Království České tyto krajiny pod sebou má: Moravské markrabství, Slez- ské knížetství a markrabství Lužické, země bohaté 28
v Kolíně, v Dilingu, v Mohuči, v Marpurgu, v Lipště, Ingolštatu, v Heidlberce, v Freiberce, v Frankfurtu, v Erfordii, v Praze, v Roztoku, v Königsperce, v Tre- víru, v Tubinku, v Vídni, v Vratislavi, v Vitemberce, v Vircpurku. Kroj německý teď vymalovaný máš, ač těchto let skůro všady se cizí kroj užívá. Jsou Němci postavy slušné, prostřední, barvy bílé a červené, vlasy rusé mají. Jsou stálí, silní, smělí, stateční a věrní, k ho- dování, kvasům velmi náchylní. Lid německý jest sta- tečný pěší lid tyrolský, švábský a vestfálský; největší chválu má jízda brunšvická, klivská, hankonská a slez- ská nejlepší jest. Tomu chtějí, že by říše do pole dvakrát sto tisíc jízdy i pěšího lidu vyvésti mohla, kterým by se profantův a potravy v hojnosti dostávalo, což i zkušeno jest, neb Karel Pátý císař proti Turku u Vídně měl lidu v poli devadesáte tisíc pěšího, třidceti pět jízdného, a Maximilián Druhý u Rábu sto tisíc pěšího lidu jměl, a třidceti pět tisíc jízdy, avšak tu žádného nedostatku nebylo. A toto buď dosti o Říši. A pro snadnější vyro- zumení položení německých krajin a měst vidělo mi se tuto mapu neb tabuli Německé země položiti. KRÁLOVSTVÍ ČESKÉ mocné a bohaté jest, od Jindřicha Čtvrtého, římského císaře, léta Páně 1083 z kní- žetství jest učiněno a Vratislav, syn Břetislavův, kníže české, na sněmu říském v Mohuči od téhož Jindřicha Čtvrtého za krále byl vyhlášen, od Biberta, arcibiskupa treverského, na království České v Praze pomazán a koru- nován, a po smrti jeho do šedesáti let potomci jeho krá- lovského důstojenství zanechali, až zase Vladislav, kníže české, od Fridricha Barbarosy, římského císaře, korunu a titul královský u Mediolánu přijal. Království České tyto krajiny pod sebou má: Moravské markrabství, Slez- ské knížetství a markrabství Lužické, země bohaté 28
Strana 29
a úrodné, které mnoho tisícův lidu zbrojného do pole vyvésti a nejmenší z nich, Lužická země, dvadceti tisíc lidu hodného a zvyklého beze vší nesnáze poslati může. Česká krajina, jakž se na tom všickni historikové sná- šejí, od Čecha, knížete slovanského, nejprvnějšího fun- dátora země České, jméno má, kterýž, vyšedši z Illirie neb slovanské země, léta 550 místo při řece Vltavě tak jmenované k obydlí sobě vyvolil. Týž kníže Čech a po- tomci jeho vorla černého v bílém poli na štítu nosili až do knížete Boleslava Ukrutnýho, kterému Lotarius císař pro mord bratra jeho, svatého milého Václava, místo orla kotel v plamenu nositi na štítu uložil, který kotel Vladislav, kníže české, od Fridricha Prvního při Medio- lánu korunovaný, za lva bílého o dvou ocasích v čer- veném poli změnil. Česká země veprostřed Německý leží, horami vůkol obklíčená, čtyřidceti mil jest dlouhá a tolikéž široká jest, k vejchodu Moravskou a díl Slezské země, k po- ledni Rakouskou a Bavorskou zemi, k západu Pfalc, k půlnoci Saskou a Míšenskou zemi má. Země jest velice úrodná na obilí, kterým i jiné německé země každoročně fedruje; rybníků mnoho má a ryby v nich dobré, které až do Bavor, do Tyrolu a okolních zemí vozí. Kovy všelijaké v ní se nacházejí, jakožto stříbro výborné u Budějovic, u Krumlova, obzvláštně pak u Hory Kutny, zlato u Jí- lového, takže mnohdykráte králům českým kusy zlata deset liber ztíži se přinášely, a jiné všelijaké kovy, ja- kožto volovo, železo, měď, mosaz, cín etc.; též i drahé kamení, zvláště na horách Krkonošských, takže v pří- sloví vzešlo, že mnohdykráte pastucha hodí po krávě ka- menem, který dražší nežli kráva jest. Víno místem, ja- kožto okolo Litoměřic, Oustí a jiných okolních míst roste. Města přednější jsou tato: Praha, hlavní město krá- 29
a úrodné, které mnoho tisícův lidu zbrojného do pole vyvésti a nejmenší z nich, Lužická země, dvadceti tisíc lidu hodného a zvyklého beze vší nesnáze poslati může. Česká krajina, jakž se na tom všickni historikové sná- šejí, od Čecha, knížete slovanského, nejprvnějšího fun- dátora země České, jméno má, kterýž, vyšedši z Illirie neb slovanské země, léta 550 místo při řece Vltavě tak jmenované k obydlí sobě vyvolil. Týž kníže Čech a po- tomci jeho vorla černého v bílém poli na štítu nosili až do knížete Boleslava Ukrutnýho, kterému Lotarius císař pro mord bratra jeho, svatého milého Václava, místo orla kotel v plamenu nositi na štítu uložil, který kotel Vladislav, kníže české, od Fridricha Prvního při Medio- lánu korunovaný, za lva bílého o dvou ocasích v čer- veném poli změnil. Česká země veprostřed Německý leží, horami vůkol obklíčená, čtyřidceti mil jest dlouhá a tolikéž široká jest, k vejchodu Moravskou a díl Slezské země, k po- ledni Rakouskou a Bavorskou zemi, k západu Pfalc, k půlnoci Saskou a Míšenskou zemi má. Země jest velice úrodná na obilí, kterým i jiné německé země každoročně fedruje; rybníků mnoho má a ryby v nich dobré, které až do Bavor, do Tyrolu a okolních zemí vozí. Kovy všelijaké v ní se nacházejí, jakožto stříbro výborné u Budějovic, u Krumlova, obzvláštně pak u Hory Kutny, zlato u Jí- lového, takže mnohdykráte králům českým kusy zlata deset liber ztíži se přinášely, a jiné všelijaké kovy, ja- kožto volovo, železo, měď, mosaz, cín etc.; též i drahé kamení, zvláště na horách Krkonošských, takže v pří- sloví vzešlo, že mnohdykráte pastucha hodí po krávě ka- menem, který dražší nežli kráva jest. Víno místem, ja- kožto okolo Litoměřic, Oustí a jiných okolních míst roste. Města přednější jsou tato: Praha, hlavní město krá- 29
Strana 30
lovské, stolice těchto let císařův římských jakožto králův českých, město velice slavné a vznešené, takže žádnému městu německému ani v velikosti ani v pěknosti napřed nedá. O něm mnoho psáti zapotřebí není, poněvadž o vznešenosti téhož města jest nám Čechům povědomo, toliko kratičce přednějších věcí dotknu. Týž město Pražské, které tři velká města, Staré, Nové a Menší v sobě obsahuje, jest od kněžny Libuše při řece Vltavě založené, od mnohých knížat českých, obzvláštně pak od Karla Čtvrtého, císaře, Otce vlasti, rozšířené a velice privilegii a svobodami obdařené a mnohým slavným sta- vením obecním ozdobené. Dva zámky má, jeden z této a druhý z druhé strany řeky Vltavy. Z této strany hrad královský svatého Václava, netoliko jménem, ale i skut- kem královský, nebo podobnější k městu nežli k zámku zdá se býti; tam jest velký a slavný palác klenutý bez sloupů, nevídané velikosti, památka krále Vladislava; tam jest kostel arcibiskupský, v kterém tělo svatého Víta, svatého Zikmunda, svatého Vojtěcha, svatého Jana, ka- novníka kostela Pražského, (kterého král Václav, syn cí- saře Karla Čtvrtého, že zpověď královny, manželky jeho, vyjeviti nechtěl, s mostu Pražského shoditi dal, nad je- hožto tělem začastý světla nočního času vídána byla, pro kteroužto příčinu jest z vody vytažen a slavně po- chován, na kterýžto hrob kdo svévolně a potupně vstoupí, toho dne hanby světské neujde), a v jedné kapličce, dra- hým kamením českým ozdobené, tělo milého svatého Václava, dědice a knížete českého, odpočívá a v jedné okrouhlé kaple na krchově tělo svatého Vojtěcha, v kos- tele svatého Jiří tělo svaté Lidmily a u Všech svatých svatého Prokopa, opata, tělo leží. Nad řekou Vltavou jest slavný, kamenný, v Německé zemi nejdelší most, od císaře Karla Ctvrtého, milovníka Prahy, vystavený. Do- 30
lovské, stolice těchto let císařův římských jakožto králův českých, město velice slavné a vznešené, takže žádnému městu německému ani v velikosti ani v pěknosti napřed nedá. O něm mnoho psáti zapotřebí není, poněvadž o vznešenosti téhož města jest nám Čechům povědomo, toliko kratičce přednějších věcí dotknu. Týž město Pražské, které tři velká města, Staré, Nové a Menší v sobě obsahuje, jest od kněžny Libuše při řece Vltavě založené, od mnohých knížat českých, obzvláštně pak od Karla Čtvrtého, císaře, Otce vlasti, rozšířené a velice privilegii a svobodami obdařené a mnohým slavným sta- vením obecním ozdobené. Dva zámky má, jeden z této a druhý z druhé strany řeky Vltavy. Z této strany hrad královský svatého Václava, netoliko jménem, ale i skut- kem královský, nebo podobnější k městu nežli k zámku zdá se býti; tam jest velký a slavný palác klenutý bez sloupů, nevídané velikosti, památka krále Vladislava; tam jest kostel arcibiskupský, v kterém tělo svatého Víta, svatého Zikmunda, svatého Vojtěcha, svatého Jana, ka- novníka kostela Pražského, (kterého král Václav, syn cí- saře Karla Čtvrtého, že zpověď královny, manželky jeho, vyjeviti nechtěl, s mostu Pražského shoditi dal, nad je- hožto tělem začastý světla nočního času vídána byla, pro kteroužto příčinu jest z vody vytažen a slavně po- chován, na kterýžto hrob kdo svévolně a potupně vstoupí, toho dne hanby světské neujde), a v jedné kapličce, dra- hým kamením českým ozdobené, tělo milého svatého Václava, dědice a knížete českého, odpočívá a v jedné okrouhlé kaple na krchově tělo svatého Vojtěcha, v kos- tele svatého Jiří tělo svaté Lidmily a u Všech svatých svatého Prokopa, opata, tělo leží. Nad řekou Vltavou jest slavný, kamenný, v Německé zemi nejdelší most, od císaře Karla Ctvrtého, milovníka Prahy, vystavený. Do- 30
Strana 31
mové a paláce tohoto času tak se nákladně stavějí, že německému žádnému městu nic napřed nedá. Jiná města sou tato: Hora Kutna, Egra neb Cheb, Bu- dějovice, Plzeň, Králové Hradec, Litoměřice, Žatec, Louny, Chrudim, Rakovník, Čáslav, Oustí, Most, Český a Německý Brod, Kolín, Slanej, Kadaně, Klatovy, Do- mažlice, Stříbro a jiná mnohá, jichžto všech jest přes 30, Písek, Nymburk, Kouřim, Pelhřimov, Tábor, Vysoké Mýto, Rokycany, Mladá Boleslav, Bydžov, Jaroměř, Mělník, Bělá, Dvůr Králové, Prachatice, Chomutov immediate králi českému a králové poddaných. Jiných měst panských a rytířských jest velmi mnoho, a tomu chtějí, že by v této zemi České zámkův, měst, městeček královských, panských a rytířských sedm set osmdesáte, a třidceti dva tisíce vsí býti mělo. Řeka Labe začátek svůj v Čechách má a skrze ni a skrze Míšenskou zemi i Saskou teče a do moře Němec- kého nedaleko od Hamburku vpadá. Jiné řeky sou: Vltava, Ohře, Sázava, Jizera, Lužnice, Orlice, Vatava, Oupava, Ouslava, Radbuza a jiné. Habit staročeský z svrchního vymalování poznati moci budeš. Léta Páně 1588 v pondělí po svatým Martině, to jest 14. dne listopadu, můj starší bratr Jan Vladislav dobré paměti a já z Prahy sme vyjeli a do Českého Brodu při- jeli. Na ráno skrze Kolín, město, které nad Labem leží, sme jeli, po pravé ruce město Horu Kutnu, kdežto hory stříbrné sou, nechali, a na noc do Čáslavě přijeli; 16. lis- topadu do Habru k vobědu, k večeři do Německého Brodu, 17. listopadu pomezí a hory české jsme přejeli a vedle zámku a města Polný jeli, u kterého se Moravská země začíná. MORAVA, krajina od řeky Moravy (která skrze ni vedle Olomúce a Kroměříže městteče a nedaleko města 31
mové a paláce tohoto času tak se nákladně stavějí, že německému žádnému městu nic napřed nedá. Jiná města sou tato: Hora Kutna, Egra neb Cheb, Bu- dějovice, Plzeň, Králové Hradec, Litoměřice, Žatec, Louny, Chrudim, Rakovník, Čáslav, Oustí, Most, Český a Německý Brod, Kolín, Slanej, Kadaně, Klatovy, Do- mažlice, Stříbro a jiná mnohá, jichžto všech jest přes 30, Písek, Nymburk, Kouřim, Pelhřimov, Tábor, Vysoké Mýto, Rokycany, Mladá Boleslav, Bydžov, Jaroměř, Mělník, Bělá, Dvůr Králové, Prachatice, Chomutov immediate králi českému a králové poddaných. Jiných měst panských a rytířských jest velmi mnoho, a tomu chtějí, že by v této zemi České zámkův, měst, městeček královských, panských a rytířských sedm set osmdesáte, a třidceti dva tisíce vsí býti mělo. Řeka Labe začátek svůj v Čechách má a skrze ni a skrze Míšenskou zemi i Saskou teče a do moře Němec- kého nedaleko od Hamburku vpadá. Jiné řeky sou: Vltava, Ohře, Sázava, Jizera, Lužnice, Orlice, Vatava, Oupava, Ouslava, Radbuza a jiné. Habit staročeský z svrchního vymalování poznati moci budeš. Léta Páně 1588 v pondělí po svatým Martině, to jest 14. dne listopadu, můj starší bratr Jan Vladislav dobré paměti a já z Prahy sme vyjeli a do Českého Brodu při- jeli. Na ráno skrze Kolín, město, které nad Labem leží, sme jeli, po pravé ruce město Horu Kutnu, kdežto hory stříbrné sou, nechali, a na noc do Čáslavě přijeli; 16. lis- topadu do Habru k vobědu, k večeři do Německého Brodu, 17. listopadu pomezí a hory české jsme přejeli a vedle zámku a města Polný jeli, u kterého se Moravská země začíná. MORAVA, krajina od řeky Moravy (která skrze ni vedle Olomúce a Kroměříže městteče a nedaleko města 31
Strana 32
Haimburku u pomezí uherského a rakouskýho do Dunaje vpadá) tak jmenovaná, k vejchodní straně Uhry a Po- láky, předělána jsouce od nich řekou Moravou, k západní straně Čechy, na poledne Rakušany a na půlnoci Slezáky má, bylo předešlých časův veliké a mocné království, kteréž svůj královský titul, též i arcibiskupství, skrze Svatopluka, krále moravského, nevážnost potratilo, a tu krajinu nětco Poláci a Čechové mezi sebou roztrhali, ale větší díl k koruně české s titulem markrabství přináleží. Jest země na obilí a víno velice hojná, též i šafrán dobrý se tam nachází. Řeky jsou tyto: Morava, o které svrchu zmínka se stala, Svitava vedle Brna do řeky Teji teče; Jihlava, odkudž město jméno má, Čechy a Moravany dělí, a Teja řeka vedle Znojma teče. Města přední tato jsou: Olomúc, v kterém sem léta 1595 byl. To město jest nejpřednější v markrabství Moravském, kteréž řeka Mo- rava vůkol otočila, jest zdmi a valy dobře opatřené a pěkně od kamene vlaským způsobem vystavené, obzvláštně pak dva pěkné rynky nedaleko od sebe; biskup a kanovníci obzvláštně místo a byt od města oddělené mají. Po Olo- mouci jest nejpřednější Brno, v kterém sem léta 1595 byl; jest město starožitné, které před lety po Velehradu první jméno mělo; nad řekou Svitavou na vršku leží, jest pěkné a velké domy kamenné, vlaským způsobem stavené, má; kostelů a klášterů nákladných nemálo. Kostel svatého Jakuba jest plechem přikrytý, též věže u něho. To město s druhé strany řeky jest horami skal- natými obklíčené a dobře před nepřáteli zdmi i jinými potřebami opatřené. Při městě zámek na vysokém vrchu jest, Špilberg řečený. Po Brně jest Znojmo, o kterém málo doleji, Jihlava, Hradiště, Kroměříže a Vyškov bi- skupská a jiných mnoho. A ten den, totižto 17. listopadu, v Kamenicích sme 32
Haimburku u pomezí uherského a rakouskýho do Dunaje vpadá) tak jmenovaná, k vejchodní straně Uhry a Po- láky, předělána jsouce od nich řekou Moravou, k západní straně Čechy, na poledne Rakušany a na půlnoci Slezáky má, bylo předešlých časův veliké a mocné království, kteréž svůj královský titul, též i arcibiskupství, skrze Svatopluka, krále moravského, nevážnost potratilo, a tu krajinu nětco Poláci a Čechové mezi sebou roztrhali, ale větší díl k koruně české s titulem markrabství přináleží. Jest země na obilí a víno velice hojná, též i šafrán dobrý se tam nachází. Řeky jsou tyto: Morava, o které svrchu zmínka se stala, Svitava vedle Brna do řeky Teji teče; Jihlava, odkudž město jméno má, Čechy a Moravany dělí, a Teja řeka vedle Znojma teče. Města přední tato jsou: Olomúc, v kterém sem léta 1595 byl. To město jest nejpřednější v markrabství Moravském, kteréž řeka Mo- rava vůkol otočila, jest zdmi a valy dobře opatřené a pěkně od kamene vlaským způsobem vystavené, obzvláštně pak dva pěkné rynky nedaleko od sebe; biskup a kanovníci obzvláštně místo a byt od města oddělené mají. Po Olo- mouci jest nejpřednější Brno, v kterém sem léta 1595 byl; jest město starožitné, které před lety po Velehradu první jméno mělo; nad řekou Svitavou na vršku leží, jest pěkné a velké domy kamenné, vlaským způsobem stavené, má; kostelů a klášterů nákladných nemálo. Kostel svatého Jakuba jest plechem přikrytý, též věže u něho. To město s druhé strany řeky jest horami skal- natými obklíčené a dobře před nepřáteli zdmi i jinými potřebami opatřené. Při městě zámek na vysokém vrchu jest, Špilberg řečený. Po Brně jest Znojmo, o kterém málo doleji, Jihlava, Hradiště, Kroměříže a Vyškov bi- skupská a jiných mnoho. A ten den, totižto 17. listopadu, v Kamenicích sme 32
Strana 33
noclehovali, v Třebíči jsme snídali, na noc jsme do Bi- skupic městečka přijeli; 18. listopadu do města Znojma. To město nad řekou, řečenou Dyje, na pomezí rakous- kým a moravským leží, v kraji na víno a obilé velmi ou- rodném; jest město pěkně vystavené, pevné, před ne- přáteli dobře vystavené a opatřené, v němž Zikmund císař a český král umřel. Pod Znojmem klášter Lucký řádu premonstranského, bohatý a pěkně vystavený, jest fundován od Marie, kněžny české, dcery Jindřicha císaře a manželky Kundráta, knížete českého a moravského, léta 1190. A ten den, totižto 18. listopadu, jsme do Ra- kous přijeli a v Guntersdorfu městečku noclehovali. RAKOUSKÁ ZEMĚ, Austria a německy Osterreich, to jest vejchodní království, od franských králů jmenova- ná, k vejchodu Uherskou zemi má, k poledni Štýrské hory, k západu Bavory, k půlnoci řeku Teju a Moravskou zemi; jest krajina povětří zdravého, ourodná na obilé, ovotce, obzvláštně pak na víno, šafrán tam velmi dobrý roste, takže přes něj lepšího není, též i zázvor u města Haimburku. Města přednější v dolejších Rakousích tato jsou: Vídeň, město hlavní, Nové Město, Stein, Krems, Bruck, Sct. Pölten a jiná. Dunaj řeka skrze celou zemi teče. Rakouská země, které také Štýrsko, Korytany a jiné země, jak se doleji oznámí, přináležejí, jest dědičná arci- knížat rakouských, mezi všemi křesťanskými králi a kní- žaty nejpřednějších pánův, kteří svůj vývod od hrabat habšpurských z rodu králův Austrasie a starých králův franských mají, kteřížto arciknížata, jak jsou Rakous do- stali a titul arciknížetcí (kteréhožto žádný kníže jiné v světě krom toho rodu neužívá) obdrželi, krátce ozná- mím. Fridrich Druhý, kníže rakouský, poslední rodu babemberskýho, od Fridricha Druhého císaře prvním arciknížetem rakouským jest ustanoven, a bez dědicův Cestopis Bedřicha z Donína 3 33
noclehovali, v Třebíči jsme snídali, na noc jsme do Bi- skupic městečka přijeli; 18. listopadu do města Znojma. To město nad řekou, řečenou Dyje, na pomezí rakous- kým a moravským leží, v kraji na víno a obilé velmi ou- rodném; jest město pěkně vystavené, pevné, před ne- přáteli dobře vystavené a opatřené, v němž Zikmund císař a český král umřel. Pod Znojmem klášter Lucký řádu premonstranského, bohatý a pěkně vystavený, jest fundován od Marie, kněžny české, dcery Jindřicha císaře a manželky Kundráta, knížete českého a moravského, léta 1190. A ten den, totižto 18. listopadu, jsme do Ra- kous přijeli a v Guntersdorfu městečku noclehovali. RAKOUSKÁ ZEMĚ, Austria a německy Osterreich, to jest vejchodní království, od franských králů jmenova- ná, k vejchodu Uherskou zemi má, k poledni Štýrské hory, k západu Bavory, k půlnoci řeku Teju a Moravskou zemi; jest krajina povětří zdravého, ourodná na obilé, ovotce, obzvláštně pak na víno, šafrán tam velmi dobrý roste, takže přes něj lepšího není, též i zázvor u města Haimburku. Města přednější v dolejších Rakousích tato jsou: Vídeň, město hlavní, Nové Město, Stein, Krems, Bruck, Sct. Pölten a jiná. Dunaj řeka skrze celou zemi teče. Rakouská země, které také Štýrsko, Korytany a jiné země, jak se doleji oznámí, přináležejí, jest dědičná arci- knížat rakouských, mezi všemi křesťanskými králi a kní- žaty nejpřednějších pánův, kteří svůj vývod od hrabat habšpurských z rodu králův Austrasie a starých králův franských mají, kteřížto arciknížata, jak jsou Rakous do- stali a titul arciknížetcí (kteréhožto žádný kníže jiné v světě krom toho rodu neužívá) obdrželi, krátce ozná- mím. Fridrich Druhý, kníže rakouský, poslední rodu babemberskýho, od Fridricha Druhého císaře prvním arciknížetem rakouským jest ustanoven, a bez dědicův Cestopis Bedřicha z Donína 3 33
Strana 34
z tohoto světa sešel, po jehožto smrti Otakar král po ženě Markétě Rakous dostal a té zemi dvadceti šest let v držení byl, až do císaře Rudolfa Druhého, hraběte habšpur- ského, kterýž léta 1271 na císařství Římské volen jsouc, Rakousy a jiné země k nim náležité Otakarovi, králi čes- kému, odňal, a Albrechta syna svého s povolením vší říše těch zemí pánem ustanovil, který však arciknížetcího ti- tule neužíval, ani potomkové jeho, až do času Fridricha Třetího císaře, kterýžto, zůstavši dědicem všech zemí Rakouských, titul arciknížetcí, podle privilegium, da- ného knížatům rakouským od Fridricha Druhého císaře, k sobě přijal a potomkům svým zůstavil; a jakož není v světě potentáta, který by titule podobného užíval, tak také není žádného, který by se v bohatství a v možnosti tomuto slavnému domu přirovnati mohl, (neb at hišpan- ského krále pominu, o kterémž, když o království Neapo- litánském psáti budu, zmínku učiním). Tento slavný dům tyto země a krajiny drží: Uherské království, České království s zeměmi připojenými, Moravskou, Slezskou a Lužickou zemí. Item dědičné země Rakousy, Štýrsko, Korytany, Carniolu, Tyrol, díl Istrie ve Vlaších, hrabství Goritiae a Ciliae, knížetství Švábský, Elsaský, Konstanský a Brisgoviae, které krajiny stálýho důchodu půl třetího milionu, to jest dvadceti pětkrát sto tisíc, a extraordinarie tolikéž vynášejí, a v čas potřeby sto tisíc pěšího a třidcet jízdného lidu do pole vyvésti mohou, a tak ta sláva a vzne- šenost při témž slavném rodu hrabat habšpurských jim od Boha připověděna až posavad pozůstává, o které pří- povědi vidělo mi se tuto nětco oznámiti. Rudolf, syn Albrechta Prvního, jak kroniky německé vypisují, jedouce jednoho času cestou, z příhody nena- dále trefil na kněze, kterýž by se byl rád s velebnou svá- tostí k nemocnému přes vodu přeplavil, ale toho pro ši- 34
z tohoto světa sešel, po jehožto smrti Otakar král po ženě Markétě Rakous dostal a té zemi dvadceti šest let v držení byl, až do císaře Rudolfa Druhého, hraběte habšpur- ského, kterýž léta 1271 na císařství Římské volen jsouc, Rakousy a jiné země k nim náležité Otakarovi, králi čes- kému, odňal, a Albrechta syna svého s povolením vší říše těch zemí pánem ustanovil, který však arciknížetcího ti- tule neužíval, ani potomkové jeho, až do času Fridricha Třetího císaře, kterýžto, zůstavši dědicem všech zemí Rakouských, titul arciknížetcí, podle privilegium, da- ného knížatům rakouským od Fridricha Druhého císaře, k sobě přijal a potomkům svým zůstavil; a jakož není v světě potentáta, který by titule podobného užíval, tak také není žádného, který by se v bohatství a v možnosti tomuto slavnému domu přirovnati mohl, (neb at hišpan- ského krále pominu, o kterémž, když o království Neapo- litánském psáti budu, zmínku učiním). Tento slavný dům tyto země a krajiny drží: Uherské království, České království s zeměmi připojenými, Moravskou, Slezskou a Lužickou zemí. Item dědičné země Rakousy, Štýrsko, Korytany, Carniolu, Tyrol, díl Istrie ve Vlaších, hrabství Goritiae a Ciliae, knížetství Švábský, Elsaský, Konstanský a Brisgoviae, které krajiny stálýho důchodu půl třetího milionu, to jest dvadceti pětkrát sto tisíc, a extraordinarie tolikéž vynášejí, a v čas potřeby sto tisíc pěšího a třidcet jízdného lidu do pole vyvésti mohou, a tak ta sláva a vzne- šenost při témž slavném rodu hrabat habšpurských jim od Boha připověděna až posavad pozůstává, o které pří- povědi vidělo mi se tuto nětco oznámiti. Rudolf, syn Albrechta Prvního, jak kroniky německé vypisují, jedouce jednoho času cestou, z příhody nena- dále trefil na kněze, kterýž by se byl rád s velebnou svá- tostí k nemocnému přes vodu přeplavil, ale toho pro ši- 34
Strana 35
rokost její dovésti nemohl: on pak když kněze toho dojel, pozdravil jej a tý velebné svátosti poctivost náležitou učinil, rozkázavši knězi na koně svého vsednouti a tu, kde by mu potřeba ukazovala, dojeti. Kněz ten potom, vykonavši potřebu svou, navrátil se k hraběti Rudolfovi a kůň jeho mu navracoval, kteréhož jest on žádnou měrou přijíti nechtěl mluvíc, že není hoden na něm se- děti, nebo jest on na hřbetě svém nesl Pána a Spasitele našeho. Kněz vidouce v hraběti takovou velikou poní- ženost, dal mu požehnání a potom se zase navrátil s ve- lebnou svátostí do domu Božího. Když jest se pak rozjel hrabě Rudolf s knězem tím, trefil na jednu ženu věštkyni, velice nábožnou poustedlnici, kterážto jak jest jej uzřela, hned mu počala vypravovati přípověď Boží za to poní- žení jeho, oznamujíc mu štěstí, které jej i s potomky jeho potkati má, takže nikdy sceptrum ani koruna od nich odňata býti nemá, pokudž toliko budou ostříhati cest a přikázání jeho a vykonávati ceremonie, které církev svatá obecná zachovávati poroučí. A již se k cestě naší, od které jsem se odebral, navrá- tím. Guntersdorf jest městečko a při něm zámek pěkně vystavený, a okolo něho zeď a příkop. 19. listopadu ráno přede dnem sme vyjeli a překážku od jakýchs světel neb oblud jsme měli, neb nás do jakýchs bahen a rybníků zavésti chtěly, a ten den jsme do Vídně přijeli. Vídeň, město hlavní Rakouské země a stolice arci- knížat rakouských, jest prve Juliobona aneb Flaviana jmenované, jméno od jedné nevelké řeky aneb potoku má, který nedaleko od města tudy teče a do Dunaje vpadá. Město pevné jest a velké, zdmi, příkopy a baštami, valy, náspem a všelijakými potřebami dobře opatřené, a proto se proti nejouhlavnějšímu křesťanského jména nepříteli Turku nepřemožená pevnost jmenuje. Soli- 35
rokost její dovésti nemohl: on pak když kněze toho dojel, pozdravil jej a tý velebné svátosti poctivost náležitou učinil, rozkázavši knězi na koně svého vsednouti a tu, kde by mu potřeba ukazovala, dojeti. Kněz ten potom, vykonavši potřebu svou, navrátil se k hraběti Rudolfovi a kůň jeho mu navracoval, kteréhož jest on žádnou měrou přijíti nechtěl mluvíc, že není hoden na něm se- děti, nebo jest on na hřbetě svém nesl Pána a Spasitele našeho. Kněz vidouce v hraběti takovou velikou poní- ženost, dal mu požehnání a potom se zase navrátil s ve- lebnou svátostí do domu Božího. Když jest se pak rozjel hrabě Rudolf s knězem tím, trefil na jednu ženu věštkyni, velice nábožnou poustedlnici, kterážto jak jest jej uzřela, hned mu počala vypravovati přípověď Boží za to poní- žení jeho, oznamujíc mu štěstí, které jej i s potomky jeho potkati má, takže nikdy sceptrum ani koruna od nich odňata býti nemá, pokudž toliko budou ostříhati cest a přikázání jeho a vykonávati ceremonie, které církev svatá obecná zachovávati poroučí. A již se k cestě naší, od které jsem se odebral, navrá- tím. Guntersdorf jest městečko a při něm zámek pěkně vystavený, a okolo něho zeď a příkop. 19. listopadu ráno přede dnem sme vyjeli a překážku od jakýchs světel neb oblud jsme měli, neb nás do jakýchs bahen a rybníků zavésti chtěly, a ten den jsme do Vídně přijeli. Vídeň, město hlavní Rakouské země a stolice arci- knížat rakouských, jest prve Juliobona aneb Flaviana jmenované, jméno od jedné nevelké řeky aneb potoku má, který nedaleko od města tudy teče a do Dunaje vpadá. Město pevné jest a velké, zdmi, příkopy a baštami, valy, náspem a všelijakými potřebami dobře opatřené, a proto se proti nejouhlavnějšímu křesťanského jména nepříteli Turku nepřemožená pevnost jmenuje. Soli- 35
Strana 36
manus, turecký císař, po dobytí Budína léta Páně 1529 s velkým a hrozným vojskem a počtem lidu do několi- krát sto tisíc 26. dne měsíce září Vídeň oblehl a několik šturmů k němu pustil. A ačkoliv Turci na několika mís- tech s nebezpečenstvím města se podkopali, však Víden- ští, majíce lidu zkušeného a bojovného v městě do dva- dceti tisíc, pod správu nejvyššího hejtmana Filipa, falc- kraběte z Rýnu, náležejícího, statečně se bránili a tak je přivítali, že do osmdesáte tisíc Turkův při témž městě zahynulo a Solimanus s velikou hanbou a potupou se domů s tolika stotisíci lidu navrátiti musil. Město čisté jest a pěkně vystavené, domy má vysoké kamenné, střechy cihelné, sklepy velmi hluboké a na větším díle pod jedním hlubokým sklepem druhý hlubší jest, že tak jest hluboko pod zemí, jak nad zemí vysoko staveno, chtějí tomu. Studnice, tak jako sklepy, hluboké jsou a voda v nich dobrá. Rynků v městě několik jest, nej- větší vedle koleje jezovitské, tam se chléb prodává, na druhém ovotce a všelijaké vaření, na třetím ryby, na čtvrtém obilí, tomu nový rynk říkají. Kostelů v Vídni mnoho jest, všecky katolické, hlavní biskupský kostel svatého Štěpána, veliký z kamene tesaného, bílým a čer- veným mramorem dlážděný jest, věže u něho převysoká kamenná a velmi nákladná, okrasa všeho města. S té věže město Haimburg, kteréžto osm mil od Vídně vzdáli jest, viděti se může. Chtějí tomu, že tyto tři věže ve vší říši nejnákladnější jsou: jedna každá z nich svou ob- zvláštnost má, totiž tato vídenská za nejpevnější, štras- purská za nejpěknější a landshutská za nejvyšší se po- kládá. V kostele sloupův kamenných čtverhranných mnoho jest a v nich obrazy kamenné mistrovsky udě- lané. Krov kostela polívaný rozličných barev jest. V sa- kristii viděli jsme těla celý dvou mláďátek, trn z koruny 36
manus, turecký císař, po dobytí Budína léta Páně 1529 s velkým a hrozným vojskem a počtem lidu do několi- krát sto tisíc 26. dne měsíce září Vídeň oblehl a několik šturmů k němu pustil. A ačkoliv Turci na několika mís- tech s nebezpečenstvím města se podkopali, však Víden- ští, majíce lidu zkušeného a bojovného v městě do dva- dceti tisíc, pod správu nejvyššího hejtmana Filipa, falc- kraběte z Rýnu, náležejícího, statečně se bránili a tak je přivítali, že do osmdesáte tisíc Turkův při témž městě zahynulo a Solimanus s velikou hanbou a potupou se domů s tolika stotisíci lidu navrátiti musil. Město čisté jest a pěkně vystavené, domy má vysoké kamenné, střechy cihelné, sklepy velmi hluboké a na větším díle pod jedním hlubokým sklepem druhý hlubší jest, že tak jest hluboko pod zemí, jak nad zemí vysoko staveno, chtějí tomu. Studnice, tak jako sklepy, hluboké jsou a voda v nich dobrá. Rynků v městě několik jest, nej- větší vedle koleje jezovitské, tam se chléb prodává, na druhém ovotce a všelijaké vaření, na třetím ryby, na čtvrtém obilí, tomu nový rynk říkají. Kostelů v Vídni mnoho jest, všecky katolické, hlavní biskupský kostel svatého Štěpána, veliký z kamene tesaného, bílým a čer- veným mramorem dlážděný jest, věže u něho převysoká kamenná a velmi nákladná, okrasa všeho města. S té věže město Haimburg, kteréžto osm mil od Vídně vzdáli jest, viděti se může. Chtějí tomu, že tyto tři věže ve vší říši nejnákladnější jsou: jedna každá z nich svou ob- zvláštnost má, totiž tato vídenská za nejpevnější, štras- purská za nejpěknější a landshutská za nejvyšší se po- kládá. V kostele sloupův kamenných čtverhranných mnoho jest a v nich obrazy kamenné mistrovsky udě- lané. Krov kostela polívaný rozličných barev jest. V sa- kristii viděli jsme těla celý dvou mláďátek, trn z koruny 36
Strana 37
Pána Krista, kus sloupu, k kterému byl přivázán — a jest z červeného mramoru — varhany svaté Cecilie, meč sva- tého Karla a jiné mnohé svátosti. V tom kostele leží Fridrich, toho jména Třetí, císař. Alžběta, královna franská dobré paměti, Rudolfa, nynějšího císaře sestra, v Vídni kostel pěkný pod červenou střechou plechovou vystavěti dala, v kterém velmi pěkná archa oltářní se spatřuje. Dům její a klášter, který ona též vystavěla, vedle kostela jest, a z svého domu pavlač až do kostela a kláštera měla, a tam dnem i nocí Pánu Bohu se modlila a hojně almužny dávala, kterouž, když 23. dne měsíce listopadu léta 1592 Pán Bůh z tohoto světa povolati ráčil, chudí lidé jako matku plakali. Špitály v městě dva jsou, císařský pěkně stavený, druhý městský. Nedaleko ode dvoru královny franské dům velký jako nějaký zámek po všech čtyrech stranách stavený jest, jemuž císařská marštal říkají, v tom domě komedie a hry bývají. U nové brány jest jeden dům, tam se galeje a jiné velké lodi cho- vají, které se na Dunaji potřebují. V Německé zemi jsem jim podobných neviděl, též některé také menší kusy střelby a jiné vojenské nástroje. Akademie ve Vídni slavná od Fridricha císaře léta 1237 založená, které kanclířem biskup Nového Města jest. Naproti zámku jest velký plac, na kterým turnaje bývají, a v placu dům veliký znova stavený, kterému Arnoštů dům říkají. Zámek vídenský čtverhranatý při jedné městské bráně v prostředku plac má, na každém rohu toho zámku věže tlustá, s cihlami přikrytá, při zámku příkop a přes příkop most zdvihací jest; na tom zámku arcikníže Arnošt, Jeho Milost dobré paměti, mého času bydlel. Kupcův v Vídni mnoho jest, zvláště v jedné ulici, kterou se na zámek chodí, po jedné straně všudy krámy mají, té ulici Kolmark říkají. Procesí v Vídni den Božího těla pěkná 37
Pána Krista, kus sloupu, k kterému byl přivázán — a jest z červeného mramoru — varhany svaté Cecilie, meč sva- tého Karla a jiné mnohé svátosti. V tom kostele leží Fridrich, toho jména Třetí, císař. Alžběta, královna franská dobré paměti, Rudolfa, nynějšího císaře sestra, v Vídni kostel pěkný pod červenou střechou plechovou vystavěti dala, v kterém velmi pěkná archa oltářní se spatřuje. Dům její a klášter, který ona též vystavěla, vedle kostela jest, a z svého domu pavlač až do kostela a kláštera měla, a tam dnem i nocí Pánu Bohu se modlila a hojně almužny dávala, kterouž, když 23. dne měsíce listopadu léta 1592 Pán Bůh z tohoto světa povolati ráčil, chudí lidé jako matku plakali. Špitály v městě dva jsou, císařský pěkně stavený, druhý městský. Nedaleko ode dvoru královny franské dům velký jako nějaký zámek po všech čtyrech stranách stavený jest, jemuž císařská marštal říkají, v tom domě komedie a hry bývají. U nové brány jest jeden dům, tam se galeje a jiné velké lodi cho- vají, které se na Dunaji potřebují. V Německé zemi jsem jim podobných neviděl, též některé také menší kusy střelby a jiné vojenské nástroje. Akademie ve Vídni slavná od Fridricha císaře léta 1237 založená, které kanclířem biskup Nového Města jest. Naproti zámku jest velký plac, na kterým turnaje bývají, a v placu dům veliký znova stavený, kterému Arnoštů dům říkají. Zámek vídenský čtverhranatý při jedné městské bráně v prostředku plac má, na každém rohu toho zámku věže tlustá, s cihlami přikrytá, při zámku příkop a přes příkop most zdvihací jest; na tom zámku arcikníže Arnošt, Jeho Milost dobré paměti, mého času bydlel. Kupcův v Vídni mnoho jest, zvláště v jedné ulici, kterou se na zámek chodí, po jedné straně všudy krámy mají, té ulici Kolmark říkají. Procesí v Vídni den Božího těla pěkná 37
Strana 38
bývá; každé řemeslo praporec svůj má, po ulicech ve zbroji měšťané stojí a toho času všecky brány se zavírají. V tom městě všech věcí jest hojnost, vína dostatek a za laciné peníze, masa, ryb, obilí, ovotce všelijakého, které se z Uher vozí, obzvláštně pak dobrých uherských me- lounů. Brány městské tyto jsou: jedna Uherská, druhá Korytanská, třetí Zámecká, čtvrtá Skotská, pátá Nová brána, šestá Červená anebo Dunajská, nebo Dunaj vedle samého města teče a několik dřevěných mostů má, neb se na několik stran dělí. První jest u samého města, před- městí od města dělící, druhý, kde se clo dává, třetí nej- větší, který se skoro každého roku, když se led rozpouští, zláme, a na něm se pan Joachim z Hradce, kancléř krá- lovství Českého, probořil a utopil. Čtvrtý most, též dře- věný, za tím velkým jest. Dunaj, řeka v Evropě největší, nejpřednější a nejprudčejší, do které 63 jiné řeky vchá- zejí, které na větším díle lodí nésti mohou, v Švábích nedaleko od Mengen svúj počátek má a skrze Šváb- skou, Bavorskou a Rakouskou zemi vedle měst Ulmu, Ingolštatu, Řezna, Pasova, Lince, Vídně teče, odtud skrze Uherskou zemi a vedle Bosnie, Servie, Valachie, Bulgarie, Misie dolejší tekouc, do moře Scytského (které se Pontus Euxinus a vlasky Mare Maggiore jmenuje), sex ostiis, šestmi průchodištěmi vchází. Předměstí veliké od dřeva při každé bráně obzvláštně jest, při nich zahrady velmi veselé a pěkné se spatřují. Dvě míle od Vídně jest zahrada císařská, velmi pěkná, pěkným klenutím a pa- vlačemi obmezená a pěknými věžemi ozdobená. Mezi jinými věžemi jest jedna, v který jest hluboká a široká studnice a voda se váží plechovými nádobami místo pro- vazu, ty nádoby jsou nápodobné těm koženým, kterých pro oheň užíváme. Ta zahrada jest rozličným kvítím na způsob vorlů, hvězd, zvířat francouzským způsobem 38
bývá; každé řemeslo praporec svůj má, po ulicech ve zbroji měšťané stojí a toho času všecky brány se zavírají. V tom městě všech věcí jest hojnost, vína dostatek a za laciné peníze, masa, ryb, obilí, ovotce všelijakého, které se z Uher vozí, obzvláštně pak dobrých uherských me- lounů. Brány městské tyto jsou: jedna Uherská, druhá Korytanská, třetí Zámecká, čtvrtá Skotská, pátá Nová brána, šestá Červená anebo Dunajská, nebo Dunaj vedle samého města teče a několik dřevěných mostů má, neb se na několik stran dělí. První jest u samého města, před- městí od města dělící, druhý, kde se clo dává, třetí nej- větší, který se skoro každého roku, když se led rozpouští, zláme, a na něm se pan Joachim z Hradce, kancléř krá- lovství Českého, probořil a utopil. Čtvrtý most, též dře- věný, za tím velkým jest. Dunaj, řeka v Evropě největší, nejpřednější a nejprudčejší, do které 63 jiné řeky vchá- zejí, které na větším díle lodí nésti mohou, v Švábích nedaleko od Mengen svúj počátek má a skrze Šváb- skou, Bavorskou a Rakouskou zemi vedle měst Ulmu, Ingolštatu, Řezna, Pasova, Lince, Vídně teče, odtud skrze Uherskou zemi a vedle Bosnie, Servie, Valachie, Bulgarie, Misie dolejší tekouc, do moře Scytského (které se Pontus Euxinus a vlasky Mare Maggiore jmenuje), sex ostiis, šestmi průchodištěmi vchází. Předměstí veliké od dřeva při každé bráně obzvláštně jest, při nich zahrady velmi veselé a pěkné se spatřují. Dvě míle od Vídně jest zahrada císařská, velmi pěkná, pěkným klenutím a pa- vlačemi obmezená a pěknými věžemi ozdobená. Mezi jinými věžemi jest jedna, v který jest hluboká a široká studnice a voda se váží plechovými nádobami místo pro- vazu, ty nádoby jsou nápodobné těm koženým, kterých pro oheň užíváme. Ta zahrada jest rozličným kvítím na způsob vorlů, hvězd, zvířat francouzským způsobem 38
Strana 39
vysázená a pěknýma fontánami neb laurami mramoro- výma a spanilým štěpím, na kterým pěkný ovotce roste, okrášlená. Nedaleko odtud jest zámek císařský znova stavený, v němžto mnoho pokojů jest. Tomu zámku Gerštorf říkají, tam se rozličná zvířata chovají. Jsouce ve Vídni léta 1590 v sobotu po Povýšení Sva- tého kříže, to jest 15. dne měsíce září, veliké, strašlivé a hrozné bylo zemětřesení, takže domy a celé město jako kolíbka se hejbalo, země hučela, až hrozno bylo poslou- chati, komíny a cihly na ulice s střech padaly, stěny se trhaly, domy se bořily, věže svatého Michala půl upadlo, věže svatého Štěpána se nakřivila, z kterýchžto mnoho štukových kamenů spadlo. Věže jezovitské kus a svatého Jana také kus upadlo, střecha u kostela Škotského po jedné straně se obořila, jeden dům, obecní hospoda U zla- tého slunce, také se zsul, a osm nebo sedm osob zasypal a žádnýho skoro domu nezůstalo, aby z toho třesení ňáké škody nepocejtil. Ten den nevypravitedlná škoda za ně- kolik mnoho tisíců tomu městu se stala, a taková bouře byla, že dosti dne soudného bylo. Arcikníže Arnošt tehdáž v Vídni byl a tu noc z města vyjel, nebo v městě býti nebylo bezpečno, jiní lidé z města nemohouce, na placy a rynky z domův utíkali a tam až do dne zůstali. Ráno v neděli mnozí v takovém nebezpečenství jsouce posta- veni, nejsouce svým životem jisti, z hříchův svých se vy- znávali a velebnou svátost přijímali, u večer pak se ven z města na zahrady, na pole a luka stěhovali, a tam za mnoho dní, dokud to zemětřesení se neupokojilo, zůstá- vali. Ve čtvrtek potom za tou příčinou procesí ustano- vena do kostela patrův jezovitův s velikou jak arciknížete Arnošta a sestry jeho Alžběty, královny franské, tak všeho lidu pobožností. V jiných okolních krajinách, ač také zemětřesení bylo, však ani podobenství tohoto nemělo. 39
vysázená a pěknýma fontánami neb laurami mramoro- výma a spanilým štěpím, na kterým pěkný ovotce roste, okrášlená. Nedaleko odtud jest zámek císařský znova stavený, v němžto mnoho pokojů jest. Tomu zámku Gerštorf říkají, tam se rozličná zvířata chovají. Jsouce ve Vídni léta 1590 v sobotu po Povýšení Sva- tého kříže, to jest 15. dne měsíce září, veliké, strašlivé a hrozné bylo zemětřesení, takže domy a celé město jako kolíbka se hejbalo, země hučela, až hrozno bylo poslou- chati, komíny a cihly na ulice s střech padaly, stěny se trhaly, domy se bořily, věže svatého Michala půl upadlo, věže svatého Štěpána se nakřivila, z kterýchžto mnoho štukových kamenů spadlo. Věže jezovitské kus a svatého Jana také kus upadlo, střecha u kostela Škotského po jedné straně se obořila, jeden dům, obecní hospoda U zla- tého slunce, také se zsul, a osm nebo sedm osob zasypal a žádnýho skoro domu nezůstalo, aby z toho třesení ňáké škody nepocejtil. Ten den nevypravitedlná škoda za ně- kolik mnoho tisíců tomu městu se stala, a taková bouře byla, že dosti dne soudného bylo. Arcikníže Arnošt tehdáž v Vídni byl a tu noc z města vyjel, nebo v městě býti nebylo bezpečno, jiní lidé z města nemohouce, na placy a rynky z domův utíkali a tam až do dne zůstali. Ráno v neděli mnozí v takovém nebezpečenství jsouce posta- veni, nejsouce svým životem jisti, z hříchův svých se vy- znávali a velebnou svátost přijímali, u večer pak se ven z města na zahrady, na pole a luka stěhovali, a tam za mnoho dní, dokud to zemětřesení se neupokojilo, zůstá- vali. Ve čtvrtek potom za tou příčinou procesí ustano- vena do kostela patrův jezovitův s velikou jak arciknížete Arnošta a sestry jeho Alžběty, královny franské, tak všeho lidu pobožností. V jiných okolních krajinách, ač také zemětřesení bylo, však ani podobenství tohoto nemělo. 39
Strana 40
Dvě míle od Vídně leží město Klosterneuburg, v kte- rém jsme začastý bývali. Město jest nevelké vedle Du- naje, na druhé straně Dunaje proti němu město Kor- neuburg leží. Klášter v Klosterneuburku bohatý jest, který svatý Leopold, markhrabě rakouský, vystavěti dal. Tam sme truhlici anebo hrob stříbrný asi dvou loktů zdýli a v něm kosti sv. Leopolda viděli, též také mnohých nákladných vornátův, drahým kamením a perlami ozdo- bených. 14. dne listopadu, na den svatého Leopolda, tam slavná pout bývá. Osm mil od Vídně leží Nové Město rakouské, do kterého jsme se léta 1591 čtrnáctého dne měsíce ledna na procházku vypravili, a na druhý den zase do Vídně se navrátili. To město v Rakousích po Vídni a Linci jest nejpřednější, jest dosti velké a pevné, v místě bahnivém leží, což mnoho k pevnosti pomáhá. Zámek má pěkně vystavený, tam arcikníže Maximilián svůj dvůr měl. V zámku kostel jest, v kterém císař Maxi- milián První jest pochován. Léta Páně 1589 druhého dne měsíce října sme se na uherskou cestu vypravili, a na lodi vsedavše, toho dne jsme po Dunaji do Fišeminu, čtyry míle od Vídně přijeli a tu přes noc zůstali. Na ráno třetího dne října vedle města Haimburku, je na pravé ruce nechajíc, jsme jeli. To město nedaleko od pomezí rakouského a uherského u Dunaje leží, zámek u něho na příkrém vrchu jest, od města až nahoru k zámku zdi městské jdou. Nedaleko odtud řeka Morava, která Rakouskou zemi od Uherské dělí, do Dunaje vpadá a ten den jsme do Prešpurku přijeli. KRÁLOVSTVÍ UHERSKÉ, k kterému mnohé kraji- ny, jako Sedmihradská, Charvátská, Dalmatská a Bosen- ská přináleží, jest velice bohaté a mocné. K poledni se od Charvátské země a Servie řekou Sávou dělí, k půlnoci Pol- 40
Dvě míle od Vídně leží město Klosterneuburg, v kte- rém jsme začastý bývali. Město jest nevelké vedle Du- naje, na druhé straně Dunaje proti němu město Kor- neuburg leží. Klášter v Klosterneuburku bohatý jest, který svatý Leopold, markhrabě rakouský, vystavěti dal. Tam sme truhlici anebo hrob stříbrný asi dvou loktů zdýli a v něm kosti sv. Leopolda viděli, též také mnohých nákladných vornátův, drahým kamením a perlami ozdo- bených. 14. dne listopadu, na den svatého Leopolda, tam slavná pout bývá. Osm mil od Vídně leží Nové Město rakouské, do kterého jsme se léta 1591 čtrnáctého dne měsíce ledna na procházku vypravili, a na druhý den zase do Vídně se navrátili. To město v Rakousích po Vídni a Linci jest nejpřednější, jest dosti velké a pevné, v místě bahnivém leží, což mnoho k pevnosti pomáhá. Zámek má pěkně vystavený, tam arcikníže Maximilián svůj dvůr měl. V zámku kostel jest, v kterém císař Maxi- milián První jest pochován. Léta Páně 1589 druhého dne měsíce října sme se na uherskou cestu vypravili, a na lodi vsedavše, toho dne jsme po Dunaji do Fišeminu, čtyry míle od Vídně přijeli a tu přes noc zůstali. Na ráno třetího dne října vedle města Haimburku, je na pravé ruce nechajíc, jsme jeli. To město nedaleko od pomezí rakouského a uherského u Dunaje leží, zámek u něho na příkrém vrchu jest, od města až nahoru k zámku zdi městské jdou. Nedaleko odtud řeka Morava, která Rakouskou zemi od Uherské dělí, do Dunaje vpadá a ten den jsme do Prešpurku přijeli. KRÁLOVSTVÍ UHERSKÉ, k kterému mnohé kraji- ny, jako Sedmihradská, Charvátská, Dalmatská a Bosen- ská přináleží, jest velice bohaté a mocné. K poledni se od Charvátské země a Servie řekou Sávou dělí, k půlnoci Pol- 40
Strana 41
skou a Ruskou zemi, k západu Rakušany a Moravany, v východu Misy krajinu má. Jest země Uherská velice bo- hatá, ourodná a na všecky větci hojná, takže všecky jiné převyšuje, neb všecky větci k potřebě a k živnosti lidské, též i k rozkoši přináležející tam se v hojnosti nacházejí. Předně obilí hojnost, neb ta země velice ourodná jest, že skůro bez zdělání dědin obilí přináší, ovotce všeli- jakého dostatek, které do Vídně vozí, víno tam velmi dobré roste, některé se, jako tokajské, malvazímu rov- nati může, obzvláštně pak u města Sermium jmeno- vaného. Dobytka taková hojnost, že všecknu Vlaskou, Německou a Českou zemi dobytkem fedruje a vycho- vává, a to se ušetřilo, že jednoho roku do Němec samou toliko vídenskou cestou (krom jiných silnic a cest, kte- rými se dobytek do těchto krajin žene) přes vosmdesáte tisíc volův hnáno bylo a mnohý sedlák za několik let na pastvě přes sto volův mívá. Zvěři a ptactva tak mnoho jest, že i sedláci všelijakou myslivost provozovati sobě svobodně mohou. Ryb veliká hojnost a za velmi skrovné peníze. Kovy všelijaké: zlato, stříbro, měď, vocel, železo, barvy, též i kámen, z kterého se sůl dělá, v zemi se na- chází. A zlato netoliko v zemi, ale také i v některých po- tocích, anobrž i na rýví vinném místem se nachází. Řeky velké má tak, že žádná krajina není, která by tak mnoho a tak velikých řek měla. Přednější jsou tyto, které velké lodí nésti mohou a velmi rybné jsou: Dunaj, Savus, Dravus, Tibiscus, jezera veliká a největší Balaton, ne- daleko od Bělehradu. Vody teplé a velmi zdravé se na- cházejí na mnoha místech, vzláště u Budína a Pestu, které velmi lidem pomáhají a nezhojitedlné nemoci uzdravují. Jsou tam vody teplé, v kterých ryby živé jsou, a když se do studené přenášejí, umírají. V hrabství Ze- puzienském nacházejí se vody, které se v kámen obra- 41
skou a Ruskou zemi, k západu Rakušany a Moravany, v východu Misy krajinu má. Jest země Uherská velice bo- hatá, ourodná a na všecky větci hojná, takže všecky jiné převyšuje, neb všecky větci k potřebě a k živnosti lidské, též i k rozkoši přináležející tam se v hojnosti nacházejí. Předně obilí hojnost, neb ta země velice ourodná jest, že skůro bez zdělání dědin obilí přináší, ovotce všeli- jakého dostatek, které do Vídně vozí, víno tam velmi dobré roste, některé se, jako tokajské, malvazímu rov- nati může, obzvláštně pak u města Sermium jmeno- vaného. Dobytka taková hojnost, že všecknu Vlaskou, Německou a Českou zemi dobytkem fedruje a vycho- vává, a to se ušetřilo, že jednoho roku do Němec samou toliko vídenskou cestou (krom jiných silnic a cest, kte- rými se dobytek do těchto krajin žene) přes vosmdesáte tisíc volův hnáno bylo a mnohý sedlák za několik let na pastvě přes sto volův mívá. Zvěři a ptactva tak mnoho jest, že i sedláci všelijakou myslivost provozovati sobě svobodně mohou. Ryb veliká hojnost a za velmi skrovné peníze. Kovy všelijaké: zlato, stříbro, měď, vocel, železo, barvy, též i kámen, z kterého se sůl dělá, v zemi se na- chází. A zlato netoliko v zemi, ale také i v některých po- tocích, anobrž i na rýví vinném místem se nachází. Řeky velké má tak, že žádná krajina není, která by tak mnoho a tak velikých řek měla. Přednější jsou tyto, které velké lodí nésti mohou a velmi rybné jsou: Dunaj, Savus, Dravus, Tibiscus, jezera veliká a největší Balaton, ne- daleko od Bělehradu. Vody teplé a velmi zdravé se na- cházejí na mnoha místech, vzláště u Budína a Pestu, které velmi lidem pomáhají a nezhojitedlné nemoci uzdravují. Jsou tam vody teplé, v kterých ryby živé jsou, a když se do studené přenášejí, umírají. V hrabství Ze- puzienském nacházejí se vody, které se v kámen obra- 41
Strana 42
cejí, a nedaleko od nich jsou, které železo v mosaz pro- měňují. Uherská země jest dvojí, hořejší a dolejší; tato před Dunajem leží, druhá za Dunajem, a přes celou řeka Ti- biscus teče a celá ta krajina dělí se na padesát hrabství. Města přednější jsou: Budín, hlavní město celého krá- lovství, Vostřehom, Královský Bělehrad, kdežto se králové Uherští korunovali, též i pohřeb svůj měli, Pětikostelí, Recký Bělehrad, Vesperýn, Komárno, Ráb, Prešpurk, Trnava, Zegedín, Varadín, Kašov, Tokaj Erla, Nitře a jiná mnohá. Arcibiskupství v Uhřích jest dvoje: vostřehomské, které pod sebou šest biskupův má, a koločenské sedm. Jsou Uhři postavy veliké a silné, zuřiví, váleční, zahálku milují, na řemesla a obchody kupecké málo dbají, řeč scytskou, která se s žádnou nesrovnává, mají. Habit uherský jaký jest, z tohoto malo- vání poznati motci budeš, k tomu jsem turecký habit, jakožto sousedův a kteří větší díl té země drží, přidal. Národ uherský z Scythův pošel a tu krajinu opanoval, kterážto země rozličné měla obyvatele, a nejprvé v ní bydleli Pannones, od kterých jméno Pannonia vzala, potom Gótové, lid z půlnočních krajin, po nich Hunnové, kteří od Langobardův vyhnáni jsou, a po čtyrydcíti dvou letech Hunnové, scytský národ, s Atilou, králem svým, zase té krajiny dostali, a skůro celou Europu poplundro- vali a zloupili, a svou krajinu uherskou tou loupeží velice obohatili. Po smrti pak Atilové jsou od Karla Velikého přemoženi. Za času Arnolfa císaře z krajin scytských ve- liké množství Uhrův neb Hunnův přišlo, a k té částce Hunnův, která po Atilovi pozůstala se připojíc, němec- kou zemi hubili, až je Ota císař u města Aušpurku pře- mohši zkrotil. Léta pak 1006 svatý Jindřich císař sestru svou Giselu Stefanovi, uherskému králi, za manželku 42
cejí, a nedaleko od nich jsou, které železo v mosaz pro- měňují. Uherská země jest dvojí, hořejší a dolejší; tato před Dunajem leží, druhá za Dunajem, a přes celou řeka Ti- biscus teče a celá ta krajina dělí se na padesát hrabství. Města přednější jsou: Budín, hlavní město celého krá- lovství, Vostřehom, Královský Bělehrad, kdežto se králové Uherští korunovali, též i pohřeb svůj měli, Pětikostelí, Recký Bělehrad, Vesperýn, Komárno, Ráb, Prešpurk, Trnava, Zegedín, Varadín, Kašov, Tokaj Erla, Nitře a jiná mnohá. Arcibiskupství v Uhřích jest dvoje: vostřehomské, které pod sebou šest biskupův má, a koločenské sedm. Jsou Uhři postavy veliké a silné, zuřiví, váleční, zahálku milují, na řemesla a obchody kupecké málo dbají, řeč scytskou, která se s žádnou nesrovnává, mají. Habit uherský jaký jest, z tohoto malo- vání poznati motci budeš, k tomu jsem turecký habit, jakožto sousedův a kteří větší díl té země drží, přidal. Národ uherský z Scythův pošel a tu krajinu opanoval, kterážto země rozličné měla obyvatele, a nejprvé v ní bydleli Pannones, od kterých jméno Pannonia vzala, potom Gótové, lid z půlnočních krajin, po nich Hunnové, kteří od Langobardův vyhnáni jsou, a po čtyrydcíti dvou letech Hunnové, scytský národ, s Atilou, králem svým, zase té krajiny dostali, a skůro celou Europu poplundro- vali a zloupili, a svou krajinu uherskou tou loupeží velice obohatili. Po smrti pak Atilové jsou od Karla Velikého přemoženi. Za času Arnolfa císaře z krajin scytských ve- liké množství Uhrův neb Hunnův přišlo, a k té částce Hunnův, která po Atilovi pozůstala se připojíc, němec- kou zemi hubili, až je Ota císař u města Aušpurku pře- mohši zkrotil. Léta pak 1006 svatý Jindřich císař sestru svou Giselu Stefanovi, uherskému králi, za manželku 42
Strana 43
dal, který skrze ni křesťanem učiněn jsa, celou Uherskou zemi na křesťanskou víru obrátil, a ten byl první křesťan- ský král v Uhřích, a od něho tento Rudolf Druhý císař jest v počtu 31 křesťanský král, dědic a pán Uherské země, ačkoliv sotva polovice té země v držení jest, neb to někdy nejslavnější a nejbohatější království, pevnost a jako nějaká bašta všeho křesťanstva, těchto časů skůro na mizinu přišlo a v moc nejúhlavnějšího křesťanského jména nepřítele Turka vešlo, neb hned po smrti slav- ného krále Matyáše, za kralování Vladislava Kazimíra, polského krále syna, a Ludvíka, mladého krále, skrz uherskou nedbanlivost, neposlušnost a hodování k pádu se nachylovati začalo. A tak po dobytí Řeckého Běle- hradu léta 1521 a po nešťastném potkání Ludvíka, uher- ského krále, a zahynutí jeho, Solimanus, turecký císař, větší díl Uherského království opanoval, Budín, hlavní město, léta 1541, Vostřehom a Královský Bělehrad léta 1543 dobyl. A tak Uhři nebozí zlého, blízkého a velmi mocného souseda mají, o jehožto moci, bohatství a síle abychme věděli, jak mocného máme nepřítele, vidělo mi se nětco oznámiti. Má ten ouhlavní nepřítel náš pod sebou tyto země v Europě: Uherské země větší díl, Bosenskou, Bulgarskou, Ráckou, Macedonskou, Reckou zemi, Servii, Moreji, Tracii, Epirum a v moři, jenž se Archipelagus jmenuje, vostrovy: Euboeju, Samochio, Lesbo a jiných menších mnoho, a v moři Prostředzemním znamenitý vostrov Cypr, item má paludem Meotidiem, jezero Meotidské v Tartarii, které vůkol dvou set našich mil obsahuje. V Africe má Egypt a velký díl Barbarie neb mouřenínské země, a všecko to položení od Belis de la Gomera města až do Alexandrie, až do Siene, a od města Suez až do Suachen u moře Červeného. V Asii má Natolii, neb 43
dal, který skrze ni křesťanem učiněn jsa, celou Uherskou zemi na křesťanskou víru obrátil, a ten byl první křesťan- ský král v Uhřích, a od něho tento Rudolf Druhý císař jest v počtu 31 křesťanský král, dědic a pán Uherské země, ačkoliv sotva polovice té země v držení jest, neb to někdy nejslavnější a nejbohatější království, pevnost a jako nějaká bašta všeho křesťanstva, těchto časů skůro na mizinu přišlo a v moc nejúhlavnějšího křesťanského jména nepřítele Turka vešlo, neb hned po smrti slav- ného krále Matyáše, za kralování Vladislava Kazimíra, polského krále syna, a Ludvíka, mladého krále, skrz uherskou nedbanlivost, neposlušnost a hodování k pádu se nachylovati začalo. A tak po dobytí Řeckého Běle- hradu léta 1521 a po nešťastném potkání Ludvíka, uher- ského krále, a zahynutí jeho, Solimanus, turecký císař, větší díl Uherského království opanoval, Budín, hlavní město, léta 1541, Vostřehom a Královský Bělehrad léta 1543 dobyl. A tak Uhři nebozí zlého, blízkého a velmi mocného souseda mají, o jehožto moci, bohatství a síle abychme věděli, jak mocného máme nepřítele, vidělo mi se nětco oznámiti. Má ten ouhlavní nepřítel náš pod sebou tyto země v Europě: Uherské země větší díl, Bosenskou, Bulgarskou, Ráckou, Macedonskou, Reckou zemi, Servii, Moreji, Tracii, Epirum a v moři, jenž se Archipelagus jmenuje, vostrovy: Euboeju, Samochio, Lesbo a jiných menších mnoho, a v moři Prostředzemním znamenitý vostrov Cypr, item má paludem Meotidiem, jezero Meotidské v Tartarii, které vůkol dvou set našich mil obsahuje. V Africe má Egypt a velký díl Barbarie neb mouřenínské země, a všecko to položení od Belis de la Gomera města až do Alexandrie, až do Siene, a od města Suez až do Suachen u moře Červeného. V Asii má Natolii, neb 43
Strana 44
Menší Asii celou, totižto: Bithynii, Frygii, Misii, Ga- letii, Pontum, Lydii, Cariei, Paflagonii, Lycii, Magnesii, Meonii, Jonii, Pamfylii, Pisidii, Cilicii, Kapadocii, Co- magenum, Syrii, císařství Trapezuntský, Armenii, Me- dii a královské město Tauris, Mezopotamii, Chaldei a všecko položení od Derbentu do Suez a v Arabii od Suez až do Aden, a od moře Arabského do Bassery. Ve- liký počet lidu do pole vyvésti může, neb při obležení Vídně a podruhý proti Karlovi Pátýmu u Vídně pětkrát sto tisíc lidu v poli měl, a ústavně půldruhéhokrát sto tisíc lidu jízdného pohotově má, kteří se timari jmenují a svý pole a dvory v Turcích mají; důchodu stálýho ročního má osm milionů, to jest vosmdesátekrát stotisíc zlatých dukátův. A toto buď dosti o motci jeho povědíno, my se k Prešpurku navrátíme. Prešpurk, neničko skůro v Uhřích přední město, u Du- naje v pěkné a veselé rovině leží, jest nevelké, pěkně vy- stavené, zámek pevný po starodávnu stavený nad měs- tem na vysokém vrchu jest, a že jest nad samým Du- najem, nepřátelská armáda bez veliké škody pro střelbu zámeckou k Vídni se přibrati nemůže. A když předešle Solimanus byl Vídeň oblehl a po Dunaji na velkých lodích velké kusy a jiné municí k Vídni poslal, u samého města několik lodí, velkými kusy naládované, od zá- mecké střelby ztratil. Dunaj u města široký, nikdež jsem širšího neviděl. Třetího a čtvrtého dne října v Prešpurku jsme zůstali, a od biskupa nitřenskýho, místodržícího Jeho Milosti Císařské v království Uherském, dobře cho- váni byli. Pátého dne října měsíce jsme v Altenburku vobědvali. Altenburk, česky Starý Hrady, městečko, a zámek u něho pevný jest, dvě věže má, náspy, na kterých velké kusy jsou, obehnaný a vodou obtočený. K večeři jsme do 44
Menší Asii celou, totižto: Bithynii, Frygii, Misii, Ga- letii, Pontum, Lydii, Cariei, Paflagonii, Lycii, Magnesii, Meonii, Jonii, Pamfylii, Pisidii, Cilicii, Kapadocii, Co- magenum, Syrii, císařství Trapezuntský, Armenii, Me- dii a královské město Tauris, Mezopotamii, Chaldei a všecko položení od Derbentu do Suez a v Arabii od Suez až do Aden, a od moře Arabského do Bassery. Ve- liký počet lidu do pole vyvésti může, neb při obležení Vídně a podruhý proti Karlovi Pátýmu u Vídně pětkrát sto tisíc lidu v poli měl, a ústavně půldruhéhokrát sto tisíc lidu jízdného pohotově má, kteří se timari jmenují a svý pole a dvory v Turcích mají; důchodu stálýho ročního má osm milionů, to jest vosmdesátekrát stotisíc zlatých dukátův. A toto buď dosti o motci jeho povědíno, my se k Prešpurku navrátíme. Prešpurk, neničko skůro v Uhřích přední město, u Du- naje v pěkné a veselé rovině leží, jest nevelké, pěkně vy- stavené, zámek pevný po starodávnu stavený nad měs- tem na vysokém vrchu jest, a že jest nad samým Du- najem, nepřátelská armáda bez veliké škody pro střelbu zámeckou k Vídni se přibrati nemůže. A když předešle Solimanus byl Vídeň oblehl a po Dunaji na velkých lodích velké kusy a jiné municí k Vídni poslal, u samého města několik lodí, velkými kusy naládované, od zá- mecké střelby ztratil. Dunaj u města široký, nikdež jsem širšího neviděl. Třetího a čtvrtého dne října v Prešpurku jsme zůstali, a od biskupa nitřenskýho, místodržícího Jeho Milosti Císařské v království Uherském, dobře cho- váni byli. Pátého dne října měsíce jsme v Altenburku vobědvali. Altenburk, česky Starý Hrady, městečko, a zámek u něho pevný jest, dvě věže má, náspy, na kterých velké kusy jsou, obehnaný a vodou obtočený. K večeři jsme do 44
Strana 45
Rábu přijeli. Ráb město nevelké, znamenitá a hlavní hra- ničná pevnost Uherské země, osm mil od Prešpurku v pěkné rovině leží, jest velmi pevné, zdmi a baštami ci- helnými vysokými na způsob Vídně ohražené, střelba na zdech a baštách, též i na rynku každého času pohotově jest; vokolo všeho města voda teče, neb tři řeky, které se vedle města scházejí, Ráb otočily, totižto Dunaj, Ráb a Rabice; k půlnoční straně Dunaj, k poledni řeka Ráb, od které město jméno má, u samého města do Dunaje vpadá. Zámek v Rábu na jedné největší baště k půlnoční straně vystavený jest. Jest jistě znamenitá pevnost, jakož sami Turci vyznávali, dokud v moci jejich zůstávala, že zšíři zdýli až do Konstantinopole té podobné pevnosti nemají, a Budín, Bělehrad, Pešť nic proti ní nejsou, anobrž že ve všem tureckém panství žádná tak mocná pevnost není jako tato a Guleta v Africe, pročež i mnozí Turci k této pevnosti zdaleka jeli, aby ji ku podivení spatřili. Ta pevnost léta Páně 1594 od Synan bašete se dvakráte sto tisíci lidu jest dvadcátého dne měsíce čer- vence obležena, a potom po zahynutí při něm z obojí strany mnoho tisíců lidu dvadcátého čtvrtého září Tur- kům dobrovolně vzdána, kterou křesťané léta 98 osmého dne měsíce září oblehli a nevyřídivše nic, zase od též pevnosti čtvrtého dne října odtrhli, až léta 1598 v pro- vodní neděli od pana z Švarcenberku s malým počtem lidu obzvláštně Boží pomocí (prostředkem jednoho vá- lečného nástroje petard jmenovaného, kulemi železnými a všelijakým železem a kamením nabitého, který bránu městskou, Bělehradskou řečenou, rozrazil a rozstřískal) dobyta, a zase v moc křesťanskému císaři Rudolfovi Dru- hému uvedena jest, v kteréžto pevnosti třinácte set Tur- kův s bašetem jich zbito. Tři sta živých mužův a žen a sedm set dětí zajato, pět set zajatých křesťanův vysvo- 45
Rábu přijeli. Ráb město nevelké, znamenitá a hlavní hra- ničná pevnost Uherské země, osm mil od Prešpurku v pěkné rovině leží, jest velmi pevné, zdmi a baštami ci- helnými vysokými na způsob Vídně ohražené, střelba na zdech a baštách, též i na rynku každého času pohotově jest; vokolo všeho města voda teče, neb tři řeky, které se vedle města scházejí, Ráb otočily, totižto Dunaj, Ráb a Rabice; k půlnoční straně Dunaj, k poledni řeka Ráb, od které město jméno má, u samého města do Dunaje vpadá. Zámek v Rábu na jedné největší baště k půlnoční straně vystavený jest. Jest jistě znamenitá pevnost, jakož sami Turci vyznávali, dokud v moci jejich zůstávala, že zšíři zdýli až do Konstantinopole té podobné pevnosti nemají, a Budín, Bělehrad, Pešť nic proti ní nejsou, anobrž že ve všem tureckém panství žádná tak mocná pevnost není jako tato a Guleta v Africe, pročež i mnozí Turci k této pevnosti zdaleka jeli, aby ji ku podivení spatřili. Ta pevnost léta Páně 1594 od Synan bašete se dvakráte sto tisíci lidu jest dvadcátého dne měsíce čer- vence obležena, a potom po zahynutí při něm z obojí strany mnoho tisíců lidu dvadcátého čtvrtého září Tur- kům dobrovolně vzdána, kterou křesťané léta 98 osmého dne měsíce září oblehli a nevyřídivše nic, zase od též pevnosti čtvrtého dne října odtrhli, až léta 1598 v pro- vodní neděli od pana z Švarcenberku s malým počtem lidu obzvláštně Boží pomocí (prostředkem jednoho vá- lečného nástroje petard jmenovaného, kulemi železnými a všelijakým železem a kamením nabitého, který bránu městskou, Bělehradskou řečenou, rozrazil a rozstřískal) dobyta, a zase v moc křesťanskému císaři Rudolfovi Dru- hému uvedena jest, v kteréžto pevnosti třinácte set Tur- kův s bašetem jich zbito. Tři sta živých mužův a žen a sedm set dětí zajato, pět set zajatých křesťanův vysvo- 45
Strana 46
bozeno a od střelby 120 velkých kusův na kolách nale- zeno jest a tak z požehnání Božího ta mocná pevnost tak snadně vzata jest, která by všemu Římskému království dosti práce dala a s těžkostí velikým nákladem, několik mnoho tun neb milionů zlata a velikým krve křesťanské prolitím podmaněna a dobyta býti mohla. Šestého října pan hrabě z Nagrolu, hejtman města, z Rábu do Vídně jel a jeho do padesáti husarův prová- zelo, my také za ním jsme jeli a v jedné uherské vsi sme noclehovali. Na ráno jsme se přes Dunaj přeplavili a v Prešpurku ten den zůstali. Osmého dne měsíce října do Vídně jsme se navrátili. Léta Páně 91 čtrnáctého dne měsíce února jsme z Vídně vyjeli, a že se most zlámal velký, přes Dunaj jsme se s velikým nebezpečenstvím, nebo se tehdáž led rozpouštěl a velké kusy ledu o lodi obražovali, přeplavili. A ten den sme do městečka jed- noho v noci přijeli, patnáctého dne února jsme v jakés vsi přes noc zůstali, šestnáctého dne února do Třebíče na noc, sedmnáctého do Německého Brodu, osmnáctého do Kolína, devatenáctého do Prahy sme přijeli.
bozeno a od střelby 120 velkých kusův na kolách nale- zeno jest a tak z požehnání Božího ta mocná pevnost tak snadně vzata jest, která by všemu Římskému království dosti práce dala a s těžkostí velikým nákladem, několik mnoho tun neb milionů zlata a velikým krve křesťanské prolitím podmaněna a dobyta býti mohla. Šestého října pan hrabě z Nagrolu, hejtman města, z Rábu do Vídně jel a jeho do padesáti husarův prová- zelo, my také za ním jsme jeli a v jedné uherské vsi sme noclehovali. Na ráno jsme se přes Dunaj přeplavili a v Prešpurku ten den zůstali. Osmého dne měsíce října do Vídně jsme se navrátili. Léta Páně 91 čtrnáctého dne měsíce února jsme z Vídně vyjeli, a že se most zlámal velký, přes Dunaj jsme se s velikým nebezpečenstvím, nebo se tehdáž led rozpouštěl a velké kusy ledu o lodi obražovali, přeplavili. A ten den sme do městečka jed- noho v noci přijeli, patnáctého dne února jsme v jakés vsi přes noc zůstali, šestnáctého dne února do Třebíče na noc, sedmnáctého do Německého Brodu, osmnáctého do Kolína, devatenáctého do Prahy sme přijeli.
