Strana I
Základy starého místopisu Pražského. (1437—1620.) Sestavil Dr. JOSEF TEIGE, archivář kr. hl. m. Prahy. ODDÍL I. STRRÉ MĚSTO PRAŽSKÉ. DÍL II. (Ochoz XllaXXX.) Se světlotiskovou přílohou. V PRAZE 1915. Nákladem obce královského hlavního města Prahy. Tiskem Ant. Purkrábka.

Strana II

Strana III
Obsah dílu I. a II. Str. Díl I. (Ochoz 1.— XII.) Velké náměstí Staromčěstské. (radnice) . 1 (Ochoz I. Strana severní proti ulicí Meluntrychově Ochoz JI. Tržiště na Velkém náměstí: — a) Všeobecná ustanovení o tržišti 88 — b) Trh rybni. 42 — c) Prodej soli 0 52 — d) Kofenná váha obecní 53 — O míře a váze viibec 56 — Krámce kolem radnice: — — 1. Krámce soukenické 56 — — 92. Krómce kożeśnickć 57 -— — 3. Ostatní krámce b7 Kašna . 64 Pranýř . 64 Události na náměstí . 64 Ochoz III. Radniční ochoz domovní. Domy na Velkém náměstí 94 Proti domu Chřenovému . 117 Proti sv. Mikuláši . . 131 Malého náměstí strana východní (pod "uzdaři): . 181 Velké náměstí. Proti Melantrychovć€ ulici . 217 — — Strana severozdpadni . 232 Ochoz 1V. Na Velkém náměstí strana severní . . 252 Zprávy o m. Pavlovi Kristianovi z Koldina . 319 Při vchodu do Dlouhé třídy . 360 Na Veselí .. .. . 363 V ulici Svatodušní: . 871 V ulici Kostečné eee ee. vor V ulíci Mikulášské (kdysi U tri studni, Maislov€ ul.) 377 Ochoz V. V Dlouhé třídě . 385 Ochoz VI. Na Velkém náměstí strana východní . . 387 | V Týnské uličce 422 Na Velkém náměstí strana východní (pokračování) 427 V Celetné ulici . .... . 441 Kostel Matky Boží před Týnem . . 459 Ochoz VII. Na Velkém náměstí strana jižní . . 519 Ochoz VIII. V ulici Železné (strana východní) . . 567 V Celetné ulici (strana jižní) . 585 Ocho 1X. Na Velkém náměstí (strana jižní). . 605 V nlici Melantrychově (strana východní) . 629 V ulici Železné (strana západní) . .. . . 650 Na Velkém náměstí (pokračování strany jižní). . 654 V ulici Melantrychově (část západní) . . 662 Ochoz X. Na Velkém náměstí, pokračování str. jižní 662 Ochoz XI. Na Malém náměstí (Ovocný rh) str. jižní 669 Proti Malé Karlově ulici . . Lo... - 691 Str. V ulici Svatojilské (strana východní) . 695 V wlici Michalské (strana západní) . 712 Kostel sv. Michala . 7133 Skola u sv. Michala . e . 748 Ochoz XII. Na Malém náměstí (strana západní) . 748 Věneční, ovocný trh. e... . 773 V koutku z Linbartského náměstí . e... . 174 Na Linhartském náměstí (Kurný trb, v kuchyních) 774 V ulici mezi Linhartským a Marianskym náměstím 778 V Husově třídě (V ulici Jezovitské, Dominikánské) 779 V Malé Karlově (Zlatnické, Jezovitské) ulici . . 784 II. (Ochoz Xlla: -XXX.) Ochoz XIIa. Na Linhartskóm namósli (Dvůr Jarošův, trh kurny) . .. 1 Krámy uzdařské 2 Platnéřská (Ostrožnick ś) ulice (strana jižní) 5 Kostel Malky Boží na louži . 30 V ulici mezi Marianským a Linhartskym náměstím (strana severní) . 69 Trh kurný . .. 69 — Kuchyně . . . 69 — Řád o kurném trhu . 69 Kostel sv. Linharta 69 Ochoz XIII. V ulici u radnice (bývalé náměstí sv. Mikulášské). Kostel a škola sv. Mikuláše na starém kurném trhu 82 V ulici Mikulášské (u tří studníc) . 143 V Jáchymově ulici (strana jižní) . 169 Ochoz X1V. Na náměstí sv. Mikulášském (pokračování) 180 Kollej Všech Svatých (Andělská) . . 181 V ulici Kaprove (strana jiżni) . , . . 206 V Žatecké uličce (strana východní) . . 209 V Platnéřské ulici (strana severní) . . 209 Příhody v ulicí Platnéřské . 233 Ochoz XV. V ulici Kaprové (strana jižní) . . 234 V ulici Valentinské (strana východní) . . 261 V ulici Platnéřské (strana severní) . . . 257 Na Marianském náměstí (strana severní) . 268 V ulici Platnéřské (pokračování strany severní), . 262 V Žatecké uličce (strana západní) . 266 Ochoz XVI. V Kaprové ulici . 267 Kostel sv. Valenlina , . 267 Okolo kostela sv. Valentina | . 288 Sanytrovć hutě na břehu řeky před kostelem sv. Valentina . . 288 V ulici Kaprové | . 291 Na bývalém Valentinském náměstí . , - 294 

Strana IV
IV Str. Ochoz XVII. Na bývalém Valentinském náměstí (po kracovani) , V Platnéřské ulici pokračování strany severní (Ve dvorci, ryncéck). Ve Valentinské ulici , Ochoz XVIII. V byvalć Granátové ulici , Ochoz XIX. Špitál Kiižovníků s červenou hvězdou Ochoz XXa. úřad imostecký , . Bratrstvo rybářů na Vltavě Rybáři nad mostem . hořejší — dolejs( Právo plavecké . . Vory . Sekání ledu na fcce. Ostrov Střelecký Ochoz XXb. Část Klementina (v rohu jihozápadním) Ochoz XXI. V ulici Křižovnické (strana východní) Kostel sv. Martina Men&S(ho (Kloie) Uvnitf Klementina . PE Ochoz XXII. Klášter sv. Klementa Na náměstí Marianském (strana západní) Hlavní část Klementina v ulici Karlovč . 800 . 907 . 820 . 822 . 329 Reka Vltava, Most Karlův, clo na mostě, . 047 . 871 . 871 . 871 . 972 . 979 . 876 . 877 . 878 381 . 988 . 885 . 988 390 . 990 . 413 Ochoz XXIIL V ulici Karlové (NoZífské, VclkéJezovitské, strana scverní) Na Marianskóm náměstí (pokračování strany západní) Ochoz XXIV. U mostu Karlova (náměstí Kříižovnické) Celnice obce Staroměstské . V ulici Karoliny Svěulé Lázcň královská Mlýny Staroměstské , Vodárna, voda rourná Pulfrna v mlynech . Mandl, Drus, Slejférna . Dil I. la .......... 1 Původní dům radniční 1 Západní část radnice 938 Smerhov 937a Zlatá koruna 997b Burjanovský d. 937c Stodola 94a 24b 24c 24d 94e . . . . ] (vzadu). 2 (vzadu) . .. .. 23 u husy zlaté. . . . . .... 12 (vzadu) . 2 1 44144240 u medvídka černého tiskárna Sevcrinova 142, 144, 145, . 481 451 459 . 459 . 470 . 470 . 462 . 494 . 498 . 499 Seznam míst. Sur. 94 ; . 96 111 .117 121 127 . 129 . 181 . 132 . 140 146 . 147 . 148 . 155 Str. Ochoz XXV. V ulici Karlově, Nožířské, velké Jezovitské (strana jižní) . . . 501 V ulici Liliové (strana západní) . 560 V ulici Anenské (»lrana severní). . 561 Ochoz XXVI. V ulici Karlově (pokračování strany jižní) . . . 0... - b66 V ulici Husové (Dominikáus! 6). strana západní . 610 V Řetězové ulici . 616 V Liliové ulici (strana východní) . . 625 Ochoz XXVII. Husova tiída (Ulice Zlatnická, Nożiiskó, malá Jezovitská, strana jižní) . . 626 Jalovcová vlice (strana severní) . 633 V tfídé llusové (strana vychoduí) . 664 Ochoz XXVII. V rozcestí mczi uličkou Jalorcorow a ulici Svatojilskou . . 666 V třídě Llusově (pokračování Í strany východní) . . 670 Skola sv. Jilská . . 671 Kostel sv. Jiljí . 672 Ochoz XXIX. V Ilusově třídě (pokračování strany východní) . 608 V ulici Svatojilské . . 711 Na prostranství za sv. Jiljím 715 Proti kostelu sv. Jiljí e... 715 O ulicích Nožířské (Karlově), "Zlatnické (též nyní Karlově), a k sv. Jiljí (lusova třída). . 716 Ochoz XXX. V Husovć třídě (v ulici Dominikánské, u sv. Jiljí, strana zípadní) . 798 Kollej Nazaretská , . . 761 Kollej J.oudova, Apostolski . . . 787 Betlemské náméstí (strana severní) . . 794 lara DBctlemská , . 194 Kaple Mláďátek, jinak Bellemski | 2.2.5. T95 Několik dodatků ke kollejím Nazarctu, l.oudové a ke kapli Betlemskć . 866 Záduší Betlemské . . 860 Kostel sv. Filipa a Jakuba . 871 V Láliové ulici (strana východní). 851 V ulici Retčzové (strana jižní) . . 891 C. p. Ste. 29 .... . . 158 21 Volejnikovsky dl. . 164 20 . 166 19 . 71 18 u Biezinû . 178 17 u žáby černé, u "bubnů . 180 14 u žáby zelené - 181 13 u Zlatotepcü . 183 12. u Drabantü . 187 1] M - 189 10 u cepü - 191 9 . ... . 198 8 u sloupu modrého . 900 7 u hřebenů 203 6 u raků 205 ba 207 5b - 209 

Strana V
C. p. Str. 4 . 919 ; 3 uvod... De . 217 | 9 u kohouta, d. Penfżkovy - 220 936 Průchoditý, chřenový d. . . . 939 935 u labuti, Koziovsky, Wartembergovie . 959 wm... * . 957 938 u trouby - . 266 932 Wolframovy, u podušky, Řeháčkovský « . 278 931 u korábu, u hvězdy zlaté . 810 930a u rüZe modré, d. Celechovsky . 386 930b Markrabsky, Pernětejnský d. . 349 930c na schodci . . . 844 i 929 u voháněk tří . 848 928 BE - 360 927 Dradawicovsky . . . 362 926 363 926b . 861 925a . . 867 925b u komety, u "smrti . . 370 Kostel sv. Salvatora (Německý) . 871 | 9304 (vzadu) . - 877 939b (vzadu) . . 8177 74-V. d. Věnkovský . 877 | 73-V. u flašek, Lumendovsk ký, Konopovský . .878 | 129-N. u Kachü, u desk dvorskych, Hajdarovsky, Dejin- kovský, u páva zlatého . 881 71-V. u sv. Jiří, u Salomouna . 882 935b na studenć svótnici . 383 035c PPM I . 985 GIO u [lolcň, u mříže černé. 385 610 a 609 . . . 887 6C8 u desk zemských, u mříže vysukć . 399 607 Závovský, Švihovský, u Pechanců . . 401 6064 u měny slaré, u měsíce, u půlměsíce, Vackovie, v kapli. D .402 , 606b Miglicerovsky, u stolice, u Zimü, “ Hodgjovsky 410 -605 u zvonu bílého . 0. 0.0.0.. 417 629 u duhy, u duhi . 422 604 škola Týnská De . 497 603 l'elechovsky, Trekovsky 430 | 602 nm tří králů, Píkartovský . .441 ; 601] Fara Tynská 459 ' Kostel Matky Boží před Týnem . . 459 558 Donípsky, Syxtovsky . . 619 559 u dveří černých, Maršálkovský, Pikartovský . . b32 551 u beránka . . 535 550 pod skfidlici, u měny . . 538 549 u Lazara . 543 548a u jednorožce, Mandovský 549 ; 548b u dveří červených . 667 647 Koutkovskÿ . 2. . . 567 546 u sokola, u ptáka stříbrného - . 577 545 u dveří modrých . . 579 544 u beránka . . Dl. . 582 556 Drd ékovskÿ, u slunců, u slunce zlat. 585 | 556 u srpů starých . .598 ! 554 u srpi . . 600 484. . 4 S s s ss s s Ss e s rS s 46805, 483 u červené růže, v pekelcích, u pelikána zlatého, ! pod mandlami . . 608 ; 482 pod mandlami . 612 481 Medarovsky, u koruny zlaté . 614 4%80a u čápů . 616 480b u srpii, Mydlářovský . 621 | 479 u husy modré . . . . . « . 623 | C. p. Str: 478 u sv. Štěpána, Štěpánkovský, na Kamenci . 626 477 Štěpánovský, u konví . . 629 476 Konvovic, u ti( konví . 636 475 Nastojtovsky, u medvéda zlatého . 644 486 1 +4 4 € . 650 485a u desfli panen . 661 485b u koně bílého 2. . 602 | 462 u volka, Legátovsky, Smerlošovský e. . 654 461a u Kry&tofora, Vilimkovsky . A 660 401b . 662 460 u anděla . . 662 459a u moufenfna, Vlčeludlovský 2. 669 459b IIcdvfkovsky, Pelcchovsky, Hlavsovský, 1 u jelena modrého 675 458 u lilie . . 678 457 u orla zlatého . 683 456 u kozli. . . 687 455 u kapra, Chřestovský . S 690 454a Nerbortovskÿ . . . oos e . 691 454b . . 692 453 BEE 9 s.s es s. s s. 698 459 Hesoltovsky, Petríckovsky, u orla červeného . 698 461 u andćli sedmi . . 695 40 ..... 702 449 u prstcna . 707 448 . 2 4 4 e s s eos 109 447 pp. Hasistejuskych z Lobkovie, Kutovcovsky . 710 446 ..... LU . 21 445 Opalovsky, Bencdovsky, Sipatovsky . . 711 441 u prorokü (profet), u orla zelenćho . 712 440 u tykví. . . 714 488a u vlka husím pískajícího, u "zajíce bílého . 716 438b Drobnicovsky, u rajskóch jablek 717 437 u tří sluncí, u Zižky, u stříbrného medvěda: . 721 436 u železných dveří 722 435 u pil kola 781 144 u anděla, v ráji . 748 148 u lva bílého . . 756 142 u volka, düm Pyllíkovský 759% 141 u sv. Petra . 768 140 Frankovský, Prokúpkovský, Chmelovský . 770 139 .... - . . 772 188 .... 773 141 (vzadu) . 774 137 Babkovsky 774 136 vy kurniku. . 775 135 Šoltovský, u doktorů 716 134 u pštrosů, Zlomkovský 777 158a . . 778 158b.e .. . . 779 157 u havéri, u zlatého "kont . . 782 155a Tomanovsky 788 155b I 784 154 u kalicha . . 784 199 ... . . 2. . 786 149 u pávü, u koné modrého . 787 148 RER BE. . 789 146 u Adama a Evy, na poklopci . 790 145 u anděla, andčl na kohoutě . 791 Dil I. 128 Odhájovsky, u sloupü šerných, Adlarovský, u orla černého . . . 2... ..: »* 8 127 Freserovsky, u Ramší 5 

Strana VI
VI C. p. Str. 122 .... 8 120 u osli u 9 118 Zachafovsky . 10 6 ......... 11 114 u zlatého čápa. . 18 111a 14 111b ..... . 15 109 u Iva bílého, u "dvou bílých lvů 16 107 e ... 17 105 Svíčnikovský | 18 109 u sv. Máří Magd. 19 102b lfclmovsky 94 18384 . . . . . 59 188b .. .. . . . 60 133c Dominá&kovsky 62 152 64 134 ....... 64 111c (vzadu) V kurníku 65 111d (vzadu) . 66 li4b ... 66 116b 67 129a Veýdlovský 67 129b 68 129c v ET . 68 27c škola sv. Mikulášská 143 27d u tváří, u bílé růže 143 27c . 145 971 u veże . 148 27g u tif słudnic 154 70-V. u Jonáše . 169 617-V. Dvorákovsky . CC Iri 64-V. Trefanovsky, u Adama a Evy, Adamovský, Rozsypalovsky, u Goni . ess s s HI 90 u tváře . .. . . 173 15 2202444 424 42111440 . 180 16 kollej sv. Andělská, . . . . . . . » 181 28 u jednorožce ... 194 29 u strak. 200 31 u růže zlaté, "Šídlovský, Volkovskÿ . . . 202 33 (misto chybného 35) u tří klíčů, Livovskÿ . . 206 86 u tří biskupů, Uhlířovský, Rozsypalovský . 206 38 (místo chybného 40a) Levovský, Zvoníkovic, v Zvonickü . . esr QU6 40 (místo chybného 40b) 208 110 vu bílých křížů, u Břečků . 209 112 . 211 113 215 116 . 217 117 u Iva "červeného . . 218 119 u odénce, u železného muže . 219 121 222 123 226 124a 226 194b-d 227 125 . 229 1206 .. +... .. . 230 42 PrhoSovskÿ, Karafilâlovsky . 234 44 u bílého kříže, Bočkovský . 256 45 2142414446 . 239 47 . 944 49a . 245 46b u kaprů 245 62a 249 52b . eee... 250 52c u orla černého oor eor e tr n n n. - 361 C. p. Str. 59 .... 251 49c (vzadu) . 255 49de ... . 956 95—99 pp. z 1 m "Dubskj, Kop: ičovský, Kyjovský, u zlatého kyje . . 258 100 u Iva červeného . ... 258 101 Holianovic, Cholovsky d. 260 103a BE = 262 108b 263 104 263 106 ........... 264 108 u nohüv, u Sedlékü . 264 41 Pechanovsky, Zatccky . 266 56 kostel sv. Valenlina. . . 267 71 na zábradlí . 291 67a 292 67b-c . . 203 64 u Nymbursk ch, u üt sekerek . . 994 68 fara sv. Valentinski . 296 62 u pergameniki . . 296 . 997 60a-b - 800 60-c . . 801 Gla . 801 61b . 902 65 . 804 66 . . . 805 87a-b .. BE . . 806 88 Vobrázkovský, « d u obrázkü . > BUS 89 .. . . 809 90a . 812 90b . 814 91 . 317 92 . 318 93 ........ . 320 94 u třech Turků . . 821 86a Lizeń na schodci . 829 86b ...... 824 68 ...... . . 826 69a . 927 69b . 825 70 . - 829 191 . 829 190aa kovárna . - 881 190u,v . . .. . 888 190w Mich: ilovský d., u llaXek . 984 190y, p kostel sv. Martinu Mens. . 885 190q fara sv. Martina Mens. . 888 190r . . .988 1908 Q . . .... . . 389 190a kláXter sv. "Klimenta . . 990 190d . . . . 407 190e u trubiiek . 400 1906. . . . 413 190g u anděla, Konikovsky . . 413 190h Syrovcovsky . . . . . 414 190i u 7 andělů, Rejšpanský . . . 415 190k . . . . 416 1901 u kolíka, Kloučkovský . .499 190m u Silvestrû . . ..... . . 423 190n u křížů červených, u Vostrovskych . 496 1900 . .. M . .498 190p jehláfovsky . 499 175 u pil kola 5 . 431 170 ,..... s. or or n on gn ss 480 

Strana VII
v C. p. 168 165 162 160a 160b 159 177a 177b 176a 176b 193 194 195 198— 189 188 187 186 185a 185b 184a 184b 183 182 181 221 220a 220a 220b 184b 186b 197a-b 1802 179 178 174 178 172 171 169 166 164 163 161 156a 156b 229 228 227a u půl "kola : u | zlaté ovce . Pechanciv, Hrdinovský u | mříže zelené Knykmanovský Celnice . Pergamenfkovy | Lázcň královská . —202 Mlýny Staroměstské, Vodárna: u dítek, Danielovský, Saský u Silvestrü ,............ Sirückovsky . u 10 panen. u sirény, Pešonů, u tří Turků u sirćny . . u Jaroslav u bílé točenice . část prvn( , LoL LLL LL LLL část druhá . . 2.2... n (vzadu) . . | . . : . . : . . (vzadu) . . u toulü, . u Kry&toforü u Drelü =. třech píp : tří labutí . E. u stříbrné Savlc, Vopriáluvsky, Bártovsky, u Ger- veného raka u | zlaté slámy '. u klíčů . u krafů, u červeného Iva G p. 297b 236a 990 . . 224 Šandovský, u E divých i musi . 223 u devíi mourenínü . ,. . . 999a LoL. LLL 292b Bockilv, Koldicovsky, Micánovsky . 180b Kostsky . 230a Kokyslovsky, u "jablka "zlatého 1688 ........ 151 150 147 233 u | żaluda zlatého . Pesoldovsky, u kiízü zlatfch . . u stromu jalovcového , 232 Roubalovsky . 231 wu Benedic domine, u üt fendrychiüi 230b emos 234 u | pelikóna . . 28ba 285b 235a 235d 237 Mezi č. 852a Zaduhladikovsky ’ : : : : : : : 24 Skola Jílská : D. , p. 237 a 852 u rukavice u Krtků, u Sladkych E . . . DOES 852c část první 8b2c část druhá . . . . Mezi č. p. 352 a 286 fara sv. JE 236 . 243a 218b 242 241 240a 240b u beránka "černého . u tí( kalichi , Desky zemské, d. Sazimovsky, Oustsky Bannovsky . 2. Kocovnfkovsky, Kncchtovaky | a. průchoditý u Harlenfki. , . . . . 289 Kollej Nazaretská . .. ...... 288 u Betlemskych . .... . 3bla . e" 851b Kollej Loudova, Apoštolská: 256a S . 256b 255 254 268a Fara Betlemskó Kaple Betlemská , Zádu&( Betlemské . oor o a n Kostel sv. Filipa a Jakuba ... c. 268b u beránka, u červených křížů, u zlatých slov 251 Votavovsky . Cee eee 250 Roudnický . . . , . . . . «+ + +. 249 u Kunśći, u Weisi o o VII Str. . 616 . 617 . 617 . 619 . 620 . 621 . 623 . 625 . 626 . 627 . 680 . 631 . 633 . 663 . 664 . 664 . 665 . 666 . 670 . 670 . 671 . 671 . 698 . 702 . 708 . 711 . 712 . 714 . 715 . 716 . 728 . 786 . 741 . 749 . 747 . 769 . 761 . 773 . 787 . 781 . 794 . . 794 . 795 . 869 . 871 . 872 . 881 . 885 . 887 

Strana VIII

Strana 1
XII a. Na Linhartském náměstí. Dvůr Jarošův, trh kurný. I. 1301, 26. nora. Oriy. lislina universilui knihovny v Praze ¢. 61. In nomine domini amen. Nos Margaretha priorissa, Katherina subpriorissa totusque con- ventüs sororum inclusarum monasterii s. Anne in Praga ordinis s. Augustini secundum institula ct sub cura fratrum ordinis Predicatorum vivencium ad noticiam presencium ct memoriam deducimus futurorum, quod nos attendentes diversa benclicia, quibus honorabilis vir d. Ilyas, prepo- situs nostri. monasterii et canonicus Lulhomericensis, sc reddidit multipliciter. nobis gratum, ac volentes sibi con- digna ct sincera vicissitudine proinde respondere, cidem domum nostram sitam prope ecclesiam s. Leonardi in Praga, quam. d. Katherina, quondam relicta Jarossii, fra tribus Predicatoribus pro remedio anime sue aliquando contulerat, ad nos iure empcionis racionabiliter devolutam cum, universis ulilitatibus ct attinenciis ipsius domus damus et conecdimus, ad vite suce lantum (empora, possidendam hac condicione adiecta, quod non obstante. contradiccione aliqua. consanquincorum. vel. amicorum. predicti d. Flye quorumlibet dominium ct dicte. domus post obium ipsius ad nos absque. impedimento. aliquo libere devolvatur. Et ut idem d. Elyas pro beneficiis nobis in- pensis benivolenciam nostram. tam in vita sua, quam cciam post mortem crga se tanto. seneiat ampliorem, ex nunc presentis seripli lestimonio ad hoc nos et monasterium nostrum voluntate sponłanca perpeluo obligamnus, quod post obirum. ipsius d. Elye in die anniversurii sui unam marcam. argenti. fratribus. Predicatoribus de s. Clemente, aput quos sepulturam. elegit, et aliam. marcam codern dic conventui nostro pro refeccione annis singulis dabimus ac unam marcam pro duabus lampadibus, quarum una in ecclesia nostra et alia in ecelesia fratrum. Predicatorum: pro reinedio anime dicti Elye acdebit, perpetuo similiter tenebimur assig- nare. In cuius rci teslinionium et robur perpetuo valiturum, quia proprium sigilluni non habuimus, sigillis venerabilium virorum ct dominorum infrascriplorum presentes litteras voluimus communire, videlicct patris reverendi prioris provincialis nosui Ulrici prepositi, Welizlai decani, Johan- nis archidyaconi, prelatorum Pragensis ecclesic, Thobie Gradecensis, Michahelis Pylznensis, Nycolui Boleslaviensis archidyaconorum Prag. dyocesis, magistri Symonis, s. Galli plebani in Praga. Acta sunt autem hec in monasterio nostro s. Anne in Praga a. d. m. trecentesimo primo, quarto Kalendas Marcii, indiccione quarta decima. 2. Kolem roku 1340. Zudra, Summa Gerhardi €.$3. Nos Karolus etc. scire volumus universos, quod — possessio censum quinque s. gr. pr. dc quibusdam areis curie, que dicitur [Jarossine, propc ecclesiam s. Leonardi — annue debitum, quem — soror Gisla, sanctimonialis ad s. Lau- rencium de Praga, de clemosimis amicorum participare habet tantummodo per tempora vite sue, translatum post ipsius puelle obitum nomine perpetui testamenti jn usus virginum conventus ecclesie dicti s. Laurencii — quem censum olim nobilis femina Katharina, relicta Jarossii de Fuchsperch suis temporibus liberum a quibusvis oneribus civilibus — una cum iure patronatus dicte s. Lco- nardi ecclesie in co stalu, sicut ipsa Katherina tunc lc- gavit — persistenlem, in prefatum conventum — trans- tulerit. utifruendum per eas libere, prout — semper fieri volumus nomine perpetui testamenti, licet postea idem census quadam exigente nccessitale inevitabili ad manus civiles ad tempus devencrit, ab eisdem, cum dudum ad ipsum conventum — denuo revocatis et a predicta Gisla annis X, prout per dictarum arearum possessores vivos demonstrari poterit, possessus et perceptus libere et quiete, quousque quoddam novum dicle civitatis statutum noviter dc onerandis cviviliter in generali omnibus testamentis de quibuscunque bonis — persolvendis in contrarium super- venil, quod lamen quod ad ipsas virgines vim nolumus obti- nere. — ab omni contribucionis — nomine duximus — eximeudum —. 3. 1346, 6. listopadu. Rukop. ¢. 993 f. 70. Nos Borsutha iudex et Andreas goldner, Seylinus de Pieska, Henslinus Mathie de Egra, Pesko Neuburger, Otto pan- nicida, Heynricus Swevus pincerna, Frenczlinus Goppoldi, Ileyricus Swevus dictus Czigler, lessko Bavari, Enderlinus Stuk, Wenczeslaus Geunhcer et Rudlinus Melniker, iurati cives civitatis Pragensis, recognoscimus, quod curiam Ja- rosschii, in qua nunc forum pullorum cxistit, prope eccle- siam s. Leonardi in Praga sitam, pro parata civitatis pc- cunia emimus et rite ac racionabiliter comparavimus ci- vitali, ita videlicet, quod census et utililates universe, que de ipsa curia et de casi« seu huttis nunc ibidem positis aul de aliis quibusvis edificiis in posterum quomodolibet ponendis poterunt evenirc, debent ipsi civitati Pragensi et nulli alteri derivari. Nullus quoque concivium nostrorum aut quivis alter pro optinenda ipsa curia aul eius utilitatibus scu proventibus debet apud dominum nostrum, Boemie regem, vel suos hcredes laborare sub incursione pene, que in litteris patentibus domini nostri regis et civitatis predicte super domo consilii confectis continentur. Datum a. d. J346 VIII ydus Novembris. 

Strana 2
2 XIla. Na Linharlshém naměslí. Krámy uzdařské. (Institae frenificum.) 1. 1400, 29. května. Rukop. č. 996 f. 13. Thôm- linus frenifex emit duas s. gr. pr. census erga Leonhardum frenificem, olim lurglini frenificis filium, pro XX s. super instila frenificum eiusdem Leonhardi sita ex opposito dicti Thomlini inter instilas Peche frenificis et Marssonis Schatka frenificis —. Act. sabbato ante Exaudi. 2. 1402, 10. ledna. Zasn/eż f. 47. Thomlinus fre- nifex et Henslinus Gundaker emerunt simul unam s. cen- sus erga Pecham frenificem pro novem s. super inslita frenificum sita penes domum eiusdem Peche immediate et institam Leonhardi frenificis. Act. fer. Ill. post. Epiph, 9. 1408, 16. ledna. Tamnléz f. 73. Henslinus Rot emit unam s. gr. census erga Peclham frenificem pro X s. super instita frenificum sita penes domum eiusdem Peche ex una el institam Leonhardi frenificis parte ex altera —. Act. fer. III. ante Anthonii conf. 4. 1408. 80. ledna. Tamléz f. 74. Jacobus dictus Czaczermdas emit unam s. gr. census erga Henslinum Rot sutorem pro X s., quam habuit super instita frenificum Peche frenificis, sita immediate penes domum eiusdem Peche ex una et instilam Leonhardi frenificis parte ex altera. Act. fer. III Purif. 6. 1408, 4. srpna. Tamléz f. 86. Welico frenifex emit institam frenificum erga Leonardum, olim Iurglini fre- nificis filium, et Annam, matrem eius, pro XXX s., que sita est circa chorum ecclesie s, Leonhardi inter institas frenificum Peche et Marssonis Schatka et tenetur de eadem instita duas s. gr. census Tomlino frenifici el ad s. Annam mediam s. census — censuare. — Act. sabbato ante Sixtum. 6. 1407, 26. dubna Rukop. ć. 2101 f. 110. Marsso Ssatka írenifex emit institam frenificum erga Elisabeth relictam olim Peche frenificis pro X s. gr.; sita est im- mediate penes domum eiusdem Elisabeth ex uua et insti- tam Weliconis frenificis parle ex allera. Et tenetur de ipsa instila ad fraternitatem Corporis Christi l s, gr. et Marziconi sutori I s. et ad s. Annam mediam s. gr. cen- sus. Act. fer. III. post s. Marci cv. 7. 1407, 26. dubna. Tamléz f. 111. Marsso Ssalka frenifex resignat institam suam frenificum Enderlino fre- nifici, genero suo, Margarete, conthorali sue, situm ex opposito chori ecclesie s. Leonhardi inter instilas Weli- conis frenificis ex una et Thomlini frenificis parte ex altera. Et tenetur de ipsa inslita viginti cum dimidio ter- cio gr. ad s. Annam census censuare. Act. fer. III. post s. Marci ev. 8. 1408, 10. kvétna. Tamléz f. 147. Thomlinus frenifex emit institam frenificum erga Henslinum Castner pro XXXII s. prope s. Leonhardum in acie ex opposito domus olim Reichlini institoris penes instam relicte Hertlini frenificis immediate. Act. fer. V. post Stanislai. 9. 1408, 11. srpna. Tamléz f. 161. Enderlinus fre- nifex emit instilam frenificum erga Dorotheam, relictam Marssonis Schatka, pro XX s. gr. el sita est prope do- mum relicte olim Peche frenificis ex una et Weliconis fre- nificis parte ex altera. Et tenetur de ipsa instita mediam Ss. gr. ad s. Annam, it. unam sexag. gr. ad fraternitatem Corporis Christi ad s. Leonhardum et Iessconi sutori unam 8. gr. Cc. Act. sabbato post Laurencii. 10. 1410, 12. cervna. Tamież f. 229. Enderlinus frenifex exsolvit 1 s. gr. c. erga Jacobum sulorem pro XlIa. Na Linharlskèm nämésli. VIII. s. gr. super gaza frenificum ipsius Enderlini sita prope domum olim Peche frenificis et gazam Welikonis frenificis. Act. fer. V. ante s. Viti. 11. 1411, 22. října. Tamléž f. 287. Jacobus fre- nifex emit institam frenificum erga Dorothea, relictam olim Thomlini frenificis, pro XL s. que sita esl circa murum cimiterii ecclesie s. Lconhardi in acie, sicul itur ad s. Leonhardum penes institam relicte Petri Mes. Et tenetur de eadem insita virginibus ad s. Annam XXII gr. c. censuare. Act. fer. V. post Galli. 19. 1414, 11. ledna. Rukop. ë. 2102 f. 18. Bar- bara, relicta Reychlini institoris, emit mediam s. gr. census erga Weliconem frenificem pro V s. gr. super insita sua frenificum, sila inler institas Enderlini frenificis tx utraque parte ex opposito domus olim Thomlini fre- nificis. Act. fer. V. post Epiphan. 18. 1418, 24. ledna. Rukop. č. 992 f. 9. Martinus Czigan frenifex assignavit Krzyezkoni instilori res suas, puta frena et alia, que in instita reperta fuerint, ut cadem vendat et sc de fideiussoria caucione pro co facta liberet —. Act. fer. 1l. dominice Circumdederunt. 14. 1488. — Rukop. c. 2102 f. 408. Anna, re- licta Girglini frenificis, resignavit — suam post mortem — institam frenificum sitam inler inslitas Andree freni- ficis. et Nicolai IIlenik Simoni, nato Leonardi, privigno suo. — 15. 1439, 27. ledna. Rukop. č. 90 f. 30. Sigis mundus frenifex, natus Wenceslai Owes, cl Marusska emerunt — gasam seu jnslitam frenificum sitam circa chorum s. Leonardi inter inslitas Urbani et Andree fre- nificum pro viginti tribus s. erga commissarios bonorum Jacubconis frenificis —. Act. fer. 111. post Conv. s. Pauli. 16. 1489, 11. brezna. Zamléz f. 32. Andreas fre- nifex et Susanna emerunt .— crga Sigismundum frenificem pro XXVI s. Act. fer. III. ante s. Gregorii. 17. 1440, 17. inora. Rukop. ć. 992 f. 200. Simon. nalus olim Leonardi frenilicis, fassus est, sc decem s. gr. debiti Nicolao frenifici, dicto Ilenik, obligari -- proscribens eas super inslita ipsius Simonis sita rctro chorum s. Leo- nardi et penes inslitam Andree frenifici —. Act. fer. III]. post s. Valentini. 18. 1448, 26. fijna. Rukop. č. 90 f. $2. Simon de Sliwenecz frenifex emit institam | frenificum | penes eccles. s. L. inter institas Nicolai llenik et olim Andree — erga Simonem, natum Leonardi frenificis, pro XXVII s. Act. sabbato post Crispini. 19. 1445, 6. dubna. Zumléz f. 114. Dorotlica, re- licta Jacobi saponiste, emit pro sc, Zdenia (sorore ipsius] pretextrice institam frenificum erga Urbanum frenificem pro XXI s., que sita est penes ecclesiam s. Leonardi inter institas Johannis Sternbersky et orphanorum Andree frenificis. Act. fer. 11. post Ambrosii. 20. 1460, 26. listopadu. Zamléž f. 248. Simon frenifex et Dorothea emerunt institam — erga lorotheam, relictam Jacobi saponiste, pro XX s. Act. fer. V. post Katherine. 21. 1453, 5. března. Rukop. č. 2119 f. F. 5. Ne jmeno bożie amen. Já Dorota mydlářka, vdova po Jaku- bovi mydlári — o tom krámu uzdafském u sv. Linharta, kteryz jsem byla pro chudé küpila n pak najemnikuov naň mieti nemohác prodala sem jej za XX k. gr. Simo- novi uzdaH, takto. vuole má jest, aby porućnici moji Ly penieze od téhož Simona vybierajíc vždy dva groše na 

Strana 3
X11a. Na Linharlském namesli. maso žáčkóm do školy u sv. Linharta a ostatek tymż žáčkom na třevíčky neb na jiné jich potřeby na każdy týden vydávali —. Jenž jest dán ten pondělí po Přene- scní sv. Václava. 22. 144, 26. tíjna. Rukop. c. 2105 f. 29. Urbanus frenifex ct Martha emerunt institam — inter inslitas Si- monis et Masskonis erga Vitkonem frenificem, fratrem Fiolkonis, pro XXI s. Act. sabbato ante Simonis et Jude. 28. 1456. — Rukop. C. 2119 4. H. 8. Mikuláš uzdař — odkázal krám podle kostela: na rohu podle krámu Simona z vápenice a proti krámu Fraňka ostrož- nika manżelce svć Dorotć a dětem Václavovi, Rehotovi a Martě. 24. 1459, 22. září. Rukop. €. 2105 /. 109. Simon ŒQuirin frenifex ct Marta emerunt institam (renificum inter institas Johannis Stermbersky et Masskonis erga Vitum canulatorem pro XII s. Act. dic Mauricii. 26. 1460, 21. ifjua. Tuimléz f. 126. Dorotea, con- thoralis Leonardi saponistc — resignavit — institam fre- ficum sitam inter institas Simonis de Calciburna et Fran- konis calcariatoris. — marito suo. Act. die XIm. Virg. (Zrušeno r. 1463.) 26. 1460, 3. prosince. Ankop. C. 2141 f. 309. Vedle smlávy piátciské Ma&ek uzdat — seznal sé jest, że jest dlužen: XX k. gr. Václavovi, řečenému Fráňa z Zvizieř, dluhu — v klerémžto zapsal jest — krám svuoj uzdařský ležící mezi krámy Urbanovým a Kvirinovým —. Act. fer. WII. post Andrec. 27. 1463. — Tamléz f. 580. \mslita Leonardi saponisle inter instilas Simonis de Cementina et Frankonis calcariatoris. 28. 1465, 8. kvètna. Rukop. c. 2105 f. 224. Lucas a rubeo cervo, lutor orphanorum olim Stiastny, emit pro Zdenkone, nato eiusdeni, institam — ex opposito instite Frankonis calcariatoris — erga Dorotheam, Leonardi sa- ponisle contlioralem, pro XV s. Act. die Stanislai. 29. 1468. — Rukop. c. 2141 f. 86. Wenceslaus frenifex ct Elisabeth Газы! sunt se teneri debiti X s. gr. Kathcrinc, orphano Pauli frenificis, quas proscribunt super instita sua frenificum circa corum s. Leonardi inter institas Tomkonis et Simonis. 80. 1468, 16. března. Rukop. č. 90 f. 265. Tomek frenifcx et Margarcta emerunt — instilam frenificum circa chorum ecclesie s. Leonardi inter instilas Simonis de cal- ciburna ct l'ranc hincinde situatam erga Jacobum, filium Urbani frenificis, pro X s. Act. fer. lll. post. Gregorii. 31. 1470, 9. kvétna. Rukop. 6. 2105 f. 292. Wen- ce-laus frenifex, filiu« Swaczine, cmit institam circa cho- rum s, Lconardi in acie penes institam Simonis de calci- burna aput commissarios Dorotliec, olim uxoris Leonardi saponiste, pro XV s. Act. fer. ИП. роз! Reliquiarum. 32. 1470. 15. května. Zamléž | Mates frenifex «t Marussie emerunt instilam frenificam circa chorum s. Leo- nardi inter institas Quirini et Tomkonis apuıt Wenceslaum, filium Swaczine, pro X s. Act. die Sophie. 33. 1473, 9. kv6lna. Rukop. ć. 2119 f. R. 13. Ve jmeno —. Ji Ilavel ostrożnik — że kran muoj, kterýž od panic: Kačky kúpiv sobé a Duote, dceñ mé, kteraž již umřela, zapsal вет XII k. gr., kteréžto mi syn muoj z statku jemu ode mne daného — vydali má, Cistce XX liber, kterýž u téhož syna mám, ancbo penieze zaň, po III gr. za libru, ač jej sám po V gr. mám, nádobie také mé k řemeslu ostrožnickému, kterýžto k Janovi, zeti XLla. Na Linharlském ndméslí. — C. p. 128. 8 mému, přinesl sem — odkazuji Janovi, zeti mému, a Jo- hanně, dceři mé a jeho manželce. — Act. die Sigis- mundi. 84. 1478, 8. srpna. Rukop. č. 2106 f. 19. Kathe- rina, olim Andree frenificis filia, nunc vero Martini dicli Ruozeny uxor — resignat instilam suam sitam penes Wenc. Raczek — marito suo —. Act. sabbato ante Laurencii. 86. 1509, 10, února. Rukop. c. 2107 f. 212. Wen- ceslaus Claudus frenifex — resignavit — institam — in acie pencs ecclesiam s. L. — Act. die Scolastice. 36. 1519, 16. ledna. Rukop. c. 2152 f. A. 4. Jakub Král uzdař k. krám při kostele podle Matějíčkova z jedné a Mrázové krámce z strany druhé od Vavřince Krajzlíka ostrožníka za V!/, k. m. Act. die Marcelli. 37. 1519, 19. prosince. Tamléž f. A. 6. Matěj zámečník k. krám — podle krámu Vápenické a Matějí- tkova za VI k. m. [od?]. Act. fer. II. ante Thome ap. 38. 1422, 16. října. Zamléž f. B. 14. Matouš vo- strožník k. k. mezi Modestovým a Matějíčkovým od Ma- těje vostrožníka za VI k. m. Act. die s. Galli. B9. 1595, 28. iistopadu. Zamléz J. C. 23. Motouš vostrožník k. krám druhý od rohu jdouce k kuchyním od p. Modesta za Vlll k. m. Act. fer. III. post Katherine. 40. 1582. 8. dubna. Tamléz f. E. 13. Osadní vo- sady sv. Linharta k. jsú k osadě své dva krámy vostroZ- nické při zdi krchovní — od Malýše Martouva, kteréž jsú podle sebe mezi krámem nárožním a mezi krámem týchž vosadních prvním z strany druhé, za X k. m. Act. fer. lI. post. Ambrosii. 41. 1532, 8. dubna. Z7amléž f. E. 13. Urban vostružník — krámec — vzdal k vosadě kostela sv. Lin- harta. Act. fer. 11. post Ambrosii. Číslo pop. 128. (Dům Odhájovský, u černých sloupů, A dla- rovský, u černého orla.) #1. 1416. — Rukop. č. 2099 f. 34. Relicta Othaj persolvit Briccio rimer XI s. pro domo olim Enderlini. 82. ]422. — Rukop. 6. 992 f. 76. Ego Marga- retha, quondam Otliajonis filia et relicta Mikeskonis, — lego domum meam, quam inhabito, sitam juxta ecclesiam s. Leonardi — Jolance et Margarethe, pueris meis. 1. 1439, 12. (nora. Rukop. c. 90 f. 31. Johannes dictus IIrdinka frenifex emit domum dictam Othaiowsky sitam prope ccclesiam s. Leonardi et penes domum Crucis lhorificis erga commissarios olim Mauricii de Nosl freni- ficis propter cvidentes defectus illius domus ncc non one- racione debitorum — pro XLIII s. Act. fer. V. ante s. Valentini, 2. 1489, 14. října. Tamléz f. 46. Kunka, relicta Mauricii de Nosl, resignavit ius suum ad domum O. Urbano frenifici — . Act. fer. JIIT. ante s. Galli. 8. 1445, 19. kvétna. Tamléz f. 117. Johannes Hrdinka frenifex resignat suam post mortem omnia borfa sua — Dorothee, conthorali sue — demptis XX s. gr., quas eximit Wenceslao et Ursule, liberis suis cum priori 1* 

Strana 4
4 X1la. Na Linhartském náměstí. + C.p.128. uxore habitis — et Margarethe, matri sue, octo s. — Act. (er. III. ante Penth. 4. 1481, 13. ńnora. Rukof. ć. 2106 /. 72. Nicolaus, nalus Jacobi de Slana, ct Katherina emerunt domum circa chorum s. L. ad nigras statuas penes comum relicte Fresser sitam aput Mathiam Hrdinam pro LXXIIII s. Isto adiecto, quod Mathias reliquit pro se habitaculum supra hostium inaius usque suam mortem. Act. fer. MI. ante Valentini. b. 1481, 14. Cervence. Tamiléz f. SO. Item Nicolaus resignat domum Mathie Hrdina —. Act. sabbato post Margarethe. — Mathias dictus: Suchomel, Duclko Kla- towsky scllator el Johannes sellator, cives Mai. C. Pr., recognoverunt, quod rogati existentes a Dorothea, con- thorali Mathie Hrdina, dum adhuc in lumanis vitam agebat, resignacionem coram cis fecisse omnium bonorum suorum — marito suo —. Mathias Hrdina - - resignavit domum ad nigras statuas — Georgio peilifici, fratrueli suo —. Eod. die. 6. 1486. — Rukop. ë 1128 Il. f. 5. V 16 při, kteráž jest byla mezi Simonem z Tuoní z jedné a Jiříkem od črných shípnov z strany druhé, v niežto Simon vinil jest Jiříka, že by mu v tom překážku činil, jakož jemu Matěj od črných slúpuov dobrú vóli na některé listy udělal a potom také tu dobrú vóli i jiny slalek svuoj svrchupsaný Matěj kšaftem odkázal a ten kšaft že by i tvrzen byl. Pravě dále, ten kšaft Jiříkuov od téhož Matěje jemu učiněný že by pravý nebyl. Nebo v tu chvíli, když jest ten kšaft již jmerovaný Matěj dělal, velikú nemocí jsa obklíčen, žádné paměti ani rozumu jest neměl. Proti tomu Jiřík odpor jest učinil pravě, že by ten kšalt řádný a pravý byl, pravě také, že by Simon svrchupsaný některé věci pobral Matějovi, kteréž by vedle kšaftu Jiříkovi při- leżaly. Páni purgmistr a rada vyslySevie svídomie dvi sásed zachovalých, kteříž sú takto povédéli: Když Matěj nemocen byl, žádal jest na nás, abychom k němu přišli, tu jest sobě velmi slýskal a my jeho tázali, proč sobě stýsticš? Však ináš přátely, kteří by tě opatříli. A on jest řekl: Co sobě nemám stýskati a já již nic nemám, neb sem Simona prosil, aby kladl do truhly a on pak kladl do rukáva a vzal mi pás střicbrný, křížek slřiebrný a páteř korálový a groSuov a zlatycl, neviem to, bez po&tu. 1 radil se s námi, mohl-li by kšalt prvnější změniti a my jemu řekli, můžeš. Vyslyševše ij star radu, jenž tak vyznají sú: Když Matěj byl nemocen, požádal jest dvú pánuov, před nimiżto poruéenstvie jest udělal a potom len kšalt jest vysvědčen i stvrzen a Simonovi z Tuoní vydán. Potom opět týž Matěj po některém času požádal dvú pánuov, chtě jiný kšaft dělati, a potom ti páni přišedše vysvědčili kšaft, před nimiž jest tukto mluvil: Páni milf, ten k&aft prvnější já měním a odvolívám, kterýž sem byl Simonovi udělal, neb mí jest mnoho pobral, a prosím vás, aby to pobránie v tomto posledniem kšaftu položeno bylo. I orte- lem svým nalezli: PonévadZ knèdÿ mésténin St. M. Pr. kšaft svuoj kolikrát koli by chtěl, tolikrát jej muož změ- niti a statck svuoj, komuž by chtěl, muož poručiti, a po- něvadž týž Matěj vedle seznánic Jiříkovi statek svuoj po- sledním kšaftem odkázal, páni tomu kšaftu moc dávají. 7. 1508, 10. října. Rukop. ë. 2107 f. 259. Wen- ceslaus Zima z Novosek (!) emit domum — u ćrnych sli- puov et penes domum Wenccslai calcarisie a Johanna, relicta olim Georgii pellificis, pro LXXV s. gr. Acr. die Gereonis. (R. 1507 splácí Záviš Sulek z Hrádku, capita- neus castri Pragensis.) 8. 1610, 9. dubna. Aukop. &. 2108 f. 54. Jacobus frenifex diclus Kral et Katharina emerunt. domum penes X11a. Na Linharlskèm ndmèsli.— C. p. 198. ecclesiam — dictam ad nigras columpnas — penes do- mum Wenceslai calcariste, dicti l’resser, a Wenccslao Zima z Novosed| pro LVII'/, s. Act. fer. Il. post Ambrosii. 9. 1699. — Rukop. č. 2153 f. 504. Jakub Král uzdař obeslav Fressera krajčího, souseda svého, jej viní, že dělí jámu k záchodu v maritali své blízko zdí a grun- tuov v domu jeho, obtěžuje v tom sobě nebezpečnost domu s strany těch vlhkostí a nečistot, i také smrad, kteréhož by snášeti nemohl. Fresser k tomu praví, že ta jima sousedu na Skodu není, neb i on též z druhé strany v svém domu tu při těch gruntfch záchcd má, pro kte- rýžto v marštali, v níž jímu dělá, ani lidé prve pro smrad bvdleti ani kohóm příhodné stání nemohlo býti, než že se jemu vidf najpiihodnóji tu záchod téZ udélati. — Páni úředníci [šestipanští] Královi toho dopustili — na ten zpuosob, aby od gruntuov Jakuba uzdaře i jinde vSady vnokol jámu vyzdil —. 10. 1530, 20. kvetna. Rukop. ć. 2110 f. 333. Jin- dijch zńmećnik a Dorota k. d. u černých sloupuov od Ja- kuba Króle za CLX k. ©. Act. fer. VI. post Sophiac. 11. 1530, 24. listopadu. 2/53 /. 543. Kdeż se do- žádal Jindřich Křepelka zámečník za výchoz do domu svého, ukázav krám podle domu svého, kterýž koupil ku potřebě a verštatu řemcesla svého a nemaje v něm do- statku svëtla, 2e min( udéluti vokno a obrétiti do krchova kostela sv. Linharta, Zádaje, aly jemu tolo dopuitieno bylo. Ale že osadní téhož kostela tomu bráníce toho vokna tu dopustiti nechtéjí, pravíce, Ze by tfm voknem Skrze tluécní a pilovánf do kostela prekáZka se dála, téz žádají, aby toho nebylo dopušticno. Páni úředníci [šesti- pani] — pováživše, že on Jindřich K. podle téhož krámu v domu svém jiný krám má a vokna z něho též na krchov kostelní a v něm i výheň a jiné potřeby, což k kování náleží, « tu dělaje, proto osadním nic na překážku nenic, neb i jiní tu též krám majíce lomu podobná řemesla dě- laji, a z toho krámu Jindřichova že jest prve též vokno uděláno bylo, jsúci nezahrazené, i z těch příčin dopouštie se jemu Jindřichovi z toho krámu vokno udélati mimo první, dvou loket z déli a puol druhého lokte na vajše k světlu u je zamŸcZovati i sklo do nèho udélati a voke- nici, aby, kdyžby zvláště casu ranicho ve dne nebo přede dnem v kostele služba se dála, tu vokcnici zavře- nou měl aZ do skonání, aby skrze to pokojněji v kostele bylo. Act. fer. V. ante. Katlicrinc. 12. 15834, 10. Gervna. Kopiaf Lislu &ral. v archivu misłodrż. ć. 1554 J. 327. Kril Ferdinand 1. Staromést- skm: Poctiví, věrní nasi mili. Vznesl jest na uds skrze suplikací svú opatrný Hanuš Adler, německý písař, věrný náš milý, kterak by tu v St. M. Pr. od času dávního byl a živnosti své jako jiný poddaný náš hleděl, při lom také že jest se i oženil, chtíc sobě v témž Starém Městě dnom koupiti a sc osaditi, ale obává se, že by mu nějaké pře- kážky v tom díti se mohly a to tím, že jest on llanu& cizozemez a z dalekých zemí rodem; jestliže by k tomu přišlo a on měl to pokázatí, kto jsú rodiči jeho a jaké piálely má, 2e by mu to s veliká Skodń, útralú i nebez- pecenstvfm hrdla pro dalekost cesty přišlo, kdyby se měl tam trmâceli a odtud listy zachovací přinésti, pončvadž jest otec i máti a na větším díle přátelé jeho pomicli, prosfc: nés v tom poníženě za milostivý k vám přímluvu. A protož my vás s pilností žádali a k vám se za něho pfimlivati rácíme, jesiliZe by jej klo chtěl k tomu nutiti, aby oznámil, klo jest aneb juké rodiče má, sbyšte tako- vých těžkostí naň nedopouštěli, poněvadž týž [lanuš Adler 

Strana 5
Xlla. Na Linharlském suíměstí. — Č. p. 128. z mladosti své (jakž od urozeného Hanuše Lambergara, králové její lásky, manželky naší najmilejší, dvoru hol- mistra, zpravení býli ráčíme) i pří bratru a strejci jeho sloužil a oni rodiče a přátely jeho dobře znali, že jsú dobří, zachovalí lidé byli, i on Hanuš také, že jest řádně od rodicuov svych pośel a vždycky se, jako dobrému náleží, zachovával. Při tom také vás žádati ráčíme, když by týž Hanuš sobě duom v jmenovaném mésté koupil, Ze jemu jej, jakž za právo jest, v knihy městské zapsali rozkázete a jeho za spoluobyvatele a souseda vašeho při- jmele i toho všeho práva a živnosti, čehož jiní spoluoby- vatelé vaši užívají, jemu dopustíle a nad ním ruku svú držeti budete, jakož o vás pochybovati neráčíme, že jemu této přímluvy naší užití dále, a my vám to milostí naší královský zpomínati i nahrazovati ráčíme. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Bonifäci léta ete. XXXJIIW. 13. 1538, 29. dubna. Rnkop. č. 21[1 f. 210. llanu& Adlar a Anna k. d. mezi domem Jana Fressera a kostelem sv. Linharta od Jindřicha Křepelky za CL k. č. Act. fer. lI. post Conductum paschae. 14. 1641. — Rukop. ë 2152 f. F. 25. Kanu Adlar koupil krám ležící při domu svém. 15. 1565. — MKukop. 6. 2121 /. 131. Hanuš Adlar — přiznal se, že jest dlužen 295 k. gr. č. — zá- dust kostela sv. Linharta a ujišťuje na domu svém. (R. 1666 byl dluli vypovězen, roku následujícího povoleno příročí k zaplacení dluhu, kteréž r. 1568 obnoveno.) 16. 1566. Tamléž f. 154. Tyż piiznal se, że jest dlużen 150 tolaruov p. doktorovi Marlinovi Wideri- musovi z Ottrspochu. 17. 1677, 99. dubna. Rukof. &. 2112 f. 4. Úřed- níci a starší záduší kostela sv. Linharta mistr Matěj Byd- žovyký z Aventinu, Ondřej Brukner, krajčí v domě Ilan- kovém, Martin Karchezius, písař radní, Adam šmukýř, Martin Vítà a. Kry&tof Dorn trubláf, kostelník, oznámili, że spravedlnost na domu Adlarovskóm, ktery Напи$ Adlar za živobytí svého duom vždy a po smrti jeho Dorota po- zuostal4 po nëm manželka, s sirotkem jest drZclu, do Sesti set k. m. postoupili Tiburciovi Bokovi, krajtimu a Dorotè m. j. Act. postridie Vitalis. 18. 1586, 21. srpna. Zamież f. 241. Ondicj Minych a Marjana, k. duom Adlarovsky — od Tiburcia Boka a Doroty m. j. a Jana Adlara, syna jejího, za 425 k. č. Act. fer. 1). post Assumpt. M. V. 19. 1595, 22. srpna. Rukop. ë. 2113 /. 32. Mar- jana vdova po O. M. oznámila, že dva domy své, jeden u černého vorla — v němž bydlí, druhý za Zidy, Kočvá- rovský řečený, dává po smrti Wolfovi Knejzlovi z Bo- rovska —. Acl. fer. lll. post Agapití. (Zrušeno r. 1596.) 20. 1596, 97. brezna. Tamileż /. 44. Maijana Móny- chova vdova — dva domy své — dává Wolfovi Knejslovi — aby on s domy těmi mohl vládnouti bez překážky Anyžky, m. j. Act. fer. IlII. post Annunc. M. V. 21. 1599. — Zamléz. Postoupeno Wolfovi Knej- slovi úplně za 100 k. gr. č., které Marjana vdova dala Tomášovi Nikolaovi, cís. přednímu tapecíru, a Anně, m. j. ® 1693, 25. října. Rukop. & 2114 f. 327. Wolf Kucjsl z Borovska, üicdufk desk dvorskych a písař při soudu komorním — nemocen — dal dům svůj nárožní vedle krchova s. Linharta, u černého vorla řečený, Anně m. avé. l l XIla. V. Plaluéfske ulici. — ©. р. 121. 5 Platné?ská ulice (Ostruznickd.) (Platea torrificum, calcariatorum, lorificum. ? cc. 1300. Loserlh, Das sl. Pauler Formular 6. 60. Nos Conradus de Riczano, Billungus, iurali civitalis Pragensis, recognoscimus tenore presencium protestantes, quod Conradus pellifex, civis Pragensis, in nostra conusli- tutus presencia intendens ad bb. app. Petri et Pauli limina proficisci, advertcns, quod peregrinantibus sunt exitus dubii et processus, sub ordinacione testamenti commisit domum suam sitam in platea calceariorum discreto viro H. de Curim, civi Pragensi, sub liac commissionis forma: Si predictus. Conradus in ilinere percegrinacionis, quod absit, mori contingit, ex tunc dicla domus ad Reynlinum, predicti Conradi (filium), si a via erronea ad lionestatis viam redire voluerit et super liac caucionem prestiterit sul&cientem, per presentacionem dicti Henrici libere ct licite devolvatur. Si autem dictus Reindlinus declinare a via dissoluta nolucrit, ex tunc dictus Heinricus prcdictam domum vendet et ex vendicione dicle domus dabit dicto Reynlino duas marcas argenti, pallium ct lunicam. Resi- duam parlem pecunic, pro qua vendita fuerit domus, pro salute -et remedio animarum predicti Conradi et uxoris sue ad pia loca distribuit (!) et fideliter predictus Henricus iuxla suam cxigenciam mipistrabil. In cuius rei Lcstimo: nium presens scriptum noslrorum sigillorum muniminc iussimus communiri. Číslo pop. 127. (Dům Freserovský, u Ramšů.) 1. 1440. Rukop. č. 2099 f. 508. Item tyto véci dolepsané z rozkázánie panského v domu Kříže plat- néře nalezeny jsí i pošacovány mistry toho řemesla k ruce Jakubově a Jindřichově platnéřóv, jakežto poručníkóv. Najprve pět lebek čistých, každá lebka po čtyřímel- cietma groších. Item dva klobićce čistá veliká a tříc menší čistí, každý, jeden podle druhého, nepobití ani do- konalí, po XL gr. Item vfry a dylniky rytjeisk€ za XL gr. Item osmery pláty čisté po LXX gr. Item dva prus- plechy črna, jeden s gloukem za XXX gr. ltem hemreizf křiví, dva prostá, kleštie křivé a druhé prosté, popek, kla- divka, to vše za kopu gr. Item helm novy a zbroje klacic za pět kop gr. Item tři páry rukavic čistých po XXVI gr. Ист dvuoje myšky a nákolenky, ale nedospělé, za kopu gr. ltem prusplech nový rejdovaný, repulcrovanÿ, dva glenky zadnie. Item zadní c' řbet čistý. Item přední kus helmu nehamrovany a zadni pulerovaný. To vše za LXXX gr. Jtem kuorky ritiefské nové za XXV gr. Summa všeho tobo XXV kop a tří a padesát gr. 2. 1445. Rukop. ć. 2103 f. 3. Domus et vinea olim Crucis thorrilicis adiudicate sunt Jacobo thorri- fici, fratri dicti Crucis, Dorothee, conthorali suc, in LXX s., quas Jacobus per eundem Crucem obligatur — nec non super reformacione ct emendacione prefate domus - . 3. 1449. Rukop. ć. 2099 J. 1053. Starń rada otázána jsúci pány nynějšími, což by jí bylo svědomo o domu a o vinici Kříže platnéře, kteréž nebožce Jaku bova platnéřova zápisem drží, vyznala jest, že když Kříž platnét z méósta byl ven vyšel, po sobě manželku svá v městě zuostaviv, potom i manželce jeho kázali sú po něm ven vynfti a své porutili, komu2 se ji zdâti Биде, 

Strana 6
6 XIla. V Platucřské ulicí. — C. p. 197. a tak jest ona Jakubovi, bratru Křížovu, to poručila a svěřila. A polom týž „Jakub chtě preč odjetí, pány jest napominal a starał pravć pod svi prisalii, że jesli na vinici a na opravenie domu a dluhzov placenie dobre na LXX kop svého statku vynaložil. 4. 1454, 14. února. Rukop. č. 2141 f. 133. Kdyż Relhioř brnicř v súdě zahájeném připověděl sč jest k domu Křížové plalnéřky, ke všemu statku jejiemu i k nádobí, že k tomu lepšie právo má od Jíry, strýce svého, že jakož nebožtík Kříž platniců. byv poručníkem nebożce Mafika brnicic, strýce jeho a bratra: dotčeného Jíry, jměl jest podle kšaftu toho statku dicl na chudć obriliti, prótely téhož Maříka i také na jiné chudé a nuzné, že toho ne- vědie, učinil-lí jest to, činil nic. Chtiece dále vědět od panie Křížové, kterým přátelóm anebo jiným chudým jest dáno. Páni - ortelem vynesli jsá ptikazujíce Rehorovi a Jírovi, aby Křížové v pokoji nechali. — Fer. ]llI. die Valentini 1454. 6. 1455, 21. června. Rukop. č. 2105 f. 40. Mar- linus sellalor ct Margareta emit domum in acic penes do- mum Jobannis IMrdina et Wenceslai lorificis erga Elisabeth, olim Crucis torcificis conthoralem, pro XCIIII s. — Eciam predicta Elisabeth in cadem domo morari debet ad bien- nium in habitaculo — post cancellum et camcram pro ancilla habere debet. Act. sabbato ante Joh. B * 1460, ll. srpna.— Ru£of. c. 2141 f. 147. V 16 pti, v niez Franc Druslar z Zitavy vinil BartoSe Fresera ostroZuíka z někaké truhlice, pravě, že by nebožtík Kašpar Lichtner z SveboSína té truhlice u něho nechal a k tomu tyż Fresar Że by jiż pravcenému Kušparovi V k. gr. dlužen zuostal za vlnu, ukázav list pod pečetí města Svebošína, v němž jemu žena a děti výšpsaného Kašpara porúčejí mocně, kdež by sč kterého statku doptati mohl, aby upo- mfnal a vzal jako své vlastnic. Zádaje dále na pániech, aby jemu ta truhlice i s iem dluhem — byla vydśna. Jemuż — Barto$ Fressar olpieraje pravil a znaje se, że jest jemu ncb. Kaspar trubJici zamciti bez klicku scho- vali dal, ale że nevie, co v nie jest. A takć że jemu V k. byl dlużen zuostalł, ale że z rozkazńnie téhož Kašpara ještě za zdravic těch Vok. dal některaké panně, kteráž nynic v nemoci leží, jnosč pánuov, aby k té panně bylo vy- sláno, že sč k tomu seziá. Pan purgmistr a páni — při- kázali Fresserovi, zby tu truhlici — Francovi vydal, než o těch V k. — aby Frane Dartose Fr. v pokoji nechal. — Act. fer. ]l. post Laurencii. 6. 1472, 90 nora. Rukop. c. 2105 f. 314. Bartoss Fresser el Anna emerunt domum acialem in plalca tori- ficum penes domum Mathie Othaj siluatam. aput tutores orphanorum Martini sellatoris pro CLXXXV s. Act. fer. V. ante. Katlhiedram. Petri. 7. 1419, 17. června. Rukop. C. 2119 f. T. 4. Ne jmeno Já Bartoš Freser ostrożnik — duom svuoj blíž sv. Linharta na rohu ulice Platnéřské ležící, v němž bydlím — ticinto: kšaftem mým — odkazují panie Anne m. sve a Vaclavovi, synu mému Act. fer. V. post Viti. 8. 1480 — Rukop. é. 94 I. f. 27. Anna, relicta Barlhossii Fresser, cum W'enceslao, (ilio suo, fassi sunt, quia tenentur debiti L.X s. gr. commissa'iis bonorum Si- monis Sladky. 9. 1520. Rukop. ć. 99 f. S4. Náclav Fresser vostrożnik seznal se, že jest dlužen V k. pr. osadním sv. Linharta. 10. 1522. — Tamléz f. 140. Týž dlužen Pavlovi illuminátorovi VI k. gr. (Zrušeno r. 1527.) X1la. V Plameřské ulici. — Č. p. 127. 11. 1524. — Rukop. č. 1047 f. M. 17. (Mezi Ursiht. Fresserovií a Václavem I'ressercm, manželem jejím.) Jakub uzdař vyznal: Když sem seděl před domem, tehda p. Václuv Fresser vyScl na żenu s kýjem, chtě ji bíti a ona mu utíkala okolo sloupü [6. p. 198.] aZ pted Lumen- dovic. A tu on nemoha ji uhonili i vzav kámen i dal jí jim za krk a tu vždy velel: zavři krám, zavři krám. A ona řekla: Počekaj, až odpočínu. Potom vešla do krámu a zavírala krám i mluvila jemu: Neblázni, ať se nám lidé nesmějí, však sme staří a jiné sme z toho trestali. Pak pro ty řečí se na ní do krámu dobýval a ona otevřevší vokno i vyskočila z krámu ven a vzala plášť va ruku n konvicí v ruku, a tu jest nás prosila, aby nám svědomo bylo. — Totéž svědčil i Václav uzdař štukverník. — Pavel illuminator, bratr Uršilin, význal: Když sem ustyšel, že Václav I'resser, švagr imój, zapsal sestře své Kateřině L k. m., i šel sem k němu, plaje se jakým zpuosobem jí zapsal těch L k. 1 řekl, že díl otcovsky. Povédél sem jemu: Však otce tvój v svým kšaftu nic jí neodkázal. A potom opět pověděl, že díl mateří. K tomu sem mu řeki: Však imatka tvá žádného pořízení nedělala, inimo kšaft svého manžela. Potom opět pověděl, že dluh. Tu sem se ho tázal: Prosím tebe, p. švapře, pověz mi, dávno-li jest ten dluh a z čeho je poścl. On povédél, 2e od toho Casu, když ulice Platnéřská vyhořala a náš duom ssul se. Od toho času až do zapsání jí těch L k. sběhlo let víc než XXXti. A já mu řekl: I divná včc, že z lak veliké sumy v tolika letech neupomínala, ponévadZ po nókolikonácti letech, když puojčila XII k. m., nemohla roku vytrpětí, aZ lebe upomínala. Ano i manželka tvá nevěděla o tom dluhu, sci s tebá v domu, nez sedláci prvé o tom zvć- déli. KdyZ pak potom nemohüci se s nim zbyti, an pred ní zamýkal komory, až k tomu přišlo, že ji z domu vy- hnal a ona se ke mně obrátila. Pak já chtě, aby dobře bylo mezi nimi, šel sem k němu a podal sem mu to, řka: P. švagře, chceš (olo učiniti? Zvol sobě z své strany přátely dva a ne víc a já sobě také zvolím. A on k lomu přislúpil. Pak přátelé z jeho m byl p. Jan Zába a Je- ronym Had a z mé strany p. Václav bakalář, tehdá2 od bílého Iva, a Bartoš, někdy písař městský pánuov Malo- stranskych. Tu sme spolu oboji, švagr mój učinil řeč ulííhou bez přítomnosti manželky ž pak polom přestul mluviti. Tehdy přátelé oboji nevěděli se k čemu přimlá- vali. Tehdy ja jsa pii tom podal sem toho: P. &vagie, chceš-li toto učiniti? Odlud ty své sestry od scbe a já své k tobě káži. Odpověděl k tomu: Tohot já bohdá ne- ucinfm, ját své sestry ncopustím do své smrii, bych mól s ni żebrali. A tak ti přátelé oboje sc rozešli. Polom když jest dceru svi vdul za krajciho i zeł jeho mel ho chovati aż do smrti a poctivě se k němu míti, tu Żef jemu lehkost činil, kříkaje naň: Staraj, sed? tamto, ukazuje mu k kamnuom. A on nemoha loho strpeli i plakal. Já pak lo uslyżav od jinych, slitovalo se mnć ho, šel sem k němu a zval sem jeho k sobi na rozmliveni, 2e jest pro jeho dobré Když pak přišel, mluvil sem k němu: P. švapře, došla immně věc, že zeť tvój k tobě se nezacho- vává, jako by na tebe slušelo. Chceš-li k tomuto svoliti, aby jedl u mne a pil do tvé smrti a já od tebe žádného pevize neŻidim. Tchdy on k tomu svolil. A tu u nine jedl a pil dvě neděli. Potom odšel ode mne. Tak v těch dvú neděl: byl se poopravil dobře, takže lidem bylo s po- divenim. A takć sem jń dal po též sestře své XX zl. uh. a výpravu jiodle možnosti své. A on ji přijal na wój dil. Vavřince: Kakas sedlář svědčil: Prosíl nás Pavel, abychom došli k Fresserovi a žádal mís, abychom s nim mluvili; co jeho sestry, Pavlovy, dotyce. 1 mluvili sme 

Strana 7
Xlla. V. Plaluérské ulici. — Č. p. 191. k němu, že nás poslal Pavel, švagr Llvój, chceš-li co sestře jeho a manželce své dáti z toho statku, neb tak praví p. Pavel, že jest ona do toho statku přiložíla XX zl. uh. cervenajch a tóch že jest po ní on Pavel dal a k tomu vajpravu. A on nám odpověděl, jest tak, že jest mi dal po ní XX zl. uh. a vajpravu, pak nyní bych jí měl co dáti, však mi jest pobrala a šla ode mne pryć. A toho, pravil, że inu jest drahn& pobraia, ale ji nepamatuji to. I šli sme s tím k Pavlovi a to sme mu vše, co sme od něho slyšeli, pověděli a Pavel nám k tomu potom řekl: O nepobralať jest. A já mu řekl: Ba, milaj p. Pavle, ne- bylat jest sestra tvá hlúpá, aby jda pryč nic nevzala. A on Pavel řekl: Něco jest vzala, ale ne tak mnoho. 12. 1540, 20. září. Rukop. č. 2134 f. 302. Jakoż jest Jan Wresser kšalt učinil a Anežka m. j. témuž kSaftu odpor učinila — i stala se smlouva — že ona Anežka má byli ve v3em statku s sirolky pravá a rovná společ- nice, A — páni — ten köaft — ráčili jsou vyzdvihnúti. Act fer. Il. post lšxalt. s. crucis. 13. 1540. — Tamleż f. 365. Jakoż jest Jan Fresser spravedlnost nějakú měl na dvoru v Satalicích — że administrator starý, kněz Václav, od té spravedinosti, kterüZ by tu měl k témuž dvoru, jest pustil. 14. 1544, 28. března Aukop. č. 2117 /. 23. Bencš Kelnar a Alžběta k. duom na rohu Frescrovskÿ -— za LXXX k. €. od Anezky, nékdy Jana Fressera manželky —. Act. fer. VI. post Annuncc. M. V. (R. 1549 kvituje pe- nize gruntovní fan Rokyta z Tábora na místě Ancžky Fresserky m. své.) 15. 154b, 16. bfezua. Tauéz f. 61. Spin Faber konvář a Markéta k. duom — Freserovskf od Bencże Kelnara za sto k gr. č. Act. fer. I. post Gcorgium. 16. 1547, 16. prosince. Tamléz f. 121. Sičpán Faber konvář vzdal duom l'reserovskaj paní Kateřině, manželce Mikulíše Cernohorského, na místě Bartoloměje TreSnera z Slavkova, otce jejího, v dluhu. Act. fer. VI. post. Luciani. 17 1551, 21. července. Zamle? f. 247. Jan Straub a Barbora k. duom Freserovsky od paní Katckiny, m. Mikuláše C., za sto k. a X k. gr. č. Act. fer. JI. post Alexium. 18. 1568, 27. srpna. Rukop. č. 2119 f. 206. Ondřej Monych a Marjana k. duom l'reserovský od Barbory Fre- serovy a Jana Stroble, syna jejího, za 190 k. C. Act. die Rufi, 19. 1679, 30. dubna. Tamlez f. 305. Jun Natanael a Eva k. d. naäroznf Freserovsky mezi domy Adlarovym a Linbarta soustružníka od Ondřeje Monycha za 300 k. gr. ©. Act. pridie l'ilipi et Jac. 20. 1598, 23. listopadu. (Saft Jana starBího Natanaele. Ve jméno —. Ji Jan starší Natanacl, měštěnín St. M. Pr., známo činím, že jsa navštíven nemocí — o statku mém, kterejž mám, i tom, ktercj2 jest nápadem spravedlivejm po dobré pamèti pf. Kateřině Vodičkový, měštcec Nov. M. Pr., tetě mé milé, podle jiných pánuov nápadníkuov spravedlivým rozsudkem na mně připadl, iídím a ustanovuji: Pfedné ustanovuji za poručníky mé — p. Jana a p. Sebestiana bratří vlastní Kropáée x Krymlova, ujce své milé, a p. Javla Styrskýho — a jim se duovčiuji, že lo vše tak říditi a opalrovatí pudou, coż se v (omlo mém kšaltovním listu ode mne nížeji řídí a kšaltuje, jakž upřímným a křesťanským lidem a poručníkuom přísluší, Lidmily, manželky mé, a dítek mých radou a pomocí, když by se k nim utekla, neopustí, Rukop. č. 2205 f. 130. X/la.. V. Plaluerské ulici. — C. p. 193. 7 nýbrž jí radní a pomocní budou, a obzvláštně pak k pá- uuom ujenmom svým milým obzvláštní mám naději, že oni rozpomenouce se ma to, kterak i já v jejich sirobé, po dobré paméli p. Zikmundovi Kropáčovi z Krymlova, otci jejich, když sou pozuostali, vždycky podle nejvyšší mož- nosti mé rád sem opatroval, takovým zpuosobem że se manzelce mé a ditkim mym odpláceti budou, nepo- chybuji. Dáleji pak o slatećku svém taklo řídím a po mé snrli za pevuć a stalć ustanovuji: Duom rmuoj, kdeż od slarodávna u Roštíků slove, v němž bydlím, s pivovarem a tím vším zpaosobem, jakZ sim jeho v užívání sem; item vinice dvč, jednu pět strychů a druhou puol třetího strychu míry držící a na Zlíchově v svých vůbhradách ležící; item co se jiného statku mého, jako peněz hotových, kle- notuov, svrškuov, nábytkuov, vobilí, sladuov, dříví na haldách, piva i jiných všech věcí movitých, též: dluhuov mých, jimiž sou mi lidé povinovati, buďto na zápisích, cedulích, registřích aneb kdež by se koli uptati a vyhle- dati mohly, dolýče, to všecko, ovšem nic nevypouślójic, j ten. všecken statek napřed již jmenovaný a ty grunty, aneb ještě pominul-li bych kterejeh gruntů, všeckny od- kazuji a mocné po své smrti dávám Lidmile, manželce mé milé, Václavovi, Danielovi, Zikmundovi, Simconovi, Lid mile, cefi, dětem našim, ra rovné a pravé mezi ně šest osob, totiž Lidinilu, maoželku mí, Václava, Danicle, Zik- munda, Simeona, syny, Lidmilu, ceru, vše děti naše, po- díly, s nápadem s umrlÿch na živé pozuostávající, na teu a lakový zpuosob, aby již psaná Lidmila, manželka má, pokudź by na vdovske slolici seděla, takový vSecken statek jak svuoj, kterej by na ní přišel podíl, tak i jiných všech dětí nahoře již jmenovaných podíly, jak pro své dobré a užitečné, tak také i dobré a užitečné dětí svých a lo s radou pánuov poručníkuov spravovala a děti své v pobožnosti ke cti a chvále P B. a sobě ku potěšení vedla. Jestliže by pak v stavu svém vdovském sctrvati nemohla a jej by kdykoliv proměnila, tehdy ji zavazují, aby z ténož spravování a opatrování, což by se tak užil- kuov z podíluov sirotčích scházclo, hned po vdání pá- nuom poručníkuom samým a jinému žádnému každého roku jednou, nebo jak se jim kdy vidéli bude, počlem pořádným povinna byla tou příčinou, aby sc časně od pánuov poruénfkuov vyrozuméli mohlo, jak hrubě sirot- kuom přibejvá auebo zase z druhý strany ubejvá. Jest pak při tom i tato vuole má poslední, aby ten takový slatček muoj od nižádného jiného po mé smrti pečetín a inventován nebyl, než toliko od samých pánuov poruční- kuov v přítomnosti Lidmily, manželky mé, oni aby mezi sebou inventář pořádný sepsali, nebo jim sem se ve všem svěřil. Ddleji co se Jana Natanaele, syna móho s prvnf manželkou Annou zplozeného, dotýče, poněvadž jest z vuole P. B. za živobytí mého k poctivému oženění přišel, kte- rómużto sem jú z lásky otcovské a mocnosti své veselí svadebni poctivy z vejpravou, jakoż nań nileżela, ucinil, nad to aby se s manželkou svou živiti mohl, na hotový sumě pět set kop míš. sem dal, kteréž jest on ode mně přijal. Ač pak kolivěc vidělo mi se, prohlídajíce k mým malým a nezletilým dílkám, kteréž ještě, než k Jétuom dospělým přijdou, mnolio k vopatrování jich potřebovati budou, že by, což sem mu tak z lásky otcovské dal, na tom přestatí mohl, však na to se nic neohlédajíc k tomu kc všemu, což sem mu tak prvotně učinil, z lásky otcovské duom muoj druhcj od starodávna u Freserů řečenej, podle domu Adlarovic pfi kostele sv. Linharla na rohu, jdoucc do Platnÿrskÿ ulice, ležící, kterejž mám a v kterćmżto on na lento čas bytem jest, jemu samému Janovi dědičně, 

Strana 8
8 XIla. V. Plaluéfské ulici. — C. p. 197. ještě však na lento zpuosob odkazuji a dávám, aby on všem mejm dětem Václavovi, Danielovi, Zikmundovi, Si- meonovi, Lidmile ceri, bratřím svým a sestře své, když by koliv kterýmu z nich let dospělých P. B. dojíti dáti ráčil a oni neb jeden z nich k místu poctivému by přišli, po sto kopách míšenských vydati povinen bude a na témž domě takové díly všeckny, totižto pět set kop míš. ujišťují, s nápadem též s umrlých na živé pozůstávající. A chtěli by pak Jan, syn muoj, tyż duom před dojitím let dospělých dotčených dětí mejch prodati, tehdy dílové jich buď z závdavku aby poručníkuom odvedcní ancb na témž domě dostatečně ujištění byli. A kdeż s jinejmi spolunápadníky jakožlo přátely krevními zde v městech Pražských osedlejmi při právě Nového M. Pr. sobě stalek viecken a vSclijakcj po dotčené paní Kateřině Vodičkové, mčštce Nov. M. Pr., tetě nasi mily, prisouzenej móm, když by koliv k pořádnému na tři díly rozdělení přišel, tehdy coż by se koliv z statku Vodičkovského na díl muoj dostalo, aby se Lidmila, manželka má, jak s dětmi se mnou zplozenými, tlak Janem, synem mejm s dotčenou Annou, první manželkou mou, zplozenejm, byla povinna na rovné podíly též s nápadem s umrlých na živé pozuo- stalé poděliti a v tom ve všem aby se s radou pánuov poručníkuov mezi sebou věrně a upřímně zachovali, žád- ných obmyslův a fortelův při tom nepožívajíce. A naposledy limto kŻaftem mcjm s dobrejm rozumem učinčnejm dítky mé let nemající obojího pohlaví mocí otcovskou zavazuji, aby synové moji do dvadcíti čtyř Jet věku svého od Lidmily, manželky mé, a pánuov poruční- kuov spravedlnosti své dědické, což by jim kolív z sla- tečku mého náleželo, k svému užívání a vládnutí pod Zadncjm vymySlenejm zpuosobem nežádali a Lidmila manželka s dotéenejmi pány poručníky aby žádnému z dětí mejch mužského pohlaví do pětmezcitma let a Lid- mile, deeri mé, do vosmnäcti let Zrdnejm dílem vykazo- váním a odvozováním povinní nebyli. Však se toho Lid- mile, manželce mé, duověřují a jí tímto kšalftem zavazují, aby s radou pánů poručníků dítky mý spolu s ní zplo- zeny bez ujmy jich dědické spravedlnosti tak opatrovala, křivdy jim nečinila a jako o svou vlastní krev se starala, v tom P. B.i mé duvovérnosti dobré svèdomi [zachovajfc?]. A kdoby na tomto mém kSaftu a spravedlivém od- kazu prestati nechtěl a po mé smrti soudcuom zane- prázdnění činil, tomu každému z statku mého toliko pět- mezcftma kop gr. č. aby dáno bylo a více nic. — Stalo se v středu po ochlábu sv. Tří králuov 1. 1597. (Stvrzeno 28. listopadu 1598.) # 162). — Pavel Rameš z Rejnštejna, dříve měšťan Novom. (Kdy a jak nabyl domu, není známo.) Číslo pop. 122. ]. 1451, 18. cervna. Rukop. C. 2141 f. 280. Quem- admodum divisio facta est inter Margarctam, relictam Georgii lorificis ct nunc contoralem Wenceslai Rubik, si- miJiter lorificis, ex una et Wenceslaum ct Tomam, natos ipsius parte, ex allera pretcxta. bonorum — post mortem Georgii predicti derelictorum talis videlicet, quod Marga- reta. Wenceslao [Sstucz?] ct Thome per decem s. dare dcbuit —. Act. fer. III. post Trinitatis. 2. 1479, 97. dubna. Rukop. c. 2106 f. 36. Geor- gius ab asinis et Barbara e. aream combustam penes do- Xlla. V Platnérské ulici. — C.p. 122 mum Barthossii Fresser a tergo et Gregorii cingulatoris aput Wenceslaum Stucz pro ]ll s. Act. fer. Ill. post Marci. 3. 1482, 23. ánora. Tamléz f. 103. Jacobus Dusek serator ct Ursula emerunt posteriorem parlem domus acialis platec torriicum cum curia cl priveto inter domos Georgii ab asinis et Anne, relicte Bartossii Freser, erga eandem Annam et Wenccslaum, filium eius, pro XX s. pr. Isto adiuncto, quod secrctum debent haberc simultaneum —. Act. sabbato ante Mathie ap. 4. 1488, 8. kvitna. Tamléz f. 232. Johannes peti- niénfk et Dorotliea c. d. erga Jacobum Dausck pro XXX s. pr. Act. die s. Stanislai. (Kvitance ncjsou, trh tedy neproveden.) 5. 1489, 29. dubna. Zamtéz f. 254. Marlinus ca- nulator [Holub4f] et Anna e. d. erga Jacobum Dausek pro XXII'/ s. pr. Act. fer. III. ante Philipi et Jacobi. 6. 1493, 7. března. Rukop. č. 2107 f. 35. Adal- bertus frenifex et Katherina — e. d. a Martino canulatore Holubarz dicto pro XLV s. gr. Acl. fer. V. post Transl. s. Wenc. 7. 1494, 16. ledna. Tamléz f. 54. Paulus faber et Martha e. d. ab Adalberto frenifice pro XLV s. pr. Act. fer. MII. ante Anthonii. (Zrušeno ještě dne 28. dubna téhož roku.) 8. 1494, 26. dubna. Tamléž /. 6/. Johannes Hnat gladiator et Dorothea e. d. — ab Adalberto frenifice pro XLV s. pr. Act. sabbalo post Marci. 9. 1504, 20. července. Tamléz f. 251. Mathcus sarlor et Anna emerunt d. in platea torrificum inter do- mos Wenceslai Fresse: et Georgii dicti Wosel a Johanne diclo Hnat gladiatore pro XXXVII!/, s. gr. pr. Act. sab- bato ante Marie Magd. 10. 1517, 9. května. Rukop. č. 2108 f. 203. Anna, neb. Matíše Knollíčka manželka, a nyní již Vavřince manželka řádná — vzdala všecken slatek svůj — manželu svému —. Act, sabbalo post Stanislai. 11. 1628, 27. kvétna. Rukop. c. 2110 f. 265. Pavcl Večas a Kateřina k. d. za domem Freserovym a podle domu nékdy Zdyny od Vavřince kramáře [Knoflík, Kno- Míček zvaný) za XXXII! k. pr. Act. fer. IL post Urbani p. 12. 1536, 2b. ledna. Rukof. ć. 2111 f. 120. Jitik Skála a Zofka k. d. od Pavla Vecase za XLV k. gr. č. Act. die Convers. Pauli. 13. 1641, 6. kvétna. Tamléz f. 311. Petr Pechanec a Dorota k. d. — od Jiříka Skály za XLV k. č. Act. fer. VI. post Invent. crucis. 14. 1550, 26. února. Rukop. č. 2117 f. 200. Jin- dřich pasíř a Anna k. d. mezi domy někdy Freserovským a Václava, písaře porybného, za LXII'/, k Act. fer. Ill post Mathiam. 15. 1656, 18. března. Tamléž f. 357. Linhart Perk- hamer a Johanna k. — od Jindficha pasife a Eleny m. j. za LXII'/, k. gr. €. Act. (er. IT. post Longinum. 16. 1597, 17. listop. Rukop. ć. 2113 f. 86. Pavel Gloker hodinář a Lidmila k. d. mezi domy Jana Nala- naele a Valentina Beneše mečcíře od Johanny, pozůstalé po Linhartovi Perkhamerovi soustruZn(ku vdovy, za 976 k. gr. 6. Act. postridie Leonhardi. 17. 1607, 2. března. Rukop. č. 1174 f. 232. (In- ventář Jana Pavla Glokera hodináře.) Předně zuostala Lidmila vdova s sirotky čtyřmi; nejmladší Jan Pavel 

Strana 9
X1la. V Platučřské «lici. — €. p. 199. v sedmi letech, Marjána ve 18 letech, Dorota v 17 a Kateřina, nejstarií dcera, v 19 letech. Duom, v němž bydlejí, oznámila vdova, že jí náleží po rodičích svých. Penéz hotových že jest též měla po rodičích svých 450 k m. V almaře v koutě v světnici — knéh in folio 7. —. Nahoře v komoře v almare na&cl se jeden duplkre- denc veliky stiibrny pozlacenj a jedna konvicka též stří- brná pozlacená, a ty jest nebožtík ujal v 120 k. gr. Jt. stříbrnej pozlacenej hofpecher s piikryvadlem, duplkredenc menší - za 22 k. hofpecher za b k — It. hodinky — ukazující, jedny okrouhlý bijící hodinky, troje na hrdle nosící, léž bijící, dvoje hodinky vokrouhlý budící, hodinky na hrdlo bijící, jedny ukazující vokrouhlý, jedny ukazující na stěně. V verštatě verkcejk k řemeslu náležející na tři dovaryše s kovadlem. Druhý duom vedle Jana Nathanicle a Valentina Be- neše v Platnéřské ulici za 550 k. m. koupený. Krám na paláce na hradě Pražském koupcný. 18. 1610. 7 ledna. Rukop. č. 2252 /. 452. Stalo se podělení statku po někdy Janovi Pavlovi Glokerovi, hodináři a měštěnínu St, M. Pr., pozůstalého mezi Janem, Pavlem, Marjánou, Dorotou, Kateřinou, vlastními dětmi, a Lidmilou, vdovou, po dotčeném Janovi Pavlovi pozůsta- lymi u piilomnosti Jana Aichlera a Java Nalanaele, po- rucnikiiv nad sirotky nezlelilymi téhož pana Pavla Glok- nera naizenych, tóż Pavla Otty, móśtónina Mens. M. Pr. a Ambrože Neumastera, manželův Doroty a Kateřiny, dcer po témž Janovi Pavlovi pozů-talých, a to takto: Předně, kdež podle inventáře se nachází, že jest v handli na paláce hradu Pražského v krámě hodinek zůstalo za sumu 1970 zl. rÿn., z kteréhožto handle třetina 656 zl. 20 kr. Zuzaně Soliusové, jakožto společnici do- tčeného handle, a ostatn( suma, 1818 zl. 40 kr, coz na míš. 1148 k. 9 gr. 8 d. ucinf, jim svrcliudotéeuym sirot- kim a dětem neboztfka Jana Pavla spolu s Lidmilou, matkou jejich, náleží. Item dům vedle Ja a Natanaele leżici za 550 kop míš. koupenej, totižto 163 dukátů na šnurách vohnutejch, což jakž nyní platí, učiní 376 kop míš., pár armpantův za patnácte kop míš., item že na klenoty v kra- bici zapeč ý, kteréž někdy paní Zapská zastavila, od nebožtíka půjčeno jest půl druhýho sta kop míš, na šaty a klenoty manżelky Vaclava Kumpana jedno sto dvaceti devět kop míš., za klenoty n. p. z Michalovic, na něž Glokner 600 kop míš. půjčil, poněvadž za to nestojí, vedle šacování jich v půl šestým stu kopdich mf. Item šaty nebožtíka za dvaceti šest kop 80 gr. šacovány a k tomu peněz hotovejeh dvě stě kop míš. Víceji hodinck v domě nalezenejch, vesměs šacovaných za 62 k. m.; a k tomu na dluzích 800 k. m. se našlo. Coz tak vše v hromadu v jedné sumě učiní 8964 k. 9 gr. 8 d. Z kteréžto sumy dluhové od nebožtíka lidem povinní zaplacení jsou. Zů- stalo k rozdělení 8405 k. 9 gr. 3 p. in. A z té sumy na pet dílův rozdělené příšlo na jednoho každého z nich jimenovitě šest set vosmdesále jedna kopa jeden groš šest penčz míš. Co se pak podílův dvou mladších sirotkuév Jana Pavla a Marjany, let nemajících, dotejče, v tom jest se Lidmila, matka jejich, ohlásila, že takový podíly jejich, totižto 1362 k. m. jednomu každému na statku svém do- statečně ujislili chce, za to žádaje, aby jí toho jakožto matefi vlastni s wdstem trpící a usedlý dopříno bylo. K čemuž s povolením pánův radních od poručníkův při- stoupeno a povoleno jest. Dorotě, Pavla Otty manželce, kteráž sc i s manželem svejm přiznala, že předešle od Lidmily, mateře své, na svůj podíl jest z téhož statku otcovského přijala sto kop míš., k klerýmžto ostatek po- v XIIa. V Platuéiské ulici. — C.p. 199. 9 dílu jejího na svrchudotéenych klínotech od neboztíka pána z Michalovic zastavcných, za 6£0 k. míš. šacovanejch vykázán jest, pozůstávajících 31 kop míš. Lidmila matka na hotové jí dodati se jest uvolila. Co se pak Kateřiny, Ambrože Nejmnstera manżelky, dotejče, ta přijavše pře- dešle od mateře své tři sta kop míš. ostatní sumu podílu svého z statku otcovského, totižto tři sta vosmdesáte jedna kopa míš. na domě od nebožtíka otce jejího za 650 kop míš. koupeném od mateře své jí vykázanou do- brovolně jest ujala a na tom přestala. Při tom přebíhající sumu, totizlo 169 k. na témž domě a gruntu mateři své pojišťuje. Dáleji stříbrné nádobí všecko všudy na pět dílův rozděleno jest, kdež jednomu každému přišlo a do- stalo se po 8 hřivnách a 10!/; lotů. Podle toho také Dorota a Kateřina, též i svrchupsaní poručníci k tomu přistoupili, aby všecken werkceug v verštatě nebožtíkovi otci jich náležitej na mateří až do její smrtí zůstal. Však po smrti její Janovi: Pavlovi zouplna (pokudž by se týž | Jan Pavel hodinářství učil) zanechán a dochován bejti má. — Co se pak krámu na paláce hradu Pražského dotejče, ten v nedílnosti zůstává. Naposledy kdež se také v inven- táři zmínka činí o pěti stech zlatejeh rejnských dluhu do AugSpurku povinného, Zuzana Soliusová oznámila, že ta- kovej dluh již zouplna zapraven a zaplacen jest. Actum postridie Marci cv. 26. Aprilis anno MDCX. 19. 1610, 29. října. Rukop. é. 2114 f. 25. lzaiás Liikost soustrużnik a Alzbéta k. d. mezi domy Jana Na- lanicle a Jana Kerheyzera od Katefiny, Ambroże Nejmistra hodináře manželky, za 575 k. gr. č. * 1625, 12. prosince. Rukop. č. 2179 I. f. 222. jan Pavel Gloker piiznal se — Że jest od IzaiáSe Elikosta spokojen. Číslo pop. 120. (U oslů.) 1. 1457, 19. března. Rukop. č. 2105 f. 65. Gre- gorius lorifex et MakuSe e. d. in platea torrificum inter domos Wenceslai Rubik et Galli torrificis erga Henricum lorrificem pro XXVIII s. Act. sabbato ante Oculi. 2. 1468, 21. èervna. Tamléz f. 87. Mathias calca- riator et Anna c. d. inter domos Galli dicti Kabele et Wenceslai lorificis crga Gregorium lorificem pro XXXIU s. Act. fer. llll. ante Joh. B. 8. 1471, 99. &ervna. Zàmléz f. 305. Caspar sartor et Anna ec. d. inter domos Johannis torificis dicti Koma- rowsky el Wenc. Raubik circa Annam, olim Johannis Marny uxorem, pro XXVII s. Act. sabbato ante Joh. B. 4. 1472, 18. srpna. Tamleż f. 323. Nicolaus cal- carista et Katherina emerunt d. inter domos Wenceslai Raubik lorificis ct Johannis, generi Fresser, circa Casparum sarlorem pro XXX s. gr. pr. Act. fer. III. post Assumpc. M. V. 5. 1476, 14. května. Tamićż f 370. Johannes Sskoda et Jana c. d. inter domos Wenc. Raubik lorificis ct Petri dicti Oczasck seratoris aput. Nicolaum calcaristam pro XLV s. gr. Act. fer. III. ante Sophie. 6. 1476, 4. října. Tamtéž j. 375. Gregorius cingu- lator et Katherina e. d. aput Johannem Sskoda pro XLVII s. Acl. die Francisci. 7. 1479, 27. dubna. Rukop. č. 2106 f. 36. Geor. gius ab asinis et Barbara e. aream combustam inter do- 2 

Strana 10
10 XH. V Plaluéfské ulíci. — C. p. 190. mum Petri Woczas et arcam memorati Georgii erga Grc- gorium cingulatorem pro III s. Act. fer. III. post Marci. 8. 1482, 16. prosince. Tamléz f. 117. Georgius ab asinis et Barbara e. partem curie sue domui contiguam in platea torrificum erga Jacobum Dausek pro Illl'/s s. Act. fer. IT. post Lucie. 9. 1490, 2. prosince. Tamléž f. 287. Georgius ab asinis admitlit Zdenam, conthoralem suam, ad domum sitam inter domos Chocholonis cultellatoris et Martini holubár. Act. fer. V. post Andree. 10. 1498. — Rukop. 6. 2107 f. 146. Georgii ab asinis. 11. 1511. — Rukop. ë. 2108 f. 82. Georgii Osel. 12. 1514. — Tamléz f. 135. Zdeny vdovy. 18. 1519. — Rukop. &. 2109 jJ. 85. Bartoše Vosla a Zdeny, matky jeho. 14. 1597, 4. listopadu. Rukop. c. 2142 f. M. 5. My purgmistr arada — známo činíme — že Jan Poledne klobúčník a Vavřinec illuminator — vysvědčili — takto: Byli jsmy požádání od neb. Bartoše Vosla z Platnéřské ul. — abychom k němu přišli. Kterýžto — leže v těžké nemoci — vuwoli svú poslední před námi oznámil tako- vúto: že — ustanovuje poručníky Barbory, m. své, a Anny, dcerky své — Beneše z kuchyní, Petra nožíře z Kunešovic ul., a Svatoše Hložka od klíčuov, švagra svého — oznámiv, že — domy dva — jeden u vosluov v Platn. ul. a druhý hned podle něho řečený Zachařovský, vinici X str. u Košíř v vohbí pod Raušovou vinicí — poroučí Barboře m. své. — Act. v pondělí před sv. Linhartem, 15. 1548. — Rukop. č. 2117 f. 146. Václav, písař při úřadu porybném, a Barbora m.j. 16. 1556, 9. listopadu. Tawmléž f. 372. Anna plat- nýřka, někdy Erharta a nyní Wolfa Cernovic manželka, vzdala duom — témuž manželu svému —. Act. fer. 11. post Leonardum. 17. 1667, 1. prosince. Rukop. č. 101 f. 171. Jakož jest zmocnění učinil Václav Porybnej na duom neb. Erharta platnýře pro XX k. gr. č. peněz gruntovních, kdež pak Markéta, manželka po témž Erhartovi, s sirotky svými ne- mohíci peněz těch zadržalých ani kteréž potomně klásti se mají platiti, dožádala se jest Anny, tety týchž sirotkuov, že jest sumu výšpsanú položila a coZ ostatek za tjZ duum ještě peněz nedoplacených zuostává, ty že také doplatili jemu Václavovi má. A on Václav Porybný takového zmoc- nění — domu postupuje Anně, tetě tychż sirotkuov —. Act. fer. HII. post Andream. 18. 1559, 8. března. Rukop. č. 2117 f. 427. Zmocněn Václav, starý porybný, domu nékdy Erharta platnýře pro sumu gruntovní. Act. fer. IllI. post Translat. s. Wenc. . 18. 1659, 11. srpna. Rukof. ć. 2117 f. 438. Wolf Sornogl platnýř a Anna k. d. mezi domy Jana hodináře a Linharta soustrużnika od Václava, starého porybného, za 115 К. C. Act. postridie Laurentii. (R. 1566 kvituje jid Anna platnyfka vdova.) 20. 1571, 21. května. Rukofp. č. 2118 f. 280. Mates jinak Matouš Helvik síťkář a Salomena k. duom v Plat- néřské ul. mezi domy Linharta soustružníka a Jana ho- dináře od Anny Wolfovy platnýřky za 170 k. gr. Act. fer. II. post Sophiae. 21. 1577, 27. června. Rukop. č. 2112 f.8. Valentin Beneš mečíř k. d. mezi domy Linharta soustružníka a XIla. V. Plaluefské ulici. — C. p. 120. Marjäny hodinäïky ой Matesa Helvfka sftkaïe za 900 k. gr. ©. Act. fer. V. postridie Joannis Pauli. 99. 1607, 27. června. ukop. c. 2113 [. 438. Jan Kerheiser švec a Anna a Jan, syn jejich, k. d. mezi domy někdy Jana Pavla Klokera hodináře od Valentina Beneše za 240 k. gr. č. Čislo pop. 118. (Dům Zachařovský.) 1. 1440, 9 srpna. Rukop. č. 90 f. 50. Johannes dictus Kawale thorifex emit domum in platca calcariatorum inter domos Henrici thorificis et Mathei lorificis erga Agnezkam Alde pro XVIII s. gr. — Act. fer. III. ante Tiburcii. 9. 1448, 31. pros. () Rukop. ć. 2119 f. A. 6. Ve jmeno božie amen. Já Anežka vdova, kramářka, řečení Aldeova z kotcóv, oznamuji Liemto listem všem lidem nynějším i budúcím a na vědomie dávám, že ackolivěk jsúc nemocna na těle, však proto s dobrým rozmyslem a požívající svobody zdravého rozuomu, tudiež i paměti, ze všeho svého zbožiíe — toto své porucenstvie — zpó- sobuji obycejem: tiemto dolepsaným: Najprve ustanovuji porucenstvie svého paní Maclnu platnétku, kmotru sv milú, pravú mocnú, a najvyšší poručnicí — dale odkazuji panie Machné — v&ecken mój stalck, a z toho stalku aby ona vydala za mú duší pro Buoh najprv k sv. Linhartu na kostel k vopravě čtyři k. gr., item k sv. Mářie Maj- daleně na opravu kostela dvě k. gr., k sv. Mikuláši do školy žákuom na drva jednu kopu, k sv. [lavlu do školy žákuom na drva kopu gr. ltem odkazuji Maifkovi, mly- náři z Sluh, XV k. Item Barboře Havlové ostrožnici odkazuji sklep pod kotci —. Act. — fer. 11 (?) in octava Nativ. Chr. 3. 1462, 18. listopadu. Rukop. ć. 2141 J. 269. Konšelé — k žádosti Machny, někdy Janovy Kabelovy a již Havlovy platnéřovy manželky — s Brozem bečvářem od M. B. z liize a Jindřichem platnéřem, poručníky — Janem Kabeli v jeho kšaftu přidanými — jsûce vyslini k — pošacování statku — po témž Kabelovi — pro diel Janka, sirolka Kabelova — także — polovice pravá (lobo statku — XX k. sirotku dostali se mi —. Act. sabbato ante Elisabeth. 4. 1471. 29. ledna. Rukop. ć. 2105 f. 299. Jo- hannes torrifex dictus Komarowsky cl Katherine e. d. — inter domos Johannis Marny et Simonis albns leo — apul Gallum Kabele — pro L s. — Act. fer. III. ante Purif. b. 1475, 22. února. Rukop. č. 2105 /. 359. Ре\гив de Glathovia [Woczasek] serator et Katherina e. d. — aput commissarios bonorum Johannis Komarowsky, Joh. Holub et Jol. Dubek — pro XL minus Jl s. gr. — Act. fer. llII. ante Mathei. 6. 1477, 28. iijna. Rukop. ©. 94 II. f. 10. Kathe- rina, olim Johannis Komarowsky ct jam Mathie sartoris uxor, fassa est, quia tulit porcionem suam post mortem memorali Johannis K. — a Johanne Holub et Johanne Daubek, commissariis bonorum pretacti Joliannis —. Act. fer. V. post XI m. Virg. 7. 1486, 26. července. Rukop. ё. 2106 f. 184. Mathias cultellator dietus Chochol et Margaretha e. d. erga Ka- therinam, relictam Petri Woczasek, pro XV s. Act. fer. III. post Jacobi. 

Strana 11
XIIa. V Platnérské ulici. — C. p. 118. 8. 1498, 28. března. Rukop. č. 2107 f. 37. Gallus sulor et Martha e. domum penes domum Georgii ab asinis ct Simonis thorificis a Mathia Chochol cultellatore pro XXV s. Act fer. 11. post Annunc. M. V. 9. 1498, 25. tervna. Tamtéz f. 146. Procopius sutor dictus Kautek et Margarctha emerunt domum pencs d. Georgii ab asinis ct Mathei torrificis a Gallo sutore pro XVIII s. Act. fer. II. post foh. B. 10. 1511, 8. září. Rukop. č. 2109 f. 82. Andreas sellator et Martha e. d. inter domos Jacobi calcariste et Georgii Osel a Margaretha vidua dicta Koutková pro XXIII s. pr. Act. fer. III. post Egidii. 11. 1514, 21. inora. Tamieź /. 135. Matej feceny Zachar a Markéta k. d. mezi Zdená vdová a Kfihy kon- váře od Ondřeje sedláře za XXIII k. gr. č. Act. fer. III. ante Malhic. (1518 splńci Zachařova vdova Markéta.) 19. 1519, 13. prosince. Rukop. c. 2109 f. 85. Bartoš Voscl a Zdyně, mateř jeho, k. d. mezi domy téhož Bartoše a Rehoře konváře od Markély vdovy Zachařky za XVI, k. č. Act. die Lucie. (R. 1598 splácí Barto- Xova vdova Barbora.) Viz předešlý dům č. p. 120. 13. 1548, 7. února. Rukop. č. 2117 f. 126. Hanuš Staymaysl hodinář a Marjána k. d. mezi domy Václava, písaře nad porybným, a Strakovým od téhož Váciava za I. k. č. - - Act. fer. III. post Dorotheam. 14. 1592, 27. kvótna. Rukop. č. 2205 jf. 139. Ve jméno —. Ji Marjdna, pozuostali vdova po Janovi Sta- mejzlovi hodináři — co sc — domu v Platnyńskć ul. mezi domy Valentina Bene$e mecire a Petra Simona zlat- nika ležícího dotýčce — poněvadž decry mé tři, Manda- lena, Jana Labera ručnikáře, Anna, Dartle mecífe, a Lid- mila, Jana Lukera hodináře manželky, dostavše se za jmenované manžely své ode mne — vejpravou sou opa- třeny, a Jan, »yn muoj, žádného takového opatření jest nevzal — protož jemu — dotčený duom, v němž bydlím — odkazuji —. K záduší sv. Linharta, kdež tělo mé od- počívati bude, X k. m. Jenž se stalo v středu před Božím tělem 1692. (Stvrzeno v pátek po ochtábu Božího těla léta 1595 ) 15. 1615, 27. zár. Rukop. c. 2205 J. 371. Já Lid- mila, po Janovi Pavlovi Glogarovi hodináři, měštěnínu St. M. Pr. osifali a pozüstalá vdova, známo činím tímto mým kšaftem — že — jsouc na ten čas nemocí těžkou navští- vena — činím kšalt a pořízení takové: Nejprvé dům můj vlastní v Platnýřské ulici ležící, kterej mně po panu Janovi Stamajzlovi a Marjaně otci a mateři, rodičích mejch milejch, zůstal, — Janovi Pavlovi Klugarovi, synu mému +- odkazuji —. Kateřině, Ambrože Neumastra hodináře manželce, dceři mé, 80k., Dorotě, Pavla Otty, zlatníka a měštěnína Menš. M. Pr., manželce, též decii mé, tolikéž 30 k. in. — Marjanč, dceři mé nevdaný, všecky svršky —. Psán v sobotu den sv. Michala arch. 16. 1616, 4. btezna. Nukop. à. 2233 f. 318. Stalo se jisté rozvržení s Janem B. Karyesem hodinářem, co se koli samých hodinek zlatých v handle dětem po někdy Pavlovi Klokerovi náležejících dotyce, na dva dily jsouc rozvrženo přijde na bratra 639 zl. 42 kr. 4 d. a na Mar- janu t62 639 zl. 49 kr. 4 d. Takovy pak jeden i druhý dil on Jan Karyes, pojavse sobè Marjanu, sestru Jana Pavla Klokera, na dvou domích, u sv. Jiří a druhý u bílé labutí, v Platnýřské ul. ležících Valentina Karjesc, otce svého, pojišťuje, též i druhý díl Jana Pavla Klokera, švagra svého, pončvadž na učení hodinářském v městě Auäpurce züstává, do tří let pojišťuje. XlJa. V Plalnéfské ulici. — C. p. 118. — ]] 17. 1616, 9. dubna. Tamtéž f. 331. Stalo se přá- telské narovnání mezi Andresem Osirmajerem cvočkářem na místě Rebeky Solisové m. j. — z jedné a poručníky sirotkàv po Lidmile Glokerové a to o handl hodipáfsky takovy: Jakoż jest nebożka Zuzana Solisovś a ncb. Lid- mila Glokcrova od desiti let takovyż handl vedly, także Zuzana S. týž bandl v rukou jměla, jej vedla a prodávala, | Lidmila G. pak do téhož handle hodiny dodávala a jak na náklad dva peníze dávala, tak potom zase dva peníze užitku brala a Zuzana toliko jeden aneb třetí díl a třetí peníz. I poněvadž pak obě dvě [zemřely], o ty dluhy lakto se snesli: Jakož po smrti Zuzany všech dluhův do téhož handle 651 zl. se našlo, ty všecky — jest povinen Andres Ostrmajer — zvyupomínati a — sirotkům Gloke- rovským dva díly odvésti. * 1651, 10. května. Rukop. č. 2115 f. 219. Úřed- níci šestipanští prodávají dům, který obce dostala od- úmrtím po Pavlovi Klokerovi (»U Klokerů«) cvočkáři Baltazarovi Strauberovi. Cislo pop. 116. #1. 1426. — Rukop. c. 2099 f. 195. Nos ma- gister civium, consules el scabini Maioris Civ. Pr. recog- noscinus universis, quod ex fidedignorum deposicione litteras in cista consilii cum scalula inventas, que erant quondam Georgii olcatoris, que inferius continencia earum esL no- lata, Mauricio lorifici, pro tempore nostro coniurato, dc- dimus ct appropriavimus et presentibus damus et appro- priamus : Primum videlicet litteram Duchkonis oleatoris super vinca sigillo maiori Antique Civ. munita, que sita est in monte Witkonis sub fructura lapidum in acie. — It. lilteram domini Wenceslai, plebani de Ratiworz, et Marssonis, palris cius, super domo et cius area, que sita est inter domos Zdenconis el Marssonis hincinde sigillo maiori Nove Civ. subappenso. — It. litleram Georgii predicti oleatoris super domo sita inter domos Marssonis Ssramo- wały et Simonis tulnerz hincinde maiori sigillo Nov. Civ. subappenso. It. litteram cum minori sigillo Nove Civ. appenso inter Sdenkonem de lacu ct Ssilherium pistorem pro muro el fonte inter domos ipsorum. IL. litteram Ni- colai dicti Luscus super braseatorio, sito in lacu ipsius Sdenkonis et Zdenkonis Osmyk hincinde sub maiori sigillo Nove Civ. appenso. — 1t. litteram renovatam Duchconis oleatoris super vinea Weiislai muratoris et Jesskonis sub sigillo magistri vinearum et aliam resignacionis super dicta vinca per eosdem facta sub eodem sigillo. — 1t. litteram Jirziconis resignatoriam super vinea sita in monte Wilkonis inter vineas Kusscmphenik et Hanussii cingula- loris de foro equorum. ltem ulimam super vinea sita in monte Witconis penes slratam usque fossatum Duchkonis oleatoris sub sigillo magistri vinearum. %2. 1482, 22. října. Rukop. č. 992 f. 147. Ve jmeno božie amen. Já Mařík brnieř, měštěnín St. M. Pr., oznamuji tiemto Jistem všem, že ačkolivěk jsa nemocen a ncduziv na téle, vSak proto s dobrým rozmyslem a pozí- vaje zdravého rozumu ze všeho zbožie svého — toto své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zpuosobuji: Najprve ustanovuji tohoto svého poručenstvie j dětí svých midrého a opatrného muže Kříže platnéře, přietele svého i dobrého, pravého a mocného poručníka — prosč jeho, 2° 

Strana 12
19 Xlla. V Plaluéfské ulici. — C. p. 116. aby panie Dorotě, manželce mé, raden a pomocen byl a manželka má s jeho radú činila, což by sč tohoto mého poručenstvie dotýkalo. A dokudž táž manželka má stavu svého vdovského nepromční, dotud aby s diclkami mymi, tudież i s svými, přebývala a statku po mně zuo- stalého neculracujfci jim požívala a poručník napředpsaný aby statkem sirotčím vládl až do jich let rozumných, A jestliže by napředpsaná manželka má stav svój vdovský změnila, tehdy aby jí napředpsaný poručník vydal ze všeho statku mého tfidceti kop gr. a k tomu rúcho loż- nie a chodícic, jakož toho řád a obyčej jest, a jednu truhlu velikú, a poručník nadepsaný aby k sobě vzal Vaňka, syna mého, s jeho slatkem a jeho u sebe choval a na dobré jej vedl, jakož já jemu toho nad jiné lidi věřím a doufám. A jestliže by to dieté, jímž jest. manželka má napředpsaná nynie těžká, živo na svět přišlo, tehdy aby mělo plný a pravý dicl ve všem zbožíc a statku mni zuostaveném s svrchupsanym Vańkem, synem mym. A kteréž by kolivěk dietě z těch mých dětí umřelo dříve let svých rozumných, tehdy toho dicl umrlého aby spadl na živé zuostalé dictě plným právem. Pakli by obú dětí mych P. B. neuchoval diicve let rozumnych, tehdy po jich smrli aby všeho zbožie a statku mého po nich zuostalého připadla pravá třetina na manželku md svrchupsand a dva diely aby obrátil poručník svrchupsaný na chudé a nuzné lidi i také na piátely mé příbuzné najbližšic, tak jakož sč jemu za podobné zdáti bude, a v tom aby jemu ne- bylo překáženo žádnú mierú, ani od něho kterého počtu Zádáno. Tomu na svědomie pečeti slovutného Petra z Chrastu rychtáře a opatrných mužóv Janka od střicbrné hvězdy a Simona Múdrého, konšelóv přísežných již jme novaného iněsta Pražského, k mé prosbě přivěševy jsí k tomuto listu. — Jenž dán léta — tisícého čtyrstého třidcátého druhého v středu den sv. Severa. Tyto věci dolepsané popsány jsú a nalezeny po smrti nebožce Maříka brnieře: Najprve sto a devět zla- tých uherských. Item pár koflíkóv střícbrných pozlace- ných o póldruhé hřivně a třech lotech, 7 lžic stfiebrem okovanych, jedén pancief ocelivj za Éest kop a za dvadcct gr., drubý pancieř ocelivý u Říehy z Hradce za šest kop gr., u Jakuba v Jindřichově Hradci pancicf a obojóck za puol šestý kopy gr., jakož jest jemu dáno prodávali, u panie Katruše od žáby za víno devět kop a ld gr, dvě truhle veliké, pět konví velikých a 8 menších, jeden samostřiel, dva meče a píšťala jedna a paveza, 7 mís cí- nových velikých, dvě malé, 10 taléřóv cínových a dvě médénice, Será sukné s liSéím koZichem, a druhá Será s beránčím kožichem, sukně modrá dobrá s li&tím kozichem a klok nové barvy, tesáéek s stiiebrnymi puklicemi a tobolka také s puklicemi stfiebrnymi, pećct stiiebrná jeho, sviecen visuty, nddobie řemesla brnieřského prodal p. Kříž za dvě kopě a za 22 gr., peřinka svrchnic a druhá spodnie, čelediné, dvě prostěradle a dvě poduśce, a jinć rúcho ložnie vydáno jest manželce panie Maříkově vedle rozkázánie kšaftem učiněného. Item duom a vinice. Tyto všechny véci svrchupsané pobral jest k sobě Kříž platnéř jakožto poručník, slibuje i s manželkú svú ty všechny věci sirotkóm nahořepsaného Maříka, když k Je- tom svým rozumným pfijdi, v celosti zasě navrátili, v tom všechen statek svój, kterýž nynie mají neb v časiech bu- dúcích mieti budú zavazujíce a zapisujíce. Actum fer. 111). dominice Invocavit anno oc XXXIII. Také vydal jest svrchupsaný Kříž poručník z těch věcí k sobě přijatých najprve Mikulášovi Kněževeskému úroka 11 kopy. ltem Vinaiovi za sukno, ježto jest jemu Xlla. V. Plaluéfské ulicí. — C. p. M6. zadrženo, Křtěnovi bečvářovi od dicla XV gr. 1. 1436. Rukop. č. 2102 f. 392. Mattes lo- rifex de Prusia et Burbara c. d. olim Mauricii lorificis sitam in platlica calcariatorum inter domos Agnetis, rclicte Alde, et Wenceslai, venditoris fructuum, crga Crucem thorificem, tutorem per diclum Mauricium subordinalum, pro XXII s. gr. 9. 1442. Rukop. ¢. 2099 /. 605. Qucmad- modum Mathes lorifex cum Barbara, conthorali sua, eme- runt domum a Cruce torrifice sitam in plathca calcariato- rum inter domos Aldc cx una et Wenceslai ovocnik partc ex allera, quos Leva tubicena nomine Anne, uxoris suc, tamquam. verc heredis illius donus, impetivciat. Quiquidem Leva cet Anna habita inter ipsos mutua ct amicabili com posicione renuncciaverunt iuri ipsorum. . 8. 1454, 14. ánora. Nukop. ©. 2/41 /. 132. Když Rehot broier — ptipovédél sé jest sám od scbe k domu Křížové platnéřky kc všemu statku jejicmu i k nádobí, pravě, že k tomu ke všemu lepšíc právo má nezli ona. Polom maje ode pánuov odložený rok — tu svú prípovčď maje obnoviti, zmčnil jest, pravč, že sč připovicdá k domu i statku Křížové od Jíry, strýce svého — že jakož nebožtík Kříž platnéř byv poručníkem neb. Maříka brnieře, strýce jeho a bratra dotčeného Jíry, jiněl jest podle kšaftu toho statku dicl na chudé obrátiti přítely téhož Mafika i takć najiné chudé a Ze toho nevédie, ucinil-li jest to čili nic. Chtiece dale. védéti od panie KfíZové, kterým přátelóm anebo jiným chudým co z toho — jest dáno, aby to ukázala. Proti tomu paní Křížová pravila jest, že muž její, neb. Kříž, podle rozkázánic — všecko učinil jest — láhnücse — na kvitancí knielami městskými zapsané —. Páni purgmistr a konšelé — orlelem svým konečným vynesli jsí přikazujíce — Rehořovi a Jírovi, aby panie Křížové i s statkem jejím v pokoji nechali —. Act. die Valentini. 4. 1457, 26. července. Nukop. č. 2105 f. 22. Gallus torrifex dictus Kabele et Margaretha c. d. in plutea torrificum inter domos dicti Galli ex una et ad. hircum parte ex altera erga Mathes lorificein pro XLIX —. Aut. fer. 1l. post Jacobi. 5. 1408, T. záií. Tamle£ [. 229. Margaretha, olim Bohuslai ab albo lconc conthoralis, cmit d. erga Gallum Rabele pro LVIIL s. gr. Act. in. vig. Nativ. M, V. 6. 1474, 11. srpna. Zamlež f. 340. Simon torrifex dictus Albus leo et Margarctha c. d. inter. domos Nicolai- Popel et filie Baithossii l'resser aput Margarctam, matrem suam, pro XL, s. Act. fer. V. post Laurencii. 7. 1495, 7. dubna., Nukop. ©. 2107 f. $1. Venczlaw pannitonsor ec. d. erga Margarctham, relicbun. Simonis thorificis, et Jacobum, filium eius, pro XXXIII s. pr. — isto adiuncto, quod domus pretacta. — post mortem cius- dem l'eneziaw in Jacobum pannitonsorem, f(ratrem cius, et Martham, filiam. ciusdem Jacobi, dcvolvatur. — Act. fer. Ill. post Ambrosii. (R. 1499 splácí Martha, filia Ja- cobi pannitonsoris.) 8. 1501, 19. července. 7iunleż J. 205. Martha, conthoralis Mathei torrificis, resignal domum svami, quam inhabitat, inter domos Mathie cultellatoris dieli Chochol ct Procopii sutoris — predicto marito suo. Act. fer. Jl. ante Magdalene. A. 1505, 27. května. Tamtéž [. 26S. Swala, rchicla Marlini Ssarka, cmil pro sc, Matheo, filio suo, d. inter | domos Mathic Chochol ct Marparcthe vidue a Martha, XXX gr. Item 

Strana 13
XlLla. V. Plalnérske ulici. — €. p. 116. conthorali Martini, snblimatoris vini, pro XXXV s. Act. | fer. lll. post Urbani. 10. 1608. Rukop. 6. 2108 f. 22. Swala, olim Martini torrificis dicti Ssarka, nunc vero ilenrici contho- ralis. 11. 1610, 10. dubna. Tamiléž f. 56. Jacobus calca- rista et Anna e. d. inter domos Mathic Chochol et viduc Koutkové a Henrico torrifice pro XXXV s. Act. fer. 1111. ante Valeriani. 12. 1514, 15. ánora. Tamlez /. 133. Rehoř konvář a Barbara k. d. mezi domy Matěje Chochola a Ondráčka sedláře od Jakuba ostrożnika za XXXVII!/s k. pr. Dálo se v středu po sv. Valentinu. 13. 1520, 20. března. Rukop. č. 2109 f. 103. Martin Straka krajčí a Marta k. d. mezi domy Zdyny vdovy a Chocho'a nožíře od Rehoře konváře za XL k. p. — Act. fer. III. ante Benedicti. 14. 1652 5. prosince. Rukop. č. 2117 f. 280. Jiřík rukavičník a Juliana k. d. mezi domy Jiříka platnýře a ; hodinářovým od Marly Strakové za L k. Act. fer. II. post Barbaram. (Kvitance splätek nejsou zapsány, trh nebyl tedy uskutečněn.) 15. 1575, 16. března. Rukop. č. 2118 f. 395. Jiřík Kmínbora rukavičník a Dorota k. d. mezi domy Stefana Kocha a hodinářovým od Jana Straky, Jiifka Koltpeka a Juliany m. jeho za 50 k. gr. č. Act. fer. III. post Letare. 16 1677, 14. února. Rukop. č. 2120 f.175.) K&aft Jitfka Kminhory rukavičníka.) [Odkázal vše manželce lo- rotě a dítěti, s kterým byla téhotná.] Stalo se ve čtvrtek po sv. Skolastice. 17. 1586, 4. června. Rukop. č. 2112 f. 235. Jiřík Gelfert tkanickaf a Zuzana k. d. — od Jana Ausswarda rukavičníka za 80 k. gr. č. — Act. pridie Corp. Chr. 18. 1591, 30. října. Tamléž /. 367. Petr Širmon zlatník a Markéta k. d. mezi domy Linharta Plage a ho- dinářovic od Jiříka Kelforta tkaničkáře za 180 k. č. Act. fer. lI. post Sim. et Judae. : 19. 1594, 28. března. Tamléz f. 415. Pavel War- mayer platnýř a Anna k. d. mezi domy kaspara Kocha a liodinářčincjm za 250 k. gr. č. od Simona zlatníka —. Act. fer. 11. post Judica. i 20. 1597, 11, srpna. Rukop. č. 21413 [. 8L. Bartho- | lomćj Wiscnder flašnýř a Marjána k. d. — od Pavla Warmaycra za 225 k. gr. č. — Act. postridic Laurencii. 21. 1604, 26. brezna. Tamleż f. 313. Jan Muša, cis. drabant, a Lidnila k. d. mezi domy Ka$para Kocha a Pavla Glogera od Barlol. Wizendera MaSnÿre za 250 k. gr. €. — Act. postridie Annune. M. V. 22. 1609, 19. února. Tamléz /. 484. Abraham Herfar, cis. harcíf, a Marjána k. d. — od Lidmily, po někdy Janovi Mušovi vdovy, za 875 k. gr. č. 23. 1610, 16. tervna. Rukop. ë. 2114 f. 5. Tomas Ifofner a Anyżka k. d. — od Abrahama Herfera za 325 k. gr. č. * 1626, 16. října. Zamléž /. 355. Stal se frejmark o domy mezi Tomášem Hofnerem a Karlem Solem z Solln- | pachu a Zuzanou m. j. — že Tomáš Hofner postoupil jest domu svého v Platnýřské ul. — Karlovi Solovi —. XIla V Plalnérské ulici. — C. p. 114. 13 Čislo pop. 114. (U zlatého čápa.) 1. 1444. — Rukop. č. 90 f. 95. Olim Wen- ceslai ovocnik. 9. 1457. — Rukop. c. 2099 f. 1009. Johannis Kozel. 3. 1461. — Ruhop. ć. 2141 [. 315. Johannis Kozel torrificis. 4. 1462, 22. écrvna. Rukop. C. 2105 f. 120. Serc- nissimus princeps — Georgius rcx — attentis gralis obsc- quis per Mauricium, portulanum maiestalis, el Ulricum, por- tulanum d. regine — dedit — domum sitam in platca torrificum inter domos Halli Cabcle et Stassconis — per ipsos habendam —. Act. fer. IJI. ante Joh. B. b. 1462, 30. června. Tamtéž. Brozek sutor ct Martha e.d. — erga Mauricium, portulanum d. regis, ct Ulricum, portulanum d. regine, pro XXXII s. Act. fer. III. post Petri et Pauli. 6. 1468, 18. října. Tamtéž /. 272. Johannes torri- fex Daubck et Niela c. d. — circa Brozium sulorem pro L s. Act. fer. IJ. post Galli. 7. 1470, 4.zâf. Tamtéz [. 295. Joh. Sskoda torrifex et Jana e. d aput Job. Daubek torrificem pro L s Act. fer. III. post. Egidii. 8. 1474, 10. brezna. Tamież f. 341. Nicolaus lorrilex diclus Popel et Katherina e. d. — aput Joh. Sskoda pro L s. Act. fer. V. ante Gregorii. 9. 1476, 8. května. Rukop. č. 2105 f. 369. Johan- nes Kousal de Kralowecz cultillifaber et Barbara c. d. in kurnik inter domos relicte Marssalkonis et Simonis lorri- ficis a tergo aput Nicolaum Popel pro XL s. cum hoc adiuncto, quod Nicolaus Popel rcliquit pro se institam torrificum cum camera desuper cum tecto. Act. dic Sla- nislai. 10. 1491], 24. března. Rukop. č. 2106 jJ. 290. Mathias cultellator dictus Chochol ct Margarctha e, d. inter domos Simonis et Mathei torrificum — e ga Johannem Kousal cultellatorem pro L s. gr. Act. fer. V. antc Annunc. M. V. 11. 1548, 23. dubna. Rukop. c. 100 /. 169. Jakoż jest neb. Matěj Chochol duom odkázal kšaltem Janovi a Vítovi, synüm svým, a ten k svému stvrzení přišel i — týž Jan a Vít oznámili, že jsú se o tyZ duom rozdělili, takže on Jan polovici toho domu ujal — a on Vit drului po- lovici —. Což se pak Markéty, neb. Matěje Chochola manželky a macechy jich, dotýče, té podle kšaftu Jan — svreliky i jiné věci vydal a XL k. m. — má dáti —. Act. die Georgii. 19. 1548. 1. října. Rukop. č. 2117 f. 150. Vincenc bradýř k. díl domu v kuchyních, jakž cedule dílčí na laj duom mezi Janem Chocholem a Vítem, bratrem jeho, učiněné ukazují a všechen duom leží mezi domy Straky krajčího a vačkářovým — od Jana Chochola za LXXX k. č. — Act. fer. JI. post Michaelem. 13. 1549, 16. července. Tamléž f. 240. Mezi To- mášem sklenářem a Janem Chocholem nožířem, jakož jest bylo na rozdílu o statek pozuostalÿ po nèkdy Vitovi, bratru Jana Chochola, i smlúvu učinili, že Tomáš sklenář Janovi Ch. dobrovolně propouští výhně a nádobí nožíř- ského do dne a do roka —. Act. v úterý po Rozesl. ap. 

Strana 14
14 Xlla. V Plalnéiské ulici. — C. p. 14. 14. 1551, 15. dubna. Rukop. ć. 100 f. 304. Jakož jest rozepre vznikla o duom po neb. Vítovi Chocholovi mezi Janem Ch., bratrem jeho, a Lidmilou, manželkou téhož Víta, i jsúí — sinluveni, že Lidmila — jemu Janovi Ch. -— vydala nádobí k řemeslu nožířskému náležející a IX k. gr. č. — Act. fer. 111I. post Valeriani. 15. 1552, 16. srpna. Zamle? f. 269. Vincene bra- dýř — vzdal — duom — Hanu&ovi Naypaurovi, zeli svému, a Reginé m. j. — Act. fer. lll. post Assumpt. M. V. Viz niże dim č. p. 114b. 16. 1564, 15. prosince. Rukop. č. 2121 Г. 114. Jakož jest statek po Hanu&ovi Nejpaurovi platnÿfi po- zuostal mimo domy dva na svršcích, zvláště na zbroji některých pánuov nedoplacené — za sumu 470k. 15 gr. m., kterážto suma na pět díluov — a to čtyřem sirot- kuom Janovi, Kašparovi, Melicharoví a Anně, pátý pak Barboře, manželce někdy jeho Hanuše, se dostati má — kdež takové svrchky — Stefanovi Kochovi a Barboře, na len čas manželce jeho, — postupují — take povinni jsou oni manželé — sirotkuom z toho vydali díly jejich —. Act. fer. VI. post Luciam. (R. 1678 platí Barbora, někdy Stefana Kocha a již Linharla platnyre manżclka.) 17. 1692, 9. listopadu. Rukop. c. 2230 f. 412. Jakož sou Marjána Kolpeková, Barbora Maynésova a Man- dalena Kochova i na místě Pavla Kocha na ten čas ne- přítomného, jakožto bratra svého, vlaslní dcery a syn po né.dy Barbofe Kochové jinuk Plagové, platnÿtce, s nèkdy Stefanem Kochem splozené, odpor kBaftu též Barbory Vlagové, matky své, učinily i k témuž odporu Linharta Plage, bratra svého, sirotka po jmenované Barboře s Lin- hartem Plagem platnyfem zplozenélio, obeslati chtély — i jsou smiuveny — Ze — strany druhého domu i s tím druhým dílem téhož demu, kterýž na druhú stranu k kuchynfm obecnfm jde, po dotčené Barboře, matce jich všechněch, taky v Plat- nýřské ul. mezi domy Petra Si[r]mona a Anny Slechtové vdovy ležící, o kterémžto domu celým táž Barbora v kSaftu svém žádné důminky nečinila, jakožto nekšaftovaný mezí ně všecky připadl, od toho dotčený Linhart Plag, bratr jich — jest upustil —. Stalo se v pondělí po sv. Lin- hartu. 18. 1593, 13.ledna. Rukop. c. 2112 f. 391. Kaspar Koch Smukyr a Mandalena k. d. piüchodity, k obecním ku- chyním v Platnyrské ul. mczi domy Petra Si[r]mona a Anny Slechtové od Marjány Koltpckové a Barbory Maynusové, vlastních sester, Barbory Kochový dcer, i na mistś Pavla Kocha, bratra jejich, o němž se, byl-li by živ, neví, za 260 k. gr. 6. — Act. pridie Felicis. 19. 1613, 17. července. Rukop. é. 2114. f. 115. Pavel Aretyn a Regina k. d. mezi domy někdy Micha'a Ilckenštolera a Tomáše Hefnera, u zlatého čápa řečený, od Kašpara Kocha a Mandaleny m. j. za 750 k. gr. č. © 1669, 16. srpna. Rukop. C. 2116 f. 222. We- nigna Tagovská vdova, vlastn( dccra a dédicka p. Pavla Aretina a Rejny, dům svůj u zlatého čápa prodala za 500 zl. rýn. Martinovi Belatkovi. Číslo pop. lila. 1. 1414, 11. března. Rukop. č. 90 f. 95. Bartho- ssius thorrifex ct Affra emerunt domum in plalea calcaria- torum inter domos ITanussii Tutsmid et olim Wenceslai owocznik erga Hanussium seratorem dictum Ssternyaytl pro VII s. gr. — hiis condicionibus notabiliter XlHa. V. Plaluéiské ulici. — C. p. 11а. exceptis, quod prefatus Hanussius pro se reservat habila- culum integrum in cadem domo versus forum pullorum consitum a fundo usquc sursum, prout est in suo limite distinctum —. Act. fer. Ill. antc Gregorii. 9. 1457. - RNukop c. 2099 /. 1009. Barthoss Lorrifex, Thossek dictus, fassus est se obligari V s. veri debiti Augustino ab albo leone, «quam pecuniam pro ipso dedit pro domo per ipsum Tosskonem u Hanussio scrratore cmpla. 3. 1458, 31. ina. Nukop. c. 2/41 f. 299. Tossek torrifex et Affra fassi sunt se leneri VIIII'/, s. debiti Matheo torrifici hanc suminam — preseribentes in domo sua propria penes domum Johannis Kozel immediale. Act. in vig. ОО. 55. 4. 1464, 15. února. Rukop. ć 2105 J. 204. Bencss sartor ct Elska e d. — erga Tosskonem torilicem pro XXX s. Act. fer. V. post Valentini. (Kvituje Affra, con- thoralis Bartosii dicli Tossck.) 5. 1466, 15. üánora. Junmléz f. 236. Joh. Doubek ct Nicta emerunt. domum — erga Dencssium sarlorem pro XXXVIIII s. — Act. sabbato post Valentini. 6. 1468, 15. ifjna. Zümléz f. 272. Joh. Sskoda torrifex et Jana c. d. — erga Joh. Doubck pro XXXVII s. — Act. sabbato ante. Galli. 7. 1469, 6. září. Tamléž f. 284. Nicolaus Popel ct Katherina c. d. — apud Joh. Sskoda torrificem pro XNXVIII s. gr. Act. fer. lll. ante. Nativ. M. V. 8. 1482, 13. srpna. Rukop. ć. 2106 J. 106. Nico- laus serrator et Dorothea e. d. — erga Nicolaum Popcl — pro XXX s. gr. Act. fer. IIl. post Tiburcii. 9. 1489, 8. iíjna. Tawléz f. 202. Matheus torrifex el Martha c. d. erga Nicolaum serratorem pro XXXII s. Act. fer. V. ante Dyonisii. (R. 1492. plat( peníze gruntovní Bohuslav Legal.) 10. 1493, 6. února. Nukop. č. 2107 [. 3L Sva- tossius cultellator Trnku dictus ct Dorothea c. d. in platea lorrificum penes domum Mathie. Chochol ct Johan- nis Holub a Bohuslao Legat pro XXXVII'/, s. gr. pr. Act. Dic Dorothee. 11. 1493, 18. kvótna. 7amf/cż /. 40. Mathias pin- cerna et Barbara e. d. inter domos Duchconis sellatoris et Johannis cultellatoris a Svatossio cultellatore Trnka diclo pro XVIII s. gr. pr. Act. sabbato post. Asc. d. 12. 1495, 24. fijna. Tamlez f. 92. Mathias pincerna resignat domum, quam a Svatossio Trnka emerat, eidem Svatossio. Act. sabbato post Severini. 12. 1509, 21. února. Rukop. ć. 2108 f. 32. Wen- ceslaus culicllator. dictus Czybularz ct Marta. e. d. in platca toirificum. inter domos Mathie Chochol et Wenceslai dicii Skala a Svatossio Trnka po XL s. Act. fer. 1111. (2) post Valentini, 14. 1597, 7. srpna. HNukop. €. 2110 f. 200. Jan Mašnéř a Elena k. d. v ulici Platnéřské mezi domy Ská- lovým a Chochola nožíře od Václava Cibuláře za 27 k. gr. č. Act. fer. 1111. ante Tiburcii. 15. 1588, 8. prosince. Rukop. C. 2111 f. 62. Simon Hybšmon a Krystina k. d. mezi domy Chocholovym a Urbana vostružníka od Jana Ilušnéře za 27 k. gr. č. Act. fer. II. ante Barbaram. 16. 1539, 30. června. Tamle? 1. 261. Ondřej mě- šečník k d. v Piatnóiskć ul. mezi domy Chochola nožíře a Urbanem ostrużnikem od Simona zednika za XLII k. c. Act. fer. Il, post Petri ct Pauli. 

Strana 15
Xia. V Plaluéfské ulici. — C. р. 11а. 17. 1544, 4. srpna. Rukop. č. 2112 jf. 40. Ondřej Andrle měšečník vzdává duom — Markétě m. své. Act. fer. 11. post Petrum vinctum. )8. 1578, 1. října. Rukop. č. 2112 f. 37. Sigmund Slechta švec a Lidmila k. d. mezi domy Linharta plat- nyic a Mikuláše Smolíka od Markéty Andrlové vačkářky, Jana, t6ż Nykodema, bratří a synuov ji Markety, za 130 k. gr. 6. — Act. postridie Jeronimi. 19. 1605, 18. července. Rukop. č. 2113 /. 366. Zvedeni cís. rychtář a úředníci šestipanští do domu po někdy Ludmile Slechtové pro odoumrtí. 20. 1605, 18. listopadu. Tumléž f. 375. Michal Hekenstoler truhlář a Salomena k. d. v Platnÿrské ul. mezi domy Petra Bornlese a Kašpara Kocha od cís. rych- tite a dtednfküv Sestipunskÿch za 125 k. gr. č. —. 21. 1611, 1.listop. Jeukop. €. 2205 f. 352. (KSaft Salomeny Hejkl&tarovy.) Já Salomena Hejklstarová, po- zůstalá vdova po Michalovi Hejklšteroví: truhláři — dům můj, vo němž bydlím — dávám Janovi, synu mému mi- lému -. Pakli by týž — syn můj před dojitím let svých rozumných — z tohoto světa vykročil, tehdy takový od- kaz jeho aby na děti Zuzany, sestry mé vlastní, na Fer- dinanda a Alžbětu — připadl —. Dále odkazuji k záduší M. B. nad louží, jinak v lacu, kdež rod můj odpočívá — X k. m. — Stalo se — v outerej den Všech sv. 1611. (Publikováno 22. listop. 1618) 22. 1613, 6. prosince. Rukop. č. 2114 f. 139. Zmocnóna jest Zuzana Grynesova, matka Ferdinanda a Alžběty, dítek svých, domu v Platnýřské ul., druhého od rohu, naproti Břečkovic domu, podle kšaftu někdy Salo- meny Hejklštarovy. ® 1621, 8. září. 7Zamléz f. 288. Bartolomé; Keller truhlář a Marie k. d. mezi domy Pavla Arctyna a Miku- láše Spindlera od Zuzany Kryvosové ua místě Ferdinanda a Alžběty, dítek jejich, za 260 k. gr. č. . * 1649, 5. kvótna. FKukop. ć. 21/5 f. 192. Markyta Spindlerova zimećnice, po MikuliSovi Spindlerovi vdova, koupila zbořeniště v Platnýřské ul. po někdy Bartolomě- Jovi Kellerovi truhláři: vedle domu jejího od [ana Suši- ckýho a Tomáše Dvorskýho, ouředníkův záduší kostela P. M. na louží, jak to zipisem obligacnim ze dne 23. září 1621 sami měli, (Viz rukop. ©. 2933 f. 327.) Číslo pop. 111b. ® 1497. — Rukop. &. 992 f. 72. In causa inter testamentarios Wenceslai, nati Nicolai thorificis, ct Ka- therinam, relictam dicti Nicolai, nine vero conthoralis Blazkonis thorificis, domini mandaverunt, quatenus Kathe- rina Wenceslaum foveat, cidem XXVI s. porcionis sue, det, reliqua vero bona. Katherine adiudicantes. l. 1439, 7. ledna. Fu£op. c. 90 f. 30. Mannus lorifex dictus Tuchsclinid ct Clara emerunt domum sitam in foro pullorum in acie pencs domum Hanussii Storpcitl scratoris cx una cl ex opposito domus Johannis dicti Hrdinka parte ab altera pro XXV'/, s. erga. Cristaunuin cicothecarium, — Act. fer. III. in octava Epiphanic. 2. 1444, 13. srpna. Tamtéž 7. 103. Mbertus Taut. lorifex et Aniczka c. d. in platca calcariatorum — crga Hanussium Tukssmid lorificem pro XXIII s. gr. — Act. fer. V. ante. Assumpt. M. V. X/ha. V. Plalnérské ulici. — C p. Mb. — ]5 3. 1445, 9. října. Tamléž f 138. Gregorius lorifex et Margaretha c. d. in plathea thorificum in acic penes domum Thossconis thorificis et contra domum Reynhardi lorificis plateolla mediante crga Albertum Tawtli Jorificem pro XXIII'/, s. — ct. sabbato ante. Galli. 4. 1451. — Rukop. &. 2103 f. 52. Petrus cal- cariator et Auna e. d. — erga Gregorium lorificem pro XXX s. 5. 1455, 4. ćervna. Rukop. c. 2105 f. 39. Nicolaus torrifex, Litwin dictus, emit domum — in acie — crga Petrum calcariatorem pro XI. s. gr. — Act. fer. 1. ante Corp. Christi. 6. 1460., 11. března. Tamléž f. 16. Joh. Holub torrifex et Dorothca e. d. — erga Nicolaum Litwin pro L s. — Act. fer. II. post Reminiscere. 7. 1496. — Rukop. č. 94 II. f. 67. Matheus pincerna cl Thomas Piwcze torrifex — fassi sunt, quia tulerunt XXV s. a Bartholomco, filio olim Joh. Holub torrificis, per cundem Joh. IIolub cis testamentaliter de- legatas —. 8. 1496, 21. dubna. Rukop. č. 2107 f. 102. Martha vidua, dicta Rzepkowa, e. d. in platea torrificum penes domum Svatosii Trnka ex una et Georgii pincerne partc cx altera sitam erga Partossium, filium olim Johannis JIolub — pro XLII" s. gr. Act. fer. V. ante. Georgii. 9. 1497, 20. června. Tamtez f. 125. Wenceslaus cultellator dictus Skala et Katherina c. d. in parochia s. Leonardi in acie penes domum Svatossii dicti Trnka crgu Ma'Ltham, dictam. Rzepkowa, pro XLII!/, s. gr. Act. fer. IH. post Viti. 10. 1529, 19. listopadu. Rukop. ć. 2110 Jf. 315. Urban vostiużnik a Magdalena k d. v kuchyních na rohu vedle d. Jiříka zímečníka od Doroty Prokipkovć, Maleje Repky a Duchka, syna Skálové, za L k. C. Act. die Elisabeth. 11. 1248, 4. května. Rukop. č. 2117 [. 136. Ondřej z Polný a Markéta k. d. na rohu vedle domu Jíry zámečníka v Kuchyních od Doroty zámečníce na místě Jana, sirotka po Urbanovi vostruznikovi pozuostalého, za [W k. ©. Act. die Floriani. 12. 1567, 22. srpna. Rukop. € 2120 [. 44. My purkmistr — známo činíme — že jest před námi položen kSaft někdy Ondřeje z Polný, souseda našeho —: Ve jméno —. Já Vondřej z Polný, soused a služebník ouřadu šestipanského v Star. M. Pr. — spravedlnost svou vSccku, kterouž mám na domu ležícím v Kuchyních na rohu, jdouc z týchž Kuchyní do Platnéřské ul. tu — dávam — Kateřině Vocáskový, manželce Vondřeje Vocáska —. Tomu na svědomí — v pátek den sv. Tymothea před sv. Bar- tolomějem. 13. 1568, 9. ledna, Rukop. č. 2118 f. 282. Jiřík Votruba kovář a Dorota k. d. — od Ondřeje Vocíska a Kateřiny in. j. za 135 k. gr. č. — Act. fer. VI. post Epiph. A 14. 1571, 19. listopadu. Tamtéz f. 293. Simon Bfekovec nozir a Markéta k. d. — od Jitfka Votruby kovdre za 130 k. gr. č. — Act. die Elisabethac. 15. 1578, 9. února Zamléz f. 363. Martin Vlach zedník k. d. v Kuchyních — od Simona Břekovce nožíře za 100 k. gr. č. — Act. fer. 1I. post Invocavit. 16. 1576, 9. listopadu. Tamtéz J. 445. Mikuláš Smolik zlatnik a Johanna k. d. mezi domy Vávry zámcc- nika a Ovsovym od Doroty Rozsypalovic, [dcery Ctibora 

Strana 16
Nila. V Plainéiské ulici. — C. p. Hlb. 16 Rozsypala], Martina Vlacha manżelky, za 102 k. gr. 6. — Act. fer. VI. post Leonhardi. 17. 1590, 10. dubna. Rukop. č. 2112 /. 337. Kašpar Auršwald stuhať a Kva k. d. v Kuchyních nárožní proti domu Vovsovic od Mikuláše Smolíka zlatníka za 92!/, k. gr. č. Acl. fer. II. post Judica. 18. 1601, 14. kvétna. Rukop. ¢. 2113 f. 198. Jan Pavel Klokher hodinář a Lidmila k. d. — od Evy Aurš- waldové za 875 k. gr. č. (Dobrovolně zrušeno 27. března 1602.) 19. 1602, 27. bfezna. Vinmlét f. 249. Petr Bornles a Alžběta k. d. nárožní — od lčvy Auršvaldový za 425 k. gr. è. 20. 1612, 10. ledna. Rukop. ë. 2114 f. 54. Mikuláš Spindler zámečník a Markéta k. d. v )eatnéřské ul. ná- rožní vedle domu někdy Michala Heknštolera od Petra Bornleše za 600 k. gr. č. — (Peníze gruntovní splácejí oba manželé do r. 1624.) Číslo pop. 109. (U bílého Iva, u dvou bílých lvů.) ° 1429. Rukop. ć. 992 f. 105. In causa inter Margarethai, relictam 'l'home thorificis, et Barbaram, nalam eius, cx una el Katherinam, rcliclam Allexii tho- rificis, parte ex allera occasione domus sile in acic contra domum Blazconis thorifi-is, contigue domui Sva- tossii thorificis, domini prefatun domum Margarethe et Barbare adiudicaverunt. 1. 1441. — Rukop. ë 90 jf. 66. Reinharti lorificis. 2. 1443. — Rukop. ć. 2102 f. 438. Reinhardi lorificis. 3. 1462, 26. ledna. Rukop. č. 2105 f. 159. Duchek de Glathovia sellator ct Katherina e. domnum in platea lorrilicum eundo ad forum pullorum inter domos Nayt- hardi et Johannis Holub plateolla mediante erga Rein- hardum lorificem pro XX s. Act. die Policarpi. 4. 1480, 27. července. Rukop. è. 2106 f. 62. Duclico scllator resignavit domum suam — Margarethe, uxori suc. Act. fer. V. post Jacobi ap. 5. 1495. 2107 f. 92. sellator. 6. 1498. Rukop. ë. 94 I. f. 144. Margeretha, conthoralis Duchconis sellatoris, cum Luca, filio suo, noti- ficaverunt — quod inter se — fecerunt concordiam, quod cadem Margaretha prefato Luce pro eius porcione here- ditaria ct paterna debet. dare XVI!/, s. gr. pr. — Act. fer Il. post Epiph. 7. 1499, 18. dubna. Rukop. č. 2107 f. 165. Mar- garellia, olim Duchconis sellatoris, nunc vcro Wenceslai cultellatoris conthoralis, resignat domum propriam, quam inhabitat, sitam. in acie penes domum Wenceslai Skala cx una ct domum Procopii coquinarii a tergo parte ex allera — marito suo —. Act. sabbato post Reliquiarum. 8. 1507, 25. ledna. Tamtéž f. 294. Vaclav nożier řečený Pich učinil jest frejmark domem svým ležícím na rohu vedle domu Matúše sviečníka z jedné a vedle Vá- cava Skály ob ulièku na vinici Jana Piekného z Nov. Rukop. č. Dachco XIlu. V Plaltućiskć ulici. — ©. p. 109. M. Pr. Act. die Convers. s. Pauli. Thobias sellalor dictus Strajez et Johanna e. d. acialem in platea torri- ficum — a Johanne dicto Piekny pro I. s. pr. Act. cod. die. (R. 1518 splácí Johanna vdova.) 9. 1513, 9. července. Rukop. č. 2108 f. 120. Jan llavAc Slajfét a Svata k. d. na rohu vedle domu Jana panského posla, a domu Václava Skály ob ulici od Jo- hanny, vdovy Tobiáše sedláře, za L k. gr. č. Dólo se v sobotu po sv. Kiliánu. 10. 1518, 27. března. Tamléž f. 223. Jakož jest Jan Hlaváč šlajíéř koupil sobě duom od Johanny Strajčkové i nemoba jeho plátce býti — tejž duom vzdal jest — Václavovi Pichovi —. Act. sabbalo ante Palmarum. 11. 1519, 19. listop. Rw£op. c. 2109 f. 80. Jiřík z Vesce knap k. d. za Kuchynéini na rohu a podle domu někdy Bencše krajčího od Václava Picha nożicfe a Bar bory m. j. za XXVIl!/ k. gr. pr. — Act. die Elisabeth. 12. 1526, 29. srpna. Rukop. č. 2110 [. 111. Arnošt kožišník a Magd. k. d. v Platnéřské ul. na rohu podle domu někdy Beneše krajčího od Jiříka Knapa za XXX'/, k. pr. — Act. fer. I1I. post Augustini. 13. 1580, 20. října. Tamtéž f. 327. Burjan kotlár a Markéta k. d. na rohu vedle domu Skálové od Arnošta kožišníka za XL k. gr. č. Act. fer. V. Salus populi. 14. 1537, 8. dubna. Rwkop. č. 2111 j.1 68. Matěj Trůska a Marta k. d. mezi domy Anny svíčnice a Zeleznýho od Burjána kotláře za L k. gr. è. — Act. fer. III. post Cond. paschae. 15. 1662, 25. února. Rukop. č. 2118 f. 19. Lidmila, někdy Matěje Trůsky dcera — vzdává duom svuoj, v němž | bydlí — Apoloně, dceři Matěje Suly nožíře —. Act. po- stridie Mathiae. 16. 1665, 16. kvétna. Tamléz f. 106. Donat Horn truhlář a Anna k. d. v Platnýřské ul. vedle domu Joa- chyma platnýře a Martina Vovsa od Appoleny Sulové za 110 k. gr. è. Act. fer. III. postridie Sophiae. 17. 1570, 6. dubna. Tamléž f. 247. Ondřej Sornogl platnýř a Kateřina k. d. mezi domy Joachyma Cížka a Martina Vovsa od Donáta Roha za 127!/9 k. gr. č. Act. fer. V. post Ambros. 18. 1578, 16. října. Rukop. č. 2112 f. 3S. Jan Pfof jiléár a Dorola k. d. na rohu podle domu Martina Vovsa od Ondřeje Sornogla platnýře za 102!/s k. gr. č. Act. pridie Galli. 19. 1611, 15. července. Rukop. č. 2205 f. 327. (Kšaft Mikuláše Pfofa.) Já Mikuláš Pfof, J. Mti C. řezbář a komorní truhlář, mé¥t&nin St. M. Pr. známo činím tímto listem mým kšaftovním všem vuobec a zvláště tu, kdež vlastně přísluší, kterak znamenavSi nestälost a rychlou proměnu všech věcí lidských zde v tomto smrtedlném běhu, obzvlá&tné pak v těchto přetěžkých všech bid a všelija- kých strastí plných časích postavenou býti, a rozvažujíce to na mysli své, že člověku nad smrt zde nic jistčího a nad hodinu smrti nic omylnějšího býti nemůže, nyní pak jsa v nedostatku zdraví postaven a nemocí od P. B. na- vštíven, však rozumu zdravého a paměti dobré z milosti boží užívaje a maje o duši mou milou, krví předrahou Krysta Pána a Spasitele mého vykoupenou největší v tomto bídném světě péči, tu v milostivé ruce Boha Otce vše- mohoucího, stvořitele mého, s vroucnou žádostí a osvíce- ním Ducha svatého mysli mé malé a nedostatečné porou- čím v té celé a nepochybné víře a naději, že ji při vzkříšení z mrtvých a posledním soudu v počet a los všech 

Strana 17
Ma. V. Platnéfské ulici. — C. p. 109. volených svých milých svatých z milosti a milosrdenství svého nestíhlého v zásluhách Krysta Pána přijítíi a k ní jse dobrotivé priznati ricf. Télo pak mé mrtvé aby po- čestně křesťanským způsobem na náklad z statečku mého při kostele Matky: Boží nad Louží položeno bylo a tu odpočívaje blahoslaveného vzkříšení od mrtvých očeká- valo, o statku pak mém všem a všelijakém, kteréhož mi věčný Pán Bůh z milosti a požehnání svého, z práce mé věrné nadělití rácil, lolo mé jisté a dokonalé pořízení z své líbezné a svobodné vůle s dobrým mým rozmyslem činím. Předně dům mój u sv. Linharta v Kuchynkách ležící, kterýž po neboztikovi Frydrychovi ‘l’aubnrejterovi jilèati ]. Mü C. panu rychtáři: na místě a k ruce J. Mt C. u obci této právem odoumrtním přisouzen byl, a ten mně zápisem: kněho městských při právě tomto »vědcí, též penize gruntovní z druhého domu odprodaneho mne pozüst: ivajiei, tolikéZ i spravedlivost mou dědickou všechnu po ucbožtíkovi dobré paméti p. Janovi Plofovi, otci mém milém, kteráž koliv na díl müj náleZeti by mèla, a sumou jiný všecken a všelijaký statek můj — mocně dávám a odkazuji (však teprva po mé smrti) Pa- Vlovi Pfofovi, bratru mému milému, alo s níže položenou vejminkou a tolikCZ na tento způsob: aby on z téhož všeho a všelikého statku mého po smrti mé ihned ve dvou nedělích povinen byl beze vší odpornosti vydati a vyplnití odkazy tyto: Předně p. Doroté Pfofové, mé&tce starožilné iměsta tohoto, paní mateři mé milé, pro doká- zání lásky a šetrnosti synovské jedno sto dukátův a jedno sto Lolarüv Xirokych. ltem jedno loże šatův se vším, co k tomu náleží. Item putničku chodící jednu, čechlík jeden, rukávce jedny a bílej fértuch Dorotě, p Jana Slanskyho manżelee, a padesáte tolarův Sirokÿch. lt. Anièce, dcerce též Doroty, jeden prstýnek zlatej s jakýmkoliv kaminkem. Item čepce zlatej, rouchu rozlitnejmi barvami hedbávím vyšitou. Jtem Annč, p. Davida bradýře, měštěnína Mcnš. M. Pr. manželce, sestře mé milé, jedno sto tolarův širo- kých. Davidovi a Tobiášovi, dvoum nebožtíka Tomáše, bratra détem, když by k letům dospělým přišli a dobře jse chovali, každému z nich po patnácti kopách miš. Va- lentinovi a druhému synu Vavřince Satnera, bratra paní maleie mé détem, každému po dvanácti kopách míš. a mé staré šaty chodící. ltem p. Stěpánovi Tichému, panu tchanu mému milćmu, va pamitku mou jedno slo kop m, k tomu jednu dlouhou ručnicí a druhou malou a jeden musket. Item jeden gros zlatý nornberskÿ a Cubu mou chodící. Paní Annč, manželce téhoz p. Stépána Tichého, jakozto (chÿni mé milé, na dokázáof mé k ní upřímné naklonnosti, jedno sto Snokych tolarüv. Item jeden gros mého zlatej, pèt dukAlüv váž.cí. Jtem jeden koflík hladky stříbrný pozlacený a Šunlatovou sukni s živůlkem. lem p. Janovi Slanskómu, 3vagru mému, jeden prsten zlatÿ s rubinem a malou ručničku korbinku. vidovi Wajdenhcjferovi, téZ Svagru mému, p. Hlendrychovi Saferovi malffi tíidceti k kostelu à záduX( Matky Bozi nad 1.oużi, odpocivati mó, 80 kop m. ltem k kostelu sv. Mikuláše zde v Star. M. Pr. deset kop m. A chudejni mendíčkům od též fary na spravcní šátkův též 10 kop m. Do špitíla sv. Pavla ku pomoci a vystavenf mlejniv Helmovskych 20 kop m. Item k stavení kostela německého zde v Star. M. Pr. padesále kop m. lem Anně, kuchařce mé, mimo službu jeji dvě kopě m. a jeden čechlík a děvečkám paní tehývě mé po jedné kopě m. A jakož také slovutné a mnohovzáciné poctivosti pánům úředníkům úřadu šesti- panského zde v Star. M. Pr. k odvedení za některé svršky po výš psaném Frydrychovi Taubnrejterovi mué v jisté ltem p. Da- 40 kop m. Item kop míš. ltem kdež tělo mé X/la. V Plalneńskć ulici, — C. p. 109. 17 sumć postoupenć jedno sto sedmdesate devět kop dlužen pozůstávám, ty on Pavel, bratr můj, tolikéž zaplatiti po- vinen bude —. Tuto pak znamenitou v tomto mém kšaf- tovním řízení vejminku činím, jestliže by s počátku psaný Pavel, bratr inůj, po vyplnění nadepsaných odkazův týž statček můj pozůstávající svévolně mrhal, jeho zle užíval, zahálčívě a rozpustile (čehož jse však do něho nenaději) živ byl, a jsa z toho od přátel aneb od vrchnosti potre- stán, aby napravil, a on by polepšiti nechtěl, teda Anna a Dorota, nadepsané sestry mé a jeho, budou moci téhož domu i jiného pozůstávajícího a na čem koliv záležejícího statku i také spravedlivosti mé dědické právem jse ujíti a jemu ze všeho pět set kop m. a to když by ten dům v Kuchynkách od nich prodán byl, vydati a více nic, na čemž on přestati má a povinen bude, na víceji žádným způsobem jse nepotahujíc, povinny byly. Naposledy k změ- nění tohoto kšaftu mého moci sobé pozüstavuji; pakli bych ho nézménil, tehdy za to Jich milostí p. purkmistra pánüv Slar. M. Pr. uctivě a šetrně prosím, aby nad tímto řízením mym ochranlivou ruku držeti ráčili. Na potvrzení toho v témže kSaltu móm rukou mou vlastní jsem se podepsal a jej sekrytem mým upeteliti dal. Stalo se v pátek den památný Rozeslání sv. apoštolův léta P. tisícého šestistého jedenáctého. Mikuláš Pfaf, Jcho Milosti císařské řezbáře a komorního truhláře, měštěnína Star. M. Pr., vlastní ruka. 20. 1618, 14. března. Rukop. č. 2233 f. 402. Stala se smlouva — mezi Pavlem Pfíofem, cís. řezbářem, též Kateřinou m. j. z jednć a Dorotou, po někdy Janovi Sroubeném, měštěnínu Star. M. Pr., a Annou, po někdy Davidovi Weidhoferovi, bradýři Men&. M. l'r., pozüstalou vdovou, i na místě Davida a Tobiáše, vlastních synův po někdy Tomášovi Pfolovi, bratru jich, pozůstalých nepří- tomných z strany druhé, jakožto synem a dcerami vlast- ními i vnuky neb. Jana Pfofa a Doroty manželův a to taková, jakož jsou předdotčení Jan Plof a Dorota m. j. dům v Platnýřské ul. v rohu mezi domy Jana Vovsa a Kristiána Wekera obostranně ležící, kteréhožto domu jmecovaná Dorota, matka a baba jich, po smrti téhoz manžela svého až do smrti v pokojném držení a užívání jest zůstávala, po sobě zanechali, kterýžto dům právem dědickým na něho Pavla, též Dorotu a Annu, bratra a sestry a podle nich napřed jmenované Davida a Tobiáše, jakožlo syna a dcery a vnuky dotčených manželův, jest připadl, že týž Pavel Prof, jakožto dědic nejmladší, ten takový dům sobě k ruce — v sumě 660 k. m. ujímá. * 1660, 20. září. Rukop. č. 2116 f. 8. Ouředlníci záduší M. l3. nad louží a Martin Maurer, jako neb. Pavla Pfofa věřitelé, prodali dům u bílého lva Janovi Jiřímu Millerovi a Julianć m. j. za 400 zl. ryn. Číslo pop. 107. 1. 1441, 4. května. Rukop. c. 90 f. 66. Paulus lorifex et Barbara c. d. inter domos Reinharti lorificis et aream deserlam erga Barthossium cultellalorem — pro lI s. gr. pr. — Act. fer. V. ante Ostens. reliq. 2. 1448. — Rukop. c. 2102 f. 438. Simon lo- rifex et Johanka emerunt d. in platea torificum inter domos Reinhardi lorificis cx una et domum desertam olim Helmo- nisse erga Paulum lorificem pro VI s. gr. pr. 3 

Strana 18
18 Xlla. V Plalněřské ulici. — C. p. 107. 3. 1447, 21. srpna. Rukop. ć. 90 f. 151. Bartho- ssius dictus Naithart lorifex el Dorothea emerunt d. sitam in platca lorificum inter domos Reinhardi lorificis ct Pauli Obesslo sutoris erga Simonem lorificem pro VI s. gr. — Act. fer. IIl. ante Bartholom. 4. 1486, 11. července. Rukop. č. 2106 f. 182. Nicolaus cocus de Grecz Regine et Katherina c. d. in platea torrificum inter domos Ducliconis sellatoris et Ka- tharine, rclicte Ambrosii aurifabri, apud Ludmillam [filiam Naitharti lorificis?J, Nicolai Chytra conthoralem, pro X s. gr. Act. fer. III. ante Margarete. 5. 1487. — Tamićż f. 215. Nicolai pinecrne. 6. 1488, 16. dubna. Tamléz f. 279. Swatossius cultellator dictus Trnka ct Dorothea c. d. penes domum Thome cultellatoris et Andree cultellatoris dicti Przespole erga Nicolaum pincernam dictum Smok pro XIX s. pr. Act. fer, III. post Cond. pasce. 7. 1496, 24. ifjna. Rukop. c. 2107 f. 92. Martinus Drastierz cultellator e. d. — inter domos Duchconis sellatoris et Mathei vazny a Swatossio Trnka pro XV s. Acl. sabbato post Severini. 8. 1502, 7. září. Zanmléz f. 221. Matheus candela- tor et Dorothea e. d. sue domui contiguam — a Martino Drastierz pro XIIII s. pr. Act. in vig. Nativ. M. V. 9. 15619, 4. srpna. Rukop. č. 2142 f. A. 12, Ve jméno —. Já Dorota svíčnice — Ze duom muoj, v němž bydlím, vinici na Letni — odkazuji Janovi, synu Vavřince střelce s Koňské brány, kteréhož jsem u sebe vychovala —. Jakož mám dvě svíce v kostele u M. B. na lúži, že jest ta vuole má, aby na ně sviece dělány byly vždy ku pá- lení od držitele téhož domu mého. Při tom i to oznamuji, aby držitelé té vinice svrchupsané byli povinní každý rok vydávati člvrtci vína červeného k předepsanému záduší M. B. — Co se pak Jana, bratra nebožtíka Matúše, man- żela mćho dotyce — Ze — diel všecken, kterýž se jest měl — jemu — dostati — dostal —. Dán — ve čtvrtek po Nalez. sv. Stěpána. 10. 1530, 8. srpna. Rukop. č. 2110 f. 341. Anna svíčníce — vzdává po smrti své duom svuoj — Simonovi Tučkovi pekaři a Kateřině in. j. — Act. fer. 11. ante Laurentii. 11. 1637. — nice. 12. 1650, 28. února. Rukop. č. 2117 [. 200. Adam mlynář a Mandalena k. d. — od Simona Tučka, Jana a Evy, dětí jeho, za XXXV k. — Act. fer. VI. post Ma- thiam. 18. 1564. 7. května. Tamléž f. 309. Sixt knichař a Markéta k. d. — od Adama mlynáře a Mandaleny m. j. za XLVII k. gr. č. Act. fer. II. post Florianum. 14. 1559, 8. července. Tamtéž f. 436. Joachym Čížek platnýř a Apolona k. d. mezi Jonášem platnýřem a Lidmilou Trüskovou od Sixta kniehate za LXXII!/, k. gr. €. — Act. fer. II. post Processionis M. V. 16. 1574, 24. bfezna. Rukop. C. 2118 f. 365. Jim Lorenc a Anna k. d. v Platnyfské ul. mezi domy Ondřeje Sornogla a Frydrycha cvockafe od Joachyma Czejse plat- nýře za 67!/, k. gr. č. — Act. pridie Incarn. Chr. 16. 1576, po 6. listopada. Tamléz f. 437. Eliáš Forberk [kruhar] a Wolpra k. d. — od Anny, nékdy Jiffka Lorence manZelky, za 76 k. gr. €. Act. fer. ? post Protasii. 17. 1608, 14. listopadu. Rukop. ¢. 2232 f. 375. Jakoż jest pozüstal po EliáSovi Froberkovi düm v Plat- Rukop. C. 2111 f. 168. Anny svic- Nha. V Platneiske nlici. — C. p. 107 nyfskć ul. mezi domy Kaśpara Llofmiana a Doroty jilčářky, kteryz nemoha pro dluby zdržán býti, jest puštěn Markétě, po témž lčliášovi vdově, 226 k. gr. č. 18. 1614, 10. října. NRukop. ć. 2114 f. 161. Lambert Brandolf zlatnfk a Sobina k. d. v Platnyrské ul. mezi domy Doroly Jil&irky a Ka¶ llofümana od Jana Kry- štofa Stekle a Markéty m. j. i na mistć Krystiny, sirotka někdy s Eliášem Forberkem, předešlým manželem jí Mar- kéty, splozeného, za 250 k. gr. è. 19. 1620, 14. února. Zamléž /. 200. Matiiš Čer- nín k. sobě, Danielovi, Václavovi, Anné, synüm a dccii své, d. od sirotküv po nékdy Laubcrtovi Brandolfovi za 752 k. gr. ©. 20. 1621, 12. srpna. Zaumléz f. 280. Jan Willer- Sperker a Marie k. d. mezi domy Pavla Pfofa řezbáře a | Jakuba Webera od Daniele Cernina a Anny, sestry jeho, na místě Václava, gr. č. bratra jich let nemajícího, za 270 k. Cislo pop. 105. (Düm Svftnikovsk y.) Viz následující dům č. p. 102. 1. 1462, 1. dubna. Rukop. č. 2105 J[. 103. Jo- hannes Dubek et Nietha e. d. inter. domos Benesskonis sartoris et Naitharli lorificis erga Benessconem pretactum pro XXV s. gr. — Act. fer. V. post l.etarc. 2. 1466, 20. února. 7amlcź J. 256. Benessius sarior et Elsska c. d. — erga Joh. Daubck pro XXV s. pr. Act. fer. V. ante Kath. Petri. 3. 1466. 8. července. Tamlež f. 241. Anna virgo e. d. inter domos Tomconis merealoris cl Ulrici llrach erga Denessium sartorem pro XXVII] s. — Act. fer. V. anle Procopii. 4. 1479, 25. května. Rukop. ¢. 2106 f. 38. Nico- laus serator et Dorothea e. d. — et Valentini illuminatoris XX s. Act. dic Urbani. 5. 1481, 99. srpna. Tamléz /. $3. Ambrosius auri- faber de Baworow et Katherina e. d. — aput. Nicolaum seratorem pro XXV s. pr. — Act. die Decoll. Joh. B. 6. 1487, 18. listopadu. Za:lé2 f. 215. Andreas cultellator dictus Przespole et Dorothea e. d. inter domos Marthe, olim Valentini illuminatoris, el Nicolai pincerne erga Katherinam, relictam. olim. Ambrosii. aurifabri, pro XXV s. Act. die s. Briccii. 7. 1488, 6. dubna. Tamléz f. 241. Gregorius lexlor tele ct Anna e. d. intcr domos: Marthe, relicte Valentini, et Svatossii cultellatoris aput Andream cultellatorem dictum Przespole pro XXV s. Act. dic Sixti. 8. 1489, 27. &ervence. Tamlez /. 259. Johannes Halama cultellator ct Anna e. d. — crga Gregorium, textorem tcle, pro XXIX s. Act. fer. 1l. post Jacobi. 9. 1498, 9. října. Rukop. č. 2107 f. 46. Wence- slaus bursifex Rechek dictus et Margarctha c. d. — a Johanne Halama — pro XVIII s. gr. pr. Act. die Dyonisii. 10. 1494, 185. dnora. 7amléz f. 56. Matheus can- dclator et Dorothea c. d. — erga Wenceslaum Rechek — pro XX1'/, s. gr. pr. — Act. sabbato post Valentini. inter. domos. Najthart — apul Annam virginem pro 

Strana 19
XIla. V Ulaluciski ulici. — Č. p. 105. 1l. 1508, 98. srpna. Rukop. C. 2108 f. 26. Jo- hannes Celny ct Dorothea c. d. penes d. Tobic sellatoris dicli Stiaycz. ct. Mathei. candclatoris ab. codem. Matlico pro XXXI s. pr. Act. dic s. Augustini. (R. 1512 platí Jan někdy Celný, r. 1514 Dorothea. relicla Johannis, nunecii dominornm, 12. 1514, 96. dubna. Tamléz f. 140. Beneš krajčí a Anna k. d. mezi domy Matouse svitnika a Hlavite Majfére od Jana, služebníka panského, za XXXI k. pr. — MDálo se v stiedu po sv. Jit. 13. 1519, 29. října. Rukop. ¢. 2109 f. 75. Marta, někdy Beneše krajèfho a ji} MaliSc Nosale kożiśnika vzdává duom — manżelu svému —. Act. sabbato post Sim. cl Judac. 14. 1693, 929. Fijna. Nukop. c. 2110 f. 2. Anna svieniee k. sobě a Jakubovi a Pavlovi, bratranuom svým — od poručníkuov — neb. Marty, někdy Mauíše mladého Nosale manZelky, za NNII'/4 k. gr. Act. fer. V. post Sim. cl Jude. (R. 1530 splici Anna svicnice.) 15. 1542, 18. Hjua. Aukof. c. 2111 f. 347. Jan Konukol bakalář a Dorola k. d. mezi domy mistra Brik- cího a Klusny pekaře od Anny svíčníce, Jana Moravy ba- kaláře m., za XXIII k. gr. ©. Act. fer. IN. post Gallium. 16. 1543, 17. inora. Tamléž f. 353. Dorota Kli- mentová [koZi$nice] k. d. — za XXXII'/, k. gr. &. od Jana Koukole. Act. sabbato post Valentinum. 17. 1549, 9. zárí. Rukop. &. 2117 f. 136. Albiecht laur ovočkář a Kateřina k. d. mezi domy Staňka uzdaře a pekařem od Doroty Klimentové za 75 k. gr. č. Act. fer. 1l. post. Nativ. d. 18. 1564, 19. prosincc. Rukop. ¢. 2121 f. IL3. Jakož jest po neb. Albrechtovi Haurovi evočkáři pozuostal sirotek jménem Melichar [laur a Kalefina manželka, k tomu — duom v Platnýřské ul. řečený Svíčnikovský — od Jonise cvoCkáre, druhého manžela jí Kateřiny -— do- placený —- který jakožto nepořízený — na sirotka a Ka- teřinu —- piipadl a ten na tří díly rozdělen, tak že dva dílové, totiž 164 k. 18 gr. 5 d. m. Melicharovi a Kate- Hine třetí, 82 k. 9 gr. 2 d. m. Jonášovi — dostali se mají. — Ael. pridie. [uciac. 19. 1566, 9. kvétna. Rukop. ć. 2118 /. (29. Zmoc- nén jest. Joni cvoèkit i na místé Mclichara, pastorka »vého, na duom, v uémZ Benedikt sítkaft bydlí, jako2to předešlý držitel, on Jonáš, toho domu, poněvadž Benedikt sítkař nezjednav sobě práva městského téhož domu kni- bami města: tohoto postoupeného neměl, Act. postridie Stanislai. 20. 1567, 27. června. Tamléž /. /[66. Fridrich Lo- rene cvočkář a Markéta k. d. mezi domy Bartoloměje ručníkaře a Joachyma Cížka od Jonáše cvočkáře i na místě: Melichar, pastorka jeho. — Act. fer. VI. post Joan. B. 21. 1599, 7. května. Rukop. ć. 2113 f. 132. KaSpar Iloffman a Sybilla k. d. mezi domy Eliáše l'roberka a nékdy Jana Trestera ruènikite od poruéniküv Anny, si- rolka po Frydrychovi Laricovi cvockaii, za 900 k. gr. &. 22. 1607, 19. zam. HRukop. c. [14] J. 258. Jakoż jest J. Mti C. pan. rychtif na místé à k ruce J. Mti C., tóż úředníci úřadu šestipanského na místě a k ruce obce uči- nhàe piípovéd na vSccken a väclijakÿ stalek po Zu- zaně, sirolku někdy Fridricha: Jarice cvożkire, pozdstaly jako2to nekBaftovany a nepofízeny a k provozování jí Lu- kise 'Tanzera, jmenovaného sirotka porucnika od p. purg- Xlla. V Platucérske nlici. — C.p. 105. 19 mistra panüv naïfzeného, obcslati dali, kdyZ pak 4. Septem- bris v Jétu 1607 vedle odkladu na to uloženého stáli, p. cís. rychtář a iířednícči na místě obce dali nejprve čísti svou přípověď a k ní zápis prodaje domu Kašparovi Hof- mannovi spolu s kvitancimi, k tomu promluviti: Poněvadž žádného přítele s městem trpícího se nenalézá a Tanzer poručník do 300 kop míš. témuž sirotku náležitých za sebou má a o těch penězích ani o jiném statku žádného pořízení se nenachází, protož potahujíce se na sněmovní sne$eni a privilegium na odoumr! méstu tomuto dané žádali takového slalku za přisouzení. Proti tomu Tanzer přístojící se ohlásil, že jest mnohá dobrodiní sirotku pro- kazoval, za příčinou jeho dvakráte do Oustí chodil a utrácel a za to mu nic dáno není, že žádá, aby mu z lé sumy něco pasírováno bylo. Kdež p. purgmistr a rada — takto o tom vypověděli: Poněvadž statek po Zuzaně, dceři a sirolku nékdy Fridricha Larice cvockdfe, nepofizeny a nck3aftovany zůstává a přátel krevních s městem timlo trpících žádných se nenalézá a tak podle sněmovního sucÉen( v léta 1677 a privilegium městu tomuto na od- oumrť daného na J. M. C. a obce tuto jest připadl, pro- toż lakový všecken a všelijaký statek též: úředníkuom Šestipanským od práva se přistupuje a připovídá podle práva. Co se pak ohlášení Tanzera poručníka na onen čas jí Zuzaně od práva nařízcného strany práce jeho, též žádosti Anny Flachsové, báby dotčeného sirotka v městě Ousti Zcbrotou se živící, dotýče, pokudž by pan rychtář a úředníci jim z téhož statku jakou lásku proká- zati chtěli, to se při vůli jich züstavuje. Act. 19. Septem- bris 1607. 93. 1618, 26. listopadu. Sybilla Weberová vzdává dům — Jakubovi Weberovi, manželu svému. * 1651, 27. listopadu. Rukop. c. 2115 f. 229. Jménem a na místé J. Mti C. — rychtári St. M. Pr. se poroucí: Jakož jest on z jistého od — komory Ceské k němu prošlého nařízení dům po někdy Jakubovi Webe- rovi emigrantu do cís. fisku připadlý, z kteréhož 60 k. k záduší M. B. na louži k zaplacení přináležejí, Kateřině Millichové, sousedě téhož města, za 200 k. m. na ten způsob trhem propustil a prodal — aby ona — penize skládala — proéeZ aby on — rychtář — jí dům — v knihy městské dal vloZiti. Číslo pop. 102 a. 1. 1455. — Rukop. c. 21038 f. 56. Benedictus sartor cmit domum niinorem cum area deserla eidem annexa, que sita cst in acie prope ccclesiam b. M. V.in lacu penes domum maiorem Samuelis Welwar ex una et Naitlardi lorificis parle ex altera erga Samuelem pretaclum pro XXilll s. gr. 2. 1468, 18. kvétna. Rukop. c. 2105 f. 265. Petrus dictus Patek carnifex ct Dorothea, nata sua, ct Thomko, maritus cius, e. d. in acie penes domum olim Helmonis ct Dubkonis torificis crga Bencsskonem sartorem pro XLV] s. pr. Act. in vig. Ascens. d. 3. 1475, 9. ledna. Tamfćż f. 249. Barloss pellifex e. d. in acie inter domos Johannis [Labutsky] pellificis ct Anne begudis aput Tomkoncm mercatorem pro XXIII. Act. fer. IL. post. Epiph. 4. 1476, 11. ledna. Tamiei /. 350. Andreas Rojsa ce. d. -— circa Barlhossium pellificem pro XXV s. pr. Act. fer. MII. post Epiph. 3? 

Strana 20
90 Xlla. V Plaluéfshé ulici. — C. p. 102a. b. 1477, 9]. kvétna. Tamléz f. 357. Valentinus illuminator et Martha e. d. acialem, in qua depicta est imago s. Marie Magdalene — aput Andream Rojsam pro LIN s. gr. Act. (cr. llIl. ante s. Spiritus. 6. 1492, 7. ledna. Rukop. č. 94 I. f. 100. Martha, relicta Valentini illuminatoris, fassa est, sc tencri jn XXX s. gr. pr. debili Paulo illuminatori de Mielnik ct has scribit jn domo sua in acie penes domum Martini Brada ct Johannis Halama cultellatoris —. Act. sabbato antc Fabiani. 7. 1518. — Rukop. &, 2103 f. 237. Pavel illu- minator má duom, kterýžto leží u M. B. na lúži vedle stodoly na rohu od Marty, někdy Valentina illuminatora —. 8. 1529, 7. dubna. Rukop. c. 21/0 f. 299. Michal knihař a Salomena k. d. vedle domu Václava Pícha a ba- kaláře Morava od Pavla illuminatora za LXX k. gr. Act. fer. IIII. post Ambrosii. (Neprovedeno.) 9. 1533, 1. srpna. Rułop. ć. 2142 f. P. 8. (Kšaft Pavla illuminatora.) Ve jméno boží amen. Já Pavel illu- minator, měštěnín mčsta Starého Pr. — znamenaje se- šlost včku svého — o statečku svém konečný kšaftovní vuoli oznamuji a tak a jináč nic po mé smrti míti nechci, poněvadž tolo zřízení vuole své činím mým dobrým a zdra- vým rozmyšlením a s pamětí dobrú proto, dokud by na mě větší obtížnosti a nepamčt náhlá nepřišla, a potomně chtěje v P. B. v nedostatku v tom mysl svíí složití, abych o tom upokojení měl a tím se zaneprazdňoval. Předkem duom svůj, v kterémž bydlím, a ten nezaplacený, pokud zpráva v knihách městských se najde, za Tajnem, zahradu na Malé straně na Újezdě, duom druhý v Platnéřské ulici, k tomu šalství své všeckno, svršky, nádobí, hotové pe- níze odkazuji a mocně po své smrli dávám Voršile, sestře své, a to na jistý zpuosob níže popsaný, v kterémž aby tak se zachovala, jinak toho nečinieci, podle vuole mé jí to poroučím. Jakož mám duom, v kterémž bydlím, no- zaplacený, to najprv tak aby opatřeno bylo, ten aby sobě doplatila prodadúc duom v ulicí Platnéřské Voršila, sestra má, a vostatek, což přebude koli z toho domu sumy, buď že by prodán za živnosti mé nebo po mé smrii byl a já že bych toho kšaltu nezměnil, tehdy sestře své duověřím z toho upřímě a to k svědomí duše její při- pouštím o ní nepochybuje, že ona z toho chudé opatro- vati bude a podlé možnosti na skutky milosrdné z té sumy, což by zbývalo, obrátí a nuzným dobře činiti bude, aby chudí takové dobrodiní přijímajíc za mne hříšného P. B. se modlili a za smilování i otpuštění hříchuov žá- dali. — Item jakož jest Kateřina Suchmolka kšaftem mocně poručila a dala mně a Voršile, sestře iné, Écdesáte kop m. na Janovi Fresserovi krajčím v ulici Platnéřské, i vydal mi na to třimezdcííma kop m. a šest kop m. mu odpu- štěno a zuostává na to třidceti jednu kopu m. a těch já při Voršile, sestře své, zanechávám. Item Lidmile, sestřenici své, kteráž bydlí u sv. Jindřicha, odkazuji deset kop m. Item biblí na pargamené psanú velikú, tu odkazuji Regině, po- druhyni své, a Melicharovi, jim spolu k společnému pro- dání a užitku. Item knihy své, tabulky, barvy, kunšty a formy a jiné potřeby rozličné, jichž sem užíval, ku po- třebě své, v tom Voršila, sestra má, aby vvoli měla buď prodati ku potřebě své anebo učiniti s tím se vším, jakž by se jí zdálo a líbilo. ltem co se pak Michala maléře dotýče, kdež mi jest dlužen podle smlouvy libro obliga- cionum uitimo folio LXIIJ? tridceli devét kop grosuov vše č., na kterúžto smlúvu vyplnil jest mi šest kop, mocně na něm dávám a odkazuji na srážku však, což by sobě slušně poraziti chtěl; na tom Olivetu v kaple bra. XIIa. V Plalnéřské ulicí. — Č. p. 102a. trskć Matky Boží před Týnem, tak aby ten Olivet vSceek dobře na rozeznání mistruov řemesla maléřského obnovil a což by mimo tu porážku zbývalo sumy, la všecka aby obrácena byla na světlo k oltáři kapli bratrské M. DB. před Týnem, než což se tabule dotýče, kterouž mi měl tajž Michal dávno udélati, za lo dflo tabulc té jest vuole má a tak poroučím i míli chci, aby ten obraz matky Boží na škole Tajnské k rynku vešken znovu obnovil, pokudž potřeba toho obrazu ukazuje s dostatkem, a lo také na porážku sumy výš dotčené a to na rozeznání mistruov starších maléřských, a to poroučím úředníkuom zúduší téhož k opatrování, tuk aby se lomu všemu dosti stalo podle vuole mé. Jakož mám také čtyři tabulc, na jedné tvář císaře Karla a jiné tři tváři jsú těch Panicuov, kteří na svůj náklad dali stavěti kostel na zámku Praž- ském, i byl sem žádán od kanovníkuov hradu Pražského, aby jim je prodal sc, protož budou-li chtíti je míti, ať za né dadí li kopy m. Urile, sese mé. ltem vorloj bicís kronykami dávám a mocně odkazuji p. Jakubovi, písaři radnímu, z milosti a z lásky po mé smrti. Tomu na svě- domí všemu tento kšaft svým sekretem jsem zapečetil. Stalo se v pátek na den sv. Petra v vokovách MDXXXIII. (Potvrzeno 10. listopadu t. r.) * 15392, 1. kvétna. Rukop. c. 2134 f. 102. Jakoż jest pozdvižení a rozdíl za jednoty v městech Pražských stal v úterý u vigilií sv. Vavřince léta ele. XXIIIL kte- rýžto rozdíl z vuole J. K. Mii s mnolými již jest porov- nan, i Że mistr Brikcí z Licska, jsa na ten čas lu v mě- stech PraZskych purgmistrem, z úřadu vedle jiných kon- šeluov jest vyzdvižen i do vazby byl dán tou příčinou, że jest pfed tim dnem k veceru obeslal konsely do rat. húzu a tudy mnohé těžkosti a škody jest nesl a vzal, jako by lo nějakým stranným úmyslem učinil, o kterúžto příhodu páni Pražané obojích měst Pražských i také on misir Brikcí přestali sí mocně na ur. p. Jindřichovi Ber- kovi z Dubé a na Dřevenicích, ur. a stat. rytíři p. Wolff- hartovi Planknarovi z Kynšpergku, podkomořím království Českého krále J. Mti a téhoZ krilovství hajtmanech i J. Mtech panfch a vladykách krále J. Mti radách, i tu J. Mt. takovú věc a příhodu váživše, z lé moci sobć od obi stran dané takto o tom jší vypovědětí u lo na místě jio- stavili racili: PonévadZ sc jest lo v náhlosti stalo a to se vyhledalo, Ze jest on mistr Brikcí před tim večerem k sobé poselství od ur. a slat. p. Jana Litoborského ctc., ty časy najvyššího písaře království Ceského měl, kterýž jest k nému mistra Václava Alba z Ourazu, „ místopíisaře : a p. Jana z Lungvic, místosudího království Ceského, poslal, a ti že sú k témuž mistru: Brikcímu mluvili, že: by na Malé Straně nějaká potržka a zbírání bylo, výstrahu dá- vajíc 3 radíc z dobrého přátelství, kteréž k tém méstóm mají, poněvadž i v těch městech js, aby taková véc byla opatřena a konšelé aby o takovú vče byli do rat- húzu obeslání, aby se nějaká pozdvižení v noci mezi lidmi neprihodila, a on mistr Brikcí na jeho p. Litoborského a jiných posluov zprávu a radu lo jest ucinil a dobrym úmyslem, totižto pro bezpečenství mósta, konscly do rat- húzu jest obeslal, a tu že nic jiného nebylo rozjimino, než toliko o té malostranské příhodě, i z těch a takových příčin taková vče, která se jemu přihodila, se zdvihá a v nic obrací, tak Zc jemu mistru Brikcina to saż ní naň a o něm domnění, jaké koli sou v lom čase byly od koho koli, i mluvením neb psaním dolýkání k újmě a ke škodě jeho a dobré poctivosti nejsu a býti: nemají nyní i na časy budúcí. Co se pak škod dotýce, poněvadž i jiní smluvivše se od svých sú škod pustili; též i on mistr Brikcí od svých pustití má, a páni: Pražané mají 

Strana 21
XLa. V. Plalitérske ulici. — C. p. 102a. jemu lo dobrým přátelstvím nahražovatí, a mohli-li by kdy k jeho dobremu, poctivému a uZite¢nému co uciniti, neb kde piicinou jakou k tomu býti, mají z dobrého přátelství tak učiniti, a on mistr Brikcf zase (ćż se k nim zachovati má; a chtěl-li by kdy v městech Pražských býti a se osaditi, toho má vuoli a svobodu tu všecku má míti a ji užití, jako jest kdy prve měl a jí užíval. Tomu na potvrzení a Jepší jistotu my svrchujmenovaní prostředkové k této smliiv& své přirozené pečeti sme přitiskli, klerúžto on mistr Brikcí při sobě míti má, a páni Pražané touž smhívu v knihách méstckych svych na ratlnize vcpsani pro paměť míti mají. Stalo se v středu den sv. Philipa a Jakuba léta XVŮXXXII. ® 1682. — Regislra soudu komorniho 5 F. f. D. 12. M. Brykc( z Licka, pínuov hajtmanuov krále — Českého sekretář, obsíká Petra Skrovada z Vrbice, viniti ho chce z toho, že jest jemu mistru Brykcímu — manželku jeho Kateřinu, "dceru Illavsovu, maje svou ženu Apolonu oddávanü, uncsl —. 9 1588. — Zümléz f. H. 16. "Ty obsílá Jana Mićdna z Klin$tejna — kterak by tyZ p. Micán, polkav se s ním na Malé Straně, zúmysla půlku naň učinil a Atus jemu ramenem dala polom strhší jemu biret s hlavy do bláta jím udeřil. * 1533, 14. září. Koplář arch. míslodrž. XI. J. 72. Soudcim zemským. Urození, stateční a slovutní věrní naši milí. Bezpochyby, že máte v paměti psaní naše, kleré jsme vám z Inšpruku v středu před sv. Kateřinou I. ete. XXXIT. o slovutného mistra Brikcího z licka, se- kretáře hajimanuov našich kr. Ceského, a o Petra Skro- (ada, kterýž, maje ženu svi, témuž m. Brykcímu manželku jeho vlastní uloudil, i díl statku jemu vzavše, z kr. Ce- ského jest ujíti a ustúpiti mčl, učiniti rócili, ponévadz o to před vámi stáli má, abyšle jemu Petrovi Skrofadovi takového zlého a nekřesťanského skutku, ač se jeho do- pustil, nikoli lehce nevážili, nébrž takovú vče na místném konci postavili, tak jakž to psaní naše šířeji ukazovalo, i nerozumíme, kudy jest to přišlo, że tyż m. Brykcio to aż posavad k žádnému konci přijíti nemohl a skrz takové odtahy a odklady nemalí těžkost a škodu nese. Proloż, jakž prve, tak i nyní vám s pilností pomíčíme, přikazujíc, abyšte obč strany před sebe obeslali a takovif nekfestan- ski vec mezi nimi z obit stran gruntovné vyslysío, spra- vedlivou vejpovčdí konce — mezi nimi učinili —. ® 1584, 26. září. KopidF arch. ldhoś X11/. f. 40. Najv. purkrabí Pražskému. Urozený věrný naš milý. Sro- zumčli jsme ráčili, že by Václav Trčka z Vitenče, písať pii drada ivém porkrabském, umfcel, i prošení jsme jme- nem m. Brikcího z Licka — za přímluvu, čehož: jsme jemu odepříti neráčili. A protož se k tobě za něho při- mhivati rócime, jestli znáš, že by jse k témuž úřadu pí- saislvic ouiadu purkrabstvic najv. Pražského hodil, aby jeho před jiným fedroval a přímluvy naší v tom jemu użili dal. 10. 1536, 6. května. Rukop. è. 211 f. 152. Jan Vyskočil, služebník soudu komorního, k. d. na rohu vedle Jana, meřiče zemského, a domu Jana Morava bakaláře za LXXV k. g. od paní Uršily l'reserky. — Act. sabbato ante Stanislai. 11. 1536, 8. kvótna. Tamfeż. Mistr Brikef z Licka, soudu komorního na len čas písař, k. d. na rohu — od Jana Vyskocila za LXNX k. gr. č. Act. dic. Stanislai. * 1541, 17. listopadu. Rukop. č. 1130 /. 483. Jakož jest vznešení psanfm od ITicronyma Bozického z Bozic, potom také osobně i oustně ku p. purgmistru a pánuom XIla. V Platnéřské ulici. — Č. p. 102a. 21 do rady o Marjanu, děvče v půl pátém létu stáří, dcerku Doroty, někdy kuchařky m'stra Brikcího, se stalo, že by skutek ohavný a sodomský nad týmž děvčetem provozován byl, a to děvče stoje v radě o tom na mistra Brikciho jest ulejkalo, kdež pak stranám osobně v radě stojícím vejpovědí jest z práva pro vyhledání takového hanebného skutku nalezeno, poněvadž Marjana děvče jest malé a rozumu dospělého nemá, aby z povinnosti a práva matka její to k sobě přijala, a od dítěte svého v té žalobě a sliżenf za puovoda se postavila. l jest na místé jejím skrze přítele Hieronyma Božického mluveno a žalováno, že Dorola tato jakýmž pak koli zpuosobem za kuchařku k mistru Brikcímu jest se dostala, a toliko na tejden se zjednala, a včera že dvě neděle minuly, na rozkaz téhož mistra, jakoZlo na ten čas pána svýho, nechavši dítěte svého v domu na řeku k praní Satuov Ze jest jíti musila a navracujice se zase domuov, uzřevši děvče proti ní že jest s pláčem běželo pravčcí, že by je nětco boleti mělo, což ona na ten čas nevelmi toho všímajíc domuov šla, a majíc za to, že by z hladu plakalo, kus chleba jest jí dala, a též dítě potom jest na lože položila. Nazejtří pak ráno chtějíc dítě probuditi a s loże zdvihnouti, znamení nečistá, mrzká, šeredná na šatech jest uzřela, a že jí vSccko liinko voleklo, vopuchlo a zmodralo, že ani cho- diti nemohla, to spalfivši, tomu jest se velice divila a ptala se, co by to dítěti bylo, kteréžto že jest odpově- dělo, že by p. mistr Brikcí je vzíti a na stuol sobě po- saditi, a v místo její, kteréž jí oteklo, prsty své strkati měl. Nad kterúžto ohavni lítost( jsa hnula matka jojf, o tom jest na ten čas nic žádnému říci nesměla, než od něho sama, jinou zjednavše na místo své, hned odešla, a déle u něho bejti nechtěla, než majíc známost s čeledí v domu p. Jeronyma Božického, v neděli tu teprv všicku věc, jak se stala při témž dítěti, jemu Bozickému jest oznámila. Kterýžto to spalřiv, hned o to do rady psaní jest učinil, a (ed na mist jejím a téhož dítěte stoje, poněvadž by ten oučinek Sereduÿ, ohyzdnÿ a so- domský proti P. B. i lidem byl, odkud jest pošel, aby to předkem vyhledáno a potom také spravedlivě podle práva uváženo a k němu se zachováno bylo. Proti tomu od mistra Brikcího z Licska obžalovaného skrzc piílele jest mluveno, že tato obšírná žaloba a více rozprávka nežli co jistého, kteráž se naň vede a proti rozumu neprüvodná jest, a také ani podle práva, poně- vadž všecko toliko z zprávy dítěte se děje, a o tom že dobře vědomo jest, jak a pokud zprávě dítěte věřeno býti má, nebo dítě z návodu i z nějakého lehkého dárku to i jiné mluviti by mohlo, a však poněvadž i tak tou těžkou žalobou jemu na čest a na hrdlo sazeno jest, praví, že toho se nikoli, jakž od nich prožalováno jest, by to dítěti učiniti měl, nenejde a tomu že odpírá. Nebo osoba lato, matka dítěle, jsoucí na tejden u něho zjednaná více ze zlosti, (as strany některé krádeže ji u sebe mlii a déle trpěti nechtěl.) tuto vče před se vzala, neb chtóla-li by co pořádného ukázati, a uznala-li jest na dítěti co, hned to lidmi obvésti a, nedadouc projíti času, na někoho vznósli, jakż pri té věci práva ukazují, jest měla, a nebo při nejmenším tu příhodu jemu jakožto pánu a hospodáři oznámiti, a jistě kdyby to (ак Бе)! inélo, Ze by na ko- šilce, jakožto na nejbližším od těla rouchu, spíše znamení byli a najíti se mohlo, nežli na plachtě, jakž puovod praví. Ač pak i lo místo na žádost její s povolením pinuov od rychtáře jest obledźno, a tu pondvadź i prostěradlo s toho lože vzato, bezpochyby nalezeno-li jest co a neb jaké znamení, že o tom zpráva dána a učinčna pánům bude. Jinému pak že nevčří, než že z závisti a 

Strana 22
99 Xlla. V Plaluéi C. p. 102a. nepřízně od někoho tato vče, kteráž jest proti všemu ro- zumu i proli svědomí, skrze osobu tulo se puosobí a vede, ježto on nejvejše P. 1). a svého svědomí se dokládaje praví, že o tom zhola nic ncví, a tak kdyby mu sc té nešlechetnosti líbilo, snadno by se v to objíti jiným zpuo- sobem a vuoli své za dosti učiniti mohl, ale že jest vždycky, jsa v městě tomto a v ouřadech znamenitých jsa postaven, choval a na své poclivosti opatroval clně, ja- kožto dobrému a ctnému muži náleží. A talo žaloba, kte- ráž se naň činí, jest nepodobná, zbyteční, nepruovodná a ze zlosti více nežli z jaké pravdy pošlá, a také že právo zřetedlné jest de actionibus criminum et maleficiorum quod siL considerandum, qualis sit persona actoris cl rci, že v takových věcech mají býti šetřeny osoby, kdo jest, jenž žaluje a na koho, pončvadž osoba tato jest svobodná a lehká, a dítě též od ní z kratochvíle pošlé, on pak vždy- cky dobře zachovalý, žádal jest, aby k tomu páni víry žádné přikládati, nébrž jeho podle své nevinnosti zacho- vati a opatiili rácili. Na to od puovoda jest mluveno, ačkoli řeči jich a žaloba jinač se vykládá, jako by rozprávka nějaká byla, a len skutek že jest hned na někoho vznešen a lidmi obveden bejti měl, ježto vče zřejmá jest, zc Zena tulo jsticí v nesvobodě a v povinnosti i službě jeho, toho jest proti pánu svému učinili, a nebo komu se v (om svěřiti nosiněčla, a také jsoue nedomyslá při těch a takových věcech, kterak podle práva se zachovati jinač lépe by měla, toho jest neznala, a také nemohla. PH tom Jeronym Bożieky kudy jest on k tomu přišel a jak tu véc nejprv vyzvédél, zprávu o tom tuto jest učinil, że v neděli po občdích žena tato s dítělem, majíce s kuchařkou jeho známost nějakou, k ní jest do domu jeho přišla, a jí to dluověřivší se poněkud oznámila, a on sedě v komoře na stolici, nedostatek na zdraví maje a chodití nemoha, nělco tomu od kuchařky své srozuměv, ji že jest zavolal, chtěje pravdu vyzvědětí, kázal jí to dítě odkrýti, a když odkryto bylo, že jest viděl vče mrzkou, hanebnou a oteklou. a litost veliki nad tím maje, optal se jest dítěte, kde by se lak urazilo, kteréžto povědělo, že jest se neurazilo, neż že jest jí to mistr Brikcí udělal. Tu jsa tou lítostí hnut, psaním že jest to pánuom oznámil, však že lak střídině to okročil, že ani v psaním lom osoba jeho dotčena a jmenována nebyla. Ježto on mistr Brikcí dokládá toho, že by se to jemu z nenávisti a nepřízně díli mělo, a že by týž Božický nastatek jeho troštovati měl, ježto tak praví, Buoha na svědomí bera, že jest mu jak živ nic protimysl- ného, proč by on tuto a nebo jiný jakú věc proti němu bráti měl, od mistra Brikcího se nestalo a nepřihodilo, a protož že z žádné nepřízně, ale z pouhé lítosti tak hancb- ného skutku, klerýž při tom dítěti jest nalezl, to jest psaní učinil a tu při k sobě přijal, tím dokládaje, by o tom věděl a uznali mohl, że by ta żena z ndvodu ně- jakého, jakž strana praví, tu véc proti osobě jeho brala. že by ji z žádné pokuty vytahovati ani jedním krokem nápomocen býti nechtěl. Což se pak odčvu dotejče, na tom znamení nějaké že by se najíti moblo ete., k tomu praví, že prv mrzkost a oplzlost toho zjevnějšího a grun- tovnějšího jest nic jest se neukrylo, a také rychtář pří- činu toliko, že jest našel, o kteréžto bezpochyby, co jest na ni věděl, zprávu učinil, však prostěradla toho, na kte- róm? leželo, jest nenašel, ani lak zpozdilý jest mistr v rozumu, vida co se naň valí, aby (oho ukrýti a scho- vatí neměl, než to, kteréž od rychtáře přineseno a v radě položeno, že není to, na kteréž se potaho»ali, na tomto že jest sám líhal, ono bylo našívaný a chatrnější i zpla- cený, nyní pak i místo i šaty že by změněny byly; a Xlla. V Platne C. p. 109a. poněvadž by pak při témž děťálku oučínek světlý, zřete- diny od etných, poctivých a k tomu volených osob žen- ských nalezen a uznán byl a bezpochyby i zpráva la od nich učiněna, a on toho dne a na (cn čas sám s dítětem v domu jest byl, že jest z práva povinen to ukázali, co sc jest ten čas dítětí stalo a přihodilo, že jest tak ba. nebné a oteklé na těch oudech nalezeno, neb i toho dítě dokládalo, když jesti plakalo, že teprva ji pustil. Omlou- vaje se pii tom. 2e by rád v té věci v slovích střídinost zachoval, ale príhoda ta že jinate vésli a mluvíti sc nc- muoze, Zídoje, aby páni jemu v tom za zlć mili, a na jeho holé a pouhé řeči a svědomí, kteréhož se doklidź, věříti neráčili. Také coz se k lehkosti osobě její i dítěte mluví, pra že Žádné dítě, prid jakým zpuosobem na svět, poddáno k násilí a k sodomslví a k hancbnosti není, a proto že zrušeno jest býti nemělo. Nebo častokrát od zlých rodičuov děti dobří pocházejí, a zase od do- brých zli. On pak tím by to chtél odvésti, Zc na úřadech býval a že se jest dobře zachovával, ježto to a vzláště v této při za dostatek ku právu není a býti nemůže. Ano i žena ovdoví-li která a pohnala by z věna, uemající svédkuov a průvodu, přísaha podle zřízení zem- ského se nalízí; nad (o nade všecko llicronym Bozicky toho jest doložil, że mistr Brikci do jeho domu nahoru jednoho dne jsa v myšlení po třikrát přišel, a jeho na té stolicí v komoře, kdež nejprv to dítě k nému princ- šeno bylo, sedícího našel, mluvč: Nevím, co jste učinili, že jste psaní o osobě mé do rady pánuom poslali, ježto já tím skutkem, jímž narcen sem, skutkem ani pomyslenim vinen nejsem. Na to krátce jest promluveno bylo, že kdož to koli učinil, P, B. ho bez pomsty nenechá ] tu jest hned nic neříkal, než pod jakýms podobenstvím, okolky vždy čině, potom i z dluhu že jest ho nápomínal pro ru- kojemství za Skrovada, že by mu tím povinen býti mčl, a když mu i na to odpověď byla dána, že jest skůro nic odpovídati neuměl, než Feci sem i tam pletl. Aëkoli pred ním k tomu jest se neseznal, však že jest jeho žádal, aby táž pověst o něm rozhlušována a v lidi vlrušována nebyla, též aby i žena ta přidržána k tomu byla, aby věcí té a řečí o něm zanechala. I opêt jest mu oznáneno, že lo býti nemuož, poněvadž to již do rady na pány vznešeno, a mistr Brikcí řekl: 1 mohlo by to tím sjíti z toho, kdyby ku právu nestála. Ježto on mistr slyše tak těžký nářek na sebe, sám by imčl po poctivosti své stáli, a to s sebe podle práva odvozovali. K tomu po ohledání toho dítěte po tuto ženu že jest posílal několikrát, kteráž k němu přijíti ani več jiného s ním se dáti nechtěla. Zase od obeslaného k tomu, že jsou v moci mistrové, ona tobo žádnému jest oznámiti ani toho obvéstí nesměla, mluveno, Ze ona, by i v moci jeho byla, kdyby tak veli- kych a znamenitych v&cí dotykalo, pronésti jest hned na ten čas měla, nebo s strany duše žádný jeden druhému 4avázin není, a také poučvadž hned ten pátek vyšla siužba její, že jest již svobodná před ním byla, a jsouce z dožádání až do neděle u něho, teprv jest ty řeči o něm křivě roznášela. A k tomu ještě praví, že la vče všecka naň nastrojena býtí musí, a tato žaloba že proti lidskému rozumu j právu a skutek tento k víře nepodol.ný jest, aby on v lom místě mezi sousedy v to se dávati mčl, ježto ono ten ouraz prve míti mohlo, než se jest k němu dostalo, a tomu Ze odpírá, aby v jeho domu skutek dítěti ten se státi měl. Kuchařky také jiné že jest lato žena mu nejednala, nybrZ on vida, jaki osoba jest, na dlihy tas ji zjednati nechtěl, a když ji pryc kúzal, tehdy ona tu vèe proti němu sobě o něm smyslila. [úžem pak a šaly hybino Ze není ani ménéno co, a mistr hnedky že se jest 

Strana 23
Xlla. V. Piatuérsk nici. - ©. p. 10% toho nicehćhoż nedotykal, a tak ta všecka pře z samýho pouhého domnční nań że se děje a pruovodu žádného nemajíce, chtěli by k přísaze, aby se očistil, vésti, ježto by to újmu veliká lidem dobrým a zachovalým byla, kdyby proti lehkým ztraceným osobám přísahou se dobří, za- vchovalí očísťovatí měli, nýbrž mnoho by toho v městech těchto nastávalo, prosc, aby to naň dopouštěno nebylo. A také kdež strana dokládá, aby on to ukazoval, kdo by tím vinen býti inčl, tím že povinen není, a lo Że proti všemu právu jesl, aby on odvozovatí měl, ježto naň nej- menší včci uvedeno není, a právo též na lo zřeledlné jest, actore uon probante reus absolvitur in re criminali, a druhé též, že bližší sou lidé svou dobrou pověst zacho- vati, nezli od lidí zlých přemožení býti, a také osoby ženské, kteréž ohledáívaly, to pověditi nemohou, aby mistr Brikcí tím skutkem vinen býti měl. K zřízení pak zem- skćmu o vdovich pravf, że lóż ziizeni na żevy zachovalé u poctivé se vztahuje, a ty když částečného pruovodu nemají, že se 7 práva nalézí, ale vče tato od toho jest daleko rozdílná a toho nikoli neukáží, žaluje-li kdo na koho a toho neprovede, aby druhé straně přísaha nale- zena byli mela, jezto to proli všemu rozumu jest, aby na zprávu dítěte a osoby lehké z práva měla nalezena býti. A kdyby podle domnění mluveno býti mělo, jakož strana puovodní Ciní, též že by mohl mnoho přinésti, že jest ono po ulicech těkalo, zabývalo se s dětmi, dříví nosilo, a někde jinde ten ouraz se jemu přihodití mohl, To pak chození k Jeronymovi Bożickómu jemu mistru Brikcimu na škodu není a býti nemuože, protože on věda, že o něm list byl psán, pro vyrozumění (é včci k němu šel, aby o tom zprávu a širší vyrozumění míti mohl; poněvadž pak i sim toho doložil, že se jest k ničemémuž neptiznal ani zač jeho žádal. Tím zavíraje, poněvadž vysoce dotčen jest na svć poclivosli a nań nic dovedeno ani ukázáno nenía privo jest, quod iudex sccundum allegata probata iudicare debet, Zádal jest na poctivosti své za opatfení spravedlivé. Zase na lo od puovoda mluveno, że lćpe każdej človčka viného okrotiti müZe a reci zastali ncżli len sám sebe, kterýž do sebe nëtco tije, lo k rozvażeni pá- nuom připouští, jak jest onchdy on tomu odpiral a sim od sebe touž při vedl a se hájil, ježto hájil zpuosob a řeč vlastní jeho jest známa činila. Také že na Novém Městě Pražském nápodobníá vče se jest sběhlu, kdež osoba ženská zachovalí též na jiného, že by jí nepořad uciniti měl, ackoli ten jistý odvozovali mnohými svědky se oči- sfoval, a skutek len na puol léta již vykonán byl, proto to jest uznáno a nalezeno, že ji za manželku pojíli musil, ale tato jest tím neprodlćvala a jinač toho na len čas opaliiti jest nemohla, nežli jest opatiila. Také, by měl těch prostěradl umišetí, místo se nedává slovům jeho proslejm, poněvadž za právo jest, kdož by co klásti mél a nepoloZil, 2e sc toho mi pfísahou odsvéciti, Ze toho neměl a nemi. Té2 se jest stalo mezi Měčínem řezníkem a Piramem Kapounem o list hlavní, když se jest listem odsyěčoval, nepostač:lo mu to, než přísaha jest inu z práva nalezena. Tolikéž i Bernart Knobloch proti Razickému nápod,bné zpraviti: prísahit musil, tento: pak skutek tak hanebný toliko tím, že se on Boha dokládá, że odbyt hyti nemuoZe; a také že se nemluví k tomu, aby on to přísahou zpravití inčl, nýbrž proti tomu; než při nejmenším že by melo nalezeno býti to, ačkoli oní neučí a při tom strana puovodní že toho zanechává, jakž páni spravedlivě podle práva rozeznatí ráčí, -— tím všecku svou řeč zaví- raje, poněvadž rozepie není o čclovčka rozumného než o dítě, že jest jakž príva ukazují, křičeti nemohlo, a také, X/ha. V Platněrské nlicí. — C. p. 1024. 93 2: na lo aby navedcno bylo, że podobné není, pončvadž na svém stojí, ano rozumní lidé, činí-li co z návodu, často se v něčem poklesnou, pfi tom žádaje podle velikého toho a sodomského skutku a účinku, kterýž: při dítěti nalezen a před rukama jest, aby páni to dítě podle: príva sprave- dliv& ochrAniti racili. Opót na to od mistra Brikcflio mluveno, kdeZ by puovod pravil, 2e by jemu v tom věřeno býti nemělo, praví, že jemu hodněji a lépe věřeno býti má, nežli jim, a právo na to, poněvadž dobrý a zachovalý jest, a lak dobře odvod podle svědomí vlastního svého činí. Což se nekladení prostěradli dotýče a odsvědčení, pončvadž tak, jakž za právo jest, z toho pohnán nebyl, že lu více ničímž povinen ani žádný přísahú není — též tím při svou za- vírajíc, by proti rozumnému člověku bylo, že by se věděl, jak domlúvati, poněvadž právo jest, kdož by koho nařekl a toho naň nedovedl. Ze touž pokutou povinen jest, kte- rúžto by byl nésti měl obžalovaný, kdyby naň provedeno bylo, a tak ponóvadż nic naň ukázáno není a on tomu skutku vždycky odpíral a ještě odpírá a praví se jím no- vinen býti, že žádá, aby páni jeho při nevině jeho a po- ctivosti spravedlivě podle práva zachovati ráčili. Tu pan purgmistr a rada vdżivke predkcin psaní Je- ronyma Bożickóbo o tom skutku pij dóvćcti Marjanć, dceři Doroty, kuchařky někdy mistra Brikcího, a potom i žalobní vznešení Doroty, mateře téhož děvčete, proti tomu odpor mistra Brikcího i jich stran pře vedení a mčěštek, žen starých a zachovalých, zprávu, Kateřiny Syl- vestrové, Markéty Rechkové, Kateriny Plzenské a Katc- řiny Brdečkové, kteréž sou to děvče spatřily, i v privo města tohoto nahlédše a toho všeho pilně a bedlivě po- váživše, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž při Marjanč, děvčeti v letech détinskÿch a ne- došlých, dceři Doroty, kuchařky ty časy mistra Brikcího, skutku hanebného a sodomského shledáno jest bylo, a též děvče nad bolestí siwou mající těžkost i mátě nad dítětem svým lítost, pred lidmi takovou hanebnost jsou vohlásily i k spatření daly, až potomně i k právnímu oznámení při- šlo a za opatření žádáno, a dítě v radě i jinde lou včcí na inistra Brikciho, jakoZto na ten čas hospodáře toho domu, jest utklo a mluvilo, kdež pro vyhledání takového hanebnélo skvtku podle právu páni pcetivým starým a zachovalým ženám a měštkám též děvče Marjanu k ohle- dání a k opatření té příhody jsou podaly, kteréž vočitě, jakž dítě před lidmi i v radě o své obtížnosti pravilo, že jest jí v luonku volhyzdné ublfZenf a zhanobení se stalo, to jsou nalezly; i. ponévadZ právu lakovych hancbností proti P. B. i přirození lidskému vyhledáním a mlčením pominouti není náležité a nevinnost i nedošlost věku dív- čele v zprávě toho skutku a oblížení rozdílné a sobě na odpor před lidmi i při právě jest nebylo, než na něho na mistra Brikciho osobu a na duom jeho, v kterémž obydlí mělo, vždy tou těžkostí jest vzlahovalo, a tak, jakž nevinnost dítěte a skutek před rukama byl, v domnění a podezření osobu jeho i duom jest dalo, čehož jest on mistr Brikcí proti tomu skutku spravedlivými příčinami aní žádným průvodem osoby své, ani v domu jeho, aby obytem to dítě v té příhodě nebylo a toho aby se témuž dítěti nestalo, neočístil, a proto} on mistr Brikci osobu svou do dvou neděl má podle práva, tak jakž mu z práva nalezeno bude, přísahou vočistili a svou nevinu právě vy- 5st, zpravili v tom času sobě od práva vyměřeném podle odporu svého, osobu svou vočistí. Pakli by nezpravil, páni podle práva a uvážení svého v tom se k němu spra- vedlivé zachovati chtf. Actum fer. V. post Briccium anno 1641. 

Strana 24
94 Xlla. V Platnéiské ulici. — Č. p. 1094. Jeronym BoZicky z Bożic na místě Důry, matky Marjany, děvčete, jakožto mocný poručník od ní k právu učinčný, propustil jest mistra Brikcího z přísahy, a tomu jest od práva místo dáno a hned také toho dne on mistr Brikcí z závazku propuštěn. Actum fer. V. post Luciam (15. prosince) anno J541. 12. 1544, 16. ledna. Rukop. č. 2117 /. [4. Někdy mistra Brikciho. 13. 1544, 10. kvćtna. Tamfeż f. 30. Jan Domażlichy z Ryzengruniu a Katerina k. d. na rohu mezi domy p. Wolfa Krajife a Klimentovć kożiSnice od Delra Capka z Licku a Kalefiny m. j. i na mistć Prokopa, bratra též Katefiny, za LVII'/, k. gr. €. Act. sabbato post Stanislaum. 14. 1545, 25. září. Tamléž f. 74. Stanislav uzdař a Katcrina k. d. od Jana Domailického z Ryzengruntu za 75 k. gr. č. — Act. fcr. Vl. ante Wenc. 1b. 1050, 20. ledna. Zamléž f. 180. Hanuš Exler rucnikár a Mandalena k. d. na robu mezi domy Ulrycha cvockáte a Stanislava uzdaře od téhož Stanislava: za 107'/, k. gr. č. Act. fer. 1I. post Antonium. 16. 1598, 14. října. Rukop. č. 2205 f. 256. (KXaft Mandaleny ručnikářky.) Ve jméno —. Já Mandalcna ruč- nikářka, mčěštka starožitná Star. M. Pr., jsoucí v veliké nemoci drahnej čas postavena — činím svou vuoli po- slední takovou: Předně duši mou milou —. Dále muoj duom vlastní, v němž bydlím, nárožní v Platnýřské ulici, jdouce k Matce Boží na louzi po levé straně ležící, sc vším všudy. což v něm jest od šatstva, nádobí jakého koliv, poroučím a po mé smrti dávám Alcně, dceři mé vlastní, s dětmi jejími a vnúčaty mými čtyřmi, však tak, jakož sem týmž dítkám jejím obojího pohlaví napřed ujistila zápisem na témž domu do vzrostu jejich padesäle kop míš., k tomu jim ještě tímto kšaftem mým přidávám druhých padesáte kop míš., aby bylo sto kop, jedno kaž- dému po pětmecitma kopách. Potomně aby ve všem rov- nost s touž matkou jich v témž domě mém vejš psaném měli s nápadem s umrlých na živé pozuostalé. A ta je mé vuole koncènf. Item majíc táž Alena, dcera má, ta- kový duom s dítkami svými ouhrnkem sobě odkázaný a poručený, tomu chci a tímto kšaftem mým ji zavazují, aby byla povinna vydali Markylč, jinak Maruši, sestic mé vlastní, kteráž u mně do čtyřiceti sloužila let věrně a bez zmalku, za její věrné služby z téhož domu dvě stě kop m. beze vší odpornosti. Item oznamuji, Ze scm dluzna k záduší M. B. nad louží deset kop m. A pokudž tu tělo mé odpočívati má, k témuž záduší odkazuji dvadceli kop m., čehož obojího učiní třidecti kop im. Polom Barboře, která slouží u Jiříka Kurfiršta, na ten čas pana úředníka nad dvory pánuov Pražan, někdejší kuchařce mé, 20 kop. m. — Stalo se v přítomnosti Eliáše Forbergka a Kašpara Auveršvaldta k žádosti mé ke mně s písařem pří- sežným přišlých v středu po sv. Diviší I. devadesátého osmého. (Potvrzeno na žádost Aleny Prajserový, poněvadž sama od odporu svého tomuto kšaftu učinčného jest do- brovolně upustila 23. května 1601.) 17. 1601. — Rukop. č. Preyserová. 18. 1606, 10. dubna. Au£op. c. 2113 f. 401. Da: nicle Posa a Aleny smlouva man2elská. % 1622. — Rukop. à. 2114 f. 300. Daniela Bosa. * 1684, 8. listopadu Rukop. c. 2250 f. 4. Johann Christof Hertel hat sich bekennet, demnacli seine Ehewirtin Johanna Herllin, vom Vater Bossin, schon lang in Gott entschicden und das in der Plaltnergassen am Eck bei dem Kirchenspiel licgendes Haus hinterlassen —-, 2281 f. 514. Alcoa Xlla. V Plalućński ulici. — C. p. 102b. Číslo pop. 102 b. (Dim Helmovsk$y.) I. 1403. — Rukop. č. 2100 f. 382. D. Clara, relicta Wenceslai Masskowecz, nunc vero contlioralis Ondraczkonis Helin — vendidit duas s. gr. pr. census annui in domo Duchconis pistoris — in Porziccz — d. Elyzabeth, relicte Fridlini Klanger pellificis, civis Mai. Civ. Pr. — Prefata d. Clara vendidit unam s. gr. census in molendino Krzyzconis — in Porzicez — eidem d. Elyzabeth —. Act. fer. HI. ante s. Laurence. 9. 1408. — Rukop. č. 2099 ]. 27. Andreas Helm — rcsignat omnia bona sua — Clare, conthorali sue. 8. 1418, 18. října. Rukofp. c. 992 J. 26. D. Clara, Andree Helm conthoralis dimisit Henslinum carnificem — ab omnibus impeticionibus, quas ad ipsum [Tenslinum racione bonorum olim lessconis Masko, cognati dicte d. Clare, habuit — liberum. Acl. fer. 111. post s. Galli. 4. 1419, 6. Cervence.. Tamléz J. 44. Michael de Miza — dimisit — d. Claram — ab omnibus impcticioni- bus — racione omnium bonorum Lidmilam, ipsius Mi- chaelis conthoralem, post mortem Beruhardi Kotkonis, patris sui, concernencium —. Act. fer. V. post s. Pro- copii. 5. 1423, 31. července. Rukop. ë. 2099 f. 125. Arbitri inter Andrcam Hclm ct Johannem [frach — ri cionc domuncule, que sila est iuxta cimiterium b. M. V. in Jacu ct domus prefali Andrce, in qua nunc Ilanus- sius serralor inhabitat — fecerunt pronuncciacionen, quod Joh. Hrach debet Andree 1]. de dicta domuncula — con- descendere — oinnes eciam ros, videlicct hostia fenestralia, seras — restiluerc —. Acl. sabbato post s. facobi. 6. 1429, 15. prosince. Rukop. ¢. 992 f. 104. D. Clara, relicta Andrce llelm — resignat suam post mor- tem domum suam sitam circa b. V jn lacu, molendinum Helmonis in Porziecz — Jankoni, nato suo. — Act. fcr. V. post Lucie. 7. 1430, 17. nora. Rukop. €. 992 f. H6. My purgmistr u konšelé Velikého M. Pr. všem i każdym liemto zdpisem na védomie dáváme, že vslipivse pie nás do plné rady našie opatrní lidé paní Klara Ilelmovii, Janek a Anděl bratřie, synové dobré pamčti Lojsovi apo- tekářovi, vyznali sú dobrovolné bez prinucenic vSelikte- rakého, že jsú mezi sebú učinili svolenie dobrotivć a přátelské o ten jistý kšeft nebožce Janóv Maskuov, spolu- inGBténína mésta na$eho, a o to právo, kteréž jsi měli na lom kšeľtu k jedenácti kopám gr. platu ročnicho a a věčného, o kterýžto plat byl jest nápad mezí nimi s jednéch na druhé z vobi strand, jakoż to lýž kšelt lépe a jasnéjic jest okazoval, tak že oni sč všicbní obapolně i s svymi dedici a budicimi z jiż jmenovaného kšeftu a z práva jeho mocně propustili a tiemto zapsáním sé sku- tečnějic propúštějí, slibujíce sebe nikdy vice z toho ne- upomínati obyčejem ižádným kterakkoli vymyšleným, ale od napomenutie takového přestaniice u věčném mlčení a pokoji býti, ten jistý kšeft i se vším právem, kteréž sú na nem téli, jestli že by kdy na světlo vyšel a klo jeho dosáhl, umrtvujíce a k tomu také všechny zápisy Jiné, kteříž by sč dotýkaly platuov, ježto by jc na sobě měli a zvláště ten jistý zápis, kterýž jest učinila na šest kop gr. platu svrchupsaná paní Kliía na svuoj duom, zkazujice a jim moc a právo všelikleraké ku obdrzení odjimajice. Act. f. 6. post Valentini. 

Strana 25
XIla. V Plaluéfské ulici. — C. p. 102b. 8. 1430, 25. ánora. Rukop. č. 2099 f. 293. V 16 pri, kteráž jest byla mezi panf Klard Helmovif a Vañkem a Andělem, bratry, syny nceboZec Lojsovjmi apotckáro- vými, © deset k. gr. dluhu, kterýž jesti měla: nadepsaná panf Klara na domu Frydlové, a k tomu o kuon, o sedlo, o samostiicl, o pavezu a o dluh od vafenic piva, jimž jsń byli dlużni svrchupsanf bratfie pant lare, (akovito jsui mezi nimi ubrmanć - - výpověď učinili: aby — bratříc paní Klaře dali: za to za všechno dvanáct k. gr. — Act. sabbato post s. Mathie. ap. 9. 1431, 8. října. Tamlez f. 319. My purgmistr a a konśclć Velikćho Mósta Pražského oznamujem tiemto zapisem obecně všem lidem nynějším i budúcím, kterak poctivá paní Klara, učkdy Ondráčková, řečeného Helm, manželka, někdy měštka naše, znamenající tylo časy ny- nějšíc valečné a búfivé, v nichzto člověk životem ani statkem bezpečen nenie ataké nechtěcí Janka, syna svého milého, na zmulcicch zuostavili, i s dobrým rozmyslem a s přátelská radí svobodně a dobrovolně před námi v plné radé naàie vzdaiu jest a dala a mocí tohoto zápisu dává a vzdavń duom svnoj, kterýžto leží vedle školy u Matky božie na lúži, také právo, kteréž má k miýnu na Požieči, ienż slove Helmóv mlýn, šest set kop gr. věna svého spravedlivého, kteréžto po muži svém svrchupsaném na všem zboží jeho mz zapsino, Jankovi, synu svému —. Actum fer. MIL post festum s... Wenceslai. 10. 1434, 18. července. Hukop. ć. 992 159. (K$aft Klary Ilelmové.) Ve jméno božie amen. Já Klara, paméti nékdy Ondriskova lielmovńi manželka. měštka Velikého Města Pr., vyznávám tiemto listem obecně před každým, ktož jej uzří nebo člúce slyšeti bude, že ackolivék jsúc na těle nedużiva, vSak proto s dobrým rozmyslem a pravým rozomem, tudiež i pamětí, svobodně a dobrovolné, nejsci nižádným k tomu připuzena, poru- censlyie svć posiednie ze všeho zbožie a statku mého movitého i nemovitého mně od všemohýúcieho P. B. daného a puojeeného, aby mezi přátele a příbuznými mými o mé zbožíc žádní s& svirové po mé smrti nedali ani které 1uoznice, Cinim, zje«niviin à zpuosobuji obyècjem tiemto : dobré Najprve ustanovují a činím tohoto svého poručenstvie opalrného Jana Velvarů pravého a inocućho poručníka, příctele svého věrného, jemu mimo jiné přátely své dou- fajíc. | Potom odkazuji a porúčiem Sest set k. gr. véna mého na mě po mém mui svrchupsaném příslušejícího, kteréž mám na všem zboží muže mého již jmenovaného, movitém i nemovitém v mésté svrchupsaném ncboli kde koli Jinde položeném a optalém, iistem po zemském právu za- psáno a obji&téno, svrchupsanému Janovi Velva:ovi takovit micrú, aby on vším liem statkem vládl, jej mocnó zpra- voval a jeho požíval, dokavadž by jemu těch šest set k. jr. věna od Janka, syna méno, nebylo splučno a zapla- ceno. Než vté micře aby téhož Janka, syna mého, u sebe choval a jeho k dobrému vedl, jakožto syna svého. Pakli by u něho býti nechtěl, tehda aby jemu z toho statku vydával, čím by poctivě mohl živ býti. A jestli že týž Janck, syn mój, bude s jeho radú činili a poslúchaje jeho ožení sč, tehda aby svrchupsany Jan Velvar s ním učinil, jakožto otec s svým synem milym a poslušným, jakož já jemu toho věřím. A umřel li by prve nadepsaný Janek, syn inój, nc?li by sč oženil, tehda aby polovice toho všeho zbožie mého pfipadla na svrehupsaného Jana Velvara a druhú polovici téhož zbožíc aby rozdal a rozdělil za mń a mych priesiech duše mezi chudé a nuzné lidi, jakož já jeho svědomí to porúčiem. Xlla. V Plalnéťské ulici. — Č. p. 109b. 25 Také jakož mám list na Jana Bechyni na ten dluh, kterymż mi dlużen a vinovat a v tom mám od něho kralóv Vdclavóv majestat v zaklade, ten odknzuji Jankovi, synu svému. A když bude jemu splněn od Bechyně ten dluh, jakožto list, kteryż mi jest na to udělal, svědčí, tehda aby jemu jeho majestát byl vrácen zasč. A jiné všechny dluhy, kteréž mám na listech a v kniehách měs- ckých zapsány a jimiž jsí mi které kolivěk osoby vinovat zuostaly, ly také pfedepsanému Jankovi, synu inéimu, od- kazuji à mocné poráciem kromě deseti k., kterýchž mám na Nosovi řezníkovi v Novém Městě, jenž těch deset k. i s tiem dluhem, kterýmž mi jest Klara, Janka Oufkova syna manželka, vinovata, pan( [lice Ettlové odkazuji. A ty všechny listy na ty dluhy, i také na Bechynóv dluh aby Gaslopsany Jan Veľvar u sebe choval a jich mocen byl. A jestli že by předepsaný Janek, syn mój, chtěl těmi listy upomfnati a dluhôv dobyvati, tehdy aby od dříve- jmenovaného Jana Vclvara je vyrutil, tak aby doupomí- naje sě dluhóv bez jeho vědomie a vuole jich neutracoval ani rozmrhával. Dále odkazuji též paní ElSce Ettlové vSechno své rúcho chodície a lożnie i se všemi nábylky domovitými, tak aby ona liem vším vládla a k sobě pobrala. A oženil-li by sé v té micře syn mój svrchupsaný, aby jemu vydala dvě peříině barchanové najlepší, jednu duchnu najlepší, dvě koltře, jednu poslavcovú a druhú modrú nebo černú, prostěradla kmentová čtyři a domátcieho plátna šest, po- dušek šest, jemu čtyři a čeledi dvě, polštáře čtyři, jemu dva a čelednie dva, a posteli jednu čelední, a jeho viec jinými věcmi tak opatřila, jakož já jí toho svěřuji a z ist dále sem poručila. A ostalkem aby dluhy splalila a, col mimo to zuostane, aby s tiem učinila, jakož sč jí bude za podobné zdáti. Toto také zvláště přidávám: Jestli že by svrchupsa- ného Jana Velvara pán Buoh neuchoval s svéta sníti, aby mohl miesto sebe učiniti a ustanovití jiného poručníka na téZ miesto, kohož mu sč zdáli bude, tak vždy aby (olo mé porucenstvie jednáno a zříczeno bylo, jakož já jemu loho nad jiné lidi dověřím. 'Foho na svědectvie prosila sem múdrých a opatrných Maiběje řečeného Drdák, rychtáře, Mathěje od múřenínóv a Vavřince Babky, krajčieho, konšelóv přísežných svrchu- psaného města Pražského, že jsú pečeti své vlastnie s do- brým vědomím přivěsili k tomulo listu. Jenž dán léta od narozcníc pána našeho Jeżi$e Krysta tisícého čtyřstého třidleátého čtvrtého v úterý na den sv. Margrety. Il. 1438, 2. září. 7Zamléz f. 179. My purgmistr a konšelé Velkćho mósta Pr. oznamujem licmto zapisem obceně všem, že vstúpiv před nás do plné rady našie Janek, syn Ondráčkuov, řečeného Helm, i zpravil jest nás, kterak panf Klara Helmovi, matka jeho, ucinila jest jemu mocné dání a vzdání všeho zbožie svého movitého i ne- movitého v imčstě Pražském nebo kromě inčsla Pražského, kteréž: kdekolivěk mó, nice nevymierujíci. A to jisté vzdání žádala jest, aby bylo v knichy městské zapsáno. Mimo kteréžto vzdání svrohupsaná paní Klara učinila jest porucenstvie a Jana Velvara toho porucenstvie a Janka, syna jejieho, ku správě ustanovila jest poručníka, od kte réhožto že by trpěl nedostatky nemalé, žádajie a prosie, abychom jeho véc opatiili, jakoZto najvySie poruéníci si- rotkuov, a vedle městského práva zuostuvili, poněvadž léta iná dospělá a řádné vzdání od matky své učiněné a knie- hami městskými zapsané. Prolož my svrchupsaní páni vi- děvše a spatřívše takové řádné vzdání a kniehami našimi městskými zapsané, kteréž jest paní Klara již jmenovaná 4 

Strana 26
Xlla. V Plalméřské ulíci. — C. p. 109b. 26 Jankovi, synu svému, učinila a také nedostatky jeho chtiece opatfili, i s dobrym rozmyslem a nás všech jednostajnym vědomím pováživše všech věcí svrchupsaných ortelem naším vypovídaj.ce všecko zbožie svrchupsaného Ondráčka JIelma a paní Klary, manželky jeho, jakožto duom, kterýž ležíce u Matky Bożic na liżi, mlýn na Poříčic, řečený Helmóv, s jich se vším příslušenstvím i také listy a zá- pisy, kteréž jesti pan Velvar v své moci měl a jemu od paní Klary [lelmové svěřené, přiřkli sme svrohupsanému Jankovi a mocítohoto zápisu přiřiekáme k mění, k držení, požívání, vzdání a s ticm k učinění, jakož by sě jemu zdalo za podobné a v tom jemu od nižádného u zvláště od Velvara nemí překáženo býti. Neb my téhož Jana Velvara lolo porucenslvie i všeho práva, kteréž jesti paní Klara Jielmova zpósobila a jej poručníkem učínila, odřic- káme. kazicme, rušíme, moříme a odvoláváme ve všech věcech po vše časy budicí. Act. fer. tercia post s. Egidii a. M?CCCCPX XXVIII. 12. 1489, 20. ledna. Rukop. č. 2099 f. 475. My purgnistr a konSclé Velikélio M. Pr. tiemto zápisem ozna- muüjem —:Ze — Janck, syn panie Klary Helmové, zpravil jest nás, klerak jsa pod správí Velvarovü trpél jest ne- dostatky nemalé, 2ádaje, abychom jeho véc opatiili a jej zbożie po materi jeho zuostalého zmocnili, které- lioZto Zádosti nechtiece neoslyScti, opatiivSe práva jcho — Jankovi svrchupsanému všecko zbožie po mateři jeho zuostalé, inlýn na Poříiečí, řečený He:móv, všecky dluhy i jiné všecky věci jsme přivlastnil - Act. fer. V. post Convers. s. Pauli. 13. 1489, 12. nora. Rukop. ć. 992 f. 192. Janek, syn Ondráčkóv, řečeného Helm, měštěníin: St. M. Pr. nejsa přinucen ani přípuzen, ale svobodně a dobrovolně s dobrým rozmyslem vzdal jesti a dal a mocí tohoto z pisu dává po své smrti duom svuoj, kleryżto leżf b kostela M. B. na híži se všiem jeho příslušenstvím, mlýn na Poříčí, řečený Helmovic, všechny listy, kteréž Jan Velvar od paní Klary Helmové, dobré paměti mateře svrchnpsaného Janka, a od něho má, jenž svědčí na krále Václava slavné paměti, na mlýn na ředpsaný, na dluhy na jiné věci, i také všechna práva, kteréž by na lóch listech měl, i jiná zbozie movitii i nemovili na klerych- kolivék věcech a kterým by kolí jmenem taková zbožíc inohla jmenována býti, nic nepoostavuje, opatrnému p. Pošíkovi od střícbrné hvězdy, jakožto najvyššvemu poruč- níku svému a mocnému, klerémužlo mimo všechny jiné lidi věří a doufá, a to k jmění, k držení a spravování, k požívání a k dědičnému vládnutí- -. Kterémužto p. Pc- šíkovi také poručil jest — Anničku, dcerku svú milú, aby ji k sobě po jeho »mrti vzal, jie choval a spravoval la- skavě a poctivě, jakož jemu toho úplně doufá. A když by dcera jeho svrchupsaná k letóm svým rozumu dospó- lým přišla, tehda coż ji svrchupsany p. Peśik z toho statku jim jemu vzdaného di a vydá, to od uéh» má prijieti, jakožto od otce svélio a na tom má dosti mieti. Dile a na posléze žádá, aby po jeho smrti ze všeho zbožie jeho deset kop gr. Dorotě, manželce jeho — dal —. A to sě jest se stalo ve čtvrtek před sv. Valentinem. 14. 1450, 2, února. Tamtéž /. 226. Jí Jan z Kun- valdu, sedéním na Dra? zjevné piede vSemi lidui, Matějem Dubcem, jak Zto ích, vyznávám tiemto listem že jakož podle výpovědi panem mocným ubrmancm mezi pány Prażany Star. M. Pr. z jednć a mczi panem Pešíkem z Kunvaldu, suycem mym, i mni, z stra y druhé vyrčené a zapsané lýž pan Pešík nebo já na jeho miesltě mime a povinní jsme každému z Star. M. Pr., jenž by nám Xlla. V Plalneśskć ulici. Ć. p. 102b z čehokoli vinu dal, právi býti po pi; ütelech nebo prívem pod základem, jakož táž výpověd "Vak já nade- psaný Jan z Kunvaldu maje moc plnń i vuoli od strýce svého již jmenovaného a tvrdě tn výpověď paně Matějovu, o nieZ jest svrchu zmienka, piisel sem jmenem páně Pe- šíkovým, strýce mého, i mým s opalrvým Janem Velvarem o všecky ty věci, viny a pře, z nichžto by týž Velvar strýce iméno alak i mě vinil, nic nepozuostavnjc, na uro- zeného pána pana Jiříka z Kunštatu a z Poděbrad i mocí tohoto listu koncčně a mocně přícházicm, slibuje: dobru má vierá beze lsti pod základem tisíce kop gr. pr. a pod tu pří od pava Pešíka, strýce mého, i od sebe, cožkoli mezi: námi pan Jiřík výš jmenovaný vypovic a vyřkne, piijieti, zdrZeti i skuteéné naplniti bcz ujmy v cclosti a úplně i bez zrušenie všelikého. Pakli bychom jeho v kte- rém koli kusu nezdrželi a skutečně nenaplnili, nebofi tak neučinili, jakož nám bude vyrčeno a kázáno, tely já Jan z Kunvaldu jménem strýce: mého i mým znim lo svo: bodně tiemto listem, že jsme napied tu pfi vSicku proi Vclvarovi zlralili v tom položení ve všem, nic nepozno- stavujíc, jakož jest strýci mému m boli bude vina dána, a k tomu i zaklad ten peněžitý tisíce kop gr. spra: vedlivć jsme naším takovým nezdržením k tćmnż Velva: rovi propadli, kterýžto: základ tak propadeny ji Jan z Kunvaldu za stryce svćho i za se samóho slibuji dob:ü opét vérí, beze lsti, żadnym obycejem z toho nevycha: zcje, pluiti a zaplatiti napredpravenému Janovi Velvairovi, mému věřiteli, penězi botovými, listovým právem pod ležením v zemi obyčejným, v Zídech nebo v křesťanech, na naší škodu dobytím a to leżenie aby v Praze bylo nebo ve čtyřech mílech od Prahy vzdálí a blíže, kdež by nám věřitelem naším po jcho listu a poslu, neholi zistne ukázáno bylo, v jednom mósieci ote dne naścho nczdr- Żenie porad čtúc, nic jinuk než jako by list náš měl s rukojmémi a visutymi pecetnii, zmatku jemu dale v tom ani odporu necinicc izidnélio. A ktoz by koli tento list měl nebo mieti bude s častopsaného Jana Velvara: dobrí volí a svobodní, ten má 5 micti bude lúž moc i fc právo ke všemu jako on sám. Na potvrzenie i zdrżenie toho já Jan nadepsaný pečeť nni vla-tní příivěsíl semi k listu tomuto dobrovolně. A pro lepší jistotu prosil sem vutnych panośi Boika USefka z IMrzidku, Vilóma Uelipes: kého z Krásného Dvora, Miloty z lIru&ova a Petra. Zá- labského z Kasalic, že jsú podle mne pečeti své: také dali na sy6domie pfivósili k lémužto listu. Jenž jest dán sve ještě slo léta — padesátého v pondělí na hod Matky božíc, jenž slove Ilromnic. 15. 1450, 6. zái(. Tumnltez f. 220. Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad vyznávám ticmlo listem zjevně přede všemi lidini: JakoZ jest. pře a nesnáze byla mezi: slatečnými a opatrnými Pešíkem z Kunvaldu a jeho bratranem Janem odtudž z Kunvaldu a z Dražic z jedné a Janem Velvarem z Prahy z strany druhé o mlýny řečené Ilelmovskć a o domy, tak že jest jiż jmenov.ny Jan Velvar pravil, kle rak by jej Pešík již jmenovaný k velikým škodám při pravil pro ty mlýny a Ze by k těm mlýnóm a k domóm měl právo lepšie nežli Pešík ani kto jiný a to uruciti chtěl a právem provésti. V tom předepsaný Pešík ušel jest ven z Prahy, práva nedostiv, a Velvar: vždy proto před se svá jest při líčíl a oznamoval, mně i jiným do- brým lidem na právo volaje. | Až potom k tomu přišlo, że Jan z Drażic napredjmenovany zastával jest i konečně zastal v lom Pesika, stryce svćho, vedle vypovódi páně Matějovy z Dubče a Velvar mluvil jest proto též k svrchu- psanému Janovi z Dražic, žádaje a chtě s ním ku prívu zaručíti anebo s Pešíkem, strýcem jeho, když by ho je- 

Strana 27
XI la. V Platuéfske nlici. — C. p. 102b. diné ku právu postavil. A mezi liem sč fečmi nesnadnými onémi i onémi piede mná polýkavše, i prosili sú mne z obú stramí, abych sč v to vložil a je smluvil přátelsky a na lo jí sě zapsali pod tú pří a pod tisícem kop gr. základu ztracenie, jakož listové jich na to učinční šíře svědcie a ukazuji. A já k jich žadosti a prosbě i také proto, aby nesnáze takové mezi nimi pominuly a utuchly, aneb potom z toho vélSic nevynikly a nevyvstaly, vzem to na se, ptal sem sč, což jsem nejvicce mohl a uměl, na lidech svědomých a hodnověrných, i práva Velvarova styšav a vedle těch práv i vedle seznávánic a paměti lid- ské tak sem shledal, že svrchupsany Jan Velvar mél a má k tm mlynóm i k domóm lepšie právo než nahoře jme- novany PoSik, ani kto po Pešíkovi jiný. | Pročež z moci své lakto jsem vypovédal a inocí listu tohoto vypoviedám pod tí pří i pod základem svrchupsanym propadenie, aby nahoře psaný Jan z Kunvaldu a z Dražic těch mlynov i domóv častopsaného Jana Velvara zmocnil a jemu jich postúpil konečné a miestné celých a nezkažených ve čty- rech nedólech od dánie tohoto listu v plně pořad sběh- lých. Pakli by sč již psunému Janovi z Dražic ještě přes 10 zdálo, že by on neb Pešík, neboli kto jiný k tomu právo lepšie měl nežli Velvar, tehda jemu tuto cestu svo- boduon pozuostavuji, aby ve dví nedělí pořád sbčhlú od Jiinie tohoto listu stál sám osobně životem svým miesto Pošíka, strýce svého, ku právu v Praze na rathize v Star. M. a což tu právem která strana provede nebo ztratí, to aby vykli a upóli vedle ińdu a práva svrcliupsaného bez dalších odmlúvání i1 jinacejSich na se mimo právo poly- ani. Pakli by i toho éastopsany fan z Drazic neučinil, tehda seznávám nań tiemto listem, že jest tu při svrchu- psaní i základ tisíce kop grosóv propadl a zlratil spra- vedlivě k svrehujmenovanému Janovi Velvarovi i k tomu ażdómu, ktożby ten list, jimż sč jest Jan z Kunvaldu již psaný na zdiZenie mé výpovědi zapsal, měl s Janov Vel- varovú dobrý a svobodní volí. A ten jemu základ má an z Kunvaldu jíž psaný plniti a hotovými dobrými pe- nei striebrnymi zaplatiti od propadenic ve čtyrech ne- dólech porad sbóhlych j očítajíc. Vakli by toho Jan z Knn- valdu neučinil, tehda Jan Velvar neb ten, ktož by svrchu- waný hlavní list Jannov z Kunvaldu měl s jeho dobrú a svobodní volí, bude jej moci upomínali IcZením i Jinymi iokutami tak, jakož hlavní nadepsaný lis svědčí a v sobě zawie Tech všech věcí na polvizenic a svédomie ja chupsany Jiřík pečeť svú vlastní vědomě a dobrovolně kázal sem pritiskonti k tomuto Jistu. Jenz jest dán leta — vadesátého tu neděli po sv. Jiljí. 16. 1450, 31. iijna. Zamléž f. 227. Kdy? Pe&ik z Kunvaldu po změnění svého purkmistrstvic prosil se jest od jsínov purgmistra a konSelov St. M. Pr. na Dra- e a (2 páni odpustiti jej nechtěli, jel& jest slíbil on sám napřed a s nim i zań Jan Drażicky, bratran jeho, pode eli a pod vieni i pod ztracenim a propadenim vicho statku a zbożie Svého, kteréž v městě ij nu zemi neb kdežkoli jinde mají, k obeslání pínóv purgmistra a kon- šelóv »vrehupsaných zase do Prahy přijetí a jim i obci, siec neodjiezdéje, počet řadný učiniti i každému, MoZby jemu Pešíkovi z čeho vinu dal, před týmiž pány práv býti on nebo Jan Drazicky na jeho miesič podle práva téhož města. A to sč stalo v plné radě na rathúze téhož mésta pred urozenym pánem panem Zdeňkem z Stern- berga, panem Janem Cabelickym z Sńtie, panem Zdeńkem z Postupic a Janem řečeným Sádlo z Kostelce, scdéním na Leštně, jakož knihy téhož Města Star. Pr. všecko to Mezi tiem pak tyż Pešík jsa již na Dražicích s bratranem svým Janem, oba společně a jednostajně Xlla. V Plaluérské ulici. —— 102b. 97 přišla sla se pány purgmistrem a konšely i se vší obcí St. M. Pr. mocně na pány Matěje z Dubče o všecka záštic a nechuti oc. slíbivše jeho výpověď a smlúvu zdr- żeli pod ztracenín cli a viery své a vskutku zachovati v celosti. Takže týž Matěj Dubec tíázav sé, s kymZ mu sé zdálo, mezi jinými včemi výpovědí svú osáhlými, kte- róż sé tulo pro krátkost opúštějí, takto jest vypověděl a v své vypovédi polożil: Také vypovieddm, jestli že by která osoba neb osoby panu Pešíkovi z čeho vínu dali, ježto by to k súdu městskému příslušalo, bude micti a má spra- vedlivost od sebe učinili buďto před pány vedle práva měst- ského neb po přátelech oc. Málo pak níže opět v též výpovědi takto stojí psáno: A jestbže by pana Pešíka pán Buoh smrtí neuchoval, tehdy pan Jan po jeho smrti též učiniti má a to zastúpili oc. To pak vše skrze výpo- věd páně Matějovú, při niežto pečeti Pešíkova a Janova napřed a podle loho mbrmanova i také jinych dobrych lidí od ného k radě přijatých peceli jsí přívěšeny, v sobě drží. | Podle kteréžto výpovědi i také podle zápisu knih městských, o némzto svrchu zmienka jest, pani purgmistr a rada výšpravení, jakož před tú výpovědí též i potom, obsielali listy svými násobně k žádosti Jana Velvara i ji- ných spoluměšťan a bydlitelóv svých Pešíka i Juana Dražického svrchupsané, napomínajíce je slibem jich i zápisem i také vypovédi Matéjovii z Dubce, aby stáli ku právu a byli právi, ktoZ jim z Geho vinu di, a nikdyZ jsá nestili ani co učinili, jakož učiniti byli sú povinní, ač Jan Velvar oznamoval to široce netoliko před pány purgmistrem a konÉely svrehupsanymi jedné i druhé rady, ale před mnohými pány, rytieři, zemany i lidmi obecnymi, takže potom Jan Dražický svým j Pešíkovým, strýce svého, menem i mocf piiscl s tymż Janem Velvarem o všecko j to, z čehož by Pedikovi vinu dal, mocnć na urozenćho pána pana Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad, že sč jim snad lépe zdálo přátelsky o to býti súzenu nežli právem. A na to k zdržení i skutečnému napluční jeho výpo- védi zapsal jest i listem s visutymi svú i jiných dobrých lidí pečetmi pod těmi a takovými závazky základy i po- kulami, jakož ten jeho list od slova k slovu vykuzuje, jenž zní taklo. Já Jan z Kunvaldu seděním na Dražicích vyznávám tiemto listem zjevně přede všemi lidmi, że jakoż podle výpovědi panem Matějem Dubčem, jakožto mocnym ubr- manem mezi pánv PraZany St. M. 7 jedné a mezi panem PeSfkem z Kunvaldu, strycem iným, ài mni z strany druhé oc. Tak pan Jifik svrchupsany, k (éhoZ Jana Drazického i také Velvarově snažné prosbě, nase to vzav, učinil vý- pověd konečný o tu při mezi nimi, dav ji každé straně psamí s přítištěním své pečeti vlastnie. Dav podle toho také Janovi Velvarovi i ten list, jímžto sč jest Jan Dra- žický na téhož pana Jiříka zapsal, pro upomínánie k zdr- žení lé výpovědi, kteráž vyšla jest v položení takovémlo: Já Jiřík z Kunštatu a z Poděbrad vyznávám tiemito listem zjevně přede všemi, jakoż jest oc.: Protož páni purg- mistr i v3ecka rada St. M. Pr. Castopsani, chticce z po- vinnosti řadu svého v tom obě straně, což na nich jest, tak opatřítí, aby potom žádných nesnází, tak jakž ta pře již konec u miesto má, mezi nimi vice nebylo ani mezi jich dědici a budúcími, všecky ty zápisy Pešíkovy, kteříž jemu neb komužkoli podle něho a od něho knihami a listy. města jich neb kterakkoli jinak svědčie, ježto sč mlýnóv a domóv Helmovských i jiných věcí dotýče, o nicžto pre tehdáz byla jest mezi ním a Velvarem vznikla, zru$ili si, zkazili, odvolali i umrtvili podle vypo- vědi páně Jiříkovy svrchupsané, na néhoZto obé straně mocně přišlesta, jakož sě svrchu píše, a mocí loholo zá- 4* 

Strana 28
98 Xlla. V Platnéfské ulici. — C. p. 109b. pisu rušie, kazie, odvolávají, mrtvie i umořují, moc jim všicku i právo konečně a věčně odjímajíce. A proti tomu zápisóv j práv Jana Velvara, což sě té pře dotýče, jakžto řádně provedených podle kšaltu panie Helmové dobré paměti k osobě a ruce Velvarově řádně vedle práv a řádu města jich vyšlého, i jiných zápisóv knih nebo listóv téhož města, potvrdili sú a tiemto zapisem ortelně: potvrzují, moc jim plnú k obdržení práva i spravedlnosti: všeliké beze všie překážky věčně a dědicky k jeho i dědicóv a budücích jeho osobám divajfce. Actum pleno ex consilio sabbato in vigilia Omnium sanctorum anno oc I. 17. 1460, 18. prosinee. Zuamléz J. 228. Nobilis dominus Petrus de Sstermberg pleno in consilio perso- naliter conslilus sponte ac liberc tam sua, qüam patris sui, nobilis domini Alssonis de Sstermbcrg, dicti Holicky, nominibus, auctoritate quoquc ct voluntate amborum unisonis, molendina quondam IJelmovské nunccupala, ncc non domos silas contiguc prope ecclesiam b. Virg. Marie in lacu, que et quas Pessiko de Cunwald omni eo iure, prout solus ipsasque habuit, eisdem domino Alssoni et filio suo — prescripserat, pro quibus quidem molendinis ei domibus Johannes Welwar vigore testamenti domine Clare, olim relicte Helinonis — cum Pessikone causam habebat, sponte el libere ipsi Johanni Welwar resignavit. Act. — 1460 fer. VI. post. Lucie. 18. 14561, 26. zai. Rukop č. 992 J. 230 a č. 2119 f. E. 4. Vc jmeno božic amen. Já Jan Velvar, mě- štěnín Star. M. Pr. poručenstvie poslednie ze všeho statku mého mně od Pána Boha pójčeného, kterýmž by kolivěk jmenem mohl jmenován býti, ¢infm obycejem tiemlo. Najprve oaknazuji a mocně dávám duom mój, v němž pře- bývám, duom na lúži u Matky Božic Helmovský, duom u vrše v Caletné ulici, kterýž mám řádně odkázín kšaf- tem nebožce Mikuláše z Miléna i v knihy městské zapsán, inlyn mój na Poříčí, ježto slove Helmovsky, i všecko zbožíc své movité i nemovité i k čemuž bych kolivěk a kdež kolivčk právo měl, Samuelovi, synu mému milému, k pravému dědictví a mocnému požívání, a s tiem, jakZ by se jemu kolivěk líbilo, k učinění bez překážky všech Jidí. Než aby lýž Samuel, syn mój, paní Barboru, man- Zelku md mili a matku svii, u sebe poctivě choval a všemi potřebami slušně podle dostalecnosti své opulroval, žádné tesknosti a prolivenstvie jie necinś, jakoż ja jemu toho úplně věřím. Pakli by se ji z kterychkoli piicin s ním býli nezdálo, tehdy aby jí dvadceti grošóv na týden vydával, jestliže bude mlynóv svrchupsanych bez záhuby a překážky lidské znamenité pozíval(!). Item aby týž Sa- ravel, syn mój, ze vŚcho statku mni jemu tuto daného vydal kop padesát panu Vítovi, zeti a synu mému milému, kteréž sem jemu měl a mám dáli po Martě, dcerce mé milé a poslušné, jakož zápis v knihách městských káže a mimo ten čas aby jich dále proti jeho vuoli nedržal, by se pak měl těžce a s svú škodí v ně objíti, neb bycl nec- chtěl, by kdy pro kterú příčinu mezi nimi zlá vuole byla a zalo jich prosím. Item aby dal Samucl I)uoře, Jankově Hclinově ženě, deset kop grošóv podle rozkázánie téhož Janka, jakož zápis Pešíkovi lýmž Jankem učiněný v kni- hách městských okazuje. Pakli by na něm toho z milosti žádala, ne z práva, aby jie pod časy vydal třidceti kop grošóv. Na polvrzenic toho my Jan z Byslavic rychtář, Bartho$ sikennik a Jan Trefan, piiseżnf kon&elé Star. M. Pr., tak jakž páni purgmistr a konšelé téhož města kšaft poslední Janóv Velvaróv jeho vlastní rukú napsaný wi- děvše i písmo ruky jeho poznavše, a tak jej od slova k slovu všecka rada tuto napsati kázavše toho k3aftu jsi potvrdili a moc jemu dali podle práv téhož města i ráduóv XIla. V Plalnćiskć ulici. — C. p. peceli nade vlastnie k rozkázínie tychż pónóv purgmistra a konšelóv z plné rady dali sme přívěsití k tomuto listu. | Jenž jest dán 1. üsícieho ttyrsićho | padesátého | prvého v sobotu před sv. Václavem. Potom pak, když lento kżaft panem purgmistrem a + piny konsely z plnć rady v kuihy vepsati jest rozkázán, Vít krajčí opět se druhé jest ke všemu statku po smrti Jana Velvara zuostanému pripovédel od ženy své, panic Marthy, pamětí panské k tomu žádaje, i také aby lo, v knihy bylo vepsino ika, Że jeho żena lak dobre jest dcera Velvarova jako Samuel syn, a że kdyż toho Cas bude, mluviti k tomu mienf. Act. fer. 3. post Cruce a. oc LIP, Tudież Sanucl, také syn Velvara svrchupsaného, po- děkovav pánóm z dobré vuole, a odpuśtónie od pana pury- mistra i jiných pánóv sobě uprosiv k povědční, což jemu potřebie, mluvil jest a řka: Milí páni, Vaše milost dobie vic, že jste k¥aftu a poslednicho poruccnstvic olce mého dobré paměti řádně potvrdili a zapečetiti i mnó jej do- konati a řádně došlý vydati kázali; pončvudž se pan Vít pak připoviedá k statku otce mého, jak pravil sem dřév, i ješíčt teď pravím, že sem holov jemu hned, z čehoť mi vinu dá před Vaší milostí, práv byt. A prosimi, at mi také v knihy toto mé podávanie jest zapsáno pro vSecky zmatky budúcie. K jehożto reci Vi jest odpověděl, że jemu viny z nicehoż ned.iva, aniż viece v lom slatku má než 50 kop gr., kteréž jemu od pana Velvara jsi po sestře Samuelově jmenovány a knihami zapsány. Než o Zenut svü mluvim. Samuel vece: i tot prosím, af zapsáno jest, že mi viny nedávi. Na 1o pak obóma stranoma vy: stípiti jest kázáno. A kdyż zase povolini, Samuel tyto Feci mluvil jest a ika: Páni, jakoż sem před Vaší: milosti mluvil, kterak žádost pana otec mého a Vašie milosti byla jest, aby mezi panem Vítem a mná dobrá vuole byla zachována, a též pan otce mój i v kšaftu svém po- ložil jest, totot se páni, cožť chci Vasie milosti prawiti, k jménu chyli() a snadt se již i jiných to dotkne, neb račte včdčli, že když Vaše milost kázala nám teď vystá- pili ven z rady, poteklt jest pan Vít na mě lilo feci a ika: Dobrof se jest nynic tobi siditi, že máš na ruku: ale by ty sobě to řetězy ocelivými skoval, shledíš, že ji to roztrhnu. Milí páni, jář na ruku jiného nemám, než P. 13., spravedInost, právo a Vaší milost, aniZt sobć to jinými řetězy kuji než spravedlností, Vaší milostí a právem; i vč- římť já Vašíc milosti, milí páni, že Vaše: milost pies po- tvrzenie Vade Fidné bohdd té puslednic vuole olee mého a pies toto mé k rovnému podávánic rácíte mě, chudého sirotka, ponavadz jest P. D. na mé to pfepustil, tak opa- Uii, ať bych já v lom zinatkóv budúcich neměl. Za toť Vašie milosti prosím K tomu pan purgmistr a konścić občma stranoma řekli, což sobě zapsáno micti Zádíle, lot se má státi. A hned Sumucle z rady pustivśc tózali pana Vita, koho by mienil tiem když pravil, že Samuel na ruku má, Fkúce, že by se to jich mi osti všech dotýkalo, ježio nehledie v tom jiného, než spravedlnosti, a cestu jemu nebyla aniž jest k ničemuž zaviiena. Odpovédél Vít à rka: aniz za- vierajle, čehož nemuoZcte. Receno mu: Odpověz pánóm k tomu, cožs ldzńn. Rekl: kdyżf na jinć budi odpovie- dali, lakéť na to odpověď dám, a budelif sc koho doty- kati, tent odpovie, pakli nebude, ale nechá lak. Actum, ul supra. Potom pak skrze příčinu urozeného pána pana Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad dáno jest Vitovi svrchupsanému vstúpenie do rady přede pány, kdežto i pan Jiřík svrehu- psaný také byl jest. A tu Vít prosil panóv a vka: Jakozf 

Strana 29
Xlla. V. Plaluéfské ulici. — C. p. 102b. jsem před Vaší milostí měl činiti s Samuelem, cożf sem koli v tom proti VaXie milosti mluvil neb učinil, prosím Vašic milosti, abyšte mu ráčili to pro pina Bola odpu- sti. A páni jemu lo k přímluvě také paně Jiříkově od- pustili a pominuli v&ecko, tak aby se téhož polom ani k tomu podobného nedopúštěl, Act. mane f. 4. ipso die Conceptionis b. V. M*CCCC?LI?. 19. 1451. Rukop. 6. 2003 f. 34. Johannes Welwar publicavit pro se — molendina in Porziecz sita, Liclmowske nuncenpata, ncc. non et domos prope eccle- siam b. M. V. in lacu penes scolam situatas per Claram, relictam. quondam Helmonis, eidem Johanni testamenta- liter delegata — ad que — Pessiko de Kunwald ius ha- bere se pretendens nobili d. Alssoni de Sternberg et. d. Petro, filio ipsius, ius ipsum, quod se habere dicebat, re- signavit, el demum idem d. Petrus suo et d. Alssonis, predicti genitoris. sui, nominibus molendina ipsa ct do- mos — sepcfato Johanni Welwar — resignavit. 20. 1462, 10. června. A'nkop. &. 2105 f. 149. Jo- hannes Pipa ct Machina. c. d. llelnowsky dictam penes scolam M. V. in lacu el domum Benesskonis sarloris crga d. Samuelem de Ilradek pro LXXXV s. gr. — Act. fer. HII. ante Corp. Chr. 21. 1468, 4. ledna. Taréz f. 262. Johannes. pelli- fex dictus Stodolu et Anna c. d. penes scolam immediate circa Johannem diclum Pipa pro nonaginla novem s. gr. — Act. fer. ll. ante. Epiph. dl. 22. 1485, 8. července. Nukop. ë. 2106 f. 159. Barbara virgo Kowarzowska dicta c. d. pencs scolam immediate aput Annam, relictam olim Johannis Stodola, pro quinquaginta s. gr. pr. — Quequidem Barbara — preseriplam domum vesignat post mortem suam Barbare, virgini. Kcrunkonis —. Act. sabbato in Visit. M. V. 98. 1487, !%. ünora. 7umléz f. (93. Martinus dic- tus Brada et Katherina e. d. penes scolam b, M. V et domum Marthe, relicte. Valentini illuminatoris, erga Bar- baram Kowarzowska dictam cl Barbaram Kerunkonis, vir- gines, pro LXV s. gr. pr. — AcL sabbalo post Valentini. 24. 1501, 2. kvótna. Rufop. €. 2107 J. 247. Johan- nes, lilius olim Martini Brada resignavit ius ad medieta- tem domus - - Anne, conthorali sue —. Act. fer. V. antc Stanislai. 25. 1505, 20. fijna. 7amlćź f. 225. Wenceslaus eultellator. dictus Pich. ct. Anna c. d. iu plebe b. M. V. in lacu. penes. domum. Marthe. vidue. ex una cl scolam diete parochie parte ex allera sitam erga. Wenceslaum ct Johannem fratres, filios olim Martini Brada, pro CXV s. gr. pr. -— Act. fer. II. ante. Xl in. V. 26. 1582, 5. tervence. Rukop. €. 2111 f. 26. Vol- dřích Vosečanský z Vosečan k. d. od Václava Pícha za CL k. gr. & Act. fer. VI. ante Joan. Husium. 27. 1588, 27. února. Tamtez f. 45. Juan bakalár nékdy od htebenuov k. d. mezi domy Michala kniehaic a školy M. B. na lúži od uroz. p. Voldricha Vosecanského z Vosecan za CL k. gr. c. Act. fer. V. post Mathiam ap. 98. 1534, 4. srpna. Tamléz J. 79. Jan z Jelte, měřič zemský, a Anna k. d. vedle školy M. B. od Jana bakaláře někdy od hřebenuov za CL k. — Act. fer. 111. post Invent, Stephani. 29. 1546, 13. ledna. Rukop. č. 2117 f. I4. Wolf ml. Krajff z Krajku a ua Tocníku k. d. mezi domy ně- kdy mistra Brikciho a krchovem M. B. od Jana zJelče, Xlla. V. Plaluéfské ulici. — C. p. 109b. — 99 métièe zemskóho, a Anny m. j. za CL k. gr. 6. — Act. fer. Hl. ante Antonium. 30. 1549, 27 listopadu. Václav Krajíř z Krajku k. d. — bratra svého, za Cl, k. gr. č. rinam. 81. 1519, 2. prosince. uzdai a Kalefina k. d. krehova M. B. na louží z Krajku za CL k. pr. č. 32. 1562. — Rnkop. & 2121 f. 25. Hanu Sed sedlář priznal se, že jest dlužen 10U k. gr. č. Stanislavovi uzdaří. (R. 15064, 8. července kvituje dluh Pavel Stříbrský.) 33 1561, 21. února. Rukop. č. 2118 f. 67. Pavel Stříbrský uzdař vzdává statek svůj Kateřině m, své u (ato manzelu svému düm svüj u M. DB. nalázi, vinici na Letni. — ct. pridie Petri Cathedrati. (R. 1568 zrušeno.) 3'. 1595, 26. února. Rukop. č. 2205 JF. 109. (Kšaft Pavla Stříbrského radního.) Ve jméno —. Jí Pavel Tamléz f. 195. Uroz. p. od p. Wolfa Krajíře z Kr., Act. fer. III. post Kathe- Tamléz f. 196. Stanislav vedle domu téhož Stanislava a od uroz. p. Václava Krajíře — Act. fer. IL. post. Andreum. Stříbrský -- duom muoj, vo němž bydlím, ležící při škole u kostela M. B. nad louží a z druhé strany vedle domu nárožního Jana ručnikáře — se vším odkazuji — Maj- dalenč, manželce mé milé, a Annč, decři mé — léž také tomu dítěti, kterymz (A2 Majdalena, munzelka mit, jest tóhotna --. Dorotć, dceři mé vdané, s první munZelkou mou Kateřinou zplozené, 100 k. m. a Pavlovi, synu jejímu a vnuku mému, 20 k. m. (Martina lese kováře jmenuje svým Svagrem.) — — Stalo se v nedéli Oculi J. 1 95. (Publikováno ve Ctvrtek po Nar. P. M. 1597.). 35. 1600, 11. s:pna. Rukop. ¢. 2231 f. 416. Jakoż jest někdy Pavel Stříbrský uzdař — kšaft — učinil a o týž kšaft po smrti jeho za pritinon odporu od Doroty, Simona Brázdy manželky a dcery neb. Pavla Stříbrského, jemu vloženého soud vznikl a dosti prodloužení rozepře mezi doteenou Dorolou Brázdovou a Mandalenou vdovou, též — poručníky nad Annou a Kateřinou sirotky byla, kterýžto soud polomné takový konec vzal, že jak domácím ortelem, tak dale po reformaci práva vrchního vyšlé skrze revisi dotčený kšaft — jest vyzdviżen a tak — všecken statek — na čtyrv rovné díly: Doroté Brázdové, Mandalené Sti(brské vdové, Annó, lóż Kateiinć, deeräm ji Mandaleny, prisouzen jest. Tu — poděleny jsou takto: Předně kdež na dluzích — vyhledalo sc — 2587 k. 80 gr, vSecken vorkauf k řemeslu uzdaïshému — za 670 k. — po porážce 719 k. 15 gr. - philo sumy čísté na každý díl Druhé co se domu s krámem při kotcích soukennych — dotejee — ten s krámem — položen v 1600 k. m. a od ní Doroty Brazdovć s Simonem Brázdou, manželem jejím — jest ujat. — Act. postridie s. Laurcnuii. 36. 1619, 18. nora. Rukop. č. 2234 f. 16. Jan Jungmajer i na místě Bartoloměje Nasala, jakožto poručník sirotka Tobiáše po Sımonovi Brázdovi pozůstalého: od pánüv nařízený, přiznal se, jakož jest někdy Simon: Brázda byl dlužen úředníkům záduší P M. nad louzí 427 k. míš., że ta suma uplacena býtí má, když by kolivěk dům po témž Simonovi k prodaji přišel * 1629, 2. června. Rukop. č. 2114 f. 300. Sunucl Khynel a Anna k. d. vedle fary M. B. nad loużi, a domu Daniele Bosa od poručníkův Tobiáše, sirotka po Simonovi Brázdovi za 1300 k. gr. č. 

Strana 30
30 XIla. Koslel Matky Boží na louži. Kostel Matky Boží na louži. 81. 1268. — Emler. Regesta Boh. el Mor. ZI. sir. 242. Sachacus plebanus — de Lulo (de lacu?). so. 1330. — Regesta HI. slr. 673. (Soupis Oslalkit svatych v Praze.) — A d. Conrado, vicario ceclesie s. M. in lacu, habuit pa:ticulam dentis s. Joh. B., Elisa- beth, Martini, Benedicti et mulla alia paria. 23. 1833, 22. září. Orig. Vid. stäl. archivu. Jo- hauncs, dei gracia Bocmie et Polonie rex ac J.ucembur- gensis comes, tenore presencium ad universorum dedu- cimus noticiam, quod licct venerabilis princeps noster dilectus d. Johannes, Pragensis episcopus, in nostra cl baronum regni noslri presencia constitutus dudum publice recognovit, quod bona sua, videlicet in Maiori Palcz, in Slapaniez villas et in Wirbiczan, quicquid habct, in Sla- nensi, et Oczihow ac Luboricz villas in Sacensi provinciis, cum agris culüis et incultis, pratis, pascuis, vineis, silvis, venacionibus, libertatibus et eius pertinenciis universis ccclesie s. Marie. in lacu in civitate Pragensi sponte et libere contulerit et donavit, volens prediclam ecclesiam in monasterium. et. cenobium pro canonicis regularibus erigere ac fundare supplicaveritque nobis, ut super hoc nostrum deberemus pium el benivolum prebere assensum. Cuius tam pio ac Jaudabili proposito nos tunc annuimus, donacionem ipsam de dictis bonis cidem ecclesie factam ratam el grałam habuimus et admisiinus atque. roboravi- mus, omne ius, si quod nobis in eisdem bonis competcret, in ecclesiam ipsam liberaliter transferentes. Tamen quia prefatus d. Johannes cpiscopus, princeps noster, nec ius patronatus ab hiis, qui nunc sunt patroni ccclesie s. Marie antedicte. nec aream pro liabitacione canonicorum prepa- randa a civibus nostris Pragensibus valuit obtinere, ideo propositum suum, quantum ad ecclesiam supradictam ct donacionem sibi factam, re integra, revocavit, donacionem ipsam de bonis predictis alteri loco, videlicet monasterio s. Marie in Rudnicz, quod ipsc jani fundavit, ad locandum ibidem canonicos regulares, predictas villas in Maiori Palcz, Slapanicz et in. Wirbiezan, quicquid habet, in Sla- nensi, item. Oczihow et Luboricz villas in Sacensi provin- ciis cidei iam fundato monasterio liberuliter contulit ct donavit omni jure, quo dicte ecclesie s. Marie donaverat el contuleral cet quod sibi in eisdem bonis competebat, supplicans nostre maicslati, quatenus illam graciam, quam ecclesie s. Marie pro fiendo inonasterio fecerimus, suo prefato monasterio, quod ipse in Rudnicz, vt predicitur, iam. fundavit, facere dignaremur, assensum. nostrum vide- licet eidem donacioni et collacioni prcbendo ct prestando. Nos igitur tam pio et laudabili proposito annuentes pro- xime dictam donacionem de dictis bonis eidem iam fun- dato monasterio s. Marice factam in Rudnicz ratam et gra- lam babemus ipsamque prescutibus admiltimus ac eciam roboramus, omnc ius, si quód nobis, heredibus vel suc- ccssoribus nostri« in eisdem locis competit vc] competere possit quovis iure, in idem monasterium in Rudnicz vo- luntarie et liberaliter transferentes harum nostrarum testi: monio litterarum. Datum Parme a. d. m. trecentesimo tricesimo tercio in crastino» Matlici ap. ct ev. *4. ]384, 94. června. Prameny dějin č. IV. str. 520. In vigilia b. Jacobi ap. omnes unanimiler plebani cl rectores ceclesiarum parochialium convocatis omnibus suis plebezanis, ut ad ecelesiam s. Marie in lacu el s. Nycolai in foro pullorum convenirent in unum, ipsi ad- versus Praedicatores, Minorcs et Augustinenses ceperunt litteras papales — dc quarta porcione per Bonifacium I Babicz et X1la. Kostel Malkv Bożś na lonżi. ordinata populo publice ostendere —. ldeoque illi sacer- dotes, qui ad hoc deputati fuerant, altis vocibus ceperunt extinctis luminibus, pulsatis campanis cosdem fratres men- dicantes excomimunicarc —. — Ex huiusmodi convicio iniquo sc hii religiosi ct clerici confundebant; mutuo fit tumullus magnus in. populo — quidam percuciunt punpno impie, alii tulerunt lapides, ut iacerent. in cos, alii cultellos evapinant, alii cum gladiis ct. fustibus occurrunt. tamquam ad latrones. *%5. 1307, 7. července. Lib. confirm. I, I. str. 7 a 27. Ad presentacionem providorum virorum Wilkmanni, nati Petri de Sluh, Busconis, Perhardi, Czliborii et Przyb- conis, fratrum quondam. Vilmari de Sluh, in ecclesia s. M. in lacu cx causa permulacionis cum Ścziezcone, olim plebano ibidem, facle vacante, Hinconem, plebanum quon. dam in Curis, plebanum instituimus — Strzyco, plebanus ceclesie s. M. in lasu. ad ecelesiam in Curia fuit trans- latus. 6. 1357, 7. tervence. Lib. crecl. U XIU. 7. 125. Nos Johannes dictus Paduanus, decanus Wyssegradensis, decretorum doctor, et Wralivogius prepositus Tynensis ceelesiarum, vicarii reverendi in Christo patris d. Arnosti s. Prag. ecclesie archiepiscopi in spiritualibus gubcrnale., notum facimus universis presentes litteras — inspecturis, quod nos ad presenlacionem et pelicionem providorum virorum Wilkmanni, nati Petri de Sluh, Busconis, Perhardi, Cztiborii ct Preybconis, fratrum germanorum quondur Vitmari de Sluh, in ecclesia s. Maric in lacu Maioris Ci- vitatis Prag. cx causa permultacionis cum Scziczcone, olim plebano ibidem, in manibns nostris facte. vacante, in qua ipsi ius patronutus xeu presenlacionem reclorem de facto possidere dinoscuntur, discrctum virum Hinconem, plebanum quondam iu Curis exhibitorem patronatus rectorem lepit- timum | instituimus cet. plebanum, ipsum ad candem eccelc- siam cum omnibus iuribus cet pertinenciis suis commissa sibi inibi cura animarum aucloritale. qua funguntur, con- firmantes salva tamen et cciam reservata d. archiepiscopo ct cius succéssoribus conlencione (?) proprielalis super collacione seu iurc patronatus ecclesie antedicte, si. forte super hos contendere voluerimus seu voluerint. adversus laycos prenotatos. ]n cuius rei lestimonium | presentes li: leras fieri et sigillo vicariatus nostri appensione. iussinius roborari. Datuni. Prage. a. D. MPCCCLMI?. die VIL. mensis Julii. Decanus s. Acgidir in Praga cum induit. 87. 139, 95. kvétna. Libri crecl. vyd. Borovy 7. č. 7. (Litera approbaeionis misse b. Virginis in lacu.) In nomine domini amen —. Kgo Frana, clim. Johannis ad s. Leonlardum filius, Maioris Civ. Fr. civis, — ro- cognosco, quod — duas villas meas, videlicet Babicz et lotum censum, quem imu dictis villis. habere dinoscor, puta. XVII'/, s., pro parentum mcorum cl fra- | (ris mci olim Nicolai — animarum cterna rcquie — legavi | — ita videlicet, quod debent dari | — omni anno X s. — uni capellano idoneo, qui per me ct heredes — ıncos — presentatus extitit, quique. missam. de b. V. Maria quolidie — in ecclesia eiusdem. b. Maric in lacu. — dc- cantare debeal — tresiuc sexagenas. — ct eciam | s. census cum duabus perdicibus. quam super domo quondarn Sluzconis, nunc vero Frauconis pannicide, dicti Geyger, in. Maiori Civ. Pr. prope ccclesiam kgidii sita habeo, debent dari omni anno pauperibus clericis, qui abinde dictum capellanum iuvabunt — dictan) missam — decantare. —— Volo, quod — de residua parte dicli census — et de Il gravibus marcis census cum quatuor pcrdi- | Cibus, quas super domo quondam Havliconis in Longa 

Strana 31
XI/la. Kostel Matky Boží na louži. platea ac dc censu, quem super gaza scu hutla pannorum habco, disponatur, quodque predicti fratris mci. Nicolai ct meus cl olim. uxoris mec Aguetis ct sororum mearum Matuse et. Clare anniversarii. — annis singulis peragantur —-, prout hee in litera mea. testamentali: lucidius conti- netur. Denique fateor, — «quod predictum N s gr. cen- sum — confero — - d. Ulrico diacono, quondam Conradi de Kircz nato. —. Datum. in die s. Urbani p. m. a. d. 1359. 8. 1361, 9. dubna. Lib. confirm. 1, I. str. 150. Ilinco ad ceclesiam in. Verona — et Wenceslaus ad ecclc- siam. b. M. — per commulacionem inler ipsos factam fucrunt. translati. 99. 1862, 14. října. Tamle? str. 184. Wenceslaus de Sluh presbyter. ad presentacionem Wilkmani, Busconis, Süborii, Przibislai et. Zavissii, clientum «le Sluh, ad ecclc- siam. vacantem per. mortem. — Wenceslai, ipsius rectoris, fuit. instilus. #10. 1363, 9. ledna. Tamléž 1, 2. str. 2. plebanus in Jacu in Praga. >11. 4308, 11. srpna. Tamléž slr. 108. Ad altare M. V. in ceclesia in Jacu - - per resign. Ulrici vacans de consensu rane Johannem — rectorem. instituimus. *]2. 1870, 98. ledna. Tamilé: 1, 9. sir. 24. Ad ecclesiam. vacantem per resipnacionem. Wenceslai de con- sensu — clientum patronorum dc Sluh llorianum -— in- stituimus. plebanum. ?|3. 1370, 96. listopadu. 7«aumdlóz str. 40. Ad altare M. V. ad present. [lineziconis, civis Mai. Civ. Pr, per mortem. [lenrici vacans Vhcodricum presb. de Togesnicz reclorem inst. lurzico, *14. 1371, 20. śijna. Tamléž str. 61. Post resig- nacionem. Floriani d. Nicolaus instit. plebanus. 815. 1373. — Tadra, Soudui akla 1. str. 68. Otto. altarista. °16. 1374. Tamléi str. £5. Johannes vicarius. 217. 1874. -- Tawléz slr. 90. (Václav z Budé- jovie kazatel vyslÿchän.) D. Wenceslaus. dc. Budwaiss, predicator in. ecelesia s. Marie in lacu, interrogatus, utrum predicaret_ in die s. Marie Magd., respondit, quod pre- dicavit. Interrogatus, ulrum recilasset arliculos, respondii, quod. recitavit populo excepio arliculo de erinali. Inierro- gatus, quod ipse, cum rccilussel articulos ct ad quartum articulum. venisset, clausit articulos dicens, cos falsos essc, respondit, quod. non. ?]8. 1374. — rista. Tamle sir. 105. Theodricus alta- 8 9. 1875, 29. října. Vamléž str. 139. Ylcodricus altarista interrogatus, utrum inducrat heri albam et hume- rale pro divino oflicio faciendo, respondit, quod non, sed ad manus receperat. Dbidem vicarius — mandavit sibi. quod solval X libras cere — et — fructus altaris. --« reponi in. euria. archiep. #20. 1376. — Tamléz sir. 1722. Uhcodricus alla- rista. 99]. 1877, 19 června. Zamléi str. 203. Vaucza Donati in causa — quam sibi movet plebanus — Petrum Loderii el Stephanum, maritum. Adliczce, constituit. cuin potestate. xubstituendi. °92. 1377, 19. června. Tamlěž sir. 206. (Nýpověď rozhodčí ve pii o úrok.) Friczco plebanus ex una el Frenczlinus. Donati — parte ex allera. — compromise- runt —. Arbiter. pronuncciavit, mandans lrenczlino Do- XIIa. Koslel Malky Bozí ta lonźi. 31 nali, quod ipse XXX s. ccclesie ct aliis parochianis, vide- licet Jentess ct. Cunczoni, dicto Glazer — solvat. %28. 1877. — TamiéZ str. 207. Vicarius monuit Theodricum, ministrum misse — quod ipse — reponat librum missalem ct calicem in saciistia ecclcsie. 924. 1877, Bl. července. Tamle str. 216. In causa Hanconis, altariste altaris Apostolorum, cum licnslino Czcislmcister, Cunssone Reiskitel et cum Philippo termi- nus ad probandum laicis, quod calix sit altaris ct quod missa in codem officiari debet. 9235. 1377. — Tamlézslr. 23/. Nicolaus altarista. 920. 1878, v únoru. Tamlóż slr. 255 a 278. Hlenslinus Herolt et Negel — tutores orphanorum Frencz- lini Donath, promiserunt, quod ipsi quam primum quid- quam de bonis dictorum orphanorum venderent, — XV s. — ecclesie solvent. 9927. 1878, v červnu. Tamtéz sir. 283 a 378. In causa plebani cum Mathia Pokrutka carnifice super solu- cionc census —. #28. 1380. 29. ánora. Borový, Libri ercclionum 111. è. 2090.. (Littera donacionis census ccclesie s. Marie in lacu) — quod — Wleflinus Clementerii, civis Mai. Civ. Prag. ac testamentarius — Pesconis Zdomacz, vo- lens dicti Pesconis ulümam voluntatem. explere. — LXX gr. — census annui — supcr domo Ule seratoris, civis Nov. Civ. Pr., — sita in vico cingulatorum — d. Fricz- koni, plcbano ct ecclesi: s. Maric in lacu — assignavit 1380 dic ultima Februarii. 1380, 5. září. Tadra, Soudni akla 17. str. 35. In causa super altari scu perpetua missa — pro partc d. Nicolai predicatoris presentati sunt quinque testes, vidc- licet. Petrus. Mecler, Martinus riiner, Pesco Drobnicz, Mika Radeczky, Johannes dolealor, pro parte vero Ste- phuni quatuor lestes —. 230. 1380, 8. listopadu, Zamléz slr. 161. Vicarius — Stephanum, clericum de Usk, ad altare in ecclesia in lacu instituit. et Nicolaus, ex adverso presenlatus, ad sedem apostolicam appeilavit —. ^38]. 1880. — Liber visilacionis f. 14. Ycclesia s. Marie in lacu labens Vl altaria ct VIII pallas fcriales et VII] festivales, calices quinque, tres denurati ct dno argentei, tria inissalia et unum dc specialibus missis, unum rmatutinale notatum, unum sine nota, unum anlifo- narium, duo gradualia, duo psalteria, unam agendam et unum vialicum, ornatus festivales VIII et V feriales, 1l]l cappas corales cl unam monstrancia:n argentcam | deaura- lam eL una crux circa aurifabrum, que preparalur de novo, ct quod circa Clementerum sunt quedam res ecclesie, vide- licet ornatus cl calices, sed nescial, quod sit pro ccrlo. D. Vriczko, plebanus ecclesie s. Marie predicle a VI annis, -- dicit, quod Welflinus Clementeri debcrel procurare lampadem in dicta ecclesia, que continue de- beret ardere in choro dicte ecclesie, que semper ab antecessoribus suis cst habita ct iam duobus annis non habct. Jtem. dicit, quod capellanus ipsius deberet cottidie maluram missam legere, que a VII annis non legitur, scd quod interdum legit ad suum beneplacitum. lt. dicit, quod audivit dici, quod idem Welflinus teneatur XX sexag. pro ecelesia antedicla ct ipse fatetur ecium se teneri el dicit ipse Wcelflinus se obligasse ad acta iudiciaria domini offi- cialis. ltem dicit, quod audivit ex relatu. plebesanorum, quod quidam civis ludenfaint teneatur dare ct censuare duas sexag. gross. census annui pro ipsa ecclesia ct solvit solum unam. Item dicit, quod Gen!es, qui nuper obiit, —. Datum Pragc a. d. *. 

Strana 32
39 X[la. Kostel Matky Boží na louži. debuit fiirnmare duas sexag. census pro dicla ecclesia, quas legnveral quidam. miles de Warl, quas duas sexag. ipse Gentes temporc vite sue solvit ex testamento dicti militis, scd nunc post obitum dicti Gentes. non solvuntur. ltem quod quedam. domina Agnes pie memorie, los Johannis de Aquis, legaverat et mandaverat. procurari unam kun- padem in ecclesia predicta perpeluc ardentem dicto Jo- hanni, execulori sue ultime voluntatis, quem ipse (icri non procuravit lucusque, ct quod deberet darc mediam sexagenam census perpctui pro anima ipsius Agnetis, quod non facit, el ul ipse testis audit, quod deberet ipse Jo- hannes predictus tenere. ununi. capellanum. perpetue, qui ofüciaret Hor missas infra seplimanam, quem non tenct. ltem. dicit, quod audivit, quod d. Nicolaus Czaislmceistr capellanus interdum suffunditur ct ludit taxillos, qui d. Nicolaus est vicarius magistri. Drusonis in ecclesia s. Apollinaris. Et non. habet statuta. synodalia neque provin- cialia. Johannes Jaroslai. de l'ochowicz, presbyter a Vl annis, allarista altaris s. Nicolai et Trium regum in prcdicta non confirmatus, habens in censu quattuor Sewag. el expensas a d. Welllino Clementeri, parrochiano diete. ceclesie, ct stelit circa dictam ecclesiam a Jlllor annis —, dicit, quod ante Illlor annos audiverit magistrum Johannem. Pecznik habere concubinam. ccclesia — Nicolaus Johannis de Bechyna, altarista altaris ss. XII Apostolorum a XIII anujs, habeus de censu a dicto altario suo VIII sexag. gr. qui census sibi solvitur de camera per Henzlinum diclum | Czcilslmeister, parrochi- anum dicte ecclesie, ct cst non confirmatus, — dicit, quod llanco, plebanus in. Orziech, tenet altare in dicla ecclesia in lacu in honore Xll Apostolorum, quod nunc stat inofficiatum per plebanum ium dictum in Orziech, quia patroni dicli altaris, videlicet Henzlinus Czaslineister, Johannes Ra:skyttl et. Philippus platner, cives Mai. Civ. Pr., alium loco sui substitucrunt, Nicolaum dictum Mucha, super quo altari liligatur coram vicariis in spiritualibus d. archicpiscopi Prag. Item dicit, quod circa plebanuin s. Leonardi d. Procopium solent convenire plures presbylcri cum inulieribus suspectis, ubi sua solent solacia exercere interdum. et taxillos ludunt cl in alca. tem dicit, quod Jolannes de Aquis, plebesanus s. Marice iu L.cta curia, habuit unum capellanum nomine Olliconem pro dicta ecelesia s. Marie in lacu in capella sub companili, qui VII sexag. annuatim perpetue. deberct. libere, qui a duo- bus annis non comparuit in ecclesia antedicta e! non offi- ciavit, sed nunc per quendam d. Petruin. officiatur. Welflinus Clementeri, Johannes dictus Albus, panni. cide, el Cuncz aurifaber el vitrista, parrochiani ecclesie s. Marie. in lacu antedicte, — dicunt, quod plebesani diete ecclesie ct ipsi testes causantur pro co ut plurimum, quod cimiterium ecclesie s. Marie predicte stat hucusque exsacratum. ltem dicunt, quod d. [lanco, plebanus in Orziech, deberct tenere unam nissan naturam per se el tenet. per alium. Itern dicuot, quod habet. XX s. gr. dictc eeclesie, quarum. X debent pro fabrica ceclesic et pro alis X vult dare plebano unam sexag. census annui perpetui. Ienzlinus dictus Czeyslmeyster, parrochianus ccclesic s. Marice a duobus annis, -- dicit, quod causantur de cxecracione cimilerii. Item. quod. dicit Frenczlinus Donati tenebatur ecelesic XXX s., quas finaliter plebesiani cum plebano dicte ecclesie emerunt ab co, pro quarum. XXui s. ipse deponens cum plebano ct plebesanis. emerunt. duas s. census perpetui super domo llasconis ct Illlor aliis XIIa. Koslel. Mathv. Botí na lonżi. vicinis domibus dicte domui in Podskalo ct pro X residuis plebanus — emit unam s. 1t. dicit, quod. plebanus - ab antiquo. lempore. habuit ct tenuit. unum sacristanum el duos presbyteros, sed nunc tenet unum sacristanum ct unum vicarium ct solus raro solet missas ofliciarc. llem dicil, quod d. Hanco, plebanus eeclesic in. Orziech, debe- rel officiare missam in ceclesia s». Marice in altari. XII Apostolorum, ad quod altare sunt. VII] s. census. perpctui, quod facere non vull et. dicil, quod contra ipsum. pleba- num — cst sentencia lata, eui patere. non vult et quod nunc per alium dictum altare. de consensu magistri: Cuu- ssonis, vicarii d. archicpiscopi, officiatur, ct dicit, «quod aller cciun cst circa dictum altare, d. Nicolaus de Bechina, cul solvilur census ipsius, qui xolet nunc ofriciare in altari. ltem dicit, quod pater ipsius testis donavit ipsi testi se- xaginta s, quas habuil a Conrado Clementeri, pelens eum, ul pro cisdem teneretur missa coltidic de sex s. annui census in ecelesia s. Fgidii, dicens, quod si pleba- nus nollet habere illam missam, «quod tune eadem missa alibi fieri. deberet, ubi michi placercl, et dicit, quod hucusque fuit cadem missa tenta ct quod. ultimo per do: minum Vitum, — semper fuil tenta, sed nunc non tene: bur et dicil, quod ipsam missam adhuc libemier vellet tencre, sed quia fratres Hertlini denegant ipsum esse pa- tronum, pro co ipsc amplius non vult solvere ipsum cen- sum. Item dicit, quod pro maiori parte sunt homines parrochiani dicte eceleise Teolonici cl si plebesanus le: nerct ipsis predicatorem theotunieum, multum. allicerentu? ad ipsam ecclesiam, sed ex quo non facit, tune. eciam non curant et intrant alicnas. ecclesias. D. Laurencius Conradi de Cadano presbyter, vicarius ecciesie s. Marie in lacu ab uno anno et est. predicator ecclesie antedicte, — dicit, «quod parrochiani ecclesie multum causantur pro co, quod cimiterium stat. hucusque cxacratui, dicit, quod d. Procopius, plebanus ecclesie s. Leonardi, sepius solet. habere convivia cum mulieribus publicis meretricibus in domo sua, vt ipse testis audivit. D. Pelrus Jordani de llostywicz, sacristanus dicte ecclesie a festo s. Georgii nune. presentis, — «icit, quod quidam Pesco dictus Myelniczky cultellifaber, parrochianus, matrimonium contraxit clandestine. cum quadam. muliere, quam tenel circa sc ct in eura sua ct quod. zupplicavit ipsi testi, ut ipsum in ecclesia sua proclamarel, quod ipse lestis facere noluit propter sentenciam. excommunicacicnis, qua a longo tempore stat. innodalus ct propter contractum, quem ipse l'esko perpetravit. ?89. 1381, | února. Tadra. Soudní akta TI. str 83, Friczco plebanus confessus est, quod. pro debito olim Wellini Clementerji racione. testuncnti. facti per. bone memorie Slonarzs, puta XX s. gr, persolute sunt. N x. 233. 1381, 8 nora. Tamdéz slr. 54. plebani cum Mertliconc, cive Pri terminus In causa datus e«t *34. 1381, II. ńnora. /irmleż str. 55. Friczko ple- banus — ct Sdenko, dictus Lala, cliens de Libiss, fraler ipsius —. *85. ]882. — Tamléz slr. 187. Johannes vice- plebanus. ?30. 13892, 5. listopadu. Borovv. Libri erecl. 1f. €. 340. A. d. 1382 die 5. Nov. —. Cam igitur — ho- nesta matrona d. Dorothea, relicta. olim. Wences!ai. Mil- dorferi cultellifabri — ex — mandato bone memorie viri sui Wenceslai Mildorferi ceelesie parochiali in lacu b. Marie V. in Mii. Civ. Prag. in libris et aliis ornamenlis — dotaveril — et pridem unam sexag. annui census in 

Strana 33
na louží. XIfa. Koslel Malky Boz domo Hrazaconis — sita in Nova Civ. Prag. eidem eccle- sie obtulerit, — ipsaque rogal, quod obsequia — in vi- giliis el in missis fiant, — ego vero Friczko, plebanus — ecclesie in lucu b. Marie V. — tne et ccclesiam meam -— asstringo --, quod pie recordacionis Wenceslao Mil- dorferi et dicte d. Dorothee — servicium exequiarum — debet adimpleri et hoc quater in anno. —. 237. 13883. Tadra, Soudní akta 11. str. 233. Anthonius sacristanus. 938. 1386, 9. kvótna. Tumłlcż sły. 370. Fr. Franco, canonicus regularis uionasterii s. Karoli in. Nova Civ. Pr., presentatus ad. ecclesiam b. M. V. in lacu. *39. 18386, 8. června. Tumléž str. 380. lesco dic- tus Herdule, ciis Nove Civ. Pr., asserens sc. patronum, d. Stephanum, presbyterum de Praga — prescntavit. "40. 1356, 22. června. Tamléž str. 384. Vicarius — pronuncciavil, mag. Stiborium esse confirmandum ad ecclesiam, quia invenit palronos Stiborium presentantes in possessione iuris presentandi, et ipsum confirmavit, salva questione super proprietate iuris patronatus. ^4]. 1386, 99. cervna. Lib. confirm. 11. slr. 186. Post mortem. Friezkonis Stiborium de Libess, magistrum in artibus, plebanum instit. #42. 1886, 1 října. Tamtez sir. 401. Cztiborius plebanus protestatus est, qnod paratus fuisset rccipere sac. subdiaconatus ordinem, sed quia ordines non celebrantur, protestatur de excusacione liuiusmodi. "43. 1387, 16. listopadu. Lib. erecl. X/I. J. B. 4. (Donacio trium s. ad ecclesiam M. V in lacu) Constitutus coram — Nicolao Puchuik Andreas Treusil auri- faber — recoguovil, se dedisse — tres s. gr. pr. in Uibus domibus infrascriptis, in qualibet domo unain s. gr., videlicet. — llenslini Waczensc sita in acie circa mona- sterium. s. Clementis. —, in domo Stephani sutoris sita in vico cultellifabrorum — et — in domo olim Henslini Ilertl sila in angulo contigue cimiterio s. Leonardi - - magistro Sliborio, plebano ccclesie M. V. in lacu -. Pro quo quidem censu prefatus d. plebanus promisit — sin- gulis (Quatuor. temporibus vigilias de sero el in crastino missam defunctorum. — / decantare. "44. 1388. rencius, filius quondam Martini, civis de Praga, tutor ct curator orphanorum Nicolai et Elisabeth, heredum lIenslini dicti Czeysmayster, similiter civis Prag., recognosco, quod iuxta Lenorem pronuucciacionis d. — "l'home, rec- toris seu. plebani ecclesie s. Michaelis Mai. Cix. Prag., et — honesti. viri, dicli Ortlinus, civis antedicte civitatis, — arbitrorum — electorum inter mc cx una, tamquani tuto- rem predictorum orphanorum, et d. — Hanam, rectorem ecclesie parochialis in Orziech Prag. dioce., allaristam s. Marie in Lacu — parte cx allera — super curia Stonicz — tres s. census — d. liane in supradicta ecclesia in lacu erigeudo — censuandas — assigno. *4b. 1990, 6. července. Lib. confirin. 2/1. str. 55. Ad. present. d. Dorothec, consorlis d. Johannis de Okorz, d. Anne, consortis Jarossonis de Opoczna, cl Procopii Bohuslai ad altare M. V. in ecclesia s. M. in lacu vacans ex co, quod «d. Stephanus, ultimus rector ciusdem, rcli- gionein fratrum Carthusicnsium est professus, d. Micliaclem, nalum Pelri de Ponte, presb. instit. *46. 1390, 19. listopadu. Helmliny a Horčička, Kegistrum Slavorum str. 210. Johannes Pomuk notum facimus, quod -- d. Cztiborius, plebanus ecclesic s. M. in lacu — esposuit, quomodo ipse — censum Lib. erecl. HH. 6, 430. Vggo Lau- ^ Xl[a. Koslel Matky Boží na louži. 33 duarum s. gr. pr. — ecclesie sue, quas habuit — super domo Hasskonis de Podskalo, civis Nove Civ. Pr,, — nec non super qualluor parvis domibus predicte domui annexis — in Podskalo — recognovit sc vendidisse — d. Paulo abbali et conventui monasterii Slavorum -- pro XVIII s. gr. pr. —. 247. 1391, 14. cervence. Lib. confirm. III. sir. 82. Post resign. Stiborii plebani ex causa permutacionis de consensu d. Bussconis de Cogieticz, d. Wenceslai. plebani in Nemecziewes, Zawissii de Hudlicz et Hasskonis, filii eiusdem, Zawissii de Slul, dicte ecclesie s. M. patronum, d. Johannem, olim plebanum in Prezicz plebanum instit. *48. 1891, 1. zái(. Tamleż slr. 90. Ad altare bb. Aposlolorum per resign. d. Hane — cx causa permula- cionis — de consensu Katlicrine, filie Nicolai dicti — (2), olim civis Prag., Philippi platner, Nicolai Czeyslmeyster et Laurencii Merklini institoris — dicli altaris patronorum — d. Henessium, olim decanum capelle regalis in: Karl- slain — instil. #49. 1892, 8. btezna. Tadra, Soudni akta 111. str. 20. Constituti personaliler — Cztiborius in Prezicz et Johannes s. Marie in lacu — ecclesiarum plebani — super causa, que inler ipsos occasione duarum s. gr. cen: sus annui el perpetui vertitur — compromiserunt —. *50. 1392, 22. dubna. Tamléz str. 29 a 40. In causa plebani — cum d. Micliaele allarista ibidem — super consvetudine missc in dicta ecclesia decantande — promiscrunt stare —. S51. 1892, 20. května. Tamicź słr. 43. Rzehaco carnifex ct Swalha, uxor ipsius, relicia Mathie dicli Po- krutka confessi sunt — se lcneri — in una s. gr. — Jolanni plebano racione census retenti. *59. 1392, 24. kvétna. Zümléz slr. 44. D. Jindra sacristanus — confessus cst, se percusisse duos clericos acco- litos, videlicet Jacobum et Martinum, el hoc fecil, quia d. plebanus dedil sibi auctoritatem corrigendi clericos. Ibidem eciam confessus est, se post dictam percussionem officiasse missas. lbidem cciam d. Johannes plebanus — fassus cst, sc dedissc auctoritatem corrigendi clericos insolentes d. Jindre. *53. 1396, 26. iijna. Tamleż slr. 21I. Johannes, plebanus s. Marie in lacu, et Stiborius — plebanus — in Prezicz eadem sua beneficia ex causa permulacionis — resiguaverunt —. *54. 1896, 31. Flina. Lib. confirm. III. str. 272. Post resign. Johannis plebani ex causa permutacionis magistrum Stiborium, olim plebanum ecclesie in Prezicz — plebanum instit. "55. 1396, 21. listopadu. Tadra, Soudní akta [11. sir. 215. Johannes Wietrussic cliens de Wietrussicz in presencia mag. Stiborii, plebani ecclesie s. Marie in lacu, proposuit suo et Marssonis, fratris sui, nomine, qualiter dudum. Przibico cliens de Przesleticz unam s. gr. census annui cl perpetui pro ecclesia s. Marie — in bonis in Przieslelicz, que nunc predictus Johannes ct Marsso tenet, deputavit, quc bona predictus Johannes libertare a dicto censu cupiens, X s. gr. se obtulit daturum. *56. 1397, 17. biezna. Tamtéž str. 240. Cztibo- rius, plebanus ecclesie s. Marie in lacu, et Wenceslaus, plebanus in Luzecz, volentes casdem ecclesias ad invicem permutare, prolestati sunt, in casu ubi aliquem ex ipsis aliquis pro ecclesiis predictis impeteret, dicens se habere pingvius ius, quam aliquis ex dictis permutantibus, quod s 

Strana 34
34 Xlla. Kostel u Matky Boží na louži. tunc salvum essct sibi ius habere regressum ad ecclesiam, quam permulavit —. “57. 1397. — Tamićż slr. 409. Michacl altarista. 558. 1898, 19. tjna. TamléZ sir. 405. Vicarius — inter laxonem, tumbarium in ecclesia Prag., et Jo- hannem, plebanum ecclesie s. Marie in lacu — mandavit prefato Jolianni plebano, predicto laxoni racione cxpen- sarum per jpsum occasione non deduccionis permulacionis dare — LXXX gr. den. *59. 1402, 28. dubna. Tadra, Soudnt akla IV. sir. 120. Nicolaus, plebanus in Czrnyesycz, proinisit sol- vere unam s. gr. pro quodam antifonario cidem per d. Johannem, sacristanum ecclesie s. M. in lacu, concesso, qui est consumptus el crematus per ignis voraginem. *60. 1402, 19. května. Tamléž sir. 128. (Výslech kazatcle.) Nicolaus, natus Michaclis sellatoris, interrogatus, an in ecclesia s. Marie in lacu feria tercia nunc preterita in predicacione per ipsum facta predicaverit et dixerit hec vel hiis consimilia verba: Boni pueri! Sciatis, quod talis ct lalis, cosdem digito suo demonstrando, hoc anno de- capilabuntur et capita ipsorum de sanguine natabunt, aut per ipsorum familiares aut satalites inlerficienlur, respon- dit negando omnia premissa. Jnterrogatus, an ipse dixerit in eadem predicacione: Oretis deum pro anima d. Wol- frami, archiepiscopi nunc mortui, sed ipse multa debita reliquit, depauperlavit mullos, respondit, quod non dixerit aliqua verba, sed libenter pro anima ipsius vult orare. Interrogatus, utrum manu vel digito notasset illos, ma- gistrum scabinorum cum suis, qui tunc erant in ecclesia, volentes exire de ccclesia: Ecce, diaboli iam ducunt eos de ecclesia, respondit negando premissa. Interrogatus, utrum in prima sua missa, quam cantavit, volentibus com- mendari oracionibus suis proiecit crinalia de capitibus ipsorum in terram cum intencione, respondit, quod non, sed voluit manus ponere super crinalia non intencione deiiciendi in terram, sed solum ut possit poncre manum super caput. Interrogatus, utrum ex intencione per(uderit dominas pulcris vestibus ornatas aspergendo in festo Penth., vestes destruendo an noo, respondit, quod non ex intencionc, sed ex inadvertencia quadam. Item die II. m. Junii d. Nicolaus coram correctore — promisit, sermones de capile proprio non facere ad duos annos —. 61. 1402, 25b. října. Krofla, Acta Urbani VI. C. 1969. Auditori apostolico mandatur, quatenus Wence- slaum Zidek, rectorem parroch. ecclesie s. M. in lacu, surroget ad omne ius, si quod Nicolao Puchnikonis tem- pore eius obitus in ecclesia s. Georgii in castro Prag. competebat. #62. 1404. — Tadra, Soudní akla 1V. c. 322. Mathias de Rabstein sacristauus et Nicolaus sartoris, pre- dicator Theutunicorum. 263. 1404, 16. dubna. Lib. erecl. X117. f, 123. (Pro ecclesia b. Virginis in lacu in Antiqua Civ. Prag. una sexag.) Constitutus personaliter — coram magisiro Adam de Nezcticz — famosus Wenco de Lossau armiger in presencia Sigismundi dicti Clementer, civis Mai. Civ. Prag. et domini Wenceslai, plebani ecclesie s. Marie in lacu, — recognovit, qualiter ipsc dudum tenebatur et te- nelur dare ct solvere unam sexag. gr. den. prag. census — de ct super universis et singulis bonis suis, que ibi- dem in Lessan tenet — prefato Sigismundo Clementer —, prout in tabulis terre regni Boemie plenius continetur. Quo facto dictus Sigismundus Clementer pro remedio et X1la. Kostel Matky Boží na louži. salute anime sue nec non animarum WolNini Clemenier, palris sui, nec non aliorum progenitorum suorum — prc- scriplam scxagenam gr. census de et super bonis dicti Wenkonis de Lessan prenominato domino Wenceslao, plebano ecclesie s. Marie in lacu, ct ipsius ecelesie pro cerlis anniversariis faciendum ct expediendum | dominio supremo pro se, heredibus ct successoribus suis reservato, dedit —. Acta sunt hec a. d. m. quadringentesimo quarto die sedecim m. Aprilis. *64. 1404, 11.cervence. Oriy. lislina arch. měst ského. 1—59. Wenceslaus, dci gracia Romanorum rex semper augustus ct Boemie rex, notum facimus tenore prescucium universis, quod cum dudum honorabilis nia- gister Albicus, doclor iu medicinis, iector ordinarius fa- cultalis medicine ncc non licenciatus in decretis studii Pragensis, regalis aule nostre plisicus supremus, fidelis nosler dilectus, zelo devocionis accensus novum altare in ecclesia b. Marie virginis in lacu Maioris Civitatis Pragen. in honore s. Anne et ss. Cosme ct Damiani ercxil cer- losque redditus pro usibus altariste dicli altaris divinum obsequium ministrantis pro tunc cidem altari applicuit nostris consensu el confirmacione accedentibus ad pre- missa, prout alie nostrc maiestatis littere. date. desuper manifeste declarant. Cuinque diclus Albicus, tamquam testamentarius quondam Laurencii, subiudicis Maioris Ci- vitatis Pragen., pro usibus secundi altariste ad pred.ctum altare pertinentis decem sexagenas census annui ct per- pelui, quas decem scexagenas in el super curiis et bonis ac perlüinenciis ipsorum Jacobi et Johannis, fratrum Buczi- czer, civium Czaslavicrsium, habet et. possidet, iteratis. vi- cibus dederit, deputaverit ac donaverit per ipsum alta- ristam pacifice possidendas, nos suum laudabile proposi- tum et fervorem intimum attendentes, non per errorem aut iniprovide, sed auimo deliberato ad donacionem pre- dictam decem s. gr. pragen. census annui el perpetui in prefatis bonis predictorum civium Czaslaviensium pro usi- bus secundi altariste cidem allari et pro usibus ministri ipsius incorporavimus, invisceravimus, anneximus cl con- firmavimus, incorporamus, invisceramus, anneclimus iegin aucloritate Boemie et de certa nostra scienciu graciosius confirmamus per ipsum altaristum sccundum predicti altaris habendas, tenendas cl annis singulis perpctuis temporibus ad instar aliorum bonorum ecclesiasticorum tollendas pa: cifice et levandas, impedimentis quorumlibet penitus pro- culinotis | Decernentes expresse ius patronatus secundi allarisie prefati allaris in predicla ecclesia b. Marie vir- ginis in lacu Maioris, ut premittitur, Civitatis Pragen. ad predictum Albicum, heredes et successores suos perpetuis lemporibus rite cl legillime pertinere. Requirentes eciam venerabilem Sbinconerm, archiepiscopum Pragensem, scdis apostolice legatum, principem, consiliarium, ciusque in spiritualibus vicarios generales, devotos nostros dilectos, presentibus seriose, quatenus ipsi ad prefatum allare prc. dictum altaristam secundum, proul ad ipsorum spectat officium, tocies quocies oporlunum fuerit, invesliant aut inducant el confirment. Committentes eciam bencficiariis Pragensibus el tabularum regni nostri Bocmie nolariis, fidelibus nostris dilectis, firmiter el districte, quatenus ipsi predictas decem s. gr. prag. per prefatum Albicum in bonis predictorum civium Czaslaviensium cl ipsorum pertinenciis pro usibus secundi allariste prefati altaris in ccclesia b. Marice virginis in lacu Maioris civitatis Pra- gensis labulis terre annotent realiter et. inscribant, prout indignacionem nostram gravissimam. volucrint arcius evi- tare. Presencium sub regie nostre maiestalis sigillo testi- monio litterarum. Datum. Wratislavic anno domim mille: 

Strana 35
XIla. Kostel Malky Bozi na louži. simo quadringentesimo quarto, dic undecima Julii, regno- rum nostrorum anno Boemie quadragesimo secundo, Ro- manorum vero vicesimo nono. Per d. W. patriarcham Anth. cancell. Franciscus preposilus Boleslaviensis. (Na ohbu) R. Paulus de Tost. Na druhé straně: Ad lacum testatur. — Presens litera intabulata est de mandato sercnissimi principis ct domini d. Wladyslay, dci gracia Bohemie rcgis elc. Jo- hanne de Janowiez et de Petrspurg, supremo purgravio l'ragen. de dominis referente anno d. MCCCCLXXXVII fer. Vl. ante. Кри. *65. 1408, 93. října. Lib. confirm. LV. sły. 159. Vacante altari ss. Apost. per mortem Denessii procurator d. Nicolai dicti Czeysmcyster. de Praga, decr. doctoris, cl l'ranciscus, alias Frenezlinus, dc Cubito, allarista altaris — in Grecz Regine, d. lanam, rectorem ccclesie paroch. s. Benedicti in Ilradezano, ct Laurencius Czcyslmeyster, civis Prag., suo et prefati M. Nicolai, decr. doctoris, no- mine d. Johannem de Wodnyano — ad dictum altare pre- senlaverunl. Inter quos presentatos postquam lis fuissel cxorla — prefatum d. ]lanam rectorem instituimus. ®66. 1406. — Tamlez str. 182. Wenc. Zydck plebanus, 267. 1406, 16. ledna. Rukop. & 2101 f. 68. An- dreas Llelm resignavit d. plebano ecclesie s. M. V. in lacu et successoribus ipsius | s., quam habuit super domo olim Marethe Czeska, nunc Johannis Rulandi. Act. sabb. ante Anthonii. *68. 1409, 17. ledna. Kukop. ë. 2101 f. 176. Jo- hannes Rulant exsolvit pro se unam s. gr. erga ple- banum ecclesie b. M. V. in lacu pro VIII s. super domo propria. Act. die s. Anthonii. 69. 1409, 98. dubna. Liber erecl. IX. f. D. 6. (Ereccio altaris ss. Marie Magd. et Barbare virg. in ec- clesia s. Marie in lacu.) Joh. Kbcl — universis —. Sane — famosus vir Marsso, dictus Marssik, de Tunyechod armiger — X s. — census annui — super silvis, quas habet prope villum. Kobielehlawa et quas tenuit. Radslaus — solvendas — pro altari. dudum in honorc ss. Maric Magd. ct Barbare. in ecclesia s. Maric in Jacu — constructo cl consccralo ct pro domino Thoma, plebano ecclesie in Dymolkur, ipsiusque successoribus, dicti altaris rectoribus, — de consensu — d. Wenceslai de Usst, plebani ecclesie s. Marie predicte. — dedit - . Datum Prage a. d. m. CCCCIX die XXVIII. mensis Aprilis. *70. 1410, 4. kvélna. — Liber. erect. IX. f. М. И. (Ereccio altari» ss. Cosme ct. Damiani in ecclesia s. Maric in Jacu.) Job. Kbel —- Sanc — venerabilis et circum- spectus vir magister Albicus, in medicinis el utriusque iuris. doctor eximius, proposuit, qualiter ipse zclo de- vociohis accensus — X s. gr. den. census annui — quas -— super curia arature. Pctri armigeri in villa Tucho- raz — habet — et ab codei Petro cum subsidio dis- creti viri domini Johannis, plebani ecclesie in Wlkoss, Olomue. dioc., emil ct comparavit pro erigendo de novo altari in ceclesia s. Marie in lacu — in honore ss. Cosmc ct Damiani m. ct ipsius rectoribus et primo pro prefato d. Johanne Wlko-s et ipsius successoribus, dicti altaris rectoribus, dedit —. — Ad quod [altare] patroni pro tem- pore existentes — debebunt personam idoneam — pre- sentare ct signanter jdoneam personam de linea consan- guinitatis eiusdein magistri Albici de Nova Civitate alias de Unyezow —. lus patronatus auten — ad — m. Albicum, heredes el successores eiusdem — pertinebit —. Xlla. Kostel Mathy Boží na louži. 35 Dalum Prage a. d. m. guadringentesimo decimo, die guarta mensis Maii. © 1410. — Rukop. ë. 2079 f. H. 23. D. Slawala plebanus — vendidit domum [in Nova Civ. Pr.] pro III. s. gr. 971. 1419, 90. ánora. Lib. confirut. V. str. 44. Ad present. Otlini aurifabri — ad altare s. Wenceslai de novo dotatum et ercetum — "Thomam de Benessow — rectorem instituimus, decernentes, ut dictus Thomas ct omnes ipsius successores aput diclum altare residenciam faciant personalem, alioquin dicto altari iuxta tenorem litere ereccionis sint privati. *72. 1412, 94. ínora. Rukop. c. 2101 f. 327. D. Thomas dc Budweys, allarista altaris s. Wenceslai in ccclesic b. M. Virg. in lacu, emit pro se I s. gr. c. erga Margarctham Gredle, reliclam Mathie brascaloris, pro VII s. gr. super domo ipsius Margarethe. Act. in vigilia Mathei ap. ` “78. 1412, 5. září. Lib. erecl. VIII. f. R. I. Famosus vir Johannes, natus Bawari de Czietow militis, armiger — duas s. gr. census — super curia unius ara- ture agrorum. — quam ibidem in Czietow tenet — Thome et Johanni, allaristis altaris s. Wenceslai — et ipsorum suc- cessoribus — vendidit. Act. die quinta m. Septembris. 874. 1412, 30. října. Lib. confirm. V. str. 68. Ad present. Nicolai Czeyslmeister, archidiac. Horssoviensis, Hane, plebani s. Benedicti, Laurencii. alias Laurencz, iudicis curic, ad altare ss. Apost. per resign. Hane vacans — Matliam Rosst, canonicum ecclesie Prag., rectorem instit. *76. 1418, 8. prosince. Liber erect. X. f. B. 1. (Empcio unius sexag. gr. census pro ecclesia s. Marie in lacu.) Coram nobis Wenceslao Gurein — Petrus, dictus Pctruss, armiger de Mssen, confessus est deliberacione — — prehabita cum -— h. viris d. Slavata, plebano ecclesie s. Marie in lacu el testamentario bone memorie d. Wen- ceslai Zidck, olim Johannis de Duba, canonico ecclesie s. Georgii in castro Pragensi, Johanne, plebano ecclesie in Biczkowicz, unam s. gr. census — in villa Mssen — super Pelro Choboth, laico ibidem, et ipsius he- redilatibus -— pro dicta ecc'esia s. Marie in lacu et ipsius ecclesie plebano — vendidisse — et pecuniam — undecim s. gr. — de pecuniis per diclum Wenc. Zidek legalis — recepisse —. Acta sunt hec a. d. MCCCCXIII dic VII Decembris. *76. 1414, 92. záif. Lib. confirm. V. slr. 149. Ad present. Johannis Marssiconis dc Tunycliod armigeri ad allare s. Marie Magd., per mortem Thome vacans, Marssiconem, natum Marssiconis de Tuniechod, clericum — reclorem instit. #77. 1415, 10. ledna. Liber erecl. XIJI. f. 208. (Pro ecclesia in lacu una sexagena census) Coram — Wenc. Gureyn — Wenceslaus de Wraten alias de Sedlecz, censualis famosi viri Petri ibidem de Sedlecz armigeri —, proposuit, qualiter ipse — unam sexag. gr. den. census annui — cum duobus pullis — super curia unius arature ibidem in Sedlecz -— dom. Slawathe, plebano ecclesie s. Marie jn lacu Mai. Civ. Pr. (spacium) pro decem s. d. prag. — vendidit. Acta sunt hec a. d. m. quadringente- simo quidccimo die decima mensis Januarii. ?78. 1415, 30. fijna. Lib. confirm. V. sir. I80. Ad present. magistri Arnesti de Metelsko, canonici ecclesie s. Apollinaris Nove Civ. Pr. ad altare s. Katherine — dc novo dolatum ct erectum — d. Blasskonem de Io. cussicz (?) presb. — rectorem instit. *79. 1415, 80. října. Lib. erecl. X. a X7. f. 114. Honorabilis vir magister Arnestus de Mctelsko, canonicus c. Apollinaris — litteras presentavit — sub hiis verbis: pe 

Strana 36
36 X/la. Koslel Matky Boží na louží. Wenccslaus — Boemie rex, notum facimus — quod cum lionorabilis vir Arnestus de Metelsko, magister in artibus — quadraginta s. census — comparare disponat ad pia opera — [consensum praebet]. Datum Prage a. etc. septimo, die septima Maii. Post prescriptarum lilterarum presenta- cionem — de consensu — Slavate, plebani ecclesie s. M. in lacu — decem s. gr. census annui ct perpetui, quas super mediclate opidi Nyrzan et in medietate ville Bystrzicz et aliis bonis Marssikonis de Hradek, residentis in Lo- pata, ct Johannis ac Johannis ibidem de llradek ab cis- dem Marssikone, Johanne et Johanne — cmit — pro altari s. Katherine in ecclesia s. M. in lacu — «e novo erigendo — pro ipsius allaris rectoribus et signanter pro d. Blasskone de Lotussicz presbytero — dedit — ius aulem palronalus — pro se reservavit — ct [post obitum suum] ad d. Johannem de Metelsko, archidiaconum Wiva- riensem in ccclesia Agriensi, fratrem ipsius — devolvelur. Datum Prage a. d. — decimo quinto die penultima m. Octobris. *80. 1417, 26. listopadu. Zib. confirm. V. sły. 247. Ad present. d. Albici, archiepiscopi Cesariensis ac pre- positi Wissegr., ad altare ss. Cosme et Damiani per resign. Johannis Wlkoss vac. — d. Procopium, natum Johannis Crancz, clericum de Praga — rect. instit. $81. 1418, 1. biezna. Ankop. č. 992 f. 12. Do- rothea, relicta Waczkonis Donati, et Waczko, filius ipsius — liberi facti sunt ab impceticione, qua ipsos impetivit d. Slawata, plebanus — racione unius s. gr. census super domo ipsorum sita ex opposito ecclesie s. Martini minoris Act. fer. JII. dominice Ocnli mci. 382. 1419, I8. srpna. Prameny défiu c. V. slr. 347. Vavřince z Březové: Ecclesiam b. Virg. in lacu intrantex sepulcrum magistri Albici, prepositi Wysscgradensis ac archiepiscopi Cesariensis, in capella ibidem per ipsum cdificata construclum ac eciam ymagines comminucnt ct destruunt. (V staroceském překladu: Potom do kostela u M. B. na híží všedše, hrob m. Albíka, probošta Vyše- hradského a biskupa Cezaryenského, v kaple v témž ko- stele od něho ustavený, i také obrazy zkazili, zrušili, ze- třeli, ztřískali. *83. 1421,20. ina. Lib. confirm. V/. slr. 5. Data est confirmacio Jacobo Jacobi dc Praga clerico ad altare Apost. ad present. Nicolai Czeyslmcystr, prepositi cccl. Tynensis, vacans per mortem magistri Johannis Pustmyr. 284. 1424, 27. září. Tamliéz slr. S6. Data est crida Johanni de Siczina, vicario in Michalowicz, ad altarc prime misse s. M. V. per liberam resign. Pauli, ultimi rectoris, vacans ad present. d. Wilhelmi de Okorz residentis in Dyctenycz, patroni. 585. 1424. — Tadra, Soudní akla V11, slr. 143. Arena nunccius recepit litteram confirmacionis d. Johanni, plebano s. Marie in lacu. °86. 1425, 80. kvétna. Lib. confirm. VI. sly. 101. Data est crida d. Duchconi presb. de T.etnan ad ecclesiam — ad present Busconis, armigeri de Sluh, residentis in Tuhanecz. *87. 1425. Tamléz sir. 196. niacionis d. Johanni ad altare s. M. *88. 1481, 19. bfezna. Jukop. 6, 2099 [. 312. Nos magister civium, consules el scabini Mai. Civ. Prag. recognoscimus universis, quod quemadmodum lis et con- troversia verlebalur inter plebesianos s. M. — ex una ct Barbaram, relictam. Czenkonis, sovorem Lexonis torrificis, Littere confir- XlIla. Kostel Matky Boží na louží. occasione calicis argentei a prefata ecclesia pcr dictum Lexonem asportati, ex tinc. — pronuncciaverunt mandan- tes, quatenus prefata Barbara — calicem —- restituet. —. Act. fer. II. dominice Judica. »89. 1433, 19. biczna. TamleZ J. 349. Domini consules Mai. Civ. Pr. concesserunt monstranciam encam cum cimboriis dcauralam ad ceclesiam M. V., quam debent viceversa reponere dum et quando pro eadem per dominos fucrint moniti, pro quo fideiussores sunt Sdenco de Stezow, Petrus cultellifaber, vitrici Cunz el Petrzico aurifabri. Act. fer. V. ante Leltarc. l. 1444. Rukop. c 2102 braseator ct Procopius piscalor, vitrici. | 2, 1461. Rukop. c. 2141 f. 318. Johannes | saponista et Cristophorus brescator, vitrici. 9. 1468, 26. března. Lib. erech. U. 8111. j. 47. (Conventio de jure patronatus in Lacu.) llilarius ctc. no- Qum. facimus tenore. presencium, quod. constituti. coram nobis famosi armigeri d. Czienck de Barchow el de Wyssichniewicz et Bohussius «de Sluh et de ITuboged cum fratre suo germano Felice, patroni ct collatores parochie cl! ecclesic heate Marie V. in lacu. exposucrunt, quod cum ipsi racionc domus ct generis sui. de Sluh patrimonio, prout hec antiquitus tenuerunt. nec umquam. impediti. fue- runt aul inquictati, prout eciam in aclis supcrioribus hec Martinus f. 445. plenius dicebant contineri, habent ius patronatus in ecclesia prefata ita eos dominus in numero feliciter auxcril, ut plures sint el rebus cl sessionc distincli facileque inter eos diferencia in presentando sacerdotem parochialem ad ecclesiam eorum posset racione pluralitate vocum suborire cl excrescerc, unde cciam forle posset dispendium cis ct ceclesic obvenire, volentes litibus occa: | sionem ampulare ita stalueruni, decreverunt. cl. unanimi consensu inler se conscderunt et composuerunt, quod cum primum vacare conlingel parochiam prefatam, senior de domo et familia, que est de Barchow ct de Wyssic- hniewicz, cum seniore de domo et familia, que est de Sluh et de Huboged, habeant vice et nomine. omnium familie sue ius presentandi usque ad tempora vite sue, quo- cienscumque prefatam ecclesiam vacare contigerit. Quibus i decedentibus ilerum scniores unus «dc Barchow ct de Wysslehniewicz, alius de Sluh ct de Iluboged presentabunt usque ad tempora vile suc ct sic. diebus ct. temporibus futuris perpetuo observari decreverunt de patronis suis posteris hoc expresso, quod si casu aliquo dictos duos seniores discrepare aul discordare in vocibus contigerit, ex lunec omnes patroni eorundem armorum de utraque | domo tenebuntur eis unum cx se nominare, qui crit ler- ' ejus et ad cuius vocem ille access «rit, ille ex pluralitate vocum obtinebit. Volueruntque ct in effectu iam nomina- verunt, ut primum) strenuus et famosus d. Czeniek de Barchowa ct de Wyssiehnicwiez, qui esl senior, cum Bo- hussio, eciam seniore de Sluh ct de ITuboged, quam pri- ^ mum vacarc contigerit illam prefatam ceclesiam parochialem in lacu, habcant ius presentandi, quibus morienlibus et decedenlibus succedere debent iu iure presenlandi d. Czeniek de Barchowa ct de Dassicz ct Felix de Shih et de Huboged, quibus morientibus seniores secuntur sccun- dum ordinem suum cti scnium, quod si unum ex his se- nioribus premori(ri) (!) continget, tune. alius. de eadein familia senior eidem in presentacione ct iurc. patronatus succedat. Supplicaverunt igitur nobis, ut super hac amica- bili composicione et tractalu, cciam jure recepto ct sacris canonibus non obvio nosirum «ecretuni ct. auctoritatem i interponeremus. Nos corum visis iustis votis ct racioni 

Strana 37
Xlla. Kostel Malky Boží na louží. consonis dicíam composicionem et volunlatem ratificamus, acceptamus, confirmainus el auctorilale ordinaria robur et firmilatem perpeluam damus hoc proviso, ut prefati pa- ‘гоп! studeant. de lali presbitero ad prefatam. ccclesiam providere teinporibus eviternis, qui rite et canonice illic possit per oflicium administracionis archiepiscopatus Prag. acceplari ct investiri el actis canccllarie inscribi, decer- nentes cl hoc decreto sancbentes prefata robur perpctuc firmitalis obtinere. Acta suni hec anno ctc. scxagesimo tercio die vicesima sexta mensis Marcii presentibus bono- rabili domino Sigismundo, decano Boleslawiensi, famosis dominis Joliaune de Cozoged ct Johanne Lastiowicze de l'erkowa ct aliis testibus lide dignis. 4. 1464, 4. ledna. Nukop. ë. 2105 f. 217. Paro- chiales ecclesic b. M. V. in lacu emerunt aream pro ci- miterio eiusdem ccclcsie dilatando, que sita cst penes domum Helmowsky ac muro cimiterii prefati existens contigua, cuius longitudo directe protenditur ab angulo cquine, que est penes magnum hostium domus. prenominate a tercia trabe, alias trámu, versus finem incipiendo usque murum cimiterii, qui est pencs parvam plateollam inclusive, crga Johannem Pipam pro Il] s. gr. — Ас! fer. II. post Nov. annum. 5. 1476. — NRukop. č. 94 11. [. 4. Laurencius Roubik, Machek cultellifaber vitrici fassi sunt, quia tule- runt X s. gr, quas Johannes saponisla pro antiphonario ccclesic legavcrat. 6. 1478. — Tumléz /. I3. Mathias Ssula faber vilricus. 7. 1487, — RNukop. č. 2004 [. Г. l6. Vitric ecclesie — emerunt censutn annuum hereditarium in vinea sita in monte l[ynkonis — erga Annam, relictam Mathie ac sororinam sacerdotis Pelri de Poczatek, capellani quon- dam dicte ecelesie in lacu, pro XXII s. 8. 1488. — Rukop. 6. 94 IJ. f. 43. -Cristoph ct Broz pincerna vitrici. Martinus 9. 1490. — Taudéz f. 52. Lauureneius Kavalec et Machek cultellator. vitrici. 10. 1495. — Tamleż J. 65. Michael faber et Johannes pincerna vitrici. М. 1497 — Tamtéž f. 71. Jacobus cultellator vitricus. 12. 1498, 20. prosince. Rukop. ¢. 2005 f. B. IZ. My Bartoš od červeného kříže a Petr Stéting, leta toho kostelnfci kostela M. B. na lúži, a my Václav [lvdina, Martin. Brada, Ondfc; no2ier, Bárla bliż Spitila, Duchek Otava, Duchek rukavičník a jiní osadní osudy a kostela M. B. na lúži kúpili jsú platu a droka roënicho 8 k. XLI gr. na horách ležících nad Dehnicí a na lidech a na drzitelech těch hor, jmenovitó na llavlovi VI str., na Kokovském MI str, Vik III, Kodras 11, Třešovský IT, Cernaj 1, Jiřík Veliký NI. Jiřík Ruohle IJ, Пахока |, Hokinka II, Nosek II, Stěpán 1!/;, KratoZka 1!/5, Ondřej I, Martin 11, Topolovsky 11/2, PapeZ II, jehláika 1f, Lloly H, Stépän od rokle 1; Jeptiska str, od Machka nożicie — z SIM. Pr. za Coa ХИ, k.. — Act. fer. V. ante Thome ap. 13. 1499. — Rukop. ë. 94 11. 1.78. Joh. Unat gladiator el Malheus candelator. 14. 1507. Tamléz f. 95. Johannes lfnat ct Gregorius Slama vitrici. 15. 1510. — Rukop. ć. 1046 J. farář. Knéz Jan Ха. Kostel Matky Boží na louži. 37 16. 1614. — Rukop. &. 2108 f. 233. Jiřík od věže u Václav Pich noZief, kostelnici — koupili jsú k též osadć XLMT k. m. od Jana Hlaváče 3lajfére, kterüZto sumu on Jan Hlaváč má na domu Václava nožicře v Be- rúně. 17. 1520. —' Zamléž. Jiřík Diel, úředník kostela. 18. 1521. — Rukop. č. 534 111. J. 45. Pavel illuminator úředník. 19. 1595. — Prameny dějin Českých VL str. 321. Starokalis$nfk ki.éz Mikulás, doctor bullatus, poddal sc papczi. 90. 1526. — Rukof. cé. 534 1H. f. 90. Ludvik z Zelelavy dredufk, Václav tobolečník kovář od mostu, kostelníci. 21. 1526. — Borový, Jednání konsístoře I. slr. 25. Plebanus s. M. V. in lacu sacerdos. Nicolaus. 92. 1684. — Tamlei str. 99. Týž. Mali a Václav 93. 1886. — RNukop.é£. 534 I. J. 160. Úvedníci Matouš zlatník a Jan soukenník. 24. 1589. —' Borový, Jednání slr. 127. Viż. 28. 1541, 18. června. Rukop. č. 1130 J. 471. Jakoż jest někdy kněz Mikuláš Гага? — bez kSaflu z tohoto svéla seXcl a páni viceadministralorové mistr Jan Zahrádka a kněz Jan, farář od sv, Mikuláše, s konsistoriany a osadní dotčeného záduší M. B., tudíž přátelé i jiní přípovědníci na statek po témž knězí Mikulášovi zuostalý se potahovali, předkem viceadministratorové, pravice sc spravedlnost míti, že jest byl človčk duchovní a kněz, k tomu k kon- sistoři se vším zavázán a práva ve vší cirkví uařízená uka- zují, umřel-li by kněz který bez pořízení, že dil statku jeho biskupu, díl k kostelu, dil chudým a rodicuom díl náleží. Dokládajíc i snešení sněmovního všech tří slavuov země lélo. Zádajíc, poněvadž oni osadní mimo táž práva a vyměření statek takový nenáležilě k sobě brali, to což od nich vzato jest, aby jim v moc jich vydáno bylo a oni toho, což sou předkové jich užívali, aby též užití podie již ukáza- ného vyměření a svolení zemského mohli, Neb pončvadž již jednou o tom jest svolení všech tří stavuov nařízeno, že konsistoři díl má býti, přátelů díl a k záduší, kdež by týž kněz ležel, díl, že o to již více není" potřebí se sou- diti a toho že žádají, při tom svolení slavuov aby je kněží i konsistoř znostavití ráčili. Proti tomu od osadnich M. B. mluveno: Ačkoli vice- administratorové na nějaký dekret ukazují, do kteréhož jim nic není, nebo mohlo jest snad to někdy v letech předešlých, dokudž arcibiskup v zemi byl, zachováno bejti, že sou takoví statkové kněžští nepořízení na arcibi- skupu a jinam vedle téhož vyměření připadali, ale poně- vadž ma tento čas žádného arcibiskupa v zemi není, že s toho dekretu již také sešlo. Než oni že mají od téhož nebožtíka kněze Mikuláše přiřčcní řádné a to takové, že on sa u nich farářem a innohá dobrodiní i pomoci od nich pfijimaje jim jest pFipovedel, že všeho stalccku svého, buď málo nebo mnoho, po smrli syć pri témž záduší zanechati chce. Kdež pak potom týž kněz Mikuláš žádného jiného pořízení mimo to odevzdání neuciniv z tohoto světla sešel a tak oni že nic nepořídného neučí- nili, że sou lejź slatek od nebožtíka k témuž záduší vzdanej po jeho simrti, jakożlo ouiednici, opaliiti chtóli. A na lo odevzdání dali čísti svědomí, žádajíc podle něho zachování byti. Zase od viceadministratoruov mluveno, že svědkové vedení od týchž osadních neseznávají, aby co inčl jim nebožtík kučz Mikuláš dáti; než toliko Ze jest jim něco 

Strana 38
38 X1la. Kostel Malhy Boží na louži. připovídal. Ale poněvadž sou oni takového přířikání k místu a k konci sobě za živnosti jeho nepřivedli, že na škodu jim jich svědomí není. Neb lské ti všickni, kteříž svědčí, jsou osadní z té osady a sobě nasvědčují. K tomu od osadních povčdíno, že svědkové ti ně- kteří již z jich osady sou se vyhostili a mezi nimi nejsou a tak neznají příčiny slušné, proč by jich takové svědomí přijato býti nemělo. Zvláště pak poněvadž oni ne o svou véc nyní, ale o zídušní se soudí a tak dobře v této při za svědky býti mohou. Též také přátelé nebožtíka kněze Mikuláše k tomu se ohlásili; předkem Jaroš a Eliáš, sousedé města Hra- diště hory Tábor, skrze přítele svého dali mluviti: Poné- vadž týž kněz M. bez kšaftu jest umřel a právo města tohoto zřetedlně ukazuje, jestli by kdo kšaftu neučinív bez pořízení umřel, že statek po něm znostalÿ mA na nejbližší přátely připadnouti a oni souc přátelé jeho ne- božtíka krevní a nejbližší, že k témuž statku podle již dotěcného práva lepší se praví spravedlnost míti nežli kdo jiný. Jakub pak z Bradáčova na místě Kalctiny, man- želky své, příbuzenství ukazuje oznámil, že manželka jeho po aneči jest bližší přítelkyně kněze M. nežli kdo jiný —. Naposledy od kuchařky kněze M. jest povědíno, že též ona jsûci služebnice jeho nebožtíka dráhně let žádné mzdy za službu svú od něho jest nevzala, nýbrž i peníze ly, kteréž jest ona k němu přinesla, ty že sou jí podle jiného statku nebožtíka vzaty —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž — místa držící úřadu administratorství arcibiskupství Pražského na místě vší konsistoře po smrti kněze Mikuláše, kterýž o statku svém nic nezřídiv z tohoto světa bez pořízení jest sšel, užití sou žádali a táhli se — nasvolení stavuov pod obojí království Ceského © nepořízených statcích kněžských, dokládajíce, když by koli který kněz bez po- řízení umřel, že dil jeho má dán býti a náleží konsistoři Pražské, druhý přáteluom a třetí tomu kostelu a záduší, kdež by týž kněz položen byl, i poněvadž tejž kněz M. žádného pořízení o statku svém jest neučinil a p. purk- mistr a pání téhož svolení laké přítomní a relatorové i i jiná města podle stavuov sou byli, z té příčiny toho se při lom svolení slavuov na tenlo cas zuostavuje, tukàc pred- kem v statku nebo2t(ka knéze M. konsistoi jeden díl má a jim se pripovidá. Co se pak pfátel neb. knézc dotejée, poněvadž též svolení slavuov nevztahuje se než toliko na přátely, nerozdílně bližší nebo další, a oni všickni přátel- ství sou ukázali, podle toho jim všem společně a na rovný podíl druhý díl statku toho se příipovídí. Osadní pak téhož záduší — třetí díl [míti maji]. Act. sabbato post Corp. Christi a. 1541. 26. 1541, 27. srpna. Lislina archivu méslského 1V.—3824. Slovutné vzácnosti pánóm star&ím a osadním u Matky Bof nad hZí v Star. M. Pr. piátelón mym v bohu milfm. Modlitbu svú moudří a opatrní pání vo- sadní vám vzkazuji, kteronZlo vAm, panim manzelkám vaším i všemu domu vašemu s strany vnitřního clověka milosti boží, hříchův odpuštění a účastnosti v práci a v nevinné smrtí Krystově, s slrany pak člověka zevnitřního zdraví k prospěchu, v práci požehnání i jiného všeho dobrého na pánu Bohu žádám. Z psaní vašeho jednolo i druhého nepoznávám nic jistějšího, než že velikou a upřímný iisku ke mnë bez mého zaslouzenf majice, z té velmi zádostivi jste byli a jesté jste toho, abych duší vašich bedlivým správcím byl; na cemž již i místně a docela postaveno bylo. Býť v tom ďábel skrze své k tomu Xlla. Kostel Matky Boží na louží. fám pánu Bohu, že pán Bůh tudíž i tu zeď, kteráž lásku křesťanskou dělí, rozboií, aby ncbylo po vóli dáblové, ale po vólí boží. I poněvadž se pak někomu tak nehod- ným knězem býti zdám a bojí se, abych té slavné Pražské obce nezbüril, a t&ko by bylo na mne jemu hledéli, a mají-li vás darmo pro mne oboji v nenávisti jmíti, žádám poníženě i páni Janovští se vší svou chudinou, že mne jim do vůle Boží ponecháte. A já vezinúc pána Boha na pomoc takovým svým sokóm v cestu brzo vyjdu, a jediné král J. Mt. v zemi bude, před ními sobě pokoj učiním a svú dobrú pověst ochráním. Též proto, dáli pán Bůh, budu-li moci při sv. Václavě u vás budu, před pány J. Mií ukáží, že se mi v tom neprávé a nekřesťansky děje. A vám věřím, že lakové omylné zprávě o mně u sebe místa nedáte, neb se bohdá jinač nejde, když se s vámi shledám. Protož přátelé věrně milí, poněvadž to nyní podle upřímé žádosti vaší sběhnouti se nemůže pro pří- číny svreliu položené, abych farářem vaším byl, naděje k vám jiné nejsem, než že mi lo ke všemu dobrému vobrátíte a lásku tu, kterúž jste ke mně neznámému a nehodnému knězi jmíti počeli, že ji ke mně až do konce jmíti budete, jakož i já k vám s pomocí Boží. A po čase, bude-li pán Bůh ráčiti, télo upřímé lísky vaší a z ní žá- dosti nelelhkomyslně u sebe vážíc, budu pamatovali na to, abych ji skutečně brzo vykonal. A na svém místě vás nyní nejvýbornějšímu správci Krystu Ježíši a jeho všemo- houcímu slovu bezpečně k správě poroučím a žádám tudíž i věřím, že ho poslouchati budete. Dán na pospěch v Ja- novicích v sobotu před Stětím sv. Jana Křtitele, léta cte. XLI. Nehodný kněz Rehoř, farář Janovský. 27. 1641, 9. zâti. Rukop. č. 1130 f. 478. V té při mezi Pavlem, rektorem od M. B. na lázi. puovodem a Damiancm, tovaryšem řemesla krejčovského, obesluným, tu kdež tejž Pavel dnav ku právu J)amiana vinil z toho, ic jest on v inésté tomlo řádu a práva pominuv zoumy- siné bez väclijakÿch pritin sobë a tovarySuom jeho da. ných s tejmiž tovaryši a s pomocníky, zejména Jancm Vlkem a bratrem jeho a s Kocianem nějakým do domu Karpíiškova, když oni pokojně ven z domu jítí chtěli, vskotil a (u je bili, sekali, mordovali, takže jeden, tohoto Pavla rektora bratr, od toho bití jest umřel a tento Pavel tak hanebně ssekán a stlučen, že o jebo zdraví malá jest již naděje byla -—-. Proti tomu od Damiana mluveno, Ze jest on s lovaryši svými mimo duom Karpíškuov šel a oni dali son se hned v toho Vlka, jcj bili, dusili a škrtili, však že on Damian o (om nic neví, jak sc jesti ta véc dála a onéch, klcrí snad tím vinni +ou, nezastává. A strany toho mordu praví, že bratr jcho zamordovAn nebyl a ncní, neb jest potom zdráv byl, chodil a pravil, že mu nic neškodí —. Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: | Poněvadž v žalobě své Pavel, rektor od M. B., kterouž učinil na Damiana: krejčího, rozdílně jest k témuž Damianovi při- stoupil, jedno na místě bratra svého, kterýž by měl od zbítí umříti v té půlce a nesnází, (v) kteréž sou Diunian, Jan Vlk s bratrem a Kocian, tovaryši řemesla: krejčovského, v domu Karpíškově proti němu Pavlovi a bratru jeho za společníky byli, a druhé z swuného vlastního jeho Pavla zranění a zhanobení. "1 pončvadž z dvojí věci žaloby ku prévu se nepřipouštějí, vo tom arlykuli tato žaloba na tento čas jebo Pavlova na místě bratra jeho se zdvíhá. Což se pak zranční obzvkištního jeho Pavla dotyéc, z svědkuov (o se nachází, že on Damian v domu Kar- píškovu s jinými pomocníky jeho Pavla sou zranili a zbili, ježto on Pavel z domu Karpíškova té nevoli ujíti chtěl, nástrojné přípravy byl, této překážky neučinil, ale dou- | avšak Damian svévolně dveře jest zastoupil. ) z té pritiny 

Strana 39
XIla. Koslel Malky Boží na louži. proti němu Damianovi dává se témuž Pavlovi za právo, także jest jemu tím zbitím a zraněním podle jiných po- vinen. A pro lakovy nepofidny vejstupek póni jeho Da. miana v svou ksizeń berou. Act. fer. VI. post Nativ. M. V, 28. 1042. — 2136 [. 27. úředník. 29. 1542, 25. dubna. Rukop. ć. 1130 f. 528. Vaé při, kteráž jest mezi Kateřinou, kuchaikou od sv. Jiljí, pů- vodem a osadními M. B. z hiże obeslanými, kdež jest táž Kateřina, někdy kuchařka kněze Mikuláše, furáře M. B., obeslavší Přemysla z Jilmanic, Alše, Chlivce, Matouše Bilka, Jana lfranického, Michala Zvonička, Václava zá- mecnika, vosadni M. B., vinila je, že by po smrti kněze Mikukíše od nich jí Kateřině stala se škoda znamenilá, takže by ji v komoře její penče vzato a pobráno bylo CL k. —. Proti tomu od strany obeslané mluveno, což sou koli oni osadní vzali, vzali sou jako své a té vosudě ná- ležité, jako vokolo XXX k. — Pak jest nepodobné, kde by takovou, z kteréž viní, sumu ona vzíti měla, nebo i od jiných pánuov toho času byla jest na ní Kateřinu otázka učiněna, mnoho-li by peněz mélu, pověděla, že nemá než okolo XXX k. —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž oni osadní — sou se před právem přiznali, že peníze z ko- mory Kalciiny kuchařky sou přijali — a ona Kateřina hned tebdáž — obliścni jest użinila a Że ty peníze její sou a jí spravedlivě náležejí, od sebe mluviti dala — kte- rémužto jejímu obvinění oni obeslaní odpor učinivše toho sú podle práva ničímž neukázali, aby ty peníze z komory její vzaté jim anebo osadě jich náležeti měly, i z těch příčin dává se jí Kateřině za právo —. Act. fer. III. post Georgii. 30. 1549, 3. listopadu. Rukop. ć. 1649 f. 2. Mi- kulíš ze Skvorce, syn někdy Jana, přiznal se před úřed- níky Pražskými menšími desk zemských, že dědictví své v Skvorci, zámek, dvůr poplužní s poplužími, ves celou, dvory kmetcí s plalem v Křimíně, ves, dvory kmetcí s poplužím, což lu má, v Horkách ves celou, dvory kmetcí s poplužím, v Kfivane (7) ves celou, dvory kmelcí s po- plużim, v Uvale dvory kmelei s popluzim coz tu mí, s dédinami, lukami, lesy, potoky, rybníky, horami, doly, robotami, kurmi, vejci, s podacím kostelním celým v Ra- dešíně a s podacím kostelním v Horkách, což tu má, i se vším panstvím, se všemi důchody a užítky, kterým by kolí jménem jmenovány byly, žádného práva, panství, ani které zvláštnosti sobě tu k nadepsaným dčdinám dále no- pozůstavujíce, kromě 20 kop gr. platu ročního holého věčného, kterýž na svrehupsaných dědinách mají jeptišky k sv. Panně Kateřině na Novém Městě Pražském, a kromě půl jedenáctý kopy gr. platu komorního, kterýchž Popel na týchž dědinách má, a kromě 16 kop gr. téhož platu komorniho, kteryż Hubart z Chval na svrehupsanych dě- dinich mó, uw kromě 10 kop gr. téhož platu komorního, kterýž kaplan: k Matce Boží v laku v Starém Městě na týchž: dědinách má, prodal Ceňkovi z Klinštejna a jeho dědicům za tii tisíce kop gr., a přiznal se, že jest od něho ty penize úplně přijal a jemu nadepsaného dědictví dédicky postoupil. Zpraviti mi on sám prodávající toliko před každým člověkem, právem zemským, a zvláště pied věny a sirotky, jakož země za právo md, a mad toliko zpra- vili do sumy 1C00 kop gr. bez třetiny výš, a to od toho času nynějšího aż do 8 let a 18 nedčií pořád zbčhlých u dále nic. A té nezprávy bude moci penčzi odbýti, což se jiných závad dotýče kromě těch nahoře výmíněných a vylitenych; pakli by nezpravil, tehdy Pražští ourednici Rukop. č. Aleš nožíř Xlla. Koslel Malkv Boźi na loużi. 39 mají zvésti jej kupujícího na dědiny zprávcí, kdež mó neb míti bude, do sumy 1000 kop gr. bez třetiny výš beze všeho půhonu jakožto v právě slaném. Stalo se léta Boziho 1452 v pótek po sv. SimoniSi Judovi. 81. 1545. -— Borový, Jednání konsistoře str. 197. Kněz Rehoř farář. 32. 1552, 28. Rukop č. 2142 f. CC. 13. Ve jmeno —. Jd Jan Sylvanus, neb. Matéje syn z Tábora, na ten čas kantor pii fafe vosadni M. D. na híží, leže v kázni boží umínil jsem kšaft a pořízení učiniti o podílu svém, kterčhož mi P. B. poptíti r po rodičích mých, kte- rýžto podíl muč spravedlivě náležitě klade se mi v slav- ném městě Hradiàti hore Vńbor pfi slovutnych a müdrych páních J. Mti Ké p. rychtáři a purkmistru ij vší radě města nahofe psaného na rathize a to s vódomim poruc- nikuov mych p. Jana soukenika a p. Jana Kazdy, slovul- ných mčšťanech téboZ mósta. I takto o tom poroucím: Najprv slovutnÿm a opatrnÿm pánuom vosadnim k záduší kostela M. B. na luożi y St. M. Pr. odkazuji u poroucimu z podílu mého na opravu božího domu X k. m. a Pavlovi Sedlčanskému, bratru Jana Voza, písaře St. M. Pr., JI k. m. A ostatek toho dílu všeho, což mimo tu sumu XII k., poroucim bratru svému | Martinovi: ostalek a všecko, buď málo nebo mnoho, mimo sumu nahoře odkázaní —. Jenz jest psin v pondèli po sv. Tom:3i ap. v škole M. na louží I. ete, LV. (Publikováno v pondělí po sv. Brykcí I. 1556.) 33. 1555. — Bukop. ć. 1652. L. 15b5 tato re- gistra sou způsobena k záduší a kostelu k M. B. na Wii skrze Jana Vodičku nožíře a Jana Konstantina truhláře. V nichżto se najprve pokládá zpráva o důchodích téhož kostela a záduší, druhé platové komorní i také běžní, ktomu také půjčky i jiné dluhy případní. I)ále také zpráva, co se p. faráři dává do roka, též i žákům i zvoníkovi. A tak páni oufcdníci budou se vědětí čím spravovali. Po druhé straně také se pokládá příjem ouředníkův, také i vydání. Kdež pak ouřednící mají míti registra svá mali a když budou míti počet dělati, tehdy mají do těchto voe- psati a z (èchto pocet délati a těchto, jakožto hlavních register, na kaple nechali a to pro budoucí pamět. A toto jest vepsáno ve čtvrtek po Třech králích 1. 1556. 84. 15556. — lamléi f. 56. Tuto se pozname- nává příjem ouředníkův od pánův osadních a zvláště Jana Vodièky nožíře a Jana Konstantina: truhláře,jzvolených ouředníkův, a kostelníkův Ondřeje zlatníka a Ondřeje to- bolíře 1. 1566 zvolených tu nedělí po Hromicích. Prijali sinc 1749 k., však i na dluzích, a z té sumy přijali sine peněz hotových 81 k. 26 gr. a na dluzích 1667 k 34 gr. m. Příjem v městě svatojiřský 85 k, zc vsi Sedlce 4 k. 11 gr. 6 d., platu komorního svatojiř. ze Skvorce a od paní Dubecký 9 k. 5% gr., ze vsi Tic- boratic 2 k. 80 gr., úrok svatohavel. zc Sedlce 2 k. 8 gr., z Třeboradice od Macbánka 60 gr., od Linbarta ] k. 40 gr., plat komorní svalohav. 9 k. 59 gr, v mésté o sv. Havle 40 k., příjem dluhův 17 k., příjem žebroly od kostelnfküv 4 k. 6 gr. 4d. — Summa summarum 277 k. 38 gr. 3 d. Tuto se znamenává vydání pánům farářům i také jiné obecni I. 1556: p. faráři od sv. Jiljí b k. a 5 k., den sv. Jiří při ouvodu p. faráře do chrámu i také na faru vynaloženo na oběd 9 k. 58 gr. m., domácímu p. faráři 12'/; k. gr., p. faráři našemu před sv. Máří Magd. 19! , k., témuž k posvícení ve čtvrtek před Nar. P. M. 1 k., v pátek před sv. Matoušem témuž na máslo ] k., na lin 10 k., den sv. Sim. a Judy témuž 10 k., kteréž páni 

Strana 40
40 Xlla. Koslel Matky Boží na louži. osadní poručili dáti, poněvadž témuž 2 k., na kuchařku za !/s leta služby 1!/s k. Vydání za světlo: paní Marté svicnici za svíce za r. 1554 4 k. 26 gr. 8 d. m. Suma 74 k. 48 gr. 3 d. Vydání rektorovi na expensi, když sme p. faráře ne- měli: [v desíti sobolách po 14 gr., v jedevácte 7 gr.]. Suma 2 k. 27 gr. Vydání žákům na expensi (v 41 sobo- tach po 10, jednou 50 gr.) sumou 6 k. 65 gr. Vydání k službě boží na víno I k. žádné jiné fary nedrží; | Vydání na opravu koslela a fary: za 13 bicmen mechu 87 gr., lištáři od lištování světnice 4!/, k., k té- muž lištování za hřebíky 18 gr., za volej mastid hiebiky 5 d., dvoum tesařům za 8 dni 1 k. m., za 12 prken k podlaze na faru | k., za hřebíky k témuž 5 gr., za 10 latí 16 gr. a od füry 2 gr., za 300 šindelných hřebíků 6 gr, za 8, k. Sindelüv 13 gr. 3!/; den., v sobotu den Nalez. sv. Stépána pokryvatüm od pokryvání kostela a školy 13 k. Suma 24 k. 9 gr. 5![9 d. Vydání za písek, vápno, cihly a kámen kostelu a faře: V pondělí po m. Janovi z Ilusince za 8 korby vápna 48 gr., za 800 cihcl jeptišek 48 gr.. od jich piivezen( 9 gr. 4 d., od pfive- zení písku za 6 vozü 48 gr., za 700 cihel (500 hákovajch a 200 jeptišek) a za 2 korbě vápna 2 k. 94 gr., pacholku, který nasajpá vápno 6 d., od télioZ piivezení formanu 3 gr., za vůz kamene 14 gr., za 2 korbě vápna 829 gr., za ne- hašený vápno 6 gr., za dva vozy kamene 28 gr., 2 korbě vápna 82 gr., za korbu vápna 16 gr. Suma 7 k. 5 gr. 4 d. Vydínf zedn(küm a přidávačům: V sobotu před Naroz. M. B 2 zedníkům 16 gr.. 3 zed. 25 gr., před Povýšením sv. kříže za provazy k lešení 8 gr., hřebíky k témuž lc- Seni 9 gr. 9 d., 4 zedniküm za 4 dni 2 k. 16 gr., dvěma | zednfküm a 2 přidávačům za 9 dni ] k. 2 gr., v sobotu po sv. Frant. dáno zvoníkovi od vyklízení rumu z kostela a z krchovu, též i na faře, kdež světnici lištovali, též i podlahu děluli 80 gr. Suma 4 k. 84 gr. a | d. Vydání zámečníkům a truhláčům a od hodin: Ondřejovi Korábovi za zámek, za panty a za rukovět v kanceláří a za pant k vokenici 1 k. 4 gr., zdmecniku za železa do vokna na laře do komory faráře 18 gr., truhláři od táflování maz- hauzu 1 k. 50 gr., za vokenice tři a za 2 slolee, kteréž mívají kostelnfei, kdyZ se drżi żebroty, a od opraveni dveří na faře 1 k., za armaru k šatům p. faráře 1 k., od kanceláří p. faráři 5 k., od spravování hodin, jenž se platí při sv. Havle, 4 k. za pouzdro k Raším 24 gr., sklenáři od opravení skel v škole 94 gr., od opravenf zámku a za 2 klíče do školy 8 gr. Suma 15 k. 18 gr. | Vydání za dříví: za 7 vorů dříví b k. 96 gr. od spla- vení 14 gr., formanu od vytažení dříví 28 gr., válečům 80 gr., za 8 vory dříví 3 k. 6 gr., od splavení télioz G gr., od vylažení 40 gr., válečům 13 gr. 5 d., drvoštěpům 2 k. 10 gr. Suma 18 k. 51 gr. 6 d. Vydání rozličná: V pátek před sv. Julianou za ryby p. administratoroví 86 gr., p. faráři Michalskému za kapr 7 gr. 6 d., v outerý masopustní udělali sme vajchoz do | Sedlce pro jejich nevole, utratili sme 9 gr. 2 d., za ryby p. administratorovi ]7 gr. 4 d., od vstoupenf do kousi- stole 1 gr, za ryby p. faráti Michalskému 18 gr. b d., | v pátek před Smrtedlnou neděli za p. faráře a p. komor- níka za snídaní 6 gr. v domu p. Jiříka, nebo w k nám | přišel a nám oznámil, co jest zjednal u p. sudího. Když ! sme chodili na faru a tu kruntovně sme se smluvili s p. farářem, dáno za pintu vina 4 gr. 4 d. V středu po Smrtediné neděli za snídaní 24 gr. 5 d., když sme přišli z konsistoře a nám p. faráře připovědčli. Veliký pátek | X1la. Kostel Malky Boží na louži. dáno od praní komží a ubrusův 16 gr., od vylieni svicniiv a kflitedlnice 36 gr., od vymetení bláta v kostele 6 gr. 1 d., na kadidlo 1 gr., za beránce p. faráři Jilskému 26 gr. 5 d., za cvočky 1 gr. 5 d., za lejstra 48 gr., hrncili od dělání kamen 53 gr. 1 d., za 2 putně, jedna k vodě a druhá k nošení 15 gr. 1 d., za stiizck pod úmývadlo 1 gr. 8 d., dvoje necičcky k solení 1 gr. 5 d., za necky k praní 12 gr., 2 konve vodní 2 gr. ] d., 18 taliiki malých 2 gr., za lžíce dlouhé 1 d., za šloudev a zaškopek 24 gr., za nádobí cínové na frajmark za 12 talířův, konev, 9 konvičky, 2 mísky šálečný a za flaše 2 k. 12 gr., zu provazy k zvonům 12 gr., v pátek před sv. Duchem od stěhování p. faráře 30 gr., od metení kostela a vytření skel zvonfkovi 4 gr., za ubrusy dva a 2 ručníky p. faráři a dva čeledi I k. 84 gr. b d., od Bití ubrusüv a ručníkův 2 gr. 6 d., sklenáři od opravení skel na faře 19 gr., za černý vosk 4 d., za štuku kmentu 3 k. 20 gr. 2 d., zvo- níkovi od obeslání osady 2 gr., za stříbro na pečet 1!/, k., za vosk červený | gr., od valení štukoví do kostela, kte- róż dal mistr Sud, 3 gr. 3 d. Summa sommarum 251 k. 20 gr. 1'/, d. 35. 1566. Rukop. c. 1652 J. 07. L. 1556 zvoleni sou z vile v$i osady za ouicdniky a kostelniky Jan Vodička nožíř a Jan Konstantin: truhlář a kostelníci sou k nim přidání: Jan Knajsl vostrużnik a Jakub Srolyt —. Stalo se v pondělí den sv. Hilarja. Ku pomocí a radě za starší přidání p. Jiřík z Hrdinova domu, Tomáš Rot mund, Jan apatekář, Ondřej Korbel, Pavel sanýtrník, Wolí llašnýř, Stanislav uzdať, Malouš Moravec, Jan krajčí, Vá- clav Mlašníř, Viktorin: Vopršal, Vít Chmel, Jan Bilek Svec ctc. Příjem ouředníkův — od osadních 26 k. 18 gr. 2 d. Na ten příjem sme dlužní 256 k. 3 gr. 2 d. Příjem dlu- hův 278 k, zadržalý úrok v Sedlci 3 k. 43 gr. 6 d., ourok v městě 39!/, k., z Trcboralic 2'!/; k., v Sedlci 4 k. 30 gr. 4 d., platu komorního 11 k. 36 gr., o sv. Havle z Třeboratic 2!/, k., z Sedlce 2 k. 50 gr. 3 d., v městě o sv. Havle 29 k. 80 gr., z vinic ouroku 1 k. 22 gr. 3!/, d. Příjem žebroty od kostelníkův (8 krát) b k. 20 gr. 3 d. Suma všeho příjmu 431k. 42 gr. '/, d. Vydání dluhův I. 1556 280 k. m., p. faráři hin 50 k., kuchařce 2 k., k posvícení a na máslo p. furáří 2 k. suma 56 k. Zákům na cxpensi 7 k. 25 gr., na víno 7 k., za světlo 10 k. 12 gr. 3 d. za dříví 10 k. 16 gr., | od hodin spravování 5 k. za 5/, leta. Vydání rozličná (zde ve výběru): od praní alby a komže 2 gr. 3 d., za knihu papiru 2 gr. 4 d. za špen- dliky 1 d., od praní ubrusüv na oltáre 94 gr., za arlykule snémovní à gr. 3 d., 8 lokty popruhův k putně na faru 1 gr. 2 d. Ve čtvrtek po sv. Vit¢ dali sme berné z 950 toliko polovici 5 k. 42 gr., od vyčištění mříže u krchova 12 gr, p. Bohuslavovi od psaní písní 1 k., za vůz hlíny k faře 10 gr., zedníku od díla vohniště 9 gr., přidávací 6 gr., na den Naroz. P. M. za snídaní páuüm lileratim 26 gr. 2 d., za klíč kostelu a kaple 15 gr., od opravení kamen ve škole 9 gr., zvoníkovi za pánvičku a ublí, berně druhá polovice 5 k. 49 gr., ve čtvrtek před Stědrým dnem za štiku p. faráři 12 gr. 6 d., dvoje dvéře do školy a veřeje, vopravení trojích dvéří 40 gr. —. Suma 86 k. 50 gr. 2 d. Summa summarum vydání I. 1656 410 k. 49 gr. 8 d. 36. 1557, 23. dubna. Lupacüv Kalendár. Magister Nicolaus Ssudus a Scmanina, palria Lytomyslenus, nalione Bocmus, inclylae academiac Pragensis alumnus, deinceps et professor publicus, tum cciam ciusdem facultalis de- 

Strana 41
Xl[[x. Kostel Matky Boží na louží. canus, Pragae suis in acdibus pie placideque ex hac vita decessit. ITonorifico frequentique funerc elatus ad d. Mariae iil Loacum fanum tuinulatus. ibidem quiescit. Mathe- maticus excellens, pljijosophus praestans, nec Ebrcac lin- fuae rudis eoque illustre. gymnasii Pragensis nostraeque patriac lumen. 37. 1557. — Rukop. é. 1052 f. 77. 1.. 1557 zvolení sou za ouředníky Jan Vodička nožíř a Jan Kon- stantin truhlir. K nim sou přidání za kostelníky Jakub šrotýř, Václav Zmrzlík švec. Ouředníci přijali sou k sobě peněz hotových i na dluzích 2024 k. 16 gr. 4!/, d. m., alc na dlozích jest 2003 k. 24 gr. in. a pencz hotovych 20 к. 59 иг. 4'/, Ч. Stalo se v den sv. Antonína. Suma příjmu 196 k. 56 gr. 6 d. Vydání faráři, na školu atd. 133 К. 25 gr. 4 d. Na opravu kostela, fary a školy: od cízení záchodu za 2 noci nu faře a v škole 5 k. 38 gr., za zámek a za B klíče k záchodu do školy 24 gr., 2 te- зай za 4 dui | k. 12 gr., 24 tesanic 1 k. 28 gr, 8 latě 3 gr., za kopu hrebiküv latovních 4 gr. 4 d., !/, tis(ce Siudelných hřebíků 12 gr., za 8k. šindelu 40 gr., do kanto- rosy komory 2 »toličky, stolček, polici 24 gr., do veliké světníce stůl 32 gr., 2 stolice 16 gr., opravení komůrky nad světničkou 10 gr., za 2 panty ke dveřům do kaple, kteréž jsou od fary, 20 gr., dlážičům od dlážení pří ko- stele 8 k. 2 gr. 4 d., tesařům, že spustili zvon a zase vytáhli 38 gr., postel kantorovi 33 gr. Suma 26 k. 38 gr. 2'a d. Vydání rozličná (též ve vyÿbéru): za sklenici do monstranci 5 gr. | d., dáno právo nazvoníka a na men- dika, kdyż jest zvon rozrażen, 4 gr., byvże u p. Brykcího a radice se s nim vo ten zvon, utraceno 5 gr. 5 d., na den Naroz. M. B. pp. literatim za snídaní, klefiż se k nám scházejí na český zpívání 49 gr. Suma 256 k. 21 gr. ] d. Summa summarum vydání 189 К. 95 gr. !» d. 38. 658. — Rukop. c. 1052 f. $4. Tiież oured- níči přijali: peněz hotových 7 k. 31 gr. 5'» d. m. a na dluzích a kruntích 1930 k. 58 gr. bl d. Pifjem: 149 k. 9] gr. 9'à d. Vydáíní: zu spuštění cinbáílu 4 gr, knilhahi od vázán( písni a za papfr a za pukly 50 gr.. Johanesovi od dopsání písní 50 gr., za kulbu papíru 2 gr. 4 d., utratili sme v Sedlci | gr., když sme tam chodili z rozkazu p. purkmistra, aby se strojili k tomu turnaji na vodě k císařskému příjezdu, 4 pr. poslu, že tam chodil, aby sedláci pomáhali sudů nositi a zámku stavčti na vodě, a aby byli zde mezi ry- baří —. Summa summarum vydání činí 198 k. 3 gr. 5 d. 89. 1559. .- Rukop. č. 1652 f. 91 Zvolení za ouředníky pánů osadních Jan Vodička nožíř, Ondřej Kor- bel betvár - kteří přijali k sobě peněz hotových 21 k. 17 gr. 4» d. ni. a na dluzích 1851 К. Příjem — 262 k. 25 gr. 3 d. Vydání p. bakaláři na expensí, když sme p. faráře neměli, za 26 neděl 4 k. 20 gr. Na opravy kostela, fary a školy: za 63 k. šindelu po 3 gr. 4 d. učiní 8 k. 45 gr., zvoníkovi od nošení toho šindelu pod krov na faru 6 gr., 2 tesařům za 5 dní po 9 gr, za 3000 hřebíkův šindelních po 24 gr. učiní 1 k. 12 gr. — Suma 13 k. 46 gr. 4 d. Jakož sme koupili zvou od p. Brykcího zvonaře 17 centnýřů a 8 liber a dvoje pán- vice pod voba zvony, i vyrazivší sobě, co naš slarý vážil, měli sme mu dáti 139 k. 45 gr. in. a kováři 12 k. 26 gr. a tovarySüm 2 k. na pivo. Dáno na to 94 k. 96 gr. m. Náklad při témž zvonu: V pondélí na den sv. Enocha od piivczeni rumpalu z Králova dvoru 4 gr. 4 a., od přivezení provazův od zvonařův 2 gr. 4 d., v pond. pred sv. Bonif. tesaři od spuštění zvonu starého a nahoru no- XIla. Koslel Malky Bo£í na louži. 41 vého vtažení 8 k. 6 gr. — za sud piva 1 k. 12 gr. — suma 6 k. 4 gr. 1 d. Vydání na rozličné potřeby: v ne- děli před Hromn. dáno za nového p. faráře a kněze Jana, kterýž potom nám posluhoval za voběd u p. Jiříka 10 gr., ve čtvrtek před sv. Jiřím formanům, kteří přistěhovali stalek kněze Marka [z Klatov], p. faráře našeho, 2'l k., na papír Janovi Hranickému a Vítovi kožišníkovi, aby s Mikulášem koupili na ty knihy, které píše a notuje, Uk k., ve čtvrtek po Nanebevzetí P. M. utraceno při lovu rybách 87 gr. a skuro sme nic nepopadli —. Summa summarum vydání 24] k. 18 gr. 9'ls d. m. 40. 1060. — Rukop. 6c. 1652 f. 99. V neděli po Třech králích zvoleni sou za ouředníky Stanislav uzdař a Ondřej Orel tobolář a knim sou přidáni za kostelníky Burjan Litomyślsky a Jan Syrovec. Pfijali k sob& na dlu- zích 1768 k. 42 gr., na hotových penězích 91 k. 7 gr. m. Příjem 246 k. 42 gr. 5 d. Vydání: Mikulášovi na papír na kancional 30 gr., na den sv. Jiljí knihaři od kancionalu 50 gr., od vymeleni kominu 4 gr., outrala a náklad při soudu o statek panny Eufroziny k tomu zá- duší oddaný 2 k. 10 gr. 41. 1561. — Rukop. č. 1652 f. 106. V neděli po Velikonoci zvolení jsou za ouředníky Jan Konstantin truhlář a Vít kožišník, za kostelníky Brykcí švec a Von- dřej šenkýř. Přijali na dluzích 1632 k. 50 gr., na hoto- vých penězích 35 k. 45 gr. Příjem 168 k. 88 gr. 2d. Vydání: za korbu vápna, když k kazatelně stupně dělali, 14 gr., za volovo, když stupně sazoval, za 6 liber 13 gr. — Suma vydání 67 k. 29 gr. 7 a. 42. 1562. — Rukop. 6. 1652 f. 113. V nedělí po Třech krälich zvolení jsou za ouředníky Vondřej Korbel, Vít kožišník, za kostelnfky Vondřej šenkýř a Václav ko- vář, kteří přijali na dluzích 1638 k. 8 gr., na hotových penězích 74 k. 7 gr. 4 d. Příjem (i s dluhy) 1898 k. 22 gr. 6 d. Vydání: za dvéie k krchovu, za jedny novy a druhy nastavoval, 48 gr. Dali sme p. Thomasovi na pomoc na ten sklep pod věží a že vycvíkovati dal, 2 k., když se kostel vobmítal 929W; k. 8 gr. za vápno, zedníkům 11 k., k tomu sklepu, který se dělal na faře, 7 for kamene 1 k. 6 gr., za cihly 12 k., pokrývači, který pokrýval na kaple a na škole 2 k., když sme chodili vo ten vorloj, utratili sme 12 gr. 6 d., starším zámečnickým vod vodhádání vorloje 10 gr. Suma 32 k. 2 gr. 2 d. 48. 1563. — Rukoj. c. 1652 f. 117. V neděli den sv. Antonina zvoleni sou za ouredniky Jan Vodicka nožíř, Brykcí švec, za kostelníky Siinon švec a Mikuláš bečvář. kteří přijali 108 k. 20 gr. 4 d. a na dluzích 1578 k. 20 gr. 2 d. Příjem 297 k. 80 gr. 5% d. (v tom příjem berně císařské o sv. Jiří 9 k. 838 gr. 9 d., berně královské po pül ouroku 3'» k.). Vydání: (laráři Jilskému), ve středu před Božím tělem od máje přivezení, 2 gr. 4 d. —. Vy- diíní berně J. Mti královské a královně 338 k. 50 gr. 3 d. Suma vydání 188 k. 8 gr. 3 d. 44. 1563, 29. dubna, Lislina arch. m. IV.—-16780. Já Jakub Kočka z Kocnślejna, J. Mti Rfmského a Ceského krále Maximiliána, pána mého nejmilostivějšího nejvyšší vejběrčí v království Ceském, známo činím tímto listem, kterýž kvitancí slove, přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního, kteréž se stalo na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražským léta elc. &edesátého druhého v středu po Naroz. P. M. od slovutných pánuov ouřed- 6 

Strana 42
42 X/la. Kosłel Małky Boží na louží. níkuov vosady kostela Matky Buoží nad Louží v Star. M. Pr. z téhož záduší berně J. Mti Kr., z Jidí a poddaných jednu kopu člyfidceli šest grošuov puol šesta peníze, z platu komorního dvě kopě čtyřidcetí pět grošův, a z penčz na ourocích, kteréž mají, šest kop čtyřidceti pět grošův vše českých. I učiní J. Mti Královský jmenovitě jedenácle kop šestnáctce grošuov puol šesta peníze. A J. Mti králový puol šestý kopy vosm grošuov tři peníze. Tak vobojího učiní puol sedmnáclý kopy dvadceti pět grošuov puol druhého peníze vše českých. Podle znční listu přiznávacího přijal. Z toho já dolčené pány ouřed- niky na místě J. Mti Kr. i též J. Mti králové kviltuji a prázdna činím. 'Tomu na svédomí sckryt svüj vlastní k této kvitanci sem ptitiskl. Jenž jest dána ve čtvrtek před sv. Filipem Jakubem léta šedesátého třetího. Jakub Kočka. 45. 1564, 28. dubna. Pažout, Jednání č. 97. Kon- sistof pod oboji povoluje osadním, kteří pro nedostatek kněží jsou bez faráře, aby sobě některého faráře ob- jednali. 46. 1564, 12. července. Tamléž č. 138. Osadní žádají konsistoř. pod obojí za povolení k vyjednávání s knězem Janem u sv. Vojtěcha, aby byl u nich správecm duchovním. 47. 1564, 19. července. Tamléž č. 146. Konsistoř oznámila osadním, že kněz Jan u sv. Vojtěcha k nim ne- půjde, poněvadž ho vlastní osadníci žádali, aby u nich zůstal. 48. 1564, 18. prosince. Zamléž č. 224. Osadní chtí za faráře kněze Jiříka, na ten čas děkana Benešov- ského. 49. 1564. Rukop. č. 1652 f. 124. V neděli po sv. Antonfnu zvoleni za ouredafky a kostelniky Jan Vodička nožíř, Vít kožišník, Simon švec z Moravcova domu a Pavel, náměstek neb. Stanislava uzdaře, kteří přijali sumy hotový 109 k. 28 gr. 2 d. Příjem 267 k. 2 gr. 8 d. Vydání: faráři Jilskému — poslu, že chodil k knězi Jiříkovi do Benešova 18 gr. — suma 118 k. 1 gr. 2 d. 50. 1b65. Rukop. č. 1562 f. 130. V nedělí před sv. Valent. zvolení za ouředníky a kostelníky Ví kożiśnik Vondřej Korbel, Pavel uzdař a Wolf koboučník, kteří přijali k sobě sumy hotové 149 k. 6 d. m. a na dluzích 1527 k. Příjem 327 k. 50 gr. 4 d. Vydání — našemu faráři knězi Zikmundovi kvartál 16 k. 30 gr. — vod skel pře- dělávání v kostele 85 k., dali sme vod sbírání cihel u školy nad schodem, neb se bylo vobořilo, 5 gr. 1 d., vod spuštění zvonu na věží a zase zavěšení a vod toho dila nad schodem tesání 52 gr., dali sme vod pánvic předělávání k malýmu zvonu p. Brykcímu zvonaří, neb přidáno zvonoviny, 70 gr.; utraceno jest, když sme cho- dili k p. administratorovi, oznamujíc mu vo faráři, že by nechtěl býti, 5 gr.; pokrývacům dáno vod díla na kostele, na škole a na kostnici 6 k. 13 gr.; dáno jest Korábovi zámečníku vode dveří, když farář vylomil hák a kus štukoví, 8 gr.; za dva zámky do kapli, aby se zamýkaly knihy a druhou almaru, kde svíce mívá, 5 gr.; za pytel uhlí do kostela 2 gr. 9 d.; za pánev, aby uhlí v kostele na ollári mél, 9 gr. 4 d.; truhláři za dvč stolice do ko- stela literéluom u pulpituo 1 k. 41 gr.; — Vydanf 212 k. 4 gr. 2 d. 51. 1565, 19. ledna. Païonl, Jednání č. 233. Konsistor pod obojt chce podati kněze Mikuláše na zdejší faru. X1la. Koslel Malkv Bozí na louzi. 52. 1565, 80. března. Tumléž č. 262. Páni osadní Lákovští: Jakož sú toho hledali, aby farářem byli opaticni, a toho hledají, pak že to učiniti rádi chtějí, ale že jim to také jest za těžkost a k srdci přistupuje, že sú kněze Mikuláše nepřijali, když jim byl podán. Ze z té příčiny sešlo, že p. faráře Jilského měli zajednaného; a jesili tu : jaky nerozum jejich, aby jim to bylo prominuto. Zavoláu knéz Zikmund. Dictum: páni osadní a žádají opatření býti farářem. Ze predstüpili tito A poněvadž : jest on tu předešle byl a jména dobrého neztratil a oni jej přijíti chtějí, že jeho lu za faráře podávají, však tak, aby tu poctivě, střídmě a střízlivě se choval a přícín k rúznicím mezi knčžstvem aby nedával, a strany řádův církevních aby křesťansky spolu s jinými preläty Praë- skými se srovnal. A tak bude-li se chovali, že opatřen bude moci byli od osudnich laskavě a přívětivě. — Od něho: že tak se chce chovali. b3. 1605, 2. listopadu. Tamléž č. 409. Kněz Zik- mund Jehňátko, farář u M. B. na lúži, s knězem Pavlem, kaplanem u sv. Jiljí. Dictum: PonévadZ jest sc. dopustil okrvavení na fare knéze a bratra svélio — protož jeho berú [v konsistoři] do svého trestání. — Od knczc l'avla: Ze ho viní, že ho s svú kuchařkú zbil a pčí ran mu učinil a kdyby lidí tu nebylo, że by snad byl zabil. A k nému Ze se dal najfti s nějakým děvčátkem, chtěje je u lidí zjednatí. A když mu uložil čas a přišel a pravil, že »potvor« nadal jeho děvčeti a sedl vedle p. opata Stra- hovského; že železem ho pral a kuchařka ho za vrch vzala a potom ho sekal a kus prstu inu učal a za uchem v hlavě rány mu učinil. — Proti tomu, že chce posluś: nost zachovali, pončvadž mu trestání nalezeno a že děv- čátku jeho dal políček, když přišla od mistryně, av kan- celáři když byl, že dal jemu pohlavek, když se o děvče k němu domlúval a nohú ho bil, a tak że se bránití musel. A p. opatu také že dal pohlavek. Dictum: Że mordování, jaké se slalo na fare, jest patrné, ale že zpráva, že by manželku měl kněz Zikmund. Na to on, že nemá -—. Proti tomu: Ze sú dítky, takéř musi byli. — Kněz Zikmund, že on sám má manželku. — Na lo: Ze nemá a videl-i jest ji. Na to on, 2c ji neviděl a neví. A tu jest mu domluveno, má-li mauZeiku, aby se opatřil, Ze by ho cliovati nemohli, ale aby odeści. jak prišel. Povédél, Ze nemi, a to děvče že jest pocti- vých rodi&üv. 54. 1565, 9. listopadu. Tamléz 6. 417. Konsistoi pod obojí domlouvá faráři Zikmundovi Jehňátkovi, že zkrvavil preläta. On i kněz Pavel upfrajf, že by měli manželky. 55. 1566. Rukop. č. 1052 J. 139. V neděli ochtab Tří králuov zvolení jsou za ouředníky a kostelníky Vit kožišník a Simon švce a Wolf kloboucnik, Schestian uzdař, kteří přijali k sobě sumy hotový 114 k. 30 gr. 8 d. Vydání: Sadila se zeď u krchova i dali sme ji ru- movati, dino 5 gr. a když sc mčla zase slavčti, dali sme privézti kamene 8 vozuo, za viiz kamene 2 gr., zednikuom 3 k. b gr.; kdyż sc voboiilo u školy nad schodem, tu sme dali tesaři, pokrývači, za cihly a vápno k k.; svá- řili se farář s kantorcm, při míření za vino 6 gr. 5 d., v Zelený čtvrtek na cvočky a zu špendlíky, když hrob strojili, i na pivo 10 gr.; outraty, kdy2 jezdili pro faráře 8 k., zůstali byli v Kostelci 4 k., ty sme museli odeslatí, a když přistěhovali faráře 4"» k. 20 gr. Dali sme dlážití dvür i vXecku síh na fare, dali sme přivézti 7 vozů ka- mene dlážicího, za vůz G6 gr., za 4 dni dvěma pacholkuom, za den po 6 gr. Dali sme stupné a prkna u voltáre, kde 

Strana 43
XlIla. Kostel Matky Boží na louži. ranní kázání bejvá, nový udělati 58 gr.; kováři, že dělal před kůrem, kde se svíčky lepějí, 15 gr.; když dostavěli v kostele, též sme dali dymníky zdělat na kostele po- krývačům I k. 56. 1567. — lamleéz f.148. V neděli po ochtabu sv. Tii králuov zvoleni Vít koZi&ník, Wolf fla&nyrf, Wolf klobouënik a Jan bečvář, kteří přijali k sobě 145 k. 5 gr. 2 d. Vydání: p. faráři Jilskému od přisluhování 28 k., žákům též k sv. Jiljí 1 k. 26 gr., od přivezení orloje z Nov. M. Pr. 4 gr. 57. 15608. — Tamléz y. 156. Zyoleni jsou v ne- déli p. sv. Třech králích Vít kožišník, Simon švec, Jan Syrovce bečvář a Josef Bílý Kříž, kteří přijali sumy ho- tové 963 k. 47 gr. m. Přijato vod pánuov osadních na pomoc, kteri ucinili na to stavení kostela, 25 k. 17 gr. 5 d. Dilo, které se začalo dělatí, jakožto kruchta a vo- křídlí v kostele našem — stálo 361 k. 49 gr. | d. m. Náklad a vydání k slavení v kostele kruchly: Jest dano Pavlovi kameniku vod kruchty dělání i za kámen tesání 65 k. m., témuž za šlukový kámen k té kruchtć 10 k. To se stalo v sobotu pred sv. Pavla na viru obrá- cení. Vod fůry šrotýřům toho kamene, kaZdá fůra po 86 gr., ciní 4 k. 12 gr, Pavlovi skalníkovi za kámen štukový na prampouch, i s forou, že jej svezl sám, 7 k. 88 pr., za 1 k. hřebů, když lešení dělali na krchově, kde měli: kámen tesati, 4 gr. 4 d., za 31 prken (po 6 gr.) v panském mlejně 2 k. 35 gr., za 26 tesanic v Podskalí 2 k. 8 gr, za provazy líčená k uvazování lešení 4 gr. 4 d., za cihly 16 k., za 9 vozů písku šrotýřům 1'k k., 4 k. hřebíků 18 gr. 2 d., na mlejn& Severinovic za 20 prken (po 6 gr.) 2 k., za kruh Zelezucj pod kruchtu ko- váti 3 gr. 8 d, za 9 k. hfcbü 9 gr. 1 d., za cihly 4 k., mistru Jakubovi na lázní: v Bílou sobotu 5 gr. | d., za volovo, kdyZ sázeli Stuky, 10 gr. 2 d., skalníkovi za štuky A k., kameníku na mejdlo, aby provazy namazal, 5 gr. | d. mistru Jakubovi, který tesal kámen, v nemoci na víno 4 gr. 4 d., když se táhlo kamení na kruchtu za 4 libry volova 10 gr. 2 d, za šlaf železa k roštu | k., za volovo k zalívání štuk a skob i u voltářů za 30 liber, po českým gproši, činí 1 k. 17 gr. 1 d. m., za barvy, za la- zurovou a žlulou, za 28 krejcarů a na smetanu 6 kr. v pátek po sv. Jiljí. Dáno p. Matoušovi za barvu 1 k. 6 gr. Náklad na klenutí vokřídlí po vobouch stranách v kostele: V outerý svatodušní smluvili se páni osadní s mistrem Pavlem Vopatovským i dáno mu 66 k. m,, za 4000 cihel, tisíc za 2 k. 20 gr., číní 9 k. 20 gr., 2 k. hřebů 9 gr. 1 d.; za 6 vozů písku 1 k., za 25 prken, każdy za 2 české, činí 2 k. 8 gr. 4 d., za 4 k. hřebů 18 gr., za 8 vozů písku 1 k., mistru Jakubovi na pintu vína, aby jedny pilnóji to kamenf tesal, 10 gr. 2 d., za 3 tisíce cihel sklepowych a zdících 8 k. 20 gr., za 3 korby vápna nehašeného 5 k. 36 gr, za 8 vozů písku 1 k. 20 gr., za 1300 cihel 3 k. 40 gr. p. Lukášovi No- Zitkovi za 14 prken 54 gr., 6 vozů písku I k., 8 korby vápna nehušeného 5 k. 36 gr., za 9000 cihel 4 k. 41 gr., za G vozů písku 1 k., za 6 tisíc cihel v panský vápenicí 14 k., za 2 korby vápna 8 k. 44 gr., 6 vozů písku I k., 2 korby vápna 1 k. 52 gr., "e tisíce cihel 8" k., korba vápna a druhou 8 k. 44 gr., 6 vozů písku 1 k., tři korby vápna 5 k. 86 gr., za 4 tisíce cihel 56 gr., 2 vozy písku 20 gr., na vápno k bílení 8 gr., aby barvili, za smelanu a na hrnice (ž) 3 gr. Tolikéž páni osadní slyšlc žádost Pavla kameníka, že při tom zůstati nemůže a na lom díle že by práv býti X1la. Kostel Matky Boží na louži. 43 nemohl, žádal jest, aby jemu bylo přidáno, i nemohli jeho žádosti oslyšeti a — nám ouředníkům poručili, aby- chom témuž Pavlovi přidali 20 k. im. Stalo se v sobotu po sv. Lukáši. Vydání na rozličné potřeby: Vod sklízení v kostele rumu a aby mohlo se slouziti na Velikou noc 10 gr., truhláři vod táflování a za dvéře k almaře na kruchtě 1 k., literatům den sv. Ducha, že se nešpor zpíval česky, na pintu vína 6 gr. Dali sme vyprati všecky košile i ubrusy a komže, cožkoliv bylo na kaple i v dolejší kaple, vod vodpárávání a zase přišívání a bylo 71 kusů ] k., za kli, nby barvily se dvéře a stolice, 6 gr. a 4 d. za hrnec, pokrývači, že zase přikryl na kostele 3 k. a za 200 cihel 36 gr., vod malování malíři svíc vod 14 dali sme 47 gr. 6 d., za cívky a za plechy k těm svícům 1 k. 68. 1669. — Tumléi f. 169. Zvolení jsou v ne- děli po sv. Třech králích Vít kožišník, Pavel uzdař, Josef B(laj Kříž a Jaroš Vodička nožíř. kteří přijali sumy hotový 112 k. 4 gr. m. Příjem 247 k. 81 gr. 5 d. Vydání: p. faráři knězi Stěpánovi svatojilskému 36 k. 16 gr, za prkna na veliký vollář a za stopné k pulpitu 56 gr, 4 Lesaïûm za 2 dni, že vtáhli žlab a stvrdili střechu na faře a druhej žlab tím slarejm nastavovalí 1 k. 156 gr., na litkup dáno vod těch peněz vod orloje 12 gr., za provázky k voknu velikýmu na kruchtu I gr., dáno vode zdi dělání na (aïe, klerá se vobořila tam k sv. Linhartu, 3! k., Jakubovi kantorovi aby u nás kanlum spravoval 1 k. Suma vydání 107 k. 25 gr. 59. 1570. — Tamléz f. 176. Zvoleri v nedéli po sv. Třech králích Vít kožešník, Símon švec, Jaroš Vo- dička nožíř a Jindřích kloboučník, kteří přijali sumy ho- tovÿ 140 k. 4 gr. 5 d. Vydání: Utraceno jest, když sme chodili k p. adminislratorovi, kdyZ nám chtél p. hejtman Turka za faráře dáti, 18 gr. — Janovi Viacliovi kameniku vod klenutí sklepů na faře, vyklenění uličky 16! k. Suma vydání 126 k. 85 gr. 5 d., suma příjmu 319 k. 17 gr. 5 d., züsiává 186 k. 429 gr. m. 60., 1571. — Tamléé f. 184. Zvoleni: Vít ko- 2iÉník, Simon švec, Jindřich klobouénfk a Havel kovář, ktei( piijali 186 k. 49 gr. m. Vydání: zarys papíru, totiz za desatery knihy, každý knihy za 36 gr., učiní 6k. 6 gr., Janovi kantorovi k sv. Valentinu za kniby český, kterýžto slovou Rorale, 4 k., dáno kaulorovi českýmu Jakubovi | k., p. faráři k pouti za štiku, neb pravil, že nemá co jísti, domlouvajíce, 80 gr., na zvonec ve vížce nad kirem 40 gr., Janovi kantorovi, který jest nám psal jitřní a ne- Spory, vode 30 kvaternü, kvatern po 32 gr. — 12k. 10 gr., za svícny dřevený na kruchtu po 10 d. 14 gr. 2 d. Suma vydání 263 k. 31 gr. 6 d., suma ptíjmu 373 k. 58 gr. 4 d.. zůstává 110 k. 30 gr. 6 d. 61. 1572. — Tamtéž f. 191. Zvolení: Pavel uzdař, Vít kožišník, Bartoloměj švec a Salomun zámečník, kteří přijali k sobě 110 k. 30 gr. 6 d. Vydání na náklad věže, kdež z božího dopuštění skrze zlý povětří, kdež potřískal a roztrhl krov velmi škodně. Stalo se v outerý před sv. Filipem a Jakubem 1572: Tesaři na zpropili, że jest nám tam slezl a vopa- (til a něklerá prkna přirazil a uvázal, 15 gr., za dvě dřevě M k., za dřevo na řeřáb 40 gr., za 3 řebříky 49 gr., za 82 prken po 6 gr., za kopu břebů po6d. činí 62 gr., za b'ls k. hrebü podlažních 88 gr., tesaři Honsovi Lem- lovi vod toho dila smlivou 12 k. 15 gr., mistru Michalovi pokrývači vod toho díla, co něco votevřel a zase přikryl s skřidlami 40 k. Suma 60 k. 49 gr. 1 d. 6* 

Strana 44
44 XlIla. Kostel Malky Boží na louží. Na rozličné potřeby: za pás k prostřednímu zvonu 12 gr. —. Suma příjmu 282 k. 20 gr. 4 d. —, vydání 149 k. 84 gr. a tak pozůstává peněz 1832 k. 41 gr. 4 d. 62. 1573. — Tamićż j. 199. Zvoleni oufednici titéž, kteří přijali k sobě 182' k. 11 gr. m. Suma příjmu 318 k. 21 gr. 4 d. Vydání: p. faráři do Tejna vod pri- slulıovänf den sv. Jiří 10 k., k pouti 1 k., témuž vod po- sluhování 10 k., vod komže nový šití 80 gr., truhláři, že dvéře vopravoval na malej krchov a schůdky dělal k vol- táři, 80 gr., za tři rámy nový na faru do setnice 24 gr., sklenáři vod vsazování skla do těch rámů 55 gr., zámečc- níku za pruty k těm sklům 15 gr., Jakubu kantorovi 1 k. —. Suma vydání 102 k. 37 gr. 3 d., zůstává 215 k. 44 gr. 4 d. 63. 1574. — T'amléz f. 206. Zvoleni Pavel uzdaï, Vít kožišník, Adam, Bílkův syn, a Kašpar švec, kteří při- jali k sobě 216 k. 44 gr. 4 d. Příjem 386 k. 47 gr. 5 d. Vydání: p. faráři Janovi do Tejna vod přisluhování 23 k. Jakubusovi dáno na Velkú noc 10 gr., že držel kantum, neb toho pil leta nebejval, nez tu na Veliki noc —. Suma vydání 136 k. 4 gr. 6 d. 64. 1575. — JTamléž /. 212. Zvoleni Vít kožiš- ník, Havel kovář, Jiřík Slovák švec a Václav od toulů, kteří přijali k sobě 249 k. 7 gr. m. Vydání: p. faráři do Tejna 21 k., na vížku za dříví, hřebíky, za makovici — 107 k. —. Suma příjmu 484 k. 17 gr. 8 d., vydání 306 k. 12 gr. 2 d., zůstává 185 k. 6 gr. 1 d. 66. 1576. — Tamićż J. 220. Zvoleni jsou titéž oufednici i koslelnici. Příjem: Vod pani Anny Toulovy v pátek před Nar. P. M. vod pohřbuo neb. mistra Jiříka, manžela jejího, že ho v kostele pochovali 10 k. — Vy- dávní: knězi Janovi, p. faráři do Tejna, za posluhování od sv. Havla do sv. Jiří, 10 k., knězi Adamovi faráři od sv. Jiří až do sv. Havla 18 k., témuž na zimní kvartál od sv. Havla 12 k. Zákuom na expensí dáno po počtuo prvnějším, až sme faráře měli, 42 gr. Půjčeno Junovi kan- torovi Jebavymu 2 k.; utraceno jest, kdyż sme uvedli p. faráře kněze Adama ve čtvrtek po Velikonocí 7 k. 58 gr. Jakubusovi, že nám napsal nešpor, který se zpívá na Boží narození, 1 k. Dáno jest Jakubusovi kantoru na jeho kvartál 2 k. —. Suma přijmu 848 k. 20 gr., vydání 181 k. 6 gr. 1 d., zůstává 167 k. 18 gr. 6. d. m. 66. 1577. — Tamléz f. 229. Zvoleni sou iifed- nici od pánů vosadních a starších i vší osady Havel kovář a Pavcl Stříbrský uzdař a kostelníci Vondřej Slovák švec a Hans Maria Vlach, kteří přijali k sobě sumy hotový 167 k. 18 gr. 6 d. Příjem: —. Vydání: knězi Adamovi p. faráři 2 kvartále 12 k., p. faráři knězi Pavlovi Pisec- kému na 3 kvartály 52" k., Jakubusovi na kvartál 2 k. —. Suma příjmu 272 k. 21 gr. 5 d., vydání 181 k. 7 gr. 2 d., zůstává 91 k. 14 gr. 8 d. m. 67. 1578. — Zamiéz f. 240. Zvolení úředníci Havel kovář a Wolf flašnýř, kostelníci Jiřík Slon švec a Martin Manúsek kožišník. Příjem: činže z fary 1 k. 40 gr., od pp. osadních na pomoc kostnice stavení 11 k. 63 gr. Vydání: knězi Pavlovi Píseckému poslední kvartál sv. Jirský 17'e k. Jakubusovi na kvartál 1 k.; utraceno, když sme chodili k p. faráři Betlemskýmu vo přisluhování 12 gr., na stavení kostnice 40 k. Suma příjnu 279 k. 23 gr., vydání 112 k. 11 gr. 6 d., zůstává 167 k. 11 gr. 3 d. m. 68. 1579. — Tamtéž f. 248. Zvolení sou Havel kovář a p. Zikmund Kapr ml., Martin Manousek a Jiřík Korbel bečvář. Vydání: Jakubusovi kantorovi n“ kvartál 80 gr.; bedelovi, když nám chtěli dáti děkana Litomyšl- ského 6 gr.; když sme nosili kvartál svatojirský knězi Ха. Кое! Мау Boží na louží. Pavlovi: 8 gr., na vopravu kostela 21 k. Suma příjmu 855 k. 25 gr. 4 d., vydání 99 k. 838 gr. 8 d., zůstává 255 k. 97 gr. 1 d. m. 69. 1580. — Tamieź /. 252. Zvolení sou úřed- nici a kostelnfci v neděli po Třech králích Havel kovář, Simon švec a Jiřík Korbel, Jeremiáš jirchář. Příjem: od paní Anny od toulů od hrobu 10 k. —. Vydání: knězi Pavlovi Píscekýmu od přisluhování třetí nedčle a každého étvriku do pûl leta 10 k., témuž kvartál sv. havelsky 10 k., Jakubusovi kantorovi dva kvartály 2 k. Vydání vystavení fary 116k. 48 gr. m., nastavení studnice 22k. — Suma příjmu 483 k. 54 gr. 6d., vydání 199 k. 14 gr. 8 d., zůstává 284 k. 40 gr 3 d. 70. 15680, 11. března. Miíssivy konsisloře pod obojí f. 241. v archivu arcib. Purgmistru a radé Star. M. Pr.! — Nemůžeme V. Mii tajna činiti, kterak jsime pánů osadních kostela M. B. na louži, povolavsi ouředníkův jejich, na- pomenuli, poněvadž od dávného času faráře nemají, aby od času sv. Jiří faráře, na kterého by jim od nás ukázáno bylo, přijali a chovali. — Kteřížto našemu napomenutí otcovskému a spravedlivému zprosta, že toho neučiní, jsou odepfeli, poněvadž by jednoho knóze na piisluho- vdni zjednaného móli, a 2äkovstva, klcii jsou prve od starodévna tu vždycky bývali, od düvniho času již ne- chovají. 1 za (o náležitě žádámc, že to časně opatfiti rd- cite — aby páni osadní M. B. podle oznámení jim od nás učiněného se zachovali a, jakž předešle, školu svý v řád dobrý starobylý uvedli - . Dán v Praze: v pátek po památce sv. Crhy a Strachoty 1580. 71. 1580, 15. dubna. Sučmy Ceské V. str. [Konsistor] purkmistru a radé St. M. Pr. — Co se pak odpovědí pánů osadních M. B. nad loużi dolyce, U nej- vice tím se vymlouvají, že se olxivají, kdyby faráře podle řádu předešlého přijali a chovali, aby sc fara na ného nesbofila. Ale vidf se, ponévadi зе па ly, kterymz Liz faru jakož i školu pronajímají, nesbořila a nesbofi, że by se ani na faráře nesbořila. A bylo-li jest co polřebí opravili; mohli jsou to v tom čase, kdyby chtěli, dobře spraviti. Strany pak školy, nemajíce žádné slušné výmluvy, proč by v ni rektora cx universitate Pragensis kantorem a jiným žákovstvem, jakž od starodávna bylo, nechovali, zprosta mlčí. — A protoż V. Mi — žádáme — že to spravedlivě a časně opalřilí rácite —. 72. 1581. — Rulop. ¢. 1652 f. 258. Zvolem sou Havel kovář, Simon Moravce švcc a Jiřík Korbel, Jiřík uzdař. Příjem: činže z fary od Malcsa kožišníka 5 k. — Vydání: p. faráři Michalskýmu 2 kvarlily 20 k., na sta: venf fary 140 k. —. Suma příjmu 480 k. 36 gr. | d, vydání 8340 k. 30 gr., 4 d., zůstívá 140 k. 5 gr. 4d. m. 78. 1582. — Tamlez f. 265. Zvolení v neděli po sv. Třech králích ode vší osady Ilavel kovář, Simon Moravec a Marek Gleci vačkář, Jan stoličkář. Příjem: Od hrobu v kostele: od p. N. z Sonova, od Abrahama, syna Toulova, od Jindijcha Rotrmunda, Jana Fibicha truhláře, Lorence śmukyre, Wolfa Mlašnýře, Václava truhláře, vše po 10 k. m. Přijato od zvonční i od světla, komu co půjčováno bylo času morního, 20 k. 20 gr. — Vydání: p. faráři Tejnskému knězi Bartolomějovi kvartálu 12 k., kantorovi Jakubusovi kvartälu I k., témuž od psaní hymny do kancionalu 19 gr, Jebavÿmu kantorovi püjéeno penéz osadnfch na ziponu a na pisnè Boleslavské 4 k., Jiříkovi Slovśkovi na biryl uksamitovy 2 k. —. Suma pfijmu 336 k. 23 gr. 6 d., vydání 127 k. 41 gr. 2d., zůstívá 208 k. 86 gr. m. 74. 1583. — Tamléz f. 273. Zvolení sou Jero- nym Vodička nožíř, Marek Klecl vačkář a Jan stoličkář, 701. 

Strana 45
Xlla. Koslel Matky Boží na louží. Jan Vorel od tobolařů. Příjem: činže při sv. Jiří z fary od Václava krejčího 50 gr., při sv. Iavle od Valentina ! šlejfíře 50 gr. —. Vydání: Dáno na faře sv. Mikuláše, když bylo mluveno s p. farářem, aby u nás přisluhoval, G6 gr., dáno u Pavla uzdaře, když nám dohazoval kněze Jana Ledeckého, předešle děkana Velvarského, a s ním bylo tu mluveno, chtěl-li by u nás za p. faráře bejtí, což i pfipovédél, je-tlize tomu dovolí p. administrator, 24 gr., ulraceno na faře sv. Mikuláše, když bylo jednáno s p. farářem, aby u nás na zimu přisluhoval, 12 gr., za čtvery kniby papiru na lejstra 20 gr. 75. 1584. — Tamléz /. 280. Zvolení titéž úřed- níci i kostelníci, kteří přijali k sobě 264 k. 21 gr. 2 d. Příjem: od hrobu, že sme dovolili kopati v kostele něja- kému zemanu od toulů 10 k., od hrobu Sonova 10 k., od hrobu po p. Václavovi Vostrovským 10k. — Vydání: dáno knězi Mikulášovi, p. faráři sv. Mikuláše, dva kvartály 20 k., Jakubusovi od psaní písně Otče náš a Přikázání boží 10 gr., dáno podvakrát vstoupení před p. admini- stratora, žádost na něj vzkládajíce, aby nám dovolil při- sluhování od faráře Havelského a kněze Adama aby nám nedával, 4 gr. 76. 1585. — Tamtéž f. 285. Příjem z fary činže od Klimenta Papouška od sklepu | k. —. Vydání: za dva klíče kaple dolejší 20 gr.; Daniclovi, ze spravuje místo Jakubusa kür, | К. —. L. 1586, 16. Januarii stal se poècl a pozûstivé za úředníky Jeronymem Vodickou a Hanibalem Kornhaufem 217 k. 38 gr. m. TT. 1586. — Tamtez à 291. Zvoleni sou Jero- nym Vodicka, Hanibal Kornhauf a Nykodym Andrle a Filip švec —. Vydání: knězi Václavovi, p. faráři u sv. Mikuláše 20 k., Danielovi expensí týdně po 8 gr, za štiku p. ad- ministratorovi, když sme na něj žádost vložili, aby nám byl dán kněz Jan Opický (?) za faráře, 30 gr., na faře sv. Mikuláše, když p. administrator nam vkázal na kněze Viclava, aby ndm predse ptisluhoval, lb gr.; na faïe sv. Mikuláše, když nám vypověděl pfisluhovini 8) gr. za snem R gr. L. 1587 den sv. Prysky stal. sc pocet, pozůstává 208 k. 08 gr. m. 78. 1587. — ZTamlez f. 290. Zvoleni Jeronym Vodička, Petr Opicius apatykář a Filip Petřík, Jan Pe- chanec. Příjem: činže z [ary z dvou sklepů 5 k. 20 gr. (celoroční) —. Vydání: p. faráři Mikulášskýmu na kvartál b k., za 9 čtvrtků faráři Martinskýmu po 12 gr. 1 k. 48 gr., Danielovi expens( 8 k. 30 gr., za štiku p. faráři sv. Stěpánskýmu, když nám podával p. administrator fa- ráře a nechtěl oznámiti, koho nám chce dáti, aby nám sám farář oznámil, 86 gr.; za Stiku p. administratorovi, aby nám toho dovohl, aby nám p. farář Tejnský prislu- hoval, 30 gr.; na faře sv. Mikulášský, když nám bylo ukázáno k sv. Mikuláši, 11 gr. 79. 1588, Tamléz [. 302. Zvolení sou Jero- nym Vodicka, Simon Moruvec a Malej Pechanec, Matous Skoda, kteří přijali k sobě 249 k. 80 gr. Příjem: z sklepu malého u dveří na faře 1'k. 20 gr., z velikého 2 k. 20 gr., od Václava krejčího 2 k. 32 gr. —. Vydání p. faráři sv. Martina kvartál 10 k., p. faráři sv. Mikuláše kvartál 12 k., na expensi Daniclovi 7 k., na pomoc k munstruhku |! k., dáno na fare sv. Jiljí když bylo jednáno s p. farářem, aby u nás přisluhování držal, 20 gr., kuchařce p. admini- stratora na lázni, aby se pfimluvila, aby s tolo knéze mohlo sjíti, kterého nám podával za faráře, 1 k. 36 gr.; XlIla. Kostel Matky Boží na louži. 45 ulraceno na faře sv. Petra žádajíce p. faráře, aby nám namlouval za faráře kněze Tomáše od sv. Kyliana, 23 gr. 80. 1589. — Tamtéž f. 311 *). L. P. 1589 v neděli po sv. Tří králuov druhou päni slarSi i vSickni osadni kostela M. B. nad louží v Star. M. Pr. zvolili jsou za* ouředníky téhož záduší osoby tylo: Simona Moravce a Matéje Pechance, k nimito jsou přidání za kostelniky Jiifk Repík, kloboučník, a Adam Podolanský, bečvář. Kteřížto výšpsaní ouředlníci přijali jsou k sobě hotové sumy po počtu v pondělí po sv. Vincenci téz léta tohoto etc. osmdesátého devátého učiněném 188 kop 1 gr.d. m. Příjem dluhův zadržalých gruutovních i jiných: V so- botu po první neděli postní přijali jsme od Martina Cho- chola ze vší Sedlce grunt Jiříčkovský, jemu prodaný, držící na pozůstalý dluh, což mu léta etc. 88 na koně připůjčeno bylo 6 k. Zůstává na týž dluh on Martin ještě puol třetí kopy. V oulerý po třetí neděli poslní od p. Symeona Redlfestera přijato peněz gruntovnícli zadrZalych na domě jeho skoupených za léto cte. 88 20 k. Ve ctvrtek po Družebné neděli z vinice někdy Vavřince rybáře a již Kašpara Trojana ze Zderazu, z níZ platu ročně k záduší tomulo pinta vína (a předešle o témž platu se nevědelo) přijato 50 gr. Téhož dne přijato od Matouše Oudrckého z Sedlce platu z vinice za rok ete. 88 zadržalého 1 k. Týž den Jan Kadeřávek, tkadlec v Dlouhé střídě, položil peněz gruntovních na domě jeho koupených, přijato za rok etc. 87 1O k.; a za rok etc. 88 zůstává dlužen zouplna. V sobotu den sv. Marty od Václava Charbuzi- ckélio z Sedlce přijato ouroku za rok ctc. 87 a 88 za- držalý, totiž za dvě létě 8 k. 80 gr. 2 d. V oulcry pred sv. Vaviincem od Vavřince Reřába z Malé Strany: peněz gruntovních na domé jelio koupenych za rok ctc. 87 a 88 zadržalých přijato 50 к, TélioZ dne od Mikula&c Terciána pod malými domy na příkopích přijaté dvoje peníze grun- tovnf a již poslední na domě jeho koupené za rok etec. 88 i za etc. 80 12 k. Item z domu někdy Adama Bílka v Nožířské ulici peněz k záduší odkázaných a již posled- ních 6 k. V pátek po sv. Vavřinci za kabát a ksas, jehož v zdstavć pechali od hrobu p. Želinského, přijato 9 k. | 80 gr. V pátek den sv. Klimenta urozený pán p. Václav z Smiřic platu komorního Jéta ete. 87 za termin sv. Havla zadržalého a léta ete. 88 zouplna dal 30 k. Příjem platu komorního o sv. Jirí: Urozeny pán pan Vácslav z Smiřic cte. léta tohoto ete. 89 sv. Jiřského platu komorního dal 10 k. Pání Zapští cte. od léta etc. 83 až do tohoto etc. 89 Jéta zadržalý platu za sedm let, klerýž se platí každého polouletí po 1 kopě míš. Pifjem z penéz na ourocich sv. Jiřský: Od p. Vác- slava st. Krocína z Drahobejle, prymasa města, na místě p. purkmistra pánuo přijato ouroku polonletního sv. Jiřského 27 k. Od Mikuláše Kuutského, bečváře, ouroku sv. Jiřského ze dvou set kop míš. přijato 6 k., Václav Sobr, pozaunár, ze sla kop ii$. ourok polouletní sv. Jiřský léta tohoto ete. 89, kterýž měl dáti, vyplnil jej předešlým ouřední- kuom v létu etc. 88, jakZ sc v příjmu nachází. Příjem v městě případlý: V pátek posv. Tří králuov přijali jsine podle kšaftu dobré paméli p. Wolffa Bchema, MNašnýře, odkázaných k záduší 50 k. Téhož dne přijato od hrobu téhož p. Wolfa, Aašnýře, kterýž pochován jest v kostele 10 k Item od hrobu v kostele, że pochovali Viktoryna Hendrycha, jinak Holiána 10 k. Pifjem Ginze sv. Jiřský z fary: Vaclav krejci z fary činže sv. Jiřské dal | К. 80 gr. Od Vaclava drvostépa zc *) Jako pfiklad otistóno nezkrácené. 

Strana 46
46 XI la. Kostel Matky Boží na louži. sklepu činže | К. 20 gr. sklepu činže 1 k. 86 gr. Polaka Ginże 2 k., Od Anny pradli z druhého Od Bartoloměje Paprodského za rok od kanceláře v světnici. Z domu v Nožířské ulici: Cine sv. Jiřské z domu v Nožířské ulici od Urbana, rukavičníku, přijato, i laké sv. Ilavelské léta jminulého etc. 88, to jest za celcj rok 18 k. Příjem penéz na gruntech skoupenych sv. Jifsky: V středu po sv. Filipu a Jakubu přijalo peněz gruntovních na domé Frydrycha trubače koupených 12 k. Mikuláš Tercián dal, jak2 prve napřed položeno a již poslední. P. Symcon Redifester tohoto roku nedal. A Vavřinec Reřáb z Malé Struny též nedal. Příjem v Scdlci případlý: V neděli po Devítníku při- jato od Marlina Chochola z Sedlce za grunt, kterýž jemu páni osadní prodali, peněz ročních podle zápisu v origi- nálu důchoduov učiněného za rok minulý etc. 88 9 k. A desátá kopa, ta podle odkazu k záduší do Bohemic obrácena. Tohoto léta ete. 89 není nic dáno. Příjem peněz sirotčích z Sedlce: V sobotu den sv. Tří králuov Saloména Macková z Sedlce složila sirotkuom a dětem Macka Velkého s první manželkou zplozeným spravedlivosti jejich podle zápisu v registřích v žluté kuoži svázaných učiněného 5 k. Příjem ouroku z Sedlce sv. Jiřského: Jan Rychtář ouroku sv. Jiřského dal 42 gr. 8 d. Matouš Oudrcký 22 gr., Jirka Mackův 30 gr., Martin krčmář 26 gr., Macek 25 pr., Václav Charbuzický 52 gr. 8 d., Martin Chochol | k. 20 gr. . Ze vsi lFcboradic sv. Jitf: Jan Cech z Třeboradice dal | k. 40 gr., Novák z Tlreboradic 50 gr. Platu komorního o sv. Havle: Urozený pán p. Vá- clav z Smiřic etc. dal platu komorního sv. Havelského 10 k. Pání Zapští nedali. Z penée na drocich sv. Havelskÿ: Pan Václav st, Krocin z Drahobejle, prymas mósta, na mistć p. purk- inistra a pánuov dal ourok polouletni sv. Havelsky z sumy devíti set k. mi$. 97 k. Mikuli$ Kautsky ze dvou scl k. dal na tento úrok polouletní sv. Havclskÿ toliko 24 gr., zůstává pět kop třidecti šest gr., Václav Sobr pozaunár, ze sla k. sv. Havelského nedal. Cine z fary o sv. llavle: Václav krejéí činže z (ary dal 1!/, k., Václav drvostép ze sklepu malého nedal. Anna ze sklepu druhého většího 1 k. 20 gr. Bartoloměj folik se vystěhoval. Z domu v Nožířské ulici činže o sv. Havle od Urbana rukavičníka není dáno. Ourok z Sedlce sv. Havelský: Jan velského roku dai 42 gr. 3 d., Jirka Mackuov 30 gr., Martin krémát 96 gr, 95 gr. Václav Charbuzicky 62 gr. 3 d., ] k. 20 gr. Ourok z lfeboradic sv. Havelsky: Novák z Třebo- radic sv. Ifavelského dal 50 gr., Jan Cech nedal. Z vinic u Sedlce: Štěpán, syn Jana rychtáře z Se- dlce, ouroku z vinice 1 k., Jan, starej rychtář, dal 48 gr., Martin krémář 48 gr., Martin: Chochol 48 gr., Matouš Oudrcký 1 k., Macek 40 gr., Jirka 48 gr., Václav Char- buzický 48 gr. Na Babě z vinic: 1 k. 60 gr. Z vinic na Bílých llorách: Josef Bílý Kříž dal za tento rok 30 gr., a zuostává zadrZalého ouroku z též vi- rychtář sv. Ha- Matouš Oudrcký 22 gr., Macek Martin: Chochol Štěpán rybář ] k., pan Vit Flavin X1l1a. Kostel Matky Boží na louží. nice za šest let. Martin 3mejdit na moslku dal 45 gr., Jiřík Staušnaydr na stupních 1 k., Mandaléna hokyné ze dvou vinic, z jedné 80 gr., a z druhé vinice, kteréžto již obě týž Jiřík Staušnayder koupil, dáno 7 gr. 4., Kašpar '"'rojan, P. Symcon Redlfester zuostává viníce od léta etc. 82 až do tohoto ete. 89 sedm Tejnskych vína čer- veného. Petici roku tohoto ete. 89 při kostele: V neděli první postní přijato petici 82 gr. V neděli Družebnou přijato 38 gr. V n. Jubilate 32 gr. 8 d. Von. před sv. Duchem 86 gr. V n. sedmou po sv. Trojicí 42 gr. V n. před poutí, ta jest p. faráři darována. V n. před sv. lla. vlem petici 84 gr. V XXV. n. po Trojici 54 gr. V druhou neděli adventní 50 gr. Suma všeho příjmu v roce tomto 1589 učiní pět set šedesáte kop třídceti vosm grošuov vše míšenských, šest peněz vejše. Vydání roku tohoto cte. 89 na rozličné potřeby: Předně v pondčií po sv. Fab. a Seb, při počtu vynalo- żeno 8! К. Item vsobotu od obeslání osady k vyhlášení počtu dáno 8 pr. "l'éhoz dne za papír na manual dáno I gr. 5 d. Item ke třem čtvrtkuom a k neděli třetí po Třech králích za 2; žejdlíku vína k službě Boží, žejdlík po Ceskym gr., 6 gr. 8 d. Item ke MII ćtvrlkuom a k ne- dělí první postní za tři żejdliky vína do kostela, żejdlik po českým gr. učiní 7 gr. 6 d. ltem v pondělí den sv. Doroty, když sme bylí u p. faráře kostela sv. Mikuláše o to, aby se panem administratorem jednal o přísluho- vání nám zase po sv. Jiří; ulraceno pri tom jednini 28 - £r. ltem. v stredu po Oculi dino od vcjpisu z knéh mést- ských zápisu p. Pavla Redlfestera, kteryż penize a spra: vedlnost svou k záduší našemu prodal 8 gr. "léhoz dne za dvě lopaty k klfzeni blâta okolo kostela dáno 2 gr. 4 d. Též toho dnc dvéma pacholkuom od téhož bláta klízení dáno 11 gr. 1 p. Item ke tiem čtvrikuom a k ne- děli Družebné za 2! žejdlíku vína do kostela dáno 6 gr. sv. 3 4. ст ke dvéma étvrtkuom, k slavnosti ZvèstovAni P. M. a k neděli Květné též za 2 žejdlíku vína do kostela dáno 6 gr. 8 d. Item k slavnosti Velikonoční za půl pinty vína do kostela dáno 6 gr. 1 d. Item od mc- tení kostela k Veliké noci dáno 8 gr. Nem od praní ubrusuov, komží a tření svíchuov mosazných, cínových, i také mytí prken na oltáře a na kruchtě k Veliké noci, dáno 1 k. 8 gr. ltem k Veliké noci od stroulání u kli zení bláta okolo kostela dino pacholkuom, jejż onhrukem zjednali, 30 gr. Jtem cu berance p. furdii i Danyclovi k Veliké noci darované dáno 1 k. 40 gr. Item v sobotu před Velikou nocí z dovolení pánuov vosadních dáno nebožtíka Petra z „Sedlce dceři: Barboře do vsí Kamejka spravedl. Item v středu po Veliké noci dáno p. (a- Fejnskýmu, že kaplan jeho u nás v kostele na Květnůú neděli a na Velikou noc sloužil, 3 k. JU ke čtvrtku ak neděli Provodní za I" žejdlíku vína do kostela dáíno 3 gr. Item ke dvěma Ctvrlkuom a k nedéli Jubilate za dva Zcjdlíky vína do kostela dáno 5 gr. | d. ltem při času sv. Jiří p. faráři sv. Mikuláše, že u más přísluhoval za puol léta dáno 12 k. A při tom jednání utraceno na faře 30 gr. ltem v pondél( den sv. Fil. a Jak. při obnovení ouřadu v Sedlci vynaloženo 1 k. 34 gr. ltem v pondél( po sv. Jiří dáno Jiříčkový do Sedlce na její: spravedlnost 1 k. 40 gr. Item od vstoupení do rady o položení pendz grun- tovních od Frydrycha trubače v outerý po sv. Fil. a Ja- kubu dáno 4 gr.; a od kvitancí nazejtří dáno 4 gr. Ист ve čtvrtek před slavností Sesláním Ducha sv. berně z domno pánuo osadních za rok ctc. 88 zadržalé 2 k. Item k neděli Exaudi a ke dvěma čtvrtkuom za 2 žejdlíky 

Strana 47
XIla. Koslel Malkv Boží na louži. vína do kostela dáno 5 gr. 1 d. Téhož času na korbele z domu p. osadních dáno 8 gr. Item v pátek před sv. Duchem dáno od klízení zadního pokoje na faře, za svíčky a pacholkuom na pivo, toho všeho 3 k. 30 gr. Ilem ke třem ćlvrlkuom a k neděli první po sv. Trojici za 2! žejdlíku vína do kostela dáno 6 gr. 8 d. Item v pátek po sv. Trojici na zejtří Těla Božího za prkna na žlab na velky krchov dino 16 gr. A od přinešení těch prken pacholkuom dáno 4 gr. Itern téhož dne od kopání i zase zahrabání téhož žlábku dáno 16 gr. Jem v středu po Božím Těle Jiříkovi pokrývači od snětí makovice s vížky plechové a zase opraveni i vstavenf Ji zase naboru, lóż přibíjení plechu, že odcvstával, dáno 6 kop. Za voprátky k tomu dílu 4 gr. Item za podlažní hřeby k lešení stro- jení 4 gr. Item za cvočky pocínované k přibíjení plechu dáno 8 gr. licm od nastavení škorně pozlacené pod touž makovicí p. Tomášovi kotlaři dáno 24 gr. A od puléro- vání jí hodináři v Platnýřské ulici dáno 16 gr. Jtem Va- lentinovi zámečníku od přidělíní vřetena k kříži nad touž makovicí a nové tři zděří k tomu, dáno 45 gr. Jtem za vosm loluov barvy zelený k vobarvení hrotu pa též vížec, loth za český groš, dáno 20 gr. 4 d. Item za fermcž a volej k tomu 14 gr. Item za pivo tymż pokryvacuom 10 gr. 2 d. Za veslo k té potřebě na lešení 2 gr. 4 d. Item v pondělí po sv. Vítu poslu, že chodil do Třeboradic po Cecha poddaného, aby vyvezl bláta okolo kostela, dáno b gr. Jtem od vytažení a slázení téhož bláta na hromadu pacholku za den dáno 8 gr. Item na pivo tymż pachol- kuom, kteří bláto vozili, dáno 11 gr. Jtem k šesti čtvrt- kuom a k neděli sediné po sv. Trojici za MIL žejdlíky vína do kostela, žejdlík po X velkých, učiní 11 gr. 3 d. liem v středu po sv. Prokopu s dovolením p. osadních Mikulášovi Kautskému, bečváři, půjčeno peněz zádušních, jakž na týž dluoli cedule dvě řezané učiněny sou, a ty měl zase oplatili o sv. Martině již minulým 20 k. Téhož dne Danyclovi dáno druhý díl za rok ete. 89 8k.30 gr. V popdělí před sv. Vavříincem dáno od vstoupení do rady na Malé Straně: o peníze gruntovní na domě Vavřince Reřába 4 gr. tem od vstoupení do rady v Staré Praze o peníze gruntovní dyoje a již poslední na domě Miku- láše Terciána na příkopích 2 gr. Item v pondělí po pa- mátce sv. Mistra Jana z lMusinec od vsloupeni do rady v Staré Praze 0 peníze odkázané na domě někdy Adama Bílka v Nožířské ulici 2 gr. A od kvitancí týchž peněz 4 gr. Item ke třem čtrrtkuom a k neděli X. po sv. Tro- jici za 2!» žejdlíků vína po X d. velkých, 7 gr. 1 d. Item ve čtvrtek po Nanebcvzerí P. M. při lovení ryb v Sedlci vynaloženo jest 2 kopy 6 gr. Item ke III čtvrt- kuom a k nedćli XII po sv. Trojicí za tří žejdlíky vína do kostela 8 gr. 4 d. Item k jednomu čtvrtku a k pouti Narození P. M. za I'íz žejdlíku vína do kostela 4 gr. 2 d. liem od metení kostela ku pouti dáno 8 gr. Na kadidlo dáno 2 gr. Item p. fauáři sv. Mikuláše k pouti dáno 1 k. A na hus mu přidáno 80 gr. lem žákuom od zpívání vo pouti dáno 80 gr. Item v pátek den Narození P. M. při pouti pánuom literátuom na voběd vynaloženo 7 k. 16 gr. V pondělí před Narození P. M. od poddělání kamen v škole, aby neupadly, dáno 12 gr. Mem v pondělí po Povýšení sv. Kříže od pohlubení krchova a prsti nošení pacholku dáno 7 gr. A Juliáně hrobnici téhož dne dáno též od toho díla 7 gr. lem po sv. Kříží jednomu pa- cholku za den od nošení též prsli dáno v outerý 7 gr. Item v stfedu tóż jednomu pacholku 7 gr Item v pátek také jednomu pacholku dino 7 gr. Jtem v sobotu též jednomu pacholku od ty prsli 7 gr. Item ke třem čtvrt- kuom a k posvícení za 2; žejdlíku vína po X d. do ko- X/la. Kostel Matky Boží na louži. 47 stela 7 gr. Item v pondělí po sv. Matouší opět jednomu pacholka od nośeni -prsli z krcehova dáno 7 gr. Item v outery po tćmż sv. MalouBi pacholku dino 7 gr. It. v středu tolikéž jednomu pacholku 7 gr. Item ve čtvrtek den sv. Václava pacholku 7 gr. Item v sobotu po sv. Michalu pacholku 7 gr. Jtem v pondóli po sv. Michalu tóż pa: cholku 7 gr. liem v stredu tolikóż jednomu pacholku 7 gr. Item ve čtvrtek též jednomu pacholku 7 gr. Item ve čtvrtek po sv. Diviší za menší korbu vápna k vobvržení a vycvikování zdi kostelní dáno 1 kopu 4 gr. Pacholku, kterýž měří vápno, na pivo 2 gr. Pacholku od svezení toho vápna na krchov 2 gr. Item v pátek po sv. Divisi p. faráři sv. Mikulášskému za puol Ićta termin sv. Ilavla od posluhovśni dśno 12 k. Item vfce mu piidino na vino 30 gr. Item ke trem cwrtkuom a k nedóli pred sv. Havlem za 2!ls Żejdliku vína do kostela 6 gr. 6 d. Jem za novej klíč. ke dveřuom nad mříží na krchově dino v sobotu po sv. DiviSi 6 gr. A tehoż dne od klfzeni bláta pacholku dino 8 gr. ltem v sobotu po sv. Disi dino za druhou korbu malou vápna 1 k. 4 gr. Pacholku od měření 2 gr. A druhému pacholku, kterýž vápno při- vezl, dáno našňůry od vobouch korb 4 gr. Téhož dne za XX cihel kryteích dáno 6 gr. 6 d. Též toho dne za sedm vozuov písku, jeden každý vuoz po X gr. míš 1 k. 10 gr. A za kámen pískový na práh ke dveřuom krchov- ním pří škole dáno Jakubovi zedníku 44 gr. Od přinešení téhož kamenc k kostelu 4 gr. Item v outerý po sv. Ilavle začali dělali dva zedníci při kostele, dáno jednomu kaž- dému za den po XV gr. míš. 80 gr. A přidavači téhož dne dáno 7 gr. Jtem ve středu po sv. Ilavle též dvěma zedníkuom dáno za den 30 gr. Příidavačí téhož dne dáno 7 gr. Item ve čtvrtek po sv. Havle dvěma zedníkuom za den dino 30 gr. Tóhoż dne piidavaci 7 gr. Item v pátek po sv. Mavle dvoum zednikuom za den dáno 80 gr. Té- hož dne přidavači dáno 7 gr. Item v sobotu po témž sv. dvěma zedníkuom za den dáno 30 gr. Téhož dne přida- vači 7 gr. V pondělí po sv. Lukáši, cvangelistu: Páně, opět dvoum zedníkuom za den 80 gr. Téhož dne přida- vaci 7 gr. ltem v oulerý po sv. Lukáši KE. též dvoum zedníkuom za den dáno 30 gr. lJtem v středu též dvoum zedníkuom za den dáno 80 gr. A ve čtvrtek tolikéž dvčma zednikuom dino 80 gr. Item piidavaci za ly (ii dni dino 21 gr. V pondělí po sv. Sim. a Jud. od vyklizeni smeti z mffże na krchovć dano hrobnici 18 gr. Též pacholku jednomu nazejlii, że sklidil rum a kameni na krehosć po vobvrżeni a vyycvikovan( zdi, dno 8 gr. Item paclolku, kterýž písek vozil, dáno na pivo 2 gr. Jlem v sobotu po Všech Svatých poslu, že chodil s listem na Skvorec ku p Václavovi z Smiřic, o zadržalý plat komorní polouletní paterý, dáno mu 10 gr. 2 d. Item ke třem člvitkuom a k neddli XXII po sv. Trojici dáno za 2" žejdlíku vína k službě Boží, 11 krejc. Żejdlik, 8 gr. 4 d. Item v pátek den sv. Klimenta: při dskách zemských dáno od peněz paterých po:ouletních platu komorního přijatých od pana Václava z Smiříc písařuom od kvitancí 40 gr. Item hos- podáři pána z Smiřic, že vo týž plat připomínal pánu, dáno a při tom vynaloženo 40 gr. Item v sobotu před Adventem na rorátky lojový dáno 30 gr. Item ke dvěma ćtvrtkuom a k neděli druhé adventní za 2 żejdliky vína do kostela 6 gr. 6 d. Item ke dvěma čtvrtkuom a k sv. | Janu o Vánocích za 2 žejdlíky vína do kostela 8 gr. ltem p. faráři, když měl svčtiti víno, dáno na půl pinty vína 6 gr. 6 d. Jtem od metení kostela k Vánocím 8 gr. Item k hoduom Vánočním dáno za ryby, kteréž jsme dali p. faráři a Danyelovi J k. 30 gr. licm k nedělí před Novým létem za žejdlík vína k službě boží 8 gr. 3 d. Item 

Strana 48
48 X1la. Kostel Matky Boží na louži. v pâtek po Trech królich dáno berně z domu pónuov osadních za rok sle. 89 70uplna 2 kopy. Téhož dne vstoupení do rady s strany peněz odkázaných od pana Wolfa flasnyfe, k zádu3( dáno 9 gr. Tóhoż dne obsilky stużebniku p. purkinistra, kdyZ méli ourednici voleni byti, dino 8 gr. ltem od předělávání nálepkuov voskových léta cte. 89 dáno 12 gr. Item téhož dne Danyclovi prvního dílu na tento rok ete. 90 dáno 8 k. 30 gr. Item ke třem čtvrtkuom ak nedeli lll. po Třech králích za 2's žejdlíku vína do kostela dáno 8 gr. 4 d. Suma všeho vydání v roce tomto 1589 učiní 123 k. t6 gr. 3 p. m. L. EF. ctc. devadesátého v pondélf po sv. Fab. Seb. stal se potel mezi pány star&(mi a osadními záduií ko- stela P. M. nad louží z jedné a Simonem Moravcem a Matějem Pechancem, jakožto ouředníky jmenovaného zá- duší, z strany druhé, že jsou počet pořádný ze všeho příjmu a vydání v roce nahoře položeném učinili, a po počin zůstává za lýmiž úředníky zase zvolenými sumy hotový 442 k. 48 gr. 8 d. m. 81. 1590. Tamleż f. 322. N neděli po sv. Třech králích osadní nařídili sou úředníky zádušní zase Simona Moravce ševce a Matěje: Pechance kožišníka, za kostelníky Jiřík Repík a Adam Podolanský, kteří přijali k sobě 442 k. 48 gr. 8 d. Příjem v městě: od zvonění drabantu zamordovanýmu, kterýž ležel u Jakuba jircháře, 80 gr. v pátek po sv. Valentinu od zvonén( Scbestianovi Pecovi z vosady sv. Valentina 30 gr. v pátek po sv. Matěji od zvonění p. Karykovi 80 gr, v stfedu u vigilii Všech Sv. pochována jest v kostele paní Anna Hylsová, jinak Sudová z Scmanina, od hrobu 10 k. Václav krejcí dal z fary o sv. Jití 1 k., o sv. Ilavle toliko 1 k., Alžběta hokyně o sv. Jiří ze sklepu pod zemí, kdež jabka měla, I k. Vydání Janovi Spalíkovi truhláři za dvéře k krchovu při škole 1 k. 20 gr, Valentinovi zämeéniku od týchž dveří zavěšení, za zámek a dva klíče 4'le k., o sv. [Havle p. faráři kostela sv. Mikuláše za pnol leta dáno od po- sluhování 12 k., Danielovi na expensí 3" k., od vejchozi k spatření zdi farní na dvoře, na kteréž p. Matyáš Ror- mastr stavéti dal, 1b gr., od vobstavení díla druhého pod vokny na mazbauze a světnicnímí 4 gr. Suma všeho příjmu 695 k. 27 gr. 4 d., vydán( 997 k. 57 gr. 4 d., zůstává 897 k. 30 gr. m. 82. 1591. Rukop. č. 1053 f. I. Talo registra příjmu a vydání peněz k záduší kostela M. B. nad louží v Star. M. Pr. náležejících i jiných na gruntech skoupe- nych spravena jsou kl.P. M. DLXXXXI od ouředníkuov téhož času Simona Moravce a Nykodemiu vačkáře, jakž se v nich tu vše nížeji pořádně zapsané vyhledá a najde. L. P. 1591 vpondělí den sv. Anežky počet držán byl osadní. V nově zvolení ouředníci jsou tito: Simon Moravec a Nykodem vačkář, k nimžto přidání jsou kostelníci Adam Vodolansky bečvář a Jan Slovák. NKterZto nadepsani ouředníci přijali jsou k sobě sumy hotového reštu k bu- doucímu počtu 897 k. 30 gr. m. Příjem [mezi tím: od hrobu v kostele, kdež pochován jest jeden zeman od toulů, přijato 12 l.] činže z fary Václavova drvostépika Cinze o sv. Havle ] k. 90 gr., Anna pradla ze sklepu na fate cinze svatojilskó 1 k. 90 gr. a svatohav tolikéž —. Vydání: do kostela na víno 8 k. 87 gr. 1d., truhláří od vopravenf dveïf na krchov vejdouc do Kuchyni 80 gr, k almaře v kaple, kdež vornáty jsou, od opravení zámku a za klíč 5 gr., za 12 kněh papíru, jedna kniha po 6 gr. ui. na tato nová registra Cinf | k. X1Ia. Koslel Malky Boží na louži. 19 gr., Kryštofovi knihaři v Platnýřské ulici za svázání tčehto register 40 gr. Před Květlnou nedělí, když sme mluvili s p. administratorem, aby u nás kněz Blažej na Květnou neděli i v Lody Velikonoční sloužil, coż jest učinití připověděl, na pintu vína rejnského 24 gr., p. ad- ministratoru polouletí svatojiřského od přisluhování 12 k, Daniclovi, kantoru našemu, za totéž pololetí 3' k. Suma všeho příjmu 804 k. 27 gr. 1 d., vydání 344 k. 28 gr. 9 d., züstává 459 k. 58 gr. 6 d. m. 83. Asir. 1591. — Lisłina arch. in. IV.—17400. Vae Milost páni starší, ouředníci a osadní kostela Matky Boží nad louží v Star. M. Pr., páni přátelé a sousedé moji milf! Od všemoboucího P. B. dobrého zdraví a v něm požehnání božského V. Mtem vinšujíc Vašim Mtem ku pa- méti pfivozuji: Jakoż jscin pominulého času do kostela Vašich Milostí na oltář archu pěknou, kteráž mně velikou sumu slojí, dal na takový způsob, abych tu před oltářem v kostele pohřeb svůj s manželkou as dítkamíi svými pod tím kamenem, kterýž jest k tomu položen, měl, kterýžto oltář pallou i také ubrusem ode mnć a dcery mć okriiślen jest, nic méně dvě svíce válený velký na tejž oltář, abych (!) pří službách božích tu vždycky hořely, na svůj náklad dávám a podle té možnosti své jej opalrovati chci, coż jest mólo podle přípovědi Simona Moravce a p. Ma- těje Pechance, téhož času ouředníkův záduší pro budoucí pamět do rejster poznamenáno byli. Ze pak když Anně, dceři mé a sousedě v této osadě, děťátko umřelo, aby tu pod týmž kamenem mým v kostele pochováno býti mělo, tomu na odpor se stavěti chtělo, nevím proč, Vašich Mi- lostí žádám, poněvadž mně předešle k takovému pohibu dovoleno bylo a málo rodiny mám, toliko jedno vnouče, že mně též místko skrovné v kostele zápisem ujistili rá- číte, aby v budoucích časích o to nějaké nevole nebylo. Toho se Vašim Milostem vším dobrym odméniti nepominu. Za laskavou odpověď V. Mu žádám. Jan Fryez stolität, měštěnín Star. M. Pr. 84. 1892. — RNukop. č. 1653 f. I9. Vc Gtvrlck po nedéli Misericordias lité2 outednici v novè natizeni. Příjem — v móste: V neděli pred sv. Majd. pochována jest v kostele manželka p. Jana Nerhofa. Pochována paní Judyt, manżelka Bernarda Wernera v kostele -—. Vydání: vo pouli literatüm latinským a českým na voběd JI k. 21 gr, administratoru za přísluhování toho puol leta 12 k 85. 1593. Tamtéz f. 27. Od p. purgmistra a pánuov zvolení jsou oufednici Zikmund Kapr, Jetřich od touluov, kteří přijali k sobě 425 k. 47 gr. 6 d. K Zádosti pinuo.n Stffbrskÿm | prodali jsime jeden 2altár stary potr- hanej za 8'b k. — Vydini: PokudZ knéz labran od sv. Mikuláše a kaplan jeho přísluhoval od neděle po Hrom- vicích až do neděle Smrtné dáno za 6 žejdlíků vína po 6 gr. 25 gr. 6 d. Ke čtvrtku po sv. Duše, když kněz Tomáš Sobčěslavský zacal prisluhovati a malvazí káza] ku- povati, dáno za pülku 6 gr. l d., od konlirmaci, aby kněz Jan, někdy farář v městě Kadańi na Velikou noc a přes ty Boží hody v kostele posluhoval 40 gr., Danielovi Lounskému za polouletí 8!l> k., na vopraveni krovu na kostele — 39 k., od vopravení skla v kostele, jímž ten zloděj, kterýž se tam dal zavifti, ven vylezl a ubrusy s oltářů pokradl, 52 gr., podruhům z fary, kteříž jsou téhož zloděje na krchové chytili 19 gr. Suma pfijmu 664 k. 51 gr. 6 d., vydání 990 k. 2 d., züstává 874 k. öl gr. 4 d. 86. 1594. Tamleż f. 41. Z jisté vüle p. purg- mistra a panüv zvolení jsou za ouředníky Jeronym Vo- 

Strana 49
XIfa. Koslel Malky Boží na louži. ditka, no2íT, Simon vec, k nimZ pfidáui za koslelnfky Jan Skréta $vec a Mikuli$ Resl becvár, kter( přijali k sobé 374 k. 5l gr, 4 d. Od hrobu p. Jiříka: Anděl- ského prijato IO k. Vydání: p. farári od sv. Michala knězi Tomášovi 26 k. 48 gr. Vydání za vejpravu vojika do Uher od poddaných našich, též Svatovalentinských: Sturmbaub 29 gr., uejtky a spravení téhož Stormhaubu 9 pr. d., sukno na kabat a kulioty 4 К. 24 gr, po- stříhání téhož sukna 5 gr., pucholku, který měl jítí na vojnu 1% k., za pintu 98 gr. prach 48 gr, dva toulce 45 pr, sukuo na prymy 30 gr., od šití šatů £O gr., to- varysüm na pivo 2 gr. 4 d., od podšití šturmhaubu 15 gr, ucnice 6 k., kord 2"» k., laduhky 8 gr. 4 d., za pül botek 36 gr, za klitku à vyèisténf ruènice 28 gr 2 libry volova 6 gr., za cink 12 gr., za pis k rucuici a iemen k laduüküm 10 gr., na soldáta p. colmejstra za 3 měsíce 12 k. 81 gr. 8 d. Suma 34 k. 36 pi. 6 d. 87. 1595, 22. kvótna. Żisliua arch. in. IV.—16780. ]i Zykmund. Sluzsky z Chlumu a na Tuchoméricích, bernfk kraje Slánského sněmem nařízený, vyznávání tímto listem, jenž kvitancí slove, přede a všemi, że sem podle snešení a svolení sněmovního pi na lid válečný proti Turku svolenou sbfku a defensi, co jest xe toho termínu tohoto prvního, jenž jest v pondéli po neděli Provodní, a též defensí termínu prvního po svatém Jíří, vše léta tohoto devadexitého pátého, a to od slovulných a moudrých pá- niv oubedníküv kostela Matky Boží nad louží z lidí jejich osedlých k témuž záduší přináležejících sedmi sešlo u dati dostalo, jmenovitě obojího čtyři kopy třideeti tří groše vše míš. Z kteréžto sumy přijaté za dotčený termíny já s počátku psaný berník krajský i na mistè p. Mikoláše Srnovce z Varvažova, J. Mu C. p. vychtáře v městě Sla- něm, jmenované pány osadní kvituji, propouštím, prázdna u sobodna Cinín n Y nynější i budoucí | Pro lepší toho jistotu a dokonalejší důvěření sckreth svůj vlastní a přirozený přítiskl sem k této kvitancí, jíž datum v pon- dělí po sv. Trojici léta devadesátého pátého. (Na rubu: Kvilancí od berníků.) SR. 1595. = Nukof. à 1053 f. 50. Zvolení jsou Jeronym Vodička, Simon Moravec, Jan Slovák a Jan Ostrovsky |Příjem ani vydání, v kterém se čtou položky o kladení nověho kamene pod křtitelnici a o dlažbě nové vo kostele, nejsou zapsány, počet konán byl teprve na po- cátku r. 1696 za dvě leta.) Příjem 1. 1594 621 k. 94 gr. 2 d.. vydini 975 k 44 gr. | d, talo 345 k. 38 gr. ] d. Prijem I. 1693 717 k. 06 gr. 3 d. a vydání 862 k. | ur. 5 d, 7Üstalo 855 k. 64 gr. 5 d. [Zädusf dluhovali : obec Star. M 900, Václav Sober pozaunar 200, Valenta Klamperna 200, Jiiik Керк, Kašpar Ilenne, Simon Svestta kuchar, Johanna Korbelka po 100, Jan Patočka. Petr Opicius apatekář po 50. Jiřík: švec 33, Maids Rormistr 20 К. ре. m., celkem 1858 k.] 80. 1596. — Tamlez [ 65. Ne čtvrtek první v postě konán pocet —. Příjem pomoci na nový zvon 88 k. 15 gr. 4 od. Vydání: za nové plechy na hrot k ma- kovicí nad sínci, vopravení krovu skřídličného nad kaplou, vopravení krovu na kostele. Nový zvon váží 9 cent. a 17 liber. Zvonaii Brikcímu a dólnikim dáno ]74 k. 43 gr. 90. 1597. — Tamteż /. 72. Prijem: Od pohibu jednoho tlovèka ptespolniho z domn Toulova 10 k., od pohřbu v kostele: Marka vackáře zetě 5 k. od pohřbu v kostele Aleny, prv Jiříka Andělského a potom Martina rukavičníka manželky, 20 k. Vydání: Voprávka na kostele a pii krehove: za dříví na schody dělíní na věži pod Xlla. Koslel Matky Boží na louži. 49 krov, an jich prve nebylo, a pro spouštění a vytažení zvonuov 8 k. 62 gr., za prkna k tymż schoduom a na podlahy pod zvony a okolo hranice 3 k. 10 gr., za hřeby a wirozniky k tymz schoduom a podlahám na věži 80 gr. 3 d., Joštovi tesaři od tychż dvojich schoduo a podlah na věží 6 k. 29 gr., pokrývači od vopravení velkého skřid- ličného krovu na věži i také nad kaplou 3l: k., 30 ple- chuov nových, panty a řetězy k vokenicím v krově nad zvony I k. 28 gr. 3 d., za 1600 cihel k udělání jiné strouhy na krchově 5 k. 24 gr., dvě korby vápna 2 k. 8 gr., za písek L k. 14 gr., zedníkuom dvěma zu 5 dní, na den po 12 gr. činí 9 k., přidávačvom dvoum za 6 dní, na den po 6 gr. činí 1 k., mistru za pět dnf, na den po ortu, ] k. 15 gr. 91. 1598. — Tamnléi f. 9I. Příjem: — Od po- hrbu Jana Vostrovskeho v kostele JO k., od p. Faltína Kirch- ineiera dítěte, kteréž pochováno v kostele v brobě p. Janu Nerhola, 2 k. Vydání: Jakubovi pokrývači od snětí mako- vice velké pozlacené na věži při kostele, kteráž byla na- skrze z rucnice od nevážného a lehkomyslného člověka Xkodué prostřelena, a že ji zase postavil a krov pod ní zase opravil 11 k., na žádost Daniele Lounského, slu- žebníka kostela našeho, k veselí svadebnímu dceři jeho 10 k., po té velké vodě okolo kostela od blita klizeni l k. 25 gr., od nošení prstí na hroby v kostele, že ka- meni po té povodní do země vpadalo, 38 gr. Suma vy- dání 66 k. Y2 gr. 92. 1598, 21. dubna. Listina arch. m. IV—6908. Léta od narození pána a spasilele nascho Jezu Krysta tisicého pótistóho devadesátého osmého v outerý po ne- děli Cantate za panování nejjasnějšího knížete a pána pana Rudolfa druhého, Rímského císaře, Uherského, Ces- kého ete. krále, u za spravování pana Václava staršího Krocina z Drahobejle, primasa Star. M. Pr., též: důstoj- ného a ctihodného kněze Václava Dačíckého, administra- tora kněžstva pod obojí zpuosobou přijímajících, správce tohoto kostela Zygmunda Kapra z Kaprštejna, a Matèje Pechance, kožišníka, ouředníkuov, Adama Podolanského, bečváře, Adama Svendy, noz(ie, kostelufkuov LéhoZ zádusf, Jeronyma Vodicky, nożife, Simona Moravce, Jeliicha od touluov, Jana Vorla, Bartoloměje Bárty, Kašpara Henne, ]ana Nerhoffa od zlalé ovcc, Petra Oppitin, apatekäte, Fi- lipa Pettiku, Nykodéma vackäte, Vaclava Sobra pozaunára, Simona Svestky, kuchaře od červeného Iva, a Jana Slo- víka, ševce, souseduov a starších osadních, děkujíce pánu Bohu, spravena a zase postavena jest talo makovice, kle- ráž od nejakého lehkomyslného člověka na dvé na skrze prostřelena byla. Kteréhožto chrámu Páně s touž makovicí i jiných všechněch chrámů i s věrnými křesťany, kteříž se koli do nich k službám a chválám Božím a ku po- slouchání sleva Božího scházívají, všemohoucí a věčný pin Buoh nás rač ode všeho zlého ostiihali a zachovati až na věky věkův amen. 98. 1599. — Rukop. €. 1053 f. 101. Za úředníků Zik- munda Kapra z KaprStejna a Matěje: Pechance příjem : Od p. Jana Nerhofa od zlaté ovce od pohibu ditéte paní Judyt, dcery jeho, 3 k. 20 gr., od pohřbu v kostele Me- lichara Kaiblera uzdare 10 k., od pohřbu v kostele syna а Чсегу Ам. Taxa kramáře 7 k., od pohřbu v kostele p. Petra Opiciusa apatekáre dcerky jeho 2 k., od pohřbu v kostele dcery p. Wolfa tkaničkáře 5 k., od pohrbu paní Alžběty Skorlerovy z domu Holianovic 10 k Vydání na vydlážení kostela po té veliké I. 1b98 při času na Nebe- vzetí P. M. povodní, v němž se 37 kamenuov velkých na hrobích do země pohnulo a pospadlo, též i na udělání 7 

Strana 50
50 X/la. Kostel Matky Boží na louži. nových stolic od Pavla Greifa truhláře v Dlouhé střídě (jedné stolice v kuoru zelené, druhé pod kruchtou žluté a třetích, též zelených stolic, pospolu v dveřích kostelních jdouc k faře za 38 К.) — 78 К. 44 gr. Od vycídční a cvikovónf studnice na placu proli kostelu 3k., za mech k 167% studnici 19 gr., od Zlábkuo tesání k též studnici 10 gr., za cihly k též sludnici 86 gr., bečváři za nový vokovy 10 gr., truhláři za dvoje nové dveře k též stud. nici 1 k. 20 gr. — Vydání učiní 267k. [8 gr. 4 d. 94. 1600. Tamléž f. 105. Za lýchž úředníků příjem: Od pohřbu Ant. Taxa kramáře 10 k. Vydání: p. administraloroví za přisluhování 80 k., Iunu Danielovi Lounskému na expensi 7 k. a když jest v nemoci těžké puol leta ležal, půjčeno na líkaře 10k. L. 1602 ve středu sv. Filipa a Jakuba konán jest počet osadní za b let 1696—16.0. Prijmovć kladou se 1. 1596 389 k. 16 gr. 1 d., I. 1597 281 k. 49 gr, 1. 1598 320 k. 17 gr, !. 1599 106 k. 18 gr, !. 1600 890 k. 89 gr., všeho za pět let 1638 k. 19 gr. 1 d. Proti tomu vydání našlo se takové: IL. 1596 388 k. 11 gr. 2 d., I. 1597 167 k. 86 gr. 3 d., I. 1598 289 k. 26 gr. 3 d., I. 1599 267 k. 58 gr. 4 d., I. 1600 145 k. 7 gr. 8 d. Suma všeho vydání 1258 k. 19 gr. ] d. Zi. slává 880 k. a dluhův 545 k. 95. 1601. Tamléž f. 126. Příjem : Od pohřbu v kostele jedné paní z města Turkova z země Míšenské přijato z domu Holianovic 13 k. Vydání: Joštovi zámeč- níku od dělání mříže do kostela 11 cent. a 85 liber 195 k. 28 gr., Danielovi: Alexovi malíři od malování a pozlacení též mříže 60 k., od malování a pozlacování velké archy v kuru témuž 20 k., od malování a pozla- cení obrazu Salvatora na mfíži postaveného 5 k., Janovi Plofovi od řezání téhož obrazu 8 k. 25 gr., za 6 postav- » níků i od malování a pozlacení jich na oltáře 4'/> k., za konfirmaci knéze Petra, Martinského faráře, k nám 30 gr., za knihu papíru 6 gr. 6 d. 96. 1609. Tamtéž f. 129. Příjem: od pohrbu v kostele paní Anny Rohovládky, sestry p. Jetřicha Toula, 4 k., od paní Kateřiny, neb. Melichara uzdaře pozuostalć manželky, kdež pohřbena v kostele, odkázáno 20 k.. od pan( Roziny, dcery p. Jana Nerhofa, kdež pohřbena v sklepě v kostele, 5 k., od dcerky malé p. Jetřicha 'Toula pohrbené v kostele 2 k. Vydání: p. faráři za puol leta 15 k., žákuom Jilským od zpívání vo pouti 1 k., pa- zounarům 30 gr. Daniclovi lun 14 k. Janovi Spalíkovi truhláři za 4 pulpity na kruchtu pro partes a za stolicí k voltáti 4 k. 95 gr., při poëlu za |. 1596—1600 utra- ceno za jídla a pit( 30 k. 26 gr. ] d., Jakubovi pokry- vati od poslavení zase mésíce na věži při kostele, kterýž vítr shodil, 6 k., za kamení k patám okolo kostela, aby vozové zdem neškodili, 40 gr., za 6 stolic nových žen- ských zelených, tří u dveří, jdouc k faře, a tří u dveří k škole, vše při zdi, Michalovi truhláři 38 k. 85 gr. 97. 1603. Tamléž f. 134. Piijem: od Martina Jona z Javoru od pohřbu v kostele 10 k. —. Vydání: Na pomoc dlážení před kostelem, že všecko zlé bylo a bláto se vždycky držalo, a za kámen i za písek 10 k. 10 gr. 98. 1004. Zamléž f. 138. Příjem: od N. souseda 7 inésta Hlohova pohřbeného v kostele přijato od Toulüv 10 k., od druhého souseda, též z Hlohova, 9 k., od pohřbu dítěte Jana Holiana 4 k. Vydání: za prkna k šalování pod skiidlu nad kaplou velkou na krov 2 k. 21 gr., Michalovi truhláři od udělání šesti nových stolic ženských dlouhých, naskrze průchoditých, též ně- XIla. Koslel Matky Boží na louži kterých stolic prostých a fermežovaných prostřed kostela po levé straně 52 k., koupili sme zlatohlav na vornat 22 k., v cajkhauzu na hradě Pražském dalí sme slíti třetí zvon menší na konkord, váží pět centnéřů a některá libra, centnéř po 27 se počítá, i s dílem činí 137 k. 34 gr., Jakubovi ‘Telec( lavé pokrývači od uděkiní a přikrytí celého nového krovu nad kaplou kněžskou, polom všeho krovu, kde zapotřebí nad kostelem bylo, 16 k 7 gr, za 1000 prejsüv cihelnych 3 к. 20 gr. za 1000 cihel hó. kovych 4 k. 99. 1604. - - (Nápis na zvonu, mni v Nevchlovć.) Chvalte Pána všickní národové, chvalte Jeho všickní lidé. Leta MDCHII tento zvon udělán na hradě Pražském ke kostelu Matky Boží nad louží za úřadníkův Zikmunda Kapra, Jana Nerhofa a. Matéje. Pechance. Laus. deo, 160. 1605. Tamle& f. H3. Vitjem: od Do- roly Taxuvy, sousedy pcehované v kostele, 10 k. Vydání: Michalovi truhláři od udělání tří nových stolie ženských dloubých, vše naskrze prichoditych. zelenych prostřed kostela po pravé straně, udělání futra lipového pod železné dveře k kaple a za novou zelenou kazaledl. níci, za velkou vysokou truhlu k ornátům, za dlouhou červenou truhlu k svícím 58 k. 80 gr., za konfirmací o přísluhování kněze Matěje, faráře od sv. llavla, 4 k., berně z statku pozemského a z platu komorního dino na vojáky 9 k. 2 gr. 4 d. m. L. 16 6 na zejtří sv l.inharta konán jest počet osadní za leta 1601—5 od úředníkův Zikmunda Kapra a Matěje Pechance. Našel se příjem I. 1601 727 k. 84 gr. | 1602 266 k. 26 gr., I. 1603 843 k. 26 gr, |. 1604 846 k. 26 gr., I. 1605 174 k. 26 pr. Suma 1858 k. 18 gr. Vydání: 1. 1601 896 k. 5 gr. 5 d., 1. 1602 254 k. 18 gr. 2 d., I. 1603 96 k. 56 gr. 5 d., 1. 1604 652 k. 5 d., I. 1605 292 k. 8 gr. a do sv. Jiří 1. 1606 28 k. 20 gr. Suma 1619 k. 49 gr. 3d. Pozüstává 238 k. 28 gr. 4 d., na dluzích 2800 k. m. 101. 1606. Tamléz f. 178. Zůstalo k budou- címu poctu 298 k. 28 gr. 4 Ч. Příjem: Od jednoho pí- sale z domu Korbelovic a nyni pani Anny Kallovy, že pochován jest v kostele, 10 k. —. Vydání: p. faráři od sv. Havla 80 k., Danielovi lunu 14 k., utraceno pii poctu na jidlo a na vino 33 k. 20 gr. 8 d., na lázní kuchařce 30 gr, tesaii od udélání na fate nové pavlace pies dvńr i nad ní přikrytí a udčělíní ve škole novych stolic a luvic 8'/ К. 102. 1607. Tamlež J. 184. Příjem: Od po: hibu Jana Mysa od Taxü v kostele 10 k., od p. Mikuláše N. cukráře od pohřbu dítěte v kostele 2 k. Prodání dvoru v Treboradicich. L. 1607 v outery den sv. Doroty v domě p. Zikmunda Kapra z Kaprštejna Jan Mělnický, jsa přítomný, i na misté Aleny m. j., zavázav se podda- nostf a clovétenstvim J. Mü p. purgmistru a radě Star. M. Pr., též pânuom osadnfm, koupil jest ve vsi TFebora- dicích od týchž osadních dvuor kmetcí, slove Cechovsky, 2a 40) k. — Vydání: Za opravu skel 48 k., zedníku za proražení okna z kaple na krchov 20 gr. —. L. 1608, 6. Augusti konán jest počel osadní za roky 1606—1607 i na díle 1608 od ouředníkův Matěje Pe- chance a Jetricha od Toulüv: Piíüjem za rok 1606 752 k. 54 gr. 4 d., r. 1607 677 k 66 pr., r. 1608 38 k., suma 1468 k. 50 gr. 4 d. Vydání r. 1606 480 k. 46 gr., r. 1607 580 k. 41 gr. 9 d., г. 1608 245 k. 90 gr. 4 d. Suma 1806 k. 47 gr. 6 d. Zůstává 157 k. 2 gr. 5 d. Při tom také počtu vyhledáno a sečteno jest co sumy hlavní se nachází, totiž 2805 k., re3tanty ouroküv 232 k., 

Strana 51
Xlla. Kostel Matky Boží na louži. odkazův a půjček k vyupomínání 751 k., v jedné sumě. 5788 k. m. 103. 1607, 2. října. Listina arch. m. IV.—16780. Službu svú vzkazujem slovutné poctivosti páni přátelé naši milí, zdraví i jiného všeho dobrého přejem vám věrně rádií. Nemohouce za jistými příčinami sami osobně k vám (an jsme předešle mnohokráte v příbytcích vašich se za- slavovali a prázdní odtud navracovali) vypraviti, vysíláme Jana Horčici, psaní tohoto dodatele, přátelsky vás žádajíce, aby jste to vše, co J. Mti C. sbírek a berní z poddaných k vaší správě poručených ус dvou létech, též i z obilí, nám k tomu nafizenym bernikem v kraji Slánském za- držáno jest, a co jste již dávno odvésti měli, totiž podle sněmu, který držán byl na hradě Pražském 1. P. 1605 v pátek po Ilromnicích, a zavřín téhož léta v sobotu po sv. Valentinu га terminy sv. Vavřince, sv. Václava a Vánoc vždy po 24 gr. m., učiní z každého poddaného po 1 kopě 2 pr. míš. Tem podle suśmu, ktery držíán Бу! 1. 1606 v sobotu po sv. Matěji a zavřín téhož I. v stfedu po Květné neděli berní domovní za terminy sv. Bartoloměje a sv. Mikuláše vždy po 20 gr.. učiní za dva terminy z každého poddaneho po 40 gr. míš., též z každé kopy snopů ozimího obilí po 8 kr. a z jarního po 2 gr. m., při této nasehvální k vám chůzi po dotčeném Janovi Hor- Gicovi proli należilć kvilanci nim odeslati x listy přízná- vacimi nemeśkali, lolo co J. Mu C. nóleżi, nezdrzovali a příčinu další k ontratám a meSkanim nedávali. Nebo jestliže tohoto ještě přátelského napomenutí ušetříno ne- bude, tehdy škody opovídáme a podle instrukcí J. ML C., též podle nařízení sněmovního listem obranním toho, co zadržíno jest i s škodami nao vzešlými dobývati musíme. Ale jsme ku pánům té důvěrnosti. že k takovému zane- prázdnění, (rozumějíc, jaké by skrze to škody zrůsti mohly) časně tu vče opatříce přijítí nedopustí. Vyslanému našemu na outratu a za práci jeho k vám od nás naschvální (po- něvadž odklady svými k škodám příčinu dáváte) věříme, że zaplatite. On majice membrany k dokonini kvilanci pod sekryty našimi sobě svěřený, nepomine piny z loho, co k sobě přijme, náležitě kvitovati. Odpovědí žádáme. S tím milost Boží s námi všemi rač byti. Datum v městě Slaném v oulerej po sv. Michulu arch. lćta 1607. Jiřík Bilinsky, Jan Veselsky, bernici kraje Slánského v Jétu 1605 a v létu 1606 nafizeni. Na rubu: Slovutné a vzáctné poctivosti pánům ouřed- níkům nad záduším kostela Matky Boží na lüZi v Star, M. Pr. v létu Páně 1605 a v létu 1606 nařízceným, pánům a přátelům: naším: milým. 104. 1608. — Rukop. c. 1653 f. 214. V druhou neděli: po Třech králích zvolení sou za ouředníky od p. purkmistra: a pánůňvo Jan Orel a Jan Slovák. Příjem: Cínže z domu farního od Abrahumu polouletního terminu a sv. Jiří a sv. Iavla 20 k. Peníze případní v městě: od Jiříka Wolfa uzdaře od pohřbu dítěte v kostele 4 k., od pohřbu Kašpara IMenne a manželky jeho, že jsú v kostele pochováni v pátek po sv. Valentinu 4'% k. Vydání: S pány konsistoriany jednáno, že nám chtěli dáti kněze Jana, děkana Litoměříckého, abychom ho sem do Prahy přistěhovali o sv. Jiří, an všecek nemocen, aby z toho sešlo, darováno jim 5 k. 16 gr., prokuratoru, že s nami vstoupil za příčinou p. faráře lavelskýho, kterej pro nedostatek zdraví svého odpuštění vzal a pryč se odstěhoval, 10 pr. Opčt za příčínou kněze Jindřicha Ko- ciána, že ho nám chtěli mocně do fary dáti a nájemník po času nevěděl se kam díti, aby z toho sešlo, vynaloženo na to v pátek po sv. Pavlu na víru obr. 4 k. 46 gr., za X/la. Kostel Matky Boží na louží. 51 čtyry tabulky po š gr. 20 gr. V pátek po Přenešení sv. Václava u p. administratora byl sem s p. Jetřichem od toulů, děkování sme činili, že přisluhování k sobě přijal do sv. Jiří a podle toho aby naši osadu po sv. Jiří zase v své opatrování přijal, dáno na 2 pinty rejnského vína, po 8 bílých žejdlík, 48 gr. Příjem od zvonění: Od Jilčárky z Kuchynek pokoj- níka děťátka 10 gr, od děťátka šenkýře z Ilřebíkového domu v Kuchynkách, od děťátka Kryštofa krejcího v Bár- tovjc domu 20 gr., od Jana Hostounskýho cerky 10 gr., od Václava Stolickářovic JO gr., Kryštofa soustružníka, děťátka stolickářky, Eliń$e kruhaie, Danicle Роза тап- želky, Jakuba Vodňanskýho, Eiiáše toboláře, sirotka u sv. Anny, Kateřiny Silvestrové, N. manželky Honsa šmukýře, od Petra u tří labutí, Tobiáše trubače, Martina krejčího proti zlatému jabku, Michalovi Galovi, tesaře u Vojtěcha Drbala, od dítěte Jiříka Wolfa, od kuchařky podruhyně u touli, od posla pekařského u Kaprů, od Jana Muša, od Jilčáře od druhého dítěte. Suma 5 k. 11 gr. 1. 1609, 31 Martii konán jest počet za rok pomi- nulej 1608. Příjmu 762 k. 12 gr. 1 d., vydání 434 К. 47 gr. 1 d., zůstává k odvedení 827 k. 46 gr. 1 d. 105. 1609. — Tamtéž f 232. Příjem: Od po- hiřbu dcery p. Wolfa tkaničkáře v kostele 5 k., od Anny Kallovy též v kostele 30 k. Peticí při kostele německé 15 k. Vydání: administralorovi a faráři Martinskému za při- sluhování oc. Danielovi na expensi, na opravu kostela a školy 22 k. 38 gr., dláždění na faře i před farou 1 k. 50 gr. —. L. 1610, 26 Martii konán jest počet: Příjem 666 k. 3 gr. 5 d., vydání 847 k. 26 gr. 4 d., zůstává 818 k. 87 gr. | d. Peněz pod ourok půjčených 3908 k. 12 gr. 106. — 1609. — Lislina arch. iu. 1V.— 3826. Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti V. Mti pane purk- mistře a V. Mti páni radní, milí páni nám laskavě příz- niví! V. Mti v náležité pokoře k paměti přivozujeme, kderak na ponlžené, poddané a snažné vyhledávání všech tří stavův království: Ceského pod obojí přijímající a k konfessí české, kterouž někdecří Augšpurskou jmenují, přiznávající při J. Mti Cé — aby jak v jazyku českém tak i německém volně a svobodně bez překážky každého člověka provozována bejti mohla, a mimo ty kostely a chrámy boží, jichž v držání jsou a kteří stavům tohoto království pod obojí prv náležejí, předně při nich netoliko pokojně zůstavení a zauechání bejti mají, ale nadto vejš ještě buď v městech, v městečkách, vesnicích anebo kde- koliv jinde by kdo chtěl neb chtěli, víceji chrámův neb kostelův k službě boží aneb také školy pro vyučování mládeže vyslavětí dáti, toho, jakž stav: panský, rytířský, tak Pražané, llorníci a jiná města, všichni společně i je- denkuždý obzvláštně, každého času učiniti moci bude a budou, propuštěno jest. Za kteroužto velikou práci a nim všem prospěšné dobrodiní f. Mti pánům stavům pod obojí s poníženým srdcem děkujíc nepřestávati budeme. A po- něvadž nás potřebných měšťanův a Ffemeslnfkiv nemaly počet se nachází, jenž při dotčené konfessí, již někdeří Augšpurskou jmenují, zavázáni, vychování a k ní zavázáni jsme, ano i na větším díle tomuto slavnému St. M. Pr. podrobení a jazyk český nám málo a na dile nic ne- známý, také mnohejm léta a starost na lirdle, že možné není, víc se jemu vynaučiti, tudy: našim dušem občer- stvení spolu s manželkami i se vší čeledí naší k požívání dosáhnouti nemůžeme. A tak s tím zároveň na našich potřebních obchodech, řemeslích a hospodářství nouzi i 7° 

Strana 52
XI la. 59 Kostel Matky Boží na louží. nedostatek pocejfujeme v tom, że my s velikou prací, obtížením i nemalým vynakládáním k obchodu a řemeslům svÿm (nechtie, aby toto slavné město jakou újmu sníáíšelo) tovaryše a Celádku sem povolavatí: musíme, ty některý tas v díle pozňstanou, nemohouc pokrmu duší svých k po- silnění dostali, zase se jinam obracují. K tomu vědomé, že také od slavných kurliřštův, knížatův i jiných stavüv svaté Rise, jenž mnohdykráte prodloužené časy, čtvrtleta, půl léta i déleji zde pozůstávají a též konlessí příbuzní jsou, aby v témž jazyku německém podle té konfessí uzívati a jak při zdraví tak i pii nav&tivení v nemocí dušem svým opatření dosáhnouli mohli, velice žádostiví jsou. | aby pocta P. B. všemohoucího vyhledávána, jeho svaté jméno víc a víc rozšířeno bylo a my v takové svobodě, osvíce- nosti slova božího rostli, V. Mif pokorně žádáme a jakožto po P. B. J. Mti Cé nejvys&ích pánüv kollatorüv prosili nepřestáváme, že majíc to vše v svém uvážení, obzylášině poněvadž bez toho chrám Páně u sv. Linharta v M. Pr. prázden, v němž toliko v středu, v pátek, a též kostel Matky Boží nad híží, kdež v třetí neděli, v pondělí a v pátek služby boží v jazyku českém se konajf, abystc sc k naší pobožné, křesťanské a slušné žádosti laskavč na- kloniti a při pp osadních těch jmenovaných záduší toho zpüsobiti a obdrZcli rácili, aby v téch chrámüv Páně jak nedělní tak sváteční i všední dnové, kdyby v nich česká služba Páně vykonávána nebyla, propůjceny bejti mohly, v němž by od pořádných kněží v jazyku německém, kteří by od nynéj&(ho konsistorium p. administratora pp. kon- sisLorianüv ordinaci pliijal ancbo od nich pod správu přijat a nám konlirmován byl, slovo boží kázíno a veleb- nými svátostmi posluhováno bylo dotad, dokadž by sc nám vanírném času jinší příležitost buďto k nasehválnímu vystavení nového chrámu příčina nedala, s tou dostatec- nou vejminkou, že se tím povolením vykonání toliko slu- žeb božských v jazyku německém týmž pánům osadním na jejich starobylých fundacích, zvyklostech ueb privile: giis žádná újma aniž v dóchodu jich salnouti, mnohem méněji kostelu opanování nebo privJastnenf se stáli nemá ani nomíní, nýbrž tčch pánův farářův německých naším vlastním nákladem opatření a chrámové Páně podle na- šeho s pány osadními urovnání zlepšení a zvelebení bejtí mají, tak že V. Mti a páni osadní své obzvláštní zalíbení nad tím jmítí budou, což všechno buď knichami měst- skejmi aneb dostalečným reversem na dobre V. Mtí opatfiti se se zakazujeme. V čemž se V. Mti jakožto vrchnosti křesťanské v laskavou ochranu poručena činíme. V Mti věrní poslušní měšťanstvo a řemeslníci pod obojí přijímací jazyku němcckého v St. M. Pr. 107. 1609, 11. pros. Lislina arch. m. /V.— 38286. Starší osady sv. Linharta a Matky Boží nad louží povo: lení: Němcům, v kostele jich osadních přisluhování. Dictum p. oufedníküm kostela Matky Boží nad louží v přícíně Němcův. — Starší zádušní osady sv Linharta a Matky Boží nad louží povolili k tomu, aby, když se cesky slużby Bożi díli nebudou, německý kněz lidu ně- meckýmu slovem Božím v týchž kostelích sloužiti mohl beze vší újmy práva a spravedlnosti i funducí téhož ko- stela a národu Ceského té osady, však aby jim osadním Němci každé petici polovici k záduší povinní byli odvo- zovali. Actum in consilio feria sexta post Conceptionis B. Mariae Virginis. 108. 1610. — Lisłina arch. m. IV. - 3826. My měšťané, handlíři, řemeslníci i jiní obchodníci jazyku ně- meckého pod obojí tělo a krev pána a spasitele: našeho Krysta Ježíše přijímající a k konfessí české, již někteří Augšpurgskou jmenují, »c příznávající v Star. M. Pr. Xlla. Koslel Malkv Boží na louží. Vyznáváme za sebe i »vé budoucí tímto listem, jenž severs slove, vůbec přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, lak jakoż jsou slovutné a muoho vzáctné poclivosli pan purgmistr a páni Star. M. Pr. na na&c pokorné pii . Mtech, jakoZto piedních pinfeh kollatorüv, toho vyhledá- vání k nám se tak laskavě nakloniti a při páních starších ouřednících a osadních dvouch v Star. M. ležících, totižto sv. Linharta a Matky Boží: nad louží toho jednati a obdrzeti rácili; aby služby Boží v těch obouch chrá- mích Páně, jak ve dnech nedělních. tak svátečních i všed- ních (však telukáž kdyby se služby Boží v jazyku českém nevykonávaly), nám v jazyku německém podle svrchujinc- nované konfessí slovo Boží v čistotě od pořádných kněží. kleří by od nynějšího pana administrátora a pántiv kon sistorianüv. ordinacf prijali, auebo od nich piijali a nam povolení a konlirmovini byli, kńzino, tóż velebnynń svii tostmi die nařízení syna Božího. pána a spasitele: našeho, pod obojí způsobou i jímejmi službami církevními poslu- hováno bylo dotud, dokudž by se mím v mírném času jinší příležitost (buďto k naschvalnímu vyslavení nového chramu) příčina nedala s tou dostatečnou vejminkou, že sc tím povolením vykonání toliko služeb Bożskych v jazyku némeckém lýmž pánům osadnim na starobylých Iundacích, zvyklostech neb privilegiích dná dujma aniz v düchodích jejich sshnouti, mnohem méněji kostelu opa- nování nebo přivlastnění siti nemá, nybrz téch pánüv farářův německých naším vlastním nákladem opatření, a chrámové Páně podle našeho s pány osudními urovnaní zlepšení a zvelebení bejtí mají, takže předně pan purg: mistr a páni, à polomnè pani osadnf své obzvláštní: zalí- benf nad tini jmíti rácí. jakž i ph tom zakazani naże J. Miem panu purgmistru päntm v spisu podaná to sebou přináší. kostelis iei M Addost Protož tímto reversem naším přiříkáme a připovídáme, że lo vie, což se nadpisuje, zeela a zouplna od nás ny- nějších i budoucích, potomkůňv naších, zdržáno bejti má, a že pánům osadním kostela Matky Boží nad louzi v Star M. Pr. od nás na jejich starobylých fundacích, zvyklostech neb privilegích žádná wjma ani v düchodích jejich nej- menší: překážka cinèna bejtí nemá, ani sobě téhož kostela opanovali neb privlastniti maine, nýbrž toliko téhož kostela dle takového povolení samým kázaním v věm slova Bo- žího v jazyku německém a přísluhování velebnými svá tosimi od samćho syna Božího, pána a spasitele našeho, ustanoveni, | službami církevními pobožně, pokojně bez všelijaké protivnosti a nebo stížnosti pánův osadních uží- vali cheeme a mime, a žádným jinším vymyślenym způ sobem, vBak s při tom /nanieniłow vyminkown, 7c takové církevních służeb koniini v jich nómeckóm jazyku nic dóle neż do libosti a vile pana purgmistra Jainiiv, jakožto předních kollatorův, a pánův osadních téhož kostela Matky Buoží nad louží użivali a se shromażdorali uemajś. a nie nejmen8iho pied sebe britis x urażeno niohlo byti. touto tem by lóż zidużi Jesli że by pak kdo z též společnosti ubmeckó icci nebo skutkem proti tomuto dobrovolnému povolení ] i pana purgmistra piniiy a osmdních téhož zidużi piedcinil a nětco toho. což by nenáleželo, před sebe bral, tehdy to v moci to züslavuje, jim týž chrám Boží: zbránití a služby církevní zapovědití a to beze všeho odporu. Co se pak peticí dotýče, když by služby Boží kominy byly, lolikéž se vymíňuje, aby společně z též osady May Boží Cech a z spolecnosti jich Němcňv jeden přítsmný byl, a což by tu kolivěk z lásky nadiino bylo, polovici též pe- licí úředníku přednímu téhož záduší aby nu opravu téhož se 

Strana 53
XIIa. Koslel Matky Boží na louži, chrámu ihned odvedena byla, druhou pak polovici tolikóż aby na vychování správcí jich obrácena byla. Nu potvrzení a pro lepší jistolu i zdržení toho my vSickni napřed dotčení měšťané, handlíři, řemeslníci a jiní obchodníci německého jazyku pod obojí přijímající v Star. M. Pr. dožádali jsme se urozených a »lovutných pánův pana Enstachiusa Betengle z Nayenbergku a na Boru Jlrádku a Rychnově, pana Lorence Storku z Storkenfelsu, pana Adama Geronisa z LibuXína, pana Jana Kiíze z Vo- strova a Kocic, pana Václava Trubky z Rovin a pana Jana Bchma z Baumberku, aby vedle našich od nás všech k tomu volených pánův starších ouředníkův a správcův nad důchody dobrodincův, totiž pana Petra Nerhofa z Hol- terberku, pana Valentina: Kivehmajera z Reichvic, pana Abrahama Angela z Angelsberku, pana Jana Nerholu z Ilolterberku, pana Michala Peschona z MHohenberku, p na Jiříka Wilda, Bartoloměje Wagnera, Jobsta Schmellcra, "'obiá&c Cimrmona, Balthazara Schwarzbacha, To*iáSe Fi- kera, Martina Tektandra a Heinrichr Junkera na místě nás všech peceli své na svědomí přitískli a vlastnímu rukama se podepsali. však pečeti jich jim beze škody. Stalo se cle. 109. 1610, 22. ledna. Listina arch.. 1V.— 34826. Poněvadž Němci na onen čas žádostiví jsouce, aby jm v kostele: osady Matky Boží rad louží slovem Božím a velebnymi sválostmi od německého jich kněze polu- lováno bylo, uvolili se každé petici polovici k témuž zá- duší odvozovali, nyní tomu dosti nečiní, nýbrž nětco ne- slušného před sebe bráti smějí. Protož ouředníkům téhož záduší Matky Boží nad loużf se porouci, aby oni majice od kostela klíče, Němcům tam víceji posluhovati nedo- pouštěli. Actum in consilio feria sexta post s. Fab. ct Scb. 1610. Protocollo Marchionis V. pag. 493. 110. 1610. — Listina arch. m. IV.—3826. SL- vutné a mnoho vzáctné poctivosti M. Mii pane purgmistře a V. Mu póni radni nim laskavě přízniví. Jakou jsou stíž- nost V. Mti v spisu svém páni starší: úředníci a osadní záduší kostela: Matky Boží nad loużi v Star. M. Pr. (ac celí osada se k němu nepřízná) na nás podali, z přečtení téhož nám od V. Mii propůjčeného spisu tomu všemu sme vyrozuměli. 1 v pravdě bychom se toho do týchž pánüv starších oufedníküv a osob toliko některých z nich, aby nás spolu měšťané a sousedé V. Mii (an někteří z nás tak dobře jako i oni od V Mtí povinnostmi zavá- zání jsme), lak neušetrně a nevinně při V. Mti, vrchnosti naší, společně měli v ošklivost a domnění uvozovali, ni- koliv nenadálí. Předně kdež nás stihají, že bychom jistí námluvu a snešení mezi nimi póny osadnimi u nimi z jedné kuždé petici ua opravu téhož chrámu Božího pravou polovici jim zanechávati a ihned přednímu ouřed- níku téhož dne odvozovati se mčlo, nezdrželi, sebravše do několika pořád takových pelicí mnoho kop gr. čes. za sebou że jsme zanechali a k zadu$f jejich nic neod- vedli, nýbrž chtěje jistou sumu peněz ročně, totižto deset kop gr. čes. jako za nějakej nájem a Wh z chrámu Páně jejího platiti a dávati, (lem že bychom se vždy předce na ně do chrámu Páně (pravíce, že jiné klíče od něho na- jdeme) motcí nutkati chtěli a někteří nepamatujíce na své povinnosti měšťan.ké po domich šenkovních pohrůžek by činiti měli, činfce vymórenf, że jsme lakové dobrovolné sneÉen( protrhli, zrušili řečí i skulkem i k nesousedství příčínu dávali a dali a při V. Mti vyhledávají, abychom se s lakovejmi nesousedskymi pohriżkami proli nim spo- kojili a do konce kostela jejího prózdni byli, jak ten spis šířeji a mnohem důtklivěji v sobě to obsahuje. Xlla. Kostel Matky Boží na louži. 53 V čemž nám před Bohem i pred V. Mtmi velikou křivdu činí, ačkoliv jakož V. Mtí i vůbec vědomé jest. že pokudž jsme žádných správcův církevních jistých aniž ko- stela. propüjceného nejméli, petici jsme se neujímali, ale při každém chrámu Páně polovici, a druhou polovici pánům farářům, kteří pracovali, zancchávali. Ale abychom s tymiż piny osadními tehdáZ, kdyZ jsme skrze supplikaci i vzéctné prfimluvy J. Mtf pánüv directorüv pti V. Mii vyhledávali, aby nám ten chrám Páně k službám Božím v jazyku německém propůjčen byl, jisté snešení a námluvu o polovici peticí činili jměli, jakž oni doklidali smóji, tomu zjevně odpíráme, neb majíce již dva správce cír- kevní od pana administratora nám dosazené, na kterézto správce a jiné vydání se mnoho vynaložití musí a odjinud krom z peticí (když jiných důchoduov žádných nemáme) to vzíti nemůžeme, kteréžto peticiones také z těch příčin od pobożnych kfes(auskych posluchatüv slova Boího tím víceji přicházejí, a kdyby se pánům o adním polovici od: vozovali méla, Ze by to proti pobozné intenti dobrodincüv, kteriż by potomné tak volné a laskavé dávati pfestávali a nám s ublížením i k nemalé újmě bejti muselo, kdež by i jim pánům osadním snad dosti málo se dostávalo a odporné bylo; an:ž supplikací naše, kterouž jsme V. Mti v ty příčině na onen čas podali; do konce toho v sobě nec. obsahuje, nýbrž jakž jsine v též supplikaci V. Mti zaká- zání učinili, že s pány osadními, co by k zlej šení a zvelebení chrámu Pânë bejti mohlo, se s nimi urovnatí, též rever- sem podle znění supplikací a vyměření V. Mtí pány osadní opatřiti chceme. Tak jsme, jakž na poctiví měšťané náleží, tomu dosti učinili, pánům osadním v krátkých dnech do- statečného reversu copiac odeslali; a ihned po vyjití slav- ných Hod Vánočních k urovnání a s nimi jisté snešení teprva učiniti jsme jistý počet z předních osob a měšťanův k týmž pánům osadním, kteříž tehdáž z pânüv starších a ouředníkův pospolu byli, vyslali. A skrze pana Abrahama Andéla z Engelsbergku uctivě, šetrně jim lo vše před- nésti dali, a na jakej způsob na dokázání vděčnosti a za- chování mezi námi lásky asousedské[ho] přátelstv(,(obzvláštné poněvadž drahnej počet k témuž záduší přináležejíc ně- meckého jazyku měšťané jsou) na zlepšení a opravu téhož chrámu Páné z pelici bychom pomoc uciniti meli, vyrozu- méli a o to všeckno přátelským, sousedským způsobem se urovnati Zádostivi jsme byli, což kdyby předešlé jisté snešení se slalo, toho by všeho vyhledivati zapolfebi nebylo, té naděje jsouce, že nám přátelské, sousedské prostředky přednesou, jenž by k urovnání mírné byly. Ale mimo všecknu naději naši těch poctivých vzáctných vyslaných pánův měšťanův i nás všech s takovou neuše- irnou a dütklivou odpovédí odbyli pravíce. ponévadz sc jim polovice pelici podle prípovédi, (jakZ oni skrze pana Pechance pied V. Mii v radé pfcednesli) neodvozuje a hned s počátku dosti tomu nečiní a nezdržuje, že jse na tom snesli raději kostela zavřeného zanechati, a aby se s námi v nějaké jednání dáti měli, že žádná stodola neb krčina není. Proti tomu a nic méně jsouc přátelsky na- pomenuti, aby tak nevinně, neušelrně bez všelijaké jim příčiny duné nás jich spolu měšťané a sousedé nezdržení smluv (který se nikdy nedály, aniž nám osob, kteří by na místě a s vůlí nás všech takové snešení o polovici pelicí vykonali, vystaviti nemohonc) nestiliali, však: aby jim z té peticí (ne za nájem nebo trh) z lásky na opravu téhož chrámu Páně jistý díl a částka dávána byla každého čtvrt léta po ň k. in. a zvon(ku po 9 k.m. dátisinc sc uvolili ale tím nezavřeli. Item co se zvonův a stolic dotejte, kdyby se jaká škoda [stala], že jiin na to obzvláštní pomoc učinčna bude, nad čímž bohda spokojení a víceji, nežli by se na- 

Strana 54
54 X7la. Kostel Malky Boží na louží. dáli, podle předešlého zakázání to vše zlepšeno, aby sc tomu důvěřili a pokudž se jim viděti bude, do téhož re- versu ncb zvláštních cedulí to zapsáno bejti má, žádajíc jich, aby ty věci lépeji a šetrněji pří sobě uvažovali, a což v místě radním povoleno, tak sami bez všelijaké slušné přičíny nerušili a k nesousedství poněvadž reversem od nás jakožto poctivých spoluměšťanův (jichž kopije jím odvedena) opatření jsou, kleréhož pro lepší podstatu jestli by Zádostivi byli, do knih méstskych jim vloziti dáti jsme se zakózali, an kdyby proti takovému přátelskému zakázání se mírně byli ukázali, byli bychom rádi, coż by toliko slušného bylo, s nimi na místo postavili, ale po- vrhše to všeckno omluvna se učinili; že na větší počet lo vznésti musejí a potom nás jistou odpovědí spravili chtějí; ale to nevykonavše, nýbrž kostel o újmě své bez vznešení па V. Mu jsou zavřeli. A ačkoliv na poručení predeslého pana purgmistra panx Symeona Ilumburgku za některý den kostel zase otevřen byl a my v lom čase skrze jisté osoby při předním panu ouředníku podle oznámení jejího přítelského s nimi shledíní a urovnání vyhledávali toho sme užití nemohli, ale (však toliko ně- které osoby) skrze spis i oustně k potupě nám všem nás nevinně pomlouváním jak V. Mti tak vübcc v ošklivosti vydávají. Neb abychom se napřed dotčenými pobrůžkami proti povinnosti měšťanské naše dopustili jměli,; mnohem víceji nám se ktivda ciní, a tomu patrné odpíráme a sme bohdá tak poctiví měšťané jim všude rovni; a známe, že to jakožto včiší proti právu a proti odvedenému rcversu činiti nenáleží. Jestli se pak někteří obzvláštní osoby při trunku a opilstvf nenáležitých řečích dopustili, ly slušně dle uznání V. Mtí za to pokutu nesou. A protož V. Mí jakž předešle tak také i posavad za to služebně a poko ně prosíme, že nás jakožto nejpřednější collatorces všech zá- duší v Star. M. Pr. laskavě zůstaviti, a abychom tak nc- vinné stiháni a dotýkáni nebyli, podle předešlého uvolení při též žádosti chrániti a opatřiti ráčíte. A abychom ra- ději v lásce, svornosti, v dobrým sousedství, milování jedni druhych jako křesťané a spolu spříznění (k čemuž iny v pravdě jinší žádné příčiny jsmc nedávali a dávati nemíníme) zachování byli, toho nedorozumění o pctici k mírnému konci (buďto každého čtvrt leta něco zlepšití, a nebo jinak co by nám snesitedlně a bez ublížení bejti mohlo) prostředkovati ráčíte. V čemž se V. Mtem, kdež tu nic jiného nežli rozšíření cest a slávu Pána Boha všemo- houcího a potěšení svědomí duší naších vyhledáváme, (což nám slušně a podle předešlého zakázání jejich z lásky kFeslanské a sousedské (ne z pen&z) volně příkladem jiných pánův osadních dopříno bejti by mělo), k laskavé Ochraué se poruécna činíme | V. Mtí věrní poslušní mě- Manstvo a řemeslníci pod obojí přijímající, jazyku němcc- kého v Star. M. Pr. 111. 1610. — Rukop. č. 1653 f. 247. Zvolení kostelníci Jan Slovák u Václav Podolanský. Příjem: Od p. Petra Smfda, Ze manželka jeho při našem chrámu páně pohřbena 24. Marti jest, 10 k., od Markéty stoličářky od pohřbu mateře její v kostele 10 k. Vydání na opravu kostela, nové zdi u krchova, též nových dveří do kostela: 6 vozů bělohorského kamene, vůz po 36 gr., učiní 8 k. 86 gr., 14 vozů téhož kamene 7 k. 86 gr., 18 sel cihel sklepových 6 k., od přivezení jich formanu 1 k. 56 gr., 18 děberů vápna po 13 gr. činí 5 k. 24 gr., tři děbery vápna z Malé Strany po 20 gr. činí 1 k, 18 děberů vápna 6 k. 24 gr., písku 16 vozů po 14 gr. Ciní 3 k. 44 gr, 18 vozů písku 2 k. bl gr., 8 vozů pfsku Slolÿfskÿch po 28 gr. tinf 8 k. 44 gr, 20 prken k udělání lešení 2 k. 80 gr., 10 vesel k témuž XI1la. Kostel Matky Boží na louží. lešení po 5 gr., za vokroužníky kamene pískového k dvc- řům krchovním 4 k. 88 gr. Chodili jsme s kostelníky do skály Hloupětínský o ty vokroužníky 12 gr., za veníře vo- tesaný žernovského kamene k dveřům kostelním 4’, dlazitovi od osmi sáhů vydláždění u nové zdi, od sáhu po 10 gr., činí 1 k. 20 gr., p. Zikmundovi Kaprovi za dveře železný k dveřům kostelním 18 k., zámečníku k týmž dveřům za nový zámek, háky a skoby a zavěšení jich 4 k. — Suma 141 k V pondélí po Simitelné nedéli byli jsme obesláni od pp. defensorüv, aby v našem kostele služby boží jazykem německým konány býti mohly. Páni starší: osadní tomu povoliti nechtéli; chodili k p. admiuistratorovi, aby jim p. faráře k Velké noci opatřil, 26 gr. Zase swe chodili k p. administratorovi, nebo když se prv k němu přišlo, spěčoval se p. faráře opatřítí, aZ od p. purkinistra a pánüv poručení míti budem, že Němcům dovoleny služby boží býti nemají, 1k. Ve čtvrtek po Smrtelné neděli od diktum p. pfsati, že Nëmci nemaji pri našem chrámu Páně při- sluhovati, dáno ] k. Chodili jsme k p. purkmistru, Że jest nám pan z Vchynic jednohu zabitého fendrycha Ра: sovského do chrámu Páně vnésti dal, i také potom aby pochován tu byl, 17 gr. m. Ve čtvrtek po Veliké пос! jednáno bylo s p. administratorem, aby nam p. faráře od sv. Mikuláše k posluhování konfirmoval. 112. 1611 Rukop. 6. 1653 1. 256. Příjem: Od Jiříka uzdaře z Kuchyně, že manželka jeho v kostele pochována jest, 10 k., od p. Wolfa tkaničkáře za toleż 10 k., od pobřbu dcery paní Roliartový v kostele 8 k., od pohřbu p. z Sonova v kostele 6 k. —. k., Vydání: Knězi Jiříkovi Tesaziusovi na čtvrt leta 15 k., knězi Zikmudovi, p. faráři Svatomikulášskému, od sv. Jiří až do sv. Ifavla 13 k., Iunu Mikulášovi 20!;; k. K ob- zvláštní žádosti všech tří pánův slavův půjčeno na splacení lidu válečného 100 k. L. 1612 ve čtvrtek po neděli Sexagesimac vykonán jest počet osadni od p. Jeliicha od toulüv a Jana Vorla ouředníkův. Příjem r. 1610 960 k. 24 gr. 3 d., г. 1611 676 k. 43 gr. Suma 1637 k. 7 gr. à d. Vydáno r. 1610 764 k. 9 d., r. 161) 409 k. 59 gr. Suma 14738 k. bý gr 2 d. m. Zůstává 163 k 8 gr. | d. 113. 1611, 81. ledna. Listina arch. m. РИ. - 3820. K paméti V. Mtem privozujeme psaní »vé, kterčž sme V Mtem dne 26. března měsíce v přícíně nedoplnění platu komorního učinili nám k záduší našemu kostelu Matky Boží nad louží vycházejícího z panství: Dubcekého, na kte o psaní naše aż posavad ncrácítc. žádné odpovědí dával PonévadZ plnomocnici od pánův starších osadních Matky Boží na louží i va místě vší osady zřízení, složívše vedle reformací J. Mtí pana presidenta a panüv rad nad appellacími na hradé Pražském zřízených registra, do nichz sc vBelijac(. piíjmové platüv u düchodüv témuž zá- duií prináleZející poznamenávují, ku potřebě panu Janovi z Proseče a na Jirnách, proti sobó k svédomí, v tom 2c některé tajné věcí téhož záduší v týchž registřích pozna- menané mají a v nich vertovati diti nemolou, sc ohlásili. Z té příčiny dotčeným plnomocníkům z práva se nachází, že sou povinní z týchž register: takový plat z vinice jeho pana Jana z Proseče k nadepsanému záduší náležející, o kterýchž rozepře vznikla od léta 1549 až do léta 1594 v přítomnosti dvouch osob úřadu tohoto pří- seżnych ku potřebě panv Janovi z Proseče proli sobě k svědomí vykázati podle práva. Dal památné. Actum fer. se 

Strana 55
X/([a. Kostel Matky Boží na louží. 2 post Conv. Pauli 1611. úřadu perkmistrského písař. 114. 1612. Rukop. č. 1653 f. 282. Vříjem: Cinze z domu farního od Zuzany Grynesový za rok 90 k. — Vydání: p. faráři sv. Mikulášskému od posluhování od sv. Ilavla až do sv. 15 k., Mikulášovi luna na expensí 14 k. Za půl archu pargamenu do českého graduálu 16 gr., od dopsání jed- noho pátrem i od vsazení (EhoZ pargamenn do graduälu dáno 84 gr., truhláři za dycie nový dubový k dveřím kostelním a za dvě tabule na voltáře 7 k., od vstoupení do rady s strany p. ze Vehynic, že jest dvě vokna do domu farnfho prolomiti dal, 2 gr. 4 d. 115. 1618. Tamleż f. 290. Piijem: Że Mikuláš cukrář a im. j. v kostele našem pochováni jsou 8 k., od pohřbu v kostele Marušky stolicárky 7 k., od místa jedny fendrychovy na krchové 1 k., od pohřbu syna dobré paméti p. Jana Gadna (?) v kostele 10 k., od místa na krchové jednomu zlatníku | k. 65 gr., od sirot- küv Samuele Laloe, 2e na krchové jest pochován, 1 k., od pohřbu Adolfa Myslicha z Wylimštejna 20k. Vydání: p. administratorovi od sv. Jifí aZ do sv. Havla 15 k., Mikulášovi lunu 18 k. Náklad na Jdvč kašny kamenné a grunt, kameníkovi za větší kašnu z kamene žernového a jeden stupeň okolo též kašny 60 k., za druhou menší a též za drubÿ stupeñ a žlábek, vše z téhož kamene Zerno- vého 83 k., zedníkovi od udělání gruntu 7!/s k., kotláři za dvě trubice do kašen 1 k. 40 gr.; lournfkovi, Ze stojan a potom lavici k kašně dal, 1 k. 116. 1613, 29. tervna. Lislina arch. m. I V.— 3826. Jakož jest od léta 1609 mezi plnomocníky nařízenými od pánův starších osadních záduší kostela Matky Boží na louží v Star. M. Pr. na místě a k ruce téhož záduší, jak s někdy ur. p. Janem z Proseče a naJirnách, soudu nej- vyššího purkrabství Pražského radou, tak též potom po smrti jeho též s ur. p. Tomášem z Proseče a na Jirnách, jakožto synem a dědicem p. Jana z Proseče, o zadržalý plat z vinic, slove v ráji, podle převedení téhož platu zá- pisem od p. Pavla Severyna z Kapf Hory, jemuZ actum I. 1549 v knihách úřadu ). Mti C. perkmejstrského, libro con- tractuum 8. folio 288 zapsaného, a kteréžto vinice potom se jistou smlouvou mezi vejš dotčeným p. Janem z Pro- seče a p. Pavlem Severynem z Kapí Iľory z jedné, a p. Janem Kbelským z Kapí Hory z strany druhé, jakž táž smlouva, libro contractuum 18. folio 30 zapsaná v sobě obsahuje, témuž p. Janovi z Proseče se dostaly ; od toho času neodvozováním téhož platu k dotčenému záduší M. B. každého roku tejnský vína červeného, že až do léta jmi- nulého 1608 za dvanáct let poFäd zbčhlých zadržal, aby tentýž zadržalý plat již od p. Tomáše odveden, i budoucně odvozován byl, na velikém soudu a zaneprázduční pozů- stávalo ; až šťastným prostředkováním jest to léta tohoto 1613 v sobotu den sv. Petra a Pavla 29. Junij mezi do- tčenými p. Tomášem 'z Proseče a pány staršími osadními a úředníky již jmenovaného záduší na místě postaveno a smluveno na způsob takový: Ze oni páni starší osadní a úředníci jsou od téhož platu jak zadržalého tak i který by dále vycházeti jmél, dobrovolné upustili, tak že jak ou p. Tomáš z Proseče, ani dědicové a budoucí držitelové těch vinic žádným dokonce platem povinen býti nemá a nemají nyní i na časy budoucí a věčné, nýbrž též vinice již svobodné ode všeho platu k témuž záduší Matky Boží býti mají. Však jak dobré paměti p. Jan z Proseče, otec p. Tomáše, tak i on p. Tomáš sám byvši témuž platu vejš již oznámenému a jminulému na odpor, šetříc že se Benjamin Vlčovský, J. Mu C. { 15 k. à od sv. Jirf do sv. Havla © XIla. Koslel Matky Boží na louži. 55 tu záduší a skutku milosrdného dotýkalo, z lásky jest již jmenovaným pánům starším a úředníkům k ruce často dotčeného záduší Matky Boží 115 kop míš. na hotově dal a odvedl, kteréž oni přijavše, z nich také jeho p. Tomáše kvitujf, prázdna a svobodna činí. A pro lepsi tobo pa- mátku tuto smlouvu knihami úřadu J. Mti C. perkmejstr- ského sobě utvrditi dáti mají. Stalo se léla vejš připo- menutého 1613, v sobotu deu sv. Petra a Pavla. Ex libro contractum 19. fol. 163. Benjamin VItovskÿ z Litvinovic, dfadu perkmistrského písař. | 117. 16 8, 19. listop. Listina arch. m. 1V.— 3826. | Jan Kryštof Stehelýn a Markyta, manželka jeho, stojice osobně v radě přiznali se, že jsou dlužní dluhu pravého a spravedlivého dvě stě kop míš. úředníkům a osadním záduší kostela Matky Boží na louži, nynějším i budoucím, kteréž jim zase oplatiti mají, když by jim napřed čtvrt léta o tom dáno vědčti bylo, i s úrokem na ně dle sně- movn(ho nařízení vzešlým, ujišťují a zápisem tímto tu | sumu s úrokem na domu svém, v němž bydlejí. Zapisují “ tak a na ten zpûsob, neutinili-li by tomu, jakZ se nadpi- suje, zadosti a sumy jmenované s rokem po dání o tom napřed čtvrt léla věděti nesložili; tehdy jmenovaní úřed- níci a osadní, i len každý, komuž by od nich poručeno bylo, má, mají a jmíti budou moc, v týž dům jich právem se uvázali, jako by všecko právo na vrch až do slunce západu vydržáno, zvod, zmocnění vykonáno bylo, i klíčův složení s právními rozkazy se stalo, jej držeti, směniti, prodati a tu výšpsané sumy s úrokem dobývati, také po- j stihati nejprve přede všemi jich věřiteli i každým člověkem. Zápis tento k ruce záduší pan Mikuláš Jetřich od toulů a Adam Svenda přijali. Actum in consilio postridie S. Mar- tini, A9 MDCXIII. Kašpar Barták. . . M8. 1014. Rukop. c. 1653 f. 297. Příjem: Cinže z domu farního od Jiříka Palackého za !/, leta 10 k., Jan Turnovský od pohřbu manželky své v kostele 12 k. —. Vydání: p. administratorovi od sv. Havla až do sv. Jiří 15 k., Mikulášovi lunu 10 k. Vydání na opravu ko- stela: V pátek po sv. Marku Janovi Tachovskému pokrý- vati od snét( makovice velké pozlacené na věži při ko- | stele, kteráž byla naskrze z ručnice od nevážného a leh- komyslného člověka škodně prostřelena, 8'/, k., za pět loket sukna prostého, do kterého túž makovici, když ji dolů spouštěli i také zase nahoru dávali, aby ňákého po- rušení od skřidlic na pozlacení nevzala, loket po 10 gr., činí 42 gr. 6 d., Jakubovi Limpekovi zlatniku od pozla- cení 4 plechův do makovice, nebo prvé nebyly dva do- bře pozlaceny, i také že jest je tak i měsíc zase pěkně vyčistil a vypulíroval 4'/, k., témuz na pozlacení kfíze nad kaplou u makovice 13 k. —. Náklad na malování kuru v kostele: Jindrovskýmu malíři za malování 656 k. 119. 1615. Tamtéž f. 304. Příjem: Vratislav Hendrych z Franknštejna od udělání sklepu v kostele, kde paní manželka jeho pochována jest, 15 k. —. Vydání: p. administratorovi za rok 3) k., Mikulášovi lunu 14 k. Na malování kostela: p. Gabrielovi Spindle- | rovi malíři 120 k., přidáno mu 10 k., zedníku od dělání | lešení k témuž malování 24!/, k. L. 1616, 18. Junii od p. Jana Vorla ouředníka konán jest počet zádušní zal. 1612 —1£€. Pfijem r. 1612 1149 k. 8 gr. 8 d., vydán( 729 k. 64 gr. 4 d., z&stává 410 k. 18 gr. 6 d. R. 1618 pfijem 1216 k. 36 gr. 3 d., vydání 657 k. »9 gr. 1 d., zůstává 658 k. 87 gr. 2 d. R. 1614 | příjem 1308 k. 6 gr. 4 d., vydání 661 k. 49 gr. 8 d., | zůstává 746 k. 16 gr. 1 d. R. 1615 příjem 1285 k. 67 

Strana 56
56 X/la. Kostel Malkv Bozi ua louzi. gr., vydání 760 k. 9 d. 98 gr. 5 d. züstivá 52b k. 33 gr. 120. 1616. Tamléz f. 317. Od p. purkmistra a panfv zvoleni za oufedniky p. Jetfich Mikulas od toulü a Jan Orel, vyhlášení sou v plný osadě v neděli třetí po Tiech králích, a k nim jsou přídání od pp. osadních za kostelníky Jan Slovak švec, Václav Podolanský a Martin Nic. Příjem: Od Daniele Posa dystylatora ditéte v ko- stele položení 2 k., od jednobo truhláře z sanýtrny pani Prunarky na krehové ] k.. od pani Judyt Adoliky v ko- stele 10 k. 47 gr, od Pela Opiciusa apatykiie v ko: stele 5 k. Vydání: p. administratorowi za rok 8) k. — od nový truhlice: na zeleno barvenÿ à katalogum udělaní: truhláři dino | k., zámečníků k ty truhlici pro knihy zídušní za ziśmek I, k. —. 121. 1617. Tate: J. 5, Příjem: Cine A fary Jiříka: Palackého kováře celoroční 20 k., Matiáše Cernina ze školy 7 k. 22 n Vydání: p. administrstorovi ecloroení 40 k., za sném jenerální, který držán byl I. 1615 dino 38 gr. 4 d. 122. 1617, 19. dubna. Lislitta arch. m. IV. — 6. V. ML. urozený pane pane, urození a stateční rytíři, páni úředníci menších desk zemských, páni nám laskavě pří- zniví, — V. Mti na pánu Bohu všeho dobrého upřímně 7adidme cte. Z dnoležité potřeby V. Mti nelajíme, kterak maje my k kostelům blahoslavené Panny Marie pred Tj. nem, a Matky Boží nad louží a kláštera sv. Anny, vše v Star. M. Pr., z lásky pro rozhojnění cti u slávy Boží jisté platy od vzácíných osob vyšších slavüv již dávno z světa sešlých, na jistých dědinách, s pokutami dle znění zapisiw dekami zemskými k vycházení pojištěných, a U platové k týmž dekám zemským sou každoročně skládání bývalí, a předkové naši je vyzdvihovali, potom pak jakž p. Jan Tykl ke dekám zemským za depositora jest volen, nám k záduším našim, krom panny převory kláštera sv. Anny, żadnómu (souc množstvíkrát od nás napomínin) posavad nic jest neodvedl, a naposledy nás tím odbíl, že o 36 gr. č. míně se těch platů skláda, z vejpisüv našich se lo nachází; chceme-li iny k svému ptijiti, o ten no- dostatek abychom se k držitelům týchž gruntů, odkadž nám takoví komorní platové vycházejí, o doplnční jich dopisovali, hdyZ se stane, on také, což komu náležetí bude, że odvésti od sebe chce. I nepominuli sme p. Hrobcickym (jakožto na ten čas nad týmž statkem a si- rotkem poručníkem nařízeným) o týž nedostatek, aby pin kvitanci, co toho platu komorního nám k těm tiem zá- du&ím sklidati ráčí, ukážíc promlwiti, coż se i stalo, że sme několik kvitancí spatřili, v nichž se našlo, že ta suma, kteriz k (em třem záduším se skládati má, zccla zouplna se nenachází, o čež kdyż sme se domlouvali, pan nim oznámití ráčil, že mimo předešlé kvitancí on nic víc nám povinen není. A poněvadž nyní pri Jiří nejprv příštím opět termin téhož platu komorního skládatí im, aby aspoň jednou v tak prodloużilych létech té véci spomoZeno bylo, a my coż tak k záduším našim jest pro čest a slávu Boží nařízeno, toho dostati a użiti mouhli, że tónuż p. Irob- ciekóymu aby se v pondóli po Jiří s těmi kvitancími na týž komorní platy se vzlahující[mi] ke dekím zemským před M. Vše postavil, psaní učiníte a k tomu též p. Jana "ekle, kteryZ též platy nam odvozovati má, k témuž dní obeslali poruciti rdcite, zn to V. Mtí ve vší uctivosti žá- dáme, tak aby nebylo potřeby budoucně dalšího práva vedení, v čemž se k vopatření spravedlivému V. Mtem poroucime. s Xlla. Koslel Matky Boží na louží. V. M. P. převora a všecek konvent kláštera sv. Anny a sv. Vavřince v Star, M. Pr. 123. 1618. Rukop. č. 1053 f. 2. Vříjem +—. Vydiinf: p. faráři sv. Mikulášskému za celý rok 40 k., varhanikn 80 gr. —. L. 1619, 14. Martii. vykonán j Jana Vorla a Jirfka Chodovskyho na r. 1616 —. R. 1616 piijem 1226 k. 8 gr. 3d. m., vydini 906 k. 51 gr. 3d, stan 319 k. 16 gi. 6. d. m. R. 1617 příjem 759 k. 50 gr. 3 d., vydání 720 k. 43 gr, zistivá 39 k. 7 gr. 9 d. R. 1615 příjem 612 k. 51 gr. 1 od, vydání 571 k. 35 gr. 1 d., zůstivá 41 k. 16 gr m. Sumy hlavnf pod ourok půjčeno 5721 k. 18 gr. 4 d.; úrokův řeštírujících 88 k., odkazür 145 k., půjčených peněz 9218 k. 22 gr. 6 d., platu komorního z Dubce 90 k., berně: zastaralé 20 k, re&tunitiyv menších 6 k. Suma 6213 k. 59 gr. 3 d. m. 124. 10619. Tamléz y. 341. Duc 30. ledna zvolení sou za ouředníky Jap Orel a Jiřík Chodovský — a k nim přidání kostelnícíi Jan Slovák, Pavel Plof řezbař a Vaclav Podolansky. Příjem Cini 803 k. 53 gr. 1 od. Vydaní: p. faráři sv. kému 40 k., knézi Janovi Locikovi, kdyz sc měl ati, na prosbu jeho a 2e jest pres cas pétkerait prisluhoval u naší fary, dáno ] k., z péti tisíc kop m. ouročních, co na záduší naše přišlo podle jiných za 9'[, mésíce rejthiüru, též na dvě suknicky a petí za klobouk, zivdavku co mn dáno i za víno při jednání jeho vynaloženo 70 k. 25 gr. 5 d. Suma 617 k. 50 gr. 5 d. m. Züstivi 186 k. 2 gr. 3 d. 125. 1619, 15. ledna. Listina arch. me. IV.—3826. P. úředníci a starší vosadní I na místě vší osady záduší M. B. nad louží v Star, M. Pr. činí přípověď na dům i na jiný všeckena všelijaký statek movitý i nemovitý, na čem by ten koliv záležel po smrtí Simona Brízdy, imčšťěnína Sur. M. Pr. züstal pro sumu čtyry sta: dvaceti: sedm kop 19 gr. vàe míà. anch cokoliv sc bud méně ancb více provede a ukáže. jim k pteddottenému záduší od téhož Simona Brázdy pozůstalých, pravíce se přede všemi jinými věřiteli k témuž domu a statků pro dosažení: sumy své přední právo a spravedlnost jmíití, a co dile zapotřebí bude, nedadouc času privnímu projíti, Ze nepominou ta- ovou přípověď podle práva sobě k místu vćsti. Actum in consilio XV. Januarii anno. MDCNIN. 196. 1619, 30. ledna. — Pure. Pan purgmistr a sani radni z bedlivćho uvdżeni svého rich na tento pří- tomny rok 1619 k spravování a opatrování zádusí kostcla Matky Boží nad louží a důchodůňv k němu přináležejících předešlé úředníky, totiž Jana Orla a Jitika Chodovskyho zase volili a jich zanechiruti, s im pii tom doloževím a napomenutím, aby všelijak o dobré téhož záduší společně se starati a pecovali, ano i počet z příjmu a vydání ná- ežitý vd publikování tohoto naiízeni ve dvou nedělích pořád zběhlých u přítomno i pánůvo radních od pana purkmistra: pánův volených učiniti hledéli. Actum fei. 4. post Conversionis S. Pauli 1619. Václav Ilořejší. 127. 1619, 18. února. Rukop. č. 2254 [. [0. Pan Jan Junkmajer stoje osobně v radě přiznal se i na mistć Bartoloméje Nasala, jukožto poručník sirotka Tobiáše po Simonovi: Brázdovi pozůstalého od p. purgmistra a. pánüv nařízený, jakož jest někdy Simonu Brázda pánům starším úředníkům záduší kostela Malky Boží nad louží čtyry sla dvaceti sedum kop, dvanácte grosiv mis. dluzen poziistal, počet zádušní p. Datum 19. dne měsíce dubna léta 1617. — ‚, že ta suma i s úrokem na ni vzeMÿm oplacena byt mi 

Strana 57
XIIa. Koslel Malky Bo£í na loni. jim pánům úředníkům, když by kolivěk dům po témž Ši- monovi Brózdovi zůstalý k prodaji přišel, tehdy ihned z závdavku oni páni úředníci sumu svou, totiž 427 kop 12 gr. míš. i s úrokem a škodami (ač by jaké nato vzešly) napřed vzíti mají, ujišťuje a zapisuje týchž 427 kop J2 gr. míš. on p. Jan Junkmajer i na místě Bartoloměje Nasala, druhého poručníka, na místě a k ruce Tobiáše sírotka s jistým povolením pana purgmistra pánův na témž domě sirotčím a po Simonovi Brézdovi zůstalým před každým člověkem. Actum in consilio fer. XVIII. Fe- bruarii, anno MDCXIX*, P. úředníci záduší Matky Boží nad louží učinili ohlá- šení k vrchní své přípovědi v radě 28. Februarii t. r. P. úředníci záduší kostela Matky Boží nad louží stoje osobně v radě přiznali se, že od vrchní své přípovědi upustili a upouštějí, a jí dále v nitemZ uzZili nezâdajf na "časy budoucí a věčné. Actum in consilio XXVIII. Februarii tr. 128. 1620. — Nukop.ć. 1653 f. 346 Zadrzalého reštantu 90 k. 45 gr. Urok Sedleckÿ z dédin: Martin krčmář, Tan Kalenda, Jan Novák, Jírka, Václav Holej, Jiřík Stěpánů ze dvou statků, Kateřina Karbuzka, Jan Krapáč —. Urok celoroční z Třeboradic: Janu Mělnický 8 k. 20 gr., Urban Novák 1 k. 40 gr Plat komorní cc- loroční od uroz. pí. Margarety Salomeny Slavatový roz. z Smiřic z panství Skvorče komorního platu přijato celo- ročního 19 k. Pobráno p. Stefkovi z domu Smitickélio, sotva jest to odvedeno, 19 k. Úrok z hlavní sumy: Od Bartoloměje Nasala celoroč. úroku z 400 k. m. přijato 24 k., od Jana Krynice ze 200 k. m. celoroč. 12 k., Od Daniele Burgera z 200 k. 12 k., od Wolfa tkaničkáře ze 160 k. celoroč. 9 k.. od Evy Měnové ze 100 k. m. od pí. Anny Fuglové odkáza- ných 8 k., od Jana Jakbera ze 100 k. m. pololet. 3 k., od pí. Rejny Koukolky ze 170 k. m. pololet. 5 k. 6 gr., od p. purkmistra a pánův z 8.900 k. m. celoroč. úroku b4 k., od Laurence Krystmana kotláře ze 200 k. m. polol. 6 k., od Václava pozaunara ze 800 celor. přijato toliko 3 k. Suma 13] k. 6. gr. Cinže z fary od Jiříka Palatského kováře celoroč. 20 k. Připadlé peníze k zá- duší: Od pí. Anny Fuglové na školu stavení 100 k., po Justině jirchářce kSa(tem odkázaných 40 k., po pí. Anně Vostrovskć kżaltem 50 k., od Laurence Krystmana odve- deno 10 k., od p. Jiříka Walgrysiusa za sklípek v kostele 100 k. Oplacení hlavní sumy 420 k. Gruntovní peníze v Sedlci: věřitelům a sirotkům náležející 27 k., z řeky v Sedlci od Václava Holýho 1 k. 7 gr., z vinic Sedlec- kých od Václava Holýho 1 k. 12 gr., od Matěje Skřivana 4) gr. Příjem posudního: od Martina Kozlika krčmáře Sedleckého bílého piva 75 sudů a hořkého 2 sudy od Moudrosti boží I. 1619 až do Moudrosti boží I. 1690, přijato 10 k. 82 gr. Suma příjmu 1222 k. 26 gr. 2 d. Vydání: p. farári MikuláSskému celoročního platu 40 k., literatüm 8 k., p. farári, kantoru Zelenylio Gtvrtku za beránky 3 k. 16 gr., jp. faráři k pouti 6 k., žákům ] k., pozounárům 80 gr., varhaníkovi 30 gr., ve škole pti pouti, na literaty, pozaunáry a žáky na jídlo a pili 2 k. 48 gr., na fare pii pouli s pány star&ími osadními za víno dáno 41 gr. 1 d., p. faráři a kantoru Stédrého večera za ryby a za husce 8 k. Půjčka peněz pod úrok: pp. stavům na zaplacení lidu vojenského 100 k., Sedieckym sousedům po shoření a vyplundrování statkův, aby sobě salva guardy objednali a dva soldáty vyžádali, aby zas ve vsi mohli bydleti a soldáty chovati, na obec jejich jim XIla. Kostel Matky Boží na louži. 57 zapůjčeno 40 k. Sirotčí spravedlnosti 40 k. Vydání roz- ličné: Odvedeno na rejthara za 6 měsíců p. purgmistru do berně 41 k. 8 gr. 4 d., poslovi z města Slaného, jsa vyslán k záduší našemu o vypravení na dvacátého člověka jednoho soldáta a kunšoft jemu vydání, spropití mu dáno 10 gr. 2 d., pohodlnému od vyklízení zadních pokojův z fary a ze školy 8 k., za sněmovní artykule dáno 44 gr., koupili sme Agendu českou k kostelu našemu pro p. fa- ráře 8 k. 20 gr., v Sedlci k obnovení rychtáře a kon- 3eliiv za jidlo a vino 3 k. 2 gr. 3 d., posiovi z Slaného o vypraven( soldéta na desátého člověka a kundšoft mu vydání, 10 gr. 2 d., při vejjezdu do Sedice k smlouvám svadebním Jana, syna Martina krčmáře, za víno 2 k. 14 gr., Martinovi zvoníkovi ve škole na dříví dáno 4 k. —. Suma všeho vydání 872 k. 42 gr. 2 d. Rovnaje příjem s vydáním větší příjem o 349 k. 43 gr. 129. 1620, 30. ledna. Zistina arch. iw. 1V.—3620. Pan purkmistr a páni radní z bedlivého uvážení svého ráčí na tento přítomný rok šestnáctistý dvadcálý předešlé úředníky a správce důchodův k záduší kostela Matky Boží nad louží v Star. M. Pr. zejména tyto zanechávati, Jana Orla a Ji- říka Chodovského. Při tom s pilností poroučeti, aby počet pořádný z příjmu a vydání od Actum tohoto nařízení nejdéle ve dvou nedělích pořád zběhlých učinili celé osadě, jeden pak každý jsouc do osady obeslán, s pilností se nacházeti dával pod pokutou předešle o tom nařízenou. Actum jn consilio 30. Januarii, anno 1620. Na rubu: Slovulným pánům starším úředníkům i vší osadě záduší kostela Matky Boží nad louží v Star. M. Pr., k dodání na ten způsob, aby toto upečetěné poznamenání jináče než v plné osadě otvíráno a čteno nebylo. 130. 1620, 1. května. Tamtéž. Já Pavel Pfof, řez- bář, měštěnín Star. M. Pr., s Kateřinou, manželkou svou, přiznáváme se tímto naším šuldprýlem obecně přede všemi, že sme dlužní dluhu pravého a spravedlivýho nám k naší pilné potřebě pod ourok obyčejný na hotový sumě zapůjčeného jmenovitě jedno sto a padesát kop míš. a to slovutné a vzáctné poctivosti pánům úředlníkům, starším a vší osadě záduší kostela Matky Boží nad louží v St. M. Pr., nynějším i budoucím, kteroužto jmenovanou sumu kdyby nám koliv půl líta napřed od týchž pánův věřitelův: naších k složení jich těch sto a padesát kop míš. znáti dáno bylo, připovídáme, jakž na poctivé man- žely beze vší odpornosti pode všemi právními pokutami i s ourokem, ač by se jeho co od nás zadržalo, nade- psaným věřitelům s poděkováním zase oplatiti, a každého půl líta úrok časně odvozovati, a kdyby koliv páni úíředl- níci a starší osadní toho žádali, abychom jim takových sto a padesát kop míš. zápisem v knihách městských na domě našem pojistili, to my manželé bez odpornosti při- povídáme. Kdež pro lepší jistotu a zdržení toho tento šuldprýf sme my svrchupsaní manželé sekryly svejmi upečetili, též vlastní rukou podepsali. Jehož datum v Star. M. Pr., na den sv. Filipa a Jakuba I. 1620. Pavel Pfof, Kateřina Pfofová. #181. — Listina arch. m. č. 1V.— 3851. (Stav jmění zádušního v polovici 17. stol.) Rubrica aneb pravidlo vy- tažené z hlavního i originálního urburu a zápisův z desk zemských na rozdílné fundati a donati patřících jak předně platův stálých, tak i komorních i jináče k kostelu a zá- duší blahoslavené Panny Marie nad louží a vší osadě ná- | ležejících do Star. M. Pr., co kdo z poddaných, vlastně též i poplatníkův statkův skoupených ze vsi Sedlce blíž Prahy pod Bábou ležící a k záduší nadepsanému náleže- jící, tak i za druhé ze vsi Treboralic, jednoho dvoru 8 

Strana 58
58 Xila. Kostel Malky Boží na louži. kmetcího a jedné při něm poustky ležící, tolikéž ze Škvorce a Měcholup, ano i posléze z vinic na Bábě i na Bílé Hoře, polí, gruntův a řeky z nadepsané vsi Sedlce ročně vše o sv. Martině, též i o sv. Jiří a Havle polouletně pro dobré záduší platiti má, pořádné vyznamenání tuto per extractum se vynachází, jakž následuje, Předně vynachází se zápis ve dskách zemských v kva- ternu osobního přiznání k dědictví léta 1557, ve čtvrtek po sv. Jiljí A. 38. Na ves Sedlec pod Bábou ležící, též i dvür kmetcf a jednu poustku ve vsi Tfeboraticích řečené (při níž 6 str. záhonů rolí se vynacházeti má), vše k záduší blaho- slavené Panny Marije kostela nad louží náležející, z kte- réhožlo zápisu založené paměti, jak na mnoze sami pod- daní z nadoznámené vesnice Sedlce, tak i jiní poplatníci a v ní grunty své mající, tolikéž i z dotčeného kmetcího dvorce a poustky ve vši Třeboraticích ležící: polouletně neb ročně z týchž gruntův, rolí, vinic a řeky rozdílného |; platu odvozovali má, se vynajíti může. Předně z vesnice Sedlce: Jan Křapáč, rychtář, platí ročně o sv. Martinu z statku, z rolí a ze 8 štěpnic všeho 2 k. b3 gr., z 1 vinice své 48 gr., z druhé pridélané 1 kopu, z řeky pronajaté od záduší 1 k. 7 gr., item (mimo roboty) 2 slepice o pouti držané; 6. k. 48 gr. Jan Novák, předešlý gruntu držitel, a již Anna Suchá týmž způsobem též ročně (mimo roboty náležející) z gruntu, z šlčpnice, rolí a louky 1 k. 59 gr., z vinice svý první 48 gr., z druhé na vobci přidělané 1 k., z řeky od záduší pro- najaté ] k. 7 gr., item 2 slepice o pouti; 4 k. 47 gr. Jan Kozlík, krčmář, platí z rolí, krčmy (mimo posudní) a z zahrad s robotami též ročně 1 k. I gr., z vinice své první 48 gr., z vinice druhé přidělané 1 k., z řeky od záduší pronajaté 1 k. 7 gr., slepice žádný; 83 k. 56 gr. Dorota Karbuska, nyní Vackalka, ročně platí z gruntu, rolí a zahrady 57 gr., z první vinice své 48 gr., z při- dělané vinice 1 k, z řeky pronajaté 1 k. 7 gr, iem k poutí 2 slepice; 3 k. 52 gr. Mimo ty platy povinní jsou společně k pouti ryby odvozovatí! Z též vsi Sedlce popiatníci Nového Města: p. Václav Vltavský z chalupy od Nováka skoupené ročně platí 30 gr., z jednoho kusu pole 46 gr., item z vinice svý první 80 gr., z řeky pronajaté 1 k. 7 gr. (Roboty má povozy 2 bláto od kostela odváželi koňmi dáti.) Slepici 1 k pouti dávati, 2 k. 52 gr. Paní Apolena Ulrychová po prodání 2 statkův po nebožtíkovi Oudrckým a Stěpánovi, též 1 chalupy Jirkovské panu Danielovi Jaroměřskému, z zane- chání však sobě jedné chalupy po nebožlíkovi Václavovi Holým, kteréhož posavad v užívání a possessu zůstává, táž paní Apolena Ulrychová platí ročně z dotčené chalupy, z rolí a štěpnice 80 gr., z vinice své od chalupy 1 k. 19 gr., z druhé vinice po nebožtíkovi Sabbateciusovi skoupené 4 gr., z řeky od záduší pronajaté 1 k. 7 gr., a podobně k ponti 1 slepici; 6 k. 49 gr. Poplatníci z Starého Města: Od p. Daniele Jaroměř- skýho ze 2 statkův řečených Stěpánovského a Oudrckého, item z jedné chalupy slove Jirkovské odvozováno býti má ročně: Předně z statkův obouch, z rolí, z zahrad a chmel- nice po 2 k. 10 gr., z vinic k nim přináležejících 4 k. 48 gr., z řeky od záduší pronajaté 2 k. 14 gr., k pouti z obojích statkův 4 slepice. Roboty: vyvážení bláta od kostela k Veliké noci a pouti, 9 k. 12 gr. Týž p. Danicl z třetího gruntu chalupy dotčené Jirkovské k nadepsaným dvoum statkům přikoupené, dokudž v svém první esse zůstávala, odvozováno bylo platu ročně z té chalupy 48 gr., z vinice 48 gr., item z řeky pronajaté 1 k. 7 gr., XIla. Koslel Matky Boží ma louží. tolikéž 2 slepice k pouti odvozované byly. NB. Po učiněné však zkáze též chalupy převedené místo nadepsaného vy- cházejícího peněžitého stálého i běžného platu, že se té chalupy neužívalo, byly od paní Apoleny 2 svíce voskové bílé po půl libře na voliáf k pouti odvozované, s tou však vejminkou, při prodaji p. Jaroměřskému doloženou, že po vyjití třích let a vyzdvižení téhož gruntu má zase tím způsobem jako kdy předešle před zkázou celoroční plat spolu s slepicemi totiZ 2 k. 48 odvozován byti. Té celé rubriky vynáší platu vycházejícího do jedné sumy jmenovitě 89 k. 49 gr. Slepice zvláště 14 kusüv. Vinice na Bábě ležící: Z vinice míry pražské 8 sir. a čtvrt držící, již prv někdy p. Jan Kechl z Malé Strany užíval, posléze pak na záduší připadla a ]J. Excell. a J. M. v létu 1626 16. dne Martii nejv. p. purkrabímu království Ceského od záduší prodána byla, posléze pak dle kšaftu na J. V. H. M. p. Maximiliana Valentina, vladaře: Jomu z Martinic připadla, vychází ročního platu při terminu sv. Martině po 1 k. 40 gr. Vinice na Bílé Hoře ležící a již z většího dílu na pole převedené. Z vinice na pole převedené, kteréž nyní po nebožtíkovi Jiříkovi Stejnšnejderovi paní Anna Bosová na Malý Straně v Ouvozu, jako i druhý díl od Manda- lény, hokyně, přikoupený a v jedno pole spojené, platí toho všeho z obouch kusův ročně o sv. Martině po 1 k. 87 gr. 4 d. Vide zápis v knihách perkmistrských lib. 12 fol. 76. Pan Kryštof Leder drží též pole (kteréž pry Martin šmejdíř užíval), platí ročně též o sv. Martinu 45 gr., jakž zápis v knihách perkmistrských svědčí in origi- nali Albo fol. 70. Josef Bílý kříž, po něm pak Andrcs zedník, posléze syn jeho drží vinici pod dva str. míry pražské, platí ročně téhož platu všeho po 80 gr., jak + zápis léž z knčh perkmistrských ukazuje, original Albo fol. 261. Vavřinec rybář, první po něm Kašpar Trajan, a nyní poslednější držitel Hans Graf, kovář na prívě Matkobožském pod řetězem, platí ročně, též: předešle z vinice a již z pole, 8 str. míry, 1 pintu vína, počítajíc žejdlík po 3 kr. učiní 10 gr. 2d. To pole že leží v Ko- šířích, slove Knihařka, pod Vidovlí pro snazší uptání. Rubrica 4 k. 42 gr. 6 d. Komorní plalové z rozdílných míst pocházející. V qua- lernu trhovém léta 1542 v sobotu před sv. Zofijí H 20. vynachází se zápis v knihách urbářů zádušních, že od Voldžicha a Adama, vlastních bratří Zapských z Zap k zá- duší Matky Boží fundíirovali platu komorního vycházejícího při sv. Havle, též pří sv. Jiří po půl kopě gr. č., ročně 2 k. a to pod pokutou, kdyby nedali, uvázáním komor- níkem Pražským v dědiny jich bratrův, Měcholupy tvrz pustou, ves tudíž a dvory kmetcí s platem, s dědinami, lukami i se vší zvolí, což k tomu přísluší, a ty budú moci dreli a jich uiívati dotud, dokudZ by nadepsanyjm osadním neb jich budoucím který koli úrok na který rok rokův i s zadržalými úroky ještě dán a zaplacen: nebyl, jakž týž zápis s sebou přináší. Vycházeti má plat podobně komorní z panství osvícených knížat z Lichtenštejna Skvo- reckého, kterýhož s tímto rokem 1653 do terminu sv. Jiří jdoucím polouletně po 10 kopách za půl dvacáta léta zadržáno jest, učiní 390 kop. Vide zápis in originali z desk zemských požádaný a daný v kvaternu trhovém vejpisů červeném léta 1546 v sobotu po sv. Trojici C 28. Z kteréhožto zápisu se vynachází, že Mikuláš ze Skvorce, syn někdy Jana, přiznání učinil před üredluiky PraZskymi menšími desk zemských, že z téhož panství Skvoreckého i jiných statkův k němu přináležejících každého půl léta při terminu sv. Havla a sv. Jiří vycházeti má po 10 ko- pách. Rubrica 392 kop. 