Strana 47
II. CESTA DO BAVOR
II. CESTA DO BAVOR
Strana 48
Strana 49
Léta 1592 v outerý po Třech králích sedmého dne mě- síce ledna z Prahy jsme vyjeli a k vobědu do Berouna přijeli. Půl míle od Berouna jest zámek znova vystavený, kterému Královský Dvůr říkají. Dále jedouc do Žebráku k večeři jsme přijeli; nad městem na vysokém vrchu jest zámek Točník. Osmého dne měsíce ledna na cestě zámek Zbirov jsme viděli, a tři míle skrze lesy ujevše, v Roky- canech obědvali, na noc do Plzně jsme přijeli. Plzeň město domy má pěkně vystavené, zvláště na rynku. Farní velký kostel vprostřed rynku jest, u něho věže vysoká, kamenná. To město před lety Žižka oblehl a od něho jest odehnán. Z toho největší chválu Plzenští mají, že od toho času, jak sou Čechové víru křesťanskou přijali, vždycky stálí u víře svaté katolické římské obecné zůstali a až po- savad zůstávají. Devátého ledna jsme na pravé ruce klášter Chotěšov nechali a v Týně Horšovském jsme obědvali, při kterémž zámek velký jest, a ještě ten den jsme mezi Chody do Klenče, vsi pod českými horami, k večeři přijeli. Desátého ledna skrze české hory, které Českou zemi od Bavorské dělí, a skrze hustý les, který asi na půl druhé míle dlouhý jest, též skrze Waldmunich, město v Bavořích, jsme jeli a tu se Německá země a Pfalc hořejší začíná. Pfale krajina jest díl, jak někteří chtějí, Bavorské země, a od hor Českých až k městu Řeznu se vztahuje. Města Cestopis Bedřicha z Donína 4 49
Léta 1592 v outerý po Třech králích sedmého dne mě- síce ledna z Prahy jsme vyjeli a k vobědu do Berouna přijeli. Půl míle od Berouna jest zámek znova vystavený, kterému Královský Dvůr říkají. Dále jedouc do Žebráku k večeři jsme přijeli; nad městem na vysokém vrchu jest zámek Točník. Osmého dne měsíce ledna na cestě zámek Zbirov jsme viděli, a tři míle skrze lesy ujevše, v Roky- canech obědvali, na noc do Plzně jsme přijeli. Plzeň město domy má pěkně vystavené, zvláště na rynku. Farní velký kostel vprostřed rynku jest, u něho věže vysoká, kamenná. To město před lety Žižka oblehl a od něho jest odehnán. Z toho největší chválu Plzenští mají, že od toho času, jak sou Čechové víru křesťanskou přijali, vždycky stálí u víře svaté katolické římské obecné zůstali a až po- savad zůstávají. Devátého ledna jsme na pravé ruce klášter Chotěšov nechali a v Týně Horšovském jsme obědvali, při kterémž zámek velký jest, a ještě ten den jsme mezi Chody do Klenče, vsi pod českými horami, k večeři přijeli. Desátého ledna skrze české hory, které Českou zemi od Bavorské dělí, a skrze hustý les, který asi na půl druhé míle dlouhý jest, též skrze Waldmunich, město v Bavořích, jsme jeli a tu se Německá země a Pfalc hořejší začíná. Pfale krajina jest díl, jak někteří chtějí, Bavorské země, a od hor Českých až k městu Řeznu se vztahuje. Města Cestopis Bedřicha z Donína 4 49
Strana 50
nevelké má, širokým kamením místo cihel domy při- kryté. A ten den desátého ledna v Recu jsme obědvali a na noc do Nankirchu přijeli. Jedenáctého dne ledna skrze Pruk a skrze druhé město Nittenau jsme jeli a do města říšského Regenšpurku, kterému Čechové Řezno říkají, přijeli. To město v Bavořích leží. BAVORSKÁ ZEMĚ, Bavaria neb Boiaria, od lidu Bo- jarův tak jmenovaná, k vejchodu Rakousy a Českou zemi, k poledni Tyrol, k západu Švábskou zemi, k půlnoci Frankonii krajinu má; jest krajina veselá, povětří zdra- vého, víno tam neroste, a jestli kde roste, velmi kyselé bývá a proto se odjinud, z Rejnu, Nekaru, z Frankonie, z Ra- kous vozí. Pro nedostatek vína dobré pivo ječné vaří. Svinskýho dobytka velmi mnoho chová a žaludmi a pla- nými jablkami krmí a mimo svou potřebu (tak jako Uherská země volův, tak tato sviní) do jiných krajin veliké množství posílá a velký užitek z nich každoročně bere. Kovy některé má, nejvíce mosazi, mědi a železa, odkudž mnoho železa do jiných zemí posílá. Krámů a ře- meslníků, kteří zbraně dělají, mnoho jest a všelijaká braň se vší Europě odtud dodává. Huti sklenné také se nachá- zejí. Řeky tyto skrze Bavory tekou: předně Dunaj a do něho Lech, Iser, Naba, Vils, Inn a jiné mnohé řeky vcházejí. Jezera jsou tato: Ammor, Wirm, Chemm aliter Tachem, v kterých hojnost ryb všelijakých jest. Dělí se Bavorská země na hořejší a dolejší. Hořejší má mnoho velkých lesů, v kterých mnoho zvěři, vepřův, medvědův též vysoké zvěři jest, které žádný stříleti bez dovolení knížetcího nesmí. Na ovotce jest velmi ourodná, na obilé ne tak. Náleží ta krajina knížeti bavorskému, který z rodu pfalekrabat z Rejnu jest a v Mnichově svou residencí má. Města jsou tato níže psaná: Mnichov, knížetcí stolice, Ingolštat, Landsšperk, Wasserburg, 50
nevelké má, širokým kamením místo cihel domy při- kryté. A ten den desátého ledna v Recu jsme obědvali a na noc do Nankirchu přijeli. Jedenáctého dne ledna skrze Pruk a skrze druhé město Nittenau jsme jeli a do města říšského Regenšpurku, kterému Čechové Řezno říkají, přijeli. To město v Bavořích leží. BAVORSKÁ ZEMĚ, Bavaria neb Boiaria, od lidu Bo- jarův tak jmenovaná, k vejchodu Rakousy a Českou zemi, k poledni Tyrol, k západu Švábskou zemi, k půlnoci Frankonii krajinu má; jest krajina veselá, povětří zdra- vého, víno tam neroste, a jestli kde roste, velmi kyselé bývá a proto se odjinud, z Rejnu, Nekaru, z Frankonie, z Ra- kous vozí. Pro nedostatek vína dobré pivo ječné vaří. Svinskýho dobytka velmi mnoho chová a žaludmi a pla- nými jablkami krmí a mimo svou potřebu (tak jako Uherská země volův, tak tato sviní) do jiných krajin veliké množství posílá a velký užitek z nich každoročně bere. Kovy některé má, nejvíce mosazi, mědi a železa, odkudž mnoho železa do jiných zemí posílá. Krámů a ře- meslníků, kteří zbraně dělají, mnoho jest a všelijaká braň se vší Europě odtud dodává. Huti sklenné také se nachá- zejí. Řeky tyto skrze Bavory tekou: předně Dunaj a do něho Lech, Iser, Naba, Vils, Inn a jiné mnohé řeky vcházejí. Jezera jsou tato: Ammor, Wirm, Chemm aliter Tachem, v kterých hojnost ryb všelijakých jest. Dělí se Bavorská země na hořejší a dolejší. Hořejší má mnoho velkých lesů, v kterých mnoho zvěři, vepřův, medvědův též vysoké zvěři jest, které žádný stříleti bez dovolení knížetcího nesmí. Na ovotce jest velmi ourodná, na obilé ne tak. Náleží ta krajina knížeti bavorskému, který z rodu pfalekrabat z Rejnu jest a v Mnichově svou residencí má. Města jsou tato níže psaná: Mnichov, knížetcí stolice, Ingolštat, Landsšperk, Wasserburg, 50
Strana 51
Burghausen, Reichenhal, Braunau, Schonga, Decken- dorf, Kelheim, Wertheim, Rhein, Friedberg, Traunstein, Aich, Otting, Pfaffenhoven, Erding, Mossburg, Furt, Dietfurt, Wending, Neuštat, Abensperg, Schrobenhaus a Freising, město biskupské. Dolejší Bavorská země jest mnohem ourodnější, též i víno tam roste. Města tato má: Řezno, město říšské, knížete bavorskýho jsou: Lands- huet, Dilgenfing, Osterhoven, Vilshoven, Scherding, Landav, Branenau a biskupské město Pasov při Dunaji ležící. Ta města v hořejších i dolejších Bavořích jsou pěkná, znova stavená, domy kamenné pod štíty, střechy všecky cihelný, ulice široké a čistotné, netrvám, aby která krajina v Němcích byla, aby tak mnoho a tak pěk- ných měst v ní bylo. Kostelů v Bavořích velmi mnoho jest, každá skůro ves svůj kostel pěkný s vysokou věží má. Obyvatelé na zboží knížete bavorského všecko kato- ličtí jsou, žádný kacíř za měšťana se netrpí. Řezno, Ratisbona neb Reginoburgum jmenované, vedle Dunaje leží, jest město říšské, velké, starodávní, takže skůro žádnému městu říšskému v starosti napřed nedá. Hluboké a široké příkopy má, zdi dvojnásobní, jedny vyšší než druhé a na nich věží mnoho s červenými cihelnými střechami, domy v městě čisté, velké, po staro- dávnu stavené, ulice ouzké, rynků několik a věží velmi mnoho. Rathaus pěkný jest, tolikéž i tanchauz, kde tance bývají. Dům biskupský, v kterýmž císařové na sněmu bydlejí, nákladně vystavený jest. Kostelů v městě mnoho jest, jakož kostel hlavní biskupský svatého Petra, velký a slavný, od kamene štukového, klášter svatého Emerána od Arnolfa císaře vystavený, jest bohatý, který tam tělo svatého Dyonisia Areopagitae přenesl; u kostela vysoká věže nedávno od opata téhož kláštera vystavená jest. V tom klášteře jsme mnoho obrazův od stříbra a zlata 51
Burghausen, Reichenhal, Braunau, Schonga, Decken- dorf, Kelheim, Wertheim, Rhein, Friedberg, Traunstein, Aich, Otting, Pfaffenhoven, Erding, Mossburg, Furt, Dietfurt, Wending, Neuštat, Abensperg, Schrobenhaus a Freising, město biskupské. Dolejší Bavorská země jest mnohem ourodnější, též i víno tam roste. Města tato má: Řezno, město říšské, knížete bavorskýho jsou: Lands- huet, Dilgenfing, Osterhoven, Vilshoven, Scherding, Landav, Branenau a biskupské město Pasov při Dunaji ležící. Ta města v hořejších i dolejších Bavořích jsou pěkná, znova stavená, domy kamenné pod štíty, střechy všecky cihelný, ulice široké a čistotné, netrvám, aby která krajina v Němcích byla, aby tak mnoho a tak pěk- ných měst v ní bylo. Kostelů v Bavořích velmi mnoho jest, každá skůro ves svůj kostel pěkný s vysokou věží má. Obyvatelé na zboží knížete bavorského všecko kato- ličtí jsou, žádný kacíř za měšťana se netrpí. Řezno, Ratisbona neb Reginoburgum jmenované, vedle Dunaje leží, jest město říšské, velké, starodávní, takže skůro žádnému městu říšskému v starosti napřed nedá. Hluboké a široké příkopy má, zdi dvojnásobní, jedny vyšší než druhé a na nich věží mnoho s červenými cihelnými střechami, domy v městě čisté, velké, po staro- dávnu stavené, ulice ouzké, rynků několik a věží velmi mnoho. Rathaus pěkný jest, tolikéž i tanchauz, kde tance bývají. Dům biskupský, v kterýmž císařové na sněmu bydlejí, nákladně vystavený jest. Kostelů v městě mnoho jest, jakož kostel hlavní biskupský svatého Petra, velký a slavný, od kamene štukového, klášter svatého Emerána od Arnolfa císaře vystavený, jest bohatý, který tam tělo svatého Dyonisia Areopagitae přenesl; u kostela vysoká věže nedávno od opata téhož kláštera vystavená jest. V tom klášteře jsme mnoho obrazův od stříbra a zlata 51
Strana 52
viděli a mezi jinými věcmi jeden nový zákon zlatými literami psaný, kteroužto knihu císař Arnolf tomu kláš- teru daroval; jest zlatým plechem ozdobená, perlami a rozličným drahým kamením vykládaná a krumplovaná, vprostřed jest velký modrý kámen zafír, třidcet tisíc šacován jest, a rozprávějí, že by ta kniha za království státi jměla. Jest tam truhlice nebo hrob po jedné straně s stříbrnými pěknými obrazy ozdobený, tam těla svatého Emerána, svatého Dyonisia Areopagitae a svatého Wolf- ganga se chovají. Viděli jsme také tam trn z koruny Pána Krista, ještě krvavý, vlasy panny Marie a svatého Jana Křtitele, kus kříže Krista Pána, berlu, korunu, vornát svatého Wolfganga a jiných mnoho reliquií. Ten klášter okolo třidcíti tisíc důchodů má. Dunaj vedle města teče a přes Dunaj most kamenný dlouhý a velmi pevný jest; voblouků čtrnáct má. Praví, že v Německé zemi Pražský most nejdelší, Drážďanský nejpěknější a Řezenský nej- pevnější bejti má. Z každé strany toho mostu jest věže. V tom městě Karel Pátý, císař, obecní říšský sněm držal léta 15[48] a Rudolf Druhý, nynější císař, léta 1594. Dva- náctého dne ledna jsme z Rezna vyjeli a do Aberšperku města na noc přijeli, v pondělí v Novém Městě jsme obědvali; jest město pěkné, nové čtverhranné, na vršku vystavené. Po obědě skrz městečko Foburg jsme jeli, kdež také zámek jest, a na noc do Ingolštatu přijeli. Ingolštat, město při Dunaji, v pěkné a veselé rovině leží, povětří velmi zdravé má, takže nečasto tam mor bývá, k poledni veliká rovina, k půlnoci zahrady a louky se spatřují. Jest město velmi pevné, jako které v Ně- mecké zemi může býti, a velmi dobře zdmi, baštami, věžemi, valy, náspy, příkopy, vodou, zdvihacími mosty a summou všelijakou municí a vojenskými nástroji proti nepříteli zpevněné a opatřené. Když se nejprv do města 52
viděli a mezi jinými věcmi jeden nový zákon zlatými literami psaný, kteroužto knihu císař Arnolf tomu kláš- teru daroval; jest zlatým plechem ozdobená, perlami a rozličným drahým kamením vykládaná a krumplovaná, vprostřed jest velký modrý kámen zafír, třidcet tisíc šacován jest, a rozprávějí, že by ta kniha za království státi jměla. Jest tam truhlice nebo hrob po jedné straně s stříbrnými pěknými obrazy ozdobený, tam těla svatého Emerána, svatého Dyonisia Areopagitae a svatého Wolf- ganga se chovají. Viděli jsme také tam trn z koruny Pána Krista, ještě krvavý, vlasy panny Marie a svatého Jana Křtitele, kus kříže Krista Pána, berlu, korunu, vornát svatého Wolfganga a jiných mnoho reliquií. Ten klášter okolo třidcíti tisíc důchodů má. Dunaj vedle města teče a přes Dunaj most kamenný dlouhý a velmi pevný jest; voblouků čtrnáct má. Praví, že v Německé zemi Pražský most nejdelší, Drážďanský nejpěknější a Řezenský nej- pevnější bejti má. Z každé strany toho mostu jest věže. V tom městě Karel Pátý, císař, obecní říšský sněm držal léta 15[48] a Rudolf Druhý, nynější císař, léta 1594. Dva- náctého dne ledna jsme z Rezna vyjeli a do Aberšperku města na noc přijeli, v pondělí v Novém Městě jsme obědvali; jest město pěkné, nové čtverhranné, na vršku vystavené. Po obědě skrz městečko Foburg jsme jeli, kdež také zámek jest, a na noc do Ingolštatu přijeli. Ingolštat, město při Dunaji, v pěkné a veselé rovině leží, povětří velmi zdravé má, takže nečasto tam mor bývá, k poledni veliká rovina, k půlnoci zahrady a louky se spatřují. Jest město velmi pevné, jako které v Ně- mecké zemi může býti, a velmi dobře zdmi, baštami, věžemi, valy, náspy, příkopy, vodou, zdvihacími mosty a summou všelijakou municí a vojenskými nástroji proti nepříteli zpevněné a opatřené. Když se nejprv do města 52
Strana 53
vjíždí, jest příkop hluboký, za tím příkopem jsou teprva zdi městské a na zdi velmi mnoho věží vysokých okrouh- lých, z nichžto v času obležení velkou škodu nepřátelům učiniti mohou. Bašty také veliké a pevné okolo města v místech příhodných u prvních příkopů jsou; brány do města jsou čtyry, první brána Zámecká, kterou do města jedouc, přes tři zdvihací mosty a dvanáct bran neb za- vření jíti musí; a od té brány k druhé bráně svatého Adriána na zdech městských jest věží svrchu dotčených vysokých dvadceti sedm; ta brána svatého Adriána jest nejpevnější, velmi se točí, jeden toliko zdvihací most a šestero zavření neb bran má a věží na zdech až k bráně Svatého kříže devatenáct. Třetí brána Svatého kříže se jmenuje, dva mosty má a čtvero zavření, a až k poslední bráně Dunajské nachází se věží dvadceti dvě, a tak jich všech v počtu jest šedesáte osm. Čtvrtá brána Dunajská při Dunaji, a přes něj jest dřevěný most. Město jest pěkně vystavené a čistotné a domy pěkné pod štíty má. Ulice široké sou, obzvláštně pak jedna, Weinmarkt jme- novaná, která v městě nejpěknější jest, v té se každého týhodne rejnské a nekarské víno v sudích prodává. A téhož vína . . . [Chybí 12 řádků rukopisu.] Mají také tam jezoviti pěkný kostel znova vystavený a kolej velmi pěknou; mnichův řádu svatého Františka také tam velký kostel a klášter jest. Akademia ingolštat- ská vznešená a slavná jest, v ní se obojí právo, světské i duchovní, theologie, filosofie, medicina neb lékařství čte. Rektor akademie se každého půl léta vyvoluje, někdy některý doktor, někdy také někdo z knížat, hrabat a z pánův, kteří se tam učí. Hrabata, páni a jiní študenti na velkou noc, na Boží narození, na Svatého ducha, na den Nanebevzetí Panny Marie, a na Vše svaté rektora z jeho domu až do kostela provázejí a zase domů dopro- 53
vjíždí, jest příkop hluboký, za tím příkopem jsou teprva zdi městské a na zdi velmi mnoho věží vysokých okrouh- lých, z nichžto v času obležení velkou škodu nepřátelům učiniti mohou. Bašty také veliké a pevné okolo města v místech příhodných u prvních příkopů jsou; brány do města jsou čtyry, první brána Zámecká, kterou do města jedouc, přes tři zdvihací mosty a dvanáct bran neb za- vření jíti musí; a od té brány k druhé bráně svatého Adriána na zdech městských jest věží svrchu dotčených vysokých dvadceti sedm; ta brána svatého Adriána jest nejpevnější, velmi se točí, jeden toliko zdvihací most a šestero zavření neb bran má a věží na zdech až k bráně Svatého kříže devatenáct. Třetí brána Svatého kříže se jmenuje, dva mosty má a čtvero zavření, a až k poslední bráně Dunajské nachází se věží dvadceti dvě, a tak jich všech v počtu jest šedesáte osm. Čtvrtá brána Dunajská při Dunaji, a přes něj jest dřevěný most. Město jest pěkně vystavené a čistotné a domy pěkné pod štíty má. Ulice široké sou, obzvláštně pak jedna, Weinmarkt jme- novaná, která v městě nejpěknější jest, v té se každého týhodne rejnské a nekarské víno v sudích prodává. A téhož vína . . . [Chybí 12 řádků rukopisu.] Mají také tam jezoviti pěkný kostel znova vystavený a kolej velmi pěknou; mnichův řádu svatého Františka také tam velký kostel a klášter jest. Akademia ingolštat- ská vznešená a slavná jest, v ní se obojí právo, světské i duchovní, theologie, filosofie, medicina neb lékařství čte. Rektor akademie se každého půl léta vyvoluje, někdy některý doktor, někdy také někdo z knížat, hrabat a z pánův, kteří se tam učí. Hrabata, páni a jiní študenti na velkou noc, na Boží narození, na Svatého ducha, na den Nanebevzetí Panny Marie, a na Vše svaté rektora z jeho domu až do kostela provázejí a zase domů dopro- 53
Strana 54
vázejí. Rektor v prostřed dvou hrabat jde a v ty dny, když ho provázejí, hrabatům, pánům a doktorům kolací od cukru a malvazí dává. Habit rektora ingolštatskýho a pro- fesorův tuto vymalován máš . . . [Chybí 12 řádků ru- kopisu.] Kanclíř akademie jest biskup aistanský, který v In- golštatu svého místokanclíře má. Studentův tam mnoho jest rozličných národů: Vlachů, Němcův, Francouzův, Polákův, Čechův, kteří velkou svobodu mají. Arcikníže Ferdinand Štýrský a knížata bavorská, též i markrabě badenský tehdáž se tam učili. Ta akademia od vídenské léta 1410 začátek vzala a kníže bavorský Ludvík a papež Pius Druhý mnohými svobodami a privilegii ozdobili. Zámek v jednom rohu města vedle Dunaje velký a pevný jest. Léta 1592 dvadcátého pátého dne měsíce máje z In- golštatu jsme vyjeli, skrze Pfoffenhof město a Hohen- kammer městečko... [Chybí list. ] [Mnichov.] Michaelis Archangeli kolej vedle kostela velmi veliká a nákladná, takže se jí podobné nikdež ne- nachází, takže pro její velikost a množství komor a uliček snadně v ní zablouditi se může, a krátce mluvě jest právě knížetcí stavení. Zámek knížetcí v Mnichově jest slavný, slavného knížete hodná residencí, a ať o starým stavení mlčím, kde předešlí knížata bavorská a kníže starý Vilém bydlel, o novém stavení knížete nynějšího Maximiliána krátce nětco oznámím. Předně se vchází do čtverhran- ného placu čtyrmi kamennými štoky obmezeného, za tím jest jiný plac figurae ovalis, prodloužené okrouhlosti, též pěkným stavením obmezený. Vnitř sou pokoje ná- kladné, bílým a červeným mramorem dlážděné, paláce nákladně ozdobené pěkným malováním, mramorem a zla- tem, jiné pokoje právě knížetcí všecky mramorem a zla- sem ozdobené. V tom paláci jest jedno obzvláštní místo 54
vázejí. Rektor v prostřed dvou hrabat jde a v ty dny, když ho provázejí, hrabatům, pánům a doktorům kolací od cukru a malvazí dává. Habit rektora ingolštatskýho a pro- fesorův tuto vymalován máš . . . [Chybí 12 řádků ru- kopisu.] Kanclíř akademie jest biskup aistanský, který v In- golštatu svého místokanclíře má. Studentův tam mnoho jest rozličných národů: Vlachů, Němcův, Francouzův, Polákův, Čechův, kteří velkou svobodu mají. Arcikníže Ferdinand Štýrský a knížata bavorská, též i markrabě badenský tehdáž se tam učili. Ta akademia od vídenské léta 1410 začátek vzala a kníže bavorský Ludvík a papež Pius Druhý mnohými svobodami a privilegii ozdobili. Zámek v jednom rohu města vedle Dunaje velký a pevný jest. Léta 1592 dvadcátého pátého dne měsíce máje z In- golštatu jsme vyjeli, skrze Pfoffenhof město a Hohen- kammer městečko... [Chybí list. ] [Mnichov.] Michaelis Archangeli kolej vedle kostela velmi veliká a nákladná, takže se jí podobné nikdež ne- nachází, takže pro její velikost a množství komor a uliček snadně v ní zablouditi se může, a krátce mluvě jest právě knížetcí stavení. Zámek knížetcí v Mnichově jest slavný, slavného knížete hodná residencí, a ať o starým stavení mlčím, kde předešlí knížata bavorská a kníže starý Vilém bydlel, o novém stavení knížete nynějšího Maximiliána krátce nětco oznámím. Předně se vchází do čtverhran- ného placu čtyrmi kamennými štoky obmezeného, za tím jest jiný plac figurae ovalis, prodloužené okrouhlosti, též pěkným stavením obmezený. Vnitř sou pokoje ná- kladné, bílým a červeným mramorem dlážděné, paláce nákladně ozdobené pěkným malováním, mramorem a zla- tem, jiné pokoje právě knížetcí všecky mramorem a zla- sem ozdobené. V tom paláci jest jedno obzvláštní místo 54
Strana 55
na způsob paláce klenutý, pěkným malováním, ob- zvláštně konterfekty měst bavorských, knížeti náležejí- cích, ozdobený, v kterémž paláci vůkol při stěně jsou obrazy mramorové starých císařův římských a jiných mnoho drahých kusů a antiquitetů od mramoru v témž paláci mnoho jest nadmíru drahých a nákladných, od- kudž se ten pokoj antiquarium jmenuje. Stůl drahým kamením vysazovaný, který mnoho tisíc stojí, v témž po- koji též se spatřuje; též jinde bibliotheka čtyrydceti tisíc kněh, rozličnými jazyky psaných. Tu také nedaleko jest zahrada kořenná nevelká, v ní pěkná laura, a velmi ře- meslně a mistrovsky udělaná, tu se vidí rozliční ptáci, zvířata, byliny, kvítí a jiné věci z korálů, matek perlo- vých, z skořepin rozličných barev od přirození, takže každé zvíře, pták a bylina má svou přirozenou barvu. Jest se nač podívati, zvláště když vodu pustí. Zahrádka jest maličkými kaménky dlážděná a vedle zdi štípky po- morančové a fíkové do nádob vsazené, a vedle každého štípku voda jako nějaká maličká studnička jest; v pro- středku zahrady kvítí do záhrobců kamenných usazené jsou, jedny záhrobce vyšší než druhé. Na té zdi zahrady obrazy kamenné, mramorové stojí. Trochu dále jest jiná zahrádka, v ní množství pomerančového a limonného jest a při zdi štěpy citrýnové tolikéž po zdi rozložené a k ní přivazované. Jsou tam také dvě přepěkné sádky, kamením dlážděné, v kterých se rozličné a vzáctné ryby, pstruzi, lososi a jiné nejlepší chovají a se metáním patří- cím velikou libost a kratochvíl činí. Vokolo těch sádek sou římsy a sloupky, a na každém rohu, též v prostředku, lvi a pacholátka a jiné obrazy a statue měděné, pozla- cené, které hojnost čerstvé vody z sebe vydávají. Jest tu blízko dům z drátu, v němž rozličné ptáky chovají, kunstkomora, kde se divné věci řídké a mistrné 55
na způsob paláce klenutý, pěkným malováním, ob- zvláštně konterfekty měst bavorských, knížeti náležejí- cích, ozdobený, v kterémž paláci vůkol při stěně jsou obrazy mramorové starých císařův římských a jiných mnoho drahých kusů a antiquitetů od mramoru v témž paláci mnoho jest nadmíru drahých a nákladných, od- kudž se ten pokoj antiquarium jmenuje. Stůl drahým kamením vysazovaný, který mnoho tisíc stojí, v témž po- koji též se spatřuje; též jinde bibliotheka čtyrydceti tisíc kněh, rozličnými jazyky psaných. Tu také nedaleko jest zahrada kořenná nevelká, v ní pěkná laura, a velmi ře- meslně a mistrovsky udělaná, tu se vidí rozliční ptáci, zvířata, byliny, kvítí a jiné věci z korálů, matek perlo- vých, z skořepin rozličných barev od přirození, takže každé zvíře, pták a bylina má svou přirozenou barvu. Jest se nač podívati, zvláště když vodu pustí. Zahrádka jest maličkými kaménky dlážděná a vedle zdi štípky po- morančové a fíkové do nádob vsazené, a vedle každého štípku voda jako nějaká maličká studnička jest; v pro- středku zahrady kvítí do záhrobců kamenných usazené jsou, jedny záhrobce vyšší než druhé. Na té zdi zahrady obrazy kamenné, mramorové stojí. Trochu dále jest jiná zahrádka, v ní množství pomerančového a limonného jest a při zdi štěpy citrýnové tolikéž po zdi rozložené a k ní přivazované. Jsou tam také dvě přepěkné sádky, kamením dlážděné, v kterých se rozličné a vzáctné ryby, pstruzi, lososi a jiné nejlepší chovají a se metáním patří- cím velikou libost a kratochvíl činí. Vokolo těch sádek sou římsy a sloupky, a na každém rohu, též v prostředku, lvi a pacholátka a jiné obrazy a statue měděné, pozla- cené, které hojnost čerstvé vody z sebe vydávají. Jest tu blízko dům z drátu, v němž rozličné ptáky chovají, kunstkomora, kde se divné věci řídké a mistrné 55
Strana 56
chovají, nebo kníže, co nejdivnějšího a nejmistrnějšího dostati může, to do kunstkomory vložiti dá. Věděti se má, že jest stavení čtverhranaté, jako nějaký dům po čtyrech stranách stavený a v prostředku plac, a v tom domu se vůkol a vůkol choditi může, neb nikdež pře- zdíno není, a po každé straně jsou dlouhé stoly, po dvou vedle sebe, a na nich jsou rozličné divné a mistrné věci přirozené, též také řemeslně a mistrovsky udělané, od zlata a drahého kamení rozličných a nevídaných věcí. Viděl jsem také slonovou kůži, vycpanou slamou, tak jako by živý byl; kůži drakovou o sedmi hlavách také vy- cpanou, Ingolštat z dřeva vyřezaný, velmi mistrně a ře- meslně, takže všecky domy, ulice, věže, bašty, příkopy, zdi, kostely se viděti mohou, jak jest jeden dům větší, vyšší, širší než druhý, tak se tu také spatřuje; tolikéž i Landshut město a jiné zámky jsme tam viděli. Obrazy císařů, králů, knížat od nejlepších malířův vlastně vy- malované; hadí kůže velké asi na tři lokte vzdýli, hlavu jakéhos černého zvířete, divné rohy zvířat, rozličné ka- mení, divné, nevídané, mistrné věci jsme tam viděli, též také i stůl vokrouhlý z drahého kamenu, z kalcedonů, jaspisů, akštejnů a jiných. Item rozličné historie a fabule z křišťálů, z korálů, z stříbra a jiných podobných věcí draze připravené, takže k víře nepodobné jest. A pěknost a mistrovství těch věcí vymluviti, kdo by na všecky chtěl pilně patřiti, tomu by tejden nevystačil. U zámku jest zahrada knížetcí neb vobora, tam jest pěkná laura a lust- haus a množství zvěři, takže v soumrak jich velký stádo sto víc míň až k samým zámeckým voknům přicházejí. V starým zámku se ústavně lvi, leopardi, rysi, medvědi a jiná zvířata chovají. V tom městě má kníže bavorský Ferdinand palác neb dům, kde bydlí; před domem stojí pěkná laura a nejvejše jest pěkný, velký, mosazný obraz 56
chovají, nebo kníže, co nejdivnějšího a nejmistrnějšího dostati může, to do kunstkomory vložiti dá. Věděti se má, že jest stavení čtverhranaté, jako nějaký dům po čtyrech stranách stavený a v prostředku plac, a v tom domu se vůkol a vůkol choditi může, neb nikdež pře- zdíno není, a po každé straně jsou dlouhé stoly, po dvou vedle sebe, a na nich jsou rozličné divné a mistrné věci přirozené, též také řemeslně a mistrovsky udělané, od zlata a drahého kamení rozličných a nevídaných věcí. Viděl jsem také slonovou kůži, vycpanou slamou, tak jako by živý byl; kůži drakovou o sedmi hlavách také vy- cpanou, Ingolštat z dřeva vyřezaný, velmi mistrně a ře- meslně, takže všecky domy, ulice, věže, bašty, příkopy, zdi, kostely se viděti mohou, jak jest jeden dům větší, vyšší, širší než druhý, tak se tu také spatřuje; tolikéž i Landshut město a jiné zámky jsme tam viděli. Obrazy císařů, králů, knížat od nejlepších malířův vlastně vy- malované; hadí kůže velké asi na tři lokte vzdýli, hlavu jakéhos černého zvířete, divné rohy zvířat, rozličné ka- mení, divné, nevídané, mistrné věci jsme tam viděli, též také i stůl vokrouhlý z drahého kamenu, z kalcedonů, jaspisů, akštejnů a jiných. Item rozličné historie a fabule z křišťálů, z korálů, z stříbra a jiných podobných věcí draze připravené, takže k víře nepodobné jest. A pěknost a mistrovství těch věcí vymluviti, kdo by na všecky chtěl pilně patřiti, tomu by tejden nevystačil. U zámku jest zahrada knížetcí neb vobora, tam jest pěkná laura a lust- haus a množství zvěři, takže v soumrak jich velký stádo sto víc míň až k samým zámeckým voknům přicházejí. V starým zámku se ústavně lvi, leopardi, rysi, medvědi a jiná zvířata chovají. V tom městě má kníže bavorský Ferdinand palác neb dům, kde bydlí; před domem stojí pěkná laura a nejvejše jest pěkný, velký, mosazný obraz 56
Strana 57
mužský na koni a čtyry obrazy měděné, které čtyry ele- menta neb čtyry živly vyznamenávají. Nedaleko odtud jest rynk pěkný, kdežto se obilí, sůl a víno odjinud při- vezené prodává. Ve čtvrtek den slavné památky Božího těla z jednoho domu jsme se na slavnou procesí dívali, o kteréž, po- něvadž jí rovné není, ani od kterého nejmocnějšího a nej- bohatějšího v světě potentáta těchto let k této podobna a držána kdy byla, nětco v krátkosti pořádně od počátku až do konce oznámím. Pořádek celý procesí, kterážto v knížetcím městě Mni- chově léta 1592 na den Božího těla držána byla. Nejprve šli dva z rady s pozlacenými hůlkami, za nimi devět rejtharů jelo v černé a žluté barvě, čtyři trubači v takové barvě, purkmistr na koni, kteréhožto šest dra- bantů provázelo; tři heroldi, jeden z nich monstranci ozdobně vymalovanou nesl; velký obr s hůlkou na jedné hoře seděl, kterýžto jako předchůdce té procesí jest byl; několik set těch, kteří svíce nesli, v bílém oblečení s čer- venými pintami přepásaní, a každý na hlavě věnec měl. Figury z Starého zákona: 1. Rybáři: Stvoření nebe a země; velké tři koule byly, na jedné vymalován svět, na druhé nebe, na třetí moře a vedle nich čtyry větrové. Tu figuru rybáři měli, nebo každé řemeslo svůj praporec a figuru jmělo. 2. Bečváři: Adama a Evu, kteří pro zapověděné ovotce z ráje vyhnáni jsou. 3. Plavci: Kterak Abel od bratra svého Kaina pro Boží službu zamordován jest. 4. Truhláři: Archa Noe, v kteréžto všeliká hovada a lidé před potopou zachováni jsou. 5. Zedníci: Obět Melchisedechova, kterak jest chléb a víno obětoval. 57
mužský na koni a čtyry obrazy měděné, které čtyry ele- menta neb čtyry živly vyznamenávají. Nedaleko odtud jest rynk pěkný, kdežto se obilí, sůl a víno odjinud při- vezené prodává. Ve čtvrtek den slavné památky Božího těla z jednoho domu jsme se na slavnou procesí dívali, o kteréž, po- něvadž jí rovné není, ani od kterého nejmocnějšího a nej- bohatějšího v světě potentáta těchto let k této podobna a držána kdy byla, nětco v krátkosti pořádně od počátku až do konce oznámím. Pořádek celý procesí, kterážto v knížetcím městě Mni- chově léta 1592 na den Božího těla držána byla. Nejprve šli dva z rady s pozlacenými hůlkami, za nimi devět rejtharů jelo v černé a žluté barvě, čtyři trubači v takové barvě, purkmistr na koni, kteréhožto šest dra- bantů provázelo; tři heroldi, jeden z nich monstranci ozdobně vymalovanou nesl; velký obr s hůlkou na jedné hoře seděl, kterýžto jako předchůdce té procesí jest byl; několik set těch, kteří svíce nesli, v bílém oblečení s čer- venými pintami přepásaní, a každý na hlavě věnec měl. Figury z Starého zákona: 1. Rybáři: Stvoření nebe a země; velké tři koule byly, na jedné vymalován svět, na druhé nebe, na třetí moře a vedle nich čtyry větrové. Tu figuru rybáři měli, nebo každé řemeslo svůj praporec a figuru jmělo. 2. Bečváři: Adama a Evu, kteří pro zapověděné ovotce z ráje vyhnáni jsou. 3. Plavci: Kterak Abel od bratra svého Kaina pro Boží službu zamordován jest. 4. Truhláři: Archa Noe, v kteréžto všeliká hovada a lidé před potopou zachováni jsou. 5. Zedníci: Obět Melchisedechova, kterak jest chléb a víno obětoval. 57
Strana 58
6. Soustružníci: Abraham s třími anjelími, kterýžto viděl tři muže a jen jednomu se klaněl. 7. Kteří ovotce prodávají: Loth s svými dvěma dce- rami, jakým způsobem jsou od sodomské zkázy vysvo- bozeni. 8. Tesaři: Kterak Abraham svého nejmilejšího a je- dinkého syna Izáka, když ho Pán Bůh zkušoval, chtěl zabíti a obětovati. 9. Jehláři: Izák a Rebeka, totižto kterak Rebeka Jakoba nastrojila, aby požehnání otce svého Izáka před svým starším bratrem dostal. 10. Koláři: Jakob a anjeli na řebříku, kterak jsou dolů sstupovali. 11. Kteří obilé prodávají: Josef v Egyptu, kterak, když velký hlad v zemi Kananejský byl, Jakob skrze pomoc a přímluvu syna svého Josefa s mnohými osobami do Egypta přišel a od Faraona dobře chován byl. 12. Rukavičníci: Trpělivý Job, kterýžto skrze ob- zvláštní Boží dopuštění plný vředů učiněn jest. 13. Konváři a hrnčíři: Pán Bůh okázal se Mojžíšovi v ohnivém sloupu. 14. Lazebníci: Metla Mojžíšova obrácena v hada, takže Mojžíš utekl a tou mnoho znamení jest učinil. 15. Kloboučníci: Velikonoční beránek, kteréhožto lid izdrahelský s hlavou, s nohami i s střevami snísti musel. 16. Jircháři: Anjela s ohnivým sloupem, kterýžto lidu izdrahelskýmu noc osvítil a ležení předšel. 17. Řezníci: Mojžíš u Červeného moře, skrze kteréžto syni izdrahelský s suchými nohami přešli, ale faraonovi vůdcové, kteřížto je honili, se potopili; v faraonovu vojsku bylo osob devadesát ve zbroji po pohansku připravený a za nimi farao na voze jel, vůz pozlacený byl a v něm čtyři koně. 58
6. Soustružníci: Abraham s třími anjelími, kterýžto viděl tři muže a jen jednomu se klaněl. 7. Kteří ovotce prodávají: Loth s svými dvěma dce- rami, jakým způsobem jsou od sodomské zkázy vysvo- bozeni. 8. Tesaři: Kterak Abraham svého nejmilejšího a je- dinkého syna Izáka, když ho Pán Bůh zkušoval, chtěl zabíti a obětovati. 9. Jehláři: Izák a Rebeka, totižto kterak Rebeka Jakoba nastrojila, aby požehnání otce svého Izáka před svým starším bratrem dostal. 10. Koláři: Jakob a anjeli na řebříku, kterak jsou dolů sstupovali. 11. Kteří obilé prodávají: Josef v Egyptu, kterak, když velký hlad v zemi Kananejský byl, Jakob skrze pomoc a přímluvu syna svého Josefa s mnohými osobami do Egypta přišel a od Faraona dobře chován byl. 12. Rukavičníci: Trpělivý Job, kterýžto skrze ob- zvláštní Boží dopuštění plný vředů učiněn jest. 13. Konváři a hrnčíři: Pán Bůh okázal se Mojžíšovi v ohnivém sloupu. 14. Lazebníci: Metla Mojžíšova obrácena v hada, takže Mojžíš utekl a tou mnoho znamení jest učinil. 15. Kloboučníci: Velikonoční beránek, kteréhožto lid izdrahelský s hlavou, s nohami i s střevami snísti musel. 16. Jircháři: Anjela s ohnivým sloupem, kterýžto lidu izdrahelskýmu noc osvítil a ležení předšel. 17. Řezníci: Mojžíš u Červeného moře, skrze kteréžto syni izdrahelský s suchými nohami přešli, ale faraonovi vůdcové, kteřížto je honili, se potopili; v faraonovu vojsku bylo osob devadesát ve zbroji po pohansku připravený a za nimi farao na voze jel, vůz pozlacený byl a v něm čtyři koně. 58
Strana 59
18. Koželuzi: Mojžíš pere skálu, kterážto vydala vodu, když lid izdrahelský proti němu reptal. 19. Kováři a platnýři: Jak Pán Bůh na hoře Sinai de- satero přikázání Mojžíšovi dal. 20. Tele v Orebu, okolo kterého lid izdrahelský tan- coval. 21. Kuchaři: Hrozen vína na sochoru nesou, když je Mojžíš do země zaslíbené vyslal, aby zvěděli, zdali by ta země ourodná byla. 22. Ševci: Metla Aronova, která toliko pokolení Levi kvetla. 23. Mandlíři: Had pověšen na kříži na poušti. 24. Solnaři: Archa Boží, před kteroužto za sedm dní sedm kněží s sedmi trubami sedmkrát město Jericho obcházeli. 25. Barvíři: Jefte, kterak své dceři hlavu stal, kteréžto prvé odpuštění dal, aby hory a valy přešla a svý panenství s svými příbuznými oplakala. 26. Sedláři a uzdáři: David zabil Goliáše obra, hejt- man vojska filištínského na voze jel a v voze čtyry koně měl. 27. Kotláři: Kterak anjel boží proroka Eliáše na poušti krmil. 28. Řešetáři: Prorok Jonáš, kterýžto od velryba po- hlcen a třetí den zase na břeh vyvržen byl jest. Nejprvé velká lodí byla, jako na moři užívají, z kterýžto Jonáše do moře uvrhli, potom velký velryb, který Jonáše pozřel, za ním Ninivečtí oblečeni v kápích pytlových, jak jsou pokání činili. 29. Pasíři: Judita s hlavou Holofernovou, kterážto, když do nepřátelského ležení přišla, Holofernovi, kte- rýžto vínem obtížen byl, hlavu sťala. Figury z Nového zákona: 59
18. Koželuzi: Mojžíš pere skálu, kterážto vydala vodu, když lid izdrahelský proti němu reptal. 19. Kováři a platnýři: Jak Pán Bůh na hoře Sinai de- satero přikázání Mojžíšovi dal. 20. Tele v Orebu, okolo kterého lid izdrahelský tan- coval. 21. Kuchaři: Hrozen vína na sochoru nesou, když je Mojžíš do země zaslíbené vyslal, aby zvěděli, zdali by ta země ourodná byla. 22. Ševci: Metla Aronova, která toliko pokolení Levi kvetla. 23. Mandlíři: Had pověšen na kříži na poušti. 24. Solnaři: Archa Boží, před kteroužto za sedm dní sedm kněží s sedmi trubami sedmkrát město Jericho obcházeli. 25. Barvíři: Jefte, kterak své dceři hlavu stal, kteréžto prvé odpuštění dal, aby hory a valy přešla a svý panenství s svými příbuznými oplakala. 26. Sedláři a uzdáři: David zabil Goliáše obra, hejt- man vojska filištínského na voze jel a v voze čtyry koně měl. 27. Kotláři: Kterak anjel boží proroka Eliáše na poušti krmil. 28. Řešetáři: Prorok Jonáš, kterýžto od velryba po- hlcen a třetí den zase na břeh vyvržen byl jest. Nejprvé velká lodí byla, jako na moři užívají, z kterýžto Jonáše do moře uvrhli, potom velký velryb, který Jonáše pozřel, za ním Ninivečtí oblečeni v kápích pytlových, jak jsou pokání činili. 29. Pasíři: Judita s hlavou Holofernovou, kterážto, když do nepřátelského ležení přišla, Holofernovi, kte- rýžto vínem obtížen byl, hlavu sťala. Figury z Nového zákona: 59
Strana 60
30. Kněhvazači: Císař Oktavianus Augustus, za kte- réhožto Pán Kristus se naroditi ráčil. Nejprve jelo šest rejtharův v zlatohlavových dekách, za nimi slon z plátna připravený a císař Oktavianus Augustus na voze vítězi- tedlném a v voze šest bílých koní bylo. 31. Mlynáři: Zasnoubení Josefa a Panny Marie. 32. Hokynáři: Pozdravení anjelské totižto: Kterak anjel Gabriel od Boha poslán zvěstoval Panně Marii, že počne v svém životě a porodí syna, který nazván bude Jesus. 33. Kteří kuše a luky dělají: Navštívení Panny Marie. 34. Postřihači: Narození Krista Pána. 35. Kožebarvíři: Obřezání Pána Krista, které se os- mého dne po jeho narození stalo. 36. Kožešníci: Svaté tři krále, jak Pánu Kristu zlato, kadidlo a mirrhu obětovali, každý král s svým dvorem v jinačejší barvě byl. 37. Kteří obilé měří: Obětování Krista Pána, kterak Simeon do chrámu přišel a Krista Pána na svá ramena vzal. 38. Provazníci: Kterak Panna Maria s Pánem Kristem do Egypta před tyranstvím Herodesovým ušla. 39. Nožíři: Kterak Herodes nemluvňátka zamor- dovati dal. 40. Školní mistři: Kterak Pán Kristus vprostřed dok- torů v chrámě seděl, je slyšel, jim odpovídal. 41. Stuhaři: Kterak Pán Kristus čtyrydceti dní a nocí na poušti se postil a od nepřítele pokušen byl. 42. N. řemeslo: Svatba v Káni Galilejské, na kteréžto Kristus Pán z vody víno učinil. 43. Krejčí: Svatého Jana stětí, kterýžto Herodesa trestal, že ženu svýmu bratru vzal a sobě ji pojal. 44. Kramáři: Samaritánka u studnice, která s Pánem Kristem mluvila. 60
30. Kněhvazači: Císař Oktavianus Augustus, za kte- réhožto Pán Kristus se naroditi ráčil. Nejprve jelo šest rejtharův v zlatohlavových dekách, za nimi slon z plátna připravený a císař Oktavianus Augustus na voze vítězi- tedlném a v voze šest bílých koní bylo. 31. Mlynáři: Zasnoubení Josefa a Panny Marie. 32. Hokynáři: Pozdravení anjelské totižto: Kterak anjel Gabriel od Boha poslán zvěstoval Panně Marii, že počne v svém životě a porodí syna, který nazván bude Jesus. 33. Kteří kuše a luky dělají: Navštívení Panny Marie. 34. Postřihači: Narození Krista Pána. 35. Kožebarvíři: Obřezání Pána Krista, které se os- mého dne po jeho narození stalo. 36. Kožešníci: Svaté tři krále, jak Pánu Kristu zlato, kadidlo a mirrhu obětovali, každý král s svým dvorem v jinačejší barvě byl. 37. Kteří obilé měří: Obětování Krista Pána, kterak Simeon do chrámu přišel a Krista Pána na svá ramena vzal. 38. Provazníci: Kterak Panna Maria s Pánem Kristem do Egypta před tyranstvím Herodesovým ušla. 39. Nožíři: Kterak Herodes nemluvňátka zamor- dovati dal. 40. Školní mistři: Kterak Pán Kristus vprostřed dok- torů v chrámě seděl, je slyšel, jim odpovídal. 41. Stuhaři: Kterak Pán Kristus čtyrydceti dní a nocí na poušti se postil a od nepřítele pokušen byl. 42. N. řemeslo: Svatba v Káni Galilejské, na kteréžto Kristus Pán z vody víno učinil. 43. Krejčí: Svatého Jana stětí, kterýžto Herodesa trestal, že ženu svýmu bratru vzal a sobě ji pojal. 44. Kramáři: Samaritánka u studnice, která s Pánem Kristem mluvila. 60
Strana 61
45. Kteří lucerny dělají: Lazar z mrtvých vzkříšen, kterýžto již čtyry dny v hrobě ležel. 46. Pivovarníci: Kterak Pán Kristus do Jerusalema vjel a s velikou radostí lidu izdrahelského přijat jest. 47. Kteří pytle dělají: Kterak Pán Kristus z chrámu prodavače vyháněl. 48. Hospodáři: Poslední večeře, na kterýžto náš milý Spasitel P. Ježíš Kristus nejsvětější svátost oltářní usta- noviti ráčil. 49. Kárníci: Hora Olivetská, na kterýžto Pán Kristus se modliti a krví potiti ráčil, od Jidáše políbení vzal a od židů jat jest. 50. Vostružníci: Bičování Pána Krista, kterak pro velký křik židovský s poručením Piláta bičován jest. 51. Zámečníci, ručnikáři a hodináři: Korunování Krista Pána, kterak jest posměšně s trnovou korunou korunován a třtí místo sceptrum do rukou mu dána jest. 52. N. řemeslo: Kterak Pilát Krista Pána bídně ubičo- vaného židům vyvedl a oni ho ukřižovati kázali. 53. Soukeníci: Ortel Piláta, kterak pravil: „Nevinný sem já smrtí tohoto“, a židé křičí: „Krev jeho na nás i na naše děti. 54. Tkadlci: Kterak Pán Kristus kříž nese a ukřižo- vání Pána Krista mezi dvěma lotry, kterak hrob Pána Krista ostříhají a tři Marie k hrobu jdou. 55. Sklenáři, malíři, kameníci: Z mrtvých vstání Pána Krista, kterak Pán Kristus Spasitel náš, když na kříži umřel a pohřben jest, třetího dne zase z vlastní své moci slavně z mrtvých vstáti, Adama, Evu i jiné svaté otce z pekla vyvésti ráčil. 56. Písaři a prokurátoři: Vstoupení na nebe Krista Pána. 57. Pekaři: Letnice, na kterýchžto den Duch svatý na apoštoly seslán jest. 61
45. Kteří lucerny dělají: Lazar z mrtvých vzkříšen, kterýžto již čtyry dny v hrobě ležel. 46. Pivovarníci: Kterak Pán Kristus do Jerusalema vjel a s velikou radostí lidu izdrahelského přijat jest. 47. Kteří pytle dělají: Kterak Pán Kristus z chrámu prodavače vyháněl. 48. Hospodáři: Poslední večeře, na kterýžto náš milý Spasitel P. Ježíš Kristus nejsvětější svátost oltářní usta- noviti ráčil. 49. Kárníci: Hora Olivetská, na kterýžto Pán Kristus se modliti a krví potiti ráčil, od Jidáše políbení vzal a od židů jat jest. 50. Vostružníci: Bičování Pána Krista, kterak pro velký křik židovský s poručením Piláta bičován jest. 51. Zámečníci, ručnikáři a hodináři: Korunování Krista Pána, kterak jest posměšně s trnovou korunou korunován a třtí místo sceptrum do rukou mu dána jest. 52. N. řemeslo: Kterak Pilát Krista Pána bídně ubičo- vaného židům vyvedl a oni ho ukřižovati kázali. 53. Soukeníci: Ortel Piláta, kterak pravil: „Nevinný sem já smrtí tohoto“, a židé křičí: „Krev jeho na nás i na naše děti. 54. Tkadlci: Kterak Pán Kristus kříž nese a ukřižo- vání Pána Krista mezi dvěma lotry, kterak hrob Pána Krista ostříhají a tři Marie k hrobu jdou. 55. Sklenáři, malíři, kameníci: Z mrtvých vstání Pána Krista, kterak Pán Kristus Spasitel náš, když na kříži umřel a pohřben jest, třetího dne zase z vlastní své moci slavně z mrtvých vstáti, Adama, Evu i jiné svaté otce z pekla vyvésti ráčil. 56. Písaři a prokurátoři: Vstoupení na nebe Krista Pána. 57. Pekaři: Letnice, na kterýchžto den Duch svatý na apoštoly seslán jest. 61
Strana 62
58. Kteří v omastku handlují: Jak svatého Štěpána židé ukamenovali. 59. Jeho Milost knížecí této figury patronem byl: Svatý Jiří rytíř, kterak jest draka přemohl a zabil, a skrze to celou krajinu z bídy a z nebezpečenství vysvobodil. Svatý Jiří byl v celé zbroji přistrojený, kůň v zlatohla- vovém deku a měl s sebou padesáte rytířů na koních v bílé barvě a měli červené kříže po straně a v rukouch praporce, za nimi svatá Markéta, jak toho draka vedla. 60. Pernikáři: Svatá Voršila s svým tovaryšstvem na lodi, jak se přes moře dali, do Říma se přibrali a mnoho svatých míst ohledali. 61. Zlatníci: Poslední soud, kterak syn člověka přijde v oblacích, a okolo něho mnoho anjelů, s velkou mocí a důstojenstvím souditi bude živé i mrtvé. 62. Bratrstva neb tovaryšstva v svým pořádku násle- dovali: Blahoslavená Panna Maria v slunci a v oblacích a okolo ní mnoho anjelů. I. Bratrstvo všech věřících dušiček, v hřebíčkových kápích. II. Panny Marie Zvěstování bratrstvo, v černých ká- pích. III. Panny Marie arcibratrstvo z starého Ottingu, v fialové barvy kápích. IV. Svatého Mikuláše z Toledu a svatého Šebestiána bratrstvo v tělních kápích. V. Svatého Jiří bratrstvo, v kterýmžto knížetcí dvo- řané v bílých kápích s červenými křížemi byli. Po nich šlo kněžstvo: Mniši řádu svatého Františka s svým křížem. Mniši řádu svatého Augustina v svém pořádku. Kněží, kteří přináleželi k bratrstvu svatého Jiří ode dvora knížetcího. Kněžstvo od Panny Marie s kanovníky téhož kostela; 62
58. Kteří v omastku handlují: Jak svatého Štěpána židé ukamenovali. 59. Jeho Milost knížecí této figury patronem byl: Svatý Jiří rytíř, kterak jest draka přemohl a zabil, a skrze to celou krajinu z bídy a z nebezpečenství vysvobodil. Svatý Jiří byl v celé zbroji přistrojený, kůň v zlatohla- vovém deku a měl s sebou padesáte rytířů na koních v bílé barvě a měli červené kříže po straně a v rukouch praporce, za nimi svatá Markéta, jak toho draka vedla. 60. Pernikáři: Svatá Voršila s svým tovaryšstvem na lodi, jak se přes moře dali, do Říma se přibrali a mnoho svatých míst ohledali. 61. Zlatníci: Poslední soud, kterak syn člověka přijde v oblacích, a okolo něho mnoho anjelů, s velkou mocí a důstojenstvím souditi bude živé i mrtvé. 62. Bratrstva neb tovaryšstva v svým pořádku násle- dovali: Blahoslavená Panna Maria v slunci a v oblacích a okolo ní mnoho anjelů. I. Bratrstvo všech věřících dušiček, v hřebíčkových kápích. II. Panny Marie Zvěstování bratrstvo, v černých ká- pích. III. Panny Marie arcibratrstvo z starého Ottingu, v fialové barvy kápích. IV. Svatého Mikuláše z Toledu a svatého Šebestiána bratrstvo v tělních kápích. V. Svatého Jiří bratrstvo, v kterýmžto knížetcí dvo- řané v bílých kápích s červenými křížemi byli. Po nich šlo kněžstvo: Mniši řádu svatého Františka s svým křížem. Mniši řádu svatého Augustina v svém pořádku. Kněží, kteří přináleželi k bratrstvu svatého Jiří ode dvora knížetcího. Kněžstvo od Panny Marie s kanovníky téhož kostela; 62
Strana 63
s nimi také šlo kněžstvo z fary svatého Petra v svým pořádku. Za nimi šli prelátové. Po nich opatové v ko- runách a v jiném opatském oděvu. Trubači knížetcí. Instrumentistové. Kantoři knížetcí. Anjelé nesli kříž, řebřík, kopí, houbu, biče, metly, sloup a jiné věci. Jiní anjelé s cimbálky po obou stranách. Diaconus a sub- diaconus před velebnou svátostí. Velebná svátost v drahé monstrancí nesena byla pod nákladnými nebesami, kterýžto nebesa ven z kostela až do jedné brány nesli knížetcí komorníci, odtud zase až do kostela mladí patricii. Kněze, který velebnou svátost nesl, vedli dvorského soudu president a nejstarší purk- mistr. Za nimi šel kníže Ferdinand s proboštem elvan- ským, knížetem říšským, za ním arcikníže Ferdinand, arciknížete Karla syn, s Maximiliánem, synem knížete bavorského Viléma. Po nich kníže Albrecht, druhý syn knížetcí, s markrabětem badenským, a okolo nich dra- banti, za těmi nejpřednějšími rady ouředníci a dvořané s rozsvícenými fakulemi. Potom knížecí drabanti na ko- ních; za nimi jeden z rady na koni; po něm sto mužův zbrojných; za nimi obecní lid. V ulicech pak stálo, aby se lid netlačil a pro větší bez- pečnost, po obou stranách osmnácte set mužův zbroj- ných. Před čtyřmi přednějšími branami, před každou, stálo jedno velké dělo a sto jiných nevelkých děl, kterým háky říkají, kterýžto dělo velký a jiné menší všecky po každém evangelium vystřelily. Ven z města, dokud ta procesí trvala, někteří rejthaři byli, aby místo tím bez- pečnější bylo. Když pak s procesí ven z města vyšli, oni napřed do města vjeli, na rynku se spořádali a tam zů- stali, dokud by velebná svátost zase do kostela vnesena nebyla. V tý procesí každé řemeslo svou figuru a praporec 63
s nimi také šlo kněžstvo z fary svatého Petra v svým pořádku. Za nimi šli prelátové. Po nich opatové v ko- runách a v jiném opatském oděvu. Trubači knížetcí. Instrumentistové. Kantoři knížetcí. Anjelé nesli kříž, řebřík, kopí, houbu, biče, metly, sloup a jiné věci. Jiní anjelé s cimbálky po obou stranách. Diaconus a sub- diaconus před velebnou svátostí. Velebná svátost v drahé monstrancí nesena byla pod nákladnými nebesami, kterýžto nebesa ven z kostela až do jedné brány nesli knížetcí komorníci, odtud zase až do kostela mladí patricii. Kněze, který velebnou svátost nesl, vedli dvorského soudu president a nejstarší purk- mistr. Za nimi šel kníže Ferdinand s proboštem elvan- ským, knížetem říšským, za ním arcikníže Ferdinand, arciknížete Karla syn, s Maximiliánem, synem knížete bavorského Viléma. Po nich kníže Albrecht, druhý syn knížetcí, s markrabětem badenským, a okolo nich dra- banti, za těmi nejpřednějšími rady ouředníci a dvořané s rozsvícenými fakulemi. Potom knížecí drabanti na ko- ních; za nimi jeden z rady na koni; po něm sto mužův zbrojných; za nimi obecní lid. V ulicech pak stálo, aby se lid netlačil a pro větší bez- pečnost, po obou stranách osmnácte set mužův zbroj- ných. Před čtyřmi přednějšími branami, před každou, stálo jedno velké dělo a sto jiných nevelkých děl, kterým háky říkají, kterýžto dělo velký a jiné menší všecky po každém evangelium vystřelily. Ven z města, dokud ta procesí trvala, někteří rejthaři byli, aby místo tím bez- pečnější bylo. Když pak s procesí ven z města vyšli, oni napřed do města vjeli, na rynku se spořádali a tam zů- stali, dokud by velebná svátost zase do kostela vnesena nebyla. V tý procesí každé řemeslo svou figuru a praporec 63
Strana 64
jmělo, jako nahoře napsáno jest, ty pak figury byly při- praveny na skále, na zemi, na vodě, jak toho potřeba ukazovala, a místo té skály, zemi, vody bylo plátno ma- lované, jako by skála země neb voda byla a vespod pod plátnem byli lidé, kteří tu figuru táhli neb nesli, jako by sama od sebe šla; bylo také v té procesí mnoho měst a kostelů, který také lidé pod plátnem nesli. Každá figura byla s velikou pilností připravena. Pro lepší vyrozumení tuto jednu figuru dal sem vymalovati. Někteří také sami od sebe šli, jako Judit, David, Goliáš a jiní. A jiní pak na koních jeli jako Farao s svým vojskem a svatý Jiří s svým tovaryšstvem. Šaty, který osoby v těch figurách měly, od tykyty, tupltykyty byly, damašku, karmazínu, též i zlatohlavu rozličných barev byly. Osob v té procesí sedm tisíc čtyry sta a šedesáte se nacházelo. Lidu mnoho z Augšpurku, z Ingolštatu i odjinud z ji- ných měst přijelo na tu procesí, všecky hospody plné byly, takže se sotva směstknati mohli, neb bez toho velmi lidné město jest, takže osmnácte tisíc hospodářův v sobě má. Mnoho by se mohlo o té procesí praviti, já o její pěk- nosti vypraviti nemohu, toliko toto jsem krátce napsal; to jistá věc jest, že ve všem světě pěknější se nenalézá. V pátek po Božím těle jsme z Mnichova vyjeli a v Ta- chen obědvali. Tachen zámek a městečko na velkém vrchu tři míle od Mnichova, náleží knížeti bavorskému. Zámek velký, nový po všech čtyrech stranách stavený jest, vprostředku plac, pokojů mnoho a u zámku velmi pěkná zahrada jest; a ten den jsme do Pfaffenheim, v so- botu do Ingolštatu přijeli. Osmnáctého dne měsíce července léta 1592 jsme z In- golštatu po Dunaji vyjeli, a okolo poledne v Kelheimu se zastavili a k večeři do Rezna přijeli, z Rezna sme vyjeli a do Landshutu přijeli. 64
jmělo, jako nahoře napsáno jest, ty pak figury byly při- praveny na skále, na zemi, na vodě, jak toho potřeba ukazovala, a místo té skály, zemi, vody bylo plátno ma- lované, jako by skála země neb voda byla a vespod pod plátnem byli lidé, kteří tu figuru táhli neb nesli, jako by sama od sebe šla; bylo také v té procesí mnoho měst a kostelů, který také lidé pod plátnem nesli. Každá figura byla s velikou pilností připravena. Pro lepší vyrozumení tuto jednu figuru dal sem vymalovati. Někteří také sami od sebe šli, jako Judit, David, Goliáš a jiní. A jiní pak na koních jeli jako Farao s svým vojskem a svatý Jiří s svým tovaryšstvem. Šaty, který osoby v těch figurách měly, od tykyty, tupltykyty byly, damašku, karmazínu, též i zlatohlavu rozličných barev byly. Osob v té procesí sedm tisíc čtyry sta a šedesáte se nacházelo. Lidu mnoho z Augšpurku, z Ingolštatu i odjinud z ji- ných měst přijelo na tu procesí, všecky hospody plné byly, takže se sotva směstknati mohli, neb bez toho velmi lidné město jest, takže osmnácte tisíc hospodářův v sobě má. Mnoho by se mohlo o té procesí praviti, já o její pěk- nosti vypraviti nemohu, toliko toto jsem krátce napsal; to jistá věc jest, že ve všem světě pěknější se nenalézá. V pátek po Božím těle jsme z Mnichova vyjeli a v Ta- chen obědvali. Tachen zámek a městečko na velkém vrchu tři míle od Mnichova, náleží knížeti bavorskému. Zámek velký, nový po všech čtyrech stranách stavený jest, vprostředku plac, pokojů mnoho a u zámku velmi pěkná zahrada jest; a ten den jsme do Pfaffenheim, v so- botu do Ingolštatu přijeli. Osmnáctého dne měsíce července léta 1592 jsme z In- golštatu po Dunaji vyjeli, a okolo poledne v Kelheimu se zastavili a k večeři do Rezna přijeli, z Rezna sme vyjeli a do Landshutu přijeli. 64
Strana 65
Landshut, město od Ludvíka, knížete bavorského, léta 1208 založeno, vedle řeky Izery v Bavořích leží, díl jeho na rovině a nětco při vršku jest vystaveno. Po Mnichově jest na panství knížete bavorského nejpřednější a nej- pěknější; předměstí velké a pěkné má, jako mnohé město. Z druhé strany řeky Izery jest tam jedna ulice velmi dlouhá, od jedné brány až do druhé, a široká tak, že mohou nejméně osm vozů vedle sebe jeti; domy z obouch stran vysoké a pěkně vystavené; ta ulice, jako i jiné všecky, jest s malým, jednostejným kamením dláž- děná, v ní velký farní kostel svatého Martina jest a věže u kostela cihelná, velmi vysoká, praví, že v Německé zemi vyšší není, 550 stupňův má, pod střechou jest pav- lač a nad tou pavlačí pozlacené makovice, na svrchu té věže kříž pozlacený s pozlacenými makovicemi; vpro- střed té ulice dům knížetcí čtverhraný, velmi pěkný. Jedna polovice německým, druhá polovice vlaským způ- sobem jest stavená, v prostředku plac jest; všecken ten dům jest barvami, zlatem, mramorem a klenutí vlaským dílem z vápna mistrovsky zdobené. Jest ještě jedna pěkná a široká ulice, k této podobná, na ní se víno prodává. Zámek na velkém vrchu leží a nahoru se po stupních chodí, jest velký, takže tam může kníže se vším svým dvorem bydleti, okolo zdi jsou. U zámku jest nevelká zahrada s malými kamínky červenými a bílými dlážděná, z té zahrady do druhé se jde, a tam jsou některé stromy fíkové, vedle té třetí zahrádka jest a v ní stromův fíko- vých a pomorančových okolo třidcíti a pěkný lusthaus, v čtvrté zahradě mnoho rozličných kvítí jest v nádobách a tam ptáci rozliční. Za zámkem několik zahrad jest, v jedné se bažanti chovají rozličných barev: bílých, čer- vených, strakatých; viděli sme také druhou zahradu, kde králíčky chovají, jest jich tam velmi mnoho, v třetí Cestopis Bedřicha z Donína 5 65
Landshut, město od Ludvíka, knížete bavorského, léta 1208 založeno, vedle řeky Izery v Bavořích leží, díl jeho na rovině a nětco při vršku jest vystaveno. Po Mnichově jest na panství knížete bavorského nejpřednější a nej- pěknější; předměstí velké a pěkné má, jako mnohé město. Z druhé strany řeky Izery jest tam jedna ulice velmi dlouhá, od jedné brány až do druhé, a široká tak, že mohou nejméně osm vozů vedle sebe jeti; domy z obouch stran vysoké a pěkně vystavené; ta ulice, jako i jiné všecky, jest s malým, jednostejným kamením dláž- děná, v ní velký farní kostel svatého Martina jest a věže u kostela cihelná, velmi vysoká, praví, že v Německé zemi vyšší není, 550 stupňův má, pod střechou jest pav- lač a nad tou pavlačí pozlacené makovice, na svrchu té věže kříž pozlacený s pozlacenými makovicemi; vpro- střed té ulice dům knížetcí čtverhraný, velmi pěkný. Jedna polovice německým, druhá polovice vlaským způ- sobem jest stavená, v prostředku plac jest; všecken ten dům jest barvami, zlatem, mramorem a klenutí vlaským dílem z vápna mistrovsky zdobené. Jest ještě jedna pěkná a široká ulice, k této podobná, na ní se víno prodává. Zámek na velkém vrchu leží a nahoru se po stupních chodí, jest velký, takže tam může kníže se vším svým dvorem bydleti, okolo zdi jsou. U zámku jest nevelká zahrada s malými kamínky červenými a bílými dlážděná, z té zahrady do druhé se jde, a tam jsou některé stromy fíkové, vedle té třetí zahrádka jest a v ní stromův fíko- vých a pomorančových okolo třidcíti a pěkný lusthaus, v čtvrté zahradě mnoho rozličných kvítí jest v nádobách a tam ptáci rozliční. Za zámkem několik zahrad jest, v jedné se bažanti chovají rozličných barev: bílých, čer- vených, strakatých; viděli sme také druhou zahradu, kde králíčky chovají, jest jich tam velmi mnoho, v třetí Cestopis Bedřicha z Donína 5 65
Strana 66
zahradě se zvěř chová. Za městem také jedna zahrada a v ní mnoho zahrádek kořenných, které ploty půl dru- hého lokte zvejši z červených jahod obmezené sou, tam také jest mnoho lusthausů z těch jahůdek a jeden la- byrint jako nějaký dům a v něm mnoho ulic, jedna do druhé vede, takže nesnadně z něho bez vůdce se vyjíti ven může. 25. dne měsíce července v sobotu den svatého Jakuba jsme z Landshutu vyjeli a k večeři do Ingolštatu přijeli. Léta 1593 měsíce máje jsme z Ingolštatu ráno vyjeli a do Neuburku města přijeli. Leží na vrchu vedle Du- naje, přes který jsou dva dřevěný mosty, jeden z nich přikrytý jest. Město nevelké jest, zámek pěkný z čtver- hranatého kamene, který velkou apparencí má a jed- nomu falekraběti z Rejnu náleží. Ten den jsme zase do Ingolštatu se navrátili. Téhož léta 1593 pátého dne měsíce září z Ingolštatu sme vyjeli a do Aichštatu přijeli; leží v krajině Frankonii. FRANKONIE KRAJINA, ač písčitá, však dosti úrod- ná jest na obilí, ovotce i vína, dobytka mnoho chová. Tam také líkořice v hojnosti roste. Města přední sou: Virepurk, Bamberk, Aichštat, město biskupské, v dolíku tři míle od Ingolštatu leží, se všech stran vrchy má. Město staro- dávní jest, ulice ouzké, předměstí velké má, řeka nevelká vedle města teče a na dvě strany se dělí, skrze kterou sou dva kamenný nevelký mosty; kostel biskupský, velký, u něho dvě věže, tam tělo svatého Vilibalda leží. Druhý kostel farní jest, třetí panenský klášter jest, kde abatyše s jeptiškami bydlí, v velkým oltáři svatá Valdpurgis, dcera krále anglického Richarda a sestra Vilibolda, bi- skupa aichštatského, a Vunibalda opata — která někdy v tom klášteře první abatyší byla — pochovaná leží, z je- jíhožto těla a zvláště z prsů olej — který, jak nám pravili, 66
zahradě se zvěř chová. Za městem také jedna zahrada a v ní mnoho zahrádek kořenných, které ploty půl dru- hého lokte zvejši z červených jahod obmezené sou, tam také jest mnoho lusthausů z těch jahůdek a jeden la- byrint jako nějaký dům a v něm mnoho ulic, jedna do druhé vede, takže nesnadně z něho bez vůdce se vyjíti ven může. 25. dne měsíce července v sobotu den svatého Jakuba jsme z Landshutu vyjeli a k večeři do Ingolštatu přijeli. Léta 1593 měsíce máje jsme z Ingolštatu ráno vyjeli a do Neuburku města přijeli. Leží na vrchu vedle Du- naje, přes který jsou dva dřevěný mosty, jeden z nich přikrytý jest. Město nevelké jest, zámek pěkný z čtver- hranatého kamene, který velkou apparencí má a jed- nomu falekraběti z Rejnu náleží. Ten den jsme zase do Ingolštatu se navrátili. Téhož léta 1593 pátého dne měsíce září z Ingolštatu sme vyjeli a do Aichštatu přijeli; leží v krajině Frankonii. FRANKONIE KRAJINA, ač písčitá, však dosti úrod- ná jest na obilí, ovotce i vína, dobytka mnoho chová. Tam také líkořice v hojnosti roste. Města přední sou: Virepurk, Bamberk, Aichštat, město biskupské, v dolíku tři míle od Ingolštatu leží, se všech stran vrchy má. Město staro- dávní jest, ulice ouzké, předměstí velké má, řeka nevelká vedle města teče a na dvě strany se dělí, skrze kterou sou dva kamenný nevelký mosty; kostel biskupský, velký, u něho dvě věže, tam tělo svatého Vilibalda leží. Druhý kostel farní jest, třetí panenský klášter jest, kde abatyše s jeptiškami bydlí, v velkým oltáři svatá Valdpurgis, dcera krále anglického Richarda a sestra Vilibolda, bi- skupa aichštatského, a Vunibalda opata — která někdy v tom klášteře první abatyší byla — pochovaná leží, z je- jíhožto těla a zvláště z prsů olej — který, jak nám pravili, 66
Strana 67
očím a šestinedělkám pomáhá — v jistém času teče; pod tělem té svaté panny mísa stříbrná postavena jest. Za městem kaplička jest a v ní hrob kamenný k podobenství tomu jerusalemskému, v kterém Pán Kristus pohřben a z kterého slavně třetího dne vstáti ráčil, což ti, kteří v Jerusalemě někdy byli a tam hrob Krista Pána viděli, svědčí. Kaplička okrouhlá jest, po starodávnu stavená, z ní se jde do jakés jeskyně neb sklípku proti vejchodu slunce, v ní jsou malé dveře, kterými se jde do jeskynky Božího hrobu nízko při zemi a jsou tak úzké, nízké a malé, že člověk tam sotva vejde, a ty dveře byly zavalené ka- menem tím velkým, k kterým dveřům přišedše Marie řekly: „I kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?“ U svatého Marka v 16. kapitole. Na druhý den, totižto 6. dne měsíce září ráno jsme na zámek jeli; na velkým vrchu nad městem leží, velký, pěkný a připravený, knížetcí jest. Tam residencí biskupa aichatštatskýho. Ohledavše zámek jsme na koně vsedli a ten den, totiž šestého dne září, do Ingolštatu okolo nešporů zase ve zdraví přijeli.
očím a šestinedělkám pomáhá — v jistém času teče; pod tělem té svaté panny mísa stříbrná postavena jest. Za městem kaplička jest a v ní hrob kamenný k podobenství tomu jerusalemskému, v kterém Pán Kristus pohřben a z kterého slavně třetího dne vstáti ráčil, což ti, kteří v Jerusalemě někdy byli a tam hrob Krista Pána viděli, svědčí. Kaplička okrouhlá jest, po starodávnu stavená, z ní se jde do jakés jeskyně neb sklípku proti vejchodu slunce, v ní jsou malé dveře, kterými se jde do jeskynky Božího hrobu nízko při zemi a jsou tak úzké, nízké a malé, že člověk tam sotva vejde, a ty dveře byly zavalené ka- menem tím velkým, k kterým dveřům přišedše Marie řekly: „I kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?“ U svatého Marka v 16. kapitole. Na druhý den, totižto 6. dne měsíce září ráno jsme na zámek jeli; na velkým vrchu nad městem leží, velký, pěkný a připravený, knížetcí jest. Tam residencí biskupa aichatštatskýho. Ohledavše zámek jsme na koně vsedli a ten den, totiž šestého dne září, do Ingolštatu okolo nešporů zase ve zdraví přijeli.
Strana 68
Strana 69
III. CESTA DO VLACH
III. CESTA DO VLACH
Strana 70
Strana 71
Léta 1593 dvadcátého druhého října jsme se na vlas- kou cestu s urozeným pánem, panem Václavem, purk- hrabětem z Donína a na Bílém Oujezdci, panem otcem naším nejmilejším dobré paměti, z Ingolštatu vypravili a ten den k večeři do Hohenwartu přijeli. Město nevelké jest, zámek anebo klášter na vrchu leží. Dvadcátého tře- tího října jsme skrze město Šrobenhaus jeli, v Achen městě obědvali, skrze město Friedberg, které na vrchu leží a tam čistý zámek jest, jeli. K večeři sme k řece Lech, která Bavorskou zemi od Švábské dělí, do města Augšpurku přijeli. ŠVÁBSKÁ ZEMĚ, Suevia, od Svevův, lidu z půlnoč- ních krajin, kteří se tu osadili, tak jmenovaná, k vejchodu Bavorskou zemi, k půlnoci Frankonii, k západu Elsaskou zemi, k poledni Alpes hory má. Jest krajina povětří zdra- vého, místem rovná, místem hornatá. Pole ourodné má, obilí, vaření, ovotce, dobytka dosti, luk a pastev výbor- ných, též také i vinohrady, zvláště v knížetsví Virten- berským. Měst slavných, velkých, zámkův na velkých vrších a skalách přepevných mnoho má, kovy, stříbro a železo tam se nachází, oudolí veselé, a prameny, po- tůčkové, řeky rybné skrze ni tekou a všecky do Dunaje aneb do Rénu vcházejí. Lesy místem velké jsou, v nich se všelijaká myslivost provozovati může. Řeka Dunaj a druhá Nekar — u které dobré víno nekarské jmenované, 71
Léta 1593 dvadcátého druhého října jsme se na vlas- kou cestu s urozeným pánem, panem Václavem, purk- hrabětem z Donína a na Bílém Oujezdci, panem otcem naším nejmilejším dobré paměti, z Ingolštatu vypravili a ten den k večeři do Hohenwartu přijeli. Město nevelké jest, zámek anebo klášter na vrchu leží. Dvadcátého tře- tího října jsme skrze město Šrobenhaus jeli, v Achen městě obědvali, skrze město Friedberg, které na vrchu leží a tam čistý zámek jest, jeli. K večeři sme k řece Lech, která Bavorskou zemi od Švábské dělí, do města Augšpurku přijeli. ŠVÁBSKÁ ZEMĚ, Suevia, od Svevův, lidu z půlnoč- ních krajin, kteří se tu osadili, tak jmenovaná, k vejchodu Bavorskou zemi, k půlnoci Frankonii, k západu Elsaskou zemi, k poledni Alpes hory má. Jest krajina povětří zdra- vého, místem rovná, místem hornatá. Pole ourodné má, obilí, vaření, ovotce, dobytka dosti, luk a pastev výbor- ných, též také i vinohrady, zvláště v knížetsví Virten- berským. Měst slavných, velkých, zámkův na velkých vrších a skalách přepevných mnoho má, kovy, stříbro a železo tam se nachází, oudolí veselé, a prameny, po- tůčkové, řeky rybné skrze ni tekou a všecky do Dunaje aneb do Rénu vcházejí. Lesy místem velké jsou, v nich se všelijaká myslivost provozovati může. Řeka Dunaj a druhá Nekar — u které dobré víno nekarské jmenované, 71
Strana 72
roste — svůj počátek v Švábské zemi mají, a skrze ni tekou, jakož i jiný řeky, Lech, Iler, Mindel. Jezera veliká má, Bodensee a Federsee jmenované; hory veliké má, nejpřednější Alpes, na kovy jest bohatá, ač zlata málo, ale stříbra, železa a mosazi hojnost. Lázně a teplice vod zdravých na mnoha místech se nacházejí. Švábská země byla předešlých časův znamenité krá- lovství, potom knížetství, až po smrti Konradina, po- sledního knížete švábského, mnozí knížata je mezi sebou roztrhali; nyní větší díl náleží městům říšským svobod- ným, kterých jest nemálo, zejména: Aušpurk, Ulm, Nordling, Heilbrun, Wimpin a Wila, Reutling, Esseling, Gemund, Gieng, Bibrach, Ravenšpurk, Konstancí, Uber- ling, Lindav, Elzach, Kampodunum, Memmingen, Kaufburn, Bobpfing, Aalen, Wangen, Weisenburg, Din- kelspichel. Ostatní díl mnohým knížatům a větší díl kní- žeti virtenberskýmu, jehožto stolice jest Štutgart, arcikní- žatům rakouským, markhraběti badenskýmu, kon- stantskému a aušpurskýmu, biskupům, ostatek. Národ jest vtipný, silný, smělý, válečný, zrostu velikého, pěk- ného obličeje, vlasův rusých, který německé císařství a panování vtipem a válečnou mocí předešlých věků sobě podmanil a přes sto let držel a zachoval a od Plutarcha se nejvznešenější mezi vším německým národem jme- nuje. Mocnější a bohatší s kupectvím zacházejí, lid prostý tkaním pláten a barchanu, který do dalekých zemí posílají a z něho velký zisk mají, takže se vyhledalo, že toliko v samým městě Ulmu sto tisíc štuk neb kusův plátna a barchanu se nadělá. Z toho každý souditi může, jak mnoho ve vší zemi Švábské se ho nadělati může a jaká veliká summa peněz z toho se jim každoročně schází, a v mnohých místech netoliko ženský pohlaví, ale také mládenci s kuželem zacházejí a předou. 72
roste — svůj počátek v Švábské zemi mají, a skrze ni tekou, jakož i jiný řeky, Lech, Iler, Mindel. Jezera veliká má, Bodensee a Federsee jmenované; hory veliké má, nejpřednější Alpes, na kovy jest bohatá, ač zlata málo, ale stříbra, železa a mosazi hojnost. Lázně a teplice vod zdravých na mnoha místech se nacházejí. Švábská země byla předešlých časův znamenité krá- lovství, potom knížetství, až po smrti Konradina, po- sledního knížete švábského, mnozí knížata je mezi sebou roztrhali; nyní větší díl náleží městům říšským svobod- ným, kterých jest nemálo, zejména: Aušpurk, Ulm, Nordling, Heilbrun, Wimpin a Wila, Reutling, Esseling, Gemund, Gieng, Bibrach, Ravenšpurk, Konstancí, Uber- ling, Lindav, Elzach, Kampodunum, Memmingen, Kaufburn, Bobpfing, Aalen, Wangen, Weisenburg, Din- kelspichel. Ostatní díl mnohým knížatům a větší díl kní- žeti virtenberskýmu, jehožto stolice jest Štutgart, arcikní- žatům rakouským, markhraběti badenskýmu, kon- stantskému a aušpurskýmu, biskupům, ostatek. Národ jest vtipný, silný, smělý, válečný, zrostu velikého, pěk- ného obličeje, vlasův rusých, který německé císařství a panování vtipem a válečnou mocí předešlých věků sobě podmanil a přes sto let držel a zachoval a od Plutarcha se nejvznešenější mezi vším německým národem jme- nuje. Mocnější a bohatší s kupectvím zacházejí, lid prostý tkaním pláten a barchanu, který do dalekých zemí posílají a z něho velký zisk mají, takže se vyhledalo, že toliko v samým městě Ulmu sto tisíc štuk neb kusův plátna a barchanu se nadělá. Z toho každý souditi může, jak mnoho ve vší zemi Švábské se ho nadělati může a jaká veliká summa peněz z toho se jim každoročně schází, a v mnohých místech netoliko ženský pohlaví, ale také mládenci s kuželem zacházejí a předou. 72
Strana 73
Augšpurk, město říšské velmi staré, jak domnění jest, že by ještě před Trojí být jmělo, jest od Oktaviana Au- gusta císaře Augusta jmenované, v Švábské zemi ne- daleko od řeky Lech leží, jest město veliké, mezi nejpřed- nějšími městy Německé země počtené, zdmi, baštami z země, též příkopem hlubokým okolo všeho města, v kterém místem voda jest, a vartou jest dobře opatřeno. Vojáci, kteří města ostříhají, na zdech městských své domečky mají, jako by nějaká velká ulice byla. V městě ulice dlouhé a široké jsou, jednostejným voblátkovým kamenem a po stranách v některých ulicech cihlami dlážděné, domy veliké, vysoké a pěkně stavené, ob- vzláštně pak pana Jana Fuggara na rynku hned v přední ulici, na které se víno prodává. V něm sme pěkný palác barvami malovaný viděli a pěknou zahradu a okolo ní loubí kamenné a v jednom pokoji pěkný stůl z drahého kamení akštejnu, kalcedonu, jaspisu. Kostel biskupský blahoslavené Panny Marie dvě věže má, v tom velmi mistrovské hodiny jsou. Druhý kostel, svatého Voldřicha, u kterého jest nová věže kamenná nedávno vystavená, nebo toliko prve dřevěná byla, s kteréžto jsme, když jsme ponejprve v Augšpurku byli, celý město spatřili. Třetí kostel jest svatého Petra s pěknou vysokou věží, vedle nížto druhá menší jest. Čtvrtý kostel, svatého Maurice, také s pěknou věží, vedle nížto druhá menší jest; má též kolej a jiných kostelův nemálo jest. Viděli jsme v Augšpurku Einlass. Jest jedna brána tak jmeno- vaná, kterou v noci do města jezdívají, aby města pro ne- bezpečnost neodvírali: nejprve když se zazvoní, dveře se odevrou a přes pavlač, která nad příkopem jest, se přejde; tu se most spustí a do jedné síně nebo sklepu se vejde a most se zase zavře, takže ani sem ani tam se ne- může; po něm se jedné dveře velké železné odevrou a do 73
Augšpurk, město říšské velmi staré, jak domnění jest, že by ještě před Trojí být jmělo, jest od Oktaviana Au- gusta císaře Augusta jmenované, v Švábské zemi ne- daleko od řeky Lech leží, jest město veliké, mezi nejpřed- nějšími městy Německé země počtené, zdmi, baštami z země, též příkopem hlubokým okolo všeho města, v kterém místem voda jest, a vartou jest dobře opatřeno. Vojáci, kteří města ostříhají, na zdech městských své domečky mají, jako by nějaká velká ulice byla. V městě ulice dlouhé a široké jsou, jednostejným voblátkovým kamenem a po stranách v některých ulicech cihlami dlážděné, domy veliké, vysoké a pěkně stavené, ob- vzláštně pak pana Jana Fuggara na rynku hned v přední ulici, na které se víno prodává. V něm sme pěkný palác barvami malovaný viděli a pěknou zahradu a okolo ní loubí kamenné a v jednom pokoji pěkný stůl z drahého kamení akštejnu, kalcedonu, jaspisu. Kostel biskupský blahoslavené Panny Marie dvě věže má, v tom velmi mistrovské hodiny jsou. Druhý kostel, svatého Voldřicha, u kterého jest nová věže kamenná nedávno vystavená, nebo toliko prve dřevěná byla, s kteréžto jsme, když jsme ponejprve v Augšpurku byli, celý město spatřili. Třetí kostel jest svatého Petra s pěknou vysokou věží, vedle nížto druhá menší jest. Čtvrtý kostel, svatého Maurice, také s pěknou věží, vedle nížto druhá menší jest; má též kolej a jiných kostelův nemálo jest. Viděli jsme v Augšpurku Einlass. Jest jedna brána tak jmeno- vaná, kterou v noci do města jezdívají, aby města pro ne- bezpečnost neodvírali: nejprve když se zazvoní, dveře se odevrou a přes pavlač, která nad příkopem jest, se přejde; tu se most spustí a do jedné síně nebo sklepu se vejde a most se zase zavře, takže ani sem ani tam se ne- může; po něm se jedné dveře velké železné odevrou a do 73
Strana 74
druhé tmavé síně se vejde, dveře se zavrou, takže opět ani sem ani tam se nemůže; naposledy poslední dveře, skrze které se do města chodí, po stranách se odevrou, a jak kdo vejde, hnedky se zavrou. Dvě věže v městě jsou, na které se voda s železnými a velmi mistrnými pří- pravami až nahoru vede a odtud zase dolů a po všem městě skrze trouby teče. Před domem pana Ilsunga jest pěkná laura, kdež jest několik mosazných obrazů a na svrchu Augustus císař. V městě jsou dva domy, v kte- rých se válečné nástroje chovají; tam jsme půl druhého sta velkých kusův zbroji, mečů, ručnic, kopí, halaparten a jiné zbraně na několiko tisíc osob viděli. Páni Fugarové a páni Baumgartnerové v městě Augšpurku bydlí, kteří také za měšťany se počítají. Habit augšpurský, poněvadž jest rozdílný od jiného německého, níže jsem jej položil. Kupcův bohatých a jiných handlířův, řemeslníků a jiného obecného lidu velmi mnoho tam jest. Skrze město řeka teče a v ní velmi mnoho haltýřů a mnohonásobních ryb jest. V tom městě císař Rudolf Druhý sněm držel léta 1582. Léta 1593 dvadcátého šestého dne měsíce října jsme z Aušpurku s poslem benátským, (který lidi pocestný do Benátek vodí a koní půjčuje, smluvivše prvé s ním od oso- by osmnáct korun, tak aby nás koňmi, obrokem, stravou a jinými všemi potřebami náležitě opatřiti povinen byl), vyjeli na cestu, na pravé ruce zámek Lichtenberg na vrchu nechali, skrze Stadel jeli a k večeři do jedné hospo- dy naproti Landšperku, Spodrugen jmenované, přijeli. Landšperk jest čisté město a zámek na vršku knížete bavorského. Ráno vstavše jsme v městě, kterému Schonka říkají, obědvali. Jest též knížete bavorského, mezi horami v dolíčce na jednom malém vršku leží. Po obědě skrze Rottenburg jsme jeli, v Amberku noclehovali. Dvadcátého osmého dne téhož měsíce jsme k vobědu 74
druhé tmavé síně se vejde, dveře se zavrou, takže opět ani sem ani tam se nemůže; naposledy poslední dveře, skrze které se do města chodí, po stranách se odevrou, a jak kdo vejde, hnedky se zavrou. Dvě věže v městě jsou, na které se voda s železnými a velmi mistrnými pří- pravami až nahoru vede a odtud zase dolů a po všem městě skrze trouby teče. Před domem pana Ilsunga jest pěkná laura, kdež jest několik mosazných obrazů a na svrchu Augustus císař. V městě jsou dva domy, v kte- rých se válečné nástroje chovají; tam jsme půl druhého sta velkých kusův zbroji, mečů, ručnic, kopí, halaparten a jiné zbraně na několiko tisíc osob viděli. Páni Fugarové a páni Baumgartnerové v městě Augšpurku bydlí, kteří také za měšťany se počítají. Habit augšpurský, poněvadž jest rozdílný od jiného německého, níže jsem jej položil. Kupcův bohatých a jiných handlířův, řemeslníků a jiného obecného lidu velmi mnoho tam jest. Skrze město řeka teče a v ní velmi mnoho haltýřů a mnohonásobních ryb jest. V tom městě císař Rudolf Druhý sněm držel léta 1582. Léta 1593 dvadcátého šestého dne měsíce října jsme z Aušpurku s poslem benátským, (který lidi pocestný do Benátek vodí a koní půjčuje, smluvivše prvé s ním od oso- by osmnáct korun, tak aby nás koňmi, obrokem, stravou a jinými všemi potřebami náležitě opatřiti povinen byl), vyjeli na cestu, na pravé ruce zámek Lichtenberg na vrchu nechali, skrze Stadel jeli a k večeři do jedné hospo- dy naproti Landšperku, Spodrugen jmenované, přijeli. Landšperk jest čisté město a zámek na vršku knížete bavorského. Ráno vstavše jsme v městě, kterému Schonka říkají, obědvali. Jest též knížete bavorského, mezi horami v dolíčce na jednom malém vršku leží. Po obědě skrze Rottenburg jsme jeli, v Amberku noclehovali. Dvadcátého osmého dne téhož měsíce jsme k vobědu 74
Strana 75
do Mittenwaldu, k večeři do Seefeldu přijeli. Mezi Mit- tenwaldem a Seefeldem se Tyrolská země začíná, o které v druhé knize a pouti loretánské praveno bude. 29. října do Innšpruku k vobědu přijeli, o kterémž městě též o ji- ných v Tyrolu, poněvadž v druhé cestě mé jsem je lípeji a s lepším pozorem spatřil, též v druhé knize praveno bude. A ten den jsme v Stamochu noclehovali. 30. října skrze Stercing do Peyser, 31. vedle města Brixen do Potcen, 1. dne měsíce listopadu do Salurn sme při- jeli, 2. listopadu v Tridentu sme vobědvali. Tu se vlaská země a krajina marka Trivijanská začíná, o které v pouti loretánské následující obšírně praveno bude. A ten den k večeři v Burku noclehovali, 3. listopadu do Schaleng, 4. do Treviso, 5. listopadu skrze Mestre Mageru jeli, tu jsme lodí zjednali, a na ní po jedné řece neb kanálu na moře Benátské a po témž moři do slavného města Benátského do hospody německé „al Lion biancho“, k bílému lvu, sme přijeli, o kterémžto městě v druhé cestě a pouti jako i o jiných všech vlaských městech obšírně najíti moci budeš, v této knížce toliko krátce je dotknúti za dosti buď. 9. listopadu z Benátek sme vyjeli, a zjednavše sobě gunduli (loďku tak jmenovanou), na ní jsme bárku, lodí tak jmenovanou, kterou jsme zmeškali, dohoniti chtěli, ale jak sme z města na moře vyjeli, veliký vítr a bouřka povstala, a veliké vlny do gundule nám bily, naše gundule čím dál více s námi se houpala a zmítala, a tak jsouce v velikém strachu a ne- bezpečenství postaveni, již téměř, že tu máme zahynouti, tak se domnívali. Vtom z obzvláštního opatrování Bo- žího jedna větší lodí nám na pomoc přispěla, na kterouž sme z naší malé gundule přesedli a na ní do Magery pět vlaských mil a odtud na najatém voze do Padue sme přijeli. Tu pan otec náš nejmilejší velikou příhodu měl, 75
do Mittenwaldu, k večeři do Seefeldu přijeli. Mezi Mit- tenwaldem a Seefeldem se Tyrolská země začíná, o které v druhé knize a pouti loretánské praveno bude. 29. října do Innšpruku k vobědu přijeli, o kterémž městě též o ji- ných v Tyrolu, poněvadž v druhé cestě mé jsem je lípeji a s lepším pozorem spatřil, též v druhé knize praveno bude. A ten den jsme v Stamochu noclehovali. 30. října skrze Stercing do Peyser, 31. vedle města Brixen do Potcen, 1. dne měsíce listopadu do Salurn sme při- jeli, 2. listopadu v Tridentu sme vobědvali. Tu se vlaská země a krajina marka Trivijanská začíná, o které v pouti loretánské následující obšírně praveno bude. A ten den k večeři v Burku noclehovali, 3. listopadu do Schaleng, 4. do Treviso, 5. listopadu skrze Mestre Mageru jeli, tu jsme lodí zjednali, a na ní po jedné řece neb kanálu na moře Benátské a po témž moři do slavného města Benátského do hospody německé „al Lion biancho“, k bílému lvu, sme přijeli, o kterémžto městě v druhé cestě a pouti jako i o jiných všech vlaských městech obšírně najíti moci budeš, v této knížce toliko krátce je dotknúti za dosti buď. 9. listopadu z Benátek sme vyjeli, a zjednavše sobě gunduli (loďku tak jmenovanou), na ní jsme bárku, lodí tak jmenovanou, kterou jsme zmeškali, dohoniti chtěli, ale jak sme z města na moře vyjeli, veliký vítr a bouřka povstala, a veliké vlny do gundule nám bily, naše gundule čím dál více s námi se houpala a zmítala, a tak jsouce v velikém strachu a ne- bezpečenství postaveni, již téměř, že tu máme zahynouti, tak se domnívali. Vtom z obzvláštního opatrování Bo- žího jedna větší lodí nám na pomoc přispěla, na kterouž sme z naší malé gundule přesedli a na ní do Magery pět vlaských mil a odtud na najatém voze do Padue sme přijeli. Tu pan otec náš nejmilejší velikou příhodu měl, 75
Strana 76
neb se schodů dolů právě na hlavu upadl, takže sme ho sotva vzkřísili, téměř za umrlého odtud vzavše. 11. listo- padu bratr můj starší a já z Padue sme vyjeli přes řeku Ač neb Athesis se přeplavili a do Rovigo města přijeli. Náleží pánům Benátčanům na jednom velikém vostrově 10 vlaských mil zšíři a dvacet zdýli, Polesina di Rovigo jmenovaném, tu leží. 12. listopadu sme se přes řeku Pò přeplavili a do Ferrarie přijeli, o kterémžto městě v druhé cestě za Romanií krajinou obšírně najdeš. 13. listopadu do hospody Scala, 14. téhož měsíce skrze město svatého Jiří jedouc do Bononie sme přijeli. 15. listopadu v Petra Mala na horách převelikých, Apenninus řečených, sme noclehovali. 16. skrze Scarpia, v jedné velký hospodě, kterou velký kníže florentský vystavěti dal a z ní plat bere, „Il osteria nuova“ jmenované, sme přes noc zů- stali, 17. listopadu v Florencí obědvali a na noc do Ta- vernelle přijeli. 18. listopadu jsme skrze město Sienu jeli a do Bonconvento přijeli. 19. listopadu do Ponte- centino, 20. listopadu do Viterbo, 21. listopadu do Mon- terosi, 22. listopadú do slavného města Říma sme přijeli. V tom městě sme okolo sedmi měsíců zůstali, co v něm jest hodného viděti, najdeš obšírně v pouti loretánské. V tom čase, co sme v Římě byli, léta 1594, 12. dne mě- síce února sme se na neapolitánskou cestu vypravili, skrze městečko Marino jeli, kdežto zámek pánův Kolu- zanův jest, a do Veletri přijeli. Tam sme se s prokačem, který naším vůdcem byl, shledali. Prokačové jsou jako poslové, každou sobotu jeden z nich do Neapole jede a s sebou mnohé a drahé věci na mezkách nese. A pro nebezpečenství od banditův soldáti, jak rejthaři, tak pěší, jak kde nebezpečno jest, 30, 40, 60, 100 i více jeho pro- vázejí, a jiní forestýrové a pocestní s ním pro bezpečnost svou u velikém počtu (takže samých pocestných lidí 76
neb se schodů dolů právě na hlavu upadl, takže sme ho sotva vzkřísili, téměř za umrlého odtud vzavše. 11. listo- padu bratr můj starší a já z Padue sme vyjeli přes řeku Ač neb Athesis se přeplavili a do Rovigo města přijeli. Náleží pánům Benátčanům na jednom velikém vostrově 10 vlaských mil zšíři a dvacet zdýli, Polesina di Rovigo jmenovaném, tu leží. 12. listopadu sme se přes řeku Pò přeplavili a do Ferrarie přijeli, o kterémžto městě v druhé cestě za Romanií krajinou obšírně najdeš. 13. listopadu do hospody Scala, 14. téhož měsíce skrze město svatého Jiří jedouc do Bononie sme přijeli. 15. listopadu v Petra Mala na horách převelikých, Apenninus řečených, sme noclehovali. 16. skrze Scarpia, v jedné velký hospodě, kterou velký kníže florentský vystavěti dal a z ní plat bere, „Il osteria nuova“ jmenované, sme přes noc zů- stali, 17. listopadu v Florencí obědvali a na noc do Ta- vernelle přijeli. 18. listopadu jsme skrze město Sienu jeli a do Bonconvento přijeli. 19. listopadu do Ponte- centino, 20. listopadu do Viterbo, 21. listopadu do Mon- terosi, 22. listopadú do slavného města Říma sme přijeli. V tom městě sme okolo sedmi měsíců zůstali, co v něm jest hodného viděti, najdeš obšírně v pouti loretánské. V tom čase, co sme v Římě byli, léta 1594, 12. dne mě- síce února sme se na neapolitánskou cestu vypravili, skrze městečko Marino jeli, kdežto zámek pánův Kolu- zanův jest, a do Veletri přijeli. Tam sme se s prokačem, který naším vůdcem byl, shledali. Prokačové jsou jako poslové, každou sobotu jeden z nich do Neapole jede a s sebou mnohé a drahé věci na mezkách nese. A pro nebezpečenství od banditův soldáti, jak rejthaři, tak pěší, jak kde nebezpečno jest, 30, 40, 60, 100 i více jeho pro- vázejí, a jiní forestýrové a pocestní s ním pro bezpečnost svou u velikém počtu (takže samých pocestných lidí 76
Strana 77
někdy do 100 osob jest, neb sami se jako bez vesla na moře vydati nesmějí) jedou. 13. dne měsíce února skrze nebezpečný pro bandity les di Veletri jeli, v Sermonetě obědvali a do města Piperno u večer přijeli. 14. února skrze Terracinu do města Fundi, mezi těma dvěma městy se království Neapolitánské začíná. 15. února město Caretu na pravé ruce sme nechali, v městečku Mola obědvali, přes řeku Garigliano, kdežto se krajina Campanie šťastná začíná, přejeli, a na noc do Cascano přijeli. 16. února přes řeku Volturnus přejeli, v Capui obědvali, po vobědě skrze nové město Aversa jeli, a do města Neapolitánského přijeli. O kteréžto celé cestě ne- apolitánské, též o tomto slavném městě Neapoli, tolikéž i o Pučuolu v druhé cestě neb pouti loretánské, kdož žádá dále věděti, najde obšírně. 24. února sme do Pučolu jeli a ty přepěkná a přepodivná místa s velikým naším podivením spatřili. V témž převeselém městě Neapoli sme 16 dní zůstali a 5. dne měsíce března odtud vyjeli a do Cascano na noc přijeli. 6. dne března do Fundi, 7. dne března do Casanuova, 8. dne března do Veletri jsme přijeli, 9. dne března do Říma sme se navrátili. Léta téhož 1594 16. dne měsíce septembris neb září z Říma sme vy- jeli a do Burghetho na noc přijeli. 17. dne měsíce září skrze Terni a Narni do Spoleto, 18. září do Pulverina, 19. září skrze Tolentino, Macerata, Recanati do města Loretu, 20. září do Ancony, 21. vedle zámku Fesino a skrze Senegaglia, vedle moře Adriatskýho ležící, do Fano přijeli. 22. září vždy vedle téhož moře jedouc skrze Pes- saro přes řeku Isaurus neb Foglia jmenované, která Marchii Anconitánskou od Romanie dělí, sme přejeli. O těch všech městách od Lorety až do řeky Foglia hledej v druhý cestě následující, jakož též i o krajinách Romanii až právě do Bononie najdeš v též druhé cestě. 77
někdy do 100 osob jest, neb sami se jako bez vesla na moře vydati nesmějí) jedou. 13. dne měsíce února skrze nebezpečný pro bandity les di Veletri jeli, v Sermonetě obědvali a do města Piperno u večer přijeli. 14. února skrze Terracinu do města Fundi, mezi těma dvěma městy se království Neapolitánské začíná. 15. února město Caretu na pravé ruce sme nechali, v městečku Mola obědvali, přes řeku Garigliano, kdežto se krajina Campanie šťastná začíná, přejeli, a na noc do Cascano přijeli. 16. února přes řeku Volturnus přejeli, v Capui obědvali, po vobědě skrze nové město Aversa jeli, a do města Neapolitánského přijeli. O kteréžto celé cestě ne- apolitánské, též o tomto slavném městě Neapoli, tolikéž i o Pučuolu v druhé cestě neb pouti loretánské, kdož žádá dále věděti, najde obšírně. 24. února sme do Pučolu jeli a ty přepěkná a přepodivná místa s velikým naším podivením spatřili. V témž převeselém městě Neapoli sme 16 dní zůstali a 5. dne měsíce března odtud vyjeli a do Cascano na noc přijeli. 6. dne března do Fundi, 7. dne března do Casanuova, 8. dne března do Veletri jsme přijeli, 9. dne března do Říma sme se navrátili. Léta téhož 1594 16. dne měsíce septembris neb září z Říma sme vy- jeli a do Burghetho na noc přijeli. 17. dne měsíce září skrze Terni a Narni do Spoleto, 18. září do Pulverina, 19. září skrze Tolentino, Macerata, Recanati do města Loretu, 20. září do Ancony, 21. vedle zámku Fesino a skrze Senegaglia, vedle moře Adriatskýho ležící, do Fano přijeli. 22. září vždy vedle téhož moře jedouc skrze Pes- saro přes řeku Isaurus neb Foglia jmenované, která Marchii Anconitánskou od Romanie dělí, sme přejeli. O těch všech městách od Lorety až do řeky Foglia hledej v druhý cestě následující, jakož též i o krajinách Romanii až právě do Bononie najdeš v též druhé cestě. 77
Strana 78
A ten den, totiž 22. září, do Rimini města, též na břehu Adriatského moře ležícího, přijeli. 23. září břeh mořský sme opustili, skrze Cesenu město jeli, též skrze město Forli popolo a Forli grande jeli a do Faenza přijeli. 24. září vedle Castel Bolognese do Imoly, po vobědě skrze Castel svatého Petra do Bononie. 26. září nazpátek k Florencí pro lepší spatření tak pěkného a vzáctného města se obrátili, do Fiorenzuola na noc přijeli. 27. září do Florencí, v témž městě můj nejmilejší bratr Jan Vla- dislav v nemoc upadl, z kterýžto nevycházejíc, 27. dne měsíce října téhož léta 1594 v sedm hodin na noc život svůj pobožně dokonal; pochován v Florencí v kostele svatého Štěpána. 30. dne měsíce září z Florencí sem vyjel a do Fiorenzuola na noc přijel. 31. září do Bononie, 2. listopadu do Hosteria nova, 3. listopadu do Ferrarie, 4. listopadu do Rovigo, 5. listopadu do Padue, 6. listo- padu po vodě Brenta až na moře a po moři do Benátek sem přijel. 9. listopadu skrze Mageru Mestre do Tre- viso, 10. listopadu skrze Castelfranck do Solanie, 11. lis- topadu do Burgu, 12. listopadu do Noviso, 13. listopadu skrze Neumark do Botcen, 14. listopadu do Klauzen, 15. listopadu do Stercingen, 16. listopadu do Inšpruku, 17. listopadu do Bortenkirchu, 18. listopadu do Den- lingen, 19. listopadu do Augšpurku sem přijel, 21. listo- padu na poště do Mnichova, 23. po řece Iser vedle Frei- singu jel a do Mošperku na noc přijel. 24. po též řece skrz Landshut do Morberšpachu, 25. v Egenmil sem obědval a do Řezna k večeři přijel. 27. do Brucku, 28. listopadu do Waldmünchen, 29. listopadu do Stodu, 30. listopadu skrze Plzeň do Rokycan. 1. dne měsíce prasince do Zdic, 2. dne měsíce prasince z cesty vlaské, ji z milosti Boží šťastně vykonajíc, do Prahy sem se navrátil. L. D. B. O. S. V. M. E. O. S.
A ten den, totiž 22. září, do Rimini města, též na břehu Adriatského moře ležícího, přijeli. 23. září břeh mořský sme opustili, skrze Cesenu město jeli, též skrze město Forli popolo a Forli grande jeli a do Faenza přijeli. 24. září vedle Castel Bolognese do Imoly, po vobědě skrze Castel svatého Petra do Bononie. 26. září nazpátek k Florencí pro lepší spatření tak pěkného a vzáctného města se obrátili, do Fiorenzuola na noc přijeli. 27. září do Florencí, v témž městě můj nejmilejší bratr Jan Vla- dislav v nemoc upadl, z kterýžto nevycházejíc, 27. dne měsíce října téhož léta 1594 v sedm hodin na noc život svůj pobožně dokonal; pochován v Florencí v kostele svatého Štěpána. 30. dne měsíce září z Florencí sem vyjel a do Fiorenzuola na noc přijel. 31. září do Bononie, 2. listopadu do Hosteria nova, 3. listopadu do Ferrarie, 4. listopadu do Rovigo, 5. listopadu do Padue, 6. listo- padu po vodě Brenta až na moře a po moři do Benátek sem přijel. 9. listopadu skrze Mageru Mestre do Tre- viso, 10. listopadu skrze Castelfranck do Solanie, 11. lis- topadu do Burgu, 12. listopadu do Noviso, 13. listopadu skrze Neumark do Botcen, 14. listopadu do Klauzen, 15. listopadu do Stercingen, 16. listopadu do Inšpruku, 17. listopadu do Bortenkirchu, 18. listopadu do Den- lingen, 19. listopadu do Augšpurku sem přijel, 21. listo- padu na poště do Mnichova, 23. po řece Iser vedle Frei- singu jel a do Mošperku na noc přijel. 24. po též řece skrz Landshut do Morberšpachu, 25. v Egenmil sem obědval a do Řezna k večeři přijel. 27. do Brucku, 28. listopadu do Waldmünchen, 29. listopadu do Stodu, 30. listopadu skrze Plzeň do Rokycan. 1. dne měsíce prasince do Zdic, 2. dne měsíce prasince z cesty vlaské, ji z milosti Boží šťastně vykonajíc, do Prahy sem se navrátil. L. D. B. O. S. V. M. E. O. S.
Strana 79
IV. LORETÁNSKÁ POUŤ
IV. LORETÁNSKÁ POUŤ
Strana 80
Strana 81
Léta Páně 1607 v středu po svaté panně Kateřině, to jest 28. dne měsíce listopadu, s patrem Petrem, knězem Societatis Jesu, a se třema služebníky na loretánskou pouť, již dávno umíněnou a vinšovanou, sem se vypravil a z měst Pražských spolu s některými mejmi pány přá- teli, kteří mne až na Český Šternberk doprovázeli, sme šťastně vyjeli. Hořeňoves po pravé ruce sme nechali a na noc do městečka Říčan přijeli. 29. listopadu přes řeku Sázavu sme přejeli, nad ní zámek Hrádek na vrchu leží, a na noc na Český Šternberk přijeli. 7. dne měsíce pra- since sme z Šternberka vyjeli, skrze městečko Chotěšany vedle tvrzi Věžník a skrze městečko Neustupov a Milčín jeli a v Červené krčmě (hospodě tak jmenované) přes noc zůstali. 8. dne měsíce prasince, den Početí blaho- slavené Panny Marie, skrze město Tábor, městečko Planou, město Soběslav jeli a na noc do městečka Veselí přijeli. 9. dne měsíce prasince jsme zámek Hlubokou na vysokém vrchu ležící po pravé a hory budějovské, kde stříbro vybírají, po levé ruce nechali a na noc do Čes- kých Budějovic přijeli. Jest město katolické, dosti velké a pěkné, ulice rovné, rynk velký, kostel pěkný a při něm vysoká věže z štukového kamene jest, v sakristii mnohé reliquie a stříbrné veliké obrazy mají. 10. dne měsíce prasince vedle kláštera, kterému Zlatá Koruna říkají, při řece Vltavě ležícího, sme jeli, v kterémž divná věc se Cestopis Bedřicha z Donína 6 81
Léta Páně 1607 v středu po svaté panně Kateřině, to jest 28. dne měsíce listopadu, s patrem Petrem, knězem Societatis Jesu, a se třema služebníky na loretánskou pouť, již dávno umíněnou a vinšovanou, sem se vypravil a z měst Pražských spolu s některými mejmi pány přá- teli, kteří mne až na Český Šternberk doprovázeli, sme šťastně vyjeli. Hořeňoves po pravé ruce sme nechali a na noc do městečka Říčan přijeli. 29. listopadu přes řeku Sázavu sme přejeli, nad ní zámek Hrádek na vrchu leží, a na noc na Český Šternberk přijeli. 7. dne měsíce pra- since sme z Šternberka vyjeli, skrze městečko Chotěšany vedle tvrzi Věžník a skrze městečko Neustupov a Milčín jeli a v Červené krčmě (hospodě tak jmenované) přes noc zůstali. 8. dne měsíce prasince, den Početí blaho- slavené Panny Marie, skrze město Tábor, městečko Planou, město Soběslav jeli a na noc do městečka Veselí přijeli. 9. dne měsíce prasince jsme zámek Hlubokou na vysokém vrchu ležící po pravé a hory budějovské, kde stříbro vybírají, po levé ruce nechali a na noc do Čes- kých Budějovic přijeli. Jest město katolické, dosti velké a pěkné, ulice rovné, rynk velký, kostel pěkný a při něm vysoká věže z štukového kamene jest, v sakristii mnohé reliquie a stříbrné veliké obrazy mají. 10. dne měsíce prasince vedle kláštera, kterému Zlatá Koruna říkají, při řece Vltavě ležícího, sme jeli, v kterémž divná věc se Cestopis Bedřicha z Donína 6 81
Strana 82
spatřuje: jsou mezi jinejmi dvě veliké lípy, na kterýchž Jan Žižka, nepřítel Boží a klášterův, mnichy, kteří se tam nacházeli, zvěšeti dal, od toho času na těch větvech, na kterých ti mniši viseli, listy rostou vlastně na způsob mnichovských kápí. A ten den jsme na noc do Krumlova přijeli, to město při řece Vltavě leží, kterážto skrze město teče. Nad městem na skále zámek veliký a pěkně vysta- vený leží. 11. dne měsíce prasince skrze městečko Wel- dav sme jeli, přes řeku Vltavu, která Českou zemi od hořejší Rakouské dělí, přejeli a u té samé řeky v jedné hospodě již v Rakousích hořejších noclehovali. Rakouská země hořejší dělí se od dolejší řekou Lou- nic a za Dunajem řekou Ens; jest krajina hornatá, jezer mnoho má, jakožto Gmundnersee, Grundelsee, Aussee, Attersee, Fuschelsee, Sanct Wolfgangsee, Halstetersee, Hindersee. Mèsta jsou tato: Linc, Ens, Steir, Altenhofn, Hofkirchen, Wels, Sanct Diling, Freištat. Dunaj řeka skrze celou jak tuto hořejší, tak i dolejší Rakouskou zemi teče. 12. dne měsíce prasince sme přes veliké hory jeli a do kláštera Schlegl přijeli, jest při něm městečko téhož jména. 13. prasince sme skrze velké hory a lesy až k městu Pasovu se vztahující jeli, v kterýchžto mnoho zvěři též vlků a medvědů se nachází, též skrze městečko Pailstein jeli a na noc do městečka Wegscheit přijeli. 14. dne měsíce prasince skrze městečko Briegspach do městečka Hofnercel přijeli, leží vedle Dunaje a při něm pěkný zámek biskupa pasovského, příkopy a zdí opat- řený při samém Dunaji; tu sme sobě lodi najali, kterou proti vodě dunajské koněm táhli, a tak sme do města biskupského Pasova přijeli. Tu se Bavorská země začíná, o které v první cestě obšírně praveno jest. Pasov jest město biskupské a na kupectví bohaté, neb 82
spatřuje: jsou mezi jinejmi dvě veliké lípy, na kterýchž Jan Žižka, nepřítel Boží a klášterův, mnichy, kteří se tam nacházeli, zvěšeti dal, od toho času na těch větvech, na kterých ti mniši viseli, listy rostou vlastně na způsob mnichovských kápí. A ten den jsme na noc do Krumlova přijeli, to město při řece Vltavě leží, kterážto skrze město teče. Nad městem na skále zámek veliký a pěkně vysta- vený leží. 11. dne měsíce prasince skrze městečko Wel- dav sme jeli, přes řeku Vltavu, která Českou zemi od hořejší Rakouské dělí, přejeli a u té samé řeky v jedné hospodě již v Rakousích hořejších noclehovali. Rakouská země hořejší dělí se od dolejší řekou Lou- nic a za Dunajem řekou Ens; jest krajina hornatá, jezer mnoho má, jakožto Gmundnersee, Grundelsee, Aussee, Attersee, Fuschelsee, Sanct Wolfgangsee, Halstetersee, Hindersee. Mèsta jsou tato: Linc, Ens, Steir, Altenhofn, Hofkirchen, Wels, Sanct Diling, Freištat. Dunaj řeka skrze celou jak tuto hořejší, tak i dolejší Rakouskou zemi teče. 12. dne měsíce prasince sme přes veliké hory jeli a do kláštera Schlegl přijeli, jest při něm městečko téhož jména. 13. prasince sme skrze velké hory a lesy až k městu Pasovu se vztahující jeli, v kterýchžto mnoho zvěři též vlků a medvědů se nachází, též skrze městečko Pailstein jeli a na noc do městečka Wegscheit přijeli. 14. dne měsíce prasince skrze městečko Briegspach do městečka Hofnercel přijeli, leží vedle Dunaje a při něm pěkný zámek biskupa pasovského, příkopy a zdí opat- řený při samém Dunaji; tu sme sobě lodi najali, kterou proti vodě dunajské koněm táhli, a tak sme do města biskupského Pasova přijeli. Tu se Bavorská země začíná, o které v první cestě obšírně praveno jest. Pasov jest město biskupské a na kupectví bohaté, neb 82
Strana 83
se tu scházejí tři řeky. Dunaj skrze město teče, od po- ledne řeka Oenus z hor tyrolských, od půlnoci z českých hor řeka Ils (v které se perly nacházejí), do Dunaje vpa- dají a každá z nich jiné barvy zdá se bejti. Dunaj své oby- čejné barvy žluté a kalné, Oenus barvy nazelenalé a Ilsa barvy černé. Hlavní biskupský kostel svatého Štěpána, velký, pěkný a slavný, bílým a červeným mramorem země dlážděná jest, na velkým oltáři mimo velkou archu jest menší archa neb ciborium z hebanu a z stříbra, který 3400 stálo. Zámky dva sou v městě, mezi Dunajem a řekou Ilsou jeden na vysokém vrchu a druhý pod ním na skále. V kostele Pána Spasitele našeho vidí se místo, kde se velký div stal léta 1477, neb nevěrní židé, dosta- nouc koupí velebnou svátost, ji nožmi bodli a hned z té svaté hostie krev hojná tekla. 15. dne měsíce prasince jsme z Pasavu vyjeli a ve vsi Mauthof mezi lesy nocle- hovali. 16. dne měsíce prasince, nechavše na levé ruce město Šerding, do městečka Märding sme přijeli. 17. dne měsíce prasince sme po pravé ruce zámek Hohenlev a Ering, též třetí zámek Braunstein nechali, vedle města Braun jeli a odtud půl druhé míle přes řeku Inn se pře- plavili, a dáleji opět touž řekou po mostě přejeli a do města Nového Ottingu přijeli. 18. dne měsíce prasince sme do Starého Ottingu ráno přijeli a tam ten celý den zůstali. Jest to místo jako ně- jaká ves neb městečko čtvrt míle od města Nového Ottingu. V tom místě jest kaplička klenutá, okrouhlá, osmihranatá, starodávní, prvé, jak praví, sedmi planet, potom od svatého Ruperta léta 655 ku poctivosti blaho- slavené Panny Marie posvěcená. Na oltáři jest staro- dávní obraz též blahoslavené Panny, jak svého milého syna na ruce drží a při ní s jedné strany svatá Kateřina a s druhé svatá Markyta stojí, v kterémžto místě velicí 83
se tu scházejí tři řeky. Dunaj skrze město teče, od po- ledne řeka Oenus z hor tyrolských, od půlnoci z českých hor řeka Ils (v které se perly nacházejí), do Dunaje vpa- dají a každá z nich jiné barvy zdá se bejti. Dunaj své oby- čejné barvy žluté a kalné, Oenus barvy nazelenalé a Ilsa barvy černé. Hlavní biskupský kostel svatého Štěpána, velký, pěkný a slavný, bílým a červeným mramorem země dlážděná jest, na velkým oltáři mimo velkou archu jest menší archa neb ciborium z hebanu a z stříbra, který 3400 stálo. Zámky dva sou v městě, mezi Dunajem a řekou Ilsou jeden na vysokém vrchu a druhý pod ním na skále. V kostele Pána Spasitele našeho vidí se místo, kde se velký div stal léta 1477, neb nevěrní židé, dosta- nouc koupí velebnou svátost, ji nožmi bodli a hned z té svaté hostie krev hojná tekla. 15. dne měsíce prasince jsme z Pasavu vyjeli a ve vsi Mauthof mezi lesy nocle- hovali. 16. dne měsíce prasince, nechavše na levé ruce město Šerding, do městečka Märding sme přijeli. 17. dne měsíce prasince sme po pravé ruce zámek Hohenlev a Ering, též třetí zámek Braunstein nechali, vedle města Braun jeli a odtud půl druhé míle přes řeku Inn se pře- plavili, a dáleji opět touž řekou po mostě přejeli a do města Nového Ottingu přijeli. 18. dne měsíce prasince sme do Starého Ottingu ráno přijeli a tam ten celý den zůstali. Jest to místo jako ně- jaká ves neb městečko čtvrt míle od města Nového Ottingu. V tom místě jest kaplička klenutá, okrouhlá, osmihranatá, starodávní, prvé, jak praví, sedmi planet, potom od svatého Ruperta léta 655 ku poctivosti blaho- slavené Panny Marie posvěcená. Na oltáři jest staro- dávní obraz též blahoslavené Panny, jak svého milého syna na ruce drží a při ní s jedné strany svatá Kateřina a s druhé svatá Markyta stojí, v kterémžto místě velicí 83
Strana 84
divové se dějí a lidé přímluvou blahoslavené Panny Marie od všelijakých neduhův bejvají uzdravováni, slepí, hluší, kulhaví k svýmu zdraví přicházejí a summou jakýmkoliv způsobem soužení vysvobozeni bejvají. Před oltářem velké tři stříbrné lampy visí, po každé straně ve zdi sou tři al- mary s pozlacenými mřížemi a s prohlídacími skly, v kte- rých se zlaté a stříbrné klínoty od poutníkův darované chovají. Obrazů, mnohých a znamenitých divův, totiž Imagines votivae, jest tam plno a krátce mluvě velice po- božné místo, kterému sem (však vyminujíc kaplu Lore- tánskou) s těžkem podobné viděl. Proti tomu kostelíčku jest velký a pěkný kostel svatého Filipa a Jakuba. V sakris- tii jsou znamenité a předrahé klínoty, obrazy stříbrné, 40, 50 až do 80 liber vážící. Pluviale, perlový samý dílo, 3000 zlatých stojí, prsten svatební knížete Albrechta bavor- ského 3000 korun stojí, infula neb koruna biskupská per- lová s mnohým drahým kamením, jeden samej kámen zafír 500 zlatých šacují; mnohé obrazy z arabského zlata, zlatý kalich a jiné mnohé předrahé věci, jest tam taky pěkný kostel a kolej patrův Jesuvitův. 19. dne měsíce prasince skrze město Mildorf sme jeli a po levé ruce zámek pěkný čtverhranný, který v každém rohu okrouhlou věži má, dále zámek, Murnmussen, a po pravé Kuttnburg a klášter Kamburk nechali a do měs- tečka Hag, při kterém pěkný a velký zámek jest a hrab- ství knížete bavorského Ferdinanda, přijeli. 20. prasince sme ve vsi Posdorf jmenované noclehovali, 21. téhož pra- since sme do Mnichova ranním jitrem přijeli a tam ten celý den v spatřování města ztrávili; o něm, poněvadž v první cestě obšírně jest praveno, nyní toho pomíjím. 22. prasince přijeli sme do Wolfenhausen, leží vedle řeky Iser, nad městečkem zámek na velkém vrchu jest. 23. pra- since skrze městečko Benediktpeiren jeli a klášter téhož 84
divové se dějí a lidé přímluvou blahoslavené Panny Marie od všelijakých neduhův bejvají uzdravováni, slepí, hluší, kulhaví k svýmu zdraví přicházejí a summou jakýmkoliv způsobem soužení vysvobozeni bejvají. Před oltářem velké tři stříbrné lampy visí, po každé straně ve zdi sou tři al- mary s pozlacenými mřížemi a s prohlídacími skly, v kte- rých se zlaté a stříbrné klínoty od poutníkův darované chovají. Obrazů, mnohých a znamenitých divův, totiž Imagines votivae, jest tam plno a krátce mluvě velice po- božné místo, kterému sem (však vyminujíc kaplu Lore- tánskou) s těžkem podobné viděl. Proti tomu kostelíčku jest velký a pěkný kostel svatého Filipa a Jakuba. V sakris- tii jsou znamenité a předrahé klínoty, obrazy stříbrné, 40, 50 až do 80 liber vážící. Pluviale, perlový samý dílo, 3000 zlatých stojí, prsten svatební knížete Albrechta bavor- ského 3000 korun stojí, infula neb koruna biskupská per- lová s mnohým drahým kamením, jeden samej kámen zafír 500 zlatých šacují; mnohé obrazy z arabského zlata, zlatý kalich a jiné mnohé předrahé věci, jest tam taky pěkný kostel a kolej patrův Jesuvitův. 19. dne měsíce prasince skrze město Mildorf sme jeli a po levé ruce zámek pěkný čtverhranný, který v každém rohu okrouhlou věži má, dále zámek, Murnmussen, a po pravé Kuttnburg a klášter Kamburk nechali a do měs- tečka Hag, při kterém pěkný a velký zámek jest a hrab- ství knížete bavorského Ferdinanda, přijeli. 20. prasince sme ve vsi Posdorf jmenované noclehovali, 21. téhož pra- since sme do Mnichova ranním jitrem přijeli a tam ten celý den v spatřování města ztrávili; o něm, poněvadž v první cestě obšírně jest praveno, nyní toho pomíjím. 22. prasince přijeli sme do Wolfenhausen, leží vedle řeky Iser, nad městečkem zámek na velkém vrchu jest. 23. pra- since skrze městečko Benediktpeiren jeli a klášter téhož 84
Strana 85
jména na pravé ruce nechali a do Kohel přijeli; u téhož městečka jest jezero míli zdýli a půl míle zšíři, Kohelsee jmenované. 24. prasince přes veliký a příkrý vrch skůro na míli sme jeli a k druhému jezeru Walsee jmeno- vanému přijeli, vedle něho druhou dobrou míli sme jeli a je opustivše do Mittenwaldu městečka přijeli. 25. téhož měsíce prasince přes řeku Iser, která Bavorskou zemi od Tyrolu dělí, sme jeli a do Seefeldu přijeli. V Seefeldu klášter a kostel jest, v kterým sme veliký div viděli, neb léta 1384 před 223 lety zeman jeden Osvald Mulcer jmenovaný, na den velikonoční, na kte- rýžto den lidé k velebné svátosti přistoupati obyčej mají, malou hostii jako jiní lidé přijíti nechtěl, ale velkou, jako kněží při mši přijímají, žádal. Kterémuž když kněz při- volil a jemu velebnou svátost podal, země postoupila a on se až po kolena propadl a rukama oltáře kamenného se chytivši na oltáři, na kamenu přetvrdém, prsty a ruka jeho se vytiskla; a až posavad to znamení prstův jeho se vidí, též i ta díra v zemi, v kterou se propadl. To vidouce kněz z oust jeho velebnou svátost zase vzal, která se až do dnešního dne v jedné kapličce chová, majíc krůpěji na sobě krvavou, kteroužto sem nejednou, když sem tudy jel, svýma očima viděl; a vždycky se tam velicí divové stávají, jakož v tom kostele o celém tom divu i o jiných, které ta hostie učinila a až podnes činí, jest poznamenáno. Viděli sme také v též kapličce pěkný re- liquiarium, mezi jinejmi věcmi jest drahný kus Božího kříže ještě krvavý, obraz zlatý svaté Markéty ze 164 lotů zlata a jiné mnohé svátosti ve zlatě a stříbře. Item v sa- kristii sukni svatební manželky Maximiliána toho jména prvního císaře; jest z modrého karmazínu červeným aksamitem dole premovaná a rukávy a život žlutým zlatohlavem. 85
jména na pravé ruce nechali a do Kohel přijeli; u téhož městečka jest jezero míli zdýli a půl míle zšíři, Kohelsee jmenované. 24. prasince přes veliký a příkrý vrch skůro na míli sme jeli a k druhému jezeru Walsee jmeno- vanému přijeli, vedle něho druhou dobrou míli sme jeli a je opustivše do Mittenwaldu městečka přijeli. 25. téhož měsíce prasince přes řeku Iser, která Bavorskou zemi od Tyrolu dělí, sme jeli a do Seefeldu přijeli. V Seefeldu klášter a kostel jest, v kterým sme veliký div viděli, neb léta 1384 před 223 lety zeman jeden Osvald Mulcer jmenovaný, na den velikonoční, na kte- rýžto den lidé k velebné svátosti přistoupati obyčej mají, malou hostii jako jiní lidé přijíti nechtěl, ale velkou, jako kněží při mši přijímají, žádal. Kterémuž když kněz při- volil a jemu velebnou svátost podal, země postoupila a on se až po kolena propadl a rukama oltáře kamenného se chytivši na oltáři, na kamenu přetvrdém, prsty a ruka jeho se vytiskla; a až posavad to znamení prstův jeho se vidí, též i ta díra v zemi, v kterou se propadl. To vidouce kněz z oust jeho velebnou svátost zase vzal, která se až do dnešního dne v jedné kapličce chová, majíc krůpěji na sobě krvavou, kteroužto sem nejednou, když sem tudy jel, svýma očima viděl; a vždycky se tam velicí divové stávají, jakož v tom kostele o celém tom divu i o jiných, které ta hostie učinila a až podnes činí, jest poznamenáno. Viděli sme také v též kapličce pěkný re- liquiarium, mezi jinejmi věcmi jest drahný kus Božího kříže ještě krvavý, obraz zlatý svaté Markéty ze 164 lotů zlata a jiné mnohé svátosti ve zlatě a stříbře. Item v sa- kristii sukni svatební manželky Maximiliána toho jména prvního císaře; jest z modrého karmazínu červeným aksamitem dole premovaná a rukávy a život žlutým zlatohlavem. 85
Strana 86
TYROL HRABSTVÍ jest domu rakouského, od Ru- dolfa Habšpurského, knížete rakouského, léta 1360 k domu rakouskému připojen, kterýžto Rudolf po smrti man- želky své Kateřiny, císaře Karla Čtvrtého dcery, Mar- kytu po druhé vdovu, dceru Henricha, posledního ko- rytanského knížete, za manželku pojal, jejížto syn s prv- nějším mužem Ludvíkem, Meinhard bavorský, Tyrol témuž Rudolfovi (pominuv strejců svých, bavorských knížat) kšaftem odkázal. Krajina Tyrolská od zámku Tyrolu při řece Etsch ležícího jméno má, na horách Alpes řečených mezi řekami Etsch a Inn jmenovanými leží; k východu Korytany, k poledni Lombardii, z zá- padu Švejcary, k půlnoci Bavory má. Jest krajina velmi hornatá, hory nevídané vysokosti má, na kterých mnoho dříví roste a mnoho zvěři, zvláště kamzíkův jest. Mezi těmi horami jsou veselé oudolí, skrze ně prudké potoky tekou, v kterých hojnost dobrých a rozkošných ryb jest. Krajina bohatá jest, takže netoliko knížetství, ale i mno- hému království, ačkoliv nevelká jest a přes osmnácte mil na dýl a tolikéž na šíř nemá, rovnati se může. Stří- brné hory má zvláště u města Schwaz nedaleko od In- špruku, takže z samých kovův, stříbra a mědi knížeti svému třikrát sto tisíc dukátův přináší. Měď nejlepší také se tam nalézá, vína dobrá u města Brixiny a Tridentu rostou, zvláště to, které se Etschwein od řeky Etsch tak jmenuje. Jiných všech věcí k potřebě lidské jest hoj- nost, města jsou tato: Inšpruk, kde stolice knížetcí, komora a parlament rakouských krajin jest, Botzen, kupecké město neb emporium, Hal, tam se sůl dělá . . . [Chybí list. ] Mezi jiným stavením [v Inšpruku] jest radní dům a má na rynk vejstupek neb pavlač, na níž jest střecha stříbrnými plechy přikrytá a velmi draze uherským 86
TYROL HRABSTVÍ jest domu rakouského, od Ru- dolfa Habšpurského, knížete rakouského, léta 1360 k domu rakouskému připojen, kterýžto Rudolf po smrti man- želky své Kateřiny, císaře Karla Čtvrtého dcery, Mar- kytu po druhé vdovu, dceru Henricha, posledního ko- rytanského knížete, za manželku pojal, jejížto syn s prv- nějším mužem Ludvíkem, Meinhard bavorský, Tyrol témuž Rudolfovi (pominuv strejců svých, bavorských knížat) kšaftem odkázal. Krajina Tyrolská od zámku Tyrolu při řece Etsch ležícího jméno má, na horách Alpes řečených mezi řekami Etsch a Inn jmenovanými leží; k východu Korytany, k poledni Lombardii, z zá- padu Švejcary, k půlnoci Bavory má. Jest krajina velmi hornatá, hory nevídané vysokosti má, na kterých mnoho dříví roste a mnoho zvěři, zvláště kamzíkův jest. Mezi těmi horami jsou veselé oudolí, skrze ně prudké potoky tekou, v kterých hojnost dobrých a rozkošných ryb jest. Krajina bohatá jest, takže netoliko knížetství, ale i mno- hému království, ačkoliv nevelká jest a přes osmnácte mil na dýl a tolikéž na šíř nemá, rovnati se může. Stří- brné hory má zvláště u města Schwaz nedaleko od In- špruku, takže z samých kovův, stříbra a mědi knížeti svému třikrát sto tisíc dukátův přináší. Měď nejlepší také se tam nalézá, vína dobrá u města Brixiny a Tridentu rostou, zvláště to, které se Etschwein od řeky Etsch tak jmenuje. Jiných všech věcí k potřebě lidské jest hoj- nost, města jsou tato: Inšpruk, kde stolice knížetcí, komora a parlament rakouských krajin jest, Botzen, kupecké město neb emporium, Hal, tam se sůl dělá . . . [Chybí list. ] Mezi jiným stavením [v Inšpruku] jest radní dům a má na rynk vejstupek neb pavlač, na níž jest střecha stříbrnými plechy přikrytá a velmi draze uherským 86
Strana 87
zlatem pozlacená. Za městem knížetcí vobora jest, kde se kamzíky a jiná zvěř chová, a v ní pěkný lusthaus; řeka Oenus neb Inn vedle samého města teče, od té řeky se město Innspruck jmenuje, přes kterou u města dřevěný most jest. Předměstí k Štercingu jedouc jest pěkné jako město vystavené. 29. prasince z Inšpruku sem se vypravil a nemoha dle svého oumyslu skrze Benátskou krajinu, poněvadž Be- nátčané pro morové nebezpečenství žádného z Čech skrze svý panství pustiti nechtěli, museli sme jinou cestou skrze Švejcarskou zemi před sebe vzíti, a nemoha na voze pro nesmírné a převeliké hory jeti, svýho vozu sem v Inšpruku zanechati a na kotčovských koních spravíc na ně, co zapotřebí bylo, jeti sme museli a ten den zase zpátkem do Zirl. 30. téhož měsíce prasince sme skrze městečko Delfs jeli a přes řeku Inn po mostě přejeli, kdežto nad řekou zámek Hertenberk na vrchu leží, a dále jedouc zámek Petršperk po pravé straně sme nechali a v jedné vsi blízko odtud noclehovali. 31. mě- síce prasince na druhou stranu řeky Inn sme přejeli přes most vedle městečka Imst jeli, zámek na převysoké skále, vrchy obklíčený nad řekou Inn, řečený Kromburg, na levé ruce nechali, opět na druhou stranu řeky Inn přes most přejeli a do Landeku přijeli; jest nad městeč- kem zámek na skále. 1. januarii, to jest prvního dne mě- síce ledna na den nového léta 1608 vždy vedle řeky Inn, jednak po pravé, jednak po levé straně přes šest mostů sme jeli, neb cesta jednak po jedné, jednak po druhé straně řeky pod převysokými skalami a horami jedna toliko ouzká jest, a na noc do městečka Pfunts přijeli. 2. dne měsíce ledna vedle řeky Inn jedouc sme k jed- nomu ouzkému pasu mezi vysokejma skalami z obouch stran, kde se clo vybírá, přijeli. Předně jest věže a při 87
zlatem pozlacená. Za městem knížetcí vobora jest, kde se kamzíky a jiná zvěř chová, a v ní pěkný lusthaus; řeka Oenus neb Inn vedle samého města teče, od té řeky se město Innspruck jmenuje, přes kterou u města dřevěný most jest. Předměstí k Štercingu jedouc jest pěkné jako město vystavené. 29. prasince z Inšpruku sem se vypravil a nemoha dle svého oumyslu skrze Benátskou krajinu, poněvadž Be- nátčané pro morové nebezpečenství žádného z Čech skrze svý panství pustiti nechtěli, museli sme jinou cestou skrze Švejcarskou zemi před sebe vzíti, a nemoha na voze pro nesmírné a převeliké hory jeti, svýho vozu sem v Inšpruku zanechati a na kotčovských koních spravíc na ně, co zapotřebí bylo, jeti sme museli a ten den zase zpátkem do Zirl. 30. téhož měsíce prasince sme skrze městečko Delfs jeli a přes řeku Inn po mostě přejeli, kdežto nad řekou zámek Hertenberk na vrchu leží, a dále jedouc zámek Petršperk po pravé straně sme nechali a v jedné vsi blízko odtud noclehovali. 31. mě- síce prasince na druhou stranu řeky Inn sme přejeli přes most vedle městečka Imst jeli, zámek na převysoké skále, vrchy obklíčený nad řekou Inn, řečený Kromburg, na levé ruce nechali, opět na druhou stranu řeky Inn přes most přejeli a do Landeku přijeli; jest nad městeč- kem zámek na skále. 1. januarii, to jest prvního dne mě- síce ledna na den nového léta 1608 vždy vedle řeky Inn, jednak po pravé, jednak po levé straně přes šest mostů sme jeli, neb cesta jednak po jedné, jednak po druhé straně řeky pod převysokými skalami a horami jedna toliko ouzká jest, a na noc do městečka Pfunts přijeli. 2. dne měsíce ledna vedle řeky Inn jedouc sme k jed- nomu ouzkému pasu mezi vysokejma skalami z obouch stran, kde se clo vybírá, přijeli. Předně jest věže a při 87
Strana 88
ní zdvihací most, z této strany řeky Oenu za věží most přikrytej, z toho mostu se jede přes jakous skálu a tu jest koliko domečků a na skále nad tím též dům jako ňáká pevnůstka, tomu městu Finsterminc říkají. Odtud sme pod jednou velikou skalou okrouhlou jedouc k jed- nomu ouzkému pasu mezi skalami přijeli, z obouch stran skály převysoké jsou a z jednoho konce skály až do dru- hého jest pevná zeď a v ní brána; dále sme skrze měs- tečko jeli, jmenované Nauters, při něm na vršku jest zámek, odtud na jeden vysoký vrch a potom zase z něho dolů velmi příkrou cestou... [ Chybí list. ] Stezky zaváté byly, takže sme na koních jeti nemohli, než pěšky se z sněhu sotva dobejvajíc, do Seluapiana přišli a tu ten den a přes noc zůstali a trochu sobě po- odpočinuli. Jest při témž městečku jezero přes dvě míle zdýli a zšíři na půl míle, Lago di Seluapiana jmenované. Odtud blízko Oenus, řeka svrchu dotčená, svůj počátek má, vedle kteréžto sme zase ze Vlach po ní do Hali až do Pasavu, to jest 32 mil, jeli, a tak právě od počátku až do skonání, kdež do Dunaje u Pasava vpadá, vedle ní jedouc a po ní se plavíc sme ji spatřili, zkusili a dobře povědomi sme. 6. dne měsíce ledna jsme pro zaváté sněhem cesty sobě dva vůdce, jednoho s vidlicemi a druhého s lopatou, aby nám cestu hledali a hradili, zjednali a po jezeru za- mrzlém, kterému Lago di Seluapiana říkají, pěšky šli a koně naše po vršku nad jezerem vésti dali, neb jezero to ještě tak umrzlé nebylo, aby s koňmi bezpečně po něm jeti se mohlo. Tu sme na rybáře, který, udělajíc v ledě prohlubni, provázek s udicí do jezera pouštěl a pstruhy lapal, trefili a nemalou kratochvíl, dívajíc se, my měli, ano také i těch pstruhův, koupíc je od něho na večeři, jsme oučastni byli. Jest velmi hluboké a voda v něm čistá, takže sme blíž břehu dno, též pstruhy a jiné ryby 88
ní zdvihací most, z této strany řeky Oenu za věží most přikrytej, z toho mostu se jede přes jakous skálu a tu jest koliko domečků a na skále nad tím též dům jako ňáká pevnůstka, tomu městu Finsterminc říkají. Odtud sme pod jednou velikou skalou okrouhlou jedouc k jed- nomu ouzkému pasu mezi skalami přijeli, z obouch stran skály převysoké jsou a z jednoho konce skály až do dru- hého jest pevná zeď a v ní brána; dále sme skrze měs- tečko jeli, jmenované Nauters, při něm na vršku jest zámek, odtud na jeden vysoký vrch a potom zase z něho dolů velmi příkrou cestou... [ Chybí list. ] Stezky zaváté byly, takže sme na koních jeti nemohli, než pěšky se z sněhu sotva dobejvajíc, do Seluapiana přišli a tu ten den a přes noc zůstali a trochu sobě po- odpočinuli. Jest při témž městečku jezero přes dvě míle zdýli a zšíři na půl míle, Lago di Seluapiana jmenované. Odtud blízko Oenus, řeka svrchu dotčená, svůj počátek má, vedle kteréžto sme zase ze Vlach po ní do Hali až do Pasavu, to jest 32 mil, jeli, a tak právě od počátku až do skonání, kdež do Dunaje u Pasava vpadá, vedle ní jedouc a po ní se plavíc sme ji spatřili, zkusili a dobře povědomi sme. 6. dne měsíce ledna jsme pro zaváté sněhem cesty sobě dva vůdce, jednoho s vidlicemi a druhého s lopatou, aby nám cestu hledali a hradili, zjednali a po jezeru za- mrzlém, kterému Lago di Seluapiana říkají, pěšky šli a koně naše po vršku nad jezerem vésti dali, neb jezero to ještě tak umrzlé nebylo, aby s koňmi bezpečně po něm jeti se mohlo. Tu sme na rybáře, který, udělajíc v ledě prohlubni, provázek s udicí do jezera pouštěl a pstruhy lapal, trefili a nemalou kratochvíl, dívajíc se, my měli, ano také i těch pstruhův, koupíc je od něho na večeři, jsme oučastni byli. Jest velmi hluboké a voda v něm čistá, takže sme blíž břehu dno, též pstruhy a jiné ryby 88
Strana 89
pod ledem viděti mohli. A odtud jsme k druhému jezeru, Lago di Seio jmenovanému, přijeli a po něm zmrzlém na koních asi za dobré půl míle jeli a na převelikou horu, jmenovanou Maloia, přijeli a s té hory velmi příkré, hledíc dolů jako do ňáké propasti s velikou těžkostí, majíc v rukou vidlice, s kterými sme se zdržovali, a s ve- likým nebezpečenstvím až do večera dolů stupujíc, na větším díle pěšky šli a v městečku Sourano noclehovali. 7. ledna velmi zlými cestami a přes hrozné vrchy a skály, jako do propasti dolů hledíc, sme jeli, po pravé straně Castel Mura nechali; jest na vysoké a příkré skále a z těch hor, Alpes jmenovaných, okolo poledne sme sjeli do oudolí di Chiavenna jmenovaného, mírnějšího povětří a jako z největší zimy do veselého podletí přijeli a tu se Vlaská země a krajina Lombardia začíná. ITALIA. Vlaská země, nejslavnější, nejpřednější a nej- pěknější strana Europy, regina et caput orbis et paradi- sus mundi, to jest královna, hlava a ráj světa nazvaná, prvé Ausonia, Oenotria, Hesperia, nyní Italia, od Itala, krále sicilského, jest jmenovaná, jakž Virg. I. Aeneid. píše: Est locus, Hesperiam Graii cognomine dicunt, Terra antiqua, potens armis atque ubere glebae, Oenotrii coluere viri, nunc fama minores Italiam dixisse, ducis de nomine gentem. Jest Vlaská země dlouhá a ouzká ku podobenství nohy člověčí na způsob peninsuly ze tří stran mořem obklí- čená, k západu Alpes hory, které Franskou zemi od Vlaské dělí, k půlnoci Alpes hory a Německou zemi, k východu moře Adriatské a Jonické, k poledni moře Tyrrhenské má, okolo 700 vlaských mil, to jest našich 89
pod ledem viděti mohli. A odtud jsme k druhému jezeru, Lago di Seio jmenovanému, přijeli a po něm zmrzlém na koních asi za dobré půl míle jeli a na převelikou horu, jmenovanou Maloia, přijeli a s té hory velmi příkré, hledíc dolů jako do ňáké propasti s velikou těžkostí, majíc v rukou vidlice, s kterými sme se zdržovali, a s ve- likým nebezpečenstvím až do večera dolů stupujíc, na větším díle pěšky šli a v městečku Sourano noclehovali. 7. ledna velmi zlými cestami a přes hrozné vrchy a skály, jako do propasti dolů hledíc, sme jeli, po pravé straně Castel Mura nechali; jest na vysoké a příkré skále a z těch hor, Alpes jmenovaných, okolo poledne sme sjeli do oudolí di Chiavenna jmenovaného, mírnějšího povětří a jako z největší zimy do veselého podletí přijeli a tu se Vlaská země a krajina Lombardia začíná. ITALIA. Vlaská země, nejslavnější, nejpřednější a nej- pěknější strana Europy, regina et caput orbis et paradi- sus mundi, to jest královna, hlava a ráj světa nazvaná, prvé Ausonia, Oenotria, Hesperia, nyní Italia, od Itala, krále sicilského, jest jmenovaná, jakž Virg. I. Aeneid. píše: Est locus, Hesperiam Graii cognomine dicunt, Terra antiqua, potens armis atque ubere glebae, Oenotrii coluere viri, nunc fama minores Italiam dixisse, ducis de nomine gentem. Jest Vlaská země dlouhá a ouzká ku podobenství nohy člověčí na způsob peninsuly ze tří stran mořem obklí- čená, k západu Alpes hory, které Franskou zemi od Vlaské dělí, k půlnoci Alpes hory a Německou zemi, k východu moře Adriatské a Jonické, k poledni moře Tyrrhenské má, okolo 700 vlaských mil, to jest našich 89
Strana 90
140, dlouhá jest. Širokosti jednostejné není, někde užší někde širší; kde nejširší jest, totižto od moře Ligustico u města Nizza vedouc linii rovnou skrze Lombardii, marku Trevisanskou, Forum Livii až k konci Istrie přes 90, od Ostii až do Peskary okolo 30 mil, a kde nejužší jest, pět našich mil zšíři jest. Vysoká hora, Apenninus jmenovaná, ji na dvě dělí. Ta země mezi nejpěknějšími a nejúrodnějšími kraji- nami první místo má, neb jest povětří dobrého a zdra- vého a tak každého času temperovaného, že ovotci pří- lišným horkem ani přílišnou zimou škoditi nemůže. A proto všecky věci netoliko k potřebě a živnosti lidské, ale také k rozkoši tam se nacházejí, pro kteroužto hojnost všech věcí za pohanstva byla ta krajina Saturnovi po- svěcena, neb sou se domnívali, že Saturnus jest příčina všeho štěstí lidského. Zemi mastnou a ourodnou má, která všelijaké stromoví a byliny vonné k zdraví lidskému vydává, tam jsou veselé vršky, roviny a pole, na vrškách stromoví všelijaké a ovotce, na poli a rovinách obilí roste, pastvy pro dobytek hojné jsou, jezera velké, jakožto v Lombardii Lago di Como, Lago di Garda, Lago Maggiore, v Hetrurii Lago Trasimeno, Lago Bolseno, v Laciu Lago Fucino, a řeky velké: Pò neb Padus, Etsch neb Athesis, Tiberis, Rubico, Arnus, Mincius, Ticinus, Abdua a jiné, zvláště v Lombardii má. A mimo pramenův vod čerstvých nacházejí se též pramenové teplých vod k zdraví lidskému velmi prospěšných, nalézají se tam také všelijaké kovy, zlato, stříbro, železo, lazour, též také křištál, který se v Kalabrii na velkých horách, na kterých ustavičně sníh leží, z ledu a z vody sněžné dělá, letního času, když sníh se rozpouští neb ztaje, zase pro veliké zimy zmrzne a tak se speče a zkamení. Korály, které se v moři z lepkosti skalní dělají, v Kalabrii se loví. Lomové 90
140, dlouhá jest. Širokosti jednostejné není, někde užší někde širší; kde nejširší jest, totižto od moře Ligustico u města Nizza vedouc linii rovnou skrze Lombardii, marku Trevisanskou, Forum Livii až k konci Istrie přes 90, od Ostii až do Peskary okolo 30 mil, a kde nejužší jest, pět našich mil zšíři jest. Vysoká hora, Apenninus jmenovaná, ji na dvě dělí. Ta země mezi nejpěknějšími a nejúrodnějšími kraji- nami první místo má, neb jest povětří dobrého a zdra- vého a tak každého času temperovaného, že ovotci pří- lišným horkem ani přílišnou zimou škoditi nemůže. A proto všecky věci netoliko k potřebě a živnosti lidské, ale také k rozkoši tam se nacházejí, pro kteroužto hojnost všech věcí za pohanstva byla ta krajina Saturnovi po- svěcena, neb sou se domnívali, že Saturnus jest příčina všeho štěstí lidského. Zemi mastnou a ourodnou má, která všelijaké stromoví a byliny vonné k zdraví lidskému vydává, tam jsou veselé vršky, roviny a pole, na vrškách stromoví všelijaké a ovotce, na poli a rovinách obilí roste, pastvy pro dobytek hojné jsou, jezera velké, jakožto v Lombardii Lago di Como, Lago di Garda, Lago Maggiore, v Hetrurii Lago Trasimeno, Lago Bolseno, v Laciu Lago Fucino, a řeky velké: Pò neb Padus, Etsch neb Athesis, Tiberis, Rubico, Arnus, Mincius, Ticinus, Abdua a jiné, zvláště v Lombardii má. A mimo pramenův vod čerstvých nacházejí se též pramenové teplých vod k zdraví lidskému velmi prospěšných, nalézají se tam také všelijaké kovy, zlato, stříbro, železo, lazour, též také křištál, který se v Kalabrii na velkých horách, na kterých ustavičně sníh leží, z ledu a z vody sněžné dělá, letního času, když sníh se rozpouští neb ztaje, zase pro veliké zimy zmrzne a tak se speče a zkamení. Korály, které se v moři z lepkosti skalní dělají, v Kalabrii se loví. Lomové 90
Strana 91
kamene tvrdého a mramoru rozličných barev ve Vlaších dosti jest. Ovotce na vejbor všelijaké v hojnosti se na- chází, jakožto granátové jabka, pomoranče kyselé i sladké, limouny, citrýny, jichž stromoví vždycky se zelenají a nikdy bez jablek nejsou, neb jak jedné zralé sou, dolů padají, jiné dozrávají a nové rostou; květ mají bílý a ve- lice vonný, libý a rozkošný, nejvíc rostou v království Neapolitánským, v Ligurii a při řece neb jezeře benát- ském, Lago di Garda jmenovaném; hrušky, jabka, ořechy a jiné ovotce veliké dokonalosti, zvlášť meruňky a břeskve masité velké jako pěst, a místem, jakožto v Salerno, tak jako prostřední melouny; fíky v Romanii, v Hetrurii, v Umbrii, v Campanii, Kalabrii a řecké víno v Umbrii, které se suší, jako i fíky, a vínem cukrem oslazeným po- kropené do nádob se klade a do našich krajin odsílá. Mandlův sladkých i hořkých velké lesy v Apulei i jinde sou, tolikéž také i oliv v Apulei a v Otrantu, též také v Kampanii, v Umbrii, v Latium, v Hetrurii a ve všech skůro vlaských krajinách velké háje sou; listí obdloužné, ouzké jako vrba, ale užší a bělejší mají. Olej z nezralých olivek se vytlačuje a každoročně mnoho tisíc věder do jiných zemí, jakož i k nám, se posílá, jemuž my dřevěný olej říkáme. Cypřiš strom vonný a vysoký, při vrchu to- liko ratolesti maje, v vlaských zahradách odjinud při- nešený, a bobek, které listí vonné a zrna s počátku zelená, a když zralá jsou, černá má, také v hojnosti v vlaských krajinách roste; staří na důvod vítězství z ratolestí jeho sobě věnce dělali. Svatého Jana chléb v Neapolitánském království, bavlna v Kalabrii a v Apulii, třtí cukrové v Kalabrii roste, kdežto Alfonsus, král neapolitánský, dal veliké domy ustavěti, v nich se cukr dělá. Času let- ního třtí se řeže, a co se vnitř nalézá, to se vaří až do hustosti, potom v nádobách hustne a tvrdí se. Šafrán na 91
kamene tvrdého a mramoru rozličných barev ve Vlaších dosti jest. Ovotce na vejbor všelijaké v hojnosti se na- chází, jakožto granátové jabka, pomoranče kyselé i sladké, limouny, citrýny, jichž stromoví vždycky se zelenají a nikdy bez jablek nejsou, neb jak jedné zralé sou, dolů padají, jiné dozrávají a nové rostou; květ mají bílý a ve- lice vonný, libý a rozkošný, nejvíc rostou v království Neapolitánským, v Ligurii a při řece neb jezeře benát- ském, Lago di Garda jmenovaném; hrušky, jabka, ořechy a jiné ovotce veliké dokonalosti, zvlášť meruňky a břeskve masité velké jako pěst, a místem, jakožto v Salerno, tak jako prostřední melouny; fíky v Romanii, v Hetrurii, v Umbrii, v Campanii, Kalabrii a řecké víno v Umbrii, které se suší, jako i fíky, a vínem cukrem oslazeným po- kropené do nádob se klade a do našich krajin odsílá. Mandlův sladkých i hořkých velké lesy v Apulei i jinde sou, tolikéž také i oliv v Apulei a v Otrantu, též také v Kampanii, v Umbrii, v Latium, v Hetrurii a ve všech skůro vlaských krajinách velké háje sou; listí obdloužné, ouzké jako vrba, ale užší a bělejší mají. Olej z nezralých olivek se vytlačuje a každoročně mnoho tisíc věder do jiných zemí, jakož i k nám, se posílá, jemuž my dřevěný olej říkáme. Cypřiš strom vonný a vysoký, při vrchu to- liko ratolesti maje, v vlaských zahradách odjinud při- nešený, a bobek, které listí vonné a zrna s počátku zelená, a když zralá jsou, černá má, také v hojnosti v vlaských krajinách roste; staří na důvod vítězství z ratolestí jeho sobě věnce dělali. Svatého Jana chléb v Neapolitánském království, bavlna v Kalabrii a v Apulii, třtí cukrové v Kalabrii roste, kdežto Alfonsus, král neapolitánský, dal veliké domy ustavěti, v nich se cukr dělá. Času let- ního třtí se řeže, a co se vnitř nalézá, to se vaří až do hustosti, potom v nádobách hustne a tvrdí se. Šafrán na 91
Strana 92
mnohých místech má, zvláště pak v Abruzzo, krajině u města Aquilla řečeného; jest ho taková hojnost, že kaž- dého roku v tom místu se ho za čtyrydceti tisíc dukátův prodá. Palmové stromy sem v vlaských zahradách pěkné spanilosti viděl, ale žádného ovotce nenesou; kapary, artičoky, rejže, pěkný len, z něhož velmi pěkné plátno se dělá, v hojnosti, a pepř v Kalabrii u města Rosano roste, strom jest k jalovci podobný. V vlaských krajinách jest mnoho morušových stromův, místem i lesy, na kte- rých se červíčkové, které hedvábí předou, drží a ta listí jedí. Mana v Kalabrii letního času po velikém dešti, když noc jasná jest, na některé stromy, které sou k trn- kám podobné, v noci z povětří padá a s listí se sbírá. Víno ve Vlaších velmi dobré roste, silné, lehké, sladké, muškatel zase sladká pití, malvazí rivola muškatel; hrozny velké sou, zrna veliká mají jako švestka. Ty hrozny, trochu pousušené a vínem s cukrem rozpuštěným skro- pené a tak do nádob vložené a stlačené, k nám se i do jiných zemí vozí; my je rozinkami jmenujeme. O dob- rotě vína vlaského také Virgilius zmínku činí a Vlaskou zemi takto chválí: Laudibus Italiae certent nec Bractra neque Indi, Hic gravidae fruges et Bacchi Massicus humor, Hic ver assiduum atque alternis mensibus aestas, Bis gravidae pecudes, bis pomis utilis arbos. To jest: Indiáni ani Braktriáni (lidé na východ) nemohou se rovnati v chvále Vlaské zemi, neb tam pole vždycky plné užitku, ovotce a obilí sou, tam to dobré víno z místa Massico řečeného roste, tam jest vždy veselé jaro a pod- letí a každého druhého měsíce léto, tam podvakráte do- bytek březí jest a stromoví podvakráte ovotce nese. 92
mnohých místech má, zvláště pak v Abruzzo, krajině u města Aquilla řečeného; jest ho taková hojnost, že kaž- dého roku v tom místu se ho za čtyrydceti tisíc dukátův prodá. Palmové stromy sem v vlaských zahradách pěkné spanilosti viděl, ale žádného ovotce nenesou; kapary, artičoky, rejže, pěkný len, z něhož velmi pěkné plátno se dělá, v hojnosti, a pepř v Kalabrii u města Rosano roste, strom jest k jalovci podobný. V vlaských krajinách jest mnoho morušových stromův, místem i lesy, na kte- rých se červíčkové, které hedvábí předou, drží a ta listí jedí. Mana v Kalabrii letního času po velikém dešti, když noc jasná jest, na některé stromy, které sou k trn- kám podobné, v noci z povětří padá a s listí se sbírá. Víno ve Vlaších velmi dobré roste, silné, lehké, sladké, muškatel zase sladká pití, malvazí rivola muškatel; hrozny velké sou, zrna veliká mají jako švestka. Ty hrozny, trochu pousušené a vínem s cukrem rozpuštěným skro- pené a tak do nádob vložené a stlačené, k nám se i do jiných zemí vozí; my je rozinkami jmenujeme. O dob- rotě vína vlaského také Virgilius zmínku činí a Vlaskou zemi takto chválí: Laudibus Italiae certent nec Bractra neque Indi, Hic gravidae fruges et Bacchi Massicus humor, Hic ver assiduum atque alternis mensibus aestas, Bis gravidae pecudes, bis pomis utilis arbos. To jest: Indiáni ani Braktriáni (lidé na východ) nemohou se rovnati v chvále Vlaské zemi, neb tam pole vždycky plné užitku, ovotce a obilí sou, tam to dobré víno z místa Massico řečeného roste, tam jest vždy veselé jaro a pod- letí a každého druhého měsíce léto, tam podvakráte do- bytek březí jest a stromoví podvakráte ovotce nese. 92
Strana 93
Krajiny Vlaské země sou tyto: 1. Lombardia transpadana. 2. Lombardia cispadana neb Aemilia. 3. Liguria neb Genuenská krajina. 4. Hetruria neb Tuscia, vlasky: Toscana. Umbria neb knížetství Špoletanské. 5. 6. Latium, vlasky: Campagna di Roma. 7. Campania Felix, to jest štastná, vlasky: Terra di Lavoro. 8. Basilicata neb Lucania. 9. Kalabria dolejší. 10. Kalabria hořejší neb Magna Graecia. 11. Země Otrantská, Terra d'Otranto. 12. Apulia Peceutia, vlasky Terra di Barri. 13. Apulie Daunia, vlasky Pulgia Piana. 14. Aprutium neb Samnites, vlasky Abruzzo. 15. Picenum neb marka Ankonitánská. 16. Romandiola neb Flaminia, vlasky Romagna. 17. Venetia neb marka Trevigiana. 18. Forum Iulii, vlasky Friuli. 19. Istria. Města vzáctnější těchto krajin jsou tyto: Řím, hlava světa, pro množství božích mučedlníkův a stolici ná- městka božího svatý jmenovaný. Benátky pro svou slávu a bohatství bohaté, Neapolis pro množství knížat a hrabat a panstva urozené nazváno, Florencí pro pěknost a rov- nost ulic, velikost palácův a kostelův pěkná, Bononie pro slavnou akademii učená a též úrodná, Genue pro slav- nost domů a palácův pyšná, a Mediolán veliký se jme- nuje; jiných měst velmi mnoho a pěkně vystavených jest a samých měst, v kterých biskupství jest a vlastně se città, to jest města jmenují, nachází se okolo 300. Aka- demie jsou tyto: v Padui, Bononii, v Pavii, v Sieně, 93
Krajiny Vlaské země sou tyto: 1. Lombardia transpadana. 2. Lombardia cispadana neb Aemilia. 3. Liguria neb Genuenská krajina. 4. Hetruria neb Tuscia, vlasky: Toscana. Umbria neb knížetství Špoletanské. 5. 6. Latium, vlasky: Campagna di Roma. 7. Campania Felix, to jest štastná, vlasky: Terra di Lavoro. 8. Basilicata neb Lucania. 9. Kalabria dolejší. 10. Kalabria hořejší neb Magna Graecia. 11. Země Otrantská, Terra d'Otranto. 12. Apulia Peceutia, vlasky Terra di Barri. 13. Apulie Daunia, vlasky Pulgia Piana. 14. Aprutium neb Samnites, vlasky Abruzzo. 15. Picenum neb marka Ankonitánská. 16. Romandiola neb Flaminia, vlasky Romagna. 17. Venetia neb marka Trevigiana. 18. Forum Iulii, vlasky Friuli. 19. Istria. Města vzáctnější těchto krajin jsou tyto: Řím, hlava světa, pro množství božích mučedlníkův a stolici ná- městka božího svatý jmenovaný. Benátky pro svou slávu a bohatství bohaté, Neapolis pro množství knížat a hrabat a panstva urozené nazváno, Florencí pro pěknost a rov- nost ulic, velikost palácův a kostelův pěkná, Bononie pro slavnou akademii učená a též úrodná, Genue pro slav- nost domů a palácův pyšná, a Mediolán veliký se jme- nuje; jiných měst velmi mnoho a pěkně vystavených jest a samých měst, v kterých biskupství jest a vlastně se città, to jest města jmenují, nachází se okolo 300. Aka- demie jsou tyto: v Padui, Bononii, v Pavii, v Sieně, 93
Strana 94
v Peruzzu, v Pisis, v Taurinu, v Salernu, v Římě, v Be- nátkách, v Neapoli, v Ferrarii, v Firmo, v Maceratě. Vlaská země jest poddána mnohým knížatům a obcem. LOMBARDIA, jak svrchu dotčeno, od hor Alpes se začíná a jest dvojí, jedna Lombardia cispadana neb Lom- bardia di quà dal Pò, to jest s této strany řeky Pò, a druhá, o které nyní psáti budu, Lombardia di là dal Pò, to jest s druhé strany Pò od Vlachův se jmenuje. Tato krajina, nejpěknější a nejbohatější Vlaské země, jest rovná, ou- rodná na obilí a ovotce a všech věcí hojnost mající. Města veliká a slavná v ní sou, jakožto Mediolán, Brixia, Mantua, Bergamo, Cremona, Lodi, Crema, Pavia, No- vara, Como. Jezera znamenitá a velká, totiž jezero Lago Maggiore, jezero Komenské, Lago di Como jmenované, jezero Benátské, Lago di Garda, jezero di Isse, jezero di Ider a jezero di Lugano. Reky, které lodi nésti mohou, tyto jsou: Pò neb Padus nejpřednější, Adda, Sencia, Mincius, Olius. Pod jménem této Lombardie obsahuje se díl Monferrato, krajiny náležející knížeti savojskému. Přední města jsou: Turino, Osta, Vercelli. V té krajině Lombardské, jako i jinde ve Vlaších, mnoho voslúv mají, kteří obilí a jiné potřebné věci, kde zapotřebí jest, nosí, jakž z tohoto vymalování porozumíš. A již po vy- psání Vlaské země a krajiny Lombardie k cestě naší se navrátím. 7. dne ledna měsíce s převysokých hor Alpes sme sjeli, skrze pěkné a veselé městečko Piur (kdežto kupci War- temannové též Franchi své paláce nákladně vystavené mají) a skrze město Chiavenna jeli a na noc do městečka Nola při jezeru Komenském ležícího přijeli. 8. dne mě- síce ledna po vysokých horách a příkrých skalách nad jezerem Komenským (jehožto vypsání málo doleji jmíti budeš) sme jeli, k řece Adda, kteráž odtud nedaleko do 94
v Peruzzu, v Pisis, v Taurinu, v Salernu, v Římě, v Be- nátkách, v Neapoli, v Ferrarii, v Firmo, v Maceratě. Vlaská země jest poddána mnohým knížatům a obcem. LOMBARDIA, jak svrchu dotčeno, od hor Alpes se začíná a jest dvojí, jedna Lombardia cispadana neb Lom- bardia di quà dal Pò, to jest s této strany řeky Pò, a druhá, o které nyní psáti budu, Lombardia di là dal Pò, to jest s druhé strany Pò od Vlachův se jmenuje. Tato krajina, nejpěknější a nejbohatější Vlaské země, jest rovná, ou- rodná na obilí a ovotce a všech věcí hojnost mající. Města veliká a slavná v ní sou, jakožto Mediolán, Brixia, Mantua, Bergamo, Cremona, Lodi, Crema, Pavia, No- vara, Como. Jezera znamenitá a velká, totiž jezero Lago Maggiore, jezero Komenské, Lago di Como jmenované, jezero Benátské, Lago di Garda, jezero di Isse, jezero di Ider a jezero di Lugano. Reky, které lodi nésti mohou, tyto jsou: Pò neb Padus nejpřednější, Adda, Sencia, Mincius, Olius. Pod jménem této Lombardie obsahuje se díl Monferrato, krajiny náležející knížeti savojskému. Přední města jsou: Turino, Osta, Vercelli. V té krajině Lombardské, jako i jinde ve Vlaších, mnoho voslúv mají, kteří obilí a jiné potřebné věci, kde zapotřebí jest, nosí, jakž z tohoto vymalování porozumíš. A již po vy- psání Vlaské země a krajiny Lombardie k cestě naší se navrátím. 7. dne ledna měsíce s převysokých hor Alpes sme sjeli, skrze pěkné a veselé městečko Piur (kdežto kupci War- temannové též Franchi své paláce nákladně vystavené mají) a skrze město Chiavenna jeli a na noc do městečka Nola při jezeru Komenském ležícího přijeli. 8. dne mě- síce ledna po vysokých horách a příkrých skalách nad jezerem Komenským (jehožto vypsání málo doleji jmíti budeš) sme jeli, k řece Adda, kteráž odtud nedaleko do 94
Strana 95
jezera vpadá, přijeli a vedle ní jedouc, po pravé ruce sme nechali znamenitý a nedobytý zámek neb pevnost Castel del conte de Fuentes jmenovanou, kterouž týž hrabě de Fuentes na pomezí valtellinském k ruce králi hišpan- skému nedaleko od řeky Addy a jezera Komenského vy- stavěti dal a tudy pas Švejcarům a Benátčanům zavřel. Dále jedouc sme do údolí Valle Tellina jmenovaného přijeli. Udolí Valtellinské mezi předními Europy se po- čísti může, velmi pěkné a veselé a v něm velmi mnoho, ač nevelkých měst a městeček jest, sto tisíc duší neb lidí obsahuje, jest zšíři místem půl, místem také celé vlaské míle, s obou stran velmi vysoké hory a vrchy sou, a plné po pravé straně k půlnoci štěpí neb hájův kaštanových a po levé straně k poledni vinic velmi pěkných, kdežto dobré červené víno valtellinské roste, které se až k nám do Čech vozí. Mezi těmi vrchy jsou pěkná luka a pole a prostředkem řeka Adda velmi rybná (v které bývají pstruhy velikosti zdejších lososův) teče. Města přednější tato jsou: Sondrio, Bormio, Morbegna, Tirano. Jedouc tím oudolím, k nové pevnosti v jednom ouzkém pasu při řece Adda, kterou Švejcaři proti pevnosti hraběte de Fuentes stavějí, sme přijeli, dále skrze městečko Trauna jeli a u večer do města Sondrio přijeli. Jest přední město toho údolí Valtellinského a v něm gubernátor neb správce bydlí. Nad městem na vysokých vrších tři zámky jsou. 9. dne měsíce ledna v Sondrii jsme zůstali. 10. ledna skrze město Morbegna, které dělí Bitto řeka, jedouc s zá- padem slunce tým údolím až k řece výš dotčené Adda, též když již slunce zapadalo, na lodí sme vstoupili a po řece dobrou míli vlaskou jedouc na jezero Komenské, neb tu táž řeka do jezera vpadá, a po jezeru do městečka Giera, kdežto se knížetství Mediolánské začíná, přijeli. To knížetství Mediolánské, od hlavního města Medio- 95
jezera vpadá, přijeli a vedle ní jedouc, po pravé ruce sme nechali znamenitý a nedobytý zámek neb pevnost Castel del conte de Fuentes jmenovanou, kterouž týž hrabě de Fuentes na pomezí valtellinském k ruce králi hišpan- skému nedaleko od řeky Addy a jezera Komenského vy- stavěti dal a tudy pas Švejcarům a Benátčanům zavřel. Dále jedouc sme do údolí Valle Tellina jmenovaného přijeli. Udolí Valtellinské mezi předními Europy se po- čísti může, velmi pěkné a veselé a v něm velmi mnoho, ač nevelkých měst a městeček jest, sto tisíc duší neb lidí obsahuje, jest zšíři místem půl, místem také celé vlaské míle, s obou stran velmi vysoké hory a vrchy sou, a plné po pravé straně k půlnoci štěpí neb hájův kaštanových a po levé straně k poledni vinic velmi pěkných, kdežto dobré červené víno valtellinské roste, které se až k nám do Čech vozí. Mezi těmi vrchy jsou pěkná luka a pole a prostředkem řeka Adda velmi rybná (v které bývají pstruhy velikosti zdejších lososův) teče. Města přednější tato jsou: Sondrio, Bormio, Morbegna, Tirano. Jedouc tím oudolím, k nové pevnosti v jednom ouzkém pasu při řece Adda, kterou Švejcaři proti pevnosti hraběte de Fuentes stavějí, sme přijeli, dále skrze městečko Trauna jeli a u večer do města Sondrio přijeli. Jest přední město toho údolí Valtellinského a v něm gubernátor neb správce bydlí. Nad městem na vysokých vrších tři zámky jsou. 9. dne měsíce ledna v Sondrii jsme zůstali. 10. ledna skrze město Morbegna, které dělí Bitto řeka, jedouc s zá- padem slunce tým údolím až k řece výš dotčené Adda, též když již slunce zapadalo, na lodí sme vstoupili a po řece dobrou míli vlaskou jedouc na jezero Komenské, neb tu táž řeka do jezera vpadá, a po jezeru do městečka Giera, kdežto se knížetství Mediolánské začíná, přijeli. To knížetství Mediolánské, od hlavního města Medio- 95
Strana 96
lánu tak jmenované, 300 mil vlaských, to jest šedesát našich vůkol obsahuje, každoročně 800.000 zlatých du- kátův důchodů vynáší, náleží králi hišpanskýmu, kte- rýžto tam svýho gubernátora má, kterýž také nejvyšším hejtmanem nad lidem jeho jest, totiž nad 3000 pěších a 1000 rejtharův Španělův a 600 jízdy, která pro obhá- jení té krajiny ustavičně v Medioláně pozůstává. 11. dne měsíce ledna nemoha na koních jeti pro zlé, ouzké a ne- bezpečné po skalách nad jezerem ležících cesty, takže i pěšky jest strašlivo tudy jíti, sem v témž městečku Giera dvě lodi najal, jednu pro nás a druhou pro koně, a po témž jezeru Komenském k městu Como sem cestu před sebe vzal. Como jezero, kteréhožto vymalování tuto máš, v Lom- bardii leží, zdýli 60 vlaských mil, to jest dvanácte našich, zšíři pak vlaských 4 mil, místem také užší, horami a vrchy jest obklíčeno, na nichž nejvejš háje kaštanové, vprostřed vinice a háje olivové, nejdoleji lesy jsou. Ryb hojnost má, obzvláštně pstruhův velmi velikých a míkův. Městeček a zámkův z obojí strany jezera na břehu mnoho se spatřuje, a tak, jak vejš praveno, okolo dobrého sní- daní na lodí z Giery sme vyjeli, jsouce jezero pokojné na pravé ruce čtyry míle vlaské od Giera zámek a město Gravedona nechali, též z obojí strany jezera jiných mnoho městeček a zámků. Po západu slunce přijedouc mezi velké skály, kdežto jezero ouzké jest a místo ne- bezpečné veliký vítr vál a jezero se velmi bouřilo, takže nám hrubě veselo, zvlášť ve tmě mezi těmi velikými ho- rami a hroznými skalami, nebylo. Na těch skalách jsou tři kostelíky svatého Mikuláše, neb obyčejně v místech nebezpečných kostelíky téhož svatého bejvají. Ve dvě nebo tři hodiny na noc sme do jedné hospody přijeli a tu povečeříc zase sme na lodí vstoupili a asi ve dvě neb tři 96
lánu tak jmenované, 300 mil vlaských, to jest šedesát našich vůkol obsahuje, každoročně 800.000 zlatých du- kátův důchodů vynáší, náleží králi hišpanskýmu, kte- rýžto tam svýho gubernátora má, kterýž také nejvyšším hejtmanem nad lidem jeho jest, totiž nad 3000 pěších a 1000 rejtharův Španělův a 600 jízdy, která pro obhá- jení té krajiny ustavičně v Medioláně pozůstává. 11. dne měsíce ledna nemoha na koních jeti pro zlé, ouzké a ne- bezpečné po skalách nad jezerem ležících cesty, takže i pěšky jest strašlivo tudy jíti, sem v témž městečku Giera dvě lodi najal, jednu pro nás a druhou pro koně, a po témž jezeru Komenském k městu Como sem cestu před sebe vzal. Como jezero, kteréhožto vymalování tuto máš, v Lom- bardii leží, zdýli 60 vlaských mil, to jest dvanácte našich, zšíři pak vlaských 4 mil, místem také užší, horami a vrchy jest obklíčeno, na nichž nejvejš háje kaštanové, vprostřed vinice a háje olivové, nejdoleji lesy jsou. Ryb hojnost má, obzvláštně pstruhův velmi velikých a míkův. Městeček a zámkův z obojí strany jezera na břehu mnoho se spatřuje, a tak, jak vejš praveno, okolo dobrého sní- daní na lodí z Giery sme vyjeli, jsouce jezero pokojné na pravé ruce čtyry míle vlaské od Giera zámek a město Gravedona nechali, též z obojí strany jezera jiných mnoho městeček a zámků. Po západu slunce přijedouc mezi velké skály, kdežto jezero ouzké jest a místo ne- bezpečné veliký vítr vál a jezero se velmi bouřilo, takže nám hrubě veselo, zvlášť ve tmě mezi těmi velikými ho- rami a hroznými skalami, nebylo. Na těch skalách jsou tři kostelíky svatého Mikuláše, neb obyčejně v místech nebezpečných kostelíky téhož svatého bejvají. Ve dvě nebo tři hodiny na noc sme do jedné hospody přijeli a tu povečeříc zase sme na lodí vstoupili a asi ve dvě neb tři 96
Strana 97
hodiny přede dnem do města Como přijeli. Como město v místě velmi veselém na způsob půlměsíce vedle jezera leží. Pinguis ager Comum collesque lacusque perornant. S druhé strany k poledni pole veselé a na všecky věci úrodná má, k tomu povětří zdravé. Město jest dobře vy- stavené a kostel blahoslavené Panny Marie velmi pěkný, všecken mramorem okrášlený, a zámek při městě staro- dávný. 12. dne měsíce ledna sme do slavného města Me- diolánského přijeli. Mediolán město veliké a mocné, v pěkné a veselé ro- vině položené, mezi největšíma městy vší Europy může počteno býti, třikráte sto tisíc lidu v sobě, a v okršlku svém deset vlaských mil obsahujíc. Urbs Mediolanum magna est, populosa potensque. Město okrouhlé a vůkol něho předměstí na způsob vel- kých měst veliké, pevnými cihelnými zdmi a baštami obehnané jest, příkopy neb canales okolo města i před- městí vodou naplněné tekou, po kterých odevšad pro- fanty a všelijaké jiné potřeby na lodích připlavují, takže všech věcí dostatek se tam nachází za mírné peníze. Est Mediolani mira omnia copia rerum, Innumerae cultaeque domus, facunda virorum Ingenia, antiqui mores: tum duplice muro Amplificata loci species, populique voluptas, Circus et inclusi moles cuneata theatri, Templa palatinaeque arces opulensque moneta. Při městě mezi branami Komenskou a Vercellenskou jest nepřemožený zámek Porta Joviae jmenovaný, ve- Cestopis Bedřicha z Donína 7 97
hodiny přede dnem do města Como přijeli. Como město v místě velmi veselém na způsob půlměsíce vedle jezera leží. Pinguis ager Comum collesque lacusque perornant. S druhé strany k poledni pole veselé a na všecky věci úrodná má, k tomu povětří zdravé. Město jest dobře vy- stavené a kostel blahoslavené Panny Marie velmi pěkný, všecken mramorem okrášlený, a zámek při městě staro- dávný. 12. dne měsíce ledna sme do slavného města Me- diolánského přijeli. Mediolán město veliké a mocné, v pěkné a veselé ro- vině položené, mezi největšíma městy vší Europy může počteno býti, třikráte sto tisíc lidu v sobě, a v okršlku svém deset vlaských mil obsahujíc. Urbs Mediolanum magna est, populosa potensque. Město okrouhlé a vůkol něho předměstí na způsob vel- kých měst veliké, pevnými cihelnými zdmi a baštami obehnané jest, příkopy neb canales okolo města i před- městí vodou naplněné tekou, po kterých odevšad pro- fanty a všelijaké jiné potřeby na lodích připlavují, takže všech věcí dostatek se tam nachází za mírné peníze. Est Mediolani mira omnia copia rerum, Innumerae cultaeque domus, facunda virorum Ingenia, antiqui mores: tum duplice muro Amplificata loci species, populique voluptas, Circus et inclusi moles cuneata theatri, Templa palatinaeque arces opulensque moneta. Při městě mezi branami Komenskou a Vercellenskou jest nepřemožený zámek Porta Joviae jmenovaný, ve- Cestopis Bedřicha z Donína 7 97
Strana 98
likosti nějakého města, neb své ulice, placy a krámy roz- ličných řemeslníkův má a jednu vlaskou míli vůkol ob- sahuje, a tak zdmi, baštami, věžemi, příkopy zpevněný, a všelijakou municí a profanty opatřený, že se za nej- přednější pevnost celý Europy počítá, a mocí lidskou nikdy vzat a dobyt není. Na zdech a baštách ústavně 300 velkých kusů střelby stojí, které koule 800 liber ztíži vymítají. Stavení jak v městě tak i v předměstí pěkné a velice nákladné, jak duchovní tak světské jsou; a ať od duchov- ních začnu. Předně hlavní arcibiskupskej kostel, il Domo jmenovaný, s takovým nákladem a mistrovstvím usta- vený, takže málo kostelů v světě jemu se rovnati mohou jak v velikosti a v mistrovství, tak vzáctností mramoru všelijakého, neb netoliko vnitř i zevnitř kusy s tabulemi bílého mramoru se stkví, ale také předivnejmi mramo- rovými obrazy s velikým mistrovstvím vytesanými jest ozdoben. V kostele uhlídáš mramorové sloupy neb pilíře nesmírné velikosti osmihranaté, na kterým klenutí stojí. Kopula neb věže vprostřed kostela vysoká jest, s níž jsem celé město spatřil, a přepěknému jeho v rovině po- ložení a velikosti nemálo se podivil. Jest kopula věže okrouhlá jako báně, vnitř prázdná, nepřezděná jako jiné věže, obyčejně vprostřed kostelův, takže zdůly kostelu až na horu nejvejš té báně viděti se může. Zevnitřní způsob spatřiti můžeš při vymalování kostela loretán- ského a pro lepší vyrozumění též vnitřní způsob tuto sem dal položiti. Vprostřed kostela a té kopuli blaho- slavený Karel Borromeus kardinál a téhož kostela arci- biskup svatého života, pochován jest, při jehožto hrobě mnohé divy Pán Bůh působiti ráčí. V té kopuli spatřuje se hřeb železný, jeden z nich, kterými Pán Kristus k kříži přibit byl, od císaře Theodosia do Mediolánu přinešený. 98
likosti nějakého města, neb své ulice, placy a krámy roz- ličných řemeslníkův má a jednu vlaskou míli vůkol ob- sahuje, a tak zdmi, baštami, věžemi, příkopy zpevněný, a všelijakou municí a profanty opatřený, že se za nej- přednější pevnost celý Europy počítá, a mocí lidskou nikdy vzat a dobyt není. Na zdech a baštách ústavně 300 velkých kusů střelby stojí, které koule 800 liber ztíži vymítají. Stavení jak v městě tak i v předměstí pěkné a velice nákladné, jak duchovní tak světské jsou; a ať od duchov- ních začnu. Předně hlavní arcibiskupskej kostel, il Domo jmenovaný, s takovým nákladem a mistrovstvím usta- vený, takže málo kostelů v světě jemu se rovnati mohou jak v velikosti a v mistrovství, tak vzáctností mramoru všelijakého, neb netoliko vnitř i zevnitř kusy s tabulemi bílého mramoru se stkví, ale také předivnejmi mramo- rovými obrazy s velikým mistrovstvím vytesanými jest ozdoben. V kostele uhlídáš mramorové sloupy neb pilíře nesmírné velikosti osmihranaté, na kterým klenutí stojí. Kopula neb věže vprostřed kostela vysoká jest, s níž jsem celé město spatřil, a přepěknému jeho v rovině po- ložení a velikosti nemálo se podivil. Jest kopula věže okrouhlá jako báně, vnitř prázdná, nepřezděná jako jiné věže, obyčejně vprostřed kostelův, takže zdůly kostelu až na horu nejvejš té báně viděti se může. Zevnitřní způsob spatřiti můžeš při vymalování kostela loretán- ského a pro lepší vyrozumění též vnitřní způsob tuto sem dal položiti. Vprostřed kostela a té kopuli blaho- slavený Karel Borromeus kardinál a téhož kostela arci- biskup svatého života, pochován jest, při jehožto hrobě mnohé divy Pán Bůh působiti ráčí. V té kopuli spatřuje se hřeb železný, jeden z nich, kterými Pán Kristus k kříži přibit byl, od císaře Theodosia do Mediolánu přinešený. 98
Strana 99
Druhý kostel starodávní svatého Ambrože (kdež tělo jeho pod jedním oltářem pohřbeno jest, ten oltář jest draze plechy zlatými obložený a perlami a drahým ka- mením okrášlený, 28 tisíc korun jej šacují) prvé se v něm králové římští korunovávali. Giunti a Milano così volsi vedere A Sant' Ambrogio dove s'incorona Qual dela Magna e Re se n'ha'l podere. Vprostřed jest kopula alla mosaica, to jest mosaickým dílem vysazovaná. To vysazování, o kterém začasté v této mé knize praveno bude, takto se vypisuje: jsou kousky mramorové, sklenné, dřevěné, rozličných barev, která se pro vyznamenání všelijakých figur v hromadu spojují, jak kde toho potřeba ukazuje, jako by nějaké ma- lování bylo. Takového díla máme příklad na hradě Praž- ském, na kaple svatého Václava, zevnitř proti Jeho Mi- losti Císařské kuchyni jest poslední soud podobným způ- sobem vysazovaný. V kostele tom na kamenným sloupu jest pověšený měděný had z té mědi slitý, z které byl onen od Mojžíše Židům na poušti udělaný, před kos- telem jest loubí s kamennými sloupy, kdežto svatý Ambrož svatého Augustina pokřtil a spolu tu píseň Te Deum laudamus, Tě Boha chválíme, složili, jakož ještě napsáno jest těmito slovy: Hic beatus Ambrosius babtisat Augustinum, Deodatum et Alipium, hic Ambrosius incipit Te Deum laudamus, Augustinus Te Dominum confitemur. Při témž kostele jest slavný a znamenitě vystavený kláš- ter, čtyry velké placy má a vokolo stavení loubí na pěk- 99
Druhý kostel starodávní svatého Ambrože (kdež tělo jeho pod jedním oltářem pohřbeno jest, ten oltář jest draze plechy zlatými obložený a perlami a drahým ka- mením okrášlený, 28 tisíc korun jej šacují) prvé se v něm králové římští korunovávali. Giunti a Milano così volsi vedere A Sant' Ambrogio dove s'incorona Qual dela Magna e Re se n'ha'l podere. Vprostřed jest kopula alla mosaica, to jest mosaickým dílem vysazovaná. To vysazování, o kterém začasté v této mé knize praveno bude, takto se vypisuje: jsou kousky mramorové, sklenné, dřevěné, rozličných barev, která se pro vyznamenání všelijakých figur v hromadu spojují, jak kde toho potřeba ukazuje, jako by nějaké ma- lování bylo. Takového díla máme příklad na hradě Praž- ském, na kaple svatého Václava, zevnitř proti Jeho Mi- losti Císařské kuchyni jest poslední soud podobným způ- sobem vysazovaný. V kostele tom na kamenným sloupu jest pověšený měděný had z té mědi slitý, z které byl onen od Mojžíše Židům na poušti udělaný, před kos- telem jest loubí s kamennými sloupy, kdežto svatý Ambrož svatého Augustina pokřtil a spolu tu píseň Te Deum laudamus, Tě Boha chválíme, složili, jakož ještě napsáno jest těmito slovy: Hic beatus Ambrosius babtisat Augustinum, Deodatum et Alipium, hic Ambrosius incipit Te Deum laudamus, Augustinus Te Dominum confitemur. Při témž kostele jest slavný a znamenitě vystavený kláš- ter, čtyry velké placy má a vokolo stavení loubí na pěk- 99
Strana 100
ných kamenných sloupích a někteří ten klášter sta- vení tomu hišpanskému S. Laurentio in Escuriali při- rovnávají. Kostel svatého Františka též starodávní. Předešle tu bylo místo popravní a za oněch pohanskejch císařův v čas protivenství znamenitý počet křesťanův, Božích mučedl- níkův, na tom místě krev svou pro Pána Krista vylil, takže není místa, které by nebylo krví mučedlníkův po- kropeno. Kostel jmenovaný Santa Maria di S. Celso. Před kostelem jest plac z bílého mramoru, s květy čer- ného mramoru vysazovaný, a vokolo placu kamenné loubí. Štít kostelní jest též mramorový s pěknými figu- rami a květy vysazovaný. Bránu kostelní čtyry mramo- rové sloupy drží, nad branou pěkný mramorový obraz Zvěstování Panny Marie s těmito slovy: Verbum caro factum est. Kostel ten přepěkný jest, se zlatem draze a s pěkným malováním ozdobený. Kopulu neb věži vprostřed kostela má a v ní čtyry mramoroví andělové jako by ji zdržovali, a po pravé straně velkého oltáře spatřuje se oltář Panny Marie; archa jest z hebanového dřeva černého se dvěma stříbrnými sloupy, vprostřed archy obraz Panny Marie z bílého mramoru. V té arše chová se pobožný obraz panny Marie, při kterémž se mnozí divové dějí. Kostel svatého Vavřince starodávní, prvé Herkulesovi od Maximiana, císaře pohanského, vy- stavený, při kterémž byl císařský palác, z něhožto již rozbořeného ostatkové, totiž šestnácte sloupův, až posa- váde se spatřují, neb týž císař v Medioláně svou residencí měl, jakož i jiní císařové: Trajanus, Nerva, Adrianus a jiní. Kostel jezovitský S. Fidelis v nově vystavený, tam jest byl pohřeb knížat mediolánských z rodu ....... Kostel Panny Marie gratiarum, tam jest kapla vlaským dílem ustavená a předraze barvami a zlatem ozdobená 100
ných kamenných sloupích a někteří ten klášter sta- vení tomu hišpanskému S. Laurentio in Escuriali při- rovnávají. Kostel svatého Františka též starodávní. Předešle tu bylo místo popravní a za oněch pohanskejch císařův v čas protivenství znamenitý počet křesťanův, Božích mučedl- níkův, na tom místě krev svou pro Pána Krista vylil, takže není místa, které by nebylo krví mučedlníkův po- kropeno. Kostel jmenovaný Santa Maria di S. Celso. Před kostelem jest plac z bílého mramoru, s květy čer- ného mramoru vysazovaný, a vokolo placu kamenné loubí. Štít kostelní jest též mramorový s pěknými figu- rami a květy vysazovaný. Bránu kostelní čtyry mramo- rové sloupy drží, nad branou pěkný mramorový obraz Zvěstování Panny Marie s těmito slovy: Verbum caro factum est. Kostel ten přepěkný jest, se zlatem draze a s pěkným malováním ozdobený. Kopulu neb věži vprostřed kostela má a v ní čtyry mramoroví andělové jako by ji zdržovali, a po pravé straně velkého oltáře spatřuje se oltář Panny Marie; archa jest z hebanového dřeva černého se dvěma stříbrnými sloupy, vprostřed archy obraz Panny Marie z bílého mramoru. V té arše chová se pobožný obraz panny Marie, při kterémž se mnozí divové dějí. Kostel svatého Vavřince starodávní, prvé Herkulesovi od Maximiana, císaře pohanského, vy- stavený, při kterémž byl císařský palác, z něhožto již rozbořeného ostatkové, totiž šestnácte sloupův, až posa- váde se spatřují, neb týž císař v Medioláně svou residencí měl, jakož i jiní císařové: Trajanus, Nerva, Adrianus a jiní. Kostel jezovitský S. Fidelis v nově vystavený, tam jest byl pohřeb knížat mediolánských z rodu ....... Kostel Panny Marie gratiarum, tam jest kapla vlaským dílem ustavená a předraze barvami a zlatem ozdobená 100
Strana 101
a okrášlená. Kostel svatého Jana in Goga, tam jest epi- tafium Barnabae Sfortiae. Jiných kostelův farních jest devadesáte šest a klášterův devadesát. Špitál bohatý a ve- liký v městě jest, důchodu ročního osmdesáte tisíc korun se mu schází, nemocných ustavičně přes tři sta, čeládky, kteří nemocným posluhují, sto, kněží dvanáct, doktorův osm vychovává, majíc svou zvláštní apatyku, na ulici má dlouhé loubí se třidcíti kamennými sloupy. Ven z města za branou vejchodní jest špitál pro morovým povětřím nakažené, lazareto jmenovaný, čtverhraný, velmi veliký jest; dvě stě osmdesáte šest komůrek pro nakažené má, vprostřed veliký plac neb zahrada jest. Co se dotejče světského stavení, to celé město jest ve- likými nákladnými paláci a domy, vše od kamene, knížat pánův a měšťanův mediolánských velice ku podivu ozdo- bené. Palác královský, kde gubernátor bydlí, jest velmi veliký a čtverhraný. Při bráně guardie španělská zů- stává, mimo gubernátorovou životní guardii německou, která před pokojem jeho vartuje. Arcibiskupský palác jest též veliký a z něho až do velikého kostela cesta pod zemí klenutá, vedle něho palác kanovníkův z štukového čtverhraného kamene, palác též de Marini z štukového kamene velice nákladný, kterému rovného v Medioláně se nenachází, a každý král mohl by v něm bydleti a na něm přestati. Jiný paláce přednější jsou tyto: pánův Bor- romeův, markraběte de Cusano, markraběte Caravaschi, pánův Sfortia, obecní palác del la Ragione jmenovaný, z pěkného bílého štukového kamene s obrazy mramo- rovými ozdobený. Naproti němu jest Piazza de'Mercanti, kde se kupci shromažďují a o své věci jednají; jest široké loubí jako nějaká velká síně neb palác na velkých kamen- ných sloupích. Nedaleko od hlavního kostela jest staro- dávní věže vysoká, jmenovaná Torre del Imperatore, to 101
a okrášlená. Kostel svatého Jana in Goga, tam jest epi- tafium Barnabae Sfortiae. Jiných kostelův farních jest devadesáte šest a klášterův devadesát. Špitál bohatý a ve- liký v městě jest, důchodu ročního osmdesáte tisíc korun se mu schází, nemocných ustavičně přes tři sta, čeládky, kteří nemocným posluhují, sto, kněží dvanáct, doktorův osm vychovává, majíc svou zvláštní apatyku, na ulici má dlouhé loubí se třidcíti kamennými sloupy. Ven z města za branou vejchodní jest špitál pro morovým povětřím nakažené, lazareto jmenovaný, čtverhraný, velmi veliký jest; dvě stě osmdesáte šest komůrek pro nakažené má, vprostřed veliký plac neb zahrada jest. Co se dotejče světského stavení, to celé město jest ve- likými nákladnými paláci a domy, vše od kamene, knížat pánův a měšťanův mediolánských velice ku podivu ozdo- bené. Palác královský, kde gubernátor bydlí, jest velmi veliký a čtverhraný. Při bráně guardie španělská zů- stává, mimo gubernátorovou životní guardii německou, která před pokojem jeho vartuje. Arcibiskupský palác jest též veliký a z něho až do velikého kostela cesta pod zemí klenutá, vedle něho palác kanovníkův z štukového čtverhraného kamene, palác též de Marini z štukového kamene velice nákladný, kterému rovného v Medioláně se nenachází, a každý král mohl by v něm bydleti a na něm přestati. Jiný paláce přednější jsou tyto: pánův Bor- romeův, markraběte de Cusano, markraběte Caravaschi, pánův Sfortia, obecní palác del la Ragione jmenovaný, z pěkného bílého štukového kamene s obrazy mramo- rovými ozdobený. Naproti němu jest Piazza de'Mercanti, kde se kupci shromažďují a o své věci jednají; jest široké loubí jako nějaká velká síně neb palác na velkých kamen- ných sloupích. Nedaleko od hlavního kostela jest staro- dávní věže vysoká, jmenovaná Torre del Imperatore, to 101
Strana 102
jest císařská věže, a nedaleko odtud brána v ulici, na který ku památce blahoslaveného Karla Borromea, arci- biskupa mediolánského vejš dotčeného, sou tyto verše napsány: Ambrosius renovat, renovat quoque Carolus urbem: Urbis uterque parens, orbis uterque decus. V městě knížat, hrabat a panstva vzáctných rodů ne- málo se nachází. Měšťané bohatí jsou a velmi pěkně všatech, zvláště pak ženské pohlaví, se nosí. Mediolánský habit tuto vymalovaný máš. Řemeslníkův v tom městě všelijakých a rozličných velmi mnoho se nachází, kteří taková díla dělají, že s těžkem v celé Europě se co po- dobného najde, odkudž vlaské přísloví vzešlo: Kdo by chtěl Vlaskou zemi opraviti, obnoviti a vzdělati, že musí Mediolán zkaziti, aby řemeslníci téhož města své ře- meslo a mistrovství do jiných měst přenesli. Nedaleko od brány orientálské neb vejchodní jest starodávní česká památka, totižto kamenný sloup, na něm též kamenný lev, a to na památku, kterak Čechové při obležení Me- diolánu od císaře Fridricha Barbarossy, přitáhše k témuž císaři s knížetem svým Vladislavem, kterýž tu při Medio- lánu titul a korunu královskou od císaře přijal, jedné noci bránu městskou zlezli a až na to místo, kde ten kamenný sloup postaven jest, se dostali, a vysekavše bránu, s ve- likou kořistí a bohatstvím se do ležení svého zase na- vrátili. Za branou jest královská marštal, kdežto se spatřu- jí přepěkný koně španělský, napolitánský, polský, turecký. 21. dne měsíce ledna sme z Mediolánu vyjeli, skrze Binasco město jeli, po levé ruce slavný a velice nákladný kartouzský klášter La Certosa viděli. Kostel jest z mra- moru stavený, oltář z slonové kosti, důchodův dvadceti pět tisíc korun má; okolo něho jest na čtverhraný způsob 102
jest císařská věže, a nedaleko odtud brána v ulici, na který ku památce blahoslaveného Karla Borromea, arci- biskupa mediolánského vejš dotčeného, sou tyto verše napsány: Ambrosius renovat, renovat quoque Carolus urbem: Urbis uterque parens, orbis uterque decus. V městě knížat, hrabat a panstva vzáctných rodů ne- málo se nachází. Měšťané bohatí jsou a velmi pěkně všatech, zvláště pak ženské pohlaví, se nosí. Mediolánský habit tuto vymalovaný máš. Řemeslníkův v tom městě všelijakých a rozličných velmi mnoho se nachází, kteří taková díla dělají, že s těžkem v celé Europě se co po- dobného najde, odkudž vlaské přísloví vzešlo: Kdo by chtěl Vlaskou zemi opraviti, obnoviti a vzdělati, že musí Mediolán zkaziti, aby řemeslníci téhož města své ře- meslo a mistrovství do jiných měst přenesli. Nedaleko od brány orientálské neb vejchodní jest starodávní česká památka, totižto kamenný sloup, na něm též kamenný lev, a to na památku, kterak Čechové při obležení Me- diolánu od císaře Fridricha Barbarossy, přitáhše k témuž císaři s knížetem svým Vladislavem, kterýž tu při Medio- lánu titul a korunu královskou od císaře přijal, jedné noci bránu městskou zlezli a až na to místo, kde ten kamenný sloup postaven jest, se dostali, a vysekavše bránu, s ve- likou kořistí a bohatstvím se do ležení svého zase na- vrátili. Za branou jest královská marštal, kdežto se spatřu- jí přepěkný koně španělský, napolitánský, polský, turecký. 21. dne měsíce ledna sme z Mediolánu vyjeli, skrze Binasco město jeli, po levé ruce slavný a velice nákladný kartouzský klášter La Certosa viděli. Kostel jest z mra- moru stavený, oltář z slonové kosti, důchodův dvadceti pět tisíc korun má; okolo něho jest na čtverhraný způsob 102
Strana 103
zeď starodávní, každá strana pět vlaských mil zdýli, byla prve vobora Jana Galeza, knížete mediolánského; a ten den sme do města Pavie přijeli. Pavia neb Ticinum, město za starodávna tak jmeno- vané, povětří velmi zdravého jest, v něm učení neb uni- versitas vznešená, od císaře Karla Čtvrtého vyzdvižená, a dvě koleje pro študenty, jedna od papeže Pia Pátého, a druhá od Karla Borromea, kardinála, velmi nákladně vystavená, jako by nějaké knížetcí stavení bylo. Zámek v městě k půlnoční straně jest. Řeka Ticinus vedle města teče a přes ni kamenný jest most, ve Vlaších nejpěknější, a na něm střecha na 100 kamenných sloupích. Pole okolo města velmi ourodné sou, odkudž se Pavia zahrada me- diolánská jmenuje. 22. dne měsíce ledna asi deset mil od Pavie v Pan- garino, zámku biskupa pavienského, sme se přes řeku Pò přeplavili. Padus, Pò neb Eridanus, řeka ve Vlaský zemi nejpřednější a největší, na jedné hoře, Vesulus jme- nované, v krajině Piamonte svůj začátek má, a skrze Lombardii a Romanii jdouc a třidceti jiných řek k sobě přijímajíc, do moře Adriatského na sedmi místech sed- mery prameny vpadá. Chtějí tomu, že tato řeka Pò velmi podobná řece egyptské Nilu jest a že by v celé Europě (krom Dunaje) větší nebylo, o níž Lucanus: Non minor hic Nilo, si non per plana iacentis Aegypti Lybicas Nilus stagnaret arenas, Nec minor hic Istro, nisi quod, dum permeat orbem Ister, casuros in quaelibet aequora fontes Accipit, et Scythicas exit non solus in undas. Za tou řekou druhý díl Lombardie se začíná. LOM- BARDIA CISPADANA, od Vlachů s této strany řeky 103
zeď starodávní, každá strana pět vlaských mil zdýli, byla prve vobora Jana Galeza, knížete mediolánského; a ten den sme do města Pavie přijeli. Pavia neb Ticinum, město za starodávna tak jmeno- vané, povětří velmi zdravého jest, v něm učení neb uni- versitas vznešená, od císaře Karla Čtvrtého vyzdvižená, a dvě koleje pro študenty, jedna od papeže Pia Pátého, a druhá od Karla Borromea, kardinála, velmi nákladně vystavená, jako by nějaké knížetcí stavení bylo. Zámek v městě k půlnoční straně jest. Řeka Ticinus vedle města teče a přes ni kamenný jest most, ve Vlaších nejpěknější, a na něm střecha na 100 kamenných sloupích. Pole okolo města velmi ourodné sou, odkudž se Pavia zahrada me- diolánská jmenuje. 22. dne měsíce ledna asi deset mil od Pavie v Pan- garino, zámku biskupa pavienského, sme se přes řeku Pò přeplavili. Padus, Pò neb Eridanus, řeka ve Vlaský zemi nejpřednější a největší, na jedné hoře, Vesulus jme- nované, v krajině Piamonte svůj začátek má, a skrze Lombardii a Romanii jdouc a třidceti jiných řek k sobě přijímajíc, do moře Adriatského na sedmi místech sed- mery prameny vpadá. Chtějí tomu, že tato řeka Pò velmi podobná řece egyptské Nilu jest a že by v celé Europě (krom Dunaje) větší nebylo, o níž Lucanus: Non minor hic Nilo, si non per plana iacentis Aegypti Lybicas Nilus stagnaret arenas, Nec minor hic Istro, nisi quod, dum permeat orbem Ister, casuros in quaelibet aequora fontes Accipit, et Scythicas exit non solus in undas. Za tou řekou druhý díl Lombardie se začíná. LOM- BARDIA CISPADANA, od Vlachů s této strany řeky 103
Strana 104
Pò řečená, jest krajina velmi pěkná, veselá, úrodná, obilí, všelijakého ovotce, zvlášť fíkův, vína, oleje v hojnosti při- náší. Města v ní pěkná sou: Placencí, Mutina, Reggio, Mirandula. Reky Panarus, Secia, Lencia, Parma, Tarus, Trebia. Pod jménem této Lombardie obsahuje se kní- žetství Montferrato. Knížeti mantuanskýmu náležející města předně: Casal S. Vas, Alba, Aique, S. Damiano, S. Salvatore, Monte Calvo, Fubino, Castaneola, Pon- stura, Niza etc.; a knížeti savojskému náleží Asti, Chier, Valenza a markrabství Saluzzo. A ještě ten den sme u města Voghera přes kamenný most a u města Ponte- curo přes druhý jeli a tu v témž městě noclehovali. 23. ledna skrze město Tortona jedouc, kdežto nad měs- tem na vysokém vrchu jest zámek; a tu se hora Apenninus jmenovaná začíná, kterážto velmi vysoká jest a tuto svůj počátek majíc a Vlaskou zemi na dvý dělíc, od Venosy v Apulii jeden díl k Brindisi a druhý díl skrze Kalabrii až k moři Sicilskému se vztahuje. Skrze Serravalle sme jeli, leží v jednom ouzkém pasu, při řece nad městem zámek neb pevnost na velkém vysokém vrchu krále hišpanského jest, a ten den jsme do města Cavi přijeli. Tu k nám do hospody podesta neb gubernátor téhož města s jinými předními osobami přišel a dle poručení přísného sobě od vrchnosti své daného na kundšafty se vyptával, v domnění nás majíc, že z těchto krajin, kdež na ten čas morové povětří trvalo, sme (jakž sme byli), ale my, že z Prahy sme, zatajili, ale z Innšpruku města, od- kudž sme vysvědčení měli, býti sme se pravili, sic by nás byli arestýrovali a v některé samotné místo (abychom, jak oni říkají, vykonali la quarantana a za čtyřidceti dní tam zůstávajíc vyvětřili) poslali, tak sme je pěkně odbyli, že vlídněji než Benátčané, jakž dole doložím, s námi za- cházejíc od nás odpuštění vzali a hospodáři, aby nás 104