Strana 59
XIIa. Koslel Malhy Bożi na louži. Platové stálí a běžní: Na plat stálý ze vsi Trebo- ratic vedle svrchu nadepsaného zápisu při dskách zem- ských v kvaternu osobního přiznání k dědictví léta 1557, ve čtvrtek po sv. Jiljí A 88 stalého : Ze dvoru kmetcího a ve vsi Treboraticích v kraji Koufimském ležícího, kte- réhož prv Jan Cech a Jan Mělnický, obn poddaní zádušní, po nich: Martin Horáček z Starého a Václav Pavlík z No- vého Města Pražského, nyní již p. Dorota Semicová vedle posledního 'zápisu v possessu zůstává, též z rolí 12 str. záhonův, štěpnice a zahrady vychází ročního plalu o sv. Martině 3 k. 20 gr. Item k Veliké noci pro p. faráře a žákovstvo 2 k. vajec. Item k pouti Narození P. Maric 8 slepic. Roboty zvyklé vyvážení blála od kostela k Veliké noci a pouti. Z jedné poustky pii nadepsaném dvorci ležící, k níž 6 str. záhonů prinález(, podobně v Třebora- ticích se vynacházející a k kostelu záduší Matky Boží ná- ležející, již prv Novák, po něm slarý Hyka, a nyní syn jeho, s dotčenými dědinami najímal, platu ročního vychá- zeti má 50 gr., vajec k Veliké noci | kopa, slepic pro pouť držanou 4, roboty zvyklé: při kostele odkejdání, kdy potřeba ukáže, bláta. Z té poustky a roli, jak za samého starého Hyky, tak i syna jeho, za mnohá léta oznámeného platu s ouroćnimi slepicemi i vejci zadržáno jest a i dédin se užívá; však jich vykázati se spěčují, tak že z té příčiny jistá komísí z komory Ceské vyžádati se musí. Platův rubrica 4 k. 10 gr. Z pole na Smíchově ležícího: Z pole na Smíchově mezi chmelnicí Kozinovskou a kusem polí pánův Novo- městských ležícího knihami při ouřadu u mostu se řídícího, kteréž prv Matěj Režábek, a již syn jeho na Dobytčím trhu zůstávající najímá, pod 1 str. záhorů b str. miry držící, vychází platu ročně o sv. Martinu 6 kop. Ze vsi Babic a Babitek vycházelo platu ročního před mnoha léty po 17 kopách pro vychování kaplana při zvláštním oltáři sloužícího, jakž vejpis z akt Pražského kostela v knihách vyzdvižení oltářův s scbou přináší, ten Však již plat i samé obé vesnice jsou k ouřadu hradu purkrabství Pražského za slavné paměti K. Ladislava obrá- ceny. Vide milostivou resoluti krále Vladislava vejpisem v urbáru zádušním. O platech obzvláštních k oltářům fundirovaných téhož kostela: Jiní platové, kleří předešle k tomuto chrámu vy- cházceli, a to na obzvláštní oltáře byvší fundírované, v roz- dílných poštách v samé specificati urbáru kněh zádušních se vykazuje, odkud a kde by se takoví vejpisové cx ori- ginalibus, totiž z act Pražských kostela hlavního v roz- dílných zápisích s povolením duchovní vrclinosti vyhledati mohly, jakž již prve o tom od nás zpráva učiněna jest byla. Podobně též rozdílné assignati pro samé vyhledání, tu kdež náleží, per extractum se vynacházejí. O k&aftich k dotčenému záduší nacházejí sc paměti přední in lib. obligationum caerul. 4. (c. 2288) fol. 851 z domu Tou- lovského na 400 kop kapitálu se vztahujícího, ouroku ročně vycházejícího po 24 k. O kšaftech k záduší stálých: Od někdy paní Mag- dalény, po nebožtíkovi panu Mikulášovi Jetřichovi od toulüv, nebożky Lidmily Malihyadesa otce, staly, jakž s sebou týž kšaft spolu s smlouvou stálou s oufedlniky zádušními šířeji obsahuje a zavírá, v urbáru se nacházejí. P. Jan Kargies do vyplnění též kšaftu na 50 kop, spolu i s ourokem na nój jdouciho, Żultpryfem zapsaného in originali se nacházejícího pro záduší 10 kop. Ourokův samých, co jich přichází od datum téhož šultprýfu až do terminu sv. Havla 1658, od roku 1626 jdouciho po 3 kopách poéítajífce, 78 kop. Z domu po nebozce Sybille XlIla. Kostel Matky Boží na louži. 59 Weberové vedle odkazu nebožtíka Korábka bez ourokü. pozůstává peněz kšaftových k odvedení od cvočkářky v Platnýřské ulici 50 kop. Z kšaltův pocházející dluhové: Po nebožtíkovi p. Petrovi malíři vedle odkazu stálého k záduší Matky Boží na louží z 1000 k. m. za vykonávání svatých mší za téhož nebožtíka samého pana Petra, též i manželku jeho Alžbětu na vychování p. faráře u Matky Boží na louži k odvozo- vání od p. exekutorův kšaftu jeho. Fundírováno jest (Vide articulum ex lib. testamentorum novo 2? fol. 170) kazdého roku po 60 kopách. Rubrica z samých kšaftův 222 kop. O jiných všech a všelijakých kapitálních sumách a ourocich z vich pocházejících z rozdílných míst k nade- psanému kostelu a záduší k placení dluhův větších i men- ších pozůstávajících, odkud by se takoví dluhové s ouroky zadržalými upomínati jméli a mohli netoliko v létu 1646 od předešlých, ale i od nás poslednějších ouředlníkův jest dokonalá zpráva jak o samých sumách kapitálních, tak i na ně ourokův zadržalých, a to až do roku 1651 prošlého učiněna. Podle kteréž páni budoucí ouředlníci věděti budou, jak pokračovati i na takové dluhy pro do- bré záduší nastupovati. Actum této zprávy 1. Februarii А° 1654. Suma všech platův stálých, komorních i odkazův vynáší 668 kop 41 gr. 6. d., slepic 26, vajec 8 kopy. Ouředlníci při kostele a záduší Matky Boží na louži. Dodalek. ® 1348. Palera a Tadra, Das Buck der Fra- ger Malerzeche sir. 61. L. 1848 my maléïi a štítaři za- loZili sme bratrstvie —. My chceme, aby každý rok na den sv. Lukáše z cechu našeho dána byla a ofčrována jedna sviece z devieti liber vosku, dobře zmalovaná, zla- tem a střiebrcem pěkně ozdobená, a ta sviece má zuostati v kostele Matky Bozie na lázi [v ném. orig. czu der kyrchin auf der huele] a mají ji zapalovati na hody veliké Pakli by to bylo, Ze by ten farář chtěl, aby tu té sviece nebylo, a chtél ji k svému požitku obrátiti, tehdy bratřie z řemesla malérského mají tu svieci oférovati, kam budú chtieti. Také chcem, aby každý mistr i s svá paní na den sv. Lukáše mají býti na mši celé a maj( oférovali na oltář sv. Lukáše —. Druhé ustavenie jest, abychme za všecky duše ten první pondělí po M. B. čtyřikrát v roce službu činili, a ty čtyři služby aby byly u M. B. na lüZi na oltafi sv. Lukáše, ač farář sě bratřím zachová. * 1879. Jadra, S. A. I. str. 344 a 357 Petrus, rector scolarum. ^ 1896, 9. srpna. amléz 1H. slr. 188. Simon, rector scolarum in lacu, et Petrus, clericus de Borownicz — promiserunt — tenere treugas pacis —. ^ 1398. Tamtéž str. 363. Simon rector scole. V ulicí mezż Marianskj/m a Linhariskjm náměstím. Číslo pop. 133a. 1. 1455, 27. dubna. Rukop. č. 2105 f. 37. Ulri- cus Hrach dictus et Katherina e. domunculam sitam et annexam domui olim Helmonisse in Jacu inter domos Wenceslai Usczal et aream desertam quondam eiusdem Hrachonis erga Samuelem Welwar pro VI s. gr. pr. Act. fer. lll. ante Jacobi Philippi. 8* 

Strana 60
60 Xlla. V ulici mezi Marian.a Linharl.nám. C. p. 188a. 2. 1470, 9. srpna. Zamléz f. 294. Wenceslaus cultellifaber dictus Purkrabie et Ursula e. d. ad b. V. in Jacu inter domos Johannis Labutsky pellificis ct Wence- slai Usczal circa Ulricum Hrach pro XVI s. gr. pr. —. i Act. in vig. Laurencii. 3. 1472, 18. ledna. 7amléz f. 313. Mathias ssley- ferz dictus Rataj el Klsska c. d. — inter cimiterium eiusdem ecclesie et domum Wenceslai Usczal circa Wenc. Purkrabie pro XV] s. gr. pr. Act. sabbato post Antonii. 4. 1474, 99. záti. Tamléz f. 347. lifaber et Martha e d. — circa Mathiam XV!/, s. gr. — Act. fer. V. post Mathei. o. 1476, 8. července. peuesticus cl Martha e. d. brum pro XV s. gr. Rathaj pro Tamtéž |. 555. — aput Fabianum cultellifa- — Act. die Kyliani. €. 1476, 8. kvétna. Tamléz Jf. nunccius sutorum, et Jolanna e. d. aput Marlinum pe- nesticum pro XX s. gr. — Act. die Stanislai. 7. 1479, 16. září. Rukop. č. 2106 [. 44. Nico- laus canulator e. d. — crga Johaunem sutorem pro XI s. 269. Johannes, gr. pr. — Act. fer. V. post Exalt. s. crucis. 8. 1481, 31 kvétna. Tamlez f. [38. Procopius culiellifaber de Bystrzicz ct Auna e. d. penes cimiterium b. M. V. in lacu et Michaelem serratorem aput Nicolaum canulatorem pro VIII s. pr. Act. fer. 1]. post Urbani. 9. 1485, 22. ledna. Rukop. è. 2106 f. 150. Lau- rencius calcariator et Ludmilla e. d. apul Procopium cul. tellatorem pro JX s. gr. — Act. sabbato die Vincencii. 10. 1518, 8. ledna. Rukop. c. 2108 J. [I3. Vavti- nec ostrożnik — vzdal jest — duom svuoj, v némz bydlí — Anně, m. své, tak a tiem obyčejem, jestliže by téhož Vavřince P. B. prve než Anny w. j. od smrli ne- uchoval, aby ten duom j jiný vešken statek jeho Vavřín- cuov na ní na Annu a na děti, kteréž by spolu zplodili, i také na Jana a Václava s první manželkou zplozené, aby připadl. A při tom týž Vavřince oznámil, že Jan a Prokop a Marta, dětí jeho starší, již jsí z toho statku vybyti. Dálo se v radě v pondělí po Nov. let&. *) 1]. 1696. — Rukop. & 2110 f. 142. Markéta, někdy Matúše Melhuby a již Bartoše sedláře m. (*) 12. 1599. — Taudéz f. 509. Jan Strepina [ve- tešník] k. d. mezi domy Martina zámečníka a Václava Vfitpicha od Markéty sedléïky za 25 k.*) Act. sabbato post Divis. ss. apost. 13. 1579, 26. ledna. Rukop. č. 2112 f. 44. Hanuš Minus Joss zednik a Anna koupili duom v Kuchynfch mezi domy Jana Šípaře a Pavla uzdaře od Petra Klicha a Reginy m. j. za 87'!/s k. gr. č. Act. postridie Convers. Pauli. (R. 1588 splácí vdova Anna.) 14. 1689, 1. srpna. Zamfćż f. 325. Matouš Genk- han tobolář a Mandalena k. d. mezi domy Sípařovským a Pavla Stříbrského od Jiříka Slánského a Anny [vdovy po Jossovi?] za 60 k. gr. & 16. 1612, 14. kvétna. Rukop. C. 2114 L. 66. Kry&tof tobolát Weyler a Apolona k. d. vedle domu Simona Brázdy ležící od úřadu šestipanského jim po Jiříkovi Wi- zentovi loboläïi jakozlo nekšaftovaný právem odoumrtním přisouzený za 109 k. č. *) Nejisto zdali na tohoto Vavřince vztahuje se tento zápis z r. 1528: Vavřinec ostružník vzdal duom svuoj — Markétě m. své. (Rukop. č. 2110 f. 285.) Fabianus cultel- | J. 418. | foro pullorum in acie cx opposito fontis cL pencs braxa- Martinus | statku svém — ; penězích, ženě i pacholeti dáti kázal, XLIa. V ulici mezi Marian. a Linkarl. nam. C. p. 138a. 16. 1618. — RNukop. c. 2205 /. 375. Jiříka Tomáše. (!) * 1628. — Tamléž f. S70. Kryštofa Weyllera toboliře. Číslo pop. 133b 1. 1438, 1. září. Nukop. č. 90 [. 25. a č. 2103 Wenceslaus serralor ct Vita emerunt donium in torium Helmonis crga Johannem, natum olim. Andree Helm, pro VIII x. gr. Act. die s. Egidii. 9. 1474. — Nukop. à 2141 I. 423. Nebožlík Václav řecený Ustal zámečník, leže v těžké nemoci -- vuoli svú poslední a konečný úmysl o domu, o vinici i o jiném oznámil — : Najprvć że duom svuoj na kurníku ležící na rohu se všicin nádobiem zámečnickým, k tomu také pánev s Cistcem a kotel měděný — poru- Cil jest Michalovi, zeti svému, takým obyčejem, aby týž Michal, tehýní své — X k. gr. vydal —. It, Alžbětě výš dotčené imanželce své — odkázal vinici svý k Košířóm jdúc — a k tomu cożkoli v komoie jest --. 8. 1486. — Rukop. à. 2003 f. L. l. Michael serator ct Anna, conthoralis eius. 4. 1495. — Michal zámečník 6. 1594. — Rukop. c, 2142 f. 97. Řehoř Ko- pinik [ostrożnik] odkazuje dům Markétě m. své [vdově po Michalu zámečníku?] a dceři své Majdalent. 6. 1525, 6. března. Rukop. č. 2110 f. 8S0. Maj dalena, manželka Urbana vostrožníka, vzdala právo své po Rehořovi Kopiníku, otci jejím, manželu svému. Act. fer. 1]. post Translat. s. Wenccslai. 7. 1525, 15. května. Rukop. c. 1129 y. 447. (Urban ostrožník na místé Mandaleny, manZelky, své, vinil Markétu, manželky své macechu, že v kšaftu Rehoř Kopiník je spolčil statkem a o penězích nic nepověděl před těmi, kdo na kšaftu byli, než před jinými) V té při mezi: Urbanem ostioZnfkem — a Markétu —- neboîtfka Řehoře Kopinfka manzelki, kde? sû ji vinili z toho, że | jest nebožtík Rehoï spoléil je kšaftem a slatek jim od- kázal a že je na penězích hotových bylo V/; C k. a z těch odkázáno L k. do Boleslavč a jim po C k. gr. a sirotku L. k., žádajíce toho, aby ona lomu dosti učinila — lu p. purgmistr a pani — vypovidaji: Poněvadž Řehoř Kopiník k&aft čině Markétě a Mandalené jim jest statek svuoj vešken odkázal na rovný podíl a ona Markéta ten kšaft prijala a za stvrzeni jeho žádala, o tom védici, 2c v tom kšafiu o penězích duominky neučinil; však by pred lidmi toho neoznámil, co za dil dcefi na hotových tomu neodeprela a taková že jest byla vůle Řehořova, to jest Mandalcna, dcera jeho provedla. A Markéta prve pravila, Ze penéz není a potom se přiznala, že peníze sou před rukama, ale ne taková sunia a ona Mandalena ij nad Lo svědomím jiným provedla, že je té sumy víc nežli on Rehoř jí dáti poručil a dítěti jejímu a to aby tak nebylo, ona Markéta jest toho ničímž zase ueodvedla. I z té příčiny dává se jí Mandaleně za právo tak, což jí rozkázal před lidmi peněz dáti, ty jí aby dala —. Act. fer. II. Zophiac. 8. 1598, 27. října. Rukop. č. 2110 f. 282. Martin zámečník Nosek vzdal duom svuoj, v němž bydlí, Markétě m. své. Act. in vig. Sim. el Judac. 

Strana 61
XlJa. V ulici mezi Marían.a Linhart. nám. C. p. 183a. 9. 1529, 1 září. Rukof. ostružník s Majdalenú m. svú přijali všicek díl svuoj po ncb. Rehofovi Kopinfkovi od Martina Noska zámečníka a Markéty m. j., macechy Majdaleniny. — Act. fer. III. feriis Egidii. 10. 1687, 8. ledna. Rukop. c. 2111 f. 160. Jan [zvaný Mates] uzdař a Marta k. d. v kuchyních na rotu vedle domu Foltýna truhláře a krám na rohu u sv. Lin- harta vedle krámu osadních za XLV k. č. od Martina zá- mečníka z Žabovřesk —. Act. (er. II. post Trium regum. (Splácí Matěj sedlář.) 11. 1544, 8. ledna. Rukop. č. 2117 f. 19. Simon tkadlec a Krystína k. d. — za 95 k. gr. č. od Matěje sedláře. Act. fer. VI. post Circumc. (Peníze přijímá též Dorota zámečnice r. 1548.) 12. 1655, 1. března. Rrnkop. c. 2117 /. 332. Jakub Sípař a Anna k. d. mezi domy Faltyna truhláře a Sko- řepy ševce od Matěje sedláře za XL k. gr. — Act. fer. VI. post Cinerum. 18. 1684, 4. kvétna. Rukop. c. 2112 /. 178. Zmoc- nén p. mistr Pavel Krystian 7 Koldína právem nápaduím po Anně a Kateřině, dcerách jeho, na něj přišlým domu nárožního vedle domu Pavla Stříbrského a někdy Janovi Sípařovi, ujci jmenovaných dcer p. mistra Pavla, náležejí- ciho. Act. postridie Invenlac crucis. 14. 15684, 16. července. Tamléz f. 183. Jan Var- tovskÿ z Varty a Kateřina k. d. od m. Pavla Kr. z K. za 100 k. gr. ©. (bez kvitanci). Act. postridie Div. ap. 15. Šípař Drażicky s p. m. Pavlem Kristianem z, Koldína.) Vedle toho odporu, kterýž jest učinil Jakub Sípař Dra- žický zmocnění domu v Kuchynkách ležícího od M. Pavla Kristiana z Koldína vyžádaného, kdež pak strany na jistý den, totiZ v pátek pridie s. Bartholomaei léta 1585, k prü- vodüm od práva sobě uložený stojíce předně Jakub šípať Drazickÿ podal dekretu J. Mti C. a jeho za přečtení žá- dal, kterýžto slyše pan M. Pavel Kristian z Koldína oznámil, má-li co on Jakub ukazovati, aby ukazoval, že on slyšeti a podle toho dekretu J. Mti C. se zachovati chce. Tu Jakub Sípař ukázal zápis domu v Kuchynkách ležícího mezi domy Fallína truhláře a Skořepy ševce, kterýž sobě, Anně manželce a dědicům svým koupil, a podle takového zápisu zachován býti žádal. Proti tomu od M. Pavla Kristiana z Koldína podán jest k přečtení zápis postoupení domu v Kuchynkách od Jakuba Sípaře p. Vojtéchovi Kačkovi z Kačína ve 40 ko- pách grošů českých jemu povinnovatých, item nález pánův soudcův mezi Annou Sípařkou a Lidmilou z Květnice, item kvilancí Lidmily z Květnice, jíž kvituje Annu Sípařku ze 40 kop grošů českých od ní přijatých, item postoupení téhož domu v Kuchynkách Anny Sípařky Janovi, synu svému, k tomu mluvě, že tímto provodem svým ukazuje, kterak op Jakub Sípař, ačkoliv měl zápis na tom domě v Kuchynkách ležícím, však uvedši naň závadu jesti od práva ušel a tak Anna, manželka jeho, chtěla-li jest ja- kožto zápisnice toho domu užití, musila jest takovú závadu s něho svésti, což když učinila, jakž z kvitancí: Lidmily z Květnice se to nachází, potom jest jeho Janovi, synu svému, knihami mě:ta tohoto postoupila, on pak když umřel, takový dům jest na Annu a Kateřinu, dcery M. Pavla Kristiana, jakožto po strejci jich, a když ty zemřely, na něho jakožto otce jich jest připadl, a on Jakub nikdá jest k tomu nic neříkal a tak na věc promlčenou a vy- važenou nastupuje, ježto kdyby on sobě nevážil jeho, dal by na něho čísti zřízení zemské, kteréž jistou pokutu vy- 1685, 30. srpna. Rukop. č. 1136 /. 269. (Jakub | XI la. V ulicimezi Marian.a Linharl.nám. C. p. 138a. 61 ë. 534 1/1. f. 126. Urban ! méfuje na ty, kterí na vyvazenou véc nastupují a proloZ jemu ničímž povinen není a to z příčin těchto: jedno, že on Jakub Sípař vložív odpor zmocnění téhož domu v Kuchynkách ležícího předně u p. purkmistra v sobotu před sy. Duchem léta 1584 a hned potom nepustivši od prvního druhý vložil v outercj po sv. Trojici téhož léta 1584 a po takových odpořích nejda dal projíti dni a roku a tak, měl-li jest jakou spravedlnost, tehdy ji promlčel; dal &(sti vejpis poznamenání jednoho i druhého odporu, item nález mezi Zikmundem Kropácem a Danielem Ma- tiášem z Sudetu, a podle něho zachován býti žádal, k tomu právo městské pod literou E 45.: Kdož by od- por vložil a v času právním jeho k místu sobě nevedl, že o něj přichází, pak on netoliko dvoum nedělem, ale celému roku a nad to vejš 9 nedělím dal jest projíti, ano i v tom odporu svém doložil, že chce, nedada času právnímu projíti k takovému odporu, kohož náleží, obsílati, pak toho jest neučinil, a tak svým vlastním uvolením podle práva B. 74., I 28. artikul 2. se odsuzuje. Druhá příčina, pro kterúž jemu ničímž povinen není, jest, že on Jakub Sípař velmi práva jest pochybil, včda o tom, Ze on M. Pavel Kristian téhož domu v držení aní jeho pánem není, směl ! jeho obsílati, pominuv toho, kteryz téhož domu v držení a užívání jest, a tak jemu ničímž povinen není. Dal čísti trh téhož domu v Kuchynkách ležícího prodaného Janovi Vartovskému z Varty, svědomí listovní téhož Jana Var- tovského, item cedule řezaný v jednostejná slova mezi panem Václavem Krocínem, primasem Star. M. Pr., a Janem Vartovským o užívání téhož domu šenkováním piva sdě- lané, k tomu mluvě, že zřetedlné právo jest: kdo chce klásti odpor, že klásti má proti držiteli a ne proti pro- dávači, pak toho jest pominuto od Jakuba Sípaře, neb kdyby byl držitele obsílal, byl by on M. Pavel povinnovat jeho zastoupiti podle práv, kteráž čtena proto, jestliže on Jakub domníval se tu na tom domě mmíti jakou spravedl- nost, měl k držiteli a ne k němu hleděti, a kdyby to tak mělo býti, daremně by se ta v každém trhu dokládala vejminka: maje spraviti právem městským. A tak kdyby byl obesla] Jana Vartovského, byl by on jeho povinen zastoupiti a k čemu by byla ta práva přečtena, kdyby mělo hledíno býti k prodávajícímu a ne k držitelům stalku? Dal čísti zřízení zemské C 86. při konci a lo proto, aby ukázáno bylo, že k držiteli statku hledíno má býti a podle toho on Jakub měl k Janovi Vartovskýmu a ne k nému hledśti ani jeho u J. Mti C. voškliviti, ježto kdyby on sobě jeho tak nevážil, jakž již oznámeno jest, moh! by naň dáli čísti zřízení zemské o pokutě těch, kteříž z vyvazených věcí obsílají, a poněvadž jest ničímž neukázal, aby jakou spravedlnost na tom domě míti měl, žádá v tom za opatření. Proti tomu od Jakuba Sipate: Poněvadž on zápis na lémž domě má, ano také i do 84 kop grošů českých za něj jest gruntovních peněz složil, podle něho zachován býti žádá. Kdež pak praví pan mistr, že jest on Jakub po svém právě nešel, tomu on odpírá, nebo jednou i druhy jest supplikoval J. Mti C a dekrcty jedual, protoże jeho M. Pavla Kristiana ku právu až posavad míti nemohl, jakž z odpovědi M. Pavla Kristiana na supplikaci jeho Jakuba Sípaře J. Mti C. podané se vyrozuměti bude moci, kteréž podal k přečtení, dokládá potom toho, že na něho po Anně a Kateřině, dcerách jeho, a na né po Mandalené matce jich tejž dům nápadem přišel, ježlo ona Mandalena jemu Jakubovi v žádném přátelství jest nebyla, než on toliko že jest jí vočím byl, a tak omylně takový zvod na týž dům od něho M. Pavla a na ublížení spravedlnosti jeho se stal, aniž od něho Jakuba který zápis na témž 

Strana 62
62 XITa. V ulici mczi Mariau. a Linharl. nam. C. p. 133b. domu měl, jemu M. Pavlovi nic odevzdáno není, a tak neměl se jeho právem zmocňovati. Dal čísli právo měst- ské D 1., podle kteréhož žádal zůstaven býti. Zase od M. Pavla Kristiana: Ačkoliv on Jakub na témž domě zápis jest měl, ale učinivší na něm závadu od práva jest ušel a před ním se do 24 let kryl, a v tom Anna, manželka jeho, takovou závadu svedši, jeho Janovi, synu svému, postoupila a když on umřel, na dcery jeho a potom po smrti jich na něho nápadem jest připadl a že pak nešel po svém právě, protože se utíkal nahoru k J. Mü C, to jemu nebude moci postačíti a poněvadž nemá nic jiného ukázati, nežli ten zápis. Zádá v lom za opatření. "Tu pan purkmistr a rada slyšíc zápis domu, odpor jemu vložený, J. Mti C. dekret, pojištění dluhu někdy Vojtěchoví z Kačína povinného, nález desíti soudců, kvi- tancí, trh domu od Jana Vartovského koupeného, svědomí, cedule řezané, práva městská, zřízení zemské i v toto vše, což ukazováno a mluveno jest, nahlédše a všeho toho bedlivě pováživše, takto o tom vypovidaji: Poněvadž Jakub Šípař Dražický při čínění odporu a po něm jíti pořadu práva jest pominul a držitele: toho domu, o kterýž tuto činiti jest, Jana Varlovského z Varty, k němu časně neobeslul, nýbrž od vloženého odporu, k němuž ve dvou nedělích obsílati jest incl, vejše nežli roku a osmi nedělím pořád zběhlým žádného k němu ncobsílajíc projíti jest dal a předešle koupiv ten dům s bta Anné, někdy manželce své, a spolu s ní jej zaplativ skrze závadu člyřidceti kop grošův českých na něj někdy Vojtéchovi z Kačína vedenou jeho vejše, nežli před léty dvatcíti se jest zbavil a tak k němu žádného práva a spravedlnosti více jest neměl a nemá, z těch příčin ten odpor tak nepořádně od něho Jakuba Sípaře Dražickýho učiněný od práva se zdvihá a M. Pavel Kristian z Koldína při svém zmocnění se zůstavuje podle práva. Actum jn consilio feria 6. post Dccollationis Joannis Babtistae 1585. 16. 1586, 28. dubna. ukop. ć. 2230 f. 135. Jakož jest rozepře při právě vznikla mezi Esterou Vodá- kovou, měšikou Nov. M. Pr. odpor zvodu a zmocnini domu v Kuchynich leżiciho od p. M. Pavla Kr. z K. učiněného z jedné a jím p. M. Pavlem Kr. z strany druhé, i o takový spor strany sú se přátelsky smluvili a porov- nali, takže Jan Cyryllus, plnomocník Estery, na místě jejím od takového odporu i pre zacalé upustil jest a upouští takového domu dědičně při p. M. Pavlovi podle zvodu i zmocnění zůslavujíc a on p. M. Pavel Kr. za příčinou takového spokojení dotčenému Janovi Cyrillovi, plnomoc- níku Estery, k ruce jí 86 k. gr. č. dal a vyplnil. Actum oc feria 1l. post Marci Ev. à MDLXXXVI. 17. 1591, 4. zaří. Zamlčéž f. 368. Jakož jest byla rozepře mezi: Janem Vartovským z Varty z jedné a Ja- nem Krystyanem z Koldína, jakožto poručníkem sirotka Lid- mily po někdy M. Pavlovi K. z K. züstaljm, od |. Mti C. nařízeným, z strany druhé vo činži, kterouž jest M. Pavel Kr. za živobytí svého z domu jeho Jana Vartovského v Kuchyních u sv. Linharta ležícího od podruhuov vy- bral a jemu Janovi Varlovskému ji neodvedl, jíž sobě pokládal 70 k. m. Proti tomu Jan Kr. zase mluvil, Zc by jemu Janovi Vartovskému takovou summou povinovat nebyl, poněvadž téhož domu za 200 k. m. koupencho jemu M. Pavlovi Kr. nezaplatil a tak mohl jest M. Pavcl domu svćho dobre užívati, jakž on Jan Vartovský těch 200 kop m. užil. Tu pan Sebestian Agrikola z Horšova a Ondřej Blovský z Palatínu od jedné i druhé strany k smlouvě XITa. V ulici mezi Marian. a Linhart. udm. C. p. 183b. dožádání o to všecko, což mezi LymiZ stranami na odporu bylo, takto jsou je smluvili: Aby Jan Vartovsky od té činže, kteréž sobě 70 k. m. pokládá, upustil, proti tomu zase Jan Kr. téch 200 k. m. peněz gruntovních za duom od Jana Vartovského vziti má, Actum in consilio f. Ill. post Aegidii a. MDXCI. 18. 1591, 11. září. Rüukop. c. 2112 f..366. Frydrych Daubner [Taubenreiter] jiléát a Anna k. d. nárožní vedle domu téhož Fridricha od Jana Vartovského z Varty sa 180 k. gr. &. Act. fer. III. post Navit. M. V. 19. 1609. 10. prosince. Rukop. č. 2113 [. 512. Mikuláš Pfaff, cís. řezbář a komorní truhlář, a Kateřina k. dva domy vedle sebe a domu Matěje: llřebíka od úřadu šestipanského, jakž sou oni sami odoumrtím po ně- kdy Frydrychovi Daubnerovi měli — za 750 k. gr. č. 20. 1613, 13. ánora. Rukop. c. 2114 J. 102. Jirik Maus krejéí a Voršila k. d. nárožní vedle Jiříka Thuma jilčáře od Pavla Pfaffa za 362'/; k. gr. č. 21. 1618, 16. srpna. Rukop. č. 2205 f. 375. Ve jmeno —. Já Jiřík Maus krejčí — poroučím — tělo mé ženy u sv. Jakuba v St. M. Pr. k křesťanskému poctivému pochování. Co se pak domu mcho v St. M. Pr. vedle Jiříka Tomaie a jiléáre nároZního dotfée, v němž bydlím, a od Pavla Pfofa, cís. řezbáře sem takový koupil — dá- vám — mému milému švagru Petrovi Jglovi ševci a mě- Sténinu Mens. M. Pr. —. 22. 1616, 28. dubna. Aukop. c. 2114 f. 201. Simon Vilimovsky a Regina k. dům nárožní — od Petra lgle za 490 k. gr. č. * 1628, 8. inora. Tamleż f. 370. Stěpán Strnad a Katefina k. d. v Kuchynkách nárožní vedle domu Jil- Gáfovského a Kryštofa Weyllera toboláře od Reginy, po Simonovi Vilimovskym zůstalé vdovy, za 400 k. gr. c. Číslo pop. 133c. (Düm Domináckovsky.) 1. 1464, 90. října. Rukop. c. 2/05 f. Z[5. Jaco- bus Ssermenecz ct Katherina c. d. habitaculum supra equinam domus Helmowsky cum iediclate ciusdein cquinc ac curiulla modica — ex opposilo coquinarum siluatam crga Jolannem Pipa diclum pro XXVIII] s. XXX gr. — Act. sabbato post Galli. 2. 1404, 6. prosince. Aukop. 6. 2141 f. 68. Jo- hannes Pipa fassus est se teneri XXX s. gr. Jacobo, Marte ct Dorollice, pucris propriis, quos cum Maclina, priore conthorali sua, habere dinoscitur — ct prosciibit cas pecunias in domo sua olim Helmonis dicta, que sita cst prope ecclesiam b. M. V. scola mediante. — Act. sab- bato post Andrec. — ldem fassus est se debitoric obli- gari XXXV s. Regine, conthorali sue. —. Act. fer. III. anle. Nicolai. 3. 1465. Jamléz f. 22. Jacobus Ssermenecz fassus est, sc tencri debitoric VIII s. 'Thome sellatori, candem summam prescribens super domo propria inter domos Wenc. Usczal ct Procopii coloraloris —. 4. 1466, 22. dubna. Rukop. c. 2105 f. 238. Pro- copius colorator et Katherina e. d. erga Jacobum Sserme- necz pro XXII s. gr. b. Act. fer. III. ante Georgii. 

Strana 63
XIla.V ulici megi Marian.a Linkarl. ndm. C. p. 188c. 5. 1469, 18. zát. Tamléz f.283. Philippus coqui- nator el Marussic e. d. in antiquo foro pullorum inter domos Wenc. Usczal et Procopii coloratoris aput eundem Procopium pro XXV s. gr. — Act. fer. Ill. antc. Exalt. S. crucis. 6. 1495, 29. ledna. Rukop. c. 2107 /. 76. Phili- pus de Olessow e. d. ex opposito cequinarum penes do- mum Michaelis Usczal ct domum Johannis pincerne aput Matheum, Wenceslaum fratres ct Marussiam, matrem eorum, pro XXX s. gr. pr. — Act. fer. V. ante Purif. 7. 1525, 8. listopadu. Rukof. c. 2110 f. 123. Beneš Kelnar a Alžběta k. d. v Kuchyních mezi domy Noska zámečníka a někdy Cibulářova od úřadu šestipan- ského za XV К. gr. — Act. fer. MII. post Leonardi. 8. 1629, 12. února. Tamléz /. 291. Valín Roh truhlář a Markéta k. d. v Kuchyních mezi domy někdy Relore Kopinfka a Pavla tesafe za I, k. gr. od Bencše Kelnara —. Act. fer. Vl. post Scolastice. 9. 1546, 15. března. Rukop. c. 2129 J. 102. Jakož jest lsidorus, syn Markéty šmejdéřky, obeslav Mol- tína truhláře, otčíma svého, vinil jeho z toho, kterak on piiżeniv jse k matce jich, toho, coż jest matka jim na smhívách svatebních vymínila, vydati nechce, jmenovitě | po XV k. gr. m. jemu a sestře jeho. Proti tomu od Fol- tína truhláře mluveno, že prve matka jeho s nebožtíkem Mikulášem soukeníkem, majíc mocné od něho poručení, o též díly s ním Foltínem sc soudila — a vejpověď se stala — 2ádajíc — aby on také jeho Foltína s pokojem nechal, neb on jeho statku nic nedrží. A což svého měl, matka jeho pobrala, že již sotva chléb jí, jakož pak z toho se porozuměti inuože, jak jest jej voškubala, poněvadž se dala slySeti, Ze by chtëla po něm Isidorovi, synu svém, dáti padesát kop, aby jedněch dobrých lidí dcera jemu za manželku dána byla. — Foltínovi bylo dáno za právo. Act. fer. II. post Invocavit. 10. 1668, |. prosince. Rukop. c. 2129 f. 360. Vedle toho odporu, kterýž učinil Isiodor kšaftu nčkdy Markéty Faltínky truhlářky, matky své, a k němu obeslav Annu Střepínovu, dal od sebe inluviti, Ze jest sc statku pozüstalého po ní Faltínce, pravíc jej byti jí kSaftem nále- zilf, nenálezité dotkla, nemaje k nému práva ani spravc- dlivosti žádné. Neb ona Faltinka, matka jeho, o témž statku jest kšaftovati nemohla, protože týž statek pozůstalý jest mezi nim lsiodorem a matkou jeho nedilnÿ, ale spo- lečný, takže jest s jednoho na druhého měl a má připad- nouti. Neb on z toho statku jest nic nevzal, ani otcem svým oddělen — mluvě, že chtěje díl po otci svém z statku jeho míti, toho je»t při držiteli statku Faltinovi truhláři hledal a když od toho právem oderčen byl, ukázána mu k matce jeho, s kterúž nedílný byl, cesta, aby k ní o takový podíl hleděl, kterýž tato Střepinová chtěla by tím zastříti, že by se k ní jako k matce ne- choval, jí neposlouchal, ježto on tomu místa nedává. Neb vždycky se jest všelijak k ní choval a jí ve všem poslou- chal, ac ji opatrovati nemohl, musil po službě své za p. Ra¥inem jiti. Ale kdyZ se navrátil, tak se k nf vždycky i prvé uctivě choval. Ježto kdyby toho matka neznala, nikoli by za živnosti své, když tázána byla, komu by po smrti své statček odkázati chtěla, k tomu se před mno- hými nejednú, ale několikrát přiznala, že žádnému než lsiodorovi, synu svému, ten statek odkázati chce. Proti tomu od Anny Střepinové mluveno: Diví se tomu, že na to smí nastupovali, nemaje k tomu žádného práva. Ona jest kšultovala o svém vlastním a jí sprave- dlivě náležitém, neb jest společníků žádných nejměla a X1la. V ulici mezi Marian. a Linharl. ndm. C. p. 138c. 63 nemá. A on lsiodor svůj podíl jest vzal a utratil. A když v nemoci těžké ležela, tu jest k ní přijíti nechtěl, na ní, než jakoby matka jeho, nebyla, netbal, radče leckdes jinde se toulal a užíval. A ona Anna Střepínová opatro- vavSi jí až do té smrti, jí jest v niceinZ neopou&téla. Za kteréž dobrodiní ona Faltfnka ji jest statèck svůj kšaftem odkázala, kterýž pořádně do rady podán i vysvědčen, žádá, že stvrzen bude. K tomu od Faltína trubláře mluveno: Poněvadž pře- dešle má o ten statek vejpověd, žádá toho bez překážky v pokoji uziti. A ona nemohla jest o tom kSaftu ciniti, což jemu spravedlivě náleželo. Tu p. purkmistr a pani — vypovídati ráčí: Ackoli | Faltín truhlář kupuje sobi duom ten, jest podle scbc knihami městskými Markétě m. své zapsal a ona za pří- činou takového zapsání o téhož domu polovici súci s man- želem svejm v nebytu a majíce i vejpovčď mezi sebou od práva učinčnú, kšaft činila a touž polovici Isiodorovi, synu svému, odkázala, čehož učiniti mimo pořádek práva nemohla, poněvadž on Faltín, manžel její, ji Markétu ži- votem svým přečkal a takový zápis jí podle sebe pro poctivost manželskou učinil, protož týž kšalt v tom arty- kuli o odkázání té polovice domu jemu Isiodorovi se zdvíhá. A kdež dále týž lsiodor kšaftu Markéty, mateře své, při odkázání Anně Střepinové místa nedává z příčiny, ze by matka jeho při smlouvách svatebních, když se s Faltinem, manżelem svym, snimala, jemu Isiodorovi a sestře jeho po XV k. gr. z statku svého vymíníla a dáti přiříkala, chtíc takového vymínění a rčení proti Annč Stiepinové spravedlivosti użiti, i maje on lsiodor podle vejpovědí čas volný, chtěl-li by koho z čeho viniti, toho jest pominul a za živnosti matky své jeho z toho ani z jakého přiříkání jest nenapomínal, i z těch příčin ta- kový odpor jeho Isiodora — staéiti podle práva nemůže. Act. postridie s. Andrec. 11. 1567, 7. července. Rukop. ¢. 991 f. 440 a C. 1481 f. 132. Jakoż jest Dorota Dominácková pekaika, souseda Nov. M. Pr., učinila přípověď na duom někdy Valentína truhláře v Kuchyních ležící i na jiný statek po něm pozůstalý — promluviti jest dala, že zvčdčvší ona, kterak by p. rychtář do domu toho po Faltinovi, jinak Valentinovi, ujci jí Doroty, pozůstalého zveden byl, k ně- mu ona právo míti se praví —. Dala čísti své pruovody, předkem jistotu o přátelství jejím s neb. Fallinem pod pečetí Fridricha Ulicha, písaře přísežného města Freiburku v Miśni. — Dorotě Domináčckové bylo dáno za právo. Act. postridie s. in. Job. Husinczi 1567. 12. 1567, 28. července. Rukop. č. 2118 f. 168. Zmocnění jsú Jan Domindcek a Dorota im. j. domu nékdy Faltína truhláře v Kuchyních, na ní Dorotu, jakožto nej- bližší přítelkyní s městem trpící po témž Faltinovi odou- mrtím prišlého a přisouzeného. Act. postridic Magdalenac. 13. 1568, 17. listopadu. Rukop. č. 991 /. 524. Jakož jest lzyodor Kohout obeslav ku právu Jana Domi- náčka a Dorotu m. j. je obvinil z toho, kterak by oni v nepřítomnosti jeho, když byl v službách J. Mti C. v cizích krajinách, v držení domu jeho v Kuchynkách, neví jakým právem, přijíti měli, ježto on Izyodor tak praví, že k témuž domu lepší právo má — mluvě, že jest rodic města tohoto, měv otce jmenem Jana a matku Markétu, kterážto po smrti Jana, otce jeho, druhého manžela, Hal- tína truhláře, sobě pojala a týž Faltín tovaryš byl chudý a nikdy nic neměl. Když se ženil, sukně jeho za XV gr. alb. nestála. Než Markyta, což zůstalo po Janovi, prvním manželu jejím a otci jeho Izyodora, na to jest jeho 

Strana 64
64 X/Ja. V ulici mez$ Marian. a Linhart. nám. C. p. 138c. k sobě přijala a on se k ni přiženil a za peníze její duom ten koupil. Manzelüm Domináčkovým bylo dáno za právo. Act. fer. 4. ante. Elisabeth. 14. 1585, 2. prosince, Rukop. & 2112 f. 221 Fridrich Daubner jilčář a Anna k. d. na císaře a obce Nov. M. Pr. odoumrtím po někdy Anně, dceři Doroty Domináčkové, přišlý za 100 k. gr. č. Act. fer. II. post Andrcac ap. 15. 1609, 10. prosince. Rukop. č. 2113 f. 512. Mikuláš Pfaf, cís. řezbář a komorní truhlář, a Kateřina k. dva domy v Kuchynich podle sebe — odoumrtí po někdy Fridrichovi Daubnerovi. 16. 1610, 7. července. Rukop. č. 2114 /. 10. Jiřík Tumi jilèdf a Anna k. d. mezi domy Matěje Hřebíka a MikuliSe Pfaffa, cis. rezbite a komorniho truhlâte od téhož Mikuláše Pfaffa za 825 k. gr. č. 17. 1613. — Rukop č. 2148 f. 97. a Jiřík Thumb mají důl tejný společný k oběma domům v Kuchynkách. Číslo pop. 132. 1. 1464, 22. fijna. Rukop. ć. 2105 f. 215. Pro- copius colorator el Katherina emerunt habitaculum supra equinain domus Iielmowsky cum curia, que est sub turri eiusdem. domus, erga Johanucm Pipam pro XX s. gr. Act. fer. Il. post XI m. virg. 2. 1469. — Tamleż f.283. Procopii coloratoris. 3. 1474, 25. kvétna. Tamleż f. 344. Mathias Pi. czal cultellifaber el Katherina e. d. inter domos Jacobi Zabka cl Philippi aput commissarios bonorum Thome calcariste pro XXVIII s. gr. Act. die Urbani. 4. 1476, 11. biezna. 7amieź f. 351. Martinus dic- tus Drasnierz cultellifaber ct Martha e. d. in kurnik inter domos Philippi coquinatoris et Zabkonis utrinque aput Mathiam Piczal pro XXVIII s. gr. — — Act. sabbato ante Judica. 5. 1489, 28. dubna. Rukop. c. 2100 f. 254. Jo- hannes pincerna et Barbara c. d. ex opposito coquinarum inter domos Procopii coquinarii et Philippi similiter co- quinarii aput. Martinum cultellatorem dictum Drastierz pro XXII'/, —. Act. fer. 1l. ante Philippi et Jacobi. 6. 1517, 2. dubna. Rukop. č. 2108 f. 202. Bar- bora vdova, manželka neb. Jana z Kuchyň, vzdala duom svuoj mezi Filipem a Cibulkú ležící Václavovi Cibulati nožíři a Martě m. j. — Act. fer. V. post Judica. 7. 1519. — Rukop. č. 99 f. 27. Václav Cíbulář a Marta in. j. a Barbora, matka jeho. 8. 1690. — Rukop. c. 2109 f. 119. Duom la- nečkuov. 9. 1524, 22. října. Rukop. č. 2110 f. 62. Pavel lesař a Dorota k. d. mezi domy Koubovým a Filipka od Barbory Jankové za XL k. gr. č. — Act. sabbnto post m. XIm. V. 10. 1639, 13. brezna. Nukop. c. 2111 f. 251. Ма\ё) Beran uzdař a Kateřina k. d. mezi domy Foltýna truhláře a Ze:enym obostrannć od Pavla tesafe za LII'/y k. gr. €. — Acl. fer. V. post Gregorium. (R. 1543 splácí již vdova Kateřina, r. 1547 Jakub, Kateřiny Beranovć manžel.) Pavel Pfof ; t ; Jiříka Thuma od Martina Hiebíka za 297'/, k. c. X1Ha. V ulici mezi Marian.a Linharl. ndm. C. p. 182. 11. 1547. — Rukop. č. 2117 f. 103. Kateřina, někdy Jiříka Honsy a nyní Jakuba Holého m. 12. 1566, 14. listopadu. Rukop. 6. 2120 f. 34. (Kšalt Kateřiny Honzové). My purgmistr — známo činíme — kterak Kateřina Honzová, souseda naše, učinila kšaft — v ülery den sv. Bartoloměje I. 1563 — kterýžto kšaft — zavírá slovo od slova takto: Ve jméno —. Já Kate- řina, po někdy Honzovi uzdati — vdova — duom svůj, v němž bydlím — dávám Pavlovi SedlAkovi, strejci svému —. Tomu na svédomí — ve čtvrtek po sv. Brik- cím l. 1566. 13. 1594, 7. listopadu. A'ukop. c. 2113 J. IZ. Do- rota Sedláková vdova, Krystína a Marla, dcery její, dim v Kuchyních podle Vovsů postoupily v 250 k.č. Matějovi Hrebfkovi a Annć. 14. 1622, 18. 1ейпа. Rukop. ¢. 2114 [. 294. Sa muel Kyncl a Anna k. d. mezi domy Jana Vovsa a někdy Číslo pop. 131. l. 1463, 15. června. Rukop. č. 2105 f. 86. Jo- hannes dictus Zabka et Anna c. d. sitam in antiquo foro pullorum inter braxatorium Helmonis cx una et Reinbardi { lorificis parte ex altera erga Nicolaum citaredum [hudcc] pro XVI s. gr. Act. fer. Ill]. post Corp. Chr. 2. 1467, 10. listopadu. Rukop. č. 2141 f. 84. ! Anna, olim Johannis dicti Zabka el iam Jacobi Klauczek coniunx, fassa esl. se teneri debiti Xl s. gr. Johanni et Wenceslao, orphanis prioris viri et suis filiis, quam sum- mam proscribit super domo sua inter domos Tome calca: riste et Duchconis sellatoris —. Act. fer. MII. ante Mar. tini. 3. 1474. — Rukop. é. 2105 [. 344. Jacobus Zabka. 4. 1478, 19. srpna. Rukop. ©. 2106 /. 20. Nico- laus Radda et Katlierina c. d. — aput Annam Zabkowa dictam pro XXV s. gr. Act. fer. Ml. post Assumpt. M. V. b. 1484. — Tamlei f. 142. Procopius caquina- rius et Dorothea e. d. inter domos Duchconis sellatoris et Johannis Drastil erga Nicolaum Raddam pro NXV s. yr. 6. 1507, 19. července. Rukop. ©. 2108 /. 4. №- colaus Knap et Dorotheae. d. — a I)orothca, vídua olim Procopii coquinarii, pro XXIX s. Act. fer. Il. ante Mag- dalene. 7. 1508, 7. listopadu. 7amlez f. 27. Wenceslaus sutator (Cibulka) et Magdalena c. d. inter domos Johan- nis pincerne et Thobie sellatoris Straycz. dicti a. Nicolao dietario pro XXXIII s. Act. fer 1]l. post Leonardi. 8. 1618. — RNukop. c. 94 Il. f. 220. syn Václava Cibulky. Déd jeho Urban vetešník. 9. 1519. — RNukop. c. 2109 f. 34. Majdalena, někdy Václava Cibulky vetešníka a již Jiříka vetešníka manželka. 10. 1519, 10. srpna. Tamleż /. 35. Slal se frejmark o domy — takže Kouba vetešník postoupil domu svého u sv. Jiljí Jiříkovi vete&níkovi — a on Jiřík Koubovi po- stupuje domu svého, v němž bydlí, v Kuchyních podle Barbory vdovy. Act. fer. Jll!. ante Tiburcii. Bohuslav, 

Strana 65
XIa. V ulici mezi Marian.a Linharl. nám. C. p. 181. 11. 1619. — Rukop. č. 99 f. 27. Jakub Kouba vetešník a Anna m. j. 12. 1620. Rukop. c. 2109 f. 119. Zwedena : Markéta šrotéřka na duom Jakuba Kouby ševce. 18. 1537. — Rukop. č. 2111 f. 181. Anna, [rdova po Koubovi?], manželka Jiříka Boubelíka, vzdává duom svuoj manzelu. 14. 1537, 7. ledna. Aukop. c. 1130 f. 200. Jakoż jest Anna, příjmím Zelená, obeslavši Václava Zeleného, otce svého, táhla se jest nu duom po Kateřině, malce její, pozuostalý, pravě se k témuž domu lepší právo jmíti nežli on, otec jeji, poněvadž matka její bez pořízení jest umřela a zdání společního jemu Václavovi žádného jest neučinila —. Proti tomu Václav Zelený poručil mlu- vili, że ač jest nebožka jemu vzdání společního ne- učinila, však to že jistě se z příčiny stalo, že on výhostu „jmíli nemoha, také práva městského dosáhnouti mohl, ale że jší sobě toho všeho s nebožkou manželkou věřili a on také 2e jesti i vinici prodav duom ten dopla- coval —. Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: nebožka Majdalena Kaleřině, sestře své, po neb. Koubovi vetešníku, otci jich, na domu svého dílu jest postoupila a zápisem ji sestru v tom zavadila, aby dluhy po témž Koubovi zuostalé vyvadila a to ona Kateřina k sobě při- jala a Václava Zeleného za manžela jest zvolila a ten od nf se neodcizoval, ale spolu s ní chlebil, i coż jest koli těch zévad vyvazeno a zaplaceno, taková vče aby proká- | zána byla ve 4 nedělích. A což se pokáže, že k tomu on Václav právo jmíti bude. A bylo-li jest co statku nezá- vadného na témž domě po Koubovi vetešníkovi, tomu on Václav Zelenej k třetímu dílu právo jmítí má, a dcera jeho ke dvčina dílům —. Act. die Martis post Epiph. d. 15. 1542, 18. září. Rukop. ©. 2111 f. 345. Jiřík Cibulka a Majdalena k. d. v Kuchynich mezi Truskou nožířem a Beranem uzdafem od Anny Boubelíkové za XXXVII'/, k. XV gr. ć. AcL fer. 17. post Lamperlum. 16. 1644, 28. dubna. Rukop. c. 2117 f. 27. Martin Oves a Kalefina k. d. mezi domy Trüsky noZíre a Hou- sovou uzdarkou od Jit(ka Cibulky za XXX k. C. Act. fer. ll. dic Vitalis. 17. 1594, 16. srpna. Rukop. ć. 2113 J. 7. Linhart Voves vzdává dům — Kaleřině manželce své. Act. postri- die Assumpt. M. V. 18. 1608, 12. srpna. Tamtéž /. 467. Jan Voves a Anna k. d. v Kuchyních po Martinovi Vovsovi, otci jeho, pozůstalý, mezi domy Matěje Hřebíka a Doroty jilčářky od Daniele, Linharta Vovsův, Mandalíny a Judyt, synův a dcer někdy Linharla Vovsa, i na místě Jana, bratra jich nezletilého, Mikuláše Vovsa a Jana, též Anny, syna a : dcera někdy Bartoloměje Smída, za 260 k. č. Číslo pop. 111 c (vzadu domu č. p. 111 a). (V kurníku.) Viz č. p. 111 b zde vyse na str. 1. 1409, 28. listopadu. Rukop. C. 2105 f. 112. Pro- copius serator et Katherina emerunt medietatem domus, cuius allera media pars ad Nicolaum Litwin torrificem pertinere dinoscitur, sitam in acie versus coquinarios penes Ponévadz : XIIa. V ulicimezi Marian.a Linharl.ndm. — 65 C. p. 111c. domum Hanussii Sstermpejtl immediate erga Nicolaum prefatum pro XIX s. — Act. (ег. ПН. post Katharine. 2. 1465, 926. dubna. Tamleż f. 223. Martinus | Zizka e. d. — inter domos Plilippi et Johannis Holub erga Procopium seratorem pro Xl!/5 s. pr. Act. fer. Il. ante Phil. et Jac. 8. 1469, 21. ledna. Tamtéž f. 275. Johannes torrifex Holub et Dorothea emit habitaculum posterius contiguum domui sue penes domum Philippi coquinarii aput Marlinum Zizka pro XV1 s. Act. sabbato ante Convers. s. Pauli. 4. 1473, 8. bfezna. Rukop. &. 2105 f. 330. Wen- ceslaus Marssalek coquinarius et Susana e. d. in kurnik inter domos Johannis Holub et Johannis Sskoda a tergo circa Vitum Kbelsky pro XVIII s. gr. pr. Act. fer. Il. anle Gregorii. 5. 1476, 11. června. Tamtéž f. 370. Nicolaus Rada et Katherina e. d. in foro dicto kurnik inter domos Nicolai Popel et Johannis Holub apud Wenceslaum, filium Marssalkonis, pro XX s. Act. fer. lll. ante Corp. Chr. 6. 1478, 19. zátí. Rwukop. c. 2106 f. 22. Pro- copius coquinarius et Dorothea e. d. inter domos Johan- nis cultellifabri et Joh. Columbi a tergo aput Nicolaum Radam pro XV s. pr. Act. sabbato ante Math. ev. 7. 1480, 8. června. Tamtéž f. 180. Nicolaus se- rator et Dorotliea e. d. — crga Procopium coquinarium pro X s. — Act. sabbato post octavam Corp. Chr. 8. 1480, 10. cervence. Tamfeż f. 182. Anna, re- licta Kosstialka, e. d. ex opposito coquinarium ihter do- mos Jolannis Kausal et Johannis Holub erga Nicolaum seralorem pro XIII s. pr. — Act. fer. Il. ante Marga- rethe. 9. 1494, 22. dubna. Rukop. C. 2107 f. 60. Ge- orgius de Wrchlabi et Johanna e. d. ex opposito coqui- narum inter domos Mathie Choclol cultellatoris et Johan- nis Ifolub ab Anna Kosstialka pro XIII s. — Act. fer. MI. ante Georgii. 10. 1500, 17. srpna. Tamléz f. 191. Mathias cul- tellator dictus Chochol et Ludmila c. d. penes domum eiusdem Mathie et domum Wenceslai dicti Skala a Geor- gio et Johanna, conthorali eius, pro X s. Act. fer. Il. post Assumpt. M. V. 11. 1602, 5. dubna. Tamelez f. 213. Pctrus serrator et Barbara c. d. — a Mathia Chochol pro XIII s. pr. Act. fer. HI. post Ambrosii. 12. 1616, 22. dubna. Rukop. c. 2108 f. 175. Bar- bora vdova někdy Petra zámeéníka — vzdává — duom svuoj, v němž bydlí, ležící v Kuchyniech — Simonovi —. Act. fer. II. ante Georgii. 13. 1525, 6. dubna. Rukof. ć. 2110 J. 85. Jiřík zámečník k. duom s nádobím zámečnickým — mezi domy Chochola a Skály nožieřuov od Simona zámečníka z apo- teky za XXIIII k. pr. — Act. fer. V. post Ambrosii. 14. 1667, 19. zát(. Rukop. ć. 1131 f. 150. Poně- vadž z zápisu trhu domu koupeného od Jiříka zámečníka v Kuchyních tomu jest se vyrozumělo, že on týž duom samému sobě jest zapsal, a žádnému jinému, ani Anně, manželce své, před smrtí svou jest ho neodkázal, o němž ona Anna nemaje sobě jeho odevzdaného ani pořádně postoupeného kšaftovati nemohla. A od Marjány z Kuchyní jest pokázáno, že jest ona vlastní dcera nebožtíka Jiříka zámečníka. Z těch příčin dává se jí Marjáně z Kuchyví proti Vavrincovi zámečníku, puovodu, za právo lak, že 9 

Strana 66
66 X1Ia. V ulici mezi Marian.a Linhart.näm. C. p. 111c. ten spis kšaftovní od Anny zámečnice, matky její, učiněný se zdvihá, než ona Marjána při tom domu po Jiříkovi zámečníku, otci jejím, pozůstalém se zuostavuje. 15. 1667, 17. Éfjna. Rukop. ©. 2118 f. 178. Zvedena do domu po Jiříkovi zámečníku Marjána, manželka Cy- priana z Strašína. Act. postridie Gaili conf. 16. 1567. — Rukop. 6. 2136 f. 125. Marvjána Cyprianová a Viktorin Rambousek, bratr její. 17. 1673. — Rukop. 6. 2118 f. 363. Vávry zá- meéníka. 18. 1575, 23. srpna. Rukop. č. 2118 jJ. 456. Ondrej Středský krejčí a sestra jeho Hedvika k. d. v osadě Linharlskć mezi domy Martina Vlachn zedníka a Jana Nejpaura platnýře od Valentina Jona za XV!/, k. gr. Tomuto trhu Marjána, dcera někdy Jiříka zámecníka — povolení své dala —. Act. in vig. Bartholomaei. 19. 1576. — Tailéz f. 445. Vávry zámečníku. 90. 1579. — Tamléz. Hedvika vzdâvé právo své bratu svému Ondřejovi. 21. 1680. — Rukop. c. 1050 f. 28. Eva, man- Zelka Ondřeje Střeckého krajčího. 22. 1686, 17. září. Rukop. č. 2230 f. 151. Jakoż jest Marta, pozuostalá po Ondřejov; Střeckém, odpor jednomu artykuli kšaftu téhož Ondřeje s strany 50 k. gr. m. jí odkázaných vložila — i jest smluvena —. Act. postridie Ludmilae. 98. 1688, 81. března. Rukop. č. 2112 f. 286. Martin Hertlin švec a Alžběla k. d. v Kuchyních vedle domu Mikuláše Smolíka od Marty, Jana Nymburského kodčího m., za 50 k. gr. č. Act. fer. V. post Letarc. 24. 1588, 7. prosince. Tamtéž /. 303. Pavel Wol- mer platnýř a Dorota k. d. v Kuchyních vedle domu Mikuláše Smolíka od Martina Hertlina a Alžběty m. j. za 70 k. gr. č. Act. postridie s. Nicolai. 25. 1589, 27. července. Tamtéž f. 324. Kliment Ekhart a Anna k. d. — od Pavla Wormayra platnyre za 70 k. &. — Act. fer. V. post Jacobi ap. 26. 1696, 9. srpna. Rukop. ¢. 2113 f. 52. Stal se frejmark o domy — Ze Kliment Ekhart a Anna m. j. postoupili jsou domu svého v Kuchyních mezi domy Kašpara Auršvalda stuhaře a Kašpara Kocha — Manda. lené, Davida Sontaga m. — Act. in vig. Laurentii. 27. 1607, 16. ledna. Rukop. c. 2205 f. 276. (K&aft Magdaleny Zlomkovské.) Ve jméno —. Já Mandalena Zlomkovská — duom muoj, v némz bydlím v Kuchynkách při záduší sv. Linharta ležící — poroučím Janovi přítom- nému a Samuelovi nepřítomnému, o kterýmž se na ten čas, kde by byla zůstával, nic věděti nemuože, synům mým vlastním —. Potom handl muoj šmejdířský, kterýž mám pod kotci kožišnejmi — ddvdm Ann& Bruncvikové. — Davidovi, manželu mému, odkazuji 2 k. m. a to za ten list, klerej 'ke mné poslal a v manželství od mnoba let se mnou nezuostával, nýbrž všelijaké a nezbedné věci proti mně činil, na vrata listy pfibijeti usiloval —. Slalo se — v outery po ochtábu sv. Tří králuov 1607. 28. 1617, 26. února. Rukop. č. 2114 f. 215. Tomáš Ruderych pilnikář v osadě sv. Linharta a Salomena k. Ч. mezi domy Pavla Arelyna a Mikuláše Spindlera od Jana Zlomka za 250 k. gr. č. | Xlla. V ulici mezi Marian.a Linkarl. nim. C. p. 111d. Číslo pop. 111d. 111 a.) * 1421, 28. biezna. Nukop. č. 2102 f. 422. In no mine domini amen. Ego Diepoldus sellator, civis Mai. Civ. Prag. tenore presencium publice recognosco uni- versis, quod licet languens corpore, bona tamen ct ma lura deliberacione prehabita testamentum mcum ultimum de omnibus bonis meis — dispouo per omnia in hunc modum: Primo cnim facio el consliluo ciusdem mei testamenti execulores cl tutores discretos viros Mathium porybny et Marzikonem sellatorem, cives predicte civi- latis Prag., amicos meos, petens cos, ut presens mcum testamentum sic exequantur, prout de ipsorum honeslale confidenciam indubic gero singularem. Post hoc volo cl intencionis mee cxistit, ut omnia. debita mea, in quibus obligatus remansero et que secundum ius ct consvctudi- nem dicte civitatis Prag. demonstrari poterint, de bonis meis principaliter et antc omnia persolvantur. Jtaque Ma- kussi, filie mee, viginti florenos ungar., duo plumalia cum duobus lintheaminibus, quatuor pulvinaria, duo subcapitulia cL duo, in quibus solent sedere, duos cingulos argentcos muliebres, (unicam griscam, pallium muliebre tincture flavee, cistam alias truhlam magnam, pelium et cquilum ereum. Valentino, filio meo, novem flor. ung. cum uno nobili. Residuum autem florenorum cum anulo aurco ct uno nobili Clare, conthorali mee, Dorothee, filie nostre, et pucro, queni: adhuc ventre gestat, si in lucem. vivens pervenerit. Margarethe, orphano cuiusdam Jacobi, scul- lellam argenteam ct tres s. gr. Marussi, sorori mee, pa- ralc pecunie domo. Residuum autem. bonorum nicorum — videlicet duas domos, unam, quam inhabito, ct alte- ram in foro pullorum sitam, orlum sub claustro Slavorum in Nova Civ. Pr. et omnes ct singulas res mechanic artis mee cum co iure cirea laborem alun. ine. quomodolibet! spectante et concernente Clare, conthorali mce, et pucris nostris Valentino filio et Makussi predictis lego cl assigno inter se equali parlimine dividenda demptis parafarnaliis debitis et consvetis, que conthoralis mca predicta pro sc recipere debet. Horum in testimonium sigilla prudencium virorum Alssonis iudicis, Martini Zambergerz et Wenceslai a carponibus, consulum iuratorum predicte. Civ. Prag., ad preces meas presentibus sunt appensa. Actum ct datum a. d. MCCCCXXI ipso die Pasche. 1. 1461, 14. ledna. Rukop. č. 2141 f. 315. Geor gius natus Hanussii Stermpejtl fassus esl, sc suscepisse pro porcione sua paterna domum inforo pullorum penes domum Procopii seratoris ex una ct Johannis Kozel tor rificis parte cx allera, item institam. parvam domui iudicis adiacentem sitam inler inslitas Bohunconis Lojovnik el Hosskonis —. Act. die l’clicis. 2. 1463, 17. prosince. Rukop. č. 2105 [. 200. Philippus, Pergmeister dictus, ct Marussa c. d. in Гого pullorum inter domos Procopii seratoris cl Brosii suloris erga Georgium, Stcympyll vocitatum, pro XVII s. gr. (Vzadu domu &. p. Act. sabbato post Lucic virg. (Peníze kvitujc v. 1464 Martha, vdova Jiïikova.) Nadále spojeno s domem ć. p. 1lI b. Číslo pop. 114 b. 1. 1474. — Rukop. c. 2105 J. 341. Nicolaus Popel torrifex emit d. in platea torrificum — aput Joh. Sskoda pro L s. (Viz výše dům č. p. 114.) 

Strana 67
XLla.V ulici mezi Marian.a Linharl.nam. C. p. 114b. a 116b. 2. 1476, 14. nora. Rukop. C. 2106 f. 103. Jo- hannes Kousal de Kralowicz cultellifaber et Barbara e. residuam partem domus suc in kurnik [penes domum Si- | monis torrificis] -— crga Nicolaum Popel — pro XV s. gr. — AcL die Valentini. (Jako celek prodáno r. 1491 uoz(ti Matéji Chocholovi. Víz výše dům €. p. 114.) 3. 1521, 14. února. Rukop. č. 2109 f. 155. Matej | Chochol nožicř vzdal duom svój, v němž bydlí, v Kuchy- ních a podle Simona zámečníka — Lidmile, m. své, Ví- | lovi, synu svému —. Act. die Valentini. 4. 1561, 99. ledna. Rukop. & 2117 f. 241. Lid- mila, někdy Víta Chochola a nyní Mikuláše Kolanoviče manželka, odevzdává duom — manželu svému. — Act. fer. V. post Marcellum. (?) 5. 1653, 21. dubna. Zamléž /. 287. Hans Najpaur platnýř a Regina k. druhú polovici domu, kterýž z zadu jeho llanuie jest, od Mikuláše Kolandy a Lidmily m. j. za XXXV k. gr. č. Act. fer. Vl. post Valerianum. Nadále spojeno s domem €. p. 114a. Číslo pop. 116b. (Vzádu domu č. p. 116a.) 1. 1476. — Rukop. ¢. 2105 f. 353. Simon torrifex. 2. 1487, 14. srpna. Rukop. ë. 2106 f. 209. Adalbertus frenifex et Katherina e. d. ex opposito coqui- | narum in angulo penes domum Johannis Kousal cultella- toris erga Simonem lorriicem cl Margaretham c. e. pro VUV s. pr. — EL cloaca, que est in habitaculo, debet esse communis et prescriptus Simon debet sibi laborare gradum ad cloacam —. Supra gradum Simonis, per quem | transitur ad cloacam, in tecto dcbel esse fenestra, alias poklop, ut lumen liberum luccret in gradum. Similiter supra alterum gradum Adalberti idem poklop debet esse, ut lumen liberum transeat ad testudinem Simonis. — Act. in vig. Assumpt. M. V. 3. 1491, 17. ledna. Tamfeż f. 290. Mathias cal- carista ct Martha e. d. penes domum Johannis Kousal et domum Anne, relicte institricís, ab Adalberto frenifice pro XV s. — Act. dic Anthonii. 4. 1519. Rukop. č. 99 f. 23. mecnika. Matěje zá- Nadále spojeno s domem č. p. 116a. Číslo pop. 129 a. (Dům Frydlovsky.) |. 1442. Rukop. č. 2102 f. 435. Fridl feruntator et. Katherina c. d. in foro pullorum inler do- mos Nicolai hrzebikarz et Mathes lorificis erga Benessium dc Chaynowicz iudicem, commissarium Wenceslai, orphani | Wclikonis frenificis, pro VIII s. pr. 2. 1463, 26. července. Rukop. ¢. 2119 f. M. 11. Ve jmeno —. Já Frydl zámečník — duom muoj, v němž bydlím — otkazuji — Prokopovi, synu mému milému, — Act. fer. Il. post Jacobi. 3. 1475, 11. května. Rukop. č. 2105 f. 353. Wenceslaus de Strasseci el Margaretha e. d. ad s. Leo- | Johannis pincerne, pro XXX s. pr. XIIa. V ulici mezi Marian.a Linharl. ndm. C. p. 129a. 67 nardum inter domos Procopii Knoch et Simonis torrificis a tergo aput Katherinam, relictam Procopii Frydl — pro XL s. Act. fer. V. ante s. Spirit. 4. 1475, 21. října. Tawléz f. 362. Fabianus cul- tellator et Martha e. d. inter domos Simonis torrificis a tergo et Procopii seratloris aput Wenc. de Strasseci pro XL s. — Act. die XIm. V. b. 1477, 2. ledna. Tamléž f. 379. Jacobus sapo- nista et Machna e. d. Fridlovsky dictam penes domum Procopii dictum Diera in acie aput Fabianum cultellato- rem pro L s. pr. Act. fer. V. post Circumcis. d. 6. 1479, 16. června. Rukop. ć. 2106 f. 39. Jaco- bus institor et Anna e. d. in kurnik inter domos Petri Woczas et Procopii seratoris erga Jacobum saponistam pro XXX s. gr. — Act. fer. III. post s. Viti. 7. 1494, 28. dubna. Rukop. ¢. 2107 f. 62. Pro- copius cultellator et Anna e. d. penes domum Wenceslai serraloris et Mathie calcariste ab Anna institrice pro XL s. — Act. fer. ll. post Marci. (R. 1497 splácí jiZ Anna vdova.) 8. 1600, 17. srpna. Tamléž f. 191. Georgius dic- tarius et Johanna e. d. — ab Anna, relicta Procopii cul- tellatoris, pro XLII! s. pr. Act. fer. JI. post Assumpt. M. V. 9. 1604. — Tamtéz. Sigismundi Holecz de | Kwietnice, qui in domum propter suum debitum est iure introductus. 10. 1504, 9. září. Tamléz f. 254. Johannes pin- cerna et Katherina e. d. — a Sigismundo Holecz pro XXXV s. pr. — Act. fer. M. post Nativ. M. V. 11. 1505, 81. dubna. Tamléž f. 265. Wenceslaus diclus Plangar cullellator emit domum inter domos Ma- thie calcariste et Martini Peczenie a Katherina, relicta Act. fer. II. ante Georgii. (Splácí se do r. 1518.) 12. 1519, 12. května. Rukop. č. 99 f. 23, Václav Plangar nozff seznal, że jest dlużen XIII k. gr. Rehofovi z Vodolic kramáři a zapisuje dluh na domu svém, v němž bydlí, v Kuchynicch podle domu Matěje zámečníka a Pe- čeně —. Act. fer. V. ante Zofie. 18. 1526. 11. záií. Rukop. &. 2110 f. 113. Bene} Kelnar z Kuchyní a Alžběta k. d. mezi domem téhož Bc- neše a Strakovým od Rehoře z Vodolic kramáře za XXI1I!/2 s. gr. — Act. fer. Il. post Nativ. M. V. 14. 1625, 6. ifjna. Tamléz f. 117. Urban vostroZník a Majdalena k. d. a k tomu krám vostrużnickaj ležící u kostela sv. Linharta mezi krámy Matúše vostroZníka a vosadních od Beneše Kelnara za XXV k. gr. Act. fer. VI. post Francisci. 16. 1529. Tamtéž f. 316. Urban vostrużnik — vzdal duom Duchkovi Skálovi a Katefiné (bez dne). 16. 1531, 4. ledna. Tamtéž f. 349. Šimon nožieť a Anna k. d. mezi domy Chochola nožieře a holubářova od Douši Skály a Kateřiny m. j. za XVII k. gr. č. Act. fer. DI. post Circumc. d. (Splácí Jindřich zámečník a po něm Matěj, Kavka.) 17. 1542, 2. ledna. Rukop. č. 2111 f. 326. Zofka zvířetnice k. d. mezi domy Chochola nožíře a Prokopa kožišníka od Anny Kavkové —. Act. fer. II. post Nov. annum. 18. 1548, 21. srpna. Rukop. Ć. 2117 f. 147. Jan Koruna vostruZník a Marta k. d. — od Żofky zvifetnice za XX k. gr. 6. — Act. fer. III. post Agapitum. ge 

Strana 68
68 XIla. V ulici mezi Mariau. a Linhart. nim. C. p. 129a. a 129b. 19. 1560, 8. cervence. Tamléz f. 455. Stari k. d. od Jana Koruny vostrużnika za XXXVII k. gr. Ć. Act. fer. II. post Hussium. 20. 1507, 2. Gervna. Rukop. ć. 2118 f. 159. Jiri Vobornik a Anna k. d. — od Markety Slarć za XIV К. gr. €. Act. fer. ]l. post Corp. Chr. 21. 1572, 7. května. Tamtéž /. 307. Jan Tichý nožíř a Anna k. d. v Kuchyních mezi domy Jana truhláře n platnýřovým od Jiříka Voborníka za XLV k. gr. č. Act. pridie Stanislai. Číslo pop. 129b. Viz dům předešlý, 1. 1525, 18. listopadu. Rukop. č. 2110 f. 125. Martin: holubář k. d. mezi domy Urbana ostrożnika a Strakova od Kehofe z Vodolic za XVIIe k. gr. pr. Acl. die Briecii. (Splácí Petr Slajfé# od r. 1526.) 2. 1532, 27. dubna. Rukop. c. 21I1 f. 20. Ondrej sedlář a Marta k. d. mezi domy Siraky hokynáre a Kie- pelkovy dcery od Petra Slajfére za XXX k. yr. 6. — Act. sabbato post Marci. 9. 1541. 26. dubna. a Markéta k. d. —— od Marty sedlářky u jejího, za XL k. gr. č. — Act. fer. HI. post Georgium. , 4. 1546, 20. kvëtna. Rukop. c. 2117 f. 90. [an Soustar k. d. v Kuchynich mezi domy Strakovým a Zof- kou zvířetnící od Prokopa Kapra a Lidmily m. j. za XL k. gr. č. — Act. fer. V. post Sophiam. (Penize gruntovni přijímá Marta sedlářka.) 5. 1079, 4. srpna. Rukop. č. 2122 f. 25. Jakoż jest po nékdy Janovi Sustarovi uuhlaińi pozüstal duom v Kucbyních, Mandalena, téhož Jana manželka, a dětí s ním splozené Anna, Lidmila, Pavel, Jan a Mikuláš — i porovnání — takže předjmenovaná Mandalena s Marti- nem Ti3larem, manżelem svym, ujali jsou ten duom —. Act. postridie Inventi Stephani. 6. 1575, 27. července. Rukop. č. 2118 f. 407. Matcs Waldek truhlář a Markéta k. d. vedle domu Jana Tichého nožíře od Martina Tišlara a Mandaleny za 82'l k. gr. ©. Act. fer. 111. post Jacobi. * 1628, 10. kvétna. Rukop. é. 2114 J. 578. Eufrosina, po Jifikovi Tejginkovi, cfs. sluZcbnfku, vdova, koupila dům v Kychyňkách vedle domu někdy Jana Ti- chýho a Wolfa Raušera od Marie Sindlerový, za 280 k. gr. ¢, jakz jest tyZ düm ona Marie Sindlerová po Ma- tesovi: Waldekovi truhláři, otci svým sama měla. Pelru, syna Gislo pop. 129c. (V díře.) 1. 1452, 10. února. Rukop. č. 2099 f. 1091 \ 1é při jakož Mikuláš Osmyk byl sé jest v sídé zahájeném připověděl k domu na Kúrném trhu u sv. Linharta, ježto slove v dicie a potom den určený od pánóv jemu i druhé straně položený v radě pověděl příčinu, že jemu len duom nedopiacen jest [od Jana Hrdinky], sınlüvce vytkli, Ze Jan Hrdinka má zaplatiti. Act. die Scolasticc. Markéta ' Tamléz [. 309. Prokop Kapr ' Х Па. И ulici stiezi Marian. a Linhart. udin. C. p. 129c. 2. 1462, 26. inora. Rukop. ć. 90 J. 216. Johannes Hrdinka frenifex e. d. dictam v dierze erga Nicolaum Osmyk, que sita est iuxta cimiterium s. Leonardi. 3. 1452, 6. jua. Nukop. ć. 2105 Jj. 3l. Procopius Kmoch serrator et Margaretha e. d. inter domos F'ridlonis el Johannis Hrdinka erga cundem Joh. lfrdinka pro XII s. gr. 4. 1464. Rukop. C. 2141 /. 329. Clara, filia Briccii balneatoris et conthoralis Procopii Knoch scrratoris. 5. 1487, 19. května. Tamleż /. 264. Facta est concordia inter Martham, rclictam Procopii seratoris, dicli Knoch, et Wenceslauin, privigoum ciusdem Marthe, racionc substancie post predictum Knoch derelicte —. (R. 1488 kvituje Martha jiZ jako Simonis braseatoris coniunx) — Act. sabbalo post Zophie. 6. 1491. Rukop. č. 94 1. f. 64. Wences laus serator Knoch proscribit summam | debitoriam super domo dicta v dierze. 7. 149], 7. prosiuce. Мийо). c. 2106 f. 314. Wenceslaus serrator resignat domum suam prope eccle: siam s. Lconardi dictam v diere — Katherine, conthorali sue —. Acl. fer. IIL. post Nicolai. 8. 1490. Rukop c. 2107 f. 114. Martinus sutor dictus Peczenic et Anna e. d. dictum v dierze pe- nes domum Procopii cultellatoris erga. Katherinam, Galli illuminatoris conthoralem, pro XXVII s. 9. 1528, 16. září. Кивор. ©. 2100 J. 323. Mikuláš Straka a Kateiina k. d. « d(Te od porucníkuov Janem a Jiffkem, syny nèkdy Martina Pecent 3evce, k prodaji toho domu ucindnych, «a XVII'2 k. gr. — Act. fer, JI] ante Lamperti. 10. 1543, 9. tervence. Nukop. & 2142 J. W. 15. My purkmistr — známo činíme — kterak Kalcřina Stra- ková — u&inila kSafl — v pondělí před sv, Stanislavem 1548 — takže — duom svuoj u krchova kostela sv. Lin- harta ležící, v němž bydlí — odkazuje l.idmile Vozové, sladovnici z Dlouhé třídy, sestře své —. A ona Lidmila aby z toho vydala k kostelu sv. Linharta na ten zvon rozražený pět k. gr. m. — Stalo se — v pondělí posv. mistru Janu Ilusovi. 11. 1646, 4. kvétna. A'nkop. č. 2117 f. 62. Osadní sv. Linharta koupili v osadć d. leżici vedle kostnice sv. Linharta a Prokopa kożiśnika od Jana Voza a Lidmily m. j. za XXI k. gr. ©. — Acl. die Floriani. 12. 1554, 16. června. Tamtéž /. S17. Mistr: Mikuláš Sud z Semanina k.d. podle krchova a domu Jana trublare od záduší sv. Linharta за Г, К. gr. ©. Act. fer. JI. post Div. apost. (Neprovedeno.) 18. 1557 9. září. Tamtež | 58S. lipolt Hant- perger a Markéta k. d. podle domu Jana truhláfe a krchova sv. Linharta od osadních sv. linharta za 1. К. gr. č. 14. 1661, 25. dubna. Rukop. č, 2118 y. 2. Tomas Tichaj vetešník a Zofka k. d. vedle domu Sustara truhláře v koutě od Lipolta drabanta a Markély m. j. za 50 К. gr. č. Act. die Marci papae. (V kvitancích peníze Sud lovské.) 15. 1616, 9. března. Rukop. č 2114 J. 198. Jau Parma a Anna k. d. vedle krchova sv. Linharla a domu Jiříka Sindlera od Anny, Ondicje llupaufa manZclky, za 925 k. gr. č. S 1628, 17. února, Yamles I. 37/. Wolf Raušer a Wolpra k. d. nárožní vedle Jiříka [Sindlera] sklenáře od Matouše Vorla a Mandaleny m. j., jakž to dle kšaftu | Jana Parmy, bratra svého, měli, za 126 k. gr. č. 

Strana 69
XITa. V ulici mezi Marian. a Linharl. nam. (Trh kurny.) Trh kurny. (Forum pullorum.) Kuchynć. 1. 1612, 11. srpna. Slaré Lelop. Ceské slr. 435. V středu po sv. Vavřínci počali dělati kuchyní: na placu kurním u sv. Linharta. 2. 1557, před 23. dubnem. Rukop.č. 2154/. 203. Mistr Jakub Ifkař najal kuchyní u sv. Linharta k své potřebě a má platiti každých Suchých dní XXX gr. m. Act. ante Georgii. 8. 1657, 28. dubna. Tamleź. Tomáš Tanda najal kuchyní u sv. L., kterou Marta voplatečníce držala. Při każdych Suchych dnech má platiti po XXX gr. Act. ‘fer. 4. post Quasimodo. Řád o kurném trhu. ]. 18083. — Rukop. c. 2183 IV. f. 23 a č. 203. L. 1608 páni feditelé tyto artykule zHedili js: O kur- ném trhu. Slepic, kuřat, vajec, ptákuov, husf, kacie aby žádný nekupoval a neprodával než va trziech kurnych, kdež který den obyčejné a od starodávna se drží. A tu na těch trziech žádný nesměj překupovati těch věcí, do- kudž véch) vystrceny shat nebude. Pakli by kdo ku- poval aneb prodával jinde u v tom od áredníkuov k ohle- dávánie té véci usazenych posten bude, ten kdoz by kúpil, tomu buď pobráno to, což kúpil, a proto tomu zaplat (?), od koho jest kúpil podle smlúvy a polovice jdi těm úředníkuom u druhá polovice chudým buď dána do špitála. A lo aby napřed provoláno bylo, aby žádný nevě- domiem se nevymlüval. A pres to na branách i na prie- voziech aby od brannych a prievoznikuov praveno bylo, kdož by tobo co nesl anebo vezl, aby po domiech, uli- ciech a jinde, krom trhu, neprodával. Pakli by kdo pie: kupoval, dokudž věch bude aneb ven z města proti vo- zuom vycházel, buď křesťan neb Zid, a v tom usvědčen bude, ten každý aby trhu prázden byl z křesťanuov a Žid aby byl pokutován podle zdání panského. Kdożbykoli piijel neb přišel k branám uneb k přie- vozuom, vez aneb nesl potřeby k trhu, o kterýchž se napřed vypisuje, aby takový aneb taková brannému základ dali a na trh svobodně aby vezli ancb nesli. A v domiech aneb jinde pokuütn& aby neprodävali. À prodadûüc aby cajch od tržného staršieho vzali, aby brannému u brány zase dali. V těch a na jiných všech trziech aby žádnému pře- kup a živnost dopuštčria na obi městech nebyla, kdož by na sobé jakií vadu ancb nárok jmeli, než toliko tem, kteréž by osoby zachovalé byly a kteréž by velmi nepře- tahovaly lidí. Coż sc dotyce Ziduov, ti také aby husí, kačice, vajec a kur, dokudž jest včch, nekupovali, než když včch svržen bude, tehdy s překupnicemi aby kupovali. A toliko k tomu trhu čtyři Zídé aby zpuosobení byli, kteříž by jíným všem kupovali. | Co sc Ziduov dotýče, z vuole a rozkázánic p. purk- misira a pánuov dopuSténo jest, aby svobodu méli kupo- vati v pátek, ale jiný den aby žádný nekupoval, než když věch svržen bude doluov. Act. die s. Jacobi ap. *) Nadepsáno koroulcv, vedle: v líté do XVIU hodin, v zimě do XX hodin. XTla. V ulici mezi Marian. a Linhart. nám. (Trh kurný ) 69 — (Řád husařkám.) Zamléž. Žádná husařka aby jinde husy nekupovala buď po vsech blíže dvú mil od města chodíci ancb vně za městem, neb v Podskalí, neb u bran, neb v hospodách, než toliko na svobodném trhu pod složením živnosti. Kterážkoli v (rhu husy koupí, ty aby mezi jiné na diely propustila. A chtélliby kdo z sú- seduov diel vzieli, aby jemu toho nehájili. Kterázkoli husy od hostinského člověka koupí po čemkoli a měla by je na diely propustiti, tebdy aby všecky ty husy od něho pořádně bez vybierání brali, neb skrze lo někdy nesnáze i soudy bývají. Ziduom aby žádná nechovala husy aní jich prodávala, též pod složením živnosti. Aby každá, kdeż jie los padne, svélio místa uzívalu a na jiné nepie- sedala. Husí hladových aby žádná na stoliciech neprodá- vala pod pobráním těch husí. Husí bílých aby žádná ne- prodávala v domu svém, neb doma musže prodávati lepší u na trh lehčejšie vynésli. A to též pod složením živnosti. Kostel sv. Linharta. *|. 1268, 18. září. Emler, Regesta 11, str. 242. Joannes, plebanus s. Lconardi. *2. 1998, 11. června. Orig. státního archivu ve Vídní. In nomine domini amen. Gregorius, dei gracia Pragensis cpiscopus, universis presentes littcras inspecturis salutem in domino Jesu Christo sempiternam. — Ne rerum gestarum memoria per decursum temporis depcriret, sa- piencium introduxit auctoritas el consveludo laudabilis approbavit, ut ea, que geruntur in tempore, ad clerne rei memoriam scripturarum testimonio perhennentur. Nos- cal igitur tam presens etas, quam successiva poslcritas futurorum, quod lhouo:abiles viri domini Ulricus prepositus, Johanues archidiaconus et magister Johannes, scolasticus Pragensis ecclesie, ncc non nobiles viri dominus Ulricus filius quondam domini Dywissii, marsalcus screnissimi domini nostii regis Boemie, ct Hermannus miles, dictus de Hohemberk, in nostra constituti presencia ex parte nobilis et honeste domine Katherine, relicte quondam do- mini Jarossii de Fuchsperk, nobis exponere curaverunt, quod ipsa domina Katherina fervore almi spiritus infla- mata ius palronatus ecclesie s. Leonardi in Praga, quod ad ipsam iure hereditario a mullis retroactis temporibus pertinebat, religiosis ac dileclis in Christo filiabus prio- risse ct conventui sororum inclusarum monasterii s. Annc in Praga ordinis s. Augustini sccundum instituta el sub cura fratrum ordinis Predicatorum vivencium in ipsorum presencia concessit, tradidit et donavit pro suo suorumque remedio peccatorum per ipsam priorissam et conventum sororum monasterii predicti libere ac perpetuo possiden- dum. Nobis ex parte eiusdem domine Kalherine, rclicte ipsius domini farossii, humiliter ac cum instancia suppli- cantes, qualemus concessioni seu donacioni sue predicte uostrum assensum benivolum dignaremur dc benignitate solita inpertiri ac ipsam ex officii nostri debito confirmare. Nos attedentes peticionem ipsorum racionabilem atque iustam et favore religionis piis ipsius dominc Katherine, relicte domini Jarossii, desideriis annuentes diligenti super hoc cum capitulo nostro deliberacione ct tractatu preha- bitis concessionem seu donacionem suan predictam ratam ut gralam habentes auctoritate, qua fungimur, confiiinamus de ipsius capituli nostri connivencia ct assensu, volentes, cl predicte filie in Christo dilecte priorissa ct conventus 

Strana 70
XfHla. Kostel sv. Linharta. sororum monaslerii predicti ad ccclesiam s. Leonardi supradiclam, cum vacaveril, rectorem ydoneum presentare debcant, qui a nobis ct successoribus nostris curam reci: piat animarum et qui eandem ccclesiam otficiet et ibidem amministret omnia ecclesiastica sacranienta.. Ad hcc de predicti nostri capituli assensu permittimus, ut iam dicte in Christo filie dilecte, priorissa el conventus monast«crii sc- peíati, omnes fructus ecclesie s. Leonardi sepedicle in Praga, qui in ceusu denariali seu argenti in civitate vel cxtra civilalem consistunt, quocumque nomine censentur, suis usibus valeant applicarc. [Cottidianum vero questum, oblaciones, testamenta scu alia iura, que 2 plebesa- nis dicle ecclesic poterunt provenire nec non domum dotis reclori, qui ibidem pro tempore fucrit, pro usibus el sustentacione congrua perpeluo rcservamus. lta tamen, quod rector predictus in signum recognicionis do- minii sororibus predictis tres cereos de quatuor libris, quemlibet unum in Nativitate domini, secundum in festo Pasche, tcrcium vero in die b. Anne, patrone ibidem, annis singulis sine contradiccione qualibet tenebitur pre- scnlarc], iuribus legalorum sedis apostolice, nostris ac archidiaconalibus in omnibus semper salvis. Jn cuius rci testimonium presens scriptum fieri et sigilli nostri muni- mine fecimus roborari. Datum Prage a. d. MCCLXXXXVIII, MI. idus Junii, indiccionis Xle., pontificatus vero nostri anno secundo. 9) ^98. ]310, 7. ijna. Orig. v archivu słdlnim ve Fidní. Clemens, cpiscopus, servus servorum dei, dilecto filio Petro, rcctori ecclesie s. Liconardi Prayensis diocesis, salutem et. apostolicam bcnediccionem. lustis petencium desideriis dignum cst nos facilem preberc conseusum ct vota, que a racionis tramite non discordant, effectu. prosc- quente conmiplere.. Eapropter, dilecte in domino fili, tuis iustis postulacionibus grato concurrentes assensu ceclesiam s. Leonardi Pragensis cum pertinenciis suis, quam te ca- nonice proponis adeptum, sicut cam iuste possides ct quicte, tibi autoritate apostolica confirmamus. et presentis scripti patrocinio communimus. Nulli ergo omnino homi: num liceat hanc paginam nostre confirmacionis infringere vel ci ausu temerario contraire. Si quis autem hoc atlcin. plave presumpserit, indignacionem omnipotenti» dci et bealorum Pelri ct Pauli, apostolorum eius, se noverit incursurum. Datum Vienne nonas Octobris, pontificatus nostri anno sexto. Jacobus. N. Raynulfio. suis 54. 1818. — Emler, Regesta !I/. slr. 52. Fran- ciscus plebanus. %. 1385. — Tumléz IV. str. 60. Papc2 Bene- diet XII. potvrzuje listinu výše pod č. 2. otiSténou. 1338. — Zamléz slr. 220. Franciscus ple- banus. 87. 1842. — Tamtéž str. 427. Vyż. °8. 1845. — Tamtéž str. 631. Týž. 9) Tato listina vydána byla 27. května 1299 znova, kde dodán přídavek zde v závorkách otištěný. Datování lu znf: Iu cuius rei testimonium presens scriptum fieri ct sigillorum nostct atque. capituli nostri predicti munimine fecimus roborari, Datum Prage a. d. in. ducentesimo no- nagesimo nono VI. Kalendas Junii, indiccione Xlla, ponli- ficatus vero nostri anno tercio. (Listina tato zachována jest v notářském traussumptu ze dnc 31. ledna 1835, který jest v archivu knihovny universitní v Praze.) O Ja- rošovi z Fuchsperka viz Casopis Malice Morav. XII. (1880) str. 95. Yl Ta. Koslel sv. Linharta. 1358, 18. srpna. /ibri confirm. | str. [. Ad presentacionem Henczlini. dicti. Pofler et Laurencii. sub- emptoris, civium Prag., ad altare OO. SS. in ccclesia s. Lconardi - Conradus presbiter fuit confirmatus. 710. 1860, 16. května. Zamléz. str. 120. Ad altarc OO. SS. ct s. Erhardi — Petrus dictus. Wal clericus — per Themlinum et. lranciscum | fratres, quondam — l'rancisci Goppoldi [filii] — fuit institutus. #11. 1860, 24. srpna. Novák, Acta Innocenti VT, sv. 11. str. 454. Walthero, nato quondam — Johannis Ossanui, presbytero Misnensis dioc., conceditur. ut pracsen- latio eius per Lucam, natum quondam Francisci Guppolt, et Maram, matrem eius, ad altarc OO. S5. — quod quon dam Nicolaus Husemauni, ultimus ciusdem altaris reclor, dum viverel, oblinchat. valcat. 919. 1361, 4. Cervna. Libri confirm. 1, 1 slr. 155. Jacobus de Havelsverde presbiter ad prescntacionem Alberti et Johaunis, fratrum dictorum Ditlini subinstitoris [snad subemptoris] civium Mai. Civ. Pr. ad altare s. Marie — de novo per ipsos crectum ct dolatum fuil institutus. 813. 1363, 10. dubna. Borovy, Libri ereclionum J, ¢. $4. Nos Seydlinus institor Jesco de Monte, Leo sarlor ct Cuna, olim Witkonis dc Monte, civis Pragensis, rclicta, tutores el execulorcs ultime voluntatis dicti Witconis, notum fore cupimus —, quod quia Wüko — sanc racionis compos facicndo — ultimum testamentum VJ] s. gr. pr. — census, quarum. Vl super domo leu. poldi orologi inter domos Hercwiti orologi et Henrici barbitonsoris sila, ct 1 s. super domo Nicolai suloris de Po- lonia ex opposito monasterii s. Clementis sita habuit, pro una missa perpetua jn ecclesia s. Leonhardi in Praga in altari s. Wenceslai quotidie habenda — legavit — . Et de eodem censu Nicolao Ulyneri clerico Neumburgensis diocesis, — providit -—. Datum anno d. 1368 (eria II post dominicam Quasi modo geniti. 214. 1363, 9.Cervna. Libri conJirm. I, Z. str. IZ. Nicolaus Clinerii de Gera, clericus Neumlnury. dioc., ad presentacionem lutorum ultime. voluntatis — Vilkonis de Monte ad missam perpeluam super allari s. Wenceslai in ecclesia. s. Leonardi celebrandam de bonis ciusdem Vitkonis de novo fundalam, fuit. institutus 915. 1868, 18. zaří. Zumléz slr. 20. Nicolaus de Czrnowiez presbiter ad present. Karoli imperatoris ad. eccle: siam s. [.. per mortem Ulrici vacantem fuit. institutus. 16. 1364,24. června. Orig. univ. knihovny v Praze B. 55 6. 322. Karolus quartus, divina fuvente clemencia Romanorum imperalor semper augustus ct Boemic rex, notum facimus tenore presencium universis, quod si de innale benignitatis nobis clemencia ct ex assumple digni- latis officio singulorum curam gerere nostra digualur su- bliniitas et nostre liberalitatis affectus, tanto largiore gra- cia commendatur, quanto profusius in plures nomen imnagnificat cesarce maiestatis. Ad illorum lamen augrendas gracias cl instaurandos profectus et commoda benigniore quidem. gracia et amplioris favoris prolluvio delectamur intendere, qui spretis. mundi blandiciis el trausitoria sc- culi vanitate contempla regum regi ct dominancium do mino in simplicitate mentis et mundicia corporis iugiter famulantur, Sanc quamvis alias per iuris. diffinicionem et sentenciam — diffinitivam in ccclesiustico contra priorissam el convenlum sanclimonialium | monasterii s. Laurencii in Mai. Civ. Pr. ordinis Predicatorum ius pa- ironatus scu jus presenlandi ad ccclesiam parrochialem foro 

Strana 71
XIla. Koslel sv. Linharta. s. Leonardi in predicta civitate Pragensi nobis, tamquam regi Boemie, rite cl racionabiliter adiudicatum fucrit et in possessione eiusdem iuris patronatus simus et aliquam- diu fuerimus, attendentes tamen odorem bone fame et redolenciam virtuosi nominis, quo predictum monasterium cx religiosa vita ct conversacione laudabili . . priorisse el conventus predictorum communis fame relatu claruit hactenus et cottidianis devocionum studiis proficit inces- sanler, ad ipsius bonum statum tanto attencius inclinatur nostra serenitas, quanto confidencius de acceplis oracioni- bus dictarum virginum pro animabus progenitorum nostro- rum et nostre similiter. judubitate salutis compendia spe- ramus auctorc domino procurari, animo deliberato, non per errorem aut improvide, sed sano principum, baronum ac procerum nostrorum accedente consilio ius patronatus seu ius presentandi prefate ecclesic s. Leonardi . . prio- risse et conventui predicti monasterii cx mera liberalitate concedimus et donamus, tribuimus cel ex certa sciencia presentibus graciosius elargimur. Presencium sub impe- rialis nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Budweys a. d. m. trecentesimo sexagesimo quarto, indic- cione secunda, VIIf. kalendis Julii regnorum nostrorum a. decimo octavo, imperii vero decimo. Per d. Olomucensem episcopum decanus Olomucensis. R. Petrus, scolasticus Lubacensis. $17. 1368, 15. srpna. Lib. confirm. 1, 2 str. 108. Ad present. — conventus s. Laurencii in ecclesia s. L. per mortem Nicolai vac. Nicolaum, altaristam s. Nicolai foro pullorum, rectorem instituimus. 918. 1371, 12. prosince. Libri ereclionum vyd. Borovy 17. 6. 395. Nos Jenczo, prepositus ecclesic s. Crucis Vrat. — notum facimus, quod constituti coram nobis — "Thomas et Frenczlinus, dicti Leopoldi, cives Mai. Civ. Pr., confessi sunt. — se percepisse LXX s. gr. legatas per bone memorie Frenezlinum patrem «t Lucam fratrem ipsorum germanum nomine testamenti pro altari ss. Agnetis et Anne in ecclesia s. Leonardi —. Pro quibus — pe- cuniis — Thomas ct Frenczlinus, ut patroni — altaris, emerunt — nomine census annui — VI] sexag. gr. prag. liberas — a d. v. Peslino Bohuslai — super bonis in villa Tuklek — d. Gregorio rectori dicti altaris. — Acta sunt hec. — 1371 die 12. Decembris. %19. 1373, 26. brezna. Tadra, Soudui akla I. sir. 19. Conradus sacristanus. 520. 1974, 25. července. Zamléž slr. 96. Jacobus altarisla — interrogatus, utrum audivissel articulos legi in ecclesia s. l.conardi, respondit, quod audivit parlem illo- rum legi. Jnterrogatus, utrum dixisset, quod articuli cssent trufla, respondit, quod non. 521. 1874, 7. listopadu. viceplebanus. *22. 1376, 30. dubna. Lib. confirm. Il. slr. 34. Ad present. l’rane Goppolt, 'emlini, fratris cius, et Frane de Brunna, civium Mai. Civ, Pr., ad altare ss. Trinitatis, Felicis et Aucti — per mortem Petri vacans — d. Ge- orgium de Wolcnicz presbyterum — rectorem inst. *23. 1976, 28. kvétna. Tadra, S. A. 7. str. 155. (Plat z mlýna v Praze.) Ист «quarta feria ante Penth. — d. Marussie, relicta. quondam Welkonis de Mai. Civ. Pr, confessa est, quod ipsa a X annis et citra solvit XXXVIII gr. census dc molendino sito ex opposito s. Johannis in vado — altari ss. l'elicis et Adaucti. %24. 1876, 28. června. Tamtéž sir. 157. (Roční úrok 1 kopy gr. darován.) Jacobus Benessawer — unam Tamlei sir. 104. Stanico XIla Kosiel sv. Linharla. 71 litteram (ribus sigillis sigillatam, in qua sexagena gr. pr. census sibi Jacobo vendita est, candem sexagenam una cum littera d. Gregorio, altariste altaris ss. Felicis et Adaucli — consignavit -— prolextans, quod predicta littera nulli prodesse debeat nisi altari memorato —. Et ibidem Clara mulier, filia Katherine, [possessor] domorum, in quibus census venditur memoratus et pro altari datur, interrogata — respondit, quod ipsa suique heredes — dictarum domorum — possessores Lenclur censum unius s. solvere allari — predicto. *25. 1876, 17. ¥ijoa. Libri erect. ¢. 311. (Census ad altare ss. Erasmi et Blasi) Nos — iurati cives Prag. recognoscimus — quod Fridlinus diclus Kresler — ven- didit — super domum suam -— llli marcas census — Dytlino glazer —. Act. 1338, XVI Kal. Marcii (14. února). ltem. tenor secunde littere talis est: Ego Nicolaus, olim Franconis pullatoris filius — recognosco — Alberto civi ИИ s. gr. cum II pullis census — obligari. Quem cen- sum assigno — super vineam meam —. Act. 1376, fer. lll. ante dominicam Domine, ne longe. (6. dubna.) ltem tenor tercie littere sequitur: Nos -- iurati consules et scabini Mai. Civ. Pr. recognoscimus, quod — Elblinus, Johannes, Frana, olim Dytlini Weygandi filii, IIT. marcas — et duos lepores — census — super domibus — Ni- colai Franconis pullatoris ct Henslini Herllini frenificis, sitis in foro pullorum penes ecclesiam s. L. — velut in duabus litteris, quarum datum sub a. d. 1335 — conli- nebalur — tradiderunt Ulrico, altariste in ecclesia s. L. Quas litteras — per longum tempus ipsc d. Ulricus in sua potestate habuit dictumque censum — percepit. Et quia — dicte littere. — per ignis incendium sunt con- sumpte, idcirco non obstante concremacione — pronunc- ciamus, quod Nicolaus ct Henslinus — dictas 11 marcas — census — solvere debent. — Datum Prage a. 1876 in vig. Sim. et Jude ap. *26. 1878, 26. dubna. Lib. confirm. 1L. str. 90. Ad present. conventus monasterii s. Laurencii — ad ec- clesiam per mortem Nicolai vac. d. Procopium presb. de Praga pleb. instit. 297. 1878, 2. tervna. Tadra, Soudní akla I. str. 278. Conradus altarista. confessus est, se habere lectisternia Nicolai defuncti plebani —. 728. 1378, 18. Gervna. Tamlćż str. 283. Wenc Habardi, civis Prag. in causa, quam sibi movere intendit plebanus s. Leonardi —. *29. 1378, 2. listopadu. — Viz dil 1. str. 57. *30. 1378, 15. listopadu. Lib. confirm. str. //. 100. Ad present. communitatis parrochianorum — ad perpetuam missam — de novo in beneficium ecclesiasticum erectain Conradum presb. de Rakonik rect. instit. “31. 1879, 6. bfezna. Borovy, Libri erecl. C. 295. Litera donacionis census lll s. super domibus in Nova Civ. Prag. pro altari s. Wenceslai. *32. 1379. 19. března, Tadra, Soudní akta I. slr. 342. (Střídník vyslýchán v příčině prozrazení kostela.) Lucas, vica- rius eL altarista, interrogatus, utrum ipse sit confessor Elisa- beth, conthoralis Mikonis, venditoris feriparum in Praga, respondit, quod est bina vice sibi confessa. Interrogatus, utrum esset fama de hoc, quod ipse confessionem huius- modi prodidisset, respondit, quod sic. Interrogatus, utrum ipse prodidit confessionem suam, respondit, quod non, vbi de vicarius ipsum suspendit ab execucione officii ad VIII dies. 

Strana 72
72 XIla. Koslel sv. Linharla. >33. 1379, 26. srpna. TamléZ slr. 362. In causa magistri universitatis ct. d. Francisci cum d. Procopio plebano — terminus — *34. 1879, 16. iistopadu. Zauilez str. 374. Jacobus, clericus de domo s. Leonardi. *95. 1380, 24. července. Tamleż I. sir. 25. (Krádez spáchaná v kolleji Karlové.) Mang. Franciscus — proposuit in iudicio, quod sexta feria posl Procopii certe res, videlicet liber sentenciarum, pallium Havcum obscu: rum cum subductura sericea viridi coloris ac tunica ampla brunatici coloris panni de Florencia, sunt eidem per furtum ablate in domo collegii magistrorum, que dicitur domus Karoli, et dc predictis rebus sic subtractis reperiit pallium obscurum flavum subductunm cordcelino viridi in ca- mera d. Cunssonis, nltaristc altaris ss. l'elicis ct Adaucti in ecclesia s. Leonardi. lbidem d. Cunsso confessus est, quod predictum. pallium fuit in camera sua repertum, quod pallium. dixit se. idem Cunsso emisse ad Sdeuconem. — in domo Bertlhlini plebis s. Leonardi —. l'redictus Sdenco confessus est, quod pallium — Cunssoni ven- didit. 936. 1880. — Tamléz 11. str. 67. Jacobus altarista. 937. 1380, 7 září. Lib. crect. XII. f. E. 18 a Tadra, Soudní akta 11. str. 36. (Donacio VI s. gr. pro missa.) Constitulu — Agnes, relictaolim Cunczonis cingulatoris seu frenificis de Maiori Civ. Pr. — dedit, donavit - - pro remedio animarum — sex s gr. pr. census annui el perpetui in ct super domibus infra- scriptis, videlicet in domo Katherine, relicle olim Nicolai Smeiver, sita inter doinos Petri Pilath ex una et Massa konis parte ex alin [C. p. 718-IL] in platea Tendler duas s., terciam s. in domo Wenceslai Czemperl fabri sita in fossalo ex opposito monasterii s. Ambrosii [C. p. 860-1l.] inter domos Swachonis tabernatoris et Girziconis Uwalsky ; item. quartam s. in domo Georgii dicti Uwalsky similiter in fossalo ex opposito monasterii s. Ambrosii [è. p. 861-11] sita inter domos Wenceslai fabri ex una ct Petri frenificis parte ex allera; ilem quintam gr. im domo Woyslai platennik in foro scropharum [c. p. 548-11.] inter domos Swachonis de Jessenyk et Jacobi pulerz; item sextam s. gr. in domo Martini cingulatoris [c. p. 662-11.) sita inter domos Stephani Wiadyka et Jesskonis tendler — in Nova Civ. Pr. Ju casu, ubi ipsam mori contingerit, dictum censum pro perpetua missa in ccclesia s. L. le- genda d. Frankoni, presbytero de Rokyczano, usque ad tempora vite ipsius recipiendum - - deputavit, defuncto vero prefato Frankone — uni alteri ydoneo presbytero, quam Wenceslaus frenifex de Maiori Civ. Pr. et Johannes Dreysilver de Montibus Chutnis ad dictam missam legen- dam elegerint —. #38. 1380. Rrkop. Visilace kap. sv. Vitshé f. 20a. D. Procopius plebanus ecclesie s. Leonhardi in foro pullorum die XXIIMa m. Februarii. — dicit —, quod Marziko dictus Menkas, parrochianus, habet mulierem honestam, a qua omnia bona liabet, ct vivit pessime cuim eadem cotti- die eam percuciendo et minatur sibi mortem inferre et nuper ipsam in tantum percussit, quod vix respiravit sic, quod fuit procurata sacramentis, ct hec sepe facil cidem ipsius merilis non exigentibus et dicit, quod ipse nunquam pro- curat ipsam expensis neque de aliquibus nccessariis sibi vult providere, et dicit, quod habet quendam filium XVI annorum, ut credit, eui ipse Marziko cottidie et omnibus noctibus coniacct el nunquam uxori sue et suspectus est, ne peccatum sodomiticum committat cum eodem, ut ipse XITa. Koslel sv. Linharla. percepit a dicta muliere et a familia ipsius Marzikonis. Item dicit, quod audivit, quod Mara, dicta Pletle, uxor 7denconis, adulteralur cum aliis et monachis et hoc idem audivit de Zdencone prediclo, marito dicte mulieris, quod commiscealur aliis mulieribus diversis et dicit, quod nun- quam confitentur circa parrochiam suam, sed dicunt, quod habent litteras, quod possunt confiteri, ubi volunt. Item dicit, quod est quedam domus contigua domui dotis ipsius deponentis, in qua est continuus ludus taxillorum et quasi continuc ludunt diebus ferialis et festivis, nocte alque die, et ipse lestis fuit aliquocieus in ipsa domo, rogans. ne committerent lales ludos ct ne permittant. ludere. ta- xillos, qui nolunt desistere ct continue in sermone cla- mant super eos, qui hec omnia non advertunt. ltem dicit, quod plebanus s. Johannis in vado ext mercetricator et fornicator publicus, et dicit, quod ipse invitat. plebanos s. Egidii, s. Philippi et Jacobi, s. Andree ad domum do- lis et adducit publicas merctrices el ipsos permittit com misceri et hoc idem facil aliis presbyteris. Et dicit, quod faciunt coreas ibidem cum dictis mulieribus nudi, solum in camisiis existentes. ltem dicit, quod es! quasi commu. nis introitus publicarum. meretricum. ad. dotem dicti. plc- bani s. Johannis et mulla enormia committuntur per ipsum. €t dicit, quod dicti plebani sepius invitant se mutuo cum dictis mulieribus et d. Czenkone. canonico Wissegradensi. de quo homines huius rci noticiam habentes scandalizan- tur. ltem dicit, quod dd. Ulricus ct Jacobus habentes altare s. Marie in ecclesia sua predicta, tenerentur vicis sim officiare cottidie missas ebdomada qualibet, videlice! unus tres et alter Illlor et sic mutuo viceversa, qui raro officiant missam et nunquam intersunt. processionibus, ne: que in summis festis vesperis, ut tenentur. ltem dicit, ul audivit, quod dicti presbyteri inercantur cum hominibus ct mercatoribus aliis publice in diversis rebus. Item dicit, quod interdum ipse testis vidit mulieres suspeclas in domo plebani x. Maric in lacu et dictum plebanum cisdem con- scdere, sed nescil, si commiscetur cisdem, quod non pra: tis intrunt ibidem ad plebanum. ltem dicit, quod ipse de ponens interdum, sed raro, habc! unam publicam mere: tricem per noctem, sud occulte el ipsum in crastino repellit. lem dieit, quod d. Gregorius altarista, confit malus ad altarc s. Agnclis, habens certos redditus in terra, nunquam official ipsum el cest sacristanus elrea s Mariam in Lela curia. Conradus de Usk in Albea presbyter XXII annis vel ulia, allarista altaris ss. Sebestiani ct Fabiani a dicto tempore, quo est presbyter, dicit —, quod sunt multe domus, in quibus fiunt ludi taxillorum continue, quo sc aliqui nutriunt, sed ipse easdem spcoilicare ignorat. Aliter. dicit plebem — ipsorum bene stare c! plebanum cum omnibus sociis ct allaristis cesse bonum. sicul ipse considerat, aliud nescit. Ibidem exhibuit for- natas el receploriam d. archiepiscopi Arnesti. Nicolaus de Gera, Newburgensis diocesis presbyter. & XV annis promotus Prage ad ommes ordines sacros et receptoriam habet et formatas, altarista altaris s. Wen- ceslai in dicta ecclesia s. Leonhardi, a tempore promo- cionis suc et antea dicit, quod, studet in theolopia, dicit, sibi nichil constare, quia ipse intendi! studio esse, et non sciscilatur de talibus, sed plebs ipsorum bene stat. Item est ordinatus ad tytuluim dicti altaris. Res altaris sui ostendil dic XXV. Februarii circa s. Crucem, primo duo ornatus boni ct unum otnirale cum argento, calix argenleus cum nodo dcaurato, unuin. missale bonum. Mathias de Grecz Regine presbyter a Vll anno Pragc promotus et formatas ostendit sue ordinacionis, altarista ex 

Strana 73
XIla. Koslel sv. Linharta. s. Wenceslai a tribus annis, non confirmatus, sed habet censum in terra, quein rccipit Nicolaus frenator et datur sibi, — dicit, quod est studens in sacra theologia. Item dicit de domo contigua domui dotis plebani, in qua con- ünui sunt clamores ct ludus taxillorum publicus ct solum vivant de eodem. ltem dicit, quod sepius veniunt inulieres ad dotem dicle ecclesie s. Leonhardi, sed nescit, quales sunt. Die XXV. m. Februarii prefatus altarista ad s. Cru- cci) Maior. Pr. exhibuit librum missaleimn bonum de bona littera, unum calicem argenteum dcauratum, it. unum orna- Qum cum tolo apparatu de rubeo nach, que dicit omnia esse dicti allaris et cum hoc dicit, se habere unum orna- tuni rubeum de czamlath cum toto apparatu. C.nsso de Rakovnik presbyter ab XIIII annis, altarista altaris ss. Felicis et Aucti a VII annis, — dicit, quod ornamenta ecclesie non servantur sub tali custodia velud prius, nam tempore prioris plebani stabant in scrinio circa aliquem ex parroclhianis bene in securo comodo, quod nunc nou fit. Itein. dicit, quod propter dictam non custodiam et non lulam conservacionem anno preterito tempore d. Bartholomei, sacristani dicle ecclesie, est unus calix deperditus ab ecclesia predicta, et dicit, quod per negligenciam ct incuriam ipsius velum sive tectura quedam, qua circumdabantur ymagines in magno altari, est concrematum, ct plebanus non curat monere de resti- tucione dicti calicis et quod dictum velum ipsi solveretur. Jtem dicit, quod palla bona cum anlipendili nigro est eciam in dicto allari concremata. Item dicit, quod ipsc Bartholomeus tempore, quo fuit sacristanus, prelextas in latitudine medie palme de ornatu meliori ecclesie ab ipsa ecclesia alienavit vel forte prose recepit, pro quibus ple- banus monere non curat. Item formalas ostendit ct cst Prage promotus et legittime. Item dicit, quod per d. Lu- cam sacristanum, qui recc:sit ante carnisprivium et nunc in Slana moratur, est unum psalterium a dicla ecclesia alienatum, quem plebanus recuperare non curat. Iter dicit, quod per diclum d. Bartholomeum sunt IIlIor corporalia deperdita. Jacobus de Stremilow, Olomucensis diocesis presbyter, a festo Nativitatis Christi anni presentis sacristanus dicte ecclesie a tribus ebdomadis, — dicit, quod est novus, idco nichil scit, solum dicit, quod ipsi deficiunt lumina in ecclesia eorum circa missas cl nescit, quis deberet provi- dere de eisdem. ltem dicit, ut audivit, quod inurmurant homines, quod palle quedam et antipendile sunt concre- male in presencia d. Bartholomci, tercii predecessoris sui, et dicil, quod — per incuriam ipsius fuerunt tria vel Illor corporalia subtracta pcr quendam, qui eadem in Judea preposuit el fuerunt deperdita; qui subtrahens ter- cia die est suspensus, ut audivit. "Thomas dc Ponte, presbyter a JIIbus annis, vicarius dicte ecclesic a festo s. Martini anni proxime preteriti, — dicit, quod Gc rius, plebanus prope Grecz, est absens ab ecclesia et est vicarius circa s. Henricum in foro feni Pragensi. Vincencius Zeidlir de Lemberg, Vratislaviensis dio- cesis, formalam vicariorum — d. Arucsti, archiep. Pr., ostendit. Die XXV. mensis Februari in domo s. Crucis Mai. Paulus de Trzietez, presbyter a tribus annis, altarista s. "Trinitatis in. dicta ccclesia s. L.eonhardi — dicit, quod est manualis et est ibidem in secundo anno et debet legere missam, quando potest, nam ad nullam est ordinatus. Di- cit sibi — de statu. plebis nichil constare, ncque de ple- bano et sociis suis. [tem ostendit res altaris: primo unus XIla. Kostel sv. Linharla. 73 liber missalis bonus, item unus calix argenteus cum de- aurato nodo, item unus ornatus cum apparatu de peliken satis bonus. Invenlariuu. ecclesie s. Leonhardi: Matutinale mag- num cum nota, antifonarium antiquum ct psalterium anti- quum satis male ligiatum el psalterium unum bonum de nova forma, graduale bonum satis, sed antiquum, item gra- duale minus pro scolis, unum missale novum bonum, quod datum fuit per d. Nicolaum, olim plebanum ibidem, pro quodam calice, quod(!) fuit deperditum per ipsum. Item aliud missale bonum melius primo, item missale tercium bonum cum maiori scriptura, item missale quartum anti- quum satis bonum cum nota usuali, item due agende satis bone. ltem due argentce monstrancie deaurate, in quarum una est crucifixus desuper (iste crucifixus est perditus pcr Lucam sacristanum), it. caput s. Leonhardi ligneum de- auratum, habens fibulam cum cristallo et reliquiis; it. ca- lices tres argentei deaurali et duo argentei, unus cum nodo deaurato et alius, videlicet quintus, stat obligatus circa Jacobum dictum Benessowsky, qui idem presens recognovit. Unus argenteus el alius deauratus dati sunt ad caput s. Leonardi et quinque accreverunt in pestilencia, quorum unus deauratus. Et sic in summa octo calices ha- bet dicta ecclesia incluso illo, quem Jacobus restituere debet. Item unum lurribulum ferreum et alium novum simile per d. Procopium plebanum emptum. It. una casula scricea de axamito nudo flavei coloris habens crucifixum a retro contextum, pulcra, et due dalmatice uniformes et unum omirale cum perlis notabilibus et tribus albis et alio tolo apparalu. It. una casula sericea cum auro, pulcra, que dicitur ornatus Habardi, cum stolis et humyrali de foliis, quod d. Procopius, plebanus pro tunc, ecclesie do- navit. tem ornatus cum dyalmaticis de balcin cum pre- textura aurea, cum toto apparatu domini comitis pie me- morie, prepositi Wissegradensis, it. unus ornatus habens pretextas staminis auri cum grifonibus vel aquilis extensis cum omirali, cum alba et stolis, qui vocatur ornatus Ja- cobi Benessowsky. Ibidem d. archidiaconus Prag. pro- nunciavit, quod ipse Jacobus dictum ornatum donarct pro dicla ecclesia. Item quinque ornatus cum albis et aliis appa- ratibus dicti de nachonibus. Jlem unus ornatus rubei co- loris dominicalis. lt. unum ornatum virgatum viridis coloris, it. unum ornatum rubeum de palkyn, it. flareum ornatum de czamlat, it. unum ornatum rubeum de palkin minus, rubeum, it. unum ornatum glauci coloris cum pretexta aurea. Item ornatum nigrum cum dalmaticis, cum una alba et uno omirali et stolis pro uno presbytero. ltem due dalmalice virgate de axamit ruffi et viridis coloris, it. unus ornatus de albo czamlato, in pestilencia accrevit, et una capa de panno aureo, quam plebanus pro sc volebat, sed ad preces meas pro ecclesia reliquit. It. VI cape co- rales de balkynis et semibalkynis. lt. palla una bona ha- bens antipendile cum auro textum et ymaginibus, que habent coronas de perlis cum phibulis gemmatis. Item babent angurales duo de taffat viridis coloris ct rubei se- riceos, it. duo angulares de linei mixti de rubco colore, it. palle cum appendiciis festivales brunatici coloris de axnmit, it. tres palle pertinentes ad altare s. Marie, qua. rum una de palakyn cum antipendilibus. Item ad altare s. Wenceslai due palle, quarum una rubea de palakyn et alia flavca de palakyn; it. palla altaris ss. Felicis et Aucti. Item palla Apostolorum ct alia antiqua; it. una palla virgata de sardyuat altaris s. Agnetis ct alia ferialis. It. palle due altaris s. Blasii satis bone, una ferialis ct alia festivalis, it. septem paria ampularum cum canteo pro vino ad officium, ilem lavaterium staneum. It. ad altare 10 

Strana 74
74 XHa. Kostel sv. Linharta, b. Virginis dicte ecclesie duo ornatus sunt cxibiti, unum de rubeo et viridis coloris et alius nigri coloris de czumlat, quos exhibuit Ulricus, dicti altaris allarista, qui dicit, quod adhuc duo sunt ornatus ad dictum altare perlincntes, quo- rum unum Ditlinus sub institis, pater Alberti dicti Rak, qui est aureus in campo albo, bonus, et secundus de marmat pro media parte ct a parle posteriori de zamat, virgatum, cum omnibus atlinenciis. Die XXV. mensis Fe- bruarii ad s. Crucem Maj. coram d. archidiacono exhibuit diclus Albertus, dicens, quod eciam prescriptum ornatum aureum in campo albo habeat, quod dicit csse dicti altaris. Gregorius de Wolenicz, presbyter a VII annis, altarista allaris s. Agnelis et s. Anne in ecclesia s. Leonhardi a tribus annis, quod altare habet VIII s. census, qui est emptus ad diclum altare ante festum Nativitatis Christi proxime preteritum et dicit, quod non lenctur ad aliquam missam, sed d. officialis dicit inter ipsum allaristam et patronum suum, quot missas debeat tenere ct que servicia peragere. *39. 1880, 11. zátí. Lib. confirm. I4. str. 140. Ad present. Cristofori ct Procopii, fratrum germanorum, filiorum Vitkonis de Montibus Chutnis, ad altare s. Wenc. per mortem Nicolai vac. d. Martinum de Kruppa presb. rect. instit. #40. 1380, 16. září. Tadra, Soudní akta ZI. str. 38. Marlinus presbyter de Krupka presentatus ad altare s. Wenceslai. 241. 1380, Ll. prosince. Tamlé£ str. 69. (Dva kalichy darovány.) Procopius plebanus recepit duos calices argen- teos reposilos per Maczeskam, testamenlarium Olticonis, familiaris Sigismundi, marchionis Brandemburgensis, per ipsum legatos, quos perpelue apud ecclesiam conservare promisit. 549. 1381, 21. března. Tamtéž str. 94. Litoldus, plebanus in Swarow, constituit procuratorem ad petendum munus confirmacionis et translacionis dc dicla ecclesia ad altare b. Virginis in ecclesia s. Leonardi. #43. 1881, 28. prosince. Tamlež str. 128. (Knihy odkázány.) Johannes, capellanus Hanze Lithomericerii, suo ct dd. Nicolai, predicatoris ecclesie b. Virg. ante Letam curiam, Johannis, vicarii in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum, ac Petri, altariste in dicta ecclesia s. Nicolai, testamentariorum olim d. Wilrici, rectoris allaris b. Virg. in ccclesia s. Leonardi — dedit quendam librum viaticum — Litoldo, dicti altaris b. Virg. reclori —. ltcin prefatus Johannes cappellanus — dedit pro quodam libro missali lHI s. — Litoldo rectori — utifruendum —. #44. 1882, 8. Cervence. Zumléz str. 149. Martinus, olim rector altaris s. Wenceslai, nunc plebanus in Rtyn. #45. 1882, 90. zái(. Libri erect. I/ f. 71. (Ereccio altaris ss. Wenceslai et Procopii in ecclesia s. Lconardi.) Mathias dc Scrampnik, decretorum doctor, vicarius — generalis; — ad noticiam —, quod constituti. coram no- bis — Wenceslaus, rector ecclesie parochialis in Lithoznicz —, Albertus, Nicolaus et Wenceslaus, fratres sui, filii et heredes — olim Petri frenificis, civis Mai. Civ. Prag. — exponere curaverunt, qualiter — unum altare sub titulo ss. Wenceslai et Procopii in ecclesia parochiali s. L. de novo fundaverunt — ac — unum capellanum — ordina: verunt, qui missas sanclas, quatuor omni septinana — officiare debebit, — Cui — in dote XIIII s. gr. — in villis Libochowicz, Zajiezd cl Cralowiecz ct in taberna ville Trzietorow consistentes, qui quidem census oliin. crat Petri frenificis antedicti — assignaverunt — quod omni XIIa. Kostel sv. Linharla. mense — vigilie cum tribus leccionibus — decantare diclus plebanus, rector altaris predicti, cum clericis et scolaribus dicte ecclesic tenebuntur ct debebunt; in eis- dem vigiliis quibuslibet rectori scolc dicle ccclesic 1'/, gr., sacristario pro pulsu unum gr. et XXIII gr. per circulum anni pro luminaribus ciusdem altaris rector allaris prc- dicti dare tenebitur. Item 1I s. gr. fratribus monasterii s. Clementis in Praga ord. Predic. singulis annis solvendum —. Datum a. — octuagesimo secundo die XX m. Septembris. */6. 1382, 24. zái(. Tadra, Soudni akla 11. str. 164. Albertus olim Ditlini preveniendo terminum cridc date cuidam d. Mathie, presbytero ad allarc ss. Procopii et Wenceslai ad presentacionem quorumdam civium asse- rencium, se patronos dicti altaris, — cridam arrestavil. — Tamtéz str. 165. D. Wenccslaus, plebanus in Litoznicz, Albertus, Nicolaus ct Wenccslaus, fratres sui, filii. Petri Írenificis, patroni altaris ss. Wencc:lai ct Procopii, ad diclum allare — oraculo vive vocis Mathiam, presbylerum de Grecz, presentarunt —. 847. 1283, 24. ledna. Zamlez slr. 194. (Výpověď v piíciné sinény mezi faráii. Jaxo, plebanus ceclesic s. Leonardi, ct Nicolaus, plebanus in Ossick, recognoverunt elc. — D. Gallus plebanus in Kozental, constituit procu- ratorem ad resignandam suam ecclesiam ct ad. peteidum sc lransferri ad ecclesiam s. l.conardi ct inslilui ac de ecclesia s. Leonardi ad ecclesiam in Ossiek similitet transferri —. *48. 1883, 18. &ervna. Lib. confirm. 1/1. slr. 152. Ad present. Thome ct Frane, fratrum. Gopoldi — ad allare s. Trinitatis nec non ss. Felicis ct Adaucti per resign. d. Gregorii vacans, d. Jacobum presb. de Wolc- nycz rccl. iust. 849. 1386, 10. ledna. Tamléz str. 176. Ad idem altare vacans per resign. d. Jacobi ex causa perinutat. dc consensu Thome, dicti Templipni, et l'rane, dicti Goppoldi — d. Gregorium, olim pleb. in Rychnow rect. inst. #50. 1886, 5. února. Tamléž str. 128. Ad ceclesiam parrochialem s. Leonardi vac. per. resign. d. Nicolai ex causa permnt. de consensu convenlus monasterii s. Anne d. Nicolaum, oliin pleb. in Nebovid, plzb. inst. *51 1386, 22. kvétna. Zaléz str. 183. Ad present. ciusdem monasterüi ad eccl. s. L. per mortem «d. Nicolai vac. d. Benessium de Wielna presb. pleb. instit. 2592. 1386. — Tadra, Soudui akla II. str. 367. Jacobus predicalor. #53. 1886. — Tamléž str. 406. Nicolaus altaiista. *54. 1386, 13. fijna. Libri erecl. ed. Borouy 11. c. 396. In dci nomine amen — Anno — 1386 — die 11. Oct. in Nova Civ. Prag. in monasterio s. Kalherine — consliluta honorabilis matrona Margaretha, 1elicta — Enderlini de Budwais, — in suorum progenitorum ct amicorum animarum et ipsius remedium salutare — Jl marcas graves gr. pr. den, IV. perdices, — «uas habct super domo Mixiconis piscaloris, - 1 sexag. gr. supcr domo — quam olim Nicolaus Uugcrl pellifex tenuit. — duas s. gr. — super domo Witkonis currificis — ct tres s. gr. — super domo — llenrici Buchsennicister civis — d. Nicolao de Bruna, altariste altaris ss. Duodecim apo- stolorum in ecclesia psrrochiali s. L,conardi. dicte civilatis, successoribus suis ac altario predicto resignavit cundem cen- sum VllI s. — Ius patronatus autem — ad ipsun donatricen, Thomaimn frenificem, fratrem | ipsius, Ulum Zilwerzeiger, Fridlinum Kussenpfenig pertincbit —; decedentibus — 

Strana 75
XIIa. Kostel sv. Linharla. autem ipsis ad proximiores amicos — d. Margarethe de- volvetur. — Dalum — Prage — a. d. 1886 die 18. Octobris. *55. 1386, 15. ifjna. Lib. confirm. III. sir. 188. Ad present. Margarethe, relicte Enderlini de Budwais, civis Prag., et Thome frenificis, Ulrici Silwerczciger, fra- tris ipsius, ct Fridlini Kussenphenig. civium Pr., ad altare ss. X]I apost. per dictam d. Margaretham dotatum — d. Nicolaum de Bruna presb. rect. inst. #56. 1390, 7. Fijna. ib. confirm. V. slr. 32. Ad present, Procopii Vitkonis de Praga et Jacubconis Bene- ssawcr ad all. ss. Blasii et Erasmi per mortem d. Con- radi rect. vacans d. Martinum presb. de Uteri rect. inst. “57. 1390, 21. října. Tamléž sir. 34. Ad idem allare per mortem d. Marlini vacans — Wenceslaum Tyczonis de Zacz clericum rect. instit. #58. 1390, 11. prosince. Tamtéz sir. 46. Ad idem altare per mortem Wenceslai vacans Wenceslaum, quon- dam Luce de Praga, presbyterum rect. instit. #59. 13891, 17. bfezna. Tamtéz sir. 68. Ad present. communilalis parochianorum ad alt. ss. Felicis et Adaucti per mortem d. Cunssonis rect. vacans d. Nicolaum, ple- banum ecclesie in Owenecz, rect. inslit. *60. 1391, 80. Gervna. Taimléz str. Sl. Ad. all. ss. Erasmi et Blasii vac. per resign. Wenceslai, dicli Lucas, ex causa permut. de consensu Jacobi Benessawer et Pro- copii Vitkonis — Wenceslaum de Blahoticz, olim maiorem mansionarium chori b. M. V. in ccclesin Prag., rect. instit. 961. 1391, 19. října. Tamléž str. 96. Ad altare ss. Wenc. et Procopii per resign. Hasconis rect. vacans cx causa permut. de consensu Wenceslai, plebani ecclesie in Litoznicz, ct Wachonis frenificis, civis Mai. Civ. Pr., dicti altaris patronorum, d. Johannem, olim plebanum s. Mar- "tini Min. dicle civ. Pr., rect. inst. *69. 1399, 6. kvétna. Zadra, Soudní akla III. str. 40. In causa supcr altari ss. patronorum in ccclesia s. Leonardi procurator mag. Ludvici ad dictum altare com- presentati cause liti — renuncciavit —. Vicarius admisit d. Wenceslanm presenlalum per Cunczlinum civem — et confirmavit. °68. 1892, 22. kvétna. Lib. erecl. IV. f. 96 a Helmling a Horčička, Regislrum Slavorum. str. 94 a 214. Johannes Pomuük — Quia — Paulus abbas ct con- ventus mon. Slavorum — cupientes bona monasterii ipso- rum esse libera et non obnoxia solucioni census alicui personc cxtrance, censum II s. gr. annui el perpetui, qui hactenus de domo IHasconis, quondam Jacobi de Podskalo, el aliis septem domunculis eidem domui contiguis, sitis sub monasterio Slavorum, rectori allaris ss. patronorum Wenceslai ct Procopii in ecclesia s. Leonardi — solve- batur — de consensu d. Wenceslai, recloris altaris pre- scripli, provido viro Cunczlikoni, civi Mai. Civ. Pr., pa- trono altaris prenominati, cum XX s. gr. — persolverunt, ita tamen — quod prefatus Cunczliko eundem censum — in alio loco debct emerc pro altari antedicto. 964. 18929, 24. kvétna. Lib. confirm. V. str. 125. Ad. present. Wenceslai, plebani in Lutoznicz, tutoris orphanorum Alberti Dytlini, nomine lutorio ad alt. s. Maric per mortem Jacobi rect. vacans — d. Ortlinum de Bor presb. rect. inst. °65. 1892, 26. kvétna. Tadra, Soudni akla III. sir. 45. Kunczliko, civis Mai. Civ. Pr., — fassus est, se recepisse a vener. viris dd. Paulo abbate et conventu XIIa. Koslel sv. Linharla. 75 monasterii Slavorum — XX s. gr. pro censu perpetuo duarum s. gr. altaris ss. patronorum in ecclesia s. Leo- nardi, cuius allaris ipse patronus legittimus existit, qui census rcctori altaris prescripti de domo Hasconis, quon- dam Jacobi de Podskalo, et aliis septem domunculis eidem domui contiguis hactenus solvebatur, pro quibus XX s. dictus Kunczliko alias duas s. census — emere — pro- misit. *66. 1392, 17. června. Lib. confirm. V. sir. 129. Ad eccl. paroch. s. L. per resign. Benessii rect. vacantem ex causa permut, de consensu monasterii s. Anne d. Gallum, olim plebanum in Radimicz, rect. inst. *67. 1394, 8. dubna. Tamtéž str. 186. Ad eccl. paroch. s. L. per resign. d. Galli ex causa permut. va- cantem — d. Georgium plebanum in Chodzow — rect. inst. *68. 1394, 9. října. Tamież str. 201. Quod orla coram nobis dudum causa questionis de et super altari b. M. V. per mortem Jacobi, ultimi rect, vacante inter diser. viros Nicolaum, presbyterum dc Praga, per prov. virum Dekossium, civem Mai. Civ. Pr., tutorem orpha- norum Alberti Ditlini, videlicet Alberti, Leonardi et Bar- bare, ex una et Mathiam, presbyterum de Lissa, per d. Wenceslaum, plebanum in Litoznicz, similiter tutorem orphanorum prescriptorum parte ex altera, hincinde ad altare antedictum presentatos per tutores prescriptos, nos — prefatum d. Mathiam, pcr dictum d. Wenceslaum no- mine tutorio presentalum. in possessorio ad altare s. M. predictum decrevimus confirmandum. 269. 1394, 9. zafi. Tadra, S. A. VII. sir. 160. In causa super altario b. Marice V. in ecclesia s. Leonardi — vicarius — decrevit, d. Mathiam presentatum per d. Wenceslaum, plebanum in Litozniez, tutorem orphanorum — Ditlipi, in possessione altaris prescripti confirmandum —. #70. 1396. — Tamléz sir. 240. Georgius alta- rista. #71. 1895. — Lib. erecl. V. ë&. 662. Constitulus — coram — d. Nicolao Puchnik — lonestus vir Wen- ceslaus Kamerer, civis Mai. Civ. Prag., in presencia — d. Johannis, plebani ecclesie s. Leonardi — viginti gross. den. census annui — pcr dictum d. Johannem, plebanum, aut rectorem scole ecclesie memorate — tollendum — ac in usus lignorum tempore yemis conburendorum in dictis scolis per unum illorum aut ambos, prout plebano placuerit, exponendos — dedit —. 979. 1396, 2. Fijna. Lib. confirm. V. str. 268. Ad eccl. paroch. s. L. per resign. Georgii cx causa permut. vacantem de consensu monasterii s. Anne d. Johannem dictum Beranek, plebanum in Chinow, rect. instit. $78. 1396, 11. října. Tamlez str. 269. Ad altare ss. Erasmi et Blassii per resign. Wenceslai ex causa permut. vacans de consensu Cunczmanni, civis Mai. Civ. Pr., et Jacobi, iudicis de Slana, dicti altaris patronorum, d. Benessium, olim canonicum ecclesie Mcinicensis, rect. inst. #74. 1398. 26. ledna. Tadra, Soudni akla II. str. 317. (Stříbrná hlava s ostatky sv. Linharta.) Anna, relicta Cristanni de plebe ecclesie s. Leonardi — recognovit, se habere caput argenteum deauratum, in quo est pars ca- pitis s. Leonardi, per ipsius consanguineas pro cadem ecclesia donatum, quod caput ipsa promisit sub bona et firma custodia tenere et servare et non alienare. Promisit eciam dictum caput in festivitatibus consvelis dare ad ecclesiam ad locandum in allari cum aliis reliquiis pro decore ipsius ecclesie. In casum vero, ubi dictum caput quocun- 10* 

Strana 76
76 XlIlIa. Koslel sv. Linharla. que casu — deperditum essel, ipsa d. Anna suis sumpli- bus promisit aliud caput pro eadem ecclesa in eadem laxa ct valore. — procurare — et ad premissa facienda promisit Leonardum, fratrem suum, inducere —. Est cciam expressum, quod dictum caput post morlem d. Annc ecclesie — tradatur —. *75. 1398. — Tamtéž slr. 346. Petrus sacri- slanus. #76. 1399. — Lib. confirm. VI. sir. 2. Mathias presbyter de Lyssa, altarista b. M. V. ^77. 1399. — Lib. erect. XII. f. 104. (Pro ecclesia s. Leonardi retentus census.) Jacobus, natus Petri funificis, concivis Mai. Civ. Prag., confessus est, se tcneri quadraginta duos grossos racione census pro termino s. Galli, quos solvere promisit — domino Johanni, plebano ecclesie s. Leonardi Mai. Civ. Prag. *78. 1400, 11. června. Lib. confirm. VI. sir. 24. Data est crida d. Johanni, allariste altaris ss. Wenceslai et Procopii ad ecclesiam in Zym. "79. 1400. — ат! str. 30. Johannes Beranek plebanus. *80. 1401. — Lib. erect. VI. f. 177. (Litera super tribus sexag. gr. pro ecclesia s. Leonardi). Consti- tutus personaliter coram honorabili viro d. Ogerio, rectore altaris s. Dorothee in ecclesia Pragensi, h. v. d. Johan- nes, plebanus ecclesie s. Leonardi Mai. Civ. Prag., quan- dam litteram presentavit — super tribus sexag. gr. census — super domo quondam Jacobi Czwajar cultellifabri, petens eandem aclibus — inseri —. *81..1401, 30. ina. Tamléz f. 178. (Ratificacio donacionis iuris patronatus altaris in ecclesia s. Leonardi.) Wolframus, dei gracia s. Pragensis ecclesie archiepisco- pus, apostolice sedis legatus, universis, ad quorum noti- ciam presentes pervenerint, salulem in domino. Cum a nobis petitur, quod iustum est et honestum ac iuri con- sonum, tam vigor equilatis quam ordo exigit racionis, ut id per solicitudinem officii nostri pastoralis ad. debitum perducatur effectum. Sane ex quadam littera in vulgari teutonico scripta et tribus sigillis sigillata, coram nobis — producta et exhibita accepimus, qualiter Henslinus Wysswasser — nuper omnium altarium, in quibus ipsc per se et eciam cum aliis ius patronatus habere dinosce- batur, huiusmodi ius patronatus honesto et circumspecto viro Sigismundo Rokiczaner — dedit —. Supradictus S. Rokiczaner supplicavit nobis —, quatenus — donacionem de iure allarium. — approbare — dignaremur. Nos vero — approbamus. — Datum Prage a. d. MCCCC primo die penultima mensis Octobris. 982. 1402, 12. července. Tadra, Soudni akla IV. sir. 146. Jacobus, concivis Mai. C. Pr. recognovit, se Jo- hanni plebano — in media s. gr. racione census retenti — debitorie obligari. *83. 1402, 2. prosince. Rukop. č. 996 f. 69. D. Johannes, plebanus ecclesie s. Leonardi, emit pro se IV s. census erga Rudolfum de Mulham, Symonem de coronis et Johannem Leonis antiqui de Duba pro LXXII s. super domo Wenceslai pannirasoris, que sita est inter domos Wenceslai Swachonis ex una et Otticonis pannicide parte ex allera —. Act. sabbato post s. Andream. "34. 1403. — Tadva, S. A. IV. str. 223. Danicl, natus Wenc. Kamerer, confessus est, XXXVI gr. Johanni sacristano — debitorie obligari. °86. 1408, 19. prosince. Zamléž sty. 300. In causa super altario mag. Pelrus unum testem ud relacionem Floriani produxit. —. X1Ia. Koslel sv. Linharla. “86. 1404. — Viz dfi I. str. 200 č. p. 8. “87. 1404, 12. kvëlna. Libri confirm. VI. slr. 120. — Quod vacante altari s. Anne et Agnetis, alias. l'clicis ct Aucli, occasione mortis d. Gregorii, ullimi rectoris, Frana dictus Crzny de Brunna, civis Prag., Marcum, na- tum Ulrici de Nova domo, clericum, et Jacubco Benessa- wer, iudex de Slana, d. Pertoldum de Nova Plzna, pres: biterum ct vicarium ccclesie s. Nicolai predicte Maioris Civ. Prag., nobis ad dictum altare hincinde presentarunt. Deinde — decrevimus presentacionem de d. Pertoldo -— factam fuisse el essc canonicam alque legitimam, ideo dictum d. Pertoldum receptis prius ab codem iuramentis consvetis, dicti altaris rectorem — instituimus. »88. 1404, 4. srpna. Liber. erecl. V/. f. 419. (Ereccio capellani maioris altaris in ecclesia s. Leonardi.) Adam de Nezelicz —. Sane in nostri presencia personaliter constituti Theodricus inslitor, marister fratrum fraternitatis sacrosancli Corporis Christi, Nicolaus Gumcrawer, Petrus Pechrer et Henzlinus frenifex ac Henslinus Gundaker, cives Mai. Civ. Pr., dicte fraternitalis consiliarii, non compulsi nec coacti, scd sponte et libere — pro reme- dio et salute animarum suarum ct aliorum de ipsorum fraternitate virorum existencium cl mortuorum, nec non omnium fidelium defunctorum pro capclleno maioris altaris in ecclesia s. Leonardi — vel alterius ccclesie, ad quam ipsam fraternitatem fortc continget converti titulo sub codem, et signanter d. Nicolao de Teczin, presbytero — et ipsius successoribus decem s. gr. — census annui; et specialiter Thenilinus frenifex ct Henslinus Gundaker quinque sexag. gr. prefatique Thcodricus institor. et. Ni- colaus Gumerawer ct Petrus Pechrer cum aliis fratribus de ipsorum fraternitate existentibus alias quinque s. gr. h. v. d. Johannis, plebani ecclesie s. Leonardi — acce- dente — consensu — dederunt, — supcr — locis infra- scriplis: Primo duas s. super instita Leonardi frenilicis sita ex opposito domus dicti Temlini inter institis Peche frenificis ex una et Marssonis Ssatka parle ex altera ; it. unam sexag. gr. — super in-tila frenilicis dieti Peche pe- nes domum ipsius Peche et iuxta. instilam J.cona:di freni- ficis antedicti, el hoc in diclu Mai. Civ. Pr. silum -- ; il. super domo Andree linicide in Nova Civ. Prag.; it. super maccelo carnium Johannis, filii Pesslini Nigri inler ma- cella Wenceslai el predicti Pesslini ex una ct Weliconis Grossil parte ex altera, decimo a (ine intrando, in pre- dicta Mai Civ. Pr. unam sexag.; il. super domo relicte Przibe — in Nova Civ. Pr. unam s ; it. super domo Ni- colai pellificis [ibidem] triginta gr., it. super domo Mar- ziconis dicti Kapaliczc unam s. cum qualtuor gr.; il. in domo Ulmanni dicli Tulinger quinque gr.; il. in domo Henslini pannificis in Porziecz — unam s. cum quattuor gr. — lus autem patronatus — ad predictum. Temlinum, Dorotheam, ipsius conthoralem, quamdiu vitam duxerint in humanis, nec non magistrum et qualtuor. consiliarios fraternitatis memorate, qui fucrint pro tempore, spectabit et pertincbit, ita lamen, quod ipse Themlinus ct Dorotlica primam vocem in presentacione, quamdiu vixerint, obti- neant, jpsis autem de hoc seculo sublatis prescriptum ius patronatus — ad magistrum, consiliarios fraternitatis me- morale — eviterne devolvetur. — — Datum Prage & 4. M. CCCCIUI, quarto die s. m. Augusti. *89. 1405, 4. listopadu. Zamléz str. 160. Ad present. Procopii Vitkonis de Montibus Kntnis et Jacubkonis Be- nessawer — ad altare s. Blazii martyris ct s. Rozec virg. — per mortem Benessii vac. d. Jolannem de Luzecz plebanum — rectorem instit. 

Strana 77
XlIa. Koslel sv. Linharta. 990. 1405, 12. listopadu. Tamtéz sir. 161. Ad ca- pellaniam scu altarc maius Corporis Christi per mortem Nicolai vac. ad present. Johannis ....czer, civis Prag., ct tocius communitatis fraternitatis Corporis Christi d. Ja- cobum Letkonis de Dromiss() presb. Olomuc. dioc. crida —. 291. 1400, 3. ánora. Zamléz str. 170. Ad present. Lewtlini, dicli Czwerner, ad altare b. M. V. per mortem Ortlini vac. d. Paulum de Miglicz presb. Olomuc. dioc. crida —. %92. 1406, 99. kvétua. Rukop. &. 2101 f. 8I. Lud- wicus de Florencia apolliccarius emit 1X s. gr. census erga d. Johannem dictum Beran, plebanum ecclesie s. Leonhardi, pro LXIII s. super domo Wenccslai pannira- soris sita in foro s. Galli. Acta sabbato ante Exaudi. 293. 1406, 24. listopadu. Zib. confirm. VI. sir. 194. Ad present. Lewllini civis — ad altare s. Marie per li- beram resignacionem d. Mathie vacans d. Thomam de Slatyna presb. crida —. #94. 1407, 22. ledna. T'amléz str. 198. Ad present. TTemplini frenificis, Dorothee, conthoralis ipsius, Theodrici institoris, magistri fraternitatis tociusque fraternitatis, ci- vium Mai. Civ. Prag. ad capellaniam altaris Corporis Christi per mortem Jacobi Letkonis vac., in qua prefati Templinus, Dorothea, ipsius conthoralis, Tleodricus insti- lor totaque fraternilas czeche Corporis Christi ius patron. dinoscuntur obtinere, Andream Otticonis de Hostuna presb., crida etc. *95. 1406 a 1407. — Tadra, S. A. V. str. 210 a 394. Johannes, plebanus in Swrkyn, rector altaris ss. Wenceslai et Procopii in ecclesia s. Leonardi. *96. 1407. — Züuléz V. str. 309 a 342. Johan- nes Prepositus, allarista altaris ss. Procopii et Wenceslai. — Andreas allarista. "97. 1407. — Tadra, S. A. VI sir. 26. Blazco in Dyelcz plebanus et Andrcas, altarista altaris. Corporis Chr. in ecclesia s. Leonhardi, promiserunt permutacionem beneficiorum suorum, si patronorum consensus ad hoc ac- cesserit, consumare —. *98. — Rukop. 6. 2099 f. 22. Tomas platner et Johanco Ortil condescenderunt plebano ecclesie s. Leo- nardi NI s. gr. census, que suut super domo Michaclis Czwejgar. *99. 1407, 18. dubna. Libri confirm. VI. str. 206. Ad altare ss. Wenceslai et Procopii per resign. d. Johan- nis ex causa permut. vac. de consensu providorum Nicolai, Jolannis, Leonardi et Dorothee, relicte Nicolai, civis Prag., et Nicolai, notarii Nove Civ. Prag., d. Johannem, olim plebanum in Rzeporyg — instit. *1C0. 1407, 20. července. Tamtéž str. 219. Ad altare XII apost. in ecclesia s. Leonardi per resign. d. Nicolai ex causa perinut. vac. de consensu Fridlini Kussenpheuig, Michaelis cultellifabrj cum media rota et Templini freni ficis d. Johannem, olim plebanum ecclesie s. Leonardi predicte, crida etc. — Ad ecclesiam parrochialem s. Leonardi Mai. Civ. Prag. per resign. d.Johannis ex causa permut. vac. de consensu — conventus monasterii s. Anne d. Nicolaum, olim XII ss. apost. in dicta ecclesia s. L. — altaristam, plebanum instit. *101. 1407,99. i(jna. Tadra, S. A. V7. str. 114. (Pie o kapli Božího těla.) In causa super cappellania Corp. Chr. Theodoricus, magister fraternitatis, Pelrus Habardi, Petrus in- stitor, Procopius Kachil (?), Nicolaus Massczowecz, Nicolaus XIla. Koslel sv. Linharla. 77 de Palhavia, cives Mai. Civ. Pr., nomine tocius fraternitatis — mag. Jacobinum procuratorem — constiluerunt. Jbidem d. Andreas cridam exhibuit —. T'amtéz f. 116, In causa super permutacionc fraternitatis, Corp. Chr. mag. Jacobinus, procu- ralor íraternitatis, pro causis, quare permutacio eiusdem capellanie non sit admittenda, dixit, non esse evocatos omnes de fraternitate, quorum interest, et prescrlim se- reniss. principem d. nostrum regem, cuius cl aliorum superiorum de fraternitate antc omnia habendus est con- seusus, et cciam in ereccione dicte capellanie est ex- pressum, quod d. Andreas capellanus non possit huius- modi cappellaniam sine consensu magistri dicte fraterni- tatis её fratrum, qui in numero sunt bene trecenli, non possil permulare, et ex hiis causis dixit, eandem cappella- niam non esse permutandam. $109. 1408, 17. bfezna. Ta:é£ str. 216. In causa, quam d. Johannes, rector altaris ss. Wenc. ct Procopii, Nicolao, olim notario Nov. Civ. Pr., super censibus dicto altariste ct ipsius altari de villis Libochowicz, Kralcwicz, Zagiezd — debitis — movit — prceíaii d. Johannes et Nicolaus compromiserunt -—. Zamtéz sir. 233 a 288. (Nález): Quatenus Nicolaus, olim notarius — cedat de bonis Kralowicz el Zapgiezd — cum pleno dominio ad altare ss. Wenc. et Procopii ad manus dicti d. Johannis altariste, quia Nicolaus, Lconardus ct Johannes, fratres eiusdem, nullum ibidem habent dominium preter ius pa- tronalus. Item quod diclus Nicolaus solvat census dicto altariste de tribus casis per eum in villa Libochowicz de- molitis —. (9. dubna.) *108. 1408. — Tamlé£ str. 312. Wenccslaus alta- rista ss. patronorum. *104. 1408. — Zamté£ slr. 344. Joh. Moravus, altarista allaris ss. Wenc. et Procopii. *|05. 1408, 19. listopadu. Lib. erecl. VIII. f. E. Z. (Una sexagena census.) Coram nobis — Henslinus dictus Gundacker — in presencia d. Nicolai, plebani ecclesie s. Leonardi — pro animabus Pezoldi et Ulrici fratrum — unam s. cum quatluor grossis census annui et perpetui super domo Mixonis dicti Cuthan [c. p. 286-1.] prope ecclesiam s. Andree inter don:os Jesskonis Chrust mentler et Wcelikonis KKukol. — d. Nicolao, ple^ano ecclesie, et suis successoribus — perpetuo dedit —. Plebanus dicte ecclesie, qui fuerit pro tempore, sacristano duos grossos, magistro scole duos gr. et vicariis dicte ecclesic unuin dabit ct assignabit — in quolibet anniversario. — Acia sunl hec a. — quadringentesimo VIII, die XIX. No- vembris. 5106. 1409, 17. ledna. Rukop. è. 2101 f. 180. Hen- slinus Castner et Purkardus de Aldemburg racione tesla- menti olim Endeilini frenificis resignaverunt II s. gr. et II gr. c. d. Nicolao, plebano ecclesie s. Leonhardi, et successoribus suis, quarum unam sexag. est super domo pridem Fanczonis pannificis, nunc Jacobini, advocati con- sistorii prag., et una s. el IIIT gr. super domo Jessconis Schramconis in acie. Acl. die s. Anthonii. 107. 1409, 16. července. Rukop. č. 2101 f. 194. D. Otiico, sacristanus ccclesie s. Leonhurdi, emit LXXX gr. c. erga Hanussium, sutorem de Nova Civ. Pr., pro XII s. gr. super vinea ipsius Hanussii, sub ista condicionc, quod post mortem ipsius domini Otticonis idem census ad Otticonem pannicidam et Magdalenam, reliclam olim Ottlini pannicide, devolvi debet. Act. fer. Ill. post Mar- garcthe. 9108. 1409, 28. října. Libri confirm. VI. slr. 226. Ad present. Templini frenificis, Dorothee, uxoris sue, 

Strana 78
78 X1la. Kostel sv. Zinharta. Vincencii, magistri fraternitatis, tociusque fra'crnitatis Cor- poris Christi — ad capcllaniam altaris mniorisi n ceelesia s. ]. per liberam resign. d. Andrce vac. d. Wenceslaum, natum Jacobi de Manyctina piesb., crida ctc. *109. 1409. — Rukop. C. 317 f. 32. Johannes allarisla in. ecclesia s. Leonardi fecit se proslamari emisse domum. #110. 1410. — Zamléz f 239. D. Otlico sacris- lanus dat. — post morlem suam — LXXX gr. — cen. sus — supcr vinca sub Wytkowa hora — d. Nicolao plebano. *|1]1]. 1410. — Tamlcż f. 239. Taudwicus Schroll emit vincan — erga d. Welislaum, canonicum ccclesic Prag., et d. Johannem, altaristam in ecelesia s. J., pro XLV s. gr. — sitam supra Wrssowiez. $112. 1410, 27. áuora. Zib. confirm. Vf, str. 283. Ad present. Elzeze, relicte. quondam [l'es]oldi linicide — ad altare s. Katherine de novo dotatum d. Nicolaum Kossner de Koslina (), presb. Ratisbonensis dioc. crida cte. *],3. 1410, 16. dubna. Zaulez str. 286. D. Petrum, olim plebanum in Wrbna, ad altare s. Marie Virg. de conseusa Low.lioi chis — instit. 114. 1410, 28. kvëtna. Tamleż VI/ str. 1. Ad present. Jacobi Benessowsky, iudicis civ. Slanensis, ad altar: ss. Felicis et Adaucli per mortem Pertoldi rectoris vac, in quo prefatus Jacubk» ius patron. dinoscitur obti- nere, d. Beaessium de Ostromirz rectorem instit. *115. 1410, 12. Cervna. Rukop. ¢. 2101 f. 229. D. Ottico, sacristanus ecclesie s Leonhardi, resignavit primo post mortem. suam, LXXX gr. c. saper vinea Jlanussii sutoris de Nov. Civ. Prag. d. Nicolao, plebano predicte ecclesie, CL succes oribus suis plebanis. Act. fer. V. ante s. Viti. 9116. 1419, 18. srpna. Rukop. ¢. 2101 J. 326. D. Nicolaus, plebanus ecclesie s. Leonhardi, einit ) s. gr. c. erga Weliconem frenificem pro X s. gr. super vinca ipsius Weliconis. Act. fer. V. post Assumpc. M. V. 2117. 1412, 3. prosince. Lib. confirm. VIL str 71. Ad prescat. Jakubconis Benessawer, iudicis de Slana, ct Procopii Vitkonis de Montibus institoris — ad altare ss. lAasimi ct Blasii — per mortem Johaanis Czaslawsky recloris — vac. Stlephauum de Dobra, clericum Prag. dioc. crida ctc., salva Limeu vicissitudine inter patronos predictos et ipsorum heredes facta ct in actis iudiciariis descripta. *|]8. 1414. — Liber crecl. .X f. E. 6. (Pro cccle- sia s. J.conardi seplem sexag. census) Wenc. Gurcin —, quod in nostri presencia — d. Nicolaus, plebanus ccele- sic s. Lconardi Mai. Civ. Piag., proposuit, qualiter honesta domina Barbara, relicta. Raichlini inslitoris, civis Mai. Civ. Pr., — scptem s. gr. d. census annzj — super bouis cidem d. plebano, ecclesie sue ct suis successoribus — dederunt —. Qui quidem census in bonis infrascriptis. designantur: videlicet duc in domo Nicolai mangonis in foro equo- rum Nove Civ. Pr. — it. duo s. gr. in domo Enderlini de Verona dicta ad solem in plebe s. Marie jn lacu pro anima d. Anne, uxoris llenzlini dicti Gundaker — ; il. una ma:ca gr. census in domo Pełermanni, dicti cum mitra, in plebe s. Audrce pro anima Pezoldi ct Ulrici fratrum — ; it. una. sexag. in domo bonc inceuioric Leonardi presbyteri sita in foro pullorum, contigua ccclesic s. Leo- nardi, per eundem presbyterum data, racione cuius plebanus anniversaria faccre dcbct. Item una s. gr. in domo Weli- Xlla. Koslel sv. Linharla. konis frenificis in foro pullorum in angulo per dictam d. Barbaram ct pro anima Gere cl ipsius progenitorum data, pro qua ciusdem ceclesie plebanus anniversaria facial. Item LXXX gr. census predicti supcr vinca Iłanussii sutoris de Nova C. Pr. —. 919. 1414. — Rukop. č. 2102 f. 18. 1). Nicolaus plebanus ct Franciscus Schindcl, lamquam Lestamentarii olim Leonhardi, filii Nicolai Esworin —. *|90. 1414. — Rukof. č. 2102 f. 37. Vranciscus Schindel ct Franciscus Lussl emerunt pro fraternitate Corporis Christi unam s. pr. prag. census super domo Anne, relicte Jessconis de Sacz. F121. 1414. 14 kvètna. Libri confirm. V/7. str. 107. Ad present. fratris Petri ordinis Cruciferorum cum stella, plebani in Miza, ct Barbare, relicle quondam Bechlini, civis Mai. Civ. Prag., ad altare ss. Apostol. per resign. d. Johannis Beranck recloris vac. d Mathiam, scolasticum ecclesie s. L. predicte, presb. crida clc. *122. 1414, 20. července. Rukop. č. 2099 [. 79. Nos magister civium, consules el scabini Mai. Civ. Pr. recognoscimus, quod nos inter d. plebanum ccclesic s. 1. ncc non vicinos suos ibidem parle cx una ct Johanconenm Oclis, nunc hospitem domus oliin Salczeri, pare ex altera, racione canalis, per quod ipse Johanco aquam de curia domus suc retro per stabulum suum ad plateam ducere voluit, talem inter ipsos tulisse senlenciam, sic vidclicet, proul ipsa aqua in curia domus ipsius Johanconis provc- niens ab antiquis temporibus ipsa aqua nicatum. suum. ad plateam non habuit, sic de cctero ct inantca futuris tem- poribus ipsa aqua meatum suum ad plateam. habere. non debel quovis modo. Aet. fer. VI. ante s. Marie Magd. 2193. 1414, 24. listopadu. | Tamtéž str. 138. Ad present. Procopii, civis Mai. Civ. Pr., alias nali Vitkonis de Montibus Chutnis, ex vicissitudine ipsum pro hac vice langente de consensu honestarum dd. Anne Stukonis de Praga, Clare de Kopanyna, Katherine de Knowiz, Elizabeth Busskankowa de Werona ct Anastasic de Ślana ad altare s. Brasmi per mortem Stephani vacans diser. virum Wenceslaum de Slatynka, clericum Olom. dioc., crida cte., ita tamen, quod prefato Wenceslao per prefa- tum Procopium ad predictum altare cx vicissitudine ipsum tangente pro hac vicc [presentato] cedente vel decedente aut diclo altari quocunque modo vacante, preter casuni permutacionis, prenominate domine, heredes cb successo- res ipsarum ydoncam personam loci ordinario preseutabunt et tenebuntur presentare prescriptusque Procopius, succ: sores ipsius ct heredes debebunt ct tenebuntur consentire contradiccione qualibet non obstante, cl quaudo casus va- cacionis occurrerit, ambe partes consencient et tenebuntur consenlire. It sic huiusmodi ordinacionem vicissiLudinis super dicto altari perpetuis temporibus promiscrunt tencrc. #124. 1414. — Rukop. ¢. 2099 f. 33. Ottiko pan- nicida solvit Wenceslao, allariste altaris s. Blasii, Il s, census. *195. 1417, 80 srpna. 7amléz slr. 237. Ad present. Luce, Henrici Zachenfeld, Rykhardi Laurencii, civium Mai. Civ. Pr, ad altare s. Maric per mortem d. Petri vac. d. Nicolaum Radkonis[?] de Tusta, presb. Prag. dioc, duximus instiluendum. 4126. 1418, 7. května. Rukop. č. 2102 f. 181. Wen- ceslaus de Rokiczano cmit I m. gr. c. crga Wenceslaum Stupam et [Tenslinum seratorem, vitricos ecclesie s. Leon- hardi, pro V s. gr. super domo Johannis dicti Sussck. Act. sabb. post Ascens. *127. 1419, 10. ledna. Tamtéž č. 200. Wenceslaus, Stupa et Henslinus serator emerunt pro plebano s. Leon- hardi et successoribus suis mediam s. gr. c. erga Zbranam 

Strana 79
Xl1la. Kostel sv. Linharta. olim ZavissU de Nova Civ. Prag. relictam, et Margaretham, Procopii de Duba conthoralem, pro ]lIl s. XV gr. super vinea Joseph Judci. Act. fer. I1I. post Epiph. 128. 1491. — Tadra, S. A. VII. sir. 2. Petrus altarista. *129. 1424. — Tamléz sir. 12l. Nicolaus, olim presentatus ad ccclesiam s. L. 5130. 1428, 28. èervna. Lib. confirm. V/H. slr. H0. Data est crida d. Peto Pichlonis de Lithoimnciicz, presb. Prag. dioc. ad altare ss, l'elicis ct. Aucti. per mortem Petrziconis rect. vac. ad present. d. Anne, relicte Stu- konis —. 1. 1440. — Slarfí lelop. &eslí slr. 120. (O zrádé Zikmunda Slámy.) A potom sú zjimóni Ondracek uzdaf, Matěj Smolař, Ambrož od vóże, Pivce platnéř, Slatina, hospodář od podkovy, kněz Mikuláš, farář od sv. Linharta, a ten z města vypovědicn, neb sú u něho v kostele v zá- křiště lo jednali, 2. 1446, 18. srpna. Rukop. č. 2099 J. 1022. Domini - audita causa, que vertebalur inter Janam, sororem Kalherine, relicle Krezmiczonisse, ex unn, Johannem Rez- konis, Hrdinkam frenificem ct Franconem calcariatorem, vitricos et parochianos ecclesic s. L., nomine tocius pa- rochie parte vertente cx altera occasione cuiusdam impe- ticionis, prout iam dicti vitiici et parochiani eandem Tanam impelebant, tamquam occupatricem — bonorum predicte Krezmiczonisse, primo pro quinque s. d. Nicolao, rectori ecclesie s. Andree, prout ipsi astrucbant, obligalis cx co, quod aliqua clenodia certa ab eorum ecclesia idem d. Nicolaus abstulisse!, pro eadem asporlacione pecuniam pro domo Krczmiczonisse scpedicte Jane in consilio rc- posilam arrestantes; post pro duabus s. pro ccclesia, scola ct quodam sacerdote per Tomam Krczmicze iuxla corundem vilricorum assercioneur dclegatis, pro quibus cciam Janam precentactam inquielaverunt, casdem haberc vokntes. Prefali domini causa bene discussa ct cx utraque perte librata pronuncciaverunt: Primuin pecuniam, ut pic- fertur, sepetacte Janc rcpositum dearrestantes ct eam so- lutam ab exaccione antedictarum quinque s. pro d. Nicolao reddentes. Adiungentes, si et jn quantum contra et adver- sus prefatum b. Nicolaum accionem aliquam habucrint modo compcetencior, quo sciverint, querant, pro II. autem s. prius allegatis Jana antedicta cum Wencceslao, marilo suo, cum inculpali (aerint, parere in consilio astricti. sunt ct iure Jnediante. respondere; quicquid autem ex iurisdiccione decretum fucrit, utraque pars contenta stabit. Act. fer. V. post Assumpt. M. V. 3. 1452, 8. října. Ruhop. c. 2119 f. F. 3. Ve jmeno —. Já kněz Mikuláš, farúř ko:tela sv. Linhaita v St. M. Pr., vyznávám liemto listem ete., že ačkoli do- pusténim P B. všemohúcicho, v jehožto moci všeliké věci jsé a jenZ lakć živí i inrlví, kohož a pokudž ráčí, ne- mocen a neduZiv jsem na těle, nevěda kdy a klerý cil mé živnosti od jeho svaté milosti uložen jest, však proto zdravého rozumu a pinětí: dobré požívaje, nechtě rád, což na mně jest, neuchová-li mne milý P. B. v této ne- moci od smrti, by o statček, jehož mi z nesmicrné ště- droty své jeho svatí milost popřietí jest ráčila, nepřiezní ani kleré nesnáze mezi příbuznými a přátely mými nebo-li jinými kterými koli lidiní povstaly nebo vznikly, toto mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom jistém slatečku mém zřiedil sem a z; ósobil i mocí tohoto listu a kSaftu Fiedim a pôsobuji obycejem takovýmto : Naj- prvé kalich ten muoj, a ćtvery knichy, htereż knéz Alle- xius, pomocník muoj u sebe má, tři konve cínové, jedna X//a. Kostel sv. Linharla. 79 v pintu a dvé, kazdá v polupinté, otkazuji a po mé smrti mocně otdávám k kostelu a osadě sv. Linharta v Star. M. Pr. Kterýchžto věcí chci aby Jan llrdina uzdat a Re- hof brnic?, již povědčné os dy a kostela osední. byli v moci a jimi vlddli i to (aké tak opaliili, aby kalich prve psaný s &mi knichami i konvemi od kostela toho utracen nikdy nebyl, ale při něm r.a památku mé i mých předších duší zuostal věčně. Potom pak Margretč, matce mé, otkazuji a otdávám peřinu mú spodní, polštář a dva kožichy, jeden beránčí a drubý kožíšek malý. Item panné Anné pcetiuu svrchní a Maretě, staré kuchařce, sukni mu, v nieZ chodím. Na polvrzenie toho prosil sem slov. Jana z Byslavic rychtáře, múdrých a opatrnych pdnuov Miku lá$e uzdare a Jana Hrdiny ot Matky B. na lúži, konšelnov piiseżnych Star M. Pr., że jsii peceli své privésili dali k tomuto li:lu, jenż jest dn fer. JII. post Remigii a. LIL. 4. 1464, 10. Drezna. Libri erecl. U. XML. /. 46. (Concordia super iure palronatus altaris s. Katherinae in ecclesia s. L.) Iliarius de Lithomierzicz, decanus el ad- ministrator archiepiscopatus Prag., notum facimus —, quod coram nobis constituli famosi viij Lazarus de Petrowicz et Procopius de Trnowa ct d. Johannes Wiabsky super iure patronatus aharis s. Katherinae in ecciesia parochiali s. L.in Ant. Civ. Prag. per eosdem dediccioncs, allegaciones, probaciones et disceplationes coram nobis oblatas tandeni parlibus in unum concludentibus proposuerunt, quod ipsi propler bonum pacis et concordiae ac futuras liles cvilan- das de et supcr jure patronatus prefati altaris in arbitros consenserunt ct compromiserunt, tamen cum voluntate ct consensu noslro, cosdemque nominaverunt el pronunc- ciaverunt, Lazarus et Procopius venerabilem virum magi- strum. Sigismundum, medicum de Grecz Regine, cx una et d. Johannes Wrabsky, nobilem d. Nicolaum de Postu- picz purte cx altcra jn eosdemque, pracfate partes compro- miserunt, quicquid per eosdem ajbitratores ct amicabiles composilores cd clum, arbitratum et pronuncciatum fueril, sub puritate fidei et honoris stipulataque manu da'a gra- tum, ratum cl firmum habere ct inviolabiliter observare promiserunt. Priinum ct ante omnia praedicli arbitratorcs pronui.cciaverunt, quod dictae partes sint boni cL sinceri aici et se graciosis favoribus proscquantur. Item. pro- nuncciaverunt et arbitrati sunt, quod Lazarus, tamquam scnior de domo et famiia, ius presenlandi prefati altaris habcat usque ad tempora vitae suac, quocic[n]scumque pracfatum altarc [vacari] contigerit, sic tamen, qui presbiter per prac- fatum Lazarum prae:entatus fuerit, sit dcbite el legilUme secundum canones ecclesiae urdinatus et deinum. per adini- nistiatorem, qui nunc cst, vel pro tempore fucrit, vel offi- cium archiepiscopatus Prag., susceptus et confirmatus «t aliss non. Ipso decedente vel moriente Procopius de Traowa, tamquam senior, ad praedictum allare pracsentabit. Quo dcecdente super d. Johannem Wrabsky ius patronatus cedit praefati altaris. Quibus sic decedenlibus iterum ius pracsentandi super scniorem de domo el familia perli- nebit et sic dicbus et temporibus perpetuis. Si vero, quod absit, sexus virilis. devederet ita, quod nuLus esset de domo ct familia praefata, (unc, que fuerit, si virgo sit vel mulicr, senior de gene(a)logia el domo praedicta, ad illam pertincbit jus praeseutandi praedicti altaris s. Ka- therinac ; ipsa vero mo:tua super seniorem itcrum iliius domus speclabit ius palrunatus ct sic deinceps, modo p:aedicto perpetuo observari decreverunt. Supplicaverunt igitur nobis ambe partes, ut super hae amicabili compo- sicione et iractalu nostruut decretum et auctoritatem | in- lerponeremus; nos eorum «isis iustis votis et racioni con: sonis diclam composicionem cet voluntatem ratificamus, 

Strana 80
80 Xlla. Kostel sv. Linharla. acccptamus, confirmamus et auctoritate ordinaria robur ct firmitatem perpetuam damus hoc tamen proviso, prout cciam supcrius tactum est, ut praefatus patronus, qui nunc est vel pro tempore fuerit, studeat. de tali presbitero ad prefatum altare providere, qui fuerit ritc, legittime ct ca- nonicc sccundum slatuta ordinatus, s. Romanae ecclesiae subiectus et per officium administ-atoris archiepiscopatus Prag. susceptus et ad cundem(?) altare confirmatus ; si prucfatus plebanus secus fecerit ius praesentandi praedicti altaris, ad nos administratorem ipso facto pertincbit tam diu, donec iterum illud altare vacaverit. Acta sunt liaec a. d. m. quadrin;entesimo sexagesimo quarto, die decima mensis Marcii in castro Prag. in domo habitacionis nostrae preascnti- bus ibidem ct in officio assistentibus venerabilibus et discretis viris Wenceslao de Krzizanow, doctore sacrae theologiae, pracposito Omnium Sanctorum cape lae regalis in castro Pra- pensi nec non canonico in ceclesia l’rag., etc, magistro Johanne de Horzicz, Johanne Rodicz dc Praga, Wenceslao de Plana, canonicorum ecclesiae Prag. et d. Sigisinundo, decano Boleslawiensi, Clemente de Colonia, altaristac in ccelesia Prag., ct Wenceslao ab clephante. 5. 1470. — Rukop. & 2141 f. 95. Jakož Do- rota, m. Linharla mydláře, kšaftem — otdala jest - ko- stelníkuom u M. B. v Týně na dielo kostelnic X k. gr., misuu Janovi z Rokycan s jeho kněžmi XX k., Dorotě Jindřichové z Ořecha, své sestřenici, blány liščí — Iuoře, ženě Petříka Tučného, druhé sestřenici, klok — paní Ofec podkomotiné — a panně Barboře, dceři její — Janovi a Pavlovi, synuom jejiem —. Blazkovi z Berna, sestřenci svému, X k. gr. — Janovi, písaři Zeleného, knížky Beliala, it. Margarctě, kuchařce mistra Rokycany, Jk. gr., kostelnikuom sv. Linharta Frańkovi ostrożniku a Zclenému na dielo monstranci V lolii stficbra, nożnice střicbrné, vídeňských peněz 1[ k., českých gr. 1!/, k. — (Kvituje se.) 6. 1472. — Tamlez f. 104. Nicolaus Popel el Wenc. Ssoltis, vitrici, tulerunt I s. gr. per Nicolaum de Rudnicz, fratrem olim Johannis Marny, legatam ab Anna Sukowa. 7. 1478. — Zaunléz f. 98. Franick calcarisla cl Wenceslaus Zeleny tulerunt VI s. per Annam Ocaskowa pro ccclesia legatas. 8. 1481, 8. června. Slař: lelopisové Čeští slr. 223. V pátek před sv. Duchem byla veliká voda — potopila ryuček u M. B. na híží bez mála všechen, tak že se vo- zih na lodce. 9 1484, 25. července. Vic dil I. str. 760 ©. 4 a Archiv Cesky VIIT str. 498. 10. 1484. — MRukop. c. 94 1/. f. 3l. Broz sutor ct Johannes frenifex vitrici. ll. 1486. — Rukop. ć. 2003 f. L. 12. Vitrici — emerunt XLV gr. census annui perpetui in hominibus cl vineis — erga Georgium, pcellificem ad nigras statuas. 19. 1487. — Rukof. C. 94 Ll. f. 59. Sigismun- dus piclor, Georgius ab asinis vitrici. 18. 1489. — Tamléz f. 48. Johannes Mates frc- nifex et Nicolaus serator vilrici. 14. 1489, 27. října. Emler, Pozüslalky desk zem. II. sly. 438. Vaclav a Ilefman bratif z Petrovic dali plat IO k. gr. Ć. na Petrovicich k oltśfi sv. Kateiiny. 16. 1492. — Rukop. C. 94 I/I. [. 60. Suchmel ct Stanislaus calcarista vitrici. 16. 1497, 18. () dubna. Rykop. ć. 2075 f. G. 18. (Osadní sv. Linharta s Martá Silhavého. V té pii a Mathias XlIa. Koslel sv. Linharta. nesnáz, kteráZ jest mezi osadními osady sv. Linharta Star. M. Pr. a Martu, manželkú Jana Silhavého, kdež sú osadní toho žádali na Martě, aby jim pás stříbrný s nož- nicemi k osadě vydala, kterýž u sebe má nebožky Idrdové, le jim jest na smrledlnć posteli leżice inonstranci odká- zala. Kdež ona Marta tomu odpověděla praviccí i svědomím provodiec, Ze jest jie ten pás ldrdová dala a pri nic zuostavila. | Proti tomu osadní svědomie stavějí — kdež tyż kšalt nižádné zmíenky o témž pasu nečiní. P. purg- mistr se pány (Novoim.) ualézají za právo: Poněvadž táž Tdrdová toho pasu v svém zřézení kšaftovnicm jest nepo- stavila — pri Marté Sílhavé ten pás zuostavují —. Act. fer. NI. ante Marci (?). 17. 1498. — 7amleż /. 75. Johannes cultcellator ct Joh. carpenlarius vitrici. 18. 1499. — Zamulei. Johannes ssmajderius, Jo: hannes carpentarius el Johannes cultellator. 19. 1499. — Zamléz f. 78. Wcuc. ab albo leone ct Martinus frenifex. 20. 1499. — Zlamléi f. 79. Nicolaus Smok vi- tricus. . 21. 1504, 12. ledna. Tamfćż. (Ouü&téno v Archivu Ciskćm VIII str. 536. Ji Väcluv z Nepovid — vyznäväm, że ten list hlavní, kterýž — neb. JaroSovi, olei mómu — svědčí dluhu 12 k. gr. — platu a úroka ročnicho a véénélo, v némzto jistec tóhoż dlubu jest uroz. Jan Pylik baccalarius zc Zvolendvsi — a rukojmie zań — Duchek z Vlkanova, Jan Vièichrdlo ze Vächrd, Jan Nastojle, Jan od kos, Viktorin Cukrmon a. Václav od sovy — dal sem --- osad. ním kostela sv. Linharta —. 23. 1504, 18. ledna. Jistina oriy. universilni knihovny v Praze. Já Václav Můúřenín z Nepovid známo činím ticmto listem — : Jukož otce muoj nebožtík, dobré paméti Jaro$ od mürenínuov, od ncboztíka Mat&je Volka kšaftem téhož Matěje oltáře v kostele sv. L. v Star. M. Pr. kollatorem, ncebolito pAnem poddacím, podle neb. "Tomáše z domu Orcmusova jsa učiněn na ten zpuosob, aby on i druhy mohli ua svém miesté jiného kollatora ustanoviti, aby WiZ moc a též právo jměl, jako oni, jakoby v kšaftu jeho Matěje: Volka zejmena jmenování a posta- veni byli, tak jakož týž kšalt všecko to v sobě šíře drží a ukazuje, i podle té moci toho kšaftu, poněvadž neb. Tomáš na svém micstě ancbo miesto sebe žádného jest téhož oltáře: neustanovil kollatora, nechtě ovšem, aby ta kollatura zhynula, i mne s mÿmi dédici zFicdil a ustanovil jest podle sebe i po sobě kollalora loho tastopsaného oltáře v kostele sv. L. A král J. M., pán mnoj milostivý, ráčil jest na táz kollaturu a na druhü oltáře: Rozeslánic sv. apoštoluov v kostele sv. Michala též v St M. Pr. jemu nebožtíkovi otci mému i muč list a polvyrzenie dáli pod přivěšemí pečetí J. Mii Ké, tak aby nám v lé j v druhé kollatuře žádný žádné překážky nečinil ani činiti směl, a abychom my oba nebo jeden z nás jměli moc a privo ty oltáře zpravovali, jmicti, držetí a kaplanuov tu hodných podávati a penicze, nebolito platy vybícratí a k sobě při jímati a je bud na knéze ucb kaplany ancbolito na jiné oltá?uov téch potřeby obraceti a vydávati a jinam nic, lak jakoż tyż list nebo majestát to v sobě šíře ukazuje u zavierá. | Já dále dobrovolně a s dobrým rozmyslem tüz kollaturu téhož oltáře v kostele sv. l.. s jejím a svým vším právem, kteréž jest mi tu podle ustanovení otce mého a potvrzenic královského kteréž a jakéžkoli náleželo, dal sem před slov. opatrnosti pany purgmistrem a kon- Sely Star. M. Pr. v radě a ti.mlo listem mocno dźvim a toho všeho konečně postupují opatrným kostelníkóm a 

Strana 81
XlIa. Koslel sv. Linharla. všem osadním kostela sv. L., nynějším i budúcím, lak aby oni jméli tí2 moc a též právo při též kollatuře, jakož jest jměl otec muoj a já po něm, buď podle kšaftu neb. Volka, bud podle majestátu královského, bez mé i mých všech dé&dicuov a buddcich otpornosti a prekdzky všelijaké. S takoviito toliko vymienkd, jestliže by kdy k tomu přišlo a oni osadní že by duochody toho oltáře jinám nežli k témuž oltáři obraceli, abych já Václav Mú- řenín i s dědici mohl k nim osadním, nynějším i budú- cím, o to mluvili, hledéti a je napomínati, aby jinám toho neobraceli, nezli k tomu oltári, tak a potud, jakož na to a to k tomu jest nadáno a mému otci bylo svěřeno a jakož majestát krále |. Mti to ukazuje. Toho všeho na pevnost a zdrżenie pecet ini vlastní pčivčsil jsem k tomuto listu. A pro lepší jistolu a na svedomie doprosil jsem se uroz. p. Pavla z Hrádku a uroz. vladyk Jana Bavora z Cietolibč a Vá- clava Zimy z Novosedl, že jsú také dále své pečeti podle mé dali přivěsíti, sobě však a svým erbóm bez škody, k tomuto listu. Jenž jest dán v St. M. Pr. 1. b. tisícieho pětistého čtvrtého, v sobotu v ochtáb BoZieho kflénie. (Otištěno též v Archivu Ceském VIII č. 536.) 28. 1508. Rukop. č. 94 IH. f. 97. Babka et Tomko pincerna, vitrici. 24. 1521. Rukop. č. 534 1/1. f. 39 a 45. Jakub uzda a Jakub kožišník, úředníci. 26. 1523, 89. května. Orig. v nniversil. knihovné v Praze. (Otištěno v Archivu C. VIII str. 562.) Ji Jan Kozel z Pokštejna — jistec a první dlužník a my Václav Rozvoda, VAclav Duha z Castrova a Jan sviènfk — ru- kojmic jeho — vyznäväme, Ze jsme dlužní — Jakubovi Královi uzdaři a Václavovi Freserovi ostrožníkovi, úřed- níkóm kostela sv. L. — 60 k. gr. č. 26. 1524. Rukop. C. 534 III. f. 71. Král uzdař a Vondřej sedlář úředníci. 27. 1525. — Tamlez f. 77. Jakub uzdař úředník. 98. 1696, J. října. Zvamenv déjin Ceskÿch VI. slr. 361. Sacerdos Paulus a Sayczina parochiam Prage Leonardi Galli tempore accepit, sed peracto tantum mcdio anno, ob turbas iterum ad Sayczinam sese transtulit. 29. 1527. Rukop. ¢. 534 117. [. 101. Ondřej sedlář a Matíš od rakuov, úředníci. Petrus Jakub 80. 1640. — Rukop. 6. 2136 f. 19. Václav Hanek úředník. 81. 1541. — Hukop. ć. 2136 I. f. 19. Václav Hanek úředník. 32. 1554. -— Tamtéž /. 67. Hanuš Adlar úředník. 38. 1665, 19. ledna. Pažout, Jednání a dopisy konsislofe ¢. 231. — Ze páni osadní sv. Mikuláše též i od sv. Linharta že sú předstúpili před pány, že by kněz Jan, farář jejích, do vězení vzat — byl za tú příčinů — Samuele | XHa. Kosle sv. Linharla. 81 Ze by lejky se vice spravovati měl než p. administratorem —. (Viz níže kostel sv. Mikuláše.) 34. 1578. Rukop. č. 1667 /. 245. Slovutným pánuom ouředlníkům a starším i vší osadě sv. L. v St. M.Pr., pp. přátelům a sousedům našiin milým. Službu —. Nejednou sme s vámi skrze vaše k nám vyslané přátelské a sousedské promluvení jměli s strany žákovstva našeho, kteréž, jakž nám tak i vám v nastávajících potřebách se propůjčuje a posluhuje, abyšte se k nim, jako i my, v va- ření obědův a večeří, zvláště v těchto postních čtyřidceti dnech, nic méně odvozovaní rekordací a koled časem svým laskavě a křesťansky ukazovali, ne tak z povinnosti, než, jakž dotčeno, dle křesťanské lásky a jejích také k vám odsluhování. Ale až posavad sme žádné jisté od- povédi od vás nedosáhli. Protož vás za to ještě s pilností psaním tímto naším, poněvadž dnův těchto shledání naše společné bejti nemuože, žádáme, že se v tom přátelsky ukážete a mezi sebou v osadě vaší to nařídíle, aby témuž žákovstvu možnější sousedé mezi vámi vobědy ve dnech těchto postních vařili, jíní pak vždy nějakou peněžitou pomoc jim učinili. Nad čímž předkem P. B. zalíbení, témuž žákovstvu dobrodiní a nám sousedskou příjemnost | a volnost učiníte a od P. B. vynahražení, od téhož žá- kovstva vděčnosti, od nás také ve všem jiném propůjčo- vání, jistou nadějí očekávatí budete. Neb od vás brzské a přátelské i sousedské odpovědi žádáme. Dán v Praze —. 35. 1590. — Rukop. ¢. 2179 I. f. 37. Martin Karchezius úředník. 86. 1602. — Tamléz f. 98. Martin Karcliezius z Krauzntalu úředník. 37. 1604, 10. prosince. Rukop. ¢. 2019 f. 434. Jakož jest někdy nebožka Kateřina Rožnovská, po někdy Václavovi Rečickém, prvním manželu svém, zůstalá vdova, s pole Krosmanovského nad Nuslemi ležícího k záduší kostela sv. Linharta platu ročního 59 gr. 8 d. m. každoročně platila a takový plat do 1]. 1684 vždycky od sebe odvozovala, že pak Václav Rožnovský, druhej manžel jí Kateřiny, spolu s ní takového platu dá- vati za některými, však neprávními, příčinami se spěčovali, kudyž téhož platu — 16 k. 31 gr. m. zadržáno bylo. Pod tím pak že za nemalý čas vždy na ně manžely od P. Martina Carchesia, jinak Krausa z Krausntalu, Zivého ! pozüstalého úředníka, i před tím s druhým na místě a k ruce vší osady nastupováno bylo — táž věc byla po- rovnána — že těch 16 k. — odvedeno jest. 38. 1606. Rukop. č. 2179 I. f. 12[. Valentin Kyrchmayer z Rejchvic, jeden z ufednikiv. 1609. Viz výše 51. a sld. 39. 1609. Rukopis archivu mistodrzitelskeho P 128% Extract za r. 1609 co peněz zůstává k záduší sv. L. přináležejících: Na domích — 1640 k., na jistotách 1459 k., peněz gruntovních 191 k. 40. 1618. Rukop. č. 2179 I. f. 195. Literati. 11 

Strana 82
88 XIII. Koslel sv. Mikuláše. XIII. Kostel sv. Mikuláše. XIII. V ulici u radnice (býv. náměstí Svatomikulášské). Číslo pop. 27a. Fara. (Viz kostel sv. Mikuláše.) Cislo pop. 27 b. Kostel sv. Mikuláše na Kurném trhu (starém). *|. 1279, 18. srpna. Prameny dějin českých 11. str. 30/. lnundacio aquarum facta est magna in flumine Wltavic — per civitatem Pragensem fluxit (aqua], exten- dens meatus suos usque ad ecclesiam s. Egidii et ecclc- siam s. Nicolai, fluens per totum vicum Judcorum usque in ecclesiam s. Francisci. #9. 1296. — Rukop. ć. 986 f. 6. Nos Fran- ciscus iudex — iurati et cives civ. Prag. notum fieri vo- luinus — quod cum quidam essent electi — ad collectam d. regis el civium fideliter colligendam — quos — opor: tebat super crucem in ecclesia s. Nicolai prestare cor- porale iuramentum, ut eandem collectam colligere fideiiter deberent absque omni doli capcione —. 1886. — Johannes plebanus. “3. 1843. Codex epislol. Johannis regis. Boh. c. 93. (Plebanus petit abbatem, ut suum cappellanuin compellat ad perhibendum testimonium super pecunia, quam quidam presbyter apud eum moriens reliquit) Llo- norabili viro domino ecclesie sancti . . in Aldenburch preposito Theodor, domini marchionis Moravie in capella regia ad OO. SS. in castro Pragensi capellanus, ecclesie quoque s. Nicolai in Mai. Civ. Pr. plebanus, oraciones in d. Ihesu Christo. Cuin olim Henricus, civitatis Aldenbur- chensis notarius, meus consanguincus pie momoric, coram ydonco viro domino . . ecclesie parrochialis in Aldenburch plebano, legaverit in suo ultimo testamento To . . de quandam certam pecunie quantitatem solvendam ipsis de sua pecunia, quam reliquit, ipsique teslamentarii adhuc huius pecunie quantitate fraudentur solum ex co, quod dictus plebanus conlra iusticiam se reddit difficilem ad perhibendum super huiuscemodi legalis testimonium veri- lati. Idcirco honestatem vestram affectuosc deprecor atque rogo, quatenus diclum plebanum ad hoc inluitu iusticie lencatis, quod super pretissis perhibeat testimonium ve- ritati, ne ad hoc ipsum coinpclli oportcat auctoritate sedis apostolice per iudicem dclegatum forsitan sub ipsius ple- bani dispendio expensarum super eo auxilium sedis apo- stolice oporteat implorari. Datum etc. 1344. — Viz vyśc str. 30. cis. 4. 1345. — Viz dil J. str. 28]. cis. *18. 1346. — Viz dil I. str. 348. à. #2. 1850. — Viz díl L str. 7. c. *8. *4. 18565, 18. března, Libri confirm. I. str. 3. Welislaus presbiter ad provisionem scptem sexagenarumn ad presentacionem Nicolai, Zyepote ct Wenceslai, fratrum dictorum de Benessaw, civium Prap., ad ccclesiam s. N. est confirmatus. *5. 1356, 1. zdii. Borovy, Liber erecl. V. c. 759. Nos Nicolaus Rcinbotte iudex, Ortlinus Cleinenter, Seyd- linus institor, Conradus Clementer ct Petrus pannicida de Melnik, consules iurati, Mai. Civ. Prag. cives, notum facimus — quod licet honesla matrona domina Marusse, relicta olim Johannis, notarii Budconis, civis prag., scx. sexag. pr. pr d. annui census per ipsam super villa ct eius hereditate in Trzyebowycz empti et in perpeluum testamenlum ac salubre predicti Johaunis, suum. (et. oo. ff. defunctorum) altari ss. Viti, Wenceslai et aliorum regni. Boemie. patro: norum et martyrum in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum — incorporati collacionem seu provisionem post cius mortem Cunssoni de Klasterzecz. et. Andrec, fratri. olim Budconis pannicide, counmniserit et dederit — tamen ipsa d. Marussie in ultiina cius voluntate condens eius ultimum Lestamentum — a predictis Cunssone c! Audrca predictam collacionem — census — reassumpsit — et in Leonem sartorem et Witkouem de Monte —— transtulit, ita videlicet, quod quandocunque prediclus census — per mortem. vcl renuncciacionem d. Heroldi presb. vacaverit — tune pre- dicti Leo et Witko — debent statim. — uni sacerdoti — de censu providere — ul per ipsum — quinque misse singulis septimanis in dicto altari celebrentur. — Data in die s. Acgidii. l 96. 1857, 24. února. Liber crect. VI. f. 95. In nomine domini amen. Ego Pridlinus, quondam Johannis, civis Pragensis, universis et singulis notum facio presen. cium per tenorem, quod animo deliberato, non per errorem aul improvide scu eciam coactus per quempram, sed bona, libera et sincera voluntate, sanus existens mente racionc- quc compos, licet eger corporc, in laudem crcatoris altissimi et honorem gloriosc virpinis ct matris cius Marie sanctorumque omnium eL nominatim s. Laurencii, ac cciam in remedium ince et meorum parentum et anicorum ani marum, quorum vel quarum nomina seriatim inferius describentur, triginta sex s. gr. ct duodecim gr. denar. prag. census annui testamentarie lego, dono el ordino, quanto- que melius possim largior locis ct personis sub condi cionibus infrascriptis. Primo videlicct. ad unum altare situm in ecclesia s. Petri in villa Dubez, iucix bonis hereditariis, decem s. yr. predictorum. de prefatis triginta sex s. el XU gr., quos ibidem in villa Dubcz habere dinoscitur, deputo, dono ct ordio discreto viro Gallo, capellano ineo ad presens, ad altare x. Laurencii prefate. ecclesie s. Pctri in Dubez deputo ct singulis successoribus suis in perpetuum litteras per presentes tali modo, quod novem s. ad usum seu utilitatem. dicli mci capellani et successo- ribus suis, qui pro tempore fueril, cedant et applicentui diminucione qualibet proculmota, decimam vero s. volo et ordino per ministrum eiusdem altaris, qui pro tempore fuerit, dispensari modo ct forma infrascriptis pro anima mea ct fratris mei Cunczmanni in parochiali ecclesia s. Nicolai super foro pullorum —, ubi sepultus est ipse Cunczmannus —, ct qui decem s. dudum legavcral pro anime sue remedio, ut in die anniversarii ipsius singulis annis iu vigilia s. Laurencii m. ibidem aput s. Nicolaum — viginti gr., pro cera tres gr. duobus vicariis eiusdein ecclesie duos gr., viginti quattuor sacerdotibus, qui inissas codem die celebrabunt duodecim, campanatoribus duos gr. Residuum vcro dicte decime s. cum scitu plebani pre- dicti pauperibus in vel extra ecclesiam sedentibus scu 

Strana 83
XIII. Kostel sv. Mikuldse. tunc temporis existentibus Jargiendum. Peto eciam — dominum arcliepiscopum ordinari et disponi, quod capel. lanus prefatus et sui successores in perpetuum singulis scptimanis in predicto altari ecclesie s. Petri in Dubcz per se vel per alios quinque missas legere, celebrare seu dicere teneantur. Ad secundum vero altare, quod situm est in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum prefata sub- scripta, sub vocabulo s. Trinitatis insignitum, alias decem s. census annui, quas in villa Opatowicz prope s. Proco- pium noscor habere, dono et deputo pro sustentacione honorabilis viri domini Joliannis de "l'urri et successorum suorum in perpetuum dicto altari deserviencium, quem ad altare s. Trinitatis predictum. domino archiepiscopo pre- sentibus duxi presentandum, pelens per prefatum dominum archiepiscopum disponi et ordinari, quod ipse dominus Johannes suique successores, ministri dicti allaris, perpetuis temporibus singulis quinque septimanis ad minus per se vel per alios debeant celebrare, volens quod idein domi: nus Johannes, duin vivit, et deinde sui successores, novem s. de prefatis decem s. pro sua sustentacione habere de- beat ct debeant. Decem vero s. pro anima mea et bonc memoric patris, mei quondam Johannis, per ministrum eiusdem allaris, qui pro tempore fucrit, ordino et volo distribui et dispensari modo infrascripto: In anniversario ipsius patris mci, qui agitur in dic Translacionis s. Benc- dicli, fratribus Minoribus in monasterio s. Jacobi XX gr. ct in anniversario bonc memorie anatris mee aliisque fratribus ihidem apud s. Jacobum in vigilia s. Mathei ap. ct ev. XX qr. ct in anniversario Cunegundis, ave mec, in vigilia s. Egidii prefatis (fratribus Minoribus XX gr. darc et erogare teneatur. Ad tercium quoque altare in ecclesia parochiali s. Gastuli Mai. Civ. Pr. decem s. et XI] gr. census annui, quarum novem s. in prefata villa Opatowicz et septuaginta duos gr. super domo Wolflini Ebenstainar, sita prope maccella in ipsa Civ. Mai. Prag., noscor habere, deputo, dono et ordino, petens ad illud 3nslitui per dominum archiepiscopum — Harsam, filium Petri, quondam Pilingi, clericum nondum in sacris con- stitulum, ita ut per alium idoneum presbyterum dictum altare ofliciclur, quousque dictus Hansa ad etatem legitti- mam pervenerit et ad presbiteratus ordinem fuerit pro- molus, per ipsum cl successores snos perpetuo habendos modo subscriplo: videlicct quod ipse el successores sui novem s. minus XVI gr. babeant et habere debeant pro sustentacione sua, residuum vero pecunie dictarum decem sexag. ct XII gr. minister eiusdem altaris, qui fuerit pro tempore, modo infraseripto distribuere tencatur: Primo in anniversario quondam Heylini, avi mei, proxima die post octavam s. Galli fratribus ad. s. Clementem XVI gr.; in anniversario uxoris predicti Heylini, Mettildis no- mine, pro ipsius anima ad quattuordecim dics post diem s. Galli eisdem fratribus aput s. Clementem XVI gr.; ct in anniversario Uliici, avunculi mei, qui est in vigilia s. Martini, plebano s. Nicolai in foro pullorum viginti gr.; et in anniversario Wolflini, avi mei, pro anima ipsius in vigilia s. Cecilie ad s. Jacobum viginti gr.; ac eciam pro anima fratris mci Wolflini in anniversario ipsius in vigilia s. Barbare virg. cisdem fratribus ad s. Jacobum XVI gr. dare ct solverc teneatur. Et nc piefati presbyteri, ministri dictorum trium altarium, in premissis negligentes sint vel remissi, supplico per prefatum dominum arcliiepiscopum eis et eorum cuilibet pro transgressione qualibet predicte ordinacionis nostre cerias penas imponi, prout sibi vide- bitur. expedire. — Dc iure vero patronatus — liuiusmodi trium. altarium. -— ordino —, quod cum me sb hac luce migrare contigerit — jus patronatus altaris s. Laurencii XIII. Kostel sv. Mikuláše. 83 in ecclesia s. Petri in Dubcz ad Johannem Stckliczonem, — aliorum duorum altarium in s. Nicolai et s. Gastuli ecclesiis ad ipsum Johlinum et Jesskonem Rottlini debet pertinerc. Preterea duas s. census annui, quos in villa Cowarzowicz habere dinoscor, lego — pro ecclesia Pra- gensi ad altare s. Blasii in ambitu ecclesie Pragensis a sinistris, ubi de ipsa ecclesia itur ad ambilum, per mini- strum eiusdem altaris tenendas. — Insuper lego ct ordino — de sex s, quas habeo in villis Wyscn et Podlucie, quod pro remedio anime mee perpetuis in antea tempo- ribus ad peragendum anniversarium meum Jessko Rotto- nis cum scitu Stekliczonis et domini Johannis de Turri — terciam dimidiam s. oblagia convertant ct illa ad monas- teria. monachis et monialibus quibuscunque intra muros vel extra — tam Mai. quam Minoris Civ. Pr., — trans- mittatur cis hilariter distribuendo, alias vero duas s. cum dimidia per distribucionem generalem in usus pauperum lam notorum, quam ignotorum — converlant; sexla quo- que sexagena pro serviciis tam vigiliarum, quam missarum in ecclesia sepulture mee singulis quattuor temporibus — distribuatur. — Datum el actum Prage a. d. MCCC quin- quagesimo septimo in die s. Mathei ap. #7. Asir.1358. — Tadra, Cancellaria Arnesli sir. 259. (Nota ponendi yconomum.) Arnestus elc. — presb. vicario ecclesie s. N. — Cum ecclesia predicta s. N. pen- dente lite super iure patronatus eiusdem ccclesie ct ex quibusdam aliis certis causis non possit ad presens ordi- nari, ideoque — in eadcm ecclesia yconomatum commit- timus teque yconomum constituimus, ut ipsam ecclesiam in spiritualibus et temporalibus regas —. *) ^8. 1858, 18. ledna. Libri confirm. I. str. II. lesco presbiter ad present. Johlini et l'renczlini fratrum, civium, ad altare s. Crucis in medio ecclesie s. N. per obitum Henrici recloris vacans fuit confirmatus. *9, 1368, 21. srpna. Tamleż str. 130. Arnestus archiepiscopus honorabili viro d. Petro de Cunczendorf — officiali curie — nostre —. Vestre discrecioni com- millimus per presentes, quatenus Detlevum Stormer, nostrum cancellarium, per honorab. viros Henzlinum ct Welflinum dictos Meinhardi — patronos ecclesie s. N., ad eandem ecclesiam nobis presentatum, instituatis in et ad eandem ceclesiam ct sibi commiltatis aucloritate noslra curam animarum predicte ecclesie —. *]0. 1858, 28. srpna. Tamléž sir. 66. — Ad present. Henslini et Wolflini, dictorum Meinhardi, palro- norum ecclesie s. N., Dictlebum Stormer presb. d. archiepiscopi cancellarium, ad ecclesiam s. N. vacantem per mortem Joliannis de Frankenstein instituimns recto- rem et plebanum. *]1. 1368, 26. fijna. Tamléz slr. 70. Mauricius presb., natus Jacobi de Nutomicz, ad present. magistri Detlewi Stormer, plcbani ecclesie s. N., ac Henzlini Meynhardi — ad altare ss. Lazari ct Marthe de novo fundatum fuit. institutus. *]9. 1358, 26. října. Zwmtéž sir. 73. Petrus Wacl de Beest, clericus Trevir. dioc., per mag. Detlevum Stor- 9) V témže formuláři jest ještě talo forma (Tadra, str. 260.): Arnestus elc. — Cum igitur ecclesia s. N. in foro pullorum — dc iure et de facto vacat ad presens nec potest isla vice propler patronorum seu super iure patronatus et presentacione personarum hinc inde ad eandem ecclesiam factam contendencium ordinari, quare honestati vestre iniungimus, ut — yconomum in prefata ecclesia — ponere studeatis —. 11* 

Strana 84
84 XIII. Kostel sv. Mihuldse. mer plebanum ct Henzlinum Meynhardi ad allare s. Wen- ceslai de novo dotalum fuit instilulus. 9213. 1859, 95. června. Novák, Acta Innocentii VI. C. 972. ro. Conrado Stuncr supplicatur, quatenus ei pos- sessio decanatus ccclesic Caminensis, vacantis ex eo, quod Detlevus Stormer ecclesiam s. N. existit assecutus, confir- metur. 514. 1859, 4. Cervence. Tamléz c. 981. Supplicatur — [ut providetur] Mathie Tohannis de Glogovia presb. Wratisl. dioc de dignitate — non obstante, quod idem altare s. Trinitatis in ecclesia parrochiali s. N. — nosci- tur oblinerc. 15. 1359. — Prameny dějin Českých IV. str. 527. Circa festum b. Egidii fuit inundacio aquarum maxima ct jntravit aqua usque ad ecclesiam s. N. in foro pullorum. (Dle Starých letopisů českých II. str. 452 stalo se to 8. září.) *16. 1860, 8. září. Libri confirm. 1. str. 130. Johannes, olim inansionarius, ad present. Jolilini Stuk ad altare s. Crucis ex causa permutacionis fuit institutus. “17. 1860, |. prosince. Tamléž str. 138. Ludvicus dictus Chonata ad present. Nicolai, Zipote, Wenceslai, fratrum de Benessow, et I.eonis, civium Mai. Civ. Pr., ad provisionem septem s. in ecclesia s. N. per resignacionem Woelconis vacante fuit instilutus. #18. 1360, 11. prosince. Tamtéž str. 139. Johannes, vicarius ecclesic s. N. — ad present. Nicolai, Zypote et Wenceslai, fratrum de Benessow, et Leonis ad provisionem VIII s. gr. pr. in ecclesia s. N. per morlem Dominici vacantem fuit institutus. #19. 1861, 8. listopadu. Tamléž str. 163. Petrus, olim altarisla altaris s. Laurencii, ex causa permut. cum Johanne, ministro dicti altaris, de consensu d. Francisci Peslini, iudicis Zacensis, fuit translatus. *20. 1862, I. zal. Libri ereclionum, vvd. Borový l. ć. 80. — ego Salmannus Galm, civis Prag., ultime volunlatis olim Syepethe dc Beneschow, civis Pr, — execulor unicus, aliis coexecutoribus meis morluis, el ego Hanza, ciusdem Sypelhe fratruelis, eciam civis Prag., re- cognoscimus —, quod quia — Syepetha, dum adhuc sanc racionis compos existeret, suum ullimum in die s. Briccii a. d. 1361 condendo testamentum domino Odo- leno presbytero super villam suam Olschon — prope civitatem Slanensem VIII s. gr. d. censum — contulit —, racionc que — census — d. Odolenus — tres missas omni ebdornada in ecclesia s. Nicolai [in allari s. Marie V.] in foro pullorum — debct celebrare —. Datum in die s. Egidii conf. a. 1362. *2]. 1862, 97. zt. Libri confirm. I. sir. 182. Odolenus presb. de Blahoticz ad beneficium super altari b. M. V. de novo per Sybotham, olim civem Prag., dotatum et fundatum, salvo iure ecclesie s. N. et plebani ipsius, quod habuit ante dictam dotacionem in dicto altari, ad present. Salmanni Galmi et Hanze, nate Joclini, civium Pr., fuit institutus. *22. 1363, 3. ánora. Libri confirm. 1, 2. str. 5. Nicolaus de Praga presb. ad present. Johlini Stuk ad altare s. Crucis in ecclesia s. N. vacans per mortem Jo- hannis Episcopi, cuius collacio ad ipsum Johlinum pro hac vice spectat ex eo, quod est senior filius Alberti Stuk, fuit institutus. ^28. 1363, 27. listopadu. Tamiéz sir. 30. Lypoldus Conradi de Masczow presb. ad present. Hanzonis, Nicolai [ct] Petri, (ratrum. dictorum Benessovienses, et Zalmanni X11. Koslel sv. Mikyldse. dicti Galm — ad altare s. Marie vac. pcr mortem Odo- leni fuit institutus. #24. 1363, 11. prosince. Vamléž str. 32. llenricus de Lippa presb. ad present. Leonis sartoris, Bohuslai dc Miliczin, Hane de Benessaw et Petri, civis Pr., ad provi- sionem in ecclesia s. N., videlicet VII]. «4, per moirtem Jesconis vac. fuit institutus. *95. 1864, 8. ledna. Tamićż sir. 30. Albertus presb. de Praga ad present. l,eonis sartoris, Bolhuslai dc Miliczin, Petri Luthomericcrii et Hane de Benessow — ad provisionem VII s. per mortem Mathie vac. fuit instit. #96. 1864, 27. června. Tamtěž str. 48. Nicolaus Peczoldi, plebanus in Slywenicz, ad altare s. Trinitalis de consensu Jesconis dicti Rotl et Johannis dicti Steklecz, ipsius altaris patronorum. — fuit. translatus. 597. 1865, 24. bfezna. Tamtéz sty. 61. Petrus de Krzecz ad altare scu provisionem Vll] s. per resign. Henrici vac. de consensu Leonis sartoris, Jollini Rotlew, Hane de Benessow et Petri J.uthomericerii, dicu altaris patronorum, fuit translatus. 598. 1867, v březnu. Prameny dějin Českých IV. sir. 535. In mense Marcio facta est inpundacio aquarum ita magna — que extendit mcalum usque ad ceclesiam s. N. in foro pullorum. 529. 1867, 31. kvétna. Libri confirm. 1, 2. str. 86. Stephanus, plebanus in Jenissowicz, ad provisionem septeni s. gr. ad altarc b. M. V. de consensu. eorundem et Alsico, olim provisionarius provisionis 7 s. b. Virg. altaris, ad ccclesiam in Jenissowicz [fuit translatus]. *30. 1868, 19. dubna. Borovy, Libri erect. 1. ć. 143. Ego Jesco Rothonis — recognosco, me illas Vl s. gr. census, quas olim Fridlinus Johannis, meus avun- culus — legavit super villa sua dicta in latiuo Prato, per ipsum michi in extremis legata, quam iam vendidisse dinos- cilur, de eadem villa ad villam mcam J.ybusch super Albeam — transtulisse. — ita videlicet. quod — omni anno — in ecclesia s. N. — officium defunctorum pro — Fridlini salute. — peragatur —. 931. — 1868. — Prameny déjin Českých V. sir. 408. [Milic z Kromóiiżc] ita erat sollicitus de salute populi — incepit in teutonico pracdicare el per loc ma- gis per divinam gratiam in verbo dei accensus, eliam studentibus ct aliis viris litteratis latine, qui miro affectu el devotione ad ipsius sermones conllucbant, in ceclesia s. N. — praedicabat et candem pracdicalionem, omnibus diebus festivis faciendo, ullra quam duobus annis conti- nuavit —. 832. 1368. Tamtéz str. 413. [Milic z Kromě: říže] Nunc coepit forliter verbum dei pracdicare, nunc ad s. Aegidium in vulgari sermone, nunc ad b. Virg. in Laeta curia in teutonico, nunc vero ad s. N. viris literatis —. #38. 1370, 1. tervence. Lib. confirm. I, 5. slr. 32. Ad allare s. l,aurencii per resign. Nicolai vacans ad prescnt. d. l'rane militis de. Zacz, patroni, Conradum de Piska presb. rectorem instit. *34. 1871, 80. cervna. Zazdéz sir. 53. Ad. altarc s. Crucis per resign. d. Bozdicchonis, olim allaris ipsius aliariste, de consensu Bartholomei Stuk vacans Nicolaum — reclorem instit. °85. 1371, 26. listopadu. Tamléz sir. 65. Ad present, Johlini Rotlew, Hane Beneschower, l.conis sar- toris ct Petri Lutliomcricensis ad provisionem oclo s. gr. 

Strana 85
XIII. Kostel sv. Mikuláše. vacantem per morlem Martini rectoris seu provisionarii Franciscum de Lipa clericum rect. instit. *36. 1879. — Ulrźek lislinv kap. sv. Vilské (X1V, 15b.). Staniko, alias Stanislaus, altarista in ecclesia s. N. Mai. Civ. Pr., Dethlevum, canonicum ecclcsic Prag., constituit executorem sue ultime voluntatis. *87. 1872, 96. dubna. Libri confirm. I, 3. str. Z4. Ad present. Jaxonis Payer — ad altare s. Trinitatis per morlem d. Mathie vacans Wolframum de Czcjrico, cleri- cum Salzburg. dioc., rectorem instit. *38. 1378, 20. ledna. Tadra, Soudní akta 1. str. 5. Mag. Borsso mandavil magistro scole s. Nicolai, quod Stanislaum capellanum in ecclesia s. l?gidii non difiamet, capellano predicto mandavit, quod scolares de scolis ma- gistri non recipiat sine ipsius licencia. *39. 1378. — Taulez str. 19. Joannes altarista. #40. 1874, 8. července. Libri confirm. 11/. sir. 16. Ad present. Bartholomei Stukonis de Praga ad altare s. Crucis per mortem Nicolai vacans d. Petrum, canonicum ecclesie s. Apollinaris, rectoreni instit. *4]. 1374, 7. listopadu. Borovy, Libri erecl. I. c. 203. (Ratificacio censuum capelle s. Trinitatis in cripta.) Ego Jaxo sen., filius — Jaxonis Bavari — censum, qui — capelle s. "l'rinitatis fundate per meos predecessores — erat ad tempora vite d. Mathie, scolastici Boleslaviensis lantummodo incorporatus, hunc censum XIII s. gr. — per- peluis temporibus dono — dicte capelle —. *49. 1877, 5. října. Borovy, Libri erecl. 11. C. 266. (Littera ereccionis capellanie Stukonum in ecclesia s. Ni- colai. — Noverint —, quod nos Wenceslaus et Jacobus, fratres quondam Endrlini Stuk, cives Prag., ordinamus unam elemosinam sew capellaniam — pro animabus pa- rentum. — nostrorum in allari s. Crucis in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum — VIII s. census annui —, que per genilorem nostrum dudum presbyteris diclas missas officiantibus manualiter date — fuerunt, videlicet — super curia arature — in villa Krzibenicz — et super heredi- tate — Sdislai in villa Libchaw — ac super curia in Kostomlath — damus — per —- capellanum — perci- piendum —. lus autem palronatus — nobis — reserva- mus —. Datum — Prage a. d. 1977 in vigilia s. Wen- ceslai m. ?48. 1877, 16. fijna. Libri confirm. [11. str. 79. Ad present. Wenceslai et Johannis, dictorum Stukones, ad capellaniam Stukonum per ipsos de novo dolatam ct de- inum in beneficium erectam d. Mathiam, plebanum s. Jo- hannis in vado, rect. instit. 544. 1377, 30. rjna. TamleZ str. 80. Ad present. Vincencii Pesslini Ditraich ad altare ss. Martirum de novo dotatum et in beneficium erectum d. Johannem de Miza presb. reclorem instit. 945. 1877, T. listopadu. Zadra, S. A. Z. sir. 235. Hilthmarus Hilthmari dc Praga, nunc civis 7acensis — presentavit ad officium misse d. Oltonem, presbyterum de Zacz —. °46. 1877. — rista. #47. 1877, 17. listopadu. Borovy, Libri erecl. 11. C. 266. (Littera creccionis altaris ss. Martyrum in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum Mai. Civ. Prag.) Johannes — Tamléž str. 236. Johannes alta- archiepiscopus — notum —, quod — Vincencius Pesslini Dittreich, civis Mai. Civ. Prag., exponcre curavit, quod cum ipse ct sui predecessores X s. gr. -— census annui XIII. Koslel sv. Mikuláše. 85 presbytero missas in altari ss. Martyrum in ecclesia s. Nicolai — officianti in certis domibus et areis earum — et vineis infrascriptis — super domo Mertlini braseatoris, sita retro maccella inter domos Bobconis et Friczonis ll s. gr. — et super domo Christine, relicte Niclini, sita inter domum Cuuczmanni renovatoris cL monasterium s. Spiritus XIII gr. ac super media parte maccelli Cristine, relicte quondam Przibiconis carnificis, octavo a fine penes plateolam, ubi transitur ad curiam íratrum Minorum do- mus s. facobi in Praga, situm inter maccella Blahutonis dicti Chicera (Chitera?) et Pesslini Rufi unam marcam gravem —, it. super domo Cunczmanni renovaloris sita inter domos Hanconis Scherdenrisser et Cristel Niclini XXXV gr. et super domo Replini sita inter domos Pesslini Veniant et Pesslini Theodrici LIIII gr. ac super domo Hankonis Scherdenrisser sita inter domos Goczlini brasea- loris et Cunczmanni renovatoris NXXXVIII gr.; preterea super domo Pesslini Buskow sita in curia, que vulgariter Ramhof dicitur, XXINI gr., super domo Goczlini brasea- toris sila inter domos Buskow et Hanczlini Scherdenrisser LXXII gr., it. super domo Pauli Jrcher Nigri pellificis sita inter domum Pesslini 'Vheodrici et domum Lazari, quod vulgariter »auf dem hovel« dicitur, XXXXVIII gr., unum leporem, it. super vinea Wernheri Grabner, civis Prag., sita in monte Vitkonis, | s. gr. ac — super vinea Henslini de Zittavia, sartoris — sita ante valvam exterio- rem penes vineam Cunczlini Reissenkillel ex opposito vinee Glogawerii 1 s. dudum — deputavcrit — dictos census — altari ss. Martyrum et rectori ipsius —. Datum Prage a. d. 1877, die 17. Nov. *48. 1377, 4. prosince. Borovy, Libri erecl. c. 292. (Littera donacionis census pro missa celebranda in altari s. Procopii in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum Prage.) — mos Frenczlinus de Pesmbaclh, antiquus curie iudex Bocmie regni, notum —, quod nos — pro animabus parentum — nostrorum damus VIII s. gr. census annui in villa Radyczowes — ad altare s. Procopii in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum M. Civ. Prag. et capellano ipsius —, ita tamen, quod rector altaris — III missas — dcbeat — singulis septimanis peragere —. lus autem pa: tronatus — nobis — reservamus. — Acla sunl liec. a. d. 1377, die 4. Dec. “49. 1878, 8. srpna. Libri confirm. 111. str. 96. Ad present. Jesconis dicti Rothonis et Margarethe, con- thoralis d. Hanze dicti Benessawer, ad altare s. Trinitatis per mortem Nicolai vac. Dipoldum presb. de Pulcro monte rect. instit. "50. 1379, LI. brezna. Borovy, Libri erect. 17. č. 284. (Ereccio misse in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum.) — quod — d. Dorothea, relicta olim Leonis iuvenis, civis Mai. Civ. Prag., suo et Wenceslai, Johannis, Silvestri ct Pauli filiorum, Dorothee, Katherine et Margarethe, filiarum suarum, nomine — de novo dotavit unam capella- niam perpetuam in ecclesia s, Nicolai Mai. Civ. Prag. —, cui capellanie — VIII s. — census annui — super curia — in villa Walhendorf —, it. super domo Petri Paum- perger, civis dicte civilatis, sita in platea Celtenariorum inter domos Henslini Rothuz et Bernhardi Nigri lI s. gr. —, preterea — super domo Nicolai Koler — sita in Novo foro inter domos Thome Sweidniczer ex una et Swachonis Koler parte ex alia JI s. — pro anima patris, filiorum et filiarum — assignavit —. Datum et actum a. d. 1379, die 11. .. rcii. ®51. 1879, 16 biezna. Libri confirm. /IJ. sir. 106. Ad present. d. Dorothee, rclicte quondam Leonis civis. 

Strana 86
86 XIII. Koslel sv. Mikuldse. Wenceslai, nali T.conis predicti, [ad capellaniam] de novo dotatam et in bencficium crectam Joliannem, clericum de Swidnicz, Wratisl. dioc., rectorem instit. #92. 1370. — Tadra, S. A. I. sły 352. Stanico altarista. — Tames sir. Wenceslaus altarista. *63. 1379, 98. června. Tanléz str. 355. Wolfra- mus, rector altaris s. Trinitatis, confessus est, se mutuasse LNXXI s. gr. super braxatoriis in Tusta —. *54. 1380, 9. dubna. Lib. confirm. UI str. 123. Ad altare s. Crucis per resign. d. Mathic ex causa permut. vacaus de consensu Wenceslai Stükonis d. Laurencium rect. instit. 65. 1380, 5. dubna. 7adra, S. A. II. slr. I3. ]n causa supcr altari in ccclesia s. N. Thomas produxit. littc- ram (ribus sigillis sigillatam in pergameno scriptam. 9506. 1380, 23 dubna. Lib. confirm. 11] sir. 124. Ad present. Bartholomei ct. Wenceslai Stukonis ad altare s. Crucis vacans cx co, quia d. Petrus est aliud. bencfi. cium assecutus, d. Augustinum presb , vicarium s. Apolli- naris, rcct. instit. *57. 1880, 7. května. Zamléž sli. 125. Notum fa- cimus, quod cum felicis recordacionis Frenczlinus Pesen- bach, curie regni Docinie iudex, pro animabus parentum cl predecessorum amicorum suorum oclo s. gr. pr. cen- sus annui cl perpetui in villa Radiczewes dederit, volens, quod is, qui reclor seu possessor ciusdem census fucril, debeat ct tencatur singulis septimanis tres missas in altari s. Procopii celebrare, pront. in littera donacionis huiusmodi tribus sigillis pendentibus in pressulis perganieni sigillata — plenius vidimus contincri — dcmum vero Franciscus ct Stephanus fratres et Agnes, soror ipsorum, liercdes et successores dicti Frenczlini P., volentes voluntatem cius- dem Frenczlini ad debitum effectum. perducere. d. Tho. mam presb. de Praga ad dictam missam perpeluam nomi- narunt Nos prefatum Thomam ad altare s. Procopii rectorem instituimus. *58. 1880, 2. srpna. Tadra, S. A. J/. str. 26. Urana miles de Zacz ct Mara, alias Margaretha, consors sua, ius palrona'us altaris ss. Laurencii ct Margarethe de- derunt d. Elie, relicte Ule. Rokiczanerii, et suis heredibus. *59. 1380, 22. srpua. Libri confirm. 111. str. 133. Ad present. Henslini, Heroldi et Merklini de Egra, civium Mai. Civ. l'r., ad altare s. Marie. V. per mortem Johanuis vac. d. Pitrum. presb. de. Praga rect. instit. *60. 1880, 25. srpna. Tamléz str. 135. Ad present. Leonis et Pctri, civium Mai. Civ. Pr.) ad allare b. Marie Virg., vacans per liberam resign. d. Stephani, d. Nicolaum, capellanum in hospitali aub. Wissegrado, rect. instit. *61. 1380, 29. srpna. Tadra, S. A. 11. str. 28. a 3/. Hanussius, alterista s. Trinitatis, confirmatus cs! ad ecclesiam in. Clirustoklat. #62. 1880, 10. září. Libri confirm. 1H. sir. 139. Ad present. Peslini Bohuslai ad altare s. l'rocopii per mortem Joliannis vacans d. Hertwicum, presb. de Ta. chovia, rect. instit. *63. 18380, 10. prosince. Jadra, S. A. 1/. slr. 72. Petrus, altarista b. Virg., exhibuit litteram quinque sigillis sigillatam. *64. 1380, 10. prosince. Borovy, Libri erccl. 11. c. 807. (Super altari b. M V.) Notum facimus -- quod olim d. Johlinus presb. et Petrus, ipsius fratcr, dicti Corn- puel — ipsorum ultimum condendo testamentum — le- gaverunt — X s. gr. census annui — d. Johanni Treu- X111. Kostel sv. Mikulase. uini de Usk presb. el suis successoribus habendas — super quo censu — dictus d. Johannes longo tempore litigavit —. Quapropter ipsi d. Johanni c! suis successo: ribus X s. census — super nostro pretorio — assignan. dum decrcvimus. D. *65. 1880. — Visilace v ru&op. kuihovny kapil. sv. V'ilské J. I3. Wenceslaus Stuk et Wenceslaus institor, cives Mai. Civ. Pr., parrochiani ecclesie s. Nicolai in foro pullorum. — dicunt, sibi nichil constare, nan plebs ipso: rum bene stat, Lautlinus de Wyenna, parrochianus, -- dicit, quod multi sunt. capellani et allariste —, bene in numero XVIII, qui tamen raro intersunt. divinis, quorum aliqui cottidie officiare missas et divinis interesse [deberent]. qui tamen rara sunt, de quo multum plebesani ct pleba- nus — causantur. ]tem dicit, quod multe domus sunt in parrochia ipsorum et in aliis, ubi studentes morantur ct quod rara domus est, in «quibus morantur, in qua non foverentur meretrices publice. de quo multum homines scandalisantur. ltem dicit, quod in multis domibus — sunt cclaria, in quibus cervisia propinatur, ubi publice mulieres manent ct publice coeunt ct fornicantur, de. quibus eciam cL consules sciunt et interdum corrigunt aliquos. hospites —. ltem dicit, quod nuper quidam homo deperiit sacra- menlis non procuralus. nam vicarii plebani noluerunt ipsum visitarc. 1869 in crastino s. (Georgii. Andreas de Crudim presbyter a NXII annis, vicarius ibidem ab VIII anni. ct altarista altaris x. Wenceslai titularis, tenens a domino suo plebano et d. Wolframo, purgravio Wissegradensi, sed allarc non est erectum, sed solum. quod nuncupatur altari*ta, habens de censu annuo perpetuo VIII s, quarum quattuor. habet in villa. Lhota. rcliqua* VII solvit eidein deponenti Nicolaus, civis de luthomericz, de bonis suis, que obtinct: qui census est ipsi bene per litteras autenticas firmalus et solvitur ipsi testi. — — Dicit, quod communis modus est in civitate ista inler cives, quod ipsi mercimoniales res ipsorum dant super terrminis in cariori foro, quam darent pro parata pecunia. ltem dicit: quidam peregrinus de Misna fuit vulneratus in via et est porlatus. Pragam ad domum Hermanni inslitoris, dicti Ludlinus, et cum porlatus fuit, tune ad peticionem hospitis domus predicti ivit. d. Franciscus subsacristanus el audivit ipsius confessionem ct cum audivisset volun ipsum sacramentis procurari, qui infirmus dixit: cgo per dei graciam bene vivam ad cras, et sic inprocuratus post modicum temporis obiit. Johannes de Germir, presbyter a XV annis, a temporc presbyteratus sui manens circa ecclesiam, nunc viceple banus et procurator dotis et ccclesic in secundo anno, et prius fuit. eciam aliquo. temporc simili modo procurator et nunc predicator dicte ecclesie, — dicit, quod est alla- rista altaris s. Wenceslai in ecclesia s. Egidii, qui est conlirmatus jbidem ct tcncetur ad tres missas singulis sep- limanis et habet sex marcas graves in censu annuo, cuius patroni sunt Nicolaus ct Jacobus fratres, dicti Hertlones. Item. dicit, quod Johannes dictus Bohuslai presbyter de Usk super Albea, nunc ibidem in Usk manens, deberet singulis septimanis tencre llllor vcl V missas, pro quo officio tollit X s. census annui in pretorio Prazensi, qui tamen ab uno anno nullam missam officiavit. Item dicit, quod Ludwizus dietus Kogiala tenctur officiare singulis scptimani« llllor missas in ipsa ccclesia ct nunquam offi- ciat, sed tollit censum Vlll s. a Leone autiquo et Petro Luthomericero. ltem dicit, quod d. Petrus, canonicus s. Apollinaris, cst altarista s. Crucis in dicta ecclesia et deberet cottidie officiare unam missam ct omnes predicti 

Strana 87
XIII. Koslel sv. Mikuláše. allariste debent interesse processionibus et in solenpni- bus ecclesie et summis festis; qui Petrus rarissime officiat unam missam et raro venit ad ecclesiam, de quo officio misse percipit X s. census annui perpetui el certi, Et idem d. Petrus in vigilia vigilie nativitatis Christi tenetur habere anniversarium. 4. Hertrici, pie inemorie vicarii ibidem, in quo deberet expendere inediam sexagenam, quod numquam facit. Item dicit, quod d. Johannes dictus Rubrika, altarista altaris s. Procopii confirmatus in ecclesia a. Nicolai, deberet officiare cottidie unam missam, qui raro vix in XIlll diebus unam missam officiat et habere deberet X s. census perpetui ex parle Peslini Bohuslai, qui ipsi Johanni non datur propter suum noa oflicium et nunc litigat pro dicto censu cum suo palrono et aliis. ltein. dicit, quod in domo cuiusdam Hermanni institoris obiit quidam peregrinus, scd confessus et corpore domi- nico procuratus, quem cunt J. Franciscus vicesacristanus, confessor dicti infirmi, voluit sacris liquoribus inongere, dixit infirmus predictus, quod nichil sibi oberit el sic dicto Francisco subsacristano recedente noctis temporc obiit infirmus. D. Martinus, plebanus in Sun archidiaconus —. in secundo anno, sacristanus ibidem a festo s. Georgii anni presentis, et habet absenciam vicarii in spiritualibus d. archiepiscopi Pr., quam ostendit, — dicit, quod d. Pro- copius, plebanus ccclesie s. Leonardi in foro pullorum, est valde inornatus et est homo miserabilis, ut audit. Item dicit, quod Ludvicus dictus Cogata altarista sit mag- nus fornicator et habeat concubinam. “66. 1381, Il. «nora. Zadra, S. A. II. str. 85. In causa super ecclesia s. N. d. Johannes presentalus jer cives produxit presentacionem, commissionem et confir- macionem et petivit, se confirmari. Et d. Ulricus dixit, quod advocatum habere non potest —. D. Hanco prepositus Lubu- vensis, dixit quod presentacio Ulrici esset surrepticie iiper- trata. — 18. února. Tamtéž str. 86. (Zapsáno i v Lib. erect. XII f. E. 19.) Comparens coram d. Johanne archiepiscopo — in curia — pro tribunali sedente nobilis d. Henricus de Duba — se relatorem seu nunccium asserens dixit, qualiter d. rex predictus mandasset sibi tenoreim litterarum super iure palronalus ccclesie s. N. videre et sibi demum tcnorem earum referre. Qui d. Henricus informatus de tenore litlerarum confeclarum super iure patronatus pre- fate ecclesic de tenore earundem litterarum prefatum d. regem informavit. Qui d. rex audita relacione predicti Henrici referentis dixit et dicere habuit, ex quo ipsi, vi- delicet Wolframus, Pesslinus Bohuslai et Procopius Niger — habent tales litteras et predecessores mei, videlicet reges Boemie, prius non preseutarunt, ex tunc ego con- sencio, quod ipsi cives presentent, quem volunt, ad eccle- siam supradictam. Post hec quoque facla relacione supra- dicta d. Johannes Renkeri presentatus per prefatos cives petivit, se ad prefatam ecclesiam per d. archiepiscopum supradiclum in contumacia partis — institui et confirmari el d. archiepiscopus iam dictus in contumacia d. Ulrici presentati per d. regem prefatum d. Johannem per cives presentatum ad ecclesiam s. Nicolai predictam —- insti- tuit et confirmavit. *67. 1881, 16. července. Borový, Libri втес!. 11. C. 321. (Ereccio altaris s. Nicolai.) Constituli — Wern- herus de Egra, Joliannes apotecarius ac Margaretha, relicta Chotkonis, nobis quasdam duas litteras — super censu XI] s. confectas — exhibuerunt petentes, ut dictas XI] s. census altari s. Nicolai unire — et in beneficium erigere deberemus —. XIII. Kostel sv. Mikuldse. 87 °68. 1881. — Tadra, S. A. IV. sly. 128. Johan- nes vicarius et Pelrus altarista. ^69. 1382. — Tamléi str. 187. Marcus viceple- banus. #70. 1882. — Rukop. è. 2069 /. 160. Jo- hannes, plebanus ccclesic s. N., ct pro sc el ccclesia sua emit super maccello carnium Przibe, olim Johannis carni- ficis relicte — XXX gr. census — erga Jacobum de Praga —. ®71. 1383. — Tadra, S. A. //. str. 216. Petrus altarista. #73, 1383, 3. zari. Zamleż slr. 221. Nicolaus We- dinsky confessus est, quod ipse tenetur et debet emere terciam partem VIII s. gr. census annui ad altare — in ecclesia s. N. ipsum concernentem — pro d. Andrea, altarista dicti altaris. 78. 1384, 4. ledna. Libri coufirın 1/1. sir. 164. Ad altare s. Crucis per resign. d. Przibislai ex causa permut. vac. de consensu Bartho'omei Stuk d Mathiam vicarium cum d. Przibislao permutantem rectorem instit. *74. 1384, 21. brezna. Tadra, S. A. II. sir. 260. Jacobus Benessuwer et Nicolaus, frater ipsius, ad allare b. M. V. Johannem presb. de Montibus Cuthnis per mor- tem d. Alsiconis vacans presenlaverunt. *75. 1384, 27. května. Tamtéž str. 273. Herman- nus Gerhardi, allarista altaris ss. Martirum, resignavit ex causa permutacionis — presentibus — d. Johanne, quon- dam altarista altaris antedicti, predicalore ecclesie s. N. #76. 1884, 21. října. Tamléž str. 293. D. urchie- piscopus consensum suum dedit d. Stephano mansiona- rio, quem et d. Johannes vicarius dedit suo nomine ad permutandum eandem mansionariam cum d. Petro pro altare b. Virg. in ecclesia s. N. ®77. 1885. — Tamtéž str. 325. Celiborius, alta- rista s. Marie. *78. 1386, 3. cervence. Tamlez sir. 336. Wen- ceslaus Stuk promisit solvere relenli mag. Stephano, altariste JV s. gr. racione census altaris s. Crucis. *79. 1386, 13. ledna. Borový, Libri erect. č. 421. Constitutus — coram nobis Nicolao Puchnik - — Nicolaus Wiennensis, civis Prag., confessus est — se retinuisse viginti septem s. gr. minus viginti gr. den. prag. pro lercia parte octuaginta sexag. gr. legatarum per bone memorie Lewthlinum, civem dicte civ. Prag. racione lestamenti pro erigendo altari in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum — pro remedio animarum parentum, pre- decessorum suorum et amicorum ac eiusdem Lewthlini et Nicolai, patris predicti Nicolai Wyennensis, racione qua- rundam pecuniarum per cum — relentarum duas sexag. gr. pr. cum quadraginta grossis census annui. Quem qui- dem censum honestus vir Hanza Luthomericerii — in se sponte assumens, per se, heredes et successores suos de domo et area sua, sita inter domos quondam Bohuslai ex una et Andree de Lewel parte ex altera, civium Mai. Civ. Prag., contra forum piscium, dare et solvere promisit — d. Andree, altariste dicti altaris, eidem altari et eius successoribus —. Acta sunt heca. d. 1386, die 13. mensis Jauuarii. ^80. 1886,10. kvétna. Libri confirm. 111. sir. 183 Ad altare b. M. V. per resign. Stiborii vacans ex causa permut. de consensu Nicolai, dicti Benessawer, alias de Wrapicz, d. Swanyonem, plebanum in Neutomicz, rect. inst. 

Strana 88
88 X111. Kostel sv. Mikuláše. $81. 1880, 28. kvétna. Tadra, S. A. II. str. 375. In causa d. Johannis predicatoris s. N., quam movere intendit Johanni, plebano ecclesie in Nova villa, constituit suum procuratorem. — Za/éz sir. 379. In cadem causa d. Cunsso vicarius cassavit pacla inter partes habila occa- sione permutacionis et mandavit plebano dc Nova villa, ut restituat VI s. gr. sibi per d. predicatorem pro anima- libus constitutas —. *82. 1386, 8. června. Tamtéž str. 380. Procuralor d. Johannis predicatoris in foro iudicii invocat vestrum officium, qualenus vos pronuncciare dignemini d. Johan- nem de Nova villa fore compellendum — ad permutau- dum cum predicto Johanne ecclesiam suam pro prebenda d. Johaunis predicti, prout hoc promisit facere. *83. 1388. Hófler, Scriplores rerum hussili- carum 11. f. 37. lsü errores predicati sunt Prage apud s. Nicolaum in Antiqua Civ. Pr. —. K tomu viz Kybal, M. Matéj z Janova (1905) str. 19.: Vedle každodenního kázání u sv. Víta Matěj z Janova kázával též u sv. M.; v těchto českých kázáních projevoval svobodně názory, k nimž byl dospěl ve svých spiscch. Ostře vystupoval jmenovitě proti vládnoucímu uctívání obrazův a soch sva- tych; hlásal, že obrazy Krista a svatých poskytují přile- Zitost k modlářství, pročež že mají býli spáleny nebo zničeny, a ne vzývány a v úctě jmíny klekáním a rozsvě- cováním svící před nimi; rovněž że se nemá věřiti, že Bůh působí skrze obrazy nějaké zázraky těm, kdož je ctí. Také že není pravda, že svatí v nebesích a jejich ostatky mají býti ctěny zde na zemí a že by tito svatí více lidem prospívali svými zásluhami a přímluvami, než svatí dosud žijící na zemi. Druhou myšlenkou, kterou Janov ve svých českých kázáních hlásal a hájil, bylo navozování poslu- cbačů k dennímu přijímání svátosti oltářní. Tato kázání Matějova poskytla vítanou příležitost konsistoři arcibiskupské k zakročení — byl donucen — odvolati — a zbaven na půl leta kazatelství mimo svůj kostel farní ve Veliké Vsi. *84. 1388, 20. brezna. Borovy, Libri erect. ć. 421. Constituli coram nobis Nicolao Puchnik — Johannes, quondam predicator ecclesie s. Nicolai in foro pullorum, et Johannes de Gewiczka, ecclesie s. Jacobi in Brunna — canonicus, arbitri — inter — d. Andream, altaristam altaris b. Virginis siti in ecclesia s. Nicolai predicta ex una, Leonardum ac Albertum fratres, cives Maj. Civ. Prag. parte ex ullera super — quodam censu annuo et perpetuo spectante ad dictum altare b. Virginis —. Qui — arbitri — pronuncciaverunt -—, quod predicti fratres Leonardus et Albertus — debent — solvere — singulis annis — quinque s. gr. — cum viginli gr. census annui — pre- fato — Andtee, altariste altaris b. Marie V. iu ecclesia s. Nicolai in foro pullorum de novo crigendi — de 80s. — nomine testamenti legatorum per Leuthlinum, patruum dictorum civium —, super domo ipsorum et area situata in acie in cimiterio iuxta domum d. plebani ecclesie s. Marie in lacu prope vicum, qui ducit ad forum pullorum —. Datum Prage a. d. 1388 die 20. Martii. *85. 1388, 6. listopadu. Lib. confirm. 111. str. 203 a 204. Ad altare s. Crucis per resign. Mathie ex causa permut. vac. de consensu Bartholomei Stuk d. Wences- laum, plebanum in Dobrzyemiricz, rect. iustit. *86. 1889, 17. kvétna. Borovy, Libri erect. 111. č. 440. (Permutacio censuum.) D. Miloslaus dictus Gymraim, rector allaris s. Crucis in ecclesia s. N. — et Wences- laus Stuk — fundator et patronus altaris memorati — presentavcerunt — litteram donacionis VIII s. gr. in hec verba: In noinine domini — Noverint universi — quod XHI. Koslel sv. Mikuláše. nos Wenceslaus et Jacobus, fratres quondam Endrlini Stuk — ordinamus unam clemosinam seu capellanum, qui qualluor missas sine nota pro animabus parentum et pre- decessorum nostrorum in altari s. Crucis in ecclesia s. N. — tenebitur peragere —. Datum 1377 in vig. s. Wenc. — Post quarum — recepcioneni — pecierunt — ut cum ceusus predictus sit in tribus locis [in villa Krziwenicz, Libiechow et in Costomlat] ct in magna distancia a civi- tate Prag. constitutus prefatusque Wenc. Stuk paralus esset in villa Przedborz — VII] s. census annui — pro dicto allario assignare, ut trauslacionem confirmare. de- beremus —. *87. 1389, 7. zátí. Lsb. confirm. II. str. 214. Ad altare s. Trinitatis per inortem d. [fanussii vac. ad present. Mathie de turri. Petrum presb. de Unhoscz rect. instit. #88. 1890, 26. února. Libri erect. XH. f. C. II. (Pro altari s. Procopii) Constitutus — Johannes Bohuslai Peslini — patronus altaris s. Procopii, qui — cxcominuni- cacionis sentencia ob non solucionem census retenti ad instanciam d. Jacobi, allariste altaris s. Procopii, fuerat inuodatus — recognovit, se teneri el debitorie obligari nomine census predicli prefato d. Jacobo — in XVITII s. gr. pr. *89. 1390, 4. biezna. Borovy, Libri confirm. 111. ©. 408. (Ereccio altaris b. M. V.) D. Clara, relieta. Hens- lini Freybergerii — quasdam litteras presentavit — huius: modi sub tenore: Nos abbatissa et conventus mon. s. Spiritus — ad universorum noliciam —- quad d Clara — rclicta nobis - hereditatem suam jn villa Przeboy — donavit. — Insuper promittimus — de pre fata hereditate — X s. gr. census annui cl perpetui — uni capellano prime misse, que in ecclesia s. N. de b. M. V. cotlidie decantatur — persolvere —. Dat. Prage dic XXIV. Febr. 1388. Post quarum presentacionem — d. Clara — X s. gr. census — supplicavit, qualenus altare huiusmodi perpetue misse in bcncficium ecclesias licum erigere — dignaremur —. *90. 1390,95. bfezna. Tamlez V. sir. 2. Ad present d. Clare, relicte Heuslini Freybergerii, ad altare b. M. V per ipsam d. Claram de novo dotatum el in benclicium erectum d. Paulum Johannis Geblini de Nova Civitate, presb. Cracov. dioc., rectorem instit. #91. 1391, 17. února. Tamtéž str. 62. Ad altare ss. patronorum Viti, Wenceslai ct Adalberti. per resign. d. Petri ex causa permutacionis vacuns de cousensu Johannis prothonotarii, Henslini Waysswasser et Johannis Leonis, patronorum, d. Nicolaum, altaristam altaris s. Katherine in ecclesia s. Micliaelis eiusdem civitatis, rect. instit. 992. 1391, 29. srpna. Tamléz slr. $89. ^d altare s. l'rinitalis per resign. d. Petri ex causa permut. vacans de consensu Mathie de turri, dicti altarís patroni, «d. Wenceslaum, olim plebanum in Krziessicz, rect. inst. *93. 1391. Libri erect. XII. r. I. 14. (lus patronatus allaris s. Marie.) Constituli personaliter —. Henslinus Heroldi, civis Mai. Civ. Pr., ct Clara, contho- ralis eius — recognoverunt, quod nullum ius in iurc pa- Lronatus altaris b. M. V. — ipsis competit, sed Pessiconi, civi predicte civitatis, et Anne, consorti ipsius, et quod presentacionem, quam ipse Henslinus de persona d. Ni- colai Preger clerici ad predictum altare fecit, tamquam malc informatus ct per errorem fecil —. #94. 1392, 10. kvétna. Libri confirm. V. sir. 118. (Sentencia cum confirmacione super ecclesia s. N.) In no 

Strana 89
XIII. Kostel sv. Mikuláše. mine domini amen. Coram — comparens — d. Nicolaus Puch- nik, curie archiep. officialis, ad ecclesiam s. N. per mortem d. Johannis — vacantem per honorab. virum d. Wolframum de Squorcz, s. Apollinaris prepositum, et Paulum, fratrem ipsius, pro media parte, nec non — Procopium Bohuslai, Tohannem de Kleczan et Johannem de Qvietnicz, similiter dicti Bohuslai, pro alia media parte ecclesie s. N. pre- dicle patronos presentatus, in iudicio quandam litteram cride — exhibuit — [et] accusavit contumaciam omnium aliorum non comparencium —. Ex adverso vero compa- rens — prior monasterii Strahoviensis — dixit, dictum d. Nicolaum ad memoratam ecclesiam non esse instituen- dum cx eo, quia — ipso monasterio in ipsa ecclesia et ad eandem ecclesiam melius ius competit —. Nos vero — vicarius in spiritualibus — invenimus — prenominatos presentantes d. Nicolaum Puchnik esse in possessione iuris patronatus et presentandi rectorem s. Nicolai — decrevimus ipsum d. N. P. ad ecclesiam — prenominatam — esse instiluendum et confirmandum —. *95. 1899, 97. června. Tadra, S. A. JL sir. 57. Nicolaus Puchnik plebanus. *96. 1393, 5. února. Tamtéž str. 117. super altari s. Crucis terminus esl datus. *97. 1893, 14. brezna. Libri confirm. V. str. 158. Ad present. Crucis institoris, Johannis Wylburg de Wida, prothonotarii, Boliunconis institoris et Henslini Wayswaser ad allare s. Crucis seu perpetuam missam ex testamento d. Hayle, quondam uxoris Vanconis, inslitoris de Benessow, per mortem d. Ludvici Coyata vacans, in quo prefati cives ius patronatus dinoscuntur obtinere, d. Nicolaum Wulzak de Danzk, magistrum in artibus, presb. Prag. dioc. rect. instit, #98. 1398, 10. července. amléz sir. 168. Ad present. Nicolai Qvyetonis de Zacz, civis Mai. Civ. Pr., ad altare b. M. V. de novo per prefatum Nicolaum do- tatum. et in beneficium erectum Ulricum de Draclicow, Clericum Prag. dioc., rect. instit. *99. 1393, 10. cervence. Borovy, Liber erect. IV. C. 579. Wenceslaus — Boemie rex, notum facimus — quod cum Nicolaus Quietonis de Zacz, civis Mai. Civ. Prag. — pro sue, nichilominus et progenitorum suorum animarum remedio salutari altare in honore b. Marie in ecclesia s. N. — de novo erigere et censibus infrascriptis ad usus ministri altaris jpsius dotare proponat, maiestati nostre pro persona ipsius Nicolai existit. — supplicatum, quatenus — ad fundacionem — altaris — consensum nostrum — adhibere — dignaremur —. Nos — pre- Scriplos census — altari et pro usibus Ulrici de Drah- kow clerici — incorporamus. Dat. Karlstein 1893, die 97. m. Junii. — Post — litterarum exhibicionem Nicolaus et Bohunco, cives, proposuerunt, qualiter ipsi — pro animabus Henrici paunicide, Katherine, consortis ipsius — censum VIII s. gr. — pro erigendo altari in honore b. M, V. — volunt confirmari. *100. 1393, 5. listopadu. Tadra, S. A. IL str. 156. Pessico, civis Mai. Civ. Pr., exposuit, qualiter ad noticiam ipsius pervenisset, quod d. Philippus litigans super altari b. M. V. in curia Romana recedendo de eadem curia diem suum clausit extremum. *101. 18394, 29. kvétna. Libri confirm. V. sir. 193. Ad present. Nicolai Qvietonis de Zacz et Bohunconis institoris ad altare b. M. V. per mortem Ulrici vacans d. Johannem de Duba, plebanum de Nahorziedicz rect. instit. — Ita tamen, quod —- dicto altari ex quacunque causa, extra casum permutacionis, de iure vacante prefatus In causa XIII. Kostel sv. Mikuláše. 89 Bolunco, dummodo in humanis ageret, rectorem — pre- sentare debet —, deinde presentato per dictum Bohun- conem similiter cedente vel decedente, dicto altari — va- cante, Nicolaus prescriplus — presentabit, eisdemque pre- sentatis aut uno ex eisdein cedentibus vel decedenlibus prescripli patroni ordinacionem vicissitudinis prescriplam inter se observabunt, altero vero ex eisdem patronis de- cedente ad superstitem ius patronatus devolvatar, qui de iure patronatus in vita et in morte disponat pro libito sue voluntatis. #102. 1894. — Rukop. c. 2076 f. 4. Johannes, olim rector scole. *103. 1894. — Rukop. &. 2079 |. F. 6. Wen- ceslaus presb. cantor. *104. 1894, 7. září. Libri erecl. XII. f. G. 16. (Ius patronatus altaris s. M. V.) Constituti — Nicolaus Nicolai de Wyenna — in d. Johannem Naz altaristam et Sigismundum Rokyczaneri — ex una ct Leonardus, fratres germani, patroni altaris b. M. V. — in d. Nicolaum, sco- lasticum ecclesie Wissegrad., el Franciscum Rokyczaneri — super iure patronatus dicli altaris — tamquam in arbitros — compromiserunt —. Acta sunt hec a. d. m. trec. nonagesimo quarto die septima m. Septembris. 9106. 1394, 30. Xijna. Libri confirm. V. str. 200. Ad altare ss. Petri et Pauli ap. per rcsign. d. Nicolai cx causa permułacionis vacans de consensu d. Benessij, ple- bani eiusdem ecclesie s. N., dicti altaris patroni, d. Han- conem, olim rectorem altaris in ecclesia s. Marlini in muro, recl. instit. *106. 1394, 6. listopadu. Tamléž slr. 201. Ad altare s. Crucis per resign. d. Gymrami ex causa permu- tacionis vacans de consensu d. Wenceslai Stuk — d. Wilhelmum, olim plebanum ecclesie in Osswraczin — rect. instit. *107. 1894, 15. prosince. Tamtéž str. 205. Ad altare s. Nicolai ex causa permutacionis cum d. Martino, ultimo ipsius altaris rectore vacans de consensu Francisci Wernheri de Egra et Johannis appotecarii d. Marlinum, olim plebanum in Pnyewicz — rect. inslit. #108. 1395, 10. nora. 7amież sły. 211. Ad present. Francisci Rokyczaner et d. Ele, matris eiusdem, ad altare s. Laurencii per mortem d. Cunssonis vacans d. Johannem dictum Wartenberg, plebanum ecclesie s. Marie ante I,c- tam curiam — rect. instit, “109. 18396, 9. brezna. Rukop. č. 2072 f. 130. D. Wenceslaus, cantor ecclesie s. Nicolai in foro pullorum, emit unam, s. gr. pr. census annui et perpelui sibi et Marssoni [Sedivy], patri suo, erga Jurglinum lutificulum — in Nova Civ. Pr. — Actum fer. III. post Reminiscere. 3110. 1895, 17. března. Rukop. ë. 2072 f. 131. Laurencius pannifex et Jaxo braseator promiserunt disbri- gare domum in Podskalo magistro Johanni olim rectori s. Nicolai in foro pullorum. Actum fer. IIII, post Oculi. *111. 1395, 24. dobna. Libri cosfirm. V. str. 216. Ad present. Johannis, nati Jaxonis Payer, Cuncze, consor- tis famosi viri Johannis dicti Tluxa de Dohalicz, et Nicolai de Podwyn ad allare s. Trinilatis in cripta per morlem d. Wolframi, in quo prefati Johannes, Cunca et Nicolaus ius patronatus dinoscuntur obtinere, d. Egidium, plebanum ecclesie in Kystra, rect. instit. *]19. 1396, 16. ledna. Zisłina orig. v archivu kapil. sv. Vitshé XIX, 22. Noverint universi, quod ego Simon canullalor, concivis Mai. Civ. pr., tenore presencium pu- 12 

Strana 90
90 XIII. Kostel sv. Mikuláše. blice recognosco, me meo, heredum et successorum meo- rum nomine triginta sex gr. pr. den. census annui et perpetui, ab omni civitatis onerc soluti, liberi et exempli, prudentibus et honorabilibus viris Marssoni et Swaskoni fratribus, concivibus dicle Nove(!) civitatis Prag. et ipsorum heredibus nec non d. Wenceslao, cantori s. Ni- colai in foro pullorum, filio prefati Marssonis, rite et ra- cionabiliter vendidisse virtute unius littere sane, salve ac inviolabilis — cuius tenor sequitur in hunc modum. [Inse- rována listina kloboučníka Mikuláše Honsperga z Nov. M. Pr. o CinZi 86 gr. náležitém konváři staroměstskému Simonovi, daná dne 3. června 1389.) — In cuius vendi- cionis ac presencium reformacionis testimonium sigilla — Johannis Oczass iudicis, Mirconis Hrazaak et Themlini trubacz, consulum iuratorum dicte Nove Civ. Pr., ad pre- ces meas sunl appensa. Datum Prage fer. ILI. post s. Viti a. d. m. trec. nonagesimo quinto. *118. 1396, 3. srpna. Libri confirm. V. str. 262. Ad ecclesiam parochialem s. N. per resign. d. Nicolai Puch- nik, licenciali in decretis — ex causa permul. vacantem de consensu d. Wolframi archiepiscopi ac nobilium Pauli et Wenceslai de Squorcz, fratrum supradicti d. Wolframi, pro media parte, nec non providorum Procopii, Bohuslai ac lodoci de Quietnicz, similiter dicti Bobuslai, ct Johannis de Kleczan pro alia media parte, dicle ecclesie patronorum, d. Nicolaum Mislaws, olim canonicum prebendatum s. Petri Wissegrad. — rect. inst. *114. 1896. Tadra. S. A. II. str. 172. Adam altarista. 5116. 1896, 5. července. Tamtéž sti. 183. Reposite sunt aput acia X s. racione seguestri in causa, que verti- tur super altari s. Marie inter d. Nicolaum Prager ct Vi- lum clericum in curia Romana. *116. 1396. Tamléz str. 211. Nicolaus de Ca- plicz presb. vicarius. 5117. 1896, 6. zari. Libri confirm. V. str. 266. Ad altare s. Crucis per resign. Wenceslai ex causa permut. vacans de consensu Bartholomei Stuk ct Johannis, filii sui senioris, et aliorum liberorum, dicti altaris patronorum, d. Hinconem, olim plebanum in Selakowicz — rector. instit. 2118. 1896, 26. (na. Tamiéz str. 271. ^d altare ss. Patronorum per resign. Ade rectoris ex causa permut. vacans de consensu de Wolframi archiepiscopi et d. Ni- colai Myslaws, plebani ecclesie s. N., nec non Procopii Bohuslai, dicli altaris patronorum, d. Petrum, olim pleba- num ecclesie in Radotyn, rect. instit. *119. 1897, 18. ledna. Tadra, S. A. IN. str. 228. Pessico civis, patronus altaris s. Marie. ?120. 1397, 4. bezna. Zaimléz slr. 400. Wenceslaus, rector altaris in eccl. Wissegrad. — constituit suos — procuratores — dans eisdem — pelestatem dictum altare — cum Johanne dc Duba, rectore altaris s. M. V, in ecclesia s, N. permutandi, consensum patronorum impe- trandi —. "121. 1897, 13. brezna. Libri confirm. V. str. 281. Ad altare s. M. V. per resign. Johannis de Duba ex causa permut. vacans de consensu Nicolai Qvietonis de Zacz — d. Wenceslaum, olim rectorem altaris s. Johannis ev. in ecclesia Wissegr. — rect. instit. 5122. 1897, 14. bfezna, Zadra, S. A. III. str. 401. Wenceslaus, rector altaris b. Marie V. in ecclesia s. N. constituil suos procuratores — ad permutandum dictum altare pro quocunque alio beneficis, XIII. Koslel sv. Mikuldsc. $193. 1897, 14. bfezna. TamléZ sir. 240. Henricus de Slakenwerd constituit procuratorem ad petendum mu- nus confirmacionis — altaris s. Trinitatis —. «194. 1397. Tamtéž str. 247. Nicolaus presb. de Schebetyn, vicarius cccelesie s. N. 125. 1897. Jamtéz sir. 299. Nicolaus Myslaws plebanus. S126. 1897, 23. brezna. Libri confirm. V. slr. 281. Ad altare s. Trinitatis per resign. d. Wenceslai ex causa permut. vacans de consensu Johannis de Dubecz clients. dicli altaris patroni, mag. lenricum, baccalaurcum in de- cretis, rect. instil. 2197. 18397, 5. dubna. Tamléž str. d. Wolframi archiep., Nicolai Myslaus, s. N., Bohuslai dicti Niger — «d altare morlem d. Kochankonis vacans Petrum ricum Olom. dioc., rect. instit. *198. 1897, 9. kvétna. Tamléz sir. 254. Ad altare s. Marie nec non ss. Virg. ad present. Niklassii de Be- nessow, residentis in Wrapicz, per mortem d. Swanonis vac. d. Boleslaum clericum de Klumyn, rect. instit. 5199. 1397, 99. zátí. Tamléz slr. 290. Ad altare s. Trinitatis sub cripta per resign. d. Nicolai ex causa permut. vacans de consensu Johannis Payer, Cuncze, con- sortis Johannis Tluxa de Dohalicz, et Nicolai de Podwy- nye — d. Rudolplum, olim plebanum in Ilrziwicz, rect. instit. ` #130. 1897, 18. tjna. Liber erect. VH. f. 147. Ego Hiltmarus dictus Pezembach, civis Mai. Civ. Prag , harum litterarum serie recognosco universis presentes inspecturis me et hercdes mcos octo s. gr. pr., videlicel quinque s. gr. in villa Radiczewes et tres s. — super domo Laurencii dicti Czeislinger, civis Mai. Civ. Prag.. annuum censum et perpetuum a discreto viro Nicolao Pezembach — percc- pissc. Quas quidem oclo s. — promillo — solvere — d. '"l'home, allariste altaris s. Procopii in ecclesin s. Nicolai — Mai. Civ. Pr. — Datum Prage a. d. MCCCLXXXXVII die s. Luce ev. *131. 1398, 12. listopadu. Tasléz V. č. 065. Consti- tutus — coram d. Nicolao Puchoik in iudicio honestus vir Leonardus dictus Wycdensky, civis Mai. Civ. Prag, pauonus altaris b. Marie V. in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum predicte Mai. Civ. Prag., in presencia honora- bilis viri d. Nicolai Mislaus, plebani ecclesie predicte, el d. Petri, rectoris allaris eiusdem — rnediam sexag. gross. den. prag. census annui — super doimo J.aurencii alias Wabronis, civis Nove Civ. Prag., sita inter domos Wen- ceslai oleatoris ex una et Jenkonis, civium de Nova Civ. Prag. parle ex altera — pro anima bone memorie d Andree, olim rectoris altaris supradicti, memorato d. Petro, nunc eiusdem altaris rectori — dcdit — ita lamen, quod ipse d. Petrus et omnes ipsius successores de eodein censu singulis annis — viginti unum gross. distribuat in hunc modum: primo plebano ecclesie s. Nicolai antedictc dando 15 gross. ilem reclori scolarum ib. 4 gross. el sacristano eiusdem ecclesie 2 gross. pro anniversario more aliorum anniversariorum in predicla ecclesia pro anima predicti d. Andree in vigilia ss. Symonis ct Jude singulis 282. Ad present. plebani ceclesie ss. Virginum per de Mislaws, cle- annis peragendo sub poena excommunicacionis, — resi- duos vero 9 gross. praefatus — altarista et sui successo res pro se — reservabunt —. Acta sunt hec a. d. 1398 die 12. m. Novembris. "132. 1898, 8. prosince. Zanmtéz VI. f. 89. (Ereccio altaris b. Marie Virg. in ecclesia s. Nicolai in foro pullo- 

Strana 91
XIII. Kostel sv. Mikuláše. rum.) Nic. Puchnik — Sane noveritis, quod in nostri presencia personaliter constituta honesta matrona domina Clara, relicta Henslini Freiberger, olim civis Mai. Civ. Prag. proposuit, qualiter ipsa dudum zelo devocionis accensa de bonis eidem a deo collatis unam perpetuam missam in ecclesia parochiali s. Nicolai — ad laudem, gloriam el honorem b. Marie V. in altari eiusdem b. Marie V. singulis diebus temporibus perpetuis decantan- dum sufficientibus redditibus dotavit unumque capellanum eiusdem misse institui el confirmari procurando aliumque eidem capellano seu allariste tamquam conministrum non confirmatum iungendo, disponens tamen, quod dictus alta- rista institutus et confirmatus una septimana eL alius con- minister eiusdem non confirmatus alia septima dictam missam singulis diebus debeant sine intermissione in pre- diclo altari decantare —. Verum quia prenominata d. Clara considerans, quod pro temporis successu dictus ca- pellanus non confirmatus possit deperire, cum eidem pro- visum non existal ei per consequens missa prescripta — obmitterelur —, pro secundo ministro — misse ante- dicte — sedecim s. gr. — census annui — in locis el bonis inferius designatis una cum domuncula ipsius parva anexa domui eiusdem Clare magne, quam ipsa ad presens inhabitat, sita ex opposito domus domine Cacze, relicte Laurencii de Jermir, civis memorate civitatis Prag., pro inhabitacione amborum rectorum altaris memorati — dedit — census vero prescriplus — est deputatus: primo octo s. in villa Braslaw in hereditatibus quondam Hasskonis clientis et omnibus libertatibus ad eas pertinentibus el spectantibus; it. quattor s. in villa Mlynczi Jarossii et in Rozdialowicz et aliis omnibus et singulis bonis ipsius Ja- rossii propinquioribus ad Rozdialowicz; it. quattuor s. in villa Wnyettess in hereditatibus Newlassii clientis gr. den. —. De iure vero patronatus allaris seu secundi ministerii ad ipsam — dcbeat speclare —, ipsa vero decedente dictum ius — ad Nicolaum, dictum Nigra stella, Petrum Unicorni, cives Mai. Civ. Prag. — pertinebit. — Datum Prage a. d. M.CCCXC*?VIII, octava die mensis Decembris. *138. 1398, 9. pros. Tamtéz f. 91. (Ereccio allaris Omnium ss. apostoloruni in ecclesia s. Nicolai.) N. Puch- nik —. Sane noveritis, quod in nostri presencia persona- liter constituta honesta matrona d. Christina, relicta Ule Paier, civis olim Mai. Civ. Prag., sano et deliberato ani- mo suorum amicorum freta consilio, cupiens temporalia pro eternis et transitoria pro perpetuis felici comercio commutare, pro remedio et salute anime sue suorum pro- genilorum et predecessorum, nec non omnium fidelium defunctorum animarum sancta requie decem s. gr. den. pr. census annui et perpetui pro erigendo altari in ho- nore Omnium ss. apostolorum in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum — in perpetuum beneficium ecclesiasticum et ipsius rectoribus de el super bonis ac locis infrascrip- lis: primo tres s. in. villa Postrzezin, in et super tota curia agrorum quondam Zywani clientis, quam nunc tenent filii ipsius Zywani; it. tres s. gr. in municione Ostrow prope Zap — ; il, unam s. in villa Bratronicz et omnibus bonis Petri clientis ibidem de Bratronicz. It. in et super domo el ipsius area domini Procopii de Praga presbiteri, fratris germani predicte domine Christine, sita in plebe s. Benedicti Mai. Civ. Prag. memorate — inter domos Wenceslai dicti Beran braseatoris ex una et Ule arcuficis parte ex altera. li. duas s. gr. in Nova Civ. Prag. in vico dicto Czip in domibus et corum arcis infrascriptis: — Simonis sutoris, — Nettolczonis cerdonis — Blahonis — Johannis carboniste —. De iurc autem patronatus altaris sepedicti prenominata d. Christina disposuit et ordinavit, XIII. Kostel sv. Mikuldse. 91 quod quamdiu ipsa vitam duxerit in humanis, ius patro- natus — ad ipsam —- debeat — pertinere. Ipsa vero decedente — ad heredes — ipsius — Laurencium Hayss- mel et Agnetem, ipsius sororem germanam, nec non ad plebanum ecclesie s. Nicolai sepe nominati —. Datum Prage a. d. MCCCXCYVIII die nona mensis Decembris. *184. 1898. — Libri erecl. VI. f. 142. Johannes de Usk presbyter, vicarius. #135. 1898, 13. prosince. Libri confirm. V. str. 314. Ad present. Clare, relicte Henslini Freyberger — ad altare b. M. V. — per prefatam d. Claram dotatum — d. Johannem Rass de Jewiczka presb. recl. inst. 5186. 1399, 4. Gervna. Tamtéz VI. sir. 8. Ad altare ss. Virg. in ecclesia s. N. per resign. d. Petri ex causa permut. vac. de consensu Wolframi archiepiscopi, d. Ni- colai Mislaus, plebani ecclesie s. N., et Procopii Bohuslai de Conraticz d. Nicolaum, olim plebanum in Neuzidel Olomuc. dioc., rect. instit. "187. 1399, 17. Gervna. Liber evecl. XIII. f. 104. (Pro altari s. Procopii in ecclesia parrochiali s. Nicolai in foro pullorum.) Constitutus personaliter coram domino Ni- colao Puchnik — Hiltmarus Posempach, olim civis Pra- gensis, nunc moram trahens in Nymburga, in presencia Johannis, rectoris altaris s. Procopii in ecclesia s. Nicolai inforo pullorum Mai. Civ. Prag., confessus est et recog- novit, se quinque sexag. gr. den. prag. census annui et perpetui in villa Radicziewes ad dictum altare spectantes — Procopio de Zacz, olim notario dicte Mai. Civ. Prag., vendidisse. Quem censum dicto altari — ad bona sua — in Kowanicz — transtulit —. Acta sunt hec a. m. tre- centesimo nonagesimo nono, die decima septima mensis Junii. *138. 1400, 17. kvétna. Libri confirm. VI. str. 20. Ad altare seu missam maturam sub nota per resign. d. Pauli ex causa permut. vac. d. Conradum, olim plebanum s. Galli prope Aulam Regiam, salvo iure patronorum jn littera ereccionis contento etsalvo iure testamentariorum d. Clare Freiberger — rect.*instit. ?189. 1400, 3. listopadu. Tasméz str. 30. Ad present. Johannis, decretorum doctoris, protonotharii civitatis, Johannis Beranek, plebani ecclesie s. Leonhardi, Johannis Weyswosser et Johannis Leonis ad altare ss. Viti et Wen- ceslai et aliorum martirum per mortem d. Nicolai vac. d. Johannem de Ridolcz presb. Olomuc: dioc. rect. instit. *140. 1401. — TamleZ slr. 45. Petrus Sidlo, olim rector altaris s. Trinitatis sub cripta. *141. 1401, 2. ledna. Krofta, Acta Bonifatii 1X. č. 1701. Bonifatius — officiali Pragensi. Exhibita nobis pro parte Nicolai [Puchnik] peticio continebat, quod olim ipse parrochialem ecclesiam s. N., quam, et — Nicolaus Mislaw, Wissegradensis et s. Georgii ecclesiarum cano- nicatus et prebendas — desiderantes illos — invicem permutare, — eos in manibus — Wolframi archiepiscopi — resignaverunt, idemque archiepiscopus — parrochialem ecclesiam Nicolao de Mislaw — contulit. Cum autem — ad prefati Nicolai Puchnik pervenerit noticiam, quod nos nuper de ipsis canonicatu et prebenda s. Georgii — alteri persone mandavimus provideri — pro parte ipsius N. Puchnik nobis fuit humiliter supplicatum, ut — providere sibi super hoc de oportuno remedio — dignaremur. Nos — mandamus, quatenus — prefatum N. Puchnik ad pos- sessionem corporalem predicte parrochialis ecclesie s. N. — inducas —. *142. 1401, 17. června. Tadra, S. A. IV. str. 16. (Pro altari s. Procopii) Hilimarus Posempach, olim civis 12* 

Strana 92
99 XIII. Koslel sv. Mikuláše. Prag. nunc moram trahens in Nymburga, in presęncia Johannis, rectoris altaris s. Procopii, recognovit, se V s. gr. census annui in villa Radicziewes, ad dictum altare spectantes, Procopio de Zacz, olim notario Mai. Civ. Pr.. vendidissc, quem censum dicto altari el ipsius rectoribus ad bona sua in villa Kowanicz — transtulit — promisitque Nicolaum, diclum Mykess de Chotienicz, et filium suum Ililtmarum — inducere, ut de huiusmodi translacione census consenciant ex eo, quia eadem bona in tabulis terre habere dinoscuntur —. ‘Tres vero sexag. promisit in bonis Laurencii Czeslmeyster demonstrare —. (Dne 2. září slalo se svolení Mikešovo a Hiltmarovo.) 9143. 1402. Tamtéž str. 166 a 249. Dominicus de Budweis, plebanus in Chrustoklat, rector altaris s. Ma- rie in Geblaw ct b. Maric in ecclesia s. N. 9144. 1402, 18. ledna. Viz výše díl I. str. 239 ć. *6. 145. 1409, 14. ledna. Borovy, Libri erect. V. č. 252. D. Mislaws, rector ecclesie paroch. s. N. in pre- scucia Waczkonis, nati Crucis institoris dc Praga, commis- sarii Cunyeconis dicti Kawalecz de Zumberg — recog- novit, quod ccclesie sue — una s. gr. census annui per dictum Crucem institorem et Waczkonem, ipsius filium, cst donata — super vinea ante valvam equorum —. 2146. 1403. — Libri confirm. V1. str. 90. Hinco, canonicus s. Apollinaris Prag. et rector olim altaris s. Crucis in ecclesia s. N. *147. 1403, 19. ćervna. Rukop. Ć. 2100 /. 382. Jo- hannes de Rudolcz, altarista ss. Viti et Wenc. — emit I s. gr. census annui — in domo Fanczonis in Nova Civ. Pr. pro VIII s. gr. Act. fer. Jl]. ante Joli. B. 2148. 1403, 26. srpna. Libri confirm. VI. str. 96. Ad present. I.eonardi Wecydensky ad altare b. M. V. per mortem Petri vac. Jaroslaum, natum Nicolaide Praga, clericum, rect. inst. 9149. 1408, 27. září. Tamléž str. 102. Ad altare b. M. V. per resign. d. Dominici de Budwayss vac. honesla malrona . . . conthorali Mathie [dc turri] in absencia ipsius ad hoc consencicnte, d. Petrum, olim plebanum in Stodolek — rect. instit. *150. 1408. Tadra, S. A. IV. str. 253. Cunsso, altarista s. M. V. 2151. 1404. reclor allaris s. Marie. 9]62. 1404, 8. brezna. Libri confirin. VI. sir. 113. Ad altare b. M. V. per resign. d. Johannis ex causa permut. vac. de consensu d. Nicolai Mislews plcbani, Ni- colaj a nigra stella ac Barbare, uxoris Johannis, d. Vitum, olin plebanum in Zabichlicz — rect. instit. *158. 1404. 7. brezna. Tamléz. Ad altare b. M. V. per mortem [aroslai vac. ad present. Leonardi et Nicolai, fratrum dictorum Widensky — rect. instiL. 2154. 1404. Tamléž sir. [14. Petrus, olim alta- rista s. Wenceslai et aliorum patronorum. *166. 1404, 17. března. Tamtéž str. 115. Ad present. d. Nicolai Mislaws plebani ad altare s. Wenceslai et aliorum patronorum per liberam resign. d. Pelri vac. Tamléz slr. 308. Magister Paulus, magistrum Georgium Bora, decretorum doctorem, olim plebanum s. Petri in insula Prag., rect. instit. 9156. 1404. — Rukop. 6. 2101 f. 18. Domus olim magistri Johannis, rectoris scole s. N. *157. 1404. Libri confirm. VI.str. 120. Рег- toldus de Nova Plzna presb. et vicarius ecclesie s. N. XIII. Kostel sv. Mikuláše. *158. 1404, 26. dubna. Rukop. ¢. 2/01 f. 5. D. Jo- hannes dictus Naso et d. Paulus presbyteri resignaverunt 1 s. gr. census d. Cunssoni ct d. Vito altaristis b. Maric V. in ecclesia s. Nicolai super domo olim Wenceslai Tueznik. — Act, sabbato post Georgii. 8159. 1406, 8. října. Emler, Pozůstatky desk 11. sir. 29. Joannes Muncer, presbiter de Potlisstcin re- sidens in Praga — quod census suos annuos, vidclicet XXV s.gr. — super — bonis — in Chwal — dedit — tribus altaris, que denuo coustrui procuravit el in beneficia ecclesiastica erigit, quorum primus est — in ecclesia s. Galli — aliud in honore b. Marie Virg. in ecclesia s. N. in foro pullorum — et tercium in honore Omnium apo- stolorum eciam in eadem ccclesia s. N. - 9160. 1404, 12. prosince. Libri confirm. Vl. str. 134. Ad prescnt. Vincencii, civis Mai. Civ. Pr., ad altare ss. Patronorum per mortem Ludovici vac. Thomam, natum ciusdem Vincencii, clericum, rect. instit. *161. 1405, 23. června. Tumltěž str. 150. Ad present. Johannis, nati Bartholomei Stuk, ad altare s. Crucis per resign. d. Petri dicli Lawss vacans. d. Johannem dictum Cziner de Alta Muta, olim allaristam jn Wratislavia, rect. instit. 9162. 1406, 18. nora. Tadra, S. A. V. str. 28. Doininicus, plebanus in Stodolck, ct Laurencius, rector altaris s. Marie — eadem ipsorum bencficia ex causa per- mulacionis resignaverunt. *163. 1406, 3. dubna. Libri confirm. VI. slr. 178. Ad altare b. M. V. per resign. d. laurcncii ex causa permut. vac. de consensu Nicolai et Leonardi, diclorum Wydensky, magistrum Laurencium, olim plebanum in Czwynyewes, rect. instil. #164. 1406, 24. dubna. 7adra, S. A. V. str. 120. Mag. Laurencius, rector altaris b. M. V., recognovit, qua: liter ipse d. Jlenslino, rectori altaris s. Wenceslai in ce- clesia Prag., in XXIII s. gr. racione iusti mului debilorie Bu obligari — «quas eidem — non valens persolvere bono modo sibi de omnibus et singulis censibus dicli allaris cessit —. . 9166. 1406. Tamléž str. 154. Cunalha, altarista altaris s. Marie. — Zamléz str. 29[. Petrus ct Wences- laus presbyteri. — S/r. 30/. Johannes prcdicator. "166. 1406, 28. dubna. Libri confirm. VI. str. 190. Ad allare s. Trinitalis per resign. mag. ITenrici ex causa permut. vac. de consensu famosi Johannis, residentis in Dubczek clientis, d. Jacobum, olim picbanum in Alta Muta, rect. instit. *167. 1407, 91. února. Zimnléz str. 202. Cunsso, altarista oliin b. M. V. *168. 1407, 26. inora. Tadra, S. A. V. str. $62. In causa super altario b. M. V. Sigismundus ljeranconis, civis Mai. Civ. Pr, pro se et Nicolao plebano, patrono. rum ipsius allaris, cridc seu proclamacioui dc inag. Nicolao Cacabus factc se opposuit -. *169. 1407. altarista s. Procopii. S170. 1407, 4. cervva. Libri confirm. VI. str. 211 Ad preseut. Johannis Dubecz de Dubecz armigeri ad altare s. Trinitatis pcr resign. Jaxouis vac. Pclium Pricas, plebanum in Penczicz Olomuc. dioc., rect. inst. 9171. 1407, 20. července. Tamléz slr. 220. Nd altarc ss. Virg. per resign. d. Nicolai cx causa perinut. vac. de consensu Nicolai Mislaw plebani Johannem, olim ple. banum s. Leonardi, rect. instit. — Tautéz VI. str. 22. Johannes de 

Strana 93
XIII. Kostel sv. Mikulase. 81792. 1407, 14. listopadu. Tamtéž sir. 230. Ad present. Pessiconis civis et Anne, conlhoralis ipsius, ad altare s. M. per liberam resign. mag. Pauli vac. Petrum de Ujezd clericum rect. instit. — Ad present. Hiltmari dicti Pczembach, civis de Nymburga, ad altare s. Proco- pii per liberam resign. Johannis vac. Nicolaum de Do- brzano clericum, rect. instit. *178. 1407, 7. prosince. Liber erect. VII. f. 151. (Pro altari s. Nicolai Mai. Civ. Pr.) Johannes Kbel — universis et futuris, ad quorum noticiam presentes perve- nerinl aut perveoire contigerit, salulem in domino. Nove- ritis, quod in nostri presencia personaliter conslituti ho- nesti viri Johannes Lanczman, notarius pretorii, et Fran- ciscus de Biela, cives Antique Civ. Prag., testamentarii bone memorie Johannis apothecarii — ac Nicolaus, natus Francisci Steubl, nec non Nicolaus, natus Johannis apote- tecarii, nobis exponere curaverunt, qualiter postquam du- dum quedam domus olim Johannis cirologi, sita i platea Tudeorum aput s. Valentinum, super qua altarista altaris s. Nicolai in ccclesia s Nicolai in dicta Antiqua Civ. Prag. et dictum allare quatuor s. gr. census annui et perpetui habuil et habere dinoscebalur, per prefatum Johannem ci- rologum fuit vendita Tudeis, pro dicto censu in pretorio memorate civilalis per prescriplum cirologum quinquaginta s. cum duobus gr. predictorum pro emendo alio censu sunt reposile. Prescripti Johannes apotecarius et Francis- cus Śteubl dictis pecuniis receplis quinque s. gr. census annui — pro dicto allari — emerunt —, primo tres s. gr. — super domo — Leutlini et eins tabernaloris, que est ex opposito domus Reynhardi, sita penes domum Hen- slini Luthomysl ex una et domum Doleatoris parte ex altera, — et pro residua pecunia — duas s. — super domo Andree braseatoris — sita prope ecclesiam s. Mar- lini inter domos Lemlini sułoris ex una et Nicolai Rotrok parle el altera, similiter emerunt —. Acla sunt hec a. d. m. quadringentesimo septimo, die septima m. Decembris. #174. 1407. — Tadra, S. A. VI. str. 32. Mag. Gallus, olin plebanus in Slepoticz, nunc vero altarista altaris s. Maric. *17b. 1407. — s. Procopii. *176. 1408, 31. kvEtna. Ruk. c. 2101 f. 152. D. Joban- nes prothonot. deputat pro capellano ad altare s. Johan- nis B. in ecclesia s. Nicolai certos census iuxla indul- tum d. regis: videlicet 1 s. super domo olim Jacobi Cze- czik sita in acie prope s. Spiritum, it. I s. gr. et MII perdices et III de familia ipsius cappeilani balneandos super balnco olim Wernheri, it. super domo Nicolai co- gnati Frolich II im. gr. et unam s., it. super domo Johan- nis brascatoris, dicti sub sluba, I m., il. super domo Ma- thie Fewrlini I s., in acie platee taxillatorum, it. super domo olim Gunlheri Meisner ad tres virgines 1 s., it. 1 s. super doino olim Cunczonis wagmacher in plalca calca- rialorum, it. alteram dimidiam marcam gr. super do- mo olim Michaclis Bechinger et super domo Georii Tamtéz str. 119. Johannes, altarista pictoris alteram dimidiam s. gr. Act. fer. V. ante Pen- thecost. *177. 1408. — Tadra, S. A. VI. str. 200. Petrus canlor. — S/r. 294. Petrus de Ujezd altarista s. Marie. *178. 1408, 23. inora. Libri confirm. VI. slr. 238. Ad altare s. Trinitatis de novo dolatum ct in benchcium erectum ad. present. Katherine, relicte Endrlini, Petrum Senftleben de Strigovia presb. rect. instit. #179. 1408, 18. srpna. Tadra, S. A. V1. slr. 327. Petrus dictus Bohuslaw de Gwielnicz et Bohuslaus, fratres XIII. Kostel sv. Mikuláše. 93 | patrueli, suo et Elisabelh et Katherine, sororum ipsorum nominibus cridam super altario s. Procopii emanalam impediendo Nicolaum Chwalonis de Herzman presb. Prag. dioc. ad preseriplum altare presentaverunt. *180. 1409. — Rukop. ¢. 2101 f. 171. Magister Martinus de Iglavia, olim plebanus in Prossyek, altarista altaris s. Nicolai in ecclesia s. N. — publicat pro se do- mum — penes ecclesiam s. Martini Mai. — 9181. 1409, 18. ledna. Libri confirm. VI. str. 256. Ad altare ss. Petri ct Pauli per resign. d. Georgii Czibule ex causa permut. vac. de consensu Wenceslai Stuk de Cholpicz mag. Arnestum, olim vicariïm Wissegr., rect. instit. *182. 1409, v květnu. Tanmléz sir. 263. Vacanle altari s. Procopii per mortem Jacobi lodocus, natus Peslini dicti Bohuslaus, Aniczeze, conthoralis Stuk, alias Pitkow- sky de Pitkowicz, Nicolaum, natum Sczedronii de Jewiczka Olomuc., exuna et Petrus, Elzka, Bohuslaus ct Katherina — Nicolaum de Herzman presb. ad diclum altare presen- taverunt —. *|83. 1409, 21. srpna. Tamićż sir. 27/. Ad present. Johannis Weylburg prolthonotarii ad altare s. Johannis B. de novo dolatum Johannem Petri de Camenicz, dia- conum Misn. dioc., rect. instit. *184. 1409, 21. srpna. Liber erect. IX. /. E. 2. (Ereccio altaris s. Johannis B. in ecclesia s. Nicolai.) Joh. Kbel —. Sane in nostri presencia personaliter constitulus honorabilis vir d. Johannes Weylburg, decretorum doctor, prothonotarius Mai. Civ. Prag., volens celestia pro terrenis felici commercio commutare — pro salule et remedio anime sue, Johannis Weylburg de Wida, patris sui, Ka- therine matris ac predecessorum suorum et omnium fide- lium defunctorum X s. gr. census annui et perpelui et decem et octo gr. d. pr. libro Mai. Civ. Prag. predicte inscriptns el intabulatas in domibus infrascriplis dedit, donavit et pie deputavit ad usum infrascriptum: Primo videlicet X's. gr. et X gr. pro altari s. Johannis B. in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum — ct ipsius altaris rectori —, quorum censuum una sexagena gr. est super domo olim Jacobi Czeczik sita in acie prope monasterium s. Spiritus penes domum olim Cunssiconis Noska immediate; it. una sexag. gr. et quattuor perdices in singulis Nativitatis Christi festis censuandas el qualtuor de familia capellani balneandos super balnco olim Wernheri balneatoris, sito in flumine aque Multavie sub molendino pridem Auguslini appothecarii. It. una scxag. gr. in domo Nicolai, cognali Frolich, que sita est prope maccella carnium inter domos olim Francisci Glaser ex una el Cune tabernatoris parte ex allera, it. super domo Johannis braseatoris dicti Sub- stuba una marca liberi census —, que domus sila est prope maccella carnium ex opposito domus Jaxonis Bielek, ilem super domo Mathie Lewtlini una sexag. gr. census liberi sita retro s. Nicolaum in acie plalee taxillorum penes domum Georgii de Janowicz; it. super domo olim Guntheri Mcisner dicla ad tres virgines una sexag. gr. sita prope collegium penes domum pridem Mathie sarlo- ris; it. una sexag. gr. super domo clim Cunczonis wa- genmacher sita in plalea calcariorum inter domos Ha- wenschilt calcariatoris ex una et domum olim Johannis horologiste parle ex altera, il. dimidiam alieram marcam gravem gr. — super domo olim Michaelis Hering, nunc Hannekamp fullonis sitam inter domos Petri Scheubel ex una et Nicolai Zumer parle ex altera et super domo Georgii pictoris ulleram dimidiam s. gr. sila in lacu in acie ex opposilo domus domini Flinkonis Bercze de Hocn- 

Strana 94
94 XI11. Kostel sv. Mikuláše. stein et penes domum Jesskonis Dupowecz, qui quidem altarista (u sv. MikuláSe) septimanis singulis ad tinus qualluor missas — legere debet —. De marcis vero duabus — super domo Nicolai Frolich — taliter dispo- suit. —, utservicia in anniversariis infrascriplis in ecclesia s. Nicolai — peragantur; Primo in festo Conversionis s. Pauli, die precedenti vel sequenti, anniversarium in eccle- sia s. Nicolai — peragatur — et fiat memoria Johannis de Wida ct Katherine, uxoris sue, Johannis doctoris, Aguetis, filic ipsius, et Johannis presbiteri, dicti Johannis de Waida patruj. — Tercium anniversarium fiat in festo s. Katherine — ct fiat mentio. — Henrici, avi Johannis doctoris, et Regine, ave ipsius, Conradi Newiwiert de Wida - Ceterum autem dominus Johannes predictus regimen ct tuicionem predictorum bonorum nec non ius presentandi ad altare supradictum — sibi et heredibus suis, quamdiu vitam duxerit in humanis, post obilum autem ipsins magister Sigisimundus, frater ipsius, ct bercdes eiusdem regimen — ncc non ius presentandi — perpetuo dcbent obtinere - . Datum Prage a. d. m. CCCC nono die XXI m. Augusti. 185. 1409, 2. listopadu. Libri confirm. VI. str. 278. Ad present. Johannis Dubecz de Dubczek clientis ad altare s. Trinitatis per resign. Petri vac. Mathiam de Dub presb. Oloniuc. dioc. rect. instit. 7186. 1409. Libri erccl. VII. f. 78. Geor- gius Janowicz, Johannes de Brunna, institores, Nicolaus rymar, Ludovicus Schrol, cives Mai. Civ. Pr. ac princi- pales de íralernitate institorum, quam in ecclesia s. N. — habere dinoscuntur —. *]87. 1410. Rukop. ¢. 2101 f. 217. Ka- therina, relicta Enderlini Duryng, resignavit d. Petro de Strigonia, altariste. altaris s. Trinitatis in ecclesia s. Nicolai, et successoribus suis. quod allare nunc de novo erexit, X s. gr. ©., videlicet Vl s. super domo Francisci de Bela et III s. super doino Marci Schotter. Act, fer. III post Oculi. *188. 1410, 11.cervna. Libri confirm. VII. slr. 2. Ad present. Vincencii civis ad altare ss. Fabiani et Sebest. per liberam resign. Nicolai Fridlini vac. Thomam, natum Johannis de Budweis, clericum, rect. instit. — Ad present. mag. Johannis Weylburg prothonotarii nec non Stephani de Kladcz et Vitoldi de Leta curia ad altare s. Procopii per liberam resign. Hasskonis vac. Nicolaum de Herzman pleb. rect. instit. 9189. 1410, 96. července. Zàmléz slr. 5. Ad altare s. Trinitatis per resign. Mathie ex causa permut. vac. de consensu Johannis de Dubecz Stephanum, pleb. in Hulyn Olomuc. dioc., rect. instit. #190. 1410, 12. srpna. Tamléz sir. S. Ad present. Johanconis Ortlini, mag. Johannis prothonotarii ad altare s. Crucis (nedopsáno). S191. 1410, 22. srpna. Liber erecl. IX. f. H. 10. (lus. patronatus altaris in ecclesia s Nicolai in foro pullo- rum.) Joh. Kbel notum facimus tenore presencium universis, quod ex relacione Petri dc Mokrsko, notarii publici, per nos ad infrascripta deputati, nobis facla ac cepimus et sumus clare informati, qualiter coram dieto notario et testibus infr.scriptis honesta domina Anna, re- licta Frane Bischof, patrona altaris s. Trinitatis in ecclesia s. Nicolai in foro pullorum — in presencia honeste do- mine Dorothee, relicte Wenceslai de Dasscz -— ius patro- natus in altari predicto — dicte d. Dorothec — dedit —, ubi prefata d. Dorothea in possessione huiusmodi iuris palronatus existens ex concordia inter ipsam et dominum XIII. Kostel sv. Mikuláše. Johannem, dictum Munczer de Potenstcin, presbyteruin dicti altaris, compatronum, acta — post morlem suam huiusmodi ius patronatus — diclo d. Johanni — tradidit et condescendit. — — Acta sunt hec. — «a. d. m. quadrin- gentesimo decimo, die vicesima sccunda Augusti. *192. 1410. Rukop. 6. 2101 f. 228. D. Marcus, altarista allaris s. Andrec, resignat maccellum suum car- nium —. Tamtéz f. 208. Magister Martinus de Jglavia — ewit domum — in plebe s. Benedicti. 2193. 1411, 26. srpna. Libri confirm. V1/. slr. 30. Ad present. Nicolai, plebani ecelesie s. N., ad altare s». Virg. in cadem ecclesia per resign. Johannis Beranek vac. Laurencium de Modrzicz Olomuc. rect. instit. 9194. 1411. Tamlez str. 35. Przibico de Wrbicz altarista. 5195. 1414, 18. ledna. Tamleż slr. 102. Ad present Nicolai Mislaw, plebani ecclesie s. N., lodoci, Petri, Bo- huslai, Nicolai, fohannis et Wenceslai, fratrum Procopii Nigri dicti Boluslaus, ad altare ss. Patronorum per moi- tem mag. Georgii Birica vac. Johannem Philippi dc Da czicz Olomuc. rect. instit. 8196. 1414, 6. iijna. 7amleż sly. 152. Ad altare s. Katherine per resign. Martini cx causa permut. vac. Wen- ceslaum, olim canonicum s. Apolinaris, rect. instil. 8197. 1414, 16. listopadu. Tamléž str. 159. Ad pro- sent. Leonardi de Wyenna et Alberti Camererz ad altarc b. M. V. per mortem Johannis vac. Georgium | presb. de Praga rect. instit. *198. 1414, 20. ünora. Zamléz f. $80. Dominus noster rex dimisit d. Mareum, prout ipsum solus fecit sacristanum in eccl. s. N., et sibi ibidem omnes res in ornatibus et in aliis clenodiis ad regendum ea solus commisit, dc qui- bus rebus aliquid — sunt perdite, sic ipse d. rex eundem dominum Marcum ncc non Duchconem Rulant et Bernar- dum Kotkonem, prout sunt vitrici eiusdem ceclesie, per ipsum dominum nostrum regem ad hoc dati ct clceti, [fecit] liberos et solutos. Act. fer. JI]. post s. Valentini. #199. 1414, 7. kvćtna. Rukop. ć. 2099 f. 75. Marcus, pridem sacristanus s. N., clegil palronum ct collatorem altaris sui s. Andree ibidem in ccel. s. N. Ludvicum apo- tecarium ex eo, quod d. Marcus censum ad ipsum altare pertinentem. habere dinoscitur in bonis Przemisl, que bona ipse Ludvicus possidet. Act. fer. ll. post Joh. ante p. Lat. 5200. 1414, 19. července. Rukop.č. 2102.41. Anna, filia olim Michaelis carnificis, nunc Nicolai, lilii olim Pesslini Nigri, conthoralis, exsolvit_ | s. gr. c. crga d. Marcum, pridem sacristanum ccclesie s. Nicolai, pro VI s. super maccello ipsius Anne. Act. in vig. s. Margarelhe *901. 1414, 8. srpna. Liber erecl. X. /. D. I. Wen: ceslaus Gurein — notum facimus —, quod veniens ma gister Martinus de Iglawia, rector altaris s. Nicolai in ecclesia s. Nicolai Mai. Civ. Pr., nobis exponere curavit, qualiter postquam ipse duas s. gr. d. census — super domo Andree braseatoris — sita prope ecclesiam s. Mar- tini inter domos Templini sutoris cx una ct Nicolai dicti Rotrop parte ex altera, sibi per Johannem l.anczman, no- tarium. pretorii, et. Franciscum de Bicla, civem dicte civ. Prag. testamentarios — Johannis apolecarii de Praga, pro diclo altario emptas — habuissel el landem ex ordi- nacione magistri civium, iuratorum consulum prescripte Maioris Civ. Pr. de dicto censu duarum s. ipsum oppor- tebat. condescendere et iuri suo aliquibus peccuniis receptis resignare, unde volens providere, ne dictum altare suum 

Strana 95
XIII. Kostel sv. Mikuláše. in prescriptis duabus s. gr. census fraudetur, alium cen- sum duarum s. — in prelorio — Minoris Civ. Pr. — emit —. Datum el actum Prage a. d. MCCCC dccimo quarto, die VIII Augusti. 9202. 1415. — ceslaus pxesbiter cantor. 2208. 1416, 17. ledna. Libri confirm. VII. str. 187. Chvalonem, pleb. in Poczrnicz, ad altare s. Andree per mortem Nicolai vac. ad present. Elois apolecarii — rect. instit. *904. 1417, 22. kvétna. Rukop. č. 2099 f. 60. Vitus Rakonik et Johannes de Pieska vitrici fecerunt. racionein perceptorum vinee dicte ecclesie s. N. anni IIIIC XVI et perceperant LX linas vini, quamlibet tinam per XXIII gr. computando, et exposucrunt in summa XXXIII s. XLVII gr. Act. sabbato dominice Vocem iocunditatis. 3205. 1417, 20. července. Libri confirm. VII. sir. 234. Ad present. Margarethe, conthoralis Marci Czotter, filie Cristine Laurencii Husmelk inslitoris de Praga, et Sobieslai, pleb. ecclesie s. N., ad altare ss. Apost. in dicta ecclesia s. N. per mortem Procopii vac. Albertum, natum Laurencii Hernsmok, clericum, rect. instit. $206. 1418. — Libri confirm. VII. sly. 249. Pro- copius, clericus de Thin Horssowiensi, altarista s. Lau- rencii. — Sir. 259. Georgius, altarista b. M. V. *207. 1418, 14. kvétna. 7amleż str. 260. Ad altare s. Marie per resign. Georgii cx causa permut. vac. de consensu Leonardi Wiedensky et Alberti Camerer Johan- nem, olii pleb. in Boemans, rect. instit. *208. 1418, 21. kvétna. Zamtéž sir. 267. Ad present. Katherine, Sigismundi Rokyczansky relicte, Margarethe, conthoralis Stephani Harnessmeister, ad altare s. Kathe- rine per mortem Johannis vac. Ottonem de Mediona, clericum Cracov. dioc.. rect. inst. #209. 1418, 3. října. Rukop. č. 992 /. 24. Domi- nus- Domassinus, altarista s. M. V., cum consensu domini nostri regis condescendit Mathie, cognato suo, ad tempora vite suc de illis duabus s. gr. census, que ad dictum altarc pertinent, quarum una est super domo Bichale, se- cunda vero super domo Petri Eisenhaupt, ut easdem per- cipiat et in usus suos convertat. Act. fer. ll. ante Fran- cisci. 9210. 1419, 6. dubna. Libri confirm. VII. str. 287. Ad present. Sobieslai Skala, plebani ecclesie s. N., ad allare ss. Virg. ibidem per resign. d. Laurencii ex causa permut. vac. Mauricium, olim plebanum in Policzka, rect. instit. *211. 1419, 99. dubna. Liber erecl. X. el XI. f. 159. (S. Nicolai in Maiori Civ. Prag. in villa Kbel et Prosiek, it. decem s. in villa Przistupin.) Wenc. Gurein — Sane — d. Johannes de Potenstein, presbyter Bambergensis diocesis, et honesta domina Dorothea, relicta quondam Tohannis de Rascz, civis Mai. Civ. Prag., nobis exponere curavit, quatenus ipse — pro altari b. Marie V. in ecclesia s. Nicolai dicte Mai. Civ. Pr., et eius ministro —- decem s. census annui et perpetui in villa Przistupin et quinque s. census — in villa Kbel prope Winarz et Pro- syek, et pro altari ss. Apostolorum ac eius ministro — jn eadem ecclesia s. Nicolai similiter decem s. — in villa Przistupin et quinque — in — Kbel —. Jt. pro altari et altarista — ss. Apostolorum in ecclesia s. Galli dicte Mai. Civ. Prag. decem s. census — in bonis in villa Chwal prope Poczrnicz —. lt. prefatus d. Johannes ex testamento — Anne Frane Episcopi(?)) —, tamquam tes- Libri erecl. X. f. H. 6. Wen- XIII. Koslel sv. Mikuláše. 95 tamentarius ipsius Anne, similiter decem s. census — in villa Prosiek pro altari et altarista — b. Marie Virg. in ecclesia s. Martini in muro — donavit —. 1t. prefatus d. Johannes ct dicta d. Dorothea unam domum pro — dictis qualuor altarislis et ipsorum habitacione — ordinare dis- posuit —, quam domum predicti — altariste — cum cle- rico ac capellano, si quem domina Barbara Reychlonissa in vita dotabit aut dotari per suos testamentarios procu- rabit, simul inhabitabunt, si idem capellanus voluerit et expensas ibidem simul faciendo, ponendo ad bursam annuatim persex s. gr. aut ebdomatim per septem gr. aut alias, prout potuerit sufficere et contentari, et quilibet ex iisdem altaristis hospitalitatem cuim expensis clerico ante- diclo, ipsum circa administracionem huiusmodi hospitali- talis et expensarum adiuvantes fideliter regat el disponat, ita videlicel, quod unus ex prediclis altaristis sit procurator expensarum ad unum mensem et hoc vicissim —. Datum Prage a. d. MCCCCXIX die penultima Aprilis. *212. 1419, 18. června. Prameny dějin C. V. sir. 580. A. d. MCCCCXIX excussa est ecclesia s. Nicolai in foro pullorum per violenciam Wiglefistarum dominica prima post Trinitatis et ipso die fuit dedicacio ipsius ecclesie. Ibidem ipso die in ipsa ecclesia perpetrata sunt infinita mala. In crastino, videlicet feria 1J. decollatus est quidam clericus Nicolaus de Nova Domo, qui defendit se in sacristia, nolens adinitlere dissipare res et clenodia ipsius ecclesie. #213. 1421. — Vavřinec z Březové v Pramenech dejin Ceských V. str. 497. Eo tempore — quidam — erroribus Thaboritarum infecti — Jaroslaum, presbiterum a s. N. ecclesia in Antiqua Civ. pium hominem — cx- cludere conabantur. 214. 1421,21. října. Vavřinec z Březové v Prame- nech dějin C. str. 515. Johannes Sadlo, dominus de Ko- stelecz — in pretorio — est decollatus. Cuius corpus in craslino circa s. N. sine quavis solempnitate est sepultum. *216. 1422, 28. listopadu. Libri confirm. VIII. str. 26. (srov. Tadra, S. A. VIL str. 46.) Albertus Ca- merer asserens se patronum ecclesic paroch. s. N. expo- suit, quod ad ipsius noticiam est deduclum, qualiter ma- gister Sobieslaus Skala, dicte ecclesie rector, nuper in exilio constitutus, diem suum clausit extremum —- ad ec- clesiam antedictam Johannem Protywa de Iempnicz Olomuc dioc. — duxit presentandum. *216. 1423, 30. ledna. Tamtéž str. 29. Data est crida Cunssoni clerico de Nova Plzna ad altare ss. Apost. per mortem Alssonis vac. ad present. Alberti Czotr. *9]7. 1424, 8. Cervence. Rukof. č. 992 f. 80. Nos magister civium, consules et scabini Mai. Civ. Pr. tenore presencium recoguoscimus universis, quod in nostro pleno et vigoroso consilio personaliter constituti providi viri paro- chiani s. Nicolai ecclesie dicte in foro pullorum, nobis sig- nificare curaverunt, qualiter vinea plebani eiusdem ecclesie ad inaximam devenit desolacionem devastacionis, quam pro- priis sumptibus et impensis non valentes relevare, eandem vineam ibidem coram nobis consona voluntate nostro con- sensu pariter et assensu adhibitis honestis viris Clementi ciro- thecario et Hane candelatori, civibus predicte civitatis Prag., à data presencium usque ad decem annos continue et imme- diate se sequentes invicem computando, virtute presencium sub censu annuo qualuor s. gr. exposuerunt et locaverunt. Quas quidem quatuor s. gr. census Cleinens et Hana pre- fati manu coniuncta et indivisa, heredes aut successores ipsorum a festo s. Galli proxime nunc venturo post revo- lucionem illius integri anni primo in festo s. Galli deinde 

Strana 96
96 XIII. Kostel sv. Mikuláše. seculuro vitricis ecclesie prefate, qui pro tempore fuerint, incipientes et sic deinceps omnibus annis affoturis tantum in festo s. Galli predictorum decem annorum solvere tenebuntur atque dare omni dilacione aut contradiccione proculmota. Kosdemque census in usus sacerdotum fideliter cum parochianis ciusdem ecclesie in predicacionem verbi dci ac aliorum sacramentorum administracione laborancium et profectum seu laborem convertendum. Quandocunque aut in aliquo dictorum annorum termino eundem censum aut infra octo dies solvere neglexerint, ex tunc mox pre- fati Clemens et Hana, heredes aut successores ipsorum debent subiacere penis licitis seu convenientibus per nos aut nunccios nostros ipsis infligendis. IIorum in testimo- nium sigillum secreli civitalis nostre prefate ad peticionem dictorum parochianorum presentibus est appensum. Datum fer Jl. ante. festum s. Procopi a. d. m. quadr. vicesimo quarto. — 1427. Hana candelator — resignat oinne ius suum — Clementi cirothecario —. 9218. 1496, 27. Ffjna. Rukop. ć. 2099 /. 165. Per magistrum civium et dominos consules finaliter diffinitum est inter vitricos s. N. pretextu deorum ornatuum ex una et Hanam perdentem dictos ornatus parle ex altera, man- dantes dicto Hane cum parochianis pro eisdem concor- dare. Act. in vig. ss. Simon. et Jude. ?219. 1428, 16. rua. Libri confirm. VII. sir. 142. Ad present. Sigismundi Weylburg de Praga, magistri arcium liberalium, ad altare s. Johannis B. per mortem Johannis Kamencz vac. Marcum, presb. de Gredis Mona- chorum, rect. instit. #220. 1428, 7 prosince. Tamtéz sir. 144. Ad pre- sent. Barbare de antiquo cambio, sororine Fribergerii, et Johancze, filie ipsius, ad ministerium altaris s. Marie per mortem Viti vac. Johannem Hostek, canonicum eccl. in Antiqua Boleslavia, rect. instit. *29]. 1499, 8. srpna. Tamléz sir. 151. Ad present. Johannis Protywa, plebani eccl. par. s. N., ad altare ss. Viti, Wenceslai, Adalberti, Sigismundi, Procopii et Lud- mile, situm in crippta ecclesie ciusdem, per contractum inatrimonii Johannis, ultimi rectoris vacans, Nicolaum de Tribovia Oloinuc. dioc., rect. instit. £992. 1432. Tamléž str. Raconik plebanus. 2223. 1433, 3. listop. Rukop. č. 2099 /. 363. Jakož jest pře a ruoznice byla mezi Klimentem rukavičníkem z jedne a kostelniky i v$f osadí sv. M. z strany druhé o vinici, kterážto slušie k kostelu téhož sv. M., kterúžto zapustiv svrchupsany Kliment i chtěl jest jie К svrchu- psanému kostelu postúpiti, tu jistí vinici dále vedle listu, klerýž na nájem té jisté vinice svědčí, držeti maje. Tu páni — vypověděli přikazujíce, aby Kliment tu jistí vi- nici ještě jeden rok držal, jakožto list nájemný svědčí, a v té miefe aby tu vinici tak dólal a lis — opravoval, ježto by toho páni konšelé — pochválili. Act. fer. JIL. post OO. SS. *294. 1484, 14. zái(. Libri confirm. VII. slr. 281. Ad present. d. Sulconis, doctoris in medicinis, Alexii [de] Nowosedlicz armigeri et Nicolai Sechczeniar, (estamenta- riorum Katherine, relicte foliannis, quondam notarii Mai. Civ. Pr., ad allarc s. Johannis B. per mortem Marci vac. Jacobum, pleb. in Pieska, rect. instit. 7995. 1435, 28. října. Sněmy VI. str. 168. Knéz Václav farář. *226. 1436. Sněmy 1V. str. 208. K mistra Jana Rokycana za arcibiskupa volení byly — vydány osoby tyto: — kněz Václav, farář od sv. M. 179. Nicolaus de XIII. Kostel sv. Mikuláše. 1. 1437, 29. cervence. Rukop.¢. 2002 f. B. 4. Wanick Piwce canulator, Bernart Sampson, Michacl institor, vitrici ccclesie s. N., nec non Johannes Muczko, Audreas frc- nifex, Martinus a cigno, Urbanus frenifex a parochianis prefatis vitricis additi ct deputali, ex consensu el volun- tate omnium parochianorum nec non magistri civium ct tocius consilii scitu ct voluntate vineam plebani dicti ecclesie exposuerunt in censum annuum ad annos VII continuos hominibus infrascriptis videlicet: Mathie arcu- fici VI str, Martino Skopeez 1l str, Krztienkoui ]I, Illa woni Il, Petrzikoni 1l, Swachoni !| —. Qui quidein cen- suales prefati tenentur et solvere. debent — «de quolibet strichone — per XV gr. — quolibet anno. -—-. Act. fer. 11. post Jacobi. 2. 1446, 8. biezna. Rukop. à. 90 f. 151. Viz zde dil L str. 978. ©. 1. 8. 1450, 14. Gervence. — A'ukop. ©. 2099 /. 1007. Johannes Wolf, Martinus ab angelo, Wenceslaus Ocrasck et Jacobus, pro tunc vilrici, suo, d. lacobi, pro tunc plebani et tocius parochie nominibus, fassi sunt, quix per- ceperunt X s. gr. a Dorothea, relicla Martini Wosstnik — quas idem Martinus pro calice ad ecclesiam predictam comparando delegavit. Act. fer. JIL. post Margarethe. 4. 1450. Rukop. c. 2002 [. M. 13. Záduší pronajímá vinici před llorskou branou па 15 let Malou- šoví střelci z Nov. M. Pr. (Viz Archiv Cesky XV su 542.) 5. 1450. Tamléž. Kostelníci: | Wolf kramář. Ocásek platnéř, Jakub syn Bradáčuov, Martin od tří anje luov. 6. 1400. Rukop. č. 2099 f. 1080. Vridericus ab unicorno, Andreas linicida, Blazco a picis et Duchco torrifex, vitrici. 7. 1457. — Rukop. &. 214[ f. 293. Jacobus plebanus. 8. Asi r. J462. — Lib. erect. U. XIII. J. 21. (Renuncciacio iuris patronatus b. M. V. pro capellano Pragensi. Constitutus personaliter coram nobis Hilario. administratore Pragensi per scdem aposlolicam specialiter deputato, discretus cl honorabilis vir d. Stephanus, Petri Unicornis filius, de Antiqua Civitate Prag. de anliquo cambio, civis et incola ciusdem civitatis, sanus, non coactus nec compulsus vi aut inctu, scd pure propter. deum, libere, spontance et volunlaric dedit, donavit, legavit et. assig- navit atque omnem plenitudinem iuris prescntandi, | (quam habet, ut verus, legittimus et indubitatus patronus aftaris beatissime Marie Virginis in ccclesia parrochiali s. Nicolai in foro pullorum Antique Civitatis Pray., transfudit in de canum et capellanum venerabilis ecclesie Prag. pro tempore existenles temporibus perpetuis, volens, disponen- et ordinans, ut prefati decanus ct capellanus sint veri. legittimi et hereditarii patroni et collatores eiusdem altaris post mortem ipsius Stephani ad presentandum et confe: rendum idem altare presbiteris eis valenti et placenti sub eis oneribus, gravaminibus et obvencionibus alque ccnsi- bus, prout hoc allare dictum beate Virginis plenissiine 1n actis invenitur dotatum, fundalum et erectum. Acta sun! hec coram lionorabilibus domino Sigismundo de Fglavia, decano ecclesie s. Wenceslai in Boleslawia Antiqua, ct domino Martino de Krumlow, vicaris ecclesie Prag., e! aliis pluribus testibus ad hoc specialiter vocalis cl ro gatis. 9. 1465. Rukop. c. Fresser, Wenceslaus a rana vitrici. — 2140 f. 73. Martoss 

Strana 97
XIII. Koslel sv. Mikuláše. 10. 1471. Tamléz f. 98. Vitrici fassi sunt, se tulisse cingulum argenteum deauratum per Dorotheam Ssetelkova legatum. Il. 1478. Tamićż f. 405. Pr copius rector scole el Silvester, frater ipsius. 12. 1473, 6. února. Rukop. 6. 2119 f. Q. Z. Ve jmeno božie amen. Já kněz Jakub, farář u sv. M. v St. M. Pr, vyznávám etc. Ze ackoli z dopu&ténie boZieho etc. takže Ciaím a ustanovuji uroz. paní Margarethu Zlenická a pannu Dorotu, služebnici její, pravé a najvyššie i mocné poruénice vÉeho statku mého, kteréhozto mi P. B. z do- broty své nesmierné popřieti jest ráčil —- přidávaje jim k radě a ku pomoci poctivého mistra Vavřínce z Rokycan, aby ony všecky věci mnú tuto poručené a rozkázané s radú a vědomím jeho jednaly a pósobily osobám dole psanym, komuż co sé jmenuje vydadác —: Najprvé knihy mé, to jest Rychardum Parisiensem a Liru na pargamené na čtyři evangelisty, zač moci budú najlépe prodadiice, peníze ty na pokrm chudým i na jiné skutky milosrdné — obratte —. Item mistru Janovi Libkovi *) — vydajte knihy mé Liru na papíře v nově psané na všecken nový zákon, item Remigium na papíře a troje knihy ve dckách a čtvrté větčie kázacie knězi Václavovi řečenému Korbesas. Item knězi Janovi, bratru mému, knihy Floretum a ně- které knihy jemu užitečné, jakož by sě mistru Vavřincovi zdálo. Item knězi Valentinovi, u sv. Jiljie faráři, knihy Summam Pisanam a ve dskách Isodora knihy troje a Pas- toral. Jtem knězi Havlovi, faráři v Tuchorazi, knihy čer- vemú koží v nově povlečené, má troje knihy Decretalium. ltem p. Míkuláši z Lanštejna Zákon muoj nový; mistru Vavtincovi nadepsanému odkazuji Kroniku a Kompaktata. A kniby mé Racionale divinorum officiorum, kteréž u kněze Valentina móm, ty panie Zlenické vÿäpsané. l jiné pak kniby mé kteréZkoli porućnici Gastopsani mezi kněze chudé vedle opatrnosti své rozdajte, Item Matúšovi zvoníku otkazuji sukni mú s kožichem lisym, kožich krá- líkový Margaretě, mateři panie Zlenické, panně Dorotě sukni čermí novú, Lidmile kuchařce sukni harasovú černí a peřinu lepší, sestře mé peřinu druhú a Janě kuchařce peřinu třetí. Dorotě pradlí polštář prašný a podušku a k tomu I s. gr. — Act. sabbato in die Dorothee. 13. 1477, 30. dubna. Rukop. ć. 2141 f. 42. V té při, v niežto kostelnící a osadní kostela sv. Mikuláše na St. M. Pr. nařickali jsú stat. ryt. p. Víta z Nového Plzně a opatrného Vávru od tří králuov © pět k. gr. platu roč- nieho, kterýž nebožtík Frydryc od jednorožce mistru Zikmundovi lékaři a Mikuléäovi Sokolovi, porutnfkém od sebe ustanoveným k oltáři svému v kostele výš dotče- ném, zjednati rozkázal, v jichžto poručenstvie nahoře jme- novaní p. Vít a Vávra jsú přišli. Přátelé od kostelníkuov i od druhé strany vydaní takoví jsú — úmluvu učinili — aby p. Vít a Vávra těch sto k. gr. v radě jim za duom u jednorožce prodaný položených kostelníkóm propustili —. Za kteréžto penieze — osadní takových pět k. gr. platu ročnieho dědičného — k oltáři prvepravenému mají kúpiti. K kterémužto také oltáři — oni osadní ka- plana — toliko toho a takového jednati mají, kterýž by télo a krev P. J. Kr. pod obojí zpósobá posvátné lidu obecnému skutečně rozdával —. Act. fer. III. ante Phi- lippi et Jacobi. 14. 1485. Rukop. č. 1128 7. f. 1. V té při, kteráž byla mezi osadními sv. M. z strany jedné a mezi ©) Viz Jos. Truhlář, Manualník m. Václava Korandy (1888) str. XIV a 118. XII. Kostel sv. Mikuláse. 97 mistrem Prokopem, Janem Pytlíkem, Janem Vléiehrdlem z strany druhé, takze Svatomikulá&t( pravili, Ze paní El&ka V&enorská oddala jest a odkázala sto kop na kaplanstvie k kostelu sy. M. a toho kaplanstvie 2e Bernard, mar&álek | panský, po otci svém Bernartovi od Samsona byl jest kolatorem mocným; a když se jest nesnáz byla mezi osadními a týmž Bernartem maršálkem o tu kolaturu dokonala, potom svrchupsany Bernart maršálek jest umiel, osadn( pak svrchupsaní pravili sí, Ze by k domu u Samsona po Bernartovi marSálkovi zuostalém | právo měli; protože by jim to kaplanstvie skrze něho hy- nulo, a k tomu domu že se knělami měsckými připo- věděli. Strana druhá, odpor tomu činiece, pravili, že jsú rukojmie za již jmenovaného Bernarda maršálka za sto kop a na to jim jistotu měl učiniti, a v té mieře jistoty žádné neučiniv s tohoto světa sšel jest. A že by k domu | téhož maršálka Bernarda u Samsona kniebami měsckými se plipovédéli prve, nezli osadní, praviece, Ze ten duoin jistý a nezavázaný po jeho smrti jest pozuostal a że by to jisté kaplanstvie na tom domu nebylo zavázáno ani ujisténo. Pan purgmistr se pány — vypověděli: Poněvadž mistr Prokop s jinými rukojměmi k tomu domu čistému a ne- zavázanému prve nežli osadní sv. M. jsú se připověděli, že páni mistra Prokopa s jinými rukojměmi při té přípovědi zuostavují. (Bez dne.) 15. 1486. Rukop. è. 94 Il. f. 39. Petrus Ssyrze et Johannes Rethafin vitrici. 16. 1488. Tamtéž f. 44. Procopius Johannes Dryzna et Georgius ab elephante vitrici. 17. 1488, 2. června. Tamtéž f. 10. V té při mezi Tomkem uzdařem z strany jedné a mezi Václavem Kul- havým rýmarem, Brožem ševcem, Svatomíikulášskými a Svatolinhartskými osadními z strany druhé, jakož nade- psaní — osadní vinili jsú Tomka — z jisté sumy — v kšaftu někakého Martina na Tomkovi — jim — odká- zané. Páni — osadním přikázali; aby Tomka v pokoji nechali a jeho z té sumy viece nenapominali. Act. fer. II. ante Corp. Chr. 18. 1488, 8. prosince. Tamtéž /. 10. Vté při mezi osadními Svatom. a Jakubem mydlářem — jakož osadní vinili sú Jakuba mydláře z platu viničného ročnieho osm- desáti gr., kterýžto plat že by týž Jakub Tomáškoví kra- mářovi vždycky platil z své vinice a po smrti Tomáška (viz díl I. str. 660 č. 4.) kterak by ten jistý plat i s ji- ným jeho statkem na obec připadl a że by póni jim k tomu záduší toho platu ráčili poptieti, žádajíc pánuov, při tom obdarování aby zachování byli, Proti tomu Jakub pověděl: Já sem u Tomáška tu vinici kúpil i s platem, ale ten plat já sem neb. Tomáškovi splatil —. Páni — přikázali — osadním, aby Jakuba mydláře s pokojem ne- : chali. Act. die Concept. b. M. V. 19. 1489. Tamléz f. 46. Johannes Rethafin, Martinus Kosteczka, Wenceslaus Molyl et Petrus Ssyrze vitrici. 20. 1489. Tamtéz f. 49. Wenceslaus Tribussek, Johannes Dryzna et Paulus de Sedlezana vitrici. 21. 1496. Tamtéž f. 68. Barthossius auricusor, Barthossius braseator, Procopius Tocril vitrici. | 22. 1497. Tamléž f. 71. Johannes de Ssmer- how, Barthossius auricusor, Procopius Toczil, Barthossius braseator vitrici. 28. 1497. Rukop. &. 1665 f. 1. ; bozieho tisícieho ctyfstého devadesátého sartor ltem leta sedmélio my 18 

Strana 98
98 XIII. Koslel sv. Mikuláše. kostelníci z Svatomikulášské osady, totižto Marek, Penížek, Lukáš z Kostečné ulice a Duchek ostrožník tylo klenoty jsme přijali kostelní od kostelníkuov starých ve čtvrtek na den sv. Bartoloměje: Item monstrancí střiebrná a kři- šťál do nie, dvě ampule stříebrné, sedm kalichuov (šest střicbrných a jeden měděný pozlacený) a puška stříbrná pozlacená [a dva kalichy pozlacená]*). Item [naprv kápie pod ornáty ¥achovand], item ornát zlatohlavov s omira- lem perlovym i se vf piipravi. [Item ornát bielf dama& kovy se v&{ pripravi], item ornét zeleny aksamitovy okolo s perlami a s omiralem perlovym s květy [bez přípravy] se vii pifpravy, item ornát modrý atlasový s hvězdami [s albú beze všie jiné přípravy] se vší přípravú, item ornát aksamítovy Sachovany s 5tuolá [bez pfiípravy] se v&í piipravi, item orn4t Cerveny aksamftovy strhaný s dobrým křížem bez přípravy, [item jiný vornát črvený beze všie přípravy], item ornát šerý aksamítový s omiralem s zlatem uncovým [se vší přípravú kromě mapule a pásce] [učiněn (?) brunatný kromě albu), item ornát bielý tafatový s 3tuoli bez přípravy, item patndcte orndtuov prostych strhanych rozličných barev, item dyalmatyýk [osm] sedm dobrých rozličných barev, item dyalmatyk šest zlých rozličných barev, item kápí dobrých i zlých sedmnácte rozličných barev, item VI! vornátuov strhaných rozličných barev, ornát červený aksamítový s dobrým křížem, item dyal- malik dobrých devět rozličných barev, item dyalmatiky zlé II], item kápí zlých i dobrých XII rozličných barev, item V pušek k tělu buožímu a korpordlnice s perlami [a korporal, v ní křížek stfiebrny pozlaceny], item tři kusy kříže v krabici, [item puška perlová nová], item dvě palle pod monstrancí, [item palla nová černá pod mon- stranci s perlami], item dva fefliky bield též v krabici, it. prostěradlo tafatové zelené na hrob, prostěradlo šeré tafatové, [dva fleky modrá odstarého ornátu] flek modrý zlatohlavý, [feflík nový s červeným křížem), koltra čer- vená a koberec k tomu, ([eflík zelený od paní Jednorož- cové s zlatohlavem a obraz M. B. perlový, prostěradlo kmentové na hrob, ubrusec s ptáky dělanými, ubrus na oltář s třepením, ubrus nový s tím Mikulášem, dva nová ubrusy od Retafínky, [u p. faráře IIll mísy a dvě konve, lavatoř, vše cínové, a také vorloj a [dva jeden větší a druhý menší] III talíře cínová, III komže nové, znamení na nich ruože veliký, dva ubrusy nová na veliký voltář i s třepením. Item tyto klenoty i se všemi věcmi kostelními zvonik v své moci máaznich nám neboližto jiným kostelníkuom počet učiniti má, když by preč chtěl odstúpiti. Item naj- prvé [devět] vosm vornátuov se vší přípravú, kromě jediný bez alby, [sedm] šest kalichuov střiebrných, [devět] šest pušek k tělu boiiemu [nahoru vzato], dvě sukničky na kalichy, [jeden kalich uražen, šest kaliíchů stříbrných a jeden má dieru], sedm ubrusuov s třepením a osmý od Tomáškové, dva malá ubrusy pod monstranci, sedmmez- cietma ubrusuov bez tiepenie zlých i dobrých, pallí zlých i dobrých bez jedné třidceti, korporálnic [pět] VI zlých i dobrých a šestá perlami, krumpovaný obrázek na ní, korporaluov pět [jedna viec, za nds pét], příkrov nový jeden, antifonáře dvě straně nově, lavatoř jedna bez vieka, pendilea dvě pod archu [nenie dáno než jedna], mšaluov pět [a jeden šestý od paní Adamky tištěný], gradual jeden, [idomatik jeden], [viatik jeden], antifonáre starý ll, žaltáře ll, zvoncuov osm, [dva svícny mosazné od Smerhovského, palla nová, ubrus s tfepením], sviucnuov mosaznych ma- *) Takto označuji pozdější přípisky. XIII. Koslel sv. Mikuláše. lých i velikých [jedendcte] XIII, sviecnuov cinovych na oltáře [dvamezcietma] jedenmezcietma, čtyři sviecny železné, [dva od Strupínové], cínové veliké čtyři sviecny, [ll sviecny paní Eleny Samuhelnice], ampulí [sedm] osm, třížejdlíková konev jedna a žejdlík jeden, komží malých i velikých zlých i dobrých [devět] deset, kadidlnice dvě a železo jako monstranci nosie, palla pod monstranci jedna, forma k oplatkuom jedna, agenda jedna, lžičky [dvě] jedna, všecka zlatá od paní Jednorožcové, pět fellíkuov, [liber unus in pergameno, guo utuntur sardotes in — (?)) decan- tantes Venite adorcmus dominum, il. palla z starajch vor- nátů k velikému voltáři zlatohlavová, kružidlo ku plátkuom [k v[o]platkuom?], komz{ novych V]. Item dialmatiky dvé, palla brunatná nová jedna, pa- tena cínová jedna, cimbál jedeu [opraveno z cimbály dva], kápí šest [a MI! malí], hromic triceti [XXVI], na oltář v koutě Matky B. ubrus nový s třepením a druhý bez třepenie a palla, to vše tré nové. It dva ubrusy novy od Retafinky a palla k tomu. [ltem dva ornáty, kteréž kněz Beneš vzal doluov, ubrus jeden bez tfepenie a druhý s třiepením a palla paní Wolfové, štuoly dvě, jedna dobrá a druhá zlá, koperce 1l, jeden dal p. Jan od tří studnic a druhý byl obecní starý.] Viniční plat peněžitý tyto osoby platí o Vánociech a víno při sbieránie vína: [Pavel nožicř přijmic Stahlavec, 1 k. m. a VIII pinet vína; prodal p. Legatovi nebolizto jeho synu]. It. Jan, syn p. Legata, platí M k. m. a XVI pinet vína. Václav Frycek feznfk 1 k. [opraveno z !/5] m. a VIIT pinet vína, [Matěj, syn Slánského Václava z Nov. M. Pr. 1 k. III p., Marjdnek platf 11 k. m. z pole, alc vína nic; Václav Motýl platí !/, k. m. a UII p. v.]. Pro- kop vinopal z Dlazení ] k. IJI] p., KfieZ forman proti Slovanuom platf XIII gr. Item Jan bečvář Šilhavý od M. B. z louže koupil od paní Uršily platnéřky vinici, kterážto paní Uršila na té vinici odkázala XVI pinet vína červeného, kterýchžto Jan svrchupsaný má platiti — k zádušie sv. M. Juda Zid plati 1/, k. Item Židé každý rok dávají žákuom XV gr. m. na dřievie. Item tyto osoby plai( na vosk o Vánociech a to na každý rok: Svehla z Vyšehradu 11'/, k., Klíma Roudnický z Nov. M. XH gr, Jan Holy z Nuosl prijmie Climelír XII gr., Jan Skakalík kožišník za Slupí z Slívákovského dvoru XVI gr. [Jinou rukou psáno:] p. Mrákes platí 1l k. XX gr. n., z liky 1!/, k., p. Jan Viclisky z Velence Ve: likého I k. VI gr. Item na kazdy rok od desk dávajf puoltrinácly k. m.— a ten plat jest ze dv set k. gr. m., kteréž odkázal Hamerník nebožtík k záduší sv. M. — dokudž by jistina svrchupsaná nebyla polozena. Item tyto osoby platí ourok z listuov při jednom polouletie: Kundratka V k. m., Martin olejník pfríjmím Ratibor I k. m., Jan Cholpický 1'!/,, Václav Motýl !/,, Jan Dryzna l, Martin Kostecka !/,, Sárka platnéf "|j, Havel švec !/,, Korábka !/, k., Jan Městecký !/, k. [obrá- ceno na opravu vézí obü, na krov, na zed krchovni, na kostnici, na školu. Bartoš zlatotepec od Jonáše 1 k.] Anno 1508 poctivý kněz Václav po své smrti dal jest k osadě komži dobrú kmentu svatohavelského za kostelníkóv Jiříka Reháčka od trúby a Iavla od hlohové koruny a Jana, Tomáškové syna. lt. p. Jan Zajíček při každém poluletí dává X k. X gr. m. kostelníkuom, kteréž vybierá od sedlákuov 

Strana 99
XIII. Koslel sv. Mikuldsc. z Kojetic. [lt. p. Mikula$ Skursky z Zejbie(?) 1 k., Roudnicky XIIII bielych mó platiti na każdć poluletie, Habi3 z Velence ze dvora, který najímá u Homuta, 1 k. úroka.] 24. 1497. — Rukop. ¢. 1665 /. 4. Mezi Janem Peniežkem, Markem Lukšem, Duchkem ostrožníkem, ko- stelníky sv. M. na miestě všie osady z jedné a Judú Zidem z strany druhé stala se jest smhíva taková: Jakož týž Juda z domu svého podstúpil všecky pořádky a po- platky s osadními k kostelu téhož sv. M. trpěti, že týž Juda z toho domu s dědici a budúcími svými miesto těch poplatkuov a pořádkuov na každý rok má a povinen bude osadním XV gr. č. platiti —. Dálo se v radé v úterý před sv. Bartolomějem a. d. MCCCCXCVII. (Libro obli- gacionum fol. CXLI.) [Ten duom praví se nyní držeti p. "Tomás Kopryc, oufednik najv. p. purkrabie Praiského a zadržalý platy vyvaditi mó.] 95. 1498. — Tamléz f.7. Tyto jsá véci obecné v kněžském domu, z kterých každý farář má počet učiniti při odchodu: Peřiny tři s svrehními cíchami, jedna peřina s novú cíchú, polštář jeden s cíchú. Mísy nové 1111; talére nové cínové Ill, duršlák plechový jíchám cediti, plechový hrnek cedidlný, dva rožny železná, rošt jeden, škopek, dva vokríny, necky inalć, drajfus żelezny o strech nohách kotlóm stavěti, čep vinný mosazný, postel, sekyra rubačka. 26. 1498. — Tamidź f. 6. Anno d. MCCCC 98. Příjem: My kostelníci Marek, Peniežek, Lukáš a Duchek ostrożnik toto jsme přijali: Najprvé od kostelníkuov sta- rych VII k. a VI d. bielych fer. V. in die Laurenti. Zka- žené víno jsme prodali vinopali za XIII gr. Fer. III. ante Wenc. dali nám opět kostelníci starší IIII k. a XXIIII gr. Od Dryznové starého dluhu vzali jsme LXX gr., Bartoš Vlk dal ] k. m. na zvon, ourokuov svatohavelských XII k. z listuov, od p. Zajiecka téZ svatohav. X k. a X gr. z Kojetic; od desk svatohav. ouroku VI k XV gr., ouro- kuov z vinic vo vánociech V k., Jan, syn páné Svátkuov, M, k. dal na hranici; od Kostečky 1 k., kterúž odkázal sladovník od činé zahrádky, sbierky nafaře o masopustě, vybrali sme X k. XVII gr., za slarý hřiedel vzali jsme 111 k., paní Sválková zlatý ub. dala na zvon. Pechancová na zvon ‘lz k. dala, ouroku svatojirského z listuov XII k., od p. Zajiečka X k. X gr., od desk VI k. XV gr., od Trubskéio za méd VIII k. XXI gr., všech žebrot na vosk Xur/, k. HII gr. HII d. 27. 1498. — Rukop. ¢. 94 1I. f. 79. Johannes baccalarius, Bartliossius auricusor, Mathias braseator vitrici. 28. 1499,17. března. Rukop. č. 1665 f. 7. (Odk4- zání platu v Cermících u Brodu C. na gruntích Duchov- ských.) V neděli Judica poctivá paní Lidmila, vdova od slonuov, toto ptiznánie učinila před p. Janem Jeníškem a p. Severinem a p. Janem Zajickem i jinými osadními, ktefiżto pohromadě v domu kněžském byli, že jakož dvě kopé platu pen&Ziteho rocnieho, na miešenské groše po- čítajíc, dskami zemskými zapsala svěřenie učinivší téhož platu midrym a opatrnym imu2uom Jitíkovi Salomünovi, Janovi Smerhovskému a Samuclovi, Star. M. Pr. mé&tanuom v též osadě Svatomikulášské obývajícím, jakož dsky zemské šíře okazuji, 4 pfi tom toto oznamujíc a chtiec mieti za- chováno a dridno na ča»y věčné budúcie: Najprv aby s toho člověka dvě k. gr. na miešenské toliko brány byly a nic jinak a to rozdielně na sv. Jiří jedna kopa a la aby obracována byla žákuom na drva do školy, a druhá kopa při sv. Havlu a ta aby na víno a na vosk dávala jsě. A to vše po její smrti teprva puosobiti jsé má řádem nadepsaným. Však proto za zdravého života 'l; k. gr. XIII. Kostel sv. Mikuláše. 99 z dobré vuole žákuom na drva každý rok vydávati chce. A také kamenem jejím, kdež nynie syn její leží, aby odtud hýbáno nebylo. Proto každí kostelníci mají se u nie staviti a jí při- pomenúti; dá-li dobře, pakli nic, také dobře. 99. 1499. — Tamićż f. 4. Nos vitrici primus Matiejek braseator, inhabitator domus Horcicka a regione monasterii Spiritus sancti, alter Johannes baccalaureus post pandas panum, tercius Paulus de domo Zebracke canula- tricis, illo de parochia in Novam Civ. translato domoque vendita, cuius vicem substitutus et electus a parochianis dominica post Martini Bartholomeus auricusor; quartus Laurencius pellifex, substituti in officium supradictum ipso die s. Egidii dominica. ltem in crastino fer. IIl. post Katherine in pretorio Mai. Civ. Pr. vyzdvihli sme XX k. od neb. Strakové ; tercia die post Katherine missi sunt duo consules de pretorio pretacto, unus dominus Zigismundus dictus Holec, alter dominus Severinus cum vitricis ecclesie s. N. — et se- nioribus parochianorum parochie eiusdem ad tabulas terre- nas et ibidem tabulis predictis incorporatum est testa- mentum bone memorie d. Conradi de penetrabili domo —. 30. 1500. — Tamićż f. 5. ln causa inter vitri- cos eccl. s. N. et Georgium Pardubicky honesta d. Martha ab aurea tuba relegavit summam LXXIIII s. gr. m. pro ecclesia prenominate parochie, quam summara prefatus Georgius tenebatur d. Marthe iure iusto, obligacione indissolubili (?). Qui Georgius per interposicionem amicorum suorum a quibus- dam privatis personis pro tunc in predicta parochia pre- sidencium obtinuit, insciis tamen parochianis aliis, quod de predicta summa LXXIIII s. gr. m. XLV s. gr. compacta- cione mutua solum reponere debuit, cui compactacioni satis non fecit. Ob quidem per vitricos pretactos pro non retenta compactacione citatus est iure terre in castrum Pragense et ibidem victus testimonio, ad quod se ipse appellavit, per d. barones inventum est pro iure, ut pre- fatus Georgius P. -— reponat diclis vitricis XLV s. gr. m. Actum in pleno iudicio dd. baronum sabbato die Zigismundi a. 1600. Tyto penfze jsi obráceny na stavení školy nové. Skola nová u sv. M. stavena I. 1500 a po druhć vsecka znova |. 155/ s velikým nákladem jest stavěna. Tito platí z listu: Zigmund Becka 1 k., Duchek vostrużnik '/„, Jan truhlář '/s, Jindřích ze Všestud 1 k. a to při sv. Jiří a při sv. Havle tolikéž. (To vše jest škrt- nuto a nahrazeno jmény :) Jindřich platnýř !/s, Jan truhlář '/,, Vavřinec Hlinka '/,, Jindřich ze Všestud I k., illumi- nator Vavřinec s k. 31. 1500. — Ssalomun, Barthossius vitrici. 82. 1500, 2. května. Archiv Český X. str. 526. Mezi osadou sv. M. a Jiffkem Pardubskym z Miletinka o nezdrienf smlouvy. 38. 1601. — Dačický z Heslova 1. str. 64. V neděli den M. B. na nebe vzetí povodeň veliká byla; blízko byla voda od kostela sy. M. v St. M. Pr. a dvou loket nad Bradáče u mostu vystoupila. 84. 1501, 14. července. Pluvia per imbres conti- nuos, inundatio Wltawae inusitata. Ea eluvies sese usque in limen templini d. Aegidii, item ad d. Nicolai et in plateam Maioris Urbis Prag. quam vernacula lingua Dlouhá Stiída appellamus, effudit. Rukop. é. 94 II. f. 82. Georgius auricusor, Johannes ab Adam 18° 

Strana 100
100 XIII. Kostel sv. Mikuláše. 35. 1508. — Rukop. C. 94 I. f. 87. Georgius Ssalomun, Johannes canulator et Barthossius auricusor vitrici. 36. 1504. — Tamiéz. Marcus, Barthossius auri- cusor et Georgius Ssalomun vitrici. 97. 1504, 11.ledna. Tamtéž f. 8. Dán od poctivé paní Doroty Volkové dobré paměti kalich s pozlacenú rukovéti prostřední, kterýž váhy má stříbra tři hřivny. A to se slalo za kostelníkóv Václava Valenty a Jana od strak a Jana konváre neb fabra a Jifíka Mrenka becváte. A to se stalo ve čtvrtek po B. kiténf. Tak aby za každého fa- záře po kázání prosba se dála za jich duše pro ta do- brodienie, kteráž sú zdrávi jsúce to učinili ke cti a chvále P. B. svému. 38. 1604, 15. prosince. Rukop. ¢. 1665 f. $. L. b. MCCCCCHIL uroz. páni a páni p. Jiřík a p. Pavel z Hrádku dali sú kalich pozlacený, kterýž váží tři hřivny a 111% lotu, odkdzany od uroz. panie Ofky z Ertina, matky (ÿch? pánuov, neb. p. Samuele manželky slavné paměti, jenž jest dán skrze pana Prokopa Pikarta a přinesen do domu kněžského tu neděli před sv. Tomášem. A to na ten zpuosob, aby každý farář nynější i budúcí k lidu napomenutí činil, aby za ni P. В. prosili. A pii tom sú byli páni tito: p. Zajíček, p. Simon Sekyra, ty časy konšelé, a p. Marek a p. Bartoš Horčička, ty časy úředníci v šestipánech, za kostelnictva Václava Peřiny, Valenty a Jana od strak, Jana konváře, Jiříka Mřenka. 89. 1606. — Rukop. č. 94. Il. f. 90. Marcus a cignis, Barthossius parvus, Vitus a facie vitrici. — Ge- orgius Ssalomun et Barthossius vitrici. 40. 1606. — Tamleź f. 92. Berthoss auricusor, Burianus et Marcus ac Petrus canulator vitrici. 4]. 1607. — Rukop. c. 1665 f. 8. Vavřinec z Tajna a Adam sladovnik, jsice porucnfci mocní neb. paní Marty, vdovy po neb. Bielém Václavovi kramářovi, z vuole a rozkäzänie jejieho kúpili jsú kalich stfiebrny s pozlacend rukovëtf za XXVII!/, k. m. A ten jsú dali v moc pánóm osadním v přítomnosti p. Jana Zajíčka, p. Šimona Sekery, Jiříka Šalomúna, Samuele kramáře a Bar- toše zlatotepce a bakaláře Bielého, a v přítomnosti ko- stelníkóv Jiříka Rehačka mladého, Burjana šmejdéře, Savli ševce a Prokopa klobúčníka. (TíZ poručníci k žádosti pp. osadním a К vopravé bozieho domu sv. M. a k vopravé véze kostelnie dobro- volně přidali jsú z statku též paní Marty XXVI k. m Věže leta 1607 spravována. (Farář kněz Jakub.) 49. 1507. — Rukop. c. 94 II. f. 95. Georgius a tuba aurea et Burianus ssmajderius vitrici. 43. 1508. — Rukop. C. 1665 f. 9. Michal rozkázal svým poručníkóm k sv. M. XV k. m. — Poruč- níci neb. Marty dali k faře dvě kazule Gistého plátna tenkého. Act. za kostelníků Jiříka Rehácka, Havla Regala od hlohové koruny, Jan, Tomáškovo syn, a mečíře proti Sevcrinovi. [Viz I. str. Adam Jan kupil do ko- stela dva svícny mosazné za I!/, k. na oltář, kterýž neb. Wollová držala. Za faráře kněze Jakuba a kostelníkóv Jiříka Řeháčka a Jana, Tomáškové syna. 44. 1509. — Rukop. C. 94 IT. f. 101. Johannes torrifex, Laurcncius illuminator, Laurencius cultellator vitrici. 45. 16090. — Rukop. ë. 1665 f. 9. Panie Anna z domu Tovačovského dala k záduší komži novú kmentu svatohavelského [s] znamením zvláštním při po- XIII. Kostel sv. Mikuláše. dolku. A to za faráře kněze Jakuba a kostelníkóv Jiříka Řeháčka od zlaté trúby a Jana, Tomáškové syna, a Havla od hlohové koruny a [Víta] mečíře podie Slemberka [v &. p. 12. Viz díl I. str. 166.] — Paní Výšková dala ubrus nový na oltář. 46. 1609. — Rukop. 6. 1665 /. IS. Paní Kateřina Svátková z domu pruochoditeho [t. p. 936] ki- pivii firhuñk neb palli před oltář. ubrus s kříži a dva sviecny mosazná dala k kaple dobrovolně, jenž jest pod školú, jako se kosti chovají mrtvých. Item p. Thomasa manželka, který jest v ungeltě písařem, na tyż zpuosob. 47. 1609. — Stasi lelopisové Ceslé slr. 312. I pravili [lidé], že by [Ubři v průvodu krále Vladislava I1.] archu u sv. M. prostřelili. 48. 1510. — Rukop. c. 94 1I. f. (02. Laurencius illuminator, Laurencius cultellator, Johannes Piwcze et Georgius ssindelarz vilrici fassi sunt, se percepisse XX s. gr. pr. et calicem argenteum a commissariis bonorum Marthe institricis. 49. 1512. — Jamléz f. 201. Martinus ct Lau- rencius illuminalor vitrici. 50. 1515. — Rwukop. c. 1665 f. 10. Po knězi Prokopovi zuostala bibl( Geská imprimovaná s dobrou illuminaturou. (A ta jest !. 1556 knězi Janovi Kolínskému, administratorovi a rekloru ucenf Pr. na ten čas faráři s. M. k službě boží, po neb. Kozlovi při záduší zancchany.) 61. 1620, 5. srpna. Tamlcž /. 11. (Řád od zvonění.) V neděli před sv. Vavřincem v mor i kromě moru takto sou sobě zřídili osada sv. M. pro nezbednost žákovstva a zvoníkuov, že kdožby koli chtěl, aby jemu zvoněno bylo u fary sv. M. v veliké zvony neb ve všecky umrlému, ten aby dal od zvonění zvoníkovi V gr., od malých pak zvonuov toliko aby dal IIl gr. blé. Zákuom od próvodu aby dán byl I gr. b. a od kříže puol gr. b. a od kro- pice též 1!/s gr. Knězi aby dán byl I gr., buď faráři neb střídníku, leč by kdo chtěl víc dáti z své dobré vile. Hrobníku od kopání hrobu velikého těla, zvláště v letě, dáno má byti ll gr, od malého 1'/, gr. Pffkrovy na mrtvých a svíce aby nebyly od Zádnélio brány bez vuole přátel mrtvého. Bakaláři od próvodu Ill gr. ; kdyby zpivali konduk, aby dal X gr. bflajch. 52. 1620. — бай lelopisové Cesli sty. 441. Také toho roku varhaníkův čistých několik umřelo; ve člvrtek před sv. Matoušem umřel varhaník Mikulášský a rektor školní, příjmím Rachtaba, a on složil tu pisnicku »O daremné světské utěšeníc. 58. 1591. — Prameny déjin Českých Vi. sir. 307. Mistr Pašek pak I. 1521 a kněz Jakub, příjmím Kubíček, kněz Sídlo s některými jinými zarazili bratrskou literátům znamenitú procesí z Tejna. 04. 1591. — Rukop. C. 1665 j. 15. V středu před sv. Ondřejem přijali k sobě ouřad kostelnický tito: Jiřík kramář, Hynek švec, Tomáš Vrba, Matěj Pivcc. Tyto dolepsané důchody že mají, k sobě vyberic, z nich počet činiti na groš míšenský: Z Kojetic ze vsi ročního platu XX k. XX gr, od p. Libdika XX!/,, od mistru dána, lotizto m&al novy p. Velenskyho z listu VI k., z Crmik vsi Il k., z Záryb vsi 1 k., Bartošek od črné růže z listu VI gr. Summa XLVII' k. gr. Viniční plat tito platí pii sv. Havle: Jan Legat [na- hrazeno: místo p. Legata Mikuláš provazník] Il k., Jiřík bradýř [Václav Kaše krejčí] II, syn Tobiášové I k., Svchla 

Strana 101
XIII. Kostel sv. Mikuláše. z Vyšehradu XX gr., Jiřík tkadlec pod Zderazskou farou XII gr., Mikuláš z Hůlkova domu XXVIII gr., z Judova domu "3 k., p. Martin řezník JI k., od Ziduov starších XV gr.. p. Tomáš od desk XII gr., jirchář bezrukej XII gr, Simon zlatník z apateky XII gr. Summa VI! k. XXVII gr. m. bb. 1521. — Rukop. ¢. 1665 f. 10. Anno 1521 (ег. ИП. post Katherinam tito byli kostelníci: Jiřík kramář, Hynek švec, Tomáš Vrba a *.atěj Pivce. . b6. 1699. — Tamléz. Za p.faráie knéze Václava Sídlo toto jest zpuosobil k osadć : vornśt ćrny aksamftovy za XXI k. m., kápě damašková črvená za XXIII'/, k., kalich pozlatceny XXX k. bez 1] k., puška stříbrná pře- dělaná !/, k., mšál papírový imprimovaný II k., komie 1'/, К. т. ‚57. 1523, 23. července. Barloš písať v Pramenech a. C. VI. str. 19. Ve čtvrtek pred sv. Jakubem — purg- mistr a rada Pražská, poznavše rozličné zlé věci, kteréž nastávaly v obci, povolali k sobě na rathouz — kněze Václava Sídlo, faráře od sv. M. [a jiné faráře]. Tu jim vyčítali a vypsali každému z nich život jich, co jsou pů- sobili a jednali spoležně i obzvláštně, jednak na kázáních svých, jednak jinde, pozdvihujíce lidí k nesnázem a bouř- kám pro kněze Martina betlémského a pro jiné kněží, kteříž zákon boží věrně kázali, to činíce s radou strany odporné, totiž s Rfmany duchovními i světskými někte- rými. A protož pro takové i jiné věci všickní konšelé — vypověděli je ven z města. (Viz i tamtéž f. 360.) 68. 1524, 7. listopadu. Bartoš písař v Pramenech ad. Č. VI. str. ZL. A téhož dne zase kněze Kubu, kněze Václava Sídlo a Mistra Matěje Korambusa, víc než před rokem vypovédéné, zase přijali. (Viz i tamtéž str. 309.) 59. 1624. — Barlo$ písař v Pramenech d. Ć. VI. str. Z. Jedna opět žena pekařka, Dejmková řečená, přišla s poclou k svému faráři kostela sv. M. a žádala ho, aby též za ně kázal P. B. v kostele prositi, aby ráčil jich pomocník býti * dobrém. A on vzav poctu sobě, šel : k administralorovi a radil se s ním o to, boje se téhož, co jest přišlo na kněze Jindřicha. Odtud dále la věc před Pražany do rady přišla. Z toho jí obeslali a do šatlavy ji vsadili za několik dní. 60. 1524. — Rwkof. c. 1665 f. l8. Den sv. Matáse ev. monstrancí veliká téhoz domu bozieho sv. M. jest zvážena a křížek, jenž bývá na hrobě; i to v glajchu váží XXXVIIII hřiven a Il!/, lotu. A jesté kousek zuostal nevázeny. U p. Erazyma Ozmana sé dálo z porucení pp. osadnich. 61. 1525. — Rwukop c. 1129 J. 315. (Mikuláššií osadní s Vavrii řečeným Václav o svrchky po Adamce, kdo by na oltář nakládati měl a pokud.) V té při mezi kostelníky a osadními kostela sv. M. a Vavri. řečeným Václav, kdež jsú předstúpili obojí a toho žádali, jakož ; jest kšaít Doroty Adamky sladovnice na to učiněn a v něm jest položila, cožkoli z toho statku pozúslane pe- nčz i svrchkuov, kteréž jsú v domu, to kdožkoli k sobč příjme, aby nakládal na oltář, tu on Vávra, jinak Václav, pravil, Ze ty svrchky i se vším jemu náleží a že mu to prodala a jemu těch svrchkuov podle jiného statku zancchala. Nato pokázal svědomí. Zase oni proti tomu pravili, že sú bližší k tomu, nežli on, a že na ten oltář snad by bylo nakládáno dotud, dokudž by to postačilo, ale že jim jest bližší ta vče k opatrování než komu —-- Tu p. purgmistr a páni — nalézají: Poněvadž osadní k tomu se podávají a z těch penèz i svrchkuov züstalÿch na ten oltéË chti XIII. Kostel sv. Mikuláše. 101 naklddati, netoliko pokud by těch věcí vystačovalo, ale na budúcí čas aby ten näklad nepominul, opatriti chtí, p. purgmistr a páni jim ty svrchky a peníze ptipovídají —. Act. fer. Hl. ante Andree. 62. 15298. — Rukop. ¢. 1665 f. 31. V pondéll o Křížových dnech — v přítomnosti Václava Subule, tehdáž faráře svého, tyto věci, kteréž v plenotích témuž záduší příleží, spatřivše, což od stříbra jest i zváživše, pro budoucí toho pamět tuto jsí znamenati a sepsati rozká- zali —. (Suma všech kalichů XVII.) 63. 1525. — Prameny dějin Českých VI. str. 321. Přísahu učinili [papeži] první mistr Havel Cahera z Zatce — kněz Václav Sídlo, mikulášský farář —. 64. 1525. — Borový. Jednání konsistoře 1. str. 24. Plebanus sacerdos Wenceslaus Subule, sacerdos Joannes senior Kozelka, sacerdos Joaunes. 66. 1698. — Rukop. č. 1665 [. (S. Úrokové zádušie: Simon zlatník od anjela z apoteky proti Folimanu místo Tomáška malého XIl pr., za Horskú branú Jan od sviné II k. m. VII pint viva. Na horách Svatomikuláš- ských Vávra lesař I k. m. VIII pint, Mikuld¥ provaznik II k. m. XVI pint vína, u sv. Pangrací Mikuláš Krtský z domu Hülkova XXVII gr. gr. Na Biskupkäch Valenta řezník na místě Silhavého bečváře XVI pint vína. Václav bakalář od Motýle koupiv od osady vinici Adamčinú pod- volil sě, doniž ji drží, dávati člvrtci vína červeného každý rok. Waltinka zlatníce má dáli X k. m., že muž její v kostele leží. Vořešková má dáti V k. m., Andres, muž její, odkázal. Secundo Mauricii G VI. Jacobus presbiter de Wi narzecz vendidit Joanni Minczer. Primo Stephani O XXIII. joannes de Klucznow vendidit d. Jacobo. Quarto Andree EXX. Andreas de Rowneho et de Longa Villa vendidit Wenceslao Ziaba v Kojelicích dvuor svobodny » dédinami, lukami a s krém, kteráz drz( SvatojilStí, i sc vším pří- sluBenstvím za L k gr. 6. — V prvních Václava Hyn- dráka C XII. Vladislav, Uhersky, Cesky etc. král kolatuiu všech oltářův u sv. M dává osadním. — Ve dskách Viktorinovÿch F 9. Václav Zába z Prahy prodal Petrovi. — V černých menších N XXIIII. Jan Hlavsa, písař desk dvorských, učinil relací Václavovi od žáby o dvůr svobodný, kde nyní krčma jest, v Kojeticích. — Primo Audrec N XXIX. Dorota etc. de Charwatecz vendidit Johanni Cholpicky. Duše tyto nikda nemají z paměti vycházeti, ob[z]vlášině podepsané, ale mají za ně P. B. farářové prositi: Za Martu Baštínku, Martu Trubskú, Lidmilu vdovu od slonüv, uroz. paní Ofku z Ertína, neb. p. Samuele starého manželků, paní Dorotu Volkoví, Václava Bílého kramáře a Martu m. j., při tom za poručníky téhož statku, Václava a Marty Vavřince z Tajna a za Adama, jinak Jana, od Adamův. Za Vondřeje soukenika, za Adamku sladovnici, kteráž vSecken slatèek svůj dala k témuž záduší a za živnosti své koupila vorndt černý aksamítový a kalich pozlacený. Za duši Baštína, Václava Mé&lnického, ktery na Smerhové umřel [viz dil I. str. 99. c. 26.],za pani Ofku Tvářskú ; a p. Václava, otce jejího, Margétu, matku jeji, Zigmunda, m. j., za Kateřinu, matku jeho. 66. 1629. — Rukop. c. 2134 f. 25. Jakoż jest byla ruoznice mezi osadnimi a Viktorinem Jednoro'cem o néjaké slaveni pfi záduší sv. M. i on Viktorin podvolil se jest jim osadním dáti X k. gr. pr. 67. 1080. — Rukop. c. 1665 f. 35. Tu sobotu pied sv. Václavem koupila Anna od zlaté trouby stolic 

Strana 102
102 XIII. Koslel sv. Mikuldse. od Lidmily Burjanovic — a la stolice jest za pan( Martou Reháckovou a Vo'rínovou. . 68. 1531. — Tamićż f. 16. V pátek před sv. Rehorem přijali sme my kostelníci Jiřík Komedka, Bo- huslav kožišník od poručníkuov neb. Adamky nádobí caj- nového XXXVI liber — a k tomu přijali sme ručník a tustého plditna VIloketalll čtvrti a jeden ubrus, roušek malých i větších NIJL. Tyto věci sme p. faráři knězi Ma- téjovi na faïe ukäzali a k tomu jest pristipil: konve INT | vëtsi i mensf, mis VIIII, talffuov cínových VI, ubrus na stuol, ručníky IlIT, umývadlo, štoudev k vodě, rožní 1II Zelezná. Item my kostelnici Jan sladovnik z domn Ada- mova, Jiřík konvář dali sme udělati dvě komže nové. Jsou dány do kostela I. XXXVI. Ovfud kostelniclvie prijali k sob& tito: Bouslav ko- žišník, Jiřík komedka ko2i$nfk, Jan Sidlo konvář, Jiřík Smolnice švec. Toto sme v kostele opatřívše sepsali: pět vornátů, korporáluov sedm, kapí pět [r. 1686 nevíděli sme nez tri], palle velikÿch devateniet [XII], palle malé tři: [jedna], lžička stříbrná [neviděli sme], ubrusü XXXII a tři nové, komže dvě stary a novy (fi, [kom# VI a sedmá ztracena], ko-tyny dv&, kadidlnice dvé, m&aluov sedm [neviděli sme než Illl], dva zvonce, svícnuov mo- saznÿch XXV [XNVII], svícnuov cínových XIII, svícny veliká železná dva, svícen veliký cínový jeden, ampulí deset [jedna ztracena], koncv s nosem k vínu, ferma k voplatkuom, křužidl dvě, [těch také není], kotlík in&- dený, okřín dřevěný, čep měděný k vínu, zámek vína zainykati. 69. 1t81, 81. ledna. Zamléz f. 11. Jakož p. Brikcí Rehák z Kvétnice, p. Jan Kozel z Pokštajna, tudíž i p. Modest z Pokštajna a podlé nich někteří jiní sousedé osady sv. M. vznešení sou učinili nap. purgmistra a pány, kterak mnozí z nich, kdyžkoli jaké potřeby s strany toho záduší nastávají a jeduati »e mají a zvláště božské, že sú toho oni dosáhnát: nemohli, aby se tiż, jakZ od staro- dávna byvalo, podlé jinych scházeli a jim jednati pomá- hali, nébrz kdyZ obsíláni byvají skrze slużebnika páné purgmistrova, že se scházeti nechtějí a že jich posměšnou dosti řečí odbývají, pravíce, jestliže jim jaká potřeba toho jest, necht se scházejí. Zadajice p. purgmistra a pánův, aby jich v tom litovati ráZili i také opatiili. Tu p. purk- mistr a páni slyšíce jich vznešení i obtížnost i posměch ten, ktersky se jim stal, vážíce, toto jsou ráčili najiti: Ze oni proti povinnosti své a právu města tohoto a stolice této i na těžkost p. purgmistru to jim činí, nepamatujíce na to, což sou přijímajíce právo městské i rukou dáním slibujíce přiřkli. I p. purgmisir a páni pro dobrý pořádek božských věcí předkem i také pro dobrý osady té toto nacházejí a na budúcí časy aby trvalé bylo, a to pod po- kutou tak, kdyžby koli potřeba jaká buď zádušní neb jaká jiná byla a služebníkem p. purgmistrovým obsílání bývali a z nich se kdo podlé toho obeslání nezachoval a nenašel se do společnosti té, že ten každý V gr. č. aby dal, a to hned nazajtří od obeslání tolio. A prestoupil-li by to podruhé, aby dal X gr. č., po třetí XV gr. č. A jestliže by pak kdo mimo toto ulożenf vice se toho dopouštěl a takovú těžkost p. purgmistru a pánuom, stolici této, i také spolusouseduom svým kdo by činil, aby o tom oznámili, le p. purgmistr a páni takovü véc rácí opatriti a tako- vého kaZdélo práva méstského zbaviu. Takć toto pii tom vymienéno: JestliZe by kdo k tomu nemohl býti a neměl kdy za pfíciná hodná a doma by nebyl a zúmyslně toho że by neučinil, že ten pokuti povinen nebude. Paklí by doma byl a sa obeslán o tom věděl a nenašel se mczi XIII. Kostel sv. Mikuláše. spolu jinajmi sousedy k takovým potřebám, że ten każdy již dotčení pokutú povinen bude. Také coż se dotyéc oufadu kostelnickyho a jak by pri tom říditi se mělo, pro dobrý pořádek takto o tom nalézají a na budúcí časy též aby trvanlivé bylo; kostelníci předešlýho roku kteříž by byli, ti z toho aby propuštění byi a na to místo aby jiní voleni byli, dva z starších sonseduov a dya [opraveno v čtyři] z mladších, a to z příčiny té, aby jedni sousedé, poněvadž takové potřeby rovně se dotykali mají, mimo druhé obtěžování nebyli. Act. fer. ll. post Convers. Pauli. 70. 1582. —' Tamtéž /. 35. Jiřík Kometko po- stoupil stolici [v kostele] manželce Jana Sidli pod kaza- tedlnicí u samé mříže. 1534, 27. inora. Viz zde dil 1. str. 484. č. 109. 71. 1536. — Rukop. c 1665 J. 38. K Květný neděli zvon novy, dominikół, kostelnici zjednali a dvé korühve velké zelené. 72. 1536, 28. ledna. Tamtéž J. 35. V pondél( pred Obrácením sv. Pavla stal se počet od předešlých kostel. nfkuov Jana od Adamüv, jinak Pernikáre, Jiffka konvüre naproti faře, Brykcího Lívy tesaře, na kterém?to příjmu nalezlo se CXXINI k. XXXII gr. m., vydźnf CXXUMI k. Il gr. II d. Tu pak my novi kostelnici Jifik bakalář celný od studnic, Vaclav krajci podlć Skoly, Marlin Cfżek kol- bouéník od Motajlü, Václav z Kosteckova domu prijali sine pozůstalých peněz V k. VIII gr. m. 78. 1036. — Tamléz J. 58. Zjednali sme zelený vornát aksamitovy od paní Chvatérubsky a kadidl- nici za L gr. č. a vornát za XII k. č. a dvě lžičky stií- brný pro dítky a dvě košile nový do vornátuov a III Stuly a dvě korúhve mešní zelené od paní Reháčkové, item stolice v küru nové dali sme opraviti. A to vše k Veliké noci. 74. 1536, 24. dubna. Tamiéz J. 27. V pondělí po sv. Jiří nemoha žádného při sobě míti — přijímal jsem já Jiřík bakalář od studnie k sobě z rukou p. faráře, který na ten čas byl kněz Lukáš — šest mis větších —. T5. 1686, 9. kvétna. Tamléz f. 29. (Vo stolici.) Item v outerý po sv. Filipě a Jakubě paní Lidmila mladá Reháčková dalu mně Jiříkovi bakaláři od tří studnic a manżelce mé Theodosii stolici, v kteréž sama klekávala, v kostele našem, kterúž byla sobě za hotové penize kou- pila sama. — A tak paní Lidmila jest nám to učinila dání v domě svém, v kterém na tento čas bydlí, u sv. Jilji, slove duom Zlý Kačky nebožky. 76. 1587, 18.ledna. Tamlež /. 28. Ve čtvrtek před sv. Fab. a Seb. stal se počet od Jiříka bakaláře od (ii studnic, ktergz byl kostelnfkem — na kterémzto počtu že se našlo příjmu toho všeho roku minulého 1!» Ck. LI) gr. m., proti tomu zase našlo vydání CXXXVW k. XVII gr. V] d. a tak. — zůstává ještě — XV k. VI gr. 1 d. (Vo stolice.) Item v neděli před sv. Duchem žádost vzloZiti râcil na vosadu p. Jiřík Kometka, aby jemu ráčili místa příti v tomto božím domě, ježto by sobě mohl stoliei postavili. 1 rácili sá vSickni jednostajnć k tomu své povolení dáti, že sú místo k stolici jemu rácili jme: novati to, na němž někdy byla Křížová klekávala, a on p. Jiřík aby ráčil sobě již tu novú stolici postaviti a jí užívati, manželka i dítky jeho na časy věčné budúcí, že mu tolo z srdce všickní rádi přejí. Stalo se za úřadu Ji- říka bakaláře od studnic, Jana od Valentů, Matěje Voříška, Matěje šmajďiře od koců chlebných. ltem. v pátck pred sv. Martinem Anna, Zubová matka z domu Jany neb. zvířednice na ten čas, a Dorota 

Strana 103
XIII. Kostel sv. Mikuláše. Mřenková — předstúpily sú žádajíce, abych [Jiřík bakalář od tří studnic) jim zápis učinil na stolici, kterúž prodala ona Annu Zubová Dorotě Mřenkový za LXX k. m. Tu já na žádost jich, jakožto moc maje sobě na ten čas daný -— takový stolici, kteráž hned u mříže napřed stojí, jdíc k velikému voltáti, po pravé ruce u samého kůru, zápis sem jí učinil na místě vší osady. 77 1687, 29. května. Tamléž f. 39. V outery po sv. Urbanu zapsali sme vinici někdy neb. Adamky sla- dovnice p. Václavovi bakaláři od Dajmků — za LXX k. m. — ltem p. Václav Setélka koupil pallu nové, ubrus nový a svícen cínový na svuoj voltář. 78. 1537, 20. cervence. Borovy, Jeduini konsisloÿe /. str. 120 a 122. Kněz Jan, p. farář od sv. M., obvinil kněze Jana, (faráře od sv. Jiljí, kterak by o něm mluvil, že by on měl jaké artikule kacířský u sv. Jindřicha ká- хай, а р. farář kněz Jan oznámil, že se nepamatuje, aby on mél co kacífského kázati. 1 dotázán jest kněz farář svalojilsky od p. administratora, aby ty artikule oznámil. l oznámil jest je, že jest kázal, že v Boba věří čerti, Zidé, pohané; že víra jest včc nejmenší a nejnižší; že umční boží, kterým my zde máme býti naplněni, v nebi bude vyprázdnéno; Ze nevime, počte-li Bůh za hřích po- hanům jich skutky zlé, čili nic. Odlożeno jim do dvou neděl. Kněz Jan, farář Mikulášský, všem odepřel, krom třetího artykule, toho řekl hájití —, Tu kněs Jan, farář Jilskÿ 2ádal, aby o tom moll — porovnán byti — aby to bez soudů bylo porovnáno. I dotázán kněz Jan, Miku- lášský f., co by tomu říka). I! pověděl, kdyby ho co rovného potkalo, že by tím ncpohrdal a ze zlé vůle sou- dův žádostiv není I promluveno faráři Jilskému, znó-li se v tom, 2e jest knězi Janovi, faráři Mikulášskémn, vinen a 2e mu ubl(Zil jest? Pověděl, že zná, že jest inu vinen a Ze jest mu ublížil. — Kněz Jan, farář M., na tom přestal. 79. 1687, 30. listop Rukop. 6. 1665 /. 35. О sv. Ondřeji: úřadníci byli jsú Zikmund u zlaté trouby, Pavel Samec (?) koZi&nfk, Blazek Skála ()), Sixt zlatotepec. 80. 1638, 80. listop. Tamléž f. 35. O sv. Ondřeji úředníci byli jsú Zikmund u zlaté trouby, Bohuslav ko- žišník, Spatlák, Císař zámečník. 81. 1589, 7. února. Tamléž f. 39. V pátek po sv. Dorotě stal se počet jeden, druhý i třetí, jako najprv o obecní příjem a vydání všech důchodův a jiných pří- padností k záduší, druhý co se dotýče toho velikýho ka- lichn novýho s řápkem, třetí co se pak dotýče slavení, které stalo se při faře. A ten počet slušný a řádný stal se od p. Zigniunda Frajskuta od zlaté trouby s jeho to- varyši a pomocníky roku toho, jako Matěje Voříška kraj- čího a Matěje Formánka a Jana zvoníka starého, kteřížto byli sou kostelnici roku minulého XXXVIII. Pak toho všeho roku minulého našlo se na počtu příjnův všech a všech dvě stě třímecitma k. m. V gr. a proti to. u všemu našlo se vydání CCLXXII k. m. XXI gr. VI d. A tak — zůstáváme ještě dluzni Lémuz p. Zigmundovi XLVIIII К. XVI gr. Vl d. m. 82. 1539, 9. listopadu. Kopid? varchivu místodrz. f. 201. (Ferdinand I. konsistoři pod obojí a Pražanuom Staroměstským.) Velební a poctiví, věrní naší mili! Vzne- šeno jest na nás, kterak by kněz Jan, farář a kazatel u sv. Mikuláše v St. M. Pr., na den M. Jana Husa jmi- nulého v Slovanech i těchto všech časuov rúhavá, po- XIII. Kostel sv. Mikuláše. 103 předkem nazývajíc je antikristy a že strana římská nic nemá, protož aby se k ní neutíkali, k tomu že jsí modláři a nad to vejš zbuzujíc lid obecní horlivými slovy řkúc: >Mili lidé! Posiln&jle rukuo i srdcí svých až do svého pfemozen(!s a tak i jiná slova k zbouření a pozdvižení týž kazatel že káže a v lid vtruŻuje, i ackoli týž kazatel toho všeho pří, což by se naněho hodnověrnými svědky a osobami, jakž zprávu máme, dostatečně prokázati mohlo, čehož vám slušně a spravedlivě témuž kazateli: trpěti a snášeti nenáleží, ač my té naděje do vás nejsme, abyšte vy tomu kazateli neb kterékoli jiné takové oxobě k čemu takovému ponuknutí dávati a takových neb k tomu nápo- dobných nezpnosobných kázání, kteráž by mimo zákon byla, dopouštěli a povolovati měli, avšak byšte vy proto i v tom od mnohych v duomyslu, jako by se to s povo- lenim vaSfm, kdyby časně zastaveno nebylo, dálo, býti mohli, kteréžto víry ту nijakž, jakž dotčeno, do vás býti neráčíme, nébrž vám poroučíme, abyšte obešlíc před scbe jmenovaného kněze Jana kazatele jemu na tento čas kázíní zaslavili a tak to opatřili, aby týž farář s ká- záním tu u sv. Mikuláše, v Slovanech i v jiných kostelích v pokoji byl a konečně až do šťastného příjezdu na$cho do království Ceského nekázal, jináč nikoli nečiníc. Dán v Vídní v neděli před sv. Martinem léta etc. 39. 83. 1589. 6. prosince. Aopid£ v archivn místodrz. f. 213. (Ferdinand 1. Staroměstským.) Poctiví, věrní naši mili! Jakoż jste nám psaní poslali oznamujíc tu těžkost, kterúž administrator, mistfi konsistofe a téměř všecko knóżstvo Měst Pražských na tu zápověď naši, ktlerúž sme knězi Janovi, faráři kostela sv. Mikuláše, aby nekázal, uCinili, primhívajíce se i pokorně prose, abychom tejto chvíle taková pokutu s kněze Jana snílí a k jinému času odložili, toinu sme srozuměti ráčili, kdež ač víme a v pa- měli naší dobré máme, prvě a z kterých hodných příčin již psanému knězi Janovi kázání jsme složíti a zapověděti ráčili, však proto, poněvadž za něho se přimlúváte a pro- síte, na ponížení prosbu vaší nynějšího času tu zápovéd kázání zdvihati a jemu zase kázati dopouštětí ráčíme, vám přísně poroučejíc i přikazujíc, abyšle to tak opatřili a témuž knězi Janovi slovem naším královským poručili, aby nic scestného a bludného k nesnázi a ruoznici lidské ani proti sv. víře a zákonu Páně nekázal, neb jestliby se lak nezachoval a v tom shledán a osvědčen byl, již bychom při našem, dáli Buoh, šťastném do království Ceskélio příjezdu věděti ráčili, kterak jse k němu trestáním dáli zachovati, kdeż znajíc jistí vuoli naši tak, jakž vám psáti ráčíme, jse zachovejte jináč nikoli nečiníce. Dán v Vídni v sobotu den sv. Mikuláše léta etc. XXXVIIII". 84. 1641. — Smémy JV. sir. 209. Všickní tři slavové, majíce schůzi v kolleji Veliké — tu jsov sobé zvolili za administratory m. Jana Zahrádku a knéze Jana Mistopola, tehdá2 faráre u sv. M. 85. 1045. -- Ruhkop. C. 1667 f. 1. Registra ouředníkův i vší osady sv. Mikuláše tuto se začínají. Správa register těchto a věcí v nich poznumenaných a sepsanych. (A tyto lejstra sou znovu pfevazovány l. 1688 a dino od nich KryStofovi Mejinarovi kuihatovi XV gr. 86. 1650, 19. září. Borový, Jédnamí konsislore [. str. 286. Jindřich Nejedlý, měštěnín Hradce Králové — skrze kněze Jana, tehdáž faráře sv. M. — švagra svého na úřad duchovní vznešení učinil —. 87. 1552, 24. ledna. Rukop. č. 1666 f. 30. V ne- děli před Obrácením sv. Pavla sepsání toto se jest všech směšná a potupná kázání o straně pod jednú kázati měl, | souseduov a domuov stalo, co jich k této osadě náleží : 

Strana 104
104 XIII. Kostel sv. Mikuláše. Jiří Komedka, Jan Volek, Jan Leva, Václav Kostečka (pfepsáno na Jan Kopidlanský z Janštorfu), Jan zvoník, Sebestian kniehař, Václav Kostečka druhý duom (Marek kožišník), Pavel platnýřů syn, Tomáš Bechynský, Matěj platnýr (Pavel Sedlák) Matouš Smolnice, Erlart platnyt (Petr šenkýř), Linhart jehlař (Jan zlatotepec), Petr od vo- děnce, Kryštof cvočkář, Jan cvočkář (Valenta zámečník), Václav šmejdíř (Bartoš šmukýř), Jiřík platnýř, Jan Ciesař zámečník, Wolf konvář, Johanna Žábova, Jan Havránek, Jan šenkýř u žáby, Koleje Všech Sv., Jiřík Komedka, Jakub Březina, mistr Kašpar, Jiřík šmejdiř, Václav porybný, Michal mečíř, mistr Voldřich líkať dva domy, Prokop Stěpánek (Jan Sust); Matěj Homolka, Václav kožišník, Anna Holá (Vondřej Hvězdář), Barbora Dědková (Michal krejčí), Dorota Slechtová, Markyta železnice, Jan Medař z Stodoly, Kateřina Kušová, Vondřej mečíř, Hendrych barvicř, Jan Smerhovský, Johanna Penížková Buršová, ho- spodář z rathouzu, Jan mandlíř z prochoditého domu (Vopndřej), mistr. Vondřej od věžův, Jiřík od tváří (Petr, Jan Ornius), Jan pernikář, Štěpán Boháček, Arnošt Jilem- nický, Václav pekař (Vopálka), Vít kožišník, Pavel Žák, Ctibor Rozsypal, Jan písař, Sixt zlatolepec, Jiřík bakalář od tří studnic, Mandalena Kestřanská, Hons Albrecht, Jan šenkýř u Chvatěrubského, Daniel Trubský, Jiřík Kopryc (Kříž Chvalský), Dorota Lumendová, Jílek pekař, Josef Zid a Saj bratři u brány, Hošek Žid v Lídině domu, Katc- tina šenkýřka (Fabian malíř), Ruprecht koZi$nfk, Dorota Šárková, (Matěj Dráb), Jaroš rukavičník, Žid z bakalářova domu, Michal Žid v Koprycové domu, duom Munkuov, Záková Zidovka v Dryznovskéin domu, Simon nolif, Pavel Večas, Říha Mráček пой, Jan Brdečko pokrývač, Jan soukenník, Jakub krajčí (Markyta vdova), Zuzana písařka (Vít krejčí, Petr knihař), Lidmila kožišnice, Matěj bečvář, Jakub Sámek, David od koruny hlohové, Martin šenkýř, Václav Babinec, duom Šilháčků, Žid v něm, mistr: Jakub na růžku, Viktorin Fišl (Valentovský), Adam soukenník, (Jiřík Melantrych), mistr Jakub Rokycanský, Petr jehlař, Jan Smerhovsky (Chyzderovský), Jan Rada švec, Hynek švec, Jiřík Dusík, Jan z Násilí, Lidmila Knoflíčková, Jan Rada švec (Hynek krajčí v: něm), Kateřina Voříšková (Brykcí švec), Blažek od voháněk, Pavel Mřenek, pánů 7 Pernštejna, Celechovcová, Jan st. z Písnice, Marta Re- háčková, Daniel Trubsky, Zikmund Chvatérubsky, Václav Příbram, Vincenc svíčníkář, Regina Holcová, paní Repická, Matiáš a Burian bratří Pechancové. Židé, kteří plat dávati mají: Josef a Saje bratří od brány, lzák, MojZíSuov syn, z Bibrštejnova domu, Hošek Žid z Lídiného domu, Žid z domu nějakého bakaláře podle rukavičníka, Michal Žid v Koprycově domu, Munka, Jaku- bová líkařka v Dryznovským domě, v Šilháčkovském domě, podle něho v druhém domě. 88. 1562, 4. biezna. Borovy, Jedndni konsislore I. str. 303. Knéz Stanislav, před tím farář v Mníšku [přijat k straně pod obojí] — jest podán za kaplana k sv. M., aby se pořádkům církevním strany pod obojí učil. 89. 1652, 30. listop. Rukop. č. 1667 [. 8. Na den sv. Ondřeje změnění se stalo od pp. vosadních mezi ouřed- nfky i kostelnfky a jsú noví voleni na rok etc. LIll. tito ouředníci: Mistr Jakub Rokycanský z Varvažova, Daniel Freiskut od zlaté trouby, Wolf konvář; kostelníci: Václav písař porybný, Jílek pekař starý, Jan Líva tesař, Jaroš rukavičník. 90. 1553, 27. května. Borový, Jednání konsisloře I. str. 315. (Farář Jan Andělíček knězi Vítovi, (aráři v Toužimi, aby tomu předešel u knížete z Plavna, kdyby XIII. Kostel sv. Mikuláše. je snad nepřátelé jejich u něho očerniti chtěli.). Knóże Víte, bratře mně v Kristu P. uprimné milý! Porozum¢l jsem z řeči kněze Martina, p. faráře Malostranského, i z zprávy kněze převora, který jest u M. B. na Siroké ulici, że administrator hradu Pražského i s jinejmi tak potrubují a v tom se zjevně slyšeli dávají, že bych já i s vámi hoden byl upálení; i jest v pravdě, bratře v Kristu P. milý, potřebí, jakž jsem o tom s p. farářem sv. Mikuláše na Malej Straně rozmlouval, abyst^ vy tornu v cestu vyšli, aby to, což jest v konsistoři při tom Casu, když budem státi, vyzdvíženo bylo a v nic přišlo. Neb tomu dobře rozumím, že nám toho smíru kněží pod jednou ani někteří z našich nepřejí, než rádi by viděli, aby nás oba spálili; čehož bohdá s pomocí boží [se] nedočkají. | Ba i mně lecos mluví s strany našeho smíru, ježto já to, což jsem vám přiřekl a se zapsal i vy mně týž, než to jináč změním, snázeji umru a vy bezpochyby týž. I protož, | můj milý p. bratře, poněvadž jest u nas slyścii, że kníže pán z Plavna nebude dlouho v Praze, předejdětež toho jako muž rozumný časně, prve nežli by se nám nějaký posmíšek a lehkost stala, a zvláště pončvadž s f. Kn. Mtí pánem vaším známost i přípověd v zastání [mále]. Protoż vědouce o tom, neprodlívejte s tím, jest jisté policba znamenilí. A v tom ve všem já se na vás spouštím. stoje na tom, což jsme sobě piipovŚdeli. Co se puk (Кис do- brých, tit by nám srdečně tobo přáli, uby se nim lak | zvedlo, jako sme my se spříznili, čemuž bohdá P. B. pro- středek i průchod dáli ráčí. Taky vám oznamuji, že v Praze jsa od našich imnohých nenpřímnost poznávám a měšev k tomu hubenej. Než že z vůle a milosti boží ta osada ke mnč chuť vzala, ke mně již nejednou s p. rychtářem |). Kr. Mu 1 в jinými úřadními lidmi přicházela, mně sli- bujíc v ničemž neopouštěti, což se i skutkem srovnává. A tak na ten cas dobryho pocdtku pocituji. Dejž P. B. lepší prostředek a nejlepší konec. A s tím bratře v Kr. P. milý, dejž se vám P. B. na všem dobře míti a muc spolu s vámi i s jinými bratry račiž se nám dáti v dobrém a šťastném zdraví shledati na dobré víno. Dán v Praze u sv. M. v St. M. Pr. 91. 1553, 80. října. Borový, Jednání konsisloře 1. str. 317. Joannes Milocenus [ve Vlaších vysvěcený] dán k sv. M. knézi Janu Anjclickovi, kaplanem aby byl za 4 1. 92 1653, 30. listop. Luko/. č. 1667 f.12. Na den sv. Ondřeje stalo se změnění od pp. vosadních na rok 1554, sou osoby voleny tyto: Ouredníci: Mistr Vondřej z Dal- manhorstu, Daniel Freiskut, Jan Havránek kožišník, Ru- precht kožišník; kostelníci: Václav písař porybný, Hen- drych barvíř, Jan ml. Smerhovský z Rosie (na jeho místě Václav Vopálka), Václav z domu Valentovic. Item dožádal se p. Jan ml. Šmerhovský, aby páni vosadní tu jemu milost učinili, že pro mnohá zaneprázd- nění svá lé práce nemůže přijíti; maje soudy a stávání mnohé na zámku i ra rathouzich, aby toho roku mohl té práce koslelnické zbaven býti. Dal jest ПП к. т. Мей potomně, těch prací sa prázen, že se nechce jakožto sou- sed jiný volný a poslušný z ničehéhož vylahovati. I ob- držal jest tu milost na vosadč. Svoleno, aby Zákuom pridáváno bylo po lll gr. m., prve bylo dáváno po VI gr. Však na takový způsob, aby kantor i žáci školní to při kostele dne všedního místo lite- rátů českých zastávali a mši českú zpívali. 93. 1668. — Rukop. č. 1665 f. 47. poznamenaná zpráva oufedníkuov níkuov osady sv. Krátce a kostel- M. i jich všeho příjmu skrze 

Strana 105
XIII. Kostel sv. Mikuláše. mistra Jakuba Rokycanského Srnce z Varva- žova z jistého poručenípp.starších osadních: Předkem tuto niże poznamenaji se pořádně ty věci, kleréž sem i tam, vondc i onde byiy složeny, chovány a rozptýleny, jakožlo listy, smlouvy, majestáty neb privi- legia ancb nadání na papířích a pargameních nezkažená, s celými pečeťmi cte. i jiné věci příslušející s platy a dů- chody k též osadě a záduší sv. M., kteréž nikdy nejsú jinde poznamenány. A ty aby nebyly zmrhány. Tyto pak věci od předešlých starých ouředníkuov novým postoupeny a vydány jsú: Item předkem tii kra- bice veliké. V jedné první veliké krabici registra předešlých oufedn(kuov a kostelnfkuov. V téZ krabici jiný dvě menší. V jedny pak ncveliké okruhlé tylo listy se našly: I. List na pargamené specelénf pétmi pecetmi ce- lými, nehýbanými ani nepokaževými, kterýž v sobě zavírá smlouvu mezi kostelníky a osadními sv. Mikuláše z jedné a uroz. p. Petrem Mrakšem z Božejovice o dvu dvory od- prodané kmetcí, jeden v Velenči a druhý v Veleni, s jich vším příslušenstvím, totiž lukami a dědíinami, z nichžto se na budící časy platiti má o sv. Jiří l k. Ill gr. č. aosv. IHavle 1l k. XXVIII gr. č. Toho na ten čas v držení jest p. Mikuláš Velenský ze Všelis na Veleni etc. I. 1506. 2. Dva vejpisové na papíře od desk zemskych (v III. Ondřejových K XIII) kšaftu Václava Hamerníka z Božejova па ХИ» k. m. platu k záduší ročního vycházejícího od držiteluov, ato ze vsí Chvojence ctc.; předešle platili páni Bělští, nyní při dskách p. Jan z Kúnvic a z Oujezdce, l. 1492. 8. List na papíře spečetěný p. purgmistra, rady i vší obce Star. M. Pr. na CCCC k. m. půjčených od záduší l. 1594. Nyní pak nejsú než CCC k. m., z nichžto se platí z ouřadu šestipanského po polouletí po puol páté kopě gr. č. A ten list má od p. purginistra a pánuov obnoven býti. 4. Vejpis na papíře pořádku osady z register radních vyňatý I. 1681. 5. Vejpis k$aftu ueb. paní Ofky z Rajenstajna od tváří [viz dl I. str. 259. €. 21.] — Nyní se toliko k osadě V k. č. platí a p. faráři s kaplanem VI k. č. 6. Vajpis od desk zemských VII. Mauritia C VIII, v němž Jan Mincer kněz z Pokštejna k záduší zpravil z dvoru poplužního ve Gbele na kaplanství XV k. gr. č. leta 1406 Při němž jest druhý vejpis v táž slova. V druhé krabici lé neveliké obdílné jsou listy a smlouvy židovské na papíře spečetěné s osadními na jisté platy z jich domuov učiněné: Smlouva speceténá jedna s Zalmanem Munkou z domu najvyššího nárožního v Zidech, że on i potomci « budicf jeho do roka vždycky platiti mají XLV gr. č. — Stalo se |. 1687. Druhá smlouva s» Abrahamei z Polny na místě ně- kdy Judy starého, jenž se plaliti má platu ročního XXX gr. č. Stalo se 1536. Nyní ten duom drží p. Tomáš Kopryc a Zid Michal, podruh, toliko sám od sebe platí XV gr. č. "fell sinlonva s Jakubem Hudcem z domu Hudcový, pozůstalé ženy jeho; platí XXX gr. č. se l. 1536, nyní jej drží Hošek Žid. Ctvrtá smlouva s Majerem, aby dávalz pokoje, kterýž odkoupil od domu Jana pernikáře, někdy Václava Motýle, přípojiv jej k domu svému židovskému. Platiti má X gr. č. Stalo se |. 1562. Lidy Stalo XIII. Koslel sv. Mikulase. 105 Pátá smlouva s Izákem, synem Mojžíše líkaře z domu někdy pána z Bibrštejna, kterýž koupil od p. Petra Chotka z Vojnína, krále J. Mti prokuratora; platí XLV gr. č. Stalo se I. 1558. Sestá smlouva někdy s Judou na XV gr. č. z domu platu, kterýž sc drželi nyní praví p. Tomáš Коргус, ouředník nejv. purkrabí Pražského. V krabici druhé veliké jsou listy posflaci rozlićni s strany poddaných lid( ze vsi Kojetic od osob mnohých skrze nesnáze, kleré se mezi nimi a jinými lidmi cizími sbíhaly. Item jich některé smlouvy, zprávy a jiné mnohé věci k jich spravedlnostem příslušející. V též krabici našla se lžička stříbrná ku podávání dítkám obdloužná. V též krabici pecet veliká cínová na špuře černý hedbávný spletený zavěšená. Ta pak lžička stříbrná i jiní všickní ti i níže poznamenaní listové jsú zase do kapli na kruchtu složeny. Kromě pečeť při ouřadnících jest zůstala. И třelé veliké krabicí lito níže poznamenaní listové s pečetmi malými a velikými latinští, celí i někteří poka- žení va pargameně i na papíře, svobody a vejsady ko- stela a fary v sobě zavírající: |. Majestát krále Václava vydaný !. 1406 »a vinici ležící za branou sv. Ambrože o vína zbytečného vybývání faráři z milosti královské propůjčející a povolující. 2. List pod pečetí arcibiskupství Pražského vydaný též na pargameně !. 1396 na plat 1 k. č. z krámu mas- ného za Tejnem, nékdy piijmí Lickovského, do kostela na lampu. 3. List pod velikou zelenou pečetí Staroměstských stvrzený konventu (!) sv. Mikuláše podávajících se v ochranu podkomořímu království Ceského I. 1312(!). 4. List jiný léž na pargameně veliky s pečetí kon- sistoře arcibiskupství: Pražského komornfkuov stvrzenych, svědčících o platu V k. gr. č. ze vsi řečené Gbelu, item ze vsi Pieslúpíu o X k. gr. č. Též něco z Prosfku i také z Libeznic povinnosti náležející s přípisem a povolením krále Václava |. 1386. b. List jiný na pargameně spečetěný krále téhož Václava povolující k platu přivedenému ze vsi Lhoty od Détleba kněze, někdy faráře svaltomikulášského, na VII k. gr. č. leta téhož. 6. Jiný list na pargamcné s pečetí krále Václava téhož na plat kúpený k záduší sy. M. sumy XXVIII k. gr. 1. 1480 (I). 7. Kšaft speceténf na pargamené se timi pečetmi někdy Borše barvíře, měštěnína Pražského, odkazujícího kněžím některým sumy k faře sv. M. I. 1460. 8. Najvyššího (!) arcibiskupa Pražského Wolframa, legata papeZského, na kostel sv. M. list pcéetí arcibis- kupstv( Pražského veliký vydaný na potvrzení lásky pro náboženství těm všem, kteříž do něho chodí aneb vněm na inodlitbách neb v jiné práci trvají, zaslibujíc odpust- kuov za XL dnuov. Vydany l. 1398. 9. List jin na pargameně s nalomenú pečetí Dětleba správce a ouředníka sv. M. na plat z vinice nad Košíří faráři 1 k. gr. 1. 1861. 10. List o dopuštění voken do fary prodélání od věžuov [dům č. p. 27e.] do vůle pp. osadních se třmi celÿmi pecftkami. 11. List velikÿ, slove vidimus, Arnošta, arcibiskupa Pražského, stvrzující kšaft Frydlína Jana, měštěnína Praž- ského, v němž platu odkazuje k kostelu sv. M. na vsi Opatovice řečený blíž sv. Prokopa X k. gr. a to na oltář, posvěcený svaté Trojici 1. 1357. 14 

Strana 106
106 XIII. Kostel sv. Mikuláše. XIII. Kostel sv. Mikuláše. 12. Jiný list pargamenový Jence, probošta od sv. Kříže z Vratislavi, kanovníka Pražského, officiala arcibis- kupství Pražského, vysvědčující kšaft Anny Frenclinky, měštky Pražský, kteráž odkázala platu na vinici k Košířuom za horou Petřínem X k. gr. pr. k faře sv. M. 1. 1399. O kterýžto plat z té vinice soudí se nyní kněz Pavel, farář Havelský i se vší osadou, že týž tam ke kostelu sv. Havla toliko odkázáno. Pak obdrží-li, jest naděje, že také týmž právem mohli bychom k něčemu přijíti nyní l. 1553 nebo potomního. Načež sluší ouředníkuom pamatovati. 13. Kšaft na pargameně Kunrada Švejcara, měštěnína Pražského [viz výše díl I. str. 241-2], pod pečetí Staro- městských k nápaduom l. 1499. 14. List veliký na pargameně z kůže vepřové s pečetí kardinálskou z rozkazu papeže Innocentia šestého vydaný konventu(!) a rectorovi sv. M. o různice kšaſtuov a jiných mnohých věcí 1. 1359. 15. Kšaft Klary Boršový, měštky Staroměstský, pod třmi pečetmi. (Rozumí se, že dán jako i jiný k schování a opatrování někdy osadě a starším; kdež pak ti listové zůstali sú a hotoví, jestli však kteří byli, zmizeli.) L. 1476. 16. Jiný list na pargameně se třmi pečeťmi naláma- nými Anny Frenclínky, měštky St. M., oddávající a po- rúčející X k. gr. platu na dvou vinicích, jedné na hoře Petříně a druhé v Košířích. L. 1386. 17. List arcibiskupa Zbyňka Pražského spečetěný na plat X k. na voltář sv. Prokopa u sv. M., kde čerty ze skály vyhání, ze vsi Kovanic l. P. 1412. Tento vejpis stal se z těch tří větších krabic v so- botu před Křížovou nedělí 1. 1553. Dále při onom témž čase tyto kostelní věci jsú ouředníkuom svěřeny: Klíčuov od sklepů neb kapličky na kruchtě na řetízku pět, kdež jsú klínoty a rúcho mešné složeno. Tři z nich klíče jsú od tří visutých u dvojích dveří zámkuo a čtvrtý od železných prvních dveří velikého zámku zapaditého. A pátý klíč od veliké truhly, kdež jsú klínoty. — Pečeť osady cínová na šnůře černý. — Registra znamenitější a potřebnější dvoje, jedny starý na IIII listy v žlutém pargameně, (a to sou tyto, nebudú-li noví jiní) a druhé registra na ark celý, větší l. 1545 udělány. Tyto nížepsaný platy větší ouředníci vy- bierati společně mají: Ze vsi Kojetic polouletního platu od sedlákuov V k. V gr. c. Platové komorní níže poznamenaní: P. Zigmund Chvat. z Lestkova podle kšaſtu paní Otky ze dvou vsí V k. gr. č. a to do života jeho, potom pak všicek plat vy- cházeti k osadě i obě vsi připadnouti mají. — Týž p. Zigmund kaplanství p. faráři našemu s kaplanem VI k. gr. č. platí. — Od desk polouletního II1 k. se beře a IIII gr. č. podle kšaftu někdy Hamerníka, měštěnína Praž- ského, a p. Libáka na místě někdy Bělských, ze II C k. m. Klade nyní tu sumu p. Jan z Kúnic, který jest na Kovači. — Od p. Mikuláše Všelisského ze Všelis a na Veleni z kmetcích dvou dvorů, luk cte, podle spečetěné smlouvy s jeho předkem p. Petrem Mrakšem vycházeti má celého platu do roka I1I k. I gr. č. — Z Čermik od Vávry s Duchkovských gruntuov od Brodu Českého od- kázaného platu od někdy paní Lidmily od slonuov celého platu ročního I k. gr. — Z Záryb lidí královských pří- slušejících na ten čas ouředníku Brandejskému I k. vy- cházela. Item platové jiní z vinic a gruntuov od měšťan tito jsú: Kateřina Volavková rybářka za Pořičskú branů z vi- nice, kterú držala od někdy Mikuláše provazníka od Ha- vířuov na horách Svatomikulášských; z ní platila I k. a XVI pinet vína. Ty větší díl odprodala, něco zeti p. Se- verina Filipovi a ostatek Matiášovi Součkovi, takže již ne- platí než XXV gr. č. a VIII pinet vína. Pan Filip z tře- tího dílu též vinice XV gr. a IIII pinty, Matiáš Souček XX gr. IIII pinty. Týž p. Matiáš Souček z Kapí Hory z vinice někdy Vávry tesaře na týchž horách Svatomik. I k. m. a VIII pinet vína. — Paní Barbora Melounka (nadepsáno p. Jan Kulíšek) na místě někdy Jana od svině a Kuše, náměstka, 1I k. m. VIII pinet vína. — P.Šimon z apa- teky a z Tišnova na místě Tomáška Malého z Prostiboře plati z vinice naproti Folimanu VI gr. bílých. — Mandalena Vla- chova na místě Jana Bulana, koželuha z Podskalí, manžela prv- ního, ze dví vinic proti Folimanu podle Šimona z apateky XXIIII gr. č. — Z domu Hůlkova na místě někdy Miku- kuláše Krčského z vinice od sv. Pankrácí XXVIII gr. m. — Z ouřadu Novom. šestipanského na místě neb. Švíka XXVIII gr. m. (Ten se plat obojí jeden býti nachází, totiž z domu Hůlkova a z ouřadu šestip.) — Nachází se, že l. 1536 dáno z domu Holcova na kaplanství V k. a Hen- rych barvíř z Šmerhova za Mistopola XV gr. dával. — Z vinice Chvatěrubského červeného vína čtvrtci, p. Pavel Silvestr z Dražice též červeného vína čtvrtci. ltem víno při sbírání červené nové tito z práva a povinnosti dávají: p. Zikmud Chvatěrubský čtvrtci, Kate- řina Volavková, p. Filip a p. Souček XVI pinel, p. Souček VIII pinet, paní Barbora Melounka VIII p., Mandalena Vlachová IIII p., p. Pavel Silvestr čtvrtci, Prokopová z Malé Strany půl čtvrtce, Valentin řezník XVI pinet, z Adamčiny vinice čtvrtci. Platové, kteří se od Židuov a z jich domuov vybí- rají: Od starších Židuov při sv. Havle XV gr. m. a to předešle obracovalo se, jakožto i jiní všickni židovští pla- tové, na opravu školy a žákuov potřeby; z domu Silháč- kovského 1 k. č. (nyní platí Samuel Sax, starý Žid, za zetě svého); z domu Dryznovského Enoch Ž. na místě Jakuba lékaře XII gr.; z domu Jandova od brány Židovské proti Adamovic pernikářovic domu (Saje a Josef bratří) 1 k. m.; z domu Abrahama Ž. a někdy předka jeho Judy (nyní se k němu hlásí p. Kopryc) XV gr.; Izák Ž. z domu Mikuláše, písaře z vápenice z Oujezda, do Židuov jdúc od Kostečné ulice, XV gr.; z Munky starého domu mladí Munkové platí XIV gr. č.; z pokoje Majera Z. který odkoupil od domu p. Pernikáře, někdy od Václava Mo- tejle, X gr., z domu pp. někdy z Bibrštejna lzák, syn Jakuba líkaře starého, 11/2 k. gr. č. A to krom jich hos- podářuov Židuov všech podruhuov, kteřížto, když se sne- šení stane, pro obzvláštní osady potřebu všickni podle uložení a jich možnosti pomoc dávají. A sic někteří jako v domích křesťanských mezi sousedy bydlejíc každého roku platí. 94. 1553. — Rukop. č. 1665 f. 59. Instrukcí ouřední- kuom a kostelníkuom: Toto se pro lepší správu a řád buducí poznamenává: Aby se v oboje ta registra každého roku pořádně od ouředníkuov nynějších i buducích spisovaly všecky věci k jich správě náležící, jakožto důchody, platy, berně královské, vydání a příjem s lidí. A také předešli kteříž by se koli zadržalí vyhledávali platové a důchodové, i osob buď ouředníkuov budúcích neb kostelníkuov změ- nění aby se, buď v každém půl letě neb v roce, při času ourokuov a jiných platuov vybíraní (jakožto při sv. Jiří a

Strana 107
XIII. Koslel sv. Mikuláse. Havle), což by kde pribyti aneb odkud prijíti mohlo neb co scházelo aneb se nedobíralo, z pilnosti i z povinnosti lýchž osob pro fád dobrý a budúcí lepší pamět pozna- menávalo a v týž registra neb jiné nové spisovalo. Při tom, poněvadž tím zanedbáním od předešlých ouředníkuov, našich předkuov, na vělším díle záduší tomuto platuov i düchodu.v jest nemálo sešlo, kdež ani potahuov k zápi- suom a platuom žádných se nenalézá gruntovně pozname- naných, ani kdy a odkud se mnozí scházeti počaly, není düvoduov žádných, a tak k tomu jsíc napomínání i také nutkání dobrému řádu obojí, menší i větší neb starší ouredníci n kostclníci, aby prohlídali pfedkem ke cli a chvále boží při témž záduší rozmnožení a také dostateč- nější na budúcí časy témuž chrámu božímu i při něm služebníkuov církevních, jakožto kněží a žákuov, opatření. Kdežto se naposledy příjem všicek pořádný i vydání po vykonání a učinční počiuov pp. osadním a ouřední- kuom budúcím od předešlých v táž registra roku každého spisovati řádně mají, jakž dotčeno, pro dobrý obecní i poctivý týž naší osady, neb registr žádných nikde nena- chází se pořádných příjmů a vybírání a nedobírání dů- choduov předešlých, než co se kdy od koho dalo, to se vzalo. A zadržalých nikde není poznamenáno. To pak aby se ve jmeno boží pro lepší způsob téhož záduší i také lepší zprávu budúcích dálo, konalo a tím zpuosobem spisovalo. Príjem kostelníkuov: Leta téhož MVC LIII. kostelnf- kuom nynějším od předešlých tyto níže poznamenané věci a klenoly kostelní — vydány jsú — v přítomnosti p. faráře, na ten čas kněze Jana Andčlíčka: Jeden vornát zelený aksamílový hladký, druhý černý aksam. hladký, třetí damaškový hřeb(íčkový mřežovaný *), vše s albou, vo- mirálem, manipulárem, páskem a Stulou. Ctvrlý vornát červený karmazínový nový s křížem krumplovaným hed- bávným, pátý černý harasový k službě mrtvým nový, šestá kápč damašková červená s zlatým jablkem vzádu visutým, palle pod monstranci dvč (červená karmazínová jedna a druhá aksamítová), ubrusuov oltářních i s pulpi- tuov menších i větších XX XVII, svícnuov oltářních mosaz- ných XXXII a cínových VI, pallí s voltářuov všech XXII a 280 nová karmazínem proměnným červeným a žlutým nástrojně připravená od vdovy Johanny Penížkové na vlastní náklad udělaná k velikýmu oltáři a do domu bo- žího dána k nové mši, svícnové velicí 1III, totiž III velicf železní a čtvrlý cínový neb mosazny, komze IIII, pásnf&ek XI malých k voltářuom, ubrusec s kititedlnice, kápicky 11 pacholečí tufatový, kortyny JI k zavěšení pří mši k ve- likému oltáři při slavnostech, štula obzvláštní k nešporuom všedních dnuov, mšaly IIJT staří a čtvrtý nový malovaný, korouhví velikých VII a Il malý, svícnuov dřevěných ve- Jíkých postávníkuovv XII a paškál třináctý. K obzvláštnímu pak opatrování zvoníkovi Ondřejovi tyto věci jsou vydány: (forma nová dobrá oplateční, k vo- platkuom kruZidlo železný, konev k vínu třížejdlíková s rapouškem, žejdlík s rapouškem, číšky dvě cínové, ampulek cínových pět, kadidlnice jedna dobrá a druhá stará, zvonečky tři a cimbálek z kouta od hrobu a oltáře P. Marie, kterýž drží Setelková; klíč železný k zatahování zvonuov. (P. bakaláti kantorovi vydány tyto knihy: v kůru v pulpité knihy žákovské veliké troje, jedna pars zimní, jenž se začíná od adventu. druhá pars lelní, jenž se za- číná od sv. Trojice, žaltář (felí pergamenový.) *) Poznamenáno: farář někdy Kojetický. V tom pochován kněz Mikuláš, XIII. Kostel sv. Mikuláše. 107 Nosidla k monstranci v kaple, na vížce zvonci jaí dva, na věži velicí dva, jeden prostřední spuštěn doluov a jest v kaple Reháčkový a má se za větší proměniti — u zvonaře na Siroké ulici [t. j. Brikc(ho]. Obzvláštní pak věcí p. faráři vydány sú: dva klíče od kancellum dveří železných, monstrancí menší mosazná, pozlacená, kalich stříbrný v kancellum a puštička při něm též stříbrná; v kaple od almary, kde se veliká monstrancí chová v slavnosti, klíčky dva; kalichy II pozlacený, oba s patinami i s pytlíky dobrými (v almárce); jeden kalich obzvláštní pro nemocné v tafatovém pyllíčku i s příkrý- vadlem; korporáluov ma kalichy Vl, korporálnice IIII, křižmář v puštíčce, puštička ku podávání, dvě lžíce stří- brné, jedna z nich pozlacená. Tyto věci hospodářský a potřeby k domu fary: Konve cínové tři a jedna veliká v VII žejdlíkuov a druhá pinta nová, kterú dal kněz Matěj, předešlý farář, že nám jinú ztratil, item třetí půl pinty, mís pět a dvě malý šá- lešný, talířuov cín. pět, umývadlo cínové, stoluov pět (dva v veliké světnici a z mazhouzu třetí vzat do svět- nice, v kuchyni a svétniéce jeden a druhý stolček a v zvoníkový nahoře komoře stolček též. A na pavlači u kuchyně sedmý neveliký; židla jedna, stolice dvě, po- stele III (dvě nové naschvál k žádosti p. faráři koupené, třetí zánovní, kterú nyní kuchařka má, čtvrtá stará, tu zvoník má), hrnec mosazný plechový v světnici kuchařčině, druhý nový v veliké světnici, vidlice železný dvoje do kamen, vokenice železná k zahrazování kamen v veliké světnici, kamna nová ve všech třech světnicích (v veliké a p. faráře malé polívaný zelený, třetí bílý prostý v ku- chyni. I skla se zvopravovali i u mladého kněze v jeho zadním obz:láštním pokoji. Vana veliká k mytí p. faráři koupená, štouda k vodě dřevěná, putna k vodě, vanička k masu, dva tejnský sudy k pivu, tejnský dubový III k vínu, čtvrtce k vínu dubová, řebříky III (na faťe jeden dlouhý a v kostele II kratší, kuthan: nový k velikému oltáři, lucerna nová mázdrou povlečená. P. farář klíčuov všech má XI1III (od fary a od pokojuov obecních VIII a z kostela VI), zvoník kostelních XV, od fary tyZ zvoník od obojích dveří 1I má, tyZ zvoník ll! zámečky visatý v kostele má, kuchařka III klíče má. 95. 1558. — Fol. 64. Leta téhož LIll. o zvonění a zvoníkovi toto se sneSen( stalo: Odzvonénf v mor i krom moru, snesli se na tom páni osadní všickni, ode všech zvo- nuov aby více žádný nedával než X gr. č., od menších nic více než VI gr. S strany cizích z jiných far od souseduov, jakž i jinde obyčej jest, I k. m. ato též ode všech zvonů aby se bralo. Pakli by kdo potřebnější z sousedů byl, k žádosti jeho taky méně. Než co se jiných panského a rytířského stavu dotýče, jakožto přespolních a znameni- tějších, tu podle uznání má se bráti, při nejmenším 1 k. č. O pochovávaní: Co se pak pochovávání při též (aře naší dotýče, tu podle starobylého pořádku domácích i ci- zích se zůstavuje a že zvláště k těm se zření domácím souseduom neb sousedám jmíti má, kteříž dobrovolně časy svými buď penčžitú pomoc k chrámu božímu dávají, buď také náklady jednoslejné na oltáře činí. Při tom obzvláštně toto se ku paměti přivozovati i také od kostelníkuov a zvoníka Биййстё zachovati má, co se tkne od zvonění cizích, že toho všeho polovice od zvoníka se ouředníkuom dávati má pro opravu zvonice a zvonuov; než co se domácím zvonění dotýče, to z milosti tomuto Ondřejovi zvoníkovi se pouští k ná- hradě a ulehčení práce jeho i pomocníkuov při slavno- stech najímání k zvonění. 14* 

Strana 108
108 XIII. Koslel sv. Mihulase. O sviecech pfi pohibu: Co se světla od umrlých přijímání dotýče, toho kostelníci s pilností (a obzvláště zvoník, který vždy toho pilen a přítomen býti má) šetfiti a pilní býti mají, aby což mohou podle způsobu všech jiných zde kosteluov nejvíce zůstaviti (a při nejmenším polovici takových sviec) při témž kostele i zadržetí mají a toho žá- dosti na lýhož umrlého přátelích dosahovati, ne jako z práva, poněvadž jemu umrlému přátelé to obětují, a jim odcizováno ani bráno nebylo, než tu při mrtvého tělu aby spáleno a zůstaveno bylo, lak jakož předkové naši v tom sú se beze vší ouhony a žaloby chovali. O ždkovslvu: Dále co se žákovstva dotýče, též nic- méně aby se prostředek zachoval v tom bez ouhony vy- bírání rektorovi s kantorem i žákovstvem, podle toho pak p. faráři s knězem mladým, též jisté snešení vší osady se jest stalo: předkem p. faráři 1I gr. bílá, kuězi mladému kaplanovi I gr. č., rektorovi neb bakaláři s kantorem III gr. b., žákovstvu všemu ll gr. b. Od konduktu pak, když se zpívá, X gr. b. A to mezi domácími nepromnčěněně se za- chovati nyní i budoucně má s túto však výminkou: bo- hatší-li jest kdo, z své dobré vuole a z milosti, maje z čeho, vajše učiniti může jeden každý, třebas obzvláštně každému. Chudýmu pak milost se zase státi má a podle jeho možnosti aby s ním naloženo bylo. O hrobuiku aneb hrobnici: Od kopání hrobu veli- kýho těla v letě MI gr., v zimě VI gr., od těla malého v let$ INI m. a v zimě JIII č. dávati se má. (Od cizích se smluvi.) Dále zvontk vobarky od malych i velikych svice cho- vali a shromázdovati ináa téch kdyZ se putna spravedlivá nachová, jakož se to dvakrát i třikrát do roka stává, z těch zvoník nálepkuov na svíce oltářní nadělati dáti má. A ty nálepky i jiné svíce všecky kostelníkuom do almary klásti má, od kteréžto jeho práce jemu se V gr. dáti od každé putny z peticí obecní má. Co se hlídání hrobu božího k Veliké noci dotýče i placení od toho, jakž o to půtka se jest sběhla, k tomu jistého přes ty dva dní člověka, kostelníci nemolní-li tu sami po pořádku zůstati, optati mají a s ním se o jistú sumu, buď i z žákuov některých osob, snésli, aby jemu neb jim dána byla. Neb sobě tu jednu chvíli osoby ně- které to osobily, že jistí sumu jmíti chtěli a voharky všecky pobrali, což jim není dopuštčno. Protož v tom jako i ve všem jiném a zvláště toho času aby se pilnost a opatrnost zachovala. Na konec toto se dokládá pro lepší budúcí řád i kostelníkuov pamět, aby se poznamenání pofádné budiücfch časů dalo, jakż od ńrednikuov tak i od kostelnfkuov a to při tčehto obzvláštně se vší pilností věcech: Předkem co od předešlých ouředníkuov přijato sumy peněžité, druhé kdy, kterého času peticí neb žebroty byly a bývají a co se jich sešlo, třetí sbírky obccní osady vší kdy byly a kolikrát za jich oufadu a co se jich seslo. Ctvrté co kde toho roku a od koho z lidí k záduší dáno aneb odká- záno. Páté co se pokut od souseduov, kdy a od kterých, bud z jinych piípadnost(, sebráno. Sesté co od zvonění od zvoníka neb pochovávání v témž roce shledáno. Sedmé co platuov zadržalých vybráno aneb nevybraných zaned- báno. Na konce všeho příjmu i vydání řádné pozname- nání aby sc budúcně i osob také dálo, aby všech těch věcí obzvláštní titulové popsáni byli. 96. 1553. — Fol. 67. Leta téhoz LIII. a LIII. stalo se poznamenání pro pamčt budoucí a řád lepší všeho příjmu i vydání předešlého 1. LIJI. Ve jmeno boží amen : Příjem: Od předešlých ouřed- XIII. Kostel sv. Mikuláše. níküv VII k. XXXV gr., ourokü penéz hotovycl ze vsi Kojetic od poddaných XX k. XX gr. m., vajec vychází od týchž p. faráři k Veliké noci a při sv. Jiří VII" k., slepice p. faráři LXXI od starodávna, berně od týchž poddaných dílu druhého podle àacunku gruntuov || k. XX gr. m. (Kterázto berně jest zůstala při nás a není dána z té pří- činy, že p. primas, na ten čas p. Duchek z Semechova, se p. purgmistrem a pány sou to ponížení žádostí na J. Mti Kr. obdrželi, aby se z záduší v Star. M. od podda- ných berně do dalšího poručení nedávaly.) Platové komorní i jiní rozliční: z ouřadu šestipan- ského ze 11 C půjčených XVII k. n, od pp. někdy Bělských za II C k. plalu rocniho odkózaneho p. Hamer- nfkem nyní se klade ročního XII!js k. m., od p. Miku- láše Všeliského z Všelis ze dvou dvoruov kmetcích VI k. JI gr. m., od p. Zikmunda Chvatěrubského X k. m., od téhož p. faráři s kaplanem pro služby při oltaři paní Ofky vykonávání XII k. m., ze vsi Cermik 0, z Záryb vsi od ouřadu šestipanského tolikéž 0. Suma platuov vét- ších LVIII k. XXXII gr. m. Suma platuov menších z vinie a poli V k. |l gr. m. Vino Gervené tii Glvrtce. XX. pinet. Platové od Ziduov VII k. LV gr. m. Pcticf (I9kráte ročně) XI k. XVII gr. m., sbírky VI k. XXIII! gr. m., od zvonění 1l k. XLII gr., pokuty, kteří z pp. osadních pro nepřijetí do osady po obeslánf, povinnovali byli, jsou jim prominuty. Odkázáno po Janu Senkyii X k. m. A tak krátce příjnu všeho 186 k. 2 gr. m., suma zadrzalych platuov XXXIII k. XLVIII gr. m. Vydání téhož roku 1668: p. faráři LXX k. mn., knězi mladému 6 k., kaplanství podle kšaftu pani Ofky XII k., Zákuom do Skoly na maso za XI.VI nedóli po Il gr. krom postu Il k. XXXVI gr. m. Tymż žákuom přidáno k vejročním slavnostem na chleb po Ill gr. a k vánocem na huůsci chleba bílého VI gr., učiní XXX gr. in. Výjezd vejroční do Kojetic mezi poddaný pro obnovení rychtáře a konšeluov i pro berní a šacuňk lidí poddaných stál XLIHIL gr., dříví k palivu nu faru a do školy XIII vorův, jedenkazdy po LII gr., učiní Xl k. XXIX gr., na šindel NI k. XX gr., od splavení dříví toho všeho XXX gr., formanüm z vody vyvezení ll k. XV gr., drvoštěpům L k. XX gr. Za dříví suché na faru trhového i podskal-kého VI voruov i s sekáním 1I k. ll gr. m., náklad na šindel k vopravě školy a věže I[ k., od oprávky skc! v &kolc i na fate XLVINI pr., od vytírání skla v kostele nu kruchtě velikého XXX pr., věže opravování (tesařuom od oken vrchních v věži u zvonuvy zabíjení a školy šindelem hra- zení, od přístřešku nade dveřmi kostelními při škole, od krovu věže nad kaplicí, kde klenotové jsou, a žlabu nu kostel vtažení, za nový žlab mezi kostelem a louž věží vložení, zu hřebíky 4 k. 56 gr., zámečníku od vopravo- vávánf zámkuov a za nové klíče XVIII gr. II d., bečváři XXVIII gr., truhláři za dvě nové postele ] k. X gr. m., od opravení stolu VIII gr., zvoníkovi na kadidlo XIX gr., od praní XLII gr., na víno, cvočky a špendlíky XXXI gr., na svétlo J!/ k, hrobnici od metení VIII gr. Náklad rozličný: za lll pylle uhlí na faru a v zimě do kostela VIII gr., od komínův metení na faře XII gr — suma ll] k. XX gr A tak sumou kráílce vydání 199 k. 37 gr. m. 97. 1054. — Rukop. c. 1665 /. 78. Pání ouřed- níci noví tito sú k I. L1] voleni: Mistr Ondřej z Dal. manborstu, Daniel Frejskut z l'reiskutu, Jan Havrinek kožišník, Ruprecht kožišník. Páni kostelníci: Václav Po- 

Strana 109
X111. Koslel sv. Mikuláše. rybný, Henrych barbíř, Jan Šmerhovský z Rosic, z domu Valentovského. 98. 1b54, 27. května. Rukop. č. 1667 f. 13. V ne- děli druhou post "l'rinitatis vosada byla pohromadé a tito arlykulové zavření: Předkem aby ta hranice na věží spa- (Ниа byla od některých (esařů a jisté osoby z vosady přítomny býti mají a jich tesařů radu a zdání slyzeti. I byl jest mistr v středu ante Bonifacii, tese, toliko já a Vojtěch sladovník. 1 spalfiv ji tato dal radu, aby se dříví borovýho V vorů koupilo a dva vory dubová, že se tak bude moci opravili. — Jtem druhy artykul tento jest zaviin, aby od toho času přidávalo se žákuom na expensí po Ill gr m. — nyní již po VII gr. a z ouřadu šestipanského dávají II! gr. m. Než však na takový způsob se jim přidává, když jest žákovstva počet drahnÿ a kantor že zpívá celú mší den všední rannou s žákovstvem, aby také mohli opalření lepší mílí. V nedéli po sv. DiviSi osada pospolu jest byla a v té společnosti tito artykulové sou rozvazovéni: O p. fa- ráře kněze ilcliáše, kdy se pro něho bude míti vyslati a koho; ten artykul zavřín, aby ještě psaní bylo k němu učiněno, s koliku vozy a kterého dne mánie pro nčho poslati. — O zuvostání kněze Jana kaplana u nás přes zimu —. 99. 1654, 16. října. Rukop. c. 1667 f. I4. Ctihod- nému a poctivému knézi lleliáSovi, p. faráti v Svymysli- cích, budúcímu správci našemu, nám v Kr. P. zvláště milému. Službu svú vzkazujem s žádostí a vinšováním všeho dobrého poctivý a ctihodný kněze Ilel'áši nám v Kr. P. zvláště milý. Zdraví i jiného všeho dobrého, aby vás P. B. zvláště v této ráně a těchto časů nebez- pečných zlých příhod zachovati a ostříhati ráčil, všickni jedním duchem najeho milosti svaté žádali nepřesláváme. Oznamujem vám, Ze tuto neděli minulou všickní páni osadní v společnosti sú byli a predkem o osobu vaší promlouvajíce na lom sou sú se snesli, aby toto připsání vám z vůle všech učinili, jakož jest vaše dobrovolné k tomu uvolení a podle toho i p. adminislratora a vší konsistoře stvrzení, že z vůle P. B. všemohúcího vy u nás za p. faráře a správce duchovního teď při času sv. Havla býti máte, i poněvadž ten čas se již přibližuje a jako za dveřmi jest, vás za lo prosíme, že nám den předkem, kdy by pro vás vysláno a s kolika fasuňky býti mělo, ozná- fle, volně, a v času a dni védice, A když to P. B. z milosti své dáli rácí a vy k nám se přibéřete, všemi potřebami podle vší možnosti naší vás, Jakožto správce duší našich, rádi opatrovali podle povin- nosti naší chceme a budeme, tak jakž sme vám předešle připověděli, i teď nyní připovídáme. Odpovědi žádáme Datum v St. M. Pr. v uterÿ —. 100. 1664, 19. listop. Rukop. ¢. 1667 f. 14. V neděli před sv. Kateřinú byla pospolně osada a toto jest při tom jednáno: Předkem faráři pomoc učiněna podle jednoho každého dobré vuole. 101. 1566. — Rukop. č. 1667 f. 29. Tito důchodové a platové od osadních na celý rok počílajíc vybírají se: Ze vsi Kojelic X k. X gr. č., z Velenčvsi Ml k. &, od p. purgmistra a pánuov z rathouzu, Staro- městských platu ouročního z 1!/, C VIII] k. gr., z Cermik vai T k. č., z Záryb vsi bylo platu každého roku XXX gr. č. i zprotivivše se sedláci od 1545, jakž zpráva, nic ne- platí. Platu komorního od pp. Bílských VI k. VII gr. č., od p. Zigmunda Chvatěrubského podle kšaltu neb. Ofky V k. č., od Matiáše Součka XXX gr., od p. Šimona Václav k nám přibrati se mohli. který rourní věž | abychom to časně opatřiti a vy s vašími věcmi | XHI. Kosiel sv. Mikuldse. 109 z Tišnova z vinice VI gr., od pí. Melounky z vinice I k. & VIII pinet vfna, od Bulana z vinice XII gr., od Miku- láše provazníka z Havířovic domu též z vinice 1 k., XVI pinet vína; z Hůlkova domu XIIIl gr., od Prokopa pe- kafe z Malé Str. !/; čtvrtce vína. Suma krom vína XXXVII k. XLVIII gr. č. Pavel šinukýť, Žid křličný, jsúc zvolen za kostelníka, dobrovolně se podvolil, že každýho roku dáli chce XV gr. &, dokud Ziv bude. Item od Ziduov: z domu Šilháč- kovského I k., od Lídy Hudcové XXX gr., od Jozefa Žida u briny XV gr., od Jakuba Tiustého z Dryznovského domu Xll gr., starší Židé V11!/ gr, od Munky starého XLV gr. €. Suma Hf, k.. XVIIU/S gr. © Plat p. faráře ete. Při sv. Jakubu od sv. Jiří XV k. m. do sv. Havla, při sv. Havle XX k., pii Liromnicích opět na čtvrt lela XV k., při sv. Jiří XX k., pfi sv. Mikuláši I k. m., od hokyně z krámu I k., od p. Cliva- těrubského XII k., z těch kaplanu při sv. Havlo 1l k., pii sv. Jirf III k. m. Slepic ze vsi Kojetic od sedlákuo vychází XXXIII (od starodávna nachází se, že platili LX X1 slepic), vajec schází se okolo VIII!/, k. 102. 1055. — Rukop. ¢. 1667 jJ. 50. Supli- kací pp. Star. M. Pr. na stízné vznešení p. administratora p. faráře sv. M. V. Mu — páni milí! Stížnost, který do některých spoluosadních při osadě naší, na které jse duostojny a clihodnÿ p. mistr kněz Jan, administrator konsistore Pražské, správce náš duochovní, dosti stížně na nás domlouvaje, máme. V. Mti oznamujem, že dnuov pominulych jmenovany p. zdministrator pánóm oufcdn(- kuom některým svou stížnost do osob některých oznámil a to takoví, že některého času Anna Císařová přišla jest chtíce, aby Johanně podezřelé osoby dítě kitěno bylo. I když je-t loho odepřel, chtíce věděti, co by za osobu byla, aby rukojmie postavila, že se před ním stavéti md; i nezli to učinila, jinam k M. B. Sněžný, aby jí dítě křtěno bylo, se utekla a pro takový skutek, kterého se předkem proti P. B., osobě své táž Johanna dopustila, z osady naší vypovědína byla. Teď pak dnuov téchto pominuljch k dotéenému p. administratorovi tá2 Johanna chodila, aby jmenovaného (ráčíte odpustili) Ismaele dal pochovali, i též p. Václava Vopálku i i Pavla Žáka žádala. I jak při žádosti křtu, tak při pohřbu bez vuole osadních, aby se to dáti mělo, rácil odepříti. l tu dotčený Václav Vopálka na stížnost naší přijavší ji prvé vypovédénd, [ne] polupu J. Mti p. administratora odšedše z fary mluvil, že více k němu o nie choditi ne- chce již, že na potupu J Mti p. administralor to činí i mluví, dosti stížně sobě vážili p. administrator ráčil a ráčí, nás v lom za opatření a ke skutečné nápravě to aby ptivedeno bylo, žádaje. Cehož my V. Mii., pánóv svých, v tom slušné pobčhnouli a toho tejna uciniti nemoha zase žádánic, že při jmenovaných osobách, Václavu Vopálkovi a té osobé Johanné, kieri bez pochyby po dnes u sebe má, to k slušné nápravě přivésti ráčíte. 1 protoze pfedeàle vícekráte jsa od J. Mlí pp. purgui- struov a souseduov v vosadě naší usedlých, aby dobrej pořádek a svolení osady zachoval, napomenut, sbírky jedné i druhé nikterak dáti (an připověděl) nechce a podnes nedal, i protože maje p. administralorovi, p. fafáfi a správci naší osady jakážkoli juvamina, též zvoníkovi a žákuom do školy, učiniti zanedbává a nechce, pak že manželka jeho roty láje, ba i viděn ma zákovstvo liti (láti) s ní. Pak račtež toho milostivě povážití lakové ne- slušné věci, ač více z manželky jeho, Václavn Vopálky, než z něho (eb každý den, jakž znáti ráčíte, opilý jest) jdou, že lo k slušné nápravě privésti ráčíte, lak aby ča- 

Strana 110
110 XIII. Kostel sv. Mikuláše. stojinenovaný p. administrator i my, též i žákovstvo pro jich neslušné zpuosoby další slížnosti neměli —. 108. 1566, 17. března. Borový, Jednání konsisloře I. słr. 328. V neděli třetí v postě, kteráž slove Oculi, stala se jest smlouva přátelská — mezi — osadou sv. M. v St. M. a poct. mládencem Mikulášem, kterýž do Vlach pro úřad sv. kněžství jíti má, a to taková, že tíž pp. starší — i všecka osadu žádostiví jsouce rozmnožení cti a chvály boží — při kostele též osady, na jeho Mikuláše mládence dožádání a dobrovolné podrobení i také na přímluvu a ončm vysvědčení — kněze Adama, faráře našeho — že jemu Mikulášovi — patnácte tolarův na tento nížepsaný způsob půjčují, že on — když mu se P. B. dá zase ve zdraví z Vlach navráliti, první mší sv. u téhož sv. M. v kostele sloužiti má a dále potom týchž peněz — aby se odsloużil —. 104. 1555, 8. května. Borový. Jednání konsistoře 1. sir. 328. Nicolaus Ccjovinus [ve Vlaších vysvěcený] ctih. knézi Adamovi Méstcckému, faráti kostcla sv. M., má býti kaplanem 4 leta. 105. 1558, 18. kvétna. Kopiar v archivu mislodrz. LX J. 354. Ncjv. hofnistru król. Ceského. Ferdinand. Uroz. věrný náš milý. Vznešeno jest na nás jmenem osad- ních kostela sv. M. v St. M. ve vší poníženosti, kterak někdy Ofka z Rejcenštejna poručenstvím pořádným odká- zala jest polovici platu ze dví vések svých, z Oujezdce a Zákolan, k záduší též osadě a druhú polovici někdy Zikmundovi Chvatěrubskému, poručníku svému, aby on té polovice do své smrti užíval a po smrti jeho na touž osadu aby veškeren ten plat i ty vésky s panstvím —- připadl —, i prošení jsme od vejš dotčených osadních — abychom k tomu povolení naše dáti a toho dopustiti rá- čili, aby se též Ofky z R. poslední vuoli za dosti státi mohlo. Kdež znajíc slušné býti, tobě poroučíme, aby rc- latorem. ke dckám zemskym byl —. Dán ve Vídní v středu po neděli Křížové 1. LVIIL 108. 1560. — Rukop. č. 1667 f. 66. Noví pp. úředníci: Tomáš Bechynský, Jiřík od tří voháněk; kostelníci noví: Michal mečíř, Petr jehlář, Michal krejčí, Jan Skréta. 107. 1561, 11. dubna. Rukop. č. 1665 f. 30. (O sto- lici.) V pátek po Veliké noci žádost na pp. vosadní vzložil p Jiřík Melantrých z Aventinu, aby paní manželce jeho stolice v kostele dána byla — i dali a to tu, v které někdy paní Lorencová Sliková klekala, kterúžlo — na onen čas za furářství někdy kněze Mistopola táž pani Slikovd za l k. od něho jest koupila. 108. 1562. — Rukop. č. 1667 f. 82. Stala sc schüze pp. osadních na obeslán( p. pergmistra a pá- uaov. Ouiedníci voleni: Jan Ornyus, Tomá$ Bechynskej, Ondicj Flanderka; koslelnici: Viclav porybnej, Jan Skróta, Michal krejčí, Jan Rosypal, Petr Senkýř vetešník. 109. 1562, 28. září. Borový, Jednání konsisloře I. słr. 388 a Sněmy lll. str. 156. Clenem kousistore jinc- nován mistr Jan Kolínský, farář u sv. M. 110. 1663, 4. Gerveacc. J'eleslavínutiv Kalendar str. 367. V neděli den sv. Prokopa umřel mistr Jan Kolínský, administrator konsistoře Pražské pod obojí a farář kostela sv. M. 111. 1504. — “tout, Jedininí — kousislore ¢. 74. (Konsistot рой обо)! kórń faráře od sv. M., sv. liaBtala a sv. Stěpána pro nepokojná kázání a hanénf strany pod jednou.) Ze jest jim několikrát oznámeno, aby pokojná kázání činili a strany pod jedný nehančli a ce- X1I1. Kostel sv. Mikuláše. remonie, kterých v Tejně užívá, zachovali. Strany osad- ních Mikulášských, že jim přečteno bude, proč by sem povolání byli. Čten list přímluvčí, aby kněz Jiřík od sv. M. byl podán do Benešova. Dictum: Co k tomu osadní říkají, že sú se nenadáli, než s p. farářem vstúpili a že proti poručení J. Mti a přímluvě nejsú a že sí nevěděli, aby takovy byl. Zadali, aby jinśm opatieni byli. Dierum omnibus tribus: — A ten (farár) u sv. M. a sv. lJa&tala jak jest o postu mluvil, že sousedy sú před rukama, že z těch důtek by nevyšli, že by se to našlo. A u sv. M. że inluveno, že památky vzkříšení páně podle papežského ustanovení se dějí, ježto ta kázání nic nejsú. A oni se na to táhný, že chtějí s J. Mtí se o to ujímati a věděti mohú, že J. Mt, když takové včci přijímati ráčí, že to na jisté zprávy činí. Jsú paměti, že lahvičku jmenoval telesforus a kněz měl svědkův na 80 a král toliko 13. To vážili, že od něho nic bludného neslyšeli a kteří slyšeli, že dávají svědectví. A protož majíce oni o tom takový vědomost — kdyby se chtěli pokojně chovatí a nechati s pokojem papeže, poněvadž od něho kněžství přijali a sú sub obc- dientia a kdyby chtéli kázati, ne co uši lehce, ale co vzdělává svědomí, že by jim přáli těch míst, co se dvi dotýče; ale co se Mikulášského dotýče, že by ho mohli za uši ujíti a na ten přípis jeho junu dáti odpověď. Chce-li on Cvingliánskú mši míti, aby měl, než že se mó chovati podle konsi:toře a pokojně. Kn. Jiřík od sv. M.: Že se pokojně choval a žehral na hříchy a cvangelické učení že kázal, a spis, který učinil a v něm nějaký blud že by se nacházel, že se po- dává k naučení a pokojně se chovati chee. 112. 1564, 21. dubna. Pažout, Jedndní konsislofe č. 94. Páni osadní oznámili — poněvadž farář jejich jest jinan podán — že žádají, aby byli správcem opatření, aby kostel pusty nebyl, a kaplanem také aby opatření byli, aby o to uepřišli, co jest na kaplana nadáno. Dictum: Ze v tak krátkém čase nemoh osoby uká- zati, ale na to pomysliti chtějí, aby hodným správcem opatření byli; ale strany kaplana že pro nedostatek toho vykonati nemohi. 113. 1564, 9. ёсгупа. Pażoni, Jedndni konsislońc č. 108. Farář Jan Turek popírá před konsistoří, že by se dotýkal papeže, biskupů a ornátů. 114. 1564, 21. června. Pažoul. Jedndní konsisloře č. 125. Že se farář Jan Turek dle své přípovčdí nezacho- vává a s prcláty Pražskými se nesrovnává a s procesí in die Corporis Christi 2e nebylajindy. Strany uéenf,2e ka: zánf svá rozpisuje po méstech a de iustificacione kdyz učí, že všecky posty a modlitby vyprázňuje a široce mluví, že lid prostý nesrozumívá tomu a při tom že la- ková pompa a honosnost, jako by byl doctor doctorum —. Na to: Ze se nenadál takového promluvení a monstrancí že jest jednú vystavil —. Strany procesí, že jest požíval prachu některého pro nedostatek svého zdraví a do Týna že jest se dal najíti k procesí. Strany kázání, aby ne- věděl rozdílu evangelium kázali, že tomu odpor činí —. Ze se chce napravili —. Dictum: Ze na tento čas odkládají —. 115. 1564, 28. června. Pažout, Jednání konsistoře č. 1/31. (Konsisloř táže se osadníků v příčině přestupků faráře.) Páni osadní od sv. Mikuláše. Dictum: Że za tú příčinú, úředníci aby se dali najíti, poručeno, aby mohli jinému počtu to oznámilí. Nejprvé, kdeZ faráfe jim po- dali a když o něm zprávy některé byly učiněné a ozná- meno dosti škaredě a zde bylo mu mluveno, aby se toho nic nedotýkal, co by mu škoditi mohlo, a jiných snítek 

Strana 111
XIII. Koslel sv. Mikuláše. také aby nesnesl, kterých jinde nechal. I řekl, že by tu raději býti nechtěl. I když domů přišel, že lo některému úředníku z osadních oznámil a oni to tak vzali; jako by ho tu míti nechtěli, — Potom dále se trefilo na den Božího těla, že ten kněz z toho učinil vic a těla božího na oltář ncvystavil. KdyZ s ním bylo o to promluveno, oznámil, že páni osadní wu zbránili, a udělá-li to, že učiní zbárent v lidu. Toho sme [se] ulekli, co to chce býti, že páni Mikulášští před sebe to berú, co jest proti řádu dobrému a porucení J. Mti C. Třetí artikul, ten že dosti těžké zprávy a nebezpečné se oznamují o jeho učení, z kterého není naděje, aby jaky jeokoj mohl býti. Jestliže páni osadní při tom učení stojí, že jest lo učení křesťanské, to když uslyšíme, bu- deme védéti, jak se v té véci spraviti, abychom za jiné těžkosti nenesli. A protož že dadí odpověď, tak-li chtějí toho nechali, či co jiného. — Nato: Kdcž to oznamují, że by n.éli na oBklivenf néco mluviti a jiuam vznáscti a 'oni aby učení měli svého p. faráře zde oznamovati, toho že učiniti nemolbií, ale aby ráčili tam vyslali a poslech- niti. 116. 1564, 12. července. PaZoul, Jednání kousisloře č. 140. Farár Jan Turck žádá, aby mohl přijmouti k sobě jistého kněze. Konsistoř svoluje s výminkou, aby nehančl řeholí a kněží pod jednou. 117. 1b64, 14. července. Tamléž č. 145. (Osadní omlouvají se před konsistoří v příčině faráře svého.) Co o artykulích sú snesli páni starší, že to oznámí. Strany arlykuliv: I. Ten, že množstvíkráte p. faráře jejich před sebú mívali napomfínajíce ho, aby mírnost choval na kázání a bouřlivých kázání zancchal; a jsa napomeuut, Ze by ra- ději nechtěl v těchto městech býti, mělJi by na takových kárách býti. K tomu odpovídají: že jsú od něho nic scestného neslýchali a neslýchají, co by se ke krve pro- lití chýliti mohlo; neb mu tak bylo promluveno. A tak żę oni ed něho sú nepustili, nýbrž, jak jest jim připověděl, za to drží, že u nich déle bude. 2. Struny vystavování, že pp. psadní o tom tak da- leko nevědí, ale jaký jest nedostatek slrany monstrancf, że by se spatFili mohlo Pří tom že i p. administrator kněz Jan Mistopol, když u nich byl, mluvil per apostrophum, Ze svátostí oltářní jest večeře páně. První způsoby vystavo- vání na oltář nebylo, a oni také, pokud písma svatá čtú a jim rozumějí, že takové vyslavování večeře páně k spa- sen( jim náležité, mimo užívání, není. 8. Strany kázání, že od něho uic scestného ani bouř- livćho neslychuji a v tom aby ráčili jeho vyslechnouti a rozsúdili a napraviti a, káže-li dobře, schváliti. 4. Strany zvošklivení konsistoie, pp. osadní Ze vy- hražují konsisloř, že sá na vrchuost svíí nic nevznàá&eli, co by bylo na ublížení konsistoře, jakožto vrchnosti své; než na osobu administratora Mistopola że p. sud(mu oznámili, že by se slyšeti dal, že když nebude u sv. M., že často faráře v půl letě mívati budú. Což sú za spravování jeho počili, a teď po p. mistru: Kolínským že by kněz Jiřík od nich byl vyzdviżen. A połom tomu bylo porazeno a naučení dáváno, aby se bral odtud z Prahy, že jeho zde bytu není. A v tom, když mu byla rada dána, kterak má pro osoby sobě posfílati a odpuštění bráti, to že sú toliko J. Mti p. sudímu oznámili. 118. 15064, 17. srpna. Pažout, Jednání konsisloře C. 168. (Varár Turek kárán pro některé bludné články.) Podány [faráři Turkovi] artikule, které kázal, podané od XIII. Koslel sv. Mikuláše. 111 p. arcibiskupa k přečtení: Dictum po přečtení. Zná-li se k nim. Odpověď: Ze jsú některé, k kterým se zná a k některým se nezná. Cteny mu artikule: Ze dominica XI. () opera (bona), peregrinationem, iciunia parvi pen- debat, cantilenas bocimnicas magnifice commendabat; quod antecessores nostri solum Christum in orationibus invo- cabant, non Mariam, Petrum, Franciscum ctc. Addebal in fine, quod possumus ad Christum dicere »adorare« secundum divinitatem s Christe miserere nobis«, quo ad humanitatem »Clriste, ora pro nobise, ct alias blas- phemias multas cffutivit. Dictum: Ze jest prvé Getl, co jest podáno úřadu, a'e aby to jemu vydávati měli, že to se nenachází; ale poněvadž jest tak slavný a velikomocný prelát pánův Mikulášských, že má hotov býti; aby dal odpověď na ně. Od něho: že pro Boha prosí, aby jemu příno bylo, co se jiným stávalo. — Dictum, aby dal od- povéd. On: Że nevi, co odpovidali —. Po vystúpení dictum: Ze by neradi jeho osobě ubliżili — ale że jest to od p. arcibiskupa; protož aby tam dal se najiti a zprávu o tom učinil —. — Pripovéódél, Ze ducs lam půjde. 119. 1664, 29. srpna. Pažout, Jednání č. 175. (Ně- ktef( kousistoriáui pod obojí jsou od arcibiskupa poká- ráni) P. administrator oznámil — Ze p. arcibiskup mél domluvu od J. Mti arcikníZecí pro vsazenf knézc Jana Turka bez slyšení — že p. arcibiskup dal kněze Turka ne do žaláře, kde jiné kněží dává, vež několik láter pod zemf. 120. 1564, 29. srpna. Pažout, Jednání 6. 214. (Farář Turek kárán, že hanlivě mluvil proti arcibiskupu.) Když chodili k p. arcibiskupu, aby svétil žáky, že jest oznámono, že by měl mluviti o p. arcibiskupu, kdyby k němu nešel, že by proň poslal vrchnost světská, tak-li jest? Na to od něho: Ze jest k němu mluvil, snad kdyby ke mně nešel, kdybych pro tě poslal, že bych pro tě světské právo poslal; neb posílají pro vás administrato- rové, že nepřijdete. A já řekl, že sem vždycky stál. — Při tom žádal, aby v ochraně ho míti ráčili a neposílati jinam. Neb když přišel k p. arcibiskupu, że se nadal, maje zprávu, že pravdu zná, že od něho bude naučen a napraven; a on hned Ze inu kázal do žaláře pravě, že jest jemu k trestání podán. 121. 1566, 15. ledna. Pažout, jednání č. 229. (Konsistof vzala fardfe Turka v trestání.) Że tú příčiní [farář Turek] že povolán, aby mu oznámili a že v dobré paměti jest, Ze byl zavolán, aby dütek a hanéní zanechai na kázání a on ptipovédél, tak sc chovati, a nyní Ze lidé oznamují — ted Nativitatis Ze se nesrovnal s jinými a "Trium regum anlikristování a hanéní mnoho Ze mluvil —. Od ného: Pfedué co se lkue vystavení sacramentum v monslraucí, Ze toho v svych rukü nemá a nevf, mají-li oni lo; a sami osadní že sú to oznámili při úřadu a on nadál se, že se o to s úřadem spokojili a toho že tak nechal. Dále že slúžil tři inše doma a p. farář že Tejnský prve udělal po mši, nežli on. A u sv. Valentina že de officio boni pastoris inluvil a inluvil de gallina —. Dictum: Včera že inluvil, že tanec má býti a bubny, a to Ze jest proti P. B. a našim starym i mistru Janovi Ilusovi. Od něho: Ze o něm střídmě mluvil. Dictum: Z vlastního přiznání tvého tomu rozuměti, že se konsistoří: Pražskou nespravuješ, než lejky, a konsistoř naše toho ještě neslo- žila, co se vystavování dotýče. A že jest tanec osvobo- zoval na kázání a proto aby šel na trestání na rathíz a odtud neodcházel bez dovolení konsistoře. Na to: Žádal, aby vátili raději nad nim ochranná ruku drżeti, a co jest mluvil, że toho ze sebe nemá 

Strana 112
112 XIlI. Koslel sv. Mikuldse. a že jest mluvil, ne aby k tanci vedl lid, než že od toho je odvozoval. A to že v příčině lé chce slyšán býti, poněvadž Zalobnfka nemá. — Diclum: Ze mu oznamujf, aby se tak zachoval, co jest mu oznámeno. Na to: Nu, stań se po čertově vůlí; půjdu. 192. 1565, 19. ledna. Pažout, Jednání č. 231. (Rada Starom. žádá, aby farář od sv. M. z vězení byl propuštěn.) Vyslaní od pánův — oznámili — že pp. osadní sv. M., též i od sv. Linharta že sú předstúpili před pány, že by kněz Jan, farář jejich, do vězení vzat a dán [byl] za ní příčinú, jakż jest on to podal sepsáno, a że by lejky se vice spravovali mól, neżli p. administratorem ; a druhé, že by maje příčinu sobě danú, že něco na ká- zání o tanci promluvil —. Ačkoli pak páni — jeho v ničemž nevýmluvajíce, však že to jinak pro takové pří- činy mělo dosti malé jemu váženo býti. A protož nemo- húce oslyšeti osadních žádostí, że to jemu laskavě a mi- lostivě váženo budc. A včerejšího dne že to v uvážení měli, že v tylo casy dosti nebezpečné nebyl kdo poslu- hovati při pohřbu, jakž včera jeden starý člověk umřel, a též že dítky indlé a nemocné ku křtu sv. nepřicházejí. A protož žádají, aby takového vězení prázen býti mohl. Dictuni: Strany faráře sv. M., kdež jest byl do vě- zení vzat, tak že jest, že na přímluvu p. arcibiskupa jest toho vězení prázen. Strany pak příčin jeho vězení, že tance chválí proti písmu sv. A kdybychom mohli s pány — chtěli bychom jim toho příčiny těžší oznámiti a o ně rozmliviti. 128. 1565, 19. ledna. Pažout, Jednání c. 232. (Farář 'Purck propuštěn z vězení.) — Od kněze faráře M.: Strany vězení, že vděčně přijímá a vrchnosti že poddán jest —. Dictum: Aby došel k p. arcipiskupovi a jemu poděkoval a od „nčho že toho něco více uslyší. Na to od kněze [faráře M.: Ze jest syt p. arcibiskupa, že tam ne- půjde, že přestává na úřadu tomto. 124. 1565, 12. března. Pažout, Jednání č. 246. Faráři vytýkáno, že v učení a obřadech od ostalního kněžstva se odchyluje, rouhavě a potupně káže. Byl dán do vězení u arcibiskupa. 125. 1666, 9C. brezna. Pazoul, c. 427. (Zpráva o jednání arcibískupově proti faráři Turkovi.) Na milo- stivé porucení J. Mti arcikn(Zecí kdyż 19. bfezna jsou kněží [farářové a mistři konsistoře dolejší Pražské při pří- tomnosti J. Mti p. arcibiskupa a jeho kapitoly: kostela Pražského osobně přistojící byli, přečtena jest jim [Tur- kovi a Janovi od sv. Michala] supplikací, kterouž sou ] Mti arciknížecí podali, jichžto na větším díle jména vlastní rukou sou podepsána; u mluveno jest k nim bylo, kterak by někteří o nich se domnívali, jako by ne v&ickni do- brovolné se méli podpisovati, ano i někteří z nich, že by pouhou nenávistí vedeni jsouce, zoumyslně na kněží ob- vinčné suplikovati a žalovati měli. | Protož aby pověděli, znají-li se všickni ijeden každej k podepsání svému anebo byl-li je kdo k tomu od kohož koli nucen cili nic. Tu oni konsistorianové všickni společně i také každej obzvláště přiznali se k podpisu svému dobrovolnému, i ti, kteří sou se byli nepodepsali, přede všemi znali se též to, co jest v suplikací prožalováno, že jest to tak a tolikéž od nich v konsistoři že lo v své usi slyšeli; ano i toho doložili, że sou mnohem víceji a hanlivěji z oust těch obvinění slyšeli mluviti, než v té suplikací jest napsáno. Po přiznání pak — od konsistorianüv mluveno jest — když mnozí lidé dobří přicházejí žalujíc jim na jme- nované obviněné kněží, jak svejm banlivejm kázáním a mluvením mnohé zhoršují a nemobhúc jich oni konsisto- XIII. Koslel sv. Mikuláše. rianové — napraviti, Ze jsou jiZ lo museli na J. M. arci- knížecí pro své svědomí vznésti. Potom i tíž kněží obvinění z vězení jsúce vypuštění — a jest k nim řeč učiněna — že — slibovali sou se poslušně a poddanč — chovat, ježto jinak žádného, kterýž by se tak nechoval, nepřijímali sou ani nepřijímají. 1 táž suplikacf jest jim prećlena, kleriż na ně podána byla, a dotázka na ně jest učiněna, co k tomu říkají, znají-li se k tém artikuluom a k tomu hanlivému mluvení, kleréž učinili o mši, přímluvách svatých, prosbách za mrlvé a jinejeh ceremoniích. Ale oni dali to nejprve za odpověď, že se o tom nepamatují, aby měli to ancb co fakového mluviti Aż polom písař přísežný z konsistoře: dol: jší, přítomen súce, z manualu, jakž po nich psal, co sou mlu- vili, před nimi přečetl, což se dobře s tou suplikací na né podanou srovnávalo, t! — od kněze Jana, faráře sv. M., propovědíno, že chce vrchnosti své hlavu skloniti a poddán bejti. Naposledy pletli oba obvinční řečí, takže se jednak znali jednak neznali, až i hojemstvf — žádali. l rozkázáno jim vystoupiti a zase aby sc do kázaného jim místa navrátili. — 1 jest na tom zůstano, aby se ten den a přes noc až do druhého dne těm kněžím obvinč- nejm na rozmyšlení dalo. — 1 na zejtří — ti dva kněží — odpověd — dali, kteráž se také pří této zprávě po- dává. 126. 1665. — Rukop. č. 1667 J. [21. Za ouřed- níky volení: m. Pavel Kristian z K., Tomáš Bechynský. 127. 1565, 13. dubna. Pažout, č. 275. Já kněz Jan, farář kostela sv. M. v St. M. Pr., oznamuji — a připo- vídám tímto listem mý vlastní rukú psaným, jakož jest — Ferdinand arcikniże — mne z vězení do času pro tyto nastávající slavné hody na přímluvu dobrých pánův milo- stivé propustiti ráčil, že jakž toho vězení prázden budu, hned do domu na svou faru k sv. M. jíti imám a odtud nikam nevycházeti, rad všelijakých a všech schůzí, též i kázání i také posluhování všelikého církevního prázden býti mám. A když by mi koli po hodech těch to dáno bylo znáti, tehJy se zase do vězení, kdež wi ukázáno bude, postaviti inńm a slibuji. 128. 1665, 17. dubna. Pažout, c. 226. V. arcibiskup poručiti ráčil, aby fary obě sv. M. a usv. Michala v Nov. Pr. kněžími opatřeny byly Potom páni Pražané v to jsá se vložili z poručení arciknížete Ferdinanda — a spokojili ty dva kněží s kon- sisloří: Pražská, předloživše, jaké zlé věci skrze to mohly by v lidu zrüsti, ponévadZ k tém dvéima knézím lid téméi všechen zření má. 1 tu hned předstúpili oba, propuštění; jsúce a přijati zase od konsistoře: pod ochranu a připo- věděli se řídili svou vrchnosti ve v$cim slušném; a züsta- veni jsń na svých farách oba dva. A jest jin oznámeno, že úřad tento jim nepřeje toho a nepřál, co se jim při- hodilo. 129. 1365, 80. dubna. Pažout, č. 28/. Kněz Václav, farář Zderazský kárán, že konsistoriuny pomlouval z ne- pravého svědectví proti Janu Turkovi. 130. 1566, 1. června. Pažout, č. 298. (Osadní, kteří pro nemoc faráře svého žádali býti opatření kaplanem, odkázání jsou konsistoří na knéze v Kojeticich.) Dictum: Jaká jest Zádost od nich [osadních] vzloZena na ourad tento, že sú jí měli v uvažování, a k pan sobě přivo- zují, Že sú kaplana jim opatiili na Boží vzkříšení a tu mu se posmíšek stal; však nic méně, pončvadž mají na pod- dacím svým v Kojeticích kněze, aby s ním o lo jednali. 181. 1565, 18. července. Pažout, č. 323. Pamět o tom, že farář Jan a farář sv. Michala v Nov. M., kteří 

Strana 113
XI1I. Kostel sv. Mikuláše. obžalování byli u arciknížete: Ferdinanda a uvěznění u arcibiskupa (»při tom jmenovaní farářové p. arcibiskupu poděkování, že jest je v náležitém místě v světnici míti ráčil, slušně pornčiti chovali, stravou opatrovati otcovsky ráčil, jsou učinili s tím doložením, že by na svejch farách, doma jsouce, jakožto chudí kněží, sotva tak opatření mohli bejti —<), že konsistoře dolejść v řádích církevních podle kompaktát poslušní nebyli, odpověděli na jisté artikule a propuštění jsou na závazek. 132. 1565, 21. července. Ahžout, č. 328. Farář Jan Turek žádá, aby k vykonávání úřadu kněžského připuštěn byl, slibuje poslušnost. 138. 1565, 7. září. Pužoul, č. 1565. Kněz Jan, farář u sv. M., oznámil: Jakož mu bylo před týhodnem podáno Uí artykulüv, aby na ně dal odpověď, i že v paměti má ty artikule: strany P. Kr. přímluvčí, strany na nebe vzetí P. M., že jest vzata i s tělem i s duší do nebe, že by P. M. měla pocítí jako jiná žena a blahoslavenství došla skrze víru v Krista. J že tuto dává odpověď: že o těch artiku- lích věří, jako písma svalá a svalá církev obecná kře- sfanská. A teď že podává spisu o tom, a bloudil-li by v čem, aby ráčili jeho napraviti. Kněz Jan farář M. zase. Dictum: Že jest dnes týden jemu oznámeno, které artikule mezi jinou řečí promluvil a vystřelil, a to přátelsky jako kněží knězi vo známost uvedli; kterého pak spisu podał, że jeho nevážili, ale tomu vyrozumóli, že jest odpovědi na ty artikule nedal. A lak že dává odpověď, jako by иТай to slyšel, ježto žádný z nich tu nebyl, neb že od jiných tu zprávu mají. — Na to: Ze jinému odpovědí dáti nemohl, než úřadu, od kterého to k sobě mluviti slyšel. A tak co tu mluvil z písem sv., že se k lomu zná, a jiného nic sám z scbe nemluvil, než z písem sv. A strany na nebe vzetí P. M., že srovnávají se doktorové na tom, že jest umřela, a na tom domnění že se nesrovnávají, aby byla vzata. A po- topné nic že nemluvil. A též také že nemluvil toho, aby P. M. některým jiným způsobem počíti měla, než duchem Dictum: Ze pominul (oho, ad interrogata res- ponde. Mluvil-li jest, kdo ver, że P. M. vzata do nebe s tělem i s duší, že hřeší? Nato: Ze vzali jinác, že vedl učitele, kteří to praví, a svého tu ani z sebe nepravil zdání. — Dictum: Druhý artikul, že v nebi není žádného jiného přímluvčí, než sím jediný Kristus. — Na to: Ze tak věří a pisma sv. k tomu mó. — Quaeslio: Neni-li jinśho? Na to: Ze není a že o jiném noví. — Dictum: TFctí, Ze u sv. Linharta mluvil, že P. M. není blahosla- vená skrze čistotu a pokoru, než skrze samu víru, a pro- tož též počala jako jiná žena — Na to: Ze mluvil, že skrze samu víru v P. Kr. blahoslavená jest učiněna P. M., ale aby pocili móla jako jinń žena, toho že nemluvil. — Dictum rursus: Ze na tíct( artikul nemolit rozuméti, tak-li jest mluvil. Na to: Quia fides iustificans sicut arbor sola non manet a Ze prvé dal odpovéd: quia fides iustificans jako strom habet bona opera a jako principalis causa iustificans jest. — Quaestio: Mlnvil-li jest tak? Na to: Že mluvil, že skrze samu víru v Kr. jest blahoslavená, a ctnosti její nepotupil. A vi, že jest jiná víra historialis a jiná iustificans; a toho že nemluvil, aby počala, jako jiná žena. sy. — Kněz Jan, farář M. zase. Dictum: Že k uvažování čas nepostačuje. A tázán, kdo jest to psal: že ten hřeší, kdo věří, že P. M. vzata do nebe i s telem i s duší. Na to: Ze to chce oznimili —. Quaestio: Zádného-li ji- ného není v nebi přímluvčí. — Na to: Ze není. — Ouacstio: Excluditne crcaturas? Nato: Že Zachariáš píše, XIII. Koslel sv. Mikuláše. 113 že anděl boží se přimhívá a že žádají nám svalí dobrého, ale že jest jiná přímluva služebníka a jiná pána, a tak rozdíl jest mezi svatých a p. Kr. přímluvú. — Diclum: Kde jest promluvil, že blahoslavená Panna samú víní jest spasena. A to přidal »samií«. — Na to: Ze fides nun- quam est sola a že jiná jest principalis cansa: Deus a potom fides. A jiným časem že to bude v uvažování a dáno mu znáti, čím by se spraviti mól. 134. 1565, 7. září. Pažout, &. 369. Kniz Jan, farář od sv. M., vznesl na kněze Felixe, kaplana p. Bořity Smečenského, že jest na faře u něho se nepokojně choval a na krchově kamením házel a v škole na mendíiky házel a pacholata mrskal, a kdyż mu o to domluvii, że jest lil a potom па farní dům házel a napravSi se va dvíře, šel pryč. 135. 1566, 11. ledna. Pažout, č. 454. Konsistoř pod obojí oznamuje faráři Turkovi, že pro neposlušnost jeho a pro nevystavování monstrance jej u arciknížete Ferdinanda bude žalovati. 136. 1566, 18. ledna. Pažout, č. 461. (larář Turek dán do vězení.) Zoe (faráře) z uvázení vÉech konsistorianü do trestání svého berú, protože se nezachoval o hodech vánočních spolu s jinými faráři podle zůstání společného a podle toho, jakž jest přijat sem. A za to také že jeho jest pied hody prosil p. administrator pro Boha, maje inoc poru&ili a rozkazovali, a on tu snad chlél míti dis- putací, jaké jest tu sacramentum in monstrancia a Ze mu řekl: Nech, nchloubej! I že toho neučinil, že nemoh než za nevážnost toho položiti, loho žádný křtíti nemůže. A protož pro laková neváZnost a takové neposlušenství v trestání berú. Na to od něho: Že neví o žádné nevážnosti, neb so hleděl vážně a poslušně k úřadu chovati. Druhé, strany neposlušnosti, že vždycky poslušně k této stolici se cho- vati hleděl, a veda jiné k poslušenství vrchnosti, že sám také dává jiným příklad k poslušenství. Co se pak toho vysta: vování dotýče, že praví, že ta cercmonie není z podstaty slova božího a z podstaty spasení lidského. A o to že se s J. Mtí arciknížecí spokojil a s pp. Pražany se smluvil. A oni jeho osadní a potom také jiní pp. Pražané že praví, že by rádi, aby ta monstrancí také z jiných kostelův Pražských ven vyňata byla; a jakž jest předešle sám i také oznámil, že osadní jeho pravili, hy on chtěl aneb někdo jiný, že jemu monstrancí nevydadí, a chtějí také sami oznámiti, co oni smýšiejí. Strany pak výtržnosti, že žádné roztržitosti nečiní a původem není, ale k pokoji že lid vede. — Co se pak tkne vězení, Ze ráčí věděli, že na očích nedostatek trpí, protož že žádá, aby lítost nad ním míti chtěli a milost mu ukázali. Dictum —: Kdyby se chtěl nakloniti a zachovatí poslušenství k úřadu skutkem, že by jemu toho přáli, aby toho vězení prázen býti mohl. Na to: Ze se vždycky s Jich Mií podle slova božího srovnal a srovnává. — Tázán, má-li se on srovnati s jinými čili úřad s ním? Na to: Ze ceremonia ta není z podstaty slova božího. — Dictum: Cozkoli sv. církev činila a činí od mnoha set lel, Ze to se naříkati nemůže. Všeckna církev in die Corp. Christi vystavuje a za 8 dní, a protoZ klerak to má vyvésti, že jest hřích proti všem. A naše církev pod obojí že to má, aby každý den bylo vystavováno a z toho sjíti může, ale aby in die Corp. d. nevystavovali, z toho že sjíti nemůže. — Proti tomu: Ze od mnoha set let nebylo, a měli se čemu klan&ti, a to żę jest idolum a není z podstaty slova božího, a toho že Rímané nedělají a mají lepší řády, — Otázán, také-li tak jest kázal pu- 16 

Strana 114
114 X1. Kostel sv. Mikuláše. blice? A tomn jest neodepřel nic. Dictum per d. admi- nistratorem : Że sv. Jeronymus kleki, kdyż mólo jemu ministratum byt sacramentum. Na to: Ze také to dělá, ale lid obecní, když se vystaví, má to za boha a sám laké že, když verba říká, že se klaní. — Od p. ad- ministratora diclum: Ze jest to cvinkliansky smysl a že té včel zamléeti nemůže; pak jeho přiřčení k čemu püjdou? A Paulus, když Romam přišel, že se také v ně- Gem schnul, a oni takć že včdí, jak se chovali, a že za představování a nevystavování se nestydí, jakž kněz Be- chynka svaté pamětí pravil: Kdo se stydí za to, že není křesťan. A cercmonie ta že není jedné osoby, ale vší strany naší. Protož aby sobé usmyslil, Zc prijde inquisitio de venerabili sacramento, Zc jelio osadní v tom nezastanii. Täzén, kterak chce míti praesentiam? Na to: Ze in verbo cius. Dictum: Ze jeho poslouchají jako otcové syna a snášejí, ale lidé rozumní, že by ho odsoudili za arci- Svermera a kacíře, poněvadž on nevěří, Christum esse in venerabili sacramento. A než ukáže, že jest to idolum, že pamaluje p. administralor, že sú takové pálili u tohoto města. A pro samy pokoj że jemu ty kukrlinky snášejí. — Na to: Ze zachovává poklonu, ale vystavovati nemůže pro své svédomf. — Dictum: Ze má lu Jatriam zachovali, jako bohu. Podáno mu — aby pomyslil na lo a srovnal se. — Nato: Zežádá, do středy aby mu bylo odloženo, poněvadž přátelsky tolio jemu podávají, aby sám s sebú pomysliti mobl. — Dictum: Ze na to závazku páni kon- sistorianové nemají, aby se o to disputovati měli. — Na to: Ze nepovede k disputací Zádné, ale bládíl v cem, aby ho napravili v tom. Dictum in finem: Zc se nevid(, aby méli s lim déle odtahovati, ale aby šel do trestání a (am se pokojně choval a spisu zanechal, pakli by se tak nezachoval, že by ho jinam podali museli. I tu připovědčl, že chce jako poslušný jfti lam. A s tím odešel do vězení. 137. 1566, 25. ledna. Pažoul, č. 471. (Farář Turek, zaslávaje před konsistoří pod obojí své učení, dán zase do vězení.) Dictum: Připsání jeho že bylo v uvážení a trestání toho že jemu nepřejí, a rádi by tu tomu, aby se srovnal s úřadem. 1 toto Ze za odpověď dávají, že toho mimiti a od sebe pustili, prid to, jak pfid, nemohi, że jest on vysoce tělo boží nařekl, a jinde aby toho ne- mluvil, neodepřel; neb oni nikda toho neučili a za lo nedrželi, aby tělo boží bylo modla, když se představuje. Druhé, že se srovnávati nechce s jinými faráři a ukazuje osoby lejky, że tomu mí:ta nedávají a že tomu nevěří, aby kdo před úřadem se přiznatí směl, aby lak smejilcl o těle božím. A tak jemu že by toho trpěti nechtěli, ja- kožto úředníci klenotu tohoto království Ceského. A protož chce-li se srovnati s preláty jinými Pražskými a lejky se nezastfrati, a oni chtějí-Ji co toho před se bráti, že vědí, kde kolleje a rathúz. A chce-li v tom nářku těla božího státi, aby oznámil, že jest se mohl rozmysliti, aby v tom se ohledal a odpověď hnedky aby dal. Na to: Že dvojí včo jemu podávají, aby na ni od- povéd dal. | Ze dává tuto odpovéd: 1. Jedno strany nářku, že by tělo boží měl naříkati a je modlú praviti, že tomu dělá odpor, a jak živ těla božího modlí nepravil a mluvil: fugite idola; a v pravém smyslu o těle božím že toho nepravil, než strany mon- strancí představování že pravil, že lidé tu jináče mají a to jináč drží, a lo že jest v Praze, že lidé, když mon- strancí nevidí, do kostela nejdi, że se nemaji temu kla- nóli a lam nejdi. X1711. Kostel sv. Mikuláše. 2. Druhé, strany té ceremonie a monstrancí, chce-li se v tom srovnali s jinymi prelsty, Ze jest sc v tom J. Mu p. arcibiskupu poručil a s ním o to md upokojeni. Dictum: Čím blížeji k němu piikrocuji. že vždycky dale jde a jeho odpovód że se nesr wmnivó s tim, co jest jemu promluveno, ani s thn, co predeśle jemu promlu: veno; protož že jemu bude přečteno. Dále, jak jest se smluvil s p. arcibiskupem, že o tom vědomost nemají —. Tázán, vérf li prescutiam. Christi in venerabili sacramento? — Na to: Zc ví presentiam. in venerabili sacramento býti. Tázán potoim, jesl-li sacramenlum, kdyZ se v mon- strancf vystavuje> Na to: że otázek potřebí není, že na né odpovídati nemínf, a 2e de venerabili sacramento drží a smýšlí křesťansky, jako církev svatá. A stím ode- slkín do vězení zase, odkudž příšel. 188. 1666, 13. února. Pažout, č 482. Farář Turek odvolává se na suplikacf, kterou arcikníZeti podal, a Zád&, aby mu od konsistore pokoj dán byl. 139. 1566, 28. nova. Rukop. ć. 2/20 J. 23. (Ksalt Doroty, kuchařky někdy mistra Jana Kolinskćho, [arńre u sv. M.) Ve jmeno —. Jí Dorota kuchařka- poněvadž již věku sem sešlého — protož slatček muoj — dí p. Sixtovi z Ottrsdorfu za ta dobrodiní, kteráž mi v myc těžkostech činil a ukazoval —. Stalo se v sobotu před Novým letem 1564. -- Vysvëdècno ve elurlek po sv. Matěji ap. 1. 1666. 140. 1566, 1. biezna. Pazont, c. 507. Strany knéze Jana Turka, że J. M. arcikniże anj p. urcibiskup v veci naše [se] nevkládá, ponévadZ se nespravuje a tu. modlí nazývá, abychom jemu knčžství zbránili. 141 1666, 8. bfczna. Rukop. ©. 1667 J. 121. Ver. 6. ante Reminiscere. Vslupovali sme v drahnóm počtu do konsistoře o kněze Jana Turka, p. faráře, že mu kněžský oviad zapovédin byl. Dáno za odpověď, že to byti ne- může, leć on jim dá odpovéd na ty arlykule, Ze mluvil sacramcptum cxtra usum non esl sacramentum, monstran- ciam exse (následuje slovo přeříznuté na okraji), že o P. Marii lehkomyslně smyśli, o sakramenty se lehce obírá. A tak ho při (om interdiktu přece zanechali. Ale přes tejden opět páni žádali a jest z něho propuštěn, však pod vyminkou, aby se zase stavěl: po llodech, že se 10 všem pp. farářům v známost jeho víry vyznání uvésti [musí]. Polom se přede všemi ten interdikt stal, 142. 1566, 18. března. Pažout, ¢. 515. Rada mista Litoměřic žádá podkomořího, aby jednal o získání kněze Jana Turka za správce církevního při obci této. 143. 1566, 2%. biezna. Recepla v archivu arci- biskup. (Stížnost faráře Turka.) V. M. p. administralore, pp. mistři farářové, bratří a ote:vé mně v P. B. milí. Jakož jsem předešle z lítosti stížnost sobě položil do knéze Martina, druhého administrators, faráře Malostran- ského, klerak by mi ubliziti měl, to vo mně rozhlašujíc pied lidmi hodnovérnejmi obojího pohlaví, že bych k tomu přinucen byl, abych invocací dělal, a že jsem ji v kon- sistoi" dólal ete., polom i vo listu SuSitskejch mnobejm oznamuje (měl-li jest lu zrádu vynésti, ať to každej ro- zumnej soudí), kterémuž listu já sem odepřel a odpírám a budu odpfrati. Bylo mi od vds poruteno, abych to vie v spis avedl, té vůle byl sem, než v to vkrotila tato troje príčina: Jedna, že v pátek v plnosti nebyla: ken- sistoń, ani osoba přední, p. administrator Mistopolus, druhá, vložili se v to někteří z panstva a jakž sám kněz Martin oznamoval, z pp. soudcüv, pravč, že smc o to spokojení. Byl jsem té vůle na Zídost sc spokojiti, ale 

Strana 115
XIII. Koslel sv. Mikuláše. nežli jest sc o prvnf véc knéz Martin se mnou spokojil, vzal opět novou vče před sebc, nemaje k tomu ode mne dané žádné příčíny. Totiž poslal mi vlastní rukou svou psaní hanlivý, nevážný, bez svědomí, nedůvodný a kla- mavý, že sem se ze zlé krve narodil. Tim-liż se mómu nebožtíkovi p. otci za jeho dobrodiní odplácí? Však jest nad mrtvým kázal, jeho kommunikoval, on mu sveu duši svěřil, jeho schválil. Neb jest prve klamal, neb nyní lže. A ta jest třetí příčina, proč sem předešle svý žaloby na porucenf v spis neuved], není stiach, bázen. voslejchánf sc kucze Martina, neb on jestli mou vrchnostf in spiritu- alibus, není in calumniis, on mejch vSech prcdeslejch léZkoslf principalis a movens causa, że nim jinak radil a proti nám se přimlouval, před lidmi se čistil k osobám béhajíc a na jiného scítajíc, pravě, že k ničemémuž ne- svoluje ; on tejž dal mí kanon jinej k říkání etc. Z toho psaní, kleré mi poslal, každej zdravého ro- zumu a dobrého svědomí můž souditi, jakého strana pod obojí má administratora druhého, můž-li s ním svobodně konsistor v potazích tcjnejch scdéti, neb člověk jemu svobodně svý duše tejnosti může svěřiti a jaký jest pří něm svědomí, vejtah toho psaní vidělo se mi V. Mtem v zná- most uvésti slovo od slova: S. knčže Jene Turku, cos mi v stredu mimo iád a povolání své učinil v konsistofi. neoznámivší mi nic, ani neobeslavší mne právně, mluvivší: přede vším ouřadem, že o lobě něco sem mluvil a že svědky máš stavu pan- ského, rytířského etc a že sem by mateii jakýsi listy dával a že je máš, co jest lež, lež, lež! Byloť pak z ouřadu poručeno, aby to v spis uvedl a v pátek ante Lactare [22. března] mí podal, čehož slíbivši neučinil et. I toto vGz, 2e ly nejsi hoden nctoliko se mnou jakou pri (?) miu, ale ani Zádnejm knézem dobrejm nejsi hoden obco- vali pro toto: Jedno, že jsi svou víru ztratil, byvSi pod obojí od mladosti, to jsi zruSil, tam u Kfmanûv slfbivsi, to si zrušil. Ihäf jsi. Druhÿ, nikda jsi v strané naší, Vprosivší se k nám, dobře nechoval, v Bélé jsi v sobolu na telecí hlavu zval, v Turnově a v Susici jsi s rasovkou obcoval, list pod pečetí toko města máme. Třetí, v kon- si:toři: naší jsí se hříchu proti Duchu sv. dopustil, rouhání proti tělu P. Kr., z čehož máš revokací dělati a inusíš, jinak nejsi hoden. Ctvité, v Sušici jsi ženu vyloudil, ji snížil, pankarty s ní plodíš, nejsí hoden. Pátý, stíbil jsi v středu, že v pátek spisu podáš, selhal jsi, nejsí hoden netoliko to, ale ani kněžství sv. pożivati. Ze zlé turecké krve jsi se narodil, dejż B., aby lepší byl. A naprav tě P. B. a dej sobě, bidnice zly, pokoj. Sabbato ante Lac- ta'c [23. března] 1366. Kněz Martin: administrator. Z toho psaní porozumívám — več mne kněz Martin oblici a oč připraviti chce, o boha, vo sl»vo boží, o víru a dobrý svědomí a dobrou pověst a že jest sám téměř při všech všudy rozumnejch a bohabojnech zlehčenej, v posměch, málo vážnej a chvostišti již: potřebovanej (nechať uši pošle na trh) usiluje sobě mne rovného míti, ale nedáť mu toho P. B. V Mu pro B. a jeho milosr- denštví prosím, že mne kněze tak bez viny zmazaného, zplvaného ctc. litovati récite. Knéz Jan, (ard# Mikulisskÿ. Než se tyto věci mezi nimi počaly rovnati, kněz Martin administrator škartu knězi Janovi k sv. M. napsavší svou rukou v těchto slovích poslal: Kněže faráři u sv. M. Máš mi dáti odpověď o tom stavu panským, rytířským etc. że jsem jim něco mluvil. XII. Koslel sv. Mikuláse. 115 Suplikacf, kterouZ o mne poslal, pravím ji býti zrádnú, falešný, ncpraví a nedüvodná a nemám (& za do- brého. 144. 1666, 20. listopadu. Rukop. c. 1667 J. 124. Fer. 4. ante Katerinam pp. osadní naši uvažovali žádost pp. osadních Tejnských s strany toho, aby jim propůjčen byl naš p. farář, když by prázdnost měl, aby u nich, poněvadž svého faráře nemají, neZ kaplany dva, kázul —. 1 na tom züstáno, aby tam tři neděli sloužil a příští ne- děli počal, všedně kdyby chtěl, aby tain také sloužil. Páni Tejnští aby peticí nám dopřáli, mozné-li by bylo, potom máme jemu do 15 k. pridati. Kdy má sloužiti v Tejuć, aby kuplana nám našeho doma nechal. P. farář aby vybral dni, v kterých by těch 16 k. mohlo býti na- hraženo peticí. Aby doma vždycky rannýho odbejval. 145. 1567, 9. února. Rukop. č. 1667 f. 126. Ob- novení ouředníkův v neděli poslední masopustní. Voleni sou: m. Pavel Kristian z Koldína, Tomás Bechynský, Gregor šmejdíř; kostelnící: Tomáš sladovník, Jiřík Svá- tečný, Filip sedlář, Josef kožišník. — Fol. 131, Poznamenání stolic Zenskych v kostele našem sv. M.: První řád, ten který jest naproti dveřím kruchtovním, a v něm stolice první jest z toho domu vedle Vopálky, 2. od domu Zákovskýho, 8. od domu pernikářky, 4. p. Hamerníka, 5. od domu Komedkovic, 6. od domu vedle tří studnic, někdy [Bartoše] zlatolepce, otce Sixta z ráje, 7. od domu tří studnic, 8. od domu Valen- tovic blíž sv. Ducha (ji domu Dejmkovic), 9. od domu p. In. Jakuba z Varvażova, 10. od domu Vopálkova, 1] —13. u dveří k škole, ty sou svobodny, 14. z Zvoníčkovic domu. 15. Adama sklenáře u smrti, 16. Jana Rakovnic- kého, 17. od domu p. Ruprechta, 18. od domu Anny stary platnyrky, 19 —21. obecní v druhým řádu prostřed- ním, 22. od domu Jednorožce, 23. od domu Holcovic, 24. od domu Nehickova, 95. od Smerhovského, 26. Trub- skejch, 27. od d. Pernikářskýho, 28. Zábovského, 29. Sc- verinovic proti Tejnu, 30. proti dru Adamovi, 3l. od domu p. Wolfa Zimy konváře, 32. Březinovic, 83. Uhlí- řovic, 84.—35. svobodné, 36. od domu Martina zlato- tepce, B7. p. dra Adama, 38. Tomáse Bechynského, 39. svobodná, 40. od domu Urticella, 41. m. Kristiana, 42. Modestovic, 43. z Smerhova, 44. Volkovic, 45. Nozlovic, 46. Clvaterubskych, 47. od domu Vâc'ava Volcjn(ka, 48. od domu Josefova, 49. od domu Mřenkovic. 146. 1568, 18. března. Rukop. č. 1667 f. 150. My starší ouľedníci i na místě vší osady kostela záduší sv. M. v St. M. Pr. známo činíme tímto listem naším věří- cím všechnčm vuobec, zvlA8lé ctihodnému a duostojnému kučzi Eliášovi, p. dčkanovi Velvarskému, nám v Kr. P. otci milému, že jsme z prostředku svého a naší osady z vüle jednostejné — k jmenovanému ctih. knězi léliášovi | vyslali a s plnń moci vysflśme, moc a plnć právo jim davajice, aby vyslaní na místě našem, tak jako bychme vEiekni osobně přítomní byli, 8 dotčeným p. děkanem o to jednali a toho při něm bledali a cehí mysl a vuoli od něho dosáhli, aby u nás našich duší správce bejti a k nám se pfi času sv. Havla bohdá Stastné pristéhovati, slovem boZím v Gistoté i jinejini řády podle svaté církve + naifzenejmi a nálezitejmi prisluhovati mohl. Tomu na | svědomí —. Jenž jest dán ve čtvrtek pied Zvést. P. M. 147. '568, 28. srpua. Rukop. ć. 1667 f. 151. Vysoce uroz p. Janovi z Waldštejna a na Hrádku nad Sáz., | nejv. p. sudímu král. Ceského — pánu nám milostivému a laskavě příznivému J. Mti. Službu svá vzkazuiem —. | Toho túžebně toužíme, že měvše my sctih. knězem Janem 15* 

Strana 116
116 XI1I. Kostel sv. Mikuláše. Turkem, p. farářem naším, jisté snešení, že netoliko tolik let, kolik již (jako pět let) u nás byl, předce déle při nás sám bejti připověděl, ale že třebas tu svůj život dokonati přiřekl, i nerozumíme, jakou příčinou a nená- visti od p. administratora a konsistofe Praisky mimo naše vědomí do Hradce Králový podán i nějakým psaním potvrzen jest, tudy nás jeho zbaviti i mnohé jiné lidi z měst Pražských, kteříž jeho v kázání slova buožího rádi poslouchají, zarmouti "chtějíce. Při tom V. Mti jakožto pána křesťanského a té konstisloře a kněžstva našeho nejvyššího ochránce poníženě a pokorně prosíme, poně- vadž on kněz Jan Turek s námi a my s ním pokojně v lásce křesťanské se snášíme a sobě příčin k rozlíčení nedáváme, že nad námi a týmž knězem Janem Turkem svou milostivou ruku a ochranu držeti a týmž pánuom konsistoriannom své milostivé a laskavé poručení učiniti ráčíte, aby oni město Hradec Králový jiným p. prelátem časně opatřili a naším pro sněmovní snešení (že ti všickní faráři na svejch farách do šťastného příjezdu J. Mti Cé do království tohoto beze vší překážky zuostati mají) od nds nehybali. A my se toho V. Mti všickní společně i jeden každej obzvláště nyní i budoucími časy poslušně odsluhovatí připovídáme. Za milostivou a laskavou odpověd poníženě prosíme. Datum v St. M. Pr. v sobotu po sv. Bartolom. l. 1568. V. Mti ve všem povolní a k službám hotoví starší a ouředníci i na místě vší osady sv. M. v St. M. Pr. 148. 1568, 2. října. Rukop. č. 1667 f. 154. (Nejv. p. sudímu.) Službu svú vzkazujem —. V. Mti pane, Ze jste k snażny prosbć na3f se laskavć nakloniti a o knózc Jana Turka, správce našeho, p. administratorovi a do konsistofe milostivć psani, aby od nás v tuto boží ránu hýbán nebyl, učiniti ráčili; jsouce toho vděčni, V. Mti velice děkujem —. A tak sme se nadáli, že p. admini- strator a pp. konsistoriané, jsouce pod vaší správou, tak se poslušně zachovají a psaní V. Mti místo dadouc, naším p. farářem od nás, (s kterejinž se ve všem dobře a přá- telsky srovnáváme) hejbati nebudou, ale přivozujíc sobě kněze Jana Mystopola dobré pamčtí časté na jeho kázání tuto řeč opakovanú, že nad zlost kněžskou nic včlšího býti nemůže a není, nevíme, jakou příčinou to při p. ud- ministratorovi a pp. konsistoriáních skutečně shledáváme, že ovi povrhše V. Mui jisté porucenf, mnohé a časté žá- dosti naše, předce bezděčně jeho Jana Turka od nás ven z Prahy vystrčití a podati chtějí a vo lo — usilují. 1 jak předešle tak i nynf V. Mti žádáme, že pro jisté J. C. Mu poručení a sněmovní snešení — nad námi svou milostivou ochranu — držeti ráčíte —, neb kdyby se po vůli kon- sistoře státi mělo a kn&z Jan Turek měl nyní od nás jinam podán bejti, toho raćte nam vefiti, Ze bychom od lidu sprostného, kteříž jeho rádi v kázání slova božího po- slouchají, k sobě domluvu i zlofecenf jmiti mohli —. Dat. v sobolu po sv.Jeronymu 1568. (IDopisem ze dne 14. října urguji odpověď. Tamtéž f. 155.) 149. 1568, 9. pros. Rukop. ¢. 1667 f. 160. (Panu Janovi z Wartmberka.) Slużbu svi —. A podle toho J. Mti oznamujem, že Jan Bittenštorler truhlář, spoluosadní náš, nám jest oznámil, kterak jest k žádosti V. Mu, kterou jste nám skrze kněze Jana Turka, předešlého našeho fa- ráře, i tudíž p. Václava Hlavdce vyloziti a s ním dílo stolice kostelní natři osoby, jisté místo k ní při přítom- nosti ouředníkuov a starších osadních našich vybravše, na dvaceti k. m. pomoci ráčili smluvili a zjednali a aby prodiéváno nebylo, dén ode dne naň nalíhali, takže na- schvale dva tovaryše do 6 nedělí pro to V. Mti dílo cho- vati, aby V. Mti nemeškal, musil a když již botova byla, X111. Kostel sy. Mikuláše. o tom dotčcnému p. faráři i p. Václavovi Hlavdcovi znáti dal, aby ji na místo vybrané postaviti dali a jemu od V. Mii peníze a záplatu zjednali. 1 tu odpověď dávali, když koli se do Prahy v dobrém zdraví navráltiti ráčíte, že jemu od V. Mti zaplaceno bude. A pončvadž V. M. z vnuknutí Ducha svatého zvláštní chuť k poslouchání slova buožího pro spasení duše V. Mti jmítí a takovým nákladem chrám buoží u nás, kde se slovo buoží v cislotć każe, ozdobiti jste se uminii racili, V. Mu vófime, Ze ten do- brej oumysl dokonali, riefte a za spoluosadniho našeho, řemeslníka potřebného, Jana Birten$torfera truhkive, sc k V. Mti přímlouváme, že takovou práci a náklad jemu nahraditi a zaplatiti poručití ráčíte —. Dat. ve čtvrtek po Početí P. M. Starší a ouředníci etc. 150. 1569, 9. pros. Rukop. č. /607 J. 169. V stredu den sv. Ondřeje ap. stalo se volení nových ouředníkuov a kostelníkuov: Ouředníci: m. Jakub z Varvažova, m. Pavel Kristian z Koldina, Ondřej Flanderka; kostelnici: Kašpar krejčí od Holeuov, Vojtěch sladovník Roudnický, IManuš od voháněk (umřel I. 82. v morní čas), llavel pekař z Jilkova dowu, Tomáš Bechynský zakřišťán. Tu se snešení společní v plné osadě stalo předkem, aby pp. ouředníci a kostelníci cedule s zvoníkem Ianiclem Lounským nové všeho příjmu zděluli a přitom pozname- nali; co se p. faráři knězi Vojtěchovi Dačickému i ku- chařce jeho vydávati všech věcí bude, a hospodářství do- mácí, nádobí všelijaké, postele, klíče náležité každému z nich, co za kým jest, sepsnli. Na konce co žíkovstvo kněh puojčených má, též popsali a pani kostelnici k tóm všem věcem aby přihlédali a při slavnostech a neděli při tom aby bývali. A žákovstvu rejstřík osadních všech aby vydali a oni — pořad, ne na přeskačku chodili. 161. 1570, 15. července. Rukop. č. 1067 J. 175. Na den Rozesl. sv. ap. obeslání byli st pp. osadní pro tyto příčiny: o faráře budúcího, poněvadž p. Václuv vzal odpuštění, stroje se do Benešova — o kněze Bartoloměje, kněze mladého Tejnského, k faráři dojíti a lak potom o něho v konsistoři žádat. Téhož leta v neděli pred sv. Linhartem obeslina osada, aby se obnovení ouřadův stalo. I oznámivše pp. ouředníci obeslání, které mělo na den sv. Ondřeje býti, příčiny odpuštění vzali, registra a počet složili a propu- štění žádali. P. perkmistr s jinými pp. staršími porucili jim ven vystúpiti a zase vstupujícím oznámili, že toho, aby nás propustili, nemobií: učiniti pro díě příčiny, jedna, že se nestalo: obeslání nu sv. Ondřeje, drubá, že mimo první obyčej ráno po kázání a ne po obědě, jsme osadu, jichžto neveliký se sešel počet, obeslati dali. Odpověď dána, že příčiny oznámili a rok plný že vyšel, aby scbe i jiných zbytečně nezaneprázdňovali, a že na poručení ] C. Mti přední ouředník do krajuov s nejv. pp. berníky stroje se odjeti, lo jest predeScl o ty tři dni, aby sim přítomen svou osobou tomu byl. Druhé że p. purkmis služebník podle obyčeje všech osad Pražských to učinil osoby obeslání, že se v zimě všíckní všudy osadní ríno scházejí pro potřeby obecní i taky obsílají. S tím žádost zase na ouředníky vložena, aby zase zůstali na druhý rok pro začatý soudy a zašlé potřeby i známé obecni, pro jich snazší vyřízení. Odpovědíno, kdyby toho býti při po- čátku tím způsobem hleděli, mohlo se státí, 1 na snażni všech žádost zase pp. ouředníci sou namluveni a kosiel- níci noví voleni. 162. 1570, 26. listop. Rukop. č. 1067 /. [78. V ne- děli před sv. Ondřejem ap. volení jsou za ouředníky: m. Jakub Rokycanský, m. Pavel Kristian z K., Ondřej m 

Strana 117
XIII. Koslel sv. Mikuláse. Flanderka, za kostelniky : Jiřík Dusík, Pavel rukavičník, Jakub Strnad zlatník (umřel, na místě jeho volen Blažek tesař), Havel Pelhřimovský. Zákřišťán Tomáš Bechynský. 168. 1570, 29. listop. Rukop. č. 1667 /. 177. Pro pamět a zprávu budoucí v středu u vigilii sv. Vondřeje pp. oufednici s kostelniky předešlými i novými spatřili všecky kostelní věci v kostele a v kaple veliké a učinivše dvě řezané cedule, jedny kostelníci za sebou nechali a druhé Kryštofovi zvoníkovi k vopatrování těch věcí po- ručili a vydali, kteréž teď pořad jsou poznamenány: Vornát jeden červeného karmazínu se všemi jeho po- třebami, totižto s kasulí neb komżi, vomiralem, štulou a minanipulářem, pasem. Vornát druhý zeleného axamilu, třetí damašku bílého, čtvrtý černý harasový, vše s potře- bami. Kápě dvě, jedna dobrá zánovní červeného damašku s třapcem a drubá stará zelená posešlá. Jedna palla čer- vená atlasová pod monstranci, druhá červená aksamítová, třetí žlutí damašková, čtvrtá červená damašková. K vol- táři velikému na křídla koltry II, pally na oltáře XXII, plátno černý s bílým křížem, ubrusuov malých a velikých s voltářuov všech XLIl; komže 1Ili, maji se ze dvou jedna udělali, jedna jest zánovní kmentová, druhá prostá kaplanova a třetí zvoníkova. Pásiničky III k voltáři pro utírání. Pally na kazatedlnici, jedna červeného aksamítu planého, dru- há též aksumítu planého černá, třetí černá nová od paní Anny platayrky vdovy (spravena za knéze Jana Turka), čtvrtá u Jek- tury červeného aksamítu planého. M&aly 1I dobrý a ll starý, nedobrý. Item svícnuov mosazných oltářních XXXII, cej- novi I, železní veliký Ш! а с!поуу 1, dřevění 1I. Ccj- novýho nádobí půl pinty k vínu, žejdlík, půlka, vše s rapoušky; číšky stary cinovy dobry II, ampulky ПП, zvonecky od oltifuov ПИ, kaditelnice jedna dobró, kuthdtnek mo:aznej, knihy v pulpitě veliký dvoje a třetí žaltář pargamenovcj psaný. Fellík s monslrancí a kalichy p. farář sám v svý moci s cedulí má. Klíčuov od kostela 111, klicuov od kaple veliký 1 a od almárck v ní XIII, od věže a fary lI, od zvonuov zatahování ll], od dveří na kruchtu 1l. 164. 1571, 13. února. Kopidr v archivu míslodrz. €. 64 f. 217. (Cís. rychtáři v St. M. Pr.) Vysvědčení některých osob stavu rytířského ouředníkuom osady sv. M. strany odkázání k témuž kostelu od někdy Jeronyma Manvice z Patokry kalíšku stříbrného, které jste nam odeslali, porozuméli sme. 1 ponévadi jest nadepsaného Jeronyma Manvice, též i manželky a bratru jeho ta ko- necnd vuole byla [nafizuje vydéni]. 155. 1571, 14. ёегуепсе. A'ukop. C. 1667 f. 189. Vzdctné poctivosti purkmistru a konSeluom Star. M. Pr. Vzáctné poctivosti přátelé milí! Jaké jsou suplikací starší i všecka osada kostela sy. M. v St. M. Pr. J. C. Mti pánu našemu nejmilostivějšímu podali s uaříkáním sobě stěžujíc do Židův Pražských, že by sobě fortelné a obmyslné pod jmény křesťanův ven z ulice Zidovské v jich osadě až téměř k samému kostelu domy kupovati, v těch byt svůj mívati a tu mnohé nenáležito:ti a rouhání podle svého židovského způsobu a pohoršení obzvláštní křesťanské památky a slavností na potupu a zlehčení cti a slávy P. B. všemohoucího ve jménu syna jeho P. J. Kr. a víry svaté křesťanské působiti měli, v čemž J. C. Mti za opa- tření a toho Skodného za přetržení poníženě prosí, tu vám příležitě odsíláme. 1 majíc o tom od J. C. Mu, aby taková věc ihned k nápravě přivedena byla, poruceni vám na místě J. C. Mti (majíc nad tím podivení, že ta- kovych nezpusobuov a obmysluov zidovakych sami od sebe nevylleddle a nepictrhujele) poroucime, abyste v to be- XI11. Kostel sv. Mikulase. 117 dliv6 a s gruntem nahlídli, vyhledali i také přetrhli a pře- trhovali a toho nikterakž dopouštěli, aby Zídé mimo J. C. Mti jistou zápověď domy ven z ulice své skupovati a mezi: křesťany byty svými se rozmáhati, též i nájmy v nich míti, nadto puk takové nenáležité a rouhavé véci na potupu sláívy a jména bozího püsobiti jméli; a kdyz jest se to a od koho, což se tuto na J. C. M. vznáší, stalo, o tom nám namístě J. C. Mti zprávu jistou učinili, jináč nečiníc. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Markytě l. ete. 71. J. C. Mu rady a mistodrżień v kró- lovstvi Ceském. 156. 15671, 80. lislop. Rukop. ¢. 1607 f. 193. V pátck den sv. Ondřeje ap. podle způsobu starobylého volení jsou noví páni ouredníci tito: Jan Skréta z Závotic, Wolf Zima, Ruprecht kožišník, Josef Havránek; kostelnici: Tomáš Taubman impressor a knibař, Petr Fetr, Adam sklenář, Marek platnýř; zakřišťán Tomáš Břečka. A tu jest jim register dvojích, těchto jedněch a dru- hých a svázaných v červený kůži hlavních a stříbrné pečeti, krabice, registry počtuov předešlých, register žlu- tých starých a druhých gruntovních v černé kůži, sirotčích na ll listy, postoupeno od ouředníkův předešlých v plné osadć. V středu před sv. Mikulášem dány klíče dvoje od sklepa a postoupeno jim všech klínotuov na kruchtě a zase vše jest zavřeno. Tomášovi Bechynskému zakřišťanovi almárky železné s klíči a v ní českých p. literátu.v české knihy dvoje, gradualník a písně; třetí knihy latinské, též gradualní, a čtvrtý slarý antifonář. 167. 1572, 30. listopadu. Rukop. ć. 1667 /. 204. V neděli den sv. Ondřeje stalo sc obnoveni oufednikuov. Za ouředníky zvolení M. Pavel Kristian z K., Ondřej Flanderka, Tomáš Taubmann; za kostelnfky: Michal krejčí, Adam sklenář, Simon Davidův, Jan Pakosta. To- máš Bechynský (umřel okolo sv. Jakuba 1673) a Josef kožišník zakřišťáné. 158. 1573. — Rukop. č. 1667 f. 208. V. M. P. pukmistře a V. M. páni milí. V. Mtem opět ku pamětí privozujeme s strany Ziduov těch, kleří sobě domy křesťanské ven z ulice své fortelně a obmyslně pod jmény křesťanuov v osadě naší kupují a v nich byty své mají, i jaké v sválky naše na potupu P. 1š. všemo- lnícího i syna jeho P.J. Kr. mnohé nenáležitosti páchají, o kterejchžto Zidech J. C. Mti jistá zá ověď jest, aby oni sobě domův ven z ulíce své neskupovali a mezi křesťany byty svými se nerozmáhali, ani v domích křesťanských žádných nájmův k bydlení nemívali, též J. Mtí pp. místo- držících J. C. Mu jisté poruéenf, jelio2 datum jest na hradě: Pražském v sobotu po sv. Markytě I. ete. LXXI. [zde výše č. 155.], V. Mtem učiněno jest, abySte v to ihned bedlive a s gruntem nallídnouti, vyhledati, pretrh- nouti a přetrhovati ráčili, aby Zidé z těch domův kře- sťanskejeh tak forlelné a podvodné sobeé osobenejch se vystěhovali a vybrali. Což pak na onen čas učiniti a jim o tom poručiti jste ráčili jednou, druhé i třetí, až napo- sledy ráčili jste se k nám přimlouvati; abychme toho strpení toliko do čtyř nedělí měli. Ale oni z těch čtyř nedělí kolik let sobě sou učinili. V tom osada naše veliké skrácení nese, žákovstvu žádného dobrodiní z těch domův se nečiní, rekordací nedávají, obědův nevaří, aukací schází a jiná pohodlí všecka míjejí, kteráž obyčejně té mládeži, v škole svému dobrému se učíce. z domův jinejch vy- cházejí. Protož V. Mií prosíme, že aspoň jednou věc tu k místnému konci přivésti a těm Zidům z těch domův 

Strana 118
118 X111. Kostel sv. Mikuláše. křesťanských, dole zejména poznamenanych, se vyst&hovati a vyhostili poručili ráčíte, aby již nebylo potřebí nám touž věcí V. M. ancb J. Mtí pp. místodržících J. C. Mti zaneprázdňovati. V čemž se V. Mtem k opatření poručené činíme. Domy sou tyto: Zikmunda Velvarského, Jarolíma rukavičníka, Mrázovic, Pavla Cholupického. 169. 1573, 30. listop. Rukop. 6. 1667 f. 211. Den sv. Ondřeje volení sou za ouředníky: in. Pavel Kristian z H., Sebestian Agrikola, Ondfej Flanderka; za kostel- níky: Michal krejčí, Jan Pilat Rakovnický, Andres Menych, Pavel rukavičník; zákřištán Joscf kožišník. Item koupil m. Pavel Kristian k osadě peněz grun- tovnich od Valentina Juna na domě, který slove na ko- berci v Dlouhý třídě, kterýž dům drží Petr Meč, 86 k., dal za né 46 k. m. 160. 1674, 16. dubna. Rukop. c. 1667 f. 201. Cti- lodnému a poctivému knézi Janovi Pikovi Táborskému, p. faráři vo Vrbně. Službu svú vzkazujeme ctihodný a po- clivy p. farári Vrbensky, pane a příteli náš milý. Jakož jste z vüle P. B. v&cmohücíhno a vrchnosti vaší správu církevní osady naší k sobě přijíti a u nás od nastivaji- cího sv. Jiří panem farářem byti pripovédéli râcili, nad čímž my nemalé potěšení majíce P. B. i vám z toho velmi děkujeme a k vám, jakožto správci našemu duchov- nímu, všelijak náležitě a volně rádi se chovati chceme a budeme. Té souce naděje, že vy laké k nám dobrou pří- zch a lásku křesťanskou míti a držeti ráčíte. Zc pak čas ten sv. Jiří již blízko jest, k vám na- schvále posla tohoto odsílajíce žádáme, že nás spraviti rácíte, kterého dne bychme pro vás a věci vaše vyslati měli; též s jedním-li čili dvěma vozy. Nebo se tak na- dáme, že nynější p. farář od nás den sv. Jiří se odebere a fary pusté zanechá. S tím sc i vás P. B. k ochraně poroučíme. Odpovědi žádáme. Dán v Praze v pátek po Velké noci 1. LXXIII. 161. 1574, 80. listop. Rukop. č. 1667 f. 215. V outercj den sv. Vondicje sialo sec obnovenf oufednikiiv. Zvoleni: Scbestian Agrikola, Ondřej Flanderka, Jan Rakovnický; za kostelníky Martin mečíř, Michal krejčí, Pavcl rukavičník, Jan Gutnauer; zakříištán a spráce Wolf konvář, Josef ko- žišník. 162. 1575, 7. ledna. Rukop. č. 1607 f. 215. (Od- pověď p. administratorovi stran knóze Jana Pražského.) Slużbu svi vzkazujeme --. Pred těmito hody a slavnostmi památky narození syna Božího, pána a spasitele: našeho J. Kr. z tisté a blahoslavené vždycky P. Marije na svět tento pro setření hlavy hada, toho pekelneho nepřítele pokolení lidského, ráčcili jste nám odeslati psaní ctihod- ného kněze Jana Pražského, faráře v Hostouni (?), p. pří- tele našeho milého, s tím při tom oznámením, abychom svou odpověd V. Mtem na né dali. | v pravdě sme se nenadáli, aby dotčený kněz Jan mčl a směl to nám při- čítati, čehož se jest od nds nikda nestalo a pravda není. Nebo sme se k němu při vydávání důchodu jemu za práci jeho náležejícího nejinak zachovali, než jak sou se předkové naši ku předkům jeho, někdy pp. farářům našim, chovali, a co rejstry osady naší od starodávna vyměřeno jest, jestliže ne více, ale konečně to všecko zouplna jemu vydávali, že on nemá sobě do nás co stě- žovali spravedlivě, leč z omylu, z kteréhož by se vyvésti dátí nechtěl. Neb co se tkne X k., které za chlíb míti chce, o tom my víme, že povinností k vydávání jich po- vinni ani zavázáni sine nikdy nebyli a nejsme, než činili sme komu co toho z lásky, jako i jemu z dobré a svo- bodné vůle X k. sme přidali, neměl by se člověk rozumný X111. Kostel sv. Mikuláše. moci na nás tolo dobejvali, věda, že nic nedobude, než na tom, co sme mu z lásky přidali, přestati a z toho s vděč- ností podékovati. Od praní kostelního roucha neníJi jemu dáno I k. VII gr. m., jako se nadéjeme, že dáno jest (a ruky jeho kvitance se uká2e), proti tomu bychom bejti nechtěli; od praní ubrusuov farních a šalův, snad košilí také zvoníkových, nikda sme neplatili, nez z dobré vůle, co se nám vidělo, někdy sme dali. Kuchařce nikda sme než II k. za půl líta více nedávali. Do krámu farního kuchařce nic není, bychme mu jej z X k. najímali, nic tu jí nenáleží ani p. faráři. V vejcích není-li mu co vy- plnéno od sedldkuov, my tim vinni nejsme, proč časně nevzná⪙ oni praví, Ze sou vsickni dali. A v3ak je sám přijímal, nic jest toho skrze ruce naše nešlo, pokudž se pamatujeme. Protož zato V. M. prosíme, že takové kněze Jana zprávě o nás učiněné místa dávati a nás za takové, kteříž bychme p. farárovi néco ujímati chtéli, drZeti ne- ráčíte. S tím se V. Mti porucené Giníme. Dán v Praze v pátek po sv. Třech králích I. LXXV. Starší a ouřed- níci záduší sv. M. 163. 1575, 13. března. Rukop. č. 1667 /. 216. Psaní učiněné knězi Jiříkovi, faráři v (?). Službu svú vzkazu jeme ctihodný kněze Jiříku, pane a příteli náš milý. Oznamujem vám, že poctivý kněz Jan Tábor, p. farář náš, z některejch příčin byt svůj změniti a od nás se při sv. Jiří (což miny sobě za nemalou stížnost pokládáme, že tak v času brzkém a krátkém nés opustiti mA) odebrati se jest umínil. My pak nemohouce bez správce duchov- ního bejtí a o vás všecko dobré slyšíce a zprávu vzavše, že sobě volíc jisté místo (aké změniti při dotčeném času sv. Jiří míníte. Protož k vám naschvál tohoto posla sme vypravili s tou žádostí, možná-li vče jest, abyšlc u nás správu církevní přijali a naším p. farářem byli, o čem byste i některou nadějí osobám něklerým z počtu našeho učinití měli. Neb bude-li vůle vaše, tehdy bychom dále tolio pri vasf vrchnosti hledati nepominuli a coż bychom objednali, toho vás tejna učiniti nechtěli. Věříme, že nám na tuto žádost naši přátelskou odpověď dáti ráčíte. S tím P. B. všemohoucí rač s námi všemi bejti. Dán v Stu. M. Pr. v nedeli Letare I. LXXV. 164. 1575, 16. března. Rukop. č. 1667 f. 2/7. (Knězi Jiříkovi.) Službu —. Psaní vaše sine přijali, z kteréhož sme stran u nás bytu za správce duchovního, dá-li P. B. od tohoto sv. Jiří, porozuměli, toliko abychom toho pti vaší duchovní vrchnosti hledali a cožkoli objednáme, že vy také k tomu povolení své dáváte. Cehož sme my ne- obmeškali a tuto minulou středu sme do konsistoře o vás vstoupili. Dána jest nám taková odpověd, abychom vám psaní učinili; abyšte se, dáJi P. B., tento pátek dah v konsistoři najíti a lu na mist& (akovou věc postavime | védouce vy otom, budete se védéti Gím spraviti. S tím vis —. Din — v stfedu po sv. Longinu I. LXXV. 165. 1575, 13. dubna. Rużop. c. 1667 f. 217. Cti- hodný kněze Jene Jičínský, p. děkane Kouřimský, pane příteli náš milý! Oznamujeme vám, že poctivý kněz Jan Tábor, p. farář náš, nemohl jest žádostí naší ani přímluvou pánuov přátel našich konsistoře: Pražské p. ob. k tomu přiveden bejti, aby u nás na čas další správcem církev- ním züstati mél, my pak nemohouce od casu sv. Jiří bez p. faraïe Dbejli a o vás dobré slovo slyšíce i zprávu o tom, že sobě bytem volní a svobodní jste, uznavše, vás za to přátelsky žádáme, že se při dotčeném času k nám obrátiti a správu církevní při fnře naší přijinete a naším p. farářem budete Dán — v středu po Provodní neděli. 