Pò řečená, jest krajina velmi pěkná, veselá, úrodná, obilí, všelijakého ovotce, zvlášť fíkův, vína, oleje v hojnosti při- náší. Města v ní pěkná sou: Placencí, Mutina, Reggio, Mirandula. Reky Panarus, Secia, Lencia, Parma, Tarus, Trebia. Pod jménem této Lombardie obsahuje se kní- žetství Montferrato. Knížeti mantuanskýmu náležející města předně: Casal S. Vas, Alba, Aique, S. Damiano, S. Salvatore, Monte Calvo, Fubino, Castaneola, Pon- stura, Niza etc.; a knížeti savojskému náleží Asti, Chier, Valenza a markrabství Saluzzo. A ještě ten den sme u města Voghera přes kamenný most a u města Ponte- curo přes druhý jeli a tu v témž městě noclehovali. 23. ledna skrze město Tortona jedouc, kdežto nad měs- tem na vysokém vrchu jest zámek; a tu se hora Apenninus jmenovaná začíná, kterážto velmi vysoká jest a tuto svůj počátek majíc a Vlaskou zemi na dvý dělíc, od Venosy v Apulii jeden díl k Brindisi a druhý díl skrze Kalabrii až k moři Sicilskému se vztahuje. Skrze Serravalle sme jeli, leží v jednom ouzkém pasu, při řece nad městem zámek neb pevnost na velkém vysokém vrchu krále hišpanského jest, a ten den jsme do města Cavi přijeli. Tu k nám do hospody podesta neb gubernátor téhož města s jinými předními osobami přišel a dle poručení přísného sobě od vrchnosti své daného na kundšafty se vyptával, v domnění nás majíc, že z těchto krajin, kdež na ten čas morové povětří trvalo, sme (jakž sme byli), ale my, že z Prahy sme, zatajili, ale z Innšpruku města, od- kudž sme vysvědčení měli, býti sme se pravili, sic by nás byli arestýrovali a v některé samotné místo (abychom, jak oni říkají, vykonali la quarantana a za čtyřidceti dní tam zůstávajíc vyvětřili) poslali, tak sme je pěkně odbyli, že vlídněji než Benátčané, jakž dole doložím, s námi za- cházejíc od nás odpuštění vzali a hospodáři, aby nás 104
Strana 105
dobře choval, poručili. Na vysokém vrchu ku podoben- ství Seravalle pevnost obce Genuenské jest, neb se tu panství též obce a krajina Liguria začíná. LIGURIA krajina mezi horou Apenninskou, mořem Genuenským a řekami Varus a Macra leží. Krajina na vět- ším díle hornatá, se všech stran vysoké skály, obzvláštně pak při moři má, toliko ouzké pasy a cestky mořem a ska- lami pozůstávají. Místem dosti úrodná jest, u městečka Tabia předně dobré víno roste, Apiano řečené, které se malvazímu rovnati může. V městě Diano tak jmeno- vaném oliv velká hojnost se nachází, z kterých do osm- nácti neb dvadcíti tisíc lák baril neb věder vytlačují; mís- tem hojnost pomorančí, limounův, citronův, obzvláštně při moři v těch ouzkých místech a pasích, se nachází. 24. ledna jsme skrze městečko Ottagio a druhé Ponte- decimo jeli velmi zlými, příkrými a sněhem zavitými cest- kami přes hory Apenninus, a přejevši ji, sme do mírnější- ho a teplejšího povětří (neb hned od Sondrie až do Mediolánu sme až k Genui veliké sněhy a zimy měli, což od mnoha let ve Vlaších nebylo) a do města Genue přijeli. Genue, hlavní místo Ligurie, na břehu mořském mezi dvojím oudolím pod horami Apenninskými v místě velmi veselém, pěkném a příležitém (takže branou Vlaské země se jmenuje) leží. Město jest lidné, velmi bohaté a ku po- divu slavnými, velikými a nad míru nákladnými domy a paláci tak okrášlené, že všecka jiná města Vlaské země a snad i celé Europy v tom převyšuje. A pro tak bohaté a nákladné stavení Genua superba, to jest Genue pyšná, jméno dostalo. Divitias Iani urbs et celsa palatia iactat. Obyvatelé města takové bohatství svým vechslem do- stávají, že bohatších v celé Vlaské zemi se nenajde. Habit 105
dobře choval, poručili. Na vysokém vrchu ku podoben- ství Seravalle pevnost obce Genuenské jest, neb se tu panství též obce a krajina Liguria začíná. LIGURIA krajina mezi horou Apenninskou, mořem Genuenským a řekami Varus a Macra leží. Krajina na vět- ším díle hornatá, se všech stran vysoké skály, obzvláštně pak při moři má, toliko ouzké pasy a cestky mořem a ska- lami pozůstávají. Místem dosti úrodná jest, u městečka Tabia předně dobré víno roste, Apiano řečené, které se malvazímu rovnati může. V městě Diano tak jmeno- vaném oliv velká hojnost se nachází, z kterých do osm- nácti neb dvadcíti tisíc lák baril neb věder vytlačují; mís- tem hojnost pomorančí, limounův, citronův, obzvláštně při moři v těch ouzkých místech a pasích, se nachází. 24. ledna jsme skrze městečko Ottagio a druhé Ponte- decimo jeli velmi zlými, příkrými a sněhem zavitými cest- kami přes hory Apenninus, a přejevši ji, sme do mírnější- ho a teplejšího povětří (neb hned od Sondrie až do Mediolánu sme až k Genui veliké sněhy a zimy měli, což od mnoha let ve Vlaších nebylo) a do města Genue přijeli. Genue, hlavní místo Ligurie, na břehu mořském mezi dvojím oudolím pod horami Apenninskými v místě velmi veselém, pěkném a příležitém (takže branou Vlaské země se jmenuje) leží. Město jest lidné, velmi bohaté a ku po- divu slavnými, velikými a nad míru nákladnými domy a paláci tak okrášlené, že všecka jiná města Vlaské země a snad i celé Europy v tom převyšuje. A pro tak bohaté a nákladné stavení Genua superba, to jest Genue pyšná, jméno dostalo. Divitias Iani urbs et celsa palatia iactat. Obyvatelé města takové bohatství svým vechslem do- stávají, že bohatších v celé Vlaské zemi se nenajde. Habit 105
Strana 106
mužský se od jiných měst nedělí, než ženský tuto sem vymalovati dal. Díl města na rovině a díl na vršku jest, zdmi a baštami kamennými a guardií německou, pěti sty dráby, kteří na baštách a v branách městských ústavně vartují, dobře opatřené, v okršlku svém šest vlaských mil má, ulice ouzké a domy velmi vysoké sou, neb pro ouzkost místa navejš stavějí a jako nějaké věže zdají se domy býti. Pro tu ouzkost ulic žádných vozů v městě neužívají, než místo vozův se v senftách nosí, jak z tohoto vymalování poznati moci budeš. Vprostřed města jest arcibiskupský kostel svatého Vavřince; štít kostelní, díl kostela a schody před kostelem z bílého a červeného mramoru jsou, vnitř jest sloupy a obrazy mramorovými ozdobený, v kaple svatého Jana Křtitele nad oltářem popel neb prach z těla svatého Jana Křtitele se chová. Druhý kostel svatého Jakuba na způsob římského kostela svatého Petra vlastně vystavený, čtyry menší kopule neb věže jako báně okrouhlé po stranách a vprostřed kostela jedna větší se spatřuje. Třetí kostel svatého Matěje; v kúru jsou historie mramorové patri- archův, sybil etc. Jiné kostely pro krátkost mlčením po- minu. Špitál v městě velký a bohatý jest, ústavně v něm tři neb čtyry sta nemocných obojího pohlaví najdeš, o kterém jest toto nařízení pamětihodné, že každý, kdo pořízení kšaftovní o statku svém činí, jest povinen k to- muto špitálu nětco odkázati, jináče takové pořízení žádné moci míti nemůže. Paláce a domy, obzvláštně v Nové ulici, Strada Nuova řečené, a při portu neb břehu moř- ském též ven z města na dvě vlaské míle k svatému Petru in arena se vztahující, jsou velmi (jakž svrchu dotčeno) nákladně na způsob knížetcích neb královských palácův stavené, jakož přednější jsou tyto: palác knížetcí ještě 106
mužský se od jiných měst nedělí, než ženský tuto sem vymalovati dal. Díl města na rovině a díl na vršku jest, zdmi a baštami kamennými a guardií německou, pěti sty dráby, kteří na baštách a v branách městských ústavně vartují, dobře opatřené, v okršlku svém šest vlaských mil má, ulice ouzké a domy velmi vysoké sou, neb pro ouzkost místa navejš stavějí a jako nějaké věže zdají se domy býti. Pro tu ouzkost ulic žádných vozů v městě neužívají, než místo vozův se v senftách nosí, jak z tohoto vymalování poznati moci budeš. Vprostřed města jest arcibiskupský kostel svatého Vavřince; štít kostelní, díl kostela a schody před kostelem z bílého a červeného mramoru jsou, vnitř jest sloupy a obrazy mramorovými ozdobený, v kaple svatého Jana Křtitele nad oltářem popel neb prach z těla svatého Jana Křtitele se chová. Druhý kostel svatého Jakuba na způsob římského kostela svatého Petra vlastně vystavený, čtyry menší kopule neb věže jako báně okrouhlé po stranách a vprostřed kostela jedna větší se spatřuje. Třetí kostel svatého Matěje; v kúru jsou historie mramorové patri- archův, sybil etc. Jiné kostely pro krátkost mlčením po- minu. Špitál v městě velký a bohatý jest, ústavně v něm tři neb čtyry sta nemocných obojího pohlaví najdeš, o kterém jest toto nařízení pamětihodné, že každý, kdo pořízení kšaftovní o statku svém činí, jest povinen k to- muto špitálu nětco odkázati, jináče takové pořízení žádné moci míti nemůže. Paláce a domy, obzvláštně v Nové ulici, Strada Nuova řečené, a při portu neb břehu moř- ském též ven z města na dvě vlaské míle k svatému Petru in arena se vztahující, jsou velmi (jakž svrchu dotčeno) nákladně na způsob knížetcích neb královských palácův stavené, jakož přednější jsou tyto: palác knížetcí ještě 106
Strana 107
na místo nedostavěný; v tom bydlí kníže genuenský, který jen dvě lítě v svém knížetcím důstojenství trvá; při něm obecní plac, Piazza della Signoria jmenovaný, vokolo něho německá varta své domy a lozumenty má. Palác Antonia Dorie z čtverhraného kamene štukového a jiné paláce pánův z téhož rodu, paláce pánův Špinulův, palác Palavicina, palác pana Ruere a naproti arcibiskup- skému kostelu jeden palác velmi vysoký z bílého a čer- ného mramoru. Jiných paláců a slavných domů jest bez počtu. Při městě jest slavný a vznešený port neb stanoviště lodí a u něho pro bezpečnost šífův mola tak po vlasku jmenovaná, to jest jako nějaký taras aneb břeh vysoko nanešený neb nasypaný, kamenem až do moře vyzděný, v tom kruhy železné, olovem zalité jsou, k nimž lodí na provazy přivazují. Vprostřed té moly jest kamenná věže a blíže města brána kamenná, u ní bašta jako nějaká pev- nost, v níž varta zůstává s několika kusy pro ochranu portu. A tu blízko jest kaplička, do kteréžto v čas veliké bouře kněžstvo z velkého kostela, nesouc popel neb prach z těla svatého Jana Křtitele, o kterém svrchu zmínku sem učinil, s procesí chodí, Pána Boha za ukro- cení jeho hněvu prosí, což k veliké platnosti bývá, a ta hrozná bouře mořská přestává, což často zkušeno jest. Při té mole viděl jsem do padesáti velmi velikých náví neb velkých lodí na provazy přivázaných, takže jsou svýma plachtami a mastbaumy zdaleka k nějakému městu s vysokými věžemi podobné. Mezi nimi jedna nej- větší byla, Torre jmenovaná, čtyrydceti tisíc korun stála, k níž sem se na malé lodi dovézti dal a spatřivše v ní všeckà místa a kouty, její velikosti jsem se nadiviti ne- mohl, neb sem nikdá větší neviděl. Ty lodi na větším díle z Nydrlantu byly, jichžto kontrfekt vejšeji na první 107
na místo nedostavěný; v tom bydlí kníže genuenský, který jen dvě lítě v svém knížetcím důstojenství trvá; při něm obecní plac, Piazza della Signoria jmenovaný, vokolo něho německá varta své domy a lozumenty má. Palác Antonia Dorie z čtverhraného kamene štukového a jiné paláce pánův z téhož rodu, paláce pánův Špinulův, palác Palavicina, palác pana Ruere a naproti arcibiskup- skému kostelu jeden palác velmi vysoký z bílého a čer- ného mramoru. Jiných paláců a slavných domů jest bez počtu. Při městě jest slavný a vznešený port neb stanoviště lodí a u něho pro bezpečnost šífův mola tak po vlasku jmenovaná, to jest jako nějaký taras aneb břeh vysoko nanešený neb nasypaný, kamenem až do moře vyzděný, v tom kruhy železné, olovem zalité jsou, k nimž lodí na provazy přivazují. Vprostřed té moly jest kamenná věže a blíže města brána kamenná, u ní bašta jako nějaká pev- nost, v níž varta zůstává s několika kusy pro ochranu portu. A tu blízko jest kaplička, do kteréžto v čas veliké bouře kněžstvo z velkého kostela, nesouc popel neb prach z těla svatého Jana Křtitele, o kterém svrchu zmínku sem učinil, s procesí chodí, Pána Boha za ukro- cení jeho hněvu prosí, což k veliké platnosti bývá, a ta hrozná bouře mořská přestává, což často zkušeno jest. Při té mole viděl jsem do padesáti velmi velikých náví neb velkých lodí na provazy přivázaných, takže jsou svýma plachtami a mastbaumy zdaleka k nějakému městu s vysokými věžemi podobné. Mezi nimi jedna nej- větší byla, Torre jmenovaná, čtyrydceti tisíc korun stála, k níž sem se na malé lodi dovézti dal a spatřivše v ní všeckà místa a kouty, její velikosti jsem se nadiviti ne- mohl, neb sem nikdá větší neviděl. Ty lodi na větším díle z Nydrlantu byly, jichžto kontrfekt vejšeji na první 107
Strana 108
stránce a habit marinářů holandských tuto sem položiti dal. Po pravé ruce té moly při břehu v moři jest šest tarasů neb břehů vysokých, podobně jako mola kame- nem vyzděných, vlasky ponty neb mosty se jmenují, při kterýchž všelijaké kupectví jak z města do náví, tak z náví do města ládují. Dáleji k půlnoci jest místo, kde bárky, a vedle něho jiné místo, port, zdi obehnaný, kde galery stojí, tehdáž jich v tom portu čtyrmecítma bylo; na ta- kovou každou galeru do třinácti tisíc korun naložiti se musí. Pro lepší vyrozumní tuto (na druhé stránce) ji vymalovanou máš, blízko odtud spatřuje se arsenál, to jest místo, kde se lodí dělají, tam jest pěkná laura z roz- ličných mořských větcí. Naproti portu na jedné ka- menné skále, která se do moře jako nějaké promon- torium táhne, jest laterna, věže vysoká, na které každou noc světlo se pálí, kterým by se náve neb lodí, po moři se plavící, spraviti mohly. Ta věže již ven z města na ka- menné skále; tři sta šedesáte šest stupňů má a z ní velmi pěkné na mnoho mil na moře vyhlídnutí; nejvejše jest veliká sklenná lucerna vokrouhlá, v okršlku svém do dvacíti loket majíc, sedm loket šířky a deset loket vejšky, v té lucerně třidceti lamp jest, které v noci se rozsvěcují a světlo na mnoho mil vydávají, kteroužto věži nížeji pro lepší vyrozumení vymalovanou máš. Jdouce odtud k městu před branou svatého Tomáše jest pěkný palác knížete Doria, v jeho v gvardarobě zna- menité věci sme viděli, jako stoly stříbrné a drahým ka- mením vykládané, drahé porcelány, též nádobí křišťálové, které šedesáte tisíc korun stojí, jednu samou měděnici a umyvadlo šestnácte tisíc šacují. Při palácu jest ve- selá zahrada, v ní pěkné fontány neb laury, rozkošné stromoví a všelijaká jiná okrasa. Palácův jiných náklad- ných na předměstí všudy vůkol města, též velice pěk- 108
stránce a habit marinářů holandských tuto sem položiti dal. Po pravé ruce té moly při břehu v moři jest šest tarasů neb břehů vysokých, podobně jako mola kame- nem vyzděných, vlasky ponty neb mosty se jmenují, při kterýchž všelijaké kupectví jak z města do náví, tak z náví do města ládují. Dáleji k půlnoci jest místo, kde bárky, a vedle něho jiné místo, port, zdi obehnaný, kde galery stojí, tehdáž jich v tom portu čtyrmecítma bylo; na ta- kovou každou galeru do třinácti tisíc korun naložiti se musí. Pro lepší vyrozumní tuto (na druhé stránce) ji vymalovanou máš, blízko odtud spatřuje se arsenál, to jest místo, kde se lodí dělají, tam jest pěkná laura z roz- ličných mořských větcí. Naproti portu na jedné ka- menné skále, která se do moře jako nějaké promon- torium táhne, jest laterna, věže vysoká, na které každou noc světlo se pálí, kterým by se náve neb lodí, po moři se plavící, spraviti mohly. Ta věže již ven z města na ka- menné skále; tři sta šedesáte šest stupňů má a z ní velmi pěkné na mnoho mil na moře vyhlídnutí; nejvejše jest veliká sklenná lucerna vokrouhlá, v okršlku svém do dvacíti loket majíc, sedm loket šířky a deset loket vejšky, v té lucerně třidceti lamp jest, které v noci se rozsvěcují a světlo na mnoho mil vydávají, kteroužto věži nížeji pro lepší vyrozumení vymalovanou máš. Jdouce odtud k městu před branou svatého Tomáše jest pěkný palác knížete Doria, v jeho v gvardarobě zna- menité věci sme viděli, jako stoly stříbrné a drahým ka- mením vykládané, drahé porcelány, též nádobí křišťálové, které šedesáte tisíc korun stojí, jednu samou měděnici a umyvadlo šestnácte tisíc šacují. Při palácu jest ve- selá zahrada, v ní pěkné fontány neb laury, rozkošné stromoví a všelijaká jiná okrasa. Palácův jiných náklad- ných na předměstí všudy vůkol města, též velice pěk- 108
Strana 109
ných zahrad s pěknýma laurami, obrazy kamennými, domy struněnými, kde se rozličné ptactvo chová, stro- movím rozličným se vší panskou zvolí a rozkoší jest velmi mnoho, jakožto palác pánův Negrův, Parodesův, Pala- vičinův, Saluzzův a jiných. Tolikéž i mnohé pěkné kos- tely, jako S. Maria incoronata, Panny Marie korunované jmenovaný, kdež jest pobožný obraz Panny Marie, při kterém se mnozí divové dějí, a léta 1591, jsouce v městě veliký hlad a nedostatek chleba, měšťané slib blahosla- vené Panně Marii učiníc, s procesí s velikou pobožností do téhož kostela šli a hned potom dvě stě devaténácte nydrlandských lodí, obilím naládovaných, k portu při- stály. Kostel svatého Bartoloměje, v němž se chová plena neb roucha, na které Pán Kristus svůj obličej vlastně králi Abagarovi vytiskl. Zevnitř na arše jest obraz vy- malovaný z téhož obličeje s tímto nápisem: Abagarus inscripsit, Christe Deus, qui in te sperat, spe non excidit sanitatem adeptus. 28. dne měsíce ledna sme z Genue vyjeli a k východní straně se obrátili (kterýžto díl Ligurie se Rivera di Le- vante jmenuje, jakož naproti druhý díl k západní straně Rivera di Ponente) a ten den do mèstečka Nervi vedle moře ležícího přijeli, kdežto mnoho pěkného pomo- rančového a limounového štěpí jest a předně dobré arti- chiochy rostou. To místo znamenitou chválu má a za klínot vší Ligurie se počítá pro mírnost povětří, rozlič- nost kvítí, dokonalost ovotce, veselost a rozkoš místa a položení, neb tam nikdá přílišný horko ani zima se ne- nachází, než toliko samy dva díly roku, totiž veselé pod- letí a podzimek panuje. 29. ledna skrze pěkně vystavené městečka, totiž Sori, Recca, Camoglio, vedle moře ležící, sme jeli, které své plokhausy a pevnosti na skalách vystavené mají, a všecka 109
ných zahrad s pěknýma laurami, obrazy kamennými, domy struněnými, kde se rozličné ptactvo chová, stro- movím rozličným se vší panskou zvolí a rozkoší jest velmi mnoho, jakožto palác pánův Negrův, Parodesův, Pala- vičinův, Saluzzův a jiných. Tolikéž i mnohé pěkné kos- tely, jako S. Maria incoronata, Panny Marie korunované jmenovaný, kdež jest pobožný obraz Panny Marie, při kterém se mnozí divové dějí, a léta 1591, jsouce v městě veliký hlad a nedostatek chleba, měšťané slib blahosla- vené Panně Marii učiníc, s procesí s velikou pobožností do téhož kostela šli a hned potom dvě stě devaténácte nydrlandských lodí, obilím naládovaných, k portu při- stály. Kostel svatého Bartoloměje, v němž se chová plena neb roucha, na které Pán Kristus svůj obličej vlastně králi Abagarovi vytiskl. Zevnitř na arše jest obraz vy- malovaný z téhož obličeje s tímto nápisem: Abagarus inscripsit, Christe Deus, qui in te sperat, spe non excidit sanitatem adeptus. 28. dne měsíce ledna sme z Genue vyjeli a k východní straně se obrátili (kterýžto díl Ligurie se Rivera di Le- vante jmenuje, jakož naproti druhý díl k západní straně Rivera di Ponente) a ten den do mèstečka Nervi vedle moře ležícího přijeli, kdežto mnoho pěkného pomo- rančového a limounového štěpí jest a předně dobré arti- chiochy rostou. To místo znamenitou chválu má a za klínot vší Ligurie se počítá pro mírnost povětří, rozlič- nost kvítí, dokonalost ovotce, veselost a rozkoš místa a položení, neb tam nikdá přílišný horko ani zima se ne- nachází, než toliko samy dva díly roku, totiž veselé pod- letí a podzimek panuje. 29. ledna skrze pěkně vystavené městečka, totiž Sori, Recca, Camoglio, vedle moře ležící, sme jeli, které své plokhausy a pevnosti na skalách vystavené mají, a všecka 109
Strana 110
ta místa při břehu mořském od Genue až do Camoglio na dvadceti mil vlaských sou plné pěkného stavení, takže se zdá těm, kteří se tudy plaví, jako by to všecko jedno město bylo. V Camoglio začíná se jedna příkrá kamenná hora do moře se táhnoucí, Capo di Monte a za starodávna Simiarium promontorium jmenovaná; z té hory mnoho pramenů pěkné a čerstvé vody po těch skalách do moře teče a na ní jest pěkný kostel sv. Fructuosa. Odtud po ouzkých a kamenitých cestách ústavně za čtyry vlaské míle dolů se stupuje, a tu mezi příkrými horami jest údolí Valle di Rapallo jmenované, velmi veselé, neb z obou stran citrýny, pomorančí, limouny, olivy a jiné rozličné štěpí roste. V tom oudolí při moři leží městečko Rapallo jmenované, velmi veselé a pěkně vystavené. Dále veli- kými horami a skalami jedouc sme do města Chiavaro, které zdi a bašty až k moři má, na noc přijeli, v kterýmžto městě kupci v jistém čase se shromažďují z rozličných krajin a tu o své věci spolu traktýrují. Tu noc a druhý celý den velký vítr byl a moře se velmi bouřilo. 30. ledna po velikých horách vysokých a nebezpeč- ných nad mořem skalách sme skrze městečko Sestro di Levante jeli. Naproti tomu městečku jest ostrov dílem moře oddělený, kterýžto tak jest vysokými a příkrými skalami od přirození obklíčený, že se zdají vysoké zdi bejti, a proto obyvatelé se žádného nebezpečenství, které by se od loupežníkův státi mohlo, ani po moři ani po zemi neobávají, souce tak dobře přirozením místa toho opatřeni. Odtud jedouc dále předce jsme těmi vysokými ho- rami nebezpečně jeli nad bouřlivým a hněvivým mořem, neb tak velký vítr byl, že sme se dosti brániti a šetřiti museli, aby nás vítr s těch přehrozných a převysokých skal (neb několikráte již u samého bylo) i s koňmi ne- 110
ta místa při břehu mořském od Genue až do Camoglio na dvadceti mil vlaských sou plné pěkného stavení, takže se zdá těm, kteří se tudy plaví, jako by to všecko jedno město bylo. V Camoglio začíná se jedna příkrá kamenná hora do moře se táhnoucí, Capo di Monte a za starodávna Simiarium promontorium jmenovaná; z té hory mnoho pramenů pěkné a čerstvé vody po těch skalách do moře teče a na ní jest pěkný kostel sv. Fructuosa. Odtud po ouzkých a kamenitých cestách ústavně za čtyry vlaské míle dolů se stupuje, a tu mezi příkrými horami jest údolí Valle di Rapallo jmenované, velmi veselé, neb z obou stran citrýny, pomorančí, limouny, olivy a jiné rozličné štěpí roste. V tom oudolí při moři leží městečko Rapallo jmenované, velmi veselé a pěkně vystavené. Dále veli- kými horami a skalami jedouc sme do města Chiavaro, které zdi a bašty až k moři má, na noc přijeli, v kterýmžto městě kupci v jistém čase se shromažďují z rozličných krajin a tu o své věci spolu traktýrují. Tu noc a druhý celý den velký vítr byl a moře se velmi bouřilo. 30. ledna po velikých horách vysokých a nebezpeč- ných nad mořem skalách sme skrze městečko Sestro di Levante jeli. Naproti tomu městečku jest ostrov dílem moře oddělený, kterýžto tak jest vysokými a příkrými skalami od přirození obklíčený, že se zdají vysoké zdi bejti, a proto obyvatelé se žádného nebezpečenství, které by se od loupežníkův státi mohlo, ani po moři ani po zemi neobávají, souce tak dobře přirozením místa toho opatřeni. Odtud jedouc dále předce jsme těmi vysokými ho- rami nebezpečně jeli nad bouřlivým a hněvivým mořem, neb tak velký vítr byl, že sme se dosti brániti a šetřiti museli, aby nás vítr s těch přehrozných a převysokých skal (neb několikráte již u samého bylo) i s koňmi ne- 110
Strana 111
schodil; a pro ten tak veliký vítr nemoha dále bez zře- tedlného života nebezpečenství jeti, jsme v Moneglia, městě při moři ležícím, zůstati museli. Tu sme na břehu mořském stojíc se dívali na moře, jak se jest bouřilo a jaké vlnobití bylo, že hrozno bylo hleděti. 31. měsíce ledna sme skrze Castel Levante jeli; jest dobře vystavené a pěknými veselými vršky a oudolím obklíčené. Po straně téhož města jsou čtyry kastely neb zámky na vysokých a kamenných vrškách jménem: 1. Monterosso, 2. Vernazza, 3. Manarola, 4. Rimaggio, kterážto místa znamenité jméno a chválu mají v Franský a Anglický zemi pro dobrotu vín, který se odtud do jmenovaných zemí posílají. A ten den jsme do Pegnon na noc přijeli. 1. dne měsíce února sme skrze Monterosso a město Spezia, pěkně vystavěné a zpevněné vedle moře ležící, jeli, kastely Arcosa a Arbiano po pravé straně nechali a přes řeku Makra (která Ligurii od Tuškanii dělí a ne- daleko od vejš psaného Spezzia města do moře vpadá) sme se přeplavili. O té řece Lukanus zmínku činí: Culta Siler, nullasque vado qui Macra moratus Alnos, vicinae percurrit in aequora Lunae, a tu se Hetruria neb Toskána krajina začíná. Ta krajina HETRURIA pěkná a ourodná jest, a mezi předními Vlaské země se počísti může; místem roviny sou a místem z většího dílu hornatá jest. Vína dobrá tam rostou, jako trebianská u města S. Giovanni, a vína apiana řečená u Bolseno a u Montefiascone; ovotce do- statek a oliv velký háje. Řeky tyto sou: Arnus, Sercius, Palia. Jezera: Peruzienský, Volsinienský a Sabatinský. Na větším díle ta krajina náleží velikému knížeti floren- III
schodil; a pro ten tak veliký vítr nemoha dále bez zře- tedlného života nebezpečenství jeti, jsme v Moneglia, městě při moři ležícím, zůstati museli. Tu sme na břehu mořském stojíc se dívali na moře, jak se jest bouřilo a jaké vlnobití bylo, že hrozno bylo hleděti. 31. měsíce ledna sme skrze Castel Levante jeli; jest dobře vystavené a pěknými veselými vršky a oudolím obklíčené. Po straně téhož města jsou čtyry kastely neb zámky na vysokých a kamenných vrškách jménem: 1. Monterosso, 2. Vernazza, 3. Manarola, 4. Rimaggio, kterážto místa znamenité jméno a chválu mají v Franský a Anglický zemi pro dobrotu vín, který se odtud do jmenovaných zemí posílají. A ten den jsme do Pegnon na noc přijeli. 1. dne měsíce února sme skrze Monterosso a město Spezia, pěkně vystavěné a zpevněné vedle moře ležící, jeli, kastely Arcosa a Arbiano po pravé straně nechali a přes řeku Makra (která Ligurii od Tuškanii dělí a ne- daleko od vejš psaného Spezzia města do moře vpadá) sme se přeplavili. O té řece Lukanus zmínku činí: Culta Siler, nullasque vado qui Macra moratus Alnos, vicinae percurrit in aequora Lunae, a tu se Hetruria neb Toskána krajina začíná. Ta krajina HETRURIA pěkná a ourodná jest, a mezi předními Vlaské země se počísti může; místem roviny sou a místem z většího dílu hornatá jest. Vína dobrá tam rostou, jako trebianská u města S. Giovanni, a vína apiana řečená u Bolseno a u Montefiascone; ovotce do- statek a oliv velký háje. Řeky tyto sou: Arnus, Sercius, Palia. Jezera: Peruzienský, Volsinienský a Sabatinský. Na větším díle ta krajina náleží velikému knížeti floren- III
Strana 112
skému, jakožto tato města: Florencí, Pisa, Siena, Prato, Pistoja, Empoli, Volterra, Montepulciano, Arezzo, Cor- tona, Pescia, Montalcino, Livorno, S. Giovanni a jiná mnohá. Kostelu Římskému díl té krajiny náleží, totiž: Patrimonium S. Petri. Města přední tato jsou: Pe- rusium, Pitigliano, Fiore, Aquapendente, Orvieto, Bol- sena, Montefiascone, Castro, Viterbo, Cività Castel- lana a při moři Civitavecchia, Porto Braviano a jiná. Králi hišpanskýmu: Pontremoli, Orbetello, M. Argen- taro a zámek v Piombino. Sarzana obci Genuenské; Massa, Carraria a Braccianum obzvláštním pánům ná- leží. Luka jest svobodné město, kterémuž některé okolní kastely a městečka přináležejí. Ta krajina troje arci- biskupství má, totiž florentský, senenský a pisanský, které pod sebou mnoho biskupův mají. Téhož dne, totiž 1. února od řeky Macra sme k městu a pevnosti obce Genuenské, Sarzana jmenované, přijeli; jest zdmi a příkopy dobře opatřená a německá guardie neb varta dvou set drábův tam se chová. Odtud jest ne- daleko na jednom vršku Castel Sarzanel; dále mimo zámek Lavenza sme jeli a na noc do města Massa přijeli, nad kterým na velkým vrchu jest pevný zámek; jest to město v pěkném a velmi veselém položení a jako v ňáký zahradě mezi štěpím pomorančovým a limonovým a lesy olivovými leží. 2. dne února skrze města Pietrasanta a druhé La Maggiore sme jeli, a v jedné hospodě Ponte S. Petro řečené dvě míle vlaské před Luka noclehovali. 3. února přes kamenný most nad řekou Serchio jeli a do města Luka přijeli. Luka město na pěkný rovině pod horami leží; jest město svobodné, respublica, která svou svobodu od mnoha let až posavad obhajuje, však krále hišpanského 112
skému, jakožto tato města: Florencí, Pisa, Siena, Prato, Pistoja, Empoli, Volterra, Montepulciano, Arezzo, Cor- tona, Pescia, Montalcino, Livorno, S. Giovanni a jiná mnohá. Kostelu Římskému díl té krajiny náleží, totiž: Patrimonium S. Petri. Města přední tato jsou: Pe- rusium, Pitigliano, Fiore, Aquapendente, Orvieto, Bol- sena, Montefiascone, Castro, Viterbo, Cività Castel- lana a při moři Civitavecchia, Porto Braviano a jiná. Králi hišpanskýmu: Pontremoli, Orbetello, M. Argen- taro a zámek v Piombino. Sarzana obci Genuenské; Massa, Carraria a Braccianum obzvláštním pánům ná- leží. Luka jest svobodné město, kterémuž některé okolní kastely a městečka přináležejí. Ta krajina troje arci- biskupství má, totiž florentský, senenský a pisanský, které pod sebou mnoho biskupův mají. Téhož dne, totiž 1. února od řeky Macra sme k městu a pevnosti obce Genuenské, Sarzana jmenované, přijeli; jest zdmi a příkopy dobře opatřená a německá guardie neb varta dvou set drábův tam se chová. Odtud jest ne- daleko na jednom vršku Castel Sarzanel; dále mimo zámek Lavenza sme jeli a na noc do města Massa přijeli, nad kterým na velkým vrchu jest pevný zámek; jest to město v pěkném a velmi veselém položení a jako v ňáký zahradě mezi štěpím pomorančovým a limonovým a lesy olivovými leží. 2. dne února skrze města Pietrasanta a druhé La Maggiore sme jeli, a v jedné hospodě Ponte S. Petro řečené dvě míle vlaské před Luka noclehovali. 3. února přes kamenný most nad řekou Serchio jeli a do města Luka přijeli. Luka město na pěkný rovině pod horami leží; jest město svobodné, respublica, která svou svobodu od mnoha let až posavad obhajuje, však krále hišpanského 112
Strana 113
za protektora a ochránce uznávajíc, v okršlku svém tři vlaské míle obsahujíc, jest velmi pevné, zdmi a baštami a všelijakou municí opatřené a dobře vystavené. Tři sta drábův ústavně ve dne v noci města ostříhají; jedno sto u rathouzu, sto u bran a sto na zdech a baštách zůstá- vajíce. Tři brány do města jsou, a jednou toliko přes- polní se pouštějí a vypouštějí, kteří se jmenovati musejí, a dcedulky se jim dávají, které zase vartě odvozují, jináče přístupu do města by neměli. Kostel biskupský svatého Kříže štít mramorový má. V kostele sloupy veliké jsou a kůr a dláždění kostelní z pěkného mramoru; v sakristii mají dvanácte svícnů stříbrných velmi velikých a kříž zlatý, který patnácte tisíc zlatých korun šacují, jim od obce Pisanské zastavený. Vprostřed kostela jest okrouhlá kapla, v které se předivný kříž neb obraz umučení Pána Krista od svatého Nikodema udělaný chová. Habit ženský takový jest. V kostele svatého Fidriana jest kapla a v ní obraz Panny Marie, při kterémž se před lety tento div stal: Jeden nevážný člověk hraje v kostky všecko byl pro- hrál, i šaty na sobě, z čehož velice hněviv jsa velikou zlostí kamenem obraz blahoslavené Panny Marie, který tu blízko byl, v rameno neb v prsy uhodil, z kteréhož krev hned v hojnosti tekla, a ten bohaprázdný člověk se na tom místě do horoucího pekla propadl; ten obraz ještě krvavý sem viděl, ano i tu díru, kterou se propadl, kteráž až posavad zůstává a konce se jí neví, jakož nám ukazujíc ji pravili. Nad tou kaplou tyto verše pro památku jsou napsány a ta celá historie vymalována: Perdidit hic ludens nudus sua cuncta per umbras, Perdidit et lumen, Tartara morte sequens, Nam saxo Christi percussit pectore matrem, Proh dolor et vivum devorat orcus eum. Cestopis Bedřicha z Donína 8 113
za protektora a ochránce uznávajíc, v okršlku svém tři vlaské míle obsahujíc, jest velmi pevné, zdmi a baštami a všelijakou municí opatřené a dobře vystavené. Tři sta drábův ústavně ve dne v noci města ostříhají; jedno sto u rathouzu, sto u bran a sto na zdech a baštách zůstá- vajíce. Tři brány do města jsou, a jednou toliko přes- polní se pouštějí a vypouštějí, kteří se jmenovati musejí, a dcedulky se jim dávají, které zase vartě odvozují, jináče přístupu do města by neměli. Kostel biskupský svatého Kříže štít mramorový má. V kostele sloupy veliké jsou a kůr a dláždění kostelní z pěkného mramoru; v sakristii mají dvanácte svícnů stříbrných velmi velikých a kříž zlatý, který patnácte tisíc zlatých korun šacují, jim od obce Pisanské zastavený. Vprostřed kostela jest okrouhlá kapla, v které se předivný kříž neb obraz umučení Pána Krista od svatého Nikodema udělaný chová. Habit ženský takový jest. V kostele svatého Fidriana jest kapla a v ní obraz Panny Marie, při kterémž se před lety tento div stal: Jeden nevážný člověk hraje v kostky všecko byl pro- hrál, i šaty na sobě, z čehož velice hněviv jsa velikou zlostí kamenem obraz blahoslavené Panny Marie, který tu blízko byl, v rameno neb v prsy uhodil, z kteréhož krev hned v hojnosti tekla, a ten bohaprázdný člověk se na tom místě do horoucího pekla propadl; ten obraz ještě krvavý sem viděl, ano i tu díru, kterou se propadl, kteráž až posavad zůstává a konce se jí neví, jakož nám ukazujíc ji pravili. Nad tou kaplou tyto verše pro památku jsou napsány a ta celá historie vymalována: Perdidit hic ludens nudus sua cuncta per umbras, Perdidit et lumen, Tartara morte sequens, Nam saxo Christi percussit pectore matrem, Proh dolor et vivum devorat orcus eum. Cestopis Bedřicha z Donína 8 113
Strana 114
Vulnere quo (mirum) stillavit sanguis ad imum, Cuius nos partes nostraque vita tenent. Ergo Dei matri, vos fratres, credite cuncti, Quae vos assidua proteget alma, pia. 4. února sme do města Pisy přijeli. Pisae, vlasky Pisa, půl třetí vlaské míle od moře při řece Arnus (která teče prostředkem města) v krajině Toškana leží, jest velmi starodávné, ještě před Římem a trojánskou válkou vy- stavené, jakž Rutilius o tom píše: Ante diu, quam Troiugenas fortuna penates Laurentinorum regibus insereret, Elide deductas suscepit Etruria Pisas, Nominis indicio testificata genus. Jest v tom městě arcibiskupský kostel velmi pěkný a ozdobný, na větším díle z mramoru vystavený; v něm jest pochován Jindřich císař, toho jména Sedmý, otec krále Jana Českého. S jedný strany kostela věže mramo- rová stojí, velmi mistrovsky nakřivená, jako by padnouti měla, Bononienské nápodobná; zevnitř vokolo ní až nej- vejš jako nějaký schod neb šnek povlovný sedmi řady mramorových sloupův jest. Z druhé strany Campo Santo, totižto krchov, zemí svatou naplněný, na kterém se mrtvých lidí těla z celého města pochovávají (neb ve 24 hodinách zpráchnivějí) nákladným loubím a pěkným mistrovským malováním ozdobený se spatřuje čtver- hraně obmezený. Chtějí tomu, že by ten krchov dýlky i šířky korábu Noe býti měl. V tom městě Cosmus, ve- liký kníže, přepěkný palác okrouhlý na způsob amfiteatra pro Cavallieri di S. Stephano, rytíře sv. Štěpána s červe- ným křížem, vystavěl, při kterémž jest velmi pěkný kostel 114
Vulnere quo (mirum) stillavit sanguis ad imum, Cuius nos partes nostraque vita tenent. Ergo Dei matri, vos fratres, credite cuncti, Quae vos assidua proteget alma, pia. 4. února sme do města Pisy přijeli. Pisae, vlasky Pisa, půl třetí vlaské míle od moře při řece Arnus (která teče prostředkem města) v krajině Toškana leží, jest velmi starodávné, ještě před Římem a trojánskou válkou vy- stavené, jakž Rutilius o tom píše: Ante diu, quam Troiugenas fortuna penates Laurentinorum regibus insereret, Elide deductas suscepit Etruria Pisas, Nominis indicio testificata genus. Jest v tom městě arcibiskupský kostel velmi pěkný a ozdobný, na větším díle z mramoru vystavený; v něm jest pochován Jindřich císař, toho jména Sedmý, otec krále Jana Českého. S jedný strany kostela věže mramo- rová stojí, velmi mistrovsky nakřivená, jako by padnouti měla, Bononienské nápodobná; zevnitř vokolo ní až nej- vejš jako nějaký schod neb šnek povlovný sedmi řady mramorových sloupův jest. Z druhé strany Campo Santo, totižto krchov, zemí svatou naplněný, na kterém se mrtvých lidí těla z celého města pochovávají (neb ve 24 hodinách zpráchnivějí) nákladným loubím a pěkným mistrovským malováním ozdobený se spatřuje čtver- hraně obmezený. Chtějí tomu, že by ten krchov dýlky i šířky korábu Noe býti měl. V tom městě Cosmus, ve- liký kníže, přepěkný palác okrouhlý na způsob amfiteatra pro Cavallieri di S. Stephano, rytíře sv. Štěpána s červe- ným křížem, vystavěl, při kterémž jest velmi pěkný kostel 114
Strana 115
pro týž rytíře neb křižovníky. Jest také v tom městě uni- versitas neb vysoká škola a pro študenty umění líkařskýho a apatykářského nákladem velikého knížete vysazená pěkná zahrada všelijakými bylinami domácími i přes- polními, aby se mládež očitě je znáti učila. V domě při též zahradě nacházejí se kůže vycpané rozličných mistr- ných ryb, hadův, krokodilův a kosti, hlava a zuby od vel- ryba nesmírné velikosti; s druhé strany řeky Arnus (přes kterou sou tři kamenné mosty) jest druhý díl města, v kterém jest palác Don Antonia Medices, hospoda neb lozument velikého knížete, když do města přijíždí, a arse- nale, kde se galeje dělají. A při bráně svatého Marka nad touž řekou pevný zámek, baštami a se všemi municemi dobře a výborně opatřený, který město v poslušenství zdržuje, la citadella jmenovaný, se vidí. Habit ženský máš teď vymalovaný. 5. února skrze městečko Pontederra na noc do Pont- elsa sme přijeli. 6. února skrze pěkné, ač maličké měs- tečka Empoli a Montelupo jeli a do Florencí na noc přijeli, o kterém městě doleji obšírně najdeš. 9. února z Florencí sme vyjeli, údolím Valle d' Arno jmenovaným, velmi úrodným jeli a na noc do města Figino přijeli. 10. února skrze město S. Giovanni, při kte- rém velmi dobré víno trebiano roste, a skrze druhé Montevarcho a přes most řeky Arnus sme jeli a do hos- pody Bastardy přijeli. 11. února skrze město Castiglione Fiorentino a pod městem Cortona, na vysokém vrchu ležícím, jedouc, do Monte Colandro přijeli. A tu se Patri- monium S. Petri, to jest dědictví svatého Petra, kostelu Římskému náležející, začíná. ZBOŽÍ PAPEŽSKÉ neb kostela Římského tyto kra- jiny obsahuje: Předně díl krajiny Toškany Patrimonium S.Petri, totiž od řeky Pescia, Castellu S. Quirico až do 115
pro týž rytíře neb křižovníky. Jest také v tom městě uni- versitas neb vysoká škola a pro študenty umění líkařskýho a apatykářského nákladem velikého knížete vysazená pěkná zahrada všelijakými bylinami domácími i přes- polními, aby se mládež očitě je znáti učila. V domě při též zahradě nacházejí se kůže vycpané rozličných mistr- ných ryb, hadův, krokodilův a kosti, hlava a zuby od vel- ryba nesmírné velikosti; s druhé strany řeky Arnus (přes kterou sou tři kamenné mosty) jest druhý díl města, v kterém jest palác Don Antonia Medices, hospoda neb lozument velikého knížete, když do města přijíždí, a arse- nale, kde se galeje dělají. A při bráně svatého Marka nad touž řekou pevný zámek, baštami a se všemi municemi dobře a výborně opatřený, který město v poslušenství zdržuje, la citadella jmenovaný, se vidí. Habit ženský máš teď vymalovaný. 5. února skrze městečko Pontederra na noc do Pont- elsa sme přijeli. 6. února skrze pěkné, ač maličké měs- tečka Empoli a Montelupo jeli a do Florencí na noc přijeli, o kterém městě doleji obšírně najdeš. 9. února z Florencí sme vyjeli, údolím Valle d' Arno jmenovaným, velmi úrodným jeli a na noc do města Figino přijeli. 10. února skrze město S. Giovanni, při kte- rém velmi dobré víno trebiano roste, a skrze druhé Montevarcho a přes most řeky Arnus sme jeli a do hos- pody Bastardy přijeli. 11. února skrze město Castiglione Fiorentino a pod městem Cortona, na vysokém vrchu ležícím, jedouc, do Monte Colandro přijeli. A tu se Patri- monium S. Petri, to jest dědictví svatého Petra, kostelu Římskému náležející, začíná. ZBOŽÍ PAPEŽSKÉ neb kostela Římského tyto kra- jiny obsahuje: Předně díl krajiny Toškany Patrimonium S.Petri, totiž od řeky Pescia, Castellu S. Quirico až do 115
Strana 116
řeky Tiberis, a jest od hrabinky Malchildy léta 1100 té- muž kostelu darované. Krajinu Romanii celou, marku Ankonitánskou celou, Umbrii celou, Latium krajinu na větším díle. Města přední těchto krajin sou tato: Řím, Bononia, Feraria, Perusium, Ancona, Ravenna, Rimini, Cesena, Forli, Faenza, Imola, Macerata, Spoletum, No- cera, Riete, Terni, Narni, Orvieto, Viterbo, Assisi, Foligno, Todi, Aquapendente, Bolseno, Montefiascone, Terracina, Fano, Veletri a jiná mnohá. 12. dne února na pravé ruce kastel Montepulciano sme nechali a k jezeru Perusienskému přijeli. To jezero Lago di Perugia aneb Lago Trasimeno se jmenuje, vše- cky jiné jezera veselostí svou převyšuje, jest vokrouhlé, třidceti vlaských mil v okršlku svém majíc; ryb v něm jest velká hojnost, které do vokolních krajin i do Ríma se vozí. Il suo contado un ricco lago serra, Il qual è si fornito di buon pescie, Che assai ne manda fuor de la sua terra. V něm tři vostrovy jsou, okolo něho mnoho městeček a zámků v pěkném položení sme viděli, a několiko mil vedle jezera jedouc a skrze Basignano, sme je opustili, a nechajíc po pravé ruce Castel Colonnam a jiné pěkné kastely a městečka, sme do města Peruzu přijeli. Pe- ruzia, město na vysokém vrchu hor Apenninských leží, přirozením místa velmi pevné a pěkným stavením a slavnou akademií neb vysokou školou ozdobené. Urbs laude exurgit Perusina et Martis et artis. Zámek v městě pevný jest všelijakou municí opatřený a vprostřed města pěkná laura. Přední kostel biskupský 116
řeky Tiberis, a jest od hrabinky Malchildy léta 1100 té- muž kostelu darované. Krajinu Romanii celou, marku Ankonitánskou celou, Umbrii celou, Latium krajinu na větším díle. Města přední těchto krajin sou tato: Řím, Bononia, Feraria, Perusium, Ancona, Ravenna, Rimini, Cesena, Forli, Faenza, Imola, Macerata, Spoletum, No- cera, Riete, Terni, Narni, Orvieto, Viterbo, Assisi, Foligno, Todi, Aquapendente, Bolseno, Montefiascone, Terracina, Fano, Veletri a jiná mnohá. 12. dne února na pravé ruce kastel Montepulciano sme nechali a k jezeru Perusienskému přijeli. To jezero Lago di Perugia aneb Lago Trasimeno se jmenuje, vše- cky jiné jezera veselostí svou převyšuje, jest vokrouhlé, třidceti vlaských mil v okršlku svém majíc; ryb v něm jest velká hojnost, které do vokolních krajin i do Ríma se vozí. Il suo contado un ricco lago serra, Il qual è si fornito di buon pescie, Che assai ne manda fuor de la sua terra. V něm tři vostrovy jsou, okolo něho mnoho městeček a zámků v pěkném položení sme viděli, a několiko mil vedle jezera jedouc a skrze Basignano, sme je opustili, a nechajíc po pravé ruce Castel Colonnam a jiné pěkné kastely a městečka, sme do města Peruzu přijeli. Pe- ruzia, město na vysokém vrchu hor Apenninských leží, přirozením místa velmi pevné a pěkným stavením a slavnou akademií neb vysokou školou ozdobené. Urbs laude exurgit Perusina et Martis et artis. Zámek v městě pevný jest všelijakou municí opatřený a vprostřed města pěkná laura. Přední kostel biskupský 116
Strana 117
jest svatého Vavřince. Mezi světským stavením nejpřed- nější palác legáta neb gubernátora města. Obyvatelé jsou bojovní, odkudž vlasky přísloví: Perusini superbi, boni soldati, et la miglior spada del Papa. Habit ženský ted vymalovaný máš. Kraj okolo města velmi ourodný, jako který jiný v Vlaské zemi můž býti; na vrškách dobré víno, olej, fíky a jiné rozličné ovotce; na polích zvláště k městu Assisi a při řece Tiberis obilí v hojnosti roste. 13. dne měsíce února z Peruzu jsme vyjeli a k řece Tiberis, která krajinu Toškánu od Umbrie dělí, při- jeli. Ta řeka prve Albula jmenována, jak Virgilius 8. Aeneid. svědčí: Tunc reges, asperque immani corpore Tybris, A quo post Itali fluvium cognomine Tybrim Diximus, amisit verum vetus Albula nomen. Na horách Apenninských svůj počátek má, a čtyrydceti dvě jiné menší řeky a potoky přijímajíc, do moře Tyrren- ského u města Ostie patnácte mil vlaských od Říma vpadá. Přejedouc přes most řeky Tiberis do krajiny Umbrie sme přijeli. UMBRIA aneb knížetství Spoletánské jest krajina v ho- rách Apenninských velice ourodná (ač někde velké vy- soké hory a neužitečné jsou), však místem ourodné vršky vinným rývím, hájky olivovými a stromovím fíko- vým a jiného všelijakého ovotce oděné se nacházejí, a místem pěkná rovina a pole jsou, na nich mezi obilím všelijaké stromoví a rýví vinné po stromích se táhnoucí a rozkládající v hojnosti a v veliké dokonalosti roste, takže tudy jdoucím veliké obveselení ta převeselá a hojná místa přinášejí. Města jsou tato: Borgo di S. Sepolchro, Città di Castello, Todi, Terni, Fuligno, Assisi, No- cera, Amelia, Spoleto. 117
jest svatého Vavřince. Mezi světským stavením nejpřed- nější palác legáta neb gubernátora města. Obyvatelé jsou bojovní, odkudž vlasky přísloví: Perusini superbi, boni soldati, et la miglior spada del Papa. Habit ženský ted vymalovaný máš. Kraj okolo města velmi ourodný, jako který jiný v Vlaské zemi můž býti; na vrškách dobré víno, olej, fíky a jiné rozličné ovotce; na polích zvláště k městu Assisi a při řece Tiberis obilí v hojnosti roste. 13. dne měsíce února z Peruzu jsme vyjeli a k řece Tiberis, která krajinu Toškánu od Umbrie dělí, při- jeli. Ta řeka prve Albula jmenována, jak Virgilius 8. Aeneid. svědčí: Tunc reges, asperque immani corpore Tybris, A quo post Itali fluvium cognomine Tybrim Diximus, amisit verum vetus Albula nomen. Na horách Apenninských svůj počátek má, a čtyrydceti dvě jiné menší řeky a potoky přijímajíc, do moře Tyrren- ského u města Ostie patnácte mil vlaských od Říma vpadá. Přejedouc přes most řeky Tiberis do krajiny Umbrie sme přijeli. UMBRIA aneb knížetství Spoletánské jest krajina v ho- rách Apenninských velice ourodná (ač někde velké vy- soké hory a neužitečné jsou), však místem ourodné vršky vinným rývím, hájky olivovými a stromovím fíko- vým a jiného všelijakého ovotce oděné se nacházejí, a místem pěkná rovina a pole jsou, na nich mezi obilím všelijaké stromoví a rýví vinné po stromích se táhnoucí a rozkládající v hojnosti a v veliké dokonalosti roste, takže tudy jdoucím veliké obveselení ta převeselá a hojná místa přinášejí. Města jsou tato: Borgo di S. Sepolchro, Città di Castello, Todi, Terni, Fuligno, Assisi, No- cera, Amelia, Spoleto. 117
Strana 118
A ten den, totižto 13. února, jednu vlaskou míli před městem Assisi v jednom pěkným kostele znova stavěným S. Maria degli Angeli aneb della Porcioncola jmenova- ným, kdežto léta Páně 1226 svatý František umřel, sme se zastavili a okolo poledne do Assisi přijeli. Assisi město na vrchu leží, v kterýmž svatý František se narodil a v jednom kostele, kteréhožto klenutí drží dvanácte sloupů z červeného kamene, v kapličce pod velikým oltářem pochován jest a tento nápis nad tou kapličkou se spatřuje: „Sub isto altari requiescit corpus b. Francisci, fundatoris ordinis fratrum minorum, sacris stigmatibus divinitus insignitum.“ Nad tím kostelem jest druhý kos- tel Panny Marie z bílého kamene a při něm věže z bílého mramoru. Bina habet Assisium sine tigno templa sub uno. V sakristii též v kostele svaté Kláry spatřují se mnohé svátosti. Téhož dne před večerem z Assisi sme vyjeli a pěknou rovinou vedle městečka Spello jedouc do Fo- ligno přijeli; leží v místě velmi veselém v pěkné a ou- rodné rovině. Fulginea insigni campi ubertate refulget. Řeka Topino skrze město teče. 14. února jsme do kastelu, Montefalco jmenovaného, jeli, tam jsme v jednom klášteře tělo svaté Kláry řádu Eremitarum, kteráž před tři sta lety z tohoto světa odešla, neporušené a pěkné bílé, jako by dnes umřela, s velikým naším podivením viděli, v jejímžto srdci po smrti jej celá pašije (kříž, hřeby, bič, metla, kopí) nalezena jest, a dobrý díl toho až posavad se spatřuje, což se i nám vi- děti dostalo. A ten den zase k nešporu v Foligno sme se zastavili, a dále po velikých horách Apenninských je- 118
A ten den, totižto 13. února, jednu vlaskou míli před městem Assisi v jednom pěkným kostele znova stavěným S. Maria degli Angeli aneb della Porcioncola jmenova- ným, kdežto léta Páně 1226 svatý František umřel, sme se zastavili a okolo poledne do Assisi přijeli. Assisi město na vrchu leží, v kterýmž svatý František se narodil a v jednom kostele, kteréhožto klenutí drží dvanácte sloupů z červeného kamene, v kapličce pod velikým oltářem pochován jest a tento nápis nad tou kapličkou se spatřuje: „Sub isto altari requiescit corpus b. Francisci, fundatoris ordinis fratrum minorum, sacris stigmatibus divinitus insignitum.“ Nad tím kostelem jest druhý kos- tel Panny Marie z bílého kamene a při něm věže z bílého mramoru. Bina habet Assisium sine tigno templa sub uno. V sakristii též v kostele svaté Kláry spatřují se mnohé svátosti. Téhož dne před večerem z Assisi sme vyjeli a pěknou rovinou vedle městečka Spello jedouc do Fo- ligno přijeli; leží v místě velmi veselém v pěkné a ou- rodné rovině. Fulginea insigni campi ubertate refulget. Řeka Topino skrze město teče. 14. února jsme do kastelu, Montefalco jmenovaného, jeli, tam jsme v jednom klášteře tělo svaté Kláry řádu Eremitarum, kteráž před tři sta lety z tohoto světa odešla, neporušené a pěkné bílé, jako by dnes umřela, s velikým naším podivením viděli, v jejímžto srdci po smrti jej celá pašije (kříž, hřeby, bič, metla, kopí) nalezena jest, a dobrý díl toho až posavad se spatřuje, což se i nám vi- děti dostalo. A ten den zase k nešporu v Foligno sme se zastavili, a dále po velikých horách Apenninských je- 118
Strana 119
douc, sme do Casanuova přijeli. 15. února sme skrze Seravalle jeli, tam jest jeden ouzký pas a kastel v oudolí mezi vysokými a skalnatými horami, a tu se krajina marka Ankonitánská začíná. MARKA ANKONITÁNSKÁ aneb Picenum, krajina mezi horami Apenninskými, mořem Adriatským, řekami Druento a Isauro leží, ne tak na obilí jako na ovotce ourodná, neb na polích a v rozkošných zahradách do- statek vína, (které však trvanlivé není a na větším díle vařiti se musí a vino cotto se jmenuje), též veliká hojnost pomorančí a oliv roste, nejvíce pak limonův, které do Benátek, Bononie a Ferrarie se v hojnosti odtad dodá- vají. Města jsou tato: Ancona, Recanati, Loreto Firmo, Camerino, Ascoli, Urbino, Pesaro, Tolentino, Fossom- brone, Fano. Dále od Seravalle sme skrze Camerino jeli (jest město na jednom vysokém a pevném vrchu na horách Apenninských) a v Valcimara noclehovali. 16. února jsme skrze město Tolentino, kdežto svatý Mikuláš Toletinský pochován jest, jeli, v Macerata obědvali. To město v nově vystavené, pěkné, lidné a dosti veliké jest, v kterém správce neb gubernátor té krajiny bydlí. Picenas Macerata regit, nova sit, licet, urbes. Po poledni sme přes most řeky Musone jmenované jeli, do města Recanati přijeli. Na vršku dlouze leží a v něm slavný jarmark bejvá, kdežto se shromažďují kupci z celé Evropy i také z Asie. Externi ditant Recineti mercibus urbem. A ten den po pravé straně Montesanto a po levé město Osimo nechajíc, v noci sme do Loretu přijeli a tak 119
douc, sme do Casanuova přijeli. 15. února sme skrze Seravalle jeli, tam jest jeden ouzký pas a kastel v oudolí mezi vysokými a skalnatými horami, a tu se krajina marka Ankonitánská začíná. MARKA ANKONITÁNSKÁ aneb Picenum, krajina mezi horami Apenninskými, mořem Adriatským, řekami Druento a Isauro leží, ne tak na obilí jako na ovotce ourodná, neb na polích a v rozkošných zahradách do- statek vína, (které však trvanlivé není a na větším díle vařiti se musí a vino cotto se jmenuje), též veliká hojnost pomorančí a oliv roste, nejvíce pak limonův, které do Benátek, Bononie a Ferrarie se v hojnosti odtad dodá- vají. Města jsou tato: Ancona, Recanati, Loreto Firmo, Camerino, Ascoli, Urbino, Pesaro, Tolentino, Fossom- brone, Fano. Dále od Seravalle sme skrze Camerino jeli (jest město na jednom vysokém a pevném vrchu na horách Apenninských) a v Valcimara noclehovali. 16. února jsme skrze město Tolentino, kdežto svatý Mikuláš Toletinský pochován jest, jeli, v Macerata obědvali. To město v nově vystavené, pěkné, lidné a dosti veliké jest, v kterém správce neb gubernátor té krajiny bydlí. Picenas Macerata regit, nova sit, licet, urbes. Po poledni sme přes most řeky Musone jmenované jeli, do města Recanati přijeli. Na vršku dlouze leží a v něm slavný jarmark bejvá, kdežto se shromažďují kupci z celé Evropy i také z Asie. Externi ditant Recineti mercibus urbem. A ten den po pravé straně Montesanto a po levé město Osimo nechajíc, v noci sme do Loretu přijeli a tak 119
Strana 120
předsevzatou pout z milosti a opatrování Božího šťastně vykonali. Pán Bůh rač z toho pochválen býti. O caelo dilecta domus postesque beati, Quos ego iam pridem tota mihi mente cupitos, Nunc primum veteris voti reus advena viso, Salvete aspectique mihi feliciter este! Loreto, město v krajině Marca Anconitana jmenované, nedaleko od moře Adriatského leží, pro svatý dům bla- hoslavené Panny Marie skrze ruce andělské z Nazaretu do Dalmacie, potom do marky Ankonitánské přenešený, po všem světě známý; město nevelké jest, v kterém na větším díle hospodáři hostinských domů pro pohodlí pocestných lidí neb poutníkův a kramáři (kteří páteře, rosaria neb coronas, obrazy Panny Marie z cínu, mosazi, stříbra, zlata, též svíce voskové prodávají) bydlejí; zdmi, baštami a všelijakou municí proti loupežníkům mořským a Turkům jest dobře opatřené. Palác při kostele velmi veliký a nákladný jest, v kterém gubernátor téhož města, biskup a kanovníci a patres Jezovitové jakožto peniten- tiarii neb zpovědlníci bydlejí. Při něm plac velký jest a obraz měděný papeže Rehoře Třináctého. S placu do kostela po několika kamenných stupních se chodí. Kostel velký a slavný jest, na vyšším místě jako nějaký zámek stavený a zpevněný, nebo kaply na způsob bašt okolo kůru jsou vystavené. Pro lepší vyrozumení kontrfekt jeho vlastní tuto sem položiti dal. Vprostřed téhož kostela jest kopula neboližto věže okrouhlá na způsob báně, vnitř prázdná. Pod tou kopulí spatřuje se okolo svatého domu okrasa jako nějaká zeď z pěkného bílého mramoru na čtverhraný způsob zdýli padesáti noh, zšíři třidceti a tolikéž zvýši. Na tý zdi jest vytesán celý život blahosla- vené Panny Marie a v svých místech obrazy mramorové 120
předsevzatou pout z milosti a opatrování Božího šťastně vykonali. Pán Bůh rač z toho pochválen býti. O caelo dilecta domus postesque beati, Quos ego iam pridem tota mihi mente cupitos, Nunc primum veteris voti reus advena viso, Salvete aspectique mihi feliciter este! Loreto, město v krajině Marca Anconitana jmenované, nedaleko od moře Adriatského leží, pro svatý dům bla- hoslavené Panny Marie skrze ruce andělské z Nazaretu do Dalmacie, potom do marky Ankonitánské přenešený, po všem světě známý; město nevelké jest, v kterém na větším díle hospodáři hostinských domů pro pohodlí pocestných lidí neb poutníkův a kramáři (kteří páteře, rosaria neb coronas, obrazy Panny Marie z cínu, mosazi, stříbra, zlata, též svíce voskové prodávají) bydlejí; zdmi, baštami a všelijakou municí proti loupežníkům mořským a Turkům jest dobře opatřené. Palác při kostele velmi veliký a nákladný jest, v kterém gubernátor téhož města, biskup a kanovníci a patres Jezovitové jakožto peniten- tiarii neb zpovědlníci bydlejí. Při něm plac velký jest a obraz měděný papeže Rehoře Třináctého. S placu do kostela po několika kamenných stupních se chodí. Kostel velký a slavný jest, na vyšším místě jako nějaký zámek stavený a zpevněný, nebo kaply na způsob bašt okolo kůru jsou vystavené. Pro lepší vyrozumení kontrfekt jeho vlastní tuto sem položiti dal. Vprostřed téhož kostela jest kopula neboližto věže okrouhlá na způsob báně, vnitř prázdná. Pod tou kopulí spatřuje se okolo svatého domu okrasa jako nějaká zeď z pěkného bílého mramoru na čtverhraný způsob zdýli padesáti noh, zšíři třidceti a tolikéž zvýši. Na tý zdi jest vytesán celý život blahosla- vené Panny Marie a v svých místech obrazy mramorové 120
Strana 121
svatých prorokův a sibyl, které o Kristu Pánu a porodu panenském mnoho předpovídali. V té zdi nebo okrase po každé delší straně jsou dvě brány neb dveře mosazné, lité, velmi mistrovsky udělané, na kteréžto s tou mramo- rovou okrasou čtyřidceti čtyry tisíce korun zlatých jest naloženo, a jest ta věc tak pěkná, mistrovská a řemeslně udělaná, že, jak tomu chtějí, ve všem světě nic podobného se nenachází. Nad každými dveřmi jest jedno distichon, neb dva verše: 1. Sanctior haec aedes (quidni?) sacra, Principe Petro: Verbum ubi conceptum, nataque Virgo Parens. 2. Templa alibi posuere patres, sed sanctius istud Angelicae hic turmae Virgo Deusque locant. 3. Illotus timeat quicunque intrare sacellum; In terris nullum sanctius orbis habet. 4. Nullus in orbe locus praelucet sanctior isto, Quaque cadit Titan, quaque resurgit aquis. Tou okrasou neb mramorovou zdí jest obmezený dům nevelký z kamena načervenalého, cihlám nápodobného, čtyřidceti noh zdýli, třidceti zšíři a zvejši dvadceti pět, a jest na dví stříbrnými plechy a mřížemi předělený. Vprostřed těch mříží stojí oltář a za mřížemi a oltářem obraz Panny Marie z dřeva cedrového, jak v ruce děťátko Pána Krista drží, od svatého Lukáše Evangelisty udělaný, kteréhožto obrazu tuto vejšeji podobenství máš; a pod obrazem skrovný vlaský komín. Jest ten díl svatého domu všecken, též také i komín draze stříbrnými plechy a obrazy a historiemi, a obraz Panny Marie klínoty zna- menitými od zlata, zápon, řetězů, halspantů a drahé- ho kamení předraze ozdobený. Před obrazem jako i v čele té kaple neb domu množství stříbrných lamp 121
svatých prorokův a sibyl, které o Kristu Pánu a porodu panenském mnoho předpovídali. V té zdi nebo okrase po každé delší straně jsou dvě brány neb dveře mosazné, lité, velmi mistrovsky udělané, na kteréžto s tou mramo- rovou okrasou čtyřidceti čtyry tisíce korun zlatých jest naloženo, a jest ta věc tak pěkná, mistrovská a řemeslně udělaná, že, jak tomu chtějí, ve všem světě nic podobného se nenachází. Nad každými dveřmi jest jedno distichon, neb dva verše: 1. Sanctior haec aedes (quidni?) sacra, Principe Petro: Verbum ubi conceptum, nataque Virgo Parens. 2. Templa alibi posuere patres, sed sanctius istud Angelicae hic turmae Virgo Deusque locant. 3. Illotus timeat quicunque intrare sacellum; In terris nullum sanctius orbis habet. 4. Nullus in orbe locus praelucet sanctior isto, Quaque cadit Titan, quaque resurgit aquis. Tou okrasou neb mramorovou zdí jest obmezený dům nevelký z kamena načervenalého, cihlám nápodobného, čtyřidceti noh zdýli, třidceti zšíři a zvejši dvadceti pět, a jest na dví stříbrnými plechy a mřížemi předělený. Vprostřed těch mříží stojí oltář a za mřížemi a oltářem obraz Panny Marie z dřeva cedrového, jak v ruce děťátko Pána Krista drží, od svatého Lukáše Evangelisty udělaný, kteréhožto obrazu tuto vejšeji podobenství máš; a pod obrazem skrovný vlaský komín. Jest ten díl svatého domu všecken, též také i komín draze stříbrnými plechy a obrazy a historiemi, a obraz Panny Marie klínoty zna- menitými od zlata, zápon, řetězů, halspantů a drahé- ho kamení předraze ozdobený. Před obrazem jako i v čele té kaple neb domu množství stříbrných lamp 121
Strana 122
i zlatých visí, v kterých světlo dnem i nocí hoří. Proti komínu jest vokno nevelké, skrze které, jak se pobožně smejšlí, archanjel Gabriel vešel a blahoslavené Panně Marii radostné poselství zvěstoval. Almara též v té kaple neb domu se nachází, v které blahoslavená Panna své hliněné nádobí chovala; v ní sou nalezeny po přenešení toho svatého domu jisté nádoby a misky hliněné polí- vané. Z nich se ještě dvě celé misky ukazují a s velikou pilností jako nejdražší klínot chovají, a já též sem je s ve- likým potěšením spatřil. Na stěnách té svaté kaply mís- tem ještě se starodávní malování spatřuje a krucifix dře- věný, od apoštolův, když jsou ten dům po smrti Matky Boží za kaplu posvětili, tam postavený, a to jest ten dům, v kterém blahoslavená Matka Boží se narodila, jest cho- vána, od archanděla Gabriele zvěstována, Duchem sva- tým zastíněna, a v němž Slovo tělem učiněno jest a táž přečistá panna bez ztracení svého panenství počala v svém životě Pána našeho Ježíše Krista. O kteréhožto svatého domu přenešení, též o některých divích a zá- zracích, které se tam až posavad dějí, v krátkosti nětco oznámím. Blahoslavené Panny Marie příbytek neb otcovský dům, v kterémž narozena jest a od anjela jsouc zvěstována Pána Krista počala, byl v Galileji, Syrské krajině, v měs- tě Nazaretu. A po smrti její jest od apoštolův za kaplu posvěcen a Velikého Konstantina matka, svatá Helena, v zemi svaté putujíc, jej pěkným kostelem obmezila; a mnozí vzáctní lidé, jako svatý Jeronym, doktor a učitel vznešený církve, svatá Paula Římská, též také svatý Ludvík, král franský, navštěvujíc místa svatá, Nazaretu nepominuli a jiní mnozí lidé z Europy, neohlídajíce se na dalekost cesty, za mnoho set let k témuž svatému domu sou putovali. Ale když země zaslíbená od krále 122
i zlatých visí, v kterých světlo dnem i nocí hoří. Proti komínu jest vokno nevelké, skrze které, jak se pobožně smejšlí, archanjel Gabriel vešel a blahoslavené Panně Marii radostné poselství zvěstoval. Almara též v té kaple neb domu se nachází, v které blahoslavená Panna své hliněné nádobí chovala; v ní sou nalezeny po přenešení toho svatého domu jisté nádoby a misky hliněné polí- vané. Z nich se ještě dvě celé misky ukazují a s velikou pilností jako nejdražší klínot chovají, a já též sem je s ve- likým potěšením spatřil. Na stěnách té svaté kaply mís- tem ještě se starodávní malování spatřuje a krucifix dře- věný, od apoštolův, když jsou ten dům po smrti Matky Boží za kaplu posvětili, tam postavený, a to jest ten dům, v kterém blahoslavená Matka Boží se narodila, jest cho- vána, od archanděla Gabriele zvěstována, Duchem sva- tým zastíněna, a v němž Slovo tělem učiněno jest a táž přečistá panna bez ztracení svého panenství počala v svém životě Pána našeho Ježíše Krista. O kteréhožto svatého domu přenešení, též o některých divích a zá- zracích, které se tam až posavad dějí, v krátkosti nětco oznámím. Blahoslavené Panny Marie příbytek neb otcovský dům, v kterémž narozena jest a od anjela jsouc zvěstována Pána Krista počala, byl v Galileji, Syrské krajině, v měs- tě Nazaretu. A po smrti její jest od apoštolův za kaplu posvěcen a Velikého Konstantina matka, svatá Helena, v zemi svaté putujíc, jej pěkným kostelem obmezila; a mnozí vzáctní lidé, jako svatý Jeronym, doktor a učitel vznešený církve, svatá Paula Římská, též také svatý Ludvík, král franský, navštěvujíc místa svatá, Nazaretu nepominuli a jiní mnozí lidé z Europy, neohlídajíce se na dalekost cesty, za mnoho set let k témuž svatému domu sou putovali. Ale když země zaslíbená od krále 122
Strana 123
Egyptského a Saracenův vzata jest a bezbožná sekta machometská ta svatá místa podmanila, všecka ta pout a pobožnost přestala. I nechtíce Bůh všemohoucí mezi pohany touž památku své milé matky bez náležité ucti- vosti zanechati, hned téhož léta předivně od svatých anjelův z Nazaretu (kdežto gruntové neb základové na památku sou zanechány) týž dům přes moře do Dal- macie neb Slovanské země od Nazaretu 4000 mil jest přenešen a na jeden vršek při moři Adriatském mezi městy, Tersactum a Flumen jmenovanými, s velikým podivením okolních obyvatelův postaven. Což uslyšev Alexander, biskup trsaktenský, člověk pobožný, nemo- ha (leže tehdáž v těžké nemoci) takový div spatřiti, Pánu Bohu a blahoslavené Panně se poroučeje, a že to dům Panny Marie býti musí, se domejšleje, tam se slíbil, žádostiv jak zdraví nabýti, tak tomu velikému divu vy- rozuměti. Vtom o půlnoci blahoslavená Panna se mu ukázala, a že to ten dům, v kterém narozena, odchována jest a po zvěstování anjelském Krista Pána počala, ob- šírně oznámila; a na potvrzení toho hned týž jistý biskup k prvnějšímu dokonalému zdraví jest navrácen a hned ráno k té svaté kapličce s podivením všech lidí pospíšil, slib vyplnil a slušně děkování Pánu Bohu a blahoslavené Panně Marii učinil. Porozumějíc tomu všemu Mikuláš Frangipanius, gubernátor toho času Dalmatské země, neb jakž obyvatelé jmenují, nejvyšší bán, na jehožto panství ta věc se sběhla, ten vezmouc radu o to s bisku- pem, aby v tom divu lépe utvrzeni býti a podstatu a grunt té věci vyzvěděti mohli, hodné osoby k tomu volil, k nimž se sám biskup připojil. Kteřížto šťastně do země Svaté přijeli, a zjednavše zlatými dary od pohanův sobě svobodný průchod, v Jeruzalemě hrob Pána Krista navštívili, odtud k Nazaretu pospíšili, od křesťanův téhož 123
Egyptského a Saracenův vzata jest a bezbožná sekta machometská ta svatá místa podmanila, všecka ta pout a pobožnost přestala. I nechtíce Bůh všemohoucí mezi pohany touž památku své milé matky bez náležité ucti- vosti zanechati, hned téhož léta předivně od svatých anjelův z Nazaretu (kdežto gruntové neb základové na památku sou zanechány) týž dům přes moře do Dal- macie neb Slovanské země od Nazaretu 4000 mil jest přenešen a na jeden vršek při moři Adriatském mezi městy, Tersactum a Flumen jmenovanými, s velikým podivením okolních obyvatelův postaven. Což uslyšev Alexander, biskup trsaktenský, člověk pobožný, nemo- ha (leže tehdáž v těžké nemoci) takový div spatřiti, Pánu Bohu a blahoslavené Panně se poroučeje, a že to dům Panny Marie býti musí, se domejšleje, tam se slíbil, žádostiv jak zdraví nabýti, tak tomu velikému divu vy- rozuměti. Vtom o půlnoci blahoslavená Panna se mu ukázala, a že to ten dům, v kterém narozena, odchována jest a po zvěstování anjelském Krista Pána počala, ob- šírně oznámila; a na potvrzení toho hned týž jistý biskup k prvnějšímu dokonalému zdraví jest navrácen a hned ráno k té svaté kapličce s podivením všech lidí pospíšil, slib vyplnil a slušně děkování Pánu Bohu a blahoslavené Panně Marii učinil. Porozumějíc tomu všemu Mikuláš Frangipanius, gubernátor toho času Dalmatské země, neb jakž obyvatelé jmenují, nejvyšší bán, na jehožto panství ta věc se sběhla, ten vezmouc radu o to s bisku- pem, aby v tom divu lépe utvrzeni býti a podstatu a grunt té věci vyzvěděti mohli, hodné osoby k tomu volil, k nimž se sám biskup připojil. Kteřížto šťastně do země Svaté přijeli, a zjednavše zlatými dary od pohanův sobě svobodný průchod, v Jeruzalemě hrob Pána Krista navštívili, odtud k Nazaretu pospíšili, od křesťanův téhož 123
Strana 124
města, že nedávno jim svatá kapla vzata jest, zprávu vzali a do kostela svaté Heleny, v kterém ta kapla neb svatý dům byl, vedeni jsouce, uzřeli kostel roztržený, kudy ta svatá kapla nešena byla, uzřeli místo, kde stála, uzřeli grunty zanechaný, a přeměříce grunty na dýl i na šíř a tlustost zdí, našli, že se ve všem s kaplou do Dal- macie, vlasti jich, přinešenou, též i čas, v kterém z Naza- retu vzata a do Dalmacie přinešena jest, vlastně a právě srovnává. A tak s velikou radostí domů se navrátíc s ve- likým potěšením obyvatelův svou pravdivou relací uči- nili, což se po všech okolních krajinách rozneslo, takže odevšad k té svaté kapličce poutníci a nemocní přichá- zeli, jsouce v svých potřebách uslyšáni a v nemocech rozličných uzdraveni. Vtom po třech letech a sedmi měsících, Pán Bůh ví z jakých příčin, ten svatý dům neb kaplička Dalmatům odňata jest a do marky Ankonitánské, Vlaské krajiny, též skrze ruce andělské přes moře Adriatské, do jednoho lesa kraje Rekanatského, který jedné paní z téhož města, jmenem Laureta, náležel, odkud se až posavad Madonna di Loreto jmenuje, přenešena ne bez velikého naříkání a žalosti Dalmatův, kterážto, aby poulevena bejti mohla, Mikuláš Frangipanius vejš psaný na témž místě této podobnou kapličku vystavěti a pěkným kostelem vůkol obmeziti jest dal, kterýž až posavad stojí a S. Maria di Tersacto se jmenuje. Spatřuje se tam ještě jedna stará tabule mramorová s tímto nápisem: Hic est locus, in quo olim fuit sanctissima domus beatae Virginis de Laureto, quae nunc in Recineti partibus colitur. Stalo se to pře- nešení léta 1294, dne 10. měsíce prasince. O čemž když od pastýřův, kteří tu blízko stáda pásli a tu svatou kaplu bleskem obklíčenou nejprv našli, Rekanatský obci ozná- meno bylo, k takovému divu pospíšili a všecken lid, 124
města, že nedávno jim svatá kapla vzata jest, zprávu vzali a do kostela svaté Heleny, v kterém ta kapla neb svatý dům byl, vedeni jsouce, uzřeli kostel roztržený, kudy ta svatá kapla nešena byla, uzřeli místo, kde stála, uzřeli grunty zanechaný, a přeměříce grunty na dýl i na šíř a tlustost zdí, našli, že se ve všem s kaplou do Dal- macie, vlasti jich, přinešenou, též i čas, v kterém z Naza- retu vzata a do Dalmacie přinešena jest, vlastně a právě srovnává. A tak s velikou radostí domů se navrátíc s ve- likým potěšením obyvatelův svou pravdivou relací uči- nili, což se po všech okolních krajinách rozneslo, takže odevšad k té svaté kapličce poutníci a nemocní přichá- zeli, jsouce v svých potřebách uslyšáni a v nemocech rozličných uzdraveni. Vtom po třech letech a sedmi měsících, Pán Bůh ví z jakých příčin, ten svatý dům neb kaplička Dalmatům odňata jest a do marky Ankonitánské, Vlaské krajiny, též skrze ruce andělské přes moře Adriatské, do jednoho lesa kraje Rekanatského, který jedné paní z téhož města, jmenem Laureta, náležel, odkud se až posavad Madonna di Loreto jmenuje, přenešena ne bez velikého naříkání a žalosti Dalmatův, kterážto, aby poulevena bejti mohla, Mikuláš Frangipanius vejš psaný na témž místě této podobnou kapličku vystavěti a pěkným kostelem vůkol obmeziti jest dal, kterýž až posavad stojí a S. Maria di Tersacto se jmenuje. Spatřuje se tam ještě jedna stará tabule mramorová s tímto nápisem: Hic est locus, in quo olim fuit sanctissima domus beatae Virginis de Laureto, quae nunc in Recineti partibus colitur. Stalo se to pře- nešení léta 1294, dne 10. měsíce prasince. O čemž když od pastýřův, kteří tu blízko stáda pásli a tu svatou kaplu bleskem obklíčenou nejprv našli, Rekanatský obci ozná- meno bylo, k takovému divu pospíšili a všecken lid, 124
Strana 125
muži, ženy, děti i ti nemocní valně běželi, a kteří pro nemoc jíti nemohli, lezli, a pomodlíce se Pánu a blaho- slavené Panny Marie za přímluvu žádajíc (jejížto obraz, jak děťátko Pána Krista na ruce drží, v té kaple spatřili), mnozí zase zdraví se domu navracovali. O čemž slyšíc okolní národové odevšad s velikou pobožností k té svaté kaple putovali; a poněvadž s tím lesem velké lesy obce Rekanatské až k moři se vztahující se spojovaly, tou příležitostí loupežníci se tu zdržovali a poutníky mordo- vali. Tím ta pobožnost se umenšovala a po osmi měsí- cích nedaleko odtud na jeden vršek, který dvoum bratřím měšťanům Rekanatským náležel, opět jest přenešena; ale když se ti dva bratři o užitek té kapličky vadili a ty dary, který poutníci dávali, osobiti sobě usilovali, skrze svaté anjely opěty již po čtvrtý předivně jest přenešena a vprostřed cesty rekanatské, která vede k Castelu del Porto, postavena, jakož na všech těch místech patrná znamení se nacházejí. Předně v Nazaretu grunty zane- chané, jakž svrchu oznámeno, a v Dalmatské zemi na způsob této od Mikuláše Frangipania vystavená kapla s starou tabulí mramorovou o tom svědčící. V tom pak lese Laurety, jak dlouho les stál, to místo, kde svatá kapla stála, kupodivu vždycky pěkným kvítím ozdobeno bylo. Rekanatští páni, téhož místa tak častému promě- nění míst se divili, nevědouce jaký by to dům byl, až od Dalmatův, že dům blahoslavené královny nebeské jest, jim oznámeno bylo a o všem dostatečná zpráva, jak se to vše sběhlo, dána byla, čemuž však mnozí místa dáti a věřiti nechtěli. I bydlejíc tu blízko a život svatý vedouc, jeden pobož- ný poustedlník, Paulus de Silva jmenovaný, a to vše, co se jak v Dalmacii, tak v tomto Rekanatským kraji při tom domě stalo, rozvažujíc, a chtějíc v jistotě vyzvěděti, zdali 125
muži, ženy, děti i ti nemocní valně běželi, a kteří pro nemoc jíti nemohli, lezli, a pomodlíce se Pánu a blaho- slavené Panny Marie za přímluvu žádajíc (jejížto obraz, jak děťátko Pána Krista na ruce drží, v té kaple spatřili), mnozí zase zdraví se domu navracovali. O čemž slyšíc okolní národové odevšad s velikou pobožností k té svaté kaple putovali; a poněvadž s tím lesem velké lesy obce Rekanatské až k moři se vztahující se spojovaly, tou příležitostí loupežníci se tu zdržovali a poutníky mordo- vali. Tím ta pobožnost se umenšovala a po osmi měsí- cích nedaleko odtud na jeden vršek, který dvoum bratřím měšťanům Rekanatským náležel, opět jest přenešena; ale když se ti dva bratři o užitek té kapličky vadili a ty dary, který poutníci dávali, osobiti sobě usilovali, skrze svaté anjely opěty již po čtvrtý předivně jest přenešena a vprostřed cesty rekanatské, která vede k Castelu del Porto, postavena, jakož na všech těch místech patrná znamení se nacházejí. Předně v Nazaretu grunty zane- chané, jakž svrchu oznámeno, a v Dalmatské zemi na způsob této od Mikuláše Frangipania vystavená kapla s starou tabulí mramorovou o tom svědčící. V tom pak lese Laurety, jak dlouho les stál, to místo, kde svatá kapla stála, kupodivu vždycky pěkným kvítím ozdobeno bylo. Rekanatští páni, téhož místa tak častému promě- nění míst se divili, nevědouce jaký by to dům byl, až od Dalmatův, že dům blahoslavené královny nebeské jest, jim oznámeno bylo a o všem dostatečná zpráva, jak se to vše sběhlo, dána byla, čemuž však mnozí místa dáti a věřiti nechtěli. I bydlejíc tu blízko a život svatý vedouc, jeden pobož- ný poustedlník, Paulus de Silva jmenovaný, a to vše, co se jak v Dalmacii, tak v tomto Rekanatským kraji při tom domě stalo, rozvažujíc, a chtějíc v jistotě vyzvěděti, zdali 125
Strana 126
(jakž on pobožně smejšlel) to dům Panny Marie jest, vy- dal se na modlení, posty, žízní, mrskáním své tělo trápíc, a aby mu, jaký a odkud to dům jest, od blahoslavené Panny vyjeveno bylo, pokorně žádati nepřestával. I oká- zala se mu blahoslavená Panna ve snách a jemu, že v tom domě narozená, odchovaná a Krista Pána počala, tak jakž předešle Alexandrovi, biskupu Tersactenskýmu (jakž vejše dotčeno obšírně) oznámila, a aby to Rekanat- ským a okolním lidem v známost uvedl, poručila. Což když od něho rozhlášeno bylo, obyvatelé té krajiny po- nuknutím Rekanatských šestnácte osob víry hodných a vzáctných ze vší krajiny volili a je do Dalmacie a Naza- retu, aby z strany odnešení toho svatého domu a jak to vše se sběhlo dokonalou jistotu vyzvěděti mohli, vypra- vili. Oni bez meškání přes moře Adriatské do města Ter- saktu v Dalmatské zemi přijedouc, příčinu příjezdu svého oznámili. Obyvatelé s velikým pláčem žalost svou, totiž znamení a místo pozůstalé, kde svatá kapla stála, a k po- dobenství té jinou od Mikuláše Frangipania, jakž svrchu dotčeno, vystavenou ukázali. Poslové, majíc míru Laure- tánské kaply, s tím místem a znamením, kde postavena byla, změřili, a že se ve všem srovnává, též že i v tom čase přinešena do Vlaské krajiny, v který Dalmatům od- ňata jest, se našlo. Odtud poslové do země Svaté se obrá- tili a předně k Božímu hrobu, potom do Nazaretu sou přijeli, o všech věcech dostatečnou zprávu vzali, a opět grunty zanechaný změříc, že se ve všem s dalmatskými znameními a s Lauretánskou kaplou srovnávají, zřete- dlně poznali, a s velikou radostí zřídivše šťastně své věci, domů se navrátili. Což Rekanatští pro pamět do kněh městských s jmény těch 16 legátův poznamenati sou dali. Stalo se léta Páně 1296. Mimo tyto dvoje do země Syrské poselství a zprávu vejš dotčených víry hodných osob, 126
(jakž on pobožně smejšlel) to dům Panny Marie jest, vy- dal se na modlení, posty, žízní, mrskáním své tělo trápíc, a aby mu, jaký a odkud to dům jest, od blahoslavené Panny vyjeveno bylo, pokorně žádati nepřestával. I oká- zala se mu blahoslavená Panna ve snách a jemu, že v tom domě narozená, odchovaná a Krista Pána počala, tak jakž předešle Alexandrovi, biskupu Tersactenskýmu (jakž vejše dotčeno obšírně) oznámila, a aby to Rekanat- ským a okolním lidem v známost uvedl, poručila. Což když od něho rozhlášeno bylo, obyvatelé té krajiny po- nuknutím Rekanatských šestnácte osob víry hodných a vzáctných ze vší krajiny volili a je do Dalmacie a Naza- retu, aby z strany odnešení toho svatého domu a jak to vše se sběhlo dokonalou jistotu vyzvěděti mohli, vypra- vili. Oni bez meškání přes moře Adriatské do města Ter- saktu v Dalmatské zemi přijedouc, příčinu příjezdu svého oznámili. Obyvatelé s velikým pláčem žalost svou, totiž znamení a místo pozůstalé, kde svatá kapla stála, a k po- dobenství té jinou od Mikuláše Frangipania, jakž svrchu dotčeno, vystavenou ukázali. Poslové, majíc míru Laure- tánské kaply, s tím místem a znamením, kde postavena byla, změřili, a že se ve všem srovnává, též že i v tom čase přinešena do Vlaské krajiny, v který Dalmatům od- ňata jest, se našlo. Odtud poslové do země Svaté se obrá- tili a předně k Božímu hrobu, potom do Nazaretu sou přijeli, o všech věcech dostatečnou zprávu vzali, a opět grunty zanechaný změříc, že se ve všem s dalmatskými znameními a s Lauretánskou kaplou srovnávají, zřete- dlně poznali, a s velikou radostí zřídivše šťastně své věci, domů se navrátili. Což Rekanatští pro pamět do kněh městských s jmény těch 16 legátův poznamenati sou dali. Stalo se léta Páně 1296. Mimo tyto dvoje do země Syrské poselství a zprávu vejš dotčených víry hodných osob, 126
Strana 127
okolo léta Páně 1530, Kliment, toho jména Sedmý papež, aby všeliká pochybnost o tom svatým domě odňata mohla býti, tři komorníky své, osoby pobožné a víry hodné k tomu obral a na cestu vypravil, aby ještě již po třetí jistotu té věci vyzvěděli a dokonalou zprávu papeži na- vrátíce se učinili. Kteřížto předně v Loretě se zastavíc svatý dům s pilností spatřili a změřili; odtud po Adri- atském moři do Dalmacie přijeli, kapličku na způsob Loretánské od Mikuláše Frangipania, jak vejš oznámeno, vystavenou s titulem: Hic est locus etc., jak vejš praveno, a že se ve všem s mírou Lauretánské kaply srovnává, našli. Dále do Galileje a města Nazaretu při jedouc, grunty svatého domu jim od obyvatelův ukázané spatřili, a že se též ve všem s mírou Loretánské kaply srovnává, pa- trně našli. Odtud jeden z nich dva kameny přinesl právě podobné těm, z kterých kapla Lauretánská stavena jest, jakéhožto kamene nikdež v krajině Ankonitánské se ne- nachází. A tak vyslaní s radostí a s dobrou, jistou, prav- divou a dokonalou zprávou k papeži se navrátili. A tak o tom žádné pochybnosti není, nežli že ten dům neb pokoj blahoslavené Panny Marie z Nazaretu do Dal- macie a potom do marky Ankonitánské od svatých anjelů přenešený jest, poněvadž mimo vejš oznámené svědectví toto se při témž svatém domu nachází, že žádný tak urputný, zlostný a zatvrdilý člověk není, vejdouc do té svaté kaply, aby jeho srdce se neobměkčilo a k ňáké ob- zvláštní proměně a pobožnosti pohnuto nebylo. K tomu přistupuje i to, že množství divův a zázrakův, které utí- kajícím se k blahoslavené Panně Marii, matce Boží, syn její, Pán a Spasitel náš, působiti ráčí, potvrzuje, že mnozí přímluvy blahoslavené Panny, (kteréžto nic od Syna jejího nejmilejšího odepříno není), patrně a zjevně po- cejťují, tudíž slepí zraku nabývají, hluší slyší, kulhaví, 127
okolo léta Páně 1530, Kliment, toho jména Sedmý papež, aby všeliká pochybnost o tom svatým domě odňata mohla býti, tři komorníky své, osoby pobožné a víry hodné k tomu obral a na cestu vypravil, aby ještě již po třetí jistotu té věci vyzvěděli a dokonalou zprávu papeži na- vrátíce se učinili. Kteřížto předně v Loretě se zastavíc svatý dům s pilností spatřili a změřili; odtud po Adri- atském moři do Dalmacie přijeli, kapličku na způsob Loretánské od Mikuláše Frangipania, jak vejš oznámeno, vystavenou s titulem: Hic est locus etc., jak vejš praveno, a že se ve všem s mírou Lauretánské kaply srovnává, našli. Dále do Galileje a města Nazaretu při jedouc, grunty svatého domu jim od obyvatelův ukázané spatřili, a že se též ve všem s mírou Loretánské kaply srovnává, pa- trně našli. Odtud jeden z nich dva kameny přinesl právě podobné těm, z kterých kapla Lauretánská stavena jest, jakéhožto kamene nikdež v krajině Ankonitánské se ne- nachází. A tak vyslaní s radostí a s dobrou, jistou, prav- divou a dokonalou zprávou k papeži se navrátili. A tak o tom žádné pochybnosti není, nežli že ten dům neb pokoj blahoslavené Panny Marie z Nazaretu do Dal- macie a potom do marky Ankonitánské od svatých anjelů přenešený jest, poněvadž mimo vejš oznámené svědectví toto se při témž svatém domu nachází, že žádný tak urputný, zlostný a zatvrdilý člověk není, vejdouc do té svaté kaply, aby jeho srdce se neobměkčilo a k ňáké ob- zvláštní proměně a pobožnosti pohnuto nebylo. K tomu přistupuje i to, že množství divův a zázrakův, které utí- kajícím se k blahoslavené Panně Marii, matce Boží, syn její, Pán a Spasitel náš, působiti ráčí, potvrzuje, že mnozí přímluvy blahoslavené Panny, (kteréžto nic od Syna jejího nejmilejšího odepříno není), patrně a zjevně po- cejťují, tudíž slepí zraku nabývají, hluší slyší, kulhaví, 127
Strana 128
nechajíc svejch berel tam, zdraví odtud s poděkováním domů se navracují, nemocní k prvnějšímu zdraví přichá- zejí, malomocní čistí odcházejí, vězňové vysvobozeni a posedlí od ďáblův sproštěni bývají, na moři v nebezpe- čenství postavení mimo všecku naději lidskou k šťastné- mu břehu se připravují, zarmoucení a zoufající též utí- kající se k též blahoslavené Panně potěšení přijímají, umírající pak spasení obdržují. Pro lepší pak toho důvě- ření koliksmálo divů a zázrakův jiných všech (jichž jest na tisíce) zanechajíc, tuto krátce předložím. Alexander, biskup Tersacti, v těžké nemoci postavený, v okamžení, jak svrchu se píše uzdraven. Pius toho jména Druhý papež po učiněném k blahoslavené Panně Marii slibu tolikéž od nemoci nebezpečné k prvšímu zdraví svému navrácen. Pavel Druhý papež v svaté Loretánské kaple od hlízy zproštěn. Antonia, žena z Frankrejchu, od sedmi ďáblů vysvobozena. Jednoho vzácnýho neapoli- tánského pána manželka sklíčená a do Loretu přinešená v svaté kaple zdráva učiněna. Kněz slovanský, vzývajíc blahoslavenou Pannu Marii a do Loretu se slíbíc, od Turkův vykuchán a střeva jeho posměšně, aby je k Panně Marii do Loretu donesl, od nich jemu do rukou dána sou, které on v rukou nesa do Loretu přinesl, břicho své prázdné kostelním služebníkům ukážíc, a jak se ta věc sběhla oznámíc, po vykonané zpovědi a přijímání velebné svátosti v Pánu usnul. Žádná bajka to není, než jistá a věrná pravda; divný Pán Bůh v skutcích svých a nic ne- možného jemu není. Corcutus, baše turecký, těžce na smrt ležíc, od vězně svého křesťana namluven, aby po- moci blahoslavené Panny Marie Loretánské žádal, kte- rýž, jak to učinil, uzdraven jest, a ten potom svého vězně svobodného učinil, dary do kaply Loretánské odeslal a arabským jazykem svou rukou toho všeho, jak se vskutku 128
nechajíc svejch berel tam, zdraví odtud s poděkováním domů se navracují, nemocní k prvnějšímu zdraví přichá- zejí, malomocní čistí odcházejí, vězňové vysvobozeni a posedlí od ďáblův sproštěni bývají, na moři v nebezpe- čenství postavení mimo všecku naději lidskou k šťastné- mu břehu se připravují, zarmoucení a zoufající též utí- kající se k též blahoslavené Panně potěšení přijímají, umírající pak spasení obdržují. Pro lepší pak toho důvě- ření koliksmálo divů a zázrakův jiných všech (jichž jest na tisíce) zanechajíc, tuto krátce předložím. Alexander, biskup Tersacti, v těžké nemoci postavený, v okamžení, jak svrchu se píše uzdraven. Pius toho jména Druhý papež po učiněném k blahoslavené Panně Marii slibu tolikéž od nemoci nebezpečné k prvšímu zdraví svému navrácen. Pavel Druhý papež v svaté Loretánské kaple od hlízy zproštěn. Antonia, žena z Frankrejchu, od sedmi ďáblů vysvobozena. Jednoho vzácnýho neapoli- tánského pána manželka sklíčená a do Loretu přinešená v svaté kaple zdráva učiněna. Kněz slovanský, vzývajíc blahoslavenou Pannu Marii a do Loretu se slíbíc, od Turkův vykuchán a střeva jeho posměšně, aby je k Panně Marii do Loretu donesl, od nich jemu do rukou dána sou, které on v rukou nesa do Loretu přinesl, břicho své prázdné kostelním služebníkům ukážíc, a jak se ta věc sběhla oznámíc, po vykonané zpovědi a přijímání velebné svátosti v Pánu usnul. Žádná bajka to není, než jistá a věrná pravda; divný Pán Bůh v skutcích svých a nic ne- možného jemu není. Corcutus, baše turecký, těžce na smrt ležíc, od vězně svého křesťana namluven, aby po- moci blahoslavené Panny Marie Loretánské žádal, kte- rýž, jak to učinil, uzdraven jest, a ten potom svého vězně svobodného učinil, dary do kaply Loretánské odeslal a arabským jazykem svou rukou toho všeho, jak se vskutku 128
Strana 129
stalo, vysvědčení dal. Stalo se léta 1552. Petrovi Roma- niusovi a Tomášovi Parmenskýmu, oboum slepým, zrak navrácen. Kristina, lotarinská kněžna, krále denemar- ského a sestry císaře Karla Pátého dcera, dnú zlámaná a sklíčená, v kaple Loretánské uzdravena jest bez lidské pomoci, čerstvě z kaply svaté vyšla a s velikou radostí domů se zdráva navrátila, okolo léta 1574. Erasmus, ka- novník kostela biskupského v Krakově, dokonce hluchý jsouc, do Loretu se vypravil a sloužíc v kaple Lauretán- ské po dva dni mši svatou, potracený sluch přijal léta 1590; jiných množství divův, které se tu až posavad dějí, pro krátkost zanechám. V sakristii též i v svaté kaple darův velikých a zname- nitých jest veliké množství. O přednějších krátce ozná- mím. Zlatý kalich od Pia toho jména Druhého papeže darovaný. Zlatá koruna perlami ozdobená od obce Reka- natské. Stříbrný kříž pozlacený čtyrydceti liberní od Julia toho jména Druhého papeže. Obraz třidceti liber ztíži od královny uherský. Obraz padesáti liberní od Ludvíka Cisilarda. Obraz čtyřidceti liber ztíži od Pompilia z Bo- nonie. Obraz Panny Marie třidceti jednu libru ztíži od Ferdinanda císaře. Svíce, ručník, luk, šipky a jistá suma peněz od Corcuta, bašete tureckého vejš dotčeného. Ob- raz dítěte z holého zlata od knížete Asculani. Dvě zlatý srdce od Johanny arcikněžny rakouské, manželky Fran- tiška, velikého knížete florentského. Zlatý srdce na zla- tým řetízku, zlatý velký řetěz, věnec a zápona zlatá a z drahého kamení od kněžny lotharinské. Stříbrná truh- lička šestnáctiliberní. Veliký zlatý groš od arciknížete Karla. Kříž smaragdový zlatem a rubíny okrášlený od Albrechta, knížete bavorského, darovaný, že jest dva- nácte tisíc zlatých šacovaný, praví. Kříž zlatý od kardi- nála rakouskýho. Dvanácte apoštolův stříbrných půl Cestopis Bedřicha z Donína 9 129
stalo, vysvědčení dal. Stalo se léta 1552. Petrovi Roma- niusovi a Tomášovi Parmenskýmu, oboum slepým, zrak navrácen. Kristina, lotarinská kněžna, krále denemar- ského a sestry císaře Karla Pátého dcera, dnú zlámaná a sklíčená, v kaple Loretánské uzdravena jest bez lidské pomoci, čerstvě z kaply svaté vyšla a s velikou radostí domů se zdráva navrátila, okolo léta 1574. Erasmus, ka- novník kostela biskupského v Krakově, dokonce hluchý jsouc, do Loretu se vypravil a sloužíc v kaple Lauretán- ské po dva dni mši svatou, potracený sluch přijal léta 1590; jiných množství divův, které se tu až posavad dějí, pro krátkost zanechám. V sakristii též i v svaté kaple darův velikých a zname- nitých jest veliké množství. O přednějších krátce ozná- mím. Zlatý kalich od Pia toho jména Druhého papeže darovaný. Zlatá koruna perlami ozdobená od obce Reka- natské. Stříbrný kříž pozlacený čtyrydceti liberní od Julia toho jména Druhého papeže. Obraz třidceti liber ztíži od královny uherský. Obraz padesáti liberní od Ludvíka Cisilarda. Obraz čtyřidceti liber ztíži od Pompilia z Bo- nonie. Obraz Panny Marie třidceti jednu libru ztíži od Ferdinanda císaře. Svíce, ručník, luk, šipky a jistá suma peněz od Corcuta, bašete tureckého vejš dotčeného. Ob- raz dítěte z holého zlata od knížete Asculani. Dvě zlatý srdce od Johanny arcikněžny rakouské, manželky Fran- tiška, velikého knížete florentského. Zlatý srdce na zla- tým řetízku, zlatý velký řetěz, věnec a zápona zlatá a z drahého kamení od kněžny lotharinské. Stříbrná truh- lička šestnáctiliberní. Veliký zlatý groš od arciknížete Karla. Kříž smaragdový zlatem a rubíny okrášlený od Albrechta, knížete bavorského, darovaný, že jest dva- nácte tisíc zlatých šacovaný, praví. Kříž zlatý od kardi- nála rakouskýho. Dvanácte apoštolův stříbrných půl Cestopis Bedřicha z Donína 9 129
Strana 130
druhého lokte zvejši. Koflík smaragdový zlatem, perlami a drahým kamením nákladně ozdobený od Henricha Třetího, krále franského. Svícen stříbrný osmdesáte liber ztíži od Viléma, knížete bavorského. Knížka zlatá, per- lami a drahým kamením okrášlená a osm set zlatých šacovaná, od téhož knížete. Obraz zlatý Krista Pána od téhož knížete. Pouta stříbrná od Jana Baptisty Gonzagy místo železných, kterými ukován byl. Dva andělé stří- brní třidceti šest liber ztíži od knížete Atria. Markrabinky estenský obraz a syna jejího stříbrný šestnácti liber ztíži. Obraz zlatý, klečící, Emanuele Filiberta, knížete savoj- ského, desíti liber ztíži. Růže zlatá, tisíc korun šacovaná, od Rehoře toho jména Třináctého papeže. Dítě zlatý velikosti šestinedělského od Filiberta Emanuele, knížete savojského. Svícen, který tři andělé drží, z holého zlata deset liber ztíži od knížete urbinského darovaný, před obrazem Panny Marie na zlatých řetízkách visí. Zlatý řetěz, armbanty a drahý prsten od kněžny klivské. Kříž z devíti velkých diamantův a tří velkých perel velikosti třešní, čtyři tisíce korun zlatých šacovaný, od hraběte Antonína Martinenga a dcery markraběte Caratae, s kte- rou soud o ten křížek měl, společně Panně Marii daro- vaný. Prsten zlatý, v něm diamant velikosti nechtu na prstu, za dva tisíce korun koupený, a druhý za pět set korun od kardinále Sfondrata. Kalich zlatý od arcikní- žete Maximiliána. Obraz stříbrný dítěte desíti liber ztíži. Svícen stříbrný třidcítiliberní. Galeje stříbrná dvou loket zdýli a ztíži čtyřidceti liber od Ferdinanda Velikého, kní- žete florentského. Obraz stříbrný kardinále Montalti a bratra jeho ztíži stočtyrydceti liber. Obrazy dva a dvě srdce zlatý ztíži šesti liber od kněžny Vastalle. Jiných znamenitých a drahých klínotův jakožto obra- zův, svícnů, věncův, korun, kontrfektů, měst a zámků 130
druhého lokte zvejši. Koflík smaragdový zlatem, perlami a drahým kamením nákladně ozdobený od Henricha Třetího, krále franského. Svícen stříbrný osmdesáte liber ztíži od Viléma, knížete bavorského. Knížka zlatá, per- lami a drahým kamením okrášlená a osm set zlatých šacovaná, od téhož knížete. Obraz zlatý Krista Pána od téhož knížete. Pouta stříbrná od Jana Baptisty Gonzagy místo železných, kterými ukován byl. Dva andělé stří- brní třidceti šest liber ztíži od knížete Atria. Markrabinky estenský obraz a syna jejího stříbrný šestnácti liber ztíži. Obraz zlatý, klečící, Emanuele Filiberta, knížete savoj- ského, desíti liber ztíži. Růže zlatá, tisíc korun šacovaná, od Rehoře toho jména Třináctého papeže. Dítě zlatý velikosti šestinedělského od Filiberta Emanuele, knížete savojského. Svícen, který tři andělé drží, z holého zlata deset liber ztíži od knížete urbinského darovaný, před obrazem Panny Marie na zlatých řetízkách visí. Zlatý řetěz, armbanty a drahý prsten od kněžny klivské. Kříž z devíti velkých diamantův a tří velkých perel velikosti třešní, čtyři tisíce korun zlatých šacovaný, od hraběte Antonína Martinenga a dcery markraběte Caratae, s kte- rou soud o ten křížek měl, společně Panně Marii daro- vaný. Prsten zlatý, v něm diamant velikosti nechtu na prstu, za dva tisíce korun koupený, a druhý za pět set korun od kardinále Sfondrata. Kalich zlatý od arcikní- žete Maximiliána. Obraz stříbrný dítěte desíti liber ztíži. Svícen stříbrný třidcítiliberní. Galeje stříbrná dvou loket zdýli a ztíži čtyřidceti liber od Ferdinanda Velikého, kní- žete florentského. Obraz stříbrný kardinále Montalti a bratra jeho ztíži stočtyrydceti liber. Obrazy dva a dvě srdce zlatý ztíži šesti liber od kněžny Vastalle. Jiných znamenitých a drahých klínotův jakožto obra- zův, svícnů, věncův, korun, kontrfektů, měst a zámků 130
Strana 131
mnohonácte liber ztíži stříbrných, též prstenů, korun, řetězův a jiných klínotů od zlata a drahého kamení jest veliké množství, takže toho všeho vypsati nelze, též zna- menitých kostelních ozdob a příprav, jakožto ornátův, předoltářnic, pluviálů od drahého zlatohlavu velice mnoho, jakož mezi jinými předoltářnice, ornát, plu- viál a dalmatiky od Kristierny, veliké kněžny florentské, tak pěkně a bohatě udělány jsou, že ji do osmi tisíc zla- tých korun stály. Co se peněz dotejče, každoročně do truhly loretánské od poutníkův veliká summa peněz se dává, jakož kníže Jojosae, Francouz, do Loretu přije- douc, čtyry tisíce zlatých korun daroval, a navracujíce se z Říma, druhý čtyry tisíce korun odeslal. Mimo to také kostel Loretánský svý důchody z pozemského statku má, neb některý dvory a vsi drží, které za peníze, od poutní- kův darované, koupené jsou; a jeden dobrý člověk Petr, tyrannus callienský, statek, Falconaria řečený, za šede- sáte tisíc korun kostelu lauretánskému odkázal. Z těch darovaných peněz a důchodův vychovává se biskup, gu- bernátor, dvanácte kanovníkův, osmnácte kněží, kantoři, zpěváci, kolej jesovitská a dva špitály, jeden nemocných lidí, druhý chudých poutníkův, takže někdy dvoum i třem stům poutníkům almužna se dává od chlíba, vína i peněz, a duchovním poutníkům za tři dni strava darmo, takže na všecky vejš psané osoby též na kostelní potřeby více než dvadcet tisíc zlatých korun ročně se vynaloží. Poutníkův každodenně veliké množství s velikou po- božností k této svaté kaple přicházejí, netoliko z Vlas- kých krajin, ale také z Němec, z Nydrlantu, z Frank- rejchu, z Hispanie, z Polska a z jiných dalekých zemí, obzvláštně pak o veliké noci jich do dvanácti tisíc bývá, a nejvíceji na den narození Panny Marie, takže se jich někdy na ten a druhý následující den do dvakráte sto 131
mnohonácte liber ztíži stříbrných, též prstenů, korun, řetězův a jiných klínotů od zlata a drahého kamení jest veliké množství, takže toho všeho vypsati nelze, též zna- menitých kostelních ozdob a příprav, jakožto ornátův, předoltářnic, pluviálů od drahého zlatohlavu velice mnoho, jakož mezi jinými předoltářnice, ornát, plu- viál a dalmatiky od Kristierny, veliké kněžny florentské, tak pěkně a bohatě udělány jsou, že ji do osmi tisíc zla- tých korun stály. Co se peněz dotejče, každoročně do truhly loretánské od poutníkův veliká summa peněz se dává, jakož kníže Jojosae, Francouz, do Loretu přije- douc, čtyry tisíce zlatých korun daroval, a navracujíce se z Říma, druhý čtyry tisíce korun odeslal. Mimo to také kostel Loretánský svý důchody z pozemského statku má, neb některý dvory a vsi drží, které za peníze, od poutní- kův darované, koupené jsou; a jeden dobrý člověk Petr, tyrannus callienský, statek, Falconaria řečený, za šede- sáte tisíc korun kostelu lauretánskému odkázal. Z těch darovaných peněz a důchodův vychovává se biskup, gu- bernátor, dvanácte kanovníkův, osmnácte kněží, kantoři, zpěváci, kolej jesovitská a dva špitály, jeden nemocných lidí, druhý chudých poutníkův, takže někdy dvoum i třem stům poutníkům almužna se dává od chlíba, vína i peněz, a duchovním poutníkům za tři dni strava darmo, takže na všecky vejš psané osoby též na kostelní potřeby více než dvadcet tisíc zlatých korun ročně se vynaloží. Poutníkův každodenně veliké množství s velikou po- božností k této svaté kaple přicházejí, netoliko z Vlas- kých krajin, ale také z Němec, z Nydrlantu, z Frank- rejchu, z Hispanie, z Polska a z jiných dalekých zemí, obzvláštně pak o veliké noci jich do dvanácti tisíc bývá, a nejvíceji na den narození Panny Marie, takže se jich někdy na ten a druhý následující den do dvakráte sto 131
Strana 132
tisíc přespolních poutníkův v Loretu našlo. A toto buď dosti o tom přesvatém místě povědíno a s tímto veršem zavříno: Non est in toto sanctior orbe locus. Dvanáct mil vlaských od Loretu leží město Ancona, o kterémžto též i o jiných při moři v této krajině Anco- nitánské ležících (poněvadž sem je v první cestě spatřil a vypsání jich sem do této lauretánské pouti poodložil) dle přípovědi své, totiž od města Loretu až do krajiny Romanie tuto kratičce vypsati nepominu. Ancona, město starodávní při moři Adriatském, zdmi a baštami proti nepříteli a všelijakou municí opatřeno jest. Port neb stanoviště lodí, od císaře římského Tra- jana vystavený, za nejpěknější a nejozdobnější se po- kládá podle obecného přísloví: Unus Petrus in Roma, una turris in Cremona, unus portus in Ancona, to jest: Jeden svatý Petr v Římě, jedna věže v Kremoně a jeden portus v Ankoně, kdežto přistávají a se připlavují množ- ství lodí od vejchodu s všelijakým kupectvím a přinášejí množství Turkův a tureckých koní na prodej. Zámek v městě pevnej při Loretánské bráně jest. Ancona et pulchro portu decoratur et arce. V předním kostele na vrchu tělo svatého Cyriaka, pat- rona města, odpočívá, odkudž viděti v pěkný a jasný čas díl slovanské země přes moře. Ženy v Ankoně tohoto habitu (na druhý straně vymalovaného) užívají. Patnácte mil od Ankony při moři jest město čtverhranatě znova vystavené a pevné Senegaglia; od něho též 15 vlaských mil, též na břehu mořském, leží město Fano, velmi dobře zpevněné; vidí se tam arcus triumphalis, to jest 132
tisíc přespolních poutníkův v Loretu našlo. A toto buď dosti o tom přesvatém místě povědíno a s tímto veršem zavříno: Non est in toto sanctior orbe locus. Dvanáct mil vlaských od Loretu leží město Ancona, o kterémžto též i o jiných při moři v této krajině Anco- nitánské ležících (poněvadž sem je v první cestě spatřil a vypsání jich sem do této lauretánské pouti poodložil) dle přípovědi své, totiž od města Loretu až do krajiny Romanie tuto kratičce vypsati nepominu. Ancona, město starodávní při moři Adriatském, zdmi a baštami proti nepříteli a všelijakou municí opatřeno jest. Port neb stanoviště lodí, od císaře římského Tra- jana vystavený, za nejpěknější a nejozdobnější se po- kládá podle obecného přísloví: Unus Petrus in Roma, una turris in Cremona, unus portus in Ancona, to jest: Jeden svatý Petr v Římě, jedna věže v Kremoně a jeden portus v Ankoně, kdežto přistávají a se připlavují množ- ství lodí od vejchodu s všelijakým kupectvím a přinášejí množství Turkův a tureckých koní na prodej. Zámek v městě pevnej při Loretánské bráně jest. Ancona et pulchro portu decoratur et arce. V předním kostele na vrchu tělo svatého Cyriaka, pat- rona města, odpočívá, odkudž viděti v pěkný a jasný čas díl slovanské země přes moře. Ženy v Ankoně tohoto habitu (na druhý straně vymalovaného) užívají. Patnácte mil od Ankony při moři jest město čtverhranatě znova vystavené a pevné Senegaglia; od něho též 15 vlaských mil, též na břehu mořském, leží město Fano, velmi dobře zpevněné; vidí se tam arcus triumphalis, to jest 132
Strana 133
vítězná brána s tímto nápisem: Divo Augusto Pio Con- stantino etc. V tom městě jest velmi pěkné ženské pohlaví. Forma puellarum fortunae gloria Fano. Kraj okolo města veselý a úrodný, hojnost obilí, vína, ole- je a ovotce přináší. Odtud pět mil jest město Pessaro neb Pisaurum, též při moři Adriatským od Františka Maria Sforza zpevněné. Zámek při něm pevný na břehu moř- ském; povětří velmi nezdravé má, takže se velmi málo obyvatelův najde, kteří by přes padesáte let živi byli. Catullus o něm takto vypisuje: Praeterquam iste tuus moribunda sede Pisauri Hospes inaurata pallidior statua. V tom městě mnoho lodí přespolních s všelijakým ku- pectvím se nacházejí a v jistý čas shromažďují se kupci z Dalmacie, z Benátek a z jiných krajin vlaských. Multum ornat Venetum merces peregrina Pisaurum. Rovina okolo města ourodná jest a pěkných vinic a štěpí olivového a fíkového množství. Fíky obyvatelé suší, do Benátek a do Bononie, co jim mimo potřebu jich zbejvá, posílají. Vedle samého města řeka Foglia neb Isaurus teče a do moře vpadá; přes ni jest kamenný most, který cestu Viam Flaminiam a marku Ankonitánskou s krajinou Romanií, která se za tou řekou začíná, spojuje. 21. Februarii sme z Loretu vyjeli a v Maceratě noc- lehovali. 22. Februarii do města Mucia a 23. Februarii sme do Foligno přijeli. Od toho města až do Spoleto jest velmi pěkná a ourodná krajina; mezi osením řadem 133
vítězná brána s tímto nápisem: Divo Augusto Pio Con- stantino etc. V tom městě jest velmi pěkné ženské pohlaví. Forma puellarum fortunae gloria Fano. Kraj okolo města veselý a úrodný, hojnost obilí, vína, ole- je a ovotce přináší. Odtud pět mil jest město Pessaro neb Pisaurum, též při moři Adriatským od Františka Maria Sforza zpevněné. Zámek při něm pevný na břehu moř- ském; povětří velmi nezdravé má, takže se velmi málo obyvatelův najde, kteří by přes padesáte let živi byli. Catullus o něm takto vypisuje: Praeterquam iste tuus moribunda sede Pisauri Hospes inaurata pallidior statua. V tom městě mnoho lodí přespolních s všelijakým ku- pectvím se nacházejí a v jistý čas shromažďují se kupci z Dalmacie, z Benátek a z jiných krajin vlaských. Multum ornat Venetum merces peregrina Pisaurum. Rovina okolo města ourodná jest a pěkných vinic a štěpí olivového a fíkového množství. Fíky obyvatelé suší, do Benátek a do Bononie, co jim mimo potřebu jich zbejvá, posílají. Vedle samého města řeka Foglia neb Isaurus teče a do moře vpadá; přes ni jest kamenný most, který cestu Viam Flaminiam a marku Ankonitánskou s krajinou Romanií, která se za tou řekou začíná, spojuje. 21. Februarii sme z Loretu vyjeli a v Maceratě noc- lehovali. 22. Februarii do města Mucia a 23. Februarii sme do Foligno přijeli. Od toho města až do Spoleto jest velmi pěkná a ourodná krajina; mezi osením řadem 133
Strana 134
jest vysázené rozličné stromoví mandlové, olivové, též rýví vinné. Zimního času na té rovině veliké množství kvíčal se nachází, neb z okolních hor přilítají a na oli- vách se pasou; a tak ta veselá rovina může se mezi nej- pěknějšíma místy Vlaské země počítati. 24. Februarii po cestě, Via Flaminia jmenované, je- douc, sme na pravé ruce Castel Trevi a druhý Castel Besignano nechali, skrze město Spoleto jeli. Od toho města krajina Umbriae knížetství Špoletánské se jme- nuje, neb stolice longobardského knížete, který tu zemi spravoval, byla. Zámek pevný má, který se mezi pev- nějšími Vlaské země počísti může. Ten zámek a díl města na vršku jest a díl na rovině leží, které spojuje kamenný most přes jedno oudolí, dvadceti čtyry pilíře má. Všech věcí dostatek má, oleje, mandlů a jiného ovotce a vína, o kterém Martialis píše: De Spoletinis, quae sunt curiosa lagenis Malueris, quam si musta Falerna bibas. Po vobědě sme skrze oudolí Valle di Strettura, jenž jest velikými skalami obklíčeno, jeli — když velký deště neb povodně jsou, jest velmi nebezpečné — a na noc sme do Terni přijeli. Terni město jest mezi dvěma vo- dami, totiž mezi řekou Negra neb Nar jmenovanou a hlu- bokým příkopem vodou z té řeky naplněným leží. Země vokolo města velmi ourodná jest, ovotce pěkné, zvlášt břeskve a merunky, vína dobrá a hojnost oleje. Louky v některých místech čtyrykráte do roka se sekají, nej- méně třikrát. Při řece řípa velmi veliká roste; chtějí tomu, že se nalézá takové velikosti, že přes 50 liber jedna váží a sotva jich sedm neb osm vosel unésti může. 25. Fe- bruarii sme do krajiny, Sabina jmenované, přijeli. 134
jest vysázené rozličné stromoví mandlové, olivové, též rýví vinné. Zimního času na té rovině veliké množství kvíčal se nachází, neb z okolních hor přilítají a na oli- vách se pasou; a tak ta veselá rovina může se mezi nej- pěknějšíma místy Vlaské země počítati. 24. Februarii po cestě, Via Flaminia jmenované, je- douc, sme na pravé ruce Castel Trevi a druhý Castel Besignano nechali, skrze město Spoleto jeli. Od toho města krajina Umbriae knížetství Špoletánské se jme- nuje, neb stolice longobardského knížete, který tu zemi spravoval, byla. Zámek pevný má, který se mezi pev- nějšími Vlaské země počísti může. Ten zámek a díl města na vršku jest a díl na rovině leží, které spojuje kamenný most přes jedno oudolí, dvadceti čtyry pilíře má. Všech věcí dostatek má, oleje, mandlů a jiného ovotce a vína, o kterém Martialis píše: De Spoletinis, quae sunt curiosa lagenis Malueris, quam si musta Falerna bibas. Po vobědě sme skrze oudolí Valle di Strettura, jenž jest velikými skalami obklíčeno, jeli — když velký deště neb povodně jsou, jest velmi nebezpečné — a na noc sme do Terni přijeli. Terni město jest mezi dvěma vo- dami, totiž mezi řekou Negra neb Nar jmenovanou a hlu- bokým příkopem vodou z té řeky naplněným leží. Země vokolo města velmi ourodná jest, ovotce pěkné, zvlášt břeskve a merunky, vína dobrá a hojnost oleje. Louky v některých místech čtyrykráte do roka se sekají, nej- méně třikrát. Při řece řípa velmi veliká roste; chtějí tomu, že se nalézá takové velikosti, že přes 50 liber jedna váží a sotva jich sedm neb osm vosel unésti může. 25. Fe- bruarii sme do krajiny, Sabina jmenované, přijeli. 134
Strana 135
Sabina jest díl Umbrie, obklíčená horami Apennin- skými, od Saba Sabina jmenovaná, jak Silius 8. lib. píše: Ibant, et laeti pars sanctum voce canebant Autorem gentis, pars laudes ore ferebant, Sabe, tuas, qui de patrio cognomine primus Dixisti populos magna ditione Sabinos. Města té krajiny tyto jsou: Riete, Narni, Otricoli, Magliano, Palumbara; a ten den sme skrze město Narni jeli. To město jest na jedné vysoké a nepřístupné hoře neb skále, o něm Martialis: Narnia, sulphureo quam gurgite candidus amnis Circuit, ancipiti vix adeunda iugo. K poledni má jednu vysokou a příkrou skálu, vedle ní řeka Negra teče s velikým zvukem, neb vo kamení, které v řece jest, vobráží. K půlnoci vršky veselé, ourodné sou, na kterých víno, olivy a fíky rostou. Dále sme skrze Otri- coli jeli (u toho města též mezi městy Todi a Terni řecké víno roste, které se suší, a vínem, cukrem oslazeným po- kropené, do nádob se klade a do jiných zemí odesílá) a přes pěkný kamenný most přes řeku Tiberis, kterej Kliment Osmý papež postaviti dal, a do Borghetto na noc přijeli; tu se krajina Tuscia neb Toscana začíná, o které svrchu. 26. Februarii sme skrze Cività Castellana a vedle hory, Soracte jmenované, jeli, o níž Virgilius 7. Aeneid. Hic Soractis habent arces flaminiaque arva. Nyní se svatého Silvestra hora jmenuje, protože tam svatý Silvestr před císařem Konstantinem Velikým, teh- 135
Sabina jest díl Umbrie, obklíčená horami Apennin- skými, od Saba Sabina jmenovaná, jak Silius 8. lib. píše: Ibant, et laeti pars sanctum voce canebant Autorem gentis, pars laudes ore ferebant, Sabe, tuas, qui de patrio cognomine primus Dixisti populos magna ditione Sabinos. Města té krajiny tyto jsou: Riete, Narni, Otricoli, Magliano, Palumbara; a ten den sme skrze město Narni jeli. To město jest na jedné vysoké a nepřístupné hoře neb skále, o něm Martialis: Narnia, sulphureo quam gurgite candidus amnis Circuit, ancipiti vix adeunda iugo. K poledni má jednu vysokou a příkrou skálu, vedle ní řeka Negra teče s velikým zvukem, neb vo kamení, které v řece jest, vobráží. K půlnoci vršky veselé, ourodné sou, na kterých víno, olivy a fíky rostou. Dále sme skrze Otri- coli jeli (u toho města též mezi městy Todi a Terni řecké víno roste, které se suší, a vínem, cukrem oslazeným po- kropené, do nádob se klade a do jiných zemí odesílá) a přes pěkný kamenný most přes řeku Tiberis, kterej Kliment Osmý papež postaviti dal, a do Borghetto na noc přijeli; tu se krajina Tuscia neb Toscana začíná, o které svrchu. 26. Februarii sme skrze Cività Castellana a vedle hory, Soracte jmenované, jeli, o níž Virgilius 7. Aeneid. Hic Soractis habent arces flaminiaque arva. Nyní se svatého Silvestra hora jmenuje, protože tam svatý Silvestr před císařem Konstantinem Velikým, teh- 135
Strana 136
dáž ještě pohanem, se byl ukryl. A ten den sme v Castel- nuovo noclehovali. 27. Februarii dvě vlaské míle od Říma přes most, Milvius jmenovaný, kdež Konstantin Veliký veliké vítězství proti Maxenciovi tyranu obdržel, sme jeli a do krajiny, Latium jmenované, přijeli. LATIUM krajina měla mnoho lidu a znamenitá města, která pro blízkost Říma svou velikost ztratily. Města jsou tato: Ostia, Ardea, Nettuno, Terracina, Gaeta, Praenestina, Tivoli, Anagna, Capo degli Enrici, Verulo, Babucco, Segna, Lostato. A ten den sme do slavného města Říma přijeli. Řím, hlava světa, jak za starodávna pro velikost řím- ského panování (které se od sloupův Herkulesových až k řece, Euphrates řečené, a z druhé strany od Anglické země až k hoře Atlantu v Africe vztahovalo), tak nyní mnohem více pro byt, stolici a moc duchovní náměstkův Božích a svatého Petra posloupníkův, římských papežův, caput mundi, hlava svéta se jmenuje, od Enandra, aneb jak jiní tomu chtějí, od Romula založené, též i jmenované (majíc v okršlku svém třinácte, aneb jak jiní chtějí, pat- nácte mil vlaských a v zdech městských tři sta šedesáte věží); v tom okršlku se obsahují sedm vrchů, na kterým starý Řím byl vystavený. [ List chybí. ] Na témž rynku jest templum Pacis, kostel pokoje od Vespesiana císaře po vítězství a triumfu jerusalemském slavně vystavený a někdy v celém městě nejpřednější a nejbohatější, v kterém nádobí a ozdoby chrámu Jerusa- lemského a jiné mnohé poklady složené byly; nyní roz- bořený, a mezi zříceninami spatřuje se kamenný sloup z jednoho kusu takové širokosti, že sotva od tří osob může obsáhnut bejti. Naproti tomu jest hora Palatinus, na kterým byl palác císaře Oktaviana Augusta a jiných císařův římských paláce; nyní toliko zříceniny velikého 136
dáž ještě pohanem, se byl ukryl. A ten den sme v Castel- nuovo noclehovali. 27. Februarii dvě vlaské míle od Říma přes most, Milvius jmenovaný, kdež Konstantin Veliký veliké vítězství proti Maxenciovi tyranu obdržel, sme jeli a do krajiny, Latium jmenované, přijeli. LATIUM krajina měla mnoho lidu a znamenitá města, která pro blízkost Říma svou velikost ztratily. Města jsou tato: Ostia, Ardea, Nettuno, Terracina, Gaeta, Praenestina, Tivoli, Anagna, Capo degli Enrici, Verulo, Babucco, Segna, Lostato. A ten den sme do slavného města Říma přijeli. Řím, hlava světa, jak za starodávna pro velikost řím- ského panování (které se od sloupův Herkulesových až k řece, Euphrates řečené, a z druhé strany od Anglické země až k hoře Atlantu v Africe vztahovalo), tak nyní mnohem více pro byt, stolici a moc duchovní náměstkův Božích a svatého Petra posloupníkův, římských papežův, caput mundi, hlava svéta se jmenuje, od Enandra, aneb jak jiní tomu chtějí, od Romula založené, též i jmenované (majíc v okršlku svém třinácte, aneb jak jiní chtějí, pat- nácte mil vlaských a v zdech městských tři sta šedesáte věží); v tom okršlku se obsahují sedm vrchů, na kterým starý Řím byl vystavený. [ List chybí. ] Na témž rynku jest templum Pacis, kostel pokoje od Vespesiana císaře po vítězství a triumfu jerusalemském slavně vystavený a někdy v celém městě nejpřednější a nejbohatější, v kterém nádobí a ozdoby chrámu Jerusa- lemského a jiné mnohé poklady složené byly; nyní roz- bořený, a mezi zříceninami spatřuje se kamenný sloup z jednoho kusu takové širokosti, že sotva od tří osob může obsáhnut bejti. Naproti tomu jest hora Palatinus, na kterým byl palác císaře Oktaviana Augusta a jiných císařův římských paláce; nyní toliko zříceniny velikého 136
Strana 137
a nákladného stavení se nacházejí. Z toho paláce císař Caligula most neb pavlač na osmdesáti mramorových sloupích až do Capitolium udělati dal, jakož ještě z ostat- ních tří mramorových sloupův se porozuměti může. Vy- cházejíc z toho rynku jest vejš psanému podobný arcus ku poctivosti Tita Vespesiana po jerusalemském vítěz- ství od obce Římské, a málo dále třetí, Konstantinovi Velikému od též obce postavený; jiných podobných bran několik najdeš, Galieni, Iani Quadrifrontis. Upro- střed starého Říma stojí nákladné amphitheatrum, to jest okrouhlé stavení. Vnitř má plac též okrouhlý a vůkol něho kamenné lavice jedna nad druhou jako v lázni svrchnice, k tomu od Vespesiana císaře vystavené, aby se v něm lidé, jichž volně do vosmdesáti tisíc tam seděti a divadlům rozličným a všelijakým hrám dívati se mohli. Jest veliké, vysoké, z kamene tirbutinského tesaného, čtverhranatého, a ku podivu slavné a nákladné stavení, takže těchto let s těžkostí od nejbohatšího potentáta všeho světa mohlo by co podobného způsobeno býti, který Martialis nad sedmi divův světa vyvyšuje. Třidceti tisíc lidu za jedenácte let je stavělo. Kontrfekt polož. Podobné stavení nachází se však na díle rozbořené, theatrum Marcelli jmenované, nedaleko od řeky, kde nyní palác pánův ze Sabellis jest. Mezi jinými předními antiquitety také se počísti mohou zříceniny lázeň neb teplic; oni je thermas jmenují: jakožto lázně císaře Dio- kleciána, kterou za čtrnácte let čtyrydceti tisíc ubohých zajatých křesťanův stavělo, lázně Antonína Caracalle, lázně císaře Konstantina a jiných Římanův, které byly s nesmírným nákladem, jako nějaká městečka neb zámky stavené, v nichž se nacházeli lesové, rybníci, loubí a lust- hausy, hospody a rozličné pokoje drahým mramorem a sloupy mramorovými draze ozdobené, a krátce mluvě, 137
a nákladného stavení se nacházejí. Z toho paláce císař Caligula most neb pavlač na osmdesáti mramorových sloupích až do Capitolium udělati dal, jakož ještě z ostat- ních tří mramorových sloupův se porozuměti může. Vy- cházejíc z toho rynku jest vejš psanému podobný arcus ku poctivosti Tita Vespesiana po jerusalemském vítěz- ství od obce Římské, a málo dále třetí, Konstantinovi Velikému od též obce postavený; jiných podobných bran několik najdeš, Galieni, Iani Quadrifrontis. Upro- střed starého Říma stojí nákladné amphitheatrum, to jest okrouhlé stavení. Vnitř má plac též okrouhlý a vůkol něho kamenné lavice jedna nad druhou jako v lázni svrchnice, k tomu od Vespesiana císaře vystavené, aby se v něm lidé, jichž volně do vosmdesáti tisíc tam seděti a divadlům rozličným a všelijakým hrám dívati se mohli. Jest veliké, vysoké, z kamene tirbutinského tesaného, čtverhranatého, a ku podivu slavné a nákladné stavení, takže těchto let s těžkostí od nejbohatšího potentáta všeho světa mohlo by co podobného způsobeno býti, který Martialis nad sedmi divův světa vyvyšuje. Třidceti tisíc lidu za jedenácte let je stavělo. Kontrfekt polož. Podobné stavení nachází se však na díle rozbořené, theatrum Marcelli jmenované, nedaleko od řeky, kde nyní palác pánův ze Sabellis jest. Mezi jinými předními antiquitety také se počísti mohou zříceniny lázeň neb teplic; oni je thermas jmenují: jakožto lázně císaře Dio- kleciána, kterou za čtrnácte let čtyrydceti tisíc ubohých zajatých křesťanův stavělo, lázně Antonína Caracalle, lázně císaře Konstantina a jiných Římanův, které byly s nesmírným nákladem, jako nějaká městečka neb zámky stavené, v nichž se nacházeli lesové, rybníci, loubí a lust- hausy, hospody a rozličné pokoje drahým mramorem a sloupy mramorovými draze ozdobené, a krátce mluvě, 137
Strana 138
všelijaká zvůle, rozkoš a kratochvíl, nač se pomysliti mohlo, v nich se nacházela. U brány Svatého Pavla vprostřed zdi stojí pyramis, to jest jako kuželka aneb sloup čtverhranný, zespod široký, k vrchu špičatý, všechen z tesaného bílého kamene neb mramoru pěkně spojeného, a jest pohřeb Kaji Cestii s tímto nápisem: C. Cestius L. f. Pob. Epulo pr., tr. pl. VIIvir epulonum. Mimo tento sloup jest jiných v Římě několik z jednoho kusu mramoru; obelisci se jmenují. Obeliscus jest veliký, špičatý čtverhranný kámen na způ- sob metae neb nějakého cíle vysoce vyzdvižený, k vrchu špičatý a čím vejš vždycky užší. Přednější jsou tyto: jeden před kostelem svatého Jana Lateranensis, na něm egyptské figury, hieroglyphicae notae, vyryté sou, od císaře Konstantina z Egypta do Konstantinopole a odtad od syna jeho Konstancia do Říma přivezený. Lodí, která jej nesla, nesmírné velikosti byla a tři sta osob, kteří vesly táhli, bylo; a jsouci polámán a zemí zasypán, jest zase od Sixta Pátého, papeže, vyzdvižen a na basi neb patě nové postaven. Druhý obeliskus vprostřed placu před papežským palácem od Caja císaře z Egypta při- vezen, in Circo Caji a Nerona postaven a naposled od Sixta papeže na vejš psané místo přenešen jest, s velikou prací a mistrovstvím zase vyzdvižen jsouc na nové patě neb basi; na čtyrech mosazných pozlacených lvích stojí. Třetí obeliskus od císaře Augusta z Egypta do Říma při- vežený, opět znova vejš jmenovaný Sixtus papež před kostelem Panny Marie del Popolo postaviti dal. Čtvrtý obeliskus, prvé před hrobem Augusta císaře postavený, a jsouc polámaný, s poručením téhož Sixta zase spojený a před kostelem Panny Marie majoris na nové patě po- stavený jest. Na všech třech obeliscích kříž pozlacený na vrchu se spatřuje a tuto máš jejich kontrfekt. Jiných 138
všelijaká zvůle, rozkoš a kratochvíl, nač se pomysliti mohlo, v nich se nacházela. U brány Svatého Pavla vprostřed zdi stojí pyramis, to jest jako kuželka aneb sloup čtverhranný, zespod široký, k vrchu špičatý, všechen z tesaného bílého kamene neb mramoru pěkně spojeného, a jest pohřeb Kaji Cestii s tímto nápisem: C. Cestius L. f. Pob. Epulo pr., tr. pl. VIIvir epulonum. Mimo tento sloup jest jiných v Římě několik z jednoho kusu mramoru; obelisci se jmenují. Obeliscus jest veliký, špičatý čtverhranný kámen na způ- sob metae neb nějakého cíle vysoce vyzdvižený, k vrchu špičatý a čím vejš vždycky užší. Přednější jsou tyto: jeden před kostelem svatého Jana Lateranensis, na něm egyptské figury, hieroglyphicae notae, vyryté sou, od císaře Konstantina z Egypta do Konstantinopole a odtad od syna jeho Konstancia do Říma přivezený. Lodí, která jej nesla, nesmírné velikosti byla a tři sta osob, kteří vesly táhli, bylo; a jsouci polámán a zemí zasypán, jest zase od Sixta Pátého, papeže, vyzdvižen a na basi neb patě nové postaven. Druhý obeliskus vprostřed placu před papežským palácem od Caja císaře z Egypta při- vezen, in Circo Caji a Nerona postaven a naposled od Sixta papeže na vejš psané místo přenešen jest, s velikou prací a mistrovstvím zase vyzdvižen jsouc na nové patě neb basi; na čtyrech mosazných pozlacených lvích stojí. Třetí obeliskus od císaře Augusta z Egypta do Říma při- vežený, opět znova vejš jmenovaný Sixtus papež před kostelem Panny Marie del Popolo postaviti dal. Čtvrtý obeliskus, prvé před hrobem Augusta císaře postavený, a jsouc polámaný, s poručením téhož Sixta zase spojený a před kostelem Panny Marie majoris na nové patě po- stavený jest. Na všech třech obeliscích kříž pozlacený na vrchu se spatřuje a tuto máš jejich kontrfekt. Jiných 138
Strana 139
menších v Římě několik jest, jako před kostelem Zvěsto- vání Panny Marie, v zahradě Mathei a v zahradě knížete florentského. Na rynku Trajana císaře vprostřed města stojí velký kamenný sloup okrouhlý; na něm se spatřuje vyryta historia vojenského jeho tažení; ten obec Římská jemu ku poctivosti vyzdvihnouti dala a po smrti jeho svrchu nejvejš kosti jeho v zlaté kouli byly postaveny. Vnitř sou stupně neb schody jako v nějakém šneku, po nichž se až k vrchu jíti může, kdežto nejvejš Sixtus Pátej papež obraz mosazný, pozlacený, sedm neb osm loket zvejši svatého Pavla apoštola postaviti dal. Nedaleko odtud jest druhý podobný kamenný sloup Antonína Pia císaře; na svrchu od téhož Sixta Pátého obraz vejš psanému po- dobný svatého Petra postaven jest, což k velké okrase města jest a zdaleka se spatřuje. Při řece Tiberis a mostu svatého Anjela byl pohřeb Adriana císaře na způsob ně- jaké veliké a okrouhlé věže neb bašty, nyní jest Castel neb pevnost papežská, zdmi, baštami přesilnými a mno- hou střelbou opatřená, takže se zdá věc nepřemožená býti. Tu věži nejprv Bonifacius Devátý papež na způsob zámku neb kastelu zpevnil a po něm Alexandr Šestý s radou Karla toho jména Osmého, krále franského, v tu znamenitou pevnost uvedl. V tom kastelu každý rok na den roční korunování papeže a na den svatého Petra a Pavla, též když nějaká dobrá novina obzvláštní přijde, slavný triumf neb radost se drží. Předně okolo pevnosti množství hákovnic a menší střelbu pustí, potom hned všecky velký kusy, jichž veliké množství mají, s takovým zvukem a hřmotem, že se zdá za dobrou chvíli město třásti. Když dejm pomine, rakety pouštějí s znamenitým mistrovstvím, k posledku na té veliké věži neb baště velikou sumu raketlí pospolu zapálí, takže se jináče 139
menších v Římě několik jest, jako před kostelem Zvěsto- vání Panny Marie, v zahradě Mathei a v zahradě knížete florentského. Na rynku Trajana císaře vprostřed města stojí velký kamenný sloup okrouhlý; na něm se spatřuje vyryta historia vojenského jeho tažení; ten obec Římská jemu ku poctivosti vyzdvihnouti dala a po smrti jeho svrchu nejvejš kosti jeho v zlaté kouli byly postaveny. Vnitř sou stupně neb schody jako v nějakém šneku, po nichž se až k vrchu jíti může, kdežto nejvejš Sixtus Pátej papež obraz mosazný, pozlacený, sedm neb osm loket zvejši svatého Pavla apoštola postaviti dal. Nedaleko odtud jest druhý podobný kamenný sloup Antonína Pia císaře; na svrchu od téhož Sixta Pátého obraz vejš psanému po- dobný svatého Petra postaven jest, což k velké okrase města jest a zdaleka se spatřuje. Při řece Tiberis a mostu svatého Anjela byl pohřeb Adriana císaře na způsob ně- jaké veliké a okrouhlé věže neb bašty, nyní jest Castel neb pevnost papežská, zdmi, baštami přesilnými a mno- hou střelbou opatřená, takže se zdá věc nepřemožená býti. Tu věži nejprv Bonifacius Devátý papež na způsob zámku neb kastelu zpevnil a po něm Alexandr Šestý s radou Karla toho jména Osmého, krále franského, v tu znamenitou pevnost uvedl. V tom kastelu každý rok na den roční korunování papeže a na den svatého Petra a Pavla, též když nějaká dobrá novina obzvláštní přijde, slavný triumf neb radost se drží. Předně okolo pevnosti množství hákovnic a menší střelbu pustí, potom hned všecky velký kusy, jichž veliké množství mají, s takovým zvukem a hřmotem, že se zdá za dobrou chvíli město třásti. Když dejm pomine, rakety pouštějí s znamenitým mistrovstvím, k posledku na té veliké věži neb baště velikou sumu raketlí pospolu zapálí, takže se jináče 139
Strana 140
nezdá, než jako by všecko povětří ohnivé bylo a hvězdy jako hustý déšť s nebe pršely. Neviděl sem nikdy co k tomu podobného. Na den velikonoční v noci na placu neb rynku Anona Španělové podobný triumf drží. V Římě kostelů přes tři sta jest. Přednější jsou tyto: 1. Kostel svatého Jana Lateranensis, někdy stolice pa- pežská, a v něm císařové římští zlatou korunu přijímali; jest pěkný a velký, dláždění mramorové a draze pozla- cený má. Tam se spatřují mnohé svátosti, jakožto tresť, která byla do rukou Kristu Pánu dána, hlavy svatého Petra a Pavla, archa úmluvy z dřeva neporušeného, prvé draze zlatými plechy obitá, nyní od nepřátel vší te ozdoby zbavená, hůl Mojžíšova a Aronova, roucho čer- vené Krista Pána a ven z kostela v obzvláštním místě jest schod dvaceti osmi stupňův z domu Pilátova, po kterých byl veden Pán náš Ježíš Kristus, na nich upadl, a svou krev vylil, kteréžto znamení až posavad se spa- třuje. Z druhé strany jest kaplička okrouhlá, olovem přikrytá. Na tom místě Konstantin Veliký od svatého Silvestra jest pokřtěn. Druhý kostel svatého Petra in Va- ticano a předně starý kostel od Konstantina Velikého vy- stavený, který sem v první cestě své léta 1594 spatřil, a již nyní pro dostavení nového zbořen jest; stál na dvad- ceti čtyrech přepěkných mramorových sloupích rozlič- ných barev; v něm mnozí papežové v Pánu odpočívají, též Oto Druhý císař v jednom mramorovém hrobě z přetvrdého kamene porfidu. Nový nynější kostel, od Julia Druhého toho jména papeže léta 1507 založený, jehožto kůr teprva dostaven jest, krásou, pěkností, ná- kladem a slávou všecky všeho světa kostely převyšuje, jest z pěkného, bílého, tiburtinského kamene nesmírné velikosti; v něm sou čtyry kaply, které se kostelům rov- nati mohou, z nichž dvě ku podivu vysazováním mo- 140
nezdá, než jako by všecko povětří ohnivé bylo a hvězdy jako hustý déšť s nebe pršely. Neviděl sem nikdy co k tomu podobného. Na den velikonoční v noci na placu neb rynku Anona Španělové podobný triumf drží. V Římě kostelů přes tři sta jest. Přednější jsou tyto: 1. Kostel svatého Jana Lateranensis, někdy stolice pa- pežská, a v něm císařové římští zlatou korunu přijímali; jest pěkný a velký, dláždění mramorové a draze pozla- cený má. Tam se spatřují mnohé svátosti, jakožto tresť, která byla do rukou Kristu Pánu dána, hlavy svatého Petra a Pavla, archa úmluvy z dřeva neporušeného, prvé draze zlatými plechy obitá, nyní od nepřátel vší te ozdoby zbavená, hůl Mojžíšova a Aronova, roucho čer- vené Krista Pána a ven z kostela v obzvláštním místě jest schod dvaceti osmi stupňův z domu Pilátova, po kterých byl veden Pán náš Ježíš Kristus, na nich upadl, a svou krev vylil, kteréžto znamení až posavad se spa- třuje. Z druhé strany jest kaplička okrouhlá, olovem přikrytá. Na tom místě Konstantin Veliký od svatého Silvestra jest pokřtěn. Druhý kostel svatého Petra in Va- ticano a předně starý kostel od Konstantina Velikého vy- stavený, který sem v první cestě své léta 1594 spatřil, a již nyní pro dostavení nového zbořen jest; stál na dvad- ceti čtyrech přepěkných mramorových sloupích rozlič- ných barev; v něm mnozí papežové v Pánu odpočívají, též Oto Druhý císař v jednom mramorovém hrobě z přetvrdého kamene porfidu. Nový nynější kostel, od Julia Druhého toho jména papeže léta 1507 založený, jehožto kůr teprva dostaven jest, krásou, pěkností, ná- kladem a slávou všecky všeho světa kostely převyšuje, jest z pěkného, bílého, tiburtinského kamene nesmírné velikosti; v něm sou čtyry kaply, které se kostelům rov- nati mohou, z nichž dvě ku podivu vysazováním mo- 140
Strana 141
zaickým na způsob nejpěknějšího malování zlatem a vše- lijakým malováním, jedna od Rehoře XIII. a druhá od Klimenta VIII., papežův, okrášlené se stkví. Dláždění všeho kostela jest mramorové rozličných barev, kopule neb věže na způsob báně okrouhlá nesmírné velikosti, též se mozaickým dílem z vnitřku vysazuje. Po svrchu olovem přikrytá. Uhlídáš několik sloupův z pěkného bílého mramoru velmi mistrovsky udělaných a sou od Tita Vespesiana po dobytí města Jerusalema z kostela a z paláce Šalomounového přinešené. Mají též v tom kostele těla svatých Šimoniše a Judy apoštolův, svatého Jana Chrysostoma, svatého Rehoře papeže, též pod vel- kým oltářem polovici těl svatých Petra a Pavla apoštolův. A Veronika neb obličej svatý, který Kristus Pán jsouc na smrt veden na rouše sobě od sv. Veroniky dané vlastně vytiskl, a hrot kopí, kterým jeho svatý bok otevřín jest, ve Velký pátek se lidu ukazuje. Třetí kostel svatého Pavla jest vlaskou míli jednu za městem od Velikého Konstantina vystavený. Velikých kamenných sloupův sto čtrnácte má; tam jest polovice těl svatého Petra a svatého Pavla apoštolův. Čtvrtý kostel Panny Marie, S. Maria Maggiore jmenovaný; tam se nacházejí těla svatého Matěje, svatého Jeronyma a ji- ných svatých, a v jedné kapličce velice pěkné a nákladné od Sixta Pátého papeže (kdežto jeho pohřeb jest) jesličky a plínka, v kterou byl obalen Kristus Pán. Před kostelem obeliskus stojí. Pátý kostel svatého Vavřince za městem na třidceti šesti mramorových sloupích, těla svatého Vavřince a svatého Štěpána tam odpočívají. Šestý kostel svatého Šebestiána za městem. Pod zemí jest dlouhá jeskyně pod kostelem. V ní jsou pochována těla 174 tisíc svatých mučedlníkův; mezi nimi jest osmnáct aneb jak jiní chtějí čtyrydceti šest papežův. Sedmý kostel svatého 141
zaickým na způsob nejpěknějšího malování zlatem a vše- lijakým malováním, jedna od Rehoře XIII. a druhá od Klimenta VIII., papežův, okrášlené se stkví. Dláždění všeho kostela jest mramorové rozličných barev, kopule neb věže na způsob báně okrouhlá nesmírné velikosti, též se mozaickým dílem z vnitřku vysazuje. Po svrchu olovem přikrytá. Uhlídáš několik sloupův z pěkného bílého mramoru velmi mistrovsky udělaných a sou od Tita Vespesiana po dobytí města Jerusalema z kostela a z paláce Šalomounového přinešené. Mají též v tom kostele těla svatých Šimoniše a Judy apoštolův, svatého Jana Chrysostoma, svatého Rehoře papeže, též pod vel- kým oltářem polovici těl svatých Petra a Pavla apoštolův. A Veronika neb obličej svatý, který Kristus Pán jsouc na smrt veden na rouše sobě od sv. Veroniky dané vlastně vytiskl, a hrot kopí, kterým jeho svatý bok otevřín jest, ve Velký pátek se lidu ukazuje. Třetí kostel svatého Pavla jest vlaskou míli jednu za městem od Velikého Konstantina vystavený. Velikých kamenných sloupův sto čtrnácte má; tam jest polovice těl svatého Petra a svatého Pavla apoštolův. Čtvrtý kostel Panny Marie, S. Maria Maggiore jmenovaný; tam se nacházejí těla svatého Matěje, svatého Jeronyma a ji- ných svatých, a v jedné kapličce velice pěkné a nákladné od Sixta Pátého papeže (kdežto jeho pohřeb jest) jesličky a plínka, v kterou byl obalen Kristus Pán. Před kostelem obeliskus stojí. Pátý kostel svatého Vavřince za městem na třidceti šesti mramorových sloupích, těla svatého Vavřince a svatého Štěpána tam odpočívají. Šestý kostel svatého Šebestiána za městem. Pod zemí jest dlouhá jeskyně pod kostelem. V ní jsou pochována těla 174 tisíc svatých mučedlníkův; mezi nimi jest osmnáct aneb jak jiní chtějí čtyrydceti šest papežův. Sedmý kostel svatého 141
Strana 142
Kříže v Jerusalemě. Tam sou tyto svátosti, které se Velký pátek lidu ukazují: titul svatého Kříže, houba, kterou byl Kristus Pán napájen, dva trny z koruny, hřeb, kterým byl přibit Kristus Pán, kus kříže Božího. K těmto sedmi hlavním kostelům, k kterým znamenitá pout bývá, sou přidány jiné tři kostely, Panny Marie del Populo, kdežto jest obraz Panny Marie od svatého Lukáše vymalovaný, při kterém se mnozí divové dějí, druhý Panny Marie zvěstované, v něm jsou těla deset tisíc vojákův mučedl- níkův, a třetí u tří studnic, alle tre fontanae, tam se tři prameny nedaleko jeden od druhého při stětí svatého Pavla vyprejštily, po každým skoku hlavy jeho jeden. V kostele Panny Marie ad Minervam jest svatá Kateřina Senenská pochovaná. Kostel S. Mariae Rotundae neb Pantheon jmenovaný, všem pohanským bohům neb spíše ďáblům vystaven, potom ku poctivosti Panny Ma- rie a Všech Božích svatých posvěcen, jest okrouhlý, klenutý, jedno toliko veliké okno na svrch, střechu volo- věnou a brány mosazné má, loubí před kostelem na pře- velikých mramorových sloupích stojí takové širokosti, že jeden sotva tři muži objíti mohou. Tuto jej máš vy- malovaný. Kostel Panny Marie trans Tiberim. V tom místě té noci, kterou se Pán Kristus naroditi ráčil, pramen voleje se vyprejštil a potůčkem do řeky Tiberis tekl. Kostel Panny Marie Ara coeli jmenovaný, k kterému se (neb na vrchu Tarpejus jmenovaném jest) po 128 mramoro- vých stupních chodí, pěknými sloupy a mramorem okrášlený stojí, tam jest obraz Panny Marie, jak pod křížem stála, od svatého Lukáše vymalovaný. Kostel svatého Bartoloměje na vostrově, tam jeho svaté tělo za oltářem v jednom mramorovém hrobě odpočívá. Kostel svatého Ducha velmi pěkný a nákladný. Při něm jest 142
Kříže v Jerusalemě. Tam sou tyto svátosti, které se Velký pátek lidu ukazují: titul svatého Kříže, houba, kterou byl Kristus Pán napájen, dva trny z koruny, hřeb, kterým byl přibit Kristus Pán, kus kříže Božího. K těmto sedmi hlavním kostelům, k kterým znamenitá pout bývá, sou přidány jiné tři kostely, Panny Marie del Populo, kdežto jest obraz Panny Marie od svatého Lukáše vymalovaný, při kterém se mnozí divové dějí, druhý Panny Marie zvěstované, v něm jsou těla deset tisíc vojákův mučedl- níkův, a třetí u tří studnic, alle tre fontanae, tam se tři prameny nedaleko jeden od druhého při stětí svatého Pavla vyprejštily, po každým skoku hlavy jeho jeden. V kostele Panny Marie ad Minervam jest svatá Kateřina Senenská pochovaná. Kostel S. Mariae Rotundae neb Pantheon jmenovaný, všem pohanským bohům neb spíše ďáblům vystaven, potom ku poctivosti Panny Ma- rie a Všech Božích svatých posvěcen, jest okrouhlý, klenutý, jedno toliko veliké okno na svrch, střechu volo- věnou a brány mosazné má, loubí před kostelem na pře- velikých mramorových sloupích stojí takové širokosti, že jeden sotva tři muži objíti mohou. Tuto jej máš vy- malovaný. Kostel Panny Marie trans Tiberim. V tom místě té noci, kterou se Pán Kristus naroditi ráčil, pramen voleje se vyprejštil a potůčkem do řeky Tiberis tekl. Kostel Panny Marie Ara coeli jmenovaný, k kterému se (neb na vrchu Tarpejus jmenovaném jest) po 128 mramoro- vých stupních chodí, pěknými sloupy a mramorem okrášlený stojí, tam jest obraz Panny Marie, jak pod křížem stála, od svatého Lukáše vymalovaný. Kostel svatého Bartoloměje na vostrově, tam jeho svaté tělo za oltářem v jednom mramorovém hrobě odpočívá. Kostel svatého Ducha velmi pěkný a nákladný. Při něm jest 142
Strana 143
znamenitý a bohatý špitál, nemocných každého času do čtyr neb pěti set, děvčat chudých, sirotkův tři sta a čtrnácte set malých dětí v kolíbkách tam se chová. Kostel svatých Apoštolův, v něm sou těla svatých Filipa a Jakuba. Kostel jezovitský velmi pěkný a nákladný. Schody a štít kostelní jest z tiburtinského tesaného ka- mene. Po stranách kostela jsou malé kaply, velmi pěkné, rozličným mramorem, zlatem a malováním ozdobené. Oltář velký mramorový a archa malovaná se čtyrma žlu- tými mramorovými sloupy, kopula neb věže na způsob báně vprostřed kostela jest a pod ní krucifix mosazný, větší nežli člověk, pozlacený. V kostele leží těla svatého Abundia, Abundantia a blahoslaveného Patra Ignatia, jejich řádu fundátora. Kostel svatého Ludvíka francouz- skýho národu, kostel svatého Jakuba jest národu hišpan- ského a dva špitály pro nemocný poutníky obojího po- hlaví, kdežto zdarma svý náležitý opatření mají, k němu přináležejí. — Panny Marie dell' Anima, jest tam mra- morový obraz Panny Marie s těmito přepěknýma verši: Virginitas, partus, discordes tempore longo Virginis in gremio foedera pacis habent. Špitál národu německého při kostele jest. Kostel svatého Petra ad vincula; sou tam řetězy, kterými byl Svatý Petr v Jerusalemě svázán. Kostel svatýho Vavřince in Pane- perna, tam jest díl roštu, na kterým byl pečen Svatý Vavřinec. O jiných kostelích pěkných a nákladných i po- božných, v kterých nesčíslná summa Božích mučedlníkův v prvotní církvi za časů pohanských císařův a tyranův svou krev pro Krista Pána vylijíc v pánu odpočívá, mlče- ním pominu, a chtějí tomu, že téměř místa v témž městě není, které by nebylo krví mučedlnickou pokropeno. 143
znamenitý a bohatý špitál, nemocných každého času do čtyr neb pěti set, děvčat chudých, sirotkův tři sta a čtrnácte set malých dětí v kolíbkách tam se chová. Kostel svatých Apoštolův, v něm sou těla svatých Filipa a Jakuba. Kostel jezovitský velmi pěkný a nákladný. Schody a štít kostelní jest z tiburtinského tesaného ka- mene. Po stranách kostela jsou malé kaply, velmi pěkné, rozličným mramorem, zlatem a malováním ozdobené. Oltář velký mramorový a archa malovaná se čtyrma žlu- tými mramorovými sloupy, kopula neb věže na způsob báně vprostřed kostela jest a pod ní krucifix mosazný, větší nežli člověk, pozlacený. V kostele leží těla svatého Abundia, Abundantia a blahoslaveného Patra Ignatia, jejich řádu fundátora. Kostel svatého Ludvíka francouz- skýho národu, kostel svatého Jakuba jest národu hišpan- ského a dva špitály pro nemocný poutníky obojího po- hlaví, kdežto zdarma svý náležitý opatření mají, k němu přináležejí. — Panny Marie dell' Anima, jest tam mra- morový obraz Panny Marie s těmito přepěknýma verši: Virginitas, partus, discordes tempore longo Virginis in gremio foedera pacis habent. Špitál národu německého při kostele jest. Kostel svatého Petra ad vincula; sou tam řetězy, kterými byl Svatý Petr v Jerusalemě svázán. Kostel svatýho Vavřince in Pane- perna, tam jest díl roštu, na kterým byl pečen Svatý Vavřinec. O jiných kostelích pěkných a nákladných i po- božných, v kterých nesčíslná summa Božích mučedlníkův v prvotní církvi za časů pohanských císařův a tyranův svou krev pro Krista Pána vylijíc v pánu odpočívá, mlče- ním pominu, a chtějí tomu, že téměř místa v témž městě není, které by nebylo krví mučedlnickou pokropeno. 143
Strana 144
Sancta est sanctorum pretioso sanguine Roma. Co se světského stavení dotejče, jest předně dobře a nákladně vystavené; neviděl sem v žádném jiném městě tak mnoho nákladných palácův. A předně papežský pa- láce sou tyto: u svatého Petra in Vaticano z druhé strany řeky Tiberis v tom dílu města, které se Burgum jmenuje a jest dobře zdmi a baštami cihelnými zpevněno. Na vyšším místě jest slavný papežský palác tak velký, že v něm snadno poblouditi se může, a spíše nějakému ma- lému městu než k domu podobný; několik placů má a tak dobře jest vystavený, že by v něm několik králův se vším dvorem svým dosti prostranství jmíti mohli. Schody po všem tom paláce sou tak povlovné, že na koních a oslích do všech pokojův vodu, dříví a co takkoliv zapotřebí jest až pod střechu donášeti se může. Teď jeho kontrfekt i s kostelem Svatého Petra vymalovaný máš. Bibliotheka tam znamenitá jest, které se snad v světě rovné nenajde, a pěkná zahrada, pro svou krásu a veselost Belvedere jmenovaná. V tom palácu nyní papežové svou residenci obyčejně mají a v kaple Sixti IV., která se velikostí dob- rému kostelu rovnati může, každou neděli a v svátky se vším dvorem svým při přítomnosti kardinálův svaté církve římské, též mnohých arcibiskupův, biskupův a jiných prelátův, tolikéž ambasatorův neb poslův králův a knížat křesťanských a knížat a pánův římských mši svatou a kázání slyšívají. Nyní na té svatého Petra stolici Pavel, toho jména Pátý a v počtu 236. římský biskup, sedí a církev Boží po všem světě jakožto náměstek Krista Pána a posloupník sv. Petra pobožně řídí a spravuje, jehožto habit in pontificalibus, to jest kostelní neb bi- skupský, též domácí obyčejný a kardinálův i biskupův římských tuto jsem vymalovati dal. Týž papež, když 144
Sancta est sanctorum pretioso sanguine Roma. Co se světského stavení dotejče, jest předně dobře a nákladně vystavené; neviděl sem v žádném jiném městě tak mnoho nákladných palácův. A předně papežský pa- láce sou tyto: u svatého Petra in Vaticano z druhé strany řeky Tiberis v tom dílu města, které se Burgum jmenuje a jest dobře zdmi a baštami cihelnými zpevněno. Na vyšším místě jest slavný papežský palác tak velký, že v něm snadno poblouditi se může, a spíše nějakému ma- lému městu než k domu podobný; několik placů má a tak dobře jest vystavený, že by v něm několik králův se vším dvorem svým dosti prostranství jmíti mohli. Schody po všem tom paláce sou tak povlovné, že na koních a oslích do všech pokojův vodu, dříví a co takkoliv zapotřebí jest až pod střechu donášeti se může. Teď jeho kontrfekt i s kostelem Svatého Petra vymalovaný máš. Bibliotheka tam znamenitá jest, které se snad v světě rovné nenajde, a pěkná zahrada, pro svou krásu a veselost Belvedere jmenovaná. V tom palácu nyní papežové svou residenci obyčejně mají a v kaple Sixti IV., která se velikostí dob- rému kostelu rovnati může, každou neděli a v svátky se vším dvorem svým při přítomnosti kardinálův svaté církve římské, též mnohých arcibiskupův, biskupův a jiných prelátův, tolikéž ambasatorův neb poslův králův a knížat křesťanských a knížat a pánův římských mši svatou a kázání slyšívají. Nyní na té svatého Petra stolici Pavel, toho jména Pátý a v počtu 236. římský biskup, sedí a církev Boží po všem světě jakožto náměstek Krista Pána a posloupník sv. Petra pobožně řídí a spravuje, jehožto habit in pontificalibus, to jest kostelní neb bi- skupský, též domácí obyčejný a kardinálův i biskupův římských tuto jsem vymalovati dal. Týž papež, když 144
Strana 145
sem do Říma z Loretu zajel měsíce března léta 1608 ... [ Chybi list. ] [Všelijkým stromovím a štípky pomorančovými, limou- novými, citrýnovými okrášlená a v ní háj bobkového dříví a vysoká hora špičatá dřívím cypřišovým vysázená a nejvejš té hory lusthaus a pěkná laura se spatřuje. Jiných zahrad mnoho jest, jako kardinale Carpensis, za- hrada Mathei, kardinale ferarskýho, papežská in Monte Cavallo, jiných mnohých převeselých zahrad bez počtu jest. Habit neb kroj římský nynější tuto máš položený. Mnoho by se o tom slavném a předním všeho světa městě praviti mělo, jak o starodávním, přenákladným a téměř k víře nepodobným stavení, kteréhož ostatkové se spatřují, tak o nových slavných domích pro krátkost zanechám. Qui miseranda videt veteris vestigia Romae, Ille potest merito dicere: Roma fuit: At qui celsa novae spectat palatia Romae, Hic merito poterit dicere: Roma viget. O slávě toho města, o veliké síle lidu, o rozličných všeho světa národích a vzácnosti měšťanův (neb i kní- žata znamenití za měšťany se počítají), o ambasatořích králův, knížat a potentátův křesťanských, o stavu du- chovním, biskupích, arcibiskupích, kardinálích, kterých jest velmi mnoho, tuto nic psáti nebudu, neb to každý souditi může, poněvadž Řím hlavou světa byl a jest, že jiné všecky převyšovati musí. Ti vejš jmenovaní kar- dinálové, ambasatorové, knížata a páni ke dvoru papež- ské svatosti a jinam, kde jim zapotřebí jest, s velikým počtem vozův, aksamitem černým neb brunátným suk- nem obestřených, v každém voze toliko po dvou koních Cestopis Bedřicha z Donína 10 145
sem do Říma z Loretu zajel měsíce března léta 1608 ... [ Chybi list. ] [Všelijkým stromovím a štípky pomorančovými, limou- novými, citrýnovými okrášlená a v ní háj bobkového dříví a vysoká hora špičatá dřívím cypřišovým vysázená a nejvejš té hory lusthaus a pěkná laura se spatřuje. Jiných zahrad mnoho jest, jako kardinale Carpensis, za- hrada Mathei, kardinale ferarskýho, papežská in Monte Cavallo, jiných mnohých převeselých zahrad bez počtu jest. Habit neb kroj římský nynější tuto máš položený. Mnoho by se o tom slavném a předním všeho světa městě praviti mělo, jak o starodávním, přenákladným a téměř k víře nepodobným stavení, kteréhož ostatkové se spatřují, tak o nových slavných domích pro krátkost zanechám. Qui miseranda videt veteris vestigia Romae, Ille potest merito dicere: Roma fuit: At qui celsa novae spectat palatia Romae, Hic merito poterit dicere: Roma viget. O slávě toho města, o veliké síle lidu, o rozličných všeho světa národích a vzácnosti měšťanův (neb i kní- žata znamenití za měšťany se počítají), o ambasatořích králův, knížat a potentátův křesťanských, o stavu du- chovním, biskupích, arcibiskupích, kardinálích, kterých jest velmi mnoho, tuto nic psáti nebudu, neb to každý souditi může, poněvadž Řím hlavou světa byl a jest, že jiné všecky převyšovati musí. Ti vejš jmenovaní kar- dinálové, ambasatorové, knížata a páni ke dvoru papež- ské svatosti a jinam, kde jim zapotřebí jest, s velikým počtem vozův, aksamitem černým neb brunátným suk- nem obestřených, v každém voze toliko po dvou koních Cestopis Bedřicha z Donína 10 145
Strana 146
majíce, jezdí. A spatřil sem to v tuto jízdu, že ambasatora neb posla krále hišpanského, když toliko k obyčejné audienci na palác papežský jel, přes padesáte vozův pro- vázelo, kterýchžto vozův obyčejných tuto na závěrek kontrfekt položím; a chtějí tomu, že jich v Římě tak- . .. Chybějí dva listy.] KRÁLOVSTVÍ NEAPOLITÁNSKÉ. To království od řeky Tronto, kdež se marka Ankonitánská skonává, a od města Terracina neb této věže se začíná, a až k Sicilii se vztahuje, mezi dvěma moři, Adriatským a Tyrrenským, leží, skůro půl Vlaské země, totiž osm celých krajin, mimo dobrý díl Latii obsahujíc, jakožto Kampanii štastnou, obojí Apulii, Dauniam i Pecentiam, obojí Kalabrii, hořejší i dolejší, Basilicatu a Abruzzo. Arcibiskupův dvadceti v něm jest, kteří sto dvadceti sedm biskupův pod sebou mají; knížat padesáte šest, markrabat padesáte tři, hrabat padesáte osm, panství patnáct, míst a kastelů neb zámků, nepočítajíc v to měs- teček, okolo dvoutisíc, kteréhožto království, ač kostelu Římskému přináležejícího, však nyní je král hišpanský drží. O kteréhožto krále moci a bohatství, poněvadž tuto se příležitost dává, dle předešlé své přípovědi krátce oznámiti nepominu. Filip toho jména Čtvrtý, nynější hišpanský a neapul- ský král, nad kteréhožto od stvoření světa žádný monarcha a potentát nikdy většího panství jest neměl, předně v Ev- ropě tyto krajiny má: Hišpanii celou, která čtrnáctero království v sobě obsahuje, totiž: Portugalii, Algar- biorum, Gallicii, Legion, Toled, Castilii, Cordubu, Mur- cii, Granatu, Valencii, Aragonii, Catalonii, Navarru, Asturias, Cantabrii, více Nydrlant na sedmnáct krajin rozdělený, totiž knížetství Brabant, Limburg, Lucen- burg, Geldrii, hrabství Flandrii, Artesii, Hannonii, Hol- 146
majíce, jezdí. A spatřil sem to v tuto jízdu, že ambasatora neb posla krále hišpanského, když toliko k obyčejné audienci na palác papežský jel, přes padesáte vozův pro- vázelo, kterýchžto vozův obyčejných tuto na závěrek kontrfekt položím; a chtějí tomu, že jich v Římě tak- . .. Chybějí dva listy.] KRÁLOVSTVÍ NEAPOLITÁNSKÉ. To království od řeky Tronto, kdež se marka Ankonitánská skonává, a od města Terracina neb této věže se začíná, a až k Sicilii se vztahuje, mezi dvěma moři, Adriatským a Tyrrenským, leží, skůro půl Vlaské země, totiž osm celých krajin, mimo dobrý díl Latii obsahujíc, jakožto Kampanii štastnou, obojí Apulii, Dauniam i Pecentiam, obojí Kalabrii, hořejší i dolejší, Basilicatu a Abruzzo. Arcibiskupův dvadceti v něm jest, kteří sto dvadceti sedm biskupův pod sebou mají; knížat padesáte šest, markrabat padesáte tři, hrabat padesáte osm, panství patnáct, míst a kastelů neb zámků, nepočítajíc v to měs- teček, okolo dvoutisíc, kteréhožto království, ač kostelu Římskému přináležejícího, však nyní je král hišpanský drží. O kteréhožto krále moci a bohatství, poněvadž tuto se příležitost dává, dle předešlé své přípovědi krátce oznámiti nepominu. Filip toho jména Čtvrtý, nynější hišpanský a neapul- ský král, nad kteréhožto od stvoření světa žádný monarcha a potentát nikdy většího panství jest neměl, předně v Ev- ropě tyto krajiny má: Hišpanii celou, která čtrnáctero království v sobě obsahuje, totiž: Portugalii, Algar- biorum, Gallicii, Legion, Toled, Castilii, Cordubu, Mur- cii, Granatu, Valencii, Aragonii, Catalonii, Navarru, Asturias, Cantabrii, více Nydrlant na sedmnáct krajin rozdělený, totiž knížetství Brabant, Limburg, Lucen- burg, Geldrii, hrabství Flandrii, Artesii, Hannonii, Hol- 146
Strana 147
landii, Selandii, Namurk, Zutfanü, markrabství svaté říše, panství Frisland, Mechlini, Ultrajecti, Transisa- lanae, Grönning; více království Neapulský vejš psaný, item knížetství Mediolánské a vostrovy v moři Prostřed- zemním, Sicilii, Sardinii, Majoriku, Minoriku a Ivizu. V Africe toto má: ten slavný port v moři Prostřed- zemním, Masalquivir řečený, města Orano, Melilla, Velez, Mazagan, Septa, Tanger, Ostrovů šťastných neb Fortunatas dvanáct a jiných sedm vostrovův, Azores ře- čených, ostrov Svatého Tomáše a Maderu, zámky Sofala a Mosambique a Porto Santo a sedm vostrovův Capitis viridis v Mauritanii. V Asii, třetím dílu světa, má Armu- sium s dobrým dílem Arabie a vostrov Baharemum. V Indii města a pevnosti tyto jeho jsou: Dium, Dama- nium, Bazainum, Tauaa, Goa, Gaul, Cananor, Cochim, Colam, Mavar ostrov, a ten celý pomorský díl od Da- maunu až do Meliapuru, který jeho aneb poplatníkův jeho jest (krom Calecutu); item Malacam a v Cejlan ostrově port a pevnost Kolumbo, a na ostrovích Tidore a Amancano zámky pro handl v koření s národem chi- nenským. V Americe neb v nově nalezeném světě sám bez tovaryše a souseda kraluje a mnohé země neb krá- lovství, jako nějaké dvoje císařství Mexiko a Peruvia, vostrovy Nového světa, Lucajas, jichž jest čtyry sta, item ostrovy Jamaicam, Cubam, Hispaniolam a blíž k Asii čtyrydceti ostrovů Philipinas. Důchodové jeho, které toliko v Europě má, všecky důchody císaře turec- kého převyšují. A již čas bude se do království Neapul- ského navrátiti. V tom ouzkém pasu u té věže, jak svrchu praveno, začíná se království Neapulské a okolo osmi vlaských mil jest město Fundi pánův Kolumnův, ač malé, však velmi veselé, které jeden poeta takto vypisuje: 147
landii, Selandii, Namurk, Zutfanü, markrabství svaté říše, panství Frisland, Mechlini, Ultrajecti, Transisa- lanae, Grönning; více království Neapulský vejš psaný, item knížetství Mediolánské a vostrovy v moři Prostřed- zemním, Sicilii, Sardinii, Majoriku, Minoriku a Ivizu. V Africe toto má: ten slavný port v moři Prostřed- zemním, Masalquivir řečený, města Orano, Melilla, Velez, Mazagan, Septa, Tanger, Ostrovů šťastných neb Fortunatas dvanáct a jiných sedm vostrovův, Azores ře- čených, ostrov Svatého Tomáše a Maderu, zámky Sofala a Mosambique a Porto Santo a sedm vostrovův Capitis viridis v Mauritanii. V Asii, třetím dílu světa, má Armu- sium s dobrým dílem Arabie a vostrov Baharemum. V Indii města a pevnosti tyto jeho jsou: Dium, Dama- nium, Bazainum, Tauaa, Goa, Gaul, Cananor, Cochim, Colam, Mavar ostrov, a ten celý pomorský díl od Da- maunu až do Meliapuru, který jeho aneb poplatníkův jeho jest (krom Calecutu); item Malacam a v Cejlan ostrově port a pevnost Kolumbo, a na ostrovích Tidore a Amancano zámky pro handl v koření s národem chi- nenským. V Americe neb v nově nalezeném světě sám bez tovaryše a souseda kraluje a mnohé země neb krá- lovství, jako nějaké dvoje císařství Mexiko a Peruvia, vostrovy Nového světa, Lucajas, jichž jest čtyry sta, item ostrovy Jamaicam, Cubam, Hispaniolam a blíž k Asii čtyrydceti ostrovů Philipinas. Důchodové jeho, které toliko v Europě má, všecky důchody císaře turec- kého převyšují. A již čas bude se do království Neapul- ského navrátiti. V tom ouzkém pasu u té věže, jak svrchu praveno, začíná se království Neapulské a okolo osmi vlaských mil jest město Fundi pánův Kolumnův, ač malé, však velmi veselé, které jeden poeta takto vypisuje: 147
Strana 148
Collibus hinc atque inde lacu, simul aequore cinctum, Citria cui florent hortis, et littore myrti, Hesperidum decus et bene olentia culta Diones. Odtud nedaleko sou zříceniny města Minturne a město Formia, nyní Mola řečené, na břehu mořském ležící. To místo velmi veselé jest, takže ve Vlaších přední chválu má. Všudy vůkol sou převeselé zahrady štěpí pomeran- čového, limounového, citrýnového, fíkového a prame- nové čerstvých vod; o tom městě Martialis píše: O temperatae dulce Formiae littus, Vos, cum severi fugit oppidum Martis Et inquietas fessus exuit curas, Apollinaris omnibus locis praefert . . . Hic summa leni stringitur Thetis vento Nec languet aequor, viva sed quies ponti... Naproti Mole spatřuje se město Gaeta, od Gaety, chůvy Eneáše Trojanského, tak jmenované, o níž Virgilius: Tu quoque littoribus nostris, Aeneia nutrix, Aeternam moriens famam, Caieta, dedisti. Město pevné jest a clavis regni, klíč království, se jme- nuje. Port bezpečný a pěkně vystavený má a zámek na vrchu nepřemožený. Dále mimo rozbořené Minturne město, kdežto mnoho zřícenin starého stavení jest, se jede a k řece Garigliano neb Liris se přijíždí, za kterou se Kampanie šťastná, krajina království Neapulského začíná. Ta krajina KAMPANIA šťastná, pro svou veselost a ourodnost tak nazvaná, jakéhožto jména žádná v světě krajina krom štastné Arabie nedostala, jináče se Terra 148
Collibus hinc atque inde lacu, simul aequore cinctum, Citria cui florent hortis, et littore myrti, Hesperidum decus et bene olentia culta Diones. Odtud nedaleko sou zříceniny města Minturne a město Formia, nyní Mola řečené, na břehu mořském ležící. To místo velmi veselé jest, takže ve Vlaších přední chválu má. Všudy vůkol sou převeselé zahrady štěpí pomeran- čového, limounového, citrýnového, fíkového a prame- nové čerstvých vod; o tom městě Martialis píše: O temperatae dulce Formiae littus, Vos, cum severi fugit oppidum Martis Et inquietas fessus exuit curas, Apollinaris omnibus locis praefert . . . Hic summa leni stringitur Thetis vento Nec languet aequor, viva sed quies ponti... Naproti Mole spatřuje se město Gaeta, od Gaety, chůvy Eneáše Trojanského, tak jmenované, o níž Virgilius: Tu quoque littoribus nostris, Aeneia nutrix, Aeternam moriens famam, Caieta, dedisti. Město pevné jest a clavis regni, klíč království, se jme- nuje. Port bezpečný a pěkně vystavený má a zámek na vrchu nepřemožený. Dále mimo rozbořené Minturne město, kdežto mnoho zřícenin starého stavení jest, se jede a k řece Garigliano neb Liris se přijíždí, za kterou se Kampanie šťastná, krajina království Neapulského začíná. Ta krajina KAMPANIA šťastná, pro svou veselost a ourodnost tak nazvaná, jakéhožto jména žádná v světě krajina krom štastné Arabie nedostala, jináče se Terra 148
Strana 149
di Lavoro jmenuje; leží při moři Tyrrenském, jsouc na víno, ovotce, obilí a všecky věci k potřebě, ano i k rozkoši lidské přináležející, velice úrodná, a tak veselá, že za nej- pěknější, nejvzáctnější a jako za nějaký ráj Vlaské země a snad celého světa od mnohých se počítá. Jsou tam pěkné prostranné pole, ourodné vršky, zahrady rozkoš- né, plné štěpí pomorančového, limounového, granátové- ho, citrýnového, fíkového, v týchž zahradách háje bob- kové a cypřišové, obzvláštně pak na polích veliké háje bobkové; pramenové a studnice vod čerstvých, též i tep- lých k zdraví lidskému sloužících, a summou usta- vičné léto a všecka rozkoš a zvůle tam se nachází, a jakž Plinius praví: Palam uno in loco naturae gaudentis opus. Města přednější sou tato: Neapolis, hlava Kampanie a celého království, Capue, Teano, Calvi, Aversa, Sancta Agatha, Nola, Somma etc. Porty neb stanoviště lodí v Neapoli, v Miseno, v Kumě, v Pucuolu, v Herkulaneo, a toto buď dosti o šťastné Kampanii. Přibližujíce se k Neapoli, jest město Kapue nevelké, na místě veselém leží. Odtud dvě míle jsou zříceniny starého slavného města Kapue, které pro své bohatství, velikost a moc předním městům Karthaginenskému a Korintskýmu se vrovnalo; o něm Silius etc. In primis Capua, heu, rebus servare secundis Inconsulta modum et pravo peritura tumore. Odtud osm mil jest nové město Aversa a druhých osm mil královské město Neapolis. Neapolis, hlavní město království Neapulského, na břehu moře Tyrrenského, sedm vlaských mil v okršlku svém a dvakráte sto tisíc 149
di Lavoro jmenuje; leží při moři Tyrrenském, jsouc na víno, ovotce, obilí a všecky věci k potřebě, ano i k rozkoši lidské přináležející, velice úrodná, a tak veselá, že za nej- pěknější, nejvzáctnější a jako za nějaký ráj Vlaské země a snad celého světa od mnohých se počítá. Jsou tam pěkné prostranné pole, ourodné vršky, zahrady rozkoš- né, plné štěpí pomorančového, limounového, granátové- ho, citrýnového, fíkového, v týchž zahradách háje bob- kové a cypřišové, obzvláštně pak na polích veliké háje bobkové; pramenové a studnice vod čerstvých, též i tep- lých k zdraví lidskému sloužících, a summou usta- vičné léto a všecka rozkoš a zvůle tam se nachází, a jakž Plinius praví: Palam uno in loco naturae gaudentis opus. Města přednější sou tato: Neapolis, hlava Kampanie a celého království, Capue, Teano, Calvi, Aversa, Sancta Agatha, Nola, Somma etc. Porty neb stanoviště lodí v Neapoli, v Miseno, v Kumě, v Pucuolu, v Herkulaneo, a toto buď dosti o šťastné Kampanii. Přibližujíce se k Neapoli, jest město Kapue nevelké, na místě veselém leží. Odtud dvě míle jsou zříceniny starého slavného města Kapue, které pro své bohatství, velikost a moc předním městům Karthaginenskému a Korintskýmu se vrovnalo; o něm Silius etc. In primis Capua, heu, rebus servare secundis Inconsulta modum et pravo peritura tumore. Odtud osm mil jest nové město Aversa a druhých osm mil královské město Neapolis. Neapolis, hlavní město království Neapulského, na břehu moře Tyrrenského, sedm vlaských mil v okršlku svém a dvakráte sto tisíc 149
Strana 150
lidu v sobě obsahujíc, leží; za starodávna Parthenope, od jedné Sireny tak jmenované, jak Silius píše: Sirenum dedit una suum memorabile nomen Parthenope muris Acheloias, aequore cuius Regnavere diu cantus, cum dulce per undas Exitium miseris caneret, non prospera, nautis. Město jest na díle, totiž od kostela svatého Jana de Car- bona až do brány svatého Januaria, zdí z tesaného kamene s mnohými okrouhlými věžemi z téhož kamene a ostatní díl vlaským způsobem cihelnými zdmi a baštami obme- zené. Ulice v něm dlouhé, široké, přímé a pěkně dláž- děné, domy nákladně stavené, vysoké na větším díle bez krovův u nás obyčejných, však s podlahami rovnými, po svrchu cihlami a vápnem dlážděnými, jako altány majíc okolo zídky neb římsy až do pasu, takže z těch altánův, nejsouc na překážku žádné střechy, do druhé, třetí i čtvrté ulice viděti se může. Kastely neb zámky v městě jsou čtyry; první na vysoké hoře od císaře Karla znamenitě zpevněný; uhlídáš tam množství střelby veliké a profantu dostatek; zdi, bašty, uličky, schody v tvrdé skále vysta- vené a vytesané, podivíš se té nepřemožené pevnosti, která celé město i druhý kastel nový proti nepříteli hájiti může. Vyhlídnutí velmi pěkné z něho jest. Města Pucuol, Baja, Kuma a vostrovy Ischia, Procida, Kapri a velký díl Kampanie a po moři až skůro k Sicilii, když jasno jest, viděti se může. Při kastelu pěkný klášter a kostel jest svatého Erasma. Druhý kastel neb zámek, Castel Nuovo jmenovaný, jest při moři u portu z pěkného tesaného ka- mene od Alfonsa Prvního, neapolitánského krále, tak zpevněný, že mezi nejpřednějšíma pevnostmi celé Euro- py může počten býti, a jsouce blízko portu, armádu, port 150
lidu v sobě obsahujíc, leží; za starodávna Parthenope, od jedné Sireny tak jmenované, jak Silius píše: Sirenum dedit una suum memorabile nomen Parthenope muris Acheloias, aequore cuius Regnavere diu cantus, cum dulce per undas Exitium miseris caneret, non prospera, nautis. Město jest na díle, totiž od kostela svatého Jana de Car- bona až do brány svatého Januaria, zdí z tesaného kamene s mnohými okrouhlými věžemi z téhož kamene a ostatní díl vlaským způsobem cihelnými zdmi a baštami obme- zené. Ulice v něm dlouhé, široké, přímé a pěkně dláž- děné, domy nákladně stavené, vysoké na větším díle bez krovův u nás obyčejných, však s podlahami rovnými, po svrchu cihlami a vápnem dlážděnými, jako altány majíc okolo zídky neb římsy až do pasu, takže z těch altánův, nejsouc na překážku žádné střechy, do druhé, třetí i čtvrté ulice viděti se může. Kastely neb zámky v městě jsou čtyry; první na vysoké hoře od císaře Karla znamenitě zpevněný; uhlídáš tam množství střelby veliké a profantu dostatek; zdi, bašty, uličky, schody v tvrdé skále vysta- vené a vytesané, podivíš se té nepřemožené pevnosti, která celé město i druhý kastel nový proti nepříteli hájiti může. Vyhlídnutí velmi pěkné z něho jest. Města Pucuol, Baja, Kuma a vostrovy Ischia, Procida, Kapri a velký díl Kampanie a po moři až skůro k Sicilii, když jasno jest, viděti se může. Při kastelu pěkný klášter a kostel jest svatého Erasma. Druhý kastel neb zámek, Castel Nuovo jmenovaný, jest při moři u portu z pěkného tesaného ka- mene od Alfonsa Prvního, neapolitánského krále, tak zpevněný, že mezi nejpřednějšíma pevnostmi celé Euro- py může počten býti, a jsouce blízko portu, armádu, port 150
Strana 151
a celou tu stranu města při moři ležící hájiti před nepří- telem vejborně může. Vprostřed zámku jest dům neb palác královský, nákladnými koberci neb čalouny, rozlič- nými malováními a statuemi mramorovými ozdobený; tam se vidí ku podivu rozličná municí od veliké střelby, zbroji, zbrani a jiných vojenských věcí. Třetí zámek, Castel dell'Ovo řečený, na jedné kamenné skále sedí, mořem jsouc obklíčený, ku kterému se po jednom ka- menném mostě neb hrázi chodí. Čtvrtý kastel, Capuano, ne tak zpevněný, v tom nyní komora královská jest. Kostelové přednější sou tito: 1. Arcibiskupský. Pod velkým oltářem jest kapla z bílého mramoru a tam v jed- nom mosazném hrobě tělo svatého Januaria, beneven- tanského biskupa. A každoročně v první sobotu měsíce máje po slavné procesí tento div se tam spatřuje: sklenici mají jeho krve stydlé, ta, když se k hlavě jeho připojí, se rozpustí a pění, jako by té hodiny vylita byla, a když se od hlavy odvundá, zase se stydá a tvrdá jako kámen zůstává. 2. Kostel svaté Kláry. Tam sou mnohé nákladné pohřeby mnohých králův, manželek a dětí královských. 3. Kostel svatého Dominika. V tom bydlel svatý Tomáš de Aquino, a spatřuje se tam krucifix, který k témuž sva- tému promluvil: „Bene scripsisti de me, Thoma!“ V sa- kristii jsou těla Alfonsa, prvního krále neapulskýho, Fer- dinanda, jeho syna, Ferdinanda Druhého a jiných knížat v truhlách, zlatohlavem a aksamitem obestřených. 4. Kos- tel Zvěstování blahoslavené Panny Marie. Při něm jest špitál veliký na způsob dobrého městečka, v něm se do dvou tisíc chudých nemocných lidí a kteří pracovati ne- mohou, chová; mezi nimi jest osm set sirotkův a těch, kteří od rodičův svých opuštěni jsouc, nalezeni po ulicích bejvají, kteří se až do dospělých let jak v literách, tak i ve všelijakém řemesle cvičí. 5. Kostel svatého Petra ad Aram, 151
a celou tu stranu města při moři ležící hájiti před nepří- telem vejborně může. Vprostřed zámku jest dům neb palác královský, nákladnými koberci neb čalouny, rozlič- nými malováními a statuemi mramorovými ozdobený; tam se vidí ku podivu rozličná municí od veliké střelby, zbroji, zbrani a jiných vojenských věcí. Třetí zámek, Castel dell'Ovo řečený, na jedné kamenné skále sedí, mořem jsouc obklíčený, ku kterému se po jednom ka- menném mostě neb hrázi chodí. Čtvrtý kastel, Capuano, ne tak zpevněný, v tom nyní komora královská jest. Kostelové přednější sou tito: 1. Arcibiskupský. Pod velkým oltářem jest kapla z bílého mramoru a tam v jed- nom mosazném hrobě tělo svatého Januaria, beneven- tanského biskupa. A každoročně v první sobotu měsíce máje po slavné procesí tento div se tam spatřuje: sklenici mají jeho krve stydlé, ta, když se k hlavě jeho připojí, se rozpustí a pění, jako by té hodiny vylita byla, a když se od hlavy odvundá, zase se stydá a tvrdá jako kámen zůstává. 2. Kostel svaté Kláry. Tam sou mnohé nákladné pohřeby mnohých králův, manželek a dětí královských. 3. Kostel svatého Dominika. V tom bydlel svatý Tomáš de Aquino, a spatřuje se tam krucifix, který k témuž sva- tému promluvil: „Bene scripsisti de me, Thoma!“ V sa- kristii jsou těla Alfonsa, prvního krále neapulskýho, Fer- dinanda, jeho syna, Ferdinanda Druhého a jiných knížat v truhlách, zlatohlavem a aksamitem obestřených. 4. Kos- tel Zvěstování blahoslavené Panny Marie. Při něm jest špitál veliký na způsob dobrého městečka, v něm se do dvou tisíc chudých nemocných lidí a kteří pracovati ne- mohou, chová; mezi nimi jest osm set sirotkův a těch, kteří od rodičův svých opuštěni jsouc, nalezeni po ulicích bejvají, kteří se až do dospělých let jak v literách, tak i ve všelijakém řemesle cvičí. 5. Kostel svatého Petra ad Aram, 151
Strana 152
protože svatý Petr z Antiochie do Říma jdouc tu svatou mši sloužil a Sprema a Kandidu vdovu k svaté víře obrá- til. 6. Kostel svatého Jana a Carbonara; tam jest pohřeb z bílého mramoru Ladislava, neapulského krále, s pěk- ným epitaphium. Jiných kostelů, které pro krátkost pomíjím, jest nemálo. Palácové vzácnější tito jsou: del vicere, místodržícího královského, kde jeho residencí jest; při něm jest veliká pomorančová zahrada. Palác knížete z Montalone, kní- žete z Sulmony, knížete z Castigliano, knížete z Salernu, knížete z Atri, knížete z Pizzofalcona a knížete z Bravina z čtverhranného, tesaného, špičatého kamene, na způsob ostrých diamantův vystavený. Jiných znamenitých palá- cův a domův bez počtu. V větších ulicech sou místa neb stavení čtverhranatá, seggi jmenovaná, jakožto seggio di Nido, di Capuana, di s. Georgio, di Montagna; tam se scházejí knížata, hra- bata a jiní přední páni a své obecné jednání a rady mívají. Akademie v městě slavná jest, od císaře Fridricha Dru- hého založená. Študentův mnoho jest z celého Neapoli- tánského království; a juž se k moři přiblížím. Od kastelu dell'Ovo až k baště při kostele Panny Marie del Carmine město při moři, Seno di Cratera jmenova- ném, které díl moře Tyrrenského jest, ku podobenství půlměsíce leží; vedle téhož kastelu jest nový arsenál, kde se lodi dělají; dáleji vostrov zdmi obmezený a v něm věže, Torre di s. Vincento jmenovaná; za ním druhý nový kastel, vejš vypsaný, u kteréhožto jest slavný port neb stanoviště lodí; při něm mola, to jest jako nějaký z čtverhraného kamene taras (jakož při městě Genui, co by mola bylo, máš vypsáno) do moře na pět set kroků, to jest půl vlaské míle, se vztahující, majíc podobenství nakřiveného ramene, který lodi od bouře a vlnobití moř- 152