Strana 119
XI111. Kostel sv. Mikuláše. Přistěhování kněze Jana z Kouřimě, p. faráře našeho, na 6 vozích. 166. 1576,8. července. Rukop. č. 1662 f. 218. V ne- děli po Navší. P. M. p. osadní snesli se, když kněz Jan Jičínský, p. farář náš, žádost na nás vložil, abychom jemu pro drahotu na vychování jeho přidali, dali smc jemu na vůli, aby buďto činili se na něho peticí anebo abychom se v&ichni vosadni vzklâädali, a to za tou příčinou, aby takové přidávání v zvyklost aneb v obyčej nepřišlo. Avšak z žádné povinnosti, než z své dobré vůle mu to činíme, aby jeden każdej z nás podle možnosti a vůle činil. 167. 1575, 80. listop. Rukop. č. 1667 f. 220. Ve středu den sv. Ondřeje volení jsou ouředníci tito: Ondřej Flanderka, Jan Pilat Rakovnický, Cruciger bakalář Chva- lovskÿ; kostelnfci: Jan Sedlčanský, Pavcl rukavičník, Adam sklenář, Matěj Sípecký; zákřišťání: Wolf Zima, Josef kožišník. 168. 1576, 19. února. Rukop. č. 1667 f. 220. V ne- děli Devftník pp. osadní se sešli pro tyto artikule: O p. faráře, aby od sv. Jiří příštího zase zuoslal. Odpověď dal, že chtějí-li mu páni osadní platu přilepšiti, že chce zů- stati. Taková odpověď když se uváží od pp. starších, má odpověď dána býti. 169. 1576, 5. března. Rukop. č. 1667 f. 220. V pon- dělí masopustní kněz Jan Jičinský, na ten čas farář zá. duší sv., M., vornáty — dal jest předělati a přešívati. 170. 1576, 18. října. Rukop. č. 1667 f. 225. Den sv. Lukáše Albrecht varhaník předstoupil pro tyto příčiny : Zádal jest, poněvadž dílo, které jest postavil dnův minu- lejch, v přílomnosti jinejch varhaníků a pp. přátel jest probováno, aby laké bylo přijato. Odpověď dána : Ačkoliv na schválení takové dílo jest k místu přivedeno, však podle starobylého pořádku kdyby jaká škoda do dne a do roka při nich se našla, aby byl povinen zase na svůj groš vopraviti. Což to k sobě přijíti a podle toho podání zachovali se jest pripovédél v přítomnosti Martina, tejn- ského varhaníka. — Zádal, ponévadZ takové dílo ne pro svůj užitek, jako schválení a památku jest dokonal, aby jemu i tovaryšňm ned smlouvu z lásky bylo přilepšeno. Což páni, vidouce za slušné bejti, jemu X k. m. — dáti jsou porucili a p. Martinovi, varhaníku tejnskymu, lll] k. m. za práci, kterouž vedl při začátku, prostředku i konci těch varhanüv. A on připověděl registra k nim skom- ponovati, ktercj hlas s kterejm by měl jíti, asám, pokud tu bude, každého roku při sv. Mikuláši na ně hróvali. Méch třetí Albreciit do adventu má udělatí na svůj: groš, krom pargamínu máme dáti, a za něj, když na místo při- praven bude a k jiným dvoum připojen, X k. m. má vzíti. 171. 1576, 30. listop. Rukop. ë. 1667 f. 226. Den sv. Ondřeje zvolení za ouředníky: Jan Pilat Rakovnický, Kříž Chvalovský; za zakřištány Wolf Zima, Josef Cejdlar: za kostelníky Valentin mečíř, Jan Sedlčanský, Pavel ruka- vičník, Havel Pelhřimovský. — Jan Kotyza zvoník. 172. 1576. Rukop. č. 1667 f. 233. (J. C. Mti ponfzenä suplikacf strany Ziduov.), Nejpremozenëjsf Rfmskÿ cisaïi a nejjasuëjsf Uherskÿ, Cesky, Charvatskÿ etc. králi, pane, pane náš nejmilostivější! Na vaší císařskou milost, jakožto všeho křesťanstva vrchnost a víry svaté kře- stanské ochránce nejmocnějšího, se vší ponfženvstí pokorně pro hojná odplatu v této smrledlnosti i potom v nesko- nalé věčnosti P. B. všemohoucího prosíme vtom: Národ ten boha v podstatě ani v vůli jeho neznající Židovský, své XI. Koslel sv. Mikuldse. 119 kterýž v městě Pražském pod glejtem zuostává a let těchto v množství prve v městech Pražských nebejvalé jest zrosil a v svobodu i v rozpustilost přílišnou se vy- dal na veliké a znamenité cti a chvály P. B. všemohou- cího ublížení a potupu jména křesťanského, nemaje na lom dosti, že v svých školách a ochranách (?) k bytu jim od starodávna vykázancjch věčrému a živému bohu hrozně sc rouhaj a nás krest;ny klnou, ale laké již se na to vydali, že pod roziénejmi fortely a podvody, jichzto plui jsou, ven z ulic svejch starobylejch, mohouce dobic v nich zuostati a poustky pohofclé stavéti, za v&ccky brany své mezi nás křesťany se podávají a domy křesťanské skupujíc sobě do knih městských fortelně a podvodně pod jmenem křesťanským, s nimi jisté srozumění majice, aby sami Zídé v nich bytnost »vcu měli, zapisují, jakož léměř k samému kostelu blíž rynku takovými obmysly svými sou se rozjedli a rok od roku dále rozjídají. Nebo leta pominulého LXX. takovými fortely tfi domy kfestan- ské sobě osobili v faře naší a v nich jsou. Odkudž tyto zlé věci pocházejí, že v největší naše křesťanské slavnosti, jako a Veliký pálek, při památce umučení božího, čehož bud P. B. žel, oni boudou hudby, tance, pískání a rozličné kratochvíle na znameniton syna božího, pána a spasitele našeho J. Kr., potvpu a slávy jeho zlehčení, i vyprázdnění, též nemalé zhoršení křesťanův mimo ně jdoucích, jim na zdoru, provozovati. Též na Velikú noc dříví před domy Stfpati a jiné rozpustilosti v nedělský dní nám křesťanům na posměch páchati, ježto by z svejch peleší v ty a takové znamenité křesťanské slavnosti vy- skytati se a jich tak svými neřády zvohavovati neměli, poněvadž svých těch již dávno vyprázdněných figur uše- třitíi umóji. Nicméně tudy kněžím, správcům našim du- chovnfm, a žákovstvu ujma se děje, když z těch domův osady naší od takových lidí Boha neznajících a sinýšlenou moc vzývajících žádné pomoci se nedějí. Protož — nechtíce my onéastníci jich tak hrozného rouhání a modlářství bejti a pro uvarováni hněvu božího mezi sebou v osadě naší takových modläfäv nemohouce trpéti, k V. C. Mli v tom se utíkáme a za milostivé opa- tření: prosíme, tak aby tíž Židé bohaprázdní, dokavadž Gas glejtu jich nevyjde, domüv křesťinských ovšem osady naXí prázdni byli a do svych ulic, domüv se vrátili, poustky své stavěli a v nich bydleli a v tom se nál zy a mnobhejmi rozkazy p. purkmistra a pinuov našich spravili. Domiv pak těch, do nichž jsou se tak fortelně a pod- vodně na potupu jmena křesťanského vloudili, V. C. Mu rychtáři v pokutě podvodu k ruce V. C. Mii postoupili. V tom se V. C. Mti k spravedlivému a křesťanskému opatření poručené činíme. Věmní poddaní slarší i všecka osada sv. M. *) e 9) Následují pak: Nekterć oustní vejpovédi a rozka- zové Zidüm: I. (1571): Predné jim porucenf J. C. Mti přečteno a dále oznámeno: Co se tkne těch Zidüv, kte- říž zápisy své na domích mezi křesťany ven 7 ulice Zi- dovské mají, těm se tolio odkládá do dalšího oznámení. Jiní pak Zidé, kteří v nájmích jsou, jim se poroučí, acby podle téhož dekretu J. C. Mti hned tejchž domüv prázdni bejti méli, v'ak šetříce volnosti času, poroučí se jim, aby se po sv. Bartoloměji více a vejše v t«jchZ domich na- cházeti nedávali, nýbrž do toho času z nich se vystěho- vali a odelrali pod skutećnejm trestáním a toho mimo tuto zápověď se více nedopouštěli. Křesťané pak, kteří je v domích svých trpí, jestli by nad týž čas uložený dálejí je v týchž svých domích snášeli a trpěli, že skutečně tre- 

Strana 120
120 X//I. Kostel sv. Mikuláše. 173. 1576. — Rukop. ¢. 1667 f. 239. (]. Mtem nejv. pp. ouředníkům zemským.) — Na V. Mu opět vznášíme, že až posavad ti Židé, kteří v domích kře- sťanských pod rozličnými larvami“a chytrostmi obydlí svá mají, z týchž domův podle dostatečného od V. Mti — po- ručení — se nepohnuli a nevystěhovali, čehož všeho pro lepší vyrozumění V. Mtem podávajíce se vší uctivostí V. Mtí prosíme, že ještě p. purkmistru a pánům milostivě poruciti ricite, aby nad spravedlivým a křesťanským У. Muti porucenim a svejmi spravedlivejmi rozkazy a vejpo- vědmi skutečnou ruku drżeli a jiż aspoň jednou ty Židy z těch křesťanských domův vyhnati poručili do ulice jejich Židovské, tak aby více rouhání svého v nich neprovozo- vali, nás křesťanův nozlořečili a pravému našemu křesťan- skému náboženství, zvláště ve dni sváteční a vejroční naše, se neposinívali a na potupu jich hmotných díl chudým robotnym lidem křesťanským delati nedopou$tóli. Nebo nebude-li jim toho skutečně pretržíno, v krátkých letech oni se k samému rynku rozmohou, již téměř kostela sa- mého stihajíce, což nám k nemalé ujmě jest, nebo ti Židé nemohou žádných sousedských a městských povinností zastávali, ani co kněžím a farářům nebo správcům našim dvchovnim, též žákům do školy náleží, vykonávali a za- stávatí. A ráčíte V M. znáti, které má tovaryšství světlo stání vězením i jinuk budou. Actum in consilio f. 6. post Jacobi. (27. Julii). Druhy rozkaz lymż sousedim (1571): Poněvadž pře- dešle jakž hospodářům, kteří Židy v svých domích mají, tak i jim Židům od práva oznámeno jest, aby oni je Židy z svých domův do jistého času podle milostivé J. C Mti vůle vybyli a Židé se bez odporův z nich vystěhovali, če- hoż że se jest aż posavad nestalo a oni Żidć mimo u pres jistou vůli milostivou J C. Mti a rozkaz panský v tejchž křesťanskejeh domich od hospodářův se fediují a drží, pánům toho nic vděční nejsou, a protož že sou oni ho- spodáři tak podle rozkazu se nezachovali, páni je v své trestání bráli ráčí a jim Židám porovčejí, aby bez meš- kání z týchž se domův vystěhovali; ač taky chtí další tóżkosti ujiti. Co se pak těch Zidîùv, kteří domy své zá- pisné mají, dotejče, o těch nemeškaje páni také, jak se budou míti zachovati, poručiti ráčí. Act. in consilio po- stridic Decoll. s. Joh. B Ticti (1573): Židé a Židovky, které v křesťanských domích obydlé svá měli, pro nepsluševnství, kterého jsou se dopustili, nevykonavše rczkazu panského a z domů týchž křesťanských se v jistém času nevystěhovali, sou do vězení dání a zase nazejtří z téhož vězení propuštění na pripovidini jich, że se skulećne z tejehż domův křesťan- ských do tyhodne vystěhují a neučinili by toho, že sku- tečně (restání a z měst Pražských vypovčdčni býti mají. Act. in consilio die s. Lucae cv. Čtvrtý (1578): Poněvadž Židům v domích křesťan- ských podle es porucen( J. C. Mti, též pp. místodr- žících nejednou rozkázáno, aby se z tejchž domův křes(an- ských vy-těhovali a do svých lozumentův, kdež jim vy- měřeno, odebrali; však posavad od nich Żidiv tomu za dosti se nestalo, "takže tíž osadní v (om za opatření skrze svá častá a innohá připamatování žádati nepřestávají, na čemž páni nemalou stížnost míli: ráčí — protož se jim na konce oznamuje a čas jisty od dneška do 4 neděl vyměřuje i poroučí, aby v tom času se konečné z týchž domúv vystčhovali. Pakli by se tak nezachovali, že se k nim dále páni jak chovati včdí. Act. in consilio fer. 5. Coucept. M. V. XIII. Kostel sv. Mikuláše. s temností a které srovnání Krista s ďáblem aneb ktery jest díl věrného s nevěrným. Protoz se у tom V. Miem činíme —. *) 174. 1676. — Rukop. ć. 2122 f. 161. Vid- mila, vdova po Lukášovi Pražákovi, přiznala se, že jest dlużna 100 k. gr. č. knězi Janovi Opickému, faráři v Lo- vosicích —. Acl. postridie Viucenlii. (Jeśtć téhoz leta postupuje pohledávku Jan Opický jako fardř u sv. M.) 175. 1577, října. Rukop. č. 1667 J. 243, My starší a úředníci kostela ву. М. — známo činíme tímto listem, jenž kvitancí slove, jakož jest kněz Jan Jitinsi jsa u nás farářem, buďto mešné roucha aneb peticí ko- stelní, tolikéž což od lidí na pomoc varhanuov a jiného díla při kostele našem vyžídavši prijímal, a toho všeho počet pořádnej nám jest učinil, aniž co toho — za ním knězem Janem zuostává. A protož pončvadž při tom všem npřímně a věrně se jest zachoval, práce i nákladu neli- toval, jej kněze Jana Jičínského z toho kvitujeme —. Stalo se v pátek po sv. Iľavlu 1. 1577. %) K tomuto listu pripojena jest v rukopise i tato Suplikací od Židův p. purkmistru a pp. St. M. Pr vulné a vzáctné poctivosti V.M. páni nám chudým Zidim miloslivf. Na №. M. my chudi, poniżeni a zarmouceni Zidć svou nenadále případlou stížnost se vší pokorou ponížené vznésti pominouli nemuozeme a to vtom, kdež tento pátek minulej nyní od V. ML nám Židům 'ehudýný níže podepsaným vedle jiných Zidův, kteří v domích křesťanských bydlejí, oznámeno, abychom sc z domuov našich (v kterýchž od drahně mnoho a někteří i od třicetí let i více před- kové naši jsou bydlí svá měli a i my mime alakovi do- mové na větším díle po rodičích našich jsou nám přišli a někteří jedněm od druhých prodávání jsou, jakž zipi- sové v knihách městských s povolením V. Mtí pp. před- kův dobré pamčtiilolikéž V. Mtí ukazují) vystěhovali, což nám chudým s nemalým podivením jest, aby v tom vůle a předsevzetí V. Mí bylo takové, abychom my, kteříž tak od mnoha let domy své v knihách městských zapsané máme, s těmi, kteříž zápisův na domy nemají a v domích křesťanských bydlejí, spojení bejti měli.. Nebo i toto V. Mtem poniżenć k pamóli piivozujem, že na onen Cas, kdy? sc jest od V. MU mezi piny osadnimi sv. M. a tý: miž Zidy vejpověď stala, V. M. jakožto páni spravedliví ráčili jste nás chndých, kteříž tak zápisy pořádné v kni- hách městských máme, tou vejpovědí od jiných oddělit, takže se na nás nevztahuje I poněvadž, milostiví psíní!, my chudí a ponížení Židé. jakž předkové naši i my v držení těch domův jsou byli a jsme, všelijaké berně J. C. Mti, poplatky i jiné všecky povinnosti, coż k obci i k osadě náleží, jsme dávali a rádi dáváme i vykonávámc, nic méně i nyní k této potřebě V. Mtí v stavení mlejnu i jiných věcí, kteréž z dopuštění božího ohněm zkaženy jsou, dvojnásobní pomoc nežli křesťané, jakž na nás vlo- ženo jest, rádi jsme dali a někteří z nás ještě dáti mají, Protož V. Mti poníženě a pokorně nejvýše pro milosr- denství boží prosíme. že se ráčíle na nás milostivě ohléd- nouti a nás k těm, kteří zápisů na domy nemají, připo- jovati neráčíte, nýbrž nás chudé a ponížené při těch do- mích, kterejehž tak mnoho let předkové naši v držení jsou byli a j my jsme, zústavili a nad knihami V. MU, do kterejch se takoví zapisují zápisové, i nad námi chu- dejmi svou milostivou ochrannou ruku držeti ráčíte. S tím se —. Dán 14. dne Máje 1. 15676. V. Milí ve všem po- slušní Jzak líkať, Zalman koníř, Josef Litman, Jakub koníi, Jonáš Marků, Zidé v St. M. Pr. 

Strana 121
XIII. Koslel sv. Mihulásc. Tyto věci on kněz Jan při záduší našem zuostavil: biblu latinskou dobrou, postillu latinskou, Smaragdy (2) abbalis, žákovstvu intonací na vejroční slavnosti latinsky, dva kaporaly a třetí novej velikej červenej, komżi farář- Skou, stoléck varhaníku, aršičku malou u lektury, rošt že- leznej. 176. 1577, 91. pros. Tamléz J. 244. V sobotu den sv, Tomáše voleni za ouředníky: Jan Skróta Sotnovsky, Jan Pilat, Kříž Chvalovský bakalář; kostelníci:: Martin mečíř, Adam sklenář, Jan Konopě, Pavel Mazal rukavičník. 177 16577, 22. pros. Tamléz J. 246. Dominica 4. Ouadragesimue páni starší pospolu byli v domu farním pro tyto artykule po ranním kázání: Aby k službám bo- žím !/, pinty vína (ač mimo starobylý řád) p. faráři se dávalo, tak aby víceji na kázání na pp. osadní se nedo- mlouval, že nemá čím mše sloużiti, jak jest ucinil. — O přídavek na kvartál p. faráři po 5 k. a za varhaníka na stravu též 5 k. m. dávání. Odloženo. 178. 1578, 30. listop. Tamléz f. 252. Den sv. On- dřeje zvolení jsou za ouředníky: Jan Pilat, Marlin mečíř, Jan Rada švec, !lavel pekař; kostelnici: Zikmund Gon sladovník, Pavel rukavičník, Jan Velvarský, Jakub Kukla. Zakříšťání: Wolf kouvář a Josef kožišník. 179. 1579. — Rukop. č. 2122 f. 286. Knězi Ja- novi Opickému farári piisouzeno 65 k. m. na Martinovi Jilkovi. 180. 1580, 14. října. Veleslavinův Kalendář str. 533. Umřel v Praze Jan Komedko z Rovin, hofrychtéř měst královskych v Cechach; pochován třetího dne u sv. M. 18]. 1580. — Aukop. ć. 1666 f. 1. Manuale diocaeseis d. Nicolai Antiquae Urb. Prag., in quo consigna- buntur omnia, quac memoriae fucrint digna, amicac lrans- actiones, litterae missivae, contractus fundorum, delibera- lionum conclusiones, cxilus, annua iudicis et consulum designacio, controversiarum decisiones, bonorum inventatio el reliqua, quac pro tempore oceurrcrint, praccipuc offi- cialium et aedituorum electio. A. d. 1580. L. P. 1579 v pondělí den sv. Ondřeje volení jsou od pp. osadních za úředníky na rok etc. 80 niżepsanf: Jan Hamerník Sedlčanský j), Kašpar Kořenský, Matyáš Rormejstr zlatnfk, Jifik Plzák. Kostelníci: Jan Volek +), Pavel Sedlák 1), Pavcl Мага! +), Jan Kavka. Pozpamenánf pánuov osadních. Čtvrt první. Marek Sotner 1), viha kofenni, dim radni, Jan Škréta Solnovsky +), Mates Helm sitkaf 1), Ondfej Flanderka, Lukc$ Tancer, Jan Maleček, krejčí, doktor Adam z Kouby f), druhý dům jeho, Václav N. hokynář 1), Jakub Sindi, Michalková vdova, Jan Kovář rukavičník, Václuv Pazounar, Mandalena faráika, Martin теёт +), Jiřík Unrucr z Taurmperku, Joscf Cejdler, Petr Fetr, Mikuláš Vaječko švec, Wol( Zima T), Kryštof Emrlych u žáby |). Ctvrt Poe: Jan Kuttnaur mečíř Ty, Pavel Sedlak t). Pavel Mazal f), Jan Senner, Mikuláš zámečník p), Krystof knihař, Kos evockar, Valentin zámečník, Václav pilni- kář, Linhart platnýř, Filip sedlář, Wolf Zima konvar T), Pavel Sturm f), Mandalena Komedkovä f), N. Volková vdova, Martin Kytovshy f), Matej Sípecky, Sebestian Agrykola, m. Jakub z Varvażova f), Andres Minych, druhy dům Pavla Sedláka, Jiffk Plzńk, Collegium medicorum, Prokop kočí, Anna Vopálková 1), Matěj kočí, Petr šmejdíř, Scbestian Agrykola. Cwrt tfeti: Jan Ornys z Paumberka, Eliška z Wald. štejna, Zikmund Gon [), Tomás Dvoiák, Michal Vysata, XIII Kosłel sv. Mikuldse. 191 Jan zednik u tff studnic, Maruśc Śvadii, nice 1), Havel Pelhřimovský, I Koutsky, kolová, Benjamin knihař +), N. knihaïka Petrovif), Pavel Janda f), Matěj bečvářŤ), Jan Roudnicky [), Simon Da- vidüv f), Jeronym Lhotsky, Jan Odháj u Babincüv. Matěj z Roud- Kateřina Půl- Ctwrt čtvrtá: Havel pekař, Cyprian Konopě j), Kříž Chvalsky, p. Skalsky f), dim Chvatórubskych, 'Tomaż "Taubman |), N. Gregorová vdova, Jan truhlář, Matyáš zlatník, Jiřík Hendrych, Mikuláš Skalský z Dubu f), VAc'av Horsky, m. Pavel Kristián f), Jan Frejlich j), dům p. z Lobkovie, N. syn Mfenkové, druhy düm p. Skréty 1), druhy dám p Skalského, Jan Pilát, ee Koi ensky, Jakub Kukla f), p. Zdársky, Adam Rada), Jiřík Samia, Adam Skalický T), Jiřík Dusík T), Adam! sklenář, paví z Walditejna, Jan Rada švec, Anna Komedková, Petr jehlař, Jan Hamerník 4), Jan Rakovnický, Václav Odháj 1), Jan Kavka: 182. 1580, 5. března. Tamléž /. 1. V sobolu po ne- děli Reminiscere stala se smlouva: mezi Františkem Polá- kem organistou a ouředníky osady sv. M., že on Franc v kostele sv. M. na varhany rok celý — hráti a pracovati má na tíž dni a sválky, na kteréž varhaník v kostele M. B. pied Tejnem hráli a pracovati povinen jest, a v té práci má všelikou pilnost a bedlivost míli a zachovali a škody na varhanich piedchazeli a nedopouśtóti, i také kalkanta, aby beze Skody kalkovati umél a mohl, spraviti ^ vyutiti povinen bude, — Za kteroužto práci jeho — jemu 9b k. in. dáti majf. Ма kteréžto peníze on Franc sám sobě stravu i dříví do pokoje i jiné všecko jednatí má; než pokoj jemu na faře vykázán bude a s lože ša- tuov —. Ten František sběhl z služby hned po Veliké noci a dal se ku p. Janovi Bezdrużickómu z Kolovral, pfi nóm až posavad slouží. 1. 1680, ХХХ Novembris v společném schromáž- dění pánův osadních zvoleni sou za ouředníky a kostel- níky osoby tyto na rok nastávající 1581: Za ouředníky: Jan Rakovnický, jinak Pilát, kožišník, Jiřík Plzák pekař, Jan Vopálka a Kříž Chvalský jim pro psaní přidán. Zá- kriStány: Josef Cejdlar kożiśnik, Matyá& Strnísté zlatník, za kostelniky: Adam sklenář, Jan Velvarský, Jakub od Holcüv, Pavel rukavičník. 183. 1581, 18. srpna. 7amićż f. 11. Cüihodnému a po 'livemu knózi Janovi Turkovi Boleslavskómu, dékanu Zaleckému —. Sluzbu svi i s vinšováním všeho dobrého vzkazujeme ctihodnÿ a poctivÿ kněže Jane, pane dékanc Zatecky. Zprávu svou nám někteří z osadních našich učinili; že byste při času sv. Havla příštího správu cír- kevní u nás k sobě přijíti a povinnost svou náležitě vy- konávati mínili, což sine s vdččností vyslyšali. Prolož za to přálelsky žádáme, že tak učiniti a touž správu církevní pri dotèeném času k sobé prijíti a v ní souce slovem božím a svátostmi od Krista P. nařízenými nám posluho- vali i jinak k našemu dobrému, na sobě příklad dávajíce, p. farářem naším býti ráčíte. A my se k vám, jakž náleží, dle starobylého způsobu všelijak uctivě míti a chovati ne- pomineme. Načež od vás odpovědi přátelské a brzké occ- kávali budeme. S tím vám všecko dobré vinšujeme. Dán v nedéli po sv. Vavfinci leta cte. 81 184. 1581 | — Tamléz. Koëzi Janovi Boleslav. skému, dékunu Zateckému. Podle odpovědi nám od vás dané přítelské a žádostivé do konsistoře v nemalém po- *) Později v tomto roce. připsán křížek, na znamení, že zemřel 16 

Strana 122
122 XIII. Koslel sv. Mikuláše. čtu a s dožádanými některými pány radními dnešního dne jsme vstoupili a za to p. administratora prosili. 185. 1581, 30. listop. Tamież f. 14. L. P. 1581 den sv. Ondřeje v společnosti pánův osadních voleni jsou za ouředníky a kostelníky k 1. 1682 osoby tyto: Ouředníci Kříž Kuareslus Chvalsky, Josef Cejdlar kozisník, Jiřík Plzák pekař, Kryštof knibař; kostelnici Adam sklenář od komely, Matěj Sípeckej, Jan Guttnaur mečíř, Jan Roud- nickej; zákiiSiáni Wolf konvář, Josef Cejdlar, Matiáš zlatník. Poznamenáni zejména páni osadní: Ctvrt první: Marck Sotner v domu Kryšpínovic f, váha kořenná, dům radní, Jan Skréta S. z Závotic f, Mates Helm sítkar f, Ondiej Flanderka z pruochoditého domu, Luke& Tanoccr. Jan Maleček krejčí, dr. Adam z Kouby, druhý dům jeho, Václav hokynář, Jakub Sindel d, Michalková vdova f, Jan Kovdr rukavicnik, Václav pozounar, Mandelína larárka, Martin mečíř f, Jiřík Unraur z Taurnperku f, Josef Cejdlar koZi$nfk, Petr Fetr, Mikulá& švec Vajíčko, Wolf Zima, KryStof Emrlich u Záby f. — Clvrt druhá: Jan Guttnaur inecíf, Pavel Sedlák, Pavel Mazal rukavićnik, Jan Sener železník, Mikuláš zámečník f (Ondřej Weitman), Kryštoť knihař, Kryštof cvočkař, Valentin zámečník, Václav pil- nikář, Linbart platnýř, Filip sedlář, Wolf Zima konvář, Collegium omuium sanctorum, Pavel Sturm z Fir&tnfcldu, Komedko z Rovin, Volfová vdova kožišnice, Martin Ky- tovský f, Martin S(pecky, Sebestian Agrikola, mistr Jakub Srnovec z Varvažova, Andres Minych, druhý dům Pavla Sedláka, Jiřík Plzák pekař, Collegium medicorum, Prokop kočí f, Anna Vopálková, Matěj kočí f, Petr šmejdíř, Se- bestian Agrikola. — Ctvrt třetí: Jan Ornius z Paumberka, pí. Jčliška z Waldštejna, Zikmund Gon sladovník, Tomáš Dvořák šenkýř, Michal Vyšata krejčí, Jan zedník u tří studnic, Maruše švadlí, Jan Kába z N., Ilavel Pelři. movský, Jan Koutský sladovník, Kateřina Puolkolová, Ben- jamin kniharf, Petrová kníhařka, Pavel Janda, Matěj Starý bečvář, Jan Roudnickýj, Simon Davidův, Jeronym Lhotsky, Jan Odhój u Babinciiv. — Ctvrt čtvrtá: Havel pekař, Cyprian Konopě, Kříž Euarestus Chvalský, Mikuláš Skalský, Jiřík Holian Henrych, Tomáš Taubman, Mande- lina Gregorova, Jan truhlář, Matiáš Rormeister zlatník, Jiřík Hendrych Holian, Mikuláš Skalský z Dubu, Václav Horskej, mistr Pavel Kristian z Kold(na, Jap Frejlich f, p. N. z Lobkovie, synové Mfenkovic, Jan Skréta u vo- liáněk, druhý dům p. Skalského, Jan Rakovnický, Kašpar Kořenský krejčí, Jakub Kukla kožišníkt, p. Zdársky, Adam Rada švec, Jif(k Samia Svec, p. Adam Skalsky f, Jiřík Dusík švect, Adam sklenář, p. z Waldštejna, Jan Rada švec, Anna Komedková, Petr jehlař, Jan Hamerník Sedléansky, Jan Rakovnický, Václav Odháj f, Jan Kavka na růžku. V neděli po sv. Valentinu páni starší a osadní v věl- ším počtu ráčili se sjíti po ranním kázání v dům farní o kněze Jana Turka, toho času faráře sv. Michala v Nov. M. Pr., aby od času sv. Jiří u nás za faráře byl. I při- vedši sobě k paměti předkem žádost, která byla vzložena na konsistoř o téhož kněze, že jest byla daremní, ráčili se snésti, aby — pp. místodržícím o něho suplikací byla podána. Což se i stalo a takto v sobě zní: Jich Milostem nejv. pp. ouředníkům zemským. pp. ra- dám a místodržícím J. Mti Cé. v království Ceském supli- kací od nás starších: Vaše Milosti nejv. páni ouředníci zemští —. K V. Mtem se vší uctivostí se utikajíce za milostivé opatření prosíme v tom, že jsme se snesli s clihedným knězem Jauem Turkem — aby správu církevní u fary XII. Koslel sv. Mikulase. naší přijal a panem farářem naším byl, coż jest on uči- niti nejednou pfipovédél a na tom sc s námi snesl, alc duostojny adininistratlor a konsistof PraZská za nékleryini příčinami, kterýchž nám ncoznamují, k spolecnému na&cinu sne&ení povoliti nechtějí. Prolož V. Mtí s náležitou pocti- vostí prosíme, že jim o tom, aby proti našemu společ- nému snešení nebyli a jemu knězi Janovi u nás farářem býti neodporovali, milostivě poručití ráčíte. S čímž se V. Mtem — poručené činíce za milostivou odpověď pro- síme. Starší a ouřednící. Na tuto suplikací dekrct od J. Mtí tento byl ucinén: J. Mu nejv. pp. ouřednící zemští -- ráčili jsou suplikací a vznešení starších a ouředníkův záduší kostela sv. Miku- kuláše v St. M. Pr. i také snažné prosbě jejich s strany kněze Jana Turka, aby k témuž kostelu a té osadě sv. Mikuláše za správce duchovního a faráře teď od sv. Jiří nejprvé příštího podán byl, tudíž také co jsou proti témuž vznešení velebný a poctiví p. administrator a konsistorianí — oustně za odpověď dali, vyrozuměli a tu vče v uvážení míli, i poněvadž jsou sobé nadépsaní osadní téhoZ ko- stela jiZ jmenovaného kněze Jana Turka oblibili a on je na tom postavil a, že u nich u téhož kostela farářem a správcem duchovním býti chcc, připověděl a žádná pře- kážka slušná tomu se nenachází, protož — pp místodrřící pro zachování lásky, svornosti a pokoje zde v městech PraZ- ských rácí za slušné uznávatí, aby oni p. administrator u konsistoriani - — takovému téhoZ — kněze Jana Turka s ními vosadními —- snešení a srovnání žádné další pře- kážky nečinili, nébrž k tomu dovolili a na touž faru jeho za faráře a správce duchovního podali, lak aby sobé oni vosadní dále neměli co slušně stěžovatí —. Act. na hradů Pražském v kanceláři Ceské v outerej po sv. Valentinu l. 1582. 'Tento dekret potom změněn jest zase — s tím do- ložením, že jináče, než náleželo, od pánüv osadních jest vykládán. To se stalo v kanceláří Ceské na hradě Pr. — VI dne Máje měsíce 1. 82. —- Kné&z nadepsany Jan Turek, jsa farářem za Cáslavi, do měst Pražských nemocen na lékařství přivezen a v pondělí nazejiří sv. Havla: umřel, v outerej pak den sv. llavla na krchové sv. Jindřicha poctivě pochován. A tak život svůj dokonal I. P. 1590. (Fol. 16.) Do konsistore o k. Jana Turka: V. Mti duostojuy a ctihodní p. adrministralore a pp. farńrov€ kon- sistoře: arcibiskupství: Pr. pod obojí přijímajících! Páni přítelé naší mil(! Dnes datum listu tohoto přednešeno jest nám psaní s strany ctihod. kněze Jana Turka od V. Mif k nám učiněné, abychme jeho za (urafe nepiijimali, poněvadž by on netoliko u naší fary, ale i u jiných v mě- stech Pr. ku pokoji a vzdělíní byti nemohl. 1 jest nim v pravdě s nemalým podivením, že vydrževše nás na nej- vyšší až téměř do samého sv. Jiří, jakž zítra památka jeho držeti se bude, teprva nám tu odpovčď dávali rácite, jezto kdybychme my o tom časně věděli (jakž jsme časně vejše nežli před puol Jetem (oho pii V. Mu mnohokrite v nemalém počtu hledali, od J. Mtí pp. mistodrzicich — časně jistého dekretu do konsistoře podali, potom častá vstoupení před vás sobě jednavše ani povolání, ani puštění nebjvali, ani kdy žádné odpovédi dosáhuouti nemohii), jak prve nikda, tak ani nyní napomenutí V. Mtí pomi. nouti bychme nemolhli. Alc v tak spozdilém čase nám spoleéného s ním knézem Jancm T. snc&cní proti jistému J. Mu pp. mistodrzicich dekretu před mnoha nedělí do konsistoře podanému měnili na ten čas nemůžeme. | to na nemalém vzmyšlení majíce, kdebychme se častopsaného J. Mu pp. mistodrŻicich dekretu strhnouti móli, że bychme 

Strana 123
XIII. Kostel sv. Mikuláše. se snad s tím, čemu bychme neradi byli, potkati museli, zvláště že z psaní vašeho tomu se zřeledlně vyrozumívá, że J. Mti. pp. místodržící nedavše na odpověď a zprávu V. MU — aż do této chvíle žádné odpovědi, té věci jsou pii tómż dekretu milostivć zuostaviti, židné slušné příčiny, proč by jinaćcn byli m6l, neuzndvajice, racili. Protoz V. Mui prosime, że nós pii milosivóm — dekretu — zuo- staviti a ponévadZ nám tak dlouho odpověď není dána — že nám ho také kněze Jana za faráře příti — na Martin- ského p. faráře nám neukazujíce — ráčíte. Datum v Praze tu nedčli před sv. Jiřím ete. 82. Jiné psaní do konsisloře o touž věc: Duostojny a ctihodnf p. administralore a páni kon- sistorianové, otcové nám v P. B. milí. Jaká jest nám na pře- dešlou nejednu snažnou žádost naší s strany kněze Jana Turka, faráře od nás — přijatého — od V. Mtí dnešního dne odpověď dána, té jsme porozuměli. Ač jsme se pak nikda takové odpovědi proti naší dnověrné nadějí od V. Mtí mimo starobylý dobrý a sněmy obecními světských i duchovnich chvalitebny obyčej, abyste takové ponížené n křesťanské žádosti nejedny předešlý i s přímluvami vrchnosti naší v takové příčině a potřebě naší i chrámu božího ozdobu a pro vzdělání církve i rozmnožení slávy boží skrze kázání slova božího i jiných svátostí: křesťan- ských při osadě naší požívání nikoli nenadáli, nebo kdy- byšte nám časem předešlým, jakožto již od plného roku na snažné a časté žádosti naše (arářem a správcem du- chovnfm byli podle předešlého zpuosobu vašeho i před- kuov V. Mtf opaliili a časně nám bez mnohých odkladův na dotčené žádosti naše jistou odpověd dáti ráčili, byli bychom jako i vždycky předešle rádi na tom i přestali a ani toho kněze Jana Turka, ani žádného jiného sobě za faráře neptali ani neprijimali. Ale że jsme tím zmejleni, nicebehoż se od V. Mu dożśdali nemohouce, jiż z nuzné potřeby sme jeho se dožádavše přijíti museli, v čemž nám za zlé míti ani nás stranně vykládati, té jsouce víry do V. Mtí, že neráčíte. Jakož pak ve všem tomto králov- ství starobylým obyčejem se jest při všech městech i zde při farách to zachovávalo a v dobrém zpuosobu drželo, že když jsou koli sobě za faráře kde koho doptali a do- žádali, s dovolením konsistoře toho požívali. Ale jakou pak příčinou tak nešťastní sme my před V. Mti omluveni i tento kněz Jan, kterýž od nižádného, jakž zprávu máme, ani obsílán ani vinen jeSté z vcjstupku néjukého nebyl, vèdéti nemiżeme, poněvadž od V. Mtí za pořádného kněze jest sem do měst Pražských přijat. Nebo jak nám náležité jest uciniti a jeho tak hned opustiti a zvláště kdyż jest jemu od nás již na kvartál celý suma uáležitá vydána, k tomu na jeho stěhování nemálo vynaloženo. Kdož nám to a potřebné osadč naší vynahraditi může. A protož vždy ty žádosti i celé naděje jsme do V. Mtí, problídujíc k včecm nahoře oznámeným, že za některcj čas nám jeho zancchati a popříti, aby tudy sláva boží a pocla v církvi sc rozmnoZovala, ráčíte. Jestliže by pak v jakém nedos'atku byl na'ezen, jsonce on pod správou a jurisdikcí V. Mtí, z čehož se nevynímií, v tom jeho na- praviti v inoci: V. Mlí se zuostavuje. | Protož věříme, že předkem na předložení J. Mtí pp. místodržících a naší snaznou žádost nám nákladův našich i také sumě na kvar- tál jemu již vydané k škodě přijíti dopustiti neráčíte, nýbrž laskavější, přívětivější i příjemnější odpověď nám dáti a jeho pti nés zuostaviti râtie, S tim cte. Datum v středu post Sophiae J582. (Fol. 19.) V středu den sv. Jakuba pp. osadní po XIII. Koslel sv. Mikulase. 123 níka, hrobníka a žákovstva z poručení p. purkmistra a pánův, kterak by v luto nynější ránu boží lidi obzvláště chudé přejímali, je k velikým záplatám nad možnost jich potahovali, hroby mělké dělali, šachet časně nezakopávali, nýbrž mnohé dni otevfenejch nechávali, aby vapomenuti byli. Tak se stalo a jim dostalečné o tom poruceno a na konec toho všeho podle někdy snešení vší osady |. 1503 zuoslaveno, jakož v Registřích červených f. ll. o tom poznamenáno stojí. (Fol. 20.) Slovutné poctivosti pp. starším, úťední- kuom i vší osadě záduší kostela M. B. před Tejnem, pá- nům přátelům a sousedům našim milým: Slovutné pocti- vosti páni přátelé a sousedé nám laskavě přízniví! Od P. B. vSemohiciho dobrého zdraví a ode všech nešťast- ných příhod vzláště [v] nynější ránu morovou zachování vinšujíc žádáme. Jest vám páni sousedé vědomé, klerak těchto časuov nynějších Pán nebeskej pro hříchy a ne- pravosti naše ráčí nás v těchto městech Pražských pokutou a trestáním morovým čím dál více navštěvujíc pokutovali, takže již místo krchovní k pohřbu těl mrtvých, zvláště pak ubohych lidí a chudých při kostele najem vyslacili téměř nemuože. 1 véda o tom, Ze netoliko z osady naší a sv. Havla, ale i jiných v St. M. Pr. mnozí chudí u sv. Benedikta se pochovávati dopouštějí, vás přátelsky, jakožto kollatoruov a opatrovníkuov dotčeného kostela sv. Bene- dikta v St. M. Pr. žádáme, pokudž by další potřeba osady naší v tom nastávala, Ze vedle jinych téhoZ m^sta poh£b?in těl mrtvých lidí a chudých dopříti ráčíte. My zase dobrým přátelstvím vám se toho odsluhovati nepominemc. S Um milost boží rač s námi všemi každé chvíle byti. Odpo- vědi přátelské žádáme. Datum v Praze v sobotu po sv. Vavrinci l. etc. 89. 186. 1582. Rukop. č. 1059 f. 310. (Sw& domí mezi Václavem Zelotýnem z Krásné Hory, professo- rem v učení Pražském a v lékařství doktorem, a knězem Janem Oupickejm, p. farářem sv. M.) Eliáš Sprincl, zvoník od sv. M., svědčil: V pondělí před sv. Ant. přišel jest Ondřej Kropáč z Sejčiny od p. dra Zelotýna ráno, maje s p. farářem jíti do Nehvizd, i oznámil mně dřív, než p. farát vstal, že s ním nebude moci jíti pro nedostatek zdraví svého, že len večer někde s p. doktorem byli na pití, že se všechen třese a nikam nemůž. Též když p. farář vstal, oznamoval mu to, že s ním nemuože jíti do těch Nebvizd, musil sem sám jíti s ním. Potom v středu zase když sme se navrátili s p. farářem, stonal ležíc na lavici; přivítal p. faráře z cesly, oznamnjíc mu, že jest velmi těžek. Potom p. farář s ním mluvil a já odešel po potřebě, kde mne p. farář odeslal. Navrátivši sc zasc, oznamovala Anežka, kuchařka p. farářova, že jest několi- kráte Ondřej posílal pro p. doktora i sama několikráte chodila pro něj, pravíc, že nechce přijít. | Nazejtří ráno ve čtvrtek byl sem poslán k p. doktorovi, aby přišel k němu, k témuž Ondřejovi, též i cedulku od p. faráře p. doktorovi sem přinesl, aby mu šaty ložní vydal jeho, aby měl na Gem leZsti. A on oznámil p. dr. Zelotýn, že vnicko do truhly nemuož, že jest zakladena a že sám Hii Než když se z ralhouzu navrátí, že přijde na faru k Ondřejoví. I nepřišel, než toliko odeslal mu puol tolaru po mně na potřeby, aby sobě koupil. Tolikéž žádá toho, abych mu o kšaftu vysvědčil, psal-li jest jej p. farář čili já. To mohu oznámiti, že sem já takového kšaftu nepsal, aniž sem vě- děl, aby jej měl p. farář na papíře psáti; než přišel sem do svétnice a p. farář vyšel z kanceláře s tabulkou, do- ranním kázání byli v společnosti na faře za příčínou zvo- | tazujíc se i přimlouvajíc se, aby p. doktorovi odkázal 16% 

Strana 124
124 XIHI. Koslel sv. Mikulase. jeden koflik pozlacencj, a on oznamoval, že: nechci, ne- chci nie. Pak více se Lo vyptíval stoje před ním s ta- bulkou a píšíc, ale já sem nechtěl poslouchati, šel sem ven z svčinice. Potom pak byl sem posián pro p. Jiříka Plzáka, pro bakaláře školního a pro kantora, aby k témuž Ondřejovi přišli. Ale dříve, nežli sou přišli, vstal jest a sedl na stolici a kantor prvý psal, sedě za stolem, nežii jest Plzak a bakalář přišel. Potom když přišli, přivítal je, poděkoval jim, že sou k němu přišli a ten kšaft žádal aby jej od něho přijali. 1 kantor čet! jej před ním stoje. I dotazovali se ho všickní, jestli ta vuole jeho. Já sem také přítomen byl. Potom obzvláště p. bakalář vzal ten kšaft i četl mu jej po artykulích, ptal se, jestli tak jeho vuole, a on oznámil, že jest. Tehdy p. bakalář hned před ním zapečetil ten kšafi sekrytem svým na stole a kantor oznámil, že nemá svého sekrytu. I vypůjcil sobě a tolikéž zapečetil a vzal jest sebou jej do školy. Potom p. Jiřík Plzák vzavSi ten spečetěnej kšaft, nesl jej s sebou domů. Matii8 Dentulus Cáslavský, kantor u sv. M., svědčí: To vyznávám, že když jest pracoval k smrti dobré paměti Ondřej z Sejčína, ctihodný p. farář sv. M. poslal pro p. bakaláře a pro osobu mou, a vtom kšaft, který sám na- psal, mně jest na čisto přepsali dal, proběhší: v tom řádu práva. A dále jest jej publikovati dal bez přítomnosti bralra jeho Zdeňka. Anežka, kuchařka u kněze Jana Oupického, svědčila: Okolo roku jest tomu, že neb. Ondřej Kropáč oznámil, že jest dal p. mistru Zelotýnovi z Krásné Hory mimo to všecko, co prve n něho měl, 6 k. gr. č. na groších če- ských a na pacích slarejch. ) z poruceni neb. Ondfeje Kropáče p. mistr Zelotýn, když sem k němu přišla do kolleje i s ním s nebožtíkem, odeslal po mně p. faráři 8 k a 2 gr. €. dluhu, kterej byl povinen Ondicj. Od toho času zase se dlužil u p. faráře. | Potom když mu nechtěl p. farář více půjčovati, pravíce, kde by svého dostal, Ondřeje za to žádal, aby spolu oučet učinili. 1 ućli se a tak Ondřej zuostal 8 k. 8!/; gr. a 5 d. Potom se do- žádal p. faráře, aby spolu šli do kolleje k p. m. Zelotý- novi, že má u něho stříbrný jablko s stříbrným řetízkem, to že mu chce nechati v tom dluhu. ] šli spolu. A když zase přišli, oznámil neb. Ondřej, že jest p. mistr zano- prózdnen, że mś hosty p. m. Danicle a Jjinć lidi, a że mu je sám přinese anebo po někom pośle. J neprinesl ani nic po žádným neposlal. Kdež pak žádá dále, abych mu vysvědčila, že jest ve čtvrtek před smrtí jeho poslal mu po Eiiíšovi zvoníkovi XV gr., toho sem neviděla, neb sem ten den doma nebyla, byla sem přes pole. A kdež žádá skrze touž ceduli, abych mu to všecko vysvčdcila. co sem v pravdě povědoma, i mám v dobre pamóli, że teď rok bude okolo sv. Jana, že Zdeněk, neb. Ondřeje bratr, přišel do domu farního a žádal p. faráře a mne k němu za přímluvu, aby mu půjcíl XV tolaruov na vej- platu těch klenotuov, kteří sou za p. Zelotýnem, a také že jich ebtějí nechati u p. faráře. Ondřej tomu odepřel a aby nic nepůjčoval, za to žádal, že on p. mistru Zelo- lýnovi jakžív není nic dlužen, ani malého peníze, než že sou se oni na lom snesli, aby p. mistr iekl, Że jest dlużen, aby ho Zdenek, bratr jeho, o to nepiipravil. A o tom také vím, před rokem že jest přišel neb. Ondřej Kropáč k p. faráři s srdnalejm pláčem, Żalujic, że p. m. Zclolśn ho nařekl na jeho dobré cti, že jest mu pokradl na zlatě, na prsteních a něco na tolařích, a on se vtom P. B. do- kladal, że jest jakżiv na to nemyslil. Potom přišel p. m. Zelotyn o Svalodušních svátcích k nám, když p. farář krev pouštěl, ptal se, má-li co Ondřej u p. faráře. Pově- děl, že nic, než v čem chodí. A on učil p. faráře, aby NIIT. Kostel sv. Mikuláše. mohl na něm vyzvčdčú, vzal-li je on to jemu či nevzal takovou ztrá:u jeho. A řka, ja sem na něho vosadil v Mělnice a v Roudnici, v Litoměřicích a v Velvařích, budeš-li takové peníze utráceli. Potom hned bylo u nás mluveno, také to sem slyšela, že p. m. Zelotýn psal knězi Vaclavovi do Kmeltincvsi, aby Ondicjovi jeho truhlice piehledal, nażel-li by jebo ztrátu v nich. 1 käzal mu je odmýkati kněz Vściav j nena$el nic piine mistrovćho. A tak ho sobě hned kněz Václav v vošklivost vzal a vy- pověděl jej od sebe se všemi včemi, že bo nechce u sebe díleji jmíti. | Potom po vánocích jminulejeb: neb. Ondřej přišel k nám přede dnem nemocný s velikou žalostí, stě- žujíc sobě na p. m. Zdlotýna, že mu jeho vlastní věci vydati nechce, z kolleje že ho vypověděl. že o něho ne- stojí, aby k němu, pokud živ, nechodil. Tolikéž i p. mistr sám u nás to mluvil. Nebožtík Ondřej řekl: tak p. lardiii milej, kdyby nebylo napřed P. B. a *-bych se kam díli, již mne všickní opustili, a tak bych musil hladem i jiny psoty dosti namčti (ž). Od pnol druhého lita s p. farářem jidal a s nim za stolem sedal, líhání a jiné opatrování při něm jměl. Kdyby toho nebylo, musel.by na ulici umiftj. Jsa v ty nemoci dožádal se mno po ně- koliko dní, abych k p. mistru došla a jemu jeho nedo- statek zdraví oznámila, já sem tak nčinila, k p. m. Zelo- tynovi sem šla, jemu sem oznimila, aby k nómu na rozmiu- vení přišel, že ho za to žádá, že velmi těžec stúnč kostí že živ bude. A on se na mne s hurtem obořil, že ne hned umře. O ložní šaty když sem mu řekla, pravil. že se nemá kdy s nimi strojiti. Tolikéž na žádost Ondřeje odeslal p. farář služebníka svého s psaním k němu, aby ho navštívil a na rozmluvení k němu přišel, že těžce leží. On toho učiniti nechtěl, až teprva: po sinrtí: jeho přišel k vám na faru, mluvil p. faráři, aby nakládal na pohřeb, a co vynaloží, že mu chce zase dáti, Žádal p. faráře, aby s ním došel k p. kancléři a k jiným pp. vosadnim, aby svý povolení k tomu dali, aby bo v kostele položili vedle bratra jeho. A řekl: tak nebudou-li clníti tomu dovoliti, bych měl devět neb Jeset kop od toho místa dáti. A 10 také mluvil, když byl neb. Ondřej nařčen od p. m. Zelo- týna: věřím P. B. a svému bratru Zdeňkovi Kobišovi, že mne z toho nářku vysvobodí a vopatří. vás, Nově s těž. Samuhel Palamedes Polnický svědcil: Když jest kněz Jan Oupický z Nehvizd přišel, nepamatuji, Len-li den ci na druhý den ten kšalt jest spísován, nevím od koho, ale k přepsání jest dán kuntoroví od faráře, ač mně v tu práci podroboval, ale já sem loho přijíti nechtěl. Potom ten kšaft byl jest čten při přítoinnosti toho Ondřeje Kro- páče a Jiříka Plzáka pekaře a mé i kantorové, pak s do- žádáním toho jistého Kropáče a na přímluvu p. fuaie, kněze Jana Oupického, k témuž kšaltu spolu s jinejmi se kryt svůj sem pfiliskl. A naposledy sám p. farář, a uc přálelé Osdřejovi, se mas dožádal, abychom lakový kšalt po lýmdni do rady před pány dodali. 187. 15892, 8. biczna. Necepla ab u. 1578 —82 v archivn arcibiskup. (Arcibiskupovi:) Což mi p. hejt mav Podčbradskej a vosada ın&stecka Sadsky strany kn Jana Oupického, faráře u sv. M., píší, to V Kr. Mti s! žebně odesílám —. Hertvik Zejdlie. 188. 1582, 26. dubna. Zamlež. (Arcibiskupovi:) V. Kn. Mu po tomto naschválným poslu tejna činiti: nemů- žeme, kterak včercišího dne k večeru mimo všecku na- ději naši osadní sv. M. proti vůli V. Kn. Ml. i také va: šemu dvojímu jím učinčnému psaní a napomenutí přivezli a uvedli sou do fary své toho kněze Jana Turka, víry nedrZiciho. I co by s takovú, málo slýchanú, vejtržnou ze u- 

Strana 125
X111. Koslel sv. Mikuláše. věcí činčno býti mělo, žádáme, že nás zpraviti ráčíte, neb podle našeho zdání tou věcí nemělo by sc protahovati. — Administrator a farářové konsistoře pod obojí přijí- majících. 189. 1582, 9. května. Recepla ab a. 1582. (Arci- biskupovi:) V. Kn. M. tajna ciniti nemiżeme, kterak v pondélí pominuly od J. M. C. pp. místodrZ(cích po be- dlivém uvážení ta všecka věc strany kněze Jana Turka v moci konsistoře naší jest pozůstavena, takže chce-li on kněz Jan Turek aneb vosadní sv. M. opatfeni byli, toho aby při konsistoři: naši podle řádu dobrého, jakž náleží, hledali. | Však potom J. Mti ráčili sou se k nám samým konsistorianüm přimlouvati v ten rozum: poněvadž tyż Jan Turek — poslušnost slibuje, jestliže dále v tom bude chtíti stáli a při konsistoři s vosadními Mikulášskými so- licitovali, abychom pro pokoj odporni nebyli. Ale my po příčinách hodnych, klerć jsme — pfednesli, jistć uzud- ‘vie, Ze on viry nedrzi a że byt jeho v mestech Vraż- ských k žádnému stálému pokoji a svornosti byti nemiże, a z té příčiny chtěli bychom jiným knězem vosadni Mi- kulášské opatřiti. Jakož pak dnešního dne týmž vosadním, kteří nás za stvrzení téhož kněze Jana k jich faře žádali, od nás to obšírně a výslovně jest předloženo s tím do- ložením, aby týž kněz Jan Turek na ten čas, dokudž té věci náležitě neuvážíme a jim odpovědi nedáme, od uží- vání kněžství sv. se zdržel. Protož, což bychom dále či- niti a jakú odpověď jim dáti měli, V. Kn. M. žádáme, že nám skrze psaní po lomto poslu dobré zdání oznámiti rácíte —. Administrator a konsistof. 190. 1589, 15. srpna. Rukop. č. 1666 f. 74. Piípis vejpisu daného ku potřebě p. Samubhele Slatinského z Sla- tinky, hejimana na Zelené lloře. My starší a ouředníci i na místě vší osady záduší kostela sv. M. — że pozname- nání tuto níže dotčené stojí zapsané v registřích našich zádušních, do kterýchž se pohřbové zapisují, slovo od slova takto: L. P. 1582 v středu den památný Na nebe vzetí P. M. David, syn Michala Vyšaty krejčího, měštěnína a spo- lusouscda našeho, jest v hrobě na krclové pri kostele dotčeném sv. M. St. M. Pr. pochován. A Michal Vyšata krejčí, otec předepsaného Davida, také skrze smrt jsa povolán z toho světa, v neděli na den Narozenf P. M. roku 1582 při témž kostele v hrobě mrtvý pochován jest. — Tomu na svědomí —. Stalo se v Praze v sobotu po sv. Vítu 1586. 191 1582, 21. pros. Tamićż /. 20. L. P. 1582 ten pátek den sv. Tomáše v společném shromáždění pánův vosadních zvolení jsou za ouředníky a kostelníky na rok 1688 osoby tyto: Za ouředníky Jiřík. Plzák, Havel Peldři- movsky, Zikmund Gon; zakristány Wolf konvář, Josef Cejdlar, Jan Pilat, Kříž Chvalskf; za kostelnfky Adam sklenář, Jiřík Samša, Lukáš Tancer, Tomáš Dvořák. Snešení vší osady o tyto nížepsané artykule: O p. faráře. Aby p. bakalář a kantor s ním stolili;, pět k. gr. přidati se má, totiž každej kvartál po XX gr. aby vy- cházelo Knézi Tanovi Oupickému do Celakovic povinných IX k. vydati. It. o Jiříka Halouše, Jakuba syna, podda- ného. Na psaní od p. Memingara, ouředníka cís. na Bran- dýse, má xe odpověď dáti. Stalo se snešení — den sv. Valentina [1688], aby zvoník tento Eliáš Sprinclik, on i jinf zvonikové, vod každýho zvonční úmrtí z domácí vosady dávali pánům ouředníkům 4 gr. m. od velkého zvonu a 2 gr. od pro- středních. XII. Koslel sv. Mikuldse. 125 (Fol. 23.) L. 83 den sv. Valentina činěn počet zá- dušní — takže příjmu našlo se v tom roce 326 k. 55 gr. 8 p. m., proti tomu vydání 226 k. 17 gr. 4 p. m., nad kterézto vydání jest příjem vyšší vo 99k. 37 gr. 6p. ^ ta suma na hotově jest po vykonání počtu nám ouředl- níkům k roku nynějšímu voleným vyčlena zouplna « vy- mínání jsou, zadržáno k záduší našemu platu komorního dskami zapsaného, kterýž vycházel z Kúnic a z Chvojenče od nékdy p. Jana z Kiinic a Ovjezdce, potom pp. Bílských a pi. Johanny Bilsky za 7 let, po 15'/, kopäch učiní 87 k 15 gr. m. (Fol. 26.) Varhaník. L. 1583 při času sv. Jiří stala se smlouva — s Johannesem Klaudusem varhaníkem, že on Johannes v kostele sv. Mikuláše na varhany rok celej 1584 hráti a pracovali má na tíž dní a svátky, na kteréž varhaník v kostele M. B. před Tejnem hráti a pracovatí povinen jest. A v lé práci má všelikou bedlivost a pilnost míti a zachovati, škody na varhaních předcházeti a nedo- pouštěti, I také kalkanta, aby beze škody kalkovatí uměl a mohl spravití, vyučiti povinen bude. Pakli by neušelře- ním jeho Johannesa jaká Skoda na varhaních se stala, tu on sám penčzi svejmi k nápravě vésti, anebo zač by stála, v službě jemu poraženo bejti má. Za kteroužto práci jeho Johannesa dotěcní páni oufedn'ci — jemu 18 k. m. — vyplněno bejti má. A pokoj jemu na faře vykázán bude. (Fol. 28.) (P. purkmistru a radé St. M. Pr. o knéze Jana, kaplana M. B. pfed Tejnem.) V. M. p. purkinistře a V. Mti páni milf. Psaní, které jest V. Mtem oil düstoj- ného p. administratora a pánüv konsistorianüv — a při tom suplikací kněze Jana, na onen čas kaplana M. D. před Tejnem, odesláno a nám v známost uvedeno. jemu sme vyrozuměli. V kterémžio psaní kněz Jan — stěžujíc sobě do nás, že bychom my jemu něco povinovali a dlužní byli za jeho práci církevní. Tomu my zjevně od- píráme, neb jest s ním z pánův vosadních žádnej nic ne- jednal ani nesmlouval. Než pro zachování láskv, svornosti, pokoje dobrého uvolili jsme se jemu dvě kepě mn. dáti, kterýmiž sme jemu nikda povinní nebyli. A on jest proti tomu potupně mluvil, což pro »tud před V. Mti není ná- ležité mluviti. Protoz V. Mtí se vii ponízenost( prosíme, jakožto nejvyšších pánův kollatorüv, Ze svou milostivou a mocnou vochranu nad naším chudejm záduším drzeti ró- elle. Tim p. administratora a pány konsistoriany zpraviti ráčíle cte. Ouředníci záduší sv. Mikuláše. 192. 1584, I. pros. Rwkop. c. 1660 /. 32. L. P. 1583 první neděli adventní za ouředníky kr. 1684 v plné osadě zvolení tito: Jan Pilát Rakovnický, Kašpar Kořenský od slonů, Adam šlejlíř u komety; kostelníci: Lukáš Tan- cer krejčí, Jan Gultnaur mečcíř, Václav Odhdj kožišník, Prokop z l.ipćho kożiśmk, Pavel Mazal rukavićnik; za- křišťán Josef Cejdlar kożiźnik. Poznamenání zejména sousedův: Čtvrt první: Dim Kryšpínovic, váha kořenná, dům radní, Jan Sotnovský z Zävotic, Jan Ilel.n sítkař, Ondřej Flanderka, Lukáš Tancer, Jan Maleček, dr. Adam v stodole, Václav hoky jablečník, Matěj rotšmid, Michálková vdova, Jan Kovář rukavičník, Václav pozounar, Martin: šenkýř, Majdalena Farářka, neb. dr. Adam, Jan Bognar knihař, Prokop Ha- nyzl kožišník, Petr Fetr komorník, Mikuláš Vajíčko, Wolf Zima, Václav Odháj u záby. — Clvrt druhá: Jan Gutinauer, Pavel Sedlák, Pavel Mazal, Jan Scner Zeleznfk, Ondrej Woltman, Kryštof knihař, Kryštof evočkář, Valentin zá- mečník, Václav pilnikář, Linhart platnýř, Filip. sedlář, Wolf Zima, Collegium OO. SS., Pavel Sturm z Firšten- 

Strana 126
126 XII. Koslel sv. Mikuláše. feldu, Samuel Nejepinský, Eva Volková, Mates Cejdlar kožišník. Matčj Sípecký Rozsypal, Seb. Agrikola, Jakub Srnovec z Varvażova, Andres Minych, Pavel Sedlák, Jiřík Plzák pekař, Collegium medicorum, Jan Slapart, Matouš kočí (nahraženo jmenem Jiřík Prokeš) Jan Vopálka pekař, Ancžka Sekerová, Maruše Hrdličková, Seb. Agrikola. Tfet( Gtvrt : Jan Ornius z Paumberka, Eliška z Waldštejna, Zikmund Gon, Tomáš Dvořák, spáleniště Ondřeje Vyšaty, Jan zedník u tří sludnic, Mearuše Hrdličková, Zachariáš Kába (naliraZeno: Karel Ursinovsky), Havel Peldrimovsky, Melichar Goliáš, Kateřina Puolkolová knihařka, Petrová kni- hařka, Pavel Janda, Matěj bednář starý, dům Roudnických, Jan Mazänck, Jeronym Lhotsky, Simon Vodháj. — Ctvrt čtvrtá: IIavel pekař, Kříž Chvalský, Mikuláš Skalský, Jiřík llolian, Tomáš Taubman, Majdalena Kubicová, Jan truhiś, Jiřík Holian, Albrecht Kuneš, Mik. Skalský z Dubu, Vá- clav Horskej, Pavel Kristian z Koldína, Matous Źlulicky (nahrazeno Jan Hendrych Holian), Jan z Lobkovic, Václav Mfenčk, Jan Sotnovský u voháněk, Jan Velvarský souke- ník, p. z Zerotína v koutě, Jan Rakovnický, Kašpar Ko- řenský, Václav Dobřenský, Radový ševcový. Jiřík Samša, Jiřík Dusík, Adam sklenář, p. z Waldštejna, Anna Ko- medková, Petr jehlař, Jan Hamrník Sedlčanský, Jan Pilat, Simon Odháj, Jan Kavka. (Fol. 36.) Ctihodnému a poctivému knězi Václavovi Pražskému, p. děkanovi v městě Novém Bydžově. Cti- hodný a poctivý kněze Václave Pražský, pane příteli náš milý, zdraví dobrého a v něm všeho jiného prospěšného na P. B. vám žádáme. Podle toho vám oznamujeme, že p. farář náš teď pří sv. Havle od nás se do Stříbra ode- brati a tam děkanem býti má. Kdež my nemohouce bez správce duchovního býti a o vás dobré slovo slyšíce i také od konsistore pod obojí na vás sobě ukázáno majíce, tohoto k vám nasehválního jsme posla vypravili za to žá- dajíce, 2e správu církevní při nás a kostele našem k sobě přijíti a od sv. Havla příštího u nás panem farářem býti réèite. My, pokudž jsme s strany vychování vašeho k ji- ným pánům farářům našim se chovali, též k vám se za- chovati rádi chceme, za jiné nemajíce, než že na tom přestati moci budete. Protož jakej oumysl váš při tom jest, žádáme, že po tomto poslu, poněvadí čas krátkej jest, nás tajna neučiníte. S tím P. B. rač s námi všemi býti. Dán v Praze v pondělí po sv. Michalu I. 1584. 193. 1586, 1. pros. Rukop. c. 1666 f. 36. L. 1584 v neděli první adventní v plné osadě toto volení se stalo: Za pány ouředníky: Ondř. Flanderka, Kašp. Kořenský, Tom. Taubman, Adam sklenář; za zákřištána Joscf kožišnik, jinak Cejdlar, za pp. kostelniky: L. Tancer, Pavel ruka- vičník, Matěj Sípecký, Pavel Janda, Mates Cejdlar. Poznamenání zcjména sousedův v osadě. [Viz výše při r. +584. Změny jsou tyto: I. Václav hokynář jableč- ník nahrazen Valentinem Joselem a ke konci přidán Mikuláš u černý žáby. II. Místo Jana Senera Andres soustružník, místo Ondf. Woltmana Jan Sener, místo Kryštofa cvoč- káře Hons Miller, místo Filip sedlář Ondřej Gejger sít- kař, místo Matěj Šípocký Markýta Kyndulka, místo Matouš kočí Jan popelář a po něm následuje Jetřich Vřesovec a Jiřík Prokeš. Anýžka Sekerová jest Ékrtnuta. IJ. Vy- nechán dům Roudnickych a Simon Vodháj škrinut. (Fol. 39.) Paní Auně Komedkový z Kopryc, pozů- stalé vdově po p. Viclavovi Komedkovi, a paní Anně z Děčic, též pozůstalé vdově po p. Janovi Komedkovi, holrychtířích království Ceského. Urozená paní Anna Komedková z Kopryc, též paní XIII. Koslel sv. Mikuldśc. Psaní va$e jest nim dodino, v kterémz stí2nos( sobé dc nds pokládáte, Ze bychom kameny nad hroby někdy do- bré paměti p. Jiřího Komedky z Rovin a p. Jana, syna jeho, hofrychtíře na onen čas království Ceského, z místa jinam vyvrci, ano i těla jich s tělem panf Majdaleny ze Ptení v místa jiná, (jakž dokládále) neslušná, přenést dáti měli, nad tím nesouce stížnost, jako by tudy nějakej posměch sirotkům rodu toho státi se měl, jakž léž psaní v sobě šíře obsahujíce zavírá. I ačkoliv snešení mezi námi z důležité a pilné potřeby se jest v osadě dnův těchto nedávno jminulých stalo, aby novej šnek na kruchtu pro volnější veházení do chrámu Páně k chválám božským, poněvadž předešlej velmi ouzkej, příkrej a již: hluboce vychozenej jest, vystaven byl; k tomu přišlo, že gruntové k založení tlakového šneku a prahu nemohli vybírání bejti, až kámen jeden mramorovej z místo, na kterémž stál, málo odtud dáleji, bez ublížení, poodložen bejti jest musel, a nyní zase, když gruntové založení sou, v též místo mnoliem bezpečněji nežli: kdy prvc postaven i do zdí vzdělán konežně bejti má tohoto týhodne. Však tělem mrtvým toliko samým, jakž se zpráva činí, dobré paméli p. Jana Komedky z Rovin, p. souseda někdy našeho mi- lého, (nebo dvč truhle v eclosti, v níchžto těla neb. p. Jiříka Komedky a paní manželky jeho, v místech svých dosavad bez ublížení, čehož i zedníci povědomi sou. zů- stávají) bez vědomí a dovolení našeho že jest bylo hnuto a na jiné místo poctivé, pod přístřešek, kdežto mnohých poctivých lidí těla pohřbena jsou, v té chvíli: přeloženo, nad tím žádného zalíbení nemajíce, pro tu hrobníka vše- tečnost do vězení sme dali i práce té s jeho ženou zba- viti uminili a télo v prvnf misto náležitě, jako křesťana spolu s námi věrného, v celosti pohřbít přísně sme po- rucili. Coż se jesl v přítomnosti některých našich vočitě stalo. A při tom v témž místě i překlenutí jest uděláno způsobem sklípku malýho. Protož, nám zvláště milé paní sousedy a poctivé paní vdovy, jsme k vám té duovčrnosti, że cožkoli tu bez včdomí našeho se jest v príčiné vysla- vení a obzvláštní domu tomu božímu potřebě takového šneku přitreflo, čemuž nemálo podobných | příkladův strany těl mrtvých hejbání jest, že to, poněvadž z Züdné zoumyslnosti, neZ z obecní potřeby to se jest již stalo, mimo sebc, vtom se spokojíc, pustíte a s námi v dobrém přá- telství zůslávati až do vůle boží budete. S tím se vám na všem dobře míti vinšujem. Dán v Praze v pondělí po mistru Janovi z Husince I. 1585. L. 1585 v sobotu den sv. Vavřince páni starší rácili se sjíti do domu farního z těchto příčin: o p. faráře ny- nějšího další byt; Jan Tošek rychtář z Oujezdce, že pro- dal 15 snopův na poli jinopanským poddaným; o peníze, na kteréž by se měl šnek dostavěti. 194. 1586, 6. prosince. Nukop. ć. 1666 f. 45. L.. V. 158) v pátek den sv. Mikuláše za pány ouředníky volení sou tylo osoby: p. Jan Skr Sotnovsky z Z., p. Jan Rakovnický jinak Pilát, p. Ewarestus Clivalsky ; ko- stelnfci: Tomáš Dvořák, Pavel rukavičník, Jan Popelář, Jiřík Samša, Mikuláš kožišník. Zakřištáni Joscť Cejdlar. Adam sklenář. Poznameniání sousedův v osadě. [Srov. výše k r. 1585. I. Po Mikuláši Vajeckovi následují: Mikuláš Juns kožišník a Václav Vodháj u zelené Zaby. ll. —1V. bez změny. Jako zemřelí označení: Kryštof evočkář, Mates Cejdlar kožišník, Kateřina Půlkolová, Matěj bednář starej, Tomáš Taubman, Jiřík: Dusík. (Fol. 48.) Paní Lidmile Hradecké o plat komorni. Anna KomedkovA z Détic, paní přítelkyně naše milé! | Jakou ste nám odpověď na nejedno psaní naše přátelské 

Strana 127
XIII. Kostel sv. Mikuláše. dali strany platu komorního dskami zapsaného, záduší našemu povinného, a od vás již za tří leta: jmenovitě 18 k. 12 gr. in., zadržalého, sme vyrozuměli, kdež se vomluvna činíte a nějaké své nedostatky, že ne zoumy- sine, ale z potřeby důležité téhož platu komorního ste zanedbali, předkládáte, Zádajíce, za dvé anebo tři neděle sčekání aby se vám stalo, že chcete jej nám odvésti, jakž též psaní v sobě šíře obsahujíc zavírá. I s nemalým jest nám podivením, že uloživše sobě termin jeden, druhej i třetí, až dosavad žádnému dosti nečiníte a takové sumy, kteréžto na ten čas velini pilně pro záduší naše potřebu- jeme, neodvedete, zapomenuvSi se nad svon mnohou pří- povědí. Ježto kdybyste toho při sobě zdravě povážili, jak nenáležitá věc jest nad přirčením svým se zapomenouti, jinak byste se v tom chovali. A protož ještě tímto na- schvilnfm psanfm vs napomfn:îme, abyste již nechaje všeho zbytečního zastírání a nedostatkův předkládání, nám pře- depsaný dluh odvedli a zapravili. Pakli se toho nestane, v čase právním s čím se potkáte, potom sobě to přičí- tejte. Nebo my již více vám v tom státi nemůžeme, nýbrž vedle vyměření desk zemských se zachovatí musíme. Od- povědí žádáme. Dán v Praze v pátek po slavné památce Obřezání Pána a spasitele našeho J. Kr. 1. osmdesátého šestého. (Fol. 50.) List imocnej proti Jiříkovi Plzákovi. My ouředníci i na místě vší osady záduší a kostela sv. Miku- láše v St. M. Pr. známo činíme tímto listem mocným vůbce přede všemi a zvláště kdež náleží: Jakož jest Jiřík Plzák, byvše I. 83. při záduší našem ouředníkem, jistou sumu, totiž 23 k. a 10 gr. m., dosavad k témuž záduší dluhu spravedlivého dlužen zůstal, jakž počet jeho od pp. starších, tak i pl. radních k tomu z prostředku J. Mií p. purkmistra a pánův vydaných bedlivě již: po třikráte přehlídnut jest a dosavad po napomínání přátelském za- platiti zanedbává, i nemoha sami osobně ku právu proti témuž Plzákovi stávati a na něm se tak spravedlivého dluhu dosuzovati, poruéili sinc, dožádavše se slov. Kašp. Kofenskÿho, Adama sklenáře a L. Tanccra, aby oni na místě našem i vší předdotčené osady, buď společně neb rozdílně, mohli a moc měli s týmž Plzákem při kterém- koliv právě, dávajíce jim plnú moc a právo se toho dluhu dosuzovati, jeho Plzáka z něho viniti k zisku i k ztrátě. Na potvrzení toho všeho k listu tomuto pečeť záduší na- Echo dali sic. pritisknouti. Stalo se Praze v pátek po Třech králích I. 1586. (Fol. 53.) Knézi Martinovi Pikartovi Staroprazskému, len čas faráři ve vsí Vepřku. Ctihodný a poctivý kněze Martine, p. příteli náš milý elc. Při lom oznamujeme, že kněz Váciav Pražský, na tem čas p. farář náš, od času sv. Jiří nejprv příštího nemíní správy církevní při záduší na- Sem déle držeti, jinam oumysl svůj obrátivše. 1 nemoha bez správce duchovního, jakožto pastýře duší našich, bejü a o vás vždycky dobré slovo od poctivých lidí sly- šíce, přátelsky vás tímto nascbválním psaním žádáme, že při dotčeném čase sv. Jiří k nám se obrátiti; takovou správu církevní k sobě prijiti, v nf souce slovem božím a svátostmi od K. P. ustanovenými a nařízenými nám po- sluhovati i jinak k všemu dobrému dle povinnosti napo- mínajíce vésti a p. farářem naším bejti ráčíte. My pokudž sme se k předešlým správcům naším chovali, i k väm všelikterakou přívětivost prokazovati rádi chceme. — Pon&- vadž pak jíž čas králký jest, abychme při p. administra- torovi a konsistoři o osobu vaší dříve jednati mohli, vám se důvěřujeme, že po tomto poslu, jakej by váš v tom oumysl byl, v známost uvedete a laskavé odpovědi nám XLI. Koslel sv. Mikulase. 127 užití dáte. S tím Pán nebeskej etc. pátek postní I. 15686. 195. 1687,6.1edna. Rukofp. c. 1666 J. 66. V outerej den Tří králův 1687 zvoleni ouředníci Jan Skréta S. z Z., Jan Rakovnicky a KríZ Chvalsky, kostelníci: Pavel Mazal, Tomáš Dvořák, Mikuláš kožišník, Jiřík Samša, Jan Popelář; zakřištané : Josef Cejdlar, Adam od komety. Poznamenání sousedův: [Viz výše k r. 1685. Od- chylky jsou: 1]. Václav pozounar, nalraZen Frydrychem trubacem, II. Wolf Zima Pavlem Stejrem, p. Jetrich Vie- sovcc Václavem Ralajem, lll. Karcl Ursinovsky Barochem Zidem, Melichar Goliáš Jakubem rabim. Jako zemřelí označení: Jan Sotnovsky v Z., dr. Adam, Pavel Sedlák, Pavel Mazal, Wolf Zima, Pavel Sturm z Firstenfeldu, Eva Volková, Jakub z VarvaZova, Jan Popelář, Mawčj bednář starý, Tomáš Taubman, Jiřík Dusík.] (Fol. 70.) Důstojnému a poctivosti hodnému knězi Jeronymovi Domažlickému, na ten čas p. faráři Loučim- skému, pánu a příteli našemu milému. Ctihodný a poctivý kněze Jeronyme Domažlický. Pane a příteli náš milej! Od P. B. všemohúcího dlouhého zdraví a v něm jiného všeho dobrého i prospěšného žádajíce přejeme vám věrně rádi. Nemohli sme vás tejna učiniti; kterak dnův nyní jminulych düstojny a ctihodny p. administrator s pp. kon- sistoriany arcibiskupství Pražského pod obojí přijímajících oznámil jest nám, že na místé poctivého kněze Václava, na ten čas faráře našeho z uvážení mocí úřadu svého osobu vaši za správce církevního kostelu a záduší našemu od času nejprv příštího sv. Jiří nám podávati rácí. 1 po- něvadž v tom vůle jislá vrchnosti vaší jest a my nemoha bez jiného správce bejti naschvále k vám tohoto posla vysíláme, žádajíce přátelsky, že touž správu církevní u nás k sobě přijíti a p. farářem naším při času sv. Jiří prv příštího bejti ráčíte. My k vám všelikterakou přívětivost a lásku křesťanskou prokazovati a pokudz jiným pp. fa- rářům našim na vychování sme dosavad dávali, tolikéž vám dávati chceme, za jiné nemajíce, než že na tom po- ctivě přestatí budete inoci. | Protož sme k vám té nepo- chybné důvěrnosti, že odlože na stranu všeliké rozpako- vání na toto psaní žádostivé přátelskou odpověď nám dáte a k vrchnosti své tudy poslušnost prokážete. S tím se vám na všem dobře a šťastně míti vinšujeme. Dän v Praze v pondělí po neděli Květné, jinak 28. Martii, l. 1687. (Fol. 76.) (P. Vil(novi Vostrovcovi z Kraluvic a na Vlašimi a Veleňi o zadrZalej plat ve Velenci a Veleñi.) Urozený a statečný rytíři, J. C. Mti — rado a prokuralor v království Ceském, pane a příteli náš milej. Vinšujeme V. Mu od P. B. všemohúcího dobré zdraví a v učm jiné všecko nejlepší. Podle toho V. Mii ku paměli přivozujeme Zádo-t naši s strany zadržalého platu komorního ze dvou dvorův kmetcích, jednoho v Velenci a druhého ve Veleňi, i také louky obzvláštně. Z kterýchžto dvorův a louky chu- dému záduší našemu dotčeného platu komorního od 1. P. 1584— 87, toliZ za 2'[, leta, za kaZdy rok na dva termíny, podle smlouvy dskami zemskými památnými zapsané a utvrzené šest kop dva gr. m. počítaje, čehož učiní 16 k. ] gr. m., zadriáno jest. I poněvadž nadepsaných dvorův kmetcích i té louky v diZení bejti rácíte a tu se chudého záduší dotejče, V. Mti žádáme, že se k tomu podle již oznámené smlouvy — zachovati a tomu chudému záduší našemu takový zadržalý plat — bez prodlívání dáte a zpra- víte a sebe tín déle znnepräzdñovati a chudému záduší našemu ik dalším škodám přicházeti, dopustiti nerdèfte. S tím P. 13. rač s námi se všemi bejti. Odpovědi žádáme. Datum v sobotu po sv. Agapitu |. 1587. Dán v Praze první 

Strana 128
128 XIII. Koslel su. Mikuldse. Urozenym pánům, p. Michalovi Kekovi z Śvorepachu, cis. pausrejbru, a p. Jiiikovi Funkovi z Olive, cis. ko- mory Ceské sekretáři ete. pánům přátelům nám přízni- vým. (O vodkaz kšaltem 100 k. m.) Urození páni a přá- telé nám laskavě přízniví. Od P. B. všemohuúcího dlouhého zdraví a v učm jiného všeho dobrého a prospěšného vin- šujíce upřímně žádame cte. Jakož vám vědomé jest, kterak dobré pamčti někdy uroz. p. Pavel Sturm z Fir&tnfeldu, při puchhalterii císuřské rada, spolusoused náš milej, maje s tímto světem rozdělení vzíti a z něho se vedle uložení božího v počet volených božích odebrali, jsa pamčti a rozumu zdravého, dobrým oumyslem a vnuknutím božím k záduší našemu na památku svou (věda a znaje, kterak mnozí nedostatkové při témž záduší našem se nacházejí) z lásky křesťanské 100 k. m. kšaftem pořádným jest od- kázal, jakž v sobě to šíře obsahujíce zavírá. I poučvadž na ten čas tlakových peněz pro pilné a důležité potřeby záduší našeho velice potřebujeme, zvláště pak na opravu krovu kostelního a farního do mnoha kop gr. vynaloziti musíme a prvé veliká vydání na správce církevního a žá- kovstvo každého týhodne i na jiné rozličné potřeby před sebou ústavně máme, že témčř důchodové, kterýchž v skrom- nosti se nachází, postačovati na to nemohou, a někdy i z sebe sbírky činiti musíme. Přátelsky vás, jakožto pánův přátel našich zvláště milych a prručníkův od téhož p. Pavia nad statkem po něm zůstalým nařízených, žádáme, že k tak snažné žádosti naší se nakloniti a předepsaných sto k. m. kostelníkům našim vydati ráčíte. Učiníce to pro odplatu P. B. všemohúciho a naše všelikteraké V. Mui volné odsloužení. S tím Pán nebeskej rač s námi všemi bejti. Odpovědi laskavé žádáme. Dán v Praze v pátek po sv. Martě I. )687. (Fol. 77.) Knězí Mikulášovi do Kojetice. Pfinuceni jsouce důležitou potřebou naschvál toto psaní činíme. Jakož vám vědomé jest, že na ten čas správce církevního, kterýž by nám slovem bożim a sakramenty vedle ustano- vení a nařízení K. P. posluhoval, z dopuśtónf bożfho zba- veni sine, takže za časté kostel náš pro nedostatek bod- ných kněží prázen a zavřín státi musí. T aby slavnosti na- stávající posvěcení kostelův Pražských opět kostel náš pustej nezůslával, přatelsky vás žádajíce prosíme, že k té- muž dni nedělnímu, totiž v sobotu po sv. Matouši nejprv příštím, na noc k nám se vypravíte a dne dotčeného slovem: božím a velebnymi svátostní nám posluhovati budete, Včemž že žádosti naší tak křesťanský a P. B lf. bezný pro jeho odplatu božskou a naší všelikterakou odměnu volnou necslyšíte, se důvěřujeme. S tím Pán nebeskej račc vám dáti všecko dobré. Datum v sobotu po Nar. P. M. I. 1587. 196. 1588. — Rukop. č. 1666 f. 93. V kva- ternu, kde sami sobě kladou I. 1588 C 10: Mistr Pavel Kristian z Koldína a Kříž Evarestus Chvalsky — majíce list mocny od starších a úředníkův i na místě vší osady záduší kostela sv. Mikuláše v St. M. Pr., přiznali se před úředníky Pražskými, že dědiciví svého, vsi řečené Koje- tice, s dvory kmetcími, s platem, s dědinami, lukami, po- lokem, s luhem, palouky i s jinym v&im a viclijakym k též vsi od starodávna příslušenstvím — že toho nade- psaného dědictví po předcích svých před shořením desk mnohá leta v pokojném držení a užívání jsou byli a až posavad jsou. A to nadepsané dědictví sobě a budoucím potomkům svým a vší osadě svrchudotčeného kostela a záduší sv. Mikuláše v St. M. Pr. podle nového o dskách nafízení v tato registra vloZiti a vepsati jsou dali. 197. 1588, 11. června. 7amlét f. 73. Pamét o expens( 3kolni. L. P. 1588 v sobotu po Suchych dnech letnićnich XIII. Kostel sv. Mikuláše. páni starší osadní se pány ouředníky k roku tomu naří- zenymi na tom se snésti a zistali rdcili, aby pro tuto draholu, kteráž na ten Cus všudy jest, žákovslvu na každý tejden se pfidńvalo na maso pól gr. 6. a lak jiż na bu- doucí leta po patnácti gr č. jim každou sobotu od pp. ouředníkův vydáváno bylo, aby oni tím lepší vychování míti a učení svého tím pilnější býti mohli. Však jestli že by kdy potom odkud jaké dobrodiní tomu chudému zá- duší sv. Mikuláše učiněno bylo a další potřeba žákovstva ukazovala, bude se ioci také i tato ještě expensf nadlep- šili a podle snešení pp. starších a pp. ouředníkův někte- rejm grošem bílejm zvčišiti. Actum die el anno, ut supra. M. Paulus Christianus a Koldina. 198. 1588, 30. listop. Zamlež f. 681. 1. 1588 den sv. Vondreje voleni jsou za ouredniky : Kašpar Kořenský, Simon Voříkovský, Karel Orsinovský, Václav Odháj; ko- stelnici : L. Tancer, Mikuláš kožišník, Jan Popelář, Pavel Stejr švec; zakříštín Joscí Cejdlár. 199. 1589, 20. dvora. Zamléz J. 102. Ur. a stat. ry- (ri p. Danibelovi Skalskému z Dubu a na Slušticích o hrobní místa. K paměti jsme sobě přivedli, že leta clo. 79. v středu po Smrtedlné neděli dobré paměti p. otec váš vyžádavše místo hrobní v kosteie našem k po- hřbu těla mrtvého též dobré paměti paní Markéty, jakožto manželky své a pauf matky vaší milé, sc dvěma bratřími vašimi v kostele našem pohřbít jest je dal na ten konec, ze vedle jiných a způsobu starobylého od každé osoby po 5 k. gr. €. z lásky, jakožto pán křesťanský, nu potřeby téhož záduší chudého dáti se jest uvolil. l jsouce nejednou napomínán, vždycky pro mnohá svá každodenní zanc- prázdnční nám jest do dalšího času odkládal, až potom prostředkem smrti z tohoto světa, nic nedav&e, jest seScl. A poněvadž pak v držení statku po neboztíkovi p. otci vašem jakožto dědic zůstáváte, žádáme vás přátelsky, že takových 15 k. gr. €. k dotčenému záduší na potřeby vydáte. Učiníce to jak pro lásku, kterou ste k panu otci svému a pani matefi své měli, tak mnohem více pro od- platu P. B. v3cmohiciho. S tím cte. A za odpověd přá- telskou žádáme. Dutum v pondělí po nedělí Invocavit l. 1589. 200. 1589, 3. biezna. Tamićż f. 104. J. Miem p purkmistru a pánüm o hrobni mista po dobré pameti p. mistru Pavlovi Kristianovi z Koldina: V. Mu słovutnć u mnohovzáctné poctivosli p. purkmistfe a V. Mti páni nám laskavě přízniví. Nemohli jsme před V. Mu tejna učinili, kterak nařízení od V. Mtí pp. poručníci siroltku po dobré paméli p. m. Pavla Kr. z K. ziistalému, toliż p. Jan Ra- kovnicky a p. Jan Kukla z Taurnperku, jsouce od nas přátelsky napomínání, aby vedle nejedné na onen cas téhož p. mistra Pavla zámluvy a jeho dobrovolného ohlá šení od místa hrobního, kdežto |. 1583 těla někdy poctivé paní Marty z Březnice, jakožto manzelky, se dvéma dcerkami jeho v kostele našem pochována jsou byla, ano i od pohřbu nedávno jminulého samého p. m. Pavla v témž kostele: našem pochovaného podle starobylého dobrého způsobu po pěti k. gr. č. nám zaplatili a na po- třeby zádušní vydali, tak aby nebylo potřebí na V. Mti toho vzná&eti. Ale oni pp. poruéníci toho uéiniti sc zbra- nujlce na V. M. nam ukazuji. I ačkoliv zpráva se činí, że by nejedni věřitelé p. mistra: bez vědomí a vůle V. Mtí (snad ušetřujíce v tom zbytečného zaneprázdnění V. Mu) spokojovali a jim jejích dluhy splacovati měli, čebož by i nám spravedlivě »e dostati inčlo. Alec poněvadž pak vždy toho učiniti zoumyslna nechtějí, protož V. Mtí se vší: nále- žitou uctivostí žádajíce prosíme, že je poručníky, aby ta- kovych 20 k. gr. záduší našemu spravedlivě (nemüze-li 

Strana 129
XIII. Koslel sv. Mikuldse. výše býti) povinných bez dalších protahův nám zapravili a dali a tak vůli a připovídání jeho p. mistra dosti, ma- jíce z daru P. B. z čeho, učinili, k tomu poručením svým přidržeti ráčíte. Nebo častokráte před některejmi z nás ne- božtík jest říkal (o čemž nepochybujem, že také v paměti dobré cís. rychtáři zůstává), že pro lásku, kterou jest k záduší našemu a paní manželce i dítkám svým měl, chce památky budoucí po sobě zůstaviti a témuž záduší dobře učiniti. V čemž se V. Mtem, jakožto nejvyšším pá- nüm kollatorüm předepsaného záduší našeho chudého, k snažnému a brzkému opatření poručeny činíme. Datum v pátek po neděli Reminiscere !. 1689. (Fol. 108.) V outercj Velikonoční páni osadní sešli se do vosady k p. pergmejstru a snesli se: I. Předně o prokuratora, kterého by mohli v potřebách svých a zá- duší toho užívati, totiž p. Václava Radnického, k čemuž nazejtří v středu jsouce vyslání p. Jan Rakovnickej, p. "Kříž Ev. Chvalský a p. Josef Cejdlar, jeho se na místě pánův osadních dožádali, že jest takovou práci připověděl k sobě přijíti a vče neb potřeby záduší tohoto, buď při soudech neb kdežkoliveč zapotřebí by bylo, zastávati a k spravedlnostem dopomáhali, i také raden a pomocen byti. Za kterúžto práci jeho jorgelt, tak řečený plat roční, má se mu po pěti kopách gr. č. od pánův osadních dá- vati, pocna lined od tohoto sv. Jiří: nejprv příštího. — II. O Kava (?), poddaného z Kojetic, aby s jinými, kteří blito před hody vozili neptijeli, kdyZ nejprv sobě oseji, vozili rum z krchova. HI. P. Matyáš N., náměstek dobré paměti p. m. Jakuba z Varvažova, povolán, jestliže by po témž p. m. Jakubovi jaké spravedlnosti k záduší našemu náležité zůstaly, aby je vydal. I tak učinil a re- gistra in guarto v žlutém pargamínu s některými vejhosty u kancionál in folio notovany navrátil. — IV. O p. (aráře, kterak by se v kostele nenáležitě k pp. literátüm choval a na kázání je bezpotřebně dolejkal i zpívání mimo sta- robylou zvyklost, aby po jeho vůli bylo, jinak vyměřoval. Ze v svátky Velikonoční maje při domácím kostele službu boží vykonávati, toho jest neučinil, než tam, kdež se mu líbilo, žel, toho (mimo své predcslé pp. osadním zakázání, že těch vesských postranních služebností zanechá) činiti nemaje. Poruceno od pp. starších jemu na kvartálu sv. jakubském poraziti a z toho pomlouvání pp. literatüv take potreslali. (Fol. 110.) Den sv. Jiří pp. osadní sesedši s do domu J. Mti C. p. pergmejstra tyto artykule považovati ráčili: I. O kněze Václava, ten čas faráře sv. Vojtěcha v Kalabři, že jej konsistoř podává na faru do Kojetic. — II. Náš p. farář žádá, aby jeho kaplanu, kterej mu jest z konsi- store podán, komži objednali. — III. © Jana Toška pod- daného. — IV. O uvedení stojánkem vodu na faru. Pani oufednici mostští žádají, aby se jim na pomoc staveni věže vodní 10 k. dalo. Na ty artykule jest takové snešení Svrehudotčení páni aby došli i k p. faráři našemu o kaplana a oznámili, kterak by jej trpěti chtěli, též o posluhování, totiž aby maje kaplana každého dne doma slonžíval, též i v neděli, a že se potom kaplanu dá zpráva, u kterého by oltáře sloužívati měl. (Fol. 112) Přípis vysvětlení J. Mu p. purkmistra a pánüv na suplikaci naší strany: míst brobových, že páni poručníci sirotka pozůstalého po p. m. Pavlovi Kristianovi z Koldína mají od 4 osob 20 gr. č. k záduší tomuto dáli. P. purkmistr a páni měvše suplikací starších a outed- | níkův i na místě vší osady záduší kostela sv. M. do rady podanou, též odpověď psanou od Jana Rakovnického a XIII. Koslel sv. Mikuldse. 129 Jana Kukly z Taurnperka, poruénfküv sirotka a slatku n&- kdy m. Pavla Kristiana z Koldína nařízených, na to danou v svém uvážení, takto nacházeti a týmž poručníkům po- roučeti ráčí: Poněvadž předně ruka vlastní neb. m. Pavla K. se předkládá, v níž se nachází, že se nebožtík k tomu znal, že něco k osadě pozůstává, i za vyhledání z register, též propůjčení jich žádal, uvoliv se to pro spokojeni svého svědomí vypraviti, a věc vědoma jest, že předešle manželka jeho Marta a dvě dcerky v kostele sv. M. po- chovány jsou byly, a teď i sám m. Pavel v témž kostele své pochování vzal, a také v těchto městech Pražských při farách nebo kostelích a zvláště předních toho města, jako i fara a kostel sv. M. v tomto městě také jeden z předních jest, za dobrý starobylý řád se zachovává, že od pochovávání těla mrtvého v kostele každý k tomu záduší 5 k. gr. č. dává. Protož nadepsaní poručníci sirotka a statku někdy m. Pavla K. z K. na místě téhož sirotka předjmenovaným ouředníkům na místě vší osady záduší kostela sv, M. 20 k. gr. č. — dáti a odvésti jsou povinvi. — Act. in consilio pridie m. Joannis Hussii 1589. (Fol. 113.) Düstojnym a ctihodnym p. administrato- rovi a pp. konsistorianüm arcibiskupství Pražského pod obojí přijímajících o kněze Tomáše, na tcn čas faráře vašeho. Důstojní a ctihodní p. administratore a páni kon- sistorianové, páni přátelé naši milí. P.cdnešena jest nám suplikací dne nedělního nyní jminulého, když jsme za příčinou některých důležitých potřeb záduší našeho chu- dého v společnosti byli, literatův kůru českého při do- tčeném kostele našem a co by sobě do ctihodného kněze Tomáše, na ten čas faráře našeho, za stížnost slušně po- kládali, z příležijícího přípisu vyrozumčěli ráčíle. A ponč- vadž pak to v skutku, o čemž vědomost máme, tak jest, že tejž pan farář často bezpotřebně na kázáních svých je, moha bez toho býti, dotýká a v zlé slovo obecnímu lidu, nemaje toho proti řádu a právu se dopouštěti, dává. Zádáme vás přátelsky, že mocí úřadu svého takový ne- způsob při něm přetrhnouti a aby se toho více nedopou- štěl, skutečně pro ujití dalšího zaneprázdnění jemu poru- Citi rdcite. Nebo takovým dotejkáním hanlivym k tomu přivedl, že dosti malej počet k zpívání a chválení P. B. do kostela z nich přicházejí a mnozí pobožní, starožitní lidé tím zhoršení jsouce do jiných kostelův k poslouchání slova božího odcházejí. Za odpověď žádáme. S tím atd. Datum v outerej po Rozesl. sv. ap. 1589. (Fol. 113.) Přípis suplikací pánův literátüv küru Cc- ského, klerouž podali pp. starším, ouředníkům a osadním, když v společnosti v domě p. perkmejstra, p. Jana Ornyusa z Paumberka, byli v neděli po Rozesl. sv. ap. jinak 16. dne Julii. V. Mti pp. starší a úředníci záduší kostela sv. M. v St. M. Pr, nám laskavě přízniví! Nemůžeme před V. Mti tajiti, kterak p. farář na ten čas záduší V. MU, knéz Tomáš Soběslavský, nepřestává vždy více na kázáních svých v kostele dotčeném beze vší příčiny na poctivosti naší nás dotejkajíce utrhati, jako bychme něco nového při vykonávání služebností a chval božských dopouštěli se měli. Nejprvé u Veliký pátek jminulý obrátiv se od oltáře před lidmi mnohými zvoníkovi, aby mu na nás žílu při- nesl, poroučil. Neměv na tom dosti na den slavný Veli- konoční, maje na sobě dobrej příklad jakožto pastýř, aspoň tehdáž dáti, a tu památku potěšenou užitečně s námi v chvalách bozskych pripomínati, dal se po kázání v za- povídání nešporu českého, aby zpíván na týž den pro lid prostej a jazyku latinskému nerozumnej nebyl, chtíce 17 

Strana 130
130 XIII. Kosicl su. Mikuldse. to, co od předkův jeho, slavnych muZiv, pp. administra- torův a jiných pp. (arářův pobožným oumyslem nařízeno, bezpotřebně zrušití. V neděli pak po sv. Trojici, též nyní jminulou, maje slovo boží na ranném kázání mluviti a lidu rozsívati, tak opovážlivě nadal nám (nepamalujic na onu sentenci Noscele ipsum), zvyjebenych lotrů duplovaných, jeżto J. Mu p. purkinistr a páni nerścili nas za takové měšťany příjímati, a to proto, že jsme píseň o památce m. Jana z Ilusince a od předkův našich před dávnými lety složenou a od církve přijatou vedle staroddvnilio a chvalitebného obyčeje, nič nepřidavše, zpívali a stálost jeho i počestné života obcování ku posilnění věrným Cechům při vyznání zákona K. P. sobě připomínali. To-liž na pokoj milujícího p. faráře a na věrného správce záleží, na kázáních tak sobě počínati a jak slovo boží, tak i sebe a úřad kněžský posluchačům v ošklivost dávati, kteříž slyšíce takovou ohavnost na místě svatém, mnozí pobožní lidé z kostela vyjíti museli. V pravdě nenad&jem se, aby kdo z V. Mtí tomu podobných věcí, an by se jich pře- dešlí pp. farářové tak opovážlivě dopouštěti směli, pama- tovati mohl, ježto ta píseň, dříve nežli p. farář na světě byl, v témž kostele i jinde bez překážky, jak za králův Českých slavné a svaté paměti cís. Ferdinanda a Maximi- liana, tak i nynějšího J. Mti C. pána, pána našeho nej- milostivějšího, zpívána dosavad jest byla a ještě, ap p. farář tu pobuda nebude a jinam se odstěhovati musí, z užívání věrným Cechům nevyjde. Proč tehdy chce lo, co jest od pfedküv naSich, vo nichž časem svým mnohé zmínky činívá, nařízeno, svejm zbytečným mluvením, pod oblaky se vznáše- jíce, tak pamčti hodnou památku zkaziti, zahladili a v za- pomenutí zoumyslně přivésti chce, čehož sobě (věříme P. B.), byť pak ještě jednou netoliko nešporu a jitřní na ten den držeti, velikými zvony zvoniti zapovídal, ale i o něm zpívati zbraňoval, nedovede, umíť P. B. takovým v cestu, než se nadějí, vyjítí a je rychle skrotiti. A po- nčvadž pak lak mnohými těžkými nářky a dotejkáním (pomíjejíc tuto šelmování a psohlavcův spílání na kázáních svých proti P. B. mluvívá) nás a svědomí naše nenáležitě uráží a příčiny netoliko k nevolem a nějakým bouřkám proti mnohým cís. zápověděm, ale i k nescházení se do kostela k chválení P. B. zpíváním, dávati nepřestává, V. Mtí žádáme, že na důstojného a velebného p. administra- lora a konsistoř zdejší (s nimiž na onen čas také o lo mluveno bylo a málo platnosti přineslo) takové jeho p. faráře nechvalitebné předsevzetí vznésti a k skutečné ná- pravě, aby nebylo potřebí nám toho jinam vznášeti, přivésti ráčíte, Nebo jestliže jsme jemu v čem scestní bejti se zdáli (jakož jsme nebyli), měl jest jiným způsobem, ne hanénfm a plundrováním, k nám prikrociti, věda vo lom, že ne- jednou jsme se před ním i před vrchností jeho vohlásili, jestli že by co do kterého z nás stížného měl, aby sobě pro něj poslal a v tichosti, ne na kázání, že od něho chceme, byla-li by pravda, snésti, potrestal, čehož jest nikda neučinil, než tu nás šlípá a dotejká, kde rozumí, že by mu žádný odpovídati nesměl. V čemž se V. Mtcm v laskavou ochranu poručeny činíme. Datum v sobotu den Rozesl. sv. ap. 1589. (Fol. 114.) V nedéli sedmou po sv. Trojici, jinak po Rozesl. sv. ap., osadní se do osady k p. perkmejstru po ranním kázání [sešli] za příčinami těmito : 1. Páni literáti kůru Českého stěžovali sobě skrze p. Kiíze Clvalskyho do faráře, kněze Tomáše Soběslavského, kterak by proti P. B. předně, proti řádu, právu, zřízení zemskému i sněmovnímu snešení od něho v neděli před tím Šestou, na ranném kázání mělí opovážlivě dotejkáni a nafknuti bjti, Ze píseň o památce m. Jana z Husince a 1 XIII. Kosiel sv. Mikulase. verš starodávní »A ty milá husi« aZ do konce jsou zpí- vali, těmito slovy: Poněvadž nás všeckno kněžstvo haníte, já pravím, Ze sami inusíle zvyjebeni lotři duplovaní bejti. Zádajíce, aby páni slarší v té příčině je proti tuk těžkému nářku zastati rácili. Odpověď: Ze páni starší neradi toho doslejchají, nad tím nemalou st(2nost nesouce, aby to P. B. porucili a na žádost jejich zase k zpívání do kostela se scházeli, nebo na lotru, kurvě, knězí a katu žádné přísady není. A k tomu suplikací od týchž pánův literátův s psaním pp. starších do konsistoře odeslána. 11. O poslubovánf téhož faráře v jiných farách, že od něho proti své nejedné ptípovédi upustiti nechce. Snc- šeno, aby s kvarlálem sv. Jakuba již příštího nebylo po- spícháno a potom co by přišlo za ty dni, v nichžto doma nesloužil, z téhož jemu se vyrazilo. (Fol. 115.) Distojnému a clihodnym p. administrato- rovi a konsistorianům arcibiskupství Pražského pod obojí přijímajících odpověd J. Mtem kněze Tomiiše Soběslav- ského, faráře sv. Mikuláše v St. M. Pr. a písaře koni- store. Podána skrze pedella fer. 2. post Magdalenac 1589. V. Mu p. administratore a pp. konsistorianové, otcové mně v P. B. milí. Jest mi to s nemalym podivenim do pánův Jiterátův kůru Ceského, co jsou a jakou supli- kací na wne, olce svýho duchovního (jsa jim na místě božím od V. Mtí za správce a pastýře duší jejich vystaven na len cas) J. Miem pp. starším a ouředníkům záduší svo M. v St. M. Pr. a tíž J. Mti páni starší a úředníci k V. Mtein odeslali, ježto ¢im oni sami vinni jsou, to na mne sčítají, maje se oni mnou spravovati a mne poslouchati v chrámě božím, chtějí, abych já se jimi spravoval a jich poslouchal a co by mi snad oni napsali a rozkázali, abych já tak mluvil, líd učil a kázal, jakž se tomu z jejich sup- likací porozumívá. Cemuż jsem já se v svým kněžství ještě nikdy neučil a toho neslejchal, ježto já z nich P. B., jako pastýř z ovcí, počet činiti, a ne oni ze mne, mám. Neb kdyby mi oni nejmenšího vystavili, abych se ním řídil a spravoval. jeho poslouchal, byl bych jim tím povinen. [I poněvadž pak ja jim sem od V. Mtí na místě božím vystaven za správce a oni také páni starší osadní mně kostel k správě porucili, jsoul tehdy povinní mnc poslouchati a mnou se spravovati. Neb zjevný mi příčiny k nepokoji a k nelásce divajf. Nejprve takto rok bude, přišli ke mně, an ještě roku jednoho u nich plné sem nebyl, ježto před tím tak hrubě V. Mti i mne o to starali, abych se k nim krom Casu za faráře dostal, sami na mé místo, kdež sem u veliké lásce a vděčnosti byl, faráře jim stěhovali, mnoho V. Mtem i mné slibujíce. Ze Jásku ke mně sníti, a náležité s vdôče nosti mne pfijimajice tehdáž opatrovati chtějí a tehdaž již téměř inně odpuštění dávali, mluvíce, že slyšeli, u sv. Jindřicha že mám býti, aby se farářem opatfili. JI. Vodu, která více než vod šedesáti let do fary k pohodlí faráři týkávala, již rok minul, jak neteče, odjíti mi dopustili a zase ji uvésti nechtí, ježto ton příčinou | již i ta lípa rozkošná vadne a k zahubení pľčijíti musí. 11. O Veliký pátek pp. literáli nedali, jak řád církve svalé ukazuje, aby pacholata napřed Hagios zpívali; roz kázal mi p. mistr Matěj, když sem k němu zvoníka po- slal, abych nevzkazoval. A to známé jest z zákona božího, že syn boží z chrámu neposlušné bičem vyháněl. A já sem to dobře bez hříchu učiniti mohl, abych takové své- volné a neposlušné žílou vyháněl, kdyby víceji a dáleji v neposlušnosti byli stáli. 

Strana 131
XIII. Kosłel sv. Mikuldse. MI]. Na Velikú noc pěkně jsem jich a přátelsky na- pomenul po poobědním kázání, jakž u jiných far se cho- vají páni lileráti, aby i oni se tak zachovali, nevyměřujíc mi v povolání mém, žákům nešpor zpívati aby dopustili a sami se sejdouc po Zalmích a v Magnificat pro prostej lid známé staré písně aby vpívali a ne pikartské, které s sebou p. mistr. Matěj nosil, kterým lidé nerozumějí a mnozí z nich, jeden sám bude toliko zpívati, jich že zpí- vali a pomähati jim neumějí. Však se nesešli a mého napomenutí otcovského nepřijali k vůli jedné ovci pra- šivé. V. V šestou neděli po sv. Trojicí abych já měl vo mistru Janovi Husovi bránití zpívati, jak předkové činívali, a památku jeho vykořenovati ancb m. Jana Husi potupo- vali a odsuzovati, lomuť já odpírám a neslyšal toho z nich ode mne žádnej. Jí o něm jako vo jednom knézi pocti- vým smejšlím a na mým také jeho potupování a odsuzo- vání nic by nebylo. Než k rouhání jejich a podpalování Jinejch k nepokoji a k nelisce, k hanéní a klení bl(Zních svejch, kdyż piicinu jincjm bohomyslnym lidem dávali a ne k stálosti u víře, jak oni v své suplikací píší, ale k vrtkavosti, rozpakování lidí v mysli pobožné, proti nim scm se ozval, neb tím zpíváním svejm potupovali, hančli a naříkali všecky kněží věrné a řádné, otce své duchovní, proti přikázání božímu. | A ten verš, v kterým žádná chvála boží aní věrných Cechův u víře vzdělání není, než potupa všeho kněžstva a kterého, jak v jedné písní o m. Janovi Ilusovi, kteréž já od dětinství svého mám, tak i v druhé o svolání Konstanské, kterouž tehdáž zpívati začali, zapsáno není, než z své všelečnosti, opo- vážlivosti v chrámě božím na místě svatém mně na zdoru, aby v kázání slova božího překážku učinili a tím mne po- pudili, jsou zpívali. Ježto u jinejch far takto jej zpívají: A ty milá Ilusi, ještě k tobě musí, Cechové lásku míti i jiní národové, jsouc stálí u víře pravé. Nechť se ptají, doplají se u sv. Havla, kde jsem čtyři líta byl a u sv. Stěpána Velikého etc. A tak z těchto příčin všech ráčíle to poznati, že sem já jim jak živ příčiny žádný nedal a nedávám k hněvu a k skyselení jich proti mně, nam non eflectus, sed causa in omni vero, recto, iusto cl sincero iudicio observatur. A rád bych tomu taky, poněvadž je všecky k lásce, po- koji, svornosti vedu a napomínám a vystavenejch sobé aby uśctfovali, toliké? oni spolu se mnou v lásce, v po- Ко)! а svornosti byli mohli a mne К hnóvu zbytečnými ničemnými věcmi, ježto jim žádného oužítku nenesou, no- popuzovali a, coZ jiin nenáleží, v to se nevkládali, a po- kojnéó a laskavé se ke mně chovajíce a já k ním, neb jej (!) miluji a chovati chci. A té jsem laké naděje, že žádnej z ních, abych mu k nelásce a nepokoji příčinu dáti měl, toho říci moci nebude. To mi se vidělo na ten spis zby- teény a daremní za odpovéd tém pánüm literátüm dáti, aby podruhy, co zpivaji, zdravym rozumem uvážili a roz- soudili, aby ani bohu ani lidem tím neu&kodili. Jsouce té naděje, poněvadž sem já v dole u pulpitu byl a oni na kruchtě, že jim nebudu vody kaliti, jako onen beran vlku. A P. B. je rač všecky na lepší cestu obrátiti. Kněz Tomáš Sobčslavský, farář sv. M. v St. M. Pr., písař kon- sistoře. 201. 1589. — (PFol. [[7.) Ve čtvrtek den sv. Va- vřince páni osadní sešli se do vosady. Oznámeno a pře- čteno plnomocenství, kterým se dává jistým osobám do- volení, aby na místě všech pánův osadních s Zidy, kteříž v osadě naší domy křesťanské drží a někteří z nich žád- ného platu nedávají, s nimi o zlepšení platu ročního jed- nati a smlouvati mohli, — Domluveno též, že by někdo XII. Kostel sv. Mikuláše. 131 neb někteří pronášeli to, což se společně v osadě o čem jedná a řídí, napomínajíce se jeden každý, aby tejnost v těch věcech zachoval. (Fol. 119.) Suplikací o uvedení vody stojánkem na faru. V. M. p. purkmistře a V. Mti páni radní Star. M. Pr., páni nám příznivě laskaví. Z veliké, důležité a nuzné potřeby záduší našeho chudého, fary a kostela sv. M., k laskavé paměti přivozujem, že jak předkové V. Mtí od paměti lidské, tak i V. M. až do pominulého leta etc. 88. vodu na (faru naši kaplanu У. МИ, faráři našemu, stoján- kem jesti propoustína byla, neb žádné studnice na též fate nikda jest nebylo. Ze pak za příčinami spolusousedů našich, kteří jsou sobě pro domácí potřebu dříví nakou- pili a na místě křížovým, kde se roury spojují a do fary voda k stojánku uvozována byla, na onen čas tak rychle toho dříví odkliditi jsou nemohli, taková voda, kteráž na faru dosti skrovně šla, nevíme z čího poručení, jest od- lata a aż posavad, co sme toho mnoho pti páních outed- nících mostských hledali, propůjčena není, skrze což jak domu farního, tak kostela našeho i jiných tu okolních pánův sousedův nebezpečenství veliké trpíme a zvláště těchto nebezpečných časů, maje mnohé zlé noviny, že spoluobyvatelé království tohoto v malejch časech ohněm zirestáni a k veliké chudobě přivedení jsou. Ano i toho V. Mtí tejna nečiníme, že tuto neděli nyní jminulou v ranní kázání, když kuchařka p. faráři voběd strojiti za- čala, voheň se v komíně zapálil, a kdyby pulsantův a té vody, což tak na ten den zvoník přinésti sobě dal, před rukama nebylo, na boží milosti, s čím by se to chudé záduší i sousedé mnozí potkali, neb odtud přístup k faře a potom kostelu, zvláště když vody není, jest, to sami račte milostivě vážiti. A poněvadž pak farář náš taky ka- planem V. Mtí jest a při rathouzu přisluhuje, věříme, že takovou vodu pro nebezpečné výš oznámené příčiny nám laskavě propůjčiti ráčíte. A což by koliv od trub kladení neb stojánku slavení pánům ouředníkům mostským nále- žitého býti mělo, to zaplaceno bez odtabi bude. Za la- skavou a brzkou odpověď V. Mtí prosím. Datum v středu po Nanebevzetí P. M. I. 1589. (Fol. 119.) P. purkmistru, pánüm suplikací o Jiříka Plzáka. V. Mti —. Jakož V. M. v dobré paměti zůstává, klerak na Jiříkovi Plzákovi 28 k. 10 gr., které po učinčě- ném počtu záduší našemu |. 1688 dlužen zůstal, před de- síti pány isoudci netoliko jsme se dosoudili, ale i skrze potvrzení od V. Mtí téhož nálezu desíti pánův soudcův a J. Mtí pp. rad J. Mti Cé při apelacích konfirmací na něm jsme obdrželi, lakže nimi spravedlivě povinovat záduší našemu jest. A maje vedle tejchž přísudkův dotčené pe- níze nám odvésti, teprva by se chtěl p. Křížem Chval- ským, jakoby příčinou jeho nějaké skrácení na počtu jeho — státi se mělo, [vymlouvati]. Vyžádavše sobě týž Plzák od J. Mti Cé skrze svou nedüvodnou zprávu na onen Gas k dobré paméti uroz. p. p. Mikulášovi z Lobkovic, toho tasu hejtmanu Star. M Pr., aby ten pocet jeho znovu přepočítán býti mohl, jistou komisi. Ale p. Mikuláš z Lob- kovic, vyrozuměvše jeho Plzáka patrným obmyslům, ráčil jemu odpověď dáti, kterou se mohl dobře zpraviti. A když se mu na ní přestati nevidělo, opět druhí Копия! k J. Mti uroz. p. p. Adamovi z Sternberka, hejtmanu Nov. M. Pr., jest dostal, porouceje J. Mti Cé dekretem milostivym, aby pán z Sternberka nékterych osob z puchhallerye nebo od berně, počtům rozumných, k sobé povolajíce, s nimi předdotčený počet Plzáku přehlídnouti, přepočítati a zase do kanceláře J. Mti Cé o tom všem zprávu svou učiniti ráčil, jakž v sobě tejž dekret J. Mti Cé šíře obsahujíce zavírá. Kdez J. M. p. z Sternberka nemaje k takovému 17° 

Strana 132
X/H. Kostel sv. Mikuláše. 132 přeslyšení stran času a chvíle, ráčil tuto komisi některým pánům z prostředku V. Mtí a pánům též radním Nov. M. Pr. k vyslyšení (jakž o tom ráčíte vědomost míti) poru- Cii. Takže po vyslyšení obou dvou stran dotčení páni od J. Mti p. z Sternberka doZádaní a natízení komisari zasc zprávu svou s podpisy jeden každý vlastní své ruky J. Mti pánu jsou učinili.. Kterouž dosavad on Jiřík Plzák z přísouzené sumy nám práv býti nechtěje, se zastírá, mluvíce, že ]. M. pán na sobě to zadržovati ráčí. Cemuž místa dáti nemoha a do J. Mti pána, jakožto křesťanského a spravedlnost milujícího, poněvadž se chudého záduší našeho dolyce, to co osadnfho jest a nám spravedlivě týmiž soudy přisouzené, jemu Plzákovi ráčil míti přivlast- ňovali, té naděje nejsouce V. Mtí žádáme, že se kJ. Mti p. Adamovi z Sternberka, aby s sebe takovou komisi (kteráž již na dvě letě trvá) složiti a do kanceláře J. Mti Cé nadepsané zprávy, abychme dalšího opatření od J. Mti Cé žádati mohli, podati ráčil, psaním svým se piimluvili ráčíte, v čemž se V. Mti ji chudé záduší naše v laskavé opatření poručeny činíme. Actum v pondělí po sv. Mi- clialu 1589. (Fol. 124.) Pana purkmistra pánüv pripsání k uroz. ryt. p. Vilfmovi Vostrovcovi z Kralovic — o komorni plat zadrżalej za 8'k lita [ze dvou dvorův kmetcích v Ve- lenci a Veleńi] —. Datum v sobotu po Všech Sv. 1589. Dodáno to psaní p. prokuratoru v domě jeho po poslu a vodpovédi na ně žádné nedal. 202. 1589, 30. Jistop. Rukop. č. 1666 f. 127. Volenf nových pp. úředníkův od pp. starších i vší osady kl. 1590 stalo se ve čtvrtek den sv. Ondřeje ap. 1589. Úředníci: Kašpar Kořenský, Václav Dobřenský, m. Ondřej Blovsky, Luká& Tancer; kostelníci: Tomáš Iořák, Jan síťkař na Smerliově, Valenta šlejfíř, Jiřík Davidů švec, Pavel Svare kožišník, Václav rukavicník; zakřišťánové: Jos. Cejdlar, Adam sklenář. Ku pomoci a k radě přidání k nim: Jan Ornius z Paumberka, Seb. Agrykola z Hyr- šova, Ondřej Flanderka, Jan Rakovnický, Kříž Chvalský. P. farář kněz Tomáš Soběslavský povolán jsa do osady před pp. osadní, slyšel na sebe stížnost v spisu od poctivého mládence Václava Pražského bakaláře podanou, kterak by jemu v pondělí den sv. Linharta měl stůl vy- povídali, z fary vyhánéti ano i klíči v hlavu uhoditi a tak vokrvaviti, že by v kostele při jitřní a na mši nebyl (ale bakalář, proč jest to učinil, příčiny v suplikaci své pod- statné oznámil), čeho jest on farář, věda kde vrchnost jest, dopusliii se neměl. Slyše to kněz světle odepřel, avšak kfiv züstal. Ale pání osadní, aby z toho něco jiného nepošlo, dostavše obouch dobré a svobodné vile, mezi nimi to vyzdvihli, je spolu smířili ruky sobě dáním. Též p. farář žádal, aby pro uctění pp. farářův jemu k pouti nápomocni byli a sami na touz ponť aneb potřeby k jidlu a pití ndlezilé naklidali, jako (prej) v 'Tejné, u sv. Havla, Jiljí páni osadní k svým pánům (arářům se cho- vajf. Responditur: Ze mimo předešlé pomoci, které jemu i předkům jeho činěné byly, více dávali, totiž 9 k. ho- lové a pelici, která na ten den se držívá, nemohou, žá- dajíce, aby na tom přestal. Na hrnce každého kvartálu a solí aby mu dávána k žádosti jeho býti měla, také odepříno, neb to věc nema(lá] býti chtěla. Zidé, náležejících bytnost svou mají, totiž Samucl Kokeš, Lazar starej, Heřman a Zalman bratří, Josef zlatník, Mojžíš Maier, Nedvěd, Heřman Hošek, Sypnaj rabi, Baroch a Ja- kub rabi, povolání byli do osady a snešení pp. osadních, kteří v domích křesťanských a k osadč naší . XIII. Koslel sv. Mikuláše. které by s nimi býti mělo. jim přečtěno, totiž aby před- ních devět po 3 k. a dva, totiž Baroch a Jakub rubi, po 4 k. platu ročního dávali. Odpovédéli Zidé, ie nechtí, než všichní ze spolku po 3 k. platiti, aby jim to knilumi městskými na věčnost pojištěno bylo. K čemuž dovoleno není. S tím odešli. O dni a pamálce sv. Ondřeje ap. p. rychtář: cís. s Ondřejem Blovským piimlouvali se, aby vice osada na touž památku obsílána, ani v jiné dni sváteční neb ne- děli nebyla, že by příčinou tou poslouchání slova božího překážka se dála. Snešeno, co prv bylo — aby i za nás ještě zůstávalo. 208. 1590, 9. ledna. Rrkop. €. 1666 /. 129. N outercj po Tří králův páni starší a osadní byvše pospolu v domě p. perkmejstra p. Jana Ornyusa z Paumberka, tyto věcí považovali ráčili: O p. faráře kněze Tomáše Sobčěslavského, že na po- tupu a zlehčení vší osady v outerej před památkou sv. Mikuláše k pouti nedal velikými zvony zvonití. ltem že dvě kopč, které inu z lásky od pp. osadních k pouti dány byly, přijavše, zase ouředníkům odeslal, pravíc, co by sobě za ně prve koupil a zjednal, Ze na né prestati ne- může, než aby se mu i peticí, kteráž se v neděli před památkou sv. Mikuláše, toliž 50 gr. m., vybrala, dala. Item dříví že velmi nesmírně dí pálíti ve dvou pokojích a třetí na vohništi. Snešeno a osoby k (tomu volené, kteříž p. faráři mají oznámiti, aby se jinou farou po sv. Jiří opatřil, że se také o jiného p. faráře postarati chtějí. Ty dvě kopě, kterymiz zhrdal, ani pelicí, na kterou sce nenálezZité pota- huje, nemají mu dávány býti. Že nemálo domův panských ve vši osadě jest, z nichžto se žádné pomoci žákovstvu neb záduší tomu nc- činí. Z té příčiny nařízené jsou osoby — kteří k dotče- ným pánům jíti a přátelsky, aby s jinými sousedy osady této v pomoci činční žákovstvu podle povinnosti, kterouž jsou při koupení těch domův vykonávati připovídali, se srovnali a tomu dosti činili, napomenouti mají. "Židé bydlící v osadě této že podle snešení sepsaného a v celé osadě na sv. Ondřeje jim přečteného se necho- vají a po 3 k. m. do roka k záduší s sebe se ještě zdrá- hajf. Sne&cno, aby se s nimi zasc ku právu přistoupilo. 204. 1590, 19. ledna. Tamléz. Pripis zápisu z knih městských, do nichž se židovské domy zapisují [č. 2169 f. 180.], jaké se jednání s Židy bydlícími v osadě léto stalo: Jakož jsou úředníci i na místě vší osady sv. M. obe- slavše do rady před p. purkmistra a pány zejmena tylo Židy: Jakuba rabi, Jakuba Enocha a Jakuba rabína, spo- lečníky v druhém domu, rabi Synaj, lcimana Hoška, Josefa zlatníka Vlacha, Mojžíše Aurbacha, Majera Nedvěda, Barocha Jčnocha, rabi Samuhele Kokše, Lazara, Mojžíše likare zet8, Zalmana a Hermana bralfi, je obvinili, kterak osobivší sobě některé domy, v nichž jsou prededle kře- stané bydleli, ven z obmezení svého, z týchž domův k též osadě žádných pomocí na vychování žákovstva, faráře i jiných nákladův na kostelní potřeby nečiní a útrpnosti břemen osadních se nedotýkají, toho na nich 7ádajice, aby za lakové útrpnosti osadních z těch domův, jimiž by křesťané, kdyby v nich bydleli, povinní býti museli, tymż osadním na pomoc po větší sumě nežli předešic jsou či- nili, každoročné platiti se uvolili ancbo se všemi jinými osadními v podstoupení břemena i všech nákladův rovnost zachovali. 

Strana 133
XIII. Koslel sv. Mikuláše. Což vše p. purkmistr a páni majíce v svém bedlivém uvážení z jistých příčin ráčili jsou dotčené úředníky s tý- miž Židy k lepšímu dorozumění na smlouvu podati — i — takto jsou porovnání: Předně, co se doltejče svrchu- psaných Zidüv, ti Ze jíž více k týmž břemenům a trp- noslem, coz osadní podle starožitnosti měštanské při též osadě podnikají, nemají potahování býti a při jich způ- sobu židovském zůstavení býti. Však za takové úlrpnosti i jiné povinnosti uvolili jsou se s potomky svými lýmž úředníkům i na místě vší osady sv. Mikuláše každého roku z jednoho každého domu — po 8 k. m. platiti —. 205. 1590, 9. února. Rnkop. č. 1666 f. 130. Inven- tář věcí kostelních afarních k záduší tomuto přináležejících. L. P. 1590 v pátek po sv. Dorotě Jiffkovi Bruncvfkovi zvonfkovi k pilnému a bedlivému opatrování tyto věci kostelní a farní níže podepsané jsou vydané a postoupené: Předně v kostele: Kalichy 3, jeden stříbrnej, 2 pozlacení, piksis stříbrná, 2 korporaly, lžíčka stříbrná pozlacená a druhá stříbrná bez pozlacení, křížinář cejnový a monstrancí mosazná, (fi mšály, breviáf a agenda. Poznamenání vornátüv: červenej karmazínovej sc všemi potřebami. Damaškovej bílej též se všemi potře- bami. Zelencj zlatohlavovej sešlej, se všemi potřebami. Da- maškovej fijalový barvy se v. p. Aksamítovej černej: se v. p. Aksamítový zelený s květy se v. p. Zelený aksamí- tový s předkem planýho aksamílu, samej zavěšenej v almaře v kaple a k němu starý potřeby přidány ne zouplna. Kápč červená damašková. Palle: Červená tupltykytová s prýmem zlatohlavu planého. Cerveného planÿho aksamitu. Cerveného planÿho aksamílu dobrého. Rozliénych barev tafatová. Atlasovi zelená a zlaté barvy. Žlutá damašková s květy. Červená karmazínová. Allasová zelená, Gervená a zlatollavová. Cer- vená palle dupltykytová. Zclená a černá damašková. Cer- vená planyho aksamílu na pulpit u lektury. Na kazatedl- nici damašková zelená s zlatým křížem. Kamchová (?) fija- lový barvy. Tykylová červená bílá. Hurasová červená a zelená. Harasová červená a bílá. Tafatová zelená. Koberce s červeným orlem. Pallička zelená na kazatedlnici karina- zínová. Cervcná a bílá damašková s palličkou léž barvy na velký voltář. Ubrusy na oltáře: velký kmenlový s černou tkanicí, kmenlový s mřížemi plátěnej s střepením s červenou tkanicf, na pulpitku Záhanej. ltem na všech voltářích ubrusův 18 a v kaple v almaře dobrejch i zlejch 16. Roucha kmentová vyšívaná okolo křtitedlnice jedna, pás- niček k voltářům 18. Komže dobrá, kterou darovala p. Marjana z Chocemic. Svícny mosazné a cejnové: Svícnův mosazných na voltářích 21 a v kaple 10. Cejnových na volláčích 9 a na re&tu v küru 6. Dva velký svícny cejnový před velkým vollářem a železný svícny též na voltářích tři. Na kruchtě na reštu svícnův cejnových 13, z nichž v prostředku vel- kej svícen jest o 8 cívkách, čtrnáctej přikoupil Tomáš Dvořák. Postavníkův dřevěných zelených na týchž svícních 11. Křtítedlnice cejnová uprostřed kostela. Zvopce malý dva a tretí visutej. Kaditedlnice m&déná. Konvice k službě boží: V pulpitu jedna, žejdlík jeden, pülka jedna, 9 ambulky a 2 číšky cejnovÿ. Klièäv od zvonüv k zatahován( p&l a forma k peéení oplatküv nedobrá. V domu farním: Mísy cejnový čtyry veliký, prostřední tři, šálešný dvě, konev pětižejdlíková, druhá XII. Kostel sv. Mikuláše. 133 pinelní, třetí třížejdlíková a čtvrtá v půl pinty. Talffüv cínových 12 s pouzdrem, umývadlo cejnový v světnici velký, kotlíky k rybám vaření 2, hrnce měděný v kam- nách 8, rendlik Zeleznej k rybám, ubrusy 8, ručníků 5, kozlíky, jak se na nich pecity pekává neb obrací, 2, necky k ubrusüm zádušním praní, štoudev k vodě nová a stará, konve vodní 4, vokřín, stoly 4, almary 2, kolečko kor- biční, lopata železná, sekera kládní dříví štípati nová, střezy k nádobí mytí 2, škopky 2, svícen mosuznej o 2 cívkách a žida v světnici jedna. 206. 1590, 10. nora. Rwkop 6. 2116 f. 132. V so- botu den sv. Skolastiky tyto včci polfebné záduší tohoto jednány v domě p. cís. rychtáře p. Seb. Agrykoly z [lor- šova: Ze p. tarář oznámil sám, když se mu kvartál hrom- ničnej dával, aby se pp. osadní jiným farářem opatřili, že on lu po sv. Jiří zůslati nemíní. Pak má-li se o tu vèc k p. administratorovi dojiti a o jiného Zadati, snescno, že se to müZe vykonati. Ze p. farář vždy sollicituje o ty dvé kopé, kterÿmiz prve při pouti zhrdal a též chce míti petici, klerá se v neděli před sv. Mikulášem vybrala —. Snešeno, aby mu nic dáváno nebylo. O tesaře a pokrývače, poněvadž se la Skoda vélrem stala v pondělí po obrácení sv. Pavla, že jest hrot, na němž makovice a kříž postaven byl u vrchu věže kostelní, zlámal a dolů spadlo, aby sc s nimi o vopravení též Xkody promluvilo. Snesenf se stalo: Tomáši Francovi te- saři od postavení nového hrotu s makovicí a křížem v náležité místo věže a zase zašalování krovu má se dáti 18 k. m. ltem Janovi Pénkavovi a Stépánovi Kuncovi pokrývačúm od vodebrán( skridly s krovu, což zapotřebí tesařům bude, a potom zase všeho toho krovu pobit(, jakž náleží, má se dáti 15 k. m. P. Tomáš Šlemer prokurator, že záduší slouží, když co úředníci při právě činili mají, a zvláště s Pečárkovou a s Zidy, aby se mu od pp. vděčnost za práci prokázala. Snešeno: Když se dostane 100 k. přisouzených na Pe- čárkový, tehdáž na něho p. Tomáše zapomínali se nemá. 907. 1590. — Rukof. 1666 f. 134. (Sup- likací o knéze Fabiana, aby se k naší faře dostati mohl) Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, "d à Ceskj krá i, pane, pane náš nejmilostivější. Na V. C. ve vší poddanosti poníženě jsouce důležitou přinuceni po. třebou vznášíme, kterak ctihodný kněz Tomáš Sobčslavský, na ten čas p. farář náš, vzavše dnův již pominulých jak oustně tak i skrze psaní od nás odpuštění, umínil jest po vyjití času sv. Jiří příštího správu církevní záduší našeho opustiti a jinam se odebrati. I nechtíce, aby kostel náš bez služebností církevních a kázání slova božího po vyjití nadepsaného času sv. Jiří züslävati mél, snesli sme se společně o ctihodného kněze Fabiana, na ten čas p. fa- ráře Jilskéhbo, maje jistou zprávu, že by také odpustènf vzíti a toliko do sv. Jiří prv příštího při též osadě zůstá- vatí měl, a dústojného p. administratora, aby nám mocí úřadu jeho podán byl, náležité se vší uctivostí požádali. Ale nemoha na žádost naši tak pobožnou a křesťanskou žádné odpovědi přátelské od p. administratora dostati, za- stírajíce se, jakoby již obmeškán a jinam podán přes pole býti měl, ježto povinnost jeho, aby předně v městech Pražských, jakožto hlavním městě a stolici V. C. Mti fary a kostely hodnými, pobožnými a příkladnými pány faráři a správci vopatřoval, a potom teprva v jiných městech. A protož nejmilostivější císaři — V. C. Mti pro odplatu P. B. všemohúcího poníženě žádáme, že svým miloslivým dekretem důstojnému a dvojí poctivosti hodnému p. ad- 

Strana 134
134 XIII. Koslel sv. Mikuldse. ministralorovi a pp. konsistorianüm, aby téhoZ knéze Fa- binna, člověka pobožného a obcování počestného, nám dle žádosti naší předešlé za správce a pastýře duší našich podati ráčil, V. C. M. milostivě poručiti ráčí. V čemž se i chudé záduší naše V C. Mti k ochraně laskavé a milo- xtivé poddané pornécné činíme. (Jinou rukou): Knèz ten Fabian, jsa podAn na Tábor, tam se stěhovati nechtěl, raději se konsistoře strhl a na grunty p. Jana st. z Lobkovic se odebral a nežli půl leta minulo od J. Mti C. za administratora volán a k nám za faráře na místě kněze Tomáše dostal. 208. 1690, 19. března. Tamléž. Přípis psaní kněze To- míše: V. M. düstojny p. administrator a pp. konsistoriani, otcové v P. B. milí. V paměti V. M zůstává, kterak v tom půltřetím letě, jakž ste mně kromě času na jejich žádost nezbednou a ponučkud i mimo víli mou z moci úřadu V. Mtí za faráře podali k sv. M., nejednou, ale mnoblokráte sobě sem stěžoval, že u ly fary zlý vornáty mají a alby v nich polrhany, Ze hanba se do nich oblá Geli a k voltáři božímu v nich piislupovati. K tomu že ani žádné komže nemají faráři a od nich že toho míti nemohu, aby ji koupili a zjednali, jakž u všech jiných vosad jest. Tuto pak sobotu jminulou mimo naději mou panna Marjana Kropáckovic, jsouce u mnc v domu farním, jest mi toho jistou zprávu dala, že již tomu jest víceji nežli rok, jak jest ona od ženy knčze Jana Turka komži koupila a kzíduší sv. M. ji dala, ale tu komži pp. oufed- níci za sebou jsou až posavad, mlčíce s ní, mčli a mají. A nerozumím k čemu ji sou oni mezi sebou potřebovali, věda o lom dobře, že žádné komže vobecní není a já že svý komže sem u nich potrhal i jinou sobě koupiti musel. Však předce ji za sebou zdržují a vydati neclití. Porozumívám jim, že jak sami z nich někteří zborníci jsou, že by také ze mně sobě zborníka 9) udčělati chtěli, abych bez komže křtil, oddával i na funus chodil. Neb již u nás púl zboru v kostele jest, neb plátna černá v postě na voltáře, která prve měli, zprávu mi někteří dali, že ještě za kněze Jana Turka kuchařce na fértuchy a harcovnice rozdělali a jiní praví, že je nahoře v kaple inajf. Jem ratili ste mi poruëiti strany pouti sv. Mikulése a jindy, co se jest mně od nich ublížilo, abych toho v spisu V. Mti podal, jakož jsem tak učinil a to dvadcítí i více artykulův napsal a ještě jinejeh mnoho bych psáti a klásti mohl. Ze mi to chcele k nápravě přivésti, ozna- muji V. Mti, Ze peticí, která faráři náležela v neděli před poutí, poněvadž ji k držání a na ní nakládání přijítí ne- chtéli, tu mi vzali, hrncü ani uhlí k peèitimu a soli, jakž jindy činívali, obzvláštně leta 87. a 88., koupiti nechtěli, ježto I. 89. když se psalo, inně již přinesli a dali. Tehdáž p. Lukáš [Tancer] krejčí kostelníkem byl. I potom na den sv. Mikuláše druhou a bylo jí tehdáž 1'/; k. bez 5 gr. (a tulo nebyla než kopa a groš bílej) a potom před sv. Mikulášem ten den kopu grošů mi přinesli, která se na koření toliko k pouti od starodávna dává. A peticí ty, již zapsané v svých vejsifích nemají, aby jim kdy náležeti měla, za sebou nechali a dáti nechtěli ani mně na mou žádost a přednešení žádné odpovědi nedali. Já vida jejich velikou nevděčnost a zlost proti inně, otci svýmu duchov- nímu, poněvadž já důchodňy k tomu záduší náležejících neberu a k sobč neprijímám, než oni páni oufedníci, a čím mně na vychování oddělí, na tom že přestati, chtěj: neb nechtěj, inusím, nákladu va pouť jejich povinen sem ne- byl, takovou kopu gr. zase jim sem odeslal, když sou 9) T. j. Českého Bratra. XIII. Koslel sv. Miknlase. mi petic( vzali, hrncü nekoupili, uhlí ani soli, aby tak i tu kopu gr. měli a sami na takovou pouť aby náklad či- nili a pány faráfc culi. Ale tíž pp. ouředníci hloupí pe- níze příjali a já pozvavši čtyř pánův farářův k práci pro poctivost jejich chrámu náklad na pouť sám sem činiti musel, toho k sobě nepřijali, jako u jinejch vosad činí. Ačkoli když bylo při počtu, poručili jim páni starší, jakž toho zprávu mám, aby mi takovou peticí a kopu gr. dali. Však až posavad toho od nich mfti nemohu. Protož V. M. žádám, že jak strany komže, lak potom i jinejch věcí, že mne vedle povinnosti V. Mti opatřiti ráčíte. Datum v Praze v pondělí den sv. Joscfa l. 1590 (Fol. 135.) (Odpověď záduší.) — Jaké suplikací dnův nyní pominulých ctihodný knčz Tomáš, na ten čas p. farář náš, V. Mtem jest podal, té jste nám v známost uvésti pominouti neráčili. Proti kteréžto abychme v jaké odpo- vídání vydati se měli a V. Mii bezpotřebně, zvláště před nastávajícími slavnými božími hody, zaneprázdňovati, nevidí se nám náležité býti, aniž toho jaká potřeba káže. Nic méně jestli že by jací nedostatkové při chrámu božím, jakž dokládá p. farář, se nacházeli, necht se o to nestará, poněvndž odpuštění jest vzal a bytu jeho u nás na mále jest. Casem příležitým budeme ty všecky věci s radou budoucího p. faráře, za něhož jsme V. Mti požádali, nad čímž žádný uražen [býti] slušné moci nebude, vědětí, kterak k napravení přivésti. S {fm se V. Mtem na všem dobře a šťastně míti vinšujem. Dodána 28. dne měsíce Martií 1590. (Fol. 136) V sttedu po nedéli Judica opct po čtvrté jisté osoby do konsistoře za příčinou dalšího bytu p. fa- ráře vyslané byly a na tom vždy stály, aby p. farář vedle odpuštění dobrovolně vzatého z fary naší při času sv. Jiří se odstěhoval (zvláště poněvadž od něho, aby své všeteč- nosti nechvalitebné, které netoliko při kázání slova božího v kostele, ale i v domu farním a jinde se dopoušlí, upu- stiti měl, se neseznává, nýbrž i toho nad to mluviti se jest nestyděl: Moji osadní mne míti nechtějí a já voně za jebák nestojím. Též jmény posměšnými křtí (máme prý v naší osadě celou pašiji: Josefa, Pilála, Kříže, biřice, Zidy). Proti tomu když zase mnoho a obšírně od p. admi- nistratora mluveno bylo, co jest se tu kolivěk mezi pp- osadnými sběhlo a tím knězem, neradi toho doslejchajíce, to všeckno moří, kazí a v nic obracejí, přimlouvajíce se snažně, aby aspoň do puol leta a casu sv. llavla trpín byl, že má skutečně, aby pokojně a chvalitebně se choval, pod (resténim napomenut a přidržán býti. A tak zase pod těmi: vejminkami jest přijat, zda by polepšil, co řemen v volui. 209. 1590, 25. èervence. N'ukop. c. 1666 f. 141. NV středu den sv. Jakuba ap. páni starší à osadní rácili se sjíti do domu p. Kříže Ev. Chvalského a společně tyto artykule považovali: O p. faráře, když má toliko do sv. liavla u nás býti, má-li se s ním o další byt mluviti čili o jinýho p. faráře se časně postarali. Zůstíno na tom, pončvadž na ten čas od J. Mti Cé v nově volený a nařízený p. admi- nistrator jest, prodlití s tou. vécí za néktercj den, bude-li chtfti sám u naší (fary bytem býri, tak jakž se od nékte- rých proslejchá, pakli by sám nebyl, tehdy za jinýho p. faráře, kterýž by xe pokojněji a náležitěji k osadním choval, žádali a tomuto předce odpuštění dáti se má. Skla v kostele, item. krovy na kostele a faře že jest dáti potřeba zvopraviti, tesaři: dřeva na hřídel k zvonu velikýmu do věže opatřiti. To všecko časem příležitým se spraviti dáti má. 

Strana 135
XIII. Kostel sv. Mikuláše. O rourní vodu, jak by se při páních ouředních most- ských zase objednati molla do fary; poručena ta věc p. m. Ondrejovi Blovskymu z Palatinu a p. Janovi Rakov- nickému, jakožto pánům radním, aby přímluvu svou uči- nili k pánům ouředníkům mostským. O p. Tomáše Slemera, že se rád pro zádušní potřeby platně při právích propůjčuje, ráčí:li mu co chtíti páni z lásky darovati pro dokázání vděčnosti, dovoleno od pp. starších, aby imu na ten čas pět tolarů dáno bylo a když o ten soud s Pečárkovou pokoj bude, má se mu druhých pět tolarů pridali. 210. 1690, 13. října. Tamléž /. 144. V sobotu 13. dne m. Octobris páni ouředníci mostští dali své povolení k žádosti pp. starších a osadních, aby byla uvedena zase voda stojánkem do fary, však na ten způsob, aby se každých Suchých dní po 6 gr. bílejch platu — dávalo. 211. 1590, 30. listop. Zamléž /. /48. K letu 1591 v společném sjití pp. starších a osadních stalo se volení úředníkův, kostelníkův a zakříšťánů v pátek den sv. Von- dřeje ap. zejmena těchto: Za ouředníky: M. Ondřej Blov- ský z Palatínu, Václav Dobřenský, Mikuláš Jonáš, Tomáš Dvořák, za kostelníky: Jiřík Davidů, Pavel 5vorc, Symeon Svácha, Jan Popelár, Jan Rada, Jan Konopě, zákřišťání Joscf Cejdlar, Jeronym Lhotský. A pti tom Lyto artikulové uvažování byli: Pan admiuistrator Ze své povinnosti (totiž posluhová- ním slovem božím) nevykonává, pročež lidé do jiných kostclüv chodíce také i beneficia tomu záduší náležitá jinam obracejí. Druhé, že k M. B. na louži přisluhuje, ježto osadní toho záduší podle starobylýho obyčeje od pánův starších sobě na to povolení nevyžádali. O pány z Kúnic, aby se to místo gruntovně vyhle- dalo, odkud k záduší plat komorní vycházel, kdo k tomu z pp. osadních nařízení býti mají. (Fol. 150.) Poznamenání zejinena pp. osadních : Ctvrt první: Dům Kryšpínovic, v němž bydlí panna Marjana z Chocenic, váha kořenná, dům radní, dr. Václav Lavín z Ottnfeldu, Jan Helm sítkaf na Smcrhové() f, Ondřej Flanderka v průchoditém domu, L. Tancer, Jan Maleček, dr. Adam v stodole, Valentin Josef šlejfíř, Matčj rotšmíd u půl měsíce, Voršila Michálková vdova, Jan Kovář ruka- víčník, Fridrich trubač, Marlin šenkýř [nahrazeno jménem Teotil Lvovicky], Mandalena truhlárka, düm f dra Adama, p. Zdeńka Brodskyho z Trebechova, Prokopa Hanyzle kożiśnika, Joscf Cejdlar, Petr Fetr, komornik pri dskách, Mikuláš Vaječko, Mikuláš Jons u zelené žáby, Václav Vod- háj kožišník u žábň. — Druhá čtvrť: Václav Declivo, Sedlika Pavla vdova, Jan Stejr rukavičník, Kryštof knihař, Jan Sener železník, Hans Miller cvokař, Valentin Zelcno- horský zámečník, Václav Bobr železník, Linhart platnýř, Ondřej Jeger síťkař, Pavel Stejr švec u Pešků, dům T Pavla Sturma, Matiáš z solnice, Eva Volkova vdova [na- hraženo jménem Bartoloměj truhlář], dům u Lívů, Mar- kyla Kyndulka, p. Scbestian Agrikola, Maliń$ Jilovsky [nalrazeno Jan Adlar], Pavel Svorc, Collegium OO. SS, Collegium medicorum, Jiřík Plzák, Jan Popelář kárník, Václav Rataj u sckerů šenkýř, Jiřík Prokeš kočí, Stěpán Horskej pekat u Vopálků, p. Sebestian Agrikola. — Třetí čtvrť: Marta stará perkmejstrová, paní Eliška z Walštejnu u věžů, Zikmundova Gonova vdova, Tomáš Dvořák, spáleniště Ondieje Vy&aty, Jan zednfk u ti( studnic, Havel Peldrimovsky, Katefina Pülkolová vdova, düm knéze Jana Turka ncboz- tíka, Zikmunda Jandy, m. Ondfej Blovsky z P., dim Roudnickych Jandy, Jitik David Svee, Jeronym Ihotskcj, p. Jana Vodháje jinak Mazánka. — Ctvrtá Gtvrt: Havel X111. Kostel sv. Mikuláše. 135 pekař Turnovský, Jan Konopě, Symcon Švácha kramář, p. Danihele Skalskyho, zadek domu Jirfka IIoliana, Anna Taubmanova vdova, Mandalena Kubicova vdova, Jan truhlář, dra Václava Lavina, Danihel Skalsky _u zlaté trouby, Jiřík Hendrych Holian, Václav Horskej u Reháckü, Jan Kristian z Koldína, Hendrych z Franknštejna, Vilém Vostrovec, Jan Janovský u Mřenků, Václav Lavín u vo- háňků, Kříž Chvalský, sirotka Rady ševce, Jiřík Samša švec, pp. Hruškův, Melichar apatikář, paní Marjána u smrtí vdova, Petr jehlář, Simon Vodháj, Jan Rakovnickej, Simon Vofikovskcj, Jan Kavka, Jan Dubsky u Komedki, Jan Rada $vec, pani z Martinic u Kosteláků, Václav Dobrensky u Holcü, Kašpar Kořenský u slonů, p. Jan Rakovnický, p. Jetřicha z Žerotína v koutě. 219. 1690. — Rukop. c. 1666 J. 151. (Inventář věcí kostelních a farních zvoníku svěřených.) L. P. 1590 ve čtvrtek po Obét. P.M. ElidSovi Sprinclovi, jakožto od důstojného kněze Fabiana, p. administratora, t. &. p. faráre zádus( sv. M. v St. M. Pr., a pp. starších, též ouředníkův piijatému zvonikovi, k pilnému a bedlivému opatrování od dotčených pp. ouředníkův tyto véci kostelní a farní jsou vydané a postoupené: V kostele v cancellum: Monstrancí. médéná s feflikem, kalich stiibrnej pozlacenej s korporálem a v něm lžíčka stříbrná pozlacená, škatule stříbrná jedna, druhej kalich stř. pozl. s korporalnicí a v něm korporál s lžíčkou stříbrnou, třetí kalich stř. s korporálem a kor- porálnicí bez lZiGky, Gtvrtej korporál v almaře. V kaple: dvě škatule Gervenćho aksamitu, kfiżmał cejnovcj, šátky na kalichy 4, 3 mšály, intonací jedny, breviář a agenda, vornát červeného karmazínu se všemi potřebami, damaškovej bílej, zelenej zlatohlavovej sešlej, dama&kovej fialový barvy bez manipuláre, aksamitovej černej, aksamítovej zelenej s květy, vše se všemi potře- bami, vornát zeleného aksamítu s předkem planého aksa- mítu zavěšený v almaře prázdnej s vomiralem, kápě čer- vená damašková s jablkem stříbrným. Palle k velkýmu oltáři: 1. bílého a červeného da- inaSku, 2. éervená dupltykytová s pryinem neb vy&ívanymi zelenými a žlutými květy, 3. 4. dvě palle atlasu zeleného a červeného starý, 5. palle plátěnná černá k postu. — Malé palle: 6 -červeného karmazinu s krumplovanym obrazem P. M., 7. červeného a bílého damašku s zlatým křížem, 8. žlutého damašku, 9. červeného aksamítu sta- rýho na pulpitku. — Na lektuře: 10. palle žlutýho a ze- lenyho damasku na vollář, 11. na pulpítek cervcnyho atlasu, 12. na druhej pulpitek červenýho aksamítu planýho. — Na kazatedlnici: 13. zeleného damašku s zlatým křížem, 14. červeného aksamítu s zlatymi literami a kvóty, 15. zeleného karmazínu malá, 16. ćerveneho aksamitu planého, 17. na Trubskych voliári, 18. na Rehátkovic voltári, 19. na Flanderkovym voltáti, 90. na sobotnim zelcného a Ger- venélio harasu, na voltáti panuy Marjány z Chocenic palle tri, 21. jedna bílé a červené tykyty, 22. druhá modryho damašku, 28. třetí plátěnná černá k času postnímu, 24. čtvrté černé plátno s bílým křížem na archu, 25.—27. tri palle stary vetchy na voltářích třech obecních, 28. na p. Kristianovým oltáři harasu červeného a bílého, £9. na šmukýřovým oltáři tafatu červeného a zeleného, 830. na Zvarvažovským oltáři s tisknutým na něm orlem, 81. feflfk zelenej, v prostředku kus zlatohlavu dobrýho, 32. druhej leflík zelenej s červeným křížem, vše tykytový. Ubrusy, předně na velkej oltář: kmentový s černou lkanici, kmeptovj s miíZemi, pláténncj s Zlutou tkanicfí, na pulpilku Záhanej. Jinfch pak ubrusüv malejch i velkejch 

Strana 136
136 XI11. Koslel sv. Mikuláše. na voltářích a v kaple v almafe schovan( 28. Roucha kmentová vyšívaná okolo křtitedlnice, druhá plátěnná stará, pésmièek k voltářům 11, komže p. faráři 1, kaplanu 1 a zvonikovi 2 nedobry. Svícny inosaznć a cejnovć: svícnü mosazných na vol- tářích 21 a v kaple nedobrych 7, cejnovych svícnüv 9 a dva velký před velkým oltířem, na reštu v kůru cejno- vejch 1, na kruchtě cejnovejch 14 a postávníkův dřevě- ných 156, železný svícny 3, jeden v kůru a dva v kruchtě, kaditedlnice jedna nová a druhá stará, jiná cejnová v pro- střed kostela, zvonce malý dva a třetí visutej před velkým voltářem, 6 postávníkův dřevěnných pozlacených a dvě menší před velkým oltářem, dvě korouhve velký a menší 4 dobrý. Konvice: v pulpinty 1, žejdlík 1, půlka 1, ambulky dvě, číšky cejnový dvě, forma nedobrá k voplatkům a klíče, šroubů k zatahování zvonů 5. Hospodářství rozličné v domu farním: stoly 4, Zidlu k stolu, almary 2, v komore kaplanové lůžko nové a druhé veliké staré, mísy cejnový velký 4, prostřední 83, šálešný 2, konev pětižejdlíková, druhá pi- netní, třetí třížejdlíková, čtvrtá v půlpinty, talířův cejno- vých 12 v pouzdře, umývadlo cejnovy v světnici velký, ubrusy dobrý 2, ručníky dobrý 3 a vetchy 2, kotlíky mědční k rybám vaření 2, hrnec měděný na vohniště, rendlik železnej, hrnce mědění v kamnách 8, svícen mo- sazný vo dvou cívkách, rožen železný na pečiti, rošt, se- káček, cedlník k hrachu rozdělávání nový, kozlíky železní nedobří 2, necky velký k praní ubrusův, štoudev k vodě, konve vodní tři, vokřín, střezy k nádobí mytí 2, škopky 2 a kolečka korbičný 2. Přípis inventáře hospodářství aneb věci zanechaných od pp. ouředníkův k opatrování poctivému u učenému mládenci Johanncesovi Piczkonidesovi, p. bakaláři a na ten Cas správci $koly sv. M. ]. 1590: Předně v velký světnici tří stoly a štok, tří stolice nový, dlouhý lípový a čtvrtá stará, léž dlouhá, dvě tabule velký černý, na nichž se žá- kovstvu cantum noluje, kainna v nově předělaná a hrnec médénej v nich dobrej, skla ve všech vokních celá neb zvopravovaná, v svétnicce p. bakaláře dva stoly dobry, alinara na knihy s zámkem a klíčem novým, dvě židličky k stolu; v komoře nové luože a skla zvopravovaná; v komoře kantorově police, stolice dlouhá, stolček a lůže nové. Klíč novej ke dveřům ze školy na krchov, druhej ze školy na ulici. Item před pokoj p. bakaláře ke dvéřům dva klíče nový, do světničky a do komory p. bakaláře dva klíče a do komory kantorovy jeden klíč. Dvě po- stele nový žákům v komorách hořejších, vanička nová k masu, putna též nová k chlebům chování, mísy dřevěný 4, dvě ferule dubový, lopata železná a tří zámky visutý jřidělaný, totiž k vratům a k mříží, léž k kapličce pod školou. V kostele na kruchtě v almaře: dva antifonáře par- gamenovy, jeden liemalis majíce listü 388, druhej esti valis majfce listû 355. Dvoje psalterium pergamenovy, jeden hiemalis majfce listà 388, drulej estivalis majíce list 355. Dvoje psalterium pergamenovy, první drz( listüv sto üplné, druhej 107. Item gradual. Varhanik Jan Pardubsky, maje byt svij v pokoji ka- plauové na krehově, má sobi k vopatrovńni porucenć: varhany v kostele, tří skla v světnici dobrý, stolček malý, lůžko pod nebesy. 218. 1591, 15. února. Awkop č. 1137 f. 302 a 1138 f. 66. (Mezi ouředníky záduší sv, M. a Annou Ślur- XLII. Kostel sv. Mikuldsc. movou.) L. P. 1688 v outercj Proměnění P. Kr. ouřed- níci záduší kostela sv. M. obeslavše Annu, vdovu po Pa- vlovi Sturmovi z FirStenfeldu, vinili z 100 k. m. k témuž zâdus{ od nëho Pavla kXaftem odkäzanÿch, a též z dru- hejch 100 k. m. mimo kšalt, kteréž jí Anně, aby k témuž záduší vydala, poručil. Proti tomu Anna S. za odpověď jest dala, že tím kšaftem k tomu zavázána není, jakž ouředníci to vykládají, ale na velikým omylu sou, nero- zumějíce témuž kšaftu. Nebo aby se lo řízení neb. man- žela jejího na osobu její vzlahovati mělo, toho se z něho nenajde. Nýbrž to se vyměřuje, že takovejch 100 k. m. k témuž záduší z sumy lé, kteráž jemu při puchalterii za službu jeho náležela, vydáno bejti má. Ona pak toho, co jemu odtud náleželo, nic ksobě jest nepřijímala, nežli p. Mikuláš Cernohorský —. [Osadním bylo dáno za právo.] Acl. fer. V. postridie sv. Valentini. 214. 1691, 96. kvétna.. Rukop. C. 1666 /. 156. V so- bolu po Božím vstoupení vyslání k p. adminislratorovi p. Kříž Chvalský, Kašpar Kořenský a Mikuláš Jonáš za těmito příčinami: I. Kvartál, kterýž měl dán býti o sv. Jiří s vomluvou, aby za »lížné, že tak dlouho odevzdán nebyl, jej odnesli. II. p. administratora napomenuli, aby bedlivěji a pilněji povolání své v chrámu Páně, zvláště pak ve dní nedělní při kázání slova božího zachoval, na sobě jiným dobrej příklad dával a tak zbusta jinými lec- jakými kněžími místa svého nezastával. III. Ze při pálení dříví velikú pnešetrnost čeládka zachovává, aby skrovnèji a mírněji páleno bylo, neb by důchodové toho chudého záduší postačovatí nemohli. Přátelskou odpovéd dal. Ze se chce tak chovali. 215. 1591, 6. srpna. Zamtéž f. 157. N outerej den Proměnění P. Kr. páni starší ráčili se sjítí s jinými osadními do domu p. Sebestiana Agrikoly z Horšova za těmito příčinami: Předně snešeno o p. administratora, aby k němu vysláno bylo a napomenutí se jemu stalo, aby bedlivěji povolání své vykonával a více hampejzu v domu farním a na krchově nedopouštěl. Plat komorní, kterej vycházel k záduši od někdy N. z Kúnic, poněvadž se již la ves Chvojenec uplala, kdo ji v drzeni jest, jak se h tomu dále přikročití má, aby zadrżenej plat i takć budoucnè placen býti mohl, snešeno, aby se o tu vče s p. Václ. Radnickým prokuratorem a » p. llertvíkem Zejdlicem pro- mluvilo Mcyzl Marek Zid že dal školu stavčtí ven z ulice jich na tom „ odkudž k záduší platu ročně po | s. 80 gr. im. sc scházívalo a již od drahně let se nic neplatí. Zpráva se pak činí o Meyzlovi, že by se o ten plat s pp. osadními smluviti chtól. Kterýž jsa řijí ] odloženo té věci do oufadu purkmistrského, p. Sebestiana Ajgrikoly. — Poznoví obeslán bejti má. — Ze se koupilo k zádu&( pruntovních pencz 170 k. m. za 85 k. m. — O vklad do desk zem- ských vsi Kojetice, poněvadž nedlouho vyjde tří líta a 18 nedělí, jak se to dále předse vzfü má. Sneścno, aby se o tom promluvilo s p. Jahůdkou z Turova, registratorem d. z. — Na pp. osadní záduší sv. Linharta Zádost vzloZiti, aby ne z povinnosti, ale z lásky žákovstvu našemu na expensí přidávali, poněvadž s námi všeho zároveň požívají. — Za potřebné se vidí, aby tyto věci při záduší tomto se dali spraviti: trativod na faře pro pohodlí školy a fary, pokoj varhaníka jest také velmi zle opatřenej, nebo se okolo něho a pod ním zdi boří, takže jest se obávati, aby dokonce do maštale nepadl. Komín do pokoje hokynáře pod farou, aby se do kostela nekouřívalo. Krov nad kle- nutím kostelním, jedno přístřeší, kdež se hrubá díra pro zlámání shnilej latí udělala, zadělati aby se dalo. Ano také vidélo-li by se pánům dáli domećck zádušní vystavěli mís 

Strana 137
XIII. Kostel sv. Mikuláše. vedle vrat škoiních, tu kdež jest zeď před kostelem při kaple na voboření. Snešeno, že to všecko chtí pp. starší prve spatřití, a co zapotřebí bude, poručí opraviti. — Pokoj zádu va faře, dovoleno od pp. starších, aby se někomu dobrému a pokojnému pro lepší záduší „tohoto pronajal. 216. 1591, 21. zárí. Tamież [. 190. V sobotu den sv. Matouše ap. páni starší ráčili se sjíti do domu p. Šeb. Agrikoly z IL. za příčinou —: Snešení slalo se, aby knězi Fabianovi, p. faráři našemu, tehdáž p. adminislra- torovi, pro jeho vclikou necpilnost pii vykonávání povo- líní a jiné mnohé nezpůsoby odpuštění dáno a jiného fa- rárc uptíno bylo. Snešení o pokoj zadní farní, aby se pokojnému človčku pronajal. 217. 1599. — Tamtéž f. 200. K 1. P. 1592 voleni za pp. ouředníky: P. Kříž Evarestus Chvalský, Vá- clav Dobfensky, Jiif Hendrych z Frankstejna, 1. Tancer. Kostelnici: Jitfk Samša, Jiřík Davidů, Jan Popelář, Barto loměj truhlár, Jan Adlar, Andres Leger. Zakristáni: Josef Cejdlar, Jiřík Davidů. 218. 1592. — Ruop. C. 1666 f. 203. (Vejpis z desk zemských o vložení vsi Kojetic) V kvaternu osob- ního přiznání k dědictví 1. ele. 92 fol. E, 4. Jan Rakov- nickej a Kříž l£varestus Chvalsky, měšťané Starého Města Pražského, majíce list mocný od starších a úřed- niküv i na místě vší osudy záduší kostela sv. M. v St. M. Pr., přiznali se před úředníky Pražskými : Jakož jsou předešle: podle svolení sněmovního o vyzdvižení desk ucinéného v rejstra, která k tomu zřízena jsou, dědictví své sobě a budoucím potomkům svým a vší osadě téhož záduší a kostela sv. M. v St. M. Pr. vlożiti a vepsati dali, i poněvadž podle sněmu obecního, kterýž držán byl na hradě Pražském l. etc. 49. v pátek po sv. Skolastice, po takovém toko dědictví zapsání oni nadepsaní osadní kostela a záduší sv. M. leta zemská beze všech odporů jsou vy- drželi, totižto vsi řečené Kojetice s dvory kmetcími, s platy, s dédinami, lukami, potokem, s luhem, palouky i s jiným vším a všelijakým k též vsi od starodávna příslu- 3enstvim i se vší zvolí, s plným panstvím, tak a v témž plném právě, v týchž mezceh a hranicích, v nichžto na- depsané dědictví záleží, že toho nadepsaného dědictví po předcích svých od mnoha let posloupné bcz naříkání v držení sou byli a až posavad sou, a protož to sobě a budoucím potomkům svým a vší osadě dotčeného záduší a kostela sv. Mikuláše v tyto dsky podle téhož zřízení sněmovního a o tom týmž sněmem vyměření a leta na- depsanćho XLVIII zapsání t(mto zápisem k dědictví, ja- kožto dědiny lety zemskými po předcích svých pořádně vydržené, dědicky kladou. 219. 1592, 30. listop. Tamléž f. 211. V pondělí den sv. Vondřeje ap. stalo se obnovení pp. ouředníkův a ko- stelníkův k I. P. 1593. Za ouředníky: Kříž Ev. Chvalský. Josef Cejdlar, Jit(k Davidüv, Simon Vodháj ; za kostelníky : Pavel Svorc Rokycanský, Bartoloměj truhlář u Volků, Jan Rettl, ucitel dftek malych, Pavel Stejr u Pešků, Mikuláš Vaječko u Březinů, Jan Rešetář. Zakřišťané : Josef Cejdlar, Jiřík Davidův. Toto ouředníkův v osadě volení již minulo, neb p. purkmistr a pani - - jakožto nejv. kollatorové ta- kového volení se ujíti ráčili a do všech osad ouředníky jiné volili, jakž níže stojí. Kostelníci pak mají toliko sami od osadních volení v osadč býti. Item tito artykulové byli přednešení a uvažování: — P. administrator dopouští marštal cizím užívati na faře, z čehož jest se obávati nebezpečenství ohně. Nařízené osoby, kteří k učinu dojíti a přátelsky jej napomenouti mají, aby toho nedopouštěl, poněvadž pp. osadní sami, moha XIII. Koslel sv. Mihulase. 137 dobře někdy poddaným svým poručiti, tu koně postaviti, když je ze vsí zádušních přivezou, toho nečiní, ušetřujíc v tom domu farního, že jest místo pokojný. — Pány lite- raty napomenúti, aby se rádi scházeli k zpívání chval božských do kostela. — P. bakalář a kantor též napome- nuti k pilnosti jejich povolání. Kostelníci nov( napomenuti, aby v svém povolání poslušně a bedlivě se chovali a pe- ticí neobmeskdvali. Hospodárové z panských domův na- pomenuli, aby jídla vaření a jiných beneficií Zákovstvu z povinnosti vykonávati nezancdbávali. Josef Bartošovský, kterej varhany opravuje, skrze přítele svého dal oznémiti, že již na větším díle dílo své smluvené postavil a víceji některé kusy mimo smlouvu, však bez kterýchž býti ne- mohlo, že přidělal, ES to vše v spisu svém pánům po- znamenané podává. Zádaje aby páni ráčili poručiti některou kopu mu vydati, tak aby snázeji a spíšeji to dílo dokonal. Oznämeno mu, když takové dílo, coz jest smluvil, vSeckno na místo a na schválení dobrých lidí postaví, že nercili to, což jest s ním smluveno, dáti, ale 1 od toho, což se spatří, že víceji přiděláno jest, křivdy žádné nečiníc, pp. ouředníkům zaplatiti se inu poručí. 290. 1598, 31. května. Tamléž f. 219, V pondělí po Na nebe vstoupení P. Kr. v domě p. Seb. Agrikoly v přítomnosti Jana Rakovnického, Kašpara Kořenského, Josefa Cejdlera, ouředníkův, Kříže Chvalskýho, Havla Tur- novskýho, Pavla ševce, Jana Retta a Václava Dobřenského z osadních tyto potřeby zádušní uvažovány a snešeny jsou: Knézi Tomásovi Sobéslavskymu za přisluhování v ko- stele našem v třetí neděli a v každou sobotu do půl Jeta snešeno, aby se mu dalo 10 k. m. a pakli by na tom přestali nechtěl, tehdy 2 k. k tomu podle jeho žádosti přidati se má. — P. bakaláři snešeno, aby se expensí dávalo na tejden, počna od sv. Jiří, po 12 gr. a zvoníkovi po 7 gr. bílých do budoucího p. faráře. — Pp. ouředníci aby do školy práci vážili, p. bakaláře a kantora k pilnosti jich napomenuli, tolikéž aby se žákovstvo čistotné cho- valo. K tomu také na gradualích a jiných knihách, což jim svěřeno jest, aby zoumysiné škody nečinili a čipiti nedopouštčli. 221. 1594, 20. ledna. Tamtéž f. 224. V pátek po Obrácení sv. Pavla stalo se volení v radě nových pp. ouředníkův, kdežto vyhlášení jsou tito : Kříž Ev. Chvalský, Josef Cejdlar, Jan Rettl. K nimžto přidán jest z rady za presidenta p. Jan Rakovnický, když by co o dobré zá- duší toho do rady vznášeno býti mělo, aby to skrze osobu jeho konáno bylo. Potomné v nedéli, jenž slove | Devitník, jsouce všecka osada pospolu, obnovení a naří- zeni jsou za kostelníky: Tomáš Dvořák, Jiřík: Samša, Adam Svenda, Jan pekař, Václav rukavičník, Hans Miller cvokař; pp. zakřišťání Josef Cejdlar, Pavel Svorčík, To- más Grof. Při tom tylo potřeby zádušní byly uvažování: O na- řízení truhličky při kostelích, do kterých pomoc proti Turku má se vybírati. — O munstruňky a desátého člo- věka z lidí poddaných vypraviti. — Počty zádušní aby podnes bez přítomnosti pp. osadních nečinívali. 222. 1594, 29. června. Tamtéž f. 234. (P. purgmistru a pp. St. M. Pr. odpověď na suplikací Kateřiny Venclové truhlářky.) V. Mti p. purkmistře a V. Mti pp. radní ním laskavě přízniví! V jaké příčině Kateřina Vepclová tru- hlářka dnův nedávno minulých stížnost sobě do Josefa varhaníka pokládá, z suplikací její, kterouž jste nám po- dali, a na ni odpověď abychme V. Mti dali, poručiti rá- čili, jsme vyrozuměli, kterak by Josefovi varhaníkovi to- 18 

Strana 138
138 XIII. Kostel sv. Mikuláše. XI1I. Kostel sv. Mikuláše. varyše svého s nádobím k dodělání varhanův našich pro- | tom zase ukazoval. — Dáno od cesty od 16 mil. 36 gr. püjciti za 5/, lela méla a za to jí od téhož Josefa žádná záplata dosavad, ani od pp. osadních, v témz jejím spisu zejmena dostavenejch pripovédéná, zapravena nebyla, Zádaje snažnou prosbou V. Mtí v té věci za opatření. 1 oznamujem V. Mti, aby jakou smlouvu s Josefem varhaníkem Venclová truhlářka o záplatu svou učiniti měla, o lom, ani kdy jest od ní tovaryše sobě neb na jaký způsob vyjednal, vědo- mosti žádné nemáme. Kromě to v paměti snášímc, že on varhaník častokráte svým oulisnejm mluvením za příčinou největší, aby měl odkud tovaryše platiti; na nás jest peníze, mnoho připovídajíce, vymluvil a pokud jest tovaryš ten při něm dělal, nikda jest sobě na mistra svého, aby od něho zaplacen býti neměl, nic nestěžoval. Páni pak nadepsaní osadní aby jí Kaleřině měli co za Josefa varhaníka připovídati dáti, v tom se nepamatují — . Act. v středu po sv. Janu Kř. 228. 1594. — Rukop. c. 1061 f. 272. (Svědomí ku potřebě kněze Ondřeje Gesela, na ten čas faráře ko- slela sv. Vojtěcha v Nov. M. Pr. proti Petrovi: Fetrovi [viz výše díl I. str. 178.] o vejtržné noční zranční.) Jan Pardubskej organista svědčil: Seděl sem u p. Petra a tu sedíc slyšel sem pískání a tlučení na dveře krchovní, křik. V tom p. Petr Fetr vskočil do okna, nevím, řekl-li jest co, čili neřekl, já sem neslyšel, jediné to, že jest řekl: Půjdu, přisím! Běžel ven a já dolů za ním sc&el. Když sem ze dveří vycházel, uhlídal sem, Ze jest zvoníka Michalskýho, Jiříka, kordem s pošvou udeřil, a on jest s lucernou utekl a tak sem uslyšel kněze Ondřeje po tmě, že jest řekl: Násilníku a mordýři, proč mne mor- duješ? Po hlasu sem ho poznal, nebo tma bylo. I cbytil sem p. Petra těmi slovy, jemu řkonc: Pane Petře, nechte toho a poďte domů, neb jest p. farář náš. Což jesti hned učinil a šel. Jiřík Brunclík, zvoník usv. Michala v St. M., svědčil: Když sem doprovázel ctihodného kněze Ondřeje, na ten čas faráře u sv. Mikuláše, z fary Betlemské ve tři hodiny na noc, spolu také i Jana, děkana Mejtskýho, i přišli sine k dveřům krchovnim sv. M. a ono bylo zavříno a kučz Ondřej nemaje klíčů od týchž dveří Uouk”. A v tom pa- chole běželo k zvoníkovi pro klíče a oni spolu s p. dě- kanem Mejtským rozprávěli, stoje tu před dveřmi čekajíc, az se pachole navrátí s klíči. V tom p. Petr. vyskočil s rapírem z domu svého a řekl: Což vy tu zvyjebené šelmy tlučete a ty zvyjebenej pope, proč nebejváš na faře, a ty zvoníku, co ty tu děláš. Já sem řekl: V. M. p. Petře, vidíte, že doprovázím p. faráře a p. děkana a p. farář že nemůže na krchov, nemá klíčů. A on jest mne vrapil přes hlavu rapírem. V tom sem šel proti pa- choleti, aby spěšně s klíči šel, i potkal sem pachole, řekl sem mu: Jdi spěšně, nes p. faráři klíče, p. Petr chce p. faráře bfu. Jíra Novák z Slatiny: Když sem Żel s nimi z Betlema od Tomáše s p. děkanem Mejtským a knězem Ondřejem, když sme přišli k faře, kde kněz Ondřej bydlel, dvířka byla zavfena. Tak jsou oni tu hurtovali, v tom hned p. Petr na vokně svým lál a zlořečil, než nemohl sem ro- zuměti co. Potom hned dolů sběhl a jak přiběhl, tak hned kordem pral a řekl: Tak zvyjebená šelmo popská, bejvej na fafe, ne tu. Potom sem já tu hned odešel od nich, potom sme pak se zase od nich navrátili k němu na faru s p. děkanem Mejtským a kněz Ondřej přišel ke mně, smek klobouk, hle, prej, jak je mi to udělal, aby ti bylo povědomo. Viděl sem, že jest byl raněnej až do krve. Potom sme tu zůstali až do rána, na ráno mi po- bílejch. 2924. 1594, 30. listop. Rukop. č. 1666 f. 247. V středu den sv. Ondřeje ap. stalo se obnovení nových ouředníkův a kostelníkův k I. 15956. Za ouředníky: Jan llendrych, jinak IlIolian z l'rankštejna, Václav Dobřenský (j v středu po Judica 1595, v hrob v kostele sv. M. jest pochován), Tomáš Dvořák ft, Jiřík Plzak f ; za kostelníky: Václav Gin- ler rukavieník f, Jan. varhaník, Martin Paumrt od smiti 1, Symeon Vodháj f, Jan od Radü f, Karel Stęhlik od Ko- nopů; za zakfi$tany : Josef Cejdlar f, Pavel Svore, Tomás Grof. P. bakalář s kantorem napomenutí, aby pilnější po- volání svého byli, po noci sc i s Zákovstvem | netoululi, diivf i vohné Selfili, cantum, hymny a pisnć vejrocni nolovali a psdvali. — Sousedé napomenutí, aby žákovstvu do školy pořádkem vařívali obědy, a zvláště z punských domů hospodářové, poněvadž páni jich, majíce míti domy své zapsané do knih městských, p. purkmistru a pp. se zavazují a připovídají, všecky povinnosti městské zaslávali. 225. 1695, 6. nora. Tamtéz /. 249. (Odpověď p. purkmistru a pp. na připsání p. Petra Voka z Rozmbcrka o vodkaz chudým žákům do škol u sv. M. a P. M v lýně.) Slovutné a mnohovzáctné poctivosti V Mti p. purkmistie a V. Miti pání nám laskavě piízniví! Vokázáno i také pro- půjčeno jest nám společně psaní, kleréž vysoce uroz. p. p. Petr Vok z R. — V. Mti učiniti jest ráčil, pri V. Mtcch toho vyhledávaje, aby ta suma 500 k. m. od dobré pa- móti uroz. pani Apollony Vostrovcovć, roz. Brtnické z Waldštejna, někdy manželky p. Viléma Vostrovce z Kra- lovic, kšaftem jejím ve dsky zemské vloženým V. Mti na jistý způsob, aby ourok z té sumy do škol při osadách našich na chudé žáky obrácen byl, odkázaná, poněvadž by tu, jakž se v psaní dokládá, za J. Mti pánem od ně- kolika let zůstávala, dále do některého jistého času proti dostatečnému ujištění za J. Mif pánem zancchána byla, jakž též psaní J. Mti pána obšírněji v sobě zní. 1 dáva jíce iny podle poručení V. Mti na to odpověď, to V. Mti ku paměti přivozujeme, kterak dotčený kšaft paní Apollony Vostrovcové jisté vyměření v sobě zdržuje, že se láž suma p. purkmistru a radć St. M. Pr., to jest V. Mti, poroučí, odkazuje a dává, aby V. Mti odvedena byla a buď to tu při V. Mti pod ourok zanechána nebo, neměla-li by tu zůstati, teprva někomu zapůjčena byla a odtud týž ourok do škol osady naší obojí bez všelijaké překážky a zadr- žování i proměny obrácen byl. S tím při tom doložením, aby od V. Mti podle důvěření paní, tak a nejináce, od smrti její na budoucí věčné časy pro uvarování pokuty od P. B. zachováno bylo. A pončvadž ledy táž suma předkem V. Mti odvedena bejtí a odtud ourok do dotče- ných škol jíti má, toho se pak posavad ještě nic nestalo, a aby láž suma za J. Mti pánem zůstávala nebo] zůslá- vali mohla, toho s sebou dotčený kšalt nepřináší. Než o tom jistá zpráva jest, že taková suma podle jisté smlouvy mezi uroz. paní Markétou Brtnickou z Waldštejna, paní sestrou jí Apollony, jíž všecek statek odkázán jest, z jedné a uroz. p. Janem Vostrovecm z Kralovic z strany druhé stalć od téhož p. Jana Vostrovce vypravena a V. Mti odvedena býti má. Jakož také na suplikování naše již připsání od V. Mu k témuž p. Janovi Vostrovcoví před jminulými svátky vánočními učiněno jest, aby týž p. Jan Vostrovec takovou sumu i s ourokem, poněvadž časně V. Mti odvedena není, V. Mti bez dalšího odtahu a prodlé- vání odvedl. Na kteréžto psaní že žádná odpověď dána není, jest potřebí, i také zato se vší uctivostí žádáme, že 

Strana 139
X111. Koslel sv. Mikuláše. témuž p. Janovi ještě druhé připsání učiniti ráčíte, aby túž sumu V. Mti dle znéní kSaflu a dolčené smlouvy i s ourokem odeslal a odvedl —. A tak poněvadž na tom to všecko záleží, Ze ta suma V. Mti odvedcna byli má a toho se posavad nestalo, tu již nerozumíme, kterak by žádost J. Mti pána z Rožmberka — místo své míti mohla —. Datum v pondělí den sv. Doroty. 226. 15695, 6. února. Tamtéž f. 250. (Přípis pp. radních p. Petrovi Vokovi z Rožmberka.) Službu atd. Z psaní V. Mti nám učiněnýho jsme vyrozuměli, kterak toho při nás vyhledávati ráčíte, aby ta suma, kteráž od dobré paméti paní Apollony Vostrovcové nám pro po- hodli a pomoc chudym žákům při osadě Tejnské a sv. Mikuláše kšaftem odkázána jest, a ta aby za V. Mti od několika let zůstávala, ještě za V. Mti od některého jistého času proti dostatečnému ujištění zanechánu byla, jakž V. Mti psaní obšírněji zní. Klerážto včc, poněvadž se neto- liko na nás samé, ale také, a téměř více, na dotčená zá- duší kostelův M. B. před Tejnem a sv. Miku:áse zde v St. M. Pr. vztahuje, protož jsme toho také jim v zná- „most uvésti pominouti nemohli, kteříž co nám na to za odpověd dávají, tomu V. M. z přiležejícího spisu vyrozu- měli ráčíte. A v pravdě, co by na nás bylo, nechtěli bychom té žádosti V. Mti odporni byti, než se chudých záduší a při nich také chudých žákův, nad to věcí kšaf. tovních a vůle poslední kšaftující, kleráž nikdy měněna býti nemá, dotejče, věříme, že nám v tom za zlé míli neráčíte, že k té takové V. Mti žádosti, jako i oni osadní, piistoupiti nemůžeme. — A tak té naděje jsme — že u V. Mti v tom vomiuveni budeme. V jiných příčinách nám možných V Mti sloužití každého času jsme hotovi a volní. Tím V M sebe zpravití rácíte. Datum v pondělí den sv. Doroty. 227. 1595, 23. dubua. Rukop. c. 1660 /. 254. Den sv. Jiří páni radní a pp. starší s pp. osadníky rácili se snésti, aby p. bakaláři a žákovstvu bylo přidáno na ex- pensí každého týhodne po 5 gr. č. 228. 1595, 23. září. Tamléž f. 261. V sobotu po sv. MatouSi panna Marjána z Clocenic odevzdala z lásky křesťanské na časy budoucí a vééné krizmár stiíbrnej na třech příhradách s víčky též stříbrnými a erby vyrytejmi a to do kostela sv., M., aby páni farářové téhož kostela při křtech nemluvňátek v lémž kostele jeho požívali. — Byl p. faráři, toho času knězi BlaZejovi Plzenskému, ode- vzdán. K tomu táž panna Marjána přidula i číšku stříbrný s týmiž crby a poznamenáním, aby pp. farářové před rozdáváním sacramentu do ní se umyvali. 999. 1595, 8. pros. Tamtéž /. 261. V pátek po sv. Mikuláši rozdávané byly šaty chodící soukenné, totiž 13 kabátů, 16 párů galiol a 17 punčoch žákům do školy naší, kteréž jsou byly koupeny za peníze ouroční z sumy pěti set, kteréž od pí Apollony Vostrovcové odkázány byly, kterýžto ourok p. purkmistr a páni ráčili přijíti od J. Mti p. Petra Voka z R. Jmena žakův jsou tyto: Jiljí Joannes z Prostějova, Pavel z Prostějova, Václav z Ho- stouně, Stanislav z Chřanov, Jacobus z Jaroměřic, Nicolaus z Strebechovic, Elii$ z Miřkova, Václav z Bozkovic, Martin z Davle, Pavel z Jičína. 230. 1596, 15. pros. Tamlež f. 262. V neděli třetí adventní p. Jan Příhoda, šenkýř z průchoditého: domu [č. p. 937.], povolán jsa k p. Kašparu Kořenskému, ja- kožto přednímu úředníku zádušnímu, žádost na něj vzlo- žena, poněvadž sousedé nikda těměř na vejroční dni a slavnosti, totiž na Boží narození, na Velkou noc, též na sv. Ducha Zákovstvu vobédüv vafiti dáti nechtějí, aby XH. Koslel sv. Mihkuláse. 139 on Jan to k sobě přijal a jim, nechce-li co z dobré vůle a lásky křesťanské přidati, aspoň to, co přinesou, vařití a strojití dal, že za lakové propůjčení jeho přátelské všeckna vosada tím se jemu zamlouvá, když by koliv, ne brzky, P. B. ráčil některé z dítek jeho k své milosti skrze smrt pojfti, nemá ničímž žákovstvu od pohřbu — povinen býti platiti —. To rád učiniti připověděl. 231. 1597, 24. &ervna. Tamléz f. 262. V outerej den sv. Jana Kf. podána byla suplikací p. mistra školního, že není, kdo by žákovstvu mísy myl, odkudž téměř na zdraví svém hynouti musejí. Snešeno, aby na téhož p. Příhodu žádost učiněna byla, aby též mytí dotčených mís k sobě přijal a čeládka jeho každodenně aby jim je myla, Ze za rok celej za to 12 gr. čeládce té dáno býti má. Což jest při něm obdržíno. 232. 1598, 12. března. Rukop. č. 2144 f. 60. (Kn& Blażej Plzensky s pp. osadními sv. Vojtěcha Většího.) Den sv. Rehore [12. března] stala se smlouva ubrmanská — mezi knézem BlaZejem Plzeüskym, ten Gas farářem usv. M., a pp. staršími ouředníky sv. Vojtěcha V. v Nov. M. Pr. taková: Jakož jest — právní rozepře z nářku cti původem kněze Blažeje proti jmenovaným osadním vznikla, kterak by pp. osadní učinivše psaní poselací k žádosti kněze Ondřeje Kzely, ten čas správce duchovního jich, p. administratorovi, v témz psaní slov těchto doložití měli: že by kněz Blažej, byvší u nich farářem, při odstě- liování svým na místo kollíčku vážného stříbrného dílem starým, též lžičky stříbrné a jiných některých věcí cír- kevních a posvátných jiný koflíček lehčejší podvrci měl, pokládajíc sobě taková slova týž kněz Blažej za nářek cti. K kterémužto psaní když jsou starší se přiznali a z vrch- ního práva — aby taková slova na kněze Blažeje vzta- žená, kteráž za nářek cti se usuzují, provozovali, nalezeno, chtíc tomu pp. vosadní dosti činiti a takový nářek vósti i ku pti své se hotoviti — pp. vosadn( — nechtíc bejti příčinou zkázy téhož kněze Blažeje, k této smlouvě jsou přistoupili — téhož kněze Blažeje dostatečně napomenuvše, aby k nim, pp. osadním, jakž i povinnost jeho úřadu kněžského s sebou přináší, všelijak uctivě, šetrně i vážně se choval —. Na slzavou žádost kněze Blažeje — jménem almužny 6 k. m. — jemu — složili se uvolili. 233. 1698. — Winter, Zivol církevni slr. 652. Prapodivný byl kněz z Plzně Blažej, r. 1598 farář u sv. M. Prošel Čechy i Moravu, v roce míval tři i čtyři fary, byl jednou katolík, po druhé pod obojí. — R. 1598 do- stala jej katolická dvorská politika mezi konsistoriany, odkudž však týž rok vyloučen pro veřejné pohoršení. Zvoník pvaň vysvědčoval, že v zpovědi namlouval ženy; manželka jeho Zuzana vyšpehovavší jednu milostnici ta- kovou, vypolíčkovala ji veřejně z kostela, Jsa 656 letý slarec zmafil dévecku VorBilu. Nabí(zel jí, zatajf.li nań, dáti list pod pečetí farní, že oddána za mládence, jenž odešel na vojnu —. (Dle archivu místodrž. R. 109 (. 15.) 234. 1698, 18. srpna. Krdl. missivy v archivu místodrž. sv. 106.f. 203. (Kněz Blažej Plzeňský.) J. M. C. ráčil milostivě poručití tuto suplikací kněze Blažeje Plzeňského, faráte u sv. Mikulase v St. M. Pr. velebnému knézi Václavovi, administrátoru konsistofe praiské pod obojí přijímajících, pro vyrozumění stížnosti a ublížení, které by se jemu státi mělo, odeslati a při tom J. M. C. jemu tolikéž poroučeti ráčí, aby na touž suplikací a stížnost svou zprávu a odpověď, tím neprodievajic, J. Mti do kanceláře Ceské dal, jináče nečiníc. Decretum Pragae 13. Aug. 1598. 18" 

Strana 140
140 XIII. Kostel sv. Mikuláše. 235. 1598. — Dvorský, Paméli str. 560. Styrský Zachariáš, správce školy. 236. 1600. — Dvorský, Pamělí str. 560. Hofman Mikuláš a Zachius Jakub, správcové školy. 237. 1600, 21. července. Rukop. č. 2231 f. 425. Marjana z Chocemic a v Star. M. Pr. dala jest a zápisem tímto dává ihned před p. purkmistrem a pány 50 k. gr. č. starším ouředníkům i osadním záduší kostela sv. M. v lomto Star. M. Pr. mimo to, coZ jest jim prvotné z lásky křesťanské dala, na ten a takový způsob: jmeno- vitě na světlo, kteréž má na oltáři, jenž blalhoslavené P. Marye narození sluje, a to v neděli Páně i v jiné vejroční slavnosti a svátky, pokud se služba boží v témž kostele dáti bude, na témž oltáři vystavována bejti a hořeti, tak že starší ouředníci a osadní aby těch takovych £O k. gr. č. daných tak opatrovali a za ně ňákej stálej poplatek aneb buď i jinak — tak aby sumy — umenšeno ani nikda — ncubylo, skoupili. 238. 1601. — Dvorsky, Paméti str. 560. Oxipo- rinus Florian, správce školy. 239. 1602. — Dvorský, Paméli o skolách českých str. 560. Učitelé u sv. M.: Rabin Laurin kantor, Tyka- lides Skutius, Jan bakalář, Svinčanus Jan kollega. 240. 1602, 18. ledna. Dvorský, Pamělí o školách českých č. 118. (Zápis J. Bystřického v příčině stížnosti kněze Jindřicha Vysokomýtského, faráře u sv. M., proti Laurinu Rabinovi, kantoru školnímu.) V pálek den sv. Pryšky přišel jest ke mně ctihodný kněz Jindřich Vysoko- mýtský, p. farář u sv. M., a žádal, aby Laurin Rabín, kantor školní, i s p. bakalářem, toho času Janem Tyka- Jidem Skutiusem, ke mně povolán byl. Povolání jsou obadva. A tak ihned v přítomnosti obžaloval jest stížně kantora z těchto věcí: Předně, že jest nemravny, neclnostny, ne- pilný a ničemné způsoby do sebe má, že se opíjí dvakrát, třikrát do téhodne, přijda do školy ožralý tluče, hází malými žáky a jsouc již věku dospělého a v letech, že by sobě jináč provozovati mél. Druhé, p. bakaláři že ba- chantů nadává, jej haní a jsa v povolání mdlý, jsouce opilý větší při sobě mdlobu dělá a mezi dobrými lidmi ano i po ulici ožralý s kordem běbá, na domy tluče, což kdyby k tomu přišlo, že by mu to lidé v oči mluvili. Třetí, oznámili dva mládenci, že jednoho uhodil svíchnem, potom maje rašpli u p. Simona Sváchy, takže když se s tou rašplí sadil, jemu p. Svácha domlouval, a když mu ti mládenci domlouvali, že jim dal za odpověd: že mají p. rektora, aby jej obžalovali před ním. Ctvrté, v pondělí minulý rašplí sekal kamení na krchově a jemu, p. faráři, troupů nadával a že by ho zsckal, a p. farář ho napomínal, aby od svého předso- vzetí upustil, nic nechtěl, než předce broukal. Páté, že s žáky nic nezpívá, v kostele kazí až hanba, ani klobouku že v chrámě P. nesejme, než maje jej na hlavě, že se na římsu kruchtovní položí jako nějaký figl. Když se užere, nedá lidem pokoje a potom přijde do školy, v noci spí několik hodin na den než crapulam [opilost] vyspí, v šen- kovních domích že sobě ničemně počíná. V sobotu pře- dešlou tloukl na mládence školní a šelem jim nadával —. Bakalář doložil, že jest lak, co p. farář mluví aže kantor v pondělí minulý běhal po krchově a p. faráře: haněl a k žákům se ničemně choval. Potom davše se opilý na odpočinutí, nedobře se vyspavše, vstal z lože a na žáky běhal; jináč, jsa střízlivý, že spí i to dosti dlouho na den. Opět p. farář: že jest toho oumyslu byl, aby na pp. ouředníky osadní to vznesl a to že jest sobě ušetřil XIII. Kostel sv. Mikuláše. k oufadu p. rektora, proloż že to na něj vznáší, aby kantor napomenul byl —. Po žalobě i odpovědi, když se srozumčělo, že kantor kFiv jest, obšírně napomenut jest, aby napravil —. Při- pověděl emendationem vitac a p. faráii dal na lo ruku. 241. 1608. — Winter, Živol církevní str. 643. Purkmistr a rada města Mělníka vydávají knězi Jindřichovi Kocianovi Vysokomylskómu, nyni farńii u sv. M., vysvód- čení, že knčz Kocian, jsouc tehdáž za pana dekana u nii, z jisté vůle a jednání božského Il. 1600 v poudčlí po Nov. lets poctivou pannou Salomenov, dcerou poziistalou po knězi Jakubovi Vrábském — k stavu manželskému — potvrzen jest. 949. 1604. — Dvorsky, l’amëli sir. 560. Ripa- rius l'abian správce Skoly. 248. 1605. — Rukop. c. 1005 [. 239. "Tobiáš Hanzal Jemnickej, varhanik. — Nukop. à. I288 J. 428. Kněz Jindřich Kocian farár. — Dvorský, Pamčli str. 560. David Slánský z Kosmačova, Adam Václav Kasejovský, správcové školy. 244. 1605. — Winler, O živolě na vys. školách Pražských str. 28. dle Oeconom. univer. 15 [. 281. Učitel usvědčen z hanopisu proti rektorovi slíbil, že půjde do šatlavy, neučinil tak, ale pryč hned vandroval. 245. 1606. — Rukop. č. 16067 /. I. Příjem peněz zádušních od něděle Omnis terra k I. 1607. Po sbírce zůslalo 4 gr. 3 d., od předešlých ouředníkův sem přijal 50 k., po druhý 80 k. po počtu 265 k. 56 gr. 5 d. Suma 346 k. | gr. | d., Peníze gruntovni 80 k., ze vsi 133 k., ourokore ze vsi 87 k. 20 gr, plut z vinic 6 k. 5? gr., plat komorní od uroz. pani Zofic Vostrovcovy za dvě leta 12 k. 4 gr., plat místo vina 5 k. 56 gr. 2 d, peticí při kostele 15 k. 64 gr. 2 d., platy z vinic 2 k. 58 gr., platy z bájúv Zdkolanskóch 1 k. 41 gr., platy židovské 27 k. 48 gr. Od zvonění z jiných vosad: Na den sv. Doroty od Pavla hodináře, od p. Zelenskýho, Tomáše prokoratora, paní Cabelický, od syna Wolfa plat- nýře, od manželky Jana jehlńfe, Vaclava Ilalera, mistru Vokovina, dcerky Jana jehlíře, od modrého jelena jeho zeť, od jednoho trabanta jeho dcery, od dcery Petra JIarunana, od decry Jana Vyskocila, od syna Jana šenkýře, od syna Jana mcéífe, syna Jana Vyskocila, od dcery Vovsový, od dcery Jiříka Fišera, od syna Jana Vyskocila, od dcery Nikodema pekafe, od Mandaleny Vovsovy, dva syny Jana Syíra, Adama dccra Koranskyho. Suma 10 k. bl gr. Od zvonění z domácí osady: Od podruhyně Osvalda Prunera, od hodináře dcery, od decry jednoho truhláře, syn Bartoloměje Kavky, Mikuláš truhlař u Skalských, od zabítýho vojáka u Konopů, Václava Kučery volec, od šen- kýře u Dvofákü, od manZelky p. Jaua Pelikana, od syna Tomáše ručnikáře, od Jana Pelikäna, od syna Wolfa So- pera, od dcery Jana Ru2ky, od Dvoiákovy, syn Tobiáše Fikera, od dcery Osvalda Prunera, od Jana Rużky, z domu doktora Luka harcii, od Stepana Tichyho zcté jeho syn, od dcery Jana Rużky, syn Osvaldu Prunera, od samyho Osvalda Pruncra, od Jana Rużky dcery, od sckrctáie jcho dcerky, « domu doktora Luka panenka, od Markéty tru- klářky, od Duniele RuZky, Java Vrajstclera, od syna Osvalda Prunera, od manżelky Jana Retle, cd p. Revira služebník, od Jiříka Zacharii&e syn jeho, od diery Janu Retle, syo téhož Retle, od Michala zlatníka, od Fridricha Rošpa dcera, od Pavla Lavína, fana Retle, od Václava Kučery syna jeho, pokojník od žábů, Jiříka Duvidovic manżciku, 

Strana 141
XIII. Kostel sv. Mikuláše. druhý den syn jeho, p. Skrétovi, dcerka Davidovic, z domu Sekyrovic Kryštof, od Daniele Kučery dcerka, manželka Tomáše ručnikáře, z domu Davidovic pacho- látko, z domu Kometkovic truhlář, Wolf platnýř, Tomáš ručníkář, z domu Mikuláše impressora, syn Jana Hájka, Frydrych jelčář. Suma 12 k. 88 gr. Berně domovní z poddaných z Oujezdce 9 k. 20 gr., z Kojcetic tolikéZ. Piíjmové rozliční 69 k. 40 gr. Od místa hrobního: od truhláře z domu Skalského 3 k., od vojáka zabitého z Konopovic domu 2 k., od tovaryše krejčovského 1 k., z domu p. doktora Luka od harcíře 1/4 k., z domu Kometkovic od tovary&e truhláfskyho 9 k., odkázanych 90 k. Suma 88 k. 50 gr. Od světla půjčeného 4 k. 48 gr., peníze sirotčí 1 k. Suma všeho příjmu; 996 k. 39 gr. b d. Vydání: p. faráři 4 kvartály po 30 k. suma 190 k., :kaplanství témuž p. faráři 12 k., expensí žákům týdně po 40 gr. suma 36'/; k. gr., na víno k službám božím 6 k. 53 gr. 8 d., za dříví na faru a do školy: (28 vorů po 29 k.) 68 k. 27 gr. Náklad na opravení kostela, fary a školy: za žlab do školy 2 k. 40 gr., na dvě libry oleje na polívání žlabu 14 gr., za tři prkna 18 gr., za tři děbery vápna a čtyry sta cihel hákových a prejzových 9k. I2gr., písku 4 füry 48 gr., nádenníkovi dáno za den 10 gr.; na kostele dal sem vopraviti střechu, dáno po- krývači za dva dni 36 gr., podávači za 2 dni 22 gr. Suma 17 k. 68 gr. Dal sem nový trouby klásti k vodě na faru, dáno za 4 trouby po 1 k., mlynáři od stojanu dáno 1 k., dělníkům třem za 4 dni dáno 2 k., na faře jak hořelo, dal sem dvěma pacholkům, kteří: pomáhali hasiti 40 gr., na půl libry svíček 8 gr. Suma 18 k. 12 gr. 8 d. Vejjezdy do vsí 8 k. 37 gr. 6 d., plat varhaníkovi s kalkantem 80 k., kalkantovi 1 k. 36 gr. Rozličné vy- dání: na přeclíky 8 gr., bakaláři 4 kvartály po 1'/, k., kantorovi tolikéž, od sekání ledu dáno dvěma za den 18 gr., šrotýřům dáno od vyvezení bláta a ledu od 16 vozů po 12 gr. 8 k. 12 gr., Mackovi diškantovi na stře- více 24 gr., kuchařec kvartál 8'ís k., škopek na maso žákům 7 gr., na špikování vozu sem koupil rybího tuku 3 libry, činí 24 gr., na Jidášovu bradu koudele a kadidlo 8 gr, p. faráři pül strychu lirachu a '/, strychu krup 2 k. 13 gr. za hus 36 gr., za prase 20 gr., prostice soli 8 k. 6 gr, za dva panty 4 gr., do celnice od slojanu 1 k. 20 gr., za dva postavy sukna 11 k., za 40 loket plátna po 5 gr. | d., na podšívku 3 k. 29 gr. 6 d., od šití šatův 4 k., vymelenf kominû 24 gr., Bartolomějovi tru- hláři za 8 stolice 15 k., za 2500 šindelných hřebíků 1 k. 28 gr., lesaři za tři dní po 14 gr. číní 42 gr., Stědrého večera žákům za štiky a kapry 592 gr. varhanfkovi za húsci 22 gr., za knihu papíru 7 gr., suma 60 k. 40 gr. 4 d. Všelijaké voprávky v domě farním: pulna k vodě 16 gr., škopek hrubý 7 gr. 1 d., nový rošt 14 gr. kliku ku dveřím 8 gr. 8 d., rožeň hrubý 37 gr., p. faráři 27 k. 61 gr., berně 138 k. 60 gr. 2 d. Suma všeho vydání 725 k. 62 gr. 8 d. 246. 1607. Tamleż. L. 1609, 28. Aprilis ko- nán jest počet zádušní od Lukáše Tancera a Jana Svie- čáře, jinak Lounského, úředníkův na r. 1607 vystavených. Co se příjmův a vydání našlo, tulo poznamenáno jest: Příjem — 900 k. 5 d. m. Vydání: p. faráři 132 k., cxpensí žákům 36' k., za víno 6 k. 58 gr., na dříví 68 k. 27 gr., na oprávky v faře a škole 17 k. 58 gr., na spraven( toku vody do fary 13 k. vejjezd do Oujezdce 10 k. LI gr, do Kojelic 8 k. 37 gr, 6 d., varhanikovi 81 k. 86 gr., rozličné vydání 21 k. 12 gr. 3d, na | XIII. Koslel sv. Mikuldse. 141 18 gr. 6 d., opět 25 k. 86 gr., opět 60 k. 40 gr. 4 d., na oprávky v faře 5 k. 88 gr. 4 d., příměnky p. faráři 27 k. 51 gr., peníze sirotčí 120 k., berně 188 k. 60 gr. 2 d., na obsílky 1 k. 41 gr. Suma vydání 725 k. 52 gr. Zbývá 174 k. 7 gr. 2 d. 247. 1607, 10. dubna. Dvorsky, Paméli o školách č. 455. Správcem školy ustanoven Georgius Czejkovsky Chlumecenus, dosavádní správce školy v Hradišti n. Jiz. 248. 1608, 24. března. Dvorský, Paměti o školách č. 537. ( Z dopisn m. Bachätka do Turnova): Vèerejsiho dne se vykonalo, Ze pp. oufedníci osady sv. M. ke mne vyslati ráčili toho Zádajíce, aby Daniel Vratislavsky, správce školy vaší, jim od času sy. Jiří za předního správce školy jejich dodán byl —. Tak jsem učinil —. 949. 1608. — Rwk. č. 1667 f. 1. Příjem peněz k záduší sv. M. od neděle po ochtábu sv. Tří králův 1. 1608 aż zase do též neděle 1. 16C9: Peníze gruntovní domácí 80 k., ze vsi 104 k., ovrokové ze vsi 87 k., plat komorní 6 k. 2 gr., z vinic 5 k. 52 gr., místo vína 5 k. 52 gr. 2 d., peticí 11 k. 48 gr., platy z vinic Zakolanských 3 k. 22 gr., z hájův tamtéž | k. 41 gr., platy židovský 86' k., po- sudní od krčmářů z Kojetic z 90 sudů 12 k., od Ríhy Vohnuta z 16 sudů 2 k. 8 gr., od Simona Sárky zc 124 sudů 16 k. 82. Od zvonění: 17. Januarii p. Pavla Rozenbergcra manželce, 11./3. Adamovi Rillerovi z Tejnsky osady, 1./4. Janovi Hellerovi, 2./4. dcerce p. Jana Theodora od Sixtův, synu Honsa kožišníka z Linharlské osady, Honsovi drabantovi z též osady, 4./6. synu Samucle drabanta z též osady, 5./6. synu paní Chlivenský z Jilské osady, 10./5. Honsovi zlatn(kovi z Linhartské osady, 1847. Adamovi cukráti, 10./8. manželce Jana Humle z Haštalské osady, 21./9. Janovi Velvarskýmu z Tejnskÿ osady, 18. srpna p. Cejdlarovi z Havelský osady, 24./9. Jakubovi Vodňanskýmu mydláři z osady sv. Valentina, 80./9. Anně Spisový z Lin- hartský osady, 19./10. Pavlovi Fentnerovi z Havelské osady, 20./10. Petrovi mydlári od sv. Valentina, 9?./10. Janovi Kotvovi z též osady, 4./11. p. Blažejovi z Tejnský osady, 19./19. p. doktorovi v PlatnyFsky ulici, den sv. Pavla na víru obrác. p. Janovi Tejflovi z Michalské osady. Suma 9 k. 34 gr. Od zvonění z domácí osady: 4./2. matce Mikuláše řešetáře, 18./2. Půlkolový, 18./3. paní Pilatový, 31./3. slâdkovi od p. Simona Voñikovskÿho, 28./4. synu Zacha- ryáše pekaře, 4./5. dcerce Matěje ševce v domě p. Pel- hřimovského, 6./5. dcerce Kryštofa hodináře, 9.,6. chůvě p. Simona Vořikovskýho, 2./7. dítěti jednoho harcite z domu u smrti, 17./7. manželce p. Simona Vořikovskýho, pacholeti jednoho koéího v domé Linhartovic, 21./7. manželce p. Kříže, 22./7. jednomu šlotýři, 28./7 Andie- sovi řešetáři, 3./8. dcerce Vaclava Kučery, 6./8. pacho- látku jednoho zlatníka, jedné panně od zlatého kapra, 16./9. pacholátku p. Jakuba z domu Plzákovskýho, 21./9. Natanaclovi Hlożkovi z Byslavic, 9./10. Janovi Maleckovi, 23./10. pokojniku z domu Konopovie, 18./11.pacholátku od kohoutů, 3./12. p. doktorovi od kohoutů, 18./12. p. Křížovi Chvalskýmu, v pátek po 3. Kiálích dítéti Balcara Svarc- pacha. Bernć d..movnf s poddanych 9 k.. pFijmovć rozlićni 74 k. 40 gr., odkázové neb od místa hrobniho: od p. Kašpara Sturma od zlatýho kapra — suma 83 k. 16 gr. Od světla půjčeného 2 k. 81 gr. Suma příjnu 591 k. 18 gr. 5 d. Vydání: p. faráři 120 k., kaplanství témuž p. faráři J2 k., za světlo voskové a lojové 8 k. 17 gr. ] d., cxpensf 

Strana 142
142 XIII. Kostel sv. Mikuláše. žákovstvu 34 k. 40 gr., za víno k službám božím 7 k. 36 gr. 6 d. Náklad na opravu kostela, fary a školy: 16./6. z poručení pp. starších v škole 4 komory spraveny a znova podlážděny; k tomu koupeno 9 dčberú vápna po 18 gr. m., cihel zděcích a dlażicek 2250, tisíc za 8 k. 20 gr., učiní za všecky 7!/, k., od přivezení toho všeho 2 k., od vyclenf 14 gr., na spropitnÿ 5 gr. 1 d., kou- peno písku 18 vozů po 12 gr. m., 2 dělníkům za 8 dní po 16 gr. m. učiní 4 k. 16 gr., podávači za tolikéž dní po 10 gr. m., za dvě lopaty 8 gr., malíři od malování světnice 8 k. 20 gr., za lišty 16 gr., hřebíky 12 gr., papír 7 gr., uhlí 10 gr., klích 6 gr. V pokoji varhanfkově spraven podpor, že se světnice obořití chtě!a, dáno tesaři 99 gr., za nové dvéře k též světnici | k. Suma 96 k. 24 gr. ] d. Plat varhanikovi 31 k. 36 pr. Rozličné vy- dání: bakaláři za 4 kvartály 6 k., kantorovi tolikéZ, za popruhy na putnu 2 gr, od vázání gr.dualu do kostela O k. — suma 116 k. 56 gr. 5 d., pifinénky p. faráti 25 k. 51 gr. Suma všeho vydání 435 k. 48 gr. 6 d. zbývá 155 k. 29 gr. 6 d. 250. 1609. — Winter, Život a učení sir. 181. dle Arch. univ. A. 13. b. 571. Osadní sv. M. učinili si nějakého žáka primána kantorem při své škole. Do toho přišel k rektoru žalovat Matiáš Pístor, Havla pekaře syn. Hněvně Bacháček psal Mikulášským, toho že nestrpí, aby se školy pražské zkazilými žáky zohyzdovaly. 961. 1609. — Rukop. č. 1067 /. 1. Příjem peněz od nedéle Septuagesima k letu tomuto 1609. — všeho vydání 725 k. 32 gr. 8 d. Srovnaje piíjem s vy- dáním nachází se příjmu více vo 174 k. 7 gr. 9 d. Příjem: Od zvonění z jiných osad: První tejden v půstě pochován mistr, který učil děti, 18./8. p. Pom. bergerova manželka, druhou neděli paní Storková, 24./3. pochován pán z Lobkovic, 29./3. paní Buffová z Valen- linské fary, Smrledlnou neděli p. Ludvík, ten čtvrtek po tom Florianova bradyfe (balvíre) dcera, 24./4. manzelka p Jana Musila, 26./4. Jan Jošt, děvčátko od pana Trubky, vo sv. MatouSe p. Goliart, 1./11. détitko p. Gerle, 2./11 paní Maraska od sv. Valentina, 80./11. p. Cejka,1 ./12. od Václava servusa pod loubí pacholátko, s neděle adventní p. Pombergera děvčátko, tu neděli po Novém letě [1610] pochována paní Spetlová, v úterý po N. letě p. Cejky hospodyně, v úterý po Třech kr. pochován Florian barvíř — Suma 11 k. 24 gr. . . Od zvonění domácí osady: 18.,8. pochován p. Wolfa Sopera syn, 1./8. stará žena od Skrétů, 27./3. dcera p. Jakuba z průchoditého domu (6. p. 936-1.), 31.,3. pocho: vána Skrétova, v Smrtedinou nedèli p. Voldrich z Kouby, druhou nedéli od Sixtü doktor, druhÿ den od zlatníka Poltwejna (Baldwein) tovarys, potom hospodář z dolejšího včzení, z prüchoditého domu détitko, |7./b. Males Kiuler, 91./6. od Plzáka stará Zena, v ütery po sv. Vítu (16./6.). od Jana Nazy děťátko, v neděli Exaudi (26. 5.) pochována paní Dobřanská, druhý deu tovaryš krejčovskej, osmou nedčli po sv. Trojici (2./8.) paní Volpra [Prajerová], 24./8. Voldřich Svondner, drohf den pokojnfk na Smerhovt, 2./10. pacholátko z průchoditého domu, z demu u smrti pacholätko, 28./10. dcera z domu p. Václava Blovskýho, od Simona Sváhy podruh, 96./10. z domu Ruzky hospo- ; dyně, 16./11. Mikuláše Pštrosa manželka, 17/11 od sti(- brnyho pasu (3), 1./12. stard žena od Sváchy, 10./12. Ze- manka od Skrétů, v středu po Třech králích [1610] pa- chole, v pátek potom Jakub Pach kostelník, druhou ne- Suma | XIII. Koslel sv. Mikulase. deli po Tiech kr. Frei&tetlerová, v pondělí po tom z Plzá- kovic domu pachole, ve ćtyrlek po tom od Svorcpocha pacholátko. Suma 6 k. 10 gr. Suma všeho příjmu 875 k. 21 gr. Vydání: — Náklad na opravu kostela a školy 26k. 16 gr. — Suma 585 k. 59 gr. 3 d. Větší jest příjem o 339 k. 21 gr. 4 d. 252. 1612. — Kněz Zikmund Crinitus Stiíbrsky, správce církevní u sv. M., a Mandalena, manželka jeho, koupili dům v ulici Jerusalem na Nov. M. za 1100 К. gr. m. 258. 1019. — Winler, Zivol a učení str. 209. dle Arch. univ. A. 13. b. $9. Osadnf, dozvédév&c sc, Ze správce jich školy, mistr Jan Chocholius podtaji vyjednává si školu u sv. Jiljí, vzkázali do universily, že správce tak bezděčného nechtějí. Dostali Jiřího Bergera z Grinberka, praeceplora in classibus. 254. 1613. — | Monumcnla | universilatis Prag. 1/1. str. 226. Extincta [est peste] pudicissima ct amanlissima sui mariti, M. Joan. Campani Wodniani, uxor, una cum filia et postea magno cum luctu ad s. Nicolaum esl se: pulla, quam brevi post paler eius una cum duabus filiabus aliis sequutus. est. 255. 1617. — Rukop. c. 2079 1. /. 187. Mikuláš Tancer úředník. 986. l617. — Winter, Zivol a uceni slr. 182 . dle arch. univer. A. 14 a 67. Rektor akadcmic vyzývá kantora, aby se vzdal úřadu, ant není civis academiae. K čemuž ten odpověděl, že sic není akademik, ale osadní że bo cbtějí. 257. 1618. — Pavel Skala ze Zhoře 71. str. 180. У (и? dobu kněz Jan Locika, jinak Brátka, farář u sv. M., protože: proti majestátu přičinil těžce a z poručení cís. rychtáře na procesí o Veliké noci choditi směl, když mu žádná výmluva před direktory postačiti nemohla, jest se z fary vystěhovati musil a kostelové Pražští jsou mu za- povědíní. Na žádost však některých měštěk Starom. jest zase od direktorüv do Casu na milost pfijat a na faic zanechán. A když se týchž měštěk hrabě z Turnu tázal na příčinu, proč by se tak snaZné o nój zasazovaly. po- něvadž veliký pletichář a ceremoniář jest, odpověděly, protože jsvu mu duše své svěřily. 258 1619. — Wtnler, Živol a učení str. 351 dle arch. univ. A. I4 a 119, 122. Jan Makonius Mcjtsky, reklor, odpykal svoji nezbednost rvavou, z piva poślou, universitní vazbou neobyčejně dlouhou. Na dvě neděle zavřen do kurníka. Sbil totiž se svými žáky písaře měst- ské kanceláře Wolfa, jenž byl od osadních volen mezi inspektory. Wolf Makonia napominal s okna, aby v noci tolik neboutil a žáci aby také tuze nehřmotili, kamením netřískali. Za to mistr nadal inspeklorovi huncfutů, fka: Co je tobě po tom, však je-t Skola mnó porucena. Kdyż pak inspektor školní sběnl dolů s kordem a udeřil na żaka číhnajícího s kamenem, aniž mu ublížil, Makonius kázal házeti žákům, Wolf omráten úderem od Makonia, jenž na něbo sedl, zbit. ® a * Statistika návštěvy školy Svalomikulášské (Winter, Živol a učení str. 784.): R. 1560 6 žáků (mezi nimi 2 z Bavor, Slezan) uéitel Mat. Hala Chrudimen-is; r. 1562 9, ucitel Simeon; 1563 9 (1 z Olomouce), 1665 8, 1666 8, 1667 15 (dva synové Pavla Kapra z Kaprštejna), 

Strana 143
XIII. Koslel sv. Mikuldse. 1568 16, 1569 6 (tři ze Stříbra), 1571 6 (jeden z Do- mažlic), 1673 9, učitel bakalář Chvalius, 1675 13, ucitel týž Cruciger Chval, 1677 13, učitel Jan Civilius, 1578 8 (jeden Slezan), učitel Adam Aglasinus Ceskobrodsky, 1579 7. R. 1671 zapsán učitel Viktorin Nisenus. Dodatky : 259. 1501, 13. srpna. Slaři lelopisové Ceslé sir. 256. V pátek po sv. Vavřinci — voda po ulicech až k sv. Jiljí topila, též i k sv. Mikuláši vystoupivší až k Dlouhé süíd& se pfibliZovala. U M. B. na lúži u jed- noho bečváře [Brože] děvečka se utopila v domě. 260. 1520. — Rukop. 6. 534 III. f. 22. Jan od žáby, Brichcí Rehák z Květnice, drednfci, Jan Pechance a Rehoř konvář, kostelníci — přijali dvě stě k. gr. č. Zikmundem Holcem z Květnice odkázaných, kteréž jemu neb. Marta Trubská svěřila. 261. 1621. — Tamtéz f. 39. Burjan $majdér ko- stelnik. 262. 1598. — Tamióż f. 56. Jan zvonik. — Zamléž Jj. 59. Jan Příbram zlatník, kostelník. 263. 1524. — Tamléz f. 70. Jiřík bakalář Kou- fimsky, Jan Havránck kostelníci. — Tamté: f. 71. Simon platnér kostelnfk. 264. 1595. — . Tamlé£ f. 77. Petr konvár, áfedník. 265. 1538. — Monumenla universilalis Prag. IT. slr. 102. Baccalarii ferme omnes circa festum d. Ge- orgii adversus quemdam cantorem divi Nicolai in Ant. C. statutis nostris perculsi insurrexerunt, quia non exislens intitulatus eandem scholam, persvasionc ad hoc quorundam parochianorum inductus, gubernarc regereque altempta- verat. 266. 1535. — Rukop. ¢. 534 IH. f. 156. Zádu&( přijalo kalich odkázaný Václavem Mělnickým, starým rych- tářem. 267. 1650, 5. ledna. Monumenta universilatis Prag. 1H. f. 142. Neque vero illud silentio praetereundum videtur, sacerdolem Joannem Mistopolum, administratorem sub utraque coenam domini communicantium, hoc anno prae- textu stubae maioris in domo parochiali ad aedem s. №. — ubi tum pastorem egisset, incendio in ipsos vigilia Epiph. conflagratae, per impetrantiam sibi collegium OO. SS. donari curavisse. 268. 1674. — Rukop. c. 2195 f. 317. Jan Tábor, na ten čas farář u sv. M., koupil dům v Opatovicích na Nov. M. za 127 k. gr. m. 269. 15177, 2. května. Viz Dvorský, K hislorii Židů II. slr. 1018. 270. 1689. — farář. 271. 1690, 18. září. Rukop. č. 1284 f. 192. Psaní p. administratora a pp. konsistorianův o p. faráře Miku- lášského kněze Tomáše Sobčslavskýho ješt uloženo v radě in theca. Зяёту VII. str. 403. Tomâs XIII. V ulici Mikuldsshé. — C. p. 914. 143 V ulici Mikulášské (dříve U tří studnic zvané.) Číslo pop. 27c. Škola. (Viz výše kostel sv. Mikuláše.) Číslo pop. 27d. (později č. p. 25.) (U tváří, bílé růže.) ?]. 1408. — Rukop. c. 2099 f. 15. Albertus horologisla publicavit XI s. census retenti super domo N. Lemmel ct super domo Henrici de Egra. *2. 1415. — Tamicż /. 58. Martinus, cognatus olim Alberti horologiste, publical V. s. census retenli su- per domo Nicolai dicta ad flavcum hostium. *3. 1417. — Rukop. č. 2102 f. 142. de Unyczowa, cognatus olim Alberti horologiste. 1. 1465, 9. ledna. Rukop. ć. 2141 f. 203. Smlúva k manželství svatému mezi: Havlem, služebníkem páně podkomořieho, a Uršihí, někdy Martina orlojníka a již téhoZ Havla manzelkó —. Act. fer. IIll. post Epiph. 9. 1469, 10. července. Tamléž /. 90. Jacobus de Chrudim, olim d. Wenceslai, prioris subcamcrarii familiaris, cum Ursula, coniuge sua, fassus est, quia tenclur — de- biti 36 s. — obligantes domum suam penes scolam s. Nicolai immediate situatam —. Act. fer II. ante: Mar- garete. 8. 1480, 7. října. Rukop. č. 2106 f. 65. Andrcas Laab ct Dorothea e. d. penes scolam s. Nicolai et penes domum Stanislai forensis aput Ursulam Jakubconis pro XL s. pr. Acl. sabbato post Francisci. 4. 1485, 29. prosince. Rukop. c. 2106 f. 148. Anna, rclicta Jelenova de Zrnosck, emit d. — aput Do- rotheam Laabova pro LX gr. m. Act. fer V. ante Cir- cumcis d. b. 1490, 16. prosince. 7amléž /. 288. Jacobus sartor et Anna e. d. — crga Annam, relictam Jelenkonis pro XLI! s. pr. Act. fer. V. post Lucie. 6. 1517, 6. června. Rukop. ¢. 2108 f. 205. Pavel krajčí Bílaj vzdal jest Václavovi z Nového domu, zeti svému, puol domu, kteréhož mu se dostalo po Janovi Bílém lékaři, bratru jeho, ležící podle školy sv. Mikuláše a ulièky. —. Act. sabbato ante Trinitalis. 7. 1518, 8. července. Tamtéž f. 228. Ondřej ko- žišník a Majdalena k. d. u tváří ležící podle školy sv. Mikuláše a podle Petra doktora ze zadu od mistra Václava Alba [z Ürazu], kancléfe Star. M. Pr. a od Václava z No- vého domu za XLI k. gr. pr. Act. fer. V. post Procopii. 8. 1521, 96. května. Rukop. č. 2155 f. 13. Stala se smliva — mezi Jakubem Fontesem a Ondiejem ko- žišníkem, sousedem jeho, o uličku, kteráž jest mezi domy jich — že jie obadva bez překážky jeden druhého uží- vati mají, pruochoz jeden i druhý do ní svobodný mieti ku potřebám svým. — Act. die Urbani. 9. 1581, 15. brezna. Rukop. ¢. 2110 f, 353. Matás Kukla a Anna k. d. u tváří vedle domu Jana Rauše od Majdaleny Zmeśkalovć za XL k. gr. ć. Act. fer. III. post Gregorii. Martinus 

Strana 144
144 XIII. V ulicí Mikulášské. — Č. p. 270. 10. 1588, 24. listopadu. Rukop. č. 2111 f. Blažek Buta k. d. vedle školy sv. Mikuláše a Jana Rauše od Matúše Kukly za XLII k. gr. ć. Act. fer. JI. post Clementem. ll. 1536, 10. bfezna. Tamtéž f. 98. Václav Svi- havec krajci a Regina k. d. od Blažka Buty za XLIIlI k. gr. ©. AcL. fer. III. post Translat. s. Wenc. (Od r. 1537 do r. 1644 splácí Regina Sv.) 12. 1640, 18. btezna. Tainlez f. 279. Jiřík z Trnovan sladovnfk a Anna k. d. od Reginy Svifavcové za XLIIII k. gr. pr. Act. fer. V. ante Palmas. 13. 1544, 18. ledna. Kopiář listů královských fol. 37. (Staroměstským a Novoměstským.) Ferdinand etc. Poctiví, věrní naši milí! Vznesla jest na nás skrze příle- žící supplikací Anna Mládežková kramářka, že by se jí znamenité těžkosti od věřitelův jejich a zvláště od Hanuše Albrechta od Peniżkiiv dáti měly, chtíc týž Hanuš, aby jemu dluhův nad nemožnost svú (jakž nás spravuje) plátce byla, čemuž táž Anna dosti učinili nemůže, nás pokorně a poníženě prosíc vtom za milostivé opatření; i poněvadž jste se předešle k věřitelům za touž Annu přimlhívali, žá- dáme vás milostivě poroučejíc. že ještě s týmiž věřiteli s pilnosti (obešlíc je před se) jednati budete a k tomu je privedete, aby tcj chudé ženě do slušného času seče- kání a shovční dluhův měli, tak aby těch těžkostí: svých poněkud zbavena býti mohla, jakoż nepochybujem, že v tom vámi nic nesejde. Dán na Hradě Pražském v pátek po sv. Antonínu léta elc. XLIIII. 14. 1544, 28. března. Rukop. č. 2117 f. 23. Do- rota Budějovská k. d. podle školy sv. Mikuláše u tváří řečený od Jiříka z Trnovan za XLIJII k. gr. č. Act. fer. Vl. post Annuncc. M. V. 15. 1544, 28. března, Rukop. C. 2117 f. I9. Jan Miádežka bakalář a Anna k.d. utváří řečený vedle školy za LVIN'k К. gr. 6. od Doroty Budéjovské. Act. fer. VI. post Annuncc. M. V. 16. 1550, 11. brezna. Tamléz f. 201. Zmocnën jest Hanuš Albrecht kupec domu Jana MlédeZky a Anny m. j. pro sto a XLIM К. ег. m. Act. fer. I. ante Gregorium. (Viz výše č. 13.) 17. 1556, 7. února. Tamléž f. 353. Řehoř Kubic z Gerlice a Mandalena koupili duom narohu podle domu Bartoloměje šmukýře od Hanuše Albrechta za sto a V k. gr. č. Act. fer. VI. post Dorotheam. (Viz dil I. str. 581. č. 19.—22.) 18. 1591. — Rukop. c. 1055 f. 117. (Svědomí mezi Mandalenou Kubicovou a Janem Beranem.) Matous tesař svódcil: Koupil sem na konec masopustu knihu za 20 gr. b. od jakehosi muże Nómce, byl rySlavej. Piincsl ji nejprve jinýmu a on neměl penéz. Rekl mi: Kup ty ji Matouši, však se taková kniha vždycky odbydc, měl sem jí na půl líta, ležela den jako den na krámě. Pak sem ji teď nedávno prodal a tato Kubicová se teprva k ní přiznala. Jiného já nevím, jestli ta kniha její čili není. — Jiřík Neplachovský svědčil: Nekoupil sem nez jedny knihy, k kterejm se Mandalena přiznává, a nevím, jsou-li její, čili nejsou. | A toho mládence, ktercj mi je prodal, neznám a od ty doby sem ho neviděl, než pravil, že jest ze školy od sv. Michala (!). Byla Terentii kniha, dal sem mu za ni Lii bily. Jan Kaliżskej svódcil: Když jest ty knihy Bernart Rus prodával, ptal sem se ho dostatečně, kterak mu říkají. On pravil, že Bernart Rus. Tak se jmenoval, ze školy od sv. Mikuláše. Když sem se ho ptal, kde jest ty knihy XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 91d. 61. | vzal, pravil, že by měl jeden mládence stonati a že jest mu je dal prodávati, když tak chodfval. A ptal sem se: Kde pak ty knihy bereš. On pravil: Nestarejte se, co já vám prodám, slibuji vám hrdlem, že jest svobodný. Vy- ložte je tu hned na vrch. Jakož sem pak to udělal, nad to vejše, když sem od něho který koupil, kázal sem mu se na každý rudkou červenou podepsuti pro lepší: toho jistotu a důvěrnost. Když sem se mu kázal podepsati, s ochotností to dělal, řka: Přísahám, nebojte se nic, kdokoliv "ode mne koupí. Já sem připustil na jeho slova. Nevím, co jest těch kněh bylo; tak v pamóli snasfm, Ze asi čtvery, ale on praví, že šestery. Nu necht jest to i tak, já nevím. P. B. milej ví, žádnej mne tak nepodved, jako on. Tomáš Jedlicka ze školy sv. M.: Bylo na den Du- šiček, -kantor mne poslal do školy pro mendíčky, aby šli k kostelu visitatum, nebyl tam v Skole żadnej mendik, než ten mládenec, kterej měl podusku, zamekl| sc v ko- more. Otevřel mi predce a mél svázunou podu&ku. Než mendíka tam žádného nebylo. Jí se ho ptal: Co, půjdeš hnedky pryč? Ze se byl strojil do patryje. I fckl, ne- půjdu; püjdu nejprve k Stépánu k fraterovi, prodám mu tu podušku, abych iněl peníze na cestu. Potom pravil, že by mi sc svéïil nejedny véci, abych ho nepronesl. Ji pravil: Nepronesu. On řekl: Mám tu podušku s Berancm, rád bych ji prodal fraterovi. Zc jest u sv. Stěpána ten bratr. Potom sem šel zase do kostela a povědčl sem kan- torovi, že již všickní mendící stojí u dveří. A když sem Bel zase dolü, zahlíd| sem ho, 2e jest Sel na rynk s tou podu&kou. Potkal jednoho Zida na rynku, ten Zid se ho plal, co to nese. On pravil, Ze podu&ku clice prodati. Ten Zid velel, aby s ním šel do krámu jeho. Oni mnc neviděli, když sein šel za nimi, Až v tom domě, kde mu peníze sázel, já mu řekl: Což to, však si pravil, že ji prodáš bratru. On pravil: Bojím se, že nemá penčz a chtě) by, abych mu ji darmo dal, a jü penèz potřebují a musím dáti Beranovi polovici. Ale nevím, dal-li jest mu čili nedal. A na druhej den hned &el do patrije. 19. 1591. — Tamnmléz f. 122. (Svědomí mezi Mikulášem à Pavlem bratffmi Kubici a Annou Kostna- rovou.) Mandalena Kubicová, jsoucí v nedostatku zdraví postavena, svědcila: Přišel ke mně k krámu Adam Polák s Mikulášem, synem neb. Martina Kubice, pověděl, že nějaká spravedlnost od p. Lorence Lochmana naším dětem, připadla, abych ten kšaft pomohla vyplatiti, že jest zastaven ve 4 k., abych dala kopu grošů, že druhá strana taky dá kopu gr. Já sem dlouho nechtěla dáti a ten Polák vždy za mnou bělal, že vobdržíme. Já řekla, dejte vy mi pokoj, porozuměvši, že bychom nic (u neobdrželi, i pustila sem od toho a moji děti tolikýž i druhá strana. Řekli: My o to nechceme státi, taky od toho pouit(me, necht se soudí, kdo chce. Než dala sem předce tomu Po- láku s Mikulášem kopu gr. a on potom vždy nacházel, abych mu víceji dala, abychom od toho nepouštěli. Já řekla: Nechci, dejte mi pokoj, již sme ode všeho upustili. — Stefan Kubic svédcil: Přišla Anna Kostnarka nejcdnou, než několikráte s tím Adamem Polákem do příbytku mýho, pravivší, že má nějakej kšaft za sebou, kterej by měl mně svědčiti, též tuké i strejcuom mým. Ten kšaft że ona mó v zástavě ус 4 k., takovej kšaft abychom vy- platili. Jestliže ho nevyplatíme, že ho chce p. Vojtěchovi Bartákovi prodati. Pak po tak jejím častým nabíhání s tím Polákem ke mně, ten kšaft sme vyplatili. Tak já viděvší s bratrem svým [inhartem, že bychom nic neobdrželi, od toho sme puslili. A tak strejcovć moji i kšaft zase navrátili. 

Strana 145
XIII. V ulici Mikuldsské. — C. p. 27d. 20. 1593, 10. února. Rukop. č. 2112 f. 392. Jan Vindyš Písecký [bradýř] k. d. vedle domu Anny Taub- manové a školy sv. Mikuláše od Linharta Kubice za 157!h k. gr. & 21. 1594, 17. kvétna. Rukop. C. 2205 f. 136. V outer po nedéli Prosebné — když sme se k žádosti neb. Jana Winta, rodiče města Písku, měštěnína tohoto St. M. Pr, do domu jeho sešli — tu o statku svém oustní pořízení učinil takové, že duom svuoj, v němž bydlí — dal Anně m. své. (Vysvědčeno ve středu po sv. Diviši.) 22. 1615, 14. prosince. Rukop. č. 2114 f. 192. Wolf Sopper z Adorfu [písař kanceláře Pražské] a Alžběta k. d. podle školy sv. Mikuláše ležící od Jana Winta Pod- vinskýho z Doubravičan za 426 k. gr. č. © 1641, 18. prosince. Rukop. 6. 2115 f. 93. Alžběta Sopperová — dům ubílé růže — postupuje Lid- mile Reneltové, dceři své. Číslo pop. 27e. I. 1437, 16. října. Rukop. č. 2099 [. 454. Post- quam Johanncs Muczek et Susanna, conthoralis sua, fue- runt in possessione domus Krzizkonis ponderatoris — quam domum a rclicta Paldriani VIII s. eximerant, cx tunc — prefati Johannes ct Susanna de eadcm domo pretacto Krzizkoni condescenderupt — salvo tamen censu, quem predicti coniuges in eadem domo habere dinoscuntur —. Act. fer. lll. ante s. Galli. 2. 1449, T. ledna. Tamtéz f. 1050. Crux ponde- rator deputavit el prescripsit XL s. gr. nomine dotis Machne, conthorali sue, super domo sua post Nicolaum sita —. Act. fer. IIl. post Epiph. 3. 1462. — Tamléé f. 1089. Quemadmodum ilinco Rzepnice impetiverat Machnam, Crucis pond. re- lictam, occasione rerum quarumdam post obitum uxoris ipsius Hinkonis ad domum Crucis pretacti translatarum — concordati sunt — ut ipse Hinko Machnam — dc ulla re amplius impetere non sit attemptare ausus —. 4. 1468, 7. kvëtna. Rukop. c. 90 f. 224a 6. 2103 | f. 49. Adalbertus institor et Katherina e. d. retro s. Ni- colaum sitam inter domum Marlini orelogistc ex una et braxatorium Johannis Wolf parte ex altera erga Marga- retham, relictam. Crucis pouderatoris, pro XXX s. gr. Act. fer. Il. ante Ascens. d. 5. 1461, 14. ánora. Rukop. 6. 2105 f. 143. Jukess, nunccius dominorum, et Anna e. d. sitam pencs braxato- rium Georgii, nati Johannis Lorrificis, et relicte olim Mar- tini horclogiste parte ex altera erga Adalbertum institorem pro L s. Act. sabbato die Valentini. 6. 1466, 27. Fijnu. Tamleż f. 248. Famosus domi- nus Rameš dc Hradek cmil pro se el Katherina, sua conthorali, ac domina Ofka, d. Samuelis de Hradck et de Waleczow uxore, domum circa Jakssonein, hospitem pretorii, pro LXXIII s. gr. Act. fer. 1l. in vigilia Simonis et Jude. 7. 1480, 5. prosince. Rukop. č. 2106 f. 69. Sta- nislaus forensis ct Dorothea e. d. aput d. Ofcam, uxorein d. Samuclis de Hradek et in Walczow, pro XXX s. gr. pr. Act. fer. Ill. ante s. Nicolai. XIII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 27e. 145 8. 1491, 24. listopadu. Tamtěž f. 313. Samuel in- stitor et Katherina c. d. erga Dorotheam, olim Stankonis forensis, nunc vero Georgü a lilio conthoralem, pro LV S. gr. pr. Act. fer. V. ante Katherine. 9. 1495. — Rukof. c. 94 II. f. 63. Katherina, olim Wenceslai Kozmin de Podskale, nunc vero Petri conthoralis, fassa est, quia tulit Ill!» s. gr. m. a Georgio ct Paulo, fratribus de Hradek el in Waleczow, quas olim Stanko forensis, habens in eisdem dominis iustum debi- tum, testamento suo legavit. — 10. 1509, 28. srpna. Rukop. ¢. 2108 /. 39. Kalhe- rina, olim Samuelis, nunc vero Johannis dicli Kozel con- thoralis, resignavit domui suam, quam inhabitat, penes domum Johannis baccallarii — Johanni, marito suo. Act. die Augustini. 11. 1616, 26. dubna. Zaméz /. 185. Petrus doktor a Dorota k. d. mezi domy někdy Jana lékaře a u věže z zadu od Erazima [Freya z Frejunku] kupce od jedno- rożce [klery jej nabyl patrnë v dluhu] za LXXX К. gr. pr. Act. in crastino s. Marci. 12. 1626, 7. prosince. Rukop. č. 2110 f. 130. Jiřík Straje a Salomena k. d. podle domu Ondřeje ko- žišníka od Petra doktora za XCV k. gr. pr. Act. fer. V. post Nicolai. 13. 1527, 20. března. Tamtéž /. 195. Jan Rauš a Zuzana k. d. — od Jiříka Strajce za sto ménč dvú k. gr. pr. Act. fer. III. ante Benedicti. 14. 1684, 4. května. Rukop. ©. 2111 f. 72. Vojléch Zlá Kačka a Lidmila koupili s povolením p. purgmistra a z rozkazu duom ležící mezi domy Matúše Kukly a zadku od věže obostranně od Jana Rauše za XCII'k k. gr. ©. Act. fer. II. post Invenc. Crucis. 15. 1535, 11. prosince. Tamtéž /. 117. Vilím Ba- reš z Kamenice k. d. ležící mezi domy Viclava krajciho a zadku od věže od Vojtěcha Zlé Kačky za sto k. gr. č. Act. sabbato ante Luciam. 16. 1588. — Rukop. ¢. 1130 f. 275. VW 1é pii mezi Vilinem Baršem z Kamenice a pannou Majdalenou Kestřanskou z Kestřan, kdežto on Vilím ji vinil jest z loho, že se mu z domu jeho za školou sv. Mikuláše leżiciho pohnouti a vystéhovati nechce, v té věci za opa- tření a aby jemu takového domu postoupila žádaje. Proti tomu Majdalena dala mluviti, že jemu z domu toho není povinna se stěhovati, neb duom její jest, a on Bareš ví, že zápis na ten duom svěřený má, čemuž jestli že by chtěl odpierati, ona by to chtěla pokázati, táhnúcí se při tom na pamèl panskd, kterak on Bareš, když jest vstou- pení o ten duom zjednal, sém se jest К tomu, zc vic svčťená jest, přiznal. K tomu že zápisové ti, kteříž samé osobě bez dědicuov svědčí, obyčejně svěření bývají —. Tu p. purgmistr a rada — takto vypovídají: | Poněvadž Majdalena z Kestřan jeho Viléma Barše z Kamenice mimo jebo zápis, kterýmž sobě duom zapsal, svěřením nařéká a takoví zápisové někdy sc nacházejí, že zápisu svěřeného podobenství v sobě nesou, i chce-li on Vilím zápisu toho użiti, má se proti těm svědkuom, kteříž slyšené řeči jeho svědčí, očístítí tak, pokudž jemu od práva nalezeno bude, že jest ona Majdalena jemu toho domu nesvěřila —. Act. die Mercurii. (Bareš přísahu vykonal a Majdalend Ke- střanské bylo rozkázáno, se z domu vystéliovali.) 17. 1542, 11. cervence. Rukop. ¢. 2111 f. 341. Jan Sobeticky z Sobdtic vzdal duom svuoj sobě prve od Vi- léma Barše vzdaný — p. Jeronymu BoZickému z Božic —. Acl. fer. lll. post Joh. Hussium. 19 

Strana 146
146 XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 21e. 18. 1544, 22. července. Kopiář listů hrdlovskych 1543—50 f. 74. (Peuovi Hanyánovi a Lcopoldovi Hcy- pergerovi statek Majdaleny z Kestfan dán.) My Ferdinand etc. oznamujeun t{mlo iistem vÉem: jakoZ jest Majdalena * Kestfan soudem zemským království českého, kterýž jest držán na [Tradě Pražském o Suchých dnech Jetni¢nych nyní minulých, za faleSnici pro některé listy, jimiž jest neslu$né upomínala a lidem na těžkost nastupovala, od- souzena tak, jakž nález téhož soudu zemského o tom šíře v sobě drží a zavírá, pro kterýžto její zlý skutek podle zřízení zemského všecken statek její na nás jakož krále Ceského jest připadl. I proseni jsme od slovutnych Petra llanyána a Lceopolda Heypergera komorníküv, našich věrných milých, abychom jim tu pokutu naši a slatek její, jmenovitě dům v St. M. Pr., též list hlavní, kterýž má na slovutného Václava Popela z Vesce na pül Gtvrta sta kop míš., dáti a na ně tu všecku spravedlnost naši prevésti râèilj. KdeZ my prohlfdajfc na jich obû ustavitné a pracné služby, kteréž nám na každý den činiti musí a tím lépe aby činiti povinní byli, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Cechách nade- psaným oběma komorníkům našim na rovný díl mimo všecky jiné dali jsme dotčený pokutu, totiž dům v St. M. Pr. le2ící a list hlavn( na pül ctvrla sla kop míš. též Majdalené z Keslfan svědčící a tímto naším listem dáváme tak a na ten zpuosob, když by statečný Petr: Chotek z Vojnína na Budeničkách, prokurator náš v království Ceském, týž dům lak, jakž jsme mu poruciti ráčili, prodal a zpenéZil a dluh podle dotčeného listu vyupomínal, že oni obadva mají téZ peníze od nélio vyzdvihniüti a k svému najlepSimu užitku obrátiti a on má je jim bez odporu po napomenutí vydati. Než jestliže by pak nad ten dům a list hlavní napřed řečený táž Majdalena z Kestřan jaký statek jměla neb držela, s tím my podle vůle naší nalo- žiti moci budeme a oni s tím nic více jmíti činiti nemají. Tomu na svědomí sekret náš královský k listu: tomuto rozkázali jsine pritiskmiti. Dán na hradě Pražském v úterý den sv. Mari Majd. léta 1544. 19. 1544, 30. července. Rukop. ¢. 2017 J. 38. Petr Chotek, prokuralor královský, zveden na duom Man- daleny Kestřanské s strany pokuty, v kterúž jest táž Man- dalena upadla. Act fer. lIfl. post Annam. 20. 1664, 6. srpna. Rukop. č. 2142 f. CC 10. Ve jmeno —. Já Mandalena z Kestřan toto pořízení činím: Najprvo k záduší. kdež bych koli ležela, tu pět k. gr. poroučím, it. též k záduší krávy tři aby se koupily —. Což se pak dotýče domu toho, v kterémž bydlím, jej mocně dávám paní Anně Zubové z Kestřan, seslře své —. Což se pak dotýče paní Elšky a paní Kateřiny z Lant- štejna, na ly nechť nezapomíná —, neb jest matka jich —. Stalo se v pondělí na den Proměnění P. Kr. (Publi- kováno 1. listopadu t. r.) 21. 1555, 28. dubna. Rukop. c. 2117 f. 335. Bartoloměj Troger šmukýř a Anna k. d. ležící mezi domy někdy Mládežkovým a mistra Ondreje obostranné od Anny Zubové z Kestían za slo k. gr. €. Act. die Georgii. 22. 1580, 21. března. Rukop. č. 1135 f. 26. (Jiřík Lounský s Annou Taubmanovou.) Jakož jest Jiřík Lounský obeslav ku právu Annu, Tomáše Taubmana manželku, příčinu toho obeslání oznámil tuto: Ze onu Anna jemu dům svůj za školou sv. Mikuláše mezi domem Gregora Kubice a zadkem domu Věžovského obostranně ležící jest prodala za 876 kop míš. a závdavku od něho přijala sto kop a ostalck zdvdavku 50 kop míš. měl jí doložití a doplniti, kdyZ by se z toho domu pohnula, pak nyní ona X111. V ulici Mikulášské. — Č. p. 21e. Anna z téhož domu jemu tak prodaného se pohnouti ani ostatek závdavku od něho dovzíti nechce; protož v tom žádá za opatření, aby právem k tomu přidržána byla a on svého trhu užití mohl. Proti tomu od Anny Taubmanové po vzatém hojem- ství za odpověď dáno, že již vkladenim v kniby toho domu podle vytržení Jiříkovi nenf povinna z příčin těchto: Předně že on Jiřík vyuzivdi ten dim od ni ve dni a v roce sobě toho k místu nepiivedl; druhé, že maje podle trhu zavdati 150 kop míš. padesáte kop za sebou zanechal a jich nedodal, a aby k svému trhu přijítí mohl, o to vc dni a v roce se nestaral. Kdyby pak byl i k tomu přívedl, tehdy vejroční peníze již by byl za- držel při času sv. Havla. Naposledy se zde v tomto místě ohlašoval, že o ten dům nestojí; i jinde to mluvil, Nechce-li télo odpovědi místa dáti, ona chce ukazovati. Na to Jiřík Lounský od sebe mluvití dal: žádá ho plipraviti o sto kop a trhu odepi(ti nemůže uež praví, že ve dni a v roce sobě toho k místu a konci nevedl, jakoby jej pokojně rok a den vydržela, ježto von jí z lásky tu bytu dopřál, neb ho za to i s manželem svým žádala, aby jich tu od některého času zanechal, až by se bytem opatřili, a tak tou příčinou neztratil trhu, Druhou příčinu klade, že nedodal závdavku, an v trhu není poznamenáno, že má všecken závdavek pojednou dáti, ale teprva když mu se z domu pohne, jakož se lo najde 7 zápisu trho- vého, když k průvodům přijde, volaje se, že to ukizati chce. Tu stranám, když sobě na odporu byly a k průvo- dům připuštěny býti žádaly, jest čas a termin k nim uložen. Kterýž když přišel, Anna k provozování obran svých, proč by Jiříkovi v tom trhu státi nechtěla, že na onen čas učiniv žalobu na ni, nestál k svému odkladu a tak to obeslání bylo přemazáno; a práva ukazují ; čí obmeškání, že toho i škoda jest. Neb práva slouzf bdicim a nespfcim, a tak podlí těchto práv sám sc zavedl, žádaje za přečtení svědků rejstry zavedených i listovního svědomí; k nim mluvě, že z svědků sc nachází, jakou pamět měl Jiřík na svůj den a stání, jsa u Stěpána rybáře na víně, tu se ohlásil, Ze má státi na ratliouzc pod té pře ztracením Za- daje, aby mu šenkýřka plá&t vrátilu, ale ani na ratlouz loho due nepřišel a Valentin, jeho přítel, se na něho hněval, mluvě, že sme jiz pri ztratili. Protož věří, že podlí obran svých jemu ničímž povinna nebude, poroučeje se k uvážení. Proti: tomu Jiřík: Lounský příteli amluviti poručil: Doslejchá těchto splelaných průvodů, kterými by Anna jeho o spravedlnost připravití chtěla, aby cizího statku požívala, kdež praví, že nestál k odkladu a tak tu pti ztratil. Ale strana odporná též se v tom náležitě: podle práva neopatřila, do rady toho dne nevstoupila a za upu- štění od práva nežádala, an Jiřík kovář svědčí, když toho dne na strany bylo voláno, že ani Anna se tehdáž ne- ohlásila a že Annu pozdě, an již p. purkmistr páni: vy: vslali, potkal na schodích v rathouze. Llavel hospoddr též svědčí, že tu Anny nebylo. Sou pak nato nálezové, kdož tak nežádá opatření od práva, že nic neobdržuje ; podav k přečtení toho nálezu 16% i plnomocenstvi, klerym Anva zmocňuje Tomáše, manžela svého, k tomuto soudu leprva léta oc 79. a pře začala léta oc 78. A protož Václav Ceček svědčí, že Tomáš seděl za stolem v obecní svět- nici a když naň voláno bylo, nesměl sem, aby žádal upuštění od práva, protože s počátku k té při mocnosti neměl. Podav vejše k čtení svědků rejstry ravedenych též i zprávy Martina Senvalda; mluvé, Ze z l6 zprávy sc 

Strana 147
X111. V ulici Mikulášské. — Č. p. 270. rozumí, kterak jest jeho Jiříka přes pole pro potřeby své a jeho omlouval při ouřadu, aby v své při nehynul, ježto Anna kdyby více spletených svědků mčla, proti Václavovi Ceckovi a Martinovi Sinvaldovi jí nepostačí, a tak Jiřík práv züstanc. Podav trhu, jak jest ten düm koupil; mluvě, Ze z toho zápisu trhového se rozumí, Ze Anna, vzavSi na ten (rh závdavek sto kop, tudy obmejśslela, aby sobě domu i penéz nechala. Protož se poroučí k opatření. Na to Anna od sebe mluviti dala: Praví Jiřík, že by pochybilu práva, nežádavší upuštění od práva, ale chtěla žádali, než pání Novoměští tehdáž vstoupili do rady a jí v tom překážku učinili. Nález privedený daleko se od tyto pře dčlí, neb strana se tam nepostavila ku právu, ale ona se postavila. Beře sobě Jiřík ku pomoci svědomí Václava Cečka, že by neměl viděti Anny toho dne zde na rathouze, což může bejti, neb se ne všickni známe. Martin Senvald zprávu dává, že by po potřebě jeho měl do Litoměřic jítí; an jiní jej viděli v městě, kterážto zpráva jeho není na škodu, nel, Sel-li jest pres pole, mél jest zřídití na svým míslě poručníka; zápis trhu ven ze Opét Jiřík lounský mluvil: Strana praví, že jakž bylo zavoláno, páni Novomčěští přišli a p. purkmistr páni vyvstavše hned na zámek jeli, ale vše to ničímž jest, neb Anna tu přítomná nebyla a těch obran teď užívá toliko, aby nelidsky živa byla, chtějíc míti dům i peníze. Tím spor zavřín a právu k uvážení podán. Tu pan purkmistr a rada — takto o tom vypovídají: | Poněvadž Taubmanová maje sobě na jistý den s Jiříkem Lounskÿm termin od práva až pod ztracením té pře uložený pro nepřítomnost původa Jiříka Lounskýho téhož dne do rady nevstoupila a za upuštění od práva proti němu původovi nežádala, z té příčiny ona Anna Taubmanová od té pře upuštěna býti nemůže, ale Jiřík: Lounský vedle žádosti své v průvodích hlavní pře s ní Annou podle předešlého termínu té pře ztracení slyšán býti má podle práva. Ačtum f. 2. post Judica MDLXXX?. 23. 1580, 14. června. Tamléz f. 99. (Pie o totéz.) Jakož jest Jiřík Lounský obeslav ku právu Annu, Tomáše "ľaubmana manželku, príčinu toho obeslání oznámil tuto: že ona Anna jemu dům svůj za školou sv. Mikuláše mezi domem Gregora Kubice a zadkem domu Věžovského obo- stranně ležící jest prodala za 875 kop míš. a závdavku od něho přijala sto kop a ostatek závdavku 50 kop míš. ji doloziti à doplatiti, kdyZ by se z toho domu pohnula, pak nyní ona Anna z téhož domu jemu tak prodaného se pohnouti ani o statek závdavku od něho dovzíti ne- chce, protož v tom žádá za zaopatření, aby právem ktomu přidržána byla a ou svého trhu užili mohl. Proti tomu od Anny Taubmanové po vzatém ho- jemství za odpověď dáno, že již vkladením v knihy toho domu podle vytržení Jiříkovi není povinna z příčin těchto: Předně, že on Jiřík vytrživší ten dům od ní ve dní a v roce sobě toho k místu nepřivedl. Druhé, že maje podle trhu zavdati 150 kop míš. padesáte kop za sebou zanechal a ji-h nedodal, a aby k svému trhu přijíti mohl, o to ve dni a v roce se nestaral. Kdyby pak by i k tomu privedl, tehdy vejroční peníze již by byl zadržel při času sv. Havla. Naposledy se zde v tomto místě ohlašoval, že o ten dům nestojí; i jinde to mluvil; nechce-li tétv od- povédi místa dáti, ona chce ukazovati. Na to Jiřík Lounský od sebe mluviti dal: Zádá ho piipraviti o sto kop a trhu odcpříti nemůže, než praví, že ve dní a v roce sobě toho k místu a konci nevedl, jako by jej pokojně rok a den vydržela, ježto von jí tu z lásky Tomáše Taubmana.) Ve jmeno —. XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 97e. 147 bytu dopřál, neb ho za to i s manželem svým žádala, aby jich tu do některého času zanechal, až by se bytem opatřili, a tak lou příčinou nezlratil trhu. Druhou příčinu klade, že nedodal závdavku, an v trhu není poznamenáno, že má všecken závdavek pojednou dáli, alc teprva, když mu se z domu pohne, jakož se to najde z zápisu trhového, když k průvodům přijde, volaje se, že to ukázati chce. Tu strany když sobě na odporu byly a k průvodům se volaly, jsouce k nim připuštěni, Tomáš Taubman na místě Anny, manželky své, dal čísti vejpověď mezi Adamem Kulíškem a Kašparem Prunarem, druhy mezi Samuclem Leksem a Evou Markovou, Jifikem z Trnée, a Pavlem Růží, žalobu léta oc 78. Ff. b. die Leonardi utinénon, apellací z Zatce přinešenou, k tomu mluvě: Slyšáno, kdy Jiřík obeslal Annu ku právu, že tomu již přes dvě lítě, i maje sobě to k místu a konci vísti, roku a dni projíti dal. A nálezové v sobě obsahují, že kdo sobě tak nepo- řádně to vedli, o své spravedlnosti přicházeli, poroučeje se k opatření. Proti tomu od Jiříka Lounského mluveno, co se ná- lezů dotejče, ti sou spravedliví, ale Jiřík šel vždycky na právo a Tomáš ví, že nedávno mezi nimi se vejpověď stala léta tohoto v pondělí po neděli Judica, a protož mu nemůže přičteno býti, aby co promlčeti měl. Na to Tomáš Taubman mluvil, že rok a den prošel od prvního obeslání až k druhýmu, jakož se z rejstříku obsílek nachází. A od vytržení domu nešel na právo, ale rok a den mlčel a tak sám sobě v cestě byl. Zase Jiřík Lounský od sebe mluviti dal, kterak jest promléeti mél, an ta véc zůstávala drahnej čas na uvážení pánüv a teprva pred málo nedélmi vejpovéd se stala. ProtoZ jest nic nemolil promléeti, porouceje sc právu k spravedlivému opatření. Tím spor zavřín a právu k uvážení podán. Tu pan purgmistr a rada — lakto otom vypovídají: Poněvadž Anna Taubmanová jsoucí od Jiříka Lounského z vkladení v knihy městské domu odní vytrženého i z po- sloupení jeho obviněna při odpovědi své něktcré příčiny, proč by takovým vkladením i postoupením jeho povinna nebyla, jest předložila a veda na to průvod svůj, lčch podle práva a uvolení svého jest neukázala a neprovedla, nýbrž z poznamenání trhu při úřadu purgmistra pánův lo sc nachází, že ona Anna po vyplnění a dodání zívdavku půl druhého sta kop míš. téhož domu jemu Jiříkovi postoupiti má. A aby na týž závdavek sto kop míš. podle žaloby nepřijala, lomu v odpovědi své neodpírá, Jiřík pak ostat- ních padesáte kop míš. k témuž závdavku, když mu dům od ní postoupen bude, dodati se uvoluje. Z těch příčin dává se jemu Jiříkovi Lounskému původu proti dotčené Anně Taubmanové obeslané za právo tak, že přijmouc od něho Jiříka k prvnějším sto kopám závdavním ostatních padesáte kop míš. takového domu podle vytržení a po- znamenání prodaje jeho v knihy městské vložiti i také postoupiti a to do dvou nedělí pořád zhěhlých jest po- vinna. Actum f. 3. post Medardi MDLXXX. 24. 1685, 1. dubna. Rukop. ë. 2117 f. 202. Anna vzdává dům manželu svému Tomášovi Taubmanovi. 26. 1586, 10. února. Rukop. č. 2205 f. 6/. (Kżaft Já Tomáš Taubman, měštěnín St. M. Pr., o všem statku svém vuoli svou ko- nečnou poslední sobě sem sepsati dal a o něm řídím a kšaftuji takto: Předkem a nejprve duši svou milou —. Dům, v němž bydlím s manželkou svou, jakž o měj i o jiný statek zadání společné máme, ten odkazuji i se 19* 

Strana 148
148 XIII. V ulici Mikuldsské. — C. p. 97e. vším tim, což v něm jest, buďto na klínotech, svr&cích, nábytcích, hotových penězích, chodících, vinutých i per- natých šatech, což mně milej P. B. z milosti své svaté propůjčili ráčil, Anně, manželce své, a Lidmile, dceři mé, na rovný podíl, však s tou vejminkou, jestlíže by Lid- mila, dcera má, předkem vuolí boží, matkou svou a piitely svymi sc nespravovala, jich poslušna nebyla (ač lé naděje do ni nejsem), tehdy aby z toho statečku mého vybyta byla podle vuole matky a uznání pánuov přátel jejích. ст па domě někdy mém v Platnýřský ulici ležícím, klerejż sem byl prodal Martinovi, pozaunarovi zámeckýmu, peněz gruntovních ještě, což na něm mám, to se všecko v kněhách městských vyhledá a mně spravedlivě náleží, ty též odkazuji Anně, manželce mé, a Lidmile, dceři mé. Jlem vinice dvě na Sárkách ležící, kteréž pod onrok, jedna p. knězi Jindřichovi, proboštu kostela hradu Praž- ského, a druhá k sv. Petru v N. M. P. náležejí, kteréž sem zaplatil, ty 167 odkazuji Anně, manželce mé, a Lid. mi'e, deeij mé. ltem dluhy všecky, kterýmiž mi lidé spravedlivě povinní: jsou, jakž šuldpryfové a cedule uka- zují, o kterýchžlo Anna, manželka má, dobrou vědomost má, těch také při ní Anně a Lidimile, dceři mé, zanechá- vám. A jakož mám přísudek pány desíti soudci v St. M. Pr. na Martinovi Jflkovi 80 kop 15 gr. míš., kromě škod pro touž při vzešlých, o kteréžto škody jest povinen Martin se mnou se srovnati, téhoZ dluliu prisouzeného pri Anně, manželce mé, a Lidmile, dceři mé, zuostavuji. Co se pak Jiříka Lounského dotýce, jakž sem s nim soud a rozepři před týmiž pány desíti soudci měl a práv sem zuostal pro sumu XLI kop míš. a škod na něm stanným právem při témž právě též sem obdržel pro túž při vze- šlých dvadceti kop míš. a XXti kop míš. sem jemu dal a vyplnil v domu p. Václava od zlaté štiky, když úřad purkmi-trskÿ držetí ráčil, a těch XXti kop míš. v regi- střích při úřadu p. purkmistra zapsaných se vyhledá a najde, neb takový dluh jest tudy vzešel, že jest týž Jiřík od Anny, manželky mé, duom, v kterémž bydlím, za jistou sumu slrZil, a maje závdavku jedno sto I. kop míš. dáti, s takový závdavek jest býti nemohl a potom nemohouce plátce býti, od takového trhu jest dobrovolně upustil a tak z téhož závdavku I C kop míš. jemu by ještě pozuo- stávalo XIX kop míš. Jestliže by se týž Jiřík anebo ně- kdo jiný nu místě jeho najíti dal a k takovým XIX kopám právo a spravedlnost míti se býti pravil, když toho jistotu před právem ukáže a právo to za dostatečné uzná býti, tehdy Anna, manželka má, s Lidmilou, dcerou mou, po- vinny budou takový dluh výš jmenovaný zaplatiti. [tem p. Matyášovi z Prejksnar od ziatého prstene dluzen sem | kopu XI gr. míš. a on za týž dluh za sebou má záru- káví brněné s šorcem též brněným ; takový dluh Anna, manželka má, povinna bude jemu zaplatiti a on zárukáví a Sorc navrátiti. Mimo toto všecko napřed oznámení o ji- nejch dluzích, abych komu povinen byl, nic nevím. A nad touto mou poslední vuolí i nad statečkem svým — i Lidmilou, dcerkou mou milou, činím mocnou otcovskou porucnici Annu, manželku mou milou, duověřujíce se jí, že ona jakožto matka Lidmile, dceři své, žádné těžkosti ani kfivdy činiti nebude ani komu jinému dopustí. Jestliže by pak P. B. všemohoucí skrze smrt tuto časnou buď Annu, manželku mou, atebo Lidmilu dceru z tohoto světa pojíti ráčil a Anna, manželka má, o svém dílu kšaft uči- nila, tehdy komuż by se jí koli vidělo a zdálo, buď při Lidmile, dceři své, aneb při komkoli jiným o něm kša(l- tujíc, může ho zanechati bez překážky všelijaké Iidmily, dceři své, a Lidmila aby matky své ničímž nestěžovala do smrti její, by pak i stav svuoj proměnila. Pakli by Anna, X111. V ulici Mikulášské. — C. p. 9Te. manželka má, o stalečku svém nekšaltoval“ a Lidmila, dcera má, Zivobytím jí přečkala, (tehdy nápad na Lidmilu, dceru mou, po Annč, matce její, připadnouli má plným právem. — Stwlo se v pátek po neděli postní Laetarc 5. Aprilis I. osmdesátého pátého. Tomáš Taubman impressor rukou svou vlastní. Kteryzto kSaft my .- purkmistr a rada [Su M. Pr.] k žádosti Anny Taubmanové sme stvrdili, neb odpor jemu vlożeny od Mariunny a Salomeny, sesler nebožtíka Tomáše Taubmana, vejpovědí naší jest minul, kromě ten artykul, kdež Tomáš Taubmnn odkazuje gruntovní peníze Anně manželce a Lidmile, dceri své, na domé v Platnyrské ulici lezicim, Martinovi pozaunarovi prodaném, ten artikul z tohoto kšaftu se zdvihá. Tomu na svědomí oc upcčetiti v pondělí den sv. Skolastiky léta p. oc 86. 26. 1595, 29. cervence. Rukop. č. 2115 J. 31. Jan Grac krejčí a Anna k. d. za kostelem sv. Mikuláše ležící od Anny Taubmanový vdovy, za 295 k. č. 27. 1596, 22. dubna. Tamtéž f. 45. Jan Kašparyn zedník a Mandalena k. d. od Jana Grace za 300 k. gr. č. Act. pridie s. Georgii. 28. 1602, 26. června. Tumléz J. 257. Samuel Krebehen a Barbora k. d. vedle domu někdy Jana Vinta od Jana Kašparyna zedníka za 272' k. gr. ©. 29. 1610, 21. ledna. Tamléž J. 515. Jakub Lang kožešník a Anna k. d. vedle domu nékdy Jana Winta ležící od Samuhele Krebehene za 316 k. gr. à. (R. 1612 splácí vdova Anna a r. 1618 její manžel Jan Wogner.) 80. 1690, 4. dubna. Rukop. c. 2234 f. 79. Stalo se podélenf statku po neb. Jakubovi Longovi züstalého mezi porucnfky sirotküv Jakuba, Marie a Anny, synu a dcerám po témž Jakubovi pozůstalým, a Annou, někdy Longovou a již Jana Wognera manželkou a matkou vlastní dotčených sirotkův. Předně dům v osadě sv. Mikuláše za 630 k. m. koupeny, it. vorkafu k řemeslu kožišnickými sc našlo za 400 k. m. — Dům ujali Jan Wogncr a Anna v sumě 680 k. m. Číslo pop. 271. (U věže.) SM. 1401, 19. května. Rukop. é. 996 f. 57. Do- rothea, olim Jaxonis institoris relicta, emit XI sexag. gr. census, videlicct pro se Vl s. et pro Martha, filia sua, residuas V s., erga Nicolaum Crudencz de Mergenburg, generum quondam Jessconis Rudelsdorfer, pro CX s., quam habere dinoscitur super domo Merziconis pincerne, sita in platea ferri inter domos Alberti Kysner cx una et Petri Rothirz parte ex altera, de consensu Margarethe, socri sue, istis condicionibus adiectis, quod post mortem supra- dicte Dorothee totus census ad Martham, filiam ipsius, uxorem Ulrici, notarii nostri, debet devolvi. — Act. fer. V. ante Pentecost. *2. 1408, 4. srpua. Tamflcź /. 87. Ludwicus Schroll pellifex exsolvit duas s. gr. census erga Martam, reliclam olim Ulrici, notarii Mai. Civ. Pr. pro XVI s. ; quas habuit super domo ipsius Ulrici —. Act. sabbato ante Sixtum. 33. 1404, 10.lJedna. Tamléz f. 94. Petrus Smelczer Henri.us mercator ad Helenam, Hanus canulator et Ma- theus cingisser emerunt simul V s. gr. census erga Mar 

Strana 149
XII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 2Tf. tham, relictam olim Ulrici de Falknaw, nolarii Mai. Civ. Pr, et Procopium, filium ipsius Ulrici, pro XLV s. super ambabus domibus ipsius Ulrici sibi contiguis. — Act. fer. V. post Epiphan. *4. 1405, 90. srpna. Au£op. C. 210I f. 52. Martha, relicta. olim. Ulrici de Falknow, notarii Mai. Civ. Prag., resignavit unam s. gr. census Procopio, filio dicti Ulrici, privigno suo, quam habuit super domo Crucis dc Slatyna, sita retro s. Crucem inter doimnos Bussconis trager cx una et relicte Sedlakonis pistoris parte ex aiia. — Act. fer. V. ante festum s. Bartholomei. 85. 1406, 16. inora. Tamleź J. 74. Procopius, filius Ulrici de Falknaw, emit ll. s. censum erga Marlam, relictam dicli Ulrici, novercam suam, pro XXI s, «quas habuit super domo Andree Kreysa penes s. Jacobum in acic. Act. fer. HI. post Valentini. . *6. 1419, 18. srpna. Tamież J. 324. Nicolaus de Czwikavia, notarius collectarum Mai. Civ. Pr., et Marga- retha, conthoralis ipsius, cincrunt V s. gr. c. erga Hen- ricum, mercalorem ad Helenam, IHenslinum, canulatorem in Leta curia, ct Mathiam czingisser, testamenlarios olim Nicolai czingisser, pro XLV s. super duabus domibus Marthe, relicte Ulrici de Falknaw, notarii collectarum. Act. fer. V. post Assumpc. *7. 1418. — Rukop. č. 2099 f. 31. Procopius olim Ulrici de Falkenaw, notarii collectarum Mai. Civ. Pr, filius, fassus est sc tencri XCV s. gr. Marthe, dicti Ulrici relicte, noverce sue —. *8. 1414. — Zamnléz f. 33. Martha relicta fassa est, se debitorie obligari XLII s. gr. Ulrico Reichardi, Grim dc Zalczpurga servitori —. 99. 1414, 27. ledna. Rukop. č. 2102 f. 26. Lau- rencius pannifex emit V s. gr. c. erga Nicolaum de Czwi- kavia pro XLV s. super duabus domibus Marthe, olim Ulrici notarii relicte. Act. sabb. post Convers. s. Pauli. 910. 1414, 15. června. Nukop. ć. 997 /. 64. Anthonis Johannes ad Etiopes, Michacl a media rota, Ni- colaus Meissnar ducti sunt ad domum Marthe, relicte Ulrici, que sita est retro s. Nicolaum, pro CXXII s. Act. in oclava Corp. Christi. *|]. 1417, 19. ledna. Rukop. c. 2102 f. 129. Ko- hannes Kurzner emit Il cum media s. gr. c. erga Lau- rencium pannificem pro XXII cum media s. super braxatorio Nicolai Gewiczer. Act. fer. lll. ante Fab. et Scbast. *]2. 1417, ll. kvétna. Tamléz f. 159. Nicolaus Gewiczer emit 111] s. c. erga Paulum Swachonis pro XL s. super vinea ipsius Pauli. Act. fer. llI. post Stanislai. *13. 1436. — Rukop. ë. 2099 /. 433. Kacza, relicta Mikulasskonis, nati Nicolai Gewiczer, publicando ius suum dotalicii et jus pueri sui ad XII s. gr. census in Kleczan indicit se ad eundem censui. 9?|4. 1486, 14. listopadu. 7amléz f. 434. Baltazar Czoter requisitus, quia sibi constaret de quodam debito, in quo, ut refert Johannes, natus Nicolai Gewiczer, Rein- hardus senior prefato Nicolao obligaretur, respondit: Dum fui et adhuc sum testamentarius avunculi mei Alberti Camarerz, tunc audivisset ab eodem, qualiter Nicolaus Gewiczer mutuasset ducentas quatuor s. gr. Reinhardo prefato, in quo quidem debito eidem Nicolao debuit XXIII s. gr. census perpetui intabulari. In signum huius- modi debiti ipse Ballasar restituit atque dedit litteram obligacionis Johanni Gewiczer, que sonabat super debito prefato, quam habuit a prefato Alberto Camarerz. -— XIII. V ulici MikuläSshé. — C. p. 916. 149 Caspar, natus Paierlikonis, cciam requisitus, respondit, quod fuit testamentarius Nicolai Gewiczer et habuit. rc- gestra ipsius in sua potestate, in quibus erat signatum debitum. huiusmodi, videlicet ducente sexaginta qualuor s, prout. Reinhardo mutuaverat. Act. fer. III. post s. Martini. 1. 1446, 28. ledna. Aukop. è. 90 f. III. Johannes Wolf institor et. Dorothca e. d. ad turrim diclam cum braxatorio, sarlhagine, doliis — erga Ambrosium panni- ficem cL Mergaretham pro L s, que sita est penes do- mum Alssonis ad faciem et curiam plebani a s. Nicolao —. Act fer. V post Convers. s. Pauli. 1447, 19. května. Viz zde díl T. str. 97. č. 10. 2. 1457. 29. srpna. Rukop. č. 2105 f. 75. Johannes Tussek, prothonotarius Mai. Civ. Prag., emit domum ad turrim diclam cum braxatorio — erga Johannem Wolf pro CL s. gr. Act. die Decoll. s. Joh. B. 3. 1460, 4. února. Tamtéž f. 114. Sigismundus, natus olim Nicolai a rubeo cervo, e. d. ad turrim — erga Johannem Tussek prothonotarium pro CLXXXII s. gr. Act. fer. II. post Purif. 4. 14061, 4. ánora. Tamléz /. 142. Georgius, natus Johannis torrificis, e. d. ad turrim erga Sigismundum, natum olim Nicolai a rubeo cervo, pro CL s. gr. Act. fer. III. ante Dorothec. b. 1482. 7. února. Rukop. c. 2106 /. 101. Nicolaus mercator de Montibus Cuthnis et Dorothea e. d. ad tur- rim erga Georgium a turri pro CCXXV s. gr. pr. Act. fer. V. post s. Dorothee. 6. 1490. — Rukop. c. 94 I. f. 79. Dorothea, relicta olim Nicolai a turri, statuit fideiussores [mezi nimi Jana Penízka, zel& svého] in CLII flor. rhen. Henrico Wolph, civi Normbergensi. 7. 1516, 6. října. Rukop. c. 2108 f. 192. Havel z domu Setelkova a Lidmila k. duom u věže od Doroty od věže za CI, k. gr. pr. Však ona Dorota v tom domu sobé vymínila pokojík nad vraty se timi komorami, do- kudZ by Ziva byla. Act. fer. ll. post Francisci. 8. 1621, 13. srpna. Rukop. ć. 2142 f. D. 3. JA Havel od věže — odkazuji bratru svému vlastniemu Fili- poví chmelničku svú, kteráž leží vedle kováře na Poho- řelci, k tomu jemu aby domek koupen byl za III k. gr. pr. A té chmelničky aby nemohl prodati, dokudžby jeho děti živí byli, ani tobo domku. Jiný pak všecken statek dávám Lidmile, m. své — a jic toho věřím, dá-li P. B. tomu dětátku na svět prijiti, s kterýmž těhotná jest, že ona s tiem dictětem věrně a právě se rozdělí. — Stalo se ten úterý po sv. Tiburcí. 9. 1591. — Rukop. è. 534 11. f. 17. Staly se smlûvy svatební — mezi Jiffkem Konikem a Doroti, dcerú paní Lidmily, od věže — takže táž paní — jme- novala jest po Dorotě, dceři své, XXV k. gr. pr. — k tomu výpravu slušní 10. 1522, 31. března. Tamtéž /. 22. Staly se smlivy svatebni — mezi Jakubem sladovnikem a Lidmilń ot věže — že ona Lidmila jmenem věna dala — jemu — manželu svému XV k. gr. pr. a výpravu —-. Také podle týchž smluv — ona Lidmila vzdala jest Jakuboví, manželu svému — duom svuoj jmenovitě u věže, jeho v něm hospodářem činí a ustanovuje —. Act. fer. JI. ante Sisti. 11. 1528. — Tasmléz f. 17. Jakub sladovník, náměstek Havlův. 

Strana 150
180 XILI. V ulicí Mikulášské. — Č. p. 214. 12. 1529, 7. srpna. Rukop. č. 2134 f. Kdeż jest byl Havel od véZe pozuostavil nójaky statek J.idmile m. své a Janovi, dítěti tomu, kleréž ještě za živnosti jeho ona Lidmila v životě svém byla nosila a prve než jest to dítě k letuom svým přišlo a nez sc podíl o tajZ statck mezi nimi stal, ona Lidmila vdavSi se za jiného muže [ Jakuba] tom jest umřela i o témž statku pořízení učinila. Ale poněvadž tomu pořízení Johanna Penížková na místé Jana sirotka, jako2to teta, dati — j jsou smluveni —. Act. sabbato post Sixti. 18. 1632, 20. února. Rukop. €. 534 II. /. 47. Staly se smlívy svatební k manželství svatému mezi pannú Voršilú, dcerú p. Silvestra, a Jakubem od věže takové ou p. Silvestr jmenoval jest po dotčené Uršile, dceři své, XXV k. gr. č. a výpravu do dne a do roka; proti tomu pak Jakub svrchnpvaný jí Uršile obvěnil jest též do dne a do roka LXXV K. gr. ©. i s jejimi. Po dni pak a po roce ona Ur8ila má býli v tom ve všem statku Jaku- bovu mocná a pravá hospodině. A dalli by jim P. B. spolu dítky a jeho by Jakuba smrt zachvátila, nežli ji Uršilu, ona Uršila má býti x tom ve všem statku po něm zuostalém s dólmi spolu splozenými rovná a pravá spo- lečnice i s tím dítětem Annú, kterúž s první manželkú Lidmilá splodil -—. Act. fer. III. post Julianc. 14. 1544, 28. května. Rukop. č. 2129 f. 33. Vedle toho jakož jest Kateřina Silvestrová, pozüstalá vdova po nebožtíkovi Janovi Silvestrovi, obeslala slarou Kateïinu Silvestrovou a Uräilu, dceru její, a vinila je z toho, že jest zápis učinila Uršile, dceři své, kterýmž jí všecek statek svůj dává a spravedlnost svou převedla všicku na Uršilu, též i nápady na ublížení sirotkuov pozůstalých jinam zdělala, nemobhiíc, ani spravedlivě nemajíc, toho mimo předešlé zřízení a poručení nebožtíka Silvestra učinili, nebo takový statek po smrti její mèl jest na děti Jana Silvestua pripadnouti; protož že jest to dávala, čehož ne- měla a čehož toliko do smrli své užívati měla, připravila se o svou spravedlnost; tolikéž i dcera její Uršila, že jest lakový zápis na škodu a ublížení sirotkuov přijímala, spra- vedlnost svú potratila, nebo na kšaftu otce svého nepře- stala. A tak obojí při tom sou se zmatku dopustily, vě- douc o tom dobře, že ten statek všecken prve jest zří- zený a na místě postavený; ukázavší na to nálezy. Dále mluviti dala, že každý vejminek svých užití má, tato užívá-li, to buď při uvážení. Ze zřetedlně stojí v tom kšaftu Silvestra, že po smrti jí dává a prve nic. Též i o chmelnici a vinici jisté poručení jest, však to všecko zjinačeno a na veliké ublížení sirotkuov od ní Uršily při- jato, místa svého ani průchodu miti nemůže, žádajíc v tom jako vdova na místě sirolkuov za spravedlivé opatření. Proti tomu od Uršily Věžové na místě Kateřiny staré Silvestrové mlvveno: Jakýžkoli zápis učinila, ten dobře nechtěla jest místa , Ze i spravedlivě, jakožto měštka svobodná, učiniti mohla, neb v tom pořádek jest zachovala, takže za vyslání k sobě a takové vuole vyslyšení p. purgmistra a pánuov za pány požádala, a což jí kšaftem manžela jejího dáno a odkázáno bylo, to netoliko dceři své za Živnosti ale i jinýmu, komuž by se jí dobře vidělo a zdálo, dáti mohla, aniž co proti vejminkám v kšaftu položeným učinila. Nebo statek tím kšaflem jí jest všecken odkázán a ona Silve- strová aby jeho svobodně bez překážek všech lidí uží- vala, a komuž by co odkázáno bylo, to aby vydula, jakož jest tak učinila. Pak aby dceři své máti dáti neměla, by to poslední vče býti musila, a tak se jí vidí, že jest proti vuoli a křaftu manžela svého ani ona Uršila proti otci nic neučinila, ani o svou spravedlnost jest sc jedna XIII. V ulici Mikuldśskć. — C. p. 271. ani druhá nepfipravila. Zádá, aby takového pořádného a z dobré víle i rozumu zdravého dání užití mohla. O vinici pak jest jistá vejminka. 2e ma pripadnonti na dětí jeho u matka jest Jana, syna svého, též P Darboru, decru svi, Żivotem přečkala, toliko z těch dětí ona Uršila, decra jediná, züstala, a té 10, čehož sama do smrti uživatí měla, l i i i | dala a své a nc cizí, dala, ježto jí toho spravedlivě bájeno byii memůže. A nálezové, kteříž se z onoho práva uka- | zují, ti se sem a zvláště k teto včvi trefiti nemohou, nebo jeden jest o faleš a druhej o vejplatu, ale ona o lo obč nemá nie činili, těmi nálezy kšalt ten může zrušen byti, nez má činití při právě tomto o daní, kteréž jest pořádné matky, a toho užití žádá a vidí se jí lak, že na ten čas nemóli sou o to ku právu příkročíti; než kdyby umřela a statku svého nepořídila, to by mohlo býti. Tím dokláduje, že ne o cizím, než o svém řídila a své dala, coż neloliko dali, ale i prodati, aby nouze netrpóla, miże. Než nyní Kateřina Silvestrová mladá domlowv se o to, chtíc: toho užívati, a ještě: déti let rozumných nemají, a to všecko jest v nápadu na ni Uršilu obráceno a toho ma a může svobodně užívali, žádajíc, aby při lom dání zůstavena byla. Na lo od KalcFiny Silvestrovć mladé mluveno: By | móla mnohejmi řečmi zaneprézdhovali, na tom není, než tím zavírá, jestliže jest chtěla kšaftu otce svého užití měla jest takového zápisu na ublížení: sirotkům př neb jí dal toliko do swrti a tak učinili zápisu nemohla ani trvali (?) müZe, táhnu se ij na nález mezi sirotky Brevhovskyÿho, že k&alt od něho Havla Břevňovskýho uči- aniz | nény jest pro první zápis vyzdvižen. Ač se to ví. že kšaftóm potadnym teprva se po smrti odpírá, ale tuto odevzdala jest Kateřina dceři své za živnosti a bez místa, za kterýmž odevzdáním ona Kateřina mladá Silvestrová ani vinice ani chmelnice u?fvali nemúže, neb sobè sama to UrSilu osobila a toho užívá. Zádají sirotci a podle toho i poručníci za opatření spravedlivé. Naposledy od Uršily Věžové mluveno, i na místě matky její, že jest jí s nemalým podivením, co se mluví s strany neužívání vinice, ježto to tak, jakž se mluví, není, neb jest jí těch užítků dala polovici, ule 2e jest mezi nimi rozdíl o nakládání, i aby to přestalo, sama una Uriula Vożovń nakládá a chce z toho, když k tomu příjde, pořádný počet učiniti, a jedna každá strana: na svňj díl náklad aby vyrazila. Než co se pořádného zápisu a dání jí od matky její, kteréhož statku ona Uršila, a rie jiný, nápudnice jest, dotýče, žádá, aby jako od měštky svobodné a matky své takového dání užití a při lom zá- pisu züstavcna byti mohla. "'u p. purkmistr a. páni — takto o tom nalezaji a svým ortelem vypovídají: Poněvadž někdy Silvester, mě- štěnín města tohoto, maje statek svůj svobodný vo témž statku svém — kšalt jest n pořízení pořádné učinil a tejž statek: Kateřině, manželce své, a dětem svÿm na jisty způsob jest dal a odkázal, tak jakž týž kšaft to: v sobě šíře a plněji zdržuje, kdež ona Kateřina s dětiní svými za styrzenf loko kšaftu, žádného odporu pořádného tomu neuciniv$i ani dóu jeji, předešle jest při právě žádala. jakž i na žádost jich pořádně právem tejž kšaft Silsestruo|v] k stvrzení jest přišel. Proto? z těch příčin p. purgmisir a pámí téhož kšaftu Silvestrova podle práva v své moc- nosti: zůstavují. A jakoż jest některý zápis proti: témuž kšaftu, vo jest před právem mezi stranami odpor vzšel, ona Katherina, manželka někdy Silvestrova, učinila, ten z práva se zdvibá a moci proti kšaftu tomu Silvestra žádné míli nemůž a nemá. Než má-li ona Kateřina jaký | statek svůj jiný svobodný mimo kšaft manžela svého a 

Strana 151
XIII. V ulici Mikulášské. — ©. p. 974. chtěla by jej komu dáti aneb zapsatí, právo se jí neza- vírá. Act. in die Veneris post Ascensionem d. 1544. 15. 1545, 23. dubna. Tamléž /. 63. V té při mezi Kateřinou, nebožtíka Jana Silvestra manželkou, i na místě sirotkuov po nèm pozuostalÿch z jedné a Ur£ilou, Jakubn Věže manželkou, z strany druhé, kdež táž Kateřinu obe- slaväi ji Ursilu jiZ po smrti neboëky Katctiny staré Sil- vestrové vinila ji z toho, kterak po smrtí: Kateřiny Sail- vestrové ve všecken statek po Silvestrovi i manželce jeho pozvostulý nenáležitě vkročila a jeho se, což na gruntech, svršcích, klenotech a jiných nábytkuov (!), dotýkala, ježto jest toho na ublížení týchž sirotkuov učiniti neměla, zvláště poněvadž to kżaftem nebożźtika Silvestra jest vy- měřeno, jak manželka jeho v tom statku zuostati a na jaký konec jím vlásti měla, a tymż k3aflem dód sirutkuov pozuostalých ten statek dal jest synu svému a vnukóm svým ; protož sumou ze všeho statku toho i také z chmel- nice, kteráž na sirotky připadla, ji Uršilu viní, pravěcí se na místě týchž sirotkuov lepší právo a spravedlnost k tomu ke všemu míti, nežli ona Uršila, a již W nic jf tím kšaftem nenáleží, ani z těch sta zl. uh. a desíti rejn. svěřených, tolikéž i ze sla a třidcíti kop míš, Zádajíc, aby v tom sirotci od práva spravedlivě opatření byli, protože když s povolením p. purgmistra pánuov byl jest do téhož statku rychtář posílán, málo více než nic se toho našlo. Proti tomu od Uršily Věžové mluveno: Slyšela jest na sebe žalobu dosti těžků, jak by nenáležitě v statek po smrti matky své na ublížení sirotkuov vkrociti měla a že sirotci k tomu ke v3emu stalku, klenotuom, svrchkuom, hotovym penszuom oc lepší by právo míti měli; otpírá a praví, Ze ti sirotci takové spravedlnosti, jak se jest obvi- nění stalo, tu nemají. Nebo nebožtík o:cec její učinil jest kšaft pořádný a tím jest jistým osobám, juko inanzelce sv6, Janovi, synu svému, a dvěma dcerám, statek odkázal, zridiv, co by každý z toho bráti měl. Jakož pak nebožtík bratr její Jan na ten käaft jest dfl svuoj bral. l’rotoZ oni sirotci na to nastupovali, ani aby tu takovń spravedlnost míti měli, nemohou. Viní také i z chmelnice a ta že by na sirotky připadla, praví, že ona tu chmelnici trhem po- řádným koupila od imatky své, kteráž jsúc toho mocna, poněvadž na ní nouze byla, jí jest prodala, a ona Uršila v pokojném držení a užívání jí až do let městských byla a tak z tolio jí odpovídati povinna není. Viní i z vinice, kteráž kšaltem matce její byla odkázána a potom po smrti její teprv na Jana a potom na dědice jeho, když by umřel, přijíti měla. Ale že ona Uršila přečkala životem jeho Jana i Barboru, sestru svý, již na ní nápadem pořádným jest přišla. Viní dále i z sta zl. uh. a desíti rejn. podle svě: ření, a Lo se straně za odpověď na 10 dává, že žádný za žádného z svěření nemuoże odpovídarí, zvláště pak za umrlého, nebo což jest jí koli a na jaký zpuosob nebožtík svěřil, bez pochyby, že jest ona se v tom spravedlivě za- chovala, neb jest se jistých osob z prostředku V. Mtí dožádala a před nimi, jakožto pfed piiscznymi, o tom svěření na smrtedlné posteli oznámila. Vidí se jí, že no- muož k tomu, aby ona za ní odpovídala, potahována býti. Naposledy viní z IC 30 kop prisouzenych, i nato nenf povinna odpovídati, neb viní z věci rozsouzené a již stvrzené, kdeż se vrchnosti práva a vejpovědi od stolice učiněné dolýče; prosí za to, aby takovymi o' mysly do- puštěno nebylo, aby rozsudkové k vyzdvižení přicházeti měli, nébrž aby takový soud svuoj průchod měl a ona aby toho užití inohla. Zádá zvláště poněvadž ten dluh přisouzený nebyl jest nebožtíka Silvestra, a tak podle ob- vinění statku jeho se tu nic nedotýče. XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 911. 151 Zase od Kateřiny toho žádáno na místě sirotkuov i také na místě svém podle společného vzdání, aby všeho toho statku po nebožtíkovi Silvestrovi a jí Kateřině po- zůstalém byla zmocněna, nebo jiny slatek Kateiiny Silve- sirové mimo ten, kterýž jí kšaftem do živnosti dán byl, není žádný, a ona na záhubu sirotčí i také proti kšafu v tom statku sedí, jeho, ježto jí nenáleží, se dotýká i z něho, pokud se vidí a zdá, unáší, svuoj díl dávno, což jí tu náleželo, odnesší. Ale což tu koli náleželo Janovi Silvestrovi, to též všecko náleží dětem jeho, jakožto dě- dicuom po meči. A což se od nich tu zbytečně mluví, jest proti vejpověděm učiněným. Oni žádají, aby kšuft před- kem byl přečten i také některé vejpovědi, kterých se do- tyce, neb tu znanenitá suma peněz po Silvestrovi jest zuostala a jak jedni tak také druhá věc těžce zavázána byla, že toho žádný mčěniti ani vlastní syn prodávali ne- mohi. Na to právo ukázáno cap. 64. art. 8. roz. 4. Alec ona Ur8ila o chmelnici ukryté a tcjné pod zpuosobem trhu to učinila a také proti kšaftu, vídúc již ji ženu star, na záhubu sirotkuov zápisy přijímala, dopustiv8i se tu po- kuty. Vnukuom toliko po 5 kopách gr. zapsala, tak že nespravedlivě nápady cizí k sobě obrátila. Ukázavšíi zápis, žádula za opatření. K tomu od Uršily Věžové: Vystoupili z své předešlé žaloby a dali se v nápad ukazujíc i právo na to, ježto nápudu a kšaftu užití jest věc rozdílná. Nebožuik Silvestr učinil kšaft, co kdo bráti měl, rozdělil, a Barbora i Jan díly své pobrali a ori sirotci ke všemu statku právo míti chtějí, a toho se dosuzovati, což jim postaciti nemuoZ, Ukázán na to vejpis z desk zemských. Aniž co toho uká- záno jest, aby Uršila co držeti měla, coż by sirotkuov náležitého bylo, nebo on Jan svého dílu v užívání byl, i také těch sto zl. uh. a deset rejn. s pokutí na svém dílu ujišťoval, kterakž tebdy odbyt býrí neměl? Nastípeno i o nějakú pokutu a jakoby kšaftů místa dáti nechtěla, čemuž otpírá, a nikda po smrti otce svého na to nena- stupovala a proti uěmu nemluvila a nemluví, nébrž jeho užiti žádá. Ale strana puovodní patrně proti němu mluví a tak spíše z příčin rad svých mohli by v tu pokutu upadnüli a ji nésti, než súci lit»stivější nechce té pokuty proti nim užití. O chmelnici nedala se v odpovídání ještě, uež chce to ukázati, že jako zśpisnice a podle svého svobodného bcz naříkání držení toho užití má. Davší čísti některé nálezy mezi Janem zlatnikem a Kateřinou Trub- skou, item mezi Alżbóli Pakomčěřícký a poručníky mistra Václava Alba, mezi Janem Sochorem a poručníky Fraň- kové, též i zápis trhový chmelnice, mluvě dále, že ti ná- lezové to ukazují, ktož který zápis měl a časně jemu otpíráno nebylo, že každý při něm zuostaven býval. Aniž také nález od práva toboto na chmelnici se nevztahuje a jest týmž nálezem to vyměřeno, jestli by jaký svuoj stalek mimino kšaft měla, že ten muože dáti. I tak učinila a statek svůj, o kterémž žádné duominky není v kšaftu, ten jí mocné, coz na dluzich móla, dala. | Těžce tuto od strany se dotýká, že by nespravedlivě nápady k sobě obrátila a trhy ukrytě a tejně puosobila, onať tomu nevěří, by lo ukrytě býti jmělo, což se před právem a v místech k tomu zřízených děje, jako i tento trh o chmeloici, za kterúž své vlastní peníze dala. Kterakž tehdy má o to přijítí ? A takć podle vyminky v kšaftu položené ona Kateřina Silvestrová tu chmelnici dobře prodati mohla, zvlášť pro nouzi a potřebu svý i také pro tu příčinu, že on Jan, syn její, u ní s ženou svou i s mateří ženy své sám sedmý býval, jídal a píjel a statku toho utráceti pomáhal, ona s tou zjedí (!) svbě stejskajíc za příčimí syna svého i nevěsty také, a že na stavení k tomu nakládati musila, 

Strana 152
159 XUL V ulici Mikuldsshé. — Č. p. 214. chinelnici prodala. Dala ćiśli svćdomi, i kterak pořádně v trh vešla toho zapsání. Mluvě dále o vinici, kteráž dána kšaftem Kateřině, matce její, aby jí v držení a užívání byla a po smrti na Jana aby připadla. On umřel, na jeho dětí nápad jíti nemobhl, než na ní Uršilu, jakožto dědičku, a kteráž jiné životem přečkala, spravedlivý nápad přišel. A jestli že jí dědičně ona Uršilu užití nemá, ale má jí v užívání a držení býti až do let rozumných a došlých, ně se tomu místa nedává, leč by právem usouzeno bylo. O svěřených zlatých jest prve mluveno, že každý z svě- ření má za Żivnosti vinin býti a na žádného po smrti o svěření svědkové vedeni býti nemají. O tom nálezové mezi: Václavem Benedń a Vrlilkou, mczi Kri$tofem oc a Lorencem RabSiejnem, mezi Janem z Vodolině vody a Martinem Marvanem. Item přiznání její o sto zlatých uherských a deset rejnských, komu ruku věrný otevřela, a to že ukázáno dostatečně, že se zbytečně domlúvají i také dosti těžec mimo naději i potřebu dotýkají, žádajíc v (om za opatření. Na to od Kateřiny: Mnoho tuto ukazovali se chystali, jak z nouze prodati musila, ale Ze sc jim trefovati nc- muoze, neb z toho ukazování to se nachází, že ona Kate- řina stará Silvestrová znamenité peníze na domích v Men- ším Městě Pražském skupovala a tak że te nouze byli nemohio. Ukázáno též svědomí, co a jak mnoho u ní penč4 vídáno. Jestliže tam kdy jídával anebo čeleď jeho, to jest nebožtík Jan na svůj groš vlastní činil, když sobě k ruce vařil a ona malka jeho též zvláště jest nakládala. O dílu jeho nebožtíka toho nemohou ukázali, by byl vybyt, než ona Uršila, jakž se vdala, svuoj díl vzala. A což tuto více jí dáno jest zápisem od mateře, dáno jest cizí a těchto sirolkuov, nebo i to se pověděli muože, že mimo statek Silvestra ona nebožka svých vlastních ani pěti bílých neměla, žádajíc; poněvadž podle odložení na svědky s strany svěření vejpověď jest, že mají čteni býti; učiněna, aby přečtení byli. Potom po přečtení jest mlu- veno, že dostatečně jest to provedeno, na jaký způsob jsou ty zlaté svěřeny, že naten, přišla-li by kdy neúroda a nedostatek, aby vinice předce byla dělína, a poněvadž na svěření dosti jest jeden svědek a tuto: pak dobří dva a zachovalí, prosí podle svého pruovodu za opatfení. Proti temu od Uršily: Prve dali se slyšeti, že ty zlaté pro Jana sou svéreny a nyní že pro dílo viaičné zuostaveny, atak jiné mluví, jiné ukazují; aniž ti svědkové se nesrovnávají, nebo Jan Jeníček svědčí, že jest slyšel od mincíře Jiříka a kohbos druhého, ale ne od Silvestra, ani aby po smrti móli byt Janovi vydany. A ještě takové slyšení jest skrze učkolikerý uši, ježto sou nálezové na to, že slyšaná svědomí na škodu nejsou. Druhý pak svědek ta jest inátě Kateřiny této, a právo jest, Ze male dceři nemuož svědomí dávati, aniž také co vysvědčuje podle žaloby, aby méli ti zlatí býti dochovány Janovi. Protoż podle práva přijata býti nemuože, neb i o tom nález jest ınczi Gedrutou a Anežkou, že ženy s strany svěření za svědky přijímány býti nemají a také na jednoho svědka právo řečeno býli nemá. A by pak nětco slyšaly, tehdy by jim neměla víra dána býti. Protože každý maje se z tohoto světa bráti vysvědčí to, což pravda jest, a tomu víra dána mó byli a ne jinému. Onu o tom, majíc umríti, vysvédcila, komu náležejí, a také on Jan maje ty zlaté za sebou, věda že jemu nenáležejí, zápis na to učinil a tak to stvrdil, że jest mu jich puojéila. A vybyt jest, ncb dva domy jemu dal, on to přijav takovým vydělením vládl, prodával, a již lu děti jeho žádné spravedlnosti nemají než v tom, což statku jeho Jana vlastního, jakožto po otci Jich, zuo- stalo. XIII. V ulici Mikuldsské. — C. p. 9f. K tomu od Katcfiny asirotkuov inluveno: Nastupuje sc na to, 2e prüvod s Zalobou se nesrovnáná tak záplna a v każdćm slové, jak by strana odporná chtěla, vědí o tom dobře, že zde puohonové nejsou a také na jejich vykládání nebude, než vidí se, pokudž na svěření náleží, že jest doslatečně ukázáno lidmi hodnověrnými. A ne- muožť žádný svědčiti než to, co slyší, jakož paní Barbora, matka Kateřiny, slyšela to od nebožky. Nálezové ti sein sc trefiti nemohou, nebo není o kšalt než o svěření ro- zepře; kšaftuov ženy vysvědčovati nemohou, ale svědomí na svěření dáti mohou, i mátě dceři jako i tuto. A zvláště když dcera jest vybytn, jako i Kateřina před několika léty, a protož jí víra podle jiných dobrých mužuov má dána býti. Dáním téch dvou domuov nevybyl Jana, neb toho neukazují, než holou řeč mluví, než kšaft Ciné, nápadní- kem statku svého tolikéž i těch zlatých jeho učinil, i dále o synech Janových, kteří ještě na světě nebyli, proto na ně nápady zřídil, kterakž tehdy nemají práva a spravedi- nosti k tomu míti. Zasc od UrSily: Jedno s druhým pletou a tak řeč s řečí se potýkají. Ti svědkové místa míti nemají, nebo nejsou pořadem práva vedeni, chtěla-li jest jich užití, měla je ale titulem obnoviti, aby nebyli mezi starou Sil- vestrovou 2c. A o Barboic Mehínce to se mluví, ze s ni jako s dcerou stávala zde a po vyslyšení svědomí jí dává, nemá přijata býti, a jiní svědkové více nasvědčují Uršile, připouštějíce se s tím se vším i s strany chmelnice a zá- pisu svého k spravedlivému uvážení. Naposledy od Katefiny mluveno: Více tuto preti vejpovédi se mluví nežli proti straně, neb vejpovéd sc stala, že svědkuov o svěření obojí slrana prve vedených má uziti, jezto by je obnovovati cbtěla, byla by proti vejpovědi učinila; ana jich daremní řeči nemnoho odpo- vědi dávaje tím zavírá, kdyby Uršila jakou spravedlnost jinčla, tehdy jest ji tím potratila, že jest zápisy proti kšaftu s mateří řídila a to na znamenité ublížení osiřu- lých sirotkuov, kteří pak zápisy jsou bohda spravedlivým nálezem jí vyzdvíženy. Ona Kateřina s týmiž sirotky svými k spravedlivému uvážení se poroučí a v tom za opatření jako od nejvyšších poručníkuov a ochrancuov vdov a si- rotků žádá. Tu p. purkmistr a rada — takto o tom nalézají a orlelem svým mezi stranami vypovídají: Poněvadž v kšaftu nebožtíka Silvestra, měštěnína iněsta tohoto, pořádně a podle práva stvrzeném artikul tento světle a zřetedlně se nachá;í: llem po smrti Kateřiny, manželky mé, tato jest vuole má, coz sc domu a dluluov a jiných věcí, kteréž sem jí byl dal a které by po ní zuostaly, dotýče, o to všecko aby se rozdělili všech try (!), Jan, Barbora 4 UrSila, a dluhuov společně aby dobývali. Z té příčiny předkem při vuoli jeho Silvestra: kšaftujícího a při tom artykuli kšaftovním toho se podle práva zuoslavuje tak, jakž děli v právo otce vstupují, že děti Janovy, dětí Bar- boriny, jsou-li, a Ur&ila o ten duom jeho Silvestra, o dluhy půjčené právem přisouzené, svěřené zlaté, jakž to svěření o nich pořádně vyřízeno není, i ojiné v8ccky vóci po ni Kateřině Silvestrové. manželce, pozuvstalé rovným podílem bez umenšení podělití se mají a to do dvú nedělí pořád zběhlých podle práva. Co se pak vinice a chmelnice do- týče, poněvadž podle kšaltu Silvestra Kateřině, manželce jeho, do živnosti toliko užívání jest na lom obém ukázáno, kromě výminka při domu, chmclnici byla, méla-li by ona Katerina nedostatek a nouzi, Ze jest jf prodali mohla, i jukž nedostatku táž Katefinu sama skrze scbe ani jiného za Živnosti pied právem poFidne neohlásila a ne- okázala, než Uršile, dceři své, touž chmelnici prodala, 

Strana 153
XIII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 274. čemuž otpor se časně na místě dětí a sirotkuov Janových stal a ani i potom odporu ten nedostatek a nouze ta Ka- teřiny Silvestrové není provedena, protož z té příčiny ten trh chmeinice na škodu dětí a sirotkuov Janových proti kšaltu jeho Silvestra místa míti nemuoze. Nez jakž artikul v kšaltu jeho Silvestra o též vinici a chmelnici sám v sobě zní, táž vinice a chmelnice se při dětech Janových zuo- stavuje na tento způsob: Poněvadž nápad Barboře a Uršile po dětech a sirotcích Janových, jestliže by let spravedlivých nedošli, tím kšaftem Silvestrovým svědčí, táž vinice a chmelnice aby tak opatrována a řízena k ruce sirotkuom byla, aby nápadu při léž vinici a chmelnici bez ublízení nápadníkuov a jich nápadní sprna- vedlnosti v těch grantech bylo a býti moblo skutečně. Aclum f. b. ipsa die s. Gcorgii 1645. 16. 546, 14. kvétna. Rukop. c. [00 f. 120. Jakoż jest Anna, dcera po někdy Jakubovi od věže pozuostalí, potahovala se na statek téhož otce svého pro díl svuoj a vedle sinluv svadebních, kterýmiž ji Annu s paní Voršilou Silvestrovou, manželkou svou a macechou její, spolčil, tak jakž též smlouvy svadební učiněné to obsahují, tudíž i pro díl Lidmily, matky její. Kdež pak o to o všicko smlúva přátelská celá a dokonalá jest mezi dotčenou paní Voršilou Silvestrovou a jí Annou a Mikulášem, manželem jejím, učinčna a to taková, že za ten díl otcovský ona paní Voršila má dáti též Anně a Mikulášovi, manželu jejímu, sto a XIT'/4 k. gr. č. — Act. fer. VI. ante Sophiam. 17. 1651, 22. září. Rukop. č. 21172 f. 250. Mistr Ondżej Philo z Dalmanhorstu *) koupil duom vedle fary sv. Mikuláše a Jiříka Kanluorka od Jana Stolce a Ursily, manželky jeho, za CCC k. gr. č. (Peníze přijímá Voršila Silvestrová.) Act. fer. Il. post Matheum. 18 1557, 26. kvétna. Rukop. č. 101 /. 157. Jakož jsú: páni vosadní sv. Mikuláše, vobeslavše m. Ondřeje z Dalmanhorstu od věžuov, stížnosti některé před právem sobě do téhož mistra Ondřeje v pěti artykulích pokládali a najvíce to, že by stavením domu svého, když grunty vybírati dal, zeď jejich školní podebrati a zemdlíti měl. A tak za lou příčinou že se jest jim štít školní ssul a ne- ©) Srov. i kšaft Samuele z Klatov z r. 1532: My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme naším tiemlo oc, že vstúpivše před nás do rady slovutní Martin z Vlka- nova od Zlatých křížuov a Jakub kožešník z Caletné ulice, spoluměšťané naši, podali jsí nám kšaftu nebožtíka Samuele z Glatov, bratra Ondřeje bakaláře, obývajícícho v městě našem, na papíře sepsaného a k tomu sekrety svými za- pečetěného, celého, nehýbaného, oznámivše při tom, že týž Samuel po ně jest poslal a jich se dožádal, aby k němu přišli; kterýžto, když jsú k němu přišli, leže v těžké nemocí, paméóti však dobré a rozumu zdravého užívaje oznámil jest před nimi, že jest ta vuole jeho po- slední, cožkoli týž kšaft v sobě drží a zavírá; kterýžto když podle práva města Pražského byl otevřín a čten, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez umenšcní takto: Ve jméno nerozdílné Trojice, otce, syna i ducha svalého. Já Samuel znamenajc nasobé sinrtedlnost a boz- ské navštívení smrtedlnym neduhem, jestli by P. B. mne z tohoto světa pojítí ráčil, toto své pořízení dobrým a zdravým rozumem činím, o statečku, kteréhož mi P. B z své štědroty popřítí ráčil, takto kšaftují: Dědinu, kteráž mi se na podíl z statku otce nebožtíka dostala, tu odka- zuji matce své i s tím vosením, jí aby v držení a užívání byla bez všelijakých překážek do své smrti, po smrti pak XUL V ulici Mikulášské. — Č. p. 27f. 163 malé jiné škody na škole jich že jsú se jim slaly. Smlouvcové takovi mezi nimi výpověď jsú učinili: Před- kem což se těch čtyř posledních artikuluov, krom stavení, dotýče, že sme tu neuznali a neuznáváme, aby ti artyku- lové, které straně byli ancb býti měli k ublížení cti, pro- tož je všeckny zdviháme. — Však on mistr Ondřej tak, jakž se jest sám dobrovolně beze všeho přinucení k tomu svolil a z lásky, kterúž se jmíti praví k tomu záduší a zvláště pak k škole, bude povinen na svuoj vlastní náklad tu zeď školní, na níž se jest ten štít ssul a zbořil, dáti vyhnati tak vysoko a potud, pokudž břevna světničná té školy zvajší se vzlahuje. V kteréžto zdi lak na svuoj vlastní náklad vyhnané, jakož již v spolecní, budce moci on mistr Ondřej i s budúcími držitely toho domu u vě- žuov sobě trámy k potřebě své klásti a tolikéž oni pání osadní. Dále pak oni páni osadní na té tak potom vy- hnané zdi štít založití a jej nahoru a na vaj$ vyhnati a s krovem školním srovnati i také jim od domu a krovu mistra: Ondřeje se odhraditi bez překážky jeho mistra Ondřeje povinui budí a totéž na vlastní svuoj náklad. Act. fer. III. ante Ascens. d. 19. 1566, 14. srpna. Rukop. ć. 2118 J. 261. Jin- dich Smiřícký z Smiřic a na Skalách k. duom u věže řečený vedle domu Jana Ornia z Paumberka a farou sv. Mikuláše od m. Ondreje z Dalmanhorstu a Lidmily m. j. za pět set k. gr. č. Act. fer. lll. in vig. Assumpt. M. V. 20. 1668, 25. srpna. Ruwkop. ë. 1667 f. 151. Uroz. p. Jindřichovi z Smiřic a na Skalách, pánu a sousedu nám laskavě príznivému, J. Mti. Službu svú vzknzujem vrozeny pane, pane sousede nám laskavě příznivý. Stěstí, zdraví a jiného všeho dobrého přáli bychom vám věrně rádi. Psaní, které jste nám učiniti rácili; kterak by se v domě V. Mii od záduší našeho škoda nemalá od školy díti měla a to taková, že by záchodem, kterýž jest udě- lany a k stavení domu V. Mu piistavcn byl, na škodu velikou gruntuov a zdf domu V. Mii bejti mél, takie proboříce se s velikou nečistotou do domu V. Mti, že by jeden nemohl v týmž domě, jako říkaje, pro smrad zuo- [její] nápad bratru svému Ondřejovi dáván. ltem louky nápad, kdyby P. B. matky neuchoval, aby mezi bratry a sestry připadl na rovný díl. Item sestře Regině Voříš- kový poroučím mísu a konev. Item Lidmile pouzdro taléFuov a sukni flanderská. Item chudym X kop za spasení duše své i bratra nebožtíka Jiříka z té dědiny aby dano bylo po smrli matky, to poroučím Ondřejovi, bratru svému, maje k němu mimo jiné duověrnost, že se tomu od něho dosti stane. Item což mám u Ondřeje, bratra svého, toho všeho za ním zanechávám a jemu matku po- roučím, aby jí neopouštěl, těžkostí, pokudž by mohl, aby na ni nedopouštěl. Stalo se ve čtvrtek den sv. Ondřeje |. MDXXXI. Kterÿzto kSaft my nadepsaní purgmistr a rada vázíce a uváZivie, Ze jest tím řádem, jakž práva naše a města Pražského ukazují, učíněný a přišlý a pončvadž žádný jemu v tom neodepřel ani žádného otporu a překážky neučinil, jej sme podle výsad a svobod našich z plnosti práva našeho stvrdili a mocí listu tohoto stvrzujem i plnú moc jemu ve všech artykulech v něm položených a do- statečnost dáváme. Toho na jistotu a stvrzenie pećef menší města našeho svrchu jmenovaného dali jsme a roz- kázali pfiliskniti k tomuto listu kšeltnímu. Jenž jest dán l. MDXXXII v sobotu. pred sv. Antonínem. (Rukop. č. 2142 fol. O. 11.) 20 

Strana 154
154 XII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 274. stati; žádaje toho, abychom to opatřití a lo z domu V. Mi dáti vyklíditi poručili, že by V. Mtí to od nás snášeti trpělivé nebylo, jakž o tom šíře V. Mti psaní, jehož da- tum na Skalách v pátek po Nanebevzetí P. M. leta tohoto 1568, ukazuje. I takové psaní sme sobě v společnosti přečísti dali a jemu vyrozuměli, na kteréž V. Mti tuto odpověď dáváme, že, ač co toho jest, tím my ani před- kové naši vinni nebyli a nejsme, neb týž záchod školní od paméti lidské v tom místě byl a od nás přistaven není. Než že předek V. Mti bořiv v týmž domě při krchovní zdi, podebravše túž zeď, ta jest z svýho staro- bylého místa ustoupila a se roztrhla. A jsouce od služeb- níka obecního, ktercjž ty nečistoty časem jistejm klidf, o to napomenut, ač by další škody jmíti nechtěl, aby to vopravil, že jse ktomu byl chystal, kamene, cihel, vápna a jiných včcí navézti dal a potom toho tak nechal a týž duom V. Mti prodal. I poněvadž od předkuov naších ani od nás k tomu smradu neb té těžkosti, nad čímž stížnost jmíli rácíte, příčina dána není, abychom my v cizích gruntech jaké nečistoty vyvozovati dáti měli, za slušné u vás se bejti nesnáší. Než poněvadž soukupa a správce živého před rukama jmfti a où se k nému domlouvati chtiti râëfle, to se pri vuoli V. Mti zuostavuje. S tím milost buoz( ra& byti s námi. Datum v Star. M. Pr. v středu nazejüí sv. Bartoloméje l. cic. LXVIII. Starší oufedníci i na místě vší osady kostela sv. Mikuláše v St. M. Pr. 21. 1576. — Rukop. č. 1667 /. 238. (Odpověď pánům na psaní paní Elišky z Waldštajna a na Skalách.) V. Mti p. pukmistře a V. Mti páni milí! Jakož jste psaní uroz. paní Elišky z W. a na Sk. v kterémž stížnosti činí, že z záchodu školy naší nečistota do gruntu jejího táh- noutí jměla, tak jakž v sobě to šíře obsahuje a zavírá, žádajíce Její M. v tom za opatření, nám odeslati a na ně odpověď dáti poručiti ráčili, i V. Mtem oznamuje, že někdy mistr Ondřej věže, toho gruntu předešlej držitel, zeď tu, skrze kterouž by se taková nečistota, jakž Její M. ozna- movali róćf, (ihnouti jmóla, dal jest velmi hluboce pode- brati a podkopati a v těch místech sladovnu, hvozd i rouru ustavěti, o čež sme my ihned na onen čas nemalou stížnost byli sobě do něho pokládali. A tak dosti podobné by bylo, že by snad v těch letech na tom grantu nějaká škoda státi se jměla, klerouž my vinni bejti nemůžeme a nejsme. Nebo první držitelé téhož domu o nic takového do nás sobě sou nestěžovali; nýbrž vždyckní v dobrém sousedství s námi zuosiävali. Cehoż my od Její Mti paní z Waldštejna cte. očekáváme. A tím Její M. zpraviti râcite. 29. 1076, 18. Ffjna. Rukop. ë. 1667 f. 225. Den sv. Lukáše ouředník paní Elišky Smiřický z domu Věžovic před pány starší a osadní sv. Mikuláše předstoupivší oznámil, že paní žádá vokna, kteráž ve zdi z domu Vě- žovic na dům farní stavěti počala, aby dále dílo slavováno nebylo, že ona chce taková vokna mřížemi železnejmi dobře opaltiti, tak aby žádné škody skrze ně do domu farního dáti se nemohly. Odpověď dána: Kdyby taková věc kterého z pp. starších byla, Ze by nechtěli proti tomu bejti, aby k níčemu dovoliti neměli, ale poněvadž se tu zäduSf dotejkä a k tomu jsou zavázání záduší opatrovati, že toho mimo starobylý způsob, pohlédajíc k budoucím časům, dopustiti nijakZ nemoliou. Proti tomu bylo mluveno od ouředníka, že poněvadž toho při páních objednati nemůže, že i od toho nebude, aby taková vokna — neměla dáti zazdíti; však toho że žádá, aby páni z prostředku svého vyslali a jí, kterak by ta vokna byla novotná, ukázali. Což tak se jest stalo, že XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 271g. jsou vosoby jistý vyslíny a laková vokna vykázány. Že žádá ze školy na žlab žákovstvo aby nedčlalo nečistoty. Odpověď, že to jest přetrženo. — Záchod aby do jiných gruntů netekl, ale byl opraven. Responsum: Ze oni lin vinni nejsou, neb piedck p. m. Ondicj, stavéjic sobé ňáké hvozdy a sladovnu, (akovy grunty jest podkopal. 23 1579, 16. července. Nukop. ć. 2112 [. 56. Jan Frejlich z Frejdnfelsu a Anna k. d. u věže řečený — od p. Jaroslava Smiřického z Smiřic a na Kostelci, poručníka sirotkuov po Jindřichovi Smiřickém z Sm. a na Skalách pozuostalÿch, za puol póta sia k. gr. ©. Act. fer. V. po- stridic Divis. apost. 21. 1579, 13. fijna. Rukop. ć. 1028 [. 153. My Rudolf druhý oc. oznainujem tímto listem, že rady nasc k appel- lacím zřízené v té při mezi plnomocníkem EliSky Smitické z Waldštajna z jedné a Jancm Frelichem z I'reydenfelsu z strany druhé, co se v trh domu Věžovského vstoupení dotýče, takto ten ortel napravují: Poněvadž se jest to našlo, že jest nadepsany Jan Frelich z Frcydníclsu Jaro- slava Smiřického ze Smiřic, jak»žto (oho, klery jest jemu tejž duom Věžovský prodal, prvé nežli jest od nCho na žalobu učinění odpověď dána, aby jeho v té při zastoupil, psaním ku prévu připravil a on Jaroslav Smiřický z Sm. jeho Jana Frelicha v tom zastoupiti se uvoluje, z técli příčin toho se při témž zastoupení zuoslavuje, takže ona Eliška z W. na tom zastoupení přestati jest povinna. 25. 1579, 26. listop. Nukop. ć. 2112 f. 67. Jan Frejlich z Frejdnfelsu a Anna — duom svůj u věže řečený po- stoupili jsou — paní Elišce Smiřické z Waldštejna -- za puol páta sta kop gr. č. Act. postridic Katherine. 26. 1600, 24. listopadu. Rukop. č. 2113 [. ISI. Zikimund SmiFickÿ « Smific na SkalAch a Kostelci, cis. rada, a Albrecht Vladislav Smiiicky z Sm. na Jloficich a Oulibicich listy, jichz datum v pondělí po Nar. P, M. leta tohoto, přiznali: se, že všecknu spravedlnost jim na domu slove u věžů po paní Elišce Berkové z Wald- štejna na Bělé a Kuřích Vodech, paní mateři jejich, jim náležející dali paní Anně Kateřině Wartinberský z Smiřic a na Svijanech, paní sestře své ınile. Act. postridie Clementis. 27. 1064, 21. června. Tamtéz f. 364. Andres Stang z Labétína a Veruna k. d. u věže řečený od paní Anny Kateřiny Slskový hraběnky z Smiříc na Svijanech za šest set k. gr. č. 28. 1608. — Rukop. c. 324 f. 406. Nájemnici v domě p. deklamatora u věžů: Kryštof IJanil švec, Lo- renc Gibl loutník. * 1629, 29. května. Rukop. č. 2114 f. 409. Opat kláštera Strahovského Kašpar (Questenberger koupil dům vedle lary a domu u zlaté tváří řečený a zelené věže od plnomocníkův Estery Stangové z Lalétfna za 2500 zl. ryn. Číslo pop. 27g. (U tří studnic.) #1. 1480, 6. března. Rukop. & 992 f. 117. Jira, nalus d. Manic a tribus fontibus — recognovit, se perce- pisse — suam porcionem hercditariam — super domo predicta —. Act. fer. I. post Invocavit. 

Strana 155
XII. V ulici Mikulášské. — C. p. 97g. *9. 1480, 18. Hjna. Tamléz /. 124. In nomine domini amen. Ego Manya institrix, civis Mai. Civ. Prag., ad universorum noticiam cupio devenire, quod quamvis perplexa corporis egritudine, sana lamcn monte et existens compos racionis, nesciens, quid michi successu temporis futura parat dies, testamentum mcum ultimum de et ex omnibus bonis meis — facio, ordino et dispono per omnia in hunc inodum: Primum enim volo ct intencionis mee existit, ut omnia debita mca — persolvantur, deinde lego, tribuo atque dono Johanni, marito meo, domum meam, quam inhabito, ad tres fontes, nec non omnia bona mea —. Sed lioc notanter expressum est, quod idem Johannes — dat — Georgio, filio mco, Vs. gr. — Datum quarta feria post Galli. I. 1487. .- Rukop. 6. 2099 f. 449. Domini indulserunt Johanni a tribus fontibus et conthorali ipsius, ut possint atque valeant omnes res scu spccies institales in inslita ipsorum, in qua nunc sedent, sita iuxta domum Malie poribny, vendere libere —. 2. 1441. — Tamléz f. 496. Vrout domini — remanscrant debitis obligati in. XV s. gr. Jolanni a t. f. ct Margarethe, conthorali sue, pro rebus iustitalibus et ccrevisia bone memorie Alberto, regi Bohemorum, pro honore datis — dictas XV s. — de officio sex domino: rum — mandaverunt — dare —. 9. 1445. — Tamléz f. 805. Margarelha, con- thoralis Jobannis a L. £., nata Georgii Domazlicky. 4. 1447. — 90 f. 155. Johannes a tr. f. 5. 1453, 18. srpna. Rukop. č. 2141 f. 275. Jakoż před časy neb. Frydric od Jednorožce byl jest opatrnému Janovi od t. st. zastavil čtyři prsteny zlaté, pás ženský s šesti želézky pozlacenými střicbrnými, s přeskí a ná- končím, také střicbrnými a pozlacenými, a páteř korálový v jedenácti kopách gr. a ve dv gr. — Jan od t. st. ty prsteny prodal jest a za svôj dluh vzal jest —. Act. sab- bato post Assumpe. M. V. 6. 1457, 22. prosince. Rukop. č. 2105 f. 8I. Ziga de Glathovia et l£lsska c. d. diclam ad tres fontes, sitam inter domum ad lonam ex una cl braxatorium domus ad turrim, crga Johannem Studniczka pro LXIIIT s. gr. pr. Acl. fer. V. post Thoinc. 7. 1464, 11. ledna. Tamlež /. 202. Sigismundus mercator resignavit domum suam ad tres fonles — Elscze, conthorali sue —. Act. fer. JI]. infra octavam Epiph. 8. 1474, 22. dubna. Pukop. ć. 2141 J. 38. Quem- admodum fam. Petrus de Chrast et de Chodow cum Martha, uxore sua, iinpelcbaot Sigismundum a fontibus et Elsskam, uxorcm cius, racione cuiusdam notabilis sub- slancie post mortem Margarethe, memorate Marte sororis, derclicte, quibus memorati coniuges nihil se talium post mortem Margarethe, de quibus impetuntur, invenisse res- pondebant. — Arbitri cdixerunt, ut Sigismundus — VI for. ung. — Paro — det —. Act. fer. Ill. ante Anuncciac. b. M. V. 9. 1476, 8. července. Rukop. č. 94 1. f. 3. Jo- hannes Studnicka cum Anna, uxore sua, fassi sunl, quia iuxta testamentum Zdenconis, fratris olim Johannis Stud- niéka, tenentur XXX s. gr. Ludmile, relicte ipsius Zden- conis —. Act. dic Kiliani. 10. 1477. — Tawléi f. 1l. Sigismundus cum Elsska fassi sunt, quia tenentur iusti debiti XL s. m. fa- moso Johanni de Czrweny Ujezd et Katherine de Swinarz, uxori eius. Rukop. č. XIII. V ulici Mikuldsské. — C. p. 97g. 155 11. 1483, 7. srpna. Rukop. ë 2106 f. 121. Johan- nes Upohlawsky et Katherina e. d. ad tres fontes dictam — erga Zigismundum institorem pro LXXXV s. gr. pr. Act. fer. V. ante Tiburcii. 12. 1507, 29. dubna. Rwkop. c. 2107 /. 298. Ka- therina z Sanova, relicta olim Georgii Pelech, emit pro se, Ulrico z Kopece, filio suo, domum — ad tres fontes — a Johanne a tribus fontibus et Katherina, conthorali eius, pro LXXV s. gr. Act. fer. V. in profcesto Georgii. 18. 1507, 6. října. Rukop. č. 2108 f. 13. Já Jan, někdy měštěnín Star. M. Pr. od tří studnic a nyní jsa bytem v Litoměřicích, známo činím listem tiemto obecné — že jakož sem prodal duom svuoj na Slarém M. Pr. u (if studnic polozenÿ urozené vladyce paní Kateřině z Sanova za pól druhého sta k. gr. m., kdež mi na ten duom dala padesáte kop gr. m., a p. Bartošovi, sou- sedu téhož města Pr., prodal sem zahradu za sto k. gr. a za LX k. gr. m., i dal mi na to p. Barloš XXX k. m., pokud nad ostatkem té vsie sumy nadepsuné za ten duom i za zahradu, což se koli dostane, já nadepsaný Jan mocné poručníky činím tiemto listem opatrné muže Tuomu z Ca- lostic a Ilavla, měštěnína v Litoměřicích, syna jeho, přá- tely své milé, jim toho svěřiv, jako dobrým lidem, že mně v tom i Kateřině, m. mé, věrně a právě uCinie, jako dobří lidé. Tak aby oni tíž sumu k mé ruce i manželky mé do našie smrti, pokudž živi jsme, vybierali na ty všecky roky a časy, jakož kniehy Star. M. Pr. a registra p. pergmistra v sobě šíře ukazují, a po smrti nás obú dvá, moe samého i Kateřiny, m. mé, aby oni nadepsaní poručníci moji túž moc měli jako za živnosti našie, aby tu sumu záplna a docela vyzdvihníti moc méli a s tiem se vším učiniti; jakž by se jim koli zdálo a líbilo: bez všelikých lidí odporu —. Toho na svědomic — prosil sem uroz. vladyk p. Jana Pecha z Harasova a p. Malúše Kúlského z Kostelce, měšťanvov v Litoměřicích, že jsú vedle mne — své pečeti — dali přivěsiti k témužto listu. Jenž jest dán 1. P. MVC VII tu stfedu po sv. Františku. 14. 1608, 26. ledna, Zumítéž. Havel, měštěnín z Li- toměřic, oznámil — że těch peněz všech — vzdal jest Václavovi z Strachotina —. Act. fer. INT. post Convers. s. Pauli. 15. 1512, 2b. kvétna. Tamież f. 97. Gcorgius baccalarius, ingrossator tabularum terrestrium, et Hedwika €. d. ad tres fontes — ab Ulrico dicto Prase z Kopece pro C s. gr. pr. Act. die Urbani. 16. 1519, 5.ledna. Rukop. c. 99 /. 9. Jakož neb. Jiřík Albus od ti( studnic, někdy ingrossator větších desk zemských, v svém kšeftu to jest pozuostavil, jestli že by panie Hedvika m. j. se vdala, aby se na svôj toliko dil z toho statku vdala a slatek ten a díly sirotcé( aby byly skrze poručníky opatřeny. 1 stal se jest počet celý, upřimný a dokonalý toho všeho statku po něm Jiříkovi pozuostalém (!) a pošacovánie všech věcí, co by se na díl každého sirotka dostati mělo, takže toho všeho statku ra gruntích i na svrchcích a na některých také dluzích zuostalo za tři sla k. a za šedesáte k. gr. m. A tak z toho ze všeho slalku — dostane se na sedm díluov, paní Hedvice a Sestera dětem, po padesáti k. m. A při tom hned stala se smhíva skrze — Jana Hlavsu z Liboslavě ofrychtéře a mistra Václava Alba, poručníkuov toho statku a sirotkuo, z jedné a — pí. Hedvikou, jakožto matkou těch dětí, i sJanem, manželem svým, po změnění stavu svého vdovského, ten všechen statek sečtený, — isdíly sirotčími přijali jsí — takže tiem vším statkem — budí moci vládnouti, jeho užívati a s ním učiniti, což by se jim k jich živnosti do- 20* 

Strana 156
156 XIII. V ulici Mihuldśskć. — C. p. 27g. brého vidélo a zdálo —. A proto sirotky a děti své má paní Hedvika s Janem, manželem svým, chovati, je věrně opatrovali, stravá, oděvem i jinými potřebami vedlé mož- nosti své a s jich poctivostí, tak aby k dobrému jsúce vedeni, jim jich díluov žádnému neubývalo až do let rozumných a spravedlivě došlých. A když by kolivěk si- rotci vàickni ancb který z nich let došel spravedlivých, tehdy ona paní Iledvika s Janem, manželem svým, jsúce napomenutí, mají jednomu každému za jeho díl — ztoho statku padesáte k m. vydati. Jestliže by pak z dopuštění a vuole božské který sirotek umřel, nemaje let rozumných, tehdy jeho díl spadnúti má na jiné živé zuostalé až do posledního živa zuostalého. Jestli pak že by všickní děti nemajíce let rozumných zemřeli a kšeft ukazuje, že len všechen slalek měl by na skutky milosrdné za duši jeho neb. Jiříka a přálel jeho býti obrácen, tu jmenovaní páni poručníci — k lomu jsá svolili, hledíc na to, že paní lfedvika jest manželka neb. Jiříka Alba a s ním v tom slatku jsúcí pracovala a také že Zirotky chovati má a x nimi práci míti, aby ona paní Hedvika pro polehceni a potěšení práce své těch všech díluo sirotčích, ač by vSickni pted Jety zemreli, polovici mela a na ni by ta polovice po smrti jich všech připadla. A druhá polovice na skutky milosrdné — tak však, jestli že by pání po- ručníci pilnost její paní Hedviky poznali a lásku při sí- rotcích, aby je k dobrému a poctivému vedla a přivedla, že o druhú polovici těch sirotčích díluo, když by potřebu její také uznali, přátelsky a pokudž možné bude, chtí uhoditi. — Act. fer. IHI. ante. Epiph. 17. 1520. — Tamtéz f. 67. Jan truhlář, náměstek Jiříka bakaláře Alba. 18. 1521. — Tamléž /. 102. Hedvika — od tří studnic — seznala se, že jest dlužna — XXXVI k. gr. pr. Janovi JJabrwojtowi z Brunova a Ondfejovi z Pabijenic, obyvatelôm Krakovskym —. 19. 1626, 29. listopadu. Rukop. č. 2110 f. 1S1. Jan liamata soukennik a Dorota k. d. u tří sludnic řečený — od nosa a Daniele bralff, synuov někdy Jiříka Alba, ?) za XLVII'/, k. gr. €. Acl. in vig. Andree. 20. 1628, 23. ledna. Tamléž f 246. jan Hamata vzdal duom svój, v němž bydlí, u tří studnic — Dorotě, manželce své —. Act. fer. V. post Vincenti. (Nedoplatil.) *) Viz i tento kšaft Daniele Albína z r. 1542: Ve jméno —. JA Daniel Albín, měštěnín St. M. Pr., známo činím límto kšaftem, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude: Majíc já odjezd svuoj jmenovitě v středu po sv. Jiří do Benátek s p. Duchkem z apatéky od lilium, s p. Hoškem z Zelezné ulice a s p. Zigmundem Dfcznickym, jeslliże by pak P B. všemohúcí mne smrtí zachvátil na té cestě, takto svůj statek řídím a odkazují sto kop míš. a některov, kterých mám na Malé Straně na domu Joštovském, ty dávám bratru lčnosovi mému milému a paní Zofce, vdově někdy Ludvíka Cáhlovského, jim dyčma společně i jiné všecko, co by kde mohlo na čem shledáno býti. Ист paní Zofka půjčila mi na tu cestu do Benátek padesáte kop míš. a p. Hošek XXti kop míš., na to nechal jsem mu tří prstenuov, zafíru, diamantu a turkusu. ltem p.Jin- dfichovi Strabochovi odkazuji tesák s stříbrem, item p. Služskému dlužen jsem třidceti a pět kop míš., má na to dýku stříbrmí, váží dvě hřivně a dal sem mu na to ko- ření za pět kop iníš. Věřím bratru Enosovi mému milému, že tomuto mému poručenství zadost učiní. Psán mou vlastní rukú v úlerý po sv. Jiií léta pánó M?D?XLIU" (Stvrzen v úterý po sv. Diviší t. r.) (Rukop. č. 2142 f. U. 11.) XIII. V ulici Mikuldśskć. — C. p. 97g. 21. 1530, 98. května. Rukop. č. 2110 f. 334. Adam Holý a Anna k. d. u tří studnic od Václava Vokřína a Matěje Repíka za L k. gr. č. Act. fer. 1l. Rogat. $2. 1680, 1. června. Rukop. č. 2110 f. 336. Michal Pírko a Anyžka k. d. u tří studnic od Adama IIolýho za LXXV k. gr. & Act. fer. HJ. ante Marcelli. 98. 1682. — Rukop. c. 2111 /. 17. Michal Pirko vzdal dům manželce své Aničce. 94. 1034, 27. října. Tamléz J. 87. Jiřík bukaliř Celny a Teodosie k. d. u tří studnic za LXXV k. gr. č. od Michala Pfrky. Act. fer. MI. ante Sim. ct Jnd. 25. 1534, 27. října. Tamléz. Ty vzdává týž dům manželce své Teodosii. Act. fer. 1I. post Crispinum. 26. 1566, 26. června. Rukop. ©. 2120 f. 42. (K3aft Jiříka bakaláře od tří studnic.) Já Jiřík bakalář od tří studnic jsa od P. B. všemohiícího nemocí navštívený, však ještě paměti dobré a nechtě lomu, aby po mé smrti jací soudové a nevole o statček můj, kterýmž: mne P. B. z milosti své svaté naděliti ráčil, býti měly, takto o témž statečku mém řídím a kšaltuji: Předkem a nejprve Regině, služebnici mé, kteráž na ten čas u mne jest, odkazuji duom i jiný všecken statek svůj, na čemž ten koli jest, se všemi svrchky, nábytky i cozkoli nalezeno býti by mohlo v něm, i těch padesáte kop, kterýž mám u Kašpara Longa na domć, a z toho mó a jest povinna vydati toto: Predkem kdeż móm slużby u sv. Michala vosm kop miś., z těch aby na světlo dáno bylo dvě kopě a při Regině šest kop aby zuostalo. Item k sv. Mikuláši má a jest po- vinna vydati dvanácte kop. míš. Item p. mistru Nikodc- movi, kancliij St. M. Pr., odkazuji vSecky lamentaci. Pii tom to sobě v své moci pozuostavuji, jestli by mne P. B. po- zdravití ráčil, abych inohl kšaft tento zrušití a jiný podle libosti: své učiniti, a chtěl-li bych ještě komu co dáti a poručiti, abych to mohl uciniti. Stalo se u přítomnosti slovutnych p. Jana Havránka od žábuov a p. Vondřeje Flanderky, souseduov piiscznych, v stredu po sv. Janu Ki. I. M°VC LXVIO, 27. 1566, 5. tervence. Rukop. ë. 1172 f. 11. Stal se popis po někdy Jiříkovi bakaláři od (ff studnic v pátek po sv. Prokopu: Item duom. V komoře na mazhauze vir- ginal, pět peřin, podušky dvě, polštáře kožený tři, item dva koberce, čtyři čalouny, item truhlice dvě, jedna ze- lená s Šaly vinutými, vosmmezcítma kusů, druhá žlutá, item moždíř velkcj s palicí, item; umývadlo cínový, jako se nalívá, item. v truhle žluté kožich [cištatový liščí, item druhej kožich soukeny kuní, item plášť černej soukenej s vejložky aksamitovými, item biryly aksamitový dva, item sukně černá dobrá aksamitem premovaná, item kabát pod pás hřebíčkovýho damašku s rukávy, item kolár tykytovej bez rukávu, item sukně votřelá černá, item pláštěk votřelej Zeuskej, ilem deset kusü vinutejch šatů, item mantlík žen- skej králfkovej, itcm koZich mu2skej spratkovy, item dva kolíry spratkovy, item knihy maly i velky sedmnácterv, item koflícky dva stříbrná malá pozlacená, jeden do dru- hého vehází v pouzdře, item v druhým pouzdře dvě čéšky stříbrný, na jedny víčko stříbrný s mužíčkcm, item *) v komoře v síní truhla veliká a v ní sukně lindyšová fialové barvy, druhá flanderová, tfetí allasová s aksami- tovÿmi prÿmy, item damaškovej mantlík černý, item sukně hřebíčkovýho šamlatu s aksamitovejm Zivütkem, item mo- 9) Od těchto slov az . . . item cinového nádobí: po straně zatrženo s poznámkou: Nota: a ty sukně cho- dící a šaty jsou pod schodem nalezeny a do té truhly vloženy. 

Strana 157
XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 27g. chejrová s prýmem, ilem sukně damašková zclená s prýmy aksamitovými, item druhá zelená tykytová s živůtkem akamitovejm červenejm, item atlasová sukně zelená, item hazuka feršlalová aksamítem premovaná, item sukně plá- těnná bílá, it. blány králíkový, it. kolárek aksamitovej, it. koldrck tykytový, it. karkule aksamitová, it. cínového nádobí: it. třinácte mís větčích a prostředních deset, opět menších deset a šálešných deset, it. talířův cínových v jednom pouzdře vosmnácte, it. v druhým pouzdře talí- řův dvanáci, it. mříže cínová k rybám, it. patnácte kon- vic větčích a prostředních, it. sedm menších, it. tři umývadla cínový, it. slánka, it. moždiřík malý, it. tří mě: denice větčí a tří menší, it. víra na stůl a jako uhlí v něm bejvá k vohřití, it. dva svícny mosazný velký, it. rendlicck mosaznej, il. brnec velkej médénej k šatům a menší k vodě, item kotel velkej k šatům s drejfusem a dva velký k rybám a dva malý k rybám, item jeden že- leznej rendlíček, dva pekáče, vše měděné, it. v svétnici nahoře, it. vorloj zavěšenej, it. sphera materialis cum in- volucro, it. regál a c/avicordium, it. v almarce u kamen knihy rozličný a partes, it. v druhý velký almaře též knihy a partes, it. v komoře, kde sám líhal, vedle svčtnice dvé peřiny, dva polštáře a třetí koženej, it. v stupadle košile dvé, padtuch a koliks Sâtküv, it. v stole ledajakÿs hara- burdi, il. dvoje èervenÿ parles quinque vocum, il. v truhle velký pasú aksamílovejch s stříbrnými puklicemi a ná- končími šest, il. perlovej vobojek, it. škatule s čepci hedvábnejmi a zlatými, it. ubrusův sedm, ručníky dva, čtyři cejšky z podušek, dvě prostěradla, it. harasovej pláštěk, it. sukně mochejrová blankytná, it. sukně feršta- tová černá s aksamitovým Zivûtkem, it. sukně samítová brunátná, it. sukně lindyšová černá s prýmem červeným, it. plášť mužskej černej s aksamitovým vobojkem, il. ko- žich šamlatový liščí, it. sukně reverenda šamlatová, it. kaštánek mochejrovej blankytnej, it. kaštan harasovej, it. šatů žen- skejch chodících, fěrtochův, košilí, rukávec drahně, it. kožich liščí starej, it. kašlánek šamlatovcj, it. váčky slarý dva, it. v truhličce zelený malý škatulky s stříbrnými a zlatými rozličnými vecmi, it. prstynkii mosaznejch a stiibrnejch pozlacenejch płtmezcitna, it. sckryt zlatej, it. prstynkiv zlatých deset, it. trublicka malé s sttfbrnejmi titérami, it. záponka stříbrná pozlacená na řetízku zlatým, it. zlatých pět vohnutých a dva probodený a dvě koruny, it. v almaře tii (laše v pouzdře, il. pět svícnů mosazných, it. konvice jedna v půl pinty, žejďdlíků pět, půlek pět, mísa jedna a jinejch tretů a jedny lamentaci, it. truhlice jedna bílá s šaty vinulymi. Item v jiné komoře vedle té, kde iihal, čtyři peřiny, dva polštáře, jedna poduška, tři prostěradla, it. truhlice jedna malá šatův chod.cích ženských, it. v druhé truhlici cejchy a plachty, it. v truhle třetí mantlík: hara- sovej podšitej, it. kaštánek šamlatovej, dvoje poclivice. V hořejší komoře item dvě lůžka s nebesy a tři peřiny, polštář jeden a poduška, stůl zelenej, jeden koberce, zbroj na pacholka, it. v světnici nahoře tři regály, pozitiv jeden a virgindl, it. 1rubla velikd pěkná nová, do té jse ne- mohli a zámečník jí nemohl odmeknouti, it. svícen velký visutý. Nahoře v komoře jedny dvě peřině, dvě podušky, jeden polštář, v druhé komoře čtyři lo'e, na nich vosm velkejch i malejch peřin, tři podušky, dva polštáře, polštář kožencj, v třetí komoře dvě lože, dvě podušky a polštář, it. v komoře, kde Rejna kuchařka lfhá, it. jedenáct kusů cích a prostěradl bílých a sedm černých nevypraných, lože jedno, na něm dva polštáře, jedna poduška, jedna peřina. 28. 1566, 26. srpna. Tamléz f. 13. V pondělí po sv. Bartoloměji otevřena jesti od Valentina zémetnfka XIII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 27g. 157 truhla veliká v světnici hořejší v domě někdy Jiříka ba- kaláře od (ff studnic a v ní nalezeny sú tyto věci: před- kem v pc uzdfe sedmnâcte talffüv, item Stuka kmentu, it. truhlička malá o třech zámcích, z nichž jeden visutý byl odemknutý a v nf krabice jedna, v níž páteř korálový s jubkem stříbrným, it. kradelíček dřevěný a v něm gro- Sikü Etrnâcte po devíti penězích a po českých groších, it. druhá krabice a v ní jiný tři krabičky, v jedny řetízek z rejnskýho zlata a v druhý deset uherských zlatých a čtyři rejnský a v třetí koslky a jiné titěrky, it. krabice opět jedna v ní hřeben stříbrem obložený a dva kostční prostí, it. jiná krabice a v ní tři kousky stříbra; it. v pří- truhlí v nadepsané truhličce o třech zámcích třidceti tolarův po šedesáti vosm krejcařích. A ta truhlička o třech zám- cích vzata jest do rady, spečetěna sekretem pana Adama sekretáře. It. v týž světnici v almaře, kterú zámečník od- mekl, v dolejší příhradě nalezen jest vorlojík v pouzdře s buditem a konvice cínová, item v hořejší příhradě v týž almaře deset nožův v nožnicích, item v druhý almaře v týž světnici dolejší příhrada prázdná a v hořejší pří- hradě svícny dva mosazný, jeden vo jedné cívce a druhý o dvou, item v dolejší svčtničce virginál. 29. 1566, 8. října. Rukop. č. 1131 f. 82. (O dě- dietví po Jiříkovi bakaláři.) Jakož jest cís. rychtář Pavel Zipanskÿ pole odkladu k průvodům o odpor kšaftu někdy Jiříka celnýho bakaláře u tří studnic s Reginou, ze vsi Světlý a služebnicí někdy téhož Jiříka, při právě stál a některé již průvody čísti dal, při tom také podav svědomí Doroty Borecké z Borče, kteréhož po přečtení titule do- tcend Regina čísti dále bránila za príčinou tou, že táž Dorota Borecká stavu rytířského neužívá a takž svědomí ktéto při pod pečetí jest dáti nemohla, a to ukázati chce, načež s dopuštěním a dovolením od práva ukázala a čísti dala nález při právě Nového M. Pr. mezi Voršilou z So- bince a Annou Veselskou ze Zruče, též pihon Anny Ve- selské na Voršilu, manželku Jana Balbína z Vorličné, od desk zemských vyšlý i registřík nestání jí Anny k témuž půhonu, při tom příteli svému promluviti poručivši, že nálezem tím, též obesláním to se ukazuje, že Anna Ve- selská, kteráž dcera vlastní té Doroty jest, stavu rytířského, neužívá, i kterakž tehdy málč užívati stavu může; a táž Anna po tom nálezu při právě Nového M. Pr. učinčným vyžádavši sobě půhon do soudu zemského za příčinou předdotčenou na Voršilu, manželku Jana Balbína, k němu jest nestála, jakž registřík na to ukázán, a tak tím nález prv čtený jest na sebe vztáhla a jej stvrdila. Protož když se to dostatečně ukazuje, že stavu Anna neužívá, nad to i mátě její a tak nemá svědomí jejich pod pečetí bez přísahy dané přijato býti ku právu, žádajíc na to za nález a rozsudek spravedlivý. , Na to p. rychtář Pavel Zipanský skrze přítele svého promluvil: Bránila strana odporní čísti svědomí Doroty Borecké z Borče z příčiny té, že by stavu neužívala, i to majíc provozovati nětco o Anně Veselské ze Zruče vede a ukazuje, což proti právu a zřízení zemskému jest, aby jiné se ukazovati a jiné žalovati mělo; což se pak nálezu z Nového M. Pr. učiněného, kterýž čten, dotýče, ten na škodu p. rychtáři a k vyzdvižení svědomí Anny býti nemá, poněvadž právu městskému o stav a titule soudili a roze- znávati nenáleží, než soudu zemskému, a tak stavu rytíř- ského ji Annu Veselskú to právo odsouditi jest nemohlo. Ze pak k obeslání svému, kteréž jest sobě do soudu zem- ského na Voršilu z Sobince vyžádala, ona Anna jest ne- stála, chtěl by tudy přítel jí Reginy nálezu ukázaného dotáhnouti, ale to nepostačí, neb se o tom dobře ví, že tu ne Annou, než toliko zanedbáním přítele jejího Petra 

Strana 158
158 XII. V ulicí Mikulášské. — U. p. 278. Bílského jest sešlo, jakž pak toho času netoliko ten, ale do pěti neb vejš půhbonův za príčinou obmeškání jeho Petra jest pielrzeno, a nevi sc, aby ona Voršila po ško- dách kdy po takovém přetržení Bla; coż, by i tak bylo, však na škodu jí Anně to není, neb ještě znovu pohánčli může, dav čísti J. Mti C. p. rychtář některé obceslání od úřadu soudu komorního, též nejvyššího purkrabství Praž- ského, item nálezy, jeden od desíti soudcüv mezi Ka&pa- rem Winterem a Annou Veselskou, druhy od soudu zem- ského s strany Vaclava Kučery z Kabelkova(!) a dále pro- mluvití poručil: ukazuje se púhony těmito již čtenými, že netoliko ona Anna sama poháněla, ale také poháněna od jiných k vyšším soudům bývala, v kterýchžto půhoních jí se (cn titul urozené vladyce etc. dává a připisuje, což i zde vejpovědí desíti soudcův jest stvrzeno, že stavu ry- tířského užívá; nález pak od soudu zemského, kterýž ukázán, to v sobě ukazuje, že ne právu městskému, ale soudu zemskému o slav souditi náleží a rozeznati, takž tehdy páni Novoměstšlí nemohli a neměli: jsou jí Anny stavu jejího odsuzovati, pro'oZ také nález ten od práva Nového M. Pr. ukázany sami tný proti tomuto patrnému průvodu postačiti nemá. Však vždy chce-li ona Regina tu, kdež náleží, s ní Annou neb I)orotou při sobě učiniti, to se jí od p. rychtáře přeje, než on žádá, aby to svě- domí Doroty čteno bylo, poroučeje se na místě J. Mii C. k spravedlivému opatření. Proti tomu Regina příteli svému promluviti dala: Vejklad se tuto déje tomu, proé jest Anna Ve.clská k obeslání svému nestála a na přítele jejího to se vzkládá, což, kterak postačiti bude mocí a také přítelem kteruk jest obmeškáno býti mohlo, připouští právu k uvážení, poně- vadž jeden každý, kdož pohání z nvářku poctivosti ncb když se hrdla dotýče, sám osobně k takovému půhonu státi má, ne přílel na místě jeho, protož ta vejmluva na překážku jí Regině a průvodu jejímu není, ani to, že se jí Anně titul při soudech hořejších *=urozená vladyko cle.« dává, neb jak jeden sobé sepsati pühou dá, tak také se od úřadův píše; nálezové pak ti dva od p. rychtáře uká- zaní platnosti žádné jemu nenesou, neb první na to uči- nén, kdyZ Václav Kučera odporníka žádného neměl, tak pii tom tituli i stavu jest züstavcn; v tom pak nálezu od desíti soudcův jest toliko toho doslaveno, že se Anna praví býti ete., i tím Że se praví býli, netvrdí se, aby byla. Poněvadž pak Regina nálezem tím při právě Nového M. Pr. učiněným to dostatečně jest provedla, že Anna Veselská stavu neužívá, kterýžto nález ona Anna jest ujala a tu při lom právě svědky a průvody na sebe vésti dopustila, jej slyšela a od něho odvolání nevzala, ani jako Kučera, že by jinde souzena o to býti měla, jest se ne- bránila, i ten samej platnější než všecko, což od rych- táře ukázáno, podle práva býti má a jest, z těch příčin svědomí Ioroty a dcery její pod pečetí vydaná postačiti moci nebudou, žádajíc, aby čtena nebyla, dokud by to právem rozeznáno nebylo, poroučejíc se právu k uvážení. Naposledy od p. rychtáře jest mluveno: Nebyla žádná potřeba Anně Veselské při právě N. Města P. stav svůj provozovali a ukazovati, neb tu rozeznána býti nemohla, protož také nález ten platnost ma'ou nese Regině a po- stacili nikterakż proti titulům těm, kteří se jí Anně při soudech hořejších dávají, nemůže, poněvadž právo to ji Annu stavu rytířského jest zbaviti nemohlo. Dále ač vej- klad těm nálezům od p. rychtáře ukázaným strana činí, však vždy ten od soudu zemského to v sobě obsahuje. że o stav rytířský jinde než toliko při soudu zemském rozeznáno býti nemá; i když tu Anna, kdež náleží, od- souzena stavu svého není, takž svědomí dobře pod pe- | | | | | XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 27g. četí jako vladyka k této při dáti jest mohla. S (ím se strany k spravedlivému uvážení právu poručili. Tu p. purgmistr a rada — takto o tom svym orle- lem mezi stranami vypovídají: Ponćvadż Regina ze vsi Světlý, někdy služebnice Jiříka bakaláře u tif studnie, toho jest mcim podle priva nepokózala, aby Dorota Bo- recká z Borče stavu rytlřského a pečeti nebo erbu užívati neměla, a s strany Anny Veselské také z nálezu při právě N. Města P. mezí ní a Voršilou z Sobince ele. ucinéného tobo se nenachází, aby ona Anna též pečeti a erbu zba- vena býti měla, anebo ony obě dvě, Dorota i Anna, svě- domí vydávati pod pečetí ucměly, z t&ch příčin dává se vychtáři Pavlovi Zipanskému proti ní Regině ze vsi Světlé za právo tak, že svědomí Doroty z Borce u Anny Ve- se'ské pod pečetmi daná, když by rychtář k rucc J. Mti je čísti a publikovali dáli cehtčl, čtena proti ní: Regině býti mají. Actum in consilio f. lll. pridie Dionysii 17 66. 30. 1567, 14. února. Rukop. ć. 1131. J. 94. Vedle toho odporu, kterýž jest rychláť p. Pavel Zipanský učinil kšaltu někdy Jiříka bakaláře u tří studnice a obeslav k tomu Keginu z pacství Dubského ze vsi Světlý rodilú, nebož- tíka Jiříka kuchařku a služebnici, príčiny (éhož odporu jest položil tyto první: ačkoli kněz Matouš Jeptiška, farář kostela sv. Michala v St. Městě, s Ambrožem Nctterem přišel ku p. purkmistru, toho času p. Havlovi u měny, aby k němu Jiříkovi na kšaft p. purkmistr vyslal, ale aby on nebožtík měl jich za to 2ádati a jim poruciti, aby ku panu purkimis'ru Ali a za vyslání na kXaft žádali, tomu: místa p. rychtář nedává a nověří, aby Regina obesland to provésti inčla, druhá, aby od Jiříka nebožtíka ten spis, kteréhož by Regina za kšaft užití chtěla, učiněn byl a be; vnukáni jiného ancbo ta vůle poslední jeho že by byla, tomu se místa nedává; třetí, Ze lalo Regina žádná krevní přítelkyně nebožtíka Jiříka ani s městem trpící není, než poddaná panská a svého pána dědičného má a toliko osm nedél as u nebožtíka byla, i není té nalěje p. rychtář, aby ona toho na ublížení nápadu J. Mu C. užiti měla a ten statek jinam měl obrácen a tak od ně- koho od J Mti C. o napad a spravedlnost strojen. byti, čehož se nemůže dopustiti; naposledy by i všecky solem- nitales a ceremoniae právní i náležité při tom spisu za- chovány tu byly, ač toho není, však by ona Regina toho spisu užili nemohla z príčiny té, že jest toho statku po Jiříkovi pozůstaiého spečetiti nedala, anobrž ukrytě jej odnášela a z jednoho pokoje do druhého snosila, též pod spečetčním do pokoje po řebříku lezla, truhlice odmykula a z nich brala i jinak nenáležitě se toho statku, a mohlo by se říci j zlodéjsky, dotejkala a tak tím se tolo, by co po- řádně bylo učiněno, již zbavila a nemá toho użii. A p. rychtár provésti chce ty a tukové příčiny, z kterých prů- vodův i jině příčiny k zrušení toho spisu se najdou, věříc, że niubliŻeni J. Mti Cé spravedlnosti nebude tvrzen, po: roučeje se k opniření. Proti tomu od Reginy obeslané jest promluveno, że se jí nevidí podle pořadu práva tím povinna byti, aby dvě přední příčiny odporu toho kšaftu Jiříkova od p. rychtáře položené provozovati inčla, než on rychtář ja- kožto původ má je provozovatí, též i ta třetí jí k provo- zování renáleží. Naposledy aby ona Regina co nenáleži- tého se dopustití a zvláště zlodějsky, jakž se tu v piíci- nách dotejká, co z toho statku někdy Jiříkova bráli a echo se tak dotejkati móla, tomu odpirń a toho se ne: najde; kdež se také toho dokládá, že by J. Mt C. o spra- vedloost strojen byti m&l, ona Regina nikdá jest na tom nebyla, aby co na ublížení spravedlnosti J. Mti Zidati mčla, než J. Mti nápad náleží, když kdo kšaftu neudělá, 

Strana 159
XT. V nlíci Mikulášské. — Č. p. 21g. ale tuto jest kšaft učiněn a ona ho užití žádá, aniž ty všecky příčiny nepostačí k zrušení téhož kšaftu od p. rychtáře položené, poněvadž při odporu nejsou vloženy, nebo to při odporu iná býti, což se zřízením zemskym i právy potom ukáže, poroučejíc se v tom právu k uvážení. Na to od p. rychtáře jest mluveno, že ten pořádek při právě městském se nezachovává jako při zemském, aby při odporu kšaftu hned příčiny měly se klásti, než vlože odpor při právě městském k němu potom síranu obešle a příčiny položí, což jest i p. rychtář učinil a teď již příčiny klade, pro kteréž nemá ten spis o statku Jiříka bakaliře učiněný svého průchodu míti, ale vyzdvižen býti, ato se bude i provozovali, duv čísti vysvědčení lé- hož spisu, též některé jiné průvody; dále se domlouval o položení od Reginy některých věcí, z nichž jest od něho rychtáře obeslána byla, aby je k svědomí proti sobě kladla. Kdež se jest Reginu ohlásila, że jest se toho odsvědčila, kteréžto odsvědčení ku potřebě rychláře jest čteno a při tom vaj$c mluveno od nćho, že tato Regina podie práva a zřízení zemského se neodsvědčuje, ukázav zřízcní zemské P XIII a cedule, kterýmiž žádal položení těch věcí. l když jest se ona Regina podle obeslání tak nezachovala a pořádně se neodsvědčila, jestliže by co na průvodích panu rychtáři v této při sešlo, žádá proti ní za pokutu, též také když kněz Matouš, farář od sv. Mi- chala, podle půhonu a důhonn od práva na něho vyšlých svědomí nedává, jakž se při právě nenacbází, aby je dal, žádá, aby v odpovědi od něho kněze Malou$e dané na- hlídnuto bylo, a tak proti němu za právo stanné. Dav čísti jiné průvody odporu svého, předkem svědomí Ambrože Neltera, potom zprávu Jana Havránka, Ondřeje Flanderky a Havla Podkoteckýho sepsanú o kšaftu někdy Jiříka ba- kaláře, k tomu jiná svědomí a zprávy pánův radních, též jiných i popisy statku nebožtíka Jiříka, s tím promluvením dalším, že za jistými piicinami a slušnými odpor spisu nepořádnému Jiříka bakaláře p. rychtář jest učinil, které- hožto spisu Regina za kšaft by užití chtěla, i "nebude moci, poněvadž jest příčina toho jedna i přední, že jest pii tom pořádek právní pochyben. Nebo kdo by chtěl kšalt činiti, ten se má sám osob dožádati, aby při kšaftu jeho byli, ale tuto nic toho není, ač jest kněz Matouš předdotčený snad z ouplatku a chtěje řemen z té kůže míti, šel s Ambrožem Netterem ku p. purkmistru, všetečně a nenáležítě v to se dav i ouplatek, sklenici a hodinky, od Reginy vzav, ale nebožtík Jiřík nikdá jest ho za to nežádal, nebo ani toho oumyslu nebyl, aby ku panu purk- mistru: bylo odesláno a žádáno o vyslání na kšaft, po- něvadž jest on prve kšaft učinil. A právo jest, že za lo má žádati, kdož chce kšaft činiti, dav čísti kapitolu LXVI art. I., a že jest o své ujmě kněz Matouš ku panu purk- mistru šel a poslán nebyl, jest tomu rozumèti, ze jest i při jiných toho hledal, jako při panu Zachariášovi, aby k nebožtíkovi Jiříkovi na kšalt šel. Táhne se v tom na zprávu a pamět jeho pana Zachariáše a tak již ta první příčina dostatečně jest provedena. Druhá pak jest položena k zrušení toho spisu, že nebožtík Jiřík rozumu a paměti neměl, když ten spis dělán, jakž i sím kněz Matouš se přiznával, že jest ho namlouval na to i namluvil a k tomu piivedl, aby v nerozumu a nepaměti kšalt učinil, a tak jest tu vůle ne nebožtíka Jiříka než knězova sepsána. Že pak nemčl onJiřík paměti, o tom Dorola Borecká a Anna ze Zruče seznávají, nebo již domácí čeládky ncznal a odkrýval se, což všecko z nepaměti šlo; ano i to se nachází, že paměti neměl, z toho, poněvadž prve umřel, nežli ti, kteříž na kšaftu byli, ven z domu vyšli, což se všecko provozuje. Třetí příčina odporu toho spisu jest, že Regina XII. V ulicí Mikulášské. — Č. p. 9%1g. 159 někdy kuchařka jeho Jiříka, jest kmetična a nesvobodná, jakž p. Vilém Opprštorf na místě p. Juana, bratra svého, k tomu se přiznává, že jest poddaná, dav čísti psaní jeho paua Viléma, a žádná přítelkyně jeho nebožtíka není, i mnoho by to na něm v pětí nedělích vysloužila. Také ten kšaft jest s nemírným odkázáíním ; i každý takový svého průchodu míli nemá, nebo by tudy o nápady J. Mt C. piijiti musil, a s takovými výminkami kšaft za nepsaný jmín bývá, jakž práva ukazují, dav čísti kapitolu LXVI. art. II. roz. IX., item nález mezi Reginou Skilovou u Kateřinou vinopalkou. K tomu pak Regina byla jest ne- poslušná jeho Jiříka, jakž se tu o ni vysvćdcuje, a on uebożtik byl tolo oumyslu, aby ji toliko deset kop dal, což se jí zdálo za pět neděl málo, tak ho namlouvala a navedla s tím knězem, aby jí statek, když již rozumu ne- měl a paměti nebylo, dal. Nacházej se také i jiné příčiny, že jest paměti a rozumu neměl, nebo jest ou prve jsa rozumu zdravého udčlal jiný kšalt a v tomto spisu po- sledním neodvolává ho, i jest rozum toho, že dobré pa- měti neměl a nebyl, i jest ta příčina také dostatečná k vyzdvižení a zrušení toho spisu. Naposledy pak polo- žena příčina tato, że Regina hned po smrti jeho Jiříka nebožtíka nenáležitě se staiku jeho dotejkala nevyckavší toho, má-li ten spis zůstati za pořádný čili nic, i odmy- kala pokoje a trubly, z nich peníze i klenoty brala, též šaty a k tomu po řebříku do komory lezla a ven z domu ty věci nosila i zlaté řetězy. Protož když jest se toho tak nenáležitě dopustila, an by jiných příčin nebylo, tehdy ta jedna, od ní Reginy, daná k każenf a vyzdviżerf toho spisu by postačiti mohla, a ona pro podezření takové má tázána i trestána býti podle práva, jakž i jiní dobře za- chovalí jsou bývali, dav čísti zřízení zemské J XLIlI, item XLII a právo kapitolu LXVI. art, XXIII a XXI, též nalezy mczi Jifikem z Jelče a Kateřinou, hospodyní v domu pánův Sazemův, též mezi Vítem Sipeckým a Lid- milou měšečnicí, item mezi Vítem Orudkou a Lidou ku- charkou, naposledy mczi Janem Brožkem a Simonem Strabochem. A vsvědcích se nachází, že jest on Jiřík ba- kalář nebožtík prve kšaft učinil a v tomto spisu zmínky o něm neudělal ani ho neodvolal, i nebude moci tohoto Regina užití, zvláště že listův maoho jest vzala: platných do fertuchu a ty vinetala do záchodu vědouc, že tam jest ten prvnější kšaft, aby také ukryt byl. I obeslána jest z něho a nepoložíla ho ani se také neodsvědčila, a po- něvadž ty listy zaházela a jiné věci ukrejvala a, může se říci, zlodějsky brala statek po nebožtíkovi Jiříkovi pozůstalý, a ludy v podezření nejedno upadla, podle těch nálezův vyhledáváno bylo právem útipným na dobře zachovalých lidech a sousedích, též při ní Regině, když jest nejedno podezření, právem se to vyhledati má, nebo jedno pode- zření jest takové, že o dvou komorách v tom domě pra- vila, że by v nich statek Jiříka nebožtíka nebyl, ale že by jiným najaty byly, ježto se to jinak našlo, drulé, že šaty jeho nebožtíka i manželky jebo pod schod schová- vala, třetí laké odpírala, že peněz žádných není, a potom se přiznala, že málo koliks kop bylo. Nad to pak vajše ona Rcgina přiznala se, že jest s nebožtíkem zle žíva byla, a tak jsou několikerá podezření na ní, což právu náleží vyhledávati při ní, a tudy se snad najde, jak jest ten kšaft udělán. Dále se p. rychtář domlouval, seházelo-li by co na průvodích, sè té naděje není, tehdy žádá za dopom“žení pokuty podle zřízení zemského, poněvadž jest obeslána pro položení některých věcí a nekiade jich, též kněz Matouš, na něhož také právo stanné aby dáno bylo, dav čísti zřízení zemské P. XIIIT. a XVI, item XII, též IX. i XIII., naposledy XX., táhna se při tom na půhon a dá- 

Strana 160
160 XIII. V ulici Mikulášské. — Č. p. Tę hon od práva tohoto vyšlý na kněze Matouše, faráře ko- stela sv. Michala v St. M. Pr. Ukázal nálezy některé od úřadu soudu purkrabského, též komorního, že stanná práva dávána byla pro nepoložení věcí, z nichž pohnáni a do- bnání bývali, i poněvzdž on kněz Matouš jsa pohnán i dohnán z jistých věcí pro položení, tak se jest nezachoval, žádá pan rychtář podle zřízení zemského a těch nálezův ukázaných stanného práva na něho pro pokutu, jakž jí pět set kop gr. c. položil, též od Reginy jí dopomožení, po- něvadž jest se lak, jakž zřízení zemské ukazuje, neodsvěd- čila, že toho neměla a nemá i o tom nic neví. A na jiné jest stanné právo dáváno i pokuty přisuzovány, jak na Jana Mráza při úřadu purkrabském a na Jiříka Vehynského při soudu komorním. Jest lé naděje pan rychlář, že na místě J. Mti císaře v tom spravedlivě bude opatřen, žádaje také tóch trublicek a koflkóv a na právě složených a v domu nebožtíka Jiříka bakaláře nalezených proti Reginč k svým průvodům užiíti a zrušení i vyzdvižení toho spisu nepo- řádného, když již paměti on Jiřík neměl. Nebo kdyby ji byl měl, také by tím kšaftem nezapomenul na pachole své, na kteréž byl laskav a k němu se, že by krev jeho byla, příznával, ano i připovídal, že mu odkáže sto kop gr., a nic jest v tom spisu neodkázal, a tak nepamèti to sešlo. Protož z té příčiny a jiných mnohých, kteréž se provozují dostatečně, ten spis nebożlika Jifika ma od priva vyzdviżen byli, porouceje J. M. Cou v tom k spra- vedlivému opatření. Opčt od Reginy kuchařky obeslané skrze přítele jejího po přečtení kšaltu nebožtíka Jiříka a odporu jemu od p. rychtáře učinčného jest mluveno, Zc dosti drahnÿ počet svědkův a jiných prüvodüv k zrušení kšaftu toho Jiříkova ukázal jest p. rychtář, což imálo platnosti nese a všecko ven ze pře jest v télo příčině, ucbo náleželo, aby rychtář tomu kSaftu odpor uciniv to ukäzal pri privé, že by se tu některý nepořad stal, ale nic toho neukazuje, aby jaký nepořad při tom kšaftu státi se měl, nýbrž že jest při přítomnosti přísežných osob a k němu neboli- kovi na žádost jeho od p. purginistra odeslanych ten kšaft pořádně učiněn a on jsa měštěnín svobodný města tohoto podle privilegií a svobod jej udělal, což se z těch průvodův od p. rychtáře vedených a ukázaných nachází. A mohl jest nebožtík dobře tím kšaftem Regině statek od- kázati i poručiti, jak by se měla v tom zachovati. A aby pamětí Jiřík neměl, když len kšaft dělal, toho se z svěd- kův nenachází, nebo ti svědkové Jan Havránek a Vondřej Flanderka, sousedé přísežní, též písař to jsou vysvědčili, že jest dobré paměti a zdravého rozumu byl tehdáž on Jiřík, jakž potom i zprávu ku potřebě p. rychtáře o tom scpsani dali a v ní seznávají, že pořádně i z dobré vůle ten kšaft udělal. Než vzal jest půhon na kněze Matouše, faráře kostela sv. Michala p. rychtář, aby mu nótco ku potřebě kladl a svědomí vydal, i jest rozepře o spis anebo kšalt nebožtíka Jiříka, cos jiného ven ze pře na něm knězi Matoušovi žádal i vedl na nepoctivost jí Re- giny, čehož se nebohá nenadála, aby to ven ze pře na její nepoctivost ukazovati měl, a bude vědčti ona s radou přátel o to, jak přikračovati, když ta pře konec vezme a neměl jest p. rychtář, poněvadž učínil odpor kšaftu jiného vésti proti patrnému zřízení zemskému (kteréž čísti dala C. XV) ani překážky činiti, poněvadž ani zápisníkem ani společníkem na místě J. Mti Cé není toho statku nebož: tíka Jiříka, aby on neměl jako měštěnín svobodný o něm kSaftovati, coZz jest mohl dobře učiniti bez překážky vše- liké. A kdež se nastupuje od p. rychtáře na to, že kněz Matouš, farář sv. michalský, šel ku panu purgmistru s Am- brožem Netlerem, aby k němu Jiříkovi na kšaft vysláno XIII. V ulici Mikuldśskć. — Č. p. 218g. bylo, timt nic nezhfeSila a tou pficinou len kšaft nemá zdviżen byti, ano kdyby nebožtík byl poslal ji Reginu nebo najmenší které pachole, tehdy pan purgmistr podle povinnosti vysílá na kšaft k takovému odeslání a též kdyby i svého souseda čeledína odeslal, v té nicméně v takové potřebě nemocného člověka každý pan purgmistr se propůjčuje a na kšalt posílá. Protož ta pří- čina z strany kněze Matouše nic platná není. A pamět že jest nebožtík měl, z toho se rozumí, nebo sobě v tom kšaftu moci k změnění jeho pozůstavil, kdyby paměti ne- bylo, toho by doložiti nedal, i pro tu příčinu léž nemá zdvižen býti ten kšaft. IXavši svědomí k své potřebě vedená čísti s tím dalším promluvením, že z těch ukázaných svěd- kův to se nachází, že Regina k nebožtíkovi Jiříkovi nedo- stala se za sluŻebnici, aby se jak nepoctivě u něho cho- vali móla, ale vždycky poctivě se držela, až se | vdala za Ludvíka, nynějšího manžela svého. A ui nálezové proti ní od p. rychtáře ukázaní, jakž ven ze pře jsou, takž nic jí na škodu nejsou, nebo ona se jest nic toho nedopustila, čímž jest dotejkána, a což na její nepoctivost jest lu ve- deno a ukazováno, ježlo by p. rychtář o nepořádný kSaft toliko měl průvody vésti a ukazovati, však jiné vedc, a Regina dostatečně to provozuje, że jest pořádný a żid- nou pokutou laké p. rychtáři nebude povinna. Nebo jest ona jako v těch věcech nebývalá, tak se odsvědčila. A pro každý artikul pokuty 500 k. gr. sobě p. rychtář položil, jediné aby ji stížil a z čeho ji pro položení obsílal. Ty věci jsou v tom domě nebožtíka Jiříka, jakž toho popis jest učiněn. Než chce-li na kněze Matouše o pokutu pro nesvědčení nastupovatí pan rychtář, proti ní Regině lo nic není; s strany toho jiného kšaltu nebožtíka Jiříka, jakž strana původní toho se domlouvá, že by nebožtík Jiřík jej prve udělali měl, to nic není; a Regina se ho také odsvědčila podle práva, že ho nemá a o něm noví, a poněvadž jest tento při právě položený na smrtedlné posteli nebožtík pořádně učinil, má v své celosti zůstati a Regina jeho uziti, nebo jest ta poslední vůle jeho Jiříka o statku jeho byla i pořádně učiněna; co se svědomí Doroty Borecké a Anny Vesclitky dotÿte, ta se ani v jednom punktíku od sebe nedělí a jednoho písaře ru- kou psána, což se spatří, když se v ně nahlídne. 1 rozu- měti jest, že jsou se ony proti Regině v tom snesly, aby těžkost jí činily, však to nic proti přísežným sousedům a písaři, kteří jsou toho kšaftu svědkové, p. rychláři nepo- stačí. V tom se Regina právu k spravedlivému opatření poroučí věříc, že ten kšaft jakožto pořádný nebožtíka Jiříka od práva stvrzen bude a ona ho užije. Zase p. rychtář od sebe promluviti dal: Oznamuje strana druhá, že se svědkové Dorota a Anna Veselská v svém svědomí srovnávají, aniž by chtěl, aby se nesrov- návaly, poněvadž jest jim cedule v jednostejná slova dal, a nemá jich strana proti zřízení zemskému U. VI. dotej- kati, když jich nesmí nafknouti. A pséna že by jednou rukou byla, toho se neví aniž na škodu není, nebo i při jiných soudech to bývá, že svědomí bývají tak jednou rukou psána, a lyto jsou ženy, psáti neumějí, musely dáti jinému sepsati. Kżaft pak ten ncbożlika Jiifka, kterćhoż by Regina užití chtěla, jest nepořádný i pro tu příčinu, že on nebožtík cizí věc odkazoval a to, čeho neměl a čím imu lidé povinní nebyli, jako službu u sv. Michala v St. M. Pr. od varhanův, ježto mu ta za živnosti jeho dina a zapravena. Tóhne se v lom p. rychtář na pamět a zprávu pana Zachariáše a p. kancléře toho města. A když jest o tom kšaftoval, tak jest pamčli neměl. S strany pak toho, že více příčin mimo ty čtyři po odporu tolio spisu při právě oznámené a položené, tuto se od p. rychtáře 

Strana 161
XIII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 21g. provozuje, jakoby jiné se vedlo, nežli oč jest pře, nač se strana domlúvá; i mohl to dobře učiniti a jiné ty pro- vozovati, poněvadž při žalobě toho jest doloženo, že i jiné příčíny budou se provozovati, a tak dobře mobl ly jiné průvody véstí. A Regina se přiznává, že jest kněz Matouš chodil ku panu purgmistru, aby na kšaft k Jiří- kovi vysláno bylo, ježto neměl toho učiniti, poněvadž se kněží světských včcí dotýkati nemají. Než srozumění měl s Reginou, aby jí dopomohl kstatku tomu, chtěje řemen také z té kůže míti, jakož vzal sklenici a hodinky i snad jiné věcí z statku toho nebožtíka Jiříka. A svědomí jeho kněze Matouše Reginč vydané nepostačí, že jest prvé p. rychtáři pod svým sekretem (pročež ho čístí nedal) a v tomto, kteréž v konsistoři dal, nic nevztahuje na ono a lak svědomí na svědomí dává; druhé i proto nepostačí, že sám sobě svědčí on kněz Matouš. A tak, co jest tu zapletl, chtěl by se tudy vyplésti, i bude věděti p. rychtář, jak se k němu zachovati. S strany pak svědomí od žen daného nic platné není, jakoby nic nesvědčily, nebo ony kšaftu nemají vysvědčovati. A jest provedeno od p. rych- táře, že len kša(t Jiříkův jest nepořádný a tak statek ne- pořízený a má jako nekšaltovaný na J. Mt Cou podle privilegium: městu tomuto daného připadnouti. Dav čísti z něho artikul o odoumrtech s opčětováním příčin pře- dešle k vyzdvižení toho kšaftu mimo čtyři v žalobě ozná- mcené předložených. Dále i toho žádaje, aby do těch truh- liček na právě složených při uvažování nahlídnuto bylo a také těch kollíkův, jestli dvanácte, jakž svědkové seznávají, též i prsteny, o kterýchž svědčí. Kdež pak Regina tím se hájí s strany nepořádného odsvědčení, že by žena byla a nemohla by tak vysvědčiti, toho nejsouc vtipna a v tom nebývalá, i ta vejmluva jí nepostačí, poněvadž na jiných ženách též pokuty byly přisuzovány, jako naté z Probluze, když nedoložila, že o tom nic neví, ač jest dala svědomí, že nemá a neměla toho listu, z kleréhož byla pohnána, a to jí nepostačilo. Takž i na Regině má pokuta přisou- zená býti a věří p. rychtář, že bude mu dopomoženo té pokuty a kšaft ten vyzdvižen jako nepořádný, statek pak J. Mti přivlastněn. K tomu od Reginy promluveno, že jest p. rychtář nic toho neukázal, proč by ten kšaft nebožtíka postačiti neměl a vyzdvižen: býti měl, a domlouvá se s strany kněze Matouše, že mu pod sekretem svědomí dal, i ob- moškal-li se p. rychtář v tom, ona tím vinna není, než cna jest ho pořádně do konsistorc obeslala a tak podle práva jí svědomí dává, přijav to na své kněžství a vydal to, čehož byl v pravdě povědom; ti pak svědkové Do- rota a Anna odp. rychtáře vedení nic se nedotýkají, než Regina žádá, aby v ně od práva nahlídnuto bylo, jestii jedna ruka v nich, jakož se tak naděje; s strany: pak jiných svědomí a těch žen od Reginy vedených také mají postačiti jí, poněvadž p. rychtář tolikéž ženského pohlaví dosti drahný počet vedl k svědomí a užití jich chce, též i ona [že] bude moci, věří. Naposledy p. rychtář promluviti dal tím zavíraje, že vždy na tom Regina stojí, jako by on neukázal nepořadu toho spisu, ale p. rychtář tak praví, že dostalečně jsou ty příčiny provedeny od něho k zdvížení toho spisu předložené, a každá samna jedna k zrušení jeho postačí, a Regina nic neukázala toho, aby ten spis pořádný byl a ona ho užili měla. Tu p. purkmistr a rada — ortelem svým mezi stra- namí vypovídají: Poněvadž Pavel Zipanský z Dražice, J. Mu C. jakožto krále Ceského v St. M. Pr. rychtář, učiniv odpor kšaftu někdy Jiříka bakaláře od tří studnic toho jest ničímž podle práva nepokázal, aby týž kšaft pořádně XIII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 21g. 161 a vedle práva učiněn anebo vysvědčen býti neměl, nýbrž to se jest z vysvědčení a zprávy Jana Havránka kožišníka a Vondieje Flanderky, měšťan a sousedův přísežných, a od Havla u měny, tehdáž úřad purkmistrský držícího, k nebožtíkovi na žádost jeho s písařem přísežným vysla- ných, našlo a vyhledalo, že týž Jiřík tehdáž, když k němu výš psané osoby přišly, byl jest paměti dobré a rozumu zdravého tak, že je přivítav a jim poděkování učíniv lu v přítomnosti jich písaři přísežnému kšaft o svém stalecku svobodném sobě sepsati a jej po třikrále přečísti dav, jim jest ho svěřil i podal. A oni Jan Havránek, též Vondřej Flanderka sekrety svými týž kšaft zapečetivše k sobě při- jali i do rady ho pořádně, jej vysvědčivše, dodali. A právo města tohoto ukazuje, že měštěnín pražský té svobody jest, že statek svůj svobodný a nezávadný, buď ten mo- vitý nebo nemovitý, může dáti a odkázali komu chce. I z těch příčin takový odpor lémuž kšaltu od něho Pavla Zipanského z Dražice učiněný se zdvíhá a týž kšaft jeho Jiříka od tří studnic jakožto pořádný a podle práv měst Pražských učiněný pan purkmistr páni stvrdili: poručí. Actum in consilio f. VI. dic Valentini confessoris 1567. 30. 1567, 14. inora. Tamleż f. 98. Vcdle toho od- poru, kterýž jest při právě učinila Lidmila Joanncsová kšaftu, jejž spisem nazvala, Jiříka bakaláře, bratra svého, a obeslavší k tomu Reginu, někdy kuchařku téhož Jiříka, příčiny jest, proč by zůstati ten spis neměl, tyto položila: předně že nebožtík Jiřík, když ten spis ne jeho původcem, než nětčím cizím spisován byl, již dobré paměti neměl a zdravého rozumu neužíval a tak pořádně učiněn není, druhá příčina, že jest nebožtík Jiřík nikdá kněze Matouše, faráře kostela sv. Michala v St. M. Pr., též: Ambrože Nettera nežádal, aby oni ku p. purkmistru, na ten čas p. Havlovi, šli a žádali, aby k němu nebožiíkovi na kšalt vyslano bylo, a tak ten spis z těch příčin: dvou svého průchodu míti nemá; třetí pak proto, àe tÿZ spis contra officium pietatis, to jest proti povinnosti té, kterouž jest otec synu a bratr sestře zavázán, jest učiněn, ježlo jest ona Lidmila bratru svému Jiříkovi nebožtíkovi žádně pří- činy nedala, aby statek od ní odciziti měl. Čtvrtá a po- slední příčina, že Regina kuchařka před publikováním toho spisu Jiříka po smrti jeho statku nenáležitě se do- tejkala a potom po publikování loupežně jej brala a od- nášela a zatou příčinou, by jí i co tím spisem náleželo, tehdy toho užiti nebude moci, což se všecko ukáže. A tak ten spis má spravedlivě od práva vyzdvižen býti a jí Lid- wile, jakožto sestře jeho nebožtíka Jiříka, ten statek ná- ležeti bude, poroučejíc se ona právu v tom k spravedli- vému uvážení i opalření. Proti tomu od Reginy, rodilé ze vsi Světlé na panství Dubském, ku prévu obeslanć, jest mluvcno, że ty všecky čtyři příčiny od Lidmily Joannesové k odporu toho kšaltu Jiříka bakaláře nebožtíka vloženému žádného práva nenesou a poslačiti k vyzdvížení jeho moci nebudou, a aby co nenáležitě ona Regina z toho statku nebožtíka Jiříka bráti i odnášet, jak se tím dotejká, a tudy jakú příčinu k tomu dáti měla, aby toho, což jí jest odkázáno, uZiti nemobla, tomu se místa nedává a necht to ukáže ona Lidmila, jak se volá, poroučejíc se Regina k uvážení. Na to Lidmila Joannesová, původ, mluviti: poručila, že ty příčiny jsou právní k odporu toho spisu od ní předložené, kdež pak k druhý itoho dokládá, že nebožtík dal se slyšeti, že jest prve kšaft pořádný učinil a jej vy- hlásil, že jest jej svou rukou sepsal, a tak rozum jest ten, že jest neposílal ku p. purkmistru, aby k němu vysláno na kšalt bylo, což všecko se ukazovatí i ty jiné příčiny budou; davši čísti odpor svůj tomu spisu učiněný, i také 21 

Strana 162
162 XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 217g. táhna sc na kšalt ten nebožtíka Jiříka, poněvadž prve jest již čten. Dále ukázána svědomí a zápis vzdání statkův mezi Joannesem a Lidmilou s tím promluvením, že se to provozuje, kterak jest nebožtík Jiřík paměti již nemčl a rozumu neużival, kdyż jest ten spis dólal, a v nemoci byl, nebo své hanby sám chrániti nemohl, ale všecko to, což jest v tom spisu z nabádání a vnukání kněze Matouše, faráře u sv. Michala, jest učinil a původem jeho kšaftoval. A při kšaftu má vůle kšaftujícího předně šetřína podle práva býti, i nebyla jesti při tomto spisu nebožtíka Jiříka vůle jeho, jakž dosti mnoho od p. rychtáře o tom jest mluvcno, i také to ukazováno, na čež všecko táhne sc Lidmila v tom artikuli a v té přední příčině, kteráž i dostatečně se provozuje. Druhé i to se jest provedlo, že nebožtík Jiřík neposlal ku p. purkmistru © vyslání na kšalt, ale kněz Matouš o své ujmčě jest tam chodil a ještě Ambrože Netlera k sobě přijal a ten dávaje svědomí tak seznal, že jest nikdá za to od něho Jiříka nebyl žádán. A bylo by potřeba Regině to ukázati, že jest nebožtík ten předešlý kšaft svůj o mění oznamoval, že jest jej udělal, zase timto spisem zkazil a odvolal, i nic tobo no- ukazuje, než nenáležitě těmi včemi nebožtíka po smrti jeho před publikováním šafovala a mnoho listův do pre- vitu vmetala a ten předešlý kšalt také jest tam uvrci mu- sila, chtěje, aby tento zůstal, i nemá ho z té příčiny užiti. Třetí jest tu položeno, že contra officium pielatis a povinnosti přátcíské ten spis jest učiněn, že on Jiřík od- ciziv od ní Lidmily, sestry své, i od jiných přátel, jako schovance svého, ten statek dal jí Regině, která snad pět neděl u něho byla, a když kdo tak contra ofticium pic- tatis to učinil, tebdy kšaft jeho vyzdvižen byl — neb když kdo manželky nebo přítel přítele kšaftem náležitě neopatřil, odciziv od nich statek, takoví kšaftové od práva zdvihání bývali, takž i tento správně má zdvížen býti z té třetí příčiny. Z čtvrté pak té, že jest se Regina ne- náležitě toho statku nebožtíka Jiříka dotejkala, jej brala a nosila, kde se jí líbilo, ano i z komory voknem po ře- bříku tam leza jest brala před publikováním. A kdož jsou se ioho kdy dopouštěli, tehdy jsou o to, což jim odka- zováno bývalo, přicházeli. A ona vědúc, co jest se lu šikovalo. a jak jest nebožtík v nepaměti naveden, aby jí statek dal, i brala sobě prve. Táhna sc v tom artikuli též na to, což jest ukazováno od cís. rychtáře, protož již ona Regina neużije loho, by i co pořádného bylo s strany toho spisu. A poněvadž Lidmila Joannesová jest vlastní sestra nebožtíka Jiříka bakaláře i s městem (trpící, jakž společné vzdání statkův s nebožtíkem Joannesem, manže- lem svým, měla a to ukázáno, že mčěštka vdejší jest a nikdá se odsud nchostila, i má ona k tomu statku po něm Jiříkovi pozůstalému nápad podle privilegium městu tomuto daného. I provedla jest to Lidmila Joanncsovd svědky, že jest vlastní sestra jeho Jiříka nebožtíka a s městem trpící, protož praví se spravedlnost a právo míli ktomu statku pozůstalému, jakožto nepořízcnému po něm Jiříkovi, nápadem. Opět od Reginy obeslanć k tomu skrze pfitele jejiho jest mluveno, Że jest nebožtík Jiřík bakalář, jsa svobodný měštěnín a vo svobodném statku svém, kša(t pořádný jest učinil, kterémuž Lidmila Joannesová odpor vložila i pří- činy do čtyř odporu toho předložila, kteréžto všecky jsou jalové a k zrušení téhož kšaltu nepostačí, nebo jest ničím podle práva toho neukázala, aby nebožtík Jířík s ní v jaké společnosti zápisu od otce jejího a nebožtíkova byl, jakž svědkové, že jsou jednoho otce a dvou nateří, seznávají, načež nálezy některé jest ukázala, že by od ní toho statku odcizovali neměl — a Lidmila aby v nedílu s bra- XIII. V ulici Mikulášské. — C. p. 97. trem svým zůstati měla, pro kterýž by nedíl on Jiřík ne- mobil kšaftovati, ani žádné právní příčiny toho neukazuje, proć by ten kBaft jeho nebožtíka k stvrzení přijíti neměl, než nastupuje se nato, jakoby nebožtík knězi Matoušovi k vůli ten kšaft učiniti měl, ale toho ani včera od p. cís. rychtáře ani dnes od Lidmily ukázíno není ; a chtěli by toliko svědomím Doroty Borccké a Anny Veselské rušiti tu vysvědčenú přísežnými vůli nebožtíka Jiříka, ježto může každý měštěnín před nimi o statku svém vůli svú dáti sepsati anebo sdm sepsani majc oznómiti, 7e ta vůle jest má, a to stálé bývá. 1 tak jest nic kněz Matouš tu ne- zhřešil, že jest na žádost nebožtíka šel, aby k němu na kšaft bylo vysláno, jakž o tom jest vysvědčil, ano kohož by koli poslal nemocný, jest povinnost p. purkmistra k němu na kšalt podle práva odeslati v takové potřebě, když chce svou vůli o svém statku oznámiti. | Davší čísti kšaft nebožtíka a zvláště ten arlykul, před kým jest se stal, že před přísežnými, a Dorota i Anna nebyly k tomu povolány, kdež jest tajnost a vůle nebožtíka byla oznu- mována, ani také kněz Mutouš při tom nebyl, než toliko přísežní s písařem, a ti jej vysvódeili. A tak pořádně jest učiněný i vysvědčený, protož nemá k vyzdvižení při- jíti, a kdyby nepamět nebožtíka tehdáž byla, jakž strana na tom stojí, ale nic neprovozuje, byl by sobě on ne- božtík moci k změnění toho kšaftu nepozůstavil, protož svědkové toho kšaftu přísežní nebudou přemožení v tom i v jiném svědomím Doroty Borcckć a Anny Veselské. A kdyby byli přátelé jeho nebožtíka opalrovali, snad by takć byli i toho użili, ale dolożil tam, że ho ncopatrovali, i nebyl povinen jim také statku svého dávali, jako svo- bodný mčěštěnín, než o něm dobře mohl kšaltovatí. A nazván jest ten kšaft od rychtáře i od Lidmily spisem anebo škartou a žádné příčiny právní neprovozují. A ti jiní průvodové i ty řeči ven ze pře jsou a tak všecko to nic nepostačí k zkažení toho kšaftu. Věří Regina, že bude ten kšaft od práva jakožlo pořádný stvrzen a ona toho, což jí odkázáno, že užije. Z Zase Lidmila Joannesová mluviti od sebe dala: Na tom staví všecko Regina, že by ten kżaft mól tyrzen byli, że by nebožtík Jiřík svobodný měštěnín byl a statek také, i že jej mohl dáti, i bylo by potřeba pokázatí to, že on Jiřík měl vůli svobodnou, ale nachází se, že jest neměl paměti ani rozumu zdravého, a také neměl vůle svobodné, poněvadž z návodu a z naučení kněze Matouše jest dělal ten kšaft jako i dítě nemaje rozumu ; však dotud se učí, až se naučí, luk i on od kněze Matouše nebožtík nauten a do ucha mu šeptal, až ho naučil, že by pak poslal jej kněze Matouše a Ambrože Nettera ku p. purkmistru, mělo by se to pokázati, ale nic toho se neprovozuje, nýbrž svědčí Netter, že ho nikda za to nežádal a sám kněz Malouš od scbe šel, čehož svědomí Regina v této při, jakž se na ně táhne, užití nemůže, když jest ho neobnovila podle zřízení zemského P. XXVII., kteréž čteno jest. A jak jsou pak nebožtíkovi Lěžkost činili, také se v svědcích nachází, že i Jfkafstvi nójakć mu dali, kteréž mu kněz Matouš odeslal. chtěje: napomoci jí Re- gině k statku jeho Jiříka a takž i pomáhal s ní jemu z tobolo světa. Protož z těch i jiných příčin: nenáleží jí ten statek a nemá toho statku užití, poroučejíc se Lidmila k spravedlivému od práva opatření. Proti tomu od Reginy promluveno, že tomu odpírá, aby ona jaké těžkosti nebožtíka Jiříka příčina byla ancbo jeho smrti, a neví o tom nic, ale opatrovala jest ho jako věrná služebnice, a lak on jest jí statek svůj odkázal a toho se nic od strany neprovozuje, aby Regina jaké těžkosti no- 

Strana 163
XIII. V ulici Mikulaśskć. — C. p. 27g. božtíka příčina byla. Jest té naděje, že ten statek podle odkázání jí přivlastněn bude. Kdež cís. rychtář přítomen jsa ohlásil se a promluviti dal, že slyšel tuto pi mczi Lidmilou Joanncsovou a Re- ginou a odpor tomu kšaftu ncbożlika Jiffka, i móla jest jeho také k tomu obeslati, poněvadž jest věděla o jeho odporu, i když jest neobeslala, tehdy těch průvodův užití nebude moci. Ač pak provozuje ona Lidmila, že by sestra nebožtíka Jiříka byla, ale což podstatného jest, toho ne- provozuje, jakž privilegium J. Mti C. v sobě zavírá, že mó statek nepořízený piipadnouti na obyvatele města to- hoto, i nic se toho od ní Lidmily neprovozuje, aby ona s městem trpící byla, než že otec jeho byl celným a její manžel hlásným, ale aby otec její právo městské měl zde, toho se nic neukazuje. By pak i měl, tehdy platno nebudc, pončvadž ona měštka není a tohoto práva se zhostila a jest mezi poddanými lidmi na Oujezdé a tak nebude moci ona toho nápadu užití, ale J. Mti náležet bude, když ten kšaflt Jiříkův od práva vyzdvižen bude. A nejdou ven ze zdi nápadové, než na přátely s městem trpící. Proti tomu od Lidmily promluveno, že jest nebylo potřeba jí obsílati p. rychtáře, než toho, komuž jest statek odkázán kšaftem, kterémuž jest ona Lidmila odpor vlo- žila; a kdyby byl nápadníkem p. rychtář, byla by ho také k tomu obeslala, ale ještě nic není přisouzeno. S strany městského práva, kdež se mluví, že by ho Joannes, manžel Lidmilin, neměl, i jest vědomé, že sc žádnému nedopouští zápisu do kněh městských společného vzdání statkův, leč právo městské má, a ten se vedle toho připouští ke všem privilegiím a obdarováním města toho, v kterémž jest měštěníncm, a ona Lidmila, s manželem svým jsouc zde, jest ovdověla a města se nikda nezhostila, i mó próva městského podle někdy manžela svého užiti, poněvadž vdovou jest po manželu městském, k tomu pak i zde ro- dilá; a ti, kdož se zde rodí, právo městské vždycky mí- vají, protož ona Lidmila má toho užití, nebo toho neuka- zuje p. rychtář, aby se města tohoto zhostila. Na to od p. rychtáře jest promluveno; kdyby byl obeslán k tomu odporu od Lidmily, také by se byl jináče a vajSc nálezy opatřil, ale tuto se mimo naději to trefilo a on se k tomu musil podle povinnosti ohlásiti. A Lidmila městského práva nemá, nebo zde v místě bytem není, aniž se neukazuje, aby kde v kterým domě zde byla, než na Oujezdě u mateře, kdež slove u Jelínkové. Jaká jest pak la žena a jaká ta hospoda, jest vědomé, a bude-li potřeba i propůjčeno toho od práva, aby průvodové mohli vedení býti, ukáže se to, že s městem trpící není. A ná- padové na ty nejdou, než toliko na tří města Pražská, i není té naděje, aby ona měla nápadu jakého před J. Mtí C. k tomu statku Jifikovn użiti, nebo jest nikda s ni Lid- milou sročen nebyl ani přítomen telidáž, když ona příčiny proti Regině kladla. Opět Lidmila promluviti dala, že jest p. rychtář při tom býval, když jest bývalo při právě voláno na Lidmilu, i když se jí s Reginou odkladové dali, a tak jest o tom věděl, protož již žádní průvodové nemají proti ní Lidmile dopuštění byli. Naposledy od Reginy promluveno: Poněvadž se jest jednou líbila p. rychtáři ta práva a vysvědčení kšaftu toho od svědkův Jana Havránka a Vondieje Flanderky, t6ż pi- saře přísežného, ještě se má líbiti a postačiti proti svě- domí té Borccké a Anny. S tím se strany k spravedlivému uvážení i opatření právu poručily. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: XIII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 27g. 163 Poněvadž Lidmila Joanncsovéd -podle odporu svého, kterýž jest kšaftu někdy Jiříka bakaláře u tří studnic, bratra svého, učinila, žádné slušné příčiny, pro kterú by takový kšaft svého místa při právě míti neměl, jest nepokázala, nýbrž to se jest z act a průvodův této pře našlo a vyhledalo, že to všeckno při témž kšaftu, což na pořádný kšaft ná- leží, zachováno ua vykonáno jest, z těch příčin len odpor od Lidmily Joanncsové témuZ kSaftu učinčný se zdvíhá a p. purkmistr páni ten jeho Jiříka kšaft jakožto pořádný podle práv měst Pražských stvrzují. Aclum in consilio f. VI. die Valentini 1567. Svědomí k tomu vedená r. 1566 zní: I. Svědomí mezi cís. rychtářem a Reginou, služeb- nicí a kuchařkou někdy Jiříka bakaláře od tří studnic. Actum postridie Jacobi ap. 1566: Hanuš Springle na tu přísahu, kterúž má, jsa desátníkem, svědčil: Trefilo se ten den, když pan Jiřík od tří studnic umřel ve čtvrtek prve, než byl pochován, i vyhlídl sem z voken z domu svého naproti třem studnicím, v kterýmž bydlím, i stála lu děvečka s putnou před domem nebožtíka Jiříka, hleděla nahorü panu Jiříkovi do voken i přišlo k voknu pachole, toho neznám, i vyhodilo knihy tomu děvčeti z vokna na ulici. Rovné se k tomu přitrefil pan Vít šmukýř i řekl ty děvečce: »Co déláte tu?« a vohledal tu putnu i vytáh z ni ty poclivice Gern zdmiSovy a vlozil je zase lam a vnesl tu. pulnu s tím i s knihami do domu pana Jiříka; pak nevím, kam jsú to deli. Vit Smukyt na tu přísahu, kterúž má, jsa starším v cechu šmukýřském, svědčil: To mi vědomo jest, že sem přišel k domu ke třem studnicim a jakds ddvecka vyhd- zela z vokna ven jakýs knížky a sbírali je do putny a poctivice již byly v putně a já udeřil na tu putnu nohou a, proč to berou, domlouval sem se a on Jan Springle naproti pověděl: »Proč to nosíte pryč, nebo ještě ho ani nevoblíkli? a pachole povédélo, że ty knihy a poctivice jsou mu prvy, než umřel, dány, a Springle pověděl z vokna, Ze jsou prve jinejch věcí nosili víc, i řekl sem, aby to zase do domu vnesli, a oni nesli jsou; pak nevím, kam jsou to děli. Přišel sem potom nahorů do světnice. Do- mlouval sem se, proč lo oni nosí pryč, že ještě ani vo- blečený není, a v tom všecky tři děvečky, kteréž tam byly, pověděly, že jest mu to dáno prve, nežli jest umřel, a řezla ta kuchařka, an se prej domlouvají, ježto jim nic není odkázáno. Pavel Henrych a mistr Pavel Kristián: z Koldína, páni radní, zprávu tuto jsú učinili: Když jsme na žádost cís. rychtáře a z poručení p. purkmistra pánův v pátek po sv. Prokopu I. tohoto cte. LXVI. do domu někdy Jiříka ba- kaláře od tří studnic s dotčeným cís. rychtářem Pavlem Zipanským z Dražice, též rychtářem městským Brikcím z Krucburku přišli; o tom dobrou vědomost máme, což jsme spatřili; že dvě komory na dolejším mazhauze nad dolejším schodem nebyly jsú zapečetěny, a v té jedny komoře jsou nalezeny dvě truhličky vyloupaný, kteréž jsou do rady podány; item od svrškův šaty ložní, chodicí i vinuté, nádobí cínové v truhlách i pod truhlami, knihy mnohé, což vše popsati sme poručili; v druhé pak komoře jest nalezena jedna truhla velká a dvě malý, všecky prázdný a v velké světnici hořejší truhla veliká nezapc- čelěná, od kteréž klíč nalezen býtí nemohl, ta jest od p. rychtáře zapečetěna. Na témž mazhauzu pod schodem našly jsi se šaty chodicí ženské od damaškův, tykytův, atlasův i od sukna, mantlíky, blány, kolárky, vše ženské, v popisu zejména poznamenané etc. a to vše jest do druhé komory vnešeno a do truhly velké vloženo a s ná- dobím cínovém schováno. To také pamatujeme, že Dorota 21* 

Strana 164
164 X2. V ulici Mikulášsské. — Č. p. 217g. Barcéková a dcera jejf to povédély, že lo vše Regina kuchařka ukryla a schovala, a Regina proti tomu pravila, že jest ji ta Dorota Barecková na to navedla. Pii tom i to pamatujeme, že na napomenutí a předložení p. rych- táře Regina to za odpověď dala, že ona o žádných pc- nězích, aby jaké po nebožtíkovi pánu jejím Jiříkovi od Gi studnie zůstati měly, nic neví, než coż jest koli, że se lo všecko v téch pokojich najde, a p.tom jest čtyři ko- Miky k inventování přinesla, nevíme odkud, též sedm prstýnků a vosmý sekryt zlatý z svýho váčku vyňala. 3rikci Krucbursky, na ten čas rychlá městský, tuto zprávu učinil: Jakož sem byl odeslán z poruéení p. purk- mistra pánův při p. Pavlovi Ilenrychovi a p. mistru: Pa- vlovi Krisiinovi do domu u tří studníc, !o jest mi vé- domo, że sme v ty komoře jedny, kteráž byla nespete- téna, cínovýho nádobí, knih, Satüv ncboztíka chodicích, peřin, polštáře, koberce, tolikéž dvě truhličky malý vy- loupaný, který jsou zde na právě, našli. Potom sme našli pod schody chodicích šatův manželky někdy Jiříka od tří studnic, damaškovou sukni, tykytovou, atlasovou, mantlík, hazuku a jiný chodicí šaty, kteréž jsou byli pod schody schovali; a když sem ji o to domlouval Regine a ona pravila, že ji na to navedla Dorota s Annou, s deerou svou, a ty šaty sme vložili do truhly, kdež nádobí to bylo a to jest již spečelčno. A když sem se na vic vy- ptával, vedla mne Regina do komory, okazovala mi, jak jsû jf truhlici vylímali a do 24 k. že jsou jf pobrali na minci českých gr., v tom pod šaty sáhla, vydobyla čtyř kofliki a ty mi dala, kteréZ jsú před pány podány i s jinými vèemi schovAny. Tolikéž před pány vydobyla z váčku sedm prstenův zlatých a vosmý sekryt a ty mu do ruky dala; a ty podle jiných věcí také jsou schovány. Toto se jest dálo v pátek po sv. Prokopu. Než dokadž ještě ne- božtík Jiřík jsa umrlf v domu tom ležal, bylo mi tóż po- ručeno od p. purkmistra pánův mejch, abych šel do domu téhož u tří studnic, abych spečetil všecko všudy, což v lom domě jest, při přítomnosti pana Jana Cantora a pana Jakuba Kapra. když sem do domu vešel, u přítom- nosti: těch pánův spečelil sem ty všecky věci a všecky pokoje, chyba tích dvou komor, o kterýchž nahoře dů- minka jest, nebo ta Dorota s dcerou svou, také i Regina pravily, že v těch komorách nic panskýho neni, ale że jsou nájemní a k pokoji Doroty náležejí — pečetiti mi jich nedaly —, ale pravdy nemluvily, nebo polom jsou tam nalezeny věci výš poznamenané, a Regina od smrti nebožtíka klíče u sebe měla za několik dní ode všech věcí a komor, až sem je polom z poručení pánův jí vzal a do rady položil; než v velké hořejší truhla velká byla nezapečetěná a klíče od ní nemohli sme na- jíti, kterúž sem zapečetil. A když sem vešel s pány do komory, kde Regina lihala, stála tam hůl, v níž byl končíř. Pravila Reginn, Ze jí ho farár od sv. Michala půjčil, aby se jim brânila, kdyby potřeba nastala. K tomu také jest nám to vědomo, když sme vešli do komory Reginy kucharky, kdeż ona lihala, našli sme hůl, v níž byl končíř, o kterým ona pravila, že by jf ho měl půjčítí farář od sv. Michala, aby se bránila, když by potřeba nastala, Anna Alcxandrová u p. purgmistra pánů svčdčila: Když sem přišla pro nějakou potřebu ku p. Jiříkovi, i seznámili sme se. Potom sme spolu rozmlouvali vo mno- bých věcech. Podruhý, když sem u něho byla, i dotázku na mně udělal, chtěla-Ji bych jeho manželkou býti, že by mne rád chtěl míti za manželku, já sem jemu povédéla: »Nemohu toho učiniti, můj milý p. Jiříku, neb sem P. B. slíbila jiZ v Cistoté slouZiti«, a on jest řekl: »Má milá svétnici NI. V ulicí Mikulášské. — C. p. 2Tg. paní Anna, povím já vám, jakobych sc mél P. B. zpoví- dati, nechci já pro nějakou chlípnost, neb já se již k ly věci nebodím, než pro vopatrování, abychom jeden dru- hÿho vopatiili, ochránili a smrti dochovali. Poněvadž ste tomu na odpor, chcete-li se svÿm stateèkem k myÿmo pti- ložiti?« Já sem řekla: »Nevim, ináte vy snad pïâtely, ale já nemám«, a on mi dal cestu takovů, 2e svÿ prately oddělil, ale snad by se na můj statek pan Duchek potáhl, ale však sem mu taky dobře učinil a oddělil, pak jiným svým všem dobrodincům, kdož mi co dobryho ucinil, sem pořídil. Mám já statek svůj již svobodný, k tomu co byšle vy chtěli ke mně přiložití. Já mu oznámila sumu nemalou, kteráž mu se dobře líbila, i vokazoval mi pokoje a pří- bytky, k lomu prsteny měl na rukou. Pravil, 2e ho vosmdesáte kop stojí; příbytek taky svüj mi vokazoval, kde bych méla Ifhati, bez pośkvrny, a svr&küv i hospo- dářství, neviděla sem jak živa lepších, jako jest tu bylo, a tu sme sobě slíbili ; i pokoj sem sobě vybrala, do kterýho sem sc měla stéhovati, a tak sem vzdy odkládala, 2e sem zaneprázdnění měla, ale proto sem k němu każdy den nalilídala, nebo sme sobě slíbili před P. B., kdyby co na kterýho P. B. dopustil, abychom se v ničemž neopouštěli, a kdyby co naň v noci příšlo, měla sem k němu přijíti, bych měla na kolenou lézti, a kuchařka iněla dáti védéli. A když byla u něho ta kuchařka nejprve, měla se ke všemu pěkně a já ji prosila, aby pána byla ve všem poslušna a včrna, že se jí chci toho odsloužíti. Byla tak us za dvě no- děle. Potom po dvou nedělích byla rumrcj&ka. Pravila, Ze mám tu hospodyní býti, a já řekla: Lidi lecos praví. Pak nechtěla mu nic učiniti, on mi toho toužil, chtěl ji vyhnali, já ho prosila, že se přestěhuji a lo všecko na- rovnám. Podrubý se svadili. Toužil, že kdyby pacholele neměl, kdo by mu co koupil, neb když j( co dám pék- nyho strojiti, všeho mi polovice ujme a slepě vidím, že mne loupí. Pachole mi všecko kupuje, maso i jiný a do- stavil, že jí nic nevěří. I přijdu tam jeduu chvílí po po- ledních okolo nešporů, ptám se dévecky, kde jest pán, ona: prej leží, jí řekla: Coz stün$? a ona: ba nestünt ; chtěla sem do komory jíti, ona mi nedala, prej spí, však byšte ho vyrazili ze sna. A sám uslyšel, pozná mne po řeči i schýlí se a jde do světnice, přivítal mne militkej. Rekla sem: +Co jest vám?« a on řekl: »Jedl sem šišky. Nevím, jaký jsou byly, mohu se pietrhnouti, obóma konci dělám, stůni.« A ona na něho nětco bublala a já řekla: »Dobfie sle je zase vrátili, snad v nich nčtco bylo zlýho. Bude vám lípe.« Rekl: »Nic mi neškodilo, než chtčlo mi se jísti i jed] sem ty šišky a tak mi tu těžko.« Já řekla: »Přípravím vám sama nělco zufen« a on prej ne- mohu na jídlo mysliti. Zeptala sem se, chce-li lososu, pověděl: Ten bych jedl. IIned sem Sla a zjednala sem mu ho a zůstala sem s ním, bude-li mu tíž, aby pro mne poslal. I Rejny sem prosila, aby imi oznámila, a ona ne: oznámila. Nadála sem se, že se má líp, když nižádný nic nepověděl, i uslyším od naší hokynč, že jest již umřel, i domlouvám jí, že jest mi nic nepovédéla, a ona: prej však jest v noci umřel, náklady sem na něho veliký či- nila od Veliké noci a ani peníze za to nemám. (Rukop. č. 1049 £ 5. 11. Svědomí přijaté f. IIIl. pridie Petri Catenati 1566: Lidmila z Malovar u p. purkmistra pánü svědčila: To pamatuji, když sem ku p. Jiříkovi přišla, a la dobrá paní sedčla tam, říkají jí Anna, a když odešla, tehdy se mne plal p. Jiřík nebožtík, znám-li ji a já pověděla, že znám, a on mi pověděl: »Jí bych ji sobě za manželku vzal, kdyby její vůle byla. Kterak mi radíš, milá Lid- milo?« Já pověděla: »Já nevím, milý pane Jiříku, co jest 

Strana 165
XIII. V ulici Mikulassbé. — C. p. 97g. vám od P. D. souzeno.« Tehdy sem ji potkala i mluvila sem jí lato slova: »Milá paní, proč se s ním nemáte oddati, když vám chce«. Ona mi pověděla: »Má milá Lidinilo, jestli to bude, já chci k němu přinésti hotových tří sta kop.< Tehdy šla sem já k němu, pravila sem mu, že chce vám dáti 300 k. hotových, a on mi pověděl: »Má milá Lidmilo, chcit dáti dva prsteny, zpen&z je a kup sobě zu ně, co chceS« a rekl mi: »Jdi k ní a mluv jí, ať mi přinese (ćch 300 k. a já jí je dostatečně vjistím na svým domu«. A to pacholálko, jako u něho bylo, že chce dostatečně opatřití. Jan Had Kantor a Jakub Kapr z Kaprštejna zprávu tuto js učinili: Když sme byli vyslání z poručení p. purk- mistra pánův do domu někdy Jiříka bakaláře u tří studnic, aby byl statek po ném pozůstalý spečctěn, pak pan rychtář tak se jest zachoval, že při přítomnosti naší všecky po- koje vrchnf jest spećctil, krom dvou komor, který jsou v dole na mazhauze, a to za příčinou tou, že ta Regina, kuchařka nebožtíka Jiříka bakaláře, léž stará Veselička i dcera její oznamujíce, že ly dvě komory na mazhauze, jedna s železnými dveřmi a druhá s prostými dveřmi, jsou najaty k tomu pokoji, ktery jest tu na muzhauze, v kte- rym jest Veselička s dcerou, a že nebožtík Jiřík bakalář žádnejch svých věcí neměl tam v těch dvou komorách. Oznamovali, że jsou dvě ty komory najuty ktomu pokoji a za tou příčinou jest (čech dvou komor pan rychtář ne- zpecetil. Mikuláš Hanek, služebník p. purkmistra pánův, zprávu tuto učinil: Jakož jest mně bylo poručeno od p. purk- mistra, toho času p. Havla od měny, abych osoby přísežné k žádosti nebožtíka Jiříka bakaláře od tří studnic na ksaft obeslał, tak sem učinil a obeslavše jisté osoby s nimi sem do domu jeho pii$el a jemu sem ozniimil, że k žádosti jeho dosti se činí, a teď ty lidi mite, chcete-li vůli vaši před nimi oznámiti. I vidél sem tam v té komoře, kde jest nebožtík Jiřík bakalář od tří studnic ležel, kněze Matouše, faráře od sv. Michala, a Ambrože Nettera u po- stele jeho, ani s nim mluví, než co jsou k němu mluvili, já nevím. Jda já ven řekl sem jim: »Poďe taky ven!«, ale oni jsí nešli, než tam předce zůstali, až sem já vyšel, vyšli potom za mnou. S tim scm já šel zase ku pánu. Potom podruhé, když sem byl na popisu s p. rychtářem císařským a p. Pavlem Holianem Henrychem v témž domu někdy Jiříka bakaláte, povédéla pánüm Dorota Bo- recká, že by nějaký šaty pod schody ta Regina kuchařka schovati méla. 1 kdyZ páni tam nahlidli, naśli ženských sukní nékolik pod tím schodem, kteréZ popsány i scho- vány jsou. Jindřich Julián u p. purkmistra pánů svědčil: Toho sem povědom, že sem ve čtvrtek po sv. Janu Kř. nyní minulým z dožádání paní Doroty Borecké pro potřebu její přišel ke třem sluduicím i ozndmeno mi, Ze jest umřel sám hospodář Jiřík bakalář. Sel sem odlud pryč. Potom třetí den příšel sem zase a ona paní Dorota s dcerou sv řekly mi: »Pohleďte, prosila nás Regina ku- chařka nebožtíkova, abychom jí její věci do komory naší odpustily vnysti, aby jestliZe by pecetili, ji toho nezape- celili, coz sme ucinily a jí odpustily, i vnesla tam dvé trublice a nejakć jiné věci, též i šaty chodicí, kteréž víme, že jsou nebožky manželky jeho, vnesla teď pod schod, »prosíme, pohledie na to a poraďte nám, co máme činiti«. Jí pohledčvše porozuměl sem, že to služebné dívky věci nejsou. Rekl sem jim : »Já vám radím, abyšte vy tím nehejbaly ani jí ani žádnému nic toho nedávaly, by i ona chtěla bráti, než vyčkejte, jak len kšaft konec svůj vezine, již potom komu ndleżeti bude, buď jí XII. V ulici Mikuldśste. — C. p. 9g. 165 aneb komuzkoli o tom povíte a to vydáte, jestliže by pak ona předce to od vás bráti chtěla, tehdy to bud J. Mu p. purgimistroví ancbo přátelům povězle«. Což jsou učinily, jakž mi o tom potom samy ozndmily. Dále toho sem povédum, Zc sem tam polom opět přišel po kolikas dnech. Byl sem s nf pani Dorotou a jinymi v světnici. Tu jest manželka toho zlatníka, kterýž v tom domu jest, olevřevší světnici vsütila hlavu do svétnice a ickla: »Vuo ist Rein()« a jd sem fekl, co ona sc na ni ptá, vSak sem je obě spolu viděl, když sem nyničky sem šel, což tož jest novýho. V tom děvče vyběhne von z světnice a dí piibéhSi zasc: »Panno, na mou dusi, Regina s zlatni- kem lezou voknem do komory po řebříce« a v tom vyšla ona paní Dorota s dcerou svou také z světnice a šly va to hledéti. PriSevsi zas pravily: >»Jiż jsń do ty komory vlezli. Nesou řebřík zase«. Nechali sme jich při tom, než opět potom po některém dni, když sem k nim přišel, mluvila se mnou ona Regina, Że se ji v tom překážka děje. Rekl sem jí: »Sama ji sobě děláš. Proč tím mimo čas hejbáš? Ano i onchdejšího dne lezla's do ty komory s Lim zlatnikem.« Pocala odpirati a ja ji fekl: »Zdaż jsou vás neviděli? Však kdyby byla ta zlalníce do světnice nenakoukla a na tebe se neptain, byli bychine o tom nic nevédéli.s A ona fekla: »Nevěřím, než Że ji teru tam k vám nesli, Ze na vás nckoukla. « Ambrož Netter na tu přísahu, ktcrüz má, jsa pade- sátníkem, svědčil, že kněz Matouš, farář sv. Michala v St. M. Pr., přišel ke mně domů, když sem večeřel, prosíc mne, abych s ním došel ku p. purgmistru, aby ráčil vy- slati osoby přísežné k Jiříkovi bakalářovi od tří studnic, že jest lé vůle, poněvadž v těžký nemoci leží, pořízení o statečku svém učiniti, ale on Jiřík bakalář od tří studnic mne jest nikdá za to nežádal, abych já měl o 10 ku panu purgmistru jíti, než na žádost dotčeného kněze Matouše, a s lím knězem Matousem šel sem ku p. purgmistru, tehdáž ku p. Havlovi u měny; kdež p. purkmistr k tomu své povolení dáti ráčil, i šel sem hned od p. purkmistra s knězem Matovšem na jeho žádost k témuž Jiříkovi ba- kalářovi v těžký nemoci ležícímu. On se mne ptal Jiřík: »Sem-li jí k němu od p. purgmistra k vysvědčení kšaftu vyslanej. Rekl sem mu, že nejsem, a pri tom pověděl, že stateček svůj žádnému jinému nedává, než tyto Reging, přítelkyní svy piistojici. Tak ji přítelkyní jmenoval. A v lom prisii pan Jan Ilavrinek s panem Ondřejem Flanderkou [a] písařem z kanceláře k němu na žádost kněze Matouše od p. purkmistra pro vysvědcení kšaftu vyslaní a ji sem v tom odšel domů. Pak nevím, co jsú oni tam dělali, než kdyby kněz Malouš toho dne nešel ku p. purk- mistru, byl by Jiřík bez kšalftu umřel. Daniel Wels z Jochmstalu u p. purkmistra póni svědčil: Nejprve sedin kofiíků, ona do své truhly odnesla a to viděla panna ta, kteráž v témž domě jest, kde já sem, potomneé dvanácte prstjnküv, kteréZ on mné ten den před svou smrtí jest ukázal, ty má děvečka v jejím váčku, zase také ona dolů sne-la, což jsme my, jd a man- želka má, viděli zamčenou (ruhlu s pozlacenými panty a zámkem. Tu ona do sklepu nesla, kde jest ji pak potomně děla, o tom já nevím, neviděl sem jí dále a mnoho pol- štářův, kobercův, instrumentův a jiných věcí — ty ona do sklepu snesla, že plnej těch věcí jest byl. Potomně nějaký muž ráno ven vyšel, kteréhož já neznám a ona a ještě ženu jedna s ní a nesly ven dvě pulně, na nichž černý šaty nezo- praný ležely. co jest pak dole bylo, to já nevím. Ona dobře ví, já sem také jemu před jeho smrtí zlatý řetěz šacoval, když sem jemu čínží dával, a ten stál podle mého zdání za osmdesáte korun. 

Strana 166
166 XII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 21g. Regina, někdy kuchařka Jiříka bakaláře od tří studnic, u p. purkmistra pánů seznala: Kdež jest mi nalezeno, abych přísahu učinila, mám-li to, což jest mi od p. rych- tác sepsíno a mně dodáno, já toho nic nemám a on laky kuní čuby a lžíc neměl, než čtyři koflíky, tak mám za to, že jsou ty tam ještě; a šest prstenů a sekryt, který mi dal na smrlediny posteli, to jsou spečetčny. A co mi dal nebožtík na skupování okolo patnácti kop, dala sem z nich za kment k pohřbu půl čtvrtý kopy, ostatek mi pobrali, kde líhám, z ty komory truhlu mi vylámali. O jiným já nic nevím nikdy. Tomáš zlatník u p. purkmistra pánů svědčil, že Do- rota Rezníčková, podruhyně z Nov. M. Pr. s Reginou vstupovala zde do rady i s ní ku p. purkmistru chodila, tehdáž ku p. Augustinovi apatekáři. Karcl Bystřícký na tu přísahu, kterúž učinil, jsa ho- spodářem rathouzu, svědčil: Toho sem povědom a v pa- měli mám, že Dorota Rezníčková s Reginou od tří stud- nic k té při, kteráž jest mezi cís. rychtářem Pavlem Zi- panským a touž Reginou od tří studnic, jest do rady vstupovala. Regina, šenkýřka od tiubaců z Spálený ulice, svěd- čila: Viděla sem u nebožlíka Jiříka od tří studnic řetěz zlatý. Přinesl mi jej, abych jej prala, já pověděla, že ne- umím a op jej zase schoval a byl velikej. A na měděnicí vidéla sem český groš a bílý peníze v truhle. Když bral peníze, šla sem s ním do komory, byla jich hrubá mě- dónice a Maty lożnf, vinuci, plachty, cejchy, ubrusy, ruč- níky, nosil je z komory po dvě neděle. Já je opravovala, přepírala a on ty schovával a jiný zase vždycky vynesl, košilek trším, jako děti učil, byla jich kopa, ty sem taky v svých rukou měla a je opravovala, a chtěl nebožtík, abych u něho do jeho smrti byla. Chtěl mi dáti 40 k., abych s ním na rathouz šla, že mí zapíše. A truhlu vinu- tých šatův a se dvě postele ložních šatův a nádobí bylo v světnicí cínového a mosazného víc, nežli s centnýř. A když umřel, nevím, kam jest se to podélo. Jinyho bylo v dolejší komoře skoro plná truhla hrubých konví, mis, to mi nebožtík ukazoval a talíře. A jest tomu okolo dvou neděl, zavolal mne Jiřík Skopek do svýho domu a vyplával se mne o tomto, ale já tomu scm nerozuměla i pověděla sem mu toto všecko a on mne prosil, abych s tím mičela, když nebude o to soudu, že mi lípe z toho domu udělají, nežli sem tam svýho měla, a když sem řetěz jmenovala, on pravil, že jest byl mosaznej pozla- cencj, že ho jeden žid tak oklamal. Já řekla: »Však jest on byl moudrý &lovék, nedal jest se on tak oklamati . A to nebožtík říkával tomu pacholátku, kterýž u sebe měl, že mu odkáže dvě stě kop, se dvě lože šatův a šaty cho- dicí a jinýho, což mu odkáže, aby mu to vydali. Jinýho nevím. Byla sem u něho od tohoto sv. Havla oncn rok až do postu. Neměl žádný kuchařky, až tuto Reginu a nic mi nedal, ještě mi šaty iný tam zůstaly. A to všecko sem tam vídala, když ležal umrlej, Regina móla jeho dva prsteny zlatý na rukou. Rekla sem jí: »Milá Regino, brzo lo chodíS v jeho prsteníche a ona mne ulila, (Rukps. 1049 f. 8.) 81. 1567, 28. července. Rukop. č. 2118 f. 168. Zmoc- něna jest Regina, někdy Jiříka bakaláře od tří studnic kuchařka, domu u tří studnic řečeného, jí od něho Jiříka kšaftem daného a vejpovědí pánův stvrzcného. Act. po- stridie Magdalene. 82. 1569. — Rukop. c. 1132 f. 172. (Anna Veselská s Reginou od tří studnic.) Jakoż jest Anna Vo- selská ze Zruče obeslavší dvěma obsílkami Reginu od tří studnic předně obvinila ji z nářku cti a to takového, XIII. V ulici Mikuldśskć. — C. p. 27g. Ze by ona Regina léta etc. Sedesátého šestého při sv. Markýtě z oust v ouši jí mluvila a, račte odpustili, zjcv- ných kurev nadala, toho tak proti právu a zřízení zem- skému činiti a jí, osoby stavu rytířského, naříkati nemaje; druhou obsílkou pfipraviv ku prav[u] též z nářku cti vi- nila, że by dotčeného léta a času z oust v ouší mezi ji- nými slovy zlodějkou ji nazvala a že by do její komory vlezla a peníze jí pobrala, toho též proti ní, osobě stavu rytířského, činiti nemaje, vtom jednom i druhém za spra- vedlivé opatření prosíce. Proti tomu od Reginy od tří studnie po vzatém hojemství za odpověď «dino, Ze se v tom nepamatuje, aby jí Anně kurcv nadatí měla, než lato Anna i s matkou svou jí Reginč to jest mluvila a kurev nadala, což proti ní ukázatí chce; co se pak zlo- dějství dolýče, když se jí škoda stala a v truhlici peníze se jí ztratily, při kterýchž čtyři kollíci sou byly, Regina o nich důminku učinila, a Anna proti tomu řekla, že lo musi byli zlodćj domácí a ne cizí; pončvadž, kdyby cizí byl, byl by také i kofiiky pobral, pak nebyl tun žádný jiny neżli tato Anna, aniż mimo ni žádný jiný o těch kollících nevěděl. Protož tou svou řečí se sama v pode- zření dala, jako i času jiného mčla rukávce a z těch zlato jest parala, což uzřevší Regina jest jí takové ru- kávce v přítomnosti kněze Matouše, faráře sv. Michala, vzala, neb sou byly její pří těch kollících a penězích po- braných, a takové rukávce posavad za sebou má. T když strany tak na odporu byly, jest jim den k průvodům od práva uložený, na kterýž ony stojíce Anna až pod ztracením té pře dala čísti svědomí registry zapsané j listovn a k tomu mluviti, že žalobu svou s strany kurevství svědky srovnalými provozuje, prolož neclhce darmo zaneprázdüovati. Proti tomu od Reginy mluveno, že neukazuje žaloby, neb pravila, že jí bez příčiny naříkala, ježto jak z těch svědkův, tak i z odvodu jejího tomu se vyrozumí, že jest se jí od ní k tomu příčina dala a ona též že jest jí ne- mírně naříkala, prose za čtení téhož odvodu listovního a k němu mluvě, že Anna Veselská sama jediná v domě s mateří svou jest byla, a když tak v domě byla, pečetmi se jest hejbalo a z truhel nemálo vyneslo a pobralo, kterýmžio skutkem Anna jest se v podezření dala, mluvě, kdyby cizí zloděj byl, však s penězi i kollíky vzal, ježto kterak jest ona o těch koflících věděla, a též kterak jest k těm rukávcím, kteréž sou při týchž penězích byly, a proti ní k svědomí na právě složeny sou, přišla. Protož se jf vidí, že nebude tou žalobou povinna. Od Anny: že ti svědkové toliko na jakési časy, aby je Anna vyplácela, svědčí a nic toho nedokládají, aby co Regině bráti měla, jakž ona o ní jest mluvila Že pak sobě slov podávaly, samy toho dokládají, že se o ty slova a nářky spokojily, kromě Anyžky, jejíž svědomí dobře by se mohlo nařknoutí, neb svědčí o tom, co v domě se dalo a v lémž domě jak jest živa nebyla, protož se ani s jinymi nesrovnává, a také sama to svědčí. A ví se o tom, že při právě jeden svědek jest žádný svědek. Strany pak pečetí odtrhaných, mohlyč sou býti odtrhané, ale onat jest jich neodtrhala, ato se na ni neukazuje ani toho, Ze by sama toliko v domé byla, podle toho prosic, aby k druhé při svědkové zavedení cteni byli. Po jich přečtení oznámila, že dostatecně ukazuje, jak jest jí, račte odpustiti, kurvy a zlodějky protí Z. z. K. 19. dávala, v tom za opalření žádajíc. Kdeż od Reginy promluveno, že z těch svédküv to se nachází, kterak společně obě dvě se hančly, co jedna půjčíla, druhá odplatila. Tu páni — vypovídají: (Neukonceno.) 

Strana 167
X111. V ulici Mikulášské. — Č. p. 27g. 83. 1569, 27. ledna. Rukop. č. 1132 f. 28. (Jindřich Julián s Janem Kuncem.) Jakož jest jislá vajpověď mezi Jindřichem Juliánem z jedné a Janem Kuncem z strany druhé o zranční od práva tohoto předešle učiněna, i když dotčené strany o tlakové zranění samy se smluviti nemohly a J. Mti nejv. pp. ouředníci zemští etc. na místě J. Mti C. jisté poručení učiniti sou ráčili, aby to od práva uznáno a uváženo bylo, čím by Jan Kunc za takové zranění jemu Jindřichovi povinen byl a co by jemu za to z stalku Jana Kunce učiněno býti jmělo, tu p. purkmistr a rada — takto o tom vypovídají: Poněvadž z zprávy přísežných bradýřův, kteří jsou rány Jindřicha Juliána v přítomnosti pánů radních spatřili a ohledali, tomu se jest vyrozumělo, že on Jindřich od Jana Kunce na tváři a na rukou i jiných oudech jest škodně rančn a na prst vedle malfku ochro- men, z té příčiny dává se Jindřichovi Juliánovi proti Ja- novi Kuncovi za próvo tak, že on Jan Kunc pro ochro- mení v prst na levé ruce i jiné ssekání nožní ruku zlra- titi mó z práva; pakli by ji sobě zachovati chtěl, bude povinen ji padesáti kopami míš. vyplatiti a Jindřichovi je dáti a vyplnití ve dvou nedělích pořád zběhlých z práva. A jiné již škody mezi slranami minouti mají. Actum f. 5. post Conversionem b. Pauli 1569. 34. 1569, 15. března, Rukop. č. [131 1. 206. (Jin- dFich Julián s Reginou od tří studnic.) Jakož jest Jindřich Julián obeslal před právo Reginu od tří studnic a ji ob- vinil ze rčení, že by ona Regina jemu 50 k. aneb vejše dáti přiřkla v příčině té: když jest měl kšaft neb. Jiříka bakaláře od tří studnic v radě čten a publikován býti, ona se jeho Jindřicha dožádala, aby na rathouz šel a ta- kový kšalt přeslyšel a vrátě se z rathouzu, přinese-li jí tu novinu, že jí statek po něm Jiříkovi pozůstalý odkázín jest, že mu dá koláč, který státi bude za 50 k. 1 poné- vadž jest on tak učínil, kšaft ten přeslyšcí a tu novinu, że jest ji statek po častopsaném Jiříkovi zůstalý odkázán, přinesl, ona také Regina v držení téhož statku již jest vešla, protož z takového rčení [aby] jemu práva byla a těch I. k. na ní dopomoženo bylo. Proti tomu od Reginy od tří studnic mluveno, že jest ona Jindřicha nikdá za to nežádala ani mu toho ne- poroučila, aby do rady vstupoval a kšaft Jiříka bakaláře přeslyšal, a za novinu tu aby mu koláče dáti, co by za 50 k. stálo, připověděti měla, v tom se nepamatuje, než to ví, že kněze Matouše, tehdáž faráře u sv. Michala v St. M. Pr., jest žádala, aby on ten kšaft přeslyšcel!, ale když on toho učiniti nemohl pro své zaneprázdnění, kteréž tehdáž v konsistoři měl, poručila to nějakému Bartošovi ševci a ten přeslyšev takový kšaft a z rathouzu se vrátiv tu jí novinu pověděl, že jí Regině statek někdy Jiříka bakaláře odkázán jest, a potom teprva po některém dni přišel tento Jindřich a řekl jí, že jí poví novinu, aby mu dala 50 k., že jest jí Jiřík. bakalář vŚccken statek od- kázal. Ale na takovou řeč jeho aby ona mu měla co při- povídati, lomu odpírá a v tom se nepamatuje. Při stání pak k průvodům Jindiich Juliśn žádal za čtení svejch svědkův registry zavedených i listovních, k nim mluvití dav, že žalobu svou a rtenc dostatečně provozuje a protož že podle průvodu svého prosí za opatření spravedlivé. Proti tomu od Reginy mluveno, že ona o těch vej- povědecbh dobrou vědomost má, ale aby se k této při mohly trefiti, toho se u ní nesnáší, neb jest nikdá za to nežádala, aby na místě jejím Juliin ten k3aft přeslejchati měl, než kněze Matouše jest za to žádala, jakž i při ža- lobě od sebe dala promluviti. Co se pak svědomí Anny Veselické a matky její dotýče, vidí se, že by jednou rukou psána byla, a protož toho zanechává při uvážení. XIII. V ulici Mikulášské. — Č. p. 27g. 167 Tu páni — vypovídají: Poněvadž Jindřich Julián podle žaloby své veda svědomí proti Regině u tří studnic to jest dostatečně provedl a pokózal, Że jest ona Regina před čtením a přeslyšením kSaftu někdy Jiříka bakaláře u tfi studnie, jestli by on Jindrich tu novinu ji pfinesl, kdyż by ten kżaft pfesly3el, że ji ten statek od nebożtika jest odkázán, ano i po přečtení téhož kšaftu, když jí tu novinu oznámil, jemu Jindřichovi koláč, kterýž by lépe nežli za padesáte kop stál, dáti jest připověděla, z té příčiny dává se jemu Jindřichovi původu proti Regině obeslanć za právo tak, že jest povinna takový koláč, který by za pa- desáte kop stál, jemu dáti anebo se s ním oto smluviti do dvou nedělí pořád zběhlých podle práva. Actum f. 3. post Oculi 1569. 85. 1571, 21. února. Rukop. č. 2118 f. 274. Zve- den jest Jindřich Julian v duom Reginy u tří studnic pro XXV k. gr. č. Act. fer. III. pridie Petri cathedrati. 36. 1572,27. srpna. Tamtež. Zmocněn jest Jindřich Julian v duom shofalÿ u tif studnic. Act. ter. IIII. post Bartholomei. 87. 1572, 30. září. Rukop. ë. 1057 f. 46. (Svě- domf mezi Toma$em Hebnstrejtem z jednć a Reginou od tri studnie z strany druhé. Actum die Jeronimi 15792.) Katerina Jakubova formanka svldcila: Poslala pro mne paní Anna, Tomášova manželka, nebo tehdáž velmi sto- nala, abych k ní přišla, i přišla sem a ona sobě velmi stejskala. Já řekla: »Povstaňte, ať vám něco uděláme.« A ona povstala, seděla. Tehdy já s Reginou stlala sem. Potom paní Anna řekla Regině: *Jdi do sklepu a vezmi dva aty v almafe, jakż vejde$ do sklepu.< A ona nebrala těch šatů v almaře, než šla dolů do druhýho sklepu. A paní Anně stejskalo se sed&ti. Nemohly jsme se jí dočkati. Kázala: »Jdi, zavolej ji, co tam tak dlouho dělá.« Já sem šla a ono jí v předním sklepě nebylo. Volala scm na ni, nemohla sem se ji dovolati. Uzfev8i, że jest sklep druhý otevřený, la sem tam za ni do toho sklepu. A ona stála u truhly, odevřela ji sobě, držela jakýs váček v hrsti. Já řekla: »>Milá Regino, co tu děláš? Přebíráš sc, však tu šatů není. Neníť poručeno, aby měla do ty truhly cho- diti.«< I šla sem od ní napřed, řekla sem paní: »Co vy tu čeleď pouštíte k takovým věcem?< A ona se lekla: »Však sem jí neporučila, aby tam šla.« 1 když přišla na- boru, řekla jf: »Co tam děláš, však není tě potřeba v druhým sklepé. Nenit poruèeno, aby tam chodila.« l po některým dni jde tam paní Anna, když byla zdra- vější, a ona již pobrala, co se jí vidělo. Anna Zelenková svědčila: Vyptávala sem se ty chůvy, kterak ješt to brala. Ona nejprve popírala a potom, když sem jí řekla, kterak toho můžeš příti, když jsou u tebe našli v tvý komoře, snad do třidcíti kusů paní svýho našla, kamž to chceš díti; když v tvý komoře se našlo. O ty drobný věci to nic není. V neděli tuto pominulou sem řekla: »Milá chůvo, kýž zase paní navrátíš, co si jí pobrala.« »Nebrala sem nic.« »I však jest paní cejšky poznala, v který si peří měla.« »Jest tak, cejška jest bílá, ale nemyslila sem ji vzíti. Do komory svý sem ji vnesla a čepec ten, na který se paní dlouhý čas ptala. Více nic.« Jedny chvíle se znala a druhý popírala. Dorota, od Tomáše Hebnštrejta kuchařka, svědčila : Přiznala se Regina, chůva od tří studnic, že jest v tom sklepě byla. Když sme ji trestaly: »Proč si tam chodila, kdyžť nebylo poručeno?< Ona pověděla: »Znám se k tomu, má milá Důro, že sem tam byla i len měšec v rukou mčěla.« Po některým dni v sobotu přišla její sestra ku paní a paní ptala se na svý sestru: »Kde jest ta zlodějka, má sestra? Ona jest je vzala, můj milý pane, přinesu je 

Strana 168
168 XIII V nlici Mikutašské. — C. p. 27 vám sama do vašeho domu, než hodina mine.« Nevím víc. Rekla: »Nevěřím, má milá Důro, než že jest mne čert nesl do toho sklepu.« Marta, slużebnice Tomáše Hebnštrejta, svödiila: KdyZ sme praly, otázala sem se chůvy Reginy: »Proč si ly tam do toho sk'epu chodila, když paní nepornčila?« Ona pověděla: »Však sem tam chodila a toho nepřím. Byla sem i u truhly, vzala sem mešec, vložila sem jej na jiný místo. Nevěřím, než že jest mne sám čert lam vnesl.« Sestra její Manda přišla po něklerým dni k paní mý, řekla: »Kde jest ta sestra má, kurva zrídná, zlodéjská?« Paní řekla: »Co jest mi po ní?« »Paní, nestarejte sc, co jest se vám ztratilo. Já to vám do vašeho domu přinesu, než tomu hodina mine, budete všecko jmíti, co jest se ztra- lilo.« Nevím víc. Anna mlynáika svédGila: Regina chüva, kteráz byla u paní Tomášový, tak mi mluvi.a, že včěříc P. B., že ta všecka suma, kteráž sc zlratila panf, že jí zasc navrátí, jedny svou sestru najde, aby se paní o to nic nestarala, że je mó sestra její, že jí pověděla lhiádacka pcníze ty. Nevím víc. Marta, služebnice Tomáše Hebnštrejta, podruhé svěd- čila: Když řekla chůva Regina: »Viď, Marta, že jest větší přijímač, než zloděj?« Já pověděla: »Obý jest zly.« Jan Zlutický, písař úřadu rychlářského, zprávu tulo učinil: Ten pondělí po mistru Janovi z Husince z poru- C6ení p. purkinistra pánův v radě šel sem s p. Tomášem llebnstrajlem do domu p. Sixta, kde Regina od tří stud- nic pokoj svůj jměla. Tu sem statek její všicek zinven- toval a popsal a pii tom inventování našlo se několiko kusů pana Tomáše manželky jeho šactva i dětinských ko- šilek, kožíšků, botek i jiných drobných věcí nemálo kra- denych. Potom když jsú jí manželi vůči přede mnou mlu- vili: »Proé ty to brala a kradla?« imlčela a nic ncodpo- vídala. Kdyż sem se jí ptal, proč jest tak p. Tomášovi a manželce jeho neupřímně sloužila, nic mi na my dota- zování neodpovídala, všeho mléením odbyvala, ne? v to se jest dobrovolně uvolila, že ve čtyřech nedělích pořád zběhlých jemu p. Tomášovi a manželce jeho za tu ztrátu i za škody chce penčžilú sumu dáti a s ním se o to v nahoře dotčeným Casu umluviti. A ten stalek všechen jest speceteny a do sklepu v síni v domu p. Sixta vne- šený a p. purkmistru pánům inventář do rady dodaný. (Rkps. č. 1037 f. 46.) 38. 1572, 27. listop. Rukop. c. 1133 I. 220. (To- máš lDfebn&trejt s Regiuou od tří studnic.) Jakož jest To- máš Hebnštrejt kupec pijpraviv ku právu Reginu od tří studnie ji obvinil z toho, že souci ona za čeledína u nčho a Anny, manželky jeho, zjednána připovědčla jim věrně a právě sloužiti, ale jak jest sloužila, to skutek ukázal, neb pobravÉi manželce jeho některé šaty, ty do pokoje svého, kterýž sobě v domě Sixta z Ottersdorfu najala jest, vnesla, niemćnć v$ed8i do sklepu, kdež jí choditi nená- leželo, ma penězích i na zlatě: nemálo jest vzala, jakož pak i v pokoji jejím nětco toho nalezeno i v spis uvedeno jest. A Regina zde připověděla, že ve čtyřech nedělích k tomu všemu zase přijde, na sestru: svou uka- zujíc. Protoz ponévadZ toho jemu ncnavrátila, a jiným také ztráty se dály, prosí, aby na ni právo outrpné pu- štěno bylo. Proti tomu od Reginy od tří studnic po vza- tém hojemslví za odpověď dáno, že tomu odpírá, aby buď šaty jaké nebo peníze jim pobrati měla a nebyla by odporovati povinna, neb se nic v té žalobě nejmenuje zejména a nevysvětluje, jaké by to šaly a peníze, též jak jich mnoho bylo. Na to od püvoda promluveno, Ze ne- může tčeh včcí zejména jmenovati ani jisté sumy: peněz XIII. V ulicí Mikulášské. — C. p. 91g. oznamovali, ncb se toho nemálo jemu ztratilo a oua při skutku postižena jest, když se dostane v ta místa jako jiní, oznámí sama, co jest toho pobrala. I když tak strany na odporu byly, jest jim den k průvodům až pod ztra- cením lé pře od práva uložený, na kleryż ony slojice "Tomáš Hebnštrejt, jakožto původ, dal čísti svědky registry zapsané i listovní, nález mezi Mikulášem Podborským a Martincem Podhořanským, též Petrem Kubasem, popis svrškův některých, ktomu mluvě, že žalobu svou na Re- ginu učiněnou ukazuje, kterak ona souci za chůvu u něho zjednána, tu, kdež jest jí nenáleželo a kde poslána nebyla, chodila a tam postižena jest a vzavší tam, co se jí vidělo, k tomu se sama pľiznávala a žádala za milost a lásku připovídajíc, že k svému přijdou i lčm penězům ztrace- ným, že je dala sestře, kterouž již ven vyšikovala, aby k ní se přistoupiti nemohlo. I poněvadž se jest toho do- činilu a věděti se nemůže, jak mnoho se lu pobralo mimo ty věci na právě složené, protož že žádá, aby na ni to outrpné právo puštěno bylo podle nálezu na to ukáza- ného. Proti tomu od Reginy mluveno, že se žaloba s prů- vodem nesrovnává, neb žalobu učinil, že by mu na zlatě a stříbře pobrati móla, a svědkové svědčí, že jesl souci poslána do sklepu chodila, k čemuž se ona zná, ale aby se tam v jakých penězích přebírati ancbo jaký měšec v rukou míti měla, lomu odpíri; co se pak toho popisu, který se v pokoji jejím stal a těch svrškův na právě slo- žených dotýče, ty sou její vlastní, kterýž se jí po Jiříkovi ba. kaláři od tří studnic i také po muži dostaly, i ly peníze sedm kop padesáte gr. a čtyři. Aniž "Tomáš říci toho nesmí, aby buď ti svršcíi nebo peníze jeho anebo manželky jeho býtí měly. Protož jest se čemu podiviti, že jest na její nepoctivost tak těžce nastoupeno, jakoby nějaká osoba podezřelá byla, nebyvší ona nikdá v žádném podezření, jakž by jí ti zmateční a nejistí svědkové v to potáhnouti ebtěli proti: právu kap. 68. art. 28., též kap. 1. art. 4. Dokládajíce i toho, že Jakub Stejlich a Brikcí zvonař jeho Hebn&trejia přátelé jsou, a tak jich svědomí že jí ko škodě býti nemá, zvláště že se jest ona před ním k nit- čemcmuž nepřiznávala ani sestře své ničehchož: nedodá- vala, a lak věří, že od té žaloby osvobozena bude, neb nic jistého v též žalobě se neobsahuje ani v průvodech. — Proti tomu od llebnslrejta jest mluveno, kdyby věděl, jak jest nnolio pokradla, vódćl by zejména, co do Zu- loby polożiti, ale poněvadž Regina sama se před lidmi dobrými i Pavlem Kaprem spoluradnim, na jehoż pamót se láhne, pfiznávala, Ze ty zlatý a tolary, kteréž vzala, zase ve čtyřech nedělích navrátí, nyní daremné tomu odpírá, Ze by nic vZdy neměla, nejsa tomu on Tomáš rád, že smí Regina proti Zřízení zemskému svědkův těch prísežnejch a v povinnosti postavencjch, jukoby zinatcénf byli, dotýkatí. A kdež praví, že sou ty šaty na právo slo- žené její, však toho ničímž neukazuje, kdo jest jí je dě- lal a šil a tak její nejsou, než sou kradené, jakž pak netoliko: jemu, ale i jinym jest škodu dólala, jako Sixtovi z Ottersdorfu, pročež ten pokoj jí spečetín jest, a ona vykazovavší ty věcí v něm nalezené sama oznamovala: toto jest vaše, toto není vaše, jakž o tom lepsi zj dáti mohou, na něž se táhne, Vavřince IIradištský jinak Břekovec a Václav Stika, spoluradní, kteří při takovém vykazování sou byli; do sklepu že chodila, k tomu se zná, pravíc, že by tam poslina byla, ale aby jí kdo do toho dolejšího sklepu vo šest nebo sedm stupňúv, kdež jest, an se s pendzi prebf(rala, spatiina, [poslal],toho neukazuje, nýbrž sama v lom sobě za zlý móla mluvie, Że jest ji tam cert nesl. Regina tobo dolożila, że žádný toho svě- 

Strana 169
XIII. V ulici Mikuldśskć. — C. p. 218g. dek nevyznává, aby se s penězi pfeb(rati, mnohem méně aby aspoň jeden tolar vzíti měla; strany pak těch šatův, však sou se s nimi sem i tam přenášeli a to v přítom- nosti Sixta z Ottersdorfu, kteryż sa tu nefekl slova, aby se co jemu ztratiti mělo. Táhnouci se také v tom na pa- mčět dotčených spoluradních doložila, že Tomáš za sebou některé šatky její zdržuje, jako sukni hřebíčkovou a jiné, čemuž by odepříti nesměla. A s tím strany poručily se právu k uvážení spravedlivému. Tu p. purkmistr a rada — laklo o tom mezi stra- nami nalézají a ortelem svým vypovídají: Poněvadž se to z akt a průvodův této pře jest vyhledalo a našlo, že Re- gina od tří studnic, souci za chůvu a služebnicí u Tomáše Hebnštrejta zjednána, ve sklepě, do kteréhož jí vkračo- vati nenáleželo, an se tam s penězi přebírala, jest posti- žena a že ji lam čert nesl, k tomu se přiznávala, mluvíci i před právem, cožkoli se jest tam jemu Tomášovi škody a ztráty stalo, k tomu že zase ve čtyřech nedělích přijde, toliko aby jí milost a lásku ukázal a vězením neztěžoval, a když věci někderé v pokoji jejím v domě Sixta z Otters- dorfa právem ohledány byly, mnozí kusové od šatův cho- dících Anny Hebnštrejtové, paní její, kteříž sou se jí byly ztratily, tam nalezeny a na právo přinešeny sou, kterýmižlo příčinami ona Regina v nemalé podezření krádeže jest upadla, z těch příčin dává se jemu Tomášovi iIcbn&trejtovi původu proti ní Regině od tří studnic obžalované za právo tak, že pro vyhledání takové krádeže ona Regina ku právu outrpnému podána bjti má. Actum in consilio f, 5. post Catharinae 1579. 38. 1579, |!. biezna. Rukof. 6. 2112 f. 48. Jan Frywirt zedník a Dorota k. spáleniště u tří studnic řečené od Jindřicha Juliana za XXV k. gr. ć. Act. pridie Gre- gorii papae. 89. 1599, 23. listopadu. Rukop č. 2231 f. 383. Jan Frywirt zedník a Dorota přiznali se, že jsou dlužní 95 k. gr. č. Michalovi Sutorovi bradýři a zapisují je na domu svém u tří studnic řečeném, v němž bydlejí. (К. 1608 splácí dluh vdova Dorota.) 40. 1607, 4. července. Rukop. č. 2205 f. 307. (Kšaft oustní Jana Freystetera zedníka.) Když sme l|. 1607, 4. dne měsíce července k žádosti Jana Freystetera dobré paměti do příbytku jeho přišli, tu on sedě za stolem, jsa v nedostatku zdraví od P. B. postaven, však dobré pa- měti požívaje, přivítaje nás z příchodu nám poděkoval. A povolavší před sebe Dorotu, manželku svou, v přítom- nosti Lidmily a Alžběty, dcer svých, i Jiříka Zacharyáše, zetě svého, obadva domy své vedle sebe ležící — Do- rotě, manželce své, jest poručil. Totiž aby ona do své smrti v týchž domích mocnou hospodyní zuostala, činže a užitky z nich k svému vychování, na vypravení berní, defensí i jinejch sbírek obrátila. Co by pak vejšeji pře- bíhalo, to na opravky týchž domův a na přistavení (však s radou a pomocí obou zetův svých) vynaložila -—. Ро smrti pak její týž všecken statek na ně obě dcery při- padnouti má. Co se pak dotejče p. Michala Sutora, zetě svého, tomu že jest věno po nebožce Anně, manželce jeho a dceři své, 50 k. in. ještě neodvedl. (Publikováno 7. září I. 1609.) 41. 1612, 21. srpna. Rukop. č. 2114 f. 81. Alžběta, manZelka Baltazara Jana pekate, dala dva domy vosady sv. Mikuláše vedle sebe ležící, kteříž po Janovi Freistete- rovi, otci jejím, na ni přišly, manželu svému. 42. 1620. — Bílek, Déjiny konfiskace str. 970. Jan Balcar pekař z bázně před trestem se oběsil. Oba domy jeho byly mu vzaty a dány 11. května 1622 Zidu Jakubovi Bassevimu. (Rukop. č. 2170 f. 240.) XIII. V ulici Jáchymově. — č. p.70. 169 V Sáchymové ulici. 214. číslo pop. 70. (U Jonáše.) *|. 1406. — Rukop. &. 2099 f. 11. Domini consules invenerunt in causa, que fuit inter d. Martham, relictam Ulrici, notarii pretorii, et Othai pincernam, vicinum ipsius, racione parvarum platearum inter domos ipsorum, videlicet si idem Othai plateolam suam mundam servare voluerit, ex tunc ipsa Martha similiter hoc ipsum facere debet. Si vero ipse facere noluerit, ex tunc quilibet ipsorum de sua plateola uti debet, quantum poterit, salvo tamen semper, quod ipse Othai de domo sua nullas immundicias ad plateolam ipsius Marthe fundere debet nec proicere. 1. 1463, b. listopadu. Rukop. č. 2105 f. 198. Procopius Sedlaczek et Barbara e. d. acialem post s. Ni- colaum penes domum ad tres fontes erga Annam, relictam Jone, pro XXXVI s. gr. Act. sabbato post OO. SS. 2. 1468. — Rukop. é. 2141 f. 336. Procopius solnik fassus esl, se percepisse nomine puerorum suorum, Jacobi videlicet et Johannis, quos ex Barbara, Wenceslai misarz filia et conthorali sua, procreavit, viginti s. gr., quas ipsis predictus Wenceslaus, avus eorumdem, testa- mentaliter delegavit. 8. 1480, 14. března. Rukop. c. 2109 f. T. 8. Ve jmeno bozie amen. Já Prokop solnář od Jonáše vy- znávám, že — ustanovuji paní Barboru, manželku mi milí, pravú a mocnú poručnící, jiežto duom muoj, v němž bydlím — odkazuji. Při tom rozkazuje, aby ona z statku toho synóm Janovi L s. gr., Bártovi XXX s a Aničce, dceři bratra svého, II. s. vydala. — Act. fer. III. post Gregorii. 4. 1496. — Rukop. 6. 94 1. /. 68. Barthossius auricusor, vitricus ecclesie s. Nicolai. b. 1511. — HRukop. ć. 2108 f. 23. Barthossius auricusor et Anna, conthoralis eius. 6. 1525. 10. srpna. Rukop. č. 2142 f. H. 10. (Kšaft Bartoše zlatotepce.) Ve jmeno —. Já Bartoš zlato- tepec, měštěnín města Prahy, známo činím etc. — že — duom muoj, v némz bydl(m, sklep v kotcícl a dva krámy pod kotci — otkazuji Sykstovi, synu svému —. Dále ozna- muji dluhy, jimiž mi lidé povinní jsú: — Páni Pražané sto k. gr. č. — Ondráček maléř pod zlatými kříži LX k. IX gr. m. a k tomu XVI zl. uher., Bartošek maléř z Malé Strany: XLII!/s k., Gangolf maléř XI k. XLIIII gr., Václav Hasík VIk. XV gr. — Racek, maléř v Hradci Králové, XVI k. XXII gr. — Jan, maléř z Budějovic, VII k, XXIII gr. — Jenž jest dán ve čtvrtek den sv. Vavřince. 7. 1536, 17. března. Rukop. č. 534 Il. f. 60. Staly se smlivy svadebni — mezi pannou Kateřinou, dcerou paní Kateřiny Mydlářky z Strabochového domu (Viz zde díl I. str. 622.) a Sixtem zlalotepcem — Że táž paní Kateřina dceři své věnem dala XX k. gr. Act. fer. VI. post Gregorium. 8. 1562, 26. května. Viz zde dil I. str. 761 č. 19. 9. 1581, 13. listopadu. Rukoj. č. 2112 f. 112. Ondřej Vyšata krajčí a Anna koupili spáleniště pusté vedle domu neb spáleniště u tří studnic řečeného ležící od p. Mikuláše Karyka z Rezna a Katefiny Karykové m. j. za 55 k. gr. C. Act. fer. II. die Briccii. 22 

Strana 170
170 XLII. V ulici Jáchymově. — С. р. TO. 10 1588, 12. července. Tamtéž f. 294. Jan Fry- wirt zedník a Dorota koupili spáleniště — od Ondřeje Vyšaty za 67!/, k. gr.-č. Act. fer. III. post m. Johannis IIussii. 11. 1608. — Rukop. C. 324 f. 405. (Nájemníci v domé N. Fraistettera: %) Hospodář Lorenc truhlář, mě- šťan zdejší, Senkuje v témž domě a dělá řemeslo. Michal Arnt nádenník, žena jeho dělá mezi Židy. Michal Grunt- grabner, dělá na zámku. Matěj Krček, tesařský tovaryš, dělá u mistra, žena pak jeho „posłuhuje v Żidech. Vit N. dělá též v Židech a Dorota, žena jeho nosí vodu. Petr Arnev lesař Hans Marlin zlatník, ten V domě druhým N. Fraistettera: pokojník, má městské právo. má fraidbrif. Hans Lehman von Beschwert, stavu rytíř- ského; oznámil, že má činiti zde na zámku. Kateřina Krabatova harcířka, stará vdova. Lorenc Gacman von Wolffenpittel, tovaryS impressorsky, délá u mistra. Eva Krhartova vdova, mčštka zdejší. Jíra Poduncj, posel. Kašpar Fôrster krejčí stolíř, dělá řemeslo a nemá městské právo. 12. 1610, 4. března. Rukop. č. 2232 f. 443. Dne 4. Martii stalo sc narovnání mezi Lidmilou Stefana-Vorovou a Alžbětou Zacharyášovou, vlastními sestrami a dcerami po Janovi Freistetterovi, otci jich sester, a Dorotě, m. j. a malce jich — o dědictví kšaftem pořízené, jako dva domy podle sebe ležící. Podle kteréhožto kšaftu též sestry — se srovnaly a ty domy v 1900 k. m. pošaco- valy. Lidmila pak starší sestra, ta jest Alžbětě Z. týž grunty k ujetí pustila; aby — ji Lidmile 900 k. т. vydala. (Po Janu Freywirtovi [jinak Freistcterovi] dostaly se lento dům a předešlý v držení pekaře Jana Balcara, kte- rému byly konliskovány a prodány L1. kvétna 1692 Jakubu Bassevimu. Viz o tom dům předešlý.) Cislo pop. 67-V. (Düm Dvorákovsky.) ®1. 1406, 12. srpna. Rukop. c. 2101 f. 86. Waczko Crucis et Nicolaus Johlini emerunt simul VII s. gr. census annui crga Johanconem et Andream, (ilios olim Wen- ccslai Stutkonis, pro LVI s. gr, vidclicet super domo ipsorum llIl s. penes domum plebani ecclesie s, Nicolai et lll s. et unam libram piperis super domo relicte Petri taschner retro s. Nicolaum. Act. fer. V. post s. Laurencii. $9. 1414, 12. ledna. Rukop. ¢. 2102 f. 22. Wen- ceslaus Crucis emit IIII s. gr. c. erga Petrum de Ponte pannicidam, et Nijcolaum Johlini pro XXXVI s. super domo olim Petri taschner. Act. fer. V. post Epiph. S8. 1416. — Rukop. ¢. 2099 f. 37. Katherina, olim Petri taschner filia, fassa est, quod Barbara, Reich- lini institoris relicta, nichil penitus de rebus suis habet. 1. 1467. — Rukop. č. 2105 f. 67. Pechanczonis dicti Wogierz. Domus 2) Poněvadž tou dobou má Frcistetter i soudní dům a zde nelze rozeznati, který dům se míní, otiskuji zde seznam nájemníků z obou domů. XIII. V ulici Jáchymově. — Č. p. 67-V. 2. 1465, č. října. Tamléž f. 231. Dorothca virgo — resignavit — suam post mortem domum propriam post ecclesiam s. Nicolai inter domos Trefanowsky dictam ct Jone parte ex utraque situalam — Gallo de Pieska, cog- nato suo —. Act. sabbato post l'rancisci. 9. 1468. — Tamléz f. 204. de Pieska. 4. 1504, 22. srpna. Rukop. é. [128 IH. f. 53. KdeZ jest nesnáz byla mezi lIavlein. Pieseckym, Kaleiinń od tří studnic z jedné a Bartošem zlalotepcem z strany druhé, kdežto tyż Ilavel Piesccky vinil jest jcho Bartoše, że by se jemu škoda na jeho domu nemali dila shrze jeho femeslo, kteréž on dčlá, jako od lilie zlata. A Ka- lefina nadepsaná pravčci, že by se jí od téhož Bartoše překážka dála. Proti tomu Bartoš jest odpor učinil, 7c sc Havlovi Pieseckému ani Kateřině: žádná překážka ani škoda od jeho řemesla neděje, ale že on tu řemeslo své dělá v domu svém od dráhně let, ale že Havlovi škoda se děje na jeho domu, že ho neopravuje. Páni -- povc- deli si, zc Ilavlovi od Bartośc na jeho domu od řemesla jeho žádná škoda se neděje, ale že domu svého ncopra- vuje a jestli že v brzkém času neopraví, že škodu nemalú na něm vezme —, aby Bartoše s pokojem nechal. Kate- fina, kdy2 jest měl ortel rčen byli, v radé jest nestálu. Act. fer. V. antc Bartholomaci. 5. 1508, 5. dubna. Rukop. c. 2108 J. I0. Wen- ceslaus organista et Regina cmerunt domum penes do- mum Barthossii auricusoris ex una et domum Johannis, braseatoris ab Adam, parte ex allera sitam a Swali, conlhorali Martini Marwan, pro XXXIII s. pr. Act. fer. HI. post Ambrosii. 6. 1511, 4. listopadu. Tamlé: f. $7. Sigismundus dictus Mraczek ct Zuzanna c. d. penes domum Johannis Adam a tergo et domum Barthossii, auricusoris parte ex altera sitam a Gregorio carnifice [Ríha Hanuikovic] pro XLVIT'/, s. gr. Act. fer. II. post OO. SS. (Riha anus. kovic nabyl dům patrně v dluhu, Marvan byl též řezní- kem. Knihy obligační z télo doby nejsou zachovány.) 7. 1814, 18. Gervna. Zamléz f. 143. Lenes apa: lekár a Anna k. d. od Zikmunda Mrátka za XLV k. gr. pr. Dálo se v úterý před sv. Vílem. 8. 1617. — Rukop. &. 94 II. f. 2/8. Jakož jest n. Havel Píscckaj ksaftem odkázal XV k. m. synuom Jana kováře z Hofinóvsi, i scznali, że sú přijali: Simon V k., Prokop V k., Jiřík V k. od Svaly Marvanové, ně- kdy manželky nadepsancho ITavla. 9. 1526, 17. května. Rukop. 6. 210 f. 155. Václav Slovák [Zrník?] a Regina k. d. od Bencic apate- káře za 50 k. gr. pr. Act. fer. V. post Sophic. 10. 1536. — Rukop. ¢. 2111 J. 107. Jan perni- kar a Dorota k. d. ležící mezi domy léhož Jana perni- káře a Sixta zlatolepee od Václava Zrmka [Sloväka?] a [Reginy m.j.] za LXV k. gr. Act. sabbato post Process. Maric. 1]. 1547, 18. listopadu. Rukop. č. 2117 f. 119. Jindfich Póupesky z Chy$ a Mgrberka k. d. lezíc( mczi domy Vdclava Motajle a Sixla zlatotepce od Jana perni- káre a Doroty m. j. za LXV k. gr. č. Act. fer. VI. post Briccium. (Nebylo provedeno.) 12. 1549, 3. srpna. Tamléz /. IS/. Jan Modicky a Kateřina Buštěveská m. j. k. d. od p. Jana Chodauru z Lokte za LXV k. gr. č. (Poslední splátka z r. 1558.) Act. sabbato post Petrum vinctum. Martha, uxor Galli 

Strana 171
XIII. V ulici Jáchymově. — Č.p. 67-V. 18. 1577. — Rukoj. &. 1667 f. 244. Marta vdova. 14. 1580. — Rukop. č. 1666 f. I. Marla Ho- dická. [Zdá se býti totožnou s Martou, manželkou Jana Sokola pekafc.] 15. 1581, 6. října. Rukop. č. 2/12 f. 108. Tomáš Dvořák a Anna k. d. vedle domu Zikmunda Gona a spá- leniště od Jana Sokola pekaře za 150 k. gr. č. Act. fer. VI. post Franciscum. (R. 1602 splácí Anna vdova.) 16. 1607, 13. srpna. Rukop. 6. 1[74 f. 246. V pondél( po sv. Vaviinci slalo se poznamenán( svrÉküv v domě u Dvořákův po Anně Dvořákové pozůstalých: Na hoře v komoře v truhle velký našlo se šatuov vinu- tých plachet pět a tlustá Sestá, cejchy tři s peřin a jedna s polštáře, cejšky s podušek tři, patísky Zensky dva. Cínového nádobí: pět konvic, 2 konvičky, 14 konviček na hořké pivo, umývadlo, faše větší a menší, dva hrnec k luoZi, dva svícny, misa, 9 mísky, konvička, 2 mírky, dršlák. V pouzdře novém bílým vysokým 11 nožův. Luoże prosty jedno, 2 velký peřiny a třetí menší, polštáře 4, podušky 2, almara prázdná jedna, sukně mochejrová brunatná stará, mantlík starej mochejrovej, pouzdro dře- vénjch lZic. Na mazhauzku pred kuchyní ve dvou alinarách nádobí dřevěný a hlíněný. Almary dvé koutní prázdný. V kuchyni 3 kotlíky k rybám, kotlik pracf s dreyfussem, rendlík železný, pekáč mosazný, rožny 4, rošt. V světnici stoly čtyři a v pokoji pátej, 2 hrnce měděný v kamnách, luo2e dvoje, židle jedna. Almara před světnicí, štoudev dubová, štok před pokojem a druhej v pokoji. V síni stůl a stolice 4. Šenkýřka platí GinZe za !/, leta 7!/, k. m., Dorka do JĄ leta 1!/; k., ITanzl 8 k., Jan Podol 2 k. m. 17. 1609, 27. dubna. Rukop. č. 2232 f. 413. Jakož jest podle porovnání mezi Janem Geczem, mčěště- nínem Nov. M. Pr., a Markétou m.j. z jedné a Jakubem Leblcem, též Markétou m. j. z strany druhé vykonaného dům Dvořákovský pošacován býti měl, i jsou smluveni, takže oni manželé Jakub Lebl s Markétou týž dům pustili jsou Janovi Geczovi a Markétě m. j. za 850 k. gr. m. 18 1609, 8. listopadu. Rukop. č. 21[3 f. 504. jau Zima a Vorsila k. d. Dvorákovsky mczi domy Kašpara Loscliusa a Freystelerovym od Jana Gecze i na mistć Markety m. j. za 600 k. gr. č. (R. 1614 splácí vdova Voršila.) 19. 1613, I. července. Rukop. č. 475 f. 7. (Vej- choz do domu Vorsily Zimovć.) Vykázala v domu svém, kteryZ od starodávna Dvorikovic sluje, zed po pravé straně tćhoż domu aż pod krov cihelny nahoru vybnanou a Z krovu toho spád vody do domu rabi Jozcfa Munky Zida, oznamujíc, že by on rabi Josef tiZ zeď za spo- leční míti chtěl, k čemuž přiístoupiti nemůže, neboť střecha jeji a krov cihelny na pal lokte pics túž zed presahá. Při tom také vedic též zdi její jinon zed vyzdvihovali, prumpouchy preklenoutt, i dale svobodny spód vody, ježto prve vždy na střechu jeho pří zdi té šindelem: po- bitou spadával, zrušiti a v nějaký žlab, aby prej na bu- doucí časy společný byl a rovný náklad držitelé domův těch naň vedli, svéstí chce. Ale toho jí, poněvadž volný spád svůj na dům jeho měla, učiniti a v nějakou služeb- nost se podrobovali možné není. Na to Josef za odpovéd dal: Że pravi, jako by žádné společnosti tu v (6 zdi miti neměl, ježto pp. úřed- níci o lom, kterak do 11 trámův v zeď tu vložených bylo, vědomost dobrou mají, je při vejchozi ano i almárku XIII. V ulici Jáchymové. — C. p. 67-V. 171 ve zdi, jenž dosavád zůstává, spatřivše, míti ráčí. Potom oznámil, aby vedle té zdi moha do ní trámy klásti a ji- náč jako společní užívati, stavěti, co se mu líbí, neměl, toho mu zbrániti nemůže. Protož bude-li chtíti, aby s střechy její voda do žlabu, kterýž položiti dá, šla a spadala, rovným nákladem na spravení jeho povinna bude. Od Voršily Zimové: Že ta almárka, kterouž ukazuje, prve tu nebyla, ale Zid ji tajně a snad někdy v noci udělati dal, chtíc sobě tudy nějakou společnost zarazití. Co se těch trámův dotýče, jež on trámy jmenuje, byly-li jsou jaké, ty toliko při a trochu málo na stolicích ležíce ve zdi byly, jen aby střechu šindeluov na sobě a lepenici pod ní postavenou v hromadu zdržovati mohly —. * 1628, 1. září. Rukop. č. 2170 [. 248. Natan Sacerdot Zid a Kvelna, jinak Blumi, k. d. v osadć sv. Mikuláše u Dvořákův řečený mezi domy rabi Joachyma Boleslavského a Jakuba Bassewi Ziduo obostrannně ležící od Voršily Zimové za 860 k. gr. & Číslo pop. 64. (Trefanovský, u Adama a Evy, Adamovský, Rozsypalovský, u Gonů.) *|. 1412, 5. května. Rukop. č. 2101 f. 313. Jana ferinatrix, relicta olim Benessii ferinatoris, emit III s. gr. census erga Tilmannum de Colm et Katherinam, contho- ralem ipsius, pro XXX s. gr. super domo olim Conradi de Ens. Act. fer. V. post Invenc. s. Crucis. — — Dalida, relicta olim Johanuis Treffan, liberavit dictam domum a dicto onerc. Anno oc XXII. ?2. 419, 17. ledna. Rukop. c. 2102 f. 203. Rein- hardus de Renis emit ll s. gr. c. erga Tilmannum de Culmen et Katherinam, conthoralem ipsius, pro XX s. super vinea ipsorum. Act. die s. Anth. 98. 1418, 13. října. Rukop. č. 992 f. 78. In no- mine domini amen. Ego Johannes Treíant, civis Mai. Civ. Prag., tenore presencium publice recognosco, quod debilis quidem corpore. bona tamen períruens racione, tcstamen- tum meum ultimum dc omnibus bonis meis — facio per omnia in hunc tnodum: Primo enim volo et intencionis mec cxistit, uL omnia debita mea, in quibus post mortem mcam hominibus obligatus remansero -— primo et prin- cipuliter persolvantur. Deinde lego, dono atque tribuo omnia bona mea — cl notanter domum meam sitam in acic retro domum Johannis Czelny et ex opposito donus olim Ade, notarii ungclti, Dalide, conthorali mee legittime, ut ipsa cum cadem domo mea nec non cum omnibus aliis bonis mcis agere ct facere poterit, sicut cum bonis suis propriis quidquid sue placuerit voluntati, prout sibi melius et utilius expedire videbitur contradiccione omnium amicorum meorum seu quorumlibet aliorum hominum qualibet non obstante; nec alicui homini viventi de ta- libus bonis sibi per me legatis aliquam facere debet nec lenctur racioncm. Nam quidquid dc lalihus bonis fc- ccrit, hoc ita ratum et firmum esse debebit, ac si hoc per me ipsum faclum fuisset. In cuius testimonium sigilla prudentum virorum -— ad preces meas presentibus sunt appensa. Datum Prage a. d. MIIICXVIII, fer. V. ante festum s. Galli, 22* 

Strana 172
179 XIII. V ulici Jáchymové. — Č. p. 64. Predicta litlera est inserta ad peticionem Johannis de Utery ex mandato tocius consili. Act. fer. lI. post Judica a. clc. XXVII. $4. 1423, 9. dubna. Zamtěéž f. 79. In nomine do- mini amen. Ego Dalida dicta Trefanova, civis Mai. Civ. Prag., ad universorum noticiam presentibus cupio deve- nire, quod quamvis perplexa corporis, egra in valitudine, sana tamen mente et compos existens plenissime racionis, non denique per errorem aut inprovide, sed deliberate et voluntarie testamentum meuin ultimum de et ex omni- bus bonis meis — mihi de manu dei in hac vita umbra- tica donatis et concessis facio, ordino et dispono, ne me mortua inter posteros meos et amicos lites el discordie oriantur. Primo itaque constituo eiusdem testamenti mei testamentarios seu commissarios providos et discrelos viros Petrum et Paulum pellificem, cives predicte civitatis Pragensis, Post volo et intencionis mee existit, ut omnia dcbita mea per me debitoribus meis quomodolibet con- tracta, que secundum ius et consvetudinem dicte civitatis Pragensis demonstrari poterint, de bonis meis primo et principaliter persolvantar. Deinde lego, dono, tribuo alque dcputo domum meam, quam inhabito, nec non omnia bona mea — discreto Johanni de Utery, consan- guineo mihi dilecto, mihi per omnia bene conservato, et Margarethe orphano, filie olim Marquardi carnificis, sub cquali porcione — dividenda —. Si autem predicta Mar- garetha infra annos etalis legillime decederit vitalibus ab humanis, ex tunc prefatus Johannes, consanguineus ac sororipus meus, porcionem suam distribuere et errogare debet in nomine Jesu Cliristi, prout consciencie ipsius melius et salubrius videbitur expediri, ob salutem mee et predecessorum meorum nec non omnium Christi fidelium animarum. ln quorum evidenciam —. Datum et actum fcr. VI. ante Conductum pasche a. etc. XXIII. 1. 1447. — Rukop. 6. 90 j. 151. Trefan dc Ulery et Anna, conthoralis eius. 2. 1447, 29. srpna. Tamtéž. Georgius de Misa cmit domum, que sita est in acie inler domos relicte Johlini ex una et Dorothee virginis, textricis, parte ex altera, contra portam ludeorum, erga Johannem Trefau pro triginta s. gr., liberam et solutam ab omni censu. Acl. ipso die Decollac. s. Joh. B. 8. 1447, 99. srpna. TamiéZ. Jobck brasealor et Nieta emerunt domum — erga Georgium de Misa pro XXIII s. gr. — Act. die Decoll. s. Joh. B. 4. 1458, 11. zár(. Rukop. č. 2105 f. 4. Johannes brascator et Katherina emerunt domum penes domum Dorothee virginis ex una et. domum relicte Johlini parte ab altera erga Jobkonem braseatorem pro XXXII s. gr. Act. fer. III. post Nativ. M. V, 5. 1457, 4. dubna. Tamtéž f. 67. Jacobus, bra- cerevisie, et Anna emerunt domum inter domos Pechanczonis dicli Wogierz ex una et Dorothee, rclicte Johannis canulatoris, parte ex altera erga Johannem bra- seatorem pro XLVIII s. gr. Act. fer. 1l. post Judica. 6. 1468, 29. srpna. Tamléz f. 270. Georgius de Pieska et Katherina e. d. prope portam ludeorum inter domos Galli de Fieska et Nicolai ad faciem, cirologi, a tergo parte cx ulraque circa Jacobum, braxatorem cerevisie, pro LX s. gr. Act. die Decoll. Joh. B. 7. 1472, 5. listopadu. 7Zamléz f.325. Adam pu&kar et Dorothea e. d. circa Georgium de Pieska pro XXVII'/, s. gr. boem. Act fer. V. ante Leonardi. Joliannes xator XIII. V ulici Jáchymově. -- C. p. 64. 8. 1484, 20. ledna. Rukop. č. 2106 f. 171. Jo- hannes krumnpéf et Margaretha e. d. — circa Fabianum cultellatorem et Dorotheam, conthoralem eius, pro quin- quaginta s. gr. pr. Act. fer. lll. ante Convers. s. Pauli. (Nožíř Fabián nabyl domu asi sňatkem s třetí svojí man- želkou Dorotou, vdovou po Adamu puškaři.) 9. 1488, 10. července. Tamlcž f. 238. Johannes Hubka ct Dorothea e. domum acialem, in qua esl de- pictus Adam cum Ewa, inter domos Galli Piescczky ct Nicolai cirugici ad faciem a tergo sitam ulrinque aput Johannem krumpért pro LXV s. gr. pr. Act. fer. V. ante Margarethe. 10. 1499, 19. kvétna. Rukop. c. 2107 f. 13. Do- rothea de Luna emil domum, in qua est Adam cum Jiwa depictus, erga Johannem Hubkam pro LXV s. gr. pr. Act. sabbato post Zophie. 11. 1493, 5. listopadu. Tamléz f. 49. Johannes Purkrabek de Striebro et Magdalena e. d. ad Adam et Ewam a Dorothea, relicta de Luna, pro LXXV s. gr. pr. Act. fer. lll. ante Leonardi. 12. 1495, 22. Jedna. Tamléz f. S8. Johannes bra- seator de Třebon et Dorothea c. d. ad Adam et Ewam a Magdalena, relicta olim Johannis Purkrabek, pro LXXVI'/, s. gr. pr. Act. fer. V. ante Thimothei. 18. 1625, 12. srpna. Rukop. c. 2142 f. H. 6. (K3aft Doroty Adamky.) My purkmistr a rada mésta Prahy známo činíme oc, Ze jest před námi položen kšaft Doroty Adamky sladovnice, někdy siscdy nadie, po její smrtí celý a nehýbaný ani kterak koli porušený, kterýžto když po její smrti byl podle práva mésta PraZ- ského olevřen a čten, toto jest v sobě držal a zavicral, drží a zavierá: ltem l. MVC XXV ten pátek před Květnú nedělí byli jsme požádáni ku potřebě paní Adamce sla- dovnici k pořízení statku jejicho osoby tyto: p. Burian mazancčník, p. Petr konvář, p. Bernart krajčí. Najprv zří- zenie učinila o vinici, kterúž měla, že tu porúčícin k zá- duší sv. Mikuláše v St. M' na tento zpuosob, aby la vi- nice prodána byla. Jestli že by předkem chiél ji kipiti, kterýž duom ode mne jest kúpil, Václav jménem, aby žádnému mimo něho nebyla prodána. A pakli by on jie kápiti nechtěl, tehdy komużkoli bude prodána, aby ty penicze osadní sv. Mikuláše brali k tomu záduší a z těch peněz aby byl postav sukna koupený za tři k. míš. a chudým rozkrájen. ltem co se domu dotýče, ten jsem Václavovi a sestřenici mé prodala za dvě stě k. m., kte- ryż jsem móla, a ten má placen býti po X k. m. na roky až do té sumy vyplacenic. Jtem z toho statku po- róciem bratru svému L k. m. — ltem Janovi, kteryz mél sestru umi, dlużna jsem XX k. m. — ltem cozkoli z tolio domu pozuostane pen&z i svrehkuov, to kdozkoli k sobé přijme, aby z toho nakládal na ten voltár, na kterýž jsem já nakládala, týmž zpuosobem, světlem a jinými věcmi, aby se tu služba dála — za nás hříšné, za Adama a za mne —. Toho na jistotu — pečeť cte. dali jsme tu so- botu po sv. Vavrinci leta svrchupsaného. 14. 1520, 12. února. Rukop. č. 2110. f. 137. Du- click Bradáč a Regina k. d. od Hunzle a Salomuona a Martina Silháčka pekaře, kostelníkuov kostela sv. Miku- láše, na místě té vší osady, kterýžto duom k témuž zá- duší po nebožce Adamové ortelem panskym jest pripadl, za LXXV k. gr. pr. Act. (er. II. ante Valentini. 15. 1529, 7. července. Tamtéž f. 308. Jan pernikar a Dorota k. d. od Duchka Bradáče za C k. gr. č. Act. fer. MII. post Joannem Husium. 

Strana 173
X111. V ulici Jáchymově. — Č. p. 64. 16. 1542. — Rukop. &. 100 f. 3. Jan pernikář z domu Adamovského s Dorotou m. j. zapisují dlub L k. gr. ©. knězi Mikulášovi, na ten čas laráři Kostomlatskému, na domu svém, v němž bydlejí a na druhém Píseckém podle něho ležícím. 17. 1544, 4. července. Rukop. č. 2117 f. 34. Frajmark stal se o domy mezi Václavem Motajlem z jedné a Janem pernikářem z domu Adamovského z strany druhé a to takový, že týž Jan pernikář ujal jest od Václava Motýle a Kateřiny m. j. duom, v kterémž bydlel nade- psaný Václav Motýl, ležící na rohu podle Boháčka pekaře, i s pivovárem, sobě, I)orotě m. — Zase Jan pernikář s Dorotou m. j. postúpili jsú jemu Václavovi Motýlovi, Kateřině m. j. domu svého řečeného u Adamuvov, kterýž leží na rohu proti bráně Zidovské a vedle domu Písec- kého. Act. fer. VI. die Procopii. 18. 1544. — Tamtéz f. 34. Jan pernikář a Do- rota m.j. postoupili dům u Adamuov Václavovi Motýlovi. (Viz předešlý dům.) 19. 1548, 14. srpna. Tamlež f. 132. Ctibor kovář a Markéta k. d. Adamovský od Václava Motajla a Kale- řiny m. j. za sto k. gr. a XXXV k. gr. č. Act. fer. Ш. post Tiburcium. 20. 1555, 16. srpna. Tamtěž f. 343. Jan Roud- nický k. duom ležící podle domu u tváří na rohu, Ada- movský řečený, od Ctibora Rosypala za I'/,C XXXV s. gr. č. Act. fer. VI. post Assumptam M. V. (1571 splácí Kateřina Roudnická.) 21. 1576,22. února. Rukop.č. 2118 f. 427. Zygmund Gon z Studené Vody a Kateřina k. d. Rosypalovský za domem Jana Ornya z Paumberka blíž ulice Židovské ležící — od pánuov, aby ten duom prodán byl pro dobré si- rotků, za 280 k. gr. č. Act. die Petri cathedrati. 29. 16702, 7. brezna. Rukop. €. 2113 f. 232. Ka&par Loselius a Dorota k duom v osadě sv. Mikuláše mezi domy někdy Jana Ornya z P. a Anny Dvořákový od Kateřiny, vdovy po Zikmundovi Gonovi ze St. V., Lud- víka a Doroty, syna a dcery její, za 400 k. gr. č. 98. 1611, 21. října. Rukop. č. 2170 f. 133. Josef rabi Munka, rabi Lipmana Munky zef, koupil dům mezi domy fana Ornya a Dvorákovic od Kašpara Loselia za 1000 k. gr. č. 94. 1614, 6. října. Tamieź f. 182. Rabi Joachim a Salomon bratří z Boleslavi a manżelky jich Rozina a Rachna k. d. sladovnu u Goni od rabi Josefa Munky za 800 k. gr. č. * 1635, 11. září. Zamléž J. 292. Rabi Markus Moravec Zid a Edl koupili dům, kdež prve sladovna byla, vedle domu Nathana Sacerdoty a rabi Joachyma Boleslav- ského nárožního, za zlatou tváří ležící, s tou zdí a žlábkem do dvoru téhož Joachyma, se dvěma sklepy pod zemí, od téhož rabi Joachyma Boleslavského za 800 k. m. Číslo pop. 30. (U tváře.) *|. 1401, 80. dubna. Rukop. č. 996 f. 36. Johan- nes de Comyn reemit XVII sexag. gr. census erga Hens- linum Ottlinger et Agnetem, uxorem ipsius, pro centum et septvaginta s. gr. super domo ipsius Johannis sita inter XIII. V ulici Jáchymově. — Č. p. 80. 173 domos Wenceslai Enderlini Stuk ex una et Jessconis Schramko parte ex altera in acie retro s. Nicolaum —. Act. sabbato ante Cantate. *2. 1401, 18. srpna. Rukop. č. 997 f. 12. Johan- nes Czolni de Comin publicavit damum cum omnibus et singulis pertinenciis eius, que olim fuit Nicolai subemplo- ris, que domus sibi est appropriata pro suis retentis cen- sibus XX s. et est sita in platea s. Valentini inter domos Boxonis ex una et Martini suloris parte ex altera, super quaquidem domo dictus Johannes Comyn X s. gr. census dinoscitur habere. Act. fer. V. post Assumpc. b. Virg. #3. 1401, 20. září. Rukop. 6. 996 f. 41. Johannes Czelny de Comyn emit III s. gr. census erga Duchconem Ruland pro XXXII s. super domo, que olim fuit Nicolai subemptoris dicti Jablonecz, sita in platca s. Valentini inter domos Woxonis ex una et Martini suloris parle ex allera. — Act. fer. III. in vigilia Mathei. “4. 1401, 18. října. Rukop. ¢. 2099 f. 2. Johan- nes Celny recognovit se teneri in XXV s. gr. Conrado Ottoni et Nicolao Schaufler fratribus. Die s. Luce ev. *5. 1402, 12. září. Rukop. c. 996 f.63. Johannes, filius olim Bartholomei Stuk, emit unam sexag. census erga Johaunem Czelni pro X s. super domo eiusdem Jo- hannis, que sila est in platea s. Valentini inter domos Woxonis ex una et Martini suloris parle cx altera. Act. fer. HI. ante Exalt. s. Crucis. *6. 1407, 30. dubna. Rukop. ć. 2101 y. 112. Jo- hannes Czolny exsolvit V s. gr. c. erga Nicolaum Schaufler pro XLV s. gr. super domo sua propria retro s. Nicolaum in acie. Act. sabbato ante s. Phil. et Jac. #7. 1414, 19. Gervence. Rukop. č. 2102 f. 42. Johannes Czolny, pro tunc iudex curie, exsolvit V s. gr. c. erga Janconei, filium olim Conradi Steubil, ct Marga- relham, matrem ipsius Janconis, pro L s. super domo propria. Act. in vig. s. Vargarcthe. *8. 1416, 2!. května. Rukop. č. 2102 f. 203. Ve- trus de Praga institor resignavit Nicolao Johlini INT s, gr. c. super domo olim Nicolai Cornawer. Act. fcr. V. post Zofie. #9. 1417, 9. ledna. Rukop. č. 2102 f. 127. Nico- laus Johlini deputat Petro de Praga institori VIII s. gr. c. ad vite tempora super domo olim Nicolai Cornawer. Act. sabbato post Epiph. *10. 1418, 24. listopadu. Tamléž f. 197. Wenceslaus Stupa emit Il s. gr. c. crga Nicolaum Johlini super domo ipsius Nicolai pro XVI s. Act. in vig. s. Katherine. *11. 1480. — Rukop. ë. 992 /. 119. My purg- mistr a konšelé Velikého města Pražského všem i každým tiemto zápisem na vědomie dáváne, ktož jej uzřie nebo čtúce slyšeti budú, že opatrní Matěj od biclého jelena a Vaněk od pěti korun, konšelé, Václav Straboch, Jan Re- ček, Jan Bechyně a Jeronym Srol, spoluměšťané města našeho nadepsaného, ubrmané a přátelští smluvce mocní od panie Doroty, někdy vdovy Jana Celného a nynie manželky Hynkovy, a od téhož Hynka z jedné, od Janka Makuše, Aničky, Doroty a Katrušky, dětí téhož Jana Cel- ného, z strany druhé s povolením naším s plnú mocí vydání a vyvolení, mezi týmaž stranoma osobně v plné radě mezi námi stojícíma, takovélo jsú o všecko zbožic, kteréž jest po smrti svrchupsaného Jana Celuého zuostalo, o nëz jesti mezi svrchupsanymi str.noma aZ dosavad róz- nice byla, vyrčenie a vypověděnie konečné učinili: Naj- prv aby svrchupsand paní Dorota všechny děti svrchuř jmenované u sebe poctivě chovala, tak jakož na mate- 

Strana 174
174 XIII. V ulici Jáchymově. — C. p. 30. slušic déti chovati, jim pokrmu, oděvu a jiné potřeby dobývajíc až právě do jich stavu manželského, a když by která děvečka z svrchupsaných v stav manželský vstúpila a vešla, tehda té jisté děvečce lak v slav vstúpené, časlo- psaná paní Dorota s manželem svým má dáti a do dne a do roka vyplniti šede-áte kop gr. dobrych striebrnych rázu pražského peněz hotových a výpravy za dvadcet kop gr. ibned s ti děvečkúů za jejie diel dčdičný, kteréžto výpravy lidé dobití z vobú stranú vydaní pochválili by. Také jest vypovčdčno ubrmany nahoře psanými, když by kolivék častojmenovaná paní Dorota kterého dictête svrchupsaného dielem jeho nahořepsaným odbyla, tehda to diet tak odbylé nemd sé nnni, na dèdice ani na bu- dûcie jcjic viecc nikdy navracovati obyècjem izidnÿm, kterakkoli vymySlenym samo skrze sé, ní skrze které jiné osoby svëcké nel» duchovnie. Nez toto jest vymienèno : jestliže by mezi nimi byli kleří nápadové, takoví nápa- dové mají mezi nimi jítí vedle práva měsekého. Dale jest častopsanými ubrmany vyrčeno, když by kolivěk Janka, nahořepsaného syna svého, odbývala, tebda jemu nxí dáti a vyplniti osmdesate kop gr. peněz hotových, ale výpravy nic, do také do dne a do roka. A jestliže by cluelu taż paní Dorota své právo manželu svému anebo komukoli Jinému vzdátí aneb kterakkoli zavázati, tehda aby napřed Jankovi, nadepsanému synu jejiemu, bylo vydáno dvadceti kop gr. k diievniemu jeho dielu. Naposledy jest vypo- vědčno, jestliže: by Buoh n uchoval jich domu, v kte- rémž nynie sedic, sjiti a zhywiti, budtoipadem do mésta, obněm nebo kterýmkoli jiným nczcestim bez jich lsti a kteří dětí by byli v tom zhymuti domu na jejiem chlebu, tehdy aby každému z těch jistých dětí na chlebu jejím obývajících sešlé na jich osmdesáte kopách gr. dielu svrchupsaného vedle naučenie panského, kteříž v ty časy budú. Kterúžto výpověď obě stranć svrchupsané prijemse slíbili sú ji sobě zdržetí bez zmatku a bez přerušenic všelikterakého. Acta sunt hec a. d. MCCCCXXX0. |. 1451, 28. října. Rukop. ë. 90 f. 208. Stepha- nus diclus Kawin et lfedwigis emerunt. domum ad facien dictam. [ohlini sitam in. acie post s. Nicolauni inter doinos Johaunis Wolf ex una ct Jobkonis brasealoris parte ex allera crga. Annam, relictam Johlini, pro LX s. gr. Act. sabbato post XIm. Virg. v. 1458, 98. června. Rukop. č. 2119 [. p. 9. Ve jmeno božie amen. Já Spin uzdaF, řečený Kavín, známo činím tiemto listem, že — tinfm a ustanovuji opa- trného muže Janka konváře, bratra mého milého, «x paní Barboru, malku mú milú, pravé a mocné poručníky Jo- lanky, dcery mé, domu mého u tváří, kterýž leží na rohu proti domu někdy Muckovu -, tak aby tíž poručníci — dcery mé chovajíc a k dobrému ji i poctivému vedc dluhy mé — zaplatili a zvláště panice Annč za düm muoj svrehupsany, v nómż bydlim. +- Co pak mně dlužní jsú, to vše v registrách napsáno a na vrubiech jest znamenáno. Potom pak duom muoj svrehupsany i vXecken jiny statek —, lo aby Johance, decři mé, když k letóm svým přijde, bylo zachováno. A z toho také všeho statku po mně zuostalého chci, aby Elàce, manželce mé — vydáno bylo X k. gr. —. Datum sabbato ante Johannis B. anno — LIU”. 8. 1454, 11. března. Rukop. č. 281 J. 357 Štěpán Kavin řečený uzdař učinil Janka konváře, bratra svého, a paní Barboru, matkú svú i jeho, poručníky Jo hanky, dcery své, a podle toh» domu svého, v němž bydlil, u tváří, kterýž leží: na rohu proti domu někdy Muckovu. Poněvadž duom dráhně zapustilý, ježto nebyl-li by opravován, XIII. V ulici Jáchymově. — C. p. 80. strach že by, než sirotek let svých dojde, velmi zašel, prodán byl poručníku Jankovi a sirotku md ddti XX k. gr. Fer. JI. post dom. Jnvocavit 1454. 4. 1465. — Rukop. C. 2141 f. 31. KdyZ po smrtí: Kašpara, syna někdy Janka konváře, úředníka od desk zemských, byla jest vznikla nesnáz a ruoznice mezi pani Doroti, manżelki téhož Janka konváře, z jedné a Stěpánem, synem jejím, z strany druhé o duom u tváří, jímžto předepsaný Kašpar na smrtedlné leże posteli svým poručenstvím kšaftně jest jej odkázal, jakož týž kiaft to plnéji okaznje, chticce jeden każdy z stran syrehupsanych jej sobè dédicky ostaviti a jeden druhého penčzy ssid, tu — smlivce — majprvé prirkli duom ten paní Dorotě, dále vypovídají, aby Stěpánovi, synu svému, za jeho dicl odkázaný paní Dorota, matka jebo vydala a vyplnila LXII k. gr. t b. 1465, 19. června. A'nktof. 2105 [. . Do- rothca, conthoralis Nicolai cirologi, resignavit domum propriam post ecelesiam s. Nicolai silam penes domum ad turrim. immediate — tmarito suo. Act. fer. lll. post Viti. 6. 1470. — Rukop. c. 2103 /. 120. Nicolaus cirologus publicavit pro se et Dorothea, uxore sua, do- mum ad faciem in acie penes domum Georgii ad. turrim situatlaum, cuius medietas juxta. testumentum Caspari, filii inemorate Dorothee, ad cam iure pertinebat, alteram vcro medietatem per arbilrariam pronuncciacionem a Stephano, filio suo, redemit. Que quidem domus penes resignacionem tocius substancie a Dorothea. prctacta. facta Nicolao, supri- dicto marito suo, ad ipsum Nicolaum iure dinoscitur per- unere -. 7. 1488. .- Nukop. c. 2100 f. 238. Nicolai cirugrici. 8. 1489. — Hnukop. C. 94 [|. f. 74. Nicolaus cirologus a facic cum Dorothea, conthorali sua, suscepe- runt in suam tutelum Andream, Johannam ct Wenceslaum, orphanos olim Gregorii, qui crat in. Wrabi. — 9. 1496. — Tamléz. Dorothea, olim. Nicolai a facie, nune vero Zacharie [pcllificis] conthoralis. 10. 1503, 10. ledna. Rukop. ¢. 94 IT. f. ISI. Zachat hoZi$nik od tváří seznal se jest i a Kateřinú, pa- storkyní svú, že jsí dluzni XXVII'/a s. er. Václiwwovi Zimovi £z Novosek. A tu sumi jemu zapisuji na domu svém u tváří takovýmto obyčejem, že nadepsaný Václav Zima má býu v tom domu v pokoji nad vraty, | také marStale a toho pokojfka, kteryz jest nid maritali, pozívati tak dhiho, dokavadZby jemu suma nadepsaná zaplacena ncbyla. Act. fer. JI. post Epiph. d. 1]. 1503, 3]. kwétna. — Rutop. 2107 [. 254. Vitus z Kozhovic et Duchna. c. d. ud faciem erga Zachn- rium pellificem et Katherinam. privignam cius, pro C s. gr. pr. Acl. fer. MII. ante Penlecos. J2. 158, 19. října. Rukop. č. 2108 f. 27. lMenri- cus brascator z Velinè ct Anna c. d. ad faciem a Vito a facie pro CLXI/, s. gr. pr. AcL. fer. V. post J.uce. 18. 1512. -- Tamleż J. 92. llenricus dictus Prazak a facie resignavit domum suam, quam inhabitat, dictam ad faciem -- Anne, conthorali suc, et Dorothec, lilie sue. 14. 1518, 25. ledna. Tamłeś f. 217. Jir(k, syn ne- božtíka Jan» Strajce postiihace, vzdal stalek svuoj - - Do- roté m. j. TéZ ona všecko plné právo své — jemu vzdává. Act. die Convers. s. Pauli. 