protože svatý Petr z Antiochie do Říma jdouc tu svatou mši sloužil a Sprema a Kandidu vdovu k svaté víře obrá- til. 6. Kostel svatého Jana a Carbonara; tam jest pohřeb z bílého mramoru Ladislava, neapulského krále, s pěk- ným epitaphium. Jiných kostelů, které pro krátkost pomíjím, jest nemálo. Palácové vzácnější tito jsou: del vicere, místodržícího královského, kde jeho residencí jest; při něm jest veliká pomorančová zahrada. Palác knížete z Montalone, kní- žete z Sulmony, knížete z Castigliano, knížete z Salernu, knížete z Atri, knížete z Pizzofalcona a knížete z Bravina z čtverhranného, tesaného, špičatého kamene, na způsob ostrých diamantův vystavený. Jiných znamenitých palá- cův a domův bez počtu. V větších ulicech sou místa neb stavení čtverhranatá, seggi jmenovaná, jakožto seggio di Nido, di Capuana, di s. Georgio, di Montagna; tam se scházejí knížata, hra- bata a jiní přední páni a své obecné jednání a rady mívají. Akademie v městě slavná jest, od císaře Fridricha Dru- hého založená. Študentův mnoho jest z celého Neapoli- tánského království; a juž se k moři přiblížím. Od kastelu dell'Ovo až k baště při kostele Panny Marie del Carmine město při moři, Seno di Cratera jmenova- ném, které díl moře Tyrrenského jest, ku podobenství půlměsíce leží; vedle téhož kastelu jest nový arsenál, kde se lodi dělají; dáleji vostrov zdmi obmezený a v něm věže, Torre di s. Vincento jmenovaná; za ním druhý nový kastel, vejš vypsaný, u kteréhožto jest slavný port neb stanoviště lodí; při něm mola, to jest jako nějaký z čtverhraného kamene taras (jakož při městě Genui, co by mola bylo, máš vypsáno) do moře na pět set kroků, to jest půl vlaské míle, se vztahující, majíc podobenství nakřiveného ramene, který lodi od bouře a vlnobití moř- 152
Strana 153
ského obhajuje. V témž portu množství se všech stran světa všelijakých lodí se nachází; toho času, když sem já tam byl, při též mole mimo rozličné menší lodi 24 galejí (někdy jich do čtyřidceti bývá) a dvanáct velkých náví stály, na těch galejích mnoho set sclavů, Turkův a jiných křesťanských vězňův, na galeje k veslám odsouzených, se nachází, jakož též i v Genui a v Benátkách, kterýchžto kontrfekt tuto položiti sem dal. Vedle portu jest starý arsenál a druhý neveliký port a mola jeho; odtud až k baště vejš psané del Carmine při moři sou zdi, které měštané léta 1537, bojíce se turecké armády, postaviti dali. Povětří tam zdravé a příjemné jest a položení města převeselé, neb k půlnoční straně veselé vršky jsou, plné rozličného stromoví a ovotce; k vejchodu veselá rovina, k poledni moře pokojné. A za tou příčinou staří císařové a konšelové římští, v svým povolání a povinnostech ustav- še, do toho veselého města sou pro obveselení mysli a od- počinutí přijížděli, též učení lidé: Virgilius, Titus Livius, Petrarca, aby v svým učení pokojně v tom veselém místě pracovati mohli; ano i podnes větší díl panstva, knížat, markrabat, hrabat z celého Neapulského království v Neapoli své domy a paláce majíc přebývají, takže nejní města v Vlaské zemi, v kterém by více panstva se nacházelo, a proto se Napoli gentile, urozená Neapolis, jmenuje. Nobilitatis apex generosa Neapolis orbis. Habit neb kroj neapulský na druhý straně máš vy- malovaný. Předměstí jest veliké a pěkně vystavené, zvlášť při moři z obojí strany města a u brány Kapuánské; za branou del Mercato jest marštal královská, v ní sem do dvou set pěkných vybraných koní viděl, neb v té krajině pěkné 153
ského obhajuje. V témž portu množství se všech stran světa všelijakých lodí se nachází; toho času, když sem já tam byl, při též mole mimo rozličné menší lodi 24 galejí (někdy jich do čtyřidceti bývá) a dvanáct velkých náví stály, na těch galejích mnoho set sclavů, Turkův a jiných křesťanských vězňův, na galeje k veslám odsouzených, se nachází, jakož též i v Genui a v Benátkách, kterýchžto kontrfekt tuto položiti sem dal. Vedle portu jest starý arsenál a druhý neveliký port a mola jeho; odtud až k baště vejš psané del Carmine při moři sou zdi, které měštané léta 1537, bojíce se turecké armády, postaviti dali. Povětří tam zdravé a příjemné jest a položení města převeselé, neb k půlnoční straně veselé vršky jsou, plné rozličného stromoví a ovotce; k vejchodu veselá rovina, k poledni moře pokojné. A za tou příčinou staří císařové a konšelové římští, v svým povolání a povinnostech ustav- še, do toho veselého města sou pro obveselení mysli a od- počinutí přijížděli, též učení lidé: Virgilius, Titus Livius, Petrarca, aby v svým učení pokojně v tom veselém místě pracovati mohli; ano i podnes větší díl panstva, knížat, markrabat, hrabat z celého Neapulského království v Neapoli své domy a paláce majíc přebývají, takže nejní města v Vlaské zemi, v kterém by více panstva se nacházelo, a proto se Napoli gentile, urozená Neapolis, jmenuje. Nobilitatis apex generosa Neapolis orbis. Habit neb kroj neapulský na druhý straně máš vy- malovaný. Předměstí jest veliké a pěkně vystavené, zvlášť při moři z obojí strany města a u brány Kapuánské; za branou del Mercato jest marštal královská, v ní sem do dvou set pěkných vybraných koní viděl, neb v té krajině pěkné 153
Strana 154
stádo se chová. Zahrady jak na předměstí, tak v tom ce- lém položení velmi pěkné a veselé štěpím pomorančo- vým, limounovým, granátovým, citrýnovým, cypřišo- vým, palmovým, fíkovým, mandlovým ozdobené sou; mezi tím spatřují se potůčkové a pramenové čisté čerstvé vody; na vysokých bidlách neb stromích množství hroz- nův znamenitého vína, vůně velmi libá a rozkošná z roz- ličného vonného štěpí, jako bobkového, růžového, roz- marýnového se pociťuje, z kterých sou udělané okolo kořenných zahrádek ploty jako ňáké zdi a domečky neb besídky pro stín. Mezi těmi ploty a besídkami sou vysoké stromy cypřišové, citrýnové, pomorančové, které pěkné ovotce a jako nějaká zlatá jabka nesou. Na zdech zahrad- ních sou mříže dřevěné a v nich sou spletené mladé štípky pomorančové a limonové; na nich všudy množství pěkného ovotce visí, takže se zdá, jako by ty zdi ňákýma pěknýma vyšívanýma koberci neb čalouny obestřené byly, a jedním slovem ať povím, ta místa a to všecko Kampanie šťastné při moři položení rájem zemským slouti může, neb ústavně tam veselé podletí a veselý měsíc máj zdá se býti. Za branou, která se Římská jmenuje, jest pěkné vystavené při moři předměstí a za dvě vlaské míle až k hoře, Pausilippo řečené, se táhne; skrze tu horu za jednu vlaskou míli jest vytesaná v tvrdé skále jeskyně neb cesta až na druhou stranu, skrze kterou se s rozsvícenými fakulemi jak na koních, tak s vozmi (neb dva vozy se minouti mohou) do Pucuolu a odtud do Ríma jezdí. Na té hoře nad jeskyní jest hrob Virgilii Maronis, nejslav- nějšího poety neb skladatele veršův, s těmito verši od něho udělanými: Mantua me genuit, Calabri rapuere, tenet nunc Parthenope, cecini pascua, rura, duces. 154
stádo se chová. Zahrady jak na předměstí, tak v tom ce- lém položení velmi pěkné a veselé štěpím pomorančo- vým, limounovým, granátovým, citrýnovým, cypřišo- vým, palmovým, fíkovým, mandlovým ozdobené sou; mezi tím spatřují se potůčkové a pramenové čisté čerstvé vody; na vysokých bidlách neb stromích množství hroz- nův znamenitého vína, vůně velmi libá a rozkošná z roz- ličného vonného štěpí, jako bobkového, růžového, roz- marýnového se pociťuje, z kterých sou udělané okolo kořenných zahrádek ploty jako ňáké zdi a domečky neb besídky pro stín. Mezi těmi ploty a besídkami sou vysoké stromy cypřišové, citrýnové, pomorančové, které pěkné ovotce a jako nějaká zlatá jabka nesou. Na zdech zahrad- ních sou mříže dřevěné a v nich sou spletené mladé štípky pomorančové a limonové; na nich všudy množství pěkného ovotce visí, takže se zdá, jako by ty zdi ňákýma pěknýma vyšívanýma koberci neb čalouny obestřené byly, a jedním slovem ať povím, ta místa a to všecko Kampanie šťastné při moři položení rájem zemským slouti může, neb ústavně tam veselé podletí a veselý měsíc máj zdá se býti. Za branou, která se Římská jmenuje, jest pěkné vystavené při moři předměstí a za dvě vlaské míle až k hoře, Pausilippo řečené, se táhne; skrze tu horu za jednu vlaskou míli jest vytesaná v tvrdé skále jeskyně neb cesta až na druhou stranu, skrze kterou se s rozsvícenými fakulemi jak na koních, tak s vozmi (neb dva vozy se minouti mohou) do Pucuolu a odtud do Ríma jezdí. Na té hoře nad jeskyní jest hrob Virgilii Maronis, nejslav- nějšího poety neb skladatele veršův, s těmito verši od něho udělanými: Mantua me genuit, Calabri rapuere, tenet nunc Parthenope, cecini pascua, rura, duces. 154
Strana 155
Odtud se přijíždí k jednomu hlubokému jezeru, Lago d' Agnano jmenovanému, v kterém žádných ryb není, toliko žáby a hadi; při něm sou lázně poticí, z nich horká pára vychází, o kterých Alkadinus: Absque liquore domus bene sudatoria dicta est, Nam solo patiens aere sudat homo. Jest tu blízko v jednom vysokém vrchu jeskyňka čtr- nácte pídí zdýli, šest zšíři a sedm zvejši, Grota del Cane jmenovaná, v nížto jedovatá a smradlavá pára jest, takže žádný přes uložené znamení dále jíti nesmí, nechce-li bez duše býti, což na psech koštovávají, jakož sem to též viděl, neb vůdce náš, který nám ty místa ukazoval, jed- noho psa tam uvrhl, který hned upadl hrozně sebou zmí- tajíc, a jak ho napoly umrlého do vejš psaného jezera uvrhl, pes, skoupajíc se a té vody koštujíc, vyběhl zdravý jako kdy prve. Jedouc dále k Pucuolu, spatřuje se amphitheatrum skůro celé z tesaného kamene, labyrint pod zemí, totiž stavení plné uliček a komůrek, z jedný do druhý se chodí, takže bez světla a provázku přivázaného aneb jiného zna- mení s těžkostí by se zase vyjíti mohlo. Tu také hned jest velký plac, Forum Vulcani od Plinia a od Vlachův Sol- fotaria jmenovaný, patnácte set noh zdýli a tisíc zšíři, vysokými vrchy hořícími obklíčený, na způsob malé vá- pené pece, z nichž hrozný dejm a na několika místech oheň s velikým hurtem a hřmotem vychází. Ten plac jest všechen zelený, nažlutlý, plný síry, která po všem placi hoří a všudy se kouří. Když se po něm chodí, roz- líhá se, neb vespod všecko vyhořelo a prázdno jest. Mís- tem se voda vyprejšťuje, což, že vždycky ta zem hoříc dokonce se nespálí, zdržuje. Na konci placu jest jáma 155
Odtud se přijíždí k jednomu hlubokému jezeru, Lago d' Agnano jmenovanému, v kterém žádných ryb není, toliko žáby a hadi; při něm sou lázně poticí, z nich horká pára vychází, o kterých Alkadinus: Absque liquore domus bene sudatoria dicta est, Nam solo patiens aere sudat homo. Jest tu blízko v jednom vysokém vrchu jeskyňka čtr- nácte pídí zdýli, šest zšíři a sedm zvejši, Grota del Cane jmenovaná, v nížto jedovatá a smradlavá pára jest, takže žádný přes uložené znamení dále jíti nesmí, nechce-li bez duše býti, což na psech koštovávají, jakož sem to též viděl, neb vůdce náš, který nám ty místa ukazoval, jed- noho psa tam uvrhl, který hned upadl hrozně sebou zmí- tajíc, a jak ho napoly umrlého do vejš psaného jezera uvrhl, pes, skoupajíc se a té vody koštujíc, vyběhl zdravý jako kdy prve. Jedouc dále k Pucuolu, spatřuje se amphitheatrum skůro celé z tesaného kamene, labyrint pod zemí, totiž stavení plné uliček a komůrek, z jedný do druhý se chodí, takže bez světla a provázku přivázaného aneb jiného zna- mení s těžkostí by se zase vyjíti mohlo. Tu také hned jest velký plac, Forum Vulcani od Plinia a od Vlachův Sol- fotaria jmenovaný, patnácte set noh zdýli a tisíc zšíři, vysokými vrchy hořícími obklíčený, na způsob malé vá- pené pece, z nichž hrozný dejm a na několika místech oheň s velikým hurtem a hřmotem vychází. Ten plac jest všechen zelený, nažlutlý, plný síry, která po všem placi hoří a všudy se kouří. Když se po něm chodí, roz- líhá se, neb vespod všecko vyhořelo a prázdno jest. Mís- tem se voda vyprejšťuje, což, že vždycky ta zem hoříc dokonce se nespálí, zdržuje. Na konci placu jest jáma 155
Strana 156
plná vody černé, která ústavně vře a velký dejm a pára z ní vychází, co se tam hodí, všecko se pojednou uvaří. Jest to místo hrozné a strašlivé, neb nic jiného neviděti, než ten zelený sirou hořící a se kouřící plac, ohnivé vršky okolo a nebe. Místem jest velmi nebezpečno na koni jeti, neb sou místa spálená, děravá a popelem zasypaná; a málo před námi jeden dobrý člověk i s koněm se tam zasypal a tam zůstal. Ten dejm a smrad se časem i v Neapoli- čije. Na tom place se síra dělá a jinam dodává. Silius to pole takto vypisuje: Est locus exciso penitus demersus hiatu Parthenopen inter magnaeque Dicarchidos arva, Cocyti perfusus aqua; nam spiritus, extra Qui furit effusus, funesto spargitur aestu. Non haec autumno tellus viret aut alit herbas Cespite laetus ager, non verno persona cantu Mollia discordi strepitu virgulta loquuntur, Sed chaos et nigro squallentia pumice saxa Gaudent ferali circum tumulata cupressu. Has inter sedes Ditis pater extulit ora Bustorum flammis et cana sparsa favilla. Nedaleko odtud v jednom oudolí kamenec se dělá. Dále na vršku nad mořem osm vlaských mil od Neapole jest město Pucuolo, Puteoli starodávní, od svatého Pavla na víru křesťanskou obráceno; kostel jest v něm svatého Prokula, z tesaného kamene tak bystře spojeného, že se z jednoho kusu kamene zdá býti, prve císaři Oktavianovi Augustovi ku poctivosti vystavený, jakž nápis na štítu kostelním svědčí: Calpurnius L. f. templum Augusto cum ornamentis d. d. Bylo za starodávna veliké slavné město, jakž z dlážděných cest a zřícenin znamenitého stavení poznati se může, a skůro jednoho možného Ří- 156
plná vody černé, která ústavně vře a velký dejm a pára z ní vychází, co se tam hodí, všecko se pojednou uvaří. Jest to místo hrozné a strašlivé, neb nic jiného neviděti, než ten zelený sirou hořící a se kouřící plac, ohnivé vršky okolo a nebe. Místem jest velmi nebezpečno na koni jeti, neb sou místa spálená, děravá a popelem zasypaná; a málo před námi jeden dobrý člověk i s koněm se tam zasypal a tam zůstal. Ten dejm a smrad se časem i v Neapoli- čije. Na tom place se síra dělá a jinam dodává. Silius to pole takto vypisuje: Est locus exciso penitus demersus hiatu Parthenopen inter magnaeque Dicarchidos arva, Cocyti perfusus aqua; nam spiritus, extra Qui furit effusus, funesto spargitur aestu. Non haec autumno tellus viret aut alit herbas Cespite laetus ager, non verno persona cantu Mollia discordi strepitu virgulta loquuntur, Sed chaos et nigro squallentia pumice saxa Gaudent ferali circum tumulata cupressu. Has inter sedes Ditis pater extulit ora Bustorum flammis et cana sparsa favilla. Nedaleko odtud v jednom oudolí kamenec se dělá. Dále na vršku nad mořem osm vlaských mil od Neapole jest město Pucuolo, Puteoli starodávní, od svatého Pavla na víru křesťanskou obráceno; kostel jest v něm svatého Prokula, z tesaného kamene tak bystře spojeného, že se z jednoho kusu kamene zdá býti, prve císaři Oktavianovi Augustovi ku poctivosti vystavený, jakž nápis na štítu kostelním svědčí: Calpurnius L. f. templum Augusto cum ornamentis d. d. Bylo za starodávna veliké slavné město, jakž z dlážděných cest a zřícenin znamenitého stavení poznati se může, a skůro jednoho možného Ří- 156
Strana 157
mana nebylo, aby při něm svého dvoru neměl pro jeho veselé vedle pěkného a pokojného moře položení a zdravé povětří, a proto od Cicerona malý Řím nazvané. Při městě jest bezpečný port a u portu spatřují se třináct pilířův cihelných jako nějaké věže, znamení toho portu. Písek puteolánský jest takové moci, když se s vápnem smíchá a do vody do gruntův dává, tak se speče, že jako kámen zůstává. Toho města a okolních míst položení tuto sem vymalovati dal, po A BC D, kdekteré místo jest, poznati se může. Odtud se vedle moře jede, v kterém místem tak horký písek jest, že se v ruce obdržeti nemůže. Po pravé ruce leží hora Monte Gauro jmenovaná, za starodávna pro dobrotu vín chválená, a druhá Montagna Nuova, hora od zemětřesení pošlá. Nedaleko odtud jest jezero lacus Lu- crinus jmenované, které za starodávna pro dobrotu pstru- hů a ostreí velké jméno mělo, jakž Martialis píše: Non omnis laudem preciumque aurata meretur, Sed cui solus erit concha Lucrina cibus. Odtud se přichází k lázni de Tritoli aneb vůbec chtějí Ciceronový. Nad tou lázní jest jeskyně v skále vytesaná, která se podál do skály vztahuje; v ní jest takové horko jako v nejhorčejší lázni. Z té jeskyně přichází se do druhé, velmi nebezpečné pro veliké horko, neb když dobrý vítr není, snadno se jeden zadusí. Odtud jdouc po pravé ruce jest jezero lacus Avernus jmenované, okolo dvou set a padesáti krokův hluboké, vůkol něho vršky jsou, voda v něm slaná a pro velikou hlubokost černá. Staří pohané se domnívali, že se tudy do pekla chodí. Noctes atque dies patet atri janua Ditis. 157
mana nebylo, aby při něm svého dvoru neměl pro jeho veselé vedle pěkného a pokojného moře položení a zdravé povětří, a proto od Cicerona malý Řím nazvané. Při městě jest bezpečný port a u portu spatřují se třináct pilířův cihelných jako nějaké věže, znamení toho portu. Písek puteolánský jest takové moci, když se s vápnem smíchá a do vody do gruntův dává, tak se speče, že jako kámen zůstává. Toho města a okolních míst položení tuto sem vymalovati dal, po A BC D, kdekteré místo jest, poznati se může. Odtud se vedle moře jede, v kterém místem tak horký písek jest, že se v ruce obdržeti nemůže. Po pravé ruce leží hora Monte Gauro jmenovaná, za starodávna pro dobrotu vín chválená, a druhá Montagna Nuova, hora od zemětřesení pošlá. Nedaleko odtud jest jezero lacus Lu- crinus jmenované, které za starodávna pro dobrotu pstru- hů a ostreí velké jméno mělo, jakž Martialis píše: Non omnis laudem preciumque aurata meretur, Sed cui solus erit concha Lucrina cibus. Odtud se přichází k lázni de Tritoli aneb vůbec chtějí Ciceronový. Nad tou lázní jest jeskyně v skále vytesaná, která se podál do skály vztahuje; v ní jest takové horko jako v nejhorčejší lázni. Z té jeskyně přichází se do druhé, velmi nebezpečné pro veliké horko, neb když dobrý vítr není, snadno se jeden zadusí. Odtud jdouc po pravé ruce jest jezero lacus Avernus jmenované, okolo dvou set a padesáti krokův hluboké, vůkol něho vršky jsou, voda v něm slaná a pro velikou hlubokost černá. Staří pohané se domnívali, že se tudy do pekla chodí. Noctes atque dies patet atri janua Ditis. 157
Strana 158
To jezero z pekelného potoka Acheronte pocházeti mělo, jak Virgilius píše: Unum oro (quando hic inferni janua Ditis Dicitur, et tenebrosa palus Acheronte refuso). Kostely staré Dianae, Mercurii a Veneris při témž jezeře se spatřují, též také v jedné hoře jeskyně Sybilly Kuman- ské, která mnoho o Kristu Pánu a porodu panenském předpověděla. Vejdouce do té jeskyně ouzkou děrou, našli sme pod zemí pěknou cestu jako ulici v skále vyte- sanou desíti noh zšíři, tolikéž zvejši a pět set zdýli; tou cestou přichází se do jedné komory, ta prvé byla draze okrášlena, jakož ještě na díle viděti se může, strop lazou- rem a dobrým zlatem malovaný, stěny koláry, matkou perlovou a jiným drahým kamením vykládané; praví, že by tu Sybilla bydleti měla. Dále sou ještě jiné komůrky, kapličky, lázně a jezírko horké vody. To spatříc zase touž cestou vše pod zemí s rozsvícenými fakulemi sme se vra- covali a před jmenovanou děrou na světlo zase vylezli. O té jeskyni Virgilius zmínku činí: At pius Aeneas arces, quibus altus Apollo Praesidet, horrendaeque procul secreta Sibyllae Antrum immane petit. Po pravé ruce téhož jezera jest na jednom vršku nad mořem město Kuma neb Cumae v Vlaské zemi nejstarší, o něm Virgilius zmínku činí: Et tandem Euboicis Cumarum allabitur oris, a po levé straně jezera leží rozbořené město Bajae, toliko zříceniny se spatřují mnohého znamenitého stavení, a pod vodou v moři cesta kamením dlážděná; to místo 158
To jezero z pekelného potoka Acheronte pocházeti mělo, jak Virgilius píše: Unum oro (quando hic inferni janua Ditis Dicitur, et tenebrosa palus Acheronte refuso). Kostely staré Dianae, Mercurii a Veneris při témž jezeře se spatřují, též také v jedné hoře jeskyně Sybilly Kuman- ské, která mnoho o Kristu Pánu a porodu panenském předpověděla. Vejdouce do té jeskyně ouzkou děrou, našli sme pod zemí pěknou cestu jako ulici v skále vyte- sanou desíti noh zšíři, tolikéž zvejši a pět set zdýli; tou cestou přichází se do jedné komory, ta prvé byla draze okrášlena, jakož ještě na díle viděti se může, strop lazou- rem a dobrým zlatem malovaný, stěny koláry, matkou perlovou a jiným drahým kamením vykládané; praví, že by tu Sybilla bydleti měla. Dále sou ještě jiné komůrky, kapličky, lázně a jezírko horké vody. To spatříc zase touž cestou vše pod zemí s rozsvícenými fakulemi sme se vra- covali a před jmenovanou děrou na světlo zase vylezli. O té jeskyni Virgilius zmínku činí: At pius Aeneas arces, quibus altus Apollo Praesidet, horrendaeque procul secreta Sibyllae Antrum immane petit. Po pravé ruce téhož jezera jest na jednom vršku nad mořem město Kuma neb Cumae v Vlaské zemi nejstarší, o něm Virgilius zmínku činí: Et tandem Euboicis Cumarum allabitur oris, a po levé straně jezera leží rozbořené město Bajae, toliko zříceniny se spatřují mnohého znamenitého stavení, a pod vodou v moři cesta kamením dlážděná; to místo 158
Strana 159
velmi veselé jest, takže mu, jak tomu chtějí, rovného není, jak Horatius píše: Nullus in orbe locus Baiis praelucet amoenis. Tolikéž Martialis vychváliti je nemůže: Ut mille laudem, Flacce, versibus Baias, Laudabo digne non satis tamen Baias. U toho města na jedné vysoké hoře nad portem jest zámek, kdežto se ústavně šedesáte soldátův chová, z po- ručení Filipa Třetího, hišpanskýho krále, vystavený. Mezi tím kastelem a horou Miseno jest jezero Mare Morto, to jest mrtvé moře jmenované, protože pokojné jest, za starodávna tu znamenitý port byl, portus Julius nazvaný. U toho jezera se na lodí vstupuje a k hoře Miseno přijíždí. Ta hora Miseno jest vysoká, ze tří stran jako peninsula mořem obklíčená, a jak promonto- rium obyčejně bývá, daleko do moře se vztahuje. To jméno od Misena, Eneáše Trojanského trubače, který tu umřel a pochován jest, dostala, jakž Virgilius jeho po- hřeb vypisuje: At pius Aeneas ingenti mole sepulchrum Imposuit, suaque arma viro remumque tubamque Monte sub aerio, qui nunc Misenus ab illo Dicitur, aeternumque tenet per saecula nomen. Ta hora téměř všecka prázdná jest, neb vnitř znamenité stavení, lázně, pokoje, paláce a rybníci byli, jakož až po- savad nachází se jedno veliké stavení klenuté, Grotta Tra- gonara jmenované, kterou Nero císař vystavěti dal, chtě- jíc, aby se až k jezeru Avernus pod zemí vztahovala a tam aby se všecky vody teplé, co jich v tom položení jest, 159
velmi veselé jest, takže mu, jak tomu chtějí, rovného není, jak Horatius píše: Nullus in orbe locus Baiis praelucet amoenis. Tolikéž Martialis vychváliti je nemůže: Ut mille laudem, Flacce, versibus Baias, Laudabo digne non satis tamen Baias. U toho města na jedné vysoké hoře nad portem jest zámek, kdežto se ústavně šedesáte soldátův chová, z po- ručení Filipa Třetího, hišpanskýho krále, vystavený. Mezi tím kastelem a horou Miseno jest jezero Mare Morto, to jest mrtvé moře jmenované, protože pokojné jest, za starodávna tu znamenitý port byl, portus Julius nazvaný. U toho jezera se na lodí vstupuje a k hoře Miseno přijíždí. Ta hora Miseno jest vysoká, ze tří stran jako peninsula mořem obklíčená, a jak promonto- rium obyčejně bývá, daleko do moře se vztahuje. To jméno od Misena, Eneáše Trojanského trubače, který tu umřel a pochován jest, dostala, jakž Virgilius jeho po- hřeb vypisuje: At pius Aeneas ingenti mole sepulchrum Imposuit, suaque arma viro remumque tubamque Monte sub aerio, qui nunc Misenus ab illo Dicitur, aeternumque tenet per saecula nomen. Ta hora téměř všecka prázdná jest, neb vnitř znamenité stavení, lázně, pokoje, paláce a rybníci byli, jakož až po- savad nachází se jedno veliké stavení klenuté, Grotta Tra- gonara jmenované, kterou Nero císař vystavěti dal, chtě- jíc, aby se až k jezeru Avernus pod zemí vztahovala a tam aby se všecky vody teplé, co jich v tom položení jest, 159
Strana 160
shromažďovaly. Z té hory pěkné vyhlídnutí jest na široké moře a města: Pucuolo, Cuma, Baja viděti se mohou a v ostrovy Procida a druhý, větší, Ischia, Aenaria neb Ina- rime jmenovaný, majíc v okršlku svém osmnácte vlaských mil; na něm výborný ovotce roste a tak mnoho vína, že každého roku šestnácte tisíc sudův odtad se vynáší. Mezi tou horou a městy Baia a Cuma spatřují se mno- hé antiquitety neb starožitnosti a zříceniny znamenitého stavení, jakožto Cento Camerelle, to jest sto komůrek. Sou pod zemí, kdežto se sladká voda chovala, a druhé po- dobné místo Piscina Mirabilis, pohřeb Agrippiny, matky Neronovy, Mercato di Sabato, a dvory starých Říma- nův: Servilii Vaccae, Pompeji, Julii Caesaris, Pisonis, Luculli, Marii, a dáleji mezi Cuma a Neapolis dvůr Cicerona orátora, který akademií nazván. Od té hory Miseno až do Capo di Minerva za padesáte čtyry vlaské míle to moře se Seno di Cratera jmenuje. A toto bud o neapolitánské cestě a Puteolu dosti povědíno. Zůstavše v Římě půl třetí neděle zase na cestu sme se vypravili a 16. dne měsíce března odtud vyjeli, skrze městečko Baccano a vedle jezera téhož jména jedouc do Monterosy na noc přijeli, při kterémž jest též ne- velké jezero. 17. Martii sme skrze Ronciglione město, hory, mons Ciminius jmenované, a město Viterbo, které pod těmi horami leží, jeli. Jest město čisté a velké, v místě veselém, v pěkné rovině leží; země okolo města ourodná jest, obilí, vína, oleje a ovotce dosti má. Odtud dále jedouc sme skrze město Montefiascone, které prve Mons Faliscorum sloulo a lidé téhož města Falisci; vokolo města sou vršky plné štěpí všelijakého, fíků, jablek a jiného ovotce hojnost; o něm Ovidius píše: 160
shromažďovaly. Z té hory pěkné vyhlídnutí jest na široké moře a města: Pucuolo, Cuma, Baja viděti se mohou a v ostrovy Procida a druhý, větší, Ischia, Aenaria neb Ina- rime jmenovaný, majíc v okršlku svém osmnácte vlaských mil; na něm výborný ovotce roste a tak mnoho vína, že každého roku šestnácte tisíc sudův odtad se vynáší. Mezi tou horou a městy Baia a Cuma spatřují se mno- hé antiquitety neb starožitnosti a zříceniny znamenitého stavení, jakožto Cento Camerelle, to jest sto komůrek. Sou pod zemí, kdežto se sladká voda chovala, a druhé po- dobné místo Piscina Mirabilis, pohřeb Agrippiny, matky Neronovy, Mercato di Sabato, a dvory starých Říma- nův: Servilii Vaccae, Pompeji, Julii Caesaris, Pisonis, Luculli, Marii, a dáleji mezi Cuma a Neapolis dvůr Cicerona orátora, který akademií nazván. Od té hory Miseno až do Capo di Minerva za padesáte čtyry vlaské míle to moře se Seno di Cratera jmenuje. A toto bud o neapolitánské cestě a Puteolu dosti povědíno. Zůstavše v Římě půl třetí neděle zase na cestu sme se vypravili a 16. dne měsíce března odtud vyjeli, skrze městečko Baccano a vedle jezera téhož jména jedouc do Monterosy na noc přijeli, při kterémž jest též ne- velké jezero. 17. Martii sme skrze Ronciglione město, hory, mons Ciminius jmenované, a město Viterbo, které pod těmi horami leží, jeli. Jest město čisté a velké, v místě veselém, v pěkné rovině leží; země okolo města ourodná jest, obilí, vína, oleje a ovotce dosti má. Odtud dále jedouc sme skrze město Montefiascone, které prve Mons Faliscorum sloulo a lidé téhož města Falisci; vokolo města sou vršky plné štěpí všelijakého, fíků, jablek a jiného ovotce hojnost; o něm Ovidius píše: 160
Strana 161
Cum mihi pomiferis coniunx foret orta Faliscis. Víno muškatel velmi dobrý tam roste, pro kterouž pří- činu od Němcův velký slovo má. Monte Faliscorum crescunt flagrantia vina. Ten den na noc sme do Bolsena přijeli, které leží v tom místě, kde za starodávna urbs Vulsinensium bylo, a jest v něm svatá panna Kristina pochovaná. Krajina okolo města ourodná jest, takže olivy první rok po štěpování ovotce nesou. Vedle samého mèsta jest jezero, Lago di Bolsena řečené, dvadceti vlaských mil v okršlku svém majíc; ryby v něm dobré jsou, obzvláštně ouhoře a štiky; dva ostrovy, jeden Bisentina a druhý Martana jmenova- ný, to jezero v sobě má. 18. března sme skrze kastel svatého Vavřince a skrze město Aquapendente na vrchu ležícím jeli; pod městem jest pěkný kamenný most přes řeku Paglia, šest oblouků má. A ten den sme v jedné hospodě pod městem Radico- fani zůstali, nad kterým na jedné vysoké skále jest nepře- možený zámek a pevnost velikého knížete florentského, velmi dobře baštami a zdmi a mimoto přirozením místa (natura loci) opatřený. 19. Martii sme mimo kastel S. Quirico a skrze Castel Bonconvento jeli a do Monta- rone přijeli. 20. března sme do Sieny k vobědu přijeli. Siena město na vrchu v místě velmi veselém a zdravém leží, v okršlku svém pět vlaských mil, ulice cihlami dlážděné, domy a paláce nákladně stavené a mnoho vysokých věží má. Kostel arcibiskupský blahoslavené Panny Marie, z pěk- ného mramoru vystavený, mezi nejpřednějším stavením Europy se počísti může; země jest velmi pěkně a mis- Cestopis Bedřicha z Donína 11 161
Cum mihi pomiferis coniunx foret orta Faliscis. Víno muškatel velmi dobrý tam roste, pro kterouž pří- činu od Němcův velký slovo má. Monte Faliscorum crescunt flagrantia vina. Ten den na noc sme do Bolsena přijeli, které leží v tom místě, kde za starodávna urbs Vulsinensium bylo, a jest v něm svatá panna Kristina pochovaná. Krajina okolo města ourodná jest, takže olivy první rok po štěpování ovotce nesou. Vedle samého mèsta jest jezero, Lago di Bolsena řečené, dvadceti vlaských mil v okršlku svém majíc; ryby v něm dobré jsou, obzvláštně ouhoře a štiky; dva ostrovy, jeden Bisentina a druhý Martana jmenova- ný, to jezero v sobě má. 18. března sme skrze kastel svatého Vavřince a skrze město Aquapendente na vrchu ležícím jeli; pod městem jest pěkný kamenný most přes řeku Paglia, šest oblouků má. A ten den sme v jedné hospodě pod městem Radico- fani zůstali, nad kterým na jedné vysoké skále jest nepře- možený zámek a pevnost velikého knížete florentského, velmi dobře baštami a zdmi a mimoto přirozením místa (natura loci) opatřený. 19. Martii sme mimo kastel S. Quirico a skrze Castel Bonconvento jeli a do Monta- rone přijeli. 20. března sme do Sieny k vobědu přijeli. Siena město na vrchu v místě velmi veselém a zdravém leží, v okršlku svém pět vlaských mil, ulice cihlami dlážděné, domy a paláce nákladně stavené a mnoho vysokých věží má. Kostel arcibiskupský blahoslavené Panny Marie, z pěk- ného mramoru vystavený, mezi nejpřednějším stavením Europy se počísti může; země jest velmi pěkně a mis- Cestopis Bedřicha z Donína 11 161
Strana 162
trovsky mramorem vysazovaná, kdež se vidí figury a his- torie Nového i Starého zákona; nikdež tak pěkného dláž- dění sem neviděl. Špitál veliký, osmdesáte tisíc důchodu ročního majíc, v městě jest a rynk pěkný, cihlami dláž- děný a vprostřed laura. Paláce přednější sou tyto: od papeže Pia Druhého (prve Aeneas Sylvius sloul) vysta- vený z čtverhraného kamene, a v rynku obecní dům neb rathouz, kde správce města s předními oficíry a ouřed- níky bydlí; při něm vysoká věže. Z toho města Svatá Kateřina Senenská (odtud jmenovaná) byla. Dům otce jejího a pokoj, kde ona bydlela, sem viděl a kapličku velmi ozdobnou, kdež jest život té svaté panny pěkně vymalovaný. Akademie neb vysoká škola slavná a vzne- šená jest. Němcův mnoho tam se zdržuje pro dobré a zdravé povětří a všelijakou zvůli. Lid přívětivý jest a vlídný; o něm píše Faccinus takto: Per quella strada che vi era più piana Noi ci traemo alla città di Siena. La qual'è posta in parte forte e sana Di leggiardia, di bei costumi è piena, Di vaghe donne e �'huomini cortesi, É l'aer dolce, lucida e serena. Habit ženský tuto vymalovaný máš. Po vobědě odtud sme vyjeli, skrze Staggia a Poggibonsi jeli. Nedaleko odtud na jednom vrchu nad oudolím jest pevnost, Poggio Imperiale jmenovaná, od Florentských pro bezpečnost toho oudolí vystavená; tu sme několik mezků potkali, na kterých fraucimor tímto způsobem... [ Chybí list. ] [Florencie. ] Při kostele jest jiná vysoká věže pro zvony, též bílým, červeným a černým mramorem pěkně spořá- 162
trovsky mramorem vysazovaná, kdež se vidí figury a his- torie Nového i Starého zákona; nikdež tak pěkného dláž- dění sem neviděl. Špitál veliký, osmdesáte tisíc důchodu ročního majíc, v městě jest a rynk pěkný, cihlami dláž- děný a vprostřed laura. Paláce přednější sou tyto: od papeže Pia Druhého (prve Aeneas Sylvius sloul) vysta- vený z čtverhraného kamene, a v rynku obecní dům neb rathouz, kde správce města s předními oficíry a ouřed- níky bydlí; při něm vysoká věže. Z toho města Svatá Kateřina Senenská (odtud jmenovaná) byla. Dům otce jejího a pokoj, kde ona bydlela, sem viděl a kapličku velmi ozdobnou, kdež jest život té svaté panny pěkně vymalovaný. Akademie neb vysoká škola slavná a vzne- šená jest. Němcův mnoho tam se zdržuje pro dobré a zdravé povětří a všelijakou zvůli. Lid přívětivý jest a vlídný; o něm píše Faccinus takto: Per quella strada che vi era più piana Noi ci traemo alla città di Siena. La qual'è posta in parte forte e sana Di leggiardia, di bei costumi è piena, Di vaghe donne e �'huomini cortesi, É l'aer dolce, lucida e serena. Habit ženský tuto vymalovaný máš. Po vobědě odtud sme vyjeli, skrze Staggia a Poggibonsi jeli. Nedaleko odtud na jednom vrchu nad oudolím jest pevnost, Poggio Imperiale jmenovaná, od Florentských pro bezpečnost toho oudolí vystavená; tu sme několik mezků potkali, na kterých fraucimor tímto způsobem... [ Chybí list. ] [Florencie. ] Při kostele jest jiná vysoká věže pro zvony, též bílým, červeným a černým mramorem pěkně spořá- 162
Strana 163
daným obložená, tak táflovaná a nad míru pěkná a může se s kostelem a kopulou mezi nejpěknějším a nejnáklad- nějším Europy stavením počísti: Et se compiuto fosse, a lista lista, Il campanil, come l'ordine è preso, D'ogni altro vincerebbe la sua vista. Kostel, S. Maria Novella jmenovaný, štít kostelní jest z bílého a černého mramoru, oltářní archy od nejlepších malířův sou malované. Kostel svatého Ducha nákladný, veliké kamenné sloupy klenutí zdržují. Velký oltář jest obmezen jako ňákou zdí z rozličného všelijakých barev mramoru s pěknýma sloupy; jest věc velmi pěkná a ná- kladná. Kostel svatého Kříže velmi veliký a před ním prostranný plac. Kostel svatého Vavřince s pěknýma sloupy; v kůru jest vymalován poslední soud z jedné strany a z druhé potopa světa s takovým mistrovstvím, že se tomu malování dosti nadiviti nemohou. V tom kostele jest pohřeb některých knížat z rodu di Medici. Kostel Panny Marie zvěstované, l'Annunziata; tam jest jeden obraz blahoslavené Panny Marie, při kterémž se mnozí divové stávají. Před kostelem jest velký plac a z každé strany placu jest velký a dlouhý dům. Tam se přijímají a chovají děti od svých rodičův pro chudobu neb jinou příčinu zane- chané a opuštěné neb nalezené; jest jich tam obojího po- hlaví okolo sedmi set. Děvčatům jsou nařízené staré ženy, který je chovají a spravují, a když k letům dospělým při- cházejí, některé z nich, jak jejich vůle jest, neb se poctivě vdávají, aneb do kláštera Pánu Bohu se oddávají; pacho- lata svý dva mistry mají, kteří je učí; dětí pak v kolíbkách, které k nim nařízené chůvy mají, jest okolo čtyr set. Čeledi 163
daným obložená, tak táflovaná a nad míru pěkná a může se s kostelem a kopulou mezi nejpěknějším a nejnáklad- nějším Europy stavením počísti: Et se compiuto fosse, a lista lista, Il campanil, come l'ordine è preso, D'ogni altro vincerebbe la sua vista. Kostel, S. Maria Novella jmenovaný, štít kostelní jest z bílého a černého mramoru, oltářní archy od nejlepších malířův sou malované. Kostel svatého Ducha nákladný, veliké kamenné sloupy klenutí zdržují. Velký oltář jest obmezen jako ňákou zdí z rozličného všelijakých barev mramoru s pěknýma sloupy; jest věc velmi pěkná a ná- kladná. Kostel svatého Kříže velmi veliký a před ním prostranný plac. Kostel svatého Vavřince s pěknýma sloupy; v kůru jest vymalován poslední soud z jedné strany a z druhé potopa světa s takovým mistrovstvím, že se tomu malování dosti nadiviti nemohou. V tom kostele jest pohřeb některých knížat z rodu di Medici. Kostel Panny Marie zvěstované, l'Annunziata; tam jest jeden obraz blahoslavené Panny Marie, při kterémž se mnozí divové stávají. Před kostelem jest velký plac a z každé strany placu jest velký a dlouhý dům. Tam se přijímají a chovají děti od svých rodičův pro chudobu neb jinou příčinu zane- chané a opuštěné neb nalezené; jest jich tam obojího po- hlaví okolo sedmi set. Děvčatům jsou nařízené staré ženy, který je chovají a spravují, a když k letům dospělým při- cházejí, některé z nich, jak jejich vůle jest, neb se poctivě vdávají, aneb do kláštera Pánu Bohu se oddávají; pacho- lata svý dva mistry mají, kteří je učí; dětí pak v kolíbkách, které k nim nařízené chůvy mají, jest okolo čtyr set. Čeledi 163
Strana 164
mnoho, kteří co potřeba jest, jim řídí. Nad těmi všemi jest jeden nejvyšší správce, a tak jest všech v tom špitále do čtrnácte set osob a všickni na náklad Florentýnských živi jsou. Kostel a špitál S. Maria Nuova jmenovaný, kdežto každého času do půl třetího sta nemocných se chová obojího pohlaví; služebníkův, kteří nemocným po- sluhují, jest okolo sta osob, též své kněží, doktory a apa- tyku dobře spravenou mají. Kostel svatého Marka; tam jest velice pěkná a nákladná kaplička Salviatův. Kostel svatého Jana Křtitele proti kostelu velikému, za pohanstva Marsovi, jich bohu, vy- stavený, nyní k poctivosti svatému Janu Křtiteli posvě- cený; jest z bílého, černého a zeleného mramoru. O něm píše Faccius: Io vidi molti luoghi ricchi et cari, Ma sopra tutti mi piacque il Battista Che de intaglio di marmo non so il pari. Má tři brány mosazné velmi pěkné, a tomu chtějí, že by jim rovných v Europě se nenacházely, obzvláštně pak ta pozlacená proti hlavnímu kostelu jest pěkně a mistrovsky udělaná, o které Buonarotus pověděl, že by mohla dobře brána rajská slouti: Attonitusque diu sic alta silentia rupit, O divinum opus, ianua digna polo! Před kostelem jsou dva sloupy z červeného mramoru přetvrdého porfidu od Pisanských z ostrovu Majorica vzaté a Florentským v dar dané. Co se světského stavení dotejče, na rynku neb placu, Piazza del Duca jmenova- ným, pěkná stavení se nacházejí, a týž rynk mnohými kunstštuky a statuemi jest ozdobený. Vprostřed rynku 164
mnoho, kteří co potřeba jest, jim řídí. Nad těmi všemi jest jeden nejvyšší správce, a tak jest všech v tom špitále do čtrnácte set osob a všickni na náklad Florentýnských živi jsou. Kostel a špitál S. Maria Nuova jmenovaný, kdežto každého času do půl třetího sta nemocných se chová obojího pohlaví; služebníkův, kteří nemocným po- sluhují, jest okolo sta osob, též své kněží, doktory a apa- tyku dobře spravenou mají. Kostel svatého Marka; tam jest velice pěkná a nákladná kaplička Salviatův. Kostel svatého Jana Křtitele proti kostelu velikému, za pohanstva Marsovi, jich bohu, vy- stavený, nyní k poctivosti svatému Janu Křtiteli posvě- cený; jest z bílého, černého a zeleného mramoru. O něm píše Faccius: Io vidi molti luoghi ricchi et cari, Ma sopra tutti mi piacque il Battista Che de intaglio di marmo non so il pari. Má tři brány mosazné velmi pěkné, a tomu chtějí, že by jim rovných v Europě se nenacházely, obzvláštně pak ta pozlacená proti hlavnímu kostelu jest pěkně a mistrovsky udělaná, o které Buonarotus pověděl, že by mohla dobře brána rajská slouti: Attonitusque diu sic alta silentia rupit, O divinum opus, ianua digna polo! Před kostelem jsou dva sloupy z červeného mramoru přetvrdého porfidu od Pisanských z ostrovu Majorica vzaté a Florentským v dar dané. Co se světského stavení dotejče, na rynku neb placu, Piazza del Duca jmenova- ným, pěkná stavení se nacházejí, a týž rynk mnohými kunstštuky a statuemi jest ozdobený. Vprostřed rynku 164
Strana 165
jest obraz měděný pozlacený velikého knížete Kosma na koni sedícího na basi neb sloupu mramorovém, a ne- daleko odtud velmi pěkná a mistrovská laura s šestnácti statuemi neb obrazy mosaznými. Proti palácu jest loubí, kdežto mnohé mramorový a měděné obrazy se spatřují, a tu hned na témž rynku jest palác knížecí Palazzo del Duca aneb Palazzo della Signoria jmenovaný, od Kosma, velikého knížete, z čtverhraného štukového kamene vy- stavený, který tak slavný a veliký jest, že by v něm ně- kolik knížat s svým dvorem prostranství dosti jmíti mohli. Vprostřed palácu jest pěkná laura z červeného přetvrdého kamene porfidu a nad střechou věže vysoká; v tom pa- lácu sou nákladné pokoje a velké síně, tam jest gvarda- roba knížetcí, kdež se znamenité a drahé věci, klínoty a kunštuky chovají, o kterých by dlouze psáti bylo a ob- zvláštní knížka k tomu by býti musila. Mezi jinými věcmi jest celý šenktyš, mísy, talíře, koflíky a jiné všecky k tabuli náležející věci z holého zlata; jiné pokoje plné drahých věcí, jako obrazův malovaných všech národův a knížat, tabule neb mapy všech krajin, zbrojnice kní- žetcí znamenitá, přepěkná zahrada též tam jest. Hned při témž paláci jest pěkná ulice až k řece Arnus se vzta- hující ze třinácti domův na jednu formu a mustr z obojí strany, z pěkného, jednostejného kamene stavených, která nadmíru město Florencí šlechtí. V těch domích osoby ouřady městské mající bydlejí. Nejvejše jest ga- leria knížetcí, do které se z vejš psaného palácu chodí, přes celou ulici dlouhá a ouzká na způsob ulice. Po stra- nách jest rozličné malování mistrovské a 80 statuí neb obrazův mramorových a mosazných předrahých a množ- ství jiných přepěkných věcí. Od toho paláce jest skrze domy vejš psané přes most nad řekou corridore neb pavlač až k paláci knížetcímu, 165
jest obraz měděný pozlacený velikého knížete Kosma na koni sedícího na basi neb sloupu mramorovém, a ne- daleko odtud velmi pěkná a mistrovská laura s šestnácti statuemi neb obrazy mosaznými. Proti palácu jest loubí, kdežto mnohé mramorový a měděné obrazy se spatřují, a tu hned na témž rynku jest palác knížecí Palazzo del Duca aneb Palazzo della Signoria jmenovaný, od Kosma, velikého knížete, z čtverhraného štukového kamene vy- stavený, který tak slavný a veliký jest, že by v něm ně- kolik knížat s svým dvorem prostranství dosti jmíti mohli. Vprostřed palácu jest pěkná laura z červeného přetvrdého kamene porfidu a nad střechou věže vysoká; v tom pa- lácu sou nákladné pokoje a velké síně, tam jest gvarda- roba knížetcí, kdež se znamenité a drahé věci, klínoty a kunštuky chovají, o kterých by dlouze psáti bylo a ob- zvláštní knížka k tomu by býti musila. Mezi jinými věcmi jest celý šenktyš, mísy, talíře, koflíky a jiné všecky k tabuli náležející věci z holého zlata; jiné pokoje plné drahých věcí, jako obrazův malovaných všech národův a knížat, tabule neb mapy všech krajin, zbrojnice kní- žetcí znamenitá, přepěkná zahrada též tam jest. Hned při témž paláci jest pěkná ulice až k řece Arnus se vzta- hující ze třinácti domův na jednu formu a mustr z obojí strany, z pěkného, jednostejného kamene stavených, která nadmíru město Florencí šlechtí. V těch domích osoby ouřady městské mající bydlejí. Nejvejše jest ga- leria knížetcí, do které se z vejš psaného palácu chodí, přes celou ulici dlouhá a ouzká na způsob ulice. Po stra- nách jest rozličné malování mistrovské a 80 statuí neb obrazův mramorových a mosazných předrahých a množ- ství jiných přepěkných věcí. Od toho paláce jest skrze domy vejš psané přes most nad řekou corridore neb pavlač až k paláci knížetcímu, 165
Strana 166
kde on obyčejně bydlí, di Pitti jmenovanému; ten jest všecken vnitř i zevnitř z velikého štukového kamene, tak jako by z skály vytesán byl. Nevím jemu podobného, a chtějí tomu, že mu v Europě rovného nejní. Pokoje mramorem a pěkným malováním okrášlené, a nic tam není, co by právě knížetcího nebylo; u brány dva veliké kusy magnetu, který k sobě železo táhne, leží. Při tom domě neb palácu jest veliká a pěkná zahrada, až ke zdem městským se táhne, při konci Castel Nuovo, pevnost, v ní veliký kníže svůj poklad chová. Druhý Castel jest při bráně městské, Porta al Prato řečené, a třetí ven z města na vršku Castel vecchio slove. Jiné přednější pa- láce neb domy sou: Casino, knížecí palác, v něm se drahé kamení puléruje, pěknou gvardarobu od drahých klínotův a kunštuků sem viděl. Palác della Justitia, a palác di podesta, palác delli Strozzi, čtverhraný z štu- kového, velikého kamene, palác di Medici z pěkného tesaného kamene, paláce neb domy Bartolinův, Rica- salův, Antinorův, Nerův, Salviatův, Kaponův, Bonaroti, Martella, kardinale Medices. Pod loubím stojí pěkné mosazné statue neb obrazy, tam sem dva pštrosy, ptáky nesmírné velikosti, viděl, a v zahradě, která velmi pěkná a veliká jest, indiánský len jako nějaký strom vyrostlý. Při knížetcí maštali v obzvláštním domě chovají se lvi, rysové, velbloudové, medvědi, vlci, indiánský ovce, vorlové a jiná podobná zvířata. Kupcův mnoho v tom městě jest, kteří s hedbávím zacházejí a v něm handlují a mají své domy, v kterých zlatohlavy, aksamity, damašky, obzvláštně pak dobré karmazíny dělají. Habit obyvatelův tuto sem vymalovati dal. Od města Florencí pět vlaských mil jest přepěkná a právě knížetcí zahrada od Františka Velikého knížete vystavená, Pratulino řečená. Předně v lesích mezi ho- 166
kde on obyčejně bydlí, di Pitti jmenovanému; ten jest všecken vnitř i zevnitř z velikého štukového kamene, tak jako by z skály vytesán byl. Nevím jemu podobného, a chtějí tomu, že mu v Europě rovného nejní. Pokoje mramorem a pěkným malováním okrášlené, a nic tam není, co by právě knížetcího nebylo; u brány dva veliké kusy magnetu, který k sobě železo táhne, leží. Při tom domě neb palácu jest veliká a pěkná zahrada, až ke zdem městským se táhne, při konci Castel Nuovo, pevnost, v ní veliký kníže svůj poklad chová. Druhý Castel jest při bráně městské, Porta al Prato řečené, a třetí ven z města na vršku Castel vecchio slove. Jiné přednější pa- láce neb domy sou: Casino, knížecí palác, v něm se drahé kamení puléruje, pěknou gvardarobu od drahých klínotův a kunštuků sem viděl. Palác della Justitia, a palác di podesta, palác delli Strozzi, čtverhraný z štu- kového, velikého kamene, palác di Medici z pěkného tesaného kamene, paláce neb domy Bartolinův, Rica- salův, Antinorův, Nerův, Salviatův, Kaponův, Bonaroti, Martella, kardinale Medices. Pod loubím stojí pěkné mosazné statue neb obrazy, tam sem dva pštrosy, ptáky nesmírné velikosti, viděl, a v zahradě, která velmi pěkná a veliká jest, indiánský len jako nějaký strom vyrostlý. Při knížetcí maštali v obzvláštním domě chovají se lvi, rysové, velbloudové, medvědi, vlci, indiánský ovce, vorlové a jiná podobná zvířata. Kupcův mnoho v tom městě jest, kteří s hedbávím zacházejí a v něm handlují a mají své domy, v kterých zlatohlavy, aksamity, damašky, obzvláštně pak dobré karmazíny dělají. Habit obyvatelův tuto sem vymalovati dal. Od města Florencí pět vlaských mil jest přepěkná a právě knížetcí zahrada od Františka Velikého knížete vystavená, Pratulino řečená. Předně v lesích mezi ho- 166
Strana 167
rami jest palác knížetcí, proti němu nejdáleji studnice a obraz mramorový Jovis tonantis a labyrint neb bludná zahrada z dříví bobkového a vprostřed kopule železná. Přibližujíce se k palácu jest hora kamenná, Apenninum horu vyznamenávající, na ní obr šedesátloketní sedí. Pod tou horou i v těle téhož obra sou pokoje, kdežto zname- nité laury a kunštuky se nacházejí; dále jest zelená louka, po každé straně třinácte statuí a mezi nimi pyramides neb sloupy špičaté stojí a po pravé ruce v lese kaplička vystavená jest. Dáleji sou mnohé statue mramorové a jeskyně mořskými věcmi, skořepinami, koláry z per- lové matky etc. vysazované a tam rozličné fontány a laury a obrazy v nich mosazné, které skrze moc vody sebou hejbají, trouby pískají, jako by živé byly, a lázně velmi pěkná mramorová laurami a všelijakou knížetcí ozdobou okrášlená. Okolo palácu louka a na ní místem kamenné stoličky. Jest také v té zahradě háj z dříví bobkového a v něm hora Parnassus, na ní devět mramorových bohyň na všelijaké instrumenty skrze moc vody libě hrajících. Jsou tam také jezera neb rybníci rozličnými rybami na- sazené a struněná klece neb dům sto loket zdýli, padesáte zšíři; v něm rozličné stromoví a všelijací ptáci. Jiných mnohých pěkných a mistrovských věcí se tam nachází, které pro krátkost pomíjím. 23. března z Florencí sme vyjeli, skrze město Skar- peria v jednom veselém oudolí, Mugello jmenovaném, ležící jeli a velmi zlou cestu měli; celý den hrozně pršelo a velmi nebezpečně přes velké potoky a řeky s koňmi břísti sme museli a přes noc na horách Apenninských v Fiorenzuola přes noc sme zůstali. 24. března k večeru sme z hor Apenninských sjeli a do krajiny Romanie a města Bononie přijeli. ROMANIA neb Flaminia krajina pěkná a ourodná jest, 167
rami jest palác knížetcí, proti němu nejdáleji studnice a obraz mramorový Jovis tonantis a labyrint neb bludná zahrada z dříví bobkového a vprostřed kopule železná. Přibližujíce se k palácu jest hora kamenná, Apenninum horu vyznamenávající, na ní obr šedesátloketní sedí. Pod tou horou i v těle téhož obra sou pokoje, kdežto zname- nité laury a kunštuky se nacházejí; dále jest zelená louka, po každé straně třinácte statuí a mezi nimi pyramides neb sloupy špičaté stojí a po pravé ruce v lese kaplička vystavená jest. Dáleji sou mnohé statue mramorové a jeskyně mořskými věcmi, skořepinami, koláry z per- lové matky etc. vysazované a tam rozličné fontány a laury a obrazy v nich mosazné, které skrze moc vody sebou hejbají, trouby pískají, jako by živé byly, a lázně velmi pěkná mramorová laurami a všelijakou knížetcí ozdobou okrášlená. Okolo palácu louka a na ní místem kamenné stoličky. Jest také v té zahradě háj z dříví bobkového a v něm hora Parnassus, na ní devět mramorových bohyň na všelijaké instrumenty skrze moc vody libě hrajících. Jsou tam také jezera neb rybníci rozličnými rybami na- sazené a struněná klece neb dům sto loket zdýli, padesáte zšíři; v něm rozličné stromoví a všelijací ptáci. Jiných mnohých pěkných a mistrovských věcí se tam nachází, které pro krátkost pomíjím. 23. března z Florencí sme vyjeli, skrze město Skar- peria v jednom veselém oudolí, Mugello jmenovaném, ležící jeli a velmi zlou cestu měli; celý den hrozně pršelo a velmi nebezpečně přes velké potoky a řeky s koňmi břísti sme museli a přes noc na horách Apenninských v Fiorenzuola přes noc sme zůstali. 24. března k večeru sme z hor Apenninských sjeli a do krajiny Romanie a města Bononie přijeli. ROMANIA neb Flaminia krajina pěkná a ourodná jest, 167
Strana 168
v ní pěkná rovina a pole všelijakým úrodným stromovím vysázené, místem vršky veselé, vinným rývím, olivovím a stromy fíkovými obdařené, místem také lesy a luka, vody sladké a zdravé, řeky rybné, též vody slané, z nichž se sůl dělá, se nacházejí. Města pěkná jsou, totiž Bononia, Ferraria, Imola, Forli, Ravenna, Cervia, Rimini, Ce- sena, Faenza. Bononia město v této krajině Romanii v pěkné rovině pod horami Apenninskými, majíc v okršlku svém pět vlaských mil, leží, jest město veliké a slavné, mezi před- níma městy země Vlaské počtené, lidu osmdesáte tisíc má, ulice dlouhé a přímé, z obou stran ulic po všem městě loubí kamenné, a tak, by nejvíce pršelo, suchou nohou po městě se jíti může. Kostelův v městě okolo půldruhého sta jest, přednější sou tyto: Kostel arcibi- skupský svatého Petra. Na předním rynku kostel svatého Petronia veliký a nákladný. Kostel svatého Dominika, kdežto tělo jeho v jednom hrobě z bílého mramoru od- počívá. Tam se také vidí jeden trn z koruny Krista Pána a biblí psaná od Ezdreáše proroka na bílé kůži. Při kos- telu jest klášter velmi pěkně vystavený, v kterém sto dvadceti mnichův bydlejí; tam se nachází velmi slavná bibliotéka rozličných a pěkných kněh plná. Kostel a kláš- ter svatého Františka. Kostel a klášter pěkně vystavený S. Salvatoris, který mezi pěkným stavením Vlaské země může počten býti. Vprostřed města jest veliký a pěkný rynk a vprostřed pěkná laura, v kterémž rynku jest palác, della Signoria jmenovaný, veliký a slavný, který se mezi nejpřednějšíma paláci v Europě počísti může. Jiných pa- lácův neb domův nákladných od kamene s pěkným lou- bím a sloupy kamennými stavených, jak v témž rynku, tak jinde v ulicích, jest velmi mnoho. Vprostřed města nedaleko od rynku jest věže velmi vysoká, sama o sobě 168
v ní pěkná rovina a pole všelijakým úrodným stromovím vysázené, místem vršky veselé, vinným rývím, olivovím a stromy fíkovými obdařené, místem také lesy a luka, vody sladké a zdravé, řeky rybné, též vody slané, z nichž se sůl dělá, se nacházejí. Města pěkná jsou, totiž Bononia, Ferraria, Imola, Forli, Ravenna, Cervia, Rimini, Ce- sena, Faenza. Bononia město v této krajině Romanii v pěkné rovině pod horami Apenninskými, majíc v okršlku svém pět vlaských mil, leží, jest město veliké a slavné, mezi před- níma městy země Vlaské počtené, lidu osmdesáte tisíc má, ulice dlouhé a přímé, z obou stran ulic po všem městě loubí kamenné, a tak, by nejvíce pršelo, suchou nohou po městě se jíti může. Kostelův v městě okolo půldruhého sta jest, přednější sou tyto: Kostel arcibi- skupský svatého Petra. Na předním rynku kostel svatého Petronia veliký a nákladný. Kostel svatého Dominika, kdežto tělo jeho v jednom hrobě z bílého mramoru od- počívá. Tam se také vidí jeden trn z koruny Krista Pána a biblí psaná od Ezdreáše proroka na bílé kůži. Při kos- telu jest klášter velmi pěkně vystavený, v kterém sto dvadceti mnichův bydlejí; tam se nachází velmi slavná bibliotéka rozličných a pěkných kněh plná. Kostel a kláš- ter svatého Františka. Kostel a klášter pěkně vystavený S. Salvatoris, který mezi pěkným stavením Vlaské země může počten býti. Vprostřed města jest veliký a pěkný rynk a vprostřed pěkná laura, v kterémž rynku jest palác, della Signoria jmenovaný, veliký a slavný, který se mezi nejpřednějšíma paláci v Europě počísti může. Jiných pa- lácův neb domův nákladných od kamene s pěkným lou- bím a sloupy kamennými stavených, jak v témž rynku, tak jinde v ulicích, jest velmi mnoho. Vprostřed města nedaleko od rynku jest věže velmi vysoká, sama o sobě 168
Strana 169
stojí, la Torre degli Asinelli se jmenuje a vedle ní druhá nižší, Torre Garisenda řečená a nakřivená, a tak řemeslně a mistrovsky udělaná, že se zdá, jako by padala, takže mnohým nepovědomým strach a hrůzu přináší. Univer- sitas neb vysoké učení v tom městě vznešené jest, takže Bononia mater studiorum, to jest matka učení sluje. Fertilitate soli studiisque Bononia claret. Lekcí se čtou v jednom velikém domě k tomu naschvále z tesaného kamene vnově ustaveném. V tom městě léta 1529 veliký sjezd byl. Papež Kli- ment, Sedmý toho jména, s patnácti kardinály a císař Karel Pátý s mnohými knížaty, hrabaty, pány a posel- stvím na větším díle všeho křesťanstva do Bononie se sjeli; papež a císař v palácu svrchu psaném sou ložírováni, z čehož velikost téhož paláce poznati se může, a tu v témž městě léta 1530 na den svatého Matěje týž císař Karel Pátý od papeže císařskou korunou v kostele sva- tého Petronia s velikou slávou a triumfem jest koruno- ván. Habit ženský v Bononii takový jest, jakž vejš vy- malovaný se nachází. Země při městě velmi ourodná jest, kdežto dobré víno, rozličné ovoce, jako: fíky, olivy, hrušky, jabka v hojnosti rostou, tolikéž také moruše, na kterýchžto štěpích červíčkové, kteří hedbáví dělají, se nacházejí. A toto buď dosti o Bononii, a prve nežli se do vypisování další cesty dám, některé města v Romanii, ač nyní skrze ně jeti mi se netrefilo, však v první cestě vlaské léta 1594 skrze ně sem jel a je spatřil, vypsati pří- ležitě nepominu, a předně Ferrarii. Ferraria město veliké, mnohým pěkným stavením a kostely ozdobené; palác neb zámek knížetcí čtverhranný, majíc v každém rohu pěknou věži, vprostřed města jest. 169
stojí, la Torre degli Asinelli se jmenuje a vedle ní druhá nižší, Torre Garisenda řečená a nakřivená, a tak řemeslně a mistrovsky udělaná, že se zdá, jako by padala, takže mnohým nepovědomým strach a hrůzu přináší. Univer- sitas neb vysoké učení v tom městě vznešené jest, takže Bononia mater studiorum, to jest matka učení sluje. Fertilitate soli studiisque Bononia claret. Lekcí se čtou v jednom velikém domě k tomu naschvále z tesaného kamene vnově ustaveném. V tom městě léta 1529 veliký sjezd byl. Papež Kli- ment, Sedmý toho jména, s patnácti kardinály a císař Karel Pátý s mnohými knížaty, hrabaty, pány a posel- stvím na větším díle všeho křesťanstva do Bononie se sjeli; papež a císař v palácu svrchu psaném sou ložírováni, z čehož velikost téhož paláce poznati se může, a tu v témž městě léta 1530 na den svatého Matěje týž císař Karel Pátý od papeže císařskou korunou v kostele sva- tého Petronia s velikou slávou a triumfem jest koruno- ván. Habit ženský v Bononii takový jest, jakž vejš vy- malovaný se nachází. Země při městě velmi ourodná jest, kdežto dobré víno, rozličné ovoce, jako: fíky, olivy, hrušky, jabka v hojnosti rostou, tolikéž také moruše, na kterýchžto štěpích červíčkové, kteří hedbáví dělají, se nacházejí. A toto buď dosti o Bononii, a prve nežli se do vypisování další cesty dám, některé města v Romanii, ač nyní skrze ně jeti mi se netrefilo, však v první cestě vlaské léta 1594 skrze ně sem jel a je spatřil, vypsati pří- ležitě nepominu, a předně Ferrarii. Ferraria město veliké, mnohým pěkným stavením a kostely ozdobené; palác neb zámek knížetcí čtverhranný, majíc v každém rohu pěknou věži, vprostřed města jest. 169
Strana 170
To město v místě bahnivém leží při řece Pò neb Padus, přes kterou dřevěný most jediný na té řece jest, a tak zdmi a baštami cihelnými, příkopy bahnivými a vše- lijakou municí a potřebami od Herkulesa Druhého, kní- žete ferrarského, zpevněno, že se zdá nepřemožené bejti. Munitis hostes ridet Ferraria muris. Na jednom ostrově řeky Pò jest pěkný palác neb lust- haus, Belvedere jmenovaný. To město předešlé, ač kos- telu Římskému náleželo, však markrabatům d'Este pod léno necháno jest; nyní zase, když Alfons II., kníže ferrarský, žádného dědice řádně zplozeného po sobě nepozůstavivše, léta 1597 umřel, na kostel Římský při- padlo. V řece Pò ryb dostatek se nachází, obzvláštně pak ouhořů, kterých velmi mnoho jest, takže měsíce října rybáři po tisíci spolu zmatených chytají, do láků kladou a do Romanie, Lombardie a jiných krajin dodávají. Země ourodná jest na obilí i ovotce, též i na víno (které však lehké jest). Habit ženský tuto vymalovaný máš. Jiná města v Romanii, skrze které léta 1594 sem jel z Loretu do Bononie, počnouc od řeky Foglia neb Isaurus, která marku Ankonitánskou od Romanie dělí, jsou tato: Při městečku Katholica na břehu mořském, když pokojné moře jest, spatřují se v vodě zdi věže a jiné stavení města Conca, které moře zatopilo. Odtad dále po pěkné a veselé rovině vedle moře se jede a do Rimini přijíždí. Rimini neb Ariminum, město starodávní, na rovině při břehu moře Adriatského dosti veliké a pevné jest. Stavení pěkné má, obzvláštně paláce od pánův Mala- testův vystavené, a mnoho starodávních pamětí tam se nachází, jako arcus triumphalis Septimia císaře a díl theatra cihelného. 170
To město v místě bahnivém leží při řece Pò neb Padus, přes kterou dřevěný most jediný na té řece jest, a tak zdmi a baštami cihelnými, příkopy bahnivými a vše- lijakou municí a potřebami od Herkulesa Druhého, kní- žete ferrarského, zpevněno, že se zdá nepřemožené bejti. Munitis hostes ridet Ferraria muris. Na jednom ostrově řeky Pò jest pěkný palác neb lust- haus, Belvedere jmenovaný. To město předešlé, ač kos- telu Římskému náleželo, však markrabatům d'Este pod léno necháno jest; nyní zase, když Alfons II., kníže ferrarský, žádného dědice řádně zplozeného po sobě nepozůstavivše, léta 1597 umřel, na kostel Římský při- padlo. V řece Pò ryb dostatek se nachází, obzvláštně pak ouhořů, kterých velmi mnoho jest, takže měsíce října rybáři po tisíci spolu zmatených chytají, do láků kladou a do Romanie, Lombardie a jiných krajin dodávají. Země ourodná jest na obilí i ovotce, též i na víno (které však lehké jest). Habit ženský tuto vymalovaný máš. Jiná města v Romanii, skrze které léta 1594 sem jel z Loretu do Bononie, počnouc od řeky Foglia neb Isaurus, která marku Ankonitánskou od Romanie dělí, jsou tato: Při městečku Katholica na břehu mořském, když pokojné moře jest, spatřují se v vodě zdi věže a jiné stavení města Conca, které moře zatopilo. Odtad dále po pěkné a veselé rovině vedle moře se jede a do Rimini přijíždí. Rimini neb Ariminum, město starodávní, na rovině při břehu moře Adriatského dosti veliké a pevné jest. Stavení pěkné má, obzvláštně paláce od pánův Mala- testův vystavené, a mnoho starodávních pamětí tam se nachází, jako arcus triumphalis Septimia císaře a díl theatra cihelného. 170
Strana 171
Plurima Ariminea monumenta videntur in urbe. V tom městě leží těla svatého Gaudentia, svatého Vik- tora, svatého Theodora, svaté Innocentie, svatého Mar- tina, svatého Arduina. Vedle zdi městské řeka Arimine teče a do moře vpadá. Přes ni jest pěkný most z mramorového kamene čtver- hraného od Oktaviána císaře vystavený. Od Rimini město Cesena vzdáli dvadcíti mil vlaských leží na cestě řečené Via Emilia. Nad městem na vršku pevný zámek má od císaře Fridricha Druhého vystavený. Okolo města země ourodná jest, obzvláštně pak na dobré víno. Quicquid habent urbes aliae, tenet una Cesena. U města řeka Savio teče, přes ni jest kamenný most; pět mil odtud jest Forlimpopoli neb Forum Pom- pilii, kdežto se čistá pevnost spatřuje, a opět druhých pět mil vlaských vzdáli Forli neb Forum Livii, velké město mezi dvěma řekami Ronco a Montone, přes ni pěkný kamenný most jest. Dále k Bononii jedouc přijíždí se do Faencii města, které se v latinském jazyku Faventia jmenuje, jakž Silius svědčí: Arva coronantem nutrire Faventia pinum. Jest město pěkné a lidné, mezi jiným stavením biskupský kostel a v rynku velký palác neb rathaus přední místo má. Pevnost jest od císaře Fridricha Druhého vystavená. Řeka Lamone město od předměstí dělí; přes ni jest pevný kamenný most, který předměstí s městem a cestu Viam Emiliam spojuje. V tom městě se pěkné plátno dělá a výborné nádobí hliněné, které rozličnými barvami 171
Plurima Ariminea monumenta videntur in urbe. V tom městě leží těla svatého Gaudentia, svatého Vik- tora, svatého Theodora, svaté Innocentie, svatého Mar- tina, svatého Arduina. Vedle zdi městské řeka Arimine teče a do moře vpadá. Přes ni jest pěkný most z mramorového kamene čtver- hraného od Oktaviána císaře vystavený. Od Rimini město Cesena vzdáli dvadcíti mil vlaských leží na cestě řečené Via Emilia. Nad městem na vršku pevný zámek má od císaře Fridricha Druhého vystavený. Okolo města země ourodná jest, obzvláštně pak na dobré víno. Quicquid habent urbes aliae, tenet una Cesena. U města řeka Savio teče, přes ni jest kamenný most; pět mil odtud jest Forlimpopoli neb Forum Pom- pilii, kdežto se čistá pevnost spatřuje, a opět druhých pět mil vlaských vzdáli Forli neb Forum Livii, velké město mezi dvěma řekami Ronco a Montone, přes ni pěkný kamenný most jest. Dále k Bononii jedouc přijíždí se do Faencii města, které se v latinském jazyku Faventia jmenuje, jakž Silius svědčí: Arva coronantem nutrire Faventia pinum. Jest město pěkné a lidné, mezi jiným stavením biskupský kostel a v rynku velký palác neb rathaus přední místo má. Pevnost jest od císaře Fridricha Druhého vystavená. Řeka Lamone město od předměstí dělí; přes ni jest pevný kamenný most, který předměstí s městem a cestu Viam Emiliam spojuje. V tom městě se pěkné plátno dělá a výborné nádobí hliněné, které rozličnými barvami 171
Strana 172
napouštějí a s velikým svým užitkem je do jiných měst a krajin posílají. Těm nádobám porcellane říkají, kterým ve vlaské zemi rovných se nenajde. Od tohoto města deset mil vlaských Imola neb Forum Cornelii, město příkopem, zdmi, vodou dosti spravené leží. A toto buď dosti o krajině Romanienské; zase se k cestě naší, od které sem se poodebral, navrátím. 26. dne měsíce března z Bononie sme vyjeli a do Castell Frank přijeli, neb sme dáleji pro veliké rozvodnění vodjeti nemohli. 27. března přes řeku Panara sme se přeplavili a již zase v Lombardii krajině jsouc jsme skrze Modena město jeli. Modena neb Mutina město jest starodávní, veliké, zdmi a baštami cihelnými vlaským způsobem zpevněné, v něm kníže Modene a Regii svou residencí má. Dále sme vedle pevného zámku neb kastelu, Rub- biera jmenovaného, jeli, přes řeku Secchia se přeplavili, skrze pěkné a velké město podobným způsobem jako Modena zpevněné a témuž knížeti náležející, Reggio neb Regium Lepidi jmenované, jeli; velmi zdravé povětří má a pole ourodné na všecky věci. Jest v městě pobožný obraz blahoslavené Panny Marie, při kterém se mnozí divové dějí, a nyní tu pěkný a nákladný kostel stavějí. A ten den sme ve vsi, S. Hilario jmenované, přes noc zůstali. 28. března sme přes velký kamenný most nad řekou Enza jeli a do města Parmy k snídani přijeli. Parma město starodávní na pěkné rovině zdmi a baštami cihel- nými obmezené a dobře zpevněné leží. Řeka Parma, která městu jméno dala, skrze město teče; přes ni jest pevný, kamenný most, oba díly města spojuje. Jest dobře vystavené a pěknými kostely, domy a paláci ozdobené, ulice přímé, dlouhé má. Habitu takového ženské pohlaví užívá. V tom městě Ranucius Farnesius, kníže Parmy 172
napouštějí a s velikým svým užitkem je do jiných měst a krajin posílají. Těm nádobám porcellane říkají, kterým ve vlaské zemi rovných se nenajde. Od tohoto města deset mil vlaských Imola neb Forum Cornelii, město příkopem, zdmi, vodou dosti spravené leží. A toto buď dosti o krajině Romanienské; zase se k cestě naší, od které sem se poodebral, navrátím. 26. dne měsíce března z Bononie sme vyjeli a do Castell Frank přijeli, neb sme dáleji pro veliké rozvodnění vodjeti nemohli. 27. března přes řeku Panara sme se přeplavili a již zase v Lombardii krajině jsouc jsme skrze Modena město jeli. Modena neb Mutina město jest starodávní, veliké, zdmi a baštami cihelnými vlaským způsobem zpevněné, v něm kníže Modene a Regii svou residencí má. Dále sme vedle pevného zámku neb kastelu, Rub- biera jmenovaného, jeli, přes řeku Secchia se přeplavili, skrze pěkné a velké město podobným způsobem jako Modena zpevněné a témuž knížeti náležející, Reggio neb Regium Lepidi jmenované, jeli; velmi zdravé povětří má a pole ourodné na všecky věci. Jest v městě pobožný obraz blahoslavené Panny Marie, při kterém se mnozí divové dějí, a nyní tu pěkný a nákladný kostel stavějí. A ten den sme ve vsi, S. Hilario jmenované, přes noc zůstali. 28. března sme přes velký kamenný most nad řekou Enza jeli a do města Parmy k snídani přijeli. Parma město starodávní na pěkné rovině zdmi a baštami cihel- nými obmezené a dobře zpevněné leží. Řeka Parma, která městu jméno dala, skrze město teče; přes ni jest pevný, kamenný most, oba díly města spojuje. Jest dobře vystavené a pěknými kostely, domy a paláci ozdobené, ulice přímé, dlouhé má. Habitu takového ženské pohlaví užívá. V tom městě Ranucius Farnesius, kníže Parmy 172
Strana 173
a Placencie, svou residencí má na jednom krásném a vel- kém paláci při řece ležícím. Při paláci jest velmi pěkná a rozkošná zahrada, v ní jsou kanály, na způsob příkopův okolo bašt a zdí nějaké pevnosti po zahradě vzdělané, vodou naplněné, v nich se rozličné ryby spatřují. Uhlídáš v té zahradě lusthauzy přepěkné, vší okrasy plné, fon- tány neb laury mistrovské a obzvláštní zahrádku, jako nějaký háj štěpí pomorančového, limonového a citrýno- vého, velmi velikého a pěkně spořádaného, takže sem tak pěkného, velikého a tak namnoze pospolu nikdež, krá- lovství Neapolitánské vyměňujíc, neviděl. V městě jest kastel neb zámek na způsob kastelu Antorfskýho stavený a zpevněný od Alexandra, knížete parmenského, guber- nátora v Nydrlantu. Kraj okolo města jest velmi úrodný na víno a všelijaké obilí, pastvy znamenité, množství do- bytka tam se chovati může, sejry velmi dobré dělají, které se až do těchto krajin dovážejí a od téhož města parmazány slují. Ovec též velmi mnoho mají, které velmi dobrou vlnu nosí, o ní Martialis píše: Velleribus primis Apulia, Parma secundis Nobilis; Altinum tertia laudat ovis. Po snídani sme z Parmy vyjeli a do Borgo S. Donini na noc přijeli. 29. dne měsíce března ráno sme k řece Stirone přijeli, a že té noci hrubě pršelo, náramně se ta řeka rozvodnila, což vidouce, přes ni na voze, který sem nájemný měl, pustiti sem se nechtěl. Chtějíce se sám na loďce dáti přeplaviti, toliko sem jednoho služebníka svého, Františka Brambillu, aby při mejch věcí zůstával, na voze zanechal. Když doprostřed té řeky přijeli, prud- kost vody je zachvátila a na dobré hony nesla. Vtom se na jednom velikém kamenu vůz zastavil, koně se zmátli, 173
a Placencie, svou residencí má na jednom krásném a vel- kém paláci při řece ležícím. Při paláci jest velmi pěkná a rozkošná zahrada, v ní jsou kanály, na způsob příkopův okolo bašt a zdí nějaké pevnosti po zahradě vzdělané, vodou naplněné, v nich se rozličné ryby spatřují. Uhlídáš v té zahradě lusthauzy přepěkné, vší okrasy plné, fon- tány neb laury mistrovské a obzvláštní zahrádku, jako nějaký háj štěpí pomorančového, limonového a citrýno- vého, velmi velikého a pěkně spořádaného, takže sem tak pěkného, velikého a tak namnoze pospolu nikdež, krá- lovství Neapolitánské vyměňujíc, neviděl. V městě jest kastel neb zámek na způsob kastelu Antorfskýho stavený a zpevněný od Alexandra, knížete parmenského, guber- nátora v Nydrlantu. Kraj okolo města jest velmi úrodný na víno a všelijaké obilí, pastvy znamenité, množství do- bytka tam se chovati může, sejry velmi dobré dělají, které se až do těchto krajin dovážejí a od téhož města parmazány slují. Ovec též velmi mnoho mají, které velmi dobrou vlnu nosí, o ní Martialis píše: Velleribus primis Apulia, Parma secundis Nobilis; Altinum tertia laudat ovis. Po snídani sme z Parmy vyjeli a do Borgo S. Donini na noc přijeli. 29. dne měsíce března ráno sme k řece Stirone přijeli, a že té noci hrubě pršelo, náramně se ta řeka rozvodnila, což vidouce, přes ni na voze, který sem nájemný měl, pustiti sem se nechtěl. Chtějíce se sám na loďce dáti přeplaviti, toliko sem jednoho služebníka svého, Františka Brambillu, aby při mejch věcí zůstával, na voze zanechal. Když doprostřed té řeky přijeli, prud- kost vody je zachvátila a na dobré hony nesla. Vtom se na jednom velikém kamenu vůz zastavil, koně se zmátli, 173
Strana 174
do vody upadli a tak za dobrou hodinu, nemohouce my jim pomoci, zůstávali. Zatím na to štěstí dva vozy při- jely, z kterýchž sem jednoho nejsilnějšího koně vybral a na něm plavce do té řeky vypravil, který vůz s velikou těžkostí na břeh vytáhl. Vypravíc se odtud ještě ten den před snídaním, přes jiné dvě nebo tři hluboké řeky s ve- likým naším nebezpečenstvím jeti sme museli a na noc do Placencí přijeli. Piacenza neb Placentia pěkné, velké a lidné město ne- daleko od řeky Pò v místě veselém a ourodném leží, jsoucí tak zdmi a baštami v nově zpevněné, že se mezi nejprvnějšíma městy Vlaské země počísti může. Zámek při městě také velmi pevný jest, zdmi a velikými baštami vlaským způsobem tak jako město opatřený, který město v poslušenství zdržuje, též proti nepřátelům chrání. Stave- ní v městě pěkné jest, a zvláště palác knížetcí v nově vysta- vený, a nový klášter, který od Filipa, krále hišpanskýho, nedávno ustavený jest, též kostel svatého Sixta, pod kte- rejm jest velká kapla, v ní v obvzláštních k tomu kaplič- kách těla těchto svatých pohřbena sou: svatého Sixta, čtyr nemluvňátek, svatého Fabiana, svatého Timothea, svatého Sinphoriana, svatého Marcella a Apulea mu- čedlníkův, svatého Germana biskupa, svatého Makaria a Šťastného vyznavačův a svaté Markyty a Barbory panen a Božích mučedlnic. Toho času, když sem tam byl, mladý kníže z Modeny s manželkou svou, dcerou kní- žete savojskýho, kterou sobě ty dny pojal, jedouc z veselí domů s mnohými jinými vzáctnými pány po řece Pò na množství krásných k tomu naschvále strojených šífích a drahými koberci obestřených, přijel, proti kterémuž kníže parmenský z Placencie až k řece, která jednu vlaskou míli od města jest, do 50 vozů vyslal a sám osobně v ně- kolika stech koních vyjel a do města uvedl. Též mnoho- 174
do vody upadli a tak za dobrou hodinu, nemohouce my jim pomoci, zůstávali. Zatím na to štěstí dva vozy při- jely, z kterýchž sem jednoho nejsilnějšího koně vybral a na něm plavce do té řeky vypravil, který vůz s velikou těžkostí na břeh vytáhl. Vypravíc se odtud ještě ten den před snídaním, přes jiné dvě nebo tři hluboké řeky s ve- likým naším nebezpečenstvím jeti sme museli a na noc do Placencí přijeli. Piacenza neb Placentia pěkné, velké a lidné město ne- daleko od řeky Pò v místě veselém a ourodném leží, jsoucí tak zdmi a baštami v nově zpevněné, že se mezi nejprvnějšíma městy Vlaské země počísti může. Zámek při městě také velmi pevný jest, zdmi a velikými baštami vlaským způsobem tak jako město opatřený, který město v poslušenství zdržuje, též proti nepřátelům chrání. Stave- ní v městě pěkné jest, a zvláště palác knížetcí v nově vysta- vený, a nový klášter, který od Filipa, krále hišpanskýho, nedávno ustavený jest, též kostel svatého Sixta, pod kte- rejm jest velká kapla, v ní v obvzláštních k tomu kaplič- kách těla těchto svatých pohřbena sou: svatého Sixta, čtyr nemluvňátek, svatého Fabiana, svatého Timothea, svatého Sinphoriana, svatého Marcella a Apulea mu- čedlníkův, svatého Germana biskupa, svatého Makaria a Šťastného vyznavačův a svaté Markyty a Barbory panen a Božích mučedlnic. Toho času, když sem tam byl, mladý kníže z Modeny s manželkou svou, dcerou kní- žete savojskýho, kterou sobě ty dny pojal, jedouc z veselí domů s mnohými jinými vzáctnými pány po řece Pò na množství krásných k tomu naschvále strojených šífích a drahými koberci obestřených, přijel, proti kterémuž kníže parmenský z Placencie až k řece, která jednu vlaskou míli od města jest, do 50 vozů vyslal a sám osobně v ně- kolika stech koních vyjel a do města uvedl. Též mnoho- 174
Strana 175
nácte velkých kusův střelby, když do města vjížděli, vy- střeliti dal, které k tomu naschvále na baštách a zdech městských přihotovené byly. 31. března lodí sem sobě zjednal a na ní po řece Pò neb Padus do Cremony přijel. Cremona, město kní- žetství Mediolánského, vedle řeky Pò leží, dosti velké a pěkným stavením ozdobené. U hlavního kostela stojí věže ve Vlaších nejvyšší, z ní daleko se uhledá po pěkné a úrodné rovině, jakožto města okolní Piacenza, Brescia, Bergamo a jiná na mnoho mil. O ní se toto přísloví na- chází: Unus Petrus in Roma, unus portus in Ancona, una turris in Cremona, t. j. jeden svatý Petr v Římě, jeden port v Ankoně, jedna věže v Cremoně. Při městě jest přepevný zámek, který mezi nejpřednějšími pev- nostmi Vlaské země se počísti může. Okolo města pěkné položení a se všech stran rovina jest, pole velmi úrodné, vína znamenitá, obzvláštně výborný muškatel tam roste. 1. dne měsíce dubna po též řece Pò do Casalmaggiore sme přijeli. 2. dne měsíce dubna sme vedle samého města Sabioneta jeli; jest město, ač nevelké, však pěkné, nové, zdmi a baštami velmi pořádně vlaským způsobem obmezené, v položení a v rovině veselé, a jest residencí knížetcí, který se od téhož města kníže Sabioneti píše. Dále sme skrze Casolo jeli; jest městečko a zámek při řece Oglio. A přes tu řeku se přeplavíc sme do Mantue města přijeli. Mantue, město starodávní, šedesáte let před zkázou trojánskou vystavené, vprostřed jezera leží, které od řeky Mincio pochází; a takovým přirozením místa, neb přístupu žádného, kromě po třech mostech přes jezero, k němu není, velmi pevné jest. Ulice široké a přímé má a domy a paláce nákladné a pěkně stavené. Faccius: 175
nácte velkých kusův střelby, když do města vjížděli, vy- střeliti dal, které k tomu naschvále na baštách a zdech městských přihotovené byly. 31. března lodí sem sobě zjednal a na ní po řece Pò neb Padus do Cremony přijel. Cremona, město kní- žetství Mediolánského, vedle řeky Pò leží, dosti velké a pěkným stavením ozdobené. U hlavního kostela stojí věže ve Vlaších nejvyšší, z ní daleko se uhledá po pěkné a úrodné rovině, jakožto města okolní Piacenza, Brescia, Bergamo a jiná na mnoho mil. O ní se toto přísloví na- chází: Unus Petrus in Roma, unus portus in Ancona, una turris in Cremona, t. j. jeden svatý Petr v Římě, jeden port v Ankoně, jedna věže v Cremoně. Při městě jest přepevný zámek, který mezi nejpřednějšími pev- nostmi Vlaské země se počísti může. Okolo města pěkné položení a se všech stran rovina jest, pole velmi úrodné, vína znamenitá, obzvláštně výborný muškatel tam roste. 1. dne měsíce dubna po též řece Pò do Casalmaggiore sme přijeli. 2. dne měsíce dubna sme vedle samého města Sabioneta jeli; jest město, ač nevelké, však pěkné, nové, zdmi a baštami velmi pořádně vlaským způsobem obmezené, v položení a v rovině veselé, a jest residencí knížetcí, který se od téhož města kníže Sabioneti píše. Dále sme skrze Casolo jeli; jest městečko a zámek při řece Oglio. A přes tu řeku se přeplavíc sme do Mantue města přijeli. Mantue, město starodávní, šedesáte let před zkázou trojánskou vystavené, vprostřed jezera leží, které od řeky Mincio pochází; a takovým přirozením místa, neb přístupu žádného, kromě po třech mostech přes jezero, k němu není, velmi pevné jest. Ulice široké a přímé má a domy a paláce nákladné a pěkně stavené. Faccius: 175
Strana 176
Molto è la terra bella e grande e vaga Et bel suo porto in tempo di pace, l'entrata è buona d'quel che si paga. Knížetcí palác jest velký, pěkný a nákladný, v kterém Vincentius Gonsaga, kníže Mantue a Montferratu, svou residencí má. V knížetství Mantuánském jest klášter sva- tého Benedikta velmi bohatý, mezi čtyrma nejbohatšíma ve Vlaších počtený, jakž vlaský přísloví: Sancta Justina di Padova, Sancto Benedetto di Mantova, Sancto Gior- gio a Venetia, Sancto Benedetto di Napoli. Habitu žen- skýho tuto máš kontrfekt. Přes to jezero sou velmi dlouhý kamenný mosty na dvoje předměstí, jeden most dei Molini a druhý most svatého Jiří se jmenuje. Pět mil odtud jest Marmirolum, dům neb palác velmi pěkně vy- stavený a při něm pěkné zahrady a pramenové čerstvých vod, a dvě míle od Mantue v jedné vsi, Vettula jménem, Virgilius, slavný poeta, se narodil. 3. dne měsíce dubna z Mantue sme ráno vyjeli a do krajiny Benátské okolo snídaní přijeli. MARKA TRIVIGIANSKÁ neb Benátská krajina od Venetův lidu z Lydie, který s Antenorem po dobytí a zkáze trojánské do té krajiny přišel a ji opanoval, tak jmenována jest, povětří zdravého, pěkná, rovná, veselá a úrodná na víno, ovotce i obilí; množství pramenův čerstvých i teplých a zdravých vod má, též veliké jezera a řeky tyto: Athesis, Piavis, Brenta, Bachilione, a města veliká a slavná v ní sou, jakožto: Padue, Vincenci, Verona, Tarvis, Trident. A ten den, totiž třetího dubna, sme mimo kastely: Castion Mantuano a skrze Sancto Zeno a Villafranca jeli a do Verony přijeli. Verona město veliké, hlubokými příkopy, zdmi a baš- tami přepevnými obmezené a třema zámky, dobrou 176
Molto è la terra bella e grande e vaga Et bel suo porto in tempo di pace, l'entrata è buona d'quel che si paga. Knížetcí palác jest velký, pěkný a nákladný, v kterém Vincentius Gonsaga, kníže Mantue a Montferratu, svou residencí má. V knížetství Mantuánském jest klášter sva- tého Benedikta velmi bohatý, mezi čtyrma nejbohatšíma ve Vlaších počtený, jakž vlaský přísloví: Sancta Justina di Padova, Sancto Benedetto di Mantova, Sancto Gior- gio a Venetia, Sancto Benedetto di Napoli. Habitu žen- skýho tuto máš kontrfekt. Přes to jezero sou velmi dlouhý kamenný mosty na dvoje předměstí, jeden most dei Molini a druhý most svatého Jiří se jmenuje. Pět mil odtud jest Marmirolum, dům neb palác velmi pěkně vy- stavený a při něm pěkné zahrady a pramenové čerstvých vod, a dvě míle od Mantue v jedné vsi, Vettula jménem, Virgilius, slavný poeta, se narodil. 3. dne měsíce dubna z Mantue sme ráno vyjeli a do krajiny Benátské okolo snídaní přijeli. MARKA TRIVIGIANSKÁ neb Benátská krajina od Venetův lidu z Lydie, který s Antenorem po dobytí a zkáze trojánské do té krajiny přišel a ji opanoval, tak jmenována jest, povětří zdravého, pěkná, rovná, veselá a úrodná na víno, ovotce i obilí; množství pramenův čerstvých i teplých a zdravých vod má, též veliké jezera a řeky tyto: Athesis, Piavis, Brenta, Bachilione, a města veliká a slavná v ní sou, jakožto: Padue, Vincenci, Verona, Tarvis, Trident. A ten den, totiž třetího dubna, sme mimo kastely: Castion Mantuano a skrze Sancto Zeno a Villafranca jeli a do Verony přijeli. Verona město veliké, hlubokými příkopy, zdmi a baš- tami přepevnými obmezené a třema zámky, dobrou 176
Strana 177
a silnou vartou (která při každé svý domy a obydlí má) a jinou všelijakou municí od pánův Benátčanův výborně opatřené, takže se zdá nedobytné bejti, jest pěkně vy- stavené. Mezi předním stavením jest amfitheatrum ka- menné, skůro ještě celé od L. V. Flaminia vystavené. V Europě jemu podobného se nenachází; co by am- fitheatrum bylo, vejše jest povědíno. Habitu ženského kontrfekt se na druhé straně spatřuje. Prostředkem města řeka Athesis neb Etsch teče a přes ni sou čtyry kamenné mosty: jest řeka velká, na horách Tridentských Alpes svůj počátek má a do moře Adriatského u portu, Fossone jmenovaného, vpadá. O ní Virgilius zmínku činí: Sive Padi ripis, Athesim seu propter amenum. V tom kraji jest vysoký vrch, mons Baldus jmenovaný; tam znamenité koření a byliny rostou, a proto tam ze vší Europy na koření přicházejí. 4. dne měsíce dubna sem do Vincenci přijel a tam koliks hodin v spatření města ztrávil. To město Vicenza jest veliké a dobře vystavené; na rynku jest znamenitý palác obecní z tesaného kamene, dvě řeky skrze město tekou veliké, které lodi nésti mohou, Bachilione a Retrone. Habit ženský tuto vymalovaný máš. Okolo města jest země ourodná a jak v městě tak všudy vůkol jest množství štěpí morušových, na kterých se drží čer- víčkové, které hedbáví předou, neb se tím listím mo- rušovým živí, z kteréhož oni znamenitý užitek mají a s tím hedbávím své handle vedou. Spatřivše město ještě ten den, na noc do jedné hospody sem přijel. 5. dubna k snídani přijel sem do Padue. Padue, latině Patavium, město panství Benátského starodávné, od Antenora Trojánského po dobytí a zkáze Cestopis Bedřicha z Donína 12 177
a silnou vartou (která při každé svý domy a obydlí má) a jinou všelijakou municí od pánův Benátčanův výborně opatřené, takže se zdá nedobytné bejti, jest pěkně vy- stavené. Mezi předním stavením jest amfitheatrum ka- menné, skůro ještě celé od L. V. Flaminia vystavené. V Europě jemu podobného se nenachází; co by am- fitheatrum bylo, vejše jest povědíno. Habitu ženského kontrfekt se na druhé straně spatřuje. Prostředkem města řeka Athesis neb Etsch teče a přes ni sou čtyry kamenné mosty: jest řeka velká, na horách Tridentských Alpes svůj počátek má a do moře Adriatského u portu, Fossone jmenovaného, vpadá. O ní Virgilius zmínku činí: Sive Padi ripis, Athesim seu propter amenum. V tom kraji jest vysoký vrch, mons Baldus jmenovaný; tam znamenité koření a byliny rostou, a proto tam ze vší Europy na koření přicházejí. 4. dne měsíce dubna sem do Vincenci přijel a tam koliks hodin v spatření města ztrávil. To město Vicenza jest veliké a dobře vystavené; na rynku jest znamenitý palác obecní z tesaného kamene, dvě řeky skrze město tekou veliké, které lodi nésti mohou, Bachilione a Retrone. Habit ženský tuto vymalovaný máš. Okolo města jest země ourodná a jak v městě tak všudy vůkol jest množství štěpí morušových, na kterých se drží čer- víčkové, které hedbáví předou, neb se tím listím mo- rušovým živí, z kteréhož oni znamenitý užitek mají a s tím hedbávím své handle vedou. Spatřivše město ještě ten den, na noc do jedné hospody sem přijel. 5. dubna k snídani přijel sem do Padue. Padue, latině Patavium, město panství Benátského starodávné, od Antenora Trojánského po dobytí a zkáze Cestopis Bedřicha z Donína 12 177
Strana 178
města Troje založeno. Město veliké jest, do čtyr tisíc domův v něm, ač lidu k té velikosti málo, toliko třidceti a osm tisíc obsahuje, v pěkné rovině leží, které páni Be- nátčané tak zdmi, valy a příkopy hlubokými (do nichž voda z řeky Brenty uvedena jest a lodí nésti může, což netoliko k pevnosti, ale k znamenitému pohodlí městu jest, neb se tudy všelijaké potřeby a profanty do města přivozují) dobře opatřili a znamenitě zpevnili, že se zdá nepřemožené bejti. Kroj obyvatelův tuto vymalovaný máš. Stavení pěkné a nákladné má, duchovní i světské. Hlavní kostel arcibiskupský starodávní, farních kostelů 31, klášterů 44, mezi nimi nejpřednější svaté Justiny, jednu vlaskou míli vůkol obsahujíc, a příkop okolo něho vodou naplněný jest. Kostel jest z tesaného kamene mis- trovsky stavený, tam v hrobě starodávním, alabastrovém kosti svatého Lukáše Evangelisty se chovají. Zámek staro- dávní jest; v něm sem nemálo kusův velké střelby viděl. Palác velký obecní neb rathaus oni Palazzo Maggiore jmenují; jest nákladný, malováním rozličným a statuemi neb obrazy mramorovými ozdobený, po vrchu olovem přikrytý, který tuto vymalovaný máš. Tam jest Titus Livius, učený a vznešený historikus, pochován a obraz jeho na mosazi slitý se spatřuje. Jiný přednější sou: gu- bernátora neb správce města, biskupský palác, palác Loneti, Opilli, Bonavidi, Capelistarum, a tam jest Tro- jánský kůň z prken udělaný velmi veliký. Mostův ka- menných přes řeku Brenta 39 bejti praví a rynků ve- likých pět. Magna loco, spatiosa foris, placidissima coeli Temperie, muroque triplex, latissima fossis Et magnis celebrata viris. 178
města Troje založeno. Město veliké jest, do čtyr tisíc domův v něm, ač lidu k té velikosti málo, toliko třidceti a osm tisíc obsahuje, v pěkné rovině leží, které páni Be- nátčané tak zdmi, valy a příkopy hlubokými (do nichž voda z řeky Brenty uvedena jest a lodí nésti může, což netoliko k pevnosti, ale k znamenitému pohodlí městu jest, neb se tudy všelijaké potřeby a profanty do města přivozují) dobře opatřili a znamenitě zpevnili, že se zdá nepřemožené bejti. Kroj obyvatelův tuto vymalovaný máš. Stavení pěkné a nákladné má, duchovní i světské. Hlavní kostel arcibiskupský starodávní, farních kostelů 31, klášterů 44, mezi nimi nejpřednější svaté Justiny, jednu vlaskou míli vůkol obsahujíc, a příkop okolo něho vodou naplněný jest. Kostel jest z tesaného kamene mis- trovsky stavený, tam v hrobě starodávním, alabastrovém kosti svatého Lukáše Evangelisty se chovají. Zámek staro- dávní jest; v něm sem nemálo kusův velké střelby viděl. Palác velký obecní neb rathaus oni Palazzo Maggiore jmenují; jest nákladný, malováním rozličným a statuemi neb obrazy mramorovými ozdobený, po vrchu olovem přikrytý, který tuto vymalovaný máš. Tam jest Titus Livius, učený a vznešený historikus, pochován a obraz jeho na mosazi slitý se spatřuje. Jiný přednější sou: gu- bernátora neb správce města, biskupský palác, palác Loneti, Opilli, Bonavidi, Capelistarum, a tam jest Tro- jánský kůň z prken udělaný velmi veliký. Mostův ka- menných přes řeku Brenta 39 bejti praví a rynků ve- likých pět. Magna loco, spatiosa foris, placidissima coeli Temperie, muroque triplex, latissima fossis Et magnis celebrata viris. 178
Strana 179
Při kostele svatého Vavřince jest hrob Antenora Tro- jánského, fundátora toho města, jakž vejš oznámeno, s těmito nad hrobem verši: Inclitus Antenor patriam vox visa quietem Transtulit huc Henetum Dardanidumque Frigas, Expulit Euganeos, Patavinam condidit urbem, Quem tenet hic humili marmore caesa domus. V tom městě jest vznešená universitas neb vysoká škola, nad kterouž páni Benátčané velice ruku drží a mnoho učených profesorův svobodných umění cho- vají, z kterých mnohému do patnácti set i do dvou tisíc dukátův ročně platu dávají. Následovníci líkařskýho umění pizánské nápodobnou, ale mnohem slavnější za- hradu mají, všelijakými bylinami a kořením vysázenou, aby se očitě je znáti učili a jaké která bylina moci jest, doptávati mohli. Kraj okolo města úrodný, ovotce, obilí, oleje, vína a všech věcí hojnost přináší, odkudž vlaské přísloví: Bologna la grassa, Padoa la passa. Obmezuje se ten kraj tímto veršem: Mulo mons, Athesis, mare certos dant mihi fines, v kterém se obsahují tyto města: Montiniano, Castro Baldo, Athese, Monte Silice, Sacho, Campo di S. Pietro, Cittadella. Posnídavše v Padui, vůz sem sobě až k zátoce mořské najal, neb sem bárky zřízené, z nichž vždycky dvě v noci a dvě ráno z Padue k Benátkům po řece Brenta vyjíždějí, zmeškal, a jedouc vždy vedle řeky jmenované, na ná- kladné s obou stran řeky ležící paláce, lusthausy a pře- pěkné zahrady (jichž hned od Padue až k zátoce moře za dvacet vlaských mil a čtyry naše české na díle měš- ťanův Paduanských a na díle Benátčanův plno jest) s ve- 179
Při kostele svatého Vavřince jest hrob Antenora Tro- jánského, fundátora toho města, jakž vejš oznámeno, s těmito nad hrobem verši: Inclitus Antenor patriam vox visa quietem Transtulit huc Henetum Dardanidumque Frigas, Expulit Euganeos, Patavinam condidit urbem, Quem tenet hic humili marmore caesa domus. V tom městě jest vznešená universitas neb vysoká škola, nad kterouž páni Benátčané velice ruku drží a mnoho učených profesorův svobodných umění cho- vají, z kterých mnohému do patnácti set i do dvou tisíc dukátův ročně platu dávají. Následovníci líkařskýho umění pizánské nápodobnou, ale mnohem slavnější za- hradu mají, všelijakými bylinami a kořením vysázenou, aby se očitě je znáti učili a jaké která bylina moci jest, doptávati mohli. Kraj okolo města úrodný, ovotce, obilí, oleje, vína a všech věcí hojnost přináší, odkudž vlaské přísloví: Bologna la grassa, Padoa la passa. Obmezuje se ten kraj tímto veršem: Mulo mons, Athesis, mare certos dant mihi fines, v kterém se obsahují tyto města: Montiniano, Castro Baldo, Athese, Monte Silice, Sacho, Campo di S. Pietro, Cittadella. Posnídavše v Padui, vůz sem sobě až k zátoce mořské najal, neb sem bárky zřízené, z nichž vždycky dvě v noci a dvě ráno z Padue k Benátkům po řece Brenta vyjíždějí, zmeškal, a jedouc vždy vedle řeky jmenované, na ná- kladné s obou stran řeky ležící paláce, lusthausy a pře- pěkné zahrady (jichž hned od Padue až k zátoce moře za dvacet vlaských mil a čtyry naše české na díle měš- ťanův Paduanských a na díle Benátčanův plno jest) s ve- 179
Strana 180
likým mysli obveselením sem patřil. Pro lepší vyroz- umení obyčejný způsob těch palácův sem tuto položiti dal. Přijedouc asi vlaskou míli od zátoky mořské, pro pře- dešlé povodně všecky pole i cesty zatopené byly. Tak velmi nebezpečně a nepohodlně, neb voda do vozů do- sahovala a naše tlumoky zmákala, jeti sme počali. Vtom uhledavše jednu bárku tudy jeti, plavcův, že nás na bárku vzali, sme se dožádali, k jednomu místu, vlasky se il carro de Lukefusina jmenuje, přijeli. Tu jest hráz mezi řekou Brentou a zátokou mořskou nasypaná. (Tudy prve táž řeka do zátoky vpadala, nyní mimo tu hráz pří- kopy udělanými jde a u Malomocco do moře přes splav vpadá). Tu hned bárka jest zastavena a osoby k tomu od Benátčanův nařízené, nedajíc nám z lodí vystoupiti, na kundšafty nás se dotazovali, neb ve Vlaších, zvlášť pak v Benátkách ten obyčej jest, že když v okolních krajinách mor jest, žádného bez kundšaftu do města nepustí, zvlášť cizozemce, ale musí vysvědčení ukázati, z kterého města neb krajiny jest, skrze které města jel a jak dlouho na cestě se zdržoval. My, ač sme kundšafty z okolních měst, kudy sme jeli, totiž z Padue, Vicenci, Verony a Mantue ukázali, však nám ty postačovati nemohly, ale z dalších měst, totiž z Loretu, z Ríma, z Genue míti chtěli, kterýchž sme my neměli, ale patent pána našeho římského císaře, kterémuž před půl lítem datum bylo, že sme již půl líta z Prahy (kdež tehdáž rána morová hrubě proskakovala) odjeli a ten čas v vlaských městech se zdržovali, předstírali. Ale hluchým sme mluvili, neb ihned všecky nás na bárce aristovali, a aby žádný z nás z bárky nechodil, poručili, bárku pak neb lodí naši jis- tými instrumenty a přípravami k tomu mistrovsky ufa- sujíc nahoru přes tu hráz mezi řekou a zátokou mořskou vytáhli a tak na těch instrumentích asi za dvě hodině za- 180
likým mysli obveselením sem patřil. Pro lepší vyroz- umení obyčejný způsob těch palácův sem tuto položiti dal. Přijedouc asi vlaskou míli od zátoky mořské, pro pře- dešlé povodně všecky pole i cesty zatopené byly. Tak velmi nebezpečně a nepohodlně, neb voda do vozů do- sahovala a naše tlumoky zmákala, jeti sme počali. Vtom uhledavše jednu bárku tudy jeti, plavcův, že nás na bárku vzali, sme se dožádali, k jednomu místu, vlasky se il carro de Lukefusina jmenuje, přijeli. Tu jest hráz mezi řekou Brentou a zátokou mořskou nasypaná. (Tudy prve táž řeka do zátoky vpadala, nyní mimo tu hráz pří- kopy udělanými jde a u Malomocco do moře přes splav vpadá). Tu hned bárka jest zastavena a osoby k tomu od Benátčanův nařízené, nedajíc nám z lodí vystoupiti, na kundšafty nás se dotazovali, neb ve Vlaších, zvlášť pak v Benátkách ten obyčej jest, že když v okolních krajinách mor jest, žádného bez kundšaftu do města nepustí, zvlášť cizozemce, ale musí vysvědčení ukázati, z kterého města neb krajiny jest, skrze které města jel a jak dlouho na cestě se zdržoval. My, ač sme kundšafty z okolních měst, kudy sme jeli, totiž z Padue, Vicenci, Verony a Mantue ukázali, však nám ty postačovati nemohly, ale z dalších měst, totiž z Loretu, z Ríma, z Genue míti chtěli, kterýchž sme my neměli, ale patent pána našeho římského císaře, kterémuž před půl lítem datum bylo, že sme již půl líta z Prahy (kdež tehdáž rána morová hrubě proskakovala) odjeli a ten čas v vlaských městech se zdržovali, předstírali. Ale hluchým sme mluvili, neb ihned všecky nás na bárce aristovali, a aby žádný z nás z bárky nechodil, poručili, bárku pak neb lodí naši jis- tými instrumenty a přípravami k tomu mistrovsky ufa- sujíc nahoru přes tu hráz mezi řekou a zátokou mořskou vytáhli a tak na těch instrumentích asi za dvě hodině za- 180
Strana 181
nechali, sami se radíc, co činiti mají, a přicházejíc někdy k nám, nás velmi chytře na mnohé věci se vyptávali. Tu nám nic veselo nebylo, neb plavci naši naříkali, že nás kdy na lodí vzali, neb za příčinou naší tak dlouho tu se zdržovati museli a nám lazaretem hrozili. Lazaret jmenují špitál podál od města, kdežto, kteří z morového povětří přijíždějí, odsílají a tam jich za čtyrydcet dní (la quaran- tana se jmenuje), aby vyvětřili, zanechávají. Čehož sme my se velmi obávali. Naposledy oni uradíce se na tom zůstali, aby nás k jistým ouředníkům (signiori alla sa- nita, páni nad zdravím jmenovaným, jichž povinnost jest pozor dáti, aby město k nakažení nepřišlo, a jestli kdo nakažený neb z morového povětří časně do špitálův k tomu nařízených dávati), poslali, naše cedulky neb kundšafty v listu svém, v kterém o nás jim zprávu činili, zapečetíc plavci našemu dali, a aby nás k nim dovezl, přís- ně poručili; a tu hned bárku naši těmi instrumenty vejš psanými dolů na zátoku mořskou spustili. Já, porozumějíc tomu, k čemu se schyluje, aby se s tím předním ouřed- níkem ještě slovo promluviti mohlo, sem žádal. Což když dovoleno bylo, k němu sem služebníka svého, Františka Brambillu, poslal, aby patent J. M. C. jemu ještě jednou přečísti dal a napomenul, poněvadž my Čechové k Vla- chům, zvlášť Benátčanům, všelijakou kortesii a vlídnost zachováváme, aby mi toho nepohodlí a zaneprázdnění nečinil a mne neb upřímo k Benátkům jeti nechal neb zase zpátkem propustil, s tím ohlášením, že mi na tom mnoho nezáleží, abych třebas nyní města jejich neviděl, poněvadž sem v něm předešle nejednou byl. Tím trochu pohnut jsa, služebníka mého prve dobře examinujíc, mne z bárky povolati dal a na celou cestu se vyptával, kterou sem mu město od města vyčítajíc a co kde sme činili, jak dlouho se zdržovali, vypravoval a jisté zna- 181
nechali, sami se radíc, co činiti mají, a přicházejíc někdy k nám, nás velmi chytře na mnohé věci se vyptávali. Tu nám nic veselo nebylo, neb plavci naši naříkali, že nás kdy na lodí vzali, neb za příčinou naší tak dlouho tu se zdržovati museli a nám lazaretem hrozili. Lazaret jmenují špitál podál od města, kdežto, kteří z morového povětří přijíždějí, odsílají a tam jich za čtyrydcet dní (la quaran- tana se jmenuje), aby vyvětřili, zanechávají. Čehož sme my se velmi obávali. Naposledy oni uradíce se na tom zůstali, aby nás k jistým ouředníkům (signiori alla sa- nita, páni nad zdravím jmenovaným, jichž povinnost jest pozor dáti, aby město k nakažení nepřišlo, a jestli kdo nakažený neb z morového povětří časně do špitálův k tomu nařízených dávati), poslali, naše cedulky neb kundšafty v listu svém, v kterém o nás jim zprávu činili, zapečetíc plavci našemu dali, a aby nás k nim dovezl, přís- ně poručili; a tu hned bárku naši těmi instrumenty vejš psanými dolů na zátoku mořskou spustili. Já, porozumějíc tomu, k čemu se schyluje, aby se s tím předním ouřed- níkem ještě slovo promluviti mohlo, sem žádal. Což když dovoleno bylo, k němu sem služebníka svého, Františka Brambillu, poslal, aby patent J. M. C. jemu ještě jednou přečísti dal a napomenul, poněvadž my Čechové k Vla- chům, zvlášť Benátčanům, všelijakou kortesii a vlídnost zachováváme, aby mi toho nepohodlí a zaneprázdnění nečinil a mne neb upřímo k Benátkům jeti nechal neb zase zpátkem propustil, s tím ohlášením, že mi na tom mnoho nezáleží, abych třebas nyní města jejich neviděl, poněvadž sem v něm předešle nejednou byl. Tím trochu pohnut jsa, služebníka mého prve dobře examinujíc, mne z bárky povolati dal a na celou cestu se vyptával, kterou sem mu město od města vyčítajíc a co kde sme činili, jak dlouho se zdržovali, vypravoval a jisté zna- 181
Strana 182
mení, po čem by, že sme v Římě byli, totiž z šedesáti párův pižmových římských rukavic a v Loretu z nakou- pených páteřův, stříbrných křížkův a medailí ukázal. On vida, že se ve všem srovnáváme a snad očekávajíc ode mne la cortesia na dobré spropitný, abychme do Be- nátek upřímo, kde se nám koliv dobře líbiti bude, do- volil, a lodí menší, na kterou sme z naší bárky přesedli, ukázal. Tu my, an se již k večeru schylovalo, s radostí vidouc před sebou město Benátské, k němu sme se ob- rátili. A předně naši plavci táhli lodí nazpátek za dobrou chvíli, aby mohli větru nadjeti; potom, rozpustivše plachtu, jeli sme velmi prudce a moře se velmi bouřilo a hrozné vlnobití bylo. Vítr do plachty silně vál a nám naši lodí hrubě naklonil, takže sme se nemálo obávali, aby ji nepřevrhl, neb z jedné strany toliko tří neb čtyr prstů že voda do lodi nevstupovala, z druhé strany do půl druhého lokte vysoko nad vodou bylo; jak by byl málo prudší vítr přišel, jakož se to v okamžení stává, byl by lodí převrhl; jakož před tím dnem v Velký pátek rovně o tom čase podobná bouřka se strhla a tu v tom místě čtyry lodí velké a málo dále pět lodí neb bárek se po- topilo a do 150 osob zahynulo. Což aby se nám v po- dobné bouřce nestalo, majíc čerstvý v témž místě pří- klad, u velikém sme strachu byli, a že to přísloví pravdivé jest: qui nescit orare, eat ad mare, kdo se nerad modlí, aby k moři šel, poznali; a tak poroučíce se Pánu Bohu jeden druhého těšil, a vždy prudce jedouc bez práce plav- cův, neb nás vítr upřímo k Benátkům hnal, k městu sme přijeli, a zjednavše gunduli, na ni sme z naší lodí, za- plativše plavcům, přesedli a do města a k ukázanému lozumentu camera locanda vesele děkujíce Pánu Bohu, že nás z tolika nebezpečenství vyvésti ten den ráčil, totiž v Bílou sobotu s západem slunce přijeli. 182
mení, po čem by, že sme v Římě byli, totiž z šedesáti párův pižmových římských rukavic a v Loretu z nakou- pených páteřův, stříbrných křížkův a medailí ukázal. On vida, že se ve všem srovnáváme a snad očekávajíc ode mne la cortesia na dobré spropitný, abychme do Be- nátek upřímo, kde se nám koliv dobře líbiti bude, do- volil, a lodí menší, na kterou sme z naší bárky přesedli, ukázal. Tu my, an se již k večeru schylovalo, s radostí vidouc před sebou město Benátské, k němu sme se ob- rátili. A předně naši plavci táhli lodí nazpátek za dobrou chvíli, aby mohli větru nadjeti; potom, rozpustivše plachtu, jeli sme velmi prudce a moře se velmi bouřilo a hrozné vlnobití bylo. Vítr do plachty silně vál a nám naši lodí hrubě naklonil, takže sme se nemálo obávali, aby ji nepřevrhl, neb z jedné strany toliko tří neb čtyr prstů že voda do lodi nevstupovala, z druhé strany do půl druhého lokte vysoko nad vodou bylo; jak by byl málo prudší vítr přišel, jakož se to v okamžení stává, byl by lodí převrhl; jakož před tím dnem v Velký pátek rovně o tom čase podobná bouřka se strhla a tu v tom místě čtyry lodí velké a málo dále pět lodí neb bárek se po- topilo a do 150 osob zahynulo. Což aby se nám v po- dobné bouřce nestalo, majíc čerstvý v témž místě pří- klad, u velikém sme strachu byli, a že to přísloví pravdivé jest: qui nescit orare, eat ad mare, kdo se nerad modlí, aby k moři šel, poznali; a tak poroučíce se Pánu Bohu jeden druhého těšil, a vždy prudce jedouc bez práce plav- cův, neb nás vítr upřímo k Benátkům hnal, k městu sme přijeli, a zjednavše gunduli, na ni sme z naší lodí, za- plativše plavcům, přesedli a do města a k ukázanému lozumentu camera locanda vesele děkujíce Pánu Bohu, že nás z tolika nebezpečenství vyvésti ten den ráčil, totiž v Bílou sobotu s západem slunce přijeli. 182
Strana 183
Benátky město, vlasky Vinegia, latině Venetiae, vpro- střed jezera neb zátoky moře Adriatickýho leží. Jest ta zátoka z přirození od velkého moře jako ňákou hrází ostrovy a vršky oddělena, takže voda mořská do ní ne- může toliko pěti průchodištěmi neb nějakými splavy (Vlaši je porte jmenují), dobře jak pro bouři mořskou, tak pro nepřátely opatřenými. Jinudy než těmi branami z velkého moře žádný šíf do zátoky nemůže. Město na šedesáti ostrovích, které čtyry sta padesáte mostův ka- menných i dřevěných spojují, jest vystavené. V okršlku svém osm vlaských mil a lidu v sobě třikráte sto tisíc má; sedmdesáte dva kostely farní, čtyrydceti jeden klášter, sedmnácte špitálů, padesáte čtyry rynky, neb před každým kostelem (krom jedinkého Svatého Pavla) rynk jest; 450 mostů, sto deset palácův, to jest velkých předních domův, a 157 zahrad v něm jest, krom ostrovův okolních. Město na dvé velikým kanálem se dělí zdýli 1300 kroků a 40 zšíři. Jediný toliko most, Ponte di Ri- alto jmenovaný, velmi vysoký z jednoho oblouku, takže prostřední šíf s mastbaumem projíti může, má; jest velmi nákladný, praví, že by do 200.000 korun státi měl. S obou stran krámy kupecké jsou. Z toho velikého kanálu jiných třinácte menších do města jde, po kterých se na malých lodičkách, gondole slovou, kterých tuto kontr- fekt máš, sem i tam plaví. Jest jich v městě do 8000, některé možnějších měšťanův při dveřích přivázané, jiné nájemní, kterých každý za jisté smluvené peníze užíti a dle libosti své po městě na nich se projížděti může, neb větší díl města v vodě na kolích stojí, a v větších ulicech po stranách sou břehové zdmi vyhnaní, takže se může suchou nohou choditi. Ostatní díl města na ostrův- kách jest, kdežto ulice sou ouzké a domy ne tak pěkné jako v kanálích při vodě vystavené, aniž tak lidné. Pa- 183
Benátky město, vlasky Vinegia, latině Venetiae, vpro- střed jezera neb zátoky moře Adriatickýho leží. Jest ta zátoka z přirození od velkého moře jako ňákou hrází ostrovy a vršky oddělena, takže voda mořská do ní ne- může toliko pěti průchodištěmi neb nějakými splavy (Vlaši je porte jmenují), dobře jak pro bouři mořskou, tak pro nepřátely opatřenými. Jinudy než těmi branami z velkého moře žádný šíf do zátoky nemůže. Město na šedesáti ostrovích, které čtyry sta padesáte mostův ka- menných i dřevěných spojují, jest vystavené. V okršlku svém osm vlaských mil a lidu v sobě třikráte sto tisíc má; sedmdesáte dva kostely farní, čtyrydceti jeden klášter, sedmnácte špitálů, padesáte čtyry rynky, neb před každým kostelem (krom jedinkého Svatého Pavla) rynk jest; 450 mostů, sto deset palácův, to jest velkých předních domův, a 157 zahrad v něm jest, krom ostrovův okolních. Město na dvé velikým kanálem se dělí zdýli 1300 kroků a 40 zšíři. Jediný toliko most, Ponte di Ri- alto jmenovaný, velmi vysoký z jednoho oblouku, takže prostřední šíf s mastbaumem projíti může, má; jest velmi nákladný, praví, že by do 200.000 korun státi měl. S obou stran krámy kupecké jsou. Z toho velikého kanálu jiných třinácte menších do města jde, po kterých se na malých lodičkách, gondole slovou, kterých tuto kontr- fekt máš, sem i tam plaví. Jest jich v městě do 8000, některé možnějších měšťanův při dveřích přivázané, jiné nájemní, kterých každý za jisté smluvené peníze užíti a dle libosti své po městě na nich se projížděti může, neb větší díl města v vodě na kolích stojí, a v větších ulicech po stranách sou břehové zdmi vyhnaní, takže se může suchou nohou choditi. Ostatní díl města na ostrův- kách jest, kdežto ulice sou ouzké a domy ne tak pěkné jako v kanálích při vodě vystavené, aniž tak lidné. Pa- 183
Strana 184
lácův neb domův z mramoru pěkně vystavených zvlášť z obojí strany velikého kanálu veliké množství se na- chází a jiného znamenitého stavení, které počnouc od rynku svatého Marka, krátce poznamenám. Ze tří placů spolu spojených jest jeden slavný a veliký, cihlami dlážděný a vůkol znamenitým a nákladným stavením okrášlený. Hlavní rynk neb plac svatého Marka, kdežto každodenně veliké množství rozličného národu ze všeho světa, každý národ v svým obyčejným kroji uhlídáš, čemuž se jeden poeta divíc tyto verše udělal: Si placeat varios hominum cognoscere cultus, Area longa patet Sancto contermina Marco, Celsus ubi Adriacas Venetus Leo despicit undas Hic circum gentes cunctis ex partibus orbis Aethiopas, Turcos, Sclavos, Arabesque, Syrosque, Inveniesque, Cypri, Cretae, Macedumque, colonos, Innumerosque alios varia regione profectos. Saepe etiam nec visa prius nec cognita cernes. Tuto jeho kontrfekt máš a jaké kde stavení jest po literách A, B, C, D. [Chybí list. ] [Chrám sv. Marka. ] . . . . . . . 146 mramorových tro- chu menších zdržuje; do kůru se po několika mramoro- vých stupních chodí. Na oltáři jest tabule z čistého zlata a stříbra udělaná a mnohým drahým kamením a perlami vysázená, nad oltářem klenutí, na něm historia Nového zákona vysazovaná z jakýchs hadích kamínkův; za oltá- řem čtyry sloupy alabastrový jako sklo prohlídací stojí. V tom kostele na den slavný velikonoční knížete benát- ckýho s svým dvorem a se všemi senátory při mši svaté přítomného sem viděl a poklad benátský, na velikém oltáři vyložený, který hned po mši svaté do jednoho po- 184
lácův neb domův z mramoru pěkně vystavených zvlášť z obojí strany velikého kanálu veliké množství se na- chází a jiného znamenitého stavení, které počnouc od rynku svatého Marka, krátce poznamenám. Ze tří placů spolu spojených jest jeden slavný a veliký, cihlami dlážděný a vůkol znamenitým a nákladným stavením okrášlený. Hlavní rynk neb plac svatého Marka, kdežto každodenně veliké množství rozličného národu ze všeho světa, každý národ v svým obyčejným kroji uhlídáš, čemuž se jeden poeta divíc tyto verše udělal: Si placeat varios hominum cognoscere cultus, Area longa patet Sancto contermina Marco, Celsus ubi Adriacas Venetus Leo despicit undas Hic circum gentes cunctis ex partibus orbis Aethiopas, Turcos, Sclavos, Arabesque, Syrosque, Inveniesque, Cypri, Cretae, Macedumque, colonos, Innumerosque alios varia regione profectos. Saepe etiam nec visa prius nec cognita cernes. Tuto jeho kontrfekt máš a jaké kde stavení jest po literách A, B, C, D. [Chybí list. ] [Chrám sv. Marka. ] . . . . . . . 146 mramorových tro- chu menších zdržuje; do kůru se po několika mramoro- vých stupních chodí. Na oltáři jest tabule z čistého zlata a stříbra udělaná a mnohým drahým kamením a perlami vysázená, nad oltářem klenutí, na něm historia Nového zákona vysazovaná z jakýchs hadích kamínkův; za oltá- řem čtyry sloupy alabastrový jako sklo prohlídací stojí. V tom kostele na den slavný velikonoční knížete benát- ckýho s svým dvorem a se všemi senátory při mši svaté přítomného sem viděl a poklad benátský, na velikém oltáři vyložený, který hned po mši svaté do jednoho po- 184
Strana 185
koje po pravé straně kostela zase vnešen a schován byl, kdežto se obyčejně chová. A jest tento nížepsaný: předně dvanácte zlatých korun a dvanácte kabátův z čistého zlata perlami a drahým kamením ozdobených; dva jed- norožcové rohy půldruhého lokte zdýli a čtyr prstů ztloušti a třetí trochu menší; džbánek z achátu plný ve- likých perel, dvě perly jako žaludy; rubín velmi veliký; dva měšce plné drahých kamenův; tabule zlatá na oltář; zlaté lilium a veliký diamant od krále franského Hen- richa Třetího; šest zlatých křížův s drahým kamením; knížetcí klobouk za dvakráte sto tisíc šacovaný a na svrchu předrahý karbunkulus a jiných drahých věcí a nádob množství. Před kostelem stojí tři dřevěné bidla na mo- sazných patách, k těm v sváteční dny velké damaškové praporce s znamením benátským přivěšují. D. Věže ozdobná bez střechy; v ní dole jest brána, kterou se do jedné ulice a dále do města z rynku chodí, nad branou znamenité hodiny a nejvejš jako altán, sloupky kamennými obmezený, vprostřed něho velký cimbál a dva veliké mosazné obrazy, ty v každou hodinu jeden po druhým na cimbál kladivami bijí. E. Vedle té věže (kdež se druhý díl rynku začíná), po té celé straně rynku jest dlouhý dům aneb několik domů spolu spojených a na jednu formu a mustr vysta- vených, které se lidem najímají. Dole jest loubí na slou- pích z tesaného kamene, tam sou krámy rozličných ře- meslníkův, vejše nad loubím sou dva řady voken na rynk jeden nad druhým, v každým řadu sem sto voken jedno vedle druhého načetl; ten dům nadmíru rynk šlechtí. Z druhé strany rynku jest kostel Svatého Geminiana z tesaného kamene. Z třetí strany proti tomu dlouhému domu jest znamenité stavení od kamene a sloupův, které se vždycky dále podává a staví a tu celou stranu rynku 185
koje po pravé straně kostela zase vnešen a schován byl, kdežto se obyčejně chová. A jest tento nížepsaný: předně dvanácte zlatých korun a dvanácte kabátův z čistého zlata perlami a drahým kamením ozdobených; dva jed- norožcové rohy půldruhého lokte zdýli a čtyr prstů ztloušti a třetí trochu menší; džbánek z achátu plný ve- likých perel, dvě perly jako žaludy; rubín velmi veliký; dva měšce plné drahých kamenův; tabule zlatá na oltář; zlaté lilium a veliký diamant od krále franského Hen- richa Třetího; šest zlatých křížův s drahým kamením; knížetcí klobouk za dvakráte sto tisíc šacovaný a na svrchu předrahý karbunkulus a jiných drahých věcí a nádob množství. Před kostelem stojí tři dřevěné bidla na mo- sazných patách, k těm v sváteční dny velké damaškové praporce s znamením benátským přivěšují. D. Věže ozdobná bez střechy; v ní dole jest brána, kterou se do jedné ulice a dále do města z rynku chodí, nad branou znamenité hodiny a nejvejš jako altán, sloupky kamennými obmezený, vprostřed něho velký cimbál a dva veliké mosazné obrazy, ty v každou hodinu jeden po druhým na cimbál kladivami bijí. E. Vedle té věže (kdež se druhý díl rynku začíná), po té celé straně rynku jest dlouhý dům aneb několik domů spolu spojených a na jednu formu a mustr vysta- vených, které se lidem najímají. Dole jest loubí na slou- pích z tesaného kamene, tam sou krámy rozličných ře- meslníkův, vejše nad loubím sou dva řady voken na rynk jeden nad druhým, v každým řadu sem sto voken jedno vedle druhého načetl; ten dům nadmíru rynk šlechtí. Z druhé strany rynku jest kostel Svatého Geminiana z tesaného kamene. Z třetí strany proti tomu dlouhému domu jest znamenité stavení od kamene a sloupův, které se vždycky dále podává a staví a tu celou stranu rynku 185
Strana 186
zaměsknati má. Tam ouředníci Svatého Marka bydlejí. A poněvadž se v tomto (napřed) vymalovaným rynku spatřiti nemůže, díl toho stavení tuto sem níže pro vyrozumení vymalovati dal. F. Přibližujíce se zase k prvnímu dílu rynku, stojí sama o sobě vysoká věže střechou plechovou pozlacenou přikrytá, nejvejš jest anděl, který se po větru točí, vnitř tak povlovné schody má, že do ní s koněm až do střechy vjeti může. Z ní jest převeselé vyhlídnutí, celé město a okolní ostrovy, též země stálá vlaská se spatřuje. G. Dům velmi pěkný a nákladný z tesaného kamene, z Istrie přivezeného, vystavený, loubí kamenné dvoje, jedno nad druhým má. Na kamenných sloupích nejvejše sou zábradla neb sloupky kamenné s mnohými statuemi mramorovými a v každém rohu obeliscus, sloup čtver- hraný, postavený. V tom domě vzácná bibliotheka obecní se chová a starodávní statue neb obrazy. V ostatních pokojích se lekcí čtou. Dáleji jest minzhaus, v něm se všelijaká stříbrná a zlatá mince bije. — Z rynku do ve- likého kanálu neb do přední široké ulice se dám, která z obou stran domy a paláce slavné mramorem, sloupy, obrazy a pěkným malováním okrášlené má a nedaleko od rynku svatého Marka se začíná. Při začátku jest sol- nice, místo zdmi ohraženo, kde se sůl dělá, odkud ten kanál k západu slunce mimo kostely svatého Rehoře, svaté Trojice, svatého Vitála, svatého Barnabáše jde, a tu se k vejchodu obracuje až k mostu velikému, Ponte di Rialto jmenovanému, kdežto jest nevelký plac, okolo něho kamenné loubí, tam se sukno prodává a jistou ho- dinu kupci se shromažďují a o své věci jednají. Jest tu také při tom mostu veliký dům jako nějaký zámek, Fon- daco de'Tedeschi jmenovaný, v tom němečtí kupci svůj sklad mají; od toho domu kanál veliký zase se k západu 186
zaměsknati má. Tam ouředníci Svatého Marka bydlejí. A poněvadž se v tomto (napřed) vymalovaným rynku spatřiti nemůže, díl toho stavení tuto sem níže pro vyrozumení vymalovati dal. F. Přibližujíce se zase k prvnímu dílu rynku, stojí sama o sobě vysoká věže střechou plechovou pozlacenou přikrytá, nejvejš jest anděl, který se po větru točí, vnitř tak povlovné schody má, že do ní s koněm až do střechy vjeti může. Z ní jest převeselé vyhlídnutí, celé město a okolní ostrovy, též země stálá vlaská se spatřuje. G. Dům velmi pěkný a nákladný z tesaného kamene, z Istrie přivezeného, vystavený, loubí kamenné dvoje, jedno nad druhým má. Na kamenných sloupích nejvejše sou zábradla neb sloupky kamenné s mnohými statuemi mramorovými a v každém rohu obeliscus, sloup čtver- hraný, postavený. V tom domě vzácná bibliotheka obecní se chová a starodávní statue neb obrazy. V ostatních pokojích se lekcí čtou. Dáleji jest minzhaus, v něm se všelijaká stříbrná a zlatá mince bije. — Z rynku do ve- likého kanálu neb do přední široké ulice se dám, která z obou stran domy a paláce slavné mramorem, sloupy, obrazy a pěkným malováním okrášlené má a nedaleko od rynku svatého Marka se začíná. Při začátku jest sol- nice, místo zdmi ohraženo, kde se sůl dělá, odkud ten kanál k západu slunce mimo kostely svatého Rehoře, svaté Trojice, svatého Vitála, svatého Barnabáše jde, a tu se k vejchodu obracuje až k mostu velikému, Ponte di Rialto jmenovanému, kdežto jest nevelký plac, okolo něho kamenné loubí, tam se sukno prodává a jistou ho- dinu kupci se shromažďují a o své věci jednají. Jest tu také při tom mostu veliký dům jako nějaký zámek, Fon- daco de'Tedeschi jmenovaný, v tom němečtí kupci svůj sklad mají; od toho domu kanál veliký zase se k západu 186
Strana 187
obracuje. Kostelové v městě jsou nákladní, obzvláštně kostel svatého Zachariáše mramorový, kde jeho tělo jest, tam na den velikonoční knížete se všemi svými senátory nešpor slyšícího sem viděl. Kostel svatého Jana a Pavla, bílým a červeným mramorem dlážděný a před ním velký a pěkný rynk, na něm obraz na koni sedící mosazný, pozlacený se spatřuje s tímto nápisem: Bartholomaeo Coleono Bercomensi ob militare imperium optime ges- tum. Kostel Dominicanorum mramorovými obrazy a mistrovským malováním okrášlený. K vejchodní straně jest arsenale, to jest zbrojnice neb zeughaus, jako nějaké obzvláštní město, velikosti ně- meckého města Ulmu, zdmi a pevnými věžemi (v okršku svém dvě vlaské míle obsahujíc) ohražený, kterýžto, abych pořádněji vypsati mohl, na třináct dílů neb míst rozdělím. 1. Místo, v něm sou děla neb kusové velké střelby, totiž karthouny, tupplkarthouny etc., jest jich do sta kusův. 2. Veliké střelby do 150 kusův na větším díle Turkům vzaté, mezi jinými jeden kus, který pojednou tři koule vymítá s tímto nápisem: Cerberus hic vomitat triplici de gutture flammas, Sulphura, salnitrum, fulmina, tela, globos. 3. Střelby veliké polní do 300 kusův. 4. Kusy na šífy, jest jich do 400 kusův. 5. Místo, kde mnoho tisíc želez- ných koulí pěkně složených na zemi leží. 6. Ve dvou po- kojích šturmhaubů, zbraní, heleparten, voštípů, kopí rejtharských na 70 tisíc osob, též nemálo ručnic, mušket, hákův a tupplhákův. Tam jest erb benátský vymalovaný a pod ním napsáno: A gl'amici vigore, a gl'inimici spa- vento et terrore. 7. Ve čtyrech pokojích vojenských 187
obracuje. Kostelové v městě jsou nákladní, obzvláštně kostel svatého Zachariáše mramorový, kde jeho tělo jest, tam na den velikonoční knížete se všemi svými senátory nešpor slyšícího sem viděl. Kostel svatého Jana a Pavla, bílým a červeným mramorem dlážděný a před ním velký a pěkný rynk, na něm obraz na koni sedící mosazný, pozlacený se spatřuje s tímto nápisem: Bartholomaeo Coleono Bercomensi ob militare imperium optime ges- tum. Kostel Dominicanorum mramorovými obrazy a mistrovským malováním okrášlený. K vejchodní straně jest arsenale, to jest zbrojnice neb zeughaus, jako nějaké obzvláštní město, velikosti ně- meckého města Ulmu, zdmi a pevnými věžemi (v okršku svém dvě vlaské míle obsahujíc) ohražený, kterýžto, abych pořádněji vypsati mohl, na třináct dílů neb míst rozdělím. 1. Místo, v něm sou děla neb kusové velké střelby, totiž karthouny, tupplkarthouny etc., jest jich do sta kusův. 2. Veliké střelby do 150 kusův na větším díle Turkům vzaté, mezi jinými jeden kus, který pojednou tři koule vymítá s tímto nápisem: Cerberus hic vomitat triplici de gutture flammas, Sulphura, salnitrum, fulmina, tela, globos. 3. Střelby veliké polní do 300 kusův. 4. Kusy na šífy, jest jich do 400 kusův. 5. Místo, kde mnoho tisíc želez- ných koulí pěkně složených na zemi leží. 6. Ve dvou po- kojích šturmhaubů, zbraní, heleparten, voštípů, kopí rejtharských na 70 tisíc osob, též nemálo ručnic, mušket, hákův a tupplhákův. Tam jest erb benátský vymalovaný a pod ním napsáno: A gl'amici vigore, a gl'inimici spa- vento et terrore. 7. Ve čtyrech pokojích vojenských 187
Strana 188
potřeb na 50 tisíc osob. 8. Větší kopí a praporce, jiné vojenské věci a loupeže Turkům vzaté, item místo, kde uherské kopí, terče, meče na dvě ruce chovají a na ga- lerách užívají. 9. Kotvy, které se do moře metají, veliký počet a místa, kde se dělají, též koule a děla, kde se lijí. 10. Kde koláři dělají kola a kde dělají vesla, lopaty a jiné dřevěné na šífy potřeby, též místo, kde mnoho tisíc již připravených a hotových na galery vesel leží. 11. Místo dlouhé, kde se provazy na šífy dělají, a jinde, kde již jich několik tisíc velice tlustých hotových jest; mnohý z nich dvě i tři sta stojí. 12. Místo, kde ženy ustavičně plachty na galere dělají a kde se již množství nadělaných plachet chová. 13. Místo, kde veliká lodí knížetcí, draze a nákladně řezbami, zlatem a stříbrem ozdobená, Bucen- taurus jmenovaná, stojí. Na tu lodí, jak zprávu dávají, přes sto tisíc dukátův se naložilo a na ní každoročně na den Božího vstoupení kníže s svými radami s velikou slávou a pompou na moře vyjíždí, s jistou ceremonií drahý prsten do moře uvrhna, tím je sobě jako pannu zasnubuje. Lodí tuto máš kontrfekt. Dáleji v svých místech nachází se mimo jiné menší šífy do 200 galer rozkladených a nespojených, které za některý den, jak na to náleží, spravené na moře vyvésti mohou, mimo ty, které ustavičně jak galer, tak jiných velkých šífův na moři Adriatském a v portích pro bez- pečnost moře, jichž někteří do 87 pokládají, drží. Mezi jinejmi viděl sem veliké šífy galeony, které v tom moř- ském potkání byly, když armáda křesťanská nad tureckou pod nejvyšší správou Jana Austriaca v Epiru u Echi- nades vostrovův léta 1572 slavné vítězství obdržela. V tom arsenálu neb ceughausu každodeně 400 osob pracuje a potřeby rozličné dělají, kterým se každýho týhodne 1200 zlatých dukátův platu dává. Nedaleko od 188
potřeb na 50 tisíc osob. 8. Větší kopí a praporce, jiné vojenské věci a loupeže Turkům vzaté, item místo, kde uherské kopí, terče, meče na dvě ruce chovají a na ga- lerách užívají. 9. Kotvy, které se do moře metají, veliký počet a místa, kde se dělají, též koule a děla, kde se lijí. 10. Kde koláři dělají kola a kde dělají vesla, lopaty a jiné dřevěné na šífy potřeby, též místo, kde mnoho tisíc již připravených a hotových na galery vesel leží. 11. Místo dlouhé, kde se provazy na šífy dělají, a jinde, kde již jich několik tisíc velice tlustých hotových jest; mnohý z nich dvě i tři sta stojí. 12. Místo, kde ženy ustavičně plachty na galere dělají a kde se již množství nadělaných plachet chová. 13. Místo, kde veliká lodí knížetcí, draze a nákladně řezbami, zlatem a stříbrem ozdobená, Bucen- taurus jmenovaná, stojí. Na tu lodí, jak zprávu dávají, přes sto tisíc dukátův se naložilo a na ní každoročně na den Božího vstoupení kníže s svými radami s velikou slávou a pompou na moře vyjíždí, s jistou ceremonií drahý prsten do moře uvrhna, tím je sobě jako pannu zasnubuje. Lodí tuto máš kontrfekt. Dáleji v svých místech nachází se mimo jiné menší šífy do 200 galer rozkladených a nespojených, které za některý den, jak na to náleží, spravené na moře vyvésti mohou, mimo ty, které ustavičně jak galer, tak jiných velkých šífův na moři Adriatském a v portích pro bez- pečnost moře, jichž někteří do 87 pokládají, drží. Mezi jinejmi viděl sem veliké šífy galeony, které v tom moř- ském potkání byly, když armáda křesťanská nad tureckou pod nejvyšší správou Jana Austriaca v Epiru u Echi- nades vostrovův léta 1572 slavné vítězství obdržela. V tom arsenálu neb ceughausu každodeně 400 osob pracuje a potřeby rozličné dělají, kterým se každýho týhodne 1200 zlatých dukátův platu dává. Nedaleko od 188
Strana 189
moře jest obzvláštní velký dům, v kterým dnem i nocí ve třidceti dvou pecích chlíb dvakráte pečený, biscoct se jmenuje, na šífy se peče. V městě kupcův mnoho jest ze všech stran světa, kteří znamenité zboží z vejchodních zemí vozejí, vše- lijaké koření, perly, drahé kamení, sukna a odtud po vší Europě, jako i k nám se dodává; sou mezi nima Turci, Egypští, Mouřenínové, Rekové, Slováci a Židé (kteří své obzvláštní město mají); každý národ v obyčejným kroji své vlasti chodí. Domácích starších kupcův kroj tuto máš napřed vymalovaný. Potřeb všelijakých k živnosti lidské (ačkoli vprostřed moře jest a nic téměř toho tam neroste) dostatek se nachází, neb ze všech stran z okol- ních krajin a zemí v hojnosti se dodává, jako všelijaké ovotce, obilí, víno, sladká pití všelijaká, ryb čerstvých množství jak z moře, tak z vody sladké, ryb tunných z daleka přivezených, item od dobytka všelijakého a ptactva, bažantův, koroptví, husí, pávův, indiánských slepic, kapounův, kuřat a jiných podobných věcí, které sedláci zvlášť v sobotní den na trh nosí, jakož tuto kontr- fekt muže a ženy selské na trhu prodávající sem položiti dal. Též nosičův, kterých namnoze pohotově jest na rybném trhu a v mastných krámích; ty všech míst města sou povědomi, a majíce k tomu široké košíky, co kdo koupí, z jisté smluvené záplaty to jemu do domu nebo hospody jeho donášejí. Vody sladké, dobré ku pití též dostatek jest, neb v městě do dvou set studnic neb cisteren vody dešťové po žlabích shromážděné se nachází, též z okolní země stále navezená voda se prodává, a když dlouho neprší, tou vodou cisterny své naplňují. Město Benátské jest svobodné, žádného za pána ne- uznávajíce, Republica libera, to jest svobodná obec, která od začátku svého nikdá přemožena a v poddanost uve- 189
moře jest obzvláštní velký dům, v kterým dnem i nocí ve třidceti dvou pecích chlíb dvakráte pečený, biscoct se jmenuje, na šífy se peče. V městě kupcův mnoho jest ze všech stran světa, kteří znamenité zboží z vejchodních zemí vozejí, vše- lijaké koření, perly, drahé kamení, sukna a odtud po vší Europě, jako i k nám se dodává; sou mezi nima Turci, Egypští, Mouřenínové, Rekové, Slováci a Židé (kteří své obzvláštní město mají); každý národ v obyčejným kroji své vlasti chodí. Domácích starších kupcův kroj tuto máš napřed vymalovaný. Potřeb všelijakých k živnosti lidské (ačkoli vprostřed moře jest a nic téměř toho tam neroste) dostatek se nachází, neb ze všech stran z okol- ních krajin a zemí v hojnosti se dodává, jako všelijaké ovotce, obilí, víno, sladká pití všelijaká, ryb čerstvých množství jak z moře, tak z vody sladké, ryb tunných z daleka přivezených, item od dobytka všelijakého a ptactva, bažantův, koroptví, husí, pávův, indiánských slepic, kapounův, kuřat a jiných podobných věcí, které sedláci zvlášť v sobotní den na trh nosí, jakož tuto kontr- fekt muže a ženy selské na trhu prodávající sem položiti dal. Též nosičův, kterých namnoze pohotově jest na rybném trhu a v mastných krámích; ty všech míst města sou povědomi, a majíce k tomu široké košíky, co kdo koupí, z jisté smluvené záplaty to jemu do domu nebo hospody jeho donášejí. Vody sladké, dobré ku pití též dostatek jest, neb v městě do dvou set studnic neb cisteren vody dešťové po žlabích shromážděné se nachází, též z okolní země stále navezená voda se prodává, a když dlouho neprší, tou vodou cisterny své naplňují. Město Benátské jest svobodné, žádného za pána ne- uznávajíce, Republica libera, to jest svobodná obec, která od začátku svého nikdá přemožena a v poddanost uve- 189
Strana 190
dena nebyla; na způsob staré obce Římské se řídí. O správě a regimentu jejím nětco krátce oznámím. A předně o knížeti, kteréhož losem volí. Ten až do smrti spravuje a nic bez rady a vůle senátorův a rad svých činiti nemůže, ale k nim zření má a instrukcí sobě danou (která v tejnosti jest) se spravuje. Oděv jeho k králov- skýmu jest podobný, totiž sukně a plášť zlatohlavový, na hlavě má knížetcí čepici neb klobouk rohatý, nakři- vený, zlatou korunkou obklíčený. Napřed jeho kontrfekt a kněžny, manželky jeho, vymalovaný jest. Když z pa- lácu do kostela neb jinam jde, po každé velikým zvonem na věži svatého Marka zvoní; před ním osm praporcův, dva bílé, dva brunátné, čtyry červené, tři trouby dlouhé stříbrné, stolici pozlacenou a polštář zlatohlavový a nad ním umbrellu zlatohlavovou nesou. Za ním jde množství senátorův dva a dva pospolu, a jeden z prvních dvou nese meč nedobytý v pošvě zlatohlavové na znamení, že on nemá jako jiná knížata plnou moc a panství, ale moc právy obmezenou, takže nic bez rady senátorův, kteří za ním jdou, před sebe bráti nemůže. Důchodův z obce třidceti pět tisíc dukátův mu vychází. Lid téhož města jest rozdělen na tři stavy, vladycký, městský a obecního lidu. Vladyky spravují krajiny, města a zámky obci Benátské poddané. Měšťané mají místo v kanceláři a v radě, která jest několikerá. Před- ně velká rada, gran concilio, jako nějaký sněm, v ní jest do 1400 osob; scházívají se na veliký plac obyčejně v svátek neb v neděli. Druhá rada pregadi jmenova- ná; v ní sedá sto dvaceti osob, ta vlastně rada jest. Polovice jich, totiž šedesáte, vlastně senatores slují, ostatní žádného hlasu a motci v radě nemají. Třetí rada collegio slove, v které kníže, šest jeho předních rad, šest savi grandi, to jest vysokomoudří, pět savi di terra 190
dena nebyla; na způsob staré obce Římské se řídí. O správě a regimentu jejím nětco krátce oznámím. A předně o knížeti, kteréhož losem volí. Ten až do smrti spravuje a nic bez rady a vůle senátorův a rad svých činiti nemůže, ale k nim zření má a instrukcí sobě danou (která v tejnosti jest) se spravuje. Oděv jeho k králov- skýmu jest podobný, totiž sukně a plášť zlatohlavový, na hlavě má knížetcí čepici neb klobouk rohatý, nakři- vený, zlatou korunkou obklíčený. Napřed jeho kontrfekt a kněžny, manželky jeho, vymalovaný jest. Když z pa- lácu do kostela neb jinam jde, po každé velikým zvonem na věži svatého Marka zvoní; před ním osm praporcův, dva bílé, dva brunátné, čtyry červené, tři trouby dlouhé stříbrné, stolici pozlacenou a polštář zlatohlavový a nad ním umbrellu zlatohlavovou nesou. Za ním jde množství senátorův dva a dva pospolu, a jeden z prvních dvou nese meč nedobytý v pošvě zlatohlavové na znamení, že on nemá jako jiná knížata plnou moc a panství, ale moc právy obmezenou, takže nic bez rady senátorův, kteří za ním jdou, před sebe bráti nemůže. Důchodův z obce třidceti pět tisíc dukátův mu vychází. Lid téhož města jest rozdělen na tři stavy, vladycký, městský a obecního lidu. Vladyky spravují krajiny, města a zámky obci Benátské poddané. Měšťané mají místo v kanceláři a v radě, která jest několikerá. Před- ně velká rada, gran concilio, jako nějaký sněm, v ní jest do 1400 osob; scházívají se na veliký plac obyčejně v svátek neb v neděli. Druhá rada pregadi jmenova- ná; v ní sedá sto dvaceti osob, ta vlastně rada jest. Polovice jich, totiž šedesáte, vlastně senatores slují, ostatní žádného hlasu a motci v radě nemají. Třetí rada collegio slove, v které kníže, šest jeho předních rad, šest savi grandi, to jest vysokomoudří, pět savi di terra 190
Strana 191
ferma, to jest moudří stálé pevné země, pět savi degl' or- dini a jiný tři osoby sedí. Čtvrtá rada desíti pánův, consiglio di dieci, velikou moc má. Jiný ouřady sou tyto: general capitano di terra ferma, vrchní hejtman země stálé, to jest panství Benátského po zemi, které on před nepřáteli obhajuje, a ten jest po knížeti nejpřednější. General di mare, generál neb nejvyšší na moři, jehožto habit tuto máš; ten samé radě toliko poddán jest, vládne nad armádou mořskou a nad správcemi vostrovův a měst při moři ležících. Proveditor dell' armada, opatrovník armády, který i v čas pokoje zůstává a branným galerám, který před rukami sou, bývá představen. Veliký kancléř u veliké vážnosti o všech nejtajnějších věcech ví. Pro- curatori di S. Marco, úředníci svatého Marka, jest jich 24; jim poklad a důchody svatého Marka poručeny sou. Avocatori di commune, obce prokurátoři, censori, páni nad řády ustanovení, giudici del forestiero, přespolních soudcové, auditori vecchi, k těm se od menších soudův apelluje. Quarantia criminale, třidceti pánův útrpného práva; signori all' acque, páni nad vodou ustanovení. Signori alle biade mají pozor nad mlejny, aby obilí a mouky dostatek byl. Signori alla sanità, páni nad zdravím, governatori dell' entrade, páni nad důchody, sopra camere, podkomoří, camerlenghi di commun, col- mistři a rentmistři obecní, proveditori alla cecha, jako minemistři nad zlatou a stříbrnou mincí ustanovení. Jiných ouřadův a officírův jest velmi mnoho, o kterých by dlouho psáti bylo. V každém městě obci Benácké poddaném jest hejtman, oni podesta jmenují, kterému město jest poručeno. Benátčané habitu dlouhého až do země užívají, veliký kanclíř a tři přední osoby z rady, consiglio di dieci, a prokurátoři obce červeného, senátorové a cavallieri 191
ferma, to jest moudří stálé pevné země, pět savi degl' or- dini a jiný tři osoby sedí. Čtvrtá rada desíti pánův, consiglio di dieci, velikou moc má. Jiný ouřady sou tyto: general capitano di terra ferma, vrchní hejtman země stálé, to jest panství Benátského po zemi, které on před nepřáteli obhajuje, a ten jest po knížeti nejpřednější. General di mare, generál neb nejvyšší na moři, jehožto habit tuto máš; ten samé radě toliko poddán jest, vládne nad armádou mořskou a nad správcemi vostrovův a měst při moři ležících. Proveditor dell' armada, opatrovník armády, který i v čas pokoje zůstává a branným galerám, který před rukami sou, bývá představen. Veliký kancléř u veliké vážnosti o všech nejtajnějších věcech ví. Pro- curatori di S. Marco, úředníci svatého Marka, jest jich 24; jim poklad a důchody svatého Marka poručeny sou. Avocatori di commune, obce prokurátoři, censori, páni nad řády ustanovení, giudici del forestiero, přespolních soudcové, auditori vecchi, k těm se od menších soudův apelluje. Quarantia criminale, třidceti pánův útrpného práva; signori all' acque, páni nad vodou ustanovení. Signori alle biade mají pozor nad mlejny, aby obilí a mouky dostatek byl. Signori alla sanità, páni nad zdravím, governatori dell' entrade, páni nad důchody, sopra camere, podkomoří, camerlenghi di commun, col- mistři a rentmistři obecní, proveditori alla cecha, jako minemistři nad zlatou a stříbrnou mincí ustanovení. Jiných ouřadův a officírův jest velmi mnoho, o kterých by dlouho psáti bylo. V každém městě obci Benácké poddaném jest hejtman, oni podesta jmenují, kterému město jest poručeno. Benátčané habitu dlouhého až do země užívají, veliký kanclíř a tři přední osoby z rady, consiglio di dieci, a prokurátoři obce červeného, senátorové a cavallieri 191
Strana 192
brunátného. Jiní měšťané nosí z červeného sukna, které zimního času popelicemi neb jiným futrem podšité jsou a je širokými pásy přepasují, jakž kontrfekt tuto položený ukazuje. Co se habitu ženského dotýče, panny zřídka velmi z domu vycházejí a velmi prostě se nesou. Svrchní sukně jest .. . ., spodní barevná, na hlavě roušku hed- vábnou, kterou tvář přikrývají, mají. Ženy v domě velmi nádherně se šperkují, okolo krku svazek velkých perel za mnoho tisíc obtočují, jsouce až do polovice prsu obnažené. Vdovy po smrti manžela všech strojů zane- chávají, jakž vše z kontrfektu na druhé straně poznati moci budeš. Panství Benátčanův sou tato: v Vlaské zemi mají celou krajinu, marku Trevisanskou, kdežto sou zname- nitá velká města: Padue, Verona, Terviz, hlavní pev- nosti Benátčanův, a Vincenci, čisté město, však nevelmi pevné, krajinu Forum Julii celou, v ní jest ta znamenitá pevnost Palma řečená, díl krajiny Istrie, díl Lombardské krajiny, jakožto město Brixia řečené s svým krajem, město Cremu a město Bergamo, vznešené pevnosti, díl Charvátské a Dalmátské země, v moři Adriatickém ostrovy Corfu, Zante, Zephalonii; v moři Prostředním znamenitý ostrov Kandii neb Kretu, tam malvazí roste, a v moři Aegeum ostrov Tine, mezi tureckými ostrovy ležící. O všech důchodích jejich věděti nemohu, nežli to, že z samého tolika cla z vína, oleje, jiných mastných věcí a z soli bez měst jim poddaných dva miliony, to jest dvadcetikráte stotisíc dukátův se jim schází; a to až potud krátce o tom znamenitém a vznešeném městu Be- nátském nížepsanými verši Jakuba Sannazara (které k poctivosti Benátčanův udělal a od nich za každý verš sto zlatými dukáty jest darován) zavru: 192
brunátného. Jiní měšťané nosí z červeného sukna, které zimního času popelicemi neb jiným futrem podšité jsou a je širokými pásy přepasují, jakž kontrfekt tuto položený ukazuje. Co se habitu ženského dotýče, panny zřídka velmi z domu vycházejí a velmi prostě se nesou. Svrchní sukně jest .. . ., spodní barevná, na hlavě roušku hed- vábnou, kterou tvář přikrývají, mají. Ženy v domě velmi nádherně se šperkují, okolo krku svazek velkých perel za mnoho tisíc obtočují, jsouce až do polovice prsu obnažené. Vdovy po smrti manžela všech strojů zane- chávají, jakž vše z kontrfektu na druhé straně poznati moci budeš. Panství Benátčanův sou tato: v Vlaské zemi mají celou krajinu, marku Trevisanskou, kdežto sou zname- nitá velká města: Padue, Verona, Terviz, hlavní pev- nosti Benátčanův, a Vincenci, čisté město, však nevelmi pevné, krajinu Forum Julii celou, v ní jest ta znamenitá pevnost Palma řečená, díl krajiny Istrie, díl Lombardské krajiny, jakožto město Brixia řečené s svým krajem, město Cremu a město Bergamo, vznešené pevnosti, díl Charvátské a Dalmátské země, v moři Adriatickém ostrovy Corfu, Zante, Zephalonii; v moři Prostředním znamenitý ostrov Kandii neb Kretu, tam malvazí roste, a v moři Aegeum ostrov Tine, mezi tureckými ostrovy ležící. O všech důchodích jejich věděti nemohu, nežli to, že z samého tolika cla z vína, oleje, jiných mastných věcí a z soli bez měst jim poddaných dva miliony, to jest dvadcetikráte stotisíc dukátův se jim schází; a to až potud krátce o tom znamenitém a vznešeném městu Be- nátském nížepsanými verši Jakuba Sannazara (které k poctivosti Benátčanův udělal a od nich za každý verš sto zlatými dukáty jest darován) zavru: 192
Strana 193
Viderat Hadriacis Venetam Neptunus in undis Stare urbem, et toto ponere iura mari. „Nunc mihi Tarpeias quantumvis, Iuppiter, arces Obice, et illa tui moenia Martis,“ ait; „Si pelago Tybrim praefers, urbem aspice utramque: Illam homines dicas, hanc posuisse deos." Vokolo města jest mnoho ostrovův, na kterých mnoho domův, kostelův, klášterův a veselých zahrad jest. K zá- padu slunce ostrov a klášter svatého Jiří, svatého Alexa a druhý S. Angelo della Concordia; za těmi ostrovy jest země stálá a krajina marka Travisanská pět mil vlaských od města. K polední straně sou tři ostrovy spolu spojené jedné vlaské míli zdýli a městečko la Giudecca jmeno- vaný, pěknými paláci a rozkošnými zahradami okrášlený, od města velkým kanálem půl vlaské míli zšíři se dělí; vedle něho jest ostrov Svatého Jiří, S. Giorgio maggiore, tam jest velmi pěkně vystavený klášter, pěkné zahrady, kostel velmi nákladný a ozdobný a v něm pohřby mno- hých knížat; za ním sou jiné menší ostrovy a Mala- mocco port, kde velké lodi kupecké stojí. K východu jsou některé ostrůvky a ty hráze s počátku dotčené, vostrov a město Torcello, port a kanál neb průchodiště, kady šífové z vysokého moře do zátoky přicházejí. Z každé strany kanálu jest pevnost, jedna sluje Castel nuovo a druhá Fortezza nuova, pro které pevnosti žádný nepřátelský šíf do zátoky nemůže; k půlnoci jednu vlaskou míli od Benátek jest město Murano. Město Murano velmi veselé, k Benátkům s kanály, ulicemi a vostrovy, mosty spojenými, podobné. Kostelů tam čtrnácte jest a zahrad množství velmi veselých a ozdobných. V tom městě velmi pěkné subtilné sklenice, křišťálu se rovnající, odkudž od mnohých křišťálové se Cestopis Bedřicha z Donína 13 193
Viderat Hadriacis Venetam Neptunus in undis Stare urbem, et toto ponere iura mari. „Nunc mihi Tarpeias quantumvis, Iuppiter, arces Obice, et illa tui moenia Martis,“ ait; „Si pelago Tybrim praefers, urbem aspice utramque: Illam homines dicas, hanc posuisse deos." Vokolo města jest mnoho ostrovův, na kterých mnoho domův, kostelův, klášterův a veselých zahrad jest. K zá- padu slunce ostrov a klášter svatého Jiří, svatého Alexa a druhý S. Angelo della Concordia; za těmi ostrovy jest země stálá a krajina marka Travisanská pět mil vlaských od města. K polední straně sou tři ostrovy spolu spojené jedné vlaské míli zdýli a městečko la Giudecca jmeno- vaný, pěknými paláci a rozkošnými zahradami okrášlený, od města velkým kanálem půl vlaské míli zšíři se dělí; vedle něho jest ostrov Svatého Jiří, S. Giorgio maggiore, tam jest velmi pěkně vystavený klášter, pěkné zahrady, kostel velmi nákladný a ozdobný a v něm pohřby mno- hých knížat; za ním sou jiné menší ostrovy a Mala- mocco port, kde velké lodi kupecké stojí. K východu jsou některé ostrůvky a ty hráze s počátku dotčené, vostrov a město Torcello, port a kanál neb průchodiště, kady šífové z vysokého moře do zátoky přicházejí. Z každé strany kanálu jest pevnost, jedna sluje Castel nuovo a druhá Fortezza nuova, pro které pevnosti žádný nepřátelský šíf do zátoky nemůže; k půlnoci jednu vlaskou míli od Benátek jest město Murano. Město Murano velmi veselé, k Benátkům s kanály, ulicemi a vostrovy, mosty spojenými, podobné. Kostelů tam čtrnácte jest a zahrad množství velmi veselých a ozdobných. V tom městě velmi pěkné subtilné sklenice, křišťálu se rovnající, odkudž od mnohých křišťálové se Cestopis Bedřicha z Donína 13 193
Strana 194
jmenují, ve 24 krámích dělají a do jiných krajin a zemí Europy, též k nám do Prahy, se přinášejí, neb ve všem světě podobných se nenachází; a netoliko sklenice ku pití, ale i jiné mnohé nádobí k rozličným potřebám jako umyvadla, medenice, šály, hrnce, džbánky, lodí, věže, zámky a varhany z téhož skla s velikým mistrovstvím ku podivu dělají. Město tři míle vlaské vůkol obsahuje, mnoho lidu má, kteří neb sou kupci, sklenáři, neb rybáři. 11. dne měsíce dubna z Benátek sem vyjel a na gun- duli po zátoce mořské a z zátoky po kanálu sem do Mar- gery a odtud na voze přijel do Mestre. 12. dubna město Treviso sme po pravé ruce nechali, které sem v předešlé cestě vlaské po dvakráte spatřil. Treviso neb Terviz (to město) mezi předními městy panství Benátského se počítá, předešlé stolice markrabat longobardských a patrie neb vlast Totily, gotskýho krále, v pěkné a veselé rovině leží; jest město veliké k Vídni nápodobné a dobře zdmi a baštami cihelnými vlaským způsobem stavené. Řeka skrze město teče, po které se na malých lodičkách, benátským gundulím nápodobných, plavívají; mimo řeku dotčenou má mnoho pramenův vod čerstvých a zdravých, o kterých jeden vlaský poeta zmínku činí: Noi trovamo Treviso nel camino Che da chiare fontane tutta ride. Kraj okolo města úrodný na obilí, víno a všecky jiné potřeby k živnosti lidské. Prodiga Tarvisium donis natura beavit. Dále jedouc sme v Castelfranco posnídali; jest kastel zdí ohražený, vokolo něho příkop vodou naplněný, přes něj dva pěkné kamenné mostky, ze všech čtyr stran 194
jmenují, ve 24 krámích dělají a do jiných krajin a zemí Europy, též k nám do Prahy, se přinášejí, neb ve všem světě podobných se nenachází; a netoliko sklenice ku pití, ale i jiné mnohé nádobí k rozličným potřebám jako umyvadla, medenice, šály, hrnce, džbánky, lodí, věže, zámky a varhany z téhož skla s velikým mistrovstvím ku podivu dělají. Město tři míle vlaské vůkol obsahuje, mnoho lidu má, kteří neb sou kupci, sklenáři, neb rybáři. 11. dne měsíce dubna z Benátek sem vyjel a na gun- duli po zátoce mořské a z zátoky po kanálu sem do Mar- gery a odtud na voze přijel do Mestre. 12. dubna město Treviso sme po pravé ruce nechali, které sem v předešlé cestě vlaské po dvakráte spatřil. Treviso neb Terviz (to město) mezi předními městy panství Benátského se počítá, předešlé stolice markrabat longobardských a patrie neb vlast Totily, gotskýho krále, v pěkné a veselé rovině leží; jest město veliké k Vídni nápodobné a dobře zdmi a baštami cihelnými vlaským způsobem stavené. Řeka skrze město teče, po které se na malých lodičkách, benátským gundulím nápodobných, plavívají; mimo řeku dotčenou má mnoho pramenův vod čerstvých a zdravých, o kterých jeden vlaský poeta zmínku činí: Noi trovamo Treviso nel camino Che da chiare fontane tutta ride. Kraj okolo města úrodný na obilí, víno a všecky jiné potřeby k živnosti lidské. Prodiga Tarvisium donis natura beavit. Dále jedouc sme v Castelfranco posnídali; jest kastel zdí ohražený, vokolo něho příkop vodou naplněný, přes něj dva pěkné kamenné mostky, ze všech čtyr stran 194
Strana 195
kastelu jest čtverhrané předměstí, pěkně vystavené, a mnohému městu rovnati se může. K nešporu sme do města Bassana, nad řekou Brento ležícím, přijeli. Tu opustivše vůz, koně nájemné, cavalli a vettura, sem najal a hlubokým údolím mezi horami jedouc, v noci sem do Zissimon přijel. 13. dubna ráno sme k jednomu ouzkému pasu, klause a klíči z té strany země Tyrolské, přijeli. Jest to údolí hluboké a ouzké, skrze ně řeka Brenta hřmotem teče. Nad údolím velmi vysoký a příkrý vrch kamenný, po jehožto stráni jest vytesaná ouzká cesta, na cestě věže jest, skrze kterou se jeti musí. Nad cestou velmi vysoko nahoře jest ta klausa, pevnost v skále vytesaná pro některé sto vojákův. K té pevnosti nejní odnikud přístupu, než kdo do ní chce od spodku, po provaze vsednouc na příční dřevo, rumpálem musí se nahoru dáti táhnouti. Nahoře jest studnice čisté vody. Náleží císaři, ač z obojí strany jest panství Benátské. Z té pevnosti dvadcet neb třidceti pacholkův samým toliko kamením celé vojsko nepřátel- ské zastaviti a zahnati může. Málo dále císařské panství se začíná. A ten den skrze městečka Borgo di Val Sugana, Levico, Berschen, kdežto na vrchu jest zámek biskupa tridentského, jedouc, v noci sme do Tridentu přijeli. Trident město v hlubokým údolí vůkol vysokými vrchy co nějakou zdí obehnané, na pomezí vlaském a ně- meckém v místě veselém a zdravém při řece Etsch neb Athesis leží, obojí řečí německou i vlaskou mluví, neb Němci i Vlaši tam bydlejí. Germanis Italisque simul commune Tridentum. Ulice v městě širokým kamením dlážděné sou. Po ulicích strouhy neb potůčkové z řeky Etsch uvedené 195
kastelu jest čtverhrané předměstí, pěkně vystavené, a mnohému městu rovnati se může. K nešporu sme do města Bassana, nad řekou Brento ležícím, přijeli. Tu opustivše vůz, koně nájemné, cavalli a vettura, sem najal a hlubokým údolím mezi horami jedouc, v noci sem do Zissimon přijel. 13. dubna ráno sme k jednomu ouzkému pasu, klause a klíči z té strany země Tyrolské, přijeli. Jest to údolí hluboké a ouzké, skrze ně řeka Brenta hřmotem teče. Nad údolím velmi vysoký a příkrý vrch kamenný, po jehožto stráni jest vytesaná ouzká cesta, na cestě věže jest, skrze kterou se jeti musí. Nad cestou velmi vysoko nahoře jest ta klausa, pevnost v skále vytesaná pro některé sto vojákův. K té pevnosti nejní odnikud přístupu, než kdo do ní chce od spodku, po provaze vsednouc na příční dřevo, rumpálem musí se nahoru dáti táhnouti. Nahoře jest studnice čisté vody. Náleží císaři, ač z obojí strany jest panství Benátské. Z té pevnosti dvadcet neb třidceti pacholkův samým toliko kamením celé vojsko nepřátel- ské zastaviti a zahnati může. Málo dále císařské panství se začíná. A ten den skrze městečka Borgo di Val Sugana, Levico, Berschen, kdežto na vrchu jest zámek biskupa tridentského, jedouc, v noci sme do Tridentu přijeli. Trident město v hlubokým údolí vůkol vysokými vrchy co nějakou zdí obehnané, na pomezí vlaském a ně- meckém v místě veselém a zdravém při řece Etsch neb Athesis leží, obojí řečí německou i vlaskou mluví, neb Němci i Vlaši tam bydlejí. Germanis Italisque simul commune Tridentum. Ulice v městě širokým kamením dlážděné sou. Po ulicích strouhy neb potůčkové z řeky Etsch uvedené 195
Strana 196
tekou, všelikou nečistotu splakují a sebou pryč nesou. Kostely farní čtyry v městě jsou, kláštery dva a na před- městí pět, biskupský kostel svatého Vigilia, téhož města biskupa a božího mučedlníka, kdež tělo jeho u matky jeho, svaté Maxencie, odpočívá. Kanovníci téhož kostela svobodné volení svého biskupa mají. V kostele svatého Petra leží tělo blahoslaveného děťátka Šimona neb Si- meona, božího mučedlníka, který od některých trident- ských židův léta 1475 zamordovaný jest a hrozně špi- cemi a šídly po všem těle zbodený, který potom za sva- tého vyhlášen a kanonisován jest. Tělo jeho v celosti a rány jeho po všem těle sem viděl. V tom městě v hlav- ním kostele svaté concilium, obecní duchovní sněm, držán byl, k němuž se sjelo sedm kardinálův, patri- archové tři, arcibiskupův třidceti tři, biskupův dvě stě třidceti pět, mistrův svatého Jana Jerusalemského sedm, opatův, theologův, doktorův, prelátův do sta šedesáti, legátové císaře Ferdinanda a království jeho Uherského a Českého, králův hišpanskýho, franského, polského, portugalského, Benátčanův, knížete bavorského, savoj- ského a florentského a jiných duchovních knížat a Švej- carův, takže všech jich i s čeládkou do čtyr tisíc osob bylo. Biskup tridentský, jemuž to město přináleží, v městě mezi branami svatého Martina a Aquilanskou zámek a residencí svou na způsob královského stavení vystavenou má, žádného jiného krom římského císaře za pána nepoznává a za kníže říšské se drží, v duchovních věcech patriarchovi Aquilanskýmu poddán jest. Pře- dešlých časů biskupové tridentští znamenité panství měli, nyní jim ještě pozůstává město Trident s okolním krajem, města Ripa, Trameno, Pergino, Lessen a údolí Annaniae, Solis Randenae, Lagarinae Hemarum, v kte- rých jest velmi mnoho zámkův a tvrzí. Manové jeho až 196
tekou, všelikou nečistotu splakují a sebou pryč nesou. Kostely farní čtyry v městě jsou, kláštery dva a na před- městí pět, biskupský kostel svatého Vigilia, téhož města biskupa a božího mučedlníka, kdež tělo jeho u matky jeho, svaté Maxencie, odpočívá. Kanovníci téhož kostela svobodné volení svého biskupa mají. V kostele svatého Petra leží tělo blahoslaveného děťátka Šimona neb Si- meona, božího mučedlníka, který od některých trident- ských židův léta 1475 zamordovaný jest a hrozně špi- cemi a šídly po všem těle zbodený, který potom za sva- tého vyhlášen a kanonisován jest. Tělo jeho v celosti a rány jeho po všem těle sem viděl. V tom městě v hlav- ním kostele svaté concilium, obecní duchovní sněm, držán byl, k němuž se sjelo sedm kardinálův, patri- archové tři, arcibiskupův třidceti tři, biskupův dvě stě třidceti pět, mistrův svatého Jana Jerusalemského sedm, opatův, theologův, doktorův, prelátův do sta šedesáti, legátové císaře Ferdinanda a království jeho Uherského a Českého, králův hišpanskýho, franského, polského, portugalského, Benátčanův, knížete bavorského, savoj- ského a florentského a jiných duchovních knížat a Švej- carův, takže všech jich i s čeládkou do čtyr tisíc osob bylo. Biskup tridentský, jemuž to město přináleží, v městě mezi branami svatého Martina a Aquilanskou zámek a residencí svou na způsob královského stavení vystavenou má, žádného jiného krom římského císaře za pána nepoznává a za kníže říšské se drží, v duchovních věcech patriarchovi Aquilanskýmu poddán jest. Pře- dešlých časů biskupové tridentští znamenité panství měli, nyní jim ještě pozůstává město Trident s okolním krajem, města Ripa, Trameno, Pergino, Lessen a údolí Annaniae, Solis Randenae, Lagarinae Hemarum, v kte- rých jest velmi mnoho zámkův a tvrzí. Manové jeho až 196
Strana 197
posavad zůstávají kníže mantuanský, hrabě tyrolský, hrabata z Archu, z Lodronu, z Lichtenštejnu, páni Madrocové, z Volkenštejnu, z Velsperku, z Firmianu, z Spauru, z Pejršperku a mnozí zemané. 15. dne měsíce dubna skrze Soloniru a Neumarkt městečka sme jeli, v Bruncuolo noclehovali. 16. dubna skrze město Pocen neb Bolzan sme jeli; při řece Eisak leží. Jest město kupecké a jistého času tam kupci z Ně- mec, ze Vlach, z Frankrejchu, z Dalmacie k slavnýmu jarmarku přijíždějí. Kraj úrodný má a vinic velmi mnoho, které tak mnoho vína vydávají, že mimo domácí potřebu do jiných zemí se ho nemálo dodává, a tak tam dozrává a k své dokonalosti přichází, též i jiné ovotce . . . . . třebas ve Vlaších. Dále skrze město Klausen, kdežto ou ..... a na vysokém vrchu zámek jest, sme jeli, a na noc sme . . . . . . . města přijeli. . . . . . město jest biskupská residencí v místě veselém a zdravém, vprostřed hrabství Tyrolského leží, ani přílišné horko ani ukrutná zima jako málo dál na horách Alpes tam není, ale právě mírné povětří; víno znamenité vůkol města roste, zvlášť červené, které k samým knížecím a panským stolům prodávají. 17. dubna po vysokých horách Alpes jedouc k vobědu do města Štercingu (tam stříbrný hory sou) sme přijeli. Po obědě po skalnatých horách, Brenner řečených, sme jeli Cui nive tincta coma est, glacie riget aspera barba a do Lueg na noc přijeli. 18. dubna skrze městečka Steinach a Matarach, na kteréžto cestě mezi Lueg a Inšprukem jest tabule mo- sazná, vedle cesty postavená, na ní vyryta historie, kterak císař Karel Pátý, navracujíc se z Afriky z tunetánského 197
posavad zůstávají kníže mantuanský, hrabě tyrolský, hrabata z Archu, z Lodronu, z Lichtenštejnu, páni Madrocové, z Volkenštejnu, z Velsperku, z Firmianu, z Spauru, z Pejršperku a mnozí zemané. 15. dne měsíce dubna skrze Soloniru a Neumarkt městečka sme jeli, v Bruncuolo noclehovali. 16. dubna skrze město Pocen neb Bolzan sme jeli; při řece Eisak leží. Jest město kupecké a jistého času tam kupci z Ně- mec, ze Vlach, z Frankrejchu, z Dalmacie k slavnýmu jarmarku přijíždějí. Kraj úrodný má a vinic velmi mnoho, které tak mnoho vína vydávají, že mimo domácí potřebu do jiných zemí se ho nemálo dodává, a tak tam dozrává a k své dokonalosti přichází, též i jiné ovotce . . . . . třebas ve Vlaších. Dále skrze město Klausen, kdežto ou ..... a na vysokém vrchu zámek jest, sme jeli, a na noc sme . . . . . . . města přijeli. . . . . . město jest biskupská residencí v místě veselém a zdravém, vprostřed hrabství Tyrolského leží, ani přílišné horko ani ukrutná zima jako málo dál na horách Alpes tam není, ale právě mírné povětří; víno znamenité vůkol města roste, zvlášť červené, které k samým knížecím a panským stolům prodávají. 17. dubna po vysokých horách Alpes jedouc k vobědu do města Štercingu (tam stříbrný hory sou) sme přijeli. Po obědě po skalnatých horách, Brenner řečených, sme jeli Cui nive tincta coma est, glacie riget aspera barba a do Lueg na noc přijeli. 18. dubna skrze městečka Steinach a Matarach, na kteréžto cestě mezi Lueg a Inšprukem jest tabule mo- sazná, vedle cesty postavená, na ní vyryta historie, kterak císař Karel Pátý, navracujíc se z Afriky z tunetánského 197
Strana 198
tažení skrze Vlaskou zemi zase do Němec, s bratrem svým Ferdinandem, římským králem, v tom místě se potkal a radostně, neviděv ho mnoho let, s ním se vítal. Tyto verše vyryté se na tabuli spatřují: Hic post longa duo congressi tempora fratres, Carolus Hesperiis victor, Fernandus Eois Cum patriis cuperent propellere finibus hostes. Ismarium atque Ducum longas componere lites. A ten den sme do Inšpruku přijeli. 19. dne dubna přijeli sme do města Hall. Jest město veliké, pěkně stavené, a v něm veliký dům mince neb minchaus, kde se všelijaká mince tyrolská, stříbrná i zlatá, bije; v témž městě se také výborná sůl dělá, která se až k nám do Čech dodává. Jest několik velikých pánví, do kterých se voda slaná z hor dosti opodál po dřevěných žlábcích na trubách vede. Oheň pod těmi pánvemi z rok do roka se neuhašuje, kromě tří předních vejročních svátkův, totiž o vánocích, o veliké noci a o svatým Duše. Když se voda napuštěná do pánví vyvaří a sama sůl zů- stává, vynáší se a do prostic vysejpá a natlačí a nedaleko od ohně, aby vyschla, se zanechává, a když se v hromadu speče, z těch prostic ji vykládají a na hromadu sypají. 20. dubna, najavše sobě obzvláštní lodí se dvěma plavci, až do Lince svůj vůz sem rozebrati a na lodí vnésti dal a po řece Oenu k Linci cestu před sebe vzal. Ta řeka na velikých horách Alpes v Švejcarské zemi ne- daleko od jezera Seio jmenovaného svůj počátek má, skrze Tyrolskou a Bavorskou zemi teče a u Pasavu, jakž níže psáno, do Dunaje vpadá. Jest velmi nebezpečno po ní se plaviti pro tři příčiny: předně, že velmi prudce běží, druhé, že se velmi mezi skalami točí a mnoho kamení 198
tažení skrze Vlaskou zemi zase do Němec, s bratrem svým Ferdinandem, římským králem, v tom místě se potkal a radostně, neviděv ho mnoho let, s ním se vítal. Tyto verše vyryté se na tabuli spatřují: Hic post longa duo congressi tempora fratres, Carolus Hesperiis victor, Fernandus Eois Cum patriis cuperent propellere finibus hostes. Ismarium atque Ducum longas componere lites. A ten den sme do Inšpruku přijeli. 19. dne dubna přijeli sme do města Hall. Jest město veliké, pěkně stavené, a v něm veliký dům mince neb minchaus, kde se všelijaká mince tyrolská, stříbrná i zlatá, bije; v témž městě se také výborná sůl dělá, která se až k nám do Čech dodává. Jest několik velikých pánví, do kterých se voda slaná z hor dosti opodál po dřevěných žlábcích na trubách vede. Oheň pod těmi pánvemi z rok do roka se neuhašuje, kromě tří předních vejročních svátkův, totiž o vánocích, o veliké noci a o svatým Duše. Když se voda napuštěná do pánví vyvaří a sama sůl zů- stává, vynáší se a do prostic vysejpá a natlačí a nedaleko od ohně, aby vyschla, se zanechává, a když se v hromadu speče, z těch prostic ji vykládají a na hromadu sypají. 20. dubna, najavše sobě obzvláštní lodí se dvěma plavci, až do Lince svůj vůz sem rozebrati a na lodí vnésti dal a po řece Oenu k Linci cestu před sebe vzal. Ta řeka na velikých horách Alpes v Švejcarské zemi ne- daleko od jezera Seio jmenovaného svůj počátek má, skrze Tyrolskou a Bavorskou zemi teče a u Pasavu, jakž níže psáno, do Dunaje vpadá. Jest velmi nebezpečno po ní se plaviti pro tři příčiny: předně, že velmi prudce běží, druhé, že se velmi mezi skalami točí a mnoho kamení 198
Strana 199
a skal v řece jest, takže na to dobrý pozor míti musí, aby lodí na nějaký kámen neb skálu nepřišla a v kusy se ne- polámala, třetí, že mnoho mostů přes ni jest, pod kte- rými se jeti musí. Přihází se, že někdy lodí pro prudkost řeky spraviti nemohou, aby rovně pod most prošla, ale o most zavadí a se roztříská, což jistě zahynutí lidem při- náší. Okolo dobrého snídaní po též řece se plavíc mimo město Švac, kdežto sou znamenité stříbrné hory, jedouc dále, velmi protivný vítr sme měli, takže sme k břehu přistáti a hodinu neb dvě očekávati museli a ten den v městě Rotenberce přes noc zůstali. 21. dubna ráno vedle Kopštejnu zámku a města, klíče a pevnosti z té strany země Tyrolské, sme jeli a v Rosenheimu již v Bavořích, městě veselém, nocle- hovali. 22. dubna mimo pěkná bavorská města Wasser- burg a Mildorf jsme jeli; tu opustivše lodí, která k No- vému Oettingu se plavila, po zemi do Starého Oettingu sme přišli. 23. dubna do Nového Oettingu k naší lodí, kdežto nás očekávala, sme přišli a vesele, jsouc pěkný čas, plaviti se začali. Ujevše asi dvě neb tři míle, zase prudký protiv- ný vítr zvlášť u města Braun vál, takže sme dále nemohli, ale k městu přistáli, jsouce toho úmyslu tu ten den zů- stati a lepšího času očekávati. Jest to město na vrchu nad touž řekou, přes ni sou dva dřevěný mosty, neb tu se široce rozlívá. Okolo poledne jiná lodí do Vídně jeti míníc, u břehu se zastavila a po malé chvíli dále se pustila. Což my vidouce, ač vítr protivný byl, poručíce se Pánu Bohu za ní sme táhli a mimo mnohé zámky, městečka a kláštery, z obojí strany řeky ležící, a skrze město Šerding vesele a pospěšně druhou lodí přehoníc, neb dčeládka má plavcům vesly táhnouti pomáhala, sme k zámku Neu- burgu, na vysoké skále ležícímu, přijeli. U toho zámku 199
a skal v řece jest, takže na to dobrý pozor míti musí, aby lodí na nějaký kámen neb skálu nepřišla a v kusy se ne- polámala, třetí, že mnoho mostů přes ni jest, pod kte- rými se jeti musí. Přihází se, že někdy lodí pro prudkost řeky spraviti nemohou, aby rovně pod most prošla, ale o most zavadí a se roztříská, což jistě zahynutí lidem při- náší. Okolo dobrého snídaní po též řece se plavíc mimo město Švac, kdežto sou znamenité stříbrné hory, jedouc dále, velmi protivný vítr sme měli, takže sme k břehu přistáti a hodinu neb dvě očekávati museli a ten den v městě Rotenberce přes noc zůstali. 21. dubna ráno vedle Kopštejnu zámku a města, klíče a pevnosti z té strany země Tyrolské, sme jeli a v Rosenheimu již v Bavořích, městě veselém, nocle- hovali. 22. dubna mimo pěkná bavorská města Wasser- burg a Mildorf jsme jeli; tu opustivše lodí, která k No- vému Oettingu se plavila, po zemi do Starého Oettingu sme přišli. 23. dubna do Nového Oettingu k naší lodí, kdežto nás očekávala, sme přišli a vesele, jsouc pěkný čas, plaviti se začali. Ujevše asi dvě neb tři míle, zase prudký protiv- ný vítr zvlášť u města Braun vál, takže sme dále nemohli, ale k městu přistáli, jsouce toho úmyslu tu ten den zů- stati a lepšího času očekávati. Jest to město na vrchu nad touž řekou, přes ni sou dva dřevěný mosty, neb tu se široce rozlívá. Okolo poledne jiná lodí do Vídně jeti míníc, u břehu se zastavila a po malé chvíli dále se pustila. Což my vidouce, ač vítr protivný byl, poručíce se Pánu Bohu za ní sme táhli a mimo mnohé zámky, městečka a kláštery, z obojí strany řeky ležící, a skrze město Šerding vesele a pospěšně druhou lodí přehoníc, neb dčeládka má plavcům vesly táhnouti pomáhala, sme k zámku Neu- burgu, na vysoké skále ležícímu, přijeli. U toho zámku 199
Strana 200
s obou stran řeky, která tu se zúžuje, místo nebezpečné jest, neb mezi těmi vysokými skalami vždycky přehrozné vlny jsou, takže se lodí velmi zmítala a vlny až do lodí bily. Však s pomocí Pána Boha šťastně sme přejeli, a ač již večer byl a slunce již zapadlo, předce sme dále vesele jeli, ujevše za toho půldne od Braunu sedm a ten celý den jedenácte mil, do Passavu sme přijeli, a s tou řekou nebezpečnou Inem se rozžehnali, neb tu již do Dunaje vpadá a své jméno tratí. 24. dubna ráno místo Inu po Dunaji sme se plaviti za- čali, mimo městečka Hofnercel, Alch a Edlcam jsme jeli a okolo nešporů, ujevše od rána dvanácte mil, k městu Linci sme přijeli. Linc město v hořejší Rakouské zemi leží, v kterým slavné jarmarky bejvají. Zámek na vršku pěkný a veliký, vnově od nynějšího císaře Rudolfa Dru- hého vystavený, má. 25. sem sobě koně do vozu svého najal a do města Freistatu na noc přijel. 26. dubna přijeli sme do Krum- lova, 27. dubna přijeli sme do Českých Budějovic, 28. dubna do Soběslavě, 29. dubna do Tábora, 30. dubna na zámek Český Šternberg sem přijel. 4. dne měsíce máje z milosti a opatrování Božího v dobrém zdraví se všemi svými z pouti a z cesty vlaské do Prahy sem se navrátil. Pán Bůh rač z toho pochválen býti!
s obou stran řeky, která tu se zúžuje, místo nebezpečné jest, neb mezi těmi vysokými skalami vždycky přehrozné vlny jsou, takže se lodí velmi zmítala a vlny až do lodí bily. Však s pomocí Pána Boha šťastně sme přejeli, a ač již večer byl a slunce již zapadlo, předce sme dále vesele jeli, ujevše za toho půldne od Braunu sedm a ten celý den jedenácte mil, do Passavu sme přijeli, a s tou řekou nebezpečnou Inem se rozžehnali, neb tu již do Dunaje vpadá a své jméno tratí. 24. dubna ráno místo Inu po Dunaji sme se plaviti za- čali, mimo městečka Hofnercel, Alch a Edlcam jsme jeli a okolo nešporů, ujevše od rána dvanácte mil, k městu Linci sme přijeli. Linc město v hořejší Rakouské zemi leží, v kterým slavné jarmarky bejvají. Zámek na vršku pěkný a veliký, vnově od nynějšího císaře Rudolfa Dru- hého vystavený, má. 25. sem sobě koně do vozu svého najal a do města Freistatu na noc přijel. 26. dubna přijeli sme do Krum- lova, 27. dubna přijeli sme do Českých Budějovic, 28. dubna do Soběslavě, 29. dubna do Tábora, 30. dubna na zámek Český Šternberg sem přijel. 4. dne měsíce máje z milosti a opatrování Božího v dobrém zdraví se všemi svými z pouti a z cesty vlaské do Prahy sem se navrátil. Pán Bůh rač z toho pochválen býti!