Strana 175
XIII. V ulici Jáchymově. — Ć. p. 80. 16. 1525, 2. srpna. Rukop. č. 2110 f. 107. Valentin Zub a Markéta k. d. u tvár( od Jiříka Strajce postřihače za CC k. gr. pr. Act. fer. 11. post Petri in. vinculis. 16. 1537, 23. Gervna. Rukop. é. 2111 f. 179. Tomas Kopryc z Kopryc a Dorota h. d. mezi domy Jana perni- káře au věže za Cl, k. gr. č. od Valentina Zuba. Act. in vig. Joh. B. 17. 1544, 26. května. Rukop. c. 2112 f. 41. Jindfich MirSie z Nabdina k. d. u tvátí lezící na rohu mezi domy u vCZuov a Adamovského obos:rannć od p. Tomi$e Ko- pryce z Kopryc a Doroty m. j. za CCVI'/; k. gr. ©. Act. fer. ll. post Assumpt. M. V. 18. 1546, 26. září. Tamtéž. Jindřich Viršic z N. vzdal domu svého u tváří panf Beatrix z Svinaï, ElSce a Mandaleně z Kopydlna, dcerám jejím. Act. sabbato post Mathcum. 19. 1546, 8. iijna. Rukop. č. 2117 f. 98. Jiřík Kantürek à Dorota k. d. loZící na rohu podle domu u vć- Zuov, u tváří řečený, od uroz. pani Beatrix z Svivuï za CCI, k. pr. & Act fer. VI. post Franciseum. 20. 1559, 2. listopadu. Tamléz f. 227. Tomáš, komorník od desk zemských, a Anna k. d. na rohu u tváří řečený, od Jiříka Kantůrka a Anny in. j. za CCXC k. gr. č. Act. fer. III. post OO. SS. 21. 1554, 5. března. Vamléž f. 305. Pelr Kořínek a Johanna k. d. u tváři od Tomáše komorníka a Anny m. je za CCXC k. gr. č. Act. for., JI. post Translat. s. Wene. 22. 1557, 20. května. Tamléž /. 383. Valentin Jon a Zuzanna k. d. u tváři od Johanny Kořípkové za CCXC k. gr. č. Act. fer. V. post Sophiam. 28. 1658, 1. prosince. Tamléz f. 425. Jan Ornius z Paumberka a Marta k. d. u tváří od Valentina Jona za CCXC k. gr. & Act. fer. V. post Andream. 24. 1564, 12. pros. Rukop. c. 991 f. 156. (Lid- mila a Dorota sestry z lDalmanhorstu s Marlou Ornyuso- vou.)' Vedle tolio srocení, ktcréZ sc jest na jisté a milo- stivé arciknížecí poručení při právě stalo, sester z Dal- manhorstu, Lidmily, manželky mistra Ondicje odtudź z Dalmanhorstu, a Doroly, manzclky Pavla Karla, spolu- radního, jakožto puovoduov, z jedné a Marty, manželky Jana Ornyusa z Paumberka, z strany druhé, kdež jsou ony sestry vinili před právem jí Martu z toho, že leta ete. 61 ve čtvrtek před sv. Lucií ona Marta beze vší příčiny sobě dané Vondřeje z Dalmanhorstu, dobré pamčti otce jich sester, kteréhož P. B. před lety desíti z tohoto světa skrze smrt pojíti ráčil, k tomu také i Lidmilu, výšdotčenou dceru jeho, nevinně jest nařkla a zhančla slovy Cito: że ona Marla iná otce lepšího, nežli předjmenovaná Lid- mila, a není vymrskany olec ji Marty, jako jest byl jí Lidmilin, i tak vedle toho, že by Marta lepší byla. Toho tak mimo fdd a právo nemajíc ona mluviti a umrlého haněti i dotýkati. Prolož žádá Lidmila předkem za opa- tření a Dorota pak z Dalmanhorstu, manželka Pavla Karla, poněvadž jest též decra neb. Ondřeje a sestra Lidmily, a tu se velice hanční i nářku poctivosti dobré paměti otce jejího i také sumé jí Doroty dotýče, i přistupuje: ona k té žalobě od Lidmily učiněné proti Martě, žádá též za spravedlivé od príva opatření. Proti tomu od Marty, manżclky Jana Ornyusa z Paum- berka, jest mluveno, aby móla ona Marta ncboztíka Ondřeje z Dalmanliorstu, otce těchto scster, puovoduov, t6ż J.idmilu naiikati a hanóti, toho nenf, atak sc nenajde vzláště v těch slovích, jakž žaloba v sobě zavírá. Jestli jsou pak jaká slova prošla, ne tak, jak se žaluje, to jest XLI. V ulici Jáchymové. — C. p. 80. — 175 přišlo, za pifcinon od Lidmily danou, a to tak, když jest Jan Ornyus, manžel Marty, dal vsaditi před sklepem svým dva koly, byl o ně soud před pp. úředníky šestipanskými s mistrem Ondřejem, ano i svědky zavedli; i nestál jest Ondřej ku právu a Jan potom ty koly predse jest vsaditi kázul. A tu rychtář přišel a to obstavili chtól. I promlu- vila jest Marta k tomu: poněvadž manžela jejího na ten čas doma není a mistr Ondřej předešlo ku právu nestál, že také toho obstavení povoliti nemůže, aby předse sta- věli a ty koly sadili. 1 slySíc to Lidmila, manželka mistra Ondřeje, v domě ohlásila se jest a promluvila: Vyjednaná psice, stavěj na koly svij duom, nedlużieci se. A Marta zase řekla k tomu, že staví tia své a nc na cizí ncdluzicci se, aby ona Lidmila o její stavení se nestarala. Potom dála miuvila Lidmila, že má lepšího manžela nežli Marta. Načež jest jí zase odpověděla, že jest otce jí Marty dobře se choval a nebylo toho o něm mluveno tak, jako jest o votei Lidmiliném, coz ona sama Lidinila jí Marte. to oznamovala a mluvila, že jest Jan Táborský, když v kolleji s Annou Kośikovic pied úřadem duchovním stáli, otce jejího Lidmilinýho dotejkal, že by vypověděný byl. A tak Marta toliko to připomínala, ale jeho jest nenaříkala a nenaříká. Protoż lidmile ani Dorotě, sestře její, dále odpovídali ani ničím jiným povinna není, poroučejíc sc lak k spravedlivému od práva uvážení. Na to Dorota a Lidmila, puovodové, mluviti od sebe poručily: K některým jiným slovuom, že jest otce jejich hanéla, Marta se pliznivá, i žádají, aby to poznamenáno bylo. A ony sestry talo slova v žalobě postavená provo- zovati chtějí. Kdež strany z některých jistých a hodných i od práva uznalých příčin na přátelský smlúvu jsou byly po- dány, ale když se o to neporovnaly a nesmluvily, tu jsou od práva čas a den jistý sobě k pruovoduom jinenovanÿ mély a na ten termín vložený obě dvě strany: při právě stojíce, na místě Lidmily mistr. Vondřej, a na Dorotiném Pavel Karcl, manželé jich sester, poručníci od nich za- psaní, jakožto puovodové, dali čísti svědomí vedená s tím promluvením, že žalobu proti Martě provozují, kterak jest ona ta slova mluvila, že by otec Lidmily a Doroty, Ondfej z Dalmanhorstu, vymrskany byl. A prvć také slyše na sebe Żalobu Marta tomu jest ucodcprela, než na jiného to vztahovala, jmenujíc jistó osobu, kdo by to mluvil. Ale jest dvěma svědky provedeno, i jinak, že jest ona to směla zdvíhati, což jest spokojeno a od J. Mti Cé každému prominuto, jakž jest ráčil J. M. to všecko ze všech tří stavuov, co jest se na onen čas přihodilo, od- pustití a žádnému toho zase zdvíhati neráčí. 1 chtěly-li by sobě osoby kterak koli to zase zdvíhati, tehdy ráčil sobě k ztrestání toho pozuostaviti. 1 v té příčině poněvadž se toho Marta dopustila proti neb. otci Lidmily a Doroly, věří ony, že budou v tom spravedlivě od práva opatřeny a ochráněny. Zase od Jana Ornyusa z Paumberka jest mluveno: Ti svědkové, kteréž jsou solč sestry Lidmila a Dorota vedly, bez přísahy svědomí dávali, nejsouce stavu pan- ského ani rytířského; k tomu pak ve věcech anebo přech, když se poctivosti dotejče a in criminalibus causis nemají svědčiti ženy, poněvadž jsou lehké mysli, ukázav a čísti dav na to právo kap. LXVIII art. 1. rozdíl XXII; vajśc promluvil, že pak ještě čeládka služebná jest svědčila, ježto v tukových přech má dáti straně druhé věděti, když chce svědky vésti, jakž právo kap. LXVIII. art. ]. rozdíl XXVI, 162 ziízenf zeimskó S. 1. ukazují. Oboje čísti dav s tím doložením, že se to právo s Zřízením zemským srovnává o vedení svědkuov, že strana má dáti znáti druhé straně, 

Strana 176
176 XIII. V ulici Jáchymově. — Ć. p. 80. když je véstí chce; a nedá-li, tehdy jich také užiti nemá. Protož také tito svědkové postačiti moci nebudou, ano také nejsou nic platni, nebo nevysvědčují nic zejména, aby tu kdo byl, anebo na koho by se slova vztahovala, aniž také za nářek cti býti nemají, jakž Zř. Zem. CX XVII, kteréž jest ukázáno, to vyměřuje, co jest nářek cti, a tak slova ta, kteráž tu vysvědčují, nejsou za nářek poctivosti, poněvadž v Zř. zem. jistá slova se obsahují, která jsou náfck tti. S strany pak toho odpuštění od J. Mti Cé. neboZtíkovi Oadfejovi, otci sester, tak praví, kdyby byl J. M. ráéil nebożtfkovi to odpustiui, byli by mu toho práli, ale nestalo se toho, než on jest v tom umřel. I jak se jest to stalo, toho připomínati není potřeba a pii tom zane- chává sc. NeZ co jest od Marty za odpověď dáno na ža- lobu, to v paměti jest, že jest ona Lidanly a [Doroty ne- naříkala a nenaříká, ale má je za dobré, jakž jiní lidé je mají. Ano i také svukupa jmenovala, kdo jest to mluvil, že Jan Táborský v Veliké kolleji dotejkal tím ji Lidmilu, jakž ona sama v své uši to slyšela k sobě od něho mlu- viti a toho jí Marič toužila. I nežádaly pak ony sestry podle Ziíz. Zem. C XXVIII, it. XXIX, kteréž oboje čísti dal, aby jim soukup postaven byl, a tak se vedle toho ne- zachovaly, ježto by soukup se postavil, což jest mělo býti. A poněvadž také s strany svědkuov nepořad jest se stal, že o jiné jsou vedeni, nežli oč jest pře, což proti právu jest, že vedle toho taková svědomí nic platna ne- jsou. Avšak vždy tak praví Marta, že jest nenaříkala a nenaříká jich sester ani otce jejich a má je za dobré. Než kudy jest vzešla ta nevole mezi Lidmilou a jí Martou, Jan, manžel její, čísti dal vejpověď mezi ním a mistrem Ondřejem, manželem Lidmiliným, od úřadu šestipanského učiněný, že jest jemu Janovi stanné právo dáno a on je obdržel na m. Ondřejovi. I tak o to se domlouvala Lid- mila k ní Martě a ona majíc sobě příčinu .danou od ní něco jest k tomu promluvila a ne tak zoumyslně a vše- tečně, jakž strana žalovala a sobě proti ní stěžovala. Opět poručníci Lidmily a l'oroty k tomu mluviii porućili: Ví o tom dobře mistr Bartoloměj Ropal, přítel Jana Ornyusa, že svědkuov ženského pohlaví při hořejších soudech a pfi zemském se nekaz( a nezamítají, ale všudy i také při tomto právě zde postačují. A kdyby Marta v jiné při které svědomí dávala a tak v tom dotejkána byla, jakž se tuto dotejká, tehdy by toho nestrpěla. A také nesmí strana těch svědkuov nařknouti, ani do- tknouli v nićemż, aby se jak nepořádně chovali že by svědčiti nemohli; a tak jim sestrám práva postačili i při- jati býti mají. Druhé, kdež se mluví od strany obviněné, že by sestry nedaly znáti, když svědky vedly, i ví také m. Barloloméj o tom, Ze se to zřízení vztahuje na lidi sedlské, když by kdo měl súd s druhou stranou při ho- řejších soudech a chtěl by při jiném právě ty lidi sedlské k svědomí vésti, tehdy edle Zf. zem. má dáti znáti; však když tu, kde pre jest, pii tom právě je vede, není potřebí dávati straně vědětí, jakož i tuto sestry z Dalman- hor:tu při právě zde, kde pře jest, js u je vedly, a k tomu také známí jsou ti svédkové. 1 ta příčina k zavření jich nic nepostačí. Třetí, kdež praví strana obviněná, že by sestry lyto viníc z nářku poctivosti toho neukazovaly, aby ta slova byla za nářek ani také se nenachází těch slov podie Zř. Zem. ukázaného, ačkoli pak ta slova, že vy- mrskán a vypovědín z města etc. v tom Zř. Zemském se nepokládají, ale když kdo proti své cti něco učiní, i ten takový bývá pokutován; a zase když by kdo proti své cli nic neučinil ani trestán ani pokutován nebyl a od jiného by tím dotýkán byl, tehdy ten dotčený dobře z nářku viní. A tuto pak ne toliko živých ale i umrlého XIII. V ulici Jáchymově. — C. p. 80. se dotýče, a ten jest lak nevinně od Marty dotýkán. Protož dobře také jí z nářku ony sestry viní. K tomu pak strana odporná toho neukazuje, aby neb. Ondřej, otec t&chto sester, vymrskáp, ani, jakž natahuje, vypovědín byl, a tím jej mimo jisté J. Mti Cé porucení dotejká, ježto kdyby J. M. na onen čas jemu nebožtíkovi toho odpustiti nerácil a co toho zdvíhati ráčil, nebylo by se ku právu tomuto poručení stalo, aby sestry tyto byly o to s Martou vyslyšány. Jaké jest pak milostivé vuole a úmyslu Jj. M. C. k neb. Ondřejovi a k jeho osobě býti ráčil, daly na to čísti od J. Mti. Cé psaní otevřené jemu dané, že v něm tak stojí, jakž strana druhá vykládá a vždy dotejkati i jítřití nepřestává, ježlo z téhož psaní ne- rozumí se. aby nebožtík co proti své cti učiniti měl, nýbrž že jest J. M. ráčil se milostivě za něho k stavuom mar- krabství Moravského přimlouvati; aby mu bytu přáli. Protož nebude moci strana obviněná toho užiti proti těmto sestrám, aby tím, což jest na neb. otce jejich mlu- veno, dotýkány býti měly. S strany toho soukupa nějakého 'fáborského, jakž ho jmenuje strana, zbytečně na to na- stupuje, i mela by strana obesianá a ne sestry toho sou- kupa obsilati a prijal-li by on to na scbe, tehdy by toho byla prázdna. A také jestli jest ta slova v žalobě dotčená on Jan mluvil, tehdy to od Marty mělo by po- kázáno býti, ale nic se toho neukazuje, aby on je zde při právě ancbo kde jinde mluvil, též aby na sebe je přijal, než holá slova od strany se mluví. Nebo kdyby ta slova o neb. Ondřejovi, otci sester těchto, aneb též o nich mluvil Tan Táborský a je naříkal, věděly by ony, jak se k němu podle práva v tom zachovali, ale nikdá jsou od něho toho neslyšely a o tom nevědí. Kdež se strana druhá toho domlouvá, že by sestry z Dalmanhorstu svědky mimo při vedly, i toho není, a že jsou lu něco vajše vy- svědčily s strany m. Ondřeje, manžela Lidmiliného, toho jsou sestry od nich nežádaly, ale oni svědkové pamatujíce na svá svědomí, čehož jsou povédomi, to seznali. A koho se tu dotejče, bude věděti také dále co činiti, než sestry tím vinny nejsou. Poněvadž pak Marta, manželka Janova, k těm řečem se jest přiznala, což jest proti ní žalováno, a (oho neprovozuje, aby neb. Ondřej z Dalmanhorstu, otec Lidmily a Doroty, sester odtudZ z Dalmanhorstu, vymrskán a vypovědín býti měl, ježto jest i zde v těchto místech radních sedal a také již umrlého na poctivosti jest dotejkati směla, i dcery jeho a sestry z Dalmanhorstu, žádají, že na poctivosti opatřeny spravedlivě budou. Nebo kdyby v tomto království Ceském a v městech Pražských to pruochod míti mělo, aby tak všetečně dotejkati jedni druhé jměli, tehdy co by z toho přišlo a jaké těžkosti by nastali musely, to poroučejí právn k uvážení. Proti tomu od Jana Oroyusa skrze přítele mistra Bartoloměje jest mluveno: Na ty zbyteční řeči, kteréž jsou na místě sester mluveny, nechce odpovědí dávali a těch žen zejmena žádný nedotejká, než což právo o tom vymétuje, lo se loliko ukdzalo. Poněvadž pak Abraham Cáslavský, přítel Lidmily a Doroty sester, ode všech žen mluví a je zastává, musí na ně laskav býti, ale tím více nechce zaneprázdňovati; než toliko toho dotkne, kdež se od sester mluví, že toho na místě Marty se neprovozuje na neb. Ondřeje, aby byl vypovědín, i nebylo jí loho po- třebí, nebo ho nenaříkala a nenaříká. Ale ony samy sestry to ještě jítří a mohly by toho pii tom byly zanechati, než tu ukazují, že jest mu nebožtíkovi milost byla učiněna etc., čebož jsou mu oni všickni, aby neto- liko v markrabství Moravském, ale i zde v království Ceském býti mohl, přáli. Pak když se mu toho nedostalo, a on ji[ž] umřel, musí to při tom býti. A kdež pak nářek 

Strana 177
XIII. V ulici Jáchymově. -— Č. p. 80. poctivosti tudy chtějí poručníci sester dotáhnouti, že by proti své cti učinil, i jakž šilhavě Abraham, přítel jejích, nahledl, tak je také křivolace vykládá. Ale ten vejklad jim nepostačí a nebude se moci těmi slovy to na to táh- nouti, jako by tu nářek poctivosti byl. A s strany sou- kupa toho nebyla jest také Marta povinna ho obsílati, než chtěly-li jsou sestry z Dalmanhorstu tak učiniti, to mohly udělati. Co se těch svědkuov od strany puovodní ukázaných dotýče, poněvadž při nich žádného svědka mužského pohlaví vedeno není a jsou čeládka toliko, po- stačiti sami nemají, ani také nářek poctivosti tu není. Naposledy Abraham, prokurator sester, od sebe před- kem k tomu promluvil, že dvěma artykuly m. Bartoloměj Ropal jej tuto dotekl, jedno s strany žen etc., druhý s strany šilhavosti, což by nemělo býti.. Nebo každý má se při právě pokojně chovali a strana strany, též proku- rátorové jejich, nedotýkati, jakž by mohl Zř. Zem. o tom dáti čísti i také něco proti m. Bartolomějovi promluviti, ale nechce tím práva.zaneprázdňovati, než do jiného času toho zanechává. I také sobě jej, m. Bartoloměje, jako staršího váží. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Ačkoli z pruo- voduov a svědkuov v této při od Lidmily a Doroty, se- ster z Dalmanhorstu vedenych a ukdzanych to se jest našlo a vyhlédalo, že Marta, manželka Jana Ornyusa z Paumberka, o neb. Vondiejovi Klatovskćm, otci sester předepsaných, slova na poctivosti banlivś a duotklivś mlu- vila, że on Vondfej vymrskany byl, u aby to tak bylo, toho jest ona Marta ničím podle práva nepokázala, ale že jest před právem stojéci v tom se ohlásila, že jest ona jeho Vondřeje nebožtíka nenaříkala a nenaříká. Protoż ta slova, kterážkoli jsou od nf Marty mluvena, z moci práva se zdvíhají a kazí, takže Lidmile a Dorotě, sestrám a dcerám někdy Ondřeje, ani budoucím jejich k ujmě a ublížení poctivosti a dobré cti nejsou nyní ani časy bu- doucimi. A p. purkmistr a páni ji Martu, že jest taková slova o něm Vondřejovi, osobě již z světa skrze smrt sešlé, a od cís. J. Mti vyzdvížená i zapovědčná mluviti směla, v svú kázeň a trestání bráti ráčí. Act. pridie Luciae. 25. 1564, 12. pros. 7amież f. 225. Jakoż jest Jan Ornyus z P., pfsaf pfi radu perkmistrskóm, obeslal ku právu m. Ondřeje z Dalmanhorstu a vinil jej z nářku poctivosti a to takového, že podav on Ondřej nadávno časuov pominulých po odjezdu do Vídně J. Mti arcikní- žete pp. místodržícím suplikací stížné, v níž to položil mezi jinými slovy, že by žalobu, kterúž na něho Ondřeje při úřadu perkmistrském Jan Vlk krejčí učinil, na veliki záhubu a škodu jeho, též manželky i dítek jeho on Jan Ornyus sformoval a jinak promónil, a tudy že by proti němu Janovi Vlkoví [v] té při on padl a odsouzen byl. Poněvadž pak jej Jana Ornyusa tak vysoce nařekl, osobu přísežnou, čemuž on odpírá, žádá proti němu, mistru Ondřejovi, za opatření. Proti tomu on mistr Ondřej z Dalmanhorstu, obe- slaný, po vyžádaném od práva hojemství i rozkazu jemu učiněném, aby na žalobu odpověď dal, sám od sebe jest promluvil, že cožkoli psal v té suplikací, to chce vésti a provozovati, když čas k tomu bude právní uložen. A ma- jíce strany sobě čas k pruovoduom nejednou, až i pod té pře ztracením uložený, a na den jmenovaný obě dvě stojíce, Jan Ornyus, jakožto puovod, po nejednom od práva oznámení, mají-li strany a chtějí-li co ukazovati, aby ukazovaly a v průvodích sobě nepřekážely, dal jest čísti suplikací od m. Ondřeje podanú stím promluvením, XIII. V ulici Jáchymově. — Č. p. 80. 177 že v ní tak stojí, kterak by on Jan Ornyus žalobu Jana Vlka sformoval, a tudy on Ondřej že by s manželkou i s dítkami svými o živnost přišel. A druhé v té suplikací toho dostaveno, že by on Jan nepořádně svědky Hanušovi Falkovi zapisoval; I když jej tak velice Ondřej jej Jana nařekl, nechť na něho, má-li co, provozuje, jíž jest mu toho potřeba. Na to mistr Ondřej podav dvou žalob na cedulkách poznamenaných, čísti je dal s tím doložením, že jsou sformované a od sebe rozdílné, což by byl vše pokázal, kdyby byl p. perkmistr se zbraňoval položití toho manualu, jakž jest ho pro položení obeslal, tím ma- nualem pokázal. Opět Jan Ornyus příteli svému mluviti poručil, že té suplikací své, jakž jest jej Jana velice jí nařekl, ničím neprovozuje, než jakés tu škarty toliko podal, a nev/ se, co jsou a od koho psané, i nic také nebudou platné. Dav on Jan čísti Zř. Zem. H XXXV a nálezy některé od soudu zemského z desk vydané — že se ti všickni nálezové, též Zř. Zem. na to vztahují, kdož jest kdy pp. úředníky zemské, najvyšší i menší, též jiné přísežné naříkal, že jsou na hrdle trestání: bývali a nápravu také učiniti mu- sili. Poněvadž pak Ondřej, než jest na Jana Ornyusa, kterýž se jest dobře choval a na něj nic shledáno není, čím jest ho nařekl, toho neprovedl, žádá on Jan podle toho svého pruovodu proti němu mistru Ondřejovi podle práva opatření. Zase mistr Ondřej od sebe jest promluvil, že on se vždy táhne na ten manual páně perkmistruov a jiného pruovodu v té při nemá, i když se toho dovolati nemolil, aby mu ku potřebě jeho složen byl a nemohlo se mu toho dostati, jakž jest se nenadál, aby p. perkmistr, jsouc pořadem práva ku položení od něho připraven, učiniti toho neměl. Již to musí P. B. poručiti a sebe také opa- třití. A na ty pruovody od Jana ukázané by měl co mnoho wmluviti, jako s strany pánuov úředníkuov najvyš- ších, toho není potřeba, nebo se to nic k této při sem netrefí, než s strany nálezuov ukázaných o písařích, že by to tím manualem dostatečně a tou žalobou originálem proti pruovoduom jeho Jana byl provedl, že jest on tu žalobu sformoval a změnil, ale když mu se toho nemohlo dostati, nemůže také provésti —. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž mistr: Ondřej Philo z Dalmanhorstu od Jana Ornya z Paumberka z nářku poctivosti v suplikací pp. místodr- žícím podané položeného, že by on Jan žalobu od Jana Vlka na něho m. Ondřeje učinění při úřadu perkmistr- ském sformoval a jinak proměnil, jsa obviněn k tomu že jest se před právem přiznal a na něho Jana provésti uvolil, a veda pruovody své toho jest on mistr. Ondřej proti němu Janovi, aby se toho dopustiti a žalobu tu sformovati neb proměniti jměl, ničímž podle práva nepo- kázal, z té příčiny dává se jemu Janovi Ornyusovi proti němu m. Ondřejovi za právo, takže on m. Ondřej jest povinen jemu Janovi nápravou, kteráž mu od práva nale- zena bude. Act. pridie Luciae. (V příčině druhého nařknutí, že Ornius svědomí Hanuši Falkovi nepořádně zapsal, byl m. Ondřej Philo též téhož dne odsouzen a vzat v kázeň panskou.) 26. 1565, 14. nora. Tamież f. 257. Vedle toho obeslání, kdež jest Jan Ornyus z P. obeslal ku pr4vu m. Ondřeje z Dalmanhorstu a při přítomnosti jeho vznesenf učinil a žádal, jakž jest jistý rozsudek jeden i druhý se stal a jemu Janovi proti mistru Ondřejovi za právo dáno, aby nápravu jemu učinil, kteráž jemu od práva nalezena bude, a s strany slov hanlivých že jest vězením treslián 23 

Strana 178
178 XHI. V ulici Jáchymově. — C. p. 80. býti měl, i poněvadž ty vejpovědi ve svou moc jsou již vešly, žádá on Jan, aby od práva execucí se jich státi mohly a tu nápravu m. Ondřej aby jemu učinil, porou- čeje sc právu k uvážení a k spravedlivému opatření. Proti tomu m. Ondřej sám od sebe promluvil, že jest, nedada času právnímu projíti; časně k apelací peníze složil a když čas k vyzdvížení přišel, jeho Jana k tomu jest obeslal a s příčinami na hotově byl a stál. Však za příčinou ohně, kterýž na týž den jest vyšel, v pondělí tejden, na ně voláno nebylo, ale odloženo do druhého dne. A v tom m. Ondřej maje pro jisté a pilné příčiny odjezd před sebou na den jim od práva uložený státi jest nemohl, ale o tom své manželce poručil, aby ona při právě jcho vejmluvna učinila. | Což i se stalo, žádaje on m. Ondřej, aby mu k vyzdvížení takové apelací pře- kážka činčna nebyla, a že s příčinami na hotově jest, kterýchž i podali chtél. . Na to od Jana O. promluveno: Zádosti t6 m. Ondřej, aby apelací vyzdvibníti mohl, za jistými příčinami uZiti nemá a nemůže, a předkem za tou příčinou, neb ač jest k apelací on Ondřej [peníze] složil, však příčin, nedada šesti nedóluom od času složení podle práva projíti, jest nepoložil i také na den od práva jim vložený, když jednou, druhý i třetí na ně voláno bylo, jest se neohlásil ani nestál, a on Jan vstoupiv do rady, aby od práva upuštěn byl, za absolucí jest žádal, i poněvadž pořádck práva jest, kterýž všudy, i při této slavné stolici J. Mti Cé [se zachovává], ano i při páních desíti soudcích, kdež ou m. Ondřej proti těm, kteří času jsou projíti dali, ná- lezy uvažovati jest pomáhal, i také jistá cís. instrukcí na to jest, že v šesti nedělích od složení peněz apelací vy- zdvihnüti se má, čehož jest on mistr. pochybil, věří Jan O., że takć jemu m. Ondfejovi vyzdvíhnouti apelací do- puštěna nebude. A kdež toho m. Ondřej dokládá, že by manželce své, aby jeho vejmluvna před právem měla, po- ručil, cn Jan tomu, aby ona, když na ně voláno bylo, státi mela a se ohlásiti, odpírá, neb ví, kdy jest a jak přišla a že leprva, když již p. purkmistr páni vyvstali, vně před radou se ukázala a s p. purkmistrem mluvila, A tak to jemu Ondřejovi k vejmluvě, jako i toto, že jest přes pole odjel, postačiti nemá. Neb při právě toho jest prve nikda nebývalo, aby mělo dopuštěno býti apelací vyzdvíh- nouti, když kdo šesti neděluom od složení penčz projíti dal —. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Ačkoli m. Ondřej z D. nedav času právnímu od vejpovědi mezi ním a Janem Ornyusem z P. o náfek poctivosti učiněné pro- jíti peníze k apclací složil a také dříve šesti nedělí jej Jana k vyzdvizení obeslal, ale Ze on m. Ondřej maje sobě od toho dne do jiného odklad od práva učinčný, na týž den zase ku právu jest nepostavil ani se neoblásil a ne- odpověděl, a po právě dále nejda pořádku právního jest pominul a času projíti dal, z těch příčin: dává se Janovi O. proti němu m. Ondřejovi za právo, takže již vyzdví- žení té apelací k vrchnímu právu užiti nemá. Act. die Valentini. 27. 1579, 1. března. Rukop. C. 2112 f. 61. Jan Ornyus z Paumberka, hor viničních perkmistr, přiznal se, že duom svuoj u tváří řečený za sv. Mikulášem podle domu Věžovského ležící, v němž bydlí, a což v tom domu jest, od šatův ložních, také chodících, nádobí cínového, měděného, mosazného, z lásky manželské jmenem věna i nad véno dal jest a dává Martě m. své. S strany pak jiného svého jmění on Jan Ornyus oznámil, že dva domy, jeden proti krchovu sv. Jiljí, druhý pod Slovany, Bašta řečený, s vinicí i s štěpnicí při témž domu, po dobré XIII. V ulici Jáchymově. — Č. p. 80. paměti Matiášovi Ornyusovi z P., vlastním a nedílným bratru jeho Jana, naň případlý, k tomu všelijaký jiný statek svůj — vzdává dotčené manželce své —. Aa. fer. V. post s. Wenc. 28. 1598, 10. prosince. Rukop. č. 2113 f. 120. Marta Ornyusová z Paumbcrka, pozlstali po dobrć pa- méti p. Janovi Ornyusovi z P., na onen čas cís. hor vi- nićnich praZskych perkinistru, vdova, oznámila, že dům vlastní u tváří řečený, v němž na ten čas bydlí, po smrti své dává Dorotě, někdy Albrechta Fišle dceři, Jana Pel. hřimovského z Vyškořic manželce, Janovi Albrechtovi, Vratislavovi a Marii Martě, synům a dceři jejím s týmž Janem splozeným —. Však — aby každý držitel domu — každého roku do školy sv. Ilaštala chudému žákovstvu na skoupení masa jednu k. gr. č. vydávali ročně byl povinen —. 29. 1601, 4. kvótna. Rukop. ć. 2205 /. 362. (Kšaft Marty Ornyusovć z Paumberka.) My purkmistr a rada St. M. Pr. známo činíme tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude a zvláště tu, kdež slyšeti náleží, že p. Melichar Haldius, p. Jan Kych- majer, radní, též p. m. Symeon z ITumberku na dožádání paní Marty Ornyusové při p. purkmistru, jsouce k ní na kšaft vysláni a s týmž kšaftem do rady zase přišedše re- laci o nčm učinili takovou, že když k ní pí. Martě přišli, ona jest je přivítala a z práce jim poděkovala a jsoucí rozumu zdravého a pamětí dobré užívajíc pied nimi ozná- mila, že jest sobé k$aft sepsati dala, kleryZ tak když přede nimi přečten byl, k němu se jest přiznala, že jest její celá a dokonalá a poslední vůle a poručivši jej specctiti, ten jim odevzdala, kteřížto jej také do rady složili. Kte- rýžto kšaft když jest potomně k žádosti p. Jana Peldři- movského spolu s přátely jinými před námi v radě otce- vřín, čten a publikován byl v středu po neděli Prosebné léta šestnáctistého prvního, toto jest v sobě držal a zaví- ral, drží a zavírá bez ujmy a promény slovo od slova takto: Ve jménu svaté a noerozdílné blahoslavené Trojice Boha Otce, Boha Synu, Boha Ducha sv. jediného a pra- vého P. B. našeho od věkův až na véky poZchnanélio. Amep. Já Marta Ornyusová z Paumberka, zůstalí po dobré pamóti p. Janovi Ornyusovi z Paumberka na oncn cas J. Mii C6 hor vinicuych Pražských perkmejstru, vdova, známo činím tímto listem mým kšaftovním vůbce přede všemi, zvláště pak tu, kdež jej čcísti a slyšeti náleží, kto- rak povażujie toho pfi sobé bedlivé, jakcjmi bidami a strastmi Zivot lidsky a v jakć nejistotć termin a cil běhu jeho postaven jest, nacházím lo, že čas a hodina smrti, kteréžlo každý člověk den ode dne očekává, nejista a skryta jest, nechtějíc z tohoto světa bez jistého a pořád- ného pořízení o statečku mém, kteréhož mi P. B. z mi- losti a štědroty své propůjčiti ráčil, vykročiti a tudy k ně- jakému budoucímu nedorozumění aneb soudův inmczi přá- tely mými příčiny po sobě zanechati, pročež ačkoliv jsa na tento čas v nedostatku zdraví postavena a od P. B. nemocí navštivena, však z milostí Boží rozumu zdravého a paměti dobré v této sešlosti včku mého użivaje, s dobrym rozmyslem mým tento kšaft a poslední jistou a koncčnou vůli mou jsem sepsati dala, A tato jest celá a dokonalá, poslední vůle má: Předně a přede všemi, když se duše má, předrahou krví tohoto nevinného a nepoškvrněného beránka ode všech hříchův mých očistěna od těla mého odlouéf, tut já v ruce stvořitele mého B. Otce v zásluhách pána a spasitele mého Jezu Krysta poroučím jeho svaté a božské 

Strana 179
XIII. V ulici Jáchymově. — č. p. 30. milosti skrouSenÿm srdcem a vroucí žádostí prosic, aby ji vedle milostivého zaslíbení svého v slovu svatého evan- gelium všem věřícím zůstaveného od smrli a věčného za- tracení, jakožto pokuty za hříchy mé, mocně sprostiti a v nejposlednější den soudný v svou milostivou ochranu přijíti ráčil. Jakož pak tu celou a nepochybnou víru a naději v srdci mém složenou mám, že mne po této časné smrledlnosti v poćet a los volených svých milých přijítí a spolu oučastna s nimi slávy své vččné učiniti ráčí. Po- tomně, jakož jsem jisté pořízení o domu mém vlastním a dědičném u tváří řečeném, v němž dosavad bydlením zů- stávám, knihami městskými tohoto St. M. Pr. učinila a jej paní Dorotě, někdy Albrechta Fišle, dceři bratra mého milého dobré paměti, a p. Janovi Pelhřimovskému z Viš- keřic, jakožto manželům spolu i s dítkami jich obojího pohlaví, kteréž nyní mají aneb ještě z požehnání božího míti budou, s jistou v témž zápisu doloženou vejminkou po:smrti svć dala a zapsala, tobo všeho při témž dání a zápisu zůstavuji. Dáleji vinici mou vlastní zcela a zouplna zaplacenou a nezávadnou na Plasích vedle Prunarovské a Ráje Velikého obostranně ležící dotčenému p. Janovi Pel- hřímovskému a pí. Dorotě, manželce jeho, jím toliko sa- mým, nepojímajíc v to dědicuov jejich, po smrti své s níže dotčenou vejminkou dávám a odkazuji. Též také co se tkne vinice pod Slovany vedle špitálu sv. Bartoloměje v Nov. M. Pr. ležící, jenž Bašta slove, té při řízení a zápisu s počátku psaného p. Jana Ornyusa z Paumberka, p. menžela mého milého, zůstavuji. Item vína má všechna, což by se jich koliv v témžto domě mém, v němž bydlím, po smrti mé vyhledalo a našlo, tolikéž jmenovaným man- želuom odkazuji. Však oni z toho všeho statku jím tak ode mne z lásky daného vydati a vyplniti povinní budou odkazy tyto: Předně pohřeb mně poctivý, jakč na starožitnou měštiku náleží, učiniti a spraviti mají. Potom jakož jest Anně a Lidmile, dcerám někdy p. Pavla Fišle z Paum- berka, bratra mého milého dobré paměti, od pí. Markéty Kyndulové, sestry tolikéž mé milé, z nich jedné každé po dvou stech kopách míš. na jistý a v kšaftu jejím doložený termín odkázáno, ten a takový odkaz on p. Jan Pelhři- movský spolu s pí. Dorotou, manželkou svou, dle znění téhož kšaftu na místě mém spraviti a vyplniti mají. Jako i těch jedno sto kop míš. Albrechtovi a Jfaroslavovi, sy- nům jich manželův, týmž kšaftem společně odkázanejch. Jtem víceji již psanému Albrechtovi dvě stě kop míš., Vratislavovi a Karlickovi, vše synům z dotčenýho p. Jana Pelhřimovského a pí. Doroty zplozenÿm, po jednom slu kopách míš. odkazuji a ty aby od nich rodičuov vydány a k dobrému jich do toho času, v kterémž by z vůle boží k letům dospělým, ano i k místu poctivému přišli, bez umenšení dochovány byly, Item výš jmenovaným Anně a Lidmile po 300 k. mfS. po smrti mé dávám a odkazuji a to z peněz gruntovních 900 k. m., kteréž z domu p. Václava ml. Krocina z Drahobejle, Pretlíkovského řečeného, po 100 k. míš. při času sv. Jiří se kladou; též z domu někdy p. Markéty Kyndulové, sestry mé milé, jehož v držení Jan Pretlík tohoto času zuostává, 190 k. m. a ty při ter- mfnu sv. Ilavla po 70 k. m. vycházejí a mně vlastně dle znění zápisův knih iněstských náležejí. | Však z týchž všech penčz gruntovních Jan Augustin Fišel z Paumberka, bratr jich, napřed 490 k. m. při termíních již jmenova- vých a to pro snadší zplacení dílův dědických sester svých knihami městskými od něho uručených vyručiti a vyzdvihnouti má. Anně pak a Lidmile teprva, když by bratr jich sumu již jmenovanou zouplna vyzdvihl, nade- psaných 600 k. m. nóleżcti bude. Klerćżto ony buďto XIII. V ulici Jáchymově. — Č. p. 80, 179 společně aneb starší z nich napřed díl svůj vyzdvihovati moci budou. Však též peníze tolikéž jim k dobrému, tak jakž páni poručníci jejich za nejlepší to býti uznají, aby obráceny byly. Též také tomu chci, jestliže by která před promčěněním stavu svého panenského prostředkem smrti z tohoto světa vykrocila, tehda díl její tuto: ode mně z statku mého vlastního odkázaný na Jana Augustina, bratra jich, spolu s živou zůstalou aby připadl. A jakož mi dlužen znostává Jan Augustin Fišel jedno sto kop m. ty on Martičce, dceři své, když by ji P. B. k letům spravedlivým přijíti dáti ráčil, dochovali a odevzdati m4. Též aby Jan Augustin k lepšímu spomožení živnůstky své všecken oužitek z vinice předepsané na Plasích ležící, co by ho koliv P. B. roku tohoto naděliti ráčil (ač by mne P. B. v tom čase od smrti uchovati neráčil) snílti a k svému dobrému bcz všelikteraké překážky člověka kaž- dého obrátiti mohl. A jakož jsem také jisté pořízení o domu Peniežovském knihami městskými Janovi Augusti- novi Fišlovi svědčící učinila, toho při tom zůstlavují, však co se ikne domu Uhlířovského, kterýž již psaným Anně a Lidmile společně zápisem kněh městských svědčí, takto o něm tuto dle moci sobě v něm zancchané vyměřuji: pokudž by ten k prodají přišel, teda rovným dílem na ně sestry suma za něj stržená půjde. Pakli by která z nich sester jej sama k ruce a živnosti své ujiti v tom, zač by spravedlivě stál a šacován byl, chtěla, povinna bude díl druhé sestry penězi holovymi ssouli a splatiti. Item co jest týmž sestrám od ložních šatův a nádobí cínového kšaftem někdy dotčené pí. Markéty Kyndulové, sestry mé milé, odkázáno, to jim zccla a zouplna a nad to vejš: z mých vlastních svrškův jedné každé, když by která k poctivému vdání přišla, šatův ložních i s po- vlaky s jednú postel, totiž po třech peřinách, dvou pol- štářích a dvou poduškách, k tomu po dvou centnýřích nádobí cínového od p.Jana a pí. Doroty munželův vydati se má. Co se pak všech a všelijakých svrškův a nábyl- kuov, též klínotův mých vlastních vejšeji dotejče, co by z nich komu po smrti mé vydáno býti mělo, to vše v jislý extrakt ode mne uvedeno a vyznamenáno i spečetíno mým jistým vědomím a to pečeti k tomuto kšaftu přití- sknutou jest. V čemž sem sc obzvláštně p. Janovi Pelhři- movskému a pí. Dorotě, manželce jeho, duověřila, že vedle jisté a konečné vůle mé, jako i v jiném ve všem, v tom se tak a nejinak (jakž jsou mi se zakázali) zachovají a komu co týmž extraktem jim svěřeným z lásky na pa- mátku mou vyměřeno, od sebe odvedou a lo od stvrzení téhož kšaftu mého ve dvou nedělích pořád zběhlých. Však jestliže: by se také jací dluhové, jimiž bych komu spravedlivě povinna byla, po mé smrti vyhledalo a našlo, to oni manželé tolikéž vyplniti a zaplatiti povinni budou. Naposledy moci sobě k změnění a zrušení tohoto kšafltu plné pozůstavuji, Pakli bych ho nezměnila, J. Mtip. purk- mistra pánův tohoto St. M. Pr. snažně prosím, že nad touto vůlí poslední inou ochrannou ruku drżeli rśćf a ji žádnému rušiti nedopustí. Pakli by kdo na tomto mém učiněném z lásky a ne z nějaké povinnosti kšaftovním vyměření přestatí nechtěl, ale tomu na odpor se postavil, teda díl jeho tuto odkázaný aby na skutky milosrdné a lidi chudé do špitálu sv. Pavla a sv. Bartoloměje obrácen byl. Toho všeho na potvrzení tento Jist kšaftovní pečetí někdy p. Jana Ornyusa z Paumberka, p. manžela mého milého, sem upečetiti dala. Stalo se v pátek nazejtří Nale- zení sv. kříže léta šestnáctistého prvního. Kterýžto kšaft na žádost přátel nebožky Marty Ornyusové, poněvadž čas svůj při právě bez vaříkání vy- ležel, od nás stvrzen jest. Tomu na svědomí a pro lepší 23° 

Strana 180
180 XIII. V ulici Jächymové. — Č. р. 80. toho jistotu i ku právu důvěrnost naší pečetí menší městskou dali a rozkázali sme týž kšaft upečetiti v středu po Pro- měnění Krysta P. léta téhož. 80. 1608. — Rukop. ¢. 324 f. 406. V domě p. Jana Peldfimovského [pokojníci]: Wolf Poss krejci, nemá městské právo než frajprif, dělá řemeslo; Malouš Svoboda švec, [má] městské právo zdejší; Jiřík vinopal, prodává na zámku. © 1622, 14. Gervna. Rukop. ć. 2114 f. 300. Zmoc- nén jest plnomocník p. Jiřího Vrata, p. opata Zbraslav- ského, do dílu na domu slove u zlaté tváři, p. Janovi Peldřimovskému z Vyškořic náležejícího, pro 1000 k. m. dlužných. XIII. V ulici Jáchymově. — C. p. 80. * 1678, 17. listopadu. Rukop. & 2116 f. 428. Dorota, na onen čas Brodská a již nyní Majerová roz. Peldřimovská z Vyškořic, prodala dům u zlaté tváře, jak jej po rodičích svých zdědila a po — přijetí víry kato- lické r. 9. května 1686 v pořádné držení uvedena byla — p. Mikulášovi Alšovi Causaliusovi, arcib. konsistoře sekretáři, za 21756 zl. rýn. Číslo pop. 27h. (Viz vÿse 27f). XIV. Na náměstí Svatomikulášském. Číslo pop. 15. *]. 1414, 10.května. Rukop. č. 2102 f. 29. Symon de Pylzna emit V s. gr. erga Jessconem Pehem aurifabrum pro XL s. super domo Hilbrandi canulatoris. Act. fer. V. post s. Stanislai. 92. 1416, 27. června. Tamtéž f. 115. Jessco Pehem emit V s. gr. c. erga Symonem de Pilzna super domo Hilbrandi canulatoris. Act. sabbato ante Petri et Pauli, *8. 1418, 11. července. Rukop. č. 992 f. 21. Hill- brant canulator fassus est, se percepisse X s. gr. que concernunt Lucam, filium Cunczonis canulatoris de Brux, el candem pecuniam servare debet usque ad annos legit- time elalis sue. Quas quidem X s. dictus Hillebrandus principalis et Hanussius Schink canulator, fideiussor ipsius, deputaverunt super domibus ipsorum et omnibus aliis corum bonis, sic quod quando dictus Lucas ad annos suos legitlimos pervenerit, tunc ipsi sibi dictas X s. sol- vere debent Debet quoque ipse Hillebrandus ipsum Lucam medio tempore circa se in expensis propriis tenere et fovere et sibi de victu et amictu congruo providere et artificium canularie fideliter informare et nichil proinde ab eo exigere. Nam easdem X s. ipsi Luce relicta Johan- vis de Wicnna in suo vltimo legavit testamento. Si vero ipse Lucas ante annos legittime etatis sue decederet, ex tunc dicte X s. ad Katberinam, Nicolai de Awsk con- thoralem, cognalam ipsius, devolvi debent. Act. fer. JI. ante s. Margarethe. I. 1440, 19. cervence. Rukop. ć. 90 f.5 a č. 2102 J. 424. Henricus dictus Hemrle lorifex e. d. in plathea cal- carialorum in acie, que fuit olim Hylbrandi canulatoris, penes domum Nicolai sellatoris ex una et ex opposito domus ad ranu part. ab altera erga Martinum tassner, commissarium prefati Hilbrandi, pro LVl s. gr. Act. fer. lll. ante Marie Magd. 2. 1478, 6. srpna. Rukop. ¢. 2119 f. R. 3. Ve jmeno —. Já Jindřich Hemrle brnief — duom muoj, v němž bydlím -— tiemto kšaftem — otkazuji — paní Esteře m. mé milé —. Act. die Oswaldi. 3. 1475, 26. července. Rukop. č. 2105 f. 355. Hanuss de Strzelin canulator et Machna e. d. acialem in platea torrificum penes d. Thome sellatoris aput Hester, relictam. Henrici Hemrle, et Johannem, vicenotarjum ta- bularum terre, et Barlossium Fresser, commissarios, pro LXXXVI s. gr. — Act. fer. JI. post Joh. B. 4. 1488, 26. brezna. Rukop. č. 2106 f. 227. Anna, olim Johannis sellatoris, nunc vero Hanussii contho- ralis legitima, resignavit omne ius suum — marilo sno. Insuper Hanussius prescriptus resignavit viceversa domum suam acialem, quam inhabitat, in platea canulatorum ex opposito domus ad ranam sitvatam — conthorali sue —. Isto adiuncto, quod memoratus Hanussius reliquit pro Wenceslao, filio suo ex priori uxore genito, XXV s. gr. pr. Act. fer. III. post Anunc M. V. 5. 1496, 13. prosince. Tamléz. Gcorgius faber de castro Pragensi et Ludmila, relicta olim Caroli canu- latoris, notificaverunt, quemadmodum Anna, relicta Ila- nussii cantariste, iuxla resignacionem superiorem mutuo inter se factam Wenceslao, privigno suo, L s. gr. m. dare debuit, quod eadem Anna dicto Wenceslao, dum adhuc vitam agebat, super illas L s. X s. gr. m. dedit. Decedente vero predicto Wenceslao residuum illius summe prenominati Georgius et Ludmila, habenles ius post pre- tactum. Wenceslaum secundum amicabilem concerdiam, tulerunt, reddentes iamnominatam Annam — quittam et solutam. Act. die Lucic. 6. 1617, 24. března. Rukop. č. 2108 f. 202. Petr konvář a Markéta k. duoin od Anny Hanušové ležící ma rohu podle kolleje Všech Svatých a někdy Duchka Skor- píka z strany druhé, za LXXXX k. gr. pr. Act. fer. 111. post Letarc. 7. 1529, 9. srpna. Rukop. č. 2155 f. 106. Petr konvář u sv. Mikuláše dožádav sc pánuov úředníkuov, aby výchoz učinili k domu jeho, ukázal, kde má sklep dole v sini a nad tím nahoře druhý sklep, že zeď, kteráž jest od ulice, skrze těžkost těch sklepuov jde ruozno a liskne se ven k ulici. A on obivaje se Skody na domu svém oznámil, že má úmysl od gruntu tu zed Śtukovim 

Strana 181
XIV. Na náměstí Svatomik, — Č.p. 16. poddělati až nahoru, pokavadž potřeba ukazuje. Pp. úřed- níci pohleděvše, že bez opravy býti nemuože, dopustili jsú, aby poddělal v ten zpuosob, počna z obojí strany piléře, jakž jest vydán od rohuov aneb uhluov jeho glej- fem az do zdí domové, aby štukoví vázáno bylo, tak aby ústupku za tou zdí žádného nebylo a také aby mimo ten glejí voheb volný byl bez zatísnění silnice. Act. fer. II. ante Laurencii. 8. 1541, 22. března. Rukop. č. 534 II. f. 64. Staly se smlúvy svadební k sv. manželství mezi Wolfem [Zimou] konvářem a Markétou, někdy Petra konváře a již Wolfa manželkou řádnou, a to takové, že táž Markéta jeho Wolfa přijala jest na polovici všeho statku svého, kterýž jí se jest dostal po nahoře dotčeném Petrovi, manželu jejím, na díl její. Act. fer. III. post Oculi. 9. 1542, 3. února. Rukop. č. 2142 f. U. Z. (Kšaft Markéty konvářky.) V pátek den sv. Blažeje vuoli svú' Markéta konvářka oznámila jest takovúto, že předkem všech věcí —- mocným, dokonalým a celým hospodářem činí — Wolfa, manžela svého —. (Vyhlášeno v úterý po sv. Tiburcí.) 10. 1650, 8. prosince. Rukop. č. 2117 f. 223. Wolf konvář vzdal duom — Lidmile m. své. Act. fer. III. post Andream. 11. 1565, 23. února. Rukop. č. 991 f. 308. Jakož jest Václav Kába řemesla konvářského obeslal ku právu Wolfa Zimu konváře a vinil ho z toho, že o něm Vá- clavovi mluvil slova dosti těžká, kterýmiž ho na jeho do- bré cti on Wolf zhanél a zplundroval, mluvé, że by mu pokrásti Václav měl a že jej zmučiti i oběsiti dá, ano i šelmou ho Václava nazval a jinak; poněvadž pak vždycky se jest dobře on Václav choval, žádá v tom za spraved- livé od práva opatření. Proti tomu od Wolfa jest mluveno, že, co jest mluvil, to dobře mluvili mohl, ale ne aby ho zlodéjstvím naříkal, toho jest nemluvil, než že jest on Václav zjednal se u něho Wolfa do pěti let, aby se ře- meslu konvářskému učil, i nebyl než dvě letě a ušel z domu jeho nepořádně i vykradl »e a zase nenavrátil se. Protoż Wolf nemůže o něm Václavovi dobře mluvit. — (Zaloba byla odmítnuta.) Act. in vig. Mathei evang. 1565. 12. 1585. — Rukoj. č. 1666 f. 32. Wolf Zima. 13. 1585, 15. března. Rukop. č. 2112 /. 198. Wolf Zima konvář oznámil, že duom svůj nárožní v Platnéřské ulici vedle kolleje Všech Svatých, v němž bydlí, též gruntovní peníze na domu Mikulášovi Janovi kožišníku prodaném, dal za dobrodiní jemu ukázaná i učinčná, dává, však teprva po smrti své, Annč Purkhartové, po Janovi Purkhartovi, mčšičnínu Menš. M. Pr., vdovč, tetč své. A táž Anna uvolila se jest jeho Wolfa všelijakými potfe- bami vezdejšími, stravou, odčvem samého třetího až do smrti jeho opatrovati, náleZité fedrovati, nadto každého tyhodne jedemezcietma gr. 6. pro pohodnéj&( vychovánt dávati, a když by ho P. B. z tohoto světa prostředkem smrti povolati ráčil, poctivý pohřeb způsobití. | Po smrti pak podle vůle jeho Wolfa bude Anna z toho všeho statku toto povinna vydati Mandaleny, kuchařky téhož Wolfa, dvoum dcerám, Anně a Alžbětě, po č k. m.; item k zá- duší kostela sv. Mikuláše, kdež jeho tělo odpočívati bude, 10 k. gr. m. — Act. die Longini. (Legáty vyplá- covány od 9. srpna r. 1585.) 14. 15687, 80. července. Rukop. č. 2112 f. 265. Pavel Ster švec a Alžběta k. d. nárožní v osadě sv. Mi- kuláše podle kolleje Všech Svatých od Anny Purgkhartové jinak Landekové za 476 k. gr. č. Act. fer. V. post Ja- cobi ap. XIV. Na náměstí Svatomik. — Č.p. 156. 181 15. 1697, 7. srpna. Rukop. č. 2113 j. 80. Stal se frejmark o domy mezi Pavlem Sterem ševcem, Alžbětou m. j., z jedné a Kateřinou, někdy Sebestiana Poláka a již Tomáše Rulanta zámečníka manželkov, z strany druhé, že Pavel Ster a Alžběta postoupili jsou domu svého nárož- ního podle kolleje Všech Svatých ležícího Kateřině, To- máše Rulanta manželce —. (Splaceno r. 1600. Jiný dluh na domë (rukop. č. 2281 £. 231) splatili 98. ledna 1604.) 16. 1604, 16. ledna. Tamicż /. 307. Tomáš Ru- lant zámečník vzdal dúm — Markétč m. své. 17. 1608. — Rukop. č.324 J. 445. U Tomáše Rulanta [pokojníci]: Jeronym Haller z Normberka, Alena švadlí. Číslo pop. 16. (Kollej Všech Svatých, Andělská.) *1. 1866, 80. července. Monumenla universitatis Prag. Il. sir. 236 a Dobner, Monumenla hisłorica I p. 246. ln nomine sancte et individue Trinitatis feliciter amen. Carolus quartus, divina favente clemencia Roma- norum imperator semper augustus et Boemie rex, ad per- petuam rei memoriam. Sicut divina verilate testante nemo coronabitur, nisi qui legittimo certamini innisus fuerit opere virtuoso, sic et corona est proponenda certantibus, ut in certaminum laborantes discrimine preter meritum relribucionis eterne eciam coronam sperent materialis so- laci, quatenus duplicis relribucionis officio certancium corda ad assecucionem propositi premii forcius animentur. Sane cum pridem animo deliberato, principum, baronum ac procerum regni et corone Boemie, fidelium nostrorum, accedente consilio quoddam in nobili civitate nostra Pra- gensi collegium fundavimus et instauravimus, quod eciam ex nostro nomine, auctore domino, felicibus auspiciis collegium Caroli decrevit nostra serenitas perpetuis tem- poribus appellari, quod quidem collegium domo inlabi- tacionis munivimus, numero personarum distinxiius, officia lecture et studiorum distribuimus, redditibus et proventibus congruis dotavimus, sicut in litteris fundacio- nis et instauracionis huiusmodi plenius et expressius con- tinetur. Ut igitur magistri et studentes dicti collegii stre- nue milicie laboribus officia lecture et studiorum exerceant, magistris ipsis ac eciam studentibus dicli collegii infras- F criptas gracias faciendas duximus sub iodis et condicioni- bus, prout inferius est expressum. Primo quidem auctoritate regia Bocmie pro nobis, heredibus ac successoribus nostris, Boemie regibus, et euisdem regni corona in perpetuum decernimus et hoc regio Boemie perpetuo sancimus edicto, quod ad omnes et singulos canonicatus et prebendas ecclesie Omnium Sanctorum regalis eapelle in castro nostro Pragensi, dum et quocies eosdem quovis modo vacare continget nemo amplius presentari debeat auctoritate regia Boemie pre- fala, nisi senior vocacione de numero magistrorum et studencium dicti collegii nostri quodque decanus eiusdem ecclesie, ad quem jnvestitura canonicorum spectare dig- noscitur, ante sui approbacionem, confirmacionem seu quamvis assumpcionem aliam, corporaliter taclis sacro- sanctis evangeliis, iurare debeat, nullum penitus ad cano- nicalus et prebendas huiusmodi admittere, instituere seu investiri quoquo modo, nisi eum de numero dicti collegii iuxta formam expressatam superius rex Boemie, qui pro tempore fuerit, duxerit presentandum, prelaturis preposi- tura et decanatu duntaxat exceptis, quas in consvetis suis 

Strana 182
182 XIV. Na ndméslí Svalouik. — Cp. 16- ab antiquo iuribus ct condicionibus volumus permánere. Et pro usu ct commoda inhabitacione dictorum magistro- rum cl studencium communiter ct divisim, dum canoni- catus el prebendas huiusmodi assecuti fuerint, ut eo con- veniencius in dicta ecclesia Omnium Sanclorum divinis obsequiis vacarc possint ct valcant, domum illam in Maiori ") Civitate Pragensi, que fuit aliquando bone recordacionis Bolute, quondam Pragensis canonici, que sila est ex opposito curie plebani ecclesie s. Nicolai dicte Maioris Civitatis Pragensis, ipsis ct eorum successoribus in per- petuum auctoritate regia Boemie pro nobis, heredibus et succes;oribus nostris, regibus Boemie, et eiusdem regni corona animo deliberato ac de certa nostra sciencia da: mus, couferimus et donamus ea condicione, ul dum unus, duo vel plures de prefato collegio Caroli huiusmodi cano: nicalus ct prebendas assecuti fuerint, mox alius seu alii sufficientes et idonci in locum illorum assumi debeant, ut numcrus magistrorum et studcucium dicti collegii in sua semper integrilate continuo perscveret. Volumus eciam, quod nullus dictorum canonicorum ex tunc in antca redditibus, fructibus et obvencionibus sue prebende gaudeal, nisi presens et actu legens exstiterit, dum tamen infirmitate notabili aul senio non fueril impe- ditus, in quibus casibus deliberacione regia infirmitati compacienles humane ipsos fructibus et proventibus pre- bendarum suarum absque impedimento gaudere volumus et potiri, decernentes et hoc regio Boemie statuentes edicto, quod prefati canonici singularis diebus dominicis ct festivis processioni solemni, inissarum et vesperarum officiis interesse dcbeant, privatis vero diebus solum ipsos solemnitati misse maioris interesse volumus, ut eo commodius intendere valeant eorum studiis et lecturis. Nuki ergo omnino hominum liceat hauc nostre fun- dacionis, instauracionis, dotacionis, donacionis, collacionis, decreti ct inhibicionis paginam iníringere seu ei quovis ausu temerario contraire sub pena mille marcarum auri purissimi, quas ab eo, qui contrafecerit, tocies, quocies contrafactum — fucrit, irremissibiliter exigi volumus, et earum medietatem regalis fisci. Boemie, residuam vero partem iniuriam passorum usibus applicari. Signum sere- nissimi principis et domini domini Caroli quarti, Roma- norum imperatoris invictissimi et gloriosissimi Doeinie regis. Testes huius rei sunt. illustres Rudolphus, dux Saxo- nie, sacri imperii archimarescallus, Otto, marchio Bran- denburgensis, sacri imperii archicamerarius, principes electores, venerabilis Marquardus, s. Aquilcgiensis ecclesie patriarcha, Joannes, Pragensis ecclesic archiepiscopus, sc- dis apostolice legatus, Joannes, Cllomuceusis, nostre im- perialis aule cancellarius, Lampertus Spirensis, Petrus Ulixbonensis, apostolice sedis nuncius, Joannes Vorma- ciensis, ct Petrus Curiensis ecclesiarum episcopi, illustres Bolko Svidnicensis el Joannes Oppaviensis duces, specta- biles Joannes, landgravius Luzzemburgensis, Henricus de Schwarzburg, Joannes de Anhalt et. Purghardus, purg- gravius Magdeburgensis, nostre imperialis curie magister, comites, nobiles Borsso de Ryssenburgk, Joannes de \Wartmbergk ct Thymo de Coldicz, camere nostre ma- gisler, eL alij quam plures nostri imperii ac regni Boemic nobiles et fideles. Prescncium sub imperialis nostre majestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage anno d. millesimo trecentesimo sexagesimo sexto, indiccionc guarta, ]l| Calendas Augusti, regnorum nostrorum anno Romanorum vidclicet vicesimo primo, Boeinic vicesino, imperii vero duodecimo. Per d. imperatorem cancellarius. (Na ohbu Registrata. Joannes Saxo.) XIV. Na náměstí Svatomik. — Č. p. 16. %2. 1378, 95. listopadu. Rukop. fah. fil. Occ. B.7 f. 364. Nos Ulricus decanus, Petrus prepositus Lotumque capitulum collegii capelle regic ceclesie OO. SS. in castro Pragensi — proleslamur — quia propter emendacionem — bonorum nostrorum in Twrssicz heredilatem ibidem nostram, videlicct quinque laneorum, vendidimus ct prc- sentibus exponimus — in purgrecht —. Datum in die s. Catharine a. 1378. *3. 1876—80. — Summa cancellariac Caroli JV. ed. Tadra 6. 5358. Wenceslaus, dei gracia oc venerabili Johanni Olomucensi cpiscopo, principi, consiliario suo dileclo, graciam suam ct omne bonum. Grandis dileccionis flagranciam et sinceritatem affectus purissimi, quibus deli- beracio tua ecclesiun Olomucensem prosequilur, gralas aspexit nostra screnilas et ideo iuxta luc supplicacionis continenciam cl quemadmodum a maicstate nostra vive vocis oracnlo humiliter supplicasti, consideratis cciam multiplicibus obsequiis el indcfessi laboris frequencia, quibus attente sollicitudinis opcra nostre celsitudini tam dcvote, quam eciam fideliter placuisti, donacionem illum, quam de domo tua sita in Majori Civitate. Pragensi apud ecclesiam s. Nicolai in foro pullorum cum suis pertincn- ciis ecclesie Olomucensi, in personas omnium successorum tuorum, ibidem anlistitum, nec non decani, prepositi, archidiaconi, canonicorum et capituli prefate ecclesie, qui pro temporc fue'int, animo liberali fecisse dinosceris, aucloritate regia Boemie animo deliberato, sano principuin, comitum, baronum et procerum nostrorum accedente con- silio de nostra sciencia approbamus, ratificamus cl pre- sentis scripti patrocinio confirinamus, absolventes candem domum cuim omnibus suis pertinenciis auctoritate predicta, uL premittitur, ab omni onere exaccionum, collectarum, bernaruim, lozungarum, prestacionuni scu cuiuslibet alterius tributi, quovis eciam nomine valcat appellari, quamdiu domus ipsa in tua, xucccssorum tuorum nec non canoni. corum et capiluli Olomucensis ecciesie. potestate. [fuerit]. Si vcro, quod non credimus, cadem domus quovis titulo vendicionis vel donacionis, obligacionis, permulacionis seu quovis alio modo ab ipsa Olomuccrisi ecclesia alienari conlingerct, cx lunc ipso faclo domus cadem cum ommni- bus suis pertincnciis ad reges, coronam et regnum Doemic sit modis omnibus devoluta. Mandamus. igitur tenore pre scncium magistro civium iuralis el universitati civitaLis Pra- gensis, fidelibus dilectis, sub obtentu nostre gracie ct favoris, quatenus antedictam domum cum onmibus suis pertinenciis plena et omnimoda libertate. gaudere permittant, nichil ab cadem domo vel cius possessoribus ct incolis predicto- rum onerum, daciorum seu gravamine quomodo repetendo, iuri municipali et pristinis oncribus velut antca sil. sub. iecta. l'resencium cte. 4. 1881. — Yadra, Příspěvky k dějinám uni- versily č. 13. In domo habitacionis dd. magistrorum dc collegio OO. SS., que sita cst in parochia s. Nicolai Mai. Civ. Prag. 95. 1383, 81. března. Libri erecl. vyd. Borový IH. č. 349. Nos Fredmannus de Praga, magister jn s. theologia, Tilmannus dc Cassele, Johannes Marienwerde, baccalarii formati in cadem, lupus de Strazni, magister in arlibus, Menso de Bekhausen, Nicolaus de Gubin, Con- radus de Zollaw, similiter baccalarii formati, et Matheus de Cracovia, magister in s. thcologia, nec non magistri in artibus, notum - -, quod cum nos domum nostram, quam nunc inhabitamus, que — erat olim. d. Johannis, episcopi Olomucensis — sitam propc ecclesiam — — s. Nicolai in foro pullorum — emisscinus, — ab — ma- 

Strana 183
XIV. Na nämésli Svalomik. — Č. p. 16. gistris Nicolao de Gubin et Johanne de Mulberg, pres- byteris, teslamentariis — Vincencii dicti Nidek de Gor- licz, bone memorie, tunc studentis studii universitatis Prag., nonaginta sexag. gr. — recepimus —, quas — idem — deputavit — pro emendo perpetuo censu — ct construendo uno allari in ceclesia s. Stephan in Ribniczko —. Quem — censum — assignamus — super domo nostra supradicta —. Acla sunt hec a. 1388 —- die ultima mensis Marcii —. ^o. 1402. — Monumenta univer. Prag. I. sir. 131. Magistri collegii: Blasius Lupus, Albertus Ensch (Engelschalk), Nicolaus Litomysl, doctores in theologia, et mag. Andrcas de Broda. #7, 1426, 99. února. Rukop. ë. 992 [. 64. Nos Przibislaus de Jessenic-, Cristanus de Prachalicz et alii canonici capelle regie OO. SS. in castro Pragensi, arcium liberalium magistri, capitulariter congregati et capitulum representantes dc anno dominice incarnacionis millesitno III C vicesimo sexto, die decima nona mensis Februarii in domo nostra communi sita in parochia s. Nicolai in antiquo foro pullorum civitatis Mai. Prag., notum facimus tenore presencium universis, quod cupientes nostram no- streque vinee [pertinentis] ad dictam capellam regiam OO. SS., silam intcr vineas ex una abbatissc et conventus s. Georgii, similiter in castro Pragensi, et Sigismundi, civis Min. Civ. Prag., parte ex altcra, [condicionem] facere meliorem, maxime visa ipsius suprema descrtacione et alis per dominos consules Mai. Civ. Prag. et eorum coofficiales expositam, ad nos quoque cum non modicis laboribus et sudoribus reversatam, inler nos matura pre- habita deliberacione ac tractatu diligenti, de una nostrum omnium voluntate et consensu dictam vineaur liberam et ab omnibus oneribus ct stcuris absolutam et cxemptam, ne tolaliter desertetur, exposuimus ct locavimus, exponi- mus et locamus cum cffeclu provido et circumspeclo viro Michaeli de Lutomyssl, civi dicte Prag. Magne Civ. in platea ferrea memorati in domo, supra cuius hostium manus in dyademate cst depicta, inter domos ex una Petrman et Simonis, ad ursos convenloris, parte domus cx allera, ad deccm dumtaxat annos capto inicio ab anno d. supradicto. Qui quidem Michacl anno primo supradicto debebit diclis magistris solvere unain tantum sexagenam gr. et hoc festo s. Marlini proxime tunc venturo. In se- cundo autem anno statim tunc secuturo solvere debebit dc dicta vinea duas s., unam videlicet in festo s. Georgii iminediate tunc sequturi, aliam in festo s. Galli immediate subsequentis. ln tercio autem anno statim post sequturo solvere. debcbit tres s. gr, mediam alteram videlicet sexagenam in ícsto s. Georgii tunc immediate secuturo et iterum mcdiam alteram s. in festo s. Galli tunc imme- diate subsequenti. In quarto autem anno, quinto, scxto, seplimo, octavo, nono et decimo tantum solvere tenebitur et dcbebil, quantum in anno tercio supradicto, scilicet per tres s. divisim in terminis iam premissis; mcdio autem temporc, si videbunt diclum Micliaelem magistri premissi presentes vel futuri ac eorum successores dili- gentem et sollicitum circa laborem et reparacionem dicte vinee et si vendere volucrint, sibi pocius vendere debe- bunt ct favorabilius ac micius supcr alios emptores, qui tunc occurrcrint vel occurrere quomodolibet poterint in paucis vel in multis. Cui quidem Michaeli promittimus bona et sincera fide premissam convencionem et exposicionem ac loca- cionem ratam et gralam tenere et quantum in nobis fuerit, cum auxilio et consilio dictorum dominorum con- sulum supradicte Magne Civ. Prag. et ipsorum coofficialium tueri et fideliter defensare. Ipse quoque Michael sepe- XIV. Na náměstí Svalomik. — Č.p. 16. 183 dictus debebit nobis et successoribus nostris eciam cavere pro se et suis successoribus; quibus idem ius de supradicta vinea competere debet ct debebit per inscripcionem ad com- munem tabulam sive librum dicte Maioris Civ. Pr., sub tali condicione: quod si in terminis prediclis vel in aliquo eorum non solverit prescriptam summam vcl partem cius et infra octavas eorum, dicli magistri vel successores eorum poterint se de dicta vinea intromittere et eam ad sue voluntis beneplacita occupare. Eamque aliis iuxta suum velle et videre locare, exponere, vendere vcl quomodo- libet convenire, qui possent eis reddere fructum debitum temporibus deputatis, debitum quoque retentum mediante jure cxquircie ct. repetere auxilio et consilio dictorum dominorum, scilicet magi:tri civium, iudicis et aliorum consulum iuratorum el ipsorum coofficialium, tunc pre- sencium vel futurorum. In quorum omnium robur et fir- mitudinem sigillum nostrum maius capelle premisse dc scitu el conscusu nostro a presencia duximus appenden- dum. Datum anno, die el loco, quibus supra. *8. 1429, 16. listop. Rukop. ë. 992 f. 109. In causa, que vertebatur inter magistros collegii OO. SS. ex una ct Michaelem de Luthomyssi nec non conthoralem ipsius parte ex allera occasione vinee diclorum magistro- rum per dictos Michaelem de L. et eius conthoralem a magistris prefatis antea convente seu conducte magister civium et consules iurati Mai. Civ. Pr. -- pronuncciave- runt, mandantes scilicet, quatenus antedicti Michael et conthoralis sua cum heredibus et successoribus suis supra- nominatos magistros et corum successores de cetero nor impetant preíate vinee occasione modo aliquo excogitato —. Act. ipso die s. Othmari. 1. 1463, 5. па. Rukop. č. 2003 f. H. 9. Ego Wenceslaus, magister moncium vinearum .— publice — recognosco, quomodo consideiaus ct perpendens vineas circum Pragam non laboratas et incultas, nolens, ut iacent inculte, sed ul colantur et laborentur, et sic ex officio meo condiguus sum, ut cum diligencia conspicerem, ut laborentur —. Induxi enim honorabiles viros magistros collegii OO. SS., ut vincam exponerent, videlicet mag. Ambrosium prepositum, inag. Paulum, mag. Johannem de Trzcbowa, mag. Martinum de [nevypsáno], mag. Martinum de Chrudym, qui fecerunt et exposuerunt vineam heredi- tariam situatam ex opposito ecclesie castri Pragensis ex una et d. Johannis presbyteri ct cappellani monialium s. Georii — in censum ad deccm annos —. Act. fer. JIII. ante Salus populi. 9. 1407. — Raukop. è. 2003 f. К. 23. Magistri collegii OO. SS. in Mai. Civ. Prag. prepositus ciusdem collegii mag. Martinus de Swin, mag. Paulus de Dobryn, mag. Simon de Chrudim, mag. Wenceslaus Pala de Praga, mag. Johannes de Thabor exponunt vineam suam heredi- tariam — VIIL'/, str. — ad viginti annos —. Act. die Simonis Jude. 8. 1494, 26. Cervence. Monumenla univ. Frag. 1I. slv. 64. Feria sexta post Jacobi mag. Simon et mag. Stanislaus, collegiati OO. SS. collegii, adversus se haben- tes gravia ct diflicilia per d. Joannem Album a ciconiis et Vitum porybny mag. Paulo de Zacz ct saccrdote Joanne ad s. Egidium plebano cooperantibus confederati sunt; mag. enim Stanislaus fassus cst, quoniam mag. Simonem habet pro honesto magistro et sacerdote integre conservalo, nihil mali de eo sciens. Mag. Simon eadein ad mag. Stanislaum loquutus est. 4. 1501, 29. ledna. Monumesnta univers. Prag. II, 2. sir. 133. My Vladislav, .z božie milosti Uherský, 

Strana 184
184 XIV. Na náměstí Svatomik. — Č.p. 16. Český, Dalmatský, Charvatský etc. král, markrabie Mo- ravský, Lucemburské a Slezské knieže a Lužický markrabie ctc., oznamujem listem tiemto všem, že jest nám předlo- ženo jmenem poctivých mistra Martina a mistra Duchka, kollegiatuov kolleje našie u Všech Svatých na Star. M. Pr., nábožných našich milých, kterak v předešlých časicch téměř všecky vsi příslušejície k té kolleji odtud odtrZeny jsí a jinam rozličným osobám zapsány, takže již tu dobře malú živnost mieti nemohou z těch duochoduov, kteréž jsá jeSté zuostaly. I proseni jsme jmenem nadepsanÿch mistra Martina & mistra Duchka, abychme jim toho prieli ráčili, jestli Ze by oni oba spuolu aneb jeden z nich mohli co vyplaliti, jeżto by k tej kolleji o4 starodávna příslušelo. My prohlédajíce k jejich slušné prosbě k tomu jsme se nachýlili s radú věrných našich moc jím plnd dávajíce, coZbykoli vyplatiti mohli, ježtoby k tej kolleji od starodávna příslušelo, aby toho moc plnú jměli, buď společně neb rozdielně, tak jako bychom to sami učiniti mohli, však s taková vymienkii, coZ vyplatie, aby to k té kolleji zuostalo nynie i budúcně po věčné časy. A kolle- gialové nynější i budúcí aby toho požívali bez překážky nadie i budúcích našich, králuov Ceských. A my i budúcí naši nemáme toho, což vyplatie, od té kolleje odirhovati ani zapisovati pod Zádnou formou. Tomu na svédomie pečeť naši královskú k tomuto listu privésiti jsme kázali. Dán na Budíně v pátek před hodem M. B. hromničné leta b. tisfcieho pětistého, prvnieho a království: našich Uherského jedenáctého a Ceského třidcátého leta. Ad re- lacionem mag. d. Joannis de Ssclnbergk, summi cancellarii rcgni Boemie. 5. 1529. pfed ]9. listop. | Prameny déjin Českých VI. str. 259. Magister Thomas Wlassinensis post obitum m. Wenceslai Wachkonis ad collegium OO. SS. ante Elisabeth invictus et cum conviciis e Magno collegio discessit. 6. 1530—1533. — Monumenta univ. Prag. Ill. sir. 100, 102. Magister Georgius Pisensis pracpositus. 7. 1544, 17. dubna. Monumenla univ. Prag. 111. sir. 123. Dic Reliquiarum m. Georgius Piscenus praepo- situs obiit. In cuius locum 21. Aprilis electus est praepo- situs Gregorius Orinus a Chocenicz Pragenus et philoso- phiae in academia Ferrariensi doctor creatus. 8. 1549. — Winter, Déje vysokych Skol Praz- Shych dle arch. univ. A. 47 f. 1—9. Administrator Mystopol, dvojaký člověk, jenž se točil k straně katolické, uznal dobu býti příhodnou, aby od universí odtrhl kollej V. Sv., i kronikář Hájek se oto pokoušel, ale dekret na kollej obdržel od vlády r. 1548 Myslopol. Ale mistři se bránili tuze. Nejprv vzali radu u konšelů; administrator dlouho tvrdil, že o kollej vlastně nestojí, že mu jí nabí- zejí. Tím rozumem tedy professorové honem psali latině a česky arciknížeti. | Však dostalo se jim odpovědi, aby Mystopolovi nepřekáželi; jakmile vystěhuje se rektor Chocensky, at vstéhuje se Mystopol. Mistii ještě vzdoro- vali. Podkomoï( p. Popel z Lobkovic mistry volá, straší je hněvem královským, král prý nezamýšlí nic proti jich právům, mnaopak, hodlát pokleslou universí zdvihnouti: kollej V, Sv. zanedband a Mystopol jí napraví. V úterý po sv. Simonu a Judě v shromážděné fakultě, vyžádav sobě slyšení, Mystopol naříkal, že ho pomlouvají, říkajíce, že neobyčejnou pýchou jest nadutý, že pro ukrytí svých lotrovství chce míti kollej V. Sv. zvláště pro krásné paní. Nářek svůj skončil výstrahou. 9. 1561. — Borový, Jednání a dopisy I. č. $38. Supplicacio m. Galli Gelasti Vodniani, praepositi OO. XIV. Na náméslí Svalomik. — С. р. 16. SS. collegii ad imperatorem de gravaminibus sibi ab ad- ministratoribus et consistorianis et aliis illatis. 10. 1561. — Tamléz ¢. 539. Supplicatio eius- dem ad imperatorem de personis in universitale Prag. Lutherismo infectis. 11. 1661. — Tamléž č. 540. Žádost k osobám z stavův k opatrování náboženství přidaným a zpráva administratora o mistru Havlovi Vodñanském, kterak on proti nim kněžstvo pod obojí pobuřuje. 12. 1561. — Tamléž č. 541. Omluva m. Havla Gelasta Vodňanského proti nařknutí, že by nepokoje mezi kněžími působil. 13. 1562. — Tamlez č. 544. Odpověď Havla Gelasta a jiných kněží pod obojí k císaři, že rozepři proti osobám, jež z bludův a kacířstva obvinili, podstou- piti pro všeobecnou zkaženost lidu obecného jim se nyní nebezpečné býti vidí. 14. 1562. — Tamlez č. 545. Ferdinand I. naii- zuje poddaným, aby m. Havlu Gelastovi a jiným kněžím potřebné svědectví vydali. 15. 1b62, 4. května. Pažout, Jednání a dopisy č. 1 a 2. Ferdinand I. obesílá k sobě na hrad Pražský některé kněze, aby se z bludného učení, jež jim mistr Havel Gelastus a jiní za vinu kladou, ospravedlnili. 16. 1562, 14. května. Zamléš č. 3. Svědomí v ro- zepfi mezi m. Havlem Gelastem a knězem Stépánem, arcidékanem Hradeckym, o náboženství. 17. 1562, 31. května. 7amlez č. 4. Kněz Martin, farář u sv. Mikuláše v Menš. M. Pr., pokládá některé artikule proti m. Havlovi Gelastovi o bludném a rouhavém učení jeho, aby na ně odpověděl. 18. 1562, 1. června. Tamtéž č. 5. Kancelář Česká oznamuje, že stání ve při mezi m. Havlem Gelnslem a společníky proti některým kněžím jest odloženo. 19. 1562, 26. června. Zamléz ©. 6. Cis. rozhod- nutím odkládá se pře mezi m. Havlem G. a kněžími měst Pražských o bludné učení. 20. 1562, 16. éervence. Tamléz č. 9. Ferd. I. na- Fizuje některým kněžím, aby za příčinou pře s m. Havlem G. dne 1. září na hradě Pražském se postavili. 21. 1662, 23. srpna. Tamléž č. 11. Ferd. I. odkládá rozepři do svého příjezdu. 92. 1509. — Tawleéz č. 18. M. Havel G. před- kládá arcibiskupovi důvody, proč chce setrvati při přijí- mání pod obojí způsobou. 23. 1664. — Monumenla univers. Prag. 1, 2. sir. 384, III slr. 163. Die 4. et 5. Julii facta est subita — inundatio Multavae —. Replevit — cellas subterra- neas collegii Angelici. 94. 1565, 26. září. Pazoul, Jednani a dopisy č. 381. Arcibiskup prosí císaře, aby kněz pod obojí mistr Havel Gelastus, který již po dvě leta a pět měsíců vc svém domě jest vězněn, propuštěn byl na svobodu. 25. 1565, 26. října. Tamtéž č. 403. M. Havel Ge- lastus žádá, aby opatřen byl farou v Praze. 26. 1567. — Monumenla univ. Prag. III. str. 173. Quibus redditibus hoc tempore gaudet Collegium OO. SS. — 13 s. gr. — In hisce tribus collegiis pro- fessores degunt eorumque redditibus fruuntur. 97. 1569. — Rukop. ć. 1056 f. 34. (Svë- domí mezi knězem Havlem Gelastem, proboštem kolleje kaple královské V. Sv. na hradě Pražském, s Mikulášem 

Strana 185
XIV. Na náměstí Svatomik. — Č. p. 16. mečířem, jinak Kupcem, též Lidmilou, m. jj) an Chlu- mecký z kolleje V, Sv. svědčil: V pátek k hodině první na noc paní Lidmila zvonila na p. mistra s křikem veli- kým, aby jí otevřel sklep. Potom po druhé i po třelí zvonila, pěknejmi i důtklivými slovy na p. mistra volala, aby jí oteviel. V tom p. mistr. sešedše některý stupeň dolů skrze mříži synu jejímu, který tu při ní stojící byl, jest řekl, aby otci oznámil, aby matku spokojil. V tom potom i on se ozval. Tu nevím, co jest mluvil. Potomně na to sem lledél, kdyz tloukla zámky u sklepu a tak pryč odtloukla zámek. V sobotu též večír p. inčstský ainluvíc p. mistru, že by byl poslán z kolleje Velké od pp. mistrův a všech kollegiátuov, aby p. mistr takové dítky, kteréž jsou uzavřeny, je pustil. P. mistr tu odpověď dal, že je chce propustiti, než aby z ních man- Zcluov Zádny do pokoje nechodil, vezmúce je rychtář aby pokoj zapečetil. Potom v sobotu těch dětí sem se ptal, majfli co jísti; lo mi za odpověď dali; že mají chlíb. Matouš Benešovský, paedagogus Vyžrala plavce v Pod- skalí, svědčil: Slyšel sci od Kupce, nechtěl sem toho vína spustiti do sklepu proto, Ze p. mistr nevezme nez Sest k. od tolio sklepu. — Jan, zvoník Slovanský, svědčil: Mezi: jinou řečí mluvil jest Mikuláš Kupec, že jsú ozná- milí: konvářce, že p. mistr. nechce než 6 k. od toho sklepu a oni že nechtějí tolik dáti. — Anna Horáková z kolleje V. Sv.: Paní Lidmila když přišla, žádala za děti, aby je pustil, a p. mistr. chtěl pustili, aby přišel rychtár, Ze chce pustiti,; jen aby ona k nim nechodila nahoru. A v sobotu pravila, že neměli, co jísti, a oni mčli: žemličku, házeli ji slepicím dolů. A když přišla koliv, vždycky lála hanebným jazykem p. mistrovi. — Matouš kodčí: Když bylo v pátek, spal sem, a p. mistr mne zbudil, abych šel dolů do síně, že nahoře dělají po- vyky a zámky inu tlukou, ale ncvidél sem, neZ co on pravil. 1 pro právo poslal a tu nám kázal býti na dvoře a v síni. Tehda ona z vokna volala: jedny mu tak za- platte, jako já, o mnc se nostarejte. A my mlčeli. Kázal uám p. mistr. Potom v sobotu přišel p. rychtář, povolal mne i jiných nahoru a ukázal nám dvéře železný, kdež byly skoby odraženy, při přítomnosti rychláře, a on ten jistý pravil, že není p. mistrovi nic dlužen. Potom sem já řekl pánu v sobotu: Račte jim ly diti propustiti.. On pověděl, nechť rychtář je vezme, než jich nahoru nepustím, než aby jim to specetil. Zigmund Mngltolar svědčil: V pátek tento jminuly přišel sem domů do kolleje, kdež nájemní pokoj mám u kněze Havla. Tu chtěje opatrovati statček a koně svý, kněz Havel jest ke mně k marštali přiběhl a pověděl tak, kterak by mu hořejší mečíř pokoje nedal a že inu zámky Uuče. Zádal mne, aby po právo běžel. Kdež jest pak všech jiných pokojníkuov v tom zavolal a já žádosti jeho nemoha oslyšeti, jako pokojník jeho, po rychtáře sem šel, ač sem ho koliv nemohl naléztí, knězi Havlovi to sem oznámil. Kdež jest se pak nazejtří týž Mikuláš mečíř přiznal před p. rychtářem v sobotu, že jemu dlužen nic není, proč je před ním zamykal pokoje ? Hanuš Adlar na tu přísahu, kterúž učinil k duocho- duom celnice: Toho dne přišedše večer domů, že jest mi manželka iná oznámila, že se Mikuláš mečíř, jinak Kupec, počal vystěhovati od nás, neučinivše počtu s man- želkou mou, ani jí činži nezaplatil —. Než nazejtří: jsou se přátelsky smluvili. — Dorota Adlarova svědčila: Když u nás byl p. Mikuláš, vstala sem ráno a on něco stěhoval z domu. Já řekla: Což se stěhujete. A on prej, k knězi IIavlovi do kolleje. rychtář. XIV. Na uáméslí Svalomih. — C. p. 16. 185 Izaiáš od rajských jablek a Pavel Kapr: V neděli po sv. Jiří přišel p. Mikuláš, služebník nejv. p. sudího, ku p. Izaiášovi do kostela oznamujíc, kterak by p. mistr měl Mikuláše Kupce dítky v zavření míti a jich že by pustiti nechtěl, poroučejíc jmenem nejv. p. sudího aby tu věc opatřil. I šel sem z kázání do té kolleje, kdež mistr Havel bytem jest a potkav p. Pavla Kapra na rynku vzal sem ho s sebou. Tu oba společně povolali jsme p. mistra Havla z jeho pokoje, že jest k nám sešel na dvůr, a jemu jest, což bylo ukázáno od p. sudího, všecko pořádně oznámeno i stěžováno, bylo-li by to tak, že by dobře nebylo, aby dítky zaméením, hladem i zimou jmély stéZovány byti. A protož aby je pustil, jsou-li zamčeny, aby skrze to těž- kost neměl. Dal nám odpověď, že zamčeny nejsou, že z pokoje mohou ven na mazhauz choditi. Po ty řeči na- pomenuli sme ho, aby nás pustil chtíce k těm dětem, i byla zam&(na miiZe na schodích zámkem visutým, že sme my tam ani on nemohli, než zprávu dával, že nějaký jeho mládenec od toho zámku klíč má a že u sv. Jakuba v kostele jest. Tu sme mu oba dva domlouvali, že se to nachází, že ti děti v zamčení jsou a k nim žádný nemůže. A on nám dal za odpověď, Ze je chce hned propustiti, jakž ten mládence doma budc. A my sme jemu pověděli, aby toho nečinil, leč tu rodičové jich budou, aby snad někam nezašli a rodičové větší starost neměli. A kdyžby rodičové přišli, aby je k nim pustil, aby oni dítky své vopatříli, čemuž jest hned odepřel, že on rodičův do toho pokoje nepustí, aby tam měli bydleti, že toho nikoli ne- udélá; nez prijdou-li, aby sobě děti vzali, chce jim ote- vi(ti. Tu jest jemu podle poručení p. sudího oznámeno, aby nazejtří v pondělí v sedm hodin na puol orloje p. mistr před J. Mtí místodržícími v kanceláři nadjítí se dal, kterýžto připověděl, že tak učiniti chce. A potom taky nějaký podruhyni jest od p. rychtáře poručeno, aby když přijde ten Mikujáš Kupec, u téhož p. rychtáře aby mu o postavení bylo oznámeno, [aby] se postavil. Odtud sme odešli. Když sme na rynku byli před domem, jenž slove Smerhov [č. p. 988-I.], uhlídáme p. Mikuláše, služebníka p. sudího; povolali sme ho-k sobě, oznámeno jest jemu to všecko. A v tom se trefil taky ktomu ten Mikuláš Kupec, před ním všecko to jest mluveno s tím doložením, že p. mistr chce mu ty děti pustiti,; toliko aby tam šel. Na- zejtří pak v pondělí když tu mříži otevřel na schodích, cís. rychtář s podrychtářem když tam přišel, pokojové nebyli zamčení, neb jim samy dítky otevřely a Mikuláš dítky své vzal —. Anna Koprmejzlová svědčila: Přišel ke mně p. Mi- kuláš Kupec s Lidmilou, manželkou svou, takovou velikou Zalost(, Ze jim mistr Havel dal na ně právo, aby je do šatlavy vzali a že jest jim dítky zamkl v pokoji. Potom běhal sám do šatlavy, jsou-li tam již. Uhlídavše je, an prej tu ještě jsou, kterak jest to, že jich do šatlavy ne- vezme. Potom šli s p. rychtářem do kolleje. Sla scm potom z domu, uhlídala sem a ona před paní Duhovou omdlela. Lidi ji ostoupili, pan( Duhová dávala jí koření cicvar. Piala sem se j(, co jest jí; ona pověděla: Mý milý dítky, že jest mi je mistr Havelka zamekl, nemohu k ním; velikou žalostí rukama lomila. Když povokřála, že se neví, kam díti. Já jí řekla: Paní Lidmilo, povedu vás k sobě domů. Nemohla vstáti. Pak s Vinařkou vedla jsem ji k sobě, položila sem ji na svý lůže, ona třásla se všecka, ani pamčti neměla. Křičela vždycky: Kde sem, kde sem, kde jsou mý dítky. Když sem jí upamatovala, řekla: Můj milý bože, nemohu k dílkám, že mi je mistr Havel zavřel, nemohu k nim. Ležela u mne celý den, co umrlá. Syn její hlídal ji, Viktorin. V sobotu den sv. Jiří to se stalo 24 

Strana 186
186 XIV. Na ndmésti Svalomik. — C.p. 16. Ležela u mne dvě noci i syn její a on mél ty dítky v zavření tři dní. Dala sem v sobotu Vinařce bílý peníz, ona koupila žemličku, přivázala ji na provázek. Sla sem pak k nim k večerou a oni vyhlídali. Já řekla, kdy oby dvy plakalo: Nestarejte se, přijde k vam hned paní matka. Oni se plali, kde jęst pani inatka. Ze nás p. mistr zaviel, nemiiżeme ven. Rekla sem: Nestarejte se, paní matka přijde hned a ditky se zase schovaly. Petr Odénec svědčil: V nedóli po sv. Jiif Sel sem k velkému kázání na Malou Stranu. Potkal mne Mikuláš Kupee s manželkou svou a Václavem Rotmundem na mostě. JI prosili mne, abych s nimi šel do kolleje V. Sv., že jest jim mistr Havel zamek déli v pokoji a že jim, manželuom, k nim jíti nedal. A tak sme přišli do kolleje, a on ukazoval, že zámkem zamčíno na skobé v té mříží dolejsf. I šli sme na dvůr a Lidmila, manželka jeho, za- zvonila na zvonček, kterýž u toho pokoje jest, a ono oby dvy dětí vyhlídlo plačíce; děvčátko, starší než pachole, nemohlo jest pro pláč mluviti, než pacholitko reklo: Müj mily tatítku, svrhnu ti sekeru dolů, vysekej ty zámky. Já sem řekl: To jest čistý pastýř, lo evangelium slyšel dnes, a milosrdný; kdyby čerty v pekle pasl a ne lidi na svèlé. Poslali sme pro pár žemliček, uvázali sme k pro- vázku. Tuk sobě to vytáhli a korbelíčcek piva. A tak sme odtud šli —. Lidmila, Ondřeje šrotýře dcera, svědčila: Když sem přišla s paní Lidmilou do kolleje, chtěla jítí k svým dítkám, a ono bylo zamčíno na dva zámky; šla na dvůr, volala: dělí, Jana a Anny, a mistr: Havel stál na dvoře, pravěcí: Jdi po rychtáře, ať sobě pobere děti do Satlavy a opatří je. Já mu řekla: Milý p. mistře, co jsou vám děti udělali, že je velíte bráti do šatlavy. On jest pově- děl: Když jsou [se] rodičové provinili; nechť děti taky trpí. A 141 jf: Tâhni mi zvyjebent kobylo z domu, necht tć sochorem vyperu ven. Ona řekla: Nemáte mne proc bíti p. mistře. Když své dítky a stalck poberu, pijdu z domu vašeho. 28. 1569. — Rukop. c. 1132 f. 68. (Mikulíš Kupce s m. Havlem.) Jakoż z jistćbo porucenf najv. pp. ouředníkuov zemských Mikuláš mečíř, jinak Kupec. a m. Ilavel Gelastus, proboSt kolleje V. Sv. v Star. M. Pr souce ku právu sročení, m. Ilavel žádal za přečtení ce- dule poselací ku cís. rychtáři a — promluvil: Że jest mu se lak poručení stalo, když tu ceduli kn p. rychtáři odeslal, aby ji při stání, jako dnes, přečísti dal a ukázal; což on činí, aby vědomé bylo, že rád poručení sobě či- něné vykonati chce. Při tom ohrad nase maje, že on na żidnć pokuty nenastupuje, na kteréZ by knézi nastupovatí nenáleželo, než potud toliko tu při vede, pokudž knězi nilezí. Neb by nerad upadnouti chtél in irregularitatem, t. j. v ncuZíván( knGZslva. À ponèvadZ s ntm MikuliSem Kup- ccm proto by sem srocen byl, co se jest mezi nimi sběhlo, lo aby vyslyšáno bylo. A on Mikuláš k J. Mtem prve se jest ulekl. ProloZ checli co 2alovati nebo ukazo- vali, to że chce slyścii. Kdeż Mikula$ Kupce jeho m. Llavla obvinil jest z toho, že by on m. Havel den sv. Jiří nyní jminulého pokoj jeho jemu zamekli dětí malé jeho Y ném; kleiíZto déli sami se pro mladost věku svého opa- trovatí nemohli a nemohou. A v témž pokoji zaměcném tři dni a tři noci jest je držel. Od soboty dne sv. Jiří až do pondělka hladem mieli. A majice poručení od p. rychlite, lé} probosta a mistruov kolleje cfsaic Karla, na to nic nedbal, až přišlo poručení od najv. p. purkrabí Pražského —. Proti tomu m. Ilavel: Mikuláš Kupce to směl zjevně mluviti, Ze by mu nic dlužen nebyl, ježto se nachází, že XIV. Na náměstí Svalomik. — Č.p. 16. u něho po tři leta v sklepě vína měl; a sám mluvil, že od nich m. lJavcl nechce, neZ po 6 kopách. A6 pak za první rok nic od něho jest nevzal, než všecko mu odpu- stil, krom że mu z své dobré vůle za ten rok 5 gr. č. dal. Ale za ty jest lio neZádal, nýbrž i jiná mnohá do- brodiní jemu jest činil. A lak za dvć lets tońo sklepu užíval svejmi víny a 12 kop za to dátí byl povinen a nedal mu na to jiného nic nez 9 kopó m., ani krüpéje vína mu nedal ani žádného ovoce ani žádných penéz. Aniž také dáti co mohl, neb by takmčiř celý rok doma nebyl, byv při p. biskupu IIolomuckén —. Ze tomu odepřel, aby ty děti zamknouti mčl, neb jest nczamekl pokoje, z kleréhoZ déti ven dobie choditi mohli; neż mříže na schodci a to učinil a ty dvife zumekl pro opalfent své osoby, když se nadál, že on Mikulaš jest u vězení, ale on do téhož vězení jest nešel, ale In, měv při sebě zbraň, jest obcházel. Nicméně nebyl proti tomu, aby těch dětí ven nepustil, toliko aby byl podle židosti na se vložené rychtář pokoj len zapečetil, tak aby Mikuliš ani žena jeho tam choditi nemohli —. A není těm dítkám nic ublíženo, neb móli chleb a slepicím jej dolův házely,. — (Mistr Havel byl obZaloby spro&tén.) Act. postride Floriani 1569. 99. 1577, 5. května. Recepla v archivu arcib. ab a. 1575. Milostivÿ a osvicenÿ knfàe p. arcibiskupe Praz- ský, pane nám milostivý. V. Ku. Mti oznamujem, majíc toho koncénou zprávu, kterak by p. doktor Martin. Wi- derin z Otterpachu, J. Mti Cé rada v apelacfích, mistrovi Petrovi Kodycillovi a jinÿm mistrům a bakalarüm z kolleje Pražské oznámil, že by kolleje V. Sv. v St M. Pr., o kle- rouž činiti s nimi máme, poručil p. Václavovi: Petř doktorovi: obojích práv, postoupiti. Ale my zvëdèvse o tom, ponóvadż o lu vćc mezi nimi z jedné a strany druhé nini vejpovédí od f. Mti Cé ani pAny místodrZf- cfmi podèleni nejsme, jest nám s podivením, Ze p. dr. M. Widerin snad bez povolení V. Kn. Mti takové věci se zmocňuje. A k tomu se liż mistri. dali slySeti, 2e o tíž věc druhé chtějí V. Kn. Mu, tudíž i p. doktorovi: Wideri- novi psani ucinili. Protož V. Kn. M. poníženě žádáme a prosíme, bylo-li by jaké takové psaní od nich odeslanć, žádáme, že ráčíte milostivější v té při na nás, nežli na ty protivníky, zření míti a naším milosivym a laskavym ochrancí a patronem zůstatí a lu vče vedle své nejvyšší možnosti pro to chudé záduší fedrovati. Nebo V. Kn. M. tejna nemínili jsme učiniti, že jest dnešního dne p. doktor Petřík odjel, u našeho p. probošta od těch pokojův ně kterých, však zapečelivší je, klíčův zanechal. S tím se V Kn. Mti poručena činíme a za laskavou odpověď žádáme. Datum na hradě Pražském v neděli Cantate, V. Kn. Mti povolni kaplané, probošt, děkan a kapitola kaply V. Sv. na hradě Pražském. . 390. 1577, 99. Fijna. Dvorský, Famóli o śkolach Českých slx. 89. (Senit u&enf Pražského nejv. kanclíri království Ceského.) Službu ete. Jaké jest kněz Matouš Benešovský, na ten tas vicarius kostela Prazského, pamèti V. Mti podal, žádaje, aby k kolleji, kteréž ačkoli nejme- nuje, ale porozuméli jest, Ze Anjelská — Hji proto, aby se filosofii učil a k sv. Jakubu kratší cestou přijítí moll, tu jste nám odeslati ráčili s tím doložením, bylo-li by co v tom jiného, že o tom další zprávy oče: kávati rác(te. I V. Mti oznamujeme, že nadepsaná kollej k nasi jurisdikci nikda jest nenilcżela, nez probostem a mistry profesory kolleje cis. Karla IV. — vżdycky za pa: méti past a predküv našich od starodávna se jest řídila, takže žádný jiný, než mistr profesor učení Pražského od dotčených probošta a mistrův do ní jest podáván a uvo- zován nebyl: čemuž V. M. z příležícího spisu nám od kovt, , 

Strana 187
XIV. Na náměslí Svatomik. — C.p. 16. častopsaných probošta a mistrů kolleje Veliké podaného šíře vyrozuměti moci ráčíte. Kdež my majíce jeho kněze Matouše příčiny nadepsané, za kterýmiž by k té kolleji přijítí chtěl, velmi daleké a nedostatečné býti (nebo pro ty, kteří se filosofii učití chtějí, jiné kolleje jsou vyměřeny a snad lidem duchovním filosofii se učiti pozdní a nepříliš náležitá vče jest podle onoho oznámení syna božího, że žádný, kdož vztahuje ruku svou k plouhu a ohledá se za se, není příhodný k království božímu; a k sv. Jakubu chtěl-li by kratší cestu míti, mohl by dobře, poněvadž klášter dosti prostranný jest, v něm bytem býti) k V. Mti se žádostivě přimlouvámc, že jemu o tom, aby se v svém neslušném a nepořádném předsevzetí spokojil a nechaje kolleje raději domu farního jemu näleZitého hledél a po- vinnost svou vikätskou vykonäval, poruciti a k tomu se milostivě nakloniti a piiciniti racite, aby ta kollej v sta- rém způsobu a řádu svém züstavena byla. Kdeż sme kV. Mti té nepochybné naděje, že této spravedlivé naší přímluvě místo dáti ráčíte. S tím ete. Ján v Praze v outery nazcjtí( po památce Simonisc a Judy ap. 1677. 81. 1578. -— Supl. ab a. 1571 v archivu arcib. |. Mti Cé císaři Rudolfovi. Nejjus čjší elc. Nemohu V. Cé Mti ve vší poníženosti tejna učiniti, kterak mistři kolleje Velké — po smrti kněze Ilavla Gelasta, probošta kolleje kaply královské V. Sv. na hradě Pražském, kterýž mne všeho svého pozůstalého statku poručníkem učinil, do lóż kolleje pfised$i pećst mou od pokojův, kterouž sem pokoje netoliko jakožto poručník, nýbrž ex autoritate ordinaria zapećetiti dal, na zlehčení mé a k nemalému posméchu mému odtrhali a tak ten všecken dům proti jistému pánův rad komory Ceské skrze rychlite V. Cé Mti. Star. M. Pr. jim v známost uvedenému poručení i laké po zapečetění znovu týchž pokojův od téhož rychtáře, o své újmě sobě osvobodili a jeho se vším k němu pří- slušenstvím, jako by jim vlastně náležel, posavad užívají. Kterýžto častopsaný dům ne jim k dotčené kolleji jich, než děkanu, proboštu a kapitole kapli nadepsané V. Sv. na hradě Pr ažském podle znění privilegií na to se vzla- hujících beze všelijakého prostředku náleží. 1 poněvadž pak, nejmilostivější císaři, dotčení mistři, nešetříce v lom nařízení tehdáž komory České na místě V. Cé Mii o tom učinčného k nemalému posměchu mému pečeti mé od- trhovali a ludy oufad mij zlehciti smłli, se v$( poniże- ností prosím, že tu jejich nenáležitou všetečnost k nápravě od nich plivésti a kapitole V. Sv. na hradě Pražském, pokudž by se jim nasuplikací jich, kterouž již prvé dvu- krát V. Cé Mti podali, něco jistého nyní za odpověď dáti nemohlo, jisté osoby z pp. rad. V. Cé Mti k vyslyšení té véci milostivé naríditi a čas k takovému jednání jmeno- vali pornciti ráčíte. V čemž se V. Ce Mii se vší poníže- ností k milostivému opatření poručena činím a za V. Miti dlouhé zdraví a šťastné panování P. B. prositi ne- přestanu 32. 1580, 12. dubna. Monumenta univ. Prag. 117. sir. 192. Adversarii — de collegio OO. SS. occupando pracpositus ct decanus templi Pragensis cum suo capitulo cogitarunt ct varias machinationes adhibucrunt, sed ne hoc quidem successit, licct acriter instare, modo per supplicationes ad cacsarem, modo per criminationes ct minas coeperunt. Deus tar»en corum tcineraria flabra . - sopivit 33. 1584. — Monumenla univ. Prag. I. 2. str. 446. Petrus Codicillus a Tulechowa, praeposilus collegii: Angelici. 34. 1688, 3l. btezna. Rukop. filosof. fakully B. 12. Joanncs Adaipi Bystricenus — collegium OO. SS. elcgit. XIV. Na náměstí Svatomik. — C.p. 16. 197 35. 1601. (— Monumenta univ. Prag. IU. sir. 207. Mense Julio gravis causa intcr archiepiscopum Pragensem ct rectorem Academiae aliosque professores in Camcra de collegio OO. SS. alias Angelico ei vcl concedento vel elocando vel vendendo agilata fuit. 36. 1601, 10. července. Dvorský, Pamětí o školách českých č. 1/5. (Jednání o kollej V. Sv.) Urozenym a síovutným p. rcktorovi, dékanovi a mistrüm kolleje cís. Karla 1V., přátelům našim milým. Učení a slovutní přá- telé naši milí. Jest J. Mti Cé pána našeho nejmilostivěj- šího rozkaz, vůle, kteréhož vám jménem J. Mti Cé po- roučíme, abyste se vy, p. rektor, děkane a přední dva nejstarší mistři, a tak ve čtyrcch osobách toliko, dá-li P. B., v pátek nejprv příští se všemi na kollej řečenou V. Sv. svědčícími privilejmi a spravedlnostmi tím rančji a jmenovitě k osmé hodině na půl orloji před Komorou nujítí a k nám opovédéti dali. Bude vám příčina toho obesliní ozní- mena. Na tom J. Mti Cé jistou vüli napln(te. Din na hradě Pražském v outerý po památce sv. m. Jana z Hu- since l. 1601; J. Mti Cé president a rady zřízené Komory v království Ceském. V středu hned na zejtří (11. července) byl jest člen dekret od Jich Mti učiněný ve veliké světnici při přítom- nosti všech pp. mistrüv. Deliberatum: co se má délai, máme-li se na ten dekret učiněný postaviti. Conclusum; abychom se postavili a příčiny slyšeli a potom relaci učinili. V pátek (13. července) šli sme do domu p. presi- denta a že byl svátek sv. Markyty, žádali jsme pána, aby p. president ráčil popřítí času asi do čtyř neděl, abychom se nějak volněji přihotoviti mohli. Dal oznämili, że to nikterak býti nemůže, než že se toho odkládá až do zí- třejšího dne, abychom se v 7 hodin německých na hrade Pražském postavili; tu že se nám příčiny našeho posta: vení oznámí. A s tím sme domü odcili. Byli jsme pak já m. Jan Adam Bystiicky z Bochova, probost kolleje V. Sv., p. dékan facultatis. artium p. m. Simcon Skála Kla- tovsky z Kolínce, p. m. Trojan Nigellus lIefmanoméstsky z Oskofina a p. m. Bachacius Nouméfickÿ z Noumétic. Nazejtří hned v sobotu (14. července) postavili sme se zase v lémž počtu a připojil se k nám p. m. Zachariáš Styrsko-Pražský, tobo času probošt Veliké kolleje, a dali sme sce opovéditi. A ponévadz sme pak žádného prokura- tora neměli, dožádali sme se uroz. p. Joachyma z Téchenic, aby od nás promluvil. Což on z lásky své obzvláštní, kterou k akademii a k učení Pražskému má, učinil. A tu jsouc povoláni od J. Mtí do Komory postavili sme se, kdežto při přítomnosti p. arcibiskupa od p. presidenta a pp. radův bylo k nám promluveno v tato slova: Páni kollepiáti, přátelé naši vždycky milí! Ze ste se na poru- čení J. Mti Cé najíti dali, jest nám vděčné. Oznumujem vám, kterak J. M. Kn. p. arcibiskup Pražský ráčil jest s jistým dovolením J. Mti Cé pro nepilnost a zmenšení důchodův opata na Břevnově z kláštera, Broumovského vyzdvihnouti a k sv. Markytě dosaditi. Že pak velici a mnozí důchodové k tomu klášteru náleží, takže mimo vychování náležité kněží jich nemálo zbývá a kde by je J. M. Kn. obrátili měl ke cti a slávě boží, jiného že ne nachází, než aby mládeži nižšího i vyššího stavu, ježto by se jazykům učila, preceptoři se chovali a nějaké místo příhodné jí vybráno bylo; že pak kollej vy máte práz- dnou a zbytečnou (jakož i několik jiných) V. Sv., o tu Ze jest T. M. Kn. kJ. Mu Cé suplikovati ráčil a J. M. C. milostivě J. Mti Kn. žádosti povolovati rićf, abyste touž kollej ihned J. Mti Kn. postoupili a abyste o tom věděli, že se lu nic neobmýšlí od Jj. Mti Kn., než aby 24* 

Strana 188
188 XW. Na náměstí Svatomik. — C. p. 16. čest a chvála P. B. všemohoucího se rovzmáhala a mládež se cviéila liternfmu umění. Aniž také se domnívejte, že ihned té kolleje zbavení býti máte. Nikoli, než dva pod obojí a dva pod jednou preceptorové jak pro dítky pod jednou tak pod obojí chovati se budou. Toliko Ze J. M. Kn. ráčí chtíli ji vystavěti a důchody opatřiti. Tu když jest J. M. p. president dokončiti ráčil, dal jest jménem naším p. z Těchenic a odpověď tuto: V, M. p. president a V. M. pp. rady! Rektor, děkan a mistří starší poddaně na J. Mti Cé dekret dali se v toto místo najíti a příčině porozuměli, že J. M. C. na suplikování J. Mti Kn. ráčil jest kollej V. Sv. dáti, a nyní abychom ji jhned J. Mti Kn. postoupili, poroučeti ráčí. I dožádali se mne, abych od nich odpověď dal, že nikdá jsou na jiném nebyli, než na poručení J. Mti Cé všecko rádi podstoupiti a volně učiniti. Ale že táž kollej jest pro jednoho profesora, reclora universitatis. ucení( PraZského, a tu vždycky obývá a sotva jejími důchody se vyživiti může; také toho nyní samí od sebe učiniti nemohou pro veliké jak TJ. Mu Cé, jakožto králi Ceskému, tak vší zemi přísahy a závazky, a těmi věcmi že ne sami přítomní vládnou, ano i jiní, klerých více a starší doma jest: pro- tož že jich služebně za to žádají, aby jim casu prodlou- ženějšího, v němž by na to pomysliti mohli, popříti ráčili a za některý týden odpovědí prodloužili, až by jiným pp. mistrům to v známost uvedli a s nimi se poraditi mohli. P. president ráčil říci: Maličko nestěžujte sobě po- vystoupiti. | Vystoupili jsme, zase povoláni mluvil p. pro- sident: J. M. Kn. spolu s námi ráčil povyrozumčěti, co za odpověď dáváte a tuto co byste obmyšleli; protož že lé naděje jest, že dle poručení jistého J. Mti Cé té kolleje ihned postoupíte a přípisy, jakékoli na touž kollej máte, že složíte. Neb J. M. C. neráčí na tom býti, aby měl, co čího jest vlastního, bráti, ani kdo toho co sobě do něho ztížiti může. A prolož máme sobě vadéji vin$ovali a žádali, aby nds P. B. prvé z tohoto světa pojíti ráči/ nezli J. M. C. (1), jezto není jináč než jako otec o dítky o nás všecky milostivě se starati ráčí (!). Protož lakových privilejí vašich, jaké mále na touž kollej V. Sv., složte. A snad byste říci mohli podle onoho sněmovního snešcení, že nejste povinní ani v Komoře J. Mti Cé žádná privi- legia svá skládali; i není co liráti s J. Mtí Cou., on ráéil poručiti, abyste složili; protož slote, máteJi je pred rukama. Tu p. Joachym z Těchenic odpověď dal: že nemáme jich s sebou, aniž my sami, kteří jsme sem povolání, k nim, kde složena jsou, můžeme, nebo několikeré klíče od nich jsou, takže my zde, jinde druhý a tak několik jich od týchž privilegií mají. A protož, ponevadž ani sami k nim nemohou, ani jich vidimovati; ani z místa, kde sou složena, bráti a vyzdvihovati nesmějí bez jiných oudüv akademie Pražské, že musejí všecku universitatem, kde jest koli v jiných městech, svolati, aby se to s jejich vědomím stalo a na ty přítomné naříkáno nebylo. Nebo pro veliké závazky a hrozné přísahy toho ničeho nijakž učiniti nemohou, které jsou činili při přijímání svých po- vinností. A protož pokorně žádají, abyste jim do dalšího času lhůty příti ráčili. P. président porucil nám povystoupiti. Zase povoláni opét promluvil: P. arcibiskup spolu s námi, co ste za odpověď dali, ráčil jest porozuměti, i uznávati lo ráčí, že není žádná potřeba, abyste universitatem vaši svolávati proto měli, než že to dobře sami, poněvadž jejich vrch- nost a hlava ste, učiniti můžete. A protož vám se dosta- tečně poroučí, abyste se lak zachovali a od pondělka v témdni zde v tomto místě jmenovaná privilegia složili, XIV. Na námésli Svalomik. — C. p. 16. Dne 17. července povolání jsou přátelé do Veliké kolleje, jako p. Jan Kocín z Kocinclu, písař radní Menš. M. Pr., p. doktor Adam Huberus z Ryzenpachu, p. m. Simeon Humberk z Humberku, písak radní St. M. Pr., pp. Jiřík Huml, Alexandr Dvorský, m. Jiřík Carolides a pp. mistři —. 1 snešení se stalo a lalo rada dána jest: abychom se drželi privilegií cís. Ferdinanda a p. presi- dentu přednésti: poněvadž pán ráčí. dobrým a laskavým ochrancím učení Pražského býti, že se k němu utíkají v příčině té. Aby vidimus některých privilegií na kollej Anjelskou svědčících složili, to že jím učiniti nijakž dobře se nemůže, protože po Jj. Mti Cé v moci všech tří stavův království tohoto universitatis Pražská zůstává a tuto toho mimo obecní snešení jim učinili možné není. Druhé, že privilegium cís. Ferdinanda na to se vztahuje, že jim v kolleje a v statky žádný sahati nemůže a nemá; třetí, že císař. mistry při všech těch právích züstavovati rác. A potom poděkovali sme jim z dobré rady a lak někteří odešli, někteří pak ještě pozůstalí a rozmlouvání s námi měli, kterak slyší o velké nesvornosti pp. mistrňv v Ve- líiké kolleji, že žádný na žádném nechce nic dáli, než že se škorpí jeden s druhým, starších pp. mistrův malá váž- nost od mladších a že se nic od pp. mistrův nedělí, dítek že neučí a v zahálce jsou. V pátek (20. července) složila se suplikací vedle rady dobrých pp. přátel k p. presidentu a radě: Komory v lato slova: . Uroz. pánu, p. presidentovi, uroz. pánüm, pánüm a statečným pánům z vytířstva, J. Mli Cé zřízené Komory v království Českém pp. radám, pánům, pánům nám laskavě příznivým. V. M. urozený panc, pane, urození páni, urození a stateční páni z rytířstva, páni, páni k nám Jaskavě pří- zniví. Kdež jste leta tohoto přítomného 1601, 14. Julii na milostivé J. Mti Cé poručení nás před V. M. na komoru povolati a některou žádost J. M. Kn. p. arcibiskupa Praž- ského v známost uvésti i také k prosbě naší odkladu až do dnešního dne popřílti ráčili, juk též míilostivé oznámení to v sobě šíře obsahuje a zavírá; hned brzo sme se spo- lečně shromáždili a mezi sebou o to o všecko, což tak od V. M. nám předloženo bylo, promlouvali, i laké ně- které povinnosti naše, kterými sme P. B., J. Mti C. ja- kožto králi Ceskému — i všechněm třem stavům království tohoto Českého víry pod obojí způsobou podle vyměření zřízení zemského a sněmovního snešení k opatrování aku- demie učení Pražského i všelijakých privilegií: a statut kollejí a jiných bencficií pod velikými přísahami zavázáni, sme sobě připomenuli a jak bychom podle nejvyšší naší mo2nosti J. Mti Cé — jakožto králi Ceskému, poníženě a poddaně všelijakou volnost bez nějakého budoucího našeho nebezpečenství zachovati a na takové předložení jistou odpověď dáti mohli, všelijak jsme se o to starali. Ale poznáváme, kterak se v této příčině klínotu zem- skýho a kolleje Vš. Sv., jinak Anjelské, k učení Praž. skému hned od fundací akademie náležející dolýce, abychom co, buď na gruntech neb jiných případnostech, od učení Pražského oddělovati aneb někomu mimo výsady, též vy- měření zřízením zemským něco toho postupovati měli, to v moci naší zanecháno ani zůstaveno, předešlým, nynějším i budoucím rektorovi, děkanovi, mistrům, profesorům aka- demie učení Pražského aclu regentibus zanccháno ncbylo a není. A protož V. M. se vší náležitou uctivostí služebně žádáme, že při J. Mti Cé nás laskavě omluvné učiniti a za nás se přimluviti ráčíte, aby Jj. M. C. — jakožto král Ceský nad učením Pražským víry pod obojí způsobou i námi věrnými poddanymi — svou milostivou a ochrannou 

Strana 189
X1V. Na náměstí Svatomik. — Č.p. 16. ruku držeti a učení Pražské i nás při lom všem, což tak od fundací akademie Pražské, slavných králův Ceských i jiných benefaktorüv a dobrodincü pro zachování ucení Pražského nadáno, milostivě zůstaviti — ráčil. Nebo my s pomocí všemohoucího P. B. podle našich nejvyšších možností hledíme tak učení Pražského se vším příslušen- stvím, kolleje i jiná beneficia opatrovali, což sou nám pobožní a svatí předkové nai dochovali, aby námi to zmrháno ancb jinam obráceno nebylo, nýbrž aby k učení Pražskému, co by mohlo připojeno a shromážděno býti, a jak by akadcmic Pražská svůj zrost bráti a mládež v ní se vyucovali mohla, podle naší nejvyšší možnosti se sta- váme a starati nepřestáváme. V čemž sebe P. B.. J. Mti Cé, jakožto králi Českému, k milostivé ochraně poroučíme. Datum v kolleji cís. Karla Ctvrtého 23. Julii 1601. V službách vždycky hotoví a povolní rektor, děkan a mistři, direklorové actu regentes v učení Pražském. V pondělí 23. července sepsanou suplikací skorigo- vavše šli jsme zase, já m. Jan Adam Bystřický z Bochova, p.m. Trojan, p. m. Simeon Skála, toho času decanus facul- tatis, p. m. Bachacins a p. Jan Kotsmanius. A když ráčili páni rady zřízené Komory zasednouti, též suplikací J. M. sme po vrátném podali, oni pak malou chvilku jí tam poměvše, k nám ji zase ven odeslali, poručivše, abychom ji p. arcibiskupu podali. My jsme ji ihned zase do Komory odeslali, žádajíce, aby J. M. od nás laskavě přijíti ráčili, poně- vadž kJ.M. přináleží; J. M. zase ji nám dáti poručili. aby- chom ji, když p. arcibiskup přijde, podali. I nemohše my jináč srozuměli, tak sme učinili a p. arcibiskupovi sme ji podali. Když p. arcibiskup šel do Komory, vešli sme mu v cestu a p. m. Trojan z Oskoiína takto k němu latině promluvil: Nejjasnější kníže! Podali jsme presidentovi a pp. radám J. Mii Cé odpověď svou v této písemné žá- dosti, kteráž však nebyla přijata, i poručeno nám, aby- chom ji V. Osvíc. odevzdali; pročež snažně prosíme, aby V. O. ji ráčila přijmouti a jí se spokojiti. * ]. M. pfijfmaje ji rácil odpovéditi: Vestrum supplicem libellum legam et si opus fueril, dabo responsum. A tak my nic se nedomnívajíce jiného, než že již nebude v Ko- moře před pp. radami se postavili; než za odpověď oče- kávati — šli sme domů, nic se tu žádného nebezpečenství neobávajíce. Sám toliko p. m. Martin Bacháček, vicerektor tehdáž učení Pražského, za svou některou obzvláštní pří- činou na zámku zůstal, a když bylo zavolíno jednou i podrulé na nás a někdo ke dskám zemským sběhl, i po- věděl mu, že páni komoráti volají, aby vstoupili do ko- mory mistři kollegiáti, sám toliko m. Bacháček tam vstoupil, a když byl tázán, kde by nás více bylo, pověděl. že jsme již odešli, domnívajíce se, že již dále, poněvadž jsme svou odpověď v spis uvedli, víceji zde očekávatí nás potřebí nebylo. Ale p. president těžce se na něj pro ujití naše domlouval a i to přidal, vcč nám ta potupa a zlehčení váženo bude, abychom sobě to přičítali. Téhož dne, než 22 hodin bylo, poslán velmi zuřivý dekret od J. Mtí v tato slova: Pánüm rektoru, dékanu a mistrům učení Pražského k dodání: J. M. p. president a pp. rady zřízené Komory v království Ceském neráčili sou se toho do pp. rektora, děkana a mistrüv — nikoli nadáti, aby oni, majíce sobě dnův minulých o tom oustně od J. Mtí oznámeno, na jaký způsob jest J. M. C. : - na ponížené vznešení — p. Zbynka Berky z Dubé — arci- biskupa Pražského, strany kolleje Všech Svatých — mmilo- stívě resolvovati ráčil, že sou tíž páni — podavše dneš- ního dne proti takovému J. Mti oznámení v spisu své odpovědi, nevyčkavše na to, co by jim zase proti lomu oznámeno býti mělo, dolů s hradu Pražského odešli, a tak jak XIV. Na ndmésli Svalomik. — C. p. 16. 189 osobu J. Mti p. arcibiskupa, tak i p. presidenta a rady — uraziti a tak všetečně zlehčití směli, což J. M. netoliko to těžce nésti ráčí, ale i také toho nikoli pominouti moci nebudou, nežli J. Mti Cé to vše, čeho jsou se tíž pp. mistři: dočinili; vo známost uvésti. A poněvadž pak při prvním oznámení jim o tom poručeno bylo, aby vedle odpovědi své také vidimus privilegiorum jich na touž kollej svědčících na Komoru odvedli, čehož také od nich pominuto jest, protož p. president — poroučeti ráčí, aby sc dali, dá-li P. B., zítra ráno v osm hodin na půl orloji nahoře před Komorou konečně najíti a přinesouc s sebou hodné vidimus -— to předložili, jinak nečiníc. Nebo po- kudž by se toho nestalo, jest od J. Mti Cé k tomu již dovoleno a milostivě: poručeno, aby — p. arcibiskup do též kolieje zveden býti ráčil. C'm se spraviti moci budou a na toin J. Mti Cé vüli naplnf. Ten den (28. července) jsem dosti se naběhal, [píše rektor Bystricky] k p. Joachymovi z Téchenic sem šel, jemu takový těžký a hrozný dekret ukázal. On sám velmi stěžoval, že jsme času nevyčkali, než že jsme pryč odešli, i Ze neví, jak raditi, než abych došel k p. Václavovi Radnickému a s ním promluvil, jak raditi bude. Tak sem učinil (aniž sem koho z pp. mistrův měl, aby mi pomohl, než sim sem jako pes všecko oběhati musil) a k p. Vá- clavovi asi po první hodině na noc přišel a ten dekret hrozný jsem jemu odkázal. On přečetše jej velmi se pohnul, že jsme času nevyčkali — a tak že jináč ra- diti jak neví. než abychom se sami na zámek vypravili a máme-li co strany výpisů, přednesli. Tak sem udélal a do kolleje hned ráno v úterý sem šel a s p. dě- kuanem a s p. m. Trojanem na horním mazhauze před jeho pokojem sem mluvil, jestli co kde nesnadno, aby se to vypsalo a nahoru vzalo, nepřinesem-li nic, periculum collegium habebit. A tak co jsme mohli, naspěch jsme vypsali. Dne 24. Julii p. rektor universitalis m. Jan Adam Bystřický z Bochova, probošt kolleje Všech Sv., jak se ráno zasvítávalo, k nám do kolleje Veliké přišel a ozna- moval, že se radil s pp. přátely o tak přísný dekret Komory nám poslaný; oni pak že nám za zlé mají, proč sme z zámku ušli bcz opovědi a nevyčkali času; však abychom vždy něco výpisův privilegií našich na touž kollej OO. SS. s sebou vzali a J. Mtem pp. komorátům přednesli a se pokorně, proč sme ušli, vymluvili i po- slušně se zachovali a tam časně postavili. Co pak mohli jsme tehdáž naspěch vyhledali, jako privilegium krále Vladislava latinské i české o téZ kolleji, potom artikul neb klausuli cís. Ferdinanda confirinationis vSech akade- mie privilegií, item nynějšího J. Mt Cé privilegium na apelac( od oufadu děkanského, též jistou periodum [viz výše č. 29.] vypsati sme dali a s sebou na zámek vzali. Když sme tam přišli, hned skrze vrátného — jsme se opověditi dali, Oni pak ihned nás předpustiti: ráčili, V outerý po památce sv. Apolinářiše (24. července) postavili sme se zase na hradě Pražském a hned nás po- volati ráčili páni rady na Komoru a tu nám p. president domlouval stížně, že se tomu diviti ráčí, kterak neušetřu- jíce poručení císařského dne včerejšího sme odešli, že to ráčí na J. M. C. vznésti, i proč sme to učinili, abychom se toho spravili. Na kteroužto otázku dal p. m. Trojan takovou odpověď, že my J. Mti Cé — jakožto věrní pod- daní poslušní sme a také včerejšího dne jsme se poslušně na hradě Pražském před Komorou pvstavili a mezi tím sme suplikací podali, ale když tam byla kV. Mti podána, ráčili ste ji nám zase odeslati s tím poručením, abychom ji podali, když p. arcibiskup přijde. | My jsme ji zase V. 

Strana 190
190 XIV. Na ndmésti Svalomik. — C.p. 16. Mti odeslali s tím oznámením, že p. arcibiskupu nenáleží než V. Mti. Opčt ste jí ráčili nám odeslati s tím poru- cením, abychom ji dali p. arcibiskupu. (Tu p. president k tomu řekl, nikdá jsme na to žádný z nas nemyslili a vrátnému nic nebylo toho poručeno). Což sme tak učinili a jemu sme ji podali. A tak odpovědi očekávajíce sme preč odešli. Jináč P. B. se dokládáme, že sme toho z žádné všetečnosti neučinili, než z nedorozumění. Protož V. Mti se vší uclivoslí žádáme, že nám to milostivě a laskavě vážití ráčíle. Po dání odpovědi ráčil se p. president ptáti, máme-li privilegií na kollej Všech Sv. jaky vidimus, abychom jej uksizali. Oznámilí sme, že sme jich nemohli tak rychle diili zvidimovati, neż Ze mime vypsané n&které. Otdzini jsoue, jestli tak, jsou-li lak vypsány, jakž zprávu dáváme, oznámili sme, že se B. dokládáme, že jináč není, a kdyby se jináč našlo, že se z pokuty nevynfmdme. A kdyZ sme je před J. Muí složili; kázali nám vystoupiti. A byla již rovně osmá hodina po našem z Komory vystoupení. A iak to vše když bylo, co sme podali, v Jich Mtí uvá- žení, čekali sme do druhé čtvrti na jedenáctou hodinu. A když uhodila druhá čtvrt, ráčili J. Mti z Komory vy- jíti a tu sme stáli. A v tom p. president dí: Páni mistři budou se moci domů navrátiti. Dá se vám věděti, kdy budete míti se zde postaviti. Odešli sme a vrátili se domů. Ve čtvrick po Proměnční Kr. P. (9. srpna) posláno opět poručení z Komory: Urozcení a slovutní páni přátelé naší milí! Mime s vámi strany věcí vám již prve vědomé další promluvení míti, protož — vám poroucime, abyste se vy, p. rektor, děkane a dva nejstarší mistři, dá-li Buoh, v sobotu nejprv příští v osm hodin ráno na pil orloji na hradě Pražském pred Komorou najíti a mezi nâs se opovóditi dali; tu z oustního oznámení našeho další vůli J. Mti Cé vyrozumíte a na tom J. Mu Cé jistou vůli na- plnite. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek u vigiljf sv. VasFince 1. 1691. V sobotu (11. srpna) tak jsme ucinili a pred Komorou sme se najítí dali; ano i opověděli: ale že pp. rady Ko- mory ráčili zaneprázdnění býti, odloženo nám do pon- dólka. Toho dnc (18. srpna) jak sme odbyli kandiditiv — hned smc šli pospěšně na zímek do Komory a opověděli sme se pp. komorátům. Tu předpuštění jsouce p. presi- dent k nám řekl: Chcete něco, páni kollegiati, pověditi. P, im. Trojan odpověděl: V. M. milostivý pane a pání J. Mti Cé rady? My poslušně a poddaně na milostivé poru- ceni dali jsme se v toto misto nadjiti, tak jakż nim napsino jest. že ráčíle s námi další promluvení o kollej Vš. Sv. miti. P. presidens obrátil se k p. Funkovi, sekretáři, řekl: Kde jest ten dekret? A on hledaje ho, nevím co, pošeptal p. presidentovi. V tom p. presidens mluvil k nám: Víte o tom dobře, jaké s vámi jednání jednou i druhé bylo, abyste k vňli J. Mti Cé — p. arcibiskupovi kolleje V. Sv. postoupili; poněvadž jí niëfmZ jinÿm neužívále, než podruhy tam nějaké chováte a kočí. Neb J. M. C. neráčí na jiném býti, než vám ji dle slušnosti zaplatiti, a ponć- vadž pak máte jiných kollejí dosti, spadně bez ní můžete býti. Zvláště »pouštíte Velikou kollej a nic ji neopravujete, takže když ji na konce spustíte, z ní pryč musíte, a nyní na opravu jí mohli byste dosluti za tuto asi deset lisic; mně se vidf, że miżele lo učiniti. Ancbo najměte ji p. arcibiskupovi, neb od J. Mti Cé budete vždycky míti časně a dobie činží placenou. Také se tu nic jiného ne- obmýšlí, než aby dítky stavův vyšších i nižších se v nf ucily. Já mám syna, před P. B. nevím, kde ho dát a XIV. Na náměstí Svatomik. — Č. p. 16. komu učili; vy sami žádného noeučíle a jiným utiti_zbra- ňujete. Proč že jsou kolleje, než aby se v nich mládež cvicila liternimu umční, pobožnosti a mravům? Medle, medle, páni kollegiáti, učiňte tak, nebo prodejte tu kollej, nebo najměte ji J. Mti Cé, nebo p. arcibiskup chce tu své památky při J. Mti Cé zancchati a tu kollej nadati, vystavéli a vypraviti. Nedomnivejte se, uby tu jaký foch byl, a že by tady vaše privilegia se protrhla. J. M. C. ráčí vám ihned revers na scbe učinili; ano i všecka pri- vilegia potvrditi, čehož byste jinak s velikou starostí ob- držeti těžce mohli. A tak budete moci s va3imi kollejemi byti bezpećni. P. m. Trojan odpovídal: Milostiví páni, p. presidens a pp. rady zfizenć Komory v království Ceském. l’orozu- měli sme, co ráčíte k nám promlouvati, abychom kolleje V. Sv. J. Mu Cé postoupili a tu nebo prodali a za ni peníze hotové vzali nebo pronajali, že se nám časně z nájmu platiti bude; ji můžem V. Mti oznámiti, že ačkoliv J. Mti Cé hrdly i statecky svymi všickní: vždycky hotovi sme sloužili, však toho nám pro naše veliké zdvazky a přísahy, jež předně P. B. a J. Mti Cé, potom všem stavům a zemí království tohoto činíme, učiniti možné není, a P. B. všemolnící rač uchovali, abychom co toho před sebe bráti měli. Však by nds lidé prokleli, an jiZ toho dosti slyšeti jest, že sme zrádci, že kolleje prodáváme. Potomci nasi by na nds naïfkali, 2e jsme jim toho, co sme sami zasáhli, nedochovali, a strach jest nějakého pozdvilinuti lidu, nebo všudy téměř, kde se kdo s kým shledá, o nás toliko a o té kolleji mluví. A račtež toho milostivě po- vážili, kterak by to mohlo se dobře trefiti, jak raèt J. M. Ku. mysliti, aby pry dva preceptorové pod jednou a dva pod obojí byli; však by spolu nemohli se srovnali a kdyby se tam některý subunáč do té kolleje dostal, chtěl by potom se do našich fad (iti, všeho doslychali a v naSe vèci (ciné sahati. Protoż se vší uctivostí a ponf- Zenostf služebně za to žádáme, že nás při |. Mu Cé omluvna mili a za nds se přimluvití ráčíle, aby nis pi našich těchto obranách spravedlivých a k učení Pražskému nadaných dobrodiních milostivě zůstaviti ráčil —. P. presidens, když p. m. Trojan mluvil, sklonil blavu a podepřel ji na obě ruce a tak seděl tiše. V tom pán z Donína řekl: Medle pp. kollegiáti, proč se zbraňujete tak uciniti? Najmóte tu kollej tak, dokud se vám líbí, však neobávejte se, nic vám vašeho žádný nevezme, vuše kollej jest, vaše zůstane, toliko jí do své vůle najměte. A p. presidens obrátív se k němu řekl: Však jí ničímž neužívají, toliko tam kočí, konč chovají. Tehdy pán z Do- nina: i proč pak nemají toho učiniti? A tak jednak p. presidens, jednak pán z Donína mluvil, že sobě v řeč vskakovali a mluvili sami pickażeli, ale oba k lomu předce směřovali, abychom se v něco podvolili. 1 nemo- houce nic obdržeti, an p. m. Trojan opět, co by zlého nám skrze to pojiti mohlo a jaké zlořečení a klnutí od lidu i potomkův, opáčil, p. presidens řekl: Vaši tulo od- pověď uveďte v spis a podejte ji nám, co nejdříve budete moci. A když pán z Donína vždy předce mluvil a p. m. Trojan mu odpovídal, p. presidens řekl: Medle, pp. kol legińli, poraďte se s vašimi přátely a třebas x pp. pro- kurátory, o kterých vím, že vám všeho dobrého přejí, o loto naše vám podání a ujměte, co z toho dvého vám nejlepšího zdáti se bude, a uveďte vaši odpovèd tuto nam v spis. A v tom když jednou, po druhé, jo třetí to opáčil p. presidens, abychom se poradíce odpověď psanou dali, ven sme šli a odtud domů. Suplikacf, kterouž mistři učení Pražského (dne 31. července) byli sepsali a 13. srpna podali, cle se v slova 

Strana 191
XIV. Na náměstí Svatomik. — Č.p. 16. tato : Nejjasnější a nejnepřemoženější velikomocný Římský císaři, Uherský a Ceský králi! V. Cé Mu z veliké a no- vyhnutedlné potřeby naší se vší ponížeností tajiti nemü- žeme, že jsme dnův pominulých jménem V. Cé Mti od J, Mtí p. presidenta a pp. rad V. Cé Mti zřízené komory Ceské v království Ceském na komoru obeslání byli, abychom kolleje Andělské —, všech našich na touž kollej privilegií vidimus V. Cé Mti odvedli a ukázali, oznamujíc nám J. M. p. president, že V. C. M. ráčíte úmyslu býti k žádosti J. Mu Kn. p. arcibiskupa Pražského ji J. Mti pod správu, aby se v ní mládež vyšších i nižších stavův náboženství obojího liternímu umění cvičila, darovati a odvésti. I nejmilostivější císaři! my, jakožto V. Cé Mu vždycky věrní poddaní, toho nikoliv před V. Cou Mtí ve vší ponížeností tajiti nemůžeme, že máme na dotčenou kollej obzvláštní a znamenité nadání od slavné a svaté paměti císařův Rímských a králův Ceských J. Mtí a ob- zvláštně pak slavné a svaté paměti cís. Ferdinanda, p. děda V. Cé Mti nejmilejšího, jímžto jest dostatečně pod znamenitymi termíny, že nižádým vymyšleným způsobem od učení Pražského nic odcizováno od nižádného člověka býti nemá, vyměřeno, jakž tomu V. C. M. z přípisu téhož privilegium milostivé vyrozuméti, ano i nás při něm zů- staviti rác(. Nic méně i Zř. Zemské, sněmovní snešení nám pod velikými závazky toho učiniti brání, poněvadž předně V. Mti Cé, jakožto králi a pánu, pánu našemu nejmilostivějšímu, potom vší zemi tohoto slavného Ceského království tím zavázáni jsme, abychom učení Pražské za- stávali a kollejí k tomu přináležejících se vším jich, ačkoli dosti chalrným, příslušenstvím obhajcové upřímní [byli]; jakož pak i, pokudž nám nejvýše možné jest, všelijak, aby učení Pražské svůj zrost pod Slastnÿm V. Mti Cé krälovAnfm k zvláštnímu a milostivému zalíbení V. Mti Cé s hojným prospěchem a mlídeže všech stavův království: tohoto vzděliním z milosti a požehnání božího bráti mohlo, o to sc vynasnażujeme. Za kleroužto příčinou k V. Mii Cé se vší poddaností a ponížeností se utíkajíce slzavě a s plá- čem pro B. prosíme, abyste neráčili na nás a na učení naše toho dopouštětí, aby táž kollej, jeden klínot tohoto Ceského království k zemí přináležející, od učení Praž- ského a od nás odtrhována býti měla, nýbrž J. M. Kn. p. arcibiskupu Pražskému, aby se v svém předsevzetí a žádosti spokojití ráčil, to milostivě: předložiti: dáti a más při milosti slavné a svaté paměti J. Mí císařův: Římských a králův Ceských i jiných benefaklorův našich dobrým oumyslem nadání zůstaviti, naším anilostivśm | císařem, králem a pánem, rozmnožitelem i ochráncem slavného starožitného učení našeho Pražského býli a nad námi ochrannou ruku držeti ráčíte. Té víry k P. B. a V. Cé Mti jsme a tím se nepochybně, že při tom züstaveni bu- demc, těšíme. Z čehož všemohoucí P. B. ráčí V. Cé Mii v prodloužení života, dlouhého zdraví a šťastného pano- vání, uad nepřátely veselého vítězství hojná odplata býti. A my V. Cé Mti na naších nehodných modlitbách ustn- vièné toho ZAdati budeme a žádáme. A v tom se V. Mti Cé k milostivé ochraně poručena činíme. V, Cé Mti věrní poddaní rektor a mistři, consiliarii, professores učení Pražského. Dne 16. srpna Jj. M. C. ráčil naši suplikaci odeslali do Komory a oni ji poslali k p. arcibiskupovi. Tu dále nevíme, co jest Jj. M. C. ráčil při nich vfce porutiti. 37. 1602, 20. října. Monumenta univ. Prag. 2/1. slr. 208. Octobris 20. vir clarissimus praepositus collegii OO. SS. mag. Joannes Bystricenus a Bochova ex hac vita post satis diuturnum morbum emigravit. XIV. Na ndämésli Svalomik. — C.p. 16. 191 88. 1608. — Rukop. filos. fak. Oec. B. 14 f. 231. Proponoval jsem, mái se zasc bibliotéka stará kolleje V. Sv. do sklepu, kde prvé byla, vnésti a zordinovati k ní zůstavená po dobré pamčti p. m. Janovi Bystřickém z Bochova, proboštu též kolleje, přiložití, čili z lélo po- slední některé knihy, které by sobě kdo z pp. mistrův oblíbil, za mírné peníze uprodati pro správu té kollejc, poněvadž velice spuštěna jest. Pp. mistři se snesli na tom, aby co nejdříve takové knihy spořádány byly a netoliko z kněh nebožtíka některé prodaly sec, ale i z těch neči- tedlných starých pergamenových, co se nehodí, a za ně buď nové užitečné se koupily neb kollej se opravila. Dne 6. října ihned po obědě všichni pp. mistři šli do kolleje V. Sv. a tam v přítomnosti p. m. Trojana Nigella I[leřmanoměšteckého z Oskořína, probošta též kolleje, knihy jak staré bibliotéky vyčistěné a vyprášené, tak i nové po Janovi Bystřickém, proboštu té kolleje, pozůstalé do sklepu pod oratorium vucsli a slożili. Kte- rýchžto kněh catalogus neb rejstřík tuto jest sepsán, jehož jeden exemplář v bibliotéce té složený při knihách zů- stává a druhý p. m. Trojanovi odveden jest. Staré bibliotéky pergamenové knihy in folio: ?) Mag- nus liber in rubro corio, Lectura Costiensis fratris, Dc- cretum solenne, Quinque libri Moysis, Liber Matthiae dc Montibus Cuttnis, niultae variae (?), quaestiones disputatae magisIri Rogerii Andrii, Liber, in quo continetur secunda s. Thomae (est thcologicus), Dc convenientia incarnatio- nis seu de modo unionis, Glossa decreli, Liber, ubi sunt glossae supcr omnes epistolas Pauli, Augustinus de libero arbitrio, Glossa super Deuteronomium et Quaestiones super Decalogum, Libri viginli ad Braculum, videlicet Chiro- manlica ct Astronomica, Scotus de coelo Tirpyreo et motu coeli, de natura paradisi, Quaestiones de primis sen- tentiis s. Thomae, super secundum sententiarum, Authori- tates in libros P(h)isicorum. Liber de coelo, de causis longioris et brevioris vitac, Tertius liber Summarum Bradvardini, Commentarius super Phisicam, Commentarius super secundum sententiarum (donatus a m. Georgio Ke- senensi) Bonaventura super 4. Sentenliarum, prima pars Summac s. Thomae, IIomiliae cvang. b. Ilicronimi, Ho- miliae Gregorii, Boetii liber de duabus naturis in Christo, Scotus super 4. lib. Sententiarum, Prima secundae s. l'ho mae, Bonifacius, Secunda pars bibliorum, Quodlibilum Godcfridi, liber contiens quaestiones Durandi super 4 libros Sententiarum, Prima pars bibliae, tertia pars Sum- mae Alexandri, Quaestiones scriptae 2 digitorum, Quacs- tiones tlicologicae, Glossa íratris super Genesin ct alios libros. Libri in quarlo, téZ pergamenové: Honilia, tractatus de septem donis s. Spiritus, item deseptem itineribus aeternitatis eleganter scriptus a. 1368, 16. Sept, de orthographia et alia quaedam grammatica, Meteorologicorum ct physicorum sccundum translationem ignotam, Sermones ab adventu, Sermones super epistolas ct evangelia, Summa fratris Burghardi de ordinc praedicamento- rum (sunt varii tituli scripti), Quacstiones super secundum summae, scriptus 4 digitorum, Summae vitiorum in membra, trium. digitorum, Scrmoncs de sanctis Simonis de Roky- cana quacdam physica et astronomica, de teinpore ct san ctis, Lectura super Mathaeum. Libri in octavo : Concordantiae minores bibliac. Staré bibliotéky papírové knihy in folio: Postillu fratris Nicolai de Lira, Apparatus Pauli Clementis, Catho- 9) V rukopise jsou značné cbyby. 

Strana 192
192 XIV. Na ndmesli Svalomik. — C. p. 16. licon (prima pars de litera et casibus), Biblia sacra, Po- stilla super Mathaeum Nicolai dc Lira, item Marcum, Lu- cam cl Joannem, ad Romanos, Corinthacos ct in totum novum testamentum et apocalipsin, Prima pars quacstio- num Alexandri de Halis (donata a m. Gcorgio V'iscnsi), l'rologi in cvangelistas d. Hieronimi ad Damassum papam, cL ita in Novum testamentum, Epistola s. Hieronimi ad Cliroinatium(?) et Heliodorum episcopos de libris Salomonis, Catholicon scriptum, orthographia (est quoque additus Ca- lepinus), item liber sententiarum, liber distinclionum, liber 'Thobiac, item psalmi, liber thcologicus scriptus de variis mate- riis, sermones de lempore ct de sanclis, postilla super apo- stolum cum glossis, passionale, dc modo dictandi, Parvo- sum naturalium impressus, glossa super Mathacum ct Mar- rum, Lectura super primo nocturno, Super 4 libros Sen- tentiarum, de tribus personis in trinitate, Phisicus li- ber de stellis ct aliis, Monarchia papae (impressa), Liber primus Bradvardini (scriptus), Augustinus de civitate «ei (impressus), Excerpta concordanliarum (scriptus), philo- sophicus (scr), sermones (scr), sermones de sanctis, dictionarium | Gognisi (script), Quaestiones super primum sententiarum, commentarius super Mathaeum, Marcum ct liber Aucheoni (script., super praedicamen (scr.), lectura supcr secundo nocturno psalterii, Scotus super tertium (scr.), secunda pars spcculi naturalis, quaestio Petri dc "Tarento, Lyra super psaltcrium, Martyrologia, Peraltus, Lira (scr.), AugusUnus de baptismo parvulorum, item de agone Christiano, expositio supcr canoncs Jacobi et Joannis, prima pars bibliorum (donata a m. Georgio Pisensi 1529), missale. Sine titulo liber scriptus, Lyra super Psalterium, biblia scripta absque novo lestamento, quaestiones Elli- corum Aristolclis, Postilla super Apocalipsin, Anncus Lu- canus cum duobus commentariis (impressus), Francisci de Maronis liber sententiarum, Scolus super sccundo sententiarum, Augustinus super Johannem, item liber Bur- chardi, Thomae de Aquino super Mathacum, Liber de in- troductione liberorum, Liber astronomiae, biblia expressa, biblia scripta, liber de virtutibus theologicis, Speculum huimnanac salutis, Liber Simonis de sanctis, Gorram super Johannem (Schanberger) Psalterium cum glossa utili, Flores s. Bernhardi, Super primum librum Moisis glossa. Distinctio decretalium Johannis Calderini, item addictioncs Johannis Andreae super lib. decretus, Quaestiones libro- rum phisicorum, item dc coelo et mundo, libri de ge- neralione el corruptione (sriptus), Scotus super ter- lium et quartum sententiarum. Missale carens principio et fine, cursus logici commentariorum dedicatus Friderico imperii archimarschalco, Martinus Polyxius super pracdi- cabilia ct libri sex principiorum et alia logica impressa, liber quadragesimalis, sermones de s. "lrinitate ct. aliis (impressa), super prophctas minores, Hymniarius, com- mentum Aegidii de anima, quaedam theologica (scripta), sermones per curriculum auni, moralia egregia ct optima a quodam viro docto scripta, quaedam theologica scripta, quaedam de anima, sermones de Spiritu sancto et sanctis, alii sermones, quaedam theologica, glossa theologica, ho- milia b. Remigii. Libri in quarlo papírové: Sermones de adventu, Allegoriac veteris testamenti ct de sermonibus(?) cocli ct terrac, ilem Allegoriac super cvangelia, sermones alii, sermones dc sanctis, seruioues nuptiales, Armandi pri- mus tractatus de declaratione difficilium — dictorum et diclionum in theologia secunda pars, scrmoncs cum textu, rosarius, Graccisorius, summa m. Benc(dicti) de octo par- tibus orationis, commentarii cum quaestionibus super tres libros phisicorum (turpiter scriptus), quaedam de anima, XIV. Na náméstí Svalomik. — C.p. 16. de orthographia et alia quaedam grammaticula, libri ply- sicorum et quaestiones et quacdam astronomica et mclcoro- logica, Hussii de ecclesia, itein supcr quattuor sententiarum ciusdem autoris, quaedam Alanis miscellanca, quidam ser- moncs turpiter scrip, commentum super Donatum, quae- dam physica, alter liber eiusdem materiac, Augustini cn- chiridion dc fide ad Petrum (scriptus), item de discretione spirituum et recepluum in malo gravato, glossa super Occam sulis cleganter scripla in posteriori parle, m. Si- monis de Chrudim quaedam phisica, auclorilales de animi nalura ct super Jhicorum, Augustini descriptio terrac sanclae cl tandem Caroni, Joannis Apostoli (), volumen super Lucam, sermonum pars hiemalis, tractatus de bc- nedicla incarnatione. et. Trinitate, tractatus theologicus (taky česky), secunda pars super Lucam turpiter scripta, super epistolas post Trinitatis, sermones vcteres turpiler scripti, commentarius super apostolos, ad Ilebraeos, dc observatione diei dominici, libellus Augustini de spiritu ci anima (eleganter scriptus), Sententiarum secundus, [lymbarius ct prosarius, commentum epistolac ad He- bracos m. Joannis Ryber, (m. Georgius Picsnensis, prae- positus collegii OO. SS. donavit), serinones de sanctis, l.yra adversus ludaios de Christo rege, item super libros sententiarum et reliqua ad finem grammatica, cominentum ju Psalterium, super vocabula bibliorum, Lumen animae, De virtutibus ct vitiis, Decalogus ct quaedam alia, cano- ncs Johaunis Blanchini post obitum Martini: de Počátek servitoris coradicaei (!) impressi a. 1490, Priscianus mctricus, Belial, Alanus, ad finem opus m. Alani Hyspaui in Anu: claudianum, Quaestiones collatae pcr m. Busconem dc Jilovia de anima, Metra super librum summarum, sermo- nes novi in sacram scripturam, tertia. pars super l,ucam, sermones in Hubertum turpiter scripli, sermones diversi scripti, quaedam theologica, quacdam miscellanca, quintum volumen super Lucam, dc animo, dc sensu et scnsato, Aegidius de regimine, Simonis in clerum, tlicologica, lo- gica quacdam scripta, Bernhardus de Clara Valle, Prima pars super Lucam, Glossa super Mathacum, Theologica, Glossa super 5 libros Moisis, Lectura super X. Senlen- Uarum, Sumina. Thomae quaedam, "Tractatus Bonaventurac, Miscellanea, Lectura turpiter scripta, Libri parvorum na- turalium, Prosodia, Ultima pars super Joannem, Lectura super Matbaeum drobnickym plsmem, Misccllanca. Libri in oclavo paypírové: Summa vitiorum, Glossa super sapicnliam, alia glossa super distinctiones, l.cges monachorum in s. Benedicto traditae, alius scriptus latine ct boemice, Drcviarium absque priucipio ct finc, Quacstiones "Thomae de Aquino, Quidam sermones, quacdam physica m. Alani. Nové bibliotéky po smrti dobré paměti p. m. Jana Adama Bystrického z Bochova, probošta též kolleje Všech Svatých, jinak Anjelské, knihy složené in folio: Partlio- logon (2), Epiphanii et Irenaci opera, Biblia lalina Norim- bergac edita, Augustinus de civitate dei, Opera philoso- phica Ciceronis, Brentii in Lucam homiline, Platonis opera, Comocdiac Plautinae, Petri Hyspani Commentaria in logicam, Lexicon graecolaünum, aliud lexici exempla- rium, Ciceronis rhetoricae commentarius, Concordantia sacrae paginae, Cornu copiae Nicolai Perosii, Marsilius super quatuor sententiarum libros, Erasmi Operum tomus tertius, ISthicorum Aristolelis versiones 3, Georgica Colu- mellae, Varonis, Catonis scu., Argumenta varia, Explicalio offic. Cic. manuscriptus, Seneca moralis, 1o Euclidem Jac. Polctarius, Postilla evangeliorum ims., Consilia Schurpfii, Postilla Hugonis. 

Strana 193
XIV. Na náměslí Svatomik. — C. p. 16. In quarto : Colloquium Altenburgaeum de iustificatione, Contiones Valentini Poloni bohemicae, Metamorphoses Ovidii cum commentario, Explicatio catechismi Lutheriani ms., In Ethicam commentarius Stapulensis, Margarita plii- losophica, Exercitium grammaticum, Similia Erasmi, Domi- nicac m. Pauli Chilopatris, Commentarii rheloricii ms., Commentarii Bonaventurae, Versio bohemica epistolarum Ciceronis ms., Commentarius in rhetoricam ms., Commen- tarius in dialecticam ms., Claudiani opera, Grammatica Henrichmanni, Carminum bohemicorum volumina octo, Leges Codicilli, Cancionale bohem. Waldensium, Phisica Aristotelis, Ostracii rudimenta gracca ms. Annotationes in dialecticam ms. P. M., Ostracii in dial. ms., Determina- liones ms., Algorythmus, Interpretatio psalmorum Joh. Bugenhagii, 2 tomi Annotaljonum scriplarum duo, opera Hassistcinii, Examen theologicum ms. 1n octavo: Cice- ronis philosophica, Ciceronis orationes, Quintiliani oratoria, Aldi Manutii phrases latinac, Historia Jesu Christi Joach. Camer., Psallerium Sspangebergii, Wiltenbergicae intima- tiones, Vigelii Commentarii juris civilis, Epistolae Ciceronis famil. Vitae patrum per Georgium Majorem, Sabini poe- mala, Dialectica Ch. M., Casteilianis dialogi, Enchiridion tlicologicum Nicolai Hemingii, Erasmus de modo orandi, Adagia Erasmi, Capita dict. sacrae Philippi Melanchtonis, Aphthomi progimnasmata, De anima P. M., Grammatica Collini, Bellum grammalicale, Catechesis Thomae Mitis, Carminum ad Hodiejovinum farago 1, 8, 4., Grammatica graeca Meceleri, lgnaüi Lojolae vita, Curlii de rebus Alexandri M., Rudiimnenta Dispanteriana, Germanica gram- malica. ludiciaria Lanfranci, Luciani aliquot opuscula, Epi- tome orbis partium locus Vadiani, Antonii Schori de lin- gua graeca docenda, Ravisii officina, Trivium Spangen- bergii, Processus iuridicus Henningi, Grammatica Laurentii Ludovici, Proroctví Sibily nové, Zahrádka duše, Summa doctrinae Christianae, Pasgvillorum tomi duo, Canciunculae super catechismum, In Hyppocratem Baptista: Montanus, Arithmetica boh. Norimberg. edita. 39. 1603. — Winler, O živolé na vys. školách Pr. str. 142. dle Oeconom. XIV. f. 202. (Byt a svršky probošta m. Bystřického.) Mistr bydlel v kolleji V. Sv. Měl světnici, pokoj zadní, přední, komoru a kuchyni. Největší sklad věcí choval v zadním pokoji. Tu stálo lože žluté pod nebesy s třemi spodními peřinami a s třemi svrchnicemi; pri nich bylo 7 podużek a 3 prostóradla a některá cícha. Dvě repositoria byla v světnici knihami plna. V světnici stály dva pulpity a šrejbtiš. V pulpit& měl mistr listy. U pulpitu byla stolice dřevěná pro po- třebu nemocných. V jarmárce nebo spížku bílém dřevě- ném složena byla čepička šamlatová bez vody, šlofpelz barchanový po kolena a koberec protkávaný. V druhém spížku byly dva ksasy (kalhoty) kožené se štrymfy, vydě- laná kožka jehenčí. Byly tu mimo měšec do lázně ještě čtyři kusy šatné, mezi nimi ksas modrý soukenný a kabát žíhaného plátna. Na polici mistr měl hromadu nádobí, byly tu 24 konvice, z nichž jedna až na 2 pinty, 24 mísy, 11 talířů, tři vaječné mísky, džbánek hlíněný s cínovým víkem a dva svícny. Na zdi 2 umyvadla visela a baňky měděné. Byly tu dvě slánky na stěnu se zavěšující. V staré truhle složeno ještě mnoho kusů šatstva, v nichž troje kalhoty a dva ksasy kožené bez portek, 2 pásy (jeden aksamitový, druhý kožený), plášť soukenný s aksamitovými křídly, reverenda damašková, reverenda šamlatová, horc- kop tisknutý karmazinový s aksamitovými rukávy, drubý horckop bez rukávů, sukní (== náš svrchník lehký) da- maškových a šamlatových čtvero, kabáty tři popásní, všecko z lepších látek, s rukávy po každé jinačími, dražšími. XIV. Na udmósti Svalomik. — C.p. 16. 193 V truhle téže mistr měl ještě aksamitové birety dva, obojky s krajky, šat do lázně, rouchu vyšitou rozličnou barvou, šátek černě vyšitý, osm prstenů, korály, karkuli se zlatem k líhání, muškátový ořech veliký na koflik, loubky se zlatými tkanicemi na věnce. V jiné zelené truhle bylo něco prádla a klenotův. Velikých rouch s mří- žemi, též vyšívaných i šátků dohromady bylo tu 55, obojků 10, prosté karkule k líhání dvě; v malých kra- bičkách schováno 11 dukátů, 69 tolarů, 66 grošů všeli- jakých, perly v páteříčku, stříbrné tři komposty (kompasy) a jeden kostěný, orumpant mosazný, dvě jablka stříbrná pozlacená a zlaté šnůrky, když jej někdy vázali. V po- slední černé truhlici mistr měl sedm košil a ještě. dvě karkule k líhání. Také dvě svíce parunkové tu byly. V pokoji před světnicí mistr měl almaru s několika skle- nicemi, s zeleným hlíněným džbánkem a dřevěným kor- belem. Též tak poloprázdna byla komora poslední. V ní náležely mistrovi jen nevalné ložní šaty. 40. 1608, 18. června. Rukof. fakulty filosof. Oec. B. 14. f. 2/3. Na vzkázání pp. komisařův postavili jsme se v domě vel. kněze Jiřího Bartholca Pontána z Braiten- berku m. Martin Bacháček z Nauměřic, m. Václav Vla- verin, p. Jan Kříž z Kočic, p. m. Matiáš Campanus a p. Jiří Přeštický a já před pány komisaři J. Mti Cé naříze- nými. A to po přečtení oběma stranám poručení J. Mti Cé Jiřík Bystřický z Bochova poděkoval pp. komisařům, že se ráčili sjetí na poručení J. Mti Cé a krátce opáčil stížnost svou skrze přítele, že jsa on vlastní bratr n. p. m. Jana Bystrickćho a predni nápadník statku po něm zůstalého, nemůže ho od nás dostati podlé práva; my pak že s ním, co se nám dobře líbí, dělíme. Proto že žádá pp. komisařův, aby v to spravedlivě nahlídnouti ráčili a ho s pp. mistry porovnali. My skrze přílele svého též sme pánům, že na poručení J. Mti Cé chtěli strany před sebe sročiti a je vyslejchati, poděkovali. A na jeho Jiříka Bystřického stížnost proti nám takovou odpověď dali: Ze my tomu neodpíráme, aby vlastním bratrem n. Jana B. Jiřík nebyl i také statečku nápadníkem, než aby, chce-li takový statek, nímž žádný, kromě při inventování, nehýbal a dosavad spečetěný v kolleji Anjelské zuostává, vyzdvih- nouti, tehdy dluhy, kterýma on k registrüm universitatis nebožtík pti poGtích pozüstal povinen jest, zaplatil. — (itf Bystřický obdržel zaplaceno 40 tolarů.) 41. 1603, 29. září. Zamléž /. 230. Proponoval sem, má-li se zase biblioteka stará kolleje V. Sv. do sklepu, kde prvy byla, vnésti a zordinovati, k ní züstavená po dobré paměti p. m. Janovi Bystřickém přiložiti, čili z této poslední některé knihy, které by sobě kdo z pánův mi- strův oblíbil, za mírné peníze uprodati pro správu té kol- leje, poněvadž velice spuštěna jest. Páni misiči se snesli na lom, aby co nejdřívejí takové knihy uprodány byly a netoliko z kněh nebožtíka některé prodaly se, ale i z těch nečiledlných starých pergamenových, co se nehodí, a za né bud nové užitečné se koupily, neb kollej se opravila. 42. 1604, 9. srpna. Monumenla univ. Prag. HT. str. 209. Augusti 9. veneranda seneclule vir mag. Troia- nus Nigellus ab Oskorzina, praepositus collegii OO. SS., ex lac vita — emigravit. 43. 1605, 22. února. Rukop. č. 2148 f. 52. V úterý masopustní pp. proboštové kolleje cís. Karla a V. Sv. k tomu sou povolili: Jakož jest někdy na onen čas při domu Bartoloměje Rycha truhláře klenutí štítem i s oknem, pod nímž průjezd do kolleje Anjelské jest, bylo, čehož jistá znamení jsou, aby týž Rych téhož místa nyní i bu- doucné požívati a na tom klenuti sklep, pokoj, kuchyni, však bez překážky průjezdu, udělati a těch věcí s těmito 25 

Strana 194
194 XIV. Na ndmèsli Svalomik. — C.p. 16. vejminkami požívati mohl: Předně v tom starém štítu okno na ulici i s špihýřkou uděláno býti má, kteréhož okna vyhlídáním užívati bude moci. Druhého pak okna, kteréž ho kolleje bude, toliko světlem a ne vyhlídáním, dada do něho mříží udělati, požívati má. A co se krápěje s střechy nad týmž stavením dotejče, tu on Rych tak opatřiti má, aby ne do kolleje, ale ven na ulici vychá- zcla. Za to platili má ročně po 1 k. 20 gr. m. 44. 1606, 10. Jcdna. Monumenla univ. Prag. LT. sir. 212. Mag. Joannes Gotsmanius Teutobrodenus, collegii OO. SS. praepositus, fanuarii 10. apoplexia correptus moritur. 45. 1606, ll.ledna. Rwhop. &. 2148 f. 61. V úterý po Janu Husovi stala se smlouva mezi probo&ty kolleje Veliké a Anjelské — z jedné a p. Voldiichem Helbikem cejkšmidem z strany druhé a taková: Jakož jest v domě dotčeného Voldřicha trativod, do něhož voda kapaličná s krovův od dávných časův vpadala a se tratila, až potom do jednoho pokoje v kolleji Anjelskć se probrav8i grun- tům a pokojům též kolleje škoditi chtěla. Tu aby taż voda stojatá skrze kollej svůj vpád a tok do ulice míti molla, p. Voldřich vděčně přijal a zase v místo, kde voda stávala (dobře ji prve zapčníc), kamena zavésti, žlábek nový položití, mříži železnou hustou, aby žádná nečistota do kolleje hnána nebyla, spravili, zeď kollegiálskou po- debranou i pokoj ten vycvikovati, vápnem obvrci, na svůj nákiad opatřiti připověděl. 46. 1609, 28. května. Dvorský, Paměli č. 659. (Oprava zdi při kolleji.) Dne 28. Martii p. dékan [uni- versitni] proponoval, má-li toho užíti cejšmíd, aby mohl u zdi kolleje Anjelské, poněvadž nebezpečně sc zeď trhla a vždycky po kusu kamení na jeho stranu padá, něco sobě přistaviti a vycvikovati co potřeba ve zdi dáti. A poněvadž to pp. mistři již očitě spatřili a p. Jakub zedník k tomu radí, že na něčem žádá ustrnut býti. Con- clusum: aby toho užiti, čeho žádá, mohl, však pod tou výminkou, aby do zdi žádných trámů nekladl a kdyby někdy p. probošt té kolleje něco bořiti a stavěti chtěl, aby ani on ani jeho potomci se nedomlouvali, kdyby na jich stranu něco dolů padalo, poněvadž při boření a sta- vění bez toho býti nemůže. Přestal na tom p. děkan a že mu to oznámí, pravil. 47. 1612. — Monumenta univ. Prag. 111. str. 218. Mag. Joannes Campanus Wodnianus pracpositus. 48. 1616. — Rukop. fakulty filosof. B. 26 f. 295. Ad collegium OO. SS. pertinel pagus TvrSice. Dodatek? 1508, 5. července. Rukop. č. 1128 II. f. A. 19. Jakož probošt a kanovníci kapli Všech Svatých táhli sú se na ty peníze, kteréž jsú byly obstaveny u pergmistra hor viničních mistru Duchkovi, proboštu kolleje V. Sv., nebožtíkem mistrem Janem Outerským, kanovníkem kostela Pražského, pravíce se k nim právo jmieti tudy, že by ta vinice, z kteréž se ty penízy platí a úročí, byla jich, a tak kaple Všech Svatých na hradě Pražském příslušejície, a že jest předky jich pod ty platy vysazována. A na to js ukázali dva výpisy, na konci mluvíce, poněvadž jest to fundatorstvie krále J. Mti, aby to bylo odloženo do J. Mii příjezdu a srovnánie. Pakli by to býti nemohlo, ale aby v tom byli opatření, aby mohli svého užívati bez překážky. Proti tomu mistr Duchek mluvil, že jest ta vi- nice vysazována od mistróv a kollegiátuov kollejc V. Sv., druhé pravil, že sú ty platy vybírali kollegiáti té kolleje XIV. Na náměstí Svatomik. — Č. p. 16. od dávního času a na to ukázal registra slará. — Tfetic pravil, že sú lidé živi, že sú ty platy z té vinice platili předkóm jeho, kollegiátóm té kolleje V. Sv. A na to ukázal svědomie tychż lidf. Ctvrté pověděl, že kapla V. Sv. příleží k té kolleji V. Sv. a ne kolleje k té kaple. A na to ukázal jest majestát krále J. Mti. — Tu p. purg- mistr a páni — vypovídají: Poněvadž ten plat, o kterýž jest nesnáz, jest vysazován od obyvateluov kolleje V. Sv. a jest vysazován v tom domě tak od dávního času, jakož knihy městské ukazují, a potom obyvatelé toho domu toho platu byli sú v držení a v užívání bez odporu vždycky až do m. Duchka, i z těch příčin při tom platu jsou p. purg- mistr a páni m. Duchka a jeho obyvatele (6 kolleje V. Sv., k kteréž kapla přileží, nynější i budúcí zuostavujf, ty obstavené peníze jemu m. Duchkovi vydali rozkáží. Act. fer. INI. post Procopii. Číslo pop. 28. (U jednorožce.) *|. 1498. — Rukop. č. 2099 f. 212. Waczko carnifex et Katherina conthoralis susceperunt VI s. per Sigismundum institorem Makussi, nate Wenceslai Wlcz- konis iuvenis, rcpositlas pro dom oad unicornum sic, quod predictus Waczko dcbet candem Makussiaum aput sc foverc usque ad discrecionem annorum. #2. 1428. — Rukop. č. 992 f. 98. Nos magister civium — recognoscimus, quod quemadinodum dorus ad unicornum, sita intcr domos collegii Omnium. sanctorum et ad picas in retenlis colleclis et aliis. contribucionibus nostre civilalis non in modica summa cst iuslc ct iuridice ad nostram communitatem devoluta, ex tunc cadem domus per nos et officiales colleclarum dicte nostre civitatis discreto viro Sigismundo insUtori, Dorothee, conthorali ipsius, est vendita pro L s. De quaquidem summa pro nostra communitate XV s. suscepimus, residuum autcm pecunie moli zelo pictatis distribuere atque dare manda- vimus, videlicet Katherine, orphano Wlczkonis, XV s., eidem Wlczkoni XVI s, Katherine inulieri, que cundem puerum fovit, in expcusis pro victu I[ s. et Sigismundo, puero Leonardi, olim nati Unicornis, I] s. 1. 1451, 26. července. Rukop. č. 2119 f. 1.7. Já Fridric, měštěnín St. M. Pr. od jednorožec, vyznávám oc najprve a přede všemi věcmi činím a ustanovuji slovul- ného Martina z Koldína, písaře Janova Düpovce od desk, pravého a mocného poručníka Mikuláše a Kaleřiny, dětí mých, domu mého u jednorožec, v němž bydlím, vinice mé, kteráž za Konskú branú leží, a podle toho i všeho jiného zbožic a slatku mého -- věře jemu, jako přietelíi svému zvláštnicmu, že pilností svú a opatrností všecky věci tuto popsané vedle vuole mé jednati bude ak konci skutečnému povede, živností a oděvem slušným dietky mé svrchupsané opatřuje i je také k dobrému jich a po- ctivému veda, jakož já toho jemu nad jiné přátely své svěřil scm a věřím zvláštně. Potom pak téhož Martina poručníka prosím, aby dluhy, jimiZ dolepsanÿm osobám jsem povinen, podstúpil, z statku mého platil a klenoty mé, v týchž dluziech zastavené vyplatě k ruce dětí mych choval jim, až by k letóm svým rozumným přišli. A no- uchoval-li by kterého z nich od smrti Buoh dřieve let rozumu došlých, aby dicl toho umrlého na druhé živé 

Strana 195
XIV. Na náměstí Svatomik. — C.p. 28. připadl plným právem. Pakli by obé před lety došlými umřelo, tehdy chci, aby to všecko zbozie po smrli dét( mých zuostalé na již pověděného Martina připadlo bez zmatku. A on z toho pět kop platu ročnieho svobodného a věčného k oltáři mému u sv. Mikuláše v St. M. Pr. aby kúpil a zjednal. 1 také o druhých pět k. platu, kte- réž paní Dorota, dřicvnie manželka má, k témuž oltáři jest otdala, věřím, že pilnost svú přičiní k tomu, coż muož, aby to k miestu a k konci přivedeno bylo [tu škrtnuta slova: ježto je Rehoř, syn její, sobě dskami zapsav jiným také zapovadil] za naše i našich předších duše tu služba sě ku pánu Bohu a prosba věčně dála, s takovým opatřením, aby to nikdy nezhynulo —. Actum fer. II. post Jacobi anno — LI?. 2. 1458, 18. srpna. Rukop. &. 2119 f. K. 2. Ve jmeno bozie amcn. Já Martin z Kold(na vyznávám tiemto listem ctc.. Ze jakoz neboZcem Fridrycem, nékdy mé&ié. nínem Star. M. Pr. od jednorožce, učiněn jsem kšaftem a posledním jeho poručenstvím řádně podle obyčeje a řádu téhož Star. M. Pr. pravým a mocným poručníkem Mikuláška a Kateřinky, dětí téhož Fridryce, a podle toho domu i všeho jiného statku jeho — lakže ačkoli nyní z dopusténie bożicho tóżki nemocí jsem navštieven, však proto paměti dobré a zdravého rozumu požívajce — usta- novil a ucinil jsem i mocí tohoto listu a poslednieho po- ruécnslvie móho činím a ustanovuji opatrné lidi mistra Sigmunda, lékaře vnitřnicho, a Mikuláše Sokola — přátely mé milé, dětí a sivotkuov svrchupsanÿch pravé a mocné miesto sebe poručníky, věře jim, Ze o nich vérná a piln starost i péči mieti budú, k jich dobrému a poctivému je vediíc, jako věrní otcové jich poruční. Na kteréžto poruč- níky také právo mé všecko, což mi ho jest koli kšaftem a poručenstvím již psaného Fridryce k dětem a statku jeho příslušalo a příslušie nebolí příslušeti by mohlo, mocí tohoto listu mocně přenáším, tak aby oni již všecky věci mně týmž kšaftem poručené a svěřené miesto mně a na místě mém mohli, právo i moc měli řéditi, pósobiti a jednati i k miestu skutečnému vedle téhož Fridryce roz- kázánie vésti, lak mocně a právě jako já sám a jako by od častopsaného Fridryce poručníci zděláni byli i jmény jich v témž poručenství jeho položení a vepsání. Dat. fer. Vl. post Assumpt. M. V. a LVIIT. 3. 1469, 6. dubna. Rukop. c. 2105 f. 164. Sigis- mundus sutor, natus olim Leonardi ab unicorno, ius suum hereditarium ad domum dictam ad unicornum, sitam pencs collegium OO. SS. cx una ct domum ad picas parle ex allera — resignat Nicolao et Katherine, orphanis olim Uriderici ab unicorno —. Act. fer. lI. post judica. 4. 1468, b. brezna. Tamltéz f. 265 a c. 2103 f. 120. Nicolaus diclus Sokol resignavit omne ius testamentalis legacionis per olim Martinum de Koldin ad domum quon- dam Friderici ad unicornum cidem facte Vito pannicide. Act. sabbato post Translat. s. Wenc. 5. 1471, 6. listopadu. Rukop. c. 2105 f. 211. Stre- nuus miles Vitus de Nova Plzna resignavit iuxta tractatum nupciarum mediam domum ad unicornum dictam — La- zaro, gencro suo. Act. dic Leonardi. 6. 1474. — Tamléz f. 347. Vili, et Johanna coniux. 7. 1474, 15. F(jna. Zamléz f. 348. Wenceslaus de Tissvow emit domum ad unicornum circa Lazarum, ge- nerum d. Viti, Laurencium a regibus et Dorotheam, uxorem cius, pro C s. boem. Act. sabbato antc Galli. 8. 1478, 19. rna. Nukop. c. 2106 f. 24. Georgius institor, gener Duchconis pellificis de Nova Civ. Pr., et Lazarus, gener d. XIV. Na námésli Svalomik. — C. p. 98. 195 Margarctha c. d. ad unicornum aput Wenceslaum de Tissnow pro CXC s. prag. Act. fer. Il. post Luce ev. 9. 1497, 21. března. Rukop. č. 2107 f. 121. Bar- bara virgo dicta Kowarzowska de Jetrzichowicz emit do- mum ad unicornem erga Georgium Unicornum pro CCL s. gr. pr. Act. fer. Ill. post. Palmarum. 10. 1499, 10. dubna. Tamléé f. 164. Margaretha z Pinovic, conthoralis Wilhelmi de Laysstin, e. d. ad uni- cornem a Barbara virgine Kovärovské z Jetfichovic pro CCL s. gr. prag. Act. fer. III. ante Reliquiarum. 11. 16501, 16. bfezna. Zamtéz f. 201. Elška z Svoj- Sfna, d. Johannis Hroznate z Vrtby conthoralis, emit domum ad unicornem a Margaretha de Pniowicz, Wil- helmi de Lansstyn conthorali, pro CC s. gr. prag. Act. fer. ll. post Gregorii. — Elsska z Svoj&ína resignat ius suum, quod ei ad domum ad unicornem pertinet — Jo- hanni Hroznate z Vrtby, marito suo. Act. fer, III. post Gregorii. 19. 1510, 11. biezna. Rukop. c. 2108 f. 52. Uroz. p. Jan Hroznata z Wrtba oznámil, Ze jest dluzen CCXV k. gr. pr. Erasymovi Frey [Azmanovj] kupci z Freyunku, Markétě m. j., ktenížto sumu peněz ujišťuje a zapisuje na domu svém vlastniem řečeném u jednorožce takovýmto zpuosobem: Jestliže by on p. Jan Hroznata té sumy svrchu dotčené na den sv. Havla nedal a konečně nezaplatil, tehda hned ten jistý duom při již jmenovaném Erasymovi, Markétě m. j. a při dědících jich dědičně a mocně — má ostati. Act. in profesto Gregorii. 18. 1519, 11. srpna. Rukop. č. 1129 f. 424. Václav Věruše kdež jest po předešlých ortelech před p. purg- mistra a pány předstúpil, žádaje toho, aby o to rozeznán byl, že jest toho na Osmanovi požádal, aby jemu podlé zapsání svého počet učinil ze III C k. gr. č., tak jakž jest prve mezi nimi utvrzeno a zapsáno, a Ze jest jemu ceduli řezanú poslal a v té poloZil, Ze je suma i jistinu ztratil tohoto času, a on Hozman, stoje před právem, též jest se k tomu znal a pravil, že jest se tak stalo, a co je psal, že se k tomu zná. Tu p. purgmistr a páni — vy- povídají: Poněvadž na jeho Hozmanovu víru a jeho man- żelky jim jest (o svěřeno, že oni užitky z těch III C gr. mají oznamovati na svú víru a svědomí, a ta cedule to v sobě drží, kterúž jest Věrušovi poslal, že z téch IIII C k. praví že je užitkuov žádných v těch časích nepřišio, i poněvadž na jich víru jest jim to svěřeno, že mimo pře- dešlé již vajpovědi a ujištění té sumy kniehami IMI C k. gr. €. p. purgmistr a páni toho ménili nerácí, než při tom toho nechávají. A protož Hozman, jak jest se zavázal smlúvou, to má ústně zde pověditi, že to béře k své víře a k svému svědomí, že v těchto časích užitkuov žádných nepřišlo pro ten vzatek a tu škodu, kerá se jemu stala. Act. in crastino Laurenti. 14. 1527, 20. července. Rukop. č. 2142 f. L. 20. (Kšaft Erazima z Freyunku.) My purgmistr a rada města Prahy známo činíme naším tiemto listem vůbec přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že jest před námi po- loZen käeft urozeného vladyky někdy Frazima Frey z Freyunku, spoluměštěnína našeho, po jeho smrti za- vřený a jeho vlastní pečetí a k tomu uroz. vladyky Ma- tiáše z Smolova a slov. Jana Legáta, spoluměšťan našich, též pečetmi jich zapečetěný, celý, nehýbaný ani kterak porušený, kterýžto když po jeho smrti byl podle práva města Pražského otevřín a čten, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá: Ve jméno —. JA Erazim Frey z Freyunku, měštěnín města Prahy, vyznávám tiemto listem obecně, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že znamenaje 25* 

Strana 196
196 XIV. Na namósli Svałomik. — Č. p. 28. věk starosti své a k tomu na svém zdraví nedostatek a ujmu a jsa od pána boha nemocí navštíven a obávaje sc, aby mne těchto časuov nebezpečných hodina smrti v náhle nezachvátila, ježto bych o statku svém, kteréhož mi P. B. všemohúcí z své nesmírné štědroty popříli ráčil, po- rucenstvi snad zróditi a zpuosobiti nemohl a skrze to że by soudovć a nesnsze mezi Margólń, manżelki mń mili, a piitely i phbuznymi mymi mobly vzniknüti: protož chtěje se toho rád, což na mně jest, uvarovati, toto mé poslední poručenství a konečný úmysl vuole mé o témž statku mém — tohoto listu mého kšefltnicho řídím a zpuo- sobuji obyčejem takovýmto: tak že duom svój, v němž bydlím, podle strak z jedné a kollejí Všech Svatých z strany druhé v faře sv. Mikuláše ležící a k tomu hotové peníze všecky, glenotly, též všecky dluhy a podle toho i jiný všecken statek svuoj odkazuji a mocně po své smrti poroučím a dávám svrchupsané Margété, manželce inć milé, ke jmční, držení, požívání a k svobodnému i dě- dičnému vládnutí i k učinění s tím se vším jakožto s jejím vlasiním bez každých a všebjakých lidí otporu a překážky. Při tom oznamuji: kdež sem mocnym poruć- níkem otcovským od nebožtíka Faltýna Moce z Krolop, měštěnína města Prahy, domuov jeho i jiného všeho statku jeho kŻefiem ustanoveným, kdež i registra léhož nebožtíka Faltyna jeho vlastnie ruki psand a k tomu i služebníka jeho též vlastní rukú z týchž registr vypsaná k sobě jsem podle téhož poručenství přijal, tak jakž táž registra oboje to v sobě šíře ukazují a zavírají, podle kterýchžto registr jakžto poručník přijal sem k sobě od Samuele Zida Saxa z Prahy na miesté Paulmona z Svíd- nice III C kop mí&. a od Jiříka kožešníka, Menšího města mGÉténína, kterýžto bydlí na rohu proti domu Saskému, VU, kopy míš., kteréžto peníze oboje náležely témuž nebožtíku Faltýnovi, a z těch obojích peněz vydal sem na miesté téhož nebožtíka Faltýna a po jeho smrti jakožto mocný poručník do Ziduov výš psanému Samuclovi Saxovi a Chaimovi, bratru jeho, Ziduom z Prahy, 1!/; C kop míš. jistiny a na to XL kop míš. lichvy, kdež týž ne- božtík Faltýn slíbil za Adolfa z Rajna Kolína k týmž Ziduom výš dotčeným, tak jakž registra jeho noebožtíka Faltýna v sobě ukazují. Item Zálmanovi Munkovi, též Židu, vydal jsem LXXVII kop miś. jistiny a k tomu lichvy VI[ kop mi. a to za vyplatcenie glenotuov, kdez jest panie Agneżka, tćboż nebożtika l'altýna manželka, po jeho smrti zastavila řetěz zlatý, kterýž jest byl pana Joachima Malcauna a na Krupce, a ten sem řetěz lémuž panu Joachimovi vrśtil a místo něho nechal mi v základu sukně atlasové s nitmi zlatými a při tom řetězu bylo jest jedenácte lžic stříbrných, dva koflíčcky stříbrná a čepec perlový a to všecko tré já při sobě mám. Item za k3aft téhož nebožtíka Faltýna dal sem panu mistrovi kancléri Prazskému VII kop mis. a od téhož kšeftu sepsání X gr. mid. Item od vidimus pod panski peceli jednoho listu L gr. míš. ltem na Joachimstal na kukusy, kterć jsü přišly do retrstatu, X)III kop míš. a XXIII gr. míš. Пет za list do kancelláří, kdež sem list kázal psáti do Mostu na Gregora Acharu, 111 grośc miś. a poslu XX gr. miś. Pii tom dále oznamuji, Ze jsem piijal na mieste tóhoż mebožtíka Faltýna a v jeho nemoci, když u mne ležel, od p. Faytyce, dvoienina króle J. Mu, XX A. uh. na zlatě a '/, zl. rajn., kdeż ihned pii pfflomnosti svrchu psanć panic Agnežky, téhož nebožtíka Faltýna manželky, dal sem p. Jiříkovi Hugvicovi z Glatska téch XXti fl. uh. na zlatě, a za sebou mám !/, (l. rajn. Též oznamuji, že týž nebožtík Faltyn dlużen mi zuostal: najprve za svrchu psaného Adolfa z Rajna Kolína, kdež jest zaň za stravu XIV. Na náměstí Svatomik. — C. p. 28. slíbil, když u mne trávil, XV kop míš. a k tomu dal sem Karáskovi poslu, který chodil na Krupku pro lékaře, který jeho Faltyna mól hojiti, XXII grośc míš. Při tom léž také oznamuji, že jsem dlužen do Normberka Lorencovi Wilhalmovi z Florencí Vlachu XLVII fl. rajnskych na minci a to aby svrchupsaná manželka má z statku mého zaplatila. A tóż oznamuji, kdeż jest mi se škoda stala od někdy Martinka, bratra Kateřiny Hú- bové z Mělníka, lúpežem na silnici, kdež k též Kateřině, sestře své, muoj statek pobraný přinesl, i tu všecku svú spravedlnost na též Húbové výš psané Markét&, man- želce mé milé, mocně poroučím. A jakož mám platu dě- dičného 11 kopě míš. na vinicích na Sárce, kdež mi platí p. Václav Pecka kotlář jednu kopu míš. a Petr šrotéř též jednu kopu míš., tentýž plat též k dědičnému užívánic častopsané Markétě, manželce mé, mocně poroučím a dávám bez všelijakých lidí otporu a překážky. Toho všeho, coż se svrchu píše, na potvrzenic a svědomie pečelí sv vlastní tento sem kšaft a poslední vůli inú zapečetiti; dal a při tom sem se dožádal ur. vladyky p. Matiáše z Smo- Jova, kmotra svého milého, z konšeluo přísežných, a slov. p. Jana Legáta, pergmistra hor vinitních, müBtan méósta Prahy, přátel svých milých, že jsú tento kšeft muoj pře- slyšeli a svými pečečmi podle mne zapečetiti dali sobě bez škody. Stalo se v sobotu po sv. Ambrozi dokloru 1. M?VC sedmmezdcítmélio. — Kteryzto k&eft my nadepsaní purgmisu a rada motcí listu lohoto stvrzujem i moc pln jemu ve všech artykulech v něm přiložených a dostalečnost dáváme. Toho na jistolu a stvrzenic pecel men$i mdsta našeho svrchu jmenovaného dali jsmc a rozkázali privésiti k tomulo listu kšeftnímu v sobotu před sv. Maří Magda- lenú, léta ut supra. 15. 1527, 28. srpna. Rukop. č. 2110 f. 223. Mo- dest z Pokštejna k. d. u jednorožce — od Markéty vdovy Ozmanky za (ii k. gr. ©. Act. fer. |I. post. Bartholomei. 16. 1647, 28. kvétna. Rukop. c. 2/42 f. Y 2. (K3aft Modesta z Pokstejna) Ve jiméno svaté, věčné a nerozdílné Trojice Boha otce, Boha Syna pána našeho Ježíše Krysta, vykupitele světa, Boha ducha svatého, jedi- ného pána Boha amen. Já Modest z Pokštejna, mčěštěnín Star. M. Pr., vyznávám tímto listem oc, Ze oc nevéda dne ani hodiny, kdyby všemohúcí pán v této již mé starosti a nemocí mne navštívili a z tohoto světla povolali: ráčil oc o statek muoj oc toto mé poručenství a koncčný úmysl vuole mé o témž statku mém o všem mocí listu tohoto kšaftního řídím a zpuosobuji obyčejem takovýmto: Před- kem a najprvé dětí mých fana, Modesta a Johanny, item. domuov mých, jednoho, v kterémž bydlím, a druhého, kterýž slove Horčičkuov, item vinice mé na Ziížkově hoře ležící a podlé toho i jiného všeho stalku mého movitého i nemovitého, na čemž by ten koli záležel sc, činím, ří- dím a uslanovuji pravé, mocné, otcovské a najvyšší po- ručníky, jichž jsem se za to prosebně dožádal, slovulné р. mw. Tomáše z Javořice a Sixta z Ottrštoríu, jim toho docela a do üplna véfe, jako svým milým a dobrým přá- telóm zvláštním, že mu tuto všicku vuoli tak docela vy- plní, jakž dole psáno stojí. Kterýmžto pánóm poručníkóm mým výš dotčeným téhož statku mého svěřuji a jím plní moc mym tímto listem dávám, aby oni ihned po smru mé v tajž stalck muoj všicek mocně se uvázali, jím vlád- nouti a podlé vuole své šafovati, buďto prodati a zpeně- ziti aneb, což by se jim najlepšího a najužitečnějšího býti vidělo a zdálo, s ním učiniti mohli, však a na takový zpuo:ob, aby tíž páni poručníci z téhož statku mého před- kem dluhy zaplatili a po tom dětem mým, což kterému z nich odkazuji, to též časem jistým, jakž níže dotčeno, vydal; 

Strana 197
XIV. Na náměstí Svalomik. — C.p. 28. a vyplnili. Toto pak týmž dětem mým z statku mého odkazuji: najprvé Janovi, synu mému, tři sta kop gr. čes. a k lomu šavli turecký s stříbrem, zbroje, celý kyrys, v kterémž jsem sám jezdíval, prsten s turkusem a koflíček jeden; item Modestovi, druhému synu mému, též tři sta kop gr. čes. a k tomu dýku stříbrní, končíř s stříbrem, lesák, prsteny dva, jeden s zafírem a druhý srubínem, a koflicek jeden; a to teprva a tehdáZ aby jim to vydáno bylo, když by tíž synové moji šestmezdcíuna let došli a prve nic; it. Jobanně, dceři mé, dvě stě kop gr. čes., k tomu svrchky a bospodářství všecko, jako šaty ložní, šaty vinulé, cínové nádobí, médčnice, kotly, kotlíky a jiné hospodářství oc, it. nobl, prsten s diamantem, it. jiná dva prsteny, jeden prostaj a druhaj, ktery slove koticí voko, zlataj uherskaj dobré vAhy a druhaj rÿnskaj staraj, též dobré váhy, kofiíček jeden, páteře korálové a truhlitku cypřišovou s tím se v&ím, coz v ní jest, a to též aby jí 'teprva vydáno bylo, když by táž Johanna, dcera má, k létuom dospělým přišla aneb se s volí a s radou pp. poručníkuov vdátí chtěla a vdala. Při tom pak tomu chci a ta vuole jest má konečná, aby tíž páni poručníci často jmenovaní vyplníce a dadouce to vše, což tuto dčtem mým poroučím a odkazuji, lýmž dětem mým ani žádnému jinému jménem a na místě jejich žádným počlem ani ni- čímž jiným dále a více povinovati nebyli, nébrž jestliže by který z nadepsaných synuov mých anebo také dcera má co tobo před se bráti chtěli aneb některý z týchž dětí bral anebo také týmiž pány poručníky zpravovati by se nechtěl, tehdy ta vuole jest mó, aby oni pani poručníci toho každého svévolného buď vězením aneb jakkoli jinak trestati mohli; a p. purkmistra a pánuov nynějších i bu- dúcích za to žádám, že jim pp. poručníkóm v tom nápo- mocní býti ráčí, aby též děti mé v bázni Boží živi jsúce, let svých nemařili, ale v svém obcování mezi lidmi do- brymi ctnostné a clvalitebné se chovali. Neuchoval-li by „pak také kterého z dotčených synuov mých a dcery pán Buoh od smrti prvé, nežli by leth rozomných a sprave- dlivých došel, tehdy díl jednoho každého na jiné živa pozuostalé až do posledního aby připadl plným právem; pakli by také všecky děti mé již jmenované nedojdouce let dospělých a spravedlivých zemřely, tehdy tomu chci, aby z téhož statku a dílu jejich všeho jeden každý z do- tčených pánuov poručníkuov sobě za prâtci svú padesáte kop gr. ces. vzal a ostalek téhož statku a dílu jejich k záduší a kostelu sv. Mikuláše v Star. M. Pr. ležícího, faře mé, aby dáno a obráceno bylo. Při tom toto ještě znamenité vyhraZuji: předkem jestliže by P. B. na tomto světě mne déle pozuostaviti ráčil a já po učiněném a za- vřeném tomto kšaftu mém na náklad vinice mé i také pro jiné potřeby mé v některé větší sumy a v dluhy u lidí dobrých se vzdlużiti musil a druhé že by z dopu- štění božího neúrody, neřesti a jiné bezelstné případnosti na vinici i na jiny nuoj statek prisly a tak skrz to páni poručníci v nebezpečenství by byli, proto že jsem já již po jistých sumách jednomu každému dítěti mému z statku mého týmž pp. poručníkóm vydati a vyplnili poručil; i ačkoli jisté sumy dětem mým a jednomu každému ode mne jmenovány a kšaftem tímlo vyměřeny jsú, však při- hodilo-li by se co toho, jakž již ode mne výš jmenováno jest, z dopuštění božího, od pp. poručníkuov z statku mého nemohly by se dětem mým ty a takové sumy vy- dati, tehdy, jakž ve všem jiném tak i v tom týmž pp. poručníkóm se mocně duověřuji, že oni to spravedlivě rozvrlníce v sumách a v dílech k dětem mým potud, po- kudž by slatku toho mého potomně vystaciti mohlo, upřímě se zachovají a děti moji, totiZto synové i dcera XIV. Na náměstí Svatomik. — Č.p. 28. 197 má, na tom, což by jim od pp. poručníkuov na sumách jednomu každému za díl jeho vydáno bylo a vyměřeno, mají a budú povinní přestati a, jakž nahoře dotčeno jest, z toho z ničehéhož tíž pp. poručníci jim ani žádnému no- mají a nebudú povinni počtu činiti. It. toto pak ještě dále z statku mého odkazuji: najprvé p. m. Tomášovi z Javo- říce poručníku kožich kuní nepošitaj lepší a k tomu birct aksamitovaj černaj sobolem podšitaj, it. p. Sixtovi z Ottr- štoríu, druhému poručníku, kožich kuní šamlatem hřebíč- kovým pošitý a ktomu čepici sobolovou, it. knězi Janovi Mystopolovi, p. administratorovi, kmotru mému, kámen vzlaté, slove beryll, a k tomu koZich kuní polskaj. Item dále tíž páni poručníci budou povinní z statku: mého osobám níže položeným vydati tolo: najprvé Johanně chůvě, služebnici mé, za službu její čtyrydceti kop míš., it. Jakubovi, služebníku mému, mzdy za jeho službu dvanádcte kop. míš. a k tomu přidávám mu kabát feršlalový červý, poctivice kožené a kožich liščí podbřiškovaj barchanem černým pošitý, it. Lídš kuchařce mzda její též aby zapla- cena byla. Item toto jeSté oznamuji, Ze svrcliu často jme- novaným pp. poručníkóm i jednomu každému z nich zvláště timto listem mým tu plní moc a právo dávám a la jest vuole má konecná, jestliže by P. B. na kterého- koli z nich nemoc dopustiti ráčil a prvé že by z tohoto světa pojat byl, nežli by se to všecko podlé vuole a po- ručení mého vykonalo, tehdy aby též mohl na svém místě jiného poručníka ustanoviti a zřéditi i učiniti, tak aby se této vuoli mé vždy dosti státi mohlo. A při tom i to oznamuji, což se dvú řetězuo mých dotýče, že jsem o nich tymż pp. porućnikóm, v jakóm by zpuosobu byti jmóly, oznámil a zprávu dal. Toto jest& pri tom též oznamuji, což se zbroje dolýče, o níž svrchu dotčeno, kterúž jscm byl synóm mým odkázal, že jsem touž zbroj Kašparovi Strnadovi z Tryskovic výš jmenovanému prodal za osm- nádete tolaruov, meč šaršoun za sedm kop míš. a jiných mečvov sedm neb osm po jedné kopě míš. a k tomu sedm lotuov zlámaného stříbra a za lo ještě mi nic od něho dáno není, než mělo hned zaplaceno býti. Toto také naposledy oznamuji, že jsem přijal k sobě k svěření zápis domu, který koupil sobě Jan Evan, někdy služebník muoj, kterýžto zápis téhož domu témuž Janovi Evanovi propouštím, aby ihned po smrti mé jemu propuštěn byl. Na potvrzení toho všeho oc a pro lepší jistotu i budúcí pamět já svrchupsaný Modest pečetí mú vlastní tento kšaft oc jsem zapečetil v sobotu po sv. Kedruté létu oc M"DOXLVII?. (Stvrzen v pondělí po Nanebevsüipení P. Kr. J. před sv. Urbanem 1. t.) 17. 1548, 14. brezna. Nukop. ć. 2117 f. 130. Jan Kolský z Kolovsi, místosudí dvorský a písař soudu komor- ního, k. d. Modestovský ležící mezi kollejí Všech Svatých a domem p. Jiříka Komedky a druhý Truskovský z druhé strany téhož domu p. Komedkova od poručníkuov po neb. p. Modestovi z Pokštajna, za IIIC XXXII!/s k. gr. č. Act. fer. IllI. post Gregoriuin. 18. 1551, 9. února. Tamléž f. 228. Jirí Komedka z Rovin, rychtář St. M. Pr., a Mandalcna ze Ptení m. j. k. d. Modestovský od p. Jana Kolského z Kolovsi, místo- sudího dvorského a písaře soudu komorního, zalIICL k. gr. č. Act. fer. II. post Dorotheam. 19. 1658. 7. ánora. Rukop. 6c. 2142 f. CC. 20. (Kšaft Jiříka Komedky z Rovin.) Ve jméno —. Já Jiřík Komedko z Rovin, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám tímto mým listem všem, že s dobrým rozmyslem o statku mém kšaltuji a řídím obycejem takovýmto: Předkem a najprvé činím stalku mého všeho bez výminky, totiž: domuov mých tří v Star. M. Pr. ležících, v nich všech svrchkuov, 

Strana 198
198 XIV. Na náměstí Svatomik. -— C. p. 28. nábytkuov, klenotuov na zlatě, na stříbře, na hotových penèzich, cinovém nádobí, šatstvu lehacím i chodícím, kromë zbroji, pravé dědice a mocné vladaře Mandalenu, manželku: mú wild, Václava, Albrechta a Viléma, syny nase, jim společně ten vXecken slatck tak jmenovaný dávám a odkazuji tak a na ten zpuosob, aby Mandalcna, manželka má, s Václavem, synem naXím, ty2 statek vSecken do let Albrechta a Viléma, synuov našich, rozumných a spravedlivě podlé práva došlých opntrovali, sebe také i do- tčené syny a bralří z něho zivíce a je k dobrému ve- douce, tak aby z miädf ptivykali se bâti P. B. a to bez umenšení toho vEcho statku. Kdy}by pak Albrechtovi a Vilémovi P. B. let spravedlivě došlých a právě rozumných dojíti ráčil, tehdy ehci tomn a ta jest konecná vuole má, aby se o ten všeckeren slatek již jmenovaný na pravé a rovné čtyry díly rozdělili; neb jí Mandaleně, manželce mé milé, toho v$3cho se duoveruji, Że ona pamatujíci na P. B. a na víru manželský nic toho před syny mými již jmenovanými neukryje, i rozdélíce se tak o lýž statek, aby jeden každý s bázní boží svého užíval a jeho marně ne- utrácel; jestliže by pak který buď Albrecht neb Vilém tak marnotratcí: býti chtěl a dosáhna dílu svého jej bez- potřebně utrácel, tehdy chci tomu, aby Václav, syn muoj, s Mandalenou, manzelkou mou, piijjmüce k sobé ten díl tomu bralrů svému, kterýž by takový byl, podle uznání p. purkmistra a pánuov z něho na potřeby jeho vydávali a jemu jeho nepostupovali a to potad, pokudž by svého hledětí: nechtěl. S strany pak nápaduov lakto řídím a kšaftují: Jestliže by který z (čeh dvou synuov mých, totiž Albrecht a Vilém, pied dojitím let rozumných z svèla sšel, chci tomu, aby díl jeho na Mandalcnu, Václava a kterýž by z těch dvou synuov živý zvostal, připadl, však tak Mandalena, manželka má. aby toho nápadu s syny těmi požila, jestliže by stavu svého neproměnila; dopustil-Ji by pak P. B. v vdovství smrt na. manZelku mi, tehdy jí plod moc k tomu dávám a povoluji, aby ona o dílu svém mnou jí odkázaném mohla řéditi a kšaftovati podle vuole své a synu jednomu neb všem neb Alžbětě, dceři své, odkázati bez překážky každého člověka. Václav, pak syn muoj, len poněvadž léta rozumná a dospělá má, o dílu svém bude moci podle vuole svy řéditi a kšaftovati. Což se pak Jana, syna mého, dotyce, po tom jsem na smlú- vach svadebnich padesite kop gr. ć. jmenoval a protož nad těch L kop gr. č. jemu ještě přidávám dvadceti a pět kop gr. č. a tu sumu aby jemu manželka má s Vá- clavem, synem naším, ve dvú létech pořád zběhlých ode dne smrli mó vydali povinni byli ancb jestliże by uznali, že svého s bázní boží hledí, jemu tu sumu prvé vypluili; a tou sumou jeho z statku mého všeho vybývám a na tom ať přestane, neb jsem já na něho mnoho slatku svého vynaložil. S strany Alžběty, dcery mé a manželky p. l'avla Kapra, lé nad věno, kteréž jí na smhivńch sva- debních jsem jmenoval a po ní dáti připověděl, jí ještě k tomu kolík pozlacený s přikrývadlem přidávám, a man- iclce mé vètim, Ze jf to vyplní a v ničemž jí jako deciy, kdyby jaki při ní potřebu uznala, neopustí, poněvadž se k nim, k rodicuom svym, jako vérná a posluiná dcera chovala. Což se pak zbroje dotýče, o tu Václav s Albrech- tem a Vilémem, bratřími svými, když by klétuom rozum- nym dośli, at se spravedlivě rozdělí, neb jim společně dkivám a odkazuji. S suany pak dluhuov mych, jimiż jsem lidem povinovat, o tóch manželka má dobře ví a ty že z statku mébo zaplatí a jich tak po mé smrli nenechá, pročež by kdo na mne slušně nařékati po mé smrtí mohl, jí jako své milé mauželce věřím, neb ta jest celá a dokonalá vuole má, aby každému, komuž jsem co dlu- XIV. Na náměstí Svatomik. — Č. p. 28. žen, zaplatila. Což se pak Doroty děvečky, kteráž u mne jest a jf nedostatečný chovám, a Jiříka, bralva jejího, přátel mých krevních, dotýče, jichž jsem já poručníkem, o tom zprávu tuto činím, že jsem předešle s p. Václavem Vozem z Rovin, strycem mym, o Jich spravedlivost jislú smlitvu ucinil, tak jakż mezi nómi a jim Václavem ti smlouva spečelčná o to učiněná lo v sobě šíře ukazuje, na kteríž jsem já již od dotčeného Václava Voza pade- site kop míš. přijal, a prolož těch padesile kop aby manželka má jí Dorotě a Jiříkovi z statku mého vydatí s Václavem synem, když by toho požádali, povinna byla; a dále on Václav Vnoz bude povinen podle: dotčené smlúvy k nim Dorotě a Jiffkovi se zachovati a Manda- lend, manželce mé, a Václavovi, synu mómu, k ruce jí Dorotě a Jiříkovi vydávati, jakož pak jiné naděje o tom nejsem, ucż že jakž oni manželka: má a syn muoj tolikéž i Václav Vuoz v tom k nim Jiříkovi a Do- rotě spravedlivě se zachovají. Naposledy dožidal jsem se za poručníky k radě a ku pomoci uros. vladyky p. Ga- bricle Klenovského, p. švagra mého milého, a p. Pavla Kapra, zeti svého, aby oni manželce mé a Václavovi, synu mému, v opatrování statku mćho a synuov mych let nedošlých radní a pomocni byli a jich v nicemż ne- opouštěli, jakož pak jiné k nim naděje nejsem, než že to pro mne, syny mé i manzelku mou s ochotnostf ucinf. — Tomu na svědomí a pro dokonalejší toho všeho duo- věrnost sám svou vlastní rukou pod tímto mým kšaltem — jsem se podepsal a tyż kšaft jsem svou vlastní: pecetí, kteréž užívám, zapečelil v pondělí před sv. Klimentem 1. M*D9LVTI*. (Vyhlášen v pondělí po sv. Dorotě I. p. 1558.) 20. 1572, 22. října. Lislina IV. ć. 20.029. My Pavel Sturm z Fir$tenfeldu a Wolypra Sturmovä z Slav- kova, manželé; známo činíme tímto naším listem přede všemi vuobec, kdež čten nebo cticí slyšán: bude, jakož jsme sobě koupili duom v osadě sv. Mikulíše v Star. M. Pr., podle kolleje Všech Svatých z jedné a urozené paní Mandaleny Komedkové ze Plení z strany druhé ležící od uroz. pp. Václava, Juna a Viléma, bratří: vlastních Ko- medkuov z Rovin ete., i z takového domu predjmenova- ného p. purkmistru a pænuom dotteného St. M. Pr. pti- pověděli jsme a tímto naším listem sami za scbe i za budoucí téhož domu držitele připovídáme všecky poplntky a daně náležité, buď to podle obce nebo k uší i k kostelům, činiti, též berně dávatí a lo, jakž jiní pře- dešlí držitelé toho domu činili, vykonmívati, šenkův i ji- ných živností městských zancehati, nýbrž ve všem tom se lak, jakž jiní lidé stavu rytířského zle v tomto městě bydlící, se chovati. Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu a, což se svrchu píše, zdržení my, z počátku jme- novaní manželé, pečeti naše vlastní k tomuto listu našemu jistým naším vědomím jsmc přitísknoutí dali. Jenż jest dán v Praze v stíedu po sv. Lokiài cv. 1572. (Obě pe- celi vlisknutć.) . 91. 1578, 10. énorn. Kukop. à. 2118 [. 330. Pavel Sturm z Firštenfeldu a Wolpra Sturmová z Slavkova m. j. k. dnom Modestovský od Václava, Jana, a Viléma bratří Komedkuov z Rovin za 500 k. gr. Acl. die Sclio- Jasticae. 29, 1587, 2. cervna. Rukop. ć. 2205 f. 75. (KSaft Pavla 5turma z Fir&tenfeldu. Ve jméno —. JA Pavel Sturm z Virštenfeldu ve známo činím, že jsa v kázni boží, tolo mé pořízení a konečnou vuoli svou poslední vlastní rukou svou činím: A předně činím poručníky nade vším stalkem svým, kterejž v St M. Pr. v domě svém mim aneb míli budu, ur. p. Michala Keka z Svortzpachu a p. 

Strana 199
XIV. Na ndmösli Svalomik. — C.p. 28. Jana Funka z Olivetu. A předkem paní Anně Pečárkové, kteráž jest mnoho let u mně pokoj svuoj mčělaa vždycky se ctně, chvalitebně a poctivě dobře chovala a mne v mé nynější nemoci: pilně opatrovala, ve dne i v noci skoro nad možnost hlídala a ve všem poctivém a dobréin po- sluhovala, tak že jí vždycky z čeho děkovati mám, jí po- roucim a odkazuji duom svuoj slove Modestovskcj u sv. Mikuláše v St. M. Pr. vedle kolleje Všech Sv. ležící — zouplna k plnému dědičnému jejímu drževí, užívání. Též jí odkazuji všecky šaty, cínové nádobí všecko, což toho v týmž domě jest; více jí odkazuji všecky šaty nebožky Wolpry, manželky mé, pas stříbrný a nožnice stříbrné, druhý pas stříbrný pozlacený po starodávnu udělaný. A jiná stříbra odkazují tčinto: Nejprve dva kolliky po- zlacený, největší, ty poroucim p. Michalovi Kekovi nade- psanému, paní manželce jeho odkazují stříbrní pozlacenú konvicku, ptéka papouška a panně dceři jejich dva prsténky, jeden tabulka a druhý malý špičatý, oba dobrý diamantové, synu jeho tulich vSecken stříbrný a na něm fendrych pozlacenÿ. Panu Janovi Funkovi nadepsanému od- kazuji koflflc pozlacencj s vikem a barevnejm šmelecm dólancj, virginal svuoj zelenej, tfi loutny v sklepové svèt- nici, harfu, cytary nejlepší, diakvinternu, téZ prsten dia- mant veliký po starodávnu zasazený, p. Mikulášovi Ná- chodskému z Beriého, hejtmanu na MaleSové, koflik po- zlacencj s víkem, sou na něm Wi figury vokrouhl¢ a ten mi od cís. Maximiliána darován byl, tóż jemu odkazuji kožích kuní dlouhej, kanabačem pošitej, kterejž sem vše nemnoho nosil, též nohavice aksamitové s harasovejmi stryinfy, k tomu rukdvy ccly atlasovy a koldr aksamftovy s amatystovejmi knollíky, což všecko sem málo nosil, množe svobodně to na scbe vzfti, neb sem jak živ žádné zlé nemoci na sobě neměl, též čepici kuní aksamitovou ; dceři jeho odkazuji malou záponku zlatou s modrým sa- firem krysolitem a k ní nemalá perla česká; více jemu odkazuji kápi španělskú s dvěma ouzkejmi a veprostřed tretf Strych Širší aksamflem, premovani, atlasem prym zespod podšilej, novú, k tomu poctivice, rukävy, suknicka, vše damaškové, v kterejch sem nikda nebyl, k tomu od- kazuji jemu koflik pozlacenej bez vika, slove mlejn, aby tim lópe na mne zpominal ; lóż jemu wadmescr s stiibrem. Jakubovi Dráhlovskému, někdejšímu služebníku mému, odkazuji malej virginal svuoj, malí loutnu v dfevèné světnici a třelí citaru, kterákoli zuoslane; z šatů mych k:ipf vlastnf tfimi ouzkcjmi Strychy aksamitovÿmi premo- vand, aksamftové poclivice s kozenejmi Strymfy, rukdvy kanabacovy a tykytovÿ, vice poctivice [k] sedënf z sukna aksamftem premované a k tomu tykytou vyvlacované a k tomu atlasovej černej kabát a sukničku z Boragic, bi- ryty aksamílové všecky bez zápony a též klobouky všecky, Mikulášovi Cernoborskému odkazuji svuoj regal jistě do- bry a muoj stary virginal ćerny a roby mó jeleni, da- niclkové i kamsíkové, krom které v dřevčné horní svět- nici jsou, sou hodny chování, a zápis J. Mti Cé na tisíc kop, z nichž se ročně ouročí pět ze sta, totiž padesále kop míš. A tak ještě zuostane paní Anně Pečárkové jeden pás stříbrný pozlacený, druhý stříbrný nepozlacený, tři nože v stříbrných nožnicích, konvička stříbrná místy po- zlacená, též konvicka stříbrná poloupinetní, koflík indianský, vořech a svrchu na něj drubý kollik též pozlacený, řetěz zlatý, peníz zlatý a prsteny všecky, též jí dávám těch tři sta kop míš., kteréž mi paní Kateřina Helvíkova v Lito- měřicích na den sv. Havla příštího tohoto roku zaplatiti dlužna. Panu Danielovi Prciszoví, solnímu ouředníku při komoře Slezské, odkazuji hlemejždě perlového, k tomu stříbro, kteréž mi od mincmejstra Joacbimstálského až do XIV. Na náměstí Svalomik. — C.p. 28. 199 vyjití léta oc 84 zadržel, tak za to mám, že ti hřivny, z toho aby koflík udčial a mne při tom památky měl; též jemu poroučím rapír s aksamfítovou pošvou, jílce zla- tem a stříbrem vysckävany, s klerejinZ ještě žádný no- chodil, k tomu náleží pis aksamitovÿ též takovým dílem, noznièky a tulich, také kamení řezané s truhličkou, též neiezanć v$ecky a pouzdro nożuov s stffbrnejmi slicnky a pouzdro nové s hřebeny na mém stole, Lóż luk tureckej s pouzdrem, šípkami pěknej, čekan a sekerka turecká a hodinky pozlacené bitcí na hrdle nositi. Bartlovi Orteglovi poroučím kožich vlčích podbříišků kanabačem potaženej a sukni z dobrého soukna, aksamilem třmi štrychy premo- vaná, černá, k tomu v zelené škaluli všeliké peří za klo- bouk všecky, což jich jest, braně všecky, což jich v svět- nici. Hendrychoví Wykbtartovi, sekretáři válečnímu, po- roučím duom nebo grunt muoj se vším příslušenstvím, kterejž sobě darovanej mám od J. Mti C. na Jílovém k dědičnému držení a užívání a s tím jako svejm vlastním učinění, k tomu ručnice dlouhé neb krátké všecky a branč, což jich v pošvách v sklepě na prkně visí. Hanz Kyr$ovi na Jílovém přísežnému poroučím, odejmouc paní Anna sobě stříbro nebo pásek u pláště, též jiné všecky šaty, co jich koli mimo nadepsané odkázání pozuoslává, což na osobu mou náleželo, všecky společně, k tomu tři kukusy dědičné na dolu V kocouřích a tri kukusy na Zlatém Slunci, vše na Jílovém. A jakož mám na horách zlatých Jílovských slove V kocouřich sobě zapsaných devět kukusův, kteréž mi mají věčně podle zäpisuov pavovati, z nich sem tři kukusy nadepsanému Kyršovi tulo odkázal a lak ještě šest zůstává, ty odkazuji přáteluom mym do Vídně, Lotiz kteří: sou pošli z paní Žofie Švorcové, někdy Martina Rejcehle manželky, a z paní Margety Weilerové, obojího pohlaví, což jich koli jest, na rovný podíl mezi ně, toli- kéž inezi též mé přátely poroučím celej duol svůj, slove Zlaté Slunce, kterýž mně drahně stojí; a též jakoż mim na dole V kocouřích dluhu do čtyři sta kop míš, o čemž nadepsaný Hons Kyrš dobrou vědomost má, protož těch 400 kop míš. na ten duol Zlaté Slunce naložiti mají, ne- pochyboji, že tu nadělení Božského od jeho svaté milostí dojdou. Pakli [by se] jim pióteluom svrchudolcenym tak k sobě tobo přijítí nevidělo, tehdy poroučím ty perg- thule svrchu psanému milému p. Michalovi Kekovi a p. Janovi Funkovi, aby (i svého Stésti tu pohledali. Adamovi Zďárskému z Lovčc, někdy Prokopa z Lovce synu, at živ-li jest, odkazuji těch sto kop grošuov, kteréž mi J. M. Cká p. podkomořímu Moravskému z pozůstalého reštu purgmistra a rady Sumberských dáti rozkázati ráčil, ty aby jemu dány byly. A jakož mi v oufadu rentmeistrském posavad ourokové z vobou tisíc až do sv. Jiří léta sc 85 zouplna spraveny [nejsou] a odtad mí ještě zaplatiti po- zůstávají, ač již z jednoho tisíce, kdež se ze sta po šesti kopách platí, již ne mně, nežli p. Danielovi Preisovi, kte- rémuž sem ten tisíc kop a zápis na něj postoupil, platiti musí, však z druhého tisíce, kdež se platí pět ze sta, ještě mně se roční ourok až do sv. jiří léta tohoto sc 86. dlužno zůstává, totiž 50 kop míš., ty poroučím Janovi Neubitzerovi, varhanfku Tejnskómu, k tomu s luoże šatů, klerejchż sem jemu ddvno póijcil, tóż i Sest kop míš., ty jemu odpoustfm. Provision, ten mi se zůstavá od prvního dne Octobris léta sc 85, tolikéž mi jest v témž ouřadu dlužno 119 kop 42 gr. č. podle oučtu se mnou v puchal- terii učiněného, z toho odkazuji k záduší sv. Mikuláše zde v St. M. Pr. sto kop míš. a na vostatek aby mi po- ctivý pohřeb udělán byl. Ostatek, což zuostane, paní Anně Pečárkové všecko poroučím a odkazuji. — Jenž dán léta od narození Syna Božího tisícího pčěťístého osmdosátého a 

Strana 200
900 Xu. Na námésli Svalomik. — С. p. 28. šestého v neděli Cantate, to jest čtvrlého dne měsíce máje. Pavel Sturm z Firšteníeldu. Kterýžto kšaft my purkmistr a rada k žádosti Anny Pecirkové, pozuostalé vdovy po někdy panu Pavlovi Stur- movi, a poručníkuov (kromě těchto dvou artykuluov, kdež o nějakém domu na Jilovem kšaftuje, také s strany ně- kterých věcí na instrumentích, cytarách a loutnAch sc ná- ležejících, o kteréž ještě mezi nadepsanou Annou Pečár- kovou jinak Sturmovou a urozenym panem Bavorcm mlad- ším Rodovskym z Hustiřan před námi v radě spor po- zuoslává) sme stvrdili. Tomu na svědomí — upecetiti v outerÿ po Božím Těle léta páně oc osmdesátého sedmého. 23. 1590, 14.září. Rukop. C. 2230 f. 825. V siiedu po sv. Bernardu stala se smlouva mezi Annou Sturmovou, jakožto původem, a Dorotou Landovou a to taková: Jakož jest Lorenc Nejmon !. 1588 v důom Anny Sturmové zveden a Dorota Landová, pravíc sobě míti právo a spra- vedlnost postoupenou od Lorence Nejmona, jemu že by 496 tolarů 58'/; gr. Pavel Sturm, někdy manžel této Anny Sturmové, povinovat byl, i ackoliv Anna St. tim se nejvíce hájila, by i co takového dluhu bylo, o němž ona neví, však že po muži svým nic plaliti povinna není, nejsouc žádnou dědičkou ani poručnicí manžela svého, nýbrž kšaftovnicí, takže jako i jinejm nebožtík Pavel Sturm nemalé věci odkazoval, tak také že se jí týž dům odkázáním dostal. Pročež že by ne k ní on Lorenc Nejmon, ale k pravejm dědicuom jeho Pavla Sturma hleděti měli. Však po mnohém předkládání — ohlásila — že pro ujití dalších zaneprázdnění se uvolila to, za všecku jeho Lorence Nejmona spravedlnost dáti 100 k. gr. č. Act. die Exaltae s. crucis. 24. 1595, 19. června. Rukop. č. 2113 f. 29. Jan Rovier, jinak Tesař, šmejdíř, a Anna k. d. Modestovský řečený v osadě sv. Mikuláše mezi domy kolleje Anjelské a Matyáše lékaře obostranně ležící od Anny Sturmový za 750 k. gr. č. Však Anna Sturmová v tom domu zadní pokoj nad zahrádkou v svém zavření k bytu volnému až do smrli své sobě jest zanechala. Act. fer. II. post Viti. 25. 1599, 24. května. Missiva z r. 1597— 98 (sv. 106) f. 85 arch. mislodrz. (Revis( Jana Revíra a Mik. Cernohorského.) J. M. C. ráčil milostivě poruciti p. presidentu a radám svým nad appellacími v známost uvésti, Ze tu appellac( v rozepři mezi Janem Revirem, mésténfnem St. M. Pr., i na místě Anny, manželky jeho, z jedné a Mik. Cernohorským z Hořovic, J. Mti Cé ouředníkem cel pomezních, spolu s Zuzanou Parmenovou odtudž z Hořovic, sestrou jeho, z strany druhé, co se statku odoumrtí po někdy Anné Sturmové pozůstalého dotejče, poněvadž slušné příčiny svého odvolání na vlastní osobu J. Mti Cé k té revisí předkládá a že v tom při domácím i vrchním právě vohlášení své časně, nedav času právnímu projíti, učinil, k revisí přijímati a týmž radám svým milostivě: poroučeli ráčí, aby napřed jmenovaná acla se všemi průvody a allegály zouplna bez umcnšení do kanceláře Ceské dvorské k revidírování podati nařídili. Na tom etc. Decretum etc. Pragae 24. Mai 1699. Číslo pcp. 29. (U strak.) *]. 1389. — Lib. erect. IV. ć. 579. Nos Mar- linus Rotlew iudex, Bernhardus de Picska, Johannes de Ach, Reynhardus de Mülhausen, Ottlinus pannicida, Cun- XIV. Na náméslí Svatomik. — C. p. 29. czo glaser, Johannes Pleycr, Crux institor, Franciscus Rokczaner, Hansa Rost, Wenceslaus Otlonis, Franciscus Steubl, Joliannes Gosler, Hrzko de Brodecz, Conradus de Markspurg (). Cristanus Leitner, Franciscus Haber (3), Cunczlinus Dibissii et Frauciscus lIopfner, consules et iurali cives Mai. Civ. Prag. — recognoscimus, quod do- minus -- Jesco Camenecz, inslilor et sartor, noster con- civis, 6 sexagenas gr. census annui —- super domo et eius area sita inter domos Pauli de Wyenna ex una et Petri Sidlo parte ex altera solvendas honeste matrone Kacze, quondam Ilcnrici pannicide relicte, nostre concivi, in publico nostre civilatis iudicio coram nobis — publi- cavit per bedellumque — proclamare fecit, nec non cum eodem censu omnia — nostre civitatis iura publicando peregit, ita videlicet, quod ipsius census medietas in festo s. Geogii — ct b. Galli de premissa domo — prefato Kacze — solvi dcbet. — Dal. Prage — sabbato — ante b. Andree ap. #2. 1429. — Rukop. ¢. 2099 [. 284. Wanka, conthoralis Gregorii braseatoris, fassa est sc teneri in VII s. Johanni Rcczkoni ct Katherine, conthorali ipsius, pro quibus pecuniis concordiam fecerunt, sic quod Johannes deberet tollere dimidiam terciam s. a conventorc cclarii quolibet anno, qui celarium in domo ipsius Wancze, Camenczonis dicta, convenerit usque ad extenuacionem VIII s. 1. 1439, 3. zari. () Rukop. c. 90 f. 45. Wanka, conthoralis Blazkonis braseatoris, resignavit domum suam - dictam ad picas inter domos videlicct collegium OO. SS. ct Hane pincerne — Blazkoni, marito suo —. Act. fer. V. [post s. Egidium ?]. 2. 1470, 81. prosince. Rukop. č. 2119. f. P. 9. Ne jmeno bożie amen. Já Blažek — od strak vyznávám, Ze ackoli z dopu&ténie boZieho etc. takZe duom muoj, v némz bydlfm, sladovnu také mú — dal sem dobrovolně paní Duoře, manželce mé milé, vedle smluv svatebních —-. Act. die Silvestri. 8. 1477, 13. března. Rukop. č. 2105 f. 384. Wen- ceslaus de Tysspow et Katherina e. d. ad picas aput Do- rolheam, relictam Blasii Straka, pro LXV s. gr. bocm. Act. ier. V. post Gregorii. 4. 1479, 5. dubna. Rukop. ¢. 2106 f. 33. Wyssco de Blazticze el Susanna e. d. ad picas erga Wenceslaum de Tyssnow pro XLV s. gr. prag. Act. fer. Il. post Do- minicam Domine ne longc. b. 1481, 15. zátí. Tamléz f. 87. Johannes Beneda et Elizabeth e. d. ad picas a famoso Wysskone de Blaz- ticz pro LXV s. gr. prag. Act. sabbato post JXxalL. s. crucis. (Zaplatil jen 36 k gr. pr.) 6. 1491. — Tamléz f. 301. Johanna de Malowicz: conthoralis Johannis Benede de Neczün —. 7. 1497, 9. srpna. Rukop. c. 2107 f. 127. Fabianus cultellator inductus est ad domum ad picas in XX s. gr. prag. debiti. Act. fer. III. ante Laurencii. 8. 1493, 14. listopadu. Rukop. č. 94 I. f. 106. Dorothea a picis obligatur XX s. gr. pr. Fabiano cultcl- latori, ct illas scribit super domo propria ad picas —. Act. fer. V. post Briccii. 9. 1497, 24. února. Rukop. c. 2107 f. 132. Bo- huslaus lapicida de Obora et Martha cmerunt domum ad picas erga Jessconem cet Georgium Sowka, commissarios bonorum olim Dorothee a picis, pro XCV s. gr. pr. Act. in vig. Mathei ev. 

Strana 201
XIV. Na náměstí Svalomik. — Č. p. 29. 10. 1499, 23. ledna. Tamtéž f. 159. Johannes de Conwald et Dorothea e. d. ad picas a Bohuslao latomo pro XCVII'/, s. gr. pr. Act. fer. IIII. post Vincencii. 11. 16510, 11. července. Rwkop. č. 1128 11. f. B. 1. Když po smrti neb. Jiříka, někdy od strak starého váž- ného, kterýž bez pořízení v náhle umřel, táhli sú se na statek po něm zuostalý Kateřina Hekrlíková a Majdalena sklenářka, pastorkyně jeho nebožtíka, každá po mateři své a manželkách jeho nebožtíka, pravíce, že jsú ony nebožky k němu nebožtíkovi Jírovi statky přinesly. Potom také Kateřina Simonová klobúčnice také táhla se jest na týž slatck po ném zuostaly, pravieci, Ze se jest jí nebožtík s tiem statkem poručil. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Po- něvadž ony Kateřina a Majdalena pastorkyně nejsú jeho nebožtíka žádné přítelkyně, že ony k tomu statku spra- vedlivosti nápadem nemají podlé práva, kteréž ukazuje, že toliko nápad jíti má na samy toho umrlého najbližší přátely, kterýž by bez kšalftu umřel. Což se pak paní Simonové dotýče, poněvadž její Kateřiny Simonové svě- domie podlé práva dostatečné nenie v tom, by se jí ne- božtík Jíra s statkem poručil, i podlé toho ona také k témuž statku práva nemá. Než poněvadž též svědomí její všecko ukazuje, že jest ho Jíry pilna byla a jemu i svi čeledí slúžila, i z té příčiny p. purgmistr a páni jí polovici toho statku po něm zuostalého za tu službu při- říkají a druhú polovici na záduší za jeho duši podlé práva. Act. fer. V. ante Margarethe. )2. 1518, 25. ledna. Rukop. c. 1128. 11. f. C. 5. V té při mezi Janem od strak a Jakubem zlatotepcem, jakoż jest mezi nimi vznikla z některých slov poctivosti škodných a to v tom, kdež jest naň, na Jakuba, Jan od strak prožaloval, že jest jeho dotýkal a jemu na jeho poctivost sáhl, pravě, že by týž Jan v domku někdy hospodářem byl. Proti tomu Jakub odpíraje pravil, že což jest mluvil, že jest sám z sebe na Jana od strak nic nepravil, než to, což jest slyšel od lidí a že jest v domku byl —. Zase Jan — že — v Brně bytem nikdy jest ne- byl, než příchozí, a jak jest se zrodil a zachoval v své mladosti, list svého zachování i rodičuov svých ukázal, : nad to © svědomí pod pánuov Brněnských pečetí vydané —. Tu p. purgmistr a páni — nalézají: Poněvadž toho svédkové Jana od strak neseznávají, by Jan od strak v domku nebyl, tak jakž jest dotčen byl od Jakuba, a Jakub veda svědky na to, že je Jan v domku byl — to jest dostatečně provedl a přes to jeho Jakubovo dotknutí ti svědkové věci vyšší, kteráž v sobě poclivosti městské nenese, dotýčí, že by Jan od strak v domku nad nevěstkami hospodářem v Brně byl a tu hofartu za manželku pojal a s nimi nějaké obcování bytem měl, a Jan pravil, že jest nikda obytem při tom městě Brně nebyl, protož páni obmajšlejíc poctivost městskú jemu Janovi přikazují, aby podlé svého odporu toho sobě dostatečnú jistotu zjednal od pánuov Brněnských —. Pavla na víru obrácení. 18. 1522, 17. června. Rukop. č. 99 f. 132. Kdež jest neb. Jan od strak bez pořizenie umfel vostaviv po sobě dvě dcery, Annu a Kateřinu, kterážto Anna, jsúci v Majtě vdána, požádala jest podílu toho statku po otci jich zuostalém. 1 tak se jest to porovnánie mezi nimi stalo, takZe na penézích, svrclicích, klenot(ch ona Anna přijala jest napřed grunty zaküápené v Majté ot neb. otce jejího, k tomu na zlatě tři sta XXII zl. uh. a hotových penéz LV k. m. — Act. fer. III. post Viti. 14. 1598, 9. února. Rukoß. č. 2109 f. 277. Jiřík Komedka kożiśnik a Dorota k. d. u strak mezi domy Stalo se v outery den sv. | XIV. Na náměstí Svatomik. — Č. p. 29. 201 Azmana kupce a Horčičky obostranně od Jiříka Charúza, Bartoše zlatotepce a Zikmunda nožieře, poručníkuov sirot- kuov neb. Jana od strak, za sto k. gr. pr. Act. fer. II. ante Scolastice. 10. 1574, 17. května. Rukop. č. 2118 f. 369. Mandalena Komedková ze Ptení přiznala se, že duom svůj u strak dala Janovi Komedkovi z Rovin, synu svému, a Anně m. j. Act. fer. II. post Sophie. 16. 1581, 80. května. Rukop. č. 2112 f. 98. Anna Komedková z Divčic, po Janovi Komedkovi z Rovin, hofrychtifi království Ceskćho, vdova, pfiznala se, jakoż sobě podle někdy p. Jana Komedky, manžela svého, duom u strak mezi domy Pavla Sturma a Jana Volka obostranně ležící od p. Mandaleny Komedkové ze Ptení dání má, že toho domu zase postoupila Mandalené Komedkové ze Ptení a Vilémovi Komedkovi z Rovin, synu jejímu. Act. fer. III. post Urbani. 17. 1682, 19. bfezna. Rukop. č. 2122 j. 397. Matiáš Prejksnar z Prejksnar, plnomocn(k Viléma Ko- medky z Rovin, oznámil, že jest tajž Vilém Komedka po- vinovat dluhu paní Dorotě Kordulové z Košátek 62 k. gr. č., v kterémžto dluhu domu jeho Viléma k užívání ihned Jindřichovi Kordulovi ze Sloupna, dotčené Doroty manželu, postupuje do dvú nedělí. Act. die Gregorii p. 18. 1689, 20. března. Tamićż f. 401. Vilém Ko- medka z Rovin pfiznal se listem pod pečetí svi a na místě jeho Jindřich Humperk z Humperku, plnomocník Viléma, oznámil, že jest týž Vilém dlužen 165 k. gr. č. Maurycovi Tatousovi z Vraného, kterých ujišťuje na domu svém. Act. fer. III. post Getrudis. (Bez kvitancí.) 19. 1582, 8. května. Rukop. č. 2112 f.125. Zveden Mauryc Tatous z Vraného v duom Viléma Komedky z Rovin pro 166 k. gr. č. Act. die Stanislai. 90. 1582, 18. června. Tamtéž f. 128. Zvedeni do domu Vilćma K. z R. Adam Kekule ze Stradonic a Ależ Klenovskÿ ze Ptenf pro 294 k. m. v rukojemství za J. M. C. od Viléma nevyvazenych. Act. fer. II. post Viti. 21. 1586, 20. dubna. Rużop. c. 2112 f. 232. Karel Oršimovský a Lidmila k. d. u strak od paní Kaletiny Nejepínské z Víčkovic za 300 k. gr. č. Act. pridie Phi- lippi et Jacobi. 29. 1591, 28. června. Rukop. C. 2112 f. 361. Vilém Dobřenský z Dobřenic, plnomocník p. Jana Ru- dolfa a p. Maximiliana, vlastních bratří Trčkův z Lípy, na Světlý n. S., Veliši, i na místě p. Burjana Mikuláše, třetího bratra jejich let nemajícího, jsúc listem pod pc- četmi zmocněný, jehož datum ve čtvrtek po sv. Janu Kř. tohoto leta 1691, oznámil: Jakož jest dobré pamčti p. Burjan Trčka z Lípy, podkomoří v království Ceském, za živobytí svého koupil sobě duom u strak řečený od Karla Oršimovského a Lidmily m. j. za 850 k. gr. č., jakž zápis trhový v registřích p. purkmistra v listu 104. za- psaný plněji svědčí, a ten po smrli p. podkomořího na pp. bratří zejmena svrchu položené dědickým právem jest připadl, že toho takového domu — postoupili — v ty sumě 350 k. gr. č. Matiášovi Záloňovskýmu lékaři a Zu- zaně, dceři jeho, Jana Cimvice z Livína, měštěnína m. Králový Hradce n. L., manželce. Act. in vig. Petri et Pauli. 23. 1597, 16. května. Rukop. č. 2113 f. 70. Mar- kéta Ekntalerová k. duom u strak od Zuzany, někdy Matiáše Záloňovského dcery, Jana Cinovce z Libína man- želky, za 650 k. gr. č. Act. postridie Asc. dom. 26 

Strana 202
202 XIV. Na námésli Svatomik. — C. p. 29. 24. 1610, 25. srpna. Rukop. c. 2114 f. 18. Jan lmfeld, k. d. u strak mezi domy Jana Rovína a Volkov- ským obostranně od Markéty Ekntalerové 7a 900 k. gr. č. 96. 1611, 24. listopadu. Zamléž. Marlin Birk z Ottendorfu ptipovidé sc nn mfsté KaSpara Birka st. z Ottendorfu a Krozdorfu, otce svého, na 200 k. gr. č. peněz gruntovních, kterézto někdy Michalovi B. ^ O., bratru Martina, sloZeno byti mélo. * 1628, 7. července. Rukop. č. 2234 J. 179. Jan Imfeld pojiśtuje 1600 k. m. vénnych paní Kateriné, manželce své. nu domě svém nárožním vedle domu Ve: runy Rychové a Jana Revíra obostranně ležícím, v němž bydli. Číslo pop. 31. (U zlaté růže, Volkovský.) *1. 1401. 20. září. Rukop. č. 996 j. 42. Duchco Rulant resignavit omnia bona illa Johanni de Comyn, quc sibi prius resignaverat idem Johannes —. Act. fcr III. in vigilia Mathei ev. *2. 1412, 5. kvétna. Rukop. č. 2101 jJ. 312. Duchco Rulant resignavit 1 s. gr. c. pueris Marci scul- tellatoris in VI s. gr. super domo Pawliconis pellificis ad tres coronas pro et loco huiusmodi X s. gr., quas ipsis pucris Petrus Schidlo in ultimo suo testamento legavit, nam idem Duchco reddidit eis 111] s. gr. pecania in pa- rala. Act. fer. V. post Invenc. s. Crucis. 1. 1487, 18. listopadu. Rukop. č. 2099 f. 467. Ma- thias poribny et Sigismundus Slama, commissarii missi ad tabulas terre de mandato dominorum pro parte Petri dicti Ssidlo ad conspiciendum, utrum Prziba, relicta Wen- ceslai de Horzessowicz, et Margaretha, nata ipsius, habe- rent aliquid in tabulis terre, responderunt, quod haberent et continetur illa proscripcio in griseo minoris Dxv: Prziba, rclicta Wenceslai de Horzessowicz, et Margarctlia, nata eiusdem Przibe, Michaelis sartoris conthoralis. Act. fer. ll. ante. Elisabeth. 9. 1449, 4. ánora. Rukop. c. 2099 /. 1006. Hana de domo Ssidlonis et Johannes Brunczwik publicaverunt XXl s. super bonis Henrici, prout sunt fideiussores ad Johannem Klika. Act. sabbato ante Sixti. 8. 1443, 12. prosince. Listina kapit. sv. Vilské XXIX č. 27. Ve jméno boZie amen. Ja Hana z Sidlovic domu, měštěnín St. M. Pr., oznamují tiemto listem všem lidem nynějším i budúcím a na vědomie dávám, že ackoliv jsa nemocen a ncduZiv na těle, však proto s do- brým rozmyslem a s dobrú pamét( ze véelo zbozie a statku svého — toto své poslednie porucenstvie zjednávám, cinfm a zpósobuji obytejem tiemto dolepsanÿm: Najprve vuole mó jest, aby dluhové moji, jimiž sem dlużnikóm mýra vinnovat zuostal, ježto by takoví dobrým svědomím podle městského práva mohli dokázání býti, z statku mého napřed byli zaplacení, a zvláště a znamenitě: paní Kačce Rosemberkové, becvářce z St. M., puolpáty k. gr. Potom odkazuji a mocné dávám po své smrti paní Huodé, manželce své, a paní Martě, dceři své, duom svój, v němž přebývám, i veškeren jiný statek svój k jmění, k držení a ku pokojnému požívání a, bylo-li by toho potřebie, mezi ně na rovný diel k rozdělení. A v tom aby jim nebylo překáženo od ižádného člověka žádní XIV. Na náměstí. Svatomik. — C. p. 8I. měrú. Tomu vSemuf na svédectvie prosil sem múdrých a opatrnych mużóv Sigmunda rychtafe, Matije porybneho a Bernarta od Sampsona, kon&Seluov piísc2nych St. M. Pr., že jsú své peécti vlastnie plivésili k (omuto listu. Jenž dán léta — 1443 (len čtvrtek na Početí Matky Božie. 4. 1448, 8. červenec. Kukop. č. 90 J. 165. Jo- hannes dictus Sswab emit pro se, Jirzicone, patruo suo, domum ad auream rosam, oiim Ssidlonis dictam, sitam in angulo post s. Nicolaum inter domos Blazkonis adipicas ex una et relicle Piskorzonis, hostio de collegio OO. SS. mediante, parte cx altera erga Huodam, relictam Hane, pro L s. gr. Act. fer. ll. post Procopii. (R. 1450 trh zrušen.) 5. 1450. — Rukop. c. 2099 |. 1064. V té při, v nie2to Jan Sváb vinil jest panf Huodu, sûsedû svii od zlaté ruože, z osmi k., kteréž jí, duom od nic'kúpiv, za- vdal byl. Jemužto ona odpierala, že penězy peněz jsu rukojmie. Páni — zvláště to vážiece, že tehdáž když pan Jiřík města dobyl jest, Jan Sváb svrchupsaný z města ušel byl, a pan Mikuláš Trčka v ten sč duom, jakožto od- běhlý, s povolením pana Jiříka, správce měst Pražských, byl uvázal a ku přímluvě dob ých lidí téhož domu paní Huodč již pravené jest postúpil s takovúto výmluvú, aby táž paní Huda těch VIll k. sobě zavdaných panic Zuzaně, Svábově manželce, zasě vrátila —. 6. 1450,10. února. Rukop. č. 90 |. 188. Cristannus braseator et Jana c. d. olim Ssidlonis ad aurcam rosam penes domum Blazkonis ad picas cx una ct posterius hostium collegii capelle OO. SS. parle ex altera erga Huodam, relictam Hane, pro XLVII s. gr. Act. die Sco. lastice. 7. 1450, 20. dubna. NRukop. c. 2099, J. 1065. V té při, v kteréžto paní Kateřina, někdy dcera Machu- tova Prokuratorova z Malé Strany, nařekla jest paní Huodu o duom Sídlovský u zlaté ruože, v osadě sv. Mi- kulése v SL M. Pr, tóbnici sč k němu po otci svém svrchupsaném a dovodiec práva toho napřed kšaltem ně- kdy Alžběty, Sidlovy manželky. jímžto len duom Machu- tovi nadcpsanemu od též Alžběty byl odkázán a podle toho dovodice také i kšaftem otce svého Machuty téhož práva instrumentem obecního písaře v Zitavč udčlaným, proti niežto z strany druhé paní Huoda také svého práva dovodila listem Star. M. Pr. s visutá vót$i téhoZ'méüsta pečetí, jímžto muž její, Ilana, dobré paměti od týchž pánóv a obce sobě a jí zu pět a sedmdesáte kop gr. v celosti zaplacených týž duom jest koupil, v kterémžto listu znamenitě také vypsáno jest, kterak Machuta slíbiv i piisah. stiemlo mèstem zlé i dobré trpéti, potom v naj- pilnéj&( potřebu a núzi obce utekl jest z mósta a 'byl statkem svým i živolem proti městu a tak své právo ztratil jest hodně, nalezli, aby Kateřina, dcera Machutova, panie Huody viec nenafíkala. Act. fer. ll. dominicc Re: miniscere. 8. 1457, 6. října. Rukop. č. 2105 f.77. Johannes Suziebrsky et Anna c. d. dictam Hanowsky ex opposito domus olim Muczkonis et penes domum Wenceslai, nunccii dominorum, immediate, erga Cristannum braseatorem pro LXXX s. gr. Act. fer. V. post Francisci. 9. 1461, 9. února. Rukop. č. 2119 f. L. 3. Ve jmeno božie amen. Já Jan Stfiebrsky, móżlćnin Star. M. Pr., vyznávám etc. że — ustanovuji múdré a opalrné lidi Václava Newpeka, bratra mého milého, Jana z Plané. miestopisare desk zemských, a Jindřicha řečeného MHemrie, brnieře, přátely mé dobré, pravé a mocné poručníky Jo- 

Strana 203
XIV. Na náměstí Svalomik. — C. p. 31. hanky, Doroty, dcer mých, kteréž s první žení mám, | domu také mého, v němž bydlím, kterýž podle domu u strak na rohu u zlaté ruože leží —. Potom pak vuole má jest a tak teď poručníkóm rozkazuji a porúčiem, aby dcerám mým nadepsaným, každé z nich po LXX k. gr. vydali, když by k letóm rozumným přišly —. Dále po- |! ručníkuom mym porúčiem, aby duom muoj nadepsaný prodadúc, Kateřině a Martě, druhým dcerám mým, po | XX k. gr. zachovali do jich let rozumnych. Ostatek pak peněz za duom chci, aby manželce mé dán byl. (Dále uvádějí se dluhy za pivo.) Act. die Appolonie. 10. 1469, 1. prosince. Rukop. č. 2105 f. 178. "l'hobias mercator ct Marusska e. d. ad auream rosam erga commissarios olim Johannis Strziebrsky pro LXXXXVIII s. gr. Act. fer. IlII. post Andree. 11. 1472, l. srpna. Tamtéž f. 322. Thomas vitrator et Margaretha e. d. ad auream rosam aput Thobiam mercatorem. pro LXXX s. gr. Act. sabbato post Jacobi, 12. 147%, 1. srpna. Zamtéz. Johannes, filius Mathie Horcziczka dicti, et Martha e. d. ad auream rosam aput Thomam vitratorem pro LV s. gr. boem. Act. sabbato post Jacobi. 18. 1495, 19. února. Rukop. c. 2107 f. 78. Mar- tha, olim Lekssonis, nunc vero Johannis baccalarii de ' Naczeradecz conthoralis, resignat domum marito suo. Act. fer. V. ante Kathedram Petri. 14. 1497, 29. listopadu. Tastéz f. 135. Barthossius [Horčička] de Benessow resignat omnem substanciam suam — Marthe, conthorali sue — insuper Martha pre- ! nominata resignat — domum suam, quam inhabitat, sitam post s. Nicolaum penes domum Bohuslai ad picas et do- mum Johannis Peniczek —. Act. fer. III. ante Andree. 15. 1629, bfezna. Jukop. c. 2110 f. 296. Marta, vdova Horčičkova, vzdala jest duom svuoj podle domu Jiříka Komedky Janovi, řečenému Janák, mečíři, Václavu Ryšavýmu pekaři a Martě, manželce Matěje Truosky nožíře, [dětem svym]. Act. fer. III. ante Translat. s. Wenc. l 16. 1537, 9. ledna. Rukop. ¢. 2111 f. 161. Jan Va- | lentovy a Lidmila k. d. mezi domy p. Jiffka Komedky a | Levy tesaře obostranné od Matěje Trusky nožíře za | CXXII'/, k. gr. č. Act. fer. 11]. post Trium regum. 17. 1687, 19. února. Zamtéž f. 165. Modest z Pok- šlajna k. d. od Jana Valenty za CXXII!/, К. вт. & Act. fer. II. post Julianam. 18. 1548, 14. března. Rukop. č. 2117 f. 130. Jan | Kolský z Kolovsi, místosudí dvorský a písař soudu komor- ního, k. d. Truskovský od poručníkuov po neb. Modestovi z Pok$tajna. Viz predeśly aüm. (Act. fer. Illl. post Gre- gorium.) 19. 1550, 6. května. Tamtéž f. 206. Jan Volek a Eva k. d. na rohu ležící podle domu p. Jiříka Komedky z Rovin, řečený Truskovský, od p. Jana Kolského z Ko- lovsi, místosudí dvorského a písaře soudu komorního, za sto a X k. gr. & Act. fer. IJI. post Floriani. 20. 1562, 19. ledna. Rukop. č. 990 f. 400. Jakož jest Mikuláš, arciknížecí drabant, obeslal ku právu Jana Volka kožišníka a vinil jej z toho, že Annu, sestru jeho Mikuláše, on Jan, když u něho a manželky jeho kuchařkou byla, nenáležitě a hanebně i nekřesťansky zbíl a stloukl, takže ji bradýřovi hojití dáti musil a on jí traňky dávati musí, nebo krví chrká. A dal ji on Mikuláš i u p. purk- mistra ohlédati, kterak jest nekřesťanky byla zbita. Proti 2. XIV. Na ndmésti Svalomsk. — C.p. 31. 908 tomu od Jana Volka jest mluveno, Ze ona Anna jsouc celedinem n něho k čeládce jiné nenáležitě se chovala, " jednomu tovaryši košili na něm strhala a kockáfuov jim nadala a jiná hancbná slova jest mluvila, kterýchž pro poctivost nechce při právě oznamovati. Z čehož když ji Anna, manželka fanova, trestala, i v tom jí upo- slechnouti nechtěla, až podruhé potom v pátek, když ji opět trestala, (u ona Anna se jí zmocnila, a Jan to vida, co jeho manželka činí, proutkem jest ji Annu nějakým mrskal, ale aby ji tak nenáležitě, jak se žaluje, bíti měl, tomu odpírá. Nebo kdyby tak velmi byla stlučena, ne- přišla by na druhý den k němu Janovi podvolujfc se, Ze chce ráda u nich býti a sloužiti, kdyby ji bratr její, on Mikuláš, nebránil —. (Volek byl od obžaloby osvobozen.) Act. postric Priscae. 21. 1566. Rukop. č. 1048 f. 191. :(Svédomt mezi Ondřejem Cyklicerem [též Andres Sokol zvaný), cis. stielcem, a Janem Volkem kožišníkem). Kašpar, tovaryš kožišnícký u Mandaleny Komedkový, svědčil: Tak se přibodilo, že Ondřej naším pořádkem se nespravoval ně- kolik neděli před vánoci a jest obyčej, řád, že páni ob- sílají před hody cechy a starší a tolikýž potom páni starší i tovaryše; a jestli jaký zlý vuole mezi tovaryši byly, aby se spokojili před božími hody. Tehdy jsou starší tovaryši žalobu vedli na Ondřeje před pány staršími, že se několik nedělí pořádkem nechtěl spravovati. Tehda Ondřej dal odpověd na to, že pro tu příčinu, že k'službě má úmysl, neb jest svad na ten čas službu měl. Tehdy Volek seděl mezi jinými staršími a třásl se na něj: O v&ak's jdi tam, pry, ku p. Kozlovi za Slanej pro filec ; taky mám tvůj vobojček a dílo. A Ondřej dal odpověď na to, že můž to byti. A ty máš prej několik kuních futer. A dali se v řeč, že jsou proti sobě mluvili. V tom jest Ondřej z cechu vyšel a Volek za ním křičel: Jdi, lalo&ku, jdi. Jan Svorc, tovaryš kožišnícký od Marka kożiśmka: Když bylo před hody, byli sme v cechu. Tehda starší tovaryši vedli žalobu na Ondřeje, že s kordem po hospo- dách chodí. Tehda ptali se ho páni starší, proč s kordem chodí a on řekl, mám službu. A p. Jan Volek jemu řekl: O máš službu, ale lotrovskú. Tehda řekl a nadźval mu sobulkü a laluckü, jdi, vyved se p. Kozelkovi. Tehdáž, když ze dveří šel, řekl mu: Býku, петё! volek :než býk býti. Potom Volek řekl, lepší, prej, býk než zloděj. Mandalena jableénice: Sla sem z trhu domü:a pani Lidmila Halácková mne potkala, prosila mne: i: Medle Mandelino, prosím tebe, mám ted pékny vobojek sobo- lovj, dohod mi na něj kupce. A sem jej od ní vzala, nesla sem jej paní Marvši šmukýřce a ona ho nekoupila, i nesla sem jej paní Salomeně Kropáčkový i šla sem zase ku paní Lidmile Haláčkovic a ptala sem se ji: Mó mila pani Lidmilo, &f jest to vobojek a ona mi povédila: Milá Mandalino, jest svobodnej, j4 jej mám od jednoho tova- ryše, neb se strojí hned na cestu, musí peníze míti. I tak sem já s tím nic hned neměla; teprv<paní Lidmila šla sama ku paní Kropáčkový, sama prodávala, sama pe- níze za něj brala a taky jí za svobodný prodávala, táž slova mluvě, Ze má jej jod jednoho tovaryše. A paní Kropáčková jej zaplatila. Michal Sandera, tovaryš kožišnický: Pan Jan ;Volek žádost na mne vlożil, podle přísahy abych mu svědomí vydal na Andresa Sokola, kdež jest Andres se dopustil nějaký věci, když jest dělal u p. Jiříka Zvuonka, toho času cís. rychtáře; pak že jest ho p. Jiřík dal do trestání panskyho, utekl se Andres k pořádku. k tovaryšuom 

Strana 204
904 XIV. Na náměstí Svatomik. — Č.p. 81. starším, aby ho z panskýho trestání vyjednali. To jsou oni všecko vykonali, ku p. Jiříkovi došli, jeho jsou sotva na postavení vyručili. Tak podle žádosti tovaryšuov star- ších, jakž jest na ně žádost vzložil, aby ho z panskyho trestání vyjednali, za rukojmě se museli postaviti. Když sme ho stavěli, měli s p. Jiříkem rozepři o nějaký kožich, kterýž jest byl před pány staršími položený. Pak sme žádali a prosili p. Jiříka, aby mu lo prominul, což jest koli proti němu učinil. P. Jiřík pověděl, že nemá se s ním oc urovnávati, Ze chce otakovú věc ku pp. starším lileděti ; což jest se mu tu škody koliv udělalo, že páni starší to k sobě přijali; že chtí ho k tomu dostatečně míti, jestli jest jakú škodu p. Jiříkovi udělal, aby mu to nahradil. P. Jiřík sobě před námi to stěžoval, že by to všecko nemělo býti, co mu dal podšívky na ten kožich. A Andres Sokol pověděl, že což jest on dal, že jest všecko do toho kožíchu vešlo, a co odešlo, to že jest poslal po svý paní. V tom sú se nemohli urovnati. Lidmila Haláčková: Měla sem nějaký kus po otci manžela mýho sobolu; potom stáli u mně jacís Němci, hospodou byli, kožišníci, darovali mi dvoje šorce sobo- lový, nemaje mi co za ztravu dáti. Tchdy sem já prosila toho Andresa, aby z těch šorců sobolových a z toho kusu aby mi svedl vobojek; potom ten obojek prodala sem paní Kropáčkový. A proto sem jej prodala, že sem těm Němcuom dodati měla. 99. 1589, 99. srpna. Rukop. c. 2112 f. 326. Bar- toloměj Rych truhlář k. d. v osadě sv. Mikuláše nárožní mezi domy někdy Komedkovic a Lívovým obostranně le- žící od Evy Volkovy kožišnice vdovy za 400 k. gr. c. Act. fer. HII. post Assumpt. M. V. 98. 1606. — Rukop. à. 1065 f. 275. Jitfk Brun- clík svědčil: V paměti mám, že jest kněz Matouš Lito- myšlský, farář Hořelický, měl sklep u p. Bartoloměje truhláře a vod něho sem to slyšel, od téhož kněze Ma- touše, že jest říkával, že jest půjčil p. Bartotomějovi tru- hláři 100 k. m. — Jan Spalík truhlář: V paměti své mám, když sem jednoho času 1. 1604. za potřebou mou do domu Bartoloměje Rycha truhláře přišel, seděl tam kněz Matouš v světnici za stolem a mně k tomu přinutil, že sem podle p. faráře se posadil a byl vesel. Potom mezi jinou rozprávkou řekl kněz Matouš Bartoloměji ho- spodáti: tys mě sto k. m. dlužen, kterýchž sem tobě půjčil. Ozval se Rych a řekl: Tak jest kněze Matouši, a já vám zase s poděkováním chci oplatiti. A v tom kněz Matouš vyvstal a šel ven z světnice a Veruna, manželka B. Rycha, s hněvem řekla: Můj milej Bartoloměji, nechci, než počtěle sé s ním, bychť já měla od nábytkův něco z domu zastaviti, a voplatte mu. A on jak se málo pod- napije, hned vás upomíná. A v tom kněz Matouš přišel zase do světnice a byl vesel a dobré mysli. Rekl: Můj milej Bartoloměji, já tě mám za svýho dobrýho přítele, neb když já za tebe koliv po sedlácích neb po svým pa- choleti, co mi máS skoupiti, vzkáZi, ihned bez meXkánf, vina jinejch věcí všelijakejch, bych peněz neposlal, odsí- láváš. Nu o to všechno, Bůh dá, se sečteme, jedno se nestarej. Item jednoho času přišel ke mně do příbytku mého Rych žádaje mne a že mi hned peníze dá, abych šel do solnice a koupil prostici soli velký, že ji má na pospěch knězi Matoušovi do Hořelic poslati. Já řekl sem: Děte sami. A on: prej pan Kříž se na mne hnévá pro nějaké dílo a mně neprodá. Tak sem učinil a koupil prostici soli a pacholek z solnice přivezl ji do domu mýho. Potom bylo v sobotu, sedlák z Hořelic přitrhl k domu mýmu a vzal ji na vůz 2 pravil, že ji poveze p. XIV. Na náměstí Svatomik. — C. p. 81. faráři, knězi Matoušovi do Hořelic. — Jan zvonfk z Dušník: Na tyto cedulce, kterou vám dávám a skládám, písmo toto dolejší jest vlastní ruky nebožtíka kněze Matouše, který v Hořelici umřel. Já sem tam byl zvoníkem a po- savad to držím. — M. Ondřej lBlovsky z Palatynu, učiniv přísahu podle práva, svědčil takto: Jakého svědomí ode mne Bartoloměj Rych, truhlář, spoluměštěnín a soused můj, žádá, tomu sem z cedule řezané mně od něho podle práva a zřízení zemského odeslané porozuměl; i to v své paměti dobře mám, že jest u mne v domě mém, poklá- daje sobě mne za věrného a dobrého přítele a patrona, kněz Matouš Litomyšlský, farář Hořelický, za časté i s tímto Bartolomějem, trublářem, a s jinými dobrými lidmi duchovními i světskými býval, a to sem od něho častokráte mluviti slejchal, že jemu týž Bartoloměj v domě svém mu bytu a sklepu, když do Prahy přijíždí aneb při- chází a tu své věci skládá, mnohá dobrodiní, služby i po- hodlí činí a když mu o čeho objednání napíše ancbo při čeládce své rozkáže, že mu všecko svými vlastními penězi objedná a koupí a to sobě pěkně pořádně poznamenaje, jemu se toho všeho při jeho každém do Prahy příjezdu spravedlivě spraví, takového dobrého přátelství a pohodlí souce od něho velice vděčen, toho že se jemu i dílkám jeho vším dobrým skutečně odplatí. Jakož pak i jednoho času, léta a dne v jistotě pamatovati nemohu, ke mně do domu mého jest se dostal, an u mne rovně tehdáž nebožtík pan Martin Karchezius, písař radní, byl, ozna- mujíce mi, že jest jemu Bartolomějovi, hospodáři svému, k zlepšení živnosti jeho sto kop míš. zapůjčítí připovědčl a na těch sto kop jemu tu hned před námi na stole mém padesáte kop míš. vysázel, ostatních padcsáte kdy2 nač potřebovati bude, dovodevzdati chce, žádajíce nás, abychom toho povědomi byli; po některých pak potom drahně časích, opět se ke mně dostavše, oznamoval mi, že jest panu Florianovi Humburkovi sto kop míš. zapůjcítí při- pověděl, a jakož jest byl hospodáři svému sto kop míš. také zapůjčil, o to jest se s ním o všeckno pořádně, jako osůl, víno, mejdlo, koření a jiné věci, porovnal a učetl, tak že mu toliko na těch »to kop třiceti sedm kop dlužen pozůstal, a ty že okazuje u něho k doplnění těch sto kop, kterých panu Florianovi zapůjčil, kteréž jest on Bartolo- měj také odvedl a na to kvitanci od pana Floriana má. A aby jemu knězi Matoušovi on Bartoloměj truhlář přes těch sto kop tak zaplacených co více a vejše dlužen býti jměl, toho sem od nebožtíka kněze Matouše jak živ ne- slyšel a o tom nic nevím. 24. 1608, 9. října. Ruwukop. č. 2148 f. 76. Jakož jsou Mikuláš Pštros impressor s Bartoloméjem Rychem truhlářem o stavení v uličce kolleje Andělské mezi domy jich obostranně ležící při úřadě šestipanském činiti měli, Mikuláš Pštros takové stavení Rychovi právě stavil. Když potom od pp. úředníkův dictum na to se jest stalo, po kterémžto dictum Rych kuchyni klenutou v též uličce vystavěl, na kteréžto kuchyni vejšeji jedno slavení, buď světnici neb komoru, vystavěti chtěl, když opět mezi nimi spor a nesnáze vzniknouti chtělo, však obojí strana jsou porovnání: Předně a nejprve co se strany toho stavení vejšeji dotýče, on Rych nad tou kuchyní svétnicku ancb komoru stavěti a vyzdvihnouti může, vyzdvihnouc pram- pouch při zdi Mikuláše Pštrosa čtyr loket a nejvíc půlpáta lokte trámy vejše aby na ném poloZil, ty trámy prkny ukryl a hlínou aneb čímkoliv na vrchu ubezpečil, na to prostředkem žlab aby položil, tok vody [aby] na ulici obrácen byl. K kterémužto žlabu tak v prostřed položce- nému z obojí strany námětky pod žlab aby se daly a po- ložily, tak aby s obojích domův střech, jak Rycha tak 

Strana 205
X1V. Na náměstí Svatomik. — C.p. 81. Pštrosa, voda do téhož žlabu vpadati mohla. Mikuláš Pštros poněvadž mezi vikýři střechu krytú hejbati a ná- mětky vejšeji vyzdvihnouti má, lu mezi těmi vykýři on Pštros zíďku z cihel aneb z kamene učiniti a vyzdvihnouti a lýž námčtky zase na svůj náklad sobě ukrýti dáti má, až jednoho šáru přes zíďku. On pak Rych z obojí strany námětkův, jak od domu Pštrosa, tak také i od domu svého, cihlami na náklad svůj ukrýti a kdyby jaká oprávka na těch z obojích stran námětcích nad tou svět- ničkou ležících potřebovala, opravovati též má. Zlab pak ihned společně koupiti mají a ten kdyby sešel, společně kupovati j budoucí jich, též při vložení budoucích žlabův, jak tesaři, tak i pokrývači platiti i na potřeby naklädati mají. Však ty okna dvě po ty straně nad tou světničkou v vikyfi tak züstati mají a jich on Pštros volně užívati má. Však v tom při tom [s] doložením, aby pod těmi okny nejmíněji půldruhý čtvrti střecha s námětky aby šla. Naproti tomu on Pštros takto opatrovati má i budoucí jeho, aby žádná nečistota pod žádným vymyšleným způ- sobem těmi okny lita ani házena nebyla, aniž také bez- potřebným po též střeše chozením; jestliže by pak pří- cinou chozenim po střeše jaká škoda na střeše aneb na cihlách se stala, to on Pštros i budoucí jeho opravovati zase mají. Stalo se ve čtvrtek po sv. Františku. Číslo pop. 33. (Náleželo k č. p. 16. Kollej Všech Svatých.) V ulici Kaprové. Číslo pop. 35. (U tří klíčů, Lívovský dům.) 1. 1437, 15. cervence. Rukop. ć. 90 f. 6. Wen- ceslaus dictus Piskorz resignavit domum suam sitam penes domum dictam ad tres episcopos et posterius ostium do- mus collegii OO. SS. — Jirzienie, conthorali sue. Act. die Divis. apost. 2. 1448, 7. prosince. Tamtéž j. 170. Stephanus frenator Kawin dictus et Hedwica emerunt domum ad tres claves dictam apud Jirzenam, relictam Wenceslai Piskorz, pro XII!/, s. gr. pr. Act. sabbato post Nicolai. 3. 14b2, 20. května. Tamtéž f. 231. Wenceslaus, natus Georgii, olim dominorum hostiarii, et Katherina e. d. Piskorzonis diclam erga Stephanum Kawin pro XIII s. gr. pr. Acl. sabbato post Sophie. 4. 1490, 4. kvétna. Rukop. ë. 2106 f. 275. Ja- cobus Czelny et Makussa e. d. a Wenceslao Drasnik et Katherine, conthorali ipsius, pro XXX s. gr. Act. fer. Ill. post Invent. s. crucis. 5. 1490, 28. června. Tamléz f. 280. Wenceslaus Hamernik ct Katherina e. d. aput Jacobum Czelny pro XXX s. gr. prag. Act. in vig. Petri et Pauli. 6. 1491, 28. února. Tamltéž [. 309. Johannes Pe- niezek et Johanna e. d. erga Wenceslaum Hamernik pro XXX s. gr. pr. Act. in vig. Mathei ap. 7. 1499, 28. října. Rukop. č. 2107 f. 178. Ma- thias dictus Sskubele emit domum post s. Nicolaum pe- nes domum Martini Kosteczka ex una et hostium poste- XIV. V ulici Kaprové. — C. p. 86. 205 rius collegii OO. SS. parte ex altera sitam a Johanne Peniezek pro LXII!/a s. pr. Act. fer. IIII. post XI m. virg. 8. 1502, 10. února. Tamléž f. 212. Wenceslaus Claudus frenifex et Jana e. d. erga Severinum institorem et Danielem a ponte, commissarios bonorum olim Mathic dicti Sskubele, pro L s. gr. prag. (R. 1508 splácí vdova Jana.) Act. die Scolastice. 9. 1530, 28. února. Rukov. č. 2110 f. 323. Brykcí Leva tesař a Barbora k. d. ležící vedle kolleje z zadu V. Sv. a Kostečky obostranně od Jany zvířednice za XXXVII'/, k. gr. 6. Kteryżto duom ona Jana jest pro- dati musela z příčiny té, že jsú ji synové její Vávra a Petr v závadu uvedli. Act. fer. II. Carnisprivii. 10. 1567, 22. ledna. Rukop. č. 2117 f. 406. Jiřík Kopydlanský z Kopydlna a na Cerníně a Mandalena z Cerné m. j. k. d. od Martina Levy a Anny m. j. za LX k. gr. č. Act. fer. VI. post Fabianum. 11. 1560, 29. srpna. Rukop. č. 2118 f. 242. Ve čtvrtek den Stětí sv. Jana p. Jiřík Kopydlanský z K. prodal p. Mathiášovi Prkovi z Rosic, komorníku při dskách zemských, dům v ulici Kaprově za 72!/, k. gr. č. (s ponecháním bytu do dvou let, totiž jedné komory a maštálky zadní na dva koně, v světnici hořejší aby volně byl —. R. 1570 Matiáš Prk byl již mrtev.) 12. 1583, b. června. Rukop. č. 2112 f. 152. Anna Prková dává duom svůj v Kaprovic ulici Matyášovi Cej- dlarovi a Veruné m. j. (s výhradou bytu a zaopatření do smrti.) 13. 1594, 18. května. Rukop. č. 2113 f. 1. Mi- kuláš Pštros impressor a Lidmila k. d. na rohu u Lívův řečený podle Volkovského domu ležící od Jana Rakovni- ckého, jinak Pilata, a Josefa Cejdlara, poracnfküv Jana, sirotka po Matesovi Cejdlarovi, též Bartoloměje Rycha a Veruny m. j., votčíma a vlastní matky téhož sirotka, za 276 k. gr. č. Act. pridie Ascen. domini. * 1622, 29. dubna. Rukop. č. 2114 f. 298. Ondfej Lejsnar puncochar a Zuzana pro sebe a pro Jana a Zu- zanu, syna a dceru Jana Felsa s ní Zuzanou splozené, k. d. v Kaprovic ulici od Mikuláše Pštrosa a Krystíny m.j. za 500 k. gr. č. Číslo pop. 38. (U tří biskupů, Uhlířovský, Rozsypalovský.) ” 1417, 13. ledna. Rukop. č. 997 [. 72. Hanuss pistor de Gurim dictus est ad domum Lewe, ubi tres episcopi sunt depicti, que sita est iuxla domum Ssidlonis parte ex una et vicus parte ex altera, pro X s. Act. fer. IT. in octava Epiph. 1. 1487, 21. června. Rukop. c. 90 f. 5. Urbanus frenifex emit domum dictam ad tres episcopos, sitam inter domos Wenceslai Piskorz ex una et relicte Machonis molendinatoris parte ab altera, erga Johannem de Ruzen dictum Jenik pro sedecim s. gr. Act. fer. VI. ante Joli. B. 2. 1488, 17. kvétna. Tamléz f. 18. Nicolaus bra- sealor de destriclu Zacensi et Afra emerunt d. ad tres episcopos erga Urbanum frenificem pro XL s. gr. Act. sabbato post Sophie. /Nebylo provedeno.) 8. 1442, 9. ledna. Rukop. ć. 2099 /. 509. Cristannus, frater Nicolai a tribus episcopis, et Barbara, 

Strana 206
206 XIV. V ulici Kaprové. — C. p. 88. soror dicti Cristanni, fassi sunt, se percepisse XX s. gr. ab Afra, quondam uxore dicti Nicolai. et a Johanne, nunc marito suo, iuxta testamentalem legacionem ipsis per pre- fatum. Nicolaum factam. Act. fer. III. post Epiph. d. 4. 1447, 24. ledna. Tamléz f. 142. Cristannus braseator et Jana e. d. ad lres episcopos in platea s. Va- lentini pro XL s. gr. erga Urbanum: frenificem. Act. fer. 111. ante Convers. s. Pauli. (Zru$eno r. 1449.) 5. 1454, 6. srpna. Pukop. ć. 2105 f. 22. Johan. nes de Luna et Aíra e. d. ad tres episcopos inter domos Wenceslai, nunccii doininorum, et domum Lewowe, erga Urbanum frenificem pro LIX s. gr. Act. fer. lI]. die Sixti. 6. 1469, 16. prosince. Zumléž /. 287. Johannes Sskoda torrifex e. d. ad tres episcopos inter domos Sil. vestri et Wenceslai l'raspnik aput Johannem a Gallis et Afram — pro C s. gr. Et Johannes vendens relinquit pro usu suo braseatorium, testudinem et cameram, in qua scrvat vasa, ad unum annum. Act. sabbato post Lucie. 7. 1470, 81. března. Zamtez f. 290. Martinus sartor diclus Kosteczka et Anna c. d. ad 3 episcopos aput Johannem Sskoda pro CXXIIII s. gr. Act. sabbato ante Letarc. 8. 1471, 3. října. Tamiéž f. 308. Martinus diclus Ratibor et Kunka emerunt medietatem posteriorem domus ad tres episcopos dicte, que quidem medictas sita est inter domos Silvestri et Thome braseatoris parte ex utra- que, aput Martinum sartorem Kosteczka dictum pro XXXVI S. gr. pr. lstis adiectis, quod Martinus Ratibor parietem, qui domum eius a domo Martini Kosteczka dividet, con- struere debel circa murum, qui est penes pistrinium, alias podie peci, directe. Item aqua de domo Martini Ratibor per domum Martini Kosteczka fluere debet. Act. fer. III. post Remigii. 9. 1606, 14. cervencc. Aukop. 6. 2107 f. 285. Jeronimus, natus olim. Martini Kosteczka, resignavit omne jus suum ad domum post dictum Martinum Kosteczkam Clementi, fratri suo. Act. fer. Il. post Margarethe. 10. 1528, 28. inora. Rukop. č. 2110 f. 252. Václav, syn Jany zvířednice, k. duom mezi domy Jany zvíředlnice a Jakubové obostranně od Klimenta Kostečky a Doroty m. j. za LVII'J, k. gr. pr. Act. sabbato aute Trans), s. Wenc. 11. 1652, 29. &ervence. Rukop. c. 2142 J. AA. 15. Ksalt nebo porucenství Václava Kostečky, kterýmžto svuoj statek, buď mnoho nebo málo, mocně rozděluje a odka- zuje: ltem prvoiné lzaiáSovi, synu svému, duom sedící v ném, vinici velikou a chmelnici velikou odkazuji a po- rouéim. ltem duom za Zidy fčleně manželce a dvíma dě- večkám, dcerám mým, item vinici na Zdénkovskÿen ho- rách (úroku puol třetí kopy) děvečkám dcerám odkazují. ltem louku v Sárce vespolek manželce s dcerami. Item dnom zadní manželce s děvečkami. llcm hospodářské věci v domu, k tomu klenotky jakéžkoli děvečkám s mateři. Item Smerhovsky stary vzal sud vína za XXV k. m, na kteréž jest XI k. dal. Item v Košířích na Kašparově se dění XIV k. m. — Stalo se I. 1552 v úterý po sv. Marku. (Vysvédéeno v yjátek po sv. Jakubu t. I.) 12. 1556, 8. července. Nukop. €. 2117 f. 363 Ja- kub Janštorfskaj a Kateřina k. duom mezi domy Zvouíc- kovým a Levovým obostranně od Jana Rokyckého, jakožto poručníka Isajáše, syna Václava Kostečky, za sto XXV k. gr. &. Act. fer. III]. post Joan. Hussii. 13. 1569, 21. ledua Ankop. ë. 2118 /. 213. Ка\е- Hina ublffka, p» Jakubovi Janstorfském vdova, vzdala duom sito domus XIV. V ulici Kaprové. — C p. 88. v Kaprovic ulici, v němž bydlí, Ambrožovi, synu svýmu, u Dorotě m. j. Act. postridie Fab. et Seb. 14. 1571, 5. ánora. Aukop. c. 2118 f. 272. Jan Roudnický sladovník a Kateřina k. d. mezi domy Kosteč- kovic a Sebestiana Agrykoly od Ambrože uhlíre a Do- roty m. j. za CCC k. gr. €. Act. die Agathae 15. 1574. Jang Roudnického. 16. 1586, 28. října. Aukop. ć. 2112 f. 244. Mar- kýta Kyndulová, jinak Fišlová, koupila duom v Kaprovic ulici mezi domy Sebestiana Agrykoly a Lívovic od Ma- těje S(peckého za 260 k. gr. &. Act. fer. V. post Lucae ev. 17. 1593, 2. dubna. Tamież f. 396. Marta Ornyu- sovi z Paumberka, po Janovi Ornyusovi z P., perkmistru, vdova, oznámila: Jakož má domy, jeden u šestipenězuov řečený blíž brány Vodrané ležící po neb. Viktorynovi Fišlovi, strejci jí Marty, na ni přišlý, druhý duom v Ka- provie ulici, Uhlířovský od starodávna řečený, jejž sobě od Markéty Fišlový, jinak Kyndulový, sestry své vlastní, knihami postoupený má, že ten duom Uhlířovský Janovi Augustinovi, synu Pavla Fišle, však teprva po smrti své dává. 18. 1608. Rukop. č. 324 [. 445. V domě sirotků Fislovic [pokojnfci]: Thomas Kaler šenkýř, má městské právo, Lorenc kočí, Michal Maydr, slouží uZp. Slemera, Zacharyáš Sott, Jan nádenník, Jan Tlustej mar- štal(ř, nemají městského práva, vše podruží jsou. 19. 1610, 18. června. Rukop. č. 2112 f. 396. Lo- renc Benjamin Odháj a Anna m. j. přiznali se; Jakož jest jí Anné k&aftem Marty Ornyvsový z P. spolu s Lid- milou, sestreu její, jisté vyměření, co se domu Uhlířov- skýho dotýče, se stalo, kdyby která z sester sama jej k ruce a živnosti své ujíti chtěla, aby díl druhý sestře splatila, že takového dílu svého na tom domu postupuje Janovi ml. Petráčkovi z Vokounštejna a manželce jeho, sestře Anny, [který zaplatii]. Jan Augustin Fišl upouští od práva svého téhož dne. Tamléž. Matěj Šípecký, náměstek Cislo pop. 40a. (Dim Levovsky, Zvoníkovic, u Zvoníckàü.) 1. 1456, 28. srpna. Wukop. č. 2105 J. 57. Ex mandato dominorum vitrici ecclesic s. Nicolai ducli sunt ad domum Lewowsky nunccupalam, sitam in acie ex oppo- Prhossonis et penes domum ad tres episco. pos immediate virtute testamentalis delegacionis Anczce, nate Lewonis, demum Margarethe, relicte Nicolai Ssramek, postremo vcro vigore resignacionis Regine, olim Petri aurifabri, nunc vero Hanusskonis Stupicz conthoralis, pro usu ecclesie antedicte. Acl. in vig. s. Bartholomci. 2. 1456, 16. října. Yamléž f. 59. Wenceslaus Rudniczky et Aniczka e. d. erga vitricos ecclesic s. Ni- colai, pro XXXV s. gr. Act. die Galli. 3. 1457, 22. listopadu. Zamlež /. 80. Johannes dictus Lab et Dorothea c. d. erga Wenceslaum Rudniczky pro XXXVIII s. gr. Act. dic Cecilie. 4. 1459, 14. června. Tamlez /. 103. Nicolaus de Cadana et Barbara emerunt partem domus minorem, in suis limitibus disünctam, cuius altera pars ad Johannem et Dorotheam coniuges dinoscitur pertinere, ct tota do- 

Strana 207
XIV. V ulici Kaprové. — C. p. 40a. mus sita esl inter domos ad episcopos et Prhossonis plateolla mediante hincinde, erga coniuges pretactos pro XXVH!/, s. gr., hiis conditionibus notanterj expressatis : quod videlicet murus ille .versus plateam contra domum Prhossonis, qui protenditur usque ad murum priveti seu cloace, a-fundamento' incipiendo usque pavimentum, alias do podlahy et non alcius, ad ipsum Nicolaum debet per- linere;. sed? murus, qui est versus curiam dictorum con iugum a "fundamento similiter 'usque pavimentum nec“non eL cloaca pretacta ad possessores utrosque dictarum. do- morum 'debet pertincre. Quemquidem murum una; cum cloaca simul impensis equalibus et uniformibus, quando opus fuerit, tenentur reformare. Murus vero, qui est supra pavimentum cum atecta, equaliter ct in toto ad Johannem et Dorotam coniuges debet perlinere. Insuper est expressum, quod fenestre“tres respicientes ad curiam prefatorum": „coniugum nulloTmodo 'obstrui,7 sed; „prout nunc extant. elaborate, permanere. Hostia vero "tam ' murare Tet structuram, "alias; lirazy, sub tecto per se ret impensis pro- priis ipse Nicolaus tenetur laborare., Demum quod quousque iam diclus. Nicolaus fonte, qui est in curia sepetaclorum coniugum, voluerit uti, inedietatem impensarum ad funem et *reformacionem "fontis addere tenebitur. Aqua vero sülicidii de tectis et a fonte per! domum ipsius ‚Nicolai meatum liberum debet.-habere. Act.5fer.7 V.Tante Viti. [Viz následující dim]. 5. 1460, 7. února. Tamléz" 2I. Mathias" de Rudnicz? institor et Katherina e. d. inter" domos Nicolai de Cadana ex una et ad episcopos. parte” ex altera! erga Dorotheam,-srelictam Johannis Lab, pro XXXIII s. gr. Act. fer. V." post^ Dorothee. 6. ‘1468, 7. ledna. Ta:léz f. 263. Silvester, e. d. inter domos ad tres episcopos et Sigismundi jhincinde situatam erga Katherinam, uxorem? Wenceslai / tonsoris, pro XLV s. gr. Act. fer V. post: Epiph. «7. 1488, 19. dubna. Rukop. č. 2106 f. 230. Barthossius dictus Marssalek et Dorothea e. domum pc- nes*domum Martini dicti Kosteczka'parte una et domum Johannis baccalarii parte ex altera situatam, erga Silvestrum pannicidam pro LX s. gr. pr..'Act.^sabbato post Ostens. reliq. 8. 1491, 81. Barthossius srpna. Tamléz f. 308. braseator et Katherina e. d. inter domos Martini Kosteczka ad tres episcopos et Georgii Pikhart sitam erga Barthos- sium Marssalkum pro LV s. gr. pr.*. Act. fer. NI. ante Egidii. 9. 1508, 8. srpna. Rukop. &. 21081f. 19. Jakub braseator dictus Lewowsky et Anna e. d. a Barthossio braseatore pro LV s. gr. pr. Act. fer. III. ante Tiburcii. (R. 1515 splácí vdova Anna a r. 1517 Pavel a manželka jeho Anna (vdova). 10. 1698. — Rukop. č. 2110 /. 252. Jakubová. 11. 1530, 21. března. Rukop. č. 534 II. f. 45. Smlouvy svadební mezi Annou, někdy Pavla siadovníka a již Jana Zvoníka, z jedné a týmž Janem Zvonikem. Act. fer. II. s. Benedicti. 19. 1565, 29. tfjna. - Rukop. c. 2118 f. 116. Se- bestian Agricola a Salomena k. d. vedle Kašpara Langa a domu Uhlířovic od Anny !Zvoníčkový za 80 k. gr. č. Act. postridie Simonis et Judae. 18. 1567. 10. června. Rukop. č. 2118 f. 163. Se- bestian Agricola vzdává duom svůj, jejž od Anny Zvo- níčkové koupil, Salomeně, manželce své. Zase táž Salo- sic et temporibus successuris debent | obstruere et , | v archivu arcibiskup. XIV. V ulici Kaprové. — C. p. 40a. 907 mena vzdává ten tajž duom jeho, k tomu také i polovici domu svého, kterúž od Doroty pernikářky, mateře své, odevzdaný má — manželu svému. Act. postridie Primi. 14. 1574, 21.ledna. Missivy české I571— 80 f. 35. (Nejvyššímu kancléři) Nepochy- bujem, že v dobré paměti míli ráčíte, kterak Sebestian Agrikola, dodatel listu tohoto, člověk dobrý a z katolických rodičů pod někdy uroz. p. Janem st. z Lobkovic, nejv. purkrabím Pražským dobré paměti, usedlých pošel a v též víře posavad stojíce, mnohé mladé pány i stavu rytířského v království tomto v katolické víře a v svobodných uméních cvititi nepfestává, nejprve pomocí V. Mti za mě- štěnína v městech Pražských přijat a potom snažným V. МЧ jednáním do úřadu konšelského vsazen jest a tak dobrý počátek jiným též víry katolické v táž místa při- cházeti skrze V. M. učiněn jest. Jejž také p. probošt kostela Pražského žádostiv jsouc k vyšší poctivosti, jakožto strýce svého, fíedrovati, k erbu sobě prve danému jej připouští, nás podle téhož Agrikoly žádajíce téhož erbu tak, aby se v lepší vážnosti mezi měšťany Pražskými by- dleti mohl, k V. Mt za prímluvné psaní. V čemž uzna- vajíc my slušnou jeho žádost i také vědomost o dobrém jeho chování a v víře katolické trvání, obzvláště pak já, nejv. hofmistr království Ceského bedlivou práci jeho při učení syna mého spatřujíce, nikoli jsme té žádosti na nás vložené odepříti nemohli. Protož k V. Mti přátelsky se přimlouvajíc žádáme, že ten majestát na potvrzení té- hož obdarování, kterýž zde před rukama jest, jemu Agri- kolovi vydatí Jaskavě poruciti a túž taxu, která by se od toho dáti měla, poněvadž mnozí, že to za drahé peníze sobě kupuji, mu vyčítají, pro nás a naše všelijaké nále- žité odplacení i odsloužení propustiti ráčíte. Dán v čtvrtek po sv. Fab. a Seb. 1574. Antonín Lad. z Lobkovic. 15. 1583, 18. května. Archiv míslodrz. P. 123]10. (Koncept.) Allın. Herr! Nachdem E. K. M. Richter in der Alten St. Pr. Sebastian Agricola, welcher bei diei Jahren her im Ambt gewest, wart unfleissig, nachlessig und un- richtig darinnen befunden, dass er sich E. M. Sachen wenig angenommen. Auch bald anfangs, als er darzue bestellt, vermerkt worden, in dem er ein Munczfelscher aus den Niederland, so alhic zu Gefengnuss eingezogen, on Vorwissen und Bevelch aus — und wegkommen lassen, auch mit den Felligkhailen verdächtig und ungebuerlich umbgegangen, dancben auch sich teglich zu uberwcinen pflegt und sust allerlei ergerlichs Leben in seinem Haus getrieben wierdet. Um des und anders wegen — haben wir — ainen andern an sein Stell verordnet. Geben Prag, den 18. Mai etc. 83, 16. 1599, 24. ledna. Rukop. č. 2113 f. 158. Jiřík Zachariáš pekař a Alžběta k. d. v Kaprovic ulici u Zvo- níčkův řečený mezi domy Rosypalovie a Jiffka Menycha od Daniele Agrikoly z HorŻova za 176 k. gr. č. 17. 1600, 15. bfezna. Rukop. ć. 2113 f. 166. Jiřík Zacharyáš pekař a Alžběta k. k domu svému u Zvoníčkův marštal od Lidmily, po Jiříkovi Menychovi vdovy, za 40 k. gr. č. 18. 1600,3. srpna. Rukop. č. 2148 f. 25. Jakož jest soud a rozepře na odvolání od vejpovčědí právu ouřadu šesti- panského mczi paní Martou Ornyusovou, po p. Janovi Ornvusovi z Paumberka, cís. perkmistru vdovou, z jedné a Jiříkem Zacharyášem původem, zůstávala, strany druhé, i pro další a zbytečné zaneprázdnění obojí strany pí. Marta od takového odvolání svého upustila a s ním, Zachary- ášem, se porovnala takto: Že on Jiřík Z. tu a takovou zeď, kteráž dělí domy jich jdouce do domu paní Marty, 

Strana 208
208 XIV. V ulici Kaprové. — Č. p. 40a. Uhlířovský, jinak u Rosypalů řečeného, a v Kaprovic ulici ležícího, po pravé a Jiříka Z. po levé ruce od sa- mého stavení na dvoře paní Marty až na skrze i za stud- nici az k maštali paní Marty sám na svůj vlastní náklad z gruntu až právě tak vysoko nahoru, aby se s jeho stavením starým srovnati mohla, za pavlač paní Marty vystavěti dal. A táž zeď jim oběma za společní zůstávati má, do níž on jakožto na polovici, co se jemu aneb bu- doucím jeho líbiti bude, stavěti, trámy klásti, ano i paní Marta i budoucí držitelové téhož domu podobné a rovné právo k té zdí jmíti mají. Však nic méně i v té zdi od něho Jiříka tak vystavené toto sobě paní Marta vymínila, aby ten kus zdi z druhé strany u studnice až k maštali její vlastně k domu jejímu náležel a on Jiřík ani budoucí jeho k ní žádného práva aby neměli a na ní se budoucí časy potahovali ani vedli ní nic stavěti nemohli, leč: by se o to dobrovolně snesli. Z kteréhožto tak vystavěného Jiříka do té a při té společní zdi stavení on Jiřík ani budoucí jeho žádným vymyšleným způsobem žádných oken ve zdi, ani dymníku pod střechou svou do dvoru paní Marty dělati, též ani žádného toku vody k ní obra- ceti ani nic více, což by na ublížení její a toho domu bylo, stavěti dáti nemá; než paní Marta aneb budoucí držitelé toho domu, když by na své polovici zdi vedli stavení Jiříka Z. co stavěti chtěli; budou moci tok vody do žlabu Jiříka Z. na dvůr jeho obrátiti, však žlab má se na rovnej díl od nich klásti a opatrován býti. Co se pak obzvláštní a paní Martě samé vlastně náležející zdi, kte- ráž do dvora Jiříkova při marštali paní Marty vystavena jest, dotejče, tu on Jiřík Z. na svůj vlastní náklad a groš vycvikovati a väpnem skrz obvrci ano i také sludnici v té nové zdi společní i kleráž rumem příčinou boření té zdi zanešena jest, vyčistiti a zábradla okolo studnice do dvoru paní Marty štukovejm kamením vyvejšiti a ná- ležitě podle prvního způsobu, vše na svůj náklad udělat a spraviti jest připověděl a touto smlouvou se zavázali. Stalo se den Nalezení sv. Stěpána. 19. 1600, 8. srpna. Ružop. č. 2/48 f. 24. Stala se smlouva přátelská mezi paní Lidmilou Mynychovou z jedné a Jiříkem Zacharyášem, sousedem jejím, strany druhé a to taková: Jakož jest Jiřík Z. v domě svém síň klenoutí a nad ní jiné stavení sobě udělati a stavěti dal, kterýmžto stavením do zdi j( Lidmily se vlomiti a jinému překážku stavení starodívnímu činiti chtěl; kterážto zed aby mezi nimi za společní zůstávala a jeden každý aby měl moc a právo v své polovici bez ublížení druhé strany jeho polovice, co se jemu líbiti bude, stavěti neb klenutí zakládati bez překážky ; a jestliže by on Jiřík Z. jí Lid- mile svým stavením novým na tento čas, kteréž stavěti bude, zdem, komorám, komínům aneb čemu jinému škodu učinil, to sám na svůj vlastní náklad jí zase spraviti a opraviti dáti má. Stalo se v úterý po Proměnění P. Kr. 20. 1603, 27. Cervna. Zamitéž. Stalo se narovnání mezi Lidmilou M. a Jiříkem Z., že tu zeď hořejší, kterouž Jiřík vzhůru vyzdvihnouti dal, lepenici paní Lidmily od- vrhl a místo ní zeď vystavěl, protož ona Lidmila v té zdi trámy své, tak jak od starodávna bývaly, míti může. A jestliže by táž Lidmila komu jinému dům svůj prodala, tehdy budoucí hospodář do jmenované zdi žádných trámův ani klenutí zakládati a dělati nemá potud, dokudž by s ním, s Jiříkem Z., se o to neporovnal. Stalo se v pátek po sv. Janu Kř. 21. 1610. 4. brezna. Rukop. ¢. 2113 f. 521. Jiřík Zacharyáš pekař vzdal všechen statek svůj Alžbětě, man- želce své. XIV. V ulici Kaprové. — C. p. 40a. 22. 1610, 4. března. Rukop. č. 2232 f. 443. Alžběta Zacharyášová, sestra Lidmily (Stefana Worová manželka), dcery po Janovi Frejšteterovi, [později man- Zelka Jana Baltazara pekaře. Viz výše str. 169. č. 40—42.] * 1022, 4. října. Rukop. č. 2114 f. 307. Melichar Jan sobě, Barboře manželce, Pavel Jan sobě, Lidmile manželce, k. d. od cís. rychtáře, jak jej měl po nehodné paměti Balcarovi Janovi pekaři, bratru jich, za 760 k, gr. č. * 1622, 17. října. Rukop. č. 2114 f. 308. David Zacharyáš pekař a Anna k. d. mezi Rosypalovic a Jana Veryna od Melichara Jana, Barbory manželky, Pavla Jana a Lidmily manželky, za 1000 k. gr. č. Číslo pop. 40b. 1. 1469. — Kupuje část domu Mikuláš z Kadaně a Barbora m. j. (Viz předešlý dům.) 2. 1468. — Rukop. ¢. 2105 f. 265. Sigis mundi. 3. 1485, 1. února. Rukop. č. 2106 f. 150. Jo- hannes (?) baccalarius de Jiczin emit domum sitam in parochia s. Nicolai inter domum d. Silvestri pannicide et Georgii Prhossonis plateola mediante erga Barbaram, conthoralem Sigismundi, sublimatoris vini, ct Katherinam, filiam ipsius, pro XV s. gr. pr. Act. fer. ]II. ante Purif. 4. 1488, 26. června. Tandéz f. 236. Georgius dictus Pikhart et Ludmila c. d. erga Andream baccala- rium de Jiczin pro XXV s. gr. pr. Act. fer. V. die Joh. ct Pauli. 5. 1496, 28. kvétna. Rukop. ¢. 2107 f. 106. Laurencius pellifex emit domum acialem penes domum * Barthossii braseatoris ex una et domum Ezechielis dicli Przibram plateolla mediante parte ex altera sitam a Geor- gio Pikhart pro XLII s. gr. pr. Act. sabbato antc Trinit. 6. 1605, 29. května. Tamtéž f. 268. Václav ko- žišník od vokřínuov vzdal jest duom, kterýž naň připadl po Vavřincovi kožišníku, bratru jeho, ležící za sv. Miku- . lášem na rohu vedle domu Bartoše sladovníka г jedné a domu Jana Hlavsy ob ouličku z strany druhé, Kateřině vdově po témž Vavřincovi, Bartošovi a Markétě, dětem jejím, na rovný časem svým mezi ně rozdiel. Act. fer. V. ante Bonifacii. 7. 1508. pellificis. 8. 1609, 17. ledna. Rukop. 6. 2108 f. 47. Tho- mas knap dictus Wrba et Ludmila e. d. acialem pencs domum Jacobi braseatoris et domum olim Prhossonis plateolla mediante a Johanne pellifice dicto Halaczek pro XL s. gr. Act. die Anthonii. 9. 1615, 22. února. Tamićż f. 155. Tomás Vrba vzdal duom — Anně m. své a dětem Tomášovým s první manželkú [Kateřinou, nejspíše vdovou po Vavřinci kožiš- níku] Jindřichovi a Janovi. Dálo se ve čtvrtek první v postě. 10. 1540, 20. prosince. Rukop. č. 2111 f. 301. Kateřina Smetanka [od r. 1643 manželka Petra koželuha. к. d. — od Jana Vrby za XXII'/, k. gr. Act. in vig. Thomae. 11. 1643, 16. března. Tamléž f. 356. Vít Roždá- lovský a Anna k. d. mezi domy Pavla šindeláře a Jana Rukop. ¢. 2108 f. 18. Laurcncii 

Strana 209
XIV. V ulici Kaprové. — C. p. 40b. Haldcka [ob uličku] od Kateřiny Petrové koželužky za XXX, k. gr. č. Act. fer. V. post Gregorium. 12. 1548, 15. srpna. Rukop. č. 2117 f. 133. Jan Volek a Eva k. d. od Víta Rozdálovského za XLV k. gr. €. Act. fer. V. post Tiburtium. 13. 1649, 12. prosince. Tamtéž f. 196. Sebestian Oks z Paumberka a Marta k.d. od Jana Volka za XLV k. gr. č. Act. fer. V. post Nicolaum. . 14. 1562, 18. listopadu. Tamléz f 279. Regina Stolcová k. d. od Sebestiana Oxa kniehaïe za CXV k. gr. €. Act. fer. VI. post Bricuii. 15. 1552, 6. prosince. Zamtéz f. 280. Pavel Ke- krle šmukýř a Dorota k. d. mezi Zvoníčkovým a někdy Haláčkovým od Reginy Stolcové za CXV k. gr. 6. A p. purkmistr a páni tohoto trhu jemu na ten zpuosob pfiti ráčí, aby on Pavel, jakž na křesťana sluší, se choval a toho skutkem dokazoval, jinak jestli by čínil, pani jemu tento trh zdvihnáti by rácili. Act. fer. II. post Barbaram. 16. 1560, 22. dubna. TamléZ f. 449. Jan Pernitek a Markéta k. d. od Doroty, někdy Pavla Kekrle man- želky, za CX k. gr. č. Act. fer. II. post Conductum pasche. 17. 1561, 29. října. Rukop. č. 2118 f. 13. Sebe- stian Najchnaur z Rajchnau a Mandalena k. d. od Jana Perníčka za 140 k. gr. č. Act. postridie Sim. et Judae. 18. 1563, 13. září. Tamléz f. 58. Kašpar Lang, krále Maximiliana cinkaufer, a Anna k. d. mezi domy Jana Zvoníka a Pavla Vraštíka ob uličku od p. Sebestiana Rajchnaura z Rajchnau za 146!/, k. gr. &. Act. pridie Exalt. s. crucis. (Lang splácí naposledy r. 1568, téhož roku již též jeho vdova Anna.) 19. 1568, 22. června. Tamtéž f. 197. Jan Pernfcek a Voršila k. d. od Kašpara Langa za 172'/, k. gr. č. (Act. fer. II. post Corp. Chr. (R. 1571 splácí Barbora, Jana PerníGka pastorkyné, a r. 1573 Valentin Stříbrný, poručník Barbory.) 20. 1574, 25. června. Tamtéž f. 371. Uroz. Mikuláš Zlenicky z Zlenic k. d. od Barbory Pernfckovic za 172!/9 k. gr. č. Act. postridie Job. B. 21. 1676, 5. června. Tawmléž /. 437. Dorota Chře- nová, někdy Mikuláše Zlenického z Zlenic a již Jiříka Makrle z Sobíšku a na Chodči manželka, vzdává duom, v němž bydlí, manželu svému. Act. die Bonifacii. 22. 1576, 7. července. Tamléž Jj. 438. M. Jakub Srnovec z Varvažova, cís. rada při apelacích, k. d. od Jiříka Makrle z Sobíšku za 170 k. gr. č. Act. pridie Joh. Hussii. 23. 1582, 23. března. Rukop. ¢. 2112 f. 121. P. m. Jakub Srnovec z VarvaZova, J. Mi Cé na apelacfch rada, vzdal duom — Saloméné MatiáSovské z VarvaZova, manželce své. Act. fer. VI. dost Benedicti. 24. 1586, 11. ledna. Čas. Č. Musea 1900 str. 563. M. Jakub Srnec zemřel a pochován u sv. Mikuláše. 25. 1591, 6. září. Rukop. č. 2112 7. 365. Jan Adlar a Anna k. d. od Salomeny Jilovský z Matiášovic za 225 k. gr. č. Act. fer. VI. post Aegidii. 26. 1698, 22. listopadu. Tamtéž f. 411. Tomáš Groff, jinak Styller, a Dorota k. d. v Kaprovic ulici mezi domy Sebestiana Agrykoly z Horšova a Havle Křepelky ob oulicku od Doroty Adlarovy za 275 k. gr. č., jakž jest ona Dorota po Janovi Adlarovi, synu svém, sama méla. Act. pridie Clementis. XIV. V ulici Kaprové. — Č. p. 40b. 909 27. 1594, 14. prosince. Rwkop. č. 2113 f. 15. Jiřík Menych harcíř a Lidmila k. d. od Tomáše Grofta, jinak Styllera, za 275 k. gr. 6. Act. postridie Luciae. (R. 1600 splácí vdova Lidmila.) 28. 1604. — Tamtéz f. 341. Lidmila Minychova, syn její Daniel a dcera Barbora. 29. 1604, 6. října. Rukop. ć. 2113 f. 338. Jiřík František a Dorota k. d. mezi domy Jiříka Zacharyáše a Duchka Karafiláta ob uličku ležící od Lidmily, po Jiříkovi Menychovi vdovy, za 876 k. gr. č. . 80, 1608. — Rukop. ¢. 324 f. 446. [Pokojníci]: Simon Sleicher krejčí, má městské právo, Georg Richter. 31. 1614, 95. ánora. Rukop. c. 2114 f. 142. Jan Veryn a Alžběta k. d. od poručníkův Alžběty, sirotka po Jiříkovi Františkovi, poněvadž pro dluhy a velikou poustu déleji držán býti nemohl, za 800 k. gr. č. (R. 1626 splácí Alžběta Verynová.) V Žatecké uličce. Číslo pop. 38 (vzadu). V Platnéřské ulici. Číslo pop. 110. (U bílých křížů, u Břečků.) 21. 1413, 12. ledna. Rukop. č. 2101 j. 336. Ottico pannicida emit I s. census gr. erga Andream, Wenceslai dicti Huzwiczka filium, pro VIII s. super domo ipsius Andree. Act. fer. V. post Epiph. ®2. ]418. — Rukop. č. 2099 f. 68. Jacobus torrifex, hospes in domo olim Cunczonis Lobzpas. 53. 1418, 17. srpna. Rukop. č. 2102 f. 10. Ja- cobus helmer exsolvit l s. gr. census erga Otticonem pannicidam pro IX!/ s. gr. super domo propria. Act. fer. V. post Assumpt. M. V. 1. 1437. — Rukop. c. 90 f. 4. Mathie Poloni torrificis. 9. 1445, 94. července. Rukop. ¢. 2099 f. 1002. Mathias Polonus torrifex fassus est, quia pro Hinkone Rzepnicze obligatur Johanni Klika VI s. gr. Act. sabbato in vig. s. Jacobi. 8. 1447, 96. června. Tamléz f. 1035. Mathias Polonus tosrifex et Constantina, conthoralis sua, recogno- verunt, se debitorie obligari in XI s. gr. debiti Aaron judeo —. Act. fer. IL. post Joh. B. 4. 1448, 1. dubna. Rukop. ć. 90 f. 161 a ć. 2130 J. 12. Sigismundus, pro tunc iudex civitatis, et Anna e. d. in platea torrificum situatam in acie penes domum Wenceslai Piweze ex una et Johannis Wlasakonis plathea mediante [è. p. 108] parte ex altera erga Mathiam Po- lonum torrificem et Constantinam, conthoralem suam, pro XXXIII!/ s. gr. pr. Act. fer. II. post Conductum Pasce. b. 1448, 165. srpna. Rukop. c. 2099 f. 1042. Mathias Polonus torrifex fassus est, quia deputat et de domo sua transducendo prescribit X s. gr. porcionis pa- 27 

Strana 210
910 XIV. V ulici Platněřské. — Č. p. 110. terne Dorothec, nate sue, guam cum priore uxore habuit, in vinea sua —. Act. fer. V. ante Tiburcii. — 1458. Tamtéž. Dorothea, nata olim Mathie Poloni, nunc vero conthoralis Pauli torrificis, fassa est, se percepisse X s. gr. a Kathe- rina de Hradisstko, matre sua, conthorali prefati Mathie Poloni —. 6. 1463. Rukop. č. 2103 f. 45. Thomas brascalor et Dorothea e. d. erga Constantinam, contho- ralem Sigismundi, nati Barbati, et Kalherinam, matrem eiusdem Constantine, pro XXXV s. gr. pr. 7. 1472, l. srpna. Rükop. c. 2105 f. 322. Mathias braseator et Dorothea emerunt d. circa Thomam braseato- rem pro LXV s. gr. boem. Act. sabbato post Jacobi. 8. 1475, 9. prosince. Zamléz f. 363. Michael vitrator et Ursuli e. d. — aput Mathiam brascatorem pro L s. gr. boem. Act. sabbato post Andrec. 9. 1478, 17. ledna. Rukof. c. 2106 f. 14. Fabianus | cultellator et Martha e. d. apud Michaelem vitratorem pro L s. gr. pr. Act. sabbato post Marcelli. 10. 1479, 1. záií. Tamiéz f. 42. Jacobus dictus Dausck et Ursula e. d. erga Fabianum cultellifabrum pro LX s. gr. pr. Act. in festo s. Egidii. 11. 1481, 22. fijna. Tamteż f. 91. Adalbertus Polo- nus, pincerna cerevisiarum Brodensiuin, et Martha e. d. crga Jacobum seralorem Dausck pro XLV s. gr. pr. Istis subadiunctis condicionibus, quod prefati Adalbertus et Dausek debent laborare murum simultanee equis impensis dividenlem domos eorum et sub eodem muro debct esse extructum slillicidium aque pluvialis munde tamen ad curiam ipsi Adalberti. Item fonte dcbent simul uti - - et quilibet eorum debet habere suas proprias situlas ad hauriendam aquam in sua parlc. Act. fer. ll. post Xlm. Virg. 12. 1486, 11. prosince. Tamtéz f. 192. Postquam Fabianus cultellator dominos crebris postulacionibus optabat, quatinus ipsum iusticia et eciam debiti, vidclicet | 86 s. finalis execucio consequi possel pro domo, quam Jacobo Duskoni vendidit, que domus in platea thorilicun inter domos Piwczonis thorificis et predicti l'abiani cul. tellatoris plateolla mediante est sita, quam domum pre- tactus Jacobus Dausek subarracione facta tantum Fa- biano nondum adhuc ex integro persoluto Adalberto pincerne vendidit. Residuum vero debiti in eadem domo Adalberti pincerne ad tollendum Fabiano commisit. Pre- scriptus itaque Adalbertus pincerpa cum post frequentes citaciones el eciam salvos conductus pcr dominos cidem preslitos et datos et finaliter sub peremcione illius cause judicio parere volebat, scpetactus Fabianus de mandato dominorum in suo debito pro eadein domo in domum pretactam est investitus et introductus tali condicione, ut suum debitum fundamentale, videlicet 36 s., domum illam vendendo primum ct ante omnes alios creditores ibidem acquirat. Residuum vero pecunie, quicquid post prcíatas 36 s. resultaverit, coram dominis in consilio reponat, ut creditores pretacti Adalberti, qui ad eandem domum in- duccionem habent, iusticiam consequi valeant. Act. fer. Il. ante Lucie. 13. 1487, 81. kvétna. Tasiléz f. 202. Mathias sulor dictus Hlawka et Anna e. d. acialem penes domum Thome thorificis dicti Piweze erga Fabianum cultellatorem pro XXXV s. gr. pr. Act. fer. V. ante Penthecost. 14. 1487, 17. iíjna. Zamtez f. 213. Thomas torritex Piwcze el Martha emerunt stabulum in suis limitibus distinctum, situm a tergo domus predicü Thome, crga XIV. V ulici Plalnérské. — C. p. 10. Mathiam sutorem dictum Hlawka, vicinum IHI'f9 s. gr. pr. Act. fer. lIlI. post Galli. 15. 1490, 8. Cervence. Tamléz f. 280. Johannes Henzel et Anna c. d. acialem — erga Mathiam sutorem Hlawka dictum pro XLII'/, s. gr. pr. Act. sabbato aute Procopii. 16. 1495, 6 června. Rukop. č. 2107 f. 84. Mathias Raudniczky e. d. a Johanne Ilenzel pro XLIIII s. gr. pr. Acl. ju vig. Penthecosl. 17. 1496, 28. dubna. Bukop. ć. 94 I]. f. 133. Facta est amicabilis concordia inter Johannem Album a ciconiis, Severinum institorem ex una et Mathiam dictum Naudniczky parte ex allera occasione. XXXV s. gr. pr., quas idem Mathias iuxta eorum inducciones pro domo ad albam crucem, sitam in platea thorificum dare ct solvere debui. Et quemadmodum Mathcus Rajsek iuxta suam induccionem II s. minus XII] gr. m. adhuc in eadem domo habuit, pro illis cum mernorato concordiam fecit et eas ab eo tulit. Act. die Vitalis. 18. 1606, 19. kvétna. Rukop. & 2107 f. 282. Fridericus tobolećnik et Dorothea c. d. acialem dictam ad albas cruces in acie penes domum Jacobi dicti Sedlák platea mediante ex una et domum N. Piwcze torrificis parte ex altera sitam a Mathia Raudniczky pro XXVII'/, s. gr. pr. Act. die Nerei. 19. 16519,18.ledna. Aukop. C. 2108 [. 90. Jacobus braseator et Dorothea c. d. ad albas cruces a l'riderico tobolećnik pro XXII'/j k. gr. pr. Act. fer. lll. antc Anthonii. 20. 15620, 17. června. Rukop. č. [142 f. B. 5. Ve jméno —. Já Jakub od biclého kříže — vyznávám — že duom muoj, v němž bydlím, u biclého kříže, i jiný veškcn statek — po své smrti poroucim Marté, inan2elce mé milé, a Klimentovi, synu mému, na rovný mezi ně roz- suum, pro | diel —. Act. dominico post Viti. 91. 1891. — Rukop. 6 2109 f. 209. Jakub sla- dovník a Marta m. j. [kupuje jiný dům a splácí jej ještě r. 1626.] 22. 1581, 9. srpna. Rukop. c. 2lIl f. 2. Marta Bílá křížová připouští Matěje m. svého k svým třem do- müm. AcL in. vig. Laurentii. 28. 1532, 12. prosince. Tamléz f. 36. Barbora, dcera někdy Jakuba od bílých křížův z Platnérské ulice, vzdává všicku spravedlivost svú po dolčeném otci svém Vavřincovi, manželu svému. Act. fer. V. ante Luciam. 94. 1687, 92. i(jna. Tamléz J. 191. Václav Břečka a Markéta k. d. mezi domy Matěje: platnéře a Víta no- žíře ob uličku 'od Jana, někdy Bílého Kříže syna, zu XLVI k. gr. &. Act. fer. 1l. post Undec. m. V. 26. 1541. Rukop. č. 100 f. 75. St se po- pis statku po někdy Väclavovi Bfetkovi, sladovnfku od bilych kifzuov v piilomnosti — Jiříka z domu Hrdinova a Ondreje Korbele, poručníkuov pány nad Jakubem, si- rotkem pozůstalým, ustanovených: Najprve duom u bílých křížůov, cínového nádobí za JI C k. gr. č., šatuov ložních s jedno lože lepších a s druhé čeledních, it. suduov XXX, konví III, zbroje na pacholka, sladuov pšeničných šest a pšenice strych (brán po X gr. ©.), dříví hvozdového v domu za V k. gr. č., dříví na břehu na dvú haldách za XXV k. gr. č., chmele, kožích a (ruky, lo vše za XIII k. 26. 1560, 11. března. Rukop. č. [01 f. 234. Jakož jest duom a statck pozůstal po někdy Václavovi Břečkovi 

Strana 211
XIV. V ulici Plalnérshé. — È. p. 110. a sirotek jeden Jakub a Markéta, manželka jeho, kdež pak Tomáš Bechynský, náměstek jeho, s Markétou, man- żelkou svou, a s jmenovaným Jakubem oznámili, že podle šacování domu smluvili se, že dotčený Tomáš tajž duom ujal —. Act. pridie Gregorii. 27. 1679, 14. kvétna. Aukop. C. 2118 f. 308. To- máš Bechynský vzdává duom — Kateřině m. své. Act. pridic Sophiae. 28. 1685, 20. března. Rukop. č. 2230 f. 93. Jan Kutnaver mecff a Kateřina [patrně vdova po Tomáši Bechynskym] piiznali se, že jsou dlužní VAclavovi Dekli- vovi z Závotic a Lidmile z Koldperku m. j. 108 k. gr. č., které ujišťují na domu svém u Břečků, v němž bydleji. Acl. fer. 111I. post Gertrudis. 29. 1586, 98. ledna. Rukop. č. 2112 f. 225. Zmocněn jest Václav Deklívo z Závořic domu Jana Kutt- naura u Břečkův pro 108 k. gr. dluhu. Act. fer. III. post ; Convers. Pauli. 30. 1595, 17. ledna. Jtukop. č. 2113 f. 38. Václav st. Deklivo z Závořic oznámil: Kdež má dům nezávadný vedle domu Sedlákovic ležící od starodávna u Břečků ře- čený, že toho domu polovici dal Václavovi ml. D. z Z., synu svému. Act. dic Antonii. 81. 1599, 18. srpna. Tamléž f. 137. Václav Deklivo z Z. vzdal dům — Lidmile z Kaprštejna, manželce své milć. Act. postridie Agapiti. 82. 1607, 14. února. Rukop. č. 2148 f. 70. Stala se smlouva mezi Václavem D.z Z. a Barlolomějem Vizyn- derem llainyrem: JakoZ jest soudná rozepie mezi nimi před úředníky úřadu šestipanského o prolomení v nově jednoho vokna nahoře na žlab do gruntu Václava D. spatřujícího a o stružku, níž tok vody dešťové a kapa- ličné skrze dům Václava v Platnýřské ulici na rohu ležící vypadá, vznikla, takže Václav D. stanné právo byl obdržel, však nicméně takto porovnáni jsou: Předně to okno, který tak na žlábek Václava D. v nově prolomeno a uděláno jest, lo aby jednou mřeží železnou a druhou drátovou dobře opatříno bylo a nic déleji, než toliko do vůle a libosti jeho Václava a držitelův domu jeho, poně- vadž se Bartolomějovi z lásky a dobrého sousedství toho propůjčuje a dopřívá, zůstávalo a budoucně chtěl-li by buď Václav D. nebo kdokoliv z držitelův téhož gruntu v tom místě proti tomu voknu co dáti stavěti, nemá toho -— hájíno býti, nýbrž každého času on Bartoloměj i budoucí domu [držitelé] takové vokno zadělati a zazdítí dáti po- vinni budou. S strany stružky ta svůj volný průchod a lok vody, dešťové toliko a ne jiné též kapaličné, a to odnikudž jinud než toliko z toho přístřežku nad lepenicí, míti má —. 33. 1612, 14. listopadu. Rukop. ë. 2114 f. 93. P. mistr Daniel Vratislavsky a Lidmila z Kapr&tejna m. j. oznámili: Jakož jsou se mezi nimi smlouvy svadební v nedéli jininulou staly, także jest ona Lidmila jemu p. mistru Danielovi, prijimaje jeho do statku svého za mocného hopodáře, dům svůj u Břečků řečený v Plat- nyiské ulici dala a odevzdala, k tomu CCCC k. gr. m, vénnÿch. * 1624. Bílek, Dějiny konfiskací v Cechäch str. 988. Mistr Daniel Vratislavsky vedle král. vejpovéd( ze dne 6. srpna 1624 odsouzen byl všeho jmění. Vrati- slavský odešel potom pro náboženství ze země a navrátiv se při vpádu Saském odsouzen byl též dne 25. ledna 1634 všech pohledávek svých v Cechách. XIV. V ulici Plalnérské. — C. p. 12. 211 Číslo pop. 112. “1. 1486, 8. září. Rukop. č. 2099 f. 409. Petrusse, conlhoralis Pelri Stuponis braseatoris, fassa est, se debi- torie obligari in V s. gr. Gallo de domo Pechanczonis pro braseis. Act. sabbato post Egidii. $9. 1436. Tamtéž f. 420. Procopius, filius Jiczinsky, investitus est super domo Petri Warlesska alias Stupe braseaturis in plathea calcariatorum inter domos Mathie Poloni thorificis parle ex utraque. Act. fer. V. post Conductum Pasche. 1. 1487, 19. srpna. Rukop. č. 2099 f. 428. Lida, relicta Pauli de Hlupielin, colona, indicit se publicando X s. gr. occasione quatuor braseorum ordeaceorum, mcn- suram per undecim gr. computando, ad domum Petri Stupa in plathca calcariatorum. — Act. fer. ll. ante diem s. Bar- tholomei. — Procopius, natus Jiczinsky vannificis, civis Nove Civ. Pr., indicit se — pro VI!/5 s. gr. debiti per Petrum dictum Warlesska sibi iuxta Petrusse, conthoralem (!) prefati Petri, recognicionis obligacionem — ad domum in plathea calcariatorum. 2. 1488, 25. června. Rukop. č. 90 f. 4. Appro- priata est domus Petri braseatoris dicli Warlowecz, que sila cst in platea calcariatorum penes domum Mathie Po- loni torrificis, Lidmille dicte Ratajka de Hlupictin. Act. fer. Ill. post Joh. B. 8. 1443. 90 f. 87 a č. 2102 Rukop. č. f. 439. Ludmila colona, relicta Pauli de Dawlicz, resignat omne ius suutu ad domum Petri Warluosska Wenccslao Piwcze. Tamież. Gallus Hrnczek de domo Peclian- czonis resignavit ius suum ad domum Petri Warluosska — Wenceslao Piwcze. 4. 1448. — Ruhkop. &. 90 f. 161. Wenceslai Piwcze. 5. 1464, 11. září. Rukop. č. 2141 f. 201. Smlúvce svatební mezi Vaňkem řečeným Pivce platnéřem z jedné a pannú Martí, dcerú Duchka kožišníka z Nov. M. Pr., z strany druhé seznali jsú, že taková se smlúva skrze ně mezi stranoma svrchupsanýma stala: Najprv že Duchek po Martě, dceři své, měl dáti a již vskutku vy- dal Vaňkovi prvepravenému XX k. gr. a k tomu výpravu poclivi. A Vanśk jiż řečený proti tomu častopsanú Martu, již manželku svú, přijal jest a vpustil v veSkeren statek svój, kterýž nynie má ancb potom bude moci mieti. S takovúto výmicnkú dolepsani mezi nimi obostranně svolenú: Jestliže by Vaňka nadepsaného P. B. smrtí prve navštievil, nežli Martu m. j. a dětí spolu neměli, tehdy táž Marta s dietétem, kteréž týž Vaněk s první ženú svií měl, má ve všem statku nadepsaném rovný a plný diel mieli. Pakli by je P. B. s dětmi obdařití ráčil a Vaněk častojmenovaný vždy prve umřel by, nežli manželka jeho, tehdy táž aby s těmi se všemi spolu dětmi rovný a plný diel měla a obdržala, tak jakož se svrchu píše. Act. fer. III. post Nativ. M. V. 6. 1479, 11. února. Rukop. č. 2119 f. T. 4. Ve jmeno božie amen. Já Václav Pivce platnéř — vyznávám — že ačkoli — takže duom muoj, v němž bydlím — tiemto kšaftem — po smrti mé otkazuji a otdávám panie Martě, manželce mé miié —. Dále výšpsané manželce poníciem, aby Thuomovi, sluZebnfku mému, nádobie dole- psané po smrti mé vydávala bez odpornosti: Najprvé střihák menší, rohatinu malý s dierú, hamryzn křivý, kterýž sem kúpil, a dva prosta, jako pod posteli ležie, dvě kladivě bamrovacie a čtyři oustrhamříky malá, dvě 27* 

Strana 212
919 XIV. V ulici Plalnéfské. — C. p. 112. kladivé stranovnie a jedno pfednie, kleEté prosté ko- vacie troje a jedny uštipovacie —. Act. fer. V. post Scolastice. 7. 1496. — Rukop. č. 94 11. f. 67. Thomas Piwcze. 8. 1502, 10. září. Tamléž f. 178. Ex consensu dominorum facta est taxacio et divisio tocius substancie post mortem Thome torrificis dicti Piwcze inter Ludmilam, olim predicti Thome et iam Johannis torrificis contho- ralem, ex una et Johannem, Bohuslaum, Margaretham et Magdalenam, orphanos prenominati Thome, [parte ex alteraj, talis videlicet, quod domus, vinea et alia. omnis substancia cessit Ludmile et Johanni, marito eius. De qua quidem substancia iam nominati coniuges debent dare pretactis orphanis cuilibet eorum per XV s. gr. pr., cum ad annos pervenerint legitimos. Act. sabbato post Nativ. M. V. 9. 1516, 14. prosince. Rukop. C. 8 f. 15. Johan- nes Píwcze platnéř fecit testamentum dominico post Lucie: Najprve oznámil, Ze duom muoj, v kterémz bydlím, i vi- nici i jiný statek — otkazuji po mé smrti dětem mým na rovný mezi ně rozdiel s nápadem jednoho [let rozum- ných nedošlého na jiné živa zuostalé. Což se pak Margréty, pastorkyně mé, dotýče, ta má vybyta býti z statku mého, tak jakž kšeft nebožtíka otce jejicho ukazuje. 10. 1517, 13. února. Tamléž. (Bona conspecta post mortem Johannis Piwcze platnéf fer. III. post Epipb. d.): Item v sklepě, který jest proti mazhtüzu, Guba kuni čer- veným suknem pošilá, druhá lysí podbříšková, světlým suknem pošitá, blány podbříškové jedny, čubka černá samitová podšitá popelicemi, sukně stříbrné barvy en- glická, čubka brunatná harasová, podšitá králíkem, sukně červená lindyšová, tri lžíce s držadly stříbrnými a pro- stajch XIII, dvé Zelízka stí(brná pozlatitá od pasu, páteř korálový, truhličky dvě malé, hedbávník jeden v truh- ličce, prostěradl XI tenších i tlustších, ručníkuov XI, ubrus jeden, čehlík s tkanicí zlatú jeden, meč jeden starý a tesák jeden dluhý bez pošvy, rožen železný jeden, svícen jeden mosazný, kotly dva veliká, konví cínových velikých i malých X a jedna veliká baňatá, flašky dvč, jedna ve- liká a druhá malá, puška jedna cínová, umývadlo, mís velikých a malých XIII, taléřuov cínových XX méně jednoho a misek šálešných šest, žejdlíků XI a korbel jeden cínový a viera cínová jedna, moždieř, čtyři truhly veliké, měděničky dvě, tři kotlíky a jeden hrnček litaj, hrnec měděný veliký, voštíp jeden, poduška. V komoře jedné nahoře pod krovem tři peřiny, dva polštáře kožená a tři polštáře pernaté, tři čelední plachty a na posteli dvě prostěradla, truhlice tři, kože jedna, kortina jedna. V druhé komoře dvě peřině a dva polštáře pernaté, v třetí komoře čtyři peřině, polštáře dva pernalá, luożko vojenské jedno. V spižírně dvě měděnice, tři misky cí- nové, hrnec měděný jeden, almara veliká na mazhúze. V světnici dva stoly, židla jedna, antfas, dvě konve cínové; syruov XXVI dole v sklepu. Item ve verštatě černé zbroje předních i zadních kusuo na deset pacholkuo a jeden přední kus vzal p. mincmajstr Kostka a dvanácte páruo orumcajchu i s ple- chovicemi a nákolenek též XII páruov, vše černých. It. pulérované zbroje předních i zadních kusuov na osm pa- cholkuov a ormcejchuov na XII pacholkuov a nákolenek na X pacholkuov, šundrpleškuov na tři pacholky, předních i zadních, dva kusy přední i zadní, pár jeden orumcejchu vypulérovany. V malé světničce stuol. V komoře proti světničce předních kusuo a zadní Gutštejnoví bitčí (?), XIV. V ulici Plaluésské. — C. p. 119. it. přední kus a zadní, šinek puoldeváta páru po puol Since, nákolenck osm páruo, pěl páruo orumcajchu, pót hemelfnuo černých, dva kapaliny, haubny dva, čtyři po- prsí na kuon, helm s larvou, lodra Kuthnaurová, zbroj Wajtminarová celá, než vzal od ní přední a zadní kus a vobojček z rozkázání p. purgmistrova. 11. 1518, 4. října. Rukop. č. 2108 |. 232 a 2109 f. 1. Matěj platnéř a Anna k. d. v ulici Platnéřské podle domu Jakuba u bílého kříže a Váňí jircháře od porućnikuov sirotkuov a statku ncb. Jana Pivce pány usta- novenymi Jana od żaby a Mikuláše Kapra pro lepší těch sirotkuov, kdeż jest mnoho dluhuov po témž Pivcovi zuostalo, za LXXX k. gr. pr. Acl. die Francisci. 12. 1589, 21. února. Rukop. č. 2142 f. S 18. V středu před sv. Tomášem ap. 15389 — Matěj: Sedlák, někdy soused náš, vuoli svú poslední oznámil: Najprve, že činí poručníka všeho slatku Matěje platnéře, švagra svého. Kateřině Honsové, sestře své, odkázal L k. gr. č., Dorotě, sestře své, XV k.; it. k Matce Boží na liżi každého roku XV pinet vína červeného až do tií let z t€ vinice, kteráž leží proti Košířóm —. (Vysvědčeno v pátek před Stolováním sv. Petra 1539.) 13. 1689. — Rukop. č. 2136 f. [3. Kateřina, sestra nékdy Matéje Sedláka, prijala XII'/, k. gr. od Matěje platnýře. — Tamtéz. Kvitance Doroty, sestry Matèje S. 14. 1650. — Ruop. c. 2136 f. 54. Sixt, syn neb. Jana Pivce platnyre. 15. 1551, 12. záti. Rukop. c. 100 f. 319. Smláva dobrovolná stala se jest mezi Annou. někdy Matěje plal- néře manželkou, a syny jejími Pavlem a Zigmundcm ato taková: Jakož jest Matčj platnéř — touž Annu, manželku svou, mocnú poručnící učinil všeho stalku, j pončvadž jest vuole téhož Matěje v tom byla, aby synu jeho Janovi nejstaršímu k řemeslu platnéřskému, což jest ho koli, vydala a k tomu X k. gr., jtem Pavlovi, druhému synu střednímu, vinici 8!/, str., že je táž Anna při tom zane- chává. Též také k tomu jest jemu Pavlovi přidala duom zadní, aby jej sobě opravil. Ten díl Zigmunda, syna tře- tího nejmladšího, při mateři zuostati má. Act. sabbato post Prothum. 16. 1558, 5. června. Rukop. č. 2117 f. 290. Anna Sedláková vzdala dva domy své — Pavlovi, synu svému. Act. fer. II. post Corp. Chr. 17. 1565, 16. března. Rukop. č. 101 f. 88. Jakoż jest nesnáz vznikla mezi Janem, neb. Matěje platnéře synem, a Pavlem, bratrem jeho, ostatek po Annč, matce jich a o nápad po Zikmundovi, bratru jich, porovnání jsou tak, Ze Pavel má Janovi dáti XXV k. gr. C. Act. fer. Vl. post Gregorium. 18. 1564. — Rukop.c. 2118 f. 91. Pavcl Sedlák vzdal dva domy — Dorotě m. své. 19. 1594. — Rukop. c. 2112 f. I2. Dorola Sc- dláková vdova, Krystína a Marla, dcery jej(. výše str. 64. č. p. 182 č. 12.—18.) 20. 1608, 18. inora. Rukop. č. 2113 f. 283. Václav Liffejn, měštěnín města Brandejsa, a Marta m. j. oznámili, že všeho práva svého po někdy Pavlovi Sedlákovi, otci Marty, na domu v Platnéřské ulici postoupili Krystíně Sotové, měštce Nov. M. Pr., vlastní sestře Marty, jeho Václava Liffejna manzelky. . 21. 1608, 5. září. Tamléz J. 301. Jan Senherr a Kateřina k. d. mezi domy Gabricle Koteckého a Václava Deklivo od Krystíny, po někdy Pavlovi Sedlákovi dcery pozůstalé, za 750 k. gr. č. (Viz zde 

Strana 213
XIV. V ulici Plalnéfské. — Č. p. 112. 29. 1604, 26. biezna. Tamićż f. 312. Bartoloměj Wyzender fla$nyt a Marjana k. d. od Jana Senhera za 800 k. gr. č. % 1601, 16. února. Rukop č. 1063 f. 20. (Svědomí mezi: Bartolomějem Bizynderem flasnÿfem a p. Hans Hendrychem Prolhofierem z Purgerstorfu, hejtmanem panstvf Křivoklátu na místě Kateřiny, někdy manželky Tomáše Holmana ze vsi Baboryně, co se obvinění z mordu dotýče.) Jan Rašp z mésta Waidn: Sli sme s Bartolomčjem Bizinderem fla$nyfem já a strejc máüj Kašpar Ra&p a dévcéka, která u něho byla; šli sme na jarmark do Hořovic a za Berounem, za Královejm dvorem, nedocházeje chaloupky řekli sme těm dvěma sedlákům: Zdař Bůh. Potom ten Tomáš řekl: Slyšte hromy, dám vám půl kopy, neste mne do Zdic, a faš- nýř říkal k nám: mlčte, neříkejte nic. Tak řekl ještě jedenkrát: Nu hromy, dám vám tolar, neste mne. A on 'MNašnýř řek: Kup sobě konč, budeš míti, na čem jezditi. Tak zase pravil Tomáš: Bodej vás šelmy hrom zabil. A byl vzal šat na zemi ukálenej, hodil jej děvečce mezi voči a ona řekla: humfote, nech mne. A flašnýř řekl: Ale mlé, neifkcj mu nic; jděte napřed. I přišel třetí, kterej s nimi šel, tak za vrškem, jich lovaryš, řek mu flasnÿt: Hle, nemohu před tvými tovaryši míti pokoj. A ten zase řekl: O šelmy, pobercme vám kordy, domní- váte se, že vy máte kordy, že nás budete prát. My sme řekli: Pro P. B. prosíme vás, jděte vaši cestu a my taky naši půjdeme, kde máme jít, dejte nám pokoj. A oni chtěli na něho flašnýře; jeden měl koženej korbel na holi, pral na něj ním, a on vytrh' kord flašnýř, i upad na ty Aaše, kteréž k jarmarku nesl zpátkem a ten Tomáš | zatím za mejm strejccm běhal, chtěl mu vzfti kord. On nedal mu ho. Taky sme vytrhli kordy, můj streje Kašpar utekl mu, a když byl Bartoloměj: upad i s kordem neb rapfrem, já pravil sem jim: O nepertec lo, neperte. I odstoupili a tak len Tomáš, jak se za Kašparem honil, přiběh popadši kámen na zemi na flašnýře, chtěl ho ním práti. A on ho prosil pro P. B., že mu nic neublížil, aby šel svou cestou, aby ho nebil, prej, uhoníš sobě co, budeš míti. A když na něj napřáh tím kamenem, přišel sám na rapír flašnýře a flašnýř dobyl kord zase z něho, hned mu krev tekla, upad na zem a řekl auve. Tak řekl flašnýř: Však ste to chtěli mít. My šli před se a z nich jeden běžel do vsi a druhej stál u něho. * 1601, 20. února. Tamléž f. 23. (Svědomí ku potřebě Dorotě, dceři po neb. Kryštofovi Weyskovi, ro- dilé z města Trutnova, vlastní sestře neb. Jiříka Weyska soldáta proti Valentinovi Benešovi mečíři. *) Bartoloměj Vi- zender flašnýř svědčil: Na ráno, když se rozednívalo, přišel pro mne Jiřík Mencl, povídal mi, že jest proboden Jiřík Weysk soldát od votce starýho a já sem tam šel do domu Valentina Bencše, ležel tam ten Jiřík na lavici. Byl ješlě žív celej den až k večerou. Já sem se ho ptal, kdo mu to udál, kdo ho probodl, a von povídal, že starej votec jeho vlastní zbraní. I dcery jeho Valentina Beneše, Anny, sem se ptal a ona mi pravila, že tatík její jeho vlastní zbraní ho probodl. A Jiřík řekl, že budou páni věděti dobře, jak s ním učiniti, že jest mu příčiny nedal; než Ježe nahoře v noci že jest se domníval, že jest někdo jinej s ním otcem, starejm Valentinem, přišel a že tak křičel: šelmo, braň mi se. A tak on vstavší: šel domů a on Valentin že naň sekal, dceru svou Że ufal v nohu a jeho probodl. To sem všecko od něho nebož- tíka Jiříka Weyska i od dcery jeho Valentina slyšel. — 9%) Viz výše str. 10. č. 21. XIV. V ulici Platnéfské. — C. p. 12. 213 Jiřík Mencl svědčil: V noci mezi vosmou a devátou ho- dinou přišel pachole, syn Valentina Beneše, a tloukl loučem na dům můj, i vstanu já s lože svýho a vyhlídám z vokna ven. Voptám se, co tlučeš, a von mi řekl: Prosí vás Jiřík, váš krajan, abyste drobet k němu přišel. Jest proboden, nebude tuším dlouho živ. A já se ptal: I kdo mu to udělal a von řekl: starej. I ptal sem se, kercj starej, pověděl, můj tatík. Ptal sem se: Cím to pak dělal. Von pověděl: Jeho vlastním rapírem. Ptal sem se: Kde pak von to rapír měl. On pověděl: Visel na sténé. Sel sem potom k pokojnfku svymu a prosil sem, aby von se mnou tam došel. Když sem já dům svůj vodevřel, pustil sem to pachole do domu, i pověděl to jemu, což mně prvy pověděl. I šel sem potom s pokojníkem svým tam do domu, kde on ležel. Přivítal mne, řek, hle můj milej bratře, můj milej krajane, co ini se tu slalo od toho starýho šelmy, že von mi tak mladá léta tak zkrátil. Kterak sem množstvíkrát na vojně bejval, z rukou ne- přátel kolikrát sem ušel a nyníčko od toho lehkomysl- ného člověka o hrdlo přijíti mám. I ptal sem se, jak sc pak to stalo mezi vámi. A von, že již ležel ua loži svým a starý přišel a tak hrubě lál a šermoval kordem a přišel nahoru na schod před komoru a pobízel ho dolů: Jsi-li dobrejm kryksmanem, podiż doli a braň mi se. A on že se ještě domníval, že někoho přivedl sebou domů. I vstal, šel jen v košili dolů a Valentin a decra šla za něho a prosila, aby nahoře vostal. A on pověděl jí: Co si ty dítě, bodej bych já s tatíkem nic nezačal. I šel. Když přišel mezi dveři do světnice i řekl: tatíku, tatíku, co je pak vám. A ten hnedky sekal rapírem na něho a dcera strčila Jiříka zpátkem, že jest on jeho chybil, jen na nohy maličký znamení měl, jakoby špendiíkem uškrábl; ale dceři do nohy trefil, že vona šrám měla, že by dobře prst mohla do ni polożiti. A po ty von rapirem hned do ného strčil a decra vedla Jiříka dolů, aby starej za nim nic neběžel. Dcera sama pravila: Kdyby ho byla dolů nevedla, že by ještě více nahoře mu byl přidal. Tak on před dům Jiřík i decra s ním přiběhši, volal na sousedy, aby mu kdo pro ponocný běžel. Potom sem já celej den u něho byl s pokojníkem svým; ještě vo polednách přišel p. rychtář tam a voptal se toho věčího syna, který doma byl, ptal se: Uďál mu to pak tatík tvůj a ten, že mu to uďál. A on: Na kerým místě se pak to stalo. A ten hned, že jak dveří do světnice šel, že se to stalo. A rychtář na to řek: Dobře dělal; a on se ptal rychtář, jakou mu příčinu dal a co mu řek, když přišel do svétnicc. Von jemu že jest řek: tu mne máš, co pak chceš se mnou dělat. A dcera ještě na to synu řekla: Však v hrdlo Iże$; i on tak neřekl, von pěkně k němu mluvil, Ze sem vstal, aby se raději pěkně spokojil. Tak on vždycky sobě žádal až do poslední hodiny, že páni Staroměstští Pražští že sou dobrý a moudrý páni, že ví a věří, že voni jej trestati budou; že von jemu to dělal, že se jemu zase tolik státi má. Jeronym Gluch 'platnýř: Já jsem od počátku přitom nebyl, jak jest se stalo, než potom: jsem k tomu přišel, když ho bradíř vázal. Tu on bradife prosil, aby běžel pro jeho sestru; když bradíř s sestrou přišel, on řekl: Má sestro, to ti chci všecko dáti, vem sobě všecko, šaty i peníze. Potom řekl: Měl bych ještě tak něco učiniti, ale nechovali se ke mně; mínil svou ženu a toho mečíře. Potom řekl: Ten ničemnej člověk připraví mne o můj život. Potom jsem já šel odtad zase. Balcar Svarcpach kožešník: Bylo mezi šestou a sedmou hodinou, slyšel jsem velkej krik na ulici a béh, i vyhlídl sem ven z vokna z svétnice i vidél jsem z domu Valen- 

Strana 214
914 XIV. V ulici Plalnéfské. — Č. p. 112. tina Bencše Jiříka Weyska v košili bez štrymíů a střevíců vystreenćho. Tehdy on křičel: Milf sousedi, prosím vás pro Boha, podte mi na pomoc, že jsem svůj díl dostal, plivedic mi ponocny. A když žádnej pro ponocny hncd neběžel, tak on sám chtěl jíti; ale pro mdlobu nemohl, neb oběma rukama košili před děrou neb před tím šti- chem držel a skoro velkou mdlobou na ulici padl a hrubě kiicel a naiikal. Tak tovaryši z domu mého bratra vy- běhli a hledéli, co jest tu. Tak on se jim do domu vtiskl a do krámu vešel a prosil, aby mu tu popřáli, že dlouho nebude dólati. Tehdy se ho můj bratr. a nás mnoho ptalo, kdo by mu to učinil, a on křičel: můj otec s meojm vlastním rapfrem. Tak ho kázal můj bratr zase tam véstí do jeho otce domu, ale on zase do domu nc- mohl, neb Valentin Benc$ dal tuze dům zamknowti. Tak on dobře čtvrt hodiny na ulici na kamenu seděl, tak dlouho, až varta přišla. Tehdy se ho oni ptali spolu i s ženou jeho, kteráž s ním z domu vystrčena byla, kdo by mu to učinil. Tehdy ona i on řekli: můj votec to učinil. Tehdy chtěli ponocní zase pryč jíti a pravili: Co my tu máme délati, poněvadž jest to olec ucinil. Ale na tubou domluvu sousedův proti ponocným otevieli dim a vedli ho nahoru do světnice a ten starej mečíř ještě s dobyiejm rapirem po světnici chodil, což vBickni po- nocní dobře viděli. I šlí jsme tam, já, můj bratr a Jošt Smeller zámečník, kterejž se ho ptal: Můj Jiříku, povězte nám pravcj grunt, jak jest se dálo. A on nám pověděl: Můj tebán byl na pivě i přišel domů (a já již před dvěma hodinami na loži ležel) a začal takový křik v světnici, jakoby jich mnolio pospolu bylo, až jsem z toho ze sna procejtil a řekl sem k svý ženě: Musím vstáti a pohle- děti, kdo jest u otce. A ona řekla: Můj Jiříku, zůstaňte zde. A on řekl: Co se domníváš, že něco otci udělám? Já půjdu dolů a spokojím otce a povedu ho do lože. A jak jsem dolů přišel a otevřel světnici, tehdy on mne nenadále píchl ze dveří světničnejch. V tom mu žena mezi to vběhla a roztrhla nás. Tak on ještě jednou po mně (al a trefil mne v levé rameno a mou ženu skrze nohu. Můj vlastní otec, kterému jsem já i dětem jeho mnoho dobrého udělal, neb jsem před rokem jeho syna s sebou v Uhřích měl a zase přivedl také, a letos také jeho decru s volí jeho jsem sebou vzal konečnou vůli měv s ní ne- ničko svadbu udělati; což všem sousedům k radosti býti mělo. A tu mne starej lotr ničemně o můj život přivedl, že se Bohu v nebi slitovati musi, Że od takové prosté osoby o svůj život přijíli musím. A několikero tažení jsem do Uher vykonal proti nepříteli. Milý sousedi, prosím vás pro Boha, nechť tomu starýmu zase hlavu setnou, poněvadž jest mordýřem nad tělejm mejm učinčn. Jošt Smeller zámečník: Já jsem se svlékl, byly asi tří hodiny na noc. Tak jsem já se svlékl a chtěl jsem ven do komory spat jítí; v tom se stal křik v světnici Valentina Beneše naproti mé světnici, i dí má žena: Slyš Jošte, co se počíná u mečíře. Tak já otevru okno, i když jsem otevřel vokno, vslyšel sem hlas toho soldáta: otče, otče. A on k tomu řekl: Selmo, probodnuč hrdlo. Dvakráte tak řekl. V tom jsem já hned okno zarazíl a dím k svý ženě: Co jest wi po tom, já půjdu spat. lak jsem já do lože vešel, hned se začal křik na ulici od toho soldáta: O mili pani, mili sousedi, pedle mi na pomoc. chci kšaft činiti. Podte mi na pomoc. Kirićcl tak kolikráte, ucb mne starej pichl 1nejm vlastním rapirem. Prosím vás Misíckrát pro Boha, poďte mi na pomoc, neb dlouho dělati : nebudu, dokud mohu mluviti. Tak já křičel z okna ven, kdo jest to udělal, a jeho dcera řekla, olec. Mezitím jeden tovaryš běžel pro ponocný. Když ponocní XIV. V ulici Plalnéfské. — C. p. 119. přišli, on ještě šel tak bosej v košili po ulici a křičel tak ještě. Tehdy se ponocni také ptali; kdo jest to udělal a dcera jim pravila, že otec. Potom několik nás spolu šlo k němu nahoru k žádosti jeho. Když jsme na- horu přišli, ptali jsme se ho, jaká by jeho žádost byla. On řekl, že chce kšaft činiti, že: nebude dlouho dělati. Starej mne bídně zamordoval mejm vlastním rapírem. Ach Bože, já bych rád umřel, kdyby jen jemu také jeho právo se zase stalo. Kelblovi odkazuji iüj rapír a co jiného mám, všecko mý sestře. Jiřík Šuchmacher zámečník svědčil: Na druhej den přišel jsem tam, tak mne Jiřík prosil, abych mu kněze od sv. Mikuláše přivedl, aby mu posloužil. Tu jsem mu ho přivedl a když mu posloužil, tak on potom začal: Milí sousedi, prosím vás pro Bolia, abyšte mi odpustili, ja taky chci všechněm těm odpustiti, kteříž: mi ublížil. Ale starcj, nic více nežádám, než aby zase za hlavu byl vzat. Já se důvěřím, že moji páni to učiní, já jim to po- roučím a na to také umru. Potom jsem mu dal ruku řka: Můj Jiříku, poroučím tě P. B., musím domů jítí a své prace hledéti. Kryštof Švarcpach hodinář: Stalo se mezi devátou a desátou hodinou na německém orloji, já jsem seděl v svým domě a chtěl jsem se na odpočinutí dáti, a má čeládka a bratra mého čeládka rovně chtěla spat jíti. V tom se začal křik na ulici a můj tovaryš dvéře odvíral a chtél pohledéti, co jest na ulici. Tehdy jsem já křičel, aby dům zavreli. Když se to nestalo, šel jsem sám ke dveřům a chtěl jsem zavřítí. fak jsem ke dveřům přišel, Jiřík Weys proti mně se do domu tlačil a křičel: Milí sousedi, pro Doha, podtic mi na pomoc, abych nohl svědky míti, neb mou vlastní zbraní přicházím o můj život. Tak stála stolice v mým domě, tehdy se on na ni posadil a hned omdlcl. A Valentina Beneše mecírc dccra tu u Jiříka Weyska byla a přišla s ním do domu a když v mdlobé mluviti nemohl, ptal jsem se jí, jak by mu se stalo ancb kde by takové škody dostal. Tak ona pravila, že by její otce to udělal, oni že by již spolu leżeli v lémž domě, mezi tím že jest otec domů přišel a bou- Hü v domé, sekati a píchati v světnici začal. A on že by šel dolů a chtěl pohlídnouti; aby se něco otci nestalo, neb se domníval, že by otec něhoho přespolního s sebou domů přivedl a Ze by se s ním [ne]pohodl. Kdyz on dvéře světničné otevřel, že by on rovně proti němu vcn bodl a on že by hned křičel: ouve, ouve. A v tom že by ho ona ode dveří odtrhla a starej že jest ještě jeden štich po něm udělal. Po třetí že jest ji (al a že jest ji v nohu trefil. Když viděl Jitík Weysck, Ze se nikdeż polożiti nemohl v mém domě, tiskl se zase ze dveří. V tom chtěl zase naproti dlo domu starého jíti, tak oni dvéře pevně zamkli a zavřeli ho. vné i s dcerou. V tom přišli po- nocní a ptali sc, kdo by to udělal. Tu řekla podobně dcecra, jakž mně pravila, že jest to olec udélal. Oni sc nechtěli v ničímž přičiniti, poněvadž jest to otec udělal. V tom jsinc my sousedi křičeli na ponocný, má-li olcc moc v domu svém mordýřem bejti. Mezi tím ponocní tak tuze na dům tloukli, aZ se jim otevřelo a vedli ho zase tam domů a slarýho vzali do vězení. Tak on, kterej se v Bolu rozloučil, křičel, že chce kšalt činiti. Tak nás sousedův noékolik 3lo k nómu a ptali jsme sc ho; on oznámil, že chce všecko, co by jeho bylo, svý sestře odkázati, ona aby ho odtud dala poctive pohrbiti. Potom rychtář stál při tom, chtěl to pobratí. A on několikráte křičel, že by rád chtěl v Bobu umřiti, kdyby jen tomu starému za právo se stalo. 

Strana 215
XIV. V ulici Plalnéřské — Č. p. 112. Jiřík Hytl bradiř: Když bylo pro mne posláno v noci, tehdy ten nebožtík seděl před domem dole v ulici a já ho kázal vísti nahoru. A když sme ho nahoru vedli do světnice, tehdy sem ho vohledával, kde sou ty rány. Byl probodnutej skrze slezinu i skrze střeva. A když sme jeho zavázali, ptal sem se ho, kdo mu to udělal. Pravil, že hospodář jeho. Volal vždycky, aby kdo šel pro sestru. 1 když sem rozuměl, že živ nebude, šel sem pro ní, dal mi zprávu kde, a když sem s ní zase přišel, dal mi za práci dukát. (Svědčí ještě zedník Kašpar Langer, Oldřich Helbik cajkSmid, Lorenc Gippl cittermacher a Jan Vra- novský, rychtář městský, tak jako předešlí. Jiné věci vy- pravují tito svédkové:) Václav Mrůza, jinak Strůnka: Toho sem povědom, že jest nebožtík Weysk vyloudil Annu. dceru Valentina tence, na vojnu, s ním jest : téhotna. V ten den v pou- dělí po Třech králích v ochtábu, jak se ten mord stal, sed&l-s ními v druhým domě v pokoji on Valentin do pěti hodin. A když od nás šel, dal nám dobrou noc. Ji ho znám od let padesili a neslySel sem aby se mél s kym vadili. — Anna, manželka Jana Mendlika: Když z rathouzu přišel Valentin Benes, zavolali ho do pokoje dolů a on zavolal mýho manželu k sobě. Sedéli spolu, dali sobě každej na džbán piva. že ještě nejedl dnes; jísti sem jim vohiila, sedeli aż do pěti hodin na noc s pokojnikem sami tři v dobrý vůli. Potom dal nám dobrou noc, můj manžel ho ještě vypro- vodil. Kateřina Lokajová: Bylo jednoho času, byli se tam povadili, že jest ten nebožtík (Weysek) pachole upral, tak pachole pravilo, na ulici to pachole kricelo; kiiccvéi na ulíci, já řekla: cí to pachole kfièf. V tom to pachole Uouklo a ja kazala vodevtíti. Vodeviivdi pij3lo pachole plakav$i, zase ho plala, co je mu, a on povédél, Ze ho vyhnal ten voják jejich a že domů nesmí proňho. A když domů nesměl, tehdy asi tejden u mne to pachole líbalo, když nesmělo. Přišel ke mně jeden voják, říkají mu Ja- kub; kázal sobě dáti piva hořkýho konvičku za krejcar, i šel pro toho druhýho vojáka naprotivějšího, kterej to pachole upral, i piivedl ho. Kdyż ho ptivedl, propili dva dudky spolu. Kdyż domlouval se na mne, Ze lo pachole chovám, a j sem povédèla, 2e voňho nestojím, aby sobě jej vzali, že mi ho potřeba není. Teda ten druhej voják ptal se, jaký jest pachole a zavolal ho před sebe, před stůl. Zavolavší ho před stůl trestal ho ten druhej voják, aby ho poslouchal, a on pověděl, že bude rád poslou- chati, aby ho jen nebil. KdyZ on to slovo pověděl, tehdy ten Jakub voják mu lak hroznej pohlavek dal, až to pa- chole na sklep upadlo. A já mu řekla: proč ho tepete, co je vám ublížil. A on řekl ten jeho zeť, Valentinů, že je dobře udělal, že jeho uhodil. A pachole vybéhlo ven a lálo mu nectnejin jazykem a potom přišla dcera jeho Valentinova, taky inu lála tomu Jakubovi vojákovi, jak ho uhodil. V tom se to všecko pryč hnalo. Eva Hrabka: Bylo přišlo do domu k železnýmu muží pachole Faltínovo. | Druhej bratr povídal, že mrská druhýho bratra Samka nebožtík ten Jiřík, ale já sem ne- viděla, aby ho mrskal. Potom pak přišel k nám nějakej vojik Jakub, prived scbou neboztfka toho Jiříka. | Potom to pachole, Ríha, syn Faltínü, byl taky tu. Potom ho trestalí něco spolu německy a v tom mu Jakub, ten ne- nebožtík, dal pohlavek aż to pachole vrávoralo na zem. Potom pak ta sestra jeho přišla, lála jim německy. Ondřej Woltus: Toho sem povědom, že ten Valentin Beneš imečíř v vězení dolejším hrubě nemocen byl a v té nemoci kšalt činil a Jak pred kÉaflem činění tak i po Tak pověděl Valentin, XIV. V ulici Plalnéfské. — C. p. 119. 915 kSaftu drahně neděl vté těžké nemoci zůstával, že lidsky mluvě, bylo praveno, že živ nezůstane. 23. 1616, 11. dubna. Rukop. č. 2114 f. 200. Jan Reinsperger hodinář a Krystina k. d. v osadě sv. Mikuláše mczi domy Daniele Vratislavského a Gabriele nožíře od Bartoloměje Wisendera za 890 k. gr. č. 24. 1616, 21. dubna. Rwkop. c. 1069 f. 230. (Svědomí ku potřebě Jana Reinspergera k té při, kterouž s Aronem Tauskem, Zidem Pražským, o nenavrácení a jemu ztracení hodinek bicích činiti má.) Jindřich Markroh zlatník svědčil: To svědčím, že sem to zlato k ičm ho- dinkám dělal a dal mi 7 tolarů od toho díla Jan Reins- perger. — Bartoloměj Wassov štejnšnejdr: Asi před 4 lety Jan R. odemne kamnenne (? v ném. orig. Uhrgeiss) dostal tři truhličky k fassování hodin, jednu velkou a dvě malý. Na to jest jel pryč a když zase přijel, stěžoval sobě, že žádného štěstí neměl, že hodinky v zlatě fasso- vany ztratil. — Kašpar Frumel, krejčí, poddaný p. Pře- mysla z Zerotína: Mistr Hans k J. Mti pánu mému přišel a dvoje hodinky v českém diamantu fassované jest jměl semo tam ven okolo i v zámku řečeného Wiesemburk, jest chodil na procházku. A mezi tím přišel ke mně, u ptal sem se ho, kterak se má. Pravil, že se mu zle vede. l ptal sem se, kterak by to bylo, že to není dobře, a on odpověděl, že jest hodinky ztratil. Ptal sem se ho, kde jest byl, aon pravil, že jest semo tamo na procházku chodil a na trávě že jest ležel. I ptal sem se ho, kde jest je měl, a on oznámil, že v kapse. A já pravil, aby hledal v kaliotech, zdali jsou kam zapadly. I vytáhl kapsu ven, ukázal mi v ní díru. I dal sem ji jednomu krejčímu zašíti a pověděl scm o tom J. Mti pánu, že jest hodinky ztratil, a J. M. pán mi poručiti ráčil, abych trávu posíci dal tu, kde jest on ležel, a aby mu pilně těch hodinek hledati pomdhaii. I nemobli sme tčeh hodinek žádným způsobem najíti. A v krčmách skrze purkrabího poručeno bylo, kdyby se ty hodinky najíti mély a našly, aby byly J. Mti pánu odvedeny. Čislo pop. 113. ® 1436. — Rukop. č. 2099 f. 465. Lewa mercator de Tachovia indicit se ad omnia bona Ulrici lorificis. 1. 1437, 95. бегупа. Rukop. ë. 90 f. 5. Grego- gorius de Grecz Regine lorifex einit domum sitam inter domos Petri braseatoris et Mathie Poloni platner ex utraque erga Lewam, mercatorem de Tachovia, pro X s. gr. Act. fer. III. post s. Joh. B. 9. 1440, 7. července. Гат f. 54. Gregorius lorifex resignal domum suam sitam inter domos Viti tho- rificis et Lidmile dicte Ratajska Jacobo thorifici, fratri suo. Acl. fer. V. post s. Procopii. 3. 1450, ll.ánora. Tawuéz f. 188. Johannes tho- rifex Legat dictus e. d. inter domos Viti thorificis et Wenceslai Piwcze erga Gregorium lorificem pro X s. gr. Act. fer. MIL. post Scolastice. 4. 1454, 16. listopadu. Rukop. ć. 2119 f. G. 8. Ve jmeno božie amen. Já Janek platnéř, řečený Legat, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám ticmto listem cie. — obyčejem takovýmto: Najprve a přede všemi věcmi činím a ustanovuji pani Dorotu, matku mú mihí, pravú, mocnú a najvyšší poručnicí všeho statku mého — a přidávám 

Strana 216
216 XIV. V ulici Platnéřské. — C. p. 118. jie k radé a ku pomoci opatrné lidi Bohuslava od bielého lva a Pavla řečeného Povale, přátely mé milé, věře jim mimo jiné, že lovaryše mé, jenž u inne řemeslo ve ver- štatě dělají, a ten verštat opatrovatí a vedle opatrnosti své spravovati budú podle již psané matky mé. Potom pak duom inuoj, v němž bydlím, kterýž v ulici Platnéřské lezí mezi domy [ncvypsáno], a k tomu všecko nádobie mé k již pravenému řemeslu platnéřskému příslušné, kterýmžto a kterémž v verštatě děláše, a podle toho i vSeckeren jiny statek muoj — otkázal sem a dal tiemto kšaftem a posledním poručenstvím porúčiem panie Dorotě, matce mé, s takovúto však znamenitú přimienkú: Jestli že by též matky mé B. v té mieře od smrti neuchoval, tehdy chci, aby to všecko nádobie mé a přípravy k ře- meslu platnéřskému, jakož již povédéno jest, příslušné па Janku, vnuka Rehořova brnieřova, po smrti jejie připadlo plným právem. Pakli by téhož Janka B., prve nežli matky mé ncuchoval, tchdy tak vuoie míáí jest, i tomu chci, aby též nádobie při nie zuostalo a ona jím aby nebyla žád- nému povinna, než s tiem, jakož i s domem a statkem po mně zuostalým bude moc i privo mieti po smrti Jan- kově učiniti; když a což sé jic zdá nebo zdáti bude, jakžto s jejím vlastním beze všie překážky. Dále potom Aničce, manželce mé, odkazuji a otdávám všecko rúcho jejie chodície i také rúcho ložní té posteli, na niež jsme spolu léhali, pás střicbrný Ženský, tři prsteny, kteréž má, truhlu a almárku, kteráž v komoře stojí, konve cínové dvé, jednu pinetní a druhá ti( żejdlikovń, mise cinovć dvě, menší a větší, kleréž sobě bude chtieti vybrati, lžíce stficbrem obložené tří, sýruov deset. A k tomu XV k. gr. penéz hotových také aby jie malka má vydala z mého statku. Item k sv. Mikuláši na pušku střiebrnú k rozdávání tóla bożicho otkazuji kord muoj stiicbrem oblożeny a dva noble. Item Vańkovi, otófmovi mómu, otkazuji pla3liek muoj brunatny, Petrovi, tovaryài mému, kabalec crveny, JaroXovi pláSték Sery novy, Kotasovi cubu berántí a knězi Pavlovi Poláčkovi u sv. Mikuláše čubu lysý. Toto také svrchupsaným poručníkóm mým zvláště porúčiem, aby Jíry, robence mého, nikoli nepropúštěli až i leta vydrží podle úmluv. — Jenż jest dán sabbato in die Otlimari. b. 1455, 95. ánora. Rukop. 6. 2141 f. 16. Jakoż jest byla pie a nesnáz mezi paní Annú, někdy Jana Le- gata platnéfe manzelká, a pan( Dorotd, matlau tehoż Jana Legata, o. duom a vešken statek po již praveném Janovi zóstalý, takže paní Anna svrchupsaná táhla sč na ten statek svatební umluvú, kteréžlo ač pak v kniehách městských zapsané nemě;a, svědomím však hodným lidí úmluvných dovedla jest a okázala. A panf Dorota proti nie tálila só jest na týž statek podle kšaftu výšpsaným Legatem, synem jejím, učiněného a také pravieci, że by syna svého nikdy dielna nebyla. Ubrmanć — vypověděli si taklo: Najprvé aby pani Anna, manzelka jiZ praveného Legata, toho domu i statku svrchudotceného mem i statkem aby učinila, jakožto s svým vlastním a dědickým zbožím, což by sć jie líbilo bez překážky všech lidí. Dále táž paní Anna všecky dluby, jimiž by ktokoli již pravenému Legalovi vinnovat byl, md k své ruce vy- upomínati a na svi pottebá obrátiti. Také zasě všecky dluhy, jimiž by týž Legat komukoli povinen byl, aby táž paní Anna z toho statku zaplatila. Potom: pak častopsaná | paní Anna aby paní Dorotě, matce Legatově, dala a vy- plnila z toho statku XIII k. gr. — Naposledy vypověděli, aby častojmenovaná paní Dorota ly penieze vezmiici toho mocni a | pravú hospodyní byla a jím vládla dědicky i s tiem do- : NIV. V ulici Platnérské. — C. p. 113. slatku ani panie Anny z niććhuoż viece nenapomfnala. Act. fer. III. post Mathie ap. doininicc Invocavit. 6. 1469. — Rukop. c. 2105 f. 168. Johannes diclus Legat et Anua, conthoralis sua. 7. 1482. — Viz díll. str. 750 ¢. 8. Jan Legat odkazuje dům Anně m. své a dětem Jifíkovi a Ondrác- kovi. 8. 1485. — Rukop. ć. 2106 f. 164. Anna, vdova po Janu Legatovi, vzdala statek svij Bohuslavovi soukenníku, manželu svému: (О Bohuslavovi Kroupovi, téz Legatovi zvaném, viz Tomka Dějepis Prahy sv. 10. 9. 1495. — Rukop. č. 2107 f. 94. Legat et Anna, conthoralis cius. 10. 1498, 16. ledna. Tamićż f. 136. Anna resignal bona suu Bohuslao Legat, marito suo. Act. fer. IIl. ante Anthonii. 11. 1498, 6. dubna. Rukop. c. 2107 f. 149. Geor- gius Zahorziczky ct Martha e. d. — a Bohuslao Legat pro XX s. gr. pr. Act. die Sixt. (Zaplaceno r. 1502.) 12. 1512, 30. srpna. Rukop. à. 2108 f. 105. Ondřej: rukavičník k. d. mezi domy Matouše Sárky a Jana Pivce ležící od Jiříka Sípaře [a Marty in. j.] za LXXXXINI'/, k. gr. pr. Dilo se v pondélf pred sv. Jiljfm. 13. 1615, JO. Gervence. Tamfćż. Ondfcj rukavićnik vzdal jest duom svuoj — Václavovi jircháři, přieteli svému. Act. fer. 111. post Kyliani. 14. 1522, 25. února. Rukop. č. 2109 f. 254. Va- viinec illuminator a Lidmila k. d. mezi domy Holého a Simona platnéřuov od Váňi jircháře za LXXITIII'/; k. gr. pr. Act. fer. Hl. post Mathei. (Zaplaceno r. 1532 a sice splácí ku konci od r. 1631 Lidmila illumninatorka.) 15. 1528, 9. listopadu. Rukop, č. 2153 f. 383. Kdež jest pře a nesnáz vznikla mezi Simonem platnéřem a Vavřincem illuminatorem o záchod jejich společný, že jemu Simonovi nezdá se, aby rovným dílem též jako soused jeho platili mel, oznamuje toho příčinu, že ten záchod vešken jest v gruntech domu jeho a 167 1 skrzc duom jeho že se nečístola vynášie, A poněvadž u jiných souseduov, kdež jest taková společnost záchodu, že nebývá rovné placenic, toho žádaje. což se jinde u jiných souseduov zachovává, aby i on též při tom byl zachován. — Páni úředníci -- vypovídají — Ze jest Si- mon povinen podle podvolenic svého polovici téhož ná- kladu [za vy&isténí] zaplatiti —. Act. fer. 1l. ante Martini. 16. 1532, 19. prosince. Rukop. č. 2142 f. P. 7. (KSaft Lidmily illuminatorky.) Paní Lidmila illuminatorka učinilu jest kšaft a poslední svú vuoli jest oznámila a to takovú: Najprvé oznámila, že činí poručníky statku svého Jana kolečníka z Vobrázkova domu a Martu m. j. Item najprv odkazuji Jeronymu [Markou$ovi], manželu svému, po mé smrti — duom, vinici —. A z toho statku aby vydal Janovi, synu inému, XX k. gr. č. Stalo se v no- děli den sv. Michala. (Publikováno ve čtvrtek po sv. Lucii t. r.) 17. 1583, 12. července Rukop. 6. 534 11. [. 52. Staly se smlávy svatebni mezi Jeronymem bakalářem Markoušem a pannou AnyZkou, dccrou Puvla Albusa. Act. sabbato ante Margaretham. 18. 1585, 25. června. Rukop. ¢. 2134 f. 151. Stala se sinlúva mezi Jeronymem Markoušem a Sebestiancm z ba, pané Michalovym služebníkem, a to taková, jakož on Jeronym byl mu povinovat za véci krámské XCIII!/, k. gr. m., i smluvili se, Ze on Jeronym md jemu Scbesti- Bohuslaus 

Strana 217
XIV. V ulici Plalnéfské. — C. p. 118. anovi — dluh zapsati na domu svém, v kterémž bydlí, v Platnéřské ulici, tak jestliže by plátce nebyl, aby on Sebestian moc měl v ten jeho duom se uvázati. Act. fer. VI. post Joann. B. 19. 1550, 16. září. Rukop. č. 2117 f. 217. Matouš Smolnice a Dorota k. d. mezi domy Sedlákovým a Er- harta platnýře od Sebestiana Wolfa z Normberka za sto k. gr. č. Act. fer. lI. post Exalt. s. crucis. 20. 1568, 13. ledna. Rukop .č. 2120 f. 50. (K&aft Doroty Smolnicový z Platnýřské ulice.) V úterý v ochtáb Tří: králuov poslední vuoli oznámila: že duom svůj, v němž bydlí, odkazuje po své smrli Janovi nádenníkovi, vnuku jejímu, a Kateřině Smolnicové, nevěstě její, aby oni rovným dílem o to se podělili —. (Stvrzeno 4. března tr.) 21. 1568, 9. zafi. Rukop. ć. 2118 f. 206. Katerina Smolnicová koupila sobě polovici domu, jehož druhú po- lovici od Doroty mečířky, jinak Smolnicové, kšaftem od- kázanú má, mezi domy Pavla Sedláka a Jana Březiny od Jana drvoštěpa z Roudnice a Lidmily m. j. za 50 k. gr. č. Act. postridie Nativ. M. V. 22. 1669, 25. dubna. Tamićż f. 218. Jan Rachm- berg sklenář a Voršila k. d. od Kateřiny Smolnicové za 117!/9 k. gr. ©. Act. die Marci ev. 23. 1669,2.srpna. Tamtéž f. 227. Kryštof z Rotten- burku a Lidmila k. d. od Jana Rachmberka sklenáře za 111!/, k. gr. č. Act. postridie Petri vinculati. 24. 1570, 14. brezna. Tamież f. 245. Pavel Mazal rukavičník a Lidmila k. d. od Kryštofa z Rotnburku za 107'[, k. gr. &. Act. fer. III. post Gregorium. 95. 1586. — Rukop. č. 2112 f. 328. Pavel Mazal. 26. 1602, 28. srpna. Rukop. č. 2205 f. 234. (Kżaft Lidmily, neb. Pavla rukavičníka m.) Já Lidmila — dům, v němž bydlím, v Platnýřské ulici; mezi domy neb. Doroty Sedlákový a N. punčocháře ležící, dávám Gabrie- lovi Koteckymu nožíři; švegru mému, a Salomeně, man- Zelce jeho, sestre mé, s dítkami jich, na ten způsob, aby on Gabriel Evě, dceři mý, z hodnejch příčin z téhož statečku mého toliko X k. gr. č. vydati povinen byl —. Stalo se v středu po sv. Janu Kř. (Publikováno v středu po sv. Bartolom.) 27. 1603. — Rukop. č. 2113 f. 301. Gabriel Kotecky. 28. 1617, 11. července. Rukop. ć. 2114 f. 223. Tomás Perkmon kniehaf a Anna koupili düm v Platnytské ulici v osadě sv. Mikuláše mezi domy Jana Rejnšpergera hodináře a Kateřiny punčochářky obostranně ležící od Matěje Komínka, poručníka Kašpara, sirotka po někdy Gabrielovi Koteckým pozůstalého, též od Voršily, někdy Jana Koteckýho a již Hendrycha Himlštejna, měštěnína města Hory Kulný, manželky, i na místě Jana a Salo- meny, dítek svých nezletilých s týmž někdy Janem Ko- teckým, manželem jejím a synem téhož někdy Gabriele Koteckého, splozenÿch, za 2d2'/, k. gr. è. Číslo pop. 116. * 1481. — Rukop. 6. 2102 f. 335. Mathias Polonus thorifex e. vineam sex str. sitam in Zlechow penes vineam relicte Cantoris ex una et Martini Parvi de foro pullorum parte ex altera erga Procopium, filium Bende de Radlicz, pro X s. gr. — Mathias Polonus tho- XIV. V ulici Plalnéishé. — C.p. 116. 217 rifex et Barbara e. vineam, que quondam erat Bende, erga Martinum Parvum de foro pullorum pro XVII s. gr. 1. 1438, 4. listopadu. Rukop. č. 90 f. 28 a č. 2102 f. 416. Vitus thorifex et Ursula e. d. inter domos Nicolai Fresser et Jacobi thorificis erga Mathiam Polonum thorificem pro XI s. gr. pr. Act. fer. III. post OO. SS. 2. 1450. — Rukop. ë. 90 f. 188. Ми thori- ficis. 8. 1475. — Rukop. č. 2105 f. 355. Relicta Viti. 4. 1479. — Rukop. c. 2106 f. 42. Relicta Viti. b. 1484. — Tamléz f. 145. Georgius Prhoss et Dorothea, conthoralis sua. 6. 1486. — ZTamléz f. 185. Relicta Viti. 7. 1488, 10. července. Tamićż f. 238. Martinus torrifex dictus Ssarka et Swata e. d. inter domos Bohuslai Legat et Sigismundi torrificis aput Georgium Prhoss pro XV s. gr. pr. Act. fer. V. ante Margarethe. 8. 1498. — Rukop. č. 2107 f. 149. Martini Ssarka. 9. 1610. — Rw&op. č. 2108 f. 56. Mathei torificis. 10. 16511, 20. ledna. Z'am/éz f. Z1. Matheus Ssarka torrifex resignat domum suam, quam inhabitat, in platea torrificum, Anecze, conthorali sue. Act. die Fabiani. 11. 1616, 15. ledna. Tamtéž f. 153. Jan Skakalík tkadlec plátna koupil sobě duom v Platnéřské ulíci mezi domy Ondřeje rukavičníka a Jindřicha platnéře ležící od Matúše Sárky platnéře za XL k. gr. pr. Dálo se v radě v pondělí před sv. Anthoniem. 19. 1692, 90. ledna. Rukop. č. 2109 f. 217. Šimon platnéř a Kateřina k. d. vedle domu Matěje zámcéníka od Jana Skákalíka tkadlce za XL k. gr. pr. Act. die Fabiani. 13. 1584, 18. ledna. Rwkop. č. 2111 f. 63. Pavel bečvář a Kateřina k. d. mezi domy Jeronyma Markouše a Linharta jehláře od Simona platnýře za XXX k. gr. č. Acl. fer. Ш. in octava Epiph. 14. 1585, 11. září. Tamtéž f. 112. Vít kartnýř a Anna k. d. od Pavla bećvare za L!/, k. gr. 6. Act. sabbato post Nativ. M. V. (Splácí Anna vdova.) 16. 1649, 2. zát(. Rukop. c. 2117 f. 187. Anna, někdy Víta kartnýře a nyní Erharta Myla řádná manželka, vzdává duom manželu. Act. fer. II. post Egidium. 16. 1506, 9. listopadu. Tam/éz f. 372. Anna plat- nýřka, někdy Erharta a nyní Wolfa Cernovic manżelka, vzdala duom manželu. Act. fer. II. post Leonardum. 17. 1560, 9. ledna. Tamléž f. 443. Petr šenkýř a Regina k. d. v Platnéřské ul. mezi domy Matěje ševce a Martina zlatotepce od Wolfa platnyfe a Anny m. j. za XCV k. gr. č. Act. fer. III. post Epiph. 18. 1564, 13. října. Rukop. č. 2118 f. 85. Stelan Koch platnyr k. d. — od Petra šenkýře za 97'!/; k. gr. €. Act. fer. VI. post Dionisium. 19. 1566, 12. zai. Tamléz f. 141. Stefan Koch platnýř, a Barbora k. d. [č. p. 119-I.] u vodénce od Ha- nuje Sväba sedláře za 325 k. gr. č., jemužto Svábovi místo závdavku postoupili jsou domu svého v Platnýřské ulici vedle domu Martina zlatotepce a někdy Matouše Smolnice ševce ležící ve 100 k. gr. Act. fer. V. post Nativ. M. V. 28 

Strana 218
218 XIV. V ulicí. Platnéřské. — C. p. 116. 20. 1667, 24. října. Tamtéž f. 178. Jakub Březina švec k. d. vedle domu Kundráta zlatotepce a Doroty me- čířky od Anny, někdy Hanuše Svába sedláře manželky, za 150 k. gr. č. Act. pridie Crispini. 21. 1571, 26. října. Tamtéž f. 291. Filip Stolhoff platnýř a Mandalena k. d. od poručníkuov sirotkuov po Jakubovi Brezinovi pozuostalych za 150 k. gr. Act. postridie Crispini. 99. 1577, 8. července, Rukop. č. 2112 f. 9. Zmoc- něn Jan Sener domu Filipa Stolhoffa platnýře pro LVI k. gr. č. Act. die Kyliani. 23. 1581, 4.srpna. Tamléž f. 104. Mikuláš Wešner zámečník a Voršila k. d. mezi domy Cížkovým a Martina Vovsa *) od obce za 150 k. gr. ¢. Act. postridie Invent. s. Steph. 24. 1584, 18. července. Tamléz f. 183. Voršila, někdy Mikuláše Weršneru zámečníka a již Ondřeje Wey- mona soustružníka manželka, vzdala duom manželu. Act. die Arnolphi. . 2b. 15686, 6. biezna. Tamléz f. 238. Jan Styr ru- kaviénfk a Kstefina k. d. mezi domy KryBlofa knihaře a Pavla Mazala od Ondřeje soustružníka a Voršily m. j. za 150 k. gr. č. Act. fer. V. post Transl. s. Wenc. * 1630, 8. března. Rukop. č. 2114 f. 428. Fry- drych Nusser flašnýř k. d. mezi domy Voldricha Heldviku cejkšmída a neb. Tomáše Pergkmona od Albrechta Styra } na místě Jana, bratra jeho, synův po Janovi Sty- rovi, otci jich, za 300 k. m. Číslo pop. 117. (U červeného Iva.) ®1. 1407, 4. srpna. Rukop. ¢. 2101 f. 121. Otlinus aurifaber, Marcus Sclhotter ct Albertus horlogista, Lesta- mentarii Barbare, orphane olim Johannis horlogiste, eme- runt pro eadem Barbara II s. gr. c. erga Katherinam, relictam olim. Friczkonis Nasweter, super domo eiusdem Katherine, quc fuit Wenceslai de Basscz, pro XXXII s. Act. fer. V. ante Laurencii. °2. 1410, 8. kvétna. Zasiléz J. 227. OwWlinus auri- faber ct Albertus horlogista, testamentarii rclicte olim Johannis horlogiste, emerunt iuxta tenorem littere testa- mentalis ipsius relicte, П s. gr. c. erga Nicolaum Cristo- fori de Eylaw super domo ipsius Nicolai, quc fuit Ha- nussconis Makal, pro XVI s. cum media s. Act. fcr. V. ante Penthecost. *8. 1414, 12. července. Rukop. č. 2102 /. 45. Hannussius Coldicz et Katherina, conthoralis ipsius, resig- naverunt Rudolfo Metele de Rabenspurk et societati ipsius III s. gr. c. super domo ad rubeum leonem. Act. in vg. s. Margarethe. 1. 1438. — Rukop. &.90 f. 28. Nicolai F'resser. 2. 1478. — Ruhop. ¢. 2141 f. 253. Barthos Fresser cum consensu dominorum suscepit Katherinam ct [nevypsáno], pupillas olim Simonis torificis dicti Sladky, cum L s. gr. a Frankone calcariatorc ct Duchkone sella- lore, commissariis corundem orphanorum, perceptis, quas aput se fovere tenetur. — 1477. Tamléz. Idem suscepit in tutelam suam Jolannem, nepotem suum. *) Sousedství chybně udáno. XIV. V ulici Platnéřské. — Č. p. 117. 3. 1475, 26. června. Rukop. č. 2105 f. 355. Gallus Kabele et Dorothea c. d. inter domos Duchconis torri- ficis et relicte Viti aput. Bartossium Fresser pro XLMI s. gr. pr. Act. fer. II. post Joh. B. 4. 1475, 29. tervence. Tamlez f. 556. Brozek pincerna et Dorothca e. d. -- aput Gallum Kabele pro XLII s. gr. pr. Act. sabbato post Jacobi. 6. 1478, 29. listopadu. Nukop. č. 2106 /. 26. Petrus Strziebrsky et Barbara c. d. — circa Brozkonem pincernam pro XX s. gr. Acl. in vig. s. Andrec. 6. 1479, 99. kvétna. 7/amież f. 42. Jacobus Dau- sek et Ursula e. d. circa l'elrum sulorem dictum Ssirze [et Barboram] pro XII'/, s. pr. -- Act. sabbato post Assumpt. 7. 1479, 1 24Н. Tamlé& f. 42. Duchco torrifex e. d. inter domos relicte Viti et memorati Duchconis apud Jacobum Dausek pro XIII s. gr. — cum hoc ad- iunclo, quod memoratus Duchco de domo dcbet solvcre omnes bernas, sleuras, vigilias, expediciones omniaque onera civitalis sive parochie, eL domum illam dixit cmen- dare scu reformare ipsaque emendata cam debet vendere homini bono. Act. in die s. Egidii. 8. 1486, 19. srpna. Zamléz f. 185. Sigismundus Stomil torifex et Ursula e. d. erya Duchkonem torificem pro XXXV s. gr. pr. Act. sabbato post Acapiti. 9. 1608. — Rukop. c. 2108 f. 22. Swala, olim Martini torrificis dicti Ssarka, nunc vcro Henrici contlio- ralis. ` 10. 1510, 11. prosince. Tamtéž /. 56. Henricus torifex et Svata e. d. inter domos olim Duchkonis cl Ma- thei torificis ab Ursula, relicta Sigismundi torificis, pro XXXV s. gr. pr. Act. fer. HII. ante Valerianum. 11. 1519, 10. ledna. Rukop. č. 2109 f. 17. Matěj zámečník a Kateřina k. d. podle domu u voděnce a domu Skákalíka tkadlce plátna od Svaty, vdovy Sárkové, za XXXI /s k. gr. č. Act. fer. ll. post Epiph. 19. 1581, 10. kvétna. Rukop. č. 2110 f. 355. Linhart jehlář a Anna k. d. mezi domy Jana Pri(brama a Simona platnéře od Matěje zámečníka za XLV к. gr. ©. Act. fer. lIII. post Stanislai. 18. 1567, 16. února. Rukop. ©. 2117 f. 379. Marlin zlatotepec a Markéta k. d. mezi domy Erhartovym a Petra od voděnce od Anny, neb. Linharta jehláře man- želky, za CV k. gr. č. Aci. fer. III. post Valentinum. 14. 1568, 6. dubna. Nukop. ë. 2118 f. 191. Kun- drat Sustr zlatotepec k. d. mezi domy Stefana Kocha a nekdy Doroty Smolnicovć od porucnikuov sirotkuov po Martinovi zlatotepci od priva nafizenych za CXXV k. gr. €. Act. fer. IIl. post Judica. 15. 1071, 20. června. Тай J. 282. Kry&tof Mejsner knibaf a Markéta k. d. mezi domy Stcfana Koclia a Brezinovic od Kundrata Sustera za 195 k. gr. C. Act. postridie Protasii. 16. 1600,11.lcdna. Rukop. è. 2231 f. 388. Anna, po někdy Kryštofovi knihaři vdova, příznala se: Jakož jest týž někdy Kryštof Mejšnar přijímaje sobě ji Annu za manželku do dne do roka jmenem véna 100 k. gr. m. jí jmenoval, potom dfieve roku prostfedkem smrtí z tohoto svěla vykročil, takových pak 100 k. Kateřina cukrářka, vlastní sestra někdy dotécného Kryštofa, jistou smlouvou dáti se uvolila, že jest takových 100 k. přijala. Act. fer. 111. post Trium regum. 17. 1600, 6. března. Rukop. 6. 2113 jJ. 164. Jan Mindrle prachař k. d. mezi domy Jana Eichlera krejčího 

Strana 219
XIV. V ulici Plalnéčské. — Č. p. 117. a rukavičníka od Kateřiny cukrářky za 210 k. gr. č. Act. fer. II. post Transl. s. Wenc. 18. 1608. 5. července. Tamtéž f. 365. Voldřich Helbig zeigšmid a Anna k. d. od úředníkův úřadu šesti- panského za 250 k. gr. č. jako odíímrt po nékdy Janovi Mindrlovi. * 1640, 28. srpna. Rukop. č. 2115 f. 67. Voldřich Helwick cajkšmid odkazuje dům manželce své Lidmile. Číslo pop. 119. (U odénce, u železného muže.) 31. 1407, 17. února. Rukop. č. 2099 [. 25. Wir burgermeister und der rale der Grossern Stat czu Prage bekennen, das vor ups gestanden ist in unsern rate Pe- solt rotsmid, ctwen des Cunczen wagmacher bruder, und hat uns furgelegt, also als im unser vorfdern, die schep- fen und andern gulen, enphallen hetten, das cr die heu- ser, die dersclb Cunez, sein bruder, noch im gelassen hat, solde auch ymer halden und der geniessen und also als derselben heusser cins angesprochen ist worden von czinse wegen JI s. gr. und XIX gr. von einem priester, der czu Rome ist, der sie dornufi hat und wolde die losung frey dorauf haben des sicher(?) der sich derselb Cunez mit unsern slat recht gewnt hat, das im nicht hat mucgen helfen, doruber ist er von im igebannet worden bis czu einem tade und dorumbe meinet derselb Pesolt des haws nicht halden uff das, das dic weisen dessel- ben Cunczen nicht zu schaden kommen in czukuufftigen zeiten. Also haben wir dorczu unsern willen, das er deselb haws sal ledig lassen sten und sal sich des ewsen und das sich derselb pfafíe des haws underwinden sal, wenn er wil. Actum fer. V'* ante Reminiscere anno oc VII. #2. 1419, 13. kvétna. Tamtéz f. 69. Wir burger- meister — bekennen, das — ein teilung czwischen den khindern etwen des Cunczen wagmacher von aller sul- cher guter, die derselb Cuncz noch im gelassen hat, ge- schcen ist, also das der Katherina, deselben Cunczen tochter, czu irem teile gevallen ist das haws, dorauf czwei schok gr. und XIX gr. czius ist, gelegen in der Sporer gassc neben dem hause des Hans Weis; dorczu ist ir auch geben XI sch. gr. Item so ist worden dem Han- nus, deselben Cunczen son, czu seinem teile das ander haws, gelegen aldo in der Sporergasse neben dem haus des Niclas Hawenschilt. Act. fer. VI. post Ascens. d. *8. 1414, 80. Fijna. Tamléz f. 42. Consules inve- nerunt inter Erhardum dictum Hebewstreit calcariatorem ex una, nec non Henslinum, fratrem olim Cunczonis wag- machcr, parte ex altera racione domus, que fuit uxoris dicti Erhardi, pro «qua domo ipse Henslinus eundem Erhardum impetivit, quod Erhardus Henslino dare debct INI s. gr. 1214. Act. fer. Ill. ante OO. SS. 1. 1440. — Rukop. c. 90 f. 54. Relicta To- hannis thorificis. 9. 1446. — Rukop. è. 90 f. 132. Duchko tho- rifex. 9. 1448. — Rukop. c. 2099 f. 1049. Dorothea, nata olim Johannis torrificis, nunc conthoralis Johannis Fiolka, recognovil, sc percepisse X s. gr. porcionis he- reditarie a Margaretha, mate sua, et Duchkone, vitrico XIV. V ulici Plalnéfské. — C. p. 119. 219 suo, que eam concernebant pro porcione eius hereditaria de bonis per eundem Johannem derelictis. 4. 1454, 8. ledna. Rukop. &. 2141 f. 277. Geor- gius, syn. nékdy Jana platnére, seznal sé jest, Ze jest přijal od Duchka, otčíma svého, a panie Machny, mateře své, X k. gr. dielu svého otcovského a X k. nápadu po Anně a Kateřině, sestrách jeho —. Act. fer. III. post Epiph. 5. 1486. — Rukop. c. 2106 f. 185. Anna, olim Duchkonis thorificis, nunc vero Swatkonis pellificis conthoralis. 6. 1491. — Rukop. č. 2141 f. 267. Swatko pellifex cum Anna, conthorali sua, susccperunt in suam tutelam Paulum, filium olim Duchkonis torrificis, cum CL s. gr. pr, quem circa se fovere debent —. Quantum vero tangit duas domos, unius sile in platea torrificum inter domos Johanne vidue et Sigismundi torrificis, alterius site in parochia s. Valentini, penes collegium olim pau- perum, item res infrascriptas: vopásánie veliké i s řeme- ním, kteréZ váz( VII'/, hrivny bez i lotu, item tobolka s pasem i s Femenim, vdżi II hr. IX 1., it. pás stříebrný s nożmi a s nožníčkami střiebrnými, váží III hiivny; it. pás s pozlatiıym nákončím a s přazkí na zlatohlavové tkanici, váží JI hřivny 1 lot. Item III Géxe vázie UI ht. V 1., it. Hie XXVII fládrovych s pozlaótjmi sttenky a s granátky, váZie IIl hr. | L, it. lžic druhých prostych s stficbrnÿmi stfenky X, vézf VIII'/9 L, it. prsteny IIN zlaté vážie IIII l. bez Gtvrü; it. XX nobluov velikych a III] polounoblie, vá2ie X 1. bez čtvrti. It. cínového ná- dobí VIlI!/ kamene. Que quidem res circa predictos coniuges liabentur —. (Pavel kvituje r. 1508.) 7. 1509. — Rukop. č. 2108 f. 36. Katherina, conthoralis Pauli, nati olim Duchkonis torrificis. 8. 1610, 11. května. Rukop. č. 8 f. 12. Bona conspecta post mortem Pauli Tlacisvét fer. VI post Stani- slai. V komoře proti mazhausu dvé petiné a dva polštáře, dvě podušce, dvě prostěradle, kožich beránčí pošitý, pod- šití staré liščí podbříškové, ubrus v truhle jeden, truhla jedna stará, tři polštáře koženné, almara jedna, stoluov šest, 7id:y čtyry, kapaliny tři a jedna lepka, tři kusy přední a dva zadní, myšky jedny, pckhaubl jeden. V sklepu dole za dveřmi čtyry peřiny, dva polštáře, truhly dvě veliké a dvě malé, mís velikých pět cínových a osm málo menších, imisky Salesnÿ čtyry, laléfuov patnâcte, dvě konve baňaté staré veliké, dvě veliké, poloupinetních pět, dvě pinetní, dvě třížejdlikové, jedna konvice polou- pinetní vinná, Zejdl(kuov XIII, médénice dvé, Scst scibr picích a ly váží čtyry hřivny a čtyry loty, IZic XIII s stfenky pozlati- tými a pět s střenky stříbrnými, pečeť střiebrná s řetiez- kem, nobluov deset a dva polounoblí, prsten jeden zlatý s modrým kamenem, it. pás jeden pozlatitý starodávní na zlatohlavové tkanici červené, plátna tři trouby, jednoho XXXIII lokty, tlustého, druhého XXXIII lokty, it. třetieho XVI), tři ubrusy a dva ubrusce, cíšek šest s podušek, tři kmentový a tři plátěnné, pět cích s polštářuov plá- těnných tenkých, pět cích, tří tenčí a dvě tlusté. IL. dvě prostěradle, jedno kmentové a druhé plátěnné, il. pro- stěradel tlustých pět, čepice kuní jedna, sukně lindišová lvové barvy jedna a druhá papouškové barvy, kuše že- lezná jedna s heverem, it. kabát atlasový jeden, kladiv, sekcr, nebozezuov a jiného nádobí puol truhly, it. želcza kus podobné k kolné pístie, sladuov šest, pšenice suché z pčti strychuov, tři hraničky nad maštalkú dříví, jedna hranice podle sladovny, pod kuolnou jedna hranice, vše drievf vozdového. Suduov vinnÿch devël svidnickÿch a 28° 

Strana 220
990 XIV. V ulici Plainéfské. — C. p. 119. jeden vértel a jeden tajnsky. It. na vrubích kopa vérte- luov piva po XIII gr. alb. Vérteluov pivních se dva vary, sud jeden dubovy poldruhy varnf. It. duom, v kterém seděl, ten jest zaplacený, druhý podle, ten jest kipeny za dvě stě a nenie zań dano neż sto kop a XXX gr. It. vinice ležící na Plasích v devět str. jest zaplacena. It. dřieví koupeného v nově na haldu za XXXI k. m., krom nákladuov. Ш. dříví suchého na druhé haldě s deset va- ruov. It. za duom bráti mají na domu v Platnéřské ulici II C a XX m. It. za duom, ktery jest prodala na Novém Městě, ještě mají zaň platiti. It. chmelnice jedna koupená za XX!|, k. m. a ta jest zaplacena. 9. 1616, 2. června. Rukop. č. 2108 f. 186. Jin- dřich Sárka starý a Svata k. d., na kterémž jest oděnec vytesaný udělán z kamene, mezi domy Jakubem orlojní- kem a Sárkú mladým ležící od Kateřiny. někdy Pavla Tlačisvěta, za sto a za pětmedcietma k. gr. pr. Act. fer. lI. ante Bonifacii. 10. 1517, 18. července. Tamtéž f. 208. Kateřina Tlačisvětka a nyní Simonova manželka, vzdala právo své manželu. Act. sabbato post Margarethe. 11, 1619, 1. prosince. Rukop. č. 2109 f. 82. Matúš Sárka platnéř a Anežka k. d. u voděnce mezi domy Matěje zámečníka a hodináře obostranně od Viktorina Jednorožce a Anny, vdovy Valentové, poručníkuov sirotkuo neb. Pavla Tlačisvěta, za LXXX k. gr. pr. Act. fer. V. post Andree. 12. 1520, 6. března. Rukop. č. 99 f. 62. Kdež jest neb. Pavel Tlačisvět bez pořízení z tohoto světa sešel, zuostaviv po sobě Kateřinu, manželku svú, a dítky, kteréž spolu s ní splodil, jmenovitě Lidmilu, Markétu, Jana a Annu; táž pak Kateřina, neb. Pavla manželka, vdala se jest na svój díl a týž také bez pořízéní umřela. Tu p. purkmistr a páni jedno, aby ten statek již dotčeným sirotkóm náležící mohl opatřen a shledán býti, když by též děti k lelóm dospělým a rozumným přišli, zřídili jsí jim a uslanovili poručníky přátely jich příbuzné Viktorina Jed- norožce a Annu Valentovou, tajchž dětí bábu, aten vešken statek v jich moc jsú dali, kteraj jest buďto na gruntích, na svrchcích, klenotích i hotových penězích za ty grunty. A toho všeho, což jesti před rukama bylo a pojiž nade- psaných rodičích zuostalo, takto jest rozhodnuto. Jich očímu Simonovi díl jeho odcizivše tylo věci v svú moc poručníci jsú vzali: Duom v Platnéřské ulici, kterýž jest kúpil Matúš Sarka za LXXX k. gr. pr., duom v Dlhíhé třídě ležící na rohu proti šlachtatě, na domu Vítovským, kterajž kúpil Václav Ovce pekař, peněz bráti mají CXX k. m., na domu na Poříčí u sv. Klimenta VII'/, k. gr. č., vinici na Plasích IX str., chmelnici k Košieřóm za XX!/, k. gr. m., zahradu v Voboře pod kostelem sv. Jana, VIII nobluov a jeden zlatý, je '/; noble, III číšky, jedna na lvíčkách pozlacených, vnitř na erbě slovo takové D a dvě čéšky, v každé uvnitř též slovo DB, jedna čéška podobná prvním bez znamení, pás pozlacený na zlato- hlavové červené tkanici, XX želízek pozlacených a na konci přezka, VII lžic s držadly pozlacenými, IIII s držadly stříbrnými, pečet s řetízkem stříbrná, prsten zlatý a ká- men zafír před námi vysazený z něho, II konve veliké zahrdlité, jedna konev třipinetní, jedna dvúpinetní, VI konví, XIII žejtlíkuov a jedno poloupintní, III šálešné mísky, taléfuov XI, mís VIIII, médénice, IIII petiny, II polštáře perná, II kožená, cích a prostčradl truhla a pol- štářuov XVtero, ubrusy IIII, ručník, plátna prostředního X lokte, kus přední a dva zadní zbroje, III kapaliny, jedna lebka, jedny myšky, V stoluov, III Zidle. Act. fer. II. post Transl. s. Wenc. XIV. V ulici Platnérské. — C. p. 119. 13. 1521, 20. července. Rukop. č. 2109 f. 82. Burjan šmajdéř po smrli Matúše Sárky, zetě svého, a Anežky, dcery své, téhož Matúše manželky, kteříž zakú- pívše ten duom zemřeli a statku nepozuostavili, toliko jedno pacholátko, kteréž on Burian, jakožto děd, na svú práci přijal, a poněvadž nebylo z čeho těch gruntuov platiti, i stoje on Burian před pány soudci na místě toho sirotka zase toho domu postúpil jest poručníkuom svrchu- psaným. Act. sabbato ante Magdalene. 14. 1521, 8. Опа. Rukop. ©. 534 IL f. 17. Smlávy staly se svatebni mezi Janem Pfibramem zlatnikem a Lid- milú, dcerú neb. Pavla Tlacisveta, tak że taż Lidmila jmenovala jest po sobě padesát k. gr. č. a výpravu slušní. Act. fer. 11I. ante Dyonisii. 15. 1528, 11. prosince. Rukop. č. 99 f. 171. Kdež jest byl kúpil duom neb. Sárka platnéř, kterýž slove u voděnce, ležící v ulici Platnéřské, a dav zaň závdavku X k. gr. č. potom jest umřel, Burian: pak šmajdéř, děd Jfry dietète a sirotka téhoZ ncboztíka Sárky, po smrli jeho nemoha plátce býti toho domu, i postúpil jest ho zase Lidmile, manželce Jana Příbrama, prodavatelnici toho domu —. Act. fer. IIII. post Nicolai. 16. 1528, 11. prosince. Rukop. č. 2110 f.9. Lud- mila, manželka Jana Příbrama zlatníka, vzdala duom svvoj, v němž s týmž manželem svým bydlejí u oděnce — manželu svému. Act. fer. IIII. post Nicolai. 17. 1538, 19. listopadu. Rukop. 2134 f. 310. Jakož“ jest neb. Jan Valenta odkázal L k. gr. m. Ezechielovi, synu Jana Příbrama, ujišťuje je týž Příbram synu svému na domu svém. Act. fer. llf. post Briccium. 18. 1543, 80. července. Rukop. č. 2129 f. S. Vedle toho, kdež jest obeslal Vondřej Boček Lidmilu Příbramovou vině ji z toho, že maje sobě od nebožtíka Jana Příbrama za svou službu, kterouž jemu v nemoci jeho činil, věci některé dané při přítomnosti jiných lidí, takového dání užití nemůže, žádá aby jakožto dání od měštěnína svobodného užiti mohl a v tom za spravedlivé opatření žádaje. Proti tomu od Lidmily mluveno, že pobrány jsou knihy od Ondřeje i jiné mnohé potřeby mimo náležitost, ježto to jest, což pobráno, z nákladu jejího bylo a její a on Jan Příbram nemohl jest toho od nf odcizovati ani jinam dávati mimo společný zápis a také kšaltu neučinil; a bylo-li jest co jemu dáno, ač se tomu místa nedává, měl jest to bráti s povolením jejím. K tomu od Ondřeje mluveno: Chce to ukázati, že jest jemu dáno, což jest vzal za práci, klerúž vedl při něm nebo ode všech byl opuštěn i od své manželky. Dědicství žádného neodcizil od ní a zápis nic jiného ne- obsahuje v sobě než duom a ten při ní se zůstavuje ; než čehož mocen byl jako měštěnín svobodný, to jest jemu Ondfejovi dal a on jiného nic nežádá užiti, než takového pořádného dání. Na to od Lidmily mluveno: Svédkové se srovnávají, jeden o čubě svědčí a druhý se hned s ním nesrovnává a třetí bez přísahy svědčí, ježto chtěl-li jest takového svědomí užiti, měl se jest toho na Lidmile Příbramové dožádati; davší čísti svědomí mluviti poručila, že se to nachází z svědkuov, kterak nenáležitě v statku cizím Safoval i nočně odtud, kam se jemu líbilo, nosil; pak mél-lj jest to učiniti, to jse připouští k spravedlivému uvážení. Naposledy od Ondřeje mluveno, že se v jiné dávají, neż Ża:oba učiněna, a když o toto spravedlivě rozeznán bude, budou-li chtíti bud o ty kamínky aneb oč jiného k němu se domlouvati, však budu míti právo před sebou. 

Strana 221
XIV. V ulici Platnéřské. — Č. p. 119. Tu páni — takto o tom nalezaji a svým ortelem vypovídají: Poněvadž on Ondřej Boček původ to jest svědomím podle práva ukázal, že nebožtík Jan Příbram leže v nemoci za práci, kterúž jest při něm Ondřej Boček měl při témž času nemoci jeho, z statku svého mohovitého a z svrškuov před lidmi hodnověrnými jemu Ondřejovi Bočkovi dal, zejména biblí českou, knihy Chelčického a jiné knihy a stroje zlatnické k pulérování kamení, jakž tíž svědkové dokládají, což jest on Jan Příbram podle práva a svobody města tohoto, jakožto | měštěnín svobodný, při statku svém mohovitým a nezá- vadném dobře učiniti mohl. A aby jí Lidmile statek mo- hovitý od Jana Příbrama byl zavázán anebo vlastně co toho náleželo, což Ondřejovi Bočkovi od Jana Příbrama dáno, toho jest ona Lidmila ničímž podle práva nepro- vedla. I z té příčiny dává se jemu Ondřejovi Bočkovi proti ní Lidmile Příbramové za právo, tak že on Ondřej Boček podle průvodu svého toho dání Jana Příbrama užiti má. Než chtěla-li by ona Lidmila Příbramova jeho Ondřeje Bočka viniti; že by měl co z statku Jana Pří- brama převzíti více nežli svědkové jeho dokládají, právo se jí nezavírá. Conclusum f. 2. post s. Jacobum 1543. 19. 1544. — Rukop. č. 2117 f. 38. Lidmila Pt(bramova. 20. 1663. — Rukop.c. 101 f. 44. Petr od vo- dénce s Lidmilou, manzclká sví, priznali se, Ze jsû dlužní Václavovi Mřenkovi a zapisují dluh na domu svém, v němž bydlejí. 21. 1558, 28. bfezna. Rwkop. c. 990 f. 85. Jakož jest Petr od odénce vstoupiv do rady po vejpovédi mezi ním Petrem z jedné a Kryštofem cvočkařem z strany druhé o tlučení učiněné vznešení učinil, že on Kryštof proti takové vejpovčdi zase v svém domu tluče a jemu Petrovi dům jeho tak otřásá, neb onehdejšího dne dva ka- meny ze zdi vypadly, kteréž jest ukázal; pak jak jest jemu Kryštofovi toho zase mimo prvnější vejpověď dopuštěno, aby tak na škodu domu jeho u té zadní výhně tloukl, on toho nevykládá a na to se neptá, než v tom za opa- tření žádá, aby on Kryštof podle té vejpovědi se držal a jemu $kody na domu jeho takovym tlučením nečinil. Tu p. purkmistr a rada slyšíce vznešení Petra od oděnce i také zprávu od pánův radních, též úředníkův šestipanských, kteříž jednou, druhé i třetí k spatření do- mův obojích stran vycházeli, vzavše a toho všeho s pil- ností pováživše, takto o tom mezi stranami vypovídati ráčí: Poněvadž se jest to z zprávy jedné, druhé i třetí vejchoze pánův radních, též úředníkův šestipanských našlo a vyhledalo, že tím tlučením Kryštofa cvočkaře u zadní výhně, kteráž při zdi domu Petra od oděnce stojí, veliké ublížení zdem a sklepům jeho Petra domu se děje, a prve od předkův jeho Kryštofa cvočkaře, kteříž v témž domě byli, nikdá takového tlučení velikými kladivy v tom místé jest nebyvalo, protoż p. purkmistr a pani jemu Kryštofovi cvočkaři to z práva nacházeti a o všem přika- zovati ráčí, aby on hned po dnešní den tu v té výhni všeho díla zanechal, než k pohodlí svému a k takovému dílu jiné místo dole na celině v sklepě svém pod zemí, z něhož okno na ulici jest, a jakž i jiní sousedé jeho k řemeslu svému toho požívají, sobě obral a způsobil. Actum f. JI. post Judica 1558. 22. 1562, 9. listopadu. Rukop. č. 991 f. 45. (Petr od oděnce s Kateřinou, pastorkyní svou.) Vedle toho odporu, kterýž jest při právě učinil Petr od oděnce kšaltu někdy Lidmily, manželky své, a obeslal k tomu Kateřinu, pastorkyni svú, příčiny oznámil proč témuž kšaftu místa XIV. V ulici Platuéfshé. — Č. p. 119. | 991 nedává, prvotně, že proti jistému snešení a jich manželuov porovnání o statky ona Lidmila jest kšaftovati nemohla, a k tomu jejich snešení přiznala se před lidmi, že po dluhuov splacení mají on Petr s Kateřinou toho statku požívati po takovém společném snešení. Druhé, že jest nemírnou sumu ona Lidmila odkázala, ježto po smrti neb. Příbrama, otce jí Kateřiny, puol čtvrta sta k. dluhuov z toho statku zaplatiti a do něho položiti musil, a Lid- mila tolikéž tři sta k. jest jemu odkázala, a ty ještě ne pojednou, než po málu aby bral. Třetí také i ta příčina jest, že on od let XXti ten statek opatroval a tu pracoval i jeho tak nabyli, k tomu pak smlivami svadebními jí Kateřiny jest z toho statku vybyl. Ctvrlć takć, co jest on Petr statku po svých rodičích vzal i také vysloužil, mimo těch puol čtvrta sta k. m. dluhův zaplacených, tu jest vložil, a měl také s Lidmilou dítky, i tak ten statek sobě jest zdědil. A naposledy pak, by ten kšaft svůj pruochod míti měl, tehdy jej Kateřina sama protrhla, že svrchky, kteréž jsou v tom domě byly a odkázány jim, Petrovi a Kateřině, společně, ona Kateřina se jich sama dotejkala a brala, ano i v vinici se uvázala bez práva o své ujmě. A kdo jsou se toho dopouštěli, tehdy jsou sami kšaft rušili i protrhali. Protoż on takć věří, že ten kšaft jí Lidmily zrušen á vyzdvižen bude. Proti tomu Kateřina Roudnická, pastorkyně Petrova, jsouc obeslána, skrze přítele svého jest mluviti dala, že ty všecky příčiny od Petra oznámené jsou jalové —. Na to od Petra puovoda jest mluveno: Těm příčinám místa ne- dává Kateřina, i on je provésti chce, že nemalý počet svrchkuov tu jest ukázaný a jimi se provozuje příčina první, že Kateřina za živnosti Lidmily statku se dotejkala a po učinění kšaftu mnoho svrchkuov jest brala. Druhá příčina také se i ta ukazuje, kterak se Lidmila přiznala, že jest jej Petra do statku toho přijala a s ním se s statkem spolčila, a to mluvila, co jest jejího, že to jest jeho Petrovo, a zase co jest jeho, že to také jest její, a oni se nedělí; i proti takovému spolčení statkuov nemohla jest Lidmila kšaftovati a proti přiznání tomu vlastnímu., Při tom pak dotázka jest učiněna, klade-li Kateřina ty véci, z nichz jest obeslána, proli sobě k svědomí, i tu odsvědčení její ku právu položené jest čteno a dále mluveno, že v tom odsvědčení ona Kateřina svědčí sobě, że by vyplatila ly některé věci, ježto žádný nemůže sobě svědčiti, než toliko se má odsvědčovati. Pak neklade ona Kateřina z čehož jest obeslána, ani také neužívá stavu rytířského a jest vědomé, že jest měštka; i neosvědčila se pod přísahou, aniž také otec její psal se z Javořice, ale z Husince, což všecko v uvážení právu bude, má-li to odsvědčení postačiti. K tomu pak i sama lu příčinu pro- vozuje Petrovu, Ze jest svrchky brala a tale kSaft ten již tím zrušila. Ukázav popis a inventář v domu u vodence těch svrchkuov učiněný. Třetí příčina k zrušení kšaftu jest položena ta, že on Petr od let XXti s ní Lidmilou jsa statek ten opatroval i zlepšoval, nadto dluhy také platil. K tomu pak i to, že se ona spolčila statkem s ním, jakž právo také i na to jest, že žena vdávaje se podruhé, již svého manžela činí statku svého pánem. Dav čísti právo kap. XL. art. 1. rozdíl šestý, kdež se toho dokládá, že Zena nemuoZe mużi prosouditi. Takét nemuoZe, jakż jest Lidmila učinila, kšaltovati, a Kateřina jest se neodsvěd- svědčila těch věcí, z nichž obeslána jest podle Zřízení Zem. R XLIIII. — Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Petr od Oděnce učiniv odpor kšaftu někdy Lidmily Pří- bramové, manželky své, toho jest podle práva, aby jemu od ní Lidmily takový statek jak pořádně odevzdán byl 

Strana 222
999 XIV. V ulici Plalnérské. — C. p. 119. nepokázal, aniZ takového odporu svého žádné právní pří- činy jest neprovedl, i z těch příčin takový odpor se zdvih4 a pAni kSaftu jf Lidmily stvrditi porutiti râéf. — Act. fer. IT. ante Martini. 23. 1564, 3. července. Rukop. č. 2118 f. 28. Ha- nuš Sváb sedlář a Anna k. d. mezi domy Kryštofa cvočkaře a Martina zlatolcpce od Katefiny Roudnickć jí kšaltem Lidmily, matky její, odkázaný za 175 k. gr. č. Act. pri- die Procopi. 24. 1566, 12. září. Vamléë f. 141. Štefan Koch platnýř a Barbora k. d. u oděnce mezi domy Martina zlatotepce a Kryštofa cvočkaře od Hanuše Svába sedláře za 325 k. gr. €. Act. fer. V. post Nativ. M. V. , 95. 158l, 81. srpna. Rukop. č. 2112 f. 106. Jan Sencr a Mandalena k. d. u voděnce mezi domy Kryštofa ITaura cvočkaře a Kryštofa Mejšnara kniehaře od Barbory Kochovy platnýřky za 320 k. gr. č. Act. pridie Aegidii. 26. 1591, 28. ledna. Tamtéž f. 351. Zmocněn Albrecht Pétipeskÿ z ChÿS a Egrberka domu u oděnce a toho takového domu postoupil Lidmile Sencrové z Weitmile. Ad. fer. II. post Convers. s. Pauli. 97. 1598, 30. července. Rukop. ć. 2113 f. 104. Jan Eichler krejčí a Alžběta k. d. u voděnce mezi domy Kryštofa Mejšnara knihaie a Jana cvokare oliostranné od Lidmily z Weilmile, pozuostalé po nékdy Janovi Senerovi vdovy, za 450 k. gr. č. 98. 1610, 18. srpna. Rukop. č. 2114 f. 16. Daniel Khyn, cis. geSirmistr na panství Brandejském, a Anna k. d. u voděnce mcozi domy Voldřicha Helbiga a Ondřeje Ostrmajera od Jana Eichlera krejčího za 760 k. gr. č. 29. 1612, 4. prosince. Rukop. č. 1174 f. 422. Den sv. Barbory inventován statek po Annč, neb. Daniele Khyna kšírmistra manželky, pozůstalý a to takový: Předně dům u železného muže řečený v Platnýřské ulici ležící, dále v lémž domě v sklepě klenutém blíž schodů ležícím našlo se: V truhle zelený: žívůtky damaškový tři, kanavacovej dva, zamínovy jeden, ferluch kanavacovej, koZich żenskej muclejrovej, kolśrek fer&tatovej, kolárek šamlatovej, sukně Xamlatová s vodou a jiná bez vody, kožích dupltykytovej, šorc ženskej prostej, kožich mu- chejrovej. sukné englického sukna, putnička barchanová, kanavačová sukně, boráku černýho některý loket. V truhle červené: prostěradel, cejch větších prostředních, menších vyčtlo se 74 kusy, servitů 19. V truhle bílé menší: v krabici malované pás stiibrnej, čepce zlatý dva, pentilfky perlový tři, z nich jeden s Xtefty, Gepec hod- bávnej černej, rouchy tfi, čepec, živůtek zelenej: da- maškovej, kožíšek muchejrovej, suknička zelená, man- tlícek hundskotovej, muchejrový, černý šlofpele, kus filo- zetu zelenyho, fértuch zelenej, koZíSek mochejrovcj, poi&tár koZenej, Zivütck aksamitovej. V truhle velkÿ vykládany: cejch, prostěradel, ručníků, ubrusů 66 kusů, plátna bílého pět kusů, koflíčky stříbrný pozlacený zlámaný dva, kofiíček stříbrný, též zlámaný, číše stříbrný dvě, jedna pozlacená, koflíik sifíbrnej v zpüsob sklenice, stříbrný lžíce dvě. Truhlička malá zelená v též truhle nalezena, v ní v py- tlíčku tolaruov Birokejch 290 kusů, v pytlíku: druhém ceskejch grošů 24 k., v koženým měšci 52 dukáty, v ko- ženým jiném měšcí všelijakejch grošův starejch, více to- laruov &irokejch 10, koliks kornoutkü všelijaké drobné mince. V truble velké červené vedle postel: dva kousky plátna bilého, mantl(k ferStatovej popelicemi futrem pod- Sitej, fértoch for&tatovej, kolárek Żamlatovej s vodou, XIV. V ulici Platneśskć. — C. p. 119. plátna černýho tři lokty, prostěradlo černý, šrejblíšek maličkej na kofení, mantlík šamlatovej starej. V truhle žlutý za dveřmi: rukávec, čechlíkú a jinejch věcí, co k okrase ženské přináleží 58 kusy. V almaïe mantlfk muchejrovej letní, klobouk nepodšitej ženskej, knih jede- nácte, truhlička vykládaná s Sitím všelijakým, truhlička na koření prázdná, postel žlutá pod nebesy, na ní po- slámka, postílka dětínská s mféžkami žlutá, stolice kožená. Sklenice dvě na vocet, dva kotlíky k rybám vaření, svícny mosazný dva, moždíř, žejdlík, půlka cínová, rožny dva, kozlíkü Zeleznejch šest, podhrabáč, klíště dvoje k vohni, pilka, trychtýř plechovej, hrnec médéncj, kordo- vanský botky, zámky velký dva k sklepu, váčky starý dva. V sklípku klenutém skrz světnici jdouc našlo se od cínového 81 kusů, umývadla s nálivkami dvě, talířův tuzn, konvic 70, pánvičky na máslo dvě, svícny čtyry, umývadla visutá tři, cedidlo, hrníčky dva, džbánků hlíně- ných šest s cínovými víčky, rožnů 14, rošty 4, hrnců měděných 8, kotlíky prací 2, pekáče 4, kotlíky k pálení vod 4, vanička, alembink, vohřívadla 2, cedítka 4. kot- líčků pět na ryby, pekáčků měděných 12, lžíce 4, hrnec měděný na máslo. V truhle červený vinutejch šatů 10, roušek 6, plášť černej, kolárek borákovej podšitej, put- nička mochejrová, šorc liarasovej, koberce dva, ferštalová sukně —. V černý truhle šatů vinutejch 58 kusü. Stolicc červená, postel pod nebesy s firhaňkem zeleným, peřin 40 kusů. V světnici stoly dva a postílka pod nebesy. Dále v síni něco dříví k palivu. 30. 1618, 5. března. Rwukop. č. [068 f. 24. (Svědomí k přípovědi Lidmily Glugerové hodinářce na dům u vo- děncův v Platnýřské ulici po Anně, na onen čas Altman- nové, a potom po Daniclovi Khynovi züstalé vdovè.) Markyla Ambrožová svědčila: To jest mi povědomo, že jsou byly dvě sestry ty paní Anny nebožky, paní Lída a paní Apolena. (Nález není znám, leč dle následujícího trhu dědila Dorota Altmanová, patrně dcera Anny Khy- nové z prvního manželství.) 81. 1615, 19. října. Rukop. è. 2114 f. 189. Jan Augen jehlat a Anna k. d. u voděncův řečený od Doroty Alimanovć za 525 k. gr. č. © 1661, 20. června. Rukop. č. 2106 f. 20. Anna, Augenová, vdova po Jiřím Augenovi jehláři, prodala dům u železného muže, ležící mezi domy Jiřího Welkera a Ja- kuba Ulricha za 1000 kop svému zeti Petru Wichnerovi jehlári. Cislo pop. 121. #1. 1417, 11. května. Rukop. č. 2102 f. 145. Jo- hannes, olim Henrici Frciberger filius, emit dimidiam alleram s. gr. c. erga Nicolaum helmer pro Xll s. supec domo Nicolai Hawensclill calcariatoris. Act. fer. lll. post Stanislai. 1. 1440, 7. éervence. Rukop. č. 90 f. 54. Gre- gorius lorifex e. d. inter domos Wenceslai dicti Oczasck ct relicte lohannis thorificis erga Wenceslaum dictum Piweze thorificem pro XXX s. gr. pr. Act. fer. V. post Procopii. 2. 1446, 10. kvétna. Tamtéz f. 132. Petrus Kul- hanek serator et Margerctha c. d. inter domos Wenceslai Oczaskonis et Duchconis thorificis erra Gregorium lori- ficem pro XXXIII s. gr. pr. Act. fer. 111. post Stanislai. 

Strana 223
XIV. V ulici Plalnéfské. — C. p. 191. 3. 1446. 94. i(jna. Tamléz f. 139. Duchko tho- rifex et Margarctha e. d. erga Petrum scratorem Kulha- nck dictum pro XXXIII s. gr. Act. fer. JL. antc Simonis et Jude. 4. 1454, 8. ledna. Rukop. č. 2105 f. 8. Duchko torifex resignat omnia bona sua Margarethe, couthorali sue. Act. fer. III. post Epiph. 5. 1470. — Tamleż /. 288. Duchko thorif ex. 6. 1479. — Rukop. ć. 2141 f. 257. Duchko thorifex. 7. 1487. — Rukop. C. 94 1/.f. 40. Duchkonis thorificis. 8. 1491. — Rukop. &. 2141 f. 207. Johanne vidue. 9. 1492, 21. ledna. Rukop. c. 2107 f. 2. Gcor- gius Sowka ct Dorothea e. d. penes domum olim Luch- conis Lorrificis ct domum Georgii pileatoris erga Franco- nem frenificem pro XLIIII s. gr. pr. Act. die Agnctis. 10. 1499, 29. fna. Jamléz f. 177. Swatossius diclus Trnka cultellator et Dorothea c. d. inter domos olim Duchconis torrificis et Georgii, antiqui cantoris, a Georgio dicto Sowka, pro XLI!/, s. gr. pr. Act. fer. IIl. post XI m. V. 11. 16500, 14. července. Tamléz f. 189. Nicolaus sutor Nedach ct Margaretha e. d. inter domos Gcorgii candelatoris et olim. Ducliconis torrificis sitam utrinque a Swatossio Trnka pro XLVII'/, s. gr. pr. Act. fer. IJI. post Margaretha. 19. 1509, 19. dubna. Rukop. č. 2108 f.35. Paulus de Chrudim et Dorotlica e. d. inter domos olim Duch- conis et Vili pileatoris a Nicolao Nedach dicto pro XLVLII'/, k. gr. pr. Act. fer. V. ante Georgii. 13. 1515, 5. března. Tamtéž. Dorota, někdy Pavla a již nyní Duchka manželka, vzdala duom svuoj, v němž bydlí, manželu svému. Act. fer. Il. post Reminiscere. 14. 1615, 81. března. amlé£ f. 158. Jan Bavor z Cictolibé, Stanislav z domu Maternové, z rady. Zyg- mund Vaníékovie, Vít Sípecký, Ondřej soukenník a Jan od hbroznaov, z obecních, toho času ouredníci v šesti pá- nech, z vuole pánuov koupili sú k ruce všie obce duom pro obecní potřebu, aby v něm byl Jakub orlojnik, na tento zpuosob, że on Jakub teu duom má platiti: svými penèzi. Kterÿàto duom leží v Platnéřské ulici vedle Víta kloboučníka z jedné a domu, jako oděncc vytesaný stojí, z strany druhé. Od Duchka Cejky a Doroty m.j. za XLV k. gr. č. Avšak takovým zpuosobem, Ze za ten duom on orlojník má penieze dáti a již jest dal. V kte- rémzto domé on orlojník s Kalefiná, manZzelká svü, wá býti a seděti, jako v svém vlastniem a dédicném beze všie překážky jich pánuov ouředníkuov i jiných všelikých lidí. Avšak s túto znamenitú vymienkú: Jestli že by páni jeho nechtéli mieti ami Katefiny ui. j. aneb oni manželé že by tu nechtěli býti a chtěli by jej prodati, tehdy pp. ouředníci budú povinní, aby jim jich sumu pojedni na- vrátili. A také jestli že by naň co znamenité naložili, to také aby jim dáno bylo. Actum sabbato ante Palmarum. 15. 1599, 4. prosince. Viz dil I. str. 13. č. 104. 16.. 1641, 3. ledna. Rukop. č. 2142 f. T. 6. (KSaft Jakuba Cecha hodináře.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme naším títmo listem vuobec přede všemi, kdež čten nebo čtící slyšán bude, kterak Jakub, příjmím Cech, hodinář, uékdy soused náš, učinil kšaft a své po- slední vuole poručenství v sobotu před Próvodní nedělí XIV. V ulici Platnérské. — C. p. 121. 223 MPD*XXXVUIP pti pfftomnosti ur. vladyk Benese Roha z Vlkanova, tehdáz spoluradního naSeho, a Modesta z Pok- Stajna, též také toho času a též nyní spoluradního našeho, jenž k žádosti jeho z našeho povolení a rozkázání s pí- sařem k tomu byli jsú vyslání a toho jeho poručenství takové před námi učinili oznámení: Tak že on Jakub ho- dinář jsa paměti dobré a svobody rozomu zdravého uží- vaje, vuoli svú poslední a konečnú oznámil jest takovúto, tak že duom svuoj, v němž bydlí, v Platnéřské ulici le- žící, kterýž jest zaplacený, i se všemi svrchky a nábylky i se vším a všelijakým hospodářstvím, nic ovšem nevy- miehuje ani co pozuostavuje, odkazuje a mocně po své smrti poroučí a dává Kateřině, manželce své, a lo ke jmění, držení a k mocnému i dědičnému vládnutí a po- žívání i k učinění s tím se vším jakžto s jejím vlastním, když a což se jí líbí nebo líbiti bude, a to bez překážky každého člověka právo k tomu jakéžkoli míti chtějícího. Pii tom dále oznámil, že on žádnému a zase také jemu žádný nic dlužen ani jakým dluhem povinovat není. Stvrzen 1641 v pondělí po Obřezování Páně J. po Novém létě. 17. 1542, 28. března. Rukop. ë. 534 11. f. 67. Staly se smhívy svatební k svatému manželství mezi Ka- terinou Ššvadlí od mostu na místě mistra Václava, syna jejího, a Kateřinou hodinářkou na místě Kateřiny, dcery její, a to taková, že táž Kateřina hodinářka po již jme- nované dceři své jménem věna dala a již skutečně vy- plnila XXV k. gr. č. Proti tomu zase Kateřina švadlí na místě dotčeného mistra Václava obvénila LXII'/, k. gr. č., toliko do dne a do roka. Po dni pak a po roce jakž- koli nahořepsaní manželé se smluví, to při tom tak státi má. Act. fer. V. post Letare. 18. 1542, 29. srpna. Rukop. č. 2111 f. 345. Kate- řina, stará hodinářka, vzdala duom mistru Václavovi a Kateřině m. j. a dceři své. Act. fer. 1lT. post Bartholom. 19. 1548, 5. října. Rukop. č. 2129 f. 20. V té při, jakož jest Kateřina švadlí obeslavší Kateřinu hodi- nářku vinila ji z toko, že nebožka dcera její a manželka syna jejího, mistra Václava, měla sobě odkázaných od nebožtíka Jakuba, očíma svého a manžela Kateřiny ho- dinářky, 2 C zlatých, z kterýchžto tato Kateřina hodi- nářka vyzvedla jest od Jeronyma Waltra z Lipska podle šuldprifu 1 C zlatých nevěstě její náležitých, a ty do statku svého vnesla, protož žádá, poněvadž nevěsta její to všecko, k čemuž jest jakú spravedlnost měla, zápisem odevzdala a odkázala manželu svýmu, mistru Václavovi, synu paní Kateřiny, aby těch 1 C zl., kteréž mimo nále- žitost vyzdvihla, na právě položeno bylo, že ona k nim po synu svém spravedlivým nápadem právo a spravedlnost praví se míti, láhna se podle toho i na šuldpryf takového dluhu po nebožtíkovi Jakubovi hodináři. A ten když po- ložen bude, chce zápisy společního vzdání ukázati, že to všecko odevzdáno bylo synu jejímu od manželky jeho. Proti tomu od Kateřiny hodinářky mluveno, že tomu odpírá, aby jakých sto zl. dceři její a nevěstě Kateřiny švadlí náležejících vyzdvihnúti anebo do svého statku vnísti měla, než což jest učinila koli, učinila jako ta, kteráž toho moc měla, nle aby co tu mělo bejti na ublí- žení jaké dcery její, tomu odpírá. Suldpryf pak aby po- ložiti měla, praví, že jí tím povinna není, nebo jednú i druhé jej kladši německy i česky nechtěla ho piijíti, ne táhla se na nějaké svědky z Lipska a protož pokudž jí o tom z práva nalezeno nebude, nezdá se jí, aby jí tím povinna byla. Tu potom z práva nalezeno, aby takový Suldpryf polozen byl, kteréhoz strana póvodní Zádala za 

Strana 224
994 XIV. V ulicí Platnéfské. — C. p. 191. přečtení a ktomu mluviti dala, Ze tomu odpírala Katetina hodinátka, jako by 1 C zl. dceři náležejících vyzdvihla, teď se z téhoz Suldpryfu iz kvitanc( nachází, že takových 1 C zl. ksobě přijala, kteréž spravedlivě dceři její nále- žely a kteréž ona odkázala manželu svému a synu paní Kateřininému a po smrti její podle takového odevzdání, kteréhož zápis dala čísti, přišlo jest na manžela jejího, ten: též umřevši pozůstavil nápadu mateři své a poně- vadž již po smrti nevěsty její těch C zl. ona hodinářka jest vyzdvihla, Zádá, aby na právě položeny a jí jako pravé nápadnici po synu dány byly. Na to od hodinárky mluveno: Jakoz se na šuldpryf potahuje, však toho se v něm nikdy nenachází, aby těch 2 C zl. pastorkyni jeho náleZeti mělo, než on sám Bartl o tom vymétuje, ale aby kdo při tom býti měl, toho ničímž neukazují, ani kšaftem svým on nebožtík Jakub aby o tom co poručil, sa toho za živnosti své mocným hospodářem, svým vládl, šafoval, pokudž se jemu vidělo a zdálo a sa navštiven od P. B. nemocí prve z světa sšel, nežli syn Kateřiny švadlí ani manželka jeho; však přes to dobře o tom. že kšalt učinil, vědouce nic sou tomu neříkali; až v času jistém a vyměřeném k stvrzení svému přišel, klerýmžto kšaltem jí jest všecko bez vý- minky dal, jako manželce své. A to mohl dobře učiniti, neb sobě toho v moci a vuoli své svobodné zanechal, a ona podle takového sobě dání to i jiné mohla učiniti a sobě (poněvadž jí dáno bylo všecko) vyzdvihnouti. Kdez se pak na vzdání společné potahují a tím svou spravedlnost doličujíc, nechť se to uváží, jak jest to pořádné vzdání. Napoly mrtvou na rathouz přinesli anebo přivedli, hned potom druhý den umřela a o těch Czl. nemohla jest ona řédití aní zapisovati, aní dávati, dávala věc cizí a ne svou, nebo v moci své nebožtík Jakub pozůstaviv, dal to, komuž se jemu líbilo. A nadto vejš ani k takovému vzdání inimo -smlouvy svadební potahována býti nemohla, nebo teprva po dni a po roce byla by mohla odevzdati, kdy by k čemu spravedlnost měla. K tomu od Kateřiny švadlí mluveno: Tuto se o tom mnoblo mluví, jakoby Bartl z Lipska, kterýž měl sobě takovii véc svéfená, toho dokládal, ale on Jakub Ze by o tom nic neoznámil ani v kSaftu neporučil, však všemu tomu z kvitanci rozumáti se může, že dceři náležejících C zl. přijala, tuť již na svěření není potřebí víc ukazo- vali. A kšaftem kdež se hájí, však se nesoudí s ní o statek kšaftovní, než o statek dceři její náležilý, kterýž v šuldpryfu poznamenán jest, a ten kšaftem jest stvrzen, a aby v celosti takový šuldpryf zůstal, doloženo v kšafiu, že žádnému nic dlužen není a jemu také žádný. Nepo- řádnýho pak vzdání jako dotýkají, toho ničímž neukazují, než samými pouhými slovy, však osobně sama zde v místě tomto stála a manželu svému pořádné vzdání učinila ; natahujíce k tomu také i smlouvy svadební, že by den a rok nerninul, ano manżel s manżelkou mimo smlouvy svadební, když chtějí tak aneb jinak, statky se spolčí a sobě je zdadí, jakož i tito manželé sou učinili a to s vuolf Kateřiny hodinářky. Tu p. purgmistr a pání — svým ortelem vypovídají: Poněvadž někdy Jakub, přijmím Cech, hodinář Jerony- movi Walterovi staršímu z Libska dal jest k věrné ruce a v svěření 6 C zl. rejnských, na kterúžto sumu on Je- ronym Walter jemu Jakubovi hodináři šuldpryf a revers pod pečetí svú jest udělal, tak jakž tejż &uldpryf před právem položen a ukázán jest, v kterémžto nachází se vyměření i jistá a konečná vuole Jakuba hodináře, ač by ho P. B. od smrti neuchoval, těch 6 C zl. aby na tři díly rozdáno bylo, 2 C zl. Hanušovi, bratru jeho, 2 C XIV. V ulicí Platnéřské. — Č. p. 121. zl. Kateřině, manželce téhož Jakuba, a posledních 2C zl. Kateřině, pastorkyni jeho, dceři Kateřiny hodinářky, jakž tejž šuldprif to vše v sobě ukazuje. Kdeż on Jakub ho- dinář sa statku svého svobodný a dólaje podle próva města tohoto kšaft, kterýž jest E k pořádnému stvrzení přišel, toho šuldpryfu a vuole své kšaftem jest nepro- měnil a jináč o tom, maje moc, neřídil, nadto podle té jistoty i bratr nebožtíka sumu svú i Kateřina, pastorkyně jeho, na dfl svûj 1 C zl. vyzdvihli a vuoli jeho Jakuba hodináře při té jistotě ztvrdili, kromé C zl. j( Katefin& pastorkyni, na též jistotě pozůstávala. Kterážto Kateřina vdavší se za Václava, syna Kateřiny švadlí, témuž Václa- vovi, manželu svému, všecken statek svůj, na čemž by koli náležal, nic ovšem, ani těch C zl. ji pozůstalých, ne- vymieňujíc, pořádným zápisem před právem po smrti své jest odevzdala a všecka práva a spravedlnost svú na něj převedla; kteroužto Kateřinu, manželku svú, on Václav, manžel její, živností jest přečkal a potom po ní také z tohoto světa sšel, po němž nápadně, jakž právo města tohoto ukazuje, že nejbližší nápadníci sou po dětech ro- dičové, všecken statek na Kateřinu švadlí, jakožlo na matku, po synu jest připadl. Protož z těch příčin: dává se jí Kateřině Ššvadlí proti Kateřině hodinářce za právo, tak že kterých jest C zl. od Jeronyma Waltera Kateřiny, dcery své, pod zápisem obapolním manželu jejímu zava- zenych a nenáležejících přijala, že jí Kaleřině Svadli, jakožto nejbližší nápadnici po Václavovi, synu jejím, dáli a navrátiti povinna jest a to do dvú nedělí pořád zběh- lých podle práva. Act. die Veneris post Franciscum. 20. 1548, 27. nora. Rukop. ć. 2117 f. 129. Kry- štof Haur cvočkař a Barbora k. d. od Kateřiny hodinářky za XCV k. gr. C. Act. fer. II. post Mathiam. 21. 1556, 11. března. Rukop. č. 2142 f. CC. 11. (Kżaft Katefiny hodinafky.) My purgmistr a rada — známo činíme — kterak Kateřina hodinářka, někdy Ja- kuba Cecha hodináře manželka, bylem na ten Cas v kli. šleře sv. P. Barbory v inčstě našem, učinila kšalt — v pondělí den sv. Jana Kř. l. 1555 — także — na těch penězích gruntovních jí za duom, kterýž prodala Kryšto- fovi cvočkaři k vyplnění — pozuostávajících — odkazuje [různým osobám] a na opravu kláštera sv. Barbory —. Stalo se v středu před sv. Rehořem. (Bezvýznamný spor o tento kšalt zapsán v rukop. č. 2129 f. 468.) 22. 1676. — Rukop. &. 1058 /. 114. (Svědomí mezi Marjánou, Kry&tofa Ilaura cvočkaře m., z jedné a Mandalenou, Filipa platnéře, též Kateřinou, Ondřeje Sor- nogla manželkami, z slrany druhé.) Valentin Zelenohorský svědčil: Co se dotýče Marjány, manželky Kryštofa cvoc- kaře, byl sem při sňatku jich, pořádně jsou se a poctivě vedle nařízení církevního sešli a knězem oddáni. Co se pak samého Kryštofa dotýče, to vím, že jest v Platnýřský ulici usedlý od triceti let, míň neb více, a žádného cvočkaře tu jiného nebylo, kterýž by se tím jménem jmenoval, jako on. Více pamatuji, že Annu platnýřku Sornoglovu, třetí duom od Kryštofa u knichaře podle oděnců, P. B. k sobě povolal; z toho domu jest po- chována. Linhart Pergkamer soustružník: Já o žádným Kryšto- fovi cvočkaři nevím, krom o tomto, a tato Marjána jest manželka jeho. Byl sem při sňatku. A bydlí Kryštof s Marjanou třetí duom od knihaře, u něhož umřela Anna Sornoglová. 23. 1686, 24. ledna. Rukop. č. 2112 f. 195. (Tato vuole KryStofa Haura cvockate v spisu do rady podaná s povolením p. purkmistra pánuov jest slovo od slova 

Strana 225
XIV. V ulici Plalnérské. — C. p. 121. v knihy vepsína): Já Kryštof Haur, cvočkař a měštěnín St. M. Pr., přiznávám se tímto listem a tímto mým do- brovolným uvolením, aby Marjána, manželka má, tím snažněji a pilněji v ném tomto věku sešlém mne šetřila a opatrovala podle povinnosti manželské a tím taky be- dlivější v spravování domácího hospodářství a živnosti každodenní byla, že jí s dobrým svým rozmyslem, jsouc rozumu zdravýho a paměti dobré, všecken statek svůj za živobytí svýho zapisuji a zadávám a konečně přivlastňuji, na čem by ten koli záležel a jakým jménem moh’ by jmenován býti, jako duom můj v Platnýřský ulici s svršky, se vším hospodářstvím i s těmi věcmi, což k řemeslu mýmu přináleží, a což juž laky v řemesle uděláno a při- hotoveno jest od všelijakých hřebíků a cvoků, i to všecko, což k tomu přináleží, jenž workaw slove. Však teprva po mé smrti aby k tomu právo celé a dokonalí spravedlnost měla a mocnou hospodyní v tom ve všem aby byla a prve nic, nebo já dokud sem živ nad tím vladařství vším sobě pozuostavují. S touto však znamenitou vejminkon: Kdyby ona Marjána, manželka má, jináče se potom ke mně chovala, nežli tak, jakž nahoře dotknuto ana věrnou i poctivou manželku by náleželo a než mi před P. B. i církví jeho tehdáž shromáždění při oddavcích i taky nyní mi připovídala, abych to všecko mohl změniti a plnou moc a právo abych mob! míti statček svůj, komu by mí se dobře vidělo a zdálo, dáti a odkázati bez její a jednoho každého člověka překážky. Ale sem té duo- věrné nádčěje, že ona na připovídání a slibování svá i také vuoli božskou jistou pamatujíce všelijak, jako kdy prvy, se chovali bude. S timto jistym doloZenim: Kdyby juz tak po mé smrti loho všeho v držení a užívání přišla podle jisté, již oznámené vůle mé, tehdy aby povinna byla Markyté, Frydrycha Laryše cvočkaře manželce, z statku mýho vydali šedesáte k. m., též Jiffkovi Haurovi s jeho děliní v rok po mé smrti aby vydala dvaceti k. m., a Melicharovi Haurovi pèt kop a Jiříkovi, synu onoho Jiříka Haura, laky pět k.; sic jinému žádnýmu ničímž povinno- vata nebude. Aniž taky prvy za živobytí mého bez mé vuole z domu nic odcizovati ani komu vydávati nemá a moci míti nebude pod pokutou nahoře dotéenou. Act. pridie Convers. s. Pauli. 94. 1685, 2. prosince. Rukop. č. 2230 f. 133. Ve středu den sv. Diviše stala se jest smlúva mezi Marjánou, pozuostalou vdovou po někdy KryStofovi Haurovi cvoëkaïi, a Markytou, pozuostalou dccrou, jakoż jest týž nebožtík KryStof Marjáné, m. svý, jislej zápís o statku svem učinil a jí Markétě, dceři svý, a Frydrychovi Lari$ovi, zeti svýmu, 60 k. m. odkázal — uvolila se Marjána — k těm 60 k. ještě 20 k. m. přidati. Act. fer. 1l. post Andreae. (Kvitujf Frydrych Haur a Markéta m. j. r. 1587.) 25. 1590. — cvokař. 26. 1594. — Tamtéz f. 247. Hans Miller cvokat. 97. 1598. — Rukop. ¢. 2113 f. 104. Jan cvokar. 28. 1600, 17. října. Rukop. č. 1062 f. 430. Jan Miller cvočkař. 29. 1608. — Rukop. c. 324 f. 407. Andres Ostrmajer cvoékat. 80. 1616, 18. července. Rukop. č. 2233 f. 331. Andres Ostrmajer cvočkař a Rebeka Solisova m. j., dcera Zuzanny Solisové. * 1621, 8. února. Rukop. č. 2114 f. 272. Rebeka, Andresa Ostermajera m., jsoucí v nedostatku zdraví ozná- mila, že dává dům svůj, v němž bydlí, v Platnýřské ulici Rukop. č. 1666 f. 150. Hans Miler XIV V ulici Platnéřské. — C. p: 121. 995 — i nádobí cvočkařské — Andresovi Ostrmajerovi m. svému, a Rebece Ginclové, dceři své. ® 1629, 5. prosince. Rukop. č. 2114 f. 422. Ondřej Kejsler cvockaf a Anna k. d. od Rebeky, pana Abrahama Gintera z Gineclfeldu, při komoře Ceské v ně- mecké expedicí sekretáře, manželky, za 400 k. m. jakž to zdědila po Andresovi Ostrmajerovi cvočkaři, vočímu svýmu. Ćislo pop. 123. ® 1402, 27. dubna. Rukop. &. 996 f. 50. Hen- ricus sellator emit unam s. gr. census erga Michaelem sellatorem, socerum suum, pro X s. super domo eiusdem Michaelis sita inter domos Iessconis Mezerzicz ex una et predicli Henrici sellaloris parte ex altera. — Act. die fer. V. post s. Georgii. 1. 1440. — Ruhkop. &. 90 f. 54. Wenceslai Oczasek. 2. 1446. — Tamićż f. 139. Wenceslai Oczasek. 8. 1470, 4. ledna. Rukop. C. 2105 f. 288. Gallus Kabele et Dorothea e. d. inter domos Duchkonis torri- ficis et Galli calcariste situatam aput Annam, relictain Oczasek, pro XLIX s. gr. Act. fer. V. ante Epiph. 4. 1479, 20. ánora. Rukop. &. 2141 f. 257. Facta est divisio bonorum post mortem Galli Kabele derelictorum inter Dorotheam, uxorem memorati Galli et Johannem, Franconem, Symonem, Aniczkam et Martham orphanos, talis, quod domus sita inter domos Duchconis torrificis et Johannis calcariste emerunt Dorothee, que debet dare orphanis CC s. gr. Act. sabbato post s. Juliane. 5. 1488. — Rukop. ¢. 94 I. f. 47. Dorothea, olim Galli Kabele, nunc vero Valentini torrificis uxor. 6. 1487. — Rukop. č. 94 II. f. 40. Quemad- modum Gallus thorifex substancium suam Dorothee, con- thorali sue, et pueris suis ad equalem inter eos porcionem oportuno tempore dividendam testamento suo delegaverat, ex tunc decedentibus ex hac luce omnibus pueris solus Franko superstes remansit, idemque Franko pro sua porcione domum sitam inter domos Duchkonis thorificis et Johannis calcariste cum XX s. gr. — suscepit a pre- fata Dorothea, matre sua. 7. 1490. — Tamléz I. f. 48. Franěk olim Kabelonis. 8. 1492, 5. července. Rukop. č. 2107 f. 2. Ge- orgii pileatoris. — Tamléž f. 15. Johanna olim Johannis ab agnello, nunc vero Georgii de Mezyrziecz conthoralis, resignal domum suam in platea torrificum inter domos Simonis calcarisle et Georgii sartoris, marito suo. Act. fer. V. post Procopii. 9. 1600, 16. ledna. Rukop. ć. 2107 f. 198. Vitus pileator et Katherina e. d. inter domos Simonis orphani ct Nicolai dicti Nedach a Georgio antiquo cantore, pro XLV s. gr. pr. Act. fer. V. ante Anthonii. 10. 1524, 27. éervence. Rukop. č. 2142 f. G. 12. (K3aft Kateriny Ekrlikovć.) My purkmistr a rada — známo činíme — kterak Kateřina Ekrlíkova učinila kšaft — Ze duom svuoj, v němž bydlí — odkázala Václavovi, synu svému. — Dálo se v středu po sv. Jakubu (prohlášeno 14. ánora 1696). 29 

Strana 226
996 XIV. V ulici Platnéřské. — C. p. 198. 11. 15627, 12. září. Rukop. č. 2110 f. 225. Jan Konstantin truhlář a Anna k. d. mezi domy Jakuba vor- lojníka a Petra platnéře od Václava Hekrlíka za LX k. gr. č. Act. fer. V. ante Exalt. s. crucis. 12. 1630, 1. července. Tamtéž f. 338. Mistr Tomáš Vlašimský a Regina k. d. mezi Jakubem orlojníkem a Janem pilnikářem od Jana truhláře za XXXVII k. gr. pr. Act. fer. VI. ante Process. M. V. in montana. 18. 1685, 8. dubna. Rukop. 6c. 2111 f. 100. Kun- drat Stenc a Barbora k. d. mezi domy Jakuba hodináre a Jiříka Hoberpergera od m. Tomáše Vlašimského za LX k. gr. & Act. fer. V. ante Reliquiar. 14. 1540, 17. listopadu. RuAop. ć. 2134 f. 365. Kundrat Stenc seznal se, że jest dlužen XXV k. gr. č. Hanušovi sklenáři od rožnuov, které zapisuje na domu svém, v němž bydlí. Act. fer. ШП. роз! Martinum. 15. 1548, 2. října. Rukop. č. 2117 f. 150. Hanuš Mezar a Barbora k. d. mezi domy pilnikářovým a někdy Jakuba hodináře od Hanuše sklenáře za LX k. gr. č. Act. fer. IllI. post Michaelem. 16. 1553, 8. srpna. Tamléz f. 295. Valentin Zele- nohorský k. d. mezi domy Vaňka pilnikáře a Kryštofa cvočkaře od Barbory, neb. Hanuše Nezera manželky, za LXV k. gr. č. Act. fer. V. post Petrum vinctum. 17. 1592, 27. ledna. Rukop. C. 2112 f. 322. Jošt Smille zámečník a Zuzanna k. d. v osadě sv. Mikuláše v ulici Platnýřské mezi domy Václava šmejdíře a Jana cvočkaře od Valentina Zelenohorského zámečníka a Anežky m. j. Act. fer. II. post Convers. s. Pauli. 18. 1614, 26. září. Rukop. č. 2233 f. 263. Stalo se porovnání mezi staršími mistry i vším pořádkem ře- mesla zámečnického a hodinářského z jedné a Lazarem Paumistrem zámečníkem, též některými mistry při něm stojícími z strany druhé, item obzvláštně mezi samým La- zarem Paumistrem a Jobštem Smellerem, kdež jsou jme- novaní starší mistři sobě stěžovali, že by Lazar pořádek jich naříkati měl a jimi se říditi, ani jsa do pořádku ob- sílán, najíti se dáti nechtěl. Pročež i čeládka jemu byla vyzdvižena a taková stížnost do rady byla přednešena — pročež — vyrozuměvše, že ta všecka nedorozumění z pouhé toliko nenávisti jedněch proti druhým jest pošlo — a Lazar tomu, aby poctivý pořádek naříkati měl, zjevně odepřel, nebo kdež jest sobě Lazar v některých artykulích z sedmi artykulův v majestátu cís. Ferdinanda témuž pořádku jich daných, nedostatky býti pokládal, jako že by v prvním stálo, aby žádný do pořádku zámečnického za mistra přijat nebyl, leč by prve mistrovský kus udělal, a potom teprv městské právo sobě objednati povinen byl, pravíce, že by lépe bylo, aby prvé městské právo sobě objednati a potom teprv mistrovský kus ukázati byl povinen. Ale když mu to, že na velikém omylu jest postaven, naležitě ukázáno bylo, a že sou se předešle vedle téhoZ artykule i jiných následujících artikulův všichni mistři i sám Lazar do tohoto času řídili a spravovali, tu teprv od svého předsevzetí upustil, a že se také podle toho artykule i jiných v dotčeném majestátu obsažených říditi a spravovati připovídá, se prohlásil a to dotud, do- kudž by J. M. C. král — poněvadž jsou se o to k J. Mti — utekli, jim něco vejše k týmž artykulům přidati a je milostivě vysvětliti neráčil. Protož my — smlouvcové — je sme porovnali. 19. 1617, 29. srpra. Tamléž f. 379. J. M. král — ráčil jest v spisy ty již od dávního času od starších i ji- ných mistrův řemesla zámečnického, hodinářského, ručni- XIV. V ulici Plalnéřské. — Č. p. 128 a 124a. kátského, ostruZnického i heverského v méstech Pr. proti Jobstovi S. záme&nfku — kdež jsou sobě do osoby jeho stěžovali, že by on bez vědomí jich, však s podpisem a jménem všech jistou suplikací J. Mti do města Lince 22. dne Martii l. 1614. podvodn& odesílati jmél, stéZovali, rozdílně podávané, tudíž i v odpověď a svědomí jeho Smellera, jako i v relací komisařův svých mezi stranami nařízených s pilností nablédnouti a po bedlivém toho všeho uvážení, poněvadž jsou svrchu jmenovaní mistři nic takového na téhož Jobšta S., což naň sobě stěžovali, uká- zati nemohli, anobrž tudy jej u jiných také lidí v jakouż takouž ošklivost a v cestné domnění nevinně uvedli, protož J.M.C. z mocnosti své císařské, jakožto král Ceský, jej Jobšta S. na dobře zachovalé poctivosti jeho tak milostivě opatrovati ráčí, że to nadepsanych mistrův v příčině té suplikování a vznášení, jakožto ničímž neprokázané, jemu Jobštovi S. — k žádné nejmenší ujmě dobrého jména — není —. Že jsou se pak svrchu řečení mistři takové vše- tećnosti a J. Mi Cé nešetrného a zbytečného zanášení dočiniti opovážili, pro takové jich nenáležité předsevzetí, ač by J. M. slušnou příčinu jmíti ráčil je všecky společně strestati dáti, toho však nyní zanechávati a do jiného času na nich sobě to vyhraZovati. Püvody pak nejpred- nější jich, totiž Lazara Paumistra zámečníka a Vincence Aušpicera hodináře, do trestání svého bráti, tak aby oni ihned na rathouz St. M. Pr. do vězení měštanského se postavili a tam za (fi dni zůstávali —. Decretum per imperatoriam maiestatem in consilio Bohemico Pragae XXIX Augusti a. 1617. . 90. 1618, 4. kvétna. Tamtéž f. 415. Hendrych Safer, poručník sirotkův Jana Smída, dvorského sklenáie, přiznal se, jakož jest týž Jan Smíd za dílo: zámečnické do domu jeho dělané Jobštovi S. 56 k. min. dlužen pozů- stal, že se o zaplacení narovnali. . * 1621, 19. inora. Rukop. ć. 2114 f. 279. Jobst Smeller zámečník — v nedostatku zdraví postavený — oznámil, že jest dal — dům a jiný všechen statek svůj — Zuzanně, manželce své, na ten způsob, že ji Zuzannu nad Alžbětou, dcerou svou, za mocnou otcovskou poruč- nici nařizuje —. * 1628, 31. srpna, Tamléž f. 390. Jobst z Pryslu k. d. mezi domy Jiříka Svarcpacha a Andresa Ostrmajera od Zuzany, po neb. Jobštovi Smellerovi vdovy, za 1000 k. gr. č. Číslo pop. 124 a. 1. 1437, 22. kvétna. Rukop. 6. 90 f. 3. Gallus calcariator et Helena e. d. inter domos Wenceslai Ocza- sek ex una Frankonis calcariatoris parte ab altera erga Margaretham, relictam Pesoldi rotsmid, pro XXII s. gr. pr. Act. fer. 111I. post Penth. 2. 1460, 19. května. Rukop. č. 2105 f. 1/8. Gallus calcariator resignat domum suam propriam inter domos Wenceslai Oczasek et Petri dicti Fux Johanni, nato suo, Marthe, conthorali ipsius. Act. fer. Il. dominice Rogaci- onum. 8. 1469. — Zümléz f. 107. Gallus magnus. 4. 1470. — Tamiéz f. 288. Galli calcariste. 5. 1477. — Tamléz f. 385. Johannis calcariste. 6. 1479. — Rukop. &. 2141 f. 257. Johannis calcariste. — Rukop. č. 2106. f. 33. Nrea combusta Jo- hannis calcariatoris. Spojeno s následujícím domem. 

Strana 227
XIV. V ulici Plalnéÿské. — Ć. p. 124b, 124c a 124d. Číslo pop. 124 b. 1. 1437. riatoris. 2. 1489, 20. bfezna. Tamléz f. 33. Andreas Stricz calcariator et Dorothea e. d. inter domos Michaelis cal- cariatoris et Galli calcariatoris erga Frankonem calcariato- rem pro XXV s. Act. fer. VI. ante Judica. (Bez kvitanc(.) 8. 1449, 5. května. Zamléž f. 176. Georgius cal- cariator el Dorothea e. d. erga Frankonem calcariatorem pro XXV s, gr. Act. fer. II. post Floriani. 4. 1469, 22. srpna. Rukop. ć. 2105 f. 107. Petr Fux calcariator et Dorothea e. d. erga Georgium calca- riatorem pro: XXXIII s. gr. pr. Act. fer. 1II. ante Bartholom. 5. 1477, 80. dubna. Tamićż f. 385. Johannes Doubek et Nieta e. d. erga Petrum Fux pro L s. gr. pr. Act. fer. III. ante Philippi et Jacobi. 6. 1479, 3. dubna. Rukop. č. 2106 f. 33. Gallus calcariator emit aream combustam in platea torrifcum sitam inter areas combustas Johannis calcariatoris et Hawliconis hincinde circa Johannem Doubek pro sex s. gr. pr. Act. sabbato ante Domine, ne longe. — Tamléz. Johannes calcariator et Dorothea e. d. aream combustam aput Gallum calcariatorem pro VI!'/, s. gr. pr. Eodem die. Rukop. č. 90 f. 3. Frankonis calca- Spojeno s následujícím domem. Čislo pop. 124 c. 1. 1439. cariatoris. 9. 1442. Tamtéž f. 77. Michaelis calcarialoris. 3. 1449, 6. května. Rukop. č. 90 f. 176 a Ć. 2103 J. 40. Gallus dictus Paulus calcariator et Hedwika e. d. inter domos rclicle Mauricii sellatoris et Georgii calca- ratoris erga eundem Georgium pro XVIII s. gr. pr. Act. fer. Ill. post Floriani. Rukop. ë. 90 f. 33. Michaelis cal- Margarethe, relicte 4. 1469. — Rukop. č. 2105 f. 107. Gallus parvus. 5. 1477. — Tamtéz f. 385. Gallus calcarista. 6. 1479. — Rukop. c. 2106 f. 33. Area com- busta Hawliconis. Spojeno s následujícím domcem. Císlo pop. 124 d. s]. 1405, 16. října. Rukop. č. 2101 f. 60. Nicolaus dictus Dinsthafft »ellator emit ] s. gr. census erga Marti- num scllatorem pro septem cuin media s. gr. super domo ipsius Martini sellatoris, quc olim fuit Witkonis sellatoris, fratris sui. Act. fer. V. ante XI mil. Virg. *2. 1408, 14. éervence. 7amléz f. 154. Johannes scriptor de Tepla emit VII cum media s. minus duobus gr. c. erga Nicolaum Dinsthaffc sellatorem pro LX s. super duabus domibus ipsius Nicolai. Act. sabbato post Marga- rethe. XIV. V ulici Platnéfské. — C. p. 194d. 997 *3. 1416, 3. listop. Rukop. & 2102 f. 122. Nico- laus Dinsthaft sellator exsolvit IL. s. gr. c. erga Johannem diclum scriptorem de Tepla pro XIX s. super domo pro- pria. Act. fer. III. post OO. SS. "4. 1417, 6. ánora. Tamléz f. 135. Ursula, filia olim Petri Smelczer, nunc vero Johannis de Benessaw conthoralis, emit IX s. gr. c.erga supradictum Johannem, maritum suum, super domo Nicolai Dinsthaft sellatoris. Act. die s. Dorothee. 1. 1449, 11. září. Rukop. č. 2099 f. 608. Sicut Mathias sellator evaserat cum porcione paterna Susannam, natam suam, cum eam nuptui tradiderunt, a se et ab aliis pueris sequestrando, et Katherina, similiter olim relicta Spaczkonis, nunc conthoralis sua, Annam, natam suam, evaserat cum porcione hereditaria, ex tunc dicti coniuges liuiusmodi consensum simultaneum fecerunt, quia pretaclus Mathias predictam Susannam adrnisit ad devoluciones filiorum suorum, videlicet Jankonis et Nicolai, et ad por- ciones eorum, si aliquis ex ipsis ante annos completos decedere contingerit. Eciam prefata Katherina Annam, filiam suam, admittit ad similes devoluciones Wenceslai, Johancze et Hathe, liberorum suorum, ut si aliqui dece- derint ex ipsis inennes, quilibet ex ipsis in sua linea propinquitatis devoluciones habere debet plenarias, et si omnes decederint inennes et filie predicte aliis liberis suis post se non reliquentes, exinde in prefatos coniuges, videlicet Mathiam et Katherinam, quilibet ex parte libe- rorum suorum devolvi tenentur, prout porciones dictorum puerorum ex parte utraque in resignacionem, quam dicti coniuges mutuo sibi fecerunt, plenius expressatur. Act. fer. III. post Nativ. M. V. 2. 1449, 1. prosince. Rukop. č. 90 f. 77. Martinus sellator et Margaretha e. d. inter domos Mauricii sellatoris et Margarethe, relicte Michaelis calcariatoris, erga Mathiam sellatorem pro XX s. gr. Act. sabbato post Andree. 8. 1450. Rukop. ć. 90 f. 187. (Viz niZe č. p. 125.) Katherine, relicte Mauricii sellatoris. 4. 1451, 18. kvétna. Tamléz f. 250. Kaczka, relicta Mauricii sellatoris, resignat suam post mortem domum, quam inhabitat, sitam in plathea torifcum inter domos Georgii calcariatoris et Martini sellatoris, ac ortum suum in Arena Parve Partis — Margarethe, nate sue, et pueris ipsius — et Johanni Otlik, marito ipsius Margarethe. Act. fer. V. ante Sophie. 5. 1466, 29. Gervence. Rukop. č. 2103 f. 69 a 2105 f. 44. Gallus calcariator et Hedwika e. d. penes domum Martini sellatoris et Georgii calcariatoris erga Kaczam, relictam Mauricii sellatoris, pro XXVII s. gr. pr. Act. die Marthe. (Peníze splácí Jan Otlfk.) 6. 1474. Rukop. č. 2105 f. 341. cariste. Spojeno s domy &. 124a, 124b, 194с. 7. 1601. Rukop. ë. 94 I. f. 191. ( Facta est concordia inter Petrum ab alba cruce, Wenceslaum Fresser et Simonem calcaristam ex una et Mathiam pileatorem parte ex altera occasione XI s. gr. eidem Mathie obliga- tarum, 8. 1502, 20. července. Rukop. č. 2107 f. 219. Johannes canulator et Margaretha emerunt d, inter domos Nicolai calcariste et Viti pileatoris a Mathia pileatore pro XLV s. gr. pr. Act. fer. III. ante Magdalene, 9. 1528, 7. prosince. Rukop. č. 2110 f. 9. Petr Sykora a Kateřina k. d. mezi domy Rady ševce a Hekr- 29* Galli cal- 

Strana 228
998 XIV. V ulici Platnéřské. — C. p. 124d. l(ka kloboučníka od Markéty, vdovy Faberové, za L k. gr. č. Act. fer. II. post Nicolai. 10. 1528, 1. prosince. Tamtéž f. 284. Jiří Hobr- perg a Kateřina k. d. mezi domy Rady ševce a Jana truhláře od Petra platvéře za LIIII k. gr. č. Act. in crastino Andrec. 11. 15648, 8. ledna. Rukop. č. 2117 f. 122. Václav Bobr a Barbora k. d. mezi domy Jiříka platnéře a cvoč- kate od Jifíka Haberpergera za XCV k. gr. 6. Act. fer. III. post Circumcis. „ 19. 1596, 20. června. Rukop.č. 2113 f. 48. Kryštof Svorcpach [hodinář] a Krystína k. d. mezi domy Jobšta Smille zámečníka a někdy Linharta Plage od Markéty Bobrový a Jana Bobra, pastorka jejího, za 225 k. gr. č. 18. 1612, 9. listop. Rtkop. &. 2233. f. 121. (Nej- jasnójS(mu a nejnepfemoZenéjsímu velikomocnému Rím. skému císaři, Uherskému a Ceskému králi, pánu panu na- šemu nejmilostivějšímu ponížená relací.) Nejjasnější a nejnepřemoženější velikomocný Rímský císaři, Uherský a Český etc. král, pane pane náš nejmilostivější. Jakož jsou nám z kanceláře V. Mti Cé České dvorské některé spisy dotýkající se té pranice, která po vyšlé V. Cé Mti reso- Iuci mezi staršími hodináři a zámečníky St. M. Pr. z jedné a malými hodináři od V. Cé Mti osvobozenými, z nichž někteří měšťané Menš. M. Pr. jsou, z strany druhé, od obouch stran tovaryšův v témž St. M. Pr. [v] vopilém způsobu stala, odeslané a při tom poručeno, abychom osoby ty, jichž by se tu dotýkalo, před sebe povolali, všemu tomu vyrozumějíce je přátelským způsobem o to porovnali, anebo V. Cé Mti vyřízení svého relací učinili. I nepominuli jsme na takové V. Cé Mti poručení stranám den jmenovali, na jiném nebyvše, nežli to vše, což nám tak od V. Cé Mii v té příčině poručeno, k místu a konci náležitému přivésti. Vyrozuměvše pak po postavení se jedné i drubé strany, že táž věc a coż se tak mezi Celádkou jich sběhlo, netoliko již tehdáž mezi nima samýma k po- rovnání přišla, nýbrž také jeden z nich již v městech Pražských víceji přítomen není, to vše při tom jsme Loli- kéž, obzvláštuč pak, poněvadž se z spisův dostalečně, který by druhému k té pranici příčinu dal, vyrozuměti uemohlo, zancchati museli. A poněvadž jsme vedle toho z řečí od obojí slrany tu mluvených tomu snadně porozu- méti mohli, Ze mezi nimi samymi mistry velké nedorozu- mění a záští zůstávalo, tak jakž se to potom z stížností od obojí strany proti sobě vedených, takto v skutku vy- hledalo a našlo: Kdyżto jsou malí hodináři z Menš. M. Pr. jednoho z starších mistrův St. M., Kryštofa Svarcpocla, tu tehdáž přítomného, obviňovali z toho, kterak jest se on netoliko většímu hodinářství, a ne menšímu, vynaučil, však nic méně že jest až posavad proti dobrému řádu a vbyčeji, kterýž se netoliko v městě Aušpurku, ale i jinde v Svalé říši zachovává, tovaryše fedroval, ale také na menší: hodinářství učedníky přijímal a jim za vyučení dával, s tou při tom jich další žádostí. Poněvadž vedle zprávy sem v příčině té učiněné, to obojí řemeslo v témž městě Aušpurce z jistých příčin rozděleno jest, aby po- kudž mu takové hodin menších dělání dokonce zbráněno býti nemohlo, aspoň samých učedlníkův chování zastaveno bylo. Naproti tomu zase on Svarcpacl se v tom omluvna činil, že jest leta učení svého pořádně a jakž náleží, ne v nějaké vsi, než v hlavním městě Vratislavi, vystál a list len, kterejmż mu za vyucení dáno, se tolikéž na obojí ix meslo vzlahuje, jiź on také až posavad, jakožto starší mistr a starožitný měštěnín St. M. Pr., vedle dovolení jemu představcné vrchnosti a všeho pořádku po ukázání jim XIV. V ulici Plalnéfské. — C. p. 194d. majstrštuku řemesla svého a od nich ho schválení a obl(- bení pokojně provozoval. Nápodobné také Zádajíce, aby téhož menšího hodinářství bez vyslySenf a rozeznání zba- ven nebyl. A zvlásié v mésté AuSpurku pii tom tehdej- ším téhož obojího řemesla rozdělení všickní starší mistři: při těch femeslich, kterychż jsou uókteń z nich trojího neb ještě víceji požívali (jakž to oni sami menší hodináři za pravé činí) do živobytu jich zanechóni byli. Nicméně lakć co se čeládky dotýče, na ty prostředky abychom pomyslili, aby budoucné takových nezpůsobův se uvarovati, anobrž oni v lepším poslušenství a čím dále vždy v lepším řádu zdržání býti mohli, nežlí aby k tako- vým nedorozuměním a nezpůsobům jaké další příčiny dá- vané býti měly. A tak jest po obśfrnóm tóch vścch věcí od obojí strany přednášení od nás po pilném mezi nimi prostředkováním k tomu přivedeno, Ze jsou nadepsaní hodináři menší od takové jich žádosti dokonce upustili a připověděli dotčeného Kryštofa Svorcpacha, spolu i všecky jeho tovaryše a učedníky, kteréž jest on prvc na obou řemeslích, větším i menším hodinářství, vyučil anebo bu- doucné vyučí, jak oni sami, lak i čeládka jich předně jeho Kryštofa za poctivého a dobře vyučeného mistra, jako i všecky jeho tovaryše a učedníky za poctivé a po- řádné drželi a jmíti. 1 také se budoucně na již menované nedorozumění v ničemž potahovati nechtějí. | Však s tou při lom znamenitou vejminkou, že po smrti jeho žádnému víceji v městech Pražských toho příno bejti nemá, leč by jistotu ukázal, že jest se jak jednomu tak druhému již jmenovanému řemeslu, jakž za obyčej jest, po letech po- řádně vyučil. A aby tím lepší svornost a láska mezi nimi a čeládkou jich zdržána býti a zvláště pak ti, kteříž by něco nenáležitého před se bráti chtěli, k náležitému jich strestání přivésti se mohli; v tom jest se nadcpsany Svorcpach spolu s jinými při něm stojícími mistry zakízal, že ve všem tom, což by se tak kdy sběhlo a stalo aneb ňáké stížnosti na někoho z nich přicházely, vedle oby- čeje pořádku fedrovati nápomocen býti chce, naproti tomu zase mají jak ti osvobození, tak i jiní, jenž v Menš. M. Pr. obývají, od osob svých k zámečnickému a hodi- nářskému cechu v témž Menš. M. Pr, však bez pohoršení jich svobod, se pripojiti a piiznati i také čeládku pro zdržení dobrého posluSenství a strestiní provinilých k tomu míti, aby se ihned poiádky ccchovními říditi a spravovati po- vinna byla. Na ten však způsob a konce, kdyby někdo z St. M. něco provinil, aby před svejmi cechmistry, tu kdež náleží, jako i Mualostranští v náležitých jim místech před jich cechmistry obžalování a vedle náležitosti a jed- noho každého provinění, buďto vězením aneb peněžilou pokutou, strestání bejvali. Co se pak černých knížek dotýče, do klerejch jsou oni neposlušné a provinilé v řemesle jich, kteříž jsou tak po obvinění jich odsud se odcbrali aneb nójak nenáležitě se chovajíc z toho nevyvedli, zapisovali, z takového jména již sjítí má a to, jakž u jiných pořádkův za obyčej jest, k zapisování těch neposlušných registra cechovní jmeno- vána býti mají. A lak nejmilostivější císaři, králi a pane náš, ponč- vadž jíž jmenované nedorozumění a záští již od dávního času mezi nadepsanými oboumi řemesly vzniklé, skrze což mnohdykráte i k mordům by příčina byla dána, na V. Cé Mti poručení pilným a bedlivým prostředkováním naším zdvižené a k dokonalému místu (však na další V. Cé Mii ratifikací) přivedené jsou, nemohli jsme pominouti, nežli o tom o všem V. Cé Mti zprávu svou poníZenou učiniti a při tom pripomenouti, pokudž by V. C. M. pro budouc( paméti Staroméstskym a Malostranskym v známos, 

Strana 229
XIV. V ulici Plalnéřské — Č. p. 124d. uvésti chtíti a poruciti rácila, aby to vše do kněh svých městských vložili a vepsati dali a nad tím nade vším ruku ochranou drželi. Stím se V. Cé Mti milostivé ochraně poníženě poručena činíme. Datum ponížené relací naší v Praze v pátek po sv. Linhartu l. 1612 V. Cé Mti věrní poddaní a služebníci: Adam Ceis z Pirnova registrator, jan Kry&tof Krocín z Drahobejle, Jan Joachim Mendl z Slajnfelzu, Ka$par Behmer. 14. 1614, 6. května. Tamtéž f. 217. Právní rozepře mezi Krystínou, Kryštofa Svorcpocha manželkou, a Mar- tínem Snejderem zámečníkem příčinou náťku na poctivosti nad ní Krystínou od nčho Martina vzniklá — byla po- rovnána. * 1627. — Rukop. c. 2114 f. 390. Jiříka Svarc- pacha. ® 1627, 19. srpna. Nukop. ć. 2234 f. 283. Mezi Tobiášem Cimrmanem, poručníkem nad někdy Abrahamem Knapingerem, sirotkem po Rudolfovi Rylyngerovi Kna pingerovi hodináři, otci jeho vlastním, ze strany jedné a Jiříkem Svarcpachem hodinářem a Marií, Lorence Beneše z Dražanova manželkou, méštkou Nov, M. Pr., z strany druhé stala se smlouva: Jakož Jiřík Svarcpach některé véci neb. Abralamovi Knaperovi sirotkn prinálczejícf, kteréž jest neb. Kryštof Svarcpach, jakožio nařízený po- ručník, po smrti své zanechal, k sobě přijal, z toho po- čet učinil, takže ještč dodali má 68 k. „9 1699. — Rukop. č. 2234 J. 246. Jiřík Svarcpach hodinář dlužen 205 k. m. Lidmile Menclové, která diuh postoupila Aurcliusovi Behmovi a Veronice m.j. Čislo pop. 125. 1. 1447, 27. února. Rukop. c. 90 f. 143. Kaczka, relicta Mauricii sellatoris, resignavit suam. post inortem do- mum, quam inhabitat, inter domos Nicolai sellatoris et Marlini scllatoris, ac ortum in Arena Parve Partis sub castro Pragensi ex opposito ccclesic s. Petri — Marga: rclhe, nate sue, et Johanni Oltlik, marito cius. Act. fer. II. dominice Invocavit. (ZruSeno r. 1451.) 2. 1450, 29. ledna. /amlóż f. 187. Martinus sella- tor et Katherina, relicta Mauricii sellatoris, fecerunt cam- bium pro domibus eorum; domus cnim Martini sita est penes domum Georgii calcariatoris, quam quidem domum suam idem Martinus in XV s. gr. posuit. Domus vero Katherine sita est penes domum Nicolai scllatoris, quam eadem Katherina in XXX /, s. gr. laxavit, Act. fer. V. post Convers. s. Pauli. 9. 1469, 20. května. Rukop. c. 2105 f. 167. Georgius ostroznik ct Dorothea e. d. inter domos Tome sellatoris ct Galli calcariatoris erga Martinum scllatorem pro LIII s. gr. Act. fer V. post Sophie. 4. 1474. 10. března. Tamléž f. 341. Johannes Sskoda torifex et Jana e. d. inter domos Thome sellatoris ct Galli calcariste circa Martinum, generum olim Martini scllatoris, pro XXX s. gr. bocm. Act. fer. V. ante Grc- gorii. 5. 1470, 14. kvétna. Tamież f. 320. Nicolaus calcarista et. Katherina c. d. inter domos Thome scllatoris Nigri et Galli culcariste apud Joliannem Sskoda pro LX s. gr. pr. Act. fer. Ill. ante Sophie. XIV. V ulici Platnérské. — C. p.125. 299 6. 1492. — calcariste. 7. 1505, 20. října. Rukop. č. 2107 f. 273. Urba- nus pellifex e. d. inter domos Johannis canulatoris et Sskorpikonis a Georgio Ssalomun et Wenceslao Fresser, Rukop. & 94 Il f. 91. Nicolai commissariis bonorum olim Elizabeth, relicte Nicolai cal- cariste, pro XXIIII s. gr. pr. Act. fer. II. ante XI m. V. 8. 1507, 8. srpna. Runkop. č. 2108 f. 6. Lauren- cius illuminator et Regina e. d. inter domos Johannis ca- nulatoris et Duchconis calcariste ab Urbano pellifice pro XXX s. gr. pr. Act. die s. Steph. invent. 9. 1512, 22. března. Zamléž f. 94, Andreas sutor dictus Rada et Anna e. d. inter domos Johannis canula- toris et olim. Sskorpikonis a Laurencio illuminatore pro LV s. gr. pr. Act. fer. II. ante Annunc. b. M. V. . 10. 1549, 15. května. Rukop. č. 2111 f. 337. Jiřík Sárka platnýř k. d. mezi domy pilnikářovým a Císaře zámečníka od Václava Rady za LXXII'/, К. gr. č. Act. fer. 11. Rogationem. 11. 1563, 18. srpna. Rukop. c. 2118 f. 56. Voldrich Ther k. d. od poruénfküv sirotkuov po Jiříkovi Sárkovi pozůstalých za 90 k. gr. č. Act. die Agapiti. 19. 1564, 14. července. ukop. &. 2121 f. 92. Jakož jest duom po někdy Jiríkovi Sárkovi pozuostalÿ v Platnéřské ulici ležící prodán a za tajž XV k. gr. č. zavdaných sirotkuom po Jiříkovi pozuostalým jest složeno, i Vitovi HerkuliSovi z Mochndorfu takových XV k. gr. jest puojeeno na ten zpuosob, Ze rukojmć za nó postawil Vavřince Goliáše a Václava Augustu, kteříž js se osobami i statky svými zavázali, kdyžby sirotci po Jiříkovi Sárkovi pozuostalí let dojdouc takové sumy požádali, tehda oni nadepsaní rukojmové povinní budou tčeh XV k. složiti. A jestli by tomu dosti nevčinili, tehdy sirotci budou moci, bud jeden z nich nebo všickní společně, té sumy па gruntech a statcích anebo na osobách jich rukojmí dobý- vati a postihali přede všemi jinými věřítely, tak jakoby zvod i zmocnční od práva vyšlé do západu slunce právo vykonáno a vydržáno bylo. A on Vít Herkuliš rukejmím sc podpurcí staví a i sumu tu na domu svém, v němž bydlí, i na všem statku pojišťuje a zápisem limto zapisuje. Jestliže by oni rukojmové zaň své dáti museli, aneb k ja- kým škodám skrze to rukojemství přišli. aby se mohli na témž domu i na všem statku jeho Vitovÿm hojiti a sumy své postihati přede všemi jinými věřitely. Act. postridic Margarethe. (R. 3580 kvitujf Jan a Regina, syn též dcera nékdy Jiríka Sárky, Václava Augustu z Vostrova. R. 1577 jmenuje se ještě jich sestra Anežka. Viz rukop. č. 9192 f. 212.) 13. 1565, 19. července. Rukop. č. 2118 f. II. Marck Guller platnyr a Mandalena k. d. mezi Václavem Zelezn(kem a nókdy Cisare vostrużnika od Voldficha Tlhecra za 90 k. gr. č. Act. pridie Arnolphi. 14. 1574, 18. listopadu. Rukop. c. 2122 /. 94. | Marek Guttr. platnyf ptiznal se, Ze jest dluzen 72'[, k. gr. ©. Janovi Senerovi, v kteréžto sumě dluhu duom svuoj v Platnyfské ulici mezi domy Filipa sedlaře a Václava Bobra ležící postoupil dotcenému Janovi Senerovi a Man- daleně m. j Act. pridie Elisabeth. (Splacen düm r. 1580.) 15. 1581, 81. srpna. Rukop. č. 2112 f. 106. Bar- bora Kochová platnyrka k, d. mezi domy Filipa sedláre a Václava Bobra od Jana Senera za 100 k. gr. č. Act. pridie Egidii. 16. 1588. — Rukop. é. 1028 J. 236. My Rudolf oc v té při mezi Pavlem Kochem, MarjAnou, Barborou, Man- 

Strana 230
930 XIV. V ulici Plaluéfské. — C. p. 195. dalenou, sestrami jeho Pavla, z jedné a Barborou, Lin- harta Plage platnýře manželkou z strany druhé, co se dědictví otcovského dotýče, ten ortel takto se napravuje: Ze nadepsané Barboře Plagové, jakožto mateři těch dětí, třetí díl ze všeho statku po Stefanovi Kochovi, prostřed- ním manželu jejím, náležeti má, dva pak díly toho témuž Pavlovi Kochovi a sestrám jeho se přivlastňuje. 17. 1592, 9. listopadu. — Viz výše str. 14. č. 17 a 18. 18. 1597, 920. listopadu. Rukop. ë. 2113 f. 87 a 341. Petr Widmon mlynaf a Dorota k. d. v Platnÿrské ulici mezi domy Ondřeje Gegera sílaře a Kryštofa Svorc- pacha hodináře od Linharta Plage platnýře za 220 k. gr. č. . 19. 1604, 9. prosince. Tamléz f. 341. Baltazar Svorcpach koZi$nfk a Sybilla k. d. od Petra Widmana mlynáře za 800 k. gr. č. 20. 1612, 10. května. Rukop. č. 2233 f. 76. Ve člvrick po Misericordias domini stalo se narovnání mezi od pánův nařízenými poručníky sirotkův Alžběty a Anny, po neb. Baltazarovi Svorcpochovi züstaljch, a Sybillou, vdovou po témž Baltazarovi, matkou vlastní týchž sirotkův, že poněvadž táž Sybilla stav svůj vdovský oumyslu pro- měniti jest a sobě jiného manžela pojíti, pročež — ona dítkám svým jedny každý, když by k letům svým dospě- lým a k poctivému vdání přišly, po 150 k. gr. m. vy- dati má. 21. 1620, 21. srpna. Rukop. č. 2114 f. 270. Jakub Kópchen kozi$n(k vzdává slatek svüj Sybille, manżelce své a zase táž dům svůj, v němž bydlcjf, manželu svému. % 1688, 17.září. Rukop. č. 2115 f. 33. Jan Ziegler platnýř a Anna k. d. od Jakuba Kopichena a Sybilly m. j. za 400 zl. ryn. * 1649, 17. bfezna. Tamléz f. 99. Kristian Kolbe cejkšmid a Anna k. d. od Kristiana a Augustina bratří Kč- pichenů, synů po Jakubovi Kčpichenovi, kteří zvedeni byli v dům pro nezaplacení peněz gruntovních Janem Zcidlercm (!), za 200 zl. rýn. Číslo pop. 126. 1. 1447. — HNukop. č. 90 f. 143. Nicolai sel- latoris. 2. 1449. .— Rukop. c. 2119 f. B. 2. Vc jmeno bozie amen. Já Mikuláš sedlíř vyznávám — že ackoli P. B. děkuje zdráv jsem tělem, však bera sobě to před oči, kterak vešken tento svět v neustavičnosti a ne- jistotě jest položen, takže ižádný člověk nenie ani býti muož k živnosti své jist dnem zejtřicjším, a lak péči na to maje podle výstrahy čtenie svatého, aby mne dcn smrti mé jako zloděj., čehož P. B. rač ostřiecí, neuchvátl, ani chté rád, coZ na mne jest, pfepustilli by na mé Buoh těžkost snad nemocí nebo jiní příhodú nenadálú, by o slatek a zbożie po mné zuoslalf a zuostalé skrze příčinu mého obmeškánie mezi příbuznými a přálely mými kteří svárové se dáli, toto mé poslednic poručenstvic a konečný úmysl vuole své o všem zboží a statku mém, kteréhož mi P. B. z štědroty milosti své popřieti ráčil, zHiedil sem a zpósobil i mocí tohoto listu a poruceustvie mého s dobrým rozmyslem řicdím a zpósobuji obycejem takovýmto: Najprvé učinil sci a uslanovil i činím a ustu- XIV. V ulici Plalnérshé. — Č. p. 126. novuji paní Elšku, manželku mú milú, pravú, mocnú a najvyšší poručnicí všeho zbožie a statku mého movitého i nemovitého, buď to zde v městě neboli jinde kdežkoli krom města, kdež by neb na čemkoli ten záležal a zále- žalo, buď to na dluzích nebo na jiných včcech kterýchžkoli, klerým a kterakým koli jmenem muož a mohl by, neb mohla by, jmenován a jmenována býti, nic nevymieňuje ani po- zuostavuje. l'iidávaje jic k radé a ku pomoci opalrné lidi Ondřeje od anjeluov a Petifka konváre, méSiany St. M. Pr., věře jim, jakožto mým přátelóm zvláštním, že man- 2elce mé svrchupsané, v cem by jich potřebovala, radní a pomocní budú, jakož já toho jim mimo jiné přátely své věřím zvláštně. Potom pak všeckeren statek muoj tak, jakož dřícv již dotčeno jest — dávám a po mé smrti mocně s plným a cielým právem mým i dědicky oldávám svrchupsané panie Elšce manželce a Zuzanně, dceři méa jejie, ke jmění, držení, požívání a na rovný diel mezi ně k rozdělení, bez Hedvíky, dcery mé, i jiných lidí všeli- kého otporu a překážky, tak totiž, neuchoval.li by též Zuzanny, dcery mé, Buoh prve od smrti, nežli by svých tet rozumných došla, aby diel její na paní Elšku, man- želku mu a matku její, připadl plným právem. A též zasě také jestlí že by paní Elška častopsaná stavu vdov- ského neproméniec umicla a Zuzanna po nic Ziva zuo- stala, tehdy dicl jeji na tóż Zuzannu piipadni bez zmalku. A také jestli že by táž Hedvika dřicve roku a dne ze- mřela ole dne vdánic jejicho, má panie Elšce a Zuzanně vedle smluv přátely mezi námi obostranně učiněných zasť navrátiti, zmatku jim v tom ani otporu netinè. Dóle pak jakoż Medvice, dceii mé svrchupsané, dal sem již za oldiel jejie XX, V k. gr. jic mim ještě dáti, tak tomu chci — kdybychkoli ja jie téch V k. anebo manželka má po mně dodala, aby táž Hedvika to již za svuoj pravý a plný otdiel vezimúc, nápadu sč — odřekla —. 3. 1450, 21. listop. Rukop. č. 2119 f. C. 6. Ve jineno božie amen Já Mikuláš sedlář, mésténin Star. M. Pr, vyznávám tiemto listem, že ačkolivěk z dopuštěnie bozicho nemocen jsem a neduživ na těle, však proto pa- méti dobré a svobody zdravého rozumu požívaje, nechtě, coż na mnó jest, by o statek a o zbożie po mó zuostalÿ a zuostalć mezi pribuznymi a prately mÿmi po mé smrti kteří svárové se dáli, toto mé poslednic porucenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom o všem statku a zboží mém, kterýmž mě P. B. z své nesmierné dobroty nadě- lití jest râèil, zfiedil sem a zpósobil i moci tohoto kSaftu a porucensivie mébo ficdim a zpósobuji obyćcjem tako- vymto : Najprvé a přede všemi včemi vCinil jsem a usta- novil i činím a ustanovuji opatrné lidi Prokopa krajčicře od Brunevíka a Petiíka konvárc, měšťany St. M. Pr., přátely mé milé, pravé a mocné poručníky Zuzanny, dcery mé, a podle toho domu mého, v němž bydlím, i všeho statku mého movitého i nemovitého, kdež a na čem by koli ten záležal, neb kterým a kterakým-koli jmenem muož a mohl by jmenován býti, nic nevymieńuje ani po- zuostavuje, věře jim, jakožlo mým zvláštním přálelóm, že pilností svú a opatrností všecky věci tuto popsané vuole mó jednati budń a k konci skutečnému bez proměny po- ved, jakož já toho jim nad jiné své přátely svěřil sem a věřím zvlášině. | Zvláště pak panie Machny Duchkové, súsedy mé milé, prosím, aby natu priezeh a lásku, kterúž jest nebozka paní Elška, manželka má, k nie až do smrtí méla, zpomínajíc i také pro budici sv od P. B. otplatu, práce své a pilnosti v tom nelitujíci, Zuzannu, dceru mi, opntrovala, ji do kostela s sebú v neděli zvláště u v jiné dni svátečnie vodiec i k jiným věcem, kteréž by k je- jiemu poctivému a spasení byly, učiec a vedúc, jakož toho 

Strana 231
XIV. V ulici Plalnéřské. — Č. p. 126. jie věřím mimo jiné všecky. Kteréžto Zuzanně, dceři mé, duom muoj svrchupsaný a věci dole vypsané dědicky a k věčnosti otkazuji i mocně otdávám. Najprve dva pasy střiebrná, XII lżic stfiebrem oblożenych, dva renliky mś- děná, stojatá, tři mísy veliké strúhané čistcové a dvě ko- vanć s machnami, item dyě menšie jednostajně a opět dvě menšie jednostajně a třetie najmenšic. Item šálešných misek pét, taléfuov XII], it. konev jednu v tři pinty puklatú a šest konví, jimž Mandaleny řiekají, z nichžto jedna jest v póldruhé pinty, druhá v pintu, třetie hranatá pukl polupinetnie a k tomu jiné tři také polupinetnie, dva žejdlíky, dvě měděnice veliké a třetic lazebnie, it. dvě peřině, osm prostěradl, dva polštáře prašná a dvě podušce i s tá veliká truhhí, do nieZ ty véci svrchupsané sklízeny jsú a budú. Ty všechny věci poručníci moji svrchupsaní podle opatrnosti své Zuzanně, častopsané dceři mé, zachovajte aż do jejich let rozumnych. Pakli by snad táž Zuzanna rozumnych let nedojdińc umřela, tehdy tomu chci i tak mó vuole jest, aby diel její a ty věci prve vypsané na Hedviku, dceru mú a sestru její, i na děti jejie připadl plným právem a připadly i jim po smrti též Zuzanny, buď od poručníkuov vydáno bez zmatku. Než aby táž Hedvika po smrti sestry své z toho ze všeho statku na ni připadlého XX k. gr. vydala, jakož se tuto níže píše, toliž aby za deset k. gr. kalich k ko- stelu sv. Mikuláše v St. M. Pr. kúpen byl a tu dán, aby při témž kostelu věčně zuostal a památka za mú a před- ších mých doše ku P. B. vedle mých poručníkuov zpó- sobenie sč uslavičně dála, Dále pak chci, aby z těch XX k. gr. výš pověděných Vaňkovi, Petříkovu synu, po- ruéníka svrzhupsaného, po sinrti Zuzanny, dcery mé, V k. gr. bylo dáno. A za ostatních V k. gr. chci, aby sukna k oděvu chudých kúpeno bylo a mezi ně za múa našich všech předších duše ve jmeno božie týmiž poruč- níky rozdáno. Item Václavovi sedláři, bratru mému, ře- čenému Kutta, otkazuji sukni mú s lysým kožichem a Ma- téjovi, pacholku mému, koZich muoj lysý za tři k. gr. a to aby jim po mé smrti bylo bez zmatku vydáno. Jiné pak všecky věci a svrchky domovité i takć nádobie a přípravy k řemeslu sedlářskému příslušné i což diela již hotového jest a k tomu všicku brañ a odènie i rûcho ložnie i chodiecie, nic nevymieňujíc, kromě však věcí prve- psaných a jiným otkázaných, otkazuji a po mé smrti dě- dicky a mocně otdivim Tomda$kovi, zeti mému, chtě tomu, aby jemu na tom poručníky mými nebylo překážieno, aniž mu sě v to vkládal kto obyčejem ižádným. Potom dále tak rozkazuji a porúčiem, aby týž Tomášek, zet muoj, po mé smrti v domu mém pravým a mocným hospodářem jsa, jakož i nyní jest, Zuzanny, dcery mé, poctivě, jakož na nie slušie, při sobě choval až do jejích let rozumnych. A kdyż by k letóm svym rozumu došlých přišla, tehdy Tomášek, zet muoj, jí sukni za dvé kopé a plášť za druhé dvě kopě gr. kúpě domu svrchupsaného postup beze všech nesnází. Jestli pak Ze by sě co též dceři mé v tom lepšieho snad nahodilo, tehdy chci aby domu toho Tomáškovi a jeho dětem v podobných v sluš- ných penězích přála mimo jiné, tak jakož by přátelsky mezi sebú o to uhoditi molli. Toto znamenitě také při- dávám: Jestliže by poruënici moji svrchupsan( znamenali a to zřetedině shledali, że by Zuzanna, dcera má, tak jakž by na ni slušalo, nebyla chována, tehdy oni ji i s statkem jejím v svú moc vezmiic opatite, jakż oni najlép umějí, k jejiemu dobrému a poctivému ji vedúc, jakož já toho jim mimo jiné svěřil sem i věřím zvláštně; tak však, aby Tomášek, zeť muoj, nebyl vždy z domu mého hýbán až do let jejích rozumných. XIV. V ulici Plalnéřské. — Č. p. 126. 231 Také zvláštní tuto moc i právo poručníkóm dávám, aby každý z nich, buď za zdravého života nebo v ne- mocné posteli mohl sebe miesto jiného dobrého člověka poručníkem udëlati, kohoZ by s& jemu zdálo, a ten tak udělaný poručník chci aby túž moc i též ovšem právo měl ke všemu, jako by mu jsa učiněn v tomto: kšaftu napsán byl zejmena. Naposledy pak oznamuji, že brnieř z Kadaně a p. Přech z špitála XLlIIl gr. zuostávají mi dlužní, tak jakž s týmž Přechem na vrubě to mezi sebú znamenáno máme. Ty dluhy věřím poručníkóm mým, že vyupomínajíc k užitku a potřebě sirotka obrátie, jakož rozuméti budá najlép. Také, ačkoli sě nepamatuji, bych komu co zuostal dlužen, kromě panie Uršule kramářce LV gr., jiež to sám ještě bohdá zaplatím, však byl-li by který dlub na ně právem městským doveden nebo jich viece, ten a takový chci aby každému pčkně z statku mého byly zaplaceny beze všech nesnází. Na potvrzenie toho prosil sem müdrych a opatrnych pánuov Jana Slatiny rychtáře, Broz doleator, Urbanus frenifex, consules. Act. fer. II. in vig. Katherine a. L. 4. 1452, 22. června. Rukop. č. 90,f. 235. Hed- vigis, nata olim Nicolai sellatoris et iam conthoralis Thome, similiter sellatoris, resignat omnia bona sua pre- fato Thome. Act. fer. V. ante Joh. B. 6. 1486. -— Rukop. C. 94 I. f. 62. Thomas sellator proscripsit XX s. gr. m. Marthe, conthorali sue, post morlem suam in domo, quam inhabitat, inter domos Hanussii canulatoris et Nicolai calcariste. 6. 1491, 17. srpna. Rukop. c. 2106 f. 306. Tho- mas scllator resignat medielatem domus sue Martlic, coni thorali sue; alteram vero medietatem illius domus resigna. suam post mortem Duchkoni, filio suo. Act. fer. III. post Assumpt. M. V. 7. 1492, 9. února. Rukop. C. 94 I. J. 91. Facta est divisio omnium bonorum post Thomam Skorpík sel- latorem derelictorum inter Martham, conthoralem eiusdem Thome ex una et Duchkonem, filium predicti Thome, parte ex allera talis, quod domus sita inter domos Hanussi- canulatoris et Nicolai calcariste predicto Duclikoni cessit —, Act. die Appolonie. , 8 1617. — Rukop. c. 2108 f. 202. Duchek Skorpil. 9. 1519, 1. září. Rukop. c. 2109 f. 64. Jan Cisat ostrożnik a Anna k. d. v Platnéfské ulici mczi domy Petra konváře a Rady ševce od p. Daniele Rouše z Vlkanova z rozkázání panského za LXVk. gr. tiem vším právem, jakýmž sú předkové jeho měli. Act. die Egidii. (Peníze přijímá obec.) V kvitancích jmenuje se Pavel sirotek, syn Duchka zámečníka. 10. 1520, 6. listopadu. Rukop. č. 1129 f. 171. (Jan Císař z vajboje obeslal tovaryše zámečnické.) V té při mezi Janem Císařem a tovaryši zámečnickými, kdež jest je vinil z toho, že oni sú svévolně útok naňho do krámu jeho učinili, jemu dílo rozmetali, sekali a s dobytú braní do krámu a do domu jeho vskočili. A by byl neušel jim, Ze by ho byli zamordovali. A že ti někteří, kteří od cechmistruov vyruceni jsá, piílomni nejsá a jich sí ne- postavili, tak jakž jim nalezeno bylo. Proti tomu cechmistři a mistři mluvili, že oni o to sou péči měli, aby ty tova- ryše postavili, ale že sú préč ušli. A což se těchto tova- ryšuov dotýče, že sú oni těm za zlé měli, kdo sú to před se vzali, ale by tito tím vinni co byli, Ze oni tomu od- piraji —. Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: Pončě- vadž on Jan Císař to jest svědomím podle práva provedl, 

Strana 232
939 XIV. V ulici Plaluéiské. — C. p. 126. że jest se jemu od tovaryšuov zámečnických útok a vajboj do jeho krámu stal, a oni tovaryši k tomu se znali, že sú podle těch byli, kdož sú to učinili; ale oni sami Że su nic neučinili, ale by to tak bylo, ničímž neodvedli, i z té příčiny: dává se jemu Císařovi za právo — a protož p. purkmistr a páni je — tovaryše v svi kdcen beri. Act. fer. V. die Leonardi. 11. 1521, 16. kvétna. Rukop. č. 2153 f. 32. V té při mezi Petrem konvářem z jedné a Janem Císařem vo- stružníkem z strany druhé, jakož jmenovaný Petr jeho Jana vinil pravé, že mi trámy dole i nahoře do mé zdi mně ke škodě vložili, k tomu tlučenie, kteráž veliká činic, že se votřásá a zeď jest vypálena. A bude-li tak dlouho, že to bez škody mé znamenité býti nemuož. K tomu žlábek jest zlý a koryto roztržené, kdež jest voda spa- dala, takže nazdí škodu trpím a gruntové moji zamokají. Proti tomu on vostružník odporuje pravic, že sem já v tom domě jeho ke škodě nic neslavěl, než jakž sem od p. purkmistra a pánuo koupil, tak sem loho užíval a užívám. Tu páni úředníci — vypovídají: Poněvadž duom ten jest prodán jemu Janovi Ciesaři skrz p. Daniele Rauše na místě p. purkmistra a pánuov s ticm vším, jakoż jsń jeho předkové držali a užívali a on Pelr tomu jest časně nepřekazil a zápisu tomu v kpihy městské ujíti dopustil, i z těch příčin pp. irednici jeho Jana pri tom zuostavují. Act. fer. V. post Sophiae. 12. 1526, 4. cervpa. Rukop. ć. 1129 f. 209. N té pri mezi Janem Císařem a farářem Zúvačem. kdež jest ho obeslal z toho, že by pravil, když v lázní byl, že je chtěl lindyšovú sukni mítí místo té, v kleréž jest přišel, a tak proto jest jemu zastaveno řemeslo; prose v tom za opatření. Proti tomu on farář pravil, že když jest do lázně přišel, svých se Satuov odpíral a pravil, że su jemu ztraceny a chtěl lepší místo horších vzíti. Proti lomu on Císař mluvil, že je on toho úmyslu nebyl, než když | svých šatuov dojíti nemohl a neměl v čem jíti, i ptal se po nich, ale by chtěl lindyšovú sukní míti, že ji jak žív za takovú sumu neměl, za pět nebo šest kop, ani jeho votec —. Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: Poněvadž se to z svědkuov obojí strany nalézá, že jest on Jan Císař po- ztratil byl šaty své a po nich že se je ptal — a že sú ti jeho šatové nalezeny i jemu vráceny a on je od něho, od faráře, přijal, i z těch příčin na obě straně ničímž povinní sobě nejsou —. Act. fer. II. ante Bonifacii. 13 1527. — Rukop. c. 2153 f. 311. Jakoż vinf Václav švec přijmím Rada Jana Císaře, souseda svého, že mají žlab společní mezi domy svými a ten že jest sešel, on Václav jiny jest koupil a jej vloziti chtél, i Jana Císaře k tomu napomenul, a že tomu brání a toho žlabu vložiti nedá. Skrze takovou věc on vodou škodu trpí. Jan Císař k tomu praví, že ten žlab, kterýž Rada koupil, do toho místa se nehodí, protože by byl krivolaky. A také že on duom svuoj jest dobře opatřil: škodí-li co sousedu, aby také svuoj opatřil. (Radovi dáno za právo) (Bez da- tum.) 14. 1529, 8. srpna. Tamléž [. 503. Kdež sobě stěžuje Jan Císař do Václava Rady, souseda svého, že by stavěje v domu svém světnici ublížoval a lámal zeď od domu jeho, nad to i v krovu skrze tlučení že by cihly doluov padaly jemu ke škodě, i to také sobě obtěžuje, kdež Václav Rada má okno z komory na žlábek k domu Jana Císaře, že tím oknem nečistoty činí a na žlábek házejí. Václav Rada pravie, že nic takového nečiní, což by na škodu mělo býti sousedu, ale že k své potřebě v svém dělá a staví —. Tu pp. úředníci — vypovídají : XIV. V ulici Plaluéfské. — C. p. 126. Poněvadž jest viděti, Ze Václav R. světnici, kterúž staví v gruntích svých, v též místo, jakž první byla, a tu se neznamená, aby co na škodu bylo domu Jana C., protož, jakž počal, muože to dilo vykonati —. Act. fer. III. post Petri vinculati. 15. 1642. — zámečníka. 16. 1550, 7. biezna. Rukop. č. 101 f. 87. Anna, nebožtíka Jana Císaře manželka, přiznala se, že jest dlužna XII k. m. Wolfovi konváři, které zapisuje na domu svém, v němž bydlí. Jestli táž Anna ten duom prodati by chtěla, že jeho žádnému prodávali mimo jmenovaného Wolfa nemá, leč by se o něj smluviti nemohli. Act. fer. V. post Transl. s. Wenc. 17. 1560. It. září. Rukop. c. 2117 [. 461. Ondrej Fiola zámečník a Lidmila k. d. mezi domy Wolfa kon- váře a Hanzla kožišníka od Anny, manželky Zikmunda Sisi, za CLX k. gr. pr. Act. fer. 111). post Nativ. M. V. . 18. 1562, I. cervence. Rukop. ć. 2118 f. 28. Bartoś Cech [jinak Spchancl] vetešník k. d. mezi domy Wolfa konváře a Jana kožišníka od Iidmily cihlářky za 150 k. gr. ©. Act. fer. IIl. post Pelrum et Paulum. Rukop. ¢. 2111 f. 337. Císaře ? 1569. — Rukop. č. 1049 f. 42. (Svè- domí mezi Bartošem Cechem a Zuzanou m. j.) Burjan Lítal svědčil: Budou tento čtvrtek ncjprv příští tři ne- děle, že Bartoš Cech v obecní světnici peníze rozčítal, chtěje k apclaci slożiti. Tehdy Valentin Stříbrský žádal jest mne a Burjana Litomyšlského, abychme k Bartošovi Cechovi k stolu došli, aby tčeh penčz k apelaci neskládal, že Zuzana m. j. za svůj podíl těch 30k. vzíti chce a všeho se statku jeho odřeknoutí, ] tak sme učinili na Zidost Valentina Stříbrského a jeho sme nabízeli, aby to učinil, jakž jest tomu on Bartoš vůli dal, Ze tak chce utiniti. A Valentin přišel, k nám nabízel ho, řeki: bodej tě hrom zabil, dajž jí předce, poněvadž se odřeknout chce. — Petr Světlík švec: Stál sem v obecní světnici u mříže a Valentin Stříbrský pti$el k Burjanovi Lítalovi a k Burja- novi LitomySlskému, řekl: Jděte, řekněte Bartošovi, ať neskládá k apelaci, ať je dá ženě svý, že ona chce vzíti těch 30 k. a statku jcho se odreknouti. Vstoupime do rady při jiné při, chce ho kvitovati. Jděte k němu. A tak ! jsou šli oba, mluvili s Bartošem Cechem a Bartoš dával 20 k., potom 95, až potom všech 30 dával jí a ona jich zase nechtěla vzíti a Valentin ji mluvil: Vezmi, aby té hrom zabil. Valentin Siříbrský: Když Bartoš do rady vstoupil a peníze k apclaci sloZiti chtél, bylo ru rozkázáno, aby je vně vyčetl, a já vystoupiv za ním z rady, řekl sem: Nech apelování a dej těch 30 k. radči Zuzaně, ať ona na tom přestane a s tebou se nesoudí. A Bartoš: Nechci, nedám nic, dám jí pytel, aby ji utopili. Potom se ke mně na- vrátil, řekl mi: Povězte jí, chce-li, 20 k. jí dám, at mne ze všeho kvituje. A já mu zase řekl: Radímt jako přítel, bude-li chtíti tebe kvitovati, dej jí všech 30, bude-li chtíti je přijíti. A Bartoš: Dám jí 25. A po třetí opět řekl: Nu, dám jí těch 30, ať jedny pokoj před ní mám. Tu sem já s Zuzanou vo to mnoho mluvil a jí předkládal k tomu vedouc, aby těch 30 k. přijala a jeho ze všeho toho, což ji prisouzeno, kvitovala. I jini mnozi lidi podle mne k ní se piimlouvali, ale od ni sem nic jiného ne- slyšel, než vždycky to říkala: Nechci a nevemu, než chce-li mi to navrátiti, co sem kněmu přinesla, a sto k. gr. dáti. A když sem to Bartošovi pověděli, on řekl: Necht ji kat voběsí, nedám ani těch 80. Běžel k stolu, kde byly peníze vysázeny, stáhl je a schoval. 

Strana 233
XIV. V ulici Plalnéřské. — Č. p. 126. Petr Ifant, tovary¥ pasířský: Dělal sem nahoře u svýho mistra i slyšel sem křik, šel sem doluov i vidél sem, an sama držela ho zatu nemocnú ruku, až on křičel. On ji také držel za vlasy, oba tak křičeli, já šel mezi ně, aby se neprali. Pak sem šel zase nahoru. Simon Břekovec nožíř: Tři neděle tomu v outerý minulý přived sobě man- želku svú domů a příšedše z vinice, prali se na dvoře, jakž se jim líbilo, více než na hodinu. Byl by ji as za- Skrtil. A. má manželka mi pověděla, že ji tepe. I šel sem tam a otevřel sem na ně dvéře a on seděl, sotva dychtěl, odpočíval sobě. Ona prchla z toho domu do dveří mimo mne a on ji uchytil za vrch [vlasů], nedal jí utéci. Vtom se ševcová jakás namátla, vydřela mu ji předce i ušla z domu ven a on mi skrze to dal pohlavek. A tak, co jsem tu dvě lítě, takovýho hromování vždycky proti P. B. i vší Trojici Svatý. A ух Jítě když to hrubě hřmělo, on se zavřel s kuběnou svou, hromoval. Rekli sme, ze se zapálí, neb už síra po dvoře smrděla, až těžko bylo. Anna Mateska pasířka: Co sem tu u Spehanzle, ko- likrát sem slejchala, že lávali sobě a vadívali se, a jednou sem slyšela, Ze zavřevší se s ní v komoře, pral se s ni. Více sem neslýchala, než ondy byla přišla domů, prala se s kuchařkou a křičela ve sklepě, abychom jí svíčky po- dali. Bylo u večír, já sem jí svíčku dolů snesla i přišla sem tam s pasířem a oni drží se voupolky, obě dvě roz- chlupaceny, a pasíi je trestal. A sám pán seděl na po- steli i řekl pán: Nech jich, pasíři, nechť kurva kurvu tepe, jdi, dělej, co máš dělati. My vyšli z sklepu a paní taky. | zamkla jc v tom sklepě, křičela, aby šli po právo. A ta vyšla a paní jí potkala, dala jí dvakráte lopatou přes hlavu. — Mates pasíř: Když se tu nejprve dostala Zuzana, bylo tu statku jeho dosti a byli s sebou dobře na rok, až pak dala se v šenk; když jsou sladovníci šli napomínati, aby dala za piva, okazovala, že dala nato stavení. On pravil, že nedala a že o tom vědomosti žádné nemá. A od ty chvíle počali se práti, zlořečití sobě, že mu roznosila ten statek. Někdy sem byl u nich hodinu, dvě na noc, pěkně s sebou mluvili a pak se v noci prali. Co se dotýče ty kuchařky, ta jest ho v nemoci opatrovala. Když pak přišla paní domů, tu u večer as v hodinu na noc, ozvala sc, co si s ní vsklepě, co o mně mluvíte, dobře o lom slyším. Ona se zase ozvala, kuchařka, dávala jí kurvy mnišský : Jdi, kurvo, k mnichuom. V tu sobotu před posvícením, když sem nakládal pasy před sklepem, přišla ta kuchařka zase, řekl jí sám: Proc's mi vzala rukavici. Ona pověděla, že jest má, že sem ji sama z kožíchu udělala. Sama ji řekla: Proč si mně pobrala roušky mé; ona jí řekla: Lžeš v hrdlo, duplovaná kurvo, nebrala sem nic. Pani popadla jakous deštku na ni, nevím, jak tam do sklepu vběhla, a křičela: Mates, pro Bůh, nedej biti. Já běžel nahoru, vzal sem světlo a ony stojí rozundány obě dvě, dřely se. Já tu deštku popadnu, chci kuchařku práti a pán řekl: Jdi Mates, kurva kurvu tepe. Po ty chtěla je zavříti v sklepě, abych šel po právo, a on sám trhl dveřmi i vyšel ze sklepu, ona utekla do domu a kuchařka chtěla jítí ze dvoru pryč. Ona ji uhodilu lopatou dvakrát. Sel sem pak nahoru. Regina хе уз) Mécholupic: Byla sem tehdáz u Zu- zany a bylo to v pátek a ona vařila psí hlavu, vstavila ji do prsku a já vzala vidlice, vezmu ten hrnec a ona v něm hlava. Myslím sobě, co jest to, dnes pátek a v zejtra sobota, však masa nejedí, ohledám a ono na ni nic masa není, než psí hlava. 1 jde paní z sklepa, ptá se mne, nevidél.li jest tu hlavu pán. Pověděla sem, že nevidél; ona fekla mi: Neprav Zádnymu. Vstavila sem ji zase do prsku a ona kázala mi mejti ty déli Gisté a kdyz XIV. V ulici Plałnóżskć. — Ć. p. 126. 933 sem zmyla, schovala tu hlavu a opět ji vařila, aby ze- viela. I myla je po tři soboty. Když sme pak šli na vi- nici, šlo s námi pachole i kázala mi, abych ho šetřila, kde půjde na potřebu, abych tu hlínu vzala a jí dala, že sobě ii vloží do punčochy, aby naň laskavá nemohla býti. A já sem jí dala tu hlínu i nevím, vundala-li jest ji do punčochy. A menší to pachole nemohlo nám býti doma, pobylo někdy hodinu, dvě, někdy den neb víc a a po ty hned běželo pryč. Já řekla: Proč to pachole tak běhá. Ona prej: Vím já dobře. 19. 1663, 11. brezna. Rukop. c. 2117 f. 461. Zyg- mund Síša s Annou, manželkú svú, odevzdali peníze gruntovní osadním záduší sv. Vojtěcha v Podskalí. Act. pridie Gregorii. . 90. 15608, 12. října. Rukop. č. 2118 f. 61. Bartoš Cech stoje osobně před pány soudci a nemoha gruntu toho plátce byli, kleryż jest od Lidmily cihlafky koupil, postipil jest ten tajž duom úředníkuom záduší sv. Vojtěchu z Podskalí, kteříž spravedlnost předešle na témž domu sobě odevzdanou mají. Act. fer. III. post Dionisium. 21. 1564, 1. července. Tamtež f. 78. Filip Toman a Rozyna k. d. mezi domy' Wolfa konváře a někdy Jiříka Sárky od úředníkuov záduší sv. Vojtěcha z Podskalí za 150 k. gr. č. Act. postridie Visit. M. V. 22. 1582, 11. října. Rukop. ¢. 2112 f. 135. Filip Toman sedlář duom v Platnýřské ulici dává Kateřině Če- řenový, Ondřeje Copíše, jinak Hejtmánka, manželce —. A ona Kateřina za dobrodiní jí učiněné téhož Filipa stravou. oděvem zimním, také letním náležitě opatrovati a v všeli- kých potřebách až do smrti jeho, v ničemž ho neopou- štějíce, fedrovati má a povinna bude. Act. fer. V. post Dionisium. 28. 1585, 4. července. Tamléž f. Ondřej Geker [Jeger] sítkař a Juliana k. d. v Platnéřské ulici vedle domu Wolfa Zimy konvdfe od Kateřiny, Ondřeje Hejtmánka manželky, s povolením Filipa Tomana — za 250 k. gr. č. Act. die Procopii. * 1681, 21. února. Liber contraclunm ruber I. f. 219. Katefina Johanna Borovanská z Karlsberku k. dim v Platnéřské ul. podle cejkšmida hned druhý od rohu od sirotkii Mathiadesovskych po pradědu Ondřeji sítkaři, je- hozto dcera Anna Sušická [manželka Jana Sušického] a této opět dcera Anna Mathiadesová (matka sirotků pro- dávajících) dům dědily, za 525 zl. 135 a 208. V Platnéřské ulici. 1. 1525. — Ruhop. c. 1047 /. J.17. (Mezi Jiří- kem Farkašem mladým a Jarošem Strakú.) Martin postříhač vyznal: Když sme šli v neděli ráno Platnéřskú ulicí, tehdy stáli dva bratří Farkušové s Strakú a když sme jich pominuli, tehdy jest Straka šel za námi a oni bratří Farkašové šli za ním, drže se za tesáky. A on Straka se jim zastavil a my mezi ně vskocili, aby se nebili. V tom jest fekl Farkaš Strakovi, že lžeš, bych já co měl mlu- víti o mistru Paškovi, odpověděl Jaroš: Lžeš sám, jako lotr pikhartský žes mluvil. A Farkaš, starší bratr, řekl: Lžeš sám co zrádce, bych byl pikhart. Rekl k tomu k Ja- rošovi mladší bratr Farkaš: Ba kde chceš sám a sám, líbilit se. A my vida to i rozundali sme je. Pak potom když sie šli u M. B. [na lázi] pravil nám Jaro&, ze by on Farkaš, starší bratr, mluvil, že by byl hoden mistr Jan Pašek stětí pro to jednání. — Martin Rechek mladý svědčil: Když sme šli ulicí Platnéřskú, stáli oba dva 30 

Strana 234
934 XIV. V ulici Plalnérské. synové Farkašovi a Jaroš Straka a my jim řekli: Pomáhej vám Buoh. A oni nám poděkovali. A když sme je měli minúti a oni jeden od druhého odešli lájíce sobě a tak dával jeden druhému lži. I řekl Farkaš, z bratří starší, Strakovi lžeš a Straka jemu zase sám lžeš, jako lotr pikhart- ský, však mluvil o p. mistrovi Paškovi a o p. Zygovi a o administratorovi, že pro své jednání bylo by hodné, aby jim byly hlavy stínány. A to tvou vlastní čeledí po- káži, žes to mluvil. A potom když se bíti chtěli a my mezi ně vskočili i rozundali sme je ruozno. — Petr Had mladý vyznal: Když sme šli Platnéřskú nlicí a oni: Far- kašové mladí a s nimi Jaroš Straka tu stáli a my jim řekli: Pomáhej Buoh a oni nám poděkovali a my šli předse. A když sme jich pominuli, a oni sobě lži dávali, Rekl k Jarošovi Farkaš: Lžeš, že sem já nic nemluvil o panu mistru Paškovi a o panu Zykovi, však sú nám mnoho dobrého zjednali, by jim za to hlavy stínali. Rekl mladší bratr k Strakovi: Ba smyšli se sám a sám bíti. I nedali sme se jim bíti a pak Straka šel s námi pryč od nich. Pak potom mluvil k nám Straka, že to chce pokázati jeho čeledí, že jest Farkaš dával zrádce mistru Paškovi a panu Zygovi. — Stanislav tovařiš kožišnickej uči- niv též ut supra i vyznal: Když sem dělal u pana Jiříka mladého Farkaše, i přišel Straka a Zapíračka i řekl panu Jiříkovi: Kéž pane Jiříku, jdete na sněm. A pan Jiřík odpověděl: Jsú tam múdřejší nežli já. Tehdy jest Zapí- račka tovařiš šel ven z světnice. Rekl pan Jiřík k Stra- kovi: Co tam slyšíš o Němcích, táhnúli sem na nás do Cech? A on řekl: Neslyšeti nic takového. Rekl pan Jiřík: Musíte se jim brániti. A on řekl: A což vy nám nepomůžete. Rekl pan Jiřík: Což mi do toho a já vezma své v ruku, mohu jíti, kam chci. A já k tomu řekl: Když přitáhnú do Cech, utečeme na Moravu a když potáhnú na Moravu, utečeme před nimi do Sléz. A to všecko bylo mluveno pravým žertem a tu jest žádné více řeči nebylo o nižádném z pánóv. 2. 1601, 6. září. Rukop. č. 1063 f. 210. (Zprávy ku potřebě Janovi Lounskýmu [viz díl I. str. 178. č. 19—20.] proti Ferdinandovi de Bois.) Jan zlatotepec zprávu dal: Byl tak hluk a kfik, i vykoukl sem ven z vokna [v domě č. p. 18—1.) a von ten Ferdinand s šavlf dobytou stál a lil, hampejsoval Janovi Lounskfmu a von Jan Lounský stál v vokné u Zábü i prosil mne, abych poslal pro právo. — Markyta Chmelová: Stála sem u krámu před domem, prodávala sem hrušky a von ten jistej mládenec šel z rynku a p. Jan šel proti němu. A když ho došel a ma- XIV. V ulici Platnéřské. ličko pominul, von ten jistej se pozatiás s kordem na p. Jana a uhodil ho, až chřáplo, se vším tou šavlí s pošvou, a von p. Jan vskočil v stranu, já se lekla. — Jan Cermák švec: Sel p. Jan, my říkáme u Petr l'etrü [c. p. 19-1.], a ten jistej, jak sedí v vězení, šel z rynku. Ani sobě pozdravení nedali: vohlíd se a p. Jan se taky vohlíd. Ten hned lál německy a p. Jan řekl: Proč laje. Tak von ho hned udeřil šavlí s pošvou. P. Jan vskočí a von zas vydobyl šavli, hnal po něm. Potom skoval zas šavli a potom navrátil se zase k němu, zas ho podruhý udeřil s pošvou a vytrhší šavli tu ho zabíti jako chtěl, a von mu vydřel pošvu a ntekl a von za ním v patách s dobytou šavlí běžel. Prvy sobě p. Jan námi vosvědčoval, abychom ho poznali. P. Jan utekl do síné k Zábovüm, zavřel po sobé dvífe neb düm aten jistej křičel, aby mu dal pošvu, Ze mu tolio neodpustí. Tal jednou do vokna, kdyż p. Jan vyhlídl. Mandelína Rosypalka: Stála sem s paní Esterou, manželkou p. Jana Záby, v domě jejím, seděl tam p. Kallus, dvorskej malíř, kázal sobě dáti půl pinty vína; a jiní tři taky seděli. V tom nějaká děvečka přiběhla mezi nás do domu, křičela: Oh, nedejte zabíti, nedejte. V tom p. Jan Lounskej hned v patách za ní do domu skočil a měl pošvu vod šavle v ruce, a ten jistej za ním s lou šavlí dobytou, měl mu hlavu rozvrátit. A p. Kall ho vokřik, co to, tak von ho poznal, Jekl se ho. V tom sme dům zavřeli a von sekal k voknu. A p. Jan vystoupil mluvící, řekši: ký na něj pohledím, však sem ho jak živ neviděl, co je za člověka. A volal na zlatotepce a na sousedy, prosil pro P. B., je-li kdo dobrej, aby šli pro právo. V tom právo přišlo a von dal se v utíkání, až polom upad před p. Václava Deklivy domem [č. p. 110] do struhy; tu ho chytili. Selmoval: poď šelmo ven, pod, udělámt, zač stojí. Marek Tomáš kovář: Ten Ferdinand tuším se vopil v tom domě podlí Krenhauzu a kdy je tudy šel nějakej mlynářskej sám třelí a on Ferdinand točil šavlí a voni na něj hvízdali a on za jedním běžel, uhodil ho drobet Šavlí s pošvou a voni ti pacholata na něho potom kame- ním liázeli. Potom ho vzali jeho tovaryši, kteří s ním pili, vedli ho dolii k Kaprovic ulici. Když oni od něho odešli, počal on zase šermovati a ten jistý jdúcí řekl mu: což to, což to. A on ho uhodil šavlí, on mu řekl potom ten jistej: šelmo, proč inne pereš. 1 po třelí naň uhodil a on se zavrhl, chytil šavli za pošvu a strh ji se šavle, | potom utekl do domu a zavřeli potom dům. XV. V ulici Kaprové. Číslo pop. 42. (Dům Prhošovský, Karafilatovský.) * 1401, 10. listopadu. Rukop. č. 996 f. 45. Martha, olim Friczkonis Nasweter institoris filia, nunc Ni- colai Masscowecz conthoralis, resignavit omnia bona sua marito suo. — Act. fer. V. in vigilia s. Martini conf. 1. 1441, 26. prosince. Rukop. c. 90 f. 71. Jo- hannes de Przibram et Dorothea emerunt domum silam in acie inter domos Petri de Butowicz ex una et Lewe, olim molendinatoris, nunc Petri aurifabri parte ex altera erga Petrum causidicum pro octo s. gr. Acl. ipso die b. Stephani. 2. 1442, 28. iíjna. Rukop. c. 90 f. 73 a 2102 f. 435. Johannes Prhoss et Johanca e. domum olim Petri 

Strana 235
XV. V ulici Kaprové. — Č. p. 42. prolocutoris — erga Johannem de Prziebram pro octo s. gr. Act. fer. III. post Galli. 8. 1466, 12. července. Rukop. č. 2119 f. O. 8. Ve jméno božíc amen. Já Jan Prhoš, měštěnín Star. M. Pr., vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten neboli čtíce slyšán bude, že s dobrým mým roz- myslem, ačkoli zdráv jsa na těle i také plné svobody ro- zumu svého i paměti požívaje, však nechtě nemocí ani jiných příhod, kteréž z dopuštěnie bożieho rozlićnym oby- čejem na lidi přicházejí, dočekati, v nichžto bych snad stalku a zbozie mné ot P. B. puojéeného nemohl tak, jakž bych rád, zřéditi a zpósobiti, ježto skrze to mezi příbuznými a přátely mými svárové a nesnáze vznikmiti by mohly po mé smrti, protož poručenstvie mé poslednie a vuole mé úmysl konečný o témž o všem zboží a statku mém z daru milosti božie puojčeném zřiedil a zpósobil i mocí tohoto kšaftu mého iiedim a zpósobuji obyčejem takovýmto: Takže činím a ustanovuji pani Johanku, man- żelku mó mili, pravi a mocni porucnici domu móho, v němž bydlím, a podle toho také i s tiem všeho statku mého —. Jiežto duom i všecken statek, jakož již jest vypsáno, mocně a dědicky s plným právem po smrti mé otkazuji a otddvdm —. Přidávám pak též manželce mé k radě a ku pomoci opatrné lidi p. Václava Korandu, p. Brože bečváře z lúže a p. Prokopa vačkáře, přátely mé zvláštníe, věře jim nad jiné, že jí, v čem by jich po- tfebovala, radni bud a pomocni. Dóle tóż manżelce mé pordciem a rozkazuji, aby tfidceti k. gr. osadnim sv. Va- lentina vydala, kdyżby koli oni nebo'i poručníci nahoře psaní plat dědičný a věčný na vinicech, na zahradách neb na čemkoli, což by postihniti mohlo, optali a týž plat aby k témuž kostelu byl věčně. Než jestli že by ty pe- nieze na úroky listovnie a lichvu chtéli mieti, k tomu nenie má vuole. Opét manZelce mé porütiem a rozkazuji, aby po smrti mé Valentinovi, bratranu mému, X k. gr., Duch- kovi, bratru jeho, XV k., Mandě, sestře jich, X k., Janovi z'Vrutice X k., k Matce Božie do Týna na dielo kostelnie II k., k sv. Mikuláši II k., k sv. Ondřeji IJ. a k sv. Janu lí k. vydala. Naposledy pak vuole mó i tak ted poriciem a rozkazuji: Jestli že by snad bez kšaftu manželka má kterú koli příhodú sešla a umřela, aby poručníci nahoře jme- novaní v statek ten vešken mocně sč uviežíc a nahoře psaným přátelóm mým i také přátelóm manželky, ač by kteří byli, po desfti k. gr. vydadic, ostatek, cozkoli jeho bude, ve jméno božie za mú a za mých předších duše na chudé a nuzné lidi i na jiné milosrdné skutky obrátili, kdež se jim najlépe a najužitečněji zdáti bude, jakož jim toho a svědomí jich mimo jiné věřím zvláště. Toho na po- tvrzenie i pamét budúcí pečeť mú vlastní přitiskl sem k tomulo listu, prosiv múdrých a opatrných pánuov Mi- kuláše Hesolta a Fraňka ostrožníka, konšeluov přísežných St. M. Pr., že js pečeti své dali k tomuto listu přitisknúti. Dán v sobotu před hodem sv. Margarety panny anno elc. LXVI. 4. 1478, 18. srpna. Rukof. c. 992 f. 264 a &. 2119 f. R. IO. (KSaft Johanky Prho&ové.) Ve jméno boží amen. Ja Johanka Prhošová, měštka St. M. Pr., vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ackolivěk P. B. děkujíc zdráva sem na těle a rozumu dobrého i paměti zdravé požívám, však péči na to mající, by mne nemoc náhlá aneboli hodina smrti mé v některakém zpozdění snad nezastihla, ježto bych poru- čenstvíc o statku mém mně od P. B. pójčeném, tak jakž bych ráda, zřéditi a zpósobiti nemohla a skrze to svárové a nesnáze mezi příbuznými a přátely mými vzniknúti by mohli po mé smrti, protož s dobrým mým rozmyslem toto XV. V ulici Kaprové. — C. p. 42. 235 mé poslednie poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o témž o všem statku mém mně od P. B. pójčeném a po mně zuostalém mocí tohoto kšaftu mého řiedím a zpó- sobuji obyčejem takovýmto: Najprve a přede všemi věcmi činím a ustanovuji opatrné lidi Ondřeje Maustitle, Pro- kopa vačkáře a Brože bečváře z híže, měšťany nadepsa- ného St. M. Pr., a poctiví paní Annu Pařízkovú, téhož města také měštku, přátely mé milé a zvláštnie, pravé a mocné poručníky všeho statku mého movitého i nemovi- tého, kdež by ten koli a na čemž koli záležal a kterým neb kterakýmkoli jménem muož a mohl by jmenován býti beze všie výmienky. Jimżlo nad jiné všecky lidi a přátely mé věřím úplně, že všecky véci mni jim tuto poručené a rozkázané tak zřiedie a zpósobie, i k miestu a konci skutečnému podle vuole a úmyslu mého přivedú, kamž a komuž co otkazuji vydadúce, jakož sě dole píše. Potom pak týmž poruéníkóm mým porúčím a rozkazuji, aby po smrti mé šest kop gr. platu ročnieho a věčného küpiece, tak to vedle opatrnosti své opatřili, aby týž plat při kostele sv. Valentina v svrchupsaném St. M. Pr. zuo- stal věčně a budúcně, a na to aby tu farář každý potřeby měl a chován byl, a k tomu také aby jednu kopu platu také ročnieho a věčného zvlášť kúpili na olej k lampě, aby světlo hořalo před Božiem Tělem v témž kostele. Otdá- vám také a otkazuji ornát zelený aksamitový s křížem zlatým uncovym, omiral perlovy, Śtuolu, mappule a albu se vší přípravú k tomu příslušní, kalich střiebrný s knofií- kem pozlaceným, pušku červeného damašku s perlami k tělu Božiemu, knihy dvoje, antifonář a mšál, ubrusy k oltářóm i s pallami, což jich jest, komži kmentovú a dvě korteně malované, tak aby ty věci všecky od téhož kostela nikamž nebyly utracovány, ale aby jich ke cti a k chvále božie užíváno bylo na památku duší nebožce manžela mého a mé i našich předkuov. Item Johance, Aničce a Dorotě, dcerám Vavřincovým, bratra mého z Hradce, otkazuji sto kop gr. míš. a k tomu pás bielý střiebrný najlepší, věnček perlový menší, dvě peřině naj- lepší, jednu spodní, druhú svrchnie, polštář a čtyři po- dušky také najlepší, šest prostěradl mandlovaných také najlepších platěných, sukni brykyšovú barvy nové, číšku střiebrnú, páteř korálový s střiebrnými zrny, dvadceti lžic střicbrem okovaných; to všecko na rovny diel. Neuchoval-li by pak které z nich před lety dospělými od smrti Buoh, diel umrlé na živé připadni až do poslední. Pak-li by jich všech před léty rozumnými Buoh od smrti neuchoval, tehdy tomu chci, aby to všecko při nadepsaném Vavřin- covi, otci jich a bratru mém, zuostalo plným právem, a ty věci všecky již vypsané poručníci moji již jmenovaní té- muž Vavřincovi, bratru mému, v moc vydati moli s opa- třením takovým, aby jim on to ujistil dobře. Neuchoval-li by jeho Buoh prve nežli dětí, aby tíž děti let dojdúce byli svým jisti. Pakli by on prve a děti potom let nedojdúc zemřeli, tehdy aby to poručníkóm zasě v moc jich přišlo a oni to všecko vedle jiného na skutky milosrdné obratte, jakož dole jest vypsáno. Item duom mój, v němž bydlím, ten mocně a dědicky Jírovi, písaři inému, a Do- rotě, manželce jeho, s dietkami jich, kteréž nynie mají nebo potom miíeti budú, po smrti mé otkazuji a otdávám plným právem, přidávající jim k tomu peřiny dvě dobré svrchní a spodní, polštář. veliký, podušky dvě dobré, prostěradla po puoltřetie puole čtyři. dvě mandlované a dvě nic. Item pás, v kterémž na každý den chodila sem, s střiebrným ženklem a na tkanici několik železek. Staré blány lysý a sukni črnú harasovi s koZichem krélikovym též Dorotě Jírové otdávám; a k tomu jiem přidávám stoly, truhlice, almary, kotly pracie, kotlíky a jiné věci domo- 

Strana 236
236 XV. V ulici Kaprové. — C. p. 42. vité; než konve a mísy cínové, šlojíře, ručníčky, prostě- radla, peřiny, cechly, což jich kolivěk jest, a šaty mé cho- diecí všecky, kteréž by přes toto mé rozkázánie zuostaly, to vše nadepsané paní Anně Pařízkové buď vydáno, onať již s tiem dále wčiní, jakož sem jí o tom poručila ústně; jiežto paní Anně blány mé liščie nové pod- břiškové porúčiem a otdávám mocně, Ondřejovi Mausti- tlovi s Prokopem vačkářem výšepsaným koflík pozlacený. Brožovi bečváři, také výš psanému, čéši střiebrnú. Item mám dvanácte lžic fládrových sttiebrem okovanÿch po- zlatitým, každému z již psaných pp. poručníkuov čtyři lice zajich práci otdávám. Oznamuji také, Ze Jíra, písaf muoj nadepsaný, dlužen mi jest tří sta zl. ub., a ty má na sv. Václava najprv příštieho splniti a dáti, a Fridrich Chochol, Jíruov ot věže švagr, třidceti kop gr. míš. má dáti na sv. Jiří najprve přištie. Za to slíbil jest Jíra ot věže již psaný se paní Dorotú, sestru svú a téhož Cho- chola manzelká, ruká nerozdielní; ti diuhové aby poruč- nikóm mym výšpsaným vyplnění byli beze všech zmat- kuov a nesnází. Item Jírovi Lysému v koleji u Všech Svatÿch otkazuji deset kop gr. mí&, Duclkovi, bratranu nebožce manžela mého, také X kop gr. a Mandě, sestře téhož Duchka, X kop gr. vše míš. Naposledy pak často- psaným poručníkóm mým porúčiem a rozkazuji, aby pás mój střiebrný pozlacený veliký, druhý menší také pozla- cený, třetí střiebrný nepozlacený, dva šálky střiebrné, věnec perlový, páteř korálový, na němžto jsú dva noble a tři zlaté uherské, a k tomu také sklep mój, klerýž v kotcích podle panie Elšky nožieřky mám, ty věcí již vypsané všecky, i také což by přes toto mé rozkázání zuostalo, to tíž poručníci moji rozprodadúc, obratte ve jméno Бойе na almużny i na jiné skutky mi- losrdné za mú a manžela mého i naších předších duše, kdež a jakž sč jiem všem zespolka najlépe a najužitečněji bude zdáti, tak jakožto já jiem toho již a svědomí jich mimo všecky jiné lidi svěřila sem a věřím úplně. Na po- (vrzenie i budúcí pamět toho prosila jsem slov. Václava z Strašecího, v ty časy rychtáře, stat. rytíře p. z Radiče, hofrychtéře měst královských v Cechách, a opatrného p. Jakuba Charamzy, kon&eluov pfiseżnych častopsaného St. M. Pr, Ze jsú pečeti své dali přivěsiti k tomuto listu, jenž jest dán léta tisícicho čtyřistého sedmdesátého tře- ticho v pátek den sv. Ipolita. . 5. 1488, 8. července. Rukop. ć. 94 1. /. 50. Georgius Prhoss — fassus est, se teneri ct debitorie obligari Gabrieli Genger dc Ulm ct societati eius in CCC flor. ren. Act. dic Kyliani. 6. 1490, 30. října. Rukop. č. 2106 f. 286. Jo- hannes, natus Bartossii de Nova Civ. Pr, et Anna e. d. acialem in plebe s. Valentini penes domum Petri linicidc ad albam crucem cx una ct domum Georgii Pikhartonis platcolla mediante parte cx allera sitam aput Gcorgium Prhoss dictum. pro LXV s. gr. pr. Acl sabbato ,ante OO. SS. 7. 1494, 17. března. Rukop. č. 2107 f. 58. Ezc- chiel dictus Przibram e. d. olim Prhossonis a Johanne, Barthossii filio de Nova Civ. Pr, pro LXXIII s. gr. pr. Act. fer. ll. post Judica. 8. 1503. Rukop. &. 94 I/. f. 87. Johannes, filius Ezechiclis dicti Przibram. 9. 1603, 18. září. Z«^amléz f. 189. Petr Příbram z Vodňan oznámil, že jest učinil počet s p. Janem Hum- polcem, Sinkem Jarosovic z Beráína a Annu, manzelkü někdy Iůzechiele: Příbrama, poručníky statku téhož Eze- chiele, także nadepsaný Petr ostává týmž poručníkóm dlužen X0!/, k. gr. Pavlovi, Václavovi a Markétě, sirot- v XV. V ulici Kaprové. — С. р. 49. kóm vy$ dotéeného Ezechiele Piíbrama ptíleZície. fer. 11. post Lamperti. 10. 1610, 25. dubna. Rukop. č. 2108 f. 57. Jo- hannes pellifex dictus Halácek et Katherina e. d. penes domum Jacobi scriptoris a Tohanne Hlawsa pro LXX s. gr. pr. Act. die Marci. [Druhá manželka Hlavsova Anna byla patrně vdovou po Pfibramovi.] 11. 1648, 25. srpna. Rukop. c. 2117 f. 4. Pavel Dobruskaj a Katerina k. d. podle domu Bočka kožišníka za osmdesáte k. gr. C. od Jana Halacka. Act. sabbato post Bartholomeum. 12. 1508. jinak Dobrušskaj. 13. 1567, 29. ledna. Tamtež f. 151. Petr Londe- reker šmukýř a Marjána k. d. od Pavla Vraštíka za CLXX k. gr. č. Act. postridie Judica. 14. 1574, 17. března. Tamléž /. 366. Havel Kře- pelka kożiśnfk a Alžběta k. d. vedle domu Valentina Bočka od Petra Londerekera šmukýře za CCXXV k. gr. č. Act. postridie Judica. 15. 1604, 16. března. Rukop. č. 2113 f. 312. Du- choslav Karafilat krejčí a Markéta k. d. v Kaprovic ujici mezi domy někdy Jiříka Volce a Jiffka Mônycha ob uličcku obostranně ležící od Havla Křepelky za CCCC k. gr. © Act. Rukop. č. 2118 f. 56. Pavcl Vraštík 16. 1622, 28. února. Rukop. č. 2234 f. 18. Du- choslav Karafilat a Marta m. j. ^ 1643, 21. kvótna. Rukop. č. 2206 f. 190. Jan Duchoslav Karafilat odkazuje dům manželce své Kateřině Barboře. (Vdova provdala se za Václava Medunu, kterému dne 17. září 1646 postoupila dům tento »u Karafilátů« na rohu malé uličky, jdoucí do Platnéřské ulice, po pravé ruce. (Srov. rukop. č. 2116 f. 168.) Číslo pop. 44. (Dům u bílého kříže, Bockovsky.) 1. 1456, 9. září. Rukop. č. 2105 f. 58. Petrus de Rakownik ct Elisabeth emerunt domum sitam in pla- thea, qna itur ad s. Valentinum, inter domos Prhossonis cx una et Martini Hobssowsky parte cx altera crga Do- rotheam de Butow et Wenceslaum, natum ipsius, pro XXIIH s. gr. Act. fcr. V. post Nativ, M. V. 2. 1492, 31. ledna. Rukop. c. 2107 f. 3. Petrus linicida de Rakownik resignat suam post mortem donum suam propriam, in qua manet, silam in plcbe s. Valen- tini, ad albam crucem dictam, Elizabeth, conthorali sue care. Act. fer. 111. ante Purif. 3. 1502, 8. Fijna. Tamież/. 222. Zygmund feceny Mrácek a Zuzanna k. duom s svrchky, jmenovitě s alma- rami, s stoly, s truhlami, s postelemi prázdnými, s dřie- vím, kterýžto duom leží v osadě sv. Valentina řečený u bielého kříže mezi domy Jana Illavsy a Doroty vdovy Volkové za XXX k. gr. pr. od Petra pláteníka. S túto piimienkiń, że tyż Petr platenik nadepsanćmu Zygmundovi má pfidati s postel šatuov, čtyři konve, osm mis cínových, 111 talefe a on Żygmund mś tóboż Petra chovati u scbe na stravě aż do smrli. Ktcrému2to Zygmundovi Petr mà piidivati kc stravé, coż by slušného bylo. Act. sabbato antc. Dyonisii. 4. 1505, 22. dubna. Tamicż /. 265. Jacobus, no- tarius perkrechtu, et Dorothea e. d. dictam ad albam 

Strana 237
XV. V ulici Kaprové. — Č. p. 44. crucem penes domum Sigismundi dicti Mráček ab eodem Sigismundo pro XXX s. gr. pr. Act. fer. III. ante Ge- orgii. 5. 1519. — Rukop. č. 2108 +. 103. Jakub písař a Marta, m. j. 6. 1517. — Tamléz f. 213. Jakuba písate. 7. 1697. — Rukop. č. 2110 f. 202. Matěj solnař a Marta m. j. 8. 1580. — Rukop. č. 2142 f. N. 8. (Kšalt Marty solnářky). My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — kterak Marta solnafka, nłkdy siscda naše, u&inila jest k&aft — v pondělí den sv. Jakuba ap. l. etc. XXX — takže ona Marta — duom svuoj, v němž bydlí, v Svatovalentinské faře ležící, a podle toho — veäken statek svuoj — dala Martinovi, manželu svému, a Janovi pacholeti, schovanci svému, na rovný mezi ně rozdíl —. Na potvrzení — v středu před Naroz. P. M. tr. 9. 1540, 26. července. Rukop. č. 2111 f. 289. Valentin Boček a Anna k. d. mezi domy páně Borňovým a Haláčkovým obostranně od Martina Volejníka [solnáře] za LV k. gr. č. Act. fer. 1l. post Jacobum. 10. 1574. — Rukop. č. 2118 f. 366. Valentina Bočka. 11. 1587, 26. ánora. Rukop. c. 2112 f. 254. Anna Bočková, vdova po Valentinovi Bo&kovi kožišníku, vzdala dům Havlovi Křepelkovi kožišníku a Eliášovi, synu jeho, vnuku svému. Act. fer. V. post Reminiscere. 12. 1590, 80. srpna. Tamtéž /. 342. Jiřík Wolcz, cís. harcíř, koupil sobě duom Bočkovský řečený v Ka- provic ulici mezi domy p. Boryně a Havla Křepelky obostranně od téhož Havla Křepelky a Eliáše, syna jeho. za CCXL k. gr. č. Act. postridie Decollationis s. Joh. B. (R. 1600 splácí Markéta, někdy Jiříka Wolcze, již Martina Willersswesta kordovaníka manželka.) 18. 1608, 17. března. Rukop. č. 1064 f. 139. (Zprávy na poručení pánův proti Markétě, Martina Willers- švesta kordovaníka manželce.) Matěj Pechanec kožišník seznal: To vím, že jsou páni přijezdívali do ulice a před domem mejm nechávali koní státi pod deky a kde jsou sami odtud chodili; buď k Marušce neb Svorcrejtharce, to já nevím: jsouc já tu v uličce zádu, toho povědom nejsem, co se napřed v Kaprovic ulici dilo. — Pavel Prohéř kožišník : Já jsem bytem v uličce zádu, i bejvali za časty koni pod deky před domem mejin. Ještě čtyr nedělí není, jak se taky to stalo. Služebníci zůstávali při koních a páni jich odcházeli; nevím kde. Než to jsem asi po dvakráte spatřil, že jsou vycházeli od Svorcrejtharky těmi dveřičkami pozadu do uličky v fetčzích zlatejch a vsedše zase na konč jeli pryč. A léla pominulého, teď někdy rok bude, nějací písaři a sekretář některého pána, jakž mi oznamovala Svorcrajtherová, když jsem se ji ptal, kdo by byli, házeli nahoru do vokna k Marušce, aby je pustila, a ona zase dolů proti ním házela. Oni jí mluvili, aby je pustila, že jest kurva jejich a že snad několo jiného u sebe má, že jich pustiti nechce. A ona nechtěla, Jála jim, šelmovala. Tak když jsem se k tomu přitrefil a oni házeli, byl bych taky díl toho dostal. Jsa padesátníkem, chtěl sem to přetrhnouti, tak jsem jim pohrüzku udélal, że chci p. cís. rychtáři žalovati. V tom Svorcrejtharová vyhlídla z okna, že je zná, pravila, že jest jeden sekre- tář (nevím kterého pána) a jiní tři že jsou písaři. Vina tam vždycky děvečka v velkým děbáně nosívala. Plal jsem se jí jednou, co nese; ona pravila, že nese vodu od sv. XV. V ulici Kaprové. — Č. p. 44. 237 Václava. Já se jí ptal, načež ji chceš, a ona potom pra- vila, že jest rejpský víno. To jsem vídal, že jsou pěkní páni chodívali k Svorcrejtharce s dlouhejmi vocasy do těch dveříček zádu. Jan Pěttisíc kodčí: Jezdívali na koních k Marušce před dům ve dne říkaje vždycky a potom pěšky chodívali taky páni znamenití, neb jsem hned naproti. To jsem vídal, Ze chodfvali i Vla&i a ta kuchařka a chůva vodí- valy tam mladý; chůva chodívala napřed, když kdo tam přišli, tehdy hned běžela pryč. A pak přišla zase napřed tou uličkou z Platnýřské ulice, potom po dobrý chvíli fraucímor za ní a vždycky někdo vyhlídal z mřížky, buď mužský neb ženský pohlaví, až oni přišli. Jednou v noci bylo boží dopuštění, házeli kamením, láli ji kurvo tuplo- vaná a ona jim zase šelmy, zrádce. Sice nemnoho v noci jich pouštívala k sobě, než ve dne. — Alžběta Pětitisí- cová; Já mnoho doma nebejvám, než když někdy maňi jsem se natrefila, viděla jsem, že tam chodívali panstvo k paní Marušce, i ženský pohlaví; ale to já nevím, co jsou oni tam dělali. A tak někdy rok bude, když jsem přišla domů bíledně, házeli tam nějací páni k ní kame- ním a ona zase na ně, jednak česky, jednak německy. Voni ji kurv9, vona zase jim šelmy, v hrdlo lžeš zrádce. A p. Pavel Svorčík stál tu s těmi kožišnickejmi tovaryši vedli, bodili k ní kamenem a p. Pavel jej vzal, byli by ho udetili, i domlouval se na n&. Chodívali tam páni a někdy ženy. A potom když seděla v vězení Maruška, po- slala pro mne, abych k ní přišla. A já když jsem k ní přišla, prosila mne velmi, prý: Má milá kmotřičko, ty si s paní manželkou p. kanclíře dobře. A já řekla sem: A paní taky ráčí se mnou dobře bejti. I, prý, prosím tě, dojdi tam ku pani s timlo koflikem, Że jej paní daruji a prosim, aby se pYimluviia ku pánu, abych z tohoto vězení byla propuštěna na rukojmě. Když sem tam k ní přišla, oznámila sem to a ten koflík sem jí dávala, ale paní kanclířka oznámila, že ho nevezme, jakož jest ho nevzala a vzíti nechtěla. A tak sem jej zase Marušce přinesla do šatlavy a manžel její vzal jej od ní. A když tam chodí- vali a jezdívali páni, kocí sedě tu říkávali: hle, fůra jde. Tak věru bejvalo. Anna, Matěje Pechance manželka: Když sem z kotců přicházívala domů, spatřívala sem někdy, že tu před na- ším domem a naproti stávali koni a na nich deky a slu- žebníci je drželi. A já jim někdy řekla, aby odvedli jich, abych mohla do domu. A děvečka Maruščina, ta která utekla, nosívala za Casty tam vfno rejnskÿ ve débânu a někdy ve dvouch. — Lidmila, Pavla Prohofe man2elka: Já mnoho doma nebejvám, než někdy, když sem šla domů a voni tu před naším domem stávalí koní, a já řekla, aby jich vodvedli dále, abychom mobli do domu. Než mnoho vína nosívali tam k Marušce a slejchávalo se od sousedův, že tak tam u ní pijí, že se nedobře tak děje. A vona chodila pěkně a měla ornpanty zlatý na rukou. A když šla s svejm pánem a s dítětem tak pěkně a nádherně, div Ze od karmazínu neshofely. A říkali mnozí, že jest lehce živa. A peněz mnoho měla, když co u nás v kot- cích kupovala. Jan Pražák řemesla kožišnického: Vidával sem, že ženský pohlaví u ty paní Marušky šívaly pod krovem a po pavlači rannejm jítrem chodívaly. Spatiovali sme to, když sme někdy spratky véSeli. — Jiřík Capek řemesla kožišnického: Když sme tak někdy vo svačině vešli na- horu pod krov, v lítě tedky rok bude, vidali sme tam podli u paní Marušky skrze prkna, dvě osoby Sivaly tam; i jednu sme slyšeli, že ji jmenovali paní Anna, a druhá byla jakás Němkyně bledá, měla čepičku špičalou. A jed- 

Strana 238
238 XV. V ulicí Kaprové. — C. p. 44. noho času v lítě viděl sem, že jedna pěkná šila u vokna ve svétnici, méla 2ivütek zlatejmi pasamany premovany. Než to povědíti mohu, když jest sím hospodář po svý práci odjel a doma nebyl, že tam veselí bejvali a křičí- vali; než když sám doma byl, bejvalo ticho. — Jiřík Za- charyáš pekař (vypovídal německy): U Lídy rejtharový jsem slejchal, že jsou mívali muziku, zpívali a veselí byli ; že jsou vokna z její světnice na můj dvůr, tu jsem slej- chal, Ze jsou veselí bejvali. Matěj Pechanec kožišník: Vejše to pamatuji, Ze sem jednoho času vyšel na zahrádku při domě svým; nějakej člověk vodevřevší sklo ke mně do zahrádky z jejího domu hleděl, kteréhož neznám. A ta jistá, která jest stata, ta mladší, přistoupila k tomu mladýmu a vobjímajíc ho líbala. | A spatřívší mne, zase zavřeli vokno. — Jan Pětitisíc kočí: Více sem se upamatoval, že několikráte házívali tam kamcním a volávali na mne: p. kmotie, p. kmotie, ale já sem se vozvati nechtěl. A v postě ten den před sv. Matějem v neděli prosila mne Maruška, abych k ní k svačině přišel. I přišel sem i s ženou; byl tam nějakej švec z Malý Strany a nějaká Anna, jak byla u Plzáka, zemankou se počítá. I seděla ta tam s tím šev- cem za stolcem a my taky. Potom ten Évec šel domů, ale byli sou oni tam prvy než já s svou manželkou. Neviděl sem nic zlýho, než co tu pravím, to pravím. A za tím způsobem sem tam přišel, že sem měl dáli vézti Marušku k sv. Matěji; proto byla pro mne poslala, měla mi dáti od füry tolar. — Alžběta Pětitisícová: A více v paměti mám: Když jesti paní Maruška stonala k dítěti svýmu, tu scm byla pii porodu jejím den a dvé noci. A tu sem viděla, že nějaký p. Mikoláš do světnice přišel kolikrát a zasc ven z světnice vyšel. A bába, která při ní byla, přinesla jí od něho něco pití, nevím z střevíce-li čili z dlaní. A potom když jest bába děťátko od ní vzala a povila do poduštičky, dala mu je na ruku, tomu p. Miko- lášovi. Než to v paměti nemám, dal-Ji jest zase bábě čili jí na lůžko, pomilovavší se s ním. Byla sem tam kolikrát, viděla sem, 2e tam panstvo bylo, fraucimor. Sedéli za stolem, pili. A někdy, když sem Sla j( upomfnati, zazvo- nuila sem a ona sbéhla ke mné dolů, přivítala mne: Paní kmotra, chcete penězům. 1 vodbyla mne, Ze nemá pen&z. Sla scm zase z domu. A v noci taky kolikrát házení a kordy břinkání sem slyšela, než zlýho sem tam, jak sem živa, nevidéla nic. A když sobě měla tohoto kordovaníka vzíti, před veselím mi pravila: Kmotra, vezinu sobě proto ho, že je řemeslník, aby mne živil. A bylo-li je co, za- nechám všeho. Já sem se jí nezeptala, čeho, než řekla sem; dejž vám to P. B., co slibujete, abyste to splnili. Anna, Matěje Pechance manželka: Více v pamětí mám, že před několika lety, za prvnějšího manžela jejího, poslala k nám domů, abych tam šorce nesla. A manžel můj mi vzkázal do kotců, abych tam nesla šorce, i nesla scm a prodala sem tam kozí šorc. Byli tam nějací Němci, nevím, co sou mluvili; zaplatili mi ten šorc. A vona mi pravila: Paní Anna, to je Turkyně; byla dívčička tak asi ve 12 neb 13 letech, tak vejrostek. Povezou ji s sebou pryč. A potom podruhý poslala, abych jí pěkný dva šorce plinesla, jeden králíkovej a druhej spratkovcj. 1 tak sem učinila a když sem šla na schody, a ona proti mněa vo- devřela komoru po pravý straně a vzala ly Sorcc, vohle- dávala je. | Potom mi zase jeden poslala, jeden zaplatila. A nějaký pán vykoukal z vokna, ncvelkej tlustej, a já se jí ptala, kdo jest to a vona mi rekla, že jest to p. volec její. A já jí řekla: Což vy máte ještě p. votce? Vona řekla: Já mám. 1 vodkud jste? Vona řekla: Z Tábora. A nějaký dvě mladý pěkný praly u necek a já se jí XV. V ulici Kaprové. — C. p. 44. ptala, kdo jsou. Ona pravila, že jsou sestry její. A když sem já potom z ty komory vyšla, vony nebyly u necek. Vona mne vyprovodila dolů až před dům. Do kotců taky začaslý chodívávala a kupovávala čepice a co jí potřebí bylo s nějakejmi pány mladejmi. Ríkávala, že jsou páni synové její. Jednoho času přišla do kotců s pány, byla vopilá, pravila, že jest s pány syny za dvě kopy malvazí vypila. A když tak koni před domem slávali, řekla sem kolikrát, čekajíc manžela svého, aby nás P. B. zachoval, abychme mohli s hrdlem bezpeéni bejti. Jan Kotva, měštěnín St. M. Pr.: Toho sem v pravdě povědom, že Maruška, předešle hbarcířka a nyní Martina kordovaníka manželka, prvního manžela Jiříka harcíře se držela, nejsouc s ním oddávána. Což potom skrze ní byl jest od služby harcířství odstrčen pro jeho a její ne- dobrý chování. A potom se s ní teprva oddal; pobyvší s ní něco málo v manželství, jel od ní do Uher. Přijevší z Uher vždycky nemocen byl, až jesti umřel. I jsoucí ona vdovou těhotná jest zůstala a dceru měla, až ji potom tento Martin kordovaník k sobě za manželku pojal. A jak za předešlýho prvnějšího manžela, tak i nyní za tohoto Martina kordovaníka k ní, k Marušce, do domu přijížděli i také přicházeli jak bíledně tak i nočně lidé z rozličnejch národů mužského pohlaví, dosti velcí páni v zlatejch ře- tězích. A po nich vcházeli za nimi Zenského pohlaví osoby uličkou a již na ně s dveřmi olevřenejmi očeká- vali. A jakož sem tam vídal i chodívat Dorotu krejčovou nebožku, kteráž své skončení vzala, a Annu Mariji, která se přidržela jednoho Spaniele — a jinejeh mnoho, jichž jména neznám. Nadto vejše mnohdykráte bíledně i také nočně mnozí tu souc opilí přicházeli, chtějíc do téhož domu k ní vjíti, a kdyZ jim uechtéli oteviíti, tehdy láli, Xelmovali, jí kurev, svodnic i jejífmu manzelu nadávali, dvíře vyráželi; do voken kamením házeli, takže někdy v pět a šest hodin na noc, když sme již sousedi odpočí- vali, táž Maruška na nás volávala, abychme ji mordovati nedali. A jednoho času večír jeden harcíř vyskočil z téhož domu dobytým rapirem, po němž dům zamkli, což sám kordovaník z vokna s dobytým rapírem chtěl za ním vy- skočiti a s ním se sckali, času nočního, že sme sousedi domů svobodně a bezpečně říkaje nemohli, že tu pod týmž domem s koňmi a rapíry dobytejmi mužského po- hlaví stávali. A když takovejch mladic potřebovala Maruška, tehdy chůvu pro ně posflala, Jestliže jest pak neměla Ma- ruška doma imladých, tehdy poslala ihned k sousedčě, k Líd& Svorcrajtherovy, Ze jedna druhou fedrovala. Tak spolu v tom handlujíc lrozny nepravosti se tu dály, ac vočitě sem jich nespatřil. Když sem po zvonění na rorate chodíval, ještě sedávali, a odtud teprva někteří s kordy i s ručnicemi vycházeli. Jan Slovák švec: Kupoval jsem kordovan od samého i od samý a nosíval jsem tam peníze často. A co P. B. nadélil, pojedli jsme spolu a napili se. A nic jsem ne- viděl, než všecko dobrý, že se upřimně chovala. Vodil mne sám mnohokráte po pokojích jinejch a4 nic jsem neuznal, co by proli P. B. bylo. — Adam Svenda nozír: Předně to v paměti své snáším, že nejednou, než několi- kráte šel jsem s ním z truňku vína do domu jeho času večerního a tu když sem do domu jeho přišel, zdržel mne někdy za bodinu, někdy za dvě a z přinucení jak jeho, tak jejího, že jsem s ním za stůl sedl a večeřetí musel; truňk piva neb vína spolu jsme vypili. Tu jsem taky nic jiného nespatřil, než manželku jeho a jeho jednu kuchařku. Tu abych něco viděti měl, co by proti P. B. a dobrému svědomí bylo, to jsem nikda v ničemž nespatřil. 

Strana 239
XV. V ulici Kaprové. — Č.p. 44. Sebestian Perníček, měštěnín Nov. M. M. Pr.: Jakož jsem pohnán i dohnán od Markéty, jinák Marušky, man- želky Martina Wilderwista, abych jí svědomí vydal proti outrpnému vyznání někdy Doroty Weidcmanky, że by křivé a nepravé aneb neprávní bejti mělo, toho já nevím, poněvadž jest ona Dorota takové outrpné vyznání své smrtí svou stvrdila a na konec to, co jest КоПуёК vyzná- vala, když skončení živola bráti měla, jí z oust v uši na místě popravním mluvila, že jest z ní třetí peníz brala. Však ačkoliv na onen čas jsouce já v povinnosti písařem při úřadě rychtářském, v I. 1602 v pátek po Božím vstou- pení byvše povolán p. rychtář i tolikéž také já do rady, bylo nám poručeno, abychom ihned do domu jejího šli a koho tam kolivěk najdeme, abychom do vězení pobrali; což jsme tak učinili. A tam sšedše, když nám dům otevřenej byl, žádného jsme v téinž: domě jejím kromě toliko jí samou sedící na vokné na mazhauze, majíce vobalené nohy v podušce (pravíc, Ze na podagra stůně), nenašli. A v tom odejdouce zase o tom relací v radě učinili. Potom pak vopět po- druhé já sám jsouce dožádán od nějakého Vlacha neb Spaněle, abych tam s ním práci vážil do domu jejího, że tam u nf kuběna jeho, který se ptidrZel, nalezena bude, chtíc ji do vězení dáti, že by mu nějaký vobojky pobrati měla. A když jsme tam přišli, tu jsme opět nic najíti nemohli, nebo ten Vlach netoliko v pokojích aneb komorách, ale i pod krovem nic najíti nemohl. A tak navrativše se s ní spolu, pryč jsme odjíti museli. Jan Olmajer kordovaník: Jak jsem se některého času řemeslu svému poctivému u Martina W. učil, prve nez sobě Markytu za manželku vzal, dvě lítě, potom když sobě Markytu pojal, dvě lítě jsem u n&ho pozüstával. Jiného nemohu o ní oznámiti, že jsem řemeslo svý u něho dělal, jakožto učedlník. Co jest pak ona činila neb neči- nila, o tom já vědomosti nemám; toliko pro víno, pro pivo, jakožto učedlník, musel jsem choditi, kde mne po- slala kolive&. TolikéZ co se dotejče nebožky Doroty, že jsem ji v domě jejím vídal, než co jest činila neb ne- činila, o tom vědomosti nemám. Tolikéž jednoho času že jest Markyta k ní pro vobojky nějaký poslala do domu u Nožičků [v Celetné ul]; tu jsem vidél knéze jednoho od biskupa Didrštejna Ferdinanda, że jest u nf byl. A u jinejch svodnic Ze jest bejvala, to jsem osobně vi- dával, u nějaké paní Lídy Svorcrejthárky a u jinejch mnohejch nešlechetnejch žen. A tolikéž že jsem s ní sám osobně v Ungeltě pil, že jest ona mne nebożka Dorota oznámila, kterak očím a matka se s ní perou, když jim peněz nedá, a otčím že nechce nic dělat, jen toliko na ní se spolíhá. 14. 1611, 29. srpna. Rukop. č. 2205 f. 324. (Kšaft Martina Wildrwista kordovaníka.) Ve jméno —. Jakož jsem já Martin Wildrwist, měštěnín St. M. Pr., od P. B. nemocí na těle mém navštíven — nařízuji: — Co se jiż domu mého dotejče, v kterémž nyní bydlím — dávám — mému milému pastorku Janovi Grecenovi pro jeho ke mně pro- kazovanou věrnost a poslušnost. — Stalo se 11. Junii 1611. 16. 1611. — Rukop. ë. 2233 f.13. Jan Krepsin Wildrwist přiznal se, že jest dlužen Janovi Sinkovi, var- haníku a mčěštěnínu města Jihlavy, který dluh zapisuje na domu svém v Kaprovic ulici, v němž bydlí. 16. 1619, 25. května. Rukop. č. 2114 f. 121. Uroz. p. Fabian Sebestian Prolhoffer z Purkerstorfu a Anna Kateřina m. j. k. d. mezi domy p. Jana Boryně ze Lhoty 2 Duchoslava Karafiláa od Jana Dominika de Baryfis, jakožto mocného otcovského poručníka někdy Jana Kres- nera Wildrwista, za 475 k. gr. è. XV. V ulici Kaprové. — C. p. 45. 939 Cislo pop. 45. * 1406, 20. srpna. Rukop. č. 2101 f. 54. Mar. garetha, relicta olim Alberti Prawn, publicavit sedecim cum media s. gr. prag. census, que ipsam in porcione sua iuxta divisionem inter ipsam et Albertum, filium suum, factam dinoscuntur pertinere, videlicet Vll s. super domo Jacobi Leytner in antiquo Гого, ПИ в. super domo olim Mixiconis, notarii tabularum, nuuc Wenceslai Motyka, it. dimidiam alteram s. super domo Gothardi Kotel dolea- toris in platea s. Valentini, et IIl] s. super vinea olim Wenceslai Poczrnicz. Act. fer. V. ante Bartholom. 1. 1438, 24. dubna. Rukop. c. 90 f. I7. Jira fare- trator emit domum inter domos Petri de Slupnicz et Wenczlawii erga Mathiam dictum Rysska pellificem pro Xl s. gr. Act. fer. V. post s. Georgii. 2. 1451, 2. ledna. Tamtéz f. 198. Philippus de Rziedhosst et Dorothea e. d. sitam prope s. Valentinum inter domos Fenclawkonis et Dorothee dicte Butowska erga Dorotheam, relictam Georgii faretratoris, quam do- mum eadem Dorothea cum consensu et plenaría voluntate dominorum magistri civium et consulum propter eviden- tem utilitatem orphanorum, Johannis videlicet et Petri, filiorum prefati Georgii et eiusdem Dorothec, vendidit pro IX s. minus XX gr. Act. sabbato post Circumcis. d. 8. 1464, 12. ledna. Rukop. č. 2105 f. 8. Martinus Hobssowsky et Dorothea e. d. — erga Philippum de Rziedhost pro XIII s. minus X gr. Act. sabbato post Epiph. d. 4. 147]. — Rukop. C. 2119 f. P. 12. Ve jméno Бойе amen. Já Martin Hobiovsky z Valtiefova, mé&ténín St. M. Pr, vyznávám — že ačkoli — nemocen jsem — takže duom muoj, v němž bydlím — dal sem dobrovolně panie Dorotě, manželce mé —. Dále častopsané manželce mé porúčiem, aby knězi Přibíkovi I k. gr. a na dielo světnice farářovy u sv. Valentina II k. vydala. Item jakož mám 1l k. gr. plalu ročníicho v Modleticích na Ondráč- kovi a na Havelcovi, ty k kostelu sv. Valentina odkazuji —. (Bez označení dne.) 5. 1474, 18. srpna. Rukop. č. 2119 f. R. 15. Ve jméno božie amen. Já Dorota Hobšovská, měštka St. M. Pr. vyznávám — že ačkoli z dopuštěnie boZieho nemocna jsem etc. najprve činím a ustanovuji opatrné lidi Jeronima postřihače a Jana od kapruov, měšťany již psaného města Pražského, přátely mý zvláštnie, pravé a mocné poručníky všeho statku mého —. Potom pak duom muoj, v němž bydlím, panie Elšce, dceři mé, po smrti mé otkazuji dé- dičně a plným právem. A k tomu poručníci již psaní sto kop a XX k. gr. m. vydajte, ale ne po jedni, neż po málu, ku potřebám jejím, sukni harasovú podSití, klok harasový, sukni také harasovú jednoduchú a střiebrný pásec. Item Aničce, druhé dceři mé, otkazuji X k. gr. m. a dětem jejím XV k. gr. m.; než aby poručníci týmž dětem jich nevydávali do jich let. Pakli by před lety zemřely, připadní na jich mateř. A k tomu již psané Aničce dceři sukni černú a klok sukna amstrdamského přidávám. Item Duoře, děvečce s služebníci mé, otkazuji zahradu mú pod Strahovem i s plným právem otdávám šlojieče mé všecky, šatuov ložních s postel; a k tomu poruéníci sukni ji dobrí udělati dajte a klok amstrdam- ského sukna. Dále týmž poruéníkóm rozkazuji a porńciem, aby z pasu mého střiebrného kalich dadúce udélati, vy- dali jej do kostela sv. Mikuláše v St. M., aby při témž kostele zuostal budúcně. Item k sv. Valentinu na zádušie 

Strana 240
940 XV. V ulici Kaprové. — Č. p. 45. XX k. a Štěpánovi sladovníku V. k. m. také vydajte. — Act. fer. V. post Assumpt. M. V. 6. 1476, 11. února. Rukop. ¢. 2105 f. 350. Jo- hannes, eo tempore ponderator a pondere specierum, ct Elsska c. d. sitam inter domos Andris institoris et Petri ub alba cruce aput. Wenceslaum dictum Kalina cum con- sensu Elssky, uxoris sue, pro XX s. boem. eo iure, quo predicti coniuges per testamentum. Dorothee Hobiovské tenucrunt. Act. sabbato ante Invocavit. 7. 1476, 1. října. Rukop. č. 2119 f. S. 9. Ve jméno —. Já Elška z Hobšovic, slovutného panoše Vá- clava Kaliny z Skály manželka — statek muoj vSecken — otdávám — manželu mému milému, — Mistr Mikuláš z Sušic dlužen mi jest za tvrz a ves Hol řečený IC k. gr., jakož to dsky zemské okazují. Jan Poduška sladovník z Nov. M. za duom zuostává LX k. gr. — Anně, sestře mé, XXX. k.. — Act. die Remigii. 8. 1490, 24. biezna. RuAop. c. 2106 f. 223. Ge- orgius pellifex el Katherina emerunt domum inter domos Petri ad albam crucem et Dorothee Volková erga Johan- nem [Hanograf], antiquum ponderatorem, et Elizabeth, conthoralem ipsius, pro XLV s. gr. pr. Act. in vig. Annunc. M. V. 9. 1492, 9 dubna. Rukop. ¢. 2107 f. 1l. Jacobus pellifex ct Bonussa e. d. inter» domos Dorothce, relicte Mathie, Wolek, et Petri ad albain crucem a Georgio pel- lifice, Spunt(k dicto, pro L s. gr. pr. Act. fer. lI. post Ambrosii. 10. 1617, 14. listopadu. Rutop. č. 2108 f. 213. Bonuše rybářka stoje osobně v radě vzdala jest a mocí zápisu tohoto vzdává duom svuoj, v kterémž bydlí, v osadě sv. Valentina podle domu Jaroše, písaře panského, a Ja- kuba písaře, i statek svuoj vešken, kde a na čem by ten koli záležal i právo své všecko, kteréž jí náleží po ne- božtíkovi Jakubovi kožišníku, manželu jejím, Janovi, synu svému — však na takový zpuosob: že on Jan, syn její, má ji Bonuši, matku svú, ochraňovati a opatrovati všemi potřebami až do své aneb do její smrti. Při tom ne- uchoval-li by téhož Jana P. B. prvé od smrti nežli Bo- nuše, matky jeho, bez pořízení a ona Bonuše, matka jeho, že by se s Kateřimí, manželkú po něm zuostald, sbyti nemohla, tehdy což by koli toho statku pozuo- stalo po již jmenovaným Janovi, aby ten statek šel na dva pravá díly, Bonuši, matce jeho, jeden díl a druhý díl Kateřině, manželce Janově, spolu s dítkami na rovný díl. A potom neuchoval-li by P. B. Bonuše, matky Janovy, tehdy coz by po nf zuostalo kolivék toho statku, aby to všecko připadlo na vnácata její Bonušové. A pakli dítky jsa a že by zemřely, tehdy aby ten statek Bonuši na žádného nepřipadoval, nežli na Kateřinu, manželku Janovu; | a zase také jestli že by prvé Kateřina, nevěsta její, umřela i dítky její, tehdy aby na žádného ten vešken statek nepřipadoval, nežli na Bonuši, matku častojmeno- vaného Jana. Než dal-li by P. B. často dotčenému Janovi, že by s pamětí dobrú pořízení učiniti mohl, tehdy on opatiiti má matku svú právě a věrně, jakožto syn její věrný. Act. sabbato post Martini. 11. 1528, 11. září. Rukop. č. 99 f. 163. Stala se smlúva mezi Janem Bonuší z jedné a Janem Janákem me- čířem a Váciavem kramářem z mostku z strany druhé vo ostatek sumy XXVII k. gr. — a to jim Jan Bonuše uji- šťtuje — na domu svém ležícím mezi domy Jaroše písaře a Marty Volejnice —. Act. fer. Vl. post Nativ. M. V. 12. 1624, 7. září. Tamtéž. Zvedeni pro výše ozna- čený dluh Janák mečíř a Václav z mostku na duom Jana Bonuše. Act. fer. III. ante Nativ. M. V. XV. V ulici Kaprovć. — C. p. 45. 13. 1524, 7. prosince. Rukop. c. 2110 f. 20. David ze Lhoty, syn p. Jana Borně odtudž ze Lhoty, koupil duom — od Tana Janáka ineGífe a od Václava kramáie z mostku — za XXII k. gr. pr. Act. fer. IL post Nicolai. 14. 1586, 8. února. Registra lisltt hrál. v archivu českého místodržílelství f. 481 a 491. (Staroměstským.) Poctiví věrní naši milí! Jakož nám psaním vaším ozna- mujete, kterak by vás na místě našem statečný Jan Borcň ze Lhoty ete., věrný náš milý, před soud komorní o ně- jak grunty a dvuor ve vsi Uvenci, kteryz jest od mnoha let (jakž zpravujete) obec St. M. Pr. v pokoji vždycky podle spravedlností svých držela, obeslati měl, abyšte jemu na týž dvuor spravedlnosti položili, při tom i těž- kostem vašim některým, kteréž sobě pii tom obeslání kladete, sme vyrozuměti ráčili, i nevěda my, jak se ta věc sama v sobě md, rdcili sme témui prokuratoru našemu poručiti, aby on naten čas s týmž obesláním (dokudž by- chom té věci gruntovně přezvěděti neráčili) v pokoji byl. Datum v Inšpruku v úterý po Hromnic etc. XXXVI), — (Prokuratoru království Ceského.) Statečný, věrný náš milý! Oznámeno jest nám od poctivých purkmistra a konšeluov St. M. Pr., kterak by ty je na místě našem před soud komorní o grunt a dvuor sedlský ze vsi Uvenčí obsílati měl, ať by na týž dvuor spravedlnosti položili; kdež pak tíž Staroměstští sobě takovému obe- slíní z některých příčin stěžují, i nevěda my, jak se ta věc sama v sobě má, poroučímeť, aby na ten čas s lím obesláním v pokoji byl a zřízeným radám komory naší v království Ceském, věrným milým, zprávu toho všeho dal, kterýmž také o tom psáti ráčíme, aby vezmic od tebe zprávu nám to sepsané spolu s zdáním svým poslali; znajíc vuoli naši tak se zachovej jináč nečiníc. Datum, ut supra. . (Zřízeným radám království Ceského.) Urozeni, sta- tecn{ a slovutnf, vérn{ nadi mill! Ozndmeno jest nám od poctivých purkmistra a konšeluov St. M. Pr., kterak by je na místě našem před soud komorní prokurator náš o grunt a dvuor sedlsky ve vsi Uvenci obsflati měl, aby jemu na týž dvuor spravedinosti položili; kdež pak sobě takovému obeslání tíž Staromčstští z některých příčin stě- žují, i nevěda my, jak ta věc sama v sobě jest, psáti ráčíme témuž prokuratorovi, aby na ten čas s tím ebe- sláním v pokoji byl. Prolož vám poroučíme, abyšte nám nemeškajíc, zprávu toho všeho od téhož prokuratora na- Seho vezmüc, to sepsané poslali i radu a zdání vaše, co bychom dále stú věcí činiti měli, oznámili, jináč nečiníc. Datum ut s. — (Staroměstským a Novoměstským každým obzvláštně psáno.) Poctiví, věrní naši milí! Věděti vám dáváme, že sme urozeným a statečným Zdislavovi Berkovi etc., Janovi staršímu z Wartnberka, Sebestiánovi z Weyt- mille, Wolfartovi Planknarovi a Janovi Borňovi, jakožto komissařuom, našim věrným milým, o některé potřeby naše podle instrukcí znění s vámi mluviti a jednati po- ručiti ráčili; protož vás s pilností žádáme, cožkoli jmeno- vané osoby jinénem naším tu proto na vás podle instrukcí vznesi a jednati budń, že jim toho všeho nicméně, než jakobychom my sami zistné mluviti a jednati oto s vámi ráčili, dostatečně uvěříte a v tom se povolně, hotově i poddaně najíti dáte a my vám to milostí naší královskú zpomínati a nahražovati ráčíme. Datum, ut supra. (Najvyššímu hofmistru království Ceského, najvyššímu mistru strakonickému Sebestiánovi z Weytmille, Wolfar- tovi Planknarovi a Janovi Borňovi ze Lhoty ete., všem spolu neb nčkterým z nich.) Urození, stateční, včrní naši milí! Teď vám spolu s listy věřícími instrukcí naši posí- 

Strana 241
XV. V ulici Kaprovć. — ©. р. Ab. lati a při tom vás s pilností žádati ráčíme, abyšte podle znění tejž instrukcí jakožto komisaři naši na místě našem s poctivými purkmistry a konšely St. a N, Měst Pražských, věrnými našími milými, snesúc se spolu o den, tím ne- prodlévajíc, o sečekání těch sum, kterýchž jsí nám léta etc. XXXIII? jminulého pro potřeby naše (o čemž dobrú vědomost máte) puojčili, jednali, jakož tomu všemu z tejž instrukcí vyrozumíte; kdež pak nepochybujem o vás, znajíc vy toho zvláštní potřebu naši býti, že se podle vuole naší v tom jednání povolně zachováte, žádné pilnosti, péče ani práce pro nás nelitujte, očekávajíc od nás milo- stivé odplaty. Datum ut s. 15. 1687, 15. července Tamléž Missiva 1536— 38 f. 138. (Janovi Borňovi.) Statečný, věrný náš mily! Jakožť jsme z Inšpruku času jminulého psaní učiniti a po- ručili byli ráčili, aby z některých hodných příčin s tím obesláním, kteréž jsi na místě našem před soud komorní na poclivé purgmistra a konšely St. M. Pr. o sedlský dvuor ve vsi Uvenči byl vzal, do některého času u po- koji byl a protozt poroucime, aby o takové oboslání, když toho čas bude, jmenované Pražany obvinil a ku próvu s nimi piistipil a tu při s strany toho dvoru, po- kudž toho potřebu poznáš, podle pořádku a práva k konci vedl, jináč nečiníc. Datum na hradě Pražském v neděli po sv. Margétě. 16. 1669, 10. listopadu. Rukop. č. 991 f. 521. Jakož jest uroz. p. David Borcň ze Lhoty » na Mikovicích připraviv ku právu Valentina, vinaře toho času u juna Mráza z Milešovky, jeho obvinil z mordu a to takového, że |. 1568 den sv. Jana Kr. nenáležitě zamordoval by Jana Pitopasa, člověka poddaného p. Davida, braní v krá- lovství tomlo zapověděnou, na vinici jej zastřeliv, prosíc aby z toho práv byl. Proti tomu od Valentina za odpo- věď dáno, że tomu, aby on Jana Pítopasa nenáležitě, též braní zapovédénou, zamordovati imél, odpírá, než k tomu se zná: Když ten Pitopas přišel na grunty a na vinici p. Jana Mráza a škodu dělal, třešně česal a plná ňádra již jich měl, chtěl ho postíženýho Valentin: ku právu dopru- viti, ale Pitopas jiti nechtěl, nýbrž se jemu spíčil inluvč, že ku právu nepůjde a spíše ho zamorduje aneb sám od něho Valenty zabit bude. A tak sc Valentin chytil rućnice. Jan pak naň sábl chtě mu ji vydříti. V tom tento spustil ručnici a on jest prostřelen. [I poněvadž tyż Jan byl škůdce lidský, zločinec a zloděj, mohl ho na gruntech pána svého náležitě, spravedlivě a dobře zamordovati, jakožto věrný služebník pána svého. Zvláště na vinici. A to tou braní, kteráž mu od pána k ochraně statku jeho zapůjčena byla. A chce ukázati, Ze to náležitě mohl učiniti, stalek pána svého opalrujíc. 1 když strany na odporu byly, jest jim den od práva až pod té pře ztracením vložený, na kterýž oni stojíce žádali za čtení svědkův, k tomu mluvivše, že z těch svěd- kuov se nachází, kterak tento Valentin pohrúžku jest učinil Janovi Pitopasovi, že z něho bude duše vypuzena a tak od rukou jeho sejde. A právo jest, že po znamení má byli souzeno a kdo hrozí, že jeho pobrůžka bývá za skutek. Jakož pak skutek a mord tento Valenta jest uči- nil a při žalobě k tomu se přiznal, neb jest to tak, že jest lio zastřelil po zadu, sa samotny s sainotnym, a po- tom ho přitáhl, kde mu se vidělo, aby vejmluvu měl, že ho na škodě postihl. Proti tomu od Valentina mluveno, že nemohl toho doslechnoutí z těch průvodův, aby p. David, co sobě do Zaloby vloziti dal, to ukázati měl; než dva svědkové to vyznávají, že by měli od Valenty slyšeti, že má Jan Pi- topas prdnouti duši. A na to se ukázalo právo o pohrůžce XV. V ulici Kaprové. — C. p. 4b. 241 a oznámeno, že po znamení má soud činěn býti. Až po- tom se toho doloZilo, Ze by po zadu byl postřelen: I jestli że on nebožtík jakú stížnost sobě vo tu pohrůžku do něho sobě pokládal, tehdy se měl v tom podle zřízení zemského zachovati, k němu dva člověky dobrá a zacho- valá poslati, ználi se k tomu, že by mu odpověděl. Seznal-li by se, že odpovídá, měl se k němu zachovatí jako k odpovědníku a škůdci všech obyvatelův království Ceského. Ale on Jan Pitopas tak se jest nezachoval, k Va- lentinovi neposlal, ani ho z toho uevinil. ProtoZ ti svěd- kové nemají ku právu přijati býti. — Neb slavné paměti císař Karel Ctvrtý, aby obcliodníci a nákladníci hor vi- nicnich mobli opatfeni byti a žádnému žádná škoda ne- byla, ráčil naříditi — kteří by se lidé toho dočinili a škodu na vinicích činili; jak se k nim páni a držitelé vinic zachovati mají — k tomu mluvě, že ten má za mor- dýře držán býti, kdo nemaje přlčiny mord nad někým provede, ale Valentin jest k tomu příčinu měl —, A v témž majestátu se dokládá, mohou-li škůdcové takoví býti po- stížení, že mají mordováni byti, a když tak kdo koho zabi, vloże nań dva halife, na tom nic ztratiti nemá. l poněvadž Pitopas při škodě přistížen jest a ku právu se dovésti nedal, o brani se trhal, co sobě pro to podle vyměření císařského uhonil, toho také musel užiti, odka- vadž se rozumí, že není zoumyslně, ale slušně i také spra- vedlivě zamordován. Neb, jakž oznámeno, císař ráčil to osvoboditi a té svobody měšťanuom příti, aby své statky tak opatrovati mohli. Avšak ani takové opatrování těch Eküdcuov přetrhnouti nemůžeme; na voko se vidí, jaké veliké škody na těch vinicích se dějí, že téměř nic nikdyž v cele zůstati nemůže: ano ti lotříkové již tam v houfich i ve zbroji chodí; (ed nyní tii postíZeni jsou, na druhé vinici Jana Mráza, tu kdež vinaře uprali, utloukli a za mrtvého odešli. Ti svědkové vyznávají, že Valentin na hanebný škodě toho Pitopasa jest postihl, na gruntech u té třešně, kdež škodu činil, že netoliko třešně česal a za ňadra dcpal, ale i s větvemi lámal, což velmi věc jest žalostiví —. 'Tu p. purkmistr a pani — vypovídají: Po- něvadž Valentin vinař slyše na sebe žalobu, že by Jana Pitopasa z rucnice postfeliti a zamordovati měl, odpověd dávaje od sebe promluvil, že to náležitě učiniti: mohl, jako věrný služebník ора\го)(с statek pána svého, když jeho Jana na vinici při dělání škody, třešní česání, posa- icného ku právu připraviti nemohl, a veda na to práva, svědomí, toho, což tak sobě za obranu bral, dostatečně jest neodvedl, z té příčiny chce-li on Valentin žaloby na se uCinéné prázen byii, povinen jest to, Ze z žádného záští a zlého oumyslu, než opatruje a obhajuje statek Jana Mráza, pána svého, jej Jana Pitopasa — jakž se mu spíčil, inluvč, že ku právu nepůjde a spíše ho zamorduje ancb od ného Valentin zabit bude, v tom rućnici jemu vydříti chtěl, i jeho jest postreliti a zamordovati musel, přísahou, jakž mu od práva nalezeno bude, zpraviti a to ve dvou nedělích pořád sběhlých. Zpraví-li, tehdy té ža- loby prázen bude; pakli by nezpravil, v pokutu o mor- dech vyměřenou upadá podle práva. Act pridie s. Martini. 17. 1570, › 8. unora. YTamtez /. 666. Vedle toho obstavnůku, kterýž jest p. David Boryné z Llioty na Mi- kovicích při právě učinil na Jana Bachátka ze vsi Nau- měřic, poddaného p. Jiříka Zejdlice ze Senfeldu a na Zvolenévsi, pro nedopomožení pokuty X k. gr. m. naJa- novi, rychtáti ze vsi Volovice, pro nepuštění vody z ryb- níka Volovického podle smlouvy na to učiněné, žádaje týž p. David podle toho obstavuňku na něm Janovi Ba- cháčkovi za dopomožení. Proti tomu od p. Jiříka Zejdlice na místě obstaveného jest mluveno, že to stavuňk jest 81 

Strana 242
942 XV. V ulici Kaprové. — C. p. 45. nepořádný a takový nepořad že chce ukázati zřízením zem- ským, nálezy, cedulemi poselacími i smlouvou. Nebo p. David psaní učinil ku p. Jíříkovi Zejdlicovi o dopomožení té pokuty, na kteréžto psaní on Jiřík mluvil o tu pokutu s tím, na kom ji mítí chtěl, jako s rychtářem Volovickým. Kterýžto tomu, aby co propadnouti p. Davidovi měl, jest odcpřel a takový odpor v známost p. Davidovi uvedl. O čemž on věda proti zřízení zemskému S1. takového stavuňku jest činiti neměl, volaje se k tomu, že to chce ukázati, kdyZ mu čas k pruovodům bude jmenován. Na to od původa mluveno, že jest mu takovouž odpověď předešle dával, že rychtář té pokutě odporuje a nic méně stavuňkové sou šli a průchod svůj měli, protož nevěří, aby nyní la příčina k ukázání nepořádného stavuňku postačiti měla. A když strany na odporu byly, jest jim den k pruo- vodüm od práva uložený, na kterýžto ony stojíce p. Zej- dlic oznámil, Ze ten stavuňk z příčín, které oznamovatí bude, jest nepořádný, žádaje předkem, aby se četl list poselací, jehuž datum v sobotu po Nanebevzetí P. M. l. 1568, smlouva mezi p. Janem Boryněm ze Lhoty a na Mikovicích a p. Jindřichem Zejdlicem z S., též cedule ře- zaná a slavulik. K tomu mluvě: že Valentin Stfibrsky obstuvoval na místě páně Davidově Jana Bachácka, an od něho k tomu nebyl zmocněn, a z téhož stavuňku toho se nenajde, aby jakú k tomu mocnost jemu dal, žádaje, aby ji Valentin ukázal, měl-li jest jakou. Neb i při hořejších soudech chce-li se kdo ohlašovati které při na místě jivého, mocnost od něho ukázati musí. Neukáže-li, s té pře sejde a tento treslán bude. Druhé, učiněn (cn stavuňk proti zřízení zemskému, neb p. David učiniv psaní ku p. Jiříkovi o tu pokutu, vzal od něho odpověď, že Jan rychtář té pokuté odpírá. což jest jemu v známost uvedl a hned se v to uvolil, že mu chce za spravedlivé učiniti, cbtěl-lí by ho z čeho před ním viniti; on neuciniv toho obstavil a tak zřízení zemského pominul. Na to dal éísti list po- selací od p. Davida, odpověď na něj p. Zejdlice, ceduli řezanou, zřízení zemské S 1,3, D4. Proti tomu od p. Davida Boryně mluveno: že se první příčinou zbytečné zaneprázdnění děje, neb chtěl-li jest vidéti mocnost Valentinovi danou, měl jest se o ní při obstavuňku domlouvati anebo při prvním stání rovně jako bývá při začátku pře; prve nežli se odpověď dá, původ musí ukázati mocnost od toho, na čím místě viní. Na ten čas nebyl-by povinen ukázati (é mocnosti, ale aby se neměl na čem zastavovali, podal ji ku přečtení. Dále aby proti zřízení zemskému obstavnňk učinil, toho se ne- najde, neb jest předkem se psaním ohradil, kteréžto psaní ohradní sám Jiřík proti sobě ukázal a potom teprv obstavil. Jezto se tuto ani dluliu, ani rukojemstvf, v kte- rýchžto příčinách jedni druhejm před stavuňky opovídati se mají, nedotejče, než pokuty podle smlouvy povinné a propadené. A v též smlouvě není to obsaženo, aby z ta- kové pokuty před ním, Jiříkem z Senfelda, vinění býti mělo, než tak jest vyměřeno: Jestliže by kdy splavem voda nešla a rychtář hned tou tríbou vody nepustil po napomenutí ve dvou dnech, aby propadl 6 k. gr. č. p. Boryňovi aneb držiteli Zeměchského rybníka, a těch by mohlo se dobývati právem stavním kolikrát koli by se toho dopustil. Táhna se na touž smlouvu mluvil, že před- kové a otcové jich stran na tom sou se snesli a smluvili, aby stavuňkem a nejinak ta pokuta dobývána byla. Pro- tož zřízení zemské v té příčině že by se sem netrefilo. Nebo kdo na se jakú pokutu uvede, vedle té k němu má býti přikročeno a vedle vejminek, na kterýchžkoli strany by se snesly. Nato dal éísti 2E. zem. C XLV, J LXI, K 1X, J XLVI. XV. V ulici Kaprové. — C. p. 45. Zasc od p. Zejdlice mluveno, Ze se jest o mocnost prve domlouval a nyní se ukazuje; mohla po obstavunku napsána býti, poněvadž není v stavuňku žádné o ní zmínky. A zř. zem. netoliko na dluhy a rukojemství, ale na všecky věcí jiné, pro které by lide se stavovati chı2li, se vztahuje, i na pokuty. Protož pokudžby p. David po právě jíti počal a se psaním opověděl, mčělť jest ten právní pořádek dokonati a ne strhati se jeho a stavuňku žádati, než od pána opatření spravedlivého očekávati. A kdež se táhne na smlouvu, však tou se vyměřuje, komu ta pokuta náleží, jako držiteli Zeměchského rybníka, a aby on David sám držitelem téhož rybníka byl, toho jest neukázal a neukáže; Zžádaje za čtení zouplna té smlouvy pro snazší vyrozumční toho, za kterou příčinon jest se táž smlouva stala, jako pro vodotoky toliko k ryb- níkům Volovického a Zeměchského; též za čtení zápisu trhového, kdež Zdislav Boreň ze L. jemu Davidovi dě- dietví a díl svůj jest prodal; nálezu mezi Adamem Bo- ryněm z L. a ním Davidem odtudZ z L., dsky trhüv, mluvě, že sám držitelem toho rybníka Zeměchského není, než jest ho polovice jedna jeho Jiříka Zejdlice. Neb spra- vedlivým přísudkem na soudu zemském polovice všeho statku Zemécliského jest priivlastnéna Adamovi Boryhovi a ten ji prodal p. Voldriehovi Dubanskému z Duban a p. Voldřich jemu Jiříkovi. A od té chvíle, jakž Adamovi ze Lhoty postoupil David polovice vsi Zeměch, sám toho rybníka držitelem není od I. P. ete. 60. Nebo ne držitel polovice rybníka, než držitelé všeho rybníka z též pokuty viniti mají jakožto společníci podle zř. zem. C XXXVI, XXXV, O XXXVII. Měl jest viniti toliko z polovice té pokuty a dílu svého a ne ze vší sumy Nad to pak vejše, Ze by David tu pokutu, projíti dav letům zemským, pro- mlčel, i pouštění té vody, neb nikdy o té vodě zmínka se neděje, ani tu kde David kupoval, ani kde Adamoví bratru postupoval. A že toho času, když o tu pokutu David na- stupoval, voda z rybníka Volovického šla jest »plavem, takže ji tou jalovou troubou nebylo potřebí pouštěti, zvláště na ten rybník Zeměchský, an tehdáž byl prazdnej, spustlej a vody nepotřeboval. Odkudž se rozumí, že více z svémysinosti, nežli jaké potřeby David Boreň toto by před sebe vzal. Kdyby nebylo hněvu, záští, kyselosti, nevole, nepřátelství a zoumysiností, že by p. David ne- učinil toho. Neb častopsaný rybník by nebyl nasazený od toho času, jakž p. Dubanský díl té vsí Zeměch od Adama koupený jemu Jiříkovi z Senfeldu jest prodal. A tak jaká by se mu škoda státi mohlu, pro kteréžto škody uvaro- vání mezi předky jich ta smlouva učiněna byla. Opét od p. Davida mluveno: Ze p. Zejdlicovi prc- bejvá příčin, ale kterak jemu platné býti mají, potom se oznámí. Na ten čas praví, že ta zřízení zemská jest ukázal proto, že jeden každý při své pokutě a vejmince züstaven býti má. Ze pak v držení rybníka Zeměchského jest, není mu toho potřeba ukázatí, poněvadž sám Jiřík z Senfeldu za něho již dostatečně to provedl. Než že by se chtěl za společníka jemu postaviti, ale on neví o žádném jeho spolku. Nebo užívá svého, jak umí, a Jiřík laké svého. Protož dobře jest o všecku pokutu nastoupiti mohl. Z zá- pisüv téch desk zemských toho že se nenachází, aby Jiřík Zejdlic polovici té vsi Zeméch s tou vodou, o kterúž činiti jest, koupil, protož se nemá na tu pokutu potaho- vati. AC pak praví, že by ten rybník tehdáž byl pustý, ale v tom se sám poráží, neb kde dává odpověď na po- selství cedulí řezanou, tu dokládá, aby to raději opatřil, aby sedláci jemu ryb z něho nekradli. A taktě pustý býti nemobl. Ani beze škody se jemu dáti nemohlo a tu vodu zdržovati, kteráž netoliko na ten jeden rybník jde, ale i 

Strana 243
XV. V ulici Kaprové, — Č. p- 45. na jiný čtyry. A ty jemu opatřiti jest náleželo —. Aniž se naděje, aby jaké promlčení tuto se najíti nemohlo, neb v té smlouvě žádný čas není vyměřený, než kdyžby koli voda splavem nešla, aby tou troubou byla puštěna pod pokutou častojmenovanou. Mluvé, Ze v středu po Naroz. P. M. 1. 68. sám několikej vycházel, aby spatřil, tete-li voda. A shledav, Ze neteëc, hned poslal pro rych- táře a jeho napomenul: Poněvadž splav jest zavezený a jinde vody že by bylo s kolo a p. Jiří že by ten tok jinam, nežli na rybník, obrátil, aby trúbou vodu pustil. Ale on toho neučinil a tak vody nebylo —. "Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž v smlouvě mezi stat. rytíři p. Janem Boryněm z L. a p Jindřichem Zejdlicem z S. učiněné I. 85., kteráž na dě- dice a budúcí jejich se vztahuje, to jest vyměřeno: Kdyby ta voda splavem do rybníka Volovického nešla, že ihned z téhož rybníka trúbou jalovou rychtář Volovický, kdyby napomenut byl od držitele rybníka Zeměchského, ji pustiti na týž rybník má pod propadcním pěti k. gr. č., kterýchž právem stavním držitele toho rybníka Zeměchského dobý- vati moci budou. A p. David, téhož rybníka držitel, to jest svědomím podle práva provedl a pokázal, Ze l. 68. při času Nanebevzetí P. M. voda z rybníka Volovického splavem jest nešla a Jan, rychtář ze vsi Volovice, sa od něho p. Davida podle smlouvy napomenut, jalovou trúbou vody na rybník Zeměchský jest nepustil, pročež jest Jana Bacháčka ze vsi Nauměříc, poddaného p. Jiříka Zejdlice, při právě tomto pokuty pět k. gr. č. dobejvaje podle smlouvy p. David jest obstavil. Z těch příčin dává se jemu p. Davidovi Boryňovi proti výš psanému Janovi Ba- cháčkovi za právo tak, že podle toho obstavuňku pokutou pěti k. gr. č. jest povinen. Act. in vig. s. Mathaei. Svědomí k tomu přijatá (rukop. č. 1056 f. 135) zní: Bartoň Rezníček, z Nymburka posel: Chodil sem s puo- honem od p. Davida B. ku p. Jiříkovi na Zvoleněves o položení listu. Jest mi dáno od chůze b gr. bílých. — Václav, služebník p. Davida B.: Bylo po P. M. na nebe- vzetí v tu středu, teď již rok jminul, šli sme s svým pá- nem až do Volovice. Tu kázal pán vyvolati sobě Volo- vického rychtáře : Jene, rychtáři Volovický, napomínám tě vedle smlouvy, aby mi čep vytihl z trouby jalový a vodu aby mě pustil na rybník Zeměský. A on jest po- věděl, že la trouba jest zavezena a zabořena. Hned sme odtud šli na ten rybník Volovický i to sme viděli, že nic tou troubou voda nešla, slove jalová, ihned sme šli k splavu. To sme taky viděli, že nic tím splavem voda nešla, i to sme viděli, že tajž splav taky v nově zavezený jest, že jej jedva dobře znáti bylo. I to sme vidéli, ze ty hráze v nově na dva lokty jest povyšeno ; taky tu mlejn jest při tom rybníce v nově ustavenej aniž na ten mlejn žádná voda nešla z toho rybníku. Hned sme odtud opět šli na ten rybník nahoru do chobotu, kdež naň voda teče ; tu sme viděli, že na ten rybník Volovický právě tokem s dobrý kolo šlo vody anebo více, hned sme pak odtud domů šli. Hned toho léta zase vejše psaného po Na nebe vzetí P. M. v sobotu někteří šli, abychme tu vodu ohle- dali nebo spatřili, jde-li jí co z toho rybníka Volovického tou trubkou, slove jalovou; moc jí nešlo aniž splavem, ani na ten mlejn, kterýž v nově udělaný. Hned sme opět odtud šli nahoru nad tajž rybník, to sme viděli, že naň předce voda šla jednostejně tokem na ten rybník Volo- Vicky. A teď sme letos chodili k Bachâtkovi Janovi do Nauwiněříc s cedulí řezanou, že mu pán dává věděti, chce-li sám pří tom býti aneb na svým místě koho vyslati. (Tak svědčí i Ilavel, rychtář ze Zeměch, Jíra vinopal, Mikuláš, krcmář dolejší, a Jan, krčmář hořejší, odtud, Matouš, XV. V ulici Kaprové. — C. p. 45. 243 rychtář z Lobče, Jan vinaťčin odtud, Jan Kučera, Matouš Pražák, Blažej Fašek z Mikovic, Valenta Kazda a Jan Průša, oba ze Zeměch.) 18. 1584. -— Rukop. C. 2112 f. 187. Davida Borně z Lhoty. 19. 1587. — Rukop. à. 1054 f. 246. (Svědomí mezi Kateřinou Bartoloměje krejčího z domu p. Boryňova, a Jeronymem Rudolfem a Markétou m. j.) Martin, lokaj p. Václava Boryně svědčil: Přišla ta Vlaška do domu páně Boryňova k tomu starýmu na den sv. Petra, upomínala ho, že by mělo nějaký děvče pokrásti peníze a utratila je tu v domě u něho a něco jinde. Potom pak jsou to děvče dostali, ten Vlach dal jej saditi. Půjčíla tomu sta- rýmu tolar a Zidovi druhej a manželce jeho, toho starýho, tolar bez dvou bílou. Tu je potom rychtář z poručení p. cís. rychtáře musil takové peníze shledali i vod zida tolar bez dvou bílou. A ta Vlaška, která jesti přijímala ty tři tolary, pravila, aby jí ještě dodal deset tolarmov, že mu chce ještě tomu starýmu dáti pantovle nový a jeho ženě i střevíce, že mu ona to chce odpustiti. A on pravil, že více nemá. — Maruše, podruhyně z Borňova domu: Přišla sem domů a ona ta Vlaška byla u nás a lokaj mi řekl, ta Vlaška že jest mu řekla, aby mluvil vod ní, že chce darovali samýmu hospodáři a hospodyni pantovle, že clice vzíti od nich deset kop za to všecko, a hospodář Ze je řek, že v panloflích jak živ nechodil a jeho žena taky a že jí nemá zač dáti. Kateřina Koutská bečvářka: V pátek před sv. Jaku- bem šla sem z rynku i zavolala mne jedna chudá žena. A tu ňáký dvě ženy slály. Pravila, že by ta byla Vlaška, a druhá od ní mluvila; že by ty paní měly s ňákou Káčou, malou dčvečkou, peníze vzíli. A já řekla: Milá děvečko, pročeš si to udělala, že si udělala takovou těž- kost a jiný si zarmoulila. Piistoupil k tomu také Barto- loměj krejčí, hospodář z domu p. Boryňova, a táž Kate- řina děvečka mluvila k němu: Milej tatíku, P. B. ví, že tobě ty těžkosti nepřeji. | Proč nemáš v tom někoho do- brýho užití a ten váček dáti vohledati, že sou nebyly ty tolary, nežli v jedny příhradě. A já sem jí řekla: I mnoho-li že jich pak bylo? Ze nevím, nebyly než v jedny příhradě, má milá paní, a že jest maličkej váčiček. Optala sem se: l poznáš ten váček- A ona pravila, že pozná. Sebestian Agrikola z Horsova cis. rychtář: Když jesti přišla ke mně Markéta, dvorská ševcová, do domu mého, Zulovala na ňákou dívčičku Kateřinu, že by jí 40 tolaruov ukradla a s témi penézy do Kaprovic ulice k ho- spodyni domu p. Davida Boryně že jesti šla, a ta jistá Káča zlodějská, že by ty hospodyni Kateřině dáti měla k schování do 15 tolarů a ona hospodyně že by takové peníze schovala do svý truhlice. Zádala mne ta Markéta k takovejm penězuom kradenejm za dopomožení. Já sem poslal pro hospodáře páně Boryňovýho i také manželku jeho, jim sem přimlouval, proč sou se toho dopustili a takové peníze kradené od též děvečky přijímali; protož aby je zase hnedky navrátili. Katefina hnedky odeprela, aby méla takové peníze pfijfti. A sem jí poručil, co má peněz za sebou, nechce-li ňáké téZkosti ujíti, zase aby navrátila. Což učinila. 20. 1601. — Rukop. c. 2113 f. 189. Jana BornézLholy. 21. 1618. — Sedláček v Ollové Slov. Nauc. IV. sir. 420. Jan Boryné z L. zemřel zůstaviv vdovu Manda- lénu z Roupova a dcery Dorotu (f 1690, manžel Ota Jindřich z Wartmberka), Kateřinu, Sibyllu a Polyxenu (f 1615), syny Jana Davida a Adama Václava, kteří se r. 1628 rozdělili o statky. 22. 1620. — Tana Borně z Lhoty. 

Strana 244
244 XV. V ulici Kaprové. — C. p. 41. Číslo pop. 47. J. 1448, 4. prosince. Rukop. č. 2099 J. 485. Wenceslaus Awrbach fassus est se in X s. gr. Zalmano Judeo debitorie obligari, quam quidem summam pro- scribit in domo sua in parochia s. Valentini inter do- mos Wenceslai ponderatoris et Jire faretratoris. Act. fer. NIL. post s. Andree. 2. 1456, 12. ledna. Rukop. ć. 2105 f. 49. Andreas Jorifex et Elsska e. d. sitam ad s. Valentinum inter domos Plaum ex una et Martini Hobssowsky parle ex altera erga Johannem, orphanum quondam Fenczlawkonis, pro X!/; s. gr. Act. fer. 1L. post. Epiph. d. 3. 1483, 16. října. Rukop. c. 2106 f. 131. Andreas Zemlar et Elsska resignaverunt domum suam in plebe s. Valentini inter domos Johannis Hanczgraf et Duchek Ta- bor hincinde situatam Casparo, Margarethe uxori. Act. die Galli. 4. 1485, 16. fijna. Tamléz f. 166. Dorothea, re- lieta Mathie Wolek, emit domum —- aput Casparum fabrum et Margaretham, uxorem eius, pro LI s. gr. pr. Act. sabbato ante Galli. (Splaceno 1488.) 5. 1499. — Ruk£op. C. 2107 f. 9. Dorothea, relicta olim Mathie Wolek resignat testudinem — Gallo pellifici Kozel dicto, Elssce, conthoralj ipsius, et. Anne, filie eorum. 6. 1609. — Tamléi f. 222. Doroly, vdovy Volkové. 7. 1608. — Tamléz f. 223. Ml&ka, olim Galli pellificis nunc vero Mathei dicti Drab similiter pellificis conthoralis, resignat — omnem substanciam suam — marito. Act. die Valentini. 8. 1505, 91. dubna. Tamlez f. 265. Sigismundus dictus Mraczek et Zuzanna e. d. penes domum parochia- lium s. Valentini ex una et domum ad albam crucem a Matheo aurifabro pro LVII!/, s. gr. pr. Pecuniam Matheo dicto Drab pellifici pro eadem domo solvere tenebitur. Act. fer. II. ante Georgii. 9. 1509, 22. nora. Rukop. č. 2108 f. 32. Nico- laus braseator a carponibus et Ludmilla e. d. — a Sigis- mundo Mrácek pro L s. gr. pr. Act. die s. Petri in kathedra. 10. 1509, 6. června. Tamléz f. 36. Wenceslaus pellifex dictus Habra et Ursula e. d. inter domos Duch- conis Tabor ct Bonusse viduc sitam a Nicolao Kapr pro XLVIII'/; s. gr. pr. Act. in vig. Corp. Chr. (R. 1617 splácí Voršila Habrová, r. 1518 Jaroš, písař panský, místo Voršily.) 11. 1668, 5. července. Rukop. č. 2117 f. 414. Gregor Fidík šmajdíř a Dorota k. d. mezi domy páně Borňovým a Pavla trubače od Jaroše, někdy písaře z kan- celáří dolejší, a Juliany m. j. za CXXX k. gr. č. Act. fer. MI. post Procopii. 12. 1567, 7. dubna. Rukop. c. 2118 f. 170. Pavel rukavičník a Lidmila k. d. mezi domy p. Davida Boryně a někdy Jiříka knihaře obostranně ležící od Gregora Fibfka ¥mejdite za CLXXV k. gr. č. Act. postridie Sixti. 13. 1570, 18. ledna. Tamléž /. 240. Marck Vram kožišník a Dorota k. d. mezi domy Davida Borynč a Kuchafovÿm(!) ой Pavla [Mazala] rukavičníka za CLXXV k. gr. č. Act. die Priscae. 14. 1584, 22. října. Rukop. č. 2112 f. 187. Duo- stojný kněz Wolfank, doktor teologie a probošť kostela XV. V ulici Kaprové. — С. р. 47. sv. Stěpána na Novém Městě v Litoměřících, koupil sobě duom mezi domy Davida Borně ze Lhoty a Jana truhláře obostranně od Jiříka Krajcara a Doroty m. j. za 300 k. gr. č. „ 16. 1566, 22. října. Tamléž /. 244. Cís. rychtář p. Sebestian Agrikola z Horšova jakož jest právem zveden na místě a k ruce J. Mti Cé v duom někdy kněze Wolfanka, doktora teologie, probošta kostela sv. Stěpána v Litoméricích, na J. M. C. odoumrtím pro nepotízení připadlý, i tejž p. rychtář oznámil, že toho takového domu postoupil uroz. a stat. rytíři p. Kašparovi Prunarovi z l‘el- burku, J. Mti Cé komrdynerovi. 16. 1587, 9. března. Tamléž f. 255. Uroz. p. Zyg- mund Brozanský z Vřesovic a na Brozanech koupil sobě, paní Lidmile Vřesovcové Myškovně ze Zlunic, manželce — duom vedle domu p. Boryňě, od p. Kašpara Pernaura z Felburku za 325 k. gr. č. Act. fer. 1l. post Translat. s. Wenc. 17. 1694, 9. prosince. Rukop. č. 2113 f. 14. Stal se frejmark o domy mezi uroz. p. Drslavem Cerninem z Chudénic a na Oujezdé pod Vostrym a uroz. pani Lid- milou Vfesovcovou, roz. MySkovnou ze Zlunic a na Bro- zanech, takovy, że jimenovany p. Drslav Cernin postoupil domu svého narynečku dotčené paní Lidmile, proti tomu táž paní Lidmila postoupila jest domu svého mezi domy p. Borně a Jana Spalíka truhláře obostrunně ležícího Drslavovi Cerninovi z Chuděnic. Act. fer. VI. post Andreae. . 18. 1599, 96. ćervence. Tamićż f. 138. Uroz. p. Drslav Cernín z Chudénic na Oujezdé pod Vostrém a Dlazkovi- cích jsúc v nedostatku zdrav( postaven — se přiznal, Ze dává dům svůj v Kaprovic ulici mezi domy Jana Boryné ze Lhoty a Jana Spalíka obostranně — p. Václavovi Rad- nickému ze Zhoře —. Co by pak koliv svrškův v dotče- ném domu po smrti p. Drslava pozůstalých se našlo, ty zouplna Anně Plzeňské, služebnici jeho, poněvadž prve její vlastní a do domu toho vnoešeny jsou, zůstati mají. 19. 1601, 6. dubna. Tamle? f. 189. Václav Rad- nický ze Zhoře zmocněn domu dobré paméti p. Drslava Cernína z Cliudénic —. . 90. 1601, 29. dubna. Zamléi. Uroz. panna Lucie Cernínka z Chuděnic klade odpor výše uvedenému zmoc- není. 9|. 1607, 22. června. Zamléž f. 437. Petr Smid koupil dům v Kaprovic ulici mezi domy p. Jana Boryně ze Lhoty a Jana Spalíka obostranně ležící od Doroty Rad- nické z Vysokého, Adama Radnického, též někdy Kate: řiny Nerhofové ještě za Żivobytu jejího, bratra a sestry ze Zhoře, za 600 k. gr. č. 22. 1610, 20. září. Rukop. č. 2114 f. 13. Mikuláš Zálužský z Helfnštejna k. d. mezi domy p. Jana Boryně a Jana Spalíka obostranně od Petra Smida za 900 k. gr. č. * 1630, 11. dubna. Rukop. č. 2179 f. 227. Jakož jsou Felix Had z Proseče a Duchoslav Karafilat nad Annou Polexinou a Johannou, dcerami a statkem po p. Mikulś- šovi Záluským z Helfenštejna, za poručníky nařízení byli — paní Anna Polexina, již Jindřichova Dentulinova, a panna Johanna, sestry vlastní již léta svá mající, oznámily, že od týchž poručníkův náležitý počet přijaly. © 1630, 8. února. Rukop. č. 2114 f. 428. Jindřich Dentulin z Turtlštejna, kanceláře Ceské dvorské registra- tor, — všecken statek svůj — vzdal — Anné Polexiné z Helfnštejna, m. své, a tato zase manželi. 

Strana 245
XV. V ulici Kaprovć. — Č. p) 47. * 1645, 18. července. Tamtéž. Týž vzdal dům z lásky, kterouž neb. manželka má Anna Polexina měla k poctivé panně Benigně Barboře, při nás manželích na tři léta jako za vlastní chované, dceři vlastní uroz. p. Karla Su- stera z Goldpurku. *. 1657, 13. prosince. Rukop. ć. 2115 f. 346. Karel Felix Suster z G. prodal dům Krystianovi Andresovi ševci za 400 zl. ryu. Číslo pop. 49a. 1. 1449, 27. května. Rukop. č. 90 f. 178. Hanus Flaum lorifex et Anna c. d. in plathea ad s. Valentinum eundo inter domos Wenceslai a carponibus ex una et olim Fenczlawonis parte ex allera erga Johankam, relictam Wenceslai, olim ponderaloris, pro Vll s. gr. Act. fer. Ill. post Urbani. 2. 1459, 5. kvétna. Rukop. č. 2105 f. 102. Nico- laus Tabor dictus et Margareta e. d. sitam penes domum ad carponem ex una et Andree lorificis parte ex altera erga Henslinum Flaum pro XII s. gr. Act. sabbato post Ascens. d. 3. 1488. — Rukop. ć. 2106 f. 131. Duchko Tabor. 4. 1485. — Tamież f. 166. Duchko Tabor. 5. 1499. — Rukop. 6. 94 |. f. 93. Duchco bursifex cum Katherina, conthorali sua, fassi sunt, sc teneri. VII!/; s. gr. pr. Dorothee Volkové, quam summam prescribunt in domo sua. 6. 1495. Tamtéž f. 119. Duclko bursifex dictus Tabor prescribit debitum in domo sua sita ad s. Valentinum penes domui ad carponem. 7. 1502, 26. ledna. Rukop. č. 2107 f.212. Paro- chiales s. Valentini emerunt pro tota parochia eiusdem ecclesie domum sitam inter domos ad carponem et Do- rothee, dicte Volková, a Duclicone bursifice pro XIX s. gr. pr. Act. fer. IIIT. post Fabiani. 8. 1510, 20. nora. Rukop. c. 2108 f. 49. Duchco bursifex dictus Tabor et Katherina cum Johanne, filio suo, et Anna, contlorali ipsius, e. d. penes domum Ni- colai Kapr ex una et Wenceslai Habra parte ex allera sitam ab Wenceslao Habra et Laurencio calcarista, vitricis ecclesie s. Valentini pro XIX s. gr. pr. Act. fer. ITIT. ante Mathie. 9. 1620, 10. bfezna. Rukop. c. 2109 f. 98. Jan Tábor tobolećnik a Anna k. d. od Duchka Tábora, otce téhoZ Jana, za XV К. gr. &. Act. sabbato post Ciruli ct Metudi. 10. 1524. Rukop. č. 99 f. 188. Jan Tábor tobolečník dlužen Jiříkovi Cernému jircháři Ill k. gr. pr. a zapisuje je na domu svém podle Jaroše písaře. (R. 1581 zaplatil Jakub Kaňourek.) 11. 1530, 18. května. Rukop. č. 2110 f. 334. Jakub Kaňourek a Anna k.'d. od Jana Tábora za XV'!/, k. gr. &. Act. fer. IIlI. ante Urbani. 12. 15831. ňourck a Anna [vdova po Janu Táborovi]. 13. 1536, 81. dubna. Rukop. č. 2111 f. 170. Jan Bilaj šenkýř a Dorota К. d. od Anny Kañourkové i na místě Vavřince sirotka za XVII s. gr. č. Act. fer. VI. ante Georgii. 14. 1540, 25. září. Tamléž f. 278. Jan trubač u Dorota k. d. od Jana šenkýře za XXIII, k. gr. č. Act. sabbato post Mathiam. Rukop. ć. 2103 f. 283. Jakub Ka- | XV. V ulici Kaprovć. — č. p. 49a. 245 16. 1542, 17. srpna. Rukop. c. 2142 f. U. 14. (Kżaft Jana Irubace.) JA Jan trubač činím porucenstvf svi vlastní rukú, však jsa zdravé paměti, o statku svém, což mám, málo nebo mnoho. Poroučím duom Dorotě, in. své, a XX k. m. a dceři Marjáně a Bartolomějovi, nerozdielnú rukú aby to spolu měli. — Stalo se ve čtvrtek po Matce B. na nebe vzetí I. XLII. (Vyhlášeno v středu po sv. Linhartu. | Mezi poručníky kšaltovními jmenuje sc též Pavel trubač.) 16. 1558. — Rukop. č. 2117 f. 4/4. Pavla trubače. 17. 1562, 4. května. Rukop. č. 2118 f. 23. Jiřík Šmukher kniehař a Anna k. d. mezi domy Kaprovým a Gregora Fidíka od Pavla trubače za 52!/s k. gr. č. Act. fer. II. Supplicationum. (Peníze kvituje Dorota trubačka do r. 1569.) 18. 16566. — Tamież f. 142. Jiříka knihaře. 19. 1567. — Tamlé£ f. 170. Nékdy Jiiíka knihafe. 20. 1568, 26. října. Tamléz f. 209. Anna, někdy Jiříka Smukhera a již Martina Kapalina m., vzdala: dům manželu. Act. postridie Crispini. 21. 1570. Tamtéž f. 240. Kuchaře. (!) 29. 1589, 15. srpna. Rukop. č. 2205 f. 14. (K&uft Anny Kapalinové.) Ve jméno —. Já Anna, pozuostalá po neb. Martinovi Kapalinovi kniehaii vdova — duom, v němž bydlím — odkazuji Janovi truhláři, kterýž na tento čas bytem jest při krchově M. B. na louží, a Mar- jáně, manželce jeho —. K záduší sv. Valentina 10k. gr. m., poněvadž mám přípověď, že tělo mé v tom kostele poctivě pochováno hejti má —. Anežce, manželce Valen- tina zámečníka v Platnýřský u'ici, všecky knihy, kteréž v krámě u voslů v Koncšovic ulici jsou, chyba žaltáře, ten není zaplacenej. — Stalo se ve čtvrtek Nanebevzetí P. M. (Vyblášeno v pondělí po sv. Martě.) 93. 1684. — Rukop. c. 2112 f. 137. Jan truhl&t. 94. 1594. — Rukop. &. 2113 f. 14. Jana Śpalika truhláře. 25. 1608. — Rukop. c. 324 f. 446. Jana Spa- Ifka truhláře. 26. 1610. — Rukop. ć. 21/4 f. 12. Jana Spalika. 97. 1616, 6. června. Tamléž f. 203. Jan Spalek a Anna m. j. činí manželskou smlouvu. * 1655, 30. července. Nukop. č. 2115 f. 305. Jan Pauman a Anna k. d. v Kaprovic ulici mezi domy někdy u Záluských a u tří kaprův za 900 k. m. od úředníkův šestipanských, jak to měli po vdově Anně Spalk vy. Číslo pop. 49b. (U kaprů.) 1. 1449, 97. srpna. Rukop. č.2099 f. 1101. Wen- ceslaus a carponibus indicit se ad arcam, in qua ortus cst faclus, Katherinc Navarové diclam, dicens sc melius ius habere, quam aliquis alter, proplerca quod prefatam Katherinam in suo habitaculo usque mortem fovebat. Act. fer. IT. post Bartholomei. 2. 1452, |l. května. Rukop. č. 2119 f. E. 10. Ve jmeno boZie amen. Já Václav, měštěnín St. M. Pr. od kapruov etc, že ačkoli z dopuštěnie. božieho nemocen jsem 

Strana 246
946 XV. V ulici Kaprové. — C. p. 49b. — ustanovuji paní Annu, manzelku mi milá, praví a inocná porucnicí domu mélio, v némz bydlím, u kapruov, i všeho jiného statku mého —. Po mé smrti aby vydali na opravenie kostela sv. Valentina 1!/, s. gr. pr. a za NII s. sukna kipiec na odóv chudych a nuznych lidí — je rozkrájeli a rozdali. Item Kateřině, sestřenici mé — III s. gr. —, Thuomovi žáčkovi, bratranu knéze Viktorinovu, odkazuji LIII'/, s. gr. a Anně, sestře téhož kněze Viktorina 1!/, s. gr. — Potom pak duom muoj — dávám — pani Anně, manželce mé —— kromé vinicky na Smiechové&, kte- rüzto Vaükovi, synu mému, po smrti manželky mé, ač by dřieve roku a dne umřela, otkazuji —. Jenž dán fer. V. post Stanislai. 3. 1453, 14. března. Rukop. č. 2105 f. 1. Johan- nes braseator de Ujezdec emit domum ad tres carpones dictam sitam inter domos Martini lorificis et Flaum lori- ficis, que domus in vltimo testamento Wenceslai dele- gala est Anne, conthorali eius, erga eandem Annam, re- lictam. Wenceslai a carponibus, pro XXX s. gr. Act. fer. ll. post Gregorii. (Peníze prijímá Anna, relicta Wenceslai a carponibus, nunc Nicolai cerdonis conthoralis.) 4. 1467. — Rukop. c. 2105 f. 260. Johannes a carponibus et Katherina, uxor sua. b. 1491. — Rukop. &. 2106 f. 505. Matheus, nalus olim Johannis Kapr, — Georgius. Petrus, Martinus, fratres ipsius. 6. 1499, 9. ledna. Rukop. č. 94 I. f. 91. Facta est divisio omnium bonorum post Johannem Kapr derelic- torum inter Ludmilam, relictam predicti Johannis Kapr, ex una ct Gcorgium, Petrum. Wenceslaum et Martinum, orphanos memorati Johannis, parte ex altera huiusmodi, quod domus sita prope s. Valentinum ad carpones dicta ac alia omnia bona data sunt! prenominale Ludmille ad eius hereditariam possessionem. Et filis — cum ad annos debite etatis pervenerint, cuilibet eorum per XXV s. gr m. dare dcbct. — Act. fer. T1. post Kpiph. 7. 14929, 3. března. Rukop. č. 2107 f. 7. Lud- milia, olim Johannis Kapr, nunc vero Nicolai braseatoris conthoralis, resignat domum suam dictam ad carpones — Nicolao, marito suo caro. — Act. sabbato ante Trauslat. s. Wenc. 8. 1492, 2. dubna Rukop. c. 94 I. f. 92. Facta est concordia inter Matheum, filium olim Johannis Kapr, ct Ludmiilam, novercam eius, occasione XII s. gr. m., quas idem Mathcus de domo sua Georgio, Petro, Wen- ceslao, Martino, fratribus suis, ct pretacte Ludmille dare debuerat, talis videlicet, quod idcm Mntheus predictam pecuniam dcbet explere divisim —. Act. fer. I. post Letare. 9. 1494, 27. listopadu. Rnžop. č. 1128 1. f. 18. V té při, když nějaký Marck pivovárský, vinil jest Lid- milu Kaprovú, že by ona jemu tu sumu znamenitý peněz pobrala, kterúž jest byl dal k věrné ruce schovati Václa- vovi, bratru neb, Jana Kapra, proti tomu táž Lidmila od- pověděla, že jest jemu nic nepobrala ani o tom co vě- déla, dalli jest co týž Marek nebožtikovi Václavovi scho- vati čili nedal. Pan purgmistr se pány -— rozkázali jsú Markovi, poněvadž toho svědomím hodným provésti ne- muoże, by Lidmila nadepsaná co tobě pobrala, aby jie s pokojem nechal a z toho nároku aby jie odprosil. Act. fcr. V. ante Andrce ap. 10. 1814, 15. února. Rukop. č. 2108 f. 134. Mi- kuláš Kapr — vzdává vedle smluv svatebních duom svuoj, v němž bydlí, řečený u kapruov, i jiný vešken statek XV. V ulici Kaprovć. — Ć. p. 49b. svuoj — Dorotě, manželce své — s těmito výmienkami : Jestli že by jeho Mikuláše prve než Doroty P. B. od smrti neuchoval, aby ona Dorota s Janem, synem jeho, byla rovná společnice v tom ve všem statku. — Act. fer. II post Valentini. 11. 1514, 81. srpna. Rukop. c. 1128 II. f. C. 28. Jakoż jest Anna, sestra neboZky Kaprové, táhla se na XXV k. gr. č., kteréž jest táž Kaprová v své moci sobě pozůstavila, jakož kniby to v sobě plněji ukazují, a z nich Mikuláše Kapra vinila, a že táž Kaprová umřevši o týchž penězích pořízení žádného neučinila a podle práva nápa- dem že jí, jako sestře, po příbuzenství příslušejí, v tom táhnúci se na zápis v kniehách učiněný. Proti tomu Mi- kuláš Kapr odpíraje pravil, že jest žena jeho ty peníze na místě postavila a poručila, aby sestřenici její vydány byly, když by se vdala; a to se jest tak stalo, Ze když se vdala, ty peníze že je vydal a po ní dal, neb toho úmyslu jest byla a při smlúvách svatebních proto jest těch XXV k. gr. č. vyminila. A na to svědomí některá ji lidí smluv svatebních ukazoval. Dále pravč, že mu to poručila, to aby tak zřídil. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ponévadz ncbozka Gedruda Kaprová učinila společné vzdání sobě s Mikulášem Kaprem, mužem svým, kniehami méstskyrni o všem statku svém, kterýž jsú měli, a v témž zápisu ona nebožka žena Kaprova ob[z]vláštní výminku sobě učinila o XXV k. gr., aby je mohla dáti aneb odkázati z toho statku, komu by chtěla, a súci nemocna podle práva města tohoto jest kšaftu o té sumě neučinila, aniž to Ka- provo svědomí za vysvědčení kšaftu podle práva přijato býti má, poněvadž sou ženy a smlouvce jeho svatební, což sú od ni, od nebožky Kaprové, slyšíc vysv&deili, s toho je sešlo zápisem, kterýž se po těch smlúvách sva- tebních stal; poněvadž jest ona toho nedostavila, že proto ve své moci těch peněz zanechává, aby je přítelkyní její vydal. I podle práva města tohoto, poněvadž jest ona bez pořízení, Gedruda, jsúc měštka, ze tohoto světa sešla, la suma penčz, těch XXV k. gr. č. obci této přísluší a na nie jest připadla. A tu Anna, sestra její, nápadu užiti nemuož, poněvadž s městem trpící není. Protož on Mi- kuláš Kapr těch XXV k. gr. aby položil obci této od dnes ve dvú nedělech pořád zběhlých. Act. fer. V. ante Egidii. 19. 1519, 4. srpna. Rukop. c. 1129 f. 156. (Jan, syn Kapruov, na coż z mósta vypovédín pro své vaj- stupky; a tento nález před prvním státi má, datum se v něm spraví.) Jakož Havel od kapruov častokrát p. purg- mistra a pánuov žádal, aby Jan, syn jeho, z vězení puštícn byl, přiříkaje, že těch vajstupkuov víc činiti nemá a toho se víc nedopúštěti, což jest koli jeho provinění bylo. A zvláště kdež Bartoloměj Kaše jeho do vazby dal, pro- tože je z vopilství pacholku jeho na kuoň vsedl a s ním na vodu jel, a v tom úraz jest na obě straně a sváda přišla. A že již o to smlouva a on Kaše to jemu promi- nul. Tu p. purkmistr a pani všecky předešlé jeho Jana, Havlova syna, účinky vážíce a některé jeho noevážné vý- stupky ku pamětí sobě přivedše i tuto smlouvu, kteráž se stala, rozváživše i té smlouvě místo dávajíce a při tom jí nechávají. Pokud sú ji mezi sebd utvrdili, to při tom stuoj. Ale co je proti právu přečiněno, páni toho pomi- núti neráčí, ale ty a takové vády touto pokutou na něm, na Janovi, napravití rácí: Pondvadż jest řemeslník, aby řemeslo dělal a od dnes do téhodne pořád sběhlého imčsta prázden byl a řemeslo v šesti mílech aby dělal a blíž nic. A to do dvú let pořád sběhlých. A bylli by postřien 

Strana 247
XV. V ulici Kaprové. — C. p. 49b. kde v městě dříve vyjití těch dvú let, má ruku ztratiti. Paklí této vajpovědi dosti učiní a potom bude-li toho hledati na p. purgmistru a páních, aby jemu živnosti zase v městě zde příli, a jestli že obyčeje změní, páni jemu bytu 5 živnosti příli budú. Act. fer. V. ante Sixti. 13. 1519, 10. srpna. Rukop. č. 2142 f. A. 8. (Kšaft Mikuláše Kapra.) Ve jmeno —. Já Mikuláš řečený Kapr, měštěnín Pražský, vyznávám tiemto listem, Że ac- koli — najprvé, jakož jsem zápis a společné vzdánie s Dorotá, manzelki svi, ucinil — i ten aby v své moci zuostal. — Tóch sto k. gr. m. — odkazuji Janovi, synu svému —. Act. fer. ll. ante Tiburcii. 14. 1520, 17. července. Rukop. č. 99 f. 73. Stal se podiel o statek vešken po Mikulášovi Kaprovi zuostaly — a na diel Janovi dostal se duom u kapruov —- k tomu slady, drva, vinice za hradem ležící a louka podle též vinice. A na diel Doroty vdovy dostalo se hotových pe- néz —. Act. fer, lll. post Div. apost. 15. 1581, 2. září. Rukop. č. 2/42 f. O. 5. (K¥aft Jana Kapra sladovníka.) My purkmistr a rada — známo činíme — že vstúpivše před nás do rady opatrní Silvestr sladovník a Bartoš bečvář — podali sú nám kšaltu neb. Jana Kapra sladovníka — oznámivše — Ze jest ta vuole jeho poslední byla —. Kterýžto kšaft — v sobě držal a zavíral —: Item Barboru, manželku míú milí, mocní a najvyšší poručnící činím statku mého všeho —. lem Barboře, manželce mé milé, předkem odkazuji a dávám sto k. gr. in. a těch — aby — užívala až do své smrti — aby zase na dítky mé — spadlo. Item co se pak jiného všeho statku dotyce, ta jest vuole mi, aby Barbora manželka rovný díl spolu s dítkami mými a svými měla —. ltem domy tři, item dvě vinice, chmelnice, penéz hotových III C k. m. —. Stalo se v sobotu po sv. Jiljí. (Vysvědčen v pondělí před sv. Kryšpínem.) 16. 1540, 16. listopadu. Rukop. č. 2111 f. 299. Pavel, syn Kaprové — vzdává všechen statek svuoj — Anně, manželce své —. Zase tá? Anna vzdala jest — ten tajž statek jeho i jiný, kterajž má i míti bude — Pavlovi, manželu svému. Neuchoval-li by jeho Pavla P. B. od smrti prve, nežli jí Anny, tehdy táž Anna má býti s těmi dětmi, kteréž by jim P. B. spolu dal, rovná a pravá společnice v tom ve všem statku po něm zuostalém. Pakli by dětí nebylo anebo jsúc že by zemřeli, tehdy ten vSicek statek tak obapolné vzdaný má s umrlého na ži- vého z předepsaných manželuov pozuostalého pfipadnüti plným právem. Act. fer. III. post Martinum. 17. 1544. — Rukop. č. 2136 I. f. 30. Kašpar kožišník i na místě Lidmily, manželky své a dcery Bar- bory Kaprové, seznal se, že jsú přijali XXX k. gr. č. věn- ných a vajpravy za XXV k. gr. č. 18. 1633. — Zamléz f. 62. Jakub, Kaprovy syn, přijal L k. gr. m. na dfl svuoj otcovskf od Barbory, matky své. 19. 1665, 11. října. Doerr, Der Adel str. 45. Pavel, Zikmund a Jakub obdrželi erbovní list na praedikát z Kaprštejna a erb: štít červené barvy, v němž tři kapři přirozené barvy k jedné hlavě uprostřed štítu spojení, jeden dolů a dva vzhůru ke špicím štítu k pravé a levé straně ocasy jsou; nad štítem kolčí helm a okolo přikrý- vadla červené a bílé, nad tím nade vším dva rohy buvo- lové na příč rozdělené, pravé spodní a levé svrchní čer- vené, pravé pak svrchní a levé spodní bílé barvy, mezi nimiž vidí se kapr přirozené barvy hlavou dolů a vzhůru ocasem jako v štítu. XV. V ulici Kaprové. — C.p. 49b. — 947 20. 1566, 10. kvétna. Rukop. c. 2121 f. 166. Stala se smlouva přátelská — mezi Lidmilou, někdy dcerou Jana Kapra a na ten čas manželkou Kašpara kožišníka, z jedné a p. Pavlem K. z Kaprštejna, primasem Star. M. Pr., též Zygmundem a Jakubem Kapry, bratřími jeho od- tudž z Kaprštejna, i paní Barború matkou a Annou, sestrou Jich, z strany druhé a to taková: Jakož jest při právě tomto po výšjmenovaném Janovi Kaprovi statek na grun- tech i na svrchcích pozuostal a o něm jest kšalt svůj, kterýž od práva stvrzen jest, učinil, takže týž statek vše- chen jest na rovný díl jim synuom a dcerám svým, též Barboře, matce jich a manželce své, odkázal a dal, na kterúžto spravedlnost a díl otcovský Lidmila předdotčená když jest nastoupiia a jeho požádala, o něj jsou se přá- telsky snesli takto: Předkem kdež jest jí Lidimile od Bar- bory, matky její, při vdání jejím za Kašpara kožíšníka vejpravy za XXV k. gr. č. a potomně sumy hotové XXX k. gr. č. vydáno, to oboje při též Lidmile zuostati má. Dále pak oni Barbora a synové její také s Annou, sestrou svou, jí Lidmile za díl dědický a otcovský ještě vydatí povinní budou sto k. gr. č. Act. fer. VI. post Stanislai. 21. 1566, 12. září. Rukop. č. 2118 J. 142. Pavel Kapr z Kaprštejna, primas St. M. Pr., koupil sobě, Alžbětě z Rovin manželce, dědicuom s ní Alžbětou i s první manžel- kou Annou splozeným duom u kapruov řečený vedle domu Valentina Stříbrského a Jiříka knihaře obostranně ležící, od Zygmunda a Jakuba, bratří z Kaprštejna, též Anny sestry i Barbory, matky jích, za 250 k. gr. č. — Při tom od p. Pavla Kapra z K. oznámeno, že Barboře muteři i Anně, sestře své, v tom domu volného bytu jako kdy prve do smrti jich přeje a posudní dotčené Barboře z vyšenko- vání piva be překážky každého člověka propouští. Dále i to od p. Pavla K., tolikéž od výšpsaných bratří Zyg- munda a Jakuba i Anny sestry a Barbory, matky jich, jest oznámeno, že jsú se o dily, coż komu po olci jich náleželo, přátelsky snesli: kdež jest dotčeným Zyg- mundovi a Jakubovi bratřím a Anně, sestře jich, dílu otcovského a dědického po sto k. gr. a šedesáti pěti k. gr. č. dostati se mělo, ale že na též díly své, prve od Barbory, mateře své, jsí vybrali Zygmund 70 k., Jakub 25 k. a Anna 60 k. gr. č. (Lidmila pak sestra jich a Kašpara kožišníka manželka zůplna díl svůj všechen jest přijala) i ještě na domu výš položeném a p. Pavlovi pro- daném, též i na druhém domu menším, spilkou řečeném, a v 7b k. gr. č. pošacovaném i na chmelnici, již Jakub ve 25 k. gr. č. ujal, a ty sobě na dílu svém poráží, zuostává Zygmundovi 65 k. a ty jest mateři své odevzdal a odevzdává, k tomu vejše deset k. gr. č. odpouští, kte- rýchž jí na zdělání vinice pûjèil. Item Jakubovi, mimo chmelnici a na hotových penězích sumu přijalú, 85 k. gr. a Anně 75 k. gr. č. — Act. fer. V. post Nativ. M. V. 22. 1683, 26. ledna. Rukop. č. 2179 11. f. 10. V pátek den sv. Pavla na víru obr. staly se smlouvy sva- dební mezi paní Martou, po dobré paměti Jiříkovi Suk- nitkovi vdovou, a p. Jifikem Kaprem z K. a to takovć, že jmenovaná Marta jménem věna všelijakou spravedlnost svou, kteráž jí s Annou, dcerou její let nemající, na do- mu u Plačkův řečeném v osadě sv. Ondřeje, v němž bydlí, i na druhém domu naproti ležícím náleží, jemu p. Jiří- kovi jmenovala. Proti tomu on p.Jiřík jí paní Martě toli- kéž všelijakou spravedlnost a dědictví své, kteréž má nebo kde a odkudkoli jmíti by nyní i budúcně mohl, obvénil —. 23. 1588, 25. dubna. Rukop. c. 2230 f. 25. Ve čtvrtek den sv. Marka stalo se jest porovnání jisté o sta- tek po dobré paměti p. Pavla Kapra z K. mezi Janem, 

Strana 248
248 XV. V ulici Kaprové. — C. p. 49b. Zygmundem a Jiiíkem, syny, a Katefinou, p. Lukáše Tun- ského manželkou, též s p. Jakubem Granovským na místě neb. paní Doroty m.j. i s pannou Annov, již léta mající, nic méně i mezi p. Zyginundem Zoubkem a Janem Nata- naelem, jakožto poručníky od p. purgmistra a pánuov Alžbětě a Majdalené, jesté malièkejm a nezletilejm, naïf- renynü, a to vše syny a dcerami po témž: p. Pavlovi Kaprovi pozuostalÿmi: Předně, co se dotýče dluhuov, jimižto jest p. Pavel některým lidem povinen byl, ry sou ovšem zouplna jednomu každému z hotové sumy zaplaceny, jichžto bylo do 358 k. 52 gr. m. Dále pak toto jest nej- vice pří všech stranách vyhraženo: Co se dotýče počtu, jíinžto jest nebožtík p. Pavel Kapr, byvše před lety cís. rychtářem, povinen byl podle své povinnosti, že všickni tito dědicové — mají takovým počtem pp. radám do cís. komory povinní býti: Předně peněz hotových, co jest jich zuostalo po spla- cení dluhův, našlo se 70 k. 20 gr. m, item na dluzích mezi lidmi 76 k. m., item duom, v kterémžto jest neb. p. Pavel byt svůj měl, se třími slady pšenicními, s desíti hranicemi bvozdového dříví, se dvíma haldami dříví, jed- nou dubovou a druhou borovou, též se všemi kuchyň- skými svršky — nicméně s sudy se všemi, kromě vin- nejch, trukami, kadečkami, pytly, sekerami — položeno jest v 1500 k. m. Vinice s lysem v 200 k. m., duom druhej Rejspantin v 700 k. m., sumou 2346 k. 20 gr. m. A ta všechna suma vzdélena jest na vosm díluov po 318 k. 90 gr. m. (Kvituji: Mandalena z K., nékdy p. Pavla Kapra z K. manželka, r. 1608; Alžběta, dcera Pavla K., Jana Delma z Bawenberku m. r. 1 92; Anna z K., Jana Vořikovského truhláře m., r. 1587, vše od Jiříka, jich bratra. — Jiřík, jakožto dědic, ujal jest ten duom, v kte- rémž jest nebožuk p. Pavel K. bydlel — v 1500 k. gr. m. [Kšaftu Pavla K. bylo odporováno, ale docíleno sinfru ] Act. postridie Vitalis. 24. 1583, 3. Cervence. ARukop. č. 2230 [. IZ. Jiřík Kapr z K. a Marta m. j. oznámili, že podíly Alžběty a Mandalceny, sester Jiříkových, kteréž na nč sestry po p. olci jejich připadly, k sobě jsou přijali a jim toho bez umen- šení zvuplna dochovati — mají. — Act. pridie Procopii. 25. 1686. — Rukop. č. 1054 [. 134. (Svědomí mezi Jiříkem Plzákem a Jiříkem Kaprem z K.) Jan Počá- teckcj svědčil: Ten pátek po sv. Havle leta toboto Jiřík Kapr před radní světnici mluvil p. Jiříkovi Plzákovi, že jesti lotr lechkomyslnej a zle pověstnej a že mu to dříví na hlavu vsadí. A p. Valentin ho z toho napomínal, aby ho nehaněl. Valentin Stříbrský: To v paměti mám, když Plzák stání měl v radě s Jiříkem mil. Kaprem vo vyzdví- žení appeliací od té pře, kteráž byla před pány ouřed- niky šestipanskejmi vo dříví jemu Kaprovi od Plzáka na ulici pobrané, kteréžto appellací on Kapr Plzákovi vy- zdvíhnouti bránil, že času právnímu projíti dal. A když sobě v tom strany na odporu byly, rozkázáno bylo stra- nám z rady vystoupiti, a když z rady šli a někteří jiní lidé za nimi i já také když sem z rady vystoupil, uslyšel sem, že Plzák mluvil tu na schodích lidem: Páni milí, buď vám to svédomo, Ze mi tento Kapr pokoje nedá a mne baní. Tu sem já promluvil Kaprovi: Ale proč uemléís, nechal bych ho. Však on vždycky tobé lecjakés pri(Giny dává proto, aby tě mohl v něčem polapiti. A Kapr řekl: Však já jemu nic nepřekážím. Ale aby mu Kapr Plzákovi lotry dávati mél, toho sem neslySel. Valentin Dráb svéd- čil: Když sem vyšel ven z rady a ten p. Kapr řek! p. Jiříkovi: Vyženu z tebe ty duby; to nepomním, fekl-li jemu lebkomyslnej či nevážnej, než to pomním, že p. Valentin taškář řekl nehaněj. XV. V ulici Kaprové. — Č. p. 49b. 26. 1595, 27. června. Rwukop. č. 2148 f. 2. Jakož jest soud mezi uroz. p. Drslavem st. Cernínem z Chuděnic původem a p. Jiříkem Kapremm z K. o udčlání nového altánu a odtržení některého šáru šindelův z krovu Jiříka Kapra přistaveného při též zdi Jiříka počala býti, i takto sou se porovnali: Ze p. Drslav vnové udélaného altánu pti té zdi požití (0) a zíďku na zdi podle náležitosti: p. Jiříka sobě zvejšuje žlab na svůj vlastní náklad k krovu, z ně- hož voda volný spád do páně domu podle služebnosti starobylé padala, pán k sobě svésti tím žlabem a krov Ji- říka Kapra šindelem zapobítí a to tak opatřítí, aby jemu Jiříkovi žádná škoda se nedála, opatřiti má —. Stalo se v outerý po sv. Janu Kř. 97. 1596, 14. listopadu. Rukop. &. 2148 f. 2. Stala se smlouva mezi p. Jitíkem Kaprem z K. a p. Matějem Pechancem — taková, že on Matěj Pechanec jemu p. Ji- říkovi dovolil z domu svého vokno vejšky 5 a šíři 4 lokty ve zdí jeho Jiříka na zahrádku udělati, aby to vokno tak a nejináče na časy budoucí a věčné zůstávalo a sc neji- načilo, leč s volí a vědomím držitelův domu téhož Matěje Pechance. Stalo se ve čtvrtek po sv. Martinu. 28. 1607, 19. prosince. Rukop. č. 1066 f. 313. (Svědomí ku potřebě Tomášovi Kašovinusovi bakaláři z mésta Mostu proti Zygmundovi Brychovi a Jeronymovi Moranskýmu, kdež činiti jest o vejtržnost.) Ondřej scho- latius ve škole na hradě Pražském svédèil: L. 1607 osmého dne Octobris přijdouce my dobrým oumyslem ke třem kaprům piva hořkého kázali sme sobě dáti, i budouc ve svétniei Zygmund Brycha a Jeronym Moránský truňkem obtížení, slyšel Zykmund jakous hádku hospodáře s To- mášem Kašovinusem, po kterýž jemu jest nic nebylo, aniž se ho co dotejkalo, k nám do síně ze světnice přišel a hned, jakž viděl za mnou, však při pokoji, jakýs malý tesáček ležet, jej jest popad a s ním svobodně, jako s svým vlastním, do světnice šel. Což já spatříc, přijdouc za ním do světnice, jemu sem řekl: Dobrý tovaryši, zbraň mou vrať. Na to mi odpověděl (račte odpustiti): Selmo, navrátímt o hlavu, jestliže chceš. K němužto nic více sem neřekl, ale odšel sem k hospodyni a jí sem sobě stěžoval, jaká by toho příčina byla, že tak svobodně zbraň mou sobě přivlastňoval. Kte- ráž mi řekla: Jen vy jděte k vašemu řádu dosíně. Tak sem učinil; přijdouce já k svému řádu hospodáře sem s hádkou spokojeného našel a již s Tomášem KaSovinusem na dobré přátelství pili. V tom hospodář řekl: Což mámnc na zimě sedčti, poďme do světnice, kdež jest trochu tepleji. I šli smc a v svétnici s hopodářem sme pili, až hospodář na druhyin stole proti nám zdiímal. A tak oni svrchu jme- novaní netoliko řečí, ale i skutkem příčinu dávali. Vtom vidouce a slyšíce takové řeči, vystoupil sem z zástolí, prosil sem Zygmunda Brychy, aby se na nás stou zbraní, totižto s sekerou, nepotrhal, nýbrž aby zbraň, jakž sme my uèinili, schovati dal. Na což mi Zygmund odpověděl, že domácí jest, aby mu žádnej nerozkazoval. V tom při- jdouc k stolu našemu dvakráte na stůl tak tuze uhodil, až i pivo na stůl z konvičky naší vyskočilo. Vidouc jé takovou zlou vůli; hospodáře sem zbudil a jemu sem mluvil, že se na nás potrhují, aby to nějak spokojil. Hospodář pak i hospodyně, abychom za pivo platili, což sme i ucinili a za pivo zaplatic z domu sine pospfchali. | Ještě pak nad to vfceji, když nás hospodář z domu vy- provázel, jeho sem žádal, aby je málo obmeškal a tak za námi brzo nepouštěl, aby se nám něco zlého od nich nepřiho- dilo. Což jest mi slíbil a řekl: Zachovejž P. B., jen jděte s pokojem, nestane se vám nic zlého. V tom pak docházejíc iny kostela sv. Valentina z toho domu pozadu na nás oni vyšli v cestu naší, předběhli nám cestu, mně 

Strana 249
XV. I ulici Kaprové. — C. p. 49b. jdoucímu napřed žádný mi z nich slova neřekl, než To- mášovi Kašovinusovi, kterýž šel pozad, tyto slova mluvili (račte odpustiti): Co ste šelmi jednušky, A hned na něj Zygmund Brýcha sekerou udeřil, potom podruhy i vícc několikráte, až ho omámil a za umrlého na místé odešli. Já pak spatřívše to i tovaryši mojí, na stranu sme odešli, obývajíce se, aby se mim tolik nestalo. Martin Neslonius, na ten Cas v Skole na hradé Praz- ském, svědčil: I. 1607 ten pondělí po sv. Františku majíc Tomáš Kašovius zase domů do Mostu se navrátiti, prosil mís, abychom s ním šli někam na pivo na dobrou vůli. Potom sme šli ke třem kaprovům a posadili sme se v sini, kázali sme sobě horkého piva dáti. Potom slyšíc Tomáš K., že v světnici lancují, šel také do světnice a zase po- tom brzy vyšel. Potkal se potom ve dveřích s hospodářem, an hospodáře neviděl, i strčil nim drobet. Což potom hospodář se ho ptal, proč by ním strčil, jemu ublížil. Zas on prosil, aby mu odpustil, že to nerad učinil. Potom se dali v hádku a hádali se spolu, což slyšíc Zygmund přišel k nám z světnice do síně a vidouc našeho lovaryše jednoho tesáček malièkej, vzal ho a šel s ním do svět- nice, Coz ten lovary$ nóś vidouc, šel také za ním, aby mu lio navrdlil a on (odpustte Fekl): Selmo, chceš, damt ním vo hlavu. Potom on nechal ho a šel k hospo- dyni a prosil jí, aby mu ten tesáček zase navrácen byl, a ona mu řekla, aby se neslaral, Ze se mu neztratí, aby šel k svýmu řádu do síně. Potom přišel k nám a Tomáš K. s hospodářem se již spokojili a na přátelství spolu pili. Potom hospodyně přinesla ten tesáček zase jemu do síně. Potom jí řekl, aby jej schovala i plášť i citaru. Potom seděli sme tam až půl hodiny s hospodářem. Potom hospodář řekl, abychom za řád zaplatili a do světnice šli, że tam bylo zima. Potom sme šli do světnice a tam sme znovu pili: s hospodářem. Potom hospodář za druhým stolem usnul. Potom oni se s nami pocali hddati a přišel k nim Zygmund Brycha a s sekerou na stil uhodil, aż z konvice pivo vyskakovalo. Co my to vidouc, že by nic dobrého nebylo, zbudili sme hospodáře, aby nim zase naše věci dal ven, že půjdeme domů. Potom nám dal naše věci n za řád sme zaplatili. Polom hospodář nás vyprovázel ven z domu. Potom on náš tovaryš prosil ho- spodáře, aby jich nepouštěl za náma, až my se domů na- vrátíme. A on řekl: Zachovejž V. B. jděte jedny pokojem, nestane se vám nic zlého. My sme potom šli domů. 1)o- cházejíce k kostelu sv. Valentina nám v cestu předběhli. Potom sine my dva s Tomášem K. šli zádu. Potom nám řekli: Co ste tu (odpusttc) Selmy jednièky. A potom hned tal po mně Jarolim Muráňský kordem, ale se mne chybil; co vidouc Tomas K., že nic dobrého se neděje, počal utíkat. Potom nechali sou mne a běželi za Tomášem, až ho dohonili. Potom naň sekali a Zygmund Brycha dal mu sekerou, až na zem upadl. A potom domnívaje se, že by byl zabitej, od něho sou odešli. Augustin Grynperg bradíř svědčil: Já nic jiného po- vědom nejsem, než že. jest. Tomáš Kašovinus hrubě byl zrancn v hlavu nékolika ranami, tak ti «va, jeden v Satlavé a druhej v rathouze seděli a poslali ke mně, abych měl pilnost, aby Tomáš K. mohl uzdraven býti a živ zůstati, neb jest byl těžce nemocen, že budu dobře zaplacen. 29. 1609, 16. října. Rukop. č. 2232 f. 430. Jakož jest některé nedorozumění mezi Jiříkem Kaprem z K. z jedné a Janem, synem jeho, a Dorotou m. j. z strany druhé býti chtělo, to jest se všecko porovnalo a na do- brém místě postavilo a to takto, že týž Jiřík. Kapr dům svůj v Kaprovic ulici, slove od starodávna u kaprů, kterýž se nadepsanému Jiříkovi Kaprovi na díl dědický po p. XV. V ulici Kaprové. — C. p. 49b. 249 Pavlovi, otci jeho milém, v dílu dostal, tentýž dům Janovi, synu svému, dává a postupuje —. K tomu vejše 20 k. m. a tři vory dříví na pomoc k vyslavění světnice. Item k začátku živnosti tři slady pšeničné, dva jeéné, 30 vorův dříví na haldu. Item chmele cokoliv k vaření týchž sla- dův zapotřebí bude, it. žita deset strychův z lásky otcov- ské. Však tím lásky otcovské od syna svého neodjímá. Nad to výše týž Jiřík proti včnu Doroty, nevěsty své, kterýž jest z statku svého Janovi, manželu svému, a synu téhož Jiříka Kapra věnovala, totiž 1000 k. m., zase též 1000 k. m. a z lásky 500 k. m. obvěnuje. * 1624, 9. kvótna. Rukop. č. 2114 f. 332. Jan K. z K. — v nemoci těžké postavený dal všechen statek svůj Dorotě, manželce své a Kateřině, decři své vlastní, let nemající, pro též Doroty m.j. k němu Janovi Kaprovi času každého ctné, šlechetné a manželské chování (poně- vadž také k němu nemálo statku svého jí po rodičích a přátelích jejích vo městě Inína pri&lého pfinesla a do statku jeho v tato těžká a drahá léta na vychování vojákův ijinak vdrobila a vynalozila). Cislo pop. 52a. 1. 1446, 95. iijna. Rukop. c. 90 f. 139. Wolfgam- mus lapicida ct Martha emerunt domum sitam circa s. Valentinum. inter domos Bussconis carnificis ex una et Wenceslai a carponibus parte cx altera erga predictum Wenceslaum a carponibus pro dimidia quinta s. gr. Act. fer. III. ante Sim. ct Jude. 2. 1447, 20. února. Tamtéž f. 152. Martinus lori- fex et Dorothea c. domunculam — erga Wolfgammum lapicidam pro V s. gr. Act. fer. Il. ante Mathci. 8. 1462. — Ru*op. c. 2105 J. Pohan [et Dorothea, conthoralis eius]. 4. 1463, 28. dubna. Rukop. ¢. 2105 f. 183. Tho- mas dictus Tomsa sułator et Kaczka c. d. erga Gcorgium dictum Pohan sartorem pro XVI'/, s. gr. Act. fer. V. die s. Vitalis. (V kvitancícl kvituje Dorothea, uxor olim Georgii dicti Polan, zdi se, Ze to byla ledy vdova po Martinu zbrojíři.) 5. 1468, 28. dubna. Tamtéz f. 267. Mathias DlaZiè et Katherina e. d. ad s. Valentinum inter domos Georgii bursificis ct posterius hostium domus Johannis ad carpo- nes aput "Tomsam sutatorem pro XVII'4 s. gr. Act. (er. V. post Marci. 6. 1473, 99. zár(. Tamléz f. 336. Nicolaus vinitor de Ujezd et Dorothca e. d. aput Mathiam Dlazió pro XXII s. gr. Act. fer. NI. in die Mauricii. 7. 1474, 99. ledna. Tamléz f. 339. BeneS sutor et Barbara e. d. circa Nicolaum de Ujezd pro XXIII s. gr. Act. in die Vincencii. 8. 1497, 19. dubna. Rukop. č. 2107 f. 122. Michael dictus Havránck et Margaretha e. d. penes do- mum Wenceslai saliste et domum ad carpones erga Be- nessium sutalorem pro XX s. gr. pr. Act. fer. III. post Valerianum. 9. 1497, 21. srpna. Tamléz f. 128. Vitus textor tele et Václava e. d. a Michaele dicto Havránek pro XIX s. gr. Act. fer. lI. ante Assumpt. M. V. (Vít splácí do r. 1499.) 174. Johannis 32 

Strana 250
250 XV. V ulici Kaprové. — C. p. 69a. 10. 1503, 25. září. Tamtéž f. 238. calcarista et Lidmila c. d. a Mathco, XVII"/, s. pr. Act. fer. II. ante Weuc, 11. 1680, 5. července. Pukop. ć. 2110 f. 338. Jiřík rajmar a Marta k. d. mezi domy Janem Kaprem a tajmż Jifikem od Vavfince [Kraj>lika] vostrużnika za X k. gr. Act. fer. lII. post Procopii. 12. 16438, 5. července. Rukop. & 2111 f. 364. Michal ślajfif a Lidmila k. d. mezi domy Jiříka Kvasničky a Kaprovým od téhož Jiříka Kvasničky za X k. gr. Při tom i to oznámeno, že podle té hradby, jakž jest od téhož Jiříka nyníčko přehrazeno, on Michal jest koupil. Act. fer. V. in vig. Joh. Hussii. 13. 1558, 1. listopadu. Rukop. č. 2117 f. 299. Pavel rukavičník a Lidmila k. d. podle domu Kaprovic od Lid- mily, nebožtíka Michala šlajfíře manželky, za XXI k. gr. €. Act, in vig. OO. SS. 14. 1567, 19. srpna. Rukop. ć. 2118 f. 172. Karel Bysttickf a Krystína k. d. za domem Pavla Kapra z Kapr- štejna a Mikuláše Plzenského od Pavla rukavičníka za 23 k. gr. č. Act. fer. IIl. ante Bartholom. 15. 1577, 1. července. Rukop. č. 2112 f. 8. Mar- jana, pozuostali po Viclavovi Strejckovi dcera, k. d. od Krystíny Karlovy za 86 k. gr. €. Act. fcr. ll. post Petri et Pauli. 16. 1579, 9. dubna. Tamléz f. 51. Jan Krajíček a Markéta k. d. od Marjány Strajčkové za 41 k. gr. č. Act. fer. V. post Laetare. 17. 1580, 5. dubna. Tamtéž f. Sl. Stěpán Macháček kožišník a Marta k. d. od Jana Krajíčka za 56 k. gr. č. Act. pridie Sixti. 18. 1581, 16. Gervna. Tamléz f. 100. Mikula$ Sole a Anna k. d. od Stépána Machácka za 68'/, k. gr. č. Act. postridie Viti. 19. 1590, 18. července. Tamléz f. 342. David Mildnberker a Katerina k. d. od Mikuiise Solce za 92!/, k. gr. C. Act. fer. III. post Divis. apost. 90. 1592, 93. listopadu. Tamtéž f. 3$9. Jakub Krystof de Lingo a Anna k. d. od Davida Mildenbergera a Kalcriny m. j. za 92'/, k. gr. ©. Act. die Clementis. 21. 1609, 4. srpna. Rukop. č. 2113 f. 496. Matouš Fialka a Kateřina k. d. od Anny, po někdy .Jakubovi Laurencius textore tele, pro Kryštolovi de Lingo vdovy, za 140 k. gr. c. (Kvituje r. 1610 Ondřej de Lingo. *) 22. 1611, 11. května. Rukop. č. 2114 f. 38. Kryštof Stowe a Dorota k. d. mczi domy Ondřeje de Lingo a Jana Kapra z Kaprštejna od Matouše Fialky za 150 k. gr. č. Číslo pop. 52b. 1. 1446. — nificis. 2. 1462, 18. září. Rukop. č. 2105 f. 174. Johannes frenifex, frater Mathie a tabulis terre, ct Anna c. d. prope s. Valentinum sitam in acie penes domum Jobannis Pohan ex una et Nicolai textoris?") parte ex altera erga Rukop. č. 90 /. 139. Bussconis car- *) Viz níže při čísle pop. 52b č. 95. *©) Viz niże c. p. 49c. XV. V ulici Kaprovć. — C. p. bab. Johannem Prhoss pro XIII s. gr. Act. fer. IL. ante Exalt s. crucis. 3. 1466, 24. dubna. ZamléZ f. 239. Georgius bur- sifex et Ludmila c. d. in platea, qua itur ad s. Valenti- num inter domos Tomse sulaloris ex una cl Nicolai textoris parle ex aitera erga Annam, oliin. Johannis frcni- ficis, nunc vero Petri Partiezck coniugem, pro XXIII s. gr. Act. fer. V. post Georgii. 4. 1472, 22. dubna. Zamléž f. 315, Ursula, relicta ; Marliui Zizka, emit d. circa Georgium bursilicem pro XXXI s. gr. Act. fer. III. ante Georgii. 5. 1478, 8. května. Tamléž f. 332. Jacobus rector et Swata e. d. circa Ursulam «dictam Zizkova pro XXVIII s. gr. Act. die Stanislai. 6. 1473, 22. kvétna. Tanz f. 353. Johannes sa- ponista et Elisabeth c. d. inter domos Nicolai Lctal ct Mathie Dlazicz, crga Jacobum vectorem pro XXVI s. pr. Act. sabbato post Soplic. 7. 1478, 4. listopadu. Tamléšž f. 332. Johannes dictus Habeš et Martha c. d. aput Johannem saponistam pro XIIII s. gr. bocm. Act, fer. V. post OO. 5S. 8. 1487, 10. kvótna. Rukop. c. 2106 /. 200. Wen- ceslaus salista ct Martha e. d. penes domum olim Nicolai Letal et domum Boenessii sutatoris erga Martam JIabXova dictam pro XVII'/, s. pr. Act. fer. V. post Stanislai. 9 1503. — RNukop. c. 2107 f. 238. Weuccslai- saliste. 10. 1505. — Tamléz f. 265. jacobus, notarius perkrechtu, et Dorothea. 11. 1512, 9. srpna. Rukop. č. 2108 /. 103. Beneš trubač a Uršila k. d. vedle domu Vávry ostrožníka a domu Jana Letala od Jakuba písaře a Marty m. j. za XXVI, s. gr. pr. Dálo se v pondělí u vigilj( sv. Vavřince. 19. 1518, 4. dubna. Tamlé f. 117. Anna Šilhavá a Anička, sestřenice její, Jan a Václav, deti její, k.d. od BencSe trubate za XXX!', k. gr. pr. Dilo se den sv. Ambrože. (R. 1521 doplácí dům Anna, sestřenice Sil- have.) 13. 1519, 19. února. Rukop. č. 2109 f. 24. Jiřík rajmar Boleslavský k. d. mezi domy Jana Knota tesaře a Vávry ostrožníka od Anny Kollíkové za XIX k. gr. c. Act. sabbato post Valentini. 14. 1521, 27. dubva. Tamicż. Týž Jiřík přikoupil k svómu domu sklep v zemi, klerajż leží v gruntiech Vávry zámečníka od téhož Vávry a Anny m.j. za LI'/> k. gr. č. Act. sabbato post Georgii. 15. 1630. — Rukop. c. 2110 J. 338. Jiří rajmar 4 Marta m. j. 16. 15489. — Ruhop. C. 2111 f. 304. Jit( Kvas- nicka rajmar a Marta in. j. 17. 1662, 24. ledna. Nukop. ć. 2117 f. 270. Viclav rukaviènik a Alžběta k. d. mezi domy Michalovym a drvoštěpovým od Marty uzdaïky za I.XXV k. gr. č. Act. die Timothei. 18. 1580. — Rukop. C. IOI f. 103. Jakoż jest duom pozuostal po nékdy Václavovi rukaviènfkovi a Alžbětě m. j. a sirotci Salomena, Anna, Vit a Simon — duom ujala Salomena najstarší s Mikulášem Plzenským, manželem svým. 19. 1660, 18. března. Zamlez f. 235. Mikuláš Plzenskaj s Annou m. j. dlužní jsou 100 k. gr. in. Janovi Klusnovi, které zapisují na domu svém vedle p. Kyštofa Hasi&tejnského. Act. fer. 1I. post. Gedrudis. 

Strana 251
v XV. V ulici Kaprové. — C. p. 59b. 20. 1568, 4. října. Rukop. č. 2/21 f. 249. Mikuláš Plzeňský přiznal se, že jest dlužen za škody některé od něho v kostele na hradě Pražském učiněné ctihodnému knězi Petrovi z Lindy děkanu i vší kapitole kostela hradu Pražského L k. gr. m. — sumu tu zapisuje na domu svém, v němž bydlí. — Act. die Francisci. 21. 1569, 29. března. Tamfićż f. 266. Mikuláš Plzenský přiznal se, že jest dlužen LXX k. gr. m. Reho- řovi Pátkovi a Anně m.j., v kteréžto sumě jim postupuje duom svůj, kterýž má v osadě sv. Valentina. Act. fer. 11. post Judica. 22. 1573, 6. listopadu. Rukop. c. 2118 f. 355. Jan Toman Pofičský z Roklína k. d. od Rchofe Pótka a Anny m. j. za 85 k. gr. ©. Act. die s. Leonhardi. ‚ 23. 1593, 10. března. Rukop. č. 2112 f. 395. Stěpán Stuchlík šrotýř a Kateřina k. od Jindřicha Ройё- ského z Roklína d. nárožní za domem Kaprovic ležící za 153'/2 k. gr. č. Act. fer. III. post Jnvocavit. 94. 1608, 28. února. Rukop. č. 2113 f. 456. Jakub Kryštof de Lingo a Anna k. d. mezi domem svým a Josue Terera od Anny Klatovské, někdy Stěpána Stuchlíka a již Matouše Fialky manželky, za 250 k. gr. č. 25. 1609, 27. dubna. Rukop. č. 2232 f. 398. V pátek po sv. Matěji ap. na žádost Anny, vdovy po Ja- kubovi KryStofovi Dclinkovi zedníku, a dítek spolu s ním splozených Ondřeje a Barbory, leta svá majících, stalo se podóleni statku po témž Jakubovi pozůstalého, že jest Anna matka synu a dceři podle jich oustního přiznání svršky a nábytky, na nichž přestali; jednomu každému odvedla a dala, kromě Aničce, dceři své nezletilé. Té, když P. B. k letům rozumným pfijíli dáti ráčí, jí podle nejvyšší: možnosti své, že na lom prestati moci bude, křivdy učiniti nechce, nýbrž takové svršky odnésti že ne- pomine. Co se pak domův dvou, jednoho vedle domu Jiříka Kapra a druhého vedle Josuc, souseda jich, ležících dotýče, Anna matka dům menší vedle domu Kaprova i s tím, coZ od druhého domu odňato a k tvmuto přidáno u přivlastněno jest, za všecck a všelijaký díl svůj přijala jest. Druhý pak dům nárožní, ještě dokonce nedoplacený, dotčený Ondřej Dylinko, jakožlo nejstarší syn, v 510 k. m. jest ujal. * 1651. — Kukop. č. 2115 f. 211. Ondžej de Lingo. Číslo pop. 52c. (U černého orla.) Oddéleno od domu Jitika Kvusnièky rÿmafe €. р. 52b. 1. 1548. — z Násilí. 9. 1554, 8. srpna. Rukop. c. 2117 y. 319. Mau- želské vzdání statku Ondřeje Noska a Markéty, m. j., která si vymínila > zahrádku ležící při domě jejím«. Act. fer. IN. post Sixtum. 3. 1555, 15. kvótna. Tamle} f. 358. Zygmund Kaba z Rybnan k. d. podle domu Kaprova od p. Václava z Násilí za CXII!/, k. gr. č. Acl. fer. JIII. post Stanislaum. 4. 1556, 14. prosince. Tamież /. 376. Zygmund Kába z Rybňan k. zahrádku při domu svém od Ondřeje Rukop. č. 2117 f. 163. Dim Jana XV. V ulici Kaprové. — Č. p. 52c. 251 Noska a Markéty m. j. za XLV k, gr. & Act. fer. IT. post Luciam. 5. 1561, 3. listopadu. Rukop. c. 2118 f. 14. Pavel Grymmiller z Třebska k. d. na rohu proti kostelu sv. Valentina vedle domu měšečníka i se zahradou, která jest od Ondřeje Noska koupena od p. Zykmunda Káby z Rybüan za 900 k. gr. č. Act. fer. II. post OO. SS. 6. 1594, 13. kvétna Rukop. C. 2113 f. 1. Burjan Slechta ze VSchrd a Anna z Habartic m. j. koupili duom v Kaprovic ulici proti kostclu sv. Valentina vedle domu 'TTomáse Waryna od Zuzanny, nékdy Pavla Grymmillera z Trebska, jiż Petra Gerardy manželky, za 550 k. gr. č. Act. fer. VI. post Stanislai. * 1628, 1. prosince. Rukop. č. 2114 f. 398. Mates Aug. Lejsky z Rozenpachu, cís. rada, koupil dům nárožní mezi domy Joachyma Karše a Havla Delfíka od p. Bur- jana Slechty ze V5ehrd za 600 zl. ryn. * 1651, 7. listopadu. Rukop. č. 2115 f. 418. Adam Hendrych Tejřovský z Enziedle vyměnil d. u černého orla s Janem, Jiřím a Karlem Gottliebem, bratřími Kaplíři ze Sulevic, jak to měli po bratru jich Václavovi, za dům u sv. Jakuba. © 1651, 7. listopadu. Tamtéž f. 419. Než poněvadž po uzavřené takové směně na dotčeným domě, co jej někdy p. Matiáš Lejský z Rozenpachu a po nèm p. Väclav Kaplíř z Sulevic, jakožto zeť jeho, kterýžto Adama Viléma, syna a sirotka nezletilého po sobě zanechajíc, po smrti jeho pánvi Jan Jiří a Karel Gotfried, vlastní bratří Kaplířové, po Václavovi, bratru svém a p. Adamovi Vilémovi, synu jeho a vlastními strejci jich nápadem drželi —. * 1655, 22. června. Tamléž. Václav Mauritius Sa- lomon z Fricdberku, taxator soudu komorního, a Kateřina Dorota roz. Leibingerová, m. j. sménili za dvür v Holo- vousích od paní Eu(roziny Tejtovské roz. hrabinky z Kle- nového, paní na Kiíti a Zvikovci, jakoZto porućnice nad Vojtěchem, synem svým nezletilým. V ulicà Valentinské. Číslo pop. 59. 1. 1447, 18. června, Rukop. č. 90 f. 149. Johan- nes textor et Katherina cmerunt aream domus deserte penes domum Busskonis carnificís et penes domum eius- dem Johannis erga Jacobum, natum Johannis Zelezko, pro Jl s. gr. minus X gr. Act. fer. MI. ante Viti. 2. 1465, 3. března. Rukop. č. 2105 f. 53. Bušek huotéf et Dorothea e. aream desertam penes domum dicti Buskonis et Johannis textoris erga Johannem iam dictum pro VI s. gr. Act. fer. II. post Reminiscere. 8. 1477, 12. března. Tamlez f. 383. Georgius Prhoss et Dorothea emerunt domum in acie ex opposito ecclesie s. Valentini et penes domum Georgii lorificis situatam aput Wenceslaum, olim filium Bussconis hunterzii, pro XXV s. gr. boem. Act. die s. Gregorii. 4. 1477. — Rukop. &. 94 I. f. 8. Anna, olim filia Bussconis huntér et nunc Wenceslai pincerne uxor, tulit. XX s. gr. per paucm suum testamento legatas a Wenccslao, fratre suo, 32% 

Strana 252
252 XV. У nlici Valentinske. — C. p. 69. 5. 1477, 11. srpna. Rukop. č. 2105 f. 384. Bar- thossius piscator et Ozanna e. d. aput Georgium Prhoss pro XLV s. gr. m. — A qua quidem domo memoratus Georgius reliquit pro se, Dorothea uxore ortum ®) in Vs. gr., ita quod cundem ortum teneat absque impedimento. Act. die s. Tiburcii. 6. 1478, 29. kvétna. Rukop. c. 2119 f. S. 14. Ve jméno —. Já Václav Bušek huntieř — duom muoj, v němž bydlím, dal sem — a otkazuji Vitovi ševci, strýci mému, a Urbanovi z Jinočan, rovnym dielem, tak aby oni z statku toho vydali k sv. Valentinu V k. gr., Aničce, sestře mé, V k. — Act. fer. VI. post Urbani. 7. 1600, 21. ledna. Rukop. č. 2107 f. 181. Ozana vidua resignavit domum, quam inbabitat, sitam penes do- mum Procopii sutoris, Dorothee conthorali Johannis pileatoris, dicti Poledne, et eidem Johanni, marito eius —. Act. fer. lll. post Fabiani. 8. 1600. — Rukop. é. 2103 f. 222. Johannes pileator dictus Poledne publicat domum pro se, Dorothea conthorali sitam ad s. Valentinum penes domum ad car- pones. Que quidem domus olim per Ozanam eis extat resignata. 9. 1500, 24. listopadu. Zeukop. č. 94 II. f. 8l. Magdalena, filia Sigismundi de Podskalee, tulit de vesti- mentis pro uno lecto, que olim Ozana ad s. Valentinum eidem testameníaliter legavit, a Johanne pileatore dicto Poledne. Act. fer. III. ante Katherine. 10. 1821, 9. července. Rwkop. č. 2109 f. 183. Stal se frajmark o domy mezi Janem Ctvricí a Jeronymem šlajféřem, takZe on Ctvrlce postúpil jest domu svého le- žícího u sv. Valentina na rohu podle zahrady Burjana šmajdéře a domu Borše pekaře Jeronymovi šlejféři a Martě m. j. Na kterýžto duom on Jeronym má přidati Janovi Polednovi místo Jana Ctvrtce XXX k. gr. pr. — Act. fer. III. post Kyliani. 11. 1522, 24. července. Tamléž f. 245. Jan Chu- dinskaj uzdař a Alžběta k. d. na rohu blíž kostela sv. Valentina a podle zahrady Burjana šmajdéře od Jeronyma šlajíéře za XLV k. gr. pr. Act. in vig. Jacobi ap. 12. 1531, 23. ledna. Rukop. &. 2134 f. 74. Alžběta uzdafka, mapZelka nékdy Jana Chrudimského, seznala se, że jest dlużna XXI k. gr. m. Jakubovi uzdari z Pardubice a ujišťuje sumu na domu svém. Act. in crastino Vincentii. 18. 1531. — Rukop. ë 2110 f. 356. Zmocnén domu Alžběty uzdaïky Jakub uzdař z Pardubic pro dluh XXI k. gr. č. 14. 1533, 16. fijna. Rukop. č. 2111 f. 58. Ambrož Dajmek a Anna k. d. mezi domy Burše pekaře a zahrady Václava Capka od Jakuba uzdaře z Pardubic za XIX k. gr. č. Act. fer. V. post Dionisii. 15. 1533. — Rukop. č. 2155 f. 183. Kdeż se dožádal pánuov úředníkuov Ambrož Dajmek, aby vyšli do domu někdy Polednovského, v kterémž udělal a postavil před světnici hranici novou nad samým dvorem, a z té Чуб vokna obrátil k světlu na tajž dvuor. Kterýmižto vokny po straně mohlo by spatříno býti přes zeď do za- hrady páně Václavovy Capkovy; a z té příčiny že jemu těch voken bránil i dílo obstavil, nechtèje témi vokny patření dopustiti do své zahrady. I pp. úředníci spatřívše, že těmi vokny byl vajhled do zahrady páně Václavovy a on sobě to stížil, učinili mezi nimi — aby Ambrož Daj- *) Viz zahradu níže pří č. p. 490. XV. V ulici Valentinské. — C. p. 59. mek k tém voknuom udělal vokenici po té straně: do zahrady p. Václavovy, a kdyžby se ty vokenice votvíraly, aby otevřené stály a z zadu na hřeb dřevěný jedna každá aby spoléhala, tak aby mimo ty vokenice ten vajhled zastřín byl, aby do zahrady hledino byti nemollo. A též kdež on Ambrož na druhé straně úmysl má kuchyni starou sbořití a jinou novou postaviti a podle toho i nějakou komoru a z té vokna na dvuor svuoj. kterýmiž vokny též by mohlo po straně patříno býtí do zahrady páně Václavovy, protož, jak při prvních voknách, tak také i při těchto zachovali se mí a tomu podobné zavírání i otvírání udělati,; aby hledíno do zahrady ne- bylo —- 16. 1559. — Rukoy. c. 211? f. 270. Drvo&tépüv dům. (Před tím, na ten čas, způsobem ini neznámým, spojeno s následujícím domem č. p. 49c.) 17. 1555, 18. srpna. Zamléž Jf. 343. Blažek šenkýř a Markéta k. d. mezi domy Alžběty rukavičnice a Valenty vačkáře od Ondřeje Noska a Markéty m. j. za IV k. gr. č. Act. fer. ]Il. post Laurentium. 18. 1659, 26. ledna. Zwmléž /. 420. Kryštof z Lobkovic a z Hasištajna k. duom ležící inezi domy p. Zykmunda Käby a MikuliSem rukavicníkem od Blažka Senkéfe za LXXV k. gr. €. Act. fer. V. post. Conv. s. Pauli. 19. 1590, 29. října. Rukop. č. 1158 [. 118. (Jan Potůček s urozenými pány p. Albrechtem, p. Mikulášem a p. Krištofem vlastními bratřími Lľasištejnskými.) Vedie toho sročení, kteréhož se Jan Potůček s ur. pány p. Albrechtem, p. Mikulášem, p. Krištofem, vlastními bratřími Hasištejnskými z Lobkovic a na Hasištejně, podle přípo- vědí dvou na dům při právě tomto v osadě záduší sv. Valentina ležící, jedné pro 80 k. míš. a druhé pro 60 k. učiněných, dožádal, když termín Len outerÿ u vig. VSech Svatých léta 1589 přišel a dotčený Potůček původ, též pp. bratří Hasištejnských plnomocnik jeden, Melichar Steklý, stáli; tu on Potůček připomenuv dotčené přípo- vědi své i spis, na nějž se též sročení stalo, sám od scbe promluvil: Pokudž by Jich Mti páni bratří: Hasištejnští nebo na jejich místě plnomocníci ztízení tóm takovým jeho piípovédém místa dáti aniZ sumy dluzné 80 k. mi. podle jistoty nebo zapsání od někdy dobré pamčti pp. Henricha Mikuláše z Lobkovic. Jich Mti pp. bratří pana otce, učiněného jemu zaplatiti nechtěli, tehdy žídá za uložení termínu k průvodům, chce on takové své přípo- vědi podle práva provozovati a také-li jich p. bratří z Lobkovic plnomocníci žádostiví jsou touż jistotu. vidéti a na ni pohledčti, není od toho, aby jim ukázána býti neméla. — Proti tomu od Mclichara Steklého pritomného i na místě druhého Tomana z Roklína p. bratří Hasištejn- ských podle plnomocenství sobě daného za odpověď jest dáno, že oni na místě Jich Mtí pp. bratří: Hasištejnských jak tomuto vznešení Potůčka, tak ani přípovědi jeho na dům jich pp. bratří při tomto právě ležící pro jminenované sumy učinčným místa nedávají a nevěří, aby Potůček takové své pripovédi provésti inohl. — Na to od Potücka: Pokudž se přípovědi jeho od plnomocníkův páně místa nedává, ač by přípovědi své první ihned ukázati a pro- vésti mohl, však že i druhá přípověď pro náklad na týž dům učiněna jest, protož aby žádné straně žádného zkrá- ceni se nestalo, žádá, jak prve, za uložení termínu k prů- vodům. — Podle kteréhožto odporu a sepření slran jest jim termín až pod ztracením lé pře od práva jmenován a uložen, na kterýž stojíce Potůček původ dal čísli první přípověď pro 80 k. na dům jich p. bratří Hasištejnských 

Strana 253
XV. V ulici Valentinské. — Č. p. 59. učiněnou, list mocný k prodaji domu, též zjištění dotče- ného dluhu od někdy pp. Henricha Mikuláše z Lobkovic a Hasištejna sobě daný, item práva, svědomí rejstry za- vedené k tomu mluvě: Slyšena jest přípověď jeho, kte- rouž jest na dům v osadě záduší sv. Valentina ležící ně- kdy p. p. Henrichovi Mikulášovi Hasištejnskému z Lobkovic panu otci těchto p. bratří p. Henricha, p. Mikuláše a p. Krištofa Hasištejnských odtudz z Lobkovic pro jistou sumu 80 k. podle jistoty povinných učinil, též slyšán list mocný od jmenovaného p. p. Henricha Mikuláše jemu daný, v němž se patrně a vejslovně dokládá, že J. M. pán jemu takovou sumu spravedlivě jest povinovat, protož aby on Jan takový dům, kdyby kupce jmíti mohl a jemu by se vidělo a zdálo, prodal a tudy svých 80 k. dosáhl a zase vzal, ale že v těch všech letech kupce žádného neměl a míti nemohl, proto jeho také prodati ani své sumy dostati nemohl a ponévadZ pak na ten čas tito pp. bratří k témuž domu se hlásají a kupci před rukama jsou, on jiného nežádá, než aby jemu taková suma jeho spra- vedlivě náležitá dlužná odtud zaplacena byla, v tom se prâvu k opalfenf spravedlivémn poroutcje. Proti tomu od plnomocníkův pp. bratří Hasištejn- ských jest mluveno: Doslejchají průvodu od Jana k pří- povědi předloženého tak, jakož jest on Jan přípověď učinil na dům v osadě sv. Valentina ležící a urozeným pp. Albrechtovi, p. Mikulášovi a p. Krištofovi, vlastním bra- třím nedílným Hasištejnským z Lobkovic, jakožto dědicům a vlastním synům po neboztikovi p. Mikulášovi Hasištejn- ským pozüstalfm, náleZitej a knihami méstskymi jmenova- nému p. otci jich vedle doplacování svědčící a nápadem přišlý, kterážto přípověď jedna vztahuje se na dluh 80 k. a ten že by jemu Janovi listem svědčiti měl; pravíc se on Jan podle téhož listu k témuž domu právo a spravedlnost jmíti, jakž spis a sročení jim p. bratřím odeslaný, též jeho pří- pověď to všecko v sobě zavírají. Předně pak, kdež dal císti přípověď, jak se ta dobře s sročením srovnává, tomu sc vyrozumí; kteréžto sročení též suplikací o něm zavře- nou dav čísti s tím se k uvážení právu připustil. Dále kdež se Jan ohlašuje a za podstatu své pře to pokládá, že by p. Hendrych Mikuláš z Lobkovic, p. otec jich p. bratří, jemu Janovi lýž dům prodati poručil a v témž plnomocenství doloženo bylo, aby on dluhu svého na tom domu postihati mohl, i vidí se jim plnomocníkům p. bratří, že Jan práva pochybil v příčině té; stojí tam, jestli by jaký dluh byl, aby ho sobě vrchním právem dobejval, cehož od Jana pominuto jest, nýbrž p. bratří viní se z takového dluhu při tomto právě a tak p. brati( vyro- zuměvše, co týž list v sobě obsahuje, tomu místa dátí nemohou, aby Jan takové své přípovědi proti jejich dě- dické spravedlnosti poZiti moll; protož se u nich snáší, že táž jeho přípověď z příčin a průvodův, též práv měst- ských minouti má. Načež čtena práva a k tomu mluveno, že Jan mimo právo nikdy knihami sobě toho zapsaného uemél, tudy práva pominul a kdo se kdy tak v grunty městské, neměvši sobě nic zapsaného, vkládali, tolio odsu- zováni bývali, davše na to čístí nález mezi pí. Markétou Honzovou z Barchova a p. Trčky i s potvrzením doložil: Poněvadž Potůček tolikéž v též příčině práva pochybil tak, že téhož domu, na nějž přípověď učinil, podle cito- vaných práv tím způsobem a právem nic sobě knihami zapsaného ani odevzdaného neměl a nemá aniž, aby jej sobě jsa jeho právem zveden právem zdědil, co toho ukazuje, protož ta jeho přípověď ničímž jest. Než chtěl-li jest takové jistoty neb dluhu užiti, měl se v tom jináče opatřítí a sobě tu vče pořadem práva k místu a k konci přivésti a zvláště že [an se praví také více ňákých jistot XV. V ulici Valentinské. — Č. p. 69. | 953 a dluhův na páních bratřích jmíti, z nichžto je p. bratry k hořejšímu právu pohání, anobrž jim p. bratřím o ničemž vědomé není, jak sou se ty půjčky od něho Jana panu otci jejich dály a sou-li ty sumy od něho Jana tak roz- dílně vyčteny, poněvadž se toho nic neukazuje, na jaké vinici aneb kde by se takové půjčky a nač státi měly aniž oni pp. bratří o tom co vědí, sou-li takové půjčky, však byly-li sou jaké, vyvazeny Čili nic. Poněvadž jim o těch dluzích nic oznámeno jest nebylo aniž z nich před touto přípovědí nikdá napomenuti sou nebyli a právo patrně vyměřuje, Ze jeden každý věřitel prve: k osobě, nežli k statku hleděti a z dluhu upomínati má a povinen jest a poněvadž pak pp. bratří též knihami, kdež dům za- psán jest, v ničemž zavázáni nejsou, tehdy tou jistotou jich p. otec jejich v tom zavazovati nemohl, protož praví, že ten a takový dluh tím ukázáním a zapsáním proti pouhé spravedlnosti a dědictví jich žádného místa jmítí nemá, nýbrž té naděje sou, že pp. bratří při svém dědictví podle práv citovaných a nálezu předloženého züstaveni budou. A poněvadž pak Potůček ví, jaký pořádek práva k stavům vyšším, panskému a rytířskému, se zachovává, tehdy se podle zřízení zemského C€. 8., kteréž čteno, laké zachovali mél, anobrZ pokudZ Jan i prve jich pp. bratří nékterfmi pühony kde hledati védél a k vrchnímu právu poháněl, tehdy i o tento dluh, však je-li jaký, vě- děl a měl pány poháněti. A tak se pánům vidí, poněvadž od Jana toho vSeho pominuto, Ze ta první piípovéd pro ten takový nepořad podle práva A 6. jminouti a zdvizcn býti má. Také tím p. bratří sou stihání, Ze by se nc- božtík p. otec jejich oto svoliti měl ano i dědice zavázal, čemuž oni jakožto dědicové žádného místa dátí nemohou, nebo bylo-li co toho, měl on Jan sobě to k místu a konci vésti a jich tím zavázali nemohl, poněvadž oui jakožto dědicové pořádným zápisem kněh městských, kde ten grunt přináleží a zapsán jest, zavázání nejsou. Nad to vejše v tom plnomocenství toho doloženo jest, že Jan po- vinen jest s nimi o to ne jínde než při tom právě, k kterémuž oni přináležejí, činiti měl, čehož opčty od něho pominuto jest a tak ta citovaná práva pp. bratřím nic na škodu nejsou, aniž Jan toho, čeho tak hledá, užití nemá. Co se svědkův dotejče, ti nic o tom, oč tuto pře nebo přípověď zašla, nevysvědčují, nebo Matěj Stehlík praví, že pánu půhonu dodal, Pyrová o žádném dluhu neví, než že jest jeho Jana s pány bratřími mluviti vídávala, Samuel Tisíc toliko sám praví, že by Jan s p. Albrechtem na pa- láci o dluh mluvil, ale aby se pán k dluhu přiznávatí mél, toho slySAno nenf, nez že také o to s jinými bra- tffmi Tozmluviti chce, a to také jeden svědek, kterýž u práva žádného inísta nemá a poněvadž podle práva A 51, 58, B 14, kteráž čtena, od Jana nic provedeno neni, tehdy ta piípovéd jeho minouli má. Dale se i to ukáže, jakým titulem ten düm jim pp. bratřím Hasištejn- ským svědčí, podav ku přečtení zápisu a pod ním kvi- tancí 2, item nálezu mezi Tomáš:m Koprycem a Valenti- nem Zubem, s tím se právu k opntření poručil. Na to od Potůčka: předně co se plnomocuíküv pp. bratří Hasištejnských proti přípovědi, jakoby se s obesláním nesrovnávala, jest vyrozumíno, ale nedokládá se, v čem by se nesrovnávalu, ani se toho nic neukazuje, nýbrž na- chází se, že se ve všem dobře srovnává. Dále mluví, že by právem vrchním pány viniti měl, načež i práva uká- zána sou, ale jemu se vidí, že tím povinen nebyl a není, anobrž u nčho sc snáší, že dobfe práva zdejšího násle- doval, pončvadž dám, k kterémuž se on spravedlnost pro dluh míti praví, při tomto právě jest a knihami zdejšími se vztahuje, a také o tom, kde by páni byt svůj měli, 

Strana 254
954 XIV. V ulici Valenliuské. — C. p. 69. ncvédél aniZ se doptati nemohl a pokudž od p. otce jejich takové pojištění měl i ten jemu do dosažení sumy jeho postoupen jest, protož k témuž domu. jsa jeho po- savad v držení, hleděti mohl, an tyż dim několik let pustý stál, protože tam žádný bydleti nemohl, až on jej dal opraviti a pokudž nebožtík pan otce jejich jej pustil dav na to list pod svou pečetí na ten způsob, aby jej prodal a ludy své sumy dostal a pp. bratří k lomuto právu nepřináležejí, ale dům náleží, prolož slušně mohl pro takovou sumu svou přípověď učiniti; právo přečtené na ty se vztahuje, kteříž při právě jsou, a k takovým má se prve hiedčti než k statku, ale pp. bratří usedlí nejsou, nevěděl, kde bydleli, tudy proti právu nic neučinil. A také též právo vejminku má, nebyl-li by ten při právě anebo by kdo od práva ušel, tehdáž že se k statku jeho hleděti může: nálezové netrefí se sem, nebo kdež pp. bratří praví, že zápisové domovní, kteříž se na cedulích krom kněh dějí, místa míti nemohou, tomu se na odpor nena- stupuje, on podle takového zápisu, jakž nálezové svědčí, neproceduje ani domu toho tím způsobem užiti žádá, toliko aby jemu suma jeho podle listu od neboztíka pana otce jich p. bratří z tébož domu zapravena a zaplacena byla. Rozdílná věc jest mezi přivedenými příklady a touto rozepří, nebo p. Čeněk Dašický koupil dům trhem od p. Vilíma "Tréky na ceduli, o čemž když p. bratří Trčkové zvédéli, tomu odepicli a pí. Markéta z Barchova, když zápisu v knihách neukázala, téhož domu oderčena byla, ale on Jan aby se k domu pravil míti jakou spravedlnost dědickou, toho ještě slyšáno není, nýbrž toliko toho hledá, když on strany dluhu svého spokojen bude, že také od své přípovědi upustiti může a chce. Také každý a zvláště stavu panského a rytířského osoba tu svobodu má dům a statek svůj v dluhu nebo jiným zpisobem, budto knihami nebo cedulemi, zavazovali a p. otec jich pp. bratří tak učinil, že dům ten tím zavadil, kdyz by jej Jan pro- dal, že sumu svou odtud vzíti má a tak dobře a náležitě k témuž domu, poněvadž v těch letech prodáván býti nemohl, až teprva nyní rozumětí jest, že by se kupci na něj nacházeli, o svou sumu skrze přípověď přistoupiti a přikročiti mohl, nad to svědek jeden jistotu tu stvrzuje, protož co se proti ní mluví, všecko bezpotřebně se činí. Mluví se dále, že by ta jistota vyvazena byla, ale ničímž se toho neukazuje. | Nadto p. bratří sami vědí, v jakých potřebách p. otec jejich byl, v nichž jak on se jemu propůjčoval i tato půjčka zašla, kdyby potřebí bylo, byl by i z desk to ukdzati moll; a poněvadž pak dluh ten spravedlivý jest, jemuž se odepřítí nemůže aniž odpírá, a při listu vlastní pečeť páně i ruka jeho jest, tehdy jemu také odtud, totiž z domu toho, podle jistoty suma jeho za- placena býti má. Tolikéž aby táž jistota k vrchnímu právu svědčiti inčla, toho se nenajde, než toliko vejminka ta doložena jest, pokudž by jakou škodu vzal, aby teprva o to k vrebnímu právu se utéci mohl, k čemuž ještě ne- přišlo, protož potřebí nebylo, kam jinam sc utéci, než podle lístu toho o zaplacení své sumy k domu tomu, je- hož v držení jest, přikročiti. Stihá se, i tím, že by pány bratry vrchním právem poháněl, i ovšem co k vrchnímu právv náleželo, o to k nim také přistupoval a to také již na místě postaveno jest, ale zde jest o jinou věc či- nili. Jest také věc vědomá i právní, že osoby stavu pan- ského a vytířského domův svých při městě listy svými pod pečetmi jiným postupovati inohou a moc mají. Podle tolio tolikéž p. otec jejich tu moc měl s domem svým činiti, jak mu se líbilo, a dav na to čísti zřízení zemský X 28. doložil, že p. otce jejich týž dům v té takové pří- činšě dobře zavaditi mobil, totiž když se prodá, aby sumu XIV. V ulici Valenliuské. — C. p. 59. svou odtud vzal, ale Ze se posavad prodali nemohl, pro- tož o lúž sumu k němu hledí, včře, že podle práva za- chován a kdo chce domem vládnouti, jemu suma jeho od něho dána bude; což když sc stane, o více nestojí. Opót se stíhá, že sobě toho za živobytu p. otce jejich k místu a konci nevedl; i byl s nebožtíkem p. otcem jich pp. bratří v dobrém srozumční a tak jemu nebylo potřebí o to sc starali, zvláště maje takový list. Praví, že dobře a svo- bodně osvůj dluh k domu tomu, dav k tomu císti právo J. 27. 28. 29. 30., bleděti a přípověď učiniti mohl, podle cehož i táž přípověď jeho dostatečně jest provedena. Nad to vejše jak zřízení zemské, tak i právo inéstské ukazuje, že osoby stavu panskýho a rytířskýho povinní jsou majíce domy své v městě, pokudž se jich dotejče a zvláště strany dluhův na ně se vztahujících, k témuž právu stávati; ovšem kdyby táž jistota k vrchnímu právu svěd- čila, věděl by, jak se vté věci ku pánům bratřím zacho- vati; ale že na dům se vzlahuje, kdyby byl o to k nim pánům bratřím vrchním právem hleděl, ovšem rozumí, že by se s tím byl potkal, že by jim pánům i škody popla- titi musil, protož se toho, nač jistota svědčí, držel a drží. Co se nálezu mezi p. Tomášem z Kopryc a Valentinem Zubem dotejče, ten nález ne proti němu Janovi, ale proti p. bratřím jest, nebo se tam Ďňákého omylu placení do- tejkalo, což když se tak našlo, jest právem napraven a při trhu zůstaveno, ale tuto se žádného trhu ncdotejéc, protož žádné platnosti pp. bratřím nésti nemůže; žádaje při své přípovědi provedené zůstaven býti. . Zase od plnomocníkův pánův: jakou podstatu Jan pře své pokládá, rozumí se tak, že by se pünüv na oncn Cas doptati nemohl, jakoby páni nácí cizozemci byli, jezto všem vědomé, že sou obyvatelé tohoto království a zvláště p. Albrecht inohl se vždycky najítí, poněvadž po- savad při panu ujci svém, p. Jaroslavovi Smiřickém, zů- stává; vždy praví, že pořadu práva nepochybil a dobře přípověď na týž dům učiniti mohl, ale nic toho neukazuje, aby jaký zápis na dům ten měl, ani toho, aby se páni bratří k takovému zavázání kdy přiznávati móli, nad lo aby Jan co zapsaného sobě měl, protož toho užití moci nebude. Dokládá sc, že se pečeti ani ruce neodpírá i ví se o tom, že předešle psaní od pp. bratří učiučno bylo, aby jim ta jistota ukázána byla i pečeť i ruka, ale: toho nikdyż pożili nemohli; bezpochyby kdyby bylí ruku a pečeť spatříli, byli by věděli, co k tomu dóle ifkati. Nad to chtěl-li Jan čeho právně užití, měl a povinen byl to ukázati, že v té jistotě jest ruka a pečeť vlastní p. otec jich pp. bratří, ale nic se neukazuje, toliko holá slova se mluví. Kdež se také promlouvá, že osoby stavův dvou vyšších plnomocníky k prodávání dvou domův v městech nařízovati mohou; i jest to tak, ale tuto žádného zapsání v knihách se nenachází, aby o svůj dluh k domu hleděti mohl, nýbrž chtěl-li Jan čeho toho požití a co pořádného míti, měl sobě to pro lepší toho jistotu tak opatřiti, aby nebožtík p. otec jich pp. bratří byl šel s ním k knihám a pojištění sobě na ten dluh na domu učiniti dal, čehož když se nestalo, protož to jeho předsevzetí: daremní jest a tak tomu odpírají, aby táz pi(povéd jeho, jakž se tím chlubí, provedena byla, nebo pp. bratří právy městskými se novíží, tudy táž práva jim na škodu nic nejsou, nýbrž taková přípověď zdvižena býti má podle práva. Od Jana doloženo: Když se vto nalilídne, najde sc, jak se tuto mate; jednak se mluví, že práva pochybcno jest. jednak že pp. bratří k vyššímu! právu přináležejí; i poněvadž k tomuto právu nepřináležejí, kde se jinam utéci mél než k pravidlu, jakž list vyměřuje, totiž k domu, nemola proto k osobám hLledéti; protoż jak se jedno 

Strana 255
XV. V ulici Valentinské. — Č. p. 59. s druhým srovnává, nechť se pováží. Že pak pp. bratří praví, že nevědí, je-li to pečeť a ruka p. otce jejich aneb není, měli to buď ukazovali anebo je nařknouti, že pak nesmějí, chtěli by rádi v to vkročiti a na něho to cpáti, že by on povinen byl to prokázali. Ani příkladu žádného se nenachází, aby věřitel maje pořádné pojištění, měl teprva pečeť a ruku prokazovati; nad to, kdy slejcháno, aby otce svého pečet anebo ruku kdo štrafoval, an na- hoře jsouce též z jiného dlubu pohnáni, proti ruce a proti listu nic nefikali, pročež také jemu tam přisouzeno bylo a tak ruky a pečeti provozovati potřebí nebylo, anobrž túž jistotu také prve jistým osobám kněmu od pp. bratří vyslaným ukázal, protož v té příčině také nemá štralován býti. S tím strany právu k opatření sebe poručily. Tu p. purkmistr a rada slyšíce přípověď, připomenutí jí, odpověď na to danou, líst nebo jistotu, sročení, suppli- kací, zápis, kvitancí, nálezy, té pře líčení a toho všeho s pilností pováživše takto o tom vypovídají: Poněvadž Jan Potůček učiniv přípověď jednu na dům někdy urozenému pánu pánu Hendrichovi Mikulášovi Ha- sištejnskému z Lobkovic a nyní p. Albrechtovi, p. Miku- lášovi a p. Krištofovi bratřím Hasištejnským z Lobkovic, jeho p. Hendricha Mikuláše synům vlastním, náležející pro dluh 80 k. míš. od téhož p. Hendricha Mikuláše Hasi- šlejnskýho, p. otce jich pánův bratří, povinný a veda na to průvod, toho, aby týž dluh 80 k. míš. na jmenovaném domu buďto knihami nebo jinak pořádně zapsaný a poji- štěný byl, podle práva jest neukázal a neprovedl, nýbrž to se toliko z listu mocného s strany jmenovaného dluhu od často psaného pana Hendrycha Mikuláše Hasištejn- skýho z Lobkovic jemu daného nachází, že se jemu Janovi Potůčkovi týmž listem mocnost dává a poroučí takový dům, kdyby mu se koliv líbilo a kupce míti mohl, pro- dati, jej v knihy vloziti, peníze za néj piijímati 1 z nich kvitovali a tudy sumy svého dluhu těch 80 k. míš. dosa- hovati, s tím při tom dalším doložením, pokudž by se jemü Janovi jaká překážka v tom dála a stala, aby o týž dluh jakožto spravedlivý i co by na dům ten mezi tím časem, nežli by prodán býti mohl, na stavení i jinak vy- naložil, buďto k osobě jeho pana Hendrycha Mikuláše nebo k dědicům a držitelům statku jeho podle zřízení zemského při soudu vrchním hleděti, je z toho poháněti i pro škody mohl a moc měl, dům pak ten v dosti pro- dlouženém času od něho Jana posavad prodán není a na- depsaní páni bratří Hasištejnští z Lobkovic téhož domu jako dědictví svého užiti žádají, z těch příčin dluh takový 80 k. míš. jemu Janovi Potůčkov; na jmenovaném domu přisouzen býti nemůže, nýbrž jmenovaní pp. bratří Hasi- štejnští z Lobkovic při témž domu, jakožto svém dědictví, se zůstavují a Jan Potůček, chce-li dotčeného svého dluhu užití a často psaní páni bratří Hasistejnstf prodadouce týž dům sami jemu Janovi téhož dluhu zaplatiti a dáti by nechtěli, tehdy povinen jest a bude moci podle znění listu sobě od nebožtíka p. otce jejich daného se zacho- vali a je pány bratry Hasištejnské z Lobkovic, jakožto dědice a držitele statku někdy p. Hendrycha Mikuláše z Lobkovic, p. otce, jejich poháněti a k nim o týž dluh podle zřízení zemského při soudu vrchním hleděti a jeho dobejvati podle práva. Skody z hodných příčin mezi stra- nami se zdvihajf. Actum postridie Simonis et Judac 1590. 20. 1695, 17. února. Rukop. č. 2113 f. 19. Albrecht, Mikuláš, Kryštof, bratří Hasištejnští z Lobkovic, vzdali duom, který jim byl prisouzen po otci jich Hendrychovi Mikulášovi, Janovi Tomanovi Pořičskému z Roklína. .21. 1597, 20. Hjna. Zümftéz f. 104. Marta Hamzová ze Zdanic k. d. mezi domy Stépána Stuchlfka &rotyfe a XV. V ulici Valentinské. — C. p. 59. — 955 Burjana Ślechty ze Všehrd od Jindřicha Poříčského z Rok- lína za 800 k. gr. č. 29. 1598, 18. září. Tamtéž f. 112. Jan Kolikrejter z Kolikrejtu na Posadové a Vesci k. d. od paní Markély Hamzové z Zdánic za 8300 k. gr. č. 23. 1607, 291. bfezna. Tamléz f. 43/. Jozue Derrer k. d. vedle domu Burjana Slechty ze Vsehrd od p. Meli- chara Kolikrejtera z Kolikrejtu a na Slavkové, poruènika nad dětmi a stalkem po Janovi Kolikrejterovi z K. a na Posadov$, za 175 k. gr. č. * 1629. — Joachyma Karše. ? 1651, 21. února. Rukop. č. 2115 f. 211. Z roz- kázání p. purkmistra a pánův radních zmocnění jsou domu po Joachymovi Karšovi hrnčíři zůstalého v osadé sv. Va- lentina mezi zahradou neb. p. Matesa Augustina Lejskyho a domem někdy Ondřeje de Linga páni ouředníci záduší sv. Valentina pro sumu hlavní 112 k. gr. m. vedle regi- ster v l. 1629 neb. Joachymovi Karsovi od tehdej&ích ouředníkův zapůjčených. Číslo pop. 49c (vzadu). 1. 1447. — Rukop. č. 90 /. 149. Johannis textoris et Katherine. 2. 14bb. — textoris. 8. 1456, 30. října. Tamtéž f. 60. Johannes textor resignavit domum suam silam prope s. Valentinum inter domos Crucis dietarii et BuSkonis carnificis hincinde Ni- colao, nato suo — hoc notanter expressato, quod dictus Nicolaus debet eL tenetur prefatum Johannem, patrem suum, erga se servare honorifice eidem de victu et amiclu congruis providendo, quousque vitam duxerit in humanis. Eciam ipse Nicolaus Andree, fratri suo germano, tenetur persolvere VIII s. gr. Act. sabbato ante OO. SS. Rukop. 6c. 2105 f. 33. Johannis 4. 1462. — Tamléi f. 174. Nicolai [Letal] textoris. b. 1466. — Tamléz f. 239. Nicolai textoris. 6. 1472. — Tamież f. 315. Nicolai Letal. 7. 1473. — Tamtéž f. 337. Nicolai Letal. 8. 148b, 12. ledna. Rukop. c. 2106 f. 149. Nico- laus Letal et Elisabeth e. curiam ad domum eiusdem Nicolai contiguam penes domos Johannis ad carpones et Georgii Prhoss erga eundem Prhoss pro JIlI!/, s. gr. Act. fer. IIII. ante octavam Epiph. 9. 1487. — Tamnléz f. 200. Olim Nicolai Letal. 10. 1487, 12. listopadu. Tamlez f. 214. Jacobus dictus Rakus et Dorothea emerunt domum penes domum Wenceslai saliste et ortum Georgii Prhoss erga Wences- laum, natum olim Nicolai Letal, pro XVII s. gr. pr. Act. fer 11. post Martini. 11. 1610, 6. listopadu. Rukop. č. 2108 f. 69. Ka- therina dicta Haralka emit d. penes domum Wenceslai solaf ex una et ortum Procopii sutoris sitam parte cx utraque a Jacobo dicto Letal pro XX s. gr. pr. Act. die Leonardi. (R. 1518 splácí Burjan Smajdét.) 19. 1619, 12. kvétna. Rukop. C. 2109 f. 41. Jan Knotek [též Letal zvaný] tesař a Anna k. d. podle domu Jiříka uzdaře a Burjanovy zahrady od Blažka soukcnnika 

Strana 256
956 XV. V ulici Valenliushé. — C. p. 59, 494. na místě Kateřiny Haralky od Hory za Xlll] k. gr. pr. Acl. fer. V. ante Zophic. 13. 1521, 19. listopadu. Tamtéž f. 204. Václav drvoštěp a Anna k. duom podle vrat zahradních Burjana šmajdéře a domu Jíry rajmara od Jana tesaře za XXVI! k. gr. pr. Act. dic Elisabeth. (Zaplaceno r. 1527.) 14. 1525, 25. května. — O Burjanovské zahradě viz. zde dil I. str. 118. ¢. 26. 15. 1529, I. prosince. Rukop. č. 2110 f. 318. Zmocnén zahrady Lidmily Burjanové Václav Capek z Chvo- jence. Act. fer. INL post Andrec. 16. 1530, 8 srpna. Rukop. ¢. 2111 f. 140. Jitik rejmar Boleslavský a Marta k. zahrádku Burjanovskú ležící proti kuoru sv. Valentina od Václava Capka z Chvojenče a Bar- hory ze Stromce m. j. za XXXII'/p k. gr. ©. Act. fer. V. post Petrum catenatum. 17. 1538, 1. července. Rukop. ë 2111 f. 219. Václav drvoštěp a Anna k. zahradu ležící mezi domem téhož Václava a Janem z Násilí od Jiffka Kvasnicky [a Marty m. j.], za XLI'/, k. gr. c. Act. fer. Il. post Petrum ct Paulum. V pokoutní uličce. Číslo pop. 49d. |. 1443, 19. cervna. Nukop. ć. 90 f. 83. Katherina, relicta Stephani Bezrucka, cmit pro se, Magdalena, nata sua, braxatorium desertum situm circa s. Valentinum inter domos Johannis linicide ex una et quondam Ssawlonis parte ex altera. erga Johannem Zelezko dictum pro Il'/; s. gr. Act. fer. III. ante Corp. Chr. 2. 1445, 28. srpna. 7amleż f. 121. Mauritius Slawik rimer et Katherina e. d. — crga Katherinam, relictain olim Stephani Bezruéka, pro V s. gr. Act. die s. Augu- stini. 3. 1456, 4. června. Rukop. C. 2105 f. 39. Mauri- cius sutator de Luna et Afra e. d. in acie prope eccle. siam s. Valentini inter domum Czapkonis ex una et Jo- hannis textoris parte ab altera erga Mauriciutn Slavik pro VII"/, s. gr. Act. fer. 111. post Trinitat. 4. 1456, 25. září. Tamléž [. 58. Crux dielarius et Martha c. d. erga Mauricium sutatorem pro VIII s. Act. sabbalo ante Wenc. 5. 1459, 5. května. Tamléž f. 102. Victorinus in- stitor et IIedwika c. d. sitam in acie inter domos Johan- nis textoris et olim Czapkonis erga Crucem pilar pro N s. Act, sabbato post Ascens. d. 6. 1461, 28. května. Rukop. c. 2141 f. 318. Victorinus institor fassus est, se teneri. XVIII!/, s. gr. Jo- hanni diclo Prhoss, prescribendo hanc summam in do- muncula sita penes domum olim Johannis textoris imme- diate. Act. fer. V. post Penth. (Prhoš spojil s náslcdu- jícím domem 49c (vzadu). XV. V pokoulní uličce. — C. p. 49e. Číslo pop. 496 (vzadu). l. 1440, 26. dubna. Rukop. č. 90 f. 51. Per do- minos mapistrum civium et consules appropriata esl do- mus olim Ssawlonis, que sita est penes braxatorium Ze- lezkonis ex una et domum Wenceslai a carponibus parte ab altera, Johanni dicto Zajiecck post mortem Barbare, contloralis sue, nate prefati Ssawlonis, propter onera de- bitorum. Act. fer. Ill. post Georgii. . 9. 1448. 10. tervna. Tamléz f. 164. Johannes Capek sulator et Dorothea c. d. inter domos Johannis textoris et Wencesiai a carponibus a tergo erga Margarctham, relictam Martini, pro V s. gr. co omni iure, prout sola a Johanne Zajieczkonc, fratre suo, resignatam et legatam iuxta deduccionem testium lidedignorum habuit. Act. fcr. 11. ante Viti. 3. 1466. — Rukop. & 2105 f. 39. Czapkonis. 4. 1456. — Tamwléz f. 58. Czapkonis. 5. 1459. — Tamléi f. 102. Olim Czapkonis. 6. 1459. — Rukop. cC. 2106 f. 149. Andrcas lorifex ct Elsska, conthoralis eius. 7. 1488. — Tamtéž f. 131. Elsska, conthoralis cius. 8. 1484, 8. listopadu. Rukop. č. 94 Il. f. 31. Georgius, filius Martini lorificis, tulit omnem porcionem per Laurencium apothecarium, predicti Georgii vitricuni cidem testamentaliter legatam ab Andrea Zemlar, com- missario prefati Laurentii. Act. fer. ll. post. Leonardi. Andrcas Zemlar et 1461. — Spojeno s předešlým domem PrhoSovym č. p. 49d. 9. 1484, 8. listopadu. Rukop. č. 2106 f. 145. Georgius Prhoss ct Dorothea e. d. inter domos Johannis ad carponem et DBarthossii piscatoris aput Andrcam Zemlar pro 1X s. gr. Act. fer. 1l. post Leonardi. 10. 1489, 28. Jistopadu. Tamtéz f. 266. Johannes Biclobozka de Chlum emit pro se, Barbara de Czeczclicz conthorali — domum inter domos Johannis brascatoris ad carpones ct Barthossii piscatoris erga Georgium Prhoss pro XL s. gr. pr. Act. sabbato ante Andrec. ll. 1491, 19. cervence. Tamléz f. 304. Johannes Biclobozka de Chlum resignavit domum Barbare dc Czc- czelicz, conthorali suc, Jaroslao et Anczce, pucris suis. Act. fer. III. ante Magdalene. 12. 1492. 3. března. Rukop. c. 2107 f. 6. Johan- nes Kobeš de Wolyna cmit pro se, Anna, conthorali sua, et Mathia de Trzebska, filio suo, d. erga Barbaram, conthoralem Johannis Bielobozka de Chlum, pro XL s. gr. Act. sabbato ante Translat. s. Wenc. 13. 1492, 5. září. TamiéZ f. 21. Procopius sutor et Jana e. d. penes d. Barthossii cx una et domum ad carpones a Mathia, magistro hospitalis a ponte, pro XL gr. pr. Act. fer. 1111. post Egidii. 14. 1517, 9. listopadu. Rukop. č. 2108 f. 212. Burjan šmajdéř a Lidmila k. d. podle domu Mikuláše Kapra a Jana mydláře obostranně od Prokopa ševce a Doroty m. j. za XL k. gr. pr. Act. (er. II. ante Martini. 15. 1618, 16. nova. Tamléz. Tajz Burjan přikoupil mar&tal v kruuticch Katefiny Haralky podlé sladovny Mikuláše Kapra ležící od též Kateřiny Haralky za V!/, k. gr. pr. Act. in crastino Valentini. 16. 1518. 12. dubna. Tamtéž f. 223. Havel pekař a Ancžka k.d. podle domu Mikuláše Kapra a Jana Ctvrtce 

Strana 257
XV. V pokoutní uličce. — C. p. 49e. od Burjana šmajdéře za XX k. gr. pr. — A vokna dvě, kteráž jsú na mazhúze před světnicí, do těch do obú on Havel skla zdělati má a je hřeby zabíti, tak aby nebyla nikda otvírána a jimi aby hledíno, ani žádné vody lito nebylo. A když by které kolečko z kterého skla vypadlo nebo vyraženo bylo, to má Havel — zase kázati zadělatí. Act. fer. II. post Conductum pasche. 17. 1621, 11. července. Tamléz, Kateřina, man- želka Burše pekaře, a Marta, dcera její, vzdaly jsú všecko plné právo své k domu i k jinému všemu statku, kterýž by jim po ncb. Havlovi pekaři, synu též Kateřiny nápa- dem náležel, Buršovi pekaři. Act. fer. V. ante Marga- rethe. 18. 1648, 21. března. Rukop. č. 100 f. 165. Jakož jest Anna, manželka Víta pekaře, obeslala Johannu z domu Penížkova, někdy Burjana pekaře manželku, aby jí po- stoupila domu podle kaprnov jdouc k sv. Valentinu a vinice na horách blíž Židovy peci, poněvadž by ona Anna k tomu domu i k té vinici, jakožto k statku nepo- řízenému, lepší právo a spravedlnost míti chtěla po témž nékdy Burjanovi, strajcíi svém, nežli ona Johanna. [Ubr- mané] vypověděli, že ona paní Johanna má jemu Vítovi pekaři a Anně — dáti XV k. gr. č. Stalo se v středu po Smrtediné neděli. 19. 1549, 1. března. Rukop. č. 2117 f. 163. Mi- kuláš ze Střevlic sladovník a Anna k. d. mezi domy Jana z Násilí a Kaprovym od pani Johanny Buršové za XXXVIII К. gr. 6. Act. fer. VI. post Mathiam. 20. 15651, 18. března. Tamtéž Jj. 233. Valentin Stří- brský a Lidmila k. d. od Mikuláše ze Střevlic sladovníka za XLVII k. gr. č. Act. fer. VI. post Gregorium. 21. 1589, 18. července. Rukop. é. 2112 f. 322. Tomás Warin a Hedvíka k. d. mezi domy Kaprovic a Pavla Grimmillera od Anny Hronkové, pozuostalé po Valentinovi Stfibrskóm vdovy, za 905 k. gr. č. Act. fer. ll. post Divis. apost. 22. 1593, 18. srpna. ZTamléz f. 404. Markyta Hrdličková k. d. od Tomáše Warina za 226 k. gr. č. Act. fer. VI. post Laurentii. 28. 1597, 13. srpna. Rukop. č. 2113 f. 73. Mar- kýta Hrdličková jsúíci v nedostatku zdraví — dům její ležící mezi domy Kaprovic a Burjana Slechty ze Všehrd, v němž na ten čas zůstává, prodala Janovi Divišovi a Salomeně m. j. [cena není udána]. Act. fer. IIII. post Laurentii. 94. 16018, 5. června. Rukop. C. 2114 f. 112. Havel Delfik zedník a Kateřina k. d. mezi domy Jana Kapra z Kaprštejna a Burjana Slechty ze Všehrd od Jana Diviše Pořičského a Kateřiny m. j. za 284'/, k. gr. č. 25. 1619. — Havel Delíík a Kateřina m. j. * 1044, 8. února. Rukop. č. 2115 f. 133. Páni ouředníci ouřadu šestipanského koupili dům v Kaprovic ulici jdouc k sv. Valentinu po levé straně vedle domu někdy Jana Kapra a p. Lajskýho obostranně ležící od ctihodného kněze Jiříka Ferusa S. J. za 100 tolarův, jakž jest tyż pan pater vedle kšaftu neb. Havla Delfíka měl. Tamtéž. XV. V ulici Plalnéřské. 257 V ulicí Platnéřské. (Část západní.) 3]. Kolem r. 1830. — Formae Gerhardi ed. Tadra č. 113. Noverint universi, quod ego Ebrel, pictor Pra- gensis oc, quod provido viro Jac(obo), examinatori monete Chutnensis, cupiens nexu indissolubili amicari, neptem eius Sophiam virginem procuravi filio meo Stephano in coniugem legittime desponsari et assignalis ipsi filio meo pro parte dicte Sophie XX sexag. dotis nomine obtinendis dono et constituo et promillo dicte Sophie et ex parte dicti filii mei XX sexag. gross. nomine donacionis propter nupcias vice versa deputans et assignans has XL s. gr. sepedicte Sophie super domum meam, quam in civitate Pragensi in Lacu sitam inhabito et possideo huiusmodi condicionibus interiectis videlicet, si dictus Stephanus prefate Sophie pre- mortuus fuerit prole non genita ex eadem, quod ex tunc ipsi Sophie dicte XL s. gr. de dicta domo mea perci- piende debeant absolute et libere remanere. Si vero ipse Stephanus eidem Sophie prior decesserit prole habita vel non habita ex eadem, ex tunc dos predicta ex parte ipsius per ipsum Stephanum percepta sibi eciam libere remanebit, prout hec honesti viri Henricus Theodrici, Nicolaus Clementeri, testes in hac parte nupciales, disposuerint consilio unanimi observari. In quorum omnium premissorum testimonium sigilla ipsorum testium una cum sigillis prudencium viro- rum C. et H., iuratorum civium Pragensium, ad preces meas presentibus oc. *2. 1360, 12. března. Codex Thomaeus f. 74. Noverint universi, quod ego Nicolaus auripercussor, civis Mai. Civ. Prag., meo, heredum et successorum meorum nomine recognosco presentibus publice profitendo, me super domo mea et ipsius area sita in platea calcareato- rum inter domos Herdekin pictoris ex una et Nicolai Meisner cx alia unam sexag. gr. d. prag. census annui et perpetui liberam ab oneribus civitatis, videlicet a losunga, expedicione, collecta, contribucione, berna, steura seu quovis alio imposicionis onere exemptam honeste matrone d. Ale, relicte Pauli linicide, olim nostri concivis pie memorie, rite et racionabiliter vendidisse ementi et recipienti pro se, heredibus et successoribus suis pro novem s. preno- minatorum grossorum michi a predicta d. Ala integraliter persolutis ad labendum, tenendum, percipiendum, levandum et super dicta mea domo perpetuis temporibus possiden- dum, ita videlicet, quod ipsius census medietas in festo s. Georii venturo proxime et alia medietas in festo s. Galli deinde proxime afiuturo in omnem eventum dicte d. Ale, heredibus et successoribus suis de predicta mea domo et ipsius area solvi debet perpetue contradiccione qualibet non obstante. Quandocunque autem in aliquo premissorum festorum festo et infra octavam deinde con- tinuam census, ut prefertur, debitus ipse d. Ale, heredibus et successoribus eius non fuerit persolutus, ex tunc pote- runt in premissa domo et ipsius area pro censu non so- luto et insuper pro quatuor grossis, qui eo ipso nomine pene accreverint, auctoritate propria pignerare. In cuius rei testimonium sigillum prudentum virorum Hane Bene- schaweri iudicis, Leonis sartoris et Cunczlini Reisenkitel, consulum iuratorum, civium Pragensium, ad preces meas sunt appensa. Datum a. d. m. trecentesimo sexagesimo feria quinta ante dominica Letare proxima. 1. 1570, 81. ledna. Veleslavinův Kalendář str. 56. V outerý před Hromnicemi voda veliká byla u Prahy až 88 

Strana 258
258 XV. V ulici Plalnérské. do huby Bradáče pod mostem, topila do Platnéřské ulice a dlouho tak stála. Pročež slady i jiné obilí mleli na starém samotížném mlýně u sv. Jakuba, a byla v Praze veliká dranice o chléb. Číslo pop. 99, 98, 97, 96 a 95. (Dům pánů z Lipé, Dubský, Kopáčovský, Kyjovský, u zlatého kyje.) I. 1441. — Rukop. C. 2102 f. 430. Dominorum de Lyppa. 2. 1448. — Rukop. 6. 90 f. 75. Dominorum de Duba. * 1465, 20. dubna. Orig. stát. archivu ve Vídní C. 1344. Ladisiaus, dei gracia Hungarie, Bohemie, Dal- macie, Croacie etc. rex, Austrie dux et Moravie marchio etc. Notum facimus tenore presencium universis, quod attentis fidelibus obsequiis maiestati nostre per nobilem Henricum de Lippa, supremum maressalcum regni Bo- hemie, fidelem nostrum dilectum, hactenus exhibitis et in futurum studiosius exhibendis, omne ius, quod nobis velud marchioni Moravie competit per mortem Elsscze in ipsius dotalicio, quod eidem Pertoldus de Lippa, eius maritus, in summa mille marcarum argenti dederat et assignaverat in et super opido Hostiradiczich, prefato Henrico dedimus et contulimus graciose. Mandamus igitur capitanco univer- sisque tabuiarum czude Brunnensis marchionatus nostri Moravie officialibus, quatenus prenominato Henrico dicto- rum bonorum possessionem tradant ipsaque bona eisdem tabulis czude eidem Henrico et suis heredibus annotare non omittant salvis tamen semper iuribus alienis. Presen- cium sub appensione nostri regalis sigilli testimonio litterarum. Datum Vienne die vicesima mensis Aprilis a. d. m. quadringentesimo quinquagesimo quinto, regnorum nostrorum anno Hungarie etc. XV, Bohemie vero secundo. Ad relacionem dd. Georgii de Cunstat, magistri curie, et Henrici de Rosenberk, capitanei Slesie. Registrata. 3. 1457. — Rukop. č. 2105 f. 73. Domini Dubsky. 4. 1462. — Tamtéz f. 169. Domini Dubsky. b. 1468. — Rukop. 6c. 2105 f. 185. Henricus de Lippa, marchionatus de Moravia capitaneus marssalcus- que regni Bohemie supremus. (f 1469.) 6. 1466. — Rukop. &. 2141 J. 243. Henrici de Lipa. 7. 1499. — Rukop. č. 2107 f. 163. Domini Dubsky. 8. 1616. — Rukop. c. 2006 f. 262. Blažek Kopáč z Ráčova, místosudí desk dvorských, kúpil zahradu ležící v konventě Strahovském od Barbory, vdovy po Janovi z kuchyní, od Václava, zetě jejího, a od Marty m. j. za XC k. m. (Splaceno r. 1619.) 9. 1890. — Rukop. c. 2109 f. 90. Blaika Ko- páče z Ráčova. 10. 1541, 15. března. D. Z. V. 1 f. F. 10. Jan Kopáč z Dráčova přiznal se, jakož jest před shořením desk od někdy Jana a Jiříka bratří Kopáčuov, tudíž i Kateřiny, sestry jich, odtud z Dráčova, strejcuov svejch, dskami se oddélil a za díl svuoj strajcovsky a dědický XV. V ulici Plałnóńskó. — C. p. 99, 98, 97, 96 a 95. vzal sumu jistou CI. k. gr. Ć., i sifbil je vice nenafikali. Však ona Kateřina přiznala sc, že přijala jeho Jana v spo- lečné užívání vsi IIradešína ij s dvorem tudíž pustym vy- sazeným v plat a k tomu domu svobodného v St M. Pr. u M. B. na louží, však toliko do smrti jeho Jana. 11. 1548. — Listina 1.—2546 arch. městského. Jan Kopáč z Dr. kvituje obec Staroměstskou. 12. 1563, 21. října. D. Z. V. 14 P. 6. Ve čtvrtek den sv. Voršily. Kateřina Kapounová z Ráčova a na Litni přiznala se, že dědictví svý duom svobodný ležící na luoži, jenž slove Kopáčovský, i s zahradou — tak jakž dsky jí od Jana Kopáče z Ráčova v kvaternu trhovém červeném 1. 1542 [č. 1.] F X svědčí, prodaia Hanušovi Folkovi za 800 k. gr. ©. 13. 1575, 27. července. J). Z. M. 234 J. J. 39. Hanuš Folk, měštěnín St. M. Pr. přiznal se, že jest dlu- zen 100 k. gr. č. Jiříkovi Dešenskému z Dešenic, v kte- rémžto dluhu postoupil jemu domu svého svobodného s zahradou v St. M. Pr. 14. 1590, 19. biezna. D. Z. V. 25 f. F. 13. Jakub Menšík z Menštejna a na Mokropsích — d. Kopátovsky postoupil Florianovi Danielovi Mejstřickému z Vatikánu, písaři při soudu komorním. — Zapsáno též r. 1589, 4. pros. D. Z. V. f. O 29. V pondél( po sv. Ondfeji stala se smlouva mezi uroz. p. Jakubem McuSikem z Menśtejna a na Mokropsích, proddvajicim, a p. Floryanem Danielem Mejstfickóśm z Vatikánu, písařem při soudu komorním; kupujicim, że jest on p. Jakub jemu p. Floryanovi a jeho dědicům prodal dědictví své, totiž dům svobodný, jenž sluje Kopáčovský, i se zahradou — tak jakž jemu dsky od uroz. p. Jiříka Dešenskýho z Dešenic v kvaternu men- ším zápisném brunatném 1. 1688 v pondél( po Křížové neděli B 8 svědčí, a to za sumu 500 k. gr. c. 15. 1593. — D. Z. V. 1084 f. N 20. Florian Daniel Mejstřický z V. postoupil v dluhu 100 k. gr. dům Kopáčovský s zahradou Dorotě Smiřícké 7 Sternberka a na Lisni. 16. 1694, 14. listopadu. D. Z. V. 27 f.G. 17. Do- rota Smirick4 ze Sternberka a na Lisni d. KopAtovskÿ prodala Pavlovi Kyjovskýmu a Anně m. j. za 1800 k. m. 17. 1595. — D.Z. YV.91f.M.g8. Pavel Kyjovský a Anna postupují v dluhu 250 k. Janovi st. Beřkovskému z Sebířova d. Kopáčovský se zahradou, jak jim to dsky od Doroty Smiřícké ze Sternberka a na Lišní v kvaternu trhovém rudém 1694 G 17 svědčí. 18. 1597, 27. srpna. D. Z. V. 128 f. C. 5. Pavcl Kyjovský prodal dům i s zahradou Kopáčovský Michalovi Kaholovi z Kalmandorfu, sekretáři německému při apcla- cích, a Anně m. j. rozené Rugerové. Stalo se ve středu po sv. Bartol. Viz následující dům. Na Marianském náměstí. Číslo pop. 100. (U červeného lva.) * 1425. — Rukop. ć. 2099 f. 176. Vitko mu- rator et Margareta conthoralis ipsius, Michaelis vero dicti Hacznik fratruelis, publicaverunt domum prefati Michaelis sitam inter domos dominorum de Lipa ex una et olim 

Strana 259
XV. Na Mariansk. námésli. — C. p. 100. Laurencii dicti Czeislmeister parte ab altera. Ad quam- quidem domum de mandato dominorum ipsis eandem appropriantes sunt inducti. 1. 1439, 18. dubna. Rukoj. c. 2099 f. 479. In causa inter Margaretam, relictam olim Michaelis braseatoris dicti Hacznik, iam vero conthoralem Hanussii aurifabri, dicti Libeschatke, ex una et Margaretam, conthoralem Nicolai molendinatoris, parte ab altera pretextu domus site in lacu prefati Michaelis, pro quaquidem domo Mar- gareta cum Hanussio Margarctam, Nicolai molendinatoris conthoralem, nomine Andree, nati Michaclis, impetabant, asserentcs, qualiter eadem domus jam existit propinqua rujne —, domini — cis Margarete malri et orphano do- mum adiudicaverunt. Act. sabbato post Cond. pasche. 9. 1441. — Rukop. &. 2102 f. 430. Hanussius dictus Elezemer de Zalczpurg publicavit domum olim Hacznikonis, in «qua Margaretha, conthoralis Johannis aurifabri, Libsaug dicti, resedit, que sita est in lacu circa b. Virginem inter domos Johannis, mariti Drnowske, et dominorum de Lyppa, super quaquidem domo prefatus Hanussius ex sentencia dominorum consulum in XXV s. gr. debiti per dictam Margaretham sibi debitorie obligati, est induclus et investitus. * 1441, 7. října. Rukop. č. 90 f. 72. Hanussius Libsaug aurifaber resignavit — ius suum — ad domum — et nolanter debitum, quod habere dinoscitur in Reysler, concive civitatis Pontensis, et in Zaywrd pistore, cive Ger- licensis civitatis, Sigismundo "Trzessipsky, amico suo. — AcL sabbato post Francisci. 3. 1442, 17. září. Ru&op. č. 90 f. 75. Gallus de Lithomierzicz et Margarelba e. d. erga Hanussium klczemer pro quindecim s. gr. Act. fer. JI. post Exalt. S. crucis. 4. 1448, 80. prosince. Zasmléz f. 170. Christoforus mercator et Katherina c. d. erga Gallum mercatorem pro XL s? gr. Act. fer. Il. ante Circumc. d. 5. 1468, 5. září. Кийор. c. 2105 f. 193. Martinus de Misa et Katherina c. d., que sita est inter domos ge- nerosi domini Dubsky de Lipa ex una et Procopii colo- ratoris parle ex altera erga lotores orphanorum [Petri et Apolonie] Cristofori pro L s. gr. Act. fer. II. ante Nativ. M. V. 6. 1466. — Rukop. c. 2141 f. 243. Martinus de Stfiebro et Katherina susceperunt ad se in tuicionem Elisabeth, orphanum Cristofori mercatoris, circa 98 s. gr. 7. 1499, 9. bfezoa. Rukop. c. 2107 f. 163. Marti- nus Christophori resignat suam post mortem domum, quam inbabitat — vineam I!'/, str. intcr vineas Wenceslai Holin ct Johannis Halerzek, item torcular cum orto, quod situm est penes ecclesiam s. Jacobi in ortis — Marthe, contho- rali sue care. Act. die Cirulli ct Metudii. # 1506. — Rukop. c. 2107 f. 279. Nicolai, notarii magistri moncium vincarum. 8. 1520, 4. února. Rukop. c. 2109 f. 90. Václav z Wartmberka a na Rybnové a Markéta z Gukstajna m. j. koupili duom u Matky B. na hízi mezi domy Blazka Kopáte z Rá&ova a Pekárkovského obostranné od Miku- li$e Konńce z Hodi$kova za LXVI s. a XV gr. pr. Act. sabbato post Puril. 9. 15687, 5. října. Rukop. č. 2111 f. 191. Petr Čapek z Licka kożiśnik a Kateřina k. d. od p. Prokopa z Wartm- berka a na Kamenici za L k. gr. č. Act. fer. VI. post Franciscum. XV. Na Mariausk. ndmésti. — C.p.100. 959 10. 1648, 8. února. Rukop. c. 2117 f. 126, Jan, syn někdy Prokopa truhláře, a Marta k. d. mezi domy Jana Kopáče a Holianovým od Kateřiny, někdy Petra Čapka manželky, za LXXX k. gr. č. Act. fer. V. post Dorothcam. 11. 1571, 16. listopadu. Rukop. ë. 2118 f. 293. Matiáš Rurmajstr zlatník a Anna k. d. mezi domy Holia- novic a Kopáčovským od Jana Prokopa truhláře za 190 k. gr. č. Act. fer. VI. post Briccium. 19. 1575, 7. července. Tamtéž f. 405. Kateřina Sniterová, po dr. Kryštofovi Behmerovi vdova, k. d. od Matesa Rormejstra zlatníka za 200 k. gr. č. Act. fer. V. postridie m. Joan. Hussii. 18. 1584, 29. října. Rukop. č. 2/12 f. 188. Uroz. p. Jindřich Brozanský z Vřesovic na Vraním a Zerotíně koupil duom v Platnéřské ulici vedle domu Holianovic ležící od Kateřiny Sotlarový za 260 k. gr. č. — Při tom tajž p. Jindřich oznámil, že ten takový duom po smrti své dal jest paní Aleně Rodovský z Warnštorfu, pozuo- stalý po p. Alšovi Rodovském z Hustiřan vdově, švakrové svý. Act. postridie Sim. et Judae. (В. 1685 зе Alena Ro- dovská takového práva svého zřekla.) 14. 1688, 18. anora. TamtéZ f. 279. Ur. p. Sebe- stian z Vfesovic z Doubravské Hory a na Touchovicich k. d. od ur. p. Zykmunda Brozanského z V. a na Broza- nech za 260 k. gr. č. Act. fer. VI. post Valentini. 15. 1592, 6. května. Tamtéž f. 380. Šimon Švestka kuchař a Anežka k. d. mezi domy Holianovic a nékdy Honsfolkovým od ur. p. Sebestiana z Vřesovic za 300 k. gr. č. Act. pridie Asc. domini. 16. 1618, 16. dubna. Rukop. ©. 2205 f. 343. (Käaft Anežky Silvotový, jinak Svestkový.) Ve jméno —. Já Anyžka pozůstalá po dobré paměti p. Simonovi Silvo- tovi, jinak Svestkovi, vdova, známo činím — že — dům ej ox yy, ; + A : můj u červeného lva řečený — Danielovi a Tomášovi, synům mým, na rovnej mezi ně podil odkazuji. — Zu- zanně Grynesové, sestře mé milé, 50 k. m., Mariji, dceři Marie Langesové, sestry mé, z Jochmstalu — též 50 k. m. — Jehož jest dalum ve čtvrtek po Exaudi l. 1611. — — Publikováno 16. dubna 1613. 17. 1613, 26. dubna. Rukop. c. 2114 f. 106. Bar- toloméj Názal krejóí a Anna k. d. mezi domy Anny Kholové od Daniele a Tomáše bratří Silvotiv za 1050 k. gr. č., jak to měli po otci Simonovi. * 1666, 4. i(jna. Rukop. 6. 2115 f. 315. Lidmila Budéjovská odevzdala Janovi Stecklarovi dům u červeného lva mezi domy někdy p. Jana Stefana Ilgena u zlatyho kyje z jedné a domem Cholovským, jehož nyní uroz. paní Kateřina Eusebia Certorejská roz. Vostrovská Kaplířka z Sulevic, po někdy p. Hertvíkovi Certorejském z Certorej pozůstalá vdova, v držení zůstává, jak to sama měla po Bartolomějovi Nassalovi. * 1686, 17. dubna. Rukop. ć. 2256 f. 95. Petr Václav Deverin, ingrossator král. Ceské kanceláře expe- dice vojenské, k. d. u červeného Iva mezi domy Leopolda hr. z Waldštejna, před tím u zlatého kyje řečeném, a domem Cholovským, jehož nyní František Stika z Paseku v držení zůstává, od Jana Jgnaciusa Stecklera z Münzstejna, registrátora kr. Komory Ceské, za 1700 zl. rýn. 88* 

Strana 260
260 XV. Na Mariausk. udmésli. — C. p. 101. Číslo pop. 101. (Holianovic, Cholovský dům.) *]. 1872, 10.ledna. Orig. archivu kap. Vysehrad- ské. Nos Nicolaus Genles, iudex, Mathias in turri, Ula Silberczeigeri, Fancza Donati, Hainlinus Stach, Mirko de Eylaw, Elias sutor, Jaxo Polkonis, Wenceslaus Leuthme- riczer, Fridlinus Roll, Fancza Nuemburger, Pasco Budencz, Waltherus Gabler, Wenceslaus Negel, Johlinus Slingel, Pecha Kotko, Procopius Sceidlini, Fullengast, Nicolaus Virsink, Frana Terkler, Wenceslaus Czürni, Nicolaus Dirnda, Wernherus textor, Martinus Zalacz, Jürzico Ho- holsky, Jesco Podwinsky, Masca tabernator, Jesco Doska et Jurzico pistor, iurali cives Mai. Civ. Pr., tenore pre- sencium recognoscimus universis, quod discreti Gera, quondam Wolflini Galm relicta, Henslinus, filius ipsius, et Anna, eiusdem Gere filia, nostri concives, hereditatem ipsorum in Stenycz prope Kbel et Wynorz curiam arature cum tribus agriculluris et muuicione, cum agris, pratis, salicibus, piscinis, rivis, pomoeriis, montibus, vallibus, pascuis et humuletis nec non cum omni dominio, ulilita- libus, que modo sunt vel in futurum esse poterunt, nullum ius penitus ipsis ibidem reservando, sponte suo, suorum heredum et sucessorum suorum nomine vendiderunt ct in publico dicte civitatis iudicio coram nobis more solito resignaverunt discreto viro Henslino Czeisilmeister, nostro coniurato concivi, ementi et recipienti, pro se, heredibus et successoribus suis pro quadam certa pecunie quantitate dicte Gere, Henslino et Anne integraliter persoluta. Id- circo ipse Henslinus Czeisilmeister, lieredes et successores sui habent et habere debent de et cum hereditate. pre- dicta in Stenycz et omnibus utilitatibus et pertinenciis prenarralis plenam licenciam atque liberam potestatem agendi et faciendi de cetero tamquam de rcbus et here- ditate ipsorum propria quicquid eorum voluntati placuerit, contradiccione qualibet non obstante, sicut ipse Henslinus Czeisilmeister executus cst et fecit plene cum dicta here- ditate in Stenycz et cum pertinenciis premissis, quod de iure dicle nostre civitatis fuerat faciendum. In quorum testimonium nosire civitatis sigillum ad preces diclarum parcium presentibus est appensum. Datum Prage a. d. m. tr. septuagesimo secundo sabbato post Epiph. d. *2. 1880, 19. cervna. Orig. archívu kapil. sv. Víiské XVI, 4. In gotes namen amcn. Ich Hensel Czei- silmeister, burger der Grossern Stat czu Prage, bekenne offenlich und tun kunt mit diesem brieff allen den, die in sehen, horen oder lezen, das ich mit kranken leibe und doch mit guter vornunfít mein leczt geschefte tun von allen meinen gütern, varende und unvarnde, die mir got von seinen gnaden hat vorlihen [in] den worten, das nach meinem tode kein krige darumb werde czwischen meinen nachkumen, schicke und schaffe in aller weis, als hernach geschriben stet: Von ersten mache ich meines gescheftes vorweser und vormunden der Annen, meiner lieben eewirlinnen, und meiner kinder dic erbern manne Niclas Policzer und den Lorenczen, des Mertlcin cra- mers sun, burger czu Prage, meine licben sweger, daz sie meiner eewirtinne und meinen kindern also vorsein und mein geschefte also volfuren, als ich in des an allen czweifel sunderlichen wol gelrawc uud gelaube. Darnach bekenne ich, das ich habe eingenomen und emphangcn czweyhundert schock bereitter phennige von herren Ma- thes gclde des krewczers uber der prûcken, die selben czweyhundert schok grosser sol man haben uft alle mei- nem gute und sal davon tup, als in einem gescheftbrieff, XV. Na Mariansk. náměstí. — Č. p. 101. der daruber gemacht ist, volkumlich begriffen ist. Dar- nach schicke ich und schafle meiner tochter Agnesen und iren kindern fumficzik schok grosser, damit sal sie von meinen kindern und gutern geleill sein. Und was daruber bleibet, alles mein gut, cs sei varnde oder un- varnde, wie das mit sunderlichen worten mage benant werden, daz schaffc ich allczumal, schicke und gebe der Annen, meiner lieben eewirtinnc, und meinen kindern und der Cuna, meiner swesler, cinem also vil als dem andern, czugleichem teyle under sic czu tcilen. Auch wil ich, das die egenant Cuna, mein swcslcr, in meinem hause bei meinen kindern belciben sulle, dieweile sie Jebet. Furbas schicke ich uud wil, das man alle die schuld, die ich schuldig beleibe, dic wiscnlich sey und die man beweisen muge, von allen meinen gulern be- czalen sulle. Des czu einem geczeugnussse baben die wcisen manne Mertein Rotlew richter, Niclas von Newhaus und Jacob Orlel, gesworne burger und schepphcn der obge- nanten stat czu Prage, ire sigele durch mciner flciczen bete willen an disen brieff gehangen. Der gcben ist czu Prage do man czalte nach Cristi gepürt dreyczenhundert iar und darnach in dem achlczigisten iarc an sente Margrethen der heiligen junckfrawen abende. 1. 1487, 28. června. Rukop. č. 90 f. 5. Katherina, relicta olim Mirkonis de Pctrkow, emit domum minorem cum ipsius area usque clipeum, quo brasealorium dividitur olim hofrichterii, sitam inter domos olim Michaclis Hacz- nik ex una et Wenceslai dicti Clirast partc ab altera, erga Johannem de Stezow pro XV s. gr. — Sic tamen, quod aqva pluvialis ct stilicidiorum liberum defluxum per curiam maiorem Margarcthe de Skorotin debet habcrc. Act, fer. VI. in vig. Petri et Pauli. 2. 1488, 8. ledna. Tamićż f. Il. Sskonka, contho- ralis Wenceslai Drnowsky, emit d. intcr domos Nicolai Hacznik et Wenceslai Chrast erga d. Katlicrinam, relictam Mirkonis de P., pro XIX s. gr. Act. fer. V. post Cir- cumcis. d. 3. 1443, 27. dubna. 7amlez f. 80. Procopius pis- cator et Katherina e. d. inter domos Galli mercatoris ct Pauli, nunccii dominorum, crga Sskonkam, relictam Wenceslai Drnowsky, nunc vero conthoralem Jolaunis, fratris Abra- ham, pro XIX s. gr. cum X gr. Act. sabbato post Ge- orgii. 4. 1466. — coloratoris. 5. 1499, 8. června. Rukop. c. 2107 f. 168. Wen- ceslaus Hrdina e. d. inter domos Martini Christoph ct Johannis doliatoris a Katherina relicta Procopii, coloratoris Rukop. c. 2141 f. 243. Procopii tele, ct a Johanne, filio cius, pro LX s. gr. pr. Acl. sabbato ante Primi et Fcliciani. 6. 1506, 14. února. Tamtéž f. 279. Georgius dictus Peksa et Apolona e. d. inter domos Nicolai, notarii eo tempore magistri moncium vincarum, el Johannis I.usci doliatoris a Georgio a lurri et Margarctha, conthorali eius, pro LXXXII'/, s. gr. Acl. die s. Valentini. (R. 1510 zcela zaplaceno.) 7. 1621, 27. května. A'kop. C. 2109 f. 174. Mikulá& Holian a Kateřina k. d. ležící proti kostelu M. B. na lú mezi domy p. Václava z Wartmnberka a nékdy Anny Sil- havé bečvářky od Jiříka od věže a Markéty m. j. za CV k. gr. & Act. fer. ll. post Urbani. 8. 1547, b. kvéílna. Rukop. č. 2142 J. Y II. (Kšaft Kateřiny Holianky.) My purkmistr a rada — známo činíme — kterak Kateřina Holianka, někdy souseda naše 

Strana 261
XV. Na Mariansk. náměstí. — C. p. 101. učinila kšaft — v pátek před sv. Rehořem (11. března) ] XLVII — także ona — duom svuoj, v němž bydlí, a k tomu vinici svý jednu podlé vinice Jana Kopáče ležící 5 str. míry držící odkazuje Václavovi, synu svému, a Evě, dceři své, na rovný mezi ně podíl. Obzvláštně pak Václa- vovi, synu svému, toliko jemu samému, odkazuje svrchky všecky, kteřížto jsou vdole ve sklepě složeni, a druhou vinicku podlé vinice Burjana Parúbka ležící 2 str. míry držící. — Pavlovi [Hendrychovi z Franknštejna], zeti svému, a Evě m. j. a dceři své Václava, syna svého, k chování a opatrování že poroučí. — Na potvrzení — ve čtvrtek po Nalezení sv. kříže I. t 9. 1554, 2. listopadu. Rukop. č. 101 f. 75. Stala se smlíva mezi Holianem Václavem a Evou, sestrou jeho, o statek, kterajž jest pozuostal po neb. Kateřině Holiance, matce jejich, taková: Ze Václav Holian béïe za dfl svuoj vinici 5 str. na Homolce a Evě, sestře své, dává za díl její duom u M. B. na louZi podle Ondieje Korbele —. Act. fer. VI. post OO. SS. 10. 1565, 5. zâïf. Rukop. 6. 991 f. 218. Vedle toho, kdež jest Jan Prokopuov truhlář obeslal ku právu Annu, Senkyfku z domu Holianovic a vinil jí z toho, Ze jest jemu nadala lotruov a zrádcuov — tomu Anna šen- kýřka odpírá — a má jej za dobrého člověka —. Páni vypovídají: Poněvadž se — nachází, že Jan truhlář a Anna šenkýřka slovy duotklivÿmi na poctivosti zbytečně se dotýkali a haněli i společně sobě řečí se odpláceli — protož páni taková slova vyzdvihují, že žádné straně k ujmé jich dobré cti nejsou. Act. fer. IIII. post Aegidii. 11. 1669. — Rukop. C. 1056 j. 74. (Svědomí mezi Reginou Zidovkou na místě Majera kantora Zida, muže jejího, a Sebestianem Oxem z Kolovsi) David Polák Žid svědčil: Chodil po rynku Ox a nedal pokoje Židuom, béhal za Majerem kantorem do domu Pavla Holiana, vběhl za nim na schod i strčil ho dolü s schodu, on ne- bozátko za umrlého leżal, dali mu děvky vocta, natirali sme ho a dávali do oust, i paní to sama vidčla. Jakub Žid, Rúžin syn: Sel sem ku p. Pavlovi Holianovi, stál sem na schodech před dveřmi u mříže železný, zazvonil sem dvakrát neb třikrát, přiběhl za mnou Ox, viděl sem, že mi chtěl něco učiniti a bál sem se ho. V tom mi při- nesla děvečka maličká klíč, abych sobě odmekl mříži. Jakž viděl, že sem již sobě otevřel, chtěl! sem nahoru jíti, on mne chytil za nohu a já dobrou řečí: Oxe, což to, coż to? Chcete-li ku pánu? Оп řekl německy: Chci, šelmo židovská. Polom dále sem již byl, on mne chytil za sukni, nechal sem mu sukně a šel sem tak nahoru ku pánu. Paní řekla: Jdi jedny předce, odbudu ho dobrými slovy. Chci jíti na mazhouz od něho dále, potom toho Majera kantora svrhli dolů se schodů; já přiběhl dolů, kdyż leżel na zemi, sotva odechl. Prosil sem paní Pavlovy, aby trochu vinnýho octa dala, aby mohl okřáti. Dala as po dvakrát, myli sme ho a dali píti. Pak pomohl sem ho vísti do Starý školy, ledva sme ho tam dovedli. Eva, p. Pavla Henrycha manclka, z pováZení pánüv a jistého snešení bez přísahy zprávu tuto učinila: Přišel Ox nahoru se Zidem: Přišed já vyvstala, když syn můj mluvil se Zidem, a Ox stál u stěny. Já se hned lekla, ptala sem se Žida, co chce. On povédél, Ze se ptá na pána. Já zavřela světnici pro Oxa, nechtěla sem Žida pustiti, ale Ox neptal se na pána. I optala sem se Oxa, co chce. On, prej, se Zidem sem přišel, že mne pán volá a já jakožto povolnÿ pfisel sem ku pánu J. Mti. Tak pravil. Žid odpíral, není to pravda, já sem ho nepovolal. Já řekla Židu: Dej sobě pokoj, jdi předce. On šel po XV. Na Mariansk. násnčslí. — C. p.101. 261 pavlači a tito dva Židi, kterým strčil, šli nahoru, hned mi řekli: Paní, nevěřte tomu, aby ho on povolal. Já řekla: Jděte dolů. Jeden se potrhl dolů a druhý stál. I optal se ho Ox: Co si ty Zid. On mléel. I di mu: Jdiż napred. On prej, však půjdu. I strčí jím se schodů dolů. Nevím pak, se všeholi schodu spad, neb jak jest vstal, než velmi těžce ležel. Já sem řekla jedny chvíle, že umře. Běžela sem pro p. Pavla, řekla sem: Ox jednoho zabil. A p. Pavel sešel doli, domlouval mu, Ze jest směl to v domu udélati. (Možno ovšem, že se děj udál též v domě č. p. 551—I. viz zde dil I. str. 587.) 12. 1571. — Viz díl I. str. 697 č. 16. 18. 1578, 1. prosince. Rukop. č. 1134 f. 260. (Cfs. rychtář. Pavel Kapr z Kaprštejna s Evou Henrychovou, jinak Holianovou.) Jakož jest p. rychtář Pavel Kapr obeslav ku právu Evu Henrychovou vinil ji z toho, že ona Eva dopustila se zjevnýho sedlání proti zřízení zem- skému i proti zůstání sněmovnímu, kteréž se stalo léta ete. 75. v outerej po sv. Matouši, že jest se dala v půjčky peněz křesťanům na základy, z kterýchžlo půjček od Zidü i kfestanüv lichvu nenáleZitou jest brala, do tyhodne z jednoho sta ort nebo 15 gr. míš. a z jedné kopy jeden vídeňský d., toho se tak dopouštěti nemaje, věda o hrozné pokutě zřízcním zemským vyměřené, i poněvadž upadla v pokutu, protož on žádá v tom proti ní za opatření, tak aby ona Eva z takový nenáležitý pokuty práva byla. Proti tomu od Evy Henrychové po vzatém hojemstvf skrze přítele mluveno, že na takovou žalobu p. rychtáři není povinna odpovídati z příčin těchto: Předkem že v jedné žalobě ji viní ze dvoji věci sobě rozdílný. Nej- prve jí vinu dává, že se dopustila sedlání proti zřízení zemskému, druhé, že se nepořádné půjčky dopustila proti sněmovnímu svolení, i poněvadž zřízení zemské o sedlání jinou věc obsahuje a jinou má pokutu, a sněmovní naří- zení též na jiné se vztahuje a rozdílnou pokutu má, a tak pod tím jedním obesláním nemél p. rychtář z dvojí rozdílný věci viniti. Druhá příčina, že p. rychtář viní z věcí cizí mluvě, že se dala v půjčky křesťanům, i měl jest je jmenovati jménem křtěným, kteří se tu křesťané míní, zda-li sou byli před potopou světa čili po potopě, čili kteří nyní jsou, aby tomu vyrozuměla, proti komu sc má hotoviti. Neb jeden každej má jmenovati v žalobě koho viní, tuto pak toho pochybeno. Třetí příčinu klade, proč by nebyla povinna odpovědi dáti, že žádnej žalobník, kdež by se nářku cti, hrdla neb statku dotýkalo, skrze jiného žalovati nemůže, neb toho brání právo, a zřízení zemské, na kteréž se táhne, ano i zřízením zemským za- vázán plivod nedovcd-li by Żaloby na toho, koho vinf, że mu jistou nápravu učiniti má, a protož když tuto se tak zachová, a kdo jí bude chtíti z čeho viniti; sám se ku právu postaví, ona bude hotova, jednomu každému práva býti, z čeho jí bude viniti. Clvrtá príčina neodpovídání jejího, že se přimišují k těm půjčkám Zidé, a laky se nejmenují, sou-li obecní, čili rabínové či školníci. Ponč- vadž pak zde se jim práva dopomáhá, chce-li ji kdo z Zidů viniti, chce podle práva jednomu každému práva býti. Pátá příčina ncodpovídán( jest, Ze se tuto před sebe béře od p. rychtáře proti pořadu práva, neb p. rychtář nemá a nemůže se potahovati na pokutu než pří- tomen býti toho, kdyby ji kdo z čeho vinil anebo zacna právo, že by je již dovedl a obdržel, tehda by se teprva na pokutu domlouvati měl. Těmto příčinám nechtél-li by p. rychtář místa dáti, chce je provozovati. Na to od p. rychtáře skrze přítele mluveno: Předně jest tomu nerad, nepřejíc tomu příteli Evy Henrychové, že majíc milost sobě nedávno danou proti J. Mti C. se 

Strana 262
269 XV. Na Mariansk. náměstí. — C.p. 101. stavěti smí; předkládá Eva některé příčiny a praví, že by p. rychtář ze dvojí věci vinil, ježto se nedělí zřízení zemské od sněmu. Druhou příčinu, že nejmenuje křesťanů, kte- rejm pijcovala. Třetí, že každej, komuž se ublíží, má sám viniti; není-li to potupný slovo proti T. Mu C., chtěje tomu, aby J. M. C. tu sám stál a vinil, neb proč p. rychtář má přísahu, než aby všecko, co mu se poručí, na místě J, M. C. činil. Dále praví, že ani Zidü nejme- nuje, i není povinen, aby je hned jmenoval, než z prů- vodů se to vyhledá. Také nemá takového poručení, aby ti vinili, kterymż pijcka nepořádná učiněna. Ale byť Eva lenrychová více příčin měla, tehdy podle sněmovního svolení jí nemohou postačiti,; dav arlykul z sněmu čísti o parlikách, k tomu mluvě, že doloženo, kdo by koli vinil, že se žádný žádnými příčinami brániti nemá. Protož Eva Henrychová nechajíc ouskokův, s J. Mtí C. aby tak nezahrávala, ale odpověď dala. Zase přílel lšvy Henrychové mluvil, bez potřeby p. rychlář skrze přítele jeho osoby dotejká, an jest hotov jako včrný poddaný podle nejvyšší možnosti se odsluho- vati, a laky se tuto nic nedopustil, proc by tu milost potrati měl; ani toho nemluví, aby J. M. C. sám osobně měl koho víniti, než k tomu se mluví, že ten, koho se dotejká, viniti má. Nebo ten artykul s strany obran vztahuje se předně na ty osoby, kterýmž se půjčka děje, a tu potom teprva že p. prokurator neb p. rychtár vinili má. A jest také vyměřeno, pokud a jak měšlěnín z par- tyky má vinén byti, a na ten artykul se táhne žádaje, aby v něj nahlídnuto bylo. Opět p. rychtář skrze přítele mluvil. Necht se Eva IHenrychová neslará, kdo jsou ty osoby, když přijde na průvody, vyhledá se; kdež se mluví, že by osoby samy přítomny bejti měli, není toho potřeba, nebo připomene se příklad Pavla Mizle, kterejž chtěl sám při visti proti Normbertanüm, ale nenf mu dopuštěno, nýbrž vložena ta vče na p rychtáře. Protoż povinna jest patrnou od- pověď dáti. Zase přítel Evy Henrychové mluvil, ona stojí při své obranč, a důvod z strany Pavla Mizle jest od toholo rozdílný, nebo shledáno, že Pavel Mizl sobě ludy z vězení chtěl pomoci, a protož na p. rychtáře to podáno, však Mizl vždycky přítomen býti musil, aby jej spraviti mohl. Taky tam v té při Mizlově jsou jmenováni křesťané, klerý on vinil. Protož ona s těmito příčinami se poroučí k spravedlivému opatření věře, že při nich zachována bude. Tu p. purkmistr a rada slyšíce žalobu — takto o tom vypovídají: Poněvadž p. rychtář Pavel Kapr z Kaprštejna na místě a k ruce J. Mti C. jakožto krále Ceského, ob- vinil Evu, po někdy Pavlovi Henrychovi jinak Holyanovi, měštěnínu St. M. Pr., vdovu pozůstalou, jednou žalobou věci rozdílné a sebe se nedotýkající, totiž partyku a se- dlání jest obsáhl, a osob těch, kterým by dotčená Eva takové nepořádné půjčky ciniti a je ouroky lichevnfmi tak piilisné obtézovati měla, do též žaloby zejména, aby jestli že by snad žalobu odvedla a nápravu zřízením zemským vyměřenou k tomu hleděti věděla, nepoložil, z těch příčin častopsaná Eva Henrychová jinak Holyanová na tak spletenou a zatinélou žalobu odpovídati podle práva není povinna. Actum postridie Andreae 1078. 14. 1598, 18. kvétna. Missiva v arch. mislodrż. sv. 106 f. [65. (Porovnání Jana Tomášovic s Evou Hen- richovou.) Jakou svou stižnost ua J. M. C. Jan Tomášovic jinak Pikart, měštěnín Nov. M. Pr., v příčině Evy Hcn- drychové jinak Holiánové, St. M. Pr. měšíky, vznáší, do kteréž sobě stížně stěžuje. že by se v dům jeho pro dosti skrovnou sumu dluhu uvedla a ten ihned velmi lacino XV. Na Mariausk. náměstí. — Č. p. 101. na závdavek velmi malej i na placení roční po 20 k. míš. toliko jemu na velikou škodu a záhubu prodala a na jednání s ní vo to z poručení J. Mti C., aby ta věc k mírnějšímu způsobu mohla přivedena býli, bejvajíc před poctivého purkmistra a konsely Nov. M. Pr. obeslána stávati a v tom poddanosti a žádné šetrnosti kJ. Mu C. zachovati nechce, tomu též poctivý purkmistr a konšelé St. M. Pr. z příležící suplikací nadepsaného Jana šířeji vyrozumějí, nad čímž J. M. C. stížnost nésti a nadepsaným Pražanům Staroměstským poroučeti ráčí, aby oni z pro- středku svého jisté osoby nestranní volili a nařídili, kte- réž by nadepsaný strany před sebe k jistému dni a v pří- ležité místo srocili, též Holianové to dostatečně stížili tak, aby to při ní k skutečné nápravě bylo přivedeno, a dále strany v tom ve všem vyslyšeli; a pokudž by toho po- tfebu uznali, ten dům jeho očitě spatřili a tak mezí ními se vší pilností jednali, aby je vo to mírným prostředkem bez ublížení Jana Tomáškovic porovnali; pak-li by jich porovnati nemohli, tehdy jak to mezi nimi najdou, o tom J. Mti C. zprávu psanou s dobrým zdáním svým do kan- celáře Ceské učinili. Na tom etc. Decretum etc. Pragac 18. Mai 1598. 15. 1598. Rukop. €. Viktorina Hendrycha z Frankštejna. 16. 1699. Rukop. č. 1174 j. 67. Dům paní Evy Hendrychové jinak Holianové, v kterémž na ten čas paní Anna Kolová bydlí. 17. 1602. Zde díl I. str. 537 čís. 18. * 1629, 12. května. Rukop. č. 2206 f. 67. (KSaft Anny Kholové.) Ve jméno —. Já Anna Kholová roz. Hüngerová, uroz. p. Michala Khola z Kholmasdorfu, při appellacích rady, vdova, vyznávám — tělo mé do země podle křesťanského a katolického způsobu do chrámu Páně M. B. proti domu mému, kdežto moji milí přátelé a dva manželé — pohřbeni jsou, do hrobu manžela mélio p. Khola pod hrobník můj aby položeno bylo. — Všecku mou pozůstalost — odkazuji uroz. p. Jonášovi Kleinerovi. * 1632, 27. ledna. Rukop. č. 2114 f. 462. Jonáš Kleiner z Kleineku — přiznal se, že vzdal dům svůj s zahrádkou v Platnýřské ulici vedle domu p. Jana Cu- kryXtofa a u červeného Iva řečeného — Anně roz. Grol- fové, manželce své. 2113 f. 114. Někdy V Platnéřské ulice. Číslo pop. 103a. 1. 1489, 9. prosince. Rwkop. č. 90 f. 47. l’aulus de Horazdiegiowicz, dictus Bischolf, ct Anna cmerunt domum sitam inter domos relicte Wenceslai Drnowsky ex una el Johannis institoris erga Wenceslaum Chrast pro VII s. gr. Act. fer. IllI. post Concept. M. V. 2. 1443. Tamlcž f. 80. Paulus nunccius do- minorum. 3. 1468, 21. března. Rukop. c. 2105 f. 265. Jo- hannes, cocus d. Wyllelmi de Rabi, ct Anna c. d. inter domos Procopii coloratoris et Laurencii Rubik erga Annam, rclictam Pauli, nunccii viarum, novercam suam, pro XXII s. gr. Act. fer. IJ. post Oculi. 4. 1471, 9. ledna. Tamlez f. 298. Gcorgius Swiellik cultellifaber et Margaretha c. d. apud Johannem cocum pro XXVI s. gr. Act. fer. 4. post Kpiph. 

Strana 263
XV. V ulici Plalnéfshé — C. p. 108a, 103b. 5. 1474, 11. června. Tamléž f. 344. Georgius cal- carista et Dorothea e. d. circa Georgium Swietlik pro XLI s. gr. Act. sabbato ante Viti. 6. 1475, 5. srpna. Tamléz f. 357. Broz sutor et Anna e. d. aput Georgium calcaristam pro XXXV s. gr. pr. Act. die Oswaldi. M 7. 1477, 13. března. Zamtéž f. 383. Johannes Sil- havy [Luscus] doliator et Anna e. d. in platea torrificum inter domos Procopii coloratoris et Laurencii Roub(k aput Brozium sutorem pro XL s. pr. Act. fer. V. post Gregorii. , 8. 1516, 12. července. Rukop. č. 2108 f. 187. Linhart bečvář k. d. u Matky B. na lúží mezi domy Bo- huslava kameníka a Pekárka od poručníkuov Annú beč- vářkú řádně ustanovenych za LXV k. gr. pr. Act. sabbato ante Margarethe. 9 1519. — Tamtéz. Linhart beéváf zápis trhu domového, nemoha jeho platce byti, jest propustil. 10. 1619, 12. bfezna. Rukop. ć. 2109 f. 26. Jan kožišník řečený Vieček a Kaleřina k. d. od porućnikuov statku neb. Avny bečvářky. Act. die Gregorii. 11. 1625, 12. srpna. Zamléž. Kateřina, někdy Jana Viečka a již Buoty kožišníka manželka, vzdala jest právo své na domu ležícím v ulici Platnéřské, mezi domy Holi- anovÿm a Bohuslavovÿm, Pavlovi illuminatorovi. Act. sabbato post Laurencii (R. 1696 vzdal zase illuminator Pavel právo své Majdaleně Křížkové, matce Kateřiny, vdovy po Víčkovi.) 12. 1526, 5. května (?). Rukop. č. 2110 f. 151. Ondřej bečvář a Uršila k. d. od Majdaleny Křížkové za LXVI k. gr. ć. Act. sabbato post Vitalis. (R. 1534 jme- nuje se Ondřej Korbel bečvář.) 13. 1588, 4. června. Tawmleéž. Ondčej Korbel bečváť přikoupil sobě kus dvora od domu Sedlákovského z zadu vedle domu Matúše Ludvíka a Majdaleny Jindrové, za V k. gr. č. Act. fer. IIII. post Pentecost. 14. 1698, 6. listopadu. Rukop. č. 2113 f. 114. Jan Seidl trůhlář a Sobina k. d. mezi domy Matouše Je- línka bečváře a někdy Viktorina Hendrycha z Frank- štejna od Johanny, Korbelovy vdovy, za 600 k. gr. č. 15. 1601, 80. července. Tamfeż f. 209. Jan Pin zednik a Markÿta k. d. od poruéniküv sirotküv po Janovi Seidlovi za 400 k. gr. č. 16. 1607, 21. bfezna. Tamléz f. 432. Anna Kho- lová, rozená Ungerová, k. d. od Markéty, po Janovi Pie- novy vdovy, za 700 k. gr. č. 17. 1617, 2. srpna. Rtkop. c. 2114 f. 225. Jan Kryštof zedník a Dorota k. dům bez dvorečku mezi domy Anny Kholové a Matouše Jelínka bečváře od Anny Kho- lové za 676 k. gr. č. * 1628, 23. března. Tamtéž f. 374. Jan Bartoloměj Kryštofel zedník vzdal dům Mandaleně, manželce svý. Číslo pop. 103b. 1. 1437, 11. prosince. Rukop. č. 90 f. 11. Jobannes de Baworow institor et Marusska e. d. in plathea calca- riatorum inter domos Mathie dicti Chrast et eiusdem Jo- hannis erga Paulum, natum olim Alssonis de Krajnicz, pro XVI s. gr. Act. fer. III. ante s. Lucie. 2. 1439. — Tamléz f. 47. Johannis institoris. (Jan Kosthoří spojil s následujícím domem.) XV. V ulici Plalnérshé. — ©. p. 104. 263 Číslo pop. 104. 1. 1459, 17. února. Rukof. č. 2099 f. 1091. Jakož Jan Kosthoří měl jest dáti XL k. gr. Lidmile, matce ženy své prvnie Marušky, kteréžto Martinek, syn též Ma- rušky, svrchupsané Lidmile, babce své, byl jest kšaltem odkázal, i týž Jan Kosthoif maje smlivu konecni s tiż Lidmilú, postúpil jest ji — s plań voli panie Ursily, man- želky své, domu svého u M. B. na lúži položeného mezi domy Hanuška kramáře a Pavla posla ve XXXV k. gr. Také krám, kterýž týž Martínek odkázal jest Lidmile svrchupsané, jenž leží na rohu proti krámu někdy Taš- narové a podle krámu Jakubova kramáře, ten táž Lidmila má mieti —. Act. fer. V. post Valentini. 2. 1453, 15. února. Rukop. č. 90 f. 206 a 2103 f. 46. Lidmila, relicta Johannis Ssisska institoris, emit pro se, Laurencio et Katherina, liberis suis, domum inter domos Ilanussii institoris et Pauli nunccii erga Johannem Kosthorzi pro XXXV s. gr. Act. fer. V. post Valentini. 8. 1465, 24. “joa Rukop. č. 2105 j. 232. Tho- massek frenifex et Margaretha emerunt medietatem domus olim Katherine, relicte Hanussii inslitoris, cuius altera medietas ad Laurencium, fratrem eiusdem Katherine ger- manum, pertinere dinoscitur et tota domus situata est in platea thori&cum penes domum Wlasakonis immediate, erga commissarios pro XXXV!/, s. gr. — Hiis condicio- nibus subscriptis mutuo condictatis, quod Laurencius et Thomek pretacti estuarium et curiollam in domibus pre- dictis dividere, alias pielraditi, debent secundum mensu- ram in temporibus priscis dimensuratam. Act. fer, V. post XI m. Virg. (Tato část domu spojena byla r. 1477 s pře- dešlým domem č. p. 103b.) 4. 1466, 26. srpna. Tamtéž /. 245. Laurencius lo- rifex dictus Rúbík et Johanna e. d. inter domos Tomkonis frenificis et Pauli, cursoris viarum, aput Laurencium pro XLII s. gr. Act. fer. II. post Bartholomei. 6. 1477, 15. října. Rukop. c. 2106 f 1. Thomco frenator et Margaretha e. d. inter domos Johannis dolia- loris dicti Silhavy et memorati Tomconis aput Lauren- cium Roubík pro XX s. gr. boem. Act. fer. IIIL. ante s. Galli. 6. 1491, 12. února. Rukop. c. 2106 f. 291. Thomas, alias Tomek, frenifex resignat suam post mortem domum suam, quam inhabitat, sitam in platea torrifcum penes domum Mathei sartoris et Johannis doliatoris Lusci — Katherine, conthorali sue. — Act. sabbato post Sco- lastice. 7. 1508, 16. května. Rukop. č. 2107 f. 232. Michael molendinator et Dorothea e. d. in platea thorri- ficum inter domos Jobannis doliatoris dicti Silhavy et Tomkonis aput Nicolaum dictum Kapr et Ludmillam, conthoralem eius, pro LV s gr. pr. Act. die Zophie. 8. 15606, 24. září. Tamlé£ f. 288. Bohuslaus lapi- cida et Martha e. d. a Michaele molendinatore pro LVII!/, s. gr. pr. Act. fer. V. post Mauricii. 9. 1522, 4. zái(. Rukop. c. 2109 f. 252. Bohuslav kamenník vzdal duom svój, v němž bydlí, v ulici Plat- néfské podle domu nékdy Silhaveho leZíc( Martě, man- Zelce své. Act. fer. V. post Egidii. 10. 1535, 1. bfezna. Rukoj. c. 2111 f. 97. Marta Bohuslavova vzdala duom Václavovi kameníkovi, manželu svému. Act. fer. II. post Mathiam. 11. 1647, 4. května. Rukop. č. 2117 f. 108. Marta Bohuslavka z Platnéřské ulice vzdala duom svuoj Jakubovi 

Strana 264
264 XV. V ulici Plalitěřské. — C. p. 104. z Hostině, příteli svému [byla jeho tetou]. Act. fer. IIII. post Sigismundi. 12. 1559, 29. října. Tamtéž f. 441. Ondřej Zajdl a Kalefina k. d. leżici mezi domy Tutkovym a Korbelo- vým od Jakuba Bohuslavovic za CXXV k. gr. č. Act. fcr. VL. post Lucam. (Splaceno r. 1670.) 18. 1587, 14. září. Rukop. č. 2112 f. 269. Matouš Ressl bečvář koupil sobě a Mikulášovi, synu svému, duom v Platnéřské ulici mezi domy někdy Ondřeje Korbele a Vojtěcha šenkýře od Kateřiny Zejdlový vdovy za CCX k. gr. č. Act. die Exalt. s. crucis. 14. 1597, 20. května. Rukop. č. 2231 f. 235. Jakož jest někdy Matouš Ressl bečvář učiniv pořízení o statku svém mezi jinými artykuly i tento o domu svém u Zde- razské brány, v němž bydlel, odkázav jej prve Marjáně, manželce 'své, a Matoušovi, synu svému — obzvláštní arlykul položil: Jestli by P. B. Matouše, syna jeho mlad- šího, dříve nežli by k letům rozumným a spravedlivým přišel, prostředkem smrti z tohoto světa povolati ráčil a že by se synu jeho Mikulášovi Resslovi,; jemuž týmž kšaftem za jeho podíl dům v Platnýřské ulici od téhož otce jeho odkázán jest, v témž domu u Zderazské brány bydleti a živnost vésti vidělo a chtěl by s ní Marjánou frejmarčiti a jí svého domu v Platnýřské ulici: k vlastnímu a dědičnému jejímu držení a vládnutí postoupiti, tu že ona Marjána takového domu u Zderazské brány proti takové směně jemu Mikulášovi — postoupiti jest povinna. — A pončvadž pak dotčený sirotek Matouš v dětinských letech jest umřel, protož — Mikuláš Ressl domu svého v Platnýřské ulici — Marjáně, někdy Matouše Ressle a již Matouše Jelínka bečváře manželce — postoupil. — Act. pridie Felicis. ® 1621. — Rukop. ë& 2234 f. 125. Matouš Jelínek bečvář přiznal se, že jest dlužen 100 k. m. záduší | P. M. na lúži a zapisuje je na domě svém v Platnýřské ulici, v němž bydlí —. Císlo "pop. 106. 1. 1440, 3. června. Rukop. č. 90 f. 53. Johannes de Bawor[ow] institor et Marusska e. d. sitam inter do- mos eiusdem Johannis ex una et Johannis Wlasak parte ab altera erga Mathiam dictum Dobry pro VIII s. gr. Act. fer. VI. post octavam Corp. Chr. (Viz předešlý dům.) 2. 1451, 81. srpna. Rukop. c. 90 f. 190 a c. 2103 f. 33. Hanussko institor et Katherina e. d. inter domos Johannis Kosthorzie et Joliannis Wlasakonis erga prefatum Johannem Kostborzie pro XV s. gr. Act. fer. 111. post Bartholom. 8. 1452, 1. srpna. Rukop. č. 90 f. 237. Mathias Lud et Wanka e. d. in lacu inter domos Wlasakonis et Ludmile, relicte Johannis Sisska, erga Hanusskonem, sswagrum Kosthorzi, et Katherinam, eius conthoralem, pro XVl'/ s. gr. Act. die s. Petri in vinculis. 4. 1456, 9. srpna. Rwkop. č. 2105 f. 53. Johan- nes torrifex dictus Holub et Dorothea e. d. erga Mathiam Luth et Wankam, conthoralem ipsius, pro XXXII s. gr. Act. fer. Il. ante Tiburcii. b. 1460, 10. března. Tamtéž f. 1/6. Nicolaus Litwin torrifex e. d. erga Johannem Holub pro XXXII s. gr, Act, fer. II. post Reminiscere. XV. V ulici Plalnérské. — C. p. 106. 6. 1460. 16. června. Tamléz f 120. Nicolaus cirologus et Dorothea e. d. erga Nicolaum Lithwin torri- ficem pro XXV s. Act. fer. 1l. post Vili. 7. 1461, 81. fijna. Zamtéz f. 154. Mathuss torrifex el Agnezka e. d. erga Nicolaum medicum et Dorotlicam, ipsius conthoralem, pro XXVI s. gr. Act. in vir. OO. SS. 8. 1463, 2. dubna. Zamléz f. 181. Laurencius Rubik et Thomas lorifices emerunt pro sce, Johanka et Martha, coniungibus suis, d. erga Matheum torrificem pro XXXV s. gr. pr. Act. sabbato ante Palmarum. 9. 1468, 9. srpna. Tamtéz f. 192. Johannes Wlasak ct Marusska e. d. sub torrificibus inter domos Johannis Legati ct relicte Hanussii cognomento Kosthorzii parte ex allera erga Wawram dictum Rubik et Martham, quon- d:in coniugem Thome Czrwenka nunccupati, pro XXXV s. gr. Act. in vig. b. Laurencii m. 10. 1472, 11. srpna. Tamléž f. 323. Margarctha Vlasáková resignavit domui in platea torificum Dorothee, filie sue, ct Petro, suo gencro. — Act. fer. III. post Lau- rencii. 11. 1477, 11. června. Tamléš f. 388. Wenceslaus braseator de Kralup et Katherina e. d. aput Thomam Othaj pro XXXV s. gr. Act. ег. Ш. ante s. Viti. 12. 1480, 9. listopadu. Rukop. ë. 2106 f. 68. Jo- hannes brascator de Kralup resignavit domum suam in platea torrificum inter domos Johannis Legat et l'omkonis- Írenificis Johanni pellifici dicto Zawrziusta ct Regine, uxori eius. Act. fer. V. ante s. Martini. 13. 1487, 8. července. Tamléz f. 204. Johannes Czroy cultellator et Anna e. d. erga Johannem pellificem dictum Zawrziusta pro XXX s. gr. pr. Act. fer. Ill. ante Procopii. 14. 1489, 26. srpna. 7amlćż f. 261. Matheus dictus Mašek sartor et Magdalena e. d. aput Johannem Nigruin cultellatorem pro XXXV s. gr. pr. Act. fer. II. post Bartholomei. 15. 1492, 10. září. Rukop. č. 2102 f. 2/1. Martinus Peczenka dictus sutor et Anna e. d. a Matlıeo sartore pro XXX s. gr. pr. Act. fer. II. post Nativ. M. V. 16. 1493, 81. července. Tamtéž f. 42. Thomas doleator et Jana e. d. a Martino Peczenic sutore pro XXVII'/, s. gr. pr. Act. (ег. ЦП. antc Petri ad vincula. 17. 1804. — Tamtéz f. 260. Thome doliatoris. 18. 1509, 7. srpna. Rukop. č. 2108 /. 38. Mathias carpentarius e. d. a Jana vidua pro XXXIII s. gr. pr. Act. fer. III. ante Laurencii. 19. 1514, 24. dubna. Rukop. č. 2108 f. 139. Lin- hart bečvář k. d. mezi domy Bohuslava kamenníka a Ja- kuba Sedláka od Matěje rourníka za LV k. gr. pr. Dálo se v pondělí po sv. Jiří. 20. 1520, 1. března. Rukop. č. 2109 f. 97. Jošt brníř a Uršila k. d. od Linharta Herborta bečváře za XL k. gr. pr. Act. fer. V. ante Translat. s. Wenc. 21. 1521, 81. července. Tamtéž f. 187. Matěj platnéf a Anna k. d. od Jošta brn(fe za XL k. gr. Act. fer. 1III. post Abdonis. 22. 1522, 31. července. Tamléë f. 146. Rehof svíčník [Tuček] a Anna k. d. mezi domy někdy Sedláko- vým a Bohuslava kamennika od Matěje platnéře za XXXVII'/, k. gr. č. Act. fer. V. post Abdonis. 23. 1082. — Rukop. č. 2111 f. 28. Tuček svíčník, 

Strana 265
XV. V ulici Platnéřské. — Č. p. 106. 24. 1541, 10. února. Rukop. č. 99 /. 8. Řehoř příjmím Tuček z Platnéřské ulice učinil kšaft ve čtvrtek den sv. Skolastiky 1. XLI. Oznámil, 2e duom svuoj, v němž bydlí — otkázal — Anně, manželce své — Jaku- bovi, synu jeho, Vok. m., Adamovi, též synu, V k. m., Anně dceři V. 26. 1557, 5. kvétna. Rukop. ë. 2117 f. 382. Vi, Dusíkú syn, a Mandalena k. d. mezi domy Jakuba šrotýře a Zajdlbuberovým od Rehoře Tučka za CXI k. gr. č. Act. fer. III. post Floriani. 26. 1559, 16. ledna. Tamtéž /. 433. Jiřík Holub а Dorota k. d. od Víta Dusíka za CXI k. gr. C. Act. fer. VI. die Marcelli. 27. 1575, 2. prosince. Rukop. č. 2122 f. 155. Stala se jest smlouva přátelská mezi Václavem, pozuosta- lým po Jiříkovi llolubovi šrotýři synem, o díl jeho otcov- ský, s Tomášem Taubmanem, bratrem Viclavovym, takže 'Fomáš Taubman 89 k. gr. jemu Václavovi vyplatiti mé. Act. fer. VI. post Andreac ap. 28. 1585, 1. dubna. Ankop. &. 2112 f. 202. Tomás Taubman všeliký statek svůj vzdal Anně, manželce své. Act. fer. ll. post Laetare, 29. 1602, 9. listopadu. Rukop. č. 2113 f. 277. Jan Kracmer jehlář a Markéta k. d. mezi domy Anny Korcové a Matouše Jelínka bečváře od Matěje Práčka a Lidmily m. j. za 320 k. gr. €. Act. fer. VI. post Ca- tharine. 30. 1618, 22. listopadu. Rukop. č. 2114 f. 244. Jan Kratšiner jehlář a Markéta k. kus dvoru se zahrádkou i s tou kovárnou v ní postavenou vedle domu svého od Jindřicha Kloce za 110 k. gr. č. Číslo pop. 108. (U nohův, u Sedlákův.) $]. 1427, 29. listopadu. Rukop. č. 2099 f. 200. Katherina, rclicta Wlasukounis — fassa est, se percepisse X s. gr. a Johanne, gencro Henslini carnificis, et a [o- rothea llanusskonis pro condescensione vinee monialibus s. Georgii de castro. Pragensi —. Act. in estuario collec- tarum in vig. s. Andree. *2. 1428, 17. září. Rukop. č. 992 f. 113. Slala s& jest úmluva mezi Janem, náměstkem nebožce Vlasákovým, a Katcriná, manżelki jeho, a mezi poručníky sirotkuov téhož: Vlasáka z druhé strany o všecko zbožie po svrchupsaném Vlasikovi zuostalć takovć, Ze to jisté zbožie se všiem statkem jest Sacováno za dcvadesáte k. gr. Z kteréhožto zbozie Kateřině svrchupsané dostalo sě jest třídceti k. gr. a sirotkóm, totižto Johance a Mandě, Xestdesáte k. pr. Kteréžto sirotky Jan a Kateřina, manželé svrchupsani, s povolením panským přijali jsú ve svú správu a péči s šestdesáti k. gr., slibujíce je chovati poctivě až do jich let rozumu došlých, oděvem je a pokrmem, jakož slusie, opalrujicc bez umenSenie peněz svrchupsaných. A kdyžby k letóm rozumným ti jistí sirotci přišli anebo jeden z nich, tehda jim nebo jednomu z nich mají dáti a splnili Sedesáte k. gr, jednomu tfidceti k. gr. a dru- hému tolikéž. A za polovici těch penčz, totižto za třidceti k. gr., svrehupsaní manželé slíbili jší pode vším svým statkem, kterýž mají nebo mieli budú, Ze jim těch třid- XV. V ulici Plainéfsté. — C. p. 108. 96$ celi k. gr. dadie a zaplatie; a za druhých tiidceti k. gr. postavili jsú rukojmie —. Act. ter. VI. post s. Ludmile. 1. 1440, 5. května. Rukop. c. 2099 f. 463. Post quam litis materia vertebatur inter Janam ct Mandam, orphanos Johannis frenificis Wlasak dicti, ex una et Jo- hannem, similiter Wlasak dictum, vitricum predictorum orphanorum, occasione LX s. gr. hereditarie porcionis predictos orphanos concernencium, pro quibus iam nomi- nati orphani Simon lorifex et Johannes torrifex, coniuges dictorum orphanorum, pretactum Johannem, vitricum ipso- rum, virtute libri civilis impeliverunt. Ex tunc Francz carnifex et Petrus a noctua, arbilri et amicabiles compo- sitores a parlibus prefatis cum scilu et voluntate domi- norum magistri civium et consulum Maioris Civ. Prag. electi ct deputati, inter dictas parles taliter pronuncciave- runt: Prout enim date et assignate sunt decem s. gr. Simoni lorifici et Johaune, conthorali suc, predictis, quod huiusmodi X s. gr. in predictis LX s. dcfalcentur iam nominatis Simoni et Jaue subarracionis; residuum autem pecunie, videlicet L s. gr. predictus Joliannes et Marga- retha, conthoralis sua, tenentur manu coniuncta et indivisa solvere prefatis orphanis —. Act. fer. V. post Inveuc. s. crucis. 2. 1469, 10. června. Rukop. č. 2103 f. 99 a č. 2105 f. 168. Johannes dictus Legat et Anna c. d. in platea torrificum sitam inter domos Thome braseatoiis plateolla mediante [viz vyse str. 210 ©. 6.] et Mathei torrificis erga Johaunem dictum Wlasak pro LXXIX s. gr. — lpse Johannes Wlasak dcbet in eadem domo mo- rad et habere duas cameras liberas usque unum annum. Act. fcr. V. ante Trinit. 8. 1480, 11. nora. Rukop. c. 2106 f. 172. Va- bianus cultlellator et Dorothea e. d. in acie inter domos Zaviiusta et Jacobi Ludovici a tergo parte ex altera aput Boluslaum Legat et Annam, contloralem eius, pro LX s. gr. Act. sabbato anle Invocavit. 4. 1493, 2. ledna. HNukop. ć. 2107 f. 28. Adal- bertus a rubea cruce et Katherina e. d. a Fabiano cultel- latore pro CXL s. gr. pr. Act. fer. MII. post Circumcis. 5. 1496, 9. dubna. Tamtież f. 101. Andreas Ore- mus et Dorothca emit domum, in qua est grifo depictus, erga Adalbertum a rubea cruce pro CL s. gr. pr. Act. sabbato aute Cond. pasche. 6. 1604, 18. prosince. 7Zamléz f. 260. Jacobus de Parva parte dictus Sedlak et Katherina e. d. in acie dictam. u nohuov penes domum Tliome dolialoris et Ma- thie Rouduicky pJatea mediante pro CX s. gr. pr. a Do- rothea, Bohuslai Legat conthorali. Act. fer. ILI ante Thome. 7. 1518, 18. března. Rukop. c. 2142 [. A. 4. (Kšaft Jakuba Sedläka.) Ve jméno —. Já Jakub řečený Sedlák — takže Kateřinu, manželku svú milú, činím — poruénici dětí mých — domu svého, v němž bydlím, vinie —. Kteréžto Kateřině — a dětem mym - duom muoj, vinice — poroučím na rovný mezi ně rozdiel. — Dále oznamují, aby manželka má Aničec, dceti mé, kterüz jsem vdal za Matěje platnéïc, piidala, V k. gr. m. — Act. sabbato post Gregorii. 8. 1624, 11. srpna. Rukop. & 99 f. 127. Stalo se pošacovánie statku — neb. Jakuba Sedláka —. A k tomu statku ostalo tré dětí: Matěj, Kateřina a Dorota. — Iže jest dnom a vinice dvě — poručník poslúpil — Matějovi ve tFech stech К. gr. 6. —. Act. fer. V. die Tiburcii. 9. 1532, 97. srpna. Rukop. č. 2111 f. 28. Majda- lena Jindrová ševcová k. d. mezi domy Tučka svíčníka a 34 

Strana 266
966 XV. V ulici Platnéřské. — C. p. 108. Bílého kříže ob ouličku od Kateřiny Honsové za C k. gr. č. Act. fer. lI. ante Felicis ct Aucti. (Viz výše str. 64. č. 12 a 13.) 10. 1584, 1. června. Tamléž /. 74. Vit nožíř a Ludmila k. d. za CXXX k. gr. č. od Majdaleny Jindrový. Act. fer. Il. post Trinit. 11. 1640, 28. éervna. Tamléz f. 287. Hanu& Zaj- delbuber k. d. mezi: domy Bílého kříže a Tuckovym od Víta nožíře za CXL k. gr. č. Act. in vig. Petri et Pauli. (Splaceno r. 1548.) 12. 1555, 21. cervence. — (Kšalt Hanuše Zajdl- hubcra.) Viz zde díl I. str. 636 č. 7. 18. 1660, 19. července. Rnkop. č. 2117 f. 456. Wolf Krátky [kloboucn(k] a Anna k. d. vcdle domu n&kdy Tučkova od Erharta Zajdihubera za CC k. gr. ©. Act. pridie Margarethe. 14. 1601, 8. července. Rukop. č. 2231 f. 496. Jakož jest po někdy Anně Korcové, na onen čas po Wolfovi Korcovi vdově, ostal dům v Platnýřské ulici a vinice na Salránce, i o takové grunty Vít Korc s Annou Glo- czovou, sestrou svou, jakožto syn a dcera vlastní jmeno- vané Anny Korcové, se porovnali, takže Anna Glocova dům v Platnýřské ulici nárožní ujavši, vinici bralru svému postoupila. 15. 1619, 7. kvótna. Rukop. é. 2114 /. 251. Jan Merkuryáš a Estera k. d. vedle domu Jana Kratämera a domu u Břečkův ob oulicku od Jindřicha: Kloca a Anny Marie in. j. za 675 k. gr č. V Žatecké uličce. Číslo pop. 41. (Düm Peclianovsky, Žatecký.) ® 1425, 19. června. Rukop. č. 2099 f. 158. Mar- garela de Skorotin, relicta Jeronimi, ducta est super do- mum quondam Laurencii hofrichterii in LX s. gr. racione dolalicii iuxta sentenciam — sic quod — orphanos Nicolai Rollonis nec non et Stan, vitricum corum, solutos debet reddere. Act. fer. Ill. ante Joh. B. J. 1489, 7. i(jma. Rukop. C. 90 f. 45. Wenceslaus Chrast cmit domum olim hofrichterii sitam in platcola, sicut itur ad plateam s. Valentini, et inter domos Johannis Wlasak ct Petri prolocutoris crga prcfatum Johannem Wlasak pro XXII s. gr. Act. fer. Ill]. post s. Francisci. 2. 1451, 7. ledna. Tamléž f. 198 а 6. 2103 /.33. Aless saponisla et Martha e. d. crga Wenceslaum Chrast el Dorotlieam, eius conthoralem, pro XXX s. gr. Act. fer. V. post Epiph. 3. 14692, 16. kvótna. Rükop. c. 90 f. 251. Martha, olim Alssonis saponiste et iam Johannis similiter saponiste conthoralis, resignavit domum suam sitam inter domos Wlasakonis ct Prhossonis hiucinde et cum hoc omnia bona sua mobilia et immobilia habita ct habenda, quo- cunque nomine talia nunccupari possinl, prefato Johanni, marito suo, ad habendum, tenendum, hereditarie possiden- dum et cum domo ac bonis prefatis omnibus agendum et disponendum, prout eius placebit voluntati, amicorum pre- fate Marthe contradiccione non obstante. Insuper Johannes XV. V Žalecké uličce. — Č, p. 41. prefatus viceversa resignavit cl per presentes resignat similiter omnia bona sua mobilia et inmobilia, que habet aut in futurum habere poterit, quocumque nomine vocitata predicte Marthe, conthorali sue dilecte, ad habendum, tenendum, hereditarie possidendum et cum dictis bonis agendum ct faciendum, prout cius placucril voluntati, amicorum prefati Johannis repugnacia penilus quiescente. Hoc tamen est expressum, quod ipsa Martha X s. gr. tamen ct non plus de bonis predictis poterit. in mortis articulo delegare, cui placucrit, absque impedimento Jo- hannis pretacli. Mortuo vcro quocunque cx predictis con- iugibus prefata bona omnia mobilia ct immobilia in super- viventem et pueros, quos simul habebunt, pleno iurc dc- volventur absque omni impedimento et repugnacia amico- rum et omnium aliorum hominum. Si quis wult contradi- cere, ipsi parati sunt unus alteri disbrigarc sccundum ius civitatis. Aclum pleno in consilio fer. ll. ipso die b. Sopliic. 4. 1456, 20. ledna. Rukop. c. 2105 f. 02. D. Petrus presbiter de Poczalck convenit pro se habitaculum integrum in domo Johannis saponiste crga Joliannem pre- tactum et Marlhani, contlioralem eius, et hoc ad vite ipsius dumtaxat,tempora de ct pro V s. gr. ipsis iam plenc per- solutis. Act. die Fab. et Sebast. 5. 1475, 18. kvétna. Rrikop. c. 2119 f. S. 5. Vc jméno —. Já Jan inydlář — poroutim, aby pani Alžběta, manżelka mi, s Katerini, dcerú naší, v domu tom, v němž bydlíme, pravú a mocnú hospodyní jsúc v něm zuostula a jeho požívala až do Jet té dcery rozumu došlých. Kte- różto manželce otkazuji a chci, aby CI, k. gr. in. — vy- dáno bylo. Item domy mé, jeden, v němž bydlím, a druhý u osluov, vinice obč, jedna slove Orlovská, podle vinice panie Reginy Strabochové ležície, a drubá Přechovská podle vinice Bethleinské lezície, Katcrinó, dceii mé — otkazuji. — Item oves, kterÿ ve vsi Maniné — mám — porućnikóm otkazuji. Act. sabbato post Stanislai. 6. 148b, 20. ledna. Rukop. č. 2106 f. 149. Jaco- bus dictus Ludwik ct Elizabeth e. d. aput famosum Wil- helmum de Grosek et Katherinam, uxorem cius, pro XV s. gr. pt. Act. die Fabiani. 7. 1614, 18. února. Rukop. č. 2108 f. 134. Zu zanna Ludvíková vedle smluv svatebních vzdala jest — právo své, kteréž jí po neb. Ludvíkovi, manželu jejicm, k dvěma domoma prileżi, jednomu, v kterćmż bydlí, a druhému proti červenému kříži, Matoušovi, synu svému —. Dálo se v sobotu pted sv. Petrem nastolovánic. 8. 1619. — RNukop. c. 99 [. 33. Stala se smliva přátelská mezi paní Zuzannú Ludvíkovou a Matúšem Lud- víkem ze Zeletavy, synem jejím, o list hlavní. , 9. 1521. — Rukop. 6. 99 f. 109. Matúš Ludvík z Zelctavy a Lidmila m. j. 10. 1522, 28. července. Rukop. č. 534 11. j. 22. Stala se smlúva svatební k sv. manželství skrze opatrné muže Jana Zábu z Plavče, Klimenta Zlatníka z Liboslavě, Jindřicha Serafina, Jana Zelezníka z Ilolešic, Klimenta Domužlického, měšťany města Prahy, mezi uroz. vlady- kami Matúšem Ludvíkem z Zeletavy a paní Annú z Vo. strova a z Skály taková, že táž paní Auna věnovala po sobě statek všechen svuoj, který koli má na gruntiech městských i na listech hlavních, i spravedlnost sv všecku, kterúž má po neb. Buzkovi z Scintína, strýci svém, a po neb. Zachařovi z Vostrova a z Skály, bratru jejím, kteriž má na uroz. vladyce p. Bohuslavovi Horhateckein z Do- brocovie a na pani manżelce jeho pani Kalefint z Vo- strova a Skály, sestře své, a na pastorcích svých, nebož- 

Strana 267
ХИ. И Žalecké uličce. — C. p. Al. tíka manžela jejicho, p. Slěpána z Koloděj, i kdežkoli jakým právem náležící, krom L k.gr. č. sobě vymienila, aby měla vuoli dáti buďto na chudé neb k záduší neb inczi piátely, neb kde by se ji líbilo a vidélo. A on Matúš Ludvík přijal paní Annu za mocnú hospodyni na svuoj na vešken statek, který má neb mieti bude na gruntiech městských i na listech aneb registry purkrab- skými, jakož má na D Bohu&ovi Zlebovi a p. Janovi Zle- bovi z Střížkova zápis, však na lakový zpuosob: Dali by jim p. Buoh děti spolu, aby paní Anna byla pravá společnice s děliní v tom ve všem statku, kterýmž si se oba dva spolcili. Pakli by dětí nebylo anebo jsúce že by zemřeli a v tom že by paní Anna p. Matúše věkem pře- ckala, tehdy v tom ve všem statku zuostati má mocnú hospodyní, krom L k. gr. č., p. Matúš, kteréž jest sobě vymienil, bude moci dáti, komu bude chtieti, bud k z4- duší neb kde se jemu libiti bude. A ty jsi se smlivy staly ten pondělí po sv. Jakubě ap. li. 1582. — Rukop. é. 2007 f. 364. Ludvfk z Zeletavy a Anna z Vostrova Skály m. j. 12. 1639, 14. ledna. Rukop. ¢. 1130 f. 320. V té pri mezi Matúšem Ludvíkem z Zeletavy a Kašparem Strnadem z Tryskovic, kdež jest ho on Matúš vinil z toho, Ze kdyż jest se rukojmí k Kaiparovi Strnadovi za Jana Smrčku z Březí za sumu CL k. gr. m. postavil a pokutu jistí na domu svém jest ucinil, że jest se on Kašpar v týž jeho duom uvázal a svršky některé, jakož v cypřiše, karafiáty, z kterýchž jest on na každý rok po sedmi ucb po osmi kopách platu jměl, k tomu také dráhně chinele, hranici dříví, sudy, věrtele, rohy jelení — prodal Matúš XV. V Žatecké uličce. — ©. p. 41. 267 —. Tu páni -— vypovídají: Poněvadž on Matouš Ludvík — k tomu jest sc podal, že jemu Kaäparovi Strnadovi sumu takovú — dáti chce a z té příčiny takovú sumu na právě do 2 nedělí aby položil — a když položí, on Kašpar povinen bude jemu takového domu se všemi těmi svršky — postoupiti. Act. die Mercurii ante s. Priscam. 13. 1539, 11. března. Rukop. ¢. 2111 f. 250. Václav. Kohout rukavičník a Alžběta k. d. od Jetřicha Tluxy Vrábského z Vrábí za CXIIII k. gr. č. Act. fer. III. ante Gregorium. 14. 1549, 17. prosince. Rukop. č. 2117 f. 195. Petr Pechanec kožišník a Dorota k. d. mezi domy Zajdl- hubera a Pavlem Dobrušským od Václava Kohouta a Alžběty m. j. za CXXX k. gr. č. Act. fer. III. post Luciam. 15. 1615, 26. bfczna. Rukop. ć. 2114 f. 172. Pan purkmistr a páni města Zatce koupili k obci dům Pechan- covský od Anny, Václava Langliosa manželky, i na místě Václava, Doroty a Marty, syna a dcer po Matëjovi Pe- chancovi pozůstalých, i na místě Jana, bratra jejich na rozumu nedostatečného, za 562!/, k. gr. č. * 1641, 29. Jedna. Rukop. č. 2115 f. 178. Obce Žatecká v dluhu postoupila dům Pechanovský p. Silvestrovi Florynovi z Lambštejna, přednímu písaři soudu nejv. purkrabství Pražského. * 1648, 4. února. Tamléž. Silvestr Floryn z Lamb- šlejna, soudu nejv. purkrabství Pražského vrchní písař, postoupil dúm Pechanovský p. Jindřichovi ml. Retickému, zeti svému, a Kaleriné, m. j., dcefi své. XVI. V Kaprové ulici. Číslo pop. 56. Kostel sv. Valentina. °1. 1953, 6. dubna. Erben, Regesta I. č. 1323. (Václav I. potvrzuje obdarování učiněná špitálu sv. Fran- tiška.) Ecclesiam cciam s. Valentini in civitate Pragensi cum areis adiacentibus et cum villa Jazeniz, que ciusdem ecclesie dos est, quam nobiles domini Dobrohozt, Albertus, Drisko donaverunt hospitali et fratribus, confirmamus ; areas quoque circa s. Valentinum usque ad pedem pontis, quas rclicta viri nobilis Hroznate cum consensu filiorum suorum Wilhelmi et Benessii libera voluntate donavit eidem hospitali ct fratribus, confirmamus. #2. 1257, 18. února. Emler, Regesta Boh. ct Mor. II. è. 140. Biskup Pražský Mikuláš potvrzuje darování špitálu sv. Františka a mezi nimi též patronátní právo k kostelu sv. Valentina (ecclesia s. Valentini infra muros). *3. 1268, 18. zaří. Rukop. č. 328 f. 146. Cum omnium habere memoriam divinitatis pocius sit quam hu- manitalis, in scriptis authenticis, que aguntur inter ho- mines, poni solent, ne super his aliqua emergat calumnia cl iusla sentencia per iniquam imposterum opprimatur. Notum sit crgo omnibus tam presentibus quam futuris, quod super qucstione, que inter Cruciferos stellatos hos- pitalis s. Francisci Prage in latere pontis siti ex una et inter dominum Swatancium presbyterum nec non paro- chiales ecclesie s. Valentini Pragensis civitatis ex parte allera vertebatur, super ipsa ecclesia et iure patronatus ipsius, eo quod ipsi Cruciferi ius patronatus ecclesie iam dicte ad sc pertinere dicebant, uec ad eam Swatancium presbyterum per eos extitisse presentatum. Eodem vero presbytero ac parochialibus ex adverso negantibus, ipsos aliquod ius in predictam ecclesiam obtinere, d. Swatancio affirmante, se in eadem canonice institutum, cum consensu utriusque partis lite nondum contestata pro bono pacis et concordie amicabilis composicio taliter intercessit, quod pars conventa cedat liti, ipsi vero Cruciferi in prenotata ecclesia ius obtineant patronatus et eo iure sic utantur, ut personas idoneas, quas duxerint assumendas ad regiinen ecclesie supradicle, prius coram parochialibus exhibeant et eorum requirant assensum. EL si quid legittime contra ipsos parochiales iam dicti possint obicere, repellantur. Dominum vero Swatancium sepedictum, in quem utraque pars consensit, pro confirmacione obtinenda domino epis- 349 

Strana 268
268 XVI. Kostel sv. Valentina. copo vel archidiacono representent. Redditus cciam, quos scpedicla ecclesia cunclis vicibus annuatim consvcvit per- cipere, Swatancio persolvere integre ipsi Crucifcri tene- antur, ct impedimenta ecclesie, fornacem videlicet, calcem et cementum, quod in porticu ecclesie prenotate serva- batur, debeant amplius removerc, ac corpora suorum mortuorum jn cimiterio, in Joco depulato specialiter et diviso a corporibus parochialium, profundius sepelire. Quecunque autem parcium huic composicioni se opposuerit, ipso facto cadat a causa. Huius composicionis testes, qui, cum fierct, interfuerunt, supt hii: Cuno, capellanus regis Boemie, Bartholomeus, canonicus Wissegradensis, Joannes, plebanus s. Leonardi, Sachaeus, plebanus s. Marie in Jacu, Bohdal, plebanus s. Castuli, Ekhardus, plebanus s. Benedicti, Mengolus, plebanus Curiensis. Ne autem ulii dubium super hoc facto imposterum oriatur, presentem paginam inde conícctam d. Petrus, prepositus Wissegra- densis et archidiaconus Pragensis nec non cancellarius regni Boemie, iudex eciam ecclesie et conventus prcci- puerorum Cruciferorum, dominus cciam Cuno, capellanus rcgni Boemie, fecerunt suorum sigillorum munimine robo- rari. Datum et actum a. d. 1268 indiccione undecima de- cimo quarto calendas Octobris d. Clemente quarto Ro- manorum pontifice existente. *4. 1818, 1. ünora. Emler, Regesla I11. č. 123. Wenceslaus plebanus s. Valentini. 55. 1818, 4. dubna. banus s. V. °6. 1319, 27. ina. Emler, Gotschalcus plebanus s. Valentini. 987. 1819, 18. prosince. banus s. V. 98. 1320, v lednu. rector ccclesie s. V. 29. Asi r. 1340. — Jadra, Summa Gerhardi C. 220. (Biskup Pražský Jan potvrzuje darování ke kapli sv. Tro- jice při kostele sv. Valentina.) Nos Jobannes, dei gracia Pragensis cpicopus, nniversis presentes lillcras inspecturis salulem in eo, qui cst omnium vera salus. Nc rerum gestarum memoria per decursum temporis deperirct, sapientum intro- duxit auctorilas et consvetudo laudabilis approbavit, ut ca, quc geruntur in temporc, ne simul labantur cum temporc scriptura- rum dcbeant testimonio perliennari. Noscat igitur lam presens elas, quam successura posteritas futurorum, quod cum pro- vidi viri C[onradus] et Th[codoricus], filii quondam Wol- Nini, cives Pragenses, ad nostram venientes presenciam a nobis petivissent humiliter et dcvote, ut capellam, quam idem C[onradus] apud ecclesiam s. Valentini Prage fun- davit cl construxit pro suo suorumque progenitorum re- medio peccatorum, dignaremur in honore s. Trinitatis, prout ad nostrum spectat officium, dedicare. Et cum ab cisdem requireremus de dote capelle cjusdem, quanta csscl, de qua capella cadem per plebanum ipsius s. Va- lentini ecclesie vel per vicarium suum officiari deberet, iunc stalim dicli cives C[onradus] et Th[eodoricus] super eo coram nobis exhibuerunt quasdam litteras patentes civitatis Pragensis sigillo maiori roboralas in quibus con- linebatur expresse de verbo ad verbum, quod anno ab incarnacione domini MCCC .. prefatus C[onradus], dicte.capelle fundator, deliberacione cum fratribus suis super co prehabita diligenti s. VII marcas puri argenti pragensis ponderis de censu et redditibus in villis. [Slat- nick . . .] provenientes ipsi capelle predicte dotis nomine libere et liberaliter contulit et donavit. De quibus trcs Tamléz č. 113. Gotsalcus ple- Regesia 1. c. 534. Tamléž. Gobsalkus ple- Tamléz č. 559. Goczalcus XVI. Koslel sv. Valentina. marce jn restaurum trium marcarum, que perierunt in censu arearum, in quibus cimiterium a partc ipsius capelle de novo cst constructum, et quatuor marce residue pro plebano dicte s. Valentini ccclesic, qui dictam capella officiare tencbitur, deputate sunt converse. Quas quidem VH marcas dictus C[onradus] promisit omni anno de illis L marcis, quas ipsi C., fratri suo de predicta villa Slatnick dare tenetur, prout in litteris civitatis Pragensis plenius continetur, Gotscalcho, plebano ceclesie s. Valentini, ct succesoribus suis nomine dotis dicte capelle annis singulis in duobus terminis, medictatem videlicet clc. solvere pc- nitus ct explere. Petentes nichilominus a nobis C[onradus] et Th[eodricus] predicti, ut eciam huiusmodi donacionem dotis pro predicta capella pie factam confirmare de bc- nignitate solita deberemus. Nos itaque, qui iuste petencium desideriis annucre consvevimus et lenemur, sepefatam capellam apud cccle- siam s. Valentini fundatam et constructam dicti C. et T. precibus inclinati in honorem s. Trinitatis. dedicavimus seu consecravimus spiritus sancli gracia invocata, dona cionem nichilominus dolis prefatam piam et saluti(eram animabus ad dictam capellam auctoritate, qua fungimur, confirmantes. Volentes ac in virtute s. obediencie et sub pena excommunicacionis firmiter et districte. mandantes, ut dictas VII marcas iuxta modum ct condiciones superius expressas sepedictus C. seu heredes cius aut quilibet corum, dictc ville possessores, plebano ccclesie s. Valen- lini, [et] successoribus universis, ut premissum cst, dc- beant modis omnibus solvere ac eciam expedire. Alioquih Si secus fecerint, cx tunc dicli contrafacientes et dictarum VII marcarum violenti detentores ad solucionem marcarum earundem per censuram coclesiasticam arcius compellantur et nichilominus in Slatnic ecclesia ville ecclesiastico sup- posita interdicto tamdiu duraturo, quousque scpedictc VII marce ipsi plebano ccclesie s. Valentini suisque succes- soribus fucrint integraliter persolutc. In quorum ctc. *10. Asi r. 1340. — Tadra, Summa Gerhardi €. 221. (Nadání k kapli sv. Trojice.) in nomine domini amen. Noe fluxus temporis vclociter decurrentis in obli- vionem mortis ymaginem trahat secum clus celebres mc- morie commendandos, tenaciter necesse est scripluris vi- vacibus veluti iungi presencia corporali reddere immortales. Eapropter nos iudex el iurati cives Prapgenses notum fa- cimus universis, quod vir prudens Henricus, nosler con- civis, censum VJ] marcarum puri argenti pragensis pon- deris nomine dotis capelle, quam olim C[onradus], civis Pragensis, ipsius Henrici patruus, apud candcin fundavit ct construxit ecclesiam, debitum annuc, ut in litteris pa- tentibus venerabilis palris domini Johannis, Pragensis episcopi, plenius est expressum, in bona seu hereditates de beneplacito dicti domini plebani et patronorum dicte sue ecclesie transferens suprascriptas predicti census quinque marcas graves, LXHII grossis pro ipsarum qua- libet computatis, quorum tamcn XX grossi non fuerc hactenus, censuales, sed pocius festivales in diversis anni festivita- tibus domino dicti census alias oflerendi, idem Henricus deputat suo et heredum suorum nominc prefato domino Johanni ac suis successoribus super stubam balncarem et ipsius stube aream, quam Haynlinus balneator in emphi theosim possedit seu possidet in ripa fluminis Wltawe in preurbio civitatis Pragensis Porczicz dicto, muris civitalis ipsius assitam et propinquuam, et assignavit, ita tamen, quod prefatus plebanus et quilibet eius in hac partc successor cum sua familia, quociens voluerit, et cciam no- mine ipsorum duo pauperes homines habeant qualibet secunda feria super de cetero sine precio balneari. Pre- 

Strana 269
XVI. Koslel sv. Valentina. terca idem Henricus deputat modo prehabito super bra- siatorium olim H. ct super aream ipsius brasialorii sila prope dictam stubam in ripa dicti fluminis marcam cum dimidia census annui ponderis et numeri antedicti, cuius lamen census ipsa marca hucusque pure censualis non extitit, sed XVI brasia pro ipsa consveverunt domino census predicti annue preparari, assignavit predicto do- mino plebano et eius in hac parte successori, ac eciam bonum leporem in qualibet nativitatis Christi vigilia de diclis brasiatorio et eius area perpetuo solvendas. Simili quoque modo, ut predicitur, deputat et assignat dicto d. Johanni et eius successoribus super brasiatorium olim Ulrici seu super tres areas ad hoc locatas, predicto brasiatorio vicinas seu contiguas, XL gr. pr. census annui, quorum tamen VIII gr. ultra supradictas VII mar- cas superíluos dictus d. plebanus exolvit cum propria pe- cunia numerata. Et bunc prescriptum VII m. gr. cum octo gr. censum annuum solvendum in omner eventum dicto d: plebano et suis in predicta ccclesia successoribus et percipiendum libere ab ipsis per medium in singulis s. Georii et similiter per medium s. Galli festivitatibus pre- dictus H. dicto d. plebano coram nobis in iudicio publico legittime resignavit per ipsum d. plebanum et eius suc- cessores iure proprio et hereditario possidendum. Et ad disbrigandum ipsum censum in toto vel in parte ab im- petente quolibet homine ipse Heinricus se sufficienter motu proprio obligavit, Quandocunque autem predictus census de pretactis bonis scu hereditatibus singulis ter- minis debitus infra quindenam a predictarum festivitalum qualibet continuam non fuerit persolutus, ex tunc plebanus et eius successores predicti habent auctoritate propria pro ipso censu neglecto et VII[ grossos pene nomine pro qualibet sexagena in ipsius singulis hereditatibus et earum areis sicut in fundo proprio pignerare. Sique dicta brasiatoria per suos possessores vendenda fuerint in posterum, tunc predictis dominis, plebano et eius succes- soribus, pro tanto precio, quod alter pro eis vel eorum altero daturus esset, emere volentibus pre ceteris omnibus vendi dcbent. Quibus emere nolentibus vendantur cum consilio et beneplacito dicti d. plebani et successorum suorum et coram eis rcsignentur personis duntaxat talibus, per quas ipsis plebano et suis successoribus in solucionc census prehabiti dispendium valeat evitari. Si ipsa brasia- toria aut stubam balnearem conlingerct ex quocunque casu forluito adeo imposterum alienari, quod censum de- bitum non solvent infra annum a sue solucionis termino continue revolutum, cx tunc ipsc hereditates singulc cum suis areis censum liuiusmodi non solventes ad ius et pro- prietalem d. plebani et suorum in predicla s. Valentini ecclesia successorum mox post revolucionem huiusmodi anni sine contradiccione qualibet hereditarie devolventur et ipso facto pro devolulis penitus sunt habende. Et nc dictarum hereditatum vel cuiuscumque ipsarum alienacio aut devolucio ex quocunque fortuilo casu cessata ullum predictis plebano et eius successoribus in explecionc census habiti pariat futuris temporibus decrementum, id- circo prefatus Heinricus suis temporibus et post eum he- redes sui similiter eorum temporibus tenebuntur sine con- tradiccione qualibet d. Johannem et ejus successores pre- dictos a decremento huiusmodi prorsus indempniter rele- vare, ad quod eciam, si necessc fuerit, sunt per censuram ecclesiasticam coarlandi. Et si auctoritate principis vel quocunque statuto principum aut civium exigente quicquam novitatis in genere vel in specie contra consvetudinem hactenus observalam emerserit in futurum, quod in partem decrementi ve] oneris predictorum d. plebani vel succes- XVI. Kosiel sv. Valenlina. 269 sorum suorum circa plenam el liberam possessionem scu percepcionem dictarum "VII marc. census, sicut de villa Slatnic anledicta hactenus habuit fieri, quomodolibct rc- gerc videretur, id non in ipsos, plebanum ct successores suos, sed in predictas hereditates singulas et earum pos- scssores dcbebit sine difficultate qualibet tantummodo redundare. Et ne super premissis omnibus ct singulis ulli cuiquam homini dubium valeat generari, presentes litteras fieri et sigillorum nostrorum munimine fecimus communiri. *11. Asi r. 1340. — Tamleż ć. 222. Nos iudex et iurati . . . recognoscimus, quod cum plebano ecclesie s. Valentini in Praga possessores . . . cives Pragenses, pro animarum suarum et carorum suorum remedio ficri dispo- suerint et legaverint in extremis eorum temporibus VII marcas graves census annui, LXIIII gr. pro marca quali- bet computatis, habuerint in statutis terminis sub certa pena in ipsa civitate Pragensi patentibus super eo con- fectis litteris expressa percipere annuatim. Et nunc ipsa villa Slatnic cum omnibus suis redditibus per Henricum, civem Pragensem, vendita dictarium VII marcarum census annuus predicto plebano in aliis certis bonis debeat assi- gnari solvendus sibi annue in terminis et sub pena, sicuti est expressum. Idcirco concivis noster Friczco de censu quinque s. gr. d. pr. annue medium in singulis s. Gcorii et per medium s. Galli festis solvendo et de XVI gr. nomine pitancie in singulis Nativitatis Christi, Pasche. Penthecostes et s. Michaelis festis per quattuor gr. sol- vendis de stuba balneari Hainly[ni] balncatoris prope murum civitatis Pragensis foras portam s. Benedicti sita et insuper de quadam [area] dicti Friczconis brasiatorio proc- dicto adiacenti de censu XL gr. solvendis utrobique per medium in predictis terminis predicto plebano et suis in dicla s. Valentini ecclesia successoribus, ut predictos cen- sus jure hereditario ct proprio possideant, legittime con- descendit et in eius ac eorum tradidit ac tradit potesta- tem suo et heredum suorum nomine nichil iuris, accionis seu questionis in predictis censibus vel ipsorum aliquo in toto vel in partc aliqualiter reservato. Et quia sepedicti census ex ignis, aquarum et generalibus pacis in regno Boemie disturbiis annullari poterunt in futurum, propter quod necesse est, ut prelibate ecclesie plebanus, qui pro co lempore fuerit certus reddatur, in qua heredilate alia ipse et sua ecclesia huiusmodi recuperent decrementa, nec est expressum in predicte civitatis Pragensis patenti- bus litteris super solucione predictorum censuum et pos- sessione predicte stube balnearis et brasialorii predictorum, Ideo ad supplendum defectus huiusmodi H. predictus heredi- latem suam dictam .... ad hoc suo et heredum suorum nomine deputat ct assignat, quod quicquid decremenli in antedictis stuba balncari et brasiatoriis vel eorum aliquo mc- morato plebano ex prediclis causis vel earum aliqua aut alia quecunque occurrerit in futurum, vel eciam sicensum de predictis stuba balneari ct brasiatoriis vel eoruni aliquo in quocunque predictorum terminorum debitum ipsorum slube et brasiatoriorum possessores infra octo dies lunc proximos non persolvcerint, ex tunc de qualibet sexagena seu marca grossorum in lll gr. pene nomine predicto plebano remanebunt obligati, idem plebanus in ipsa he- reditate per dictum Henricum ad hoc deputala, ut predi- citur, recuperare habeat pleno iure el prorsus pro sue beneplacito voluntatis. In quam penam corum possessores incidant debitum censum in statutis terminis non solvendo. #12. Asi r. 1840. — | Tamléz č. 223. Nos iudex etc. recognoscimus, quod Henricus, concivis noster, ven- dita nuper villa Slatnic cum suis ulilitatibus ct pertinenciis universis ęt volens VJI marcas puri argenti prag. ponde- 

Strana 270
270 XVI. Kostel sv. Valentina. ris de censu el redditibus dicte ville Slatnic annuc pro- venicntes, quas olim Conradus capelle, quam ad s. Valen- linum in Praga fundavit cl construxit, contulit. nominc dolis liberc ac liberaliter pro suo ct svorum parentum remedio et donavit, de quibus tres marce in rcestaurum trium marcarum, que perierunt in censu arearum, in qui- bus cymiterium a parte ipsius capelle tunc fuit dc novo extructum, cL IIII marce residuc pro plebano dicte s. Va- lentini ecclesei, qui dictam capellam officiare tenebitur, deputate sunt et converse, solvendo anno quolibet in omnem cventum, sicut hucusque factum est, d. Johanni, plebano predicte ecclesie, et suis in eadem successoribus per medium in festo s. Galli et per medium in festo s. Georii, prout hoc in autenticis litteris venerabilis patris d. Johannis, Pragensis episcopi, patentibus vidimus expres- cius contineri, ac disponens in aliis bonis seu hereditati- bus, que civitatis Pragensis oneribus non subiacent et in quibus dictus d. Johannes plebanus merito poterit conten- lari, restaurare, reddere et supplere dictarum VIII m. de- putat suo et heredum suorum nomine ct assignat ipsi d. Johanni et suis successoribus super stubam balnearum, quam Haynlinus etc. *]8. 1841, 21. dubna. Archiv městský I.—451|6. Nos Johannes, dei gracia Pragensis episcopus, notum faci- mus omnibus palenles has inspecluris, quod nos ad pre- sentacionem et peticionem honorabilis ct religiosi viri patris Ulrici, magistri summi fratrum ordinis Cruciferorum cum stella domus hospitalis s. Francisci in pede pontis Pragensis, in ecclesia s. Valentini in Mai. Civ. Prag. va- cante, in qua ipse racione ordinis ius obUnet patronatus, honestum virum Wenceslaum vigore presencium rectorem legittimum instituimus ct plebanum in ecclesiam predictam duntaxat in iuribus et pertinenciis sibi auctoritate, qua fungimus, confirmantes curam ei animarum jbidem, prout ad nostrum spectat officium, commillentes. In cuius rei testimonium presentes litteras ficri et sigillorum nostrorum munimine iussimus roborari. Datum in Rudnicz a. d. m. trecentesimo quadragesimo primo X. kalend. Maii, ponti- ficalus vero nostri anno quadragesimo ?]4. 1841, 8. ifjna. Emler, vegesla IV. č. 1016. Wenceslaus plebanus. *15. 1842, 4. prosince. Tamléž c. 1192. Wenceslaus plebanus. *16. 1859.— Orig. listina kap. sv. Vilské X/I1. è. 26. Nos Andrlinus judex dictus Smerbrot, Frenczlinus Smer- brot, Nicolaus Stadler, Wolkstan, Rudlinus, Paulus Cobsa, Ditlinus Alenc, Mertlinus Morronis, Paczier, Andreas Say- der, Iurico Longus et Rayndlinus Flec, iurati in Eylaw cives, notum facimus universis, quod discreti viri Ula et Frana, fratres germani, dimidiam alteram marcam gravem gr. d. pr. sexaginta III] gr. pro marca computando, cen- sum annuum vendiderunt et in publico eiusdem civitatis nostre iudicio more solito resignaverunt super molendinum ipsorum, aream cum omnibus pertinenciis dicti inolendini, quod molendinum est situm in flumine dicto Sazawa supra villam, que navigium sive vulgariter Przyewoz nunccupatur, quod eciam molendinum Ruplinus (!) Trobolterii, patris ipsorum olim, dicebatur, discreto viro Jarconi, plebano s. Valentini in Mai. Civ. Prag., ementi pro se et ecclesia sua predicta s. Valentini ac successoribus suis rilc racio- nabiliter pro certa quantitate pecunie dictis Ule ct Frane fratribus plenarie persoluta, cuius quidem census medietas in s. Georgii ct medietas in s. Galli festis singulis annis successuris in antea de predictis molendino, area et per- linenciis dicti molendini predicto Jarconi et ecclesie sue XVI. Koslel sv. Valentina. predicte s. Valentini ac successoribus ipsius solvi cl dari debet in omnem cventum. Quandocunque autem in aliguo pro- dictorum terminorum lerimnino ct infra VIII dies continuos census dcbitus persolutus non fuerit, cx tunc slatiin dimidius ferlo gr. d. prag. crevit penc nomine supcr ipsos fratres ct molendinum ipsorum. EL similiter fict singulis septimanis, quibus dictus census non fuerit persolutus. Et si solucio census huiusmodi ab uno termino ad alium terminum ta- liter protracta fuerit, extunc secundo adveniente termino, si tunc census ncglectus cum penis adauclis censui tunc solvendo, predicti census possessor sc dc prefato mo- lendino et arca ac perlinenciis ipsius sinc quolibet iudicii strepitu et querela intromittere poterit, dc ipso molendino et cum ipso tamquam cum heredilate sua propria facturus omne id, quod sue voluntati placuerit, impedimento quo- libet quiescente. Poterunt tamen predictus Jarco ct sui successores post quemlibel predictorum terminorum tcr- minum in predicto molendino, possessores seu inhabitores ipsius pro censu non soluto, quandocunque ipsis placucrit, el pro pena seu penis pignorare, si ab uno termino ad alium terminum noluerint expectare. Quod si vero prc- dicti fratres Ula et Frana penas civiles et pecuniarias per tyranidem sive potenciam secularem non curarent, ex tunc per censuram ecclesiasticam ad predictum censum “et omnes penas superius expressas servandas debent com- pelli, cui pene se voluntarie submiscrunt. Insuper quan- docunque memorati fratres Ula ct Frana, heredes et suc- cessores ipsorum, sepc dicli molendini possessores, ipsi Jarconi, plebano s. Valenlini, ct successoribus suis super alia hereditate itu certum perpetuum censum sub pre- dictis condicionibus solvendum pleno iure appropriaverint et assignaverint, ex tunc memoratum molendinum erit dc cetero ab huiusmodi census onere liberum et solutum. In cuius rei testimonium presentes litteras dedimus sigillo civium civitas in Eylaw ad peticionem predictarum par- cium communitas a. d. m. CCCmo quinquagesimo nono. #17. 1369, 8. června. Lib. confirm. I, 1, slr. 94. Jarco, plebanus s. V. *18. 1860, 18. brezna. Tamléz sir. 119. Ad cccle- siam s. V. Dudislaus, olim plebanus in Telcz superiori Olomuc. dyoc. ex causa pcrmulacionis cum Jarconc ple- bano de consensu íratris Leonis, magistri hospitalis s. Francisci, dicte ecclesie patroni, fuit translatus. *|9. 1364, 4. ledna. Tamléz 1, 2, str. 35. Wen- ceslaus presb. de Corozluk ad present. fr. Fridrici, ma- gistri summi domus liospit. s. Francisci, ad ecclesiam pcr resign. Buzkonis vac. fuil institutus. #20. 1866, 7. září. Orig. listina kap. sv. Vílské XII. ë. 26. In nomine domini. Amen. Anno nalivitatis eiusdem m. trecentesimo LXVI9, indiccione ]llla die Vll mensis Septembris hora quasi terciarum, pontificatus sanclissimi in Christo patris ac domini nostri, d. Urbani, divina providencia pape quinti, anno quarlo in Minori Civ. Prag. in curia archiepiscopali Pragensi, in consistorio, in mei notarii publici in(rascripli et testium presencia subscriptorum, ad hoc specialiler vocatorum et regatorum, honorabili viro domino Jenczone, preposito ecclesie s. Crucis Wratislaviensis, curie Pragensis predicte ac sedis apostolice legati officiali ad causas audiendum et iura reddendum pro tribunali sedente, honestus ct discretus vir d. Wenceslaus, plebanus parrochialis ccclesic s. Va- lentini in Mai. Civ. Prag., coram ipso d. officiali in iudi- cio comparens petebat instanter prefatum officialem, ut decerneret fore cilandos homines censuales ecclesie sue, videlicet s. Valentini in Mai. Civ. Prag. predicte, ad re- 

Strana 271
XVI. Kostel sv. Valentina. cognoscendum censum annuum ipsius ecclesie. Qui d. oíficialis ipsos homines censuales per Jacobum, bedelluin sive iuratum nunccium consistorii Pragensis predicti, decrevit fore citandos ad actum premissum ad certum terminum competentein presentibus discretis viris niagistris Johanne Draliusconis advocato, Petro Lodherii, Benessio de Hosczka, Cunrado de Grecz, procuratoribus dicli consislorii Pra- gensis, et aliis pluribus testibus. Item anno, indiccione, liora, pontificatu et loco quibus supra, die JXa predicti mensis Septembris in mei notarii publici infrascripti et testium presencia subscriptorum ad hoc specialiter vocatorum et rogatorum, honorabili viro d. fenczone, officiali predicto ad causas audiendum et iura reddendum pro tribunali sedente, ubi Jacobus, bi- dellus sive iuratus nunccius predictus, fecit fidem sive re- lacionem, se cilavissc infrascriptos, videlicet Johannem braseatorem, Kaczkam, relictam Benessii de Dworecz, Bartliam ligneatorem, Johannem clientem, Hrdonium ta- bernatorem, Marcum similiter tabernatorem, | Andream dictum Sczibrak, Hiltam, relictam Geczlini, Pesconem braseatorem, Crucem in domo quondam Morawczonis, Kaczkam sive Katherinam, rclictam Stankonis, mulierem, Jacobum pullatorem, Cunczonem sartorem, Ulam, alias Ulricum, pileatorem et Simonem illuminatorem, qui omnes ct singuli personaliter coram prefato d. officiali in iudi- cio comparentes de mandato domini officialis et ad peti- cionem ac requisicionem domini Wenceslai, plebani eccle- sie s. Valentini supradicli, tactis corporaliter sacrosanctis ewangeliis iuraverunt dicere veritatem. Quo iuramento sic prestito memoratus d. officialis omnes ct singulos supra- diclos et quemlibet ipsorum per iuratnentum, quod presti- terunt, singulalim interrogavit, quantum quilibet sivc quelibet debet et tenetur perpetuis tcmporibus solvere et censuarc anno quolibet plebano et ecclesie s. Valentini in Mai. Civ. Prag. antedictis. Qui omnes supradicti singulatim per iura- mentum ipsorum, quod prestiterant, responderunt et rccog- noverunt dicentes, quod ipsi et primo Johannes brascator de domo sua, in qua inhabitat, solvit unam sexagenam gr, item Katheriua, alias Kaczka, relicta Benessii de Dworecz, similier de domo sua solvit unam s. gr., item Bartha ligneator de domo sua solvit XXIIII gr.; it. Jesco cliens de domo sua solvit XXIIII gr.; it. Hrdonius thabernator dc domo sua solvit XXX gr.; it. Marko, sí- militer thabernator, de «omo sua solvit JI s. gr. cum XX gr.; it. Andrcas diclus Sczibrak de domo et braseatorio solvit unam cum dimidia s. gr.; it. Hylta, relicta Gecz- lini, mulier, de domo ipsius solvat XLVII] gr.; it. Pessco braseator [necitelné]. item Crux, alias Krziz, de domo quondam Morawczonis solvit de eadem domo XLV gr.; it. Kaczka, alias Katlierina, relicta Stankonis, inulier, solvit de domo ipsius unam s. gr.; it. Cunczo sarlor solvit de domo unam cum dimidia s. gr.; it. Jacobus pullator de domo sua solvit XV gr.; it. Ula sive Ulricus pileator solvit de domo sua septuaginta grossos; it. Simon illumi- nator dc domo sua solvit unam s. gr. d. pr., videlicet pro qualibet sexagena L.X grossos pragensis monete com- putando, ecclesic el plebano s. Valentini prediclis. De quibus omnibus pre(íatus d. Wenceslaus peciit sibi per me notarium subscriptum fieri unum vel plura publica instru- menta. Acta sunt hec anno, iudiccione, die, mense, hora, pontificatu et loco, quibus supra, presentibus discretis viris magistris Woyslao de Saczka, Jolanne Drahusconis, Petro Noss advocatis, Petro Lodlicrii, Petro Bechina, Be- nedicto de Ifosczka, procuratoribus dicti consistorii Pra- gensis, publicis notarii, et aliis pluribus testibus fide- dignis. XVI. Kostel sv. Valentina. 271 Item anno, indiccione et pontificatu quibus supra, die Xla mensis predicti Septembris in Ugezd sub monte Petrino foris Min. Civ. Prag. in pallacio domus habita- cionis honorabilis viri d. Jenczonis, officialis predicti, hora quasi vesperorum in mei notarii publici infrascripti ct testium presencia subscriptorum, ad hoc specialiter voca- torum et rogatorum, coram honorabili viro d. Jenczone, officiali predicto, pro tribunali sedente comparuerunt co- ram ipso in iudicio discreti viri Pelrus, dictus Pessko, balneator in Porzyecz, dictus de Fossato, Petrus, dictus Koza, de Hlupyetin ct Wylczko, dictus Holian, brascator similiter dictus de fossato, dixerunt et asserebant, se fore citatos per iuratum nunccium jpsius domini ofliciulis ad instanciam domini Wenceslai, plebani ecclesie sancti Va- lentini antedicti. Quibus faclis statim. iidem omnes pre- dicti de mandato et ad requisicionem domini officialis taclis corporaliter sacrosanclis ewangeliis iuraverunt de veritate dicenda. Quo iuramento sic prestito memoratus dominus officialis ipsos et quemlibet ipsorum per jura- mentum, quod prestiterunt, singulatim intcrrogavit, qui- libet eorum solveret ct solvere sive censuare perpetuis temporibus teneretur anno quolibet plebano et ecclesie sancti Valentini predictis. Qui omnes et singuli supradicti per iuramentum huiesmodi singulatim recognoverunt di- centes, quod ipsi et primo Petrus, alias Pessko, balneator in fossato solvit de balneo predicto VII sexagenas gros- sorum; item Petrus dictus Koza de Hlupetin villa de he- reditate et agris suis, quos et quas ibidem iuxta dictam villam habet et excolit, solvit duas sexagenas grossorum el XL ova; item Wlczko dictus Holian braseator de bra- sealorio suo solvit unam sexagenam grossorum cum XL^ grossis pro qualibet sexagena sexaginta grossos con- putando pragensis monete, plebano et ecclesie sancti Va- lentini antedictis. De quibus omnibus et singulis memoratus dominus Wenceslaus peciit sibi per me notarium sub- scriptum fieri unum vel plura publica instrumenta. Acta sunt hec anno, indiccione, die, mense, hora, pontificatu et loco, quibus supra, presentibus honorabilibus et discretis viris domino Jenczone, officiali predicto, magistro Pelro dicto Noss advocato, Petro Bechina, Petro Lodheri, Be- nedicto de EHosczka, publicis notariis predictis, et aliis pluribus teslibus fidedignis. ltem. anno, indiccione et pontificatu, quibus supra, die XIX2 antedicti mensis Septembris hora quasi tercia rum in Minori civitate Pragensi in curia archiepiscopali Pragensi, in consistorio, loco consveto in mci notarii pu- blici infrascripti et testium presencia subscriptorum, ad hoc specialiter vocatorum et rogatorum, coram honorabili viro domino Jenczone, officiali predicto ad causas audien- dum et iura reddendum pro tribunali sedente et partibus subscriptis, videlicet d. Wenceslao, plebano ecclesie s. Valentini antedicto, et. Hinczone, braseatore de Porzyecz, laico coram ipso iudicio comparentibus prefatus Hynczye braseator dicebat, se fore citatum per iuratum nunccium d. officialis predicti ad instanciam d. Wenceslai, plebani s. V. sepedicti. Quo facto statiin ibidem dictus Hinczye braseator ad mandatum et requisicionem d. officialis ante- dicti taclis corporaliter sacrosanctis evangeliis iuravit di- cere veritatem, et interrogatus per huiusmodi iuramentum respondit et dixit, quod annis singulis solvit et censuat plebano et ccclesie s. V. antedictis XL gr. pr. monete de braseatorio sno. lbidem eciam mox d. Wenceslaus, plebanus ecclesie s. V. predictus, duas litteras in parga- meno scriptas pro sua intencione fundanda, quarum lenor inferius describitur, exhibuit et produxit. Quarum quidem litterarum prima erat sigillo rotundo magno de cera alba 

Strana 272
272 XVI. Kostel sv. Valentina. communi pendenti in pressula pargameni sigillata, in quo quidem sigillo in quodam circulo cancellato figura quasi unius leonis coronati cum duplici cauda videbatur; littere vero circum(erenciales ciusdem sigilli, ut prima facie apparebat, per omnia tales erant: T. S[igillum] civitatis in Eylaw. ltem secunda littera crat IUI sigillis rotundis de cera alba pendentibus in pressulis pargameni sigillata, in quo quidem sigillo primo figura quasi unius galee et in eadem galea quasi quinque caude vulpine sursum extensc videbantur; littere vero eircumferenciales eiusdem sigilli, uL prima facie apparebat, per omuja tales erant: f Sigil- lum Zdislai; item in secundo sigillo figure per omnia prout in precedenti sigillo, videlicet primo presentis littere, vide- bantur, littere vero circumferenciales eiusdem sigilli, ut prima facie apparebant, per omnia tales erant: S[igillum] Lut- vini de Iloska; item in tercio sigillo figura quasi unius galec el in eadem galea quasi duo cornua sursum crecta cum auribus videbantur, littere vero circumferenciales eiusdem sigilli, ut prima facie apparebat, per omnia tales crant: f S[igillum] Benessii de Dobra; item 11lI? sigillo ymago quasi b. V. Maric stans, in manu sinistra quasi alinin ymaginem, videlicet de nostri Ihesu Christi. tene[n]s et ante easdem ymagines quedam ymago quasi unius homi- nis flexis genibus et manibus complexis quasi ad orandum videbantur, littere vero circumferenciales eiusdem sigilli, que legi poterant, tales erant: T S[igillum] Johannis; alie vero littere bene legi non poterant propter compressionem cere sigilli predicti. Quas quidem lilteras prefatus d. Wenceslaus pelebat de verbo ad verbum in presenti pu- blico instrumento inseri et copiari, ut cisdem plena lides adhibeatur tam in iudicio quam extra, pctens sibi de omnibus premissis fieri unum vel plura publica instru- menta. Jenor vero prime littere, de qua superius fit mencio, per omnia talis est. [Viz vyse C. 16.] [tem tenor secunde littere, de qua similiter superius fil mencio, per omnia sequitur in hec verba: [Následuje listina Zdislava z Dobré z r. 1361.] Acta sunt hec anno, indiccionc, die, mense, hora, pontificatu et loco quibus supra presentibus honorabilibus el discrelis viris dd. fratre Johlino, crucifero cum stella s. Stephani in Nova Civ. Prag, Wylhelmo de Budecz, ecclesiarum plebanis, Petro Bechina, Benedicto de Hosczka, Johanne de Zahorzan, publicis notariis Pragensis diocesis, et aliis pluribus testibus fide dignis. XKt ego Nicolaus quondam Utyechonis de Masczow, clericus Pragcnsis diocesis, publicus auctoritate imperiali notarius, predictis cilacioni, decrecioni, iuramentorum prestacjoni, requisi- cioni, recognici oni, litterarum exhibicioni ac omnibus aliis et singulis suprascriptis, dum sic successive ficrent et agerentur, una cum prenorninalis testibus presens inter- fui caque onmia ct singula de mandato et auctoritate prefati d. Jenczonis officialis et ad peticionem dicti d. Wenceslai aliis arduis negociis prepcditus per alium fide- liter seribere procuravi ct in hanc publicam formam rc- degi signoque meo et nomine consuctis una cum appen- sione sigilli officialatus curic Pragensis predicte consig- nari, rogatus ct rcquisitus, in testimonium omnium pre- missorum. *21. 1870, 25. ledna. Libri confirm. 1, 3 slr. 24. In ecclesia s. V. per mortem Wenceslai vacante ad present. serenissimi d. Karoli imperatoris — patroni — d. Benessium, canonicum capcile regie OO. SS. in castro Prag instituitnus plebanum. 929. 1371, 8. Gervćnce. Tamléz sir. 54. Ad eccle siam vac. per resign. d. Valentini (?) de consensu — Fridrici, summi magistri, d. Marlinum instituimus plebanum. XVI. Kosiel sv. Valentina. *28. 1371, 1. října. Tamléz sir. 58. Ad ecclesiam vac. per resign. d. Martini de consensu Fridrici magistri d. Fridricum cum dicto d. Martino pro ecclesia in Nem burga permutantem instiluimus plebanum. %24. 1378, 20. června. Tadra, Soudní akta I. str. 39. Fridricus plebanus. 925. 1374, 6. května. viceplebanus. *26. 1876, 24. července. | Tamtéž str. 162. viceplebanus et Franco presbyter, frater suus. #27. 1877, 21. července. Tamléž sir. 215. Johlinus vicarius. #98. 1378, 12. biczna. Lislina v arch. kapil. sv. Vilské XV. c. 20. Ego Fridricus, plebanus ccclesie s. Va- lentini in Praga, notum facio universis presentes lilleras inspecturis, quod cgo de provido consilio Vitkonis, victrici ipsius ecclesie, et aliorum quorundam de plcbe eius do- mum ipsius ecclesie, que sila est in contrata iuxla llan- neubays, cuius tales sunt confincs: a dextris namque cius est domus Johlini fabri, a sinistris vero Johannis Po- loni, mariti Margarcthe dicte Czirnka, ex opposito vero ante cst domus Bertlini taxillatoris, versus vero relro cst domus Nicolai Nithart, locavi dicreto viro Mathie carnifici ct Anne, uxori sue, pro certo annuo ct perpetuo censu dicte ecclesic et suis rectoribus, veris plebanis, qui pro tempore fuerint, persolvendo, videlicet annuatim pro quin- quaginta grossis prag. Cuius census medietatem solverc’ tenebuntur nunc incipiendo in feslo s. Georgii, aliam vero medietatem in festo s. Galli proxime affuturis, et sic de- inceps annis singulis subsequentibus. Quod si neglexerint facerc in uno vcl alio terminorum predictorum, quocicns hoc fierct, revolutis quatuordecim diebus post aliquem lecniinum. supradictum nominc pene ipsi persolvant quin. que grossos. Quod si predictam domum collabi et dirui permitterent ct eam non rcformarent, ubi necessitas fucrit, adeo quod habilis ad inhabitandum non remaneret, volo, quod co ipso predicta locacio sit inanis ct irrita ipso jure. Si vero ipsam rcformaverint et in bono stalu po- suerint, volo, quod in hoc et propter hoc per me et successores meos census cis supradiclus augmenlari non possit, sed tam ipsi quam heredes ipsorum, qui de ven- tribus dumtaxat ipsorum procremti fuerint, comodo ct usufructu. domus ipsius absque offensa gaudere possint temporibus affuturis. Preterca ad omnia onera, que pro lempore incubuerint, persolvenda dc dicla domo, videlicet soluciones, losungas, collectas sive steuras, nichil predicto detrahendo censu, ipsi ct non plebani dicte ecclesie tc- neantur, sicut se ipsos ad hoc voluntarie suis promissioni- bus restrinxerunt. Harum testimonio litterarum, quibus sigillum meum est appensum. Datum l'rage a. d. m. tre- centesimo septuagesimo octavo die s. Gregorii papc. #29. 18380. — Visilaèni prolokol v rukop. kapil. sv. Vilské f. 17. D. Fridricus, plebanus ibidem X annis ct ultra, interrogatus dicit, quod Judei habent domos Xl pociores in plebe sua ect per hoc ccclesia sua ct ipsc dampnificatur in magna parte, nam deliciunt ipsi offertoria et iura parrochialia. ltem dicii, quod in plebe sua sunt Illlor domus mulierum publicarum meretricum, ad quas est publicus accessus. Jtem dicit, quod est quidam locus dictus hampays, in quo publicus ludus globorum et tuxil- lorum diebus festivis ct aliis cottidie per circulum anni; in quo loco eciam cst prostibulum publicum ct cominunis accessus habetur ad easdem ct dicit, quod in eodem loco nunquam est annus, quo non juterficiantur duo vcl tres homines. Tamléz sir. 86. Vranciscus Alsso 

Strana 273
XVI. Koslel sv. Valentina. Vitko el Henricus ac Iesko diclus Srna, venditores lignorum, patrochiani —, dicunt de VIII domibus mere- tricum publicarum, ut plebanus, it. de loco hampias et de domibus Judeorum, ut supra. Item dicunt, quod quidam d. Henricus, predecessor d. Martini, qui fuit procurator domus ct ecclesie, fuit valde gravis plebi, extorsit. pecu- niam de sepulturis el aliis sacramentis. Johannes de Pilzna, presbyler a XX annis, predicator ibidem a festo s. Galli anni. presentis, litigans super altari ss. Apostolorum in Grecz Regine — dicit, quod Busko parrochianus ibidem, pincerna, habens legittimam uxorem, aliam, Katherinam nomine, superduxit de faclo ct adulteratur de cadem et dicit, quod dictus Busko habet tres domus, in quibus fovet mulicres publicas ct hubet unam domum penes murum, ubi talcs mulieres publice morantur, et alias est malus lusor taxillorum publicus el desperatus. Item dicit, quod Katherina, dicta Zlaté kolo, babens le- gitlimum marilum, non manel cum eodem, accumbit com- muniler cum omnibus domum suam intrantibus ct servat alias mulicres publicas meretrices. Martinus de Mcrica, alias de Bor, altarista s. Stanislai in ecclesia Pragensi, vicarius ct procurator ccclesic ac domus plebani s. Valentini predicti a medio anno —, dicit, quod in plu:ibus domibus in parrochia ipsorum servantur mulieres suspectc. Item. dicit, quod quidam dictus Rimer, civis Pragensis, a longo lempore a quadam domina ex legacionc el pro testamento recepit X s. gr., pro quibus singulis annis in quattuor temporibus quibusJibet bina vicc pro anniversario dicte mulieris habcre deberet in ecclesia s. Valentini vigilias et inissam. defunctorum ct pro officio vigiliarum quarumlibet expendere deberct aliquam summam pecunie cl pro ecclesia predicla dare et pro plebano Ullor grossos, qui prius fuit parrochianus dicte ecclesie, sed nunc est parrochianus ccclesic s. Nicolai ct nescit, a quo temporc diclum officium vigiliarum non tenct. ltem dicit, quod quam plures tales sunt, qui deberent habere serviciu in ecclesia. Item dicit, ut audivit, quod Andreas, olim familiaris Peslini Bohuslai, nunc manens in domo loytonisse in parrochia predicta, mutuat pecunias super usuris ct res mercimoniales dat super terminis carius et hoc a longo tempore exercct et non vult postpouerc. Mauricius de Przibram, clericus im minoribus consti- tutus, rector scolarum dicte ecclesie a medio anno, inter- rogatus — de clericis dissolutis, si qui sunt in scolis suis vcl utrum fovcat aliquos socios suspectos, respondit, quod nullum lalem pro nunc, sed prius tempore, quo intromitlerc se voluit de scolis predictis, omnes fucrunt alicnati, nam crant multi suspecti. Item dicit, ut audivit, quod d. Johannes, predicator ecclesie s. Galli Mai. Civ. Pr, et d. Franciscus, altarista in ecclesia s. Nicolai Mai. Civ. Pr., sunt multum infames dec amore concubilu cuius- dam vidue, dicte Zelcznicie, olim uxoris Kaplerii, que mulier moratur in platea fcrrea in domo, ubi manus est descripta, in plebe s. Galli predicta et dicit, quod dictus Franciscus moratur circa ipsam in domo et expendit cum eadem. #30. 1380, 8. tervna. Líbri erecl. vyd. Borový III. č. 294. Jenczo —, quod — Nicolaus, plebanus — ecclesie s. Clementis in Porzíccz Prag. significare — curavit, qualiter ipse — unum brasiatorium — suc ecclesie — Petro dicto Iospodarziek, civi Mai. Civ. Pr. in Longa platea, vendidit, — ila tamen, quod — Hospodarzico aut sui successores III s. gr. — prefuto plebano .— debeat solvere — ipseque plcbanus s. Clementis LXXXX gr. — plebano ecclesie s. Valentini jn Praga — tenebitur. — censuare. — Datum Prage a. d. 1380, 8 die m. Junii. XVT. Koslel sv. Valentina. 273 231. 1381, 30. Gervna. Tamież f. 59. Martinus vi- carius. “82. 1382. — plebanus. 933. 1384, 19. brezna. Tamléž slr. 259. Domini vicarii decreverunt curam animarum ecclesie s. V. d. Petro, vicario ciusdem ecclesie s. Valentini, usque ad cause decisionem, que super cadem ecclesia vertitur inter quendam Andream de Baworow presbyterum et magistrum et conventum hospitalis in latere pontis Prag. ct revocarunt litteras priores concessas d. Martino dicto Hispan, videlicet. curam animarum et moniciones cum senlenciis excommunicacionis datis. *84. 1885, 8. dubna. Tamléž str. 321. plebanus. "35. 1385, 19. července. Libri erect. XII. f. 16. (Pro ecclesia s. Valentini super V s. gr. Constiluti per- sonaliter. coram nobis Nicolao Puchnik oc discreti viri Bussko braseator ct Martinus fraler Johannis dicti Srnye nola, cives Maioris Civ. Pr., confessi sunt ct recognove- runt .— se debere dare ct solvere ipse Bussko unam s. et Marlinus mediam s. gr. pr. den. census annui el per- pelui doinino Andree, plebano ecclesie s. Valenlini, et ecclesie, aut alteri, qui dicic ecclesie legittimus rector extiterit. Debet idem Pussko de sua domo et area ipsius inter domos Swabonis ex una et Olhmari rimerii parte ex allera sita. ct situata. dare et persolvere per sc, con- thoralem ct heredes ac successores suos in dicla domo predictum ceusum unius s. sub excommunicacionis pena iurisdictioni nostre et successorum nostrorum in officio se sponte, conthoralem, heredes ct successores suos liberc submittendo in hac parte, in terminis infrascriptis, vidc- licct in festo s. Galli mediam s. et aliam mediam jn festo s. Georgii in perpetuum terminis proxime venturis et sc immediate scquentibus. Martinus autem predictus de me- dia sexagena census, quam hucusque percepit in et super domo Naythartouis, eisdem plebano et ecclesie condes- cendit et jure omni, quod sibi in codem competebat, per eos levandum et percipiendum in duobus terminis pre- scriptis per medium, videlicet unum fertonem in festo s. Galli et alium in festo s. Gcorgii annis singulis, promittens sub excommunicacionis pena similiter iurisdictioni pre- scriple submittendo se in hac parte, conthoralem ct he- rcdes suos prefatos plebanos et ecclesiam in possessionc dicti census levacione, percepcione, ulifruicione ipsius non impedire nec quomodolibet perturbarc per se aut quemvis alium. publice vel occulte. Acta sunt hec anno d. m. trecentesimo octoagesiino quinto die dccima nona mensis Julii. ®86. 1386, 15. září. viceplebanus. %37. 1890,6. prosince. Krofla, Acla Urbani V.¢. 408. Johanni Johannis providetur de ceclesia s. V., cuius fructus 20 marcarum argenti valorem non excedunt, vacante per obitum eius rectoris Andree, qui apud sedem apostolicam decessit. 238. 1397, 12. dubna. Krofla, Acta Urbani V. č. 11534. Bonifacius — papa — magistro ct fratribus hospi- talis s. Francisci Cruciferorum cum stella —. Etsi ex de- bito —. Cum itaque, sicut exhibita nobis nuper pro parle — Wenceslai regis — atque vestra pelicio conti- nebat, hospitale vestrum, in quo magna languencium et inrmorum multitudo frequenter decumbit, ignis voragine consumptum et nondum in lotum reparatum fucrit, eius- que fructus, redditus — propler guerras et disscnciones — iminuli ct deteriorali existant, quod vos ct lan- 35 Tamlez 1H. slv. 187. Martinus vice- Andreas Tamléz [I. slr. 398. Hanco 

Strana 274
974 XVI. Koslel sv. Valcntiua. guentes ac infirmi — commode suslenlari et alia vobis incumbencia onera supportare commode non valcalis, el pro parte dicti regis atque vestra nobis fucrit — suppli- catum, ut s. Valentini — et s. Pctri in Porziecz — ecclesias parrochiales, que de iure patronatus dicti hospitalis exis- tunl, eidem hospitali in subsidium — incorporarc — dig- naremur. Nos — prediclas ecclesias, — predicto vestro hospitali — incorporamus —. $39. 1397, 17. listopadu. Rukop. č. 2072 f. 205. Katherina, rclicta olim Jaclonis viceiudicis Mai. Civ. Prag., legavit cl deputavil testumentaliter unam s. gr. census perpetui plebano ct ipsius futuris aput s. Valentinum in Maiori Civ. Prag. suam post inortem. 1tem legavil mediam s. similiter census apnui fratri Jacobo, predicatori im mo- naslerio s. Maric Nivis, usque tempora vile sue, sed post ipsius mortem idem census super convenlu dicti inonas- terii devolvetur pleno iurc. — 1t. legavit mediam s. gr. census — conventui aput s. Jacobum Maiorem virtute unius litlere — sonanlis super ccisu memorato in domo — ]anglonis bursificis in vico cingulatorum. — Actum sabbato ante octavam s. Martini a. d. MCCC nonagesimo septimo. *40. 1401. — Orig. lislina v archivu kapil. sv. Vilskć XX/. č. 28. Ogcrius, rector altaris s. Dorotliee in ecclesia Pragensi ae corrcclor cleri diocesis Pragensis, reverendissimi in Christo patris et domini d. Wolframij, dei gracia archicpiscopi Pragensis, apostolice sedis legati, vicarius in spiritualibus generalis, ad universorum tam presencium quam fulurorum tenore presencium deducimus noliciam, quod ex litteris bone memorie d. Jenczonis, prepositi ccclesic s. Crucis Wratislaviensis, et d. Cunsso- nis de Trzicbowel, decretorum doctoris, ecclesie Pragensis canonici, vicariorum in spiritualibus reverendissimi in Christo patris d. Johannis, bonc memorie olim archiepis- copi Pragensis, apostolice scdis legati, generalium, acce- pimus, qualiter quidam d. Nicolaus, olim reclor ecclesie s. Clementis in Porziecz Pragensi, eiusdem ccclesie sue condicionem cupiens iacere meliorem unum brasealorium seu tostorium dicle suc ecclesie sium prope eandem suam ccclesiam ab una parte inter balucum Nicolai dicli Neygel ct ab alia parte inter molendinum Fanczc dicti Nuremburgcr cuidam Pelro dicto Hospodarzik, pro tunc civi Maioris Civitatis Pragensis, ct ipsius heredibus et successoribus sub annuo censu quattuor s. gr. d. pr., dí- visim in festis ss. Georgii et Galli solvendarum exposuit, convenit et locavit, ita tamcn, quod ipse d. plebanus huiusmodi censu recepto de eodem d. plcbano ecclesie s. Valentini predicte Maioris Civitatis rag., qui fucrit pro tempore, in terminis prenotalis nonagista gr. grossorum predictorum divisim solvere deberet et ad solvendum sit astrictus, £t quia predictus Petrus Iospodarzik non valens propler inopiam diclum braseatorium scu tostorium tenere, ipsum braseatorium scu tostorium desertavit, quod pluri- bus annis sic desertum perinansit ct quasi totaliter in teclis, pavimenlis et edificiis anichilatum, propter quod d. Nicolaus Playcri s. Clements et Andreas s. Valentini ecclesiarum rectores censu, qui dc dicto brasealorio seu tostorio ipsis solvi debebatur, hucusque caruerunt et carent. Et ne ipsum brascalorium scu tostorium in toto anichilctur et dictis rectoribus census ipsorum pereant, nobis supplicave- runt, ut premissa conspicere ct dictis ecclesiis, ncin toto dicto ceusu fraudentur, providere dignaremur. Nos vero volen- tes informari, an ita sit, de eodem brascatorio seu tosto- rio, prout preseribitur, locum, in quo ipsum braseatorium scu lostorium exislit siluatum, personalilter accessimus et ila omnino inveninus, proul superius est deseriplum. XVI. Koslel sv. Valentina. Unde diclis ecclesiis ct ipsorum rectoribus succurrerc volentes, ne in toto diclis censibus sint fraudali, pre- scriptorum dd. piebanorum accedente consensu ac peli- cionibus ipsorum inclinati, assumpto nobis honesto viro Laurencio, cive Nove Civ. Pr., de dicto brascatorio seu tostorio disposuimus ct ordinavimus et prescnübus dispo- nimus et ordinamus in hunc modum: ]ta vidclicet, quod sepedictum braseatorium scu lostorium supradictus d. Ni- colaus, plebanus s. Clementis, cum sua arca per se ct suos successores perpeluo tencal ac íruclus, quos polcrit uberiores, sibi et ecclesic sue de eodem procuret et adducat, ac d. Andree, plebano ecclesie s. Valentini mc- morale, cl ipsi ecclesie ac ipsius successoribus quadra- ginta gr. predictorum grossorum de dicto brascatorio seu liostorio solvat aut iu alio loco demonstret. Quam dispo- sicionem et ordinacionem supradicli dd. plebani ipsorum ac ecclesiarum suarum ncc non successorumi suorum no- mine benivole ct grate susceperunt ac temporibus perpe- tuis candem jnviolabiliter tenere cL observare promise- runt. Et ibidem slatim sepedictus d. Nicolaus, plebanus ecclesie s. Clementis, suo ct ecclesie sue nomine preno- minato d. Andree, plebano ecclesie s. Valentini, ct ipsius successoribus prescriptos quadraginta gr. census de et supcr domo, brascatorio cl ipsorum arcis d. Petri Pres- byteri, concivis Nove Civ. Pr. sitis in Porziecz inler domos Johannis inuratoris et Nicolai Coldicz fullonis contra aomum Laurencii pannificis hincinde sitis demon stravit, designavit ac libere condescendit de cisdem ac lilleram. super codem censu confectam ac tribus siprillis parvis rolundis sigillatam cidem d. plebano, ccclesic suc et ipsius successoribus tenoris inírascripti tradidit et assignavil, petens cum sepedicto d. plebano ecclesie s. Valentini premissam ordinacionem et disposicionem modo premisso factam approbarc, ratificare, auctorisare ct ordi- naria auctorilate confirmare prescriptumque censum qua- draginta gr. de ct super domo, brascatorio cl arcis ante- dictis in Porziecz Pragensi prius nominalis ecolesie s. Va- lentini et jpsius recloribus perpetuo auneclere, unire, applicare, inviscerare et incorporare. Nos vero supradic- torum dd. plebanorum peticionibus ulpote iuslis, raciona- bilibus et iuri consonis favorabiliter annuentes consideran- esque prescriplatn ordinacionem ct disposicionem in uti- litatem. et. comoduin. dictarum. ecclesiarum. et. ipsarum rectorum provenire, supradictam ordinacionem et dispo- sicionem 1nodo premisso factam approbamus, ratificamus, auctorisamus ct ordinaria auctoritate. confirmamus pre- Scriplumque censum quadraginta gr. prclibate ecclesie s. Valeutini et ipsius rectoribus perpetuo anneclimus, uni- mus, applicamus, invisceramus et incorporamus ac decelcro et inantea. eosdem iuris ecclesiastici et non mundani de- cernentes reputari, omnesque alias littcras supcr dicto brascatorio scu tostorio confectas, cuiuscunque tenoris existant, premisse ordinacioni ct disposicioni contrarias presenlibus cassamus, iriitamus cl anullamus. Tenor vcro littere. super dicto censu confcecte sequitur ct est talis. [Následuje listina Petra Knčěze, měšťana Novoméstského ze dne 27. srpna 1401, kterou přiznává se k povinnosti platiti ročně 40 gr. ze svého pivováru nu Poříči.] Jn quorum omnium fidem ct testimonium presentes litteras fieri et sigilli vicariatus archiepiscopatus Pragensis, quo ad presens utimur, appensione iussimus cominunirj. Datum Prage a. d. m. quadringentesimo primo — dic —. *41. 1404, 17. brezna. Libri confirm. V/. str. 115. Ad present. d. Sdenconis, magistri hospitalis crucifcrorum, ad ecclesiam parrochialem s. V. per mortem Andree vac. magistrum Georgium Bora, decrctorum doctorem instit, 

Strana 275
XVI. Noslel sv. Valeulina. #49. 1406. — Tadra, Soudní akta V. str. 208. Causa inter mag. Gcorgium Bora plebanum et Nicolaum rimer, civem Mai. Civ. Pr. *43. 1406, 9. fijna. Libri confirm. VI. slr. 190. Ad ecclesiam s. V. per resign. M. Georgii Bora ex causa permut. vac. d. Thomam, olin plebanum in Hosczka, instit. *44. 1407, 16. Gervence. Libri confirm. VI. sir. 219. Ad ccclesiam s. V. per resiga. d. Thome ex causa permut. vac. de consensu d. Sdenconis, supremi magistri hospitalis, d. Nicolaum, olim plebanum in Brandis instit. ?45. 1408, 14. května. Tadra, Soudní akta VI. str. 275. Causa inter Gindram, altaristam s. Maric, ct Lewam, civem Mai. Civ. Pr. 46. 1410, 28. května. Libri confirm. VII. str. 1. Ad ccclesiam s. V. per resign. d. Nicolai d. Jacobum, olim plebanum in Gyrna, pleb. instit. 547. 1413, 17. srpna. Rukop. é. 2102 f. 8. D. Wil- helmus, plebanus ecclesic s. Valentini, emit pro sc, Jacobo cive Minor. Civ. Pr. ls. gr. c. erga Mathiam dictum Cozdras pro X s. super vinca ipsius Mathie. Acl. fer. V. post. Assumpc. 248. 1418, 18. října. Libri confirm. V1. sir. 274. Ad present. d. Johannis, magistri hospitalis, ad ecclesiam s. V. per resign. d. Pctri, ultimi recloris, ex causa per- mut. vac. d. Petrum, olim plebanum in Swictecz — instit. #49. 1423, 20. dubna. Tadra, Soudui akla VII. sir. 113. (Acceptacio d. Johannis presb. de Rozental ecclesie s. V). A. MCCCCXXIII die XX m. Aprilis in monasterio ss. Petri et Pauli in Zitavia d. Johannes prin- cipalis constilutus coram d. Ulrico, plebano in Nymburga, subexeculore gracie sue, ecclesiam s. V. per mortem Petri dc Wlassim vacantem cum protcslacione solita acceptavit virlule gracie sibi per sedem apostolicam facle —. *50. 1498, 4. kvétna. Rukop. kapil. sv. Vitské K. XXXIII /. 235. In nomine d. amen. Coram nobis Jo- hanne Cardinali, arcium liberalium magistro ac baccalario in decretis, curie archiepiscopalis Prag. officiali, Regina, mulier de Praga, proposuit contra Stephanum de Cho- liessow, olim rectorem scholarum s. Valentini Mai. Civ. Pr, dicens sc. cum. eo et ipsum cum ca matrimonium simul per verba ct in facie ecc!esic ante spacium. duorum annorum — contraxisse — tamen propter frigiditatem et impolenciam dicti Stephani — petebat inter se ct ipsum Stephanum. — matrimonium — declarari nullum —. Ad quam proposicionem — pars adversa — respondit confi- tendo sc impotentem et maleficiatum —. 1. 1440, 18. června. Rukop. č. 992 f. 202. Ni- colaus cerdo diclus Oprssal fassus est, se illas quinque s. gr, quas Jana, relicta Jarossii rimeri pro ecclesia s. Va- lentini in remcdium animarum legavit, circa se habere et in cisdem debitorie obligari. Et casdem quinque s. gr. iam nominatus Nicolaus cum consensu paroclianorum ecclesic. prefate. proscribiL in domo sna sita cx opposito balnci ludeorum ex una cl curiam olim Choticssowsky dictam parte ab altera —. Pro quo quidem censu vitrici prefate. ecclesie debent et tenentur singulis annis tres libras cere pro luminibus ad pretactam ceclesiam cmerc — ad festivilates — Nalivitatis Cliristi, Pasce et Penthe- costes per unam libram. Quidquid autem omni anno de huiusmodi censu ultra cere prefate empcionem resultaverit, illud — pro indigencia sacerdotis aut reformacione ecclesie prefate convertere debent. — Act. fer. II. ante Viti. 9. 1452. — Rukop. ë 90 J. 216. Woytiech sutator ct Johannes textor vitrici. XVI. Kostel sv. Valentina. to -l x 3. 1465. — Rukop. ë. 2141 f. 388. Parochiani publicaverunt VI s. gr. debiti per Nicolaum Oprssal obnoxii. 4. 1460. — Rukop. c. 992 f. 202. Martinus lorifex et Johannes, maritus Barbare, dicte Krásná, vitrici. 5. 1473. — Rukop. ë 2141 f. 115. Legatac sunt II s. gr. pro acdificio aestuarii dotis s. Valentini. 6. 1473. — Rukop. ë. 2141 f. 115. Johannes a corponibus nomine parochic. 7. 1474, 16. dubna. Listina 6. 1.—380[4. (Po- stoupenf dobré vüle a jinych listüv od poruénfküv Johanny Prhošový k záduší.) My Ondřej Maustitl, Prokop vačkář, Brož bečvář — a Anna Pařízková — poručníci mocní statku paní Johanky Prhošové dobré paměti — vyznáváme — že s dobrým naším rozmyslem ty čtyry listy naše, první, kterýmž ctihodný kněz Zifirid opat a jiní kněží, úředníci jeho — i veškeren konvent kláštera Břevnov- ského vyznávají, že — s povolením — Václava — Ce- ského krále, prodali jsou osm k. gr. platu ročního věč- ného — panošovi Benešovi z Mnichova, druhý list dobré vůle, jímžto paní Johanka z Zep s Lidmilou, dcerou svou, prve dotčený list konventu Břevnovského dávají — Pro- kopovi Sárkovi z Sárky; třetí instrument Mikuláše (nevy- psáno) obecního písaře, v kterýmžto list povolení krále Václava konventu kláštera Břevnovského daný, aby oni zboží téhož kláštera do jisté sumy penčz odprodati mohli, ku prosbě Petra, opata Břevnovského, jakž jim vydán, od slova k slovu vložen a vepsán jest — a čtvrtý list, jímžto Jan Sárka z Sárky prodav vám trhem pravým VIII!/, k. a II gr. úroka a platu ročního vščného a k tomu XXXII kur na lidech svých vlastních v Zepích, kterýžto plat jemu jakožto dědici pravému po Prokopovi S. z S., otci jeho, na rozdílu s Stanislavem, bratrem jeho, se jest do- stal, dal jest nám také týmž listem svým k výš dotčeným listům, jímižto otec jeho po předcích svých a on po nem také k svrchupsanému platu právo a spravedlnost měli jsou, svou plnou a svobodnou dobrou vůli řádně — dali jsme také dobrovolně opatrným lidem kostelnfküm a osadním kostela sv. Valentina —. Jenž jest dán I. 1474 ten pátek po sv. Tiburcí. (Viz výše str. 235 č. 4.) 8. 1477. — Rukop. C. 2141 f. 409. Johannes a carponibus nomine parochie induxit ad pecuniam Wen- ceslai Duozek, quam tollere. debct a Petro Poledne pro domo ci vendita occasione II s. gr., quas Martlia Wissui- owczowa pro ecclesia legavit. 9. 1479. — Rukop. c. 2004 f. F.ll a č. 2103 f. 155.. Johannes, ponderator specierum, et Andreas ne- goc/ator, vitrici ecclesie s. V., emerunt pro eadem ccclesia ls. gr. census annui in vinea, que sita est inter vincam Katherine, conthoralis Procopii coloratoris ex una ct tor- cular Obrzistewske parle ab altera aput Johannem, na- tum memorati Procopii, pro XIIII s. gr. 10. 1487, 97. dubna. Rukop. c. 2004 f. L. 18. Vitrici ecclesie s. V. emcrunt. LXX gr. census annui in hominibus subscriptis: in Jirzikone, pincerna de domo penetrabili alias Convadi [C. p. 936 —L.] et vinea ct fundo eiusdem vinee sita retro Strahow sub monte Albo, de tribus strichonibus !/, s. gr. census; in Johanne, taber- nalore de Brziewnow, dicto Kossorz, et vinea ipsius sita jn monte Tiburcii, tribus strichonibus, !/, s. gr. census et in Johanne dicto Wlk de uno strichone vince X gr. census crga Martham, relictam Habssonis huntéf, pro XIII s. gr. Ex parle dicte parochic íucre missi Petrus Alba crux, officialis. officii sex dominorum, Gregorius, lextor tele, et Augustinus, vitricus eiusdem ecclesic. Act. fer. VI. ante Phii. et Jacobi. 35* 

Strana 276
Valentia. bo ~1 6 XVI. Koslel sv. 11. 1487. — Rukop. ¢. 99 Il. f. 39. Beness cerdo, Augustinus sublimator vini. vitrici. 12. 1489, 24. března. Listina č. 1.— 380[5. Ten outerý před hodem Zvěstování P. M. stala se jest vejpo- věď od nejjasnějšího knížete pána a pána Vladislava, krále Ceského a pána našeho neimilostivějšího, a skrze uroz. pány, kteří jsou byli při J. K. Mti v pokoji J. Mti Kr., takováto: Mezi ctihodným knězem Pavlem, opatem kláštera Břevnovského. a osadnimi sv. Valentinskÿmi o drzenf platu ve vsi Zepich; jestliže chce kněz opal v drzeni byli těch lidí, tehdy aby vydával do komory osm k. gr. z kláštera Břevnovského tak a na ty roky, jakož v listu hlavním kněze Sifryda svědčí osadním sv. Valentinským, anebo aby jej splatil jim. Tito páni byli v pokoji krále J. Mu: Jan z Hazmbnrka, Pavel Skalský, Jindřich z Hradce, Jan hofmistr, Selnberk kanclíř, Zdeslav z Steruberka, p. Vojíř a jiných mnoho dobrých lidí. Osadní sv. Valentinští byli: Jan rejmar kostelník z rynečku, Petr od bílého kříže, Jonáš rejmar, Duchek Tábor, Pavel Kule rejmar, Augustin kožišnílc. Vejpovéd krále Vladislava: V té při a ruoznici, která jest mezi knězem Pavlem, opatem kláštera Břevnovského, z jedné a osadními sv. Valentina z druhé, jakož jsou tíž osadní okázali list s dobrou vůlí na 8 k. gr. platu, jakž týž list cte., proti tomu kněz Pavel, že oni drží ves lidi a list že nesvědčí než na plat a také že list nesvědčí držitelům než Benešovi, i J. M. Kr. nahlédnouti jest ráčil v ten list, poněvadž na věčný čas svědčil a dědička tu dobrou vůli dala, že ji J. M. při tom zůstavuje. A chce-li kněz opat ty lidi a ves drzcli, aby jim z komory ten plat vydal. Pakli sc mu zd4, ten plat od scbe splaliti, to také bude moci učiniti vedle znění listu cte. Factum (!) in fcria Anuncc. M. V. 18. 1499. — RNukop. ¢. 94 II. f. 58. Ctiborius Braum de Chomutowicz nomine Marze, inquiline suc, tulit IX fl. ung. a magistro Simone, plcbano s. V., quos predicta Marza cidem Simoni ad manus fidcles servare dederat. 14. 1496. — Tauléi f. 67. Jonas rymer ct Ni- colaus pellifex vitrici. Jà. 15609. — ZTamléi f. S8. Johannes pistor et Wenceslaus salista vilrici fassi sunt, quia tulerunt XX s. gr. pr. a m. Procopio, quas olim saccrdos Wenceslaus, plebanus eiusdem ccclesie, pro eadem ccclesia legavit. 16. 1508. — Tamteż f. 99. Johannes Poledne pileator nominc tocius parochic. 17. 1509. — ZTamléz f. 100. Wenceslaus Habra ct Laurencius calcarista vitrici. 18. 1010. — Rukop. 6. 2108 f. 49. Wenceslaus lIabra cL Laurencius calcarista vitrici. 19. 1516, 19. ledna. Rukop. &. 8 f. 16. Sacerdos Symon a s. Valentino fccit testamentum sabbato in octava Epiph. Oznámil najprve, že knihy všecky, kteréž má in thcologia, ly všecky odkazuje Ambrožovi, synu Páně Pře- hořovu. A jiný statek všecken — Dorotě Mičánce, tetě mé vlastní — s p. Rehořem soukenníkem z Nového [Města] —. Z toho aby vydali kalich, který mám stříbrný — do Погу К vysokému kostelu —, Jírovi a Janovi, pa- cholatôm, synuom bratra mého, po X k., kde jeden jest v Kouiimé a druhy v Cáslavé. It. k sv. Valentiuu У К. п. 90. 1519. — Rukop. 6. 534 lll. f. 14. Jan ITalátek a Petr Slovák kostelnici. 91. 1590. — Rukbop. & 2142 J. B. 5. (Kal Jakuba od Bílého kříže.) Též — odkazuji — k sv. Va- lentinu na opravu a dodělánie zdi okolo kostela X k. m. XVI. Koslel sv. Valentina. 22. 1522. -— Tamléz f. 50. Jit(k Holárck a Simon tkadlec plâtna kostelnfci. 28. 1598. — Rukop. c. 534 UL f. 115. Martin Silhavy a Jan forman kostelníci přijali XXX k. gr. m. od neb. Osanny kšaftem odkázaných od Jana Poledne klobúčníka a XX k. gr. m. od neb. Mikuláše sladovníka od kapruov a to od Jana Kapra. 24. 1529, 1. března. Aukop. 6. 2095 7H. f. A. 5. (Kšalt Jana, faráře Valentinského.) Já kněz Jan, farář toho času od sv. Valentina v St. M. Pr., jsa v kázni boží, však při dobré pamčti, děkuje P. B. všemohiícímu, ozna- muji vuoli svú poslední tímto kšaftem: Jakož sem i prvc sem oznámil v plné radě mezi pány a to jest městskými knihami zapsané, že odkazuji duom svój na Karlově ležící Jané, kuchařce své, mocně, kterýž sem koupil od neb. Vita Jenka a jej zaplatil — tohoť dověřím (62 Jané, že z toho všeho statku bude činili skůtky milosrdné chu- dym. A vorloj tent odkazuji knězi Mikulášovi, faráři u M. B. na líZi. — Act. fer. 1I. ante Transl. s. Wenc. 25. 1589. — Rukop. &. 2103 f. 293. Osadní záduší sv. Valentína mají platy na vinicech od osob níže psaných: Ondřej švec, měštěnín Mens. M. Pr., koupil vinici 4 str., kterážto slove Slinská a lc2í pod Véneckem podle cesty z jedné a Ficelovy z strany druhé, od Jana Třeška za I.XXXVII k., úrok po XV gr. m. — Jan Wolf soukeník, měštěnín Pražský, k. vinici 7 str. ležící na Bilych Ilorách podle Hanzle a Jana Zezhule od Marty Purkrábkovéó za XI, k. m, úrok !/; k. m. — Prokop Tonrajs, mčěštěnín Menš. M. Pr., k. vinici HII'/, str. za Zajünackü lezící s polovicí lisu od Lidmily, manzelky nékdy Duclhka Vikáre, za C k. m., úrok l k. m. — Matěj z Zahrad od sv. Jakuba k. vinici 2 str. pod Vénctkem podle p. Martina Holce a Ondřeje ševce od Kříže pivo- várníka za L, k. m., úrok !/s; k. m. — Hanuš jinak Ilanzl z Malé Strany k. vinici 1 six. na Hynkovskć hůře vedle Jindřicha a Papeže obostranně od Pavla z Roznošova domu za XI, k.m., úrok X gr. m. — Sebestian Kroupa, mésténin Pražský, k. vinici VILU, stro pod Vëncèkem vedle Jiříka Hrdiny a Jakuba Korandy obostrannć od Blażka z Pereftu za CCL k. gr. m., úrok 1'/, k. m. — Jifífk, kováf z Dlázení nad branmü Strahovskü, k. vinici WL str. ležící za Strahovem pod Bilou ITorou na kraji od Vavřince illuminatora za X k. m., úrok !/, К. т. 26. 1582. — Rukop. č. 24! f. 13. Vaviincc tkadlec a Jan kofendi kostelnici. 27. 1538. — Tamleż.Jiiik rajmar, Vojlóch Prstek kostelnici, . 28. 1536. — Tamtéž. Václav Cepcl, Jiří Kvas- nička rejmar kostelníci. 29. 1540. — Tamléž f. 137. Vavřince tkadlec a Kfíž, mistr pivovárský, na místě osady. 30. 1547, 26. července. Aukop. € 100 J. 145. Jakož jsú se rukojmí postavili listem hlavním Jan lľavránek a Jan Klusna k osadním záduší sv. Valentina za Havla z domu Buršova za 100 k. m. do tří let, i jmenoval jim týž Havel dva podpurci. Act. die Anne. 31. 1556, 11. února. Lislina ć. 45/15. (Kšalt kněze Jana $mi$ka.) My administrator a larafovć konsistoic arcibiskupství Pražského pod obojí přijímajících známo činíme tímlo naším listem, že podepsaný kšalt kněze Jana Pražského příjmím Smíška nachází se v knihách našich konsistořských na l. 1556 zapsaný slovo od slova takto; Fol. F. VI. postridie Georgii. Kšaft neb. kněze Jana Praž- ského příjmím Smíška od práva duchovního stvrzený. Ji kněz Jan, rodem z Prahy Nov. Města, farář u sv. Pavla v špitále, jsa v nemoci ještě při dobré pamdti, učinil 

Strana 277
XVI. Koslel sv. Valenlina. sem pořízcní o statku svém a poručníci aby byli nad týmž statkem mým knčz Pavel, farář sv. Havla, mistr Jan, farář sv. Stěpána, p. Vít Reřaba, p. Martin Sašek. Nejprvé poroučím půldruhého sta k. m. k záduší sv. Valentina na ten způsob, aby za ty peníze koupili něco platu a já jestliže bych byl živ do smrti mé, abych toho užíval, kdež bych koli byl, buď na té faře sv. Valentina ancb kdekoli jinde bych pak byl na faře kromě Prahy. Item k sv. Petru 50 k. žákům na maso aby bylo dáváno z těch penčz, dokudž jich stačí, a sousedé na žáky aby žádné sbírky nečinili. lt. k sv. Klimentu žákům 10 k. m. na maso, it. k sv. Vojtěchu pod Slovany 10 k. m. žá- kům na maso, it. k sv. Vojtěchu do Jirchář 10 k. m. na maso žákům, it. do Slovan do kláštera 50 k. m., do špitálu chudým k sv. Pavlu 15 k. m., k sv. Bartoloměji 15 k. m., it. na lázně, aby byly chudym topeny, JO k.; it. chudym aby bylo sukna koupeno za 50 k. m.; il. do všech záduší dávám 30 k. m. — It. Janovi, vnukovi neb. Kaletiny, sestry mé telinné, 10 k. m., Lidmile, služebnici mé, 40 k.m. a šaty ložní i chodčcí i s truhľami plátna, kromě kněh a sermonův, kteréž rozdány ať sou kněžím, pokudž kterému budou viděti užitečné. It. k sv. Pavlu do špitálu na zvon 100 k. m., it. knézi Janovi k sv. Pan- práci 10 k. m., it. knězi Janovi, faráři v Jirchářích, č k. m.; it. na pohřeb 50 k. m. A prosil sem kněze Jana, kaplana sv. Havla, aby z těchto tabulek mých tento kšaft | mou vlastní rukou sepsaný přepsal a svým vlastním so- kretem zapecetil sem. — P. faráři Havelskému vorlojíček, Jeronimum sine indice p. faráři Kalabrskému. Act. fer. UL. ante s. Valentini a. 1556. Kalich pozlacený svůj dávám knězi Pavlovi, faráři sv. Havla. 32. 1577. — Listina č. I.—380[6. V neděli po Povyšení sv. Kříže založené jsou tyto rejstra, náležející k záduší sv. Martina v Zepích, při přítomnosti pánů ouředníků, předně p. Valentina Stříbrského, ouředníka koslela sv. V., a p. Jiříka Pytlíkovce, toho času ouředníka JBřevského, v kterejchžio rejstřích nacházejí se pořádně dluňové i důchodové k tomu záduší náležející. 33. 1595. — Lislina 1.—451[I9. Já Zykmund Sluzský z Chlumu a na Tuchomóficich, bernik kraje Slánského sněmem nařízený, známo činím tímto listem, jenž kvitancí slove, přede všemi, že sen přijal listy při- znávací, zbírku a berni na lid válečný proti Turku od slovulných a moudrých pánův ouředníků záduší sv. Valen- tina, co jest se toho za termin první, jenž jest v pondělí po Provodní nedčli léta 95, a též za termin svalo-Jiřský téhož léta z lidí osedlých tří osob sešlo a dáti dostalo, jmenovitě obojího jedna kopa padesáte sedm grošův vše míšenských, z kteréžto tak přijalé zbírky a berně za do- tčený terminy já z počátku psaný berník krajský, i na místě pana Mikuláše Srnovce z Varvažova, též berníka cte., jmenované pány kvituji propouštím, prázdna a svo- bodna činím na časy nynější i budoucí. "Toho pro lepší jístotu a důvěření sekryt svůj vlastní a přirozený přitísk- nouli sem dal k této kvitanci, jíž jest datum v středu po sv. a blahoslavené Trojici, léta cele. 95. 84. 1697, 8. biczna. Zisłina I.—451[44. Z jistóho povážení — úředníci k r. 1596 zvolení Jiřík Biskup a Jan Famira i na r. 1597 sc nafizuji. Act. fer. 2. post Remi- niscere. 35. 1599, 13. ledna. Tamtéž. 7 jistého uvážení p. purkmistra a rady starším a jiným všechněm osadním zá- duší kostela sv. V. k tomuto v nově nastalému roku 99. za úředníky k spravování a opatrování věcí a potřeb zá- dušních zvoleni sou a se nařizují osoby nížepsané: Jan XVI. Kostel sv. Valentina. 277 Famire, Jan Kurfyršt. Act. in consilio fer. 4. in oclava Trium regum. 36. 1599. — Lislina I.—451[21. Artykulovć někteří přináležející k pánům literálům starším i mladším i všem osadním záduší kostela sv. Valentina v Star. M. Pr., kterak by se při té osadě v společnost scházeti a podle nich chovati a je za dobry fad drżeti móli, sou sepsána den památný sv. Jana léta 13599. Poněvadž jednoho každého řemesla jisté artykule, pro rozmnožení cti a chvály pána Boha všemohoucího za poctivé a dobré jako nějakým řetězem v hromadě se zdržuje, i vidělo mi se za slušné, kteří cti a chvály pána Boha všemohoucího i ve všem dobrém a zvláště k vzývání a oslavování jména Božího jednoho každého napomcnouli máme, jistými artykuly a řádem cbvalitebným obmeziti a ozdobili, aby tudy česť a chvála pána Boha našeho sc rozmábala, k tomu pottivé sousedství a bratrstvo konventu literatského své rozhojnění v dobrém bralo. Ač pak koliv jeden každý pobožný a na paměti vždyckny pána Boba mající člověk co dobrého a pánu Bohu líbezného sám od sebe podle své nejvyšší možnosti činiti hledí, však ponč- vadž ne všickní takového ducha jsou, aby k témuž: do- brému sami od sebe ochotní a schopní byli, zapotřebí jest jistých i prostředkův, kterýmiž by k témuž dobrému jako z temnosti k nějakému světlu jasnému přivozováni byli, a slibům svým, jimiž jsou se P. B. zavázali, též i řádu a vší obci k společnosti osady z dobré své vuole jsou přistoupili, dosti učiniti jeden každý hleděli. Z těch příčin níže psané artikule k dobrému, užitečnému poclivé společnosti našich osadních za řád chvalitebný dobromyslně jsou nafízeny a ustanoveny. Kterýmižto máme a povinní budeme se řídili a spravovali, a to nyní i na časy bu- doucí. Artikul první. Předně a nejprve aby jeden každý podle své nejvyšší možnosti ua to se snažil, kterak by skrze něho P. B. ctén a velcben byl, a to sobě začasté ku paměti přivo- zoval, že z darů od P. B. sobě propůjčených a daných, by pak dosti skrovny byly, v den poslední soudný, po- stavíc se pred tváří syna Božího, hrozný (?) počet vydali musí, protož jeden každý z povinnosti křesťanské a zá- vazku na kftu (?) P. B. učiněného chval Božích a spascní duše své se vší snažností vyhledávati immá. | To pak lépeji díti se nemuože, jako v chrámě Božím a v společnosti cír- kevní, v kteréžto od mnohých jedními ústy P. B. vzýván býti má, tak jakž nám písma svatá, zvláště pak žalmové sv. Davida ukazují. Protož jeden každý spolusoused osady té, buď učený neb sprostný, jenż by znal literu a čísti uměl, bude povinen do chrámu Páně, když by služba Boží konána byla, na kruchtě k pulpitu dáti se ihned po zvonění najíti a pomoci P. B. z dobrodiní jeho sva- tých, kteréž nám hříšným činiti ráčí, chváliti. Když by pak toho činiti nechtěl, jsa napomenut od osadních v spo- Ječnosti, ten aby byl povinen dáti libru vosku k záduší. Pakli by se kdy proto pánüm osadním zprolivil a vedle toho artikule tak se nechoval, ten aby víceji do osady obsílín nebyl. A kdyby jeho buď manželka, dítky a čce- ládku P. B. prostředkem smrti zachovati neráčil, aby tu žádný z nich při tom chrámě pochován nebyl. Artikul druhý. Drulé, aby jeden každý, buď učený neb neučeny, by litery neznal, každý hospodář s manželkou i s dílkami a čeládkou svou bude povinen je k pobožnosti napomínati, aby do chrámu Páně šli. A přijdouc aby jeden každý 

Strana 278
XVI. Koslel sv. Valeulina. 278 z nich všecken ku pobožnosti se oddal a zancchaje vše- Jijakých marných zbytečných myšlení to u sebe rozjímal, że jest nepřišel před nějakého světa tohoto monarchu smrtedlného (před kterého sice předstupující s postrachem i s hrůzou přichází), ale před P. B. všemohoucího, nebe i země i všech všudy věcí stvořitele, a že na jeho posunky, způsoby a činy a všeckna předsevzetí netoliko lidé smrte- diní, ale velcbná a svatá Trojice i vSickni andčly Boží patří, lak aby vnitř i zevnitě na sobé nic jiného neuka- zoval jedině to, že všecken k chválám Božským, k poslou- chání slova Božího a vyhledávání spasení svého přiho- toven jest. Artikul třetí, Třetí, věda tehdy jeden každý jak vedle své povin- nosti Pina Boha ctíti má, povinen také bude, aby všeli- jaké lenosti zancchaje hned brzo po znameni do chrámu Páně šel, a na místo jemu náležející bez všelijakého na- bádání nadjíti se dal. Znajíce to, že P. B. všemohoucímu, otci nebeskýmu, nic milejšího na dobrovolnou službu býti nemůže, tak jakž patrně v žalmu 120 též 188 tolikéž i i v 184 máme poznamenáno i jinde také to se ukazuje. I v pravdě jest, ač se některým sluší (kteří přední jsou) majíce brzo v kostele býti a dobrý příklad na sobě jiným nkazovati a dávati, na prosto bývají poslední a ještě velmi řídcí a nečastí, toho aby nezanedbávali, anobrž báli sc P. B. uraziti, ale i uleknouti se hněvu Božího mají; že hřivnou tou, kteréž P. B. jim z své milosti svěřiti a propůjčiti ricil (jako omen neužitečný pána svého služebník, aby ji nczakopóval) tóżiti maji. Artikul čtvrtý. Ctvrté, až posavad což by k té cti a chvále a roz- množení jména Božího i také spasení našeho přináleželo, v krátkých artikulích obsaženo jest. Nyní pak jak a kte- rak sami mezi sebou a k sobě vespolek chovati bychom se měli, za slušné vidělo mi se položití. Předně páni oufedníci starší aby pobožným a příkladným životem jiné pány osadní, sousedy, spolubratři, předcházeli, je, kdož by nětco takového před sebe mimo dobrý způsob a řád bráti kde koliv spatřili, otcovským napomenutím od toho odvozovali. Zase naproti tomu mladší osadní sousedé zuajíc jich dobré napomenutí, lásku k sobě, náchylnost, aby ušetřovali a uposlechnouti povinní byli, nade všeckno pak svornost a Jásku abychom mezi sebou upřímně měli a jeden druhého bez ošemetnosti pro zachování předně rozkazu Krysla Pána, jenž velí, milujte se ve- spolek, milovali, potom i pro rozmnožení toholo poctivého sousedství a shromáždění v osadě, pončvadž i duch Boží skrze ústa sv. Davida praví, že v svornosti a lásce bra- trské mezi sebou přebývajícím pán Bůh žehnali a sumou všeckno dobré dávati ráčí, Amen. Artikul pátý. Když by koliv z pánův osadních dvě osoby za ouřed- níky v též osadě od pana purkmistra pánův byly voleny a nařízeny, ty budou povinny, což by koli kdy jim bylo z rady od pánův poručeno a rozkázáno, buď o potřebu obecních větčí, neb toho chudého záduší, an by se nc jednoho ale všech osadních dotýkalo, neb že by počet pánům radním učiniti a jiným v nově voleným ouředníkům jak peníze tak i jiné věci zádušní odvésti chtěli, všecknu osadu dáti obeslati do farního domu podle obyčeje sta- robylého, a když by se již vespolek sešli páni osadní, tehdy přední ouředník a neb druhý, kterýž by se z nich XVI. Kostel sv. Valentína. dvouch k tomu hodil, bude povinen mluviti a pánům osadnim, že json sc dali najíti, poděkovati, a za jakou příčinou se sešli a obesláni jsou, jim ovšem upřímně a laskavě oznámiti; a na kohoZ by ze starších osadních obceních podáno bylo, aby svou sentencí oznámil, tak potom jiní všickni po pořádku až do posledního jeden každý bude povinen své zdání oznámiti, a číž by plat- nější a lepší bylo, vedle toho tak budou moci učinili, Artikul šestý. Již pak tíž ouředníci jsouc nařízení od pana purk- mistra pánův oboešlíc všecku osadu tři osoby hodný, kte- rýž by se k tomu hodily, za kostelníky zvolili a nafiditi mohou, a jednomu z nich přednímu klíče od kostela, od kaply, od kněh, i kdež jiné věci kostelní jsou, odevzdají, a ti, na kohož by koliv podáno a naň ta povinnost vlo- žena byla, budou povinní: beze všech vejmluv to k sobě prijfti, povinnost pak jejich ta bude, aby jeden każdy ihned po oznámení k službě Páně do kostela se najíli dal, a prijda jeden, kdyż by bylo času zimního nebo v rorale, vczma kus svice, aby Sel prv pro pana faráře, a druhý aby světlo na voltářích a jinde, kdež toho obyčej jest, rozsvílil ; třelí aby knihy na pulpit vyložil, při zpívání setrval, času zimního při pulpitě světlo utřel, a tak všickní tři: budou povinní, jsouc: spolu v lásce a svornosti dobré, sobě pomoci věci ty všeckny ochraňovati, aby nic k zmrhání nepřišlo a žádné škody v chrámě Páně se nestalo. Artikul sedmý. Poněvadž pak predeśle před některým stem léty naši starý předkové ten způsob zachovávali, že s poklad- nicí po domích též osadě dvě osoby chodily, aby jiní páni osadní jeden každý podle své možnosti k témuž chudému záduší pomoc učinili, ale toliko ve člyrech ne- dělích jednou obcházeli, protož nynější neb budoucí ko- stelníci povinní budou též tak wčiniti, a ten starobylý způsob a řád zachovati, půjdou dva krom předního ko- stelnfka. Pakli by jeden z nich nemohl, bude povinen i starší přední jej zastali, neb při kostele o pouti Ze by peticí byla, neb někdy jindy, aby pomohli. Neb jsouce tíž kostelníci po domích s tou pokladnicí ke všem lidem všudy pěkně uctivě a vážně chovali a uclivá slova dávati mají, žádajíc, aby jeden každý podle své možnosti buď soused, pokojník, podruh pomoc učinili. Jestli že by pak kdo z osadních sousedů do domu je nechtěl pustiti, aneb pusté k sobě jim takové peticí a pomoci některým pc- nízem učiniti se spěčoval, jim domlouval a nenáležitě se k nim choval, když by osadní pospolu byli, aby jim o něm oznámil, a pani oufednici v přítomnosti: osadních toho každého, kdož by se toho dopustil, přátelsky napo- menuti neb slovy zuřívými domluviti a potrestali majf, aby se toho víceji nedopouštěli, ale na sobě příklad do- brý aby dal a s jinými spolu sousedy se srovnal. Arlikul osmy. JestliZe by pak (iz kostelnfci pro jiné práce k chrámu Páně nemobli při peticí, buď o pouti a neb kdy koli jindy, jakož toho prvy obyčej byl, že Jakub Bránický a Petr Lichtych tkadlec tu povinnost jsou zastávali, prolož páni ouředníci budou povinní spolu s pány osadními, jsouc spolu, z osadních některé k tomu hodné dva sousedy ustanoví a nařídí, aby pří témž chrámu Páně, když lidé od slova Božího jdou. za pomoc na opravu chrámu Páně aby žádali, aby jeden každý podle své možnosti některým 

Strana 279
XVI. Koslel sv. Valentina. penízem pomoc učinili, a za to léž osoby k tomu nařízení styděti se nebudou, a na kohož by koliv ta povinnost a práce vložena byla, ten každý bude povinen to k sobě přijíti a v tom trvati do vůle pánův osadních, a takovou peticí, což by ji koli pán Bůh nadčěliti ráčil, budou po- vinni ihned pánüm ouiednikim osadním odvozovati. A kdož by pak koli zpěčoval se toho učiniti a takové práce nechtěl k sobě přijíti, toho každého páni ouředníci a všeckna osada budou povinní strestati, aneb peněžitou pokutou zpokutovati ancb před pana purkmistra pány jej obešlíc do rady naň žalovali, aby byl ztreslán jmín ku příkladu, poněvadž toho nechtčl k sobč prijíti dobrovolné. Artikul devátý. Dále potom tíž páni ouředníci a kostelníci budou povinní, jestliže by klerý soused nebo pán, jakž ninolio páni, jsa sami jinde na svých panstvích jsou a v té osadě své domy mají a k témuž chudému záduší pomoci žádné nechtějí činiti, vymlouvajíc se, že své domy v dckách za- psané mají, že ničímž nejsou povinni, ani k městské povin- nosti povinni, i také k zádus( aby méli co dávali; a když kdo v domích jich umře, buď čeládka nebo hospodář, chtějí tak dobře tu jako jiní sousedi při témž chráně dáti se pochovati, protož kdož by koliv, žádného nevy- miňujíc, pomoci k témuž záduší chudému činiti nechtěli, žádnýho tu nedatí pochovati. By pak komu chtěli na týž správce žalovati, leč se uvolí a pripoví a dá jakýž takýž plat aneb pomoc podle jeho možnosti a pánův ouředníkův svrchu psaných spravedlivého uznání. Artikul desátý. Kdož by pak koliv buď z stavu vyššího neb městského a v témž chrámě Páně žádali, aby tu v kostele mrtvé tělo koho koli, však dobrého člověka, bylo pochováno, tíž správcové, páni ouředníci a ochranitelové toho chudého záduší, jakž uznají možnost u koho, aby dal od místa, buď 60, 40, 80, 20, 10 kop nejmíněji, jak budou moci smlu- víti, však v mírnosti a dobrý prostředek v tom zachovati, aby tomu chudému záduší ani lidem nebylo na škodu, tak také i na krchově, kdož by k týž osadě nenáležel a pomocí nečiní a soused neb pokojník a podruh byl, podle jednoho každého možnosti buď aby dal od místa jeden groš bílej 2, 8, 4, 6, 10, 15 grošů bílejch neb jednu kopu míš., jakž uznají možnost neb chudobu, aneb svíci místo peněz, buď 1 neb víceji, aby pomoc každý nějakou jakouž takouž učinil, to se ochraně kostelníkům poroučí a místa pro sousedy a ránu boží morovou, kde by se kdo kde kladl, rodové jací, aby ušetřovali. Arlikul jedenácty. Co se (čl mrtvých dolýče tíž páni ouředníci i ko- stelníci když povolují tu v témž aneb při témž chrámě Páně těla mrtvá pochovávati, budou povinní se dotazovatí lidí, jak mnoho budou jmíti sviec, aby taky pomoc učinili a k záduší jednu svíci, dvě, (či, 4 neb všeckny aby za- nechali, tak aby v témž chrámě Páně měli čím svítili, když se slouží. I tolikéž jestli že by zvčdčli kde kostel- níci, že by některý soused neb souseda, buď v též osadě neb vjiné, rádi pomoc světlem aneb jakým jiným dobro- diním činili, buď k Vánočním hodům, Velikonočním, k pa- mátce seslání Ducha svatého, jsou povinni i kdo má čím a k jednomu každému se přimluviti, jakž o tom nahoře doloženo, aby pomoc učinili a za to se nestyděli, ale to tak opatrovali, aby svélla vżdy pfibejvalo, aby ho byl XVI. Kostel sv. Valentina. 279 dostatek, aby se nekupovalo, v tom rózBalnost aby zacho- vana byla, a kdyż by tak z požehnání Božího a pomocí lidskou mimo potřebu P. B. mnoha sviec naděliti: ráčil, tehdy budou povinní dáti týž svíce obloupati a vosk pře- pustití a v kruhy vlíti; a lo v kapli hořejší k schování ouředníkům dáti pro budoucí časy, kdyžby v tom kdy nc- dostatek byl. Artikul dvanáctý. S strany pak světla kostelního sviec, jakž se ten obyčej zachovává, že mnozí sousedé a měšťané i také po- druzi ten obyčej mají, když jim také kdo umře, žádají, aby jim od záduší světlo propůjčeno bylo, a to činí proto, aby žádné svíce pro skoupost nekoupili, ale aby snáze s menším nákladem toho odbyli, potřební pak rádi by to učinili, jak k slavnostem vejročním takitehdáž těla mrtvá když pohřbíti dávají, ale nemají zač koupiti, protož pitni ourednici budou povinní k tomu dohlídati, aby když by kostelníci takového světla komu koli, buď bohatému i chudému, půjčili, v tom mírnost aby zachovali, aby jeden každý v též osadě, kolik by koli sviec, bud mešnic, nebo na holích, potřeboval, a když by byl blízko při kostele, ten aby byl povinen dáti od každé svíce po 5 gr. Pakli by conduct byl zpíván nad tělem mrtvým, tehdy po 6 gr. míš.; pakli by bylo dáleji z břehu aneb od jinud, tehdy od sviec po 6 gr., a s conductem po 7 gr. a to když se půjčí sviec po dvou librách; ten po 8 gr. neb po 10 gr. aby dal, jak velikost sviec i takć dalekost a dlouhost hoření jich kostelníci porozumějí, však aby světlo nebylo mrháno a záduší se škodou ani lidem; a také chudým lidem propůjčí se menšího světla po 4 gr., 3 gr., 2 gr. již hrubě uhořalých kdo jak bude Zádati, podle žádosti jeho, když zaplatí, učiní. A tíž pak kostelníci budou po- vinni v roce pořád zběhlém ze všeho, co jsou k sobě přijali, od téhož světla půjčení, peticí a jiné věci zádušní pánům ouředníkům a vší osadě počet učiniti. Artikul třináctý. Co se pak zvonův neb zvonění tělům mrtvým při pohřbích i k službám Božím dotejče, poněvadž jsou byly spraveny před mnoha léty za předkův našich dosti s ne- malým ale velikým nákladem, a po ta všeckna léta za časty se potřebují, téměř někdy skůro každého dne, tak že již tíž zvonové k velikému zmenšení, ujmě, ztenčení, k zkáze přicházejí, žet jich uepřibývá, a již jsou také jednou i opraveny, a nyní léta souzena drahá, nebezpečná, a čím dáleji vždy hůře jest, a když by tíž zvonové zpo- třebování byli, poněvadž chudé jest záduší, neměli by budoucí naši nač jiné spraviti, a nyní lidé neradi pomocí k záduší činí, jako předešlá léta, a taky skrze tyto války a léta neúrodná a jiné těžkosti dosti činiti imají sami sebou, protož po dnešní den kdož by koliv z pánův osadních, z sousedů toho potřeboval, buď jemu samému, manželce, dítkám i čeládce, jestli by koho pán Bůh od smrti ucho- vali neráčil a žádal by, aby mu zvoněno bylo, ten każdy soused bude povinen dáti, když se všemi zvony zvoniti bude, 30 gr. míš. a nic víceji, a z těch 30 gr. zvoníku náležeti bude dva díly, totiž 20 gr. a k záduší třetí díl, totiž 10 gr. míš., a od prepusu zvoníku 4 gr. Co se pak dotejče panských hospodářův neb pánův samých, ti budou povinní dáti po 1 kopě míš., a od prepusu 10 gr., ho- spodáři pak od zvonění 40 gr. míš., a od prepusu 8 gr. Co se pak jiných pokojníkův a podruhů dotejče, v té osadě jeden každý, kdož možný jest, též aby dal po 40 gr., a od prepusu 6 gr. m. zvonfkovi. Pakli by kdo chtěl a 

Strana 280
280 XV/. Koslel sv. Valentina. mob! víceji dáti, při tom jcho dobrá vuole. Strany pak chudých lidí, podruhů, kteříž by pro svou chudobu s tak mnoho býti nemohli, tu páni ouředníci a kostelníci poro- zumějí, kdož by žádal, v malý, zvony aby zvončěno bylo, buď i v prostřední, aby dal 24 gr. neb 16 gr., 12 gr. neb 10 gr. neb 8 gr., jak kdo seč může bejt, a od proc- pusu zvoníku, to se jim vše porazí, a mimo to nařízení aby laky lidi nepřetahovali, aby jak k záduší tomu i také lidem se škodou nebylo, však aby z toho všeho třetí díl byl k záduší dáván. Artikul čtrnáctý. Dále pak co se těch peněz, které tak od toho zvo- něníse vyberou, [dotýče], budou povinní za zádušní peníze po- kladnici plechovou a zámček visutý k ní koupiti, a taková pokladnice bnde zůstávati u kostelníka předního, a takové peníze ten třetí díl od zvonění po každém pohřbu, co zvovník neb kostelník penčz přinese, do též pokladnice se vkládali budou a ouředníci od nf klíček jmíti budou, a když ouředníci se obnovují každoročně a počet v přítomnosti pánů radních činí, tehdy i z té pokladnice takové peníze sc vyčtou, co v témž čase aneb roce se sešlo, však ko- stelník bude povinen do obzvláštních rejster poznamenati, co je kdy od koho přijato a do pokladnice vloženo, a lakové peníze budou opatrovány na kaple hořejší podle jiných peněz zádušních pro budoucí potřebu těch všech zvonů a toho chudého záduší. Artikul patnáctý. Co se pak zvonův dotejče, jakož jest Danicl Lounský od Matky Boží na louží ze školy tu povinnost zastával, ne tak: hrobě sám jako jiným poroučel, ba(?) manželce nebu synu svému a jiným několik Ict, a od zvonění všeckno sám bral, po jeho vůli sousedé i jiní lidé jemu platiti museli a k záduší od téhož zvonění nic nebylo: dáváno, n když se provazy bud i co jiného ztrhalo, i na Spik k mazání zvonu a jiné oprávky z zádušních peněz se na to nakládati muselo, a časem někdy i zbytečně se zvonilo, ledajakýmž pacholatům poroučeli zvoniti, jako by to zá- duší neb ten chrám Páné odb&ny byl, a na to ještě vejše od záduší od zvonění na guartály se mu musilo platiti po 80 gr. míš., protož páni osadní a páni ouřed- níci budou povinní to opatřiti a k tomu spolu z osadních některého souseda, kterýž by to mohl k sobě přijítí a lé povinnosti dosti učiniti a tak opatrovati, i také každého dne ráno i u večer klekání zvoniti i také k službám Pánč, a týmž zvončním srdce lidská křesťanská obraceti vedle obyčeje křesťanského, je do chrámu Páně a k chvalám bož- ským vzbuzovatí. Poněvadž tu tak blízko hodin žádných není, a když větrové velící jsou, nebejvá ani zvonění od jiných far slvšeti, a jestli Ze by pak i soused k tomu vybrán býti nemohl, však člověka dobrýho k tomu vy- brati, aby v témž chrámě Páně opatroval, aby nic k zmr- hání nepřišlo, a za túž práci jeho jakž v předním artikuli o tom, co by od zvonění dáváno i také od lidí bráno a k zádusí i zvoufkovi pricházeti mělo, i také od prepusu, o tom doloženo jest, jemu to vše takové zvonční poroučí. Pakli by kdy týž zvoník, kterýž by to k sobě přijal, sobě postiskoval, že by se mu málo platu skrze neúmrtí při- cházelo, budou moci páni ouředníci z své dobré vile, jakž pilnost jeho uznají, některý groš buď Stědrého vo- čera aneb jiným dobrodiním k němu prokázati a dáti, buďto i kostelník některý jestli že by tu povinnost chtěl přijíti;, však ten, kterýž to přijme, bude povinen i do osady všeckny sousedy, když toho potřeba ukazovati bude XVI. Koslel sv. Valentina. a páni oufedníci jemu poruéí, obsílati, a od té obsílky každé bude mu plátce od pánův ouředníkův z peněz zá- dušních po 6 gr. míš. Artiku) šestnáctý. Jakož pak týž Danycl Lounský v témž chrámu Páně zpíváním od mnoha Jet až posavad posluhoval za kantora, když služby Páně jsou, že při pulpitu začínal a s jinými, kdož tak k témuž přišli, zpíval, i tolikéž jak od zvonční i od zpívání jistý plat od téhož záduší při každých Suchých dnech jest bral, a posloužil-li jest kdy jakým psaním k záduší neb pánům ouředníkům, ode všeho zádušních peněz jemu se platilo mimo syrchu psané platy a dobrodiní, protož nemá jemu toho víceji příjno býti, aby ode všeho zvonění měl bráti, jakž o lom nahoře doloženo a artikul nařízen jest, co zvoníku od zvonění i laké k záduší má býli dáváno, leč by on Daniel chtěl každý ráno a u večer klekání zvonívati, aty všeckny povinnosti, co zvoníkovi náleží, vy- konávati, to jemu též může příno bejti; než co se toho zpívání dotejče, jestli tu povinnost bude chtíti k sobě üjí zdraví príjü raci, tehdy páni osadní a páni oufcdnfíci liudou povinní za tu práci jeho kantorství za každý guartal, totiž: při každých Suchých dnech, po 30 gr. platiti, a jestli jim jakým psaním posloužil, od toho jemu obzvláštně zaplatí. | Pakli by on toho k sobě přijíti nechtěl pro odnětí toho platu od zvo- nění, tehdy někoho jiného k tomu zjednají, aby tZ po- vinnost k sobě přijal. Pakli by se kdo z osadních sousedů k tomu hoditi mohl, aby tu povinnost zaslíval, tehdy by nebylo potřeba k tomu žádného jednali. Však jiní páni osadní a sousedé, kteří umějí čísti, jakž o tom v předních artikulích doloženo, jsou povinní, aby P. B. pomobli chváliti a cti jeho božské vyhledávati; než že mnozí za u pulpitu pomoci P. B. chváliti, jakz pak o imuolhych sc ví, kteří by se k tomu hoditi mohli, protož páni ouřed- níci a všickní: osadní jsouc v společnosti, kteříž by tu hřivnu od P. B. sobě propůjčenou měli, ti aby z ní těžili, se napomínati mají, aby k zpívání do chrámu Pinč pilně se scházeli, a tu aby P. B. od nás ctěn a chválen byl nyní zde časně potom na věky věčné. Amen, Artikul sedumnáctý. Když pak nastaly: důležité potřeby, že by se téhož záduší i laké vší osady mnoho dotýkalo, an by toho sami páni ouředníci spolu s kostelníky spraviti nemohli, budou povinní všecknu osadu dáti obeslati, buď svátek apoštolský neb některé svaté ancb v neděli Páně, buď po raným ká- zání neb po velkým, ancb po občdě, ale však k určité hodině každýmu osadních bude oznámeno, a když pak ta hodina bude přicházeli neb míjetií, ten starobylý způsob páni ouředníci budou povinní zachovatí a poručí na věží kostelní při témž záduší zvoníka zazvoniti velikým zvonem čtvrt hodiny neb míněji, aby každý soused věděl se jak spravit podle téhož znamení i hned do farního domu dáti se najíti. Kdož by pak ihned po zvouéní se nedal najíti aneb do osady že by nepřišel, ancb maje nějaké zanc- prázdnění skrze stížnost svou pánům ouředníkům se nc- opovédél, ten každý pro hodiny zmeškání bude povinen dáti k záduší jednu libru vosku, a kterýž by pak doma jsa se neopovédél ani do osady nepřišel, o tom věda, ten dvě libry vosku aby dal. A tak aby v tom byl dobrý řád zachován a sousedé aby jsouc spolu v víře, v lásce a v svornosti jako nějakým řetězem v svazku spojení, jak sami scbc tak i to chudé záduší aby pro odplatu Boží opatrovali. 

Strana 281
XVI. Koslel sv. Valentina. Arlikul osmnáctý., Poněvadž pak týž chrám Páně i také krchov se za- mýká, tak že žádný na krchov ani k zvonům bez klíče nemůže, a każdy ourednik mó klite od krchova i od ko- stela, od dolejší i hořejší kaply, a také přední i druhý kostelník mají klíče míti od krchova i od kostela, zvláště v tato nebezpečná léta, a obzvláštní pak pozor míti mají, kdyby P. B. ráčil v též osadě kde oheň dopustiti (ač P. B. rač nás všechny toho uchovati) neb blíž v jiné osadě neb mezi Zidy, tehdy t(Z oufedníci aneb kostelnici, kdož by o té nešťastné příhodě z nich zvědčl, i hned škyci (*) přijítí bude povinen a na věž, kdež zvonové jsou, vyběh- nouli a s věže spatřiti aneb zvoníkovi o tom poručiti, který by zvoníval. A tu uznal-li by toho potřebu, že by se víceji oheň zmáhal, aby na veliký zvon k šturmn udeřil a lidi, bud ve dne neb v noci a kdy koli byla by toho potřeba, k tomu ponukl, aby se sběhli v rychlosti, buď i desátníci, k přetržení a uhašení takového ohně, a jiní ouředníci a kostelníci, kteříž by později přišli, ti ponuknou, kohož koli tu přítomného najdou, aby na (aře řebříky, háky, který jsou tam pod kulnou, i takć u pana Jana Famíra tii velic( febiíci, i také jeden veliký hák, který pan Jan Kotva dal spraviti léta 94, jakž napřed v inven- Lili o tom, a tuk vSickni spolusousedé a osadnf budou povinní jak pro ten chrám Páně tak i svých statečků, manželek a dítek hájití a sobě ve všem dobrém nápo- mocni byti mají nyní i na časy budoucí a věčné. Arlikul devatenácly. Dáleji pak budou moc míti tíž páni ouředníci nynější i budoucí a budou povinní dobrým správcem církevním pod jednou způsobou tělo a krev pána našeho Ježíše Krysta přijímající i také jim podávající do téhož chrámu Páně, aby tu přisluhoval slovem Páně a velebnými svá- tostmi, tu věc předně opatrovati buď od Matky Boží před Tejnem v Star, M. Pr., aby přisluhoval buď třetí neděli aneb jakž by se jim vidělo. Neb naši starý předkové toho šetřili, že z Tejna od množství velkého počtu let kněz jim přisluboval, a teď nyní to zanceháno skrze Ondřeje Bar- vinka v tato léta, že od sv. Mikuláše páni kněži přislu- hbují. Dáleji; poddané sedláky k záduší náležející aby v poddanosti, v poslušenství zůstávali, a což by se jim od pánův ouředníkův poručilo, aby to vyřídili a poslušní byli. A jestli že by pak kteří se čeho dopustili a v po- slušenství nostáli, ti vězcním šatlavním aby ztresláni byli. A cose dotejče penéz dluznÿch, koupenych platüv dédic- ných a všech důchodův zádušních i; pokladu, aby obha- jovali, nečistoty, neřády při chrámě Páně aneb okolo krchova buď po ulicích v též osadě poroučeli poddaným na břeh vyvozovati a nad řádem dobrým ochrannou ruku drželi pro odplatu Boží mají. Conclusiones. — Závěrek. Tyto svrchupsané artikule ke cti a chvále P. B. všemohoucího, k spasení duší našich rač nám všem to dáti, zachování mezi námi lásky a svornosti, pokoje a roz- množení toho bratrstva a konventu sousedství mezi námi všemi osadními se vztahující, poněvadž jsme všickni do- brovolně a dobromyslně mezi sebou dobrý řád nařídili a jej za dobrý oblibovati máme, protož jakž my nyní na budoucí časy spravovati i vedle nich se chovati chceme, tak potom i budoucí naši milí přátelé, což všemohoucí věčný P. B. pro syna svého milého pána našeho Jezu Krysta rač v nás potvrditi, to což dobrého zacfti ráčil, abychom v tomto našem sousedství a skrovné osadě jeho XVI. Koslel sv. Valenlina. 981 nyní chválíce po této smrtedlnosli dostali se do onoho konventu kuru věčného, kdežto s anděly svými a s jinými pobožnými volenými čest a chválu bychom vzdávali na věky věkův, jenžto Bůh jediný s jednorozeným synem svým a s Duchem svalým jest požehnaný na věky věkův Amen. 37. 1599. — Zislina I.—451-44-13. My purkmistr a rada Nového Města Pr. vyznáváme tímto listem naším obecně a přede všemi a zvláště tu, kdež náleží, že jsme viděli, čísti slyšeli, i někteří z nás sami čtli níže psaná punkta v příčině odvozování počtův od ouředníkův záduší sv. Valentina, kterážto z register zádušních k I. P. 1599 založených (na nichž erb pánův Pražan Staroměstských vytištěný se nachází) v červené kůži svázaných, celých a neporušených, do tohoto listu slovo od slova bez ujmy a proměny vepsána, toto v sobě obsahují a zavírají. Jak tato rejstra počtův s strany všeho a všelijakého přijímání a zase vydávání peněz důchodních při záduší kostela sv. Valentina v nově od Jana Famire a Jana Kotvy, tehdáž úředníkův při témž záduší od pana purkmistra pánův k letu devadesálému nařízených založena jsou, tak podle nich počet jejich, pokudž jsou v tom úřednictví a správě toho záduší zůstávali, ponejprve do tejchž register k poznamenání jest přišel, také potomně takový počet od nich obou, Jana Famire a Jana Kotvy, předešlých úřed- níkův, v přítomnosti pánův z rady k tomu vyslaných těchto: P. Pavla Paly a p. Kašpara Loseliusa radních, a p. Martina Carchesia, jinak Krausa z Krausentalu, písaře radního, též v přítomnosti osadních těchto Jana Spalíka a Václava Hrdiny, nových úředníkův, tolikéž Martina Vod- ňanského, Jana Diviše, Jakuba Poledne a Danyele Loun- ského, kantora jejich při kostele, též písaře v potřebách zádušních, a to od pondělka po neděli postní Oculi léta pominulého etc. 99. až do třetí neděle po Veliké noci, jenž slove Jubilate, léla toho 1600 jest učiněn a vykonán. Folio 4: Léta Páně 1600 v středu po sv. Dorotě z nařízení p. purkmistra a rady Star. M. Pr. zvolení jsou ouředníci záduší kostela tohoto sv. Valentina tito: Jan Spalík truhlář a Václav Hrdina nožíř, kteřížto přijali jsou k sobě po učinění počtu od Jana Famire a Jana Kotvy, předešlých úředníkuov. Folio 16: L. 1601 v pondělí Navštívení sv. Alžběty vykonán jest počet osadní záduší kostela sv. Valentina v Star. M. Pr. od úředníkův předešlých Jana Spalíka a Václava Hrdiny od času sv. Jiří léta 1600 až do téhož času sv. Jiří léta 1601 v přítomnosti pánův radních pana Pavla Paly, p. Kašpara Loseliusa a M. Jana Vokorynca, písaře, z rady k témuž počtu vyslaných. - Folio 40: L. 1602 v středu po neděli Próvodní vy- konán jest počet od ouředníkův záduší, jmenovitě Jana Famire a Jana Spalíka, za rok 1601 od actum počtu pře- dešlého až do tohoto přítomného dne, u přítomností p. Lud- víka od tří moždířův a p. Kašpara Lozeliusa radních, též p. Martina Carchezya a M. Jana Vocorynea, písařův rad- ních, z rady k tomu vydaných. Folio 61: L. 1603 v pondělí po bl. Trojici: konán jest počet zádušní osady od úředníkův předešlých Jana Spalíka a Václava Hrdiny, u přítomnosti p. Ludvíka od tří moždířův a p. Kašpara Lozeliusa radních, též M. Jana Vocorinea, písaře radního. Folio 83 : L. 1605 v pondělí Na nebe vzetí P. M. konán jest počet zádušní osady od pondělka po bl. Tro- jicí léta 1603 až do středy po Rozeslání sv. ap., léta 1605 u přítomnosti p. Ludvíka od tří moždířů a p. Kašpara Lozeliusa radních, též M. Jana Vocorinea, písaře radního. 36 

Strana 282
282 XVI. Kostel sv. Valentina. Folio 121: L. 1606 ve čtvrtek den sv. Vavřince 10. Augusti vykonán jest počet zádušní osady a to ode dne Na nebe vzetí P. M. v létu 1605 až do dne sv. Vavřince léta 1606, co sou k sobě úředníci téhož záduší Jan Kotva | a Jan Diviš od pana purkmistra a pánův volení v tom čase důchoduov zádušních přijali, a zase na všelijaké po- třeby vydali, v přítomnosti pana Simona Voříkovského a p. Pavla Rozmbergera radních, též M. Mikuláše Co- necya, písaře radního. Folio 140: L. 1607 v pondělí 3. Septembris vykonán jest počet zádušní osady v přítomnosti pana Adama nej- staršího Geronysa z Libušína, p. Zykmunda Kapra z Kapr- Šštejna a p. Baltazara Sloňovic, též mistra Mikuláše Jaroměř- ského, písaře radního. Folio 173: L. 1608 14. Augusti počet zádušní osady v přítomnosti pana Adama nejstaršího Geronysa z Libn- Sina, pana Zygmunda Kapra z Kaprštejna, též Pavla Are- týna a M. Ondřeje Marchiona, písařův vše radních. Folio 198: L. 1610 18. Maii vykonán jest počet zádušní osady od úředníkův kroku 1608 a 1609, zcjména od Jana Diviše, kterýž po smrti někdy Jana Kotvy za předního ouředníka dotčeného záduší od pana purkmistra pánův, a podle něho Duchoslav Karafilát k též povinnosti byl nařízen, zvolených, a to v přítomnosti p. Petra Ner- hoffa z Holtrperku a mistra Mikuláše Conecya, písaře radního, od p. purkmistra a pánuov k tomu nařízených, Folio 216: L. 1612 16. Junii konán jest počet zá- dušní a to Duchoslava Karafiláta a Jana Spalíka truhláře, ouředníkuov k dotčené osadě na roky 1610, 1611, 1612 od p. purkmistra a pánův volených v přítomnosti. p. Vá- clava Kučery z Paumberku, toho času ouřad purgmistrský držícího, p. Kašpara ILoseliusa radních a M. Mikuláše Conecia, písaře, od p. purkmistra pánův k tomu z rady volených. Folio 251: L. 1613 14. Maii držán a konán byl po- čet zádušní u přítomnosti p. Kašpara Loseliusa, p. Václava Kučery z Paumberku, radních, od pana purkmistra pánův k tomu z rady volených. Folio 272: L. 1614 16. Maii držán a konán byl počet zádušní u přítomnosti p. Tomáše Haufa, p. Andresa Leynhauza, Adama Václava Andreae, pánův radních, a písaře též radního, od pana purkmistra pánův k tomu vo- lených. Folio 291: L. 1615 22. Aprilis, počet zádušní osady v přítomnosti p. Simona Voříkovského, p. Andresa Leyn- hoza z Břevňova, též p. M. Ondřeje Marchiona a Adama Václava Andreae, písařův vše radních, nicinéně v přítom- nosti Jana Spalfka, Martina Vodñanskÿho, Pavla Pihavého i jiných předních téhož záduší osadních, vykonán od Du- choslava Karafilatka a Mikuláše Jošta, p. Janovi Kaprovi z Kaprštejna, a zase Mikulášovi Joštovi, úředníkům od p. purkmistra pánův v nově nařízeným etc. 38. 1602, 6. března. Lislina 1.—451[44. Z jistéha uvážení — za úředníky nařizují se Jan Spalík truhlář o Václav Hrdina nožíř. — Act. fer. 4. post Reminiscere. 89. 1602, 24. dubna. Zislina I.—451/44. jJ. M. Rímský císař a Uherský, Ceský etc. král — poroučeti ráčí Pražanům St. M. Pr., aby to při ouřednících neb kostelnících záduší sv. Valentina skutečně nařídili, aby se před komisaři od J. Mti Cé na stížnost Pavla Nemanic- kého nařízenými, když jim od nich den jmenován bude, bez vejmluv konečně postavili. Natom oni jistou a milo- stivou vuoli J. Mti Cé naplní. Decretum per impcratoriam maiestatem in Consilio Bohemico Pragae 24. m. Aprilis 1602. Zdeněk z Lobkovic, Jindřich z Písnice, Jan Mengl. XVI. Kostel sv. Valentina. 40. 1602, 1.listop. Rukop. č. 2/48 f. 42. V pátek den V. Sv. stala se smlouva — tak jakož jest se stal spor o gruntovních peněz neplacení, totiž 85 k. m. za- držalých na gruntu Majera Němce Zida a Běly m. j. koupených, však pro neplacení týchž peněz stal se zvod, a to mezi ouředníky záduší sv. Valentina — a Abrahamem Votickÿm Zidem — Ze dotčený Abraham uvolil se polo- žili 10 k. m. —. 41. 1608, 18. února. Zislina 1.—451/[44. Za úřed- níky nařizují sc Jan Spalík a Jan Kotva —. Act. fer. 3. post Invocavit. 49. 1604, 23. ledna. Zamléz. se Jan Spalík a Jan Kotva Kurfyrst. cenlii. 43. 1605, 19. ledna. Tamléž. Pan purkmistr a rada St. M. Pr. z jistého a bedlivého uvážení svého ma tento rok 1605 k správě důchodův osadních záduší kostela sv. V. za oufednfky naïizovati râtf: Jana Kotvu a Jana Divise. S tím doložením, aby počet nevyřízený od ouředníkův předešlých tím dříve vykonán byl. Act. in consilio fer. 4. postridic s. Priscae 1605. 44. 1612, 8. ledna. Líslina [.—380|6. V oulery po Novém létě držán počet záduší sv. Marina ve vsi Žepích v přítomnosti p. Jana Petrásku spoluradniho, p. Duchoslava Karafilata, p. Jana Spalfka, ouiedInfküv zádusí a kostela sv. V., p. Pavla Pihavyho, p. Jiljfho Necasa a p. Martina Vodianskyho, p. Mikuláše Jošta, vše osadních téhož záduší sv. V., p. Martina Ilofkého, méSténfna mésta Kladna, p. Kalousa. písaře důchodního, na Červeném Oujezdci, vyslaných od p. Erharta Ždárského z Žďáru. * 1645. — Lislina /.—451/56. Extract platüv stálých k kostelu sv. Valentina: Ze vsi Zep 8 k. 30 gr., v Hloupětíně 2 k., z vinice na Věnečku 8 k., z polí 10 Za úředníky nařizují Act. postridie Vin- k. 40 gr., z 29 domův židovských 6!/s k., z peněz ouročních 49!/; k., činže 86 k. (z domu farního 40 k.). * 1645. — Lislina I.—451/48. (Svédomí ve sporu obce Pražské s řádem Křižovníků s červenou hvězdou.) (Actum 8. dne měsíce Juni Anno 1645.) Kašpar Barták, měštěnín St. M. Pr., svědčil takto: ]. Pravda jest, že purkmistr a rada St. M. Pr. jakožto collatores chrámu Páně sv. Valentina od množství let a nad pamět lidskou k záduší téhož kostela a chrámu Páně vždycky osoby jisté z měšťanův svých, a to usedlý, za úředníky a správce jsou volili a deputírovali aaž posavad volíadeputírují, jakož pak i teď nedávních časův po smrti Duchoslava K araffi- láta úředníci jinší jsou obnovení a na místě nebožtíka Karaffi- láta Petr Gesl a Jakub Parman k tomu voleni a deputírovánf jsou. — 2. Ti úředníci tak volení vždycky každého času purkmistrem a radou se spravovali a spravují. — 8. Ti úřed- níci počty z všelijakých příjnův a vydání k záduší přija- tých jim purkmistru a radě každoročně a když toho po- třeba slušná nastala činili a činí, a odtud ratificati týchž počtův svých dosahovali. — 4. O tom téZ dobře vím, že všecko St. Město Pr. na čtyry čtvrti rozděleno jest, a v každé čtvrti jeden hejtman z sousedův z té čtvrti volen bejvá, a ten má svý padesátníky a desátníky, potom taky rozděleno jest na jisté osady, které se po kostelích jmenují, a to před množství léty a nad paměť lidskou ty však osady a domové v nich se nacházející ne proto, aby vlastně k kostelům přináleželi, ale pro samý dobrý řád, zvláště však pro petili, obědy žákovstvu vaření, pro případnosti farářův aneb přisluhovatelův od křtův, oddav- kův a pohřbův pocházejících od starodávna rozděleni jsou, však ti domové všichni šosem a knihami městskými se řídí. — 5. I toho dobře povědom jsem, že osada sv. Va- 

Strana 283
XVI. Kostel sv. Valentina. lentina a domové v ní ležící k témuž kostelu nikdy ne- přináleželi a nepřináležejí, též knihami zádušními se ne- řídili a neřídí, než to bejti může, že v knihách zádušních domové k osadě sv. Valentina náležející zejména pozna- menéni jsou, ale ti všichni domové pod šos městský patří a knibami městskými vždycky se řídívali a až do této chvíle se řídí a regulírují, nebo zápisové na ty domy v knihách městských po shoření světnice radní Star. M. Pr. a kněh městských tam zůstávajících na den sv. Miko- láše v létu 1399 založených se nacházejí, v těch domích lidé měští svobodní bydl( a ty vlastn$ a immediate od pana purkmistra a rady, jakoZto vrchnosti jim od]J. Mti C. krále a pána pana nás všech nejmilostivějšího představené, dependírují a nimi se spravují, contribuci a berně buď sněmy a sjezdy svolené ancb patenty vyměřené ne jinam než do berně městské a odtud zase do berně zemské odvozovali a odvozují. — 6. To též povědom jsem, že předešlých časův, když při kostele sv, Valentina faráře nebylo, že větším dílem farářové kostela P. M. před Tejnem někdy od sv. Mikoláše v St. M. Pr. k žádosti ouředníkův téliož kostela, a jiných osadních, nepochybně s volí pana purkmistra a pánüv Staroméstskych, jakozto collatorüv a správců nad oznámeným kostelem majících, při témž ko- stele proti jistému platu prisluhovali. Jakož pak taky po šťastném J. Mti C. na Bílé hoře vítězství kněz Jan Cze- chiades jsouc farářem u sv. Mikuláše, ano potom i v Tejn- »kým kostele, při témž kostele sv. Valentina proti jistému platu a správě od smrti své jest prisluhoval. To pak ne- vím, jak jest se to sběhlo, že teď od nedávních let Pra- žané Staromčstští nepochybně bez pohoršení privilegium jich na collatury jim daných do své vůle propůjčili, že v častopsaném chrámě Páně u sv. Valentina ze špitálu u mostu Pražského ležícího proti jislému platu (kterýž úředníci zádušní od purkmistra a rady volení odvozovali) piisluhováno bylo. Ad interrogatoria generalia: ]. Jsem starý okolo 57 let a züstávám v službě písařský při knihách městských v kanceláři hořejší St. M. Pr. 23 léta, dostal sem se do té služby v létu 1622. — 2. V žádné společnosti s Pražany Staroměstskými nezůslávám v této věci, nežli toliko to, že jsem spoluměštěnínem. — 8. Žádného ne- přátelství nemám se pány Křižovníky, taky žádnýho z nich neznám, nežli co kněze Mannera vídám. — To dobře říci mohu, že v této věci, o které svědčím, s Pražany Staromëstskÿmi interressfrovAn nejsem, neZ toliko to, že sem spoluměštěníncm, jak sem prve oznámil. — 5. Pro vydání toho svědomí od žádného zisku neočekávám, nebo mně jedna véc jest, bud Ze jsou collatores páni Staro- městští, ancb kdo jinej. — 6. Jak svědčiti mám, žádné informati nepotrebuji. Na interrogatoria speciilní: Ad primum articulum positionalem. 1. Collator, to slovo vlastné vyznamenává pána a vrchnost, kteráž má správu nad důchody kostel- ními a zádušními, což patrně v sněmu držaném v Budě- jovicích léta 1614 v středu po sv. Pavlu na víru obrácení fol. 11. se nachází, kdež takto praví: farářové a všichni lidé jaké důchody k farám mají, by pak i faráře tu no- bylo, tebdy collator každý po 4 k. míš. za tento rok, o čemž obšírněji též v sněmu léta 1606 držaném a tak dále i v jiných sněmích starodávních, ano i sám pan převor vysvětluje to slovo collator v svých interrogatoriích. Ad 4um articulum posilionalem. 2. Kdež takto praví, ty gruntovní peníze aneb činže vlastně kostelu sv. Valentina k dobrému jakožto k porádnémiu a právnímu svému pánu vybírání. — 2. et 8. Císař Ferdinand první pánům Pra- žanům St. M. Pr. dáti a propustiti ráčil všechny kollatury XVI. Kostel sv. Valentina. 283 in genere s jich düchody v létu 1562, a to tudy vím, že jsem viděl a čet! téhož majestátu vidimus, kteryZ jest se stal při kanceláři J. Mti Cé. Ceské na hradě Pražském | 20. dne měsíce Augusti anno 1626. — 4. Jak jsem živ toho neslyšel, aby páni Křižovníci měli kdy jaké úřed- níky k řízení záduší sv. Valentina zřízovati, nežli páni St. M. Pr. sami. — 5. To mě taky povědomo jest, že páni Staroměstští, jakž nahoře doloženo jest, majíce sobě v létu 1562 collatury s jich důchody od J. Mti C. císaře Ferdinanda odevzdány vedle toho obdarování k těm ko- stelům a kollaturám za úředníky jisté osoby osedlé z osadních nafizovali a deputírovali, ale takovych kollatur sami sobé mneosobovali, aZ potom J. M. C. Ferdinand Druhy kostely nékteré s jich düchody, jako u sv. Michala, sv. Jiljí, sv. Havla, sv. Mikuláše jistým řádům duchovním odevzdali ráčil, domové však svobodní těch osad pod šos městský náležející, ty jak prve tak i nyní při správě pana purkmistra a pánův zůstávají, z nich berně všelijaké na rathauz jako kdy prve se odvozují, a ti řádové se na né nepotahují a do nich se nevtírají ; jakož když jest dobré paměti opat Strahovský kněz Kašpar Questenperger od J. Mti C, kostel sv. Mikuláše sobě daný a postoupený jměl, nepotahoval se na domy k témuž kostelu a osadě náležející, nýbrž dům u zelené věže při témž kostele sv. Mikuláše ležící jest koupil a svýma penězy zaplatil, aniž taky jak on, tak i nynější pan opat na důchody k témuž kostelu sv. Mikuláše z domův židovských, který předešle židé tak i nynf od křesťanův té osady skoupili, vycháze- jící se nepotahoval a nepotahuje, nýbrž jich při úřednících téhož kostela, kteří se od pana purkmistra k tomu volí, pokojně zanechává, z nichž počet panu purkmistru a pánům Staroměstským (jako od sv. Valentina tím způsobem) činí. — 6. Aby se kdy od ouředníkův záduší sv. Valentina jaký počtové před osobami duchovními dáli, o tom já žádné vědomosti nemám. Ad 4um articulum positionalem : 1. Já tak starý ne- jsem, abych to v pamětí snášel, v kterým létu se to stalo, že všecko Staré Město na čtyry čtvrti a na jisté osady rozděleno bylo, než tak soudím, že se to pro do- brý řád politický jak zde v St. M. i tak i Nov. M. stalo, že ta města na čtyry čtvrti rozdělené jsou a na jisté osady, nebo ta každá čtvrt hejtmana má, a hejtman svý padesátníky a desátníky. A při takovém rozdělení města na čtyry čtvrtě nemusili tehdáž bejti přítomni lidé du- chovní, nebo se tehdáž duchovní do politických věcí vtí- rali a nutkati nemuseli, poněvadž farářové a kteří při kostelích pfisluhovali, na svych platech piestávali. — 9. To mé také vědomé, že v osadě sv. Valentina domové noví i staří sou, ale ti domové kněhami městskými a ne zádušními, kromě někteří domové na březích, též i sanej- lrna p. Aytlera ouřadem šestipanským se řídí, prádlo pak pod sanejtrnou p. Aytlera při řece k úřadu mostskému přináleží. O tom též dobře vím, že před léty (což se při knihách městských z husta nacliází) ouředníci záduší sv. Valentina peníze gruntovní na domích jak k té osadě, tak i v jiných osadách jsou skupovali od lidí, a tudy dů- chod zádušní velice zvelebovali, a takový důchody nepo- chybně že do register svých zádušních pro počet jsou za- pisovali. A jací by ouředníci byli, kdyby register svých neměli? To též vím, když ouředníci kterému sousedu té osady co peněz půjčili, takoví peníze nejinde než na rathauze při knihách městských na domích svých jsou pod ourok pojišťovali a pojišťují, jako teď nedávno se stalo, když Jiřík Reich odkázal k témuž záduší sv. Va- lentina padesáte kop míš., ty peníze půjčili jsou ouřed- níci Petrovi Gesloví pod ourok, a on jim je na domě 36° 

Strana 284
284 XVI. Koslel sv. Valentina. svým při knihách městských pojistil. A toť již býti musí nad paměť lidskou, již jmenovaní domové osady sv. Va- lentina knihami městskými a nejinymi se řídili a řídí. Poněvadž pamětníka žádnýho nejní, který by jináče říci a povědíti mohl. Ad D. arliculum positionalem: ]. Prve jsem již po- věděl, že domové v osadě sv. Valentina kniehami měst- skými se řídili a řídí, kterakž tehdy kostelu za věno dáni bejti mohá; a aby kostel sv. Valentina s jeho pif- slušenstvím Křižovníkům vlastně a immediate náležetí měl, o tom nic nevím, ani jak živ jsem toho neslyšel. Ad 6tum articulum positionalem: 1. Toho v pravdě pověděti nemohu, odkud ten roční plat pocházel, klery ouředníci farářům při kostele sv. Valentina prisluhujícím dávali; aby šestipanští ouředníci důchod sv. Valentina ztenciti móli, o tom nic nevím, neżli to bejti může, že ouředníci šestipanští z těch domečků, kteří k témuž ouřadu přináležejí, k ruce obce nějaký plat roční berou. — 2. To též vím, že na některých gruntech a domích k osadč sv. Valentina náležejících jisté sumy penčz pod ouroky rozpůjčené zůstávají, a z takových peněz ouroky ouředníci téhož záduší k sobě přijímají, a nepochybně do register svých, co od koho kdy přijmou, že poznamená- vají. — 8. O tom sem již prve pověděl supra 1. -- 4. Nic sem tobo neslyšel, aby se ouředníci záduší sv. Valentina na úředníky šestipanský pro vybírání nějakých činží a platů domlouvati kdy měli. Prve jsem již o tom pověděl, že Pražané Staroměstští mají majestát od slavné paměti císaře Ferdinanda Prvního na všecky kollatury in genere. Vice nevim. (Actum 9. Juny léta 1645.) Jan Pavel Dvorský z Gryfí Hory, měštěnín St. M. Pr. přes 56 let starý, svědčil takto: Toho jsem povědom na první, druhý i třetí artikul, že před čtyrycíti léty když jsem se v škole u M. B. před Tejnem učil, po mnohá léta k sv. Valentina na pobřeb s jinými žáčky na funus jsem chodíval i často knězi Pe- trovi Hubkovi, faráři Tejnskýmu, u oltáře Páně ministroval, který tehdejšího času u sv. Valentina sám i kaplanové jeho mše svaté sloužili, kázali a přisluhování drželi, na žádost pánův Pražan St. M. Pr. skrze úředníky zádušní na téhož p. faráře vskládáno, za kteréž přisluhování laké ouředníci kvartál odvozovali a platili z düchodüv záduší toho; pouť, když jednou v roce přišla, slavně s pěknou muzikou s pozaunary drzivali, i pány radní po dokonání služeb Božích k jídlu zvávali, zpívajícím při mši svaté malvazí s topinkami dávali, a tíž ouředníci, kleří pouť drželi, pány radní, svejmi collatory po J. Mti C. jmenovali. Jakož pak, co pamatuji, před čtyrydceti léty vždycky páni Staroměstští své usedlé sousedy za ouředníky skrze svá decreta naiizovali, jimiz také tíZ ouředníci počty činívali a dosavad činí, kterýmžto počtům páni radní před rcbellií tak dobře katolický jako mnekatolicky nafizováni byvali, po přijetí takových kostelních počtův v plnosti rady re- laci svou činívali a na též relaci pan purkmistr páni teprva ouředníky guitovali, ano i ly počty ratificirovali, a dosavad jedny ouředníky propouštějí a jiné na místě jich z měštanův usedlejeh nařízují. Pakli kteff zemrou, tedy jiné na místě jich vyslavují, a ti ouředníci za starých let jako i nynější žídným jiným mimo Staroměstský pány se neřídili, mimo ně k žádnému jinému o pomoc neb ochranu se neucházeli, ani kdy prve, co já v paměti snáším, žád- nýho jiného o vochranu nežádali, nýbrž jsouce obsílání o učinění počtův kdykoliv (jakož před rebelií velkej pozor nn zádušní věci dáván bejval) k vobeslání poslušně stáli a v uložené dni počty kladli, a na to ratificali i kvitanci dosahovali, Kdo nyní a kdy za úředníky dosazeni XVI. Kostel sv. Valcntina. jsou, vědomosti nemám. — 4. Na čtvrtý artykul dobře povědom jsem i z mnohých pamětí toho sem se dočetl, že Staré, Nové Města Pražská ješič za J. Mti císaře lerdi- nanda Prvního bylo na čtyry čtvrti rozděleno pro dobrý řád v městě; první čtvrt jmenuje se Tejnská, v té čtvrti jest sv. Benedikta, sv. Jakuba, druhá čtvrt jest sv. LHavelská, v té čtvrti jest mimo sv. JIavla, sv. Michala, sv. Jiljí, sv. Martina. Třetí Gtvrt jesl svato-Linharlski, v niż jsou osady kaply Betlemský, sv. Malého Stěpána, sv. Kříže v Kalamáři, sv. Ondřeje, sv. Jana na břehu, sv. Valentina, Matky Boží nad louží, sv. Linharta. Ctvrtá čtvrt jmenuje se Mikulášská, v té jsou kostelové a vosady sv. Ducha, sv. Mikuláše, sv. Kříže Velkýho, sv. Haštala; v té každé čtvrti rozličné osady jsou, ty pak čtvrti ne proto jsou jmenovány od koslelův, aby k nim náležely, nežli pro dobrý řád, aby každá čivrt maje svého hejtmana, kdyby pán Bůh oheň nebo něco nešťřastnýho přepustiti: ráčil, tehdy nejbližší hejtman té čtvrtí, kde by zlá příhoda byla, svou celou čtvrtí na retunk přitáhl a přišel, jako kdy která čtvrt měla na ponůcku jíti anebo nařízení vrchnosti vykonali, lo se vše od čtvrti jmenovalo a jmenuje, ko- stelům pak jisté domy sousedsky vykázané byly a jsou ne proto, aby ti domové a sousedé v nich móli należeli nějakou poslušností tomu kostelu, ale aby pan farář anebo přisluhující věděl, kde má svý osadní, kam na koledu jíti, kde petici kostelní hledati, žákovstvu u koho obědy pro- siti, naproti tomu sousedé kam o křest, odavky, poslední pomazání i pohřby se ucházeti, a takoví osadní neb sou- sedé svý grunty a domy nejinde nežli kniebami městskými a šosem řídili a dosavad řídí. — 5. Páté, dobře povědom jsem, že domové na břehu za sv. Valentinem blíž špitila u mostu Pražského ležící jsou od pánův Pražan St. M. Pr. sousedům vysazeny, nebo ti domové vždycky knihami a ouřadem St. M. Pr. se řídili a dosavad spravují, jako i jiní domové k vosadě sv. Valentina přidaní samými měst- skými knihami se iídívali, Sosoví slouli, po vZdy purk- mistrem a pány St. M. Pr. se spravovali, od nich ochrany užívali, berně, sbírky sněmem, sjezdem, patenty: nařízené na rathouz do berně městský odvozovali, a jíní: Pražané na hrad Pražský zase vedle listův svých z nich plativali. — 6. Sesté, to také dobře v pamětí snáším, že páni Sta- roměstští vždycky z Tejna (zřídka od sv. Mikoláše) piny faráře za přísluhující mívali a jim kvartaly plauvali, jako i nynějším pánům Křížovníkům na prosbu jich, neb oni za lo u ouřadu snažně žádali, z jistého: platu: propůjčili. Ad interrogatoria generalia: |. Mim včku svého přes 66 let, v povinnostech obecních od léta 1616 v roz- ličných sem byl, a nyní v menší radě mezi desíti soudci přes osum let zůstívám. — 2. S pány Pražany v té věci, co se jich správy nebo collatury dotýče, žádného spolku nemám. — 8. S panem prevorem ani s püny prcláty KriZovnfky 2ádnyho nedorozuméni nemám. .- 4. Dobic to vím, že s pány Pražany v jejich správě ani v té osadć žádnýho spolku neužívám, ale pánům Pražanům poslušností sem zavázán, neméně pro lu měšťanskou poslušnost pravdu nezatajím pro jednu ani druliou stranu. — 5. Zádnýho zisku ani škody od obojí strany spolu tuto číniti majícími neočekávám. — 6. Od žádnýho mimo artykule positiv- nální a zase interrogatoria informírován nejsem. Na interrogatoria specialia: — 2. S dobrym svědo- mím říci mohu, že páni Staromčěstští od mého dětinství | správu skrze úředníky své nad kostelem i věnem jeho, jako i s osadními osady sv. Valentina drželi; od starych sousedův mimo mou vědomost to sem slcjchal a v Zádnych pamětech nikdež nečetl, aby páni Křižovníci tu jaké panství měli míti, ze všech nejlepší: historik Hájek v listu 485. 

Strana 285
XVI. Koslel sv. Valentina. kronyky své otvírá oči, čí pohřbové tu bejvali, a tyZ pan D. Hájek, co páni Kfižovníci s červenou hvězdou tehdáz méli, v též kronice v listu 484. dobře vypsal. — 3. Kdy a jakým tytulem páni Staroměstští kostela sv. Valentina dosáhli, sami oni o ľom zprávu panu žalujícímu učiniti mohou, já věděti nemohu. — 4. Konečně povědom jsem mou pamětí, zprávou starých lidí a čtením mnohých pa- mětí, že prve i nyní páni Staromčěstští kostelem sv. Va- Ientina vládli ale o páních Křižovnících nevím, žádný zprávy sem neslyšel, ani nikdež v pamětech a historiích nečetl. — 5. Dobře pamatuji, že bejvali ouředníci kostelům sv. Jiljí, sv. Mikuláše od pánův Pražan voleni; a by tu kostely J. Mu C. po victorii, když páni Pražané o svá privilegia pro tehdejší roztržitosti nic neříkali, některým řádům pro- půjčiti ráčil, jsa pán dědičný, moha, nerci-li kostel, dva dáti, ale všem všechno odjíti jako dědičný pán. — 6. Vím, že dělali ouředníci zádušní počet pánům prelátům vyslaným a nařízeným J. Mti pána pana kardinála, však to bylo s po- volenífm pana purkmistra pánüv St. M. Pr., a tím zpüso- bem i u jinych farnfch kostelüv činěno bylo, kdež také páni radní byli a k těm počtům dohlíželi; a že to bylo jednou, to pamatuji; na lélo a den pomnéli nemohu. Na 4. artykul: 1. Nacházím v starých smlouvách pánův Pražan o rozdělení Starého i Nového Měst Praž- ských na čtvrti, ale kdo a kdy kterého léta to způsobil, věděti nemohu, neb to nad pamět lidskou staré nařízení zpüsobeno jest. — 2. Zádné vědomosti o tom nemám, aby kteří domové k záduší sv. Valentina mimo dům farní a jednu kulnu neb ohradu náležeti měli, ale to vím, že za starých let, když ouředníci měli nějaké peníze, že jsou je půjčovali lidem, a ti sousedé na domích sousedských šosovních ty sumy knihami městskými ujišťovali, potom když ouředníci z těch sum ovotce brali, tehdy do svých register pro počty, jimiž ouřadu Star. M. Pr. zavázáni jsou, kladli, a tím ne domy ale příjmy v knihy zádušní přicházeli. Na 5. artykul: 1. Nejsem tak starý, abych měl pa- matovali ancb včdčti, že json někdy pání Křižovníci měli páni bejti kostela sv. Valentina aneb domů okolo téhož kostela, bylť bych někde aspoň paměť o tom našel aneb od starých slyšel (vyplávajíce se na starý paměti), vše ticho o tom bylo, ale o Staroměstských páních z dětinství viděl a slyšel a sám se dotýkal, Ze oni páni byli. — 2. Na ten pálej arlykul tu povědomost odtud mám, jsouce já předním oufednfkem oufadu šestipanského, několik let pilně sem četl starý registra, paméti, abych mél povédo- most věcí k ouřadu mému náležejících; jakož pak Gtoucc vejsady od pánův Pražan St. M. Pr. sousedům propůjčené, našel sem mezi jinejmi i tuto vejsadu, Ze jsou pan purk- mistr. páni Star. M. Pr. léta 1568 Havlovi Pohorskÿmu místo blíž strouhy, níž vejpad vody do řeky jde, vysadili, z kterýchžto domův, jako i z haldišť a míst, na nichž: se dříví válí, k ruce obecního důchodu platy nařízcné sem přijímal a k potřebám obcením obracel, jako i berně sněmy, sjezdy, patenty svolené z domů k vosadě sv. Va- lentina pridanÿch, za devět let, jsouce městským berníkem, jsem vedle rozvržení na každý Jům zvláště od p. purk- mistra pánův uložené přijímal, sousedy gnitoval, a potom p. purkinistru pAnüm starším obcením z těch příjmů počet činil, kvitanci i ratificati: dosihl, coz ouiad St. M. Pr. také na hrad Pražský odvozoval. Na 6. artykul: J. © tom dobrou vědomost mám, že ouředníci zádušní vybíraje činže z domu farního a z vo- hrady zas na kostelní věci a přísluhovatele: obraceli, ale aby páni Staromést&t( něco od zádušních věcí k sobě nebo k obecnímu dobrýmu obraceti měli, žádný vědo- XVI. Kostel sv. Valentina. 285 mosti nemám. — 2. Tak jest, že záduší sv. Valentina má některé dluhy, kteréž ouředníci vždycky upomínati mohou, nebo vedle pojištění takové dluhy jsou jistí a právo k nim dopomáhá, a zádušní věci napřed fedrovány jsou. — 8. Byv sám předním ouředníkem ouřadu šestipanského nikda sem zádušních věcí nepřijímal, v registrách, aby přede mnou jipší staří ouředníci zádušní důchod přijímali, nevynalezl, a nynější aby měli co bráti žádný vědomosti nevím, aniž by tomu ouřad St. M. Pr. povolil, aby ouřed- níci města měli něco od kostela odnítií. — 4. Nikdy sem nevidčl ani neslyšel, aby ouředníci záduší sv. Valentina ku právu jaké stížnosti o nedostatku zádušním podävati měli, však dluhy upomínati mohou bez překážky, maje sobě pod počtem svěřeny všecbny věci záduší přináleže- jící: — Naposledy i toho sem svčdom, že dva páni patres řádu KfriZovnfküv prosili za to, aby p. purkmistr páni St. M. Pr. jim přisluhování u sv. Valentina přáli; nedávních let, tu povědomost mám, jdouce k svý povin- nosti do domu radního, přistoupili dva patres Křižovnící mladí, jichž jména věděti nemohu, dne avi léta nevím, nežli pamatuji, že hned po té žádosti byli uvedení do kostela sv. Valentina, prosili p. purkmistra, aby jejich žá- dost v paměti měl a jim přisluhování přál, až by v kra- jích bezpečněji a pokojněji bylo, že by mohli vně na farách bydleti, což na jejich prosbu povoleno z jistého platu a kvartálu dovoleno., Actum 10. měsíce Juny anno 1645: Mikuláš Petr, měštěnín St. M. Pr., v letech 56 svědčil taklo: Na 1., 2. a třetí artykul. Toho povědom jsem, že p. purkmistr a rada St. M. Pr. jakožto collatores ke všem chrámům Páně pod collaturu jich náležejícím, jako i k chrámu Páně sv. Valentina, osoby z měšťanův usedlých z lé osady za úředníky v místě radním vedle libosti své jsou naři- zovali a posavad naïizuji, a lakovÿch naïfzenÿch úředníci důchodů zádušních k sobě přijímali a z tolo zasc na potřeby k chrámu Páně náležející vydávali, a potom z ta- kových příjmů a vydání p. purkmistru pánům počet činí- vali, a nimi se, kdyZ cozapotřeby bylo, spravovali. Kteří nyní za úředníky deputyrováni jsou, tolo ncvím; zdaliz ratificati z rady úředníci kdy na počty dostávali, já no- sedíc v radě, toho povědom býti nemohu a nejsem. — 9. 1 toho jsem povčdom, že osada sv. Valentina a do- mové v ní ležící žádnými knihami zádušními nikda sc neřídili, nýbrž takoví domové pod šos městský náležejí a knihami městskými vždyckny se řídili a posavad řídí, v ních lidé svobodní měští bydlí a ty immediate od p. purkmi- stra a rady, jakožto vrchnosti jim od J. Mti C. krále a pána pana nás všech nejmilostivějšího představené, depen- dírují a nimi se spravují, contributí a berně všelijaké nejinam nežli do berně městské odvozují, aby se odlud zase do berně zemské na hrad Pražský dodávaly. -- 6. Toho též sem povědom, že předešlých časův, když při kostele sv. Valentina farář chován nebýval, že sou osadní (jakž za to mám) s volí p. purkmistra pánův St. M. Pr., jakožto kollutorův, jiného faráře, buď z kostela P. M. před Tejnem aneb od sv, Mikuláše, který by tu u sv. Valentina prisluhoval, jsou sobě obírali a jemu jistej: plat za práci jeho odvozovali; nyní pak a od dávních to časův že u sv. Valentina kněz ze špitála u mostu Praž- ského ležícího přisluhuje, nepochybně p. purkmistr pání bez pohoršených svých privilegí do své vůle jemu to propůjčili. Ad interrogatoria generalia: V Jetcch jsem 56, předně pii handli solnífm byl sem. 90 let a v kavnceláři hořejší nyní zůstávám, budce 97 Jet. 

Strana 286
286 XVI. Koslel sv. Valentina. Na interrogatoria speciální: 4. Aby měli páni Kři- żovnici kdy jaké úředníky k záduší sv. Valentina nafizo- vati, toho sein, jak sem Ziv, neslyšel, nežli páni Staro- městští sami. — 6. Zda-li se jací počtové před osobami duchovními mimo p. purkmistra pány St M. Pr. kdy dáli, o tom vědomosti žádné nemám. Ad 4m articulum: 1, Kdo jest původem byl av kte- rém létě se to stalo, že Město Staré Pražské na 4 čtvrti a na jisté osudy rozděleno bylo, toho já věděti nemohu, nebo tak starý nejsem, než tak tomu rozumím, poněvadž celé toto království Ceské na jisté kraje rozdělené jest, že podobným způsobem pro dobrý politický řád Město Staré Pražské jako i Nové na čtyry čtvrli rozděleno jest; a jakož každý kraj své, tak i každá čtvrt v městě své hejtmany má, a pokudž, což paměť má snáší, farářové, kteří při farách bejvali, s domy v osadě se nacházejícími nic Giniti. nemívali a jich nespravovali, nýbrž na svých platech přestávali, z toho rozumím, že jsou také při roz- dělování osad nebyli. Oznámil sem prve, že ti domové v osadć sv. Valentina knihami městskými nepochybně nad pamčť lidskou se řídili a posavad řídí, a kdo jaké peníze skládá gruntovní, z toho se knihumi městskými kvituje ; aby se toho co kněhami nějakými zádušními ří- dili a činže z domüv odvozované k zádusí byti mély, jako i to, aby domové na gruntech zádušních vystavené býti měli, otom nic vevím, nežli na gruntech městských, buď noví nebo staří. Ad Em arliculum: 1. Aby domové v osadé sv. Va- lentina se nacházející k témuž kostelu za věno (kterémuž slovu nerozumím) dané býti měli a kostel se vším příslu- šenstvím Křižovníkům kdy immediate náležeti měl, nic o tom nevím, a jak živ sem toho neslyšel. Ad 6. articulum: 1. Zda-li ten roënf plat, který se dává od úředníkův farářům při kostele sv. Valentina při- sluhujícím, pocházeli z těch gruntův a domův, totiž vlastně z domu farního a ohrady staré, kterou nedávno odníti tuiředníci šestipanští usilovali, a z jinších domův že důchody berou, o tom já nic nevím. — 2. Jestli co kdo z osad- ních peněz k záduší náležejících pod ourok, buď od sta- rodávna aneb v nově, sobě zapůjčené má, taková suma pro bezpečnost zádušní kněhami městskými se na domě pojišťuje, a lakový dlužník úrok každoročně úředníkům odvozuje, a oni z toho na potřeby kostelní vyckivají a z tuho počet činí. — 3. Uředníci úřadu šestipanského aby platy k kostelu sv. Valentina náležející jakékoliv vybírali měli, o tom nejmenší věci nevím. — 4. Zdali úředníci záduší sv. Valentina pro ujímané vybírání k tomu záduší činže a platy se domlouvali, że na potřeby kostelní ne- budou jiných nákladů míli, poněvadž dílem na ralhauz staromóstsky do úřadu šestipanského vybírány byly, o tom nic nevím. (Actum 12. Juny I. 1645.) Mikuláš Všechlabský, mě- štěnín St. M. Pr., v letech 65 stáří svědčil takto: 1., 2., 3. Toho jsem gruntovně povědom a v své dobré paměti snáším, že p. purkmistr a rada St. M. Pr., jakožto kolla- tores jak chrámu sv. Valentina, tak i jiných kostelův, nad pamèt lidskou ke vSem záduším a kostelům jisté osoby zu úředníky a správce deputírovávali a volívali a posavad deputyrují, jakoZ pak nedávního 6asu po smrti Duchoslava Karafilata Petra Gesle a Simona Parmona k témuz chrimu sv. Valentina na místě nebožtíka za úředníky volili a dc- pulÿrovali, a oni kaZdého Casu p. purkmistrem a pány se řídili, spravovali a spravují, počty ze všech příjmů a vydání k témuž záduší patřících pánům purkmislru a radě a žádnému jinému činívali a až posavad činí a od nich ralificati týchž počtův dosahovali. — Toho též povědom XVI. Koslel sv. Valenlina. jsem a v své dobré paměli sná&ín, že při též osadě sv. Valentina farářové od mnoha množství let kostela P. M. před Tejnem i někdy od sv. Mikuláše, jako předně kněz Petr Hubka, po smrti jeho Eiyáš Suda, Dicastus a jiní farářové, i od sv. Mikuláše Zykmund Crinet, proti jistému ročnímu platu, kterej jim od úředníkův deputýrovaných vycházel a dáván byl, prisluliovali. Ze pak bez pohoršení privilegium na kollaturu danyho PraZané Staroméstst( do své vůle propůjčili, že ze špitála u mostu Pražského leží- cího též proti jistému platu: ročnímu od Křižovníkův v ptipomenutém kostele přisluhováno bylo a jest, to do času Da svém místě zůstávati bude. Ad interrogatoria specialia: 4. To pamatuje, že vždycky p. purkmistr páni St. M. Pr. a žáducj jinej jsou ouředníky téhož sv. Valentina volili. 5. Item to pamatuje, že páni Pražané u sv. Jiljí, sv. Mikuláše, sv. Michala i nad jinými kostely: farními jsou nad statky, vesnicemi, platy zádušními ouředníky volili, a na jukÿ zpüsob J. M. C. komu jest některý kostely dáli ráčil, o lom Ze nic neví. Zádné vědomosti nemá, aby ouředníci sv. Valentina komu jinému mimo p. purkmistra pány St. M. Pr. počet činili. Na 4. artykul: 2. Jináče že neví, než že se ti do- mové v též osadě zůstávající knihami městskými se řídili a až posavad řídí, a důchody ouředníci k témuž záduší přináležející k sobě přijímají a z nich počty p. purkmistru pánům činí. Ad bm articulum: O tom svědek žádné vědomosti nemá, aby ti domovć na gruntu sv. Valentina za véno, danć, kostel pak se vSfm pfisluSenstvim vlastné et imme- diate Křížovníkům s cervenou hvézdou nâleèeti 4 nima se spravovali měl. — Ad 6. arliculum: 1. O tom svědek nic neví, aby jaký platy z těch domů sv. Valentina: do šestipanského ouřadu odvozovati se měly, nýbrž plat roční oni ouředníci zádušní farářům od přísluhování z důchodův k kostelu náležejících odvozovali. — 2. To v paměti svědek snáší, že některá suma osobám jistejm pod ourok obyčejný zapůjčena byla a úrokové jako i jiné platy ouředníci téhož záduší k sobě přijímají, jakž se lo vše v registřích téhož záduší vynachází. — 8. Do konce o tom žádné vědomosti nemá, aby ouředníci z ouřadu šestipanského z domův a gruntův těch sv. Valentina platy, činže, ouroky a gruntovní peníze vybírati a k sobě přijí- mali méli, — 4. Také do konce nic neví, aby ouředníci záduší sv. Valentina pro nějaké ujímání vd téhož záduší činže domlouvati se měli. (Actum 12. Juny 1. 1645.) Jukub Manner, méslénfn Starého Města Pražského, 80 Jet stáří, svědčil takto: "ľoho sem povédom, Ze purkmistr a rada St. M. Pr. jakozto kollatores sv. Valentina v St. M. Pr. od mnożstvi let a nad paměť lidskou k záduší osoby spoluměšťanův svých usedlých za úředníky a správce deputírovali a až posavad deputýrují. — 2., 8. Item, že tíž úředníci vždycky a každého času dotčeným purkmistrem a radou se spravo- vali a spravují, jako i počty z všelijakých příjmův a vydání k zádu&( patiících jim purkmistru a radč každoročné, aneb když toho potřeba slušná nastávala, činili a činí, a odtud ratificati týchž počlův svých dosahovali a posavad dosa- hují. — 6. I toho jsem povědom, že osada sv. Valentina a domové v ní ležící k témuž kostelu nikdy nepřináleželi a nepřináležejí, tolikéž i knihami zádušními se neřídili a neřídí, nýbrž ti všichni domové pod šos městský patří a knihami městskými vždycky se řídívali a až do télo chvíle řídí, v nich lidé městští svobodní bydlí, a ty vlastně od purkmistra a rady, jakožto jim vrchnosti od ]. Mu C. krále a pána pana nás všech nejmilostivějšího představené, 

Strana 287
XVI. Kostel sv. Valentina. a tak pod správu p. purkmistra a rady téhož St. M. Pr. přináleželi a přináležejí, jakož vždycky prve tak i na tento čas contributi a berně buď sněmy a sjezdy svolo- vané, aneb patenty vyměřené ne jinam než do berně městské na rathauz, a odtud zase do berně zemské odvo- zovali a odvozují. — Ito jest mně povědomo, že sem sám za nebožtíka Famire, sanejtrníka slarého, od úřed- nfk&v šestipanských, tehdáž starožitných lidí, místo pro skládání dříví po učiněné vejchozi vykázaný jměl a z něho každoročně do téhož úřadu šestipanského jistý plat, jako jiní z těch haldišť platívali, takový plat tehdejším úřed- níkům se odvozoval, a nikdy od žádného z starých sou- sedův a úředníkův neslyšel, aby celá osada u sv. Valen- tina s kejm jinejm než p. purkmistrem a pány se i(diti a spravovati měla, jako za nebožtíka rychtáře Ansffeysta Kotvy, nebožtíka Czykoty, starého Jakuba Slemera, koté(lo Jitčínskýho Nečasa a jiných víc starých lidí, kteří mně z paměti vyšli, kteří farní dům najímali a nájem pánům ouředníkům sv. Valentina z něho odvozovali. Ad specialia: 3. Kdy, kterého času Pražané Staroměští a od kterého císaře neb krále správu nad kostelem sv. Valentina jsou dostali, aneb kterak jsou v držení téhož záduší vešli, o tom že nic neví, nýbrž za Rudolfa téhož kostela a záduší jeho p. Staroměští v držení a užívání byli. — 4. To svědek pamatuje, že jsou Siaroměští vždycky ouředníky nad týmž záduším svato-Valentinskym volili, a Křižovníci nikda. — 6. Zdaliž ouředníci záduší sv. Valentina od koho jiného, mimo pány Staroměstký, voleni bejvali, jako také činili-li jsou komu jinému mimo pány Staroměstský počet, o tom že nic neví. Ad 6m articulum: Zdaliz jest témuž kostelu sv. Va- lentina ňáké nadání za věno učinčno bylo, a zdaliž ti domové v osadé sv. Valentina kejm jinejm krom Staro- méstskymi se spravovali, o tom že neví. Actum 27. dne Juny I. 1645. Jan Severyn Leinhoz z Břevnova v letech 89 svědčil takto: Toho povědom jsem, že p. purkmistr a rada St. M. Pr., jakozto kollatores chrámu Páně sv. Valentina v témž městě, od množství let k témuž záduší sv. Valentina za úředníky lidí usedlé a z spoluměšťanů svých volili a posavad volí. A teď ne- dávno jminulých časů po smrti Duchoslava Karffilatka dva úředníci noví, totiž Petr Gesl a Simon Parman k též správé deputírováni jsou. — 2. Toho též povědom jsem, že úředníci sv. Valentina jak předešlí lak nynější vždycky p. purkmistrem pány se spravovali a v potřebách svých k nim se utíkali. — 3. Též toho povědom jsem, že již jmeno-+ vaní úředníci od p. purkmistra a rady témuž záduší sv. Valentina představení, kdy koli od nich požádáno bylo a potřeba toho ukazovala, počty zádušní panu purkmistru pánům odvozovali a na né ratificati dosahovali a posavad dosahují, a mimo to v paměti snáším, ještě mládenecek jsouce, když nebožtík pan otec můj k přijímání takových počtů nejednou nařízen byl, že jest je chválil, kterak oni úředníci na svých počtech dobře ostali, komisate od p. purkmistra pánův k přijímání těch počtů nařízené dobře traktýrovali, tak že jest se jednou s dobrým raušem odtud domu navrátil. — 4. Toho povědom jsem, o tom dobře vím, že celé Staré Město Pražské na 4 čtvrti, a ty čtvrti zase na jisté osady od kostelův jména svá mající před mnoba léty i nad paměť lidskou, jakž sem o tom od mých rodičův slýchal, tak aby jedna každá osada (jak pro vychování chudého žákovstva v školách, tak i případ- nosti farářů) své obzvláštní dobrodince jimčla, ne k tomu cíli, aby z povinnosti nějaké jich domové k kostelům těm, odkudž se osady jmenovaly, náležeti měly, ale pro samý dobrý řád rozděleny byly, kteřížlo všichni domové jed- XVI. Koslel sv. Valentina. 987 ním právcm a šosem městským se posavad řídí a spra- vují. — 65. I toho též povědom jsem, že domové všichni v osadě sv. Valentina ležící k témuž kostelu nikdy nená- leželi, ani jakými knihami kromě městskými a úřadu šesti- panského se neřídili, všelijaké contribucí buď sněmy aneb patenty nařízené k obci Staroměstské odvozovali a pod jurisdicti p. purkmistra pánů St. M. Pr. vždycky až po- savad náleželi a náležejí. — 6. To též v paměti snáším, Ze od mnoha let farářové Staroměští tam u sv. Valentina a to vše s volí pánův Pražanův Staroměstských, jakožto kollatorův též osady, přisluhovali, a já jsouce ještě mlá- denec nemnoho let stáří, když kněz fan Petr Czecliades po nejprve na faru k svatému Mikuláši se dostal, ano i potom když k Matce Boží před Tejnem dosazen byl a tam z jistého platu služby Boží vykonával, několikráte jemu při mši svaté jsem ministroval. Na interrogatoria generalia: Věku mého jest 39 let, za předního v úřadě šestipanském již předešle byl sem 5 let, a nyní podruhé při témž úřadě na 9 let zůstávám. Ad interrogatoria specialia: 2. Poněvadž se táž osada sv. Valentina vZdy prve a aZ dosavad panem purk- mistem a pány řídila a řídí a oni také, aby tam knězi přisluhování měli, o to se starali; tehdy ovšem opi po- řádní kollatores té osady sv. Valentina jsou. — 4. Zdali by dříve páni Křižovníci aneb páni Pražané úředníky k záduší sv. Valentina zřizovali; mně povědomé nejní, nežli to s pravdou říci mohu, že za paměti mé vždycky páni Pražané tomu záduší úřadníky představovali, a oni se nimi, pány Pražany, spravovali. — 5. Ze před rebellií u sv. Mikuláše, sv. Jiljí a sv. Michala tím způsobem úřed- níci zádušní věci spravovali, knězi a žákovstvo vychová- vali a pánům Pražanům z toho počty činili a nimi se ří- dili, to v dobré paměti mám, však že po vítězství J. Mti C. takoví kostelové (ano i jiných více) osobám řeholním postoupení byli, to se proto, aby svá lepší vyřízení z dů- chodův k těm kostelům náležejících měli, milostivé reso- luti J. Mti C. stalo, však důchodové kostelní toliko a ne domové osadní jim odevzdané jsou. Ad 6m articulum: 3. Z domüv, kteří se úřadem šesti- panským řídí, na něž se také v knihách úřadních jisté vejsady a zápisové nacházejí, z těch, jakožto z gruntův městských a ne zádušních, platy stálé skrovné v týchž zápisích doložené úředníci vybírali a ještě vybírají; kde je obracejí, z počtů p. purkmistru pánům skládaných se vynajde; ale aby jaké činže aneb gruntovní peníze, aneb co by vlastně zádušního bylo, upomínali méli, o tom vědomosti nemám. — 4. Aby kdy úředníci sv. Valentina s úředníky šestipanskými o jaké činže a platy zádušní činiti měli a o ně se domlouvali; o tom nevím, než to v paměti snáším, že k snažné žádosti týchž úředníkův sv. Valentina z důchodův obecních na cizení zanešených struh okolo sv. Valentina nemálo několikráte vynaložili a do- savad vynakládají. — Naposledy i to mně v dobré pa- měti pozůstává, o čemž se i pan pater Manner pamatovati může, že jminulého roku při vejchozi za příčinou zane- čistění struh u přítomnosti dvouch pánův radních vyko- nané, když o tom rozmlouváno (právě v té ohradě staré u sv. Valentina, aby ty strouby vyčištěné a potom vyko- lené byly) bylo a úředníci šestipanští, že pro stenčení důchodův úřadních a mnohá gravamina městská, v těchto obtížných časích s takový náklad býti nemohou, se vy- mlouvali, tyto formalia verba od pana P. Mannera jsem slyšel: Kdyby nám tu co náleželo, věděli bychom to jak dáti spraviti, a pan P. Manner potom několikráte do úřadu šestipanského i ke mně do domu mého dva pány patery za příčinou té strouhy několikráte jest posílal. 

Strana 288
288 XVI. Okolo koslela sv. Valenlina. Okolo kostela sv. Valentina. $1. 1316, 14. dubna. Petra _ Zilavskélo Kronika Zbraslavská v Pramencch dějin Ceských 1V. str. 230. kodem tempore in die bb. Tiburci et Valeriani igne do- mestico, qui in platca Judeorum incipiens usque ad por- tam b. Martini iuxta. murum se diffuderat, Pragensis civitas dampuabiliter est cremata; post hoc incendium iterum alia circa ecclesiam b. Valentini maxima aduslio cst secula. 92. 1316, 28. dubna. Emler. Regesla IJI. C. 310. (Král Jan upravuje obchod dřívím.) -— Preterca statuimus, ui nulli penitus in Poczkal vel apud s. Valentinum ligna usibus ignis apla seu cremabilia super aqna vendere vel emere liceat, nisi prius de aqua cvecta fucrint supcr litus. —. ®3. 1828, 20. července. Regesta č. 1468. Ego Bo- leslaus de Budinicz notum facio — quod ego pro remc- dio anime mce — villam mcam Mradicz — ecclesic s. Georgii in castro Pragensi — dono — et pro jpsa villa ab eisdem dominabus domum earum Prage iuxta ccclesiam s. Valentini sitain, que fuit d. IHostislay, ipsarum prepositi, et villas — ad tempora vile mee ct uxoris mce — sus- cepi libere possidendum, ila quod me ct uxorc mca Sdenca sublatis de medio predicta domus, si non in me- liori tamen in simili, ut nunc est, valore, et predicte villc — ad prediclum monasterium redibunt libere —. *4. 1331. Tamléz č. 18[6. (De thelonco ad pavimentandum.) — Wer die stein oder den czigel oder den kalch oder sant oder czimmerholez, welcherlei es sci, von dem Podskal oder von sant Valenlcin fuert in dic stat cze cinem bew, es sci kouft oder unkouft, der soll des czolles ledig scin. *5. 1339. Rukop. č. 993 f. 4l. Johannes, dci gracia rex ac Lucemburgensis comes, dilectis fidelibus suis magistro civium, iudici, iuratis ac universitali civium Mai. Civ. Pray. graciam suam et omne bonum. Sumus informati et. de cerlo nobis constat, quod nocturnali et hyemali tempore ipsa vestra civitas per aquam Wultavc de loco domus hospitalis Pragensis usque ultra portam, ubi siccum csse videlur, s. Valentini, ubi ligna et fimus deponi est consvetum, retroactis temporibus per latrocinia ct furla incommoda plurima sit perpessa et suo tempore plura dispendia posset pali. Ad quod precavendum vobis et civitati vestre concedimus et favemus, quod eundem locum de muro civitatis usque ad predictam aquam pre- cludi et precingi possitis, prout utilius vobis ct mclius videbitur expedirc, et ligna liactenus ibidem ct fimum rc- posita pro vestro beneplacito removerc. Mandamus igilur universis nostris officiatis, cuiuscunque precminencic seu aucloritatis extiterint, presenlibus aut futuris, quatenus nullus corum vos in huiusmodi preclausura debeat aliqua- liter impedire. Harum litterarum testimonio nostrarum. Datum Frankefurt a. d. m. tr. tricesimo nono. °6. 1366, 22. kvétna. Codex Thomaeus f. 74. Nos Hana Beneschoweri iudex et Nicolaus Geunheri ac Mein- linus Dubez ceterique consules seu iurati cives Pragenses tenore presencium recognoscimus universis publice pro- Lestantes, quod olim Margaretha, quondam Hainlini liniste rclicta, dum agcerct in extremis, disposuit et legavit pro suc, progenitorum suorum et omnium fidelium defunctorum animarum remcdio et salute. duas sexagenas grossorum prag. census annui super duabus domibus earumque arcis, quarum una sita est in platea s. Valentini inter domos XVI. Sanylrovć hule. Stephani aurifabri et Conradi carpentarii, altera vero in platea calcariorum inter domos Frankonis dicli ITunerer et Joliannis Scheudenwagen, religiosis viris conventui mo- nasterii s. Thome ultra pontem ordinis Heremitarum s. Augustini, ila quod ipsius census medielas, videlicct. una sexagena, in festo s. Galli venturo proxime et altera mc- dietas, ut pula una sexagcna, in fcsto s. Gcorii deinde proximo isto anno et sic deinceps in cisdem festis anno quolibet predicto conventui de dictis domibus solvi dc- bet. In quocunque autem dictorum festorum festo ct in(ra duas septimanas continuas census in co debitus non fucrit persolulus, extunc super ipsum censum qualuor grossi statim pene nomine accrceverint ct consimilis pena crescel super eundem censum dcinde duabus septimanis singulis, quamdiu census non fuerit persolutus. Pro quibusquidem ccnsu et penis predictus conventus potcrit licite et debebit prediclarum duarum domorum ct arcarum possessores seu inhabitatores quoslibet cum nunccio seu nunciis iudicis ct iuratorum Pragensium, qui pro tempore fuerint, quando sibi postea placucrit, pignorare. Eo adiecto, quod quando- cunque alium consimilem censum alicubi extra civitatem Pragensem in terra Boemie possessores dictarum domorum prefato conventui demonstraverint assignando vel viginti sexagenas diclorum grossorum eidem conventui pro eodem censu dederint, ex tunc. ipsorum domorum posses: sores, quilibet sunt, statim eo ipso a diclarum duarum sexag. census solucione liberi omnimode cL soluti contra: diccione aliqua non obstante. 1n cuius rei Leslimonium sigilla, nostrum, vidclicet Hane, Nicolai et Meinlini pre- dictorum, presentibus duximus appendenda. Datum feria VIa. ante festum. Penthecosten proxima a. d. m. trecen- lesimo scxagesimo sexto. #7. 1373, 16. prosince. Tadra, Akla soudní 1. C. 375. Swacho penesticus de parochia s. Valentini con- fessus est suo ct Walssonis, domestici domus d. Benessii de Biessel (Wescl?), nominc sc tencri ct obligari. Viz niże Spitál křižovníků s červenou hvězdou. Sanytrové hutě na břehu řeky před kostelem sv. Valentina. 1. 1642, 21. července. Rukop. č. 2154 f. 65. Pp. úředníci šestipanští povolení své dali Kundradovi Kardi- nálovi, Matoušovi Zlatníku, Janovi Mateckému i jiným, kdož by se toho dožádali, aby živnost v městě provozo- vali mohli vaříce a délajíce salitr, vSak dotud, dokudž by pp. úředníci něco lepšího obecního neuznali. A na tento zpuosob: że jmenovani osoby, coZkoli salitru nadélajf, ten aby předkem, nežli se jím hne, s vědomostí pp. úředníkuov odvážen byl, a z toho ze všeho odváženého salilru dävati povinni budú, třináctý centnýř, též třináctý libru a tak podle velikosti váhy a malosti. Pfi tom toto jest vymínčno : Což se prsti k tomu salitru branf dotyće, bud pti věcech obccních aneb v domích tích, aby bez vědomosti a ohle- dání pp. úředníkuov nikdyž nebrali. Stalo se v pátek před sv. Máří Magd. 2. 1554. Rukop. &. 2154 f. 134. Vavfincovi Goliášovi dopříno jest místo k dříví kladení na břehu za sv. Valentinem na[d] Gerpadly najblíže k řece na ten zpuosob, že on ty čerpadla má sobě svým nákladem z obú stran vykoliti a čerpadla v cistoté drzeli, tak aby všeliká voda z města volně jíti inohla. 

Strana 289
XVI. Sanytrovć hule. 3. 1659, 11. března. Rukop. č. 2154 f. 219. Smlouva stala se mezi pp. úředníky úřadu šestipanského a Franlisśkem sanytrnfkem, że on za předešlé užívání brehuov dal jest dyć kopć gr. m. a pak bude povinen z téhož břehu před Strnadovic platiti každého půl leta po 1 k. m. Stalo se v sobotu před Smrtedlnou nedělí. — V ten outerý po Próvodní neděli [4. dubna] t. I. pro- najataj jest jemu l'ranti3kovi také bfeh vedle louZe rasovy, kterajž jest před Strnadovic. 4. 1563, 5. června. Rukop. č. 2157 f. 217. Va- lenta kovář sloje osobně před pp. úředníky mostskými přiznal se, že jest koupil kus stavení zadního v břehu pod mostem, kde jest prve se sanytr varíval, od Petra prachaïe za VI k. gr. č. Stalo se v sobotu po sy. Duše. 5. 1563, 18. listopadu. Tamtéë f. 219. Havel hokynář k. stáje na břehu nad dolejším přívozem od Petra prachaře za VII k. m. Act. sabbato post Martinum. 6. 1568. — Rukop. à. 2154 f. 251. Pp. úřed- níci úřadu šestipanského propůjčili sou místo k skládání dříví na břehu stranu sv. Valentina p. Augustinovi apatekáři proti jeho domu a to do vůle pp. úředníkuov. Act. v pátek po sv. llorianu. — Titéz místo propůjčili na břehu proti domu Augustina apatekáře Faltínovi Krchma- rovi mezi místy Jana Kulíška a Augustina ap. * 1645. — (O propůjčování gruntův pobřežních obcí v letech 1642—19593.) Lislina c. 7.—451[44. My purkmislr a rada — vyznávámce, že jsme viděli — zápisy na některé grunty — z knéh úřadu Seslipanského, ktc- réžlo — toto v sobě obsahují a zavírají: Páni úředníci šestipanští povolení své dali Kundradovi Kardinálovi, Ma- touSovi Zlatniku, Janovi Malcckému i jiným, kdož by se toho dožádali, aby zivnost v mésté provozovati mohli va- říce a dělajíce salitr, však dotud, dokudžby pp. úředníci něco lepšího obecného neuznali. A na tento způsob, že jmenované osoby cožkoli salitru nadélaj(, ten aby před- kem, nežli se jím hne, s vědomostí pp. úředníkův odvá- žen byl a z toho ze všeho odváženého salitru obci dá- vali povinni budú třináctý centnýř, též třínáctí libru a tak podle velikosti váhy a malosti. Pfi tom toto jest vymíněno : Což se prsti k tomu salitru braní dotýče, buď při věcech obecních aneb v domích těch, aby bez vědo- mosti a ohlédání pp. úředníkův nikdyž nebrali. Stalo se v pátek před sv. Máří Majd. 1542. (V knihách rudych in quarto svázanych l. 1537 založených na listu 65.) 1. S povolením a jistým vědomím p. purkmistra a pánuov pp. úředníci na žádost Pavla salitrníka, též pří- mluvu Jiříka Velika, propójcili si brehuov obecnich leżi- cích počna od čerpadct špitálu blíž mostu aż nad přívoz za sv. Valenlinem proti domu Augustina apatykáře ležícím pří témž břehu, tak aby těch břehuov dotčených braním prsti k salitru vaření, však bez škody obecní, užíval a zase vyvařené prsti tak, jak se sám podvolil, bez škody vždy obecní na druhú strapu řeky odvozovati dal. 1 za takové propůjčení a břehuov obecních užívání má a po- vinen bude on dotčený Pavel obci platu ročního do úřadu Żestipanskćho VIII k. m. dávati —. Stalo se v ouřadě v středu před sv. Matějem 1665. (V týchž kni- hách na listu 146.) 2. Páni ouředníci ouřadu šestipanského v St. M. Pr. propůjčili sou místa p. Janovi Natanaclovi: k dříví skládání, kteréhožto místa požíval někdy, jsa v lé živnosti, Jiřík Konik, za sv. Valentinem mezi pani Mandalenou Kometkovou a p. Wolfem konvátem a to do vüle pp. oufcdnfküv. Actum tcn Glvrtek. po sv. Petru a Pavlu l. LXVII. (V knihách druhých rudých in folio I. 1564 na listu 16.) XVI. Sanytrové hutě. 289 8. Z jistého dovolení úřadu šestipanského propůjčili sou místa [slove na Murani] na břehu za špitálem pod mostem nad struhou Havlovi Pohorskýmu a Marjáně m. j. — na kterémžto místě duom k svému pohodlí a živnosti, pokudž jest mu od pp. úředníkův vykázáno, sta- věti může. Však ve struze beze škody. Na kteroužto struhu on i potomci, jeho pozor míli; tak aby do té struhy se nikda od Zádnélo nic nesypalo ani nemetalo, povinní budou. A to pod plat dědičný, kterejž do úřadu šestipanského každého půl leta po 10 gr. m. — přinášeti mají. Act. 4. Martii 1568. (V týchž knihách drubých ru- dých na listu 21.) 4. Pp. úředníci — propůjčili jsou místa k skládání dříví za sv. Valentinem mezi p. m. Jakuba z Varvažova a Jana Natanaele místy obostranně ležícího Václavovi Cej- kovi u żelezny hlavy. Act. 8. Marlii 1568. (V týchž kni- hách na listu 22.) 5. S jistým vědomím — pp. úředníci — propůjčili sou — místa a břehův za sv. Valentinem k živnosti va- ření sanejtru proti domu Augustinovskému řečenému a nyní p. Pavla Kristiána z Koldína naproti rohu světnice v témž domě postavené napříč až k cestě, kteráž podie řeky při témž břehu nyní jest a vždyckny na časy bu- doucí volná při témž břehu až k řece býti má, z jedné a naproti pavlačce dotčeného domu, tu kde nyní zvon rudkou vymalovany, aż pod ten krecht vybrany, kteryż na ten čas Ondfej Mynych pod jistý plat propijceny mó — Zikmundovi Gonovi z Studené vody, Kateřině z Ko- smáčova m. j. na ten způsob, že — dům k vaření sa- ncjru k své potřebě vystavěti a v témž břehu sanejtr vybírati dáti hloub i na šíř, jakž toho potřeba ukazovati bude. Však pod těmito jistými vejminkami: Jestliže by kdy toho důležitá potřeba nastávala a takový dům nebo sanejtra k obci by obrácena býti měla, lehdy on Zikmund i budoucí proti slušné záplatě takový dům i s tím břehem postoupiti obci mají. Nicméně jestliže by pak dotčený dům kdy od téhož Zikmunda aneb budoucích jeho na prodaj býti měl, tebdy žádnému jinému toho prodati bez vůle pánův moci nebude, než jestliže by páni neráčili k obci jeho ujítí; leč. komu by koliv páni dovolili. Co se pak dotÿte břehův Gonovi vyměřených, ty on, pond- vadż sou na velikou záhubu mlejnům navezené, povinen bude tak opatrovali, aby podle nejvyšší možnosti je od řeky zmenšoval a na druhou stranu k Letnfin do hlubin na lodech odvozovati dal, i také týž rumy a prsti, odjí- máním sanejtru když pozbude, i to vše časně odprázd- Koval a při břehu jich nezancehával a všelijak na to po- zor měl, aby mlejnům škoda se nedála —. Z kteréhožto domu tak v nově udělaného i z téhož břehu — polou- letně po 6 k. m. — platiti mají. Stalo se v pondělí po sv. Martině I. 1687. (V týchž knibách druhých na Jistu 112. s Z jistého poručení pp. úředníci vysadili jsou a dávají místo na břehu [podle Muraně] za domem Zacha- ryáše Káby, počnouce od kraje strouby, klerouž voda z města vypadává, šnurou táhna až k vrchu dílky 29 loket a šířky nahoře i dole 18 loket, a naproti pak rohu světnice Jiříka Vocáska k vybranému krechtu 12 loket šířky a dílky právě až k prvnímu uhlu a zdi naproti domu Storka formana, k vystavění sobě domu a k pro- vozování řemesla jirchářského, a to Matesovi Ryterovi, Justině m. j. — Co se pak dílky zdi příční vystavění dotýče, ta má tak stavěna býti, aby tudy lidć chod(ce volný svůj průchod jmíti mohli; kterážto zeď v tom rohu Storka domu immá postavena býti tří loket a nahoře: od uhlu 12 loket, doleji pak vice. V kteréžto ulici a cestě 37 

Strana 290
290 AVI. Sanylrové hutě. žádných smetí ani rumův skládati dopouštěti dáti nemá. — Stalo se v outerej den Pov. sv. ktíZe 1. 1599. (V kni- hách bílých in folio na listu 218.). 1645. — Lislina ë. 1—451/20. (O propûjto- vání gruntův okolo sv. Valentina a na břehu v 1. 1659-1619.) 1. Smlouva stala se mezi pp. úředníky úřadu šestipan- ského a Františkem sanytrníkem, že on František za pře- dešlé užívání břehův propůjčených dal jest 2 kopě m. a pak bude povinen z téhož břehu před Strnadovic platiti každého půl leta po 1 k. m. Stalo se v sobotu před Smrtedlnou nedělí 1569. — Potom ten pondělí po Pró- vodní neděli (3. dubna) téhož leta pronajatej jest jemu Františkovi také břeh vedle louže rasovej; i mó plaliti z toho obojího břehu při každých Suchých dnech po 2 k. m. (V knihách zápisných černých malých na listu 219.) 2. Janovi Florenskýmu najaty jsou břehy, jeden na Pre- látě a druhý u Zidovské lázně a třetí u katovy jámy a čtvrtý kus u přívozu vedle vody a to za 18 k. m. do roka. Act. fer. III. po Próvodní neděli. (V též knize f. 222.) 3. Z jistého vědomí — pp. úředníci propůjčili jsou — břehu pod špitálem u mostu k vaření salitru Eliášovi Walterovi tak, aby se o to staral, aby ty břehy — pryč odvážel — počna od rohu domu Havla Pohorského vedle řeky, vše bral, odprázdňoval a do díla svého odtud vozil —. Platu — každé Suché dni po 2'/, k. m. Stalo se v pátek po Třech králích 1572. (V knihách větších zá- pisných černých f. 37.) 4. Pp. uředníci propůjčili sou — břehu pod špilálem — k vafen( salnytru Janovi sanejtrn(ku priijmím Kuéerovi —. Platu k obci kazdé Suché dni po 1 k. 45 gr. m. Stalo se v oulerf po Promén. K. P. 15706. (V týchž knihách f. 47.) b. Pp. úředníci propůjčili jsou — břehu k vaření sanytru' Martinovi Vltavskému sanytrníku, piíedné od domu Jiříka Vocáska, kde šaty perou, od vrchního rohu pod světnicí až k čerpadlu aneb k strouze, která jde od sv. Valentina. Takového břehu společně on Marlin s Si- monem sanylrnfkem užívati má. A dále od dveří domo- vejch Augustinovejch aż k rohu zdí domu Jana Valenty a naposledy břeh počna od čerpadel židovských až na Prc- lát —. Platu -— každé Suché dni 3 k. in. Act. pridie Convers. s. Pauli 1681. (V týchž knihách f. 72.) 6. Pp. úředníci propůjčili jsou břebu k vaření sancj- tru Simonovi sanejtrníku [na místě jako výše při č. 3.] Platu po 3 k. m. Téhož dne. (V týchž knihách fol. 73.) 7. Pp. úředníci propůjčili jsou — na břehu všecek vrch proti špitálů a sklenné huti obostranně ležící i se všemi krechty, což jich v tom vrchu zdělaných jest svrchu i po stranách, k vaření sanytru Zikmundovi Gonovi —. Platu z toho každé Suché dni po 2 k. Act. fer. 2. post Laetare 1581. (V též knize fol. 756.) 8. Pp. úředníci propůjčili jsou — břehu k vaření sanejtru Ondřejovi Minychovi, předně od domu Jiříka Vocáska (jako výše č. 6.). Ten břeh on Ondřej s Mar- tinem Vltavským pozfvali má. A dále od té strouhy až do dveří domovejch Augustina a naposledy od rohu zdi domu Valenty až k čerpadlu, kterým Židé dříví vozí, jakž toho Simon sanejtrník prve užíval. — Platí po 8 k. Act. fer. b. post Oculi. (V téZ knize f. 92.) 9. Jan Famire oznámil, Ze jest koupil sobé düm aneb sanytrnu na břehu za sv. Valentinem proti domu Auga- stinovskému řečenému, v téch mezech tak jakž jest neb. Zykm. Gonovi vykázáno, se všemi potřebami k živnosti sanytrnické příslušejícími a to od paní Kateřiny s Kos- máčova, vdovy po Zykm. Gonovi, za 850 k. m. Plat po- XVI. Sanylrové hulě. loletně 6 k. m. Stalo se v pátek po Božím vstoupení 1589. (V též knize v listu 116) 10. Pp. úředníci propůjčili na břehu všecek vrch proti špitálu a někdy sklenné huti obostranně ležící i se všemi krechty, coż jest v tom vrchu zdělaných svrchu i po stranách, k vafení sanytru Simonovi saucjtrníkovi na ten a takový způsob, aby se on přičinil, když se země strouZc a šibruje, aby kamení aneb rumu po cestách no- hrnul a do strouhy nevezl, ale na druhou stranu aby vo: ziti kázal. Však toho užívati má do vůle pp. úředlníkův; platu každé Suché dni po 2 k. in. A poněvadž pak se témuž Simonovi I. 1586 takový dovolení a nájem týchž břehův v zápis uveden býti mčl a toho že se jest nestalo, to se nyní vynahražuje proto, že po ta léta takový plat od téhož l. 16586 aZ dosavad platil a tak předce platiti má po týchž dvou k. Stalo se v pátek po »v. Stanislavu 1590. (V tóż knize na listu J21.) 11. Pp. úředníci propůjčili břehův k vaření sanejtru Wolfovi Knejslovi, kterých někdy Ondřej Mynych užíval, a ten břeh on Wolf s Martinem požívati má. Plat každého čtvrt Jeta po 8 k. m. Stalo se v stfcdu po sv. llavle l. 1597. (V též knize na listu 155.) 12. Pp. úředníci propůjčili Janovi Chlumskćómu sany- trníkovi těch všech břehův, kterýchž na onen čas v uží- vání byl Martin Vltavský (víz výše č. 5.), a k tomu pri: dán jest jemu ten všecek břeh, kterýž se táhne až k bře- hům Jana Famire od cesty, kteráž na ty břehy se táhne. Plat každého čtvrt leta po 8 k. m. Stalo se v středu po Obětování P. M. 1602. (V též knize na listu 203.) 18. Daniel l‘amire oznamil, že jest koupil dům, jenž sanytrna sluje, na břehu za sv. Valentinem proti: domu Lukáše Branického a Augustinovskému, jakž někdy Zyk- inundovi Gonovi a Janovi Famirovi (viz výše č. 9.), otci jeho Daniele, byl prodán — a to od paní Doroty, Jana Sviečáře Lounského manZelky, matky Jana a Kateřiny, sí- rotküv Famirovskÿch let majících, bratra a sestry vše svých vlastních, za 1500 k. m. Srazil předně na díl svůj 375 k. m. Platu pololetniho po 6 k. m. (V knihách druhých zápisných černých na listu 46.) 14. Pp. úředníci — přidali jsou — kus břehu na místo tolio, což mu odňalo, a k válení aneb skládání dříví, k vybírání země a vaření sancjtru, též dělání krechtüv Daniclovi Famirovi počnouc od kůlny a vrat, kudyž se do sanytrny jeho jezdí až k haldám a cestě proti domu Lukáše Branického 20 lokct na ff, na dil pak až k krechtüm starym zu sanejtrnou l'amirovskou pie- dešle vybraným —. Stalo se ve čtvrtek den sv. Tymothca (24. ledna) 1613. (V knibách druhých záp. černých na listu 48.) 15. L. 1615 v pondělí po Květné neděli stal se trh — a to takový: Jakož jest Janiel Famire po neb. otci svém trhem dostal domu s hutí sancjtrnickou v 1500 k. m. — týž dům s hutí — Gregorovi Kašparovi, jakožto švagru, Kateřině, manželce jeho, sestře své inilé, -— v też sumě 1500 k. m. postupuje —. (V týchž knihách na listu 102.) 16. Pp. úředníci úřadu šestipanského do domu a sauytrny Giegora KaSpara ma Zádost jeho vejchoz vyko- navše, potom pak žádosti jeho porozumčěvše, a že v těchto nynějších nepříležitostech obcenímu dobrému svou prací mnoho prospěšen jest pováživše, povolili jsou nadepsa- nému Gregorovi — kus od těch břehů, které sobě prve k sanytrnické živnosti zapsané mó, nyní k rozšíření placu téhož domu ancb sanytrny, totiž počínajíc od dolejší zdi, kde nyní kotly zazděny jsou, na pravou ruku na příč 8 loket, od toho místa k řece měříc 19 loket; po- 

Strana 291
XVI. Sanylrové hulé. lom od vrat zase pii zdi vcn na ulici k domu p. Miku- láše Jošta J4 loket, a lak od těch 19ti loket k t&m 14 lokliim 3nurou tálinouc, aby to vše sobě tak vyměřeno majíce zahraditi dáli a (u na těch místech k svému po- hodlí svobodně a volné stavéti mohl. PJatu pololetné po 2 k. m. Stalo se 7. Octobris 1619. (V tychz knihách na listu 144.) * ]645. — Lislina I. 451/57. Pro zprávu skládá se tolo popsání, kterak gruntové od starodávna k kostelu sv. Valentina a řádu Křižovnickému nadání jsou od do- bré paméti uroz. Hroznaly s vül( synüv Vilhelma a Be- neše. 1. Počnouce z pravé ruky od domu p. Svi- hovského zadní domek, slove u Iva, v kterémž se drží pokojníci, stojí na gruntu Valentinském. 2. Item k p. »vi- hovskému domek na upadení, v němž truhlářové bejvali. 3. Koutní náležející paní Dejmový, na upadení, 4. Lidmilc Krystmonovy, domek na upadení, b. Jiříka Paloucka, 6. Anny Poutkové, jinak masnice, anebo Samuel Mejdlo, 7. Anny vdovy Delinkový, 8. Karše hrnčíře domek; drží- telové toho domku páni úředníci šestipanští, z čeho užitky brali jako i z jiných mnobejch, 9. Dům paní Tejřovský a předešle p. regenta p. hr. z Vacinova, domky přední a zadní, 10. Neb. prokuratora domek špatnej a na upad- nutí, jeho ženu slepou špilál opatroval a smrti dochoval. 11. Neb. Debujsa, jinak od starodávna Kaprovic, v kte- rýmžto domě záduší sv. V. přes 700 zl. dluhu míti má, nebo p. neb. Kapr byl ouředníkem téhož záduší, peníze zádušní utratila takový dluh na domě pozůstavil, kterýžto dům za to nestojí. 12. Anny Spalkový vdovy domeček śpalnej a na oboření, 13. p. Karla zlatotepce, 14. Pánův Borňův někdy dům, 15. Dům Filipovskej, z kteréhoito šestipanští úředníci od mnoha let dobrodiní berou, 16. Dům p. Václava Meduny, 17. p. Spulíře, 18. Mydlářovský, 19. Perinanskÿ, 20. Ndrozni domck, v kterém bydlfval zluník, 2]. Vdovy Hedviky, slove u černého vorla, 22. Domek Barvínkovic a nyní Jiří Hejnic, 28. Lidmily, vdovy po Petrovi hrnčíři Reřábkovi, 24. Jiříka Táborskýho, 25. domek u Nejedlých, 26. p. Jana Eitlera, 27. Joštovský dům, 28. Na zábradlí sv. Valentina krchova domek Da- vida tkaničkáře, 29. téhož, 30. Petra Gesle, na kterÿm2to zádušního dluhu tolik jest, Ze za to nestojf, an nedävnfho Casu umřel a 150 k. byvše úředníkem kostela sv. V., po neb. Karafiálovi a mydlári vyzdvihl. 31. Vdova Voršila v domě, v kterým pergamen se dčlával, 32. Lorenc Krystmon kolláž, kterýžto dům rozšířil, koupivši jejza nějaký kotel od šeslipanských úředníkův a obzvláštně za úřednictví p. Jana Scverina Lanhause vohradu od starodávna k ko- stelu náležející obranou i vysázenou, aby se v ní mrtvá těla včas morové rány, Ze by snad krchov neposlaëoval, pochovávaly, kteréz vohrady Krystinon kotlár uzívá k svému handlu. ltem zastavěl vrata, skrze kteréž mrtvá těla bcj- valy donášena jak do té ohrady, tak do krchova z těch domův, jenž byly blížeji vody na břehách. Kteřížio bře- hové od starodávna jmenují se smetíska. 38. Andresa Flejśnera tesaie, 34. Adama Trojickylo tesaïc, 35. Po Kaleřině vdově zámečníci přijmím Stulové, na kterýmž mnoho dluhů kostelu sv. V. jest, že za to nestojí, 36. Na tummlplace, kteiiżto place od slarodavna sluji smetiska, u černého kříže domek, 87. U černého beránka, 38. Klí- čovskej, 89. Za špitálem Jiříka Cibra, 40. U černého kozla jirchdiskej, 41. Dim pp. Vratislavüv Turecküv na mostku. Více v týchž gruntech sv. Valentinských domů bej- valo křesťanských, z nichž lidé křesťané v těch předešlejch strašnejch vojenskejch letech skrze násilné ložírování sol- daliiv ustoupiti muscli a ty prodány jsou Zidům, ano i XVI. Sanylrové hutè. 291 také Zidovského krchova nového dráhný kus, jichž jména pořádným způsobem zaznamenané jsou: 1. Zid Cikán, 2. Jakub Kerber, 8. Marek rimer, 4. Lebl &nirmocher, 5, Lebl Artz, 6. Jakub rosstauSer, 7. Jakub 3ncjdr, 8. Colel Preimb, 9. Lebl Passauer, 10. Felkl Purkers, 11. Mates Vokaty, 12. Jakub Flai$hoker, 13. Josef Rabínck, 14. Slo- mola Odr Samuel, 15. Klein David, 16. Lebermon, 17. Jachel Witfran, 18. Hitzig rosstauSer, 19. a 20. Těch dvouch jména se uptati nemoliou. V ulici Kaprové. Číslo pop. 71.*) (Na zábradlí.) 1. 1592, 25. kvétna. Lislina č. 1.—451|18. Na- chází se zapsána vejsada od tehdejších úředníkův [šesti- panských] na ty oba domy při krchově sv. Valentina nad strouhou, na přední někdy Mikulášovi Pletákovi a Mar- jáně manželům, na druhý Petrovi Libíkovi a Anně m. j. pod plat jak k obci po 80 gr. pololetně, tak také po 30 gr. k záduší sv. Valentina vycházející. Act. ten pon- délf po sv. Trojici 1592. (Libro contracluum nigro antiquo f. 132-1383.) 2. 1697, 16. července. Tamtéž. Od Mikuláše Ple- táka koupil dům Jan Zlomek rybář a Anna manželé fer. 4. post Divis. apost. 1697. (Libro oblig. albo fol. 250.) 3. 15698, 20. srpna. Rukop. č. 2148 f. 13. Jakoż jest Marjána, manželka Mikuláše Pletáka, přípověď na pe- níze gruntovní domu Jana Zlomka od něho Mikuláše jemu prodaného učinila, pravíce se k těm penězům právo a spravedlnost rovnou rovně jako on Mikuláš míti, i jsou se porovnali, že on Mikuláš, manžel její. jí z těch peněz 80 k. gr. má dáli. Stalo se v čtvrtek po Nanebezetí P. M. 4. 1600, 11. ledna. Lislina ć. 1—451]I8. Od Jana Zlomka koupil Theobald KoŚvaldt a Sara manżelć, ten outerÿ po sv. Tří králů 1. 1600. (Eodem libro fol. 271.) 5. 1601, 22. října. Tamićż. Tyż Theobald Kośwaldt přikoupil od Petra Libika díl domu jeho v pondělí po sv. Lukáši 1. 1601. (Eod. libro f. 275.) Druhou polovici domu od Petra Libika dostal Symeon Reder, ale jakým způsobem, zápisu se nenachází. Potom v letu 1628 2. a 4. Septembris Theobald Košwaldt odevzdal dům svůj i s tím kusem přikoupeným Symeonovi Rederovi, a tak on již těch obouch domů v držení vešel. (Eod. libro Í. 393.) Po smrti pak téhož Symeona Redera tkanickáře připadli ti oba domové na Zuzannu, manželku Davida Kotrle tkaničkáře, jakožto dceru (tak za to mám) neb. Symeona Redera. ® 1621, 12. listopadu. Rukop. c. 2148 /. 135. V pátek po sv. Martinu stala se smlouya mezi Marijf, po někdy Petrovi Libikovi manZelkou, a Simonem Rederem a to taková: Jakož jsou na onen čas pp. úředníci úřadu Seslipanského témuz Petrovi Libikovi vykázali jisté místo k vystavení domu za kostelem sv. Valentina, jdouce z St. M. na dolejší přívoz podle domu Mikuláše Pletáka, nyní *) Pozemek zde náležel ku právu úřadu šestipanského, z jebož úředních zápisů jen velini málo jest zachováno, takže zprávy pro jednotlivé objekty jsou velmi kusé. 37% 

Strana 292
999 XVI. V ulicí Kaprové. — Č. p. 71. pak Thcobalda Košvala, nad struhou, že pak tyż Petr po sobě nemálo dluhův zancchal, kterých nemaje odkud táž Marie m. j. zaplatiti; takového domu Simonovi Rederovi a Johanně m. j. postupuje. © 1621, 15. listopadu. JTamićż f. 136. Stala sc smlouva mezi p. Janem >midem a Thcobaldem Kośvalem tkaničkářem a to taková: Jakož — se našlo, že týž Teo- haldı — 290 k. m. dluhu — povinnovat jest, i nemoha na ten čas s túž sumu bejtí jemu Janovi Smídovi túž sumu na domu svém v osadě sv. Valentina u břehu mezi kostelem sv. Valentina a domem Simona Redera ležícím a k jurisdikci úřadu šestipanského přináležejícím ujistiti má a chce. (Smíd postoupil r. 1622 právo své Janovi Agricolovi.) Číslo pop. 67a. 1. 1452, 28. února. Rukop. č. 90 f. 216. Prout Johannes Czikan et Petra emerunt d. post s. Valentinum in acie pencs collegium pauperum ex una et Georgii Tuleha parte ex altera erga Ankam, relictam Waldonis, pro III s. gr. ininus XIII gr, que XXX gr. pro arha ab codem Johanne Czikan tantummodo recepit, residuum vero super reformacijonc ecclesie s. Valentini et super sepultura sua inpenderunt, vitrici vero ecclesie ]I s. gr. finales tulerunt. Act. fer. lI. ante Translat. s. Wenc. 2. 1464. — Ruhop. č. 2105 f. 13. Nicolaus lukař Rcegik et Brigida. 3. 1455, 20. října. Rukop. ć. 2105 f. 47. Ducliátko muralor el Anna emerunt mediam partem domus, cuius altera media pars ad. Nicolaum lukaf pertinere dinoscitur cL tota domus sila cst penes domum Hlrusskonis, ubi olim collegium pauperum vocabatur, cl domum 'Tulchc plateola »nediante, erga Nicolaum prefatum pro Ill s. gr. Act. fer. 1l. post Galli. 4. 1362, 30. června. Tamléž f. 170. Gallus faber et Osanna e. domunculam silam ex opposilo relicte Georgii Tuleha et penes domum Nicolai cultellatoris immediatc crga Duchkonem muratorem pro Vl s. gr. Act. fer. III. post Petri ct Pauli. b. 1476, 29. února. Tamléž f. 305. Spiritus torrifex ct Anna c. d. in dvořec penes Nicolaum cultellificem dictum Lynal circa Gallum fabrum pro XI s. Act. fer. V. post Mathic. 6. 1476, 4. listopadu. Tamléž f. 375. Jacobus car- pentarius ct Anna e. d. in acic aput Duchkonem torificem pro XI'/, s. gr. Act. fer. ll. post OO. SS. 7. 1471, 98. dubna. 7amtież f. 385. Johannes rymer Margaretha c. d. penes domum Nicolai cultellifabri Linal ct ex opposito domus Nicolai lukaf aput Jacobum carpen- tarium pro XIII'/, s. gr. Act. die Vitalis. 8. 1488. -- Bukop. c. 94 I. f. 46. Johannis rymar. 9. 1499, 18. září. Rnkop. č. 2107 f. 175. Jacobus Celny dc Gurim et Ludmila e. d. na ryncèku penes d. Martini carpentarii sitam a Margaretha, relicta Johannis rymerii, pro XVII'/, s. gr. pr. Act. fer. IIl]. post Lamperti. 10. 1500, 11. července. Tamtéž f. 189. Kateřina Jonáška e. d. inter domos Martini pernikarz et Martini carpentarii sitam utrinque a Jacobo z celnice pro XV s. gr. pr. Act. sabbato anle Margarethe. XVI. V ulici Kaprové. — C. p. 67a. 11. 1509, 25. tervna. Rukop. č. 2108 f. 37. Ma- thias pellifex z Lovice et Katherina c. d. in acic na ry- neèku penes domum Marlini carpentarii a Wenceslao Habra pellifice pro XV s. gr. Act. fer. II. post Joh. B. (Bez kvitancí.) 12. 1517, 12. listopadu. Nukop. c. 3 f. 31. Mathias pellifex fecil testamentum fer. V. post Martini. Najprvé oznamuji a činím pravé a mocné poručníky dělí mých, domu i jiného všeho statku — pana Jana [lavsu z Libo- slavć a Jana kożeśnika. It. blány podbříškové jedny, hřbetové dvoje králíkové, dvě čubce králíkové odčvací, koZich králíkovy Zensky, koZiSky Jl králikové pod šaty, prymu bobrovćho za tři kopy m., blány Ctvery zaječí koZich zajec( Zenskai jeden, bobry dva celá, jehnětin ne- vydřených puol třetí kopy, popelic padesáte, bélizen pa- desáte, truhlu v kotcích, štok kožešnický, kos XII, přední a zadní dva plechy a k tomu duom muoj, to všecko aby porućnici prodali a coż by koli penčz přes dluh pozuo- stalo, to aby dětem mym paleru dochovali. Pakli by všecb Pán Buoh do let rozumnych ncuchoval. tehdy aby jich dielové pripadli na Annu, dceru mú vdanú za 1.o- rencem. lt. coz se svrikuov dolyce, ly všecky dávám Zu- zanně, decři své. 13. 1554, 22. ledna. Rukop. ć. 2117 J. 303. Marek Scstiletaj a Dorota k. d. na rohu vedle Mandaleny rous- nice od Katefiny Matójovy a Jakuba, zetć jejiho, za XXXV k. gr. Act. dic Vincencii. 14. 1556, 26. června. amléi f. 362. Ondiej [Sochor] mečíř a Markéta k. d. na rynečku na rohu vedle domu Mandaleny od Marka Sestiletého a Doroty m.j. za XXXVII'/, k. m. Act. fcr. Vl. post Joan. B. 15. 1558, 18. kvótna. Tamież f. 411. Ji( Cerno- hlávck a Kateřina k. d. mezi domy Sípařovským a Sí- peckého kloboučníka od Ondřeje mečíře za XL k. gr. č. Act. fer. VI. post Stanisiaum. 16. 1568, 3. května. Rukop. č. 2118 f. 193. Da- niel Veseckÿ z Vescc a Kateřina k. d. na rynečku mezi domy Martina Marouska a Stěpána Chlumeckého ob ulitku od Jiříka Cernohlávka tkadlce za XL k. gr. č. Act. dic Inventac crucis. 17. 1578, 28. listopadu. Zamléz /. Pavel Nemanicky a Johanna k. d. na rohu icżici od Kalciiny Cernohlivkovy za jedenmczecictma k. gr. ć. Act. die Clementis. 18. 1588, 26. října. Rukop. č. 2112 f. 299. Stépán Stuchlík, jinak Písařík, šrotýř a Kateřina k. d. vedle rohu ulicky od Pavla Nemanickyho za LXXVI] k. gr. €. Act. postridie Crispini. 19. 1598, 4. brezna. Tamtéz f. 394. Jan, Krystman kotlát a Marjana k. d. mezi domy Kryštofa Snejdara a jana Vlaskyho kodéího ob oulicku od Stépána Stuchlíka za 165 k. gr. č. Act. dic Translati s. Wenc. 20. 1606, 4. kvétna. Rukop. č. 2232 f. 224. Ne čtvrtek den Vstoupení P. Kr. na nebe stalo se porovnání mezi poručníky sirotkův Jana, Vavřince, Pavla, Anny a Kateřiny po někdy Janovi Krysmanovi kotlíri a Marijí matkou, též Jancm Klinšmídem otčímem jich, že dům na rynecku v osadć sv. Valentina na rohu ležící se vším verkzeykem a vorkafem kotlářským lýmž manželům se züstavuje. 21. 1618, 27. července. Rukop. 6. 2114 f. 240. Jan Krystman a Dorota k. d. od Maric Klingenšmídový vdovy, matky své, za 250 k. gr. č. 

Strana 293
XVI. V ulici Kaprové. — Č. p. 67a. ® 1623, 29. srpna. Rukop. č. 2114 f. 325. Jan Stul zámečník a Kateřina k. d. na rynečku nárožní vedle domu Adama Trojického ležící od Jana Krystmana za 450 k. gr. č. Číslo pop. 67b. 1. 1459, 4. srpna. Rukop. č. 2105 f. 106. Johan- nes sellator ct Katherina e. d. penes domum Duchacz- konis dielarii et collegium pauperum erga Nicolaum lukaf pro Vl s. gr. Act. sabbato ante Sixti. 9. 1461, 11. února. Tamléž f. 142. Nicolaus cultel- lator Linal dictus et Zuzanna e. d. — erga Johannem sellatorem pro XII s. gr. Act. fer. 111I. post Scolastice. 8. 1477, 3. prosince. Rukop. č. 2106 f. 3. Susanna, olim Nicolai Linal et nunc Blasii cultellifabri conthoralis, resignavit domum suam na rynecku — marito suo. Act. fer. III. ante s. Barbine. | 4. 1488. — Rukoj. č. 94 1l. f. 46. Blasius cul- tellifaber fassus cst, se teneri V s. debiti Johanni a car- ponibus et hoc obligat in domo sua inter domos Jolian- nis rymar et Maii tubicine. (Zaplaceno r. 1488.) 5. 1498, 30. dubna. Nukop. C. 2107 f. 144. Mar- linus carpentarius ct Dorothea e. d. na rynecku et inter domos Jolannis bu;sificis dicti Koleso et Marusse viduc crga Katherinam, l'abiani cultellatoris conthoralem, pro XX s. gr. pr. Act. fer. 11. ante Phil. et Jacobi. 6. 1509. — Rukop. c. 2108 f. 37. Martini car- pentarii. T. 1619. — Rukop. c. 2109 f. 55. Düm Martina tesaře. 8. 1546. — Rukop. c. I00 f. 120. Mandalena lkad:ice priznala Valentina. pasirc synu jejímu. 9. 1554. roušnice. . 10. 1556, 24. listopadu. Tamież f. 374. Vaclav Sipar a Anna k. d. mczi domy Mistiikovym a Matéjové od Doroty, Petra od modrého Iva manželky, za L k. gr. č. Act, pridie Katherinae, 11. 1565, 26. června. Rukop. č. 2118 f. 109. Zmoc- něna jest Dorota, někdy Petra Kosteläka od modrého Iva manželka, domu Anny Sípařky gro gruntovní peníze. Act. fer. 111, post Joh. B. 12. 1565, 10. července. Tamléž f. 110. Marlin Ma- rousck koZi&ník a Kateřina k. d. vedle domu Pavla Mi- stříka a Jiříka Cernohlávka od Doroty, vdovy po Petrovi Kostelákoyi, za Gtyticct puoltiet( k; gr. Act. fcr. III. post Kiliani. (Cást penéz kvituje Anna Siparka.) 13. 1673, 24. cervence. Tamléz f. 346. Vit Ruka- viénfk kodčí a Marta k. d. od Martina Marouska za pa- desáte k. gr. č. Act. pridie s. Jacobi. 14. 1680, 15. dubna. Rukop. ¢. 2112 f. ZI. Jiřík Sv4b a Aona k. d. na rynećku mezi domy Pavla Mistifka a Cernohlávkovským od Marty, vdovy po Vitovi Rukavic- nfkovi kodeim, za LXXX k. gr. ©. Act. postridie Valerii. (Po Jiříkovi Svábovi splácí syn jeho Wolf Sváb.) 15. 1588, 7. července. Tamtěž f. 293. Mistr Ondřej z Palatinu a Dorota k. d. od Wolfa, někdy Jiříka Svába syna, za 76 k. gr. č. Act. postridie Joan. Huss. se, že jest diužna XXV k. gr. č. Barboře, manželce, z Malé Strany a Gabriclovi, Rukop. c. 2117 f. 303. Mandalena XVI. V ulici Kaprové. — C. p. 61b. — 993 4 16. 1689, 17. dubna. Tamtéž f. 310. Kryštof Šnej- der a Kateřina k. d. od mistra Ondřeje Blovského z Pa- latynu za 76 k. gr. č. Act. fer. II. post Reliquias. 17. 1618, 6. prosince. Rukop. ¢. 2114 f. 139. Adam Trojicky, jinak Holeček, a Dorota k. dům na ry- nečku mezi domy Jana Glingenšmida kotláře a Voršily Mistříkový od Kryštofa Snejdera za 250 k. gr. č. 18. 1618, 8. dubna. Rukop. č. 2233 f. 413. Jakož jest Adam Trojický peněz gruntovních XV k. gr. č. vedle kšaftu někdy Kryštofa Snejdera Martinovi tkanickáři, synu téhož Kryštofa, o němž se neví, kde by byl, na právě složil, takových XV k. Kateřina Snejderova, matka téhož | Martina, jest je z práva — vyruéila. ^ 1662, 7. srpna. Rukop. č. 2116 f. 36. Záduší kostela sv. Valentina prodalo dvě poustky, jednu po Ka- teřině Stolové zámečnici a Adamovi Holečkovi, posléz pak po Mikulášovi Taušeroví zůstalý ležící na malém ry- nečku blíž tumplacu vedle cesty za 100 zl. rýn. Janu Sc- verynovi Dyryxovi. Číslo pop. 67c. 1. 1487, 25. října. Ruwukop. č. 2099 f. 451. Post- quam Elsska, relicta Mathie, moram trahens circa Nico- laum Ilumpolecz, impcetiverat Martinum cum simeo naso, olim dictum de collegio pauperum, de quadam simultacione, quam babuit cum prefato Mathia, marito suo, tandem eadem Elsska — fecit racionem — quaquidem racione peracta idem Martinus remansit prefate Elssce XII s. gr. deb. obligatus —. Act. fer. VI. post XI m. Virg. 2. 1460. — Rukop. 6. 90 f. 246. Collegium pauperum. 8. 1455. — Rukop. €. 2105 f. 47. Domus Hrusskonis, ubi olim collegium pauperum vocabatur. 4. 1459, 13. srpna. Rukop. c. 2119 f. KX. 6. Vc jméno —. Já Vít švec řečený Hruška — vyznávám -— že ustanovuji — Jana Pytlíka a Mikuláše Hesolta — poruč- níky Anežky, manželky mé milé, Václava, Havla, Vikto- rina, Hedviky a Margrety, dětí mých a jejich a podle toho také domu mého, v němž bydlím —. Potom pak vuole má jest — aby manželka má — pravú a mocnú hospodyní jsúc — dětí při sobě chovala, je k dobrému a poctivému vedici, jako jich věrná máťi a to tak dlúho a dotud, dokudž by stavu svého neproměnila vdovského. Než kdyby stav svuoj změnila, tehdy tak porúčiem a roz- kazuji, aby poručníci duom i všecken jiný statek mczi lúž manželku a děti rovným dielem rozdieléc a jie dielem jejím odbudúc dětí dále s jich diely opatiili —. Dat. fcr. ll. post Tiburcii. 5. 1460. Rukop. č. 2141 f. 373. Orphani Viti dicti Hrusska suloris: Wenceslaus, Gallus, Victorinus, Hedwigis et Margaretha. 6. 1481. Rukop. č. 2106 f. 86. Johannes bursifex dictus Koleso et Katherina, uxor eius. 7. 1483. Rukop. č. 94 I. f. 43 a 47. Jo- hannes bursifex Koleso et Barbara, uxor eius. 8. 1494. — Rukop. c. 2107 f. 1. Johannes Koleso bursifex. 9. 1498. — ZJumléz f. 144. Johannis bursificis dicti Koleso. 

Strana 294
294 XVI. V ulici Kaprové. — C. p. 67c. 10. 1502, 7. prosince. Tamléz f. 225. Petrus jir- cháf de Nova Civ. Pr. ct Ursula c. d. na rynecku penes domum Martini carpentarii et Jarossi dicti Zibersky a Jo- lanne bursifice dicto Koleso pro XXVII!/, s. gr. pr. Act. fer. III, post Nicolai. 11. 1508, 18. září. Zamtez f. 238. Matheus textor tele ct Katherina e. d. a Petro albicerdone pro XXVII'/, s. gr. Act. fcr. ll. post Lamperti. (Splaceno r. 1510.) 19. 1519, 21. července. Rukop. ć. 2109 f. 55. Vavřinec, tkadlec plátna, a Lidmila К. duom se timi stavy a dvadceli brdy ležící podle Holubáře a Martina tesaře od Malúše, tkadlce plátna, za XXX k. gr. č. Act. fer. V. ante Magdalene. 13. 1549, 1. července. Rukop. č. 2142 f. Z. 1. (Kšaft Vavřince Mistifka tkadlce.) Ji Vavfinec pfijmim MistFik, tkadlec, mé&ténín St. M. Pr. — mou vuoli o svém statku a jmění řídím a to takovou: Jtem manželku má Lidmilu činím mocnou otcovskou poručnicí —. Duom, v kterémž jsem, předkem Lidmile, manželce své, odkazuji a Cirnádcie k. gr. z toho statku a ona má vydati — Bar- lošovi X, Matějovi X, Adamovi X, Janovi VII, Matèjovi VII a Anně X k. (synuom a dceři mé) —. Stalo se v pondělí po sv. Petru a Pavlu ap. 14. 1550. — Rukop. č. 2117 f. 209. Lidmila, někdy Vavřince Mistříka manželka. 16. 1559, 1. září. Tamléž f. 440. Pavel Mistřík a Marta k. d. na rynečku mezi domy Václava Hrubého a Sípařovým od Lidmily, matky své, za XCY k. gr. č. Act. dic s. Egidii. 1568, 4. srpna. Rukop. c. 2120 f. 54. (K&aft Lidmily Misttíkové. Ve jméno —. Já Lidmila Mistr(ková, souscda St. M. Pr. — vuoli svíí poslední o statecku mém, jímz mne P. B. — nadüliti rácil — číním obyčejem takovýmto: Předkem odkazuji Anné, dceïi svÿ, 1 k. gr. a Petrovi, synu mému, 1 k. gr. a Janovi, synu mému, jednu k. gr., neb sem mu prve dosti dala. A což by koli statecku mého pozuostalo, to Pavlovi a Adamovi, synuom mým (však Adam jestli by se domuov vrátil) společně odkazuji —. Stalo se v neděli po sv. Petru v okovách I. 1566. ® 1622, 17. února Rukop. č. 2114 f. 296. Ondřej Flcišer tesař a Zuzanna k. d. na rynečku v osadé sv. Va- lenlina mczi domy Adama loletka a Jana Krystmana obostranně ležící od Pavla Zahoranskóbo z Vorlika na místě: Pavla Daniele a Nathaniele, sypův jeho s někdy Evou, manželkou jeho, splozených, za CC k. gr. č., jakž lo sám vedle kšaftu někdy Voršily Mistříkové, tehýně jeho a báby dotčených synuov jeho, sám měl. Na byvalem Valentinském náměstí. Číslo pop. 64. (U Nymburských, u tří sekerek.) I. 1444. — Ružop. č. 90 f. 105. Niclass cerdo, 9. 1419, 4. května. Rukop. č. 2099 f. 1056. Z strany Petra Paly — a panie Uršily, vdovy po neb. Niklasovi kozeluhovi zuostalé, stala sé jest smlúva o svaté manZelstvo takováto: Ze svrchupsany Pelr vešken statek svój — piiloziti má k nadepsané Uriile, krom toho, že XVI. Na bv. Valenl. adm. — C. p. 64. Burjanovi, synu svému staršiemu, jestliže jeho poslichati a vuoli jeho cinili bude, z toho statku vydáno má býti XL k. gr. Než druhý syn mlazší, jménem Vaněk, prosí, aby v té mieře oddělen nebyl. Pakli by sám z diclu na- pomenul, telda má jemu týž diel dán býti —. Též také paví Uršila všecken statek svój, kromě toho, což jest její miuž kšaftem odkázal, má přiložiti k témuž Petrovi. Dal-li by jim pak P. B. děti spolu, tehdy svrehupsaná Uvšila mé rovnÿ dicl s t&mi détmi mieti. Tak sú sč obě straně svolile: KteréhoZ by kolivék z nich Buoh smrtí neuchoval, že každý moci bude na smrtedlné posteli ХИ к. gr. od- kAzati a otdati kam a komuż sé zdáti bude beze v&ic překážky. Také táž UrBila ku prosbě úmluvčí i Petra, svého manžela, dobrovolně jest svolila, aby menšie viničky polovice, jenž leží za Kartisy mezi vinicemi Vañkov a Jankovú vinařovi, Vaněk, syn mlazší Palóv, do své toliko smrti požíval, byl-li by knězem, ale po smrti jeho aby zasé na tá2 Ursilu ji na děti, kteréž by spolu měli, táž vinička spadla. Act. die b. Floriani. 3. 1450, 27. října. Rukop. č. 90 f. 240. Johannes frenator dictus Trclmal et Aniczka e. d. circa s. Valen- linum penes collegium pauperum ex una et domum ple- bani s. Valentini erga Petrum l'alam pro X s. gr. Act. in vig. Simonis ct Jude. M 4. 1451, 8. srpna. Orig. listina archivu Ceského místodrž. č. 188. Ve jméno božie amen. Já Petr Pala, měštěnín St. M Pr., oznamuji tiemto listem obecné všem, ktož jej uzřie neboli čtúc uslyšic, a na vědomie dávám, że ačkoli dopuštěním božím nemocen jsem a nednèiv na těle, však proto paměti dobré jeho svaté milosti děkuje, úplného rozomu požívaje a tak nechtě rád, což na mne jest, by o statek a zbožíc po mné zuostalj a zuostalé kteří svárové a nesnáze moezi příbuznými a přátely mými dáli se po mé smrti, toto mé poslednie poručenstvic a ko- nečný úmysl vuole mé o stalku a zboží mně darem milosti bożie popielćm zfiedil jsem a zpósobil i mocí tohoto listu a poručenstvie mého řiedím « zpósobuji obyCejem takovÿmto : Najprve a piede viemi jinymi vécmi uCinil scm a ustanovil a &inim i ustanovuji opatené lidi Martina Piknuoskova syna a Jana Střiebrských, přátely mé milé, všech vécí dolepsanych pravé a mocné poručníky, věře jim nad jiné, že sě k lomu s pilnost( piiciniti budú, aby podle mé vuole tuto vy- psané tak všecko šlo a k miestu i konci bylo privcdeno skutečnému. Podle toho pak, jakož podle smluv svatebních mezi mmí a paní Ursulá, manZelkü miü, smluvenych tak jest vymienéno, abych já za zdravého Zivota nebo v ne: mocné jsa posteli dvanádcte kop gr., komuż bych chtěl, odkázal; z těch Burjanovi. synu mému slaršicinu, odkazují čtyři k. gr., Vaňkoví, synu mému mladtiemu, šest k. gr. a na opravenic kostcla sv. Martina dvě k. gr. Item jakoż jsem zahradu kúpiv z Vaňkových penéz, syna mého, dal za tńż zahradu pót k. gr., jest vuole mó a tak ted roz: kazuji a porúčiem, aby ty penězi témuž Vańkovi zasć byly vráceny a dány. ltem čtyři sudy vína Burjanovi a Vaňkovi, svrchupsaným synóm mým, za ten statek, kterýž jim pani Margreta, babka jich, byla odkázala a já pobrav jej га), otkazuji a otdávám. Мет odkazuji Burjanovi zvláště XX k. gr., aby mu paní Ur&ulou, manzcllá mit, bylo dáno, a to i ona sama svolila jest k lémuž. Item odkazuji témuž Burjanovi plášč muoj šerý, pancicř lepší, meče Lii a všicku jiní braň mú. Ostatek pak všeho statku mého, to jest duom, v němž bydlím, a všecky nábytky, vinici, zabradu i jiné všecky věci, na čemž by ty záležaly, nie nevymieńuje kromě domku malého, kterýž Vančk syn muoj, dříve knihami zapsán již má, odkazuji mocně panic Uršule, manželce mé, podle smlúvy svatebnic, kteráž 

Strana 295
XVI. Na býv. Valent. ndm. — C. p. 64. také v knihách jest zapsána, věře jí a úfaje, že najprvé dluhy mé, jimiž bych komužkoli byl povinen, ježto by to řádně právem mčscským bylo ukázáno, pěkně každému zaplatí bez nesnází a na mú také duši z toho bude po- mieti, jako má věrná manželka. Také vyznávám, že těmito dluhy jsú mi osoby dole- psané povinny: Jindřich Hamerník z Zeskova XVI k. gr., ato i Martinovi, svrchupsanému poručníku mému, svědomo jest a známo. Ty manželce mé výš jmenované otkazuji a dávám, a k tomu na PeSatovi z Kosief VIILk. a XVI gr. a na Rybovi VI'/, k. ; it. Hamerník opět jiného dluhu, kterýž mi na něm Sigmund, kovář dobré paměti, kšnftem a posledním svým poručenstvím jest odkázal, dlužen mi XV k., z těch odkazuji Pechové synu za Malú Stranú by- dlejíciemu V k. gr., Vaňkovi, synu méimu, Vl k. a Burja- novi III k. Item. Krkavec, podruh muoj, za dvojí Gin2i dlużen mi zuostávi, to jsem jemu odpustil i odpúštiem. Na potvrzenie toho prosil sem slovůtného Jana z Byslavic rychtáte a opatrnych pánuov Jana z domu Kočovníkova a Vita krajcicho, konšeluov přísežných St. M. Pr., že jsú pečeti své dali přivěsiti k tomuto listu. Jenž jest dán — I. padesátého prvého ve čtvrtek den Matky B. sněžné. 5. 1451, 20. listopadu. Rukop. č. 2099 J. 1087. Václav, rečený Váňa, z Kvčtova, mocný a najvyšší ubrman s povolením panským od stran dolepsaných prošený a vydaný, to jest mezi paní Uršilú, vdovú po neb. Petrovi Pavlovi zuostalí, z jedné a mezi Vaňkem, synem téhož Paly a jejím pastorkem, z strany druhé o všechny puotky a nesnáze od týchž stran před něho k rozeznání spra- vedlnosti položené, kteréž sě statku po témž Palovi, muží panie Uršilinu a otci Vañkovu zuostavenému, dotýčí, jímžto z vobú stranú před ním sé vinili. | A zvláště, že Vaněk prvepravený vinil jest paní Uršilu i statek po otci jebo pii ní zuostalf jest natiekal tiem, že otec jeho statek Marettin &lojiernitin z Nového M., tety jeho, jemu a bratru jeho nebožci Burjanovi kšaftem jejím posledním odkázaný k sobě pobrav i domek též Maretky prodav, to všecko jest utratil, žádaje aby mu to bylo vráceno z toho statku. Proti němužto paní Uvšila táhla sč jest na smlívy svatebnic, kteréž má s jeho otcem, ježto v kni- hách městských jsú zapsány, že ona ke všemu zboží po otci jeho zuostalému, tak jakž ho živností přebyla a knihy na to má, jest spravedlivějšíc, než kto jiný. Kromě těch XII k., k nimžto sobě moc týmiž úmluvami svalebními otec jeho byl pozuostavil, aby je mohl, komuz by chtól, dáti, jakožto již kšaftem a posledním svým poručenstvím uéinil jest. Vinicci téhož Vaňka, pastorka svého, z toho, že jí mnohé věci po smrli jejieho muze a otce svého pobral jest, nemév bráti. Podle toho dotýkajíc, že muž její dal jest Vañkovi a jeho bratru z statku jejielio diely jich, ježto by nikoli byl tolik jim a tak mnoho z svého zbožic nemohl dáti. A ona k tomu svolila tak a tiem úmyslem, aby jiný statek tiem j( svobodnéji byl. Takz ubrman nadepsany váze to s radú innoho dobrých a mú- drých lidí, že Vaněk i s bratrem svým nikdy sú úmluvám svatebním otce svého neodpierali, ani otce v těch časicch čím vinili a diely své již přijali; nechtě by dalšie ruoz- nice rostla skrze to mezi nimi, takto jest v plné radě vypověděl pod padesáti kopami základu a pod tú pří mocně: Jakož paní Uršila měla by dáti Vaňkovi XX k. gr., kteréž Pala nebožci Burjanovi, bratru Vaňkovu, s volí její kšaftem svým jest odkázal, aby též paní Uršile z těch XX k. za ty věci, kteréž jí Vaněk pobral, neměv bráti, j stiem, což jest vína vySenkoval, pocítajíc, seSlo XII k. gr. a ona aby jemu dodala a vyplnila k tomu ke všemu VIII k. gr. na roky dolepsané —. A těch X k. gr., XVI. Na byv. Valenl.. nam. — C. p.64. 295 z nichzto Pala Vaikovi VI k. a Burjanovi III] k. svym posledním poručenstvím jest odkázal, aby paní Uršila Vañkovi dala a vyplnila —. A duom Paluov, vinice obč, chmelnice i jiný všecken statek aby již při paní Uršile zuostal dědičně —. Act. sabbato ante Present. M. V. 6. 1452, 18. ledna. Rukop. č. 2099 f. 1089. Stala sé jest úmluva o manželstvo svaté — takováto — že paní Uršila [vdova po Petrovi Paľovi] dala jest a dává po sobě duom svój, v němž bydlí, na Uhelném trhu po- ložený mezi domy Víta krajčího a Matěje kováře obostranně, a vinice dvě, z nichžto jedna leží nad Košiecřem mezi vinicemi Mikuláše súkenníka z Pořicčie z jedné a Blažka Skody z strany drubé, a druhá leží mezi vinicemi Václava Búbelíka a Václava Moravčice, a k tomu chmelnici, kteráž leżi vedle chmelnice Hanu$ka sladovnika a Chmeléřčiny. A proti tomu Jan svrchupsaný dal jest a dává domy svá dva, oba v jeden sdélaná u M. B. na lúži položená, a piva pět a čtyříidceti varóv a k tomu vinici proti hradu na Opíši polożeni, taková mérá: Kteryz by kolivék z svrchupsaných manželuov druhého živností přebyl, aby takový statek veškeren naživého zuostalého plným právem připadl — s taková vymienkü, Ze kazdy z nich bude moci XX k. gr. toliko z toho statku za svého zdravého života neb na smrtelné posteli odkázati, komuž by chtěl bez překážky druhého —. Act. die b. Prisce. 7. 1452, 16. února. Zamléž. Jan Kosthoří postúpiv domu svého u M. B. na lázi položeného s povolením panie Uršily, své manželky, ve XL k. gr. paní Lidmile, tchyni své, kterýchžto XL k. Martinek, syn panic Marušky, prvnie Zeny Kosthoïieho, téZ panf Lidmile kSaftem jest odkázal; i miesto tobo domu týž Jan K. přiložil jest XI, k. hotových ku paní Uršile. Act. fer. V. post Valentini. 8. 1489, 14. července. Rukop. č. 2141 f. 48. Quemadmodum controversia orta est inter Duchkonem et Katherinam, conthoralem ipsius, parte una et Wenceslaum et Annam, orphanos olim Johannis Drchmal, parle altera occasione substancie tocius post prefatum Johannem D. derelicte, qui quidem Johannes D. sine testamento de hac vila discessit, tandem facta est amicabilis concordia — quod circa Wenceslaum et Annam, orphanos prefatos, domus — manere debet. Et de illa substancia — Duch- koni et Katherine medietatem vinee dare debent. — Act. fer. IIl. post Margarethe. 9. 1494, 27. října. Rukop. ë. 2107 f. 71. Johan- nes cerdo e. d. penes domum plebani ecclesie s. Valen- tini et domum Johannis Koleso bursificis a Wenceslao Drchmal cirothecario pro XL s. gr. pr. Act. in vig. Sim. et Judc. 10. 1502, 20. fijna. Tamléz f. 223. Jarossins Zi- bersky el Barbara e. d. penes domum Martini sarloris (!) a Johanne cerdone pro XLV s. gr. pr. Act. fer. V. post Luce ev. 11. 1505, 22. února. Tamież f. 263. Martinus ca- nulator dictus Holubarz e. d. a Jarossio sanajtrník pro XL s. gr. pr. Act. sabbato ante Oculi. 19. 1619, 22. ifjna. Rukop. ć. 2109 f. 73. Zig- mund Krátkf a Anna k. d. na rynecku a podle domu farárského od Martina Holubare za XXXVII, k. gr. pr. Při tom jest toto oznámeno, že on Zigmund má jemu Holubářoví hned dáti XXI kamenóv sanetru a on Holubář ten sanetr zdělaje na prach, má jej, ten prach, což ho z těch XXI kamenuov nadčlá, jemu Zikmundovi dáti. A potom on Holubář tím prachem, kteříž dluhové na tom domu jsí, má platiti. Act. sabbato post XI m. virg. 