Strana 201
POZNÁMKY
POZNÁMKY
Strana 202
Strana 203
K životopisu Bedřicha z Donína sporé údaje s nesprávným datem úmrtí přináší Jirečkova Rukověť I. (1875), 167—168. Obšírněji, na základě pramenných studií psal o Donínech Aug. Sedláček v Hra- dech a zámcích VIII., 148 a v Ottově Slovníku nauč. VII (1893), 834—836. Z pojednání Sedláčkových vycházím. Doplňuji však obraz životopisný údaji jednak z nové literatury, jednak z Donínova vlastního Cestopisu a z cestopisného deníku jesuity Velcursia i z listinných pramenů Archivu Nár. musea a Archivu min. vnitra. O studiu na jesuitských universitách pražské a ingolstadtské u Z. Wintra: O životě na vysokých školách (1899), 271 a K. Hrdiny: Studenti z čes. zemí na vys. školách v cizině, Věstn. Čes. ak. 28/29 (1919/20), 50. Svatba s Isaldou z Martinic a dar Rudolfův, Arch. min. vn. SM Sign. D 6/52a Sign. M 7/72. O štědrosti k jesuitům, zvláště k nově zřizovanému chrámu sv. Salvátora, P. J. Schmidl: Historia Societatis Jesu provinciae Bohemicae, P. II (1749), L. IV, N. 49, 122, L. V, N. 14 a svědectví Velcursiovo, 1. 78b. O tom, jak Donín půjčoval panovníkům, Rudolfovi i Matyášovi, citovaná relace v Arch. min. vn. SM Sign. D 6/8 a D1D. O relátorství při deskách zemských, listina v arch. Nár. musea z 1627 (26/6) F. Břežany Dolní, o dozoru nad Lemberkem a jeho konfiskaci, Sedláček, Hrady X., 280 a Bílek Dějiny konfiskací I., 84. Spor o dům někdy donínovský zachy- cen obsáhle ve fasciklu Arch. min. vn. NM Sign. P 1/12 D7. Citovaná zpráva o úmrtí Donínově došla dvorní komoru 29/1 1634, Arch. min. vn. SM Sign. D/6 57. Data o narození B. z Donína a jeho sy- náčka Zdenka sdělil mi, podle svých výpisků z rodopisné publikace Siegmar Graf v. Dohna: Aufzeichnungen über die erloschenen Linien der Familie Dohna (1876), jež mi zůstala nepřístupna, zem. archivář dr. Zd. Kristen, který se sám pobytem Donínovým v Římě zabýval. Jemu srdečně děkuji za několik cenných pokynů. O Petru Vulcursiovi nepodařilo se mi zjistiti bližších dat v tiště- ných soupisech jesuitských spisovatelů. Asi nic netiskl. Domnívám se, že pocházel z panství Donínů v sev. Čechách, z Lemberka (Leo- poliensis). Z jeho cestopisu se dovídáme, že byl v Praze učitelem Maxmiliána z Pernštejna (1575—1593), který pak jako duchovní, 203
K životopisu Bedřicha z Donína sporé údaje s nesprávným datem úmrtí přináší Jirečkova Rukověť I. (1875), 167—168. Obšírněji, na základě pramenných studií psal o Donínech Aug. Sedláček v Hra- dech a zámcích VIII., 148 a v Ottově Slovníku nauč. VII (1893), 834—836. Z pojednání Sedláčkových vycházím. Doplňuji však obraz životopisný údaji jednak z nové literatury, jednak z Donínova vlastního Cestopisu a z cestopisného deníku jesuity Velcursia i z listinných pramenů Archivu Nár. musea a Archivu min. vnitra. O studiu na jesuitských universitách pražské a ingolstadtské u Z. Wintra: O životě na vysokých školách (1899), 271 a K. Hrdiny: Studenti z čes. zemí na vys. školách v cizině, Věstn. Čes. ak. 28/29 (1919/20), 50. Svatba s Isaldou z Martinic a dar Rudolfův, Arch. min. vn. SM Sign. D 6/52a Sign. M 7/72. O štědrosti k jesuitům, zvláště k nově zřizovanému chrámu sv. Salvátora, P. J. Schmidl: Historia Societatis Jesu provinciae Bohemicae, P. II (1749), L. IV, N. 49, 122, L. V, N. 14 a svědectví Velcursiovo, 1. 78b. O tom, jak Donín půjčoval panovníkům, Rudolfovi i Matyášovi, citovaná relace v Arch. min. vn. SM Sign. D 6/8 a D1D. O relátorství při deskách zemských, listina v arch. Nár. musea z 1627 (26/6) F. Břežany Dolní, o dozoru nad Lemberkem a jeho konfiskaci, Sedláček, Hrady X., 280 a Bílek Dějiny konfiskací I., 84. Spor o dům někdy donínovský zachy- cen obsáhle ve fasciklu Arch. min. vn. NM Sign. P 1/12 D7. Citovaná zpráva o úmrtí Donínově došla dvorní komoru 29/1 1634, Arch. min. vn. SM Sign. D/6 57. Data o narození B. z Donína a jeho sy- náčka Zdenka sdělil mi, podle svých výpisků z rodopisné publikace Siegmar Graf v. Dohna: Aufzeichnungen über die erloschenen Linien der Familie Dohna (1876), jež mi zůstala nepřístupna, zem. archivář dr. Zd. Kristen, který se sám pobytem Donínovým v Římě zabýval. Jemu srdečně děkuji za několik cenných pokynů. O Petru Vulcursiovi nepodařilo se mi zjistiti bližších dat v tiště- ných soupisech jesuitských spisovatelů. Asi nic netiskl. Domnívám se, že pocházel z panství Donínů v sev. Čechách, z Lemberka (Leo- poliensis). Z jeho cestopisu se dovídáme, že byl v Praze učitelem Maxmiliána z Pernštejna (1575—1593), který pak jako duchovní, 203
Strana 204
ač byl kanovníkem olomouckým, žil v Římě a jest tam také v chrámě P. Marie Větší pochován. Velcursiova Itineris Italici narratio jest uložena v rukopisném oddělení knihovny Nár. musea v Praze, sign. XVII. G. 30. Do Musea se dostala darem již r. 1819 od faráře Jos. Devoty. Podle vazby je původu smečenského. Jediný rukopis Cestopisu Bedřicha z Donína je v majetku knihovny kláštera Strahovského v Praze, sign. D. G. IV. 23. Děkuji slavné správě kanonie Strahovské co nejuctivěji, že dovolila rukopis vydati. Rukopis rozměru 13.5x17.5 cm je psán na papíře. Má dobrou paginaci od str. 1. do str. 90., pak následuje číslování folií, 92, 93, 94, 95, 96, od str. 97 opět rukopis je stránkován až po str. 272, na konec pak je nečíslované Registrum a Poznamenání mil v počtu 11 listů. Rukopis je poškozený, chybí 8 a 1/3 listů, a to: 1/3 listu 41, dále listy: 43, 84, 161, 177, 181, 182, 209, 245. Rukopis je bohatě ilustrován. Ilustrace doprovázejí tekst, autor na ně v tekstu odkazuje. Zobrazují jednak znaky měst a zemí, jimiž Donín cestoval, jednak figury, hlavně krojové studie, výseky krajinné a mapy. Některé z těchto miniatur, vesměs barevných, přináší naše vydání v příloze. Rukopisu chybí titulní list. Nedá se tudíž přesně stanoviti, zda jde o věnovací exemplář, nebo zda si tak nádherně vyzdobenou knihu dal poříditi autor pro svoji potřebu. Jak jsme již v úvodě řekli, je to originál, který vznikal přímo z diktátu, nebo z opisu Donínova rukopisu nanečisto. O vlastnických osudech této vzácné památky nemůžeme mnoho říci. K r. 1656 je tu vlastnický vpisek jistého Jana Huebera. R. 1788 vpisuje sem své exlibris sběratel české knihy a správce Strahovské knihovny Jan Bohumír Dlabač, tehdy právě třicetiletý kněz praemonstrát. Ten dal patrně rukopis převázati do typické vazby dobové, hnědé, mramorované a zlacené s nápisem na hřbetě: Wypsanj cesty z Prahy do Zemy wlaske, a setřel tak možné znaky původu knihy. Tehdy ještě rukopis trvale nezakotvil v knihovně klášterní. Stalo se tak teprve odkazem P. Emericha Petříka, správce praemonstrátského statku nejprve v Horoměřicích, pak r. 1840 v Pátku nad Ohří, který rukopis dostal darem od učeného opata Strahovského Benedikta Jana Nep. Pfeiffera (1783—1834): Ex munificentia Reverendissimi Dni Abbatis Benedicti Joannis Nep. Pfeiffer in jugem memoriam accepit P. Eme- ricus Petřzik, Provisor Sioneus et Administrator Oecenomiae Horomieřzicensis. Rukopis kriticky a v úplnosti dosud vydán nebyl. Upozornil naň po prvé Josef Jungmann v ČČM 1843, str. 354 a d. a otiskl několik kapitol z něho. V Lumíru 1858, str. 686 a d. byly pak „Cesty Bedři- cha z Donína“ zveřejněny celé. Vydání pravděpodobně pořizoval sám redaktor F. B. Mikovec; v duchu doby však rukopis upravoval podle soudobé jazykové normy a nevěnoval také dosti péče správné- 204
ač byl kanovníkem olomouckým, žil v Římě a jest tam také v chrámě P. Marie Větší pochován. Velcursiova Itineris Italici narratio jest uložena v rukopisném oddělení knihovny Nár. musea v Praze, sign. XVII. G. 30. Do Musea se dostala darem již r. 1819 od faráře Jos. Devoty. Podle vazby je původu smečenského. Jediný rukopis Cestopisu Bedřicha z Donína je v majetku knihovny kláštera Strahovského v Praze, sign. D. G. IV. 23. Děkuji slavné správě kanonie Strahovské co nejuctivěji, že dovolila rukopis vydati. Rukopis rozměru 13.5x17.5 cm je psán na papíře. Má dobrou paginaci od str. 1. do str. 90., pak následuje číslování folií, 92, 93, 94, 95, 96, od str. 97 opět rukopis je stránkován až po str. 272, na konec pak je nečíslované Registrum a Poznamenání mil v počtu 11 listů. Rukopis je poškozený, chybí 8 a 1/3 listů, a to: 1/3 listu 41, dále listy: 43, 84, 161, 177, 181, 182, 209, 245. Rukopis je bohatě ilustrován. Ilustrace doprovázejí tekst, autor na ně v tekstu odkazuje. Zobrazují jednak znaky měst a zemí, jimiž Donín cestoval, jednak figury, hlavně krojové studie, výseky krajinné a mapy. Některé z těchto miniatur, vesměs barevných, přináší naše vydání v příloze. Rukopisu chybí titulní list. Nedá se tudíž přesně stanoviti, zda jde o věnovací exemplář, nebo zda si tak nádherně vyzdobenou knihu dal poříditi autor pro svoji potřebu. Jak jsme již v úvodě řekli, je to originál, který vznikal přímo z diktátu, nebo z opisu Donínova rukopisu nanečisto. O vlastnických osudech této vzácné památky nemůžeme mnoho říci. K r. 1656 je tu vlastnický vpisek jistého Jana Huebera. R. 1788 vpisuje sem své exlibris sběratel české knihy a správce Strahovské knihovny Jan Bohumír Dlabač, tehdy právě třicetiletý kněz praemonstrát. Ten dal patrně rukopis převázati do typické vazby dobové, hnědé, mramorované a zlacené s nápisem na hřbetě: Wypsanj cesty z Prahy do Zemy wlaske, a setřel tak možné znaky původu knihy. Tehdy ještě rukopis trvale nezakotvil v knihovně klášterní. Stalo se tak teprve odkazem P. Emericha Petříka, správce praemonstrátského statku nejprve v Horoměřicích, pak r. 1840 v Pátku nad Ohří, který rukopis dostal darem od učeného opata Strahovského Benedikta Jana Nep. Pfeiffera (1783—1834): Ex munificentia Reverendissimi Dni Abbatis Benedicti Joannis Nep. Pfeiffer in jugem memoriam accepit P. Eme- ricus Petřzik, Provisor Sioneus et Administrator Oecenomiae Horomieřzicensis. Rukopis kriticky a v úplnosti dosud vydán nebyl. Upozornil naň po prvé Josef Jungmann v ČČM 1843, str. 354 a d. a otiskl několik kapitol z něho. V Lumíru 1858, str. 686 a d. byly pak „Cesty Bedři- cha z Donína“ zveřejněny celé. Vydání pravděpodobně pořizoval sám redaktor F. B. Mikovec; v duchu doby však rukopis upravoval podle soudobé jazykové normy a nevěnoval také dosti péče správné- 204
Strana 205
mu čtení jednotlivých míst, zvláště při cizím místopise. Po létech připomněl zapomenutý Cestopis Donínův O. Schiller článkem v Rivista di letteratura slave 1927, všímaje si jmenovitě části, vzta- hující se k Italii. Naše vydání uveřejňuje dochovaný rukopis celý, vynechávajíc 9 poškozených a nevýznamných řádků rukopisu na str. 7 a Re- gistrum. Zato v poznámkách dále otiskujeme Pozname- nání mil jako zajímavý doklad toho, v jakých vzdálenostech se tehdy cestovalo. Znění je arci zachováno původní se všemi zvláštnostmi dobovými i nářečními i tam, kde se písař kolísá, na př. při psaní jsou, a sou, falckrabě a pfalekrabě a pod. Normalisujeme tolik čtení zvláště, obzvláště, jež písař rukopisu píše zpravidla vzláště, obvzláště; dále psaní s a z upraveno podle dnešního usu. Protože spřežkový pravopis rukopisu neoznačuje vůbec délky, bylo psaní dlouhých a krátkých samohlásek přizpůsobeno dnešku, ač dbáno pravděpodobné dobové výslovnosti zvláště ve slovech cizích. Stará interpunkce, kde byla nedůsledná, byla doplněna. Rozdělení na odstavce leckdy voleno nově pro snazší čitelnost. Při psaní velkých písmen přidrželi jsme se dnešních pravidel. Poznamenání mil z jednoho města do druhého v této pouti loretánské. Z Prahy do Říčan 2, Šternberk 4, Chotěšany 1, Neustupov 11/2, Milčín 11/2, Tábor 2, Soběslav 2, Veselí 1, Budějovice 3, Krumlov 2, Weldav 3, Schlegl 1, Pailstein 1, Wegscheit 1, Hofnercel 11/2, Passav 2, summa mil. 291/2. Serding 2, Merding 3, Braun 2, Oetting 3, Mildorf 1, Hag 4, Posdorf 4, Mnichov 2, summa mil 22. Wolfenhausen 4, Benediktbeir 4, Kohel 1, Wallsee 1, Mittenwald 3, Seefeld 2, Zierel 1, Innšpruk 2, summa mil 18. Zierel 2, Delfs 2, Štams 1, Ims 3, Landeck 2, Prutc 2, Pfunts 2, Nauters 1, Sullc 2, Tannas 1, Sernez 11/2, Suz 2, Samata 1, Selva piana 1, Casaza 21/2, Piur 2, Chiavenna 1/2, summa mil 281/2. Tuto se vlaské míle počí- tají: Nova 5, Trevona 10, Sondrio 16, Morbegno 15, Gera 10, Como 48, Milano 25, summa mil 129. Binasco 10, Pavia 10, Bastia 8, Voghera 8, Pontecuro 5, Tortona 5, Seravalle 12, Cavi 5, Ottagio 5, Pontedecimo 13, Genoa 7, summa mil 98. Nervi 6, Sore 4, Recco 4, Rapalo 6, Chiavari 5, Sestri 5, Monegia 7, Levante 9, Pegnon 7, Spezzia 8, Sarzana 7, Lavenza 7, Massa 3, Pietra Santa 6, La maggiore 8, Luca 8, Pisa 10, summa mil 110. Ponte terra 11, Pont' Elsa 11, Empoli 5, Monte lupo 5, Fiorenza 8, Figino di val Arno 16, S. Giovanni 4, Monte Varto 3, Bastardi 13, Castiglione Fiorentino 10, Cortona 5, Monte Colandro 5, Pasignano 5, Lamag- giore 6, Perugia 7, summa mil 114. Assisi 10, Foligno 7, Casa nuova 7, Seravalle 7, Camerino 7, Valcimara 8, Tolentino 7, Ma- cerata 9, Recanati 10, Loreto 3, summa mil 75. Recanati 3, Mace- 205
mu čtení jednotlivých míst, zvláště při cizím místopise. Po létech připomněl zapomenutý Cestopis Donínův O. Schiller článkem v Rivista di letteratura slave 1927, všímaje si jmenovitě části, vzta- hující se k Italii. Naše vydání uveřejňuje dochovaný rukopis celý, vynechávajíc 9 poškozených a nevýznamných řádků rukopisu na str. 7 a Re- gistrum. Zato v poznámkách dále otiskujeme Pozname- nání mil jako zajímavý doklad toho, v jakých vzdálenostech se tehdy cestovalo. Znění je arci zachováno původní se všemi zvláštnostmi dobovými i nářečními i tam, kde se písař kolísá, na př. při psaní jsou, a sou, falckrabě a pfalekrabě a pod. Normalisujeme tolik čtení zvláště, obzvláště, jež písař rukopisu píše zpravidla vzláště, obvzláště; dále psaní s a z upraveno podle dnešního usu. Protože spřežkový pravopis rukopisu neoznačuje vůbec délky, bylo psaní dlouhých a krátkých samohlásek přizpůsobeno dnešku, ač dbáno pravděpodobné dobové výslovnosti zvláště ve slovech cizích. Stará interpunkce, kde byla nedůsledná, byla doplněna. Rozdělení na odstavce leckdy voleno nově pro snazší čitelnost. Při psaní velkých písmen přidrželi jsme se dnešních pravidel. Poznamenání mil z jednoho města do druhého v této pouti loretánské. Z Prahy do Říčan 2, Šternberk 4, Chotěšany 1, Neustupov 11/2, Milčín 11/2, Tábor 2, Soběslav 2, Veselí 1, Budějovice 3, Krumlov 2, Weldav 3, Schlegl 1, Pailstein 1, Wegscheit 1, Hofnercel 11/2, Passav 2, summa mil. 291/2. Serding 2, Merding 3, Braun 2, Oetting 3, Mildorf 1, Hag 4, Posdorf 4, Mnichov 2, summa mil 22. Wolfenhausen 4, Benediktbeir 4, Kohel 1, Wallsee 1, Mittenwald 3, Seefeld 2, Zierel 1, Innšpruk 2, summa mil 18. Zierel 2, Delfs 2, Štams 1, Ims 3, Landeck 2, Prutc 2, Pfunts 2, Nauters 1, Sullc 2, Tannas 1, Sernez 11/2, Suz 2, Samata 1, Selva piana 1, Casaza 21/2, Piur 2, Chiavenna 1/2, summa mil 281/2. Tuto se vlaské míle počí- tají: Nova 5, Trevona 10, Sondrio 16, Morbegno 15, Gera 10, Como 48, Milano 25, summa mil 129. Binasco 10, Pavia 10, Bastia 8, Voghera 8, Pontecuro 5, Tortona 5, Seravalle 12, Cavi 5, Ottagio 5, Pontedecimo 13, Genoa 7, summa mil 98. Nervi 6, Sore 4, Recco 4, Rapalo 6, Chiavari 5, Sestri 5, Monegia 7, Levante 9, Pegnon 7, Spezzia 8, Sarzana 7, Lavenza 7, Massa 3, Pietra Santa 6, La maggiore 8, Luca 8, Pisa 10, summa mil 110. Ponte terra 11, Pont' Elsa 11, Empoli 5, Monte lupo 5, Fiorenza 8, Figino di val Arno 16, S. Giovanni 4, Monte Varto 3, Bastardi 13, Castiglione Fiorentino 10, Cortona 5, Monte Colandro 5, Pasignano 5, Lamag- giore 6, Perugia 7, summa mil 114. Assisi 10, Foligno 7, Casa nuova 7, Seravalle 7, Camerino 7, Valcimara 8, Tolentino 7, Ma- cerata 9, Recanati 10, Loreto 3, summa mil 75. Recanati 3, Mace- 205
Strana 206
rata 10, Tolentino 9, Valcimara 7, Polverina 4, Mucia 4, Seravalle 4, Casa nuova 7, Foligno 7, Trevi 5, Spoleto 7, Srettura 6, Terni 6, Narni 6, Otricoli 7, Borghetto 4, Civita Castellana 4, Rignano 6, Castel nuovo 7, Prima porta 9, Roma Řím 6, summa mil 122. Summarum z Prahy do Říma 1141 mil, německých 228 mil. Navrácení domů. Z Říma do Isola 9, Baccano 7, Monte Rosi 6, Ronciglione 8, Viterbo 10, Montefiascone 8, Bolsena 6, S. Lorenzo 4, Aquapendente 5, Ponte centino 4, Radicofani 8, Ricorso 5, Scala 4, S. Quirico 5, Fornieri 3, Bonconvento 5, Lucignano 3, Montarone 3, Siena 5, Staggia 9, Pogbonzi 4, Tavernelle 5, S. Cas- ciano 8, Fiorenza 8, summa 142. Hosteria nova 5, Vaglia 4, Scar- peria 8, Rifredo 7, Fiorenzuola 2, Petra mala 5, Loiano 8, Pianora 8, Bologna 9, Samogia 10, Castelfrank 5, Modena 5, Rubiera 8, Reggio 7, S. Hilario 9, Parma 6, Castel Ghelfo 8, Borgo S. Donini 7, Fiorenzuola 8, Piacenza 17, summa 141. Cremona po řece řečené Pò 36, Torcelli po též řece 34, Casal maggior po též řece 6, Sabio- neta 3, Casolo 10, Mantua 12, Castion mantuano 7, S. Zeno 5, Villa Francha 2, Verona 10, Scaldere 10, Monte bello 10, Vicenza 12, Padoa 18, Luccia fusina 20, Venetia Benátky po zátoce mořské 5, summa 200. Magera po též zátoce mořské 5, Mestre 2, Castel Franco 20, Bassan 10, Solania Schalleng 3, Zissimon 10, Leitter 5, Urin 5, Špital 5, Borgo di val Sucagna 5, Levigo Leffen 10, Bers Chen 5, Trento Trident 5, summa 90. Tuto dále se německé míle počítají: Solaurn 3, Neumark 1, Bruoncol 11/2, Bolzan 11/2, Kolman 3, Klausen 1, Brixen 1, Peyser 1, Sacks 1, Štercingen 11/2, Lueg 21/2, Šteina 1, Matarach 1, Innsprug 21/2, Hala 1, summa 231/2. Po řece Innu až do Passavu Švac 2, Rottenberg 2, Kuffštein 4, Rosenheim 4, Hohenau 4, Mildorf 4, Oetting 1, Braun 4, Kobenberg 4, Serding 1 Neuberg 1, Passav 1, po Dunaji až do Lince Hofnercel 2, Alch 6, Edelzam 2, Linc 2, Freištat 4, Krumlov 4, Budějovice 2, Ševětín 11/2 Veselí 11/2, Soběslav 1, Tábor 2, Milčín 2, Chotěšany 2, Šternberk 1, Hrádek 2, Michovice 1, Praha 3, summa 71. Summarum z Říma do Prahy touto cestou učiní vlaských mil 1045 a německých 209 mil. Poznámky, které následují, vysvětlují jen to nejnutnější, nechtě- jíce čtenáře zatěžovati učenostmi při četbě knížky, jež sama dovede zabavit a upoutat. Latinské a vlašské citáty určili a z větší části, kde nebylo dobrých překladů, přeložili pánové univ. prof. dr. B. Ryba, dr. R. Kuthan a doc. Zd. Kalista. Jejich práce je vyznačena za každým citátem šifrou: [B. R.], [R. Kn.], [Z. K.]. Jsem jim povi- nován velkým díkem a zvláště p. prof. Rybovi, na nějž připadl úkol nejnesnadnější a největší. Poznámky odkazují vždy na stránku, na níž bylo co vysvětlit. Kromě toho najde čtenář na konci knížky slovníček zastaralých a méně známých výrazů. 206
rata 10, Tolentino 9, Valcimara 7, Polverina 4, Mucia 4, Seravalle 4, Casa nuova 7, Foligno 7, Trevi 5, Spoleto 7, Srettura 6, Terni 6, Narni 6, Otricoli 7, Borghetto 4, Civita Castellana 4, Rignano 6, Castel nuovo 7, Prima porta 9, Roma Řím 6, summa mil 122. Summarum z Prahy do Říma 1141 mil, německých 228 mil. Navrácení domů. Z Říma do Isola 9, Baccano 7, Monte Rosi 6, Ronciglione 8, Viterbo 10, Montefiascone 8, Bolsena 6, S. Lorenzo 4, Aquapendente 5, Ponte centino 4, Radicofani 8, Ricorso 5, Scala 4, S. Quirico 5, Fornieri 3, Bonconvento 5, Lucignano 3, Montarone 3, Siena 5, Staggia 9, Pogbonzi 4, Tavernelle 5, S. Cas- ciano 8, Fiorenza 8, summa 142. Hosteria nova 5, Vaglia 4, Scar- peria 8, Rifredo 7, Fiorenzuola 2, Petra mala 5, Loiano 8, Pianora 8, Bologna 9, Samogia 10, Castelfrank 5, Modena 5, Rubiera 8, Reggio 7, S. Hilario 9, Parma 6, Castel Ghelfo 8, Borgo S. Donini 7, Fiorenzuola 8, Piacenza 17, summa 141. Cremona po řece řečené Pò 36, Torcelli po též řece 34, Casal maggior po též řece 6, Sabio- neta 3, Casolo 10, Mantua 12, Castion mantuano 7, S. Zeno 5, Villa Francha 2, Verona 10, Scaldere 10, Monte bello 10, Vicenza 12, Padoa 18, Luccia fusina 20, Venetia Benátky po zátoce mořské 5, summa 200. Magera po též zátoce mořské 5, Mestre 2, Castel Franco 20, Bassan 10, Solania Schalleng 3, Zissimon 10, Leitter 5, Urin 5, Špital 5, Borgo di val Sucagna 5, Levigo Leffen 10, Bers Chen 5, Trento Trident 5, summa 90. Tuto dále se německé míle počítají: Solaurn 3, Neumark 1, Bruoncol 11/2, Bolzan 11/2, Kolman 3, Klausen 1, Brixen 1, Peyser 1, Sacks 1, Štercingen 11/2, Lueg 21/2, Šteina 1, Matarach 1, Innsprug 21/2, Hala 1, summa 231/2. Po řece Innu až do Passavu Švac 2, Rottenberg 2, Kuffštein 4, Rosenheim 4, Hohenau 4, Mildorf 4, Oetting 1, Braun 4, Kobenberg 4, Serding 1 Neuberg 1, Passav 1, po Dunaji až do Lince Hofnercel 2, Alch 6, Edelzam 2, Linc 2, Freištat 4, Krumlov 4, Budějovice 2, Ševětín 11/2 Veselí 11/2, Soběslav 1, Tábor 2, Milčín 2, Chotěšany 2, Šternberk 1, Hrádek 2, Michovice 1, Praha 3, summa 71. Summarum z Říma do Prahy touto cestou učiní vlaských mil 1045 a německých 209 mil. Poznámky, které následují, vysvětlují jen to nejnutnější, nechtě- jíce čtenáře zatěžovati učenostmi při četbě knížky, jež sama dovede zabavit a upoutat. Latinské a vlašské citáty určili a z větší části, kde nebylo dobrých překladů, přeložili pánové univ. prof. dr. B. Ryba, dr. R. Kuthan a doc. Zd. Kalista. Jejich práce je vyznačena za každým citátem šifrou: [B. R.], [R. Kn.], [Z. K.]. Jsem jim povi- nován velkým díkem a zvláště p. prof. Rybovi, na nějž připadl úkol nejnesnadnější a největší. Poznámky odkazují vždy na stránku, na níž bylo co vysvětlit. Kromě toho najde čtenář na konci knížky slovníček zastaralých a méně známých výrazů. 206
Strana 207
(Str. 26.) Karniola — Kraňsko, Klivia — vév. Klévské v Porýní, Juliacum — Jülich, dřívější rýnská provincie, spolu s Cleve připadlo r. 1609 Habsburkům, Leodium — Lutych. — Jakým způsobem se vyvinula hodnost kurfirštská, nelze tak přesně vyložiti, jak to činí Donín. Ve stol. 13. ustálil se počet voličů na sedm knížat, kteří se výslovně jmenují: arcibiskup Mohučský (nejvyšší kancléř Ně- mecka), arcibiskup trevírský (nejvyšší kancléř Italie), arcibiskup kolínský (nejvyšší kancléř Burgundska), král český (nejvyšší číšník), falekrabí rýnský (nejvyšší truksas čili stolník), vévoda saský (nejvyšší maršálek) a markrabě braniborský (nejvyšší komorník). (Str. 27.) Akademiemi míní se tu vysoké školy. (Str. 28.) Jízda hankonská — hennegavská z Belgie; kraj náležel k dědictví habsburskému. — Povýšení knížete Vratislava II. na krále toho jména I., se stalo r. 1086; korunovaci v Praze slavnostně provedl arcibiskup trevírský Egilbert. (Str. 32.) Po Velehradu — v rkp. se čte jasně Bělehradu. Poklá- dám to za písařský omyl. Vlaský způsob stavební — míněn sloh renesanční. (Str. 33.) Kundrát — míněn Přemyslovec Konrád Oto, mar- krabě moravský, pak v letech 1188—1191 kníže český a moravský. Založil 1190 klášter v Louce u Znojma. Po matce Marii byl z rodu srbského župana Uroše Bílého, za manželku měl Hellichu z Wit- telsbachu. (Str. 34.) Carniola, Goritiae, Ciliae, Brisgoviae — Kraňsko, Gorice, Celje a kraj Breisgau v Badensku. (Str. 36.) Z kamene tesaného — kvádrové zdivo z kamene pra- videlně tesaného. Haimburg — Hainburg, lat. Haimburga. Obrazy kamenné — sochy a reliefy tesané do kamene. (Str. 37.) Alžběta, královna franská — španělsky zvaná Isabella, sestra cís. Rudolfa II., byla provdána za krále francouzského Karla IX. Vynikala krásou i mravní ušlechtilostí. Trávila své vdovství ve Vídni, kde 23./11. 1592 zemřela. Akademie ve Vídni — Vídeňská universita založena až r. 1365. Arcikníže Arnošt bratr Rudolfa II., třetí syn Maxmiliána II., byl v letech 1553—1595 správcem zemí rakouských. (Str. 38.) Jáchym z Hradce, zahynul ve vlnách Dunaje r. 1565. (Str. 39.) Štukové kameny — tesané kameny. Po jedné straně se obořila — v rkp. se čte po jedné strany. Pokládám to za písařský omyl asi záměnou předložky po s předložkou z. (Str. 40.) Fišemin — Fischament. (Str. 41.) V východu Misy krajinu má — míněno přibližně území římské provincie Moesie, řec. Mysia, území mezi Dunajem a Balká- nem a mezi Sávou, Drinou a Černým mořem. Sermium — lat. Sirmium, Srěm, kdysi město u Mitrovic, podle něhož se nazývá kraj mezi Dunajem a Sávou. Tibiscus — řeka Tisa. Balaton — jezero 207
(Str. 26.) Karniola — Kraňsko, Klivia — vév. Klévské v Porýní, Juliacum — Jülich, dřívější rýnská provincie, spolu s Cleve připadlo r. 1609 Habsburkům, Leodium — Lutych. — Jakým způsobem se vyvinula hodnost kurfirštská, nelze tak přesně vyložiti, jak to činí Donín. Ve stol. 13. ustálil se počet voličů na sedm knížat, kteří se výslovně jmenují: arcibiskup Mohučský (nejvyšší kancléř Ně- mecka), arcibiskup trevírský (nejvyšší kancléř Italie), arcibiskup kolínský (nejvyšší kancléř Burgundska), král český (nejvyšší číšník), falekrabí rýnský (nejvyšší truksas čili stolník), vévoda saský (nejvyšší maršálek) a markrabě braniborský (nejvyšší komorník). (Str. 27.) Akademiemi míní se tu vysoké školy. (Str. 28.) Jízda hankonská — hennegavská z Belgie; kraj náležel k dědictví habsburskému. — Povýšení knížete Vratislava II. na krále toho jména I., se stalo r. 1086; korunovaci v Praze slavnostně provedl arcibiskup trevírský Egilbert. (Str. 32.) Po Velehradu — v rkp. se čte jasně Bělehradu. Poklá- dám to za písařský omyl. Vlaský způsob stavební — míněn sloh renesanční. (Str. 33.) Kundrát — míněn Přemyslovec Konrád Oto, mar- krabě moravský, pak v letech 1188—1191 kníže český a moravský. Založil 1190 klášter v Louce u Znojma. Po matce Marii byl z rodu srbského župana Uroše Bílého, za manželku měl Hellichu z Wit- telsbachu. (Str. 34.) Carniola, Goritiae, Ciliae, Brisgoviae — Kraňsko, Gorice, Celje a kraj Breisgau v Badensku. (Str. 36.) Z kamene tesaného — kvádrové zdivo z kamene pra- videlně tesaného. Haimburg — Hainburg, lat. Haimburga. Obrazy kamenné — sochy a reliefy tesané do kamene. (Str. 37.) Alžběta, královna franská — španělsky zvaná Isabella, sestra cís. Rudolfa II., byla provdána za krále francouzského Karla IX. Vynikala krásou i mravní ušlechtilostí. Trávila své vdovství ve Vídni, kde 23./11. 1592 zemřela. Akademie ve Vídni — Vídeňská universita založena až r. 1365. Arcikníže Arnošt bratr Rudolfa II., třetí syn Maxmiliána II., byl v letech 1553—1595 správcem zemí rakouských. (Str. 38.) Jáchym z Hradce, zahynul ve vlnách Dunaje r. 1565. (Str. 39.) Štukové kameny — tesané kameny. Po jedné straně se obořila — v rkp. se čte po jedné strany. Pokládám to za písařský omyl asi záměnou předložky po s předložkou z. (Str. 40.) Fišemin — Fischament. (Str. 41.) V východu Misy krajinu má — míněno přibližně území římské provincie Moesie, řec. Mysia, území mezi Dunajem a Balká- nem a mezi Sávou, Drinou a Černým mořem. Sermium — lat. Sirmium, Srěm, kdysi město u Mitrovic, podle něhož se nazývá kraj mezi Dunajem a Sávou. Tibiscus — řeka Tisa. Balaton — jezero 207
Strana 208
Blatenské. Hrabství Zepuzienské — Comitatus Scepusiensis, Spiš- ská stolice. (Str. 42.) Královský Bělehrad — Stoličný B. Řecký Bělehrad — B. srbský. Vesperýn — Vesprim, Veszprém. Kašov — Košice. Erla — Jager. (Str. 43.) Rácká země — Srbsko novopazárské. Archipelagus — moře Egejské. Jezero Meotidské — moře Kaspické. Tartarie krajina obývaná tureckými Tatary. Belis de la Gomera — město na Kanárském souostroví. Siene — asi Sinaj. Suachen — Suákim, egyptský přístav. (Str. 45.) Guleta — Goletta v Tunisu. z Švarcenberku — Adolf ze Schwarzenbergu, povýšen za vítězství do stavu hraběcího. Zemřel 29. července 1600 a slavnostně pochován ve Vídni. (Str. 49.) Waldmunich — Waldmünchen. (Str. 50.) Nankirch — Neukirchen. (Str. 52.) Karel Pátý říšský sněm držal léta 15 48] — rukopis má nedopsáno: 15...; Karel V. (1519—1556) vypsal na r 1548 sněm do Řezna, aby se tu jednalo o návrat protestantů do církve. (Str. 54.) Arcikníže Ferdinand Štýrský — potomní Ferdinand II., císař římský a nástupce Matyášův na trůně českém (1578—1637), studoval do r. 1595 na jesuitské universitě v Ingolstadtě, kde jeho spolužákem byl Maxmilián Bavorský, pozdější jeho spojenec. Akademie — čili universita v Ingolstadtě byla založena teprve 1472 vévodou Ludvíkem Bohatým, r. 1549 ujali se vyučování na ní jesuité. Pfoffenhof — Pfaffenhofen. (Str. 64.) Tachen — Dachau. (Str. 65.) Polovice německým, polovice vlaským způsobem stavená slohem gotickým a renesančním. (Str. 71.) Šrobenhaus — Schrobenhausen. Achen — Aichach. (Str. 72.) Wimpin, Wila, Gemund, Gieng, Uberling, Kampodunum, Kaufburn, Bobpfiing — Wimpfen, Weil, Gmünd, Gingen, Ueber- lingen, Kempten, Kaufbeuren, Bobingen. (Str. 73.) Fuggarové — slavná rodina augšburská; povznesli se z nízkých počátků mezi nejbohatší měšťanstvo. Příslušníci jejich v 15. a 16. přáli humanistickým studiím. (Str. 74.) Schonka — Schongau. (Str. 75.) Stamoch — Steinach. Potcen — Bolsano. Burk — Borgo di Val Sugano. Schaleng — Solagna. (Str. 76.) Ač neb Athesis — Adiže. Po — Pád. (Str. 77.) Pučola — Pozzuoli. Burghetho — Borghetto. Sene- gaglia — Sinigaglia. (Str. 78.) Forli popolo — Forlimpopoli. Castel sv. Petra Castel S. Pietro, Castelfranck — Castelfranco. Solanie — Solagna. Bortenkirch — Partenkirchen. Denlingen — Denzlingen. Mošperk Moosburg. Egenmil — Eggmühl. 208
Blatenské. Hrabství Zepuzienské — Comitatus Scepusiensis, Spiš- ská stolice. (Str. 42.) Královský Bělehrad — Stoličný B. Řecký Bělehrad — B. srbský. Vesperýn — Vesprim, Veszprém. Kašov — Košice. Erla — Jager. (Str. 43.) Rácká země — Srbsko novopazárské. Archipelagus — moře Egejské. Jezero Meotidské — moře Kaspické. Tartarie krajina obývaná tureckými Tatary. Belis de la Gomera — město na Kanárském souostroví. Siene — asi Sinaj. Suachen — Suákim, egyptský přístav. (Str. 45.) Guleta — Goletta v Tunisu. z Švarcenberku — Adolf ze Schwarzenbergu, povýšen za vítězství do stavu hraběcího. Zemřel 29. července 1600 a slavnostně pochován ve Vídni. (Str. 49.) Waldmunich — Waldmünchen. (Str. 50.) Nankirch — Neukirchen. (Str. 52.) Karel Pátý říšský sněm držal léta 15 48] — rukopis má nedopsáno: 15...; Karel V. (1519—1556) vypsal na r 1548 sněm do Řezna, aby se tu jednalo o návrat protestantů do církve. (Str. 54.) Arcikníže Ferdinand Štýrský — potomní Ferdinand II., císař římský a nástupce Matyášův na trůně českém (1578—1637), studoval do r. 1595 na jesuitské universitě v Ingolstadtě, kde jeho spolužákem byl Maxmilián Bavorský, pozdější jeho spojenec. Akademie — čili universita v Ingolstadtě byla založena teprve 1472 vévodou Ludvíkem Bohatým, r. 1549 ujali se vyučování na ní jesuité. Pfoffenhof — Pfaffenhofen. (Str. 64.) Tachen — Dachau. (Str. 65.) Polovice německým, polovice vlaským způsobem stavená slohem gotickým a renesančním. (Str. 71.) Šrobenhaus — Schrobenhausen. Achen — Aichach. (Str. 72.) Wimpin, Wila, Gemund, Gieng, Uberling, Kampodunum, Kaufburn, Bobpfiing — Wimpfen, Weil, Gmünd, Gingen, Ueber- lingen, Kempten, Kaufbeuren, Bobingen. (Str. 73.) Fuggarové — slavná rodina augšburská; povznesli se z nízkých počátků mezi nejbohatší měšťanstvo. Příslušníci jejich v 15. a 16. přáli humanistickým studiím. (Str. 74.) Schonka — Schongau. (Str. 75.) Stamoch — Steinach. Potcen — Bolsano. Burk — Borgo di Val Sugano. Schaleng — Solagna. (Str. 76.) Ač neb Athesis — Adiže. Po — Pád. (Str. 77.) Pučola — Pozzuoli. Burghetho — Borghetto. Sene- gaglia — Sinigaglia. (Str. 78.) Forli popolo — Forlimpopoli. Castel sv. Petra Castel S. Pietro, Castelfranck — Castelfranco. Solanie — Solagna. Bortenkirch — Partenkirchen. Denlingen — Denzlingen. Mošperk Moosburg. Egenmil — Eggmühl. 208
Strana 209
(Str. 78.) Zkratky lze rozvésti takto: L (aus) D(eo) B(eatae) Q(ue) S(emper) V(irgini) M(ariae) E(t) O(mnibus) S (anctis,) t. j. Chvála Bohu a blahoslavené vždy Panně Marii a všem svatým. [B. R. (Str. 82). Weldav — Valdov (Waldau). Lounic — řeka Loinsitz. Sanct Diling — S. Gilgen? Hofnercel — Obernzell n. Hofnerzell v dnešním Bavorsku. (Str. 83). Ils — řeka Ilz. Märding — asi Minning. Braun — Braunau. (Str. 84). Mildorf — Mühldorf. Wolfenhausen — Wolfraths- hausen. Benediktpeiren — Benedictbeurn. (Str. 85). Kohel — Kochel. Kohelsee — Kochelsee. Walsee — Walchensee. (Str. 87). Delfs — Telfs. Petršperk — Petersberg. (Str. 88). Finsterminc — Finstermünz. Seluapiana — Silvaplana. (Str. 89). Lago di Seio — jezero Silské. Maloia — Maloggia. Castel Mura — Castelmuro. Verg. Aen. I, 530—533; překlad Ot. Vaňorného: Země je Hesperie, jak jménem ji Rekové zovou, stará, zbraněmi mocná a bohatá úrodou polní. Oenotři bydlili v ní, teď potomci, jako se praví, nazvali Italií tu krajinu vůdcovým jménem. (Str. 90). Moře Ligustico — moře Ligurské. (Str. 92). Kapary — kapara, kaprlata. Verg. Georg. II 138, 143, 149/150. Kritické vydání čte alienis místo alternis: S půvaby Italie se nemůže Indie měřit, ba ani Baktra... Tam je ovoce hojnost a Bakchovy Massické štávy [R.Kn.] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tam je trvalé jaro a v nevlídných měsících léto, dvakrát je březí stádo a dvakrát nesou i stromy. [R. Kn.] (Str. 94). Firmo — Fermo, lat. Firmum Picenum. Jezero di Isse — Lago d'Iseo. Jezero di Ider—Lago d'Idro. Adda — Adiže, Sencia Secchia, Mincius — Mincio, Olius — Oglio. Osta — Aosta. Nad jezerem Komenským — v rkp. chybně Komenském. (Str. 95). Valle Tellina —Valtellina. Trauna— Traona. Giera — Gera. (Str. 97). Úrodná pole i kopce a jezera zkrášlují Como. [B. R.] Mediolán — Milán. Mediolán je veliké město a lidnaté, mocné. [B. R.] Oplývá Mediolán vším bohatstvím podivu hodným, nesčetné vzdělané domy jsou v něm i výmluvní muži, zachován starý tu mrav; též mocnou dvojitou hradbou Cestopis Bedřícha z Donína 14 209
(Str. 78.) Zkratky lze rozvésti takto: L (aus) D(eo) B(eatae) Q(ue) S(emper) V(irgini) M(ariae) E(t) O(mnibus) S (anctis,) t. j. Chvála Bohu a blahoslavené vždy Panně Marii a všem svatým. [B. R. (Str. 82). Weldav — Valdov (Waldau). Lounic — řeka Loinsitz. Sanct Diling — S. Gilgen? Hofnercel — Obernzell n. Hofnerzell v dnešním Bavorsku. (Str. 83). Ils — řeka Ilz. Märding — asi Minning. Braun — Braunau. (Str. 84). Mildorf — Mühldorf. Wolfenhausen — Wolfraths- hausen. Benediktpeiren — Benedictbeurn. (Str. 85). Kohel — Kochel. Kohelsee — Kochelsee. Walsee — Walchensee. (Str. 87). Delfs — Telfs. Petršperk — Petersberg. (Str. 88). Finsterminc — Finstermünz. Seluapiana — Silvaplana. (Str. 89). Lago di Seio — jezero Silské. Maloia — Maloggia. Castel Mura — Castelmuro. Verg. Aen. I, 530—533; překlad Ot. Vaňorného: Země je Hesperie, jak jménem ji Rekové zovou, stará, zbraněmi mocná a bohatá úrodou polní. Oenotři bydlili v ní, teď potomci, jako se praví, nazvali Italií tu krajinu vůdcovým jménem. (Str. 90). Moře Ligustico — moře Ligurské. (Str. 92). Kapary — kapara, kaprlata. Verg. Georg. II 138, 143, 149/150. Kritické vydání čte alienis místo alternis: S půvaby Italie se nemůže Indie měřit, ba ani Baktra... Tam je ovoce hojnost a Bakchovy Massické štávy [R.Kn.] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tam je trvalé jaro a v nevlídných měsících léto, dvakrát je březí stádo a dvakrát nesou i stromy. [R. Kn.] (Str. 94). Firmo — Fermo, lat. Firmum Picenum. Jezero di Isse — Lago d'Iseo. Jezero di Ider—Lago d'Idro. Adda — Adiže, Sencia Secchia, Mincius — Mincio, Olius — Oglio. Osta — Aosta. Nad jezerem Komenským — v rkp. chybně Komenském. (Str. 95). Valle Tellina —Valtellina. Trauna— Traona. Giera — Gera. (Str. 97). Úrodná pole i kopce a jezera zkrášlují Como. [B. R.] Mediolán — Milán. Mediolán je veliké město a lidnaté, mocné. [B. R.] Oplývá Mediolán vším bohatstvím podivu hodným, nesčetné vzdělané domy jsou v něm i výmluvní muži, zachován starý tu mrav; též mocnou dvojitou hradbou Cestopis Bedřícha z Donína 14 209
Strana 210
zvýšena vážnost je města; i lidé svou rozkoš tu mají, cirkus a obrovské klíny, jež uvnitř jsou amfiteátru; nechybějí ni chrámy a paláce, mincovna zdatná. [B. R.] (Str. 99). Když jsme přišli do Milána, tu chtěl jsem viděti ve svatém Ambroži, kde se korunuje ten, kdo je králem německým, má-li dosti moci. [Z. K.] Zde sv. Ambrož pokřtil Augustina, Deodata a Alypia. Zde Ambrož začal „Tě Boha chválíme“, Augustin „Tě Pána vyznáváme“. [B. R.] (Str. 100). Verbum caro factum est — Evangelium Janovo, 1, 14: Slovo tělem učiněno jest. [B. R.] Knížat mediolánských z rodu... vytečkované místo nevypsáno v rukopise. (Str. 101). Sfortia — Sforza, šlechtická rodina. Palác de Marini — Palazzo Marino. (Str. 102). Města jest obnovitel i Ambrož i stejně též Karel: otci město je zve, ozdobou uznává svět. [B. R.] (Str. 103). Jan Galeza — Giovanni Galeazzo. Universita v Pa- dově od císaře Karla IV. vyzdvižená — byla založena již 1222; patří k nejstarším v Italii. Vesulus hora — Monte Viso. Lucanus, De bello civili (Pharsalia), II. 416—420: Není menší než Nil, leč že Nil se rozlévá v šíři v libyjských písečných pláních, jež stvořil rovinný Egypt. Není menší než Dunaj, až na to, že v dunajském toku druží se přítoky různé též z rozličných povodí jiných; nikterak není však sám, jenž ve skytské vyústí moře. [B. R.] (Str. 104). Řeky Panarus, Secia, Lencia, Tarus, Trebia — Panaro, Secchia, Enza, Taro, Trebbia. Casal S. Vas — Casale S. Evasii. Aique — Acqui. Chier — Chieri. Pontecuro — Pontecurone. (Str. 105). Varus — řeka Vara. Bohatstvím Janovo město a paláců pýchou se chlubí. [B. R.] (Str. 107). Palác pánův Špinulův, palác Palavicina — Palazzo Spinola, Pallavicini. (Str. 109). Abagarus inscripsit.... vepsal Abgar: Kriste — Bože, kdo v tebe doufá, nezklame se v naději a dojde zdraví. [B. R.] (Str. 111). Rimaggio — Riomaggiore. Lucanus, De bello civili (Pharsalia) II. 426—427: . ..po nivách Siler a Makra, jež písčinou nižádných člunů nezdrží běh a v blízkosti Luny se do moře vlévá. [B. R.] Sercius, Palia — Serchio, Paglia. Jezera Peruzienský, Volsinienský 210
zvýšena vážnost je města; i lidé svou rozkoš tu mají, cirkus a obrovské klíny, jež uvnitř jsou amfiteátru; nechybějí ni chrámy a paláce, mincovna zdatná. [B. R.] (Str. 99). Když jsme přišli do Milána, tu chtěl jsem viděti ve svatém Ambroži, kde se korunuje ten, kdo je králem německým, má-li dosti moci. [Z. K.] Zde sv. Ambrož pokřtil Augustina, Deodata a Alypia. Zde Ambrož začal „Tě Boha chválíme“, Augustin „Tě Pána vyznáváme“. [B. R.] (Str. 100). Verbum caro factum est — Evangelium Janovo, 1, 14: Slovo tělem učiněno jest. [B. R.] Knížat mediolánských z rodu... vytečkované místo nevypsáno v rukopise. (Str. 101). Sfortia — Sforza, šlechtická rodina. Palác de Marini — Palazzo Marino. (Str. 102). Města jest obnovitel i Ambrož i stejně též Karel: otci město je zve, ozdobou uznává svět. [B. R.] (Str. 103). Jan Galeza — Giovanni Galeazzo. Universita v Pa- dově od císaře Karla IV. vyzdvižená — byla založena již 1222; patří k nejstarším v Italii. Vesulus hora — Monte Viso. Lucanus, De bello civili (Pharsalia), II. 416—420: Není menší než Nil, leč že Nil se rozlévá v šíři v libyjských písečných pláních, jež stvořil rovinný Egypt. Není menší než Dunaj, až na to, že v dunajském toku druží se přítoky různé též z rozličných povodí jiných; nikterak není však sám, jenž ve skytské vyústí moře. [B. R.] (Str. 104). Řeky Panarus, Secia, Lencia, Tarus, Trebia — Panaro, Secchia, Enza, Taro, Trebbia. Casal S. Vas — Casale S. Evasii. Aique — Acqui. Chier — Chieri. Pontecuro — Pontecurone. (Str. 105). Varus — řeka Vara. Bohatstvím Janovo město a paláců pýchou se chlubí. [B. R.] (Str. 107). Palác pánův Špinulův, palác Palavicina — Palazzo Spinola, Pallavicini. (Str. 109). Abagarus inscripsit.... vepsal Abgar: Kriste — Bože, kdo v tebe doufá, nezklame se v naději a dojde zdraví. [B. R.] (Str. 111). Rimaggio — Riomaggiore. Lucanus, De bello civili (Pharsalia) II. 426—427: . ..po nivách Siler a Makra, jež písčinou nižádných člunů nezdrží běh a v blízkosti Luny se do moře vlévá. [B. R.] Sercius, Palia — Serchio, Paglia. Jezera Peruzienský, Volsinienský 210
Strana 211
a Sabatinský — j. Trasimenské (u Perugie), Bolsenské (Lacus Vul- siniensis) a Lago di Bracciano (Lacus Sabatinus). (Str. 112). Perusium — Perugia. Carraria — Carrara. Braccianum Bracciano. Luka — Lucca. (Str. 113). V kostky tu hrával muž a o všecko na sobě přišel, přišel i o světla svit, v pekelnou propad se říš. Neboť Rodičku boží se odvážil kamenem v prsy udeřit; za zpupný čin za živa peklem je žrán. Z oné rány však, div! hned kanuly krůpěje krve k zemi, kde úděl náš pokorně tráviti věk. Pročež v Matičku boží, o bratří, vespolek věřte: toť je po všechen čas vlídný náš ochranný štít. [B. R.] Rutilius Namatianus, De reditu suo I. 571—574 (Poetae Lat. min., rec. Aem. Baehrens, V., str. 25): O mnoho ještě dřív, než trojským Penátům Osud připravil nový byt tam, kde je Laurentská zem, přijala Etrurie již elidskou osadu Pisu: dosud ve jméně zní původní mateřský kraj. [B. R.] Rutilius Namatianus v básni „De reditu suo“ z první čtvrti 5. stol. po Kr. opěvá slávu starého římanství, rozkládaného židovstvím a křesťanstvím. (Str. 116). Jeho území bohaté jezero uzavírá, které je tak zásobené rybami, že jich dosti posílá ven ze své země. [Z. K.] Boje i umění slávou se vzmáhá peružské město. [B. R.) (Str. 117). Vergilius, Aeneis VIII. 330—332; v překladu Ot. Vaňorného: Byli tu různí vládci, zvlášt divý obrovský Thybris, po němž italský lid svou řeku pak nazýval Thybris, jejíž dřívější název, a původní, „Albula“, zmizel. Fuligno — Foligno. (Str. 118). Sub isto altari requiescit... — pod tímto oltářem odpočívá tělo svatého Františka, zakladatele řádu minoritského, od Boha označené posvátnými znameními. [B. R.] Assisi pod střechou jednou má bez trámu dvojici chrámů. [B. R.] Foligno leskem se skví svých bohatě úrodných polí. [B. R.] (Str. 119). Casanuova — Case nuove. Druento — Truentus, Tronto. Isauro — podle Donína str. 133 řeka Foglio. Nejde-li o záměnu s řekou Metauro. 211
a Sabatinský — j. Trasimenské (u Perugie), Bolsenské (Lacus Vul- siniensis) a Lago di Bracciano (Lacus Sabatinus). (Str. 112). Perusium — Perugia. Carraria — Carrara. Braccianum Bracciano. Luka — Lucca. (Str. 113). V kostky tu hrával muž a o všecko na sobě přišel, přišel i o světla svit, v pekelnou propad se říš. Neboť Rodičku boží se odvážil kamenem v prsy udeřit; za zpupný čin za živa peklem je žrán. Z oné rány však, div! hned kanuly krůpěje krve k zemi, kde úděl náš pokorně tráviti věk. Pročež v Matičku boží, o bratří, vespolek věřte: toť je po všechen čas vlídný náš ochranný štít. [B. R.] Rutilius Namatianus, De reditu suo I. 571—574 (Poetae Lat. min., rec. Aem. Baehrens, V., str. 25): O mnoho ještě dřív, než trojským Penátům Osud připravil nový byt tam, kde je Laurentská zem, přijala Etrurie již elidskou osadu Pisu: dosud ve jméně zní původní mateřský kraj. [B. R.] Rutilius Namatianus v básni „De reditu suo“ z první čtvrti 5. stol. po Kr. opěvá slávu starého římanství, rozkládaného židovstvím a křesťanstvím. (Str. 116). Jeho území bohaté jezero uzavírá, které je tak zásobené rybami, že jich dosti posílá ven ze své země. [Z. K.] Boje i umění slávou se vzmáhá peružské město. [B. R.) (Str. 117). Vergilius, Aeneis VIII. 330—332; v překladu Ot. Vaňorného: Byli tu různí vládci, zvlášt divý obrovský Thybris, po němž italský lid svou řeku pak nazýval Thybris, jejíž dřívější název, a původní, „Albula“, zmizel. Fuligno — Foligno. (Str. 118). Sub isto altari requiescit... — pod tímto oltářem odpočívá tělo svatého Františka, zakladatele řádu minoritského, od Boha označené posvátnými znameními. [B. R.] Assisi pod střechou jednou má bez trámu dvojici chrámů. [B. R.] Foligno leskem se skví svých bohatě úrodných polí. [B. R.] (Str. 119). Casanuova — Case nuove. Druento — Truentus, Tronto. Isauro — podle Donína str. 133 řeka Foglio. Nejde-li o záměnu s řekou Metauro. 211
Strana 212
Macerata je mladá, leč ovládá picenská města. [B. R.] Bohatý prospěch z cizích má kupců Recinetum. [B. R.] (Str. 120). Příbytku, milený Bohu, a šťastně blažená bráno, po nichž jsem od dávných let v svém horoucím toužíval srdci, v plnění dávného slibu teď po prvé shlédnout vás mohu: Zdrávy buďte a přejte, bych šťastně směl popatřit na vás. [B. R.] (Str. 121). 1. Svatyně tato je posvátnější než Petrovo sídlo: Slovo zde počato jest, Panna zde spatřila svět. 2. Nad chrámy zřízené otci má tento ve větší úctě Maria Panna i Bůh, stejně i andělský sbor. 3. V svatyni vstoupit nesmí si troufat, kdo umyt dost není; nemá celičká zem nad tento světější dům. 4. Od končin východu Slunce až tam, kde zapadá v moře, není na světě dům, jenž by měl světlejší jas. [B. R.] (Str. 123). Mezi městy Tersactum a Flumen — Tersat u Rjeky, lat. Tersattica Vitopolis, Fanum S. Viti ad Flumen, it. Fiume. (Str. 124). Hic est locus . .. — zde je místo, kde kdysi stál pře- svatý dům blahoslavené Panny Loretánské, která je nyní ctěna na území Recinetském. [B. RJ. (Str. 132). Není na světě chrám, jejž by lid zbožněji ctil. [B. R. Malebný Ancona hrad a rovněž pěkný má přístav. [B. R.] Senegaglia — Senigallia. zvěčnělému císaři zbožněnému (Str. 133). Divo Augusto... — Konstantinovi atd. Uplné znění nápisu, jehož začátek Donín přesně citoval, podává H. Dessau, Inscriptiones Latinae selectae č. 706. [B.R. Štěstí chlubit se může, jak sličné má ve Fanu dívky. [B. R. Catullus 81, 3—4; přel. O. Smrčka, Katullus, Kniha veršů, Praha 1940, str. 92: jen ten tvůj domácí přítel, sem z bídného Pisaura přišlý, jenž tak bledou má tvář, bledší než pozlátko soch. Cizí benátské zboží je hojnou Pisaura zdobou. Mucia — La Muccia. (Str. 134). Martialis XIII. 120: Z plesnivé spoletské láhve ti možná zachutná víno více, než kdybys pil proslulý falernský mok. Negra neb Nar — řeka Nera. [B. R.] [B. R.) [B. R. (Str. 135). Silius Italicus, Punica VIII. 420—423: Kráčeli dál, a jedni radostným slavili hlasem 212
Macerata je mladá, leč ovládá picenská města. [B. R.] Bohatý prospěch z cizích má kupců Recinetum. [B. R.] (Str. 120). Příbytku, milený Bohu, a šťastně blažená bráno, po nichž jsem od dávných let v svém horoucím toužíval srdci, v plnění dávného slibu teď po prvé shlédnout vás mohu: Zdrávy buďte a přejte, bych šťastně směl popatřit na vás. [B. R.] (Str. 121). 1. Svatyně tato je posvátnější než Petrovo sídlo: Slovo zde počato jest, Panna zde spatřila svět. 2. Nad chrámy zřízené otci má tento ve větší úctě Maria Panna i Bůh, stejně i andělský sbor. 3. V svatyni vstoupit nesmí si troufat, kdo umyt dost není; nemá celičká zem nad tento světější dům. 4. Od končin východu Slunce až tam, kde zapadá v moře, není na světě dům, jenž by měl světlejší jas. [B. R.] (Str. 123). Mezi městy Tersactum a Flumen — Tersat u Rjeky, lat. Tersattica Vitopolis, Fanum S. Viti ad Flumen, it. Fiume. (Str. 124). Hic est locus . .. — zde je místo, kde kdysi stál pře- svatý dům blahoslavené Panny Loretánské, která je nyní ctěna na území Recinetském. [B. RJ. (Str. 132). Není na světě chrám, jejž by lid zbožněji ctil. [B. R. Malebný Ancona hrad a rovněž pěkný má přístav. [B. R.] Senegaglia — Senigallia. zvěčnělému císaři zbožněnému (Str. 133). Divo Augusto... — Konstantinovi atd. Uplné znění nápisu, jehož začátek Donín přesně citoval, podává H. Dessau, Inscriptiones Latinae selectae č. 706. [B.R. Štěstí chlubit se může, jak sličné má ve Fanu dívky. [B. R. Catullus 81, 3—4; přel. O. Smrčka, Katullus, Kniha veršů, Praha 1940, str. 92: jen ten tvůj domácí přítel, sem z bídného Pisaura přišlý, jenž tak bledou má tvář, bledší než pozlátko soch. Cizí benátské zboží je hojnou Pisaura zdobou. Mucia — La Muccia. (Str. 134). Martialis XIII. 120: Z plesnivé spoletské láhve ti možná zachutná víno více, než kdybys pil proslulý falernský mok. Negra neb Nar — řeka Nera. [B. R.] [B. R.) [B. R. (Str. 135). Silius Italicus, Punica VIII. 420—423: Kráčeli dál, a jedni radostným slavili hlasem 212
Strana 213
původce kmene, zatím co druzí zas chválili tebe hlasnou pochvalou, Sabe, jenž první dle rodného jména nazval jsi Sabiňany a založil mohutný národ. [B. R.] Silius Italicus (26—101 po Kr.) napsal historické epos „Punica“, líčící události druhé punské války až do Scipionova vítězství nad Hannibalem. Vzor měl ve Vergiliově Aeneidě, jejíž básnickou techniku napodobil. Palumbara — Palombara. Martialis VII. 93, 1—2: Narnie, sevřená lesklým a sirnatým říčním tokem, nesnadno s obou stran přístupná pro horstva val... [B. R.] Vergilius, Aeneis VII. 696; přel. O. Vaňorný: Jiným Sórakta vrch byl domovem, Flávínské nivy. [B. R.] (Str. 136). Praenestina — Palestrina. Anagna — Anagni. Verulo — Veroli, lat. Verulae. Segna — Segni. (Str. 137). Palác pánův ze Sabellis — Savelli. (Str. 138). Gaius Cestius, syn Luciův, z tribue Poblilie, Epulo, prétor, tribun lidu, jeden ze sedmi epulonů (kolegia obstarávajícího hostiny). Úplné znění nápisu, jehož začátek Donín přesně cituje, podává H. Dessau v uv. kn. č. 917. [B. R.] (Str. 140). Na placu Anona — Piazza Navona; vzniklo neporoz- uměním z agones — zápasy. Léta 1594 spatřil — rkp. má asi písař- ským omylem 1604. (Str. 143). Panenství, které tak dlouho si s porodem na štíru stálo, panenské Marie klín usmířil přátelsky s ním. [B. R.] (Str. 144). Vzácnou světců svých krví je římská zkropena půda. Burgum — Borgo. [B. R. (Str. 145). Pohledě na žalné stopy, jež Řím nám zachoval starý, zajisté právem kdos zvolal by, Řím že kdys byl; kdo se však v novém Římě jen zahledí v paláců krásu, zajisté po právu zas potvrdí, Řím že teď jest. [B. R.] (Str. 146). Algarbiorum — Aglarbia, Algarve, provincie v Portu- galsku. Artesie — kraj Artois ve Francii. Hannonie — Henegavsko v Belgii. Str. 147). Namurk — kraj kolem Namuru. Mechlini — Mecheln v Belgii. Ultrajecti — Utrecht. Transisalanae — Hor. Iselsko v Holandsku. Masalquivir — Merz-el-Kebír, přístav v Alžíru. Septa — asi Ceuta. Vostrovy Capitis viridis — O. Kapverdské. Armusium — Ormuz. Baharemum — Bahareng. Dium — Diu. Damanium — Damaun. Bazainum — Básseim. Tauaa — Tavay. Cananor — Kananor. Cochim — Kočim. (Str. 148). Věnčí je brzy tu kopce, tu jezero zase a moře. 213
původce kmene, zatím co druzí zas chválili tebe hlasnou pochvalou, Sabe, jenž první dle rodného jména nazval jsi Sabiňany a založil mohutný národ. [B. R.] Silius Italicus (26—101 po Kr.) napsal historické epos „Punica“, líčící události druhé punské války až do Scipionova vítězství nad Hannibalem. Vzor měl ve Vergiliově Aeneidě, jejíž básnickou techniku napodobil. Palumbara — Palombara. Martialis VII. 93, 1—2: Narnie, sevřená lesklým a sirnatým říčním tokem, nesnadno s obou stran přístupná pro horstva val... [B. R.] Vergilius, Aeneis VII. 696; přel. O. Vaňorný: Jiným Sórakta vrch byl domovem, Flávínské nivy. [B. R.] (Str. 136). Praenestina — Palestrina. Anagna — Anagni. Verulo — Veroli, lat. Verulae. Segna — Segni. (Str. 137). Palác pánův ze Sabellis — Savelli. (Str. 138). Gaius Cestius, syn Luciův, z tribue Poblilie, Epulo, prétor, tribun lidu, jeden ze sedmi epulonů (kolegia obstarávajícího hostiny). Úplné znění nápisu, jehož začátek Donín přesně cituje, podává H. Dessau v uv. kn. č. 917. [B. R.] (Str. 140). Na placu Anona — Piazza Navona; vzniklo neporoz- uměním z agones — zápasy. Léta 1594 spatřil — rkp. má asi písař- ským omylem 1604. (Str. 143). Panenství, které tak dlouho si s porodem na štíru stálo, panenské Marie klín usmířil přátelsky s ním. [B. R.] (Str. 144). Vzácnou světců svých krví je římská zkropena půda. Burgum — Borgo. [B. R. (Str. 145). Pohledě na žalné stopy, jež Řím nám zachoval starý, zajisté právem kdos zvolal by, Řím že kdys byl; kdo se však v novém Římě jen zahledí v paláců krásu, zajisté po právu zas potvrdí, Řím že teď jest. [B. R.] (Str. 146). Algarbiorum — Aglarbia, Algarve, provincie v Portu- galsku. Artesie — kraj Artois ve Francii. Hannonie — Henegavsko v Belgii. Str. 147). Namurk — kraj kolem Namuru. Mechlini — Mecheln v Belgii. Ultrajecti — Utrecht. Transisalanae — Hor. Iselsko v Holandsku. Masalquivir — Merz-el-Kebír, přístav v Alžíru. Septa — asi Ceuta. Vostrovy Capitis viridis — O. Kapverdské. Armusium — Ormuz. Baharemum — Bahareng. Dium — Diu. Damanium — Damaun. Bazainum — Básseim. Tauaa — Tavay. Cananor — Kananor. Cochim — Kočim. (Str. 148). Věnčí je brzy tu kopce, tu jezero zase a moře. 213
Strana 214
V zahradách citrony žloutnou a na břehu daří se myrtě. Hesperidek to skvost a vonný Diónin hájek! [B. R.] Martialis X. 30, v. 1—4, 11—12: Ó lahodný a sladký břehu Formijský, tys nejmilejším koutkem mého přítele, když opustit chce drsné město Martovo a starostmi již uštván chce se rozptýlit. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zde jemný vánek hladí Thetidinu tůň, a přec je voda čerstvá, živý přec klid moře. [R. Kn.) Vergilius, Aeneis VII. 1—2; v překladu Ot. Vaňorného: Ty též, Aenejská chůvo, ó Kajeto, na věky věkův italským břehům naším svou smrtí dala jsi slávu. [R. Kn.] (Str. 149). Plinius, Naturalis historia III. 40: zřejmě tu na jediném místě je soustředěno dílo radostné přírody. [B. R] Silius Italicus, Punica VIII. 544—545: Obzvláště Kapua, která, žel, neznala šetřiti míry v šťastných dobách a měla pak zhynouti zvrácenou pýchou. [B. R.] (Str. 150). Silius Italicus, Punica XII. 33—36: Zdem jeho ze Sirén jedna kdys dala své památné jméno, Achelóovna Parthenopé, jež zpěvem svým dlouho v zálivu vládla vodám a sladce vábivým hlasem ubohým lodníkům pěla, jim záhubu chystajíc krutou. [B. R.] (Str. 151). Bene scripsisti ... — dobře jsi o mně psal, Tomáši. [B.R. (Str. 153). Urozenosti vrchol je na světě Neapolis. [B. R.] (Str. 154). Pausilippo hora — Posilipo, řec. Pausílypon. Vergilius, Epitaf: Mantuan rodem, já v Kalabrech skončil, a nyní mě chová Neapol; pastviny, boj, venkov jsem oslavil já. [R. Kn.] (Str. 155). Vlastní jméno básníkovo asi porušeno. Vhodně bezvodný dům lze nazvati poticí lázní, pouhý totiž tu vzduch chorému vyráží pot. Solfotaria — Solfatara. [B. R.] (Str. 156). Donín neprávem cituje Silia. Jsou to verše Petro- niovy, Saturae 120, 67—77. Přel. K. Hrdina, Petronius, Satirikon, 3. vyd. Praha 1931, str. 139: V prohlubni rozsedlých skal jest hluboko pohřbeno místo, v blízkosti Neapole a krajiny Puteol velkých, 214
V zahradách citrony žloutnou a na břehu daří se myrtě. Hesperidek to skvost a vonný Diónin hájek! [B. R.] Martialis X. 30, v. 1—4, 11—12: Ó lahodný a sladký břehu Formijský, tys nejmilejším koutkem mého přítele, když opustit chce drsné město Martovo a starostmi již uštván chce se rozptýlit. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zde jemný vánek hladí Thetidinu tůň, a přec je voda čerstvá, živý přec klid moře. [R. Kn.) Vergilius, Aeneis VII. 1—2; v překladu Ot. Vaňorného: Ty též, Aenejská chůvo, ó Kajeto, na věky věkův italským břehům naším svou smrtí dala jsi slávu. [R. Kn.] (Str. 149). Plinius, Naturalis historia III. 40: zřejmě tu na jediném místě je soustředěno dílo radostné přírody. [B. R] Silius Italicus, Punica VIII. 544—545: Obzvláště Kapua, která, žel, neznala šetřiti míry v šťastných dobách a měla pak zhynouti zvrácenou pýchou. [B. R.] (Str. 150). Silius Italicus, Punica XII. 33—36: Zdem jeho ze Sirén jedna kdys dala své památné jméno, Achelóovna Parthenopé, jež zpěvem svým dlouho v zálivu vládla vodám a sladce vábivým hlasem ubohým lodníkům pěla, jim záhubu chystajíc krutou. [B. R.] (Str. 151). Bene scripsisti ... — dobře jsi o mně psal, Tomáši. [B.R. (Str. 153). Urozenosti vrchol je na světě Neapolis. [B. R.] (Str. 154). Pausilippo hora — Posilipo, řec. Pausílypon. Vergilius, Epitaf: Mantuan rodem, já v Kalabrech skončil, a nyní mě chová Neapol; pastviny, boj, venkov jsem oslavil já. [R. Kn.] (Str. 155). Vlastní jméno básníkovo asi porušeno. Vhodně bezvodný dům lze nazvati poticí lázní, pouhý totiž tu vzduch chorému vyráží pot. Solfotaria — Solfatara. [B. R.] (Str. 156). Donín neprávem cituje Silia. Jsou to verše Petro- niovy, Saturae 120, 67—77. Přel. K. Hrdina, Petronius, Satirikon, 3. vyd. Praha 1931, str. 139: V prohlubni rozsedlých skal jest hluboko pohřbeno místo, v blízkosti Neapole a krajiny Puteol velkých, 214
Strana 215
polité kokytskou vodou; neb výpary, které se mocně derou na povrch země, je skrápějí záhubným žárem. Nezdobí podzimní zeleň tu krajinu, na svěžím drnu květů neplodí niva, ni nezní útulné houští pestrým šelestem větví ni hlaholem jarního ptactva, avšak tu pustinu hroznou a hromady špinavé lávy oživil v pahorcích kolem jen cypřiš, zdobící hroby. Pluto z tohoto sídla se pozdvihl: plameny hranic sálaly z očí jeho a šedým byl popelem skropen. [B. R.] Pucuolo — Pozzuoli. Calpurnius L. f.... — nápis Donínem citován v pochybné podobě: Calpurnius, syn Luciův, chrám Augustovi s ozdobami věnoval a zasvětil. [B. R.] (Str. 157). Martialis XIII, 90: Toliko takový pstruh je právem ceněn a chválen, který se vykrmí dřív ústřicí Lukrinských vod. [R. Kn.] Vergilius, Aeneis VI, 127; v překladu Ot. Vaňorného: Cerná Ditova brána je dokořán ve dne i v noci. [R. Kn.] (Str. 158). Verg. Aen. VI, 106—107; překlad Ot. Vaňorného: Ještě jen jedno bych chtěl: Když tady má podsvětní vladař bránu, kde v temné to pleso se Acheron z podsvětí vlévá. [R. Kn.] Verg. Aen. VI, 9—11; překlad Ot. Vaňorného: Zbožný Aeneas k vrchu, kde trůní vysoko Foebus, kvapí, a v prostornou sluj, v níž ctihodná, opodál břehu, Sibylla svatyni má. Verg. Aen. VI, 2; překlad Ot. Vaňorného: konečně ku břehům kumským se blíží s koráby zlehka. [R. Kn.] [R. Kn.] (Str. 159). Horatius, Epistolae I. 1,83: Žádný na světě kout se neskví nad svůdné Baie. [R. Kn.] Martialis, Ep. XI, 80: Nechť tebe více verši, Baie, vychválím a zaslouženě, přec to málo na Baie. Vergilius, Aeneis VI, 232—235; překlad Ot. Vaňorného: Potom mu zbožný rek dal nasypat nesmírně velkou hrobku a druhovu zbraň tam položil, polnici s veslem, u paty vzdušného vrchu, jenž nyní Misenus po něm [R. Kn.] slove a na věčný čas ten vrch má rekovo jméno. [R. Kn.] (Str. 161). Ovidius, Amores III. 13, 1: Ježto má choť byla z Falerií, kde hojnost je jablek .. . [B. R.] V Montefiascone se dobře daří vonnému vínu. [B. R.] 215
polité kokytskou vodou; neb výpary, které se mocně derou na povrch země, je skrápějí záhubným žárem. Nezdobí podzimní zeleň tu krajinu, na svěžím drnu květů neplodí niva, ni nezní útulné houští pestrým šelestem větví ni hlaholem jarního ptactva, avšak tu pustinu hroznou a hromady špinavé lávy oživil v pahorcích kolem jen cypřiš, zdobící hroby. Pluto z tohoto sídla se pozdvihl: plameny hranic sálaly z očí jeho a šedým byl popelem skropen. [B. R.] Pucuolo — Pozzuoli. Calpurnius L. f.... — nápis Donínem citován v pochybné podobě: Calpurnius, syn Luciův, chrám Augustovi s ozdobami věnoval a zasvětil. [B. R.] (Str. 157). Martialis XIII, 90: Toliko takový pstruh je právem ceněn a chválen, který se vykrmí dřív ústřicí Lukrinských vod. [R. Kn.] Vergilius, Aeneis VI, 127; v překladu Ot. Vaňorného: Cerná Ditova brána je dokořán ve dne i v noci. [R. Kn.] (Str. 158). Verg. Aen. VI, 106—107; překlad Ot. Vaňorného: Ještě jen jedno bych chtěl: Když tady má podsvětní vladař bránu, kde v temné to pleso se Acheron z podsvětí vlévá. [R. Kn.] Verg. Aen. VI, 9—11; překlad Ot. Vaňorného: Zbožný Aeneas k vrchu, kde trůní vysoko Foebus, kvapí, a v prostornou sluj, v níž ctihodná, opodál břehu, Sibylla svatyni má. Verg. Aen. VI, 2; překlad Ot. Vaňorného: konečně ku břehům kumským se blíží s koráby zlehka. [R. Kn.] [R. Kn.] (Str. 159). Horatius, Epistolae I. 1,83: Žádný na světě kout se neskví nad svůdné Baie. [R. Kn.] Martialis, Ep. XI, 80: Nechť tebe více verši, Baie, vychválím a zaslouženě, přec to málo na Baie. Vergilius, Aeneis VI, 232—235; překlad Ot. Vaňorného: Potom mu zbožný rek dal nasypat nesmírně velkou hrobku a druhovu zbraň tam položil, polnici s veslem, u paty vzdušného vrchu, jenž nyní Misenus po něm [R. Kn.] slove a na věčný čas ten vrch má rekovo jméno. [R. Kn.] (Str. 161). Ovidius, Amores III. 13, 1: Ježto má choť byla z Falerií, kde hojnost je jablek .. . [B. R.] V Montefiascone se dobře daří vonnému vínu. [B. R.] 215
Strana 216
(Str. 162). Autor Faccinus nebo Faccius je neznám slovníkům, i dějepisům literatury: Onou silnicí, která tam byla pozvolnější, došli jsme do města Sieny, která je položena v kraji silném a zdravém, půvabu, krásných zvyků je plna, líbezných žen a mužů zdvořilých, je tu vzduch sladký, světlý a jasný. [Z. K.] (Str. 163). A kdyby byla dokončena, římsa po římse, kampanila, jak má býti, pohled s ní by překonal kterýkoli jiný. [Z. K.] (Str. 164.) Spatřil jsem mnoho míst bohatých a drahých, ale nade všechny se mi líbil Svatý Jan, kterému, co se týče mramorového vykládání, neznám rovného. [Z. K.] Buonaroti (Michel Angelo): Užasem dlouho byv něm, tak přerušil mlčení těžké: Božský je brána ta div, hodný, by vedla v sám ráj! [B. R.] (Str. 168). Bononia — Bologna. (Str. 169). Úrodou polností svých i školami Bologna slyne. [B. R.] (Str. 170) Ferrara nepřátelům se v pevných hradbách jen směje. [B. R. Katholica — La Cattolica. (Str. 171). Přemnoho památností lze viděti v riminském městě. [B. R. Cokoli v jiných je městech, to všechno má Cesena sama. [B. R.] Faencie — Faenza. Silius Italicus, Punica VIII. 596: Faventia, jež rodí pinie, věnčící nivy. Řeka Lamone — Amone. (Str. 172). Castell Frank — Castelfranco. Panara — řeka Panaro. (Str. 173). Martialis XIV. 155: Apulská vlna je na místě prvém, na místě druhém parmská, po těchto dvou altinské rouno je hned. [R. Kn.] Borgo S. Donini — Borgo S. Donnino. [B. R.] (Str. 175). Mantue — Mantova. (Str. 176). Je to velmi krásná, veliká a líbezná země a krásný je její přístav v čas klidu, vstup je krásný podle toho, kolik se platí. 216
(Str. 162). Autor Faccinus nebo Faccius je neznám slovníkům, i dějepisům literatury: Onou silnicí, která tam byla pozvolnější, došli jsme do města Sieny, která je položena v kraji silném a zdravém, půvabu, krásných zvyků je plna, líbezných žen a mužů zdvořilých, je tu vzduch sladký, světlý a jasný. [Z. K.] (Str. 163). A kdyby byla dokončena, římsa po římse, kampanila, jak má býti, pohled s ní by překonal kterýkoli jiný. [Z. K.] (Str. 164.) Spatřil jsem mnoho míst bohatých a drahých, ale nade všechny se mi líbil Svatý Jan, kterému, co se týče mramorového vykládání, neznám rovného. [Z. K.] Buonaroti (Michel Angelo): Užasem dlouho byv něm, tak přerušil mlčení těžké: Božský je brána ta div, hodný, by vedla v sám ráj! [B. R.] (Str. 168). Bononia — Bologna. (Str. 169). Úrodou polností svých i školami Bologna slyne. [B. R.] (Str. 170) Ferrara nepřátelům se v pevných hradbách jen směje. [B. R. Katholica — La Cattolica. (Str. 171). Přemnoho památností lze viděti v riminském městě. [B. R. Cokoli v jiných je městech, to všechno má Cesena sama. [B. R.] Faencie — Faenza. Silius Italicus, Punica VIII. 596: Faventia, jež rodí pinie, věnčící nivy. Řeka Lamone — Amone. (Str. 172). Castell Frank — Castelfranco. Panara — řeka Panaro. (Str. 173). Martialis XIV. 155: Apulská vlna je na místě prvém, na místě druhém parmská, po těchto dvou altinské rouno je hned. [R. Kn.] Borgo S. Donini — Borgo S. Donnino. [B. R.] (Str. 175). Mantue — Mantova. (Str. 176). Je to velmi krásná, veliká a líbezná země a krásný je její přístav v čas klidu, vstup je krásný podle toho, kolik se platí. 216
Strana 217
Poslední verš je zřejmě porušen, aniž by bylo lze říci, jaké má být jeho správné znění. [Z. K.] Bachilione — Bacchiglione. Vincenci — Vicenza. Tarvis — Treviso. (Str. 177). Vergilius, Aeneis IX. 680: ať už na březích Pádu či poblíž Adiže hezké. [R. Kn.] Mons Baldus — Monte Baldo. (Str. 178). Rozlehlá jest, má prostorné rynky a obzvláště mírný tamní je vzduch, kol trojí má hradbu a příkopů šíři. Nejeden veliký muž je proslavil. ... [B. R.] První citovaný latinský verš je porušen: Přeslavný Antenor, když otčina popelem lehla, přenesl Enetů rod, dardanské Frygy též sem. Zapudil Euganejce a založil padujské město. Pod tímto mramorem zde hrdinův ukryt je hrob. [B. R.] Bologna la grassa.... — Bologna tučná, Padova suchá. [Z. K.) Adiže, pohoří Mulo a moře mi hranici dává. [B. R.) (Str. 184). Jestliže seznati toužíš, jak rozličné lidské jsou kroje, na rynk se odebeř velký, jenž sousedí se svatým Markem, tam, kde benátský lev si shlíží v adrijské vody. Ze všech koutů světa tu najdeš přerůzné lidi: Ethiop je zde i Turek a Slovan i Arab a Syřan, je tu i Macedoňan i osadník z Kypru neb z Kréty, nadto i početní jiní, již z různých krajů sem přišli. Často tu shlédnouti můžeš, cos neviděl, nepoznal dříve. [B. R.] (Str. 187.) Bartholomaeo Coleono ... — Bartoloměji Coleonimu Bergamskému za znamenitou vojenskou vládu. [B. R.] Blesky, salnitr, síru a kulky z trojího hrdla nový Cerberus já chrlím i plamenů déšť. [B. R.] A gl'amici vigore... — přátelům síla, nepřátelům děs a hrůza. [Z. K.] (Str. 188). Bitva u Echinades vostrovův — míněna porážka turec- kého loďstva u Lepanto od Juana d'Austria. Bitva však byla svedena 7. října 1571. (Str. 189). Indiánská slepice — krocani. (Str. 192). Svrchní sukně jest . . . . — místo vytečkované ne- vypsáno v rkp. Terviz — Treviso. (Str. 193). Jacopo Sannazaro (1458—1530), italský lyrik pope- trarcovský. Psal vlašsky i latinsky. Ve vydání Iacobi Sannazarii Opera omnia, Romae 1590, Epigrammaton liber I., str. 149: 217
Poslední verš je zřejmě porušen, aniž by bylo lze říci, jaké má být jeho správné znění. [Z. K.] Bachilione — Bacchiglione. Vincenci — Vicenza. Tarvis — Treviso. (Str. 177). Vergilius, Aeneis IX. 680: ať už na březích Pádu či poblíž Adiže hezké. [R. Kn.] Mons Baldus — Monte Baldo. (Str. 178). Rozlehlá jest, má prostorné rynky a obzvláště mírný tamní je vzduch, kol trojí má hradbu a příkopů šíři. Nejeden veliký muž je proslavil. ... [B. R.] První citovaný latinský verš je porušen: Přeslavný Antenor, když otčina popelem lehla, přenesl Enetů rod, dardanské Frygy též sem. Zapudil Euganejce a založil padujské město. Pod tímto mramorem zde hrdinův ukryt je hrob. [B. R.] Bologna la grassa.... — Bologna tučná, Padova suchá. [Z. K.) Adiže, pohoří Mulo a moře mi hranici dává. [B. R.) (Str. 184). Jestliže seznati toužíš, jak rozličné lidské jsou kroje, na rynk se odebeř velký, jenž sousedí se svatým Markem, tam, kde benátský lev si shlíží v adrijské vody. Ze všech koutů světa tu najdeš přerůzné lidi: Ethiop je zde i Turek a Slovan i Arab a Syřan, je tu i Macedoňan i osadník z Kypru neb z Kréty, nadto i početní jiní, již z různých krajů sem přišli. Často tu shlédnouti můžeš, cos neviděl, nepoznal dříve. [B. R.] (Str. 187.) Bartholomaeo Coleono ... — Bartoloměji Coleonimu Bergamskému za znamenitou vojenskou vládu. [B. R.] Blesky, salnitr, síru a kulky z trojího hrdla nový Cerberus já chrlím i plamenů déšť. [B. R.] A gl'amici vigore... — přátelům síla, nepřátelům děs a hrůza. [Z. K.] (Str. 188). Bitva u Echinades vostrovův — míněna porážka turec- kého loďstva u Lepanto od Juana d'Austria. Bitva však byla svedena 7. října 1571. (Str. 189). Indiánská slepice — krocani. (Str. 192). Svrchní sukně jest . . . . — místo vytečkované ne- vypsáno v rkp. Terviz — Treviso. (Str. 193). Jacopo Sannazaro (1458—1530), italský lyrik pope- trarcovský. Psal vlašsky i latinsky. Ve vydání Iacobi Sannazarii Opera omnia, Romae 1590, Epigrammaton liber I., str. 149: 217
Strana 218
O podivuhodném městě Benátkách. U adrijských vln když mořský Neptunus shlédl mohutných Benátek moc, vládkyni rozlehlých vod, oslovil bratra Jova: „Nuž nyní můžeš, jak libo, vynášet tarpejskou tvrz, hradby, jež zřídil tvůj Mars; nad moře ceníš-li Tiber, jen pohlédni na obě města: člověk, jak uznáš, tvůj Řím, Benátky stavěl však Bůh. [B. R.] (Str. 196). Nalezli jsme na cestě Treviso, které se celé směje z jasných fontán. [Z. K.] Trevisu příroda štědrá co nejvíc darů svých skytla. [B. R.] (Str. 195.) Berschen — Pergine. V Tridentu společný domov i Němci i Vlachové mají. [B. R.] (Str. 197.) Místa vytečkovaná v potrhaném rukopise chybějí. Sněhem pokryt má vlas a zledovatělé vousy. [B. R.] Matarach — Matrey. Zde se po dlouhé době zas setkala dvojice bratří, (Str. 198). Karel, jenž od východních, a Ferdinand západu končin s úspěchem usilovali, by zahnali nepřátel zhoubu, rovněž ismarských vévod by skončili letité spory. [B. R.]
O podivuhodném městě Benátkách. U adrijských vln když mořský Neptunus shlédl mohutných Benátek moc, vládkyni rozlehlých vod, oslovil bratra Jova: „Nuž nyní můžeš, jak libo, vynášet tarpejskou tvrz, hradby, jež zřídil tvůj Mars; nad moře ceníš-li Tiber, jen pohlédni na obě města: člověk, jak uznáš, tvůj Řím, Benátky stavěl však Bůh. [B. R.] (Str. 196). Nalezli jsme na cestě Treviso, které se celé směje z jasných fontán. [Z. K.] Trevisu příroda štědrá co nejvíc darů svých skytla. [B. R.] (Str. 195.) Berschen — Pergine. V Tridentu společný domov i Němci i Vlachové mají. [B. R.] (Str. 197.) Místa vytečkovaná v potrhaném rukopise chybějí. Sněhem pokryt má vlas a zledovatělé vousy. [B. R.] Matarach — Matrey. Zde se po dlouhé době zas setkala dvojice bratří, (Str. 198). Karel, jenž od východních, a Ferdinand západu končin s úspěchem usilovali, by zahnali nepřátel zhoubu, rovněž ismarských vévod by skončili letité spory. [B. R.]
Strana 219
SLOVNÍČEK MĚNĚ ZNÁMÝCH VÝRAZŮ
SLOVNÍČEK MĚNĚ ZNÁMÝCH VÝRAZŮ
Strana 220
Strana 221
akštejn = jantar antiquitet = starožitnost armbant = náramek = votivní, imagines votivae obětní předměty immediate = lat. přímo, bez- prostředně barchan = barchet (látka) baril = míra pro věci hmotné i tekuté braň = zbraň ceremonie = obřady dědina = pole, role drabant = osobní stráž extraordinarie = mimořádně fakule = pochodeň fedrovati = zásobovati, dodá- vati forestýr = cizinec, z it. fores- tiero fraucimor = ženy, paní fundátor = zakladatel = loď válečná, galej, galera opatřená vesly grunt = podstata, příčina guardie = stráž gvardaroba = zařízení domu habit = oděv hák = ručnice halspant = obojek, náhrdelník haltýř = sádka na ryby handlovati = obchodovati heban = eben herold = hlasatel kalcedon = chalcedon karbunkulus = karbunkl, kar- bunkul, rubín karmazín = hedvábná látka na- chové barvy kárník = vozka, kočí kartoun = druh děla kolací = hostina konterfekt = obraz kortesie = zdvořilost, laskavost kořenná zahrada = bylinná za- hrada kundšafty = cestovní papíry kunstkomora = komora s dra- hocennými uměleckými před- měty láka = nádoba, džber, pak určitá míra pro tekutiny laterna = maják laura = fontána, kašna lazour = lazurový kámen, safír líkořice = sladký kořen, sladké dřevo lozument = byty, ubikace lusthaus = letohrádek, pavilon malvazí = těžké, sladké víno zlaté barvy marštal = stáj mastbaum = stožár mastné krámy = masné krámy 221
akštejn = jantar antiquitet = starožitnost armbant = náramek = votivní, imagines votivae obětní předměty immediate = lat. přímo, bez- prostředně barchan = barchet (látka) baril = míra pro věci hmotné i tekuté braň = zbraň ceremonie = obřady dědina = pole, role drabant = osobní stráž extraordinarie = mimořádně fakule = pochodeň fedrovati = zásobovati, dodá- vati forestýr = cizinec, z it. fores- tiero fraucimor = ženy, paní fundátor = zakladatel = loď válečná, galej, galera opatřená vesly grunt = podstata, příčina guardie = stráž gvardaroba = zařízení domu habit = oděv hák = ručnice halspant = obojek, náhrdelník haltýř = sádka na ryby handlovati = obchodovati heban = eben herold = hlasatel kalcedon = chalcedon karbunkulus = karbunkl, kar- bunkul, rubín karmazín = hedvábná látka na- chové barvy kárník = vozka, kočí kartoun = druh děla kolací = hostina konterfekt = obraz kortesie = zdvořilost, laskavost kořenná zahrada = bylinná za- hrada kundšafty = cestovní papíry kunstkomora = komora s dra- hocennými uměleckými před- měty láka = nádoba, džber, pak určitá míra pro tekutiny laterna = maják laura = fontána, kašna lazour = lazurový kámen, safír líkořice = sladký kořen, sladké dřevo lozument = byty, ubikace lusthaus = letohrádek, pavilon malvazí = těžké, sladké víno zlaté barvy marštal = stáj mastbaum = stožár mastné krámy = masné krámy 221
Strana 222
měděnice, medenice = nádoba měděná, umývadlo mník — ryba okounovitá mnohonásobný — rozmanitý, různý naládovany = naložený napřed nedá = v ničem neustu- puje nešpory = podvečerní boho- služba, navečer obdrZeti v ruce obraz (měděný a pod.) = socha opéty — opét ostrea — ústřice v ruce = vydrZeti pas — prüsmyk, soutéska pátef — rüZenec peninsula — poloostrov pinta — stuha plac = náměstí plokhaus = opevnéni pohfeb = hrob, hrobka, ná- hrobek potentät = mocnär právě = opravdu, zcela profant = zásoby prokač = posel, průvodce, z it. promontorium = předhoří, mys prostice — belka, putna pfijiti — pfijmouti purkmistr = starosta rathaus = radnice rejthar = jezdec ručnikáť — puškať rynk — námčstí rýví = réví vinné sceptrum — Zezlo sclavus — otrok senfty — nosítka starost = stáří, starobylost sto víc míň = asi sto strunény düm — drátěný dům, klec svátosti — pozüstatky svatych svrchnice = potní lavice v lázních Éacovati — ceniti si, odhadovati Éenkty$ — kredenc na nápoje šturmhaub = přílba, helma tanchauz = taneční síň teplice = teplý pramen timari — spahijové, düchodci a vybéréf tureckych daní, povinní sluZbou vojenskou, zvl. jízdní traktyrovati — míti se k néko- mu, jednati s nékym truksas = nejvyšší číšník tunnä ryba = naloZenä, naso- lená ryba tupltykyta = dvojitá tykyta, dvojitý taft tykyta — taft (látka) třtí = třtina ústavně = ustavičně, pořád vechsl = změna, střídání, ob- chodní styk velká noc = velikonoce velké kusy = déla vice = dále (při vyčítání) vin$ovany = pfany vlastně = samému náležitě, jistě, bez pochyby voblátkový = obláskový vrovnati se = vyrovnati se vůz vítězitedlný = triumfätor- skä triga vyměňujíc = vyjímajíc zafír — safír zlatohlav — zlaty brokát (látka) z příhody = náhodou 222
měděnice, medenice = nádoba měděná, umývadlo mník — ryba okounovitá mnohonásobný — rozmanitý, různý naládovany = naložený napřed nedá = v ničem neustu- puje nešpory = podvečerní boho- služba, navečer obdrZeti v ruce obraz (měděný a pod.) = socha opéty — opét ostrea — ústřice v ruce = vydrZeti pas — prüsmyk, soutéska pátef — rüZenec peninsula — poloostrov pinta — stuha plac = náměstí plokhaus = opevnéni pohfeb = hrob, hrobka, ná- hrobek potentät = mocnär právě = opravdu, zcela profant = zásoby prokač = posel, průvodce, z it. promontorium = předhoří, mys prostice — belka, putna pfijiti — pfijmouti purkmistr = starosta rathaus = radnice rejthar = jezdec ručnikáť — puškať rynk — námčstí rýví = réví vinné sceptrum — Zezlo sclavus — otrok senfty — nosítka starost = stáří, starobylost sto víc míň = asi sto strunény düm — drátěný dům, klec svátosti — pozüstatky svatych svrchnice = potní lavice v lázních Éacovati — ceniti si, odhadovati Éenkty$ — kredenc na nápoje šturmhaub = přílba, helma tanchauz = taneční síň teplice = teplý pramen timari — spahijové, düchodci a vybéréf tureckych daní, povinní sluZbou vojenskou, zvl. jízdní traktyrovati — míti se k néko- mu, jednati s nékym truksas = nejvyšší číšník tunnä ryba = naloZenä, naso- lená ryba tupltykyta = dvojitá tykyta, dvojitý taft tykyta — taft (látka) třtí = třtina ústavně = ustavičně, pořád vechsl = změna, střídání, ob- chodní styk velká noc = velikonoce velké kusy = déla vice = dále (při vyčítání) vin$ovany = pfany vlastně = samému náležitě, jistě, bez pochyby voblátkový = obláskový vrovnati se = vyrovnati se vůz vítězitedlný = triumfätor- skä triga vyměňujíc = vyjímajíc zafír — safír zlatohlav — zlaty brokát (látka) z příhody = náhodou 222
Strana 223
OBSAH Úvod 5 Cestopis Bedřicha z Donína I. Cesta do Rakous a Uher II. Cesta do Bavor 23 47 III. Cesta do Vlach 69 IV. Loretánská pout 79 Poznámky 201 Slovníček méně známých výrazů 219
OBSAH Úvod 5 Cestopis Bedřicha z Donína I. Cesta do Rakous a Uher II. Cesta do Bavor 23 47 III. Cesta do Vlach 69 IV. Loretánská pout 79 Poznámky 201 Slovníček méně známých výrazů 219
- 1: Array
- 5: Array
- 23: Array
- 47: Array
- 69: Array
- 79: Array
- 201: Array
- 219: Array
- 223: Array