Strana 296
996 XVI. Na býv. Valenl. nám. — C. p. 64. 13. 1620, 22. června. Tamléž f. 119. Pavel rybář, zeť Brychtuov, a Ludmila k. d. od Zigmunda Krátkého za XXXV k. gr. pr. Act. in vig. s. Joh. B. 14. 15624, 5. července. Rukop. č. 2110 f. 46. Jan forman malý a Marta k. d. podle domu kněžského od Pavla rybáře za XLIIl k. gr. č. Act. fer. III. post Pro- copii. (R. 1581 splácí Marta malá Janková.) 15. 1530. — Tamléz f 340. Marla, vdova po Janu formanovi, vzdala dům manželu svému Simonovi. 16. 1538, 10. fljna. Rukop. ë. 2111 f. 232. Martin 1Truby a Anna k. d. vedle fary a Jiříka Raka od Marty malé Jankové za LXXVII'Jg k. gr. &. Act. fer. V. post Dionisium. . 17. 1566, 4. června. Rukop. č. 2118 f. 109. Jakub Slemer kodčí a Anna k. d. vedle fary a Jana Veseckého od Anny Hrubý formanky a manželky Václava Vacka za 125 k. gr. č. Act. fer. II. post Asc. d. 18. 1570, 11. srpna. Tamléž /. 259. Tomáš Nym- burský kodčí a Dorota k. d. vedle fary a domu Václava Kyntera z Moren od Anny, po Jakubovi Slemerovi kod- čím vdovy, za 250 k. gr. č. Act. postridie Laurencii. 19. 1584. — Rukop. č. 2205 f. 44. Tomáš jinak Jan Nymburský kočí — duom svuoj, v němž bydlí, ležící vedle fary sv. Valentina — dává Dorotě, manželce své, Jindřichovi Šťastnému a Kateřině, dítkám svým, spo- lečně na rovný podíl. Též dvuor pak svuoj s krémou ve vsi: Hostivaři. 20. 1594, 12. května. Rwkop. c. 2112 f. 419. Jiřík Biskup k. d. blíž břehu při faře sv. Valentina od Marty Nymburské i na místě Jana a Anny, děti jí Marty, za 600 k. gr. & Act. fer. V. post Stanislai. 21. 1600. — Rukop. & 2113 f. 160. někdy Matese Gence a již Jifíka Biskupa manželka. 22. 1600, 19. dubna. — Viz díl I. str. 208. č. 14 a 15. 23. 1618, 3. října. Rukop. 6. 2114 f. 241. Jan Procházka a Markéta koupili sobě, Lorencovi Krystmanovi kotláři, zeti svému, a Anně m. j. a dceři své, dům vedle fary sv. Valentina u Nymburských řečený od Reginy Prosdokonymové za 560 k. gr. č. (Splácí ještě r. 1620.) * 1645. — Listina č. L.—451[57. Lorenc Kryst- mon kotlář dům rozšířil koupivše za nějaký kotel od pp. šestipanských úředníkův vohradu od starodávna k kostelu náležející vysázenou, aby v ní mrtvá těla v čas morové rány, že by snad krchov nepostačoval, pochovávaly. Item zastavěl vrata skrze kteréž mrtvá téla bejvaly donášena jak do té ohrady, tak i do krchova z těch domů, jenž byly blížeji vody na břehách, kteřížto břehové od staro- dávna jmenují se smetiska. Číslo pop. 63. (Fara sv. Valentinská. Viz výše kostel sv. Valen- tina.) Rejna, | XVI. Na byv. Valent. nim. — C. p. 62. Cisio pop. 62. (U pergamenfki.) Viz následující číslo pop. 58. 1. 1635, 20. listopadu. Rukop. č. 211! f. 115. Václav Měsíček a Anna k. d. od Jana Svestky a Anny, sestry jeho, za XV k. gr. č. Act. sabbato post Elisabeth. 2. 1536, 28. června. Tamtéž. f. 136. Jiřík Rak k. d. mezi domy Jana Klusny a Simona formana od Václava Mósićka za XXII'/, k. gr. ©. Act. in vig. Petri et Pauli. 8. 1544, 28. února. Rukop. č. 2117 f. IZ. Zvcden jest Stépán Fukáček na duom Jiříka Raka pro LIII'/, k. gr. m. podle ortele pány soudci učiněného, Act. fer. VI. post Cinerum. (Dluh zapsán v rukop. ©. 2184 Г. 938.) 4. 1558, 20. června. Zamléž. Anna l'ukácková po- stoupila spravedlnost svú, kterúž má na domu Jiříka Raka — Jiříkovi z Vesce. Act. fer. III. post Vitum. 5. 1556, 20. dubna. Kopiar v arch. míslodrz. 1. 9S. (List otevřený Jiříkovi Rakovi s strany dopomožení práva.) Ferdinand etc. urozeným, statečným, slovutnym rylířóm, vladykám a méstóm i jiným všem poddaným našim zc všech stavův království Ceského, věrným milým, milost naši královskú a všecko dobré vzkazujem. Vtrni mili! Vznesl jest na nás Jiffk Rak z St. M. Pr., kterak Jiřík Stejnoch spolu s bratrem svým Matiášem nenáležitě s ním zacházeti a stateček jeho jim svěřený produavše peníze utratili a odtud se pryć bráti jméli, prosice nds v tom za tento list odevřený náš, aby dotčené osoby, kdež by je postihnouti, na nich práva dosáhnúti inohl; kdež znajíc prosbu jeho slušní býti toho sme jemu odepříti nemohli, a protož vám všem i jednomu každému obzvláštně po- roučeti ráčíme, abyste dotčenému Jiříkoví Rakovi na těchž dvou svrchujmenovaných osobách neb jedné z nich, kdež by je s tímto listem naším postihl, práva dopomohli a v tom jemu žádných překážek mimo pořádek nečinili ani komu jinýmu činiti dopouštěli jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském v pondělí po Svátosti léta ete. LVI°. 6. 1565. — Rukop.č. 2118 f. 109. Jana Vescckcho. 7. 1568, 28. července. Rukop. č. 2118 f. 202. Jan Cernín z Chuděnic a na Oujezdě k. d. od Daniele Ve- seckého z Vesec i na místě Pavla bratra, též Anny, sestry | jeho z Vesec, za 55 k. gr. c. Act. postridie Mariac Magd. 8. 1570, 12. dubna. Zamléž f. 248. Václav Kyn- ter z Moren k. d. mezi domy Jana Klusny a někdy for- mana Hrubého od p. Jana Cernína z Chudénic a na Oujezdé za 94 k. gr. ©. Act. fer. III. post Reliquiarum. 9. 1618, 27. srpna. Rukop. č. 2114 f. 128. Kilian ; Geyslinger zlatník a Kateřina k. d. jdouce na rynecek mezi domy Tomáše Lymburskýho a Barbory Housarky od paní Markéty Dejmové z Moren na Cimelicích a Ne- řestcích, jak to mela po otci Václavovi Kyntcrovi z Moren, za 650 k. gr. č. 10. 1616, 20. června. Tamléž f. 206. Ondřej Mitt- ler pergameník a Markéta k. d. od Kateřiny, vdovy po Kiliánovi Geyzlnicerovi, za 300 k. gr. c. * 1668, 28. června. Rukop. ¢. 2116 f. 221. Vor- Sila Berova oznámila, jakoż jest do špitála sv. Pavla při- jata a pp. úředníci téhož špitála za ní 14 zl. 20 kr. na domečku jejím mezi domy Michala Federa kotláře a Mar- tina Góoble zedníka ležícím od starodávna u pergament- níků řečeným ujištěných zapravili, pročež že ten a takový domeček, jakž jest jej po neb. Ondiejovi Mittlerovi a Markýtě manželích, jakožto vlastní teta, měla, postupuje témuž špitálu. (Spitál prodal domek ještě tćhoż roku per- gamentníkovi Kristiánu Schayerovi a Katcriné m. j.) 

Strana 297
XVI. Na byv. Valent. nám. — C. p. 68. Číslo pop. 58. 1. 1444, 18. srpna. Rukop. č. 90 f. 103. Wen- ceslaus pilcator ct Jana emerunt domum contra ecclesiam s. Valentini sitam contigue penes domum eiusdem Wen- ceslai ex una ct Niclasii cerdonis partc ex allera pro V fertonibus gross. erga Annam, relictam Wenccslai dicti KřížaJa. — Act. fer, III. post Assumpt. M. V. 9. 1479, 10. března. Rukop. č. 2119 f. T. 1. Já Václav klobúčník — duom muoj u sv. Valentina, v némz bydlím — otdávám Janě, manželce mé, aJankovi, vnuku mému —. Act. fer. Jill. ante Gregorii. 8. 1482, 10. května. Rukop. č. 2119 f. V. 3. Ve jméno —. Já Jana klobúčnice — vyznávám — že duom muoj, v němž bydlím, s zahradú proti témuž domu, obé blíž kostela sv. Valentina, dala sem Janovi, vnuku mému, synu nebožce Víta klobučníka, syna mého —. Act. fer. VI. post Stanislai. 4. 1486, 31. srpna. Rukop. c. 2106 f. 186. Johan- nes pilealor Poledne et Katherina c. d. penes domum Johannis Drchmal sitam aput commissarios olim Viti pile- aloris cum consensu Johannis, filii memorati Viti, pro XVIII s. gr. pr. Act. fer. V. ante Egidii. 5. 1494, 9. června. Rukop. ć. 2107 f. 63. Bolu- slaus pileator Fuka dictus ct Katherina e. d. a Johanne pileatore Poledne pro XXI s. gr. pr. Act. fer. JI. ante Barnabe. 6. 1494. — Tamléz f. 68. Georgius pellifex et Johanna na rynccku in acie penes domum Wenceslai Drchmal a Katherina, rclicta Bohuslai Fuka pileatoris, pro XXII'/a k. gr. pr. (R. 1697 splác( Johanna, Urbani pel- lificis conthoralis.) 7. 1499, 23. fijna. Tamież f. 178. Petrus sartor et Katherina c. d. ex opposito ecclesie s. Valentini in acie pencs. domum Johannis ccrdonis a Katherina, con- thorali Urbani pellificis, pro XXIII s. gr. pr. Act. fer. ll. post XI m. virg. (Bez kvitanc(.) 8. 1501, 19. února. Tamléz f. 245. Johannes pistor dictus Hnat de Nova Civ. Prag. ct Magdalena e. d. in acie. penes domum Jarossii sanajunik a Johanna, Urbani pellificis conthorali, pro. XXIII s. gr. pr. Act. fer. ll. post Julianc. 9. 1511, 11. srpna. Rulkop. ¢. 2108 [. 80. An- dreas cultellator dictus Sswestka et Johanna c. d. acialem penes domum Martini llolubáf a Martino doliatore, Jo. hanne Hnat et Magdalena, conthorali eius, pro XVI s. gr. pr. Act. in crastino Laurencii. (Zaplaceno r. 1524) 10. 1518, 10. ledna. Rukop. ć. 2108 f. 216. Urban mydlář a Markéta k. d. na rohu proti krchovu a podle Ondřeje Svestky ležící od téhož Ondřeje Svestky za 1X k. gr. pr. Však s touto přímienkou: hradbu, kterouž mají mezi sebú dělati, tu zeď na dvoře, kteráž je má děliti, má ji Urban sám nasvuoj náklad udělati, pak nahoře na mazhúze na tu hradbu mají oba společně nakládati. Act. sabbato post Epiph. (R. 15-9 splácí vdova Markéta.) 11. 1522, 93. srpna. Rukop. C. 2109 f. 248. Jan Cepcl rajmar a Anna k. d. podlé Ondreje Svestky od Markéty, vdovy Urbana mydláře, za VI'[, k. gr. pr. Act. in vig. s. Bartholom. 12. 1582, 21. února. Rukop. č. 2111 f. 15. Jan Klusna a Anna k. d. na rohu vedle domu Svestky nozíre od Lidmily, manželky Jana Fryza, za 62'/g k.C. K zádu&f sv. Valentina vedle k3aftu Anny Cepclové md se splatiti V k. gr. ©. Act. fer. LI. ante Petrum cathedratam. XVI. Na bjv. Valenl. ndm. — Č. p. 68. 997 18. 1565, 29. března. Rukop. ¢. 2118 f. 99. Jan Klusna dává duom v osadě sv. Valentina ležící Janovi Hluchému, Evé m. j. Act. fer. V. post Incarn. Domini. 14. 1679. — Rukop. ¢. 1059 /. 26. (Svědomí mezi Evou, po Janovi Hluchém z domu Klusnova vdovou, a Jancm Koníkem a Kalefinou m. j.) Petr Chyba s břehu: Byl Jan Hluchý chudý člověk u Jiříka Koníka, potom sňal se s toulo Evou a tetu její Klusnová udělala jim vesel. On na den dělával i drvoštěpem býval a když Evy teta Klusnová umřela, Klusna přijal je k sobě; on potom byl mistrem v pivovife az do smrti. — Johanna Korbelová bečvářka: Jan Hluchej byl sladovnikem u myho neb. p. tatíka, potom býval mistrem v pivovářích, oblíbil sobě Evu Klusnovu k stavu manželskýmu. Oba dva chudí byli a Klusna nebožtík veselí jim udělal. Můj neb. p. tatík i p. Ondřej, manžel můj, byli na veselí i paní matka má nebožka a já tolikýž. Po tom veselí byli jsou v podruží u sv. Valentina na faře, on tyčky na den dě- lávai lidem neb. Jan Hluchý. Potom když manželka ne- božlíkovi Klusnovi umřela i přijal k sobě manžely i s dítkami neb. Klusna, aby ho opatrovali a smrti ho do- chovali. I tak jim ten stateček, když ho smrti dochovali, odevzdal. 16. 1580. — Rwkop. č. 2112 f. 82. Eva, někdy Jana Hluchého [téz Klusnová] a jiZ nyní Jana Housera manželka. 16. 1580. — Rukop. č. 1059 f. 108. (Svědomí mezi Barborou Hudcovou a Marjanou Veseckou.) Anna Hronková svědčila: To v paměti dobrý mám, že sem se- děla u krchovu sv. Valentina na prahu s Maruší Lesnou, nepamatuji, kolik jest tomu Jet, přišla mezi nás Vesecká Marjána, sedla tu taky a po malý chvíli šel tudy nějaký mlädencc a Vesecká vrhla po něm hubou, že nám nedal pozdravení; pověděla: Pejcha, nebyl tak pyšnej, dokud neukradl tří set p. Prošovskýmu a tulichu stfibrnyho ztlučenýho. Já se rychle trhla i když jest to ona pověděla: Ten Floriánek Ríhovic, ty kurvy klatovsky bratr. Bysteż mi ho prvy ukázali, abych mu vü&i pohledéla. V&ak jest něco mladýho a což mu ten pán nic neříká tak o hrubou sumu. I neví, tak pověděla, aby je on neukradl. — Mar- kýta, Jana Lesnyho kodčího žena: Před kolika lety šla sem ze dvoří a Vesccká vyhlídala z vokna, optala se mne: Kmotřičko, kde jdeš? Já pro něco šla k Ríhovüm. Ona mi tak pověděla: Povčzíš ty Salomeně Klatovský kurvč, kdyby nebylo Prošovskýho peněz, že by neměla košile na sobě ani tykytový sukně, že jest Florian: ukradl Pro- šovskýmu, když u něho sloužil, tří sta tolarů, že je měla v rukou a z těch že jí koupil sukni tykytovou, že byly čistý kurfiřstský tolary a tulich stříbrný ztlučený taky že vzal Prošovskýmu. Tak mluvila Marjána Vesecká: Já jí řekla: Mlčte milá paní Marjáno, škoda mládence, kdyby svědčil Prošovský. Ona prej hrom po něm, necht ne- krade. Potom podruhý seděla sem s Hronkovou na prahu sv. Valentina, rozprávěly smc sobě a Marjána Vesecká příšla k nám, taky s námi rozpravěla a Florian Konik vyšel z rynečku mimo nás. Marjána ohlídla se, mrdla po něm hubou: Hle, co je pyšnej Prošovskými penězy. Jme- novala tři sta a tulich stříbrný že ukradl. Opčt před hody přišla k Nymburskýmu, ptala se, co dělal u nás Prošov- ský. Povíme, že se ptá, že se ztratily mu při tulichu stří- brný groše. Marjána: Prej, bude-li se ptáti, doptá se po níti klubka, My řekly: Stojí s Florianem Valentin. Ona prej, klerak nyní chce státi, však sem já Valentinovi po- védéla pred dvéma lety, Ze jest to pokradl. — Dorota, Martina tarmareéníka Zena: Když bylo některý čas, měla Eva Klusnová svadbu a Vesecká la, obsflala j{ Barbora 38 

Strana 298
998 XVI. Na byy. Valenl. nam. — C. p. 68. Hudcová. Stála tu Hudcový Barbory dcera před mým krámem a ona šla tudy Vesecká: Kmotřičko má milá, což mne Eva matka obsílá, ját toho svědomí dnes nemohu vydati, neb mají všichni páni z rady u nás bejti; však já jí nápotomní cas lépeji to povím a vysvědčím, co jest mi po lotru. Tak Vesecká fekla a já j( řekla: Má milá paní Marjáno, co ste vy se pak svádily, Ze vy na sebe lo vodkrejváte? A ona mně řekla: Má milá paní Doroto, přijela sem od přátel, nebyla sem doma, plala sem se Evy Klusnový. Tak Marjána Vesecká řekla: Kterak se mají všichni? A ona pověděla, Ze všickni dobře, než Flo- rian že mnoho peněz má, že utrácí a hesuje, že sobě koupil koně za XVIII k. a všecko, což na koně náleží, a že sobě koupil sukničku druhou a sestře tupltykylovou sukni za X k. Když sobě některý čas bratří dávali zlo- děje, Jan s Floriancm, ještě měla u sebe Klusnová 23 nebo 24 k. Když potom bála se ty těžkosti nějaký i řekla svému muži neboëtfkovi některý čas: O můj milý Jene, mám u sebe Florianovy peníze, bojím sc nějaký těžkosti, neb jest on škodu udělal p. Prošovskému. Má milá Evo, když tomu lépe rozumíš, řekl její muž, pošli pro něho, ať je sobě vezme. Poslala hned na druhý den, vzal je. To pravila mi Vesecká stoje u mého krámu a to sem od ní slyšela, že jesti každý den mívával pozounáry, že jim po tolaru platíval. 17. 1581, 27. února. Rukop. c. 1135 f. 239. (Jan Koník na místě Kateřiny, manželky své, s Evou Hluchou.) Jakož jest Jan Koník, i na místě Kateřiny, manželky své, obeslav a připraviv ku právu Evu, někdy Jana Hluchého manželku, obvinil ji z toho: Kdež na onen Cas Jan Klusna statek svůj zapsal knihami městskými Janovi Hluchému, této Evě, manželce jeho, a dětem jejich a poněvadž on Jan Koník jednu dceru dotčeného někdy Jana Hluchého a jí Evy za manželku jest pojal a jí tu také díl náleží, s níž on společnost statku zadání učinil, protož žádá, aby Eva takový statek všecken rozdělila i počet pořádný uči- nila, tak aby Kateřina, manželka jeho, také svého dílu jako třetího pożiti mohla, nechce-li, aby právem k tomu přidržána byla. Nebo i to se oznámiti může, že po něm Klusnovi zistalo 3!/, sla uherských fi., řetěz ve 10 ko- pách, 7 koflíkův, konvička stříbrná, kteráž prodána jest, též co dluhuov a jiné staré mince bylo, to všecko za touto Evou zůstává, žádaje podle práva za opatření. Proti tomu od Evy, někdy manželky Jana Hluchého, po vzatém hojemství za odpověď jest dáno: že ona té takové žalobě odpírá, pravíc jí Janovi na místě Kateřiny, manželky jeho, povinna nebýti, nebo když kdo takovým způsobem komu statek svůj odevzdává, že rodičové za živobytí svého nebývají povinni dětem svým o týž statek se děliti, nýbrž tíž rodičové mohou takový statek prodati, utratiti a díti, kam chtějí, a tak jí Evě a manželu jejímu Janovi Hluchému od někdy Jana Klusny statek jest dán. A také po dotčené dceři své jemu Janovi poctivou vej- pravu, kteráž stojí za 200 kop, a netoliko na šatech, i na klenotech díl, k tomu ještě na hotových penězích 50 kop míš. jest dala, dále jemu ničímž více na ten čas po- vinna není. Na to od püvoda: Neodpfrá, aby Klusna statku svého tím způsobem, jakž žalováno, dáti neměl, ale aby Kateřina, manželka jebo, na svůj díl čekati měla, až by Eva umřela, praví, že tím povinna není, nebo by snad nic nenalezla a se vším by se neshledala, jako i nyní týž statek nemálo zmenšen jest. Protož povinna bude jej rozděliti a Kate- řině dáti, co jí náleží. A s strany vejpravy a věna nedala ona jí nic z toho podílu, kterýž po Klusnovi jí nápadem přišel, žádaje v tom za opatření. XVI. Na byv. Valent. ndm. — C. p. 58. A souce strany sobé na odporu, jest jim cas a ter- min od práva k prüvodüm uložen; kterýžto když přišel a strany stály, Koník i na místě: manželky své, původ, dal cisi zápis dání stutku od Klusny liluchému, Eve, manželce jeho, a dědicům jich, svědomí rejstry zavedené, jedno listovní od Marty Repíkové, k tomu mluvě, jaká žaloba na onen čas prošla, ta v pamětí i v poznamenání zůstává. Pak k provozování jí teď slyšán zápis dání, jímž Klusna všecken statek svůj dává Janovi Hluchému, mistru pivovarskému, Evě, manželce jeho, a dětem jejich. A po- něvadž Kateřina, dcera jí lčvy, k letům přišla a manžela jeho Jana sobě pojala, a svý spravedlnosti nápadní hle- daje provedla jest, že dům před rukama jest, v němž Eva posavad bydlí, též zlatých uherských že na dvou šňů- rich po Klusnovi do pül Glvrta sta j co jich v pytlíku bylo, tolikéž co kofliküv po nèm zůstalo, i v lom ve všem Koník s manželkou svou podle vzdání společného třetího dílu žádají, aby Eva, jakožto starší, ten dům, zlatý i ko- fíky na tří díly rozdělila, aby každý svého mohl požívati. A poněvadž žalobu provedl, nemíní více zancprazdňovati, zvláště poněvadž žalobě neodepřela, aby neměla dáti, to- liko tim se zaslirala, Ze by nebyla povinna až po smrti, ale na to Jan s manželkou svou Ćckali povinen není. Jakoż i na to nálezové sou, dav jeden mezi Kateřinou Alexandrovou a Dorotou Kuchynkovou čísti, že dcery zletilÿ nejsou povinny na své dily èekati smrli mateře své, nebo i Dorola Kuchynková musila se s dcerami svÿmi, souci živa, děliti; protož i ona Evu tím také po- vinna bude, žádaje podle toho zůstaven býti. Proti tomu od Evy obviněný jest mluveno: V zápisu čteném Klusny není doloženo, aby děti zejména postaveny byly. A v kterých zápisích to tak bývá, že se děti zejména nekladou, musejí dětí na tom přestati, co jim rodičové dadí, protož Kateřina též na tom přestati povinna bude a jest. Svědkové praví, že se něco kollíkův: nacházelo, ale v nièemZ se nesrovnávají, než jiní jináče svědčí. A co zůstalo, najde se v inventáři; davší jej čísti mluvila, že se ten inventář s svědky nesrovnává. A aby se poro- zumělo, jaký náklad na Kateřinu, dceru svú, učinila, předně na šaty ložní i chodíc( v vejpravé dané nalożila 200 kop, dala jí stříbrný pas za 86 kop míš., též dupl- dukáty tři, prsteny zlatý dva, též Koník vzal prsten zu 8 kop míš. ltem dva kollíky, řetízek stříbrný za G kop míš, a k tomu 50 kop hotových jim dala. Na to vejše naložila také na pohřeb Klusny 20 kop, a na pohřeb Hluchýho, manžela svého, otce Kateřiny, 10 kop míš.; též chovaje jcho Jana, manžela svého nemocného, utratila do 12. Item po smrti Klusny na staveni sklepu nalożeno do 30 kop. A co pak na stravu na všecky nakládala, může každý rozuměti. A dále ukáže se také, co dluhů za Klusnu zaplaceno jest, davSi pfedné Císti priznání Klusny na 17!/, kop gr. čes. p. Kožíškovi náležejících, též kvi- tanci od Jana KozíSka na tu sumu ucinéná, a ted ji také ke škodám tímto soudem ženou, tak že se toho všeho vydání přes 575 kop najde. A kterak by tedy Eva měla povinna býti Kateřině z toho ze všeho třetí díl dáti, an všichni na to živí byli, Hluchý také svého nic neměl, na den dělával, jakž svědkové seznávají, auobrz jedna dcera ještě na to se chová a náklad na ni se činí. Dále k tomu ke všemu mluvila: poněvadž takové vydání nachází, předně, co Janovi po Kateřině dino, potom co dluhův zaplaceno i jinak vydáváno, anobrž také všickni na to Żivi byli a ještě jedna dcera na to se chová, nebude Eva povinna jí co vydávati. A Kateřina povinna jest na tom přestali, pokudž smlouvy svadební ukazují. Protož ji mimo smlouvy do smrti ničímž není povinnovata. A provede se i to, že 

Strana 299
XVI. Na býv. Valent. nám. — Č. p. 58. v kterém zápisu děti zejmena postaveny nejsou, rodičové povinní nejsou dětem co statku vydávati, davší nález jeden z Nymburka s reformací mezi Viktorinem Opendou, détmi někdy Matouše Opendy, a Dorotou Opcndovou, též vá- clavem, synem téhož Matouše, čísti, podle něho žádala zůstavenu býti, Zase od püvoda: Neslyšel on, aby co vedla, proč by Eva nebyla povinna dceři vydati, co jí náleží. Na- stoupeno na to, že Klusna nejmenoval dětí v zápisu, an druhé dcery její Johanny také nejmenuje, však proto Eva jí sama jeden díl přivlastňuje, a poněvadž Johance bez jména přivlastňuje díl z statku Klusny, tehdy též na Kateřinu díl jeden spravedlivě případnouti má. Praví, že mnoho naložila na Kateřinu i jinak, a počítá přes 5C0 kop, ale lo jest všecko bez důvodů a ničímž; chtěla-li: čeho užití, měla to svědky dovésti a ukázati; ježto kdyby to průchod míti mělo, co kdo mluví a čte před právem, aby hned tak přisouzeno býti mělo, muselo by se někomu skrácení sláti. Inventář jim na žádnou škodu není, a že se skrovně statku nachází, že v 8 létech mnoho utraceno, když přijde k dělení, musí Eva přísahou spraviti. A kdež praví, že mnoho utratila, tak jest; a protoZ nemola se Jan a Kateřina dále dívati, k ní hledí prve, než by všecko utratila. S strany pohřebu manžela byla povinna jeho dáti pochovati, ale ne na cizí statek. Kvitanci se místo dává, v vysvědčení smluv svadebních malá platnost jest, neuka- zuje nicímž, aby co věna dala. Nález ukázaný na to se vzta- huje, co bylo přikoupeno, o tom kšaftovati mohl, ale Hluchý nic nepřikoupil, než Klusna ouhrnkem všecken statek zapsal; ukazuje, Ze utratila, chtíc to Katefiné přičítati, což býti nemůže, nebo Klusna před 8 léty umřel, a ona Kateřina se také hned po jeho smrti vdala, a tak na ni nic neutratili. Nebo čině kdo takový zápis nikdy slejcháno není, aby kdo z dédicüv co ztralil a svého doséhnouti nemohl. O vinici mlčí, kteníž koupila, ale přijde ji potom na to jako Korbelovi, aby přísahou to spravila. A poně- vadž Eva neprovedla, proč by nebyla povinna věrnou ruku otevřítí a na tři: díly statek rozděliti; protož věří, že při svém průvodu zůstavení budou. Od Evy: Kateřina by ráda všecko vzala, aby na ni a druhou dceru nic nepřišlo, an prve dosti mnoho utratila a teď jí ještě k tomu větší příčina dána, že do 60 kop utratila. S tím sc poroučí k opatření. Tu pan purgmistr a rada — takto o tom vypovídají: Poněvadž Jan Koník na místě Kateřiny, manželky své, přistoupiv ku právu s Evou, někdy Jana Hluchÿho man- zelkou, o díl statku Kateřině, manželce jeho, kterýž by za ní Evou zůstával, náležitý, to jest on Jan zápisem Klusny ukázal, Ze on Klusna vÉccken statek svüj Janovi Hluchymu a Evé, manželům, s dítkami jejich jest zadal, XVI. Na byv. Valenl. nám. — C, p. 58. 299 z těch příčin dává se Janovi Koníkovi na místě Kateřiny, manželky jeho, proti ní Evě za právo tak, že jí Kateřině, jakožto dceři Jana Hluchýho a Evy, třetím dílem z toho statku movitého i nemovitého po Janovi Klusnovi pozů- stalého podle inventáře, kterýž se stal léta 78. v outerej po sv. Vavřinci, jest povinna, a jej do 2 nedělí pořád zběh- lých podle práva jí Kateřině vydati má. Však jestli že jest co ona Kateřina, buď jménem věna neb vejpravy neb jinak, z toho statku přijala, to ona Kateřina zase do téhož statku vložiti anebo na dílu jejím se poraziti má. Actum f. 2. post Oculi 1581. 18. 1582. Rukop. č. 2122 f. 413. Jakoż jest vejpovědí pánuov Janovi Koníkovi na místě m. j. Kate- říny proti Evč, někdy Jana Hluchého a již Jana Housera manželce, za právo dáno, aby ona Eva jí Kateřinč, dceři své, třetí díl z statku po Janovi Klusnovi vydala. 19. 1585, 2. července. Rukop. č. 2230 f. 109. Jakož jest při právě kšaftu Evy Klusnový odpor od Jana Housara, manžela jejího, vložen a učiněn, podle něhož i rozepře jest vznikla mezi ním Janem a poručníky naříze- nými Václavovi a Janovi, sirotkuom po někdy Janovi Ko- níkovi pozuostalým, a Kateřinou Koníkovou, matkou týchž sirotkuov a dcerou dotčené Evy Klusnové, z strany druhé, kdež pak strany — takto jsou smluveny: Předně strany obě dvě od toho kšafiu Evy Klusnové, poněvadž se pří- činy hodné a právní některé k vyzdvižení a zkažení jeho nalézaly, dobrovolně jsou pustily a ten jest vyzdvižen, takže jedna ani druhá strana v ničemž jeho užití nežádá a nemá. Ale však že jest nahoře psaná Kateřina Koniková, dcera Evy Klusnové, pravila se míti nápad po Johanně, sestře své, k dílu spravedlnosti její v statku někdy Jana Klusny náležité, kterýž za neb. Evou a Janem Houserem pozuostával, i Jan Houser jí Kateřině Koníkové k ruce sirotkuov Václava a Jana — vinici dva strychy míry držící na gruntech Libeüskych mezi vinicemi Anny Vostrovské a Jana Vlaskýho kočího postoupil. — Dále také Jan Housar sirotkuom XX k. gr. m. na domu svém, Klusnovic řečeném, ujišťuje. 20. 1618. — Rukop. č. 2114 f. 128. Barbory Housarky. 21. 1616. — Rukop. č. 2114 f. 206. Barbora Houserka. 22. 1622, 9. prosince. Rukop. č. 2114 f. 313. Petr Góssel a Voršila k. d. vedle domu Ondřeje Mittlera per- gamenika od Augustina [Eustachia] Dittle za 350 k. gr. * 1665, 20. května. Rukop. č. 2116 f. 108. Lid- mila pozůstalá dcera po Petrovi Gesslovi prodala Marti- novi Keblovi [zednfku] a Kateřině m. j. dům nárožní proti chrámu sv. Valentina za 400 zl. rýn. 

Strana 300
300 XVII Na byv. Valent. nam. — C. p. 60a. XVII. Na byv. Valent. ndm. — C. p. 60b. XVII. Na býv. Valentinském náměstí. (Rynecek) Číslo pop. 60a. (U modrého Iva.) I. 1457, 14. února. Rukop. č. 2105 f. 64. Wen- ceslaus pilealor ct Jana emerunt arcam domus descrtam ad s. Valentinum situatam penes domum Joliannis dietarii ex una ct Albikonis crga officiales sex dominorum pro V s. gr. Acl. die Valentini. 9. 1489, 10. kvétna. Rukop. ć. 2119 f. V. 3. Ve jméno —. Ji Jana klobićnice — zahradu — dala scm Janovi, vnuku mćmu. 3. 1487. — Wenceslai pileatoris. 4. 1487. — Rukop. c. 94 II. f. 43. rymer, olim Viti pileatoris filius, 5. 1504, 20. června. Aukop. c. 2107 f. 250. Jo- hannes rymcr diclus Cepel resignavit domum suam, quam inhabitat, sitarn in acic inter domos Johannis Krumpét et Duchconis dicti Votava utrinque — Annc, conthorali suc —. lnsuper prefata Anna viccversa resignavit ipsas domos et institam rymeriorum sitam jn acie penes inslitam Ni- colai rymerii, filii olim Jone. Item pôldruhého talu alû- nového v Ptilepiech — marito suo. Act. fer. V. ante Joh. B. 6. 1538, 28. inora. Rukop. C. 2111 f. 207. Jiřík Kvasnićka rajmar a Marta k. d. na robu mezi domy Vaiika formana a Jiříka Hradeckého od Václava Cepele za CCXX k. gr. č. Act. fer. V. post Petri cathedrati, 7. 1587, 16. července. Rukop. & 1137 f. 57. (Pavla Stříbrského přípověď.) Jakož jest Pavel Stříbrský uzdař přípověď učinil na statek Marty reymarky za pří- činou nápadu podle příbuzenství a souc oto k průvodům od práva podán, a stoje na den sobě od práva uložený, dal čísti přípověď, ohlášení k ní, svědomí registry zavedené, též i listovní z Nového M. Pr., k tomu mluvě, že z to- hoto průvodu se to nachází, kterak učíniv pořádně po smrti: Marty rejmarky na pozůstalý statek její: přípověď dostatetnè jest provedl a zvláště to, že jest vlastní jeho tela byla, ano i ústy vlastními se k tomu přiznávala, že jest její dobrý přítel, protož žádá, aby ta přípověď jeho při právě své místo měla, — Kdež p. purkmistr páni takto o tom vypovídají: Poněvadž se jest to z svědkův Rukop. č. 2106 f. 199. Hortus olim Johannes od Pavla Stříbrského k této přípovědi vedených vyhledalo i a našlo, že někdy Marla Kvasničková rejmarka byla jest vlastní sestra Anny Stříbrský, matky Pavla Stříbrského uzdaře, a tak jemu Pavlovi tela a krevní přítelkyně, a słalkovć bez pořízení skrze smrt z světa sešlých na přá- tely nejbližší s městem trpící připadají a přicházejí, z těch příčín statek po někdy Martě rejmarce pozůstalý na dotčeného Pavla Stříbrského. jakožto nejbližšího krev- ního přítele a ujce s městem trpícího, jest připadl, a len se jemu přisuzuje a přivlastňuje podle práva. Actum fer. b. post Divisionis apostolorum 1587. . 8 1589, 17. dubna. Rukop. c. 2112 f. 318. Jan Smíd rukavičník a Voršila k. d. blíž zahrady Pavla Grim- millera od Pavla Stříbrského uzdaře za 100 k. gr. č. Act. fer, JI. post Misericordias. 9. 1696, 15. listopadu. Rukop. č. 2113 f. 38. Marta Písecká koupila sobě a Saloménč, tetě své, dům blíž Jana Podébradskÿho [Zadukuje], na ten čas rychtáře městského, od Jana Smida rukavicnika za 200 k. gr. č. Act. fer. Vl. post Briccii. 10. 1601, 18. září. Tamtéž f. 2/4. Matiáš Justin jinak Koukol a Rejna k. d. blíž domu Housercinyho od Salomény Písecké za 200 k. gr. č. 11. 1607, 18. května. Zamléž.O Regina Koukolová, zapisuje na domu svém 16 k. gr. ©. záduší P. M. na louži. 12. 1620, 1]. února. Ru£op. c. 2114 f. 260. Mi. kulá$ Kemnic uzdaf a Anna k. d. proti kuru kostela sv. Valentina vedle domu Martina Mejdly ležící od Reginy. Koukolové za III C k. gr. č. + 1698, 8. prosince. Tamtéz f. 400. Martin Mejdlo a Anna k. d. nárožní proti kůru sv. Valentina od Jiříka, sirotka po MikuláSovi Kemnicovi, za 205 k. gr. č. A po- něvadž předešle týž dům od domu Martina Mejdly byl odprodán, p. purkmistr a páni k žádosti jeho zase k domu Martina Mejdli pripojovali rácí, lak aby budoucné za jeden dům byl jmín a držán. * 1684, 17. února. Rukop. č. 2256 f. 33. Matěj Mejdlo prodal dům u modrého Iva Pavlu Norbertovi Fe- dercrovi a Johaně Mechtildě, rozené Hcissingové, m. j. za 1000 zl. ryn. * 1691, 3. září. Tamleż J. 335. prodal Jifimu Funkovi a Lidmile m. j. Pavel Federer za 1500 zl. rýn. Číslo pop. 60b. 1. 1439. — Rukop. 6c. 90 f. 4U. Duchco ciro- thecarius resignavit. domum cx opposito domus Bernardi cirothecurii el penes domum Katherine, rclicte Kuliss, Klsscze, conthorali sue, ct Sigismundo, fratri suo. 2. 1441, 30. srpna. Zamlez f. 71. Wenceslaus Kaler$tejnsky et Margarctha c. d. inter domos Katherine KuliSovi el ortum d. Pessikonis erga tutores Elisabeth, relicte Duchkonis cirothecarii, pro V s. gr. Act. fer. 111]. ante Egidii. 3. 1445, 18. října. Zamléž /. 124. Nicl Trakaï et Dorothea e. d. — erga Wenceslaum, quondam portulanum Judeorum, pro VII'/ s. gr. Act. ipso dic s. Luce. 4. 1451, 10. března. Rukop. č. 2099 f. 1076. Do- rothea, olim relicta Niclini Trakarzonis ct iam conthoralis Johannis cultellatoris, fassa cst, se teneri || s. gr. pro cerevisia veri debiti Wancze a s. Spiritu, coniugi Widr- 

Strana 301
XVII. Na byv. Valenl. nám. — Č. p. 60c. goltonis, deputando et prescribendo sibi easdem II s. in domo sua — siluata penes domum Wenceslai, Judeorum portulani, ex una et ortum Pessiconis parte ex altera. Act. fer. III. ante Gregorii. 5. 1451, 17. bfezna. Rukop. č. 90 f. 201. Doro- thca, relicta Georgii faretratoris et iam conthoralis Wen- ceslai, emit pro se, Johanne et Petro, natis suis, domum sitam penes domum Johannis, Judeorum portulani, ex una ct ortum olim Pessikonis parte ex altera erga Dorotheam, conthoralem johannis cultellatoris, pro octo cum media s. gr. Act. ipso die b. Gedrudis. 6. 1462. Rukop. ć. 2103 f. 39. Johannes Benc&ovsky et Barbara e. d. penes ortum Wanyonis erga Dorotheam, relictam Jire tílat et iam conthoralem Wen- ceslai dicti Locat. pro VII s. gr. 7. 1457. Rukof. č. 2105 f. 64. Johannes dietarius. Spojeno s ć. p. 60a. Číslo pop. 60c. Viz výše č. p. 60a. . . 16879, 80. Cervna. Rukop. C. 2118 f. 311. Jiřík Zambersky a m. j. Dorota z Rovin k. d. v Cepelovic ulici vedle domu Martina Marouska proti kuru sv. Valen- lina od Marty, rejmarovy vdovy, za 276 k. gr. č. Act. postridie Petri et Pauli. 2. 1577, 29. listopadu. Tamtéž /. 456. Uroz. p. Jan Cernín z Chuděnic a na Oujezdě pod Vostrejm a m. j. paní Lidmila Cernínová ze Llhoty k.duom se zahradou v Cepelovic ulici od Doroty z Rovin za 850 k. gr. č. | Act. in vig. s. Andreae. 3. 1589, 6. června. Rukop. c. 2112 f. 316. Uroz. p. Jan Cernín z Chudénic postoupil domu svého v Cepe- lovic ulici uroz. p. Mikuláši st. z Bubna na Liticích a Zamberce. 4. 1610, 4. října. Rukop. č. 2114 f. 22. Havel Turnovský pekař a Jan, syn jeho, k. d. v osadě sv. Va- lentina mezi domy Anny Lorencový a Reginy Podhorské od uroz. p. Mikuláše Vratislava z Bubna za 550 k. gr. č. 5. 1617, 2. února. Rukop. č. 2205 f. 381. (Kšaft Jana Turnovského.) Ve jméno —. Já Jan Turnovský pekař — aby po smrli mé o statek můj — mezi Annou, man- Zelkou mou, a Kateřinou Gonovou, předešlou tehýní mou — žádné nevole nepovstaly, takto o ném — k&aftuji — : Dům pak můj, v němž bydlím, ležící mezi domy Lidmily konvářky a Rejny Koukolky, s zahradou — Anně, man- želce mé milé, mocně po mé smrti dávám -—. K záduší sv. Mikuláši, kdež tělo mé odpočívati bude, 10 k. gr. m. A jakož jest někdy Matiáš Piístor, bratr můj vlastní, pp. literátům sv. Mikuláše a sv. Linharta spolu se mnou při- pověděl nějakou památku — 10 k. m. odkazují. — Jehož datum — ve čtvrtek den Hromnic 1617. (Publikováno 6. dubna t. r.) 6. 1618, 30. bfezna. Rukop. ë. 2114 f. 238. Jan Nicolai s Annou, manželkou svou [a, jak se zdá, vdovou po Janu Turnovském], postoupili domu svého mezi domy Lidmily konvářky a Reginy Koukolky Martinovi Mejdlovi a m. j. v 650 k. gr. č. XVII. Na býv. Valent. nám. — č. p.6la. 301 Číslo pop. 61a. 1. 1440. Relicte Kuliss. 9. 1451, 14. prosince. Rukop. ë. 90 f. 211. Jo- hannes piscator diclus Dlihy et Dorothea e. d. post s. Valentinum in acie penes domum Michalkonis ex una et domum Johannis tergotenus parte ex altera erga Wen. ceslaum dictum Vrátny pro V s. gr. Act. fer. III. post Lucie. 8. 1460, 6. listopadu. Rukop. č. 2119 f. K. 15. Ve jméno —. Já Jan rybák — bydlející blíž kostela sv. Valentina vyznávám — Ze duom muoj — v némZ bydlím — dal sem dobrovolně — panie Barboře, řečená Krásná, manželce mé milé —. Act. die Leonardi. 4. 1480, 23. června. Tamtéž f. T. 14. Já Barbora řečená Krásná — duom muoj, v němž bydlím, blíž sv. Valentina ležící — dala sem Janovi Drchmalovi uzdafi —. Act. in vig. Joh. B. 5. 1483, 7. července. Rukop. č. 2106 f. 126. Ni- colaus pincerna de Wlassim et Margaretha e. d. penes Jeremiam Slajfé# et. ortum pileatoris erga Johannem Drchmal pro XX s. gr. Act. fer. JI. post Joh. Hus, mar- tyris Bohemorum. 6. 1489, 23. inora. Tamićż f. 251. Jacobus bur- sifex et Dorothea e. d. na rynccku olim Krdsné Barbory diclam penes domum Nicolai Ślajfćf et orlum Johannis orphani erga Nicolaum Vohnout pro XXVIII'/, s. gr. Act. in vig. Mathie ap. 7. 1489, 13. října. Rukop. č. 2106 /. 264. Gre- gorius textor tele et Anna e. d. penes Johannis sslayferii et ortum Johannis Viti pileatoris erga Jacobum bursificem pro XXIX s. gr. Act. fer. III. ante Galli. 8. 1491, 24. ledna. Rukop. ë. 2106 f 290. Jo- hannes krumpéf et Margaretha e. d. na ryneëku penes domum Nicolai sslayferii et ortum Johannis raymerii Cze- pelonis, a Gregorio, textore tele, pro XXX s. gr. pr. Act. die Thimotlici. 9. 1617, 18. října. Rukop. č. 2108 f. 2/1. Jan tesař a Regina k. d. podle Jana Cepele a Cejky kožišníka od Lidmily, dcery neb. Markéty Krumpéřky za XXXIII k. gr. pr. Act. fer. III. ante Galli. 10. 1522, 80. září. Rukop. č. 2109 f. 255. Václav vinař a Dorota k. d. na rynečku mezi domy Jana Cepele a nékdy Valentina Cejky od Majdaleny, báby dětí neb. Jana tesaře, za XXXV k. gr. pr. Act. dic Jeronimi. (Bez kvitancí.) 11. 1525, 30. října. Rukop. č. 2110 f. 121. Simon oplátečník a Kateřina k. d. od Václava vinate za XXXIII s. gr. Act. fer. II. ante OO. SS. 19. 1529, 18. ledna. Zamléž f. 305. Václav Černý forman a Lidmila k, d. Krumpérovsky ležící mezi domy Václava Cepele a Jiříka Holárka od Simona vinopalc [a Kateřiny m. j.] za XXXII k. gr. Act. fer. NIL anie Marcelli. (Splácí se též Simonovi, synu Jana tesafc.) 13. 1549, 9. prosince. Rukop. č. 2117 f. 196. Vit Střela a Jana k. d. mezi domy Marty uzdařky a Japalo- vym od Lidmily formanky za XXXV xk. gr. c. Act. fer. 11. post Nicolai. 14. 1561, 13. května. Rukop. ¢. 2118 f. 5. Jan Cernin z Chudénic a pa Březině k. d. mezi domy Marty uzdarky a Vita nożire od Víta Střelce zedníka za 110 k. gr. č. Act. fer. III. post Stanisl. (R. 1665 kvituje Voršila, někdy Víta Střelce a již Jana Fressera m.) 

Strana 302
302 XVII. Na byv. Valent. ndm. — C. p. 61b. 16. 1565, 27. listopadu. Tamléz, f. 118. Pantalcon Pešoun a Justina k. d. od vroz. p. Jana Cernfna z Chudénic a na Březině za 160 k. gr. č. Act. fer. III. post Kathe- rine. (Zaplaceno r. 1571.) 16. 1683, 5. listop. Rukop č. 2230 f. 34. Panta- Jcon Pešoun priznal se, že jest dlužen 150 k. gr. č. Ja- novi Potůčkovi a ujišťuje je na domu svém v osadé sv. Valentina podle domu Marty uzdařky ležícím. Act. fer. 1II. post OO. SS. 17. 1689, 6. června. Rukop. č. 2112 f. 316. Mi- kuláš st. z Bubna na Liticích postoupil Janovi Cernínovi z Chudénic. 18. 1594, 2. prosince. Rukop. ć. 2113 /. 14. Uroz. p. Drslav Cernín z Chudénic a na Oujezdé pod Vostrym postoupil domu svého na rynecku uroz. pani Lidmile Vresovcové roz. My&kovné ze Zlunic. Act. fer. VI. post Andreae. 19. 1696, 18. prosince. Tamléz f. 61. Anna Lo- rencová k. d. mezi domy Mikuláše z Bubna a Jana Stroj nastůl od uroz. paní Lidmily Vřesovcové ze Zlunic za 200 k. gr. č. (R. 1616 splácí Lidmila Weisová, po Anně Lorencové pozůstalá dcera.) * 1622, 12. srpna. Rukop. č. 2114 7. 303. Jiřík Buts a Kateřina k. d. mezi domy Martina Mejdly a Me- lichara Cervenky od p. Jiřího Cáslavského, poručníka Brikciho z Cinperka. sirotka let nemajiciho, a pani Zn- zanny z Cinperku, manželky téhož p. Jiřího Cáslavského a dcery pozbstalé po pani Lidmile, ncjprv z Cinperka a | potom Weisové, za 425 k. gr. č. Číslo pop. 61b. 1. 1489, 21. května. Rukop. č. 90 f. 40. Jacobus de Krassowicz ct Marusska e.d. ex opposito domus Walde piscatoris ex una et Jire farctraloris parte ab allera erga Georgium dictum Tuleha pro IX s. Act. fer. V. ante Pentecost. 2. 1489, 80. září. Tamléž f. 45. Martinus silaf et Nietha e. d. inter domos Jirc faretratoris ct. Walde pis- catoris erga Jacobum de Krassowicz pro Vll s. gr. Act. dic s. Jeronimi. 3. 1447, 11. f(jna. Tamiéz f. 146. Jira Tulcha ct Dorotlica e. d. in curiolla in acie situatam penes domum Michalkonis ex una et Valde piscatoris parle ex altera erga Martinum sepetratorem pro VIII] s. gr. Act. fer. 1111. post Marci. 4. 1456, 18. října. Rukop. č. 2105 f. 59. Geor- gius Tulela et Kacka e. aream curiolle sue annexam, que olim ad domum dicti Georgii spectabat, erga Michalkonem ct Kathcrinam coniuges pro ll s. gr. Act. fer. IIII. ante Galii. 5. 1462, 23. listopadu. Rukop. č. 2105 f. 127. Katherina, olim Gcorgii Tulcha, nunc vero Nicolai lukar conthoralis, resignat domum suam in curiolla situatam penes domum Michalkonis — marito suo. Act. dic Cle- montis. . 6. 1468, 11. října. Tamliéz f. 272. NMéha dictus Hliněnec de Košíř et Zofka emit domum in dvorec penes domum Michalkonis ct habitaculum Nicolai lukaf pro sc relictum aput eundem Nicolaum pro XXI s, quas Anna, filia olim d. Tulche tollere debet. Act. fer. III. ante Galli. 7. 1471, 18. června. Tamléž f. 305. Mathias dlażić et Katherina e. d. inter domos Wenceslai braxatoris et XVII. Na bÿv. Valent. ndm. — C. p. 61b. Nicolai luka aput Rzeham de Ko&ief pro 25 k. gr. Act. fer. 1IL. post Viti. 8. 1479, 30. ledna. Rukop. c. 2106 f. 28. Ma- thias pellifex et Regina emerunt domum Mathic dlazic inter domos Laurencii Roubík ct Nicolai lukaf aput Jo- hannem dictum Zajíček a gradu pro XXVII'/, s. gr. pr, in quibus memoratus Johannes Zajiećck investitus cst, Act. sabbato ante Purif. 9. 1479, 96. června. Zamléž f. 39. Nicolaus Blajfé# et Dorothea e. d. na rynetku inter domos Krásné Barbory ct Laurencii Roub(k a Mathia pellificc pro XXV s. gr. pr. Act. sabbato post Joh. B. 10. 1507, 16. března. Rukop. č. 2107 f. 295. Va- lentinus pellifex Cejka et Dorothca c. d. in acic penes domum Johannis Moravský a Dorotlica Slujférka pro XVI!J, s. gr. Act. fer. HI. post Lclare. 11. 1517. — Rukop. é. 2108 f. 211. Cejky ko- žišníka. 12. 1519, 16. října. Rukop. č. 2109 f. 72. Jiří Holárek a Anna k. d. na rynečku mezi domy krumpéře a Jana Cepele od Valentina Cejky kožišníka za XVIII k. gr. pr. Acl. sabato ante Galli. 13. 1539, 99. biezna. Rukop. č. 2111 f. 253. Matouš cibulář a Anna k. d. mezi domy Vaňka formana a Elšky Lorecké od Jiříka Holárka za XXVIIl!/; k. gr. a 16 gr. č. Act. sabbato ante Judica. 14. 1542, 19. Tamléž f. 327. ledna. Natanael | sukna kroječ k. d. od Malouše cibulárc za XXX k. gr. č. Act. fer. V. post Priscam. 15. 1644, 7 ledna. Pukop. C. 2117 f. 14. Václav Strajček nožiř a Voršila k. d. od Natanacle sukna kroječe za XXX k. gr. ¢. Act. fer. II. post Epiph. 16. 1548, 16. куёша. Tamléž f. 137. Matěj Ma- cura nožíř a Jan Japal, bratr jeho, k. d. ležící na rynečku mezi domy p. Zruckého a Lídy formanky od Anny, manželky někdy Václava Strajčka, za XXX k. gr. č. Act. fer. ПИ. post. Ascens. 17. 1550, 7. května. Zumlěž f. 206. Jan Vuoz k. d. mezi domy Lídy formanky a Lívovým od Matěje Ma- cury za XXX k. gr. č. Act. fer. III. post Florianum. (Bez kvitancí.) 18. 1550, 4. září. Rukop. č. 2117 /. 216. Jan Du- náček a Lidmila k. d. lezící na rynečku mezi domy Mi- chala Němce kameníka a páně Chodaurovým od Matěje Macury a jana Japala bratří za XXX k. gr. Act. fer. V. post Egidium. (1551 splácí Lidmila vdova a r. 1553 Ja- kub Taurcllus.) 19. 1552, 6. dubna. Tamléz f. 262. Vit Smukyf k. d. od Lidmily Dundckové za XXX k. gr. č. Act. fer. 111. post Ambrosium. 20. 1053, 12. dubna. Tamléž [. 286. Jan Havránek a Kordula koupili duom ležící na rynečku na rohu vedle domu Víta zedníka od Víta šmukýře za XXX k. gr. č. Act. fer. IJII. post Cond. pasche. (Kvituje Jakub Taurellus.) 2]. 1554, 16. ledna. T'amtez f. 302. Vít Rambuzck k. d. od Jana Havránka za XXXV k. gr. č. Act. fer. lI. ante Antonium. 99. 1562, 12. kvëtna. Ruèop. €. 2118 f. 24. Václav Kašovec a Marjána k. d. na rynečku ležící na rohu vedle domu p. Jana Cernína od Víta Raumbouzka za 45 k. gr. č. Act. postridic Pangracii. 93. 1569. — Rukop. č. 1056 f. 68. (Svědomí mezi Danielem Veseckím z Vesce a Václavem Kašovcem 

Strana 303
XVII. Na bÿv. Valenl. nám. — Č. p. 61b. nożfrem.) Vaclav Kuchynka svědčil: Shledali sme se spolu, Daniel i Václav Kašovec, šli sme ku p. mistrovi Nikodemovi, tam žádné vády nebylo. — Jan Bartošek, ctyrtnf hejlman: Některého času seděli sme u p. m. Ni- kodema na víně, bylo nás vo stůl, seděli s námi Vesečtí bratří obadva a Václav Kašovec taky, tu sme pili a se- děli sme v dobry vuoli. A když sme zaplatili: za víno, já sem od nich odešel; pak nevím, co jsou oni tam dě- lali. — Martin Dvorský uzdař: Toho sem povědom, že va den sv. Jakuba k hodině na noc šel sem domů, šel přede mnou Kašovec nožíř vopilÿ velmi. Když sem ho měl docházeti, před Kateřiny Cepelky domem, tu jest schou dal vozem, poklouzl se, dal vo zeď hlavou a tu ležel. Já přišed k němu zdvihal sem ho, nemohl sem s něj býti ani se ho doptati, kdo jest. Předce chrupal a spal, aby byl oznámil, kdo jest; byl bych došel, aby jej opatřili. Díval se mi uzdař z vokna a tovaryš, nadál sem se, že ho oni opatří, neb před jich domem ležel. I šel sem pryč, až nazejtří ptal se mne uzdař i tovaryš, víděl-li sem, byl-li jest raněný. Oznámil sem, že sem neviděl, ani aby mól krvaviti. Piali se mne, mól-li jest sukni, pravie, że by mu ji někdo v noci vzal. Já sem viděl, že jest ji měl. — Ondřej Korbel bečvář: Byli sme u p. m. Niko- dema na víně, dávali sme nejpry po dvou žejdlících, potom zdržovali mne vždy, dám za třetí žejdlík. Bylo do večera asi puol hodiny i šel sem od nich potom. Nebylo čtvrť hodiny do večera, když sem odešel; seděl tu Da- nicl s Kašovcem, neříkali sobè a nevadili se nic. — Stepan Chlumeccky tkadlec: Kdyż Vesecky bil żenu a ona vyběhla s dítělem na rynček a nožíř se v tom ozval, jsa desátníkem, co opět Vesecký nedá pokoje, aby trestal manželku doma, nehoníc ji z domu. Napomínal ho. On mu hned řekl: Jebáku, nerozkazuj mi, tresci ty svou a já svou. V tom ho pobfzel, aby šel k němu dolů, sám a sim aby se s ním pral. On pověděl, že nepůjde, není na tom, aby se s sousedy pral. — Jan Mistřík tkadlec: Stalo se ten pátek před sy. Markytou, že Daniel Vesecký trestal manželku sví a ona utekla s děťátkem před duom, tu jest křičela a Václav Kašovec, jsúce desátníkem, řekl jest: Danicli, což pokoje sobě dáti nemůžeš a lidem taky a nějak manželku trestati, jakž náleží, v domu? Tu jest Vesecký oznámil: Jebáku, nerozkazuj mi, tresci ty svou, jak chceš, já tobě nic nedím a ty mi nerozkazuj. Kašovec řekl: Nedávej jebáku, potvorniče. V tom jest ho Vesecký pobízel dolů, aby se s ním bil. Jsi-li dobrý, poď doli, sám bi se se mnou. On oznámil, neučiním toho. Potom Vesccký řekl: Pamatůj na to, budeš toho míti všeho do novýho [t. j. setkání]. A já sem mu Veseckýmu řekl: Což souseduom odpovídáš. V tom sem odešel pryč. 24. 1569. — Rukop. ë 1132 f. 119. (Václav Kasovec s Daniclem Veseckÿm.) Jakoż jest Vaclav Ka- Sovec připraviv do vězení a potom ku právu Danycle Voescckýho jeho obvinil z toho, že by v pondělí po Ro- zeslání sv. apoštolův léta tohoto 1569 jminulý po druhý hodinć na noc nendleżitć v nohu pobodán byl, o kte- rémžto pobodení nevěděl by k komu jinému hleděti než k němu Danyelovi pro příčínu tu, že když svou ženu od scbe jest vybnal, Václav, jakožto člověk přísežný a de- sátník, skrze to jest jemu nestál, on pak nepřijav tako- vého noeslání řekl jemu a se zavázal, že mu to zaplatí. Jakož pak chtěje takovú pohrůžku vykonati a k skutku přivésti, příhodného času a místa by hledal, za ním všudy chodě, jednak do domu Pechanovic, jednak do domu p. mistra Nykodema, kdež se víno šenkovalo, a odtud když on Václav dosti záliy odjíti jest chtěl, od něho Danyele by zdržován byl až k druhý hodině na noc. Tu šed on XVII. Na býv. Valení. nám. — C.p.61b. 303 domů, jakž oznámeno, škodně pobodán jest. A když potom s ním o to pobodení jest mluveno, oznámil Da- nyel, že by té hodiny doma byl, ježto toho tak nebylo a on doma nebyl, proše Václav, aby mu z toho pobodení práv byl. — Proti tomu Danyel za odpověď dal, že se Václav na tom mejlí, aby s ním v pondělí na víně býti jměl, neb nebylo to dne pondělního než v pátek jminulý, ale aby on jemu Václav odpovídati a nebo jeho pobosti měl, tomu světle odpírá, a dokud jest živ toho na něj neukáže, aniž z toho pobodení smí jeho viniti než z sa- mého domnění a jakési nejisté a spletené věci, proti právu kap. třetí a artykuli 15., pravil se nebýti povinen odpovidali. — Na to Václav oznámil, že se jest teprva upamatoval a tak jest že nebylo v pondělí než v pátek, a poněvadž odpírá, že chce žalobu svou ukazovati. — I když strany tak na odporu byly, jest jim den k prů- vodům (až pod té pře ztracením) uložený od práva. Na kterýž ony stojíce, Václav dal k němu mluviti, že Danycl jemu pohrůžku jest učinil a jako dnes odpověděl. Potom hned na zejtří po té pohrůžce skůtek vykonal a to tak, když seděl v domě p. mistra Nykodcina, Danyel ho šetřil, když domu šel odtud, na cestě jest proboden, písař pak ouřadu rychtářského k témuž Danyelovi jest chodil a on před ním oznamoval, že jest hodinu na noc domův šel, ježto se to jinak z svědomí Vondřeje Korbele, Jana Bartoška jiných nachází, ano i z jeho samého Danyele zprávy před panem prymasem učiněné, že jest doma byl dvě hodině před večerem, najehožto paměť se táhne. A kdyby jiného průvodu nebylo, však sama ta pohrůžka mohla by proti nému postaëiti, a že tím skuikem jest vinen jeho podle zřízení zemského přemoci. — Proti tomu od Danycle mluveno, že žaloba jest z jisté věci učiněna a ta, ani skůtek ten ani jedním svědkem se neprovozuje, aby Danyel jej vykonati měl. A vždy to praví, že tak jest, že jest on Danyel před dvěma hodinami z domu p. mistra Nykodema odešel. Vidí se, že ta žaloba spra- vedlivě má býti vyzdvižena, proto že se jiný vede a jiný prožalováno jest proti zřízení zemskému C. 15.; žaloval z pohrůžky a domnění, teď pak cosi jiného ukazuje. A právo jest o pohrůžkách, kdo by komu pohrůžku učinil, že to má hned tu, kdež náleží vznešeno býti, ale on jest nic nevznášel a opiv se, jda domů, jestli že se s čím potkal, jakž sa opilej jest velmi nezbednej, tomuf Danyel neví, co říci, tím vinen není a tomu odpírá, aby jej zraniti mél. Dav čísti svůj odvod mluvil: oznámil, kterak Václav, sa vopilej na cestě upadl, vo zeď se uhodil a teď domnění by chtěl na Danyele vtáhnouti, ale není on té naděje, aby mu to právo nadjítí mělo, neb právo jest kap. 1. ar. 26., že původ domněním nic neukazuje. A jest Danyelovi s podivením, že jest ho směl tak vše- tečně do vězení dáti, rodiče zdejšího dobře zachovalého, jako by jistého něco proti němu měl, dav čísti zřízení zemské D. 14. žádal za opatření. — Zase Václav mluviti dal, že mimo svou žalobu se v nic nedává, jestli že pak da domů na cestě jest upadl, to nic divného není, nebo sa poboden, dokud mohl, dotud šel, když nemohl, proto že ho krev ušla, i upadl a odtud ho vzali za umrlého. O zmatku čísti dal zřízení zemské, ale teď se pokuty Václav nebojí a v ní jest neupadl. O chování svém se honosí, ale nepomní na nález, který se stal jemu od p. purgmistra pánův, aby se odsud po řemesle provandroval a do dvou let bez povolení panského sem nevcházcl, což proto oznamuje a čísti dává, že jest on ho stížil tím zří- zením zemským a zmatku proti němu přivedením ; žádaje za přečtení zřízení zemského L. 6., L. 12. oznámil, že dosti jest za odpověď, když kdo komu dí, měj na mně péči, tento 

Strana 304
304 XVII. Na byv. Valent. nám. — C. p. 65. pak Danycl fekl vice, nech tak, nech, budeš míti do no- vého, a druhé spomenút, když bude v tísní. — Opět Danyel mluvil, Ze dal éfsti nâlez Danyelovi Svehlovi uci- něný, ale jemu ne Svchla než Vesecký říkají, a tak ten nález se naň nevztahuje, aniž mu to zřízení zemské na škodu jest; neb podle něho chtěl-li jest se Václav za- chovati, mél jest k němu dvě osoby odeslati a se dotá- zati, má-li čili nic péči nad ním míti. A jak prve tak nyní vždy odpírá té pohrůžce. A také nestál li jest man- želku svou, nebyla žádná potřeba k tomu se ozejvati Vá- clavovi, tím zavíraje, poněvadž žaloba z domnění jest učiněna, a to se naň neprovozuje, věří, že bude od té žaloby sprostěn. — Naposledy Václav to opáčil, že mu jako dnes učinil pohrůžku, a hned na zejtří jest zraněn, protož tak rychle nemohl k němu poselství učiniti, avšak nic méně to jest na p. mistra Nykodema vznášel. na jehožto paměť se táhne. A s tím strany za spravedlivé opatření sou žádaly. Tu pan purkmistr a rada — vypovídají: Ackoli od Václava Kašovce toho proti Danyelovi Veseckému prove- deno podle práva není, aby jej zraniti a pobosti mčl, ale že z svědkův k této při vedených to se nachází, kterak jest on Daniel sa napomínán od něbo Václava Kašovce, aby mezi sousedy pokojně se choval a mavželku svou, jakž náleží, trestal, jeho pobízel, aby k němu dolův sešel, ano i pohrůžku činil, že budeš míti do nového a přijdeš někdy do těsna, a na zejtří potom on Václav jest zraněn a pobodán, kdež v domnění a podezření jest Danyel, Ze by jemu to učiniti měl, jakž pak aní toho jest neodvedl, aby buď prve domův nežli Václav Kašovec šel a nebo za ním že jest nešel, protož chce-li on Danyel toho domnění a podezřeníité žaloby od něho Václava Kašovce proti němu u&inéné prázden býti, jest povinen přísahou to, jakž jemu od práva nalc- zeno bude, zpraviti, a to do dvou nedělí pořád zběhlých podle práva. Nespraví-li, tehdy bude jemu Václavovi tou žalobou povinovat. Actum fer. 5. post Dionisii 1569. Na straně: Václav Kašovec propustil z závazku Danyele Ve- seckfho Aclum fer. 8. post Martini 1569. 25. 1687, 8. května. Rukop. č. 2112 f. 260. Václav lirdina, jinak Kasovcc, noZí(f, a Anna k. polovici domu, jehoż druhi polovici právem dédickym má, na ryne&ku ležící od Jana Hrdiny, bratra svého, za 37![, k. gr. č. Act. die Stanislai. 26. 1608. — Rukop. &. 234 f. 446. Václav Hrdina. . * 1622. — NRukop. č. 2114 f. 303. Melichara Cervenky. Číslo pop. 65. * 1433. — Rukop. ć. 2102 f. 367. Jira fare- trator ct Dorothea e. arcam deserlam esluarii, in longi- tudine et latitudine secundum, quod estuarium occupabat, crga Johannem de domo Strahoviensi pro Í s. gr. Que sila est inler curiam dicli Johannis ex una ct Georgii parte ex altera. 1. 1440, 3. Gervna. Rukop. c. 90 f. 53. Michalco textor et Káča e. d. sitam in curiolla inter domos relicte Kuliss ct Martini sítaf erga Georgium faretratorem pro I1!/, s. gr. pr. Act, fer. VI. post octavam Corp. Chr. 9. 1470, 23. května. Rukop. č. 2105 f. 292. Mar- linus Zizka e. d. inter domos olim Tulehc et Martini Slawik aput Michalek pro XVI s. gr. Act. fer. MII. ante | Urbani. XVI. Na bjv. Valenl. ndm. — C. p. 68. 3. 1471, 28. kvétna. Zamléz J. 303. Wenceslaus braxator et Ludmilla e. d. inter domos Gregorii de Ko- ssierz et Petri carnificis aput Martinum Zizkam pro XXVI s. gr. Act. fer. MI. ante s. Spiritus. 4. 1475, 6. června. Tamtéž f. 354. Thomas Hon- sobě et Martha e. d. in dvofec inter domos Malhie dlażić et Mathie pellificis aput Wenceslaum braxatorem pro XXIII s. gr. pr. Act. fer. III. ante Primi. 6. 1477, 16. i(jna. Rukop. C. 2106 f. 1. Laurencius Roubik ct Jana c. d. inter domos Mathie sublimatoris vini et Mathie dlazió aput Thomam Honsobě pro X s. gr. boem, Act. fer. V. in festo s. Galli. 6. 1486, 2. srpna. Tamteż f. 160. Susanna, relicta Johannis dicti TáSek, prothonotarii Mai. Civ. Prag., e. d. iuter domos Augustini mercatoris et Nicolai 3lajféft crga janam, relictam Laurencii Roubík, pro X]ls. gr. Act. fer. 111, post Vincula Petri. 7. 1492, 4. prosince. Rukop. ¢. 2107 f. 26. Jo- hannes pellifex Moravský dictus ct Ludmila e. d. pencs domum Mathie pellificis et Dorothec, relicte Nicolai sslay- ferii, a Zuzanna, relicla Vausskonis, pro XVI'/, s. gr. pr. Act. die Barbare. 8. 1508, 8. srpna. Rukop. ć. 2108 f. 18. Johannes rymer et Anna c. d. na ryncéku in angulo pencs doinum Valentini Cejka et Johanuis vectoris a Johanne Moravsky pellice pro 1X s. gr. Act. fer. Ill. ante Tiburcii. 9. 18509, 18. i(jna. Tamléz f. 43. Stastnÿ pellifex et Katherina e. d. na rynecku in angulo penes domum Martini Cejka sitam a Johanne Coepel pro LV s. gr. S túto vímienká, aby on Scastny, dXdicové a budici jeho z toho domu do zahrady Jana Cepcle Zádnych voken nedélal. Act. die Luce. (R. 1514 zrušeno.) 10. 1613. — Rwukop. c. 2108 f. 119. Stastného kožišníka. . 11. 1522 — Rukop. c. 2109 f. 214. Jana Cepcle. 12. 15627, 8. května. Rukop. č. 2110 f. 202. Anna, vdova Cepelová, stojéci osobně před pány v radě dobro- volně a s dobrým rozinyslem o statku svém, kteréhož jí ráčil P. B. všemohúcí puojčití, svú vůli jest oznámila, že duom svój, v němž bydlí, s zahradú i druhý duom, kte- rajž leží na rynečku, z něhož jsú dvéře do též zahrady, mocně dává a odkazuje Václavovi Jonášovi, vnuku svému. K tomu tří krámy rajmarské, všecky svrchky i také těch sto k. m., kterýchž má puojčených u pánuov a vší obce Pražské — na zaplacení Přerova —. Item druhá dva [domy], kteráž mám, jeden ležící za Zidy a druby proti sv. Valentinu v nově vystavený, ty oba dva domy dávám — Lidmile, vnučce své —. Act. die Slanislai. 13. 1684, 18. června. Rukop. č. 2111 f. 25. Jan Fučík a Anna k. d. od Václava Cepcle za XXIII k. gr. č. Act. sabbato ante Vitum. 14. 1037, 27. dubna. Rukop. ¢. 2117 f. 172. Elška Lorecká z Elkouše k. d. na rynečku mezi domy Poled- novým a Holárkovým od Jana Fučíka za XXXV k. gr. č. Act. fer. VI. post Marcum. 15. 1544, 16. prosince. Zamléi f. 52. KryBlof Dlask ze Vchynic k. d. mezi domy Strajčkovým a Sí- peckého kloboučníka od Elšky Lorecké z Elkouše za LXXV k. gr. & Act. fer. Ill. post Luciam. 16. 1571, 19. října. Rukop. č. 2118 f. 291. Ctibor Lhotský z Zásmuk a na Dvofich Mejtskych k. d. od Albrechta Zruckého z Chřenovic za 170 k. gr. č. Act. 

Strana 305
XVII. Na býv. Valent. nám. — Č. p. 66. fer. IIII. post Lampertum. [Ten ihned prodal panu Vol- dřichovi Perknovskému z Perknova na Tisové za 1256 (!) k. gr. č.] Act. postridie Lucae ev. 17. 1578, 23. července. Zamléž f. 353. Albrecht Zrucký z Chřenovic k. d. od Voldficha Perknovsk£ho z Perknova za 160 k. gr. č. Act. postridie Marie Magd. 18. 1573, 15 října. Tamtéz. Albrecht Zruckÿ z Chřenovic dává dům po smrti své Anně, manželce své. Act. pridie s. Galli. 19. 1593, 7. prosince. Rukop. č. 2112 f. 412. Uroz. pán Petr Novohradský z Kolovrat a na Janovičkách k. d. na rynečku od Albrechta Zruc. z Chřenovic za 195 k. gr. č. Act. postridie Nicolai ep. 20. 1693, 7. prosince. Tamtéž. Uroz. p. Jan Štefan z Roupova k. d. od uroz. p. Petra Novohradského z Ko- lovrat za 800 k. gr. č. Act. postridie Nicolai ep. 21. 1593, 9. prosince. Tamléž. Kašpar Winter koupil sobě, Anně, dceři své, d. od uroz. p. Jana Stefana z Roupova za 200 k. gr. č. Act. postridie Concept. M. V. 22. 1594, 15. září. Rukop. č. 2113 f. 10. Jan Vo- lešovský a Dorota k. d. na rynečku vedle Kašovcova od Kašpara Wintera za 212!/; k. gr. č. Act. postridie Exalt. crucis. 23. 1698, 8. července. Tamléž f. 103. Kateřina Běšinová z Chuděnic a na Svinné k. d. od Jana Volešov- ského za 350 k. gr. č. Act. fer. III. post Joan. Huss. (R. 1608 splácí Petr Běšín z B. a na Svinné, r. 1605 a 1606 Jan Bčšín z B. na Hfešihlavech. 24. 1608. — Rukop. č. 324 f. 446. Kateřina Běšinová. 25. 1617. — Rukop. c. 2114 f. 220. Petra Běšína z Běšín. Číslo pop. 66. 1. 1440. — Kuliss. 2. 1466, 20. srpna. Ruiop. C. 2105 f. 244. Mau- ricius rymer et Katherina e. d. inter domos Barbare dicte Krásná et Michalconis erga Johannem Walda pro XV s. gr. Act. fer. IJI. post Ascens. M. V. 3. 1472, 27. dubna. TamléZ f. 316. Petrus carnifex ct Katherina e. d. inter domos Barbare Krásná dicte et Wenceslai braxatoris aput Mauricium Slavík dictum pro XVl s. gr. Act. fer. 1l. post Marci. 4. 1474, I. fljna. Tamléz f. 347. Mathias pellifex et Regina e. d. na dvorci inter domos Wenceslai braxa- toris et Barbare. Krásné aput Petrum carnificem pro XIIII s. gr. Acl. sabbato post Wenc. 5. 1474, 1. řijna. Rukop. ć. 2141 f. 187. Mathias pellifex fassus est, quia tenetur XV flor. ung. pueris suis, quos nunc habet aut genuerit solum ex Regina, et hos obligat super domo sua. Act. sabbato post Wen- ceslai. 6. 1483, 11. srpna. Rukop. č. 2119 f. V. 13. Já Matěj na rynečku za sv. Valentinem — duom muoj, v němž bydlím, odkazuji — Regině manželce a — Vá- clavovi, synu, ač jest živ, C k. gr. — Act. fer. II. post Laurencii. Ruhop. c. 90 f. 53. Domus relicte XVII. Na byv. Valeni. ndm. — C.p.66. 305 7. 1488, 26. cervence. Rukop. c. 2106 f. 239. Jo- hannes krumpéf e. d. inter domos Zuzanne, relicte Tuss- konis, et Martini carpenterii aput Augustinum Prus [subli- matorem] et Reginam, conthoralem eius, pro XXXIII s. gr. pr Act. sabbato post Jacobi. 8. 1490, 93. ríjna. Tamtéz f. 286. Matheus auri- faber e. d. na rynecku inter domos Johannis rymerii et Margarethe, relicle Marlini carpentarii, erga Johannem krumpéf, et Margaretham, conthoralem ipsius, pro XXX s. gr. Act. die s. Severini. 9. 1491, 7. prosince. Tamfeż f. 314. Mathias pel- lifex et Katherina e. d. a Matheo aurifabro pro XV s. gr. Act. postridie Nicolai. 10. 1498, 13. srpna. Rukop. č. 2107 f. 43. Pro- copius cultellator et Anna e. d. inter domos Johannis Crny culiellatoris et Johannis peilificis a Mathia pellifice pro XL s. gr. Act. fer. III. ante Assumpt. M. V. 11. 1494, 15. ledna. Zamléž f. 54. Laurencius illuminator et Regina e. d. na rynećku inter domos Jo- hannis Crny cultellatoris et Johannis pellificis sitam utrin- que a Procopio cultellatore pro L s. gr. pr. Act. fer. III, ante Anthonii. 12. 1496, 98. Gervence. 7amićż f. 109. Petrus ko- pinnik et Anna e. d. na rynecku inter domos Johannis pellificis et Margarethe vidue peplatricis a Laurencio illu- minatore pro XL'/, s. gr. pr. Act. fer. V. post Jacobi. 18. 1498, 23. ledna. Tasmićż f. 137. Martinus per- nikáf et Martha e. d. aput Annam, relictam Petri kopinn(k, pro XLV s. gr. pr. Act. fer. III. ante Convers. s. Pauli. 14. 1500, 6. ánora. Tamieź f. 199. Johannes vector et Margaretha e. d. sitam penes domum eiusdem Johannis ex una et domum Johannis pellificis parte ex altera erga Martinum pernikát et Johannem, filium eius, pro L s. gr. pr. Act. fer. V. post Purif. 16. 1609, 21 února. Rukop. č. 2108 f. 32. Swa- tossius cultellator dictus Trnka et Appolona e. d. na ry- necku penes domum Johannis Cepel et domum Wenceslai Formánek a Johanne vectore pro XLV s. gr. pr. Act. fer. III. post Valentini. 16. 1513, 19. ledna. 7amićż f. 118. Svatoš Trnka s Apoloná vzdali sí duom svuoj na ryne&ku Barto&ovi Soleartovi. Stalo se v stfedu po sv. Ant. 17. 1618, 9. srpna. Tamléz f..119. Jan [Hodek] mydlář a Dorota k. d. vedle domu Sčastného kožišníka a Jana Kalhota od Bartoše Soleatora za XXXVI1'/, k. gr. č. Dálo se v úterý před sv. Tiburcím. (Zrušeno.) 18. Před r. 1617. — Tamtéž. Jan Hodek prodal dům Janovi starému vážnému, leč zrušeno. 19. 1522, 11. ledna. Rukop. č. 2109 f. 214. Jan Poledne kloboučník a Marta k. d. na rynečku mezi domy Kalhotky a Jana vepele od Bartoše Soliatora za XXVIII! /s k. gr. pr. (Splácí se sirotku po Janu mydláři.) Act. sab- bato post Epiph. d. 20. 1589, 12. března. Rukop. č. 2111 f. 255. Eliška Lorecká z Elkouše přikoupila sobě k domu svému kus dvorce od Jana Poledne za III k. gr. č. Act. die Georgii. . 21. 1541, 24. května. Tamtéž f. 312. Jan Sípecký kloboučník a Lidmila k. d. mezi domy El&ky Lorecké a Perníčkem od Barbory, sestřenice neb. Jana Poledne, za XXX k. gr. Act. fer. III. Rogat. 22. 1568, 81. října. Tamtéž f. 422. Matěj Hladík a Voršila k. d. na rynečku podle Jakuba kožišníka a 39 

Strana 306
306 XVII. Na býv. Valent. nám. — Č. p. 87a. XVII. V Platnářské ulici. — 87b. Vchynského od Jana Šípeckého za LXXII1/2 k. gr. Act. in vig. OO. SS. (R. 1561 splácí Štěpán tkadlec na místě Matěje Hladíka, r. 1562—9 Štěpán Chlumecký.) 23. 1573, 3. července. Rukop. č. 2118 f. 345. Jan Stehlík a Kateřina k. d. na rynečku mezi domy Barbory kožišnice a Albrechta Zruckého od Štěpána Chlumeckého a Voršily m. j. za 671/2 k. gr. č. Act. postridie Process. M. V. 24. 1603, 21. dubna. Rukop. č. 2113 f. 288. Mates Ludvík truhlář a Anna k. d. mezi domy Petra Běšína a Jana Rau od Kateřiny Vlašský vdovy a Adama, syna je- jího, za 2921/2 k. gr. č. 25. 1609, 23. ledna. Tamtéž f. 480. Jan Trust truhlář a Marie k. d. na rynečku vedle domu Jana Knota od sirotkuov Matesa Ludvíka truhláře za 510 k. gr. č. 26. 1617, 29. května. Rukop. č. 2114 f. 220. Jan Knodius z Neukirchu a Dorota k. d. na rynečku Jana Trusta truhláře za 500 k. gr. č. (Zaplaceno r. 1619.) Rukop. č. 1069 f. 415. (Svědomí 27. 1617. — ku potřebě Lorence Krystmana proti Janovi Knotovi z Neynkirchu, notario publico a při dvoře J. Mti Cé na- řízenému agentu, kdež v radě činiti mají o nenáležitou vejtržnost k mordu se schylující.) Symeon Skočovský, tovaryš nožířský, svědčil: Na den sv. Matěje, když jest bláto uklízel s děvečkou svou Lorenc, on jest Jan Knot vyběhl na něj s kratcí a chtěl ho uhoditi a on mu uskočil. Než co jsou mluvili, tomu sem nerozuměl, neb mluvili německy. Potom po sv. Matěji ten outerek když jest šel přes ryneček Jan Knot, svou potřebu dělajíc kotlář před domem, přišel jest k němu a dal mu pěstí. A potom on kotlář šel do domu a popadl naň kladivo a chtěl ho uhoditi, ale neuhodil. Tak on Jan Knot dobyl rapír na něj a hnal po něm až ke dveřům a on mu utekl do domu. — Jan Pruskovský kotčí: Když sem uslyšel křik v komoře, kterou sem sobě pronajal u paní Rejny u Nymburských, vyhlídl sem ven, domnívaje se, že by se vadil kotlář s truhlářem. Když sem potom spatřil p. Jana Knota s dobylým rapírem s nějakým dru- hým, kteréhož neznám, potom slyšel sem, že matka Lo- rence kotláře křičela na p. Jana Knota: Co si ty městě- nín, nejsi ty soused, ale jsi šelma, chtěls mýho syna za- mordovati. Potom sem zavřel komoru. — Mikuláš Ryvola, tovaryš nožířský, poddaný p. Smiřického: Nejprvé když jest bláto klidil Lorenc kotlář před domem paní matky své, to já nevím, jakou sou řeč spolu p. Jan Knot a kotlář německou měli, než viděl sem, že s kratcí Jan Knot na něj, na kotláře, vyběhl, on mu uskočil k voknu, k verštatu svému. Potomně podruhé, když jest rovnal, plechovice do nůše, chtě s nimi jíti na Malou Stranu na jarmark, on p. Jan Knot přišel k němu, dal mu pohlavek a on kotlář běžel do domu a vzal na něj kladivo, napřáhl na něho, ale neudeřil, ani ho z ruky nepustil. Potom on Knot vydobyl rapír a po něm jest běžel až k samým dvéřům a on kotlář do domu utekl. To se stalo na den sv. Matěje. (Totéž vysvědčují Balcar Ranke kotlář z Rochlic, Mandelína ze Chba v službě zůstávající u Melichara Cer- venky nožíře.) cerdonis parte ex altera erga Katherinam relictam pro VIII. Act. sabbato die Fabiani. — Rukop. č. 2107 f. 109. Margarethe 2. 1496. vidue peplatricis. 3. 1498. — Tamléž f. 137. Margarethe pepla- tricis. Tamtéž f. 199. Johannes vector et — 4. 1500. Margaretha, uxor ipsius. 5. 1508, 13. května. Rukop. č. 2108 ƒ 20. Martin holubář e. d. na rynečku in acie penes domum Johannis vectoris sitam a Johanne vectore pro IIII s. gr. pr. Act. sabbato ante Zophie. 6. 1508, 23. srpna. Tamléž f. 26. Wenceslaus de Paumberk, co tempore index Antique Civ. Pr., et Doro- thea e. d. in acie a Martino holubář pro IIII. s. gr. pr. Act. in vig. Bartholom. 7. 1509, 18. srpna. Tamléž f. 39. Jana vidua c. d. penes Swatossii Trnka sitam a Wenceslao de Paumberk pro X s. gr. pr. Act. sabbato die Agapiti. 8. 1510, 7. března. Tamtež f. 52. Johannes dictus Kalhot et Anna e. d. in acie — a Jana bečvářka pro X s. gr. Act. fer. V. post Translat. s. Wenc. 9. 1530, 13. června. Rukop. č. 2110 f. 336. Jin- dřich Strážnický a Dorota k. d. ležící vedle Jana Poledne od Anny Kalhotky za X k. gr. č. Act. fer. II. post Tri- nitatis. 10. 1532, 10. května. Rukop. č. 2111 f. 21. Šimon Doktor [nožíř] k. d. na rynečku za VIII/, k. č. od Jin- dřicha, posla nožířského. Act. fer. VI. post Asc. d. (Anna Kalhotka odevzdala peníze, které měla ještě dostati, Ja- novi Perníčkovi.) 11. 1543, 3. prosince. Rukop. č. 2117 f. 1. Jakub Kulhánek kožišník a Barbora k. d. mezi domem Poled- novým a zahradou Václava Peclinovce od Johanny Per- níčkové za VIlI /, k. gr. č. Act. fer. II. post Andream. 12. 1583, 20. května. Rukop. č. 2112 f. 178. Marta koží barvířka k. d. vedle zahrady Jiříka Horníka od Anny Tříletý za 36 k. gr. č. Act. postridie Asc. Chr. 13. 1602, 26. srpna. Rukop. č. 2113 f. 267. Jan Rau krejčí a Alžběta k. d. nárožní — od Marty Jeřáb- kový a Donáta, syna jejího, za 105 k. gr. č. 14. 1608, 31. července. Rukop. č. 2113 f. 465. Jan Knot [Smíd kotlář] a Dorota k. d. na rynečku ná- rožní vedle domu Jana Vlašskýho kodčího od Alžběty, po Janovi Rau vdovy, za 160 k. gr. c. V Flatnéřské ulici. Číslo pop. 87b. Číslo pop. 87a. (zdá se, že patřilo původně k č. p. 60 (zahrady.) 1. 1487, 20. ledna. Rukop. č. 2106 f. 192. Mar- tinus carpentarius et Margaretha e. d. penes domum Augustini sublimatoris vini parte una et Mathie Sslahoun 1. 1452, 7. října. Rukop. č. 90 f. 83 a 242. Bar- thossius aurifaber et Katherina e. d. sitam contra balneum in gradu inter domos Simonis frenificis ex una et Tule- honis a tergo parte ex altera erga Petruškam viduam pro- XV s. gr. Act. sabbato post Francisci. 2. 1459, 20. února. Rukop. č. 2105 f. 97. Appl vážník et Clara emerunt domum ex opposito balnci in gradu nunccupati et penes domum Laurencii sellatoris immediate erga Katherinam, relictam Barthossii aurifabri, pro XVIII s. gr. Act. fer. III. dominice Reminiscere.

Strana 307
XVII. V Plalnéřské ulici. — Č. p. 87b. 3. 1462, 6. března. Tamléž [. 162. Mathias pin- ccrna et Katherina e. d. penes domum Johannis sellatoris crga Oppl vázník et Claram, ipsius conthoralem, pro XXIII s. gr. — hac condicione expressata, quod prefatus Oppl in eadem domo habere debet cameras duas pro arte sua fusoria per biennium. Act. sabbato ante Invocavit. 4. 1467, 90. ledna Zaléz f. 252. Duchco per- nikár et Dorotliea e. d. acialem penes domum Johannis Mocihub sellatoris aput Mathiam DlaZió pro XLIX s. gr. Acl. in die Fabiani. 5. 1469, 15. tervence. T'amléz f. 281. Margaretha, relicta Bohuslai ab albo leone, ct Nicolaus Hesolt, com- missarii per Bohuslaum memoratum constituti, emerunt pro Johanne dicto Petrużielka el Katherina, uxorc eius, filia predictorum Margaretlie et Bohuslai, domum acialem penes Johannis Mo&ihub circa Duchconem arcopiperatorem pro XLVIII s. gr. Isto adiuncto, quod memorati coniuges candem domum ullo modo vendere, commutare aut quo- vismodo alienare poterint sine antescriptorum Margarethe et Nicolai Hesolt scitu et consensu. Act. sabbato in Div. apost. 6. 1470, 17. ledna. Zamtéž f. 350. Johannes cerdo [Mníšek] et Martha e. d. in acie penes domum Jacobi Křeček erga Johannem Petrużelka pro XLV s. gr. Act. fer. lI. die Anthonii. 7. 1505, 27. ledna. Rukop. č. 2107 f. 261. Gallus z zalrad et Nieta e. d. a Johanne Mnissek cerdone pro pro XC s. gr. pr. Act. die Crisostomi. 8. 1514, 2. března. Rukop. c. 2108 f. 136. Martin kożiśnik a Dorota k. duom na rohu proti lázni na schodci od Havla z zahrad za LXXXVIIII'2 k. gr. pr. Dólo se ve čtvrtek první v postě. 9. 1616, 14. února. Tamléž f. 155. Václav nožieř, Machkuov syn, a Majdalena k. d. na rohu proti lázni od Doroty, vdovy Martina Kuorky, za 100 k. gr. 6. Dálo sc den sv. Valentina. (R. 1521 splácí Magdalena, někdy manželka Václava mladého Machka.) 10. 1582, 16. ledna. Rukop. 6. 2111 f. 12. Jan Fučík a Anna k. d. na rohu proti špitálu od Jana Cho- chola (a Magdaleny m. j.] za C К. gr. pr. Act. fer. III. ante Anthonii. 11. 1532, 17. října. Janmléz f. 33. Vit Chlevec a Dorota k. d. na rohu od Jana Fucika za CVII' k. gr. ¢. Act. in crastino Galli. (R. 1536 splaci Aleś, Chlívcüv syn. m 1586, 21. dubna. Rukop. ë 2142 f. R. 5. (Kšaft Vita Chlivce noZife.) My purkmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — že jsú před nás předstúpili do rady opatrní Jan Medař a Martin bradíř u Zelezné ulice, sousedé naši, i podali jsú nám kšaltu někdy Víla nožíře, přijmím Chlívce, souseda našeho, na papíře sepsaného — oznámivše — Że jest ta vuole jeho poslední a konečná Zavírá slovo od slova bez umenšení a proměny takto: Já Vít nožíř, přijmím Chlívec, soused St. M. Pr., — Alšovi, synu svému, a Kateřině, manželce jeho, odka- zuji — veškeren statek svuoj — však natakový zpuosob, aby Aleš, syn muoj, dítek svých, kteréž má a míti bude, kdyżby let rozomných došli, tím statkem na rovné díly podělil —. Item aby Aleš, syu muoj, Dorotu, manželku ni, opatroval odévem i ztravou, tak jakž na mateř záleží, aby nedostatku netrpěla a v domu tom, v kterémž jsem já byl, aby ona byla, dokudž by se neprodal. A když by duom prodán byl, tehdy aby ji Aleš k sobě přijal a opa- troval. Pakli by se spolu snésti a sbýti nemohli — aby XVII. V Plalnérské ulici. — Č. p. 87b. 307 vydal jí třidceti k. gr. m. — Item Janovi, synu Alšovu, odkazuji — nádobí kovací, přední kus, dvě prejtovačky a což do výhně přináleží —. Item o šlejfírně takto po- roučím, aby do roka manželka má čeledína chovala a té šlejfírny užívala až do své smrti — a po smrti její aby na Alše — spadla. Item Matoušovi, kterýž jest v apatyce u p. Simona v St. M. Pr., odkazuji X k. gr. m. — Stalo se v pátek před sv. Jiřím 1. XXXVI. (Potvrzeno v pon- dělí před sv. Markétou t. r.) 13. 1545, 28. srpna. Rukop. ć. 2117 f. 23. Uroz. p. Jeronym z Bibritajna na Závote a Frydlantu k, d. na rohu mezi domy Obrázkovým a Pavla sanytrníka ob uličku od Alše nožíře a Kateřiny m. j. za sto k. gr. č. Act. fer. VI. post Bartholom. (Druhá manželka Jeronyma z Bibr- štejna [1 1549) byla Anna z Lobkovic.) 14. 1678. — Rukop. c. 2112 f. 27. Opata Vo- seckého. 16. 1586. — Tamież f. 233. Zmocnén Jar st. z Lobkovic a na Točníku domu někdy Baltazara, opata Voseckého, narohu leZícího pro 1000 k. gr. č. Act. fer. VI. post Incar. Chr. 16. 1686, 8. května. Tamléž. Uroz. p. Jan st. z Lob- kovic a na Točníku duom svuoj prodal — knězi Alexan- drovi Vojtovi, rektorovi kolleje císařské Societatis Jesu Act. die s. Stanislai. 17. 1586, 8. května. Tamtéž. Alexandr Vojt rektor postoupil duom — na rohu Jeronymovi Vodičkovi a Vor- šilc m. j. 18. 1602, 14. srpna. Rukop. č. 2113 f. 262. Jero- nym Vodička postoupil jest domu svého na rohu Ambrožovi Antonianovi a Anně m. j. [výměnou za] dům vedle lázně Točenice. 19. 1603, 6. května. Rukop. č. 2232 f. 105. Ambrož Antonian, cís. hofdyner, přiznal se, že jest dlužen 100 k. gr. č. Václavovi st. Vratislavovi z Mitrovic. 20. 1605, 18. května. Tamtéž f. 187. Týž dlužen 1000 k. m. Jakubovi Menšíkovi z Menštejna, purkrabímu hradu Pražského, který dluh postoupil Jiřímu Vratislavovi z Mitrovic. 21. 1609, 9. bfezna. Rukop. C. 213 f. 486. Uroz. p. Jan Jiří Vratislav z Mitrovic a na Zvoleñovsi k. d. na rohu od Anny, někdy Antonianový, již Karla Camota manželky, za 1265 k. gr. č., jakž týž duom někdy Ambrož Antonian a ona Anna sama jméla. 22. 1610, 8. března. Tamtéž f. 519. Uroz. p. Jan Lober z Loberu, cís. rada při apelacích, a Kateřina k. d. na rohu od uroz. p. Anny Vratislavové roz. z Vřesovic Y a na Zvolenévsi za 1000 k. gr. C. 23. 1612, 99. června. Rukop. č. 2114 f.72. Uroz. p. Ladislav Berka z Dubé a z Lipého na Městci Heřma- novém, Stolanech a Novém Falkenburku k. d. na rohu od paní Kateřiny Loberové z Plattnštejna, Frydrycha Zykmunda z Lobru a Jana z Lobru, kr. rady nad apela- cími, za 1500 k. gr. č. 94. 1614, 24. října. Tamléz. Zdenëk Leopold Berka z Dubé — oznámil i na místě Jana Jetřicha, bratra svého mladšího a let nemajícího, že dům p. Ladislava B. z D., otce jich, postupují paní Kateřině Lobrové z Plattn- štejna. 25. 1614, 28. listopadu. Tamićż /. 164. Panna Eva šl. z Ryžmberka a z Svihova k. d. nárožní od paní Ka- teřiny Lobrové z Plattnštejna za 1500 k. gr. č. 89* 

Strana 308
308 XVII. V Plaluéfshé ulici. — C. p. 88. * 1630, 27. května. Tamiéz f. 430. Uroz. panna Eva El. S$vihovská z Ryzmberka a z Svihova postoupila domu svého v Platnýřské ulici — po smrti své — uroz. p. Frydrychovi Każ$parovi KEuzebiusovi Svihovskymu z Ryzmberka, synu vlastnimu let nemajícímu p. Petra Voka Sv. z RK. na Příchovicích, Přešticích a Lažanech. Číslo pop. 88. (Vobrázkovský dům, u obrázku.) 1. 1443, 27. Cervna. Rukop. č. 90 f. 83. Simon frenifex et Dorothea e. d. ex opposito ecclesie s. Martini parvi inter domos Strahowsky ex una et Barthossii auri- fabri parte ab altera erga Thomam Holik pro XII s. gr. Act. fer V. in octava Corp. Chr. 2. 1456, 22. září. Rukop. č. 2105 f. 58. Lauren- cius de Chrudim et Machna c. d. inter domos relicte Bartossii aurifabri et Johannis a rubea cruce crga tutores Simonis frenificis pro XXII s. gr. Act. fer. III. post Mathei ap. 3. 1461, 19. zafi. Rukop. c. 2105 f. 152. Johannes sellator et Katherina e. d. inter domos Johannis a rubea cruce et Appl váZník erga Johannem saponistam pro XXI s. gr. Act. sabbato ante Mathei ev. 4. 1469, 26. srpna. Tamtéž f. 283. Jacobus pellifex dictus Křeček et Dorothca e. d. in lacu aput Johannem sellatorem dictum Mocihub pro XL s. gr. Act. sabbato post Bartholom. 5. 1477, 6. února. Tamléz f. 380. Michael vitrator et Ursula e. d. aput Jacobum Kfecek pro XV s. gr. boem. Act. die Dorothee, 6. 1482, 19. ledna. Rukop. č. 2106 f. 99. Wen- ceslaus lapicida et Margaretha c. d. circa Michaelem vi- tratorem pro XXXVIII s. gr. pr. Act. sabbato ante Fa- biani. (R. 1486 splácí Margaretha, rclicta Wenceslai la- tomi nunc vero Georgii illuminatoris uxor.) 7. 1485, 20. iíjna. TamtéZz f. 166. Pelrus, magister coquine, et Barbara e. d. aput Georgium illuminatorem et Margarctham, conthoralem ipsius, pro XXXV s. gr. Act. fer. V. ante Undecim m. V. 8. 1500, 28. ledna. Tamtéž f. 182. Johannes cul- tellator dictus Vobrázek et Katherina e. d. in platea prope balneum ad gradum dictum pencs domum Jacobi dicti Abias cx una et domum Johannis cerdonis dicti MníSek parte ex altera pro LIIII s. gr. Act. fer. NI. ante Purif. 9. 1521, 206. t(jna. Rukop. c. 534 IH. f. 42. Kdez jest nebožka Kateřina Obrázková učinila kšaft a podle toho statek svuoj jí náležitý otkázala i poručníka moc- ného ustanovila Silvestra sladovníka a jemu toho dovčěřila, že to, což statku jejího zuostane — obrátí na skulky mi- losrdné, i oznámil jest a dal — tyż statek — jakožto polovici domu a nad tu polovici třetinu vic téhož domu a některé svrchky k záduší sv. Pavla za bránu Pořicčskú. — Act. sabbalo ante Sim. et Jude. 10. 1638, 1. září. Rukop. č. 534 11. f. 53. Staly se smlúvy svatební mezi Jancm Vobrázkem a Annou m. j., Że on ji jest přijal do všeho statku svého, kterajž má i míti bude, za pravii a mocni hospodini a jí jej dává k jmění, držení a k dědičnému vládnutí. A ona Anna proti tomu též jemu zase jest ten jeho stalek i svuoj všicek, kterejž má a míti bude, těmito smlúvami jest XVII. V Plalnéřské ulici. — Č. p. 88. mocně dala též k jmění, držení a k dědičnému vládnutí. A dalli by jim P. B. spolu dítky a jeho Jana by prve smrt zachvátila, ona Anna má býti s dětmi spolu splozenymi v tom ve všem statku po něm zuostalém rovná a pravá společnice a z toho statku jeden druhému smhívami tě- mito daného maj{ vydati XX k. gr. č. Janovi, sirotku po někdy Vavřincovi illuminatorovi zuostalém, kdyZ by let rozumnych dośel. Act. feriis Egidii. [Kšaft tohoto Vavřince illuminatora zní]: My purk- mistr a rada St. M. Pr. známo činíme naším tiemto oc, že předstúpivše před nás do rady slovutný Jan Zába z Vlkanova a opatrný Petr, přijmím Pešek, konvář, spolu- měšťané naši, podali jsú nám kšaftu někdy Vavřince illu- minatora, též súseda našeho, na papíře dvojitém sepsaného, oznámivše a seznavše při tom, že la vuole jeho poslední byla jest; kterýžto kšaft když jest po smrti jeho podle práva čten a vyhlášen, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez umenšení takto: Ve jméno božie amen. Já Vavřince illuminator jsa nemocí od P. B. poražen, však proto rozumu dobrého i paměti, s mým dobrým rozmyslem a mou dobrou volí, nechtěje tomu, aby po mé smrli jací soudové, nesnáze aneb ha- drunkové povstali, takto o svém statku, kteréhož mi P. B. popříti ráčil, buďto málo nebo mnoho, mé poslední pořízenie a poručenstvic činím: Item najprvé ustunovuji Lidmilu, manželku mú, najvyšší poručnicí toho statku a věřím jí nade všecky lidi, že dítek mých, kteréž s ní mám, slušně odbude. Bude-li více statku, ať více dá, pakli méně, také méně podle možnosti, a věřím jí toho dosta- tečně, že jako věrná manželka jim v tom křivdy neučinic. Item neuchovalli by P. B. kterého z nich, tehdy dicl z mrivého na Zivé má spadnáti a Zádny z dětí mých nemá hyndrovati ani se s matkd pohdnéli pro diel, ale coz jim slušpě vydá, mají na tom přestati. Item přidávám k radě a ku pomoci manželce mé p. Havla Podkoteckého a p. Jana z Vobrázkova domu a žádám jich za to a moc dá- vám, aby k tomu manželku mú pridrZeli, coZkoli vuolc mé jest, aby se tak stalo, protož jí věřím, že dítkám svým i mým jako věrná manželka žádné křivdy neučinic. Item při tom žádám p. purgmistra a pánuov, že k tomuto mému poslednímu zřízení ráčí své povolení dáti, je stvr- diti i plný moc dáti, aby se tomu všemu dosti stalo. A přišla-li by kdy nějaká vče na manželku nid neb na dítky, žádám za to, že jim radni i pomocní ráčí býti a jich v ničemž neopúštěti sc. K jichžlo před námi vuole posledn{ nadepsaného Vavfince illuminalora o statku jeho vysvědčenie a seznání a toho všeho, což sc svrchu píše, na potvrzení a svědomí pečeť menší města našeho svrchu jmenovaného dali jsme a rozkdzali pfitiskmiti k tomuto listu kšaftnímu. Jenž jest dán l. MVC XXX v pondélí po sv. Divisi. (Rukop. ¢. 2142 f. N. 10.) 11. 1541, 30. kvétna. Rukop. ¢. 2142 f. U. 10. (Kšaft Jana Vobrázka.) Ve jméno —. Já Jan, řečený Vo- brázek, měštěnín St. M. Pr. toto mé poslední poručenství o stalku mém o všem — řídím a zpuosobuji obyčejem takovýmto: tak že duom svůj, v němž bydlím, podlé p. Václava Peclinovského a ktomu vinici ve lii strychy pod Královstvím ležící, hospodářství všecko, též dluhy mé všecky a podlé toho i jiný všecken a všelijaký statek svuoj — odkazuji a mocně, po své teprv smrti a prve nic, poroučím a dávám Annč, manželce mé milé, k jmění, držení oc vládnutí a požívání oc ato bez všelikého přátel mých krevních a příbuzných i jiných všech a každých lidí — odporu oc, tak aby jí na ten statek žádný ne- sahal oc. Při tom pak dále oznamuji, že z daru P. B. žádnému nic dlužen ani povinovat nejsem, než kteří jsú 

Strana 309
XVII. V Plalnerske ulici. — C. p. 88. mi lidé dlužní a spravedlivě povinovati, že o těch o všech svrchupsaná Anna, manželka má, dobře ví a ty jí všecky k mocnému vyupomínání — poroučím. Též také oznamuji, že jsem se dožádal k radě a ku pomoci Anně, manželce své, a pro ochranu její opatrných p. Prokopa Závorky a Jiříka Páteře, zetě jeho, měšťan St. M. Pr., přátel svých zvláště milých, věře jim nade všecky jiné lidi smrtedlné, že oni manželce mé, v čemž by jich koli potřebovala a k nim se na radu utekla i za opatření podle toho žádala, radní a pomocní budú, jí v ničemž a nikterakž jako do- bří a upřímní lidé neopouštějíce a to pro odplatu božský. Na potvrzení a pro lepší jistotu toho všeho — sekretem svým, kteréhož užívám, tento kšaft jsem zapečetil v pon- dělí po Božím vstoupení 1. P. M°D°XLI'. (Stvrzen 2. října 1542.) 12. 15655, 80. září. Rukop. č. 2117 f. 327. Anna Vobrázková — statek svuoj — vzdala p. Kašparovi jináče Matójovi z Vajkroutic, zeti svćmu, a Dorotć, m. j. a dceři syć —. Act. die Hieronimi. 13. 1657, 5. října. Tamléž. Dorota, manželka po nékdy Matéjovi z Vykroulic — vzdala právo své matce své Annč. Act. fer. III. post Franciscuin. 14. 1662, 16. července. Rukop. c. 2118 f. 29. Kryštof Robmhap z Suché a na Kopydlně k. d. ležící mezi domy VAclava Pecinoyského a páně Popelovým od Vá. clava, starého porybného, za CL k. gr. č. Act. postridie Divis. apost. 15. 1568, 17. července. Rukop. č. 2142 f. F. 10. (Kšaft Anny Vobrázkové.) Ve jméno boží amen. Já Anna Vobrázková u sv. Jindřicha — jakož mám zápis — na duom u sv. Jindřicha, řečený na smetišti, kterýž sem kou- pila od Pavla, pekaře ze špitálu u mostu, toho při témž zápisu zanechávám. Item na domu Vobrázkovým v St. M. Pr., který sem prodala ur. ryt. p. Kryštofovi: Rabmhap- povi z Suché, sto a osmdesáte k. m., ty po mé smrti dávám Barbofc volejnici, sestíe své, a Václavovi, manżelu jejímu, švagru svému v St. M. Pr. Též také mám něco peněz na vinici ležící přoti Košířuom, kterú sem prodala Václavovi Stehlíčkovi, tkadlci pod Slovany, těch co se koli najde, též také nadepsaným manželuom poroučím. A jakož mám spravedlnost v Cáslavi sobě kšaftem Doroty, někdy dcery mé, odkázanou, tu odkazuji dotčené sestře své. Však z toho povinní budou vydati Václavovi, vnuckovi тёти, synu Simona, syna mého neposlušného, XX k. m. — Stalo se v sobotu po Vyslání sv. apost. LXIII. (Po- tvrzeno 18. listopadu t. r.) 16. 1578, 5. března. Rukop. č. 2112 f. 26. Ondřej Pecka jirchář a Markéta k. d. proti kostelu sv. Eloi mezi domy Sebestiana Bobra a opata Voseckého od Adama, Hynka a Jana vlastních bratří Haugvicuov z Biskupic za 65 k. gr. č. Act. postridie Translat. Wenc. 17. 1584, 22. února. Tamtéž f. 169. Jiří Koltpek, jinak Straka, a Juliana k. d. u obrázku vedle domu Jiříka uzdaře od Markéty Peckový jirchářky za 155 k. gr. č. Act. die Petri cathedrati. 18. 1084, 14. kvétna. Tamléz f. 179. Zmocnën jest Jan Skréta Sotnovskf z Závotic domu Jiříka Kol- peka rukavićnika pro 42 k. gr. ©. dluhu. Act. pridie Sophiac. 19. 1688, 15. inora. Tamléz f. 278. Ctihodný kněz Jozef Wron z Dorndorfu a Biskupova k. duom na- proti sv. Eloji v Platnéřské ulici mezi domy Jiříka Ilor- níka uzdaře a Jeronyma Vodičky nožíře od Juliany Stra- kovy za 170 k. gr. č. Act. postridie s. Valentini. ; domus ad rubeam -erga Jacobum diclum Abias pro CXXV s. gr. XVII. V Plalnérské ulici. — Ć. p. 89. 309 20. 1588, 17. března. Tamléž f. 283. Kněz Jozef Wron z Dorndorfu a Biskupova jsüc od P. B. v věku svém sešlém nemocí navštívený — oznámil, že duom svuoj Obrázkovský řečený — dal jest — Anně Votické, hospodyni a opatrovnici svý —. Act. fer. V. post Re- miniscere. 21. 1699, 16. dubna. Tamieź f. 327. Jifik Repik kloboučník a Markéta k. d. od Anny Votické za 800 k. gr. č. Act. fer. V. post Misericordiam. 22. 1604, 11. května. Rukop. č. 2113 f. 323. Va- lentin Karyus, cís. drabant, a Alžběta k. d. Janovi Ka- ryusovi, synu svému, mezi domy Zygmunda Kapra z Kapr- štejna a Ambrože Antoniana za 860 k. gr. č. od Markéty, někdy Jiříka Repfka a jiz Nikodema Turnovského man- želky. Cislo pop. 89. 1. 1454, 25. září. Rukop. č. 2105 f. 27. Johannes a rubca cruce et Dorothea emerunt arcam desertam olim domus Strahovsky dictam penes domum Simonis frenilicis et Wenceslai Sktietek illuminatoris erga Katlerinam, re- lictam Johannis de Dvorec, рго ХШ s. gr. Act. fer. III. ante Wenceslai. 2. 1488, 96. inora. Rukop. 6. 2106 f. 221. Johannes a rubea cruce resignavit domum suam sitam cx opposito crucem et inter domos Tomkouis et Petri, magistri coquine, hincinde situatam, item vineam sub Strahow penes murum sitam — Anne, conthorali sue, — Et hec eadem Anna — resignavit domum suam acialem. quam inhabitat post s. Nicolaum inter domos Nicolai cirugici ad faciem plateolla mediante ct Nicolai dicti Chitra utrinque, item vineam sub Strahow penes vineam Regine, relicte Jacobi Charamza — marito suo. Act. fer. III. post Mathic ap. 3. 1493, 12. ledna. Rukop. č. 2107 /. 29. Johan- nes a rubea cruce resignat domum suam — ct duo vincas sub Strahow — Dorothee, relicte Johannis porybny —. Act. sabbato ante octavam Epiph. 4. 1499, 8. července. Tamtéž f. 171. Jacobus dic- tus Abias et Ofika c. d. cx opposito ccclesie s. Martini minoris inter domos Barbarc, relicle Mathie (?) coci ct olim Ludwikonis a Simonc Sekyra et Dorothea, contho- rali eius, pro CXXX s. gr. pr. Act. die Kyliani. 5. 1600, 20. května. Tamtéž f. 187. Anna, relicta Johannis Kobe$, emit pro sc, Mathia, filio suo, Anna ct Ludmila, filiabus olim Duchconis de Tiebska, domum — Act. fer. ll]. post Zophic. 6. 1507, 27. září. Rukop. c. 2108 f. 8. Margarctlia de Klinstajn emit pro se, pueris suis cum Nicolao Pccin- gar z Bydzina, maiito suo, genitis d. a magistro Mallia de Třebsko de hospitali pro CXXX s. gr. Act. fer. Il. in vig. s. Wenc. 7. 1510, 19. září. Rukop. c. 2102 /. 187. Mathias de Trebsko, magister hospitalis circa pontem, Laurencius apotecarius et Anna, filia Duclconis de Tfebsko resig- naverunt ius suum — Ludmile de Třebsko, conthorali Michaelis mercatoris. Act. fer. V. ante Mathei cv. 8. 1510. 19. září. Tamleż f. 65. Nicolaus Pecingar z Bydzína in loco Margarethe, conthoralis suc, resignavit 

Strana 310
310 XVII. V Plalněřské ulici. — Č. p. 89. domum — Ludmile de Třebsko, conthorali Michaelis mercatoris. Act. fer. V. ante Mathei ev. 9. 1512, 12. srpna. TamléZ f. 104. Pavel Samuel z Hrádku kúpil sobě duom proti kostelíku sv. Martina menšieho vedle domu Jana Vobrázka nožicře od Lidmily, Michala kupce manželky, za CXXXV k. gr. č. Dálo sc ve Clvrlck po sv. Vavfinci. 10. J514, 9. prosince. Tamfiż J. 152. Pavel Kle- novsky ze Pieni a Katefina k. d. od p. Pavla Samucle z lIrAdku za sto k. gr. ©. Act. v sobotu po Početí P. M. (Za Pavla Samucle splácí jeho služebník Balcar Bernar.) 11. 1615, 18. června. Tamtéž f. 161. Anna z Kun- šieho k. d. od Pavla ze Picnie a Kateřiny m, j. za sto k. gr. Act. fer. JI. ante Viti. 12. 1625, 6. kvétna. Rukop. ë. 2110 f. 91. Jindfich Prefát z Vlkanova k. duom lczící v ulici jdüce k lázni na schodec mezi domy někdy Obrazka noZictc a (?) od p. Vaclava z RadeSina, najv. mistra kriZovníkuov s červenú hvézdi, a p. Václava Mutrpiosa z Tedra2ic, poruéníkuov otcovskych nebozky Anny Muuplosové z Kun&ího sirot- kuov, za 100 k. gr. €. Act. sabbato post Floriani. 13. 1525,6. května. Zamléž. Jindřich Prefát z Vlka- nova vzdal duom, v němž bydlí, Jiříkovi Prefátovi z Vlka- nova, bratru svému. Act. sabbato post Floriani. 14. 1529. Tamléž. Jiřík Prefit z Vlkanova vzdal duom — Jindřichovi, bratrů svému, a Kateřině m. j. 15. 1536, 27. července. Rukop. č. 2111 f. 139. Vaclav z Pecinovce k. d. proti sv. Eloi jdác k špitálu mezi domy Obräzkovÿm a Srbovÿm obostrannć od p. Jindiicha Pre(íta z Vlkanova za CL k. gr. č. Act. fer. V. post Jacobi. . 16. 1570, 20. dubna. Rukop. č. 2118 /. 249. Se- bestian Bobr a Kateřina k. duom s zahrádkou od panny Lidmily z Pecinovce, paní Alžběty, manželky Petra Ho- stakovského z Arklebic, a Marjány, Jindricha Sádly z Vraz- ného manželky, sester vlastních i manželuov jejich, za 225 k. gr. è. Act. ter. V. post Jubilate. 17. 1881, 9. října. Nukop. č. 2112 J. 29 a 108. Katefina Bobrova, pozuostalàé po Scbestianovi Bobrovi uzdaïi vdova, méStka St. M. Pr, dala duom svuoj, v kte- rémž bydlí, též krám podle soukenných koteuov po smrti své Jiříkovi l!Iorníkovi a Kateřině m. j., ktefiżto při ní jsou a jí v nemoci za mnohá létu posluhovali. Act. dic Dionisii. 18. 1586, 12. srpna. Rukop. č. 1136 f. 461. (Man- dalena Krásná s Jiříkem Horníkem a Kaleřinou, manželkou jeho.) Léta 1385. 26. Maii Mandalena Krásná soucí podle cís. dekretu s Jiříkem Horníkem a Knteřinou, manželkou jeho, ku právu tomuto sročena vznešení učinila, kterak Kateřina Bobrová, sestra její vlastní, učinivši zápis na onen čas jemu Jiříkovi Horníkovi a Kateřině, manželce jeho, s jistou vÿminkou, potom takový zápis v těžký ne- moci odvolala a před jistejmí vosobami zrušila, těmi do- brÿmi lidmi tu přistojícími sobě osvědčujíc, jestli jí P. B. z lé nemoci: pomůže, tu svou vůli chce i na rathouze obecne ozniwiti a potvrditi ; nie min€ v3ak oni manżelć sou v (ejź statek se uvdzali a jej sobć osobili a jej aż posavad drzí. A ponévadZ ten dekret v sobě ukazuje, aby strany sročeny byly a vyslyšány, pak ona Mandalena chce to ukazovali, 2e takovy statek jí, jakožto vlastní sestře její, náleží a ne jim manželům. Proti tomu Jiřík Ilornik i; na místě Kateřiny, man- želky své, po hojemství vzatém tuto odpověď dal, že uni tou 7alobou ani postoupením toho domu, kterýž sobě XVI. V. Plalnéfské ulici. — C. p. 89. knihami mésta tohoto zapsany mají, jí Mandalené ani komu jinému povinní nejsou, a to z příčin těchto: jedna, po- něvadž strana sama praví, že jest Kateřina Bobrová těmto manželům týž dům a statek knihami zapsala, což se tak nachází, a oni manželé toho statku netoliko podle práva městského, ale i zřízení zemského bez naříkání v pokoj- ném držení až posavad sou; ale tato Mandalena Krásná aby se tak chovali mčla podle týchž práv a jaký odpor vložili mčla, toho neukáže. Druhá, kdež praví, že Kateřina Bobrová zapisujíc tejž dům jim manželům sobě moci k zmčnční zanechala, a potom že týž zápis zrušila, což kdyby i tak bylo, již to platnosti žádné nenese, nebo kdož by zápis městský mčl a chtěl by jej změniti, má stranu ku právu připravití a tu oznámiti, Ze tejž ruší zápis a v nic obrací, a ty vejminky při právě místo mívají, ale postranné rušení mimo právo místa nikda jest nemívalo, a tak oni manželé jí Mandaleně ničímž nejsou povinní a tomu nevěří, aby ona je z toho statku vyvésti mela. Od Mandaleny Krásné, že ona v ničemž tomu místa nedává, a zvláště, aby měla dáti projíti letům zemským, nebo to ukázati chce, že se jest každého roku ohlašovala a tomu jest odpírala. Že pak toho zápisu v radě nezrušíla, toho jest pro nemoc učiniti nemohla. Kdež strany souce sobě na odporu, jest jim až pod zlracením té pře termin k průvodům jmenován. Na kterýž stojíce, předně Manda- lena Krásná, táhla sc na pamét pana purgmistra pánüv, že lo v pamětí míti rácí, klerak ona času morového ctc. léta 82. jest nemlčela, ale k tomu statku spravedlnost se míti ohlašovala, potom dala čísti supplikcí svých J. Mu C. podaných. K tomu mluveno: z těchto předně supplikací se nachází, že Mandalena Krásná od téhož léta 82 nikda jest nemlčela, ale vždycky jest nastupovala a supplikovala, k kterýmž supplikacím ukázána jest odpověď těchto man- želův, jíž se sami stíhají. Polom zápis, kterýž jest Kate- řina Bobrová těmto manželůmn, Jiříkovi Horníkovi a Kate- řině, manželce jeho, učinila, a hned takovy zapis zmónila, což jest dostatečně prokázáno. Cteno jest i svědomí, kterak sobě Kateřina Bobrová stěžovala do nich manželův, že se k ní nenáležitě chovají a jí příkoří činí, tak že se s pokojem najćsti nemohla, a tak tudy Ze ten zdp's jim uèinénÿ zmónila. A priva to ukazuji, że zdpisovć sc ménili mobhou netoliko pismem, ale také i oustně. Též že nepo- řádný držitel, nemaje statku sobě právně posloupeného, jako i oni manželé také nemohou ho sobé privlasthovati, a tak jí Mandalené, jakožto Kateřiny Bobrový z jednoho otce i z jedné mateře vlastní sestře, takový statek po též Kateřině pozůstalý vlastně přisouzen býti má. Ze pak tito manželé v nepořádné jeho držení vešli, več jim to obrá- ceno bude, toho při uvážení se zanechává. Proti tomu od Jiříka Horníka a manželky jeho mlu- veno; kdež v žalobě toho doloženo jest, kterak by Kate- tina Bobrovä lezfc na smrtediné posteli před jistejmi osobami se ohlásila, že ten zápis zrušila, a když p. Bůh pomůže jí z té nemoci, že tu vůli svú na ralhouze ozná- miti chce, tuto pak strana sama proti sobě ukazuje, nebo svědci vysvěděují, že když jest jich dožádala Kateřina Bobrová, aby k ní přišli, že sou tak učinili, a ona ne na smrtedlné posteli ležela, než 2c jest k nim z světnice vyšla a před nimi sobě od nich manželův stěžovala, a Ze chce ten zápis jim učiněný zrušití, se ohlašovala ; pak chtíi a neuciniti Zádné platuosti nenese, ježto: kdyby chtěla zrušiti ten zápis, mobla to učiniti, ale neučinila, což sami ukazují, že jest nezrušíla, a tak neporušený zápis ten zůstává. Dali čísti svědomí rejstry zavedená, práva čtena, ta se vztahují na nepořádné držitele gruntův, ale aby Lito manželé v nepořádném držení byli toho statku, 

Strana 311
XVII. V Plalnéfské ulici. — C. p. 89. strana neukazuje, že pak ona Kateřina Bobrová jim man- želům dobrovolně jej dala a knihami zapsala, ikned se ukáže. Podali zápisu, jímž dává dům, krám i jiný všecken statek svůj movitý i nemovitý Jiříkovi Horníkovi a Kate- řině, manželce jeho, k tomu mluvě, že proto ukázán zápis tento, v němž sobě moci zanechává, aby jej zrušiti mohla, i nezrušila ho, nebo ku právu nepřišla, ani se při právě neohlásila, ani ho překancellovati nedala, a tak neporušený zůstává; an se i to nachází z kvitancí, že to, coi jest Kateřina Bobrová komu odkázala, že to od nich manželův podle vůle její jest vydáno. Co se pak dotýče supplikací, domnívá se ona, že tudy své spravedlnosti, ač měla-li jest | jakou, nepromlčela, ježto jí takové supplikací žádné plat- nosti nenesou, než bylo jí potřebí ukázati, že tomu zápisu a dání časně odpor kladla a po svým právě šla, ale toho ničímž neukazuje, a tak tito manželé v pokojném držení toho statku sou, až posavad zůstávají a sou vždycky jeho bez naříkání v držení byli, a tak by měla Mandalena jakou spravedlnost, jakož nemá, tehdy již nemůže se na ni potahovati, davši času právnímu projíti. Dali G(sti svě- domí rejstry zavedená k tomu mluvě, kterak tato svědomí patrně vysvětlují, že Mandalena Krásná přijavší od Jiříka Hornika b kop gr. č. a mantlík sobě od Kateřiny Bobrový odkázaných, Ze jest dékovala, a tolo se statku odfikala a jeho vice użiti neżśdala, ano i jim manželům v něm po- žehnání žádala, pak tuto smí se zase na týž statek pota- hovati. Co se pak dotýče nějakého svědomí, jehož žádala od Joanny Korbelový na nepoctivost této Kateřiny, man- želky Jiříka Horníka. se vztahující, a právo zjevný jest B. 78., kdož by ven ze pře něco vedl na lehkost strany, że ten trestán býti má, kteréž čteno. Pak toho jest se tato Mandalena dopustila začavší: o dům a statek s nimi manžely rozepři, vedla svědomí na nepoctivost této Kate- řiny, o kteréž svědkové vyznávají, že se poctivě s man- želem svým sňala, ano i když táž Kateřina Horníková slehla, tehdy i Kateřina Bobrová s Kateřinou Vecourkou mlypnářkou sou počítaly, a vejše našly se tří neděle, pro- tož žádá, aby sama přítomna při vejpovědi stála, a vcč jí to obráceno bude, toho při uvážení se zůstavuje. Po- dáno svědomí listovní z města Sedlčan, též jiné svě- domí listovní z města Boleslavě Mladého nad Jizerou, že Mandalena Krásná přijala odkaz po Kateřině Bobrové od něho Jiříka Horníka 5 kop gr. č. a mantlík, a odříkala se statku na věčné časy a jim požehnání brzkého žádala, a tak jest ukázáno a provedeno, Ze ona Mandalena zby- tečně je manžely zaneprazdňuje, protož poroucejí se k spravedlivému opatření. Zase od Mandaleny: daremní řeč nepotřebuje žádné odpovědi; praví, že takový dům a statek jest jim man- želům dala, jakož sou i zápis na to ukázali, ale tomu ne- chce rozumčti, že ihned toho dne vstoupivší: do rady jest to zrušila, nebo dání a upuštění jest jednoho dne se stalo, jakž to vše se nachází, a tak to všechno jest sple- ticháno, nebo to proti všemu rozumu jest, aby jednoho dne i zápis i upuštční od nčho býti mčlo, a tak oni žád- ného zápisu nemají. Potom mnoho sobč na svčdomí Pavla Kočvary zámečníka pokládá, že by viděti měl, když j dával 5 kop gr. ©. a mantlik, co by pak i to bylo, vSak jeden svědek při právě jest žádný svědek. Dále dotýká svědomí Rejny Dubový, ježto jest to proti právu, má-li kdo co proti kterému svědku, má jej světle nařknouti a ne jeho svědomí štráfovati, a protož več mu to bude obrá- ceno, toho při uvážení se zanechává. Dala čísti zřízení zemské V. 6., právo městský B. 29., ona pak Rejna ne- naříká se, aby falešné svědomí proti ní vydala, než toliko štráľuje se povrchu. XVII. V Plaluéiské ulici. — Č. p. 89. 311 K tomu Katerina, manželka Jiříka: Horníka, sa pří- tomna sama se jest ohlásila, že ji Rejnu Dubku zjevně naříká, že nepravý svědomí proti ní jest vydala, a tak Mandalena bude povinna ji postaviti. Zase od Mandaleny, po zavření a vyslyšení pře teprva se naříká Rejna Dubová a prve ktomu se nic ne- říkalo. Kdež stranám oustně oznámeno jest, poněvadž ten svědek se naříká, že by nepravě svědčiti měl, že příčiny prve nežli by tato pře vejpovědí podělena byla, v pon- dělí nejprve příští ku právu připravena býti. — Tím spor zavřín a strany k spravedlivému opatření se poručili. Tu p. purkmistr a rada — takto o tom vypovídají : Poněvadž se jest to z průvodův a akt pře této vyhledalo a našlo, že zápis ten, jímž někdy Kateřina Bobrová dům i jiný všelijaký statek svij movitý i nemovitý Jiříkovi Horníkovi a Kateřině, manželce jeho, v pondělí den sv. Diviše léta cte. 81. knihami města tohoto jakožto mčštka svobodná "jest dala a zapsala, bcz všelijakého odvolání a přerušení právního do smrti jí Kateřiny Bobrové jest zůstal a posavad zůstává, kterémužto zápisu, dání Manda- lena Krásná jsouci pti právě v času právním netoliko jest neodporovala, ale také 10 kop míš. jí od dotčené Kalc- řiny Bobrové týmž zápisem daných od nich manželův Jiříka a Kateřiny jest přijala a z nich kvitovala, tudy týž zapis stvrdiv8i, a aby táž Kateřina Bobrová takový zápis kdy odvolati a podle práva zrušiti měla, toho od ní Man- daleny podle žaloby její ukázáno a provedeno ncní, z těch příčin on Jiřík Horník a Kateřina, manželka jeho, | jí Mandaleně Krásné touto žalobou ani ničímž povinní nejsou, ale při dotčeném zápisu se zůstavují podle práva. Skody z hodných příčin mezi stranami se zdvihaji. Aclum fer. 3. post Laurentii 1586. 19. 1595, 7. srpna. Rukop. ć. 2113 f. 32. Zygmund Kapr z Kapritejna a Anna k. d. mezi domy Danicle Go- liáše a Jitika Repfka kloboućnika od Jifika Hornfka uzdafe za 559 k. gr. č. Act. postridie Transfigur. Christi. (Spla- ceno r. 1603.) 20. 1616, 7. září. Rukop. č. 2233 f. 335. Stalo sc bratrské, důvěrné a upřimné narovnání mezi Cyprianem Kaprem z jedné a paní Lidmilou Vratislavskou a paní Zuzannou Radoňovskou, též pannami Annou a Alžbětou, bratrem a sestrami vše z Kaprštejna, z strany druhé o dě- dictví jim po p. Zygmundovi Kaprovi z K., otci jich, náležité a to takové, že on Cyprian K. dům nákladnický k živnosti sladovnické, v kterémž p. Zygmund K. bydlel, v ulici Platnýřské ležící, se vším příslušenstvím a potře- bami sladovnickými v tom způsobu, jak ony sestry jemu jej pustily a k tomu jeden slad ječný a chmel, což se v tom domě našlo, přidaly, totiž v 2500 k. gr. m. ujímá a ujal na ten způsob, že předně z téhož domu paní Dorotě Kaprové, maceše své, 1000 k. m. podle opatření jí zá- pisem kněh městských od p. Zyginunda Kapra, manžela jejího, vydati a ostatní sumu 1500 k. m. v dědictví svém spokojen býti má a na nic víceji se na sestry a grunty | jim níže přivlastněné potahovati nižádným způsobem nemá —. Naproti tomu co se domu Rejšpanovského proti M. B. na louži, v kterémž nyní vedle znění zápisu na něj Cypriána svědčícího od p. otce jich jemu kovupeného by- dlí, dotýče, ten Cyprián spolu [s] manželkou svou jim sestrám zase postoupiti má. Dúm pak, slove Uzdařovský, s zahradou, jako také vinice za Holejšovicemi s užitkem letošním na ní zrostlým, též i týčemi dubovými v ohradě blíž kostela sv. Valentina ležící složenými — sestrám — należeli má. — O to jsou se sestry takto snesli: Ze paní Lidmila Vratislavsk4 a pan{ Zuzanna Radonovskd dům Rej- španovský v 1600 k. m., dům pak Uzdařovský s zahradou 

Strana 312
312 XVII. V Platnéiské nlici. — C. p. 90a. panny Anna a Alžběta v 3500 k. m. ujaly —. Vinice pak — Że v nedilu mezi nimi všemi čtyřmi sestrami — zů- stávati má. * 1623, 9. Jedna. Rukop. č. 2114 f. 314. Jan Krystman kotláf a Dorola k. d. od paní Lidmily Vrati- slavské, Zuzanny Radoüovské, AlZbéty Matesové, sester 7 Kaprétejna, a dětí po sestře jich Anně »ultysové, Jana, Alžběty a Anny, jak to po Zikmundovi Kaprovi z K., panu otci a dědu jich, měly, za 1500 k. gr. č. Číslo pop. 90a. 1. 1489, 12. února. Rukop. č. 90 f. 31. Hanussko, gcner Johannis dicti Hron, et Anna e. d. inter domos olim. magislri Albici et jam vero Mathie Pokussenie ex una el curiam Stralioviensem erga Johaunem Zabiak dictum carnificem pro XI s. gr. Act. fer. V. ante s. Valentini. 9. 1440, 5. Gervencc. Tamléz f. 54. Wenceslaus dictus Piwcze et Elizabeth e. d. erga Hanusskonem, ge- nerum Hrononis, pro X s. gr. Act. fer. III. post s. Trocopii. 8. 1447, 23. května. Tamléz f. 148. Wenceslaus Skřictek illuminator ct Barbara e.d. penes domum quon- dam Albici situalam ex una ct ortum Pessikonis parte ex altera erga Wenceslaum Piwzce thorrificem pro X s. gr. Act. fer. III. ante Urbani. 4. 1468, 10. bfezna. Rukop. ć. 2105 f. 265. Simon torifex et Margaretha c. d. inter domos Wenccslai a facic ex una et Johannis a rubca cruce partc ex altera aput Wenceslaum pictorem dictum Ski(tek pro XX s. gr. Act. fer. V. ante Gregorii. o. 1469, 20. září. Tamléž f. 284. Paulus frenifex ct Dorothea e. d. in parochia M. V. in lacu inter ortum jolannis a rubca cruce et domum dictam PokuXenic crga Simonem torificem albus lco nomine pro XL s. gr. Act. fer. ПП. in vig. Mathei. 6. 1486. — Rukop. &. 2106 f. 187. Pauli fre- nificis. 7. 1486, 11. prosince. Tamléz j. 192. Thomek bra- seator et Margaretha c. d. inter domos Johannis a rubea cruce et Marthe a facie utrinque sitam crga Paulum dictum Holoubek pro XXII'/, s. gr. pr. Act. fer. II. ante Lucie. 8. 1494, 24. dubna. Rukop. ć. 2107 f. 60. Tomko braseator resignat. domum suam sitam penes domum Jo- hannis a rubea cruce et domum Thoine Zalud parte ex altera Boluslao de Svinaf. Act. fer. V. post Georgii. 9. 1496, 7. září. Tamież f. 112. Jacobus dictus Ludwik et Zuzanna e.d. penes domum ciusdem Jacobi ex una ct Dorothee, relicte olim Johannis porybny, a Bohu- slao Litovsky ze Svinaf pro LXV s. gr. Act. in vig. Nativ. M. V. (Splaceno r. 1501.) 10. 1499. — Rukoj. c. 2108 f. 104. Ludvikové. (Po r. 1499 düm rozdélen.) 11. 1523, 6. zátí. Rukop. C. 2109 f. 253. Michal Cachman a Kateřina k. d. mezi domy Anny Mutrplosové a Ludvíkové obostranně od Jana, syna Havla z Zahrad, za XLI k. gr. gr. č. Act. sabbato ante Nativ. M. V. 12. 1536. — Rukop. ë. 2111 f. 139. Dim Srhiv. 13. 1551, 16. července. Rukop. č. 2142 f. Z. 12. (Ksaft Michala Srba.) My purkmistr — także on Michal XVII. V Plalnéfshé ulici. — C. p. 90a. Srb jsa paměti dobré — duom svuoj, v němž bydlí — odkazuje — Mandaleně, bytem u Vojtěcha Prstka za sv. | Valentinem, služebnici své, Lukášovi a Zygmundovi, scho- vancóm svým —. Stalo se v pondělí den Početí P. M. (8. prosince) 1550. (Potvrzeno ve čtvrtek po Rozegl. sv. apošt. 1551.) 14. 16557, 17. listop. Rukop. ë. 2117 f. 402. Burjan LitomySlskaj a Anna k. d. v ulici Platnéřské mezi domy Václava Pecinovského a vostruznifkovÿm od Mandaleny Duchkové a Luke, schovance jejího, za LXXV k. gr. č. Act. fer. III. post Martinum. (Kvituje Mandalena Srbova s LukSem sirotkem.) 15. 1566, 10. října. Rukop. č. 2118 f. 142. Josef Bílej Kříž a Marta k. d. vedle domu Václava Peclinov- ského a Katefiny ostruZuice od Burjana Litomyilského za 150 k. gr. €. Act. postridie Dionisii. 16. 1571, 8. ledna. Zamléz f. 270. Ondrej Philo z Dalmanhorstu a Lidmila k. d. od Josefa Bílého kříže za 164 k. gr. ©. Act. fer, 11. post Epiph. (R. 1675 splácí Jan a Anna, sirotci po mistru Ondrejovi z D.) 17. 1577, 29. dubna. Rukop, č. 2112 f. 4. Vavřinec Goli4$ a Anna k. d. mezi domy Scbestiana uzdafe a Ka. tefiny vostrużnice od poručníkuov dětí po mistru Ondře- jovi z Dalmanhorstu za 164 k. gr. č. Act. postridic Vi- talis. (R. 1685 splécf Estera z Kostelcc, Samuele La- vina m.) 18. 1583, 11. pros. 7amlcż f. 165. Zmocnón Jan z Dalmanhor&tu a Mandalena, sestra jeho, domu v Platnéřské ulici ležícího, jejž nebožtík Vavřince Goliáš koupil, pro XXV k. gr. č. peněz gruntovních. Act. ет. ПШ. роз! Concept. M. V. (Tomuto zmocnění Samuc] Lavin odpor vložil.) 19. 1586, 14. července. Rukop. č. 1136 f. 371. (Poručníci sirotka Vavřince Goliáše a Mariána Funková s Samuclem [avinem.) Jakož sou poručníci Danicle, sirotka po Vavřincovi Goliášovi pozůstalého, na místě a k ruce téhož sirotka a Mariána Junková, sestra jeho Danicle obeslavše Samuele Lavina promluviti dali, kdež onehdej- šího dne při vstoupení oznámili: Poněvadž sirotci nebož- tíka M. Ondřeje z Dalmanhorštu na ně s strany peněz gruntovnich za duom, v nómż na ten Gas Samuhcl bydli, se domlouvají a je z nich upomínají a Samuhel k témuž domu žádné spravedlnosti nemá a lo proto, že s nebožkou manželkou svou Annou z Dalmunhorštu žádných smluv svadebních ani společného zdání nemá a od kšafiu jejího 2e ustúpil, žádajíce, aby v ten duom právem uvedeni a jeho zmocnění byli, tudíž aby se peníze gruntovní platily a o duom pro neplacení jich nepřišli, ale tehdáž že jim na něho Samuhcele ukázáno bylo, aby jeho k tomu obe- slali, což sou učinili a podle toho jak předešle, tak i nyní žádají, aby oni jakožto dědicové a zápisníci pro nadepsané příčiny v takový duom právem uvedeni a jeho zmocnění byli. Proti tomu od Samuhele Lavina mluveno bylo: aby poručníci Danicle Goliáše a Mariána Junkova v ten duom uvedení a jeho zmocnění býti měli, k tomu on povoliti nemuože aniž tomu místa dává, aby v témž domě žádné spravedlnosti neměl, ale praví, že on spravedlnost na tom domě po nebožce manželce své Anně má a ne oni, což když k průvodu přijde, dostatečně to ukázati a provésti chce. Od poručníkův a Mariány: Že oni to též ukázati a provésti chtějí, že Samuhcl v tom domu žádné spravedl- nosti nemá, Zádajíce k prüvodüm pfipuSteni býti. Podle kteréhožto sporu bylo stranám k průvoduom od práva až 

Strana 313
XVII. V Platnéřské ulici. — Č. p. 90a. pod ztracením té pfe odloZeno a stojice na den uložený Samuhel dal G(sti svédomí registry zavedená, trh listovní, item trh domu v Platnýřské ulíci od nebožtíka Vavřince Goliáše, reformací nálezu mezi poručníky Daniele a Ma- riánou Junkovou a Annou z Dalmanhorśtu, item zvod a zmocnění dvou domů, jednoho u pávů v Zelezné ulici a druhého za Betlemem ležícího, k tomu mluvě: Jakož pře- dešle proti žádosti poručníkuov a Mariány, žádajících za zvod a zmocnění na duom jeho, za odpověď dal, že tako- vého zvodu a zmocnění užití nemají a nemohou, to jest tímto průvodem svým ukázal a provedl a to tím: Méli-li jsou kdy jakou spravedlnost k tomu domu, že sou již tu promlčeli, nebo ačkoliv na onen čas zvedli se dvou do- mův u pávů a za Betlemem, ale na tento duom v Plat- nýřské ulici žádného zvodu a zmocnění jsou nežádali více než tři léta od reformací a on v témž domě také více nežli rok a šest nedělí po smrti Anny z Dalman- horštu, manželky své, jest byl a tak podle těch smluv svadebních, kteréž čteny, jimiž nebožka Anna, manželka jeho, jemu všecken statek svůj jest zadala, týž duom v tom čase sobě jest zdědil. A dav dále čísti žalobu Ma- riány Junkové a poručníkuov Daniele na Annu z Dalman- horštu s vejpovědí, též právo městský doložil: Poněvadž Mariána maje léta a jsa při právě, ani poručníci na Da- niele nikdá exekucí na ten dům sou nežádali, protož měli-li jsou jakou spravedlnost k němu, tudy ji promlčeli, a tak on podle smluv svadebních ukázaných a provede- nych pii tom domu züstaven byti má podle práva. Proti tomu od poručníkuov Daniele a Mariány Jun- kové jest mluveno: Sly&án jest prüvod tento, ale oni k tomu toto praví, že odpovědi své, kterouZ na onen cas proti žádosti jejich s strany zvodu na duom dal, nepro- vozuje, ale vede ven ze pře, nebo obranu měl tu, že Mariáně a poručníkuom nemá zvod na týž duom puštěn býti, protože on na místě někdy Anny z Dalmanhorštu, manželky své, k němu lepší právo a spravedlnost má, nežli oni; ale též obrany nesmí provozovati, než toliko nyní k tomu vede, že by oni spravedlnost svou na tom domu promlčeti měli, čehož užili nebude moci. Svědkové toliko svědčí o smlívách svadebních. Tudy doložiti chtěje, že by právo a spravedlnost k tomu domu měl, ale ta příčina ničímž jest, nebo byly-li jsou kdy smlouvy sva- dební mezi Samuhelem a Annou, ty sou potom zadáním statku společním mezi týmiž manžely Samuhelem a Annou učíněným umořeny a z společného zadání také se potom propustili, kteréž oboje společné zdání i propuštění z nich, též právo C 68. jest čteno, s tím při tom promluvením: Poněvadž právo patrně ukazuje, čině kdo s manželkou společné zadání statkuov, že již smlouvy svadební tím se umoří, a tulo se téZ tak stalo; druhé poněvadž se on manželé z téhož společného zdání propustili; tehdy oni tím společným zdáním nic po Anně, manželce své, obdr- žeti nemůže; a poněvadž pak takové uvolení mezi manžely se stalo, tehdy podle práva A 41. roz. 4., item 86., též 17., kteráž čtena, Samuhel podle takového svého uvolení se zachovati povinen jest a bude. S strany druhé přičiny při tomto průvodu jeho, že by oni spravedlnost svou k tomu domu promlčeti měli, ovšem by povinní nebyli co odvozovati, poněvadž ta příčina na onen čas při žalobě do odpovědi vložena nebyla, nebo právo B 36. ukazuje, že více provozováno býti nemá, než toliko to, co do ža- loby nebo odpovědí vloženo jest, jináče kdyby to passi- rováno býti mělo, muselo by se straně druhé zkrácení státi, však proti tomu se také něco promluví. Kdež k tomu vede, že by spravedlnost svou k tomu domu promlčeli davie letüm projíti, ukázav na to reformací, jíž Anně díl XVII. V Plainéfshé ulici — Č. p. 90a. 918 toho domu pfisouzen jest a on tudy že by po ní spra- vedlnost měl, ale oni tomu místa nedávají, aby co pro- mlčeti měli, nebo ačkoli předešle zvodu na ten duom, čímž je on stihá, nežádali, učinili to proto, jedno že Anna z Dalmanhorštu byla společnice podle nich v tom domu, tudy nemohli zvodu na něj žádati, dokud živa byla, ale po smrti její toho neobmeškali atak tu nic nepromlčali ; druhé táž Anna byla zápisnice podle nebožtíka Vavřince Goliáše, proto ta příčina ničímž jest. Dále kdež dokládá, že by sobě ten duom zdědil, ale toho ukázáno není, aby týž duom pořádně držel, než byl toliko vladařem násilným a takový vladař nebo držitel podle práva F 26. nic sobě nezdědí. Item praví, že by proti osobě jeho časně po právě nešli, i nemohli, poněvadž odpor o kšaft nebožky Anny z Dalmanhorštu byl, a dokudž od něho upuštěno nebylo, nemohli dále po právě kráčeti, než jakž od něho upuštěno bylo, hned na právo šli, davše k tomu čísti odpor témuž kšaftu učiněný a potom upuštění od toho kšaftu, doložili, že Samuhel dále nemůže tu nic míti, pro tože Anna udčlavší kšaít jemu všecko odkázala, ale potom od něho upustil nechtěje toho nic, co v nem bylo, użiti. Na to čteno právo mčstský s tím doložením, že toho práva nejní potřebí vykládati, nebo patrně vyměřuje, co jest kSaft a kazdy kšaft že má míti tu podstatu, aby dědic vystaven byl, Anna pak o svém statku, kterýž její byl a jí náležel, kšaftovala a jej Samuhelovi dala, kterejžto kšaft on dal při právě čísti a jej za svou spravedlnost ujal, ale témuž kšaftu když oni odpírali, upustil Samuhel od něho a protož, byť mu co náleželo, tehdyč takovým odřeknutím se téhož kšaftu, toho všeho se jest zbavil podle práva městského B 4., kteréž čteno, a tak podle smluv svadebních, kteréž společním zadáním umořeny jsou a z společného zdání také se sprostily, tolikéž naposledy, že od kšaftu upuštěno jest, tu nic míti nemůže a nemá. Na to od Samuhele: Na onen čas nic jiného při ža- lobě nebylo mluveno, než to toliko, že by Samuhel v tom domu žádné spravedlnosti neměl a oni proto že téhož domu zvodéni a zmocnění býti mají, čehož on také bránil, že toho užití nemají, uvoliv se to ukázati, jak se to již stalo, že ukázáno, by i jakou spravedlnost byli měli, že tu sou potratili nešedše častně po právě a ta jejich proti tomu obrana a výmluva jim postačiti nemůže. Dále kdež praví a k tomu vedou, že by smlouvy svadební společním zdáním umrtveny byly, i poněvadž oni manželé tehdáž z takového společného zdání jsou se propustili, jakž patrně pod ním poznamenáno stojí, a tudy s něho sešlo, tehdy po umrtvení společného zdání zůstávalo a zůstalo při smlúvách svadebních atěmi, jakž provedeno, jemu všecken statek od Anny zadán jest. Také se tím stíhá, že od kšaftu nebožky Anny upustil a tak tudy žádné spravedl- nosti že by neměl, i na tom jejich vyměřování on ne- přestává, také věří, že od práva nalezeno nebude, nebo ačkoli od kšaltu upustil maje toho svobodnou vuoli, ale nestojí, že od své spravedlnosti upustil, a také to všecko ven ze pře se vede a mluví, nebo nic toho na onen čas od nich předkládáno nebylo, a nechtěje dále zaneprazd- ňovati toliko žádá ještě za přečtení kvitancí placení pe- něz gruntovních za duom dolože, že se z nich nachází, že nebožka Anna, i on sám ten dům platili; kterak by tehdy chteli k tomu přivésti, aby jim zvod na ten duom puštěn byl? Ale on vždy praví, že toho užiti nebudou moci a nemají. Od poručníkův a Mariány: Kdež praví: ačkoli by od kšaftu upustil, ale že od své spravedlnosti jest neupustil, i poněvadž od kšaltu upustil a kšaft jest spravedlnost, tehdy také ode vší své spravedlnosti jest upustil, a tak 40 

Strana 314
314 XVII. V Platnéřské ulici. — Č. p. 90a. nemá tu nic, zbaviv se toho všeho tím upuštěním. Kdež přivozuje, že nebožka Anna platila peníze gruntovní za duom, i neplatila z svého, než z sirotčího, sedě v cizím a tak ta příčina zvláště s strany promlčení opěty ničímž jest. A davše svědomí registry zavedená, též spis k svě- domí složený čísti doložili, že se z těchto svědkuov i po- znamenání nebožky vlastního nachází, co jest nájmu z toho domu vzala, klerýmižto penčzi potom peníze grun- tovní platila a ne z svého vlastního statku, anobrž ještě každý rok z téhož nájmu dávanýho přebíhalo vejšeji nad peníze gruntovní 5 kop grošů míšenských, kteréž též sirotkům Vavřince Goliáše náležejí, oč časem svým oni budou včdčti, jak k nému o to hledéti, a tak ta příčina též odvedena jest, žádajíce při svém odvodu a žádosti právní s strany zvodu a zmocnéní na duom ten züstaveui byti. Od Samuhele doloženo: Není potřebí k tomu mnoho zbyteéné inluviti, poněvadž jeho potom viniti chtějí, a tak to k této při nic nenáleží, zbytečné zaneprázdnění toliko činíce. — Tím spor zavřín a právu k uvážení při- puštěn. Tu pan purkmistr a rada slyšíce žádost puovodů, odpor obeslaného, svědomí z těch domů, reformací, zvody a zmocnění, smlouvy svadební, žalobu s vejpovědí mezi Mariánou a poručníky z jedné a s Annou z Dalmanhorštu z strany druhé s vejpovědí práva městského, společné zdání statkův, propuštění z nich, odpor kšaftu, kvitancí, spis k svědomí složený a co k tomu od stran mluveno bylo a toho všeho pováživše takto o tom vypovídají: Po- nčvadž Samuhel Lavin sly&e žádost poručníkuov Daniele, sirotka po Vavřincovi Goliášovi pozůstalého, na místě a | k ruce téhož sirotka, též Mariány Poříčské s strany zvodu a zmocnění na duom někdy Vavřince Goliáše v Platnýřské ulici při právě proti sobě předloženou to podle své od- povědi na to dané dostatečně podle práva jest provedl a ukázal, že někdy Anna z Dalmanhorštu beroucí sobě na onen čas jeho Samuhele za manžela jemu při smlúvách svadebních podle jiného statku svého také všecku svou spravedlnost, kteráž jí na domu tom v Platnýřské ulici po Vavřincovi Goliášovi náležela, vyminivši sobě toliko 50 kop gr. míš., jménem věna jest zadala, a aby mimo takové smlouvy svadební jaké společné statku zadání mezi nimi manžely učiněné posavad od práva utvrzené zůstávalo, nebo kšaft pořádný při právě se nacházel, na čemž by on Samuhel přestati povinen byl, toho se jest z průvodů a act této pře nadjíti a vyhledati nemohlo, pročež dotčené smlouvy svadební pořádně vysvědčené samy toliko jakožto nezrušené v své celosti zůstávají, a z těch aby nějak sjíti mohlo nebo mělo, toho od strany původní, také práva ukázáno nejní; k tomu ortel práva vrchního na onen čas mezi nadepsanými poručníky Daniele sirotka, též Mariánou Poříčskou z jedné a Annou z Dalmanhorštu, též poručnící Alžběty, dcery jeho, z strany druhé udělaný patrně uka- zuje, co které straně v tom domu i v jinćm statku po Vavřincovi Goliášovi pozůstalém náleží, z těch ze všech příčin dotčení poručníci Daniele sirotka na místé a k ruce jeho, též Mariána Poříčská, nýbrž i on Samuhel jak při jiném statku, tak při spravedlnosti té na témž domu někdy Anně z Dalmanhorštu, manželce jeho, podle dotče- ných smluv svadebních a ortele vrchního práva náležející se zůstavuje, obzvláštně pak co dotčená někdy Anna, manželka jeho, též on sám po smrti její peněz gruntov- ních za týž duom jsou vyplnili, těch on Samuhel přede všemi jinými tu užiti má podle práva. Actum feria 2. post Margarethae 1686. 20. 1598. — Rukop. č. 2331 f. 32. Daniel Goliáš, pozůstalý po Vavřincovi Goliášovi syn, a Alžběta, XVII. V Plalnéÿské nlici. — C. p. 90b. Pavla Prokopa manželka, téhož někdy Vavřince dccra, Danielova sestra — oznámili, že jsá se o dědictví a po- díly své na ně po jmenovaném Vavřincovi připadlé, smlu- vili, także Alžběta díl jakýžkoliv v domu u pávův řečeném v Zelezné ulici ležícím ten jest Danielovi, bratru svému, postoupila. Proti tomu Daniel tolikéž, kdež má díl na domu za Betlemem podle domu Jana Libockého ležícím a dru- hém domu v Platnýřské ulici, i takové díly postoupil výšpsané Alžbětě, sestře své 21. 1594, 3. srpna. Rukof. c. 2113 f. 6. Pavel Prokop a Alžběta přiznali se. že domu svého v Platnýřské ulici ležícího na ně po Vavřincovi Goliášovi smlouvou přátelskou přišlého postoupili Danielovi Goliášovi a Anně m. j. Act. die Invent. s. Stephani. 99. 1595. — Tamleż f. 32. Daniele Golidżc. 23. 1598, 18. listopadu. Tamléz f. [[5. Valentin Karyus, cis. drabant, a AlZbéta k. d. mezi domy Adama Podolanského a Zygmunda Kapra z Kapr&tejna od Anny, nékdy po Danielovi Goliášovi vdovy, za 850 k. gr. č. 24. 1599, 19. srpna. Missivy v archívu Českého snístodrž. sv. 106 f. 170. (Valentin Kargis, drabant J. M. C) Z prílezící suplikac( J. Mti C. od Valentina Kar- gisa, životního drabanta J. Mti, podané slovutný Hrob- čícký z Hrobčice šířeji vyrozumí, jaké sobě do něho týž drabant stížnosti s strany neplacení činže pokládá a v tom za milostivé opatření prosí. Znajíc J. M. C. téhoz dra: banta ponížení prosbu slušnou býti i nechtíc o tak špat- nou věc dále zaneprázdňován býti, ráčí témuž Danielovi“ Hrobéickému tímto dekretem přístně poroučeti, aby on jmenovaného Valentina s strany takové činže domovní (ač se něčeho, což by ho, pokudž by se podle jistého po- ručení tak poslušně nezachoval, potkati mohlo, uvarovati chce) tím nikoliv neodkládaje ani čím se vymlouvaje hned spokojil, jináče nikoliv necinice. Decretum etc. Pragae 19. Aug. 1599. * 1692, 6. dubna. Rukop č.. 2234 /. 138. Jakoż jsou po Valentinovi Kargesovi a Alžbětě in. j. dva domy v Platnéřské ulici, i porovnali jsou se o též domy Jan Baptista a Albrecht Kargesové, bratří a synové po něm pozůstalí, takto: Ze jeden z týchž domů, u bílé labutí řečený, ujal jest Albrecht Karges sobé a Mandalent, manželce své. Druhý pak dům, u sv. Jiří řečený, ujal jest Jan B. Karges. Číslo pop. 90b. 1. 15922,24.července. Rukop. č. 2109 f. 244. Prokop ostrožník k. d. podle domu Havla tesaře od Matúše Lud- víka z Zeletavy za XXXV k. gr. pr. Act. fer. V. in vig. Jacobi ap. (Splaceno r. 1532.) 9. 1569, 5. října. Rukop. č. 2117 f. 274. Prokop vostružník vzdal statek svůj Kateřině, manželce své. (Zmínka o synech Zikmundovi a Janovi.) Act. fer. III. post Franciscum. 8. 1557. — Tamtéž f. 402. Dům vostružníkův. 4. 1566. — Rukop. 6. 2118 f. 142. Dûm Kate- finy ostrużnice. 5. 1571. — Tamiśż f. 270. Dim Katefiny ostruż- nice. 6. 1573, 10. června. Tamtéz f. 343. Jan Prokopü truhlář a Kateřina k. d. mezi domy Jana cukráře a m. 

Strana 315
XVII.V Plalnóskć ulici. — Č. p. 90b. Ondřeje z Dalmanhorstu od Jana Koruny vostružníka za 50 k. gr. č. Act. fer. 11L. post Medardi. 7. 1586, 19. září. Rukofp. č. 1136 f. 448. (Dorota truhlářka s Kateřinou Cyrusovou.) L. P. 1586 Dorota, pozůstalá dcera po někdy Janovi Prokopovi truhláři, obe- slavši a ku právu připravivši Kateřinu Cyrusovou, někdy macechu svou, vinila ji z toho, kterak na onen čas Prokop truhlář, otec její, koupiv sobě při tomto právě dům koupil jej sobě, manželce a dědicům svým, kterýž také zouplna zaplatil, tato pak Kateřina, macecha její, týž dim bez vědomí jejího jest prodala a vzavší závdavek odsud se odebrala a bratří, též sestry její sou zemřeli, po nichž nápad na ni Dorotu jest přišel; ale Kateřina zvěděvší o tom týž nápad na scbe jest obrátila, nemajíc toho uciniti. Protoi ona pravi, Ze k tomu zdvdavku i k ostatním penězům gruntovním, jakožto zápisnice i také nápadnice po bratřích a sestrách svých, lepší právo má nežli tato Kateřina, žádajíc v tom za spravedlivé opatření. Na kteriżto žalobu Kateřina Cyrusová po lojemstvi vzatém toto za odpověď dala, že ona tou žalobou ani nicímž povinna Dorotě není a to proto, že ten a takový dům nebožtík Jan Prokop jest sobě a jí Kateřině i dít- kám, kteréž spolu mají anebo že by jim P. B. dáti ráčil, koupil, nad lo nade všecko, což jí od manžela jejího po- ručeno bylo, co by této Dorotě vydávati měla, tak se oua Kateřina zachovala a kvitancí na to učiněna. A protož praví se jí ničímž povinna býti. Proti tomu od Doroty: Aby ten zápis otce jejího tak svědčiti měl, jakž Kateřina zprávu dává, tomu ona odpírá, než že koupil sobě manželce a dědicům ouhrnu- kem a poněvadž tato Dorota přečkala rodiče, sestry i bratry své, tak to na ni připadnouti má. A kdež praví, że by ji odbýti měla, tomu ona odpírá a dala-li jest jí 6 kop grošů českých, z toho ji nevini, než z toho viní, což více po otci jejím pozůslívá. — A když strany sobě na odporu byly, jest jim den k průvodům jmenován; na kterýžto strany stojíce Dorota dala čísti trh domu od Jana Prokopa truhláře, druhý trh Adama Podolanskýho bečváře, svědomí rejsiry zavedená, svědomí Jistovní při právě Nového Města zavedené a k tomu mluviti: Jakož jest žalobu učinila na tuto Kateřinu Cyrusovu, kterak ona prodavší dům a dědictví její po Janovi Prokopovi, tiuhláři, otci jejím, sobě takové peníze, jakoby jí samý náležely, přivlastnila, ale nyní ukázáno jest, že Jan Prokopů truhlář koupil jest takový dům sobě, manželce a dědicům svým, a tato Dorota přečkala jest bratry i sestry svý živobytím a tak spravedlivě týž dům na ni podle nápadu jest přišel, jakž pak práva o tom vyměřují. A poněvadž tato Dorota provozuje spravedinost po otci svém i nápad po bratřích a sestrách svých, tehdyt dobfe lato práva přečtená se k této při vztahují, poněvadž žádný bližší není k tomu statku a domu od něho Jana truhláře koupenému, jako ona Dorota. Ano i to se provozuje, Ze tato Katefina Cy- rusovś brala jest po Anyžce, sestře její, což po ní pozů- stulo, a to sobě přivlastňovala, věda o tom, že macecha nemůže býti nápadnice po pastorkyni své, a věda, že talo Dorota jest její nejbližší přítelkyně byla, jakožto sestra její. Na to dala čísti nález mezi Anyžkou Valentinovou a Juliavou Konopovou. A (ak poněvadž jest provedla, že on Jan truhlář, otec její, sobě, manželce a dědicům svým jest koupil takový dům a ona jest dědička po něm po- zůstalá, tehdyťt jí spravedlivě náleží. Proti tomu od Kateřiny Cyrusovy mluveno: Kdeż předně ukázán jest trh domu, kterýž jest Jan Pokopů truhlář koupil, pak ten a takový zápis vztahuje se na něho Jana a tuto Kateřinu, manželku jeho, i dědice, kteréž XVII. V Plalnéřské ulici. — Č. p. 90b. | 315 by z též manželky zplození byli, a o tyto Dorotě aby jaká zmínka byla, toho se v tom trhu nedokládá. Potom jest přečten i trh téhož domu, kterak ona Kalefina jej prodala Podolanskému; ten bezpochyby že průchod svůj míti bude, poněvadě do kněh města tohoto jest vešel. Též provozuje i to, že jest ona dcera Jana Prokopa trubláře, čemuž nikdá nebylo odpíráno, ale jak se ona k témuž otci svému chovala, to bude potom ukazováno. Jest také čteno svědomí, že by po Anyžce, sestře Doroty, něco pobrati měla, ale ona Kateřina tomu odpírá, aby co po ní na mále ani na mnoze sobě z domu jejího bráti a přivlastňovati měla. Potom dokládá i toho Mandalena truhlářka v svědomí svém, že by šátky po ní vzíti měla, čemuž ona světle odpírá, a poněvadž s ní téměř žádný svědek se nesrovnává, tehdy svědomí její poslačiti nemá. Na to dala čísti právo B 67., B 69. a tak nebude k ublí- žení spravedlnosti její. Podivínský pak svědčí, že on Jan Prokopů truhlář měl dům svůj zaplacený a ona Kateřina na onen čas manželka jeho, že by davší se v šeňk piva rakovnickýho i jiných piv o něj ho připraviti měla, ale poněvadž toho žádný jiný nesvědčí, tehdy ani ten jí na ublížení spravedlnosti její nebude. Potom praví se, že by dům prodala, i to jest dobře učiniti mohla, poněvadž za její vlastní peníze koupen jest, a tak tato Dorota učinivši ža- lobu, ty jest neprovedla podle práva. Též i zápis domu Jana Prokopa truhláře a kvitancí čtena k tomu mluvě, kterak jest ukázáno, že týž Jan Prokop trublář vzavši za manželku tuto Kateřinu po ní jest nemalou sumu na ho- tové sumě do 60 kop míš. vzal, ano také i na klenotech, jako koflík a páteř korálový, k sobě přijal, jakž táž kvi- tancí Jana Prokopa v sobě šíře obsahuje a zavírá, a tak byv8i on Jan Prokop člověk potřebný a zadlužilý a to tak, že musil jest svůj dům první pro dluhy prodati, a kdyby podílu a spravedlnosti této Kaleřiny, na onen čas man- želky jeho, nebylo, že by byl neměl toho domu, kterýž jest nyní ona Kateřina prodala, zač koupiti a protož tato Kateřina praví, že ten a takový nápad jakožto na pravou zápisnici a vzláště po dětech svých nápadnici jíti má. Na to dala čísti právo C 61., dále, aby i to ukázáno bylo, jak jest ten Jan Prokopů bohatý byl, dala čísti svědomí rejstry zavedené, potom inventář nebo popis statku jeho, a tak tato Kaleřina po smrli jeho Jana truhláře, manžela svýho, spolu s dítkami svejmi jménem Janem a Anyžkou u veliké chudobě a nouzi pozůstala a je podle své nej- větší možnosti a chudoby živila a opatrovala, a kdyby pomoci dobrých lidí nebylo, s těžkostí by se žebroty obránili byla mohla. Kteréžto také děti, když přečkaly otce svého živobytím svým, ona také smrti dochovala, ano také i poctivě pohřbiti dala tak, jakž se to několika svědky provedlo, totiž Albrechtem, Markytou, manželkou jeho, a Andrlí, kteříž jednomyslně srovnávají se v svém svědomí a práva vyměřují: když se klcrá pře svědky provede, že to postačiti má. Dala čísti to právo B 66b., kvitancf Martina Polepskyho, kteriZto ona Dorota s man- żelem svým kvitovala tuto Kateřinu; tato pak Dorota, neposlušná dcera otce svého, jím se nikdá spravovati ne- chtěla, ano i bez vůle jeho se vdala a člověka: kmecího a poddaného pana Semfelda sob& vzala a proto za živo- bytí jeho ani na oči téměř jemu jíti jest nesměla. Pro kteréžto její neposlušné chování jest jí nic více než b kop grošů českých neodkázal, kterýchžto přijavší za podíl svůj sobě od otce svého odkázanej, tuto Kateřinu z leż sumy jest kvitovala, a nad to pak nade všecko pro takové její neposlušenství, by i jaký nápad svědčil jí, tehdy proti této kvitancí jest se jeho zbavila, poněvadž jest sobě člověka poddaného a kmecího vzala a to proti 40* 

Strana 316
316 XVII. V Plalnéřské ulici. — Č. p. 90b. vůli rodičův svých. Na to dala čísti právo. A poněvadž pak týž manžel její jest člověk cizopanský a práva v těchto městech Pražských žádného nemá, protož ona také žádnou nápadnicí býti nemá, nebo nápadové na jiné jíti nemohou, než na ty, kteříž s městem trpící sou. Na to dala čísti nálezy: jeden mezi Markem Horomčěřickým, druhý mezi sirotky Pavla Bašty, právo městský D 7., F 9., B. 8., přijetí práva městského Cyrusa Stipinka při- jaté y Menším Městě Pražském; a tak to jest ukázáno, že ona Kateřina jest měštka svobodná i s městem trpící. Kdež pak ona Dorota potahuje se na dědictví své, i proč jest prve se toho nikdá při právě nedomlouvala ani ho užití nežádala? Nebo z těch svědkův rozuměti jest, Ze jest ten Jan Prokopů truhlář před šesti lety umřel, a ona od té chvíle nic neříkajíc času právnímu projíti dala. Na to čteno právo F 21., F. 88. s tím se poroučejíc k spra- vedlivému opatření. Proti tomu od Doroty: Doslejchá tuto mnohých básní a rozprávek, domnívaje se, že tím provede to, což jest za odpověď na žalobu této Doroty dala, že by Jan Prokopů truhlář, otec této Doroty, koupil jí Kateřině a těm dětem, kteréž s ní zplodil, ale toho není v tom zá- pisu dolożeno, neż sprosta dědicům a budoucím svým, a pod tím rozumí se i ta Dorota. Ač pak dotejká ona Ka- teřina, že s městem tato Dorota trpící není, ale lo jest ukázáno, že vlastní jeho Jana truhláře dcera jest a od tohoto města nikdá jest zhoštění nebrala; že by pak ne- byla poslušna otce svého, toho ještě ukázáno není, a že by bez vůle otce svého se vdávala, ona praví, že s jeho volí, nebo k něma vysíláno a žádáno bylo za ni. A kdež praví, že by od ní kvitancí vzal na 60 kop míš. a za ně že by koupil ten dům, ano že by i chudý byl, i jest tak, že chudý byl, ale ona Kateřina tomu příčinu dala skrze svůj šenk, a aby ten dům za to koupen býti měl, toho ničímž neukazuje. Dala čísti trh domu Maliáše Tormeistra, kterýž koupil od Jana truhláře léta 1571 o pátek po sv. Brikcí, odkudž rozuměti, že jest měl dům zaplacený, ale že jest jej prodati musil pro ni, aby její dluhy splatil, nechtěl-li jest u vězení bejti a tak ona nebude moci se vymlouvati, že jest po něm chudá pozůstala. Dále mluveno, że by již vzala svou spravedlnost dědickou vzavší těch 5 kop grošů českých, i měla to ukázati, že se již odřekla toho statku po otci jejím pozůstalého, a že sobě vzala manžela cizopanskýho, toho také ničímž neukazuje. Ti pak nálezové přečtení Dorotě více k platnosti sou, nežli jí Kateřině, nebo tato Dorota ukázala nejbližší krevnost, že ta spravedlnost jí náleží po otci jejím. Od Kateřiny: Ačkoli jest byla dcera jeho Jana tru- hláře, ale neposlušná, aniž toho ukazuje, aby svobodná byla a tak ona vždy praví, že jest bližší po Janovi a Anyžce, synu a dceři své, nápadnice toho domu, neżli ona Dorota. — Tím spor zavřín a strany porucily se k spravedlivému opatření. Tu pan purkmistr a rada — takto o tom vypovídají: Poněvadž se jest to z průvodův a act této pře vyhledalo a našlo, že někdy Jan Prokopů truhlář koupiv dům od Jana Koruny vostružníka za jistou sumu týž dům sobě, Kateřině manželce, dědicům a budoucím svým zapsati jest dal a že Dorota, této pře původ, dcera a tak dědička do- tčeného Jana Prokopa živa pozůstala jest, to též provedeno a ukázáno jest, z té příčiny dotčená Dorola spolu s Ka- tefinou Cyrusovou, někdy macechou svou, na niž takový zápis též svědčí, při takovém domu od ní Kateřiny pro- daném i penězích, zač prodán, jak závdavních, tak grun- tovních se zůstavuje a toho všeho podle ní užití má podle XVII. V Platnéřské ulicí. — Č. p. 90c. práva. Škody z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Actum in consilio fer. 6. post Exaltationis s. Crucis 1686. 8. 1586, 11. února. Rukop. č. 2112 f. 226. Adam Podolansky becváf a Anna k. d. mezi domy Samuela Lavina a Ondřeje impressora od Cyrusa Stipinka a Kale- Iiny m. j. za CXXV k. gr. ©. Act. postridie Scholastice. (Kvituje též Dorota Prokopová.) * 1643, 29. listopadu. Rukop. č. 2115 f. 125. Jan Karges a Marjana koupili spáleniště vedle domu jeho a Kundráta Nertena obostranně ležící od záduší kostela P. M. na louží za 80 zl. rýn., jakž jsou to spáleniště od Mar- kýty Podolanský postoupeno jměli. Číslo pop. 90c. (Dům Vocásovský.) 1. 15622, 9. ledna. Rukop. c. 2109 jJ. 214. Jan Kapr a Barbora k. d. podle domu Ludvíkova a Bartoše bečváře obostranně od Havla tesaře za XXXV!/, k. gr. č. Act. fer. V. post Epiph. 9. 1567, Б. června. Rukop. č. 2118 f. 160. Jiřík Rychtr a Markéta k. duom v Platnýřské ul. vedle domu Mikuláše Koutskýho bečváře a Kateřiny Knejslikový od Jakuba Kapra z Kaprštejna a Anny, sestry jeho, za 80 k. gr. ©. Act. die Bonifacii. 3. 1668, 21. května. Tamléz f. 195. Jiřík Ilobr- mon jílčář a Barbora k. d. mezi domy Mikuláše Kout- skýho a Anny Bílkový od Markéty špendlikářky za 80 К. gr. č. Act. fer. VI. post Sophiam. 4. 1671, 11. června. Zamltéž f. 281. Jan cukrář k. d. od Jif(ka Hobrmona za 90 k. gr. €. Act. die Barnabac. b. 1573, 4. listopadu. Rukop. č. 2118 f. 355. Uroz. paní Marjána Markvartová z Bukova k. d. od Jana cukráře za 100 k. gr. &. Act. fer. III. post OO. SS. 6. 1579, 19. března. Rukop. č. 2112 /. 48. Uroz. p. Karel z Bibrštejna a na Děvíně, cís. rada a hejtman kniżelstvi Velikého Hlohova, k. d. od Marjány Markvartové z Bukova za 100 k. gr. č. Act. fer. V. post Gertrudis. 7. 1581, 8. května. Tamtéž /. 52. Ondřej Kroko- cius impressor a Marta k. d. od p. Karla z Bibrštajna za 110 k. gr. č. Act. die Stanislai. (R. 1582 splácí vdova Marta.) 8. 1686. — Tamićż /. 226. Ondfeje impressora. 9. 1596. — Rukop. č. 2113 f. 45. Jiříka Vo- cáska. * 1630, 9. cervence. Rukop. ©. 2114 f. 434. Simon Brada oznámil, jakož má od nebožky Anny Vocáskový, sestry svý, vedle Jana Jezbery dům kšaftem odkázaný, že jej postoupil Janovi Jezberovi a Anně m. j. * 1635, 16. července. Tamléz f. 493. Kundrat Narlen vostrużnik a Alena k. d. v Platnyfsky ulici vedle domu někdy Adama Svendy ležící Vocásovský řečený od Jana Jezbery a Anny m. j. za 325 k. gr. m. 

Strana 317
XVII. V Plalnéfské ulici. — Č. p. 91. Číslo pop. 91. (Albíkovský dům.) °1. 1896. Rukop. č. 2075 f. A. 14. Nos Mirco Hrassak, pro tunc magister civium, Hersso de Lipska, Henzl Zalman, Theml trubaé ceterique consules iurati. Nove Civ. Prag. notum facimus presencium per tenorem, quod in causa seu litis matcria, que verte- balur inter reverendum virum magistrum Albicum, plisi- cum regis, ac Katherinam, germanam ipsius, una et pru- dentes viros Cunczonem Faystel, rigorosum testainenta- rium olim Nicolai dicti Kacz et íratrum suorum, quos lalis causa concernebat racione talis testamenti, parte ab altera, fuit compromissum in quattuor viros circumspectos, videlicet Lorenczonem et Franziscum Werneri, cives Mai. Civ. Pr. et Ditricum dictum Faustyl ac Hanussium Kechl, qui ulterius de consensu vnanimi superelegerunt superar- bitrum quintum, verum et legittimum mediatorem potentem ac vigorosum Hanconem de fossato, promittentes ipsius exportacioni stare et ordinacioni acquiescere sub L, s. gr. pr. vadii irremissibilis. Ubi mox dictus Hanco de fossato malura ac sufficienti deliberacione et sano consilio pro- nuncciavit et exportavit sub vadio L s. gr. predicto, quod dictus Faystel commissarius prefato magistro Albico et sorori sue predicle dare debeat nomine dolalicii L s. gr. prag., item X s. gr. pro orphano et X s. gr. ad ecclesias, prout continet testamentum, de omnibus bonis dicti Ni- colai Kacz, et porrexit super ipso Cunczone Faystel, si hoc velit faccre vel non, alias dictum magistrum Albicum ad id faciendum obligavit post eleccionem Cunczonis sepe- dicti. Sed quia ipse Cuncz sprevit dictam summam pecu- nie L s. gr., igitur ipse magister Albicus ad solvendum talem pecuniam se submisit et ipsorum bonorum omnium prefati Nicolai Kaczonis debet esse verus et legittimus pusessor, prout eciam ipsa Katherina, sua gcrmana, ius suum sibi resignavit. (Bez oznacení due.) *2. 1401, 18. srpna. Rukop. c. 996 f. 39. Magister Albicus, doctor in medicina, physicus d. regis, eiit crga Dorotheam, olim Frenczlini Donati, relictam et Wences- laum, filium eius, pro VI s; ortulum parvum situm intcr domos dictorum magistri Albici, Dorothce et Wenccslai cum omnibus muris, sic tamen, quod quarlus murus, qui est de domo posteriori Dorothee, per medium ad domum ipsorum et per medium ad domum m. Albici per totam eius dimensionem debet pertinere sic, quod quelibet раг- cium in dicta muri medietate construere poterit sine im- pedimento, quitquid sue placuerit voluntati, cum omni co iure, sicut ipsi diclum ortum cum suis muris habuerunt. Sic tamen, quod ipse magister Albicus in ct super dicto orto edificare et construere poterit, quitquid sibi placuerit, et fenestre illius edificacionis, que ibi in futurum ficri poterit et elaborari, a curia dictorum Dorothee et Wen- ceslai lumen habere debent, nec per eos aliquibus edi- ficiis sive alias quomodocunque obstrui debent vel obum- brari. Eciam aqua pluvialis commodi illius, quod ibi edifi- cari poteri, per canalia sive alias, ad curiam dictorum Dorothee et Wenceslai cadere debet et per eandem de- currere sine impedimento ipsorum aut suorum successo- rum. [n casu cciam, si dicti Dorothea et Wenceslaus, ho- redes aul ipsorum successores tectum domus ipsorum posterioris unquam vellent reformare, ex tunc sic debent reformare, quod stillicidium ipsius tecti per amplius per- petue in ortum sive supra commodum, quod ibi elaborari poterit, non cadat —. Eciam prefatus magister vel sue domus posscssores cum talibus edificiis, que in el super XVII. V Plalnóśskć ulici. — Ć. p. 91. 317 dicto ortulo fieri poterint, omnes fenestras, que respiciunt in orlulum prefatum, obstruere ct obumbrare poterit —. Act. fer. V. post Assumpt. b. Marie. *3. 1431, 4. bfezna. Rukop. C. 2099 f. 311. In causa verlente inter Wenceslaum a carponibus ex una el Duchkenem cirotecarium parte cx altera occasione arcc penes domum dicti Duchkonis et ortum de domo oliin Albikonis situate, pro qua prefatum Duchconem impetebat, magister civium et domini consules Mai. Civ. Pr. audien- tes deposiciones officialium sex dominorum mandaverunt finaliter pronuncciantcs, ut prefatum Duclikonem quietum et pacificum dimittant ipsum nunquam de cetero prefatus Wenceslaus pro dicta area impetendo. Act. dominice Oculi. 9%. 1481, 24. května. Tamlež /. 3/4. Stala sć jesli úmluva a smlúva konečná mezi Vítú, vdovú Reliníkovú, z jedné a Matějem šenkéřem z strany druhé opatrným Bořkem a Janem Findercm, ubrmany a přát-lskými smluv- cemi mocnymi od stran svrchupsanÿch s povolenim pan- ským mocuč vydanými, a Simonem Mníškem, najvyšším ubrmanem, o věno svrchupsaným Reliníkem též Vítě na domu, někdy Albikovský řečený, zavázané a zapsané, kterýž leží u Matky Božie na lúži mezi domy u sluncí z jedné a Janovým Zabíjíkovým z strany druhé a to takovâto, Ze svrchupsanÿ Matéj nalepsané Víté za jejie věno a právo, kteréž jest měla na tom domu, má dáti a vyplniti dvamezcietma kop gr. na roky — s licmto pii- dáním, Ze svrchupsaná Víta mi nadepsanému Matójovi tolo jistého domu čistého a svobodného postúpiti. Act. fer. V. post Pentecosles. 1. 1448, 1. října. Rukop. č. 2099 f. 804. Když jest pře a nesnáz byla mezi Matčjem Pokušenie a Milhoštem ševcem o Martu sirotka, dceru Kateřiny, manželky někdy Bielého Mikše z Skuhrova, a o XIII k. gr. peněz na téhož sirotka prfsluSejicich, na kteréhozto Milho&ta svrchupsany Matój jesti sahal, tóhoż sirotka i s pendzi hlavními i úroč- ními chtě mieti, i páni purgmistr a konšelé St. M. Pr. vyřkli sú ortelem svým přisuzujíce nadepsanému Munatějovi sirotka dřieve řečeného s hlavními penězi i s úrokem, tak aby on jej spravoval až do let rozomu došlých. Dale jest vyrteno, aby svrchupsany Milhośt LXXII gr. iroka zadrzcnélio témuz dal Matéjovi a on aby sirotku na to příoděl a k řemeslu zjednal. — Act. fer. III. post Wenc. 2. 1444, 28. dubna. Rukop. č. 2099 f. 804. Mathias Pokusenie deputavit XIII s. gr. Marte orphane, nate Katherinc olim Mikssonis Biely de Skuhrov, in ct super doino sua, Albiconis dicta, nec non in omnibus bonis suis taliter, quandocunque prefata Martha ad annos sue elatis pervencrit maturos, quod tunc primum ct ante omnes alios homines scu creditores prcfatam summam pecunie debet conquirere. Act. fer. lll. ante Philippi ct Jacobi. 3. 1445, 17. &ervna. Tamfeż f. 1000. Quemadmo- dum enim Mathias Poku$enie proscripserat XIII s. gr. Marthe orphane, nate Mikssonis Bielj de Skuhrow, in domno sua —, ex quibus quidem pecuniis septem s. pr. Johanni Klika assignavit taliter, ut prefatus Johannes de eisdem pecuniis censuarct antedicto orphano XLIl gr. singulis annis usque ad assecucionei dicte Marthe anno- rum legittiinorum, eandem summam prescribendo in domo sua, ad soles dicta, pencs domum relicte Meissner ‘Пома. Quandocunque autem prcfata Martha annos legittimos assecuta fuerit, cx tunc dictas VII s. gr. poterit et dcbe- bit in prefatis bonis Johannis conquirere et habere. Sin 

Strana 318
318 XVII. V Platnéfshé ulici. — C. p. 91a. aulem annis maiorennis non asseculis concluderet diem suum extremum orphanus antedictus, exinde tenebitur Jo- hannes prefatus Mathie prelibato pecuniam reponere. Act. fer. V. post Viti. 4. 1400. — Tauléz f. 1102. Katherina, nata magistri Albikonis, indixit se ad domum eiusdem patris sui. Cui nullus hominum contradixit. 5. 1460. 7. října. Rukop. č. 2105 f. 125. Mathias dictus PokuScnie resignat omne ius suum ad domum olim suam cundo ad hospitale inter domos ad solem ct Zabia- konis hincinde situatam famosis Bus et Apl fratribus de Wiczlum. Act. fer. 111. post Remigii. 6. 1467, 18. června. Tamléz f. 256. Wenceslaus a facic et Margarela c. d. inter domos Wenceslai Skiítek ct ad solem aput d. Georgium dictum Opl de Ficztum pro LXX s. gr. Act. sabbato ante Viti. 7 1467, T. èervence. Tamléz. Mathias dictus Po- kuSen( resignat omne ius ssum ad domum dictam Albf- kovskÿ Wenceslao a facic. Act. fer. III. post Procopii. 8. 1476, 9. prosince. Tamlez f. 378. Famosus Johannes de Zbraslawicz e. d. inter domos ad solem et Pauli frenificis hincinde aput Margaretam, rclictam Wen- ceslai a facie, pro LXXXV s. gr. pr. Act. fer. 11. post Concept. M. V. 9. 1477, 9. srpna. Tamléz. Quemadmodum fam. Johannes de Zbraslawicz emerat domum —- uti contractus antedicti congrue non polens — memorate Margarcthe domum resignat. — Act. in vig. s. Laurencii. Císlo pop. 91a. I. 1488, 97. března. Rukop. č. 2106 f. 227. Ja- cobus Ludowicus ct Zuzanna e. d. penes domum Thome coloratoris cucium et. domum eiusdem Jacobi Ludowici erga Mathiam llorcziczkam pro XIII s. gr. pr. Hoc adiccio, quod Jacobus Ludowicus structuram laborare debet in curia impensis propriis incipiendu a penu celarii testi- tudinati semicirculariter in altitudinem usquc ad fenestram Jacobi, coloraloris cucium, vicini sui. Act. fer. V. post Anuncc. M. V. 2. 1488, 29. července. Tamtéž f. 240. Ambrosius pellifex et Margaretha e. d. erga Jacobum Ludowicum pro XX s. gr. Act. die Marthe. (R. 1492 splácí vdova Markéta.) . 8. 1491, 15. kvétna. Tamléz f. 300. Thomas Zalud ct Anna c. d. a Margaretha, rclicta Ambrossii pellificis, pro XIX s. gr. Act. die Zophic. 4. 1493, 27. dubna. Rukop. c. 2107 f. 39. Johan- ncs scrrator Léhaiík dictus et Swata e. d. a Thoma Zalud pro XXIl!/, s gr. AcL. sabbato post Marci. 5. 1496, G. ijna. Tamléz f. 114. Nicolaus [Kapr] brascator et Ludmila e. d. a Johanne Lékat(k pro XX s. gr. Act. fcr. V. post Francisci. (Spojeno s domem pfe: dešlým.) Číslo pop. Síb. J. 14806, 23. ánora. Rukop. c. 2106 f. 187. Ma- thias ITorèièka et Margarctha e. d. inter domos Pauli frenificis et Martini sellatoris ad solem erga Offkam a facie pro XXXV s. gr. Act. in vig. Mathei cv. 2. 1487, 15. zái(. Tamléz f. 212. Mathias [bra- sealor] dictus Farár et Ursula c. d. in parochia b. M. V. XVII. V Plalnérské ulici. — C. p. 91b. in lacu penes domum Jacobi Ludowici ex una et domum ad solem nunccupatam parte ex altera aput Mathiam Horcziczkam pro L s. gr. Act. sabbato post Exalt. s. crucis. (Zrušeno ještě téhož roku.) 3. 1488, 27. března. Tamtéž /. 227. Thomas, co- lorator cucium, ci Martha e, d. penes domum ad solem et domum Jacobi Ludowici aput Mathiam Horcziczkam pro XXX s. gr. lsto adiuncto, quod murus, qui dividit do mos, debct esse simultaneus. — Acl. fer. V. post Anuncc. | M. V. 4. 1491. — Tamléz f. 300. Thome, coloraloris cucium. b. 1494, 16. července. Rukop. č. 2107 f. 65. Bar- (hossius braseator de Stiiebro e. d. inter domos Martini Slunce et Thome Zalud à Thoma, coloratore cuciuin, pro L s. gr. Act. fcr. IIll. post Divis. apost. 6. 1508, 9. listopadu. Tamléž f. 241. Barthossius doliator et Anna e. d. inter domos ad solem et spielačky Nicolai Kapr a Barthossio a rubea cruce pro L s. gr. Act. fcr. V. ante Martini. 7. 1546, 7. prosince. Rukop. ë. 2136 1. f. 4. Smlúvy svadební staly se jsou v pátek po sv. Trojici mezi Apnou Bartošovou bečvářkou na místě Kateřiny, dcery své, s Simonem zedníkem na místě Mikuláše, syna jeho, že ona Anna jmenovala po též dceři své X k. m. a vaj- pravu podle možnosti své. 1 pii tom dala jest od sebe mluviti, Ze jemu zeli svému délati v verStatu do roka do- pustili má při svém nádobí řemeslo a po roce, jakž se o to snesi. Act. fer. 1IT. post Nicolaum. 8. 1569. — 2117 f. 428. becváre. 9. 1562, 3. srpna. Rukop. č. 2118 f. 30. Anna, vdova po Bartošovi bečváři, vzdala dům dceři své Kate- řině a manželu jejímu Mikulášovi. Act. fer. II. post Pe- trum catenalum. 10. 1572. — Tamież f. 326. Mikuláš Koutský bečvář a Kateřina m. j. 11. 1589, 80. března. Rukop. č. 2112 f. 123. Pelr Klapperpeyn truhlář a Marjána k. d. v Platnýřské ulici Rukop. č. Barlose { mezi domy Jeżkovic a Ondřeje Krokocia od Mikuláše Koutského bečváře a Kateřiny m. j. za CCL k. gr. č. Act. fer. VI. post Laetare. 12. 1696, 30. dubna. Rukop. č. 2113 f. 45. Adam Svenda nožíř a Dorota k. d. mezi domy Václava Sobera pozaunara a Jiříka Vocáska od Lukáše Longa becváře a Doroty m. j. za 600 k. gr. 6. S tím oznámením: Kdež jest Petr Klapperbein odkázal kšaftem týž dům Lukášovi Loukovi, nápad na děti jeho nařídil, Ze to pojistujf jinde. Act. pridie Philipi et Jacobi. * 1699, 97. brezna. Rukop. c. 2114 f. 405. To- máš Dvorský nožíř a Lidmila k. mezi domy Jakuba Vo- cáska a Václava Subera od Doroty Svendový, po Ada- movi Svendovi vdovy, za 650 k. gr. č. Číslo pop. 92. (Dům u slunce, u Ježků) * 1404, 28. února. Rukop. č. 2099 f. 89. Nove- rint universi, quod ego Jacobus de domo ad soles tenorc presencium publice recognosco, quod de benivolencia et bona voluntate egregii viri magistri Albici, doctoris in 

Strana 319
XVII. V Platněřské ulicí. — C. p. 92. medicinis ac civis dicte civitalis Prag., vicini mei karissimi, jn murum suum, qui eum integre concernit, novem lrabes inferius imposui, super quos unuin novum comodum extruxi, qui solum ad vite mce dumtaxat tempora et non ulta in ipso muro iacere debent, nullam quoque trabem superius debeo imponere. Et promitto presentibus bona fide, sine dolo malo, pro me, heredibus ct successoribus meis ac dicte domus mee possessoribus: Si dicte novem trabes medio tempore per ignis voraginem cxcremarentur alias putreficrent seu quoquovis alio modo anichilarentur, ex tunc alias trabes in. dictum murum imponerc non debco, nisi lioc fiat de dicti magistri Albici, heredum aut succc- sorum suorum sivc dicle domus sue possessorum indullu seu licencia speciali. In quorum testimonium sigilia pru- dentum virorum Johannis de Komin iudicis, Peche freni- ficis et Michaelis sellatoris, consulum iuratorum, ad prc- ces meas presentibus sunt appensa. Dalum Prage enno domini MCCCCIIII? fer. V. ante dominicam Oculi. (Ad peticionem Matie pincerne libro civili annotatum 1430 fer. III. ante Jacobi tempore regiminis Nicolai Teml. 1. 1457, 8. srpna. Rukop. c. 2105 f. 73. Broz sutor et Martha e. d. penes domum d. Dubsky cx una et Pokoäenie parte ex allera erga Annam, reliclain Martini, pro XX s. gr. Act. die Invenc. s. Stephani. 9. 1462, 21. tervna. Taimléz f. 169. "Tomas sellator et Johanna c. d. inter domos d. Dubsky plateola medi- ante ex una cl Appl parte cx altera erga Brosium sulorem pro XXXVI s. gr. Act. fer II. ante Joh. B. 3. 1469, 11. července. Rukop. c. 2105 f. 280. Brož sutor ct Martha c. d. ad solem vocalam apwt Jo- hannem dictum Skoda torrificem za 82 s. gr. Act. fer. 111. ante Margaretlie. 4. 1472, 18. ánora. Tamléz f. 314. Johannes Doa- bek torrifex et Nieta e. d. ad solem in acie erga Micha- elem pictorem [też vitratorem] pro L s. gr. Act. fer. Il]. post Invocavit. b. 1476, 6. října. Tamtéž f. 377. Johannes Cečelka et Anna c. d. ad solem in acie aput Johannem Doubek pro XX s. gr. boem. Act. sabbato post l'rancisci. 6. 1481, 21. srpna. Rukop. c. 2106 f. 83. Marti- nus Dlihoś sellator et Lida e. d. acialem in Jacu miserie ad soles nunccupatam aput Johannem Ssesselkam pro XXV s. gr. pr. Act. fer. IT. ante s. Bartholom. 7. 1494. — Rukop. ¢. 2107 f. 65. Slunce. 8. 1502, 30. června. Tamléz f. 218. Katherina Sluncová resignat domum suam, quam inhabitat — Geor- gio, marito suo. Act. fer. V. post Petri et Pauli. 9. 1534, 9b. srpna: Rukop. C. 2142 f. Q. 1. My Martinus purgmistr a rada — známo činíme — že kterak Kateřina Sluncová učinila kšalt — v úterý po sv. Bartoloměji — ]. MVC XXXIII. — že duom — dala Bartosovi a Ondře- jovi [Korbelovi] bećvafóm a sousedóm svym —. (Publi- kováno 21. října t. r.) 10. 1585, 26. dubna. Rukop. č. 2111 f. 102. Bartoš bečvář a Anna k. polovici domu, jehožto druhá polo- vice jest téhož Bartoše a vešken ten duom leží podle domu léhož Bartoše a Doubských od Ondřeje Korbele za XVI k. gr. Act. fer. II. post Marcum. 11. 16835, 26. dubna. 7amléz. Vít krejčí a Majda- lena k. d. ležící mezi domy Bartoše bečváře a Doubských obostranně od téhož Bartoše bečváře za XXXII k. gr. pr. | Act. fer. II. post Marcum. XVII. V Plalněřské ulicí. — C. p. 99. 319 12. 1536, 24. dubna. Tamtéz f. 138. Prokop Kapr a Markéta k. d. Sluncovský vedle domu Bartoše bečváře od Víta krajčího za XL k. gr. č. Act. fer. Il. post Ge- orgium. 13. 1540, 9. března. Tamléž f. 278. Jan, syn neb. Prokopa truhláře, a Marta k. d. Sluncovský vedle Bartoše hečváře od Prokopa Kupra za XLLII k. gr. ©. Act. fer. 111. posl Translat. s. Wenc. 14. 1648, 9. března. Rukop. č. 2117 f. 129. Ondřej Král zlatník a Hedvika k. d. ležící mezi domy Bartoše bečváře a Jana Kupâte ob ulicku od Jana truhláře za LXV k. gr. ¢. Act. die Cirilli. 15. 1569, 10. biezna. Tamlé f. 428. Pavel Li- bánský k. d. na rohu podle Bartoše bečváře od Hedviky, někdy Ondřeje zlatníka manželky, za XC k. gr. č. Act. fer. Vl. ante Gregerium. 16. 1559, 10. března. Tamléž. Mates Rurmajstr zlatník a Anna k. d. na rohu od Pavla Libánského га XC k. gr. č. Act. fer. Vl. ante Gregorium. (Zaplaceno r. 1571) 17. 1671. — Rukop. c. 2120 f. 104. Dim Ma- tesa zlatníka. 18. 1576, ) 7. zát(. Rukop. c. 2122 f. 200. Jakoż jest statek pozuostal ро nékdy Sixtovi Cejklovi a ten Adamovi, Zygmundovi, Dorotě, Lidmile, synuom a decrám neb. Jiříka Pergameníka na rovný podíl právem přivlastněn a přisouzen, Adam též Zyginund ujali sou společně duom Pergameníkovský při celnici ležící a druhý duom v Plat- nýřské ulici u ježka řečený. Dorota pak i Lidmila tolikéž společně ujali duom třetí mezi domy Slámovic a Petra Turka ševce. Act. die Lamperti. 19. 1578, 27. května. Rukop. č. 2112 f. 31. Mi- kuláš Fibík truhlář k. d. vedle Mikuláše Koutského beč- váře od Doroty, pozuostalé po Adamovi Pergameníkovi vdovy, a Zygmunda Pergameníka za 160 k. gr. č. Act. fer. Ill. post Urbani. (R. 15683 splácí Lidmila, nčkdy Mi- kuláše Fibíka a již Víta Bruncvíka koláře manželka.) 20. 1583, 12. června. Rukop. č. 2112 f. 153. Jan Klelecel šenkýř a Anna k. d. u ježka řečený v Platnýřské ulici nároZnf od Víta Brunclíka a Lidmily m. j. za 116!/, k. gr. č. Act. die Cyrini. 21. 1686, 17. února. Rukop. č. 2205 f. 63. (K&alt | Jana Glecle, jinak Korľeršta.) Ve jméno —. Já Jan Glecl, jinak Korfešt, měštěnín St. M. Pr.. známo činím —, že souci v nemoci postaven —, kšaftuji takto: Dále duom muoj, v němž bydlím, jenž slove u ježka, ležící v osadě M. B. nad louží, odkazuji po mé smrti Anně, manželce mé, kterážto jest mne všelijak i v nemoci jakožto věrná manželka opatrovala a k živnosti nápomocna byla, a to na tento zpuosob, aby ona Anna, manželka má, Lidmile, manželce Jakuba Fořta, dceři mé s první manželkou zplo- zené, byla povinna polovici sumy té, v kterýž týž duom muoj spravedlivě šacován bude, ode dne smrti mé v roce pořád zběhlém z téhož domu vydati a vyplniti; na čemž Lidmila, dcera má, prestali jest povinna. Co sc pak do- týče ložních šatuov i vinutých, též cínového nádobí i jiných svrškuov a nábytkuov, toho všeho Lidmilc, dceři mé, pravou polovici, jakž na této ceduli v tomto mém kšaftu zavřené poznamenáno, sem u vejpravě k svatebnímu vydal a ostatek těch svrškuov a nábytkuov, což jich za mnou pozuostalo, ty všecky Anně, manželce mé, odkazuji. A toho ona Lidmile, dceři mé, nic vydávati nemá, kromě jestliže by se co po mé smrti jakých peněz, kterychż v skrovnosti již mám, našlo a od pohřbu se zaplatilo, aby se o ně 

Strana 320
390 XVII. V Plalneżskć ulici. — Ć. p. 93. Anna, manželka má, s Lidmilou, dcerou mou, spravedlivě podělili, jakož pak jiné naděje k nim (než se o to pěkně srov- nají) nejsem. Pakli by jmenovaná Lidmila, dcera má, dříve roku od vdání jejího prošlého anebo Anna, manželka má, prve. než by stav svuoj vdovský proměnila, bez pořízení prostředkem smrti z světa tohoto sešla, tomu chci, aby s umrlé na živou z nich pozuostalou týž díl všecek plným právem připadl. Jestliże by pak která, komuž tak co tímto kšaftem odkazuji, na tom pfestati nechtóla, aby ji toliko z statku mého padesáte kop míš. vydáno bylo, ta jest vuole má. Však moci k změnění tohoto kšaftu sobě pozuostavuji. — Slalo se v Praze v pondělí Masopustní léta 1586. Poznamenání, co jest Lidmila, dcera má, svrškuov k sobě přijala: Předně dvě peřiny velký, polštáře dva a dvě podušky, kterýchžto šest kusuov z devatenácti perných kusuov jest sobé nasypala a natlatila, item na těch šest kusuov troje dobré povlečení, item šest prostěradel do- brých, item dvadceti devět kusuov cínového nádobí včt- ších i menších, item kotel k šatuom praní, item druhej kotlík k rybám vaření, item moždíř 1, měděnici též 1, item šaty své chodící i nebožky Katcřiny, dceři mé, všecky jest vzala, — K žádosti Anny Gieclové stvrzen 2. května tr. 22. 1537, 16. března. Rukop. č. 2230 [. 176. Jakož Jan Glecl, jinak Korfiršt, čině kšalt o domu svém, ten jest Anně manželce a Lidmile, dceri syć s předešlou manželkou splozené, na rovný díl odkázal a poděliti se bez nesnází poručil, i Václav Subr pozaunár, dotčené Anny manžel, i na místě Anny, též Lidmila, Jana Korfiršta dcera, Jakuba Foršta manželka, oznámili, že js se spo- kojili a tejž Václav s Annou, manželkou svou, za všelikú spravedlnost dčdickú Lidmile vydati mají 100 k. gr. č. Act. pridie Gedrudis. 23. 1588, 7. bfezna. Nukop. č. 2112 [. 281. Václava Sobra pozaunára a Anny m. j. manželská smlouva. Act. fer. 1I. post Invocavit. . 24. 1598. — Rukop. &. 2231 f. 8. Václav Sobr pozaunár a Anna přiznali se, že jsou dlužní záduší M. B. na louží 100 k. gr. č., kteroužto sumu zapisují na domu svém u ježka. (R. 1607 vypůjčili se ještě 50 k. gr. č.) 25. 1611, 28. listopadu. Rukop. č. 2179 JI. f. 94. Václav Sobr soustružník [pozaunar] učinil smlouvu svatební s Alżbetou, po Vilimovi Wuigkmonovi vdovou. * 1669, 5. prosince. Rukop. ć. 2116 f. 267. Kate- Hina Tichá, dcera Jana Stříbrského, oznámila, jakož jest na ni po otci jejím dům nárožní u ježka řečený v Plat- nýřské ulici ležící, dědičně připadl, že ten. dům Janovi Václavovi: Tichému, manželu svému, zapisuje, jakž jest otec její po někdy Václavovi Subcrovi dle jistého od pá- nûv Star. M. Pr. v |. 1627, 9. července vynešeného pří- sudku sám měl. Číslo pop. 93. (U Třech Turků.) Odděleno od č. p. 91 (düm Albikovsky). 1. 1488, 24. bfezna. Rukop. ë. 2106 f. 225. Ja- cobus colorator cucium ct Anna e. d. inter domos Mathie Horcziczka et Jeronimi S3lajféf apud prediclum Mathiam pro XVIII s. gr. pr. Act. fer. 1l. post Judica. 2. 1502, 10. října. Rukop. č. 2107 f. 223. Petrus dictus Pekárek et Martha e. d. penes domum Duchconis XVII. V Plalnérshé ulici. — C. p. 98. cultellatoris dicti Votava et. domum dictam u sluncuov a Jolanne, orphano olim Jacobi coloratoris cucium, pro XXVI s. gr. pr. Act. fer. Il. ante Calixti. 3. 1505, 8. listopadu. Tamléz f. 273. Barthossius braseator a rubea cruce et Barthossius doliator e. d. in platea transeundo ad s. Valentinum penes domum Johannis Cepel rymerii ex una et domum dictam ad solem parte ex altera a Martha Pekárková pro XXIII s. gr. Act. sab- bato post Leonardi. 4. 1513, 23. června. Rukop. č. 2108 f. 125. Petr starý tesař koupil sobé, Burjanovi, zeti svému, a Markétě, manželce jeho, dceři své, duom v uličce jdúce k sv. Va- lentinu mezi domy Jana Cepele a Bartoše bečváře ležící od téhož Bartoše za XXIIII k. gr. č. Dálo se u vig. sv. Jana. (Splácí Burjan soukenník.) 6. 1516, 9. srpna. Tamtéž f. 188. Ofka k. duom mezi domy u slunce a Simka uzdaïe od Burjana [sou- kenníka] za XV k. gr. Act. in vig. s. Laurencii. 6. 1517, 23. května. Tamtéž f. 204. Monu&e švadlí koupila sobě, Pavlovi, Vítovi, Jirovi, synuom, a Anně, dceři své, duom od Ofky kramářky za XVIII'/, s. Er. Acl. sabbato post Ascens. d. (R. 1620 splácí Vít, syn neb. Bonuše.) 7. 1688. — Rukop. c. 2111 f. 236. Jitíka nozíre. 8. 1571, 10. dubna. Rukop. ć. 2120. f. 104. (K&att Doroty nožířky.) My purkmistr — známo činíme — že Dorota, manželka pozuostalá po Jiříkovi nožíři, dožádala se v nemoci své pri nás toho, aby k ní vysláno bylo, že chce o statku svém pořízení učiniti — předkem — že — duom vedle Matesa ;latníka a Mikuláše Koutského — odkazuje — Evě, pozuostalé manželce po p. Pavlovi Hendrychovic —. Stalo se v outerý po Květné neděli 1571. (Potvrzeno v pondělí 11. června t. r.) 9. 1672, 4. prosince. Rukop. ë. 2118 f. 326. Anna Pargamenice k. d. mezi domy Mikuláše Koutského a Mar- tina Marouska od Evy Henrychovy za L k. gr. č. Act. die Barbarae. 10. 1677, 9. května. Zukop. C. 2112 f. 5. Anna Pargamenice postupuje domu svého, jejž od Evy Henry- chový koupila, též Evě. Act. postridie Stanislai. 11. 16580, 9. kvëtna. Tamléz f. 73. Eva Henrychova od beränkuov postoupila jest duom svûj mezi domy Mi- kuléSe Koutského becváre a Martina Marouska uroz. p. Burjanovi Trékovi z Lípy na Světlé, království Ceského podkomoiímu. Act. postridie Stanislai. 12. 1587, 14. záií. 7amtéz f. 269. Katerina Ho- rová a Anna Farářka, dcera její, k. d. v osadě sv. Va- lentina mezi domy Ježkovic a Urbana Třebechovského od uroz. p. Burjana Trčky z Lípy za 100 k. gr. č. Act. die Exalt. s. crucis. 13. 1589, 18. srpna. Tamiléz f. 326. Matěj Chru- dimsky, hospodář dvoru panského, a Kateřina k. d. od Katetiny Horovy a Anny Farárky, dcery její, za 100 k. gr. €. Act. die Agapiti. 14. 1591, 2. prosince. Tamfćć f. 370. Anna Lum- pochova vdova k. d. mezi domy Urbana Trebechovskeho a Vaclava Śobera pozaunara od Matěje Holuba za 98 k. gr. č. Act. fer. II. post Andreae. 15. 1604. 15. září. Rukop. č. 2113 f. 329. Vít Korc klobonenik a Kateřina k. d. mezi domy někdy | Urbana Tfebechovského a Václava Sobera od Anny Lum- pochové vdovy za 200 k. gr. č. Kateřina.) (R. 1605 splácí vdova 

Strana 321
XVII. V Plalnářské ulici. — Č. p. 94. XVII. V Platněřské ulici. — Č. p. 94. 321 — Rukop. č. 2232 f. 204. Na den 16. 1605. sv. Šimona a Judy stala se smlouva mezi Kateřinou Kur- covou a poručníky k ruce Mariji, dceři dotčené Kateřiny a sirotku po témž Vítovi pozůstalému, nařízených a to taková, že všechen statek — jí Kateřině Kurcové — se postupuje —, z toho má vydati dceři své 200 k. gr. m 17. 1608, 18. listopadu. Tamtéž f. 477. Daniela Kučery a Kateřiny m. j. smlouva svadební. * 1638, 2. března. Rukop. č. 2115 f. 12. Bartoloměj Dvorský a Veruna k. d. od Daniele Kučery za 100 k. m. * 1651, 15. září. Tamtež f. 224. Pavel Dvorský nožíř a Anna k. d. v osadě M. B. na louži mezi domy Tomáše Dvorskýho a Jiříka Strejciusa, jinak u třech Turků řečeného, obostranně ležící od Bartoloměje Dvor- skýho za 115 k. m. * 1668, 21. března. Rukop. č. 2116 f. 210. Pavel Dvorský prodal dům vedle třech Turků Janovi Ferdinan- dovi Hoffmanovi a Anně m. j. za 170 zl. rýn. * 1689, 15. prosince. Rukop. č. 2256 f. 275. Anna Regina vdova Hoffmanová a dcera její Anna Bar- bora prodaly Matěji Nekannovi konváři a Zuzanně m. j. dům u třech Turků v úzké uličce blíže sv. Valentina a druhý domek při něm za 725 zl. rýn. Číslo pop. 94. (U třech Turků.) Odděleno od domu č. p. 91 (Albíkovský.) 1. 1487, 4. května. Rukop. č. 2106 f. 199. Jeroni- mus šlajſéř et Martha emerunt medietatem domus prope ceclesiam s. Valentini pencs ortum olim Wenceslai pilea- toris, cuius altera pars ad Mathiam Horcziczkam pertinere dinoscitur, erga cundem Mathiam pro XXIX s. gr. — Istis excepcionibus subinteriectis, quod murum, qui divi- dere debet predictas domos per medium fontis, preiatus Jeronimus funditus construere debet suis impensis sic, quod fontem habere debent simultancum in medio illius muri consistentem. Item canale parvum, quod est supra estuarium prenominati Jeronimi equali impensa reformari debet. Act. die Floriani. 2. 1488, 6. května. Tamléž f. 232. Anna relicta olim Stachonis, alias Stachová, emit pro se, Katherina filia domum penes domum Jacobi coloratoris cucium et domum Jeronimi šlajféř erga eundem Jeronimum pro XXV s. gr. pr. isto adiuncto, quod murus, qui dividit domos prediclas, debet esse communis. Item fenestra, que est de estuario predicte Anne ad ortum Jeronimi versus occi- dentem, ciusdem fenestre medictas ex parte inferiori per pretactam Annam obstructur. Ceterum est expressum, quod columpne liguce, que existunt in orto memorati Jeronimi subpodiantes partem estuarii prenominate Anne necessitate cogente, cum reformari debuerint, eedem columpne in loco tali ut locentur, sicut sunt pro presenti locate, nichil ulterius mensure excedentes. Act. die s. Joh. ante portam. 3. 1488, 25. října. Tamtéž f. 246. Anna relicta, dicta Stachová, emit pro se, Katherina filia domum cum orto penes ortum olim Wenceslai pileatoris aput Jeronimum šlajféř pro XX s. gr. Act. sabbato ante Sim. et Jude. 4. 1501, 4. května. Rukop. č. 2107 f. 202. Slo- vutné a vzáctné opatrnosti purgmistru a radě St. M. Pr., přátelóm milým, šefmistři na Horách Kutnách. Službu naši vzkazujíce oznamujem, že paní Kateřina, manželka slovutného Jaroše Slona z Chvališova, našeho spolupří- sežného, na radě osobně před námi stojéc oznámila: Jakož má duom v městě vašem, kterýž jí v knihách města vašeho svědčí, že dává listem tiemto plnú i všicku moc duostoj- nému p. Matiášovi z Třebska, najvyššiemu mistru křížov- níkuov s hvězdou, aby ten duom prodal Duchkovi Vota- vovi nožieři, sousedu vašemu, také jemu v knichy města vašeho doložil i vše, což při tom za právo jest, učinil, i penieze k ruce manžela jejicho, tudiež i její, zdvihal. Tomu jejiemu oznámení, jsúc prošeni, pečeť města našeho přitisknúti jsme dali k tomuto listu v středu (?) den sv. Floriana. 5. 1501, 10. května. Tamtéž. Duchko cultellator dictus Votava et Dorothea e. d. inter domos Johannis rymerii ct olim Jacobi coloratoris cucium a Katherina, conthorali Jarossii dicti Slon de Montibus Cuthnis, pro LX s. pr. Act. fer. II. post Stanislai. 6. 1505, 1. března. Tamtéž f. 263. Johannes rymer Czepel et Anna c. d. in parochia b. M. V. in lacu penes domum ciusdem Johannis ex una et domum olim Jacobi coloratoris parte ex altera sitam a commiissariis bonorum olim Duchconis cultellatoris dicti Votava pro Ls. gr. pr. Act. sabbato ante Letare. 7. 1514, 27. února. Rukop. č. 2108 f. 135. Simon uzdař a Anna k. d. vedle domu Jana Cepele za XC k. gr. pr. Dálo se v pondělí po sv. Matěji. 8. 1529, 11. prosince. Rukop. č. 2110 f. 301. Já Anna, osiřalá po Šimkovi uzdaři, znamenajíc nebezpečnost smrti — dnom svuoj, v němž bydlím — dávám Alžbětě, dceři Jana Hořčice nožieře, tetě mé, a Jiříkovi Hradec- kému uzdaři, manželu jejímu —. Z toho aby vydali — k záduší sv. Linharta na stavení věže — X k. gr. pr., však z rukou těch peněz aby žádnému nedávali než děl- níkuom když by se věž stavěla anebo na ty potřeby, kterýchžby to dílo k té věži potřebovalo. Act. sabbato ante Valeriani. 9. 1538, 16. listopadu. Rukop. č. 2111 f. 236. Václav Čepel a Kateřina k. d. vedle domu Kvasničky uzdaře a Jiříka nožíře od Jiříka Hradeckého a Alžběty m. j. za LXXXV k. gr. č. Act. sabbato post Briccium. 10. 1566, 8. ledna. Rukop. č. 2118 f. 120. Kate- řina Cepelová vzdala duom Šebestianovi Bobrovi, manželu svému. Act. fer. III. post Epiph. d. 11. 1570, 19. listopadu. Tamtéž ſ. 268. Martin Marousek kožišník a Kateřina k. d. mezi domy Marty Kvasničkový a Doroty roušnice od Šebestiana Bobra a Kateřiny m. j. za CC k. gr. č. Act. in vig. Andreac. 12. 1584, 7. listopadu. Rukop. č. 2112 f. 189. Urban Třebokhovský k. d. mezi domy p. Burjana Trčky z Lípy a páně Cernínovým od Kateřiny Marouskový vdovy za 250 k. gr. č. Act. postridie Leonhardi. 13. 1588, 18. ledna. Tamtéž. Kateřina, někdy Martina Marouska manželka, všeliku spravedlnost svú ode- vzdala jest poručníkuom sirotkuov pozuostalých po Janovi ze Sonova. 14. 1594, 19. září Rukop. č. 2113 f. 1I. Adam Tomáš ručnikář [šiftař] a Kateřina k. d. vedle domu p. Cernína ležící od sirotkův po p. Janovi z Šonova pozů- stalých za 275 k. gr. č. 15. 1608, 7. srpna. Rukop. č. 2113 f. 467. Meli- char Adolf k. d. mezi domy někdy Víta Korce [klobouč- 41

Strana 322
399 XVII. V Plalnéřské ulici. — Č. p. 94. nfka] a pána z Bubna od Adama Tomáše šiftaře, za 300 k. gr. č. Však Adam s manželkou svou pokoj nade dveřmi, nimiž se z ulice do domu vehází, do smrti své vymínil. 16. 1610, 8. září. Rukop. č. 2114 f. 19. Cís. rychtář postoupil dům odúmrtím na krále připadlý po smrti Me- lichara Adolfa Benediktoví Hynklmanovi, cís. služebníku. 17. 1611, 14. fijoa. Rukop. ¢. 2114 J. 47. Jetřich Witiych a Marie k. d. inezi domy Danicle Kučery a Havla XVII. V Plalnérské ulici. — Č. p. 94. Turnovského od Benedikta Henglmona za 387!/; k. gr. č. Však Kateřina, po Adamovi l'omasovi Siflaïi vdova, v tom domu a pokoji nade dveřmi do smrti své byt míti má. * 1638, 18. března. Rukop. ¢. 2115 [. 13. Cis. rychtář postoupil dům ú třech "lurküv v pokuté po Jetii- chovi Wittichovi propadlÿ Jitimu Strejeiusovi Prceätickémn, ' cfs. sluZebníku pii puchalterii komory Ceské, a Markélé | m.j. v 450 k. gr. m. (Zabaven byl dům 81. července 1636.) XVIII. V býv. Granátové ulici. Číslo pop. 86a. (Lázeň na schodci.) 1. 1464, 17. června. Rukop. č. 2105 f. 211. Petrus carpentarius et Ursula emerunt balneum in gradu alias na schodci nunccupatum ex opposito hospitalis prope pontem situatum erga Ursulam, relictam Martini horelogiste, ct Simonem et Mathiam, orphanos ejusdem — pro ccntum decem s. gr. Act. dic Allexii. 2. 1470, 8. ánora. Taudeéz f. 288. Vitrici ecclesie b. V. M. in lacu emerunt balneum in gradu cum calda- ribus, sarlaginibus, rippis (rupis) — circa Procopium de Krzeczowicz pro C s. gr. Act. fer. V. post Dorothec. (Peníze přijímají Voršila matka a Dorota, sestra Proko- pova.) 8. 1477, 30. prosince. Tamf/eż f. 379. Wenceslaus dictus Jazajóek et Anitka e. balneum ad gradum aput Wawram dictum Roubik ct Machconem cultellifabrum a calice, vilricos ccclesie s. Marie in lacu — pro L s. gr. boem. Act. fcr. lll. ante. Circumcis. 4. 1499, 26. června. Rukop. č. 2107 f. 170. Ma- lias z Ttebska, supremus magister Cruciferorum cum stella ordinis s. Augustini hospitalis s. Francisci iuxta pontem, emit pro hospitali predicto balneum na schodci a Wenceslao dicto Jazyk pro LXXXXV s. gr. pr. Act. fer. 1111. post Joh. B. 5. 1618, 27. tijna. Rukop. ¢. 2109 f. 4. Severin kramdr a Anna k. lázni, kteráž slove na schodci od duostojného Václava z Hradešína, najv. mistra Křížovníkóv s červenú hvězdú v Cechách, v Polště, v Moravě atd. řádu sv. Augustina v špitále blíž mostu Pražského, a od ctihodného kněze Jakuba najv. převora i všeho konventu téhož špitále za LX k. gr. Act. in vig. Sim. et Jude. 6. 1532, 26. listopadu. Rukop. č. 2111 f. 36. Kněz Václav, administrator k. duom, kterýž slul na schodci, od Pavla Severina z Kapí Hory za XL k. gr. Act. fcr. III. post Katherinam. 7. 1689, 5. listopadu. Rukop. ¢. 2142 f. T. S. (Kšaft kněze Václava administratora.) Já knšz Václav, kostela sv. ApolinafiSc dékan, znamenaje, Ze zemriti mi jest, tomu chtě, aby po smrti mé o statek muoj, kteréhož mi pán Buoh půjčití ráčil, žádné nesnáze nebyly, protož o témž statku mém to činím mé pořízení: Najprvé ozna- muji, že mám stozl. uh. na zlatě a jochmláluov padesáte, o kterých Markéta, služebnice a kuchařka imá, dobře ví; z těch poroučím a odkazuji Kadaňským, kteří strany naší jsú, ku pomoci na vychování kněží jich zlatých dvatceti na zlatě, aby jim vydali porucnici moji po smrli mé lem Dorotě, manželce Václava Vývody, kterýž v Jitčíně jest, odkazuji osm zl., Holickému, sluzcbn{ku mému, desct zl.; Simonovi, otci mlynářky Zlomkové, pět zl. Pakli by jej P. B. smrtí zachvátil, ty aby dány byly Markétě, ku- chařcc mé; knězi Janovi, (faráři sv, Mikuláše pět zl.; Ja- novi, synu p. Pavla Severina, desct zl. A coz by pozuo- stalo z té sumy, to chci, aby poručníci inoji każdy pótek, pokud ta summa zlatých postačí, vydávali Markétě, kuchařec mé, pětmezdcítina gr. č. a to aby rozdala mezi chudé, jakž jí ode mne poručeno, a z toho žádnému aby počtu nečinila než P, B. samému. Item Jochmtdlskych groSuov padesát, kteří při zlatých jsu, ty dadvám Markétě kuchařce za službu její věrný, neb sem jí ta léta, což u mne byla, neplatil. Také oznamuji, že wél sem kollík pozlatitý, ten jsem prodal a ty peníze i jiné, kteréž sem mél, to všecko, coz sem měl, (ne lak, jakž se lidé scestné domnívali o mně), to sem rozdal tu, kdež se mi zdálo potřebnějším, než sem sám; a mimo lo vice nemám kromě to, což jest v truhlici malć černé, to buď na pohřeb muoj a chudé lidi po smrti mé. Také šaty mé všecky ložní i chodící se všemi svrchky, což v domě jest, dávám Markétě kuchařcec. Knihy všecky aby rozdány byly chudym kněžím s radou kněze Jana, faráře sv. Mikuláše. ltem služebníka mého IIolického poroučím Markétě i s tím, což sem jemu od- kázal a zachoval, a ona aby jej opatrovala jako matka syna a on aby jí poslúchal a poddán jí byl, pakli by jinak učinil, aby jemu z toho ze všeho vydala dvč kopy groSuov a tím aby oddělen byl. ltem duoin, kterýž mám u špitála, ten dávám u odkazuji i s zahradú, p. Václavovi Sovovi, příteli mému, a s tím aby činil, co sc jemu zdáli a vidéti budc. Toto sobé pozuostavuji, jestliZe bych chtěl potom mimo to, což jsem tuto zřídil, co zméniti, pridati aneb ujíti a to jestliže bych oznámil před člověky dvěma hodnými, buď světskými aneb duchovními, to všecko aby svuoj průchod jmélo, tak jako by v tomlo mém kšaftu polożeno bylo a jinak nic. Poručníky tobo všeho činím p. Jana Zvuonka a p. Jana z Chvojna, zetě paní Barbory Mclounové, a jiclh sem za to žádal, že sú to k sobě při- 

Strana 323
XVIII. V bÿv. Grandtové ul. — C. p. 86a. jali. A tento kBaft psal sem mi ruká vlastn( tu sticdu před sv. Linhartem léta M*DXXXIX? a sckretem mým sem zapečetil. Při vysvědčování u čtení tohoto kšaftu nadepsaného stojíce osobně p. Václav Jaro$ z Kap( Hory, spoluradní náš, a Jakub, písař radní náš, oznámili jsí nám, Ze týž nebožtík: kněz Václav jim jest oznámil, že dluh a sumu jistí na Ka&parovi Strnadovi a Prehalovi dává a poroučí k vyupomínán( Petrovi lllavsovi a toho że jest do k3aftu vlożili zapomenul. Stalo se v ńtery po V&Sech Svalych (3. listopadu) léta MPD°XL®. — (Stvrzen 16. bfezna 1641.) 8. 1541, 2. května. Rukop. č. 2111 f. 311. Kašpar Urticcllus z Koprivnéó Horv a Anna z Hradištka m. j. k. duom na schodci od Václava Sovy z Liboslavě za CXVI k. gr. č. Act. fer. IT. post Filipi el Jacobi. 9. 1548, 12. února. Rukop. č. 2017 f. 353. Pavel Gan a Jan Koukol koupili společně a Alžbětě a Dorotě, manželka svým, duom ležící na rohu na schodci feceny od p. Kašpara Urticella z Kopřivné Hory za CXVI k. gr. č. Act. fer. II. post Scholasticam. 10. 1843, 7. dubna. Rukoj. c. 100 f. IZ. Pavel Gon scznal se, Ze jest dlużen CCCC k. gr. m. p. Václa- vovi Jarośovi z Kapi Ilory. Kteriżto sumu má platiti vżdycky każdaj tajden po X k. m. a ty p. Vaclav sanytr od téhož Pavla bera vyráZeti inń každý týden X k., jeden centnýř sanytru po 1X k. m. pocí(tajfe, aZ do vyplnění. Ujišťujíc sumu dotčení na domích, kteréž s Janem Kou- kolem má. Při lom i to oznámeno, že i jiný sanytr všicek, což lo koli nadělí, jinému žádnému prodávati ani kam jeho vydávali tajně a ukrytě ani zjevně mimo téhož p. Václava nemá. Act. sabbato post Reliquias. . 1]. 1644, 4. ledna. Missiva v archivu Ceskćho misłodyż. z v. 1544. [. 22. (Ferdinand I. Staroméstskym.) Poctiví, v&rnf na&i mili! Omluvé té, kterúž jste nám skrze vyslané vaše učinili, z kterých příčin: podle poruéenf našeho k Janovi Koukolovi právem outrpnfm přikročiti jste nedali, sme vyrozumčti ráčili, i nepochybujem že jsú vám tíž vyslaní vaší proč az kterých příčín sme vám přikázati rácili k témuž Janovi Koukolovi právem outrpným přikro- čili, totiž, že jest dotčený Jan Koukol přes jisté přikázání naše toho doktora Václava, kteréhož sme času předešlého ze všech království a zemí našich pod skutečným trestáním vypovědčtí rozkázati ráčili, v domě svém tejné pfecho- vival a nad to že se v té poslední ceduli hanlivé nachází a zejména dotejká o mlejnu sv. Pavla, pokud o tom se jest mezi některými osobami obmejšlelo a rozjímalo, a v těch cedulích hanlivých mečem se pohrůžky na bezhrdlí činí, a tak se při nás, jakž i předešle snáší, že sme vám slušné i spravedlivé poručení o témž Janovi Koukolovi, pončvadž se lu osoby a vrchnosti naší i vás, jakožto úřed- níkův našich. dotejká, učiniti râtili, protoz vém tolikéz poroučeti i té dokonalé víry k vám, jako k věrným pod- daným úředníkóm naším, býti ráčíme, že vzhlédnouc na rorkaz náš i povinnost vaši i laké na lo, což jest týž Koukol proti nám učinil, k němu nemeškajíc právem útrpným prikrocili a jeho se tózati rozkażete, aby se na nem o těch věcích dotčených a, jakž sme vám předešle skrze vyslané vaše poručili, grundt přezvědětí mohl, neb se len doktor (s) zprivou Jana Koukola nesrovnává, a | skrze to další podezření »e nacházejí, a což tak ten Koukol na trápení vyzná, toho nám hned odeslati neob- meškávejte jináče nečiníce; jestliže byšte pak tím, ač se nenadějem, prodlévali a co horšího skrze to přišlo, znáti müzetc, že bychom nad tím spravedlivě těžkost nésti muosili a lidé by vám (jakoby sc to nedbalivostí vaší XVIII. V bÿv. Grandtové ul. — Ć.p. 86a. 393 stalo) vinu pričítati a dávati mohli a vy byšte z toho od- povídati povinní byli. Dán na hradě Pražském v pátek po Obrezán( P. Kr. léta etc. XLIIII?. 12. 1544, 15. února. Zamléž f. 69. (Týmž.) Po- ctiví; věrní naši milí! Jakoż času nedávno jminulého z rozkázání našeho Jan Koukol a Bartoš impressor z né- kterých hodných příčin do vězení vzati byli, kteříž až po dnes vtémž vězení jsou, i jsouc my ustavičnými pros- bami od králové její lásky, paní manželky naší nejmilejší, i také od jiných mnohých osob staráni, abychom dotčené dvë osoby na rukojmé vydati râtili, k takovÿm vejš psa- ným prosbám sme se naklonili a milostivé povolení naše k tomu dávati a povolovati ráčíme, aby ty dvě osoby z vězcní vypuštěny a na dostatečné rukojmě každá osoba obzvlíštně pod dva tisíce kop gr. č. vydána byla na ten způsob, když bychom týmž rukojmím tejden napřed vě- děti a oznámiti dáti rácili, aby obě dvě osoby zase do téhož vězení, z kteréhož jsou vyručeni, pod propadením vejš psaného základu od rukojmí postaveni byli. I vědouc vy o tom, poroučíme vám, abyšle to přátelům dotčených dvou osob oznámili, aby se věděli čím spraviti jináče ne- činíce. Dán na hradě Pražském v pátek po sv. Valentinu léta ete. XLIIII. 13. 1544, 27. cervence. Tamléz f. 159. (Tÿmz.) Poctivf, vérni nasi mil(! Věděti vám dáváme, že sme z zvláštní milosti naši královské a na mnohé přímluvy, kteréž ste k nám měli, Jana Koukola na jislý zápis, kterýž na se udělal, z rukojemství propustiti a druhého Bartoloměje impressora z vězení též na jistý zápis, kte- réžlo oba zápisy od nich jsou z rozkázání našeho přijaty, sme vypustiti rozkázati rácili, o čemž vy vědouc, porou- číme vám přikazujíc, abyšte nemoškajíc dotčeného Kou- kola z toho rukojemství propustiti a impressora z vazby vypustiti dali jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském v neděli po sv. Jakubě, apoštolu Božím, léta ete. XLITII?. 14. 1548, 17. prosinse. Rukop. č. 2117 f. 155. Kryštof Dlask ze Vchynic k. d. na rohu od Pavla [Gona] ze Studené Vody za C k. gr. č. Act. die Sapientiac. 15. 1558, 22. listopadu. Tamléž f. 301. Šebestian hospodář z celnice a Mandalcna k. d. od p. Kryštofa Dlaska ze Vehynic za C k. gr. Act. fer. lIll. post Eli- sabetham. (Bez kvitanci.) 16. 1556, 29. října. Tamléž f. 371. Uroz. p. Albrecht Smiřický z Smiřic a na Náchodě k. duom na rohu podle Pavla sanytrnika od p. Jifika ml. Vchynskćho ze Vchynic na místě sirotkuov po KryStofovi Vchynskÿm z Vchynic za Ck.gr. Act. fer. V. post Sim. et Jude. „17. 1562, 25. září. Rukop. č. 2118 f. 32. Uroz. p. Cenék Da&icky z Barchova k. d. na rohu podle domu Pavla Gona od uroz. p. Albrechla Smifickho z Smiřic a na Skvorci za sto k. gr. (Relator byl Vít, hospodář domu.) Act. fer. VI. post Mathaeurn. 18. 1667, 2. kvétna. Tamléz f. 156. Uroz. p. Fer- dinand z Ryzmberka a z Svihova a na Dobříši k. d. od p. Cenka Dasického z Barchova za sto kop gr. €. Act. dic Sigismundi. 19. 1669, 13. cervna. Tamićż f. 221. Uroz. p. Bo- fivoj purkrabie z Donina a na Zehušicích k. d. od uroz. p. Ferdinanda z Ryzmberka za sto k. gr. č. Act. fer. II. ante Vili. 20. 1590, 9. ledna. Rukop. C. 2112 f. 349. Uroz. p. Zachariái Kába z Rybňan k. d. podle domu Jana >torka formana od uroz. p. Ferdinanda z Ryzmberka za 300 k. gr. č. 41? 

Strana 324
324 XVIII. V byv. Grandlové ul. — C. p. 86b. 21. 1602, 14. kvëtna. Tamléë. Vestředu po Veliké noci [10. dubna] Jan Stork a Marjána m. j. prodali kus místa od domu svého, počna od kolny mimo studnicf skrz tu starou marštal až na ulici i s tím kusem zdi, co se jí v tom míslé obsáhne, uroz. p. Václavovi Vralislavovi z M. za 160 k. gr. m. dvoře.) 22. 1602, 14. června. Rukop. č. 2113 f. 269. Uroz. p. Václav st. Vratislav z Mitrovic a na Litni k. d. od uroz. p. Zachariáše I z Rybňan, místosudího království Českého, za 525 k. č. 28. 1611, 15. září. Rukop. č. 2114 f. 45. Cis. rychtář a obce ujali se domu po někdy Fabriciusovi po- zůstalého: blíž břehu podle domu Jana Štorka formana, protože při knihách městských žádného pořádného držitele po témž Fabriciusovi se nenachází a tak týž dům právem odoumriním na J. M. K. a obce jest připadl. :24. 1612, 12. října. Tamićż f. 84. Cis. obce pro- dala polovici domu Matesovi z Hundeku, cis. Rudolfa JI. komory [uryru, za 500 k. gr. č. (Druhou polovici dostal darem.) 25. 1615, I9. kvétna. Tamtéž f. 176. Václav st. Vralislav z Mitrovic a na Starém Kníně k. d. za 1300 k. gr. od panen: Judyty, Marie, Alžběty, Kateřiny, Veroniky a Polixeny, dcer po Matesovi Hundekovi. > 1674, 28. kvčlna. Rukop. č. 2116 f. 440. Václav Vojtěch Maxmilian Vratislav z Mitrovic a na Chotovinách prodal d. paní Dorotě Maxmilianě Brandštejnové roz. z Chejnova a Winterberka, jak jej zdědil po strýci svém p. Jiřím Maxmilianovi Vratislavovi z M., posléze Fr. Scra. phino kapucinovi za 1450 zl. rýn. Číslo pop. 86b. 1. 1489, 80. září. Rukop. ë. 90 f. 45. Wenceslaus dietus Bumbal et Margaretha e. d. inter balneum dictum in gradu cx una et Andrec sítra? partc ab altera erga Martinum sílat ct Nictham, conthoralem suam, pro V s. gr. Act. die Jeronimi. 9. 1473, 19. června. Rukop. č. 2141 f. 422. Matěj koZcluh a Mikulái lukaf seznali, kterak Margréta Bumba- lová na smrtediné posteli lezéc, poZídavii jich, aby k nic piisli, toto jest pred nimi porucenstvic u&inala: także domek i jiný vešken slatck svuoj porucila jest mocně Janě, dceři své —. Act. sabbato ante Trinit. 8. 1480, 17. února. Rukop. č. 2106 f. 52. Marga- retha, relicta. Wenceslai Bumbal resignavit ius ad domum sitam penes balneum ad gradum ect domum Martini pelli- ficis dicti Mnissck Wenceslao dicto Bumbal, genero suo, Jane, filie suc, uxori dicti Wenceslai. Act. (cr. V. antc Invocavit. 4. 1601, 29 července. Rukop. č. 2107 J. 206. Jolanues institor Peniezek el Magdalena c. d. penes bal- ncum na schodci ex una cl domum Regine viduc parte ex altera a Marlino Bumbal pro. XVIl!'/, s. gr. pr. Act. fer. V. post Jacobi. (Bez kvitanci.) 5. 1507, 3. listopada. Rukop. c. 2108 f. 10. Vic- torinus Cukrman et Anna c. d. — a Johanne Peniczek pro XXV s. gr. pr. Act. fer. IllI. post OO. SS. (Pii tom mluví se o studnici na Jana Hada Kantora, XVIII. V byv. Granálové nl. — C. p. 86b. 6. 1519, 12. listopadu. Dorota Konvová a Anna k. d. — za XXXV k. gr. Act. in crastino. Martini. 7. 1540, 4. kvétna. Aukop. č. 2111 J. 282. Mistr Tomáš z Javořice, kancléř Star. M. Pr. a Anežka k. d. ležící podle domu kněze Václava a někdy lázně řečené na schodci od p. Jindřicha: Fraňka z Libéchova za XV k. gr. €. Act. fer. 111. post Rogacionum. 8. 1545, 19. kvétua. Rukop. č. 2117 f. 66. Pavel Gon z Studené Vody a Alžběta z Sonova m. j. k. d. mezi domy téhož Pavla obostranně od p. mistra: Tomáše z Javofice za I. k. gr. & Act. fer. 111. post Sophiam. 9. 1566, 25. kvćlna. Ankop. č. 1172 f. IO. Popis statku po někdy Pavlovi Gonovi z Studené Vody stal se jest u přítomnosti slovutných p. Augustina apatykiře a p. konàcluov přísežných, v sobotu po Božím vstoupeni Jóta MDLXVI: Item vinice na Sürkäch u sv. Matóje XII'/g strychu i s lisem, item duom ležící na břehu proti špitálu a druhej u sv. Michala v Vopato- vicfch nedoplacenej, mó se zań dodati pótmezciuna kop míš., kterýž jest koupen za vosmdesil kop míš. Item dvanácte uh. zl., item indickej vořech vobložený stříbrem, kollíky dva, jeden stříbrný pozlacený a druhý samostříbrný, dvě číšky stříbrný s kraji pozlacenými, jeden větší s zvo- nečky a druhý menší s andílky, pasy dva stříbrný pozla- ceny, jeden větší a druhý menší, ilem páleře dva, jeden větší s desíti grošy pozlacenými a jedenáctým stříbrným, s zrny stříbrnými, druhý menší s křišťálem a s vosmi groši stříbrnými, lżie dvanicle stříbrných s dlouhymi držadly a s konci pozlacenými, druhejeh deset Ižíc s tří- brnejmi držátky, item dýka stříbrná vobložená, v prostředku aksamit černý, druhá dýka velká stříbrná všecka s kuoflikem, na němž jsú dvě litery vyryté zespod P. a Z., a scdm prstynkuo s ornpantikem, a prsten zlatý s dyamantem, kterejZ pau [zaiáš Velík vzal a má jej při sobě. S strany pak jaký věci, že se neví, ty pak včci poněvadž před rukama nejsou a o ně soud jest před pány soudci, od židovky položeny býti mají. ltem sekryt zlatý s pečetí stříbrnou. Tesák s stříbrnou rukovětí, nákončí u něho stií- brný a nůž řezáček a špice stříbrem voblożeny, item loží Rukop. Ć. 2109 f. 79. — od Anny Cukrmanky šest, šatuov ložních s povlakami se čtyři: postele, kožich vlčí suknem podiitej, a druhy liščí tyż suknem, item zbroje černý dvě s předními a zadními kusy na dva pa- cholky, Haše dvě cínový, jedna v sedm žejdlíknov a druhá ve čtyry, konvice dvě cínový po vosmi Zejdlícich a dvè po pěti žejdlících, jedna v šest žejdlíkuov, dvě po tech Zejdlících a tii po puol pinté, vodlívany dvé po puol druhým žejdlíku a čtyři konvičky, devět žejdlíkuov, konvičky dvě, jedna v puol Zejdlika a druhä v čtvrt žej- dlíka, a slánka sypací malí, úmývadlo s mčěděnicí vodli- vané cínové, druhý umývadlo týž cínové u třelí u dveří, Чуб menší, dvě pouzdra talířvov a vosm lalifuov, item mísy velký tři, prostředních a menších šestnácte a kře- novnf misky Gtyri, kotlíkuov sedm k vaření ryb větších i menších, item dva kotliky k praní šatuov, jeden drej- fusem a druhý zasazený, item dva kody k vaření sunylru, jeden z nich horší prodanej, kterýž vážil puol druhého centnýře a lžíce k ty potřebě železná; item sanytrnejch kádí třidceti, štrokvasů třídceti, některý z nich nový ne- zaplacený, item mědčníce mosazný dvě velký a třelí menší, inoždíře dva, jeden větší a druhy menší, a k nim jedna palice, rendlik módóny a kotlik k rybim vaření, pekáč jeden, cedídko měděný, hrnec v kamnách a druhý na vohniští, item dvě prostěradla kmentový, jedno ve tři puoly a diuhy ve dvě; dvanácte cejeh menších i větších, pèt prostérad! velkÿch tensich i Uustèfch, cej>ek na po- 

Strana 325
XVIII. V byv. Grandlovć ul. — Č. p. 86b. dušky třinácte, ubrusů tenších i tlustčích sedm, ručníkuov patnáct, dvě český biblí, postylla jedna mistra Jana Husi a drubá Spangenbergii a Jezus Syrach, stoluov šest, židle dvě, káry dvě, rohy jelení čtvery, jedny velký a troje menší, štoudev k vodě, almary dvě v síni, hrnec jako jím vodu berou, rožnů šest, sanytru nebylo mic, truhla velká a dvě malý. 10. 1672, 4. Gervna. Rukop. č. 2118 f. 309. Eliáš Walter k. puol domu mezi domy Bořka z Donína a Zyg- munda Gona z Studené Vody od téhož Zygmunda za 300 k. gr. č. Act. pridie Corp. Christi. 11. 1672. — Rukop. č. domí Zikmunda Gona proti Eliášovi Walterovi.) Jan Brejcha: Ze jest p. Zikmund prodal Eliášoví duom až po tu zahrádku a ten plac vždycky jest náležel k tomu ma- lému domečku, ktercj až posavad Zikmund drží, a ty dvéře prve nebyly prolímány dotoho druhého domv, který ny- ‘ni¢ko prodal, až potom nebožtík Pavel dal je prolámati, udělal zahrádku. A jakž ten duom odprodal Eliášovi, hned ten plac Zikmund najal tomu sklendïi a ji sem hned ty dvéře zazdil, kterÿ byly do toho domu velkÿho. — Martin Nos sanejtrník: Když sem dělal u neb. Pavla, otce tohoto Zikmunda, že v té zahrádce stálo prvé kádí 50 a na tom místě, vo které se nyničko soudí, mívali tu suol. Potom stavěl do marštalí jedno 20 kádí a tu před verStat 9 kádí a potom, kde sou ty kádi byly, udělal tu zahrádku a byla tu ulička mezi zahrádkou a marštalí. Pak se zdálo pánu, že daleko bylo tudy pro vodu obcházeti, prolámal dvéře. — Stastuy Kilian: Kdyż sem dólal u neb. otce Zikmun- dova, stávaly tu kódi, kde nynićko zahródka jest. Potom jeho otce kázal ty kádi postaviti na tom místě, o které se nyničko soudí; pak kázal tu dvéře prolomiti k ty ko- moře, kde sanytr byl. Václav Stčpánek: Některého času Eliáš se mnou mluvě oznámil, že jest koupil od Zikmunda dům po tu zahrádku a po tu komůrku. — Václav de Clivo, písař lrořejší kanceláře: Pamatuji se, když bylo od pánův v radě, aby Eliášovi Walterovi puol domu od Zikmunda prodaného do kněh vloženo bylo, povoleno, týž Zikmund při tom oznámil, že díl domu Eliáše od Zikmundového domu děliti se má po zahrádku a nějaký přístřešek nebo hradbu, k čemuž Eliáš na dotázku ode mne učiněný, takli by bylo, se přiznal. 12. 1576, 8. července. Zveden jest Václav: Plakvic z Plakvic domu E 1052 f. D. 12. (Svè- Rukop. č. 2118 f. 405. á$c Wal- tera podle přísudku panského pro 106 k. 84 gr. č. Act. die Kyliani. 18. 1577, 22, listopadu. Rukop. 6. 2112 f. 18. Jan Krudele jinak Stork, forman a Marjdna k. d. od Vá- clava Plakvice z Plakvic za 290 k. gr. &, jak to sám zvodem mól. Act. pridie Clementis. . 14. 1585, 18. srpna. Aukop. é. (136 f. 451. (Jan Stork forman s Janem Payrem též formanem.) L. 1585 v outery po sv. Vavfinci Jan Stork forman pripraviv ku právu Jana Payra jeho jest obvinil, klerak on sa člověk neusedlý lidem jest v tomto městě škodlivý, nebo když on Jan Stork sloužíc na Novém Městě domův přišel, tu on jej mimo naději sekerou uhodil a tudy jemu na zdraví nemálo uškodivše potom utekl a právu se ukrejval, ano ij velice se zavázal, že jeho Jana Storka chce na kusy roz- sekali; pak kdož jednomu pohrůžky činí a odpovídá, ten všechněm odpovídá, protož žádá v tom za opatření, a bude-li chtiti toho popirati, on to chce nań dostatečně prokázati. Na ktenízto Zalobu Jan Payr po hojemstv( vzatém dal tuto odpověď, že on Jan Stork jemu dal k tomu příčinu, XVIII. V byv. Grandłovć ul. — C.p.86b. 395 nebo prve jest na něho sekerou ťal, a kdyby se byl ne- uhnul, byl by mu ji do blavy vrazil, a tak když se uhnul, on ji do stolu vfal a mluvil, Że jest od šibenice vyprošcen, což vše z průvodův bude se moci vyhledati. Proti tomu od Jana Storka mluveno, že on tomu odpírá, aby jemu takovou příčinu dáti měl, ano kdyby on Jan Payr nebyl křiv, byl by neutíkal, ani tomu ne- odpírá, kterak se velikou přísahou zavázal před lidmi, že kdež ho koliv podskočí, že jej v kusy rozseká. Kdež strany souce sobě na odporu den jim k prů- vodům až pod ztracením té pře jest jmenován. Na kte- rýchžto stojíce Jan Stork dal čísti svědomí rejstry zave- dená k tomu mluvě, kterak na onen čas když byl od něho Jan Payr obviněn, že jest jeho Storka zranil, pak tomu odepřel, nyní pak to jest ukázáno, že jest ho zranil, ano i že se jinde k tomu znal, pravě, co jest učinil, že i ještě učiní; na to dal čísti svědomí při právě Nov. M. Pr. zavedené, jímž se provozuje, kterak on Jan Payr se nevážně k němu choval a jeho sekerou zranil. A právo ukazuje, jaká takového pokuta následuje, dal čísti právo S. XI. a podle toho poručil se k spravedlivému opatření. Proti tomu od Jana Payra: Tento průvod Jana Storka jemu ke škodě nic není, nebo na onen čas učinil žalobu, kterak by jeho bez příčiny tento Payr zraniti měl, a toho z tohoto průvodu jeho vyhledati se nemôže. Neb tímto prüvodem se to ukazaje, że by on Jan Stork jemu příčiny dával, tak průvod s žalobou se nesrovnává, nebo v žalobě se dokládá, jakoby on Jan Payr odpovědníkem býti měl, a toho se nić(mż neprovozuje. A on Stork moll dobic bez toho býti a pokoj jemu dáli, a byl by k tomu ne- přišel. I poněvadž nic neprovozuje, nic také užiti nebude moci podle práva A.51., kteréž čteno. Potom podal svě- domí listovního při právě Nov. M. Pr. zavedeného a k němu mluveno, kterak z těch svědkův se to nachází, že on Jan Payr na něho sekerou fal, a kdyby sc byl ne- uhnul, byl by jeho Payra i na místě nechal, a poněvadž to odvozuje, žádá za přečtení práva N. 19., B. 65., s tím poroučeje se k spravedlivému opatření. Zase od Jana Storka mluveno, ač se z tohoto odvodu nachází, že Jan Stork naň sekerou bil, ale žádný se z těch svědkův nenachází, který by vysvědčil, že jest jemu tou sekerou nějakou škodu na zdraví učinil, ale tento Jan Stork (?) ukazuje, že jest vzal, ano že jemu i pohrůžku činil pravě, kde bude moci, že jej zamordovati chce, aniž toho strana ukazuje, proč by jemu to učiniti měl. S tím spor zavřín a strany poručily se k spravedlivému právu opatření. Tu pan purkmistr a rada — takto o lom vypovidaji: Poněvadž Jan Payr podle odpovědi své na žalobu od Jana Storka formana z vejtržnosti na něj učiněnou dané to jest průvodem svým podle práva vedeným dostatečně ukiizal a provedl, že on Jan Stork při té šarvátce mezi nimi zbéhlé poncjprve sckcrou na ného Payra (al, a kdyby sc nebyl uhnul, że by nań túž sekeru v hlavu byl vrazil, však že se uhnul, ji do stolu vtal, a tudy k ourazu svému sám příčinu jest dal, loho pod řádem a právem učiniti nemaje, z té příčiny on Jan Payr jemu Janovi Storkovi formanu tou zalobou povinen neni podle práva, však že jeden i druhy pod řádem a právem toho sou se dopustili, pan purkmistr páni je oba dva v své trestání bráti ráči. Skody z hodných příčin mezi stranami se zdvihají. Actum fer. 2. postridie Kxallationis S. Crucis (15. září) 1586. 15. 1612, 9. Gervence. Rukop. č. 2233 f. 92. Jan Krudele, jinak Stork, forman a Marjána m. j. piiznali se, że sou dlužní 200 k. m. Václavovi Humlovi z Ruprštoríu a ujišťují sumu tu na domu svém na břehu blíž špitálu a 

Strana 326
396 XVIII. V byv. Graudlové ul. — C. p. 68. a vedle domu Jiříka Chodovského ležícím, v němž bydlejf. (R. 16156 splácí Lidmila Skybová, dcera Storkova.) 16. 1615, 26. března. Tamléž f. 267. Jakož nejv. pp. ouředníci a soudcové zemští poručením svým, které- hož jest datum v stícdu po sv. Fabianu a Sebestianu l. 1615, mezi Esterou Zaurovou a Lidmilou Skybovou, jakožto dcerami po Janovi Storkovi formanu, k porovnání jich sester vlastních o statek po otci jich pozůstalý ko- misaře nařídití ráčili, ti povolavše strany i přátelské před- loZeni strantm utinivSe obzvlistné Lidmile Skybové, kte- rážlo hájíce se zápisem knéh méstskych polovici statku po otci a maleii Estere, sestíe své mladší, vydati se spě- čovala, Estera však Zaurová vždy při smlouvě mezi někdy Janem Storkem formanem, otcem jich, a nimi: sestrami před dáním statku od něho otce Lidmile, starší decfi, ucinénym zachována byti Zádala. 1 takto je porovnali: Jakož Lidmila Skybová, starší sestra, otce svého duom na břehu ležící s sanetrnou i s svršky a vnábytky sobě zapsanej má, táž Lidmila při témž zápisu se zanechává, však na ten způsob, aby všechny dluhy otce svého sama zapravila a sestře lšstéře 250 k. m. vydala. © 1628, 12. září. Rukop. č. 2114 f. 392. Anna Pichlpergerová z Varvažova postoupila dům její v osadě Matky B. na loużi Abralamovi, synu p. Abrahama Klincic, sanýtrna řečený vedle domu Vratislavovic a Jifika Cho- dovského ležící. Číslo pop. 68. 1. 1445, 19. října. Rukop. č. 90 f. 124. Jacobus muralor ct Kunka e. d. circa s. Valentinum inter domos Wenceslai rimer ex una ct. Wenceslai dicti Bumbal parte cx allera erga Brozium, de Hradczana judicem, tutorem Katherine, relicte Andree sitar, pro III s. gr Act. fer. lll. post Galli. 2. 1459, 14. srpna. Rukop. č. 2105 f. 106. Bohu- slaus de Montibus Cuthnis el Zofka c. d. — erga Jaco- bum lapicidam pro XIII s. gr. Act. in vig. M. V. 3. 1463, 4.F(na. 7amlez f. 195. Martinus [pellifex], dictus Mnich, ct Regina c. d. — erga Mathcum colora- torem pro XI s. gr. Act. die l'rancisci. Assurnpl. 4. 1464. — Tamicż f.207. Domus Martini. pel- lificis. 5. 1480. — Rukop. ë. 2106 f. 52. Domus Mar- tini pellificis dicti. Mnissck. 6. 1101. — Rukop. č. 2107 f. 206. Domus Re- gine viduc. 7. 1540. — Misto dino nejspiśc úředníky šesti- pauskymi Pavlovi Gonovi. 8. 1572. — Rukop. c. 2118 f. 309. Dim Zik- munda Gona z Studené Vody. 9. 1572. — Rukop. č. 1052 [. K. 3. (Svědomí ku potřebě Zygmundovi Gonovi z Studený Vody proti Janovi Spičkovi.) Jakub Malej svčdčil: Když šel Jan Spička z domu Zypmunda Gona, vyprovázela jej manželka Zyg- mundu Gora a prosila jej, aby jináče nedělal než což jest. piípovédél, a on povédél, nestarcjte se paní, jináce neudélim, jiného nevím. Mandelína, manželka Jakuba Malého: Piišel do domu Jan Spička, posadil se v vratech a ptal sc na pána, jestli XVIII. V býv. Granálové ul. — C. p. 68. doma; a pána doma nebylo. Potom šel nahoru a pán domů přišel; když šel z domu, paní jeho napomínala, medle Spičko, nedělej jináče než coZ si nám pripovédél, a on řekl, že jináče neudělá. Kateřina, nebožtíka Matěje Smysla dcera: Když nej- prve přišel Spíčka k p. Zygmundovi, pán se jeho ptal, budošliž předce u mně, však tak, jestliž vzal odpuštění, uchovej mné P. B., abych já tebe od pána louditi mèl, a on řekl, že jest pokidnó odpuSténí vzal. Potom p. Zyg- mund dáti mu chtél b kop a on uncchtél vzíti ncz 30 gr. a pravil, že lepší slovo než peníze, a tak jemu připověděl, že u něho ten rok bejli chce. Elena z Poděbrad: Nejprve příšel domů a řekl, zdať Buoh paní Káčo, a ona paní řekla, zdráv byl Spičko; on jí řekl, jestli pán doma a ona řekla. počkej, pán hned domů přijde, a on řekl, aby šel s ním do jeho veślalu, aby pohleděl na jeho dílo, jak by se mu líbilo, ne teprva aby mně haněl, když bych u něho dělal, než neničky aby sobě pohleděl; potom několikráte se zapiisihl, Ze chce bejti u p. Zygmunda do roka, jakž pán jeho přijede, že sou lepší jeho slova nežli peníze a jemu že hodněji věřití než penězům. A pán řekl, že on cizí čeledi louditi nechce Boha se dokládaje, než když odpuštění vzal, že mu věří, sám k němu do domu přišel a pro něho žádného ne: posílal. Lidmila, Kundráta manželka: Ze sem byla u p. Zyg- munda a ptal se Spičky, budeš-li u mně čili nebudeš, a on pověděl že bude, aby se na lom bezpečil, pán toliko jeho domů přijede, konečně se na to bezpeéte, že budu u vás dělati, u svého pána dělati nechci, nechť sobě jiného plá. Michal Strnad: Přišel sem k p. Zygmundovi a lezclo péti tolarü na stole, aby Spička je vzal na dílo, potom kázal jeden promčěniti a pújčil mu 80 gr., že více slov sobě váží než penčz, aby se bezpečil, Ze u n&ho délati chce. Jan Famire: Když sem byl u Ilory, slyšel sem, že Andres Minych zavdal uhersky zlat Hromádkovi kotlári, který sanejtr vaří u Hory., Ondřej Minych: Jan Spička nikda se mně nezjednal do roka a taky nikda odpuštění nebral, než dělá u mně na tejden ; ale okolo středopostí zpráva mně došla skrze jiné pacholky, 2e by Spicka u mné dile délati nechtól než do Veliké noci, tu sem ji psani uëinil do Jlory Kutný nějakému Hromédkovi, jestli by Spitka u mnó dělati nechtěl, aby u mně veštat spravil, i uherský zlatý v lom psaní sem poslal, ale odpovědi psané mně nedal než oustně mi vzkázal, jestli že by Spitka u mně bejti nechtěl, že se on neodpovídá u mně sloužití, ale manželka toho Hromádky vzkázala mně, abych já se na jejího muže nebezpetil, Ze ona do Prahy jítí nemíní. Tu sem já Jana Spicku žádal, aby u mně se jednal do roka, ou nechtěl toho u&initi pravíc tak, že sc jakZiv u Züdnélo pána do roka nejednal, že také u mně jednali nechce, ale že může jemu to P. B. dáti, že u mně dále sloužiti: bude než se naději a že ode mně se nestrojí, že mi dá napřed dvě neb tii nedéle znati. Václav Fabritius: Toho sem v pravdě povědom, že sem byl s Zygmundem Gonem v sanejtrně za branou po- minulého týhodne, přišel Andres Minich za námi, a Zyg- minund Gon sobě stěžoval ukazujíc kádi přichystaný k dílu, kotel a jiné věci, že by ten Jan Spička, čeledín Andresa, podle smlouvy k němu na dílo zanedbával prijüi a że toho škodu znamenitou má, kdyby jeho nebylo, že by nedal toho kotlu ani kádí strojili, žádajíc Andresa, aby ho nezdržoval, a Andres žalostivě prosil, aby za některou 

Strana 327
XV111. V býv. Granálové ul. — C. p. 68. neděli zanechal, že kdyby ho pustil, musil by veštat svůj vopustiti a státi ho nechati, a že sím tomu řemeslu ne- rozumí, a tak by k škodě znamenité přišel. A potom sem scdél na dvoře s Andresem, kterýž mně prosil za přímluvu k Zygmundovi, aby mu jeho doněkud zanechal, a to ne- jednou ke mně mluvil žádajíc přímluvy, a jakou odpověď od Zygmunda vzal, že toho učiniti nemůž, o tom dobře vi. 10. 1577. — Rukop. ¢. 2/18 f. 405. Düm Zik- munda Gona. 11. 1679. — Rukop. ¢. 1059 f. 66. (Svédomt mezi Zygmundem Gonem z Studené Vody a Michalem Židem). Alzbéta od Vondfeje prívoznika svědčila: Byla sem při lom, když lento Žid Michal přišel ku paní Káči, Zygmundové manželce, s krajčím, prosil aby mu dala hospodu, že jest dobrý člověk; ona pověděla, že ho ne- zná, Zid prej slíbuji za něj, jest dobrý člověk, a ona když prý slibuješ dám mu hospodu. Já pak odešla a paní Ka- teřina pravila mi, že ten krejčí pobral pět mís cínových, svícen, pantofle, kord, sekeru mlynářskú, a druhý krajčí když spal uřezal mu ten jistý z plundr klíč a všel do komory, za mnoho kop pobral, to sem od ní slyšela, víc nevím, stalo se to po sv. Duše léta tohoto. — lzak Zid, syn Josefa Zida, svědčil. Před některou nedělí, já nepa- matuji klerého dne, pčišel ke mnč Izák Kože Zid a pro- sil mne, abych šel k Zygmundovi Gonovi, já tak udčlal a on sc mnou byl ten Žid a prosil ten Žid, abych mluvil s panem Żygmundem, aby toho Michala Żida pustil z vč- zení a chtěl mu dáli dobrý kapr, já sem se také k tomu přimlouval a chtěl scm jemu také sám nčtco z svých peněz pro toho Žida přiložiti, a Zyginund sobč proli mné stěžoval, že by ten Žid měl jemu nějakého krajčího do- hoditi a jemu že by se mělo mnoho ztratití u něho, a pak sem já se opčt přimlouval a chtěl sem mu dát tolar, aby toho Žida pustil a v vězení nedržel, to sem učinil na žádost toho lzáka Kože, a p. Zygmund chtěl kopu gr. a ode všeho chtěl pustiti, víc nevím. — Mendl sklenář svědčil: Mluvil Michalu bratr, że sou pfivedli do Zyg- mundova domu toho krajčího a że mu nekázali krásti, přes to mluvil, že vídávají toho krejčího každý den v ulici, nie vie. — Boyle, lzrahcle Chomutovského žena, svčd- čila: Nevím nic jiného, než že jest Zygmund obeslal toho Žida Michala, potom Ls smund stál a Žid tu nebyl; když ho obsílal, pověděli, že ho doma není, že jest přes pole; když lio potom podruhé obsílal, ten Žid stál a Zygmund nestál, a tak nikdy se spolu neshledali, ját pak dále nic nevím. — Jzrabel Chomutovsky svédéil: Já neznám toho Žida, s kterým se Zygmund soudi, by přede mnú stál, byl scm nemocen, ležel sem na sınrti; pravil mi Zygmund, že by měl přede mně obsílati toho Žida, nebo tebdaż sem poručil jinému rychtářství, když sem sám ležel v ne- moci, a tak když sem chtěl v knihách pohledati, Zygmund pravil sám, že netreba hledati, že sou se neshledali, že tam není nic poznamenáno, nic nevím. Lák Koze: Zygmund kdyz dal Michala do věžení, tehdy sem já se ptal Michala, proč jeho dal Zvgmund do vězení. Michal pravil, nejsem inu nic dlužen ani s ním nemám nic činiti a dal mne do vězení a já řekl mu, dám já Zygmundovi kapr sám od sebe, aby tě pustil z vězení, nic jiného. — Izaiáš Koslečka: Léta ete. 79. v dobrý paměti mi zuo- stává, že před sv. ku: p. Zygmund Gon pod: il mnt: chala krajčího Žida dáti právo, že jest mu přivedl Bartle krajciho slibujic mu zan, Zc jest vérny, a Zygmund na jeho žádost že jest ho choval; potom ten Bartl pobral mu mís pět cínových, pantofle, sekeru mlynářskú i jiné věci, a za pivo zuostal 18 alb. i jinýmu tovaryši vzal kabát XV111. V býv. Granálové ul. — C. p. 69a. 397 nemohli ho — Abra- barchanový, a ten krajčí tovaryš ho hledal, najíti; množstvíkrát to sobě Zygmund stěžoval. ham Žid, Marku syn, svědčil: byl u p. Żygmunda nójaky krejčí, já mu dal dělat; živůtek tykytový, potom sem chtěl svý vyplatiti a on pravil, že mu nějaký jiný krajčí ukradl, já pak nevím, jestli to pravda či není, a pravil, že mu ještě se více šatuov při tom ztratilo, víc nevím. 12. 1607. Rukop. ć. 1066 f. 214. (Vysvćdceni o řádném v stav manželský vkročení Jiříka Chodovského a Anny z Kosoře a v tom manželství splozen( Jana, syna jich.) Vypovídají Kateřina Vlkanovská z Chodova a Kate- fina Vlašská, po Janovi Vlašským, mčěštěnínu St. M. Pr., vdova. "ato praví: Byla sem neb. Danielovi a polom Ja- novi, kterej ziv jest, kmotrou, synüm Jiříka Chodovskýho a Anny m. j. 13. 1608. — Rukop.¢. 324 f. 444. Dům Jiříka Chodovského. 9 1628. — Rukop. č. 21H f. 392. Dim Jiříka Chodovského. Ćislo pop. 69a. 1. 1465, I7. dubna. Rukop. c. 2105 f. 36. Johannes Tluxa et Manda e. d. sitam ad b. Virg. in Jacu pencs domum Jacobi lapicide immediate erga Margarctham, re- lictam. Wenceslai Manhal, pro Vll s. gr. Act. fer. V. post Cond. pasche. 2. 1456, 4. prosince. Tamtéž J. 61. Johannes dic- tarius et Dorothca e. d. — crga Johannem Tluxam freni- ficem pro XII s. Act. dic Barbarc. 8. 1459, 4. srpna. Tamtéž /. 105. Nicolaus lukať e. d. in ripa in acie penes domum Jacobi lapicide immc- diate erga Johannem sellatorem pro V s. gr. Act. sabbato ante Sixti. 4. 1464, 7. kvétna. Tamléz f. 207. Mathius cerdo et Margaretha c. d. acialem post balneum na schodci penes domum Martini pellificis erga Nicolaum lukar pro XVI!/5 s. gr. Act. fer. Il. ante. Asc. dom. Per dd. officiales officii sex dominorum Mathie cerdoni addita est area longitudinis trium cubitorum, latitudinis vcro quantum curia ciusdem extat dilata. Ex qua quidem losungare temporc bcrnarum debebit Il gr. 5. 1541, 25. června. Rukop. č. 2111 f. 315. Jun Žába z Vlkanova a Johanna k. d. na břehu na rohu vedle domu Velíkový jdúc od sv. Valentina od Ambrože Šlahy a AlZbéty m. j. za Xlll k. gr. ć. Act. sabbato post Joan. B. 6. 1556, 8. listopadu. Rukop. č. 2117 f. 372. Vá- clav Poledne k. d. podle domu Pavla sanytrníka od Jo- hanny Žábové za XXXV k. gr. č. Act. fer, Ill. post OO. SS. (R. 1560 splácí vdova Kateřina Polednová) 7. 15676, 9. června. Rukop. č. 2122 /. 139. Jakož jsú pozuostaly dva domové po někdy Váciavovi Polednovi Slejfiti a synové Jakub, Jan, též Kateřina, matka jich, kdež o takový grunty mezi Kateřinou a jmenovanými syny po- rovnání se stalo, že ti domové po&acováni jsou ve 300 k. gr. m., na břehu ležící ve 100 k. a drubý ve 200 k. m., i Jan Poledne vjal jest v podílu svém duom na břehu vedle domu Zikmunda Gona, Jakub pak též ujal druhý duom u sv. Valentina, z kteréhož inatce své 100 k. dáti má. 

Strana 328
398 XVIII. V byv. Grandlové ul. — C.p. 69b. 8. 1675, 7. října. Rukop. C. 2118 f. 414. Zikmund Smrž kloboučník a Kateřina k. d. vedle domu sanytrnic- kého od Jana Poledne za 60 k. gr. č. Act. fer. Vl. post Francisci. 9. 1601, 4. iíjna. Rukop. č. 2113 f. 214. Vojtéch Drbal koZeluh a Marjana k. d. od poruénfküv sirotküv po Zikmundovi »mrżovi kloboućniku za 126 k. gr. ©. 10. 1608. — Rukoyp. c. 324 f. 444. [Pokojnici] v domé Vojtécha Drbala: Antonín zedník, Bartl tesař, Lukrecie švadlí (ta díló dala chovali, sama že sedá, do fraucimoru), Adam Beránek a Pavel, nádenníci a podruzi. 11. 1616, 27. ledna. Rukop. č. 2114 f. 195. Jan Mauryc rukavičník vzdává dům svůj Mandelíně m. své a lato svůj manželu svému. * 1622, 99. června. Rukop. & 2114 f. 301. Jan Gebl tesa a Markyta k. d. v osadé M. B. nad louží mezi domy Jiříka Chodovského a Jakuba Vodňanského od Jana Mauryce a Mandaleny m. j. za 250 k. gr. č. Číslo pop. 69b. Zápisy starší obsažené v knihách úřadu šestipanského a mostského se nezachovaly. 1. 1599. — Rukop. č. 2048 f. 21. Stala se smlouva s p. Janem Kapounem z Karlové Hory z jedné a Jakubem Vodňanským mydlářem a Marjánou m. j. strany druhé, jakož jest on Vodňanský jemu Kapounovi 20 k. m. dlužen, takovou sumu na domě svém na břehu za sv. Valentinem ujišťuje. 2. 1601. — Vodnhanského. 3. 1607, 17. zát(. Rukop. C. 1141 f. 256. 1. P. 1607 XI. Maii Marjáua Vodüanská obcslavSi Salomcnu Koldinskou vinila ji z nárku poclivosti, kterak léta tohoto 1607 ve čtvrtek Zelený před památkou slavného hodu Vzkříšení beze vší příčiny od ní Marjány Vodňanský dané, tu kdež na krámě sedá, ji na poctivosti její nařkla s od- pusténim, Ze jest kurvou svodnickou a od svozování že po dvou a po třech stech kopách brala, k tomu že zlo- déjkou jest, čemuž ona, aby taková býti měla, odpírá, a pro týž nářek cedule řezané k ní jest cdeslala, na kteréž posclstv( žádné patrné odpovědi jest nedala, nýbrž to vše na sebe vztáhla, protož aby takový nářek na ni vedla a ukazovala, přiloživší: ceduli k žalobě, a ta jest čtena. Proti tomu po vzatém hojemstvf od Salomeny Kol- dinské skrze Pavla Dupáka, přítele jejího, mluveno: Jakou jest onehdy žalobu učinila Marjána Vodňanská na ni Sa- lomenu, kierak by ji ve ctvrtek Zelený 1. 1607 nařknoutí méla, že tu žaloba v trojích věcech rozdílných jest uči- néna, proti kteréZ molla by se neodpovídán(im hájiti ; ale ušetřujíc právu i sebe zaneprázdnění, poněvadž jest ona Marjána k ní poselství učinila, a dávajíc jí odpověď na ně těm nářkuom odepřela, protož toliko toho žádá, aby jí pokoj dala, že ji má za poctivou a dobrou ženu, a majíc jí pokoj dáti, ještě pod soudem tímto pokoje před ní míti nemůže, nebo soucí páleným ráno napita a potom vinční k večerou ji plundruje a haní, kurev i jinak jí na- dává, tak Ze blavy vystrčiti z domu pro ni nemůže a poněvadž se zná, že neví o ní než všecko dobrý a po- clivy jako o dobrý a poctivý ženě, aby jí jen pokoj dala, že ji též chce řečí i skutkem pokoj dáti, zvlášť že pan Rukop. č. 2113 f. 214. Dům Jakuba XV11. V bjv. Grandlové ul. — C. p. 69b. purgmislr a páni dosti s včemi i jinými zaneprázdnění míti ráčí, tudy se jí vidí za vče neslušnou, aby stolice J. Mu C. těmi příčinkami zaneprazdňovati se méla; Ze sc pínuom PraZanuom slovulné a vzáctné poctivosti tytul dává a píše a toho tytule i měštky poctivě požívají, aby se tak k sobě chovaly, jakž na poctivé mčštky záleži, že je v té příčině pan purgmistr a páni napomenouti ráči, žádala. Zase od Marjány Vodňanský, že jest pod tfmlo sou- dem zhanéëla a kurev svodnickÿch ještě včera jí nadala, což se ukáže, a podle práva C. 30., kteréž toho brání, neměla by toho činiti; při čem toho dále pan purgimnistr zúslaviti ráčí, podala toho k uvážení. Z kteréhož uvážení jest jim oznámeno, poněvadž strana obvinčná jest tomu nářku na odporu, a lakový odpor musí skrze průvod se vyhledati, protož že se jim čas právní k průvoduom i odvodům ukládá a když vedle téhož oznámení zase 10. Septembris před právem stály, Marjána po opáčené žalobě s odpovědí dala čísti svědky rejstry zapsané, listovní Jiříka Humle, mluviti, ti svědkové vysvědčují, kterak jest bez hodné příčiny Sa- lomena jí Marjánu nařkla, protož podle práva B 65, C 14, roz, 1, 2, zřízení zemského K 19, práva C 18, roz. 1, 2, C 19. 20, R 6, roz. 1, 2, pokudž by se k mluvení další příčiny nedalo, poručila se v tom k opatření. Od Salomeny dána nejprve žaloba s odpovédí ku přečtení s tím při tom promluvením, Ze jest se nadála jakou jest žalobou těžkou obviněna, že ta provedena bude, nebo vinila ji, Że by ji kurev a svodnic nadala, à po 200 i 300 kopách od svodnictví brávala, provedeno však toho, že by to mluvila, není ; a pakli jest co mluvilu, měla sobě k tomu příčinu danou, a chlíce vZdy zaneprázdnění uspo- fiti, dolożila toho v odpovědi své, že ji za dobrou ženu má, a kdo co komu půjčuje, tomu sc zasc tak odplacuje, dav3i tolikéZ sv&dky rejstry zapsané čísti, k tomu mluviti, ráčili sou p. purgmistr páni odvod její slyšeti a z toho nacházeli, že jest jí Marjána Vodňanská vždycky prve hanéla, že jest kurva cizoložná a toho neukazuje, nad to vejše na duom její tloukla, jí pokoje nedala a nafíkula, a lak sama sobě přičísti to musi, kdo jest se pak lépe choval, již jest slyšáno, a ačkoli ona Marjána prve se v kožíšku do vody utekla, majíc tato sobě na ní slóżovali, však mohlo to bylo dosavad v dlouhé truhle zúslávali, kdyby toho byla sama nevylożila a na scbe nevyjevila, priloživší ješté právo C 30. 31, zřízení zemské R 94, poručila se též k uvážení. Od Marjány Vodňanské: Doslechla totiž: průvodu Salomeny, že pak ta Anna svědek slyšenou řeč svědčí, i Jiřík Veselický co od p. Heřmanskýho z Sloupna slyšel, a tak podle práva B 69 za jistou věc položiti sc nemohou, však zase proti tomu Pavel Pihavý a IFloryan Felix svědčí, že když jest Marjána o tom zvedóla, k nómu pónu z Sloupna poslala, ale on tomu picd nimi jest odeprel. A poněvadž jest žalobu provedla, bude očekávali, davši opáčiti dictum po učiněném sporu mezi nimi vynešené, doložila k tomu, že jest ještě zde na rathauze ji hančla. nemajíc se proti témuz dictum a vyměření toho dopustiti. A také Salomena jiné vedla než v žalobě stojí proti právu B 12, 22. Od Salomeny: Chtěla by nyní to tímto dotíhnonti, že by jí pod touto pří naříkati měla, ježto svědkové se- znávaj( Ze se to vespolck mezi nimi dálo, alc kdo ví kdo jest toho příčina, a podle práva původ takových věcí za urážejícího se u práva drží. Co p. Plesa dotýče seznávají svědkové, že jest doložil, že ví, proč jest to mluvil, ale neodpírá tomu Marjána, co Anna Tancerová svědčí ; Anpa Hašková, ta zjevně dokládá, že jest svodnicí a že kurvy 

Strana 329
XVIII. V býv. Granálové ul. — Č. p. 70. chovala, toho pak na ni neprovozuje, co do žaloby po- ložila, aby cizoložnicí byla. A tím spor zavřín. Kdež p. purgmistr a rada vypověděli: Poněvadž Mar- jána Vodňanská obvinivše Salomenu Koldinskou z nářku cti žalobu svou svědky podle práva vedenými dostatečně jest provedla a prokázala, že jest ji táž Salomena Koldinská před dobrými lidmi, že by kurvou svodnickou a zlodějkou býti měla, nařkla, naproti čemuž táž Salomena Koldinská vedouc k odpovědi své svědky to jest tež provedla a ukázala, že jest ji dotčená Marjána Vodňanská, že by kurvou cizo- ložnou byla, zjevně nařkla, a kdo by z nich počátkem takových nářkuov byl, toho se vyhledati nemůže, zřízení pak zemské a práva království Ceského vyměřují, jestli ze by jeden druhého zhanél a ten se mu zase odhanél, Ze hapnění za hanční býti a pře k zdvížení od práva při- jíti má. Z těch příčin takový jeden i druhý nářek od práva se zdvihá, moří, ruší a v nic obrací, tak že jedné ani druhé straně, dědicuom a budoucím jich k ujmě po- ctivosti býti nemá nyní i na časy budoucí. Ze sou se pak toho pod řádem a právem lak nevážně na zhoršení jinych dopustiti «mély, p. purgmistr páni pro budoucí toho pfi nich přetržení obědvě v své trestání bráti ráčí. Actum 17. Septembris 1607. 4. 1620. Listina 1.—451[57. dlářka Pihavá. Marjána my- Číslo pop. 70. Starší zápisy v knihách úřadu šestipanského a most- ského sc nezachovaly. 1. 1560, 10. října. Rukop. ¢. 2117 f. 463. Jan [Pražák] zlatník a Barbora k. d. u sv. Valentina na rohu podle domu někdy Václava Poledne od Tomáše Becbyn- ského ®) za 60 k. gr. ¢. Act. postridie Dionisii. (Splaceno r. 1566.) . 2. 1572, 6. nora. Rukop. č. 2118 f. 298. Václav Ceřen a Kateřina k. d. vedle domu Polednovic od Valen- tina Stříbrského a Lidmily m. j. za 67!/a k. gr. ©. Act. die Dorothee. (R. 1582 kvituje Ondřej Hejtmánek, Vá- clava Ceřena náměstek.) ») Týž vzal si Markétu, vdovu po sladovníku Václa- vovi Bicckovi, ktery měl na břehu dvě haldy (srov. rukop. č. 2117 f. 87 a č. 100uf. 76.) Snad byl tedy dům č. p. 70 vystavén na tomto haldiśli. XVIII. Vbyv. Granalové ul. — C.p.70. 399 8. 1586, 28. dubna. Rukop. č. 2112 f. 231. Kate- řina Hejtmánková oznámila, kdež jest Jiříkovi Fenderovi z Nornberka 104 k. gr. č. povinna byla a ten dluh na domu svém u sv. Valentina jemu ukázala, jakž pak od přísežných zedníkuov a kameníkuov v té sumě jest odhádán, že jemu ten takový duom postupuje. Act. fer. Il. post Marci ev. 4. 1586, 28. dubna. Tamtéz f. 231. Tomés Grof z Grajícnberku k. d. od Jiříka Fendera za 100 k. gr. č. Act. fer. II. post Marci ev. . 5. 1588, 14. března. Tamież /. 308. Jan Hanuš Forts a Voršila k. d. na rohu blíž břehuov ležící od p. Tomáše Grofa z Grajfenberku za 190 k. gr. č. Act. fer. lL post Reminiscere. 6. 1592, 3. Gervna. Tamléz f. 381. Kaspar Erber, cis. harcff, a Anna k. d. proli kostelu sv. Valentina vedle domu Kateřiny Polednové od Jana Forče za 175 k. gr. č. Act. fer. III. post Corp. Chr. 7. 1593, 10. zaït. Tamléz f. 405. Dorota Gregorova jinak Fibíkova vdova k. d. v Kaprovic ulici na rohu proti sv. Valentinu ležící od Kašpara Erbera a Anny m. j. za 180 k. gr. č. Act. fer. VI. post Nativ. M. V. (Roku 1698 splácí Jan Kantor Brodský a Kateřina m. j. 8. 1595. Rukop. č. 2113 f. 32. Zveden p. Tomás Grof v düm Doroty Gregorovy pro 6 k. gr. peněz gruntovních. 9. 1599, 9. listopadu. Tasmtéz f. 144. Zmocnën Jiřík Pachernyt, mésténín Men&. M. Pr., domu Jana Kan- tora Brodského pro 16 k. gr. č. peněz gruntovních. (Odpor položily Anna, Mandalena a Kateřina, sestry vlastní a dcery po Dorotě F'ibíkové.) 10. 1604, 19. července. Rukop. č. 1029 f. 93. My Rudolf — oznamujem tímto listem, Że — v té při mczi Esterou Jiříka Pachernyta manželkou, z jedné a Manda- lenou, též Kateřinou, dcerami po někdy Dorotě Fibíkové pozůstalými z strany druhé, co se 100 k. gr. m. peněz gruntovnich zadržalých dotýče — pováživše toho všeho — takto ten brtel fer. 8. in octavam Trium regum (12. ledna) 1. 1604 učiněný v prvním artikuli napravujeme: Ponévadz Jitfk Pachernyt utiniv zvod a zmocnéní do domu nározníhno u sv. Valentina pro 15 k. gr. č. po právě svém nekrácel, nýbrž roku a dni projíti dal, protož takovou spravedlnost, těch 15 k. gr. č., jest promlicl. Co se pak ostatní sumy dotýče, ly obžalovaní ve dvou nedělích složiti mají. O č. p. 85. o celnici mostní. (Prádlo Joštovské) víz níže zprávy XIX. Číslo pop. 191. $pitál Křižovníků s červenou hvězdou. ?|. 1285, 12. února. Lislina podvrz. v archivu klaślernim. In nomine sancte Trinitatis el individue unitatis amen. Nos Wenceslaus, dei gracia quartus rex Bohemo- rum, universis fide christiana preditis in perpetuum. Quo- niam acciones inorlalium sub tempore sollempniter cele- brate propter longevum temporis cursum proch dolor a me- moria decidere consveverunl, expedit ct omnino necessa- rium arbitramur, ut, nc suis frustrentur effectibus, littcra- rum ct tcstium amminiculo perhennentur. Noscat igitur tam presens hominum etas quam successura in Christo fidelium posteritas, quod nos ad predecessorum et successorum nostrorum remedium propriamque salulem, moti (amen specialiter pia el dcvota precum instancia dilecte sororis uostre, d. Agnetis, hospitale s. Francisci, quod ipsa in pede pontis Pragensis ad usus infirmorum peregrinorum et quorumlibet debilium ibidem confluencium construxit, cum 42 

Strana 330
330 XIX. Špilál Křížovníků. — Č. p. 191. fratribus eiusdem hospitalis ordinis Stelliferorum presen- libus et futuris huius subnotate libertalis privilegio ex affluen- cia regia gaudere volumus iugiter ct eiusdem muneris ple- nitudinem cosdem fratres a nobis nostrisque successoribus in perpetuum possidere dc regali largicione ipsis primo liberaliter concedentes ct sub obtentu nostre gracie pre- cipientes firmiter et districte, ut nulli nostrorum officialium camerarii, ministeriales, barones, nobiles, iudices provin- ciales vel simplices scu cuiuscumque potestatis nostre extiterint rectores, in dicti hospitalis curiis, villis, civita- libus et allodiis ac in omnibus eorum bonis aliis habilis et habendis aliquod forum iudicii pro quacumque causa quantumcunque magni criminis fuerit, videlicet hoinicidii, furti, stupri, incendii, spolii vel alterius cuiuslibet flagicii, sibi contra statutum regium aliqualiter attrahant. vcl usur- pent. Volumus enim, ut fratres predicti in omnibus corum bonis el possessionibus de omni causa facultatem habeant manu vidclicet libera iudicandi, ipsis ex nostre plenitudinis gracia concedentes, ut si quid umquam ho- micidii vel alterius nepliandi criminis in hereditate corum subortum fuerit, de hoc primo coram eorum prefectis ct iudicibus per actores tantuminodo iusticia requiratur. Qui si ad distinccionem et decisionem cause negligentes vcl insufficientes extiterint, ex tunc talis casus discussio summo magistro et fratribus prefati hospitalis ab actoribus defc- ralur, ut fine debito, mediante tamen iusticia civitatum nostrarum, et non alia, decidatur. Quod si magister cti fratres antedicti hospitalis ad hoc determinandum eciam inexpertes vel tardi seu maliciosi, quod absit, extiterint et hoc per testimonium fide dignum probatum fuerit, huius litis contestacio ct cause predicle detruncacio ad examcn tantum regalis presencie pertinebit; ita tamen, ut quicquid coram nobis vel nostro iudice specialiter super hoc de- legato satisfaccionis exinde vel emende profluxerit nobis, totum in usus pauperum dicti hospitalis et dcbilium con- vertetur. Addentes eciam, ut si per defectum supradictum pauperes et homines predicte fundacionis coram nobis vcl nostris iudicibus hoc modo respondere contigerit pro quocumque casu, ad nullum alium locum, quam ad castrum nostrum Pragense ipsos cilari liceat per aliquem quem- cumque nostrum nobilem vel actorem. Eisdem eciam íratribus et eorum hominibus cx ha- bundancia favoris regii liberaliter indulgemus, ut si ad forum alicuius iudici) seu secularis sive spiritualis contra modum supradicti processus ducti fuerint vel coacti, licet eciam causa maxima mediante, ab eodem penitus sint exempti eL adversam partem ipsis in expensis, quas fecerunt, per presencia condempnamus, additis omnibus ilis, qui Prage vel in aliis nostris civitatibus fratres vel homines antedicti hospitalis pro quacumque causa occupa- verint vel gravaverint indecenter. Ad hec de nostra muni- ficencia sepedictis íratribus conferimus graciose, ut pcr omnem hereditatem hospitalis eorum in quibuscumque locis ipsis expedire videbitur, ad ampliorem infirmorum refeccionem et profectum, nullis obstantibus casibus, ta- bernis eorum utantur perhenniter pacifice, libere et quiete. Preterea si forsan propter terre necessilalem pre- nominalos fratres et eorum successores de hominibus hospitalis exaccionem, que vocatur steura vel perna regis, umquam dare continget, ipsam tantum fidelitati corum per omnes possessiones suas committimus colligendam ; quam cum prosecuti ex integro fuerint, mediam cius partem nostre camcrc, reliquam vero ad usus infirmorum predicti hospitalis fideliter assignabunt, nullis nostris offi cialibus et collectoribus ipsis resistentibus in hac parte. Insuper magistrum prefatum cum suis posteris hospitalis XIX. Spilal Ki žovníků. — U. p. 191. nostri hoc muneris dono poliri volumus, ut cum sex equis infra terram ct cum octo cxlra terre nostre terminos expensis nostre familie siL asscriptus; inhibentes distric- cius, ne quis suppanorum nostrorum in quocumque nosiro vel eorum negocio in bonis supradicti hospitalis se rc- cipiat ad pernoctandum in corum preiudicium ct grava- men. De libero eciam nostro arbilrio concedimus, ut pre- dicli fratres per omnes possessiones suas vcnandi liberam jn evum potestatem habeant el. omnis postcritas eorundem. Demum omria bona nostris baronibus a nobis quocutn- que iure collata, que sepedicti fratres ordinis Stelliferorum ad hospitale donacionis vcl empcionis titulo contraxerint, sive in civitatibus vel in villis, curiis, ecclesiis, silvis, piscacionibus, pralis, campis sivc in aliis quibuscumque proventibus habeantur, cuncta eisdem personis presentibus et affuturis predicta bona cum omnibus obvercionibus ac utilitatibus eorundem ad usus ct refeccionem debilium in perpetuum conferimus jure hereditario possidenda. Quam donacionem ad omnes nostros posteros extendi volumus in hiis scriptis; adiicientes nichilominus, quod predictum hospitale nostrum cum omnibus suis tam rebus quam per- sonis omni el maxima libertatis frui dcbet gracia, que per nos seu predecessores nostros umquam in terris noslris cuiquam esse facta dinoscitur, perhenniter ct gaudcre; ad quam libertatis graciam ipsum presentibus confirmanius. Cum autem huius pic afícccionis et donacionis nostre li- beralitas iam dicto hospitali tam jn suis personis quam possessionibus in palam facta sit ad laudem dci principa liter sueque genitricis Marie ct omnium sanctorum pari- ter gloriam et honorem ac in rcimedium predecessorum nostrorum et nostram ac successorum mostrorun propriam ad salulem, ipsi summo dco suiusque sauclis omnibus, nec non sanclissimo patri nostro, summo sedis apostolice ponlifici Gregorio, qui nostre voluntatis et donacionis in hac parte magnificenciam ad preces nostras personaliter confirmavit, promittimus reqgia fide data pro nobis ac omnibus nostris successoribus, quod omnei excellencie nostre munificenciam hiis litteris cditun ct impensam circa dictam hospitale et in bonis suis ratam et inviolabilem | el inconvulsam perpetuo voluinus observare, de libero nos ad hoc obligantes arbitrio cum omnibus nostris succcsso- | ribus, ut si umquam cogente quacutque necessitate pcr nos vel sequaces nostros bona prenominati hospitalis nunc habita vel habenda ab eo alienata vcl in usum alterius nostre fundacionis quantumlibet care vcl eciam ad utilitatem sororis nostre Agnetis sivc s. Francisci su- pendia lranslata fuerint, pcr donum scu per rapinam vel calumpniam aliquam et redacta, et eciam si de ialicia quacumque, quod absit, predicte liberalitatis nostre colla- cio circa bona sepedicta suis effectibus privata fuerit ct minuta, ex tunc ad eiusdem defectus restitucionem et re- ! formacionem integram, indignacionem omnipotentis dei et | bannum bb. apostolorum Petri ct Pauli ac offensam et |! proscripcionem omnium regum nos el totam successiva nostram posteritatem profitemur ct decernimus incurisse. ln cuius rei perpetue firmitatis vigorem presentis | Scripture seriem conscribi et sigillo nostre sublimitatis iussimus insigniri. Testes autem sunt hii: Johannes, vence- rabilis Pragensis ecclesie episcopus, Eppo, Pragensis pre- positus et totus eiusdem ecclesie conventus, Bohuta, prc- positus Boleslaviensis, Arnoldus, prepositus Wisscgradensis, laici: Roznata, noster cammerarius, Meztidrucli, castcllanus Pragensis, Zavisse subcamerarius, Ypoch castellanus Wisse- gradensis, Budizlaus et Jarozlaus, fratres uterini, Zulislaus | de [Z]winic, Bawar de Lubohowic, Sdezlaus de Synic et ; alii quam plures clerici ac laici fidc digni. Acta sunt hec 

Strana 331
XIX. Śpildl Kfiżovniku. — C. p. 191. a. dominice incar. MCCXXXV, regni nostri a. XIII". Datum in ambitu Pragensis ecclesie pridie idus Februarii, indiccione IlIa. *2. ]997. — In nomine sancte Trinitatis et in- dividue unitatis amen. Nos Wencezlaus, dei gracia quartus rex Bohemorum, universis fide christiana preditis in per- petuum. Acciones humane, que sub tempore sollempniter celebraotur, cum tempore defluere consveverunt el sepius propter incertos rerum eventus cassantur, ita quod nullam efficaciam sorciuntur. Expedit igilur et omnino necesse est, quod ea, que per longevum tcmporis cursum possunt a memoria decidere et facillime annullari, litteris et testi- bus perhennentur. Ad absterganda igitur tocius ambigui- tatis vesligia noscat tam prescns hominum etas, quam in Christo successura posteritas, quod nos hospitale s. Fran- cisci, quod soror nostra d. Agnes solummodo ad usus in- firmorum eL peregrinorum seu aliorum pauperum ad idem confluencium cx summa devocioue Prage construxil, cum omnibus, que nunc possidel vel in posterum iuste possi- debit, in regiam proteccionem suscipimus concedentes eis plenissimam libertatem et eciam omnem exempcionem cunctaque privilegia, que a nobis vel ab antecessoribus nostris data sunt ecclesie Wisschigradensi, addentes eciam, quod quicumque aliquam rebus vel personis, ubicumque fuerint, ad hospitale pertinentibus violenciam vel iacturam intulerit, in bannum regium cadat pariter et offensam. Insuper quicumque reus vel homicida aut qualiscumque flagiciosus infra terminos curie hospitalis predicti conlu- gcrit, nullam calumpniam penitus paciatur, et quicumque ibidem violenciam inferre presumpserit, indignacionem et bannum regale se noverit incursurum. Testes autem huius rei sunt: Venerabilis Pragensis ecclesie Johannes episco- pus et Peregrinus, quondam eiusdem ecclesie episcopus, Arnoldus, prepositus Wischigradensis et cancellarius aule regie, Eppo, Pragensis prepositus, et eiusdem ecclesie totus. conventus, Hermannus, prepositus Lutmiricensis, Bóhuto, prepositus Boleslaviensis, laici : Stezlaus camerarius, Groznata, Heinricus, filius Witigonis, Budizlaus et Jarozlaus fratres, Msüdruch, castellanus Pragensis, Ypoch, castella- nus Wischigradensis, Zlavnik castellanus, Noztup, prefectus de Primda, Zawise subcamerarius el quam plures alii regni nostri fideles. Cum autem hoc statutum cum nostro consensu ct favore sit sollempniter celebratum, volentes ipsum perpetue firmnilalis vigore roborari, presentis scrip- lure seriem conscribi fecimus et sigillo nostre sublimitatis iussimus insiguiri. Acta sunt hec a. dom. jncar. MCCXXXVII?, regni nostri anno VIII?. Datum apud Pragam per manum Wilhelmi notarii. #3. 1997, 14. dubna. — Gregorius episcopus, servus servorum dei, dilectis filiis . . magistro hospitalis s. Francisci Pragensis eiusque fratribus tam presentibus quam futuris regularem vitam professis in perpetuum. Omnipotens deus, qui alto providencie sue consilio cuncta disponit, cor et animum dilecte in Christo filie Agnetis, sororis karissimi in Christo filii nostri, illustris regis Bo- lemie, tanto caritatis igne succendit, ut in monasterio s. Francisci pauperum monialium inclusarum Pragensis Christo se ipsam in odorem svavitalis offerel et pietatis ac compassionis intuitu ad opus infirmorum et pauperum hospitale, in quo divino estis obsequio mancipati, fecerit ct dotaril. Nos igitur prosequentes eius sanctum proposi- tum ct apostolico patrocinio confoventes ad preces ipsius hospitale predictum situm in fundo, quem prefatus rex ecclesie Romane concessit ct tam idem quam venerabilis fratcr noster Pragensis cpiscopus plenarie libertati donavit, sicut in eorum ad nos iransmissis perspeximus [litteris] XIX. Śpildl Kiiżovniki. — C. p. 191. 331 contineri, in ius et proprietatem b. Petri et sub nostra et apostolice sedis proteccione suscipimus vet presentis scripti privilegio communimus. Inprimis siquidem statuentes, ut ordo canonicus, qui secundum deum et b. Augustini re- gulam in eodem hospitali de mandalo nostro institutus esse dinoscitur, perpetuis ibidem temporibus inviolabiliter observetur. Preterea quascunque possessiones, quecunque bona idem hospitale in presenciarum iuste ac canonice possidet aut in futurum concessione pontificum, largicione regum vel principum, oblacione fidelium seu aliis iusüs modis prestante domino poterit adipisci, firma vobis ves- risque successoribus et illibata permaneant. De quibus hec propriis duximus exprimendo vocabulis: Locum ipsum, in quo prefatum hospitale situm est, cum omnibus per- tinenciis suis, villam Glupeting cum omnibus villis ad eam pertinentibus, Hummecle et Nindoscitus, villam Borotiz cum omnibus villis ad ipsam pertinentibus, videlicet Su- penecwizt et Drachtensichi, villam Ribenic cum suis per- linenciis, villam Rochische cum omnibus pertinenciis suis et alias possessiones vestras cum pratis, vineis, terris, nemoribus, usuagis, pascuis in boscho et in plano, in aquis et molen- dinis, in viis et semitis et omnibus libertatibus et immu- nitalibus suis. Sanc novalium vestrorum, que propriis ma- nibus aut sumptibus colitis, de quibus aliquis actenus non percepit, sive de ortis, virgultis et piscacionibus vestris, seu de vestrorum animalium nulrimentis nullus a vobis decimas cxigere vel extorguere presumat. Liceat quoque vobis personas liberas et absolutas e seculo fugientes ad conversionem recipere et cas absque aliqua contradiccione relinere. [Prohibemus insuper, ut nulli fratrum vestrorum post faclam in eodem loco professionem fas sit de loco ipso nisi arcioris religionis obtentu discedere, discedentes vero absque communium litterarum vestrarum caucione nullus audeat retinere.] Cum autem generale interdictum terre. fuerit, liceat vobis clausis ianuis, excommunicatis et interdictis exclusis, non pulsatis campanis, suppressa voce divina officia celebrare, dummodo causam non dederitis interdicto. Pro consecracionibus vero altarium, sive pro oleo sancto vel alio ecclesiastico sacramento nullus a vobis sub obtentu consvetudinis vel alio modo quocunque audeat extorquere, sed hec omnia gratis vobis auctoritate nostra epis- copus dyocesanus inpendat, alioquin liceat vobis hec eadem auctoritale recipere a quocunque malueritis katholico an- tistite graciam et communionem sedis apostolice obtinentc. Quia vero interdum dyocesani episcopi copiam non lia- belis, si quem episcopum Romane sedis, ut diximus, gra- ciam et communionem habentem et de quo plenam noti- ciam habeatis, per vos trans(ire] contigerit, ab eo bene- dicciones vasorum et vestium, consecraciones altarium seu basilicarum, ordinaciones clericorum, qui ad ordines íuc- rint promovendi, recipere valeatis. Obeunte vero te, nunc eiusdem hospitalis magistro, nullus ibi qualibet subrepcio- nis astucia scu violencia preponatur, nisi quem [rafres communi consensu vel fratrum maior pars consilii sanioris secundum deum et b. Augustini regulam providerint eli- gendum. Liberlates preterea et immunitates concessas vobis a rege, episcopo et capitulo supradictis auctoritate apos- tolica confirmantes nichilominus inhibemus, ne quis archie- piscopus, episcopus vel prelatus alius in hospitale predictum vel regulares personasinibi domino famulantes excommunica- cionis, suspensionis vel interdicti sentenciam audeat pro- mulgare, quam contra prohibicionem huiusmodi prolatam decernimus non tenere. Paci quoque et tranquillitati vestre paterna inposterum sollicitudine providere volentes aucto- 42* 

Strana 332
332 XIX. Špitál Křižovníků. — C. p. 191. rilate apostolica prohibemus, ut infra clausuras locorum vestrorum nullus rapinam seu furlum facere, ignem appo- ncre, sanguinem fundere, hominem temcre caperc vel interficere. seu violenciam audcat cxercere. Decernimus ergo, ut nulli omnino hominum liceat prefatum hospitale temere perturbare aut eius possessiones auferre vel ablatas rclinere, minuere seu quibuslibet vexacionibus fatigare, sed omnia integra conserventur corum, pro quorum gu- bernacione ac sustentacione concessa sunt usibus omni- modis pro futura salva sedis apostolice auctoritate. Ad indicium autem huius perceple asede apostolica libertatis unum bisancium nobis nostrisque successoribus annis sin- gulis persolvetis. Si que igitur in futurum ecclesiastica secularisve persona hanc nostre conslitucionis paginam sciens contra eam temere venire lemptaverit, secundo ter- ciove commonita, nisi reatum suum congrua salisfaccione correxerit, potestatis honorisque sui careat dignitate, rcanque se divino iudicio existere de perpetrata iniquitate cognoscat ct a sacralissimo corpore ac sanguine dei et domini rc- demptoris nostri Jhesu Christi aliena fiat atque in extremo examine districle subiaceat ulcioni. Cunctis autem eidem loco sua iura servantibus sit pax domini nostri lhesu Cliristi, quatenus et hic fructum bone accionis percipiant ct aput districtum. iudicem premia eterne pacis iuvcniant amen. Datum Witerbii per manum magistri Guillhelmi s. Romane ecclesie vicecancellarii, XVII]. kalendas Maii, indiccione IX, incarnacionis dominice a. MCCXXXVIIIS, pontificatus vero d. pape anno XI9. S4. 1247. Beckovský 7. str. 402. Albrecht z Stermberka, nejv. mistr nejprvnější, maje věků svého 74 léta a jsa nejv. mistrem 30 let, v Pánu usnul. Na jehožto místo volen byl Kunrad, muž vážný a velkého věku. #5. 1250, 10. října. Innocencius episcopus, servus servorum dci, venerabili fratri . . episcopo Pra- gensi salutem et apostolicam bencdiccionem. Precibus dilecte in Christo filie Agnctis, sororis monasterii s. Fran- cisci ordinis s. Damiani Pragensis, de cuius bonis hospi- tale ipsius monasterij immediate ad apostolicam sedem pertinens constructum dinoscitur, benignum impercientes asscnsum fraternitati tue per apostolica scripta mandamus, qualinus . . magistro et fratribus eiusdem hospitalis, si expedire videris, deferendi signum congruum, qvod iibi videbitur, concedas auctoritate nostra liberam facultatem, contradiclores per censuram ecclesiasticam | appellacione postposita compescendo. Datum Lugduni VI. idus Octobris pontificatus nostri anno octavo. . 96. 1252, 21. května. Prameny déjin Ceských 11. slr. 290. Eodem anno XII. kal. Junii fundatum est hospi- tale ad pedem pontis in ripa fluminis Wltave a fralribus Stelliferis ad honorem s. Spiritus. #7, 1252, 17. června. Nicolaus. dei gracia ccclesic Pragensis episcopus, magistro C. ct fralribus hos- pitalis s. Francisci Pragensis cunctisque fratribus tam pre: sentibus, quam futuris eiusdem professionis et ordinis per Bohemiam, Moraviam atque Poloniam vcl in quocumque loco terrarum sunt ad presens vel fucrint inposterum con- slituli, magistro, qui nunc est, vel suis successoribus ca. nonicc intrantibus ct ipsi hospitali et subiectis imperpe- tuum. A domino Innocencio quarto, Romane scdis summo pontifice, accepimus in mandatis, quatinus defcrendi sig- num copgruum aucloritatc apostolica vobis concederemus liberam facultatem, cuius mandati tenorem presencium presentibus litleris decrevimus ijoscrendum, qui lalis est: Innocencius [viz výše č. 5.] lluius igitur auctoritate mandati, habito prundentum virorum consilio, statuimus et auctoritate apostolica, qua in hac partc funghnur, confir- XIX. Špitál Křižovníků. — C. p. 191. mamus, quod pro signo in mantello et cappa stellam rubeam cum signo crucis rubee desuper libere ct in omni loco absque contradiccione cuiusquam sive obstaculo deferatis. Et ne aliquis ausu temerario contra mandatum apostolicum et nostrum in defíerendo huiusmodi signo vobis ingerat molestiam aut gravamen, sub interminacionc anathematis prohibemus. Et nisi huiusmodi temerarius mo- lestator cicius resipuerit, sentenciam excommunicacionis, quam auctoritate apostolica nunc ferimus, sccundo ter- ciove commonilus, si non destilerit, appellacione postpo- sita, tune inccurrat. Ad cuius rci evidenciam presentem paginam sigilli nostri munimine roboramus. Datum Prage in ecclesia s. l'etri in vico Teuthonicorum presente abbatc Montis Syon presentibusque fratribus Minoribus aliisque plurimis religiosis a. d. MCC quinquagesimo 11%, XV° kalendas Julii. *8. 1208, 6. dubna. In nomine domini amen. Nos Wencezlaus, dei gracia Bohemorum rex quartus, omnibus Christi fidelibus tam presentibus quam futuris, ad quos hoc scriplum pervenerit, salutem in salutis auctorc. Humane vite varietas, mundi cursus instabilis. sua mobi- litate nos ammonet, qui sumus, licct inuicriti, in fastipio regii culminis auctorc domino constituti, recordari tem- porum eternorum, qualiter per opern píelatis, quibus facta est repromissio hereditatis eterne, donatori omnium pla- ceamus, ita ut cum dics extreme examinacionis advencril, tuba clangente angclica in adventu filii hominis a dextris in numero ovium gregis domini colloccmur. Sanc cum religionis propagacionem plantare et plantatam | fovere modis omnimodis debcamus, precipue tamen hospitale s. Francisci, quod olim ad s. Petrum, nunc autem in civitate Pragensi in latere pontis construclum est, proscqui volu- mus favore ampliori, ca nimirum racione, quia Agncs, carissima soror nostra, ancilla Christi, ciusdem hospitalis primum auctrix extiterit ct fundatrix. Qua de re omnia bona, villas, possessioncs, ecclesias, fora, thelonca, silvas, prata, pascua, domos, molendina, aquas, piscaciones, ob- laciones, decimas, predia rustica vel urbana, immobilia vel mobilia sive sc movcencia, a nobis vel a matre nostra, magnifice memorie regina Conslancia, et dicta germana nostra Agnete, aut fratre nostro Premizl, marchione Mo- ravie, cl carissimo nato nostro Premizl, duce Auvstric ct Stirie et marchione Moravie, vcl a quocumque | fideli regni nostri eidem collata fuerint hospitali, tenore presencium in perpetuum confirmamus. lona autem hec sunt: Ecclesia s. Petri in vico "Theutonicorum cum agris, areis, molendinis eL aliis pertinenciis suis, Illupctin cum villulis, scilicet Humenz, IInidoschicz, agris, vincis, pratis, silvis et omnibus pertinenciis suis, Borothicz, Drathesclicz, Supenowicz cum silvis, agris, tlicloncis ct omnibus perti- nenciis suis, que maler nostra Constancia regina magistro et fratribus hospitalis de nostro consensu el libera volun- tale ad refeccionemn contulit. infirmorum; Dawlicz cum suis pertinenciis, Dobrichowicz cum agris, silvis, aquis, pascuis, vineis et aliis pertinenciis suis, ccclesiam jn Wribna cum omnibus iuribus, decimis ct aliis pertinenciis suis, ecclesiam in Cubito cum omnibus iuribus, villis, de- cimis et aliis pertinenciis suis, Cralup quoque villam, que jacet super Wltawam, quam olim Campnosius, civis Pra- gensís, minus iuste occupaverat, quando fuit subcamerarius matris nostre regine Constancic, cum ncc a nobis nec ab aliquo progenitorum nostrorum umquam sibi dita fuerit vel alicui. de suis, predicto coníerimus hospitali absque nliqua contradiccione perpetuis temporibus iure proprio possidendam. ltem villam forensem Gumpolcs cum thcloneo, silvis, agris cultis ct incultis ct aliis pertinenciis suis, 

Strana 333
XIX. Špitál Křížovníků. — C. p. 191. ccclesiam eciam s. Ypoliti circa Znoim et ecclesiam in Roticl in Moravia cum villis, agris, vineis, silvis, molen- dinis, dccimis ét aliis attinenciis suis a nobis collatas de consensu dyocesani Brunonis confirmamus eisdem fratribus hospitalis. Insuper Zrinownik, quod iacet in provincia Slacensi, cum villis DBlatna, Thize, Rohozn, Balcowa, Hoztrasek, que nobis moriente Choiata sine prole obvene- rant, sorori nostre Agneti ad edificacionem claustri con- tulimus, que ea predicto lospitali dc nostro libero con- sensu vendidit, cum silvis, agris et aliis pertinenciis suis jn perpetuum libere possidenda. Villam cciam Walowe, que a Praga ad miliare distat, quam Chunradus cognomine Joculator de nostro consensu eis vendidit, villam eciam in Priboy et villas Duba, Brizna, Brizina, Horka, Roz- prehtiz, quas Albertus miles de Duba ct Johannes, cog- natus cius, de nostro consensu cum silvis, agris, pratis, molendinis eisdem contulerunt, iure proprii possidenda confirmamus, Preterca vilas Humprechtiz, Drahoniz, Za- diwiz, Wiekowiz, Dunowiz, quas Fridericus miles, mar- salchus coniugis nostre regine Chunegundis, de nostro consensu cis contulit, cum silvis, agris cultis et incultis ct aliis pertinenciis suis iure proprii confirmamus. Item villam Chrinuz maiorem, que a Praga fere ad duo miliaria distat, quam Bochuzlava, relicta nobilis viri Zwiszthonis, coram omnibus nobilibus regni assenciente filio suo Zulizlao milite in monasterio s. Francisci in die s. Spiritus libere contuliL post mortem suam hospitali cum agris ct omnibus aliis pertinenciis et cum omnibus immo- bilibus atque imnobilibus sivc se moventibus, quam colla- cionem nos predictis fratribus hospitalis in perpetuum confirmamus. Villam eciam Racziche sitam in Moravia, quam germanus noster Premizl, marchio Moravie, cidem hospitali contulit, predium eciam situm in villa Chetomiz cum vinca, apris, silvis, molendinis et areis duabus in civitate Znoim ct aliis pertinenciis suis, que Zwnglo ieculator cum consensu lilii nostri Premizl, marchionis Moravie, cidem vendidit hospitali, predictis fratribus con- frmamus. Ecclesiam eciam s. Walentini in civilate Pra- gensi cum areis adiaccnlibus eL cum villa Jazeniz, que eiusdem ecclesie dos est, quam nobiles viri Dobrohozt, Albertus, Drisko donaverunt hospitali et fralribus, confir- mamus. Arcas quoque circa s. Walenünum usque ad pe- dem pontis, quas relicta viri nobilis Hroznate cum con- sensu filiorum suorum Wilhalmi el Benesii libera volun- tate. donavit eisdem hospitali el fratribus, confirmamus. Ad hec villas ct predia cum thelonco super pontem et denariis, qui recipiuntur de labernis vini in civitate Pragensi et extra circa menia civitatis, que ad reparacio- nem íracture pontis destinata sunl, magistro ct fratribus hospitalis conferimus in perpctuum possidenda, ita ut ipsi fratres de bonis predictis fracturas pontis secundum anti- quam consvetudinem teneantur, cum necesse fuerit, rc- sarcire. Ville autem hcc sunt: Zlivenz, Holeau, Wranlsicz, Maleticz, Zelubo, Talen, Smrikowicz, Tribotowe unum predium cum pratis, silvis cl aliis pertinenciis suis hospi- tali et fratribus in perpetuum. confirinamus. Porro hospi- lale de Mysa cum ccclesia, villis, silvis, molendinis ct aliis pertinenciis suis predicto hospitali et fralribus in Praga conferimus in perpetuum possidenda. ltem hospitale in Pruks cum capella s. Wencezlay adiacente, villis et aliis pertinenciis suis Pragensi conferimus hospitali. Hec ounia. inquam, supradicto mogistro ct fratribus hospitalis s. Francisci in latere pontis in Praga conferimus et con- firmamus in perpetuum possidenda. Omnes eciam liber- lales ct emunitates, quas nos ct predecessores nostri gc- neris et honoris Wisegradensi vel cuicumque alie ecclesie XAX. Spildl Kfiownikü. — C. p. 191. 333 regni nostri concessimus, predicto conferimus hospitali, ita ut hospitalia de Misa et de Ponte nec non alia hos- pitalia, que eidem domui accesserint in futurum, sed et domus, ecclesie, ville, allodia predicti hospitalis serenitatis nostre prediclis libertatibus glorientur. Ut autem celsitudinis nostre donacio el confirmacio perpetuis temporibus maneat inconvulsa, presens scriptum sigillorum nostrorum munimine roboramus. Testes autem huius facti sunt: Nicholaus, Pragensis ecclesie episcopus, Thobias prepositus, Vitus, decanus Pragensis, Engbertus decanus, Fridericus scolasticus, Albero, canonicus Wise- gradensis, Joliannes, abbas de Strahowe, Martinus, abbas de Breunowe, frater Chunradus de Wormacia et frater Farchasius de domo s. Francisci; nobiles viri Gallus, Zmilo, Borso, Bavarus, Wittiko de Novo Castro, Chunra- dus de Chilingeberk, Zulislaus, filius Zvizthonis, Boruta, Pomnien, Zawis, Pitrolfus miles, Frowinus, Ebrlinus mo- nelarius, Heinricus dictus Crancpurgarius, cives Pragenses, et alii quam plures. Datum in Praga a. d. m. ducentisimo quinquagesimo tercio, octavo idus Aprilis, indiccione un- decima, per manum Herbordi, curie nostre notarii. Nos eciam Otakarus, qui et Premizl, dux Austrie et marchio Moravie, natus incliti regis Wenceslai, collacionem seu confirmacionem patris nostri ratam habentes omnia supradicta magistro ct fratribus hospitalis bona voluntate in perpetuum confirmamus. In cuius rci argumentum sigilla nostra per manum Wilbelmi, curie nostre notarii, appendi iussimus ad cautelam presencium et presidium futurorum. Nos quoque Nicholaus, Pragensis cpiscopus, piam ordina- cionem et donacionem seu confirmacionem illustrium principum regis Bohemie Wenceslai et filji sui Otakari, qui ct Premizl, pio favore prosequentes auctoritate omni- polentis dei et nostra sub interminacione anathematis proibemus, ne quisquam predictum hospitale, quod summo pontifici immediate subiacet, in rebus vel personis audeat moleslare. Ad cuius evidenciam presentem cartam sigilli nostri apensione signamus. Datum in Praga, sicut supra diclum est, a. d. m. CC quinquagesimo tercio. 29. 1979.—10. 14. bfez. — Othacarus, dei gracia Boliemie rex, dux Austric, Styrie, Karinthie, marchio Mo- ravie, dominus Carniole, marchic Egre ac Portus Naonis, universis per regnum Boliemie constitutis, quibus presentes littere. exlibite fuerint vel ostense, graciam suam et omne bonum. Exlhibitores presencium, nuncios hospitalis s. l'ran- cisci super pontem Pragensem, ad reparacionem pontis in Praga per magistrum et fratres ipsius hospitalis pro colli- gendis elemosinis specialiter deputatis, universitali vestre duximus litteris nostris regalibus affectuosius commilendos ; attente nichilominus iniungendo, quatinus eosdem nuncios, cum ad vos vencrint pro petendis elemosinis, ob divine ac nostre maiestatis reverenciam recipientes in brachiis caritatis vos eisdem circa tam pium rei publice negocium quociens, quando et ubi aliquem seu aliquos ex vobis rcquirendos duxerint, debealis benivolos cxhibere, non permittentes ipsos ab «aliquo molestari, ita quod vobis proinde preter nostre gratificacionis inpendium regnum debeatur eternum. Datum Prage II. ydus Marcii. *10. 1275. — Beckovsky I. slr. 427. Merkolto, v počtu třetí nejv. mistr, řídiv ten řád chvalitebně 15 let a maje věku svého 68 let v Pánu usnul. Jeho pak předek Kunrad, řídiv také ten řád 13 let a maje věku svého 80 let a tři inčsíce 1. 1260 umřel. 211. 1279—1290. — Novák, Formulář Tobiáše z Bechyně č. 46. (Biskup. Tobiáš potvrzuje všechna da- rování krále Václava a jiných.) Thobias, dei gracia Pia- gensis episcopus, . . magistro, priori et fratribus hospitalis 

Strana 334
334 XIX. Spildl Kfizovnikü. — C. p. 191. s. Francisci Pragensis etc. Dignum et congruum estima- mus, equilas quoque racionis exposcit, quod piis votis et honestis pctencium desideriis favore benivolo concurrentes, prebeamus eciam nostre liberalitatis assensum. Hinc est, quod ius patronatus et ipsas ecclesias, quas clare meinorie Wenceslaus, rex Boemie, aliique nobiles seu fideles Pra- gensis dyocesis vobis eL vestro hospilali ad usum et sus- tentacionem infirmorum eiusdem hospitalis cum omnibus redditibus et aliis. pertinenciis contulerunt, vobis tenore presencium, salvo iure obediencie, quam tenentur rectores ipsarum ecclesiarum parrochialium nobis nostrisque archi- diaconis exhibere in spiritualibus nec non eciam in tem- poralibus, imperpetuum confirmamus. Ecclesie autem iste sunt tales ct tales in tali loco. Hanc igitur donacionem, quam predictus rex aliique nobiles seu fideles ad usum infirmorum vestris hospitalis ac fratrum ibidem servicncium pia dcvocione ordinarunt, ratam et firmam habentes, predictas ecclesias et capellas cum suis redditibus libera voluntate divine retribucionis intuitu, salvis decimis episcopalibus, videlicet VI denariis, qui de quolibet fumo tam vestrorum quam aliorum hominum, qui ad casdem parrochias pertinere noscuntur, et per totum regnum colliguntur, tam in spiritualibus quam in tempo- ralibus perpeluis temporibus vobis vestrisque fratribus confirmamus. In cuius rei augmentum presentem paginam conscribi fecimus ct sigilli nostri munimine roborari. Datum etc. "12. 1282. — Beckovshs I. slr. 451. Otto nejv. mistr v počtu IV. řídiv ten řád 7 let a maje věku svého 48 let v Pánu usnul, na jehoZto místo Erhart, jinak Ekart, jemuž také Ekbert fíkali, volen byl. 213. 1283—1290. — Novák, Formulář Tobiáše z Bechyně č. 49. (Kapitula Pražská nařizuje děkanovi u sv. Jiljí, aby prohlásil klatbu nad Křižovníky špitálu sv. Františka, protože staví jez od hořejší strany mostu na škodu biskupových mlýnů pod ostrovem.) Ulricus, misera- racione divina prepositus, magister G(regorius) decanus et capitulum Pragensis ecclesie honorabili viro d. S., decano s. Egidii, salutem in domino. Cum religiosi viri fratres R. magister, Conradus prior et Jo(hannes) claviger, seniores hospitalis s. Francisci in capite pontis Pragensis, in pre- iudicium manifestum et gravamen molendinorum episco- patus Pragensis, postorum sub insula Ostrow et aliorum, que siluari possunt sub curia episcopali, sicut ab antiquo situata. fucrunt, construant et consirui faciant. obstaculum scu clausuram ex supcriori parle pontis et fluminis Wil- tawe, nos iniuriam nostre ecclesie, sicut nec. debemus, dissimulare nolentes ac volentes ex officio nostro proce- dere, cum construccio huiusmodi se exhibeat conspectui hominum et nulla possit tergiversacione celari, vobis — mandamus, quatenus in predictos R. magistrum, C(onradum) priorem Jo(hannem) clavigerum — si a construccione non destiterint et non destruxerint, quod illicite construxerunt, cxcommunicacionis sentenciam proferatis —. Datum Prage etc. °14. 1288-1290. — Zauléi c. 50. (S. d&kan u sv. Jiljí prohlašuje klatbu nad Křižovníky, protože ne- chtějí upustiti od stavby jezu.) 1n nomine domini amen. Ego S., decanus s. Egidii, exsequutor — ad monendum cl compellendum per sentenciam cxcommunicacionis reli- giosos viros fratres N. magistrum, C(onradum) priorem et Jo(hannem) clavigerum, seniores hospitals s. Francisci Stelliferorum in capite pontis Pragensis, ex eo, quod iidem fratres in gravamen et preiudicium manifestuni ccclesie et molendinorum episcopatus Pragensis — construunt et con- strui. faciunt obstaculum scu clausuram in flumine Wiltawe XIX. Spildl Křižovníků. — C. p. 191. ex superiori latere pontis Pragensis, quia iidem fratrcs — per me — ammoniti trina vicc, ut desistcrent a predicto gravamine el construccione obstaculi — desistere rcnuunt et contempnunt nec volunt destruere, quod construxerunt iniuste, ideo in predictos — excomrmnunicacionis scntcn- ciam profero el promulgo —. #15. 1983—1290. — Tamlé£ c. 51. (Kfiżovnici slibují biskupovi, že upustí od stavby na Vltavé) Nos frater N. magister, frater C(onradus) prior totumque col- legium hospitalis s. Francisci in pede pontis Pragensis ordinis Stellatorum perspicientes, quod cx aiicna rei de- tencione non solum fame, verum cciam salutis proprie dispendium quivis incurrit, istius scripli testimonio profi- temur ac publice protestamur ad futurorum hoc et presen- cium noticiam tenore presencium deduccentes, quod nos minus sano circumventi consilio in flumine Wiltava in superiori parte pontis Pragensis a pila tali et tanta pontis eiusdem usque ad insulam illam, que in viciniori loco consistil supra pontem prcdictum, Arena vulgarita appcl- lata, inolendinorum nostrorum obslaculum in preiudicium molendinorum d. episcopi et d. prepositi l’ragensis temcre prolendi et construi feceramus, unde ab hiis nos, quc deum offendunt et homines, salubriter abstincre ct aver- lere cupientes — promittimus, quod deinceps nullatenus attemptabimus nec allemptari aliquatenus faciemus, quod obstaculum et pro nobis et molendinis nostris aliquod fiat in preiudicium d. episcopi et d. prepositi Pragensis supradictorum molendinorum per nos et nostros quoslibet successores. In cuius rei elc. °16. 1283—1290. — Tamleż ć. 52. Nos lrater — nostro et omnium successorum nostrorum nominc in hiis scriptis promittimus et publice protestamur, quod obstaculum molendinorum nostrorum ultra superiorem partem pontis Pragensis nullatenus extendemus nec cxtendi ullo umquam tempore faciemus — . *|7. 1299, 97. června. — (Statuta vcl decreta reformacionis per visitatores apostolicos data ct prc- cepta) A. d. MCCXCII, V kal. Julii nos Bernhardus, dei gracia Misnensis prepositus, et nos (rater Icidenricus, abbas monasterii Scedlicensis, hospitale s. Francisci Prage de mandato sedis aposlolicc visitantes subscripta staluimus per ordinem universis firmiter ab omnibus observari: Inprimis cum confessio non solum n peccatis justificet, verum eciam virlutum graciam nutrial et infundat, statuimus, ut omnes fratres tam canonici, quam professi ad minus semel in mensc confíessioneni faciant integram et contritam. Et quia expcdit, ut sacerdoles sa- crosancta commercia corporis el sanguinis domini petrac- tantes mundiciam habeant honestatis, volumus, wt rasuras alteris faciant. sepüinanis et corum numerus laliter aug. mentelur, quod Prage tres vel quatuor ad agendum divi- num officium continue demorentur ct alias in domibus amotis secularibus presbyteris collectentur. Lt hiis adici- mus, ut cum hostia salutaris devota mente sit pocius, quam oculis corporalibus contemplanda, inhibemus, ncquis fra- trum ad ipsam videndam per diversa vadat altaria hora misse, sed uno in loco ad audiendam missam honcsle ct ordinarie insimul se disponant. ltem cum ordo principaliter sedi apostolice sil sub- iectus, a qua tamquam ab origine emanat omnis gracic plenitudo, precipimus, ut electus prior non postuletur amodo per episcopum confirmari, sed presenti nostra con- firmacione et ordinis auctoritale a predicta sedc apostolica robore perpctuo stabilita curam habeat animarum cL una cum magistro membra ordinis linc inde dispersa visitent 

Strana 335
XIX. Špilál Křižovníků. — Č. p. 191. annuatim et iuxta sui ordinis inslitula quoslibet puniant transgressus cerlis ex causis officiales ab officiis ammo- ventes. Preterea cum scandala sunt pro viribus evitanda et honestas in moribus preferenda, statuimus, ne quis fratrum in civitatibus, in quibus ordo possidet domus, cum per- sonis secularibus comedat sivc bibat, sed conceditur, ut jn mensa prelatorum seu religiosorum eis comedere opportuno tempore sit licitum et permissum, nec exlra refectorium sui huiusmodi prandii quiscunque absque licencia magistri vel prioris cibum percipiat sive potum. Et ut testimoniuur sibi prestare mutuo de commissacione valeant regulari, nullus in parochiis, curiis hospitalibus vel hospiciis solus, sed cum fratre socio vel laico malure commissacionis, si frater haberi non poterit, demoretur, Insuper ut religiosis quibuslibet vester ordo sit con- formis, quadragesimale ieiunium feria secunda post domi- nicam Esto mihi precipimus inchoari. Preterca ne domus debitorum oneribus aggravaretur, inlibemus firmiter et pre- cise, ne quisquam sine sui superioris licencia magna con- traliat debita sive parva; transgressores ab officiis depositi el ammoli per magistrum taliter poniantur, quod penis ipsorum acerbitas ceteris presumptoribus transeat in exemplum. Statuimus insuper et mandamus, ne quis fratrum offi- cialium cultellum sive gladium preacutum habeat, sed in viam processuri cum non acuminatis cultellis exeant et revcrsi, ea apud magistrum, quousque iterato exeant, rc- ponentes. Ceterum ne temeritas ordinis et paupertas personalis temeritatem fortassis non valeat sustentasse, mandamus, ut ad ordinem nulla prorsus recipiatur persona sine nostra licencia speciali et de nostro procedat beneplacito et consensu. Sorores eciam maneant in ordine iam recepte, nulla prorsus ipsum ordinem denuo receptura, nisi cvi sine gavi scandalo non poterit denegari. ltem cum omnia bona domus sint pro infirmis prin- cipaliter deputata, volumus, ut magister unum fertonem magistre per singulas tribuat septimanas et adhuc ipsum grande (?) sibi subsidium administrent secundum cuiuslibet facultatem ct idem panis et polus, qui datur fratribus in communi, delur omnibus generaliter et infirmis. Deniquc cum sit indicium unanimitatis et caritatis, ut uniformes ordinis participes et laboris equalitatem in viclu lencantur et vestitu, volumus, ut fratres et sorores crucem ferentes cominunitatem in cibo teneant atque potu et sallem uno veslitu vestiantur ab ordine annuatim et si aliquem sive aliquam contigerit infirmari, eis caritative solacia el necessaria ministrentur et omnis esus carnium minucionis tempore diebus ab ordine inhibitis inhibetur, nisi dumtaxat providenti alicuius infirmitate magister di- xerit dispensandum. Damus eciam licenciam generalem, ut cappis amodo depositis et amotis omnes in legacionibus vel pro nego- ciis equitantes signatis cruce palliis uti possint. Cupientes eciam omnem proprielatis materiam abolere, committimus magistro el commendatoribus ac provisoribus universis, ut in libris et aliis necessariis pro sua possibilitate taliter sibi commanentibus studeant fratribus providere, quod nulla ipsis remaneat occasio, ut proprium aliquid recipiant aut reservent. Volentes preterea fragilitatis resecare scan- dalum et ruinam, prohibemus, ut nulla sororum a modo sine nostro scitu et sentencia ad domum aliam emittatur et prebendarias mulieres ab eorum consorciis in locis quibus- libet precipimus amoveri. Scriptum hoc singulis mensibus XIX. Spital KfiZovnikü. — С. р. 191. 335 in capitulis quibuslibet ad integrum recitetur, ne quis de statutorum ignorancia se excuset. *18. 1293. — Beckovsky I. slr. 458. Ekard, nejv. mistr v počtu pátý, zemřel, kterýž řídil ten řád 11 let a věku svého měl 68 léta; na jehožto místo vyvolen byl Frydrych. #19. Okolo r. 1300. — Loserlh, St. Pauler For- mular č. 16. Venerabili domino specialissimo nec non amicorum suorum peramantissimo d. Friderico, divina miseracione generali magistro domus liospitalium Prage in pede pontis, fratri ordinis Stelliferorum cum cruce, Jo- hannes, compater suus fidelissimus de Argentina, vinculum indissolubile sincerissime caritatis —. Vestre — significo caritati, quod Wernhero, filio meo, vestro patrino, divina predestinacione de ecclesia competenli fideliter est pro- visum; per cuius ecclesie opulenciam mihi ceterisque amicis suis poterit suffragari. Insuper toto affectu — mili salus in hoc viderelur, ut vos ante meam corporis de hoc seculo transmigracionem valerem in persona propia speculari. Ceterum rogo vos —- qaulenus intuitu mci amoris vestre. quoque honestatis interventu. Wolfradum, vestri filium fratris, vobis commissum fideliter habeatis, quia frater vester per multorum sui filiorum molam in arlam penuriam nunc es! detrusus. *20. 1305. — Pelr Zilavskÿ v Pramenech d. c. 4V. str. 92. Omnem ornatum totumque lecti regalis appa- ratum ex preciosis pannis et intexturis sericeis adaptatuin mox in ipso debilitatis inicio ad usum hospitalis Pragensis rex tribuit pro languentibus et egenis. ®21. 1810. — Ty str. 158. Wolíramus, civis potens Pragensis, unus fuit, qui hospitale pauperum Prage incastellavit. — — TyZ sir. 172. Chorinthiani autem ct Mysnenses ad hospitale in ponte et ad castrum Pragense fugerunt confuse a facie Johannis, magnifici regis. 529. 1810. — Pulkava v Pramenech d. c. V. Sir. 197. Kex Johannes, Elizabet regina et omnis eorum exercitus civitatem Pragensem intraverunt tercio nonas Decembris. Quod milites et gentes ducis Carinthie nec non cives, qui eidem adhererant, videntes, munientes hospitale in pede pontis — trans Wltawam fluvium fu- gierunt; hospilale vero predictum per gentes regis Johan- nis fuit eodem die acquisitum. #28. 18314. — Beckovsky I. sir. 491. Frydrych I., nejv. mistr v počtu VL., který řídiv ten řád 21 roka maje věku svého 71 rok, v Pánu usnul; na jehožto místo Rudelinus (Rudigerus) vyvolen byl. *24. 18317, 18. listopadu. Regisira Valik. Jana XXII. č. 67 f. 74. č. 272. (Dilecto filio presbytero hospi- talis pauperum in pede pontis Pragensis ordinis Cruci- ferorum cum stella) Lecta coram nobis pro parle tua peticionis series continebat, quod tu olim secularis exis- lens, dum iuvenili floreres etate et te incentiva Jibidinis induceret ad peccandum, ut pruritum in te carnis extin- gueres, unum tibi de vasis seminariis propriis manibus precidisti, credens propterea deo plus servire, ct post- modum fecisti tibi aliud per manus cuiusdam medici am- putari. Postquam credens te dei servicio magis aptum ordinem predictum intrasti absque professione faciens te abstineri et adhuc et adhuc, ut asseris, abstines ab execucione sacrorum ordinum, quos receperas antea. Tua te super hoc consciencia remordente, unde cum huiusmodi factum occultum existat, ut asseris, supplicari fecisti hu- militer circa execucionem dictorum ordinum tibi per dispensacionis graciam subveniri. Nos itaque tuis suppli- cacionibus inclinati, si est ita et aliud tibi canonicum non existat, tecum, ut premissis nequaquam obstantibus possis 

Strana 336
336 XIX. Špilál Křižovníků. — Č. p. 191. in subsceptis ordinibus ministrare, auctoritate apostolica misericorditer dispensamus. Nulli ele. Datum Avignione idus Novembris anno secundo. *25. 1825. -- Týž str. 502. Rudelinus, jinak Rudygerus, nejv. mistr v počtu VII., jsa v tom ouřadu ll let a maje věku svého 52 léta umřel, Po jehožto smrti Oidřich vyvolen byl. 526. 1330. — Jýž sir. 506. Ta na tehdejším mostě stojící a posléze k špitálu Křižovníkův patřící věž k rozboření přišla, když se díl téhož špitála na jejím místě v nově stavěl, kteréhožto mostu jeden díl při tom špitálu a na něm v kameně vytesaná hlava dosavad se nachází, kteráZ od starodávna Bradác sluje. Ta věž, skrze níž se laké tehdáž na most jezdívalo, proti nynější mo- stecké věži stála, na jejímž místě nyní díl toho pokoje, v kterém chudí bydlejí, stojí. 327. 1382, 14. září. Orig. v archivu řádovém č. 8. Nos Joanncs, dei gracia Boemie et Polonie rex ac Lucem- burgensis comes notum esse volumus lenore presencium lam presenlibus quam futuris, quod quia altestacione ct teslimonio devotorum nobis magistri ct confratrum ipsius ordinis Crucifcrorum cum stella hospitalis s. Francisci in pede pontis Pragensis sufficienter sumus instructi, quod ipsi ab co tempore, quo non cxislil memoria, vidclicet a primeva fundacione et plantacione hospitalis eiusdem ex donacione felicis recordacionis regum ct principum Boemie, ilustrium. predecessorum nostrorum, thelonium, quod uon solum ab incolis regni nostri, verum eciam ab aliarum parcium universis hominibus per pontem ipsum transitum facientibus pro restitucione et reformacione pontis eius- dem exigi et recipi consvevit, possederint et illud possint ac debeant eo modo, qui sequitur, in anlca iure quolibet extorquere, dictique reges litteris et priv- legiis suis sigillatis, que sicut dictorum magistri el con- fratrum. suorum testimonio recepimus, ignis per voraginem cx incauta custodia sunt consumple, cis donacionem huiusmodi confirmarint, ila scilicet, ut regnicole universi de quolibet equo currus vel curruum unum hallensem de- narium, advene autem et aliegene undequaque ad civitatem eandem accedenles de uno quovis equo duo hallenses denarios in suo introitu, el si quas res ab inde duxerint, Sive intrantes, tam regnicole quam advene, unum de quo- libet equo hallensem denarium racione thelonii solvere tantummodo teneantur, illis autem hominibus, qui tantum circa civitatem Pragensem ad spacium duorum milliarium residenciam fecerint, tam in introitu, quam exilu, ulrobi- que duntaxat exceptis. Preterea siquis suam sponsam trans pontem eundem de quocunque loco duxerit, ab eodem septuaginta et duos hall. den., de Judeo quoque mortuo, qui per predictum pontem sepcliendi causa Pragam adductus vcl apportatus (uerit, septuaginta et duos lall., ac dc quolibet, qui de loco in locum cum familia et suppellectibus suis, quod vulgariter abvart dici- tur, pontem transierit antedictum, undecunquc fuerit, ab illo similiter septuaginta el duos hall. den. pro telonei huiusmodi solucione sit ipsis magistro hospitalis et confratribus suis extorquere et recipere licitum et indultum. Insuper prefati magister hospilalis et confratres sui ac corum servitores pro reparacione pontis predicti et ipsius monasterii ac hospitalis, in quocunque loco (uerit, lapides frangere ct adducere absque precio quolibet possunt licite et quiete. Nos volentes omnia et singula ac specialiter ea, que per predecessores nostros antedictis piis locis et personis miserabilibus ac infirmis in eodem hospitali degentibus proinde concessa aut donata sunt, robur etl firmitatem obtinere perpeluum cupientesque in huiusmodi predeces- XIX. Špitál Křižovníků. — C. p. 191 sorum nostrorum virluosis aclibus ex innata nobis benig- nitate vestigiis inhercre, pollicemur magistrum et fratrcs dicti hospitalis, qui nunc sunt aul qui pro tempore fuc- rint, circa graciam de indulto rccepcionis liuiusmodi tc- lonei per predecessores nostros, ut premittitur, cis factam graciosius conservare. Mandamus pro nobis, heredibus ac successoribus nostris, Boemie rcgibus, capitancis, came- rariis, burggraviis, villicis et aliis nostris officialibus scu subditis, ac specialiter iudici el iuratis Pragensibus, qui nunc sunt et qui pro tempore fucrint, (irmiler ct expresse, quatenus ipsos magistrum et confratres prefati hospitalis ac eorum Ooíficiatos ad hoc deputatos non debeant in exaccionc et recepcione telonei antedicti ac in hiis, que premissa sunt, sub obtentu gracic nostre ullo unquam tempore impedire, sed pocius tueri favorabiliter in eisdem harum testimonio litterarum. Datum Prage in dic Kxalta- cionis s. crucis a. d. 1339. *28. 1886, 15. července. Při nolářském opise bully z r. 1237: Actum Prage in domo hospitalis in pede pontis fratrum Cruciferorum cum stella ipso idus Julii presentibus discretis viris Andrea iurisperito, Johlyno, Slawcone, Symone, publicis notariis, magistro, priore do- mus predicte et Frenczlino, sepediclc domus notario —. Et ego Dralusco Woyslay de Tyssow — publicus nota- rius —. $29. 1338. — Beckovshy 1. slv. 517. Křižovníci od Jakuba Sabicha za pět gr. pr. půl dolejší skály, která ležela mezi jinými těch Křižovníkův skálumi za řekow Vltavou k vinicím se vztahující na vrchu Letně nazvaném přikoupili, kdež také oni po dvouch letech jiný díl skály dostali od měšťana Většího M. Pr. Svach nazvaného; kteréhožto vrchu Letně řečeného jistě velký díl těm Kři- žovníkům přináležel. *30. 1349. — Pelzel, K. Karl IV. I. č. 191. Nos Karolus etc. Ad universorum noticiam ctc. Quod inter legaciones alias per d. genitorem nostrum, karissi- mum regcm oemic, nobis factas idem genitor nosler nobis specialiter mandavit districcius ct iniunxit, ul super construccionc et reformacione pontis Pragensis sollicite intendere et circa reformacionem huiusmodi magistrum ct fratres ordinis Cruciferorum cum stella domus hospilalium in pede pontis Pragensis debeamus in suis libertatibus et iusticia favorabiliter proscqui ct foverc. Nos itaque éupientes paternum mandatum, ut tenemir, exequi reverenler, super premissis habito nostrorum consiliariorum diligenti consilio el deliberacione matura in hoc recedimus ct finaliter totaliter. duximus ordinandum, quod iidem Cruciferi theloneum et alias ulilitates ex parte census illarum villarum dunlaxat ct bonorum dicto hospi- tali ct fratribus eiusdem propter reparaciouem pontis collatorum videlicct et datorum ad pontem ipsum ct re- formacionem ipsius plena cum integritate usque ad con- sumacionem pontis prefati imponere ct impendere tenc- antur, quo rcparalo seu perfecto ommnes huiusmodi pro- ventus theiouei ac census ad f(ratres ct idem hospitale, ul antca, pleno iurc deservient ct perpetuo pertincbunt, impediinentis et condicionibus omnibus procul motis. Hoc autem sine omni dolo et malo ingcnio intciligi volumus in hunc modum: — Quod si forte, quod absit, aliquo impedi- mento vcl causa illegitima interveniente scu cx alia malicia pontem ipsum per longa tempora non contingeret refor- mari, quantumcunque in tantum fuerit reparalus, quod commode et competenter sine periculo cquis ct curribus trausiri poterit, dicti fratres cum stella sua bona omnia denuo libere et pacifice possideant cum censibus, pro- ventibus, tlieloncis ac utilitatibus omnibus supradictis. 

Strana 337
XIX. Špitál Křížovníků. — C. p. 191. Decernimus nihilominus auctoritate presencium sta- lucntes, quod universi cl singuli homines, res et materias pro hospitali predicto et cius curiis deducentes durante seu currente ipsius pontis reparacionis tempore ad danda tlielonia nullatenus arccantur. Volumus eciam, quod dicti fratres Cruciferi de omnibus bonis ipsorum, quibuscunquc censeantur nominibus ct terminis, a solucione thelonei sint exempti ct omnimode supportati et quod sepedicti fratres seu. Cruciferi hotminesque hospitalis ad alia que- cunquc subsidia pro reparacione ipsius pontis quomodo- libet facienda nequaquam colierceri, angiari debeant seu compelli. Statuimus insuper, quod de illa cista, in qua sunt proventus sepedicti et alia emolumenta, que pro construccione dicti pontis per Christi fideles data et ministrata fuerint, seu modo quovis evenerint, conservanda, cives Pragenses duas claves el ipsi Cruciferi terciam cla- vem habere dcbebunt cl sic de negocio scire et interesse, quod in construccione pontis sepedicti ipsorum eciam Cruciferorum consilium requiri debeat et haberi. Mandamus igitur capitaneis, camerarjis, subcamerariis, purchraviis nec non iudicibus et iuratis ac civibus Pra- gensibus celerisque officiatis et fidelibus paternis ac nostris dilectis, qui nunc sunt aut erunl per tempora, fir- miler ct districte, ne predictos magistrum et fratres Cru- ciferos ac homines ipsorum ad ulteriora compellcre vel contra tenorem premissum molestare quomodolibet aut lurbare audcant vcl presumant, contrarium facientes in- dignacionem paternam et nostram gravem pro motu regio et nostro infligendam se noverint irrremissibiliter incur- suros. Harum etc. 931. 1848, 6. června. Bmler, Pozůstatky I. str. 410. A. d. MCCC quadragesimo tercio feria sexta (Juatuor lemporum Penthecostes — in iudicio — terre per quos- dam cives Pragenses litigatum fuit, quod homines Cruci- ferorum hospitalis in pede pontis in Praga coram eis conventi respondere deberent iure terre, ipsis Cruciferis contradicentibus, quod non aliter .respondere deberent, nisi sccundum quod in eorum privilegiis et terre tabulis conlinctur. Tunc — predicti beneficiarii et barones. — invenerunt pro iure: quod de celero et perpetuo sic lio- mines eorum, uL in ipsis privilegiis et tabulis continetur, respondere deberent et nullo unquam tempore in hoc articulo et in omnibus aliis per quemcunque hominein contra ipsos Cruciferos eL hospitale corum nichil in con- trarium. deberet penitus attentari. *32. 1348, 18. ledna. Orig. v archivu. fádovém. Nos Borsso iudex ct Andreas Goldner, Sidlinus de Pieska, Ifenslinus Mathie de Egra, Otto paunicida, Pesco Nevm- burger . . . pincerna et Frenczlinus Goppoldi . . . Tesco Bavari, Endrlinus Stuk, Wenceslaus Gevnher et Rudlinus . iurati cives civitatis Pragensis, recognoscimus tenore presencium protestantes, quod quia honestus vir Johlinus Jacobi, concivis noster, constitutus in nostra presencia, dum pleno presideremus consilio, duas patentes litteras testamenti civis nostri . scit et fuit longo tempore, nobis exhibuit, unam sigillo maiori civitatis Pragensis roboratam et datam in anno domini millesimo trecente- simo primo quinto idus Februarii ct allcram tribus par- vis sigillis munitam et datam in anno domini millesimo trecentesimo primo quarto nonas Marcii, in quibus quidem patentibus litteris testamentalibus sanis et integris omni- que suspeccionis vicio carentibus vidimus el legimus, quod quondam d. IIylta, olim Nicolai Cristine, civis Pragensis, relicta pie memorie, disposuit, legavit et donavit in per- petuum testamenlum tredecim marcas argenti de censu in Radonicz annis singulis in usus pauperum cet pios... NIN. Spilal Kfizovníhü, — C. p. 191. 837 actus, sicut jn dictis Jitteris testamentalibus plenius est expressum. Quarum quidem tredecim | marcarum una marca argenti de eodem censu magistro Cruciferorum cum stella domus hospitalis in pede pontis Prag. iuxta s. Cle- mentem solvi ct dari debet annis singulis, per medium in festo s. Georii et per medium in festo s. Galli. Quam marcam census idem rmagisler hospitalis infirmis in eodem hospitali degentibus pro expensarum necessariis tribuet et convertet. In cuius rei testimonium presentes lilteras sigillo civium Pragensium seu civitatis Pragensis predicte fecimus communiri. Datum Prage a. d. m. trecentesimo quadragesimo octavo in dic s. Prisce virg. *33. 1349, 22. prosince. Pelzel, K. Karl IV. I. ¢. 136 a Tadra, Summa cancellariae Caroli 1V. sir. 25. (Imperator libertat hospitale Prag. ab omnibus steuris, racione quorundam agrorum.) Karolus etc. Notum facimus etc., quod quia pridem religiosis fratribus ordinis Cruci- ferorum cum stella in pede pontis Pragensis, devotis etc. commensurando ambitum et circumferenciam Nove Civ. Prag., ad cuius perfeccionem et consummacionem debitam lolis viribus anhelamus, quosdam agros ipsorum ad duas araturas vcl ultra recepimus neque ipsis hucusque aliquam compensam Íccimus, qua possint aut debeant in comma- lacionem liujusmodi gravaminis contentari. ldcirco ut predictis (ratribus, conventui et universitati dcbilium ac infirmorum hospitalis eiusdem de nostre celsitudinis pro- videncia graciosius satisfiat, debita deliberacione providimus dictos - fratres, conventum, hospitale, bona, predia, agros, possessiones, villas, homines et rusticos eorumdem ab omni onere talliarum, steurarum, peticionum, vectura- rum, laborum ct omni simpliciter gravamine absolvendos, ut ad nulla huiusmodi onera sive gravaminum quorumlibet imposiciones, quibus ceteros religiosos regni nostri Boemie oncrari continget imposterum, nobis, licredibus aut succes- soribus nostris, regibus Boemie, obligari debcant, nisi primitus eisdem fiat pro anlediclis araturis plena et suffi- ciens recompensa. Ut tamen pro pecuniis huiusmodi, in quibus presidio libertatis predicte defcrretur eisdem, pa- nem pro cottidianis ipsorum ac infirmorum ct languenciuin apud eosdem usibus el indigenciis dcbeant comparare. Bernam tamen regiam specialiter excipimus, quam ipsi eciain, dum generali regula ab omnibus baronibus, civibus ct ce- teris religiosis regni nostri expediri contingct, more solito tenebuntur. Volumus eciam et sub obtentu nostre gracie firmiter precipiendo mandamus, quod nullus baronum, no- bilium, militum, clientum aut cuiuscunque alterius condi- cionis hominum in allodiis, curiis sive grangiis dictorum hospitalis et conventus hospitari sive pernoctare presumat. Contrarium vero faciencium penas nostro arbitrio pro motu regio infligendas specialiter reservamus. Inhibentes universis ct singulis capitancis, camerariis, subcamcrariis, iusticiariis, officialibus, viceofficialibus, qui pro tempore fuerint, fidelibus nostris, ne supradiclos fratres, conven- tum ct hospitale adversus presentis nostre largicionis in- dolium quovis ingenio et colore quesito impediant sive sinant quomodolibet impediri. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Prage a. d. MCCCXLIX, indiccione secunda, XI. kalendas Januarii, regnorum nostrorum anno quarto. Ad relat. Busconis dc Wilhartitz Joannes Noviforensis. *34. 1950, 30. Cervence. Orig. v archivu řádovém. Nos Borzuta iudex et Zeydlinus institor et Nicolaus dictus Znoymensis, iurati Mai. Civ. Prag., universis presencium inspectoribus volumus fore notum, quod constituti coram nobis in domo pretorii in pleno iudicio discretus vir Henzlinus presbyter, natus quondam Frenczlini, notarius 43 

Strana 338
338 XIX. Śpildl Kiiżovnikii. — C. p. 191. dominorum de hospitali s. Francisci in pede pontis Prag., cum d. Walpurgi genitrice et aliis amicis suis recogno- verunt publice, se omnes pecunias tam pro ordeo, pernis, humulo csi aliis rebus receplas quam alias, quas ipse Frenczlinus aput prefatos dominos, videlicet Henricum, summum magistrum, et Ulricum, antiquum magistrum, nec non fratrem Ulricum, clavigerum hospitalis supradicti ordinis Cruciferorum cum stella, habuit, recepisse, asse- rentes se aput ipsos dominos nullas pecunias nec quicquam de rebus ipsius Frenczlini haberc nec eos dc aliquibus pecuniis ct rebus quibuscunque mec fratres conventus hospitalis supradicti [amici] memorati Frenczlini de cetero habebunt morere nec quicquam disponere cum eisdem. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigillo- rum nostrorum munimine iussimus roborari. Datum Pragc a. d. m. trecentesimo quinquagesimo iubileo die perultima mensis Julii. #35. 1851. — Beckovský I. str. 544. Oldrich, nejv. mistr v poctu VIIL, trvaje v tom úřadě 96 let a maje věku 67 let, v Pánu usnul; který jsa v městě Stříbře zplozený do léhož města z Kladrub od kostela sv. Jakuba špitál přenesl. Po smrti téhož Oldřicha za nejv. mistra Jindřich vyvolen byl. ^86. 1851. — Tamléz sir. 545. Jindřich, nejv. mistr, maje věku svého 41 rok umřel; na jehožto místo Lev Pražan vyvolen byl. 337. 1366, 27. září. Libri confirm. L sir. 9. Ad presentacionem hon. et relig. fratris Leonis, summi ma- gistri Cruciferorum cum stella domus s. Francisci in pede pontis Prag. ordinis s. Augustini, ad altare in honore bea- tissime V. M. jn medio pauperum infirmorum per cum in predicto hospitali erigendum et de quinque s. gr. d. prag. dolalum, discretus Welislaus plebanus fuit confir- matus. #38. 1363. — Beckovský 1. sir. 566. Lev Pražan, nejv. mistr v počtu X., trvaje v tom úřadu 12 let a věku maje 51 rok, umfel. Na jehożto misto zvolen Frydrych JI. 239. 1363, 16. ziti. Bienenberk, Analeklen slr. 56. Nos frater Fridericus, summus magister ordinis Crucife- rorum cum stella in domo s. Francisci Prage in pede pontis, frater Petrus, prior summus, Petrus claviger, Con- radus plebanus Nysensis, Weczemillo de Kinigsberg, Zeyczo de Cubito, Joannes, prepositus de monte s. Ypo- liti, Nicolaus de Ponte ct Woytiech de Luthomericz nec non totus conventus domus Pragensis tenore presencium recognoscimus tam presentibus, quam futuris, quod nos considerantes statum fratrum infirmorum, quia temporibus retroactis non fuit conceptus nec in aliquam consola- lionem per autecessores nostros deduclus, quamvis ipsi consilia primaria nobis sepius supradictum effectum exhi- buerunt, tamen nunquam ad effectum compleverunt, nos igitur constitui in capitulo gencrali consilio unanimiter deliberato ante creacionem dicti magistri deduximus el ita inviolabiliter habere volumus, quod dictis fratribus infirmis existentibus in infirmaria et in aliis locis nostri ordinis egrotantibus dedimus ct contulimus pro ipsa re- creacione et consolacione dicli defectus quindecim s. gr. d. pr. perpetui census in villa dicta Lupotin condicionc lali, quod dictus census per priorem Pragensem debet colligi, videlicet octava dimidia sexagena in festo s. Galli iam instanti, residua dimidia octava s. gr. in festo sequenti s. Georgii. Qui quidem taliter distribui debent: decem s. pro ipsa infirmaria fratribus egrotantibus ibidem et in aliis locis pro necessariis ad infirmitatem concurrentibus, que connotant ipsam debitatem corporis. £t si quid anno XIX. Śpildl Kiiiovniku. — C. p. 101 eodem de dicto censu remanserit, illud idem singulis annis dcbel ipse prior cum ccrtitudine reservare et assi- due super eo intendere, qualiter possit augmentare; sed quinques., quas Woytiech comparavit et dudum satisfecit, ipsis fratribus in convcntu existentibus pro pitancia in Adventu et Quadragesima taliter. dividendo: dimidiam lerciam s. gr. in Adventu et residuam terciam dimidiam s. gr. in Quadragesima pro emendacione commestibilium el bibicione, prout ipsis íratribus videbitur magis expe- dire, sic quod dictum censum ipse prior, quicunque pro temporc fucrit, eadem cum racione fratrum in dicto con- venlu existencium in suscepcione et exposicione lucida tenetur habere et cum debita demonstracione approbari. Quod autem hec donacio dicli census pro jpsa infirmaria et aliorum Íratrum per nos sic debito modo facla maturo consilio unanimiter omnium fratrum in predicto capitulo existencium el quod 3psam nullus audcat successor violure nec aliqua sinistra astucia conculcare, presentem litteram sigillo nostri magisterii et sigillo ipsius conventus pro maiori tutcla et perpetuo successu iussimus roborari ct litteram. presentem ipse prior, qui pro tempore fucrit, in custodia sua et possessionc continuc dcbet habere. Lt si per eventum vcl astuciam seu negligenciam ammitteretur, cx tunc dictus census assidue predictis fratribus assignetur et alia [littera] sub tenore preliabito deinceps formetur. Datum et factum Prage a. d. m. tr. sexagesimo tercio in die et festo b. Ludmile m. *40. 1873, 30. kvétna, Tadra, Soudni alla /. ste. 33. Thomas plebanus in Sedlecz, diclam ecclesiam suam resignavit cx causa vocacionis ad prioratum in Praga or- dinis Cruciferorum. ®41. 1876. — — Tamléz sir. 149. Benessius, olim notarius magistri hospitalis. *42. 1878, 28. listopadu. Beckovský 1. str. 601. V první neděli adventní špitál kř. všechen shořel, od kteréhožto tak náhlého a velmi prudkého ohně několik osob zachvácených v tom špitále také uhořelo. “48. 1879. — Tamleż słr. 603. Frydrych, toho jména druhý, nejv. mistr, v posloupnosti jedenáctý, maje věku svého 59 let a řídiv ten řád 16 let, umřel. Na je- hožto ouřad Zdenko dosedl. 944. 1888. — Tadra, Soudni akla 11. str. 217. Paulus prior. 545. 1390. — Prameny dějin Českých 1. str. 451. [Johannes, Pragensis archiepiscopus tercius] hospitale circa pontem Pragensem visitabat, singulis infirmis lustratis с! consolatis pro unoquoque grossum tribucrc tlicsaurario iniungebat. #46. 1891, 3. dubnu. Rukop. archivu kapil. sv. Vilské U XI f. 22. Conslitutus personaliter coram nobis Johanne Kbcl — Wenceslaus architector, residens iu Budecz, confessus est et recognovit, se recepisse a dd. magistro el conventu hospitalis in pede ponlis Pragensis Cruciferorum cum stella lll] s. gr. pr. moncla in parata, pro quibus promisit laborarc ct lecluram facerc per ipsos deputandam infra hinc et festum. Pentecostes pro- xime venlurum -—. Acta sunt hec a. d. M.CCCLXXXXIIII, dic JIL. m. Aprilis, 847. Asi r. 1397. — Tadra, Formulář kanceláře Rożmberskć ć. 2. Reverendo in Christo patri d. d. JJ. dc C. A., dei gracia archiepiscopus — salutem in domino —. Si quidem pater revcrend. et domine tale quondam hospi- lale et domus religionis in pede pontis Maioris Civ. Pr. singulorum morbide languiditatis sauciatorum slimulis pro 

Strana 339
XIX. Spilal Křižovníků. — C. p. 191. relevamine fandalum ct dotatum per ignis voragincm col- lapsum nuperime cernitur, ubi clerus et ministri ecclesie tarbidi el impctuosi celeberrima divinorum sub tranquilli- latis solemnia pacis peragere ncqueunt iibris el ventorum propter obstacula, egroti nec non algorc pcrurgentes nocles quasi singulas deducunt insomnes. Qua de re pre- sentibus petimus et hortamur, quatenus presencium exhi- bitores, nunccjos et visitalorcs veslrc diocesis, ad quas- cunque diverlerint sc ecclesias, erga populum promovere studcatis plebanisque promovere seriose eosdem deman- detis, ut sic per elargicionem elemosine ac celera bona, que dco inspirunte pro reparacione prefate domus eroga- verint, ad elerna gaudia mercanlur pervenire, scienles quadraginta dierum indulgenciarum peccalis pro crimina Jibus cum duabus karcnis (sic). *48. 1398. — Tadra, Soudnś akla IT. str. 386. Johannes notarius. — S/r. 405. Johannes capellanus ma- gistri Sdenconis hospitalis. 949. 1399, 2. dubna. Bienenberg, Aualeklen str. 64. Wenceslaus, dci gracia Romanorum rex sempcr augustus et Boemie rex, notuin facimus tenorc presencium univeris: Inter assiduas quotidianasve meditacionum regalium curas, que circa procurandas nostrorum fidelium commoditates animum nostrum torquendo coníodiunt, hec nobis adest solicitudo frequencior, qualiter temporibus nostris religiose deoque dicale persone non solum sub oplate pacis ame- nilate permancant, verum eciam parili inter ipsos stante concordia superioribus suis in cullis licitis et honestis pareant et. intendant. Inteleximus etenim, qualiter nonnulli fratres ordinis Cruciferorum cum stella in pede pontis Pragcnsis tanto sint peslifere inquictudinis ardore suc- censi, ut non solum ab obediencia sui superioris incon- sulte recedant, verum eciam bona seu hospitalitates ipso- rum commissas regimini distrahendo delapident ac eorum ulilitates, quas ad communem necessitatem servare debue- rint, proprios convertunt in usus ct quidem apparet de- ferius iis redenda per ipsos de perceptis, prout iustum est, racio debita per superiores suos requisiti, hanc ipsis facere obstinati recusant, ino, quod magis est quod- quc animo lurbato referimus, dum ipsos ad obscrvanciam regularis discipline ct lhionestorum. quidem morum provi- dencia superioris, prout tenetur, monendo solicitat, hi post salhan. conversi principum, comitum seu aliorum poteutum se tuicioni commiltunt sub eo proposito, ut ab obedien- cie iugo soluti perpctrandi, que voluerint, liberam habeant facultatem. Conspirantes nichilominus in deslilucionem superiorum suorum, quos ex obediencia debito tenetur merito rcvereri. Nos igitur atledentes, quod religiosi, qui se sponte deo et religioni dedicaverunt, morlui debent esse mundo et vivere Christo, nemoque mittens manum ad aratrum cl relrospiciens aplus est rcgno dei, advertentes cciam, quod ex huiusmodi fratrum dissoluta et flocci pendenda vita ordo predictus gravibus damnis atteritur, regalis Boemie, ad quam spectat, camera evidenter oflenditur et postremum infirmis ct debilibus in eorum necessitati- bus mullipliciler dcropatur, patique nolentes, ut a personis tam levibus tot miserabilium personarum pendeat mors et vila, religioso viro Erasmo, ordinis predicti supremo magistro, ac ci, qui pro tempore magister fuerit, seriose precipimus cl sub nostri favoris oblentu expresse man- damus, quatenus adversum huiusinodi fratres talibus exces- sibus irrelitos quovis terrorc subduclo ct omni prorsus appellacione semola secundum qualitatem excessuum ad correccionem, penitenciam et regularem disciplinam pro- ccdal. Mandantes nichilominus commendatoribus, prepo- XIX. Śpildl Kiiżovniki. — Ć. p. 191. 339 sitis, prioribus, plebanis et ceteris dicti ordinis fratribus, quod prefatum magistrum Erasmum et ipsius succcssores in correclionibus, penitenciis et disciplinis regularibus, ut predicitur, contra huiusmodi rebelles, inobedientes et dissolutos tocies, quocies opus fuerit, et per eum requisiti fuerint, quoad hoc fideliter adiuvare ac una cum ipso de conspiratoribus talibus opponere debeant cum efíectu. Et ut talibus 3mposterum vagandi precludatur occasio pre- falique magisler et conventus circa libertates et laudabiles consveludines, quibus freti sunt hactenus, efficaciter con- serventur, universis insuper el singulis ducibus, baro- nibus, nobilibus, militibus, clientibus, burgraviis et sig- nanter Pragensi burgravio, castellanis civitatum, oppi- dorum et locorum communitatibus et rectoribus eorun- dem per et iníra regnum nostrum Boemie et terras cidem subiectas conslitulis virtute presencium distinc- cius inhibemus, ne tales inobedientes, rebelles et pro- fugos fratres ad domicilia seu loca sua recipiant nec ipsos convoveant aut conira magisirum prefatum et eius conventum quomodolibet tueantur, quin pocius ipsos ad requisicionem magistri seu nuncciorum ejus sibi presentare Ssludeant, per ipsum secundum ordinis instituta puniendos. Quod si quis secus faceret et contra presentem inhibi- cionem nostram luiusmodi inobedientes, rebelles, discolos el distortos fratres receptare seu fovere presumpserit publice vel occulte, hic preter indignacionem nostram gravissimam penam quinquaginta marcarum auri se noverit incursurum, quarum medietalem nostro et successorum nostrorum, regum Boemie, erario sive fisco, residuam vero partem iniuriam passorum usibus decernimus irre- missibiliter applicari. Presencium sub nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum datum Prage a. d. m. tr. nonagesimo nono, die secunda Aprilis, regnorum nostro- rum anno Boemie Lricesimo sexto Romanorum vero vi- gesimo tercio. “30. 1406. — Tadra, Soudmni akla II. sir. 53. Johannes de Nupak, notarius hospilalis. *51. 1408. — Tadra, Soudnś akta VT. sir. 268. Mag. Vitus, sindicus magistri hospitalis. 252. 1412. — Beckovsky I. sir. 638. Zdenko, nejv. mistr, jsa živ 68 léta, řídiv řád 33 let, umřel. Na kterýžlo úřad Jan Sdedin vyzdvižen. A ten nejv. mistrem v počtu dvanáctým. *58. 1419, 27. kvëtna. Liber erecl. X. f. N. 3. In nomine domini amen. Nos Mixo, magister supremus hospi- talis ordinis Cruciferorum cum stella s. Francisci sub re- gula s. Augustini, Thomassko prior, Johannes, plebanus s. Stephani in Ribniczka Nov. Civ. Pr., Johannes, magister coquine, Peirus, plebanus s. Henrici in foro feni dicte Nove Civ. Pr., totusque conventus domus hospitalis in la- lere pontis Pragensis ordinis supradicti notum facimus universis, quod nos cupientes nostram nostrique hospitalis ct ordinis condicionem facere meliorem diligenti delibe- racione ac maturo consilio capitulariter ad sonum carm- pane facto prchabitis, propterque urgentem et evidentem necessitatem nostram et domus ac hospitalis supradicti volentesque crebras, continuas et cottidianas moniciones el infestaciones creditorum nostrorum evadere, duas s. gr. den. pr. census annui et perpetui nudi liberi et ab omni exaccione soluli inde et super omnibus et singulis bonis universis nostris et domus supradicte habitis et ha- bendis quibuscunque honeste domicelle Przibe, filie Mar- tini de Kokonicz, pro viginti s. gr. d. — vendidimus —. Quem censum — eadem domina — ad vite sue tempora dumtaxat habere et recipere debebit —. Datum Prage a. d. MCCCCXIX sabbalo post festum s. Urbani p. 48* 

Strana 340
340 MIX. Śpildl Kfiżovnikii. — ©. р. 191. "54. 1420, 10. ledna. Rukop. č. 2099 f. 86. Jira pannicida publicavit de et super universis bonis domus hospitalis п рейс pontis MIC s. gr. racionc debiti pro diversis panni staminibus. Act. fer. lIII. ante dominicam Omnis terra. *56. 1490, 18. Gervence. Taimléz f. 85. Sbinco, provisor hospitalis penes pontem, nomine locius commu- nitatis ibidem fassus est, se teneri Hensliconi ferratori Vl s. gr. pro ferro et Wenceslao dicto Czrny pro solu- laribus VI s. gr. Act. in die s. Margarethe. *56. 1424. — Iadra, Soudné akla VII. str. 107. Procopius, notarius magistri hospitalis. *57. 1426. — Rezek-Bechovshy III. str. 390. Kiiżovnici svyho nejv. mistra Jana, jinak Mikuláše Čáp- skýho, r. 1426 v městě Stříbře shromáždění, s jeho úřadu svrhli, jakožto panství a zboží těch Křižovníkův mrhače a téhož ouřadu osobitele (byl on na ten ouřad nepořídně dosazen), na jehožto místo a na ten ouřad byl volen Václav Holub i také od císaře Zikmunda byl potvrzen. #58. 1496. — Beckovskÿ I. str. 727. Jan Câpskÿ, nejv. mistr. XIV, maje věku svého 42 léta a jsa nejv. mistrem 5 let, umřel; na jehožto ouřad Václav Holub dosazen byl. ?59. 1498. — Beckovshy 1. str. 737. Václav Holub nejv. mistr. XV., maje věku svého 40 let a zastá- vaje ten ouřad toliko dvě leta, v Pánu usnul; na jehožto místo Erasmus dosedl. <60. 1481. — Rukop. é. 2099 f.300. Jacobus, gener Petri Waldck, fassus est, se teneri veri debiti Martino de Mezirziecz, pro lunc gubernatori hospitalis in latere pontis, et Simoni de albo leone. *6]. 1434, L. brezna. Orig. lisliua v archivu řá- dovém. Nos Cunczo, dei giacia episcopus Olomucensis et administrator ecclesie Pragensis, notum facimus — quod orta nuper inter dilectos — Xrasmum, supremum fratrum ordinis Cruciferorum cum stella de domo s. Francisci hospitalis in pede pouotis Pragensis magistrum, ex una et Johannem Kyrnyk, fratrem laicum eiusdem ordinis, de ct supcr magistratu dicti hospitalis — parlibus ex altcra ma- teria questionis — d. Sigismundus, Romanorum imperator — nobis materiam ipsam vivo vocis oraculo commisit discutendam. Unde partibus memoratis coram nobis hinc- inde personaliter constitutis — quia, ul informacione nobis desuper legillime facta recepimus, dictum Erasmum ad magistratum huiusmodi canonice fuissc electum litteras- que certi tenoris d. Sigismundi, imperatoris atque regis prelibati, coram nobis exhihilas eidem Erasmo super ipso ma[istratu fuisse. concessas — ordinamus eundem Kras- mum circa magistratum hospitalis niemorati. — volentes nichilominus, ut idem Johannes Kyrnyk eL alii eiusdem ordinis fratres laici pro vite ipsorum sustentacione villas et alia bona immobilia ad hospilale predictum spectancia, que per Hussitas delinentur occupata, recuperare ac sine dictorum magistri et ordinis preiudicio possint ct valeant retineri, donec et quousque bona ipsa — per ipsius hospi- lalis pro tempore magistrum teneri possint ac gubernari. Datum Basilee in domo residencie nostre sub anno — m. quadringentesimo tricesimo quarto, die vero Lune prima mensis Marcii. ®62. 1436, 6. července. Rukop. č. 331 f. 148. Pátý artykul [majestátu krále Zikmunda]: Zboží špitálské od mostu, které chudým a nemocným jest odkázáno, ne skrze cizozemce, ale skrze úředníky Star. M. Pr. aby spravováno a věrně řízeno a rozdáváno, jako již mnohá léta obyčej jest a tak se zachovává. X/X. Špitál Křižovníků. — Č. p. 191. 1. 1444, 28. kvélna. Rukop. č. 2099 f. 800. Ad optamen et desiderium dominorum magistri civium et consulum Mai. Civ. Pr. d. Erasimus, supremus magister domus hospitalis s. Francisci de regula s. Augustini ordinis Cruciferorum cum stella, submisit el obligavit se, ut Jo- hanni de Orá&ov, Cepice dicto, solveret per tres s. pr. singulis annis, quamdiu pretacto magislro seu predicto Johanni vita comes extiterit. Act. sabbato ante Asc. d. 2. 1458, 7. září. Beckovský I. str. 828. Jan Smi- řický na rynku stat a potom v kostele při špitále Křižov- níkův s červenou hvězdou blíž mostu pohřben byl. 8. 1454. — Beckovský, Poselkyné 1. slr. 839. Nejv. mistr XVI. jménem lšrasmus, maje věku svého 65 let a ten svůj oufad zaslávaje 26 let, v Pánu usnul. Na jehožto místo Ondřej Bessmet dosedl. 4. 1454, 99. kvétna. Bienenberg, Aualeklen str. 27. A. d. MCCCCLAIII die XIX mensis Maii in die Pudentiac virginis obiit venerabilis vir, pater cl dominus dominus Erasmus sacerdos ncc non supremus magister ordinis Cruciferorum cuin stella, hic sepultus. Orate pro eo. 5. 1456. — Beckovsky /. slr. $47. Ondrej Bess- met, nejv. m. XVII. maje véku svého 54 léta a ten ouřad toliko dvě leta zastávaje umřel; po jehožto smrti za nejv. mistra Jan Hule volen byl. 6. 1460. — TamlézZ slr. 871. Jan Hule, nejv. mistr XVIII., maje věku svého 60 let a jsa nejv. mistrem. 4 leta k věčnosti se odebral; na jehožto místo Mikuláš Puchner volen byl. 7. 1471. — Beckovshy I. sly. 935. [Jan Roky- cana] z kostela Kř. vzal některé hlavy z tovaryšek sv. Voršily, je obloupil vezina z nich všechnu drahou okrasu a ty hlavy lak zolavené do kostnice mezi jiné kosti vhodil. 8. 1490, 20. prosince. Bieuenbcry, Analeklen sir. S2. A. d. MCCCCXC in vigilia s. Thomac apostoli obiit reverendus paler Nicolaus Puchner, supreius ac generalis magister per Boemiam, Moraviam, Slesiam, Poloniam etc. ordinis Cruciferorum cum stella; hic sepultus. Orate pro eo. 9. 1499. — Beckovský l. slr. 968. Nejv. mistr, v počtu XVIIII., Mikuláš Puchner, maje věka svého 71 rok a velmi chvalitebně ten svůj ouřad 39 leta řídiv, šťastně v Pánu usnul. Na jehožto místo Matěj Třevský volen byl. 10. 1611. — Beckovsky [. slr. 991. Matéj Trevsky (Střebský), nejv. mistr. XX. maje včku svého 71 rok a řídiv ten řád 21. rok umřel. Na jehožto místo Václav z Hradešína dosedl. 11. 1614, 2. bfezna. Desky zemské větší č. 3 jf. G. 2. My Vladislav oc král oc oznamujem tímto listem všem, že jsme prošení jménem velebného kněze Václava z Hradešína, najv. mistra špitálského v Praze u mostu Křižovníkuov s červenú hvčzdú řádu sv. Augustina — o takovou věc: Ze jest nám dal predloziti, kterak ne- božtík kněz Matyáš, najv. mistr. špitálský, předek jeho, na to záduší, kteréhož on po něm v držení a spravování jest, veliké dluhy uvedl, pro které některá od téhož zá- duší zboží s povolením naším na prostdnie zapsal a za- stavíl jest do jmenovitých let a na některých sobě a bu- dúcím svým a k tomu konventu a záduší vajplatu zuo- stavil a vymienil jest. I pro dobré téhož záduší a pro uvarování dalšího zavedení a těch všech dluhuov zaplacenic prošeno jest nás jménem téhož kněze Václava, najv. mistra špitálského, abychom ту jemu toho milostivě piiti a do- pustití ráčili, tak jakož se svrchu píše, aby on mohl Ta- línské zboží se vším příslušenstvím, kleré v tisíci kopách 

Strana 341
XIX. Spildl Křižovníků. — C. p. 191. gr. č. s povolením naším zastaveno a prodáno jest na prostánie, pro dobré toho špitálu a záduší dědicky odbýti a prodati moll, komuZ by se jemu zdálo a líbilo a těmi penězi všecky dluhy zaplatiti a s toho špitálu a záduší svésti mohl, kterých jináče svésti a zaplatili nemuoZe; a což by nad dluhy peněz zbylo a pozuostalo, jiné zboží jemu a tomu záduší prí(leZitéj&( vyplatiti mohl, jinam ostatku téch penéz po dluzích pozuostalych neobracuje. Pak my k tomu prohlídajíce i to vázíce — Że tady tomu záduší dobře se stane a z dluhů vyvedeno bude, svolili sme k tomu a listem tímto svolujem, povolenie naše královské k tomu dávajíce a toho dopouštějíce takovým obyčejem: kdyžbykoli nadepsaný kněz Václav z Hradešína oc to zboží Talínské odbýti a dědicky prodati chtěl, aby to mohl uCiniti s radá a védomiem uroz., Ladislava z Sternberka a na Bechyni, najv. kancléfe kr. C., a statečného Matyáše Libáka z Radovesic na Smrkovicich, prokuratora na$eho — tak aby oni Ladislav a Matyáš to tak opatfili, kdyby zboží častojmenované Talinské dědicky prodáno bylo, všickní dluhové aby zaplacení a s toho špitálu a záduší svedení byli, a co po dluzích zuostanc, těmi penězi aby jinam hnuto a obráceno nebylo, nežli k užitku a na dobré zádu&( toho s vuolí a védomím jich —. Dán na Budíně v úterý po nedéli postní, jenZ slove Oculi, I. 1514. 19. 1694, v inoru. Rukop. ć. 1047 f. E. 5. (Sv€. domí proti Václavovi z Radešína, mistru špitálu od mostu.) Jan, hospodář od mostu, vyznal: To mi jest vědomo a viděl sem nejednú, že dcera Roztockého chodívá do špi- lálu u mostu a když zase ze špilála jde, tehdy služebnice její vždy nčco nesou a laké že ze špitálu k nim, k Roz- tockým, nosí chléb i jiný potravy. A pekař pana špitál- ského nechtěl z té příčiny býti ve špitále, že mu pán rozkazoval, aby chléb pekl doktorovi Václavovi, když jest bylo za krále J. Mti, to mi jest sám ten pekař mluvil a Ze ho proto i vézel. A také mnoZstvie tam ve Spitále panstva bývá a lamZ kolací mívají a hodují a chudina nc- bożatka żaluje, Że velikej nedostalek trpi a Że je zle opa- wruje. Matis, celny od mostu: To sem vídal, že jest dcera Roztockého chodívala do &pitálu druhdy pres den dva- krát, třikrát sem i lam. A také sem vídal, že jsú ze špi- tálu nosili chleby v nuoších a pravili, že nosí Václavovi doktorovi, i jiný potravy rozličné a k Rozlockajm, a to jest mi čeleď jeho špitálského pravila vše. Hanuš Klešprger: Měl sem dáti p. mistru špitálskému XXX k., aby mi ztravu dával do smrti a abych s knězem za stuol sedal, i zdržel mi to a jsú XV nebo XVI nedělí. Potom jest mě pán odstréil pryé od stolu a povédél, ze bych nevzal sto kop, abych té mél na takovy ztravé do smrti chovati, snad by ty dhiho živ byl. A udólaj se mni počet a zaplať mi, což jest slušné a cos jedl a ostatek zase dám. A potom sem čekal několik nedělí, aby mi ostatek zase vrátil, a on mí nic nevrátil. A dělal nebožtík Pavol převor ten počet s mistrem i srazili mi za lu ztravu 11 k. a ostatek mi měl vrétiti. 1 strčil mne mezi chudé a byl mi slíbil dávali kněžskú ztravu, i dóval mi tak a jsa dva dni i potom mi hned kázal dávatí jako jednomu chu- dému. A vaří chudým dosti krup, zelí a hrachu, ale to nemaslné, a pivo dává kyselé a nic dobrého a velmi lehké. A hostí a frejířek mají dosti, těm všeho dobrého dosti dává. A má jednu frejířku, dceru Roztockého, té dosti dává; víc jí dává a na ni naloží, nežli na všecky chudé. Saty čisté a hotové peníze, což ráčí, to všecko od něho má, a nám ludy utrhá a ujímá. A coż se doktora Václava dotýce, ten prve na dvě letě z toho špitálu mól do úplna ztravu a nyní, jakž sem z Uher přijel, též opět X1X. Špilál Křižovníků. — Č. p. 191. 841 odtudž dosti má vína a obrok koňuom i jiných všech potřeb všecko jemu ze špilálu na Hradčany dává a nosí sc. A nestaví ani opravují špitálu nic a všudy do komor, do pokojův teče a on nic neopravuje, až se všecko zboří a zkazí. A týž ve dvořích všecko opouští. A ta dcera Roztockého, jeho frejířka, lehá s ním a druhdy dva dni a dvě noci bude u něho. A on také prvé tam u ní doma líhával, již slyším, že ne s ní. A zimú se chudí dosti namrú, neb dříví také doktorovi a frejířce dává. Jobanka ze Sukdola: To mi jest dobře vědomo, že dcera Rozlockého (Markéta) bývá u mistra špitálského lýměř na každý den v jeho pokoji a tam zavra se i ho- dují a dobrú vuoli mají. A my chudí všickni skrze to jich hodování hladem mťeme jeda nemastné a neslané kroupy, zclí, hrách. A když ona přijde k němu i odejde, tehdy on nám laje a primlüvá, že o něm klevicem a mluvíme. A když se nemá nad kým pomstíti, tehdy přijda mstí se nad námi. A poslal byl jeden čas po mne do svého po- koje i mluvil mi, Ze o ném kleveci a já sem inu řekla, že o něm nekleveci, než že to o něm mluvím, což všichni zjevně mluví. A teď v neděli minulaj masopustní přišla k němu Markéta, dcera Rozlockého, a já stála v sinci před kostelem a ona šla z jeho pokoje. A já k ní řekla; Pravíš vždy, že sem nechodíš, kajž pak čert zde děláš? Tuším. že v pekle konšely sadíš. Majdalena z Lub: Celeď Roztockajch nesli vína v fla- šech. Ta děvečka, kteráž on nich šla pryč, řela mi: Milá panno, co jest mi ty flaše Lčžko nositi. A já řekla: Od- kudž je nosíš? Ona pověděla: Ze špitále. A prosila mne, abych na ni nepravila, však bych byla bita. Však nosím všecky potřeby. 1 jiná jejich čeleď též mi to pravila a řekli mi: Neprav, však ze špitále všecko dávají, mistr špitálskaj, sajr, máslo, sídlo, všecky potřeby. A sama panna Roztocká se piede mniü chlubila: Mám od jednoho člověka kopu gr. každý týden. A já sem jiného nemohla rozuměti, nežli: jeho mistra špitálského, poněvadž jiné všecky potřeby jest jim dával. Vondra z Lučec ze vsi: Když scm u p. mistra špi- tálského žal žito s jinými ve dvoře, když p. mistra rybář převezl s jakús mladí přes řeku a ta mladá měla s sebú starú ženu, i nechali té staré ženy z oné strany řeky a když ho s mladí převezl, šel s ní pan mistr do luhu nebo do křoví a potom když ji zase domóv vyprovázel pan mistr, vzal ji sobě na kuoň a nesa ji vajskal, zdvihl ruku, jako by sobé nevéstu nesl. . 18. 1545. — Kopiář listů královských v archivu Cesk. míslodržilelslví z l, 1545-6 f. 34. (Najv. zrizenym radám komory království Ceského.) Ferdinand etc. Sta- teční věrní naši milí. Jakož jest nyní jminulým sněmem obecním, kterýž v přítomnosti naší na hradě Pražském držán hyl, jeden artiíkul v sněmovním zavření s strany špitálův doložen, aby každý, pokudž vrchnosti jeho náleží, to tak opatřil, aby podle nadání jednoho každého špitálu chudí lidé na to chování býti mohli, i poněvadž nán špitál v St. M. Pražském blíž mostu náleží, nechtíc toho, což jest týmž sněmem s vülí nai( svoleno, pominouli a znajíc slušné i spravedlivé býti, poroučíme vám, abyšte spolu s urozeným Jindřichem Planským z Ziberka a sta- tečným Piramem Kapounem z Svojkova, věrnými našimi milými, kterýmž také psáti ráčíme, čas k tomu příležitý oberouc, však dlouho tím neprodlévajíc mistra špitálského před se obeslali, pakli by pro nemoc k vám se vypravili nemohl, ale sami do téhož špitále sjeli, na všecky a vše- lijaké nadání a důchody a požitky i také, jak se v témž špitále i při jiných věcech špitálských hospodaří a řídí, mnoho-li a kolik se také osob chudých chová, co a kterak 

Strana 342
349 XIX. Spildl Krizovnihü. — C. p. 191. se jim strava i odév i jiné potřeby dávají, s pilností vyptali, vyzvédéli, shlédli a pokudź byste seznali, że by co na nedostalku a nepoládného bylo, napravili i to rozvrhli, jaky větší počet mimo to, což jest nyní chudých lidí, v tom špitáli na důchody špitálské ještě chovati by sc mohl, a což tak uznáte, tehdy aby tolik chudejch lidf, kteříž by podezřelí nebyli a pro nedostatek zdraví svého se živiti nemohli, přijato bylo, kdež znajíc jistí vůli naši býti tak toho všeho (jakž o vás nepochybujem) podle potřeby vyříditi nepomíjejte a což nařídíte, toho nám bez meškání sepsaného odeslati neobmeškávejte, abychom se věděli čím spraviti, jináče nečiníce. Dán na hradě Praž- ském v pátek po sv. Matěji léta ete. XLV a království našich Rimského palndctého a jiných devatenáctého. — V táž slova, ut supra, mutatis mutandis urozcnému Jindři- chovi Plansk&mu ctc. a slatečnému Piramovi Kapounovi oběma spolu. 14. 1552,21. května. Břenenbery, Analeklen str. 87. A. d. MDLII die XXI Maij obiit reverendus dominus Wenceslaus a Hradessin, generalis magister Cruciferorum cum rubca stella. Requiescat in sancla pace. 16. 1552, 21. kv&tna. Rezch- Beckovsky 1. str. 204. Václav Hradešín z Hradešína, nejv. mistr, dne 21. máje v Pánu usnul, tak svědčí jeho hrobový nápis. Na místo jeho vyvolen byl Antonín Brus, z Mohelnice rozený, tehdáž Vídeňský biskup. 16. 15655. — Rezek-Beckovskÿ I. sly. 201. Kdy2 naděje již dobrá byla, že Tovaryšstvo Ježišovo klášter i kostel sv. Klimenta obdrží, přišel z Ingolstatu do Prahy kněz Petr Kanisius, své obydlí také i vychování měl v špitále Křižovníkův a v tom pokojíčku, kde nyní velký oltář v tom křižovnickém kostele stojí, v kterým někdy bl. Ancika, zakladatelkyn¢ téhož špitálu, bydlívala, on Pelr Kanisius až do postoupení kláštera i kostela sv. Kli- menta bydlel. 17. 1558. — Nezek- Beckovský 1. str. 245. Antonín z Mohelnice obnovil i také posvětil kostel sv. Františka, který I. 1420 velké porušení vzal a 158 let pustý státi zůstal, a téhož špitála páni světští statkův se ujali, dokad Zikmund českým svým listem to nezpůsobil, aby statky skrze světské pány spravovány nebyly. Také on Zikmund i to ustanovil, aby téch KriZovniküv kostelové farní a kaple žádnou daň nedávali králům Ceským. Kostel pražský Křižovnický nebyl ten, který nyní mramorem rozličné barvy vnitř ozdobený se spatřuje, ale byl jiný, mnohem menší a dle tehdejšího způsobu sprostě vystavený, který své porušení vzal a rozbořen byl I. 1679. 18. 1563, 25. srpna. Sleinkerz, Briefe d. Anlon Brus von Miiglilz c. 94. (Arc. Brus Jirovi, dfedlniku v Praze ve špitále.) — S strany počtuov tvých oznamu- jemt, że sme v ně nahlídli a nemalý: nepořádek v nich našli, ac uznáváme, že osobou tvou to nesešlo, než těmi, kdo sou psali a počítali. Protož dohlídej k tomu pilněji než prve a budef snad i użitećnóji —. 19. 1566, 6. června. Bienenberg, Analeklen slv. 87. Léta 1566 ve čtvrtek po slavném hodu Seslání ducha svatého umřel urozený vladyka pan Vilém z Hradešína, někdy místokomorník království Ceského, etc. a tuto po- chován jest. Proste P, B. za duši jeho. 20. 1566. — Nezek-Beckovský /. str. 271. (Ne. dorozumění mezi špitálem Křižovníkův a Staropražskými o novou zeď, kterou ti Pražané od dveří téhož špitála až k mostu na gruntech jeho stavěti začali.) Jakoż jest — Antonín arcibiskup — k pp. Pražanům Staroméstskÿm XIX. Śpildl Kiiżovnikt. — C p. 191. psaní učiniti ráčil, aby oni zeď od dveřec při vratech špi- tálskych k méstu (nebot ti gruntové k špitálu jsou nâle- žející) nedělali, poněvadž J. M. knížecí vlastním nákladem to otevřené k vodě neb k řece Vltavě místo zahraditi po- ručiti ráčí, jakž list, jehož datum jest 26. března 1566, do kněh kanceláře arcibiskupské Pražské vepsaný to ob- sahuje. Páni Siaromčstští z prostředku svého osoby radní p- Pavla Kapra, tehdáž primasa, a p. z Dražice hned ná- sledujícího dne jsou vyslali žádajíce, aby pán [. M. toho sobě do nich stěžovati neráčil, na to aby vyjeti a to spatfili osobnč ráčil. Tomu vyrozuměje J. M. Kn. hned ještě toho dne v druhou hodinu po polední dolů do téhož špitála sjeti ráčil, kdež v přítomnosti kněze Petra Peri- steria, oficiála J. Mti arcibiskupské, a uroz. rytíře p. Oldřicha Dubanského z Duban, podkomořího císařové J Mti, také p. Jaroslava Zlatníka i jiných mnohých přítom- ních ti nadepsaní Pavel Kapr a pán z Dražice oznámili: p. purkmistr a rada o tom dobrou vědomost mají, že to místo, v kterém tito grunlové k vystavení té zdi vyko- páni jsou, k jich obci nepřináležejí, ale k tomuto špitálu, také to ne tím oumyslem to dílo před se vzali, aby jakou protimyslnost J. Mti Kn. učiniti chtěli, ale poněvadž to tak otevřené míslo při mostu na velkým zřeteli leží a častěji od mimojdoucích a k řece tím místem běžících všelicí neřádové sc činějí, chtíce v tom libost J. Mti Kn. učiniti, to místo nákladem svým proto páni ohraditi sobě umínili, aby ono zdí a ne plankami, jakž prve bylo ohra- ženo, k větší města okrase sloužilo, žádného práva skrze stavení té zdi sobě páni neosobujíce, nýbrž také k tomu sc znajice, że ti gruntové k špilálu náležející jsou. Dle toho jich vlastního seznání a vysvědčení J. M. Kn. na jich žádost k tomu jim, aby tu zeď na jich náklad vysta- véli, povoliti ráčil, s tou však vejminkou, aby to povolení k žádné škodě a ublížení téhož špitála nebylo. Actum Pragac penes hospitale die Mercurii in festo s. [lastali 1566 (27. Martii). : To kdyz skoncováno bylo, přišel Pavel Zipansky, cís. rychtář, k J. Mti Kn. do toho KriZovnického Spitála a dobrovolně vyznal, že ti gruntové pro stavení té zdí vy- kopaní k témuž špitálu náležející jsou. Ta zed kdyz v následujících letech mnohých své po- rušení vzala a místo k řece dolů otevřeno, na klerém se rozliční neřádové od lidí také ve dne dáli, všem bylo, Jiří Pospíchal, téhož špitála převor (potom také nejv. mistr), když nynější při tom špitále stojící koslel vystavěl, také tu nynější od špitálských dveří až k vojanský při mostu stojící stráží nákladem špitálským vystavéti j také za lou zdí, na místě k řece se táhnoucím malou zahrádku způso- biti dal --. Nacházím také v slarých listech pamětních, že od té zdi od dveří špitálních až k mostu, kde také již stojí vojanská stráž, celé to prostranství: před kostelem špitál- ským, jak dlážděné tak nedlážděné, až přes vozovou obce- nou cestu, kterou se obyčejně do Staré Prahy jezdivalo, mimo Spitál mezi zdémi KriZovnickymi a Jesuitskymi proti domu p. Svihovskyho z pravé strany a proti domu p. Vra- tislava, jinak Turecka, z levé strany, kterýžto dům pánüv Vratislavüv také na půdě špitila s dovolením řádu vystaven byl, [špitálu náleželo]. O to nyní jmenované místo Staro- pražští páni se pokoušeli a je sobé privtéliti chiéli, alc od Křižovníkův jim vždycky mocnè odpíráno bylo. Protož také tehdejších časův Tovaryšstvo Ježíšovo při kostele sv. Klimenta bydlící, kdykoli nějakou komedii na tom pro- stranství dělati chtělo, vždyckny pány téhož Křižovnickýho špitála ředitele za dovolení žádalo, aby pro takovou ko- medii na tom prostranství potřebné lešení postaviti mohlo; 

Strana 343
X1X. Špitál Křižovníků. — Č. p. 191. takové požádané dovolení vždyckny pp. Jesuité dosáhli s tou vejminkou, aby oni všecknu škodu, buď na dlažbě neb na ujmě špitálské učiněné vynahradili a co pokaže- ného bylo napraviti dali na svůj náklad, což vždyckny také oni vykonali. Gruntové pak Svalovalentinští vzlahovali se za císaře Ferdinanda I. od zadní strany domu p. Svihovského po pravý ruce mezi domem Żlulyho lva a mczi domem p. Dejma, také mczi domem p. Deolaudatus nazvaného, po- dobuć mezi domem p. Karafiala i p. Jakuba Mannera, jehož obyčejně calholicus pistor jmenovali, opět od domu téhož: Mannera skrze Kaprovou ulici mezi domem p. z Ualmberka mezi druhým domem p. Mannera, z príma od těchto domův až k bráně Židovského města a od té brány dolů přes dosti velký díl židovskýho hřbitova, po- sledně až k strouze, kterou stok vody z města jest až k fece Vitavé, t. j. aZ k místu čerpadla nazvanému. Na gruntech Kiiżovnickych stojí nynější lázeň staro- pražská, jinak Královská, také při ní nárožní dům i cel- nice a jiní v tom řádu až k nynějšímu mostu domové i vojapnská stráž; neboť předešlých let na tom místě od kostela starého špitálského až přes nynější lázeň až i k inlejniim slaroprażskym byval hřbitov, kdež se také mrtvých těl kosti vykopaly, když se příční zeď od téhož špitála až k vojanské stráži stavěti měla a pro ní grun- tové se kopali. 21. 1580, 28. srpna. Rezek-Beckovský I. slr. 425. V neděli na den sv. Augustina Antonín, arcibiskup Pražský, křižovník s červenou kvězdou a téhož řádu nejv. jenerální mistr v počtu XXII., vykonaje věku svého 62 leta, 6 mě- sícův a 9 dní, v Pánu usnul a dne 2. září v kostele sv. Víta na hradě Pražském v kapli sv. Antonína pohřben byl. 22. 1581, 8. ledna. Aezek-Beckovshy 1, str. 330. Marlin, příjměním Medek, křižovník s červenou hvězdou a téhož řádu nejv. jenerální mistr v počtu XXIII., z Mo- helnice, moravského města, rozený a probošt na vrchu sv. Ilyppolita, za arcibiskupa Pražského dne 8. ledna vy- hlášen byl. 23. 1590, 2. února. Rezek-Beckovský I. str. 364. Dne 2. února Martin, arcibiskup Pražský, jenerální mistr XXII., maje včku svého 52 Jeta v Pánu usnul, v kaple sv. Antonína byl pohřben. 24. 1608. Rukop. č. 64 /. 3. (Psaní činěná od J. Mti Ku. p. arcibiskupa, též od J. Mti p. purkmistra a pánův St. M. Pr., lotiž o zeď, kteráž se dělí od špi- tála nahoru až k mostu Prazskému, též také o krámec podle dotčené zdí postaveného(!) nížeji zapsána stojí): Karcl, z boží milosti arcibiskup Pražský, kníže, stolice svaté apoštolské legát, f. Mti Cé rada, pozdravení naše vzkazujem slovutné a vzáciné poctivosti pp. sousedé nám v P. B. milí! Jakož jste k nám nedávno pominulých dnův jisté osoby z prostředku vašeho vyslali a s námi co v příčině toho stavení, kteréž sc na poručení vaše blíž mostu Praž- ského na gruntech našich špitálských bez našeho povolení činilo, rozmluvití dali; i též, co by od nás na to odpo- vědíno bylo, nepochybné jest, že jste šířeji vyrozumóli. Ze pak až posavad od vás dokonalé ani oustní ani psané odpovědi nemáme, z té příčiny vás napomínajíc sousedsky žádáme, že nám téhož místa k špilálu našemu náležejícího aneb postoupiti aneb jakou byste spravedlnost neb právo jmíti tu se pokládali, zase odpovědí vaší psanou co nej- diívéji zpraviti nepomincte. Tak aby nám i vám z dalšího omylu sjíti mohlo. S tím milost buoží račiž s námi se všemi býti. Datum v Praze v domu našem arcibiskupském v pátek po památce Hromnic !. P. 1608. Karel m. p. XIX. Spildl Křižovníků. — Č. p. 191 343 Odpověď J. Mtí p. purkmistra a pánův: Službu svú V. Kn. Mti vzkazujem nejdůstojnější a osvícené kníže, pane pane nám laskavě a dobrotivě pří- znivý, V. Kn. Mti od P. B. všemohoucího dlouhého zdraví | i nebeského požehnání se vší náležitou uctivostí vinšujíce žádáme. Z psaní V. Kn. Mti pominulých dnův v příčině něju- kého stavení při mostě Pražském nám utinéného, écho od nás žádati V. Kn. M. ráčíte, jsme porozuměli; kdež abychom jaké stavení na gruntech špitálských stavěti dáti a místa toho V. Kn. Mti postupovati povinní bejti měli, lomu žád- ného místa nedáváme, nebo jestliže sou ouředníci mostu Pražského na gruntech obecních tu při mostě krámec ten postaviti dali, lo jsou podle povinností svých pro dobré obce dobře učiniti mohli, poněvadž místo to, na kterémž stojí, ne k špitálu, ale k obci Si. M. Pr. dědičně přiná- leží, jakž tomu z příležícího spisu nám odnich podaného V. Kn. Mti vyrozuméti moci rácíte. A proto2 za to Zádáme, pokudz by jaké zprávy V. Kn. Mti docházely, jako by- chom grunty špilálské sobě přivlastňovati měli, že jim místa dávati a o nás toho smejšleti neráčíte. Což se další stížnosti úředníkuov našich mostských dotýče, kterak by správcové špitálu V. Kn. Mti z sklepu, na němž někdy most starý byl, pod špitálem ležícího a k obci naší nále- žejícího se ujíti; v něm doly tejné na škodu mlejnův obecních a zapénování neéistolou reky zdélati dali, za to tolikéZ ve vší šetrné uctivosti V. Kn. Mti žádáme, že takové škody gruntům obecním našim činiti dopustití ne- ráčíte, jakož bychom i my v podobné příčině to učiniti chtěli, na jiném nejsouce, než s V. Kn. Mtí jako i s předky V. Kn. Mti svaté paměti každého času v dobré přízni a sousedství zůstávati. S tím milosti boží poručení. Datum v Praze v pátek den sv. Petra stolování I. P. 1608. (V notulích panských šestých v listu 329.) 8. Slovutné a vzáctné poctivosti pp. purkmistru a radě St. M. Pr., přátelům nám v P. B. milým. Karel, z buożi milosti etc. Pozdraveni —. Jakou nám zase odpověď na připsání naše vztahující se na sta- vení, které teď nedávno pominulých časův na gruntech našich Spitálskych od oufedníkuov mostu Pražského pro dobré obce vaší učiněno jest, dáváte, z přečtení jsme porozuměli ; i jest nám v pravdě toho s nemalým podi- vením, že nám tak zkrátka, abyšte tu co na gruntech našich špitálských vystavěti dáti aneb jakým místa postu- pováním povinní býti měli, odporujele. Nicméně my, ačkoliv žádných sporův, žádných nevolí žádostivi nejsme, však abychom od pouhé spravedlnosti, kterážto k témuž špitálu našemu vlastně přináleží, tak zhola upustiti měli, podle dobrého svědomí a povinností naší toho se nám trefili slušně nikoliv nemůže, neb nepochybné jest, Że to v knihách vašich městských památných se tolikéž nachází, jaké jest na onen čas mezi dobré a svaté paměti pp. Antonínem, arcibiskupem Pražským, předkem naším, z jedné a obcí vaší skrze jisté vyslané z strany druhé o týž grunt narovnání se stalo, kteréhož i vám pro krun- tovnější toho vyhledání hodnověrný vejpis z kněhb kance- láře naší památných příležitě odsíláme, té jsouce k vám naděje, že povážíce téhož špitála pouhou tu býti sprave- dlnost, nás při předešlé žádosti zuostavití a gruntuov našich sobć piivlastiovati nebudete. My sice na jiném nejsme, nežli příkladem pp. předkuov našich v dobrém sousedství a srozumění uslavičně s vámi zuostávatí. S tím milost B. — Dat. v Praze — 7. dne Martii l, 1608. Karel m. p. 4. Ad perpeluam memoriam. Vejpis z knéh J. Mti Kn. p. arcibiskupa PraZského památnych v kanceláii ceské 26. Martii 1066 (viz vy&e č. 20.). 

Strana 344
XIX. Špitál Křižovníků. — ©. p. 191. 344 5. Vejpis odpovědi p. purkmistra a pánův: Službu svá —. Psaní V. Kn. Mti nepominuli jsme úředníkuom mostu Pražského v známost uvésti s tím na- pomenutím, aby při témž úřadě i při knihách městských, zda-li by jaké poznamenání podobné tomu, kteréž v psaní V. Kn. Mti nám učiněném zavfilo bylo, s strany místa obecního při mostu Pražském ležícího najíti se mohlo, bedlivě pohledati, ale z příležejícího spisu jich patrně se ukazuje, že nic toho nebylo a není. A poněvadž jest téhož místa obec naše předešle nad pamět lidskou jakožto svého vlastního vždyckny v pokojném užívání i za slavné a svaté paměti J. Mti Kn. p. p. Antonína a potom jiných predkuov V. Kn. Mti, arcibiskupüv Pražských, až dosavad zuostávalo, což by se dostatečně prokázati mohlo, a po- vinnost naše ukazuje, abychom vedle dobrého svědomí takových míst chrániti hleděli, protož té nepochybné k V. Kn. Mti naděje sme, že v pouhé spravedlnosti naší nám překážky činiti nerść(te. My jak prvy i nyní v tom se ohlašujeme, že na jiném nejsme, než V. Kn. Mti všelijaké slużby a dobré sousedství prokazovati. Že pak na poslední punkt předešlého psaní našeho strany zdělání tejnych doluov v místě obecním, kdež někdy starý most stál, na škodu velikou mlejnův obecních a zapěnění neči- stotami řeky od V. Kn. Mti žádné nám odpovědi dáno není a tudy stížnosti'ouředníkuov mostských místo se dává, za to V. Kn. M. tolikéž žádáme, že pro zachování do- brého sousedství V. Kn. M. to při správcích špitálu touž věc nám a obci naší velice Skodnou zastavili porutiti ráčíte pro naài toho V. Kn. Mti piátelskou a sousedskou odměnu. S tím —. Datum v Praze v pondélí po nedéli Smrtediné |. P. 1608. (V notulích panských šestých v listu 333.) 6. Vejpis psaní od pp. purkmistra a pánův p. arci- biskupu Pražskému učiněného: Službu svú —. V. Kn. Mü od P. B. — žádáme. V známost nám uvedli úředníci mostu Pražského od nás nařízení, kterak by V. Kn. M. veřeje blíže špitálu v zdi příční k vodě pod mostem Pražským vobořiti a jiné nové veníre (?) storcení (?) a nad nimi erbem aneb znamením pánův Kiiżovnikuov vyzdvihnouti chtiti róćili, a lo v$c Że by na velikć ubliżeni mista a gruntu obccního proti pouhé spra- vedlnosti se dáti chtělo, jakž stížnost jich příležitě uka- zuje. Což my podle povinnosti a závazkuov našich obci naší bedlivě opatrovati jsme povinní, pročež jsme takové v nově prolomené zdi a bez našelio a starších obccních vědomí a povolení začalé dílo a stavení slušně právem obstavili a zastavili porucili. A poněvadž pak V. Ku. M. k též příční zdí vždy sobě jakousi domnělou spravedlnost pokládati chtíti ráčíte, protož pro vyrozumění a té věci zpomožení žádáme, že jistý den a hodinu obrati a jisté osoby sobč volili ráčíle, my na týž den a k uložené ho- diné chceme též některé osoby z prostředku našeho, jako z obecních starších, k spatření a vyrozumění, i pokudž možné bude na místě aspoň té věci jednou postaviti, naříditi a vyslati, té jsouce k V. Kn. M. celé naděje, že k žádosti naší odporni býti neráčíle, jako bychom i my nápodobně, kdyby co tolio se trefilo, učinili neobineškali. S tím —. Datum ve čtvrtek nazejtří. památky sv. Máří Majd. I. b. 1609. (V notulích panských šestých v listu 381.) 7. Vejpis odpovédi od f. Mti Kn. p. arcibiskupa: Slovutné —. Karel —. Pozdravení —. Psaní, kleréz nám v příčině oboření veřejův blíž špitála našeho ve zdi příční pod mostem Pražským dle stížnosti o túž věc vám od úředníkuov úřadu mostu Pražského podané činíte, co by v sobě obsahujíce zavíralo, z přečtení sme porozuměli. I poněvadž jak vy, tak dobře i my k témuž místu právo XIX. Śpildl Kiiżovnikii. — Č. p. 191. a spravedlnost se míti pokládáme a o týž grunt dávní již sporové obapolně trvají, toho podání našeho, které nám, totiž aby některý jistý den, hodina a místo obrány a z obojí strany k vyrozumění i na místě, pokudž možné bude, postavení té věci jislé osoby nařízené byly, před- stíráte, sme nemálo toho povdččni. Ze pak uíz véc pro zachování v tom dobrého sousedství dlouhého odkladu víceji snášeti nemůžemc, žádáme vás, že jisté osoby z prostředka svého, které by se, dá-li P.B., v outerej po památce sv. Anny nejprve příští, jinak dvadcátého osmého dne měsíce července v hodinu osmou polovičního orloje v špitále našem k spatření a uvážení té věci se nalézti daly, voliti budete, kdeż i my také ancb osobně se na- lézti ancb zřízené své komisaře vyslati ncobmeSkáme a pokudz k témuz dui se shotoviti à své vyslané k tomu natiditi moci budete, nadéje sme ty, Ze nás zase tím cas- néji zpraviti ncopominele. S tím milost Buo2í raé s námi býti se všemi. Datum — v pátek po památce sv. Máří Majd. I. 1609. 8. Relací od nás starších mistrův poctivého řemesla a pořádku zednického a kamenického v St. M. Pr. strany spatření klenutí před špitálem i pod špitálem u mostu. L. P. 1609 v pondělí po sv. Anně na poručení p. purkmistra a pánův St. M. Pr. vyšli jsme na vejchoz k spatření dvojího klenutí, první klenutí před špitálem blíž mostu, které z pískového kamene sklenuté jest, na kteréZ rum navezen jest; z kterćhożto ndvozu plac jest prázdnej a nekrytej, na nějž krápěje dešťová se střechy špilála padá a nemaje žádného spádu táž voda táhne se všeckna do téhož klenutí. To vše my bedlivě dle povin- ností naších se vší pilností shlídše a spatrivše tomu jsme vyrozuměli, že témuž klenutí prvnímu touž vodou deštovou se střechy špitála spadající nemalá škoda se děje, takže mezi štukovím vápno vyšepláno a vypláknuto jest a po jedné straně klenutí vyduto a na upadnutí, takže kus toho klenutí zboříti se musí a zebera týž rum znova zase jiný sklenouli a vystavčti a nad klenutím vydlážditi, lak aby spád na témž placu voda míti mohla. Za tím pak klenutím druhé klenutí z vopukového kamene sme spatřili; na kterýmž špitála stavení stojí, v němž dvě latryny skrz též klenutí prolímané sou, aby obě z obou koncův klenutí, jedna při prampouchu písko- vým a druhá v prampouchu, skrze kteréž veliká škoda témuž klenutí jest, takže několik štuk vypadnuto a jiných podle toho mnolio vyšeptáno a spukáno, pročež se musí zase znova jinými vysdzeti a vše dobře vycvikovali a vápnem vobvrhnouti a latryny jinak vopattiti a sdélati, tak aby větší porušení a škoda témuž klenutí sc neddla. Pro lepší důvěření této relací pečeť našeho pořádku větší jsme přitiskli, jiZ jest datum léta a dne, ut supra. Starší: mistři poctivého pořádku zednického a kamenického v St. M. Pr. 25. 1611. — Rukop. c. 64 f. 55. 1. (Od J. Mti p. arcibiskupa Pražského psaní učiněno strany dveří u Épitála. Slovutné a vzáctué poctivosti a nám zvlášič milm pliáteluom pp. purkmistru a radé Star. M. Pr. k dodání. Karcl, z bozí milosti arcibiskup Prazsky —. Pozdravení —. Zpráva nás dochází toho, že byste při dveřích zdi příčné, která se od mostu Pražského k špi- lálu naSemu táhne, pominuljch dnüv o své ujmé dvérc, an na nich znamení erbu mésta va$eho vyrylé se spatiujc, zavésiti porucili, čehož bychom my jistě od vás, aby se nám to tak na protimyslnost díti mělo, nikoli neočekávali, zvláště poněvadž ta věc až dosavad nesrovnalá na odpo- řích zuostává a vy ani ste nás z práva našeho, kteréž my sobě tu míti pokládáme, nevyvedli ani také vaší k ní 

Strana 345
XIN. Śpiłdl Kiiżovniki. — Ć. p. 191. spravedlivosti dostalcèné nepokázali. Pročež vis za to přátelsky žádáme. že se nám v věci k špitálu našemu přináležité, v kterýchž my jako i páni předkové naši v držení zmostáváme, vkládati, jich sobě proli próvu mocně osobovali nebudete a ty dvéře zase odtudž, tak aby vám k tomu jiných prostředkuov požívati potřebí nebylo, vyzdvihnouti poručíte. Neb jestliže by na zavěšení takových dveří pro vyvarování mnohých, které se tu pří- bčhem dějí, nečistoty tak mnoho záleželo, ještě bychom i iny to oparlıli a lakovć dvóre, mohouc jeśtć s týž ná- klad: býti, shotovití dáti neminuli. V tem se ván důvěřu- jeme, že to pro zachování dobrého sousedství naříditi a aby spravedlnost svůj průchod jmíti mohla, k tomu přijítí dopustite. S tím ochrana P. B. rač býti s všemi námi. Datum na Oseku v pátek po památce Naroz. P. M. I. 1611. H. Slovutné a mnoho vzäctné poctivosli pp. purkmistru a radě St. M. Pr. zpráva: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti Vaše Milosti pane purkmistie a páni nám laskavě přízniví: Ráčili jste vám v známost poručiti uvésti psani J. Mii Kn. p. p. Karla, z buożi milosti arcibiskupa Pražského, v němž sobě »UZnost pokládati ráčí, jako by J. M. zavěšením dveří při veřejích zdi příčné, která se od mostu Pražského k špiitálu táhne, něco na protimyslnost diti se mólo. Ze jsme pak ty dveře na zdí naší vlastní zavěsití dali, tu nic všetečně ani komu k jaké nejmenší protimyslnosti od nás piedsevzalo nejni, ale bezelstnou potřebou a opatření gruntův našich obecních, též pro: vyhnuí se budoucímu pokřiku obce k tomu přivedení jsme. Nebo čeleď okol- ních souseduov i jinych ze všech stran, tak dobie i ze Spitóla, spatrujie inisto to otevřené, hrnce, střepy j jiné rozličné neřády a smetí, kteréž by na břehy neścny byli měly, pod špitál a most, obecné metali, nesli a nimi teku zapěňovali, odkudž nemalé nákle u nánosy se narážely a "zdržovaly, takže voda žádného odpadu od mlejnův nad mostem míti nemobla, ale zpótecnim vzhůru dutím se za- stavovala, a kdyby častého nákladu na cizeni a vyklizo- vání našeho nebylo, již bychom s týmiž mlejny k velkému naříkání lidskému stóti a vsiknouti inuseli, aniž se nám vidělo takových dveří zavěšení komu co na urážku neb ublížení býti, poněvadž nám správa a opatrování břehův obecních svěřena jest a ty koliti, rumovati i všelijak opa- trovatí nákladem obcením musíme, abychom i toho místa nečistotami zanešení pretrhnouti a tak ubezpeciti nemóli, aby se žádnému zkrácení nedálo. Zvláště odvedše klíč jeden od týchž dveří J. Mii Kn. ve špitále p. ouředníku, aby jeho nejinak, než jako by to vše olevřeno ostalo, v potřebách svých starobylým způsobem pożivati mohli. Protož V. Mti v náležité uctivosti žádáme, že v ty příčině nás pří J. Mti Kn. laskavé omlnvny vcini:i rätite, aby J. M. toho, což se všech vůbec k dobrému vztahuje a nám k opatrování na místě V. Mtí i vší obce přísluší, těžce nésti a tomu na odpor, zvláště poněvadž se špitálu pohodlí a služebnosti starobylé v nejmenším neubližuje, stavěti, nýbrž příkladem slavných předkuov svých k vzdě- lání obecného dobrého a zvláště mlejnův nad mostem, z nichž i špitálu pohodlí se děje, nápomocen býti ráčil. My na jiném nejsme, nežlí J. M. ve všech slušných pří- činách podle nejvyšší možnosti rádi sloužiti. Vedle toho V. Mtem k laskavé ochraně se poroučejí iiřednící úřadu mostu Pražského. ? 1628 — Listina 1. č. 451/31. My Ferdinand druhý oc oznamujem timto listem všem, že jsme od po- ctivých a nábožných převora a konventu Křižovníkův v XIX. Špitál Ařižovníků. — C. p. 191. 345 s červenou hvězdou řádu sv. Augustina v špilále sv. Fran- tiška v St. M. našem Pražském blíž mostu, věrných našich milých, za to se vší poníženoslí proseni, abychom jim všech a všelijakých milosti, majestátův, privilegií, obda- rování, vejsad, nadání a práv, kteréž sobě od předkův našich, císařův Římských a králův Ceských slavné paměti nadané a slyrzené mají, obzvláštně pak listův a nadání panny Anežky, fundatricis. téhož špitála sv. Františka svaté paměti, též dvouch listův krále Václava, v počtu čtvrtého, jichžto obouch jest dalum a to prvnímu in am- bitu Pragensis ecclesiac pridie idus Februarii a. d. m. ducentesimo tricesimo quinto, a druńćmu in Praga a. d. m. ducentesimo quinquagesimo tercio, octavo idus Aprilis, item listu: krále Ottagara, jehož datum Dragae a. d. m ducentesimo sexagesimo nono, terlio idus Maii, item listu císaře Karla Ctvrtého, jehož datum Pragae a. d. m. tre- centesimo quinquagesimo quinto, dnodecimo kalendas Seplembris, item listu Vaclava, króle Rimsk€ho a Ceskóbo, jehož datum Pragae a. d. m. (recentesimo octuagesimo septimo, dic decimą mensis Januarii, item listu Zikmunda, krále Rímského a Českého, der geben zu der Lippa in Mungern nachChristi geburth vierzelien hundrt und darnach in dem sechsundzweinzigistern Jahren an S. Bricciustag, item dvouch listiv króle Ladislava, jichżto obouch jest datum, a to prvnímu Pragae dic quarta mensis Octobris a. d. m. quadringentesimo qninquagesiino quarlo, a dru- hćmu Vicnnae die quinta decima mensis Novembris a. d. m. cuadringentesimo quinquagesimo quinto. Item třech listüv króle Vladislava, jichżto všech jest datum a to prvnfmu Pragae dic penultima Julii a. d. m. quadringente- simo sepluagesimo quarto, druhému na Budíně v úterý po neděli, jenž slove Oculi, I. b. tisícího pělistého čtr- náctého, a třetímu v Edinburce v pondělí na den sv. Sixta papeže l. b. tisícího pělístého patnáctého. Item listu krále Ludvíka, jenž jest dán na hradě Pražském v neděli postní, jenž slove Lactare I. b. tisícího třimecitmého. A naposledy listu krále Ferdinanda, toho jména prvního, jehož datum na hradě Pražském v pátek po sv. Benediktu l. b. Usícího pětistého sedmmecítmého, milostivě schválití a polvrditi rácili. K jichžto pokorné prosbě naklonční jsouce a vídouce ty lísty, majestáty, privilegia, obdarování, nadání, potyr- zení celé a neporušené být, s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, s radou věrných našich milých, mocí královskou v Cechách nadepsané všecky listy, mujestáty, obdarování, privilegia, nadání a polvrzeni jsme tolikéž schväliti, obnoviti a potvrdui ráčili a tímto listem naším ve všech jejich znění. položení, v punktích, klauzulech a arlykulích, ne jináč než jakobý v tento list míš císařský sloro od slova nadepsány byly. netoliko schvalovati, ob- novovali a potvrzovali, ale takć je, Kiiżovniky, v lom opatrovati ráčíme, aby jejich nynějšího arcibiskupa a ně- kterých předešlých arcibiskupův Pražských za své nejvyšší mistry dobrovolné volení a přijetí nebylo na protržení a stenčení jejich privilegií, svobod, práv a starobylých do- brých zvyklostí, nýbrž budoucně v čas nastávající potřeby aby za nejvyšší mistry s červenou hvězdou osoby hodné, pobožné a příkladné tolíko z sebe a řádu svého bez pře- kážky a odporu všelijakého budoucích arcibiskupův Praž- ských i jiných duchovních vždycky obírati a voliti mohli a moc jmóli. Chtice tomu konečně, aby při tom při všem, což tento náš i svrchupsani listové v sobě obsahují a za- vírají, od jednoho každého člověka jmíni, držáni a nepo- rušitedlně zachování byli bez vaší, dědicův našich a bu- doucích králův Českých i jiných všech lidí všelijaké pře- kážky a odpornosti. Protož přikazujem všem obyvatelům 44 

Strana 346
346 XIX. Spildl Nfizovuikü. — C. p. 191. a poddaným našim ze všech stavův dědičného království našeho Ceského i jiných zemí k němu vlčlených, nynějším i budoucím, věrným našim milým, abyste: svrehupsané KriZovniky s červenou hvězdou, nynější i budoucí, při tomto milostivém obnovení a potvrzení, též opalření na- Sem jměli, drželi a neporušitedlně nyní i na budoucí časy a věčné bez viclijakvch zmatküv a odporností zachovali, Züdnych jim v tom překážek necinice ani komu jinému činiti nedopouštějíce. A to pod uvarováním hněvu a ne- milosti naší císařské, dědicův vašich a budoucích králův Ceskych. Tomu na svědomí pečcf naši císařskou a krá- lovskou k listn tomuto piivésiti jsme rozkázatí ráčili. Dán v městě našem Vídní v pondělí po pamitce sv. Jana Ki. léta od nar. syna b, tisfcího šestistého dvacátého třetího a království našich Rímského čtvrtého, Uherského šestého a Ceského sedmého. Ferdinand. caesarcae maiestatis proprium. © 1648. -— Rezck-Beckovsky 11/. str. . Ta věž [špitální] stála na ostalnim dflu předešlého mostu Pražského, k tomu špitálu přináležejícího, kde nyní téhož špitála díl stavení dáleji z téhož stavení k nynější mo- stecký bráně neb k věží vystupuje a v nem chudí svou obecnou svétnici v dolejśim ponebi maji; nchbof (a sari věž neb brána někdejšího: mostu Pražského, po nómż skrze tu bránu pies řeku Vltavu se jezdilo, spíše nežli Ad mandatum sacrac nynější most vystaven byl, když se starý špitál zbořil a nynější stavěti začal, do toho stavení pojatí byla. Dodatkem: 2). Konce XIII st. Formae Heurici Halici u Tudrv. Nově nalezené rukopisy formulářů (1887) str. 15. č. 23. #2. 1420, 12. bïezna. Rukop. č. 992 f. 105. Nos Ni- colaus, supremus magister. Thomasko prior, Johannes cla- viger, Johannes plebanus s Stephani in Rybniczka, Jo- hannes sacristanus totusque. conventus. fratrum. donius hospitalis s. Francisci in latere pontis Pragensis situali dc regula s. Augustini ordinis Cruciferorum cuui stella tenorc presencium publice recoguoscimus universis et testamur, nos discreto viro Sigisinundo de Ponte institori, civi Maioris Civ. Prag., ct jpsius heredibus in centum el ocluaginla s. gr. cum viginti qualluor gr. bonorum dena- riorum prag. ex causa veri ct iusti debiti nobis et hospi: lali nostro. mutuati. debitorie obligari. Quam pecuniam in evidentem nccessitatem, comodum et ulilitatem | nostri ordinis convertimus de presenti. Ideirco promiltimus pre- sentibus bona nostra fide sinc. dolo mało quolibet manu coniuncta ct indivisa prefato nostro creditori ct ipsius heredibus predictam pecunie sumniam in festo Pentecosten nunc prosime venturo darc ct persolvere pecunia cum parata dilacionc ct occasione Jlangiori qualibet non ob- stante. Quod si non feccrimus, ex tunc statim in crastino XIX. Śpildł Afiżovnikii. - ©. p. 191. post predictum lerminum prefato nostro eredilori cl ipsius heredibus damus virtute presencium plenam et omnimodam facultatem, «quod. predictam. pecunie summi inter ludcos cl Cristianos possit. et. debeat recipere. ct. conquirere nostri et hospitalis nostri. predicti super dampna. Nichilo- minus sepefati nostri creditores poterint virtite presencium homines nostros. censuales et bona hospitalis nostri pre dieti habita et in. futurum habenda, ubicunque locorum inventa cl reperta. fuerint, per se aut cum auxilio quorum- cunque baronum, dominorum, nobilium, officialium, bur- graviorum, bencficiartorum, iudisum et aliorum. hominum in civitatibus, opidis, villis, stratis. inpigterare, arrestare eL captivare ipsaque pignera inter ludceos vel Cristianos obli- gare, vendere, alienarc. eciam si placuerit, pro suc volun latis libito reservare nce tamen ipsa pigncra sic. distiacta debent ipsis quomodolibet decuti. in summa. capitali, scd pocius persolvi cum onmibus dampnis exinde /— perceptis pecunia cum parata. Insuper habcbunt eciam plenam. po- teslateni racione. predicte sumnie. et universorum dampno- rum inde quomodolibet subortorum nos iure spirituali convenire. aggravare ac cxcommunicacionum — sentenciis involvere tam diu, quousque. predicta summa capitali non solutlà ac. dampnis racionabiliter. perceptis ipsis non fucrit satisfactum. — Si autem. predicta inpigneracio et arrestacio per nos aut nostros qualitereunque inpediretar. vcl perhi- berctar, ex tune contra fidem et honorem nos fecisse fa- temur. Eciam nulla iuris accio. canonici. vel civilis aut pri- vilegia ordinis vel iuris nostri nos poterint. quomodolibet adiuvare, quibus omnibus renunceiamus per presentes, Ft quicunque litteram. presentem de scitu, cousensu. ac. bona voluntate. predictorum — nostrorum — creditorum — habuerit, eidem velud ipsis plenum ius compelil el competere «de- bet omuium premissorum. In. horum testimonium et robur sigilla nostra propria, magistri videlicet ct conventus, dc certa omnium nostrum sciencia presentibus sunt. appensa. Datum Prage à. d. m. quadringentesimo. vicesimo | fcria tercia in festo s. Gregorii p. in Quadragesima. 23. 1480, £0. &ervenec.. Zinlé f. I2. Nos magister civium, consules ct scabini Mai. Civ. Pr. presencium per lenorem cunctis innoleseenles referimus, quit discreta Sophia de Tuchlowiez, relicta Jessiconis de Zrnosck, com- parens nostro pleno in consilio — resignavit — suam post mortem decem s. gr. ceusus annui el perpetui in villa Nuczicze dicta per tabulas terre prosciipli iuxta. cla- riorem. declaracionem dictarum tabularum. pauperibus: ad hospitale in latere pontis situatum pro anima sua et snorum predecessorum. — hoc sub cxcepto, quod post mortem antedicte Sophie d. Laurencio sacerdoti de predictis de- cem s. gr. census tenentur alque debent. dare. ct. persol- vere per duas s. gr. dumlaxat ad sex annos continuos. AcL. fer. MII. ante Magdalene u. XXX. 

Strana 347
XXu. Řeka Vltava. — Most Karlův. XXa. Řeka Vltava. — Most Karlův. 347 XXa. Reka Vitava. — Most Karlüv. Clo v bráné mostu Karlova. — Úřad mostský. 5]. 1348, ll. srpna. Au£op. c. 993 f. 177. Me condiciones in thelonei recepcione, prout inferius conti- nent, dc rebus universis in ponle ligneo Pragensi pro recdilicacione pontis lapidei sic observabuntur, que cciam notate sunt in hoc libro a. d. MCCCXLVIII sequenti die post diem b. Laurencii m. Item primo dc unaque ligatura pannorum, que zawm dicitur, ] gr. Item de quolibet stamine pauni, quod educitur, 1 hal. ltem. de quolibet stamine panni mixti sive grisei, quod huc illuc ducitur, I hal. Item de qualibet ligatura, que zawm dicitur, de Golcz scu gallice vcl bavaricalis tele 1 gr. Item de quolibet vase vini bozanici vel rivoli Ш ег. Item de quolibet vasc vini, quod schawernak dicitur, I gr. ltem de quolibet vasc vini elsasensis et Franconi- censis [L gr. item de quolibct vase vini australici 1 gr. Item de quolibet vase medonis Egrensis I gr. ltem de quolibet vase cerevisic marcialis I gr. Item de quolibet vase vini luthmiricensis VI hal. Item de qualibet. lagena vini bozanici, ryvole et scha- wernach, 11 hal. ltem de quolibet ltem de quolibet magno vase olei Il gr. lagena olei Il hal. ]tem de quolibet tunna alecum 11 hal. Item de quolibet ligatura, que zawm dicitur, rerum institalium quarumeunque I gr. Item de quolibet centenario. cupri, stanni et. plumbi, quod huc vel illud ducitur, 1 hal. quolibct centenario cere 1l hal. Item de centum. cutibus magnis boum vel vaccarum I gr. ltem. de quinquaginta cultibus earundem cucium 1 gr. ltem. de unaqueque ligatura, que zawm dicitur, par- varum culicularum et eciam pellicularum quarumeunque I gr. Item de medio zawm dictarum cuticularum seu pelli- cularum VI hal. Item de quartali unius zawm dictarum cuticularum et pellicularum carundem MI hal. Item dc quolibet centenario ligni Hader et puchspan cf talium rerum 1 hal. Item de unoquoque curru salis T gr. Jtem de unoquoque curru ferri | gr. Item de Ист de. quolibet centenario lanc Il hal. Item de quolibet molari, qui per pontem ducitur, V] hal. ltem. de. quolibet curru lapidum, laterum, aiene, ci- menti et argille I hal. ltem. de quolibet. eurru. bladi cuiuscunque grani et de quolibet curru lignorum, truncorum ct carbonum 1 hal. lem emptores et. venditores pecorum de quolibet bove sive. vacca | hal. hem de sex ovibus seu capris | hal. Item de duobus magnis porcis enutritis I hal. Item de sex porcis parvis I hal. ltem quolibet, qui cum rebus suis se per pontem | traherit ad aliam mansionem, 111 gr. | Item de qualibet sponsa matrimonialiter copulata ct per pontem «deducta | gr. Item de usione, quantum drum dicitur, Il gr. 2. 1486. Listina à. 1-4 Regestrum offi- cialium pontis. Officiales pontis Mathias ab Ethiopi- bus, Wenceslaus a coronis ct Mixo pellifex. Notantur distributa pontis seplimanatim a dominica Quasimodo geniti inclusive usque ad dominicam Deus in adiutorium, eciam inclusive, de anno domini M. CCCCXXXVI. Dominica Quasimodo geniti: magistro laxoni carpen- lario XX. [nent-li nic jiného udáno, rozumí se grossos], Martino, notario consilii, XVIII, notario pontis VII, the- loneario pontis VIII, portulano pontis Vl, Nicolao Nos V, vozkovi 1X, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem VI, Marssoni antiquo lI, custodi braseorum 1l, secunda et tercia feriu kolnikóm XIII gr. II hal., eisdem diebus fa- mulis dietariis VIIT gr. VII hal, pro duobus equis emptis ad pontem erga d. Mathiam ab Ethiopibus VIII s. gr., famulo ot uzdy ll, pro quattuor compaginibus quercinis U s. M gr., it. pro uno compagine trimovi XXX, de na- | vigio corundem compaginum II gr. JI hall., naplavici IN; avene pro equis pontis XXV strich. minus quartali per 11 gr. et VI. hall. computando, summa LNXXVIII gr. IN hall., famulis navigantibus de !foholic in Libezic IX, vectoribus rajsam facientibus pro antiquo prám in Holiolic IX, nunccio intranti in Costelecz pro acquirendo censu II, pro quinque milibus clavorum Sindelnych XXII gr. MIU hall, pro LX sexagenis scilindorum I s. 1'/, gr, sepum et smigma 1l, quinta feria et sabbuto kol- nikóm XXVIII, eisdem dicbus famulis dictariis XVII, carpentariis seplimanatim | s. V gr. pavimentariis pontis ! septimanatim XXXIII, skalniku septimanatim X gr. UII hall., Gallo fabro a labore minorum framentorum XI gr. Summa septimane el columpne XVIII s. XIX gr. XII hail. Dominica Misericordia: Jaxoni curpentario XX, no- lario consilii XVIII, notario ponlis VII, portulano pontis | М1, thcloncario pontis FIII, Nicolao Nos V, vozkowi IX, plebano de Alia purte V, porlulano de ibidem Il, Mar- ! ssoni antiquo 1l, custodi braseorum IT, za likoti ke trojim p kolóm LXX, pro fumibus necessariis 1X, tercia, quarta, quinta, sexta ct. sabbato skalnikóm XXXII gr. XII hall., eisdem diebus famulis dictariis XX. gr. X hall, pavimen- laris pontis pro. eisdem dicbus XXXII, carpentariis pro eisdem diebus ] s. ] gr., Gallo fabro a labore minorum | ferratorum. XH, pro uno compagine quercino ] s. gr. Summa septimane VI s. XXVII gr. 1 hall. | Dominica Iubilate: laxoni carpentario XX, notario consilii XVIHl, notario pontis VII, theloncario pontis VIII, | portulano pontis VI, Nicolao Nos V, vozkovi IN, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem 1111, Marssoni anti- (quo, custodi brascorum II. Summa partis seplimane LXXXVI gr. i Summa columpne VII s. LIM gr. IM hall. 44° 

Strana 348
348 XXa. Řeka Vllava. — Most. Karlüv. pro uno ligno quercino k beranu a palecnému kolu XXX, it. pro 1l]I compaginibus quercinis na kole CI, de navi- gio eorundem 1111. it. Durasovi pro aliis quatuor compa: ginibus magnis 1l s. XXVIII gr, secunda feria. famulis dielariis VIIl., carpentariis pro tribus diebus NLVII, sexta feria et sabbato dietariis V, eisdem «dicbus kolnikóm XX, dlazdicóm pontis pro tribus diebus XXI, Gallo fabro a labore minorum ferralorum VII], skalniku septimanatim X, sepum 1 gr. ITI hall. Summa superioris VII s. XLII gr. IL hall. Dominicn Cantale: Jaxoni carpentario XX, notario consilii XVIII, notario pontis Vll, theloneario pontis VIII, porlulano ponlis VI, Nicolao Nos V, vozkovi IN, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem IIIJ, Marssoni an- liquo II, custodi braseorum JI. Summa huius partis LXXXVI gr. Summa columpne IX s. IX gr. III hall. Nunccio intranti in Hoholicz pro aquirendo censu 1], sarratoribus asserum, alias pilafów, VII gr. 1 hall., pro XNII compaginibus magnis mixtis, videlicet quercinis et sosnovÿch, emptis erga Stradalikonem, Ssafrankonem el Ssmardochonem, XI] s. III gr., it. pro uno compagine minori XXXII, de navigio eorundem compaginum XXII, il. de navigio quattuor compaginum circa Durasonem prins emptorum VI gr. NUIT hall., naplavści XI gr. II hall., za vesla IJ, avene pro equis pontis XV strich., '/, per MI gr, J s. H gr.; secundu feria vdlecóm lesu VI gr. I] hall, tercia, quarta et quinta. famulis dictariis XLUI, skalnikóm seplimanatim XII, pavimentariis pontis septi- manatim XL gr. Il hall, sexta feria et sabbato dietariis et kolnfkón XXXVIJ, Gallo fabro a labore (ramentorum XV, X gr. VIII hall., carpentariis septimanatim LXXIII, molendinatori pro ciusdem porcione a Slejferna XXIII). Summa superioris XVII s. NXVIII gr. X hall. Dominica Vocem iucundilalis: Jaxoni carpentario XX, nolario consilii XVIII, notario pontis VII, theloncario pontis VIII, portulano pontis VI, Nicolao Nos V, vozkovi IX, plebano de Alia parte V, portulano ibidem IIl], Mar- ssoni antiquo IT, custodi braseorum I. Summa huius partis LLNXNVI gr. Summa columpne XIX s. LIII gr. X hall. Secunda el Lercia feria famulis dietariis XXVII, eis- dem diebus kolníkóm, za vesla |l, quarta feria famulis dietariis VII, sexta feria et sabbato dictariis XN. gr. VIII hall., diazdjèôm pontis seplimanatin XXXV, carpenlariis septimanatim LXXVII, Gallo fabro a labore ferramentorum X, pro tribus compaginibus jedlovych necessariis k triimóm III s. XXIII gr, it. pro INT compaginibus quercinis JI s. [NI gr., it. pro aliis compaginibus minoribus CV, de na- vigio eorundem compaginum et naplaváci XIII. Summa superioris X s. XXXVI gr. X hall. Dominica Éxaudi: Jaxoni carpentario XX, notario consilii XVIII, notario pontis Vll, theloncario ponUs VIII, portulano pontis VI, Nicolao Nos V, vo/kovj IX, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem 1Jll, Marssoni anti- quo II, custodi braseorum Il, za kadei lll, za $korni vetchí X]I hall, Johanni Halérek pro fumibus uecessarüs XL, dlazditóm pontis septimauatim XXXV], pro cursu necessario de novo disposito XXXVII, za sochory ]l gr. IUI hall, skalníku V] gr. VIÍl hall, sccunda et tercia feria dietariis XIII, quarta el quiuta fer. dietarüs XIII, sexla feria et sabbato eisdem XVIJ] gr. X hall, Galio fabro a labore XIII, carpentariis septimanatin LXXIIII. Summa septimane V s. XLIII gr. VI hall. Summa columpne XVI s. XXI gr. II hall. XXa. Reka Vllava. — Most Karlův. Dominica Spiritus domini: Juxoni carpentario XX, notario consilii XVIII, notario pontis VII, theloneario pontis VIII, portulano pontis VI, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem I], Nicolao Nos V, vozkovi IX, Marssoni ll, custodi braseorum ll, quarta et quinta. feria kolnfkóm XXNT gr. II hall., eisdem diebus famulis dieta: ris [X, sexta feria el sabbato kolnfkóm XII, cisdem diebus dietariis XVI gr. 1 hall, dlaïdièom pontis XXI, skalnfku septimanatim X, carpentariis septimunatim ls. VÍ gr, sepum el capisterium lll, Gallo fabro a la: bore ferramentorum 1X, avene XV str. per II] gr. ct MIL Lail., sumina avene J s. HIE gr. HIE hall. Summa seplimane V s. XXI gr. VIM hall. Dominica Benedicta: laxoni carpentario XX, notario conslii XVIIJ, notario pontis VI], theloneario pontis VIII, portulano pontis VI, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem VI, Nicolao Nos V, vozkovi 1X, Marssoni 1l, custodi braseorum 11. Summa septimane hujus partis LDXXXVI. gr. Sumina columpne VI s. XLVII gr. VIII hall. Secunda, tercia ct quarla feria dietariis XX, eisdem diebus kolufkóm XXIID, sexta ferix et sabbato dietariis XXX, skalníku septimanatim Xl, carpentariis septimanatim 1J s. 1] gr., Gallo fabro X, paviwentariis pontis XXXVI, lapicidis, alias. kamenfkóm XIII, avene pro equis pontis XVII] str. per HU gr. et IX hall., summa LXXXNI gr. VIII ball, molendinatori pro eius porcione a Ślejferna NXIINU. Summa superioris Vl s. XI gr. X hall. Dominica Domine, in tux: Jaxoni. carpentario. XX. notario consilii XVIII; notario pontis VII, theloncario pontis VIII, portulano pontis VI, plebano de Alia parte V, porlulano de ibidem II], Nicolao Nos V, vozkovi 1X. Marssoni ll, custodi braseorum Il, pro cemento necessa- rio ad pontem LXXXIII, carbonum sex sacci, je2to po- dusku leli k beranu, VI, puskaii, jeżlo podu$ku lél, XV, tesikôm kanicne pro quinque diebus XXXV, rotifici za nápravu ct duabus rotis XIX a skalníku septimanatim X, famulis dietariis pro quinque diebus I s. 1 gr, dlazditôm pontis pro eisdem. XXXV gr. Jl hall, Gallo fabro XIII, carpentariis septimanatim l'/o s. VIN gr., le, sedlo na- bedrnie ct stfmenistè pro equis pontis XXXVIII. Summa septimane VII s. XI gr. Il hall. Summa columpne XII s. XXII gr. Xi) hall. Dominica faclus cst: Magistro laxoni carpentario XX, notario consilii XVII], notario pontis VH, (heloneario pontis VIII, portulano pontis Vl, plebano de Alia parte V, porlulano de ibidem 1I]], Nicolao Nos V, vozkovi IX, Marssoni ll, custodi braseorum ll, pro XIII krokví XII, za habiie VM, famulis dielariis septimanatim [| s. XVI gr., carpenlariis pro quinque dicbus l'/, s. TJ gr.. dlazdicóm pontis pro eisdem diebus XXXV, Callo fabro XVII. Summa septimane VJ s. VI] gr. IIIJ. hall. Dominica Respice: Jaxoni carpentarjo NX, notario consilii XVIII, notario ponüs VII, portulano pontis VI. plebano de Alia parte V, portulano de ibidem VI, Nicolao Nos V, vozkovi IX, Marssoni 1l, custodi brascorum II, lheloneariis pontis VIII, diaZdicóm pontis pro duobus diebus XIlll, od sekánie sena na ostrové JX, secunda. lercia, quarta et quinta feria diclariis XXVIIJ, sabbato eisdem dietarjis X, za habiie VU, pro tegulis, lapicidis septimanatim XXXV, carpenlariis seplimanatim LXXXIT, funes et kolomast XI, pro lapide molari XXXII Summa septimaue V s. XXVJI gr. INU hall. Summa columpne XI s. XXXII gr. VIII hall. Dominica Dominus illuminacio: laxoni carpentario XX gr, nolario consilii XVIII, notario pontis Vl, thelo- 

Strana 349
XXa. Řeka Vltava. — Most Karlův. veario pontis VIII, portulano pontis VI, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem ITIT, Nicolao Nos V, vozkovi TX, Marssoni II, custodi braseorum 1], avene XIII str., minus quartali, pro IMI gr. II hall. computando, summa avene ] s. JI hall, clavuli necessarii I gr. 11 hall, famulis dietariis pro quinque diebus XLII, curpentariis pro eisdem diebus ] s. 1 gr., lapicidis gro cisdem diebus XXVIII, molendinatori pro eius porcione a àlajferna XXITII. Summa septimane V s. ]] gv. VI hall. Dominica Exaudi: laxoni carpentario XX, notario consilii VIII, notario pontis VII, theloneario pontis VIJJ, portulano pontis VI, plebauo de Alia parte V, portulano de ibidem IIII, Nicolao Nos V, vozkovi IX, Marssoni Il, custodi braseorum ll, od sekánie luk v Hluboérpiech I s. VI gr., famulis dietarüs septinianatim LXXXV gr., carpen- tariis septimanalim LXNXVTI, skalnfku VI, lapicidis septi- manatim XXXV gr. Summa septimane V] s. 1llJ gr. Summa columpne XI s. VI gr. VI hall. Dominica Dominus fortitudo: laxoni carpentario XX, netario consilii XVIII, uotario pontis VII, theloneario pontis VII, portulano pontis VJ, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem IIH, Nicolao Nos V, vozkovi JX, custodi braseorum 11, Marssoni antiquo Il, avene V str. pro UII gr. et IT hall., summa avene XX gr. X hall., se- cunda, tercia, quarta et quinta dielariis XXVTI gr. II hall, sexi. feria et sabbato. dielariis XI gr. 11 hall, lapicidis pro quinque dicbus XXXV, curpentariis duobus septima- natim XXXVI, skalniku septimanalim X, Gallo fabro X. Summa septimane 111 s. LVI gr. XII. hall. Dominica Omnes genles: laxoni carpentario XX, nolario consilii. XVIII, notario pontis VII, theloneario pontis VIII, portulano poulis Vl, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem II, Nicolao Nos V, vozkosi IX, Marssoni IJ, custodi braseorum 11, rotifici a labore HII rotarum. XXVI], secunda et tercia feria dietwiis VIII, quinta, sexta. et sabbato dietariis XII, skalniku septima- naüm X, famulis cum argilla circa stubam molendini la- borantibus XXV, Gallo fabro u labore ferramentorum XX, avene VI str. per lll gr. et Vll hal, summa avene XXVIII Summa sepltimanc HT s. XXXVIII gr. Summa columpne VI s. XXXHII gr. XI hall. Dominica Suscepimus deum: laxoni carpentario XX, notario consilii XVIIT, notario pontis VII, theloncariis pontis VIII, portulano pontis Vl, plebano de Alia parte V, portulano dc ibidem 1I, Nicolao Nos V, vozkovi IX, Marssoni II, custodi braseorum 11, hlyńixóm stube XVI, pro XXIX s. scilindorum per ! gr. eL 1E hall. computando summa XXXII gr. |f hall, messoribus avene XV in Radlicz per | gr. et 1! hall, summa XVII gr. II hal, avene XII str. per V gr., summa ] s.. secunda et terccia feria beraníkóm XXVIII, eisdem diebus dietariis XIII gr. VI hall, quinta, sexta et sabbalo beranfkóm L gr. II hal.., skalnfku septimanatim X, Gallo fabro VII, carpentariis septimanatim I s. V] gr., molendinatori pro eius porcionc a Ślajferna XXII. Summa septimane VI s. NLIX gr. Ii hall. Dominica Ecce deus: Taxoni carpentario XX, votario consilii XVIII, nolario pontis VII, theloneariis pootis VIII, portulano pontis VI, plebano de Alia parte V, portulogo de ibidem III, Nicolao Nos V, vozkovi IX, Marssoni II, custodi braseorum ]], za lati a za kdec X]I, rola neces- saria II, hlínákóm XIII. Summa septimane huius partis ] s. LV gr. Summa columpne VII s. XLII gr. IM h. XXa. Reka Vilava. — Most Karlův. 349 Secunda et tercia feria dietariis XV, quarta el quinta feria eisdem. XV], sabbato die eisdem XIII gr. VI hall, skalníku septimanatim X, messoribus avene VIIT, Johanui Haléfek pro funibus necessariis Xll, carpentariis X XXII, Gallo fabro VI. Summa superioris | s. LII gr. VI h. Dominica Dum clamarem: laxoui carpentario XX, notario consilii XVIII, notario pontis Vll, theloneario pontis VIII, portulano pontis Vl, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem ]lI], Nicolao Nos V, vozkovi IX, Marssoni |l, custodi braseorum Il, secunda et tercia feria beraníkóm XXXII, lapicide dietario III, a labore fornacis circa molendinum et aliorum ibidem necessoriorum XL, quinta feria beraníkóm XVI, sexta feria et sabbato eisdem XXXVI, trituratoribus avene X gr. VII h, skalnfku septima- nali X, carpentariis septimanatim LIII, Gallo fabro XI, Wenceslao Holec pro cemento necessario XXVIII, Sspal- koni molendinatori subarraverunt pro area molendini ab eodem empta cum pertinenciis I] s. Summa septimane VII s. XXV gr. VII h. Summa columpne NIX s. XVII gr. XIII h. Dominica Deus in loco: Jaxoni carpentario XX, no- tario consilii XVIII. notario pontis VII, theloneario pontis VH, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem IIIT, portulano pontis VI, Nicolao Nos V, vozkovi IX, Marssoni M, custodi braseorum Il, pro scillindris necessariis ad stubam molendini XX, secunda, tercia, quarta et quinta feria kolnfkóm XV, sabbato beranikóm XVII gr. VII h., eisdem diebus famulis laborantibus necessaria ad obstacu- lum pontis Vll, funes et sepum 1ll, carpentariis septima- natim LXXH, skalníkóm duobus XV] gr. Vl h., dladici dietario II, hlínákovi V. Summa septimane lll s. XXIII gr. XIII h. Dominica Deus in adiutorium: laxoni carpentario XX, notario consilii XVIII, notario pontis VU, theloneario pontis VII, portulano pontis Vl, plebano de Alia parte V, portulano de ibidem LIT, Nicolao Nos V, vozkovi TX, Marssoni TI, custodi braseorum 11. Summa septimane huius purtis LXXXVI gr. Summa columpne V s. XLIX gr. XII h. Arene pro equis pontis V str. per llll gr. et JH h., * summa XXI gr. II h., frena, Me ct nabedrnie pro equis pontis opsielkovi solutis XIll, secunda et tercia feria bc- ranfkôm XXVII gr. VI h., famulis dietariis ducentibus la- pides ad obstaculum VII gr. X h., it. aliis dictariis pro eisdem diebus ]Ilf, quinta et sexta feria dietariis XXIX, skalníku septimanatim XI, Johanni llaléíck pro funibus necessariis Xlll, famulis cum argilla laborantibus in domo Saxonum septimanatim XXXII, Gallo fabro a labore ferra- mentorum XIII, quarta et quinla feria beranfkóm XXXT], eisdem diebus famulis ducentibus lapides ad obstaculum VID gr. X h. Summa superioris 11H s. T gr. Summa universalis omnium distributorum de proven- libus pontis Pragensis a dominica Quasimodo geniti usque ad dominicam Deus in adiutorium CT, s. XXVIIT gr. X hall. Notantur percepta poutis seplimanatim, videlicet thelonei, molendini, ssleyfeync, censuum nec non aliorum proventuum provenieneium cl speclaneiuu ac pontem Pragensem) incipiendo a dominica Quasimodo ge- niti inclusive usque ad dominicam Deus in adiutorium anni d. m. CCCCXXXVI. Dominica Quasimodo geniti: 'Uheloneum de magna pixide pontis III s. II gr., theloncum de parva pixide | pontis XVI gr.. theloneum de Alia parte XXXIX gr., a 

Strana 350
350 XXa. Řeka Vltava. —- Most Karlův. Sleyferna, quam convenit Johannes cultellifaber cum sociis, XXIII gr, dc molendino sub ponte II s, a Waczkone theloneario de Modrzano perceperunt a convencione eius- dem thelonei pro termino primo VII s. XXX gr. Summa dominice XIII s. LI gr. Dominica Misericordia: Theloneum dc m. pixide p. l s. XX gr, de parva pixide X gr., theloneum de Alia parle XXV gr. a 3lejferna predicta XXIIII gr., de mo- lendino sub ponte l'/, s. l gr. Summa dominice ]lll s. XLVIII gr. Suinma columpne XVIII s. XXXIX gr. Dominica Jubilate: Theloneum de m. pixide 1l'/, s., de parva p. XV gr. de Alia parte XXXII gr, a Jo- hanne cultellifabro de convencione Slejferne XXIII gr., de molendino sub ponte l s. IIl gr, census“de Hlubo- czerp pro termino s. Georgii | s., census de Poczernicz pro termino eodem ll s. VI gr., census de Modrzano l'/a s. VII h., a molendinatore penes Coslclecz ct d. Ni- colao de 'l'ulianecz depericrunt. Summa dominice IX s. IX gr. VII. h. Dominica Cantate: Theloneum de magna pixide LXXXII gr. th. de parva p. VIII, th. de Alia parte XII gr. VIL h., aJohanne cultellifabro de convencione Slejferne XXIII gr., de molendino sub ponte 1'/y 5. V gr, pro navj quam vendiderunt de Hoholicz d. Johanni Welwar lI s. Sumina dominice V s. XL] gr. VII h. Summa columpne XIII! s. LI gr. Dominica Vocem iucunditatis: Theloneum de magna pixide 1 s. II] gr, th. de parva p. VIII gr, th. de alia parte XV, a Johanne cultellifabro de convencione Slejferne XXII gr, de molendino sub ponte 1 s. L gr. Summa dominice MIL s. XL gr. Dominica Exaudi: Tlicloneum de magna pixide 1 s. J. gr, th. de parva p. VIII gr., th. de Alia parte Xl gr., a Johanne c. de conv. 3lajferne XXIII gr., de molendino s. p. LXXXVIII gr. Summa dominice Ill] s. ] gr. Dominica Spiritus domini: Theloneum de m. pixide LXXXIIHI gr., th. de parva p. VI gr., th. de Parva parte XV gr, a Johanne c. de conv. s. XXIIII gr., de molen- dino s. p. l'/ s, a Waczkonc thelonei Modrzanensis conventore perceperunt pro Quatluor temporibus circa festum Trinitalis VIT s. XXX gr. Summa dominice XI s. IX gr. Summa columpne XIX s. L gr. Dominica Benedicta: Theloneum de nui. pixide ll s., th. de parva p. XII gr., th. de Alia parte XIX gr, a Johanne c. de conv. 5. XXIII gr., de molendino s. p. LXXII gr. Summa dominice II s. VII gr. Dominica Domine. in tua: Theloncum de m. pixide WI s. XIl gr, th. de p. p. XHII gr, th. dc Alia partc XIII gr., a Johanne c. d. conv. 3. XXIIIT gr., de molen- dino s. p. LXXIIII gr. Summa dominice V s. XXVIII gr. Dominica lactus est: "Theloneun d. m. p. | s. XVII gr., th. de p. p.* XII gr., th. de Alia parte XXVII gr, a Johanne c. de conv. 8. XXII gr. (deperierunt propter inundacionem), de molendino s. p. XXXIII gr. Summa d. 1j s. LIII gr. Summa columpne XII s. XXIX gr. Dominica Respice: Theloneum de m.p. Jls. Xl gr., : th. de p. p. XUII gr., th. de Alia parle XXXI gr., a Johanne c.-'de conv. 3$. XXIII (deperientur propter priora), de molendino s. p. XLV gr. Summa d. IUI s. V] gr. AXXa. Reka Vllava. — Most Karlův. Dominica Dominus illuninacio: Theloneum de m. p. )] s XLI gr, th. de p. p. VIII gr, th. de Alia parte XXII gr, a Johunne c. de conv. $. XXIII gr., de mo- lendino s. p. I s. IIl gr. Summa d. TIL s. XXXVIII gr. | Dominica Exaudi: Theloneum de m. p. ll s. 1 gr., th. de p. p. X gr, th. de Alia parte XIII gr, a Johanne { € d. conv, 8. XXIIII gr, de molendino s. p. l'/, s. gr. Summa d. IT s. XXI gr. i Dominica Dominus fortitudo: "heloneum de m. p. 1 s. XXXII gr., th. de p. p. VU gr., th. de Alia parte XXIII gr, a Johanne c. XXIII gr, de molendino s. p. I s. XXX gr. I Summa d. III s. I pr. i Dominica Omnes gentes: Theloncum de m. p. 1 s. XXX gr, th. de p. p. V gr, th. de Alia p. XX gr, a Johanne c. de conv. $. XXIIII gr., de molendino s. p. ls. LV gr. Summa d. IJI] s. XII. gr. Dominica Suscepimus deum: Tlheloncum de m. p. ll s, th. de p. p. XI gr., th. de Alia parte XXVII gr., ! a Johanne c. de conv. s. XXIIII gr., de molendino s. p. + s. XL gr. Summa d. V s. XLI gr. | Summa columpne XI! s. LJ gr. ' Dominica Ecce deus: Theloneum de m. p. ll s. XX gr., tb. de p. p. XXVII gr, a Johanne c. a Slejferna XXII gr, de inolendino s. p. I s. LV]I gr, theloneum dc Alia parte XXI gr. Somma d. V] s. XXIX. gr. Dominica Dum clamarem: Theloneum de m. p. l s. XXI gr, th. de p. p. XIII gr., th. de Alia parte XV gr., a Johanne c de conv. 3. XXII gr., de molendino s. p. HI s. XL gr. Summa d. V s. LII gr. ; Dominica Deus in loco: Thelonceum de m. p. JI s. p XXXV gr., th. de p. p. XXXI gr., th. de Alia parte XXXV] gr, a Johanne c. de conv. $. XXIII gr., de molendino s. p. JTII s. V. gr. Summa d. VIII s. XII gr. Summa columpne XX s. XXNII gr. Dominica Deus in adiutorium: "'heloneum de m. p. Jl s. XLI gr, th. de p. p. XXI gr, th. de Alia partc XXIH gr, a Johanne c. de conv. &. XXIIII gr., de mo- lendino s. p. Ill s. XV gr. Summa d. VII s. Il] gr. Summa universalis perceptorum proveniencium ad poutem Pragensem a dominica Quasimodo genili usque ad dominicam Deus in adiutorum CXIX s. XXV gr. 3. 1459, 22. ledna. Rukop. č. 3 f. 48. (List krále Jiřího, jenž dává a připojuje mocně clo v celnici na mostě měšťanům Star, M. Pr. se všemi jeho užitky a pří- slušnostmi.) Jiří, boží milostí král Ceský — k věčné pa- méti. Ustavièné myslime, kterakÿm velebnosti naSie obda- rovdnim nejjasnějšíc Město Většic Pražské, světlo a slavný j mést královstvie Ceského priklad, poetili bychme, pri&lo jest v mysl nasi, aby braniw cla u mostu potěšeno bylo, v jehožto pěkném a znamenitém diele raduje se a jehożto méStany takového dicla stavenie a vod tckutie a nn hory zdravé pohledénic obveseluje, aby také požitek měšec naplnil. Protoz znamenavàe ustaviéné a neproměné služby a celi vieru i otplaty cti hodných, poctivých purgmistra, konšelův, přísežných, měšťan i v8ie obce Vetsicho Mista našeho Pražského, věrných našich milych, ne skrze omyl a neopatrné, ale s rozmyslem, s zdrav pinuov a věrných | našich radi, z jistého našeho vědomie. mocí kriilovsku clo nase, kterézlo v celnici slavného mostu Pražského 

Strana 351
XXa. Řeka Vllava. — Most karlüv. obyčejně se klade anebo dává, se všemi jeho użitky, po- żitky, břemeny, přidržnoslmi a příslušenstvími jim méstu- nóm a obyvatelóm dali jsme a připojili, dáváme a připo- jójem, i vččnými časy řečené clo ze zboží vezených ancbo nesenych od starodivna platili obycejnć, bróti, upominati a jeho užívati i k užitkóm potřebným moslu j mósta na- lożiti, i tiemto listem: milostivě dáváme chlicce tomu, aby tak velikého diela divné zděláínie pěkné města okázanic dobré hospodáře nalezlo, jenž by jeho smutné obořenic rádi opatrovati mohli. Protož žádnému z lidí nebuď slušné tento list našeho dánie, štědroty a vuole ru&iti aneb jemu smělostí všelečný kterakkoli otpieratí, ač by našeho hněvu velmi těžkého a pokuty podle vuole uložené pilněji chtěli se uvarovati. Toho na svédomic —. Datum Pragac dic XXIL Januarii a. MCCCCLIX. 4. 1476. — Rukop. &. 3 f. 31. 1. В. tisícého Ciyiistého sedmdesátého Sestého a prvnější léta před (fm zběhlá na mostě Pražském límto obyčejem clo bráno jest podle obyčeje: Nejprvé kdož by vezl obilé do Prahy, jakožto žito, pšenici, oves, ječmen, na prodaj, tehdy zase z města jeda dej do celnice Ill peníze ze &tyf koní, ale ze tří koní V hl. a lo nevcze-li nie. Pakli by co z mésla vezl, ja- kožto nejvíc pivo z města vozí sedláci, vezc-li jeden včrtel, víc nedá než IIl peníze. Veze-li pak dva včriele, daj I peníze. Pakli (ži včrtele, duj V penčz. Pakli étyry vórtele, daj VI pendz. Pakii pét, tehdy jeden groš. Item veze-li kdo do Prahy přes most hrách, semenec nebo jáhly na prodaj, tehdy nechej základu v celnici a zase jeda dej právo od koní z každého koně !/s groše, jestliže nic z mósta neveze. Pakli veze co z mósta, tehdy právo, clo: koňské prvnější dej předse a to jestli hrachu za kopu nebo víc. A z toho pak, co ven veze, dej clo, jako na lo záleží, léž jako by do města vezl. Ист vezli by kdo do města víno odkud od jiného města, tehdy nechej základu v celnici a s tím vínem do Tejna jed a tam z Tejna vezma cejeh tepruov na mostě cli: najprv clo právo konské ]] gr. daj a z svidnického l gr. a z zitavského Jl gr. a tak dále až do největšího sudu. Pakli opèt co zase veze z mésla ven, 1& clo jako do mésta. Item veze-li kdo, buď soused nebo neusedlý, víno, koupě je na Malé Straně. tehdy dej ze čtvrtce TIII peníze a z puol věrtele VIII penóz a z vertele XVI a tak až do největšího sudu, kolik věrteluov drží etc. Tehdy ty po- níze mají na dvé rozděleny býti: polovice do obecné pušky a druhá polovice králi do ungeltu. Též také cií se, když po vínu sbírání Novomčěsiští sobě víno vezou anebo jiní podruzí zdejší i Novoměstští i také sousedé zdejší, když by víno kupované z jiných vinic, nežli z svých, vezli přes most, tehdy též z čtvrtce III] p. ete. ut supra. Pakli kdo z města víno veze, zjednaje cejch z Tejna, též rovně clí, kdyZ do mésta vezl by. Med. ltem veze-li kdo med chebskÿ neb jakykolivék do Prahy přes most, nechej základu v celnici a med do Tejna vez a přinesa cejch celným daj právo z koní dva groše a z každého sudce II p. Pakli by v tůnách med kladený nebo lity byl, tehdy též z každé tiny Il p. Jestliže pak v kbelcích, tehdy právo z koní toliko. Malvazí. Ttem od malvazí z každé laky !/, groše, od vlaského z každé laky 11 peníze, od zemského vína z laky nic než právo od koní vždy z každého vína. Suol misenska. Item od solných vozuov béře se po šesti groších a cejch z Tejna. Item od koží velikých ро I halefi, ale od kopy malych '/, gr. lus equorum k tomu. XXa. Reka Vllava — Most Karlüv. 351 Item kożeluzi zdejší i hosté jednostejně clc. Item od mazaneho hřbetu | hal., z malych mazanych koží též z kopy puol groše, od vazu tóż. Tem od /ablek a hrusek dáví se právo koňské neb clo. Ale od vlaskych ofechuov cejch z Tejna, právo z koni k tomu. Item ой геи, ой barvy z každé tůny Il peníze, cejch, ius eguorum k tomu. Item od koudele konopné toliko právo z koní, pakli len jes', tehdy ccjch z Tejna a z každého cejchu 1I pc- nize, ins equorum k tomu. Item když vezu ryby suché do Prahy, toliko právo z koní, cejeh; pakli v tůnách ryby vezu, cejch, ius cquo- rum, z tůny Il peníze. ltem od pláten cejch a z každého kusu bíleného JI peníze a z režného I peníz a právo koňské k tomu. Item vcze-li kdo suksa do Prahy pres most, cejch z Tejna a z každého postavu barveného dva peníze a z šerého | peníz, ius equorum k tomu. TéZ také kdozkoli, buď soused nebo podruh, na jarmark veze sukno přes most, týmž obyčejem cli, jako svrchu psáno. ltem když kramářky kam na jarmark jedí nebo jini obchodníci, tehdy právo z koní forman daj a z sudův, jakž se vidí, tak se béře, větčí-li věc viec, menší-li, méň. Ale od truhly ] gr. Item kožísnící domác( i hosté na jarmark jedoucc, z každé své truhly l gr. dá a forman právo koňské k tomu daj. Hem od vozu moukv, kdyż.vezou, privo z konf toliko daj a to jestli je za kopu nebo víc. Mem od pasifskÿch Iruhlic po II penězích, ius cquorum k tomu a z soudkuov malych též po II penězích, ale z větších po I gr. nebo jakž vidí. Item veze-li kdo do Prahy kosy nebo sspy nebo z města též, tehdy z každé kopy kos nebo srpuov dd 11 peníze a právo z koní. Též také z klobúkuov, když by jich bylo mnoho. Poveze-li kdo železo berounské nebo jakéž kolivčk „U jiné, kteréž se na c[entnýře] neprodává, buď ho málo nebo mnoho, právo dej z koní toliko. Bude-li pak žďárské nebo jiné, kteréž na c[entnyre] vá2í( sc, i k těm všecky podobné věci nebo j harasy, kmenty, krámské rozličné věci, ly se všecky na c[entnýře] kladú, tebdy pfines z Tejna cejch a z každého c[cninyie] Il penize a ius equorum. Pakli zasc veze [ven] také věci k těm podobné, též cli, jako do města. Ttem od sejra, másla právo od koní dá, více nic. Item od pánve pivovárské, jestli mosazná, od ni 11 groše, ius eguorum k tomu. Pakli železná jest nebo jaká malá, tehdy ius eguorum předse, jakž vidíš. Item od každého c[entnyte] vI;y II peníze a od koní právo k tomu a cejch z Tejna. Ttem od fortele barchantov II gr., k tomu koňské clo a cejch z Tejna. Item od strychu chmele 1 hl. a jestli ho za kopu nebo víc, ius cguorum. Pakli sousedé Staroměstští z svých chmelnic domvov vezou, tehdy nic dáti nemají, ale Novo- městští platí jako hosté. Item od s/ojífuov cejch z Tejna a końskć clo, kdyż na voze; pakli na koni nese kdo v uzle Żlojife, cejch z Tejna a Ill peníze. Item když ženu dobylck přes most do Prahy, tehdy od krávy a od vola 1 hl, ale od bejka nic Ale od ovcí a skopcuov od čtvera, i koz, I peníz, ale od beranuov a kozluov nic. 

Strana 352
3592 XXa. Reka Vitava. — Most Karliw. Item z každého konč v nově jinde a přes most když bo vedou hal. má dáti. ltem od kar sedlských, když dvěma koňmi táhne, U peníze, ale od domácich těch hřmotných I halíi. Itetn od Zermovn here se 1 gr. ltem od stukovi, kamení, z vozu II peníze, když z najmu veze. Item soused maje své konè a k své potrebé kdınen veza, nic nedá, novoinčstský jako staroměstský, | Hlínu též. Pakli z nájmu komu kámen nebo hlínu veze, od vozu 1 halíř dá. Item zemané k svým potřebám vezouce rozličné věci, buď do Prahy nebo ven, nic nedávají. Pakli vezú na pro- daj, tehdy platí jako jiní lidé. Item od syb živých právo nebo clo koňské dávají, když by na voze za kopu jich byli nebo víc. liem šrotéři nebo i sousedé, majíce své koně, když z nájmu veze na Malú Stranu neb kamżkoli pivo, z kaz- cého vértele dávají peníz. Též i Košiřští i Smíchovští i Pohoialci. Pakli by zdejší soused chtěl kam jinam pivo staré nebo jiné vézti do jiného města; plat jako jiní for- mané plati. Item od starého piva, když pryč je vezou přes most, tehdy dávají clo koňské II gr. a od svidnického groš a od zitavského dva gr. Ale šrotéři když pivo vezou staré přes most na Malú Stranu: nebo na Hradčany, dá- vajf z svidnického I gr. a z žitavského dva groše, ale od každého jejich cla vracuje se jim osmy peníz zasc. Item kdyż by peří vezli do města nebo z města, tehdy cejch z Tejna a z každého cejchu Il peníze dá a clo kóńskć k tomu. Jtem kdyZ vezou Jirmce, necky, misy, tehdy dej II peníze, nic víc, a to protože musí něco na rynku trZného dáti. ltem veze-li kdo do Prahy drva na proda), z nich dej dva peníze. lem když kdo z nájmu veze komu seno, dej od vozu dva peníze. Pakli soused staroměstský sobě svými końmi veze, nic nedá, ale novoměstský dá dva peníze. Od Zyćś léž rovně clí se. lem když vezou lelala na voze a bylo by jich za kopu, tehdy ius equerum II gr. Pakli na kárách nebo dvěma koňmi vezou a jest jich za kopu, ius equorum 1 gr. ltem když prostičnou suol vezou, tehdy, buď jí plný vuoz proslic nebo dvé prostice, dávajf z toho llll gr. Pakli by z města vezli suol v proslicech, tehdy clo z konf IL gr. a z każdć proslice I peniz a to kdy na prodaj veze a jest ji za kopu vel ultra. ltem kdy v su- dech suol vezou, tehdy ius equorum dávají a z každého věrtelového sudu !/; gr. a z svidnického I gr. a lak dále. Jtem když semena cibulnd vezou do města, tehdy clo koňské a cejch z Tejna dávají. v Praze koupeného i neb na něm sedí, I Též když i jiná semena vezou, kdyby ho bylo mnoho věrtelnov, za kopu krom cejchu. Дет kdyby vezli z města Prahy olej v tůnách nebo ryby, buď na prodaj nebo sobě, tehdy II peníze z tüny a ins equorum bez cejchu. Jem od vína židovského i od dobytku jich to zpro- pití celných. It. od každého c[entnyic] perí lll gr. m. a cejch z Tejna. Jt. od stěhování všelikého, to jest celným zpropití. It. každý Zid od vola po penëzy a od krávy též a od telete, skopce, vovce, kozy etc. po | hal. It. każdy Žid, kterýž odjinud do Prahy jde nebo na voze se veze, daj dva peníze. Pakli na koni jede, dej p&t pen&z a to jest celnym. It. od zvonu koupeného, když vezou jej přes XXa. Reka Vltava. — Most Karlův. most, to jest celnym zpropili. města aneb ven vezou. [K tomu dodáno:] XX d. cinf [Il gr. minus | d.. XXX d. HII gr. Hl d., XL d. V gr. V d, L d. VII gr. 1d. LX d. VIII gr. HI d., LXX d. X gr, LXXX d, XI gr. Hl d, LXXXX d. XIII. gr. minus | di, С 4. ХИП gr. Il d, CC d. XXVII gr. Jl. d., CCC d. XLIH gr. minus I d. A votruby, popel, droZdí vinopalské a voSti&té, od truhly, necky, tešeta, to jest vše celných zpropiti, Od vozu železa jakéhožkoliv cejch z Tejna přines a sedm gr. (ži peníze vše míš. k tomu daj. Od káry železa cejch z Tejna a Il gr., od káry soli míšenské II gr. a cejch. Uhlíři pak po HII hal. z koně v pondělí, v outery, v středu, ve čtvrtek dopoledne, ale ve clvrtek odpoledne, v pátek, v sobotu po 1 hal. dávají z konč. Od védra vína, jako od centuyiuo bez cejchu. Od sudu vína domácího a domácí 1 gr. Ale od prespolného ius equorum a II gr. k tomu od sudu, tím zpuosobem přespolní cliti mají. Od kamene žernového 1 gr. Rezník když dobytek veze, !/; gr. z koně, z palfku suchejch ryb ll gr. ius equorum & cejch. Od sudu freiberskyho piva cejch z Tejna a JI gr. a jus equorum. Tolikeż i od hoikého, kdyZ pies pole sc veze. Od polousudí kloboukuov cejch 1l gr. a ius equorum. Z hladových husí ze dvouch I hal., ale z krmných z jedny 1 hal. Z truhlic plátna po V, po VI gr. i vejš, jakž která jest, a ius eguorum k tomu. Vezl-li by kdo z města votruby a bylo jich VIII, X cte. strychuov, ius equorum toliko po VI] hal. z koně. Od truhlice roušek 1I'/, gv. €. Od rejnského vína soudku cejch z Tejna JI gr. a ius equorum k (ou. a. 1636, 22. července. Rukop. č. 3 f. 39. (Instruccio anebo zpráva, klerak by se měli celní zacho- vávati při vybírání cla při mostu Pražském v celnici.) Item vždycky jeden celný na věží má léhali své čtyři nedéie plné. A ten, jakž ráno vstane, nikam jinam z té věže nemá choditi, než hned upřímě do úřadu a z toho prve nevycházeti, leč dvě hodině před polednem. A druhý celný, kterýž doma v těch čtyřech nedělích léhá, jakž by mohlo po lektuře býti, hned také aby se v úřadě najíti Též i z pánví, když do dal. A tu pospolu jsouce pilně cla vybírati mají, jeden druhému pomáhaje, toho šetříce všemi obyčeji, aby obecni dobre jich nepilnosti neschizclo. A první, totiž ten, kterýž na věží léhá, když by již k obědu šel, má vorloj vobrátiti. A v té jedné celé liodiné najeda se aby zase do úřadu přišel a druhý, totižlo ten, kterému se ten čas doma léhati dostane, když se první od jídla navrátí, má také, obrátíc orloj, domuov k obédu jiti. A též také po- jedńc zase do úřadu v hodině plné se navrat. A tak již potom tu spolu aby trvali v úřadě aż do hodiny XXII. A když by se jiż cas ten pribliżoval, tehda opět ten, kterýž na věži léhi, má k večeři jíti a též v hodině, jakž i od obědu, má se zase do úřadu návrátiti. A druhej také též aby šel k veceři, když by se již první zase do- muov navrátil. Coż se pak obsilek anebo vybírání úrokuov dotýče, to tomu spravovati náleží, kterýž by na ten čas doma léhal. A když páni úředníci v úřadě sedí, tehdy ten, kterýž nu věži líhá, lidi pred né do dradu pou&iéu ша а druhÿ nu cle sedéti a je vybírati. A tak ten pořádek 

Strana 353
XXa. Reka Vilava. — Mosl Karlův. mezi sebou vždycky aby zachovávali, jakž jesti jim již nahoře vyměřeno. Jestliže by pak kterému z týchž celných potřeba ně- jaká pilná a znamenilá naslávala, pro kterúžto by odjfti musil, tehdy ten jistý má se pśnuom ufednikuom opovć- diti a Jim příčinu toho svého odchodu oznámili i také za to jich żńdati, aby jemu na hodinu ancbo na dvć pro túž příčinu odjíti dopustili anebo jakž by toho táž třeba ukazovala. Než svévolně a bez příčiny hodné z nich nikam z celnice odchäüzeli nemá. A jestli že by pak již s povolením pánuov úředníkův odešel, tehdy pii druhém aby byl hospodář z celnice nebo hospodyně, tak aby vždycky se dvčma při vybírání cla dostalo býti. Actum sabbato die Mariae Magd. a. 1536. 6. 1587. 21. října. Tamlez f. 40 a rukop. &. 42 [. 2. (Regimen anebo zpráva vydaní třetímu služebníku v celnici, jak by se při věcech jemu náležejících chovati jmól.) Item předkem což se vobilí dotýče, při tom péči aby obzvláštní jměl a při vyměřování i také prodaji la- kového vobilí aby přítomen býval, registra: obzvlištní k tomu zřízená maje, do kterýchž by sobě poznamenával, co by a jak mnoholi kteréhokoli obilí odměřeno bylo a potom zase komu by prodáno bylo a po čem i také kterého času to by se dálo, pro zprávu i také budoucí pamět toho. A tím zpvosobem aby se choval při vymě- řování ovsa a což by ho koli koupeno ancbo zasc pro potřeby obecné vydáno bylo a ztráveno, to vše aby sobě v registřích svých poznamenával. Item druhé, při kupování dříví a zvláště kteréž by ku pile náleželo, aby býval. A kolik by koli voruov a v každém voru kolik dřev a zač by koupeno bylo a kterého času neb roku, to aby sobě zapsal. A též jaký by počet prken z těch vorův koupených vyřezán byl ancb komu by co prodáno bylo, to vše aby sobě pilně v registřích k tomu zřízených poznamenával. A když by koli pila mól prodivati prkna, k tomu aby býval po- volán. A każdy den ráno aneb o polední aby se u pi- laře zastavil. Item třetí, při příjmu prachuov i také prodaji aby vždycky přítomen býval, též v registra sobě pilně pozna- men;:ivaje, co by koli ho buď přijato aneb prodáno bylo a po čem, den a rok sobě poznamenávaje. Nem čtvrté, když by koli díla obecná nastala a dělníci že by držání byli, tehdy hospodář nemohl-li by pro jiné některé pilné potřeby při týchž dělnících sám přítomen býtí, on sám při nich aby býval, pilnost a be- dlivost o to maje, aby dělali a nezaháleli, a kolik by jich koli který den dělalo u po cem, aby sobě poznamenal. A naposledy když by koli prázdnost mčl, též aby při vybírání úrokuov, buď nových aneb zadržalých, k tomu také i jiných dluhuov k témuž úřadu od jistých osob, buď z Starého, Nového i také Menšího měst Pražských, povinnovatych pilnost při upomínání měl. Act. sabbato «die Undecim m. virg. 1537. 7. 1563, 24. listop. Rukop. c. 5 f. 42. JakoZ jsou předešle celní, kteříž při mostu Prazském od starodávna clo obci této vybírávali, některá svá zpropití a případ- nosti z jistých včcí, jakž na onen čas to z příčin nčkte- rých býti mohlo, sobě propůjčená měli a k svému po- lepšení v službě obracovali, i p. purkmistr a páni pro- hlídajíce k nynějším časuom a to uvażujice, że by Jiż k těmito letům taková zpropití se lrefovali a jim celnym bez nějakého u lidí domnční býti nemohla, z uvážení svého pilného a bedlivého taková zpropití sou slożiti a jim zcela zapovčdili ráčili a tímto svým dekretem a na- řízením ukládati ráčí, aby oui celní, nynější i budoucí, XXa. Reta Vilava. — Mosl Karlův. 353 žádných zpropití z ničehéhož, hned ovšem, sobě nebrali ani nepřívlastňovali, než všeckno to, což od kolo a z ja- kýchžkoli věcí cla přijmou, hned tu bez umenšcní do po- kladnic obceních k tomu zřízených sklídali a (ak, jakž na věrné, upřimné služebníky přísežné náleží, v tom tak sc chovali. Však aby také na tento čas oni celní lepší opatření k svému pożivenf mili mohli, jim každého tý- hodne lunu nebo platu za práci na každú jich osobu dvadeeti gr. č. ukládají, lak aby oni takové polepšení při své službě majíce, lím pilněji; věrněji a upřiměji obci této sloužili a tak, jakž na věrné a upřimé služebníky náleží, se chovali. Stalo se v radě St. m. Pr. v středu před sv. Kateřinou 1. 1563. za úředníkuov mostských p. Sixta z Oursdorfu, p. Pivla Podkoteckylo, Zikmunda Zoubka a Wolfa Pergera. 8. 18600—6. — Rukop. C. 64 f. 8. Vydání a útraty na celnici. brány mostské i jiné brány a dům Saský, též na zeď, kteráž v nově při moslu a špitálu vystavčna jest, učiněné L. P. 1565 a 66. Judica: Po vtělení P. Kr. nádeníkuom 4 za 3 dni a 8 za 2 dni, kteií klenut( k zdi u špitála vybírali i zed- níkuom pridávaii, po 2!/a gr. — 45 gr., tiem zednfkuom za tři dni, kteří tu zeď dělali; dáno po 5 gr. — 45 gr. Domine: Po sv. Ambrozi pred Kvétnou nedéli ddno za štukový kámen Aa prostřední ke zdí 1 k. 50 gr., za 65 for malého kamenc a 16 for stucí po 6 gr. 8 k. 6 gr., pét zedníkuov tu zed délalo 6 dní po 5 gr. 2!/, k., člyrem přidávačům za 6 dní po 2!/; gr. 1 k., dáno za kopu hřebíkuov k lešení 6 gr. Resurcxi: V Bílou sobotu 6 zednikuom za 3 dni a jeden den devili po 6 gr. a za jeden den po 6 gr., Że sou u špitála zeď stavěli, dáno 2 k. 16 gr.; pridávacüm 4 za 5 dní po 2!/, gr. 50 gr. Quasimodo: V sobotu před sv. Jiřím 4 zedníkuom za půldruhého dne zeď u špitála v nově vystavěnou ob- mítali, po 5 gr. a mistru po 6 gr. a na zpropitvý dáno 30 gr. — 1 k. 1'/, gr.; přidávači jednomu za dva dni a dvéma za 8 dni, kteří rum od též zdí odvozovali. dáno po 2!/, gr. — 16 gr.; za dvéře ke zdi u špitála 17 gr., za zámek krylý, panty a háky ke dveřům 47 gr., za 2 klíče ke dveřům u zdi špitála dáno 4 gr. Respice: V sobotu před sv. Vítem dáno čtyrcm to- sařům za 9 dni a dvéma za dva schody, které k vodě od zdi nové dělali, po 4'/, gr. — 1 k. 8 gr. Suma 21 k. 36 gr. 9. 1590. -> Rukop. ¢. 2 f. 8. Registra ouro- kuov úřadu mostu Pražského, jak stálých tak případných platův z míst, z krámův v nově vzdělaných a vystavených, z domuov, z bran, z zahrad a z vinic k témuž Star. M. přináležejících za správy toho času a úředníkuov Vavřince Břekovcc z Závotic, Zikmunda Kapra z Kaprstejna, Havla Styrského od boží sukně, Václava ml. Krocína z Draho- bejle a Václava st. Deklivo z Závořic založená I. P. 1590 při památce svatých mučedlníkuov Ceských mistra Jana Husi a mistra Jeronyma. Pfedné plat z 3lejferen: dva sekerníci ročního platu 2 k., nožíři ze dvou míst do roka 6 k., jircháři z valchy v šlejlerně. Z břehu z oné strany řeky nad mlejny Sovovskými: Karel Hlaváč pekař z haldiště každého půl Icta 25 gr., Balcar mydlář každého půl leta 1 k., Mnich Strahovský, Dura Petrova od bílení plátna ročně 10 gr. a Mandaléna Winklerová též 10. Z bichuov a z mist nad mlejny: Florian pekai z mista hrażenćho, na klerym dříví rovná, do roka dá- vali má ] k. Od něho pak Floriana kamení k slavení 45 

Strana 354
XXa. Řeka Vllava. — Most Karliv. 354 mlejnüv Sovovskjch za 17 k. 9 gr. vzato. Martin Ku- chyuka z haldiště. Panu Tomášovi Grofovi páni z lásky místo k válení dříví u lázně Točenické propůjčeno, z ně- hož nic nedává pro práce obecní, kteréž na sobě má. Pii celnici: Pernikářky ze dvou míst vedli celnice 1!/s k., z boudy nové, v který ponocní v noci bejvají, z zadního okna a sklípku 8 k., z předního okna 1'!/; k., z třetího okna 1!/, k Pod věží na mostě: Mikuláš šmejdíř doroka 16 gr., od páleného v bráné 20 gr., Rejna hřebenářka 15 gr., Jan Kytler, který kamení prodává 156 gr., Alžběla stará hokyně 15 gr., Zygmund hřebenář 15 gr., Kryštof Hoff [škrtnut], Lukáš Peryon 20 gr., Erhart Elfman, který pečeti ryje 15 gr., Krystína hokyně 13 gr. Z domu celného blíže Menšího M. Pr.: Jan Hájek pekař z dolejšího pokoje do roka 9 k., Kryštof Puš flas- nýř z hořejšího pokoje 8 k., Důra Sedláková 15 gr., Pavel šenkýř 15 gr., Jan Suler ze sklepu a horejsfho po- koje v věži mostu z oné strany ročních 80 gr. Z krámeuov 10 v nově vystavěných proti témuž domu celnému od každého do roka po 2!/, k. Z věže: Kryštof Kundrat z sklepu při zemi, v kterým prodává řemeslo své od mědi 17!/, k., Honz kotlář z placu a domečku 1 k.. Kundrat kotlář z domu svého I k. 40 gr., Klára z domečku 3 gr., Jakub Wiwek kordovaník 1 k., Jiřík Skoda z vostrova 30 gr., Tomáš Delabunda v nově vysta- véného domu bliż mostku 1 k., Lidmila Lašťovíčková z zahrady 10 gr., táž Lidmila z domečku, kde pivo šen- kuje. Rybáři u sv. Petra ouroky z domečkův: Ambrož Kec z domečku u potoka 80 gr., Cipryan 6 gr., Matěj Tomanü —. Zednice 10 gr., Lidmila Lašťovíčkova —, z Vítovic zahrady 6 gr, Valentin Klamperna rychtář nic nedává, protože ouroky od jiných vybírá. Paní Judyt z Kouby z haldist dvou 40 gr., Jošt z domu u přívozu 10 gr., Lidmila Bššínská z domu ročních 30 gr. Sífaři z domečku u mostku 6 k. 10. Asi r. 1590. -— Rukop. é. 3. J. 1. (Instrukef celnÿho při mostu Pražském, jakým způsobem clo má vybírati.) Sedlák jakékoliv obilí do Prahy veze-li, když z mčsta zase jede, platiti má z každého koně po 2 kr., ?) veze-li pivo bílé, tehdy z sudu po 1 a z hořkého po 2. Formané jakékoliv obilí vezou, buď do Prahy anebo ven z Prahy, platiti mají z koně po 3. Piva ječná. Z piv přespolních Rakovnických, Zatce- kých, Jirkovských z sudu po 7 a z každého koně po 3. Slotýři, když vezou přes most pivo bílé, z každého sudu 1 a z hořkého 2, pakli kaufy nebo 10 védernf, tehdy po 8. Formané nebo kdo jiný, veze-li do města hrách, se- menec, pohanku nebo jáhly, ten povinen základu nechati a z Tejna cejch přinésti, z každého strychu cla dáti, z brachu po 2, z semence 8, z pohanky a jáhel 3, z koni po 2. Z vína rejnského z každého sudu nechá základu a potom přinesouc cedulku od p. perkmistra, z ungeltu a od register obecních z každého sudu po 10 a z koní po 3. Vína přespolní veze-li kdo přes most, uherská, mo- ravská, česká, rakouská, týmž způsobem se má zachovati, jako nahoře, a z každého vědra po 9 a z koně po 8. Vína domácí když se přes pole ven vezou, cedulka od p. purkmistra má se přinésti a z každého vědra má se dáti po 2 a z koně po 3. %) V tomto kuse míní se vždy krejcary. XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. Soused když překoupí vína na zisk v lisích, jest povinen dáti z sudu osmvédern(ho 10. Medy picí veze-li kdo do mést PraZskych, má pri- nésti cedulku z ungeltu i od p. perkmistra, a z kazdé tůny medu po 6 a z koní po 3. Citrony, pomeranči když se vezou přes most Pražský, z každé truhly po 6 a z konf po 8. Z malvazí a z jiných vlašských nápojův cejch z un- geltu, též od p. perkmistra, z každé laky po 3 a z koní po 8. Sůl míšenská veze-li se, cla od 4 koní 24, ode dvouch koní 12 a z káry po 10. Pakli veze zase ven buď jáhly nebo koudel, tehdy od strychu a centníře po 8 a z švestek z centníře po 2. Z koží hovězích, když se přes most vezou anebo nesou, od páru juchtu po 3 d., a z telecích jedny kopy 12, a z skopovych od kopy 10. Pakli se vezou, tehdy z koně po 2. Koželuzi zdejší i přespolní též jednostejné clí a od mazanýho hřbetu neb ousní po 1, od nydrlantské libernf kůže z každé po 1, a z tuznu kordovanu po 1. Z ovoce jablek a hrušek i z jiného ovoce má se odvésti z koné po 6. Z vlašských ořechů má se cejch z ungeltu přínésti a od strychu dáti po 3. Tunné ryby v tünách kdyż se vczou, mó se cejch z ungelta prinésti a odvésti z tüny herynkü po 6, od štik po 7, z ouhoře po 6, z lososu čerstvého po 8, z lososu z tůny po 9 a z koně po 3. : Ryby na živě když se do města neb z města vezou, z každé voznice ryb po 9 a z koní po 3. Z raků, vezeli kdo na káře, po 16 a z vozu po 24. Z štokfiše a platejsu z každého centníře po 2 a z koní po 3. Plátna když se vezou, z každé truhly plátna po 12, od palíku plátna téZ po 129 a z koní po 8. Roušky když se vezou nebo nesou, z ungeltu cedulku přinésti a z každé truhly po 12 a z koně po 3. Item nesou-li Němci krajky v truhličkách na sobě anebo jestli by formani slavkovští, J. Mti knížete z Sasu poddaní, co takového na vozích vezli, má se platiti, cejch z ungelta přinésti a jak truhličky jsou velký nebo malý, jedna druhý na pomoc, z každé po 6 a z koní po 3. Sukna veze-li kdo do Prahy přes most, má cedulku z ungeltu přinésti a z každého sukna postavu širokého odvésti 1 a ouzkého 8 d., a z koně po 3. Kramáři když na jarmark své věci vezou, když má 2 koně, dá cla 24. Kožešníci domácí i přespolní mají z každé truhly odvésti po 15 a forman z koní po 3. Vlny. Má nejprv cejch z ungeltu přinéstí a od kaž- dého centnýře dáti po 2 a z koní též po 2, NB. Tu pilný pozor dáti má, komu jest prodána. Jestli Židu, tehdy má odvésti z centníře po 9. Zelezo, vocel, volovo, cejn, čistec, kamenec, síra i k těm všechny věci podobné, které se na centníře kladou, když cedulku z ungelta přinese, má odvésti z každého centnýře po 2, a z koní po 3. mód, vitrolim, Formané z káry železa jakéhokoliv, lopat neb hře- bíkův i jiných nápodobných věcí po 18. Pakli zase veze takové věci všecky od želez, volova, cejnu i k těm všechny podobné věci, má se tím způsobem zase vyclíti, jako i do města. Kosy, srpy veze-li kdo do Prahy i tolikéž z města, má přinésti cedulku z ungelta a má z každé kopy kos odvésti po 4 a z kopy srpů po 8 a z koní po 3. 

Strana 355
XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. Pánev pivovárská když se přes most veze, platí se z ní 16 a z koní po 2. Chmel když se přes most veze, cedulka z ungeltu má se přinésti a odvésti od každého strychu 3. Sejr a máslo když se na centníře váží, cejch s un- geltu mé se ukdzati a odvésli z každého centnýře po 2 a z koně po 2. Z kopy sejra má se odvésti po 10. Z tiny másla, když se neváží, po 6. Z syrečkúv kozích neb kravských na káře má se dáti z káry po 13. Dobytek hovězí když se žene, voly, krávy, do měsla nebo ven z města, z každého kusu po 2. „Skopce, vovce, telata, z každého kusu po 1. Pakli by Zidé hnali krávy nebo voly, tehdy z každého kusu po 8. Item vepřů, z každého krmného po 2, z hladového 1. Koně když se vedou na prodej v jarmark, z každého koně sem uvedeného po 6. Neprodal-li by a jede-li zas domů, nedá nic; pakli koupí koně a jej přes most vede, dá z jednoho každého koně po 6. Kámen mlejnský když se do města veze anebo z města, z každého koně po 3. Pakli by z Plzenska mlejn- ský kámen vezl a měl 4 koně, dá 18. Mramor když se na hrob veze v velkém kusu, dá z něho 12; pakli menší kusy, tehdy z koní po 3. Páni a přátelé když k svým potřebám rozličné věci vezou, nic neplatí. Pakli vezou na prodej jakékoliv věci, sejry, másla, vlny, platí z centnýře jako jiní podle ce- dulky z ungelta dané a z koně po 2. Pakli vezou obilí jaké koliv na prodej, tehdy z koně po 1, neb to pod- daní z roboty musí dčlati. Jsou-li pak kleří panští pota- hové, tedy nic neplatí. Husy když se přes most nesou nebo ženou, tehdy z každé 3. Peří husí když se veze do města nebo ven z města, ukážíc cedulku, z každého centvýře po 4 a z koní po 3. Pálený víno když se veze do města anebo ven z města, z každého vědra po 6 a a koní po 8. Olej když se v tůnách veze, buďto rybí tuk, z jedné každé tůny po 6 a z koně po 3. Z vosku od centnýře 2. Z palíku papíru bílého po 4 a z palíku papíru čer- nýho po 2 a z koní po 8. Z smůly a přískyřice, z kamene po 3 d., z cenlnýře po 2 a z koní neb čím veze po 2. Z skel, veze-li kdo, z každý truhly po 6 a z koně o 2. P Z krosny skel nebo sklenic, z každé krosny po 3. Hrnce když se vezou, buď to berounský nebo kte- rékoliv jiné, z každého koně po 3. K tomu 4 kusy ná- dobí hlíněného. Dřevčné nádobí když se veze, jako necky, konve, kolečka, škopky, platí se z vozu, když má 2 koně 24, pakli 3 36. Z Mic od kaZdé pulny aneb z pytle lžic po 6. Prkna veze-li kdo na prodej do města, z koně dá po 8. Źlaby vezou-li se přes most, z každého žlabu i z koní po 6. Tyčky na vinici z nájmu když se vezou, z koně o 9. ľ Semena cibulná, mrkvová a jiná všelijaká, když sc do města vezou, cedulka z ungelta když se ukáže, z kaž- dého strychu po 3 a z koní po 3. Cesnek když se do města veze, cedulku z ungelta ukázati a z kaZdé kyly po 8 d., z koně po 2. Mouka když se přes most veze, platí z koně po 3. XXa. Reha Vilava. — Most Karliv. 355 Votruby když se do mésla nebo z města vezou, z každého strychu po 2 d. a z koně po 1 d. Diíví, seno, sláma vezc-li se do města na prodej, z každého koně po 2. Uhlí když se do města veze, z koní po 2. Od všelijakého stěhování od každé fury ze dvou koní 9, pakli má tři koně 15. Hlína když se černá hrnčířská z nájmu veze, na kůň se clí po 2. Hlína červená veze-li se, na kůň se clí po 1. Formané ancb sousedé Starého neb Nového M. Pr. vezouce z peněz z Podskalí dříví neb cokoliv jiného lidem přes most platu, podobně i z šifův obilí připlave- ného aneb cokoliv do Prahy, platiti povinní: z kusu taž- ného po 2. . Naposledy Židé když na koni jedou, tehdy z konč přespolní platí po 8, pakli pěšky jde z města po 1, jedouli pak na kočáru, tehdy z osoby po 1 a z koní o 3. P Pamět, co se má dávati z čeho, když se přes pomezí po vodě na prameně neb na vořích do Míšně neb jiných míst plaví: Za strych pšenice, žita, ječmene, ovsa po 3 d.; ze strychu jáhel, hrachu, krup, pohanky, mouky po 2 kr. Z vědra pálenýho 8 kr., z vědra vína 3 kr., z centnýře másla a sejra po 2. 11. 1596. — Rukop. c. 64 f. 12. (Výpis z rej- stříku při úřadě mostském 1. 1594 založeného a do per- gamenu svázaného.): Misericordia: dáno 8 beraníkům za dva dni od bití koli pod mostem u špitála po 6 gr. 1 k. 20 gr., dáno Hlavovi, mistru jich, též za dva dni po 6 gr. 12 gr., dáno na beran 3 gr. Jubilale: dáno 8 beraníküm za 8 dni od kladení puboju()) tesanicemi, pazili vokolo kolí a schodu k rece udélání po 6 gr. 2 k.; dáno Hlavovi, mistru jich, též za 3 dni po 6 gr. 18 gr.; dino na beran 4!/, gr. Vocem: dáno dvéma zedníkuom za 6 dní od boření zdi u špitálu, podlah sobě strojen( k karbování vápna a k rozdělávání po 7'!j, gr. 1!/, k.; dáno dvěma mly- nářským za 3 dni od štosování prken k vápnu rozdělávání po 5!h gr. 33 gr. Zřízení úřadu mostského. * Asi r. 1650. — Rukop. č. 63 f. 1. Co se předně a nejprvé nynějšího mostu Pražského, vzáctného a vysoce prospěšného klenotu města Prahy a celého království Ceského, dotýče, ten jest i s věžmi při něm z obojí stranami se nacházejícími a spatřujícími v l. P. 1358 od slavné paměti Karla, toho jména čtvrtého císaře Rímského, krále Ceského, (když předešlý most Pražský nákladem královny Jitky, Vladislava, v počtu druhého krále Ceského, manželky, 1. 1174 založený a ve třech letech pořád zběhlých dostavený, skrze nenadálou velikou, prudkou a v nadepsaném království Ceském neobyčejnou povodeň té noci před sv. Blażejem v I. 1342 na čtyrech nejhlavnějších místech k prolomení a barky s pfeklenutftm z kamene štukového k oboření přišly a tak týž most kamenný toliko 168 let, od actum založení počítaje, v své podstatě zůstával) mno- hem širší, prostrannější, vyšší a před povodněmi ohraže- nější a bezpečnější přes řeku Vltavu a to málo výš nad předešlým mostem ruinirovanym, z kamene štukového fundírován. A maje v svém obsažení čtyrymecílma barek a překlenutí, dílky pak osm set šedesáte dva lokty, 45* 

Strana 356
XXa. Řeka Vllava. — Most Karlüv. 356 teprva — 1. P. 1508 ve čtvrtek po narození sv. Jana. Kt, totiž ve 145 letech, za králování Vladislava, krále Ceského, syna Kazimíra, krále Polského, dokonale dostaven, a mo- houce se mnoho let před tím, nežli tak ve všech příle- žitostech, zvkíšť pak pilířích vodních a věžech (k čemuž, jakožto k dílu velice nákladnému a ozdobnćmu nemilo času býti muselo) k dostavení přiveden byl, přes něj cho- diti a jezdili, vzáctným privilegiem Pražanům St. M. Pr. k ruce obce tehdejší, nynější i budoucí s clem k opra- vování v čas nastalé potřeby téhož mostu nařízeným ode- vzdán. I. 1532, 81. července. Rukop. č. 42 j. 1. V.. etc. XXXII v středu před sv. Petrem vukovicli pini purkmistr a rada s pilnosti uvażujic obecné dobré města tohoto, chtice rádi lepší pořád, než předešle jest byl, vyzdvihnouti při všech a všelijakých úřadech a důchodích města tohoto tolo obecné nafizenf pro budücí pamét a zpráva uciniti rácili a za dobré uznali: Rád v yméreny üáradu mostskélho od p. purk- mistra a pánuov vydaný: Najprvé což se sena při témž ouřadu mostském podie vobyčeje starobylého dotýče, kteréž z ouředníkóv po jednom vozu každému dáváno bylo, takto o tom na- řízeno: Kdyżby koli kterého roku seno na lukách sc obrodilu, jednomu každému z tejchž úředníkóv za práci vuoz sena, nynějším i potomním, aby dáváno bylo. Pakli by kdy s strany neúrody léta v senu nedostatek byl, także pro obecni potfebu do dvoróv seno by sc kupovati musilo, tehdy místo vozu sena jednomu každému aby dáno bylo Ve k. gr. č. Jestli pak byl by dostatek sena kterého času a kdo z úředníkóv maje toho dobrovolmí a svobodná vóli vozu sena vzíli nechtél, má mu se místo toho vozu I k. gr. ©. dáti. Týmž ouředníkóm moslským má podie vobyčeje sta- robylého jednomu každému za měsíc jednoho týhodne po pořádku dáváno býti VI gr. č. Kapouni pfi starobylym obyceji se züstavují a li pánuom radním pořádně v rovnosti aby rozdávání byli o Stědrým dni. Jiné peníze obecní, kteréž by v počet nešli, k svému užitku ouředníci aby jich neobracovali, než všecky do pušek k důchoduom obecním aby kladeny byly. Než pracovali-li kdy pro obecní potřebu, všecky a väelijuké útraty (@ úředníci do rejstr klaďte. Po počtu každému z úředníkóv za práci va liizni po I k. gr. podle slarobylosti aby dáváno bylo každého roku. Strych krup, strych mouky k hodôm kaZdému z ouřed- níkóv podle obyčeje starobylého též aby dáváno bylo. Jednomu každému z pánuov úředníkuov na sv. Mar- tina na husy XX gr. č. léž aby dáváno bylo. 2. 1788. — Lislina c. I.-602. (Soupis knih úřadu mostského): Liber contractuum de a. 1775 (=. č. 14. u desk zemských), liber obligationum de a. 1776 (è. 1 u desk), liber condictionum de a. 1776 (č. 21), lib. quicltantiarum 1775 (ć. 6), lib. testamentorum 1775 (&. 24), missivarum, decretorum 1775 (č. 808 arch. móst.), lib. decretationum officii 1776 (není zachována), sententiarum et dictorum 1775 (6. 25 u desk), inventariorum 1775 (není zachována), liber pupillaris 1775 (nenf), manuale expedilionum 1775 (č. 200 archivu mśst.), prothocollum iudiciale 1775 (nenf), liber contractuum, obligationum ct testamentorum albus de a. 1676 (č. 2161 archivu m.), liber contractuum, obligationum et testamentorum albus de 1710 (č. 11 u desk), detto de a. 1740 (&. 19), detto de a. 1764 (c. 18), liber miscellancorum primus, secundus Хли. Řeka Vllava. — Most Karliv. (snad č. 2660, 2651 arch. m.). Tudicial-Prothocoll de a. 1757- 1776 (č. 189 archivu m.), liber canonum ct aliorum censuum officii ponUs de a. 1670. Nr. J. antiquitus (snad €. 63 arch. m.), liber contractuum, obligationum ct testa- mentorum officii pontis de a — 1631. Nr. 3. antiquitus (c. 2156 arch. m), liber fundationum ss. Philippi ct Ja- cobi de a. 1588. Nr |. antiquitus (t. 2162 arch. m), liber variarum relationum officii pontis de a. 1658. Nr. 5. antiquitus (6. 50 arch. m.), liber fundorum pagi Branik ct Straschnitz de a. 1612. Nr. 6. antiquitus (5. 2164 a. m), liber decretorum nr. 7. antiquitus (C. 65 arch. m.), liber aquac ductuum ab a. 1640 nr. 8. ant. (è. 2159 arch. ni.). liber fundorum in Branik de u. 1613 nr. IO. ant. (©. 2163 arch. m.), liber fundorum et vincarum in Smichow de a. 1591 nr. 11 ant. (8.2166 arch. m.), liber lancorum pagi Branik ct aliorum de a. 1662 ur. 13. ant. (c. 2160 arch. m.), liber variarum relationum et decret. de a. 1630 nr. 16. ant. (nenf zachovino) registrum sententinrum ab. a. 1518 nr. 17. antiquitus ((éZ nezachováno), liber instructionum ab a. 1661 nr. 18. ant. (snad č. 1721 arch. m.), liber con- tractuum, condiclionum, obligationum et quicttantiarum ab a. 1518 usque 1558 nr. 19. ant. (rovnéz se nezachovala), registrum sententiarum, contractuum, testamentorum ab a. 1632 usque 1606 nr. 20. antiquitus (c. 42 arch. m.), liber antiquus fundorum in Branik, ZaluZ( et Straschnitz nr. 21. antiquitus. (snad & 21625 arch. m.), liber contractuum ct obligationum ab a. 1582 nr. 22 ant. (snad ©. 2157 arch. m.), liber contructuum ct obligationum ab a. 1519--1555 ur. 26. ant, (nenf), liber contractuum ab 1595 nr. 26. ant. (c. 2168 arch. m.), Prothocolum oflicii ab 1614 nr 97. unt. (snad è. 181 arch. m.), liber canonum ct aliorum censuum de a. 1690 nr. 28. ant. (nejspíše č. 2 arch. m.), liber aquae ductuum primus ab a. 1577—1629 nr. 27. ant. (č. 7 arch. m.), Prothocollum iuduciale de a. 1570 nr. 8l. unt. (neuf), kniha zipisui vSelijakych haldist ab a. 1648 (č. 2167 arch. m.). Acta zwischen der Altstädter Gemcinde und P. P. Dominicanis wegen Braniker Kalk- steinfelsen (6. 2168 arch. m., Registrum sententiarum, oblipgationum, contractuum ct locationum ab a. 1638— 1564 nr. 2]. ant. (nenf), Manuale officii pontis 1571—-1607 nr. 82 ant. (snad &. 64 arch. m.), Manuale ab a. 1599 ur. 93. ant. (nen), Manuale ab a. 1610 nr. 33. ant. (neni), Ma- nuale ab a. 1671—1718 (è. 201 arch. m.) Manuale ab a. 1718—1781 (t. 908 arch. m), Manuale ab 1737— 1766 (ueni), Reposita ab. 1599—1624 (t. 176 arch. m), Re- posita de a. 1703— 1727 (nenf), Reposita de a. 1727— 1750 (neni), reposila ub. 1771—1788 (snad ©. 195 arch. m.) — (V moderní době ledy zničeno 13 knih, z nichž dvě počínaly již lety 1518.) Obchod na mostě a při mostě. 1. 1589, 20. září. Rukop. č. 2157 1. 97. V té při mezi Annou kolśćnici a Annou z domu Mlékovského, kdež jest jí táž Annu koláčnice vinila z toho, že když jesti koláčuov přes most za 20 gr. alb. nesla, ona Anna nad nipych na týmž mostě učinila a svrší jí ty koláče na zem do prachu je rozsypala, žádaje v tom za opalieni, aby ji takovou škodu zase napravila, A což se té vejtržnosti na mostě nad ní učínčné dotýče, to že k spravedlivému roz- vážení připouští. Proti tomu Anna z domu Mlékovského porucila mluviti, Ze té žalobě odpirí a to zámysla na ni Ze vymejsli, neb ona chtëjfci jf Stus dâti, ty koláče sobě jest sama srazila, a což jestí jich ostatek ještě na prkénei zuostalo, ty jesli takć doluov shodila a lim prkéncem ji 

Strana 357
XXa. Reba Vilava. — Most Karlův. bila. — Páni úředníci — vypovídají: Poněvadž Anna koláčnice toho, aby jí Anna z domu Mlékovského koláče srazila a pych nad ni ukázala, podle práva nepolcizala, i z té příčiny dává se jí Annč z domu Mlékovského za právo, lakže takovou žalobou povinna není. Než pončvadž se ło z téhož svědomí od stran pokázaného nachází, že jest Anna koláčníce bítím k ní Anně z d. M. na mostě, mislé vejsaduém, piikracovala a k ní slovy nenáležitými se jest domlouvala, z tć příčiny ji Annu kolśćnici pani úředníci v sv kázeň berou. Act. subbato ante Mauritii. 2. 1568. — Rukop. ć. 2157 f. 203. Na žádost Auny Pecové propüjceno jest ji od pp. iiednikuov most- ských, však do vuole a libosti týchž pinuov, vejchoz ancbo pruochodiště vedle věže mostské konce mostu. 3. 1572, 8. listopadu. Rukop. č. 2157 f. 251. llanušovi Mindrlovi prachaři k snažné a časté žádosti jeho pp. üfedníci propůjčili jsou mista na mostě blíž zadní věže na konce inostu k živnosti a prodávání prachu, tak aby tajž Hanuš na místě jemu vykázaném krámec tří loktů z díli a z šíři, jakž jiní krámové ukazují, však na svůj náklad, postavil a (toho požíval, také užíval do vůle a libosti p. úředníkův, pokojně a należitć se chovajíc. Z kteréhožto místa do úřadu úroku ročního dávati po- vinen bude 1 k. gr. č. Stalo se vsobotu post Leonardum, 4. 1576, 27. října. Rukop. č. 2157 /. 265. Janovi Turkovi — dovoleno, že jest sobě na svůj náklad k pro- daji prachu při mostu proli celnici krimec vystavěl, z něhož do úřadu inostu Pr. úroku dávati má 1 k. gr. č. Stalo se v sobotu před sv. Sim. a Jud. 5. 1699. -- Rukop. č. 176 J. [. [Pfedesláno: Pan purkmistr rácí porouceti, aby se spravedlnost každýmu ucinila.] Obesláni: Mundpek 7 Saskyho domu, kupec z sklepu proli domu celnému. Adam Vyhlid přijat za mlecc. — Vlach z sklepu v věží z oné strany mostu ať se obešle. — l.aurenc Skutečský, starý hospodář celnický, Václav, hospodiř celnický, — Vstoupení mají starší střelci 4 vostrova. — Martin Madule, mlynii z mlejnu Sovov- ských. — Nájemníci krámcuov z oné strany mostu. 6. 1600. — Bartolonicji Magovi, Zofiji Dortnitej- novy, Mariji Wognarovy, Luciji Holumpochový a Dorotě Plačkový dovoleno v krámcích na mostě prachüv prodá- vdnf, aby na krámě více přes libru nemívali a prachy toliko v Ilaších plechovejch zašroubovanejeh chovali. 7. 1601. — Jakub Bas, dvorskej krejčí. — Gede- ryon Dorr. 8. 1608. — Rulant kupce pod stupni. 9. 1604. — Rulant z Halumdu. — Tomáš Vacek viral (rourmistr). l’améti: O celnÿ, Ze mají obadva nikam neodcházeje až do večera züstävati — Pffvoznik dolejst aby žádného z práva M. B. pod felèzem na vodu neuvozoval. — Pe. kaïi z oné strany mostu v bráně, užívaje míst v prodaji, nic neplatí židnému. 10. 1606, 18. února. Promluviti o vobilí, kteréž vyšší stavové pod titulem domácí potřeby do měst bez cla uvdżeji. — Anna, p. Jana Kocína z Kocinetu mun- želka. 11. 1607. — Sousedé okolo kašny při masných všed- nich krámích. 12. 1609, 21. září. Rnkop. c. 04 J. I7. Veria 2. die s. Mathaei up. uèinéna na sousedy Laxi na defensi, kteří k tomuto ufadu mostskému piinálezcjí: Nr. |. l'eli- cia l'uxovi platu ročné dává 4 k. gr. č., defensí má diii 8 k. Nijemníci 7 domu jejího kontribuci na pomoc aby tolikéZ povinní byli. Jan Jakob Heyden, dvorsky ko- mory sekretář — Michal Majtinger, p. Peča sekrelář —-, XXa. Řeka Vltava. — Most Karlův. 357 Kašpar Majer, dvorský krejčí —, Wolf Herbst šenkýř I k., Jakob Binter písař —. Nr. 2. Danicl Payr kotlář 8 k. gr. Nijemnici tito: Pavel zlatník, Jčva kožišnice, Kryštof krejčí, Wolf, jak ře- lízky déli, Jan Kryksmon, Valentin šenkýř po 1 k. gr. Podruzi, kteří toliko komory najímají: Jiřík kočí 30 gr., Simon šmejdíř 80 gr., Stěpán Fajír 30 gr., Vaclav N 12 gr., Erhart N. 80 gr., Jiřík putnář 80 gr., Jiřík kočí 15 gr. Nr. 8. Jan Behem tkaničkář 6 k., v domu svém nemá žádných pokojníkuov. Nr. 4. Jakub Wiwet kordovanfk 8 k., má dva nájem- niky drabanty, jsou v kvartyru J. Mti Cé. Nr. 5. Václav yl Bavorovsky ] k., pokojn(k Gre- gor, dvorský krejčí, pivo šenkuje, 1 k. Nr. 6. Tobiáš Stefck, má při zahradě duom, šenkuje v něm, 4 k. Nr. 7. Jan Pospíšil, cís. zahradník 6 k. Má nájem- níky tyto: Matiáš Nebohej krejčí 15 gr., Jan z přívozu 15 gr, Martin Honale - -, Leopold Majer vojik 15 gr, Ulrich Bajer krejcéé(. 12 gr. Anna Wilerin vdova —, Ursula Weberin vdova —, Katciina Horomanin vdova 10 gr., Alžběta Lucy vdova 6 gr. Nr. 8. Kateřina Cypriánka má mnoho sirotkuov a ještě jest velice potřebná, zahrada pak její všeckna od povodně tohoto roku jest zkažena. Nr. 9. Dorola Stuprová, duom její tolikéž tohoto roku od povodně všecken jest zkažený. Nr. 10. Matěj Toman, rybář, nemá živnosti žádný, toliko prádlo, 2 k. Podruhyni mA jednu, ta: pomáhá v prádlu. . Nr. 11. Mikuláš Jošt 3 k. Podruhy má tyto: Simon, tesařský tovaryš, 10 gr., Sebestian ponocnej 5 gr., Jiřík mlateč 10 gr., Matouš nádeník 10 gr., Jan Sele nádeník 10 gr., Kunda kuchařka, slouží: u cís. sedlářky 6 gr, Anna pomáhačka —. Nr. 19. Havel Ančička rybář 3 k., má nájemníky tyto: Václav nádeník, ten jest zlámal nohu —, Vančk, též nádeník 12 gr., Jan, formanský pacholek —, Jirfk zedník, žebrák -—, Matouš nádeník, tesař 19 gr. Nr. 13. Za branou pod Bruskou: Jiřík René 5 k., nájemníci lito: Jan Weger, marštalíř, 40 gr., Jiřík Tyrimit 15 gr., Vavřince Gryn, tovaryš kovářský 20 gr., fan IJolln řemesla tesařského 10 gr. Nr. 14. Bartoloměj zedník nad branou Bruskou 5 k., podruzi jsou tito: Mikoláš Moravec, Havel Scdlák nádeník, Jan Kohout nádeník, Jiffk pískat po 6 gr. Nr. 15. Sebostian Bastl bavíf nad branou Bruskou 4 k. Jeden podruh, též havíř, 40 gr. Nr. 16. Matiáš Záblatský z obou domů svých 8 k. Nájemník šenkýř 80 gr. Nr. 17. Dorota Maršová v zahradách 1 k. Nr. 18. Jiřík Kominek ] k. Nr. 19. Daniel Alexius, maiff, pod mostem na vo- strové. Näjemnfci: Andres Kajrchr, dvorsky truhláf, 1 k., Valentin Polívka šenk vede ! k. Podruzf, kleFt komory mají: Andres řemesla tesařského 40, Augustin, u španěl- ského poselství slouží, 40, Frydrych musikář 10, Augustin řemesla zednického 20, Fallin, ten jest za kotčího 12, Hans kočí, ten délá mezi zedoiky, 12, Jan, hrobník od sv. T'omáse 10, Jan Starej, ten na vinici chodí délati 12, Salomena pradli vdova 10, Marije vdova, ta nemocncjch hlídává 12, Dorna pradl( 4, Katerina pradli 4, Maric vdova pradlí 12 vše pr. č. 13. 1612. — Alexander Laberon o nájem domu štoku druhého vedle celnice. 

Strana 358
358 XXa. Řeka Vilava. — Mosl Karlův. 14. 1613. — Jakub Ranoch Babický, celný při mostu Pr. . 15. 1614. — Sousedüm proti domu Slejnicovskejmu o postavení kašny. 16. 1615. — Petr Autered s manželkou svou Martou o místo na mostě. 17. 1617. — Jan Behm tkaničkář s Marijí Bause- rovou, vystavenou dědičkou statku dobré paměti Felice Fuxovy a již nyní manželkou Andresa Frydleina, dvorského peří šmukýře, o postoupení spravedlnosti na domu Jana Millera pod mostem. — Hans Kranych o místo na mostě. — Marta Moranská o pronajetí vostrůvku pod mostem. — Jiřík Benedikt Beník, ouřadu rentmistrského gegen- handler. — Václav Tyl, hospodář celnický. 18. 1618. — Jan Slejgl, cís. zahradník. — Michal Najmon pekař o pronájem pekárny, kteréž na ten čas Kryštof Maj pekař v držení zůstává, z druhé strany mostu ležící. -— Martin Pop na místě Alžběty, m. své, o prodaj prachu ručničného na mostě. 19. 1619. — Marie Magdalena o místo na mostě, na kterém Alžběta Popová sedala. — Jan Hirn,o pulírnu. — Wolf Celler o místo na mosté. — Johanna Stamlerová o místo na mostě. — Pavel Počátecký o totéž. 20. 1620. — Adam Kraus na místě Alžběty, m. j. s Alžbětou, Martina Popa m., na mostě prodávají. — Mstera, matka Anny Hárovníkový, která maso uzený u celnice prodávala. — Petr pečeťář před celnicí. 21. 1621. — Matěj Komínek Jaroměřský, hospodář v celnici. — Fridrich Richter kunstšreiber. — Wolpra, Kryštofa Tomera m., chce bezděk jmíti ten krámec pod mostem, jak jest v něm Václav nádeník šlakem poraženej. 22. 1622. — Achacius Laubner o místo na mostě, — Rybáři dolejší o kladení vrší do strouhy pod mlejny nad mostem. — Prokop Krčma o hospodářství v celnici. — Kateřina Solová, dvorská formanka, s Jakubem Fojtem, synem svym. 23. 1623. — Jifik Knor o pronajetí krámu, který mecir proti celnici najímal; má dávati do roka 24 k. m. — Jiřík Seger, cís. sklenář dvorský. — Jiřík Gabriel krejčí o složení klíče od věže z oné strany mostu. 24. 1624. — Zuzana Globicová s Michalem Weyglem, p. otcem svym. — Jindfichovi Klajnovi propůjčeno místo na mostě k prodávání, na kterym piedeśle Achacius Laubner krejčí prodával. % Asi r. 1660. — Rukop. č. 63 j. 33. Mtem proti domu celnímu [č. p. 198] jdouc k Malé Straně po pravé ruce jest staveníčko od kamene vyzdviżenć a s mostem se stejkajici, v kterémžto na onen čas, dokud dům celní vystaven nebyl, clo mostské se vybíralo. To se nyní pro- najímá Kryštofovi Zwingerovi mečíři každoročně na 16 k. m. Item z krámcův na mostě Pražském se nacházejících tento důchod do úřadu mostského každoročně vychází: Z krámce jdouc k Malé Strané po levé straně ležícího, kterýž nyní Martin Pek mečíř sobě pronajatý má, vychází nájmu po 8 k. m. Z krámce po též levé straně na mostě ležícího, kterýž nyní Salomoun Skultet pronajímá, vychází každoročně po 8 k. m. Z krámce po též levé straně, kterýž Henrichovi Perkeníeldovi pronajat jest, vychází po 8 k. m.; z krámce jdouc k Malé Straně po pravé ruce ležícího, Anně Grebnerové pronajatého, vychází nájmu po 4 k. m. Z krámce po též pravé straně na mcsté, kterýž: Barboře Forthauzové pronajat jest, vychází po 4 k. m. Z domüv na gruntech St. M. lezících pod správu pp. úředlníkův úřadu mostského uvedených a knihami XXa. Řeka Vltava. — Most Karlův. téhož úřadu se řídících tito stálí platové k ruce obce vy- cházejí: Předně domové z této strany řeky Vltavy hlou- běji v St. M. Pr. ležící: Z domu slove Mandlovna vedle poustek obce Staroměstské nad lázní 'Točeničkou ležícího, kterýž od paní Kateřiny z Ebenštolu a dědicův z Trn- čovských k ruce J. Mti Cé koupen jest, platívalo se každo- ročně po 6 k. m. Ze však k témuž domu dvě místa (na něž dříví váleno bývalo a z nich platu ročního po 4 k. m. vycházelo) po vystavení solnice J. Mti Cé se připojily, pročež odvozuje se nyní platu z solnice po 10 k. m. Z domu a prádla někdy Mikulášovi Joštovi přinále- žejícího na břehu řeky Vltavy za sv. Valentinem proti přívozu obecnímu ležícího, jehož nyní Marjána Vilímovská v držení jest, vychází úroku po 2 k. m. Muraň. 1. 1618, 17. srpna. Rukop. č. 2158 f. 125. Jakož jest Jeronym Muranský poníženě toho skrze suplikací svou při páních úřednících mostských vyhledával, aby jemu pro zlepšení gruntu a domu jeho na břehu proti řece ležícího, k správě úřadu šestipanského přináležejícího, místo na loket k vodě přidáno bylo, na klerémžto sobě místo toho kolení a pažení, kteréž se nyní při domu jeho spa- třuje, zeď na vejš vystavěli dáti mohl. Kdež pp. úředníci poznávajíce — že postavením takové zdi gruntům obec- ním nic na škodu a ublížení nebude, k jeho, Jeronyma Muránskýho tak ponížené žádosti se nakloniti — ráčili, aby on Jeronym místo toho pažení tu v tom místě pro pohodlí a bezpečnost gruntu svého takovou zeď sobě po- staviti dal. Policie říční a regulace řeky. Úřad přísežných mlynářů. ®1. 1340, 19. kvétna. Rukop. ¢. 986 f. 281. Ka- rolus, domini regis Boemie primogenitus, marchio Moravie, fidelibus paternis et nobis dilectis . . iudici . . iuratis tolique communitati civium Mai. Civ. Pr. salutem cum plenitudine omnis boni. Plene sumus fidedignorum lestimonio informati, qualiter cives vestre dicle civitatis molendina tenentes defectus et dampna pluries sint per- pessi pro eo, quod ipsa vestra civilas Pragensis nullam determinatam hucusque liabebat mensuram, per quam unum molendinum vestre civilatis sine dispendio alterius molendini debebat et poterat debito modo et propor- cionabiliter elevari. Nos cupientes vestre civitati super huiusmodi defectibus salubriter providere, vobis iudici et consulibus dicte Mai. Civ., fidelibus paternis cl nostris dilectis, seriose mandamvs omnino volentes nostre gracie sub obtentu, quatenus íreli regia ac nostra auctoritate unam mensuram communem et medium invenire sine di- lacione qualibet debeatis, secundum quam tam divitibus quan pauperibus tam superiora quam inferiora molendina tenentibus equa iusticia secundum fidem vestram impen- datur iuxta statum et condicionem cuiuslibet. molendini. Volentes omnino, ut transgressoribus eiusdem regie, nostre et vestre ordinacionis et staluti statim. ccrlam el gravem penam absque remissione qualibet infligere debeatis, ordinacionem nostram huiusmodi ct stalutum per vos et successores vestros ex nunc in antea volumus perpetuis temporibus inviolabiliter observari. Datum Brunne a. d. m. trecentesimo quadragesimo XIIII kalendas Junii. 

Strana 359
XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. #9, 1840, 17. listopadu. Tamtéž f. 151. Wir Wenczlab genant Rokczaner richter, Meinhart, hern Wolframs sun, Wenczlab, liern Albrechts sun, Nyclas Rost, Peschyl Neumburger, Elbel Waczinger, Mertil, hern Mathes sun von Eger, Wolfel von dem stein, Thomas der Swarcz genant, Jaksch Payer, Mcynel Rockczaner und Ula, hern Johans gewantsneiders suen, gesworn purger der stat ze Prag, bechennen und luen chunt offenlich an diesem prief, das wir gesehen und geprueft haben, das di selbe unser stat grozzen gebrechen leidet und geliden hat von sulchen sachen, dass alle dyc muelen, dye umb di stat gelegen sein, von der obersten uncz an dye nidersten, nieren cin maz haben oder ein gemezzen recht, doran in genugen schul und doruber nyemant greiffen geturre, und das dem armen als vol vueg als dem reichen, und nach dem ein iglich man gepowen mueg auf das seyn alles, das er recht hat. Dorumb als unser hetrc der chu- nik und unser herre der marchraf oft geboten habent vor bey andern scheppfen und auch bey uns, als uns des unser aid und gewissen ermonent, so sein wir mit den eldisten von der stat ze rat wurden, tag chomen, die scheppfen, dye ze derselben czeit sein, sullen chyesen vier aus in oder ander gemainer purger vier von der stat, und diselben sullen chiesen ze in vier maister muelner, von wan si wellen, und dye alle schullen sweren ze den heyligen, das sye an alle argelist einer iglichen muel geben ir mazz, di si zu recht haben schol, also das nyemant dovon erblos werde, und dye vorge- nant stat auch in sulchen sehaden icht chom, als layder vor oft ist geschen, sunder das ein igleich man, er sey reich oder arm, noch derselben mazz mueg gepowen alles, des er recht hat, und daz dasselbe ewiclichen steet beleib; und ob yemant wer, der uber diesselbe maz, dy ym bey gesworm aid zu recht gegeben wirt, greifen geluerst, chumt das yemant ze schaden, der sol es clagen in dem rat vor den scheppfen, so schullen diselben scheppfen senten darzu czwen gesworn maister, die di warheit doran besehen. Und sagent diselben, das di maz uberwaren sey, so sol der schuldig czehen schok grozzer zum ersten mal zu puez geben an dye stat; chumt ein suelch clag zum andern mal auf den schuldigen, und wirt besehen und besagt, als vorgesclriben ist, so sol er czwainczig schok geben an di stat; geschiht das zum dritten mal, so sol er dreizzik schok geben an di stat und schol sein mucl in demselben ganczen iar ungemalen steen. Daruber zu einer gewissen urchund haben wir diseu prief lazzen schreiben und mit der stat insigel ze Prag versigeln. Der isl gegeben nach Cristes geburd uber dreizehen hundert iar darnach in dem virczigisten iar des nechsten vreitags noch sant Merteinstag. #3. 1340, 23. prosince. Tamiéz. Wir Johannes, von gotes genaden chunik ze Behem und graf ze Luczelburg, tuen chunt offenleich an disem brief, das vuer uns sint chomen unser lieben getrewen richter und scheppfen unser stat ze Prag, den si durch gemeinen nucz habent lazzen schreiben, als wir oft geboten haben, das man das solt haben getan, und der brief loutet von wort zu wort also: [víz zde výše čís. *2.) und haben uns gepeten, das wir denselben brief geruehen mit unsern chuniclichen briefen und insigelen bestetigen. So haben wir an gesehen, das derselbe prief czeucht auf eines gemaines bestes der stat und vueg dem armen als dem reichen, und bewart di stat von swinlichen schaden, dye ofte vor sint widerwaren, dorumb so wollen wir, das derselbe brief und alles, das dorinne beschriben ist, volle chraft habe und gancz und steet ewiclich beleib, und das dowider nyemant getuer das als schir weter | XXa. Reka Vilava. — Mos! Karlûv. 359 icht getuen. Wer aber dawider icht tuet, der leid di puze, dy dornach gehort und dorauf ist gesaczt. Wir wellen auch, das man dyeselben sach angreif und volwucr, als in dem genanten brief steet beschriben. Doruber zu einem gewissen wurchunde haben wir disen brief gehaizzen mit unserm grozzen insigel versigeln. Der isl gegeben zc Prag nach Cristes gcburt uber dreuzehenhundert iar, dar- nach in dem vierczigisten iar des sunabendes in der Qua- temper vor Weynachten. 1. 1479. — Rukop. ¢. 3010 f. 29. Král Vladi- slav ráčil rozkázati, aby páni Staroměstští vedle priv svých s přísežnými mlynáři spatřili všecky jezy, práhy, cejchy a míry u mlejnův velkých i malých na lodèch okolo měst Pražských, počnouc od nynějšího na Kameni až nahoru k Vyšehradu, a vedle svých přísah vyrozumějíc, kde jsou vyšší jezové nežli býti mají vedle měr a práva, rozkázali jezův snímati potud, jakž každému mlejnu vymě- Fili a ukázali. A dále by tíž starší a přísežní koly biti kázali a ty vycejchovali a tak vyřkli, aby jezové všickni na velkých i malých nebo loďních mlýních s tčmi cejchy srovnávali a tak sebráni byli. A král J. M. ústy svými ráčil jest toho potvrditi a tak rozkázati, aby všickni mly- näri v těch mlejních okolo Pražských měst obývající v tom se zachovali nyní i budoucně, jakož jsou mlynáři starší přísežní jednomu každému mlejnu vyměřili a nalezli. 2. 1479. — Rukop. è. 3011 f. 363. (Napraven( jezův.) L. 1479 že leto suché bylo velmi a horka veliká, až potokové mnozí přestali a Vltava znamenitě se umen- cila, tehdy p. purkmistr a rada St. M. Pr. znamenajíce, kterak naten čas velmi příhodný k tomu jest, aby jezové a míry, držení vody na Vltavě u mlejnův okolo, měst Pražských opatření a opravení byli — i vnesli jsou páni takovou pilnou potřebu na — Vladislava, krále Ceského, a J. Mti Kr. rácila rozkázati, aby pp. Staroměstští s pří- sežnými mlynáři tu věc opatřili a J. M. že ráčí také z své rady některé pány k tomu vydati —. A tak při času P. M. na nebe vzetí -— obesláni jsou starší mlynáři přísežní jmenovitě Václav z mlejnův obecních, St&pän z mlejnüv Helmových, Daniel z Kamene, druhej z Poříčí Jan Suchý, Kubík z Zderazu, Prokop z Nov. M., Simon z Celakovic, Jan z Komořanek, Jíra z Berouna, Kubík z Berouna, Pavel Koleso, Matěj z Nelahozevsi a vzavše přísahu ti, kdož jsou prve neměli na rathouze v St. M. Pr., s těmi star- šími, kteříž prve přísahy neméli, a se pány Staromést. skými i také k tomu od krále J. Mti vydanymi uroz. p. Pavlem Skalským a p. Oldřichem Medkem z Waldeka — opatrovali všecky jezy, práhy, cejchy a míry u mlejnův, velikých i malých, na loděch okolo měst Pražských, počnouc od nejnižšího na Kameni až nahoru k Vyšehradu a vedle svých přísah vyrozuměvše, kde jsou vyšší jezové. nežli býti mají, vedle měr a práva rozkázali jezův snímati, pokudž jakž každému mlejnu vykázali a vyměřili. A dále též starší a přísežní koly bíti kázali a ty cejchovali a tak vyFkli, aby jezové väickni na velikÿch i malých aneb lod- ních mlejních s těmi cejchy se srovnali a tak sebräni byli. A král J. M. ústy svými ráčil jest toho potvrditi a tak rozkázati, aby všickni mlynáři v mlejních okolo Praz- ských měst obývající v tom se zachovali nyní i budoucně, jakož jsou mlynáři starší přísežní jednomu každému mlejnu vyměřili a nalezli. Item téhož leta v pátek po Matce Boží Semenné za purkmistrství p. Václava Zdimíra tíž mlynáři přísežní v radě na rathouzu stojíce jednostejně pověděli: Páni milí. Jakož z rozkázání krále J. Mti i V. Mti podle přísah našich nahlédli jsme k jezům, mlejnům i mírám okolo měst těchto Pražských i již jsme to zřídili i cejchy posadili, toho žádáme, aby V. M. jakožto k vám 

Strana 360
260 XXa. Řeka Vltava. — Most Karlův. přísluší ta vče ulvrzena býti a tak držena a zachovávána, nebo naše práce [by] darcbní byla, kdyby V. M. k tomu se nmepříčínila, aby se tak skutečně dálo, což jsme my již zřídili, aby všickní cejehové okolo břebův i jezňv vy- trhini a jezovć vedle jezův aby sebrání byli pod cejchy toliko, nic víc, a nimi srovnání a aby tak potomně bylo zachováno. Nebo proto jsou cejchovć, aby vedle nich jezovć dólini a drzini byli. 3. Asi r. 1530. — BRukop. ć. 5010 f. 6. (Regiment styrzeny od p. purkmistra piniy Star. M. Pr. mlynśfim starším přísežným zemským království Ceského v městech Pražských, též i jiným mlynářům obcením pořídku všeho, podie něhož se říditi a nad ním ruku ochrannou držeti povinni budou.) My purkmistr a rada St. M. Pr. známo činíme tímto naším listem —- kterak předstoupilí: jsou před nás slovutní starší mlynáři přísežní a s nimi tolikéž i mlynáři obcení, sousedé a obyvatelé v městech Pražských, a um předložili, kterak by se mezi nimi lčebto let mnohé škodlivé včci k snížení a vyprázdnění toho řemesla mly- nářského, bez kterého v zemi Ceské býtí se nemůže, na- cházely, z čehož i městům Pražským potomně kec škodli- vým příhodám sloužiti by mohlo. I podali jsou nám ně- kterých artykulův sepsaných nás s pilností žádajíce, abychme pro dobrý řád a pro správu obceného dobrého mezi nimi a jinými k nim příslušejícími jim je schválíce potvrdili. Kdeż my předložívše sobě ne malou, ale znamenitou po- hodlnost a potřebu jmenovaného iemesla mlyndiskóho, kterýmž netoliko městům těmto slavným Pražským, ale vší zemi koruny Ceské, buďto měrami na vodách, na jezich, na miejnich posluhujice a rozlicnymi instrumenty vody na brady a k městům dodávajíce užítky innohé při- nésti i také od budoucích škod vystříci umějí a znají, zvláště pak městům těmto Pražským poněvadž náleží, aby skrze přísežné mlynáře své všecky tukové věci při vodách, jezích a při mlejních i měrách, buď to na řekách neb na potocich, neloliko soudnym právem, ale i pokutami na to vysazenými spravovali, tak aby starší mlynáři města Praž- ského, jakožto hlavy království tohoto, uměním a řádem ku příkladu a naučení jiným okolním mlynářům býti mohli a z toho jako oudům svým vedle potřeby lidské, což by znali a umóli, majíce imczi sebou a čeledí svou řád a správu vyměřenou, udělovali a tak mezi jinými mlynáři i kid a spravedlnost činiti: a vzdělívati: mohli a obecné dobré i obzvláštné aby bylo skrze to dostatečněji, pokudž býti může, opatřeno. A protož s dobrým naším rozmyslem a vědomím, z plné rady, bedlivým také uvážení artykulův níže položených starším mlynářům přísežným i všechněm obcením poctivého řemesla imlynářského, nynějším i bu- doucim, jsme dali, schvalili i potvrdili a listem tímto z moci dfadu naścho a vedle próva Stac. M. Pr. schvalu- jeme, potvrzujeme a seznivime, chlice tomu a prikazujice všem toho řemesla mlynářského, nynějším i budoucím, aby v těch artykulích níže položených, jak od mlynářův pražských, tak i jiných okolních, k koruně Ceské přiná- ležejících, byly držány a beze všeho přerušení i zmatku zachovávány a to dotud a tak dlouho, dokudž bychom my aneb potomci naši něco lepšího ancb platnějšího a potřebnějšího k dobrému obcí našich i jejich pořádku býti neuznali a potomně nenaridili. Arlvkul prvné: Mlynáři starší: přísežní, nynější i bu- doucí, domácí i přespolní, kteříž v tomto království Co- ském zůstávají a zůstávati budou, mají bejti na cti dobře zachovali, aby se na nich žádnej neurážel, a v řemesle mlynářském, v svém mistrovství dobře zkušení, tak aby toho jejich povolání skutek pojiśtoval. A dotócni mlyniii XXa. Neka Vitava. — Most Karlův. starší aby předkem sami se P. B. báli, spolu v svornosli, lísce přebývali, potom pak obecni mlymniic ano i celidku k tómuż napominali. X dopustil-li by se kdo jakého vej stupku, předně z starších jedni proli druhým nebo z obecních mlvnářův anebo i z čekidky, takového aby mezi sebou podle velikosti skutku aneb provinění, buď Dokutou peněžitou: nebo vězením, potrestali a což by se tak mezi kejm zběhlo, to aby zase k přátelskému poro nání přivésti hleděli; poněvadž veliké zúvazky a přísahy. předně P. 1%, J. Mti Cé i všem třím stavům království tohoto Ceského pii stolici J. Mi Ce na rathouze pied p. purkmistrem a pany SL. M. Pr. činí a każdy visty svymi zdvihna dva prsty piipowidaji. Druhy [artykul]: Byla-li by jaka potfeba J. Mu Có ano i všech tří staviv krilovstvi toboto Ceskóho, że by měli: k spatření některých včcí vejehoze činiti, což by jejich povinnostem náleželo a o tom jim bylo ozní- meno od p. purkmistra pánův St. M. Pri; hned o to do rospody, kdež náleží, aby se sešli, o té věci skrze poru- čení, jaká by toho potřeba nastávala, z přečtění vyrozu- mějíce bedlivě opatříli, buď to vyměření mlejna neb vše- lijakých nástrojův, co by voda stáhnouti mohla, tolikéž jezů, práhů, zecjehování, k míře přivedení, aby dědinu, luk, ostrovitv, luhiiv nemírným zvejšením jezůúův neztopo- valy a voda mlejniiv po vejš aby neztopila a lak před bu- doucími škodami f. Mii Cé pánu svému nejmilostivějšímu i všem třem stavům království tohoto Ceského, když by na ně bylo podáno, podle povinností svých k vyřízem skutkem nápomocní byli. Vzešel-li by jak mezi nimi kdy při spatřování jezů, cejchů, práhů a sumou v jaký koliv příčině při uvažování lidských spravedlností spor, takže by se všickní za jedno nesnášeli, tehdy mají: požádal k tomu z těch míst osob dvou neb tří rozumných, kteříž by z příbuzenství těch stran, jichž by vče se vyřízovala, nebyly a jich se lu nie nedotykalo, aby s nimi pomohli iż vóc bez prodlóviui, aby k dalsim outratim nešlo, vyřídili a spravedlivě rozeznati. A ty osoby aby byly bud to stavu panskýho, rytířskýho, městskýho. A bylo-li by jim oznámeno, aby tlaková díla, co vyměří a vodou zgleichují, k sobě přijali; jsou lim zavázání, aby osobu neb dvě hodné mezi sebou k tomu dilu obrali a toho se pfi vy- měřování spolu dolejkali. To v$ecko pak aby tak nalcżilić udělali a k użitku piivedii, aby nebylo na tom díle žádné škody shledino. Protoż aby jeden ani dva nic o svém rozumu na sobě nezavazovali, než vše v společnosti řídili, z čehož by potomně posměchu i škody na sche neuvelli. 'Tretl [artykul]: Mlynaiiv pfiseżnych v móstech Praz: ských při nejmenším pět nebo šest má se nachózeli a kdyby některý z nich z tohoto světa vykročil, budou po- vinni ihned p. půurkmistru: pánům Star. M. Pr. jinych osob hodných, aby na místa L6ch dosazeny byly, podali. A G mlynáři přísežní, buď to při vejjezdích nebo vejcho- zech přespolních i domácích, vždycky z obecních mlynářův dvě nebo tří osoby inladší při sobě jmíti mají, tak aby jední od druhých jak při vyměřování, tolikéž i jiných potřebách pro budoucí dobré se cvičili. A kdyby pak některých velkých věcí se dotejkati chtělo, tehdy pro lepší radu aby mlynáři přespolní z měst krajských, nebo kde by tak po krajích zůstávali, k ty věci obeslání byli. Kteřížto mlynáři přespolní přísežní k obesliini budou bez vejmluvy povinní na místo jinenované dáti se najíti a tn, oč by bylo činiti, přím'uvy pokojné, vážné od mladšího až do staršího jedenkaždý, čemuž by rozuměl a toho po- vědom byl, aby čínili a jak J. Mti Cé tak i všem třem stavům království Ceského podle spravedlnosti za sprave- dlivć aby cini(i hleděli. 

Strana 361
Reka Vitava. — Most Kartüv. X Na. Čtvrtej [artykul]: Mlyr starší přísežní i obcení, kleří by na mlejních J. Mti Cé i všech tří stavův království tohoto v službě zůstávali, budou povinní lnkové mlejny ano i pily a sumou všecko lo, což jest jim poruceno a svéfeno, s pilbostí opulrovali, vodu do zńmkiv, do móst instrumenty rozličnými hnáti, aby se na ničemž žádné škody nestalo, toho bedliví býti, čeládku pak dobrou, kterážby spravedlivě, upřimě při svém povokiní se chovala a ze mlejna z všelikého obilí jednomu každému, což jeho jest, aby nmavracovala, do mlejna ptijímati a to- varyše k tomu jmíli, aby sobě náboje sím uměl spraviti, Amen pěkně osadili a mládky tomu, což sám umí, léž eviciti. Též mlynář tím Casléji ve due i v noci do micjna má dohlídati, celádku k povinnostem napomínati a ji 24d- ných pováletüv nedopoust&ti pFechovávati ani ji čím fedro- vali pod skutcényin trestáním, nebo tou příčinou krádeže po mlejních velice se rozmáhají. TovarySi pak i mládkové pod správu mlynáře náležející jsouce svého povolání bo- dhvi, kterak by nápotom mlynáti z nich býti, J. Mti Cé i všem třem stavüm Femeslem svÿm slouziti mohli, k tomu aby smérovuli. PonèvadZ pak táž čelidka sobě za časté věrnou, stěžuje, že jim pekaři ode mlení málo pialí, na čemž jsouce také nyní na všecka drahá léta, že přestali no- mohou, aby vždy žádné vejmluvy, jestli že by se čeho dopustili, juli nemohli, poněvadž se po mlejních a inlejn- cích na lodech, kteréž jak mlynáři tak i jiní sonsedé mají, od každého strychu buď žila nebo pšenice po krejcaru platí, aby také na obceních mlejních dotčení pekaři od takového mlení též po krejearu od každého strychu pla- lili, což když se stane, nebude se jmíti potom táž čeleď, že nemůže na lak skrovným placení, jak se nyní platí, prestali, čím vymlouvati a sobi krideżi vynahrażovali a tak bude povinna každému, coż jeho spravedlivého jest, ze mlejnu vydiivati. Pátý [urtykul]: Mlynáfi starší bez včdomí obecních mlynářův aby nikdy žádného do pořádku nepřijímali ani také z pořádku nevylučovali a kdož by tak žádal přijat býti, ten aby předně byl povinen své na svět zplození, dobré chování a pořádné řemeslu se vyučení ukázali a nicinéně poučvadž na ten čas jíž k tomu přišlo, že zřídka kdo o to stojí, aby co uměl, což by mlynáři náleželo uméti, ancb aby měl pro řemeslo do téhož pořádku za přijetí žádati, nýbrž ve větším díle pro živnost neb handl v mükách i jiných věcech, s čímž mlynářům a ne někomu Jinému náleží se obfrati; nebo mnohej ne,„ocne dobrejm mládkem býti, oženě se hned žádá za mlynáře do po- řádku, toliko aby mohl tu živnost v provozování prodaje múk a vaření vésti, přijat býlí. Poněvadž pak pro necvi- cení se témuž řemeslu, když by žádných dobrých mistrův mlynářův se nenacházelo, takové řemeslo mlynářské, bez kteréhož žádný býti nemůže, dokonce k zahynutí přijítí mělo, s velikou škodou toto království Ceské toho by pocejtiti muselo. Protož aby podtud žádnej více do téhož Adku pfijat nebcjval ani živnosti mlynárské sc mu ésti nedopoustélo, let bude uměti řemeslo ukázati a ně: které kusy podle jistého vyměření, což mlynáři náleží, totiž kolo vodní, hřídel, čelník, pastorek, líční kolo udě- lati, kámen vykrouZiti, vosaditi a sumou mleju aZ do za- mlenf pristrojiti. Tóż takć kdo by sobě zoumysla zjevnou kurvu aneb pankharta za manželku pojal nebo proti dobré pověsti se něčeho dopustil, takovej każdej aby jak do pokidhu přijímán nebýval, tak Zivnosli mlynáiské se mu vésti nedopouštělo. Jestlí že by pak kdo prvotné jsa v témž pořádku mlynářském za nčkterej čas dobře se choval, však potom toho něčeho, o čemž se nahoře zmínka děje, sc dopustil, takovému aby bylo řemeslo složeno XXa. Řeka Vltava: — Most Karlüv. 361 a žádnej z mlynářův ani z čeledi jemu v ničemž nesloužil. — Poněvadž pak mlynáři žádné jiné živnosti, k kteréž by se utéci molli, nemají nežli tu, v které práci jsou svá léta (pracujíce od mladosti v remesle inlyná?ském a nim jak J. Mti Cé tak i všem třem stavům království tohoto posluhujice) ztrávili, aby kdo jiný mimo řemeslo jich měl té Živnosti v prodaji múk a jiných vaření, kteréž se z obilí všelijakého dělá, požívati jako kroupníci, hrstníci a jiní řemeslníci nebo jiní všelijací obchodníci, to se za spravedlivé neuznává. Z kteréžto příčiny ti, kteříž: jsou jakýmkoliv způsobem v příčíně nedobrý zprávy v louž Zivnost mlynárskou sc vetfcli, z těch a takových aby se žádnému podtud více (pokudž dobrý řád má jíti), živnosti mlynáiské, totiż prodaje v mukách a v vaření, vésti no- dopoustélo. Sestf [artykul]: Mlynářův syn, kterýž by svůj mladý věk po školách aneb v poctivých službách při páních strávil, přijda k letům oženě se aneb svobodnej zůstívaje, żadal-li by do pořádku přijat býti, aby mohl živnost vésti, má se mu toho příti. Než kterej by se od mladosti svý jak liternfmu uménf se neucil, tak u někoho dobrého vs'ulbé se nezdržoval, nýbrž den po dní toliko s hejsky se loulal, statek po rodičích marně utratil, prohrával a potomně nevěda, Ceho se chytiti, Zádal by mlyndirüv za přijetí do porádku, aby mobl Zivnost vésti, takovému nemi toho, ačkoliv že mlynárüv syn jest, dopiíno býti, leč by to, co mlynáři náleží, uměl udčlatí a řemeslo ukázali. Sedmy [artykul]: Dopustil-li by ss kdo toho téhož řemesla našeho, nežlí by žádal mlynářův starších do po- řádku za přijetí, a dal se v provozování živnosti mlynářský, ten aby dal pokuty desct kop míš., jakž ten ród od staro: dávna se zachovává. Osmý [artykul]: Jestli že by kdo, nejsa z řemesla mlynářskéko, mlejn koupil, ten předně, nežli by se v užívání takového mlejna dal, mí se s mlynáři o pro- půjčení čeledi mlynářské jednati a kdyžby se s nimi o to porovnal, má mu čeleď propůjčena býti, však na ten způ- sob k posloužení lidem z měřice, ne aby měl toho tak svobodu, jako ten, kterýž se řemeslu učil, obilí: sobě k ruce mlíti, dadouc mouku prodávati; jinak dopustil-li by se toho, telidy aby mu byla čeleď vyzdvižena. Devóty [artykul]: Vdova pozlstali po některým z mlynářův, pokudž by se nevdala, k Zivnosti mlyniisky, totiž k prodaji múk a vařsní po manželu, má k tomu právo a spravedlnost jmíti, ale jestliže by se zase vdala a z toho řemeslu manžela sobě nevzala, nemá se jí déle dopouštěti takové živnosti provozovati, ne2 méülali by svůj mlejn, manžel její bude moci o propuštění čeledi pii mlynárích vyhledávati à kdyZ by se s nimi o to, jikZ nahoře doloženo, umluvil, má toho tak a nejinak, než jako kteří své mlejny mají a řemesla mlynářského nejsou, k posloužení Jidem z měřic užívati. Desátý [artykul]: Tovaryš mlynářský, pokudž by někde chtěl mlejn najíti ansb někde za mlynáře bojí, má předně s mlynáři o to jedniti a jich za přijetí do pořádku za mlynáře žádali; kterýžto tovaryš bude povinen to, což mlynáři náleží, předně ukázati a pokudž by toho ukázntí neuměl, nemá se mu toho dopouštěti. Jestli že by se pak někam jinam odebral a podtaji toho něčeho se dopustil, potom (o na něj shledáno bylo, má od mlyu.iiàv podle spravedlivého uvážení strestán býti. Jedenáctý: Čeleď poněvadž čím dále vždy více test tak nevážná, nepoddaná a k napravení témčť zmeškalá, ježto sobě nemnoho koho váží co, a nad sebou žádného pozoru jmíti nechtějí, aby vždy nějak tomu v cestu vkročiti 46 

Strana 362
XXa. Reka Vilava. — Most Kartův. 362 se mohlo, ukazuje toho potřeba, mlynáři aby nad tím obzvláštní pozor jměli a mezi takovou čeledí dobrej řád nařídili, jednoho každého ihned, jakž by se čeho dopustil, podle velikosti provinění, buď řemesla složením, z měst Pražských provandrováním, vězením ancb pokutou penč- žitou trestali. A jestlie by kdy kdo z též čeládky pro nějaké své zlé vejstupky z měst Pražských pryc se odebral, po takovým aby do jiných měst, městeček ano i vsí, když by sc o ném zvédélo, psali, tak aby trpíni ani fedrováni nikdeż byti nemohli. Nýbrž dopustibli by se který co tak velikého, že by hrdla ztracení zasloužil, aby tím dřív k vyhledání a ku příkladu jiným k trestání přrijíti mohl. Dvanáctý: Poněvadž pak i to při čeládk:ích se na- cháüzi, že mnohecj nepočna se uciti, nercili aby mel čal- skej tovaryS bejti, dostana některé kopy dáví se leckdes v kupování obilí, potomně smelíc lakové obilí do měst Pražských mouky sem veze, ano i (o časem mnohej, ač dobrých se nedotýče, utekouce odsud pro zlodějství ancb pro nějaké jiné neřády, nesmějí sem do měst Pražských takových múk, aby nebyl polapen, voziti, spuntuje se s sedlákem a nadělaje mouky z ledajakého smčsieného obili, jako z žita, hrachu, ječmene, ovsa, to v hromadu smíchajíc po sedláku do Prahy odešle, což se nyní velmi zhusta děje, odkudž ne malej ale velkej neřád pochází jedno, že čeleď řemeslu se nic pilnd neučí, jiví v zloděj- ství a v jiných neřádích posilnění bývají, myslíc, kdyby se co toho proneslo, poustoupiti a potom, kde by se jim vidělo, zdržují se, že budou moci dobře skrze takové handlování v miükách své obživení míti. Nic méně obecní mlejnové za tou příčinou častokiáte, poněvadž pekaři obilí zde v iněstech Pražských dostávali nemohou pro příčinu lu, že sedlák, maje obilí vézti, «c vsi je dá sc- mleti a veze sem mouku, nemaje co mlíti, stáli musejí. Pročež velikej nedostatek a drahola v obilí zde v městech Pražských bývá častokrále; pekaři pak skrze to kupujíce takové mouky, kteréž víceji nehodné nežli hodné bejvají, přijdouce k škodě ca domácí mlynáře nebo čeládku jich zčítají a tím se před lidmi zastírají a vymlouvají, protož aby takoví neřádové [sc] pretrhovali. Tüinácly: I v tom se velikej nezpůsob nachází, že mnozí: mezi: mlynáři, kteříž zde v městech Pražských mouky a jiné věci, totiž od vaření, prodávají, v čas no- dostatku, kterejž někdy skrze velké aneb malé vody, ča- sem skrze mrazy pochází, takovou mouku přes míru draho dávajf a prodávají. Protož aby i ten neřád přelržen byti mohl, to se mlynářům poroučí, aby v takových příčinách na lo pozor měli a každého času, jak se kdy potřeba býli uznává a zvláště v čns drahoty a nedostatku, s úřed- níky šestipanskými, po čem by se kterého času podle toho, jak se obilí kupuje, mouky i vaření prodávatí mělo, posazovali a kdoz by koliv, buď on z přisežních aneb z obcenich mlynářův, toho se dopustil a takovou mouku nebo vaření tak přílišně draho mimo posazení prodával a na něj to shledáno bylo, takového aby buď pokutou pe- něžilou ancb vézením strestali Ano i lo začaslté se stává, že mnozí mezi mlynáři vaření na veliké strychy bez měřice neb tržného od J. Mii p. purkmistra pánův k tomu nařízeného skupují a potom zase na menší prodávají, ano i v jiných měrách menších nespravedlivě se chovají. Protož mnohdykráte nevinní podle vinnejch, když jim z poručení p. purkmistra pánův takový strychy a míry k ohledání brány bývají, domluvy veliké k »obě slyšeti musejí. Protoz mlynáii starší mají nad lim obzvláštní pozor a bedlivost jmíti, kdyby se co toho při tom našlo, aby takového buď sami NNa. Neka Vilava. - - Most Karlův. ku příkladu jiným slušně zpokutovali ancb to na p. purk- mistra pány vnesli. Čtrnáctý: Častokrát se i ten neříd od mnohých mlypnářův, kteříž tak obilí skupují, spatřuje ten, že jedni druhý v trhu předkupují a v o ecně předivají ; protož kdož by se koliv toho dopustil a na mlynate starší: to vznešeno bylo, tehdy takového každého aby podle spra- vedlivého uvážení streslali, „vo Patnáctý: Kdožby z mlynářů, kteří mouky prodávají, nějaké nečisté obilí do mlejnův obceních nebo kdekoliv jinam dával a do Zita ječmen, hrách nebo oves michal ancb prach, jej pies pyllík na mouku mlíti dadouc, ta- kovou mouku potom z toho nečistého anch míchaného obilí ano i z prachu prodával, a bylo to na něj shledano, takovému aby byla živnost zdvížena a (a mouka, vzne- souce lo slarší mlynáři va p. purkmistra a piny, v kle- rémž by se to městě stalo, aby v moci, co by koliv do- těcní p. purkmistr a páni s tím činiti chtěli, zůstávalo, Šestnáctý: Jestliže by pak který pekať téhož «e do- pustil a takové nečisté aneb míchané obilí do kterého by pak koliv mlejna piivezl, tehdy tovaryà aby to na starsi mlynáfe vznesl, oni pak budou povinní: takovou vee na p. purkmistra a píny vnésti. Ve& mu lo p. purk- mistr páni obrátiti rácí, to. bud pij vili J. Mu. Nevznesli.li by pak toho ten tovary$ na mlymife a onise (oho dove. děli, tehdy aby mu bylo řemeslo složeno. Sedinnácty: KdyZ by mlynáti stari( porucili za jakou pak ko'iv potřebou všecek pořádek aneb toliko některé osoby k jisté hodině obceslati a někteří buď z starších nebo obceních mlynářů k ty hodině do hospody nedal se najíli a Zidnému opovéditi ancbo Ze by sluSné vejmtuvy neměl, tehdy ten a takový aby byl povinen desel gr. míš. pokuty dáti, A když by tak mlynáři za slušnou po- Gebou ol:cslini byli, prve nežli by ta vče, o kterou se spolu sešii, k svému vyřízení nebo skoncení přišla a ně- kterej z nich jak z starších inlynářňy, tak z obceních vy- vstanouc z hospody bez opovědi u starších mlyndářův pryc ušel, ten každý, kdož by se toho dopustil, aby 16% (říd- celi gr. míš. dal pokuty. Než měl-li by kdo toho slušnou příčinu, maje něco pilného jednati, opověda se u starších mlynířův bude moci toho užili a po své potřebě: odjíti. Osmná tý: Kdyż by mlynáři starší všecek pořádek ancb toliko některé osoby na pochovávání, buď ten mrtvý z téhož pořádku aneb k žádosti někomu z jiného pořádku a sumou čí pak koliv, porucili obeslati, kdo by koliv, bud. z starších neb obecnich mlynářův, k jisté hodině jsa obeslán, časně na takový funus ucpFi$cl a nedal se opo- věditi aneb žádné slušné vejmluvy nemaje, ten a takový aby byl povinen palnácte gr. m. pokuty dti. Devatenáctý: Jestliže: by starší: mlynáři: některého, buď z sebe, buď z obecních mwmlynarův, pro nějakej vej- stupek, maje k tomu slušnou příčinu, zpokutovati chili, jmenujice mu, co by mél takové pokuty diti a on by sc toho zpěčoval a proti nim se zpuiné postavujic, neżli by je spokojil, z hospody ušel, tehdy tomu a takovému, jestliže by svůj mlejn měl, aby byla čeleď vyzdviżena, a pakli by svého mlejna neměl, ate jinam obilí na mouku k prodají mliti dával, tehdy aby bylo čeládce o tom poručeno pod zbavením řemesla, aby mu žádný v nicemž nesloužil. Dvadcátý: Jestliže by kterej z mlynářů neb kdo pak koliv jinej z držitelův, kteříž tak zde při Praze mlejny na kolich ano i na loděch mají, s jinejmi sousedy svými upřímně a přátelský se snášeti a na jezy i na jiné po- třeby, kterýchž společně k užitku požívají, časně nakládali, 

Strana 363
XXa. Řeka Vllava. — Most Kartův. přívratů, žebříků, valů, čímž by se jinym Skodilo, klisti nechtěl aneb kladouc nemírně tím jiným škodil, tehdy jiní držitelové a sousedé jeho mají to na starší: mlynáře vznésti a dotčení mlynáři, což by při tom za spravedlivé uznali, budou jím to povinní k nápravě přivésti. A nechtěl-li by len jistej, kdož by tak čím jinejm škodil, na napo- menulí starších mlynářův toho napravili, teldy má se mu čeleď vyzdvihnoutí a železo do hospody, jakž ten dobrej rid od starodivna bejval, vziti. Jedenmecitmy: — Mlynár chtól-li by ucedlnika prijili, nemó loho bez vůle a vědomí starších mlynářův dělati, jinak, dopusul-li by se toho, podle uznini starSich mlynářův aby byl pokutovin. Když by pak který mlynář pořádně to před sebe vezma ućedlnika prijili a femeslu uciti chiel, takový učedlník má předně rodičův svých i své dobré chovaní prokázati a pokudž by len učedlník, nodouče se, od téhož mlynáře sběhl, jiný mlynář lakové doutovati nemá, leč s volí toho mlynáře, u kterého se prve počal učili. Trefilo-di by se, že by kterej učedlník pro přísnost mlynáře nemohl sbejti, mlynáři starší mají lukovou vče rozvážiti a byla-li by příčina hodná, mohou jeho do učení jinému mlynáři dáti. Dvamecítmý: Mlynáři i čelidkou svou vode tří mil okolo měst Pražských aby tak, jak od starodávna bejvalo, ku pořádku starších mlynářův do měst Pražských náleželi a co do pořádku náleží, všeckno vypravovali. Takoví pak mlynáři nebo čeládka jejich kdyžby koliv pro Suché dny ancb za jakoukoliv pricinou sem do hospody obesláni byli, teldy aby se byli povinni dàáti najíti, aby mlynáři starší věděli vo nich, kdo aneb co jsou, nebo za časté osoby ze všech tří slavův království tohoto, prijmouce bez vědomí mlynářův pražských jak mlynáře tak tovaryše, však když se co zlého dopustí, tehdy se na mlynáře pražské o to dopisuji. 'Fřimecítmý: Naposledy poněvadž pak možná vče není, všecky nezpůsoby a neřády, kteréž by se mimo tyto v těchto artykulich poznamenané pčitrefiti mohly, paina- tovat, protož starší inlynáři, nynější i budoucí, když by co sc toho ptitrefilu, aby měli inoc takové neřády pro dobrý řád přetrhovati a což tak koliv v příčině instrukcí této s jistým snešením mlynářův starších i obecních p. purk- mistr páni Star. M. Pr. dottenÿm mlynářům za řád vy- stavili jsou ráčili, povinní jsou sc viickni, jak mlynáři, tak čeládka jich, tím spravovali a lo vše zachovävati pod skutečným lrestáním. Tomu na svědomí a pro lepší pevnost my z počátku psaní purkmistr a rada Star. M. Pr. pečeť nazi menší městskou dali a rozkázali jsme k dotčeným arlykulim tuto vejš pořádně sepsaným a předloženým přivěsiti ve čtvrtek po památce sv. Jakuba Velkého ap. p. l. od nar. — 1601, jinak dvadcátého šestého dne měsíce července. 4. 1586. — Rukop. č. 3010 f. 1/3. (Relací na poručení J Mti Cé na všeckny mlejny a jezy na řece Vliavě počna od Budějovic Ceských pořád až do Prahy): I.. P. 1586 v pondélí po sv. Markyté z jistého poruteni J. Mti Cé — jsouce vyslání řádem a právem od — p. purk- mistra pánůvo Sur. M. Pr. k spatření všech jezův mezi Budějovicemi Ce:kými a Prahou, kteří nad obyčejný cejch šeny jsou a v dodávání sem po vodě soli překážku a zádavu činí, jakž též poručení v sobě šíře ol sahuje a za- vfr, coż tak vše v přítomnosti pp. komísařův k tomu nařízených i s jich pomocí maje sobě ukázáno a což k tomu mluveno bylo, všecky nedostatky i zbytečnosti bedlivč spalňujíc a náležité uměřujíc, pamatuje na P., B. a povinnosti své a šetříc duše milé i svědomí dobrého, XXa. Řeka Vilava. — Most Karlův. 363 takto pořádně nacházíme a za spravedlivé uznávaje dle povinností svých nyní i na časy budoucf tvrdfme : 1. Předně a nejprve při městě Budějovicích u před- mlejna vrata, jenž slovou Německá, ty již sešlá a v nově mají dělána býti, k žádosti slušné p. purkmistra pánův města Budějovic ty aby v jistém místě a jinde blíže mlejna udělány byly, za dobré a pohodlné uznáváme býti a oni Budějovští na ten čas, pokudž by dříví po- třeba byla, forováním ancbo (?) pfivésti sc uvolují. 2. Mlejn, jenž slove Fenců pod Budějovici; jez vyšší jest nad míru pražskou vo pl ičetí člvrt (ač se zpráva dává, že se žídná Skoda nestala), tu cejch vbitej k jisté míře. 3. Mlejn, jenž slove Felixů, toho jez vyšší jest nad mfru pražskou vo půldruhé čtvrti míry pražské, tu cejch vbitej k jisté míře. - 4. Mlejn jest pod Hlubokou, ten jez vyšší jest nad míru pražskou lokte, tu jest cejch bitej k jisté míře. b. Mlejn jest, kterýž slove v Purkarči, též jest vyšší jez n. m. pr. lokte, tu jest cejch bitej k jisté míře. 6. Mlejn jest pod Jeznicí, jehož jez jest vyšší n. m. ního pr. lokte, tu cejch — míře. 7. Mlejn jest slove v Jaroslavicích, ten jez jest vyšší n. m. pr. pültfet( Gtvrti, tu jest cojch — míře. 8. Mlejn jest nad Hüevkovici; ten jez züstává pri míře pražské a na škodu žádnému není, tu cejch — míře. 9. Mlejn jest pod Hun&vkovici, ten jez zůstává při míře pražské, místem vyšší vo čtvrt lokte a mostem o půl čtvrtí lokte, tu cejch — míře. 10. Mlejn jest pfi mésté Tejné pausky, tu jest jez vyšší n. m. pr. vo půl třetí čtvrti a místem dvou loket, tu jest cejch — míře. 11. Mlejn též jest při městě Tejně, jenż slove Uhryhy [U Rihy?), ten jez zůslává při míře pražské, lu jest cejch — mire. 12. Mlejn jest pod Tejnem, jenż slove u Tlażka, ten jez zůstává při míře pražský, tu jest bitej cejch k jisté míře. 18. Mlejn jest u p. Kořenskýho, ten pak a jez vyšší jest n. m pr. dvou loket a cejch — míře. 14. Mlejn jest p. Bohuslava Malovce v Oujezdci, lu jest jez vyšší n. m. pr. o l'J étvrti a cejeh — míře. 15. Mlejn jest, jenž slove na Bruskově, tu jest cejch bitej k jisté míře, poněvadž se bude znovu stavěti. 16. Mlejn jest na Rejzykově, který p. Kořenský drží, Iu jest znovu dělaný a k tomu zvejšený jez n. m. pr. 7 čtvrtí, ten jest na velikou škodu lidem i J. Mti Cé v plavení lesův neb var veliký pod tím jezem jest pro přílišné jeho zvejścni, tak kdyby s lesy sirovejmi na vrata plavecká plaviti [se] mělo, tu že by chudí lidé o hrdla svá skrze utopení přicházeli musili; a cejch jest bitej k jislé míře. 17. Mlejn jest v Naděradcích u Janouška, tu jest jez vyšší n. m. pr. vo !/; lokte a cejch — míře. 18. Mlejn jest, kterýž slove u Kupky, ten jez jest vyšší n. m. pr. vo !/, lokle a cejeh — míře. 19. Mlejn jest, jenž slove Na tetě, (u jest vyšší jez n. m. pr. vo !/, lokte, tu jest cejch — míře. Pod týmž jezem srub po dvou drevích udélati se má, kteréhoZ velmi potřeba jest, tak se snáší, že vokolo XX k. m. nákladu budc na to. 20. Mlejn jest, jenż slove na Podolskym, ten jez jest vyšší n. m. pr. vo 114/5 čtvrti a cejch — míře. 21. Mlejn, kterýž slove u Lejlovce, tu jest cejch bilej k jisté míře, neb se mlejn znovu stavěli: bude. V hořejších proudech jest kámen v plavbě, kterýž slove 46? 

Strana 364
364 XXa. Řeka Vltava. — Most Kaliv. pecen, ten jest na velikou škodu lidem J. Mti Cé; ten sc s malým nákladem snížiti může. 29. Mlejn jest, jenž slove v Letovš mlejně, jest jez mírný a cejch — míře. 28. Mlejn jest na Zdákově při panském mlejnś, jez jest mírný až k vratům plaveckým a druhá polovice toho jezu jest Bártovýho, ten jest vyšší n. m. pr. vo 1/, lokte, lu jest cejch —- míře. 24. Mlejn jest v Kamejku pana Voldricha Myśky, tomu se dostatečně vyrozumóti nemůže, poněvadž p. V. Myška v ničemž se ohlédati ani náležitě sobě toho cej. chovati dopustiti nechičl, ale po své vůli, jakoby pohrá- vaje s námi, místo nepiíbodné ukazoval, to v moci J. Mti Cé züslavujem. Viala pak u jezu obyčejná ku plavení dříví, soli i jiných potřeb ty mají bejti náležitě pod cejch půl lokte mity pražské položena a spravena. Ze pak u nènterÿch mlejnův cejehové se nenašli, kteřížlo povodní aneb jakou- koliv piitinou a neopalienim, ano i zancżenim a bichu usazenim [zkażeni byli], także se Zâdné znnmenf nespa- truje, tuliko poznamenini v nolulich starých mlynářských se nalezeji, protoż aby se vSickni snôze do toho vpraviti a v hodný řad, sobě i jiným beze škody, uvésti mohli, k náležitému vyměření a cejchování přivedeny j-ou. Všecky pak ty jezy mají bejti k cejchu srovnány a záplavy nd cejeh zvejšený smeliny a kdoby chtěl sobě nižší pod cejch, jakoż se nachizeji, napraviti, toho se žádnému nebrání. Práhové pak mlejnští, ty aby pod cejch nejméně půldruhého lokte míry pražské skladeni: byli a kdež by mlejnové byli oboustranně jezu při prazích, se rovnou mírou zachovati povinni budou. Chtélli by kdo a vidělo se inu beze škedy a maje toho příčiny hodné práh při mlejně níže půldruhého lokte položiti pod cejch, bude povinen k tomu mlynáře přísežné obeslati, sim o své újmě nijakž se toho dctejkati ani jakým oumyslem do- pouštění nemá pod uvarováním pokuty do komory J. Mti Ce 50 k. gr. č., a to kolikrát by se koliv toho dopustil. T.ké na tom Żadny se zbytečně nemá zaslavovali, že by v malém počtu také cejchování se dalo a utvrdilo, jinak bude moci jeden každý na svůj groš, pokudž se jemu do všeho počtu mlynářův starších přísežných, totizto XXIII osob ancbo mine, libiii bude, obeslali a na lo vésti, žádnému se cesla právní nezavírá, A že pak k tomu časy vejborné jsou, bude a jest povinen jeden každý do času sv. Václava takové zvejšené jezy, vrata, co tak vyměřeno jest, srovnali a naprawili, také aby dvě osoby nařízené byly, buď oba aneb jeden z nich, k tomu každého roku v cus příhodný dohlídali, pohodlné se býti uznává. Stalo se 1. 1586. Mlynáři pří- sežní zemští v království Ceském v městech Pražských: Urban Měštejnský, mlynař nad Kropáčkovým, Jiřík Ježek, mlyuar Novomlcjnsky. 5. 1600. -- Rukop. c. 3010 f. I5l. (Reluci o plavení šifův od Litoměřic až hu Praze.) V. Mti urození páni, pini urozenf u statcèni ryl ii ztizené komory krá- lovstvf Ceskóho, páni nám milostivě a laskavě přízniví. Jakć jest porucenf J. Mu C6 słovulnć a mnohovzśclnć poctivosti p. p. Starého ji Nového Měst Pražských, jehož datum na kanceláři: Ceské 23. dne Augusti leta: tohoto 1600, učiněno, co v sobě obsahuje ancb zavírá, tomu jsme porozuměli. V kterémžto poručení předně toho doloženo jest, abychom podle pp. ouředlníkův Star. i Nov. M. Pr. v la místa, kdež jsme 90. dne Augusti vycházeli, zase vyšli a kudy by šifové tažení býti mohli, jak vysoko by voda v témž místě nad nynější vodu za stavidly státi inu- icích při Serýho XXa. Rcka Vllava. — Most Karlův. sela, gruntovné a bez omylu přezvěděli a psané zprávy své o lom, což (u lak spatřeno a vyměřeno bude, bez meškání do komory Ceské podali. Kdeż my znaje sc J. Mu Cé, jakožto pánu svému nejmilostivejSimu, tím povinní být, tak jsme se poslušně a poddané zachovali a na takové místo: vYšedše to jsme všeckno bedlivě: spatřili ano i uměřili, © čemž V. Micm tuto: zprávu v spisu podávime. Kdyby voda, tak iakż se wyni nachizi, pri tažení takových Sifiv státí aneb nachizeti se méla, tehdy pri dolejsim konci toho srubu za stavidlem 5!/, iokte stáli by musela, a poněvadž pak místem kdyby se takoví šifové tíhnoutí měli, pro malost vody sotva jedna osoba s pr dnou rybářskou loďkou na len Gas splouti by muhla; kdyby se mélo pro lakové Sify, aby se s nima plaviti mohlo, prohloubiti a práh k tomu doleji položili, tehdy by při nejmenším 7 loket v tuto nynější, vodu velkou však vymuňujíc, která i časem o jeden, 9, 3, b, 6 lokct vyšší bejva, za stavidlem vody drZcti se dostało. Dale kdež toho v témž poručení se dokládí, abychom, jak diouhy by ten poboční kamenný jez od spodního ancb dolejšího konce až k hořejšímu jezu býti inčl, provazcem, kterýž 42 loket zdílí jest, přeměřili, v tom jsme se též upřímně, spravedlivě i bedlivě: zachovali a takové dilky toliko po jedny strané 46 provazcü, kdež 1938 lokci učiní, vymeiili, I że pak takový pobočný jez ancb, jakž my jej jmenujem, srub, po obou stranach, kudy by se šifové láhnovti meli, beju by mohl, tehdy taková dílka dvojudsobni sumu provazcü aneb loket vejš: dotčených v osobě by obsahovala. Ponóvad2 pak taková dílka, šířka a vejška (kdyby vody, jakž nahoře dotčeno, v tuto ny- nější vodu za stavidlem 7 loket bejtí mělo) velikou sumu vody v sobě by zdrżovati musela, vidi se nim, że ueni možná, kdyby pak již i to všeckno k místu a konci pii- vedeno bylo, aby to ve drží (ž) aneb v velkou vodu (za- kládá se za lo lednu), když se zutrhá(ž), dříví vostati mělo (2). Kdeż pak se lomu y orozumivä, ponévadZ takovy splav tudy by jíti aneb dělatí se: musil, kudy se nyní s dřívím (kde pak koli, což letního času témči každého dne se děje) plavá, že by se nemoba jivudy s takovým dřívím, kdyby se nynější plavba zadělala, než tím splavem plavati. tehdy skrze takovou vče, poněvadž od lažení takové vody tím splavem předně prackovna J. Mti Cé v nově udělení, mlejnovć p. p. p. Nov. M. Pr., vodirna, též: dvouřadý mlejny na lodich, item p. p p. Star. M. Pr. Helmnovie a Kamenský mlejny k špitálu sv. Pavla naležející, kteřížlo mlejnové 76 kol moučnejeh (pil a šlejferen vymichujíc) v sobě obsahují, státi by musely, ale velikej: nedostatek v chlebě pojití by mohl, nebo mnokrate když bez pře kážky při Praze se mele, tehdy se nedostatek velikej v takovejch chlebich nachází, znamenitej pokřik od lidu obecního bejva a lak teprva, kdyby takovej díl mlejnü stáli mělo, víceji tolio pokriku ano i skody jak p. p. p. Star. tak i Nov. M. Pr. ano i jinejm z toho pojítí by muselo. Nicméně žádnej za to slíbíti nemůže, jaký zde při iněstech Pražských veliké vody ano i jiné ncicsti skrz takové veliké vody pocházející bejvají, aby takový po- boční jez aneb srub v celosti zůstatí mél. Protož kdyby k nějakému protržení aneb dokonce k pobrání přijít měl, tehdy na jezích při těch všech mlejních vejš dotte- ných škoda zvamenitá na mnoho tisíc stáli by se musela. Naposledy i toho v témž poručení doloženo jest, věděli-li bychom po druhé straně nějakou k tomu snadší cestu ancbo cožkoli jiného, což by tu véc fedrovali mohlo, to abychom o témž spisu na$em V. Mim též doložití ne- pominuli, v prièiné ty V. Mtem tuto zprávu činíme dne svou Ciníc 

Strana 365
XXa. Reka Vllava. — Most Karlův. včerejšího, (. j 24. Augusti léla tohoto 1600 spatřujíce, byv3i v ch mistech, kdež nám skrze takové poručení J. Mu Cé poručeno bylo, ty všeckny věci, případnosti, kudy by aneb jakým způsobem taková vče k vyřízení při- jii molla, ovšem jsme to našli, že po druhé stranč s men- ším nákladem i škodou, nežli jak ten paumistr Vralislavsky jest vyměřil, k tažení takových šiľúv taková véc spraviti by se mohla, ano silnice, kudy se nyní s dřívím plavá, v své míře a v celosti [by] zůstávala. Ale však aby do konce beze 3kody mlejniim p. p. p. Star. i Nov. M. Pr. ano i jinejm býti mělo, též také taková vče aby dokonce stálá byla, za to slíbiti nemůžeme. Cehož všeho při vůli a uvá- žení V. Mí zůstavujem. Datum 25. Augusti a. 1600. Mlynáří starší: přísežní zemští v městech Pražských. 6. 1600. — Tamléi f. 154. (Jiná relací o pla- vení šílův od Prahy až k Litoměřicím.) V Mí —. Jakož jste ráčili léta tohoto 1600. jménem a na místé J. Mti Cé — nám porutiti, abychom se dolü po vodě až k Litomě- řícím s jmenovaným paunistrem ze Vralislavé, pocna od Prahy, a jemu všeckuy příležitosti, iwčlčiny, hlubiny uká- zali, vypravili, tak jakž voda Vltava: v osobě obsahuje, mlejny, jezy, vostrovy a nač se koliv ptáli bude, to jsme vykonali, jemu ly všecky včci vykázali a sami také ty mělčíny změřívše: poznamenali, příležitosti v jezích, k ta- žení šifův stezky při vodě, kudy by bejtí mely, jestliže by však k tomu přijítí mohlo, ohledávali, počna od jezu nad mostem Pražským aż k Litoměřicím, tak jakž níže polo- Jeno. Předně mezi Novomlejnskym jezem, lóż dvema mlej- neckymi Helmovskéj, poněvadž tolo času voda mírná byla, dosti hlubivy. Pod Kamenskym jezem proti vostrovu hlubina jest 2 loket opodal, ale když jest menší voda, někdy se ledva nachází lohte. Málo níže konce toho ostrovu 1'/, lokte a jeden coul. Vod téhož místa nachází Jo Libeńskymu jezu dosti hlubiny; pod jezem pak Libeńskym našla se hlubina vody 2 loket a 2 coulů. Nad Holejšovici, kudy někdy trouby do vobory J. Mti Cé kladeny byly, našlo se vody z hloubí 2!/, lokte. l'roti. IfolcjSo- vicum, kudy bývá brod na vostrov Ilolejšovský, našlo se vody z hloubi 91/, loket, mezi voborou a vostrovem J. Mii Cé našlo se vody z hloubí 23/4 1. Dáleji proi. dolej- šímu vostrovu zadního Vovence na&io se vody z hl. 2 L, odtud až k Roztockému jezu našlo se dosli vody, pod jezem pak Rozlockým nachází se vody z bloubi 2 1. a jednoho coule, vàak na krátce. Malonice naproti Malým Klicánkzám, našlo se vody z hloubí 2 loket a tří: coulů. Nad vši, jenž slove lfusince, naàlo se vody z hl. 9 1. a dvou coulü. Nad vsf Dolanky nachizi se vody 2.1. a 4 c. nad Libici 2 Ll, odtud aZ k Chvatórubskómu jezu dosti hlubiny, pod jezem našlo se vody 2 1. 11/4 c. Od téhož místa až k Nelahozevsi nachází se vody dosti; pod Nela- hozevským jezem proti vostrovu nachází se vody 22/9 l. Pod Mirivkami 2 I. a 3 c., Malonice tyz vsi 11/5 1, pod Vepikem 2 1. 1 c, Malonice naproti vostiovu I I. 4 ©., pode vsí Vraňany 2!/; 1., nade vsí Bukoli 292/, 1., nade vsí Vibnem 27/, Ll, pode vsí Turyci nachází se vody z hloubí 2 L, níZe pod touž vsí naproti luhům nachází se vody z hloubí 3 l.. Pode vsí Beikovici naproli Bílým břehům uachazi sc vody z hloubi jednoho lokte, Odtud až k Roud- nici ází se dosti vody, Od Roudnice až k Liloméri- cům též dosti vody se nachází. "Vu my mlynati piísezn( kdyZ jsme až na místo ujo: żenć přijeli, tu jsme spatřili šif jeden, klerýž nahoru od Dražďan až k Litoměřicím přichází; změřivše jej, našli jsme míry z dílí 25 loket, šířka jeho 5 L., vejška 2 I. a 3 coulü, vše míry pražské. Tu jsme se ptali toho, číž ten se XXa. Reka Vllava. — Most Karliw. 365 Sif byl, jak mnoho vobilí těžkého může na něj: vzíti; oznámil nám, že 4 kopy strychů. Zeptali jsme sc pak, jak hluboko s týmž vobilím se zatápí, ukázal nám znamení, pokud ho nad vodou zůstává; přeměřivše našlo sc míry 5 coulü. A tak toho šilu v vodě zůstává 2 lokty míně dvou coulů. Tu jsme se dožádali, aby ten šiť prázdný byl vylažen slavidlem tím, kudy vobyčejně jiní šilové na- boru tažení bývají, což sám očitě spatřil, kterak velmi těžec nahoru vychází. Dáleji odtud šli sme s ním aż k jezu Litomérickému a tu jsme jemu všickní příležitosti izali a tak z lěch měr a takového uměření jedné každé itosti, mohl-li by LZ a takovy šif až k městům Pražským naboru priplouti, poltoice hlubiny též i mělčiny, riche vyrozuméti, to vic dóleji pri vüli V. Mtí züstavujem. Da- tum v středu po Svátosti a. 1600. Mlynáří starší, 7. 1600. -- Nukop. C. 3010 f. 156. (Vejtah snadnější k vyrozumění z před psané relací, jaké hlubiny a mělčiny v řece Vltavě od Prahy až k Litoměřicím sc nacházcji. 1. P. 1600 v sobotu, po Svátostech pustili jsme se po vodé Vltavé s Janem Snajderem, pauinistrem vratislavským, a vykázali jsine témuž paumistru všeckny příležitosti okolo vody Vltavy i mělčiny až do Litoměřic, počnouce od mostu Pražského, patříc po vodě dolů. Prahu jsme položili po pravé straně a hrad Pražský po levé strand. Počínajíc od hradu Pražského po levé straně mělčiny : Ves Bubny 21/, loket 1 coul, ves IIolcjSice —, J. Mi Ce iniejn —, NB. pii miejnć bude żlab. Pod Babou krčma —, Sedlce —, Rozlocky mlejn NB. —, Iradec —, Mu- ran —, Ledky 21/, I., Liblice proti nim 21%, Libušín hrad —, proti němu jest 'skóla asi za půl honu, (u sc musí udólali stezka. Dolany —, jez Chvatěrubský NB, Kralupy —-, Velkej Lobeč —, Nelahozeves —, při tom mlejnu musí býti žlab pro šify. Počínajíc od Prahy po pravé straně mělčiny: Pode mlejny Kamenskými 2 lokte, Libcň pod jezem 2 I. 2c, Zádn( Ovenec —, Klecanky —. Husinec 2 1., Březí 2 I. 21/y c., Mlejn Klodsky —, Chvatérubsky NB. —, Malý Lobeč —, přívoz u Nelahozevsi —, dvůr Strakov k té vsí —, Veltrusy 1 |. 21/> c., Dědibaby —, Bukoli —. Kozaroviee —, Donicky kostel nuproti Vrbnu - .. l'o vodé patříc tyto všecky vsi leží po pravé strand. Pod Měřív- kami mělčiny 21'; I., Ouholice —, Vepřek —. Proti Bi- lim brchüm 21/, L, Mlcechlosty —. Vrahany —, Malo. vice —, Lubeé —, Kramoiko, Zeltinsky jez, nímž se na- hání voda na Vrbenský mlejn náležející kzámku Mělníku. V tom jezu žlab pro Sify. Ves Vrbno — (odtud přichází voda třmi díly do Labe: jeden díl ke vsí Kel, prostřední díl ped zámek Mělnický, třetí díl mimo IJořín.): Odtud pak po Labi až k Roudnici vody dosti jest. Krom těchto míst jmenovaných nad Počapy 91/4 1., proti Stčlímu 2/4 1. Ale ty mělčiny nejsou na dlouze. 8. 1601, 29. srpna. Tamlež f. 162. (Třetí relací o plavení šifův od Prahy až k Litoméficím. V. Mii —. Pominulych dnův jest nám od p. p. p. Star. M. Pr. milo- stivá vile J. Mti Cé v piítomnosti p. Davida Puchaltera s strany plavení Sifüv od Litoméric aZ na Novy mlejny, tak řečený, náležející p. p. p. Nov. M. Pr, v znimost uvedena s tím při tom doložením, abychom lo jistě: be- dlive spaliili a toho, kde v kterým místě by to nejpří- hodnéji byti mohlo a jakým způsobem i na jaký náklad zde při městech Pražských se spraviti mohlo, povážíc, o tom V. Mtem relací učinili. Kdežto my všecko bedlivě v přítomnosti téhož p. Davida Puchaltera ano i páuüv vyslaných od p. p. p. Star, M. Pr., spatfiv3i a kudy by 

Strana 366
366 XXa. Řeka Vltava. — Most Kartův. xe takoví šifové táhnouti měli, jim vykázavši, co by k tomu dříví a jiných věcí zapotřebí bylo a na jaký naklad by se to spravili mohlo, o tom V. Miem tuto zprávu činíme: Předně při mlejně Kamenským vedle samý prachovny J. Mu Cć musi se jez prolrhnouti a pod týmž jezem dva sruby, każdy 60 loket z dílí a z šíří 6 L, na vejš pak od prahu a prážeň 7 I. z šíří, splav ancb žlab 7 L. z šíří, nímž by se šifové táhli, jíti měl, udělati; do ikterýchžto srubů nejprvé musí býti na práhy, prážce, pouchy a sloupy dubový dva vory z dílí po 20 loktech každý po 20 k. počítajíc učiní 40 k. Kolního dubí, na koly, jehly, kozlíky u stavidla 27 vorů z dílí po 15 loktech. každý po 10 k. počítaje 970 k. Stativnih > dubi na stěny a převazování týchž stěn 86 vorů z dílí po 15 Il. każdy po 15 k. učiní 540 k. m. Na kobyly 2 vory z dílí po 19 I. po 25 k. 30 k. m., na špunty do žlabu jedlový vor z dílí 241. za 10 k., na prkna k pažení žlabu prkenných vorů 5 po B k. 40 k. m. Suma za dříví 950 k. m. Nárožníků ku přibíjení prken do žlabu 2 k. 36, každej po dvou jen počítaje, učiní za ně 84k. 12 gr. n. Kamenc do těch dvou srubů 180 sáhů, za kterýžto ka- meny k dodání na místo polk'ádáme 200 k., od díla ta- kových dvou srubů a splavu 1000 k. a tak tí dva srubové avem stanou 2198 k. 12 gr. m. Týmž způsobem 'a na týž náklad musí bejti ještě jiní 4 srubové, skrze něž by takoví splavové, jakž nahoře dotčeno, jíti měli, dva při jezu Helmovským u druhý [dva] při jezu vedle vodárny na Novych mlejnich. Co se pak dotýče dvou jezů nále- žejících držitelům mlejnův nalodech při týchž jezích, ne- bude potřebí žádných srubü délati, nez protrhnouce jezy v náležitým místě a práhy k jisté míře polożie, budou se moci tlakové lodi kolem tažecím, postavíc je na vo- strově, kterýž nad těmi samejmi jezy jest, nahoru táh- nouli; na dříví a všelijaké potřeby i od díla při těch dvou jezích pokládáme 200 k. Všeho pak toho při vůli V. Mu zůstavujíc V. Mtem se v milostivou a laskavou ochranu poručena činíme. Datum v stredu den sv. Jana steli l. 1601. Mlynáři starší. 9. 1603, 22. ledna. Rukop. E& 3011 f. 476. (Od- pověď starších přísežných mlynářův na spis Martina Hoška z Zatec.) Slovutné a mnohovzáctné poctivosti p. purkmisiře, pani milí. Jakého dosti obšírného spisu Martin: Hošek - — V. Mii podal - - jsme porozuměli. Na kterejžto spis — za odpověď dáváme: Předně kdež nás vejš psaní manželé Strafovati nepreslävajf, Ze jsme sobč titul mlynáři starší přísežní zemští království Ceského dali, toho dokládajíc, kdyby se při nás to nalezlo, že by nám toho velice rídí piali, ale ptajice se na lo se vší bedlivostí, toho ničehož že jsou se doptati nemohli. Obzvláště pak zřízení zemské království Ceského o povinnosti mlynářův, aby jakou k zemi království Ceského učiniti měli, že žádný zmínky nečiní. Kdyby Martin Hošek a Regina m.j. na lulo, kdež jsme povinnost predné P. B., ]. Mti Cé a Jich Mu všem třem slavům tohoto království Ceského, totiž při stolicí V. Mí činili, se byli: ptali, toho jsou se ptáti mohli. A 2e od slarodivna — cfsatové Rimäti a krilové Cesti, abyste mlynäte pifsezné zemské netoliko v méstech Praz- ských, ale po vší zemi Ceské voliti a jim povinnosti k zemi krälovstvf Ceskélio dävati ratili, toho pří stolicí V. Mtí milostivě zůslavití ráčili, jest vče patrná.: Nebo za časty jak J. M, C. tak J. Mti páni rady zřízené [ko- mory] království Ceského, když jsou za potřebou J. Mti Cé mlynářův starších přsežných potřebovati kdykoliv rá- čili, tehdy ne mlynářňin, ale V. Mii, abyste mlynáře s přísežné zemské, kdekoliv zapotrebf hylo, vyslati jsou milostivě poroučeti ráčili; jiní pak jak páni stavové S SI NXa. Řeka Vllava. — Mosl Karlův. vyšší, tak i města, sumou komukoliv v čem mlynářův starších přísežných zemských zapotřebí bylo, o vyslání takových jsou — V. Mti psaní činiti ráčili, což kdyby — králové Cešlí, abyste mlynaře starší voliti a jim povinnosti k zemi — dävati ratili, pri stolici V. MU zústucili neráčili, V. Mtem -= by psaní — by činiti neráčili —. Sixt Vej- rovský, Pavel Chudoba a Jan Váňa, mlynáři st. př. >]. 1628. 13. brezna. Rukop. ć. 3010 f. 284. (De- kret o plavbu a vzdělání srubův od Prahy až k Litomě- řicím.) My Ferdinand dinhý — věděčtí dáváme všem vů- bec i jednomu každému, jakého ti koliv řádu, stavu a po- volání jsou, obzvlaštně pak blíž Iabe a Vltavy bydlejícím: Jakož jest jmíinulého sněmu, kterýž držán byl na hrudě našem Pražském I. 1627 na tom zůstáno, aby plavba po Labi a Vltavě zaražena a způsobena byla, za kteroužto příčinou [od] nás dle znění téhož sněmovního sneSeni jisté vosoby za komisaře nařízené jsou. I poněvadž se jak obecního tak i privátního dobrého dotyce a ti komisaři naší k tomu nafizeni ten prostředek našli, aby k způso- bení takové plavby na všech jezích, jak po Jabi, tak Vltavě, sruby aneb postranní jezy sdělíny byly, protuż ráčíme všem obyvatelům o tom milostivě poruciti, pokudz by osoby od tychż komisailiv zřízené, jmenovitě [ukůiš Zelevský, Jan Váňa, Václav Svoboda, Marlin Svagerka a Pavel 1fus, ukazatelé tohoto patentu našeho, jaké po- moci od lidí poddaných jich k vykonání předsevzetí svého potřebovali, aby jím v tom náležité assistencí a pomoc od ouředlníkův jejich ucinćna byla, vědouce o tom, že naše v tom jistí a miloslivi vůle císařská u královská napinèna bude. Din na hradě našem ském v pondělí po sv. Rehoři, jinak 18. dne března, I. 1628 a královatví našich Rímského 9., Uherského 10., Ceského 11. Ferdinandt. Sdenco Ad. prin. de Lobkovicz, s. r. Boemiac canceliarius. Ad mandatum s. c. mai. proprium Ralacl Mnišovský 92. 1628, 15. srpna. Zümléz f. 285. (Druby dekret o plavbu k Roudnici.) Vysoce nrozený včrný náš mily. Jakoż jest jminulćho snómn, kteryż drzin byl na bradć našem Pražském |. 1627 na tom zistdno, aby [atd. jako ] — postranní sděláné byly, protož ne tobě o tom niilostivé porouteli, aby bez odkladüv na jezu v Kramoště řečeném nul Mělníkem, tu kdež clo vejsadní mis, na způsob příležitého obrysu takový srub udélati dati natidii a to opatiil, pokudź by osoby od tychż komisaiiv ziizenć juk pomoci od lidí poddaných twych k vykonini piedse: vzetí svého potřebovali, aby jim v tom uilezitä assisienci a siecursus od oufcdlnikiv twych učiněn byl. A jestliže by oufedlnici do téhož obrysu trefiti nemohli, budou moci od týchž osob, kteréž komisaři naši nařídí, jak za- opatriti vèdèti budeš emż jistá a milostivá vůle naše ská a královská naplněna bude. Dán na hradě našem skóm v outerý po pamslee sy. panny Zuzanny 1. P. Niipodobuć psino: kniżeti Maximilianovi z Lichten: Štejna s strany jezu u Roztok, kněžně z Lobkovic s strany jezu Roudnice, dolejších Ješkovic(!) a Nelahozevsi, hraběnce z Kir$tnperku s stany jezu u Chvalorub, Vilimovi brabóli Slavatovi strany jezu v Kramoślć, Hendrychovi Dwidovi z Cernhauzu s _strany jezu u Libne, pp. presidentu a ra: dám komory Ceské s stany jezu u Bubence, Prażanim Staroméstskÿm s strany jeziv u mlejnüv Saskovshych a Helmovských, Pražanům Novomesiskym s strany jeziiv u Nových mlejnů. Komisaři: knóżuć z Lobkovice, p. z Vriby, p. Pavel Michna hrabě z Vacínova. yma hrabě °3. 1628. — Hukop. ć. SOLO J. 286. (Kelaci pp. komisaiium nafizenym nad plavbou po řece Vllavč až 

Strana 367
XXa. Řeka Vltava. — Most Karlův. k Roudnici učinčníá): V. Mu vysoce urození páni, páni nám milostiví. Jakož nám od V. Mtí porncení v příčině plavby přišlo, abychom se po Labi a Vltavć aż do Roud- nice vypravili a kudy by Sifovć (vySetife hlubiny a měl- tiny) proti vod& i po vode lazeni a spou&téni byti molili, při každém jeze. počnouc od Roztok, dle uznání a rozumu našeho jak předešle lak i nynf podle příležitosti spatřili a uměříili, tak jsme se poslušně zachovali a 14. dne mě- síce ledna, vstoupivše na lodi, po vcdé Vllavé doli se splavili a toho při lepší příležitosti nynější, ač s vělry a vlnobitím, příhodněji nežli prvé vynalezli a vymGrili v zpü- sobu tomto: Nejprvé připlavivše se k BRoztokim ke mlejnu jsme a piileżitosti lepší k srubu, nad předešlou případ- čjší, vynajítí jsme nemohli. | Odtud zase všedše na lodi dolů až do Chvatérub jsme připlouli, tu pro velikost větru žádné mělčíny ani hlubiny vyměřití jsme nemohli. Při témž pak mlejně Chvatěrubském našli jsme místo lepší před náledím, dři a náklím k plavení šifův bezpečnější, což i mlejnu k dobrému sloužiti bude. Však přede vším musí se pode Zlabem ten písck vyvozili a co se kamení vyberc, do srubu vevoziti. Dale na druhÿ den 15. due mésice ledna plouli jsme k Nelahozevsi, toho při předešlém v re- lací vyměření zanechati sc inüZe. Nemoha pak od oufedl- nika tyż vsi Nelahozevské fedrunku Zádného jak po vodě tak po zemi uZiti, ani žádného rybáře dostati, odtud jsme po břehu podle vody aż k jezu Želčínskému šli. maje sebou jednoho plavce a z druhé vsi dva rybáře zjednany, místa, kteráž jsme prv vyměřili, se vyptávali; ta že se v svém předešlém vyměřeném způsobu nacházejí, s plavcem jednomyslně se srovnávali, Kterážto místa pře- desle k plavení 8ifüv jsme obrali, v nichz prve toho písku, kterýž za dobrý hony leží, pro vysokost vody spa- tiiti jsme nemobli, podle čehož strouha u břehu sc udć- lali, kolím ub(ti, opaziti a z ty strouhy do srubu ten písck a kaniení na zapaZení vevo.ili sc inusf. na piedeśli liem. odtud prisedse k Labi u Vinovsi vsedli jsme na lodi a plouli jsme na druhou stranu k jezu Berkovskému, hledajíce mista pro tažení šílův, nemohli jsme nic obrati. Dale plouli jsme ke miejnu, tu jsme lepeji neż prve spatřili, že toho srubu všeho bořití (toliko díl zůstane, ten se novým dílem okroci a kamencm vyplní) zapotřebí nebude, ale bylo by zapotřebí, aby se mlejnu povyšilo a hranice nová udělala. U Roudnice též podobně ten starý srub zůstati a novym se okrociti moci bude. Co se do- týče stezek podle vody, těm toliko aby se dříví po bře- zích vymejtilo, krom pod Liboci po té skále asi za půl honu se vysckali ancb vylimali dati musi. Vsi i mělčiny, kteréž se při Vllavě nacházejí: pod literou A zpátkem v listu IHG (viz výše č 4.) vyzname- nané stojí. | Všeho pak toho při milostivé vůli a dalším uvážení V. Mtem zdstavujie V. Miem se v miloslivou a laskavou ochranu porucena činíme. Lukas Zelevský, Viktorin Chobot, Vaciav Svoboda, mlynńii staräi pifseznf i obecní. ?4. 1628. — Zumtéž [. 287. (Poznamendni difvi, co jest potřebí k jedněm každým vratům pro tažení šifův, počnouc od Litoměřic aż ke mlejnu J. Mti Cé pod Prední Ovenéi. Predné dílka srubu v základu 50 loket a šířka žlabu 7 loket, od stavidla k stavidlu 45 loket; srub na vejš vedlí téhož žlabu 6 loket i na šíř 6 loket. Item do gruntu pod srub a hranici na holce a jehly 8 vorů po 12 a 15 loktech. Item na koly pod stativy vedle žlabu dubí 7 vorů po 16 loktech. Též na předky k stavidlům a jochy 8 vory dubový po 18 I. a na stativy | vor, čím XXa. Reka Vitava. — Most Karlüv. 367 delší, tím lepší. Na povodnice, stěny do srubu a panty, na Špunty, jedle aneb boroví, 17 vorů po 20 loktech, čím delší, tím lepší. Item k jímání vody suchýho dříví 3 vory a na fosny do žlabu prkenního dříví 6 vorů. Suma dubových vorů 19, jedlovych ancb borovych 26 vorü. ltem počítaje vor k voru po 15 k., dubi jedno k druhému na pomoc, příjde za ně 285 k. Item jedlovej ancb borovej vor, počítaje jeden po 10 k., učiní zu né 260 k. Item od dělání toho žlabu a srubu až na místo i kamenem vyplnění 900, též nárožníků k přibíjení fošen 15 k., jedna kopa za 6 k. učiní za ně 90 k. ltem od vytahování dříví na místo od 46 vorů, počítaje od jed: noho každého, jeden druhýmu na pomoc, po 40 gr. n., učiní toho 80 k. Suma všeho nákladu 1365 k. Víceji se nachází starého rozvržení, co díla při těch žlabích se má dělati, aby před ledy ostáti mohly: Předně před každý joch dobře pořádným kolím přibíti kůl, podle kolu valy hnojem a kamenim vyplniti, aby voda díla podskoéiti nemohla. K tomu jest potřebí dubí 4 vory, počítaje každý vor po 5 k., přijde za ně 20 k. lem na- proti srubu i podle srubu musí se poloziti kobyl pro ledy 8, pod každou kobylu koly 2 a jehla jedna; na to musí bejti dubi 3 vory, počítaje vor po 15 k. učiní 45 k. Item od vybiti koli a polożeni kobyl i prijehlovánf, počítaje od jedny 4 k., učiní 32 k. Item jedna kopa prken za 10 k., tak přijde dubí k jednomu zlabu a srubu 26 vorů, měkkýho též 26 vorů. K osmi srubům a żlubiim obojího dříví musí býti 416 vorů, za dubí ke všem osmi żlabóm a srubim 2890 k., za jedloví ancb boroví 2080 k., a lak na jeden żlab a srub nákladu 1624 k. Suma nákladu 12.992 k. míš. 1628, 6. dubna. Rukop. č. 3010 f. 289. (Re- lací za příčinou plavby po řece Vltavě pp. komisařům nad plavbou nařízceným učiněná) V. Mti vysoce urození páni, páni nám 'milostiví. Jakoż jsme se pominulebo týhodne z poručení V. Muí za příčinou plavby po Labi a řece Vltavě až do Litoměřic vypravili a kudy by šifové proti vodě, tak po vodě tažení a spouštění býti inčli, pri každém jeze, počnouc od Rozlok, dle našeho sprostného zdání a rozumu, příležitosti spatřili a obrali, o tom V. Mtem tulo zprávu činíme: 90. Předně připlavivší se k Roztokám, nachází se příle- żitost k adélánf zlabu pro Sify při mlejně vedle pily; vedle kteréhožto žlabu pro opalření jeho musí se srub 60 loket zdílí dáti udělati. U Chvatěrub v přítomnosti p. ouředlníka, mlynáře a více osob k tomu povolaných a těch míst povědomých spatřuje a nachází se lepší místo k tažení šifův a vzdělání žlabu, též srubu, kterýž též 60 loket zdílí udělaný býti musí. Z druhý strany jezu proti mlejnu, kdež předešle (jakž se zpráva dává) mlejn bejval. U Nelahozevsi příležitost k žlabu pro šify jest mezi přední mlejnicí a starou sešlou šejdovnou; tu se nachází u ty šej- dovny místo srubu z díli 26 loket, ostatek pro ledy a jiné nepříležitosti musí se dáti srubem opatriti. U Kra- molska v hořejším jeze není dobré příležitosti pro tažení šifúv aneb dělání žlabu, neb pro ledy a velké vody s těžkostí by ostál; nýbrž Tepší příležitost jest a spatřuje se v do- lejším jeze u vsi Želčína vedle břehu u strouby, kudy voda na mlejn Vrbenskej jde. Při kterémžto žlabu musí býti srub 60 loket z dílí udělán. U Dolejších Berkovic vedle mlejna nachází se starého srubu 30 loket; vedle toho srubu měl by se žlab pro šify udělati a z druhý strany k vratůnmí též jinej srub novej 60 Joket z dílí musí bÿti. Však poněvadž při tom mlejně branice na nejvyšší snížena a spuštěna jest, vidí se nám, aby se dala novi a 

Strana 368
368 XXa. Řeka Vltava. — Most Karlův. vyšší udčlati, jednou prací u nákladem vodu jíti. A žlab pro Sify mohl by tu byt, kde ten starý srub (o němž dotčeno) zůstává. V Roudnici příležitost k žlabu pro šify jest pod val- chou starou a sešlou, srub se prvý nachází, toliko musí se nčco dáli povejšili a opravili. Naposledy v Litomě- hicích. mezi přední mlejnicí a šejdovnou, kudy se šifové tilmou, hranice jest všeckna sešlí. Žlab pro tažení &ifüv jest z šíří: v světle: toliko b'/, |, výška od práhu až k pouehu jest 8 L, stavidlo zvejsi sedm čtvrtí lokte. Pale u Litoméric spatřili jsme jeden šiť z dílí 43 loket, z šíři 7!/, L, z vejší 2 loket a 38 coulň. Zpráva se dávala jak od těch, kteří šily plavají. tak i od jiných toku vody od Prahy až do Litoměřic povědomých. že by nebylo ani možný s nákladem ku Prace takového Sifu vytáhnonti a v čas malosti vody inístem že by pro menší náklad a snadnčjší stavidel vylahovdni prizdny nesešel. Protoż se nám vidí, aby [se] všíckni žlabové toliko pro prostřední a meuší žily, od jednoho stavidla až k druhému 45 loket a z šíří v světle 6 l. zd&lati dali. Co se pak prahů při těch žlabích, kteří tak v nově dělány býti mají, dotýče, poněvadž místem jest zatopněji, místem vejpadnóji, musi se na to pozor dáti a tak klásti, aby v nejmenší vodu na ních okolo pěti čtvrtí lokte bylo a stálo, tak aby šílové volně se tihnouti a schazcti molili. Ponévadz nyuí mimo nadéji vcllct voda prisla, to se spa- iti a poznali nemohlo; budoucné kdyby vody zapadlo, takový mělčíny tu, kde by zapotiebí bylo, musí se dui vyvozovali a pohlubovati. S strany tažení šifův, z který strany by lepší příležitost byla, pro velikost vody to se též poznati nemoblo; však na tom nemnoho záleží šifaři, ponévad? z jedny strany na druhou Sify sz piestreili mohou, šel, jim nejpříhodněji bylo, dobré místo sobě oberou. Všeho pak tolo pii milostivé vůli a dalším uvá- žení V. Mtí zůstavujíc V. Mtem se v mílostivou a laskavou ochranu poručena činíme. Datum, ul supra. V službách volni mlyndfi star$i piisężni Lukas Źelivsky, Jan Viha, Václav Svoboda, Martin Svagkerka a Pavel Ilusók obceni. #6. 1629, 11. pros. Rukop. ć. 3010 f. 294. (Re- laci o zavezení a stěsnění břehem řeky Vltavy při městech Pražských, počnouc od Nových mlejnův proti vodě až k mostu.) Slovutné a mnohovzáctné poclivosti V. M. p. purkmistie a pani radni nám milostivě: přízniví! Jakož jste rácili minulou neděli druhou adventní, jinak 9. měsíce Decembris, léta tohoto dobíhajícího 1629 skrze vyslané pp. ouredlniky ouřadu mostského v plném pořálku, též málo před tím p. Václavovi Oujezdeckému, jednomu z přísežných mlynářův, v radě poručití nám, abychom se k spatření břehu a nánosu. počnouc od špitála pod mo- stem až dolů po vodě podle břehu vypravili. 1 majfce v pamětí to, že pod správu a ochranu V. Mtí prinálezíme, lak jsme se poslušně zachovali a pojavše s sebou některé osoby z obccních mlynáfüv nfze po«namenanych, v ta místa u přítomnosti některých pánův radních a ouředlní- küv (kdež se též obce i mlejnů“ Nových dotejkalo) Nov. M. Pr, té£ pánüv outedlniküv V. Mu Bestipunskych na právě po vodě při břehu se spustili a tu, jaké by zkri- cení jak mlejnův Vo Mtí nadmostským, dolejším Helmo- vým a Kamenským, tak nápodobně mlejnům Novým obci Nov. M. Pr. náležejícím skrze rozličné hnoje a nečistoty se dila: Předně a nejpive putnouce od špilála ve dvou mí- stech břeh za několik loket do vody hnoje a rumy mimo předešlý okolení břehův zanešený jsme vynašli. Pod prádlem břeh proti Tumlplacu knížete Saského po vodě až k prádlu někdy nebožtíka Mikuláše Jošta lapači na XXa. Reka Vila. —- Most Karlüv. břehu, k nimž se dříví přivazuje, přes 12 loket od vody vzdálený a ten skrze spláknutí a vody velikost i od Jidí zaneŚcn a zavřen jest. Dále pod prádlem téhož Mikulíše Jošta až k sanejtrně, slove JWamirovské, břehu namnoze od ty jminulého léta toboto velké vody vpadlé pobráno. jinam nanešeno, zouZcuo a zasc v nove jak z lé sancjirny. tak od jinad vyni$eno a vcvożcno jest, což vše o pri tom splavení sc dolü od nis i od vyslaných piny ral ních i obojích pánüv ouredlniküv spatieno bylo, kdež potud, aby víc z tyZ sanejtrny vyvozovino nebylo, na- deníkům sanejtrnym tu hned z prámu napomenutí: se ucinilo. Też z suncjtrny neb. Jana sanejtrníka mimo předešlý způsob břeh v nově o někol'k loket do vody se vzdělavá a sehválně sanejtrní nádeníci jako nějaké grunty do vody zasazuji. Což se v pamětech snáší, že piedeSie na lodi na druhou stranu řeky k Letnim se pře- váZelo(srov. vy3e str. 288 a sl.).. K kterénuzto bíchu mydlaii své Sloloviny vyvážejíc připojují a vždy dále břeh řeky osazuji. ltem. proti. sancjtrné J. Mí Cé nad vodu z téZ sanejlruy jest navezen a u vězení se zdržuje, tou příčinou v jak do sklepüv tak ulic se tiskne. sanejtrnou pro zabradć pp. Patres. Misciicordiae se nachází (kdež se milo pred kolikas lety po lavičkách při samé zahradé chodívalo) pies 47 loket k vodě ro řený, Naposledy spustivše se až do čerpadel nad Nove mlejny u lázač Jelenovské veliké náklí z povrchních bře hüv spláchnuté nad samymi kobylami Novomiejnskymi. an prvy při vytahování dříví v těch místech kom čili nemohli. nyní pak nad vodu zvejšená suchá jsme vynašli, což jestliže se v čas neopatří, jest sc vali, aby stříšové jak mlejnüv | Novych V. Mi mostskych nevylipeli a zpatkem vody ncobraccli. Majíce pak tu všecknu vče od pp. ouředlníkův V Mu S$ stipaaskych vyksizanou v bedlivóm uvażeni biehim těm u sebe za užitečné a obcem potřebné vynacházíme takto: Aby z těch všech sanejirní od mydlířův i z żidin rumy a $toloviny na lodech ancb voffch na druhou stranu přes Fcku k Letnim (coż se piedeśle zachovivalo) vyvi ženy a tam hlubiny zametiny byly; zimního pak času tolikéž rumové i všeliké neřesti, kteréž se na řeku a nosí, aby co nejdáleji k drubé straně vypravovány byly, nebo od toho led se prohřívá a rumy telukíž tu, kdež vmetány bývají, propadají a v krujích osazují. toho V. Mtem dalšímu milostivćmu uvizenf a té véci zpomożeni ziistavujem a podle (oho v ochranu P. 18. vše- mohouciho V. Mii i sebe poručenu činíme. Datum v St M. I'r. v outerý po druhé neděli adventní, jinak 11. De cembris |. P. 1629. Mlynáři starší přísežní: lukáš Zelivský, Václav Oujezdecký, Viktorin Chobot; miynäïi obceni: Pavel llusák, Václav Svoboda, Samucl Karolides, Matěj Poteplsky, Pavel Skavrada a Matój Divis, *T. 1630, 24. února. Rukop. č. 3010 f. 290. (Dobré zdání pp. radsiin a zřízeným pp. komisařům nad plavbou po řece Labi a Vltavě učiněné.) IDne věcrejšího, t.j. 28. Iebruarii léta přítomného 1630 p. Jan Durych oznámil nám jménem V. Mu, abychom o tom, jestliže: by ty jezy dva, totiž Roudnickej a Nelahozevskej stržíc skoupití račili, castćho opatrování potřebovaly, své dobré zdání dali. Toho jsme bedlivě předešle jak při první tak i druhý jízdě vyšetřili: Kdežto dotčení jezové vodu vysoko drží, jeden druhýmu vytápí, takže kdyby k stržení přijíti měli, voda by se stenčila jak nad jezem tak pod jezem; odkudz by nisle. sledovalo, że by ani 3ify ani s dřívím velikym plavati se nemohly. Nebo nyní pod jezem Roudnickÿm 1 Nelaho- do břeh zvejšený 7 loket lu voda jako velikosti: vody Doleji pak pol tou Cus bi cli vysta- nita ob. nad- tak vos Všeho pak 

Strana 369
XXa. Reka Vltava. — Most Karlův. zevským místem vody 1'/g lokte, mistem i 5 čtvrtí a míně, než míra toho vynáší, se nachází. Protož o tom V. Mtem toto své dobré zdání činíme a poznáváme, že na mnoha místech na hrabání a vyvažování rumův včiší náklad půjde. K tomu nic stálého by nebylo z příčiny té, že voda mnoho a častokrát skrz přívaly svou proměnu béře, z jednoho místa přehání a na druhém osazuje a tak z mělčín hlubiny a z hlubin: mělčiny činí. Ale vidi sc nám, aby dotčení začatí žlabové k dodělání a k místu přivedení: byli, tak aby svůj svobodný tok voda jmíti mohia. Nebo kdyby jez Roudnický k strží přijítí měl pří- činou tou pro ledy a prudkost vody, barky neostoji a mlejny osušeny a pusty züstati by musely. Cehoż všeho k svobodné a milostivé vüli V. Mu k bediivćmu uvdżeni züstavujein. Act. v středu po neděli Reminiscere I. P. 1630. Starší: mlynáři. 28. 1630, po 15. cervnu. Tamlez /. 298. (Sprostné zdání o plavbu od Roudnice až k Litoměřicím.) J. Micn — pp. — radám a komisařům nařízeným nad plavbou po vodě Labi a po řece Vltavě —. Tak jsme se na poručení V. Mtí poslušně zachovali navracujíce se z města Lito- měřic do Roudnice jsme přijeli 15. dne měsíce Juni před J. MW knéznou se opovédéti dali a J. Mti kn&né jeden každý z nás obzvláštně své zdání jsme dávati museli i jména, jak kterému řikají, poznamenati dáti J. M. rácila. Naše puk dobré zdání jest takové: Aby J. M. ráčila dáti jez zase spravili a mlejny napravili, aby jich ráčila moci užívati. Pokudż pak se toho nestane, Że ten most brzy k porušení přijití by musil, neb tou příčinou že užitek z mlejna i z mostu jiti by piestal, aby J. M. rdcila jez i inlejny, jakž náleží, zase spravili, neb kdyby to tak zú- stali mčlo, bylo by na velikou ohyzdu tomu městu i JÓ. Mti kněžně na škodu a stenčení důchodův. A co se do- týče toho žlabu pro šify, ten poněvadž hotov jest, tu že jej položíme a doděláme, jak náleží, což budoucně J. Mti knčžnč i mčstu k dobrému bude, także se budou osazo- vali 1dé, handliti a kupci i Femeslnici. Druhé, co se dotýce jezu v Nelahozevsi, toho że strhnouli neminime, ale lu, jak jsme předešle vymérili, podl( mlejnskych Ziabüv udéelati oumyslu jsme, pokudz vám od pp. komisafüv poruceno bude. Od J. Mii kačžny odpověď dána, délali, pokud f. M. Kn. s býti neráčí. Třetí, nahoru jdouc proti vodě zastavili jsme se v Chvalérub, spalfiv$e jedno i druhy místo v jezu, aby místo žlabu toliko němčina udělána bíla, tak aby s veli- kého nákladu sjí mohlo. Obrali jsme místo: nedaleko mlejna blíž kobyl, aby se dotčená němčina udělala, aby jí led škoditi nemohl. Ctvrté, dále jedouc proti vodě až k Roztokám jsme přišli a to vše z obou stran jezu bedlivě prolilédše jin- šího a príležitéjsího místa najíli jsine nemohli mimo pře- dešlý nedaleko pily, ale však aby se též němčina udělula, aby jí též led škoditi nemohl. Lukáš Zelevský, Viktorin Chobot a Vaclav Svoboda. *9. 1038. — Rukop. ¢. 3011 f. 694. (J. Mtem vysoce uroz. pp. radám n zřízcným pp. komisařům nad plavbou po řece Vltavě a Labi zřízcným relací: o napra- vení žlabův a němčín.) Jakož jest nám skrze vysoce uroz. p. Jiřího Vilíma Michny sv. p. z Vacinova jmenem všech pánüv komisarüv k rckorigirován( plavby po Labi a řece Vltavě zřízených, abychom podle p. Víta Peprla, jakožto od pánův stavův jednoho komisaře zřízeného po řece Vltavě aż k městu Roudnici na Labe jeli, všecky příle- ležitosti, hlubiny a mělčiny vyšetřili a uměříli a kterak by abychom nic ne- V. Mmi na jistým sjednocena XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. — 369 předešlé dílo k opatrování přivedeno, ano i nově v ně- kterých ještě jezích letos započato a k dokonalému do- dělání přivedeno býti moblo, vše bedlivě shlidli a na to jim pp. komisařům relací a dobré zdání učinili, poručeno. Í jsouce my — tím povinní — tak jsme se poslušně za- chovali a 31. Maii anni praesentis 1638. na lodi hned na Spitálsku vsedše až míli dolů pod Roudnici ke vsi Hrob- cům k panství Roudnickému přináležející sjevše vše, co tak nám dle otevřeného patentu, ano i oustního p. ko- misaře rozkázání poručeno bylo, spatřili; vyměřili, ano i kde by co tak zapotřebí bylo, jak k vopravování starých němčin, žlabův, tak aby udělání na místech předešle vy- měřených nových němčin neb žlabův rozvržení učinili: Předně od jezu mlejnů Kamenských (jinak Saškových) podle vostrovu místem 7 čtvrtí, místem jednoho lokte a půl čtvrti; konec vostrovu 1 lokte a jedny čtvrti vody se nachází; odtud až k jezu přednímu starýmu na Spi- tálsku, nimiž se vola na mlejn Libeňský nahání, vody pětí čtvrtí se našlo. Však pán panství Libeňského kdyby ty dvě díry v tom jeze, nimiž vody namnoze pryč na druhou stranu uchází, kteréž brzkého vopatření potřebují, zadělati dal, tehdy až k jezu druhému u mlejna: Libeň- skýho dosti vody by se nacházelo. A pokudž letošního roku ty dvě díry zadělány nebudou, jest se obávati, aby voda jinam (jakž již započíná) sobě toku neučinila, tak že mlýnové Libenští osušeni by zůstali a němčina v žlabě Libeňským k udělání přijíti by nemohla, a pro rozdělení vody ani s dřívím tudy plavati by se nemohlo. Druhé, ve vratech jezu Libeňského při samém mlejně žádné němčiny dělati zapotřebí nebude, nebo šířka ve vratech 9 loket a tři čtvrtí se nachází, skrze kteréž i ši- fali lodi nahoru táhnouti by mobli; toliko práh v týchž vratech polożiti se musí, nížeji sedmi čtvrtí lokte míry pražské pod cejch prážce zase položiti a jak náleží, vy- pażiti. Odtud hned po vodě sruby dva dvacet loket z díli a třetí proti vodě 14 loket, z šířky pak 8 loket ndělány, kterýchž by vejška od spodní vody 6 loket převyšovali musila; takovi pak sruby kamenim a rumem vyplniti, aby před ledy obstáti mobly. Naproti tymż srubiim must byti z jedny j druhý strany | o tech kobylśch. Item hranice ve břehu při mlejně pro zavěšení kola k tažení šifňv. Pod jezem Libcňským v kopci pro velké nánosy toliko půl lokte a odlud níZeji v koutě tři čtvrtí lokte a úři ctvrli coulu vody se vynašlo; ti a takoví nánosové se vy- voziti a hrabáním tomu pomoci by muselo. Třetí, v jeze při mlejně J. Mti Cé ještě nikdá žádné dílo započaté nebylo; když pak němčina v témž jeze dělána býti jměla, tehdy nejpřiležitěji vedle hranice hned při mlejně taková němčina z dísi 18 loket, šířky ve světle půlosma lokte udělati a práh v týž němčině půl lokte pod práh mlejnský položiti, sruby dva z jedny i z druhý strany 18 loket se zdélati, kamením a ruay se zavozili a takové kamení, rum a nánosové dole pod jezem, an se ho tun víc(?) nez náhony vyvozovati prijde, do týchž srubů vo- ziti moci budou. Břehové pak hned od jezu na 200 loket velice nízcí a pískovaté jsou, ti nápadně se opatřiti, dří- vím ohraditi a zaberaniti by přišli; od týchž mělčin až k Selci a od Selce až k Roztokám dosti vody. V jeze Roztockým ačkoliv předešle němčina v světle šířka 7" lokte, dílka pak 7 l. se nachází, však taková němčina příliš na dílku zkrácena, do břehu všechna obrá- cena a práh v ní nad míru vysoko položený jest; kterouž ani v dosti velikou vodu lodi prázdné nahoru vyláhnoutí možné by nebylo; pročež všechno dokouce k předělání přijíti musí: Předně němčina ta z dílí 18 loket se udě- lati a od břehu dobře na vodu s ní se zatočiti a jí zvo- 47 

Strana 370
370 XXa. Reka Vilava. — Most Karlův. stfiti (?), s próhem pak dobfe 8/4 lokte nížeji pod vodu postoupiti a jez pro snadnější šifův tažení položiti musí. Druhé, při též němčině z jedny i z druhý strany srubové dva po 20 loktech, po vodě srub bieżni jeden 20 lokct a na druhý straně 18 loket se udělati, vejška pak týchž srubův od spodní vody 4 Il. převyšovati musí; břehové od mlejna po vodě dolů opodál předešle dobře zaopa- třeni žádného opatření nepotřebují. Pod jezem Roztockÿm v prvním proudě hlubiny lokte, nad Klecanky pak místem tři čtvrti, málo níže pod Klecanky jednoho lokte, u Ilusince 11., pod Husin- cem málo nížeji; v druhým proudě Š8/, l, proti Březí 1'/4 L, pod Moráni 17/; L., nad Letkami v hořejším proudć 5/4 I. vody se vynaślo ; však v těchto proudích, kde tak mělko jest, tomu hrabáním pomoci by se mohlo. V jeze Chvatěrubským němčina (nízký šifové nahoru tažení býti musí) nápodobně 7!/s 1. široká a na díl 7 L., jako u Roztok skrácena a všechna do druhé obrácena jest; pročež tím vším způsobem jako i první předělati by přišla. vedle téhož břehu ve třech loktech jedné od druhý kolů šest (?), k tomu srub březní 20 a na druhé straně 18 I. udělati se přijde ; proti týmž srubům po třech kobylách, aby na ně ledové tlouci nemohli, práh pak vyberaniti v týž němčině o 8/4 I. nížeji než naničko leží, doleji po- ložiti a dílku němčiny 201. z dílf udělati a tou od břehu dobre na vodu zatociti, tri koly proti vodě pro kola ta- żeni vraziti, lak jakž specifikací poznamenání od nás sub lit. A., co kde některé němčiny udělati přijde, dříví od jiných potřeb zapotřebí bude, přiložená ukazuje, býti musí. Pod samou němčinou velicí nánosové jsou a vody toliko 1/2 I. se nachází; ty do srubu a jinam po březích se vyvoziti a tu mělčinu prohrabati potřeba ukazuje. V Nelahozevsi předně a nejprv spatřen a uměřen práh mlejnský 7/4 I. míry pražské pod cejch položený, jako také i v žlabě pro tažení šilův v té míře se nachází, pročež v témž žlabě, poněvadž týž práh zvejšený a vy- soko položený jest, může se nížeji o půl lokte poloziti, nežli pral mlejnský, a dlažba všechna ve žlabě vytlučená musí »e nápodobně s tou dlažbou a s pražci postoupiti, aby (im sndzcji Sifové nahoru vytaliovati se mohli; holcü, poněvadž se žádných pod prážci nenachází, tí se podbiti museji. Sitka žlabu 6 1. a 2/,, dílka pak 271. se nachází; to oboje tak při opravování téhož žlabu zůstati moci bude. Stěny všechny při témž žlabě sešý a shnilý jsme spa- třili; místo těch stěn, nám se vidí, aby daly se koli hra- nićnf z obou stran vyberaniti, na n& stativy osaditi, ve dně v témž žlabu špunty při kolích dobře ubíti a fošnami zespod po vobouch stranách 3 I. zvejší vypažili, vod starý mlejnice za koly stóny hranicni zaloZiti a je zarumovali, hranice pro kolo, kterým by se šifové nahoru tahnouti mohli, kteráž předešle něco málo započata jest a k do- dělání nepřišla, ta od ledův potlačena jsouc znova silněj- ším kolím, nebo v tu stranu nejvíc ledové tlukou a při- cházejí, vyberaniti by se muselo. Pod Metivkami, kde se voda na tii dily v prvnfm proudě jako i v druhým doleji jednoho lokte vody leží, odtud nížejií, blízko Všestud, v proudě veliká hřata, totiž nános písku a kamení jest, a vody toliko půl lokte se nachází; pročež tu opět hrabáním a vpravováním tomu by se pomoci zapotiebf bylo. Pod Ouhonicemi v brodé, kudy na druhou stranu přejíždějí, voda 12/s lokte leží. Proti Bílým břebům u Vepřku skála bílí, vopuková víc než na dvoje hony se nachází, vody pak dosti nemalé toliko půltřetí čtvrti tu se skládá a tomu v těch místech a v ty skále, protože žádný kolí do té skály nepůjde, Breh pak na 24 lokty dobře stěnami zaopatřití a | XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. voda sejíti ani tomu pomáhati a takovou skálu v vodě lámali možná věc není. I jsou se pak břehové nížejí, toliko z nánosův a tůně pod břehy nížeji, do nichž kdyby se voda složila a tudy sobě tok svůj obrátila, tehdy ne- nabytných škod v pobřežních zahradách a setbách až [k] Klomínu by zdělala a velikou vodu. Ani vesnice by neostály. Skrze což by jezové až pod Zelčín na suchu by zůstali. Kdyby pak z druhý strany voda zase náhonem nad tu skálu naháněna býti měla, tehdy nápodobně z ty slrany břehy, protože z hlíny a pískovaté jsou, by po- brala a dáleji tok svůj zarazila, także by lim náhonem nic dokonce pomoženo nebylo. Jakož pak i letošní veli- kou vodou a ledy v těch místech škody nenabyté se spatřují a břehův na tří lokte od krajiv pobrano jest; protož tu v tom místě žádným způsobem ponecháno býti nemůže a darební nákladové od země na lo by vycházely ; však když zase pramenové nyní na vejš vyschlí jako pře- dešlých let svého obyčejného toku nabyli, tehdy zase dvojnásobná vejška vody tu by se nacházela, takže by se ludy předce s menšími šify neb šlifkanky, nebo tu proud se skládá a na proudě, ne tak jako v tišinč, šifové tonou (?), nybrz sc zvejšejí, tudy předce plavati by sc mohlo. Pod Kramolskem v proudě proli a konec vostrovu místem půl lokte a místem toliko 8/, lokte vody leží, protože po ta léta nánosové a hřady v týchž proudích vzděláni jsou. Tu vopět velikého nákladu na vyhrabání a tomu spomožení zapotřebí bude. Srub a žlab na Vltavě u Zelčína nachází se dýlky 57, šířky pak 7 L, práh v něm vysoko položen; ten nížeji ?/> 1. nežli nynější položiti přijde. Ten z jedny strany na vodu od vrchu až do vody všechen shnilý a již daleko z něho stěny vyraženy a vypáčeny spatřují a dlouho státi nebudou, nebo jak vody přívalní nebo ledové přijdou, ta strana všechna až do vody upadne. 7 druhé strany ná- podobně ven z vody týž srub shnilý zbořený, kobyly pak všechny pobrány jsou. Ten a takový srub znova všechcn k předělání přijíti musí, nebo z ty strany proti vodě z téhož srubu voda náplav a rumy z něho pobrala a dále pode żlabem nákel, totiž nános, jako vostrov pies loket zvejší osadila; kteréhožto nánosu a nákle na dvoje hony 50 pacholků ani za 2 měsíce by nevyvozovali, ani suma kromě pažení ve žlabu při témž srubu sešlý a shnilÿ se nachází. Protož mimo dlažby, prážce a holce všechen žlab jako i srubové z jedné i druhé strany vnově se vzdělati by přišli. A ten srub k břehu zase na 151 loket na dýl, na šíř 3 1, na vejš 5 I. pfeddlati se piijde. A pokudž by zase týž žlab v tom místě udělán býti měl, telidy bichové na troje hony stěnami obloZiti, kleStëmi dobře chyliti a vopatřiti by se museli. Nám se vidí, že ten žlab v tom místě nepříležitě udělán jest, prolože v čas drže, když se ledové lámou a voda zvejšena jest, s týchž břehův a srubův všeckno voda dolů nese a měl- činy působí. Pročež každého roku na vyvozování takového nánosu veliký náklad by vzešel a býti musel, nebo ty břehy, jakž nahoře dotčeno, tak daleko na vejš, víc než na S l., stěnami vopažití, kleštěmi utvrditi, dobře uchytití a vopaliiti by se muscly, a lakoví nánosové za to pažení vyvozovali. Takoví pak nánosové proto se dějí, že v čas drže a jití ledu stavidel žádný nevytahuje; misto pak takových stavidel vídí se nám, aby se jen jako při jiných némèinéch kobyly z jedny i z druhý strany v konci proti vodě zdělaly, chodba se položila a prkení(?) zuvfralo, nebo to všechno s menším nákladem sdělati by se mohlo a hranice pro kolo k tazeni 3ifiv naboie u břehu po pravý straně k udělání by přišla a tak snázeji ludy Sifové 

Strana 371
XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. tažení, jako i plavci po vodě s panskými náklady tudy, nežli skrze jez Kramolsky, plavali by mohli a častým vody týmž žlabem tažením mlejny by se porážely a pryč odnášely. Pod Vrbnem dole v prvním proudě jednoho lokte, v druhým pak proudé níZeji konec vostrova toliko 1!/, čtvrtí |. vody se vynašlo, ale v týchž místech hrabdnim se pomoci může. Nad Mělníkem, kde se spojuje Vltava s Labem a tu již Vltava přestává, vody !/, lokte. Na Labi pak v prvním proudě nad Certovkou od Mělníka jdouc 3; proti Cer- lově v druhým proudć też 8/4 pod Certovkou. Tak nGe v třetím proudě tóż 5/4 l. vody se vynachází. Jez u Dolejších Beškovíc, v němž nápodobně něm- čina dělána býti iná, velice nebezpečný a díra veliká se vynachéz{; la predn& zadélati se musí a pokudZ by letos k zadělání nepřišla, tehdy tudy šifové nahoru procházeti moci nebudou. A kdyby k zadělání přišla, nachází se místo příhodné k protržení jezu a k udělání němčiny pro tažení šifův na druhé straně vodle mlejna při břehu Velhorským (?); srubové pak dva, nápodobně nahoru vodu i proti vodě, 30 l. dylky, němčina a břehové lím způso- bem jako při břehu Chvatěrubským dělatí by přišlo, však pokudz pii tom mlejně hranice jsouc na nejvejš spuštěná zvejšena a v nově předělíána nebude, tehdy žlab aneb němčina pro tažení šifův dělati se nemůže při městě Roud- nici, poněvadž jez od ledu podebraný a mlejnové do- konce všechny spuštění jsou. Tu žádné pomoci zapotřebí není, nýbrž odtud volně až k Litoměřicům plavati by se mohlo. Pod jezem Roudnickym dole proti Židovicům, ačkoli v proudé hřada a nános jest, však vody přes 5/, |. v tom místě leží ; tomu když se hrabáním pomůže, s šifem na- horu táhnouti moci [se] bude. Odtud po vodě doleji míli proti vsi Hrobcům, k panství Roudnickému náležejícímu, nachází se v trojím proudě hřada a nánosové, však vody předce v týchž proudích přes 3/,1. leží; lu nipodobnym způsobem, to jest hrabáním, pomoci se může. Naposledy podle našeho dobrého svědomí toho tuto zapotřebí dotknouti uznáváme, byť pak tuto od nás spe- cificírované němčiny, žlabové a srubové zase k svému pře- dělání a opravenf, nánosové a náklové vyvožení, břehové k vypažení, svému náležitému stvrzení přišli, nic stálého nebude, protože to pred ledy nikterakz prichrdnéno byt nemůže. K tomu vody jarní, veliké i z přívalův přicháze- jící svou proměnu břehy berou, z jednoho místa přehání a na druhém osazují a tak z mělčín hlubiny a z hlubin mělčiny činí, lakže každého roku v těch od nás jmeno- vaných místech, kde se tak obzvlášině (tak při Zelčíně) velicí nánosové nacházejí, na hrabání a vyvozování toho velicí nákladové by vzešli. Nežli vidí se nám, že by do- tčená s šily plavba s náklady až k Mělníku způsobena býti mohlu, do Prahy z Mělníku dříví a nákladové na prostředních šifích neb flyškami (?), však toliko týchž Casův, když by mírnější voda, nežli nynější suchá léta se nachází, bejvala, odsílati, šilaři pak zboží své tím snázeji od Mělníka ku Praze na forách s nejmenším nákladem dodávati by mohli. Však toho všeho J. Mti Cé králi — pp. stavům království Ceského k milostivé disposicí, lí- bezné vüli a discrec( pozüstavujeme a s tím se V. Mtem k milostivé ochrané porucena činíme. Act. v St. M. Pr. 14. Junii 1638. Mlynáři starší přísežní zemští. XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. 371 Řeka Vitava. Bratrstva rybářů na Vltavě. I. Rybáři nad mostem. 1. 1540, 20. března. Rukop. č. 2157 j. 1/6. Rybá- fuom nad mostem od pp. úředlníkuov mostu Pražského rozkázáno, aby po dnešní den vrší více tu nekladli a který mají, ty aby hned bez meškání vybrali a jich více ani pod mostem ani nad mostem nekladli, a to pod po- kutou 1 k. gr. č. Act. sabbato Benedicta. 2. 1545, 17. ledna. Rukop. c. 2157 f. 179. Janovi Beranovi dopuštěno, aby mezi rybářuov bratrstvo přijat byl na ten zpuosob, aby se pokojné choval. Pakli by se kdy čeho dopustil, že sobě toho pp. úředníci v moci za- nechávají jemu to bratrství zrušíti a odtud vyzdvihnúti. | A oni rychtář a jiní z bratrstva rybářského vznesou-li co, mají v tom opalieni byti. Act. die Antonii. 8. 1567, 21. června. Rukop. č. 2157 f. 224. Jakož jest rozepie vznikla mezi Janem Beranem rybářem a Vítem Holým, též rybářem, o slova hanlivá a na pocti- vosti duotklivá, od téhož Víta k Janovi prošlá, i jsúce o to k smlhívě podání skrze starší a přísežné rybáře jsú o to porovnáni, takže oni slarší a přísežní rybáři mezi [nimi] ty všecky řeči jsú zdvihli —. Stalo se v sobotu po sv. Vítu. Rybáři hořejší. 4. 1616. — Rukop. č. 2158 f. 144. V sobotu po sv. Michalu z jistého snešení p. purkmistra a pánův radních St. M. Pr., též pp. úředníkův mostských, t. č. p. Havla Styrskýho z Radotína, p. Martina Koutskýho, p. Jonaty Bohutskýho z Hranic, nížepsaní řádové rybářův pro zachování jich sou obnoveny a vydány a do kněh těchto vepsány, nimiž se říditi, spravovati mají a povinni budou: Nejprvé: Kdožbykoliv chtěl do pořádku a společnosti rybátüv vstoupiti, bratrstv( prij(ti, jsouce člověk poctivý a dobře zachovalý, má za takovou živnost a prijet( Zádati, pp. úředníkům mostským, též rychtáři a konšelům nyněj- ším i budoucím vérnost, laké poslu&enstv( pripovéditi, k jiným pak všem spolutovaryšům lásku povolná, uptim- nost zachovati. Druhé: Ten každý do pořádku přijatý ježto by po předcích svých práva k živnosti rybářské neměl, bude povinen rychtáři, konšelům a spolutovaryšům jejích do společnosti zatu svačinu, která se předešle strojívala, a ta z některých příčin již se vyzdvihuje, 6 k. a na sítí spo- lečné 2 k. gr. č. dáti a odvésti. Který by pak z počlu rybářův splozenií byli a z tovaryšstva jejich pošli, ti po- lovici vejš psané sumy, jak za svačinu tak i na sítí, složí a odvedou. A rychtář s konšely má v svém opatrování pokladnici společní téhož pořádku míti, a což by se tak téhož příjemného i jiného přijmu vynašlo a potom zase na potřeby co vydáno bylo, to vše do register k tomu spravených pořádně vepsati, poznamenati a potom každého roku při památce sv. Martina v přítomnosti pp. úředníkův mostských, nynějších i budoucích, pořádný počet učiniti. Třetí: Aby P. B. svou milostí mezi bratřími téhož pořádku rybářského přebývati a jim práci jich Zehnati ráčil, toto jest uslanoveno, aby se jedni k druhým šle- chetně, poctivě, beze všech naříkání, plundrování, na poctivosti utrhání chovali. Pakliby se kdo čeho toho do- 47° 

Strana 372
XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. 372 pustil, podle spravedlivého uvážení a uznání rychtáře s konšely uloženou pokutu ponese, totiž nadalli by kdo lží druhému, jsouc v tom usvědčen, bez milosti do po- řádku jednu libru vosku položí. Odhančlli by se druhý zase, též jednu libru vosku. Však pp. úředníci, nynější i budoucí, nad takovými přestupky další pokuty sobě v své moci pozůstavují a zanechávají. Čtvrté: Co se lovení ryb dotýče, předně lovu pan: ského, kterého koliv dne konali by se měl, o tom všem spolubratřím skrze rychtáře oznámeno býli má, a oni všickni sami v životně tu, kdež náleží, postaviti se, také ten. lov upfimné, vérné, bez forlele vykonali budou povinni a majf. Ktery by se sám najíti nedal, by na svém místě jiného poslal, ten každý za dvě neděle řeky zbaven a k tomu jednu Jibru do pořádku pokuty dáti povinen bude. A panský lov kdyby konán býti měl, mají a bu- dou povinni vSickni rybáři před tím dnem vrše z řeky vyvrcti; kdo by se tak poslušně nezachoval, pokuty jednu libru vosku do pořádku ihned položí. Sítí laké staveno býti nemá potud, pokudž by lovu panského vykonáno no- bylo; pfestoupfli to kdo, též jednu libru vosku pokuty dá. Co se pak dotýče bití kolí a držáků, žádný před pan- ským lovem takovych koli biti a držáky strážili nemá, ač by pak kdo toho se dopustil, ihned živnosti prózen býti má. Páté: S strany ryb drobných, těch žádnýmu před časem, pokudž by l+pání jich nebylo, loviti a lapali pro- puštčno býti nemá pod zbavením živnosti; však co se pouti, která se v kostele sv. Jakuba v Kartous'ch ležícího každý rok držívá, dotýče, tu rychtář má a může asi jednu nebo dvě síti poslaviti a pro uctění p. faráře, kterýž by při té pouti služby boží vykonával, nětco ryb uloviti a to bez překážky jiných spolutovaryšův i každého člověka. A poněvadž pak častokráte mnozí, nemajíce s pořádkem rybářským co činili a s nimi nic nezastávajíce, na řece se nacházejí a ryby drobné před časem i jindy lapají na ujmu i ublížení rybářův, lakovému každému budou moci saky, čeřeny i jiné nástroje pobrati a k pořádku obrátiti. Ještě: Jedni druhým vrií bráti, nad to ryb z nich vytřásati a sobě nenáležitě osobovati nemaji pod zbavenim živnosti. Naposledy: Žádný, jak z slarších, lak z mladších lo- varyšův, na řeku někoho jiného krom tovaryšstva, kdož by do jejich pořádku přijat nebyl, s sebou brátí ani ná- dobí půjčovati nemá pod propadením do pořádku jednu libru vosku tolikrát, kolikrátby koli se toho dopustil. P. purkmistr, páni též páni úředníci úřadu mostu Pražského sobě i budoucím svým nad t(mto nařízením moci pozüstavujf, aby molli podle uznání dobrého, času a potfeby bud néco napraviti, piidati, ujíti nebo tak za- nechati. Toho času lito rybáři byli: Jan Němec rychtář, Bar- toloměj Nespčěcha přívozník, Jan Hrbek, Mikuláš Horčička, Michal Snědl dítěti kaši, Adam Svačina, Václav Snídaníčko, Matéj Lesnej. Rybáři dolejší. (Viz Časopis přátel starožitností českých roč. XII. str. 99. a sl.) AXXa. Řeka Vllava. — Most Karlüv. Právo plavecké. 1. 1545. — Rukop. é. 993 f. 298. (Rád a vy- mérenf o plavcích od p. purgmistra a pánnov z rady jim podany L 1645.) Jakož jest předešlého leta ctc. XLMII drahota znamenitá v kupování lesův ra vodě vznikla a to skrze neporad a prekupovänf lesüv na větším díle přišlo, o čež domluvy od pánuov Pran Staroméstskych i ode- všech obyvateluov měst těchto, p. purkmistr w pani Ze toho neopatrují, jsou nesli 1 chtice ten nepořad časné pretrhnouti a. pnapraviti i náležitě: opalřití, aby tlakových drahot a nepořaduov při kupování tóch lesuov více se nedálo, protož z pilného a bedlivého uvážení toho jsou p. purgmistr a páni s strany překupování těch lesuov a prod- vání jich pro dobré předkem J. Kr. Mti stavení zámku a pro opatření vš.ch obyvateluov v iněstech Pražských na- řídili a na konce ustanovili: Předkem a nejprve, aby nižádný z plaveuov ani kdo jiný lesuov a dříví, kteréž již na břehu zděláno jest, též kteréž koli na vodu puštěno by bylo, aby tlakového lesu nekupoval ani kupovati směl zde při městě ani nikde jinde Pakli by jej kdo tak na vodě překupoval, tomu každému ten les od ńiednikuov na to vysazenych pobrán a tu obrácen, kdeZ by se p. purgmistru a pánuom nejslušnějí vidělo a zdálo. Než na pařezu a na pasekách les jeden każdy muoż kupovati a na ten náklad učiniti a s tím doluov po vodé plaviti na svobodny trh a ten tu na svo: bodném trhu prodati bez všelijaké překážky člověka kaž. dého. Druhé, aby nižídný buď z plavcuov anebo kdo jiný na řekách, na vodě lesu nezastavoval a jeho nahoře ne- zdržoval, než jakž na vodu spuštěn bude, że s nim do- luov a k trhuom md p'outi bez vBcliktcrakého obmyslu a toho nemá nahoře nižádným zpuosobem na draho zdržo vali a zaslavovatí, leč by toho bezelstná příčina ukazovala, pod pokutou V k. gr. €. a k tomu trestáni. Třetí, aby nižádným poručenstvím od hořejších, buď opatrování a hledání lesuov ani jich prodávání, žádným vymyšleným zpuosobem k sobě nepřijal, a kdož by se toho dopustil a přijal k sobě to poručenství, buď prodá- vání ancb opatrování, ten kuzaÿ mA propadnouti pokuty Vk.gr. č. a ktomu vězením trestán byti ma vedle vuulc panské. Ctvrté, žádných >polkuov s żadnymi, ani s hořejšími, nemá na zdražení a vyvyšení ceny všelijak míti. Pakli by v tom kdo shledán byl, má vedle uznání viny od p. purg mistra pánuov trestán býti. Páté, aby niZádny z plavcuov v trhu souseduov a měšťanuov pražských nepřekážel ani hostin-kého a toho, kdož prodává, neodvozoval u jemu nešeptal ani z trhu svodil ani žádné lstí: při tom neprovozoval pod pokutou V k. gr. ©. a k tomu trestání. Sesté, kdożby koli z souscduov neb tovar Suov plav- cuov plouli doluov bez védomosti p purkmistra a pinuov, ten a lakovv każdy mósta prózen byti mó a vyprodali se konečně od času té vejtržnosti za tři měsíce pořád zběhlá, Sedmé, žádný soused ani tovaryš z plavenov žádnému piespolnfmu a doluov nemá žádného lesu znamenali ani svého ani plavby jednuti s prodajem. jakż ten artykul svoleny v knihách obligationum lol. JC XIX šíř pozna- mendn jest. A kdož by se toho dopustil, ten pokutu svrchupsanou nésti má, aby města prázen byl a vyprodal sc a vyhostil od času té vejtržnosti ve třech měsících po- řad zběhlých. Osmé, coz by mélo od splavení lesuov plavcuom a od kterého po čem, jako k mlýnuom Sitkovym nad most 

Strana 373
XXa. Reka Vilava. — Most Karlův. neb na Prelát, od měšťan a souseduov díváno a placeno býti, to při starobylým zpuosobu a při jich spisu a pod- volení se zuostavujc. 2. 1545. -- Tamléz f. 299. (Od plavcuov toto podáno do rady.) V. M. p. purgmistie, páni milí. Kdež jste ráčili oznámiti v tom artykuli s strany dříví plavení, že bychme pfejómai a natahovali etc. pány Staroměstský tudíž i sousedy zdejší, i ráčili jste nám toho podali, aby- chom o to společně rozmluvili a lo sepsali, po čem bychme měli a z čelo vor dříví plaviti. 1 byli jsme všíckní po- spolu a na starobylých sousedech sme toho vyplali, že se tak pamatují, že více než vod padesáti let a vejše vždycky sou plavívali vor suchý, klerýž byl za X gr. i za XXX i XXXX u., po VII d. kazdému místu tu, kdež kdo potře- boval, buďto na přívoz, buďto k Malé Stranč a k sv. Va- lentinu až na Prelát. lem co se dolýče lesuov horských sladovníkuom, míšenic neb suchých, větších menších, k plavení, ly po JI groších a to prolo, neb mnohokrát příplaví ten les, ježto bude roztrhaný a málo v něm houžví bude a některý močálný, ježto mnohokrát musíme do něho jiných hovžví plidávati. A protož ráčíte znâli, Ze jest při něm větší práce, že tuké musí býti lepší zaplacení. A opět maoho- krát se treluje. že koupí za jinými lesy u břehu v těžkém dobytí a voda tuze leží za lesy, že s velikou prací jeho dobude v drahném počtu. A také když koupí soused aneb kdoz V. Mtf poručí tomu, kdož jej znamená, klerémuž koli z nds, JiZ ten musi to opatrovati spolu s lovarySi svÿmi; a weff-li se v tom veliká voda, že mnohokrát tejden aneb dvě nedele musí sc opatrovali. A když pak oschne na brehu, musíme zase s břehu svalovati. A jeslliže voda malá sc treff a kdyZ vrata zavrou, též jsou tolio povinní opalro- vali, aby škoda žádnému [se] nestala, mnohokrát za dvě neděle i za tří a někdy víc. Item co ve dotýče dubí velikého vltavského plaveného k palivu ancb k jiným potřebám a to po II gr. m. od každého voru, neb se též v tom tak pamatují, že jsou tak od dávních let a časův plavívali, neb to ráčíte znáti, že jest s (ím veliká práce, neb se to po voru a po dvou vořích a jak se kdy (refí, kupuje, a léž se zase vyvazuje a opět se zase potom znovu musí svazovali, neb ne všickni k jednomu místu toho potřebují. [tem coz sc dolyce tého2 dubí vitavského neplavc- ného aneb močálu, ancb mnchokrát byvá roztrhany a velmi veliký, ježto k některému voru musí s jinými vory se pripustí 3), s suchými a ten vor mezi ly uvázali. "ľakový vor bývá zjednán, neb jest od takového lépe ancb víc než III gr. zaslouzieno. Item, což se dotýče k mlýnuom i k jiným potřebám dubí velikého i jiného lesu, který se kupuje po spolku nékolik vorü, ten po III gr. Paklj by se trefilo koupiti jeden vor aneb dva veliké na hřídele aneb na pastoiky a Ae jsou močální, od takového dříví jsou se s námi vždycky smlouvali a od něho dávali po VJ gr. A což se dolýče jedlí velikého, dlouhého a lužnického a vltavského na šindel, také od starodávna placeno bylo po III gr. m. Item, což se dotýče korníny na tyčky, od větších a delších po II gr. a od mensich po IT gr. tale placeno vždycky bejvalo, neb též to korní dříví po jednom voru a po ll vořích se kupuje a prolož též práce s vyvazo- vaním jest a musí sobě zase svazovatí mezi jiný les suchý. Pakli kdo koupí pospolu několiko vorů, také se s nim o to slušné smlouváme. Item, coz se dotyte vorův vltavských suchých pekař- ských, od takových po lll gr. a od inen&ích po II gr. A co sc dolýče dubí hradeckého, od včtšího po III gr. XXa. Řeka Vllava. — Mosl Karlüv. 373 a od menšího po Il gr.; a od kocávního též, neb jest nesnadné k plavení, neb bývá topole a suchého lesu v něm a mezi ním nebejvá, a mnohokrát se nám v jezích zalívá, ježlo musíme s velikou těžkostí jeho dobývati. Item, coz se pak dotÿte pod věž lesu plavení, kterýž na jezy zuoslává, bud to V. Mti k potřebám anebo k mlejnuom S jiným souseduom, kteří k tomu místu po- třebují, slušně se o to s nimi smlouváme a předkem s V. Mtmi. Nez toto V. M. abyšte ráčilí znáti, co se dotýče času podzimního, když mrazové se trefl a stříž jic, Ze se tehdáž z těch peněz něemuož plaviti, več o takovú se plavbu s lidmi smlouvá neb jest nesnadná a nebezpečná a ne každý poplave, neb jest vážena věc a vo hrdlo hra a vo chromolu. Item kdež jste ráčili oznámili, co sc dolýče džíví dubového, kteréž se prodává na vozy, ráčili jste se do- mlouvati, že by prve vuoz diíví byl za XX gr. "ak jest i my se tak pamatujeme. ] aby&te rátili znáti, Ze před tasy predeSlÿmi takového difvf mnoliem víc délali i pla- vili, toho oplového, kieréZ sc dvojnfsob na vuoz béïc. A nejvíce toho dříví z Berounské Fcky pocházclo. Ale těchto časův skuoro nic a tak zpráva jest od starobylých souseduov, že za předešlých časův sáh kupován byl za VIL gr. m. a nynicko se sáh kupuje drv dubovych za XVII gr. alb. A tak jiz s takovým dřívím i dražší plavba než prve, a také proti prvním letuom toho daleko méně dělají. Item, což se dotýče drev svrchových, dobrých, du- bových, ta se již z daleka plaví, a léž dráže proti jiným letům se kupujf. Sáh za XVIII gr. alb. A coz se dotÿte kládí na vozy, kteréž se prodává, to raëfte znáti, poné- vadž se drážeji kupuje, že se musí zase též draho prodá- vali. ltem, kdež jste ráčili i toho doložili, že by mčli formané na vozy málo bráti, v pravdé 2e na tom ncjsme, abychom měli komu v tom ubliZiti, než co bylo sprave- dlivého, abychom se vtom zachovali k jednomu každému, neb se někdy trefí, že někdo hromádku koupí, že jí s vuoz nebude. Což sobě koupí, t» jemu forman přiveze, a někdy také forman pro ncecestu zlü a zvláště když má jedno tři kouč, nesmí nabrali více. A taky ráčíte znáti, která se drva dubová draze kupují, sosnová a vosyková lacinéji, též se zase prodávají jedny dráž a lacinější lacinčji. ltem, coZ se dotyée latí, tesanic, jestliže: my na to půjčovati nebudem, včiší v tom nedostatek bude, mno- hejm tcho dělati nebude; neb ráčíte znáti, kdybychom se nedotýkali, že by v tom větší ouzkost byla, neb ne každý tehdáž latí aneb lesanic polfel uje, kdyz je piiplavi, ale jeden každý když jest jemu potřebí, buď málo aneb mnoho, (u nejde k své potřebě, buď do vácí neb ho- stinský. Toto sepsAnf k rozkazu V. Mtí jsme učinili a to jsme bedlivé vyhledali podle té pamětí starobylých souseduov i také naší, neb již od něknoliku let sami se lé práce do- tÿkäme. A tak sme též podle spisu a zpuesobu lé živ- nosti užívali. A protož poněvadž ráčíte znáti i lo, že my podle starobylých zpuosobu a obyčeje se chováme a nic víc nad to nepotahujeme, ježto za prvních let o polovici lacinéji bylo, a pretoZ réèfte znáti upřímnost naši, neb mv, jakž prve, tak i nyní k V. Mtem se chováme podle starobylých pořádkuov. I to rátíte ználi, že všecka jiná řemesla že sou sobě proti prvním Jetuom povySila o obapol vejše při svých živnostech, ale my vždy jednostejně, tak jakž naši předkové, se chovali. A protož V. Mt p. purk- mistře páni milí prosíme, že nás ráčíte zachovati podle starobylých pořádkuov při našich živnostech a nad námi 

Strana 374
XXa. Řeka Vllava. — Mosl Karlův. 374 svou milostivou a laskavou ruku držeti, jakožt> nad spolu- sousedy svymi. A my takć lak pravime, że se chceme k V. Mtem chovati poddaně a poslušně i spravedlivě k jednomu každému. A jestliže by se pak jináč našlo potom a jestliže by se kdo podle toho spisu nezachoval, že ráčíte moc míti takového trestuti podle zdání V. Muí. A pakli ráčíte pánuom starším porutili, 2e oni jeho sku- tečně trostati budou, že to potom ricite shledati. 3. 1562, 5. bfezna. Aukop. č. 343 /. 81. Poctivÿm purgmistru a kon3clómn Nov. M. Pr. Ferdinand —. Poctivf, věrní naší inili. Poroučeti vám réèfme, abyste hned všecky starší i jiné plavce, ne toliko ty, kteříž z hor ku Praze dříví plaví, ale i ty, kteříž odsad přes jezy jinam dříví podavají, před sebe obcslali a jim přísně rozkázali, aby nižádný z nich žádným vymySlenyın zpuosobem vSeli- jakého vejkého i malého Jesu a dříví, ne toliko pramene, ale žádného voru nekupoval, neprodával, ani dolů z Pod- skalí neplavil dotud, dokudž k potřebě naší a hradu na- Seho Pruz>kélio dostatek dříví skoupeno nebude. Nic méně i vy i všíckní sousedé vaší Staroměstští: tak se poslušně zachovejíc a což s vámi dále oustně paušrejber náš s strany toho dříví kupování a piavení mluviti bude, tomu abydle vird dali a fak se zachovali. Na tom jisté vuoli naši císařská naplníte. Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po neděli Oculi — a. T.XII. Wolf z Vřesovic. Janus z Reinšporku, Kašpar z Granova. M 4. 15065,27. března Rukop č. 343 f. 87. (Rád druhý a vyměření o plavcích a překupnicích, v dříví kteří handlují.) J. M. arcikníže pán pán núš milostivý na místě nejjas- nějšího a nejnepřemoženějšího knížete a pána p. Maximiliana - - jakožto krále Ceského místodržící, napomenulí i po- ručení učinili jest ráčil, aby purkmistr a rada jistej: řád o skupování dříví plavcům vuobce vydali a takové dříví zdražování, kteréž v městech Pražských mimo předešlá leta se začíná, aby přelrženo bylo. 1 podle tak milosti- vého J. M. arciknížecí poručení purkmistr a rada to, což sou z vejsiul slavné pamětí J. Mí císařův a králuov Ce- skych a predkuov svych Prazan nasli a vyhledali, to k do- brému budoucímu všech obyvateluov: království Ceského na trhu tomto Pražském dříví kupujících a předkem k uži- tećnćmu a poclivómu J Mu Cé v těch artykulech níže poznamenanych vypsáno jest. A dále není jiná naděje, než že jeden kaZdy z plavenov a diivi proddvaluov pro uvarovani hněvu a nemilosti J. Mu Ce, tolikéz J. Mu arcikniżeci i pokul tóż na to v těch artykulích zapsa- nejeh tak a ne jinak chovati se bude. Předně starší: plavci nad tim pozor jmíli mají, aby lesové k méstnom Pražským splavení od žádného kupo- vání ani jinak překupováni nebyli, jmenovitě do sv. Jiří, neb v tom času předně ke dvoru J. Mti Cé, J. Mii Ké, J. Mu arciknížecí, J. Mtem po. radám a úředníkusm zem- ským i také do měst Pražských, kdež stolice a dvůr J. Mti jest, pro dvořany i jiné měšťany dříví skupováno býti mi a jeden każdy, jak je k móstuom Pražským piiplavi, mai je hued ńiednikuom nad vcjtonem usazenÿm opovè- dětí a jaký počet ho, dáti registry zapsatí. Item plavci, kteří na Sázavě aneb jinde nahoře dříví skupuji, nemaji ho nad miru nadsazovali ani drażiti pod skutečným, na kohož by to uznáno a usvědčeno bylo, trestanfim. A kdoż by na vodě dříví překupoval, tomu každému od úředníkův les bude pobrin. Nei na pasekách a na pařezích, na březích kdo chtějí lesy kupovatí a je sobě k plavbě k městuom Prazskÿm dati strojiti, (Em se toho, jakž od starodávna bejvalo, nezbraňuje. Item plavci, pacholci jich, ćeled ani žádný k méslu dříví připlaveného aby od přespolních nepřekupoval ani XXa. Reka Vllava. — Most Karlův. dříví k trhu splaveného nezamlouval, ale pořádek slaro- byly v tom zachovati se má a každý přespolní k městům Pražským plavající povinen jest je] sim, a nemohl-li by sám osobně, skrze čeleď svou předně opovéditi, vycliti a potom teprv prodávati. A žádný z domácích plaveuov hlí- dání a opatrování takového lesu, nad to pak predávání do sedmi dní pořád zběhlých k sobě přijímati a spolkuov k zdražování žádným vymyšleným zpuosobem míli nemá. Kdož by pak toho se dopustil, ten vězením trestán bude a odtud nemt pustèn byti, leè vejstupku (ohoto pokuty Vok. gr. č. položí. A domácí plavci ke dvoru J. Mti arci knížecí, pp. radám J. Mu Cé v trhu dříví, též měšťanuom a souseduom ani jinejm ku překážec překupováním býti nemají. Však co se na břehy tahání dříví a k palivu hr- miždďdění dotýče, jakž od starodávna bývalo, co tu plavceuom nâleZi kupovati, lromazditi se nezbraňuje. Než trefili se k tomu kdo z panstva, z rytířstva, z měšťan neb od dvora J. Mti a jemu bude-li se líbiti, což se tu dříví a zač stržilo, jemu je v slušnejeh penězích propouštětí mají. Item též žádný z plaveuov nemá lesu na řekách Mží, Otavě, Vltavě, Sázavě zadržovati, ale k trhuom Pražským povinen jest takový les časně plaviti bez všelikterakého obmyslu. Na kohož by pak bylo usvědčeno, že les někde na vodě na draho drží a zastavuje, ten jestli bezelstné příčiny takového zadržování neukáže, V k. gr. č. pokuty majestátem króle Vladislava vyměřeným dáli povinen bude. Item latí, tesanic, tyček chmelových a jiných i vše- likého jiného dříví pod zbavením živnosti a příslným tre- stíním též překupovatí nemají, by pak kdo nákladníka svého měl. Tehdy tesanice a tyčky má na obecném trhu prodävati a jich od měst Pražských v nedostatku pou- SLE nema. Item kdož by houžve, vesla, šlahouny od voriiv ne- náležitě odvozoval a z vorův odnášel, k tomu mejtný jako k zloději přihlédatí a proto k němu každý, z čích voruov co vzalo bude, jako k škůdci svému přikročiti a jej do vězení dáti muože. VSak mejtni, coż jinn tuto od vescl k obci cla přijímatí náleží po sv. Jiří, v tom se mají po- dle starobylého řádu zachovati. Item všecka dříví, která sobě kdo koupí v Podskalí na vodě, nechť sou od kohokoliv znamenána, mají slurším plavcuom přísežným a mejlným okázána býti, a starší plavci inají vyrozuměti, od koho sou koupenn a sou-li svobodna. A kdo by je z plaveuov plaviti měl, mají podle starobylého pořádku svého, na koho los přišel. oznámití a mimo toho, aby kdo jiný doplavil, nikoli toho nedo- pouštětí. By pak kdo i oukol měl, lehdy má na něj lo- sovali, neb tuto od předkuov to opatřeno jest, aby jak bohatý plavce tak i chudý živnost měl. Však tudy lidé jakéhokoliv stavu penězy od plavcuov nasazování ani na vodě zdržování býti nemají a jeden před druhým v tom aby nepředčil. Protož vám starším přísežným plaveuom se prikazuje, abySte nad tím řádem ruku drželi pod skuleč- nym trestáním. A na kobož lak los přijde s vědomím vás starších, a ten kdož stymz drivim plovati mii bude, má s ním jeden z vás před p. purgmisira a pány do rady předstoupiti a cedulky, aby bezpečně plovati mohl, požá- dati. Jestliže by pak v tom času staršími: aneb o obou plavce mimo tento řád sešlo, budou věděti p. purgmistr pani k takovému jnk se zachovali. liem jakoż se toho mnoho stává, že lesy přední, prostřední i menší mnozí z domácích plaveuov, jak by zakoupeny a strženy byly, sobě sami znamenají a kradí s nimi doluov plují, po dnešní den aby se toho nedálo, ale każdy, kdo chce dříví znamenati, má k tomu jednoho 

Strana 375
XXa. Reka Vllava. — Most Karlův. z starších přísežných plavcuov přivolati a v přítomnosti jeho takové džíví znamenajíc, špuont, komu náleží, vydali. Tiem starší plavci: pro: dobré J. Mu Cé, královské, knížetcí, J Mu pp. rad i obecně všech pohodl( v ty dny, v nichzto trh. v dříví se diží, dotud dokudž po trhu ne- bude, mají trhu přítomní: býti a v přítomnosti jich má se dříví kupovali a prodávati. Nebudou-li pak všickní starší k trhu moci stačiti, mají se jedni druhým opovidali, lak aby v nepřítomnosti jejich lidem v lrhu skrácení se nedálo. Item votýpek, chamradí a jiného drobného dříví, kteréž k potřebám chudého lidu a podruhuov za laci- nější peníze se kupovati muoże, aby Zádnej soused, plavec ani tovarys ani žádný přespolní toho nepřekupoval, ale od těch samých, kteří je k móstuom Praźskym pii- plavají, aby na břeh skládány a prodávány byly. Bude-li pak kdo v tom usvědčen, tehdy takové otypky do špitálu a Jinym nuznym lidem ku potřebě starších plavcuov, ouředníkův nad vejtonem pobrány budou. Jestliže by pak do třetího dne žádný z chudých a potřebných lidí tako- vých otypek nekoupil, z uvážení starších a mejtných bu- dou je moci k potřebám svým sousedé koupiti. Item jakož toho času to povstalo, Ze mnozí plavci v votypkách handlují a jich kopu vejš než za X gr. m. peněží, i dříví; mohouc na vory prodati, pro zisk lepší v volypky délati dadí, po dnešní den aby se toho žádnej nedopouštěl, než každý kdo v olypkách handlují, ten kopu votypek vejš krom za V gr. in. a nejdráže X gr. aby neprodával; sosnovejch pak za X gr. m. a nej- dráže zu XV gr. prodávati nemá. A kdož by se v tom jinak zachoval, má od starších plavců ouřadu napomenut býti a dopustí-li se podruhý něčeho nebo po třetí; má na penézích pokutován byti. Co se pak svazku volypck dotyce, każdy svazek ini byli, co by v prostřední ná- ručí dříví vzíti mohl. Jtem starší přísežní v pořádku svém, když kolivěk všecken pořádek před sebú mívají, buď strany losování neb jiného jednání svého dobrého se scházejí s vědomím jJ. Mti Cé p. rychtáře, mají písaři svému tuto instrukcí dáti čísti, aby každý v tom tak se chovali hledel, aby pokuty ujíti mohl. Jtem mají tuto instrukcí všem přespolním k městuom Pražským dříví plavajícím oznamovati, aby i oni podle milostivé vuole J. Mti arcikníZccí na místé J. Mti Cé pro uvarování pokut věděli se čím spravili. Proto my purkmistr a rada Nov. M. P?r. chtíc tomu, aby nad porucením J. Mti arcikn(Zecí i nad tímto iádem ruka držána byla, tuto instiukei, kteráZ toliko do vuole J. Mti Cé nebo J. Mii arcikníZcef a dal&(ho zménénf, přidání ncb umeniení, jakby se kdy J. Mtem libilo, trvali má, starším prísežným plavcuom a všemu jich po- řádku pod pečetí naší menší vydatí sine porucili. A to pro jistotu i vScho duovérnost, k vejstraze, že žádnému, kdož by se čeho proti tomu nařízení dopustili, lehce váženo nebude. Stalo se v radě v outercj po Zvěstování P. M. I. cte. LXV. 5. 1571—5.0) — Rukop. č. 343 f. 92. (Zpráva uvážená od nařízených osob o dříví kupování a překupo- vání.) V. M. p. presidente a V. Mt pp. rady J. Mti Cé, páni nám laskavě přízniví. Jakož jste na místě J. Mti Cé nám poručili ráčili, abychom na to zasedna to vyhledali, kudy by takové nemírné drahoté, kteráž v dříví již na nejvyšší vešla, v cestu vkročeno a přetržena býti mohla, jak též poručení V. Mtí na místě J. Mti Cé to v sobě obsahuje. 1 přivedli sme sobě ku paměti předešlé nařízení od slovutné a vzáctné poctivosti p. purgkmistra a rady XXa. Reka Vllava. — Most Karlův. 375 Nov. M. Pr., kteréž se stalo I. ete. XLV. a polom I. cte. LXV. obnoveno a J. Mu ncjjasnójśtmu arcikniZeli Ferdy- nandovi, na onen čas J. Mti Cé místodržícímu, dodané a od J Mti srocené jest a naposlcdy od J. Mii Cé slavné a svaté paméti cis. Maximiliana - - na to vyšlý mandát, klerýmž J. M takové nařízení a řád potvrzovati a takové zdrażo- vání a překupování vysoce zapovídati ráčí, jehož datum na hradě Praž,kém v sobotu den sv. Matěje ap. I. LXX1, a toho přípis pro vyrozumění V. Mti podáváme. A snáší sc u nás, kdyby nad týmž J. Mti Cé mandátem a naří- zením ruka držína byla, že by z takové drahoty sjíti mohlo. Co by pak podle příležitosti času k témuž nuří- zení přidáno býti mělo, lo teď V. Mtem v spis uvozujíce k laskavému uvázení podáváinc: První artykul téhož nařízení svuoj průchod jmíti muoze. Druhý artykul potřebuje vysvětlení takového: Plavci, kteří na Sázavě aneb Vlluvé a kdezkoliv jinde v horách nahoře dříví va pařezích skupují ancbo sedláky na zdělání dříví zakládají anebo sami nákladem svým dříví dělali dadi, i ti všickní kteréhokoliv stavuov, kteříž v takovém dříví svůj obchod vedou, takové dříví jinam nikam nez k svobodnému a od starodávna vejsadnému toho [místu], k městům Pražským, plaviti dáti povinni sou a lu lidem v slušnosti prodávati mají. A pod Prahu jinam k prodaji s lesy žádný aby připouštín nebyl. Kdož by pak koliv kterého koliv stavu dříví potřeboval a dolů pod Prahu plaviti dáti chtél, ten teprv po vyjití času sv. Jiří, jakž to vždycky od starodávna se drželo, tu při městech Praž- ských na témž trhu svobodném sobě ku potřebě své, a ne na překup, volně koupiti moci bude. A lakové dříví každému od purgkmistra a rady Nov. M. Pr. k žádosti toho, kdož by je koupil, vyčtouce je propušticno býti a na to cedulka každému vydána býti má, tak aby při tom dobrý řád zachován byl a krádeže, které se dějí, se pře- tehly. Plavci pak ti, kteříž by s tím Jesem na trhu u Prahy koupenćm a propuštěném plouti měli, aby nahoru na ku- pování dříví do hor nechodili a žádného handle a obchodu v dříví ani srozumčění a společností s žádným neměli pod skuiečným a přísným trestáním. Naproti lomu lakć zase ti, kteří dříví handlují, plavby od Praby doluov dotykati se nemají. Jestliže by se pak kdo toho dopustil a dříví tejně nebo zjevně mimo svobodny trh do Prahy dolü plavil a v tom by posticżen byl, ancb kdož by sobě dříví propuštieno k zisku jinému je prodával, ten a takový les, což by ho koliv bylo, v pokutě aby propadl a jemu pobrán byl. A z toho jeden díl do komory J. Mti Cé a Novému Městu Pr. druhý, třetí pánům těm, kteří k tomu aby přihlídnlí, nařízení budou, aneb těm a tomu, od kohož by tak v tom postieZeni byli, ptipadnouli má. A plavci ti, kteříž by s tím lesem buď propuštieném nebo nepropuštieném lejně aneb zjevně, v noci nebo ve dne, plavili, takze by týž les kdekoliv dole pod Prahou na zisk prodáván byl, jestliže by v městech Pražských usedlý byl, ten każdy aby v jednom měsíci se vyprodal a na budoucí časy zase aby přijímán nebyl ani živnosti žádné dopuštieno nebylo. Pakli by usedlý nebyl, ten každý aby skutečně a přísně trestán byl ku příkladu jiným a jemu žádná přímluva aby platna nebyla. 'Treli artykul pri své vize se zuoslavuje. Ctvrtý artykuol, aby žádný z těch, kteříž dříví k pro- daji plaviti dadí, kterého koliv stavu, též i plavci, jenž v témž dříví svuoj obchod mají, žádných lesů na řekách Mi, Otavé, Sázavé a Vltavé zadr2ovati nemají, ale k trhuom pražským lakový lesy časně plaviti povinní sou bez všeli- kterakého obmyslu. Na kohož by pak to bylo usvědčeno 

Strana 376
376 XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. a shledáno, že by les na vodě na draho zdržoval a zasta- voval, tomu každému takový les pobrán a tu, jakž nahoře doloženo, v pokutu obrácen býti má. Sedmý urtykuol sněmem míjí. Osmý zuostaň s tím doložením; Který by z poručení J. Mti Cé hradu PraZskébo pausrejberu les od piisezného plavce ku potřebě J. Mti Cé poznamenán byl, toho aby žádný prodávati žádnému nemohl pod propadením toho lesu. A jestli že by ktercj z plavevov takovej les od pří- sežného plavce jeho znamením zpnamenancj komu plavil, tehdy ten každej skutečně vězením Šatlavním za dvě nc- děle trestán mA bejti. Devátý artykul i desátý (ak zuostati muoze. Pátý (!) artykul zuostaň s tím doloZením: Kterykoliv připlaví latí a tesanice, těch žadný příkupník do třetího dne kupovati ani pii tem žádného obmyslu poZivali a srozumeéní s Zádnym horákem a tím, kdo do:;ü plaví, jmíu nemá. A najde-li se v tom jaky fortcl, ty jemu v pokuté pobrány a jak nahore v druhym artykuli polo- Zeno, t&in obráceny býti mají. — 6. 1571, 24. ánora. Rukop. é. 343 f. 8I. My Ma- ximilian druhy — védéti dávati ráčcíme všem — zvláště pak plavcuon a těm, kteří v dříví obchody své mají, že o tom jistou a dostatečnou zprávu míti ráčíme, kterak mnozí netoliko z obyvateluov Pražských, ale i odjinud do hor běhají a dříví neloliko v horách ale i zde u Prahy a v málo místech nad Prahou, prve než od horákuov a těch, kteří dříví ku Praze na prodej plaví, takové dříví nasvobodný tri k méstuom Pražským dostaví, překupují. Skrze kteréžto jich překupování drahota němírná v dříví netoliko na znamcnitou škodu naši, poněvadž k stavení hradu Praz- ského a jiným věcem nemál> dříví vSelijakého kazdého roku polřebovati ráčíme, ale i obcenf jest povstala, neb některý pramen, prve než prodán u Prahy bude, skrze čtvery, patery i víc projde. 1 nechtíce se my na lakovy neřád déleji dívati, protož přikazujem vám všem i jed- nomu kuzdému, abySte va gruntech vašich překupování dříví jakéhožkoli žádnému nedopovštěli ani sami ho pře- kupovali pod uvarováním nemilosti naší císařské, kdož by v tom postížen byl, a všeho dříví, kteréž by tak pře- koupil, do komory naší propadením. Jakož jsme pak panšrejberovi našemu hradu Pražského a Pružanuom Novo- městským s některými jinými osobami, aby na to obzvláštní pozor měli a tento náš mandát vuobce přibíti a vyhl aby se žádný nevědomostí nezastíral, dali, poručiti ráčili. O čemž vědouce, tím se každý zpraviti a před škodami i pokutou uvarovati bude moci. A na tom všickní jistou a konečnou vuoli naší císařskou naplníte. | Dán na hradě našem Pražském v sobotu den sv. Matěje ap. I. ete. LXXI. Maximilianus, Joachym z Svamberka. Ad mandatum d. electi imperatoris proprium Zdislav z Martinic. 7. 1577, 19. dubna. Rukop. ë. 993 f. 298, (Dekrel s strany překupování dříví.) J. M. Rímský císař a Uherský, Ceský clc. král — ráčil jest ponizenou suplikacf pocti- vých a opatrných purgmistruov a konšeluov všech tří měst Pražských, kteréž jsou J. Mti Cé, stěžujíc sobě dra- h.ty s strany dříví, které se po řekách sci ku Praze plaví a za klerými příčinami se to děje, podali, ráčil J. M. C. při tom o té vší věci další zprávu v svém bedli- vém uvážení jmíti a jim Pražanuom na takovou suplikací jejich tuto odpověď dáti milostivě poruciti: Poněvadž se tomu vyrozumívá, Ze nejvíceji za příčínou překupování dříví jedněch plaveuo od druhých takové dříví a všeli- jaké věci a potřeby, které se p» řekách sem doluov k nadcpsanÿm méstuom Pražským plaví, draží a předešlých čnasuov od slavných a svalých pamětí císaře Ferdinanda a XXa. Reka Vilava. — Most Karlův. císaře Maxmiliana, jakožto králnov Českých, jistá nařízení, aby táž překupování přetrhována býtí mohla, jsou učiněna, načež se pak i sněmovní snešení všech tří stavuov krá- lovství tohoto: Ceského vztahuje, a protož J. M. C. toho všeho při nadepsaných nařízeních J. Mtí císařuov, jakožto kräluov Ceskÿch a vejs dotknutén sněmovním svolení všech lif stavuov zuostavovati a pred jmenovanÿm 1 nuom milostivé porouécti rácf, aby podle týchž nařízení předešlých a téhož sněmovního svolení a »nešení se v tom chovali a žádnému překupování jedněch od druhých žád ným vymySlenÿm zpuosobem nedopoustéli. Nýbrž nad tím bedlivost a pozor měli, aby jeden každý své dříví beze všeho dalšího: překupovám ku Praze na trhy: svobodné plaviti, prodávati a jinf zase od nich beze vSech překážek k potřebám svým buď to do týchž měst Pražských ancb dolüv do jinych krajuov kupovali a to též svobodně sobě plaviti déti mohli. À tak se tím již v tom oni Pražané budou moci na svou suplikací spravití a tu vče budou věděli jak fedrovati a opatrovati. Na lom jistou a ko- nccnou milostivou vuo!i J. Mti Cé napluf. Decretum. per imperatoriam maiestalem in consilio in arce Pragensi XVIUJ. die Aprilis a. JoXNXVII. Vra. z Pernstejna. M. Waller. 8. 1618, b. října. Rukop. č. 345 f. 365. (Kommissí o plavbu dříví z bor Baštínských ) Uroz. p. Kryštofovi Albrechtovi z Roupova, hejtmanu Star. M. l'r., p. Kry&to- fovi Nobcrovi z KoberSperku, puchalteru komory Ceské, à slov. p. KuSparovi Lozclinsovi, Janovi KryStofovi Kroci- novi z Drahobejle, Jitikovi Zyklovi z Chocemic a Janovi Ro&tíkovi, pergmistru hor viničních okolo měst Pražských, a rychtářům Star. Nov. a Mens. M. Pr. společně: neb rozdílně, pp. přátelům našimi milÿm. Službu svou vzka- zujem uroz. pane —. Za někdy -— císaře Rudolfa — bylo jest na to všelijak mysleno a rozvazovAno, pontvadz se pro potřebu hradu Pražského, jak k stavení i k palivu, nic méně pro obyvatele: měst Pražských tak i dolejší kraje, Slanský a litoměřický, ročně znamenitý počet dříví jmíti a potřebovati musí, odkud by jiná a nová plavba dříví k městům Pražským časně způsobena býtí měla, po- něvadž nahoře v lesích píseckých i jiných horách jistý osobám z pánüv stavüv přináležejících, odsudž až dosavul dříví po řece Vltavě, Sázavě a Berounce: dolů dodáváno a odplavováno jest bejvalo, jakž se zpráva davá, dříví zna- moenité (5) přichází a jukž tomu srozuméli, a jiZ na tak hrubě trvali a dlouho též dříví dodiváno býti moci nebude, i že jest potom na to nastoupeno i také J. Mti Cé pred- ncáeuo, ponévadz se na panství Zbirovském v kraji Plzeňském znamenité lesy, slove Baštiny, nacházejí a dříví z těch lesův že na potok slove Padresky, kteryz skrze lesy a hory jak předně panstwí Zbirovského tak i jiné k městu Rokycanům a Berounu točí a potom u klaštera Zbraslavského do feky Vltavy vpadá, a k plavbě přivedeno bÿti a potom dolů k městům Pražským plaveno býti mocí bude, aby J. M. C. k tomu milostivě povoliti ráčil, aby se taková plavba způsobiti mohla, n<bo tudy a takovou plavbou všem měst Pražských i jiným v dolejších krajích ležícím pánuom obyvatelnom znamenité pohodlí s přetržením la- kové drahoty dříví, kteráž se nyní nachází, že se slanc, ano také déchod panství Zbirovského velice se zvejší, nic méně města Pražská do stu i vejše let dtivim všelijakým s dostatkem že fedrovány býti inoci budou. A zatím jiné dříví v horách a místech již pomenčených (?) že zase na- roste, taková pak plavba dříví že podle oznámeného způ- sobu bez hindruňku anebo jaké překážky za množství Ict že stálý svůj průchod mítí moci bude, když však toliko prve některé věci při tom ještě potřebné zholoveny a spraveny budou. Jakož pak v tom již prve začátek učiněn 

Strana 377
XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. a průba jistá toho vykonána byla, že jest sc z oznámc- ných hor a lesův Baštínských dolů ku Praze dříví plovalo, a tak o tom, aby táž plavba stálá a trvanlivá býti neměla, žádné pochybnosti není. A že jest pak tak znamenitá a platná věc — pro některé jisté příčiny k skutečnému dokonání a té plavby nařízení přivedena býti nemohla, nyní pak majíce J. M. C. sobě túž věc od nás předne- šenou a poznavši, jaká znamenitá a pohodlná i užitečná včc jak pro potřebu hradu Pražského, tak i jiným všem obyvatelům již jmenovaným státi se moci bude, to vše J. M. C. sobě oblíbivši nám jest o tom poručiti ráčil, abychom na to nastoupili a takovou plavbu neprodleně nařídili, čímž taky nikoliv odkládati nemíníme. Však že předně k náležitému spravení, vyčištění a vyklízení téhož potoku Padrčského až do řeky Mže v těch místech, kdež toho potřeba ukazovati bude, nic méně j k pažení a kolení břehův, kdež se v místech nerovných protrhovati a v rovnost uvozovati musf, tak aby se s dřívím tím volněji plovati mohlo, jako i k udělání v některých místech rybníkův nadýmačův pro nadržení vody, tak jakž to vše skrze jisté k tomu nařízené komisaře spatříno, vy- měřeno i také rozvrženo jest, na jaký by náklad to vše spraveno býti mohlo, na náklad té věci do devíti tisíc k. m. při nejmenším býti musí. Páni Pražané pak všech tří měst Pražských, jichž to a spolu jich sousedův a obzvláštně nákladníkův piva vaření se tu nejvíce dotýká, v tom sou se na onen čas pronesli a ohlásili; pokudž ta plavba, k čemuž již nyní přichází, předsevzata bude, že oni mezi sebou — jistou sumu penèz sbledati a tak touż platnou a znamenilou véc sami z prvopočátku fedrovati a penězi zaloziti chtéjf. Jakož pak již k tomu od nich jistá suma peněz shledána jest byla, nýbrž v té příčině což nejdřív dobrý začátek učiněn býti mohl a z počátku na penězích a nákladu nic nescházelo, jmenem a na místě J. Mti Cé vás sme v té věci za komisaře nařídili — abyšte — neprodleně na cestu se vypravíc do měst Pražských se sjeli a společně potom — všecky nákladníky piva vaření — sancjtrníky, pekaře a ty, kteří své vlastní cihelny mají a ročně k živnostem svým znamenitý počet dříví spotře- bují, před sebe abyšte obeslali a s nimi — jednali, aby jeden każdy z nich — aby zapijcil — że jim to od nás jistou assekurací pojištěno bude — a při tom forštmistru panstvi Zbirovskćho poruceno bude, aby jednomu každému — v těch lesích jisté vochoze anebo paseky dříví vyká- zány a pošacovány budou a tak tudy proti sumě a půjčce jednoho každého slušná odměna se stane —. Dán v městě Hradišti hory Tábor v sobotu po sv. Františku [6. října] l. 1613. Vory. 1. 1569. — Rukop. č. 1056 f. 19. (Svědomí mezi Janem Patočkou a Matějem Punčochou.) Wolf be- raník svědčil: Když sem plavai s Matějem Punčochou a s nebožtíkem Palačem, i plavili sme p. písaři: zemskýmu dříví; když bylo pod roudnickým jezem, polámalo se, a co bylo kládí, natahali sme na lesy. Připlavivše do Lito- měřic, dal ty čtyry klády pryč a čtyry prodal, dal je za 20 alb. a vor svůj, který měl, nestál za puol kopy. I kázal nám vyvázati jiný, dal jej za kopu gr. Jiřík Pitvan, beraník z Malířovic domu: Když jedny zimy zamrzlo dříví páně Švihovského v Podskalí, mf&enice byla kocábní, i zjednal jest si je Matéj Puncocha tahati, měl jeden vor svůj dubový na nákle. Který bylo hladší dubí mezi Svihovskýho, kázal je tahati na svú hromadu; XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. 377 pravil, že se mu hodí na tyčky. A který bylo křivolačejší, kázal zvláště tahati. Pán mu dal po 2 alb. od toho tahání a on nám dal po 3 gr. Vávra Chudej z Davle: Trefilo se tak, kdyZ sme śli z jarmarku Litoměřického po Všech svatých, vezl sem se na přívoze s Punčochou sám druhý. Trefil se k tomu ně- jaký chodec slepej s manželkou a dítětem. Tchdy Pun- čocha tak řekl: Otec, mnoholit pśnkav spadlo, aby mi taky díl dal. Tehdy ten chodec dal se v lání, lál. Potom když sme se převezli, nechali sme chodce. Tu on šel za námi. Když bylo u Prahy míle, u Ounétic, na druhÿ den, měli sme se sjíti s pisákem mladejm, čekali sme druhýho. Když sme šli na Kozí hřbety, uhonili sme toho chodce na ony straně hřbetů. Tu Punčocha dal se s ním v řeč a upomínal ho, aby mu díl dal jako prvý. Tehdy chodec rozhnëval se, opět jako prvý lál. Když sme vyšli na vrch, chytil se Matěj Punčocha s tím chodcem, chodec upíchl ho tou hůlkou, s klerou šel, pod voko, Matěj chytil se ho, porazil jej a poraziv ho ranil jej. A žena zkřikne, já se navrátím, strhnu ho dolů, nedám mu na něj. Byl by ho po druhÿ ranil. Rekl: Píchl mne v oko, proč's ho nenechal, mohl si ho nechati. Tak sem řekl: Držím, a by ho po druhý uhodil, byl by ho zabil. Sekání ledu na řece Vltavě. *1. 1673, 4. února. Listina l. &. 161|1, Dle nait- zení pp. inspektorův mostu Pražského stala se vejchoz (v příčině rozdělení placův na řece k sekání ledův pp. sousedům počnouc od Jelenovic lázně [od nynějšího mostu Frant. Josefa I.] aż k mostu, item zase od mostu až za vápenici slaroměstskou pod grunty novoměstské, takže jeden každý kde by led sekati měl, tuto zejména položeno jest: Předně v čerpadlích vedle svrchu řečené Jelenovic lázně: hrabě z Losmthalu, Jakub Cečelický, Klein, Václav Vyšín. Od téhož místa až k domu Lochmanovskému: Frant. Kempin, Jan Galliades, Daniel Pavlacky, item tém, kteří vína a piva Senkujf. Vedle týchž Adam mladý Voří- kovský, doktor Kirchmeyer, pani KatcFina Borovanská. V třetích čerpadlích: Pani Rozina Wernerovó, Andres Cermák paušreiber. V čtvrtých čerpadlích proti sv. Kříži : Seydler, Andres Šuknecht, .panf Polexina Voříkovská, V pátích Gerpadlich proti Żidim: sanejlrnice, Daniel Kroc(n, Fabian Blovsky, Matyás Wirth, Václav Kleblot, P. perkmistr Rumrskirch, p. Rasny, Tobiás Zálusky, Karel Koler, oukolnfci, Ittr, Sveng(eld, patres Jesuiti, Dyryx, Jaromersky a jinší mnozi. U piivozu: Cabelicky, Pachta, Karel z Goldburku, Raysmon, Jan Hoch, Zikmund Dan- helius, p. doktor Claudius, Václav Vokoun, Vilím Dyryx. Nade mlejny mosteckymi : Martin Jaroň, Kryštof Turek, Anna Zychová, Henrych Therer, Jiří Kučera, Jan Valerian Nejmon, Daniel Globic, Václav Kobr, Mikuláš Eimer, pří- vozník, Max Macht, David Vendelín, Jan Zatočil, Karel Krocín, Zuzana Turková, Mikuláš Buzek, Reysmon, Sa- muel Globic, purkrabskejch a jinší více. #9. 1674, 28. prosince. Listina 1.—167|[3. My níže podepsaní známo činíme touto attestací — že od mnoha let ten dobry a chvalitebný obyčej se zachovával pro uvarování mezi pp. sousedy všeho zlého, že zimního času, když ledy namrzly, rybáři a oukolníci k ouřadu mostu Pražského před pp. inspektory a pp. ouředníky obsíláni bývali a tu jim od pp. inspektorův nařízeno bývalo, aby žádnej z nich placu pro sekání ledu na řece ani břehův, jak na tej, tak na druhý straně, pro skládání ledu sobě neprivlasthoval ani nesekal difvej, neż jim mista a place 48 

Strana 378
378 XXa. Řeka Vltava. — Most Karlův. vykázané budou. Také nápodobnč jestli novej nčkterej nákladník přibyl, p. primasa a pp. inspektory v tom po- zdravil a o plac vykázanej pro sckání ledu žádal, tu ihned pp. ouředníkům mostským poručeno, aby mu takové místo vykázáno bylo, ten obyčej se vždycky zachovával a až posavád zachovává. Nápodobně mnozí pp. nákladníci Menš. M. Pr. jako i jiní páni v příčině sekání ledu k onřadu most- skému se ucházeli a vykázané place a místa pro sekání ledu žádali a tu jim bez odporu vokolo malého vostrova a mlejnü Sovovských place, též břehy, kde ledy skládali, vykázané bývaly, pončvadž p. purkmistru a pónóm jak řeka tak břehy z jedné i z druhć strany vokolo vody pii- náleží, tím právem se lak regnliruje a trvá nad pamět lidskou. Pročež nepominuli jsme se lak poslušné zachovatí a takovou zprávu náležitou učinili —. Simon Volný, mě- štěnín St. M. Pr., Pavel Petr Halman, m. m. Pr. Ostrovy v obvody Star. M. Pražského. Ostrov Střelecký. 1. 1570. — Rukop. č. 1050 f. I4. (Svědomí mezi Václavem Křepelkou, písařem vápenickým, a Janem Trestercin zámečníkem.) Jiřík Koudelka pekař svědčil: Bylo to v neděli I. LXIX., když sme o husy na vostrově stříleli. Když přišla na Václava Křepelku jeho rána, maje strelili, vzal ručníci svou, šel s ní do boudy, připravil ji sobě, chtěje stieliti, rucnice mu selhala, lak cn rucnici odloží od líce, vloží ji na římsu, kdež se skladávají v boudě, odhodí hubici od ní a vezme ji zase, drží ji vzhůru, jde s ní zpátkem z té boudy, chtěje ji zase na to místo položiti, kde jest ji vzal, a Jan Trester měl po něm ránu i strojil svou ručnici dávaje hubicí do kohoutku. Srál podle samý boudy, nešetře nic Václava dotkl loktem Václavový ručnice a ona v tom se zapálí a spustí a Jan Trester zkřikne, maje prostřelenou ruku. Václav Křepelka stál co omámenoj, nevěda co se to děje, ani nemohl pro- ınluviti. Jana Trestera vzali, vedli jej do střílny na maz- hauz, tak nějaký Handl krajčí potrhl na Václava nůžek, že je měl v nějakým nástroji co tulich, chtěl na něho s nimi. Václav pověděl, že jest mu toho nerad udělal, ani neví, jak se to stalo. Přišli jiní starší střelci, poslali po právo, chtíc ho do vězení dáti, a lak jest pak na rukojmě dán. A toho dne nebyla instrukcí vyvěšena, jak by se každý chovati měl. Jí sem laky střílel a ji sem neviděl. Bartoloměj Kočvara pekař: Když jest mu prostřelil Václav ruku, tak jsou lidi přiskočívší k němu, mluvíc tomu Janovi Tresterovi, že mu toho nerad učinil, on jest sim řekl talo slova, takže jest mu tobo nerad učinil. 2. 1570. — Rukop. 6. 1133 f. 50. (Jan Trester s Václavem Křepelkou.) Jakož jest Jan Trester ručnikár obeslav ku právu Václava Kfepelku, písate vápenického, jeho obvinil z toho, že leta se 69. nenáležitě skrze ne- šetrnost a nedbanlivost svou jeho jest z ručnice postřelil a o zdraví připravil, že do smrti chromcem býti musí. Proti tomu od Křepelky za odpověď dáno, že tomu od- pírá, aby jeho nenáležitě postřelil, než to praví, že se lo pritrefilo z dopuśtóni bożiho a nešťastné příhody, ne chtěním jeho. Kdyby se sám tć rucnice byl nedotekl, bylo by se toho nestalo, neb když vystřelitíi chtěl, ručnice mu selhala a on dosti dlouho potom jí nahoru držel, zda by pustila, ale když nechtěla, neví tomu co říci, než XXa Řeka Vltava. — Most Karlür. že mu tím povinen nebude. Zvláště že o tom, aby jaký pořádek vyměřen byl těm, kteří k terči střílejí, jak by se chovati inčli, v takové příčině nic neví ani In teh nic psaného neviděl. Nato od Trestera promluveno, že řád střelcův uka- zuje, komu rucnice nespusti, że ji má do země ancb na- horu vobrátiti a nc mezi lidi, jako jest Václav učinil a skrze svou nešelrnost ho postřelil. Když strany tak na odporu byly, jest jim den k průvodům — od práva po- ložen, na kterýž ony stojíce, Trester dal čísti svědomí listovní a iustrukci těch, kteří k terči: střílejí, k tomu mluvě, že žalobu svou svědky srovnalými provozuje, kterak skrze nedbanlivost a nerozsafnost svou Viiclav obrdtiv ručnicí mezi lidi, inaje do země neb nahoru ji drželi, jeho jest nenáležitě o zdraví připravil a věčného z něho chromce učinil. A dív jest, že s lakovym zacházením s tou ručnicí žádného jest více nezabil, jakž ten svědek Smid Hômer v svědomí svém tobo dokládá. Na to od Vaclava mluveno, że ho obvinil, klerak by nenáležilč a zoumyslné jeho Jana o zdraví piipravil, jeżto aby, zoumysluć jemu učinil, žádný svědek nedokld:i, ani ten Smid. Jeża kdyby pak oni toho [prokázal], co v svém svědomí doložil, poněvadž závazku neučinil ani na svou víru a duši loho neprijal, tehdy podle zřízení zemského svědomí jeho ku právu po- stačiti nemá. A více v něm chlouby, že pravdu svědčí, nežli jaké Janovi platnosti. A jakž při žalobě od sebe oznámil, že samým a pouhým přepuštěním božským to se jest trefilo, tak i nyní praví, čemuž jest nerad, o tom neví co říci a nerad mu loho neštěstí přeje. Ze pak z žádné zoumyslnosti toho jest neučinil, nemaje: s ním žádné zlé vůle před tím, žádal za čtení odvodu svého listovního a registry zapsaného a k němu mluvil, že ne- vinu svou i odpověď na žalobu danou ukazuje. Když mu la ručnice selhalu, že ji zhôru držel, potom Jan k ručnici šel, loktem v ní šekoval a zavadil; kdyby na stranu byl odsel a ji se nedotykal, byla by se jemu la nešťastná příhoda nestala inimo všecku jeho Václava naději, o čemž sám Tresicr dobře ví. ] to před rychtářem mluvil, že nerad a nechtě to jest učinil. Kdo se pak nechtě a nerad čeho dopustil, by se i mordu dotýkalo, býval toho podle práva prazen. Nato dal čísti z práv městských kap. 28., art. 9. a 11. s tím promluvením, že mu o žídné instruker nic povědíno nebylo od starších, ani tu napsina nikdeż nebyla ani jemu člena. c od Jana mluveno, że lim jest zavinił, że jest mezi lidi s ručnicí, která nespustila, ścl a ji nenależitć držel. On pak Jan aby se tć rucnice dotykali mól, však jest to provedl, że od ní daleko jest stál. J kterak by se ji dotýkati mohl, to jest proti rozumu, jako i to, co Koč- vara svědčí, že by Jan řekl, an by mu to Václav nerad učinil, Kterak to pravda býti může, však Jan česky mlu- vili a Kočvara německy neumí. Stany pak práva: měsí ského, to se na to vztahuje, kdyby kdo na svobodný x nici nebo ptáka střílel, a ne na to. kdež se k terči střílí. Naposledy co se stieleúv dotýte, oni nejsou povinní každému zvláště instrukci čísti, pončvadž ji mnozí pama- tují a umějí, jako i Václav, sa on při nich dosti diouhý Čas. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: | Ačkoliv z svědkuov toho se nenachází, aby Václav Křepelka ja- kou zlou vůli kdy k Janovi Tresterovi ručnikáří míti měl a vedle toho jemu zlým oumyslem zoumyslně jemu ško- diti a ublížovatí chtěl, ale poněvadž se tomu z svědkův vyrozumělo, že Křepelka na vostrově při střelbě z ručnic neopatrně a nešetrně mezi jinými lidini s svou ručnicí, kteráž mu nespustila a nevystřelena byla, jest zacházel a 

Strana 379
XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. la v tom teprva zapálivší a spustivší jest vystřelila a Tre- sterovi ruku škodně postřelila, i z té příčiny dává se jemu za právo proti Křepelkovi tak, že skrze jeho ncrozsafné a ncopatrné s ručnicí nevystřelenou zacházení za to ruky prostřelení Janovi Tresterovi 50 k. m. povinen jest v dvou ncdélích dati. Act. die Galli. 1571. — Rukop. č. 3 f. 59. (Majestát cís. Maximiliana střelcům nu vostrov nad mostem Pražským daný.) My Maximilian druhý, z buoží milosti volený Rímský císař, po všecky časy rozmunožitel říše a Uherský, Ceský, Daimatský, Charvatský ete. král, arcikníže Rakouské, mar- k:rabě Moravské, Lucemburské a Slezské kníže a Lwužické markrabě, oznamujem tímto listém všem: Jakož jest slavné a svaté pumèti cisaË l’erdynand, pan otec náš: nejmilejší, střelcům vieeh LF mest Praiskych, kterí na vostrové nad mostem Pražským u horního přívozu St. M. Pr. střelbou kratochvíl obyčej provozovali a v tom cvičení mají, tejž vostrov, aby na něm takovou kratochvíl provozovatí mohli, pro tukové cviteni, (lak aby jim v tom od Zídného pfc- házka tinéna nebyla), však do vuole své, milostivě popiiti racil, i vznesli sou pa nás jmenovaní všickní střelci, že sou podle takového milostivého pana olce našeho nejmi- lejšího propňjčení na tejž vostrov nemálo pro zbräntnf, aby od vody umenšován nebyl, a tak i na jiné slavení vynaloZili, prosíce nás s ponjZenost( abychom jim na tejž vostrov podle vejš. dotčeného propůjčení, aby tím jistší bejti mohli, privilegium a obdarování milostivě dáti a lak jim to ztvrdití a zosvoboditi ráčili. K jejíchžto ta- kové ponizené prosbě nakloněni jsouce a chtice tomu, abv jeden kazdÿ z nich, zvlisté pale mläde?, k takovému cvičení v střelbě chtivější byla, s dobrým rozmyslem, na- ším jistým vědomím, mocí královskou v Cechách a s radou věrných našich milých takového propůjčení nadepsaného vostrova tímto vaším listem císařským jim stvrzovatí a ktomu, aby touž střelbu a kratochvíl k cvičení svému na | témž vostrově bez překážky provozovati a jeho svobodně vrbinami a ktomu podobnými užitky vžívati mohli a moc jméli, povolovati a tak jim jej, vSak do vuole tolikéz naší císařský a bez pohoršení práva a spravedlivosti je- dnoho každého, kdo by se jaké k (émuž ostrovu jmíti pravil, a všelijakého umenšování již dotčeného ostrova osvobozovati râèfme. Nadto jim i toho dovolujem a právo i mocnost daváme, aby každého toho, kdožby koliv z nich ancbo z jiných cizích osob (am se přítrefujících jakého neřadu, buď skutkem nebo neuctivou a oplzlou řečí do- pustil ancho něteo neslušného proti dobrému řádu před sebe bral a bráti chtěl, aby toho každého podle slušného užívání práva k skutečnému treslání přivésti mohli, tak aby na témž vostrově, zvláště pak při té kratochvíli, jakž v jiných městech obyčej jest, všelijak dobrý řád, svornost, láska a pokoj ode všech zachován byl. Chtice tomu ko- nečně, aby oni střelci, nynější i budoucí, lak a na len zpuosob, jakž se nadpisuje, téhož vostrovu provozováním té střelby i jináč, jakž vejšeji dotčeno, v užívání byli a bejti mobili, bez všelijaké jednoho každého překážky. Přikazujíce při tom všem poddaným našim království tohoto Ceského, zvláště pak Pražanům všech ti inést Pražských, nynějším i budoucím, věrným milým, abyšte z počátku jmenované střelce, nynější i budoucí, při tomto obdarování našem, což se koliv v tomto listu píše, jmčli, drželi a neporukitediné zachovávali, žádných jim v tom překážek nečiníce ani komu jinému činiti dopouštějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské, jakožto krále Ceského, i našich dědicův a budoucích, králův Ce- ských. Tomu na svědomí pečeť naši císařskou К listu tomuto jsme ptivésiti rozkázali. Dán na hradě našem XXa. Reka VIlava. — Most Karlüv. 379 Pražském v pondělí po Svátosti 1. b. 1671 a království našich Římského devátého, Uherského osmého a Českého třímecítmého. Maximilianus. Ad mandalum sacrae cacsareae maieslalis proprium. Mikuláš Walter. 4. 1675, 24. ledna. Rukop. č. 3 f. 6. (Smlouva a porovnání mezi p. purkmistrem a radou St. M. Pr. a staršími střelci všech tří měst Pražských o vostrov u pří- vozu nad mostem Pražským.) My purkmistr a rada i na místě vší obce St. M. Pr. oznamujeme tímto listem naším přede všemi vůbec, kdož čísti nebo čtúcí slyšeti budou a zvláště kdež náleží: Jakož jsou všech tří měst Pražských střelci, kteří na vostrově nad mostem Pražským u přívozu našeho ležícím střelbou kratochvíl provozovávají a cvičení v tom mívají, sobě od J. Mti nejjasnějšího knížete a pána, pana Maximiliana druhého, voleného Rímského císaře, po všecky časy rozmmozitele Fife a Uherského, Ceského, Dalmatského, Charvatského etc. krále, arcikníZete Rakou- ského, markrabie Moravského, Lucemburshého a Slezského knížete a Lužického markrabie, majestát a privilegium, kteréhož datum na hradě Pražském v pondělí po Svátosti Jéta ete. sedmdesátého prvního, vyžádali a vyjednali, jímž některé milosti a obdarování v jistých artykulích na ten dotčený ostrov milostivě dáti a k nim povoliti ráčil: předně pak, aby oni střelci téhož ostrovu svobodně vrbi- nami a k tomu podobnými puožítky užívati mohli a moc měli, jakž jej však do vuole své J. M. Cá etc. a bez po- horšení práva a spravedlnosti jednoho každého, kdož by se jakú k témuž ostrovu míti pravil a též bez všelijakého jeho umenšení osvoboditi jim střelcům ráčil, i že nám svrchupsaným purkmistru a radě i vší obci dotčeného St. M. Pr. od sluvné a svaté paměti nejjasnějšího knížete pána, pana Ferdynanda, císaře Rímského, a Uherského, Ceského etc. krále, pána našeho nejmilostivějšího, maje- státem prve, totiž léta cte. šedesátého druhého v outerý po sv. Matouší ev., polovice předdotčeného ostrovu nad wěstem ležícího se vším příslušenstvím a puožitky jeho, s plným panstvím dědičně jest dána a darována a podle loho, nýbrž i před tím let předešlejeh od starodávna У držení a užívání jeho vždycky sme byli a posavad zuostáváme, pročež také časně proti takovému obdarování jim střelcům danému sme se ohlásili a v tom artykuli strany toho ostrovu a požitkův jeho místa nedali. Kdež pak o to přátelské porovnání a jednání společně s nimi staršími a jinými střelci nahoře jinenovanými majíce a oni našemu slaršímu a přednějšímu vejš: dotčenému privile- gium a majestálu, také dání polovice předdotčeného ostrovu vyrozumèvée tomu s strany panství a vrchnosti naší sou místo dali a dávají, že toho ostrovu polovice dolejší a ten díl po vodě z obou stran, jakž břehové jeho sami v sobě sou, při nás a potomcích mnadich i vší obci St. M. Pr. vždycky v časích budoucích zuostati a témuž městu náleželi má. Dále pak o jiné artykule strany té polovice a dílu toho ostrovu nám dědičně náležitého taklo sme se spo- lečně a prdlelsky у tom snesli a srovnali, aby tíž střelci výš jmenovaní na tom ostrově anebo polovici jeho do- lejší (!): všelijakú střelbu i jiné kratochvíle své, kteréž obyčejně provozovávají a cvičení v nich mívají, k čemuž i prve od mnoha let povoleni a propbjéen( od předkův našich i od nds jsou měli a mají, provozovati bez pře- kážky každého člověka mohli a svobodu měli, jakž ten artykul i jiní v nahoře dotčeném majestátu a privilegium J. Mü nejjasnëjSfho knfZele a pAna, pana Maximiliana dru- hého, voleného Rimského cfsafe, Uberského a Ceského krále ete., položení a jim daní v sobě znějí, při tom oni se zůstavují. Také od nás povolení k tomu mají, aby 48° 

Strana 380
380 XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. vrbiny anebo proutí při zemi vyrostlé všecko oni střelci pro potřebu a připravení placu prostrannějšího k střelbě i k jiným kratochvílem a věcem, buď také k některým stavením dáti vysekati anebo vyklučiti, též k jinému užitku obrátiti a přivésti mohli; kromě na jednom kusu anebo dílu, totiž od toho místa, kdež toho času na té polovici ostrovu topol nejmenší proti vrbě, kteráž na břehu téhož ostrovu proti vápenici obcení dotčeného St. M. Pr. uhlu anebo rohu zdí z té strany k lázni od starodávna řečené Písané, stojí, nebo toho místa a kusu ostrovu dolův po vodě do konce jeho i s vrbinami a s travami v naší i potomkův našich a vší obce St. M. Pr. moci pozuostavu- jeme a zanecháváme budoucích všech časův k užívání našemu i potomkův našich a obecnímu anebo také kdyžby za užitečné i potřebné býti se uznalo od nás a našich potomkův komu, buď darmo anebo proti jistému platu, propůjčití. Však vidělo-li by se častojmenovaným střelcům na místě tom jim (jakž vejš dotčeno) propůjčeném k vy- klučení toho vrbí nětco při břehu toho ostrovu z obou stran vedle vody vuokol dáti vysaditi, to budou moci učiniti a jeho, jak i jiného proutí i vrbí, též trávy, na tom ostrově potomných časův užívati. Než toto se zname- nitě vymieñuje: KdyZby obce naší, buď pro opatření jezuov při mlejních, buď J. Mt Cé cte. silnic svobodných a cest obecních opravovati potřeba byla a ukazovala, též také pro dříví přislavování kolí v břehu bití, vždycky bez všeliké překážky jich střelcův nynějších i budoucích potomkův jejich, laké každého člověka, tu svobodu máme my i potomci a budoucí naši míti a dáti moci sekati k takovým potřebám všeliké proutí z vrbí i z topolův na tom ostrově z loho kusu jim střelcům k těm krato- chvílem a střelbím propůjčeného, jakž nejednou výš do- tčeno, pokudž tu státi a trvati bude, též i to, které by při břehu ostrovu toho kusu na obouch stranách vuokol vysázeno bylo, dáti klestili a sekati, též koli k dříví při- stavování vbíti. S strany pak písku že ten nemá nikdež na tom ostrově v místech těch, v kterých střelby a kra- tochvíle se provozují, kopán a brán býti ani jámy se tu dělati nemají. Než když do cihelny anebo vápenice obecní, buď také jinam k obci písku potřebovati se bude, tehdy v tom místě k obci St. M. Pr. po ten topol malý a od něho až k konci téhož ostrovu zancchaném a napred vyminéném i vyměřeném anebo v náklích (jestli se tu kteří vzdělaly) písek bude moci kopán a brán býti toliko ku potřebám obecním. Co se pak dotýče přívozu našeho nad mostem Pražským ležícího přes řeku Vltavu na druhou stranu i na ten vostrov častojmenovaný, kdež se převo- zují, kterýžto přívoz vždycky od starodávna k obci St. M. Pr. jest náležel a posavad náleží, jehož my a obec naše v užívání vždycky až posavad sme, ten při tom staro- dávním zpuosobu a užívání našem i obce budoucně zuo- slati má, tak aby na tom přívoze lidem všelikým i střel- cům, též těm, kteří by u služebníka jejich na časlo řeče- ném ostrově šaty práti chtěli, přívozník nás obecní toliko s čeledí svou k tomu od p. purkmistra pánův St. M. Pr. anebo úředníkův jejich mostských nařízení proti jisté zá- platě plavením a vozením lidí i jiných věcí posluhoval a je převozoval, jak na druhou stranu řeky, lakž i na ostrov XXa. Řeka Vllava. — Most Karlův. ten, což od starodávna vždycky jest bejvalo, a jiný žádný aby pa ublížení a ujmu důchodův obce dotčeného Star. M. Pr. proti privilegiim a jistým obdarováním žádného nepřeplavoval a nepřevozoval. A přívozníku anebo služeb- níku obecnímu na témž přívoze i budoucím a potomkům jeho od p. purkmistra a pánův (však do vuole jejich) na tom ostrově a v tom místě od dolejšího konce po vodě vyminěném vykázáno a vyměřeno i toho propůjčeno jest, aby Sest bidel na kolich zavésiti « pripraviti mohl pro sušení šatův všelikých od soused pražských i jiných, kteří by u něho doma sobě práti a vyvařítí daly, však od těch pradlí a čeládky jejich, když by je tam na ostrov k su- šení těch šatův převezl, aby též plat k obcí náležitý, jako od jiných, bral a darmo jich nepicvozoval. Na svědomí a potvrzení i pro dokonalejší (toho všeho jistotu, také v budoucích časích zdržení, my svrchupsaní purkmistr a rada pečeť naši menší k tomuto listu, kterýž jeden střelcům nahoře jmenovaným sme dali a druhého sobë zanechali, privésiti rozkäzali. JenZ jest din v Praze v pondëlf po pamatce sv. Vincenci a pred Obrâcenim sv. Pavla k víře křesťanské l. — 1575. 6. 1610, 18. června. Rukop. č. 1067 f. 251. (Zprávy ku potřebě Engelhartovi Jungovi proti Andresovi Frydlovi.) Kundrat Preus, J. Mu Cé služebník z Norm- berka, zprávu dal tuto: Byl sem s manželkou a dítkami mejmi v outerý Svatodušní na vostrovč nad moslem na procházce a posadil sem se na trávě. V tom přišel tam také l£ngelhart Jung s manželkou a hospodiní a s čeládkou svou žádaje mne, abych ještě chvilku u něho vostal, neb sem chtěl již domů jíti. A brzo potom šel mimino nds Andres Frydl s čtyřmi osobami a Engelliart řekl: Pěkně sluší, když poctiví tovaryši s takovou šelmou a s štolířem chodívávají. Na to Andres Frydl něco za odpověď dal, coz Lngelhartt srozumil, jako by mu šelem nadával. A protož vstav podepřel ruky po té stranč, kdež tulich měl a řekl: Co ty mě nadáváš šelem? Andres mu odpo- věděl, že mu nenadává šelem, ale že jen řekl: Nikoli, žádná šelma. Ti, kteří s Andresem Frydlem šli i mluvili s Engelharlem, ale já sem na svým místě zuostal seděti, takže sem nemohl srozuměti, co by bylo. A když oni tak spolu mluvili, tu Andres odešel a lšngelhart Jung vostal tam dáleji s těmi čtyřmi tovaryši. Ale aby tulich vydobití mél, to sem nevidèl. Hans Bart! fedrSmukr, měštěnín Si. M. Pr.: Na vo- strové byl sem na procházce i řekl Jung k Frydlovi: Ty šelmo, ty zloději, já tobě tvý zlodějský kusy vyjevím. Postavil ruku k tulichu, ale nevytáhl jej. Potom pravil ke mpé a k druhcjm: Co nemüzetc s poctivejmi lidmi zachd- zeti, nežli s touto šelmou: Dáleji nic. Joachim Sultis z Berlinu oznámil: Byl sem s kraja- nem mejm Janem Bartlem pcrnafem na vostrově na pro- cházce a Engelhart pravil k Andresovi: Tu jest ten šelma a zloděj. A pravil k nám také, proč s zlodčějem a s šel- mou chodíme, nebo že on zlodějství na nčho prokázati chee. Ale aby tulich vytáhnouti měl, to jsme my neviděli. [Pak svëdéili i Rugicr Thcodori pernaï, Jan Sleinic z Nym- berka u Hallu, tovaryS tkanièkaïskÿ-] 

Strana 381
XX. Cásl. Klemenlina. — C. p. 90aa. XX. Cdsl Klemenlina. — C. p. 902a. 381 XX. Část Klementina, v rohu jihozápadním. *) Číslo pop. 90aa. (Kovárna) 1. 1451, 11. září. Rukop. č. 90 f. 206. Mathias sutor et Katherina e. domunculam sitam in acie penes claustrum s. Clementis erga Uisulam, relictam Petri die- tarii, pro JUL s. XX gr. Act. sabbato post Nativ. M. V. 2. 1452, 11. ledna.Rukop. č. 90 f. 212 a ć. 2103 f. 55. Johannes Cubierz dictus ct Anna e. d. silam in acie penes claustrum s. Clemenlis et contra domum Wen- ceslai Peniezek erga Mathiam sulorem pro VI s. gr. Act. fer. III. post Epiph. d. (Peníze kvituje Ursula, relicta Fran- cisci mensaloris.) 3. 1463, 11. května. Rukop. é. 2141 f. 333. Jo- lannes Kubierz faber fassus est, se teneri in XXX s. gr. debiti Laurino, officiali in Costelecz, et hanc summam proscribit in domo sua ex opposito domus Wenceslai Penie- zek penes claustrum s. Clementi inmediate. Act. fer. III]. post Stanislai. 4. 1470, 4. srpna. Rukop. c. 2105 f. 294. Mathias faber et Dorothea e. d. prope pontem in acie penes murum claustri s. Clementis situatam aput Johannem Ku- bierz pro LXXVIII s. gr. Act. sabbato ante Sixti. (Peníze kvituje Mathias, frater olim Johannis Kubierz.) 5. 1484, 4. kvëtna. Rukop. č. 2106 f. 137. Mi- „chael faber cl Alena e. d. erga Mathiam fabrum pro "XXX s. gr. pr. Act. die s. Floriani. (Kvituje Mathias fa- ber de Parva Parte.) 6. 1521, 16. března. Rukop. ë. 99 f. 97. Kdez jest pozuostal duom a nádobí kovářské po Michalovi ko- váři od mostu i stala se smiiva mezi Doroti, manželkú po témž Michalovi ostalú, z jedné a Ondřejem a Janem, pastorky, z strany druhé, takže on Jan, syn mladší, ujal jest ten duom — v L k. gr. pr. Act. sabbato ante Ger- trudis. 7. 1528. — Rukop. &. 1047 f. C. 19. (Mezi Dorotú, někdy Michala kováře manželkú, a Janem, pa- storkem jejím, z jedné a Ondřejem, synem téhož Michala, z strany druhé.) Pan Tomáš, kovář od brány Poříčské, vyznal: Když sem byl požádán od Jana, syna neb. Mi- chala kováře, abych byl při podělení a pošacování statku po témž Michalovi zuostalého, i Sacovali nejprvé duom ve sto k. Ondřej a Dorota, macecha jeho, a Jan, jakožto mladší: bratr, volil, že jej, ten duom, v té sumě jmeno- vané ujímá na ten zpuosob, že díly Ondřejovi, bratru svému, a maceše své odtud vydati měl. Pak jest Ondřej s Janem o svuoj dil mluvil a Jan k němu pověděl, že ty máš prve na svój díl XXX k. gr. kterajcht neb. otec dal k živnosti, a Ondřej tomu neodepicl, neZ tak řekl: Co *) Nynější Klementinum činilo tři ochozy domů, uli- cemi od sebe rozdělené, dva menší na straně západní, jeden větší, jenž zaujímal celý ostatek. Půdorys jich zhotovený r. 1710, mající představovati je, jak vypadaly r. 1556, toliž před založením kolleje Jesuitské, nachází se u Schal- lera, Beschreibung Prags I, 40. jest tobě nyní do toho. A potom sú se o šaly i o jiné svrchky dělili a já šel pryč. Pavel kolář: Když sem stál v radě s Dorolú Micha- lovou proti Ondfrejovi a Janovi, synuom někdy Michala kováře od mostu, o kšaft téhož Michala, otce jich, i stálo v tom kšaftu, že Ondřejovi, synu svému, dal sem k živ- nosti XXX k., bude-li chtíti díl míti s manželkou mou a s Janem, synem mým, tehdy aby těch XXX k. zase do dílu položil nebo aby sobě je v díle porazil. A také sem při šacování a podílu k žádosti Doroty kovářky byl, tak že jsí ona Dorota s Ondřejem, synem starším Michalo- vÿm, Sacovali duom ve sto k. gr. a Jan, mla[d]ší syn, jej v té sumě ujal. Pak pii tom Jan řekl k Ondřejovi, bratru svému, že ty máš na díl svój prvé XXX k., a on jest tomu neodepřel, než řekl, což jest tobě do toho. (Prisouzeno na Ondrejovi XXX k., aby je do spolku položil.) 8. 1694. — Zamléz f. l0 a 14. (Mczi Doroti, někdy Michalovú kovářkú, a Ondřejem kovářem, pastor- kem jejím.) Pavel kolář svědčil: Když přišla ke mně Dorota Michalová, žádala jest mne za to, abych s ní došel ku p. purgmistru, aby ráčil své povolení dáti, aby se ten sklep zapečetil. I dal své ktomu povolení, že jest jej rychtář zapečetil. Toho času Rukavice byl rychtářem. A Vondra měj od toho sklepu klíče; a potom jsú pečeti odtrhány a potom sem já s Rukavicí rychtářem tam chodil, i vohledal rychtář pečeti; že sú hajbány. Potom jsú páni rozkázali, aby se o ten statek podělili; a potom když sú ten sklípek otevřeli při tom dělení, že sú peněz tu nenalezli, kde jest je neb. Michal kovář schoval, jme- novité pod (rukami sto k., jakož tak v svém kšaftu o nich byl oznámil. Jan, pastorek Doroty kovářky: Některú neděli po smrli neb. Michala, otce mého, přišel ke mně Ondřej, bratr mój, a já byl nemocen. I řekl mi, lak já ty peníze vezmu. A já mu řekl: Nebeř ty nic, chceš ty skrze to ňákú nesnáz mili, vida, Że jest zapečelěno, a ty chceš peéctmi hybati. A on Fekl: Väak Zádnaj nezví; a já mu řekl: Již ty pak dělaj, co chceš, já s tím nechci nic míli. I šel sem od něho s tím pryč. A pak nazajtří přišel ke mně a já mu řekl: Proč si ly peníze vzal, teď mátě ohledávala, Ze jest pecetini hybáno. [A on fekl:] Nu již sem já je vzal. A on se na mé oktikl, jako by chtél bíti a já mu nic nesměl řéci, a on mi řekl: Pod se mni, a já řekl, kde, a on řekl: Poď, jedno. 1 šli sme až k tomu Havlovi nožíeři za Poříčskou branou. I nepama- tuji tobo, kdo jest, Vondrák-li čili Havel, ty peníze z lochu vynesl, než pamatuji, že jest pytel a v pytli vopasck a jiní měšci. 1 vondal je Vondra s lim pytlem do mošny i nesl je domuov. A já“mu řekl: Kéž mi také některý peníz dáš. A on se na mne okřikl, co chceš, aby utratil, i nedal mi nic a kázal mi domóv a řekl mi, však já tobě dochovám, až budeš starší. — Jan sklenář: Byl sem tehdáž v podruží u neb. Michala, když se jest roznemohl před smrtí, i to sem viděl, že jest neb. Mi- chal s syny svými snesli peníze do sklípku a potom jeho synové zamkli ten sklep svými zámky a klíče vzali k sobě. 

Strana 382
382 AX. Část Klementina. — Č. p. 90aa. 9. 1524. — Tamtéž f. F. 20. (Mczi Ondřejem kovářem a Janem, bratrem jeho) Jakub Trubka vyznal: Jest mi lo dobre vódomo, że neb. Michal kov4f Ondre- jovi, synu svému, polovici oddal nádobí kovářského k jeho živnosti a řemeslu a pii tom jest také man- żelka tćhoż Michala byla a tyż k tomu svi vuoli dala, aby se on pří tom nádobí živil a svého hleděl. A k tomu tajž Michal dal jest jemu Ondrejovi IIIL k. srpuov. A 162 manzclka Michalova k tomu vuoli dala a při tom byla. Neż o penězích hotových já o žádných nevím, by mu jaké peníze dal, neb jest pravil, že peněz žádných nemá. — Václav puškař: Byl sem pří tom, když js kováři šacovali lo nádobí. I šacovali je ve XXXIII k. "Vu sú počali děliti na tři díly to nádobí, i nemohli v to trefili právě na tři díly, neb jsú byly toliko dvě nako- vadlně veliké, I řekli k nim kováři: Milí bratří, poněvadž nemuoz roven byli, srovnajle se o lo s macechi a splafte jí její díl. A ona k tomu vuoli dala, pověděla, že já na něm děliti nebudu, mně ho potřeba není. Pak já toho nic vědom nejsem, prodávali-li sú oni bratří sobě čili sú sobě darmo dávali, než to pamatuji, že jest bratr mladší: na tom nádobí dělal. Jan, tovafi8 kovärskaj z Berúna: Dělal sem toho času u Vondřeje kováře, že jest sobě byl koupil železo od zímečníka, když jest chtél nakovadlnu délati; pak mu se bylo uhlí nedostalo i koupil ho sobé vuoz a spousty sobě z toho drobného železa dělal. A potom z těch poust sobć nakovadlnu dólal a potom kdyż sobó tu na kovadlnu udělal, i udělal sobé hned tam v domu u Vodranć brány. 10. 1589, 15. listop. Rukop. č. 2134 f. 336. Jakoż jest nějaký rozdíl a rozepře byla o statek pozuostalý po někdy Vá lavovi kovářovi o4 mostu mezi Martou, man- želkou téhož Václava a Kateřinou, dcerou jeho, i j»ú se srovnali, že táž Marta v tom ve všem statku má: mocní hospodynf zuosiali a ji Katefiné vydati LXVII k. XXVII gr. a V den. ni. — Act. sabbato post Martinum. 11. 1543, 81. ledna. Rukop. č. 1130 f. 546. Jakož jest Kateřina, decra někdy Marty kovářky od mostu, žá- dala jest, poněvadž Anna, sestra její z tohoto světa jest sešla, nemajíc let dospělých a žádného bližšího přítele se nenacház( mimo ní, aby v statek a díl ten její: jakožto sestra vlastní vpuštěna byla. Tomu pp. úředníci šestipanští odpor učinivše: oznámili; že ačkoli ona Kateřina na týž statek se nápadem jakožto po sestře své potuhuje, ale po- ucvadz s méstem tímto trpící není a tohoto práva se jest zhostila, že oni na místě obce k tomu statku lepší právo a spravedlnost mají —. Zase od puovoda mluveno, że jest ona nikda od tohoto práva odpuštění nebralu, nýbrž že jest duom ten zde u mostu po rodičích v jisté sumě XX. Cast Klemenlina. — C. p. 90aa. s manželem svým ujíti chtěla, ale že ji ani manžela jejího to nemohlo potkati, a tak nemohúce zde živnosti míti, musili se jinam obrátiti, kde by Zivnost míti mohli. A nad to že jest túž Annu sestru při sobě chovala, ji odívala a opatrovala, a2 ji u nf jest umřela. Protož: poněvadž jest přítelkyně nejblizší a krev její, že žádí téhož nápadu jakožto sestra užití. Proti tomu od pp. úředníkuo mluveno: ackoli se tím zastírá, Ze jest odpuštění od toholo města nebrala, a že jest sestra její, čemuž oni neodporuji, aby sestra její býtí neméla a také i lomu. že jest odpušiční zidného od stolice této zde v radě nebrala, neb není obyčej, aby ženy bráti měly odpuštění. Ale poněvadž jse jinam obrátila a na jiném právě obyt s manželem svým měla, již se tohoto města zhostila. Tu p. purymistr a pani -— nalézají: | Ačkoli to se jest našlo, že ona Kateřina, někdy Marty koviřky od mostu decra, Anny sirotka v městě tomlo a pod pravem tímto z tohoto světa sešlé vlastní sestrou byla, ale poně- vadž táž Kateřina manželu sobě zvolivši z tohoto príva se jest vybrala a s manżelem svým pod jiným právem se osadila, i z té příčiny, poněvadž žádného přítele příbuz- ného a pod právem tímto usedlého po Annéc sirotku se nenachází, takový statéck obci této se připovídá. Act. fer. 111. ante Purif. 12. 1549, 24. ledna. Rukop. č. 2/10 f. 329. Jakub Poledne a Anna k. d. jdie k mostu ležící na rohu podle kláštera sv. Klimenta od poručníkvov neb. Marty Kulhán- kové kovářky za sto k. gr. © Act fer. lll. post Vincenc. . . 18. 1548. 14. ledna. Rukop. č. 2117 f. 123. Matouš Cihař kovář a Anna k. d. od Anny l’olednové za sto k. gr. č. Act. sabbato post octavam Trium regum. (Splaceno r. 1555.) 14. 1569, 12. ledna. Rukop. 2118 J. 212. Havel Nunvář kovář a Dorota k. d. vedle domu Stanislava ko- life ležící od Matouše Cihaie za sto k. gr. č. a svršky k tomu všecky za 60 k. gr. ¢. Act fer. JIL post Trium regum. 15. 1583. -- Rukop. ć. 2112 f. 43. Anna, nókdy Ilavla kováře a jíž Václava Vostrovského manželka, 16. 1588, 13. váří. Rukop. č. 2112 J. 207. Jakub Menšík z Menštejna k. d., kdcz kovárna od starodávna byla, proU mostu Pražskému podle placu kostela Jezuituov ležící od Anny Vostrovské za 800 k. gr. ¢ Act. pridie Exalt. s. crucis. 17. 1593, 91. července. Tamléž /. 401. Velebnÿ kněz doktor Václav Sturm, rector kolleje cis. Soc. Jesu sv. Klimenta k. duom nárožní proti mostu při krehovu též kolleje od p. Jakuba Men&íka z Menitejna na Mokro- psech a Vonoklasech, místosudího království Ceského, za sie k. gr. ©. Act. pridie Mar. Map. 

Strana 383
XXI. V ulici Křižovnické. — C. p. 190u. XXI. V ulici Křižovnické. — Č. p. 190v. 383 XXI. V ulici Křižovnické. 1. 1434 carnifex. 2. 1443, 27. dubna. Rukop. č. 90 f. 80. Benessius murator et Margaretha c. d. ex opposito balnei in gradu inter domos Wackonis carnificis et Stephani kárník erga Procopium piscatorem pro 61/2 s. gr. Act. sabbato post Gcorgii. 3. 1449, 13. října. Tamléž ſ. 18.3. Johannes Su- chan et Brigida e. d. sitam penes domum olim Stephani lapicide ex una et Mathei calcariste parte ex altera erga Benessium muratorem pro VIIII s. gr. Act. fer. I1. ante Galli. 4. 1453, 29. listopadu. Rukop. č. 2105 f. 7. Lau- rencius Tepliczka dictus ct Mařka c. domunculam cum curiola in platea, sicut itur ad s. Martinum parvum ab hospitali penes domum Johannis Suchan et Matic řečník erga prefatum Johannem Suchan pro V s. gr. pr. Act. in vig. Andree. 5. 1469, 23. října. Tamtéž ƒ. 285. Jacobus braxator et Swata c. d. inter domos Johiannis Rozum et Mathie Rečník circa Laurencium sutatorem pro XII s. gr. pr. Act. die Severini. 6. 1486, 14. března. Rukop. č. 2106 f. 175. Duchco cultellator et Dorothea c. d. prope hospitale inter domos Křtěn ex una ct Margarethe, relicte olim Mathie řečník aput Petrum, magistrum coquine, pro XV s. gr. Act. fer. III. post Judica. 7 1487, 30. října. Rukop. č. 94 I. f. 66. Duchco cultellator Votava fassus est, quia tenetur V s. gr. pr. Matheo Capek a melone, quas proscribit in domo sua inter domos Křtěn et Margarethe, relicte Mathie řečník. Act. ſer. III. ante OO. SS. 8. 1501, 29. dubna. Rukop. č. 3107 ƒ. 202. Ka- therina, conthoralis Mathei aurifabri, c. d. penes domum Barthossii Rečník et domum Krztien a Duchcone cultella- tore dicto Votava pro XVII2 s. gr. Act. fer. V. post Vitalis. 9. 1501, 5. července. Tamlež f. 204 Matheus scrator et Anna c. d. a Katherina, Mathei aurifabri con- thorali, pro XVIII1/2 s. gr. Act. fer. Il. post Procopii. 10. 1510, 30. října. Rukop. č. 2108 f. 69. Johannes diclus Mistřík et Katherina c. d. inter domos Barthe et Johannis dicti Pudík a Mathco serratore pro XVIIII/2 s. gr. Act. fer. IIII. ante OO. SS. 11. 1510, 3. prosince. Tamléž f. 70. Gallus car- pentarius et Anna c. d. a Johanne Mistřík pro XVIII1/2 s. gr. pr. Act. fer. III. ante Barbure. (Zaplaceno r. 1517.) 12. 1523, 27. srpna. Rukop. č. 2109 f. 318. Kříž švec a Anna k. d. blíž špitálu u mostu mezi domy někdy Bárty řečníka a Pudíka nožieře obostranně od Havla te- saře za XIII k. gr. pr. Act. fer. V. ante Augustini. (R. 1525 trh zrušen.) 13. 1525, 20. dubna. Rukop. č. 2110 f. 86. Vít krejčí a Majdalena k. d. od Havla tesaře za XI /2 k. gr. pr. Act. fer. V. ante Georgii. 14. 1527, 10. prosince. Tamiež ſ. 239. Simon zedník a Dorota k. d. mezi domy Pudíka nožieře a Bar- tové řečnice od Víta krajčího za XIIII /, k. gr. pr. Act. fer. III. ante Lucie. (R. 1530 splácí dům vdova Dorota.) 15. 1532, 14. května. Rukop. č. 2111 ſ. 22. Marta Pabianka k. d. vedle Pudíka a Bartovy dcery od Doroty, Bártovy dcery, za XV k. gr. č. Act. fer. III. ante Sophic. (Splácí Beneš ručníkář.) 16. 1538, 6. dubna. Tamtéž f. 214. Václav, syn Knejslíků, zámečník a Kateřina koupili duom pozuostalý po nebožce Pabiánce mezi domy Pudíka a Vlčka nožíruov od Beneše ručníkáře na místě sirotkuov po Duchkovi Očtíkovi pozuostalých za XV k. gr. č. Act. sabbato ante Judica. 17. 1584, 9. dubna. Rukop. č. 2112 f. 174. Urban Petr rukavičník a Apolona k. d. podle domu Jeronyma Vodičky nožíře ležící od Anny a Marjány sester, Václava Knejslika nebožtíka dcer, za 271/2 k. gr. č. — Schaller, Beschreibung III. str. 18. 1592. 4I. Alexandr Vojt, rektor kolleje sv. Klimenta, koupil d. od Urbana Petra za 287 k. gr. č. Číslo pop. 190v. 1. 1441, 12. června. Rukop. č. 90 f. 68. Georgius forcifex et Dorothea c. d. sitam circa s. Martinum parvum inter domos Michaclis de Crumlov et relictam Bernardi carnificis erga Stephanum, civem Min. Civ. Pr., pro vII'l, s. gr. Act. fer. I1. post s. Trinit. — Rukop. č. 90 f. 115. Jíra brusič ct 2. 1445. Dorothca c. pro se, Ursula, nata corum, domum sitam prope hospitale inter domos Benessii muratoris et domum dictam Michalovský erga Stephanum lapicidam pro VII I: s. gr. Act. fer. III. ante Philippi. 3. 1453, 29. listopadu. Ritkop. č. 2105 f. 7. Jo- hannes Suchan dictus e. domunculam sitam in platca, sicut itur ad s. Martinum parvum, penes domum cius Jo- hannis et Mathiam causidicum erga dictum Matiam pro- I111/2 s. gr. pr. Act. in vig. Andree. 4. 1454, 24. dubna. Tamtéž f. 15. Bartoš cirote- carius, natus Sskere, et Petra c. d. inter domos Wawra sutoris et Dorothee, que vinum sublimat, cum orto erga Johannem Suchan pro XII s. gr. Act. fer. IIII. post Georgii. 5. 1465, 9. února. Tamtéž ƒ. 219. Johannes Rozum lapicida et Regina e. d. inter domos Laurini sutatoris et Ludovici pellificis erga Annam, relictam Barthossii ciro- tecarii, pro XXI s. gr. Act. sabbato die Appolonie. 6. 1471, 6. března. Tamtéž J. 300. Krztien men- surator salis et Martha c. d. inter domos Ludovici pelli- ficis et Jacobi braxatoris circa Johannem dictum Rozum pro XXIIII. Act. fer. IIII. post Transl. s. Wenc. 7. 1493. — Rukop. č. 2107 f. 45. Krztien saliste. Číslo pop. 190u. — Rukop. č. 2102 f. 377. Bernardus

Strana 384
384 XXI. V ulici Křižovnické. — C. p. 190w. 8. 1509, 11. září. Rukop. č. 2108 f. 41. Johannes cultellator dictus Pudík e. d. inter domos Mathei seratoris et Wratislai de Mitrovicz a Martha [Kfitnov4] vidua pro XIII'/, s. gr. pr. Act. fer. II. ante Exall. s. crucis. 9 1527. — Rukop. č. 210 f. 239. Pudika noîlre. 10. 1582. — Rukop. c. 2104 f. 22. Pudika. 11. 1538. — Tamléz f. 214. Pudika nożiefe. 12. 1539, 7. Gervence. Zamléž f. 263. Vavřince Voborník a Barbora k. d. vedle domu p. Vratislava Mniš- kovskélo a Pabianovského od Lidmily Hrachové za XLI k. gr. €. Act. fer. Il. post Joh. Hussium. 13. 1562, 4. srpna. Rukop. č. 2118 f. 30. Jeronym Vodička a Voršila k. d. mezi domy p. Myškovského (!) a Václava zámečníka obostranně od Barbory Voborníkové a Jiříka, syna jejího, za 72!/; k. gr. č. Act. fer. III. post Petrum. vinctum. 14. 1586, 8. kvétna. Tamléz f. 233. Jeronim Vo- dička postoupil jest dvou domů svých mezi domy Víta koziSnika a Fibíka truhláře knězi Alexandrovi Vojtovi, rektora císařské kolleje Societatis Jesu. Číslo pop. 190w. (Michalovský dům, u flašek.) 1. 1441. — Rukop. č. 90 f. 68. Domus Michaclis de Crumlow. 2. 1446. — Tamleż f. 115. Domus dicta Micha. lovsky. 3. 1454. — Rukop. c. 2105 f. 15. Dorothee, que vinum sublimat. 4. 1465. — Rukop. c. 2105 f. 219. Ludovici pelli- licis. 4a. 1476, 8. ifjna. Rukop. c. 2119 f. S. 9. Ve jméno —. Já Uršila, vdova po nebožci Ludvíkovi kožiš- níku, měštěnínu St. M. Pr., zuostalá, vyznávám oc najprvé činím a ustanovuji opatrné lidi Ondráčka kramáře, Jakuba Flašku kožišníka a Mikuláše kožišníku pravé a mocné poručníky Jana, Václava, Sigmunda, Kušpara, Kateřiny, Víta, dětí mých, domu také iného, v němž bydlím, a podle toho i s tiem všeho statku - -. Potom pak duom muoj — i statek: všecken nahořepsaným dčiem — po smrli mó otdávám k rovnému mezi né rozdielu —. A k tomu také aby poruéníci — ornát aksamítový červený s křížem, na něm M. B, a jiní: přípraví až do XV k. gr. zpósobíce dali jej do kláštera sv. Klimenta blíž mostu. — Act. fer. Jil. post Francisci. 4b. 1482. — Rukop. C. 94 I. f. 25 a 26. Jo- hannes, filius olim Ludovici pellificis, tulit Vl s. gr. m. a commissariis eiusdein. Ludovici, — Tamléz f. 40. Ursula, relicta Ludovici. 5. 1480, 19. dubna. Rukop. č. 2106 f. 54. Ste- phanus pellifex et Víta e. d. olim Ludovici pellificis ex opposito balnei in gradu ;nter domos Jacobi pellificis et Krztien erga Andris institorem, Jacobum Flasscam et Ni- colaum diclum Niemczek, pellifices et commissarios bo- norum memorati Ludowici, pro XXXV s. gr. Act. fer. IIIl. ante. Gregorii. XXI. V ulici. Krizovnické. — C. p. 190w. 6. 1481, 20. října. Zamléž f. 91. Mathias Sléva cerdo et Katherina e. d. — a Stephano pellifice pro XLIII s. gr. pr. Act. sabbato ante Xlm. Virg. 7. 1487, 20. března. Tamléž f. 196. Andreas cerdo et Anna e. d. penes domum Jacobi pellificis ad flasscas et domum Johannis Krztien erga Mathiam cerdonem Siáva dictum pro XLVI s. gr. pr. Act. fer. Ill. ante Bencdicti. 8. 1488, 18. srpna. Zamtéz f. 241. Famosus Wen- ceslaus dictus Košťál de Ostrov et Regina e. d. erga Andream ccrdonem pro [, s. gr. pr. Act. die Agapiti. (R. 1490 splác( vdova Regina.) 9. 1493, 7. října. Rukop. č. 2107 f. 45. Johannes cultellator Halama et Anna c. d. a Regina, Johannis offrychtét conthorali, pro LXXV s. gr. Act. fer. lH. ante Dyonisii. (Nebylo provedeno.) 10. 1497. — Tamtéž /. 122. Johannes dictus Kobess de Trzepsko et Anna e. U. acialem cx opposito hospitalis erga Reginam, Johannis offrychterii de Trzic- brzich conthoralem, pro LV s. gr. pr. Act. fer. Ill. post Valeriani. (Splácí Mathias, magister hospitalis, pro domo Johanni diclo Kobe$, patri ipsius, vendita.) 11. 1500, 20. května. Tamtéž f. 186. Jacobus dictus Abias et Offka e. d. inter domos Krztien ad flasscas utrinque ab Anna, relicta Johannis Kobeš de Třebsku, pro LV s. gr. pr. Act. fer. IllI. post Zophic. 12. 1502, 25. ledna. Tamfćż f. 212. Gcorgius Kro- méSínsky z Báné emit d. pro se, Ursula, sorore sua, a jacobo dicto Abias pro Ll s. gr. pr. Acl. die Convers. s. Pauli. 18. 16804, 19. srpna. Tamléz f. 252. Offka de Nova Plzna e. d. sitam penes domum Krztien el doinum Viti pellificis ad flasscas a Georgio Kromé&ínsky z Dáné pro LI s. gr. Act. fer. ]I. post Laurencii. 14. 1631, 15. kvétna. Rukop. c. 2110 f. 356. Jakoz se jest dostal po neb. panf Ofce z Nové l'Izné p. Janovi, p. Vratislavovi, p. Václavovi a p. Vítovi, bratřím vlaslnim z Mitrovic — i oznámili, že sú se o ten duom smluvili, także nadepsany p. Vratislav: koupil jest ty díly na lom domě od dotčených bratří sobě, Markétě z Malovic, man- želce své, za XXX k. gr. ©. Act. fer. Il. Rogationum. 15. 1577, 17. července. Rukop. à. 2112 f. 9. Jan Fibík truhlář a Fezaû obrazuov a Zofie k. d. v Platnÿtské ulici proti špitálu mezi domy Jeronyma Vodicky a Jerc- miáše Eymona od uroz. p. Mikuláše Vratislava z Mitrovic a v Kníně, místokomorníka král. Ceského, nařízeného listem pod pečetí paní Markéty Vratislavové z Malovic, též p. Jana ml. a p. Fabiana, vlastních bratří Vratislavův z Mitrovic a na Mníšku, synuov dotčené paní Markéty, poručníka, za 176 k. gr. č. Act. fer. Illl. post Divis: apost. [R. 1583 splácí dům Zofije, někdy Jana Fibíka a a již Josefa Hozlara mydlafe manżelka.] * 1577. — Rukop. č. 1051 J. 22. (Svědomí mezi Janem Fibikem, Fezatem obrazuov, à Mandalenou, nékdy Jana Honzexlara ručníkáře manželkou) Marlin Tyšlar truhlář svědčil: To vim, že jest vzal [Fibík] za manżelku dceru tylo Mandaleny, kteráž mu umřela; měl s ní syna. Mátě prve umřela, než dítě. —- Václav Minický truhlář: Anna s Janem Fibíkem pět čtvrtí bez mála lcın byli spolu, syna jsou splodili, říkali mu Jan; matka jest zemřela v šestinedělích. To děčátko bylo živo 20 nedělí. (Tak svědčí i Kryštof Roh, Jan Bibenštorler, truhláři.) J6. 15677, 1. srpna. Tamléž f. I/. Jan Pavel Kam- panus, rektor kolleje Socictalis Jesu, koupil k dotčené 

Strana 385
XXI. V ulici Křižovnické. — Č. p. 190y. kolleji kus dvoru podle též kolleje ležící za domem Jana Fibíka truhláře od rohu puolnočního věže při kolleji až k žlabu Jercmiáše Eimona, což míra šoury ukáže, od Jana Fibíka za XXXV k. gr. č. Act. die s. Petri e vinculis liberati. 17. 1583. — Schaller, Beschreibung 111. str. 41. Alexander VojL. rektor kolleje sv. Klimenta, k, d. od Josefa Haslera za 400 k. gr. č. Číslo pop. 190y. 1. 1440, 6. února. Rukop. č. 2099 f. 486. Michael de Krumlew fassus est, sc in centum et duobus gr. Mar- tino dicto Hola sartori, debitorie obligari, quod debitum proseribit in domo sua sila in acie ex opposilo braseatorii hospitalis ct penes curiam monasterii s. Clementis. Act. sabbato die s. Dorothee. 9. 1454, 18. května. Rukop. ¢. 2141 f. 12. Když jest byla pře mezi Blažkem Vlkem: a Janem, bratrem jeho, syny Michálkovými, z jedné a Margretf, manżelki téhož Michálka a jich macechu, z strany druhé o duom po smrti svrehupsaného Michálka oslavený, o něž jsú na sč sáhali; ubrmané vypověděli, aby Blažek a Jan dvom ten prodali, jakož již prodali jsí, a Margretě, maceše své, dali ctvrty diel těch peněz, zač jest duom ten prodán. Act. fer. Il. ante Zophic. 3. 14564, 18. května. Rukop. č. 2105 /. 17. Johan- nes Suchan ct Drigida e. d. prope hospitale in acie penes domum Dorothee Theutunice, vini sublimatricis, erga Blasium Wik et Johannem, fratrem. ipsius, pro XVIII s. gr. Act. fer. II. post Stanislai. 4. 1455, 18. října. Ružop. 6c. 2141 f. 285. Johan- „nes Suchan fassus est, se tencri Vls. gr. veri debiti Pro- copio apotccario. In cadem summa prescribit sibi domum suani in acic penes domum Dorothee Theutunice. Act. sabbato post Galli. (Srov. i fol. 289.) 5. 1456, 18. července. Tamtéz f. 414. Johanzes, natus. Michalkonis, excsucionavit de consilio Vll s. gr. Blasii, fratris sui, quas Jolannes Suchan pro domo sibi vendita reposuit. Act. die Arnolphi. 6. 1457, 18. července. Tamileż f. 21. Procopius apolecarius cl Barbara e. d. erga Johannem Suchan pro XXVIU s. gr. Act. die Arnolphi. 7. 1461, 7. zafi. Tamtéž f. 151. Jacobus pellifex dictus Flaška et Katherina c. d. penes domum Ludowici pellificis et curinm claustri s. Clementis erga tulores olim Procopii apotecarii pro XXX s. gr. Act. fer. II. ante. Egidii. 8. 1472, 16. července. Tainléz f. 106. Jacobus pellifex UlaSka fassus cst, quia iuxta amicabilem concor- diam pro porcione pcr famosum Johannem Sudlice pro illo testamentaliter legata tulit I s. gr. a strenuo milite d. Vito et Wenceslao de Rozmitál rotifice, testamentariis per memoratum Sudlice constitutis. Act. fer. V. post Div. ap. + Tamléz f. 110. Kvituje tytéZ Anna, soror Johannis Sudlice, a Pelrus de Wiessin, frater eius. 9. 1486. 1. února. Rukop. č. 94 I. f. 63. Jacobus pellifex dictus FlaSku publicavit, quia obligatur decem s. gr. pr. Mathie brascatori, genero suo, quas prescribit in mcdielate. domus suc ex opposito hospitalis ad (asscas dictam. Act. fer. MIT. ante Purif. XXI. V ulici Kfizovniché. — C. p. 190p. 385 10. 1498. — ficis Fla&ka. 11. 1641, 22. srpna. Rukop. č. 2111 f. 317. Matouś cibulář a Anna k. d. na rohu vedle domu pana Mni$kov- ského od Jana Flašky za XLII!/, k. gr. č. Act. fer. II. post Assumpt. M. V. 18. 1549, 12. října Rukop. €. 2117 f. 189. Scrva- cius Hussenpet a Sofic k. d. od Matouše cibuláře za XLV k. gr. č. Však pan purkmistr a páni (tohoto trhu jemu na ten zpuosob přítí ráčí, že má do čtyř neděl týž Ser- vacius zachování své a rodičuov svých ukázati a městské právo přijití. Act. sabbato post Dionisium. 13. 1553, 10. června. Tamléž f. 292. Anna Samu- helova koupila sobě, Symeonovi, Janovi a Marjáně, dětem svym, d. od Servacia Hussenpeta za LV k. gr. ć. Act. fer. II. post Joh. Hussium. 14. 1561, 8. března. Rukop. č 2118 f. 469. Prokop Skřivan jinak Stylenfryd a Dorota k. d. od Anny Samu- helky za LXXXII'/, k. gr. ¢. Act. pridie Transl. s. Wenc. 15. 1564, 24. února. Tamtéz f. 68. Zveden jest Prokop Skřivan, jinak Stylenfryd, na duom nékdy svuoj ležící mezi krchovem sv. Klimenta a p. SkFfpelského na Mníšku, kterýž byl prodal Janu Puffovi, pro neplacení peněz gruntovních. Act. fer. V. post Petrum cathedratum. 16. 1664, 18. července. Tamléž f. 29. Wolf Arnolt a Anna k. d. od Prokopa Skfivana Stylenfrida zv CII!/, k. gr. ć. Act. die Arnolphi. 17. 1675, 5. kvétna. Tamléz f. 398. Porućnici nad Evou, sirotkem po Anně Wolfový pozuostalým, postoupili jsou domu proti špitálu a vedle p. Mníškovského a kolleje Jesuitiiv JeremiáSovi Eymonovi jircháti a Justyné m. j. v 105 k. gr. & Act. die Gothardi. 18. 1585, 13. února. Rukop. č. 2230 [. 90. Jakož jest pozuostal po někdy Jeremiášovi Eymonovi jircháři duom, Justina manželka a Jercmiáš, též Martin, synové, i Judyt dccra, déti s nfm splozenf, o kterfzto duom porucnici s ní Justinú se podělili, takže ona pri domu, jejž: doplatití chce, a femesle jest zuostavena. Act. pridie Valentini. [R. 1608 vyplácí podíly Kašpar Jelínek jirchář a Justina m. j., otčím a matka. Později provdala se Justina ještě za Matesa Rytera.] 19. 1596, 28. února. Rukop. č. 2113 f. 54. Pater Melichar Trivinius, rector kolleje c(sarské Soc. Jesu k. dům nárožní vedle kolleje proti špitálu od Malcesa Rytlera jircháře a Justiny m. j. za 700 zl. rÿn. Act. in vig. Mathaci ap. Rukop. ë. 2107 f. 45. Jacobi pelli- Číslo pop. 190p. Kostel sv. Martina Menšího. 3). 1825, 26. dubna. Emler, Regesta 17. č. 2023. Presentibus: — d. Francisco Minorem. *9. 1826, 8. února. Esuler, Regesla /If. slr. 459 č. 1181. Parrochiales ecclesie: — s. Martini in vico cal- cariatorum. *3. 1332, 28 února. Tamléz slr. 733 č. 1877. Presentibus: Francisco, ecclesie s. Martini in plebano inter calcariatores. sir. £90 ad s. Martinum 49 

Strana 386
386 XXI. Kostelsv. Martina Menš. — Č.p. 190p. *4. Brzy po roce 1888. — Codex epistolaris Wil- heringensis 45. Coram . . ego . . plebanus s. Martini in platea calcariorum nomine ecclesie mec atque meo conqueror de domino . . [Francisco] plebano s. Leonardi, qui tenet domos censuales dicte ecclesie s. Martini infra- scriptas, scilicet domum, quam inhabitat discretus vir Hen- ricus, medicus oculorum, solventem unam marcam gravem gr. prag. den, domum coniunctam domui lfenrici pre- dicli, quam inhabitat discretus vir . . . thabernarius, solventem I s. gr. predictorum nomine census ipsi ecclesie s. Martini in singulis annis. Et quia sum ad predictam ecclesiam s. Martini olim vacantem per resignacionem d. Francisci memorati, tunc plebani ciusdem ecclesie, con- firmatus, unde ago contra eum, ut domos prediclas et census perceplos ab ipsis in festo s. Gcorgii proxime preterito. ecclesie mce ct mihi restituat. Item predictus d. Franciscus tenet VIII s. gr. predictorum, quas occa- sionc limitacionis ecclesiarum recepit a discreto viro d. Rudlino de lacu pro annuo censu ipsi ecclesie s. Martini comparando. Item d. Franciscus tenct XXX s. gr. prag., quas recepit a quodam d. Marüno dicto Coptis in ipsa ecclesia sepullo pro una vicaria in ecclesia predicta in- stauranda. Unde — agato contra eum, ul prediclas pecu- nias ipsi ccclesie el mihi restitual. ltem d. l'ranciscus post resignacionem soam prediclam promisit — quod vellet mihi coram plebesianis meis exhibere ct prenotare (3) omnes et singulas res ecclesic mce; et quia hoc hactenus facere recusavit, unde ago contra eum, ul promissum suum prcfatum adimpleat et observet. Jtem libros: malu- linale notatum per musicam, nocturnale el diurnale psal. lero excluso pragensem rubricam continentem, ligatum in asscres albo cario superducto valentes III s. gr. — a d. Rudlino plebano dotatum (scház( rádck) — quas in usum s. Martini convertit. *5. 186%, 18. kvétna. Orig. universilní knihovny v Praze B 53. Noverint universi, quod cgo Johannes, olim Cunradi Luthmericzeri filius, civis Pragensis, harum litterarum serie recognosco, quod matura deliberacionc prelabita unain marcam gravem gr. den. pr. annui census cum uno lepore, quam super domo quondam Domoslai dicti Morawecz, nunc vero d. prepositi. Chotyssowiensis, prope s. Valentini ecclesiam sitam habui, meo et omnium amicorum mcorum, quorum inlerest vcl interesse poterit, nomine vendidi et litteram sub maio:i sigillo pendenti eiusdem civitatis Pragensis super ip:o censu a pluribus retroactis annis coufectam cl dalam assignavi et tradidi discreto viro d. Pelro, plebano ecclesie s. Martini in vico calcarificum in Praga, ementi et recipienti, pro sc et pro iam dicta ecclesia s. Martini rite ct racionabiliter pro decem s. gr. pr. den. michi per eundem d. Petrum iam plene et integre persolutis. lta quod prefatus d. Petrus cl suus successor, qui prclactre ecclesic s. Martini pleba- uus fuerit, predictum censum per me, prout predicitur, venditum. debent ex nunc iure liereditario possidere ct cundem censum cum lepore annis singulis percipere et in suos usus pro suo beneplacito convertere impedimento quolibet non obstante. Promitto insuper bona fide prcli- batum censum secundum iura supradicla civitatis Pragensis disbrigare. lu cuius rci cvidenciam sigillum meum, in testimonium autem sigilla prudentum virorum Bohuslai de Miliczyn ct Frane de Brupna, consulum iuratorum, civium Pragensium, ad preces meas presentibus sunl appensa. Datum XVIII. die mensis Maii a. d. m. trecentesimo se- xagesimo secundo. °6. 1876, 20. fijna. Emfler, Libri confirm. 1/1. sły. 59. Ad present. magistri Adalberti, scolastici ecclesie XXI. Kostel sv. Marlina Meus. — C. p. 190p. Prag., ad ecclesiam s. Martini in vico caleariatorum per mortem d. Petri vacantem d. Martinum de Nova Villa presb. rectorem instituimus. *7. 1378. — Jadra, Souduí akla I. slr. 253. Causa Martini plebani s. M. M. cum Fridlino aurifabro. *8. 1878, 5. cervence. Emler, Libri confirm. 111. Slr. 93. Ad eccl. s. M. vacantem per resignacionem d. Marlini ex causa permulacionis de consensu mag. Adal. berti — d. Ottonem cum dicto d. Martino pro ecclesia in Wessel permutantem plebanum instit. #9. 1878, 9. prosince. Tamtéz sir. 101. Ad present. mag. Adalberti — ad ecclesiam s. M. per libcram resig- nacionem d. Ossonis(?) vacantem d. Woyslaum presb. de Benessow pleb. instit. 9|0. 1879, 19. listopadu. Tamléz slr. 116. Ad ecclesiam s. Martini Minoris — per resign. d. Nicolai ex causa permutacionis vac. de consensu magistri Adalberti d. Procopium cum dicto d. Nicolao pro ccclesia in Petro- wicz permutantem pleb. instit. ^|]. 1380, 9. ledna. Vśsilaćmi prolokol f. 17. Anno d. MCCCLXXX die IX mensis Januarii. Rcs ecclc- sie: duo calices argentei cum nodis deauratis, duo missalia bona, antifonarium pro parte bonum, graduale antiquum, tres ornalus, unus calix ct ornatus unus cum apparatu suo inpignoralus per d. Woyslaum, olim plebanum ibidcin, nunc capellanum de Rozmbeik, in sexs. minus XX grossis circa Jacobum panuicidam dictum Bencessowsky, monstran- cie duc cupree el una argenlca satis puleru, caput b. Martini ligneum. Marquardus et Petrus aurifaber, parrochiani, - di- cunt; sibi nichil constarc. D. Procopius, plebanus ibidem in secundo mense, prius plebanus medio altero. anno in Petrowicz prope s. Procopium, — dicit, quod est novus ibidem, pro co nichil scit. *12. 1380. — Tadra, Soudni akla //. slv. 42. Procopius, plcbanus s. M. M., presentatus est nd ecclesiam in Tinecz. #18. 1380. — Tamléz sir. 76. Johannes pleba- nus s. M. M. *14. 1881. — Tamléz sir. 118. Peticio pro parte plebani s. M. M. contra Procopium, plebanum in Ka- thovicz. 215. 1382. -- Zumléž sli. 187. (Seznam farářů) : — Johannes s. M. M. °16. 1388. — Tamićż słr. 209. Johannes. ple: banus ecclesie s. M. M., confessus est, se d. Vitum diclum Dokossie per palium teligisse ct traxisse (?). Jtem idem presbyter recognovit, quod ipse induxit aliquos plebesa- nos, quod dictus Dokossie fuit ductus per ipsos ex pro- curacione sua. #17. 1391, 19. Fijna. Tfngl, Libri quinli sir. 97. Ad ecclesiam s. M. M. per resign. d. Johanuis, ultimi ipsius ecclesie rectoris, ex causa permut. vacantem dc consensu d. Johannis de Malessicz, scolastici. ccclesie Prag., antedicle ecclesie patroni, discr. virum Hasconem, olim altaristam altaris ss. Wences:ai et Procopii in ceclesia s. Leonardi cum dicto d. Jolianne permut. crida etc. “18. 1898. — Tawléz 1/1. slr. 116. llassco ad s M.M. © 919. 1401. — Rukop. ¢. 2100 f. 328. D. Hassco, plebanus ecclesie s. M. M. publicavit I s. gr. census rc- teni in domo Hunssonis (in Nova Civ. Pr.] 

Strana 387
XXI. Koslel su. Marlina Menś. — C. p. 190p. 920. 1406. — Hassco plebanus. *9]. 1409, 26. Cervence. Libri erecl. V111. f. G. 9. (Donacio duarum domuncularum pro ecclesia.) Coram — Gregorius Janowicz, Johannes de Brunna, institores, Nicolaus rymar, Ludowicus Schrol, cives Mai. Civ. Pr. Tadra, Souduí ahla V. str. 33. ac principales de fraternitale institorum, quam in ecclesia | s. Nicolai in foro pullorum habere dinoscuntur, in pre- sencia discr. Hasskonis, plebani ecclesie parrochialis s. M. M. — personaliter constituli proposuerunt, qua- liter ipsi cupientes sue ncc mon progenitorum et pre- decessorum ac omnium aliorum cum ipsis fraternitatem habencium et successorum eorundem animarum de salu- tari remedio providere — duas domunculas in area dotis ecclesie s. M. predicle situatas cum areis earundem, in quibus diclus d. plebanus unam cum media s. gr. cen- sus ct dicti cives ac fraternitas tres s. gr. census habere dinoscuntur, una cum censu eodem trium s. gr. dicto d. Hasskoni plebano et ecclesie sue et suis successoribus sub condicionibus infrascriptis dederunt — ordinantes — quod dictus d. Hassko — et omnes ipsius successores — singulis Quattuor temporibus per circulum anni currenti- bus jn dicta ecclesia s. M. unum anniversarium — peragi faciant, teneant et peragant, ubi feretro cooperto et can- delis quattuor circum ardentibus in sero vigilie et in crastino missa defunctorum cantabuntur et due misse le- gentur —. Acla sunt hec a. elc. quadringentesimo nono, die vicesima sexta mensis Julii. #22. 1409. — Hukop. ć. 2101 f. 195. Nicolaus goltslaher de Tachowia e. duas domus sibi invicem anncxas, que fuerunt olim Petri goltslaher, erga Hassconem, ple- banum s. M. M. °28. 1415. — Emler, Libri confirm. VII str. 180. Hassko, plebanus ecclesie s. M. M. *94. 1428. — Tamléz VIII. str. 56. Data est crida d. Mauricio de Benessow, plebano ecclesie s. M. M , ad ecclesiam s. Johannis in Obora in Minori Civ. Pr. ]. 1448. — Rukop. ¢. 90 f. 158. Ecclesia s. Eulogii. 9. 1451. — Rukop. č. 2119 f. D. 3. (Kšalt zlatníka Stanislava.) [Odkazuje] na kostel sv: Elogia na diclo II k. gr. 8. 1593, 22. ledna. Rukop. C. 2112 f. 394 a č. 2179 f. 57. Ondicj Kynne a Martin Sol, star&í zlatníci, spolu i jiní mistři řemesla zlatnického přiznali se, kterak byvše k tomu skrze sprostředkování p. purkmistra a pá- nů přivedení, aby k Zádosii uroz. p. Jiřího z Lobkovic na Chomutově kaplu sv. Eloia i s tím domem, kterýž při té kaple jest pro lepší též kaply vzdělání a vyzdvižení J. Mti pánu postoupili a odevzdali. I měvše dotčenou kaplu od cis. Karla IV. femeslu jich zlalnickómu k tomu oddanou, aby v ní každoročně památku sv. Eloia drželi a lu k službě boží se scházeli, nebolito doma u sebe na týž den památný scházejíce se to vykonávali a pamálku činili, majíce k tomu od p. purkmistra a pánův jisté dovolení, aby túž památku sv. Eloi kde by koli při kterém kostele a voltáti, voblíbíc sobě místo, mohli ve vší té podstatě. jakož i tuto v té kaple obyčej měli činiti, tíž pouť vy- konávati. A poněvadž na takové též kaple J. Mti pánu od J. Mti Cé jisté dovolení a proti těm, kdož by proti takovému dání něco nenáležitého mluviti se ujali, dosta- tečné opatření skrze privilegium sobě dané mají, J. Mti pánu, panu Jiřímu z Lobkovic dotčenou kaplu sv. Eloia s domečkem při též kaple ležícím i s tím platem z něho XXI. Koslel sv. Marlina Mens. — C. p.190p. 387 vycházejícím a s tím vším příslušenstvím — odevzdávají —. Proti kterémužto jich zlatníkův též kaply odevzdání pro vynahražení toho platu desíti k. gr. m., kterýž z toho domečku při častopsané kaple každoročně vycházel, J. M. uroz. p. Jiří z Lobkovic 200 k. m. zlatnfküm slar&ím na místě všeho pořádku odevzdal —. Act. die Vincentii. * 1680. — Beckovskj, Poselkynë I. str. 596. R. 1378 cis. Karel 1V. dne 25. m. června na svůj: hrad Pražský z všech třích Pražských Měst zlatníky povolal a jim z bílého kvítkovaného damašku infuli neb čepici bi- skupskou sv. Eligia, jinak Elogia, Nomomagenského bi- Skupa, daroval, Zidaje, aby pfijmouce od ného ten dar v náležité uctivosti jej měli. Zlalníci Pražští ten tak vzáctný dar — s velikou radostí přijavše — duchovenstvo, které ten vzáctný dar do příbytku slaršího mistra zlatníka v St. M. Pr. bydlícího s slavnou procesí neslo, z hradu Pražského doprovázeli, ten lak veliký klenot v témž pří- bytku poécestné sloZili a na tom se spoleèné snesli, aby tu infuli svého milého patrona stříbrem a zlatem okrášlili. l dali na tu okrasu devět marků, t. j. půl pátý libry stříbra, a ním tu infuli, tak jak se ona dosavad spatřuje, ozdobili. Aby pak ten bílý kvítkovaný damašek, z něhož ta infule dle starodávního sprostého způsobu udělána jest, nékterak také ozdoben byl, jej červenou tykylou okrášltili, která se skrz mnohé křišťálové v bohatě pozlaceném stříbře sázené (abulky spatřuje. | Na tom pak bohatě po- zlaceném stříbře, nímž ta infule okrášlena jest, nachází se velký K a nad ním královská koruna vyryta, od kteréhož K s písmem starodávním dvouma řady okolo té infule v tom stříbře také tento nápis vyrylý jest: A. Domini M. CCC. LXXVIII. infula s. Eligii apportata est per sere- nissimum principem el dominum dominum Carolum Quar- tum, Romanorum imperatorem semper augustum et Bo- hemiae regem, donata ei a domino Carolo, rege Franciae, quae nobis aurifabris Pragensibus per ipsum dominum nostrum imperalorem data est et donata ex gratia speciali. Mimo té infule sv. Eligia u těch zlatníkův následující svátosti dosavád se nacházejí: 1. Čepička hedbávná zelené barvy v stříbře sázená, kterou sv. Eligius na své hlavě nosil, na jejížto stříbrné okrase po jedné straně člou se tato slova: Mitra, a na druhé straně: s. Eligii. 2. Reliquie neb svátosti v červeném aksamitovóm pytlíčku zašité, které ten svatý biskup na svých prsách nosíval; len pak pytlíček jest také v stříbře sázený, na jehožto jedné straně tato slova: JHS a na druhé MRA se spatřují., 8. Ctverhranny měděný bohatě pozlacený, více než na čtvrt lokte velký a na prst vysoký religuiář neb kra- bička, v které se dosavad tyto svátosti nacházejí: Sv. Vá- clava, Lidmily, Víta, Prokopa, Zygmunda, Pěti bratří, Klimenta, Jedenácti tisíc z tovarySstva sv. Voršily, a díl sukné sv. Petra. 4. Díl kříže Krista Pána, z něhož jest křížek něco kratší nežli na čtvrt lokte a na půl prstu udělán, v stříbře sázen a kamfínkami rozdílných barev, též filigranovým dílem okrášlen. 5. Kalich měděný pozlacený, který sv. Eligius, jsa zlatníkem, dělal. 6. Prslen velký měděný pozlacený, který ten sv. biskup ne na prstu, ale na levé ruce místo manipulu při službách božích nosil. Jest pak v tom prstenu toliko kři- šťál velký co slepičí vejce vsazen a pod ním zelený plíšek položen, který svou zeleností křišťálovou jasnost promé- ňuje v zelenost. 49° 

Strana 388
388 XX1. Koslel sv. Martina Mens. — È. p. 190p. Ty pak všechny zde dotknuté věci, též také infula, v schválně k tomu zhotovené schránce dřevěné (kalich pak svůj obzvláštní futrálek má) u předního staršího mistra zlatníckého v St. M. Pr. dosavad počestně se cho- vají a opatrují. A když vejroční slavnost sv. Eligia se přibližuje, všickní mistři zlatníci z všech třích měst Praž- ských do příbytku toho předního staršího na den sv. Jana Kř. časně po poledních se scházejí a tu schránku s již jmenovanými svátostiní vezmouce nejmladšímu mistru ji k nesení dávají, kterouž také on od nich pocestn& vezma ji z toho příbytku do kaple sv. Eligia nese, jehož ti vSickni misti zlatnfci vyprovázejí. A do vf vejdouce tu schránku velebnému knězi z Tovaryšstva Ježíšového a koleje St. M. Pr. ministru odevzdávají. Z kteréžto schránky on velebný otec minister (aneb v jeho nepří- tomnosti jiný duchovní otec téhož tovaryšstva) všechny svátosti vezma je na velký oltář v témž kostele sv. Eligia staví a na to se první nešpory o tom sv. biskupu zpívají. Následujícího pak dne, t. j. 25. m. června, koná se v tom kostele vejroční památka sv. Eligia, mše sv. se zpívá, kázání české následuje a po něm se lidem infule na hlavu staví. Po poledních zpívají se nešpory, následuje německé kázání. Následujících pak dnův po celý ochtáv času ran- ního konají se služby boží. * 1680. — Beckovský, Poselkyné slr. 598. Když Karel IV. zlatníkům Pražským [infuli sv. Eligia] daroval, skrovný kostelíček pod jménem sv. Eligia biskupa proti Křižovníkům na gruvtech kláštera sv. Klimenta v St. M. Pr. vystavčti dal, jej zlatníkům Slaromčstským odevzdala ! vesnici k tomu kostelíčku Zlatníky nazvanou daroval. Z jejížto užitkův oni zlatníci na správu i na jiné témuž kostelíčku potřebné věci nakládali; kterážlo vesnice v ka- cířské časy od téhož kostelíčka odcizena byla. Podobně k témuž kostelíčku tři svobodníci v téch starodávních časích náleželi, kteříž jistou službu prokazovati, též jistý plat roční témuž kostelu skládati museli, ale i ti jmeno- vaných časův odcizení byli. Podobně tři domečky při témž kostelíčku ležící a k němu patřící v svém opatrování zlat- níci Pražští měli, z nichž dva v čas busitských bouřek do cizích rukou přišli, třetí pak při témž koslelíčku ležící domek v opatrování zlatníkův Pražských až do posledněj- ších časův zůstal, v němž rozliční nájemníci bydleli a těm zlatníkům roční nájem dávali, z něhož oni zlatníci na správu téhož kostelíčka, na vejroční slavnost sv. Eligia i na jiné k tomu kostelícku též i k domečku potřebné věci nakládali, jakož nacházím v rejstrách zlatnických, že starší zlatník Pražský I. 1438 (recte 1538) k slavnosti sv. Eligia faráří 6 gr. pr., do školy žákům 6 gr., kantorům 5 gr., mnichu 1 gr., za libru vosku 4 gr. a od díla té jedné libry svíček 1 gr., za drobné svíčky 8 gr., za hře- bíky 2, za máje ] gr. a dva peníze vydal ete. Opět v 1. 1592 k té slavnosti sv. Eligia všeho vydání bylo 4 k. 18 yr. a ] haléf. To pak vydání poslední bylo, neboť tolio r. 1599 ten kostelíček, kdež také zlatníci pohřeb mívali, s přiná- ležejícím domečkem na žádost p. Jiřího z Lobkovic, nejv. hofmistra král. Ceského, Tovaryšstvu Ježíšovému oni zlat- níci dobrovolně postoupili, což potvrzuje následující list Rudoifa II.: My Rudolf etc. oznamujem všem tímto listem, že jsme od uroz. Jiřího z Lobkovic na Libochovicích ete. — prošeni, poněvadž starší mistři řemesla zlatnického v městech na- šich Pražských -— na jeho žádost kaplu sv. Elogia s pří- ležícím domečkem na gruntech kláštera někdy sv. Kli- menta ležící — rektoru a patribus Societatis Jesu ku po- hodlí jich, obzvláštně pak chudých žákův, kteří se tu učí, XXL. Vuilf Klemenlina. — C. p. 190q. a 190r. dobrovolné postoupili, abychom jim takovou jejich volnost netoliko milostivě schváliti, nýbrž (aké je v tom pro bu- doucí pamét (mohouc jii to snad někdo, jakoby patrona řemesla svého nenáležitě odevzdali, k zlému vylo7iti) dosta- tečně opatřili rácili. Kdež znajíce nadepsaného nejv. hof- mistra poníženou prosbu slušnou a náležitou býti a protož dotčené starší mistry řemesla zlatnického s dobrým roz- myslem naším, s jistým vědomím a s radou věrných našich milých v ochranu a protekci naši císařskou, jakožto krále Ceského, milostivě bráti a před utrhači tak ana ten způ- sob tímto naším majestátem opatrovali ráčíme. Pokudžby kdo týmž mistrům aneb tovaryším jich, nyní neb bu- doucnč, čím lakovým z lehkomyslnosti a z všetečnosti vytejkati aneb jich v tom nestoudné pomlouvati chtčl, což by se naň dostatečně provésti a prokázati mohlo, aby ten každý (žádného v tom neušetřujíce) podle uznání vrchnosti a práva toho města, kdež by se to sběhlo a stalo, buď vězením neb peněžitou pokutou náležitě jiným k postrachu strestán byl. Přikazujíce při tom všem —. Tomu na svědomí —. Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po sv. Janě I. b. 1592 etc. Rudolf. Ad mandatum S. C. M. proprium J. Myllner. Když se kollej Tovaryšstva Ježišového při kostelu sv. Klimenta stavěla, ten kostelíček sv. Eligia do té nové kolleje zavten a mnohem nákladnéji vystaven byl, tak jak se nyní očitě spatřiti může. Nacházím také v památkách Pražských, že r. 1592 dne 14. m. prosince od prymasa St. M. Pr. vyslání byli k starším zlatníküm | Pražským Sebestian Agrykola, Ondřej Blovský, Ludvík od třích moždířův a uzdař v Platnýřské nlici blíž kostela P. M. nad louží bydlící, kteří klíče od kostelíčka sv. lčligia žá- dali a je také od týchž zlatníkův doslavše k prymasovi donesli. V uličce někdejší vnitř. Klementina. Číslo pop. 190g. (Fara sv. Martina Menšího.) Číslo pop. 190r. * 1430. — Rukop. č. 2102 f. 325. Barthossius Pobřežný et Katherina, conthoralis ipsius, dicta Lelková, facta ac disposita inter se pro bonis ipsorum conpressione ac mutua simullacione — talem fecerunt concordiam, qnod sj aliquem ex jpsis coniugibus ab hac vita umbraitili de- cedere conligerit relictis post se liberis suis simul ex se producentibus vel eciam liberis aliis per ipsum cum alia coniuge vel per ipsam cum alio marito contrahentibus, ex tunc ipsi liberi omnes superstites cum patre vel matre uno ex ipsis remanente equalem porcionem in bonis qui- buscumque post mortem liuiusmodi coniugis relictis de- benL iuridice obtinerc. Decedenlibus autem omnibus luiusmodi pueris nondum annos legitimos habentibus eadem facullas bonorum quecunque post mortem. eorum resultaverit, ad coniugem viventem pleno iurc devolvi de- bet —. 

Strana 389
XXI. Vnitř Klementina. — Č. p. 190s. Číslo pop. 190s. (?) 1. 1451, 26. Fljna. Rukop. ć. 2119 /. E. 5. Katka, manželka Hanušova rukavičníkova odkazuje dim podle kostela sv. Eligia manželu. 9. 1473, 238. ledna. Tamléž f. Q. 7. Hanuš ruka- viénfk odkazuje dům podle domu kostelního sv. Elogia manželce Káči a dceři Martě. 3. 1478, 14. brezna. Rukop. ć. 2106 f. 9. Katherina, olim Hanussii cirotecarii et nunc Wenceslai cirotecarii uxor, resignavit domum suam penes domum Rećnfk et ecclesiam s. Martini Parvi silam — marito suo. Act. sabbato ante Palmas. 4. 1484, 11. září. Tamléz f. 142. Jaroslaus lico- strator et Dorothea c. d. penes domum Mathie Prolocu- toris erga Katherinam, relictam Wenceslai cirothecarii, pro XIII'/a s. gr. pr. Act. sabbato post Nativ, M. V. 5. 1491, 2. srpna. Tamléz f. 304. Stephanus pel- lifex Opavsky dictus et Anna e. d. penes domum Barthossii řečník a Valentino cultellatore Raba&ka dicto et Dorothea, conthorali eius, pro XX s. gr. pr. Act. fer. III. ante Oswaldi. 6. 1538, 10. srpna. Rukop. c. 2111 f. 225. Samuhel noZíf a Anna k. d. ležící mezi domem Majdaleny Bártovic a kostelem sv. Eloi od Jakuba Opavského za XXXV i. gr. pr. Act. sabbato post Invent. s. Steph. 7. 15657, 6. října. Rukop. C. 2117 f. 390. Vít kožišník a Dorota k. d. vedle Jana nožíře od Anny Sa- muhelky za LX k. gr. C. Act. fer. IIll. post Franciscum. 8. 1586, 19. srpna, Rukop. 6. 2112 f. 241. Kn& Pater Alexander Woyl, rektor kolleje Soc. Jesu, k. duom vedle fary kostela sv. l£loi od Doroty Vitovy kożiśnice za 120 k. gr. &. Act. postridie Agapiti. Číslo pop. 190t. 9]. 1483. — Bukop. ć. 2099 f. 363. Waczko carnifex et Katherina, conthoralis ipsius. *9. 14383. — Rukop. c. 2099 f. 34l. luxta ami- cabilem composicionem Bartossius barbirasor et Woianek pannifex, testamentarii per Jacobum řečník subordiuati, exhoneraverunt se de tutoria seu testamento dicti Jacobi ip Petrusse, conthoralem dicli Jacobi, totale ius suum transferentes. Act. fer. V. ante Convers. s. Pauli. *3. 1436. — Tamleż jJ. 423. Waczko carnifex. 94. 1443. — Rukop. &. 90 f. 80. Domus Wacz- konis carnificis. 1. 1448, T. kvétna. Rukop. c. 2099 f. 104. Mathias calcariator et Petruše fassi sunt, se in potestate habere V s. gr. orpliane et nate eiusdem Petruáe Machna dicte, quam cum priori marito Petro causidico habere dinoscitur, proscribendo eandem pecuniam in domo eorum sita inter domos MHanussii cirolecarii et Benessii muratoris hincinde. Acl. fer. II. ante Pentecost. 9. 1453. — Rukoyp.é. 2105 f. 7. Mathie Rećnik. 3. 1469. — Tamlé# f. 285. Mathic Reënik. 4. 1489, 27. ledna. Rukop. č. 2106 f. 249. Anna, olim Mathic prolocutoris, nunc vero Barthossii conthoralis, resignat domum suam, quam inhabitat inter domos olim XXI. Vnitř Klemenlina. — C. p. 190t. 389 Jarossii pincerne et Duchconis cultellatoris dicti Otawa siluatam, marito suo. Act. die Crisostomi. . 5 1601. — Rukop. é. 2107 f. 202. Barthossii Reéník. 6. 1610. — Rukop. c. 2108 f. 69. Barthc. 7. 1518, 12. března. Ruwukop. č. 1128 1). f. C. 7. V té při mezi Bártou a Annú m. j., kdež on Bárta vinil jest ji z loho, že jest jemu statek jeho i s jinými svými pomocníky svévolně v domě jeho pobrala a jipam pryč odnesla, pravě se k tomu statku on Bárta lepší jmíti právo nežli ona. Zádaje podle toho za spravedlivé opa- tření. — Proti tomu Anna m. j. mluvila: že Bárta, man- Zel muoj, ke mné se jest priZenil a nic jest nemél, a já statek svuoj svobodný, mně od manžela mého prvnicho daný, jsem méla a byl jest statek muoj. Doklidajici se v tom kÉaftu Matěje řečníka, prvního manžela svého, kterým dává statek svuoj Anně, manželce své, a dietěti svému a jejicmu. K tomu dokládajíc se i svědomí, kterého a jak znamenitého statku Matčj, první manžel jejie, po smrti své jic toliko jest nechal. Proti tomu na odpor Bárta, manžel jejie, pravil, že jest statek jeho byl, neb ona Anna dobrovolně nejsúci přinucena, ale z své dobré a svobodné vuole statek všechen, kterýž jmá neb jmíti bude na časy budúcí, jemu Bártovi vzdala jest mocně, žádné moci sobě nepozuostavivši. A na to jest pokázal zápis kuěh městských, kterýmž Anna m. j. statek svuoj jemu vzdala jest a zapsala. Zase ona Anna proti tomu mluvila, že by on Bárta po tom zápisu, kterýmž jest jemu statku svého svěřila, s nie zle a nemanželsky nakládal, a nemoluíci se s ním sbyti, že se jest opatřiti musila. Tu p. purgmistr a páni — nalézají: Ačkolivěk ona Anna měla jest statek svuoj v své moci, ale ten Ze jest Bártovi, manželu svému vzdala a s ním se spolčila dobro- volně, léž také i Bárta ten statek i svuoj jie Anně zase jest vzdal, i poněvadž takové mezi sebú spolčenie z obú stran statkem jsú učinili i zápisem i kniehami sobě to na budúcí čas ztvrdili, kteréhož zápisu strana žádná bez druhé zdvibati nemohla jest a nemuož, z té příčiny ona Anna statkem, kterýž jest manželu jejiemu Bártovi a jic spo- lečně náležal, sama svévolně býbati neměla ani jcho jinam bez jeho védomie a vuole pfenáseti, jakoZ j on Bárta bcz vuole jejie tím stalkem mimo potrebu hybali jest nemohl. A tak, poněvadž jim oběma společně náležal, společně js jeho užívati jměli. Než jestliže se jest Bárta k nie Anně jako manžel jejie v čem nezachoval, měla jest jej v tom právem hleděti. Protož z takových příčin p. purg- mistr a páni Bártovi dávají za právo. Act. dic Gregorii. . .8. 1898. — Rutop.c. 2109 f. 318. Někdy Bárty Reénfka. 9. 1526, 14. bïezna. Rukop. c. 99 f. 120. Anna, vdova po Bártovi feéníku osifalá, seznala se dluzna byti V k. gr. č. Ondřejovi kováři od brány Vodranć a je ujišťuje na domu svém, v němž bydlí, podle domu Vo- pavského koziSníka. Act. fer. IIIl. post Gregorii. 10. 1526. — Rukop. é. 1047 f. N. 16. (Mezi Havlem tesarem a Jiri Chudobu.) Václav nádenn(k od touluov vyznal: Kdyż jiż bylo po bitvě, přiběhla pro mne Dorota, dcera neb. Bárty řečníka, abych je rozvadil, budu-li moci. A když sem já tam přišel a on Havel spolehl tak na břehu a krev z něho chlipěla, a Jíra Chu- doba tak stál podál od něho. Potom sobě láli a Jíra chtěl k němu jítí a já mu řekl: Chudobo, nemysl[i] sobě toho, aby ty jej měl více bíti! A on nešel k němu, než řekl Chudoba Havlovi, že si zloděj. Potom se rozešli, 

Strana 390
390 XXII. Kidster sv. Klimenla. — C. p. 190a. Dorota, dcera někdy Bárty řečníka: Když sem šla z vinice s Havlem tesařem a Chudoba šel za mnú a když ; sine vyšli z uličky ven, odpočíval Havel s pustnou i Zena jeho. I předstoupil Chudoba před Havla i fekl mu: Pane Havle, ještě-li tak pravíš, jakos dříve pravil? A Havel řekl: A já pravím. A Chudoba hned mu Havlovi dal sekerou. A já hned uhlídavši to i běžela sem k Václavovi nádenníkovi, aby se jim nedal bíti. . 11. 1527. — Rukop. c. 2110 f. 239. Bártové Re&níce. 19. 1632. — Rukop. 6. 2111 f. 22. Bârtovy dcery. 13. 1533, 17. března. Rukop. č. 2134 f. 128. Jakoż jest zuostal statek po Anně někdy Bártové a dcery dvě, Magdalena a Dorota, i o ten o všicek statek po ní zuo- stalý jmenované sestry se přátelsky smluvily, takže ona XXII. Klášler sv. Klimenla. — C. p. 190a Magdalena v tom ve všem statku zuostati a jej dědičně drżeti m4 — a jí Dorotě, sestře své, jest ukázala za díl její peníze na zahradě v Oboře XLV k. m. — Act. fer. Il. die Getrude. 14. 1538. — 15. 1657. — dička] nožíř. 16. 1585, 98. listopadu. Rukop. ¢. 2112 f. 220. Jeronym Vodička nožíř a Voršila k. d. v Platnéřské ulici mezi domy Víta kožišníka a Kneislíkovým od poručníkuov Václava a Anny, syna a dcery po Janovi Vodičkovi, též Marty, jeho dcery léla dospčlá mající, za 156!/, k. gr. č. Act. fer. V. post Katharinac. (Viz výše str. 384 č. p. 190v. č. 14.) Tamléž f. 225. Majdaleny Bartovic. Rukop. č. 2117 f. 390. Jan [Vo- XXII. Hlavní část Klementina. V ulici Karlové (dříve v ul. Nožířské, Velké ulicí Jesuilské). Číslo pop. 190a. Klášter sv. Klimenta. ®1. 1941, 16. března. Emler, Regesta JV. č. 1781. Antonius prior, frater Ditiicus lector, frater Polonus. ?9. 1956, 11. biezna. Emler, Regesla 11. ¢. 90. Alexander papa IV. fratres ord. Pracdicatorum Pragenses exhortalur, ut fratres sui ordinis ad pracdicandum verbum crucis contra paganos in Livonia el Prussia mittant. ®3, 1967, 1. května. Tamléž è. 552. Henricus quon- dam prior, prior Nicolaus et subprior Cristoforus, fratres ordinis P'redicat. domus s. Clementis. #4. 1972, 14. července. Tamleéž à. 788. Vincencius prior, frater Tlicodericus, fr. Lambertus et fr. Jacobus fratrum Predicatorum ordinis. — Acta sunt hec Prage jn domo s. Clementis. 5. 1275, 21. Jedna. Tamtéž č. 2700. Acta snnt hec in domo fratrum. Predicatorum. 6. 1279, 14. července. Tamléž č. 1180. Actum apud ecclesiam s. Clementis Predic. *7. 1279—90. — Novák, Formulář biskupa To- bidse č. 222. Biskup Tobiáš nařizuje arcijáhnovi, aby přiměl ty, kdož zadrželi odkazy učiněné Dominikánům u sv. Klimenta. 98. 1809, 27. července, Emler. Regesta 11. è. 2189. Witko de Swalcnicz vendil monasterio in Zderaz villas. — Datum Prage in ambitu s. Clementis in pede ponlis fratrum Predicatorum. %9. 1313, 21. srpna. subprior. Tamtéz 111. è. 153. Petrus "10. 1318, 19. kvólna. /amleż 7//. č. 443. Bohu- slaus prior. #11. 1820, 18. září. Tamléz ¢. 614. (Käaft profe- sora lékařství Jana Stěpánova z Prahy.) — Eligo mihi sepulluram in ecclesia dicti s. Clementis. Item lego cisdem fratribus Predicatoribus omnes libros meos —. #12. 1325, 16. srpna. Tamléz ë. 1127. Raczco prior. #13. 1340, 24, ledna. Tamtéž 7V. č. 759. lurati Antiquae Civ. Pr. in monasterio s. Clemenli creati sunt, #14. Okolo r. 1340. ZTa«dra, Cancellaria Arnesli sir. 72 (338). (Commissio super officio inquisicionis he- relice pravitalis.) Arnestus — religiosis viris fratribus Leoni, priori domus s. Clementis fratrum Predicatorum in Praga, et Svaliborio, lectori in Vglavia, fratrum ordinis predicti, salutem in domino — vos inquisitores pravitatis herelice nostrarum civitatum et diccesis — facimus —. *15. 1848, 80. srpna. Klicman, Acla. Clementis VI. č. 1014. (Carolus rex supplicat, ul frater Johannes Morawccz de conventu Pragensi in magistrum sacrae theologiae promovcatur. Significat -- Karolus — rex, quod religiosus frater Johannes Moravecz de conventu Pragensi ordinis Predicatorum, de regno Boemie oriundus — dudum in Parisiensi, Exoniensi el aliis generalibus studiis — in llicologica studuit facullate et tandem, cum iam in conventu suo Pragensi eandem facultatem per quinque annos legisset et postmodum per generale capi- tulum dicti ordinis Parisius celcbratum assignatus fuisset ad legendum sentencias in Exoniensi studio pro magisterio ibidem assumendo, ad preces — archiepiscopi et capituli Pragensis per suum ordinem relentus et deputatus exlitit pro lectore et instructore cleri Pragensis ecclesie, jn qua postmodum per tires annos continuos sacrum paginam le- gii cum multitudine — auditorum — quod meretur — honorem susciperc magistratus —. *16. 1857, 19. května. Zadra, Listy kláštera Zbra- slavského č. [44. In refectorio monasterii — presente Bohuslao lectore domus s. Clementis, fratre Simone Boe- 

Strana 391
XXII. Klásler sv. Klimenla. — C. p. 190a. morum, Martino de Praga Wissegrad., Ziffrido Theutuni- corum ecclesie ct monasterii predicatoribus. *17. 1873. — Tadra, Soudni akla I. str. 38. Fr. Stanco lector. *18. 1874. — Tamlé£ slr. 95. [Bulla papeże Rehote proti Mili&ovi ze dne 13. ledna 1874 čtena] dic XIX m. Julii hora quasi resp. in refectorio inonasterii s. Clementis. #19. 1381. — Tadra, Soudní akta 11. sir. 104. Marssik, cursor monasterii. #20. 1884, 18. Gervence. Libri erecl. XII. f. A. 8. a Jadra, Soudní alta 11. sir. 280. (Pro monasterio s. Clementis Prage.) A. d. etc. LXXXIIII in die s. Marga- relhe constitutus personaliter discretus vir Niclinus auri- faber de Tacliovia, civis Piagensis, sponte ct libere re- cognovit, se tencri ct obligari unam s. gr. annui census pro monasterio fratrum Predicatorum s. Clementis — in qua obJigavit vineam suam silam ante forum equorum inter vineas ex una parte Hanconis et de alia Elene, que vendit pannos lineos —. #3]. 1892. — ZTadra, Souduí akla ZI. str. 80. Mathias, Johannes, Nicolaus, Michael professi. 99. 1396. — Rukop. ć. 2076 f. 40. Fratres monasterii s. Clementis - - publicaverunt — censum ipsorum, quem habent — in domo Swachonis Krupiczie in Porziecz — unam s. gr, item in domo Blahulonis braseatoris — JI s. cum XLII gr., item in domo quon- dam Steynglini fabri — unam s., census annui et perpetui — prout diclus census est ipsis — per — regem Wen- ceslaum appropriatus —. °28. 1899, 30. kvétna. Libri erecl. X11. f. K. 19. (Pro monasterio s. Clementis in Praga qualtuor s. in Zagezd, Libochowicz et in Kralowicz. Constitutus — Wenceslaus frenifex, olim civis Mai. Civ. Pr., nunc resi- dens in Libochowicz — recognovit, qualiter ipse ex ordinacione — ct legato — Grmle, relicte. quondam Weygandi — tenetur — persolvere quattuor s. gr. census annui et perpetui — de bonis ipsius, que habet in villis Libochowicz, Zagiczd et in Kralowicz, nudi census dum- laxat de camera ipsius — conventui monasterii s. Cle- menlis in Praga —. Acta sunt hec a. d. nonagesimo nono die penultima mensis Vaij. *24. 1399. .- Rukop. è. 2076 f. 76. Fr. Nico- laus professus — publicavit pro se et conventu — unam s. gr. prag. in domo Briganthonis sita in Krakovia [in Nov. Civ. Prag.] #25. 1401. — Lib. erecl. XIII. f. 46. (Pro mo- nasterio s. Clementis in Praga una sexagena venditur.) Constiluli personaliter coram d. Johanne Kbel — reli- giosi viri fratres Wenceslaus subprior et Wenceslaus pro- curator monasterii s. Clementis fratrum Predicatorum in Praga nomine ipsorum ac prioris et conventus monaslerii antedicti nomine recognoverunt sponte et libere se habere unam sexag. census annui in et super vinea Nicolai de Tachovia aurifabri, civis Maioris Civ. Prag., que fuil cis- dem donata per dominam Elskam de Sezemicz super dicta vinea, pro qua sexagena census ibidem stalim dicti fratres & prescripto Nicolao decem sexag. cum media gr. den. prag. peccunia in parata et in numerata reccperunl et diclum Nicolaum, heredes et successores suos a solucione dicti census — liberum dimiserunt. *26. 1401. — Lib. erect. U. XIII. f. 45. In nomine domini amen. Nos fratres Wenceslaus Stua (?) prior, Wenceslaus et Johannes professores in theologia, Her- XXII. Kldśler sv. Klimenla. — C. p. 190a. 391 mannus Presentatus (?) Paulus baccalarius, Nicolaus supprior, Wenceslaus predicator, Nicolaus Cabele, Johannes sacrista celerique et singuli fratres domus sancli Clementis ordinis fratrum Predicatorum in Maiori civitate Pragensi iuxta pon- lem siti protestamur universis presens scriptum lecturis vel audituris, quod discretus vir Hassko, servitor Clemen- leri ex speciali gracia, quam gerit ad ordinem nostrum, sana mente et consilio prehabito maturo venit ad nostri presenciam petens in caritate dei confralernilalem et no- biscum mansione, offerens se et sua nostro dicto conventui et ordini, de quibus ab eo recepimus viginti sexag. gr. pecunia in parata ipso donante pro reve'acione dicti nostri conventus et alia bona sua mobilia et immobilia cuin sta- cione pannorum, qui vulgo dicitur kotecz, et census, quos habet vel habere poterit et omnia absolute habita vel ha- benda nobis perpetuo habenda et possidenda resignavit. Usum tamen predictorum bonorum usque ad tempora vite sue sibi reservaus. Cuius devocioni ct affectui condescen- dentes eum in nostram fraternitatem recepimus eique ad sola- cium et custodiam fratrem Jolannein, tunc sacristai domus, ad habitandum ipsis comodum ultra chorum donantes. Obli- ganles nos ct successores nostros, quod in predicta habi- tacione cos nullo modo impediamus usque in diem obitus ipsorum et dietam seu victum, sicut ceteris nostris fratribus, consvetum dare tencbimur. Adiicientes, quod in usu predictorum suorum bonorum seu censuum eos nullo modo impedire, quamdiu supersunt, tenebimus. Et si se- pedictus Hassko prius fratre Johanne decesserit, quod absit, tunc omnium censuum suorum, quos reliquerit, ius ad sepenominatum fratrem Johannem devolvetur. Mortuo vero prius fratre Johanne iam scriptus Hassko sibi alium fra- trem in custodiam eligere debebit ammoto vero ab officio sacriste; unum servitorem pro se habere debebunt, qui iuxta modum aliorum servitorum conventus in neccessariis providebit. Persolventibus autem tociens recitalo Hasscone et fratre Johanne ius nature. omuia et singula bona sua lociens replicata cum censibus ad predictum nostrum con- ventum devolventur. Obligamus eciam nos el successores nostros, quod pro anima ipsius Hassconis ct predecesso- rum suorum inissas et vigilias quater in anno, prout cons- vevimus, pro fratribus et benefacloribus ordinis nostri de- canlare. Addentes, quod si nos vcl successores nostri in proscripcionibus iam faclis vel aliqua illorum negligentes fuerimus vel non fecerimus, quod absit, ex tunc nos et successores nostros subicimus reverendo domino officiali curie archiepiscopalis Pragensis, quod ad monicionem sep: notatorum Hassconis et fratris Johannis ad omnia ct sin- gu'a cis obligata in present scriplo nos per senlenciam excommunicacionis vel alias interdictum scu modo ct iure, quo sibi videbitur, compcllere habebit. In cuius obliga- ciouis robur et munimentum sigilla officii prioralus et dicli nostri conventus de nostrum omnium sciencia et vo- luntate sunt appensa. Datum anno d. millesimo quadrin- gentesimo primo septima die mensis Januarii. #27. 1401. -— Zamleéz f. 45. Constituti persona- liter coram nobis Johanne — Kbel, officiali Pragensi et aclis nostris obligatoriis Hassco, servitor quondam Cle. menterii de Maiori Civ. Prag., et frater Johannes, sacrista monaslerii s. Clementis ordinis fratrum Predicatorum iuxta pontem Pragensem, professus eiusdem monasterii, certam litteram patentem in pergameno scriptam sigillis duobus aulenticis oblongis pendentibus in pressulis pergameni, uno videlicet minori officii prioratus monasterii s. Clementis in Praga de cera rubca albe cere impresso, in cuiusinedio ymago b. Marie Virg. stans sub ciboriis de subtili manu sculpta puerum, videlicet dominum nostrum Jesum Christum, baiu- 

Strana 392
399 XXII. Klásler sv. Klimenla. — C. p. 190a. lans et subtus easdem ymagines quedam alia parva ymago unius monachi flexis genibus et manibus complexis ad adorandum extensis quasi dictas ymagines adorans; littere vero circumferenciales capitales eiusdem sigilli, ut prima facie apparebat, erant per omnia tales: S. prior. pragcn. or. fr. Predicator. Secundo vero sigillo supradicti mo- nasterii s. Clementis maiori de cera alba communi, in cuius medio erat ymago s. Clementis pontificalibus induta sedens in quadam sede, manu sinistra curvatluram seu baculum pastoralem tenens, dextre vero manus duos di- gilos quasi ad benedicendum extenses el supra caput eius- dem ymaginis quasi figura s. spiritus in specie columbc alis extensis, subtus vero imaginem predictam figure trium capitum humanorum ad modum monachorum et iuxta ca- put ymaginis predicle ex utraque parte erant expresse littere. textuales, videlicet tales: Sanctus Clemens. Litterc vero circumferenciales ciusdem sigilli similiter textuales crant per omnia tales: S. Conventus fratrum Predicatorum in Praga. Sigillatam — petens — huiusmodi actis obliga- toriis presentibus inseri — et — inscribi. — Cuiusquidem litere tenor — erat —: In nomine domini amen. Nos fralres Wenceslaus Veria (f) prior, Wenceslaus ct Johannes, professores in thico- logia, Herm«nnus presentatus:!), Paulus baccalarius, Nicolaus subprior, Wenceslaus predicator, Nicolaus Cabele, Johan- nes sacrista ceterique et singuli fratres domus s. Clc- mentis ordinis fratrum Predicatorum in Maiori Civ. Prag. iuxta pontem sili, prolestamur universis presens scriptuin lecturis vel audituris, quod discretus vir IHasko atd. (srov. c. *26.). *28. 1401. — Rukop. 6. 2100 f. 328. Frater Johannes sacristanus — publicavit 1] s. gr. census rctenti in domo -— Raczkonis de vico fabrorum. #29. 1401. -- Tamićż f. 380. Hassco pannicida et d. Johannes sacristanus — emerunt ] s. gr. census annui ct perpetui — erga Clementem Scropham in domo Cunczmanni (aulerii virtule unius littere, quc data est sub a4. d. MCCC nonagesimo octavo in die s. Barbare. Act. fer. Ill. post Judica. *30. 1403. — Johannes professus. 231. 1404, 16. listopadu. Rukop. č. 986 Jf. 139. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus ct Boemie rex, notum facinus tenore prescnciuim universis : Regalis cleniencia sacre pagine studentes et studin tanto propensius promovere dignetur, quanto amplius per doc- lores ecclesie fides catholica dilatatur. Hinc est, quod ad supplicem precum instanciam rcligiosi Johannis, prioris domus ac monasterii s. Clementis ordinis fratrum Predi- catorum in Praga, cappellani devoti noslri dilecti, sibi cL conventui eiusdem monasterii de bcnignitate nobis innata auctoritate regia Boemie graciose indulsimus ac lenore pre- sencium indulgemus, si que persone cuiuscunque condi- cionis aut status piclatis intuitu precium sive pecuniam cis ad lioc ministrare curaverit, possint pro continuacione studii et ad Jectorum ac studencium sustentacionem tri- ginta s. gr. dcn. prag. annui ct perpetui census emere, tenere el paci(ice possidere suisque ct eorundem lectorum et sludencium usibus applicare nou obstanle statuto nostro regio, quo cavclur, ne quisquam clericus secularis aut re- ligiosus redditus temporales et a secularibus hominibus ante possessos valent comparare, cui quoad predictam gra- ciam nostram de cerla nostra sciencia derogamus. Man- dantes ct committentles nobilibus, urzedniconibus ceteris- que officialis ct signanter prothonotario ct vicenotariis Tadra, Soudni akla IV. slr. 255. XXII. Kldśter sv, Klimenta. — Ć. p. 190a. presentibus et futuris firmiter et districte, quatenus ipsi prefatis Johanni priori et conventui monasterii s. Clementis predicti prefatas triginta s. gr. pr., postquam ipsis intuitu pietatis, ut premittitur, siinul aut successive donate fucrint, tabulis terre annotent et inscribant tocies, quocies fuerit oporlunum, et circa huiusmodi triginta s. gr. census annui nostro nomine manulencant, tucantur efficaciter et dcfen- dant, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius evitare. Prescncium sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum datum Mendici a. d. m. qua- dringentesimo sexto, dic decima sexta Novembris, regno- rum nostrorum anno Bocmie quadragesimo, Romanorum vero tricesimo primo. Per d. Conradum subcamerarium Johannes de Bamberg, R[egistravit] Johannes Wei[s]wasser. *32. 1405, 13. března. Borový, Libri erecl. str. 628. (Jento de Petersburg monasterio s. Clementis Prage donat censum XI s., ut in orationibus faciant. memoriam consanguineorum eiusdem Jenéonis, quorum corpora in diclo monasterio requiescunt) - In presencia — Wen- ccslai prioris et Johannis procuratoris monasterij s. Clc- mentis — Jenczo de Petrspurg - — undecim s. gr. census -— super villa Swihow prope Raconik — conventui — dedit — ila tamen — quod fratres — in ipsorum ora- cionibus — faciant memoriam specialem ipsius ac suorum progenitorum — quorum corpora in ipso monasterio requiescunt. #33. 1406 .- Rukop. è. 2100 f. 112. (Jacobi scriptoris littere.) ]. Universis presentes litteras inspecturis Laurencius Petri de Cracovia, d. pape penitenciarius, salutem in domino. Noveril universitas vestra, quod nos jacobum, notarium iudicii, et Benedictum dictum Bencss, laycos Pragenses, latores presencium sedem apostolicam personaliter visitantes, a peccatis eorum omnibus auclori- tatc d. pape absolvimus ct iniunximus indc corum cuili- bet super ipsis auctoritate predicta penitenciam, «juam secundum deum animarum corum saluti. vidimus iniun- gendam, Presentes inde litteras nostro sigillatas sigillo in testimonium concedentes. Datum Vyterbii 1I. Idus No- vembr. pontif. d. Innocencii pape Vll. a. primo. ll. Noverint universi presencia inspecturi, quod nos fratres Wenceslaus prior, Nicolaus subprior, Nicolaus sa- cristanus, Johannes procurator, Andreas predicator, [Ter- mannus cantor ceterique fratres monasterii s. Clementis in Praga fratrum ordinis Predicatorum recognoscimus, nos intitulasse animam pie memorie Pessiconis Ssylhavi de foro equorum cL recepisse ad oraciones et confraternita- tem ad preces Jacobi, notarii iudicii Mai. Civ. l'rag. Ho- rum in testimonium sigillum officii mei prioratus huic littere. est. appensum. Datum. fer. V. post dominicam Letare. *94. 1400, 19. fijna. Borovy, Libri erccl. sly. 713. Sdenco de Rziczan in Janowicz residens armiger — con- fessus est, se unam s. gr. census annui — priori ct conven- tui monasterii s. Clementis pro certa pecunie summa ven- didisse — presente fratre Ulrico, procuratore dicli mo- nasterii. #85. 1406. — Tadra, Soudní akla V. str. 274. Magister Mathias, professus, sacre theologic professor. 236. 1407. Tamlež str. 312. Causa monasterii cum Nicolao, notario Nove Civ. Pr. #37. 1407. — Tumléz slr. 555. Causa monasterii cum Henrico de Bielussicz. #38. 1407. — Tamnlez str. 321. (Rozhodčí ve při mezi klášterem sv. Klimenta a farářem u sv. Vojtócha pod Zderazem.) Mág. Adam recognovit, quod ipse unacum 

Strana 393
XXII. Kldśler sv. Klimenta. — Č p. 190a. mag. Nicolao Czayslmagister, decretorum doctore, decano Boleslaviensi, onus compromissi in se ct in ipsnm ma- gistrum Nicolaum per Johannem, priorem monasterii s. Clementis ord. fr. Pred., suo et conventus sui nomine et Michaelem, plebanum ecclesie s. Adalbeiti sub Zderaz, super quibusdam dissensionibus inter ipsas parles racione cuiusdam funeris in monasterio s. Clementis predicti se- pulti assumpsisse —. 239. 1407. — Emler. Pozüslalhv desk |l. slr. 41. Johannes Zahorka (?) de Czachotina vendidit monasterio s. Clementis . . . . 240. 1407. — Tamlez str. 44. indulsit monasterio s. Ciementis . . . . 41а. 1408, 19. ledna. Rukop. C. 2101 f. 133. i.ud- wicus apolhecarius resignavit monasterio s. Clementis iuxta. indultum. d. regis l[I s. gr. census super domo relicte oliin. Henslini Wustbolez nunc Johannis ligatoris librorum. | Act. fer. V. post. Epiph. — — Zamlez J. 137. Vincencius aurifaber resignavit III s. gr. c. super domo olim Welislai braseatoris monasterio s. Clementis in plebe s. Andree. Kol. die. *) 41b. 1409, 4. října. Wenceslaus rex Tamléz str. 62. Henricus de Chodzowa protestatus est — quod in hercditate sua in Horzenczich — quatuor s. gr. pr. census annui et per- pelui vendidit — Andree priori et convenlui monasterii s. Clementis in Praga - - pro quadraginta s. gr. 242 1410, 3. ledna. Tamléz slr. 63. Joannes dc Czachotina dictus Howorka protestatus cst — quod here- ditatem suam — in Wodicradech, septem s. gr. census — vendidit — Andrec priori et conventui monastcrii s. Cle- menlis — pro septuaginta s. gr. "43. 1411. — Schubert, Urkunden-Regeslen der au[xehob. Klósler c. 1480. Frater Nicolaus de Werona professus. 944. 1411, 22. října. Rukop. č. 2101 f. 286. Jo- hannes et Andreas, filii olim Wenceslai Stuk, et Anna, mater ipsorum, resignaverunt XXXIÍ s. gr. conventui ad s. Clementem, videlicet super domo Marziconis dicli Pi. sarz XVI s. ct super domo Girziconis XVII s. gr., sile simul circa sc inter reges cloacarum. Acl. fer. V. post Galli. *46. 1419. — Rukop. ć. 2029 /. A. 17. Sigis- mundus presbiler et Martinus conversus, fratres profcssi monaslerii s. Clementis - - fassi sunt, se omnem pecuniam ipsos ex bonis Slawcze, relicte Divissii de Nova Civilate, concernentem — percepisse. -- Acl. fer. III]. ante Georgii. #46. 1415. — Liber erect. XIII. f. 209. (Pro monasterio s. Clementis in Praga.) Coram d. Wenceslao Gurein — rcligiosi viri Johannes prior et Nicolaus con- venlualis monasterii fratrum s. Clemenlis jn Praga — ex una et famosus vir Henricus de Byelussicz armiger parte cx altera personaliter constituti proposuerunt, qualiter ipsi in causa inter eos occasione certorum censuum rctentorum — compromiserunt —. Ibidem statim -— d. Wenceslaus Gurein arbiter — arbitratus est —, quod prefatus Hen- ricus, heredes cet successores sui de omuibus bonis suis — *) Dodatečně: 1404, 22. ledna. Rukop. č. 996 f. 98. Jacobus dec Ilayn aurifaber cmit unam s. gr. erga Pro- copium, olim Jurglini Nigri aurifabri filium, pro JX s. super domo ipsius Procopii sita prope monasterium s. Clementis penes domui Nicolai Felescr ---. Act. fer. III. post Agnetis. XX1I. Klášter sv. Klimenta. — Č p.190a. 393 racione guinguaginta sexaginta(!) sexag. per ipsum cx testa- mento bone memoric Hasskonis de Brasskow receptarum — dicti monasterii fratribus det et solvat —. Acta sunt hec a. d. m. quadringente:imo quindecimo die quindecima Aprilis. ?47. 1418, 3. června. Borovy, Libri ereclionum sir. 629. Johannes de Janowicz residens in Petrspurg — censum Xl s. de consensu fratrum Nicolai et Galli sacri- stani fratrum. monasterii s. Clementis — ad bona Lube- nccz prope villam Lybina pro fratribus dicti monasterii transtulit —. ^48 1420, 80. srpna. Viz Archiv Český XXVI. sly. 189 č. 1. *49. 1421. — Archiv Cesky XXVIII. str. 682. Capella s. Bartholomei in monasterio s. Clementis [data est per communitatem] cum orto anteriori et comodo Michaeli litkupník. la. 1400, 27. bfezna. Sedldcek, Lisly v Diadochu ve Veslniku kral. spolećnosti nauk 1892 sir. 70 €. 36. Ondřej, provinciál v Cechách a na Moravě zákona kaza- telů, svědomí dává Přibíkovi z Klenového, že jest v klá- šteře sv. Klimenta pohřben Jan, syn Přibíkův z Klenového, a že bývala v kostele před vyhnáním kněží korouhev pánů Klenovských. 1b. 1476, 4. listopadu. Emler, Pozůstatky desk 11. str. 371. Joannes Zagieczek de Chrzenicz protestalus est — quod censum suum — VI s. gr. census annui et per- pełni, quem habet — in Zielenczi — vendidit — Petro, priori ad s. Clementem ac tolo conventui — pro XXX s. gr. boem. 2. 1503, 17. ledna. Desky zem. větší c. 3. f. D. 13. Jan z Janovic a z Petráburku na Bezdézi, nejv. purkrabé Praž:ký, známo činím etc. jakož nejjasnější kníže a pán pan Vladislav, Uherský a Český král ete. ráčil mi dáti list mocny — abych mohl statek svůj — odkázati — i jakož předkové moji sou fundalorové a kollatorové kláštera sv. klimenla v St. M. Pr. blízko od mostu, pohřeb svůj v témž klášteře majíce, kteréžto právo va mne po mých předcích dědicky jest připadlo, i také jakož mi jest při- souzeno — v soudu komorním na Zikmundovi Stříbrném z Hořeměřic a v Neuměřiících sto k. gr. č., kdežto pro nespluční té sumy právo zemské vedu na ves Neuměřice řečenou, což on lu mó, i jestli že by mě P. B. smrti neuchoval prvé, nežli bych právo na vrch dovedl, aneb také že bych právo dovedl za své živnosti, že všecko to právo své na klášteře sv. Klimenta i na té vsi Neuměřice řečené mocí tohoto listu mocného — dal sem — dědičně — p. Jeliichovi Bezdrużickćmu z Kolovrat a na Buště- hradě, p. ujci mému milému, a jeho dědicům a budoucím — však takově: Což by koli v týchž Neuměřicích právem zemským mně neb již jmenovanému p. Jetřichovi Bezdru- žickému neb jeho dědicům a budoucím odladáno bylo, buď to na platech nebo na kterýchkoli požitcích a dů- chodech, aby ten plat i jiní důchodové a požítci všickni, kteřížkoli placení a dávání byli zuplna a docela kněžím do kláštera sv. Klimenta, aby za to mše sv. sloužili tu, kdež předkové moji pohřeb měli a já také mám, a prosby či- nili za duše předkův mych i také za duše předků již jmenovaného p. Jetřicha Bezdrujického i laké za mou i za jeho duši, když by nás P. B. od smrti neuchoval, j za všecky duše svých a jeho přátel a příbuzných a to bu- doucně a věčně. Kteréžlo lidi v týchž Neuměřicích již jmenovaný p. Jetřich Bezdružícký, dědicové a budoucí jeho s plným panstvím říditi a spravovali, jim rozkazovati a jich od všeliké moci zbraňovatí a zhojovali mají a také 50 

Strana 394
394 XXII. Klaśler sv. Klimenta. — C. p. 190a. mimo jich spravedlivé poplatky a daně nemají jich žád- nymi nespravedlivými věcmi ani kterakými koli pomocmi a robolami obtěžovali ani na ně sahati již jmenovaný pán p. Jetřich Bezdružícký ani dědicové a budoucí jeho. A kdož by koli tento lisl měl aneb míti bude s často- psaného p. Jetřicha B. z K. neb s dědicův a budoucích neb jednoho z nich svobodnou a dobrou volí, ten máji míti bude touž moc i plné právo ke všem věcem v něm položeným a zapsaným jakožto oni sami. Na potvrzení a budoucí pamět toho pečet mou vlastní kázal sem přivěsiti k tomuto listu dobrovolně. A pro lepší jistotu připrosil jsem ur. p. Jetřicha Berky z Dubé a v Svinařích a ur. vla- dyk Zaviše Sulka z Hrádku, hajtmana na hradě Pražském, a Jana Chmelického z Vlčí Hory, že jsou pečeti své ťaké vedle mnc na svědomí, sobě bez škody, dali privésiti k tomuto listu. Jenž jest dán !. 1503 v úterý před sv. Fab. a Seb. Ve dsky vložen I. 1505 v středu před sv. Tiburcí. 8. 1503, 20. dubna. Yeleslavínív Kalendář 219. Ve čtvrtek po Veliké noci umřel Jan Jencč z Janovic a na Petršpurce, nejv. purkrabě Pražský za krále Vladislava. Pochován v klášteře sv. Klimenta u Praedikatorův blíž mostu. 4. 1508, 56. ledna. Desky zem. větší &. 6 f. B. I. Ve jméno —. Já Jetřich Bezdružický z Kolovrat a na Buštěhradčě, jsa nemocen, ((mto listem toto činím zřízení: Napřed činím statku svého uroz. p. Jiříka z Kolovrat a na Bezdružicích, bratra mého milého, mocného otcovského poručníka, maje k němu bratrskou víru a lásku, že napřed na duši mú pomnieti bude — a syna svćho Jana jemu svěřuji i všeho statku svého, kterýž mám — tak aby ten statek muoj drzul a jej spravoval, jakożlo mocný poručník, do let syna mćho Jana dvadciti. A kdyż by k letuom dvadcíti priiSel, aby jemu statku mého všeho postoupil, maje k nómu celi vieru a duovernost bralrski mimo všecky jiné lidi, že sč k synu mému věrně a právě za- chová, jakožto věrný bratr a poručník, a jej věrně a právě opatrovati bude a statku jeho pro dluhy mé bez hodné příčiny neodbývaje jeho až do let sirolka iného a Ze sé o jeho dobré věrně starati bude, jako věrný po- ručník a strýc jeho. A chtě, aby znal bratrskú lásku ode mne a tím lépe pomněl na mú duši, ji opatruje skutky milosrdnými a P. B. vděčnými, jakož jemu toho svěřuji, jakožto bratru, jestli že by B. syna mého prvé smrti ne- uchoval, než p. Jiříka, bratra mého, aby na něho připadlo po smrti jeho, a prvé nic, Dlažimské zboží všecko se vším příslušenstvím, s plným mým právem. Pakli by P. B. Jiříka, bralra mého, smrti neuchoval dříve nežli by Jan, syn muoj, let rozumných dospěl, tehdy po jeho smrti Ginfm uroz. p. Jana z Kolovrat a na Zehrovicích a p. Jana z Walštejna na Klášteře Hradišti, strýce »vé milé, syna svého milého a statku svého všeho mocné poručníky aż do let syna mého Jana, jim věře jako strejceuom svým milým, že ve všem tento kšaft muoj vedle jeho znění a položení zachovají a o syna mého dobré se starali a věrně opalrovati budú —. A při tom rozkazuji, aby po mé simnrli uroz. p. Václavovi z Kolovrat, bratiu mému, Košatky dány a postoupeny byly se vším příslušenstvím i s Slivnem, tak jako mi dsky od něho svědčí, však tak: aby p. Václav bratr muoj, ten slatek držal a jeho pożieval, ale prodati a zavaditi aby nic nemohl, ani se na to zdlu- Żiti mohl obyćcjem nižádným. Neż ten stalek v$cckcn vccle beze vší závady aby na syny jeho připadl, kteréž má. Item také odkazuji, aby dcerám mým, pan( Mandalené a paní Elišce, dáno bylo za výpravu každé, kdyby dlu- huov mých pozaplatili, po pěti stech k. gr. č., paní Man- XXL. Kldsler sv. Klimcnla. — C. p. 190a daléně, dccři mé, se čtyři lože šatuov dobrých hned po smrti mé, a paní Elišce se čtyři lože šatuvov aby dáno bylo. A jestli že by syna mého B. smrti neuchoval, tchdy slatck muoj vSecken aby na p. Jiříka spadl, bratra mého, a va jeho dědice, kteříž by od něho pošli, a na jich po- tomky od nich pošlé. A z toho statku aby vydal každé dceři mé, paní Beatrix, paní Mandaléně a paní Elišce po třech tisících k. gr. č. a na tlakový zpuosob: Jestliže by klerá umřela, majíc děti s manželem svym, za klerymż jest, tehdy aby těch 3000 k. gr. ©. na dětí její připadly. Pakliby která z dcer mých umřela bez dědicuov, aby diel její ma jiné sestry připadl a na jich dědice na rovný diel; a těch tří tisíce k. gr. č. jim. vydávali má. v roce po smrti syna mého po póli stech k. gr. č. každé decii mé, a tak každý rok po 500 kopich gr. č. každé až do vyplnění a zaplacení té sumy vydávati má. Však to p. Jiřík opatřiti má, aby se jemu mužové jejich zapsali, prvé než jim tu sumu vydadí, aby jim v to nesahali, dokudź jsou deery mé Zivy, než proti aby dcera má žádní lé sumy ulraliti nemohla, než tak aby to opatřil, aby po smrtí její jiné sestry vedle nahoře psaného zpuosobu a jich dětí věděli to kde najíti. A p. Jiříkovi z toho statku na p. Václava, bratra mého, a z svého z jeho dobré vuolc bratrsky na né zpomeníti poroucim. Chtie pii tom opatřití duší svý a také duší otce svého, p. Jence nebožtíka, ujce svého, i také paní Zofky, no- božky manželky své, kleráž leží u sv. Klimenla v klá- šteře u mostu v St. M. Pr.; dávám k tomu božímu domu XX k. gr. ©. platu ročního komorního holého za jejich i za své duše spaseni a to lakovymto obycejem: Aby każdy pondělí byla sloužena mše svatá za ného otce i také za p. Jence, za paní Žofku, manželku má, za naše hříchy i za všech předčích mých i jejich. V outerý aby též zu nás byla slouZena mie svatá za to, jestliže: sme kdy koho v Gem zarmiütili; bud na dusi i na Wie jeho urazili, i laké za ty všecky, kdož sou nám co dobrého učinili, uby slí- žena byla — ; třetí inše aby slúžena byla v středu za duší mú i mých všech předknov i nahoře psaných osob i po- lomkuov rodu mého, kteříž sou z tohoto světa sešli a se- jdou; čtvrtá mše aby sloužena byla - - v pátek o umučení — aby P. B. ráčil inne: hříšného i s mými předky — k své svaté milosti přijítí; pátí m8i v sobolu aby byla sloužena ke cti - - P. M. na nebe vzetí —. A ten plat má vydáván býti z statku mćho z Makotřas právem komorním, tak aby na tom statku tíž bratři u sv. Kli- menla -- na budńci Casy vybierati molli a to rozdílně na sv. Jiří 10 k. gr. a na sv. [favla 10 k. pr. č. — Pakli by moji dédici ten statek a zboží: Makotřaské prodaii, tehdy ten plat budú moci na zboží jisté na jiné převéóstí, tu kdež by se tomu dosti dáli mohlo. Tolo pfi tom poroučím, aby p. Jiřík, bratr muoj milý, to opatřil, aby kněz převor i se vším konventem sv. Kli- menla se zavázal ty nmi&c svalé držetí na budúcí věcné časy; každý týden pět mší a na to aby jim len plat vy- dáván byl. A k tomu na každém kázání aby P. B. na věčné časy prošeno za mého otec, za p. Jence, za paní Zvfku, manželku mí, a za mne i za nás za všeckercn rod a paní Dorotu, manželku p. Václavovu. A když by p. Jiřík: dluhy mé splatil, aby decrám wym, pani Beatrix i takć pani Mandalćnć a pani Kli$ce vydal po dvń sli k. gr. č. každé. Pakli by syn muoj k letuom prijda dluhy mé zaplatil, tehdy tymż dcerim mym po dvá stá kopách gr. c. vydati má tak, jestlize by které B. neuchoval, to aby jiné aneb jiným vydáno bylo. A kteréž by B. neuchoval, to p. Jibik opatiiti má: KdyZ jí týž peníze vydá, aby to po její smrti jiným dcerám 

Strana 395
XX11. Klášter sv. Klimenta. — Č. р. 190. mým, sestrám jejím, vydáno živým bylo, tak aby žádné dceři imé těch peněz za zdravého života jejího muž její nebral, ani vzíti mohl, poněvadž ty peníze z jedních na druhé až do poslední připadnúti mají. A při tom to p. Jiříkovi, bratru svému, poroučím, aby služebníkóm mým učinil každému za jeho službu dosti podle povahy jeho. Pakii bych komu co dále rozkázal, buď listem ncb ústně co dáti, to aby vyplněno bylo, jako by v tomlo kšafiu napsáno bylo, věře p. Jiříkovi, bratru svému milému, že toto mé rozkázání a zřízení ve všem jeho položení a znění zachová a naplní, jakož k němu tu celú víru mám mimo jiné, jakožto k svému milému bratru. Však toto mé zřízení sobě v moci své pozuostavuji změniti a z něho učiniti, což by se mi kdy líbilo a zdálo. A jestli že bych co jiného o statku svém rozkázal a poručil, że to moc míti má, když bych to listem pod svú pečetí zřídil a do- brých lidí pečetiní na svědomí, a toto zřízení proti tomuto :zřízcní mému poslednímu žádné moci míti nemá. Tolo mé této poslední vuole na svědomí pečeť mou piirozenou dal sem pritiskmili k tomulo listu. Pro širší a další svědomí prosil sem urozených pánuov p. Mikuláše Zehbrovského z Kolovrat na Kornuze, purkrabí na Karl- štejně, a p. Hynka Bořítu z Martinic a na Smečnč, a urozených vladyk Záviše Sulka z Hrádku, hejtmana hradu Pražského, Mikuláše Skurského ze Skur, v ty časy hejt- mana na Buštěhradě, a Fridricha z Polensk, že sou pečetí své k tomuto listu podle mé na svédomí dali pritisknüti sobě bez škody. Jeuž jest dán a psán — 1508 ve Gtvrlck po sv. Pavlu na víru obrácení. Tento kšaft ve dsky vložen a vepsín 1. 1508 v pon- dělí po Zvěstování M. B. l. 1647 v sobotu po sv. Katefiné Zdislav Berka z Dubé na Lipém a Zákupí, nejv. hofmistr království Ceského, jakozto mocný nápadník a držitel statku po ně- kdy Beatrix z Kolovrat, lak jakž týž kšaft plněji: svědčí, od Vojtšeha, Kryštofa a Bohuši, bratří z Walštejna, i na místě Václava, bratra jich, vzal a přijal 200 k. gr. č. jemu tímto kšaftem po též někdy Beatrix náležitých, z kterýchžto 200 k. gr. č. je bratří kviluje a propouští. ба. 1592. Rukop. č. 534 IIL f. 5L Donát, převor sv, Klimenta od mostu. 5b. 1552. Beckovský, Poselkyně vyd. Rezek 1. sir. 200. V tom klášteře [u sv. Klimenta] od času Ziž- kovské vojny až do tohoto 1532. roku sám toliko převor a dva jeho duchovní bratří Dominikáni bydleli, kde jich předešlých Jet přes půl druhého sta (120 samých kněžův a 30 konver$lv) bydlfivalo. Nyni jimenovanyho roku ten dominikánský klášter i také jeho kostel témčř všecken v zříceninách ležel, do ulice pak proti špitálu Křižovnic- kýmu na místě tom klášterském mnoho domkův z obouch stran, totiž proti špitálu i také v Platnýřské ulici, tohoto ještě roku stálo, v nichž se všelicí řemeslníci zdržovali, svý obchody a živnosti v nich měli a z jich gruntův pře- vorovi téhož kláštera roční nájem dávali. Duchovní bratři Dominikáni, když přivětivě pozdra- veni a žádáni byli, aby synům duchovním sv. Otce Igna- ciusa klášter i kostel sv. Klimenta postoupili a místo těch dvouch míst buď v St. M. Pr. klášter sv. Damiana i při něm stojící kostel P. Spasitele našeho, jinak sv. Anežky, kde předešlých časův vždyckny duchovní panny řádu sv. Kláry bydlívaly, ancb v Menš. M. Pr. kostel svulé Máří Magdaleny, jakž jim to oboje velebná kapitola praž- ská ráda postoupiti chtěla, sobě dle libosti vyvolili, oni Doininikáni po dlouhém rozinýšlování a všech vécí bedli- vém považování klášter sv. Damiana i kostel P. Spasitele, ačkoliv puslý, však královským nákladem dostatečně pro Kněz XNII. Klaśler sv. Klimenta. — - Č.p. 190a. 395 ně lehdáž vystaveny, vzali a do něho z kláštera sv. Kli- menta se odstéhovali. 6. 1653, 9. biezna. Missiva v archivu iislodrz. 1551-60 sv. Jol. 68. (List otevřený do Cech s strany vyupomínání dluhův po někdy převoru u sv. Klimenta.) Ferdinand ete. urozcným, statečným, slovutným, poctivým, opalrným pánům rytířům, vladykám a městóm i jiným všem obyvatelům a poddaným našim ze všech stavův krá- lovství našeho Českého věrným mílým milost naši královská a všecko dobré vzkazujem. Věrní milí! Věděti vám dáváme, že sou na nás velebný, poctivý a opatrný N. administrator kostela hradu pražského, Jindřich, kanovník téhož kostela, Jakub, nejjasnějšího knížete Ferdinanda, arciknížete rakou- ského ete. jeho lásky kaplan, a Johannes, apatykář a oby- vatel St. M. Pr., poníženě vznesli, kterak jest někdy Jordán, převor kláštera sv. Klimenta tudíž v St. Městě, při přítomnosti jich všech i tolikéž spolubrati( svycl téloz kláštera vůli svou poslední oznámil a jim čtyřem nade- psaným osobám tu plná moc dal a poručil, jak a kde by statek jeho a v která místa na skutky milosrdné a časlo psanému klášteru k dobrému a užitečnému po smrti jeho vynaložili a obráliti mčli, i zprávu nám již psané osoby dávají, že sou se nělco peněz hotových i sice na listech veřících a na základech uptali, ale těch bez zmocnění a milostivého povolení našeho vyupomínati, že by jin ob- tížné přišlo. I pokudž by tak bylo, jakž nás zpravují, po- névadz se kláštera toho dobré v tom obmejšlí, témuž ad- ministrátoru: a osobám nadepsaným tímto listem naším odevřeným plnú moc dávati a je k tomu dostatečně jako král Ceský a nejvyšší kollátor toho kláštera zmocňovati ráčíme tak, aby oni, coZ by se kde a u koho jakychz koli sum peněz témuž někdy převoru kláštera sv. Kli- menta náležitých doplali, aby tu vyzdvihnúti a vyupomí- nati a k sobě v své opalrování přijíti moc měli a za tu všecku sumu, což jí tak shromáždí, s radú zřízené komory naší v království Ceském plat komorní pro rozinnožení cti, chvály a služby boží a pro lepší vychování většího počtu bratří v často psaném klášteře koupili. Protož vám všem i jednomu každému poroučeti ráčíme, když tak od týchž osob společně neb rozdílně s strany týchž sum pe- něz, kteréž při vás sou, napomenuti budete, abyšte jim takové sumy jeden každý z vás bez odporův vydali a vrchnosti, pod kterýmiž se to uptá, aby se k tomu sku- tečně přidržely jináče necinice. Dón v Vidni ve čtvrtek po nedéli Oculi léta etc. LU? a království našich Řím- ského 23 a jiných 27. 7. 1555. Hlustrirle Chronik von Böhmen I. str. GII. (Den gestrengen, ehrenfeslen, ehrsamen, geistlichen unsern andichtigen licben Getreuen, unsern verordncten Kammerráthen im Kuuigreich Bóheim, Hein- richen Scribano, Doklor und Probst des Gotteshauses zu S. Clementen zu Prag, Ludwigen Schradin Doktor, unserm Rath, und Antonien dc Prusio, Spitalmeister daselbst sa- ment oder sonderlich zu Prag) Ferdinand oc. — Nach- dem wir euch hievor des nüchst verschienen vieruadfunf. zigsten Jalrs gnádiglich zuegeschiieben, dass wir ecnt- schlossen. cin Anzahl der Ordensleut de societate Jesu gcn Prag zu verordncu und cuch deshalben auferlegt, mit den Brüdern und lnhabern des Klosters zu Sanct Cle- menten in der Alten Stadt zu Prag von unserntwegen zu handeln und dahin zu vermügen, auf dass pgemeldt Kloster gehorsamblichen abtreten und gedachten Ordens- personen zu jhrer Wolinung folgen lassen; und uns aber unzher von cuch deshalbeo, was ir verhandelt habt, kein Bericht zukuinmen. Deslialben befellen wir euch, wofern ihr in Sachen der eingerissnen Sterbláu( halben bis anher 50° 

Strana 396
396 XXII. Kldśler sv. Klimcula. — C. p. 190a. nicht furgehn künnen, dass ihr solches nochmalen mil chistem thut und uns folgunds cucrer Ausrichtung be- richtet. An dem beschieht unser Willen und Meinung. Geben in unser und des Reichs Stadt Augsburg den ersten Tag Martii anno im fünfundzweinzigisten und der andern im neunundzweinzigisten. Ferdinand. Ad mandatum d. regis proprium Erasm. von Gera. Lien. Puchler von Weilcnegg. 8. 1555. — lluslrirle Chronik von Böhmen J. sir. 611. Durchläuchtigister, grossmächtiger Fürst, Erzherzog zu Ocsterrcich oc gnüdigster Herr! Auf Euer fürsil. Durchlaucht gnáüdigisten empfangenen Befehl haben wir abermals die Stellen und Klöster zu S. Clementen und S. Thomas besichtiget, darunter aus viele tapfern Ursachen der kuniglich Abgcesandt und ehiwürdige Valer Dr. Petrus Canisius den Platz zu S. Clementen in der Alten St. Pr. erwühlet. Hierauf wir mit dem Vicario des Ordens und Prioren daselbsten zu S. Clementen auch gehandelt, welcher sich der Róin. kais. Majestát ganz unterthänigist, zuvorderst auch der christlichen Religion, bercit und gchorsamst erboten, so viel an ihme zu be- fürdern und das Kloster auf beschelıene und angehörte unsere Fürschläge der löblichen Versammlung de socielate Jesu cinzugeben oder folgen zu lassen, doch dass solclies Abtrcten oder Auswechseln beschüle mit seines Provin- zials und Capitels S. Dominici Ordens Vorwissen und Bewilligung. Damit nun dies christlich Werk zum fiirder- lichsten und mit den wenigsten Unkosten möchte ange- richt und vollzogen werden, seyen von uns auch ctliclic andere Plütz und óde Kloster allhic zu Prag besichtiget, aber kein bequemer Ort und Kirchen befunden, als die zu S. Agnes (auf bóhmisch Svatá Anežka genannt) welches cin alt kuniglich Gestift von Kunig Ottokar und Andern, nahent bei S. Barbara-Kloster gelegen, crbauct worden, darinnen dieser Zeit kein Ordensperson vorhanden ist, auch in etlichen Jahren kein Gottesdienst darinnen ver- bracht worden und aber dic Kirch, Zimmer, und andere Gemiich zur Brüder S, Dominici Wohnung mit schlechten Unkosten zuzurichten seyn, dergestalt, dass zuvorsichtlich Ihre R. K, M. solche öde Stellen, bey denen in der Alten St. Pr. schleunig zu verhalten hátte, weil wir nit erfahren mögen, aus was Titel solch kuniglich Gestift in derselben. Handen komme, wie ctwan Agnes, die eine heilige Jungfrau von kuniglichem Stammen geboren, mit viclen Wunderzeichen von Gott begabet, auch hundert Jungfrauen vorycwesen scycn, allda ihr Leben zugebracht hat; doch ihr etlich Begräbnus und Altar, vielleicht in der Aufruhr, auch übel behandell worden. Es seynd alda noch etliche Gárlen vor Augen und sole cin Weinberg oder zween zum Gotteshaus zugehörig oder ubrig vor- handen seyn, die deın Orden s. Dominici könnten (ür das ietzig ihr Kloster zu S. Clementen samt anderem nothdürftigen Unterhalt wiedergeben oder zugestelll wer- den, auf dass sich dieselben desto besser an dieser neuen Stelle móchten erhalten. Dann obwolil sonsten das Kloster zum h. Kreuz nit fern davon gelegen ist, so finden wir doch, dass dasclbsten zu drcicn Wochen von bóhemischeu Priestern gepredigt und von Dücken dieselb Kirch melrer- theils geziert wurde, und bei den Pragern cin mchrer Bedenken gewinnen wurde als auf diesem öden Kloster, das so gar in keiner Wohnung, noch Achtung und doch mit Gcringem wicder zuzurichten ist. Obs nun E. F. D. absbald zur Befürderung des cilendeu. Werkes mit denen von der Allen Stadt wóllen daraus lassen handeln oder zuvor an die K. Mai. — ge- langen wóllen lasscn, das steht bei E. F. D. gnüdigstem XXII. Kliśler sv. Klimenta. — Ć. p. 190a. Bedenken. Bei uns finden wir ein Nothdurft seyn (soll anderst diese Sach und christliches Werk nit länger auf- gehalten werden), dass dieser Platz dem Vicario und Prior zu S. Clementen, weil er sich dahin wollte ver- weisen lassen, gegen S. Clementen-Kloster alsbald be- williget und richtig zu machen zugesagt wurde, so kunnte dieser Vicari unverzogentlich dieses gnädigsten Bewilligen andern Vicarien des Ordens zu wissen thun und sambt derselben Bewilligung solchen Wechsel. an den Provinzial des Ordens bringen. Mittlerzeit wurde der Platz aufge- raumbt und zur Wohnung zubercit, wie dann auch zu S. Clementem noch etliche Gemach sambt deren Stellen, alda man lesen oder Ichren soll, mussten besser zugerichtet weiden, so ging die Ucbergab und cin Bewilligung gegen dcr andern fort; dann ausserhalb dieser Richtigkeit wer- den die von der Gesellschaft Jesu allher in frembde Stell oder andere Ordensleut auszulrciben nicht vermogceu wer den. Ms ist auch der Platz noch Gelegenheit. nirgends vorhanden, dass diese beide Versaminlung zu S. Clemen- ten noch allhie zu Prag bei einander kunuten unterbracht vud gehalten werden. Und sollte nit dergleichen schleu- nige Abhandlung und Verrichtung gebraucht werden, so küme die Versammlung de societate Jesu abermals diesen Sommer nit hieher, wáre auch gegen den Winter scliwer- licher Zurichtung. der Zimmer oder Wolinung zu besor- gcn. Sonsten, was die Unterhaltung obmeldeter ncuen Ver- samlung belangt, weil ihr K. Mai. die Einkommen von Oybin dem Kloster hicrzu allergenádigist verordent haben, würde der Abgesandte bald sich darinnen auch erklären, was, wie und welcher Gestalt würde die Unterhalt und Fürschung zu fürderiichisten heschehen. Aber wo die Stelle oder der Plate noch nit richtig, wär der Handlung damit noch wenig ge- holfen. Solches haben E. 1°. D. wir, an denen nit gern unsers unterthänigisten Fleiss etwas sollle mangceln, in schuldi- gem Gcehorsam unangezeigt nit lassen wüllen. E. F. D. unterthänigste Caplan und Diener Hans von Ronsperg, Heinrich, Tumbprobst zu Prag, Anthonius, obrister Mei- ster der Kreuzer mit dem rothen Stern, Ludwig Schradin Doctor. 9. 1555,20. Cervence. JIItisly. Chronik vou Bühnen I. str. GII. (Den gestrengen und chrenfesten unsern licben Getreuen — verordneten Priisidenten und Kammerriilhen zu Prag.) Ferdinand oc. Nachdem wir euch in unserm Abrcisen von Prag aufgelegt und bcfolhen, in unserm Namen ein Schreiben an den Provinzial und Capitel des Ordens s. Dominici mit nothdurftiger Ausführung, dadurch er und das Kapitel bewegt werden möchte, ihren Con- sens zu gcben, damit die Ordensbriider s. Ulementis zu Prag der Jesuitischen Gescllschaft aus ihrem Kloster wci- chen und in das Kloster s. Agnetis zu ihrcr Wohnung und Verrichtung des Gottesdienstes gelassen würden, zu- fertigen und uns zum Verzeichnen zuzuschickcn: Also haben uns jetzo der Thumbprobst zu Prag, auch der Obristmeister des Ordens mit dem rothen Kreuz und Dr. Ludwig [Schradin] geschrieben und etlich Artikel, was für Fürsch!üge und Ursachen in solch Schreibeu zu in- seriren wären, wie ihr beifolgend vernehmen werdet, mitgeschickt. Wir befinden aber dieselben gestellten Ursachen nit dermassen erheblich noch so grundlich, dass der Provinzial und Capitel zu diesem Begchren wohl zu bewegen seyn werden, sondern wir befehlen euch, dass ir neben demselben noch andere mehrere und eıhebli- clere Ursachen und Persvasiones, als nämblich ungelähr- lich, was Nutz und Fruchtbarlichs durch diescs lóblich katholisch und christlich gut Werk mit Aufrichtung und Stifuung der fiirgenommenen Schulen zu Pfanzung, Zic- 

Strana 397
XXII. Kldśter sv. Klimenla. — C. p. 190a. hung und Mehrung tauglicher gelehrter Leut, (damit unser alte, wahre, heilige christliche und katholische Religion zu der Ehr Gottes bci jetzigen, sonderlich zu Prag und fast in der ganzen Kron Boheim vielen eingerissuen irri- gen bisen Seclen erhalten, gemehrt und erwcitert werde), gestiftet und aufgericlitet werden mag. Auch zu was gni- digistem Gefallen solches nit allein der Róm. K. Mai. und allen katholischen Potentaten gereichen, sondern dadurch alle alte christglaubige und kalholische gule Herzen und Gewissen getröstet und gestärkt, auch die Irrigen desto eher gereiniget wurden, wo sie in dieses lóblich Vorhaben bewilligen und berührt Schreiben mit nothdurftiger, stattlicher und genugsamer Ausführung, inmassen ilr zu thun wisst, sic auch von dem Prior s. Clementis noch mehrere Bericht vernehmen werdet, mit dem allerfurderlichsten sollen verferligen und uns zum Verzeichnen zu kommen lasset. An dem allem erstattet ihr unsern guüdigen Willen und Befehl und seyn euch mit gnaden gewogen. Gegcben zu Chemnitz den 20. Tag Julii a. 55. Ferdinand. A. Schenckh. 10. 1655, 27. srpna, Kopiář listů kralovských v archivu místodrž. č. 53 f. 176. (Berníkuom král. Ce- ského.) Vás napomínáme, abyšte proboštu kostela bradu Pražského na stavení v klášteře sv. Klimenta 3CO k. m. z nové berně vydali. 11. 1555, 2. iHjna. Tamież sir. 6/2. (Dem durchleucht. hochgeb. Ferdinanden Erzherzogen —.) Ferdinand etc, Durchlauchtiger, hochgeborner, freundlicher Sohn und Fürst. Wir übersenden Deiner Lieb hieneben ein Memo- rial, so uns von den ehrsamen unsern lieben andächtigen den Ordensieuten de societate Jesu aus Prag zukummen, daraus werden Dieselb mit mehrerm vernehinen, dass angezeig! wirdet: was massen das collegii Gebiiu, darin- nen sie ihre Wohnungen und Aufhaltungen haben sollen, nit ordentlich. (urgenommeu oder zu ihrem Gebrauch nutzlichen gebaut, gleichfalls die Kirchen, in welcher sie den Goltesdiensl verrichten, ganz baufällig seyn solle. Darauf fügen wir Deiner Lieb zu wissen, dass wir unser Baumeister und getrcuen lieben Bonitazien Wollmuet in seiner Widerhineinkunft zu ihnen verordnen wóllen, wclcher beruhries collegii Gcbüu auch wie der Kirche Baufilligkeit zuvor zukumwmen alles Fleiss ra:hschlagen, sunderlich aber von Gedaclten Ordensleuten Bericht nehmen solle, mit was bester gcelegenheit auch geringsten Kosten beruhrtes Collegium zu ihrem und der Schul Wohnung und Gebrauch zugerichtet werden solle, auf dass wir nach emplangnem genugsamben Bericht uns desselben collegii vnd Kirchengebaues halben hernach ferner entschliessen möchten. Dieweil Dein Lieb aus érnennlem Memorial auch zu verstehen, dass bei obgedachten Ordensleuten nit allein an Zurichtung solcher Wohnungen und Erhaltung der Kirchen, sondern auch zu ihrer Unterhaltung Mangel erscheint und so anderst das angefangen christlich gut Werk nit stecken bleiben solle, dass ein unvermeidliche Nothdurít, damit ihnen den Ordensleuten zu ihrer noth- wendigen Unterhaltung auf furderlichist zu Hilf gekummen werde, so scynd uns, wie solclies oline sondere Beschwä- rung unsers Kammergutes beschehen nachíolgende Mittel angezeigt fürgeschlagen worden: zum ersten, dass alle diese Güter, so von s. Clementen-Kloster alienirt und elwo mit Bewilligung verpfindt und in andere Hünde kummen seyn, wiederumben darzu gebracht und demselben zugeeignet würden. Dieweil wir aber cigentlich nit wissen kunnten, was solches für Güler, wie und wem sie hinweg gegeben und verpíündet seyn, so ist unser ferner váter- XXII. Klásler sv. Nlimenla. — Č. p. 190a. 397 licher und gnüdiger Befehl, Dein Lieb wóllen deshalben eigentliche Erkundigungen halten Jassen und im Falle sic befunden, dass etliche derselben Güter in schlechtem Werth. hingelasszn oder verpfindet wiren, mit was lug dieselben durch Handlung oder in ander Weg zu Unter- haltung angezeigter Nothdurften dem Kloster und der Kirchen wiederumben zugeeignet werden möchten. Im Fall aber etliche derselben Güter dermassen verschrieben und verpfändet, also dass die Ablösung bei den Inhabern nit stalt hätte, so wöllen doch Deinc Lieb mit denselben auf eine Steigerung handeln lassen, welcher Steigerung Gefäll als dann neben Zueignung obberührter Güter ihnen den Supplikanten auch zu ihrer Unterhaltung gewendt werden möcht. — Uber solches so ist auch für ein Noth- durft bedacht worden zu Unterbaltung der armen Studen- ten daselbst zu l'rag auch was zu verordnen, damit dic- sciben allda und zu Nutzen christlicher Gemein gepflanzt wurden; und ob zu solchem von obstehender fünf Klöster Einkummen nit auch was geordnet werden möchte, ob auch nit zu dergleichen gutem Werk bei den vermuglichen Geistlichen in unser Kron Böheim ein jährlich Hilf zu erlangen —. Geben in unser Stadt Wien den andern Tag Octobris a. im siebenundfun(zigisten, unserer Reiche des Römischen im 27. und der andern im 31. Ferdinand. Ad mandatum d. regis proprium Erasm. von Georg. Iorg Tevfl. A. von Pieschen. 19. 1567, 0. dubna. Kopids lisli královských v arch. mislodrz. ¢. 51 f. 143. My Ferdinand —. Ozna- mujem tímto listem všem: Jakož jsou ctihodný a poctivý | kněz Frydrych, vikář a převor, Scbestian podpřevor a všecken konvent kláštera sv. Klimenta blíž mostu v St. M. Pr. řádu sv. Dominika opatrnému Slanislavovi Solec- kému koláři, měštěnínu St. M. Pr., věrnému našemu mi- Jému, za dvadceti a pět k. gr. č. trhem dědičným prodali místo pusté téhož kláštera k stavení domu, ležící mezi domem kovářovým *) a dřevnicí Pavla Zipanského z Radiče pod plat roční jedné kopy míšenské, polovici na sv. Jiří a druhú polovici na sv. Havla, s některými pokutami, jestliže by kdy který plat od téhož Stanislava, od jeho dědicuov aneb budúcích zadržán byl, tak jakž list jemu Slanislavovi koláři od jmenovaných osob duchovních na též místo daný to vše v sobě obšírněji obsahuje a zavírá, kteréhož datum jest léta od nar. — pětistého padesátého pátého ve čtvrick den sv. Marka, i prošení jsme od dotčených osob duchovních poníženě, abychom k tako- vému trhu a prodaji toho místa pustého naše milostivé povolení dáti a toho trhu listem naším potvrditi ráčili. Kdež znamenajíc žádost jejich býti slušnú i také to, že sou ty peníze na dobré toho kláštera obrátili a platu ročního že jim přibude, protož s dobrým rozmyslem, s naším jistym vědomím, mocí královská v Cechách a s radú věrných našich milých takový list a trli svrchu oznámený ve všech arlykulfch, punktich, klausulích a jeho znén( tak, jakoby v tomto listu slovo od slova napsán byl, polvrzovati a k tomu ke všemu vuoli naši královskú dávati ráčíme, chtíce tomu, aby on Stanislav: kolář i jeho dědicové a budoucí držitelé toho místa koupeného při tom při všem, což se v tom listu píše, držáni a bez přerušení zachování byli. A s týmž místem jako s svým vlastním, kromě platu ročního, učinili a učiniti moc měli beze vší překážky. Porou- čejícvšem obyvateluom království Ceského, zvlášť purkmistru a konšeluom St. M. Pr., nynějším i budoucím, abyšte častořečeného Stanislava, jeho dědice a budoucí, i toho každého, kdožby sobé toto právo od něho neb od nich ©) Viz výše str. 881. č. p. 90aa. 

Strana 398
398 XXII. Klásler sv. Klimenla. — C. p. 190a. s dobrú volí vzdané měl, při tom při všem, což se v tomto listu píše, jměli, drželi a neporušitedlně zacho- vali, žádných překážek v tom nečiníce ani činiti nedo- poušiějíce pod uvarováním hněvu a nemilosti naší královské a budoucích našich, králuov Ceských. Však také tomu chceme, aby toto naše potvrzení jiným, kteříž by tolikéž od téhož kláštera grunty sobě propůjčené měli a drželi, bez ublížení jejich spravedlivosti bylo. Tomu na svědomí pečeť naši královský menší k listu lomulo přivěsití jsme rozkázali. Dán na hradě našem Pražském v oulerej po Smrtediné neděli 1. — 1557 a krâälovstvi naSich Rímského 27 a jiných 81. Ferdinand. Wolf z Vresovic. Hanuš z Reušperku, Kašpur z Branova. 13. 1658, 18. září. Rukop. č. 990 f. 144. Jakoż jest Pavel Zipanskÿ z Drazice primas obeslav ku prívu Stanislava Soleckého vinil ho z toho, že jest mu průjezd od gruntu jeho, kterýž má sobě od kláštera sv. Klimenta i s tím průjezdem vysazený, zastavil, čehož jest on Sta- nislav jemu učinití neměl, žádaje, aby ten takový průjezd mohl svobodný míti, a čímž jest zastavil, to aby odstavil. Proti tomu od Stanislava Soleckého koláře promlu- veno, že on jest to učinil a postavil sobě sloup, ale v svém, jakž jest toho jistí míra a sobě od J. Mu C. i od převora klištera sv. Klimenta dáno má. Zase Pavel Zipansky z Drażice mluviti dal: Ponćvadź Stanislav ncodpírá, ale k tomu se přiznává, že jest v tom průjezdu jeho sloup postavil, žádá, aby mu od práva roz- kázáno bylo, aby jej odstavil a tak ten průjezd podle vejsady J. Mti Cé a kláštera toho byl svobodný. Kdeż pan purkmistr a páni, poněvadž se tu dání J. Mti Cé. obojí straně daného dotyce, z prostředku svého osoby jsou k spatření toho vyslali a toho relací učinili. A dále strany v průvodích svých jsou slyšány. Předkem Pavel Zipansky dal c(sti J. Mti Cé. vejsadu na düm Stani- slavüv promluviv, že dědičně jemu se dává, a lak již duchovní grunt ten býti nemůže a druhé, že se potvrzuje na ten zpüsob, aby bez ujmy léch, kdoz by sobé meli co od toho kláštera sv. Klimenta gruntüv propüjceno, bylo, lieti, że on prve má vejsadu o 28 let, nežli jest Stanislavovo koupení, a poslednější nemá prvnějšímu ško- diti, ukázav vajše vejsadu kněze Gabriele, převora někdy téhož kláštera, a jiných bratří i polvrzení od bratra Vá- clava provinciála na dřevnicíi svý, kdež v obojí toho do- slaveno, Ze má míli vrala a svobodný průjezd na krchov, kterych kovárka uZívala, k domu svému bez vEeliké pre- kázky, ano sc i lo ku paméti ptivozuje, Ze vice doinüv od toho kláštera jest vysazeno, jako i dům Alšovský, kterýž do kněh zde pii lomto právě se zapisuje, a drží- telé tímto právem se řídí, i jak by on Stanislav měl býti svobodnější, neuznává sc, než vidí se, že jest proti spra- vedlnosti jebo neměl udělati a zastavití tím sloupem toho průjezdu svobodného. K lomu od Stanislava mluveno, že v tom trhu a jeho vejsadě žádné vejminky není o tom průjezdu, a také jest Janovi Sylvestrovi a jeho dědicům, a ne jemu Pavlovi Zi- panskému propůjčeno ani, dokud by se propůjčovalo, není tam doslaveno, jeżto každý má vůlí, dokud chce vysadili, ale když vidí co lepšího k svému dobrému, může to zinéniti, jakoZ pak i tuto se jest stalo. A ten provinciál na něho Pavla nic tím potvrzením nevztahuje a tak jemu postačili nemůže, jako i la Skarla ukazaná, kteráž jest čtena, že by majestát J. Mti Kr. Stanislavovi daný byl, však nic zpečetěného když není, laké platné býli nemá, neb on Stanislav má majestát J. Mu Kr. zpečetěný a jemu ho nic není potřeba klásti, a chtěl-li jest ho Pavel užiti, měl jest ho z něho obeslati. XXII Kldśler sv. Klimenla. — ©. p. 190a. Opět Pavel Zipansky z DraZice primas mluviti po- ruGil, że se vzlahuje ta vejsada neloliko na Jana Sylvestra, ale na dědice i budící a potomky a dědic nebožtíka syn jest před rukama a on Pavel potomek i jiní. K tomu také i nynější převor od něho plat z toho místa podle vejsady béře, a tak to není od něho odcizeno; že jest pak jeho Stanislava neobsílal pro polozent mujestAlu, ne- vidělo se jemu toho za polřebu býti, nebo jest on toliko své spravedlnosti ukázal, i pončvadž jest právo, by i toho nic vysazeno nebylo, že nemá žádný jinému na ublížení stavóti, a on Stanislav o tom o v$cin, coż jest jemu vy: sazeno, vědě), když jest kupoval, coż by i sm pfevor nynější seznal, že mu to oznámil, i chce-li on z toho převora vivili, že jest mu toho neoznámil, nic proti němu není, než vždy žádá, aby při své spravedlnosti zůstaven byl, uebo ani bez vůle té vrchnosti, kteréž tu náleží, jemu bezpečné není od toho pustiti a n&co v tom změnili, poroučeje se k uvážení spravedlivému. Naposledy od Stanislava koláře mluveno: Tuto sc jmenuje dódie po nebożlikovi Janovi Sylvestrovi u nu místě dědice neobsílá ani nevini, neż sim on Pavel od sebe, coż za porad práva není, nebo on žádný potomek ani dědic není a lak cizí vče na sebe béře. A J. M. Kr. aneb císařská moc ráčí míti bez povolení provinciála i převora vysaditi, komuž by se vidělo, protož věří, že při své vejsadě a spravedinosti zůstaven bude. S tím se strany k spravedlivému uvážení a opatření poručily. Tu pan purkmistr a rada slyšíce obvinční, odpor a stran mluvení, i zprávu od osob z prostředku pánův rad- ních k spatření toho hospodářství vyslaných a v J. Mui C. potvrzení trhu domu Stanislava koláře, též z vejsady převorův a konfirmací i v to všecko, což od stran ukn- zováno, nahlídše a toho všeho pilně a bedlivě pováživše takto o tom nalézají a s svým ortclem mezi stranami vypo- vídají: Poněvadž jest se to z průvodův od jedné i druhé strany ukúzaných našlo a vyhledalo, že nebožtík Jan Syl- vestr s dědicí a budúcími svými vejsadu na průjezd svo- bodný z své dřevnice skrze to místo, kteréž jest Stanislav Solecký kolář od kláštera sv. Klimenta sobě trhem koupil, o patnácte lel prve měl, nežli on Stanislav, co toho sobě lak na též místo vyjednal, a stav&je v témž místě Stanislav průjezd svobodný na ublížení předešlé Jana Sylvestra u potomküv jeho vejsady zaslavil tak, že svobodně do dřev- nice své on Pavel Zipunsky jako2to budücí a potomck Jana Sylvestra skrze to místo jezditi nemůže, i z té pří- činy jest povinen on Stanislav to podle práva ve dvou nedělích pořád sběhlých tak opatfiti, aby on Pavel pri té vejsad& a svobodném průjezdu do dfevnice své v tasfch budúcích, jakž i předešle, byl zachován. Act. pridic Exaltacionis s. crucis 1558. *) 14. 1560, 2. ledna. Kopidť lislú král. v archivu míslodrž. č. 62 f. 190. (Arcikníželi Ferdinandovi.) Nej- jasnější kníže, synu náš nejmilejší. Jakého jest nám mcmo- riálu rektor Jezuitů zdejších strany collegium Pražského u sv. Klimenta podal, kteří a jací by osoby do něho přijímání býti jmělí, aby se tu mlídež k obecnímu do- brému cvičiti a učiti mohla, tomu Tvá Láska z příležícího 2) Dne 7. září 15656 dopustili mu úředníci šestipanští »slavení( slavéti pfi jeho domé proti špitálu na témž gruntu, jakž od starodávna bylo, tak vůkol zdí sobě ohra- diti a aby sobě v té zdí vrata k pohodlí a k uzavření domu svého udélal«. (Rukop. &. 2164 f. 167.) — Kolleji Klimentské daroval Stanislav svůj dům r. 1580. (Schaller, Beschreibung Ill. str. 41.) 

Strana 399
XXII. Klášter sv. Klimenta. — C. p. 190a. vejpisu vyrozumí. 1 povażiv8i my toho, že takové duo- chody na cizí národ, kteříž by poddaní naši nebyli, usta- noveny a od nás nadány nejsou, nýbrž na vlastní poddané, aby ti při tom collegiu se učiti a k obecnimu dobrému hoditi mohli, protož Tvé Lásce milostivě a olcovsky po- roučeti ráčíme, aby to na místě našem při rektoru v témž collegium —- nařídil, aby žádný jiný z cizích národů neb zemí, nežli toliko sami poddaní naši bez jistého povolení našeho tam přijímání: nebyli. Na tom Tvá Láska vuoli naši otcovskú naplni a my jsme Tve Lisce Liski olcovskiń vidycky náchylni. Dán v Vídni v outery po Novém let& etc. LX. 15. 1562. — II. str. 347. 16. 1569, 15. března. Veleslavínův Kalendář str. /5J. Datum fundací kolleje Jezuitské v St. M., v niż cis. l‘erdinand dâvA tÿm? Jezuitüm klášter sv. Klimenta a k tomu důchodů 2150 k. gr. m. každého roku, totižto z kláštera Ojvinského u Zitavy 1400 tolarů, z kláštera Dobroluckého 450 zl. a z komory Ceské 300 !olarüv. Té fundací po- tvrdil cís. Maximilián I. 1567 měsíce máje dne 18. . M. 1562, 15. března. Orig. listina archivu místodrž. Ceského. Ferdinandus — recognoscimus pro nobis, hacre- dibus et successcribus noslris, regibus Boliemiae — quod cum a multo iam temporc aftlictissimi nostri regni Bolicmiae statum, fnaximc quoad religionem — nostram. catholicam usque quaque fere retroactis annis expulsam ct prof(ligatam, diligentius perpendisseinus cumque ciusmodi esse reperissc- mus, ut nisi brevi de opportuno aliquo remedio illi dis- pensissemus, actum profecto de miseris ipsis reliquiis prac- libatac nostrae religionis calholicae praesertim invales- centibus tot tantisque. de. die in diem novis haercsibus intra. brevissimum. tempus cuique vel mediocri iudicio praedito videri poterit. Sane ca cura ac cogitacione nihil prius vel antiquius habuinius, quam ut huic nialo. aliquod eflicacissimum antidotum inveniremus. Quandoquidem ita- que dc ulmae sociclatis Jesu insigui pielate aliisque in- numerabilibus virtulum meritis nec non sedula ct incom- parabili eorum in instituenda iuvenlule lam moribus christianis quam in bonis omnis gencris litteris diligentia in habendisque concionibus ad populum ipsum assidui- latc, multorum fidedignorum relatione atque experimentis «xemplisque caesarci collegii socictatis eiusdem, | quod mullis ante annuis Viennae easdem ob causas iustituimus, cdocli essemus, facile induximus in animum, ul eos in hanc tam copiosam atque luxuriantem messem, scriplis de eo tum ad summum pontificem Romanum felicis recorda- tionis Julium tertium, tum ad gencralem praepositum cius- demque societatis primum instilorem magistrum. lgnatium de Loyola bonae memoriae quam gratiosissimis litteris cvocaremus. Ac quidem cum pro corum jn republica christiana ardore ciusmodi nostris postulatis minime cunc- lanter annuissent, hancque nostram regiam civitatem Pra- gensem nulla habita racione tam longinqui itineris, nec non eorum discriminum, quac tum cos bellis ubiquc pussim flagrantibus maucbant, quam studiosissime appullis- sent, nihil cerle tam proprium officii nostri esse duximus, quam ut illis confestirn de honesta annua sustentatione ac certo loco, ubi sese pro corum inslitulo cxcrecre ac gra- liam illam, quae illis divinitus concessa est, popu:is nostris nc fidclibus subditis cominunicarc valerent, imprimis pro- videremus. Quare nos pio rcligionis zelo ad conservandam ct propagandam veram fidem catholicam ratione instructionis puerorum, educutionis doclorum virorum ac praecipue cleri altae societatis Jesu moti, sequentem fundationem ct Viz Borový, Jednání konsistore XXII. Kldśler su. Klimenla. — C. p.190a. 399 ordinationem fecimus, instituimus, ordinavimus cl ereximus eamque perpetuo, continue et sine ommissione teneri ct observari mandavimus, siculi per pracsentium lenorcin ex certa scientia nostra animoque bene deliberato maturoque consilio facimus, instituimus, ordinamus et erigimus atque firmiter et inviolabiliter perpetuis temporibus teneri ct observari mandamus. Dantes eis in eum effectum inter- venienle authoritate apostolica monasterium s. Clementis in Velcre Civ. Prag. situm, nec non ad quotidianam susten- tationem plenamque collegii fundationem annuos redditus bis mille centum et quinquaginta sexagenarum, singulis ad rationem triginta gr. alb., grossis vero quaterdenis obulis vcl septenis albis numis computatis, videlicet: Ex bouis Oibinensis monasterii mille et quadringentos taleros, cx monasterio Doberlug Lusitiano quadringentos quinqua- ginta florenos ct ex re;ia nostra camera Dohemiae trc- cenlos laleros singulis annis ita assignantes, ut nimirum horum redituum mediam parlem ad festum s. Georgii, alteram vero ad festum s. Galli millesimi quingentesimi sexagesimi secundi anni ac sic deinceps iisdcin duobus terminis certo ac perpetuo accipiant, non obstante qua. cumque mutatione, quae circa praedicta bona vel redditus quibuscumque temporibus vel causis accidere posset. Ita ut nostri nostrorumque successorum officiarii vel subditi aut alii quicunque, qui iam occupant vel quocumque tem- porc et modo bona ct loca dicta occupaverint, si eam pecuniae summam non cis absque collegii ipsius damno et molestia hic Pragae bona ct currente moncla communi pretio numeraverint, sciant se practer nostram nostrorum. que successorum indignationem, quam iucurrcut, pracdicta bona amissuros vel officiis suis privandos ac aliis insuper penis pro nostro successorumque nostrorum arbitrio irro- gandis subiiciendos esse. Ulque dicta societas benignitatrem nostram impe- rialem. eo abundantius sentiat ct experiatur, redemimus illis quoque ab Elisabetha uzdarka, quadam vidua, domum dicto eorum collegio contiguam expressa cum voluntate atque consensu fratrum Dominicanorum. C-ncessimus item eadem benignilate illis facultatem redimendi iusto alque honesto prctio omnia quoque ea bona quomodolibet vo- cata, quae olim fucrant eiusdem monasterii s. Clementis, quod in usum atque possessionem perpetuam — sumnio etiam pontifice, ut diclum est, viva voce consentiente reliqueruut. caesareo. nostro ciusdem societatis collegio. R«linquentes ipsi socictati Jesu pro nobis ct successoribus noslris universis omnimodam atque plenariam. poteslatem libere atque absque omni impedimento dicti corum collegii perpetuam administrationem. tum in temporalibus bonis, quam in spiritualibus rebus littcrariisque exercitiis, ut mc- lius jn domino noverint regno huic nostro expcdire. Insuper et illud statuentes, ut collegium hoc nostrum in controversiis aut ctiam rcliquis omnibus actionibus et pro- priis exercilamentis possit ac dcbeat gaudere libertate sua christiana secundum canones ecclesiae ct socieialis coruni privilegia tam a summis pontificibus, quam a nobis hactc- nus concessa vcl ctiam in posterum cis concedenda, ul eo facilius ac cominodins sancto corum instituto, ab quo uc litum quidem. unguem discedere debebunt, inliacrere possint. Confirmantes ctiam eis omni meliori. via, modo ac forma, quo possumus aut de iure debemus, omnes ct singulas concessiones, privilegia, indulta ac immunitates. circa adininistrationcim. sacramentorum, concionem ac insti- łucionem iuventutis quomodolibet obtentas, illas pariter spcciali gratia illis concessas, ut omnes ct singuli studiosi | €t scholares, qui apud cos in pracíalo nostro cacsarco 

Strana 400
400 XXH. Klaster sv. Klimenla. — GC. p. 190a. collegio lectiones audierint et digni habilesque reperti fucrint, ad quosvis gradus ab eis promoveri gratis ac pro more socielalis possint ac debeant iique tandem perinde in pretio et honore habeantur et teneantur, ac si in quavis universitate Germaniae, Italiae, Hispaniae seu Galliae promoli fuissent. Denique et id nominatim san- tientes, ut dictum collegium omnesque in eo habitantes una cum rebus mobilibus annuisque censibus omnibus liberi ac ab omni exactione terrena immunes sint, quando- quidem ct ipsi Christo bene propitio ratione sui instituti pro hoc nostro Bohemiae regno non minus alacriter quam fructuose laborant, quo commodius ac securius domino servire officiumque suum peragere queant. Non obstantibus in praedictis omnibus aliquibus legibus, constitutionibus, ordinibus, pragmmaticis decrelis, statutis vel consvctudinibus et aliis quibuscumque in contrarium | facientibus, quibus omnibus et singulis, in quantum praesenti nostrae funda- tioni constitutionique obstant seu obstare jn futurum possent, ex plenitudine nostrae polestatis derogamus ac derogalum esse volumus, per praesentes supplentes omnes et quoscumque defectus tam iuis quam facli, si qui in praemissis omnibus el singulis intervenissent scu dici vcl allegari possent quovis modo de consvetudine vel de iurc. Et propter ea requirimus serenissimos et charissimos filios, haeredes ct successores noslros, reges Dohemiae, eisque graliose el palerne commiltentes, ut hanc praesen- tem fundationem nostram fideliter cl diligenter ianute- neant et observent atque adeo curent, ut ipsa fundatio suum efícctum ct executionem semper habeat ct conse- quatur. Nulli ergo omnino hominum, collegiorum, commu- nitatum et locorum liccat hanc nostrae fundationis, erec- tionis, privilegiorum concessionem decreti, voluntatis et exemptionis paginam violare scu infringere aut ei quovis ausu (emcrario contraire in iudicio vel extra. In quorum fidem ct testimonium tria ciusdem generis diplomata fieri el expediri fecimus, unum nos ipsi serva- vimus, secundum collegio caesareo socielalis Jesu, tertiam vero ad manus consiliariorum nostrorum camcrae regni nostri Bohemiae dedimus ct consignavimus sigilli nostri appensioue ct manus nostrae propriae subscriptione com- inunita. Pracsenlibus iliustribus, specltabilibus, generosis, magoificis, nobilibus, strenuis fidelibus nostris dilectis Wilhelino, domino ct gubernatore domus a Rosis in Crumao, supremo camerario regni, Joanne iuniore domino a Lobkowitz in Teinitz, Dachaw ct Bilin, supremo bur- gravio rcgni, Joanne seniore domino a Lobkowitz in Sbyrow, Tocznik et Hasenburg, supremo magistro curiae, Adamo domino de Sswamberg in Fraumbcrg et Olecz, supremo iudice curiae, Joanne Borzita domino a Marlinitz iu Smeczna, burggravio in Carlstein, Ladislao domino a Tobkowitz in Chlumecz et Jieslebnicz, camcrario nostro cL curiac nostrac Bohemiae maressalco et pracside appcla- üonum, Zbinko Berka domino de Duba in Melnik ct Reiclistat, camerario nostro el supremo camerae magislro regni Bohemiae, Wolffrango dc Wrzessowicz in nova arce Teplicz et Graupen, protonotario ct praeside camc- rae regni Boheiniae, Wilhelmo Muchek de Bukowa, burg- gravio in Car:slein, Udalrico de Duban in Libieschicz et Biesscowicz, camcrario serenissimae reginae Bohemiae, et Nicolao a Zdar in Ws:echlap, capitaneo arcis nostrae Pragensis, supremis officiariis, asscssoribus, iudicibus ter- restris et noslris et praedicti regni consiliariis, testibus ad praemissa convocntis et adlibitis. Datum in arce nostra rcgia Pragae decimo quinto die mensis Martii anno a. Chr. n. m. quingentesimo sexa- gesimo secundo, regnorum nostrorum Romani trigesimo XXII. Kldśler sv. Klimenla. — C. p. 190a. secundo, aliorum vero omnium trigesimo sexto. Ferdinan- dus. Joachim de Nova Domo s. r. Bohemiae cancellarius, S. Heldt, vicecancellarius. 18. 1564, 12. srpna. Borový, Jednání konsistoře lI. sir. 388. Probošt kapitoly Pražské oznamuje král. komoře, že žádaných peněz ku stavbě kláštera sv. Kli- menta za sebou nemá, ale že sám svými penězi Jesuitům vypomohl; cituje několik listů od Petra Canisia jemu ode- slaných. 19. 1567, 18. května. Desky zem. Maximilianus secundus, divina favente clementia electus Romanorum imperator semper augustus ac Germaniae, llungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae, Sclavoniae etc. rex, arcli- dux Austr'ae, marchio Moraviae, Lucemburgensis ct Sile- sic dux marchioque Lusatiac etc. nolum facimus lenore praesentium. universis et singulis, ad quos praesentes litte- rae nostrae pervenerint: Quum imperatores, reges ct principes inter alias sublimes sollicitudines non modo gloriae nominis sui splendori consulere salutique subdi- lorum maturo consilio et armis prospicere, verum ctiam ad acternae vilae palriam ac domicilium menlem quando- que dirigere, statum spirilualem, dei basilicas, monasteria ac collegia, eorum gubernatores, cullores, praecipuc autem quos praeter pietatem multaque virtutum merita in scdula iuventutis tam morum cliristianorum, quam omnis generis litterarum. diligenti institutione habendaruinque ad populum concionum assiduitate, zelo et fide insudare, multorum fidedignorum relatione atque experimentis edocli sumus, cum fundationibus, privilegiis, libertatibus ac inmunitatibus ipsorum in dci optimi maximi honorem et communem rcipublicae chrisianae utilitatem pro olficio pii christiani- que principis clementer defendere, manu tenere descrvien- tiumque in cisdem ecclesiis et in collegiis imperitam pu- bem docentium, commodum, utilitatem, profectum be- nigne conservare deceat maiestatique nostrae imperial clerus almac societatis Jesu in monastcrio ac collegio ad divum Clementem in Veteri Civ. nostra rcgia Pragensi degens suo suorumque alumnorum ct operam liberalibus studiis dantium, fidelium nostrorum devotorum grate ct sincere. dilectorum nomine humiliter supplicassct, ut de authoritate imperiali ct tanquam rex Bohemiae cx innala nobis clementia fundationem collegii ipsorum olim a divo imperatore Ferdinando primo. felicis ct clarae memoriae domino ct parente nostro charissimo, ercclam cl funda. tam nec non omnia et singula ipsorum privilegia, iura, indulla, libertates, gralias, census el possessiones, data, concessa et attributa, dalas, concessas el attribulas appro- barc, ratificare, innovare ct confirinare. dignaremur. Nos itaque iustis ct rationi consonis precibus permoti insistentes piis laudabilibusque praedicti domini ct parentis nostri vestigiis, non per erorem aut improvide, scd animo dcliberato, sano procerum, baronum ct aliorum fidelium nostrorum ad jd accedente consilio de cerla nostra scienlin aulhoritate imperiali et tamquam. rex. Boliemiac monasterium et fundationem collegii supradicti ad divuin Clementem in Vcteri Civitate nostra regia Pragensi situm atque omnia et singula ipsorum privilegia et iura, indulla, libertates, gratias, census cet possessiones jpsis clero almae socielatis Jesu eorumque alumnis a supra nominato domino el parente nostro sanclae rccordalionis data, concessa el attributa, datas, conccssas cl allribulas in omnibus eorum punctis, clausulis, sententiis ct tenoribus, ac si praesenlibus de verbo ad verbum inserta inscertacve forent, approbavimus, ratificavimus, innovavimus, de novo concessimus cL con(irmavimus ac approbamus, ratificamus, innovamus, de novo concedimus alque tenore praesentium 

Strana 401
XXII. Kldśler sv. Klimenla. — C. p- 190a. clementer confirmamus decernimusque imperiali et regio Bohemiae nostro edicto firmissime ac constituimus omnia et singula in eisdem contenta, plenum ct inviolabile ro- bur futuris temporibus obtinere. Volentes, ut saepedictus clerus almae societatis fesu ct eorum alumni memoratis juribus uti et gaudere libere possint et vuleant impedi- menlis quibuscumque non obstantibus. Nulli ergo hominum liceat hanc nostrae concessionis, approbationis, ratificalionis, innovalionis ct confirmationis paginam sub jndignatione noslra gravissima violare vel infringere aut ci quovis ausu lemeiario contraire. In quo- rum omnium fidem has litteras sigilli nostri appensionc iussimus communiri. Datae in civilale nostra Viennae Austriae decima oclava dic mensis Maii anno d. m. quingenlesimo s.xa- gesimo seplinmo regnorum nostrorum Romani quinto, lfun- gariae quarto, Bohemiae vero decimo nono. Maximilianus. Wra. a Pernestan, s. regni Doheminc cancellarius. Ad mandatum s. caes. maiestalis proprium Nicolaus Waller. 20. 1578, 29. července. Missivy v archivu arcib. (De arca templi, quod modo Salvatori constructum cst) Nos Antonius, dei et apostolicae sedis gratia archiepiscopus Pragensis, legalus natus etc. ad perpetuam rci memoriam. Notum facimus tenore praesentium universis el singulis, ad quos praesentes lillerae pervenerint, quod anno d. im. quingentesimo septuagesimo tertio dic decima sexta mensis Maii coram nobis matutino tempore comparuerunt rcve- rendi patres sociclatis lhesu ex una el reverendus pater Isidorus Croa!a, prior s. Agnelis in Antiqua Civ. Pr., ex altcra, partibus, inter quos rationc cuiusdam fundi in col- legio corundem patrum ad s. Clementem situato, ut omnes de co posterum litigandi occasiones tollerentur, amicabilis transactio et compositio facla est, cuius tenor de verbo ad verbum sequitur et est talis: In praesentia reverendissimi d. arcliiepiscopi Pragensis elc. el d. praepositi metropolitanae ecclesiae ibidem ami- Cabilis compositio facta est inler rev. patrem priorem s. Agnetis in Antiqua Civ. Pr. et rev. patres collegii socie- fatis Jhesu super fundo quodam in collegio corundem patrum ad s. Clementem situato, quem precario possedit annis oclo decim nobilis et discretus vir d. Paulus Zipansky, senator et iudex caesareus in Anliqua Civ. Prag., ita nimi- rum, ul praedicti paires societatis Ihesu fundum illum iuter septa sui collegii situm liberum absque ullo censu possideant eoque pro commodo suo quiele uti ut aliis collegii locis fruantur non obstantibus iuribus quibuscun- que, quae in illo quavis occasione ct titulo priori mo- nasterio ad s. Agnetem competere videbantur aut pu- tabantur. Acta sunt haec in archiepiscopali residentia decima sexta die mensis Maii a. d. m. quingentesimo sepluage- simo tertio. Nos itaque, ut pracmissum csl, in huiusmodi amica- bilis inter ipsos transactionis et compositionis robur et testimonium evidentius bas litteras manu nostra subscrip- simus et sigilli nostri appressione muniri iussimus. Dalae Pragae ex aedibus archiepiscopalis nostrae residentiae die vigesima nono Julii a. d m. quingentesimo septuagesimo tertio. Antonius. Ego Isidorus Croata prior, qui supra, manu mea propria. Paulus Aem. Malatesta. 21. 1577, 26. října. Koplář lislů král. v archivu míslodrž. č. 96 f. 310. Wassmassen N. Rector vnd Collegiaten des Ordens Societatis Jesu zu Prag umb Ver- ordnung der Notturft Ziegel und Kalchs zu irem bevor- stehenden Gepew, so wir inen bewilligt haben sollen, underthenigist bitten thuen, das habt ir zu vernemben XXII. Kldśler sv. Klimenta. — C. p. 190a. 401 — so bevelhen wir — ir wollet disfals die Gebuer und Notturft verordnen —. 22. 1578, 8. března. Kopidř v archivu místodrž. č. 98 f. 39. Was wir euch auf N. Rectors und Colle- giaten des Ordens societatis Jesu zu Prag underthenigstes Anhullen von wegen Verordnung Ziegel und Khalk zu irem vorhabendem Paw noch vom 26. Oct. verflos- sencs 77ten Jars gnedigst auferlegt, das habt ir — zu vernchmen —. [Opakuje se rozkaz.] 28. 1581, 1. dubna. Desky zemské větší č. 16 f. C. 25. Rudolphus secundus, divina favente clementia electus Roma- norum imperator semper auguslus ac Germaniae, Hungariae, Bohemiae, Dalmatiae, Croatiae, Sclavoniae etc. rex, archi- dux Austriae, dux Burgundiae, Brabantiae, Stiriae, Charin- thiae, Carniolae, marchio Moraviae etc. Luccmburgiac, superioris et inferioris Silesiae, Wirlembergae ct Teckac dux, princeps Sveviae, comes Habsburgi, Tirolis, Ferrelis, Kyburgi et Goritiae, landtgravius Alsatiae, marchio s. Romani impcrii Burgoviae ac superioris et inferioris Lu- satiac, dominus marchiae Sclavonine, Portus Naonis el Salinarum elc., nolum facimus tenore praesentium universis et singulis, quod intelligentes, quanti referat non solum subditorum saluti consulere, sed eliam agni interesse corum a piis principibus, praedecessoribus noslris, in causa pia ac reipublicae christianac salutari privilegia data ac concessa quandoque approbare, neque approbare solum, quin etiam, si qua obscuriora se se ollerenl, declarare ac enucleare, imo interdum sic patefacta ac manifestata ex- stendere ac ampliare. Cum nobis a clero almae societatis Jesu, qui in colle- gio divi Clementis in Veteri Civ. Prag., quod a Foidi- nando imperatore, avo nostro, fundatum ac a divac me- moriac Maximiliano secundo imperalore, parente nostro, confirmatum fuit, degunt, suo suorumque alumnorum ncc non eorum, qui apud ipsos in diclo collegio student vcl in posterum studuerint, fidelium ac dcvotorum nostrorum nomine humiliter supplicatum sit, ut de authoritate nostra imperiali et tamquam rex Bohemiae ex innala nobis cle. mentia fundationem collegii ipsorum olim ab iam memo- ralis dominis avo geniloreque nostris charissimis ercctam, fundatam et confirmatam nec non omnia et singula ipso- rum et eoram, qui in dicto collegio studucrint privilegia, iura, indulla. nos quoque ratificare, innovare, declarare, ampliare el confirmare dignaremur. Nos itaque iustis et rationi consonis predicti cleri almac sociełalis Jesu precibus permoti, insistentes piis prae(ato- rum dominorum domini avi et domini Maximiliani, pa- rentis nostri, vesligiis, non per errorem aut improvidc, sed animo deliberato, sano baronum ac consiliariorum, fidelium nostrorum ad id acceden!e consilio, de certa nostra scientia autoritate imperiali et tamquam rex Bo- hemiae fundationem ac donationem monasterii s. Cle- mentis in Velcri Civ. Pr. dicto collegio factam cum do- natione et annua provisione seu censu perpetuo ex bonis Oybinensis monasterii mille quadringentorum tallerorum ab iis, qui dicta bona iam occupant vel quocumque tem- pore et modo occupaverint, ut in bulla fundationis expri- mitur, non obslante quacunque mutatione, quae circa praedicta bona quibuscunque temporibus accidere possct, numerandorum cidem collegio hic Pragae absque ipsius damno et molestia in bona currenti in hoc regno moncta. una cum aliis censibus in bulla fundationis expressis appro- bavimus, ratificavimus, innovavimus el de novo concessi- mus ac approbamus, ratificamus, innovamus, de novo con- cedimus atque tenore praesentium clementer confirmamus. Declarantes, quod licet census trecentorum annuorum 61 

Strana 402
402 XXII. Kldśler sv. Klimenla. — C. p. 100a. tallerorum, qui fuerat illis ex camera nostra Boemiae in cadem fundatione assignatus (ipsis ita petentibus et nobis clementer annuentibus), per praedium Kopanina, quod illis pro dicto censu perpetuo donavimus, sit a nobis redem- plus, nos nolle, ut haec supradicta trecentorum tallerorum cominulatio quicquam ullo modo, praeiudicet diclae bullae aliisque eius censibus ac privilegiis, sicut pec interstitium illud pensionis annuae ex monasterio Dobrolukczensi Lu- satiano quadringentorum et quinquaginta florenorum, quod ad vitam Augusti, moderni ducis Saxoniae, s. Romani impcrii marschalci, durat. Et cum inter reliquos census ille, qui ex bonis Oybinensis monasterii (qui est mille quadringentorum tallerorum) ab iis, qui dicta bona occu- pant seu in posterum occupaverint, solvendus sil praeci- puus ac in ipsa bulla fundationis dictorum bonorum amissionis poenam annexam in eos, qui temporibus prac- fixis eum solvere neglexissent, habeat. Interveneritque interca a prima fundacione usquc ad praesens mutalio circa pracdicta bona talis, quod ea senalui civitatique Zittaviensi Superioris I.usatiae vendita sint, in qua venditione inviclissimus imperator Maximilianus, charissimus parens noster divae memoriae, ipsis senatui ac civilali Zillaviensi ex totali pretio viginti tria millia rcliquit ipsique Ziltaviensis reversales agnitionis literas suprascripto collegio de ea summa sibi relicla ac sua obligatione ad continuandam dictam annui census pen- sionem in vigore bullae contentam cum expressis poenis, si officio suo deessent, incurrendis dederint. Visum est nobis de congruo, ut et huius rei declarationein | factique praesenlibus interpretationem inseramus. Declaramus ita. que atque decernimus praesentium tenore, authoritate nostra imperiali ac regia tamquam rex Bohemiae mutatio- nem factam circa praedicla bona ob venditionem et emptionem, quae conligerunt inter divae memoriae d. pa- rentem nostrum ac cives Zillavienses, in nullo bullae aureae vel etiam confirmationi charissimi parentis nostri Maximiliani derogare aut censui memorato mille quadrin- gentorum in illa contento debere nocumento esse, sed illum censum ex iis bonis Oybinensibus perpetuis tempo- ribus debere immobilem, immutabilem, irredimibilem semperque indc et non aliunde solvendum permanere neque ullam habendo rationem illorum viginti trium millium tallerorum penes Zittavienses relictorum, de qui- bus inter nos et illos aliter transactum est, ac propterea cum saepe memoratus census in ipsis bonis dicti Oybi- nensis monasterii in perpetuum vigore bullae aureae supra- Scriplo societatis Jesu collegio datae perdurct, ob idque poenae loco amissio diclorum bonorum eorum possesori- bus sit (si suo in solvendo pracfixis terminis officio deesent) determinata, prout et ipsi Ziltavienses eidem poenae se in suis reversalibus tanquam in praesenti di- ctorum possessores subiecerunt. Ideo tenore praesentium statuimus ac declaramus, si ea bona possessores bonorum illorum ob neglectam pensionem amitlere contingeret, quod tum clerus saepedicti collegii ius habeat ante omnes alios talia bona occupandi ac ab illis tanquam iure obtento deposcendi nosterque praeses marchionatus Superioris Lusatiae, qui pro tempore fuerit, teneatur ad cleri dicti collegii almae sociclalis instantiam per iudicem curiae et alios ipsi substitutos officiales secundum privilegia et sta- tuta praenominali marchionatus Superioris Lusatiae intra breve spaüum temporis nimirum sex hebdomadarum a tempore vel die jnsinuatae querelae incipiendo clerum praefatum in omnia bona illa ad dictum Oybinense mo- nasterium spectantia, quocunque tandem ea nomine cen- seantur, introducere eorumque illis plenam potestatem ac XXII. Kldsler sv. Klimcnla. — C. p. 190a possessionem authoritate nostra tamquam marchionis I.u- saliae pleno iure, non secus, alque si in foro iudiciario consumalo processu iuris servato obtenta fuissent, tradere ac consignare; siculi quoque praesidi mcmorali marchio- natus Superioris Lusatiae pro nunc cxistenti specialiter injiunximus et commisimus, ul non tantum ipse, sed ct futuri praesides clerum almae socictatis dicti collegii super hiis omnibus defendant, protegant et tucantur. sub pocua incursionis nostrac nostrorumque posterorum indignationis, ac si hinc officio deessent, sui officii amissionis. Quac ila obtenta ipse clerus memorati collegii s. Clementis tam diu teneat fructusque capiat, quoad pensionis neyleclac summa una cun impensis faclis hic Pragae iu ipso collc- gio numerata et expleta fuerit. Declaramus quoque in posterum, quod cum externi studiosi, qui jin pracfuto collegio apud ipsos patres almae sociclatis sluduerint, hac praerogativa sint a divae memoriae Ferdinando ct Maxi miliano imperatoribus donati, ut ab ipsis palribus in illo promoti eo prctia ac perinde in honore habeautur, ac si in quavis universilale ltaliae, Hispaniae, Galliae scu Ger- maniae promoli fuissent. Nos velle in posterum (omnia corum iura, statuta, privilegia, libertates approbando ac confirmando, sicuti nunc approbamus, ratificamus, amplia: mus, confirmamus ac de novo concedimus), ut diclus cle- rus almac socielalis in memorato collegio degens (quando- quidem omnimoda libertas atque potestas vigore bullac tam in temporalibus quam in spiritualibus litlcrariisque exercitiis illis concessa ac data cst) non lantum cos, qui apud ilios sluduerint, sed etiam aliunde advenlantes cx aliis universitatibus, si id cxpeterent (praemisso prius rigoroso examine, dummodo id gratis absque ulla mer- cede fiat illique idonei reperiantur), ad quosvis gradus in artibus liberalibus philosophiae ac thcologiae promovere possint ac valeant, utque memoralum collegium pcr omnia cum suis studiosis aliarum universitatum atque acadeniiarum iuribus, privilegiis, statutis, libertatibus, pracrogativis gau- dere constet tam re quam nominc. Omnia igitur haec cl singula alia ipsis clero almae socielalis, eorum studiosis ac alumnis privilegia, iura, in- dulta, libertates ct praerogalivas eisdam per divae mc- moriae Ferdinandum imperatorem, quai et Maximilianum, parentem, charissimos praedccessores nostros, concessa cl confirmata et per nos concessa, ampliuta, declarata ac approbata, nos tenore praesentium concedimus, innovamnus, ratificamus, confirmamus et approbamus. Decernentes nostro nostrorumque postcrorum, fututorum regum Boe- miae, nomine, ut liaec omnia el singula inviolabile per- petuumque robur omnibus futuris temporibus habeant. Statuentes, ut hoc nostrae confirmationis, approbatiouis, declarationis, ampliationis, de novo concessionis ac ralifi- calionis diploma omnium, quae post hac requiri possen!, confirmationum, ampliationum, declarationum, approbatio- num ac ralificationum non tanlum vices sed cl deffectus omnes ad plenum suplcat ac perpeluae memoriae ergo una cum litteris reversalibus ab ipsis Zittaviensibus datis tabulis regni nostri Bohemiae illatum inscribatur. Nulli ergo hominum liceat hanc nostrae concessionis, approbationis, ratificationis, innovalionis et confirmationis paginam sub indignatione nostra gravissima violare vcl infiingcre aut ei quovis ausu temerario contraire. lu quo- rum omnium fidem has litteras sigilli nostri. appensione iussimus communiri. Datac in arce nostra regia Pragac die prima mensis Aprilis a. d. m. quingentesimo octua- gesimo primo regnorum nostrorum Romani sexto, Hun- garici nono et Boemici ibidem sexto. Rudolphus. 

Strana 403
XX11. Klášter sv. Klimenta. — Č. p. 190a. 24. 1583, 3. července. Tamléž. Gregorius episco- pus, servus servorum dei, ad perpeluam rei memoriam. Ad apostolicae dignitatis apicem, meritis licet imparibus, divina dispositione vocali gratos domino et christianae rei publicac utiles fruclus, qui ex iuvenlutis eruditione et in bonorum morum semitas direclione provenire noscun- tur, intra cordis nostri arcana revolventes ad ea per quae personarum ecclesiasticarum quarumlibet, praeserüm reli- giosarum studiis huiusmodi vacantium subventioni provi- detur, libenter intendimus ac in his apostolicae provi- dentiae partes, prout opportunum fore conspicimus, favo- rabiliter impartimur. Exhibita siquidem nobis nuper pro parte dilecti filii Claudii Aquavivac, piacpositi generalis societalis Jesu, pe- titio continebat, quod alias tunc in humanis agens bonae memoriae Ferdinandus, Romanorum imperator electus, inter alia, quae in suis dominiis societatis Jesu collegia instituenda curavit, unum in civilate Pragensi, tolius regni Boemiae prima, locum hunc habet, ut pro illus situ cum sedis apostolicae ad id consullae rescripto domus fratrum ordinis Praedicatorum cum illorum ecclesia s. Cle- menlis ct adiacentium etiam cum rnina acdificiorum in ca civitalis parte, quae Vetus nuncupatur, alío loco ipsis fratribus assignato, concederetur et ad illius dotem et per- sonarum in ipso collegio sustentationem mille et quadrin- genti talleri monetae illarum parlium super Oybinensis ac eliam quadringenti et quinquaginta floreni super Do- berluch scu Lusationi monasteriorum s. Benedicti Coeles- tinorum nuncupati, vcl alterius ordinis Pragensis seu ctiam alterius dioecesis fructibus, redditibus et proventibus, ac super proventu camcerali ciusdem regni trecenti talleri similes, duobus in annis singulis terminis percipiendi et sub cerlis pocnis officialibus addilis persolvcndi assignati fuerunt, et ut integra pararetur habitatio idem Ferdinan- dus, imperator clectus, contiguam domum ad id coemit iusque rectori ipsius collegii essc voluit, ut quae antea ipsorum fratrum bona caetcrique (?) aliis penes dictos fra- tres dimissis omnia per dictum rectorem ac collegiales dicli collegii redimi ct suo iure recuperari possent, quac quidem a similis memoriae Maximiliano ct postremo clia- rissimo in Christo filio nostro Rudolpho, ctiam Romano- rum impcratoribus electis sibi successoribus, laudata fue- runt ab codemque Rudolpho, imperatore electo trecen- torum. tallerorum loco in publici vectigalis levamen ac collegii dotem firmiorem possessio quaedom Kopanina nuncupata supposita et mancipala fuit, prout in imperia- libus litteris. et. instrumentis publicis desuper confectis plenius dicitur contineri. Cum autem, sicut. cadem pctilio subiungebat, si do- mus corundein fratrum cum ecclesia illius ct adiaccntium id illos perlinentium ad effectum praemissum | apostolica authoritate denuo concederetur ct pro illius dote persona. (umque in ipso collegio alimonia ex Oybincusis mille ct quadringenti talleri, ex Dobcrluch scu Lusaliani vero monasteriorum huiusmodi fruclibus, redditibus, proventibus, iuribus, obventionibus et emolumentis, proprietatibus, re- bus et bonis universis quadringenti ct quinquaginta flo- reni. monetae. illarum partum forsan millc ct ducentos du- calos auri de camera in simul conslilucntes dicta autho- ritate. cliam. perpeluo dismembrarentur ct scpararenlur illosque sie disiembratos cidem collegio similiter . por- petuo applicarentur ct appropriarentur, ac loco dicti in- troilus cameralis dicia possessio assignaretur, piofeclo crectioni ct subventioni praefatis opportune. provideretur. Quarc pro parte dicti Claudii praepositi asscrentis mille ct quadringcutos talleros ac quadringentos ct quin- XXII. Klášler sv. Klimenta. — Č. p. 190a. 408 quaginta florenos praefatos mille ducatorum auri de ca- mera secundum communem aestimalionem valorem annuum non excedere, nobis fuit humiliter supplicatum, quatenus dicti collegii necessitati consulere aliasque in praemissis opportune providere de benignitate apostolica dignaremur. Nos igitur, qui dudum inter alia voluimus, quod petentes beneficia ecclesiastica aliis uniri tenerentur exprimere ve- rum annuum valorem, etiam beneficiis, cni alind uniri peteretur, alioquin unio non valeret, et semper in unio- nibus commissio fieret ad partes vocatis, quorum interesset, eundem Claudium praepositum a quibusvis excommunica- lionis, suspensionis et interdicti aliisque ecclesiasticis sen- lenciis, censuris et poenis a iure vel ab homine, quavis occasionc vel causa litis, si quibus quomodolibet innodatus exislit, ad effectum praesentium dumtaxat consequendum, harum serie absolventes et absolutum fore censentes nec non litterarum et instrumentorum praedictorum aliarum- que scripturarum desuper forsan confectarum, ncc non unionum, annexionum, incorporationum, applicationum et appropriationum fructuum vel pensionum, reservationum eidem collegio alias factarum tenores ipsiusque collegii fructuum, reddituum el proventuum verum annuum valo- rem praesentibus pro expressis habentes, huiusmodi suppli- calionibus inclinati eidem collegio dictam fratrum domum cum ecclesia et adiacentibus aedificiis ad eos pertinentibus nec non possessionum huiusmodi cum simili iure redi- mendi de novo apostolica auctoritate, tenore praescntium perpeluo concedimus et pro eiusdem collegii dote illius- que personarum necessitatibus mille et quadringentos talleros cx Oybinensi, nec non quadringentos cl quinqua- ginta florenos seu tot bona stabilia ex Doberluch vel Lu- saliono, monasteriis praefatis, eisdem auctorilate el tenore ctiam perpetuo dismembramus et separamus illosque seu ila sic dismembratos et separatos, seu dismembrata et separata eidein collegio absque co, quod dilectus filius, illius rector, novam illorum omnium possessionem adire aut licentiam corum, quorum interesset, impetrare ct ob- tinere teneatur, sed illos et illa in collegii et personarum huiusmodi utilitatem convertere possit, similiter de novo auctorilale et tenore pracfalis etiam perpetuo applicamus et appropriamus. Nec non eisdem fratribus scu quibusvis aliis cuiuscumque ordinis, dignitatis et praeeminentiae existant, super praemissis aut illorum occasione actionem ullam nullo tempore competere ac praesentes litteras nullo iure vel causa de surreptionis vel obreptionis seu nullitatis vitio aut intenlionis nostrae vel quovis alio defectu notari seu impugnari nullatenus unquam posse, ac quidquid secus super his a quoquam quavis auctoritate scienter vel igno- ranler altentari contigerit, irritum et inane decernimus. Quocirca vencrabilibus fratribus nostris, archiepiscopo Pragensi et Viennensi ac Olomucensi episcopis per aposlolica scripla mandamus, quatenus ipsi vcl duo aut unus eorum per se vcl alium scu alios, sj et quando ac quoties pro parle dicli Claudii praepositi fuerint requisiti, praesentes litleras ct in eis contenta quaecumque solem- niter publicantes cisque in praemissis efficacis defensionis praesidio assistentes faciant aucloritale nostra illum ac collegium praefatum novis concessione, dismembratione, separatione, applicatione, appropriatione et decreto aliis- que praemissis pacifice frui cl gaudere, non permittentes cum seu rcctorem et collegiales pro tempore existentes coliegii huiusmodi desuper per quoscumque quomodolibet indebite molestari. Contradictores et rebelles censuris et poenis ecclesiasticis aliisque iuris remediis eadem auctori- late nostra, appellatione postposita, compescendo ac legi- limis super hiis habendis scrvatis processibus, illos sen- 61* 

Strana 404
404 XXII. Kldśler sv. Klimenta. — Ć. p. 190a. tentias, censuras et poenas huiusmodi incurrisse decla- rando, illas etiam iteralis vicibus aggravando, invocalo ctiam ad hoc, si opus fuerit, auxilio brachii saeculariis. Non obstantibus priori voluntate nostra praedicta ac La- leranensis consilii novissime celebrati uniones perpetuas, nisi in casibus a iure permissis, fieri prolibentis, ac nostra de non tollendo iure quaesito, nec non felicis recordationis Bonifalii papae octavi, praedecessoris nostri, qua cavetur, ne quis exlra suam civitatem vel dioecesim, nisi in cerlis exceptis casibus, et in illis ultra unam die- tam a fine suae dioecesis ad iudicium evocetur, scu ne iudices a sede apostolica deputali extra civitatem vel dioecesim, in quibus deputati fuerint, contra quoscunque procedere aut alii vel aliis vices suas commitlere praesu- mant, et de duabus dietis in concilio generali edila, dum- modo ultra tres dictas aliquis auctoritate praesentium ad iudicium non trahatur, aliisque quibusvis constitutionibus eL ordinalionibus apostolicis, nec non domus, fralrum et mo- nasteriorum ac ordinis praedictorum inramento, confirma- tione apostolica vel quavis firmitate alia roboratis, statutis ct consvetudinibus, privilegiis quoque indultis et littcris apostolicis illis corumque conventibus, domibus, locis nec non quarumcunque universilatum, studiorum generalium superioribus et personis sub quibuscumque tcnoribus et formis ac cum quibusvis etiam derogatoriarum derogatoriis aliisque efficacioribus et insolitis clausulis irritantibusquc ct aliis decrelis, si motu proprio et ex ccrta scicntia ac alias in contrarium quomodolibel concessis, ac etiam plu- ries approbatis et innovalis. Quibus omnibus et singulis, ctiam si pro illorum sufficienti derogatione de illis eorumque tolis tenoribus specialis, specifica, individua el expressa ac de verbo ad verbum, non autem per clausulas generales idem importantes, mentio, seu expressio habenda aut aliqua alia quacvis alia ex- quisita forma ad hoc servanda forct, tenores huiusmodi, ac si de verbo ad verbum, nihil penitus omisso el forma in illis tradita observata, inserti forent, praesenlibus pro expressis liabentes, illis alias in suo robore permansuris, lac vice dumlaxat specialiter ct expresse derogamus, contrariis quibuscunque, aut sj aliquibus. corninuniter vcl divisim ab apostolica sit scde indultum, quod interdici, suspendi vel excommunicari non possent, per litteras apostolicas non facientes plenam et expressam. ac de verbo ad verbum de indullo huius- modi nientionem. Nulli ergo omnino hominum liccat hanc paginam nostre absolucionis, concessionis, dismembrationis, scparalionis, applicalionis, approprialionis, decreti, mandati et derogationis infringere vel ei ausu temerario contraire. Si quis aulem hoc attentare praesumpserit, indignationem omuipotentis dei ac bb. Petri et Pauli app. eius se no- verit incursurum. Datum. Romae apud s. Marcum a. inc. d. m. quingentesimo ocluagesinio, tercio mensis Julii, ponti- ficalus noslri a. duodecimo. 25. 1603. — Dačický c Heslova 1. slr. 205. L. 1603 dostaven jest nákladně kostel u špitálu blízko mostu velkého, kdež se patres mnichové ordinis Jesuitarum osadili. 96. 1609, 13. kvétna. Skala ze Zhoře 1. str. 197 Dne 18. máje ptitrefilo se, že někdo z soldatiiv stavům sloužících, jda proti kostelu jezuitskému, vypálil z mušketu k obrazu Salvatora, na vrchu jeho místo makovice s po- zlacenou tváří postavenému a urazil mu drátovou kulkou polovici tváře. A kdo ten byl, žádnou měrou uptán a usvědčen býti nemohl. 27. 1610. — Skála ze Zhoře 1. sir. 261. Co sc Jezuitův dolýče, na tom se také vSickni (Fi stavové s krá lem snesli, že tíž palres jezuitové, jak v méstech Praz- XXL. Klásler sv. Klimenla. — C. p. 190a. skych lak ijinf, ktefiz jaké kolleje neb &koly v království Ceském mají a drží, císaře a budoucích králův Ceskych pod ochranou, poněvadž fundatorem jest, zůstávati mají, a z týchž statkův pozemských, kteréž nyní drží a za sumu 12.700 k. m. koupili aneb které by ještě až do sumy ostatní 17.300 k. m, poněvadž předešle před sněmem léta 1608 držaném od císaře povolení maji, koupili, oni patres jesuitae práva obhajovati, kontribucí a jiné všecky pomocí nynějším i budoucími sněmy svolené z týchž statkův pozemských zároveň s jinými osobami duchovními vyplňovati povinní býti mají. 28. 1616. — Desky zemské vělší č. 22 7. D 25. Nos Mathias, divina favente clementia electus Romanorum imperator semper augustus ac Germaniae, llungariac, Boliemiae, Dalmatiae, Croatiae, Sclavoniae elc. rex, archi- dux Austriae, dux Burgundiae, marchio Moraviae, Lucem- burgensis et Silesiae dux marchioque Lusatiac cte. ro- cognoscimus ct notum facimus tenore praesentium, quod cum nobis patres almae socictatis Jesu caesarei ac regii collegii ad s. Clementem in Urbe nostra Veteri Praga humiliter exposuerint, se ex redditibus ac proventibus annuis illis olim a praedecessoribus nostris dilcclissimis, Romanorum imperatoribus, huius inclyti regni nostri Bo- hemiae regibus, felicis recordationis domino avo nostro Ferdinando, domino patre nostro Maximiliano ct domino fratre Rudolpho assignatis ct confirmatis, hoc tctnporc suslentare non posse seque cogi cleemosynas quaerendo praeler consvetudinem collegiorum molestos cssc hornini- bus, et ob id iam magnum acs alienum contraxissc ncque tot personas, quot academiae seu universitati (quam nos plenam esse volumus) pro tribus philosophiac cursibus alquc scolastica theologia praelegenda ucc non sacrarum litterarum et linguae sanctae interpretatione, theologiacque Inoralis, quae ad casus conscientiae perlinct expositione sufficerent, alere. posse. Quare nobis humiliter supplica. ruunt, ut et. praesentibus in hac nostra urbe Praga assiduc tam jn scholis, quam aliis muniis socictatis laborantibus personis de necessaria ct sufficienti sustentatione suspicc- remus atque a praedecessoribus nostris piae recordationis d. avo Ferdinando, d. patre Maximiliano et d. fratre. Ru- dolpho collegii Pragensis societatis Jesu crectionem, fun- dationem, donationem, declarationem ct confirmalioncs factas de auclorilale nostra imperiali el regia, tamquam rex Bohemiae, gratam ralamque habere, approbare ct con(irmare candemquce fundationem pio plena ct. perfecta academia, gymnusio scu univcrsilate. erecta augere cl an- pliare clementissime dignareinur. Nos sane aequissiiae huie petitioni annuentes ct ho- uoris dei avitacque catholicae religionis augmentum cx animo cupientes, piis nostrorum pracdecessorum vesligiis inhaerendo, consiliariorum fidelium nostrorum consilio cx innata nobis clementia auctoritate. imperiali cl regia prac- dictum collegium societatis Jesu a supranominatis praedc- cessoribus nostris erecium ac fundatum cum omnibus lo- cis, arcis, aedificiis, hortis el cacteris tam mobilibus quam immobilibus ad idem collegium pertinentibus rectori, pa- tribus et fralribus eiusdem almac socielatis gubernandum, regendum, tenendum ct perpctuis temporibus possidendum conccssum ac altribulum in omnibus punctis, clausulis el scnicntiis suis (ac si (enor ipsorum instrumentorum. de verbo ad verbum in hiis litteris nostris fuissct insertus) clementer approbamus, ratificamus et confirmamus. Decerni- musque imperiali ac regio Boemiae nostro cdicto omnia cl singula ipsorum iura, indulta, libertates, census, posses- sioncs, donationes, fundationcs, declarationes, ac confir- maliones cl quidquid privilegiorum el gratiarum aul quid- 

Strana 405
XX11. Klášter sv. Klimenla. — C. p. 190a. vis aliud a bonae memoriae supradictis praedecessoribus nostris obtentum ac inibi contentum et confirmatum ple- num et inviolabile robur perpctuis temporibus obtinere debere. Relinquentes rcctori et ipsi socictati Jesu pro nobis el successoribus nostris omnimodam ac plenariam polestatem libere ct absque omni impedimento dicti eorum collegii perpetuam administrationem tam in temporalibus, quam in spiritualibus rebus et litterariis excrciliis, prout ipsi melius in domino huic nostrae urbi regiae Pragae lotlique regno nostro Dolemiae noverint expedirc. In particulari vero bullam auream a felicis recorda- lionis d. avo nostro l'erdinando collegio societatis Jesu hic Pragae, cuius datum est quinto Martii a. m. quingen- lesimo sexagesimo secundo, concessam solemniter confir- imamus, ampliamus ct hisce praesentibus litteris nostris idem collegium in gencrale ct publicum studium, acade- iniam, gymnasium cet planc universilalem secundum con- 'stitutiones el privilegia a summis pontificibus societati jesu concessa eo modo, quo dicta societas iuxta. suum institutum publica gymnasia ct universitates admittere, habere et relinere solet, instituimus, ordinamus et hoc nomine perpetuis futuris temporibus ab omnibus appellari iisdemque omnino privilegiis ct immunitatibus, quibus aliae quaecunque universilates sive illa Parisiensis, Bono- niensis, Viennen.is aut Ingolstadiensis, sive quaelibet alia in Germania, Italia, Hispania, Gallia sit, uti, potiri ac frui solent, gaudere volumus, ita ut omnes ct singuli tam sociclatis religiosi quam alii studiosi et scholares, qui in albo seu matricula eiusdem academiae sive universitatis inscripti fuerint, vcl in pracfato gymnasio scu nniversilale lectiones audiverint et stadueriut, omnibus ct singulis privilegiis, exemptionibus, libertatibus, immunitatibus ac indultis, quibus studiosi aliarum quarumcunque academisrum scu universitalum gaudere, frui el potiri solent, re et nomine gaudeant, fruantur el poliantur. Confirmamus insuper el concedimus eisdem patribus cl academiae insignia academica, sceptrum, annulum, sigillum et epomides ac similia in usum actuum pubiico- rum nccessaria, quibus sive haclenus usi sinl sive non, ul illis in posterum tnorc aliarum academiarum uti libere possint ac valeant. Volumus ctiam studiosos, qui ciusdem academiac scu universi albo inscripti fuerint, vcl in pracfato gymnasio sivc in alia quavis etiam. approbata universitate lectiones audierint, ct digni habilesque rigo- roso cxamine praevio reperti fucrint, iuxta. aliarum. univcr- sitatum privilegia cis per praesentes a nobis ct aliis cum summis pontificibus, tum imperatoribus desuper concessa cL confirinata ad. quoscunque baccalaureatus, licentiaturae, mapislerii, doctoratus in artibus liberalibus, philosophiae cL sacrosanctae theologiae gradus ab eisdem patribus, sive rectore collegii, sive canecllurio, sive decanis profzssori- busve gratis ect. pro more sociclatis promoveri possc ac debere iiquc tandem sic promoli omnibus eL singulis pri- vilcgiis, praerogativis, immunitatibus, excinptiznibus, liber- tatibus, antelationibus, favoribus, gratiis ct indultis, quibus alii in universitatibus studiorum. generalium. Ge inaniae, ltaliac, Hispaniae, Galliae iuxta. illarum ordinationes, usus, morcs et consveludines promoti de iure vcl consvetudine aut alias. quomodolibet gaudent, non solum ad corum instar, sed. pariformiter ct aeque principaliter absque ulla diflerentia iu omnibus ct per omnia perinde, ac si gradus in universitatibus Parisiensi, Bononiensi, Viconensi, Ingol- sladticnsi, aut. quavis alia per Germaniam. ltuiam, Iispa- niam, Gallium accepissent, uli, poliri gaudereque re ct nominc possint, debcant ac valeant. XXII. Klaster su. Klimenla. —C, p.190a. 405 ld quoque nominatim sancimus, ut omnes, qui in dicto collegio, academia, gymnasio seu universitate socic- lalis Jesu pragensi studiorum causa habilant, lectiones audiunt vel quomodolibet ad id vel cam pertinent, una cum ipsorum rebus mobilibus ac redditibus omnibus ha- bitis eL in posterum habendis ac omni cxaclione lerrena per imperium, hoc regnum et alia provinciasque nostras et haereditarias ditiones immunes et liberi sint. Similiter ct mechanicos cuiuscunque arlis, qui in praedicto collegio habitantes laborant, ab omni subiectione magistrorum et tribuum exemptos esse volumus. Ut vero collegium hoc nostrum, academia, gymnasium seu universitas in dies maiora incrementa suscipiat ac bonum publicum, religio, pielas scienliaeque promovcanlur, laudabilisque discipli- nae ordo ibidem servelur, statuimus atque decernimus, ut omnes eius collegii seu academiae studiosi, discipuli, sive gradum in aliqua facullate habeanL sive non, ct qui in ea habitant aut ad illam pertinent, sive studiosi sint sive non, imprimis quantum ad ipsos spectabit, ita se gerant, ut nullam occasionem ulli hominum de se conquerendi dent, sed patrum societatis usilatam disciplinam in pietate, litteris ac bonis moribus diligenter sequantur. Tum ut ipsi nullo modo a quoquam molestentur vcl indebite capiantur, sed si quid accideret, quod animadversionem dcposceret, in facto eiusmodi, interdum quidem, si deprehensi fuerint, per iudicem honeste ad collegium deducti, (quos lamen iudex non vinciet, nisi impudenti contumacia sese rebelles exhiberent ac huius nostri praescripti format sequi nol. lent) rectori vel cancellario, decano vcl praefccto studio- rum exhibeantur, vel fide data aut sponsione alius interpo- sila ad sistendum se rectori obligentur, quos rector assccurabit causamque eorum iudici academiae examinan- dam iustiiamque excquendam curabil. Quod si quid in. tempesta nocte conlingerel, ut maius malum vitetur, tunc quidem studiosus lalis, quisquis fucrit, in facinore depre. hensus, monitus a iudice. ne eum vincirc opus sit, iudicem sequi tencatur ac in loco praetorii honesto vcl alio extra publicum carcerem per iudicem sibi assignato, mane sc- quentis diei praestoletur, doncc delatum a iudice vcl actore rector pcr bidcllum ad se sive iudicem academiae evocaverit, coram quibus quisvis de co conqueri vellet, respondere paratus esse debebit vcl certe coram iis, quos rcclor ct academia suo loco constituet. Insuper supremos huius regni nostri Bohemiae offi- ciales ct magistratus, lideles nobis dilectos, monemus ct hortamur omnes, modernos et futuros, ul saepius nomi. natam patrum sociclatis Jesu academiam, gymnasium scu universitatem. fovcant, promoveant, tucantur ct. defendant ncque privilegia sive a nobis sive a praedecessoribus nostris tum jpsis patribus, tum ipsi academiue ac in ca studentibus aut ad cam perlinentibus concessa a quocuu- quc violari patiantur. Ut autem saepe nominata socielalis in proximorum salulem iuxla suum | institutum utilius in- cumberc possit atque academiae, gyuinasii seu universitatis onera facilius fene ct praeter humaniorum litterarum ma- gistros, trium cursuum philosophicorum ct scholasticae thcolegiac professores, sacrarum litterarum ct linguae sanclac quaestionum denique illarum, quae ad casus con: scicnliae perlinent, interpretes commodius alcre cL susten- tare, aul certe. quoad ipsis iuxta illorum instilulum in hi:ce occupationibus acadcinicis optimum videbitur, facerc possint, donamus el assignamus cis (practer ea, quae iam ipso facto possident, et practer facultatem illam, quam fclicis recordationis d. frater noster Rudolphus cum huius nostri regni Bohemiac ordinibus in comitiis a. m. sexccn- tesimo nono pro triginta millibus bona stabilia emendi 

Strana 406
406 XXII. Klásler sv. Klimenla. — C. p. 190a. concesserun() in singulos annos duo millia tallerorum seu sexagcnarum misnensium, singulas sexagenas per sexaginta grossos, grossum vero pcr septem denarios, currente et usitata inoneta computando, a nobis, hacredibus ct suc- cessoribus nostris, rcgibus Bocmiae, aut quovis iure scu litulo futuris possessoribus haereditarii dominii nostri Chlumecensis supra fluvium Cidlina diclum ex redditibus ciusdem dominii persolvendas el quidem eo modo, ut annuus ille tallerorum numerus, videlicct mille sexagenac misn., perpetuis temporibus a quaestore regiae Camerae nostro Boliemicae ex redditibus a capilaneo ciusdem do: minii nostri Chlumecensis singulis semestribus acceptis. In defectu vero reddituum eiusdem dominii et cacterorum omnium dominiorum nostrorum vel ex aliis quibuscunque praedictis. regiae Camerae nostrae sive slabilibus sivc currentibus reddilibus patribus socielatis Jesu hic in eorum collegio pragensi absque omni dilatione vel difficultate iub quavis ipsorum 1olestia et impensis ad duos terminos, vidclicet s. Galli ct s. Georgii, singulis terminis in bona et in hoc regno valida ac usitała moneta el parala pe- cunia numcrentur. Quos proventus sic stabiles ac perdu- rantes esse volumus, ul nulli haeredum et successorum nostrorum regum Bocmiae, aut qualicunque. modo posses- sorunr dicti dominii Chlumecensis eis nulla ralione immi- nuere, prolongare aut jmmutare qualicunque humano arti- ficio, excogitata arlc aut aliquas lilleras de tali pensionc cx dicto dominio in aliud transferendi undequaque impe- trarc liccat, citra expressuni ct bencvolum ipsorum patrum sociclatis Jesu. (alibi tamen melius provisorum) pracdicli collegii; nostri consensum. Quoad si vero secus quid accidere contingerct et praedictis patribus iuxta praescrip- tum census a nobis, haeredibus et successoribus nostris ac quocunque titulo dicti dominii possessoribus, aut a praefato quaestore Cam.rae nostrae Bocinicae, vel a gui- bus numerari debet, plene ac de integro non persolve- retur ac numcrarctur, polestatem habeant supranominati colicgii nostri patres, accepto a tabulis regni camcrario, invadendi et occupandi ipsum dominium Chluinecense cum arce et omnibus adiacentibus oppidis, pagis ac villis seu praediis et aliis quibuscunque lam mobilibus, quam immobilibus ad candem arcem tolumque dominium ab antiquo (prout nos hoc. tempore possidemus) pertinentiis idque tar pro aliqua parte census quam pro toto, illisque invasis et occupatis locis uti, frui, potiri, gauderc cl usumfructum indc recipere usque ad summam census re- tenti ct non amplius, neque prius ad cessionem illius do- minii Chlumecensis et bonorum sic occupatorum ac iuris sic adepli tencantur, quoad ccusus retenti, ob quos non solutos invasio facla csset, plene ct de integro cum omnibus inmpensis ct damnis ob cam rei factis usque ad ultimum nummum persoluti fuerint et. quidem toties, quo- lies illis. de censu debito a supranominatis possessoribus dieti dominii seu. quaestore Camerae nostrae regiae Doc- micae non satisfieret. lllud. nihilominus nobis, hacredibus ct successoribus nostris reservamus, ut quandocunque no- bis sacpius dicta bona. Chlumcecnsia a tali onere libcrarc iut cadem. cuicunque donare, vendere aut quavis rationc alicnare. placuerit, nobis, haeredibus ct successoribus no- slris. sit. liberum. numcrando patribus (uno lanien anno unte pracmonitis) qnadraginta millia s. m., quam pecuniac summam non alio dicli patres convertere. dcbebunt aut poterunt, quam ad simileni vel maiorem censum stabilem ct perpetuum in eundem finem emendum. Mandamus insuper praesidi ct consiliariis Cumcrae nostrae. Boemicae, fidelibus nobis dilectis, praesentibus et futuris, atque omnibus iis, quomodocunque nominarentur, ad XXII Kldsler sv. Klimenla, — C. p. 190a. quos pro nobis, hacredibus et successoribus nostris ac possessoribus dicti dominii reddituum colligendorum cura perlinet aut. pertinebit, ut non. expectato nostro, haerc- dum et successorum nostrorum aut aliter possessoruin rescripto aut responso, supranominatam summam duorum milium s. tempestive ad iam praescriptos terminos in ipsomet collegio pragensi sine molestia, damno aut sum- ptibus ciusdem collegii numerari faciant, Quod ul com- modius fieri possit, praecipimus eiusdem Camerae nostrac Boemicae praesili ct consiliariis, fidelibus nostris dilectis, ut supcr hac rc mandatum. nostrum ad quacstorem cius- dem Camerae Bocmicae semcl pro semper expediri fa- ciant, qualenus ille posterique illius, quaestores nostri, hanc nostram voluntatem prompte, fideliter el obsque ulla tergiversalione adimpleant ac temporibus pracfinitis dictam summam pecuniae patribus socictalis persolvant ac numerent. Scientes sibi quielantiam collegii loco paratac pecuniae sempcr apud raliones salisfacturam, a'io qui si secus fecerint, sciant, se officii privandi periculum subi- luros el nostram successorumque nostrorum indignationem incursuros. — Hacc itaque omnia ct singula praedicta ex certa scicnlia nostra ct cons iorum noslroruni consilio aucto- ritate imperatoria ac regia, tunquam rex Bocmiae, patri- bus almae sociclalis Jesu in collegio s. Clementis Veteris Urbis nostrae rcgi«e Pragensis confirmata — declaramus, donamus, augemus ac crigimus, decernentes noslro postc- rorumque nostrorum, futurorum regum Bocmiac nomine, ut eadem oninia ct singula. inviolnbile perpetuumque ro- bur omnibus temporibus futuris habeant, staluentes, ut huius nostrae confirmationis, approbalionis, declarationis, donationis, erectionis ac raltificalionis diploma omnium harum eL similium, quae post hec reperiri possent, confir- mationum, ampliationum, declarationum, donationum ac ralificationum non lanlum vires, sed ct cffectus omnes ad plenum habeat. Non obstantibus in praedictis omnibus aliis legibus, constitutionibus, ordinationibus, privilegiis, pragmalicis, decretis, statutis vel consvctudinibus ct aliis quibusvis in contrarium. quocunque tempore facientibus, quibus omnibus singulis, in quantum praesenti nostrac confirmationi. ampliationi, crectioni, donalioni cl auctioni obstant seu obstare in futurum possent, ex plenitudine nostrae imperialis et rega:is polestalis derogamus ct de: rogalum volumus per praesentes. Supplentes omncs ct quoscunque defeclus tam iuris, quam facti, si qui in prae- missis omnibus ct singulis intervenissent, seu dici vel allegari possent quovis modo de consvetudine vel de iure. Nulli ergo hominum cuiuscunque ilie status, gradus, ordinis, conditionis aut praceminentiae extiterit, liceat hanc nostrae confirmationis, declarationis, donationis, auctionis, crcctionis paginam sub indignatione nostra ct successorum nostrorum, regum Boemiae, violare aut infringere, aul ei quovis ausu (emcrario contraire. Si quis autem id altentare praesumpserit, praeler antedictam nostram indignalionem, gravissimatn poenam centum marcharum auri puri, unam inedictalem fisco scu aerario nostro, alleram vero medic- tatem cidem. collegio socictatis Jesu pragensi, uti parti laesae, tolies, quoties contiafecerit, irremissibiliter pen: dendum se noverit incurrisse. Mandantes praeterea maio- ribus et. minoribus officialibus tabularum regui nostri Boemiae, tam praesentibus, quam futuris, fidelibus nobis dilectis, uL quandocunque rector aut quivis alius patrum cx collegio socielalis ]esu pragensi hasce regias lilleras. no- stras ad tabulas ciusdem regni nostri attulerit. idque de: bite expelierit, cas ipsis iu. praedictas. tabulas regii per. petui roboris ac memoriac gratiae. prompte absque omni contradictione aut quacunque alia adversitate. inseri, de 

Strana 407
XXII. Klášler sv. Klimenta. — C. p. 190a. verbo ad verbum inscribi curent et faciant. In quarum fidem ct teslimonium hasce manu propria sub- scriptas sigilli nostri caesarei ac regii appensione cominuniri iussimus duoque ciusdem tenoris dip'omala fieri et expediri fecimus eaque palribus socielalis dari et consignari mandavimus. Datac in regali nostra Pragae arce sexto calendas Septembris a. d. m. sexcentesimo de- cimo sexto, regnorum nostrorum Romani quinto, Hunga- rici octavo, Bohemici sexto. Mathias. Sdenco W. Poppl de Lobcowicz, s. r. Bohemiae cancellarius. Ad mandatum s. caes. maiestatis proprium Bohuslaus a Michalowicz. Paulus Michna. Adamus Czeys de Pirnaw. 29. 1618, 1. června. Skála ze Zhoře МИ. str. 109. [Direktorové] uradivée sc o to vespolek zdravć 1. dne mě- síce června dali zhotoviti nížepsaný dekret jezuitům Praz- ským a podlé nich i na jiné všecky jich spolutovaryše na len čas zdržující se v król. Ceském, v ta slova svéd- ict: Ze J. Mt páni directores, spravcové a rady zemské ode všech tří stavův: království Ceského — pod obojí přijímajících nařízení a zmocnění ráčí všem jezuitům v kolleji sv. Klimenta v St. M. Pr. züstávajícím v známost uvozovali : Poněvadž všem vědomé jest že jsou oni i všeckna škola jejich jezuitská království Ceskému posavad k zna- menité škodě byli a praktikami svými stavům téhož krá- lovstí všelijaké ouklady strojili, skrze to s pomocníky svými v témž království řád, právo, svobody zemské, obecný pokoj rušili a mnolia zlého původové a příčina byli, coz vBickni tfi páni stavové do tjch2 jesuitüv sobé stěžují; poněvadž by tedy rádi, co na nich jest, rácili chtili to s dostatkem opatïiti, aby království Ceské — před dalším nebezpečenstvím v pokoji zůstávati mohlo, prolož že ráčí na místě všech tří stavův — podlé moci sobě dané a společného stavův snešení je i všecky jiné jezuity — z téhož království nyní i na časy budoucí a věčné vypovídati a přísně jim poroučeti, aby hned a lo hejdéleji od dnešního dne v témždní pořád zbčhlém, totiž do pátku po Seslání ducha sv., z téhož království jinam společně se odebrali —. Kterfzto dekret hned nazejttf 2. dne června okolo desáté hodiny na půl orloji jest jím do kolleje jejich seslán a přinešen od devíti osob ze všech tří stavův k tomu schválně obraných —. A tu také hned osazena táž kollej jich vartou silnou, aby z nf nićehćhoż ustrańo- vali a odvi2eti nemohli. I zakázali se tak poslušně zachovati. A na to v ne- děli den Seslání ducha sv. učinili v kostele svém rozżeh- nání veřejné s posluchači svými s nemalým zirmutkem a touzenim: Pod tím pak hleděli milosti při direktořích skrze nejv. purkrabího a hofmistra, aby na ně kvapeno nebylo pro dluhy, kterýmiž jak oui jiným lidem, tak zase jiní mnozí z slavův a z obyvatelův jim povinní jsou, až by věci sobě náležitě k místu a konci přivésti mohli. Ale není jim nic objednáno —. A tak když termín jejich vycházel, vol neb nevol, vandrovali vSickni z Prahy k Vidni. Co bylo přednějších osob, ty také nejdříve vy- jely z Prahy se čtyřma vozy naládovanými a to 8. dne června po třetí hodině na noc; potom ostatni a mladší šli s černým křížem, co s nějakou processí, skrze Staré a Nové M. Pr. Mezi jinými věcmi jich mohovitými zanccháno od nich v též 'kolleji pět velkých truhel spečetěných, o nichž jezuiti starší dávali zprávu, že by měly býti věci legatu španělskému náležité a od něho u nich zanechané; pro- cež byly také vydány jistým osobám a odnešeny na Malou Stranu. | XXII. Kldśler sv. Klimenla. — Č. p. 190a. 407 Co se pak zinventování věcí vlastních jezuitských tklo, ackoli direktorové chtëli lu věc vstrčiti na samé Pražany Staroměstské, aby oni takový inventář zhotovili a dotčené svršky a nábytky v kolleji jich zastížené spolu i s celou kollejí sami v své opatrování přijali, Pražané však toho přijíti nechtěli, ohlásivše se v direkcí, že jim toho učiniti nenáleží. Než aby stavové — té věci kommi- sake volii, že oni také při tom na svém místě rádi po- pracovali a z stavu svého osoby zvoliti chtóji. Na čemž i züstino a podle vyššího stavu přidáni z Pražanův Starom. za opalrovnfky Simon Su&icky z Sonnen&tejna a Václav Maštěrovský z Jízbice. . 80. 1618, 22. června. Skala 2/. str. 196. Sla také veliká stížnost ku direktorüm od komisarüv nad kollejí jezuitskou zřízeným, kterak vojáci, kteříž vartují u ní, příliš zle šafovali by s svršky a nábytky tam pozůstáva- jícími, nebo že pokoje loupají, zámky od dveří odtrhují, z apatiky mnohé věci vynášejí, z bibliotéky pak knihy ven vyhazují a sumou ji, jako by na Fidrholci byla, ze- brali. A když domlouvali se o to na hejlmana, on Ze uka- zoval na loho, kteryZ pred nfm tíž stráž poručenou měl a již k Budějovicům odtáhl. 81. 1618, 97. června. Tamléž slr. 220. Dále vy- hledávali Pražané při direktořích i toho, co se tkne věcí, svrškův a nábytkův v kolleji jezuitské od soldatův ještě nepobraných a nezpečetčných. aby ty k dokonalému zmaření nepřišly. K této druhé žádosti jest povoleno lak, aby ty věci do sekvestru i se vší jezuitskou Kopaninou Staroměstským poručeny byly. 32. 1618, ke konci srpna. Tamtéž str. 360. Pomi- nulých dnüv z uvážení dirckcí dosazeni a uvedeni zase do kolleje jezuitské, kdež prvé jich klášter býval, mniši řádu Dominikova. 33. 1618, 16. listopadu. Tamléž str. 457. Z kolleje jesuitské v Praze udělán sklad všelijakého obilí a věcí profiantních. *) Cislo pop. 190d. ŠI. 1418, 81. srpna. Rukop. ¢. 2099 f. 73. Wir burgermeister — bckennen, das wir dem Niclas Feleser, vormal gesessen bei send Clementen, die stat vorsagt haben. Also das cr furbas mer und ewiclichen in die stat nicht czichen noch dorynne wonen sal. Das hat auch derselb Niclas aldo vor uns gelobt bei seinen hoch- sten rechten, dass er das stet halden wil und do wider tun. mit keinerlei hulffe, geischliche oder werntliche in cheiner weis. Auch hat derselb Niclas aldo vor uns das haws aido bey send Clementen gelegen und auch den wcingailen, awer ausprach und clage, die im dorczn ge- puret haben, und auch aller recht, die er dorczu gchabt hat, ewiclichen ledig gelassen und hat dasselb haus und auch den wcingarten dem Seidil schuster abgetreten und im die ledig gelassen, auch sich aller der recht, die er dorczu gehabt hat, sich der ewicleichen vorcziegen und hat auch gelobt, das er furbas mer und ewiclichen den ©) Viz Al. Kroess, Geschichte der Bóhmischen Pro- vinz der Gesellschaft Jesu. I. Geschichte der ersten Kolle- gien in Böhmen, Mähren und Glatz von ihrer Gründung bis zu ihrer Auflösung durch die Böhmischen Stände 1556—1619 (Videñ 1910), kde na str. XIII. jest uvedena další literatura. 

Strana 408
408 XXII. V utici Karlové. —- C. p. 190d. egenanten Seidil schuster, alle sein erben und nachkom- men von desclben haus und auch des weingarten wegen nymcr ansprechen wil, noch sal mit keinerlei hulfe fursten oder herren, geisliche oder werntliche, bey scincm hoch- sten. rechten in cheiner weis. Das ist geschce noch Cristi gepurt CCCC* jar, darnoch in dem XII jare am nechsten doncistage vor Egidi. #9. 1486, 13. června. Nukop. c. 2099 f. 423. Sigismundus dictus Zeidl sutor fassus est, sc debitorie obligari in Vll s. gr. Clementi sutori proscribendo dictam pecuniam super domo sua intcr monasterium s. Clementis ci domum Gregorii funificis et super vinea sua sita in monte Petïfn. Act. fer. INT. post Corp. Chr. 1. 1440, 25. dubna. Rukop. č. 90 f. 5l. Martinus sutor dictus Boží ct Anna c. domum sitam inter mona- sterium s. Clementis et. domum Petri sutoris, nati olim Crny ad tubicellos, crga Zeydlinum sutorem pro X s. gr. Act. fer. Il. post Georgii. 9. 14561, 7. srpna. Rukop. č. 2099 f. 1102. Johan- nes Paléř publicavit VI]'/ s. gr. debiti ei per Martinum sulorem obligati indicendo se ad domum ipsius penes fontem. claustri. Acl. sabbato ante. Laurencii. 3. 1451, 18. října. Tamléž /. 207. Johannes Paléř ct Dorothea ©. d. sitam imincediate penes fontem claustri s. Clementis erga Martinum dictum Boží pro X s. gr. Act. fer. III. ante Galii. 4. 1459, 19. července. Tamléž f. 246. Benessius mensator ct Martha e, d. sitam poncs claustrum s. Cle- mentis ct penes domum ad tubellas erga Johannem Paléř pro X!/5 s. gr. Act. fer. IMI. ante Margarethe. 5. 1460, 18. brezna. Rukop. ć. 2105 f. 116. Marga- relha, relicta Mathie Zelezník, emit domum penes fontem ct Leonardi faretratoris erga Martham, olim Benessii mensaloris conthoralem, pro XIN s. gr. pr. Act. fer. III. post Oculi. 6. 1460, 98. Cervence. Tamléz f. 122. Margaretha, relicta Mathie Zelezník, resignavit d. Jobanni linicide et Dorothee, conthorali ipsius. Act. fer. 1I. post Jacobi. 17. 1478, 15. fijna. Rukop. ć. 2106 f. 23. Petrus de Rakovník linicida, cominissarius bonorum olim Doro- thee linicide, resignavit iuxta testamenlum domum —- Anne, que in cadem domo cum memorata Dorothea mansit, in X s. gr. pr. Act. fer. V. ante Galli. 8. 1490. — Rukop. &. 94 7L f. 5l. Petrus lini- cida ab alba cruce existens commissarius olim per Do- rotheam linicidam a. s. Clemente legittime substitutus protestatus est, quod Dorothea predicta domum suam propriam situatam propc prefatum claustrum penes fontem Anne, Stanislai conthorali, testamento suo legavit. 9. 1687, 10. bfezna. Rukop. é. 2111 f. 166. Kli- ment Zlatnfk z Liboslavé oznámil vuoli svi o domu, kterýž mu od nékdy Anny Dábifkové kSaftem byl odká- zán, ležící blíž kláštera sv. Klimenta takovi, že tajž duom vzdává paní Anně z Liboslavě, dceři své. Act. sabbalo post Translat. s. Weac. 10. 1537, 11. května. Rukop. č. 21(1 f. 174. Ra- tislav jinak Václav truhlář a Auna k. d. blíž sv. Klimenta jdouce k mostu od p. Jana Běšína z Běšín etc. s volí paní Anny z Liboslavč, manželky jeho, za LXX k. č. Act. fer. VI. post Ascens. d. JI. 1567, 26. února. Rukop. 6. 991 f. 435 a č. 1131 f. 126. Jakoż jsou ctihodní brati( Jesuitové v kolleji J.M. C. klástera sv. Klimenta v Star. M. Pr. obyvající vznešení učinili stěžujíce sobě do Václava truhláře, kterýž tu při témž klášteře a J. M. C. kolleji duom svuoj má, kterak by on jim a jich kostelu tím svým novým stavením, XXII V ulici Karlově. -- Č. p. 190d. kteréž teď nedávno při svém domě udělali a nový krov vystavéti dal, nemalé ublížení učinil —. Páni — nalezli: Poněvadž se jest to očitě spatřilo a vyhledalo, že on Václav truhlář tu příční zeď od kostela aneb kaply sv. Klimenta aZ k ulici mimo starodávní zpuosob jest zvejšil a udělal a tou zdí okno jedno zaslinil a do téZ kaply světlo jest odjal, tolikéž i pij druhém vokně kurníkem, v kterémž slepice chová, světlo též kaple jest zahradil, protož povinen jest tu zed sniZiti a ten kurník odtud odvésti. Což se pak zvejšení loho krovu a v něm něko- liko dymníkuov proti starobylému užívání dotýče, chce-li on Václav toho krovu tak v zpuosobu nZili, jest povinen ty všecky dymníky kromě jednoho zuhradíti a mříže: že- Jezné do lêch oken domu Jezuituov, z nichž do domu jeho Václava a zase z jeho Václava do domu jich vlézti snadně se může, га аи. А studnici, kteráž jest při domě jeho na obci, tak opatřití, aby tu přísedící sousedé i oni Jezuité mohli jí ku potřebám svým požívati. Act. fer. 1111. post Mathiam ap. 12. 1588, 1. srpna. Rukop. č. 2205 f. 28. (Kšaft Václava Mnížského truhláře ) Já Václav Mnížský truhlif, méSténfn St. M. Pr, zuámo činím tímto mejm kšaftem — jsouc ještě z daru P. B. při dobrém zpuosobu zdraví svého postaven — kšaft učiniti sem umínil, činím, jakž niże polożeno jest: - - Duom vedle kostela sv. Klimenta a domu Jezovitského obostranně ležící, v němž bydlím, též zahradu za Pohofelcem jdouce k sv. Markétě ležící, item všecky svršky — odkazuji — Mandaleně, manželce mé mile a vórne, tćż dótem mym s ni Mandalenou splo- zeným Michalovi, Jindiichovi; Vincencovi, Václavovi a Annć na rovny mezi nć podil—. Dile co se Jana, syna mého nejstaršího, klerýž mezi jiné děti pojat ani k díluom rovným podle nich připuštěn není, poněvadž nás rodičuov svych posłouchati nni nimi se spravovati jest nechićl a posavad nechce, nýbrž veliké starosti vždycky jest činil, dotyce, tomu -- toliko X k. m. odkazuji —. Stalo se v středu sv. Petra v okov. 1582. (Stvrzeno 16. června 1583) 13. 1599, 8. prosince. Rukop. č. 2231 f. 1. Ve čtvrtek před sv. Mikulášem stalo se porovnání poručníka sirotküv a námi Michalem a Václavem, bratřími vlastními, též sirotky po Václavovi Mínským (!), o slatek pozuostalý a inezi: Magdalenou, matkou naší vlastní, (nkto: Předně duom lezící v ulici jdouc k mostu mezi kollejí Jezuitskou a kostelem sv. Klimenta prodali jsme Janovi Mynychovi, otčímu našemu, a Mandalené m. j., matefi nagi, za 1200 k. m. —. 14. 1604. — Rukop. c. 2232 f. 161. Jan Minych lruhláť priznal se, že jest dlužen 500 k. m. Jiříkovi Zy- kotovi, J. Mti Cé musyknsovi a měštěnínu St. M. Pr., Evě m. j. a zapisuje je na domu svém při konviktu bratří societatis Jesu, v némz bydlí. 15. 1607, 7. listopadu. Rukop. č. 2113 f. 452. Zmocnén jest Jiřík Zykota, cis. muzikus, i na místě Evy, manželky své, domu Jana Minycha pro 500 k. gr. 16. 1610, 18. února. Rukop. č. 474 f. 4. (Tomás Ohemb s Janem Minychem truhlařem.) L. 1610 ve čtvrtek po neděli Sexagesima Tomáš Ohbemb skrze suplikací svou radě St. M. Pr. podanou sobě stěžoval a vznášel na Jana Minycha truhláře, měštěnína St. M. Pr., kterak koupivši sobě krámček k obchodu svýmu, kterýž při kostele ně- meckém pp. Jezovitův postavený byl a na gruntech obcc- ních zůstával, od ctihod. kněze Marka Antonína Soldana z nábožného bratrstva kolleje císařské socictatis Jesu za sumu 8 k. m., kterýhožto krámu chtíce k obchodu a ře- meslu svému chudému potřebovati od Jana Minycha tru- 

Strana 409
XX11. V ulici Karlově — C. p. 1904. hláře, jemu v tom nemalé, ale veliké příkoří činěno že by bylo pravícího, že ten krámec na gruntu domu jeho zůstává, aZ lýž krám potom jest mu roztloukl a rozsckati dal a sobě jej do domu svého, tak jakoby jemu náležel, vzal. Ježto ten krámček zůstával na cestě svobodný, s domem jebo se nestejkal ani jemu na překážce nebyl. Z kteréhož tolikéž, muje jej sobě v knihách úřadu šesti- panského zapsaný, co jest naň platu z něho dáti přichá- zelo, dával a odvozoval. Což že mu se od něho stalo, nemůže mu nežli žel býti. Nicméně týž truhlář nemaje na tom dosti, že sobě nad jeho chudým statečkem moc provozoval, jej jest nemálo na poctivosti v přítomnosti dobrých lidí zhaněl a dotekl a jsouc on člověk chudý, nemaje se nač s ním souditi a utrâceti, pro boha a milo- srdenství jeho prosí, že nad ním, ubohým člověkem s man- želkou a malými dítkami ruka ochranná držána a to od léhož truhláře k nápravě jemu přivedeno bude. Proti tomu za odpověď dáno v spisu: Slovutné po- ctivosti V. Mli pp. úředníci úřadu šestipanského St. M. Pr., páni mně laskaví. Z propůjčený mně suplikací od Tomáše Ohcmba, co by v sobě obsahovala, jsem vyrozu- měl. Zajisté jest mi s nemalým podivením, že tak zby- tečně V. Mtí zaneprázdňovati smí, vědouce o tom, že on tu svého při témž krámci nic nemá, ano též nemaje městskýho práva ani žádného obchodu, též nic nemá, kromě to, co jest s sebou ze Vlach přinesl, chtěl by mi mé vlastní sobě přivlastňovati, čehož práva království tohoto Ceského pod lit. P 11, C 8 roz. 4. brání. Proti kterýmžto tak patrným právům tento Vlach chtěl by nám snad ňáké nové vlaské právo v tomto království Ceském začíti a se našich vlastních věcí ujímati. Ačkolivčk toho dokládá, že jest jej (prej) týž krámec od pp. Jezuitův za 8 k. m. koupil a že jej v knihách V. Mi( zapsanej má, an já o tom nic nevím, aby on mčl mý vlastní věci sobě dáti do knih zapisovati bez vüle mé. A by i to bylo, tehdy koupil věc cizí a mou vlastní. Nebo jsem já týž krámec na svůj vlastní náklad nebožce manželce mé k prodávání v něm cukru a konfektüv pied 15 lety udělal a po ta všecka leta jeho jsem bez překážky jednoho každého člověka v pronajímání dobrým, poctivým lidem požíval. Ale tento Tomáš Vlach, jsa téhož krámce mého vlastního illegittimus possessor, tak ne on ho pánem, ale já vlastně zůstávám. A poněvadž jsem jej sám na svůj vlastní náklad vystavěl, také mi se vidí, že sem tu moc měl zase jej zboriti, nebo se mi jest týž Tomáš, nevím jakým právem, do téhož krámce a jakejms divnejm způ- sobem bez vědomí mého vloudil a to tolio času, když jest Jiří Cykota vedle zvodu a zmocnění téhož domu v držení byl, nevědouce snad on Jiří, aby mně vlastně náležel, jest mu to přehlídl. A tak kdyby on týž Tomáš Vlach, jsouc cizozemec, ještě takový krámcc mejm nákla- dem vlastním před domem mým postavený požívati jměl, muselo by mi se v tom veliké skrácení stáli. Ale já abych mu té jeho neslušné a neprávní 2ádosli povoliti a sobě své vlastní dáti bráti měl, tohoť mi možné učiniti není. Co se pak toho artykule dotýče, že bych jeho na poctivosti zhaněti měl, poněvadž o nářek poctivosti vzta- hovati by se tu chtělo, chce-li oč ke mně častopsaný Tomáš Ohcmba hledčti, jsem jemu dosti usedlý, to bude moci učinili. Pročež V. Mtí ve vší náležité uctivosti žá- dám, že mne při té mé pravdivé zprávě při sobě omluv- ného jmíti a nad právem, též mnou, měštěnínem staro- žitným, ochrannou ruku laskavě drželi ráčíle. A pokudž by Tomáš té mé odpovědi dáti místa nechtěl a se spo- kojili, právo se jemu nezavírá. Touto odpovědí budce se moci spraviti. Datum v St. M. Pr. v pondélí po nedéli XXII. V ulici Karlově. — Č. p. 190d. A09 Invocavit 1. 1612. V. Mti k službám hotový Jan Minych, měštěnín St. M. Pr. Na ta od přítele Tomáše Ohemba: Na této odpovědi Jana Minycha přestati Tomáš nemůže, an jí v ničemž místa dáti nechce, nýbrž k průvodům připuštěn býti žádá, což mu za potřebí bude, provozovati nepomine. Tu když jsou sobě strany na odporu byly a na průvod se táhly, jest jim den k průvodům terminován. Na kterýžto den při prâvë stojfce Ohemb dal opâtiti Zalobu, čtena zpráva úředníkův správcüv Bpitála tovarySstva blahosl. P. M. v nové vyzdviZenélio na právě sv. Jana v Oboře, vedle toho mluveno: Sly&án vidimus a jeho kontent. Druhý, kterak takový krámec koupen od Jiříka punčocháře, který umřel v tom špitále a k tomu špitálu jej odkázal, za ži- vobytu svého, kdež tolikéž za živobytu jeho žádný ho z něho nevinil, kterýž potom koupil tento Tomáš od ctihod. kněze Marka Antonína Soldana, jakožto vrchního správce Spitála toho, v kterémZ jest umrel, za 8 k. m. — Proti tomu od Minycha: V odpovédi Minycha toho dolo- ženo, že jest on Minych své manželce takový krám po- stavil, aby pak Tomáš od Minycha koupiti aneb jemu Ji- říkovi punčocháři prodati měl, toho ničímž neukazuje. Privilegium ukázaného v své podstatě zanechává, neb jak jemu Tomášovi k platnosti, tak k Janovi k žádné škodě není. Cizích věcí zajisté do špitála žádný odkazovati ne- může. Co se zprávy kněze Marka Antonína, též úředníkův a správcův špitála tovaryšstva bl. P. M. dotýče, kteréž, poněvadž otevřené jsou, aby stačiti měly, toho práva s scbou nepřinášejí ani stačiti moci budou —. Tu páni úředníci — vypověděli: Pončvadž se to z průvodův a instrument právních Tomáše Ohemba pun- čocháře proti Janovi Minychovi truhláři vedených patrně vyhledalo, že jest neb. punčochář, jsa v držení krámce při zdi kostela německého sv. Klimenta blíže: domu Mi- nychového postaveného, jej nějakému Tomášovi Gaislyn- gerovi za 10 k. m. prodal, kterýžto prodaj potom k zru- šení přišel a Jiřík dostav se pod tím do špitála P. M. a v něm nemocen jsa život svůj dokonal a ten krám k té- muž špitálu na vychování lidí chudých odkázal. Kterýžto on Tomáš Ohemb od kněze M. A. Soldana — v přítom- nosti Jana Minycha za 8 k. m. jest koupil. K čemuž Minych tu přítomen jsa, aby ještě do téhoZ času jeho býti měl, se neohlašoval, než toliko, že ho v témž místě pro vlezení po ném zlodéjüv do oken jeho, trpěti nemůže, příčinu býti pokládal a do tif let tém&i v pokojném u2í- vání Tomáše zůstavil —. Protož postavením zase na svůj náklad téhož krámce v témž způsobu a místě, kde pře- dešle stál a postoupením jeho Tomášovi Jan Minych jest povinen podle práva. Act. in sexviratu 29. Oct. 1612. 17. 1610, 20. prosince. Rukop. č. 2232 f. 457. jan Minych truhlář a Sabina m. j. přiznali sc, že jsou dluni 700 k. m. Marté, po nékdy Florianovi Matesovi vdové. (R. 1617 rozmnozen dluh na 1050 k. m.) 18. 1692. — Tamléz. Joachym Mattes a Michal Rydynger na místě Aleny, manželky své, i na místé Flo- riana Mattesa, bratra jeho Joachyma a Aleny, postoupili práva svého na 1050 k. m. Petrovi Xymenovi, rektorovi kolleje sv. Klimenta. Číslo pop. 190e. (Dům u trubiček.) 1. 1440, 18. května. Rukop. c. 90 f. 51. Petrus, nalus Crny suloris, et Katherina c. d. dictam ad tubicellas sitam inter domum Zeydlini sutoris ct ortum monasteri 52 

Strana 410
410 XXII. V ulici Karlově. — Č. p. 190c. s. Clementis erga Gregorium funificem dictum Beran cum scitu et voluntate Katherine, conthoralis sue, pro XII s. gr. Act. fer. III. post Penth. 9. 1455, 29. července. Rukop. č. 2105 f. 44. Leonardus farctrator et Margaretha e. d. ad tubas dictam inter domos Denedicti mensatoris et. orlum | monasterii erga Kathcrinam, relictam Petri. Nigri sutoris, pro XXVI s. gr. Act. die Marthe hosp. 3. 1471, 18. prosince. Tamléz f. 312. Wenccslaus cullellifaber diclus Purkrabie et Ursula e. d. ad tubellas inter ortum monasterii et domum Dorothee vidue circa Lconardum Jinicidam et Margaretham, uxorem eius, pro LXX s. gr. Act. fer. 11. ante Thome. 4. 1489. — Rukop. ¢. 94 7/. f. 50. Wenceslai cultellatoris ad tubicellas. 5. 1580, 1. října. Rukop. ¢. 2110 f. 344. Ales Chlevec a Kateřina k. d. v Nožířské ulici druhý od sv. Klimenta od Petra Purkrabě nožíře za LXXXIIII/;. k. gr. C. Act. sabbato fer. Remigii. 6. 1640, 1. kvétna. Aukop. ć. 1130 f. 404. Kdez jest Dorota Chlivcová obeslala star&( nozife i vSecken cech poctivého řemesla nožieřského a vinila je z toho, že jest jich v tom času předešlého přátelsky hledala, aby k své ruce čeleď chovali a byt při synu svém jmíti mohla, tak jakž jest to prvé bývalo a jiné vdovy toho řemesla pri tom jsú zachovávány bývaly; však že jesti toho od nich dosáhnúti nemohla. Nébrž Ze oni mist}i jsi jí čeleď zdvihli a překážku jí v živnosti učinili, ježto poněvadž jest v řemesle jich vovdověla a vždycky poctivě se cho- vala, toho sú jí slušně učiniti neměli. Připomínajíc, že jest toho také jiným předešle propůjčováno bylo. Proti tomu od starších cechu mluveno, že oni proti tomu ni- když jsú nebyli a nejsou, aby ona Dorota podlé pořádku jich jistého počtu, netoliko tři, ale třebas i šesti, tovary- šuov k ruce své chovatí neměla, však tak kdyby ona v svém vlastním obytu a k své ruce takové řemeslo dě- lati chtěla. Než Ze ona nepořádně na znamenitou jich všech záhubu při Alšovi, synu svém, se drží a v jednom verstatu obojí délajf. A tak pod znamením Al¥ovym takovi nožové se bijí, jakž jesti pak to skrz starší jich bylo vy- hledáno. A tak kdyby taková věc svuoj pruochod jmóla, že by tudy veliký nepořad v řemesle jich vzniknüti musel, neb mnozí majíce syny a ti potom dorostouce chtěli-by při rodičích svých tovaryše chovati a tak snad v jednom verštatu mokhlo by na dvanäcte tovarySuov i snad více býti, čehož jsou nikdyž předešle se nedopustili. Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: Poněvadž o takovou věc, o kteníž nyní strany Ciniti majf, vejpovèd na jisty konec prededle učiněna jest a touž Dorotě Chliv- cové, jakožlo vdově v témž řemesle osiřalé, toho propůj- čeno jest, aby ona práva manžela svého v řemesle jich užiti a pod znamením manžela svého nože bíti mohla, i z lé příčiny ji Dorotu ještě při též předešlé vejpovědi zuoslavuji, v3ak tak, aby onn Dorota, chce-li řemeslem nožířským živnost vésti, od Alše, syna svého, se vzdálila a v jednom bylu s ním nebyla. Acl. die Saturni post s. Marcam a. 1540. 7. 1643, 91. Q) května. Zamléž f. 543. JakoZ jest při právě tomto pře zašla mezi Hanušem Svejcarem z Normberka a Alšem nožířem o statek pozůstalý po bratru téhož Hanuše a o tom mezi stranami rozsudek se jest s jistou výminkou stal, jestli by týž IIanuš: mohl se kde více statku bratra :svého doptati a otose k komu chtěl domlívati, že mu se právo nezavírá. I vedle toho od práva podání obeslav týž Hanuš Aiše nožíře vinil jeho XX17. V ulici Karlové. — U. p. 190c. z toho, že bratr jeho neb. Hanz! u něho Alše bez poří- zení umřel a maje sumu znamcnilá a jinak větší nežli jest on Aleš při právě položil, o ní žádného jistého po- ručení neučinil, a tak Aleš zmocniv se toho jeho se do- tejkal a jím vládl. Protož místa se tomu diiti nemuoże, aby to všecko, což po něm zůstalo, položeno bylo, leč by se toho Aleš podle práva očistil, jakž mu nalezeno bylo —. Proti tomu od Alše mluveno: Ač by na tuto žalobu, kterúž slyší, povinen odpovídati nebyl, poněvadž jisté věcí se neviní, však že to všecko jest na průvodu, žádal, poněvadž svou nevinu dostatečně ukazuje, aby toho mohl jako mčěštěnín a soused zachovalý užití. Neb v toin se jest upřímně, pamatuje na svou poctivost i na svou duši, zachoval a hned po smrti jeho po přísežné poslal, aby to ohledáno bylo. Což se jest lak stalo a lo všecko bez umenšení zde jest, cožkoli po nčm nalezeno, polo žicno. Tu p. purkmistr a páni -— vypovídají: Ačkoli pořá- dek právem vyměřen jest, když by buď měštěnín který aneb obyvatel města tohoto, maje jistý byl a obydlí v městě tomto, bez pořízení z tohoto světla sešel, že stat- kuov po nich pozůstalých žádnému se bez vědomí a opa: tření práva dotýkali nenáleží. A kdož by se takových stalkuov bez vědomí a opatření práva dotýkali, jisté po- kulty právem na takové vyměřeny sou. Ale pončvadž Hanzl nebožtík, jeho Hanuše Svejcara bratr, měštěníncm ani také obyvatelem města tohoto jest nebyl, než tova- vyšem vandrovním za čeledína u něho u Alše nožíře jest byl, ježto na takové lidi vandrovní to právo měsla tohoto se nevzlahuje, aby tím pořadem, jakž měšťannov a usedlých obyvateluov nepořízení statkové opatrování bývají, lolikéž lidí neusedlých a obydlí nemajících opatrování byli. A on Aleś to jesli s vědomím dostatečné pokázal, že hned po smrti neb. Hanzle, čeledína svého, k ohledání a opatření statečku jeho lidi přísežné a v městě tomto usedlé jest povolal a při přítomnosti jich, aby se nic nezmrhalo, to jesti opatřil i také lidmi obvedl a potom i na právé to všeckno položil. A on Ilanuš Svejcar, aby co více slalku mimo to po bratru jeho se najíti mohlo, ničímž jest ne- pokázul. I z těch příčin dává se jemu Alšovi nožíři proti témuž IlanuSovi Svejcarovi v tom za právo, takže jemu ton žalobou povinnovat není. Act. fcr. 1l. ante Drigidae 1543. 8. 1544, 17. dubna. Rukop. č. 100 f. 57. Jakoż jest nesndz a nevole vznikla mezi AlSem nozffem z jedné a Václavcm Vývodou a Tomášem Zemkem z strany druhé o nářek a lo takový, že by praveno bylo a mluveno o Alšovi, že by psancem býti měl od nějakého Vlka, ale tyto osoby aby jeho čím nařékati měly anchbo co praviti, že oni nepravily a nenaříkají, než že jim příčina dána k tomu byla a oni od Jandy a Tobiáse, majíc o tom zprávu, tím jeho Alše jsou dotkli. A poněvadž ly soukupy mají a oni že se k tomu seznávají, ticmto osobám že do toho nic není, a toho na se že jsou nebrali a neberou. A v Lom od práva jsouce na přátelskou smlouvu podání, aby taková těžká vče smlívou přetržena byla —. J majíce to prostředci v moci své k tomu jsou povolali Jandy i také Tobiáše, na kteréž se obžalovaní vztahovali, a oni přítomni jsouce tou věcí vztáhli jsou na Matúše Boršíka, że on jim toho zprávu učinil. Tu my smlúvce — našli sme to, že žádný zápis neporušený sc nenachází, který by sc psanstvim na Alše a jeho nepoctivost vzla: hovati inčl, neZ podán jest nám arlykul zkancclovany, zkažený a přerušený s touto výpovčdí a opatřením pocti- vosti Alšovy a jiných v tato slova: A když vedle tohoto artykule vyznänf vSickni čtyři do vězení scbráni byli, p. 

Strana 411
XXI. V ulici Karlově. — Ć. p. 190c. purkmistr a páni uznati ráčili, že ten artykul sám v sobě tak zcela pravý není a že tajž Rehoř Vlk více ze zlosti nežli v pravdě to o nich mluvil; zvláště vidííce, že Aleš velmi mladý pacholík toho času byl. Proto” potrestavse jich vězením, račili všecky propustiti a toho všeho čista a prázdna učiniti.. takže žádnému z nich ke škodě a po- ctivosti jich k ujině není a býti nemá nyní ani na časy potomní. I poněvadž oni Vajvoda a Zemek toho jsou na se nevztahovali, aby co proti Alšovi sami od sebe brali a vaň ho mluvili; než toho podali, až se ta všecka věc na zrušeným a zkancellovaným zápisu zastavila a konec spravedlivý před mnoha lety vzala a k očistění jeho Alšově poctivosti vajpověď se našla a před námi smlouv- cemi polożena byla. — Protoż nenalezše my prostřed- kové žádné příčiny, aby on Aleš Gim tu povinnoyat byl nebo spravedlivě dolýkán a aby co lu jeho poctivosti škodilo, i z té příčíny při tom prvnějším opatření jeho zuostavuji. Act. fer. V. post Pascha. 9. 1546, 27. února. Koplář v archivu mislodrż. č. 27 /. 119. (Potvrzení trhu mezi Alšem nožířem a kon- ventem kláštera sv. Klimenta o kus pustého místa.) My Ferdinand etc. oznamujem tímto listem všem, že jsme poniżenć proseni od opatrného Alše nožíře, měštěnína St. M. Pr., věrného milého, abychom mu toho trhu, kte- rýž jest učinil s ctihodným knězem Václavem Nigry, pro- Ninciálem Ceské a Moravské země, Donátem převorem, Theobaldusem, star$im lektorem, Wolfgangem a Václavem, českým kazatelem a vším konventem kláštera sv. Klimenta v St. M. Pr. o nějaký kus místa spustlého a zapuštěného, kteréž leżi hned za jeho domem, a za to témuž konventu dvadceli kop. gr. č. dal, milostivě potvrditi a některú další milost učiniti ráčili, kteréhožto trhu list na parga- méně s visutými pečelěmi týž Aleš má a datum jest léta Páně tisícího pětistého třídcátého čtvrtého v pondělí den sv. Václava, dědice českého. JI poněvadž jest lo místo, jakž se v tom listu dokládá, týmž duchovním a klášteru sdomu k žádnému zvláštnímu užitku nebylo, k tomu trhu jsme naše milostivé povolení dáti ráčili a límto Jistem s dobrým rozinyslem, naším jistým vědomím a jakožto král Ceský dáváme a toho trhu s listem nadepsanym ve všech artikulfch, punktich a klausulich potvrzujeme — túto při tom jemu Alšovi na přímluvu některých rad, na- šich věrných milých, zvláštní milosti: Jakož ti duchovní jmenovaného klaštera sv. Klimenta vedle domu jeho po pravé ruce od ulice zdi obrażeni inají zahradu a kus domu pustého při té zahradě s dvorečkem, kterýž leží mezi kaplou sv. Bartoloměje a dvorem řečeným Konfkovskÿm, kteréhožto kusu domu nic neužívají, nébrž že bcz té za- hrady a pustého domu znamenité v tom klášteře prostran- ství mají, protož přidali jsme jemu Alšovi z milosti naší královské k domu jeho napřed jmenovanému té zahrady patnácte kročejuov zšíří a patnácte kročejnov zdélí, ten kus pustého domu mezi kaplou a dvorem jmenovaným ležící, tak aby on na tom vedle své libosti stavěl a s lín jako s svým vlastním a jiným statkem svobodným ucinil a uciniti mohl. À ostatek té [zahrady] se vší jej(ohradou s příslu- Senstvfin à poustkami pti nf k tomu kläSteru náležející zaslavili jsınc mu ve slu k. gr. m., kteréž jest nám do ko- mory položil tak, když by ti duchovní bez toho ostatního kusu té zahrady býti nechtěli a jej vyplatiti: chtěli, mají jemu Alšovi dědicuom jeho neb budúcím držiteluom sumu jeho těch sto k. m. zase navrátiti. Však ostatek té zahrady žádnému člověku jinému mimo dotčeného Alše nemají zastavovali ani prodźvati, neż k svému vlastnímu užitku jen drżeti. Pakli by se dolčený Aleš s častopsanými du- chovnimi i o voslatek té zahrady k dědictví doprodání XXI. V ulici Karlově. — Č. p. 190e. 411 smluvil, k tomu my tímto naším listem povolení své dá- vati ráčíme —. Dán na hradě našem Pražském v pátek po sv. Matěji ap. l. 1545. 10. 1545, 15. dubna. Kopiář lislů král. v archivu místodrž. f. 55. (Radám komory Ceské.) Ferdinand oc. Stateční, věrní naši milí! Jaká jest těžkost urozených Jana Vladislava a Ludvíka bratří Bezdružických z Kolovrat, věrných našich milých, kterúž jse do Alše, nožíře v St. M. Pr., s strany vkračování od něho v některé grunty kláštera sv. Klimenta míti praví, nás v tom tíž bratří za miloslivé opatření prosíc, tomu šířeji z psaní jich vyrozu- míte. Poněvadž vy bez pochyby o té věci vědomost máte, protož vám poroučíme, abyšte nám v té věci zprávu a laké zdání vaše, což bychom týmž bratřím za odpověď dáti měli, oznámili a spolu s tímto psaním jich příležitým nám nemeškajíc odeslali, jináče nečiníce. Dán v městě říšském Wurmsu v středu po Próvodní neděli léta etc. XLV. 11. 1546, 18. února. Rukop. č. 100 /. 108. Jakož jest byla některá nevole vznikla mezi Alšem nožířem a Janem apatykářem, takže nadepsaný Aleš stoje po své poclivosti jeho Jana obeslal, že by on Jan o něm mezi lidi dobré takovú pověst vtrušoval, jako by Aleš pro své nějaké loupeže psancem býti měl. Jan pak apatykář proti tomu pravil, že jest on od své osoby na lehkost a na ublížení cti a dobré pověsti jeho Alše nic nemluvil, než toliko za některými příčinami sobě od něho danými z I(- tosti, spolehaje na lidské zprávy omylné, postranní a ne- upřimné, že jesti něco promluvil. Však ne tím oumyslem, aby tím jemu škodití chtěl. A poněvadž již zná, že lakové zprávy o Alšovi jsí omylné, že on na osobu svú nechce nic toho polahovali, ale s týmž Alšem všelijak dobrý pokoj míti —. (Bylo smluveno.) Act. sabbato ante Valen- tinum.) 12. 1547, 1. října. | Kopiář lislů král. z r. 1547 JS. 240. (Alšovi nožíři na dům jeho a na kus zahrady od sv. Klimenta zápis obnoven.) My Ferdinand etc. oznamu- jem tímto listem všem, jakož jsou převor a konvent klá- štera sv. Klimenta v St. M. Pr. zahradu ležící při domě opatrného Alše nožíře od téhož Alše v padesáti kopách gr. č. zase vyplatili a on Aleš z poručení našeho zápis prve od vás sobě na túž zahradu a na dům svůj daný proti tomu navrátil, i prosil jest nás dotčený Aleš poní- ženě, poněvadž tejž majestát a zápis náš z rukou vydal, abychom jeho s strany toho domu a kusu zahrady, klerýž jsme mu prvé z milosti naší královské pro vedení vody a nezastavení světla povolili, milostivě opatfiti récili. Pro- tož s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskú v Cechách a s radú věrných našich milých lakto jsme dotčeného Alše nožíře znovu opatřiti ráčili a tfmto listem opatfujem, Ze on Alcä, jeho dédicové a bu- doucí fen dům, kterejž má a leží při kůru kláštera sv. Klimenta s tím kusem někdy od předešlých převorův při- koupeným, na němž jest sobě verštat, výheň a kuchyní i pokoje ustavěl se všemi grunty, vokny, jakž nyní jsou, a s jiným se vším příslušenstvím má jmíti, držeti, užívati, dáti, prodati, smóniti a s tím učiniti: jako jiní s svými svobodnými domy v městech Pražských činiti mohou, bez naší, našich dědicův a budúcích, králův Ceských, převora a konventu dotčeného kláštera sv. Klimenla nynějších i budúcích, i jiných všech lidí překážky. A nad to vejše aby nyní i na budoucí časy do téhož domu on Aleš i jeho dědicové a budoucí držitelé vodu sobě po trúbách i zase z něho beze vší překážky každého člověka vésti mohli i tudíž, aby od té strany k zahradě jemu světlo zastaveno nebylo, ten kus té zahrady prve jemu Alšovi povolený, 

Strana 412
419 XXII. V ulici Karlově. — C. p. 190c. totiž palnácte kročejův z délí a patnáctc krocejüv z šíří, vždy jako i prve k témuž domu přidávati ráčíme a on Aleš odhradíc se s tím kusem od zahrady téhož kláštera buď plaňky neb zíďkou má bcz překážky toho kusu užívati a jej s týmž domem dáti, prodati, směniti a s tím učiniti jako s svým vlastním a svobodným statkem. A nad to vejše jestli by ostatek té zahrady s poustkou vedle dvoru Koníkova lezící ti duchovní komu prodali, zastaviti neb najíti chtěli, kdyby za ni týž Aleš nožíř tak mnoho jako jiní dáli neb učiniti chtěl, že jemu Alšovi mimo jiné pu- Siéna a dopiína byü má a k tomu my naXe milostivé povolení dávali rátíme. A kdož by tento list jmél neb jmíti bude s často psaného Alše nožíře, jeho dědicův a budúcích neb jednoho z nich dobrú volf a svobodnú, chceme, aby tomu každému příslušela táž moc i též plné právo ke všem věcem v něm položeným a zapsaným jako jim samým. Tomu na svědomí pečeť naši královský k listu tomuto přivěsiti jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v sobotu po sv. Michalu léta tisícího pětistého čtyřidcátého sedmého a království našich Rímského sedmnáctého a ji- ných dvadcátého prvního. 18. 1549, 23. ledna. Rukop. ć. 2129 f. 185. V té při mezi Filipem kamcníkem, jakožto poručníkem uroz. p. Jindřicha Hasištejnského, jakožto původem, z jedné a Aišem nožířem, obeslaným, z strany druhé, kdež týž Filip vinil jest na místě p. Jindřicha jeho Alše z toho, že jest jemu puojčil peněz jedenácte k. gr. č., aby o grunt ne- přišel, a jsa oto často napomínán nechce dáti. Proti tomu od Alše mluveno, že tomu odpírá, by jměl jemu tako- vých na grunt půjčovali, neb ho za to nežádal, než chce o tom zprávu učiniti, že jest jeho p. Jindřich prosil, aby mu duom koupil a poslal jemu dvamezcítma kop, maje poslati sto a dvadceti. A on Aleš vytržil k žádosti jeho ten duom, závdavek těch dvamezcílma kop dal j maje více platiti zanechal toho tak a již o ly peníze pán přišel, neb tomu na sedm let jest. Nad to od Filipa mluveno: On Aleś takoveho trhu tu, kdež náleží, neoznámil ani v knihy nevešel a lak prve on Aleš grunt držal, nežli pán jemu peněz půjčil. Naposledy od Alše mluveno, že k žádosti pána lakový duom držel jest na čtyři leta a škodoval toho držení na 16 k. gr. č. — Tu p. purkmistr a páni vypovídají: Poněvadž to jest od Filipa ukázáno, že Aleš nožíř listem svým p. Jindřichovi: Hasištejnskému dobrovolně se v lo svolil, ač by tím povinnovat pánu nebyl, však že pro zachování dobrého přátelství takový závdavek, t. j. těch 11 k. gr. zase p. Jindřichovi navrátiti chce a každé svolení dobrovolné právo ruší, protož po- vinen jest on Aleš podle svého podvolení takových 11 k. gr. p.Jindřichovi dáti. Jestliže pak z poručení p. Jindřicha on Alcš jest činil a do toho domu za stoly i jiné potřeby vydal, chce-li p. Jindřicha tu, kdež náleží, viniti, právo sc jemu nezavfrä. Act. fer. IIII. post Vincentium. 14. 1560, 19. srpna. Rukop. ć. 2129 J. 233. Jakoż jsou se pripovedi na statek pozuostaly po Al&ovi nozíti staly — i Glena piipoved Jakuba z Granova pro 50 k. m. — kterak neb. Aleš prodav jemu Jakubovi řetízek zlatý za 50 k. m. jeho jest sobě zase od něho k svadbě vypůjčil, takže jest potom i za nim zuostal. — Druhá přípověď starších nožířuov pro 21 k. m. — že byl správcí jich cechu několik let a registra za sebou měl; však v těch registřích toho se nic najíti nemuože, než že oni všickní jsou toho povědomi, že jest spravedlivý dluh. — Přípověď osadních M. B. na hízi pro 118!'/, k. m. — Act. postridie Agapiti. 15. 1550, 10. listopadu. Rukop. č. 2117 f. 220. Václav z Sonova komorník při dskách zemských, a Anna XXI1.V ulici Karlově. — Č. p. 190c. k. d. vedle domu Vratislava truhláře od p. Jakuba Gra- novského z Granova, krále J]. Mti v ungelté úředníka, Vincence Spatláka a Jana Domažlického nožíře, jakožto poručníkuov sirotka neb. Alše nožíře od pp. purgmistra a pánuov zřízených, za INIC a XXV xk. gr. c. Act. fer. II. ante Martini. 16. 1550, 10. listopadu. 7Gami/eż. Jakoż se jest uh domový stal — i pončvadž někteří majestitové na díle vzlahují se na týž duom, na kteréžto imajeslály my po- ručnící dobrých volí na tento cas zdélati nemuoZem z prí- činy, že syn a dědic pozuostaly po tómż Al8ovi nożiii přílomný býti nemuożc, protoż na tenlo čas jsme se mezi sebou snesli, aby on Václav vedle trbu mezi námi o tejž duom vykonaného předse do toho domu se stě- hoval a jeho jakožto svého vlastního užíval. A my to opatřiti máme, jak by najprvé sirolck domuov z cizí země se navrátil, aby jemu Václavovi dobré vuole zdělal. Act. eod. dic. M 17. 1551, 16. ledna. Zukop. c. 2142 f. Bb JI. (Kšaft Václava z Sonova.) Ve jméno —. Já Václav z So- nova, komorník při dskách zemských, znáino činím tímto listem všem, kterýž jsem vlastní rukou sepsal, že — tuto vuoli mou poslední oznamuji, tak že všicek statček, coż ho koli mám, aneb ještě z štědroty P. B. míti budu, na svr&cích, nábylcích, klenotech a hotovych penézích, na čemž by ten koli byl, poručil jsem, mocně poroučím a dávám Anně, manželce mé milé, a dítkám mým, kleréž nám P. B. spolu dáti ráčil, na rovný díl, aby ona ten všecken statček obsáhla, mocně držela a užívala s dílkami mými bez přátel mých i jiných všech lidí překážky vše- lijaké, dítky pak mé aby do let jich potřebami jim nâle- žitými, jakožto věrná málě, jíž toho nad jiné věřím, opa- trovala, k dobrému vedla a učila, aby v bázní boží rostli a dobře Zivi byli. Pakli by táž manželka má vdáním slav svuoj proméuila a dílkám mym ublížení jaké sc dilo, tehdy též dítky paní Alžběta, matka manželky mé, aby k sobě k opatrování obrátila a přijala a manželka: má aby podlé uznání spravedlivého pánuov poručníkuov na chování týchž dítek sumu jistou vydávati byla povinna; a kteréž by z dítek mých mužského pohlaví v léta vešlo, tomu chci, aby doma chováno nebylo, než někde do Němcc s radou pánuov poručníkuov aby dáno bylo a svému dobrému se učilo. A dopustilli by P. B. smrt na které z dítek mých, tehdy aby nápad z mrtvého na živého šel; a pakli by všichní let spravedlivých nedojdouce zemřeli, ten: nápad na Annu, manželku mú, aby přišel; a též umrela-li by Anna, sedíc na vdovské stolici, její díl aby zase na dítky mé a její přišel a připadl plným právem. Coż se pak knieh dotýče, kteréž v registrich mych sc- psané se nejdou, ty odkazuji a dávám synuom mým, aby se o né rozdělili; a sekret zlatý s pečetí stříbrnou Janovi, synu mému, odkazuji. Komu bych pak co dlužen byl i také zase kdo co mně, k tomu jiné všelijaké příjmy, kterć jscm pśnuom a dobrym lidem přijímal i zase vy- dával, také zuostávalo-li by co za mnou, to se všecko v registřích mých již dotčených červených nejde. A také sobé tuto moc pozuostavuji, odkázal-li bych co komu buď za zdravého života neb na smrtedlné poslcli mimo toto mć pofizeni oustnć ancho cedulí pod pečetí rukou mou psanou, že lo má býti tak mocné a stálé, jako bych to do tohoto pořízení mého a kšaltu zapsal. A zu to prosím urozených p. Jana Prošovského z Prošovic, starosty ko- morničího při dskách zemských, p. mistra Nikodema z Paumberka a p. Jaroslava z Mutěnína, že poručenství k sobě přijmou nad manżelkou mou a ditkami, klercż nam P. B. spolu dáti ráčil, tak jestliže by táž wnanželka 

Strana 413
XXII. V ulici Karlově. — Č. p. 190e. má jich rady v čem kdy potřebovala a kdy se k nim v potřebě své, tudíž i sirotčí utekla, aby jí k lomu radní a pomocni byli a uznávali.Ji by co oni páni poručníci jejího dobrého, tudíž i: dítek mých, tu moc aby měli v to vkrotiti a jim manželce mé i dítkám mým dopomá- hati, učiníc to pro odplatu pána Boha všemohúcího. Toho pro dokovalejší jistotu pečetí mí vlastní tento kŻaft jscm zapećetil. Jenż jest psán léta M"D9LI? v pátek před sv. Antonínem. (Stvrzen 9. prosince 1552.) 18. 1559, 18. listopadu. Rukop. č. 2117 f. 446 a kopidý lislú hrál. v archivu wmislodrž. č. 61 J. 325. Ferdinand arcikniże Prażanim Staromestskóm. Poctivi věrní naši milí. Vëzte, že jsme z poručení J. Mii Cé p. otce našeho najiilostivějšího pro lepší byt a pohodlí bratří u sv. Klimenta, kteří sc píší de socielate Jesu, od poctivé Alžběty vdovy duom s zahradou ležící při témž klášteře sv. Klimenta vedle domu Václava truhláře za šest set k. gr. č. — koupili poručití ráčili. I poněvadž týž duom předešle v knihy vaše městské zapsán jest, protož vám na místě J. Mti Cé porouceli ricime, abysle takový trh a duom k ruce J. Mti Cé a týmž bratřím toho zákona zapsali a v knihy vaše městské podle pořádku vloZiti roz- | kázali. Na tom jistou vuoli J. Mti Cé i naši naplníte. Dán na hradě Pražském v sobotu v ochtáb sv. Martina 1. 1559. Ferdinandus. 19. 1660, 4. bfezna. Rukop..c. 2017 f. 446.. Nej- jasn. kníže — Ferdinand — král Ceský — koupiti ráčil sobě k ruce a bratřím u sv. Klimenta blíž mostu obýva- jícím duom ležící podle domu Ratslava, jinak Václava truhláře, od poručníkuov neb, Václava Vosáhly z Sonova za 600 k. č. Act. die Transl. s. Wenc. (Zaplaceno roku 1569.) 20. 1563, 31. pros. Kopidf v archive wislodrz. č. 69 f. 445. Ferdinand arciknfe — J. M. C. pán a otcc náš bratřím de socictale Jesu duom ležící vedle domu o Václava truhláře u sv. Klimenta od poručníkuov někdy Václava Vosáhlyho za VI C k. gr. č. koupiti porutiti rátil —. 21. 1564, 22. dubna. Rukop. c. 2121 f. 86. Jakož jsú za poručníky od p. purkmistra a rady syrotkuom i také statečku po nékdy p. Alsovi noîifi prijmfm Chlivcovi zvolení byli p. Jakub Granovsky z Granova a Vincenc Spatlák, kterého2to poruéenstvf páni poručníci p. Janovi Chlivenskému z Ryzenska, jakožio synu a dědici po neb. p. Al&ovi pozuostalém a k lctuom dávno dospělým přišlému, též Kateřině, sestře jeho, i na místě jinejch détí a sirot- kuov let nemajících Zygmunda a Adama po témž p. Alšovi pozuostalých, počet pořádný učinili: Předkcm našlo se vÉcho statku na domé, na klenotích ctc. 671 k. 56 gr. 5 p. č., proti tomu našlo se vydání dluhuov 362 k. 6 gr. 6'/; p. č. Rozdél(ce 354 k. 96 gr. 6'/; p. č. na pět dí- | luov, na díl p. Jana Chlivenského a Kateřiny, Zygmunda a Adama sirolkuov a paní Evy, někdy manželky téhož p. Alše pozuostalých, i doslane se jednomu každému na jich díl 75 k. 68 gr. 2!/, p. 6. - Stalo se v oulery pied sv. Jiřím. 22. 1620, 80. června. Rukop. č. 2114 [. 269. Slo- vutné a vzáctné poctivosti pp. purkmistru a radě St M. Pr., přátelům našim milým. Slovutné a vzáctné poctivosti páni Pražané, přátelé naši milí, zdraví i jiného všeho | dobrého přejeme vám věrně. Nečiníme vás lejna, že smc vedle mocí nám, jakožto od všech tří pánův stavův krá- lovství Ceského na generálním sjezdu, kterýž držán byl na bradě Pražským v outerý po sv. Máří Magd. a zavřín v sobotu po Stětí sv, Jana I. 1619 nad konsisloří a aka- XXII. Na Marian. ndmésti. — Č. p- 190. 413 demif PraZskou naïfzenÿm defensorûm dané, za jistými a dobře uváženými příčinami k žádosti J. Mti uroz. p. Bo- huchvala Berky z Dubé a z Lipého, J. Mti krále Ceského rady, komorníka a nejv. purkrabí Pražského, pro dva služebníky páně, zejména Václava Bořanovského a Jiříka Labe dva domy spustlý, při kolleji někdy jezuitské blíž mostu Pražského ležící, kteříž od starodávna jeden někdy Alše nožíře, druhý u Vostrovských slouly, za sumu 1400 k. m. odprodali. — Datum у Pruze v oulery po sv. Petru a Pavlu 1. 1620. Číslo pop. 190f. Zahrada klášterní. Na ndamésti Marianském. Cislo pop. 190g. (U andéla, dim Konikovsky.) 1. 1441, 28. ledna. Rukop. č. 90 f. 63 ač. 2102 J. 447. Crux brascator et Wenceslaus dictus Celádka fe- cerunt inter se commulacionem pro domibus ipsorum, ilu ut prefatus. Crux debet habcre et hereditarie possiderc domum predicti Wenceslai Celádka, que sita est retro Bethleem. penes domum Jacobi smiginatoris ct ex oppo- | silo olim Radislai —. Similiter Wenceslaus Celádka dcbct babere domum prefati Crucis braseatoris dictam ad ange- lum, que sita est in lacu ex opposito domus Peclianczonis el penes ortum monasterii s. Clementis. Act. sabbato post Convers. s. Pauli. 2. 1444, 16. iijna. Tamlé£ f. 106. Nicolaus rector et Jana e. d. erga Wenceslaum Cceládka pro XIII s. gr. pr. Act. die s. Galli. 3. 1448. 4. prosince. Rukop. č. 90 f. 170. Marti- nus sepetrator et Anna c. d. ad angclum dictam sitom in lacu penes aliam domum eiusdem Martini erga Mikssoncm el Janam coniuges pro XI s. Act. die Barbare. 4. 1464, 1b. května. Rwkop. č. 2105 f. 208. Ni- colaus, magister cerevisie, et Anna e. d. inter ortum mo- nachorum ct domum Thobie erga Martinum situf pro XXVII s. gr. Act. fer. III. ante Pentliccost. 5. 1466, 18. prosince. Tamléz f. 251. Gregorius candelator ct Margaretha e. d. crga Nicolaum dictum Trubač pro LX s. gr. Act. fer. V. ante Thome. 6. 1498 22. kvëtna. Rukop. č. 2107 f. 145. Wenceslaus brascator dc lacu et Katherina c. d. penes domum eiusdem Wenceslai ct ortum monachorum s. Cle- mentis a Margaretha pu&Skárka pro L s. gr. prag. Act. fer. III. ante Asc. d. 7. 1604, 14. prosince. Rukop. č. 2107 f. 259. Vc- trus brascator dictus Dicl et Katherina emerunt. brasca- torium annexum domus Wenceslai brasealoris situmque penes orlum monasterii erga prediclum Weunceslauni. pro XL s. gr. pr. Act. sabbato post Lucie. 8. 1584, 19. brezna. Rukop. ¢. 2111 /. 68. Tomás Rotmund a Marta k. poustku vedle donu Syrovcova a zahrady mnichovské od Doroty Dřelové za XXV k. gr. č. Act. fer. V. post Getrudam. 

Strana 414
414 XXII. Na Marian. nämésli. — €. p. 190g. 9. 1537, ll. června. Tamléž f. 178. Václav Ko- hout a Alžběta k. d, vedle zahrady sv. Klimenta a Syrov- covým domem za XLV k. gr. č. od Tomáše Rotnunda. Acl. fer. Il. ante Viti. 10. 1538, 6. července. Tamlež f. 220. Jiřík Konik a Dorota k. d. mezi zahradou kláštera a domem Syrov- covým od Václava Kohouta za XL k. gr. č. Act. fer. VI. ante Joh. Hussium. ]l 1564, 20. března. Rukop. č. 2118 f. 73. Náclav Lamprecht, kováf vedle apalyky Joannesa apatykáře by- d'ející, a Mandalena k. d. od Jitíka Konika za 7l!/o k. gr. č. K kterémužto trhu p. purkmistr a páni povolení své jsú dali na ten zpuosob, aby Václav Lamprecht sobě v tom domu výheň udělal a tam řemeslo své provozoval a díla kovářská dělal, též koně koval i vozy, a ne na ulici, a více nezancprazdňoval v té ulici při domu svém, aby tudy prostrannější cesta býti mohla. Act. pridie Bene- dicti. 12. 1580, I. června. Rukop. č. 2122 f. 327. Man- dalena Lamprechtová ptiznala se, że jest dlužna 50k. gr. €. Pavlovi Sti(brskémn vzdaii a poji&tuje je na domu neb poustce vedle domu Syrovcovského leżici. Act. postridie Corp. Christi. 13. 1584. — Schaller, Beschreibung v. Prag 117. 43. Majdalena kovátka postoupila za 3170 k. kolleji sv. Klimenta. Číslo pop. 190h. (Syrovcovský dům.) 1. 1487. — Rukop. č. 2102 f. 404. Nicolaus Cuculus de Horazdiowicz, notarius pretorii ct Anna e. d erga Nicolaum et Andream fratres saponistas pro XXIIII s. 2. 1438, 9. září. Rukop. č. 90 f. 26. Zdcnia dicla Zezhulova de Jlorazdowicz emil pro sc. Elia, filio suo, domum in lacu inter. domos Crucis braseatoris ct Křtěn doleatoris erga Nicolaum Kukulus, natum suum, pro XX s. pr. Act. fer. Ml. post Nativ. M. V. 3. 1447, 26. dubna. Tamléz f. 146. Martinus scpe- trator et Anička ©. d. erga Zdeniam de Horazdieowicz pro XXVI s. gr. Acl. fer. 11]. post Marci. (Peníze přijímá IIenricus, servus d. Iolicky nomine lfelic ) 4. 1461, 1. prosince. Rukop. ë. 2105 f. 157. Tho- bins braseator et MakuXe c. d. sitam in lacu intcr domos Brosii dolcatoris et alteram. domum Martini sítaf crga cundem Martinum sítař pro I. s. gr. Act. fer. lll. post Andree. b. 1468, 15. října. Zamléz f. 272. Johannes Kc- runk de Lom cet Suchdol, viceiudex tabularum terre, ct Anna c. d. -- circa Tliobiam braseatorem pro LX s. gr. Act. sabbato ante. Galli. 6. 1470, 4. srpna. Tamléž f. 294. Domina Anna, relicta Johannis de Lom dicti Kerunk, resignavit post suam inortem domum propriam in lacu - - virgini Barbare de Vranie, (amule sue. Act. sabbato ante Sixti. 7. 1472, 19. listopadu. Rukop. č. 2119 f. Q 5. Vc jméno božie amen. Jí Anna z Dehnic, slovutného někdy panoše Jana Gerunka z Lomu manželka, vyznávám cte. takže duom muoj, v němž bydlím, podle domu opatrného muže Brože bečváře ležící a podle toho také i s tiem všecke- | jest Viktorina Syrovce a k jeho domu piilcżeli mó. XX11. Na Marian. náměstí. — ©. p. 190h. ren jiný svrchek a statek v témž domu, kterýž mám — dala sem — poctivé panně Barboře z Vranicho, služeb- nicj mé milé —. Act. die Elizabct. 8. 1479, 81. března. Rukop. č. 2106 f. 33. Wen- ceslaus de Kralup brascator et Katherina c. d. in lacu inter domos Jacobi doleatoris ct Gregorii. candclatoris aput Barbaram virgineni pro L s. gr. pr. Act. fer. 1111. post Judica. 9. 1510, 17. srpna. Rukop. ¢. 2108 f. 64. Antho- nius cultellator et Dorothea e. d. penes domum Jacobi doleatoris et braseatorium Georgii dicti Dicl a Wenceslao braseatore pro LVII'/> s. gr. pr. Act. sabbato post Assumpt. M. V. (Zaplaceno r. 1518.) 10. 1511, 26. srpna. Tamléz f. 82. Petrus cullel- lator dictus Dunátek ct Zuzanna e. d. penes domum LukSonis doliatoris ct braseatorium olim Petri IYfel ab Anthonio cultellatore pro LXXX s. gr. pr. Act. fer. 111. ante Ruffi. J1. 1515, 24. dubna. Tamtéž f. 159. Viktorin Sy- rovce a Anna k. d. od Petra Dunáčka nožicře za XLXX k. gr. pr. — A jakož nasnázka byla od dráhné časuov mezi Petrem Dunackem a Jifikem Dielem o kuchyni, i stala se jest smliva o to vSecko mezi Viktorinem Sy- rovcem a týmž Jiříkem taková, takže ze spolka oba dva mají udólali zed na rovný náklad, počnúc od té zdi za- hrady mnichovské až právě k oknu kuchynčnému Vikto- rina na vajš, jakž se jim zdáli bude, tak jakož jest vy- měřeno. A ta zeď bude spolcénie. Nad tú pak kuchyní krov jest jeho Jiříka Dřela a on Viktorin z (ć kuchyně má udéluti komin skrze ten krov Jiříkův. A kuchyne ta Pod touż pak kuchyni on Viktorin ancb budici jeho budú moci grunty, anebo což by potřeba kázala, opravovatí svobodně. Dálo se v úterý po sv. Jiří. 12. 1519, 24. ledna. Rukop. č. 1129 f. 418. (Victorin. Syrovec Martina Spika vinil z nárku cti. Oba trestána, nález o tom, tím se zprav.) V té při mezi Vikto- rynem Syroveem a Martinem Spikem, kdež jest jeho vinil Martina z nářku cti takového, že jest (ruhlici ukradl a ji vyloupal a Zc jest zloděj a sa o to na přátelský smlouvu podán, že jest se v nicem? ohledali nedal ani o to se smlüvati chtél, prosic v lom za opalieni podle práva, proti tomu Martin Spik odpiraje pravil: co je predsevzal a čím jeho dolýkal, že jest tomu příčinu dal a jeho Spika haněl a on jemu Spik zloděje: dával neb mu ře- svédcené lháre düval, jeho se Syrovcec v tom dotazuje, znali se k tomu; a mnohá hanlivá slova proti němu mluvil. Proti tomu Viktoryn mluviti dal, źe je pred schi právo měl; přečinil-li je co řečí jemu, że by sc lu utéci měl a svý v6c próvem, ne sim, napravili; Że ani pred právem tímto toho, čím jeho Syrovce naiíká, dovedeno není a že o lo o všecko konce má slušný a že je se z toho slušně vyměřil. Zase k tomu Spik mluvil, že co sem já mluvil, to provedu a žádal, aby svědomí jeho Gleno bylo a to pokdzal. A on Sirovec též proti tomu svědomí vystavil a žádal, aby podlé své neviny spraved- livě zachován byl. Tu p. purgmistr a páni -— vypovídají: | Poněvadž obojí strana před právem žalovali, že jedna druhá zhančla a napřed že by on Spik zhanin byl od Syrovce, ale sa zhavín že jest se ku právu neutekl, než dal se v to a tím jeho Syrovce dotýkal, čehož nań, na Syrovce nikda, jest právo toho neusuzovala a obojí jich svědkové toho nesezndvaji, aby kery na tento čas ujmu na své povésti nésti mél, i z té pi(ciny jedna strana druhé náprávü po- 

Strana 415
XXII. Na Marian. udmósli. — ©. р. 1901. vinna pro příčiny předložené nenie. Než poněvadž v to se dali, jsouc obyvatelé a majíce v Feci i v skutku proti sobě se zachovati poctivě, jako dobrému každému sluší, toho jsou nezachovali, i z té příčiny p. purgmistr a páni je oba v svou kázcň ber, protože on Viktoryn to jemu zdvihal, oć Spik konce s cechem mó, a on jemu to, oč naň rozsudku učiněno není; a smlouva ta neukazuje, aby sc na pověst Viktorinovu vztahovala. Act. fer. II. post Vincentii. 13. 1535, 19. ledna. Rukop. c. 1130 f. 46. Jakoż jest Juliana, dcera nékdy Viktoryna Syrovce, obeslala Kate- finu, macechu svi a prwvila, że k tomu statku, v kterómż ona Kateřina sedí, spravedlnost má po témž otci svém, jakožto k nepořízenému. A na to ukázala zápisy, z kterýchž po- vědění týž otec její a matka Anna sobé obapolní statkuov vzdání činí, žádajíc za spravedlivé opatření. Proti tomu Kateřina Syrovcová dala mluviti; že s toho společního vzdání jest sešlo, poněvadž on Viktoryn Annu, mateř její, jest přebyl životem a s ní Kateřinú jiné vzdání učinil a v tom oznámil, že Juliana, dcera jeho s první man- želkú, jest odbyta. A poněvadž týž statek podle toho zá- pisu jí Kateřině s sirolky náleží a jinému žádnému, a on Viktoryn mimo ten zápis žádného jest pořízení činiti ne- mohl, žádala jest, i od svých sirotkuov, za spravedlivé v tom opatření. Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: Poněvadž on Viktorin Syrovce Annu, první manželku svú, životem jest přetrval a potom drulní sobě pojav, s ní dítky zplodiv, s ní jest slalek svuoj spolčil a ji v témž statku s týmiž dětmi svými a jejími pravú spolećniei učinil a v témž zápisu oznámil, že jest Juliany, dcery své, odbyl, z té priciny ona Juliana v tom statku spolku s jinými dětmi míti nemůže. Než pončvadž jest ona Juliana dala to od sebe mluviti, že což jest po ní otec její věnoval, to jí vydáno není, chce-li z toho koho viniti do čtyř nedělích, právo se jí nezavírá. Stalo se v úterý po sv. Antonínu. ^ 14. 1648, 2. ledna. Nukop. ć. 100 f. 157. Smliva stala se jest mezi porućniky sirotkuov neb. Kateřiny Sy- rovcovć z jednó a Janem Železným, manželem též neb. Kateřiny, z strany druhé o podíl po Viktorinovi Syrov- covi a Kateřině Syrovcové, manželce téhož Viktorina, a to taková, že Jan Zelezný vzíti jest se podvolil XV k. gr. & Act. fer. Il. post Circumcis. d. 16. 1552, 92. června. Rukop. c. 2142 f. AA 12. (Kšaft Jana Syrovce.) My purkmistr a rada — známo či- níme — kterak Jan Syrovec nožíř, někdy soused náš, učinil kšaft — v středu po sv. Marku ev. 1552 — takže on Jan Syrovec — díl svuoj na domu někdy Viktorina Syrovce, otce jeho, jemu podle Václava bratra a Barbory, sestry jeho, náležející — odkazuje Martě, manželce své —. Na potvrzení pečeť naši menší dali smc piitiskniti k tomuto listu v středu před sv. Janem Kr. 16. 1553, 14. Gervence. Rukop. č. 2117 f. 293. Václav, syn neb. Viktorina Syrovce, vzdává díl svuoj otcovský Barboře, sestře své, Act. fer. VI. post Marga- retliae. 17. 1554, 2. srpna. Rukop. ć. 101 f. 66. Jakoż jest Marta, manželka neb. Jana Syrovce, na díl po témž manželu jí náležitý se potahovala, a Barboru, sestru téhož Jana Syrovce, a manžela jejího z dotčeného dílu v radě obvinila, i jsou smluveny, takže táž Barbora s Janem, manželem svým, za týž díl všicek jí Martě vydati mají LI k. m. Act. fer. V. post Petrum vinctum. 18. 1665, 1. března. Rukop. č. 2121 f. 124. Stala se smlouva mezi Julianou Pikartovou a Barborou, dcerami nékdy Viktorina Syrovce, o duom po něm pozuostaly XXII. Na Marian. udmesli. — C. p. 190i. 415 mezi domem Markyty Rej$panky a sladovnou Jiříka Hrdiny, a to taková, že Juliana ujala jest sobě polovici nadepsaného domu a Barbora druhú polovici. Act. fer. V, post Mathiam ac Scxagesimam. 19. 1567, 8. prosince. Zukop. č. 2118 /. 180. Barbora Syrovcová, někdy Jana Syrovce a jiz Jana H.ric bečváře manželka, všecku spravedlnost svú ma domu, kteráž jí s sirotky s předešlým manželem jejim Janem zplozenymi náleží, vzdává manželu svému. Act. die Con- cept. Mariac. 20. 1576, 26. ledna. Rukop. č. 2122 /. 126. Jakoż Anna, nékdy Jana Syrovce dcera a manželka Kašpara bečváře, i na místě Václava, bratra svého let nemajícího, obeslala jest Jana Hartle bečváře, vočíma svého, na pány vznóśejic, Ze on Jan Hartl duom, v némz bydlí a po otci jejím Janovi Syrovcovi, Barboře, mateři jejich, jim náležející jakožto dědicuom, jeho užívá neopravujíc k spu- štění —. I ujala dim Anna, manželka Kaśpara becvaie, s Václavem, bratrem svým, v 300 k. gr. m. Stalo se ve čtvrtek po sv. Pavla obrácení. 21. 1576, 11. kvétna. Rukop. C. 21/8 f. 434. Jan Kučera sanytrník a Anna k. d. Syrovcovsky vedle domu někdy Markéty Rejšpanky od Anny, pozuostalé po Janovi Syrovcovi dceři, Kašpara Kytnera manželky, a poručníka Václava, dotčené Anny bratra iet nemajiciho, za 200 k. gr. č. Act. fer. VI. post Stanislai. (R. 1587 splácí Pavel Srbecký, manžel Anny, vdovy po Kučerovi.) 99. 1590. — Rukop. C. 2112 f. 335. Anna, ně- kdy Jana Kučery a již Pavla Srbeckého manželka. 23. 1606, 20. listopadu. Rukop. č. 2113 f. 417. Jan Behem z kawemberku a Alžběta k. d. v koutě za domem Zikmunda Kapra od Pavla Srbeckého a Anny m. j. za 850 k. gr. č. 24. 1607, 13. ánora. Zamléz. Jan Behem z Bawen- berka postoupil düm knézi Theofilovi Krystekovi, rekto- rovi kolleje cís. Soc. Jesu za 175 k. gr. č. Číslo pop. 190i. (U sedmi andčělův, Rejšpanský.) * 1433. — Rukop. é. 2099 f. 357. Ex man- dato dd. consulum Krtén doleator dedit res subscriptas Anne, conthorali Niclassii de Montibus Cutlinis, quas prc- cedens consilium eidem Kitén servare circa se mandavc- rat ad annos discretos pueri dicte Anne, videlicet duo ornamenta, unum claucum excautiratum (?) alias vyrazovany et aliud nigrum, ilem duas tunicas, unam nigram subduc- lam pcllicio regulino et aliam rubeam subductam pyz- mayzli, item pelles leporinas. 1. 1441, 23. ledna. Rukop. ć. 992 f. 206. Jakoż jest byla pře a ruoznice mezi Kunki, vdovi po neb. Křtěnovi bečváři, z jedné, Mafikem a Jani, sirotky neb. Vavřincovými z Břeska z druhé strany o dědicstvie otce jich již jmenovaného, pro kteréžto dědicstvie sirotci svrchupsaní Kunku jsá nařkli, pravíce, kterak neb. Křtěn, strýc jich, přijal jest k sobě za dědiny a za statek otce jich bez tří čtyřidceti k. gr. dokládajíce se svědomic do- brých a usedlých lidí. Tu páni purkmistr a konšelé St. M. Pr. — přeslyševše — kterak statek otce jich jest tudiež na tom zboží odhádán bez tří za čtyřidceti kop 

Strana 416
416 XXII. Na Marian. ndmśsti. — C. p. 190i. gr. a ty jisté penieze Křtěn jest k sobě přijel a na to z těch peněz vydáno jest sirotkuom svrchupsanÿm osm- nädete k. gr., takto nalézají a vypoviedají, aby Kunka, poněvadž osaklá jest na zboží muže svého, aby sě o pe- něz ostatek umluvila s sirotky napřed jmenovanými. Act. fer. Il. ante Conv. s. Paoli. 9. 1441, 1. března. Rukop. č. 2099 f. 494. luxta arbitrariam pronuncciacionem Galli de domo Pechanczonis et Jacobi Sobck Cunka, relicta olim Krtén doleatoris, iam vero Brozonis dolcaloris conthoralis, fassa est, se in XVIII s. gr. pro prefato Krtén, marito suo, Thome dicto Némec sulori cl Mauricio doleatori debitorie obligari. Act. fer. lllI. in capite Jeiunii. 3. 1441. — Rukop. &.992 f. 206. Kunka, vdova po neboZci Kiténovi bcévári. 4. 1447. -- Rukop. 6. 90 /. 146. Broz doleatoris. 5. 1474, 16. cervence. Rukop. ¢. 2119 f. R 14. Ve jmćno bożie amen. Ja Broż becvaf, móślónin St. M. Pr. — vinici mú, kteráž za kostelem sv. Vavřince na Malé Straně leží — porúčiem a po mé smrti — Lidmile, manželce mé, otkazuji —. Duom pak muoj, v němž bydlím, proti kostelu M. B. па 14%) Jakubovi bečváři, kterýž sestřenici mú má, otkazuji — Blažkovi, kterýž sč u věže illuminovati u&f, II k. gr. Act. sabbato in crastino Divis. apost. 6. 1475, 6. ёсгуепсе. Rukop. é. 2105 f. 355. Jacobus dolealor admisit Annam, uxorem suam, ad herc- ditatem. domus site in lacu inter domos dominorum Ho- lick, nunc ad tabulas curiales, et Kerunkové situatam, quc domus memorato Jacobo per Ambrosium doleatorem est testamento legata, taliter, ut predicta Anna ad domum candem ius plenum habeat, quemadmodum ipse Jacobus, cum hoc adiuncto, ut morluo prcetacto Jacobo ipsa in domo cadem cum pueris simul genitis cqualem obtineat porcionem. Act. fer. IllI. post Procopii. 7. 1498. — Rukop. c. 94 I. f. 145. Jakuba bečváře. 8. 1610. — Rukop. 6. 2108 f. 57. Luce do- liatoris. 9. 1519, 3. listopadu. Rukop. č. 2109 f. 76. Lu- keš bečcvář vzdal jest právo své k dílu svému třetímu, kterajž má na domu podle Viktorina Syrovce Anné, manželce své. Act. fer. V. post OO. SS. 10. 1521, 26. inora. Rukop. c. 2109 f. 157. Anna, někdy Lukše bečváře, nyní pak Lukše krajčího z Lito- měřic manželka řádná, vzdala díl svój na domu po jme- novaným prvním manželu jejím Lukášovi krajčímu, man- želu svému. Však ona Anna v moci sobě z toho statku pozuostavila: Jestli Ze by ji prve nežli jeho Lukáše P. B. od smrti neuchoval, aby on Lukáš z toho statku vydal Barboře a Markétě, dcerám jejím, kteréž jest s prvním manželem zplodila, ka2dé z nich s luoZe Xatuov podle moZnosli své. Act. fer. 1I. post Mathie ap. 11. 1522, I. bfezna. Tamlez f. 223. Šimon sou- stružník a Lidmila k. d. mezi domy Viktorina Syrovce nožicře a Capkovským od Jana Haláčka na místě Kate- říny m.j. a od Jiříka pokrývače na místě Lukše, krajčího z Litoměřic, a Anny m. j. za L k. gr. pr. Act. sabbalo post Math. ap. . 12. 1582. — Tamleż. Simka soustruZnfka. 13. 1586, 21. května. Rukop. 6. 2111 f. 104. Va- viinec Vobornfk a Barbora k. d., kleryż slove u scdmi angeluov mczi domy Syrovcovć a p4nć Kapounovym od Havla Housky za 100 k. gr. ¢. Act. fer. 11. post Trinit. XXI/. Na Marian. namésli.— C. p. 190k. 14. 1589, 18. března. Rukop. ¢. 2111 f. 252. Blažek Rejšpan a Markéta k. d. mezi domy Přemyslovým a Syrovcovym obostrannć od Vavřince Voborníka a Bar- bory m.j. za 100 k. gr. č. Při tom i tolo jest od téhož Vavřince vymíněno, že on v tom domě s manželkou svou spolu s Blažkem obyt svuoj míti mají a i vylini tu. drZcti a řemeslo své dělati do roka. Act. fer. Ill. post Letare. 15. 1578, 14. července. Rukop. ¢. 2120 J. 137. (Kšaft Markyty Rejšpanky.) Ve jmóno —. Já Markyla Rejšpanka, měštka St. M. Pr. — nemocí jsouci navštívena — kšaftuji a to ta\to: Najprvé duom muoj, v kterémž bydlím, ten po mé smrti dávám Kateřině, sestře mé milé, a p. Pavlovi Kuprovi z Kapritejna, kmolru mému milému, jiin oběma, aby téhož domu společně užívali. A kdyby P. B. z světa lohoto touž sestru mou Kateřipvu pojíti ráčil, tehdy plným právem tejž duom na p. Pavla Kapra ancb dédice jeho po smrti Kateřiny, sestry mé, připadl. A oni drżi- telé nynější i budoucí téhož domu mého povinní budou světla na voltáře u M. B. nalu Zi, ktery2 jest pod kazatedl- nici, tři svíce, jedna každá po jedné libfe, vždycky dá- vali. ст svršky a nábytky i jinej statek muoj — od. kazuji Kateřinč, sestře mé —. Item Annč konvářce, sestře p. Pavla Kapra, dávám X k. gr. m. — Stalo se u vigilii Rozesl. sv. ap. LXXIII. (Publikováno 18. listopadu t. r.) 16. 1580, 19. července. Rukop. č. 2122 J. 330. Jakoż jest Markéta Rejšpanka kšaftem pořádným duom svuoj v osadé M. B. na louží podle domu Přemyšlovského ležící Kateřině, sestře své, a p. Pavlovi Kaprovi z Kapr- štejna k společnému užívání jejich s jistym napadem od- kázala, o kterýžto odkaz strany — jsú smluveny, takže Kateřina od toho artykule s strany domu v kšaltu Mar- kéty, sestry její, pouštěje práva na domu tom p. Pavlovi Kaprovi postoupila jest. Za kterúžto spravedlnost p. Pa- vel jí Kateřině [Mikuláše Koulského bečváře manželce] 90 k. m. dáti má. Act. postridie Arnolphi. 17%. 1622, 4. listopadu. Rukop. ¢. 2114 f. 309. Y. Valentin Coronius, rcktor kolleje sv. Klimenta, k. d. RejSpanovskÿ fecenfy mezi domy domus pauperum a u Srbeckých obostranně ležící od paní Lidmily Vratislavské a paní Zuzanny Radoňovské, sester vlastních z Kaprštejna, za 750 k. gr. &, jakZ jsou jcj po p. Zykmundovi Kaprovi z K., otci svém, samy měly. Číslo pop. 190k.*) *|. 14922, 4. září. Rukop. č. 2099 f. 114. Andreas tabernator c. d. aput relictam Dupowconis pro se, 2) O Janovi Doupovcovi, pfsaïi desk zemských, viz zde díl I. str. 311. č. 5 asl. Zdá se, že tento dům míní Beckovský, Poselkyně 1. slr. 404. v následujícím svém vypravování: Při tom klíšteru sv. Klimenta proti kaply Marie Panny na louží dům velký a nákladný Václav [1] král postaviti dal a do něho všechné knihy zemské, jinak dsky zápisné, soudné i památné, složiti dal i ustanovil, aby v témž domě soudové zemští držáni byli a každý, jak bohatý tak i chudý, ve třech měsících nejdéle své spravedlnosti aby dosáhnouti mohl. — Таниё% slr. 497. Prijeda [Jan Lucembursky] do Prahy pány a vladyky k sobě předvolati dal a jim — oznámil — aby smlouvy trhové i prodajové zboží a statkův pozemských — všecky v — knihách aby zupisovali —. Ty pak knihy složené byly - — blíž kláštera sv. Klimenta v domě soudném proti kaply P. M. na louži — potom od Karla IV. z téhož 

Strana 417
XXII. Na Marian. ndmósli. — Č. p. 190k. Ursula, conthorali sua, erga Aonam, relictam Smuczeri, pro L s. cum brascatorio et braxalorio, que sita cst inter domos, videlicet domum relicte quondam Filonisse cx una el cx opposito ecclesie s. Martini Min. parle ex altera. Act. fer. VI. ante Egidii. 9. 1444. — Rukop. č. 90 f. 92. Domus olim Dupowczonis, nunc d. Alssonis de Sternberg [dicti Ho- licky]. 3. 1476. — Rukop. &. 2105 f. 355. Dominorum Holicky, nunc ad tabulas curiales. 4. 1480, 29. dubna. Rukop. ¢. 2106 f. 57. Wen- ceslaus Holec e. d. ex opposito ecclesie M. V. in lacu inter domos Wenceslai et Jacobi dolcatorum apud gene- rosum d. Henricum de Nova domo pro L s. gr. pr. Act. sabbato ante Phil. et Jacobi, 6. 1481, 26. května. Rukop. č. 94 7. f. 31. Wen- ceslaus Ilolec fassus est, se debitorie obligari CX s. gr. commissariis orphanorum olim Danielis Piknuosek, quas obligat super domo sua in lacu, vbi quondam tabule erant. Act. sabbato post Urbani. 6.. 1488, 13. října. Rukop. č. 2106 f. 244. Andreas dictus Capek ct Barbara e. d. — erga Benessium panni- tonsorem dictum Roh et Katherinam, conthoralem cius, pro CV s. gr. pr. cum hoc notanter adiuncto: Quemad- modum olim Wenceslaus Holec domum prescriptam Si- gismundo, nato pretacli Benessii testamentaliter delega- veral, iam diclus Benessius illam tolam summam pro domo antedicla prenominato Sigismundo, filio suo, in domo sua, quam inhabitat, ad cucumeres dictam,*) obligat. Sin autem. sepetactum. Sigismundum ante annos discre- cionis contigat ab hac vita umbratili deccdere, ex tunc prescripta summa in Magdalenam, conthoralem olim me- inorali Wenceslai, iuxta testamentum ciusdem Wenceslai devolvi debet. Act. fer. II. ante Galli. (Peníze kvituje Katherina, olim Benessii Roh et iam Nicolai panniton- soris conthoralis, r. 1491.) 7. 1498, 11. ledna. Rukop. ¢. 94 1. f. 143. Ondřej Capck s Barború, manželkú svú, stojiece osobně před pány v radě přiznali sú se, že sú dlužní dluhu spra- vedlivého CCCL k. gr. č. p. Prokopovi, hofmistru na Horách Kutnách, Bonuši manželce a dědicóm jeho a tu sumu tíž manželé mají dáli témuž p. Prokopovi od IIrom- nic najprv příštích ve třech letech. A tu sumu nadepsaní manželé zapisují a zavazují na domu svém, v kterémž bydieji, leżicim na rohu u M. B. na lázi vedle domu u koflikuov z jednć a domu Jakuba bećvófe z strany druhé, tiem obyčejem: Jestliže by na ten cas jinenovanf místa přenesené byly — na hrad sv. Václava. Ten pak dům — do rozličných rukou pánův českých přišel, jejž posledně páni Lobkovští držíce postoupili ho Tovaryšstvu Ježišovému —. Beckovský-Rezek 1. str. 352. V Su M. I'r. bliź mostu v kolleji Tovaryšstva Ježišového do jedné nové zdi téhož nového stavení, v kterém se držívají: ko- medic, kázání atd. a sluje to stavení auditorium, jest vsazen jeden dosti prostraný mramorový kámen a na něm vytesán jest erb rodu Lobkovskýho s následujícím latinským nápisem: Illustris dominus, dominus Christo- phorus senior Popelius baro de Lobkowicz in Bilina, Kost, Bicskowicz hanc domum a Wenceslao, Boemiae rege, anno MCCL in monasterio s. Clementis constructam tem- porumque iniuria alienatam a. d. MDLXXXVII. aerc proprio redempltam societati Jesu eiusque collegio libera- liter perpetuo possidendam restituit atque donavit. *) Viz dil I. str. 716. č. 16. XXII. Na Marian. ndmósli. — Ć. p. 190k. 417 oni manželé té sumy p. Prokopovi anebo dědicóm jeho nedali a nesplnili, tehdy týž p. Prokop, Bonuše manželka aneb dědicové jeho budú se moci v ten duom uvázati právem Aa jej prodati, dáti, sméniti aneb s ním učiniti vedle vuole své, jakž by se jim najlépe a najuiitecnéjic zdálo, jako s svým vlastním a dědičným, bez nadepsaných manżeluov i jinych lidí jakžkoli právo k tomu mieti chtě- jících všelikého odporu a překážky. Chtěl-li by pak Ondřej Capek s manželkú svú po těch třech letech s volí páně Prokopovú, Bonuše manželky aneb dědicuov jeho v tom domu bydleti, mají se s nimi o činži: umluvití. Pakli by se smluviti nemohli a p. Prokop Ze by v tom ten duom prodal, tehdy Ondřej Capek s Barborá, man- žeiku svú, mají v tom pokoji novém nad kuchyní bydleti a jeho požívati až do smrti bez nahoře jmenovaných p. Prokopa, Bonuše m. a dědicuov jeho i toho, kdož by len duom koupil, odporu a překážky. Pakli by z téch manželuov kto umřel a ktoZ by ostal, Ze by stav svuoj změnil, tehdy ten pokoj hned zase na p. Prokopa, Bo- nuši m. aneb d. j. má připadnúti beze všie nesnáze. Toto laké jest přimicněno, že týž Ondřej Capek všecky dluhy, jimiž sú se spolu s p. Prokopem kupcem Gdanským vdlużili, mó sóm zastatí a zaplatiti a kvitanci od týchž kup- cuov p. Prokopovi zjednati. Pakli by p. Prokop nebo dědicové jeho od téch kupcuov Gdánskych kdy napomí- nali (sic) byli anebo jakú škodu skrze to vzali, té škody mají postihati na všem statku častopsaného Vondřeje před všemi jinými věřitely tohoto zápisu bez škody. Act. fer. V. post Epiph. d. 8. 1500, 6. března. Rukop. č. 94 I. f. 145 a č. 2103 f. 222. Z vozkázánie pánuov, p. purkmistra i všie rady Prokop z Chocemic, hofmistr na Horách Kutnách, zveden jest rychtářem na duom Ondřeje Capka v dluhu CCCL k. gr. €. — Act. fer. V. ante Gregorii. 9. 1510, 14. dubna. Rukop. ć. 2108 f. 57. Lau- rencius cultellator сети d. in acie penes domum u koflí- kuov et Luce doliatoris a Procopio Kroupa de Montibus Cuthnis pro CCXXY s. gr. pr. S tto znamenilń pfimónki, że jakoż Barbora Capková má zápis pokud a kterak v tom domu bydleti, Ze se má tak při tom zdpisu zachovali. Act. die Valeriani. (Zaplaceno r. 1519) 10. 10535, 29. dubna. Rukop. é. 2111 f. 103. Pan Piram Kapoun z Svojkova k. d. od Vavřince Voborníka za CCXXV k. gr. č. Act. (er. V. ante Phil. et Jacob. 11. 1535, 19. července. Tamléz f. 109. Stal se frajmark o domy mezí ur. rytířem p. Piramem Kapounem ze Svojkova a Janem Michnou, także p. Diram postoupil jest domu svćho leżiciho mezi domy Kloucka a VnvFince Voborníka jmenovanému Janovi Michnovy. Dottenÿ Jan Michna zase postúpil jest domu svého ležícího mezi domy p. Zdeňka Trčky a Linharta Meglanta. Act. fer. JI. post Arnulfum. 12. 1538, 24. dubna. Tamléž f. 21!. Přemysl z Jil- manic k. d. mezi domy Václava Klončka a někdy Lidmily dynchárky od Jana Michny za Ill C k. gr. &. Act. fer. II. post Georgii. 13. 1644—1645. — Kopilář lislů královských v archivu mislodrz. 1544 f. 223--227 a 1545 f. 30— 54. I. Najvyššímu hofinistru království Ceskóho. Ferdinand etc. Urozený, věrný náš milý! Jakož tebe tajna není, jaká jest se příhoda času nedávno nyní jminuleho v St. M. Pr. v domě Přemyslovém stala tak, že jest nějaká osoba ženská na lüi pii Václavovi Kucerovi mrlva nalezena a týž Kučera proto od Staroméstskych do vězení vzat jest, o čemž jsou nám s obtížností rady soudu našeho komor- 53 

Strana 418
418 XXII. Na Marian. nämésti. — C. p. 190k. ního království Českého psaním svým obšírným, že jsou tak a tím způsobem Staromčěstští k němu Kučerovi jako k osobě stavu rytířského přikročili, toho proti zřízení zem- skému učiniti nemajíc, oznámili, poníženě nás prosíc, aby- chom nad tím ruku držeti ráčili, aby lýž Václav Kučera při zřízení zemském zachován a züstaven byl; i majíc my také od Pražan v tej věci zprávu, kteráž se s psaním soudu našeho komorního nesrovnává, avšak nechtíc, aby se co zřízení zemskému, (ač jestliže by vejš psaný Václav Kučera stavu rytířského, jakž sme zpraveni, byl), ubliżiti mělo, psaní sme týmž Staroměstským učiniti a jim poru- čití ráčili, aby hned, jakž jich psaní naše důjde, dotčěce- ného Václava Kučeru tobě jako místodržícímu našemu na hrad Pražský k dostatečnému opatření vydali, jakož nepo- chybujem, že se tak zachovají. A protož, kdyžť týž Ku- čera vydán bude, poroučímetť přikazujíc, aby jej dosta- tečně opaliili dal, z čehož by Pražané neb kto jiny s slrany toho mrtvého těla před telní, pokudž by náleželo, neb soudem zemským najprv příštím jako osobu stavu rytířského viniti chtéli, aby jim z toho práv byl. I védouc jistí vůli naši býti tak se zachovej a toho podle vile a jisteho poruéen( na&eho opalfiti neobmeSkávej, ncb my jemu ani žádnému jinému takového hrozného a nemnoho slcjchaného skutku Jehce vážiti neráčíme. Datum v Vídni ve čtvrick po sv. Kateřině [27. listopadu] I. ete. XL1I119, II. Staroméstskÿm. Ferdinand etc. Poclivf, vérní naài milí! Psaní a zprávě vaší, kterúž jste nám o té ohyzdné a nešťastné příhodě Václava Kučery, kterak se ta véèc s strany umrtvené ženy sběhla, učinili, tomu z latinského vašebo psaní nemalou těžkost majíc nad tím vyrozuméti rátili, a& pfed tím nicméně od rad z soudu našeho ko- morního království Ceského také nás psaní a zpráva došla, že jsou podle zřízení zemského za téhož Václava Kučeru jako osobu stavu rytířského žádost na vás vzložili; aby podle vyměření a zřízení ku právu zemskému, kdež ná- leží, ancb k soudu komornímu vydán byl, ale že jste vy toho se učiniti zbraňovali stížnost svou při tom dokládajíc. KdeZ my znajíc skutek tak hroznej a nemnoho slejchanej, nechtíc Zádny strané, stavüm neb osobám, proti jich vej- sadám, právům a svobodám v ničemž ublížiti, jestli by tak bylo, jakž toho zprávu máme, že již jmenovaný Václav Kučera stavu rytířského jest a toho užíval, znáti můžete, že osoba jeho ku právu a soudu vašemu by nenáležela, a vy, jakž smlouvy a zřízení svědčí, povinni budete k tomu právu, ku kterémuž přísluší, jeho vydati. Jakož pak najvyS&(mu hofmistru království Ceského, v&rnému našemu milému, psdti a porouketi ráčíme, aby takové příhodě a tomu skutku nešlechetnému s radami našimi vyrozuměl a častopsaného Kučeru dadouc na hrad Pražský vzíli dostatečně tak opatřil, z čehož byšte jeho neb kto jiný před týmž najvyšším hofmistrem naším, místodržícím, aneb soudem zemským najprv příštím jako osobu slavu rytířského viniti chtěli, má se od něho všecko spravedlivě státi. Protož vám poroucíme ptikazujfe, aby$le na casto- psaného Kučeru, což by jemu k ublížení zdraví jeho býti mohlo, dále sahati nedopustili; než jakž svrchu dotčeno, najvyššímu hofmistru, místodržícímu našemu, jeho na hrad Pražský k dalšímu a dostatečnému opatření bez prodlení vydali, kterémuž o tom také psáti a přístně poroučeti rá- číme, aby takového sodomského a zlého vejstupku lehce neváZil, nébrZ podle práva na vaše obvinění všecko spra- vedlivě, pokudž náležité bude, učinil, neb na jiném nejsme, než abychom nad svobodami vašími tak dobře, jako sta- vův vyšších ruku naši královskí milostivě držeti a ty ob- hajovati ráčili, takovejch neb k těm podobnejch, hroznejch, zlejch skutkův jako král křesťanský nedopouštěli, ale XXII. Na Marian. náměstí. — Č. p. 190k. k skutečnému trestání přivedli. Avšak také tu ženu ho- spodyni v tom domé Přemyslovým s strany podezření až do dalšího na&eho porucení ujistiti neobmeškávejle jináče neGin(ce. Datum v Vídni v sobotu po sv. Kateřině [29. listopadu] léta ete. XLIIII? —. NI. Staroméstskÿm. Ferdinand etc. Poctiví, vérní naši milí! Jakož jste nám opčt psaní obšírné s strany Václava Kučery učinili obtížnost svou nám při tom, kterúž jse do najvyššího sudího dvorského království Ceského a soudu našeho komorního míti? pravíte, oznamujíc, sme vyrozuměti ráčili, i nepochybujem, že jest vás již odpo- věď naše, kterúž sme vám po zvlášiném jezdném poslu vašem na psaní vaše latinské v tejž věci dáli a, co jest úmyslu našeho v tom, oznámiti ráčili, došla, čehož při tom na tento čas zanechávati ráčíme. Dán v Vídni v pon- dělí po sv. Vondřeji [l. prosince] 1. 1544. 1V. Staroméstskym. Ferdinand etc. Poctivf, vérnf nali mil(! Védéti vám dévfme, že sme dvěma radím z soudu našeho poručití ráčili, aby ten sklep, v kterómż Václav Kučera některé své věci má, odevříli dali, protož vy o tom vědouc, poroučíme vám, abyšte také dvč nebo tři osoby z prostředku vašeho k odevření toho sklepu poslali tak, aby všecky ty věci pořádně sepsány a což témuž Kučerovi i jiným v tom sklepě náleží, vydáno byio, jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském v oulery den sv, Matéje [24. února], l. etc. XLV? a království našich Rímského patnáctého a jiných devatenáctého. V. Do soudu zemského království Ceského. Ferdi- nand etc. Urozenf, stateční, slovulní, věrní naši milí! Jakož o tom vědomost máte, že jest Václav Kučera na hrad Pražský do vězení vzat a v témž vězení až po dnes se drží z příčiny té, že jest času jminulého v St. M. Pr. ženské pohlaví u téhož Kučery na lüzi jeho inrtvé nale- zeno, i poněvadž se dotčený Václav Kučera hlásí, že by stavu rytířského býti měl, chtíc my, aby se v tom spra- vedlnost vyhledala, poroučíme vám, abyšte při nynějším soudu zemském téhož Václava Kučeru ke dni určitému před se obeslali, aby před vámi stojíc to pokdzal, Że jest stavu rytířského, a pokudž to pokáže, tehdy aby týž Ku- čera na schválení vaše to, že umrtvením toho ženského polilavf vinen není, od sebe odvedl a toho se očistil; pakli by již jmenovaný Kučera loho neprovedl, že jest stavu rytířského, tehdy jeho ku právu do Starého Města, odkudž jest předešle na hrad Pražský do vězení vydán, podejte, aby se Pražané k němu podle práva a spravedl- nosti zachovali, jináče nečiníce. Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po sv. Matěji [26. února] XLV0 a království našich Římského patnáctého a jiných devatenáctého. VI. Najvyššímu purkrabí a najvyššímu hofmistru krá- lovstvi Ceského. Ferdinand etc. Urození, věrní naši milí! Jakož jest Václav Kučera s strany toho těla mrtvého, kteréž jest času předešlého na lůži při něm mrtvé nalezeno, do vězení vzat byl a potom při soudu zemském jminulém na závazek cti a víry týž Kučera dán, ktož by jej z toho viniti chtěl, aby práv byl ete. i zprávu míti ráčíme, že týž Václav Kučera po témž závazku v St. M. Pr. svo- bodně chodí, i poněvadž ještě o to místného konce nemá, pro uvarování dalších nevolí poroučíme vám, pokudž se při vás snášeti bude, abyšle témuž Kučerovi oznámili a přikázali; aby na ten čas jínde než tu v městech Praž- ských svůj byc měl dotud, dokudž ta vče (jakž vejš do- tčeno) na místě postavena nebude; kdež znajíc jislú vůli naši býti tak se zachovejte jináče nečiníce. Dán v městě říšském Wurinsu v středu po Próvodní neděli [15. dubna] léta ete. XLV a království našich Rímského patnáctého a jiných devatenáctého. 

Strana 419
XX11. Na Marian. náměstí. — Č. p. 190k. 14. 1548, 14. prosince, Rukop. č. 2129 f. 181. Vedle toho, kdež Jan mladší Smerhovský z Rosic obeslal jest Přemysla z Jilmanic, tehána svého, a vinil jeho z toho, že on Přemysl po smrüi Doroty, manželky své, z dobré vuole duom svuoj, v klerćmż bydli, dal jest jemu před dobrými lidmi stím doložením, že takové dání toho domu chce jemu, když on Jan Smerhovsky bude chtfti, knihami městskými stvrditi. Jakoż pak na takové dání z domu svého, kterýž sobě koupil, živnost svou poctivou opustiv se jest vystěhoval a k němu se Přemyslovi obrátil, I nyní jsa z toho napomenut, aby to dání knihami zjistil, chtěl by z loho nic učiniti; protož prosf, aby on Přemysl k tomu podle práva přidržán byl a takové dání toho domu svého knihami aby jemu potvrdil. Proti tomu od Jana Sobětického na místě Přemysla z Jilmanic mluveno: Vidí se jemu a zdá, poněvadž jest on Přemysl osoba stavu rytířského, že v lo potahován slušně byti nemá, aby zde při právě tomto z takového řčení odpovídati jměl. Neb i zřízení zemské to ukazuje, že osoba rytířská z každého řčení na svém právě vinčn býti jmá. Ač pak smlouva Svatováclavská to v sobě za- vírá, že z domu k městskému právu náležejícího odpoví- dali každý z vyšších stavuov před právem městským jmá. Ale tuto již z toho sešlo, poněvadž ne z domu, ale ze řčení se viní. Protož on na místě jeho žádá při tom za- chován býti. Zase od Jana Šmerhovského mluveno: Nic se tuto řčení nedotýce než prostého dání domu, kterýž jemu pred dobrými lidmi dal a jej zapsati připověděl. A protož po- něvadž se tuto městské věci dotýče žádá, že k tomu z práva přidržán bude, aby jemu z toho práv byl. Na to od Jana Sobětického mluveno: Jest obvinění z dání, ne z domu, ježto ty věci jsou rozdílné. A protož vždy žádá, že při zřízení zemském on Přemysl zuostuven bude, poroučejíc to k spravedlivému práva uvážení. Tu pan purkmistr a rada vypovídati ráčcí: Poněvadž každé pořádné dání jako i prodaj domu pod právo městské náležejícího jmá se v knihy městské od toho, koho již ten duom jest i laké komuž by dán ancb prodán byl, vložiti, a Jan mladší Smerhovský z Rosic obvinil jest Přemysla z Jilmanic, że jemu dobrovolně duom Svuoj, kterýž jmá pod tímto právem a v němž bydlí, dal, aby jemu Janovi: Smerhov- skému on Přemysl týž duom v knihy městské vložil a zapsal, protož on Premysl z Jilmanic anebo poručník na místě jeho povínovat jest Janovi Smerhovskému mladšímu na (omto právě z takového dání domu svébo podle práva odpovídati a práv býti. Act. postridic Luciae. 15. 1549, 10. dubna. Rukop. č. 2129 f. 196. Jakož jest Kunka, dcera Přemysla z Jilmanic, ku právu pijstou- piv8i o duom Přemysla, otce svého, s Janem ml. Swer- hovským podle odložení stála, takovému dání jemu Janovi Smerhovskému, otce svého, toho domu odpor učinila a zápis trhový na ten duom, též i přiznání Přemysla, otce svého, pod jeho pečetí, že jest dcera jeho nevybytá, mluvě k tomu po ukázání, že on Přemysl, otec její, žádné vejminky v tom dědičném zápisu jest sobě nene- chal, a protož takové dání, ač jest-li, žádné škody v její spravedlnosti dědičné jí nenese. A také se přiznává, že tím zápisem ji Kunku jako jiné dcery své jest opatřil, że vybyta není, ukázavší nálezy mezi Ondřejem Noskem a Markétou šenkýřkou, mezi Annou Mirkovnou, vnučkou Jana Mirky, kterak předešlc o touž vče nálezové zde č uéni jsou, Żńdaje podle ukázání svého zachována býti. A také gruntovní [v] zdání nemuože se žádným přiřčcním přerušiti. A by pak je Jan Smerhovský i ukázal, nemuož svého pruochodu jmíti. XX11. Na Marian. náměstí. — Č. p.190k. 419 Na to od Jana Smerhovského mluveno: K takovému tihovému zápisu domu že nečiní překážky v spravedlnosti jeho žádné, nebo každý otec s domem svým, když by koli takový zápis byl, může učiniti za živnosti své, co se mu líbí, jakožto pán a správce statku svého, a to dáti, prodati, sménili. A tito nálezové ukázaní jsou, když jsou se po smrti na to táhli, jako Anna Mirkovna, neb on Jan Mirek z Malenic náhle jest umřel, protož se sem ten nález ani druhý trefiti nemuože. A že ten duom a statek Přemysla z Jilmanic jest svobodný, kterýž můž on dáti komu chce. Dali čísti list vlastní rukou Přemyslovou psaný, v klerymZ se sám přiznává, že své muože dáti komu chce, čemuž se odepříti nemuoże, neb vlasinf ruka jeho jest. A člověk dosahuje cizího statku svobodným dáním neb kšaftem, jakž o tom právo v kapitole 18. jest, a takovému svobodnému dání by pak i dědicové odpírali, postačiti nemuože, jakž o tom právo v kap. o kšaltích šířeji ukazuje. Zas od Kunky mluveno: Kdyby slatek nezdvadny byl, ten se muože dáti komu chce, ale kdož podle sebe dědicuom zapíše, již nemuože tak závadnýho jinýmu dáti, jako i nyní; a protož věří, že v tom od práva opatřena bude. : Naposledy od Jana Smerhovského mluveno: J. Mti Ké, pána nás všech nejmilostivějšího, jest podáno vysvětlení pod pečetí od soudu vyššího, kterak otce pro takový zá- pis, který nyní se ukazuje, s slatkem svým muože uciniti, co chce, bez překážky dědicuov svých, v kterémžto vysvět- lení doloženo jest, aby pan purgmistr páni, jakž předešle tak i potom při právě svém sc tak řídili. Než což by se statkuov pozemských dotýkalo, o to se nemluví, neb tu od synuov dědictví se snad odjíti nemuože; s tím se vším, což mluveno a ukazováno, k spravedlivému uvážení při- pou&téje. Tu pan purgmistr a páni slyBice žalobu, odpor, v připsání od purgmistra a rady města Kouřima, v zápis domový i v přiznání Přemysla rukou jeho vlastní psané, v nálezy i v vysvětlení vejpovědi J. Mti Ké, též i v právo města tohoto nahlédše a toho všeho bedlivě pováživše, takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stranami vy- povidaji. Poněvadž každý mčěštěnín i obyvatel města to- hoto kupujic duom len, by zapsal sobé i dédicuom svým a dédicuov by zejména z zápisu mepolozil pro takovy zápis za živnosti svć muoże svobodně bez všeliké pře- kážky svých dědicuov ten duom prodati, dáti, zastavití, smčniti a s ním jako s svým vlastním podle vuole své, což se jemu dobře líbiti bude, učinili. A protož ona Kunka, dcera Přemyslova, otci svému pro takový zápis trhovní žádné překážky při tom domu dání, prodání i učinční jako s svým vlastním spravedlivě činiti nemuoze. Act. f. 4. post dominicam Judica. 16. 1549, 10. dubna. Rukop. č. 2129 f. 195. V té pri, kdeż jest Jan Smerhovsky mladší z Rosic obcslal Picmysla z Jilmanic, tehńna svého, a vinil jeho z toho, že on Přemysl po smrti Doroty, munżelky svć, z dobrć vuole duom svuoj, v kterémz bydlí, dáti jemu Junovi Smerhovskému pfrifekl a dal s tím doloZením, aby sc k němu stěhoval, mocným hospodářem byl, a to pred dobrymi lidmi doklńdaje,, Że takové dání toho domu chce jemu, když on Jan Smerhovský mladší: bude chtíti, knihami městskými ztvrditi a zapsali, jakož pak na takové jeho Přemysla z Jilmanic dání duom svuoj, kterýž sobě koupil, jest prodal a v něm svou živnost, kterou vedl poctivou opustiv, k němu se obrátil, i nyní jsa z toho od něho Jana on Přemysl napomenut, aby takovému dání dosti učinil a knihami městskými zjistil, chtěl by z toho 53° 

Strana 420
490 XX. Na Mariau. náměstí. — Č. p. 190k. nic učiniti.. Protož prosí, aby on Přemysl k tomu podle práva přidržán byl, a takové dání toho domu svého kni- hami aby jemu Janovi potvrdil a zapsal. Maje pak strana obeslaná na žalobu odpověď dáti, hájila se tím, že by on Přemysl z jistých příčin: nebyl k žalobě té povinen odpovídati. A když po uvážení toho od práva strany jměly vejpovčď, aby odpor na žalobu odpovídal, puovod obnoviv žalobu i odpovčď slyše, když na ukazování od práva odloženo bylo, dal čísti svčdomí, mluvě po přečtení, že týmiž svědky dostatečně lakové dání toho domu provozuje, žádaje, aby on Přemysl podle svého dobrovolného uvolení k tomu od práva ptidiZán byl, aby takové dání tobo domu svého zápiscm a knihami zjistil. Na to od Jana Sobětíckého z Sobětic, jakożlo po- ručníka Přemyslova, mluveno: Předkem, aby datum těch svědkuov, kteříž svědčí proti němu Přemyslovi, bylo pře- čteno, mluvě po přeslyšení toho, že jsou prve vedeni nežli právo městské, i také zřízení zemské ukazuje, dav to obé čísti mluvil, prve než odpor jaký sc stal, jsou tito svědkové vedeni. Neb dokud se odpovědi nedává, pře nebývá, až po odporu, a tehdáž se odkládá k svěd- kům, jakož i při soudech zemských ten se pořádek zacho- vává. Ale tuto proti pořádku jsou vedeni, a by nejlépe svědčili, té se žalobě místa nedává, nemuože jich strana užití. Neb Václav Lopalský dává svědomí pod svou pe- čelí, ježto lo není vyměřeno, než slavu panskému a ry- tířskému, a o tom se neví, aby on Václav Lopatský do stavu rylířského byl přijat. A také měštěnín jakž nahoře k souduom, luk laké i zde na rathouze pod přísahou svě- domí dáti jmá. A druhý, ten Tomáš Pačelicský, též do slavu přijal není a dává svědomí s Václavem Lopatským tak jednostajné, co by z jedné notule psáno bylo, neb žádného slova chybeno není, pak i to, jak jmá váženo býti, k uvážení se připouští. K tomu ukázáno některé psaní jeho Jana Smerhovského, kteréž se s svědomím ne- srovnává, neb oni seznávají, že jest jemu dal, a tento, jehož se dotýče, praví, že mu dáti řekl. A by pak to všecko tak bylo, že by mu dal, lehdy psaním svejm se toho odříká a praví, že ho za mic neprosí, aby inu co dával, je2t0. kd«Z se tak dobrovolné odříká, právo tu nic nalézati nemuože, poněvadž svolení právo ruší. Dále uká- záno připsání z Kouřima o Kunku, dceru Přemyslovu, též i zápis toho domu, k tomu mluvč, že jakž ten zápis svédèf Přemyslovi, otci jejímu, tak také i jí Kunce dobře svědčí. A kdyby nejpořádnější dání bylo, tehdy proti takovému zápisu nemuože postačiti, ani to žádný sprave- dlivě užili nemá, žádaje za opatření. Zas od Jana Smerhovského mluveno: Nebrání toho poručník Přemyslu, Ze by sv&dkové neseznävali lakovélo danf a Ze by týmiž svědky žaloba se neprovozovula, nez vzal to před sebe, že jsou prve vedeni, nežli by se od- por stal, a ukäzuv na to zřízení zemské i právo městské, coZ se luto trefili nemuoze a s fečí tou se nesrovnävé. Neb on Jan Smerhovský podle zřízení zemského i práva se jest zachoval a svědky sobě ne před puohonem a obe- sláním, ale po puohonu a žalobě učiněné jest vedl; a kdyby chtěl té příčiny užili, že jsou nečasně vedeni, ne- jměl by se v při dávati ani k svědkuom mluviti, zápisy, listy, i jiné psaní, což potřeboval, ukazoval, mluvil a tím se z toho vytahuje. A o svědomí Václava I.,opatského mluví, též i Tomáše Pučelickýho, že by pod pećctmi sv8- domí dávali; však se otom ví, že měšťané, kteříž crbuov a pečetí užívají, svědomí listy dávati mohou a Václav Lo- patský od starodávna po předcích svých, též i Tomáš pc- četí użivaji, ale jak stavu panskómu i ryliiskómu a kde XXIV. Na Marian. náměstí. — C. p. 190k. vyměřeno jest, tuto se nemluví, neb zřízením zemským to jest vymínéno, Ze o poctivost, mord, a grunty lo se na přísahu vysvědčuje, Ze pak jednostejně svědčí, to nic divného není, neb kdož na kom svědomí podle práva žádá, cedulí toho jemu dává a oni jednostcjné slyšíc i jednostejně svědčí. A tak lo k obraně a k zkáze týchž svčdkuov postačili podle práva nemuoże. Psaní pak jeho Jana, ukazuje, jemu na škodu nic není, neb v jednom psaní Přemysl to v sobě do Jana Smerhovského stěžuje, že dlouho na noc sedá a pije, i odpisujíc jemu zas na to jeho psaní to inu za odpověď dává, poněvadž mu na to nic neptidévé ani na to sedání dlouhé noční a pití, aby jemu co Přemysl dávati jměl, že ho nežádá; ale aby od dání toho domu pustil, toho jest jemu nikdy nepsal a nebojí se, aby to ukázáno bylo, nébrž psaním svým, kteréž jest ukázíno od něho, takového dání na něm žádá, aby svému rčení a dání dosti učinil, tálina se při tom i na právo cap. 26. art. 6. Datum non revocatur. psání z Kouřima o Kunku, dceru Přemyslovu, A při- ulázané, nemuoZe k lé obraué postacili, nebo każdy pro (lakový zápis ukázaný muože za živnosti dáli svć komuż chce a komu jse jemu líbí bez překážky dědicuov svých, ancb kteří by podle něho tak zapsání byli, ukázav na lo ]J. Mi Ké vejklad vejpovédi té, kleróż o takovy zápis mezi Zag- mundem Pikartem a stranou druhou ucinéna jest, Zádaje podle toho za opatření spravedlivé, K tomu od poručníka Přemyslova mluveno: Tuto strana honiti chce (!) tím, že by se k svědkuom nemluvilo a v při se dávalo, ježto ač ne- mluveno, však cesta zavřína není, aby se mluviti nejmélo, neb se prve datum jich zvěděti musilo, kteří se jistě s žalobou nesrovnávají, nebo o prodaji domu seznávají, a v žalobě toho není a chtěli by z žaloby puolion udè- lati, ježto puohon žaloba i odpor jest, ale žaloba odpo- rem ncbyvá. Tím dokládaje, že pro lakový zápis, by i laké dání bylo, svýho průchodu jmíti nemuože. Proti tomu od Jana Smcrhovského mluveno: Vede sc to od strany, Zc by se svédkové s Zalobou nesrovnávali a že by o prodaji svéd£iti jméli ; i nechce strana rozuméli, Ze oč pře byla, oto sou se svědkové vedli, a oč nebyla, o to jich vésti potřebí nebylo. A protož žádá podle svého hojného pruovodu aby zachován byl a k vykonání tako- vého zápisu on Přemysl od práva aby sc pfidi2el. Tu pau purgmistr a rada — vypovídají: | Poněvadž od Jana mlad3iho Smerhovskćho to jest podle práva do- slaleèné pokázáno, že Přemysl z Jilmanie jsa sobě volen a svoboden k Janovi mladsimu Smerhovskému, zeli svému, pfifek8i jemu duom svuoj dati i dal, promluviv k nèmu témito slovy: panc Jene, prodejte duom svuoj a přistě- hujte se ke mně, já vám duom svuoj dáti chci a dávám, a zapíší jej vám, když chcete, a buďte v něm mocným hospodářem oc. Ale jsa on Přemysl z toho od něho Jana Smerhovského obeslán a chtěje takové dání své změniti, ukázal spis nějaký na papíře Jana, zetě svého, v němž také stojí tato slova, za to vás nežádám, aby$te mi co dávali; což za dosti ku právu není. Neb když on Jan Smerbovský to, jest k Přemyslovi napsal, bylo: tehdáž mezi nimi na nevoli o noční dlouhé sedání a pili a jako by na to aby mu on Přemysl co dávati jmčěl, jeho nic nežádal, ale aby od dání toho domu Přemyslova on Jan Smerhovskÿ pustil a neb se v tom psaní zjevně toho odříkal, nic se nadjíti nemohlo, neb ani žádného datum v témž psaní položeno není. l z těch příčin povinen jest on Přemysl z Jilmanic takové připovědční a dání domu svého stvrditi a jemu Janovi Smerhovskému mladSimu kni- hami méstskÿmi zapsali a to ve dvú nedělích pořád sběh- lých podle práva. Act. f. 4. post Judica. 

Strana 421
XX11. Na Marian. náměstí. -— Č. p. 190k. Na tomto nálezu Přemysl z Jilmanic nepřestav odvo- lání na J M. Kú. vzal a potom jest polvrzen a Jan Śmer- hovský toho domu zmocněn. 17. 15650, 4. května. Rukop. č. 2111 f. 177. Přemysl z Jilmanic jsa nejednou od Jana Smerhovského mladšího z Rosic obsílán do rady, aby vedle nálezu duom, v kterémž bydlí v osadě P. M. na louží, témuž Janovi Smerbovskému v knihy městské zapsal, ale že jest jmenovaný Přemysl témuž nálezu dosti neučinil, p. purkmistr a rada jeho Jana Sm. do téhož Přemyslova domu jsou právem zmocnili porucili. Act. die Floriani. 18. 15568, 4. dubna. Rukop. č. 2142 f. BB 4. (Kšaft Přemysla z Jilmanic.) My purkmistr — že — slo- vutný Přemysl z Jilmanic oc učinil kšaft v úterý Veliko- noční, jinak den sv. Ambrože 1. Božího MOD9LIII0 u pří- tomnosti opatrných Jana llavránka a Adama toboláře, starších přísežných souseduov našich — najprv: Jakoż jest předešle zápis knichami při úřadu p. pergmistra hor | viničních Anně z Jilmanic, dceři své, svědčící učinil, že téhož při témž zápisu zanechává a zuostavuje. Též také že jest (i listy právem Jistuo hlavních jemu svědčící, kteří jsú p. Bohuslavovi Slejborovi z Tisové k schování déni, dal s dobrými volemi Dorotě, manželce své, tak jakž též dobré vuole to v sobě šíře zavírají, že též toho dání pří tom zanechává. Dále oznámil, že svrchky a ná- bytky, též také i hospodářství své všecko, což koli v tom domu jest, v kterémž bydlí, odkazuje a mocně po své smrti poroučí a dává svrchu psané Dorotě, manželce své, tak aby jí na to žádný nesahal ani jí v tom jakékoli překážky činil, Dále oznámil, že kteréhokoli ještě vice jimá buďto listy ancbo cedule na peníze, ty že jsou u něho doma v trublici; na kohožkoli, též také i na sumy v nich zapsané jemu svědčící, tak jakž tíž Jistovć i cedule to v sobě šíře zavírají, ly všecky listy a cedule též že od- kazuje — Junovi Smerhovskému z Rosic, zeli svému, a Anně z Jilmanic, manželce jeho, dceři své, tak jako by jim na ně dobrú vuoli, jakž země tato za právo má, udělal a jim ji v moc jejich dal; též také že podlé toho i jiné všecky dluby, kterými jsú jemu při kterémkoli právě v kfestanech nebo v židech lidé povinnovati, ty též všecky že odkazuje a poroučí svrchu psaným manżelóm Janovi a Anně, však na takový zpuosob, aby oni manželé společně z toho vydali toto: najprvé Kunce z Jilmanic, dceři jeho, C kop gr. č., item Johance odtudž z Jilmanic, též dceři jeho, tolikéž C kop gr. č. Při tom oznámil, že jest mu dlużen zuostal Jifik Konik z domu Hrdinova pil třetího sla kop míš. peněz půjčených a na lo że jmó u sebe některé základy na cedulech řezaných pozname- nané. Stvrzen v středu po sv. Bonifacii I. t. (1568). 19. 1554, 18. září. Rukop. č. 2129 f. 396. V lé při inezi Dorotou, někdy Přemysla manželkou, a Janem Smer- hovským z Rosic, kdež táž Dorota jeho Jana vinila z toho, jakož jest Přemysl jí Dorotě kšaftem v domu svém u M. B. na louží ležícím všecky svrchky a nábytky odkázal, z (éch jf on Jan vzal dva kožichy, liščí a sprátkovy, oba ferBtatem positf, dvé.truhle v sklepě, čtyry lžíce, s jedné stříbro strhl, biblí, konev cfnovýú; což, nemaje k (omu spravedlnosti a práva žádného, učiniti jest. neměl. — Ježto přišedši do domu, sklep sou otvírali a sestra jeho jedna ten kožích na sobě jměla, kterýž jeho žena s ní strhla. — Tu p. purgmistr a rada — vypovídati ráčí: Poněvadž Dorota Premyslova pfisloupiv8i s Janem Śmerhovskóm ku právu a jeho samého obvinivši potom proti němu a manželce jeho svědomí jest zapisovati sobě da'a, což proti právu jest, i z té příčiny laková se žaloba zdvihá. XX11. Na Marian. náměstí. — C. p.190k. 491 Však bude-li chtíti ona Dorota dotčené manžely společně z jakých svrškův ancb z čeho jiného pořadem práva vinili, právo se jí nezavírá. Act. pridie Crucis cxaltac. 20. 1555, 11. zát(. Rukop. C. 2111 f. 345. Adam Huls z Goltperka a Anna k. d. ležící mszi domy Rej- spanciním a Klouckovím obostranné od Jana Smcrliov- ského z Rosic za 850 k. gr. &. Act. fer. 1l]L. post. Nativ. M. V. 91. 1502, 16. dubna. Rukop. C. 991 f. 3. (Kry&tof Krojič z Jindřichova Hradce s Janem Smerhovským z Ro- sic.) Jakož jest Kryštof Krojič rodilý z Jindřichova Hradce obeslal Jana Smerhovského z Rosic a vinil ho na místě Alžběty, decry jeho a manželky své, z dílu stalku, kterýž jí po dědích jejích, jako Přemyslovi z Jilmanic, dvou set k. gr. č., a ty jest jí nebožtík knihami při úřidu perk- mistrském zapsal, druhé z 250 k. gr. č. též jí od neb. Jana Smerhovského, druhého děda, kšaftem odkázanych, kteréž obě dvč sumy táž Alžběta jemu Kryšlofovi, man- Zelu svému, odcvzdala. Proti tomu od Jana Śmerhovskćho po rozkazu práva jemu učinčném, aby na žalobu Kry- Btofovi odpověď dal a práv byl, kromě těch 400 k. m., kteréž jest Alžběta sobě, vzdavši svú spravedinost Kryšto- fovi, manżelu gvému, vyminila, jest mluveno, Ze Kry3to fovi vedle žaloby jeho ničím povinen není z příčin těch: jedné, že jest jmenoval on Kryštoť, že by Alžbětě m. j. 500 k. gr. m. hotových od Jana Smerhovského, děda je- jího, odkázáno byti jinélo a vejpravy za sto kop, a lak by 600 k. činilo. 1 tomu odpírá on Jan, aby 600 k. gr. m. odkázáno bylo. A dále viní, že by sto k. na vajpravu odkázáno jí bylo, kterýmiž Jan, otec její, povinnovat již není, Ze jest ona Alžběta tykyty, ferštatu, kmentu i plátna na tu sumu vzala a to k vejpravé. A utinf to za tiidceti k. č., kteréž on Jan za ní platiti musí. Třetí i ta příčina jest, že Alžbětu zapisujíc spravedlnost svú manželu svému, v moci sobě 400 k. jest zanechala atak mu není mnoho, jakž on viní, odevzdáno. Naposledy, by i to od Kryštofa, což žaluje pokázáno bylo, tebdy jí Alžbětě tím Jan, otec její, povinen není, protože jest spravedlnost svií potratila, poněvadž jest bez vědomí a rady otce svého jej KryStofa sobě za manžela vzala a jemu se zamluvila. Ano i ta yit Gina jest, prot lou Żalob u povinen nenf, że jest Alżbita uvolila se, że na nój, olce svćho, o żadni spravedlnost nastupovali nechce, ale pomalu od ucho bróli chce. A lak neměla manželu svému poroučeti, aby tak na něho Jana nastupovali měl. Na to Kryštof mluviti dal: Před právem a úřadem duchovním jest to pokázáno, že jest jemu Kryštoloví ona Alžběta s povolením jeho Jana za manželku dána a ne b.z vědomí jeho —. Tu p. purkmistr a rada — vypoví- dají: Poněvadž se nachází, že Alžbělě z Rosic, mauželce Kryštofově Jindrovic, jistí suma od děduov jejích ode- vzdána a odkázána, a Jan Smerhovský, otec Alžběty, proč by jí spravedlnost její za sebou zdržovati měl, toho jest ničím neodvedl, atáž Alžběta při právě města Jindřichova Hradce postoupila od sebe všecku spravedlivost jí nále- žející manželu svému, z těcli příčin dává se Kryštofovi za právo, takže jemu on Jan Smerhovský 400 k. gr. m. kšaftem od Jana st. Sm. z R., děda jejího, platiti má a vejpravy za 100 k. m. Než což se těch 400 k. gr. m. od ní Alžběty sobě v zápisu vyminěných a zuostavených dotýče, ty se v její moci zanechávají. Act. fer. Ill post Miscricordia. 22. 1585, 4. května. Rukop. č. 2112 f. 233. V. Alexander Woyt, rektor kolleje societatis Jesu, koupil duom řečený Přemyšlovský proti kostelu M. B. na louži 

Strana 422
499 XXII. Na Marian. nduésli. — C. p. 1901. mezi domy Zikmunda Kapra ml. a domem Kloučkovic od Anny Ilylzové z Scmanina za 960 k. gr. č. Act. die Flo- riani. (Zde zřízena byla kollej pro chudé, collegium pau- perum ) 28. 1586, 4. května. Rukop. č. 2179 7. f. 10. Vá- clav Hyls z Koldperku přijal podíl svůj otcovský od paní Anny Hylsový z Semanína, matky svý. Act. die Floriani. — Lidmila z Koldperku, Václava Deklivy ze Závořic manželka, přijala podíl svůj. Číslo pop. 1901. (Dim u koflfka, Kloućkovsky.) 1. 1444, 12. února. Rukop. č. 90 f. 92 a ć. 2102 f 443. Hanussius Waisenburger politor et Dorothea e. d. ad ciphum dictam, silam in lacu in acie penes domum olim. Dupowczonis, nunc d. Alssonis de Sternberg imme- diate, erga Nicolaum Niwergolt pro XV s. gr. Act. fer. II. ante Valentini. 9. 1456, 31. bfezna. Rukop. ¢. 2119 f. G 7. Ve jméno bozic amen. Já Ilanušek puléř, měštěnín St. M. Pr., od koflikuov vyzndvim tiemto etc. že ačkoli z do- puštěnic bożicho nemocen jsem a nedužív mna téle clc. najprvé a přede všemi věcmi činím a ustanovuji paní Dorolu, manželku mú milú, pravú a mocnú a najvyšší poručnicí Linharta, Martina a Barborky, dětí mých a je- jích, a podle toho domu mého u koflíkuov, v němž by- dlím, kterýž leží v St. M. u M. B. na lúži, i všeho ji- ného statku mého movitého i ucmovitého, kdež a na čem by kolivěk ten záležal, neb kterým a kterakým koli jmé- nem muož neb mohl.by jmenován býti, nic nevymieňuje. A přidávám též manželce mé k radě a ku pomoci opa- trné lidi Jfru zlatn{ka a Jana od črveného kříže, měšťany nadepsaného St. M. Pr., jimžto jako dobrým přátelóm mým věřím, že již pravené manželce mé i dietkám mým, v čem by jich potřebovali, radní budí pro P. B. i pro jich sirobu a pomocni. Potom pak duom i všeckeren statek imuoj dřícv dotčený bez vieliké vymienky i pozuo- stavenic a k tomu také i všecka a každá práva má mně k čemužkoli kdežkoli právo měl, buď to zde v městě ancb jinde, otkazuji mocně a po mé smrti otdávám častopsané man- želce a dětem mým k rovnému a jednostajnému mezi ně rozdiclu, tak totiZ, neuchoval-li by kterého z svrchupsanych dětí mých od smrti buoh prve nežli by let svých rozum- ných došlo, aby diel toho umrlého na jiné Zivé déti i na manželku wid a jich matku připadl plným právem a lak az do poslednieho. A téZ také jestli že by manželka má svého stavu vdovského neproměnice umřela, aby diel její na děli živé připadl beze všeho zmatku. Na potvrzenic toho ctc. Act. fer. JI. post dominicam Pahnarum a. LV. 8. 1460. — Aukop. ¢. 2103 f. 111. Serenissimus princeps — Georgius, rex Boemie, pensalis non minime familiaris sui Nicolai dicti Heinerka conlinuis et inlentis serviciis, quibus serenitati sue indefesse famulando com- placuit — de cerla sua sciencia sine errore — dedit do- mum ad cyphum in acie siluatam, que ad maiestatem suam ob atrox facimus homicidii per Hanussium Thcutunom perpetrati ipsiusque fugam jure extat devoluta, ad ha- bendum. 4. 1461, 7. cervence. Rukop. c. 2141 f. 325. Ha- nussius von Treb alias ot koflika suscepit ad se Lconar- príslušná, i to také k čemuž bych koli a | XX11. Na Marian. náměstí. — Č. p. 190 1. dum et Martinum orphanos olim Hanussii pulét simililer ot koflíka, cum XXVI s. gr. porcionis ipsorum hercditarie cl paterne. Quos quidem orphanos prefatus Hanussius scrvare. et. fovere dcbet circa se honeste et decenter eisdem de victu ct amictu congruis providendo usquc ad annos ipsorum completos el perfectos pecunie prefate sine diminucione. Cumque autem iam dicti orphani annos elatis sue legittimos adepti fuerint, cx tunc ipsc Hanussius tenctur et debet ipsis per XIII s. gr. assignare. Prescrip- sitque candem pecunie summam ipsis orphanis in el su- per domo sua dicta u koflfka sita in acie inter domos olim Dupowczonis ct Petri Trhlÿ hincinde. Act. (er, 111. ante Kyliani. 5. 1467, 20. července. Rukop. č. 2105 f. 257. Wenceslaus doliator et Martha e. d. in acic ad cofinum nunccupatam aput Nicolaum dictum Hemcrka pro LX s. gr. omni eo iure, quo ipse ex donacione taicstalis regie tenendo posscdit. Acl. fer. ]I. ante Magd. 6. 1487. — Rukop. ¢. 2106 [. 211. Wenceslai doliatoris ad koflik. 7. 1512, 12. července. Rukop. č. 2108 f. 100. Johannes braseator Toužimský crnil domum acialem u ko- flikuov ab Anna, relicta Johanuis Silhavÿ [doliatoris], pro LVID/, s. gr. pr. Act. fer. Il. ante Margarethe. 8. 1512, 18. července. Tamtéž. Silvester brascalor el Katherina e. d. u koflíkuov a Johanne TouZimsky pro LVIH/, s. gr. pr. Act. die Arnolphi. (Pri kvitanci r. 1613 připsáno : A že on Silvestr ten duom prodal! jest Václa- vovi Klouëkovi —, však r. 1518 splácí Silvestr sladovník.) 9. 1518, 10. února. Tamléz f. 114. Václav řečený Klouček a Marta k. d. u koflikuov vedle domu Vavřince nožicře a domu Silvestra z zadu od téhož Silvestra za XLV k. gr. pr. — s túto výmienkú, že to okno, kteréž jest pod pavlačí, toho on Silvestr ani dědicové a budúcí jeho nemá žádným stavením zastavili. On také Václav Klouček žádného vokna v nově lámati nemá bez vuole jeho Sil- vestra. Ten pak sklepek, na kterémz jest komorka, byla-li by jaká potřeba opraviti zeď, mají ze spolka na to na. kládati. Item záchodu, kteréhož třie sousedé užívají spolu, když by potřeba byla jej ciditi, tehdy Vaclav Kloućck má dáti II gr. a Silvestr 11 gr. a Vaviinec T gr. a cizen bjti má skrze duom Silvestruuv, a to z té príčiny, Ze chodie na ten záchod toJiko z pokoje, který jest nad kuchyní a z druhého, který jest naproti, malý pokojík. Coż se pak pavlače dotýče, tu on Silvestr jeho opravo- vati má na svuoj náklad. Dálo se den sv. Skolastiky. 10. 1513, 4. dubna. Tamléž f. 117. Anna Silbavá bečvářka, mocná poručnice statku nekdy Marty od kotli- kuov, podle kŻaftu též Marty vzdala jest Aničce, dceři Martině, všceky šaty chodfcic i ložnie a všecky jiné svrchky, kteréž jsú po Václavovi a Janovi, dětí Aniččiných, podle téhož kšaftu jí spravedlivě připadly. Co se pak do- týče peněz, kteréž jsí na domě u kollíkuov, kteréž jí Anně spravedlivě týmž kšaftem přiležie, i nápad po již dotčených dětech, o to jsú simlúvu s Annú Silbavú učinili takovú, že z toho domu u kofl(kuov penieze ona Anna má vybicrati, jmenovité LXXII s. gr. m., a ty penicze Aničce dávati. Dálo se den sv. Ambroze. 11. 15641, 7. dubna. Rukop.č. 2142 f. T 10. (Kšaft Jana Kloučka.) My purgmistr a rada — známo činíme, kterak Jan Klouček sklenář, někdy soused náš, učinil kšalt v úterý po Obřezání P. [4. ledna] -- XLI — takže kdež má spravedlivost a díl v statku po neb. Václavovi Kloučkovi, otci svém, první na tom domu, v kterémž bydlí, kteryžto 

Strana 423
XXII. Na Marian. námésli, — C. p. 1901. dil p. durgmistrem a pany jemu jest pfisouzen, druhaj pak dil na vinici na Sárkách lóż pfisouzeny, a k tomu vinici svú ve 2 str. v Tajncí ležící — odkazuje Kateřině, manželce své. — Act. ve čtvrtek po sv. Ambrożi t. r. 12. 1544, 30. října. Rukop. ë. 2117 f. 50. Jakub Svačina provazník a Dorota k. d. mezi domy Přemyslo- vým a Silvestrovým od Anežky Kloučkové a Kateřiny, nevěsty její, za XLII k. gr. č. Act. fer. V. post. Sim. et Jude. (Zaplatil pouze 10 k. gr.) 13. 1559, 24. fijna. Rukop. č. 2117 f. 422. Jakub Frydmon truhlář a Mandalena k. d. na rohu podle domu Adama Hulsa od Kateřiny Kloučkové za LXXXVID/ k. gr. è. Act. fer. II. post Ursulam. 14. 1560, 18. listopadu. Rukop. č. 990 f. 255. V té pii mezi Jakubem Fridmanem truhláfcm na místě Salomeny, sestry jeho, a Ratslavem, jinak Václavem Mniským truhlářem u sv. Klimenta,?) tu kdež on Jakub vinil jej Ratslava z toho, že Salomenu, sestru jeho, k sobě na starost a k opatrování vzal za jeho schovanici až do Jet jejích dospělých, takže by ji i vdal, ale však ji jako poručník neopatroval, než o poctivost připravil i ob- těžkal inimo přirození, nebo jsou krevní přátelé, — Proti tomu Ratslav mluviti dal, že o něm toho nic v letech mladých nebylo slejcháno, což nyní Jakub s Salomenou na něho mluviti smějí, a tomu skutku i té žalobě on od- pírá a nevěří, aby za pravé to, což na něho žalují, uči- nili. K tomu on se zná, že jest ji Salomenu k sobě za schovanici přijal a ji choval, ano také byl by i dochoval, kdyby se ona tak, jakž náleží, držela, byl by jí on to, což jest připověděl, i splnil. Na to od Jakuba mluveno: Ta vejinluva jeho Václava truhláře jest daremna, neb při ní Salomeně skutek před rukama jest, kdež Salomena úsly svými k tomu promluvila, že hned jinâte není a na tom chce umříti; že svědky se to provozuje, kterak on Ratslav jí Salomeně sahal, kde sahati neměl, a také za hrdlo ji časem nepřináležejícím objímal, což nemalé po- dezření a domnění k skutku býti ukazuje. Nebo ty věci, a zvláště noční, tak se podle práva provésti nemohou. On pak jsa hospodářem, toho se při čeledínu a schova- nici své dopustiti směl, ježto kdyby jiný co toho při ní Salomeně učiniti chtěl, tehdy by toho dopustiti neměl, poněvadž i přítel její jest, maje prve za manželku sestře- nici její. . Zase Ratslav mluviti dal: Zaloby nié(m neprovozují, nebo pří nejmenším to jest ukázáno býti mělo, že ona Salomena při takovém skutku křičela, jakž právo to vy- méfuje. Ze sv&dky to on Václav odvozuje, kterak jest se dobře vždycky choval a tím, což na něho praví, jiný jest vinen, z čehož jest jí Salomenu trestával, že se s tovary- šem objímávala a z domu nočně jinam chodívala a do dne lam byvala. — ‘Tu р. purgmistr a rada — vypoví- dají: Poněvadž Jakub Fridman truhlář na místě Salomeny, sestry své, proti Václavovi truhláři žaloby té jest nepro- kázal, nýbrž z odvodu jeho Václava to se našlo, že ona Salomena s jinými mužského pohlaví časem nočním sa- motna sedávala, pročež ji on Václav i trestával, a tak z toho se srozumívá, že Václav vinen jí Salomenou není. I z těch příčin dává se jemu Václavovi proti Jakubovi za právo, takže jim tou žalobou povinnovat není. Act. pridie Elisabeth. 15. 1671, 17. prosince. Rukop. è. 2118 f. 296. Havel Pohorsky a Mandalena k. d. od Jakuba Fridmona truhláře za L k. gr. č. Act. fer. II. post Luciam. *) Viz vy&e str. 408 č. 10. XXII. Na Marian. ndmósli. — C. p. 190m. 423 16. 1580, 7. dubna. Rukop. č. 2120 f. 201. (Kšaft Havla l’ohorskÿho.) Ve jméno —. Havel Pohorský, mč- štěnín St. M. Pr., jsa v nedostatku zdraví svého postaven — lakový jest pořízení učinil předně oznámivši: Jakož má s prvnější manželkou svou jménem Lidmilou dvě dcery zplozené, totiž Annu a Martu, obě dvě vdané, těm oběma po 6 k. m. odkazuje a tím jich odtud vybejvá, tak jakožto neposlušných. A jestliže by chtěly se souditi a na nějakou větší spravedlnost se potahovati chtěly, tebdy aby jim hned nic ani potom dáváno nebylo, neb to z dobré své vuole a ne z jaké povinnosti jim odka- zuje a poroučí a že sou se samy prve oddělily a statečku jeho nemálo od něho pobraly a s maleří svou pryč od- vézti daly. Dále týž Havel jest oznámil, že má s Mar- jánou, nynější manželkou svou, již třetí, zápis společnýho statkuov vzdání, toho při své váze zuostavuje ; však podle snešení dobrovolného s manželkou svou nynější oznámil jest, že Jiříkovi, synu svému, ten duom svuoj, jenž Klou- čkovský slove, vedle Silvestrovic a Přemyslovic na rohu ležící, v podílu jeho odkazuje, tak aby mu ten duom byl dochován do let jeho rozumných, poněvadž Marjśna, matka jeho Jiříka, dobrovolně jest od téhož domu pustila a jinou živnost před rukama má. Však aby ona matka jeho jako díté své opatrovala a křivdy jemu v ničemž necinila. A z téhož domu nárožního Dorotě, decrce jeho Havla, když by k leluom rozumným a dospělým přišla, 50 k. m. vydáno bylo. — Stalo se — ve čtvrtek po Veliké noci. 17. 1598, 2. března. Rukop. č. 2113 f. 96. Kněz doktor Melichar Trivinius rektor cís. kolleje Soc. Jesu k. d. nárožní vedle domu chudého žákovstva od Jiříka Pod- horského za 309 k. gr. č. Číslo pop. 190m. (U Silvestrů.) 1. 1444, 22.kvétna. Rukop. č. 90 f.98 a c. 2103 f. 8. Allexius diclus Capck cultellator et Zuzanna c. d. in angulo penes domum llanussii politoris et Andrce a rubea cruce erga Vitum Starosta dictum pro VII s. gr. Act. fer. VI. ante. Urbani. 9. 1465, 8. června. Rukop. 6. 2105 f. 42. Paulus pistor diclus Kudéj e. d. — erga Johannem Kokysl et Susannam coniuges pro XIX s. gr. Act. die Kyliani. — Tamléz. Petrus braseator Trhlj dictus et. Elisabeth e. d. erga tulores post mortem Pauli pistoris Kudéj per dominos substitutos pro XXIIII s. gr. Act. eod. die. 8. 1464, 97. listop. Rukop. c. 2141 f. 67. Elizabeth, Petri Trhly relicta, fassa est se teneri debitorie VI s. gr. Georgio pincerne. Act. fer. HI. post Katherine. 4. 1464. — Ru£op. c. 214| f. 395. Andreas Ruożek indixit se ad domum olim Pctri Trhly racione XII s. gr. (Zaplaceno r. 1467.) Zigismundus Pytlonis pu- blicavit duo brasea triticca. (Alžběta vdova zaplatila 4 k. gr.) Franék calcariator publicavit lll s. gr. debiti. Johan- nes arubca cruce publicavit octo quartalia cerevisie eidcm per Petrum pretactum obnoxia. Wence-laus Peniezek indixit se ad domum racione XLVI gr. debiti. Johannes, marssalcus dominorum, publicavit II s. gr. debiti. b. 1467, 10. bfezna. Tamićż f. 237. Wenceslaus braseator et Katherina e. d. erga Elisabeth, olim Petri 

Strana 424
494 XXII. Na Marian. udmósli. — Ć. p. 190m. Trhl nunc Johannis saponiste uxorem, pro XXXVIII s. gr. Act. fcr. Ill. ante Gregorii. 6. 1487, 4. září. Rukop. č. 2106 f. 211. Ma- thias dictus Bielć Knieže ct Dorothea c. d. aput Kathe- rinam, olim Wenceslai Hruby dictum conthoralem, pro XL s. gr. pr. Act. fer. Ill. post Egidii. 7. 1497, 7. září. Rukop. č. 2107 f. 131. Mathias Bielé KnieZe manifestavit, quod Stanislaum dictum Kade- iávek, Scverinum institorem ct Andream Capek obligavit ceris personis in fideiussoria caucione, ca racione resig- navit eisdem domum -uam in acie penes rubeam crucem. Act. in vig. Nativ. M. 8. 1498, 29. ledna. Tamléz f. 137. Silvester, filius Johannis dicti Klepta, e. d. acialem penes domum u ko- llfkuov ct ad rubcam crucem a Stanislao Kadeiávek, Se- verino institore ct Andrea Capek pro XXXII!/, s. gr. pr. Acl. dic Vincencii. 9. 1517. — Rukop. ë 2103 f. 244. Silvester sladovník a Kateřina k. vinici VI str. s polovicí lisu, kterážto leží na Biskupkách podle Jana Siihavého a Jíry od vosluov od Petra bečváře za CXXX k. gr. m. — Též jinou vinici 1l str., kterážto leží na Střelcovských horách podle Jana Silhavého a Petra Betlemského od Jana Kní- żele za XX k. gr. 10. 15920, 4. srpna. Rukop. č. 534 II. f. 12. Staly se smlivy svatební mezi Václavem, synem někdy Mikuláše Jonáše, a Dorotá, deciú p. Silvestra, že on p. Silvester po dccïi své jmenované XX k. pr. a výpravu slušní a to jest vše již vyplnil. Act. sabbato ante Sixli. 1]. 1527. — Rukop. c. 2053 f. 304. Kdež jest pie mezi p. Silvestrem a Vaviincem Vobornfkem, sou- sedem jeho, že on Silvester víní souseda z toho, zahrádku, kterúž na dvoře svém má a v ní vořeší, rozsadiv, to jsúci již nahoru vyrostlé a rozkladilé vokna, kteráž on do té zahrádky z domu svého, jakožto v spielačce, v vo- zdu i z komory má, že lim vořeším se zastieňuje a světla ku potřebě své micti nemuože. K žalobě odpovídaje Va- vříncc Voborník praví: Poněvadž jsa hospodářem domu svého a že jest prve tu zahrádka i štěpoví v ní bylo, což se jemu vidčlo ku potčšení lu vysadili, že jest to moll dobře učinití, jako v svém, a že za předkuov jeho až dosavad nikda jest o to žádných nesnází nebylo. A také ten počet oken, kteréž p. Silvester k němu do též za- hrádky má, Zc js jemu prolimyslná z příčiny vajhledu tak i přístupu do domu jeho, a že toho nezná, jakou spra- vedlivostí k němu jsou obrácena, aby to p. Silvester ukázal. Nad to že i spád vody a žlab od krovuo domu páně Silvestrova na tu zahrádku jest uveden k znamenité škodě gruntuom jeho, takže časem voda i do sklepuov jemu přechází a jináč casu zimního že z toho žlabu sníh na jeho zahrádku metají. Pan Silvester k tomu praví: Ač jest soused hospo- dářem domu svého a zahrádku k svému potěšení sadí, že on jemu toho přeje potud, pokudž by bez škody jemu bylo a bez zastieněční světlu. Neb jakž dolýká, že jest tu prve zahrádka byla i Stépové v nf, ale nebylo jest tak blízko voken jeho, neb jsí byly podál z oné strany při zdi chajléce se a visíce na dvuor jeho, a okna že jsú mí- vala světlo svobodné. A kdež dotýká i voken, jaká by na to spravedlnost byla, že jsú k němu obrácena, aby bylo ukázáno, a též i o žlabu a spádu vody k němu, že jest vče ukazování nepotřebná, neb to všecko od staro- dávna tak jest vzděláno a jsou znamení jistá i hanškaky v okních staré, také i dveře se ukazují, jimiž: pruochod byl do toho místa, kdež jest zahrádka. A to někdy jsúci XXII. Na Marian. náměstí. — Č. p. 190m. odprodáno, ten kdož jest odprodal, že jest sobě té svo- body pozuostavil, oken pro svěllo, kdež odjinud býti ne- mohou, a takéž i žlab a spád vody. A že za předkuov jeho i nybí za Vavřince Voborníka skrze jeho duom ten žlab jest nahoru uvlačován a tomu jest nehájil. A na ko- nec, poněvadž mu jednoho i druhého hájití se pokouší, jestli že má ho čím zté svobody vyvézti, že rád slyšeti chce. Vavřinec s strany zahrádky své ukázav skrze svědky, že jsou v ní štěpy byly a místo těch vořeší vysadiv, též za osvobození žádá ua pii okních i spádu vody, ohé k sobě obtěžuje, za opatření. Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž jest zřetoe- diné spatříno, že těmi okny zvláště při zemi, jenž jiných od jinud býti nemuože, on Silvester k svým potřebám času denního znamenitě světla potřebuje a na něm ujmu trpf z piicin blízkého vsazení toho vořeší k gruntuom jeho, kteréhož, jakž svědkové dolicujf, prve lu nebylo, a také dokudž jsú na vajš i na šíř lak nevzrostly, že jest jich sobě Sílvestr neobtěžoval, neb jsú takovým zasticně- ním, jako nyní, světlu překážky nečinily. Protož jakž by jemu Vavfincovi při jeho řemeslu, kdyby soused jemu verStat zastfnil trpélové (?) by neby:o, tolikéZ i jemu Sil- vestrovi toho příti a nad to činiti nemá. 1 z (6 příčíny on Vavřinec jest povinen toho vořešie blíž oken Silve- strovÿch odpräzdniti a jakZkoli vodsaditi do čtyř nedělí. Což se pak těch oken z duolu i nahoře dolýče, jakož i spádu vody od Silvestra k němu, ježto jest lo všecko za piedkuov Vaviincovych i za ného samého tak zastíženo, neb jest stavcní starobylé, v némz z ukázán( statut obcc- ních soused sousedu překážky činiti nemá, aniž také on Vavřinec, že by toho k němu býti nemělo a čímž by Sil- vestra z toho vyvésti měl, ničímž neukazuje, protož póni úředníci tak toho při tom znnechävajf. 19. 1629. — Ru£op. č. 2103 jf. 289. Si vester sladovník a Kateřina k. vinici Ill str., kterážto leží na Biskupkách podle téhož Silvestra a Anny Bellemské, od Bartoše Vosla a manželky jeho Barbory za 1.X k. m. — Též jinou vinici VII str. s polovicí lisu, kterážto leží na Biskopkách podle Sedlákovské a téhož Silvestra od Martina Sorfa za C k. m. Urok k M. B. před Tajnem k. m. 18. 1538, 15. října. Rukop. €. 2142 /. PS. (Kšalt Silvestrův.) My purgmistr a rada St. M. l'r. znímo činíme naším tímto listem — 2c stojíce pied nimi v radć uro: zení vladyky Ondřej "lack z Kufího a Beneš Roh z Vlkanova, spoluradní naši, podali jsú nám kšaftu nebož. tíka Silvestra, souseda našeho, na papíře jeho vlastní rukou sepsaného a k tomu pečetí jeho zapečetěného a to za živnosti jeho, celého, nehýbaného ani kterak poruše- ného, oznámivšc při tom, když jsú k žádosti jeho z po- volení a z rozkázání našeho s písařem naším k němu byli vysláni, že jest ta vuole jeho konečná, tak jakž sú jej čtúcí slyšeli, byla, což koli týž kšaft v sobě drží a zavírá, kterýžlo kšaft když po jeho smrti podle priva města Pražského byl otevřín a čten, toto jest v sobé držel: Ve jméno —. Já Silvestr, měštěnín St. M. Pr., jsa navšlíven nemocí — takto o témž stalku řídím a ta jest vuole má: lem statck svüj vSecken mocnè odkazuii a dávám po mé smrti Kateřině, manželce své, Janovi, Bar- boře a Voršile, dětem svým, však rozdílně jednomu kaž- dému. Jtem Kateřině, manželce své, odkazuji a dávím duom svůj, v němž bydlím, s tím se vším, což k vaření piva a té živnosti náleží, jakožto slady, drva, peníze, kte- réž v rukou má hotové, i dluhy na &enkyrkách, chmcl, toho všeho aby užívala až do smrti své bez překážky 

Strana 425
XX11. Na Marian náměstí. — C. p. 190m. dětí mých. Jestliže by pak jaký nedostatek na ni přišel, tuto jí dávám vuoli a moc, aby ten duom a neb chmel- nici prodati mohla a žádné nouze netrpěla. Item Janovi, synu svému, odkazuji dva domy, jeden, kterýž slovc Si- ruočkovský, ležící proti sv. Klimentu jdíc k mostu, a druhý zadu, který sem koupil od pánuov Petrovskych, le- žící proti sv. Anně, klerýž mám dckami zapsaný. Item Barboře, dceři své, odkazuji a dávám dvě stě kop míš. a dětem jejím, ale ta suma aby jí vydána nebyla, leč by vinici co by za ty peníze koupila a na té vinici aby před- kem zapsáno bylo padesáte kop m. Janovi, vnuku mému a synu jejímu, a k tomu rovný díl s jinými dětmi; jestliže by pak Jan, vnuk můj, dříve let došlajeh umřel, díl jeho spadní na Barboru, matku jeho, dceru mú. Item Voršile, dceři své, a dětem jejím, kteréž má aneb míti bude, také odkazuji dvě stě kop m., aby také zahrada aneb vinice za tu sumu koupena byla, Voršila aby toho až do let dětinských užívala; jestliže by pak Uršila, dcera má, prve umřela a dětí po ní zuostaly, díl její spadní na déli pozuostalé; pakli by také déti jsúc zemřely, též spadni na Ur&Kilu, dceru miíí; a ta suma aby jí dána byla z toho listu, kterýž mám mna p. Viléma Vosecanského. )tm co se pak vinice čtrnádeti strychnov n chmelnice dotýče, to obé dávám k požívání Kateřině, manželce své, až do její smrti; než kdyby se Jan, ‚syn můj, oženil, tehdy toho obého aby spolu užívali a též také spolu ná- klad čínili. Po smrtí pak Kateřiny, manželky mé, toto jest vuole má, aby vinice i chmelnice spadla na Jana, syna mého, a on až do smrti své toho obého užíval, však znamenitě s touto výminkou, aby moci žádné vinice ani chmelnice prodati, dáti, zastaviti nemohl, než dalli by mu P. B. dědice, po smrti jeho aby na dědice jeho, jestliže by Jet došli, to obé spadlo; pakli by dědicové jsouc dříve let došlajeh zemřeli, to obé aby, vinice i chmelnice, pfipadlo na Barboru a Uršilu, dcery mé, a děti jich a oni aby se o to rozdělili. Item také oznamuji, že mám sto zl. uh. na zlatě a deset zl. rýnských též na zlatě tu při nich, (čech dal sem Kateřině, manželce své, k věrné ruce schovati a vtom nepochybuji, že se tak, pokudz jest vuole má, zachová. Jtem také oznamuji, že mám list hlavnf na pargamené a na týž list dobrá vuoli, v němž jest jistec urozený pan Vilém Vosečanský z Vo- sečan oc, ten jistý list dávám Katcřině, manželce své, a Janovi, synu svému, mocně, aby oni neb jeden z nich té sumy mohli dobývati, k sohé prij(i i také kvitovati, (ak jako já sám aneb jakoby ode mne naň měli dobrú vuoli tím vším právem; a již mi dáno na ten list sto kop m. a na oslatek sumy jest dobrá vuole udělána. Item po smrti pak Kateřiny, manželky mé, tato jest vuole má, což se toho domu a dlutuov i jiných věcí, kleréž sem byl jí dal a které by po ní pozuostaly, dotyée, o to všecko aby se rovně rozdělili všech trý, Jan, Barbora a Uršila, a dluhuov společně, zvlášť na šenkýřkách a na sc- dlácích, aby dobývali. Item i toto aby mezi nimi na roz- dílu nebylo: jest stříbr pět, Janovi najvětší s přikrýva- dlem, Barboře jedno, Uršile jedno a Kateřině, manželce mé, dvě, kteréž sú zastaveny od Va!enty, Item talo také jest vuole má, jestliže by Jan, syn můj, aneb která dcera na tom, co sem komu odkázal a dal, přestati nechtěl a nějaké soudy činiti chtěl, ta jest vuole má, aby takovému nevolnému více z statku mého dáno nebylo než dvatceti kop míš. a díl jeho spadni na jiné děti. ltem pri tom dožálal sem se svajeh milajeh přátel, p. Klimenta z Ze- lezné ulice a pana Jiříka mečíře od zahrádkuov, v potře- bách Kateřiny, manželky mé, a Jana, syna mého, opou- žtčti nemají a oni jimi se spravovali a bez rady a vě- XX11. Na Marian. náměstí. — Č.p. 190m. 495 domí jich aby nic nečinili. Item k sv. Pavlu do špítála odkazuji 10 k. m. na věži, kdyby koli ji dodělávali a prve nic. A tomu chci, aby Jan, syn můj, ožeň se nebo ne- ožeň, spolu s mateří užíval vinice, ač sem o t6 vinici nahoře byl zřídil, aby teprv když by se oženil, jí užíval, již lakto chci a také aby spolu na (u vinici náklad činili, než (é vuole a moci, aby jí prodati, zastaviti nemohl, to af svüj pruoclod má i ten nápad a pri tom aby zuostala vuole má, jakž nahoře stojí. A což sem komu tímto kšaítem poručil, to všecko manželka má bude povinna vydati. A toto poručenství činím, sobě moci pozuostavujíc. Stalo se v středu před sv. Havlem |. MDXXXIII a tento kšaft svú vlastní pečetí zapečetil sem. (Publikováno 4. pro- since t. r.) 14. 1548, 2. března. Rukop. č. 2129 f. 145. Vedle toho jakož jest Uršila Věžová obeslavší: Kateřinu Silyc- strovou vinila ji z 85 k.m., kteréž jest na vinici naložila Zádajíe, aby ona i na místé sirotkuov pridrZána byla a takových 33 k. zase navrátila. Proti tomu od Pavla z domu Silvestrova, manžela Kateřiny Silvestrové, mluveno, že se tomu místa nedává, neb ten náklad na vinici stal se jest za živnosti staré Silvestrove, kteréžto užívání näle- želo, ale ona Uršila žádného tu užívání nejměla, tebdyť jí žádný náklad nenáležel. A takový náklad jmčěl jest staré Silvestrové dán býti při vánocích i nedočkavší toho času umřela. Ortel pak od stolice učiněný a J. Mtí arciknížetem stvrzený to v sobě obsahuje, že to všecko, což po ní Kateřině Silvestrové zuostalo, do spolku na podíl a né samé Voršile Věžové náleží. Poněvadž pak těch 35 k. m. po ní jest zuostalo, nejsou povinní jich Voršile vydävali, ı(m dokládaje, že zápis l. etc. NLIIII jest vy- zdvížen a počet teprva I. XL jest učiněn, při kterémž hned počtu Kateřina, někdy Jana Silvestra a nyní Pavla manželka, to sobě jest vymínila, že s Voršilou Věžovou nemá se oč sčítali, poněvadž jí tu ten náklad nenáležel; než na místě staré Silvestrové že k tomu přikročiti chce —. Tu p. purgmistr páni —- vypovídají: Poněvadž Katce- Fina Silvestrová jsúc od Uršily Věžové z 35 k. m. za některý náklad viniční obviněna tomu, aby za ní táž suma býti nejmčěla, odporu neučinila, než od sebe mluviti dala, že těch 85 k. do společnosti sirotčí náleží, protož těch 36 k. m. ona Katcfina povinna jest na právě položiti a strany ukázali mají, Kateřina-li Silvestrová stará za živ- nosti své ten náklad sama dělala čili Uršila Věžová pe- nězi svými nakládala. Act. fer, VI. post Reminiscerc. 16. 1548, 8. listopadu. Rukop. č. 1028 f. 3. My Ferdinand oc. Poněvadž se v předešlé vejpovědi na právě v Slar. M. Pr. učinčné to se nachází, aby poručníci ten duom staré Silvestrové, komuz mohou, prodali a podíly z toho podle piísudku vydali a budeli chtíti, bud vona Voršila sobě k ruce takový duom uwjili aneb kdo jiný z přátel v ten trh vkroGiti, ze toho bude míti vuoli. A ou Pavel Kapr, aby táž Voršila jmenovaného domu sobě k ruce ujíti nechtěla aneb tejž duom jemu po uči- něném trhu pustila aneb jej komu jinému prodati chtěla, toho jest nepokázal. Z těch příčin táž Voršila při přede- šlé výpovědi se zuostavuje,. — Dán v sobotu po Všech svatých. 16. 1549, 7. ánora. Rukop. č. 2117 f. 161. Uršila Silvestrová k. d. na robu mezi domy Hlouškovým a kříže červeného od poručníkuov neb. Jana Silvestra a paní Ka- teřiny z Chvojence, manželky někdy téhož Jana Silvestra, a od Markéty, dcery někdy Barbory Silvestrové, za 200 k. gr. &. Acl. fcr. V. post Dorotheam. (V kvitancích jmc- nuj( se: Jan Stolc, Ur&ily Silvestrové manžel.) 54 

Strana 426
496 XXII. Ná Marian. náměstí. — €. p. 190m. 17. 1567, 18. září. Rukop. C. 2118 f. 176. Barto- loméj Frantfursky z Mladé Boleslavá a Anna k. d. od VorBily Silvestrové za 287'/, k. gr. €. Act. postridic Lamperti. 18. 1671, 18. srpna. Rukop. č. 2120 f. 110. (Kšaft Voršily Silvestrové.) My purkmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — Ze Voršila Silvestrová mezi postřihači, mčěštka naše, dožádavší se toho při nás, aby kní sousedé přísežní vysláni byli, že míní o statečku svém pořízení učiniti, ona — takový jest pořízení — učinila a předně oznámila, že nade vším statečkem svým — Sebestiana Bubra uzdaře poručníka činí a témuž odkazuje peníze grunlovní na tom domě, kterýž jest po někdy otci svém Silvestrovi Bartoloméjovi vedle červených kFiżuov pro- dala. Druhy pak duom mezi poslfihači, v klerémž nyní jest, témuž Sebestianovi odkazuje —. Stalo se v úterý po sv. Vítě I. LXXI. — Tomu na svědomí etc. v pon- dělí po sv. Vavřinci U. r. 19. 1605. —- Rukop. C. 1063 f. 443. Zikmund Kapr z Kaprstejna a Cyprian, Zusanna, Marta, Anna a Alžběta, syn a dcery jeho. — Paní Maruška, manželka Joscfn Bílého Kříže, sestra Anny, Zikmunda Kapra man- želky. 20. 1619, 2. srpna. Rukop. č. 2234 J. 30. Cyprian Kapr z K., jsa nemocen vyznal, že jest dlužen Pavlovi Syglerovskému z Gettensdorfu, hejtmanu panslvi Kralo- dvorského a Toćnickeho, 800 k. m. a zapisuje na domu svém, v němž bydlí, u Silvestrů řečeném. 2 1621, 2. dubna. Rukop. č. 2114 J. 282. P. Va- lenlin Coronius, rektor kolleje sv. Klimenta, k. d. v Plat- nyiskć ulici u Silvestriv feceny vedle domu u Vostrov- ských ležící od Anny, po Cyprianovi Kaprovi z K. vdovy, zu 13560 k. gr. č. Číslo pop. 190n. (U červených křížů, u Vostrovských.) * 1494, 91. února. Nulop. c. 992 f. 140. In no- mine domini amen. Ego Anna, relicta olim Nicolai Smu- czer, civis Maioris Civ. Pr., ad universorum noticiam pre- sentibus cupio devenire, quod auscullans me viribus do- stitulam, senis pressam ct mortem continue imminere horrensque, ne ob bona mca michi de manu dei porrecta mcis posteris litigiosa iurgia relinquantur, sana tamen menle existens cíficacis. memorie et perfruens valida ra- cione lestamentum mcum ultimum dc omnibus bonis meis in hunc modum duxi ordinandum ct disponendum: Primo enim constituo eiusdem testamenti mei testamentarium el tutorem. providum Jacobum Gregorii, civem predicte civi- latis. Pragensis, fratrem meum dilectum, cuius providencie ct honestati plurimi confidunt, precipue quoque ego. Pidem commissario, fratri meo dilecto, plenam et omnimo- dam tribuendo potestatem bona mea, que ubicunque et quibus- cunque rcbus post morlem meam quomodolibet remancbunt, dividendi, distribuendi et errogandi, prout ipsius conscien- cic melius, uberius ct salubrius videbitur expedire. Post hoc volo ct intencionis mec exislit, ut omnia debita per me creditoribus mcis coniracla, que secundum ius et consveludinem dicle civilalis Pragensis racionabiliter dc- monstrari poterint, de bonis meis principaliter ct ante omnia persolvantur, ct presertim Welcze aucille racione mercedis mediam s. gr., d. Dorothec institrici XXXIII s., XXII. Na Mariav. iidmósli. — Č. p. 190n. Kropaczkoni sartori XV s. Deinde lego, dono, tribuo ac assigno XV s. gr. predicto Jacobo, fratri mco dilecto, in ills XXI'/, s., in quibus michi Andreas brasealor, civis predicte civilatis Prag., pro domo mea ad rubcam crucem, per me sibi vendita, debitorie obligatur. Kciam omnes ct singulos census, videlicct 1L s. in domo Picskonis, 1J. s. in domo Cunathonis retro gazas macccllorum Il s. III gr. in domo ad rubcam campanam ct XI, gr. in Krzizkone olcatore retro orlum Angeli —. De quibus- quidem censibus peto, desidero ct oplo, quod prefatus Jacobus — II s. gr. census omni auno inlcr captivos cL pauperes dividat et distribuat ob salutem mec, predccces: sorum meorum et omnium Christi fidelium. animarum. Ceterum lego atque dono Margarethe, coce Andrec predicti, tunicam griseam cum pellicio vulpino, Dorothce virgini palium flavcum, cistam, magnam almariam ct plumam inferiorem, et Margarcthe virgini XXI gr. - -. Act. fer. II. ante Kalhedram s. Petri. 1. 1447, 2. ledna. Rukop. ć. 90 f. 141 a č. 2103 f. 17. Johannes braseator et Dorothca c. d. ad rubeam crucem cum braseatorio, braxatorio demplis caldari ct doleis in ipsis existentibus erga Andrcam brascalorem dictum Dupowecz pro L s. gr. Act. fer. ]l. post Cir- cumcis. d. 2. 1487, 7. července. Rukop. c. 2106 f. 204. Adalbertus diclus Kavalec et Katherina c. domum cuin braxalorio ad rubeam crucem Llilulalam, itcm gazam seu huttam, in qua dolia pro predicto braxatorio sunt locata, que hulta sita cst ex opposito prefate domus in alia domo Johannis a rubea cruce penes domum Pauli dicti 1olubek, aput iam dictum Johannem pro CXXV s. gr. рг. Act. sabbato ante Kyliani. 3. 1492, 12. září. Rukop. &. 2107 f. 21. Proco- pius coquinarius el Dorothea c. d. dictam ad rubeam crucem penes domum Mathie Albi principis et domum Jacobi cultellatoris, item gazam pro doliis — erga Adal bertum Kavalec pro CL s. gr. pr. Act. fer. MII. ante Exalt. s. crucis. 4. 1493, 3l. i(jna. Tamléz f. 49. Johannes a ru- bea cruce ct Dorothea c. d. a Procopio coquinario pro CLVII!/, s. gr. pr. Act. in vig. OO. SS. b. 1494, 9. ledna. Tamléž j. 53. Johannes de Střiebro dictus Klepta ct Anna c. d. ad rubcam cruccm a Johanne rubca cruce dicto pro CLXXX s. gr. pr. Act. fer. V. post Epiph. d. 6. 1502, 10. října. Tandéi f. 223. Barlhossius braseator et Anna c. d. ad rubeam crucem penes domum Silvestri brascatoris cx una ct Darbarce vidue parle ex altera a Johanne dicto Klcpla, palre suo, pro CXXV s. gr. pr. S títo priménká: Jestlize by nadepsany Jan Klepta a Anna m. j. prve zemřeli, nez by ten jistý duom byl zaplacen, tehdy ty penicze na tom domu, kteréž by po- zuostaly, i jiný vešken statek na Silvestra, na Bartoše, na Jana, sypy téhož Jana Klepty, aby připadl a připadly beze všie nesnázky. Act. die Jereonis. 7. 1520, 4. srpna. Rukop. č. 534 II, f. 12. Staly sc smlávy svatební mezi Janem, synem někdy Bartoše, sladovnika od dervenćho kfiże, a lidunkń, dcerń Jana mlynáře, takže jest týž Jan mlynář jmenoval po též Lid- mile XXV k. gr. pr. a výpravu slušnú —. Act. sabbalo antc Sixti. 8. 1521, 17. ledna. Rukop. c. 99 f. 90. Stala se smlouva o duom, kterýž jest zuostal po neb. Bartošovi sladovníku od červených kfížuov a o zahradu, kterúž 

Strana 427
XXII. Na Marian. náměstí. -- Č. p. 190n. k lémuž domu od mnichuov kláštera sv. Klimenta drží pod plat, mezi Annú, po Bartosovi osifali a Janem, sy- nem jejím, taková, takže jest ten duom i (u zahradu on Jan ujal k dědičnému vládnutí. A z toho má jí paní Anně, matce své, vydali I, k. gr. č. Však paní Anna jest sobě k bytu svému do své smrli vymicnila svétnicku, sklep podle též světničky a komoru z druhé strany světničky a sklep pevnaj na ten zpuosob, aby mohla vína svá, kteráž by měla, klásti v něm a dokvudž by vína neprodala, vždy každý rok aby ho užívala. Act. die Anthonii. 9. 1591. — Rukop. č. 2103 f. 254. Jan, syn uěkdy Bartoše sladovníka od červeného kříže, n:aje sobě polovici domu téhož u červeného kříže tajmž Bartošem k3aflem odkózani a o druhú polovici s Annú, malkú svú, jest smlúvu učinil, a tak ten vešken duom provolal jest soudem. 10. 1542, 1. dubna. Rukop. č. 2142 f. U 7. (KSaft Lidmily Křížové.) My purgmistr a rada známo činíme — kterak Lidmila Křížová vdova, sladovnice, někdy souseda naše, učinila kšaft — v neděli po Početí P. M. 1. XLI — lakže — Agnežky a Markéty, dcer svých, a podle nich všeho statku svého — ustanovuje poručníky Prokopa Závorku, Kříže, mistra pivovárského — a Jana Zivnůstku —. Duom svuoj u červeného kříže, v němž bydlí — též také ty dvoje hony dědiny u města Stříbra, item platu z též dědiny XIII k. gr. od Mitrlové zadržalého, item VII k. m. za Valentou v iměstě Stříbře za nějakou stodolku pozuostalých odkazuje: svrehupsaným dcerám svým —. Pakli by obú dvú — P. B. od smrti neuchoval, teda dilové jich na Mikuláše, bratra jejího, bytem ve vsi Ho- ru$anech, a na Zuzannu, sestru její, aby připadl. — Stalo se v sobotu před Květnú nedělí 1. XLII. 11. 1544, 13. května. Rukop. č. 534 Il. f. 70. Staly se smlúvy svadební k svatému manželství mezi Mar- kétou, dcerou někdy Lidmily Cervené Křížové, a Zacha- řyášcim, synem Zachové, a to taková, že předkem p. Martin larkaš a p. mistr. Tomáš z Javořice na místě p. purgmistra a pánuov, jakožto vrchních poručníkuov po též: Markétě, věnovali jsú L k. gr. č. a výpravu slušnú. A ičeh Lok. gr. jmenovaná Markéta ujišťuje na domu svém řečeném u červených křížuov. A zase na druhú stranu nadepsaný Zacharyáš proti tomu obvěnil i s jejími sto k. gr. a XXV k. č. do dne a do roka. Po dni pak a po roce jakž se koli tíž manželé snesou, to při tom stüj. Act, fer. 111, post Stanislaum. 12. 1547, 10. prosince. Rukop. ë. 2129 f 133. V té při, kdež jest Anna Zcidlicová s Voršilou, nevěstou svou, obeslav8i Zacha sladovnika vinila jelo, kterak on s pomocníky svými Jiříka Zeidlice, syna j.jího a manžela této Uršily, nenáležitě na Ujezdě zabil, kterýž braně při sobě nemaje, jich jest pro P. B., jsa zsekaný, prosil, aby ho nezabijeli. VSak pro to přes to on Zach s jinými jest jeho zamordoval. Vroti tomu od Zacha mluvcno: Dosti stížně tuto se na Zacha a jeho pomocníky žaluje, ale aby jací kde pomocníci byli, jich se nevidí. I toho se při právu žádá, aby v té věci byli opatření, jako by to lak již v skutku bylo, že by ho Jiříka on Zach zamordovati jměl. Než chce oznámiti, jak se jest sběhlo, když se jest trefil mezi tovaryše na Újezd, tu on Zeidlíc na něho Zacha s slovy se dosti posměšnými utekl, chtěje: mu službu u bifice novoméstského zjednati; dávaje příčinu řečí i skutkem. Nebo móv týž Zeidlic s jinými činili, tak jakž se na to i v brnění a zarukáví připravil, nabiv sobě ruč- nici broky mezi nč jest strelil, až jednoho porazil. A tak vždy, čeho jest hledal, našel, když lidem, stroje se na XXII. Na Marian. námčsti. — Č. p.190n. 427 nč v brnční, služby nemaje, pokoje nedal. Ježto matka jeho měla by toho vděčna býti, že tak ještě poctivě s světa sšel. Na to od puovoda mluveno : Proli tomu se nemluv/, aby ruočnice nejmči, ale aby se jměl na lidi v brnění anebo s tou rućnici strojiti, tomu se odpira. Neż na za- jice sobě ručnici připravil. — To, coż prożalovśno, z svědomí p. Jandorfara se nachází, kterak neb. Jiřík volal, prosil pro P. B., aby ho nezabijeli, vżak że Reich- $tejnar s nim Zachem, nic na to se ncobledże, nań ho sekali, aż bo i zamordovali. Jeżlo, by i to lak bylo, że by on nebožtík Jiřík prve byl jinýho zabil, tehdy Lilo jiněvše s něj moci dosti, nejméli sou ho zamordovati, ale ku právu dáti. — Zase od Zacha mluveno: Svědomím tím p. Jandorlara, na kterým sobě sirana mnoho pokládá, nic se lo, rovně jako i jiným, neprovozuje, neb se toho nic nedokládá, aby on Zach jej Jiříka zamordovati jmól; než že toliko nějaký blas jest p. Jandorfar slyšel, alc na koho se to vztahuje? Kdyby Recnštejnar zde byl, dal by svědomí, že jest jeho Jiříka, bráně se jemu a maje s ním odpověď, zamordoval, jakož pak prve Anna Zcidlicová k němu o to přistupovala, ale rozumějíc tomu, že na něm nic nevezme, zvláště když jest k tomu příčinu dal, i tak jest nechala a na něho Zacha se navrátila. — Uka- zuje z svědomí, kterak se k pokoji strojil, brav nn se brnění a ručnici krátkou, braň zapověděnou, broky nabiv na ně přišel, ač puovod to barví, že na zajíce chodil. Však se to ví, že v pancířích na zajíce nechodí ani jich v světnici nestřílejí. A nad to ani s dlouhou ani s krátkou ručnicí on Zeidlic jest choditi nejměl, neb mu to v soudu komorním nalezeno bylo, když jest jměl s Hynkem Ka- lenicí činiti; však přes to, jak nevážný byl, dal se na- cházeti ještě s zapověděnou zbraní, z kteréž když mezi ně udeřil, tohoto Marka porazil a jemu kabát zvířecí la- kovými broky prostřelil, a ve váčku nuož, lžící, všecko střískal. Ale i předešle, jak Zeidlic svnoj Zivot vedl, jest věc vědoma, že více na rathouze a v šatlavě býval, nežli v svém vlastním domu —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ačkoli Zach sladovník tomu jest, aby Jiříka Zcidlice zamordoval, ode- přel, však, že z svědkuov to se nachází, když Recnšlejnar s Jiříkem Zeidlicem řečmi nes!ušnými se potkli i kordüv na sebc dobyli, on Zach sladovník jemu Recnštejnarovi pomocníkem se postavil a když Jiřík Zcidlic z vokna vyskočiv utíkal, Zach s jinými za ním Zeidlicem běžel a v tom Jiřík Zeidlic jest zamordován. A aby Zach při tom mordu sekáním podle jiných Jiříka se nedotýkal anebo že jest se svému násilí: brániti musil, loho jest podle práva on Zach neukázal. Iz těch příčin jej Zacha do vězení berou. Act. sabbato post Concej-t. M. V. 13. 1648, 25. května. Tamléž f. 159. Jakoż jest Zach sladovnik, jsa na rukojm(ch, żśdal, aby z rukojemstvi propuštěn byl, pončvadž by nálezu, který se naň stal, dosti učinil, neb ne jednou, ale po dvakrát vězení jest trpěl, i Anna Zcidlicová žádala, aby p. purgmistr póni tolio činiti neráčili; nébrž aby k němu podle nálezu a předešlého připsání J. Mu Ké i J. Mti arciknížecí zacho- vali. — Tu p. purgmistr páni — vypovídají: Poněvadž se našlo, že by nálezu — za dosti se státi mělo, protož týž nález v své celosti se zuostavuje a tímto vysvětlením, jestliže Zachař vod dneška v osmi nedělích — jiné osoby jisté při právě nevyslaví, kteráž by zřetedlně ten mord Jiříka Zeidlice na sebe přejala, tehdy povinen bude on Zach tu pokutu, kteráž na pomocníka mordu neřádného právem vymčěřena jest, nésti a trpěti. Act. die Urbani papae. 54° 

Strana 428
498 XXII. Na Marian. ndmësli. — C.p.190n. 14. 1551, 38. července. Rukop. č. 2129 f. 266. JukoZ jest Anna Zeidlicová vzneSení na p. purgmistra pány učinila, kterak by az posavad s ním Zackařem o mord někdy Jiříka Zeidlice, syna jejího, místa a konce neměla a on se k tomu hned nic nemá, aby k jakému porovnání s ní o to sstupovati chtël, neb ještě z ni k je- jímu vétBímu zármutku posmíšky má, tak jakoby svým předešlým vězením toho všeho odbyl. A protož, poněvadž ta věc již na čtvrté leto se protahuje, prosí za opatření spravedlivé. — Та p. purgmistr a pání — za odpověď dávají; Pončvadž vysvětlení naše, které se stalo na ortel náš předcšlý — páni rady nad apelacími vyzdvihnouti jsou ráčili s tím doložením, že toho při předešlém orteli zuoslavovati ráčí, a aby od nás jaké jiné vysvětlení mimo předešlé na týž nález činěno býti inělo, náležité není, protož chtějí-li strany toho při J. Mtech hledati, stalo-li se jest předešlému orteli od něho Zachaře tím vězením zu dosti, čili čím větším on Zachar jí Anně Zeidlicové jest povinnovat, to se při vuoli jich zuostavuje. Act. pri- dic Procopii. 15. 1558, 3. března. Rukop. &. 990 f. S1. Jakoż jest Markéta od červených křížuov podala spisu kšaltov- ního neb. Jakuba Kyšperského při přítomnosti Mandaleny, kovářky z Vodňan, jeho sestry, a žádala, aby jí dluh od něho nebožtíka jí povinný, když jej v nemoci opatrovala a náklad na něj činila i také některé věci po smrli jeho vyplacovala, čehož suma 36 k. m. učiní, zaplacen byl od toho, kdož by ty věci po něm pozuostalé míti a vzieti chtěl —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poně- vadž se to nachází, že ona Markéta za živnosti Jakuba Kyšperského jemu stravu dávala a na líkařství a jiné po- třeby na něj nakládala, kteréhožto nákladu a dluhu 26 k. gr. m. jest se sečtlo, a po smrti jeho 81/5 k. a 14 gr. za něj jest dala, též také po tom sečlení 16 k. on Jakub néklery čas živ byl a za něj náklad jest ona Markéta v tom času činila a peněz půjčujíc jej opatrovala, i z těch piicin Mandalena kovdika bude li chtili ty věci po něm Jakubovi vzíli, jí Markétě > — ty sumy zaplatili jest po- vinna. Act. pridic Transl. Wenc. 16. 1568. — Rukop. č. 1049 f. 216. (Svědomí mczi Vor$ilou Silvestrovou a Reginou Hynkovou z jedné a cís. rychtářem k ruce J. Mti Cé., též Mariannou, Jiříka Skody jircháře z Nov. M. Pr. manželkou, Martinem Ziv- nůstkou, Maliášem Kralovickým apatékářem na místě Mar- kély m. j. a Kateřinou Mřenkovou, přípovědníky na sta- tek někdy Zacharyáše sladovníka z strany druhé ) Barbora Voborníková svědčila: Byl jest p. Silvester vlasto( bratr neb. BarloSovi Cervenému KiíZovi, on pak Barto$ mól syna, ffkali mu Jan. Pak se voZenil. KdyZ se vo2enil, mél deeru Markétu a Markéta pojala toho Zacha; on se tu dostal do pl- nýho statku. Protož jsou tyto příbuzný přítelkyně a matka jích Bartošova i Silvestrova u mne umfcly. — Kateřina, Mar- kéty Rejšpanky sestra: To vím, že neb. Silvester, tyto paní Voršily otec, byl vlastní bratr Cerveného Kříže a on Bartoš Cervencj Kříž jeho Sílvestrů vlastní bratr a byli spolu dobře. — Markyta Rejšpanka: "To vím, že jest p. Bartoš C. K. byl vlastní bratr Silvestrů, pak neb. Bartoše syn Jan zplodil Maruši, kteráž jest vzala do stalku sobě Zacha Bezrukýho. A Voršila jest dcera neb. Silvestrova. — Jiřík Ilrdina jinak Koník: Mám to v paměti nebožtíka Silvestra a bratra jeho Bartoše a Jana Kleptu. Voršila byla vlastní dcera neb. Silvestra a Regina Jana Kleply. Tot já vím, neb u Bartoše, když býval slarším, bejvali sme v pořádku. — Brož, mistr pivovárský od červených křížvov: To vím, že neb. Maruše Zachová vzala káď od věžů a vsta- vila ji u červených křížuov. XXI/. Na Marian. náměstí. — Č. p. 190n. 17. 1569, 13. ledna. Rukop. ć. 991 f. 541. Jakoż jsou se jisté přípovědi na statek po Zuchaïovi sladovniku staly — jest čtena přípověď Marjány, Jiříka Skedy, jír- cháfe z Nov. M. Pr. manzclky, a dala promluviti: Ze ona Kateřina přípověď a příbuzenství i vlastní: krevnost s neb. Zachařem dostatečně provozuje, tak že Žolka, Za- chařova matka, vlastní sestra jest byla Jakuba z Nucic, otce jí Marjány. Neb. Zachař byl ot sestry a Marjána tato od bratra, a tak sestra ujèent. — Proti tomu od Voršily Silvestrové a Reginy Hynkové mluveno, že se ony na oba domy po Zachovi Bezrukým pozůstalé nepo- tahují, než toliko na ten dům jeden u červeného kříže po Zofiji, snad tetě Marjány, züstalÿ, ponévadz týž dům koupen by byl otci jich Barlošovi a Janovi, jakž při konci zápisu toho se zjevně dokládá. Kdež i to jest uká- záno, že on Zach za živnosti své byl jest té vůle, aby tyż dim prodal, ale toho učinili nemohl, jakž sc sám k tomu přiznával, dokudž Voršila Silvestrová živa jest. Zase od Marjány Škodové mluveno : Aby ten dům u červeného kříže odevzdán býti neměl Zachařovi, v lom sc Regina a Voršila mejlí; protož aby z takovýho omylu mohly vyvedeny bejti, podala ku přečtení společného stalküv vzdání mezi Markétou, dcerou Lidmily Cervené Křížové, a Zachařem, k tomu mluvíc, že Markéta, man- želka jeho Zachaře, majíc sobě ten duom jiz zdédilcj, odevzdala jest jej Zachařovi, manželu svému —. Tu p. purgmistr a páni — vypovidajf : Poněvadž Marjana Skodová lo jest prokázala, že od Jakuba ze vsi Nučic dcera jest zplozená u neb. Zachaï oJ Žofky, vlastní sestry jeho Jakubovy, a tak je Zachařova tela a nejbližší krevní přítelkyně s městem při právě Nov. M. Pr. trpící souseda jest, z těch příčin: dává se jí proti jiným na stalek Za- chaře sladovníka za právo. Act. (cr. 5. in octava Epiph. Tento nález od rad nad upelacimi jest potvizen. (Viz rukop. č. 1028 fol. 80.) 18. 1569, 28. ledna. Rukop. ć. 1172 f. 3 V pá- lek po sv. Pavla na víru obrácení stal se Dn vécí po: zistalych po Zacharyś$ovi sladovniku: Duomf řečený u čer- vených křížuov v Platnéřské ulici ležící s pivovárem, ká- děmi i jinými polřebami, zahrada za Smíchovem s ku+em chmelnice. Stoluov 5 a jedna židle, rohy jelení troje, trubly velký prázdný 2, loże jedno. Almary na mazlauze prázdný 8, v komoře almary prázdné k Satuom 2 a truhla jedna velká. Lože jedno velké prázdné a mědčnicka ne- veliká. Zákon latinský psaný a 2 knihy křížové, rohy je- lení, vošlíp, kus mříže železné a v jedné trulilici Zelez n rozličných haraburd k hospodiitstvi nemilo. Truhlička malá malovaná, provaz dlouhý k pivu spouštění, svíní prasných 4 a prasat 28. Цет druhý duom slove v Jerusalémč [viz níže č. p. 293.] vedle domu Václava Hořejšího a v nčm: Stoly 3, almary 2, peřin 8, podušek 5. šatuov vinutých 55, sukně vodévaci Z z českého sukna černého a jedny poctivice z samiSovÿch koží, kabáty kožený 2, klobouk hed- bávný jeden a druhý, tykylový černý Stepovanÿ. Knihy české 4 a biblí česká pátá, řetězy železné 3 a haraburd nemálo. Konvic malých velkých 14, moždíře 2, mis cí: nových 10, talituov 13, loże 3, vořechuov vlašských do- brých pytel, dva pytle hrušek a jablek sušených, kratce chmelniènÿ 4, jedny vidlice, 3 rohy železné a 9 rejče, kely železný jako chmel nabíjejí, necek 17 —. 19. 1569, 29. dubna. ukop. č. 2118 /. 217. Zmocněn jest Jiřík Skoda i na místě Marjány manželky své, domu u červených křížuov po někdy Zachařovi sla- 

Strana 429
XXII. Na Marian. náměstí. — Č. p. 190n. dovníku pozuostalého vedle vejpovědi p. purkmistra a kon- firmací pp. rad nad apclacími. Act. fer. III. post Cond. Pasche. 20. 1574, 12. listopadu. Rukop. č. 2118 f. 386. Václav Vostrovský a Anna k. d. s pivovarem od staro- dávna u červených křížuov řečený v Platnýřský ulici vedle demu Silvestrovic, jej4 Zygmund mladsf Kapr drží, ležící od Jiříka Skody jirchafe, móśtónina Nov. M. Pr., a Mar- jány m. j. za 275 k. gr. č. Act. postride Martini. 21. 1675. — Rukop.c. [058 f. 162. (Svědomí mezi Janem Vftovym rybářem a Petrem Krumpířem.) Vác- lav Vostrovský od červeného kříže: V neděli po sv. Vác- Javě přišel ke mně Jan Vítü rybář s Křížem, sousedem vedle zahrady mý z Malý Strany, já je přivítal před sa- mým večercm. Tu sme spolu sedě rozprdvéli. V tom sem k večeři šel, zvu je k sobě do pokoje, chtóli-li by ke mné jíü. Oni mi oznámili, že večer táhne, že musejí domů jíti. Bylo již skoro k hodině na noc. V tom sem já šel do pokoje a oni taky domi v suknfch odóvacich a nic při sobě neměli. Já jich taky nechtěl za tou pří- činou díle zdržovati. Na zejtří slyšel sem, Ze Jana zsekali, jakož sem pak krve tratořiště viděl na mostě; čehož mi líto bylo, že sc mu tak přihodilo, zvláště když při sobě nic neměl.. — Martin: Laštovička z Malý Strany : Když sem šel v hodinu na noc v neděli po sv. Václavu z Malý Strany přes most do Star. M., tehda křičeli pro boží mi- losrdenství, aby sousedi nedali mordovati. Já běžel maje svíci rozsvícenou a Petr: krumpiř drali se s Janem rybá- řem o kord. Vydřel jej Jan Petrovi, kterým jest raněn, a nesl jej do celnice, dal jej schovali. A tak sem jim svitil do Královský lázně, Ze ho uvázali. — Valentin Klamperna: Když sem dohonil na mostě toho Petra Němce, řekl jsem inu: Dej P. B. dobrý večer, a on od- pověděl: Lekt mi moč. Já řekl: Dej ty pokoj, dám já tobě taky. On vytrhl kord, běžel za Janem Vítovým a sc- kal bo hned. Potom Jan podskočil inu kord, převrhli se přes kámen a já kord vytrhše mu dal sem mu přes hlavu asi dvakrát. Chičli sme ho vésti ku právu a oni ho nám ja- císi z Malý Strany čtyři vytrhli. Potom sme šli do celnice, dali sme ten kord a dovedli sme ho do Královský lázně. 22. 1596, 29. listopadu. Rukop. č. 2113 f. 36. Jan Vostrovský vzdal dům s pivovárem u červených křížův řečený a jiný všelijaky stalek svůj Barboře, manželce svý. — Však manželé z loho ze všeho statku jsou sobě vymi- nili Jan domu s vostrovem pod mostem Pražským k úřadu téhož inostu náležejícího, k tomu zahrady nad mostem, a Barbora 50 k. gr. č. Act. in vig. Andreae ap. 23. 1697, 4. prosince. Zumléz f. $3. Zmocněn Prokop Dvořecký z Volbramovic a na Konicích domu s pivovńrem u červených křížův Jana Vostrovského pro 120 k. m. za pšenici. 24. 1598, 20 února. Rukop. č. 2113 f. 89. Kněz doktor Melichar Trevinius, rektor cís. kolleje Soc. Jesu, k. d. i s pivovdrem u Cervenycl krüv řečený proti kuru sv. Eloi leżici od Jana Vostrovského za 1000 k. gr. ¢. Act. (er. VI. post Reminiscerc. Číslo pop. 1900. (Odděleno od č. p. 190p.) 1. 1481, 22. kvělna. Rukop. č. 2106 f. 76. Jo- hannes bursifex diclus Koleso et Katherina e. mediam domum in suis mctis et gadibus distinctam, cuius altera medietas pertinet ad Paulum bursificem, ct tota domus XXII. Na Marian. ndmósii. — Ć. p. 1900. A99 sila est penes domum Johannis a rubea cruce, aput eun- dem Paulum pro XVII'/, s. gr. pr. Isto tamen adiuncto, quod fenestre sex, que sunt de domo memorati Johannis ad curiam predicti Pauli, nullo edificio dcbent obstrui vcl obuinbrari. Act. fer. 111. ante Urbani. 9. 1486. 12. června. Zamléz f. 180. Brož sutor e. d. in angulo inter domos Johannis a rubca cruce et Wenceslai arcuficis erga Johannem bursificem dictum Ko- lesa pro XX. s. gr. pr. Act. fer. II. ante Viti. 3. 1488, 28. února. Tamléz f. 22[. Jacobus cul- lellator ct Anna e. d. inter domos ad rubcam crucem €t Jarossii arcuficis aput Brosium sutorem pro XXV s. gr. pr. Act. sabbato post Kalledram s. Petri. 4. 1500, 14. července. Rukop. &. 2107 f. 190. Barbara, relicta Petri coci, einit domum in angulo pencs domui ad rubeam crucem a Jacobo Lupáé pro XXXV s. gr. pr. Act fer. Ill. post Margarethe. 5. 1510, 27. července. Rukop. č. 2108 f. 03. Laurencius cultellator ct Dorothea c. d. ad s. Martinum min. pencs domum ad rubeam crucem el domum Doro- thee vidue a Barbara vidua pro XXXVII s. gr. pr. Act. sabbato post Jacobi. 6. 1692. — Rukop. c. 2109 f. 250. Rambdzek nożier a Dorota m. j. 7. 15927, 2. března. Rukop. č. 2100 f. 194. Jiřík Klech nożier z Mělníka a Dorota k. d. v koutě u sv. Eloi od Vaviince Rambizka noZiefe za XXXII s. gr. pr. Act. sabbalo ante Translat. s. Wenc. (R. 1529 splácí Dorota vdova po Klechovi a r. 1586 Jiřík Pernštejnský a manželka jeho Dorota.) 8. 1530, 24. května. Tamléz f. 334. Jan Moly Pikart a Juliana k. d. ležící mezi pivovárem červeného kříže a domem jehlářovým od Doroty Klechové za XXXV k. gr. č. Act. fer. II. ante Urbani. 9. 1658, 4. prosince. Rukop. ¢. 2117 [. 285. Ma- touš Cibulář a Anna k. d. mezi domy u červeného kříže a Barbory Hlásné od Juliany Pikartové za LXXXV k. gr. č. Act. fer. II. post Longinum. 10. 1658, 24. března. Tamléž f. 409. Viktorin Vo- pršál a Kateřina k. d. od Matouše Cibuláře za LXXXV k. gr. č. Act. in vig. Annunc. M. V. 11. 1562. — Schaller, Beschreibung Prags /11, str. 41. Jindřich Bissemius koupil d. od Viktorina Vopršála za 150 tolarů. Vavřinec Číslo pop. 190p. (Dům Jehlářovský.) i. 1444. — Rukop. č. 2102 f. 445. Agnezku z Medvédice c. d. in angulo post ecclesiam s. Martini el penes domum Andree a rubea cruce erga Martinum bra- seatorem ct Procopium, vitricos b. M. V. de lacu, pro XII s. gr., prout soli dicli parrochiani ab Urbano tele coloralorc testamentaliter datam et legatam habuerunt. 2. 1448, 17. ledna. Rukop. č. 90 f. 158. Bene- ssius frenifex et Katheiina c. d. in angulo penes rube- am crucem et ecclesiam s. Eulogii crga Anczkam, relictam Sigismundi de Nedvédice, pro Xlll'/a s. gr. Act. dic b. Anth. 3. 1473, 10. února. Rukop. ë. 2105 f. 329. Bla- sius smigmalor el Barbara e. d. penes ecclesiam s. Mar- lini Min. et domum Jobannis a rubea cruce aput Bene- sium frenificem pro XLII. s. gr. pr. Act. die Scolasticc. 

Strana 430
430 XXII. Na Marian. ndinésli. — C. p. 190p. 4. 1477, 80. října. Rukop. č. 2106 f. 2. Johannes Gzel ct Dorothea c. d. in angulo penes braseatorium Jo- hannis a rubea cruce aput Blasium saponistam pro L s. gr. pr. Act. fer. V. ante OO. SS. 5. 1478, 20. kvótna. Tamtfćż f. 13. Paulus Tichava bursifex et Margarctha e. d. aput Johannem Kzel pro XXV s. gr. pr. Act. fer. III. ante Corp. Chr. 6. 1483, 1. března. Vamléz f. 120. ‘Thomas acu- fex cl Dorothea c. d. penes ccclesiam s. Martini Min, ct domum Jolannis Koleso erga Paulum bursificem. Act. sabbalo post Mathie ap. 7. 1484, 93. července. Rukop. č. 2119 f. X II. (Kšaft Tomáše jehláře.) My starší obecní Starého Města Pražského vyznáváme se, kterak — spolustarší naši vy- znali jsá a vysvědčili před vámi jednostajně, jakož ku prosbě a žádosti Tomáše jehláře, súseda našeho, vysláni jsí byli od nás k němu na kšaft, že týž Tomáš, ačkoli nemocen jsa — zříedil jest před nimi porutenstvie o statku svém — lakže číníc Murylia jehlafe a Jana Raka kožišníka, súsedy naše a přátely své —- poručníky Doroty, manželky své, chtě tomu, aby ona jich ve všem do- bróm byla poslušna. — Potom pak též manželce duom svuoj, v němž bydlí — odkázal. — Jenż jest dán ten pálek po Márie Magd. 8. 1486. — Rukop. č. 2006 f. 180. acuficis. 9. 1488. .- 10. 1510. — viduc. 11. 1520, 6. listopadu. Nukop. ć. 2142 f. C I. My purkmistr a rada města Prahy známo činíme, Ze — Va- vřince Rambouzek nožicř a Jan od červených křížuov — vyznali jsí — że — ten úterý před sv. Mathúšem ap. byli jsme požídání od neb. Jiříka jehláře — abychom k němu přišli — kterýžto leže v těžké nemoci — vuoli svú poslední -— oznámil jest, takže duom svuoj, v němž bydlel — otkázal Dorotě, Václava kramáře z mostku manželce. — K jichżto — pfitiskníti k tomuto listu v úterý den sv. Linharta. 19. 1591, 11. května. Rukop. č. 2109 f. 171. Jan Lllásný a Barbora k. d. v kouté u kostela sv. Eloi a po- dle domu Rambizka nożiefe od Václava kramife z Mo- stku a Doroty m. j. za XXIII k. gr. pr. Act. sabbato post Stanislai. 13. 1627, 10. října. Rukop. č. 2153 f. 318, Kdeż sobě obtěžuje Jan z domu Jehlářovského do Stépána Opavského, souseda svého, jakož má okna z své světnice do zahrádky téhož Opavského, že skrze vyvajšení a roz- kladení proti těm oknóm vořecha vlaského on do svět- nice své světla míti nemuož, kteréž se tím ořeším zastic- nuje. K tomu Stěpán Ovavský praví, že on při domu svém zahrádku, kterúž má, ne teprv ten i jiný vořech v ní zrostše že jest nikda od souseduov proto nebyl hyn- drován, žádaje, čehož od dávna byl v užívání a což lu za potěšení má, aby jemu toho příto bylo. Ukázav, že i soused sím své vořeší při okních svých má, ježto jemu samému cloní; nebi prve též při těch okních vyčal jest vořech, kterýž byl blízek a ke škodě sousedu. ale že tento jest podál od oken, vidí se jemu, že na překážku není. Wu pp. úředníci [šestipanští] vypovídají: Ačkoli každému sousedu, ktoż zahrady při domích svých k svému poté- šení mají, v těch cožkoli seti nebo i stromy saditi Zád- nému se nehájí, však ten, ktož to činí, prohlédati má, jakž samému sobě i sousedu což by ku překážce a zvlá- Wenceslai Tamléž f. 221. Jarossii acuficis. Rukop. é. 2108 J. 63. Dorothce XXII. Na Marian. ndmósli. — Ć. p. 190p. ště světlu nebylo, kterémuž bez příčiny překážky činiti právo nedopouštie. Ale že zřetedlně jest vídětí znamení- tou ujmu světla do světnice Janovy z příčin toho vořeší, jenž stíní oknóm jejím jakž z strany zahrady Stěpána Opavského, tak také i z strany zahrady samého Jana, je- hož světnice jest, protož: poněvadž on Jan což sobě do Stěpána, souseda svého, obtěžuje ujmu světla skrze vořeší jeho tolikéž i sám sobě svým vořeším zastíniv překáží, i z té príčiny dle spravedlnosti povinen jest Jan sám u sebe najprv, což na překážku světlu jeho vořeším jest, odprázdniti. A to když i se stane, on Stěpán též — má ten vořech odtud vytíti. Act. fer. 5. post Dionisii. 14. 1598, 22. prosince. Tamléz f. 492. KdcZ sobé stěžuje Jan jehlář do Stěpána Vopavského, souseda svého, a jej viní najprv z toho, že záchod, kterýž má proti vok- nuom světnice jeho, ten že jest přeplněný a smrad z něho vycházeje že jest jemu škodný a netrpělivý, proto [že] zá- chod ten neni ani vuokol vohraZcnj ani svrchu prikryty. Též také sobě stěžuje do toho Stěpána, že podle záchodu svého počal dělati přístřešek nový a ten polożil aż k samć světnici jeho, kteréhožlo tu prve nebylo, a że by po tom přístřešku snadný přístup mohl býti do světnice. A pod tím přístřeškem że chce vykopati jámu k novému záchodu u samých gruntuov domu jeho. A kdež jest času přede- šlého také sobě stěžoval zasticnění světla do voken svět- ničních, kterýž vořech tu u toho záchodu stojí, že jest bylo rozkázáno, aby odtud byl a prázdněn, a že se tomu dosti nestalo, Zádá, aby v tom ve všem skrze pp. úřed- níky byl opatřen. Proti tomu Štěpán Opavský pravic, že on sobě zá- chodem svým sám smrad činic a že od dráhně lel jsa v tom domu hospodářem, nikda jest od žádného pro ten záchod překážky netrpěl, neb jest tu od starodávna, a že ani LÉ vuole není, jakož soused žaluje, aby co nového kopali aneb jakú jámu dělati chtél. A ten přístřešek, kterýž sobě soused stěžuje, že jest tu vždycky býval ku pohodlí a chování dříví a že jest to j lidem vědomé, neb jest ten přístřešek udělán byl a dopuštien, že též soused přístřešek udčělav nad vokny té světnice, obrátil vodu do zahrady jeho, aby bylo jedno za druhé. A kdež vořeší připomíná, že by jemu do světnice stínilo: a že by se rozkázání dosti nestalo, že tak nenie, než co jest bylo rozkázáno, tomu se dosti stalo a jest odprázdněno. Ale poněvadž i on sim vořeší své naproti světnici má, vice jemu to zasticnuje, ano také i ten přístřešek nad samými vokny světlu brání. Než chceli světlo míti, ať sám sobě odprázdní. Tu pp. úředníci — lam vyšedše — takto vypoví- dají : Poněvadž v prvním rozkazu na obě stranč jest Je leno, coż se toho vořeší dotýče, aby Stěpán z strany za- hrady své vořech vyťal od voken Jana, souseda svého, jakož jest tak učinil, a tolikéž i soused jeho mčl učiniti a což překáží, odprázdniti. Ale že ještě se naiczi, zvláště když listem času letnfho se vokryje, że těm voknuom do svět- nice stíní z strany obojí zahrady, protož, poněvadž sám Jan od zuhrady svć svym vofcchem sobč zastienuje a tomu nic neříká, než na zahradu Vopavskeho ukazuje, i z té příčiny, ač chce om Jan svého najprvé vofechu odprázd- niti, kdyZ to u&iní, tehdy i Vopavský bude povinen to též učinili. Pakli se o to snésti mohou a těch vorechuov tak chtějí nechati, to buď při jejich vuoli. Však ten pří- střešek, kterýž má Jan nad samými vokny světničními, skrze nějž zvláště do vokna svrchního sobě stinic, len aby sňal a nahofe k svisluom na mfstć toho přístřešku dva Bary aby piidal. Coż sc pak zachodu Vopavskćho dotyće, 

Strana 431
XX111. V ulici Karlově. — Č. p. 116. ponévadZ jest tu od let dávních, ten tak. zuostati má; nez však že jest plný, má jej rozkázati Vopavský vyčistiti do dvú nedělí a to učině potom aby vuokol záchodu i svrchu nad zá- chodem přikryla vohradil. Což se také přístřešku toho no- vého dolýče, ten chceli on Vopavsky ku pohodlí svému udě- lati, toho se nehájí. Než aby byl udělán vzdálí dvú loket od světnice Janovy pro bezpečnost jeho. Zeď také, kteráž jest od zahrady Janovy k zahradě Vopavského, tu on Jan se svrchu aby přikryl a vopravil, aby v suše bez škody sléti mohla, a vodu s toho příkrytu aby k sobě obrátil. Fer. 3. post Thome. 15. 1558, 18. července. Rukop. ć. 2117 f. 39. Je- ronym rukavičník a Zuzanna k. d. od Barbory Hlásné za 1, k. gr. č. Act. fer. II. post Margaretham. 16. 1562, 12. října. Rukop. č. 2118 f. 33. Valen- tín Libochovskaj kloboučník a Anna k. d. vedle kostela sv. Eloi a domu Opršalova od Jeronyma rukavičníka a Zuzanny m. j. za LXV k. gr. ©. Act. fer. II. post Dio: nisium. (Penize přijímá Barbora Hlásná a splácí je r. 1568 Jindřích Dobrýmysle, náměstek někdy Valentina Libo- chovského.) 17. 1568, 7. května. Rukop. č. 1172 f. 21. V pá- tek po sv. Florianu stal se popis vécf pozuoslalÿch po Valentinovi Libochovském klobonënfku: Najprvé sirotci Jan, Vít, Zofic a Marta, a duom v Platnyiské ul. kou- pený blízko sv. Eloi za 190 k. m. Item v komoře na mazhauze dvéó truhly, jedna velká a druhá menší; v té větší: kaftinek ferštalový černý, dvoje poctivice kožený, kožich koumarový berany podšitej, kožich hřbetovej lišcí suknem černým českým pošitý. V druhé truhle menší ručník, ubrus, plachty 3, prostěradlo, cejcha, 4 peřiny, 2 podušky, 2 polštáře s povlaky, cínového nádobí 4 kon- vice, jedna veliká v 6 žejdlíkuov, druhá ve tří žejdlíky, třetí v puolpinty a čtvrtej Zejdl(k. Talíře cínové 4, vo- štípy 2, mečí«. V světnici : 2 stoly, růžky jelení, umývadlo cínové, almárka v koutě, měděnicka mosazná, hrnec měděný v kamnách, kotlíky k rybám 4, kotly 2 k kloboučnické- mu řemeslu, rožny 2, rošty 2. XXIII. V ulici Karlovż. — Ć. p. 115. 481 18. 1576, 27. listopadu. Rukop. č. 2118 /. 446. Jin- dřích Dobrá Mysl kloboučník a Markéta m. j. činí smlouvu manželskou. Act. fer. III. post Katharinam. 19. 1681, 11. září. Rukop. č. 1173 f. 5. V úterý po Naroz. P. M. stal sc popis věcí po Jindřichovi Dobro- myslovi pozuostalÿch. Toto se na$lo : Předně Jan a Tomáš synové, Anna, Marjana, Lidmila, dcery, Markéta manželka. Duom nedoplaccný 35 k. pr. V komoře nahoře jedno luoże pod ncbesy s firbaňkem, chudé Iuože prostý, alma- ra, luożka dvě dětinská. V truhle veliký: kožich liščí čer- ným suknem pošitý, plášt prochozencj šuptychovej, ko- žich votáhlej rudej spratky ternÿmi podsitej. Cfnového nádobí: konev 12 žejdlíkuov, jedna 6 žejdlíkuov, jedna pinetní, 1 třížejdifková, 2 poloupinetní, 2 půldruhého žejdlíka, dva žejdlíky, flaše, mísy velký 4, 2 menší, talí- fuov 16. Ctyři peříny, polštáře 2, podušek 7. Dvn vo- štipy v koutě, cepy vokované jedny. V truhlici: koflík stříbrný v pouzdře, dva ubrusy, 4 ručníky, 8 prostěradel, cejcha velká, 19 cejšek na podušky, 2 cejchy po puol- třetí půle. V jiné truhlici: 9 cejeh čeledních, 11 plachet, 8 cejšek na polštáře. V jiné truhlici dčlinské šátky. V almaře šaty chodící ženské a dětinské. Na ma;/hauzc tči kotlíky k rybám, mčdenice, mozdíf, 4 rozny. V svét- nici nahoře: cejnového nádobí 4 vělší, 4 menší mísy, 2 šálešní, 2 konvice, 2 řapky, umývadlo, hrnec v kam- nách. Dva stoly, 11 peřin čeledních, 4 polštáře. V dílně 8 kotly, čtvrtý na dvoře. 20. 1585, 29. srpna. Rukop. č. 2230, f. 119. Ve čtvrtek den sv. Jakuba ap. stalo se porovnání i laké po- dělení mezi poručníky sirotkuov pozuostalÿch po Jindii- chovi Dobrou Myslí kloboučníku Jana, Tomáše, Anny, Marjány, Lidmily z jedné a manželkou jeho po něm po- zuostalou a již manželkou Jiříka Repíka, matkou tejchż si- rotkuov, o duom ležící vedle sv. Eloi v 35 kop. nedo- placený a že Jiřík Repík ujal jesti duom. — Act. fcr. V. post Bartholom. 21. 1592, 16. dubna. Rukop. €. 2112 f. 377. Ale: xander Woyt, rektor kolleje císařské Soc. Jesu, koupil duom v kouté vedle kostela sv. Eloi od Jiříka Repíka kloboučníka za 287!/; k. gr. č. Act. fer. V. post Miseri- cordia. XXIII. V ulici: Karlově (dříve v Nožířské, Velké Jesuilske ul.). Číslo pop. 175. (U půl kola.) #1. 1368, 18. prosince. Rukop. ć. 997, f. 14. a Liber ereclionum VI f. 177. Noverint universi, quod ego Jaco- bus dictus Czwaijar cultellator, civis Pragensis, tenore presencium recognosco, me mco, heredum el successorum mcorum nomine matura dcliberacione prchabita super domo mea ct cius arca, que in Maiori Civ. Prag. in platea cultellatorum penes domum Nicolai Znoymer in acie sita inhabito, tres s. gr. d. pr. census annui el per- petui ab omni contribucionis, exaccionis, losunge, stcurc scu alterius. cuiuslibet dacionis onere liberas rile cL ra- cionabiliter vendidisse discreto viro Pesslino Wcyswas- scr, civi Pragensi, emenli cl recipienti pro se, heredibus cl suis successoribus pro viginti octo cum dimidia sexag. dictorum gross. michi per ipsum Pesslinum iam integre persolutis ad habendum, tenendum, utifrucndum et cun- dem cen-um per eundem Pesslinum, heredes ct suos suc- cessores deinceps perpetuo possidendum pacifice ct. quietc sub terminis el condicionibus infrascriptis: Ita videlicct, quod ipsius census medietas, videlicet una cum dimidia sexagene, in festo s. Georgii vcnturo proxime ct altera medietas, ut puta una. cum dimidia sexagene, in festo s. Galli dcinde proximo isto anno et sic deinceps in cisdem festis anno quolibet in omnem eventum dc dicla domo ct ipsius area solvi debentur. In quoconquc aulcm dictorum 

Strana 432
439 XXII. V ulici Karlové. — C. p. 176. terminorum termino et infra octo dies deinde continuos census in eo dcbitus non fucrit persolutus, ex tunc super ipsum censum sex gr. stalim pene nomine accrescent et consimilis pena crescet deinde septimana qualibet, quam- diu census debitus non fuerit persolutus; pro quibus qui- dem censu et penis predictus Pesslinus potuerit licite et debebit me vcl meos heredes aut superstites, predicte domus et aree possessores seu. inhabitatores quoslibet sine cuiuslibet iudicii strepitu, quando sibi placuerit, pro bene- placito pignorare. In quorum cvidenciam sigillum meum in testimonium vero sigilla prudentum virorum I.eonis sar- loris ct Jesskonis dc Monte, consulum seu iuratorum ci- vium Pragensium, ad preces meas presentibus sunt ap- pensa. Datum Prage feria secunda ante festum s. Tliomc ap. proxima a. d. MCCCLX octavo. 59. 1880, 16. června. Tamléž f. 14. Nos Martinus Rotlew iudex, Leo sartor, Bernhardus Seidliní de Pieska, lana Beneschawer, Pesslinus Newmburger, Wolllinus Clementer, Wenceslaus Negcl, Wenceslaus Gewnher, Pc- trus Leuthmeritzer, Nicolaus de Nova Domo, Martinus Laurencii, Johlinus Slingel, Jacobus Ortlini, JErhardus Lobel, Henricus Westval, Theodricus de Ach, Eberhar- dus de Mulhausen, Cunczo glaser et Fridlinus Kussen- phening, consules ct iurati cives Mai, Civ. Pr, lenorc presencium recognoscimus universis, quod discretus vir Pesslinus. Weisswasser, noster concivis, unam Jitteram su- per tres s. gr. den. prag. census annui salvam ct integram tunc cum infra scriptorum virorum sigillis sigillatam nobis presentavil, cuius tenor Jittere sequitur in hec verba: výše č. *1.] Ut autem. presens lillera per omnes clausulas ct sen- tencias in dicta littera expressas in futurum plenum robur obtinere valent, hanc vigorc innovacionis maiori dicte no- stre. civitatis sigillo nunc duximus roborandam. Dalum Prage sabbato post festum s. Viti a. MCCCLXXX a 1884, 10. května. Orig. lislina univer. knihov- ny. Nos Martinus Rotlew iudex, Johannes de Ach, Hansa Leulmcriczer, Procopius Bohuslay, Reinhardus dc Mul. hausen, Jrhardus Lobel, Johannes Slingel, Procopius Ni- colai longi, Angelus apothecarius, Sigismundus Iluler, Wenceslaus Stuk de Colpicz, Johar.nes Pleyer, JJenslinus Meysner pannicida, Janko Dubcze, Ilenslinus da Saraw, llansa Rost, Ostirva pannicida, Nicolaus de Tachovia et Pecha frenilex, consules ct iurati Mai. Civ. Pr. tenore presencium rccognoscimus universis, quod discre- tus vir Iberlinus Czwayar, noster concivis, super vincam suam cl ipsius aream sitam in monte Witkonis in bonis religiosorum abbatis et conventus monisterii s. Ambrosii inter vincas Mixonis llainczclini dc Elsncia ex una cL orphanorum Conradi Hawer parte cx alia duas 1narcas graves gross. den. prag., sexaginta qualuor grossos pro marca computando, census annui ct perpetui sponte suo, hercdum el successorum suorum nomine vendidit et in publico nostre civilatis iudicio coram nobis morc so: lito. resignavit. honeste matrone Elec, quondam Jeclini Czwayar rclicte, nostre concivi, ementi et recipienti pro se, heredibus et successoribus suis pro viginti s. gr. dicto Eberlino plene persolutis. ldcirco ipsius census medictas in festo s. Galli venturo proxime el alia medictas census ciusdem in festo. s. Georii deinde proxime scculuro isto anno et sic deinceps anno quolibet deinde sequenti ct perpetue de premissa vinea ct ipsius arca dicte lle, lie- redibus ect successoribus ipsius solvi debet, contradiccione qualibet non obstante. Quandocumque autem in aliquo premissorum festorum festo et infra octavam dcinde con- linuam census, ut premittitur, debitus dicte Ele, herc- XXIII. V ulici Karlové. — C. p. 176. dibus et successoribus ipsius non fuerit persolutus, ex lunc super eundem censum non solutum quatuor grossi nomine pene crescent, et consimilis pena crescel dcindc septimana qualibet super eundem censum, quamdiu non fucrit persolutus. Pro quibusquidem censu ct penis acere- lis poterint in premissa vinca cl ipsius arca ouctoritatc propria, sive dc quorumcunque liominum auxilio volucrin!, pignerare. Jn quorum testimonium sigillum. dicle nostre civitatis Pragensis presentibus est appensum. Datum Prajrc feria tercia proxima post dominicam, qua canitur Cantate. anno d. m. trecentesimo ocluapesimo quarto. *4. 1385. — Tamléz. Nos Martinus Rotlew iu- dex [atd. jako výše с. $2.] — tenore presencium rcco- gnoscimus universis, quod honesta matrona l£la, relicta quondam Jacobi Czweyar cultellato:is, nostra concivis, de illis viginti s. gr. d. pr., pro quibus duas marcas gra- ves super vinea Eberlini Czwoyar cultellatoris sita in montc Witkonis inter vincas orphanorum Conradi llaweri cl Mixonis vinitoris emit et legittime comparavit, iuxta com- munem ordinacionem ct decretum nostre civitatis predicte nobiscum rite et racionabiliter computavit cl de predictis viginti s. gr. computacionis nomine nobis dedit ct persolvit duas s. gr. pecunia in parata. Quapropter diclam Klam, heredes ct successores suos ab omnibus collectis, bernis, steuris, losungis, contribucionibus cl ab omnibus aliis ci- vilibus oneribus, que nobis ct civitati nostre de prefatis viginti s. gr. in futurum solvere deberent, quamdiu pre: lactum habuerint. censum, dimittimus de cetero. presenti-, bus quittos, liberos penitus ct solutos. 1n quorum testi- inonium secrctum sigillum nostre civitatis predicte presen. libus est. appensum. Datum. Prage a. d. m. trecentesimo octuapesimo quinto. *5. 1895, 17. srpna. Zibri erecl. XII. f. H 7. (Pro ccclesia s. Marice in lacu una s. gr. census de domo in bivio platee cultellifabrorum ad mediam rotam). Con- slituli coram nobis — d. Johannes, plebanus ecclesie x. Marie in lacu — et Micliacl cultellifaber a media rota — recognoverunt, se super omnibus ct singulis causis — inter ipsos usque in diem hodiernum cxorlis ct specialiter su- per quodam testamento pio dicla. ecclesia legalo -- in magistrum Conradum de Braclis, advocatum consistorii — compromisisse. — Ibidem stalim prelatus magister Con: radus — pronuncciavit, quod dictus Michacl — singulis annis temporibus perpetuis —- persolvat unam s. gr. cen: sus annui ct perpctui — ecclesie predicle —. Item pro: nuncciavit, quod d. Johannes plebanus per sc ct succes. sores suos singulis Qualuor temporibus — decanlel unam missam defunctorum ct duas missas legat pro donacione census unius s. gr. predicti. — Acta sunt hec a. -— tre- cenlesimo nonagesimo quinto dic XVII. mensis Augusti. ?6. 1401. 29. listopadu. Rukop. &. 997 f. 22. Nos Pezoldus linicida, magister civitim, Sulco de Babicz, Jo- hannes Piayer, Jessco Kotko, Procopius Nicolai Longi, Wenceslaus Beranko, Czenko pannicida, Johannes Otlin ger, Wenceslaus Chanye, Egidius pellifex, Johanes Ortlini, Thomas platncr, Henslinus Weyswasser, Johannes Komyn, Nicolaus pullator, Pezoldus aurifaber, Wilko pannicida ct Henricus de Egra, consules ct iurati cives Mai. Civ. Prag. — recognoscimus, — quia de pleno consilio — honestos viros Johanconem Orllini ct Thomam platner, concon- sules nostros — elegimus lutores et excculorcs ad reci- piendum —- censum irium sexag. gross. den. prag. super domo Jacobi Czwayiar, nunc vero Michaclis cultellifabri, nunccupala ad mcdiam rotam, sita in vico cultellifabro rum, iuxta. tenorem littere [suprascripte], que littera ho- nesto viro d. Jolianni plebano s. Liconardi donata fuil pcr 

Strana 433
XXIII. V ulici Karlové. — C. p. 116. Henslinum Weiswasser, civem dicte nostre civitatis Prag., ut ex relatibus veridicis eramus informati, ct eandem lit- teram ad acta in spiritualibus fecerat acticare, sed ean- dem aclicacionem viceversa ex actis petivit deleri ad in- formacionem nostram, prout ipsorum vicariorum in spiri- tualibus recognicio per litteram ipsorum et eorum sigillum crat ad nostrum consilium destinata. Pro quibus lI. s. gr. ipse plebanus et successores sui servicia Pesslino salczer et uxori sue ct eorum liberis quolibet mense annuatim peragere debent omni anno cum tribus leccionibus vigi- liarum cum laudibus vel cum VI leccionibus sine laudibus ct tribus missis, ut est moris, una cum cantanda et aliis legendis complendis, prout hoc in actis lucidius contine- tur, tali condicione adiecla, quod sempcr in evum consi- lium nostre civitatis Pragensis polestatem habeat alios eligere de consilio in tutores istis morientibus, deficien- libus vel negligentibus ad premissa plenius explenda. Act. a. d. MCCCC primo in vig. s. Andree. F7. 1401, 6. prosince. Zamléz. (Copia littere vi- cariorum ad consilium directe.) Vicarii in spiritualibus d. archiepiscopi Pragensis, apostolice sedis legati, vobis pru- dentibus et circumspectis viris, dd. magistro civium, iu- dici et iuratis Mai. Civ. Pr. significamus, quod veniens ad nostram presenciam honorabilis vir Johannes, rector ec- clesie parochialis s. Leonardi eiusdem civitatis Prag. — proposuit, qualiter ipse — ab obligacione cuiusdam littere super censu trium s. gr. pr. census — super domo Mi- chaelis cultellifabri nunccupate ad mediam rotam confecte et eidem per bone memorie Henslinum Weiswasser — date ac in aclis nostris descripte recedit et recedere omnino intendit dicens sibi, ecclesie sue ct ipsius successoribus cx hoc utilitatem el comodum non evenire, petens per nos — huiusmodi obligacionem annullari, cassari et irritari. Nos peticionibus dicti d. Johannis tamquam iustis et raciona- bilibus annuentes predictam acticacionem el alia inde se- cuta el scquci.da. annullamus, irrilamus et cassamus. — Datum Prage a. d. MCCCC primo die quinta mensis De- cembris. “8. 1426, 12. června. Rukop. ë. 2099 f. 186. Iuxta amicabilem composicionem — — Wenceslaus sutor dic- tus. Crny suo, Petri, filii sui — nomine recognovit, se debitorie obligari in Ill s. gr. racione tcestamentalis de- legacionis Svate, quam fecit amice Jane Johannis fabri super bonis ville Buben, ad dictum Wenceslaum legittime devolutis —. Act. fer. III. ante Viii. *9. 1433, 10. června. Rukop. è. 2099 f. 357. Facta est composicio et concordia pretextu sacri malri- monii inter Ssimkain ex una et Wenceslaum Cerny suto- rem parte ex altera, quod prefata Ssimka debet apponere totam subslanciam suam, quam babere dinoscitur, ipse vero. Wenceslaus viceversa deputat eidem Ssimce, contho- rali sue, VI s. gr. dotalicii super domo sua ad mcdiam rotam dicta penes domum Stankonis lapicide. Act. fer. III. ante Corp. Chr. 1. 1439, 2. cervna. Rukop. ¢. 90 f. 40. Pelrus Horicz aurifaber emit domum dictam ad mediam rotam sitam in acie ex opposito ortuli monssterii s. Clementis et inter domos Ambrosii cultellatoris et Petrzikonis pelli- ficis hincinde erga Petrum Czrny sutorem pro XXIIIT s. gr. Act. fer. Ill. ante Corp. Chr. (Penize gruntovnf kvi- tuje Petrus sutor, natus olim Crny suloris.) 2. 1442, 9. srpna. Rukop. č. 90 f. 74. Crislan- nus cirothecarius et Anna e. d. ad mediam rotam erga Petrum aurifabrum pro XXVII. Act. fer. V. ante Lauren- cii. (Kvituje Regina, relicta olim Petri aurifabri, nunc conthoralis Hanussii de Stupicz r. 1444.) XXIII. V ulici Karlové. — C. p. 116. 433 3 1455, 17. dubna. Rukop. C. 2105 f. 36. Simon sutor el Anna e. d. ad mediam rotam penes domum Mi- chaelis cultellatoris immediate erga Krystannum cirothe- carium pro XXXV s. gr. Act. fer. V. post Cond. pasche. 4. 1472, 11. srpna. Tamléz f. 323. Bohuslaus, fi- lius Nicolai aurifabri dicti Okacz, et Barbara e. d. ad mediam rotam in acie inter domos Michaelis cultellifabri et Jacobi Dousek a tergo aput Johannem, filium olim Si- monis sutoris, pro XL s. gr. boem. Act. fer. III. post Laurcncium. (Kvituje Johannes ponderator specierum, fi- lius olim Simonis sutoris.) b. 1474, 20. října. Rukop. C. 2141 f. 187. Bohu- slaus Oká& aurifaber cum Barbara, uxore sua, fassi suni, quia tenentur iusto debito CXL s. gr. Andrisoni merca- tori et Michacli Slaic et obligant debitum memoratum super domo sua ad mediam rotam —. Act. fer. V. ante Undec. m. v. 6. 1480, 27. kvétna. Rukop. c. 2106 f. 59. Ma- thias Hor&iéka et Margaretha e. d. ad m. r. inter domos Wenceslai Roller et Michaelis cultellifabri hincinde silu- atam aput Bobuslaum Vokáé pro L s. gr. Act. sabbato ante s. Trinit. 7. 1481, 21. července. Tamtéž f. 81. Johannes cistator et Margaretha e. d. auteriorem ad mediam rotam in platea cultellifabrorum inter domos Michaelis et Mathie Horčička hinc inde situatam apud eundem Mathiam pro XLV s. Isto notanter expresso, quod murus dividens do- mum auteriorem Johannis prescripti et domum posterio- rem Mathie Horéicka debet esse communis, quem refor- mare debent tempore ingruente equis sumptibus. Simi- liter et canale simultaneum habebunt. Item Johannes prefatus. debet obstruere fenestras illas duas ad domum posteriorem dicti Horcicka respicientes. Item Mathias H. debet obstinere penu celarii ipsius Johannis et ibidem in penu facere armarium pro sua necessitate. Item Johannes cistator spidromium seu latrinam suam debet purgare per domum antedicti Mathie. Act. sabbato ante Magdalene. 8. 1496. — Rukop. č. 94 7 f. 137. Johannes men- sator a media rota fassus est se teneri et debitorie obli- gari in XII s. gr. Zalman Judeo de Zacz et has obli- gat super domo sua minori penes domum eiusdem Jo- hannis sita. Act. fer. lI. post Galli. 9. 1497, T7. Gervna. Rukop. ¢. 2107 f. 124. Jo- hannes gladiator dictus Hnát et Dorothea e. d. acialem ad m. r. penes domum Johannis mensatoris ex una et domum Johannis Prus parte ex altera erga prefatum Jo- hanvem mensatorem pro LXXX s. gr. pr. Act. fer. HILL post Bonif. 10. 1519, 15. září. Rukop. ë. 2142 f A 15. (Käaft Jana Hnáta mečíře.) Ve jméno —. Já Jan Hnát mečíř, měštěnín Pražský, vyznávám — takže duom svuvj, v němž bydlím, i jiný vešken statek — otkazuji Uršile, manželce své milé — jiežto k radě a ku pomoci přidávám poruč- níka slov. p. Jana ot žáby, zetě svého. —. Dón |. cte. XVIIII ve čtvrtek po Povyšenie sv. kříže. 11. 1521, 14. ánora. Rukop. é. 2109 f. 154. Vit mečíř a Kateřina k. d. na rohu jdíce k mostu mezi do- my Zikmunda Vaničkovic a Heverníka ze zadu od Vor- šily, vdovy Hnátové, za LXXV k. gr. pr. Act. dic Valen- Lini. 12. 1527, 8. července. Rukop. č. 99 f. 255. Vit mečíř listem podepsanym a Katerina m. j. seznali jsi dlužní býti CL k. gr. pr. Janovi apotékáři, Anně m. j. a tu sumu ujišťují na domu svém, v němž bydlejí, ležíciem v Nožicřské ul. na rohu vedle domu Martina ručnikáře a Mikuláše Hladiče obostranně, kterýž slove Hnátovský, 55 

Strana 434
434 XXIII. V ulici Karlově. — C. p. 116. na lakový zpuosob, že ho jim Janovi a Anně mají hned postúpiti k užívání; a jestli že by on Vít mečicř těch CL k. v roce nedal, tehdy tajž duom má jim dědicky zuo- stati. Act. die Kyliani. 13. 1597, 8. července. Tamléž /. 255. Službu svú vzkazuji slovutné a vzácné opatrností p. purgmislče a páni milí. V. Mtem oznamuji, kdež sem byl dlužen p. Janovi apalckáři od sv. Klementa dluh spravedlivý, že sem se o ten diuh s ním sečell před p. doktorem Mikulášem, skolastikou kostela Pražského, a před p. Václavem Trčkou z Vitenče, a jest toho dluhu učteno puol druhého sta k. gr. č. A tak se s ním o to před týmiž pány srovnal, že jemu v tom dluhu (nemaje na hotových penězích) postú- piti mám domu svého v Nožieřské ul. A jestli že bych jeho v roce novyplatil, tehdy jemu má i manželce a dě- dicóm jeho týž duom dědicky zuostati. A teď dále to všecko, aby jemu p. Janovi apatekáři na týž duom zápis do knih městských vložen byl, poručil sem nasvém místě Kateřině, manželce mé. I protož V Mií za to prosím, že ráčíle jemu takový zápis tudicž kníchami městskými do- pustiti zapsati. Ježto pečeti své nemaje dožádal sem se téhož p. Václava z Vitenče, že jest tento list zavření mého svi pečetí zapečetil. Dán na hradě Pražském 1. oc ete. XXVII v pondélí den sv. Kyliana. Vít mecír z Prahy ctc. 14. 1549. — Rukop. C6. 2117 f. 171. Johannes apalykár z Nozífské ul. vzdal duom Dorotě m. své. (Urči- těji opakováno 24. dubna r. 1562.) 15. 1575, 9. srpna. Rukop. č. 473 f. 153. (Barlo- lomój mecii s Dorotou apalikńikou.) Jakoż jest Bartolo- mój mecfr vinil Dorotu Jonnnesovou apalykárku z toho, kterak by od jejího záchodu, kterýž jest v jeho gruntu, mu škodu znamenitou nésti musil; pak nemaje ona k lomu záchodu spravedlnosti žádné, toho žádá, aby k tomu při- držána byla, aby sobě záchod v gruntu svém udlčlala a od toho upustila. — Proti tomu od Doroty mluveno: Poněvadž jest Jan apatykář, manžel její, domu svého v držení byl více než od 48 Jet a v těch všech letech, což tu hospodářem byl, i ona sama po něm lu zůstává, nikdy žádné překážky žádný jemu ani jí v tom jest ne- činil, takže i ona v pokojném užívání jak domu svého, tak i toho záchodu v tom způsobu sou užívali, protož žádá při takovém starobylém užívání zůstavcna býti —. Ačkoli teď nedávno před dvěma neb tčmi lety od nějaké kovářky na to nastoupeno bylo, že by jí škoda nějaká od dotčených záchodů se děla, však toho jest nic více neobdržela, že toliko to, aby Dorota ty (ronby opravili a vycvikovati dala, což jest i vyplnila. Proti tomu od Bartoloměje mluveno: Domníval se jest, že Dorota něco podstatnějšího ukáže, jakou svobodu k tomu místu má a jestli je kdo nějakým zápisem osvo- bodil, aby tlakového místa v prostřed síně tohoto Barto- loměje užívati měla. Aé se to patrně ukazuje, že jest ten dům před mnoha lety v jisté sumě postoupený a před tím že ještě mnozí držítelé téhož domu byli a pic k tomu neříkali, i toť jemu Bartolomějovi na škodu nic bejti ne- může, nebo předkové mohli a vůli měli to trpěti, pokud chtěli, ale tento Bartoloměj uznavše, že ten záchod jemu jest na velikou škodu, více a déle jeho v svém gruntu a síni trpěti nemůže —. Tu pp. úředníci [šestipanští] vypovídají: Poněvadž jest to. Bartoloméj mecir toho, proč by Dorotu apatykář- ka od místa záchodního, kteréhož od starodávna užívá, pustiti a je jinam sobě předělávati měla, ničímž v příči- nách hodných neprovedl, nýbrž z očitého spatření a dáv- ního a starožitného stavení tomu se vyrozumívá, že ona Dorota nic tu nového nedělavší ani začínavši, jako i man- XXIII. V ulici Karlové. — C. p. 175. žel její, od starodávna toho pokoje zadního v užívání byla, z té příčiny při užívání starobylóm se pozlistavuje, však na takový způsob, ač chce-li toho užití: Aby ten trativod pod těmi troubami zdí vůkol vyzdíti a sklepem, což i jí k lepšímu budoucímu jest a bude, nechajíce díry pro špunt, kterýž by po každém klízení vždycky zase vlożin a zemí zasypán, aby smrad odtud k němu do síně pochízeti nemohl, byti mohl. A tak vedle takového oa- tření Bartoloměj mečíř nad tím trativodem schod dievény nebo kamenný k svému pohodlí; udělati bude moci —. Stalo se v outerý po Nalez. sv. Stěp. 16. 1581, 20. srpna. Rukop. ć. 2120 /. 401. (Ksah Doroty apalykdiky.) Ve jméno —. Dorota, pozuostalá vdova po někdy Johannesovi apatykári — jsouci v ne- moci těžké postavena učinila jest kšaft — v něděli po sv. Agapitu l. 1581 — oznámivší - - že domu svého Pe- trovi apalykáři v ly sumě, zač by koli prodán býti mohl, postupuje. ltem štoudu velikou cinovou odkazuje na křtitelnici do nového kostela u Jezuituov, item lolikéž do téhož kostela odkazuje dva moždíře veliký s pulicemi na udělání nového zvonu —. Na stavení nového kostela u |c- zuituov 50 k. m odkazuje, k tomu 50 liber cínového na- dobí na svícny do téhož kostela —. Item na kalich po- zlacený s patinou XL, k. gr. m. do kostela nového k Je- zuituom, kdež pochována býti má, odkazuje. — Item ozná- mila, 2c nadepsanému Pctrovi Opitiusovi apalykáti ten duom svuoj za 700 k. m. pouští. Itcin na učení chudým žákuom v vopaltským domě proti špitálu u mostu Praž ského XV k. mw. (Publikováno r. 1582.) 17. 1582. — Rukop. č. 1060 f. IO]. (Sv& domí v příčině kEaflu Doroly apatykárky.) —Mathyii Rormeystr zlatník svědčil: Tak jakž jest poručení p. prg- mistra obeslán sem, abych se dal na kSaíth najítí paní Doroty apatekářky, tak sem učinil, tam sme se shledali před domem Marek váčkář a Blažej, písař přísežný z do- lejší kuncelláře, i tak sme šli do světnice, a paní Do- rola apatckářka nás přivítala a ruky nám podala děkujíce, Ze sme ss na žádost její dali najíti, tu oznámila, že by chtěla pořízení učiniti a svou vuoli nám sepsali dali, tak sme my kázali vystoupili všem z světnice, sami sme jen tři zuostali, já Mathyáš, Marek váčkář a Blažej písař. Tak ona rozprávěla a kšafth, souce dobrého, zdravého roz- umu, rozkazovala psáti, a my sme se jí otázali, má-li ně- jaký krevní přátely, aby na ně nezapomínala, a ona od- pověděla, že žádných nemá, a lak o svym statečku, jakž jest v kšaftě sepsáno, jak sme prve vysvědčili, pří tom zuostavuji a to její vuole celá a dokonalá byla, a pan rychtář tu nebyl, jedno my sami tří svrchu jmenovaví, nic víc. — Marek Gleczl váckář svědčil: Tak jest bylo, że sme byli slovem p. purgkmistra obeslíni k té paní Dorotě s Matyášem Rormeystrem ; když sme k ní přišli, že jest nám ruky podala, jsoucí zdravého rozumu, ze jest nám poděkovala, tu jesti vuoli svou oznámila, co by chtěla komu učiniti a u přítomnosti přísežného písaře že jest všecko sepsáno, co jest komu kšaftovala, a pan rychtář J M. Cé přítomen nebyl ani neradil, aby měla co komu kšaftovati, a my sme se jí potom plali; měla-li by kde jakého přítele, ona oznámila, že nemá žádného. Dále nic víc nevím. — Blažej Kasavský, písař z kancelláře do lejší, svědčil: toho sem povědom, když sein na onen čas služebníkem p. purgkmistra obeslán byl, abych šel na kšaíth k někdy Dorotě apatykářec, tak sem učinil, a týž k3afth pri pritomnosti Malhesa Rormcystra, Marka Gleczle váčkáře, jakž sama táž Dorota apatykářka oustně po arty- kulích oznamovala, sem spisoval, a jeden každý artykul jí před ními sem přečetl, k nimZto se jest piiznávala a po- 

Strana 435
XXIII. V ulici Karlově. — Č. p. 176. tomně sepsavší lýž kšafth sem jí jej všecken zouplna pře- četl a spečetil, a k tomu se kÉaflu priznala. Ze jest ta vuole její, ale J. M. Cé rychtáře p. Sebestyána Agrikoly při spisování téhož kšaftu jest nebylo ani jiného žádného, než nadepsaní Mathes a Marek; více nevím. — Anna Budynská, z domu Jakuba Augustyna podruhyně, svědčila: když jest paní Dorota stonala, že jest vždycky se k panu Scbestyánovi, J. M. Cé rychtári, ut(kala, buď jakékoliv ne- dostatky měla a dělala: kšafth nejednou než několikrát, a vždycky jeho za ochranu žádala; při této poslední svý hodině prosila, abych pro něho šla, aby pořízení činila, aby po jeji smrli soudu a hadrunku nebylo, a že jest mne Casto vždycky v jejích nedostatcích buď když sto- nala nebo když se jí peněz nedostalo, k němu posílala, a on ji opatroval jako dobrý pán, a ona mu řekla tak, můj milej pane Sebestyáne, již mne opatrujte, já se vám v tom poroucím, neuchová.li mue p. Büh, jí vám chci dobře učiniti i manželce vaší, a že tělo mé dáte poctivě pochovati, a on jest tak učinil, všecko všudy oběhal a opatřil; více nevím. — Jan Fryč, stoličkář, svědčil: paní Dorota apatykářka měla sobě p. Sebestyána, císařského rychtáře, za dobrého přítele; nic více nevím. 18. 1582, 18. června. Rukop. č. 2122 f. 411. Ja- Ко? jest Dorota, vdova po Johannesovi apatekári — od- kázala v 700 k. m. duom svüj s apatekou nározní ležící obostrauně mezi domy Marka vackáre a Dartle Trychele mecfre Petrovi Opitiusovi apatekári tak a na teu. zpuosob, aby on Petr Opitius do lěch 700 vydal těm osobám, což komu odkázáno jest — j aby všemu tomu zadosti se stalo, p. purkmistr a páni dvě osoby radní ráčili sou naříditi, aby mezi Petrem Opitiusem a těmi kšaltovníky ty věci vyři- zovali a k tomu dohlidali, aby ve v$ech klausulfch tómuż kšaftu dosti učiněno bylo, — Act. pridie. Corp. Chr. p. 19. 1594. 1061 f. 344. (Sv& Rukop. è. domi mezi Kalefinou, Jakuba Mauze manżclkou, a Ja- | ^nem. Baptistou. Vlachem.) Anna, Petra Opiciusa manżelka, svědčila: Seděla sem v apatyce a rozprávěla sem s jed- nou paní a pohlédla sem, co se to křičí, a on ji bil ně- jakej mezi oči, a vždycky ji pohlavkoval, ona pred Dfe- lovie schovávala za sloup hlavu a zakrejvala se rukama | mezi očima, a spadla jí rouška s hlavy i mantlík, a z něho taky plášť spadl, a jeden zlatník přišel k němu a trh ním, a on šel od ní, a onu mu řekla: Počkej čtverácká šelmo, proč ty mne pereš? A on jí řekl: Počkej kurvo, však nebude na tom dosti, a on potom šel sem k rynku a ona bóżela za nim; a nesla nójaky jablka a lucernu sklennou v inošně, 10 jí on všecko vyrazil. Více nevím. 90. 1615, 22. července. Rukop. č. 2233 f. 277. Stala se smlouva mezi Filipem Telotem a Janem Macper- perem, matcrialisty z města Aušpurku, z jedné a Petrem Opiciusem apatykářem a Annou m.j. strany druhé, jakož jest Petr Opicius: po učiněném účtu Filipovi Telotovi a Janovi Macpergerovi dluhu za zboží materyalské 318 zl. rým., každý zlatý po 60 krejesfích počítaje, dlužen — ujiStuji tu sumu na domě svém. 21. 1619, 28. února. Rukop č. 214 /. 259. Jivik m]. Taurer apatykář a Jakubina m. j. k. düm narožní v osadé M. P. na loużi vedle domu Jana Prunara od Anny, po někdy Petrovi Opiliusovi pozistalć vdovy, za 860 k. gr. ©. (Kvituje Anna Opitiusová a syn její Maliáš Opitius.) ® 1624, 17. září. Tamléž J. 330. Jiti Rajk, mince prażske gregenhandler, a Anna m, j. koupili d. nárožní vedle domu Václava Prunara le2ícf od Jitfkn Tnureru apa- \укаге za 1000 k. gr. ©. XXII. V ulici Karlové. — ©. p. 170. 435 ^ 1624, 17. září. Rukop. č. 2234 f. 220. Jiřík Rejnk přiznal se, že jest dlužen zádaší kostela M. P. nad louží 175 k. m. ® 1626,928. března. Tamtéž f. 351. Tomáš Winkler a Anna Lidmila k. d. od Jiříka Rejka za 600 k. gr. č. Číslo pop. 170. 1. 1489, 18. dubna. Rukop. c. 90 f. 36. Ambrosius cultellator et Dorothea e. d. in platea cultellatorum situa- tam inter domos Petri aurifabri a media rola ex una ct relicte Przibiconis parle ab altera erga Barthossium Ba- roch cultellatorem et Annam, conthoralem ipsius, pro X s. gr. Act, fer. IT. post Cond. pasche. 2. 1439, 30. června. Rukop. č. 2099 f. 481. Anna, contloralis Barthossii dicti Baroch cultellatoris, fassa cst, se in lI. s. gr. Margarethe, Mathic Obeslo de Nova Civ. Pr. conthorali, quod quidem debitum condescendit ei in Ambrosio cultellatore, prout sibi domum vendidit, ad solvendum. Act. fer. IlI. ante diem s. Procopii. 3. 1443, 26. listopadu. Rukop. č. 2099 f. 807. Ambrosius cultellator fassus est, se debitorie obligari in octo s. gr. Anne, conthorali Henrici Gawlenecz, proscri- bens pecuniam super domo sua situata inter. domos Cri- stanni cirolhccarii ex une et Galli, nati relicte Przibico- nis, parle ex altera. Act. fer. III. post Katherine. (Zapla- ceno r. 1448.) 4. 1450, 30. prosince. Rukop. č. 90. f. 187. Mi- chael cultellifaber et Jana e. d. inter domos Cristanni cirothecarii et Johannis Bÿcek erga Ambrosium cultella- torem pro IX s. Act. fer. III. ante Circumc. d. 5. 1455. — Rukop. é. 2105 f. 36. Michael cultel- lator. 6. 1472. — Tamléz f. 323. Michael cultellifaber. 7. 1480. — Rukop. &. 2106 f. 59. Michacl cul- tellifaber. 8. 1488, 26. ledna. Rukop. č. 2106 f. 220. Mi- chacl Lfzal cum Jana, conthorali sua, resignat domum su- am, quam inhabitat, penes domum ad mediam rotam ct domum Petri textoris tele. Johanni pellifici de Nova Civ. Pr. dicto Zpurny et Marthe, conthorali cius. Hoc tamen adiuncto, quod prenominati coniuges hanc potestatem pro se reliquerunt, ut sint potentes hospites in cadem domo usque mortem ct idem Johannes Zpurny debet sepelactos coniuges viclu cl amictu honeste procurare usque ad mor- tem corum, sicul bonum homincm dccet. Act. sabbato post. Convers. s. Pauli. 9. 1488, 25. června. Tamtéž f. 236. Johannes cultellutor dictus Prus ct Anna c. d. crga Janam, relictam Michaclis Lízal, cum consensu Johanuís Zpurny pro XXV s. gr. pr. Act. fer. NII post. Joh. В. 10. 1497. — Hukżop. c. 2107 f. 124. Johannis Prus 11. 1605. — Tamléz /. 261. Stephani soustruż- ník. 12. 1516, 21. října. Rukop. č. 2108 f. 193. Jan měšečník k. d. v Nožieřské ul. mezi domy Hnáta mnccíře a zámečníka ležící od Stefana soustrużnika za XLV k. gr. č. A jestli že by P. B. ho od smrli nenchoval, len duom aby na žádného nepřipadl, než na Dorotu, sestru jeho. Act. fer. JI. Undec. in. V. (Dorota zřeklu se svého ná- padu sice r. 1517, leč splácí do r. 1526.). 18. 1521, 17. prosince. Rukop. ć. 2109 /. 211. Mw- tin ručnikář a Kateřina k. d. mezi domy Víta mečíře a 56° 

Strana 436
436 XXIII. V ulici Karlovi. — C. p. 110. rukavičníka obostranně od Doroty, dcery někdy Ondřeje Calty a sestry neb Jana. méSeéníkaza LV К. gr. &. Act. fer. Ill. post Lucie. (Zaplaceno r. 1529.) 14. 1689. — Rukop. 6. 2134 f. 11[. Martin ruc- nikdË vyruëil Kateřinu m. j. pro dluh z vězení. 15. 1683, 10. června. Ruwkop. č. 2111 f. 79. Václav zámečník a Anna k. d. mezi domy Joancsa apatykáře a Vavřince ručnikáře od Martina ruénikáfe za XCVII!/, k. gr. 6. Act. fer. 11I. post Trinit. (Zaplaceno r. 1539.) 16. 1541, 28. července. Rukop. č. 2154 f. 51. Jakož jest nevole vznikla mezi Václavem zámečníkem a Janem truhlářem, sousedy, o zeď, kteráž při dvoře Vác- lava příčně leží, na kteréž jest on Jan sám chtěl slavení postaviti ete. pak ta nevole mezi nimi jest porovnána na takovÿ zpuosob, Ze on Jan truhlár má vyslaviti tu zed na svuoj gros do místa na vajs, pokud2 jest vyznamenáno, a krov ciheclný na témž pokoji novým nic výš než lokte nad zeď souseda svého Vondráčka vostružníka proli po- koji Václavovýmu. A té zdi společně mají užívati oni i bu- doucí jich. Což se pak pavláčky dotýče, tu jemu Václav propouští, aby sobě Jan pruochodiště do toho pokoje skrz tu zeď udělal. Však kteréž jest od Jana vokno pod pavláčku k Václavovi na dvuor, do toho mříži železnú má udělati. A nad pavláčku v střeše dymníkem jedním neb dvěma má sobě světlo přivésti a jiných žádných voken v té pavlači nemá býti. A vajše té pavláčky nemá sta- včti, než jakž jest prve byla. Stalo se ve čtvrtek po sv. Jakubu. 17. 1566, 8. února. Rukop. č. 2118 f. 123. Lukáš Střížkovský vzdává zboží své Anně m.j. a táž dům svůj manżcli. Act. fer. VI. post Dorothee. 18. 1569, 12. ledna. Zasléz f. 212. Marek Klecl vatkát a Kalefina k. d. v Nozífské ul. mezi domy Joancsa apatekáre a Konstantinovfi od Lukáše Střížkov- ského za 200 k. gr. ©. Act. fer. III. post Trium regum. 19. 1601, 27. prosince. Rukop. c. 2113 f. 226. Jan Prunar zlatník a Alžběta k. d. mezi domy Petra Opicia apatekáře a Kateřiny Třebícké od Kateřiny Gleclovy, po někdy Markovi Gleclovi vačkáři vdovy, za 450 k. gr. č. 20. 1619. — Rukop. č. 2114 f. 259. Jana Pru- nara. 21. 1620, 9. července. Rukop. č. 2234 f. 103. Ja- koż jest někdy Jan Prunar zlatník, měštěnín St. M. Pr., jsouc od P. B. těžkou navštíven nemocí, kšalt učinil a tím statček svůj paní Alžbětě, manželce své, s dítkami jejími poručil, jakž týž kšaft, jehož datum !. 1618 v ne- děli den sv. Simona a Judy a publikován 28. Januarii I. 1919, to v sobě zavírá, i poněvadž po témž Janovi Prunarovi zlatnfku Václav, Jan, Simon a Jindfich, élvero dítek s ní s paní Alžbětou splozených, na živě pozüstalo a statku svého vlastního, o němž tak týmž svým kSaftem zřídil, mimo toliko samý dům v St. M. Pr. proti třem bflÿm labulfm ležící, ten jest ona paní Alžběta Václavovi, nejstaršímu synu svému, poněvadž řemeslu zlatnickému se vyučil i také za mistra přijat jest; v sumě 1200 k. m. trhem jest pustila, od dílu svého na témž domě dokonce upustila. (R. 1623 splácí Anna, vdova po Václavovi Pru- narovi.). * 1630, 6. dubna. Vzkříšení K. P. stala se smlouva mezi Alžbětou Sípařo- vou, Janem, Symeonem a Jindřichem, bratřími Prunary, z jedné a Kateřinou Hungelinovou, jinak Cápovou, z strany druhé a lo taková: Jakož jest někdy Václav Prunar zlat- ník, vlastní bratr nahoře .psaných Prunarü, pannu Annu, dceru nahoře dotčené Kateřiny Hungelinové, za manželku pojal, však potomně jak on Václav, tak i ona Anna m. j., Tamtéž f. 359. V sobotu po | XXIII. V 'ulici Karlovć. — ©. р. 168. oba bez dědicův z tohoto světa skrze smrt casnou vykro- čili, a ona Kateřina Hungelinová jakožto po dceři své k ruce i na místě dítek svých jakouž takouž spravedlnost v statku po zeti a dceři své pozůstalým jmíti sobě jest pokládala — na to jsou se svolili, Ze Symeonovi a Ka- teřině, synu a dceři Kateřiny Jiungelinové na domě Jana Prunara, kterýž jest od bratří svých za 800 k. m. koupil, 160 k. m. darem pojistiti chtějí. * 1656, 17. Hjna. Rukop. & 2115 f. 318. Wu- choslav Jehelka švec a Anna k. d. vedle domu nárožního Svíčníkovic a bílýho koníčka od Jana Hozaura a Kateřiny m. j. za 600 k. gr. m., jakž jest dům ten Kateřina zdě- dila po neb. Judytě, Michala Kordona m., sestře své Číslo pop. 168. 1. 1438, 1. února. Rukop. č. 90 f. I3. Laurencius cultellator resignavit de domo sita in platea culteliatorum inter domos olim Papusskonis suloris ex una et Baruch cultellatoris parte ex altera, Anne, relicte Przibiconis, quem ab ipsa emerat. Act. sabbato in vig. Purif. M. V. 2. 1443. — Rukop. c. 2099 f. $2. Gallus, na tus relicte Przibiconis. 3. 1445, 2. června. Rukop. č. 90 f. 116. Johannes Býček sutor ct Katherina e. d. inter domos Lexonis ex una et Ambrosii parte ex altcra erga Gallum Smolík pro 11 s. cum X gr. Et de illa pecunia Laurencio cultclla- tori per unum fertonem singulis aunis dare tenetur. Act. fer. NI. ante Phillippi. 4. 1453, 2b. ledna. Rukop. c. 2141 f. 270. Jo- hannes Býček sutor fussus est, quia obligatur in VIII s. gr. veri debiti Slaviborio, fratri olim Mutine, ct fratribus eius, quas persolvere promittit. Sivero secus fccerit, cx tune prefatus Slavibor avt fratres ipsius dantes lí!/, s. pueris Galli de Parva. parte, a quo Byéck domum cuit debent se statim de domo ipsius intromittere —. Act. fer. V. in Convers. s. Pauli. b. 1464, 17. ledna. Rukop. č. 90 f. 9. Nicolaus Trubač braxator cerevisic e. d. inter domos Lexonuis su- loris ct Lisalonis cullellatoris erga Johannem Byèck pro XIII s. gr. Act. dic Anthonii. 6. 1454, 25. února. Rukgop. č. 2/05 f. 12. Wence- slaus sartor et Anna c. d. erga Nicolaum Trubač pro XVI'J, s. gr. Act. fer. lI. post Mathie ap. 7. 1463, 28. dubna. Tamtéž f. 182. Blażsck Hhizek sutor ct Dorothea e. d. inter domos Michaclis Lízal et Johannis faretratoris erga. Wenccslaum sartorem pro XXIX s. gr. Act. die Vitalis. 8. 1470, 30. ledna. Tamléz f. 288. Jacobus Dou- sek e. d. inter domum suam et Wenceslai L(zal aput. Bla- sium Hlousek sutorem pro XXV s. Acl. fer. Ill. ante Purif. 9. 1470, 30. ledna. 7amićż. Petrus lexlor e. d. circa Jacobum Dousck pro XX s. gr. Act. fer. IJI. antc Purif. 10. 1488. — Nukop. č. textor tele. 11. 15603, 2. listopadu. Rukop. 6. 2107 f. 240. Petrus Jesenický resignavit domum suam sitam inter do- mos Marlini suloris Stodolka et olim Prus Paulo ssrotetio ct Elene, conthorali Viti dictarii. Acl. fer. V. post OO. SS. 12. 1505, 18. ledna. Tamlež f. 2061. Gcor- gius sartor et Martha e. d. inter domos Martini sutoris 2106 f. 236. Petrus 

Strana 437
XXIII. V ulicí Karlově. — C. p. 168. Stodolka et Stephani soustružník a Paulo ssroterio et Elena, conthorali Viti dicti Beladka dietarii, pro XXT s. gr. pr. Act. sabbato ante Fabiani. 13. 1510, 28. února. Rukop. č. 2108 f. 51. Nico- laus faber et Dorothea e. d. in platea cultellatorum inter domos Wenceslai Kloucek et Stephani soustruZnfk a Ge- orgio Bradavièka pro XXIIII s. gr. pr. Acl. fer. V. post Mathie ap. 14. 1618, 10. listopadu. Rukop. ć. 2108 f. 130. Marlin hevernik a Katcfina k. d. v NoZiefské vl. mezi domy Śleflc soustrużnika a Jana zlalnfka obostranné od Mikuláše kováře za XXXII k. gr. pr. Act. ve čtvrtek den sv. Lidmily pfenesenie. 15. 1518. — Rukop. C. 2155 f. 4. Stala se smlú- va — mezi súsedy z Nožířské ul. Heverníkem měšeční- kem a Janem od puol kola, kdež jest mezi nimi ruoznice byla o zeď a o záchod. Co se zdi dotýče, kterúž jest Jan Puoikolo zadělal, té jemu přejí na čas budící a on zase pro jich dobrú vóli měšečníkovi přeje toho, aby sobě do lé zdi vlomě na dva šáry šindelu skrýši udělal v svém dvoře a Heverníkovi též aby sobě do té zdi vlomě pa- vlačku udělal, přikryje, aby za grunt té zdí voda nešla. A tu zed vSickni na jeden gro3 naklśdati maji. A což se záchodu dotýče, ten má klízen býti skrze Jana Puolkolu dům též na jeden groš. Byla-li by také toho záchodu po- třeba opravovali, též všickní společně na jedcn groš na- kládati mají. Act. fer. MII. ante Martini. 16. 1521, 24. dubna. Rukop. č. 2109 f. 167. Va- vrinec rukavitnfk a Marta k. d. mezi domy někdy Vác: lava zlatníka a Jana měšečníka od Kateřiny, vdovy Mar- tina. hevernfka, за ХХХ К. gr. pr. Act. fer. III. post Georgii. 17. 1537, 24. ledna. Rukop. ë. 2111 f. 163. Jan Konstantin: trublář a Anna k. d. mezi domy Váciava zá- mečcníka a někdy Václava zlatníka od Vavřince rukavič- níka za Lok. gr. č. Act. fer. III. ante Convers. Pauli. 18. 1667, 4. ledna. Rukop. ë. 2120 /. 68. (Kšalt Jana Konstantina.) Ve jméno —. Já Jan Konstantin tru- hlář, soused St. M. Pr., jsa nemocí — navšlíven a zna- menaje sešlost věku svého — pořízení činím: Předkem a nejprve Annu, manželku svou, nad syny a dcerami i nad tímto mým statkem — mocnou poručnící činím, aby ona zde v tomto domě do smrti své byla, jí od dí- tek mých žádnýho ublížení se nedálo, než aby se jí spra- vovali. Coż se pak dotýče toho statku mého — to vše- cko dávám manželce mé, synuom a dcerám na rovný podíl. — Tento kšaťt stal se jest — v sobotu po Obře- zování Р. Кг. 1. 67. (Publikováno 16. května r. 1569.) 19. 1568. — Rukop. ë. 1049 f. 4. (Zpréva od panf Marly, někdy Jana Konstantina truhláře dcery.) Panna Marta zprávu tuto učinila: Když sem k ty Johance bábě přišla, ona čeládku svou pryč vyslala a mne do sklepu ssebou vzala a vystavila: dvě truhličky peněz na zem а mně kázala sud odmeknouti, který v prostřed sklepu stál, abych v něm nějaký zlatý vzala s nějakým pytlí- čkem. Já sem to chtěla učiniti, již sem ten otevřela sud a ona v tom vzkiikla, chytila mi se hrdla, upadla па zem i sc mnou, napad j( psotník a potom omdlela. A já nevédévBi, jak délati, dopravím ji na lüze i vleku ji. A ona chtěla ty peníze s truhli&kami nésti s sebou i ne- mohla a já sem je za ni na luoże přinesla, když ležela. A zamkla sem sud i sklep zase a tak ona hned, jak vo- křála, poslala pro jedno inalý pachole, kázala mu napsali maloučkou cedulku paní písařový nejvyšší, mohla-li by, aby k ní hned přijela, že jí chce poručenství učiniti. A paní pílsařová, jakž ji ta cedulka došla, hned přijela a do XXIH. V ulici Karlove. — ©. p. 168. 437 toho sklepu 8la, ten sud vodmykala. Ale toho já nevím, vzala-li jest co, Ci nevzala. 20. 1570. — Rukop. č. 1056 /. 12/. Anna mi- strová od toulů: Když ta rána boží byla, ten mládenec jel s mejm manželem do Hory, potom do Příbramě, za- nechal pláště novýho u Hory, který sobě tam dal dělatí, Přivez mi jej pak forman od Hory, dal mné jej schovati. Potom neb. Damian ušel od mýho manžela od Příbramě в Что Гогепсет TFrošem, ale Lorenc ostal puol míle od Prahy a neb. Damian ten den, jakž do Prahy přišel, se roznemohl a ležel u paní Anny Konstantínky. Poslala ke mne Kateřinu dccru pro ten plášt. Já ji řekla na to: Pročež ho u mne nemá nechati? Ona mi odpovédéla na to, kde jsou jejich jiný věci svěřený, tehdy ten plášt taky má tu býti. Já jí jej dala, řekla sem: Nu, dobie. Potom když umřel Damian, dali mu knížky na prsy. Já řekla Kateřině: Ját vám pravím, schovejte vy ty knihy zase, neb vy z toho musíte dáti počet Lorencovi neb jeho otci. Když ho nesli (já nebyla na pochovávání) dali mi zprávu, že ty knihy vzali zase, potom prodávali v tarmarce. Já k ní došla, řekla sem jí takto: Má milá paní sousedo, pročež vy ty knihy prodáváte, vy přijdete k těžkosti. Ona mi odpověděla i s dcerou Kaleřinou: Pročež bychme ne- prodávali, však jest nám neb. Damian odkázal. Já se jí ptala, kdo jest byl při tom. Ona odpověděla, že P. B. Já řekla: Oni na tom dosti nebudou chtíti jmíti. — Mistr Jiřík Mikuláš od toulů: Jest taková věc, že paedagogus tohoto Lorence Damian byl se mnou u Hory, když sme před morem ц)е!. Povédél mi, Ze knihy, z kterých se on Damian a jeho discipulus Lorenc Fro$ učili spolu, pod svěřením dal schovati Konstantince truhlätce. Ty kuihy potom na tarmarce ta stará prodávala. A pro lepší jistotu toho jeden můj discipulus. Jan Kříž koupil od ní Terentium, v kterómżto Terentium stojí jméno Damian Melcar ; a druhý discipulus, jemužto říkají Miknláš Mráz, laky jedny knihy od ní koupil, Vergilium, jehož jméno taky v nich stojí Damian Melcar. A když sem se jich ptal, starý i mladý, proč takový knihy prodávají, odpově- děly: Prodáváme jako svý. Ptal sem se, jak sou vaše? Odpověděly, že je nám neb. Damian odkázal. Rekl sem: Kdo byl při tom? Pověděly: Pán Bůh. Na to sem řekl: Poněvadž jeho p. otec Lorence Froše na pedakoga i syna svého nakládal, neměly ste těch kněh prodávati. Potom z rozkazu cís. rychtáře přivedli sme k ní rychtáře měst- ského, kterýž jí poručil, aby těch kněh neprodávala. Přes to předce prodávala. 21. 1570. — Rukop. č. 1056 f. 132. (Svědomí mezi Annou Konstantinovou truhlářkou, též Kateřinou, dcerou její, a Lorencem Frošem z Opavy.) Firmian Prsten postřihač: DoZádala se jest mne Anna truhlářka, abych došel k faráři, že jest umřel u ní mládenec jeden [Da- mian], aby povolil, aby mu bylo zvoněno a potom aby proň přišel. Tak dal svý povolení. Stalo se to v mor po- minulý —. 22. 1570, 2. června. Rukop. č. 991 f. 658. Jakož jest Lorenc Froš obeslav ku právu Annu Konstantinovu a Kateřinu, dceru její, obvinil je z toho, že 1. ete. 68. nemalcj počet kněh rozliónejch za 80 k. a pláště za 7 kop pod svěřením u nich jest zanechal, a toho ony jemu navrátiti nechlí. Proti tomu od Anny a Kaleřiny mluveno, aby on Lorenc jim co svétiti mël, nenadëjf se, aby to ukázali měl. — Lorenc mluvil: Ze žalobu svou provozuje, klerak Anna knihy jeho v tarmarce jest prodávala, a když s ní o to bylo mluveno, dala za odpověď: že by to knihy její byly a nebožtík Damian že by je decři její odkázal, však že by při tom odkázání žádný kromě P. B. 

Strana 438
438 XXIII. V ulici Karlové. — C. p. 168. nebyl. Proti tomu od Anny a Kateřiny mluveno: Neb. Damian byl u nich, kteréhožlo oni v nemoci a nedostalku zdraví jeho sou podle své možnosti opalrovaly a po smrti na pohřeb náklad nemalý učinily. Jeho knihy, a ne Lo- rencovy byly. Než což se pláště dotýče, ten jest před rukama a komuž náleží, vydati jej chtějí, však tak, když jim to vynahraženo bude, co sou ony buď na nemocného v jeho nedostatku, buď na pohřeb vynaložily. Zase od Lorence mluveno: Ze len Damian, které- muž se ly knihy přivlastňují, byl jest pacdagogem tohoto Lorence, jehożto otec tak dobře na něho Damiana jako na Lorence náklad jest činil a za to vše peníze dával. Nic tu jest Damianovo nebylo, ani knihy ani plášt. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: | Poněvadž Lorenc Ľroš z Opavy toho, aby pod svěřením rozličných kněh a plášť jim k schování dáti měl, podle práva ne- ukázal a neprovedl, z též příčiny táž Anna a Kateřina takovou žalobou jemu povinnovaty nejsou. Nei bude-li k nim, Anně a Kateřině, o plášt, ke kterému se přiznaly ony, že jej mají, kdo chtiti; komuž by náleželo, hleděti, to bude moci učinili. Act. fer. VL. post. octavam Corp. Chr. 23. 1572, 19. března. Rukop. c. 2118 f. 3803. Anna Konstantinová truhlářka dává stalek svůj Kateřině, dceři své. Act. fer. WII. post Leture. 94. 1607,4. července. Rukop. č. 2113 f. 439. Ku- ne$ Prehofovskÿ z Kvascjovic k. d. mezi domy Nyko- dema Andrle a Jana Pruvara od Kateřiny Třebický a Zo- fie, dcery její, za 860 k. gr. č. 25. 1608, 19. srpna. Tamléz f. 467. Kuncš Pře- hořovský z Kvasejovic postoupil jest dům v 1000 k. gr. €. p. Jukubovi IIyblovi z Stradané, hradu Prazského pau- Sreibrovi. 26. 1610, 8. listopadu. Rukop. ¢. 2114 f. 29. Fran- tišek Cortesi cukrář a Kateřina m. j. k. d. mezi domy Jana Prunara a nikdy Nikodema Anderle od Jakuba Hyble ze Stradanć -- za 1000 k. č. 27. 1614, 10. zafi. Rukop. č. 2233 f. 234. Stala se smlouva o všecky a všelijaké cukrářské instrumenla a formy k dělání cukru i o jiné zboží v domě a krámě Františku Cortesia mezi domy Jana Prunara a Jana Mau- ryce obostranné leżicim dle znění inventáře mezi týmž Fr. Cortesiem z jedné a Jiříkem Forkhellem cukräfem a Zuzannou m. j. z strany druhé a to taková, že jest týž Fr. Cortesius prodal Jifikovi Forkellovi ha:dl a v něm věci a zboží cukrářské a jiná inslrumenta k témuž handli a obchodu jeho náležející. K tomu aby toho domu a krámu do sv. lfavla 1618 u ívati mohli a to za sumu 36CO zl. reju. 28. 1617, 28. cervence. Jnkop. ć. 2114 f. 224. Jiřík Folkel cukrář k. d. od Frant. Cortesia za 1000 k. gr. © 29. 1619. — Там! f. 245. Zuzanna, na onen eas Forkelová a jiZ Kortesovi. © 1621, 16. června. Tamléž f. 283. Mikuláš Bart- zizí kupec a Anna k. d. od paní Zuzanny Kortesiovÿ za 1000 k gr. &, jak2 jej Zuzanna sama i na míslé Marie sirolka, dcery své s nékdy Jiiíkem Fcrkelem, manzelem jejím předešlým, splozené, jměla. - 1628, 5. září. Tamléž f. 325. tkanièkif a Barbora k. d. od Mikuláše m. j. za 17060 k. gr. č. ® 1665, 10. iijna. Nukop. ć. 2115 f. 307. Tobias Bach feder3muker a Dorota k. d. za 1000 zł. od Barbory, manželky Frydrycha Zclinského, jak to Barbora Zelinská vedle kšaft Barbory Udartovÿ, matky svý, měla. Sebestian Sleine Jarzizi a Anny XX11L. W ulici Karlově. — Č. p. 167. Číslo pop. 167. * 1436, 28. ledna. Rukop. ¢. 2099 /. 416. Wacta est amicabilis composicio inter Annam, relictam Nicolai Papussek, ct Martam filinm suam, cx una ct Mathia, na- tum dicti Nicolai, parte ex allera occasione domus inter domos relicte Przibiconis et Petri pellificis consile per diclum Nicolaum relicte, quod prefata domus ipsis adiu. dicata est ad cqualem divisionem. Act. sabbato post Con: vers. s. Pauli. 1. 1444, 4. Gervna. Rukop. c. 2099 f. 808. Lexa sutor fassus est, se debitorie obligari in Ш =. debiti Pe- truši de Luna, relicte Pauli, ct illas proscribit super do- mo sua in platea cultellatorum contra domum Labutsky inter domos rclicte Przibiconis et Petrziconis pellificis. Act. fer. V. anle Philippi. 2. 1448, 11. ledna. Rukop. ¢. 90 f. 157. Lanren- cius Kuchynka sutor ct Dorothea e. d. penes domum Jo- hannis Bycek et Petri pellificis erga Lexam sutorem pro Xll s. gr. Act. fer. V. post Epiph. d. 8. 1452, 28. tervna. Tasmlez f. 229. Clemens Po- lonus pellifex et Martha e. d. erga Laurencium Kuchinka pro XVI s. gr. Act. in vig. Petri et Pauli. 4. 1465, 31. července. Rukop. č. 2105 f. 44. Pc- trus faretrator et Anna e. d. inter domos Petri: pellificis et. Wenceslai sartoris erga Clementem Polonum pellilicem pro XX s. Act. fer. V. post Marthe. b. 1456, 16. března. Tamléž f. 52. Johannes Nait- hart et Kalherina e. d. ergu Petrum faretratorem pro XVII'/, s. gr. Act. fer. Ill. post Judica. 6. 1458, 2l. ledna. Tauiez f. S1. Petrus Sípur c. d. crga Johannem Naitharth pro XXIII s. gr. Act. dic Agnetis. 7. 1459, 27. října. Tamléž [. 110. Michael pictor ct Margaretha c. d. erga Petrum Sfpa pro XXIII s. Act. in vig. Sim. et Jude. (Neprovedeno.) 8. 14060, 18. tjna. Tamleż f. 126. Johannes farc- trator el Martha e. d. erga Petrum šípař pro XVI s. gr. Act. die Luce ev. 9. 1469, 27. nora. "amlez f. 275. Jacobus Dou. sek el Ursula c. d. in platea cultellifabvorum inter domos ciusdem Jacobi parte ex utraque situatam. erga. Johannem farctratorem pro XIX s. gr. Act. fer. ]l. post Mathic. 10. 1471, 10. září. Tamlčéž f. 307. Georgius scralor ct Anna e. d. inter domos Petri lextoris et Jacobi Dou- sck apud eundem Jacobum pro XXVII s. gr. Act. fer. HI. posi Nativ. M. V. 11. 1482. — Rukop. ¢. 2106 f. 112. Georgii se- ratoris. 12. 1484, 4. prosince. Tamleś /. 147. Zuzanna, olim Georgii seratoris. nunc vero Johannis Péknf con- junx, resignat bona sua marito. Act. sabbato die Barbarc. 13. 1484, 4. prosince. Rukop. č. 2100 /. 146. ]о- hannes Niger ct Anna e. d. inter domos Brozck pin- cerne et Benedicli textoris apud Johannem Pèknÿ cande- latorem pro XV'/, s. gr. Act. die Barbare. 14. 1487, 23. června. Rukop. č. 2106 f. 203. Jo- hunnes Prus cultellator ct Anna e. d. in platca culteila- iorum penes domum Brozkonis et Petri textoris tele erga Johannem Crny diclum pro XV. s. gr. Act. sabbato in vig. Joh. B. 15. 1488, 16. června. Tamléž f. 234. Broż pincer- ua et Dorothea e, d. crga Johannem cultellatorem dietum Prus pro XII s. gr. Act. postiidie Vili. 15. 1489, I.srpna. Rukop. 6. 2106 J. 259. Duchko cirothecarius dictus Reček ct Anna c. d. in platca cultel- 

Strana 439
XXIII. V ulici Karlově. — C. p. 167. latorum inter domos Brosii pincerne ct Pctri textoris tele erga Brosium predictum pro XVII s. gr. Et prenominatus Duchko suscepit ad se Johannem, orplanum olim Johan- nis cirothccarii, quem circa se fovere debel. Act. sabbato ad vincula Petri. 17. 1490, 26. ledna. Tamléz f. 271. Michael Sobek et Dorothea c. d. erga Duchkonem cirothecarium Recck dictum pro XVIII s. gr. Act. fer. JII. post Convers. Pauli. 18. 1490, 26. ínora. Tawléz f. 284. Martinus sutor dictus Stodolka c. d. a Michacle Sobek pro XX s. gr. Act. fer. V. post Malhei ap. 19 1498. — Rukop. č. 2107 f. 199. Martini Sto- dolka. 20. 1503. — Tamléz f. 240. Martini sutoris Sto- dolka. 21. 1504. — Tamléz f. 246. Martini sutoris Sto- dolka. 22. 1606, 19. října. Tamiéz f. 290. Wence- slaus dictus Kloucek ct Martha e. d. inter domos Jo- hannis Boucck ex una et N. sartoris parte ex altera a Martino funifice et Cruce sutore, commissariis bonorum Martini Stodolka sutoris, pro XXV s. gr. pr. Act. fer. ll. ante Undec. M. V. 23. 1508, 2. března. Rukop. 6. 1128 I f. A 5. Když po smrli dětí nebožtíka Martina Stodolky ševce, kteriżto nedošedše Jet svých i zemřeli, Marta pak, Martina provazníka manželka, táhla se na ten statek jim dětem po otci jich přiležící po příbuzenství krevním, pravicci, že by k tomu statku najbližší byla vedle práva. Proti tomu Kříž švec a Martin: provazník pověděli jsú, že by oni byli Martinem Stodolkú ustanovení mocní poručníci a že jesti on Martin učinil je toho všeho statku svého i dětí mocné a otcovské poručníky a že jsú i dětí jeho smrti dochovali, Ze by jim ten statek spravedlivěji náležel, neżli nadepsané Marté. Tu p. purgmistr a pAni — vyií- .kají: Ač Marta, Martina provazníka manželka, dětem neb. Martina Stodolky jest v příbuzenství krevním najbližší — ale že poručníci jsú mocní a že jim neb. Martin Stodolka mocně poručil dětí i statek a oni jsú ty děti smrti do- chovali, jim poruénfkóm ten slalek vesken vedle toho poruéenství priffkajf. Než aby na jeho duši Martina Sto- dolky pomněli a přítelóm chudým jich něco, což by sluš- ného bylo, udělili. Act. fer. V. ante Transl. s. Wenc. 24. 1513, 10. února. Rukop. č. 2108 f. 114. Vác- lav zlatnik a Dorota k. d. v Noziefské ul. mezi domy u puol kola a N. [Mikuláše] kováře ležící od Václava Kloučka za XXXV!/, k. gr. pr. Dálo se den sv. Skola- stiky. 25. 1542, 24. července. Rukop. ¢. 2111 f. 341. Mandalena, nékdy Václava zlatníka v Nožířské ul. dcera, vzdala duom — Janovi Hankovi, manZelu svému. Act. in vig. Jacobi. 26. 1574, 15. ledna. Rukop. è. 2118 f. 360. Man- želské vzdání statku mezi Janem Marii Vlachem a Kate- řinou m. j. Act. postridie Felicis. 27. 1879, 81. března. Rukop. č. 2122 f. 290. Ja- kož jest po Janovi Hankovi krajčím pozuostal duom v Nožířské ul. mezi domy Konstantinovic a puol kolovÿm obostranně ležící, k tomu dva synové Václav a Jan, též dcera Kateřina, o kterémžto domu a jiném statku neb. Jan kšaft učinil, jemuž Kateřina při právu odpor vložila, však pro zachování mezi nimi dobré lásky po upuštění Kateřiny od odporu přátelsky jsou se oni o lo snesli takto, že jedna polovice téhož domu samé Kateřině, druhá XX111. V ulicí Karlově. — Č. p. 165. | 439 pak Václavovi společně s Janem náležeti má. Il. post Lelarc. 98. 1579, 10. srpna. Tamfeż.. Vaclav Hanek i na místě Jana, bralra svého, též Kateřina, sestra jejich — se snesli, Ze Katcfina . — duom ve 200 k. gr. ©. ujala. Act. pridie Marcelli. (Penfze splácí Jan Marie Vlach, man- že) Kateřiny.) 99. 1582, 12. června. Rukop. č. 2112 f. 127. Filip Petřík švcc a Markéta k. d. v ulici Nožířské od Jana Maric Vlacha za 220 k. gr. č. 30. 1588, 22. ledna. Rukop. č. 2112 J. 142. Ny- kodem Andrle vackáft a Marjana k. d. v Nožířské ul. mezi domy u puol kola a Konstantinovic od Filipa Pc- tříka ševce za 220 k. gr. č. Act. die Vincenc. 81. 1611, 7. listopadu. Rukop. ¢. 2114 f. 48. Jan Mauryc rukavičník a Dorota k. d. mezi domy Balcara apatykáře a Františka cukráře od Václava Brejchy a Judyt m. j. 7x 562!/, k. gr. č. * 1697, 27. iljna. Tamléz f. 485. Jiří Mauryc ru- kavičník a Markyta k. d. v Nožířské ul. vedle domu bí- lého koníčka a Linlarta Gebharta toboláře od otce svého Jana za 700 k. gr. m. Act. fer. Číslo pop. 165. (U půl kola.) 1. 1448, 27. února. Rukop. č. 2099 f. 704. Pe- trus pellifex fassus est, se in XIII s. gr. debiti Zdenie de Horazdiejowiez et Hclic, nato pretacle Zdenie, debilo- rie obligari, proscribendo pecuniam in domo ipsius. Act. fer. 1111. post Mathei. 2. 1462, 28. listopadu. Rukop. č. 2105 f. 177. Jacobus dictus Düsek de Glathovia et Ursula e. d. in lacu, sitam intcr domos Dorothee, rclicte olim Johannis Hrdina- ex una et Simonis sutoris ad mediam rotam parte cx al- tera erga Stankonem apotlecarium et Annam, ipsius con- thoralem, pro C s. gr. Act. die Clementis. 3. 1462, 23. listopadu. Rukop. č. 2141 f. 200. Stala sě jest smlúva přátelská o manželstvo svalé mezi Staňkem apatckářem a paní Annú, vdovú někdy Peliika koli$níka skrze uroz. p. Jindticha z Zelirovic a lo tako- váto: Ze paní Anna dává po sobě Stahkovi duom svuoj, kterýž leží u M. B. na lúži podle domu Doroty, vdovy Janu Hrdiny, a Simona ševce ot puol kola, k jmění, dr- žení a k dědickému vládení v též právo, jakož sama jmčěla, kromě XX k. gr., kterýchž táž paní Anna na tom domě sobé jest vymienila a ty jie majf vydany byli, kdyż duom ten prodán bude. Staněk pak zasě dává paní Anně duom svuoj s apatekú ležící podle domu Domažlického a UrBana jehláře —. Act. die Clementis. 4. 1471 — Rukop. ¢. 2105 f. 307. Jacobi Dousck. B. 1478, 15. prosince. Ružop. č. 2141 f. 119. Ja- cobus Dousek fassus est, quia tenetur veri debiti C s. gr. Martino cultellifabro Hoch dicto et Machkoni, filio cius, in qua summa condescendit illis domum suam in platca cultellifabrorum inter domos Johannis Ovcc et Gcorgii seraloris situatam cum braxatorio — per annos sex con- tinuos. Intra quod tempus predictus Jacobus debet ean- dem domum cxsolvere dalis C. s. gr. iam tactis credi- toribus suis. Si vero in hiis annis non exsolverit, tunc lidem creditores eandem domum hereditarie habcre de- bent. Isto adiuncto, quod Jacobus Dousek, si volucrit- 

Strana 440
440 | XX111.V ulici Karlově. — ©. p. 165. poterit domum predictam vendere non prius, quam anno sexto et uliimo et hoc seu pretactis creditoribus aut cuicunque velit, ita tamen, ut credilores ipsi a domo et ipsius usu ad tempus prefinitum non amoveantur. Act. fer. Il. post Lucie. 6. 1477, 17. ánora. Rukop. c. 2105 f. 382. Jaco- bus Dousek resignat domum suam in platea cultellfa- brorum inter domos Johannis Ovce pistoris et Georgii seratoris hincinde situatam Wenceslao Roller mercatori in C s. gr. Act. fer. ]I. post Juliane. 7. 1482, 10 Gervence. Rukoj. č. 2106 f. 112. Brož pincerna ct Dorothea e. d. erga Wenceslaum Roller pro C s. gr. pr. Act. fer. III. post Divis. apost. (Zapla- ceno r. 1486.) 8. 1497, 27. února. Rukop. č. 94 1 f. 139. Brozek pincerna cum Dorothea, conthorali sua, fassi sunt, se te- neri XV s. gr. pr. debiti Georgio de Zaliorzicz, genero suo, et Martlie, conthorali cius, et illas scribunt in domo sua, quam inhabitant, sita penes domum Johannis Ovce pistoris tali condicione, quod iidem coniuges in eadem ipsa domo manere et habitare debent ijnstita et duabus cameris utendo, donec eis illas XV s. non persolverint. Acl. fer. II. post Mathie ap. 9. 1498, 2. srpna. Pukop. ć. 2107 f. 199. Johannes baccalarius de Praga et Margaretha, mater eius, e. d. ad mediam rotam silam in platca cultellatorum inter domos Johannis Vovce et Marlini Stodolka erga Brozkonem pin- ccrnam ct Dorotheam, conthoralem eius, pro CL s. gr. pr. Act. fer. V. ante Invenc. s. Steph. (R. 1809 splácf vdova Voršila.) 10. 1604, 11. března. Tamléž f. 246. Ursula, olim Johannis baccalarii, nunc vero Johannis brascatoris conthoralis, resignavit domum suam, quam inhabitat, dic- tam ad m. rotam inter domos Johannis Vovce et Martini suloris dicti Stodolka —- marito suo. Act. fer. IL. ante Gregorii. 11. 1606. — Zamtéz f. 290. Johannis Bouček. 12. 1609, 11. srpna. Rukop. č. 2108 f. 39. Pan purkmistr a páni Janovi Boučkovi rozkázali sú, aby ten duom u puol kola, v kterémž jest, v pondél( najprve příští zbieral bez přetrženie toho diela až do konce a jej dělal a opravoval. Pakli by v tom tak se nezachoval, роёпа a rozpáraje dielo i nechal, že páni Martina pro- vazníka na ten duom ráčic vésti a těch L k. gr. č., kte- róż jemu Marlin podvolil se dáti, že jemu Janovi Bou- čkovi dány budú. Act. sabbato post Laurencii. 18. 1509, 14. srpna. Tamtéž. Janovi Boučkovi, po- něvadž se jest podle zápisu svrchupsaného nechtél zacho- vati, rozkázáno jest, aby od Martina provazníka L k. gr. pr. vzal a jemu ten duom u puol kola vzdal a jemu jeho postoupil. A že jest sobě pány a panské rozkázánie ne- jednú, ale častokráte, lebce vážil a podle jich pFikäzänie nechtěl se zachovati, z těch příčin že páni v tomto mě stě jemu sousedstvie neráčic přieti, Act. in vig. Assumpt. M. V. 14. 1509, 18. října. Tamtéž f. 43. Jan Bouček oznámil, že všechno a plné právo své, kteréž má k tomu domu u puol kola ležícím v Nožicřské ulici vzdal jest Martinovi provazníkovi. Act. die Luce evang. 15. 1509, 24. října. Tamlez f. 44. Ursula, fi- lia Georgii dicti Hašek de villa Velislavín, resignat omne ius suum ad domum ad m. rotam Marlino funifci a s. Andrea. Act. fer. 1111. post Severini. 16. 1612, 2. září. Zumléž 7. 106. Matěj ručnikář a Elška k. d. u puol kola mezi domy Václava Kloučka a + XX111. V ulicí Karlově. — Č. p. 165. Jana Ovce pekaře od Martina provazníka za CLXXV k. gr. č. Act. ve čtvrtek po sv. Jiljí. 17. 1512, 2. zafi. Zamléz f. 106. Jan Toużimsky sladovník a Alžběta koupili polovici domu s pivovarem, s kotlem i se vším, což k pivováru přileží, kteréhožto domu druhá polovice jest Matěje ručnikáře, a vešken ten duom leží v ulici Nožicřské řečený u puol kola, od téhož Matěje ručnikáře za XC k. gr. pr. S túto přimienkú, že zeď, kteráž dělí ten duom, mají ze spolka udělati nu rov- ný náklad a ji opravovati společně. Trámy také do nic budú moci klásti. Item žlab mezi domy má býti společný a voda s střechy Jana nadepsaného mó padali na dvuor Matčějóv. Dálo se ve čtvrtek po sv. Jiljí. 18. 1513, 4. června. JTamléž f. 124. Jan Wolf a Kateřina k. diel domu u puol kola ležící mezi domy Stefle soustružníka a Václava zlatníka od Jana Toužim- ského za LX s. gr. S lémito znamenitými vymienkami, że on Jan Toużimsky zed mó udelali tu v sicni, kterážto zed má déliti domy, totiž jeho Janu Wolfa a Stefle sou- stružníka až do podlahy druhé nahoru a to na svuoj ná- klad. I ta pak zeď společníc bude, takže on Stefl a Jan Wolf, dědicové a budúcí jich do té zdi budú moci vlo- miti sobě trámy k potřebě svobodně, však jeden druhému bez škody. A také že on Jan Toužimský hradbu udčlali má mezi těmi: domy Jana Wolfa a Stefle na svuoj náklad krom pod krovem: tu Jan Wolf a Stefl sami se mají přebraditi na svuoj náklad. Item vozd a humno, kteréž jsú v grunticch domu Jana Wolfa, to bude přiležeti k domu Jana Tou- žimského. Item on Jan Wolf má sobě udělati marštalku nevelikú v jeho Jana sladovně, v koutě na šíř počna za čtvrlým trámem a na dél dvú loket od reštu, aby hradba toho nedocházela reštu. A do té marštalky on Jan Tou- žimský má světlo pustiti. Item také Jan Wolf má sobě přes dvuor téhož Jana Toužimského rouru do té marštalky uvésti a ta voda zbytečnie z té marštalky má pruochod mieti přes jeho dvuor. Item prevet jeho Jana Wolfa, kte- rýž z jeho komnaty jde, má cizen býti skrze jeho Jana Touzimského duom. Item krov cihelny mají spolu opra- vovati na rovný náklad, což jest nad těmi grunty. A s toho krovu voda má spád mieti na jeho Toužimského žlab a ten má býli společní. Vokna z kuchyně, z světničky, z ko- mor on Wolí muoZ sobě udělati, kolik by jemu potřeba kázala. Než z komor nemají býti vokna dělána nízko, aby jimi nemohli vyhledati. A Jan Wolf má dávati berně XXV k. gr. m. a Jan TouZimsky tolikéZ. Itcm také ten žlab s Steflem jest spolećnf. Act. sabbato antc Boni- facii. 19. 1619, 16. záif. Rukop. c. 99 f. 41. Jan od puol kola seznal se, Ze jest dlużen LI'fg k. a XX gr. pr. p. jJanovi Krupému z Probluze a tu sumu jemu ujiśfuje na domu svém, v němž bydlí, u puol kola v ulici Nożierskć. Act. fer. V. post Exalt. s. crucis. 20. 1588, 8. srpna. Rukop. č. 2155 f. 176. Stala se smlouva přátelská a dobrovolná mezi Jancm soukeni- kem z Nozífské ul. a Stefanem soustruznfkem, souscdem jeho, taková: Najprvé co se dotýče lepenice, kteráž dělí nahoře domy jejich a stojí na zdi jich společní, že jest měla podána býti hned při rozdělování těch domuov a a státi na prostředku té zdi, i toho žádal Stefan, aby se tak stalo. I o to jsí se smluvili, že společným nákladem dělníka k tomu zjednati mají. A na prostředku té zdi, jakž od jednoho, tak od druhého tu lepenici postaviti mají. K tomu také kdež on Jan soukeník v věži své za- zdíti měl dvě vokně podle těch vajminck, když se do- mové dělili, i k tomu jest Stefan povolení své dal, aby to vokno jedno blíž k němu zazdil a zadělal, a druhé 

Strana 441
XX111. V ulici Karlově. -- Č. p. 165. vokno léž aby zazdil líkovitě, aby toliko se shůry do ně- ho svétlo vcházclo, a od zpodku aby z nélio na dvůr Ste- fana žádného vajhledu nebylo. A ktomu také kudy světlo tím voknem půjde, má jej Jan soukcnik zamićżili, aby nic nimi lito nebylo ani házíno. A k tomu tuké Jan sou- keník toho dopouští do své zdi v té věži Stefanovi trámy klásti i lomiti, však s povolením a což by bylo bez škody jeho. A kdež jest prve nějaké trámce měl v té zdí v věží a těch trameuov i ryklovic že jest nezazdil a nevycviko- val, to on též Stefan spravití a vycvikovati ma bez pro- dlení. Act. fer. VI. ante Laurencii. 21. 1554, 10. října. Rukop. č. 2142 /. Bb 15. (Kšaft Jana Wolfa soukeníka.) Ve jméno —. Já Jan Wolf, soukeník u puol kola v Nožířské ulici, měštěnín mčsta St. Pr., známo činím tímto listem: Najprvé Kateřině, man- želce své, poroučím a dávám jí svuoj všecek slatek, kte- rýmž já vládnu, duom u puol kola v Nožířské ulici a druhý duom s zahradou v Kostečné ulici za sv. Mikulá- šem i také všecky svršky v domě, což jest jich kolivěk, ty ji k tomu dávám a poroučím po své smrti mocně a mocni ji poručnicí nad tím vším mým statkem činím bez překážky všech mých dělí, aby jí v tom mém odkazo- vání a poručení do její smrti Kateřiny, manželky: mé a matky jich, v ničemž žádné překážky a utískání činiti ne- mohli a viniti do smrii jeji; neż po smrti matky jich te- prv aby dětí moji měli k statku tomu, kterýž po ní po- zuosiane a zuostanc, nápadnost tuto podlé vuole a roz- kazu iného. Co se dolýče zahrady, jestliže by chtěl Sí- mon, syn muoj, tu zaliradu jako kus chleba vstreiti, aby oni Katefina aneb Lidmila, dcery mó, v ten trh vstou- pily a daly LX kop za ní, rozdílně po málu aby jemu Simonovi vydávaly, jestliže: by on Simon sám bytností nechtěl býti v tom drżeti a użfvati toho statku. A że po naší smrti jí Kateřině to mocně všecko poroučím a moc- nou ji poručnicí dělám všeho statku po matce její, aby jednoho každého ona vybejvala podle vuole mé a podle poručení a jí svěření: najprvé aby Kateřina, dcera mladší vydala Lidmile, dceři mé a sestře svć, IX kop ato rozdílně. A těch padesát kop, které mä[m] na gruntu Kvirýno- vém, co by on Kviryn ınel bräli, Ze je dětem jeho od- kazuji, Ance, Evé, Marianné, Václavovi a Samuelovi ; a z těch aby jím žádnej vyzdvihnouti nemohl. A jestliže by jí Kateřině kdo chtěl křivdu činiti, ted[y]: žádám a prosím, aby pan purgmistr a pani rácili mocnou ruku nad nf drżeti_ a ji kfivdy nedati Ginili a té zahrady aby žádnému on Simon nemohl prodati proti jejich vuoli neż z rodu některému. Stvrzen v středu po sv. Františku l. 1664. 22. 1664. — Rukop. ć. 1048 f. 20. (Svědomí mezi Kateřinou od puol kola a Simonem, bralrem jejím). Zu- zana rukavicnice scznala: Simon krajèf vstéhoval se do domu hned po otci svém, jest tomu více než vosm let, a v domě sedí i užívá ho. — Mandalcna Sextylová: Sem na desátý líto v ly ulici a on byl již v tom domu, podle kteréhož sem já byla. —- Jakub kameník: Ona sa:na jest peníze vydávala a žádnej jinej a co sem tam dělal, ona mi všecko platila; i na Novým Městě u druhý sestry sem dělal, ona mi tady platila. 28. 1564. — Zamnléz f. 35. (Svédomf mezi Zuzan- nou, Václava Dvorského manzclkou, a Marlou kroupnicf.) Simon Puolkolo krajèf svědčil: Václav Dvorský přišel jest ke mně a davší sobě poclivice opravovali i tázal se mne, jsou-li hotovy. A já mu pověděl, že nejsou. Polom mi pravil, že sem byl na Smerhově, vypil sem Zejdlik vína. A já mu pověděl: Ted mám kapr dobrý vařený, chcete-li kus snísti na ten žejdlík vína. A on pověděl, XX111. V ulíci Karlově. — Č. p. 165. 441 že hlava z příjedku, neboli abych dal. A v tom paní Marta ty hodiny příjde ke mně taky s svou podruhyní i tázc se mne, co by dosti bylo barclanu na Sorc k kaZ- dému dni k chození a tykyty na kolár s dlouhejmi rukávy. A já j( oznámil a podruhyni, co by bylo dosti barchanu na krátký kožich s zavřeným puntem, já jí oznámil a dělal. A od týhož kožichu ještě mi není po dnes zaplaceno. A v tom když sem sedél s p. Václavem v zahradě za sto- lem, pověděl sem: Poněvadž ste se paní Marta přitrefila, seďicž a pojezte s nami. A p. Vaclav dal na puol pinty vína a my s paní Martou na druhý puol pinty. A vtom snědší kus a napivše se s podruhyní šla ode mne pryč paní Marta a my s p. Václavem šli sme taky k čepu. Třetího neb čtvrtýho dne přišla ke mně paní Marta, aby- chom to kupovali, oć jest se mne dotazovala. I kupovali smc. Eva Dolanská: Když sem u něho byla, že jest po dvakrát s ním tam přišla s nějakou ženou. A ta žena při- nesla mísu ryb a druhou pfikryla. A Simon jim nosil víno uherský a rejnský hospodář toho domu. I zavolali mne k sobě, dali mi skleničku. V tom bratr můj Niko- dym přijel, trestal mne z toho, abych mezi ně nechodila. Potom Marta šla zadními dveřmi, Simon ji vyprovázel, a p. Václav chodíval předními. Když potom pokřik po- šel, že Marta chodívá sem, já řekla: Pane Simone, proč ta žena dělá sobě takový posměch, a on pověděl: Neškodí jí to nic, jest poctivá vdova od několika let. Já sem mu pověděla: Poněvadž byla svobodna a on taky, kýže ji sobě vzal a byl s ní svobodně, ne s posměchcm. A on pověděl: Byla chudá a tato bohatá. Kdyby chudou pojal, neměl by na říti košile. I pojal sobě Zuzannu bo- hatou. Dále nevfm, co pravili, neż že Simon všeho dopo- může s struňku vína. 24. 1565, 31. srpna. Rukop. é. 991 f. 236. Jakoë jest Simon krajčí obeslal ku právu Kalefinu Puolkolovou, sestru svú, a při její: přítomnosti vznešení učinil, žádaje, poněvadž jest Kateřina, matka jeho, umřela a on jest syn a dédic po neb. Janovi soukenfkovi v ulici Nožířské v domu u puol kola nékdy bydlejícím, aby v ten duom pozůstalý a v jiný statek po těch rodičích jeho byl uve- den, neb on jí Kateřině také chce dáti z toho, co bude spravedlivého za díl její. Proti tomu od Kateřiny jest mluveno: Aby Simon krejčí v statku pozůstalým po Ja- novi Wolfovi a Kateřinč, rodičích jeho, a kšaftem od něho Jana nebožtíka pořízeným jaki spravedlnost a dil měl mimo to, což jest mu odkázáno, tomu Kateřina místa nedává. Nebo což jest jemu odkázáno a odděleno, to jest již přijal, ač byl měl čekati toho až po smrti matky své, a laké kšaltu lomu na onen čas mfsto jest dal a všecko podle něho přijal a tak mimo duom ten a zahradu žádné další spravedlnosti a práva k tomu statku nemá. Simon — promluvil: Jest ukázán od něho kšaft neb. Jana, otce jeho, podle kteréhož on Simon tak se jest choval a žádné překážky netinil v tom statku Kateřině, matce své, a po smrti její tepruov se jest ohlásil, aby mohl jako dědic toho statku v něj uveden býti a zmocněn toho domu otce svého. „Nato od Kateřiny Puolkolové jest promluveno: Jinak Simon kšaft otce svého vykládá, nebo on Jan Wolf ne- božtík statek svuoj svobodný inaje o něm jest kšaftoval, jak by ho kdo użivati a jej drżeti a jim Safovali mél; v něm to nařídil, že Kateřinu, manželku svú, mocnú ho: spodyní v tom statku učinil, aby ona jím do smrti své vlädla, tak to nařídil, i také co by se dětem jeho kaž- dému z nich dostati z téhož statku mělo, Kateřinu pak tuto dceru svú ztídil drZitelkyn( a nápadnicí po smrti 56 

Strana 442
449 XXLII. V ulici Karlově. — Č. p. 168. matky její a Šimonovi duom s zahradou v Kostečné ulici ležící týmž kšaftem jest dal na ten způsob, aby ho toliko užíval a chtěl.li by jej prodati, aby mu za něj ona Ka- teřina, sestra jeho, 60 k. dala. A druhé sestře jich také, co by měla dáti, též jest nařízeno. Kdež pak on Simon jsa rozumu dospělého i leta maje anobrž ženatý, nic jest tomu kšaftu neříkal a ten i stvrzen jest od práva. Ježto chtel-li jest co na onen čas odpírati, že by mu od otce ublízeno bylo tím kšaftem, měl jest jemu odpírati nedada času právnímu projíti. A vejše pak prolo nemá a nemůže na odpor nyní nastupovati, že to, což jest mu odkázáno bylo, jako duom s zahradou, ten dojal a jeho užívá a tak již ten kšaft tím užíváním a přijetím dílu svého jest ztvrdil. Davši čísti zápis kvitancí na věno dané od něho Jana Wolfa po něm Simonovi Barboře z Hertnštejna, m. j. Domu pak toho u puól kola přál jest Kateřině, matce své, podle kšaftu otce užívati i této Kateřině, sestře své. Opět Šimon krajčí promluviti poručil, Ze vopáčitě vejklad tomu kšaftu otce jeho od Kateřiny se činí, nebo Kateřina, někdy inanželka Wolfova, podle toho kšaftu měla jest užívati gruntuov a všeho statku po něm Janovi do smrti své toliko, i tak nemohli na to děti jejich a on Simon nastupovali, dokudž ona živa byla. A když jest pak již tohoto leta LXIIIJ. umřela, teprůva po smrli její na to své dědictví nastupuje, jakž nápad jest tím kšaltem zřízen. A toho doloženo, nechtěl-li by Simon v držení a užívání býti statku po smrti matky, tehdy tato Kateřina, sestra jeho, teprůva poručnice toho má býti. Ale on se již ohlašuje při právě, že chce jakožto dědic držitelem toho statku po rodicích jeho býti. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž v této při z kšaftu někdy Jana Wolfa to jest se našlo, že on Jan len všecek statek zouplna Kateřině, někdy man- želce své, dal tak a na ten zpuosob, aby ona mocnú po- ručnicí nad tím vším statkem až do své smrli byla a po smrti jí Kateřiny teprüva aby děti jeho Janovi nápad k takovému statku měli a Kaleřina, dcera jejich, po smrti též matky své aby jiné děti jeho Jana z téhož statku vy- bejvala, kteréžto pořízení a kšalt, jemuž Simon, maje leta rozumná i dospělá, i věda o něm nic jest neříkal a ne- odpíral, jest zlvrzeny a ve svú moc vešel, z těch příčin dává se jí Kateřině, sestře Simona krajčího, za právo, takže ona Kateřina při tom kšaltu otce svého se zůstavuje a jemu Símonovi statku pozůstalého po otci a maleři je- jich povinna není postoupením. Než poněvadž Jan souke- ník kšaftem tím jest to nařídil, aby ona Kateřina jiné dětí jeho Jana po smrti imalefe své z tolo statku vybyvala, protoZ jest povinna jemu Simonovi rovny díl statku toho dáti a k jiným sestrám svým podle kšaftu toho se zacho- vali. A jestliže on Simon co prvé z statku otce svého vzal, jest také povinen to sobě na díl svuoj poraziti aneb zase do téhož statku složiti a navrátiti. Act. pridie Aegi- dii 1665. (Provedení nálezu zapsáno v rukop. č. 2121 f. 160.) 26. 1567. — Rukop. č. 1049 f. 103. (Ka- teřině Puolkolové vysvědčení o Lidmile, sestře její.) Petr od tří moždířů a Matouš, barvíř koží, měštěnín Nov. M. Pr., seznali, že jsú toho vskutku a v pravdě povědomi, kterak někdy Lidmila, dcera Wolfa od puol kola a sestra dotčené Kateřiny, přijala na podíl svůj otcovský od Ka- teřiny LVI k. m. 26. 16574. — Rukop. č. 1058 f. 8. (Svědomí mezi Vaviincem Goliášem a Jancm, věznem téhož Va- vřince.) Símon Puoikolo' svědčil: Ten Jan, kterýž u mne byl v podruží s Annou přikupnicí, manželkou svou, XXIII. V ulici Karlově. — C. p. 165. předkem a nejprvé nenálcžitě a nectně proti P. B. a pá- nuom nechvalitebně se choval, zlolájce hanebný byl, hro- moval, přísahal mluvíce: Udet sto tisíc tisíců hromů a zapal. A když sem ho z toho trestal, nedal se trestali, dávajíc sni šelmy, abych mu nerozkazoval. Spokojiti sc nechtěl. I za tou příčinou grunt sem mu zapověděl, aby mi domu prázen byl, neb jest mne jednou měl zamordo- vati; než P. B. imi pomohl, Ze sem se ho zmocnil a vo- štíp mu vzal, mluvíc, že věrně neb nevčěrně mne zamor- duje. A já taky to vida, že on v mnohý věcí se zloděj- sky dává, berúc v pivováru dříví a kradený na březích z hald prodávajíc Ziduom, nadělajíc na hranice dříví v hranicích prodával a tak vezma na ramena do provazu nosil po Zidech i pomalu prodával. Já dověděv se toho trestal sem ho a aby mi do příbytku mýho toho nenosil, rozkázal, obávaje se skrze něho posměchu a přímluvy. A tak za příčinou tou, jednou, druhou i třetí, v domu sem ho trpěti nechtěl, jej zapověděl a z domu vybyl. — Anna piíkupnice od Simona Puolkoly: Já sem toho [ana vyjednala na p. Janovi Loubkovskym skrze p. Pro&ovsky ho z Daliborky, seděl tam pro krádež. A já vím o něm konečně, že má dvě ženy oddávaný, já sem jedna. Aic poněvadž sobě jinou vzal, jeho a s ním býti nechci. A dru- hou má v Revnicích. 27. 1577, 12. června. Rukop. č. 1134 f. 89. (Jan Maria Vlach a Kateřina m. j. s Katefinou Pülkolovon.) Vedle toho, kdež sou Jan Maria Vlach a Katerina m. j. obeslali před právo Kateřinu Půlkolovou a vinilí ji z toho, že někdy Simon od půl kola, bratr její, kšaft učinil a v témž kšaftu Kateřině, jeho Jana Maric Vlacha manželce, 80 k. m., všelijaké svršky a nábytky své a Janovi Maric, manželu jejímu, též plášt dobrý a čtyry prsteny zlatý, kabát nedodělanej novej a poctivice, též nedodělaný, od- kázal a ona Katefina — tolo jim vydati zanedbává —. (Janovi Marii Vlachovi dáno bylo za právo.) Act. fer. 11l. in oclava Corp. Chr. 98. 1677, 18. července. Rukop. č. 2122 J. 232. Jakož jest někdy Simon Puolkolo řečený kšaftem svým Kateřině, Jana Marie Vlacha manželce, 15 k. gr. č. a jemu Janovi Mariovi čtyry prsteny, k tomu některé svršky odkázal, kterýžto kšaft když k svému stvrzení přišel, mezi dotčenými manžely a Kateřinou Puolkolovou, neb. Si- mona sestrou, soud jest vznikl a i ten vyřízen jest. Však ještě když na odpořích za příčinou prstenuov, že by Ka- teřina Puolkolová za sebou neměla ani jich neviděla, strany byly smluveny tak, že předkem těch 15 k. gr. č. Kateřina Puolkolová Janovi Mariovi vyplniti má; i co se pak tkne prstenuov, jeden prsten s kroužky, kterýž se našel, ten se Janovi Mariovi navracuje, i za jiné tři prsteny, to- likéž i za svršky 7!/, k. gr. č. dáti se svolila. Act. dic Arnolphi. 29. 1601, 1. listopadu. Rukop. č. 2113 f. 218. Ka- teřina Půlkolová, měšíka St. M. Pr. ohlásila se před p. purkmistrem a pany v radě stojící osobně -- że dim svůj, v němž bydlí, v Nožířské ul. k mostu jdouc, u půl kola zlatého řečený — odevzdává po smrti své — Pe- trovi Holubovi, někdy Vavřince Holuba z města Hošky pozüstalému synu, jakožto nejbližšímu krevnímu příteli svému. — Potomně druhý dům svůj v osadě sv. Miku- láše za Havlem pekařem v ulićce blfże ulice Židovské ležíci — zapisuje Anně, kuchařce své. — Dále Anně, dceři její, kteráž jí v krámě nápomocna jest, a jejího do- brého všelijak vyhledává a šetří, že postupuje všeho handle svého i živnosti své se všemi materyalními věcmi, kte- rézby v krámé v Kun&ovic ulici, kdeZ lýž handl svůj vedla, po smrti její pozüstaly a se našly —. Anna pak 

Strana 443
XXIII. V ulici Karlově. — Č. p. 165. kuchařka vejš psaná z domu svého aby povinna byla po smrti její vydati k sv. Kříži Velikému, kdež její tělo od- počívati má a bude, 12 k. m. 30 1604, 16. srpna. Tamléž f. 328. Balcar Slo- movic apatykář a Anna k. d. u půl kola mezi domy Ni- kodema Andrle vačkáře a Martina Wintera obostranně ležící od kněze Petra Holuba za 1000 k. gr. č. (Peníze grunlovnf kvituje Estera, kněze Ondřeje Pardubského, [dříve faráře Nczamyslickóho] nyní faráře ve vsi Voleni- cích manželka.) 31. 1018, 8. října. Rukop. č. 2205 /. 355. (Kżaft Balcara z Slomovic apatekáre). Ve jméno —. Já Baltazar z Slomovic, měštěnín a apatekář St. M. Pr. — Düm pak svůj. který v Star. M. Pr. mezi domy Jana rukavičníka a paní Alžběty Winterovy jmám, se všemi svršky a ná- bytky a cożkoli by v něm se našlo, však teprva po mé smrli a prve nic, odkazuji a kXaftuji Anné Slomovic, 'manZelee mé milé, toho aby ona po mé smrti ihned v držení vešla. Apaleka pak se vším, cožkoliv k ní ná- leží, tak jakž ta dosti dobře naplněna a spravena jest, aby synu mému náležela Jiříkovi a ktomu na penězích 300 kop míš. aby jemu manželka má vydala. Tím pak z spravedl- nosti své otcovské do konce vybyt býti a na více se po- tahovati nemá. K tomu při mateři své dotud, dokudž by k místu a slavu svého proménéní neptifel züslávati a od ní náležitě stravou a jinými věcmi opatrován býti má a ve všem radou a dobrým zdáním předně paní mateře, potom také i pp. poručníkův jí k pomoci a k radě při- dunym se říditi a spravovati povinen bude. Pakli by co takového před sebe bral a paní mateře neb jí k radě přidaných poslušen býti nechtěl, své utrácel, mrhal, tova- tyšstva zlého se přidržel, tehdy jemu z toho ze všeho odkazu nemá než 50 kop míš. vydáno býti a paní mateř bude wíti moc apateky se zase ujíti a ji k dobrému své- wu užívati, v čemž jí od syna mého překážka žádná či- néna byti nemá. Pakli by k tomu nevybnutedIná a nuzná potřeba manželku mou přinutila; Ze by dům ten zdrzeti a jej prodati musela, tehdy z toho dluhy všecky, o kte- rýchž ona, kde komu co dlužen zůstávám, nejlépe ví, aby zaplatila a před jinými dětiní: svými aby z toho statku 500 kop míš. napřed vzala a tím aby do konce tolikéž odbyta byla. Hedvice, dceři mé a manželce Vondřeje Pe- čeně, aby vydala věna 1G0 kop. míš., Rejně, též dceři mé a mau2elce Jana Vodičky, k předešlým 100 kop míš. věna odkazuji ještě 100 kop míš.; Mandaleně, dceři mé, poroučím 209 kop míš., však aby do zrostu a poctivého svého vdání při paní mateři své zůstávala, šatstvem, ji. dlem a jinými potřebami opatrována byla. Bětce, též dceři mé neposlušné, kteráž bez vědomosti mé z domu odchá- zela a skrze to inne nemálo zarmoutila, odkazuji 60 kop míš. Jestliže by pak na tom dosti míti nechtěla, tehdy aby jí nic dáváno nebylo a to za mateří zůstalo. Kateřině pak, dceři mé nepodařilé: toliko 20 kop míš. odkazuji, a pokudž by na tom přestati nechtěla, aby jí od manželky mé do konce nic vydáváno nebylo, nýbrž to aby za ní züstávalo. K sv. Jakubu, kdež tělo mé odpočívati bude, odkazuji 20 kop míš.; však aby po mé smrti v půl létě takový peníze tam vypraveny byly. Což mně koliv kdo po- vinen a dlužen jest vedle rejster, kteréž se dobře spravce- né po mně najdou, to aby manżelka mó zvyupominala a k dobrému obracelu, do apateky jiných novějších věcí, jestliže by které porušení braly aby nakupovala. Pakli by která z dcer mých nevdaných prostředkem smrti dříve, ucżli by let dośly, zesnuly, tehdy to vše na matku jich aby přišlo a připadlo. To však při tom znamenitě vymic- huji a za to žádám, že když by mne P. B. z tohoto světa XXIII. V ulici Karlově. — Č. p. 165. 443 povolati ráčil, aby k tomu páni neráčili dopustiti přijíti, aby co od koho na číkoliv žádost v domě mém inven- továno bylo, nebo to vše z práce rukou mých a požeh- nání Božího předně nám manželům přišlo. Naposledy je- stliže by mne milosrdný P. B. k předešlému zdraví při- vésti ráčil, tehdy k změnění, zrušení, ujetí, buď na díle neb celého, toho kšaftu moci sobě pozůstavuji a zanechá- vám potud, pokudž bych toho potřebu uznal. Aby pak manželka má snázeji takové práci postačiti mohla, dožá- dal jsem se slov. p. Petra Pajera, iněštěnína St. M. Pr., a p. Mal&je Arnensiusa, měštěnína Nov. M. Pr., aby po- ručenství to na sebe přijali a manželce mé radou a po- mocí a fedrunkem nápomocni byli důvěřujíce se jim, že takovou práci pro mou k nim důvěrnost a jim boží od- měnu přijmou. Pro lepší a jistší toho bezpečnost dožádal jsem jse slov. p. Václava Kučery z Paumberka a p. An- dresa Lejnhausa z Břevnova, obou měštěnínův a radních Star. M. Pr., že sou spolu s písařem radním ke mně práci vážili; před nimiž sem tuto poslední vůli sepsati a přečísti dal a tu spečetčnou předně mým a potom jich sekrety do rukou odevzdal a za to, pokudž by mne P. B. dále uchovati neráčil žádal, aby jej do rady složili a pány jakž nad takovou poslední mou vůli, tak i man- želkou a dílkami po mně pozůstalými ruku ochrannou drželi, snažně na místě mém prosili. Stalo se ve čtvrtek po sv. Michalu 3. Octobris léta 1618. Balthazar z Slomo- vic apatykář rukou svou vlastní. (Publikováno 21. února 1614. da. 1615, 17. září. Rukop. č. 2114 f. 188. Michal Koppel sedlář a Zuzanna k. d.u půl kola mezi domy Alž- béty Winterové a Jana Mauryce od Anny, Víta Modesta man- Zelky, za 1186 k. gr. č. (Peníze splácí Zuzanna m. Kop- pelová, nyní Behmová) [a později ještě Jiříka Mayera man- Zelka]. s 1628, 3. května. Tamtéž f. 378. Linhart Gothart tobolář k. d. u zlatého půl kola řečený od Zuzanny, prvé Michala Kopelle a jíž Jiříka Mayera manželky, za 450 k. gr. č. Číslo pop. 162. R. 1512 odděleno od domu Martina provazníka. (Viz výše str. 440 č. 16.) 1. 1618, 80 dubna. Rukop. 6. 2108 f. 120. Ste- fan soustružník a Lidmila k. d. v Nožieřské ul. mezi do- my Jana Toužimského a Jana Ovcí pckaře ležící od Ma- tóje ruénikáte za LVII'/; k. gr. pr. Dólo se v sobotu před sv. Jakubem a Filipem. 2. 1518, 14. prosince. Rukop. č. 2153 f. 8. V té při mezi Stefanem sústružníkem z jedné a mezi Janem kramářem a Janem Toužimským společně z strany druhé, kdež Stcfan předkem obvinil z toho, kterak drží Jan kra- mář sklep pod gruntem jeho, ježto kdo má svrchek, má také i spodek. Druhé, že Jan Toužimský vodě tok v do- mu svém zahradil a vodě jíli nedá, ježto jest od stara- dávna skrze jeho duom pruochod svobodný vodě byl. Tretf, vokna, kteraż jsń na dvuor Stefanuo od Jana kra- máre i od Jana Touzimskélo, ty maji zazdiny byli a nejsu posavad zazděny; a hradba, kteráž pod krovem od Jana kra- máře směla srovnána býti se zdí za jedno, též až posavad srovnáno není. Proti tomu Jan kramář pověděl, jestliže Stefl jakú spravedlivost má k gruntuom mým, aby to po- 56° 

Strana 444
444 XXIII. V ulici Karlově. — Č. p. 162. kázal, neb čehož nyní užívám, s tiem sem já se vším kú- pil a svobodně do toho chodím, neb já mám dveře do loho sklepu. Proli Stefanovi,Jan Touzimsky povédil, że voda, kteréž padá na dvuor Stefanuo, ta ned skrze muoj duom prnochodu jmíti a já bych toho domu nevzal, abych měl toho dopustili; než měl sem já s Pražákcm smhívu, že jest měl tu vodu všecku, kteráž padá na dvuor Stefa- nuo, domem svým vyvésti, a na to jest Pražák ty žlaby v domě svém kladl, chtěje ji vyvésti. Ale Stefan toho učiniti nechtěl, neb jest udělal trativod, ježto jest ho ni- kda nebylo. A skrze len trativod škoda mi se znamenitá déje do sklepu hvozdovélo na humno. NeZ co se voken dotýče, s tiem sme my pohotově zazdili je, když chce. Proti tém odporuom Stefan sústružník skrze přílele svého pověděl pokázav zápis domový, že jest kúpil duom se vším jeho příslušenstvím a tak podle toho i ten sklep k Stefanovu domu přísluší, neb nad tím sklepem duom jeho stojí. A zeď příční, kteráž jest udělána mezi domy Jana kramáře a Stefana, ta zeď je má dělití podle cedulí mezi sebû ucinénÿch. Proti tomu Jan kramář pověděl: Poněvadž já toho užívám, co sem kúpil, chcete-li vy mě z toho vyvozovali, musíte mě právem z toho vyvéstí. A nadto ještě že jest mi Stefan trámy do včže vlámal a na ních pavlač udčlal a přístřešek druhý při mé věží udělal, ježto toho učiniti nemél. Proli (tm všem řečem Slefanovÿm Jan Touzimskÿ povédél, Ze sem já p. Janovi kramóii ten duom prodával ij s tiem sklepem i to, coż k lomu domu přísluší, veda na to svědomí. Tu páni — vypovídají: Poněvadž on Jan kramář kupoval jest duom od Jana Toužimského s výminkami mnohými a rozličnými, téZ i Jan Toužimský kupoval jest tajž duom od Pražáka též s výminkami, jakož jich zápi- sové domovní to zavírají, a v těch jich zápisích nikdyž se nenachází la vymienka, aby ten sklep, kleryż jest pod gruntem Stefanovym, piileżeti měl k domu Jana kramdie, ani také aby s liem sklepem mél prodávati. A toto pri tom se nalézá v zápisích, že zeď příční, kteráž ty domy dělí, i podle toho děliti je má až nahoru do druhé podlahy, j z léch příčín k tomu sklepu, kterćhoż nynf Jan kramói: užívá, on Stefan právo má. Co se pak toku vody dotýče, kte spád na dvuor Stefanuo má, poněvadž jest předek Stefanuo k tomu se měl i žlaby kladl, chtěje vodu ze dvoru svého vyvésti a Stefan v tom času jest kúpil ten duom s těmi žlaby, i protož páni Stelanovi rozkazují, aby tu vodu všecku, kteráž padá na dvuor Slefanuo s střech, bez prodlévánf aby ji vyvedl na ulici, aby tiem trativo- dem škody nedělal. Co se pak hradby nahoře pod krovem dotýče, tu aby Jan kramář srovnal se zdí za jedno, a Stefan kdež jest trámy vlomil do zdí Jana kramáře a pavlać na nich udělal a též přístřešek při jeho zdi udě- lal, aby to Stefan obé tak opatřil, aby toho nebylo. Vokna pak, kteráž jsú k Stefanovi na jeho dvuor od Jana kra- máre i od Jana Touzimského, ta též aby zazdína byla. Act. fer. Ill. ante Sapiencie, 8. 1528, 5. září. Rukop. č. 2153 f. 377. Jakoż jest obstaviv dílo Stefan soustružník Tomasovi šmajdéři, sou- sedu svému, toho se dožádal, aby pp. úředníci [šestipan- ští] na to vyšli a pohleděli, jaká se jemu škoda děje na zdi při jeho světnici, že on Tomáš naskrz ji prolámal a veliký díl doluov sňal i kleště, jimiž zdi staženy byly, pfesckal — ukázav takéi vokno, kteréZ na pavlač do svět- nice má, že se jeho Tomáš zadčlati a zahraditi chystá, ježto by jemu to učinil k znamenité ujmě světlu, které- hoż na pavlač polfebuje. Tomás k tomu praví: Což se zdi dolýče, že z té příčiny ji láme, aby v tom místě mohl komín cihelný zase v té zdi nahoru vyhnati, a což- XXIII. V ulici Karlové. — C. p. 169. koli prolámal, Ze,jest té vuole, aby sdélal a k nápravě přivedl, takže se Stefanovi nemá žádná škoda státi. A což se toho vokna na pavlač dotýče, kteréž zahraditi Stefan brání pro ujmu světla, že on chce odjinud světlo privésti, zvláště poněvadž jesl smluveno, že má o dvě břevna vajše vokna světnicného nahoru podati, ježto i odtud, když vokno vajše bude, také i na pavlal syétlo bude moci mili. | Stefan zasc k tomu pravi: Co sc smlouvy dolyce o zeď i o jiné, Ze on z milosti s sousedem sc o to spol- Gl a proti té smlouvě nic nemluví, anobrž toho sousedu přeje, kdyby nebylo se škodou, jakož jest takové lámání, kteréhož aby tak ucinili iml, na souseda se nenadál. A také aby jemu vokno zahrazovali mél, że tolio v smlá- vč není. — + Tu pp. úredníci — vypovídají: Ačkoli podle ukázané smlouvy o tu zeď jest uhozeno, takže on Stefan přijal jest v společnost Tomáše, souseda svého, aby měl právo k té zdi v užívání i, což potřebí při ní, opatrování, však proto při tomto té zdí lámání proti smlouvě, ponč- vadž celá byla, on Tomáš nemalú jest škodu učinil a sousedu svému ublížil, naskrze ji prolomiv, poněvadž již kleště nedrží v takové pevnosti jako prve, zeď státi api těžkosti krovu nésti nemuože. T z těch příčin povinen jest Tomáš tu zeď tak zadčlati, aby v první pevnost zasc od světnice Stefanovy, jakž zeď zhroubí, do polovice svázána byla a též kleštěmi zase stažena a zavtína; a v druhé po- lovici od domu svého, jakož chce komín cihelný nahoru vyhnali, to muoże učiniti: opatře kraštejny, na nichž by komín založen byl, tak aby jemu i sousedu jeho bezpečné bylo. Pakli by ndpolom pri též zdi v témž místě co škod- ného se ukázalo a, že jest z předešlého lámání, bylo vznáno, vždy bude opravou on Tomáš neb budící jeho povinen. Což se pak vokna na pavlač dotýče, poněvadž, aby je Tomáš zahraditi mčl, zápis ani smlouva toho no- obsahuje, toho se jemu nedopouśli a zabrazovati nemá. Než vokno veliké, jakZ sá smluvili, a co má pti ném učiněno býti, tomu se místo dává. Act. sabbato post Egidii. . 4. 1530. — Tamléž f. 528. Stefan soustružník do- žádav se výchoze do domu svého, ukázal místo nad zá- chodem nazad v domu, že by v témž místě a nad tím záchodem nahoře postaviti chtěl komoru a svrchu slfe- chou přikrýti, tak aby do záchodu vodou škoda se jemu nedála, ale jsa přikrylý ku potřebě domu aby v su&e stil. Zádá toho za dopuštění. Tomáš Rotmund, soused jeho, tomu odpor číní pravě, že by jemu na škodu bylo. Před- kem kdež vokna z té strany blíže toho záchodu má, že by tím stavením ujmu na světle do nich trpětí musil i nebezpečnosti sc búri. Neb poněvadž tu prvé žádného stavení nebylo, než toliko záchod, a ten jest byl nahoru trúbou cihelnou vyzdčný, kterémuž též z domu svého prístup měl a dobrovolně jemu Stefanovi k jeho domu jej propustil i nákladem svým od něho se záchod neb troubu sebrav odhradil aštíl nahoře vyzdvihl, aby již on Stefan sám toho záchodu užíval, že on jemu toho přeje i přikrýti nehájí. Než aby co nad tiem mélo byti stavíno, čehož jest prve nebylo, a zvláště na škodu a nebezpečen- ství, toho také žádá, aby nebylo dopuštíno. Stefan zase praví: Poněvadž mi jest dáno a již To- máš od společnosti pustil, že jest mé a chci jako v svém ku potřebě sobě postaviti, že jemu to na škodu nic býti nemá, a také że jest i jemu Tomášovi prvé, prálelství učinil a zdí své kimati dopustil i vokna předělávatí, ježto jest na tom i škodu učínil a kleště, kteréž ve zdi byly, přesckal a přístup blízký po krově k témuž voknu do světnice udělal, kteréž i zamřežovati měl, a Loho jest ne- 

Strana 445
XXII1. V ulici Karlově, — C. p. 162. učinil. A také kdež praví, že by jemu ujmu na světlu býti měla, že jest též on Tomáš podle světnice zdi nahoru pozdvihl a okna jemu také zastínil. K tomu Tomáš praví, že o to o všecko prve jest smlouvou na místě postaveno. A což se těch kleští dotýče, od úřadu nalezeno, až by Sicfanovi skrze lo jaká škoda se dála, že mu ji napravit? mám. Ale pončvadž nic škodného se neukazuje, není co napravovati. A kdež jest též zdi u světnice povajšeno, není (o nic na škodu světla, ale z příčiny se to stalo, neb jest byl přístup snadný od jednoho k druhému, aby toho již více nebylo. Proto jest té zdi povajšeno. [Více nezapsäno.] 6. 1542, 13. března. Rukop. č. 2142 f. V 6. (K3alt Lidmily soustraZnice.) Já Lidmila soustruZnice, mé&tka St. M. Pr. vyznávám tímto listem - - ponévadZ mó P. B. ne- mocí navštíviti ráčil — pořízení činím: Najprve oznamuji, že mám dva domy, jeden v klerémž bydlím, a druhý na- proti, vedle: Vopršala; že ly dva domy své i se všemi svrchky a nábytky — i laké dříví k řemeslu soustrużni- ckémn ptináleZité, kterCZ jest v dowu p. opata Zbraslav- ského, to všecko — dávám — Anně, Tomášovi a Maté- jovi, dceři a synóm svým, na rovný mezi ně podíl, — Také oznamují, že neb. Stefan, manžel muoj, byl půjčil Janovi, papfrníku u sv. Pavla za brand Pořičskýú, 26 tola- rüv, Rehofovi zrcadelnfku 76 k. m. — Stalo se v pon- dělí před sv. Frant. I. 1541. (Vysvědčeno v pondělí po sv. Rehoři 1642). 6. 1644, 16. února. Rukop. č. 2117 f. 17. Barlolo- měj Dlask krajčí a Anna k. polovici domu v Nožířské ul. mezi domy Tomasa Rotmunda a Jana Wolfa soukennika, jehožto druhá polovice jest Anny, m. j., kteráž se jí po Stelanovi, otci jejím, v podílu dostala, za LV k. gr. od poručníkův Matěje, sirotka po Stefanovi soustrużnikovi, Acl. sabbato post Valentini. 7. 1548, 11. února. Tamtéž f. 126. Wolf Čech Bašnýř k. d. mezi domy Tomasa Rotmunda a Jana Wolfa oboustranně od Anny, manželky Bartoloměje Dlaska na místě téhož Bartoloměje podle mocného poručení pod pe- čelí města Osvětíma za CXVI1I!/; k. gr. č. (Peníze platiti se mují sirotküm po Stcíanu soustruznfkovi). Act. sabbato post. Dorotheain. 8. 1575. Rukop. č. 1052 /. 18. (Svědomí ku potřebě Wolfa flašnýře proti Janovi Nerhoľovi.) Káča Donatová svědčila: To vím jedno, že byly prve dvě vo- kna v té komoře nad tou dílnou, já tam líhala; byla scm u Wolfa flašnýře b Jet a on pan udělal jedno a on mu ho hájí. — Simon Moravce: Kdyż sem u p. Wolfa bej- val před lety 12 i vejše 15, pamaluji, że nad lou Jázní byly 4 vokna, kde to nynicko cihelnf vokno, a tam v krově byly ještě dymníky dva. To bylo za neb. To- masa a ještě po něm pavlače aż k tomu Toniasovymu oknu. 9. , 1589, 27. dubna. Rukop. Ć. 2205 f. 98. (Kšalt Wolfa Cecha fla$nyie. Ve jmeno bożi amen. Ji Wolf Cech flašnýř, měštěnín St. M. Pr.-— duom muoj, v němž bydlím, k městu jdouc vedle domu u zlaté ovce řečeného a Kateřiny Puolkolový, sousedy mé, item stáj nebo kolnu za domem Jindřicha Sukničky — dávám Elišce, manželce mé nejmilejší, (kterouž sem sobě za manželku ne pro ně- jakou kořist, jakž sem v tom od mnohych &trafován, pro mé v starosti a věku již sešlém lepší ochránční a statku mého opatření i duovčření pojal), z kleréhožto statku mého -— má vydati — Martě Zvoníkový, sestře Anny, manžel- ky mé prvnější,; v městě Berouně sousedě, X k. m. — Ц.’ К záduší M. B. nad louží, kdež mé tělo odpočívati XXIII. V ulici Karlově. — Č. p. 162. 445 má, odkazuji 50 k. gr. m. — Stalo se v čtvrtek po sv. Jiří 1689. (Publikováno 7. prosince t. r.) 10. 1591, 18. března. Rukop. č. 2142 f. 355. A'ż. běta, někdy Wolfa Hašnýře a již Martina Wintera man- želka, vzdává dům manželi. Act. postridie dominicac Oculi. 11. 1615. — Rukof. €. 2114 f. 188. Alžběta Win- terová. 12. 1619. — Rwhop. č. 1070 f. 253. (Svědomí v té při mezi Alžbětou, po někdy Martinovi: Winterovi vdovou a Michalem Bekerem obviněným z mordu [před lékárnou Opitiusovou]. Jan Krynes: Viděl sem naproti apatyce, Ze jeden stál v Gernych Éutech, kterého sem jà nebyl poznal, a tito stáli, kterýchž neznám, pod střechou pod mým krámem s dobytými rapíry a jeden (al s rapí- rem na toho černýho, jak stál u apatyky. A ten řekl: Já chci pokoj udělati, brzo bych sám taky něco dostal. — Václav Prunar: Když jest ten pokřik byl, tehdy sem já již s čeládkou svou v domě odpočíval. Tak vyskočím na vokno a on neb. Winter stál u Krejssmochera samotný a tekla krev z něho. Přišla pot m jakási žena a posadila jej na kámen u kožešníka a on nic více neřekl, nežli moch auf (vodevři). A potom odešla ta žena odtud a bě- žela k mostu. Přišla potom ta žena zase s jedním, který modrý a bílý péro a rapír měl dobytej, a když přišel k nebožtíkovi, ptal se, jestii umrlej, a ona mu řekla, že jest umrlej. A on řekl, že on taky tu s ním chce umříti, že jest byl jeho dobrej brétr. A postaviv ten dobitej ra- pír na zem, špici sobě k srdci obrátil a chtěl se s ním tu probodnouti. A la žena jej odtrhla a řekla: Jokl, Jokl, nečíinte toho! Potom přišla od Zofic [Libišové?] Jčvečka, ta ho poznala a pravila, že jest [Ions Winter, Aašnýřo- vic syn; a nesly ho potom domů. Kašpar Puncman: Slyšel sem křik od lidí a já vy- jdu ven a spatřil sem před domem neb. Petra Opiciusa nemálo lidí; šel sem tam a majíc za to, že jest jeden tovaryš řemesla tkaničkářskýho zabít. A on mi jeden ne- božtíka sedícího na kamenu před domem Bernarta Apple ukázal; šel sem k němu a on se s toho kamene na tvář převrhl na zem. I chtél sem ho pozvednouti a ona se z něho náramně krev lila. I nechal sem ho tak leżeti a jdu domů, kdeż lozumentem sem a slove u toulü. A lidí mnoho před domem i v domě majíce rapírů několik vy- dobytých bylo a křičeli, že by v domě ten, kterej no- božtíka zabil, býti jměl, ale já sem ho neviděl, než až p. Kašpar Bresl s ponocnými ze hvozdu ho vedli. Na druhý neb třetí den slyšel sem od Jiříka Femelin, že se na tu tragedii z okna díval a že jest před nebožtíkem, když na nčho sckal, dosti daleko ustoupal a polom Ze sc neboztíkovi brániti muscl. Mikuláš Hebertus z Auxer z Frankrejclu u p. Mi- kuláše Langenbruka zdstóvajści [v současném překladu z němčiny]: My sme spolu z domu vyšli, já a Michal Becker praeceptor, mlady pán z Bub^a a p. Langenbruka syn n pána mladylo z Bubna pachole. A provodili sme jednu pannu až do domu jejího. A když sme se zase na- vracovali, potkalo se s námi proti třem Jabutím jedno pachole, které od pána svého uteklo a toho dne k němu neboztíkovi se dostalo a za ním nebožtíkem rapír v ru- kou neslo. A toho pacholete sem já se ptal, proč jest odešel, načež mi pachole žádné odpovědí nedalo. A prac- ceptor, který také odtud nedaleko byl, přišedší k němu plal se ho tolikéž. Což když nebožtík uslyšel, obrátil se a přišel spěšně k nán, ptaje se, co iny jeho pacholeti chceme. Naée2 my, já i praeceptor, spolu sme dali od. povéd, Ze pachole neńf jelo, ale n&koho jinélo, jehozto 

Strana 446
446 XXIII. V ulici Karlov. — C. p. 169. sestra žádala pracceptora, jestli by kde to pachole našel, aby ho zase domů přivedl a ukázal. A jak nebožtík to uslyšel, tehdy se hned pohnul a pravil, zdali my jemu to pachole ulouditi a pryč odvísti chceme. Načež sme jemu podruhé pravili, Ze nen( jeho. On pak neboztfk z těch s'ov se rozhněval, vytrhne pacholeti rapír z rukou a postoupí zpátkem některej kročej a dobyvši svůj rapír pospí- chá hned na praeceptora, některá slova mluví, kterýchž já pro dlouhost času, jak se to stalo, dobře pověditi nemohu. Ale tak se domnívám, že jest mu hunfutu nadal a předce na pracceplora nesmírně se nutkal. Pročež praeceptor jako ten, který ještě svého rapíru nedobyl, se lekl, jeho žádal, jeho pánem jmenujíc, aby do rána počkal a to nedoroz- umění a rvanici poodložil. Načež on nebožtík jemu řekl: Ej, nemáš žádného srdcc, předce se na pra-ceptora nut- kaje a tiskna. Načež praccepior řekl, aby jedny maličko počkal; a mezi tím několikráte pro ponocný volal. Kterak jest pak nebožlík první ránu dostal anebo od koho, ne- mohu právě pověditi, poněvadž jeden při nich stál, kte- réhoZ sem žádal, aby je od sebe rozvundal s dobytým ra- pírem. Ale polom po všem to sem dobře viděl, že on nebožtík pravou ruku, v kteréž rapír měl, vztáhl a chtěl silnou ránu učiniti a títi. A tak nevím, zdali od té rány bodený, kterou dostal, ancb że mu chybilo, se málo se- hnul a potom zase pozdvihl se a upustil rapfr na zem a postoupil nékterej krocej zpálkem aż k jednomu krámu, kdež mnoho krve z něho vyteklo. Ale já sem se nedomní- val, aby mu co na žívotu škoditi jmělo. Tu slu$i na to pozor dáti, že praeceptor prve nežli se to stalo, vždycky jemu ustoupal, od tří labutí až skoro k ikaničkářovýmu krámu. Když se pak to všecko stalo, toho nebožtíka to- varyši přišli k pracceptorovi a hrozili mu, Ze mu Zivot odejmov, ale však nejprve rapír od něho chtěli jmíti. Pročež pracceptor, kterýž samotný toliko byl a žádného neměl, kdo by se chtěl jeho ujití: (poněvadž sem já ani rapiru ani tulichu nemól), svij rapir jim nechal a utíkal a druzí za ním s dobytými rapíry běželi. Co jest sc pak potom dáleji sběhlo, o tom vědomost nemám. Já sem polom na témž místě předce zůstal a nalezl sem jeden tulich bez pošvy a potom pošvu od rapíru spolu s klen- kem, však bez rapíru. Kterážto pošva a khenk Jakubovi Bubeníkovi, kterej praceptorovi pohrůžky činil, náležela. Jiřík Femelius z Hofejsích Lużic: Kdyż se ten kfik začal a já již byl skoro svléčenej, i běžel sem k voknu, abych to spatřil, ale nemohl sem nic spatiiti, nebo to se v ulici dále nahoře stalo, jedny toliko rapíry jedním o druhej tlouci sem slySel. A dvě osoby s rapíry jeden druhého hnali a předce spolü dolu pri&li, asi po dva do- my dalcko, i přišel jeden: k tomu a právě chtěl pokoj učiniti, v (om ten pobodanej na zpátek postoupil a dru- hej málo drobet dolü. Klerémuzto ten, kterf mczi né pii$el, totiZ Bekerovi, jeho zbraň vzal a on utekl. Jan Ytmon, obyvatel St. M. Pr.: ByvSi toho času ponocným, přiběhli dva mládenci k boudě a udělali po- křik, že jsou pracceptora zabili. Tu sme běželi, čtyry osoby. přiběhlí sme až před Toulův dům. Tam stál jeden s nahým rapirem a ženy při něm tu udělaly pokřik, že sou zabili toho mladence, a křičely, že jest utekl k Tou- lovům do domu ten, který ho zabil. Tehdy nám kázal desátník, abychom v domě byli a žádného z domu ne- pouštěli, Tu sme stáli více nežli hodinu tam, nechtěl žád- nej se ujímati a vyhledávati domu. Pak sme odtud odešli, přišli sine zase k boudě, k povinnosti naší. Tu jest de- sátník zase opakoval ty věci, že by on v domě měl býti. A vrátil se zase se mnou desátník do domu k paní matce XXIII. V ulici Karlově. — Č. p. 162. jeho [Alžbětě] toho zabitýho a pravil jí, aby sobě vyžá- dala, aby ho mohli hledati. I Żel zet jeji a vyžádal na p. Toulovi, aby odpustil ho hledati. Tu dovoleno jest. Tehdy šel desátník napřed do hvozdu a já šel do humna, kde slad rozmetanej byl syrovej. Tu jest se křik nahoře stal a já běžel nahoru do sladovny za ním, za desätnikem. Tu jest on vylezl za lískami, ležící v kaliotech a v košili, a tu se oblíkl a šel s námi do vězení. Jan Jakub Rosell: Ten večír, když se ten mord stal, přišel sem do domu k Toulovům a promlouvaje s šen- kýřem, v tom se pokřik na ulici stal. Tak šenkýř vyběhl pohlídnouti, co jest, a já stál mezi dveřmi. Tak přiběhl ten, který ho zamordoval a běže do domu strčil mnou, bez pláště a bez klobouku, a za ním se hnal jeden s dvouma rapíry, z Malý Strany městský syn, nevím, jak mu říkají. Ptal se, vidél-li sem koho tu běžetí, že jest zamordoval Jana Wintera. lak sem mu pravil, že jest tu jeden běžel do domu v černých šatech bez pláště a bez klobouku. I šel do domu hledati ho; odešel zase, když ho nenašel. Přišli potom bratr jeho Martin a švagr Ka- špar Presl s dvouma ponocnýma, žádali hospodáře, aby jim dovolil toho jistého hledati. I tak ponocní ho hledali a našli ho ve hvozdě a vedli ho do vězení. Michal Sutor bradyr: Piíi&el ke mné p. Martin Win- ter, bratr neb. Jana Wintera, doZádal se mne, abych s ním šel domů a ty štichy a rány spatřil. Tak sem učinil. Měl štich po pravé straně, který jest byl smrtedlnej, a na líci jednom šram. — Jiří Mathiades: Slyšíce křik před domem a v domě mým, dolů sem sešel. Kdež vida jednoho mlá- dence, nějakého trubače, se dvěma dobytými rapíry v témž domě mým choditi, ptal sem se ho, co by tím mínil. On mi dal to za odpověď, že jest nějaký člověk jeho do- brýho tovaryše na ulici: probodl, za kterýmž jest sc on honil, že jest do domu mého [u toulů] vskočil a v něm se někde skryl. Což když sem uslyšel, poručil sem čeládce svý, aby dveří žádnému bez vůle a vědomí mého neod- vírali; v tom se potom ti lidé i ten mládenec z domu mého ztratili, žádnej o tu věc více neříkal. Až po dobré hodině p. Kašpar Presl s bratrem neb. Jana Wintera, s po- nocnými do domu přišel a před nimi oznámil, že by švagr jeho od toho bodnutí již umřel, že toho koncčnou zprávu má, že by ten, kterej ho probodl, v domě mým sc zdržo- val. Protož že mne žádá, abych ponocným dovolil ho v týmž domě hledati, k čemuž sem mu povolil. Potom bratr jeho s ponocnými na dvůr šel a v malý chvíli se navrátili a pravili, Ze v hvozdé ho naXi, jakoZ jsou ho potom z domu do vězení upřímo vedli. * 1628, 7.července. Rukop. č. 2114 f. 384. Martin Pruner sedlaf a Katcetina k. d. v osadě M. B. na louži v Nožiřské ul. vedle domu nárožního u zlaté ovce a půl zlatého kola obostranně ležící od Martina Wintera z Wintr- feldu a Jana Gerle z Děvína, plnomocníka Kašpara Prcsle, za 800 k. gr. č., jakož jsou týž dům on Martin Winter a Jan Gerle na místě a k ruce Kašpara Melichara Presle vedle smlouvy měli. * 1638, 26. října. Rukop. č. 2115 f. 36. Karel Neradius k. d. od Kalefiny, prve Martina Prunera a nyni Jiříka Strauba m., za 2000 k. gr. pr. Číslo pop. 160a. * 1433. — Rukop. č. 2102 /. 363. Nicolaus dictus Cuculus, notarius pretorii, ct Elisabeth c. vincam cum liu- mulcto tres strychones cum uno quarlali mensure haben- 

Strana 447
XXIII. V ulici Karlové. — C. p. 160a. tem in Bruska inter vineas Clementis braseatorii et vine- am conventus monialium a s. Georgio erga Martinum, olim pincernam, pro XXII s. gr. — Idem e. vineam V str. cum humuleto in Bruska penes vineam eiusdem Ni- colai et vineam olim Marci de Hradczano, nunc vero pre- fati Nicolai, cum agro de duobus strychonibus, qui situs est retro fossam penes orlum matris Cubiconis ex una et Johannis Longi vinitoris parte ex altera erga Clementem braseatorem pro XXVII s. gr. — Idem emit vincam III str. cum dimidio altero quartali in Bruska inter vineas Marconis de Hradezano ct Janconis PuSkaïik erga Man- dam, relictam Clementis bursificis de Nova Civ. Pr. pro X s. gr. — Idem emit vineam II str. in Bruska inter vi- neas eiusdem Nicolai hincinde erga Marcum de Hradcza- no pro IMI s. XV gr. 1. 1448, 16. prosince. Rukop. C. 2099 f. 1050. Bohuslao, nato Nicolai Cuculus, dati sunt per magistrum .civium et consules Mai. Civ. Pr. anni etatis ipsius com- pleti, ut cum bonis suis eundem per parlem suum con- cernentibus possit disponere — notificando insuper idem Bohuslaus, si ipsunt contingerit decedere ab hac vita, prout pro presenti intendit causa artificii sui melioracionem que- rendo properare extra urbem, et uxore non superducta alibi, ut ad sororem sua dicta omnia bona devolvantur. Act. fer. 1I. post Lucie. (Spojeno s následujícín domem.) Číslo pop. 160b. (U zlaté ovce.) 1. 1487, 18. listopadu. Rukop. č. 90 f. 10. Andreas sutor dictus Ovce et Anna e. domum olim Blasii dicli Sswik, que sita cst in acie ex opposito domui Etlonisse et inter domos Galli de domo Pechanczonis ex una et Petr- zikonis pellificis parle ex allera, erga Andream braseato- rem et Benessium frenificem, fratres uterinos, pro XXXVII s. gr. Act. fer. II. ante Elisabeth, 2. 1438, 8. ledna. Rukop. ć. 2099 f. 455. Post- quam Anna, relicta Petri suloris, arrestaverat Benessio et Andree fratribus, filiis olim Bohuaconis braseatoris, pecu- niam pro domo, quam vendiderunt, olim Swiekonis nunc- cupatam, impetendo ipsos pro eadem, asserendo se ha- bere ius ad predictam domum post mortem Margarete, relicte olim Swiekonis, amice sue, ex tunc domini — visa littera. testamentali prefate Margarete Swiekonis — prefa- tum testamentum — confirmaverunt pecuniam prefatis fratribus dearrestantes. Act. fer. III. post Epiph. d. 8. 1488, 30. prosince. Tamléž f. 29. Anna, con- thoralis Andree dicti Ovce sutoris, suo et eiusdem, mariti sui nomine resignaverunt domum ipsorum dictam Svikov- sky Wenceslao Hoblik sutori. Act. fer. III. ante Circumc. d. 4. 1446, 16. srpna. Zaléz f. 136. Quemadmodum Anna, conthoralis Andree Ovce sutoris, suo et predicti mariti sui nomine resignaverat domum Svikovsky Wence- slao Hoblfk sutori, fratri ipsius Andree, idem vero Hoblík predictam domum viceversa resignavit predicto Andree, fratri suo, et Vaiice, conthorali ipsius. Act. fer. lll. post Assumpt. M. V. . b. 1469. — Rukop. c. 2119 f. P2. Ve jméno —. Já Ondřej řečený Ovce — vyznávám — że duom muoj, v němž bydlín — dal sem — Václavě, manželce mé milé —. (Bez data.) 6. 1513, 6. dubna. Rukop. č. 2108 f. 117. Kate- řina, někdy Jana Ovce pekaře, nynie pak Václava, též XXIII. V ulici Karlovć. — €. p. 160b. 447 pekaře manželka řádná, dobrovolně a s dobrym rozmy- slem vzdala jest a mocí zápisu tohoto vzdává duom svuoj ležící na rohu proti domu Jifika Samuele a vedle domu Jiříka Hrdiny z zadu, i jiný vešken statek svuoj, movitý i nemovitý, kde a na čem by ten koli záležal, nadepsanému Václavovi, manželu svému, ke jmční, držení a k dědičcnému vládnutí. Jížto Kateřině zase a dětem, kteréžby spolu zplodili, vzdal jest a mocí zápisu tohoto vzdává, na rovný mezi ně časem svým rozdiel, ten duom i jiný vešken statek, kterýž má aneb mieti bude, též ke jmění, držení a k dětličnému vládnutí bez každých lidí všelikterého odporu a překážky. Což se dotýče Jana a Doroty s prvním manželem splozených, kteřížlo již jsú Jet svých dospělých došli, s diely jich takovń jsu smlivu učinili; takže on Václav, jmenovaný otčím jich, s Kalc- finá, manzelká sv, majf jim vydati z toho statku za diely jich Janovi XL k. m. a za deset k. gr. m. vepřuov, když by se osadil. Dorotě pak, sestře jeho, mají vydati XXX k. gr. m. a výpravu. Dálo se v středu po sv. Ambroži. 7. 1517, 11. července. Tamtéž f. 206. Jitik Kuli- šek a syn jeho Jan k. d. na rohu podlé Jiříka Hrdiny a Stefle soustružníka od Václava Vovce za C k. gr. &. Act. sabbato ante Margarethe. (Doplatil r. 1520 Jiif Kulisek). 8. 1627, 2. srpna, Rukop. č. 2110 f. 207. Tomáš Rautmund šmejdiř a Marta k. duom, kterýž slove u vovce, v ulici Nožieřské na rohu proti domu p. Jiříka Samucle a podle domu Stefle soustružníka od Jiříka Kulíška, za dvě stě k. gr. č. Act. fer. VI. post Abdonis. 9. 1565, 6. dubna. Ru&op. c. 2121 f. 128. Jakož jest po smrli neb. Lorence soustruZnfka na onen čas by- tem v domě u zlaté vovce pozuostal stattek — předkem peněz hotových 196 kop 88 gr. m., vejše za dříví k sou- strahu náležité a prodané 8 k. m, za páteř vysouzený 4 k, též za poctivice prodané 2 k. m., činí 210 k. a 88 gr. m. Z kteréž sumy předkem Anně, mateři neb. Lorence, jakž jeho vuole byla, jest dáno 16. k. m. a po- tom činže od najinu pokoje Tomasovi Rotmundovi u zlaté ovce 6 k. m., dále na pohřeb dítěte Ondřeje, kleréž po smrtí jeho Lorence na sirobu Dorota měla, 4 k. m. vy- naložila. A tak toho všeho nákladu a vydání učiní 26 k. m., takže — zuostává čisté vší sumy 184 k. 38 gr. m. KteréZlo peníze z uvážení p. purkmistra pánův jsou roz- vrženy a na dva díly rozděleny mezi Dorotu, na onen čas předdotčeného Laurence a nyní Jiříka: Kaňkov=kého manželku, a Annu, sirotka po téinZ Laurencovi pozüsta- lého. Act. postridie Ambrosii. 10. 1568. — Rukop.č. 1049 f. 129. (Svědomí mezi Jiříkem Kramerem od Sádlů a Annou Hadovou od Hory Kutný.) Jan Nerhof, Jiříka Kramera služebník, svědčil ně- mecky: To jest mi vědomé, že jsem po smrti manžela jejího přijal o jarmarce chrudimském od též Anny samé na ten jistej Suldpryf 20 tolarüv. 11. 10672, 16. ledna. Rukop. c. 2118 f. 297. Jan jinak Hanuš Nerhof kupec k. duom nárožní u zlaté ovce řečený mezi domy Wolfa flaśnyfe a Hrdinovskym od Jin- dticha Rotmunda, listem pod pečetí práva města Krakova, jehož datum v pátek před nedělí Reminiscere [9. března] l. 1571 od Ondřeje Rotmunda, bratra Jindřichova, k tomu zmocněného poručníka, za 760 k. gr. č. Act. fer. III. post Felicis. 12. 1578. — Rukop. č. 1037 f. 129. (Vysv&d- čení řádného vstoupení v stav sv. manželství někdy Kry- štola Tyrše soustružníka s Johannou m. j.) Jan- Hranický švec vysvědčil: Když se Kryštof, otec tohoto Jana, učil u Stefana soustružníka a vyučivše se potom od něho ode- šel a pak dal se k němu zase, dělal u něho za tovaryše. 

Strana 448
448 XXI. V ulicí Karlově. — C. p. 160b. A jsúce tu zvolil sobě Johannu kuchařku za manželku. hádné se spolu sešli a jsou knězem u sv. Klimenta, kdež nyničko Jezuitové jsou, oddáni. .- Bartoloměj soustruž- ník: Nebožtík Kryštof učil se u Śtefana soustrużnika fe- meslu, u kteréhož sem já se také učil. 1 když se vyučil, odvandroval. Pak se zase navrátil, dělal u něho za to- varyśc. 13. 1576, 6. prosince. Rukop. č. 473 f. 157. (Jan Nerhof s Wolfem (lašnýřem.) Vedie obeslänf Jan Nerhof vinil Wolfa fiušnýře, souseda svého, kt.rak by začal sobě nějaké dílo v domě svém podle jeho okna, kteréhož on trpětí nikoli: nemůže a prve jest za Jindřicha Rotmunda jemu takové dílo zhdájeno a skrze to na právo nastoupeno. A on véda, 7c by toho délati neměl, tak všeho zanechal, toliko tu zeď novou, kteréž povejšil, prkny přikrýti dal. A teď pak, když Jana Nerhofa doma nebylo, dal se znova v lo dílo, oken několik udělal a střechu innohem dáleji a vejšeji, nežli jest kdy prve byla, přikryl, lakže on již v svém pokoji nic mluvití ani působiti nemůže, aby oni z těch oken a toho nového stavení nevyslejchali a ne- spatfovali. Pak védouce on, Zc jest takové dilo na vcli- kou škodu, žádá, aby jemu Wolfovi zhájeno bylo. — A poněvadž jest pak on Wolf — tolo se dopustiti smél a uslanovivší sobě dílnu k pohodlí řemesla svého dýmem do okua a do světnice jeho škodí, takže imnohokráte pro velikost dýmu z světnice, nemohli tam züstati, ucházceti musí — žádá, že jeho Wolfa k tomu přidržeti ráčíte, aby to a tlakové dílo v nově začaté zase obořil a jemu více tím dýmem k nevoli příčiny nedával. - - Wolf mlwil: Teď jest ukázáno [svědomím] tonto Káčou, která u Wolfa byla na pět let, že sou byly nad lou dílnou v komoře, kde ona bývala, dvě vokna, a tento flašnýř že toliko jedno nyníčko udělal. Simon Moravce také svědčí, že jest býval laké u flaánytc pred 12 lety a pomní, Ze nad tou lázni byly čtyři okna v tom místě, kde to nyníčko cihelný jest okno. A tam vejše v krově byly dymníky dva a pavlače také až k tomu Tomášovýmu na onen čas oknu. A tak on mohl jest, nercili to jedno, aie i vice, jakż prve by- valo, sobě v svém oken nadělati a jemu Janovi Nerhofovi jeho oken do svého dvoru spravedlivéji hájiti, neb ne- může se na svém dvoře s čeládkou svou avi obratiti, aby on jich v všem neshlfdl. Martin Brázda léž vysvědčuje, že čtyři okna byly též na dvůr (lašnýře z domu Nerhofa. Tu pp. úředníci šestipanští — vypovídají: Ačkoliv z průvodův Wolfa flašnýře to se nachází, že v té zdi nad dílnou předešle, pokud starý přístřešek byl, více dymníků neb oken, nežli nyničko jest, bylo, ale aby po obstavení díla v nepřítomnosti Jana Nerhofa toho díla dèlati a jinacili a vejše na ujmu světla jeho do okna světnicného, kteréž jest předek jeho Tomáš Rotmund od Víta nožíře, náměstka Wolfa (lašnýře, za peníze koupil, délati nemël, tomu jest, slyše žalobu na sebe učiněnou, neodepřel, z lé příčiny Wolf to slavení jemu Nerhofovi na ublížení světla jeho postavení zjinačili a v způsob pře- dešlý uvésti jest povinen, Stalo se v středu po sv. Bar- boic. 14. 1588. — Rukop. c. 1000 f. 287. (Svědomí mezi Janem Nerhofem od zlalé ovce a Markem Percm.) Ondřej Hanek krejčí: Koupil sem duom Václavovi Ilan- kovi, manželky mé otci, a když ho P. BB. z světa povo- lal, ten duom jest na nás zase spad a my manželé byvše dlužní Markovi Berovi, jináč Nedvédovi, 187", k. ca tyż Marek Žid s manželkou svou, když sme jim zápis či- nilj, oba sou pii zápisu byli a sama od zápisu Židovka platila. A coż sine: jemu témuž Židu koliv dlužní byli, to jest již všechno zaplaceno. XXII. V ulici Karlové. — C. p. 160b. Iva Hanková svědčila: Můj manžel koupil duom otci mýmu a potom když jest otec můj umřel, spadl zasc na nás. A já sem byla Markovi Perovi dlužna; i dala sem mu ten duom z toho dluhu. — Viktorin Goldšejdr, starší židovský: O tom vím, že v svátky naše chodila v blá- nách ženskejeh manželka Marka Pera, která umřela. Její jmóno bylo Dyna; byli spolu proti tří studnicím v tom domě, v kterémž ještě jest, až do smrti jeho ženy. Taky vím o tom, že s tou ženou, kterou nyničky má, že ještě s ní tam bydlí v ténž domu. 15. 1607, 19. ledna. Rukop. ć. 2205 f. 271. (Kšaflt Jana st. Nerhofa z Holtrperku.) My purkmistr a rada St. M. Pr. známo činíme tímto vaším listem všem vůbec, kdež čten nebo čtoucí slyšán bude, a zvláště tn, kdež slyšeti náleží, že kšaft někdy slovutného Jana st. Nerhofa z Holtrperku, měštěnína našeho, tuto níže dotčený, o kte- rémž slovutný p. Jan Kyrchmayer z Reichvic na obeslání dědicův téhož neb. Jana Nerhofa vysvědčení učinil, toto, že když jest podle Petra Pešona k neb. Janovi Nerho- fovi na žádost jeho v nemoci jeho poslední, kdež i jiní přátelé nebožtíka byli, přišel, on jest jej i druhého při- vital, ruky podal a z té volnosti jim poděkoval. A byv rozumu zdravého i paměti dobré požívaje oznámil, že jest sobé ksaft pfsaïi radnfmu sepsati dul a v něm vůlí svou poslednf koncénou a dokonalou obsáhl žádaje, aby jej k sobě přijali a po smrti jeho, když by ho P. B. skrze smrt s tímto světem rozděliti ráčil, před námi v radě slo- žili a vysvědčili. I za to požádal, aby nad ním a dítkami, jeho ruka ochranná od nás držána byla. Kterýžto kšaft tak vysvědčený když jest dále k žádosti původův před námi v uterej po sv. Tří králův 1. 1605 olevřín, vůbec čten a publikován byl, toto jest v sobě drzcl a zavíial, drží a zavírá slovo od slova takto: Ve jménu blahoslavené a nerozdílné Trojice svaté, P. B. jediného, na věky věkův požehnaného. Já Jan st. Nerhoff z Holtrperku, měštěnín St. M. Pr., jsa v věku mém sešlém prodloužilou a těžkou nemocí od všemolou- cího P. B. navštívcen, však z milosti jeho svaté rozumu zdravého a paměti dobré požívaje a nechtěje tomu, po- kudž by mne milosrdný P. B. v této mé nemoci z tohoto bídného a plačtivého oudolí k životu věčnému povolati ráčil, aby po mně jaké nedorozuměví a nevole, obzvláštně mezi dělmi mými vzniknouti měly, protož jistého iné po- slední vůle pořízení po sobě zůstaviti jsem umínil. Před- kem pak a přede všemi věcmi v télo nemoci mé všemo- houcímu P. B. se poroučím v té silné nadějí a důvěrnosti k jeho svaté božské milosti, že nyní i pii rozdělení to- hoto těla smrtedlného s duší mou pro hojné zasloužení a smrt nevinnou J. Kr., syna svého milého, pána a spa- sitele na&eho, nade mnou se smilovali a mne v den po- sledního soudu mezi vyvolenými svými svatými postaviti ráčí. Dále o statku mém toto pořízení činím a vůli mou konečnou a poslední oznamuji takovou: Předně dům můj, v němž bydlím, u zlaté ovce řečený, po smrti mé dítkám mým, jakožto Jakubovi, synu mému, též Anně Kyrchmayc- rové, Judyt Myslichové a Marii nejmladší, dcerám mým, odkazuji a mocně po smrti mé dávám k jmění, držení a dědičnému vládnutí společně na rovný mezi ně podíl spolu s penězy hotovými, klenoty všelijakými na zlatě i na stříbře, také s svršky a nábytky a všelikým hospodář- stvím v domu zůstávajícím. Však z toho vymicňují jeden větší řelěz zlatý, kterýž poroučím obzvláště mé dceři Marii spolu s šaty pernými a vinutými všemi, z nichž však ona zase Jakubovi, bratru svému, z týchž šatův dle náležitosti povlečených se dvě postele vydati povinna bude. Podle čehož i ta jest má vůle konečná: Poněvadž dcery mé 

Strana 449
XX111. V ulici Karlově. — Č. p. 160b. vdané Anna K. a Judyta M. věno i vejpravu ode mne jsou vzaly a toho do podilův klásti povinny nebudou, aby proti tomu místo věna a vejpravy má nejmladší dcera Ma- rie 1500 k. m. z statku mého napřed měla. Item dům můj s zahradou v Nov. M. Pr. v Florenci ležící nápodobně nadepsaným dětem mým k jmění, držení a vládnutí společnému poroučím. Polom vínici svou ve- likou pod Bílými Horami ležící, kterouž jsem na onen čas od zetě mého p. Faltýna Kyrchmayera koupil, řídím a odkazuji synu mému Jakubovi spolu s lisem a všelija- kým k ní příslušenstvím i také užitkem nynějším, však s vejminkou takovou, že on Jakub, syn můj, takové vi- nice prodávati, zapisovati, na ni se dlużiti ani jakćkoli zdvady uvozovati, nadto ani jf nedbalosti zoumyslnou a skrze nečasná díla spouŚtóti a zavozovali nemá. Pokudż by sc pak to od něho mimo tuto poslední vůli mou a naději, kterouž o něm mám, stalo a on se na tu vinici dlužiti neb závady jaké uvozovati, nadto ji zapisovati chtěl, jako | kdyby ji náležitě delati a opatrovali nehledśl, a to by slušně uznáno bylo, tehdy dávám tuto moc všem dce- rám mým, též dědicům a budoucím jich, aby se do též vinice právem zvésti, jí zmocniti a jako jiného dědictví svého ujíti a užívati mohli bez všeliké překážky jebo Ja- kuba i jiného člověka každého. Druhou pak vinici mou, nad Košíři ležící, tu obzvláštně odkazuji a dávám Judytě Myslíchové, dceři mé, a dítkám jejím na památku mou. Dále co se handle mého, kterýž jsem v domu mém s p. bratrem mym, Petrem Nerhofem, v rovné společ- nosti dosavad měl, na zboží, dluzích a na jakém koliv jiném příslušenství záležejícího dotýče, toho dotčený p. bratr můj po smrti v roce pořad sběhlým bude povinen počet nälcZity a inventař. všeho položiti, tak aby se vě- děti moh:o, co na zboží aneb na dluzích se nachází, a z toho pravou polovici dětem mým všem na rovné mezi ně podělení vydati a odvésti. Cehož já při jeho dobrém “* svědomí zůstavují a té k němu, jakožto k p. bratru svému milému, důvčěrností jscm, že se v tom k dětem mým věrně a upřimně zachovali nepomine. Však s tím při tom doložením, poněvadž k témuž handli a zboží v domu tomto mém jistých sklepův i pokoje jednoho pro registra a jiné věcí se potřebovalo, také dluhův nemálo v zemích rozdílných i dalekých k vyupomínání pozůstává, aby týž p. bratr můj týchž sklepův spolu s pokojem nejméně do roka pořád sběhlého užívati mohl a v tom se mu od dětí mých ani koho jiného překážka žádná nedála. Dále kšaftuji a poroučím na památku mou Faltýnovi a Alžbětě, synu a dceři p. Faltýna Kyrchmayera, vnuku a vnučce mé, po 55 dukátích uh., item dětem dcery mé Judity Myslichovć Janovi Jindřichovi a Janovi Václavovi též po 25 duk. uh., item Sybille, dcerce p. bratra mého Petra Nerhofa, 50 duk. uh., item Alžbětě, dcerce Jana ml. Nerhofa, 25 d. Item Arnoltovi Nerhofovi, strejci mé- mu, tolikéž 26 duk. kšaftuji. A jakož jsem na onen čas dílu dědického Roziny Hessové, pastorkyně mé a Jiříka Wilda někdejší manželky, 400 k. m, za sebou měl a proti tomu již s manželem jejím bytu v domu mém nárožním proti studnici, jdoue k sv. Jiljí, ležícím přal, kdež tyż Wild s dítkami s ní splozenými dosavad zůstává, ačkoli týž dům za daleko větší sumu koupen jest, nic méně však pro tu lásku, kterouž k dotčeným dítkám po neb. Rozyně zůstalým mám, jim třem společně v předdotčené sumě 4C(0) k. m. takový dům k dědičnému jmění, držení a vládnutí s nápadem s umrlých na živé odkazuji a po- roučím. A vejše na památku mou týmž dítkám také s ná- pady odkazuji sto k. m., kteréžto jim, kdyžby které z nich XXII. V ulici Karlovż. — Č. p. 160b. | 449 let svých dospělých dosáhlo, co na každé z nich z těch sta k. gr. přijde, od dědicův mých vydati se mají. Také tomu konečně chci, aby p. Petr, bratr můj, 400 k. gr. in. v jistým místě, jakž ode mne sobě poru- čeno má, na památku mou z handle našeho společního rozdělil, kterýžto odkaz témuž p. bratru mému při počtu od dědicův mých pasírován býti má. Item do špitálu sv. Pavla za Pofićskou branou pro opatření lepší té chudiny odkazuji 200 k. m. a ty k témuž záduší také ve dni a v roce odvedeny býti mají na ten způsob: Poněvadž na onen čas od dobré paměti bratra mého Richarda 400 k. k témuž špitálu odkázav a pod opatrováním mým a p. Petra, bra'ra mého, od nebožtíka zanecháno jest, a z těch ourok k záduší tomu vychází, aby to od pp. ouředníkův dobrou radou opatřeno bylo, aby za ten obojí odkaz grunt k témuž záduší koupen byl, z něhož by užitku a platu nejméně, co by z té sumy náleželo, vycházelo a toho památka na časy budoucí zůstávala. Item k záduší kostela M. B. na louži odkazuji 50 k. m. a druhých 50 k. m. na vybílení a ozdobení místa pod kruchtou v témž kostele, kdež pohřeb můj podle manželky a dítek mých býti má. Item na opravu krovu kaply Bellimskć pp. osadním od- kazuji 20 k. m. Dále také Marii rukavičnici v domě mém bydlející odkazuji 15 k. m., též dceři její 10 k. in. Při tom tomu chtěje, aby táž Marie s dcerou svou v pokoji, v němž nyní jest; do roka pořad sběhlého beze všeho ouplatku zůstávala. Naposledy mnje starost a péči o budoucí nejlepší Jakuba syna, též Marie, dcecry mé nevdané, poněvadž po smrti mé v sirobě pozůstanou a dle věku svého a času nynějšího i mnohých příčin opatření dostatečného potře- bovati budou, dožádal jsem se snažnou žádostí předepsa- nych p. Petra Nerhofa, bratra, a p. Faltýna Kyrchmaycra, zetě mého, aby poručenství nad týmiž dětmi mými k sobě přijali; kteréž jim také za poručníky ustanovují a tomu konečně chci, aby se ve všech svých věcech, obzvláštně pak v příčině změnění stavu svého, jich radou řídili a spra- vovali, napomenutí jich bez odpornosti poslouchali a tak se k nim chovati hleděli, jakž k nim tu důvěrnou naději mám, že se o ně, jako o své vlastní, starati budou. Předně v tom syna mého Jakuba vysoce zavazujíc, aby bez vůle pp. poručníkův tuto ode mne jemu nařízených sám o své ujině proti této vůli mé poslední i jich potomně co před scbe bráti a dědictví svého nikterakž zavazovati ani od- cizovatí nemohl. Při čemž také J. Mtí p. purkmistra a pp. St. M. Pr., jakožto po J. Mu Cé všech vdov a sirotkův vrchních poručníkův v uctivosti náležité snážně prosím, pokudž by toho kdy potřeba se našla a zvláště to na J. Mu od nich pp. poručníkův vznešeno bylo, aby v tom jim pro dostatečnější týchž dětí mých ochranu skutečně nápomocni býti ráčili. Naposledy k změnění tohoto kšaftu mého moci sobě pozůstavují; pakli bych ho nezměnil, nýbrž při tomto způsobu zanechal, tehdy za to J. Mtí p. purkmistra a pp. St. M. Pr. uctivě a snažně prosím, aby nad ním a dědici mými ruku ochrannou držeti ráčili. Na potvrzení toho v tomto kšaftu mém rukou mou vlastní jem se podepsal a jej pečetí mou upečetiti dal. Stalo se v pří- tomnosti slovutneho p. Jana Kyrchmaycra z Reichvic rad- ního a p. Petra Pešona ode mne k tomu dožádaných ve čtvrtek památný sv. Lidmily 1. P. 1604. Hans Nerhof. Kteryżto kšaft my z počátku psaní purkmistr a rada, poněvadž čas svůj právní při právě bez naříkání vyležel, na žádost dědicův po neb. Janovi st. Nerhofovi zůstalých jsme stvrdili a jemu misto dali. Tomu na svě- domf a pro lepší toho jistotu i ku právu důvěrnost pečetí 57 

Strana 450
450 XX!11. V ulici Karlovč. — Č. p. 160b. naší menší mčstskou týž kšaľt upečetili poručili v pátek po sv. Prišce 1. P. 1607. 16. 1608, 14. srpna. Rukop. č. 1141 f. 329. Jakub Nerhof, paní Anna Kirchmajerová, Judyt Myslichová a panna Marie Nerhofová, bratr a seslry z Hollrperku, syn a dcery někdy Jana N. z H., obeslavše před právo Petra Nerhofa — aby kšaltu neb. Jana N. dosti učiněno bylo. Proti tomu od Petra Nerhofa — promluveno: Nenadál se p. Petr N., aby jeho strýc a strejny takové zaneprázd- nění činiti a aby jemu to, jako by on kšaftu a poslední vůli někdy p. Jana N., bratra svého a p. otce jich, což tak týmž kšaftem nařídil, dosti činiti neměl, nevinně při- čítáno býti mělo. Tomu on světle všemu odpírá a praví, že po smrti p. Jana N. roku projíti nedal a inventář po- řádný, kteréhož actum 28. Decembris 1. 1605, všeho handle, kterýž s nebožtíkem p. Janem N. měl, učinil a jim jej, aby se do něho nahlídli a chtějí-li co k němu říkati a nedostatky vystavovati, v ruce uvedl. Oni pak takový inventář za sebou víc než rok měli, tomu nic ne- říkali, mlčeli ani žádných nedostatkův proti němu nevy- stavovali, nadto, co z toho inventáře dluhův pošlo i za- placeno, extrakt pořádný od !. 1605—7 sobě založil a vše pořádně poznamenal. Item klíče od sklepův, pokoje, od železné truhly v domě m zlaté ovce, kdež týž handl a všelijaké zboží složené zůstává, registra i jiný knihy, s ni- mi vérné, uprimné a slrejcovsky zacházejíc, svěřil a v pří- tomnosti dobrých a poctivých lidí truhly zotvíral a kde by se ty věci k témuž handii přináležející složiti měly, vykázal a oni klíče za sebou víc než tejden měli a ni- čemuž se na odpor nestavěli. A potom téhož 1607. léta 18. Decembris druký pořádný inventář téhož všeho handle učinil a jim jej též vykázal. Ten za sebou oni majíce též nic neříkali. Chtějí-li na něm přestati; tedy p. Petr N. žádá k rozdělení toho handle, aby jisté osoby, kteříž se s takovými handly obírají a tomu rozumějí, voleny byly. Od původův: Kdyby p. Petr N. podlé kSaftu p. Jana N. dosti učinil, nebyla by potřeba na nój nastupovati. Ačkoli se oznamuje, že by inventáře dva položiti měl, však týž inventář nikda přijat nebyl, protože co komu náleželo, od p. Petra položeno a dosti tomu učiněno není. V spory žádné vydávati se nemíní, toliko poněvadž kša(lt Jana N. stvrzen, žádají, aby rozkaz právní učiněn byl, aby tomu, k čemuž p. Petr zavázán jest i uvolil se, dosti učinil. — Od p. Petra: Divná toto véc jest. Exekucí sc žádá a nic ještě není přisouzeno. Chtějí-li na témž in- ventáři přestati nebo ne, ač se priznají. P. Petr inven- táři poslednímu dosti činili chce, žádá, aby osoby k spa- tření téhož inventáře voleny byly Aby jaký rozkaz státi se měl, to býti nemůže, dokudž co jim vlastně náleží, vyhledáno nebude. A poněvadž se porozumívá, že by tuto zaneprázdnění chtělo povstávati, ohlašuje se p. Petr, že by pana cís. rychláře k svědomí ancb k zprávě potřebo- vati musel. Od püvodüv: Kde véc patrna jest, co jiného na při- znávajícího se než exekucí, a ta rozkazem právním vy- konána bývá. Tyto věci spravedlivé žádají: dědictví vlast- ního po otci, z kteréhož p. Petr práv nebyl a jeho ne- vykázal. A když nemohli žádostí, prosbou k svému při- jíti, museli se utéci ku právu. A tak, co nemohlo býti přátelsky, to aby soudem šlo. — Od strany druhé: Při- cítá se p. Petrovi vina, jako by nechtěl podle kšaftu, co náleží, od scbe odvésti. Byl toho úmyslu, aby to učinil, protož: inventář handle toho od sebe odvedl, kterýž oni rok za sebou měli, s ním mlčeli a nic k tomu nefikali. — Proti tomu od původův: Poznává se, že tato věc jest nedokonalá a nejistá. Který tuto inventář pravý bude? XXIII V ulici Karlově. — C. p. 169b. Jeden-li čili druhý? Kdež pak se praví, že k tém inven- tářům nic neříkali, nic to právního nebylo, až nyní. Pan purkmistr a rada — vypověděli: Poněvadž kżaft neb. Jana N. z H. jest stvrzen a podle něho p. Petr N. se zachovati nejednou podvoloval a dosavad sc uvoluje, protož se jemu rozkaz právní činí, aby tomu kšaltu do ti učinil a to do dvou nedělí. 17. 1608, 17. září. Rukop. č. 1/41 f. 339. Petr Nerhof z H. podal příčin k vysvětlení vejpovědi [zde č. 16.]: Slovutné a mnolio vzáctué poctivosti V. M. p. purkimisti'c a páni radní milí. Jaké jste dictum mezi — vynésti rá- čili — maje já pak témž dictum veliké nedorozumění a nevěda se podle něho jak zachovati a jemu dosti učinili, tak abych při tom podělení nebo sobě nebo strejci, pa- ním a panně strejnám svým neublížil, protož V. Mti žádám, že mně takové dictum v příčínách těchto slušnejch a práv- ních vedle práva vysvětliti ráčíte: Předně ráčíte to, jakž z odpovědi mé na suplikací strejce a strejn mých V. Mtem dané, tak i potom z druhé odpovědi vedle na mne vy- žáduného obeslání ku právu předložené a ze všeho toho mezi námi vzešlého sporu najíti a vyhlćdati, Że jsem já hned po smrti bratra mého podle jeho kšaftu, nedadouc dni a roku projiti, na žádost jich pořádný invenlář na- šeho společného handle učinil a jim v ruce uvedl. Ten pak inventář za sebou jsou dosti dlouhý čas měli, jej pře- hlídali a přepočiítali a proti němu žádných nedostatkův nevystavili. Druhej pak inventář opěty jsem jim léhož společného našeho handle učinil a jim jej v ruce uvedl, kterýž podobným způsobem za sebou drahný čas mčli a jej posavad mají. Ukazuje to pak zřetedlně právo a zří- zení zemské, když by buď bratří, strejcové ancbo spo- lečníci oč pak koli děliti se měli, že starší bratr nebo streje má předně pořádný inventář položiti a potom tc- prva díly: klásti. A jestli že by který [z] společníkův v tom jaké nedorozumění ancb ublížení a zkrácení jmíti sobě pokládal, má takové nedostatky proti témuž invcn- táři, prve nežli by se dílové položili, přednésti. A pakli by żadnych nedostatkiiv neuznamenal, má se y tom zjevně a patrně, že tomu inventári místo dává, ohlásiti. Tak aby ten, kdož díly klásti má, věděl se čím spraviti. Ale Ja- kub Nerhof a sestry jeho v tom se aZ posavad ncohla- šují a neoznamujf, podle kterého inventáre Zádostivi jsou, abych jim dělicí cedule položil. A poněvadž jsem já se vedle kšaltu bratra mého zachoval, protož V. Mtí žádám, že mi takové dictum vysvětliti a vedle kterého inventáře díly takového našeho společného handle klásti mám, právní vyměření, však s výhradou vrchního práva, učiniti ráčíte. V čemž se V. Mtem k spravedlivému opatření po- roučím. Act. v pondělí den sv. Jiljí 1. 1608. Petr. Nerhot z Holtrperku, měštěnín St. M. Pr. Kdež p. purkmistr a rada takto: vejpověď vysvětlili: Poněvadž předešlý rozkaz p. Petrovi N. z H. od práva učiněný na vlastní uvolení jeho i na kšaft někdy Jana N. — se vztahuje a tak žádného nedorozumění, proč by dále vysvětlen býti měl, v něm se nenachází, protož se toho při témž rozkazu zcela a zouplna zůstavuje a p. Pelr N. po- vinen jest se vedle něho tak a nijinak zachovati podle práva. Act. 17. Septembris a. 1608. 18. 1617, 18. července. Rukop. ć. 2233 f. 367. V přítomnosti přátel od p. Karla Kyrchmajera z Reich- vic k tomu dożśdanych siala se smlouva mezi tymż p. Karlem i na místě Johanny a Euscbie, dítek jeho let ne- majících, s paní Judy! na onen čas My.lichovon a polom Kyrchmajerovou z Holtrperku, dobré paměti paní man- želkou jeho, splozených z jedné, paní Annou Kyrch- majerovou z Holtrperku a poručníky nad statkem a 

Strana 451
XXIII. V ulici Karlovż. — Ć. p. 160b. sirolkem, zejmóna Janem Hendrychem, Annou Kateřinou, Mari( Benignou, Albrechtem a Matesem Melicharem My- slychy, po nékdy p. Adol(ovi Myslychové z Wilinn&tejna a (CZ paní Judyté, tehd4Z Myslychové z Holtrperku, po- züstalÿmi nařízenými a k ruce týchž sirotkův Jet nema- jících z strany druhé a to taková: Jakož jest týž p. Ka- rel K. z R. po smrti paní Judyt, manželky jeho, pro ne- opatření jeho jistou legitimou přípověď na třetí díl statku učinil, [to se zrušuje.] Dáleji, co se toho šestýho dílu, kterýž paní Judyté ze statku po p. Adolfovi Myslychovi, prvním manželu jejím, náleží, v kterémžto šestém dílu týž p. Karel K. předkem od osoby svý třetí díl a na místě a k ruce dítek svých dva rovný díly s dětmi a si- rotky Myslychovskými jmíti se pravil a pokládal, ten ar- tykul takto postaven jest, že poručníci na místě týchž si- rotküv Myslychovskych povinni jsou p. Karlovi K. za- hradu od někdy p. Adolfa Myslycha koupenou s lusthauzem na druhé straně řeky ležící postoupiti a nadto vejše 250 zl. o jarmarce v městě Kremżi vyplatiti. — Napo- sledy co se handle v mosazi v llsenburku cokoli na dil paní Judyty z něho se dostane a přijde, item těch 7760 zl. rýn. od p. Martina Sumarta nebožce samé povinných, item dlulhův všech od lidí neb. p. Janovi st. Nerhofovi povin- ných, z nichzto pf. Judyté nebožce třetí díl náležel, do- tejče, lo se všem sirotkům Myslychovským i p. Karlovi K. k budoucímu rovným dílem uma 8 dílů rozdělení za- nechává. * 1686, 27. ledna. Rukop. č. 2124, f. 505. Šimon Pejkr z Purkperku, spoluradní St. M. Pr., vzdal všechen statek svůj paní Johanně Lidmile Pejkerové roz. Kyreli- majerové, manželce své milé a zase láž paní vzdává p. Simonovi: dům svůj u zlaté vovce, vinici na Bílé Hoře, zahradu na Malé Str. naproti malému ostrovu na gruntech mostských. Na Marianském náměstí. Cislo pop. 159. (Pechancüv, Hrdinovsk y -d.) *]. 1400, 18. listopadu. Rukop. ë. 996 f. 22. Jessco Stupa emit tres s. gr. census annui erga Martinum Wci- kardi, quas habuit super domo Petri dicti Pechanz su- toris pro XXIIII s. gr. minus quindecin gr, que do- mus sila est ex opposito ecclesie b. Marie Virg. in lacu in acie inter duos vicos ct ex opposito domus Janusse dc Rudnicz —. Act. die s. Briccii. #2. 1418. 17. srpna. Rukop. c. 2102 f. 9. Johanco Ortlini ct Margaretha, conthoralis ipsius, emerunt tres s. gr. erga llenslinum carnificem pro XXIIII s. vidclicet II super domo dicti Henslini, 1 s. super domo Peclianecz suloris. Act. fer. V post Assumpc. "3. 1416, 16. května. Tamléz f. 92. Nicolaus de Praga, advocatus consistorii, emit III s. gr. c. erga Ni- colaum Schramkonis super domo sua, que fuit olim Pechanczonis sutoris, patrui sui, pro XXX s. Act. in vig. s. Anthonii. *4. 1426, 18. října. Rukop. č. 2099 f. 196. Johan- nes institor publicavit XVI s. gr. debiti super domo Pe- chanczonis sila in lacu. Act. fer, VI. ante Undec. m. virg. XXIII. Na Marian. nám. — Č. p. 169. 45] *5. 1430, 6. inora. Rukop. ć. 992 f. 116. Johannes de Usk institor recognovit, quod Ludmila, relicta Viti Pechanec, nunc vero Johannis de Ruzen contlioralis, sibi XVI s. gr. persolvit, quas habuit a Petro Daccule resigna- las, in quibus XVI s. gr. et eciam jdem Johannes fuit ductus in et super domo ipsius Lidmile in acie circa b. M. V. in lacu situata. Act. fer. I. post Purif. 1. 1488, 4. března. Rukop. č. 2099 f. 457. Post quam litis materia vertebatur inter Margaretam, relictam Nicolai Srámek, et Gallum dictum Zly de domo Pechan- czonis occasione XXX s. gr. debiti pro domo prefata Pe- chanczonis resvltantibus, pro quo quidem debito prefata Margaretha jam diclum Gallum, possessorem prefate do- mus, impetebat, ex tunc arbitri — pronuncciaverunt, quod prefatus Gallus pro totali debito — Margarete — X s. Er. persolvat. — Act. die Transl. s. Wenc. 9. 1443. — Rukop. ć. 90 f.87. Gallus Hrnček de domo Pechanczonis. 8. 1444, 15. dubna. Rukop. č. 992 f. 216. (K&aft Havlův.) Ve jmeno božie amen. Já Havel z domu Pecban- cova, měštěnín St. M. Pr., oznamuji tiemto listem všem lidem nynějším i budúcím a na vědomie dávám, že ačko- livěk jsa nemocen a nedużiv na téle, vSak proto s do- brým rozmyslem a požívaje svobody zdravého rozomu, tu- diež i paměti, ze všeho statku svého, kteréhožť mi jest P. B. pójčiti ráčil, nechtě by sě oň po mé smrti inezi přátely a příbuznými mými kteří svárové dály, toto své poslednie poručenstvie a rozkázánie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemto dolepsanÿm: Najprve ustano- vuji a zjednávám tohoto svého poručenstvie a rozkázánic poctivé muže Jakuba Sobka a Jana Kosthoří, měštěníny St. M. Pr., mocné poručníky, prose jich, aby toto mé poručenstvie a rozkázánie tak zřiedili a zpósobili, jakož sem jim svěřil, Potom odkazuji Alžbětě, dceři své, sto k. gr. a Duoře, manželce mé. padesáte k. gr., aby jim to poručníky mými svrchupsanými po mé smrti bez zmatku z statku mého vydáno bylo. Naposledy, jestliže by Alžběla, dcera mA nadepsund, umFela prve, nežli by rozomných let došla, telidy chci, aby jejieho diclu svrchupsaného pade- sát k. gr na Duoru, manželku mú, a padesát k. gr. na po- ruënfky mé svrchupsané pravým právem připadlo. Tomu na svědomie múdrých a opatrných mužóv Zigmunda Bra- datého rychtáře, Matěje porybného a Václava Piknóska, přísežných konšelóv St. M. Pr., pečeti k mé prostě při- věšeny jsú k tomuto listu, jenž dán I. od nar. o. b. — člyrstého čtyřidcátého tu středu před Próvodem. 4. 1414, 10. září. Tamléz. My purgmistr a kon- šelé St. M. Pr. vyznáváme tiemto zápisem — Że jakoż jest pře a nesnáz byla mezi — poručníky Alžběty, sirotka nebożce Hiwla z Pechancovic domu, a Dorotú, manželkú svrchupsaného Havla, o kšaft, kterýž jesti učinil svrchu- psaný Havel na smrtedlné posteli, jenž jesti jej táž Do- rota zápisem svatební úmluvy knihami Nov. M. Pr. za- psaným nařkla a na svrchupsané poručníky sáhla i — ubrmané — takovéto jsú vypověděnie učinili: Najprvé kšaftu dříve řečeným Havlem učiněného ve všem jeho položení — jsú potvrdili a též také i zápisu úmluvnicho v knihách na Nov. M. zapsaného jsú pochválili — a ten veškeren statek, což jesti jeho koli v Nov. M. zuostalo, vedle téhoZ zápisu nadepsané Doroté s sirotkem jsú při- řkli. — Dále — jsú vypověděli, aby duom nahoře jme- novaného Havla, kterýž leží u M. P. na lúži mezi ulice- mi proti domu Křtěnovu bečvářovu, prvejmenovaná Do- rota v padesáti k. gr. méla. — Act. fer. V. post. Nativ. M. 5. 1445, 18. listopadu. Tamtéž f. 218. Když jest nesnáz a ruoznice mnohá byla mezi Dorotú, někdy vdovú 57° 

Strana 452
452 XXIII. Na Marian. ndmesli. — C. p. 159. Havla z Pechancovic domu, a — poručníky — o statek Elšky, dcery svrchupsaného Havla, kterážto let svých roz- umných nedoSed3i z tohoto světa jest sešla, jejiežto sta- lek veškeren již jmenovaná Dorota — mieti chlčci na ně jest sahala a právem nařkla. Tu p. purgmistr a kon- šelé vyřkli — přikazujíce — poručníkóm, aby těch pa- desáte k. gr. po nadepsané Elšce — na ní Dorotu pří- slušejících — vydali — dalšicho nápadu túž Dorotu od- řiekajíce. — [Z ostatního jmění] XXX k. gr. na dielo kostela sv. Jiljic aby dali. Act. fer. V. ante s. Elisabeth. 6. 1461. — Rukop. č. 2002 f. L 10. Johan- ncs Hrdina et Dorolhea e. vineam in monte Srponis pro XXXVI s. gr. 7. 1459. — Rukop.č. 2003 /. G 27. Johannes frenifex dictus Hrdina et Dorotlea e. vineam VI str si- lam. subtus viam, qua transcunt in vincam quondam Si pova Hora, pro XXX s. gr. 8. 1461. — Tamléz f. F. 26. Johannes írena- tor Hrdina et Dorothea exposuerunt vineam suam sub vi- nea quondam Srponis. 9. 1461, 15. května. Rukop. ć. 2119 /. L 4. Ve jméno —. Já Nieta vdova z Zatče u Jana Hrdiny uzdaře bydlejicie, vyznávám tiemto listem oc že ačkoli z dopu- štěnic božieho nemocna jscm oc lakže všeckeren slatek muoj -— dala sem — panie Dorotć, dcefi mó milć —. Acl. die Sophic. 10. 1465, 10. července. Rukop. č. 2119 f. N I5. Ve jméno —. Já Jan uzdař fečený Hrdina — takže duom muoj, v němž bydlím, kterýž leží [nevypsáno] — dal sem — Dorotě, manželce mé milé. — Dat. (er. III ante Margarethe. 11. 1607, 18. ledna. Rukop. č. 2107 f. 293. Ge- orgius a turri?) resignat porcionem suam paternam, quam habct in domo ibi ad turrim, Margaretlie, conthorali sue. Insuper prenominata Margarctha resignavit hoc idem ius ac domum suam propriam, quam inhabitat — marito suo. Act. fer. Il]I. ante Anthonii. 12. 1511, 20. ledna. Rukop. ć. 1128 1H f. B 5. V té při mezi p. Wolfem z Gutštejna a Jiříkem od věže, kdežto on p. Wolf vinil jest jej Jiřík« z toho, že by mu kuoň prodal a za týž kuoň že jest mu sliboval, že jest dobrý, čistý a zdravý, a potom když jest on p. Wolf poznal, že jest týž kuoň dušný, že jest k němu Jiří- Ком! poslal, aby on zase kuoń vzal a jemu penieze aby zase navrátil, a on že jest toho učiniti: nechtěl. Proti tomu on Jiřík pravil, že jest mu toliko sliboval za lo, že nenie slepý a že jest pán měl toho vůli nebo len kuoň nebo peníze vzíti za ten kuoň a že jest mu toho on Jiřík podával při placení. — Tu p. purg- mistr a páni: Poněvadž svědomie obojí strany seznávají, že jest on Jiřík, maje penfze bróti za kuoń od p. Wolfa, i dříve nežli je peníze vzal, že jest toho pánu podal, aby pán nebo kóň nebo peníze vzal a že jest on radší aby kuoň zuostal u něho, nežli by zaň peníze ty vzal, a pán Że jest kuoń vzal a peníze jemu dal z své vůle a žádné dušnosti la doby toho koně neoznamoval, než po- tom lepruow když, již on Jiřík s penězi odšel, pán k ně- mu poslal, zase aby mu peníze dal a kuoň zase vzal, pravě, že jest dušný, ale podle práva konířského právem té dušnosti neobvedl ani koně na právě nechal, než jej u domu Jiříkova tak zhyzděný bez duovodu podlé práva uvázati kázal, i z těch příčin on Jiřík nenie povinen pánu těch peněz vzatych za ten kuoń zase vrátiti, poněvadž 9) O Jiříkovi: Hrdinovi: víz: Tomkův Dějepis Prahy sv. 10. XXIII. Na Marian. ndmésli. — È. р. 169. pán jměl na vóli za sebú jich a i toho koně nechati. Než by byl pán nebo tu dušnost právem obvedl ancbo kuoň na právě postavil podlé práva konířského, že by J. M. byl podlé téhož práva opatřen. Act. fer. II. die s. Fabiani et Sebestiani a. 11. 18. 1698, 27. srpna. Regisira vsech zápisuov, ob- darování, fryslunkuov, siluv a jinych všelijakých lí- stuov od krále J. Mli, klerýž z komory J. Mti v krá- lovství Českém vycházejí, f. 30 v archívu mislodrž. (List, kterýmž král odúmrtí a spravedlnost svi na statku po někdy Jiříkovi od věže, měštěnína Pražského, p. Ji- říkovi Zabkovi sekretáři dává.) My Ferdinand ctc. ozna- mujem tímto listem všem, že jest na nás vzneSeno, ktc- rak před časem minulým Jiřík. od věže, měštčnín praž- ský, nenechav po sobě dědicův s tohoto světa sšel a že na nás, jakožto krále Ceského, všecek a všelijaký po- zemský statek jeho odúmrtím spravedlivě přišel a připadl, totižto v Pakoměřicích puol tvrze, polovice dvoru po- plužního s poplužím tudiż, s dedinami, lukami, lesy, po- toky, rybníčky, hájky, pastvami i také dědinú od Pako- měřic ležící mezi travnalými cestami Skrovadovými je- dúce k Líbeznicóm, i se vší zvolí, což k tomu přísluší, coż jest tu po někdy Rehořovi jinak Riliovi a od někdy Jany manželky téhož Rehoře týž Jiřík měl, i peníze, kteréž jsou jemu Jiříkovi u desk zemských položené na splacení toho práva vedení, kdež jest týž někdy Jiřík vedl právo pro nesprávu na dědiny v Citově. I proscni jsme od staleć- ného Jiříka Zabky z Limberku na Tršicích, sekretáře na- šeho v komoře naší v království Ceském, věrného nušeho milého, abychom jemu ten nápad náš a všecko právo naše, kteréžkoli k nahoře psanému statku po smrli tćhoż někdy Jiříka máme a na nás připadlo, dáti rácili. K je- hožto prosbě pro služby, kteréž nám věrně a pracně či- nil a činiti: nepřestává, naklonění jsúce s dobrým roz- myslem, naším jistým vědomím a radú věrných našich milých, mocí královskou v Cechách ten všecek a všeli- jaký statek nahoře psaný pozemský i s penčzi již jmeno- vanými, nic uevymiňujíc na nás po smrti téhož Jiříka od věže jakkoli jinak přišlý a připadlý dali jsme svrchu psa- nému Jitíkovi Zabkovi a tímto listem dokonale dáváme tak, aby on o to právem a tímto dáním naším státi a toho dobyvati mohl, a cožkoli obdrží, aby to i s dědici svými držel, toho užíval a s tím uciniti moc mól jako s svym vlastním, pokudž by se jemu zdálo a líbilo, beze všech lidí všelijakých překážek a odporností, poroučejíce při tom větším i menším úředníkóm desk zemských dvo:- ských nynějším i budúcím, věrným našim milým, abyste téhož Jiříka Zabku vedle řádu a práva zachovali, a když od něho za to požádání budete, k tomu svrchu psanému statku nic nevymiňujíc, řád, právo zachovajíc, dopomohli tak, aby tohoto dání našeho a práva užití mohl; vědíúce, že v tom jistí vuoli' naši naplníte. Tomu na svčdomí a pro lepší toho jistotu pečeť naši kralovskú rozkazali jsme pfivésiti k tomuto listu. Dán na hradě našem Pražském ve čtvrtek po sv. Bartoloméji M" Vc osmmecítinélio a království našich Uherského a Ceského druhého. — Fer- dinandus. Ad mandatum regie maiestatis. Adam de Noua- domo, cancellarius regni Boemie. Johannes de Wartn- berk, Wenceslaus doctor. 14. 1535, 11. srpna. Rukop. č. 2142 jJ. O 16. (Kšaft Markéty Hrdinové). Ve jméno —. Já Markéta Hrdinová, vdova po někdy Jiříkovi od věže, manže:u inóm, pozuostalá, měšika St. M. Pr., vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že znamenajíci krehkost a nestálost Zivota l'dského, de jest uslaviónému změnění a mnohým příhodám poddán, tak 

Strana 453
XXIII. Na Marian. ndmósli. — ©. p. 159. że žádný čas ani hodina jistá není, které by se člověk ubezpetili mohl v pravdě a delšího života sobě přidati, než vždycky, nevěda dne ani hodiny, kdyžby všemohúcí pán v této již mé starosti mne navštieviti a povolali rá- Gil, nato jsem, pokudž možnost má stačila, pamatovala i ačkolivěk z daru P. B. všemohcího ještě zdráva jsem na těle, rozumu i paměti podle lidského běhu zdravého užívající a nechtieci tomu ráda, aby jestliže by na mne P. B. nemoc těžkú a nedostatek zdraví dopustiti a smrtí zachvátiti ráčil, ježlo bych svého statku, kteréhož mi jeho svatá milost z své štědroty na čas popříti a dáti ráčil, zřéditi a opatřiti nemohla, a tak že by po mé smrti sou- dové a nesnáze i svárové mezi přátely a příbuznými mými i snad nepříbuznými (jakož se těchto časuov mnoho toho přihází) mohli vzniknúti: toto mé poslední poručenství a konečný úmysl vuole mé o slatku mém o všem dobro- volně a s dobrým mým rozmyslem mocí tohoto listu mé- ho kšeltního řídím a zpuosobuji obyčejem takovýmto, tak že duom svuoj, v němž bydlím, proti kostelu M. B. na louži ležící, vinici na Věnečků mezi Skořepovú a Krou- povou ležící s lisem, s štěpnicí při ní i se vším k ní příslušenstvím a podle to i jiný vešken statek svuoj mo- vitÿ i nemovitý, kdežby ten a na čemžkoli záležal aneb kterým a kterakýmkoli jménem muož a mohl jmenován, nalezen i optán býti, a k tomu hotové peníze, klenoty, cínové nádobí, šaty léhací a chodící, hospodářství jakéž- koli i dluhy níže dotčené, to všecko, nic ovšem nevymie- ňující ani co pozuostavujici, odkazuji a mocně po své smrti poroučím a dávám Jiffkovi Konfkovi, sladovnfku, měštěnínu již psaného St. M. Pr., a Dorotě, manželce, jeho, i dětem jeho k jmění, držení a k inocnému i svo- bodnému požívání i k dědičnému vládnutí i k učinění s tím se vším jakožto s jich vlastním bez všelijakých a každých také jiných lidí právo k tomu po mé smrti jakéžkoli jmíti chtějících odporu a všelijaké překážky. Při tom dále ozna- muji, Ze mAm spravedlivost dskami zemskými zapsanú ke stu kopám gr. č. po nebožtíku p. Jiříkovi Hrdinovi, man- želu svém, na louce a dědinách u města Žatče ležících, tak jakož týž zápis týmiž dskami zemskými to vše v sobě šíře ukazuje, kdež pak té své spravedlivosti nyní dotčené vší učinila jsem mocné poručníky lýmiž také dskami zem- skými k té pii p. Jana Zateckého z WajkrStorfu, p. mistra Jeronyma Hrobéického z Hrobcice a p. Jana, bytem v domu léhož p. Žateckého na zámku Pražském ; tak také jakož též dsky zemské to v sobě šíře zavírají, i tu též svú spravedlivost všecku k těm sta kopám gr. č. i k užit- kuom z nich též mocně poroučím a odkazuji svrchupsa- ným Jiříkovi: Koníkovi a Dorotě manželce i dětem jeho podle jiného všeho statku výš dotčeného, též k mocnému užívání a to bez překážky všech lidí. Dále také oznamuji, že jsú mi tyto osoby níže dotčené dluhy spravedlivými povinnovati: najprve p. Zigmund Frajskut od zlaté trouby, měštěnín St. M. Pr. tři sta kop. míš., tak jakž na sebe list německú řečí psaný pod sekretem svým jest mi uči- nil, a na ten list a na sumu v něm zapsaní výš dotčení dal mi sto kop míš. i ještě mi zuoslává na týž list dvě stě kop míš. Item Samuhel Sax a Huoša, švagr jeho, Židé z Prahy, dlužní mi tři: sta kop a tridceti kop vše míš. a v té sumě nechali u mne těchto základuov : naj- prve čuby sokolové zeleným aksamitem pošité, item sukně mužské letní damaškové červené květy brunátnými pro- cházené a plátnem černým podšité, item sukně ženské damaškové žluté s spinadly pozlacenými, podšité černým plátnem a toliko rukávy podšité podbřišky králíkovými a okolo dole vší sukně popelicemi; item dvoje knížky ži- dovsky psané, jedny v červeném aksamitu s puklice- XXII. Na Marian. nämésti. — ©, p. 159. 453 mi stříbrnými a druhé v černém aksamitu též s puklicemi stříbrnými, item pás stříbrný na lkanici starodávní, item čepec perlový starodávní votřelaj s kadeři zadu pozluce- nými a při nich prsteny čtyři, tři s kaménky a jeden ži- dovský bez kamene, a k tomu sekret vše zlaté, item zvláště prstenuov zlatÿch sedm, šest s kameny a sedmý bez kamene a též při nich sekret, item maly jelinek per- lový s ruožky pozlatitými a s nožičkami; záponka zlatá s pěti kaménky křížem dělanými; prsten veliký s kame- nem modrým a to jest v škatuli všecko zapeècténo. Coz se pak jinych dluhuov na domích a gruntich dotyce, ja- kożto na Bartlovu vinopalovu a u věže i na Václava Chalupy, o kterých on Jiřík dobře ví a též i o jiných dluzích, ty též všecky dluhy výš dotčené, jakožto u p. Zigmunda Frajskuta, u Ziduov i z gruntuov a domuov i jiné vSecky témuZ Jiffkovi Konfkovi, manzelce a dètem jeho k mocnému vyupomínání poroučím a dávám. Napo- sledy oznamuji, že těmto osobám i k záduším níže do- tčeným odkazuji: najprve Anně, dceři téhož Jiříka Ko- níka, schovanici mé, když by koli P. B. to dáti ráčil, že by, s volí však a vědomím i povolením téhož Jiříka, olce svého, se vdáti měla, sto kop předkem míš. a k tomu vajpravu slušnú na schválení dobrých lidí; item k záduší M. B. na Inoži, k faře své, padesáte kop míš.; item knězi Mikulášovi faráři u též fary, X kop míš. i paní Kateřině Silvestrové sladovnici XXX k. míš.; Kateřině Syrovcové vdově nožířce XX k m., Dorotě, též vdově Kozlové, kteráž mčla Václava mlynáře, měštce Nov. M. Pr., někdy služebníci své, XX k. m.; Voudróckovi, podruhu svćmu, X k. m. a Martě, manželce jeho, též X k. m.; do špi- tálu k sv. Pavlu XX k. m. Kdcž nadepsanému Jiříkovi Konfkovi toho dokonale věřím, že z toho statku mého všeho jemu, tak jakž výš dotčeno jest, odkázaného oso- bám i tudíž k záduším výš jmenovaným jednomu každému, což jsem komu koli co odkázala, tak jakž již dotčeno jest, po mé smrti v plném roce vyplní a dá. Též také i to oznamuji, že má u mne svrchu psaný Samuhcl Sax Zid něco zbroje v komoře pod světnicí zamčené svým a mým zámkem, i kdyžkoli ty základy svrchu dotěcné v těch třech stech kopách a ve tfidceli kopách vše mí- šenských od nadepsaného Jiříka Konfíka vyplatí, tehdy aby jemu túž zbroj jeho vydal. Na potvrzení a pro lepší jistotu toho i budúcí pamět tento kšalt a tuto vuoli mú poslední a konečnú sekretem nebožtíka p. Jiříka Hrdiny, manžela svého, jsem zapečetiti rozkázala v středu po sv. Vavtinci |. MDXXXV°. (Stvrzen 29. Jistopadu L. r.) 15. 1549, 6. dubna. Rużop. ć. 2129 f. 193. Jakoż jest Jiifk Konfk z domu Hrdinova obstaviv kuoñ p. Stefanovi Tetaurovi z Tetova vznešení před právem učinil, že jest od času stavuňku toho, když mu kuoň pro 3 k. gr. ob- slavil, šesti nedéluom projíti dal a ku právu se nenašel, pravíc se dále ničímž povinnovat nebýti. Proti tomu od Stefana mluveno, Ze jest každé dvě neděle ku právu se nacházeti dal, o čemž p. rychtář dobrú vědom st má, a tak čas jest neprošel; než jakého nepořadu při tomto stavuñku on Jiřík Koník se dopustil, že ten kuoň obsta- vený sám vypřáhl a na právo, a také ne tu, kdež by ná- leželo, ale do domu svého jej vedl, jím dělal a po dnes delá, což proti řízení zemskému jest H 12. Nebo jměl to na hejimana krajského vznésti, ale pominulo toho, sám se právem činil. Zas od Konfka mluveno: Nic no- učinil proti zřízení zemskému, neb se podle něho zacho- val a p. hejtmanu p. Adamovi Repickćmu znóti dal a p. hejtman troje připsání jest k němu o to učinil. Też i od práva a stolice léto psaní pro týž dluoh sobě vyžádal, ale žádné odpovědi nedal. A tak tu jest nic neučinil, po- 

Strana 454
454 XXIII. Na Marian. ndmisli. — č. p. 1:9. adź Praha a toto město slavné za jeden kraj se po- čítá a jest. Protož p. hejiman tolioto města o tom ozná- mil a nemoha odpovědi jmíti opověd úředníku mostské- mu učinil a toho se na něm dožádai, że mu slavuńku dopříno —. Tu p. purgmíistr páni vypovídají: Ačkoli z svědkuov to se našlo, že Jiřík Koník při celnici kuoň Stefana Te- taura obstavil, a kdyż týž Jiřík po právo šel, v tom pa- cholek Stefana Telavra týž kuoň vypřáhší k řetězu Lu u celnice jej přivázal, a když písař rychtářů přišel, ten kuoň Jiřík Koník s písařem s sebou jej pojal. Ale poně- vadž v tom práva od Koníka pochybeno jest a podle zří- zení zemského se nezachoval a o týž dluoh, jestli inu co dlużen Stefan Tetaur, jest na hejtmany aneb hejtmana toho kraje, v klerým Stefan Telaur sedí, nic nevznosi, prolož týž stavuňk jakožto nepořádný při právu svého průchodu jmíti nemuože. Act. postridie s. Ambrosii. 16. 15652, 4. února. Rukop. č. 2129 f. 282. V té při mezi uroz. vladykou Stefanem Telaurem z Telova a na Sukdole a Jiffkem Konfkem z domu Hrdinova, kdeż týž Stefan vinil jeho Jiříka, že on před dvěma lety a vej- šeji mimo řád a právo na svobodné J Mti Ké silnici u cel- nice, když mu pacholci odsud pivo vezli, je zastavil a kuoň jeho nejlepší, straku, jim z vozu vypřáhší ten jest vzal a jej za sebou okolo dvou let měl, jím dělal a jak se jemu vidělo, jeho užíval, takže on skrze takové jeho před se nenáležité vzetí k znamenitým škodám, soudě se s ním, přišel, a na jiných, od kterýchž ten kuoň vypře- zcn od něho Jiříka byl, škodu nemalou jest vzal, Proti tomu od Konfka mluveno: Z čeho se tuto on Jiřík od p. Stefana viní, vidí se jemu a zdá, že jemu ni- čímž tím on Jiřík povinnovat není, neb (a věc dávno ji- stým rozsudkem od práva na místě a konci postavena jest. K tomu ani se nerozumí, z čehož se týž Jiřík viní, neb nic toho se patrně a zřetedlně nedokládá, než toliko, že kuoň vypřáhl a vzal pacholkuom jeho a proto že by škody nějaké vzíti on Štefan měl. A co by těch bylo, nic se nejmenuje. — Zase od Stefana mluveno: Odpírá tomu, aby mezi nimi jaký místný rozsudek o to, což jest v rozc- při, se státi měl. Než toliko předešlý stavuňk jako ne- pořádný byl vyzdvižen. A když jest jeho Jiříka před soud komorní z té vejtržnosti obsílal, jest mu ukázáno, aby jeho na tom právě, kterémuž přísedí, vinil. A protož on jeho před právo toto obeslal —. Na to od Jiříka Koníka mluveno: Tento průvod od Stefara ukázaný, jest jeho žalobě odporný a s ní se no- srovnává. Neb nyní jest doloženo, že on Jiřík měl jemu kuoń vypifci u celnice, jeż'o z svědkuov jináče se na- chází, totiž že ne on Jiřík, než pacholek jeden Telaurü ten kuoń jest vyprahl. S strany pak škod nic se nepo- kazuje a on laké jemu povinen jimi není, neb jest jemu k nim žádné příčiny nedal. Jest také i to m'uveno, že by on Jiřík. ten kuoń sám bez práva v svú moc přijíti a s ním, jak se mu zdálo, činiti měl, čcmuž on místa ne- dává. Neb ne on jej bral, než právo, písař sychtářuov, a ten jest ne do svého domu, než do hospody vedl —. „Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž toto od Stefana Tetaura ukázáno není, aby on Jiřík Koník ja- kého jiného nepořadu mimo ten v předešlé vejpovědi po- lożeny, že hejímanu krejskému, jak náleží, se neopověděl, dopustil, ani aby tejž kvuoň on Jiřík sám vypřálnúti a bez práva od řelězu vzíti měl, protož těmito toliko škodami, pokudž ten stavuňk při tomto právě vyzdvižen nebyl, on Jiřík jemu Stelanovi, což jich tak vynaloženo bylo, jest povinnovat navrátiti. | Než co se koně toho kteréhož pa- XX111. Na Marian. náměslí. — Č. p. 159. cholek Štefanů vypřáhší k řetězu u celnice přivázal, dotýče a on Jiřík jest jej k sobě přijal i jím dělal, ten laké, zač jest na ten čas, když k sobě jej vzal, stál a to by od Stefana podle práva ukázáno bylo, jestli by ho zas přijíti on Stefan nechtěl, bude povinen jemu jej za- platiti. Act. postridie Jiasii. 17. 1560, 29, července. Rukop. č. 990 /. 265. Kdeż jest Lidmila Stefanova obcslala Jiříka z domu Hrdi- nova a vinila jej z toho, že spravedlnost Matějovi Sto- fanovu, manželu jejímu, buď na hotových penězích ancb svrhcích náležitú k sobě přijav ji na svém statku zápisem pojistil a posuvad za sebou má. Poněvadž pak Matěj s Lid- milou, když ji za manželku sobě vziti měl, tak se smlu- víli, aby toho statku společně užívali, a on nepobyv s ní než XIIII nedělí, když to tažení [před dvěma lety] odsud ku králi lSnglickému bylo, nakoupiv pláten za tím služeb- ným lidem s nimi jel, chtěje je zpeněžiti, i od toho času ho neviděla ona Lidmila a doptati se ho, jakž se jest po něm i plala, nemuože, nad čímž lítost má, protož ona praví se podle smluv svadebních k tomu statku právo a spravedlnost míti, žádaje, aby on Jiřík (o vše, což za sc- bou má a manželu jejímu náleží, na právě složil. Proti tomu Jiřík odpověděl: Vidí se jemu, že není povinen jakožto poručník statku Matějovi Stefanovi nále- žitého a sobě k opatrování svěřeného, dokudž by on ho buď právem aneb přátelsky od něho nepožádal, jí Lid- mile skládati a vydávali, poněvadž ona ho sobě ani zá- pisem ani smlivami svadebnimi od svého manžela ne- má vzdaného, a také by při tom i druhý poručník, jako Petr Veliký, kterýž byl přední, měl býti, ač jest pak z lo- hoto světa sešel, však Bartoloměj syn jeho jest, i snad by mól tu byti. — Na to od Lidmily mluveno: Cim se Jiřík brání, proč by nebyl povinen sklidati na právě toho statku manželu Lidmilinýmu náležitého, že jest po- ručník, i již žádného poručníka jemu není potřeba, po- něvadž on lela má aneb měl. A Jiřík ten statek na svém statku jest ujistil a tak jest povinen na právě ten statek složiti. Nebo aby ta spravedlnost za ním Jiříkem zuostali měla, vidí se, že by to na ublížení jí Lidwnily bylo, po- něvadž jí po manželu podle smluv náleží. — K tomu od Jiříka inluveno: To se nachází, že jest Mutěj nezahynul, jakž ona od sebe dala mluviti, nebo před puol letem jej v Vodňanech viděli. A tak chtěla-li jest toho čeho užití, měla od něho mocnost přinésti. —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Jiřík z domu IIrdinova, poručník Matěje, někdy syna Stefana soustružníka, dil a 'spravedlnost jeho od Lidmily matky jemu odkázanou na svém statku dostatečně, dokudž ještě on Matčj let došlých neměl, jest ujistil a potom jeho Jiříka z toho dílu a spra- vedinosti své on Matěj léta maje i manželku sobě pojav při právě, jakž náleží, jesl nenapomínal, až jest i po své živnosti odjel a zase ku právu se posavad nenachází, a od Lidmily, manželky jeho, ukázáno podle práva toho není, aby on Matěj živ nebyl, i z těch příčín: dává se jemu Jiříkovi za právo, takže té spravedlnosti a dílo jeho na právě polożiti na ten čas povinen není. Než kdyby se toho jistota před právem ukázala, že by Maitčj živ nebyl, ancb zahynul, a ona Lidmila: aneb kdo jiný nu- stupoval by na něho Jiříka o túž spravedlivost, p. purg- mistr a páni je podle práva vyslyścti i v tom se k nim spravedlivě zachovati chtějí. Act. dic Marlhae. 18. 1562. — Nukop. ć. 2121 /. 35. Matěj, syn neb. Stefana soustrużnika přijal od Jiříka z domu Hrdi- nova dílu svého otcovského 67 k č. sumu 32 k. gr. č. Act. (er. III. post Stanislai. 

Strana 455
XXII, Na Marian. náměstí. — Č. p. 159. 19. 1567. — Rukop. &. 1431 f. 151. Jakoż jest Václav Boží na místě Mandaleny, manželky své, obcslal Jiříka Koníka z Hrdinova domu, otce jejího, a vznešení v přítomnosti jeho učinil, že kšaft neb. Markéty Hrdinové při právě tomto jest stvrzen, kterýmž ona statek svůj všecken jemu Jiříkovi a manželce jeho, též dítkám jejich společně na rovný podíl jest odkázala a týž statek on Jiřík i ty díly za sebou drží, žádá ou Václav na místě manželky své, aby jí díl náležitý z toho statku dán byl. Na to od Jiříka Koníka jest promluveno, že týž kšaft to v sobě zavírá, že neb. Markýta statek svůj jest jemu Ji- říkovi a manželce jeho, potom tepruva naposledy dětem odkázala a žádné zmínky anebo vejminky ani času v něm doloženo není, kdy by to vyplňovati měl dětem svým. Neb jest mu k dědičnému vládnutí to dala. Jsa těmi pří- činami on není povinen Mandaleně, dceři své, dílem z toho statku za živnosti své; až po smrti jeho, zuosta- ne-li co, bude moci o to hleděti a domlouvati se, Poně- vadž pak i jiné tři dcery starší jsou, nežli ona, a na to nenastupují, že tomu dobře rozumějí, že by na něm nic neobdržely. Opět Václav —- promluvil: Že vedle toho kšaftu neb. Markéty díl toho statku jí náleží. Nenastupovala tak dlouho na to, jedno že starosti a věku jeho Tiříka, otce svého, v tom šetřila, druhé vidouc na něm velikú těžkost, aby mu jí nepřiíčinila. Ale nyní již nastoupila proto, poněvadž ten statek od Markéty odkázaný jím, kteréhož za několik liste bylo, již v cele není, ano i gruntové, zvláště pak duom, v dluzích znamenilých jsou zavedeni; a ten jest byl i prodal nějakému člověku z Kladrub, od něhož pa- desáte k. gr. č. závdavku vzal a kdyby ten trh jíti byl měl, Mandalena by byla odpor také vložila. A tak z těch příčin, aby neřekli, že jest za živnosti jeho Jiříka tomu nic Mandalena neříkala, poněvadž ten statek již se utra- til za několik tisícův, i aby o to nepřišla, nyní na to na- stupuje. [Nalez nebyl učiněn, ježto strany smluveny byly. Viz zápis následující.] 20. 1567, 27. února. Rukop. č. 2121 f. 213. Jakož jest rozepře vznikla mezi: Václavem Božím, též Mandale- nou, manželkou jeho, z jedné a Jiříkem Koníkem z do- mu Ilrdinova, otcem ji Mandaleny, z strany druhć o dil a spravedlnost, kterúž ona Mandalena po někdy Markétě Hrdinové míti pravila. I jsú porovnání tak, že Jiřík Ko- ník za tu všecku spravedlnost, na níž se Mandalena, dcera jeho, potahovala, sto k. gr. m. dal. Act. fer. III. post Mathci ap. 21. 1567, 14. srpna. Rukop. c. 2118 f. 171. Jan Vilimovsky z Háje a Lidmila z Kekrlic m. j. k. d. u Hrdi- nuov od Jiříka Koníka, jinak Hrdiny, za 600 k. gr č. Act. fer. V. in vig. Assumpt. M. V. 22. 1568. — Rukop. c. 1049 f. 168. (Sv6domi mczi Johannou, Ondreje Korbele bećvare manželkou, a Janem Vilimovskin z Háje). Anna z Tábora, od Jana Vi- limovského kuchařka: Tu středu po sv. Duše šla paní Johanka nahoru po schodech a pán jí nedal nahoru jíti ku p. tatfkovi jejímu. A ona vyšedši nahoru na schod řekla: Nejste tak pókni a mocni, abyšte mi zahájili jíti ku panu tatíkovi mýmu. Potom pak vyběhl nahoru, řekl: Nejsem-li tak pěknej, lak mocnej, afbych měl zahájítí sem chodili, víš, že máš zapovědíno sem choditi. Stré(m té doluov po schodech. Potom jest prchl ku p tatíkovýmu pokoji, ujal Johanku za rameno, chtěl jí strčíti: dolů n paní pčiskočila, strčila jím do p. tatíkovýho pokoje, a svrhl jí plášt i klobouk, ušlapal jej, a paní zase dala plášt XX111. Na Marian. miměstí. — Č. p 159 455 na panf Johanku. :- Kalcfina z Třeboně, chůva od Jana Vilímovskýho: Vadili se. Paní Johanka šla k svymu p. tatikovi a pán šel se schodů dolův. Potom řekl jí: Víš dobře, že nemáš chodití do domu myho. A ona, prej, proč, nejste vy tak pěkní, abyšte mi zabránili choditi ku p. tatíkovi mýmu. Potom p. Jan běžel nahoru. Proč bych, prej, nezahájil. Chytil se jí, řekl: Svrhl bych tě dolů. Ale nesvrhl, paní priskočila, vytrhla ji. V tom se rozešli hned. Adam Pražák, tovaryš bečvářský: V tu středu po sv. Trojici šel sem s svou paní, abych ji vyprovodil, že jest šla ku p. tatíkovi svýmu opatrovati ho, neb jest stonal. I byly dvíře zavřeny, kamením zastrčeny. A ona jest od- stréila toho kamení dveřmi. On jest sc Vylímovský vo- zejval z vokna: Kdo mi se to dobývá do domu. A ona jest mu pověděla: Já p. Jene. I kdo si ty? Já, p. Jene, jdu ku p. tatíkovi opatrovati ho, však víte. Však ty víš, zvyjebená kurvo, že sem já tobě svůj duom zapověděl. A ona jest pověděla: Múj milej p. Jene, však nejsem žádná kurva, však váš duom není. Avšak v hrdlo lžeš. 1 hnal se dolů chtějíc ji líti. A služebník jeho jeden běžel, řekl: Ou, utecte, utecte! A ona jest prchla z domu ven a on po ní do dveří lájí jí kurev zborských. Já povstal zádu v domé a on se mne plal, kdo jsi ty? Ja, p. Jenc, sem čeledín její. A tento ujavše mne i kázal mi ven taky za ní. Já sem šel. 1 šli sme domů a tak nikdy nemohla tam bezpečně jíti, že z nás, čeledí, vždycky musel někdo jíti s ní. Mandalena, od Jiříka Hrdiny kuchařka: V tu středu po sv. Duše šla paní Johanka z vinice, pověděla, co če- ledi bylo na vinici. Potkal se s ní p. Jan před naším pokojem. Slyšela sem křik, ale nevěděla sem, oč jest to. I potom poodevřel někdo dveří i uhlídala sem paní Jo- hanku a p. Jana taky, slyšela sem, že p. Jan řekl: Zvy- jebená kurvo pikhartská, víš-li, žet sem zapovědčl duom? Proč sem chodíš? Já šla, abych pověděla p. tatíkovi, a p. tatík šel již proti mně z světnice. V tom potom pani Lidmila, manželka jeho, šla s Johankou na mazhauz a zamkli po sobě dvíře; pak zase vyšla paní Lída a Johan- ka tam zuostala. Vedli sme ji na vokno, napad ji psot- ník; nevěděli smc ani dýchá-li. Zčernala a p. tatík řekl jí: Milá dcero, pomni na P. B. A ona nic mluviti nc- mohla. Báli sme se, aby nám v rukou neumřela. Potom když vokřála, ukazovala nám, bylo červený na rameně. Pravila, že jest jí p. Jan pral. Potom opět v tu středu po sv. Trojici přišla s tovaryšem; nedal jí do domu. Já sem toho neviděla, než pravila mi o tom., Pak poslala ku- chařku, neb p. tatík těžce ležel. Stonal pak p. tatík až i posavad; pravil, že se mu z toho nateha vrhla do no- hy. A když paní Johanka koliv od nás šla, prosila mne, abych s ní šla, neb se ho bála. A od ní taky s ní cho- dila čeládka vždycky. Mojžiš Březnický Žid: Některý den po sv. Duše byl sem u p. Jiříka Koníka. Jak sme seděli v světnici, sly- šeli sme křik. Strčila paní Lidmila, žena p. Jana, paní Johanku na mazhauze a zavřela: mazhauz a my sme ven běželi, ptali sme se, co jest to. Paní Johanka nemohla mluviti s námi, omdlívala. My sme ji jedva zase vokřáli, potom pak nám pověděla, že ji chtěl sám s schodů dolů hoditi. Polom asi po dvi nedźlich potom byl sem tam, mluvila panf Lidmila s panf Johankou. Rekla paní Lid- mila: Můžete P. B dčkovati, že sem já tu byla, neví žádný, co jest on, když jest vopilý. A paní Johanka řekla : Nebylo mi nic tak protivno, neZ jak inne haněl škaredč. A paní Lidmila řekla: Neškodí vám na poctivosti vaší. 

Strana 456
456 XX. Na Marian. náměstí. — Č. p. 159. — Martin, vinař od Jiříka Koníka: Bylo ten pátek po sv. Janu. Stál sem s paní Johankou Korbelkou na dvoře a p. Jan Vilímovský vyšel k nám. JÁ scm smck' proti němu klobouk, dal sem mu pozdravení a on mi poděko- val. Tehda odtud sem šel nahoru na mazhauz a paní Jo- hanka běžela za mnou. Tehda ved se jí Vilímovský: Což ty Korbelko obžalovalas mne v celý radě, žeť sem kurev nadal. Však toho za pravý neučiníš, inusíš lháti v hrdlo. Však jsi víry stydéti. Což jsí koliv jiného prožalovala, musíš všecko v hrdlo lháti. A ona jest jemu na ta slova nic neodpově- děla. 28. 1568, 14. června. Rukop. 6. 2118. f. 196. Karcl z Bibrštejna a na Děčíně, nejv. mincmejst:: krá- lovstvf Ceského, k. d. u Hrdinuov od Jana Vilímov- ského z Háje za 650 k. gr. č. Act. postridie s. Trini- latis, 24. 1572, 16. prosince. Rukop. C. 2120 f. 149. (Kšaft Jiříka Koníka). My purkmistr a rada St. M. Pr známo činíme — že jest před námi v radě položen a vysvědčen kšaft někdy Jiffka Konfka z domu Hrdinovic -— kterÿto kSaft — toto jest v sobë dodrZel —: Vc jméno —. Já Jiřík Koník z domu Hrdinovic, měštěnín St. M. Pr., známo činím tímto mým listem, jenž kšalt slove, všem vůbce a zvláště, kdež náleží, že znamenaje mno- hými lety sešlost věku svého, pro kterouž dlouho živ býti nemohu — takto — kšaftuji: Predkem slatček muoj vše- cken a spravedlnost svú všecku, kterúž mám na domě Hrdinovském — i na dvou vinicích na Věnečku ležících s lisem, kteréž již i prodány sou, ty gruntovnf oboje pe- níze odkazuji a dávám dcerám svým dvčma, totižto Jo- hance, manželce Vondřeje Korbele -> a Markétě, man- želce Rehoře Crhy —. Jenž jest dán l. 1672 v úterý po sv. Lucii. — Tomu na svědomí — v středu po sv. Di- viši |13. října] 1574. 95. 1576. — Rukop. c. 2122 f. 168. Uroz. p. Karel z Bibrstejna a na. Dévíné pfiznal se, Ze jest dlu- žen 76 k. gr. č. Janovi ml. Vilímovskému z Háje, kte- roužto sumu zapisuje na domu u Hrdinuov řečeném. Act. fer. 111. post Marlinum. (Zrušeno r. 1577). 96. 1578. — Rukop. č. 2112 f. 25. Václav Junek Pořičský z Roklína a Marjána k. d. Hrdinovsky od Salo- mína NoskaŽida, mocného a k tomu zřízeného uroz. p. Karla z Bibrštejna poručníka, kteréžto mocnosti a listu pod pečetí datum v pátek po sv. Voršile 1. 77., za 526 k. gr. c. 27. 1587, 5. května. Rukop. č. 2112 f. 259. Jan Vilím ze Svamberka, na Boru, Zvíkově a Kestřanech k. duom u Hrdinů řečený proti kostelu M. B. na lúží od Václava Poříčského z Roklína a Marjány m. j. za 1000 k. pr. č. Však p. purkmistr a páni toho trhu dovolili, že on pán listem pod pečetí svú připověděl jest z toho domu všeliké povinnosti, jak k obci tak k osadám vykonávati, berně z něho k mčstu dávati; šenkuov v něm nedopou- šičli a to všecko, což jsú předešlí držitelé z toho domu podnikali, zachovávati. Act. pridie Floriani. 98. 1594, 80. června. Tamléz f. 420. Uroz. p. l, z Ríčan na Hořovicích a Mnichu, nejv. sudí dvorsky, k. d. Hrdinovsky od Jana Jiříka z Svamberka na Rontperce, poručníka synův po Janovi Vilémovi z Šv., za 750 k. gr. č. Act. postridie Petri et Pauli. 29. 1594, 4. cervence. Rukop. č. 2205 f. 161. (Kšaft ur. p. Václava z Ríčan). Ve jménu Tvém, pane Je- Bratrovský, měla by se za takovou lež | XXII. Na Mariau. náměstí. — Č. p. 169. žíši Kriste. Já Václav z Říčan na Hořovicích a Mnichu, J.Mu Cé rada, nejvyšší sudí dvorský království Ceského a hejtman kraje Podbrdského, známo činím tímto lislem mou vlastní rukou psaným: Jakož mám duom v St. M. P. na rohu naproti klášteru sv. Klimenta a kolleje Je- suitské ležící, od starodávna Hrdinovský řečený, kterýž sem koupil (hotovými penězi podle znění smlouvy zapla- tivši) od ur. pána, p. Jana Jiřího z Svamberka na Ron- šperce, Boru a Vorlíku, J. Mti Cé rady, jakožto poručníka sirotků a statku po dobré paměti p. Janovi Vilímovi z Svanberka na Boru a Zvíkově, pozuostalých, kterýž jest mi pán i do kněh St. M. P. vložití dal, že týž duom i se vším, což k němu přináleží a v něm nalezeno načemkoli bude po smrti mé — odkazuji a dávám urozený paní, paní Salomínč z Talmberka a na Hořovicích, manželce mé nejmilejší, až do živobytí jejího a po smrti její Janovi Litvfnovi z Rièan, synu mému, a pokudZ by ho P. B. dříve dojití let aneb bez dědiců povolati ráčil, chci, aby týž duom na pannu Kateřinu a pannu Kunku, dcery mé, sestry vlastní šlechtičny z Ríčan, společně připadl, kte- réhož bez spouštění užívati až do svých smrtí bez pře- kážky každého mají; po smrti pak obou dcer mejch aby na pana Hanuse z Říčan, bratra mého milého, a po něm vždycky na nejstaršího z linie naší kmene Hofovského v rodu pánův z Ríčan v krvi nejbližšího: posloupně pl- ným právem připadal, o tom nařízuji a poroučím, však lak aby ho nespouštěli, ale náležitě opravovali a v něm se pobožič a pokojně každému bez ublížení chovali. Pro- tož za to žádám mnoho vzáctné poctivosti pana purkmi- stra a pánů radních St. M. Pr., sousedů mých milých, kdyžbykoli po smrti mé tento kšaft můj jim předlvžen a pri nich toho požádáno bylo, že jej do kněh svých vc- psati poručí a tomu všemu, což v něm položeno víru dáti a nad tím ruku drželi rácí. — Dán a psán na Ho- řovicích v pondělí po sv, Petra a Pavla I. 94. Kterýžto kša(t my — purkmistr. a rada [St. M. P.], poněvadž čas svuoj při právě bez naříkání a odporu jest vyležel, k žádosti pana Vavřince Břekovce Sotnovského z Závořic, J. Mti Cé perkmistra hor viničních pražských, plnomocníka urozeného a statečného rytíře pana Kryštofa Vratislava z Mitrovic na Lochovicích, J. Mti Cé rady a nejvyššího berníka království Ceského, i na místě jiných páuuov poruénikuov nad sirotky a statkem pozuostalým po dobré paměti urozeném pánu panu Václavovi z Ríčan na Hořovicích a Mnichu, ]J. Mti Cé rady a nejvyššího su- dího dvorského království Ceského, nařízených, listem pod pečetí, jehož datum v pondělí po neděli postní Judica léta oc 97., zmocnéného — sme stvrdili — v pondělí Cantate [6. května] 1597. 80. 1628. — Bílek konfiskace sir. 487. Dům Hrdinovský, který Václav z Ríčan, otec Jana Lilvína kou- pil, postoupen za 4545 M. m. odhadnutý vedle dekretu knížele z Lichteniiejua. 19. ledna 1623 manželce Ríčan- ského Dorotě, ro . Kaplířové, v sumé 1500 na srážku její pohledanosti "t přisouzené, pak vedle cís. resoluce dne 30. i(jma 1698 ponechán jest téZe Říčanské, která jej dne 2. srpna 1682 ujci svému Vilémovi Václavovi z Talmberka, knížete Fridlandského komorníku, dědičně odevzdala. 

Strana 457
XX111. Na Marian. náměslí. — Č. p.171a. Číslo pop. 177a. Odděleno od domu č. p. 175. 1. 1521, 12. prosince. Rukop. č. 2109 f. 209. Ja- kub sladovník od Bílého kříže a Marta k. d. s pivovárem mezi domy Jiříka od věže a Zigmunda Vaničkovic od Martina provazníka Ruoženého za XL k. gr. pr. Act. fer. V. ante. Lucie. 2. 1523. — Rukop. c. 2153 f. 99. Jakož jest Jan soukeník obstaviv dílo Jakubovi Bílému Kříži, sousedu svému, že by stavení, kteréž znova staví, dělal jinak mimo micry, neb krov, kterýž prve byl cihelny, ten sebrav Ze chce udělati šindelný, k tomu přístřešek, ježto jest pod oknem komorniem Jana soukeníka, že jest povajšil a blíže k té- muž oknu sroubil, (Bylo vyhověno). 8. 1581, 9. srpna. Rukop. ¢. 2111 f. 2. Marta, Bílá Křížová připustila jest Matěje, manžela svého k dílu svému na třech domích svých. Act. in vig. Laurencii. 4. 1588, 28. září. Rukop. č. 2134 f. 40. Po Ja- kubovi Bilajm Křížovi dostala manželka jeho Marta duom s pivovárem u puol kola ve 40 k. gr. c. Act. fer. III. post Mauricium. 5. 1684, 6. října. Rukop. 6. 2111 f. 85. Tomáš Rotmund a Marta k. d. s pivovárem, s kotlem i s kád- mi ležící mezi domy Hrdinové a Jana apatykáfe od Jana truhláře za LXXV k. gr. č. Act. in crastino Fran- cisci. 6. 1688, 23. prosince. Tamtéž f. 242. Ludvík Ra- zer a Anna k. d. ležící mezi: domy Jiříka Koníka a zá- mečníkovým od Tomása Rotmunda za CXV k. gr. & РН tom i to ozndmeno: Což se zdi, kteriz dvuor ten od ného Rotmunda mó sc pfihraditi, dotyce, tu mají spo- leèné udélati. Act. fer. II. ante Nativ. domini. 7. 1644, 16. cervence. Tamtéz. Tomas Rotmund vzdal peníze gruntovní p. MatiáSovi Orniovi. Act. fer. III. post Divis. ap. 8. 1546. — Rukof. c. 2117 f. 54. Matiás Ornius zmocněn domu Ludvíka Rajcara. 9. 1647, 26. dubna. Tamtéž f. 107. Vít Chmel a Anna k. d. ležící mezi domem Hrdinovým a zadku domu Rotmundova od p. Matyáše Ornya z Paumberka za sto k. gr. &. Act. fer. 1IL. post Georgium. 10. 1571, 9. kvétna. Rukop. ć. 2118 f. 279. Vit Chmel nožíř a Anna m.j. přiznali se, že duom svůj vedle domu Hrdinovic ležící, v němž bydlejí — dali jsou Anně, Jana Doktora pernikáře, měštěnína Nov. M. Pr., dceři, přítelkyni své, však teprva po smrti své. Act. postridie Stanislai. 11. 1680, 4. f(jna. Rukop. ¢. 2112 f. 85. Jakub Chyencz a Anna k. d. mezi domy Hrdinovic a Jana sto- litáte od Jana Doktora pernikáre a Eleny m. j. a Anny, dcery jich, za 107'/; k. gr. č. 12. 1595, 18. března. Rukop. č. 2113 f. 21. Jiřík Lobr a Anna k. d. od Erharta Doupovce z Doupova, při kanceláři Ceské služebníka, za 800 k. gr. č., jakž jej měl od krále postoupený. Act. postridie Gregorii papae. 13. 1699, 8. září. Tamlež f. 148. Tomáš Varyn a Hedvíka k. d. mezi domy Hrdinovic a Jiříka Holuba ševce u zelené mříže řečeného od Jiříka Lobera za 860 k. gr. č. 14. 1620, 19. kvétna. Rukop. c. 2234 f. 96. Marta, Jana Soukupa z Grosperku m., přiznala se, že jest dlużna 600 k. m. Matoušovi Kostrauchovi a ujišťuje je na domu svém u černé hvězdy, v němž bydlí. XX111. Na Marian. namésti.— C.p. 177b. 457 ® 1692, 95. dnora. Rukop. ¢. 2(14 f. 296. Jan Agrikola, při kanceláři komory Ceské expeditor, a Mar- kéta k. d. u černý hvězdy mezi domy p. Jana Litvína z Ríčan a Fabiana Holuba od paní Marty Soukupové za 550 k. gr. č. Číslo pop. 177b. (U zelené mříže.) Odděleno od domu č. p. 177a. 1. 1669, 21. března. Rukop. č. 2121 f. 262. Jakoz jest nevole a rozepře vznikla o kšaft někdy Marty Rot- mundové mezi Václavem Rotmundem a Jindfichem, bra- trem jeho, syny dotčené Marty, kdež pro zdržení a za- chování bratrské lásky jsú srovnáni a spokojeni na ten zpuosob, že předkem dluby všecky, kteříž jsou za výš p:ané Marty tudíZ i Tomáše Rotmunda, otce jich, zaśly, ty oni společně z statku po rodičích pozuostalého splatiti, jakž jinfm lidem a vériteluom, tak i Ondfejovi, bratru svému, na ten čas v Krakově obývajícímu, mají, jmenovitě Ondřejovi 250 k. m. k živnosti rodičuom jich od Ondřeje půjčených, potom za pozlátko 65 k., vejše jemu za po- díl otcovský 200 k. m. vydati jsou povinni. Dále Vác- lavovi na podíl dědický předně z toho statku, poněvadž prve 75 k. m. přijal, ještě 125 k. m. vydáno býti má, tak jakž Jindřich i Anna na díly své po 200 k. m. vy- zdvihli. Act. die Benedicti. 2. 1569, 21. Gervence. Tamićż f. 274. Jakoż jest nevole vznikla mezi bratřími a sestrou: po Tomášovi a Martě R., rodičích jejich, o statek po nich pozuostalý — i o ten statek dokonalé porovnání utinili a díly své je- den každý z nich zúplna přijali a téhož statku svého vścho na dvi domich, kteryż jeden slove u zlaté ovce a druhý u zelený mříže, i jinak pozuostalého témuž bratru svému Ondřejovi Rotmundovi plným právem postupujeme. Act. pridie Mariae Magd. 8. 1578, 8. dubna. Rukop. c. 2112 f. 28. Jan Fryc stoličář a Anna k. d. proti klášteru sv. Klimenta mezi domy Jana Chmele nožíře a Anny Konstantinový od Jin- dficha Rothmunda za 911/, k. gr. ¢. Act. fer. TIL. post Ambrosii. 4. 1587, 9. dubna. Tamtéž /. 258. Erazim Cugelt tkanickáf a Anna k. d. v osadě M. B. na louži mezi do- my Jakuba zedníka a Karla Třebického od Jana Fryce stoličkáře za 100 k. gr. č. 5. 1588, 12. ledna. Tamtéž f. 275. Erazim Cugelt směnil s Kašparem Henne ševcem. Act. fer. III. post Epiph. 6. 1589, 11. srpna. Jamléz f. 325. Jan Lober ruè- nikář k. d. u zelené mříže řečený mezi domy Jakuba Vlacha a Karla Třebického od Kašpara Henne a Zofie m. j. za 226 k. gr. č. Hned pak postoupil bratru svému Jiříkovi Loberovi z Kladska v dluhu. Act. postridie Lau- rencii m. 7. 1595, 6. dubna. Rukop. ¢. 2113 f. 23. Jiřík Ho- lub švec a Salomena k. d. u zelené mříže od Jiříka Lo- | bera za 800 К. gr. č. * 1624, 2l. července. Rukop. č. 2114 f. 328. Vit Roubíček švec a Alžběta k. d. u zelené mříže mezi domy p. Jana Agrikoly a Žofie Wolfové od Fabiana Holuba, registratora desk zemskÿch, za 600 k. gr. č., jakž jest 58 

Strana 458
458 XXI//. Na Marian. uámésli. — C. P. 176a. jej p. Fabian po někdy Jiříkovi Holubovi, otci svém, měl. * 1627, 10. června. Tamtéž /. 362. Jan Agrikola, při komoře Ceské expeditor, a Markyta k. d.u železné(!) mříže řečený mezi domem svým u černé hvězdy a Zofije Wolfovy od Víta Roubíčka za 203'/; k. gr. č. Číslo pop. 176a. Odděleno od č. p. 175. 1. 1480, 14. ledna. Rukop. č. 2106 f. 98. Johan- nes auricusor et Dorothea e. d. inter domos Johannis ci- statoris. ad mediam rotam et Wenceslai Roller a tergo aput Mathiam Horčičkam pro XXX s. gr. Act. fer. II. die Felicis. (1484 splác( Dorothea, relicta Johannis auri- cusoris.) 9. 1494, 9. prosince. Rukop. č. 2107 f. 74. Jo- hannes mensator et Katherina e. d. sue domui contiguam a Dorothea, conthorali Wenceslai institoris, pro XXX s. gr. pr. eo omni iure, quo sola habuit. Act. fer. lll. post Nicolai. 3. 1500, 3. února. Tamléž J. 182. Barbara, relicta Petri coci, e. d. inter domos Wenceslai Hrdina et Johan- nis gladiatoris ad mediam rotam a Johanne mensatore pro XXVII s. gr. pr. Act. fer. III. ante Agathe. 4. 1500, 3. září. Zamiéz f. 192. Viws cingulator et Regina e. d. penes domum Johannis Hnat gladiatoris et penes braseatorium Johannis ad mediam rotam a Barbara, relicta Petri coci, pro XXV!/» s. gr. pr. Act. fer. V. post Egidii. 5. 1502, 10. ledna. Tamiéz f. 211. Jarossius dictus TouXek ct Margaretha c. d. penes domum Johannis Hnad ad mediam rotam et Johannis baccallarii a tergo a Vito cingulatore pro XXV s. gr. pr. Act. fer. II. post Epiph. d. 6. 1508, 4. ledna. Tamtéž f. 226. Johannes pelli- fex dictus Točil et Katharina e. d. a Jarossio cultellatore pro XVIII1/> s. gr. pr. Act. fer. III. ante octavam Epiph. 7. 1504, 81. srpna. Tamtéž f. 253. Martinus Jesle- nek et Elsska e. d. a Johanne Točil pellifice pro XX s. gr. Act. sabbato ante Egidii. 8. 1609, 5. února. Rukop. č. 2108 f. 31. Sigismun- dus Waniczkonis e. d. ex opposito orlus s. Clementis pe- nes domum Johannis Hnat et braxatorium Johannis a me- dia rota a Martino Jeslenck pro XX s. gr. Act. fer. II. ante Dorothee. 9. 1698, 8. července. Rukop. č. 2109 f. 311. Ja- | kub Stétkáf a Anna k. d. ležící proti zdi zahrady klá- Stera sv. Klimenta mezi domy u puol kola a Víta me- číře od p. Zikmunda Vaničkovic, úředníka z ungeltu krále J. Mt, za XXV k. gr. pr. Act. fer. ПП. post Procopi. (R. 1526 splácí Mikuláš Hladič a Anna m. j.) 10. 1597, 8. srpna. Rwkop. č. 2110 f. 218. Václav [Karas] zámečník k. d. od Mikuláše Hladiče za XLI k. gr. pr. Act. abbato post Abdonis. 11. 1532, 24. ledna. Zamiléž. Václav [Karas] zá- mečník postoupil domu svého Anně, někdy Mikuláše Hla- diče manZelce. Act. fer. IIL. ante Convers. s. Pauli. 12. 15633, 24. kvétna. Ru£op. C. 2111 f. 49. Kli- ment kożeśnik a Dorola -k. d. mezi domy Jana apalykife a pivováru Hrdinovy obostranné od Anny Hladicky za | XL k. gr. č. Act. sabbato ante Urbanum. (Zrušeno r. 1636.) NX/11. Na Marian. udmósti. — C. p. 116b. 18. 1687. 156. března Tamtéz f. 167. Jan Konstan- tin truhlář a Anna k. d. leifef mezi pivovdrem Thomasa Rothmunda a domem Jolannesa apatykáre obostranné od Anny Hladièové za XL k. gr. č. Act. fer. V. post Gre- gorii. (Zaplaceno r. 1549.) [Dccra Konstantinova KatcFina pojala za chotś Jana Karla Trebickeho.] 14. 1559, 20. února. Tamléž f. 248. Jan Konstan- tin truhlář a Anna k. tři sklepy, dva suchá, z nichžto je- den jest pod krovem Jana soukenika a druhý pod zemí a třetí znovu stavený pod cihelným krovem, k tomu kus dvoru s vraty od Tomasa Rotmunda za LV k. gr. č. Při tom i to oznámeno, že zeď, kterúž mají se mezi sebú rozdě- liti, tu na společní náklad mají stavěti. Act. fer. V. ante Jnvocavit. 15. 1539, 20. ánora. Tamlez. Stephan soustružník a Lidmila k. dva sklepy, jeden suchý a druhý pod zemí, oba dva ležící pod krovem Jana soukenika, za XVI//> k. gr. č. od Jana Konstantina. Při tom i lo jest vyminéno, že týž Stefan má sobě z každého toho sklepu jedno okno na dvuor Jana Konstantina prodělati a je mřežmi ohra- diti. Act. eod. die. 16. 1569. Rukop. č. 1056 f. 88. (Svědomí mezi Janem Marijí Vlachem a Annou Iflisnou.) Petr Svét- lík švec svědčil: To v dobré pamčti mám, když sem byl v pokoji u trublářuov, kde [Jan] Karel Třebický měl po- koj, přišla: tam Dorota toboldtka s Krilickovou krajco- vou a tu Marije Vlach byl, prodávala mu Dorota tobo- lářka duom. Já sem řekl. proč duom kupuje, když měst- skýho práva nemá, že nepůjde v zápis. A Karcl mi ickl: Co tobě do toho, nestarej ty se o cizí věci. Tuk sem šel ven z světnice i pfi$el scm za:e a Marie Vlach dával Dorotě peníze. ; 17. 1618, 20. listopadu. Rukop. č. 2234 /. tl. Zo- fie Lybišová [později Wolfová] přiznala se, že jest dlužna záduší M. B. nad louží 75 k. č. a ujišťuje je na domu svém, v němž bydlí. ® 1683, 3. března. Rukop. č. 2115 f. 261. Vit Be- nedikt krejčí a Voršila koupili d. vedle domu nékdy Jana Knikmana a černý hvězdy od záduší kostela M. B. na louži za 260 k. m., jak to měli od Zofic LibuSové. Číslo pop. 176b. (D. Knykmanovsky.) Oddéleno od sousedního domu &. p. 176a. 1. 1638, 15. Fijna. Rukop. ć. 2111 f. 234. Ondiej Fiala vostrużnik a Regina k. d. mezi domy Johannesa apatykafe a Thomasa Rotmunda od Jana Konstantina za ХШ s. gr. č. Act. fer. lll. ante Galli. (Splaceno r. 1549). 2. 1553, 20. července. Rukop. č. 2117 f. 293. Ja: kub Fryšmon a Mandalena k. d. mezi domy Johannesa apalykáre a Jana Konstantina od Ondicje l'ioly zámcéníka za LII!/, k. gr. & Act. fer. V. post Alexium. (R. 1560 splác( vdova Mandalena.) 9. 1574, 19. bfezna. Rukop. č. 2118 f. 366. Barto- lomej Trychtl mecif a Markéla k. d. mezi domy Joane- sovy apatekifky a Konstantinovic obostranné lezíc( od Václava J.amprechta, Mandaleny m. j. a Martina, syna jí Maudaleny, za 92!/, k. gr. č. Act. fer. VI. post Oculi. 

Strana 459
XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 193. XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 193. 459 4. 1610, 3. prosince. Rukop. č. 2114 f. 30. Uroz. paní Anna Manerbová roz. Kořenská z Terešova k. d. mezi domy Petra Opiciusa a někdy Karla Třebického od Bartoloměje Trychtle mečíře za 320 k. gr. č. 5. 1620, 3. září. Tamtež f. 271. Matěj Jindřich ru- kavičník a Markéta k. d. mezi domy Jiříka Tailrera apa- tykáře a Zuzany [Žofie) Wolfové od uroz. paní Anny, na onen čas Manerbové a již Kábové z Terešova za 325 k. gr. c. * 1622, 5. července. Tamtež f. 310. Jan Knykman šmejdíř a Dorota k. d. od Matěje Hendrycha za 350 k. gr. č. 2 1660, 12. července. Rukop. č. 2115 f. 417. Jan Frydrich Jenke a Anna k. d. Knikmanovský řečený mezi domy někdy Tomáše Winklera a Víta Benedikta proti konviktu ležící od záduší kostela M. B. nad louží. XXIV. U mostu Karlova. Číslo pop. 193. Celnice obce Staroměstské. (Viz výše str. 347 a sl.) — Tamtéž f. G. 9. (Mezi Matějem, 4. 1524. někdy rourníkem, a Jakubem pilařem z mlýna Matoušov- ského z Malé Strany.) Matuš z celnice od mostu vyznal: Přišel Matěj mlynář do celnice, ptaje se na hospodáře pro ňáků potřebu i stál před voknem se mnú mluvě a v tom šel z města Jakub pilař a jda mimo vokno v cel- nici řekl: Vejebený zvyjebúcí zrádce. A Matěj se mne ptal, komu láje. A já jeho zase, komu láje, ptal sem se, an tuším nedožral, i stál tu za celnicí a v tom jakés ženy jely s posvícením a já s nimi rokoval a Matěj v tom šel pryč. — Rukop. č. 2141 f. 37. Nebožtík Ma- 1. 1472. těj z celnice, služebník panský. 2. 1523. — Rukop. č. 1047 f. D 3. (Mezi Ví- tem Velikým z Rakovníka a Janem Chocholem kame- níkem). Jan celnaj od mostu svědčil: Přišel k nám do celnice Václav Kalivod a Chochol kameník v neděli před posvícením i ňáké řeči mezi sebú rozpravěli. Řekl Kali- vodovi Chochol: Však si lhář. A on mu odpověděl, že sám v hrdlo lžeš a že co sem mluvil, jest to pravda. Odpověděl Chochol: Však ty Kalivode do Hory nesmíš. Řekl Kalivoda: Jáť smím do Hory a byl sem tam a vy- zdvihil sem peníze od pánuov Horníkuov, kteréž mi ná- ležely po bratru po mým, ale ty do Rakovníka nesmíš. Odpověděl mu Chochol: Mluvíš jako zrádce cti mé. Tehdy vyšel Jan hospodář a mluvil k oběma: Však toto místo není k hádání, než máte-li se hleděti, hleďtež sebe prá- vem a ne zde se vadíce. Odpověděl Chochol hospodáři: Což zastáváš Kalivoda? Hospodář řekl: Já jeho nezastá- vam, než což jest mluvil Kalivod, však jest to pravda, že do Rakovníka nesmíš. Odpověděl mu k tomu Chochol, že i ty lžeš jako zrádce cti mé, a odešel pak hned od celnice, jda k špitálu i vodkryl řiť na nás. Byl také při tom tu v celnici samé p. Martin od zlatých křížuov, pak já nevím, viděl-li jest to, čili neviděl. Pak na zajtří ráno v pondělí přišel Chochol opět k voknu k celnici i řekl: Bonum mane. Potom řekl, že jest mohl p. Jan hospodář dobře včíra bez těch řečí býti. I přišel k tomu hospodář, řekl k němu: Již-li si jiné mysli nežli včera? Odpověděl Chochol: Mohls dobře bez těch řečí, kterés ke mně mlu- vil, býti, neb sem jak živ proti tobě nezavinil. Řekl ho- spodář: Pravda musí místo míti; když se z toho, milaj Chochole, vyvedeš, tehdy já tobě věřiti budu. Však víš, toť jest mluvil na potkání p. Vít, konšel z Rakovníka, v Kunešovic ulici a neodpírals mu proti tomu nic. Rekl Chochol: Mluvil jako jiný lhář, co jest chtěl, a udělal se biřicem v Rakovnice a sázel se se mnú i vokovával. Od- pověděl mu hospodář: Platí, že toho nebudeš smíti jemu mluviti. I řekl Chochol: Kdež toho místo bude, že mu to chci mluviti. 5. 1533. — Rukop. č. 2157 f. 6. Purkrabě Jan z celnice. — Tamtéž f. 17. Kdež jest Faitl žid, 6. 1534. neb. Malého Josefa Opavského syn, vznesl na pány úřed- níky mostské, jaká se jest jemu příhoda stala od Petra Purkrábě, služebníka téhož úřadu mostského při celnici, když nějaký vinařský koupil chleba za peníze falešné a když toho člověka stíhali, že jest k tomu také běžel, aby zvěděl, co se děje; tu on Purkrábě na něho jest sáhl, šaty na něm trhal a jeho v celnici stavil. A chtě věděti, kdo jest, a on že mu pověditi nechtěl, že jest toho po- vinen nebyl. A zavřevší ho v celnici přivedl se s biřicem a jeho v palečnice vzíti kázal a do šatlavy jeho vsadili i k čepu dávali a s ním jakožto s zločincem nakládali na jeho velikú lehkost. Ježto, ač jest Žid, že jest mu jeho poctivost milá. A že se chtěl pod tisíc kop vyručiti a toho nemohl užiti. Prose v tom za opatření. Proti tomu Petr Purkrábě mluvil jest, že Žid tento tomu příčinu dal a za ženou jeho po mostě se honil; a když se ho ptal, kdo jest, jmenovati se ani oznámiti ne- chtěl, než mluvil jest hrdě a pohrůžky činil. A že jest jemu nic neučinil, co by učiniti neměl. — Proti tomu Žid mluvil: Což on mluví, že to tak není, abych já se za ženou jeho honil, neb ona sama mluvila, že ona neví, aby se za ní on honil. — Tu pp. úředníci [mostští] — nalézají: Poněvadž příčina není nalezena hodná, proč by Fejtl Žid tak potupně v palečnice brán býti měl i do vězení dáván, jakž se to na zprávu Petra Purkrabě stalo — i což se koli témuž Židu přihodilo, to k ujmě pocti- vosti jeho býti nemá, a v které jest provinění Petr Pur- krabě upadl, pp. úředníci toho v své moci zůstavují. Act. fer. II. post Divis. apost. 7. 1534, 25. července. Rukop. č. 42 f. 11. Anna, sirotek z Bristí (o rodičích jejich nemohli se tehdáž páni úředníci doptati), sirotek panský, dán hospodyni celnické, Joannesa hospodáře manželce, do pěti let, že ji ona ho- spodyně má ztravú i oděvem poctivým opatrovati. Act. die Jacobi. 3. 1524. — Tamtež f. G. 3. Matuš, celný od mostu. 58%

Strana 460
460 XXIV. U moslu Karlova. — C. p. 193. 8. 1536, 1b. července. Rukop. č. 2157 /. 52. Jan Vrbský mlynář obeslav Jana hospodáře z celnice vinil jest ho z toho, že jest on počet učinil, na kterémž on pře- stati nechce, protože tím jest mu na spravedinosti jeho, kteráz jest v čtvrtém díle měl, veliké ublížení se stalo. Proti Jan: hospodář pověděl, že jest on prken žádných neprodával; než což jest inu kdy pilař co za táž prkna dal, to jest poznamenal. Ze z ničehéhož jiného počtu či- niti nemůže, než co jest k sobě přijímal, — Tu pp. úřed- níci — vypověděli: Poněvadž na tom počtu nedostatek veliký se nalézá takže, když počet všecken vychází, však že se na něm ještě XIX kop prken, snad toliko bez VII prken, najíti nemůže, protož aby oni to mezi sebú vy- hledali a na tom posedíc se urovnali i také sobé ku pa- měti přivedli, jsou li ta prkna kde na potřeby obecní obrácena. A pp. úředníci, když to bude tak vyhledáno, což k tomu budú míti z povinnosti co učiniti, že to také chtí udělati. Než dokudž ty věci na místě a na konci ne- budou postaveny, že oni také nemohou k ničemuž slušně pfistoupiti. Act. sabbato die Divis. apost. 9. 1641. — Rukop. C. 2113 f. 319. Jan z cel- nice. 1C. 1644. — Rukop. 6.100 f. 38. Jan, starý ho- spodář z celnice, a Mauáš písař, zet jeho. 11. 1548. — Rukop. ć. 2129 f. 177. Sebestian, hospodář z celnice. . 12. 1550. — Rukop. C. 100 f. A 1. Sebestian, hospodáf z celnice. 18. 1564. — Rukop. è. 1048 f. 27. (Svědomí mezi Šebestianem konvářem a poručníky Valentina hodi- náře). Václav Crocin svědčil: Mám v paměti, že l. 63. některého času trefil sem se před celnicí a J. M. páni a pp. úředníci mostští ráčili býti na vejchozí pod mo- stem. A v tom spatřil sem, že se lidi shloučili před duom neb. Valentina hodináře, a hned v té chvíli Sebestian pí- sař vyskočil ven z domu tak v kabátě a odtud šel až k celnici, plal se mne. kde by ráčili páni býti, že jim chce žalovati, co se jest mu přihodilo od téhož neb. Va- lentina hodináře. Když jest z poručení J Mtí. do domu jeho všel, aby pro berni jemu zapečetil, že jest ho v stehno pobodl. A v tom viel do celnice a zavolal nás k tomu, spustivBi poclivice, a takovć pobodení nám ukazoval. 1 spalïil sem, Ze jest byla ranka v nově učinčná. A když J. M. páni ráčili k celnici přijíti, takovou příhodu na né jest vznášel. — Syxt celnej: L. 63. přišel Sebestián konvář do celnice, plajice se na p. prymasa a p. Pavla Zipaa- ského, jsou-li v celnici. A já sem pověděl, že nejsou, že jeli pod jízby s pp. úředníky celnickými. Potom oznamo- val přede mnou a stěžoval sobě, co jest mu se přihodilo od hodináře, že jest mu zapečetiti chtěl pro berni z po- ručení pánuov a on jest zapečetiti nedal, hěžel pro tesák a jej vytrhl a mne pobodl. Okazoval, všedší do světnič- ky, sundal s scbe poctivice, okázal mi ranku. Viděl sem nevelkou na stehně. 14. 1566. — Rukop. c. 1049 f. 32. (Svědomí mezi Václavem Crocinem a Kryštofem holičem z Králov- ský lázně.) Jiřík Jiráček mlynář svědčil: Slejchal sem mnohokrát od Václava písaře, an sobě stěžoval, že mu se tratí, že z poëlu vychézeti nemůže a ta ztráta Ze mu se děje dobře od roku nebo víc. A to mluvíval, budu-li tu suol dlouho prodávati, že o všecko přijde. — (Tak svěd- čil i Syxt, hospodář celnický, a Marek solnař.) — Jiřík solnař: Několikrát Václav sobě stěžoval, že nemůž počtu udělati a že neví, kudy a kterak mu to uchází víc skoro než od roku; u večer bral peníze a ráno se jich hned nedoëetl. A na nás se domlouval, zdali my víc na vozy XXIV. U mosłu Karlova. — C. p. 193. nakládáme, než on nám poroučí. Nic jiného nevím, než chtěl mi Václav několikrát dávati po 4 gr. bílých do tý- hodne, abych já peníze k sobě bral a v neděli mu zase pocet délal, kdyZ mu tak ucházelo. (Tak vypovídali i sol- nali Jan Bystiicky a Pavel.) 16. 1568. — Tamléz f. 167. Jan Ilugo bakalář, celný při úřadu mostském. 16. 1569. — Rukop. č. [056 /. 77. Ilavel Pod- kotecký [celný]. 17. 1670, 12. září. Ruwkop. č. 991 f. 655. Jakoż jest Ondřej Syrovinský připraviv ku právu Kašpara krej- čího jeho obvinil z toho, že by jeho zamordovati chtěl a beze všeliké příčiny mezi domy Jakuba Zlatníka a Pro- kopa truhláře jeho zranil, proti tomu od Kašpara krejčího po vzatém potazu za odpověď dáno, aby na Ondřeje státi a jej zamordovati chtěl, tomu odpírá, než zprávu o lom činí tuto: Když šel z Malé Strany Kašpar ho zavázal ctí a vírou na mostě, aby ho počkal před celnicí, ale on se jemu zavázati nechtěl, než to mu dal za odpověd, že se tu dá najíti pod svejm dobrejm svédom(m. V tom nenadále před domem Prokopa truhláře Kašpar se s ním potkal a sám třetí s tovaryši svými hned se naň s kordem třel a naň sekal. I když strany tak na odporu byly, jest jim den k průvodům nejednou od práva uložený, na kterýž ony stojíce Ondřej dal čísti svědomí a k nim mluviti: Ze se jest on vždycky, jakž na dobrého náleží, zvláště pak v místech vejsadních, jako tu u celnice, choval, ale před Kašparem tímto pokoje užití nemohl, neb jest se naň nutkal a řečí i skutkem jemu příčiny dával, šelmou a lo- trem ho nazejvaje. Proti tomu Ka$par mluviti dal: Ač- koliv se něco toho nachází, že jest Ondřej toho času zra- něn byl, ale za příčinou svou, neb se jest za ním Kašpa- rem až k celnici hnal a jeho, jestliže dobrý jest, zavazo- val, aby ho tu u celnice počkal —. Též oznámil, že jest jeho Ondřeje jinej ranil, který se k tomu sám při- znává —. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Ondřej Syrovinský to jest svědomím pokázal, že on Ka- špar jej Ondřeje po rozvedení toho, což jest před celnicí při mostu Pražském mezi nimi bylo se sběhlo, předběh jinou wulicí a brané své dobyv bez všeliké příčiny sobě dané na něho jest sekal, kdež on Ondřej jest zraněn, z té příčiny dává se jemu, jakožto původu, proti Kašpa- rovi obviněnému za právo a p. purkmistr jej Kašpara pro takovou vejtrZnost v své trestání bráti ráéf. Act. fev. III. post Nativ. M. V. 18. 1672, 12. ledna. Rukop. è. 2157 f. 239. Ma- těj pernikář maje vstoupení do úřadu před pp. úředníky mostské se vší pilností žádal, aby pro zlepšení jeho živ- nůstky místo při celnici u dolejších dveří, na kterémž někdy Tomáš pernikář sedal, propůjčeno bylo. I pp. úřed- nici — takového místa do vuole pánnov jsú propůjčili, tak aby on na tom mísié živnost svú ve vší uctivosti a pokojně, jakž na to místo vejsadní náleží, provozoval a vedl. Však — z toho místa úroku do celnice platiti má 1 k. gr. č. ročně. 19. 1573, — Rukop. č. 1057 f. 63. (Svědomí mezi Václavem IIankem, též Jakubcm Vránou, tovaryšem krajčovským, z jedné a Janem Varhaníčkem z strany dru- hé.) Kryštoť Solc impressor svědčil: Z počátku sem ne- byl, nevím, který jest šel k mostu, krajc(li či Varhauf- ček. I potkali se spolu; Varhaníček nejprve kord vytáhl a to řekl, slyšel sem: Brañ se mi, zvyjeben4 Belmo. A krajčí řekl: Můj milý Varbaníčku, však mne máš pod pořádkem práva. Chceš-li mne z čeho viniti, chcit do. státi. A on nechtěl přestati, sekal vždy naň a tento ještě 

Strana 461
XXIV. U moslu Karlova. — Ć. p. 193. byl ani kordu nevytdhl, prosil pro P. B., aby naň nese- kal, że zle bude. Potom teprva Varhaníček schoval svůj kord do pošvy, hadrovali se. Já toho neposlouchal. I vy- táhne Varhaníček kord a krajčí laky i sekají na se až voba upadli. Já v tom přiskočím s tímto druhým krajčím i vydíráme jim kordy, až se k tomu p. Syxt přitrefil. Po- tom oni vstali, šel jeden od druhého. — Kateřina, Jana Hanka krajčího dcera: Šla sem jednou stranou a Varha- níček Jan šel za mnou a bratr můj s Vránou po druhý straně. Vrána mi řekl: Co by slušná věc byla, aby ty doma pobejvala. V tom bratr můj bekl, ale nevím na koho, tak brzy na mne jako na koho, a Varhanícek řekl : Což bekáš? Ale já sem o Varhaníčkovi nevěděla. V tom Vrána řekl. Lek moč. A Varhaníček řekl mu ještě ška- redéji, aby ho polibil: Lek mi tu hudy. V tom spustili pláště dolů, Varhaníček a Vrána dobyli kordu na sebe a bratr můj vskočil k Varhaníčkovi a Vrána svůj kord schoval. Bratr můj prosil Varhaníčka, můj milý Varhaní- čku, nech toho. Varhaníček nechtěl: Selmo staková(?), udělej mi, zač stojí. Můj milý Varhaníčku nech toho, máš řád, právo. A on nechtěl. Chcit všudy práv býti. V tom zase kordu Vrána dobil, již se pak prali a p. mistr Ni- kodem a p. Syxt je rozundali, ač Vrána podskočil kord Varhaníčkovi a dal jím vo zem. Již pak nechali tak a praví Varhaníček, že mu šram udělal přes bratra mýho, ale neudělal, neb bratr můj odskočil od něho. Anna, Burjana Litomyšlského manžeika: Jakub s Vá- clavem vyšli z domu Jana Hanka pokojně. A když přišli před duom u zlaty ovce, potkal je Jan Varhanfk, mluvil k nim důtklivými slovy a pravil: Šelmo, jsi-li dobrý, ko- štujme se. Jakub Vrána řekl: Nechci, neudělám toho. Neuprosil sem sobě od p. purkmistra a pánův, abychom se bili na ulici. Potom řekl: Nechme toho, Jene, do zejtří ; sem já tak usedlý v tomto slavným městě jako ty. On dal zase za odpověd: Nechci, neudělám toho, Vytrhl naň kord ten Jan Varbaník. Když vytrhl, lidi je rozkřičeli a rozrazili. On schoval zase kord i tento taky, potom zase když dával slova, lál-li je prvý, ještě více lál, že jest lotr a není hoden v cechu býti. Když je rozrazili a roztrhli, dobyli zase kordu. Varhanícek udělal bodenou ránu, on mu sved kord, když udělal naň druhou ránu. Potom usedli nań a vytrhli mu kord jeho. — Jiřík Kolčava nožíř: Bylo na den Mláďátek, šel sem s Varhaníčkem a Václavem Hankem, udělal řeč Varhaníček: Můj milý Václave, já tobě jináč nepřeji, než jako bratru. Ale já tebe musím viniti, bych nechtěl. Pověz sím věrnou pravdu. Já sem šel po jedny straně a vy po druhý. Káča, tvá sestra, šla přede mnou, ale já sem ji nevidčl. Hned Vrána jí řekl: Co si se dlouho uchovala? A v tom někdo mezi námi bekl. Václav pověděl: já sem bekl, ale ne na tebe, sám nevím na koho. Varhaníček zase řekl: Což bekáš? a Vrína řekl: Políb mne, s odpuštěním, v zadek. A Varhaníček zase némecky: Lekt mi tu hudu. V tom Ze jsou na sebe kordu dobývali. Václav přišel k Varhaníčkovi, vzal jej za mne, prosil ho: Medle, Jenc, nechte ty zly vile. Pak Varhaníček pravil: Ze jest ho té chvíle urazil, když ho on držel, ale Václav odpověděl: Bylo jest již potom, kdyż sem tě pustil. 20. 1679. — Rukop. ć. 1051 f. 260. (Zpráva ku potřebě Havlovi Nunváři kováři od mostu.) Syxt rybář na tu přísahu, kterou učinil jsouce celným při úřadě most- ském, zprávu tuto učinil: Vyšel sem ven z celnice mezi ponocný o svátcích Velikonočních. Stál sem s Václavem Medařem a oni čtyři šli a vedli mezi sebou jednoho vožralého a byli p. Dra Mele písaři. Když sou přišli k cel- nici, tehdy ten jeden vožralý pohleděvši na ponocný, XX/V. U mostu Karlova. — C. p. 193. 461 chtěl na ně, a kteří ho vedli, nedali mu k ponocncjm. Když s ním předce šli a jej vyvedli až za bránu most- skou, a my sme s Václavem přestoupili na druhou stranu k celnici i stali sme tu. A oni dva z ponocných pustilí se po nich a Václav Medař na ně volal, aby nechodili, a oni předce šli. A když přišli za bránu, oni uhledavše je, dobyli kordu. A Václav Medař uhledavše, že jsou kordy dobyty, řekl jiným ponocným: Pojďte ni, již jest čas. J šli všickní na most a tak se tam Sarvátka dála. A Havel kovář, uslyševše takový hluk, šel k celnici a ptal se mne, co by to bylo. A já mu dal zprávu, že sou chtěli na ponocny. I šel mezi ně na reluňk ponocuejm. Potom přišel jeho šenkýř ke mne, ptal se na svého ho- spodáře a já mu pověděl, že šel mezi ponocný. I řekl sem mu: Co, chceš tam jíti a ty nemáš v rukou nic? I půjčil sem mu cepu a on šel mezi ně taky. Potom zvě- děvše o tom ponocní od rathouzu, tolikóż tam pfibelli jim ku pomoci. Co jest se pak Havlovi přitrefilo, já sem při tom nebyl a já sem měl dva kordy téch písakuov, přinesli mi je ponocní. Potom když se spokojili, vydal sem jim je zase a oni šli svou cestvu. Když sem pak po- druhé z celnice vyšel, domníval sem se, že se zase znovu perou, i ulilidal sem, Że toliko sami ponocní vespolsk na Havla voštípy perou a jej ženou až k jeho domu. Aie já nevím, jaký počátek toho jest byl. 21. 1681. — Rukop. é. 2152 f. 269. Nebożtik Zbraslav Mitys, jinak Tichý, hospodář celnický. 22. 1603. 22. ledna. Rukop. ć. 1064 /. 116. (Svě- domí o zamordování služebníka p. hraběte z Salmu u $pi- talu.) Vondřej Polívka, pod inej Karl&tejnskej, tuto zprávu dal: Vzali se tu kdesi na cestě ti dva; nevím odkud jsou přišli. Hned s sebe skládali pláště; já mněl, že budou | brati. A jak ty pláště na zem položili, hned se do sebe dali, ani jsem slova od nich neslyšel, aby promluvili k sobě, ani česky ani německy. Udělali na sebe asi tří rány a když onen nebožtík tomuto uťal ucho, hned dále na něj nechtěl docházet; když uhlídal krev, slítovalo sc mu bezpochyby; mněl, že jest ho zabil, neb tento, když měl uťatý ucho, upadl a onen ho mohl třebas probodnout. Nechtěl, vrátil se od něho zpátkem a bral pochopy. A tento zatím vslal a strčil hned po zadu do něh> kord, tak jak on schnul, když pochopy bral. — Václav Beroun- ský hrnčíč: Ti dva, kteří jsou se spolu sešli, nevím, od- kud jsou vyšli, aneb šlí-li jsou spolu čili co, povědití ne- mohu. Nemohl sem spatřiti, než když sem je spatřil, sun- dávali s sebe pláště a každej zvlášt svůj položil a dali xc po ty spolu v bitvu. Tento, ktercj jest u vězení, nejprve se skácel, až nohy zvedl, že ho nebožtík mohl prve za- bíti, kdyby byl chtěl, nežli on jeho, Ale hned odstoupil od něho a vslavše tento zase dali se zase do sebc. A ten nebožtík coufal přes cestu k špitálu pod vokno na stezku. A bylo trochu k vršku i poklesl se a nemohše se tak pojednou zase spraviti tento na něj dokročil a když on se pollesl, testo dosp(Sil. Byl by mu toho snad neudě- lal, a by byl nebožtík se nepoklesl a mohl se tak pojed- nou spraviti. Kateřina Perentinová: Viděla jsem, když jsem v špi- tále ve dveřích na rukou držela děťátko, když sem děťátko ze kitu nesla, páni kmotrové a paní kmotry tu stáli, p. Funk, se- kretář komory Ceský, a cís. malíř p. Spranger, a já sto- jíc ve dveřích vzkřikla jsem: Hledte, lu se sekajf. Pak nevfm, videli li jsou oni Cili ne, neb jsou stáli zádu. Lekla jsem se, nevím, jak jsem na ně volala, než viděla jsem, že jsou tito proti sobě kejklovali rapíry a viděla jsem, že jest nebožtík coufal zpátkem až ke zdi a tento se za ním sliáněl a strčil do něho po zadu rapír. V tom nebožtík 

Strana 462
462 XX/V. U mostu Karlova. — C. p. 193. upadł, p. Śpranger a p. Funk äli, hledëli na nêlio. P. Funk fekl Bon smaham (?), v8ak umírá. A tento druhý s ufatym uchem vzavše svůj tulich a rapír strčil jej do pošvy před tím hrubejm domem, jak stavějí, a šel podlí nâs aZ k bradÿti. -— Jan Matiáš 7 Glauchova, cla po- mezního komisař: Včera tejden jminul, jak jsem od své povinnosti chtěl z celnice jíti na Malou Stranu, stál sem na práhu, viděl jsem, Ze se li dva spolu hádali, voč a z jaké příčiny, to mně není povědomé. Než ten jeden, jak se zpráva dává, že jest kuchař, tomu druhýmu, praví, že byl písař, jest pobfzel. Tak se bned ti dva dali do sche. Joachym Gerle, celnej od mostu: Nebožtík jest na tohoto živého upadl a mohl jej zabíti. A potom když ne- božtík s něho vstal, tu se do sebe dali sekavše na sche a přihnavše jej k špitálu, k kostelu, když se nebožtík shejbal pro plášť, tu jest mu tento bodenou ránu pozadu udělal a chtěl na něj více sekati a lidi jej okřikli, odun- dali jej odtud, nedali mu více sekati. 28. 1607, 3. ledna. Rukop. č. 64 f. 65 a č. 2158 f. 221. Slovutní přátelé milí. Vyrozuměli sme tomu jak z někdy Mikuláše Cernohorského z Hořiměřic, cís. ko- nisafc ccl pomezních v královstwí Ceském, tak i nic méné obzvláštně z zprávy vaší, kterouž nám v příčině platu roč- ního z pokojuov těch, v kterých se od vás clo pomezní v St. M. Pr. v domě, jenž v celnici slove, vybírá, úřed- níkuom ouřadu mostu pražského za tři leta zadržalého, za kterýž by tíž ouředníci mostští, aby jim k některým jich potřebám a zvláště na opravu cest nyní vydán býti mohl, prosí a páni Pražané Staroměstšlí v tom se také k nám za ně přimlouvají, co by jim k těm prvnějším 18 k. gr. č., které od J. Mti Cé ročně z toho pokoje nařízeny jsou, ještě nadlepšeno a přidáno býti mohlo a jinělo. I poně- vadž se to nachází, že jest vám jiný větší a prostrannější pokoj k vybírání lakového cla pomezního, nežli jest ten byl, o klerýž jest s pp. Pražany skrze nás na onen čas jednáno bylo a na kteréž se ten plat těch 18 k. gr. č. vztahuje, postoupen a že sou z něho oni Pražané, jakž jsme zpraveni, predesle roóné do sto kop.m. míti molli. Proto prohlídajfc k pfíGinám oznámenym — k tomu po- volujeme a vim — poroučime, abyste tymż oufednikuom městským takovýho ročního platu, počna hned od toho času, jakž clo pomezní v městech Pražských vyzdvíženo jest a vybírati se počalo, k těm prvním 18 k. ještě 12 k. a tak v jedné sumě ročně 80 k. gr. č. odvozovali —. Din v městě Litoměřicích v středu po Obřez. P. I. 1607. (Vý- běrčímu cla pomezního Janovi Matiášovi z Glauchova a Kašparovi Parmanovi.) 24. 1607, 16. února. Rukop. č. 2158 f. 222. Ru- dolf 11 etc. Poctiví věrní naši milí. Z přednešení nám od rad našich komory Ceské, věrných milých, jak někdy Mí- kuláše Cernohorského z Hořiměřic, předešlého komisaře cel vašich pomezních v království Ceském, tak i nic méně a obzvláštně z zprávy vaší, kterouž týmž radám našim komory Ceské v příčině platu ročního z pokojuov těch, v kterých se od vás clo naše pomezní v domě poclivým purgmistru a konšelům Star. M. našeho Pr., jenž v cel- nici slove, náležejícím vybírá, kteréhožto se ouředníkuom mosiskym za tii leta zadrZalého pozuoslávalo. A t(2 our'ed- níci, aby jim k některým potřebám a zvláště na oprávku cest a mostu nyní vydán byl, za to v poníženosti prosí, i také co by jim k těm prvnějším osmnácti k. pr. č., kteréž jim od vás předešle ročně k vydávání nařízené jsou, ještě nadlepšeno a přidáno býti mohlo, ráčili jsme lomu všemu milostivě vyrozuměli. I poněvadž se z práv vašich i jiných nachází, že jest nám jiný větší a postran- XXIV. U mostu Karlova. — C. p. 198. nější pokoj k vybírání takového našcho cla mezního, nežli jest ten byl, o kterýž jest na open čas skrze presydenta a rady též komory naší Ceské s nimi Pražany jednáno bylo a na který se ten plat těch XVIII k. gr. €. ano i milo- stivé porutenf naSe vztahovalo, postoupen a že sou z něho oni Pražané (jakZ zpraveni jsme) predceile rocné do sta k. m. jmíti mohli, protož prohlídajíce k příčinán ozná- menym a maje poníženou prosbu týchž ouředníkuov most- ských slušnou býti, milostivě vám poroučeli ráčíme, aby- ste Caslopsanym ouředníkuom mostským, nynějším i bu- doucím, takového ročního platu, začnouc od tohoto času, jakž od nás též clo mezní v městech Pražských vyzdvi- Zeno jest a vybírati začalo, k těm prvním XVIII. k. gr. č. ještě XII k. gr. č. a tak v jedné sumě XXX k. gr. č., což jim takkoli toho zadržáno jest, na hotově z týchž duochoduov na- šich cla pomeznfho vydali a i budoucné každého roku dotud, dokudž takového pokoje k té potřebě užívali budou, ta- kových XXX k. gr. č. odvozovali a vydávali. Bude vám takové vydání proti tomu poručení našemu a lýchž ouřed- níkuov kvítancím při počtu za pořádné položeno a pasí- 10vino. A na tom jistou a milostivou vuoli naši císařskou naplníte. Dán na hradě našem Pražském v pátek po ne- déli Devítnfk 1. 1607 atd. Rudolf. Ad mandatum reg. clecti imperatoris proprium. Jakub [Menśfk] z Menstcjna. Kašpar Kaplíř. Jan Peldfimovsky. (Adressa jako pfi č. 23.) 25. 1614, 8. prosince. Rikop. &. 1069. f. 30. (Sv&- domi ku potrebć Hefmanovi impressorovi Zidu proli Ji- říkovi Smicovi.) Jan Pravec svědčil: V paměli snáším, kte- rak leta 1614 v středu 6. srpna jel jest Heřman Zid s bratrem svým na most a polom dále přes pole, od kteréhoZ chtéje clo jmíti ptal sem se, co veze a má-li takć od cla pomezního palet. Kteryż mi za odpovéd dal, že ven přes pomezí nejede, než toliko do Teplice a że jemu žádného paletu potřebí není, při čemž sem ho za- nechal. A když mi clo náležité městské dával, v tom při- šel p. Jan Jezbera s Jiříkem SmrZem a llcimana Zida se ptal, co by vezl. On Zid, že nic neveze nežli šaty svýa po svým obchodu že jede, až k tomu přišlo, že jest Zid, což tak na voze jměl, truhlici a nějaký břemena, lo jest s vozu do celnice snášel, otvíral a rozvazoval i peníze nějaký vysejpal, pravíc, abych to spatřil, jestli co jejich, bud p. Jezbery nebo Smrže, aby sobě pobrali a že jeho v nějakou krádež potahují. Načež sem já dokonce hleděti n tobo přehlídatí nechtěl, neb sem sobě o tom nic po- ručeno neměl. A tak Heřman svý věcí zase do truhlice a bremena sklidivSi clo dal a pryč jel. © 1638, 9. června. Rwukop. č. 2156 J. 32. (Cis. resolutí v příčině ročního platu z pokojův v celnici, kde sc weintax a pivní posudní vybírá.) Ferdinand der dritte. Wir haben uns gnedigst resolvirt und denen Altstädiern den von denselben praetendirenden jührlichen Zimmer- zins von denjenigen Zimmern in ihrem Zollhaus, alda ihr unser Wein- und Dicrtaxambt handlet, wie auch ein gleich- milssige Pension von den zu unserm — Salzamıbt vor ctlich Jahren verbauten Heusl an jetzo an ihren noch reslie- renden Weintax und Biergefüllen zusammen 1211 Sch. m. auslragendt compensiren und zwar wegen besag- tes jährlichen Zimmerzins 80 Sch. m. noch vom anno 1626 anzuraiten, dann der andern Pension halber (ür jc- des Jahr |Q0 Sch. m. hinfüro passieren, nit weniger auch das übrige und die künftige jührliche Angebührnissen aus unscrn euch auvertrauten. Ambtsgcfülle ordentlichen ab- richten oder ihnen an ihren Wein- und Bicrtax-quotta in Handen zu lassen — verwilligt. — An Chiesa und Binago. 

Strana 463
XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 198. * Asi 1640. — Rukop. č. 63 f. 27. (Pozname- nání gruntův mostu Pražského.) Předně nachází se dům jeden slove celnice, nákladně vystavený, jdouc z Starého M. Pr. na most blíž přední brány a věže mostské po levé straně ležící. V kterémžto domu celným dle starobylého způsobu a obyčeje každého dne sobotního (leč by na týž den svälek vejroën( aneb zasvěcený, pro nějž by se do jiného dne odložiti muselo, přicházel) úřad mostský skrze p. primasa a dva přední pány radní, jakožto inspectory, též při nejmenším dva aneb nejvíceji tři úředlníky (jenž usedlí měšťané a k tomu officiun od p. purkmistra a pá- nův St. M. Pr. po každé obnově rady příkladem jiných úřadův městských deputírování a přísahou v místě radním konanou zavázáni býti mají a sou) se řídí. Při kterémžto úřadě netoliko lidské spravedlnosti, zvlášt peak když mezi lidmi o grunty knihami dotčeného úřadu řídící nějaké roztržitosti aneb jakékoliv jiné nesnáze k témuž úřadu patřící povslávají, procesem právním od výš oznámených pp. inspectorův a úředníkův (vedle nichž i kancléř staro- městský aneb kdyby ten z tohoto světa vykročil, dokud by jiný od p. purkmistra a pánův volen nebyl, přední písař radní v tom pracovali nápomocen jest) se vyslýchají a s dobrodiním odvolání právního (kteréž in prima instantia, ač by strana právně se zachovajíc toho vy- hledávala, před nadepsané p. purkmistra a pány do rady a potom leprva před J. Mmi p. presidenta a rady nad apelacím( na hradé Prazském ziízené a usazené od- sílané a vypravované byti má) vejpovédmi právními k ro- zeznání pficházívajf. Ale i také clo mostské, též jinší vše- lijací důchodové obecní připomenutým úředlníkům most- ským k opatrování svěření a poručeni přijímají a zase na opravu mostu a jiné potřeby obecní (což vše každého týhodne v přítomnosti již dotknutých pp. inspectorův od osob k tomu přináležejících vejslovně a zejména se spe- cificuje a do cedulí týhodních a register pro pořádnost a počet zaznamenává) vydávají a vynakládávají. Jací to pak "důchodové buď běžní aneb stálí jsou, tulo pořad se vy- svétluji. A to nejprvé co se přijímání cla v prv praveném domu celním dotýče, k tomu cíli dva celní lidé poctiví, dobře zachovalí, a pokudž možné, měšťané usedlí staro- méstätf, se obirajf. Kteřížto obzvláštní povinností aneb přísahou zavázáni jsouc na clo mostské obecní pilný a bedlivý pozor dávati, je dle instrukcí na to vydané a na papír uvedené od lidí jak domácích, tak přespolních při- jímati, do pokladnice zamčené (od níž pp. úředlníci most- ští klíčky mají) dírou v ní s svrchu se nacházející dávati a každého týhodne do úřadu mostského a důchodův obec- ních odvozovati maj( a odvozuji. Tito pak dva celní ka- ždé čtyry neděle po sobě v vybírání cla se střídají, leč by jarmark nastával a tak za tou příčinou oba tu býti museli. Co a jak mnoho však takového cla se schází, to registra úřadu mostského ukazují. Mimo příležitosti k řízení úřadu mostského a vybírání cla se potřebující, pronajaté jsou dvě rozdílná místa a zavřetí v nadjmenovaném domu celnÿm ku potřebě vybí- rání cla pomezního, též vinného a pivného tacu neboližto platu. Z přiležitostí, kdež se clo pomezní vybírá, platí se každoročně při konci roku do úřadu mostského k ruce obce po 60 k. m. Z přiležitosti, kdež se důchod vinného a pivného tacu vybírá, platí se každoročně po 80 k. m. a to dle této resoluti milostivé Ferdinanda třetího: Ferdi- nand der dritte. Wir haben uns gnedigst resolvirt und denen Allstiidtern alda zu l'rag den von denselben prae: tendirenden jührlichen Zimmerzins von denjenigen Zim- mern in ihren Zollhaus, alda ihr unser Wein- und Bier- taxambt handlet, wie auch eine gleichmessige Pension von XXIV. U mostu Karlova. — Ć. p. 194. 463 den zu unsern aldortigen Salzambt vor etlich Jaliren ver- bauten Heusl anjetzo an ihren noch restirenden Weintax- und Biergcfillen, zusammen cin tausend zwei hundert eilf Schock m. und 4'/, d. austragend Compension, und zwar wegen besagten jährlichen Zimmerzins achzig Sch. m. noch von a. 1626 anzuraiten, dann der andern Pen- sion halber für jedes Jahr zehen Sch. m. hinfüro passi- ren, nicht weniger auch das übrige und die übrige jibr- liche Angebürnusen aus unsern euch anvertrauten Ambst- ge(üllen ordentlichen abricliten oder ihnen an ihren Wein- und Biertaxquota in Handen zu lassen in gnaden verwil- lig. — Geben Wien den 9. Junii a. 1638. Číslo pop. 194. (Dům Pergameníkovský.) 1. 1487, 81. července. Rulop. ë. 2099 f. 448. Cum causa litis tractabatur inter Gregorium cultellatorem dictum Polak et Mauricium balneatorem de balneo regis Claramque, conthoralem ipsius, occasione curiole et sta- gularum, alias planky, mediancium curiolas Gregorii et Mauricii prefatorum nec non unius canalis ipsius Mauricii, per quod fit decursus aquc per stilicidia in curiolam Gregorii non. inodicum dampnum. 1n quibus quidem sta- gulis et curiola Mauricius Gregorium assiduis vexaciuni- bus impediebat. Ex tunc domini mandaverunt Mauricio, quatenus pretactum Gregorium in ipsius curiola et stagu- lis non impediat et quod Gregorius easdem stagulas cu. riole sue finiat usque ad aquam. Eciam mandaverunt se. penominato Mauricio, ut canale abreviet et convertat aquam de eodem canali in curiam suam. Act. fer, III. ante Vin- cula s. Petri. 2. 1454. — Rukop. ë. 2103 f. 52. Petrus calda- riator et Dorothea e. d. penes pontem in acie inter bal- neum regis ex una et gazam telonei parle ex altera crga Gregorium Polonum pro XL s. gr. 8. 1499, 11. Gervna. Rukop. c. 2107 f. 169. Ja- cobus caldarista a ponte resignavit domum suam, quam inhabitat, sitam prope pontem, cum tota hospitalitate in eadem domo contenta et cum sartaginibus Duchconi, filio suo. Act. fer. III. ante Viti. 4. 1499, 11. cervna. 7amfćż. Duchco caldarista a ponte resignavit domum suam, quam inhabitat, sitam prope pontem — Katherine, conthorali sue. Eod. dic. 5. 1505, 4. prosince. Tamtéž f. 274. Domi- ni magister civium et consulatus emerunt pro commu- nitate — domum prope ponlem penes domum dictam cel- nice et balncum regis a tergo a Jacobo caldariatore ct Katherina, nevésty jeho, pro CLXXVII'/, s. gr. pr. Act. fer. V. ante Nicolai. 6. 1520, 1. srpna. Rukop. č. 2109 f. 129. Kryštof truhlář a Johanna k. díl domu ležícího u mostu a podlé lázně královské od pp. ouředníkuov mostských za sto a X k. gr. č. A co se dolýče hradby, jedna, kteráž jest nahoře, ta má býti společní, a druhá, kteráž jest dole v prevetu, též má býti společní. Act. die Petri in vinc. 7. 1523, 9. srpna. Rukop. č. 1129 f. 174. V té pii mezi Jakubem Hlavú ševcem z jedné a Jiříkem pargame- níkem a Matějem Strnadem z strany druhé, kdež jest je vinil, že jest od nich zsekán a k chromotě přišel bez jeho provinění žádaje v tom za opatření a na to pokázal svědomí, proti tomu odpírajíce obeslaní pravili a zvláště Jiřík pergameník, že je on k tomu žádné příčiny nedal, 

Strana 464
464 XXIV. U mosłu Karlova. — C. p. 194. než dali sami a zvláště tento Jakub že jest braně doby- val a potom že jest Matěje ranil v hlavu. A proto Matěj mohl jemu to zase učiniti a jeho raniti a k tomu se zná. A že se lo tak stalo, v tom se táhli na svědomí a je po- kázali a žádali v tom za opatření mluvíc, což se Jana Ba- vorovského dotýcče, že je o to smlouva. Proti tomu Jakub Hlava mluvil, že jest on zchromen a to tehdáž, když jemu braň vzata. A poněvadž jemu se to stalo bez provinění jeho, že on nic při tom mnoho nemluví, než podlé svěd- kuov za opatření prosí. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ačkoli podlé těch svědkuov to se jest nalezlo, že Matěj raněn jest po- čátkem od Jakuba Hlavy a úraz od něbo trpěl, a potom tepruov, jakož jiné svědomí ukazuje, když šavli hospodář jemu vzal, Matěj se mstil, i by byl Matěj ku právu pro počátek toho urazu Jakuba dodržal a té pomsty neučinil, když mu šavle vzata byla, byli by se viděli, jak p. purg- mistr a páni podlé práva k Jakubovi zachovati. Ale že toho jest Matěj: neučinil a tím pořadem, jak ku právu přileží, se neutekl, proto jeho p. purgmistr a páni v svú kázcň berní a pro ten úraz jemu jinú pokutu vinen není, poněvadž on Jakub švec na něm, na Matějovi, prvé sku- tek vyplnil a jeho ranil. Act. sabbato in vig. Laurentii. 8. 1525, 14. srpna. Rukop. č. 2110 f. 109. Jiřík pergameník a Kaleřina k. d. podle celnice od Kryštofa truhláře za sto a XX k. gr. pr. Při tom jest oznámeno, že on Jiřík žídných smraduov v tom domu ani při tom domu činiti a dopouštětí nemá. Act. in vig. Assump. M. V. 9. 1562, 81. října. Rukop. č. 101 f. 12. Jiří per- gameník s Annou, manželkou svou, přiznali se, že jsú duom svuoj, kterýž u mostu proti špitálu leží, Mikulášovi Cygelovi zlatn(ku a Saloméné m. j. zastavili za VIC LX XXII k. gr. m. na nfZepsany zpuosob: Aby Jiřík pergameník s Annou, manželkou svi, ma sv. Jiří po dání zápisu to- hoto nejprvé příštího konečně zaplatili — jestliže by pak tomu dosti neučinili, lehdy se týž Jiřík s Annú — pod- volují a témuž Mikulášovi a Salomeně plnú moc dávají, jako by všecka práva na vrch do západu slunce vykoná- no bylo, aby ten duom hned, v jaké koli sumě budou moci, mohli prodati —. A jmenovaný Jiřík a Anna — budou povinní témuž Mikulášovi — ten duom hned po- stápiti. Pfi tom také týž Jiřík a Anna témuž Mikulášovi a Saloméně slibují, že ten duom bez vuole a vědomosti jich žádnému jinému víc prodávati ani zastaviti nemají. A by pak to učiniti chtěli, tehdy moci nebudou, leč prvé jmenovanému Mikulášovia Saloméněm.j.tě h VIC LXXXIIII m. docela zaplatí. Act. in vig. OO. SS. 10. 1669, 3. dubna. Rukop. č. 2117 f.429. Barto- loměj Kočvara a Dorota k. d. na rohu jdic k mostu mezi lázní Královskú a celnici od Jifika pergamenfka a Anny m. j. za 500 k. gr. ć. Act. fer II. post Cond. pa- schae. 11. 1559, 27. listopadu. Rukop. č. 990 f. 222. Ja- koż jest Mikuláš Cejkl zlatník obeslav Bartoloměje Koč- varu pekaře ku právu vinil jej z toho, že jest se doptal, kterak on Bartoloměj dal se jest v trh domu Jiříka parga- meníka, ano jej i koupil od něho, na škodu a ublížení zápisu jeho Mikuláše toho učiniti nemaje; nebo on na témž domu půl sedma sta kop míš. zapsáno, k tomu i všecka práva má, že na něj zveden i jeho zmocněn jest, protož trbu domu odpor činí žádaje, aby na ublížení spravedlnosti od práva dopuštěn a ztvrzen nebyl; pakli chce Bartoloměj tu sumu jeho zapsanú ssouti jemu a dáti, pro niž i zmocnění má, poněvadž mu se domu toho XXIV. U moslu Karlova. —- Č. p. 194. chce, tehdy jemu ho také příti bude, poroučeje se k opa- tření. Proti tomu od Bartoloměje Kočvary skrze přítele jeho mluveno: Oznamuje Mikuláš zlatník, że by se toho uptal, že on Bartoloměj ten dům od Jiříka pargameníka trżil a koupil, ježto jest sám tehdáž o tom věděl, když jest se tržil, a tak ne aby se tepruva uptati měl, jakž ža- luje, nebo ten trh v postě se hned vykonal a potom brzy do registr páně purkmistrových zapsán a také do kněh města tohoto vešel, však on Mikuláš v Casu právním t. j. v šesti nedělích, ano i více tomu nic neříkal a odporu žádného neučinil, ano lakć Jiříka pargameníka před pány soudce z tolo obsílal a s ním o to činiti měl, a když tam nic obdrželi a na něm míti nemohl, tepruva na něho Bartolomóje Koćvaru se navracuje, jeżio z příčin těch ni- čím jemu povinnovat není a tomu trhu překážka býti no- má, což i pokázati chce, žádaje v tom za spravedlivé opatření. Na to Mikuláš Cejkl zlatník mluviti poručil: Ty pří: činy od Bartoloměje Kočvary oznámené nic proti zápisu jeho celému a neporušenému postačíti moci nebudou. Ukázav a čísti dav týž zápis, jímž pojištění má na lom domu Jiříka pargameníka a Anny manželky jeho sumy 684 kopy míš., k tomu také rozkazy pánův soudcův a zmocnění i svědomí registry zapsaná pri tom. piomluviti dal, že ten zápis to v sobě zavírá a drží, aby jemu Mikulášovi v jistý čas dluh jeho manželce před jmenovaní vyplnili, kterýžto čas již dávno minul, a hned tam doloženo jest: jako všecko právo na vrch do západu slunce vyšlo a vy- držáno bylo, i podle toho z rozkázání pánův soudcův jest téhož domu zmocněn, ano také klíče on Jiřík pargameník podle rozkazu na právě od toho domu položil, a tak již ho prodávati z těch příčin nemohl; svědkové pak čtení to vysvědčují, že Mikuláš při trhu toho domu býti měl a hned lak dokládají, že bez něho býti vykonán nemůže, a jeden z těch svědkův pro něho že chodil, ale doma ho nebylo, i tehdy jsou měli to manželce jeho oznámiti a ji k tomu povolati, poněvadž spoluzápisnice jest s ním Mi- kulášem, a bez nich toho trhu a prodaje učiniti jsou ne- měli a nemohli, načež jsou nálezové činěni, protož z těch příčin žádá on, aby ten trh svého průchodu neměl a zlvrzen nebyl. Zase k tomu od Bartoloměje Kočvary skrze přítele jeho mluveno: Zápis ten od Jiříka pargameníka jemu Mi- kuláSovi zlatníku ucinény svédéí na 681 kop. Zmocnéní pak jest pro dluh 658 kop, a tak se to jedno s druhým nesrovnává, k tomu také jest tomu rozuměti, že on Mi- kuláš jemu Jiříkovi vedle toho pohodlí jest čínil a tak jest se z svého zápisu tím vyvedl, když času projíti dal, nebo kdyby takového pohodlí byl neučinil, tehdy by snad práva toho svého užití byl mohl; a o těch rozkazích od pánüv soudcüv, anebo co jest Mikuláš před nimi činiti s ním Jiříkem pargameníkem měl, o tom on Bartoloměj nic nevěděl, a protož jeho trhu to na překážku býti ne- má, než on to ukáže, kdy jest se trh toho domu stal a vykonal, k tomu také že jest Mikuláš o tom vědomost měl. Dav čísti zápis trhu toho domu, též svědomí regi- stry zapsaná mluviti dále poručil: Z těch svědkův a zá- pisů to se seznává, že ten dům hned po Próvodní neděli byl prodán a Mikuláš o tom také věděl, čemuž již od toho času více než čtvrt léta prošlo, nežli jest jej Barto- loměje obsílal a vinil, ježto kdož v šesti nedělích pře- kážky a odporu při právě trhu neučiní, tehdy také již potom na to, jako i proti kšaftu naslupovati nemá, nebo práva o tom jsou kap. 21. art. 1. kdo co prodali komu moc dá, to jíti a státi má, ilcm kap. 156. art. 1., též roz- 

Strana 465
XXIV. U moslu Karlova. — Ć. p. 194. díl I. kdož mlčí, svoluje, a kap. 21. art. 8. rozdíl 1. také to vyměřnje; klíče pak že by na právě byly od toho do- mu položeny, mluví se, ježto kdyby to tak bylo, kterak by on Barloloméj Kocvara je míti mohl, jakZ je tcd uka- zuje, poněvadž mu od práva nejsou dány, a z toho domu jsa obsílán od berníkův, nechtěje těžkosti a pokuty na scbe dopustiti, berni jest dal a zapravil jako z svého, uká- zav rejstřík od nich bernikiv; i z těch příčin vidí se jemu Bartolomějovi, že překážka trhu tomu díti se nemá, aby před se jíti inohl a zvláště, poučvadž on Mikuláš svého zápisu se nedržel, než folky a povolení Jiříkovi parga- meníkovi dával, i z svého práva tudy se vyvedl, k tomu že i ten den v pondělí po Próvodní neděli, když zápis toho: trhu jest učiněn a len dům zapsán i rozkazové se stali, on Mikuláš na rathouze jest byl, avšak s druhou stranou do rady nevstoupil ani odporu neučinil, než mlčel a tak dovoloval, a kdož dovoluje, podle práva již více na to nastupovali nemůže. Ač jest mluvil a v žalobě do- lożil, że by se (oho trhu uptati měl, však ničím toho podle práva nepokazuje, nýbrž to se oznamuje, že ten dům byl vůbce oznámen, že na prodaji jest. Což by se bylo i po- kázalo, kdyby Jan sanejtrník svědomí jemu Jšartolomějovi byl, jsa obsílán, podle práva vydal. Kterak tehdy může to mluviti Mikuláš, že jest se teprava uptal, poněvadž vy- hlášen vibce byl a trhu tomu překážky časně neučinil, i v knihy zápis vešel, kterýž posavad neporušený a ne- pokažený jest, věří on Bartoloměj, že při tom trhu a zá- pisu od práva züstaveny laké v tom spravedlivě opatřen budc. Naposledy od Mikuláše Cejkle k tomu mluveno: Coż jest Bartolomćj Koćvara mluviu dal a več se uvolil, že toho ničím neukazuje, aby on Mikuláš trhu tomu povo- loval, než nastupuje již na to, že pro menší sumu, nežli v zápi- su poslavena jest, zmocnění by se stalo, jakoby lo něco na škodu jeho spravedlnosti býti mělo, ježto nic není, pončvadž jest na tu. sumu od Jiříka pargameníka 30 kop a jednu přijal, jakž cedule toho před pány soudci jest ukázána, což páni soudcové uznavše, že ta suma podle té cedule na zápis jest přijata, lak jsou pro vostatek 653 kop míš. zmocnění od práva dopustili, i tehdy: na škodu jemu to nic býti nemůže. Klíče pak od toho domu, jak jsou se jemu Bar- toloméjovi v ruce dostaly, toho on neví, když na právě byly složeny, než jiným časem on i na to se chce pläti. ^ berni Ze jest on Bartoloměj z toho domu dal, to te- pruva vykonal, když byl od berníkův obsílán, ježto kdyby byli jej Mikuláše obeslali, také by ji dal a čekal o ten dům rozsudku; a že by ji on Bartolomčj prve dal, nežli jest pře zašla, toho ničímž neukazuje; nýbrž z toho rej- stříku a té kvitancí to se uznává, že na den sv. l'ranti- ška ji vyplnil, když již pře o to zaśla, a tak tolikéž dání té berně jemu Bariošovi platno a Mikulášovi na škodu k promlčení práva jeho býti nemůže, nebo jak se od strany odporné mluví, nic jest tu nepromlčel a časně jest obsílal po Próvodní neděli, kdež se hned rozkaz od pá- nüv soudcüv Jifíkovi pargameníkovi i manželce jeho stal ještě prve, než zápis toho trhu a domu vykonán a zmoc- nění na týž dům také vykonáno, kterémuz on Bartolo- mčj žádného odporu v času právním neučinil. ale on Mi- kuláš tomu zápisu časně jest odepřel a odpífrá aniž mu kdy povoloval, což strana oznamovala, však ničím toho neukázala a tak zápis proti zápisu přijala, ježto jest lo proti právu, a z toho také i obviněna, čehož nic neod- vozvje. Zádá v tom podle svého zápisu a zmocnění i uká- zání za spravedlivé opatření. S tím se strany právu k uvážení poručily. XXIV. U mostu Karlova. — Ć. p. 194. 465 Tu pan purkmistr a rada vypovídají: Poněvadž jest Mikuláš Cejkl zlatník ukázal zápis celý, nezrušený i ne- vykvitovaný jemu a Saloméně a manželce jeho od Jiříka pargameníka, též Anny, manželky jeho, na domu jejich pro dluh 684 kopy míš. knihami města tohoto učiněný, v němž jistá vejminka jest dostavena, že on Jiřík s Annou, man- želkou svou, slíbili a připověděli toho domu bez vůle a vědomosti Mikuláše i Salomény manželův žádnému jinému neprodávati ani zastavovati, jakž zápis to šíře v sobě drží a zavírá, ale že mimo touž vejminku on Jiřík a Anna, manželka jeho, o ten děm svůj s Bartolomějem Kočvarou trh jsou učinili i jej prodali, a on Bartoloměj toho, aby Mikuláš a Saloména, manželka jeho, k tomu prodaji a trhu podle té vejminky povolení dali, podle práva jest nepo- kázal, i z těch příčin: ten trh o dům Jiříka pargameníka mezi nfin a Annou manželkou jeho, též Bartolomějem Kočvarou učinčný od práva se zdvíhá a on Mikuláš Cejkl s Saloménoux, manželkou svou, při tom zápisu svém a zmoc: nění na ten dim wučiněném se züstavuje. Actum f. Il. post Katherine 1659. 12. 1560. Rukop. č. 990 f. 327. Jakoż jsou Adam pargameník syn a Saloména, též Alžběta, sestry a dcery po Jiříkovi pergameníkovi, otci jejích, ku právu Annu, pozuostalí vdovu po témž Jiříkovi, vinili jí z toho, že ona Anna jest držitelkyně stalku po olci jejich, i zprávu se dává, že téhož statku, jakž náleží, neopatruje, že sotva puol vinice jest zdélíno, a tak se spouští. Protož toho žádají, aby ona Anna k tomu od práva přidržána byla za těmi: hodnými příčinami, že by jim puovoduom toho statku postoupila a oni jej, jakž náleží, s dobrým také sirotčím opatrovati chtéjf. Bude-li pak ona Anna chtíti jakou spravedlnost tu mili, takć jí odpověď na to dají. — Proli tomu od Anny vdovy mluvcno, że Adam a Sa- | lomena i Alžběta, sestry a děti po Jifikovi pergameni- kovi, něk4y manželu jejím, od něho z statku jeho jsou vybyti a svymi dily odbyti. Ale jiní tí sirotci malí po témž Jiříkovi pozuostalí ničím jiným opatření nejsou, než tím, co jest po ncboZt(kovi toho statku pozuostalo. A ona Anna podlé smluv svatebních v tom statku jest s týmiž sirotky položena. A protož jim puovoduom není povinna téhož statku postupovati, nebo to se ukáže, že neb. Jiřík to mluvil, že jsou Adam i jíní děti jeho dobře opatření a z toho statku vybyti, jakž i Alžběta ještě za živností otce svého na věno jest nastupovala a peníze jmíti chtěla, kdež i vejprava slušná jí dána —. A s strany vinice, což se vznáší od puovoduov, tomu Anna odporuje, aby se spouStéti měla, nýbrž mnozí to vědí, že se dělá dobře. A což nemohlo pro pršky, to jí přičítíno k nedbanlivosti býti nemá. Na to od puvvoduov jest mluveno: Tomu oni od pírají, aby čím z toho statku po otci jejich odbyti byli - -. Zase od Anny vdovy mluveno: Ukázán jest zápis vinicc od Jiříka koupené, jimž strana puovodní chtéla by spra- vedlnost svou provésti. I stojí v témž zápisu tak. že on Jiřík koupil sobě, manželce a dědicuom svým, však hned moci sobě k změnění zanechal; i podlé toho jest nic ne- změnil, než ji Annu smlúvami svadebními spolčil v statku s dětmi, ale nedoložil tam zejména Salomeny ani Adama, ježto kdyby nebožtík tomu byl chtěl, aby spolčení byli, tehdy by dostavil toho a hned již zejména; ale když jest jich prvé z toho statku odbyl podle možnosti své, již tehdy oni Adam a Salomena dědicové v témž statku býti nemohou. A též i Alžběta, poněvadž také jest vybyta, ač ještě včno jí dáno není, ale však poručníci sirotkuov na tom jsou, že ji vydati je chtějí. Adam pak że jest vybyt ; ? téhož statku, to se také ukáže, čístí davši smlouvu mezi 59 

Strana 466
466 XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 194. úředníky nad lidmi poddanými mésta Brodu C. a Jitfkem nebožtíkem na místě jeho Adama o mord učiněný, léž kvitancí, při tom ty smlouvy svadební mezi ním Adamem a Dorotou, manZelkou jeho. K tomu porucila mluviti, Ze se z té smlouvy o mord i z kvitincí to. nachází, kterak neb. Jiřík, otce Adamüv, za nélo platil nemalá sumu, a za len shulek, ano i domu jemu na Nov. M. postoupil. I tak jest od ncbożtika odbyt ani napadu proti sirot- kuom malým, jichž šestero jest, užití nemá. A co se Salo- meny, sestry jeho Adama dotýče, (a též věnem podle smluv i vejpravou od neb. otce jejího jest z statku toho vybyta, nebo na onen čas za živnosti své nebožtík když zde stával, to jest oznamoval, Ze jest zápis na domu svém na 600 Mikulášovi zlatníku a jí Salomenčě m. j. ui&al a lu v tom zápisu to věno jí spolčil. Toho také se pomi- nouti nemuoZe, 2e toho statku po neb. Jirfkovi tik maoho není, jak dluhuov jest, a nedostalo by »c na to, kdyby oni Adam a Salomena své díly, kteréž vzali, zase do toho statku vložili —. no pan pwrgmi-tr a rada — vypovídají: Poněva lž se jest to z smluv svadebnich inezi Jiríkem a Annou, dec- rou Doroty od tří korun, učiněných našlo i vyhledalo, že on Jiřík pojímaje touž Annu za manželku jí do všeho statku svého, kterýž má a nebo míti bude, za mocni ho- spodym jest piijal tak a na ten zpuosob, neuchoval-li by jeho Jiříka P. B, prvé od smrti nežli jí Anny m. j., že v tom ve všem statku: má býti táž Anna rovná společ: nice s dětmi jeho živými zuostalými i spolu s Jancm, sy- nem svým, kteréhož ona Anna s prvním manželem měla i s těmi, kteréž by jim P. Buoh spolu dáti ráčii. A ta- kové smlouvy svadební neb. Jiřík s ní Annou sobě čině a zapisuje, toho jest nevymínil, což Adamovi a Saloméně, dětem svým, za živnosti své, před těmi smlouvami z statku svého dal, než je do týchž smluv zapsal a přijal. A z nich aby jak sjíti mólo, toho při právě od ní Anny ukázíno není —. 1z těch příčin páni je strany při takovém zápisu smluv svadebních zuostavují, takže děti někdy Jiříka per- gamenfka živí s prvnější: manželkou i s touwo Annou zplození a po něm pozuostalí, též Jan, syn jí Anny, mají se o slatek po něm Jiříkovi zuostávající rovnými díly s ní Annou poděliti a to ve dvou nedělích. Act. pridie Jčlj- subetac 1560. Appellovala Anna pergamenice. Jest od rad J. Mui Cé potvrzeno. 13. 15 25. biczna. Rukop. 6. 991 /. 7Ł (Anna pergamenikova s Mikulś$cm Cejklem, Adamem pergame- nfkem a Burjanem Litomyslskym.) Jakož jsou před prá- vem se postavili Anna, vdova po Jiříkovi pargameníkovi, též Mikuláš Czcygl zlatník na mís ě Salomeny, manželky své, a Adam pargamenfk i Burjan Litomyšlský, poručník od Alžběty Wolfové zřízený, a tu jest Anna pargamenice i na mfsté sirolkuov pozuostalych a dětí svých žádala, aby vinice, kleráž jest po neb. Jiříkovi, byla rozdělena a dě: lití se mohla; rebo ani kryta nebyla a díla již nastávají i věřitelové také své míti chtějí a ona léž s těmi dětmi svými malými aby se živila. Druhé též žádala, aby M. Czcygl, coż na ten duom k mostu neb. Pargamenika mimo jeho sumu vajše se dodati má, poněvadž jest ho předešle za 10CO k. m prodati nedopustil, pravě, že za 1300 k. anebo pří nejmenším za 1200 k. m. produi se může, tu sume na splacenf dluhuov dodal a položil, poněvadž té- hož domu jest on v držení a jeho požívá. Proti tomu od M. Czeygle jest mluveno: Predkem, co se dotyće toho, aby jaki suma na dome tom Parga- menikovic k tomu nóleżeli a byli jmóla, tornu on odpiró, nebo již ten duom jest jeho Mikuláše vlastní podle zvodu XXIV. U mostu Karlova. — C. p. 194 a zmocnění na něj učinčného. S strany pak vinice, oby Bacována byti méla, «n by Mikulíš také proti tomu no- byl. Však aby jemu dluh 1có k. pr. č. předně zaplacen byl, ponévadz jest se on z4 ncb. Jifíka p. za tu sumu rukojrí byl postavil a své peníze dáti musel. A vedle toho jest přípověd na lu vimici ucinil a piisudek na to se stal, aby muno něho Mikuliše Zadnému prodána nebyla I žádá toho užití a při tom zuostaven. byti, dokudz by mu suma jeho dána nebyla. . Na to od Anny jest mluvcno: Ze on Mikuláš té sumy 105 k., a6 dalli jest Ji, již užisí nemá z 16 příčiny, když jest na onen cas vSechnem věřitelnom jeho nebož. tíka jistý den k pruovoduom od priva byl i pod té pie ztracením jmenován, on Mikuláš jest se neohlašoval a tak již toho užití nemá | Nebo tebdáž: hned bylo všechněm ozuamováno, kdož hy se ten čas neolilašoval, že již po: tom nebude žádnému dopomahäno. S strany pak domu toho, aby jemu Mikulášovi v tak malé sumě: na ublížení jeji i sirotkuov zdstali mel, tomu mista dźti nemuoże, po: nGvadZ jest oz»amoval, že se kupec nachazí, který za nej XIl i tfindcte set kop dati chee. Opět od Mikuláše ješt mluveno: S sray toho ruko- jemství, Ze nemohl sz jest on. ohla3ovati prvé, dokudZ jeMé nevédél, budeli na ném prisouzeno, ponévadi ta éc byla teh na appellaei. Ale kdyż jiż doluov ode. slina a jest stvrzena i pa uci pfisouzena, teprva sc olila 3uje. - - S strany pak toho domu, aby se Mikuláš měl uvolovali driże jej prodati, tolhio Anna nic neukazuje, nebo — svědkové seznávají, że by tak mluvii jmól, że ten duom zlepšen býti může. - = Jest zřízení zemské »včtlé, že o smlonvě zpečetěné svědčití svědkové nemají, a falo, ně není zpečetěná, ale do kněh městských jest vešla, ke které promluviti dal, Ze jest jiż tomu čas právní prošel, ano ji na tabulce pii ton domu napsanćpiibilidal, że jest ten duom na prodaji, a když ho žádný koupiu neci (čl, on tím vinen není -—. Tu p. purgmistr a rada vypovídají: Poněvadž Anna Pargamenice přistoupivší ku prívu s Mikuláš Czeyglem o dělení vinice někdy Jiříka P. tobo jest žádné siušné příčiny nepokázala, pro kterú by tíž vinice na ten Cas, pokudź by véliteluom neb. Jitika jich dluhové za placeni nebyli, deliti se měla, z té příčiny taková žádost na ten čas mista mili nemuoZe. Co se pak vznešení dru hého o duom učinčného dotýče. poněvadž z zápisu poji štění od někdy Jiříka P. a Anny mj. Mikulášovi Czey- glovi na jistí sumu učiněného to se nachází, že když by on Mikuláš ten duom prodal, což vujše přes sumu jejích za nój vezmou, že jim to vydali mA. A % akt této pře i také z pamětí některých pánuov radních to sc nachází. kdyz Bartoloméj Kotvara piedeżle duom ten od Jiříka pargamenfka za lisie k. gr. vytrżił, on. Mikulá3 takovému trhu piekażku i oblaścni o tom, że by jej driże prodati mohl, jest učinil. Protož z priva se jemu Mikuli$ovi to nachází, aby on na kupce se plal a ve clyiceh měsících pofad zbé&hlych ten duom s védomím práva prodal a tu podle zápisu svého dluh povinný k sobě přijma, ' vejieji tyż duom prodńn byl, to na právě aby skládal. Jestli že by pak v jmenovaném času tak se nezachoval a téhož domu neprodal, tehdy bude povinen jej v též sumě a na ly roky, jak? jej on Koévara predesSMe vytZil, on Mikuláš ojíti a poraZe svüj dluh na privé, coZ by vajicji zać by piebyvalo, klästi —. Act. fer. NI. post Lctaic. 1563. Appelloval Mikulá3 Czeygl a ztvrzena. 14. 1564, 13. Gervna. Tuuléz f. I04..— (NEZ b&la Wolfovń s Anrou, Adamem a Salomenou.) Jakoż jest Alžběta Wolfová z mčsta Litomdiic, deera nókdy Jiříka 

Strana 467
v XXIV. U mostu Karlova. -— C. p. 194. pargamenfka u mostu, obeslala Annu vdovu a Adama též Salomenu, děti po témž Jiříkovi pozuostalé, jakožto drži- tele statku jeho, viníc je z včna 50) k. gr. m, kteréž jest otec její po nf na smlúvách svadebních dáti připověděl —. Na to od Anny jargamenice: Bylo-li jest na o:cn čas jakć vino po ní Al;bété věnováno, již jest z toho sešlo a laké vejpovědí jistou to předešle obmezeno, takže ten statek po neb. Jiříkovi všechněm společně se jí Anně a dětem jejím i jinym pfivlasthuje, však po splacení dlu- huov věřiteluom —. A v tom Salomena, manželka M. Czeygle, se ozvala, że jest také ona v těch svědcích do- tknula, i uechce se ona toho nice dolÿkati a od toho pouští, neb jest při těch smlúvách svadebních jí Alžběty byla. Poněvadž pak ona po své živnosti jezdí a s tím nic míti činili nechce, žádá, aby od práva propuštěna byla. Anna da'a mluviti: Chce-li AlZbéta k drziteluom statku o to věno hleděti, ona (aké jest sama držitel, nebo jest svrchky na svůj díl brala, když se o ně při přítom- nosti rychtaře teď času nedávního podělili. I kdyby měla věna, též dílu rovného v tom slatku u2ili, bylo by to s ublížením sirotkuom malým —. Opět Alžběta W. mlu- viti jest dala: Nedoslechli jsou, że jest neb. Jiřík sobě smlonvami svadebnfmi 300 k. gr. m. vymínil, aby je dal, komuž by chtěl, a dání podle präva Кар. LXVI art. XX. odvoláno býti nemuože. 1 tak tehdy když jest Alžbětě DO k. m. dal, ano by všechno až do té sumy dotčené byl dal, ona by toho užití mohla a na ten Gas mi. Po- něvadž také jest jí vyměřeno a pozuostaveno lou vcjpo- vědí ukázanou, že může z věna viniti, když budou v držení statku a aby jí to věno dáno bylo, toho od Anny a Adama ukázáno není —. Zase od Anny mluveno: Tomu Alžběta neodporuje, aby na díl svůj svrehkuov vzfti ne- inéla a právo zřetedlné jest, když by kdo co napřed který z dětí vzal, statku, že to mají zase složití, jestli: chtějí díluov rovných užití, 1 když jest již ona vzala a díl také у Майки tom s jinými má, lakť včna napřed užili nemá. Tu p. purgmistr a píni — vypovídají: Poněvadž to sc jest vybledalo, Ze on Jirfk sobé jest vyminil 300 k. gr. m. aby je mohl dáti a odkázati, komu by se jemu vidělo, a Alžběta W., dcera jeho Jiříka, to jest pokázala, že jest na smlúvách svadebních po ní 50 k. w. věnoval, z těch příčin: dává se jí Alžbětě za právo tak, že těch 50 k. gr. m. vénnich po splacení dluhuov vétiteluom z tohoho statku neb. Jiříka, lak od n&ho vymínéného, ji Alžbětě vydáno býti má. Act. fer. [1I. ante Víti 1564. 15. 1564, 12. července. Rukop. č. 2118 f 79a. Mikuláš Cejkl zlatník oznámil, že jest duom po neb. Ji- fikovi pergamenikovi pozuostały a blíž mostu vedle domu celnice a ulice obostranně ležící, jakž jesc jemu vej- povědí přisouzen a ta od rad k apelacim zřízených po- tyrzena l. 15658, à to v 500 k. gr. ujul, jakž jest jej pře- dexic Burtolomtèj Koévara vytiZil.. KteréhoZto domu prc- depsaného Adam perganienik, Salomena ziałnice, man: želka výš jmenovaného Mikuláše Cejkic, též Alžběta Wol- fová, zlatnice z Litoměřic a Anna pargarmenice i na místě dětí svých, jakožto nápadníci statku již jmenovaného Ti- říká pargumenfka, postoupili jsou jemu Mikulášovi zlal- nikovi v 500 №. gr. ©. Act. pridie Margarcthie. 16. 1568. — Rnkop. č. 1056 /. 7. (Svědomí mezi Annou pargamenicí z jedné a Salomenou Cejklovou alutnic(, té? Adamem pargamenfkem z strany druhé.) Jiřík Anjelský metir: Najal sem od p. Mikuláše Cejkle krám a pokoj, z toho sem mu platil, několik let sem to držel, Anné pargamenici, jak sem živ, ani: malýho peníze sem ji nedal. — Valentin Stříbrský: I. 1564 byl sem požádán od Anny pargamenice, abych s ní &el do domu Jana Reta XXIV U mostu Karlova. - Ć. p. 194. 467 z Pístova [viz níže C. p. 188.], Ze se mají déliti o svršky pozuostalÿ po neb. fit(kovi pargamen(kovi. Kdyz sme tam přišli, smešeny byly ty svršky všecky na dvůr a já som je rozléloval na vosm dílů, nejprv ložní šuly a polom na všelijakým hospodářstvím dřevčnným, rožny, pekáče a ná- dobí cínový, na libry rozváženo bylo a na díly položeno. 1 kladli losy na ly díly, Alžběta na místě svým i na místě Salemeny zlalnice a Anna pergamenice na místě svém i na místě: dětí svých a Adam pargameník s Dorolou, manželkou svou, tolikýž mezi jiný losy los svůj dali. A když se losy skladli; Alžběta svůj díl i Salomeny při- javší, do sklepu na dvoře tu bned složivší svým sekry- tem zapečetila, [ostatní] dil svůj brali a domů nosili. 17. 1575. — Rukop. č. 1058 f. 9I. (Prüvod prí- povèdi Adama pargamenfka na statek Syxta Cejkle, ujce jeho.) Simon Podmanický svědčil: To vím, že Mikuláš zlatník měl vlastní sestru Adama pargameníka, říkali jí Salomena a oni byli syn a dcera nebožtíka Jiříka parga- meníka a Kateřiny m. j. — Matouś Cibuliaf nożif: Neb. Jiřík pargameník a Kateřina m. j. byli Adamu vlastní otec a matka, též laké Salomena, sestra Adamova, vlastní decra jich, potom ma Mikuláse Cejkle. Byl od nich zplozen Syxl, od sestry Adamovy Salomeny, a Adam pargameník byl ujec Syxtu, kterýž nedávno umřel [r. 1570), a matka jeho byla vlastnf sestra Adama pargamenika. — Anna Brychtová svčdčila: Anna pargamenice prvy měla man- žela Jana Roubala, potom pojala Jiříka pargameníka a tito dítky splodili spolu: Ludmilu, Dorotu a Zikmunda třetího a jim jest vlastní: mátic. — Alžběta mlynářka z domu Pargameníkovského: Po smrti Mikuláše najfmala sem krám a pokoj ol nebožky Salomeny a potom od Syxta; pla- lila sem jim do roka po 16 k. — Anna, hospodyně z Královský lázně: To vím, že Dorota, Lidmila jsou dcery Jiffka pargamenfka a Zikmund syn jeho, jemuż sem kmo- trou. À nebožka Salomena byla matka Syxtova. Syxt těmto dětem byl vlastní ujec, neb ona laky byla dcera parga- menfkova, neż z druhy żeny. — Auna kolaćnice: Byla sem mnohá leta u neb. Jiříka pargameníka bytem v domu i před domem mnoho času sem prodávala. To sem po- vědoma, že Salomena dcera jeho vlastní byla, týž i tito Dorota, Lidmila a Zikmund jednoho otce jsou děti, ale dvou matek. Syx, nebožky Sulomeny syn, byl jim ujec. — Regina, Blažeje cukráře manželka: Když sem já se- dávala u domu Pargamenfkovic, tato: paní Anna dostala se za Jiříka pargameníka za manželku a zplodily tyto děti: Dorotu, Lidmilu a Zikmunda. A Adam i Salomena, též Alžběta ti jsou zplození s prvnější manželkou jeho Jiříku, jménem Kateřinou. A Syxt, kterýž umřel, ten byl syn Salomeny. 18. 1576, 11. července. Rukop. č. 2118 f. 406. Zmocnění jsou Blažej Welfnar cukrář, poručník Ancžky, też Doroty, dcer a sirotkuov po Benjaminovi pernikifi pozuostalych, a Annu, malka tech sirotkuov, domu nékdy Mikuláše Cejkle zlatníka, Pergamenkovský řečeného, vedle celnice blíž mostu pro 199 tolaruov jmenovanÿm sirol- kuom vedle zápisu povinných. Act. fer. 11. post Kyliani. 19. 1576, 17. zdif. Rukop. é. 2122 f. 200. Jakoz jest statek pozuostal po Sixtovi Cejklovi a ten Adamovi, Zygmundovi, Doroté, Lidmi:e, synuom a decrám neb. Ji- Hka pargameníka, na rovný podil právem privlastnén, a když sobě o podíly na odporu byli — byli porovnáni, takže Adam, téZ Ziginund ujali jsou spolecné duom Parga- menikovsky a druhý duom v Platnyfsky ul. u ježka ře- ceny [srov. vyże str. 318.], Dorota pak i Lilmlla tolikeż spoleénó ujali duom třetí mezi domy Slámovic a Petra Turka ševce obostranně ležící. Což se pak dluhuov po 59° 

Strana 468
468 XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 194. Mikulášovi Cejklovi neb Sixtovi, synu jeho, pozuostalych dotýče, všichni společně splatiti budou povinni. Act. dic Lamperti. 20. 1576. — Rukop. ¢. 1058 f. 239. (Svědomí mezi: Adamem Pargumenikem a Alzbélou, jeho sestrou.) Jeronym Fiorentský svědčil: Leta 75. byl sem u Adamu v domě Pergameníkovským. Přišla tam Alžběta, sestra jeho, prosíc Adama, pončvudž jest jeho sestra vlastní, aby ji dil stalku neb. Syxla Cejkle, ujce jich obou, dal, aby laky památku nějakou po něm měla. A on jí řekl: Milá sestra, coť mám dáli, já sám ještě nic nemám. Onu vždy prosila naň, plakala, aby jí vždy něco dal. Rekl: Milá sestra, když mi P. B. pomůže len statek vysouditi po Syxtovi zuostalý a práv proti všem přípovědníkuom, ktefiż se k lomu stalku hlásají, zuostanu, dámt z toho statku sto k., aby ho oucastna byla. Ona па tom pře- stala. 21. 1677. — Rukop. č. 1051 f. 31. (Zpráva pří- sežných starších zedníkuov, též kameníkuov a tesařuov i 3acuńk domu Pargamenkovského). Matěj Brodský kamc- nik i na místě Sebestiana Kováříka zedníka oznámil: Co se lkne dila domu Pargamenkovského podle celnice, zed- ního u kamenického, Sacujeme to puoldruhyho sta k. gr. a puoltiinścty kop gr. č. Druhý pak duom v Plalnyrsky ulici u jeżka, dilo zodnické a kamenické uznáváme, že 50 k. gr. a 20 k. gr. č. Sacovali sme to v stiedu pred sv. Jakubem. Jan Rafler a Jakub Malý, starší přísežní tesaři, o do- mu Pargamenikovským oznámili: Tesařského díla uzná- váme za slo kop a puoltřínáctý kop gr. 6.;; duom pak u ježka řečený díla tesařského za 56 k. gr. č 99. 1578. — Rukop. ë 1051 f. [[5. (Svědomí mczi Mandalenou, Jiříka Cerného impressora manželkou, a Jiříkem Jakubem Dacickym, té2 impressorem). Dorola pargamenice svědčila: Stála sem u Mandaleny, přišel k ní ten Jiřík s nevážnými slovy horlivě jí domlouval, že jest chtěl k jejímu manželu jíti, a ona řekla jděte, však jest doma, a on pověděl: KdyZ sem tě tu nalezl, nepůjdu, ale tobë oznämim, Ze si dcerku svou na to navedla, aby mně sobě tak nevážně zhaněla, plundrujíc mne, že bych cizí plášt měl, abych jej vrátil. A když si jí kázala, aby mi vohlédala, mám-li svý krylí, a já sem mu řekla: O člo- věče, kdo si to koliv, soused-li čili kdo jiný, že si tak směl proti ty dívčičce promluviti nevážně! Kdyby to kdo jiný slyšel, však by tobě v tom za zlÿ mél! A on mi to dal za odpověd (s odpuštěním): Jabakyně, ty se o to ne- starcj, tobě do toho nic neni. A tak scm já mlčela a oni sobě slov dosti podávali. Paní Mandaleně mluvil, že jest jí navedla, a ona řekla: Co se máte hněvati o ten plášt; když váš není, vraťte jej. A on odpověděl: Však v hrdlo lžeš jako arcikurva. A to jest bylo mnohokráte opakováno od něho a tak mu Mandalena řekla: Bídniče nevážný, však nepravíš pravdu, zvyjednaný novokřtenče. A on s tím šel lajíc přece a tak se rozešli. A to jest bylo v so- botu po Třech králích. 23. 1678, 19. února. Rukop. è. 2112 f. 24. Jiří Cerný jinak Nygrin impressor a Mandalena k. d. nárožní mezi celnicí a Královský lázní od Zygmunda pargameníka a Doroty, pozuostalé po Adamovi pargameníkovi vdovy, za 887'/, k. gr. č. Act. fer. MIT. post dom. Invocavit. 24. 1579. — Pukop. 6. 1059 f. 64. (Svědomí mezi Zygmundem Dargamenikem, J)orolou, vdovou po Adamovi Pargameníkovi, též Dorotou a Lidmilou, sestrami Zygmunda, z jedné a Annou Pergmanovú z strany druhé.) Alžběta miynářka svědčíla? Když měl neb. p. Syxt kam odjeti, přišel ke mně, řekl mi: Babo, bude-li co chtiti XXIV. U mostu Karlova. — Č. p. 194. pani Anna, která s ním byla, chleba neb peněz, dej jí; potom já to lobč, babo, vyrazím па ¢inZi. Jä o nitemz vice nevím, neb sem mezi ními nebyla. Já ji neznala, když ona tu byla; než potom kdyż sama pro chlib chodfvala, na tři neděle sem ji neznala, neb nechodila ven. A když nebožtík hrubë stonäval, tehdy posílával pro mne a pro tuto druhou, která se mnou byla v mém pokoji, abychime tam k němu přišly a jemu se P. B. pomohly modiliti, a to mnohokrát, když v veliký těžkosti ležel, brubě křičí- val, aż ho u 3pitdla bylo sly¥cli. — Barbora Jobovi: Sc dim pred domem Pargamenikovic od n&kolika let. Ji ne- vím, kdy jest se ta Anna pristéhovalu k neb. Syxtovi, než že jest s ním naboře byla s ditkumi svymi i s svým manželem. Ewa železnice: Panf Anna Pargamenikové Zädala mne, abych došla k Anně Pergmanovy s ni, že velmi hrubě stůně, abych od ní mluvila, že ona neumí německy a Perg- manová česky, tolikéž i s samym Pergmanem. Zädali smc ho, aby on tak dobře udělal a manželku svý k tomu měl, aby nám pověděla, zastavovali-li sou co Syxtovýho, abychme my to vyplalili. A on pověděl, że lo uciniti chce, že ona ví o mnohých věcech. A onu tehdáž doma, ta Pergmanová, nebyla. Potom jest v tom on umřel a ona se odstěhovala k sv. Anežce. Ona potom paní Anna přišla prosíc mne, abych s ní tam opêt šlu k ty Perg- manový. Já tam s ní přišla, prosila sem ji, aby pověděla o těch klenotech, že jí nic nechtějí udělati, ale s ní v dobrém přátelství býti a jí z toho též něco vydali, jestliže jim spravedlivě poví, kde Syxt své klenoty má. A ona jest pověděla: Jestliže s ní budou dobie, że jim poví, kdo sou mu dvě stě dlužní a na Malé Straně u ře- tězu nějaké kollíky sou zastaveny. Než Adumce Parga- meníkový starý že jí toho odpustili nechce, by inčla vše- chen statek svlj vynaložili, že mne vystrčili co psa, šaty mi pobrali, jako bych jeho kurvou byla. Dorota, z domu doktora Kunštala podruhynč: Slou- žila sem u mostu v Syxtově domě u ty starý hokynč i chodila sem s Annou Pergmanovou, ona zastavovala ně- jaký klenoty. Chodívala k ty mlynářec, aby půjčovala p. Syxtovi pentz a chleb brala a chodivala Pergmanova v neb. Syxla malere v šatech všechněch. Ale já sem ne- vidéla, aby sc Anna Pergmanovd méla stéhovati do p. Syxtova domu. Potom vyhnala svého muZe pryč, pravila, že nemá s ním nač živa býti. I byla tam sama s p. Syx- tem v jeho domu. 25. 1588. — /ибор. 6. 2112 f. 302. Jifik Nykryn im pressor vzdivä duom i jiný všeliký statek svůj — Lid- mile, manżelce svć. Act. fer. II. post Katharinac. 26. 1602, 28. sipna. Rukop.ć. 2113 J. 105. Jiřík Nygryn z Nygropontu impressor vzdal domy i jiny všeli- jaký statek svůj Alžbětě, manželce své. 27. 1606. — Hukop.ć. 2205 f. 300. (Ksalt Ji. ho Nygryna z Nygroponlu.) Ja Jiif Nygryn z Nykro- pontu, impressor a měštěnín starožitný St. M. Pr., jsouc v nedostatku zdraví mého od drahně nedčlí postaven a poznávaje lo, klerak Jidć mimo nadślost z toholo světa bídy plného vykračují a prostředkem smrti télo časné se vyhostujf, s dobrým mým rozmyslem paměti dobré i roz- umu zdravého z daru P. B. všemohoucího požívaje, tuto mou vnoli poslední oznamuji takovou: Předně duší mou milou předrahou krví K. P. vykoupenou v ruce boží po- roučím, s tou silnou a pevnou borlivou nadějí, že ji Bůh, olec nebeský, v zásluhách K. J. k sobě přijíli a v den posledního soudu v losu vyvolených svých svatých posta- viti ráčí. Dále jakož mám s slovutnou Alžbětou Nygrý- novou z Braittnpergku, manželkou mou milou, společně 

Strana 469
XX1V. U moslu Karlova. — Č. p. 194. stalkův vzdání, toho všeho podle zápisu knich městských zapsání a utvrzení obapolném zuostavuji, kromě toho: kdež sem sobě z loho ze všeho statku tak z obojí strany vzdaného jmenovitě jeden tisíc kop m. vymínil na ten zpüsob, ubych vo nich říditi, kšaftovati a z nich, komuż by mi se dobře vidělo a zdálo, cdkázati mohl a moc měl; protož s dobrym mym rozmyslem a bedlivým uvážením i s dovolením jistým též Alžběty, manželky mé milé, takto řídím a vo nich kšaftují: Předně dětem Jana Ka- deřávka z Barbory, sestry mý, zplozeným poroučím, totiž Vondfcjovi puol druhého sta kop m. a Anně, sestře jeho, jedno sto kop m. Potom paní Anežce, p. Jana zlatotepce mapželce, odkazuji a mocně po mé smrti dávám dvě stě kop m. P. Janovi zlatotepeovi, manželu jejímu, 50 kop m. poroučím a k tomu ručnici dlouhou nejlepší, kterou sobě sám vybere, a hodinky pozlacený bitcí i s budíčem. Důstojnému a clihodnému knězi Petrovi, p. faráři na ten čas záduší a kostela M. B. před Tejnem, poroučím a ja- kožlo mému milému patronu dávám 50 kop. m. na bu- doucí památku. P. Stefanovi Prajerovi, apatykáři, měště- nínu St. M. Pr., dávám a odkazuji 50 k. m., Anně kni- hařec, někdy Jana Filoxena Jičínského manželce, porou- čím 10 k. m. a což mu nebožtík Jan, týž manžel její, podle šuldpryfu a zapsání svého dlužen pozuostal, to jí všeckno passyruji a odpouštím. Paní Doroty Dobřenský synuom, Jakubovi a Samuelovi, majestát erbovní v orygi- nálu odevzdávám a k tomu jednomu každému z nich po 25ti k. m. odkazuji. Johanně, nebožky Manda:ény Jičín- ské, manželky mé nejprvnější, vlastní sestře, která na ten čas v Vysočanech bydlí, odkazuji 10 k. m. P. mistru Janovi Kernerovi 15 k. m. z lásky upřímné odkazuji. Paní Mandaléné Melcarové od modrého jelena, jakožto zalibené materi mé milé, za opatrování mne její bedlivé poroučím 50 k. m. A jestliže by ji P. B. z tohoto světa před tím povolati a pojíli ráčil, tehdy takový odkaz její na Dorotu n Mandalénu, dcery její vlastní, postupně přijíti a při- padnouti má, tak nařizují. Item synuom a dcerám též paní Mandalcny Mcicarový, bratřím a sestrám vlastním Alžběty, manželky mé milé, všem vesměs poroučím 50 k. m. na rovný mezi ně pěti podíly. P. Jakubovi Melcarovi z Brajinperku, p. olci man- želky mé milé, dva koflícky slove Stehaufy. K sv. Benc. dyktu, kde télo mé odpocivali bude, k tomu chudému záduší poroučím 50 k. m. A ty tehdáž, když věž při témž chrámě božím opravovati budou, aby vydány byly a prve zhola nie. Ostatni pak sumu, coż Ji koliv mimo tyto od- kazy mé pozuostane, tu Alžběta, manželka má milá, bude věděti kde obrátiti a jak s ní po mé smrti ve vší dobré upřímnosti šafovati. | Však (uk a na ten: konec i s touto mou posledni prolestaci, aby takoví odkazové dříve žád- nému vydávání a vyplňování nebyli dotud, dokudž by se duom muoj druhý v osadě sv. Malého Štěpána ve zdech, blíž Jeruzaléma ležící, v mírný ceně neprodal. Pakliby který z těchto kšaftovníkův prostředkem smrti před do- jim toho času z tohoto svěla vykročil a takového od- kazu nedočkal, tehdy takový odkaz jednoho každého zase na Alžbětu, manželku mou milou, plným právem připad- nouti má. Ale kteří dítky mají, na též jich dílky obojího pohlaví aby nápad šel. Jestliže by pak i ti všichni zem- řely, takoví odkazové těch všech zemřelých zase tolikéž na Alžbětu, manželku mou, podle devolucí přijíti mají. Naposledy tohoto řízení mého mocí sobě pozüstavuji k zménénf. Pakli bych ho nezměnil, tehdy to tak v ce- losti své aby zůstalo jest má vůle jistá. A protož jich mi- lostí pana purgmistra a panuov, jako2to mych milych ochrancův, pokorně prosím, že nad ním a manželkou mou XXIV. U mostu Karlova. — C. p. 194. 469 milou ruku vochrannou držeti ráčí. Stalo se v Praze v pá- tek den památky Početí blahoslavené Panny Marie I. P. šestnáctistého šestého. Jiřík Nygrin impressor. 98. 1609, 3. dubna. Rukop. ć. 2113 /. 493. Janota Bobhutsky impresor vzdal všechen a všelijaký statek svůj Aižbětě, manželce své. Zase ona Alžběta — domy a jiný všcehen statek svůj vzdává témuž manželu svému. 29. 1610, 26. listopadu. Rukop. ¢. 2235 jJ. 03. V pátek po sv. Kateřině stala se smlouva inczi uroz. p. Mikulášem z Laungenbruku, cís. radou, a p. Jonatou Bo- hutskym impressorcın, jakoZ jest p. Mikuláš z Langeu- bruku dim nárožní v Nožířské ul. od I'rantiška Cortesi- usa koupil, nicméně mezi: Frant. Corlesiusem a nadepsa- ným Jonatou dvě rozepře, jedna o okno a druhá o ka- vřinec, prve nikdy nebývalé, od Fr. Cortesinsa v nově vystavené na škodu a ublížení téhož Jonaty naproti přes ulici na druhém rohu ležícího, od dávna Pargamcníkov- ského a nyní u Nygrínů jmenovaného, kdežto mezi zdmi a do zdí obojího domu trámy od starodávna vloženy jsou a komora k témuž domu Nigrinovskému náležející a sta- robylá jest, jsou vznikly a již také i nálezy a vejpovědmni od pp. úředníkův šestipanských strany podle práva po- děleny jsou. Na kterýchžto vejpověděch týž Frautišek ne- přestavší: před pány odvolání vzal, kteréž nevyřízené až posavad zůstávají. Skrze což i s p. Mikulášem z Langen- bruku a p. Jonatou budoucné nemalé roztrZitosti povstali by mohly. I aby vrchnosti z zaneprázdnění, straním ze škod sjíti a láska křesťanská, dobré přátelství a svornost mczi týmiž stranami utvrditi sc molla — takto jsou smluveni: O ta okna a kaviinec i o další stavení, kteréž se v nově dělati bude na místo ty komory, témuž p. Jonatovi nále- žející, nad ulicí k mlejnům obecním jdouc, takto jest zů- sláno : Poněvadž táž komora jináč slavena i dále vydána, až. do rohu obou dvou domů zdi býti má, tebdy z těch všech oken sejde a takto staveno ua jich obou slran rov- ný náklad býti má, kromě že pan Mikuláš k takovému níZepsanému společnému stavení napřed dáti má šest trá- mů dubových, též pokštelův k sklenutí, prken i jiného dříví k lešení, k šalování a stavení tomu propůjčili a dáti Dílo pak a klenutí zednické na společný náklad vyzdvih- nouli takto dáti mají: Předně touž komoru starou mezi zdmi obojího domu postavenou zbořiti a místo ní zase paty a klenuti sklepem až do rvhův obou zdí srovnávajíc vydati, založití a vyzdvihnouti. | Však aby takové klenutí nic nížeji ani vejšeji, než jak předešle (rámy byly, po- dáváno nebylo. A dáleji vejš zdi, jakž toho potřeba bude ukazovati, zároveň s střechumi domů obou vyslavěti a po- dlahu nad týmž klenutím a pokojíky udělati i krov po- staviti dáti mají. A to na pravou polovici na díl prostřed: kem téhož klenutí zídkou rozděleno býti mó a oknaz jed- né každé strany po předu i po zadu každý z nich, jakž sc mu viděti bude, postaviti dáti může. A tak p. Miku- lášoví k jeho domu polovice toho slavení až do rohu, totiž dva pokojíky a nad tím půda pod krovem, a druhá polovice až k druhému rohu p. Bohuty, také dva poko- jíky a nad tím půda pod krovem a polovici krovu přiná- leZeli a v své stálosti neproménitedIné züstávati má. A jest- lie by pak kdykoli, bud p. Mikuld¥ dil svj, téZ také Jonala a budoucí držitelové takové své vlastní staveni ji- náče opraviti, pfedélati anebo zjinaciti dle libosti své chtěl, že to jeden každý svobodně učiniti, (však tak aby druhému do jeho dílu nesáhal ani na škodu nedělal) může a mó. 30. 1618, 19. dubna. Rukop. č. 2/33 f. 424. Stala sc smlouva přátelská mezi p. Jonatou Bohulskym z Hra- 

Strana 470
470 XXV. Vul. Karol. Světlé. — C. p. 195. nic na místě a k ruce paní Zuzanny Bohulskć z Ardynku m. j. z jednć a p. Koiparem Melicharem Preslem z Ar- dynku z strany druhé a to laková: Jakož jest paní Zu- zanna Bohulská, scstra vlastní p. Ka¶ Melichara Pre sle z jednoho otce p. Blužeje Presle z Ardynku, mé&t&. nínu St. M. Pr., pošla, dosahší let svých právních jest se p. Jonatovi B. z Ur. za manželku dostala, toho při Kaš- paru Preslovi vyhledávati dala, aby jí z další spravedlno- sti dědické po otci jejím práv byl — že on p. Kašpar Presl ji za takovou spravedlnost 1300 k. m. dáti má. * 1628, 18. března. Rukogp. ć. 2114 /. 374. Vv. purkmistr u rada SL. M. Pr. koupili obci dům nárožní blíž mostu vedle celnice a lázně Královské ležící od Jo- naty Bohutského z Hranic a Zuzanny m. j. za 1600 k. gr. ©. * 1629, 9. kvétna. Tamléž f. 406. Kašpar Švenk- felder apatekář a Alena k. d. nárožní — od obce St. M. Pr. za 8000 k. gr. m. V ulicí Karolíny Světlé (diive v ulici od moslu k mlýnům). Cislo pop. 195 (Lázcň královská). J. 1486. — Rukop. č. 2099 /. 416. Mauricius, ilnco regis hospes. 1437, 1. srpna. Rukop. ć. 2099 /. 448. Cum causa litis et discordic sepius tractabalur intcr Gregorium cultellatorem, diclum Polák, cx una ct Mauricium, balnca- torem de balnco rcgis, Claramque, conthoralem ipsius, parle ab allera occasione curiolle et stagularuin, alias plańky, mediancium curiollas Gregorii et Mauricii prcfa- lorum nec uon unius canalis jpsius Mauricii, pcr quod fit decursus aque per stilicidia in curiollam Gregorii non medicum dampnum ct iacturam. In quibus qujdem sta- gulis ct curiolla sepenominatus Mauricius cuin conthorali sua jam dictum Gregorium assiduis vexacionibus impediebant, cx tunc. — domini - mandaverunt prcíato Mauricio — quatenus — Gregorium, heredes et successores ipsius in ipsius curiolla et stagulis non impediat et quod ipsc Gre- gorius casdem stagulas curiolle suc finiat usque ad aquam —. Eciam mandaverunt sepenominato Mauricio, ul canale ab- renict ct converlał aquam de eodein canali in curiam suam —. Postremo edixerunt, quod ipse Gregorius potcrit sibi de curiolla sua ostiolium ad aquam claborare. Act. fer. INT. anle Ad vincula s. Petri. 9. 1448. — Rukop. c. 992 f. 223. My Mařík 7 Královy lázni a Klára, manželka jeho, vyznáváme ticmto listem: obecně přede všemi, ktož jej uzřie nebo uslyšic, že jsíinc prodali a mocí tohoto listu prodáváme lázní naši vlastní a dědičný, Králeva lázně řečenú, kteráž leží blíž mosta pražského na břehu nad Vltavúí podle domu někdy jeSka Mezificéského a nynie Rehořova nožieřova s jejím méStiStém, s kotly ij vSclikterakym jejím příslušenstvím slovutnému MathiáSovi z Clilumcan i jeho dédicóm a bu- dúcím za sto kop gr. dobrých střiebrných rázu pražského nám týmž Matyášem úplně a docela penězi hotovými splněných a zaplacených pod takováto vymienká, Ze my napředjmenovaní Mařík a Klára manželé budeme moci a máme tu jistú lázni a kotly s jejími příslušnostmi zase de XXIV. V ul. Karol. Svelle. — C. p. 195. odküpiti a vyplatiti sto kop gr. svrchupsauych v roce od zápisu tohoto poé(tajíe tému2 Mathiá&ovi navráticce a za platiece, buďto zlatými dobrými nebo penězi střicbrnými, ježto by je obecně v Ceské zemi brali. A pakli bychom toho neučinili a jemu těch penčz na ten čas v roce ne položili a nezaplatili penězi hotovými, tehdá táž jistá kizně při téinž Mathiášovi i pří jeho dědiciech « budúcich má dčdi- cky zuostali a my jemu ji máme zpraviti, osvoboditi a očistití, jakož by páni konše'é, kteříž by v ty časy byli, toho po- chválili, i v knihy městské zapsati a vložití: podle řádu městského. A my Petr Břevnovský, Petr: Pala a Vaněk řečený Chřest, rukojmć a zprávec za nadepsané Maříku a Kláru manžely, s nimi a za né slibujem tiemto listem, naší dobrú vierú křesťanský, že to všechno jisté( nasi nadepsani splnie a zdrżic věřiteli: vahořejmenovanému úplně a docela, tak jakož sč nahoře píše. A pakli by toho neučinili a jemu těch peněz v jeho moc na ten rok nepoložili a nezaplatili, tehdá ta jistá kízně is jejím všeli- klerakým příslušenstvím má pri témž Mathiášovi i při jeho dčdicích a budúcich věčně a dědicsky zuostali, jakož sč svrchu píše. A my máme lé zprávy i rukojemstvie po roce a po dni prózdni ovśem byli Neż on Maiik a Kliiru manželé i s svými dódici bud povinnovali zpraviti, oči- stiti a. osvoboditi před zápisy duchovními i světskými vším svým zbožím, kleréž nynie mají neb potom micti budú, i v zprávé státi tak. dlího, dokavadZ ta Jistá liznc řádně nebude očištěna a osvobozena, jakož by pání kon- šelé toho pochválili. A neuchová-li P. B. kterého 4 nás rukojiní a zprávcí v lom roce umricti, tehda my Zivi zuo: stalí v té zprávě nerozdiclně stíti máme do dne a do roka. Také jestliže by v tom roce, dončvadž tu výplata trvá, bylo co potřebie v té lázní opravovati, tehdá což od prken potfebic bude, budto k lavicim neb podlahim, po- lovici Mařík s Klárú dáti má, a Mathiáš polovici. Než ji- nych všech opravování týž Mathiáš má prázden býti až do toho plného roku. Pakli by Mařík a Klára nedbali po- třebných vécí v tom roce opraviti a Mathiás ncbo ten, ktoZ by jeho právo k té lázni mél, s Maríkovym vido. mím který náklad učinil, to má Maříkovi s jeho manžel- kú počteno býti. Dále toto jest vymluveno. Jestliže: by Mařík s Klárů v tom roce, lázni svrchupsaná vyplatiecc k své ruce, chtčii komu prodati, majl to na téhož Ma- iliń8e vznésti, chce-li sám ten trh držeti, aby jemu toho popřáli. Pakli by sám držetí nechičl, ale aby jim v trhu nepřekážel, aniž jim kupce odháněl. A ktož by tento list a zápis s vol( napicdjmenovanélio MatbiáSe mči, ten má i micti bude túž moc i léž plné právo k tomu ke všemu, což tento list a zápis svědčí, jakožto on sim. Na svědo- mie tobo pcéet svrchupsanélio St. M. Pr. ku prosbé všech nás jistce i rukojmí a zprivci svrelujmenovanych k lo- mulo listu jest piivé$eua. Jen2 jest dán a psán l. b. oc Gtyrstého čtyřidcátého devátého (?) o slředopostí len čtvrtek 4. 1448. — Rukop. c. 90 f. 166. Nicolaus He- solt ct Anežka emerunt stubam balncarem regis penes domum Gregorii Poloni cultellatoris, iminediate erga Mau- ricium et Claram pro C s. gr. Act. fer. V. ante. Bartho- lomei. 5. 1449, 27. ledna. Rukop. c. 2099. f. 1051. Když jest nesnáz a ruoznice byla mezi Mikulášem Ilesoltem z jedné a Matikem a Klárú manžely z strany druhé o pro- dánie kízně řečené Králova, kteraž leží na břehu blíž mostu podle domu Rehoře nožicře, kterúžto lázní týž Ma- řík a Klára manželé prodali su za svobodnú a čistí: ode vkech platuov a závazkóv túročních všelikterakých. Týž pak Mikuláš toho tak býti neshledav, ale pod úroky a platy věčné zapsanú tu lázni nalez, i sáhl jest na často 

Strana 471
XXIV. V n. Karol. Sv&llé. — C. p. 196. psané Maříka a Kláru, súkupy své, žádaje vedle zápisu, aby jemu lo tak očištěno bylo a osvobozeno, jakož zá- pis trhu okazuje. Paní pak purgmistr a konšelé Velikého M Pr. — vypoviedají prikazujíce svrchupsanym Maríkovi a Kláře, aby to tak držáno bylo i vyvedeno Mikulášovi již psanému, jakož zápis trhu ukazuje. Pakliby tolio tak vyvésti nemohli, ale aby jemu penize zasě vrátili a v Jáznu SC zasé uvazali. Act. fer. JI. post Convers, s. Pauli. 6. 14564,94. června. Rukop. č. 2141 f. 134. V t6 ruoz- nici, kteráž jest byla vznikla: mezi pány úředníky úřadu od inostu z strany cbce z jedné a Mathiášem Loudúzstr.ny druhé o břeh, kterýž jest mezi Královú lázní a mlýny někdy Spalkovými, na kterýžto břeh Louda táhl sč jest, pravě, že by k jeho lázní příslušal z šiře, co by mohle dvoje drva ancb dvě hromadě drev podle sebe IcZcti. A pani úřednici odpicrajíce pravili, že toho břehu polovice k mly- nóm nadepsaným od staradávna příslušela a přislušic a také 7e k té lázní nikdy břehu viece neslušelo, jediné co by mohla jedna hromnda drcv leZcti a málo viece, obě straně na svědomije sč tahnúce. Páni purgmistr a kon- Sclé vyslyševše strany, starších z obce něco a sto osob obeslavSe, ten břeh s těmi obcenímí potřikrat vycháze- jíce spatřili, nébrž i to svědomic obostranně sepsané před lymiZ obcecními na rathüz svolanymi éfsti kázali, 2ádajíce od nich, aby naucili, kterak. by s& v tom mieti mëli. Kteřížto --- nálezem svým skrze pana Jana ot tří stud- nic svédomic pánóv diednikuov svrchupsaného úřadu po- tyidili s, pravicce dále, aby výšpsaný Mathiáš na tom břehu, kterýž jemu pozuostavcn jest, dosti iél. Potom pak páni purgmistr a rada takové od obccních majíce naucenie, pFfed stranami orlelem vyrkli si, piikazujlce Matiášovi, aby pánóv ufednikuov i toho brehu v pokoji nechal. — Fer. ll. infra octavam Corporis Christi. 7. 1458, 2. října. Rukop. 2105 /. 92. Vitus tor- rifex de Zacz emit pro sc ct Johanne, nato suo, balncum, regis balncum dictum, cum loco, in quo ligna ponuntur, situm in ripa prope pontem penes domuin Petri caldaria- loris ex una sc et molendinum novum conmunitatis erga Mathiam. Loudu pro CXCV s gr. pr. Act. fer. II. post Michaclis. 8. 1474, 26. března. Tamléz f. 341. Adalbertus colorator ct Katherina e. balncum rcgis ex opposito mo- lendinorum communitatis circa Vitum de Zacz ct Barba- ram, uxorem cius, pro XCV s. gr. boem. Act. sabbito ante Judica. 9. 1480, 14. listopadu. Aukop. c. 2106 f. 68. Jo- hannes Hauf et Martha c. balneum regis cum ripis situm penes domum l’etri caldarialoris aput Adalbertum colo- ralorem cutium pro CLXX s. gr. pr. Act. fcr. MI. post. 3riccii. 10. 1495, 156. října. Rukop. č. 2107 f. 91. Martha, relicta Johannis Haut, balncatoris, resignat balneum regis Gallo, filio suo. Act. fer. V. ante Galli. 11. 1602. — Tamléz f. 219. JakoZ byl Havcl la- zcbník z Královy lázně svétnici počal stavěti přes zeď svif na dvorec k fece proti oknóm Duchka Lkotlafe, i stala se jest smliva o lo stavenie mezi tymiż Havlem a Jakubem i Duchkem, synem jeho, że Havel tu světnici mó zboliti a jinde ji sobě má postaviti a na tom miesté aneb dvorci pres tu zed on IJavcl — žádného stavcnic nemá stavěti —. A za lo Jakub a Duchek — Havlovi V k. gr. m. dali. Act. fer. V. post Jacobi. 12. 1517, 26. října. Rukop. c. 2108 f. 211. Bartók, sukna kráječ, a Marta k. lázní, kteráž slove Královská, ležící podle mlýnu panského a domu někdy kotlářova, za CX k. gr. č. od Lukše lazebníka a Doroty m. j. a od oznámil jest vuoli svi | sem byl a nic nemohu nalézti, nemám v čem jíti. XXIV. V ul. Karol. Svillé. — C. p. 195. 471 porućnikuov statku neb. Haufa lazebnika. Act. fer. I]. ante Sim. et Jude. 13. 1592, 93. ledna. Rukop. ć. 2142 f. D 15. My purgmistr a rada města Prahy — známo činíme — že neb. Bartoš řečený Barták — leže v těžké nemoci — 1. MVC XXI. tu neděli den Poéetic. P. M. [8. pros.] — poslední — lakże duom svuoj, v němž bydlí, u zlatého jelena, lázni, jenž slove Královnu, nad inostem — odkázal — Martě, manželce své — jenž jest dán 1. cte. XXII ve čtvrtek před Obrác. sv. Pavla [23. ledna.] 14. 1523. — huslavem krajčím a Václavem od hvězd.) Kušky lazcbníka z Královské lázné, vyznala: Nebożka pf. Mundalena, dcera Hvózd.va, piisla k nám do lázně jsa zdráva a zase také od nás z lázně šla zdráva. — Katcřina, manželka Kubíka holiče z Kr. lázně: Když jest byla u nás v lázni dcera Hvězdova a myla se, jit sem na ní žádné modřiny nikdy na těle neviděla. — Kateřina, manželka Duba paknechta z téže lázně: Ját sem ji neb. paní Maj- dalenu všecku u nás v lázni často inyii vidila a kdyZ sme ji myly, Zádnyt sem já na ní modřiny ani takové vady na těle neviděla. — Kateřina, manželka Jana Kulhnvého, pa- kncclita odtud: Já sem myla a drbala p všem těle neb. paní u nás v lázní a neviděla sem na jejím těle žádné modřiny ani vady. 15. 1596. — Rukop. C. 2110 f. 151. Mat&j Lu- menda roZict k. lázni K'álovská od Marty Dartákové za CXV xk. gr. ©. Act. fer. Il. ante Phil. ct Jacobi. 16. 1526. — Rukop. č. 1047 f. P 2. (Mezi On- dřejem Farářem, zůvačem z lázně Králové, a Janem Cí- sařem.) Jan Poledne kloboučník svědčil: Bylo na Stědrý vočír a jsa dvě hodině do večera, vyšel scm z lázně do zůvadlny a Císař chodí v čechlíku po zuovadlně pravě, 2c mi Baty ztratily. a já mu řekl: Milý brachu, jdi do komory, pohledaj, zdali by kde tam byly, A on řekl, že A já chtě pryč jíti, řekl sem mu: Půjdu já k tvé ženě, af při- nese šaty. A on řekl: Ba nechoď, však ona nemá klí- čuov od mých šatuov. V tom přišel Kakas do lázně, chtě se majti. I půjčil mu střeví[ce] a sukně i optal se ho Ka- kas, jakouť jsú sukni vzali. A on pověděl: Tu, jako mám s kedrlinky od toho zemana, a váček, jakož víš, že mě stál kopu gr. A já se optal, bylo-li co v tom váčku, a on pověděl XL gr. a klíče a nedal bych toho, co je bylo v váčku, za kopu gr. — Jan pacholík z Kr. lázně: Když Rukop. č. 1047 /. C3. (Mezi Bo- Alžběta Jana i jest žena Císařova přišla k naší paní do lázně k stolu, řekla jí: Milá paní, jak vy těch Batuov hlídáte, lidsknjch slatkuov. A paní jí odpověděla: Milá paní, však já jich nehlídám, já mám jinou práci před sebú a máme od toho jiného, aby hlídali; že se to čus přichází i jinajm. Řekla Císařová: Buď to P. B. žel pře tak čistého lindyše, že je byl tak Cistaj v (aj sukni. Pak kdyZ jest iy šaty nalezla i nesla je doluov a paní jí řekla: Poď sem s těmi šaty, jaká je to sukně, toliž jest sukně TindyBová? Proés to mluvila, ano ledva sukno v ní po pěti nebo VI bílých! Že se v hrdlo nestydíš, smělas to mluviti. A kdyby se nenalezly, my bychom musely tak zaplatiti, jakož si ty pravila. A Císařová řekla, že nevím, a šla s tím pryč. A potom v svátky vánoční poslal Císař Farářovi zvěřiny a koláče a peníz od šatuov, aby toho tak již nechal, A Fa- rář to od něho přijal a povědčl, že to tak nenechá. Jana, podruhyně od Rehoře vinopale: Pomáhala sem toho času na ten Štědrý den v zůvadlně i sem tobo své- doma, když jest Císař vyšel z lázně i kázal sobě šaly Vondráčkovi přinésti. A on mu péinesl n on pověděl, že 

Strana 472
479 XXIV. V ul. Karol. Svällé. — C. p. 195. to jeho šaty nejsú. 1 hledali jich tam všudy mezi jinými Saly a tak. povédél Cisaf: Plajte se na né, Zc já bez svého býti nechci, a což mníte, že se chcete jako prstem toho odkývati. Vondráček pověděl: Toť Bůh ví, již já nevím, když ty pravíš, že toto tvé ncjsá, jít jinych nc- mám. A chodil Císař sám hledat mezi šaty. A dával mu ty jeho šaty po třikrát a on vždy pravil, co mi lo dá- váš? Však to mý nejsú, však jest má sukně lindyšová. Kdož v nf chodili bude, raději v ní bude choditi nežli v líščí čubě. A váček sám jest za kopu gr., krom toho, což jest v něm. Až potom přišla manželka Císařova, po- znala, že jsú ty šaty jeho, kteréž mu Vondráček dával, i vzala je. Alžbčia, hospodynč z Kr. láznč: Když prinesla žena Císařova zase šaly do lázně Kakasovi i mluvila ke mně: Milá paní, jak vy hlídáte tu Satuov a lidskajch statkuo A já jí řekla: Milá paní, jáť jich nehlídám, neb mám ji- nou práci před sebú a máme jiné od toho, že hlídají, a semť tomu tak nerada, jako ty a ne radší. A ona pově- děla: Budiž toho žel milému Bohu takového čistého v té sukni lindyše. A potom sem šla nahoru a když šaty své nalezla i šla: pak s nimi doluov a já jí fekla: Mledle paní, vokaž mi tu sukni, jakajž jest to lindy&. A ji po- hledčvší na sukni řekla: | Však jest to českaj lindyš po pěti nebo po VU gr. alb. Buď milému Bohu žel, ježio le- dacos spravíte, kéz povíte, kterak v pravdě jest, počíta- jíce sobě to, ano tak nebude. Takž nás oni z jedné stra- ny loupf a vy z druhé. A já jí řekla: A vokažiš mi ten váček, ježto jej sobě kopu gr. tvój muž pokládal, bez toho, což jest v něm. A jeho žena tak řekla: Lžeť v hrdlo, vÉakt ho jest doma nechal a zde ho s sebú neměl. A já řekla: Tožť jest se snad byl voz:al, Zet jest svych Satuov neznal a nám k božím hoduom zámutek veliký udělal. (Tak vypovidali i Jiffk Plichal a Vavřince Dub paknechti.) 17. 1530. Rukop. č. 2191 f. 77. Stal se fraj- mark o lázné mezi Martinem Mazánkem a Janem mladým Bořkem, lazebníky, takže on Jan Bořek jemu Martinovi postoupil jest lázně své Královské, též“ také on Martin jemu Janovi Bořkovi postupuje lázně své Bechyhovské u červeného jelena ležící u Prelátu na Nov. Mésté —. Act. fer. V. ante Georgii. 18. 1581. 2111 f. 8. Jakoż jest se slal fraj- mark o kiznć mezi Janem Boikovym a Martinem Mazin- kem i oba dva oznámili, že sú se z toho (rajinarku pro- pustili, takže Janovi Bofkovi má on Marlin Jáznč Králové ve dvú nedčlí postúpili a on Jan jemu Martinovi též má lizné u červeného jelena na Pňikopč postúpili. Act. fer. ll. post. Elisabeth. 19. 1541. Tamleż f. 322. Vinhart Planicky a Lidmila k. lázni Královská od poruénfkuov sirotkuo Anny Borkové za CCL k. gr. č. Act. fer. Ill. post Lco nardum. 20. 154). Rukop. é. 2142 f. U 1. (KXatt Anny, hospodyně z Králové lázně.) Ve jméno —. Já Anna, ho- spodynč v Králové lizni nad mostem, méstka St. M. Pr. vyznávám — nechičjíc tomu ráda, což na mně jest, aby o statek muoj — mezi Jiříkem synem a Linharlem, man- želem mým, i tudíž: jinými přáteli mými krevními a pří- buznymi jaké nesnize a ruoznice i soudové (jakož sc těchto časuovo mnoho tolo piiház() po mé smrti mili vznikmili a povstati, protoż, dnem i noci to sobé rozva- żujie, dobrovolně a s dobrym mým rozmyslem, jsúci pa- méti dobré a vuole svohodné i rozumu zdravého z daru jeho Božské milosti podlé lidského běhu užívajíc, toto mé poslední poručenství a konečný úmysl vuole mé o témž statku mém o všem a všelijakém mocí tohoto listu mého XXIV. V ul. Karol. Suéllé. — C. p. 19b. kścfinfho fidim a zpuosobuji obyćcjem lakovymto: Naj- prve pak a přede všemi včemi činím a ustanovuji pravé, mocné a najvyšší otcovské poručníky Jiříkovi, synu mému výš dotčenému, leth nemajícímu a podlé toho i jiného všeho statku mého jakéhozkoli, movitého i nemovitého, kdež by ten a na čemžkoli záležal aneb klerým a ktera- kýmkoli jménem muož a mohl by jincnovin, nalezen i optán býti, nic ovšem nevymieňujíci ani co pozuosla- vujíci, slovutnélio pana Jana Jcníčka, opatrného Mikuláše z domu Kunáčova, měšťany Starého města Pražského, přá- tely své zvláště milé, jichž sem se dožádala, věřéci jim nade všecky jiné lidi smrtedlné, že se oni věrně a právě při tomto mém poručenství a vuoli této mé koncčné a poslední jako dobří lidé, pamatujíce na své dobré svě- domí, zachovají, jináce toho pro odplatu božskú nečiníce. Pri tom pak dále oznamují a vnole jest má konečná i po- slední: Co se lé lázně své Králové, v kteréž bydlím, a k tomu domu na Poříčí v Svatoklimentské faře ležícího a podlé toho i jiného všeho statku iného movitého i ne- movitého i všelijakého hospodářství na ćemżkoli, tak jakż výš dotčeno jest, dotýče, to všecko nic ovšem nevymic: ňujíci, odkazuji a mocně po své smrti poroučím a dávám výš psanému Jiříkovi, synu mému, toliko jemu samému, tuk však a na takový zpuosob, poněvadž týž Jiřík, syn muoj, tmu řemeslu a lé živnosti nic nerozumí, aby svrchupsanf poručnící touž lázní mú i tudíž ten duom muoj výš do teeny prodali a jiné věcí mé, bez čehož by týž Jiřík, syn muoj, byti mohl a jemu se nchodily, zpeněžili. Též také. oznamuji, když jsem sobé svrchupsancho Linharla za manžela přijímala, že jsem inu po sobě věnovala a jme- novala před dobrými duchovními lidmi při smlúvách sva- tebních sto kop míšenských, i těch sto kop aby jemu svrchupsaní poručníci po mé smrli ve třech létech po- řád zběhlých z téch pencz gruntovních, neb jinych ne- mám, vyplnili i dali; neb on ke mně žádných penčz jest | nepfinesl ; neb by mu měli pojedmi ddli, jako vuole m4 k tomu není, nepochybuji, jakžto dobře do něho vím a znám, že by je brzo utratil. A protož aby mu je rozdílně po třikrát v téch třech létech vyplnili; a k tomu a nad to ještě mu přidávám přes to z milosti a lásky deset kop míš. a on Linhart, manžel muoj, tu obojí sumu v Lich třech Jétech prijma aby se na více statku mého nepola- hoval ani žádné překážky týmž poručníkóm mým i tudíž Jiříkovi, synu mému, žádným obyčejem vymyšleným neči nil. Co pak více těch peněz gruntovních i jiných, ač by co prodali a zpeněžili, a podlé toho i jiného všeho stal ku mého a hospodářství jakéhožkoli tak, jakž výš dotčeno jest, pozuostane, to všecko aby svrchupsaní poručníci | Jiříkovi, synu mému, jej předkem k dobrému a poctivému napomínajíce a vedúce j jej ve všem jako otcové věrní opatrujíce, do jeho ]cth rozomných a spravedlivé došlých dochovali, a kdyžbykoli k létóm rozomným přišel a se s radi a pomoci porucnfkuov, jimi sc vc všem zp:avuje, oženil ancb také že by se mezi dobrymi lidmi napied pána Boba sc boje 7iviti a svélio dobrého liledéti chtél, žádný marnotratce nejsa, to v&ecko bez umen&ení aby mu vydali a postoupili. Pakli by rakć let rozomnych a spra: vedlivých nedojda umřel, tehdy také ta vuole jest má konečná a tomu chci, aby sobě předkem svrchupsani porućnici, teprv po jeho smrli a prvé nic, za. svá prátci z těch penčz a z toho ze všeho statku mého po desíti kopách míš. vzali a Salomenč, někdy Anny Kantürkové, sestry mé, dceři, která má muže tkadlce v Kroupné ulici na N. M. Pr. deset kop mis. dali; item Rehořovi Mráč- „ kovi nožíři též desct kop míš. a ostatek těch peněz aby | na skutky milosrdné nakládali, lázně zádušní časem to- 

Strana 473
XXIV. V ul. Karol. Svillé. — C. p. 195. piti dávali, chudé řemeslníky, kteří by se pána Boba báli a clnostné Zivi byli a se rádi Ziviti chtěli, aby zakládali a některým také aby pomoci, jakž by toho potřebu uznali, činili a dávali, od nich zase toho neZádali a dotud, do- kudž by těch penéz všech i jiného všeho statku mého stávalo. Kdež jiin to*o všeho dokonale věřím, že se při tom při všem, což se svrchu píše, věrně a právě jako lidé dobří zachovají a tomu všemu dosti podlé této vuole mé poslední učiní, pamatujíce na to i to sobě rozvažujíce, že nic dobrého bez odplity a zlého bez pomsty pán Buoh nechati neráčí. Na potvrzení a pro lepší těch všech věcí svrchu psaných jistotu já Auna svrchupsaná, peceti své, ani sekretu svého nemajíci; dožádala jsem se Jaroše, pí- saře kanceláří Pražské, že jest tento kšaft muoj a tulo vuoli mó poslední a konečnú sekretem svým k žálosti mé za- pecetil, však sobě beze škody. Stalo se v pátek před svatým Bonifaciem, jinak před slavným hodem Seslání Ducha svatého léta od narození Syna Božího MoDoXLI0. Stvrzen v úterý po Na nebe vzetí bl. p. Marie I. ut s. 21. 1544. — NRukop. č. 2129 f. 43. V té při, kteráž jest mezi Janem Pamfilusem s druhým poručníkem na míste sirotkuov ncboZtika Brikcího z Erbovy lázué a přátel neb. Jiříka, syna Anny z Královy lázně, z jedvé a poručníky kšaftu Anny z Králové lázně z strany druhé, kdež jest Pamfilus na místě sirotkuov Brichtovych obeslal poručníky statku Anny z Králové lázně, vině je z toho, že tíž poručníci mají za sebou »tatek neřízený neb. Jiříka, syna Anny z Kr. lázné, a strejcové jeho neboztíka Jiríka pozüstulí po ncb. Biikcím praví se k témuž statku nepo- řízenému lepší právo a spravedlnost míti, než kdo jiný, jako najbližší: krevní přálelé a nápadníci, nebo otcové těch sirotkuov byli sou vlastní bratří a tito sirotci jsou strejcové vlastn( a s městem trpící. — Proti tomu od po- ručníkuov mluveno, že se tuto mluví, jako by neb. Jiříka | nějaký statek nepořízený za sebou měli — ale že Jiřík nedošel let náležitých až i umřel a takového statku jest od poručníkuov nepožádal a tak naň pro nedošlost let připadnúti takový statek nemohl, Na to od Pamfila mluveno: Tomu se místa nedává, by jí [Anně] ten statek náležel, nebo toliko třetí díl v tom statku jměla a syn dva a protož o jeho dílích kšaftovatí jest nemohla než o svém. Let pak dospělých že by neb. Jiřík neměl, též se tomu odpírá a to se ukáže, że olcc i mateř přečkavše léta jest došlá měl ; davše čísti svědomí, z kteréhož se nachází, že jest jemu let XVIII bylo. A tak maje leta pořádná čas v kšaftu vyměřený vy- čkal, již statek na něj připadl, jeho byl, ale toho jest ni- čímž nepořídil. připadl na nejbližší přátely s městem trpící. Zase od poručníkuo mluveno: Svědkové — se strany let — se vesrovnávají, neb jeden svědcí o XVI, druhej o XVII a třetí XXI letech že by neb. Jiříkovi býti mělo, ježto pacholík leta dospělá má, když jest jemu let XX. A kdyby co prve zapsal, to mísla ani svého průchodu ne- mívá, jakž o tom staré zřízení zemské ukazuje —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž — poslední vuole k&aftujfcího najv«j$e Setr(na byti má a Anna, hospodyně z Královy lázně, kšalt jest učinila pořádný, kterýž jest k svému stvrzení přišel, a tejž statek Jiříkovi, synu svému, odkázala učinivše— mocné poručníky s tou znamenitou výminkou, jesiliže by Jiříka, syna jejího, do let rozumnych P. B. od smrti uchovati neráčil, ten vše- cek statek oni poručníci aby na skutky milosrdné obrá- lli. A ponévadz on Jirík, prve nez vuole Anny, matky jeho, byla k postoupení toho statku od poručníknov, z to- hoto světa jest sšel a proti tomu kšaftu on za živnosti své aní na místě jeho žádný jest nemluvil, nébrž tejž Jiřík XXIV. V ul. Karol. Svillé. — C. p. 195. 418 vuoli matky své, nežádav za živnosti posloupení statku od poručníkuov, jest stvrdil, i z těch příčin je poručníky páni při tom kXaftu zuostavuj. Nebo poruéníci sirotkuov po Brychtovi a jiní přátelé k tomu statku přistúpiti ne- mohou, protože právo ukazuje, nápadové na přátely jíti nemohou než v statcích právcm nepořízených. Avšak na tento způsob oni poručníci při tom poručenství právem se züstavujf, Ze ten statek Anny z Kr. lázně má od po- ručníkuo na skutky milosrdné obrácen býti a oni poruč- níci přáteluom krevním a sirotkuom Brychtovým předkem z toho statku skutek milosrdný učiniti a jim jeho díl dáti mají. A potom i k záduší sv. Pavla chudým lidem tolikéž a naposledy jiné skutky milosrdné aby činili. A při tom poručníci aby do dvú nedělí ten vSecek stalek ku právu sepsaný podali, aby ti skutkové inilosrdní s povolením pánuov podle předešlého vyměření vyjíti a vykonati se mohli. Act. fer. V. post Divis. apost. 29. 1551, 10. zát(. Rukop. &. 2112 f. Z 16. (K&aft Linharta Plinického.) Ve jméno —. Já Linhart Planitský, hospodář v lázní Královské, nechtě — aby jací sovudové byli, kteréhožto statečku jsme dobyli s pomocí boží já i Lidmila, manželka má, o němž takto řídím: I ředkem lázní — poroučím a mocně dávám — Lidmile, manželce mé, kteráž inne věrně a právě opatrovala aż do mé smrli, k tomu i jiný všecek statek syuoj — aby jí v lom žádný žádné překážky nečinil, ani Jakub, syn muoj. Item Kubíč- kovi, syuu mému, kterýž jest v Litoměřicích, poroučím XXX k. m. a nechtěl-li by na tom přestali; aby mu ne- byla nicimż poviona. A toto mé pořízení stalo sel. 1551 ve čtvrtek po Nar. P. M. (Publikováno v pondělí po sv. Lucii t. r.). 98. 1555. — Rukop. & 2117 Jj. 336. Jan Kolo- vecký a Anna k. lázni Královskú od Tomáše Zmrzlíka a Kateřiny m. j. za CCCXLY k. gr. č. (V letech 1566—70 splácí vdova Anna.). 24. 1561, 14. dubna. Rukop. č. 2118 f. 1. Jan Ko- lovec vzdal lázní Královskú Anně, manželce své. Aci. fer. II. post Cond. pasche. 25. 1562. 13. listopadu. Rukop. ć. 991 f. 51. Jakoż jest Anna lazcbnice a hospodyně z Královské lázně dala do vězení Františka Vlacha i vinila jej z toho, že měl u ní drahný čas trý pacholat a syny své i protravili 105 k. 12 gr. m. a potom táž pacholata on František s druhým tovaryšem svým kradmo odtud vzali a do Vlach vyšiko- vali a sám byl by také ušel, než pilností jí Anny jest do vězení dán. Proti tomu František Vlach promluvití dal, že on rád, co na díl jeho příjde, zaplatiti clice, než za to- varyše jeho není povinen platiti, on toliko za svého jed- noho dáti cbce, nebo jest nebyl žádný jeho společník. Na to Anna lazebnice promluviti dala: Té vejmluvy Fran- tiškovy postačiti nebude moci, že by společník nebyl a tak i platiti povinen, neb ona nemuoZe neZ k nému lle- děti, poněvadž jest on i ty jiná pachola:a od ní vykradl ancbo kradmo pobral, ano i také vohradní psaní na oba dva prošlo a tu jsou společníci byli i spolu je jednali —. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Anna lazebnice to jest pokázala, že František Vlach s Petrem Vlachem, tovaryšem svým, trý pacholat společně k ní Anně přivedli a jí ke ztravě dali i také pripovédéli, że to, což ta pacholata protráví anebo na ně vynaloženo bude, jí zaplaceno býti má, z těch příčín: dává se jí za právo, takže on František povinen jest s ní Annou sčísti a což se poclem vyhledá, to také zaplatiti do 2 nedělí. A bu- de-li chtíti on František k Petrovi Vlachovi nebo k tomu 60 

Strana 474
474 — XXV. V ul. Karol. Svéllé. — Č. p. 195. jinému o to, což by [za] ta pacholata jiná, kromě svého, dal a zaplatil, hleděti, právo se jemu nezavírá. Act. fer. VI. post Martini. 26. 1561, 7. června. Rukop. č. 2118 [. 77. Anna, hospôdynč z Královské láznč, vdova po nčkdy Janovi Koloveckém, lázni Královskú po smrti své poslupuje Janovi Hořovskému, zeti svému, a Kateřině, dceři své a manželce jeho. Act. pridie octavae Corp. Chr. (Zrušeno po smrti Jana Hořovského r. 1568.) 27. 1570, 21. února. Tamléž /. 243. Anna, hospo- dyně z Královské lázně, dává po smrti své lázni Královská Kateřině, dceři své, a Pavlovi, manželu jejímu, zeti svému. Act. pridie Pelri cath. 28. 1678. Rukop. č. 1051 f. 160. (Svědomí mezi Janem $mażiiem holičem, Antonínem též holičem, Janem Kryzou zůvačem, Matoušem patknechtem, čeládkou Pavla, hospodáře z lázně Královské, z jedné a Kryštofem, z Nové lázně hospodářem, též Janem I umpochcm z lázně Točenice z strany druhé.) Prokop Slavík, holič z Králov- ský lázně, svědčil: Jak mluví, že by tito tovaryši měli vyzdvižení býti, ale nebyli: vyzdvížení a posavad vždycky v dobrým tovaryšství jsou, pořádku se drží, jak na dobrý náleží. Více nevím. Než nikda jsou nebyli od pp. starších vinění: při pořádku, aniž se oni vyzdvihli, až posavad jsou při pořádku. — Jan Zatecký, puol holič z Královský lázuě: P. Kryštof z Nový lázně a p. Jan z Točenice kdež praví o těchto tovaryších, že by jim měli tovaryše vy- zdvibnouti a z hospody vypovčditi, toboť není, než od onoho času s nimi sme měli činiti a při: pořádku byli vždycky až do tohoto času. Václava Charouza holič z Točenice lázně: Kdež mluví, že by nás měli z pořádku vypovídati tovaryši, a my sme ten pořádek vždycky drželi až posavad, žádný nás nevy- povídal. — Marek Popuda, puolholič z Točenice lázně: Jak Kryštof praví, že bychom měli býti vyzdvižení a vypově- díini'z pořádku a s námi nic činiti že míti nechtějí, o tom vědomosti nemám. (Tak svědčil i Jiřík Lehel za puolho- liče z Točenice lázně, Michal Stýblo, patknecht z Králov- ský láznč, Jan Ślejfif, patknecht z Todenice.) Benedikt, patknecht z Nové lízně: Nejprvý přišel Randat ke mně v první neděli po sv. Duše, tu jest mi voznámil před p. cechmistrem, hospodifem mym, aby ho- spoda držána nebyla aniž s námi aby nic Ciniti neměli. To jsou oznamovali Jan Krysa, Jan Smażil holic a Ma- toušek patknecht, Antonín holič, ti jsou chodili ku p. olci mluvíc o to. že by sc mčli v Nový lázni u Kryštofa katovky mejti a v Točenici rasy. Skrze tu příčinu jsú nám pořádek zhajovali. Tu sme se oho všeho na p. otci vylázali, nechtějíce toho všeho sami všetečně učiniti, abych- mc pořádek lehčili. Sli sme k cís. rychtáři s tovaryšem, jemuż jmino jest Randat, tu sme se v ty příčině s J. Mu radili, jemu sme oznámili, za jakou příčinou sou nám po- řádek zapověděli, skrze hanční toto všecko. Tu p. rychtář ráčil nám oznámili, abychme pořádek drželi. Tak sme učinili, že sme pořádek vykonali, jakž bylo poručeno, a tu sme kázali předním osobám vyvstati za tou příčinou, že by nám pořádek chtěli zapovídati a nás i všechen po- řádek na poctivosti utrhati. Oni jsou pověděli, že chtějí ty osoby postaviti. Anna Vraždová: Viděla sem katovku v Nový lázni, Pavlovou, oblače!a se, dala mi pozdravení a já jí taky. Potom přišla k ní slouha, řekla jí: Váš Fejtl již jde. Ale já nevím, do lázně-li čili z lázně. — Jakub Kraus, holič z Nové lázně: Mejvala se u nás ta Pavlová, jako má toho Fejile pochopa, a rychtářovi pacholci. XX1V. Vul. Karol. Světlé. — Č. p. 196. Matouš Cibulář, rychtář. městský, a Václav Zteklý, písař téhož úřadu, zprávu tuto učinili: V neděli pět ne- dělí minulo, dožádali sú se nás páni starší lazebníci, aby- chom s nimi šli do hospody z poručení cís. rychtáře a ty tovaryše, na které nám okáží, do vězení pobrali I tak sme udčlali; přišli sme do hospody, našli sme je ani sedí při pořádku pokojně, a tu sou žádali pp. starší, abychom tovaryše čtyry vzali do vězení. I lak sme učinili. Chtěl za ně hospodář z Králový lízně slíbiti a starší: na tom nechtóli prestati, i vzali sine je a doprovodili Jo šatlavy. Jan Randat, zůvač v Točenici lázní: V tu sobotu po sv. Duše slalo se, że pan lalik na hospodč naší poslal jest pro Charouzu, aby k němu přišel, že jest ho pilná potřeba, a polom jest pro mne poslal p. tatík z hospody vozná- mivše, pro kterou příčínu jest pro nás poslal. Ozsámil, ze se méli u nds rasi mejti av Novy lázni katovky, a pro tu příčinu že sou nám pořádek zapovědčěli. A já taky, dá-li P. B., v neděli došel sen k svýmu tovaryši, k bratru Bcnedyktovi, že on nevěděl o takový zprávě. My také nepomeškajíc ku p. tatikovi sme došli, P. tatík nám zpr- vu dal, abychom my došli k cís. rychtáři a on jest nám dal zprávu s strany zápovědi pořádku, abychom my do pořádku šli; pořádku abychom nebyndrovali a jestli že by ty který osoby nepřišli, čtyři z Královský lázně. aby chom my je poznamenali a cís. rychtáři lakovou cedulku dodali. Filip Kalfas, topič v Nové lázni: Z Královský lázně ten pondělí po sv. Duše nechtěli s námi píti, odešli od našeho stolu Antonín, Smažil, Kryza a Matoušek. Zatečka Jan zavolal p. otce na dvůr, že mu dal zprávu, aby s námi z Nový lázně nepili, że sou se u nich katovky myly. — Václav Ježek, topič v Točenici lázní: Když bylo v pon- dčlí po sv. Duše, byli novomčsíšlí lovaryši v hospodě a my něco jim byli povinnovali. Když sme mezi nč prišli, polożili sme jim, coż sme byli povinnovati. V tom sme sedli za stuol, dávali nám pili, nejprv z staršího stolu, potom z druhýho i tretiho. Přišel potom za ndmi Jan Kryza, Antonín holič a Matouš patknecht; ti s námi píti nechtěli a s námi hned činiti nic míti nechtěli, pořádek u p. tatika nam stavovali, że drzćn nebude po sv. Duże tu ne- děli. I stalo se poruceni p. cís. rychtáře, aby pořádck držán byl. Potom z hospody naší p. tatík chodil do Krá- lovský lázně, aby pořidek nehynul, ale držán byl. Pak sou sc tovaryši na oznámcní p. tatíka a rychtáře sešli, byl držán pořádek, jako kdy prvy. Kašpar Spanerberker, holič v Točenici lázní: Byla se nám jako zápověď stala, že nemá držán býti pořádek. Druhý starší tovaryši nechtěli s námi nie míti činiti, Po- tom z rozkazu cís. rychtáře, abychme se předce dali do ho- spody nadjiti. Potom starší tovaryši z Královský lázně přišli mezi nás a drželi s námi. Ptal sem se, z jaký pří- činy nechtěli s námi nic míti činiti. V tom sem se vopil a přišel sem do hospody, byl sem skrze to trestán. - - Václav Ceček na povinnost tu, kterúž učinil k desátnictví, svědčil: V sobolu po sv. Duše oznámila mi dčvečka, že jsú mne tovaryši lazebničtí starší z Královský lázně ráno hledali, že by se mnou velmi pilně rádi mluvili, že ne- budou moci prijiti a od dfla se odtrhnouti. Prosili, abych přišel do Královský lázně. Tak sem já prišed do zůvadny, tu jest Jan Kryza, Jan Smažil, Matouš a Antonín ke mne mluvili, že schůzky neb pořádku v neděli držeti nebudou. Já se jich ptal, proč, za jakou příčinou. I oznámili mi, že jsou se rasoví inyli u p. Jana Tocencckyho a u Kry- štoľa z Nový lázně katovka; pro tu příčinu že nechtí schůzky drželi, s těmi tovaryši nic míti činili ani s cech- 

Strana 475
XXIV. V ul. Karol. Svěllé. — Č. p. 196. mistry, Il lak sem já je trestal, aby před sebe takových věcí nebrali, poněvadž níc jistýho nevědí, aby různic ne- dělali. I přišedše domů poslal sem pro Václava Charouzu do Točenice lázně. Tuk jest ke mně přišel s Randatem. Oznámil sem jim tu včce, že sou pro mne tovaryši poslali, že nechtějí s vámi nic míti činiti, že jsou se u vás ra- soví myli. Tak jest na zejtří ke mně z Nový lázně Bc- nedykt přišel s Randatem. Ptali se mne, proč, za jakou příčinou Starší: tovaryši oznámili, že nechtějí s námi nic činiti, Ze jest se u nicli katovka myla. Benedykt ozná- mil, że předce schůzku držeti budou. Tak jsou s tím šli ku p. cís. rychtáři i oznámili mu zase, aby předce schůzku drželi. Tak sem já od žádného neslyšel, než že sou nej- větší příčina ty rüznice Jan Smazil, Jan Kryza. I viděvší nezbytí, tak sou potom do schůzky přišli. A tak Jan Sma- žil tovaryše, jako Kryzu i jiný tovaryše, pozdvilıl, aby ke mně ani do hospody nechodili, vod schůzky do schůzky. A kdybych sobě nevážil pp. cechmistrů, dávno bych jich vy- bil a třebas pokladnici za nimi z domu vyhodil pro ten po- smóch, jak mnó i cechmistrim činí. Petr Chyba: Pavel nebožtík toho času již katem ne- byl, když sobě tuto Markytu za manželku vzal. Slouzila u p. Melantiycha a kdy2 odslouzila, vzal ji Pavel za man- Zelku. Byl uveden do kostela za neb. knéze Václava Sídly a byl rozvolán po všech kostelích. — Pavel Mazal ruka- vičník: Pavel z břehu vzal sobě za manželku, kleráž za chůvu sloužila u p. Jiříka Melantrycha a toho času od něho p. Jiříka odešla. Já byl kostelníkem u sv. Valentina. Bylo zapovědíno, aby jich Tejnský farář neodával, neb poslu- hoval u sv. Valentina. Polom se srovnal s pány úředníky sv. Valentina, Pání úředníci poručili mně, jakožto kostel- níku, abych kostel odevřel. Tak sem učinil, kostel sem odevřel a Pavel přišel na odavky s Markétou a dobrymi lidmi. Ale již katem nebyl a Tejnský kněz mládež oddal pořádně podle církve svatý. Toho času byl farářem v Tejně kněz Jan Říčanský, za práci jeho dáno mu jk. 29. 1579, 1. T(jna. Ru&op. C. 1135 f. 3. (Pavel z Krá- lovské lázně s Janem z Točenice.) Jakož jest Pavel z Kr. lázně Jana z Točenice vinil, kterak 30 kamenů velikých v skále Chuchelský, kteréž on Pavel po té nešťastné pří- hodě shoření lázně Královské ku potřebě stavení od Ji- říka Doupovce skalníka koupil a zaplatil, jemu jest po- bral a maje sobě ten: kámen od práva obstavenej nic méně jím hejbal a stavěl. Protož žádá, aby on Jan jemu takové kamení zase navrátil. Proti tomu od Jana mluveno, že tomu odpírá, aby co bráti měl, což by tohoto Pavla bylo, ale bral li jest jakej kámen, bral ten, kterej zaplatil. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají : Poněvadž sc jest to našlo —, že Jiřík Doupovec skalník prodav prvé Vavloví kámen lámancj, když ho týž Pavel, jsa od něho Jiříka nejednou napomínán, Ze by se tratil, bráli zane- dbával, takovej kámen, jenž mluvíc k němu Pavel, že ká- men za kámen dobře bejti může, s povolením a vědomím jeho Pavla Janovi z Tocenice za svobodnej jest prodal, z tčeli příčin dává se Janovi proti Pavlovi za právo, že při tom kamení od Jiříka Doupovce koupeném se zůsta- vuje a Pavel což jest zaplatil a jiż mu za Jifikem Dou- povcem zůstává, k němu o to hledčti bude moci. Act. die Remigii. 30. 1580. — Rukop. c. [134 f. 313. (Starší la- zebníci s čeládkou z Královské lázně.) Jakož jsou starší pořádku lazeb. ického Kryštof z Nové lázně a Jan Lumpach z Točenice a připravivše do vězení ku právu Jana Krejzu, Antonína holíče a Matouše badknechta, čeládku z Královské lázně, vinili je z nářku, že oni proti nim se spuntovali a z ho- XXIV. V ul. Karol. Svillé. — Č. p. 196. 475 spody, v kteréž cech mají, čeládku jejich ven vypověděli, mlu- více, že by s nimi jiní tovaryši nic nechtěli míti činiti, protože by se katovka u Kryštofa v Nové lázni a u Jana v To- čenici rasové mejli měli. Protož poněvadž oni na jejich zošklivení a záhubu živnosti to mluvili, aby další různice v to nevkročili, prosí oni starší proti jmenovaný čeládce z Královské lázně v tom za opatření. Proti tomu od če- ládky skrze přítele za odpověd dáno, aby měli čeládku těchto starších, Kryštofa a Jana, z hospody vypov(dali, tomu zjevně odpírají. Oni by sobě mohli do nich více stěžovati, kterak je pokutujf; neb když se sešli do po- řádku, tito starší se na ně s právem přivedli a kázali je bráti do vězení, nechtíce jim příčiny pověditi, proč to dě- lajt. — Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž se to — nachází, že Jan Krejza, Antonín holič a Matouš badknecht, čeládka z Královské lázně, řečí i jinak ne- vážně i nenáleZité k Janovi Lumpaclovi a Kryštofovi, star- ším pořádku svého, zlehčujíce lázně jejich a čeládku jich roz- pakujíce, se chovali,a aby jím ktomu oni starší jakou slušnou příčinu dáti měli, toho ukázáno není, z těch příčin oni Jan, Antonín a Matouš slušně jsou tehdáž do vězení vzali, ta všecka nevole mocí práva mezi stranami se zdvihá. A že sou se oni Jan, Antonín a Matouš tak nenáležitě k star- ším mistrům chovali, pro takovou nevážnost páni je v svou kázcň a trestání bráti ráčí. Škody z hodných příčin mezi stranami se zdvihají, Act. postridie Mathiae ap. 81. 1580. — Rukop. c. 2122 f. 346. Jakoż jsou Pavel, hospodář z Královský lázně, s Kateřinou, manžel- kou svou, nemalou stížnost nesli a ouzkosti veliké sobě pokládali, že by po neštastné příhodě zkázy ohněm lázně jejich příhodného místa k skládání a válení dříví jako předešlých let pro zachování a vzdělání živnosti jejich až posavad dosáhnouti a jmítí nemohli, p. purkmistr pani nechtíce ani toho jim přejíce, aby manželí s dědici a bu- dúcími svými tou příčinou v živnosti své zkrácení jaké a zmenšení nésti i trpěti jm&li, pro pohodlí a zlepšení takové jejich živnosti, k válení a skládání dlouhého v pra- meních kupovaného dříví vykázali jsou jednoho za dvo- rem obcením, kde obilnice jest u zadních vrat proti klá- Šteru sv. Anny, zacnúc od veníře vrat upřímo při zdi, pokudž marštal neb sklep v dlouhosti aż k rohu silnice k mlýnům běžící leží; širokost pak téhož místa ode zdi k placu kláštera sv. Anny přes strouhu dvanácti loket pražských, však strouhu tu, kterouž vody svůj tok k řece mají, podle náležitosti opatřitií, polštáře zvejšíc, aby pod haldu volný výpad vody s bláty býti mohl, povinní bu- dou. Druhého místa nad mlejny v čerpadlech proti huti, v víž se trouby vrtají, podle domu Marty svíčnice »na břížku« řečeném mezi silnicemi a cestami jdoucími při břehu vykoleném kostela sv. Jana a druhou cestou při lece mimo duom jmenované Marty svíčnice, pokudž by takové místo na šíř, také na díl, bez ublížení obou dvou silnic i domu Marly svíénice a volného také svo- bodného průjezdu nebylo. Kteréhožto místa častopsaní manželí s dědici a budúcími svými sami a k vlastní své toliko potřebě užívati moci budou. A což se třetího místa mczi mlynem a lizni obmezenćho dotyce, lolikóż Pavel s Kateřinou bez všelikého ublížení obecních mlýnuov toho pro pohodl( své uzívati maji. Act. die Francisci. 32. 1581. — Rukop. č. 1059 f. 229. (Svědomí mczi Janem Kryzou a Jindřichem holičem, tovaryši řeme- sla lazebnického, z jedné a Pavlem z Královské lázně.) Václav Plachta tovaryš lazebnický svědčil: Předně, když když sme byli u p. Lorence, jako bílý vorel, na víně v Dlouhé třídě, tu jest Jan Točenický vstal ze zástolí, 60° 

Strana 476
476 XXIV. V ul. Karol. Svillé. — C. p. 195. chtěl pryč jíti. Já posedévii s tovary$i novoméstskymi za stole&kem u kamen, tu jest mu stárek řekl: Pane Jene Lumpochu, kde půjdete? Tu jest mu takovou zase odpo- věd dal: Co jest tobě, troupe, polom, že ty se na to ptáš? Stárek mu odpověděl zase: Sám takový dobrý troup jako ty. Točenickej mu zase řekl: V hrdlo Ižeš jako pes, aby byl tak dobrý jako já; nemaš městského práva. Stá- rek řekl: Mám je po svým otci dříveji neż ty. Tu se na Točenickýho s políčkem pochytil a dal mu drobek(?) v houbu. Tu sou je strejéck a dobií prátelé roz'rhli, to v nic přišlo. Pak já sem zuostal nahoře s tovaryši jinej- ini, mistii sou ušli pryč, kde se jim dobře vidělo, Přišel kdos a řekl: Již se, prej, ti lazebníci dole perou. já sem sám druhej běžel a skůro po hlavě se schodů dolův; tu sem vidél, Ze ten slárck s Plzákem se rvali a hospodář z Královský lázně tu v straně se také rvali a nevím, kdo jest na něm seděl, neb se nepamatuji, Że sem byl lak velmi opilý. Tu sem také sám přiskočil s Kryzou, viděvše, že kord dobývá, neb jiného žádného sem neviděl s žád- nou zbraní, jen jeho samého. Tu sem ho žádal: Můj mi- lej pane Pavle, můj milej pane hospodáři. Tolikéž Kryza žádal, aby pustil ten kord. Když jest jej pustil, nevím, kde jest jej vzal a já sem v ty pranici na vobě straně rančný. "ľu sou se již všickní rozešii,. Potom bratr Jindra přišel po ty pranici. Tu sem jemu řekl: Již sou mně zdélali, obě ruce sem měl krvavý. On se mne ptal: Kdo jest ti lo udělal. Já sem pověděl: Pan Pavel z Královský lázně, neb jest on měl kord. Tu potom Jindra řekl: Pojď, bratře, půjdem předce domů. A mistři +ou lined laké za námi šli a já sem šel hned za nimi podál a Jindra šel před námi přede všemi a vejskal: holá hoša. Nevím pak, kam je se děl, jak vyšel z té Dlouhé třídy, a vod ty doby sem ho nevidól. A já sem s mistry šel předce a vždy sem mluvil p. Pavlovi: Děkuji vám, můj milej p. Pavle, Ze ste mně tak na obě ruce posekali. A on odpo- roval, Ze v hrdlo Ihu. Já sem ho pti tom nechal, šel sem tak ve jméno boží domů. Pak nazejtří p. rychiář přišel pro Kryzu, nenalezli ho doma, on byl v lázni; p. Pavel na něho právo dal s tím tovaryšem Jindrou. Jindra přišel, na mie volal, abych s ním do vězení šel, ale na mne právo nebylo dáno, než na ně na oba dva. Tu Kryza když z lázně přišel, také se mne plal, co s nima do vé- zení nepůjdu. A já pravil: Nemám proč, neb na mne není právo dáno. Kryza mi řekl: Však sem já mu tak mnoho neublížil, než když kord dobyl, dal sem mu, šelmč, dva či tří políčky, nic víc. Jan Lumpoch z Tečenice lázně: Byli sme na dobrý vůli: u Lorence v Dlouhé třídě sami mistři i s jinými a Kryza ani Jindra neměli s námi řádu. Když sme vstali, bylo k druhý hodině na noc neb ve dvě hodině, tehdy Kryza něco mluvil. Pavel řekl: Medle dej pokoj. A když již vykročil ven, Kryza popadl naň žejdlík sedě u kamen, já za Pavlem taky šel dolů před duom, tu asi do vosmí dali se do Pavla, porazili ho. Já odešel pryč. I slyšel sem, že Kry;a ho perc. Co se dotýce Jindry, toho nevím, bil-li jest či nebil. Sbíral sem šaty Pavlovy, koZich a pantofle. Polom po všem ten Jindra šel, až nás předešel, takový povyky činil nazdor až přes rynk, až před Zlatých Kří- žovic. My mu ucházeli do jiný ulice a on se shledal s ja- kousi rotou. My šli k sv. Jiljí, maje k mostu jíti, jen abychme jich minuli. 33. 15687, 12. prosince. Recepla v archívu arci- biskupskćm. (Arcibiskupovi.) Ráčili jste nám psaní uči- niti, kterak by Pavel, lazebník z Královské lázně v St. M. Pr., soused náš, jednu osobu duchovní, kteráž by ne- XXIV. V ul. Karol. Svéllé. — C. p. 19b. málo proti V. Kn. Mti a kapitole Prazské se proviuila, u sebe jiz na dvanácte nedéli pfechovávati mél, nás la- skavé napomínajíce, abychom téhož kněre neposlušného ihned jemu Pavlovi od sebe odbýli poručili. Kdež my, jakž nás psaní V. Kn. Mti došlo, hned sme pro téhož Pavla poslali a takové psaní jemu v známost uvésti a aby takového kněze, jestliže by ho přechovával, ihned od sebe odbyl, poručili. On pak co na takové p:aní stízné V Kn. Mui za odpověď dává tomu, aby měl jakého kněze u sebc přechovávati, kromě m. Felixe kněze, kterýž jak jest sc k němu a za jskou příčinou dostal, zprávu činí, odpírá, avšak nic méně i téhož kněze m. Felixe odbýti chce a mimo vuoli V Kn. Mti jeho zdrzovali nemíní —. Dán v Praze v sobotu po památce Početí P. M. I. 87. Purk- mistr a rada Si. M. Pr. 34. 1587. — Tamfeż. Slovutné a mnoho vzacine poctivosti V. Mti p. purkmistte a V. Mti páni milí! Jaké jest vysoce duostojný a osvícený kníže, pán pan Martin, z boží milosti arcibiskup Pražský V. Mtem psaní učiniti ráčil s strany přec!ovávání u mne v lázní mé přes napomenutí od J. Mti komorníkem osoby du- chovní, abych o to do trestání vzat byl, tomu z přečtění téhož psaní jsem porozumél, jsa mi při tom poručeno, abych na to psaní V. Mti odpověd svou dal, což tak či- ním. A poněvadž se ten kněz, kdo by byl, zejména v tom psaní nejmenuje, chodíce ke mně do lázně mnozí du- chovní, páni preláti a kněží, vidí mi se, že bych na to psaní odpovědi nebyl povinen dáti. Avšak jestliže J. M. pan arcibiskup Pražský míniti ráčí tím psaním ctihod- ného p. preláta, kněze a mistra Welixe z Lindy, archidia- kona kostela Pražského, kterýžto netol:ko těmto Pražským městuom, ale vší zemi v králov:tví Ce:kém v dobrém způsobu znám jest, ten když ke mně do příbytku mého před několika nedělní přišel učiniv zprávu, kterak by k němu bez příčiny dané od J. Mti p. arcibiskupa Praž- ského stížně přikročováno a nastupováno bylo, tak aby sobě o to pri J. Mti p. legátu papežskén i též při J. Mti Cé — k místu a k konci privésti mohl, jest se inne. d»- žádal, abych zatím jemu příbytku u sebe dopřál, což jsem já netoliko k žádosti jeho, ale i také přivedší sobě ku paměti, že jest mi v mém neštěstí, když mne I. B. ohněm navštívili ráčil, zase k živnosti mé dobrou pomoc učinil a kmotrem mým i dítkán mým jest, jemu takového bytu u sebe slušně odepříti sem nemohl. A jakož také v tom psaní J. M. p. arcibiskup dolo: žiti ráčil toho, Ze by pfed nékolika nedélmi mne skrze jednoho komorníka »vého, abych louż osobu duchovní, která by v mé lázní mistrné věci posavad provozovala, u sebe déle nezdržoval, napomenoutí ráčil. Na to já V. Mtem odpověd dávám, že já toho komormka u sebe ne videl anni se mnou on o to nikd:i nemluv.1; jakć by pak mistrnć věci u mne provozovány býti měly, poněvadž J. M. toho vysvětlíti neráčil, tu se mi vidí, že jest někdo o tom omylnou a nedůvodnou zprávu J. Mti dal, an já toho vždycky šetřím, netoliko mistrné véci aty sce u mne dopovšiětí měly, ale poněvadž v lázni mé znamenití lidé z stavuov vyšších i nižších obojího pohlaví bohdá v po- ctivosti bývají a mejvají, že já tak lidmi živ býti musím, abych na sobě a čeládce mé k ouhoně a k nepoctivému domnění příčiny nedával a lázně svý nezvošklivoval. A tak jsem se do J. Mti (slorživši já předešlému J. Mii p. arci- biskupovi Pražskému —: J. Mii nyn&jiímu p. arcibisku- povi a čeládce J. Mti od mnoha let povolnými službami svými, aby se na mne, svobodného měštěnína pod řádem a právem dobře usedlého tak stížně, abych hned bez vy- 

Strana 477
XXIV. V ul. Karol. Svěllé. — Č. p. 195. slyšení a připuštění k odpovědi a rozsudku spravedlivého do trestání vzat býti měl, dopisováno bejti jmčělo) toho, jakožto J. Mti pána p. kmotra w:ého nenadál a nejsem ty naděje k V. Mtem, abyste mi tak ku posměchu ublí- Zovati dopustiti rácili. I aby mi to psaní J. Mu p. arcibiskupa nebylo k ně- jakému od V. Mtí neposlušenství přičteno, pokudž se to psaní na dotčeného kněze a mistra Felixa z Lindy míní, o tom p-anfm jemu jsem oznámil, aby so bytem opatřil; dal odpověd, že tak učiniti a jak mu jedné pokoje v do- mu jeho od J. Mti p. arcibiskupa odpečetěny budov, vedle milostivého porucení J. M. Cé se do příbytku a domu svého obratiti chce. S tím se V. Mtem k laskavé ochraně poručeného činím. V. Mií věrně poslušný Pavel, hospodář Královské lázně, měštěnín v St. M. Pr. 35. 1591. — Rukop. č. 1055 /. 92. (Svědomí ve při mezi Ambrožem Berounským, jinak IToFovskym, a Annou, hospodyní z Královské lázně.) Kateřina Kryzová svědčila: Já ssim byla v ty Královské lázni ke tfidccti le- tům a podnes lam zčstávám a dělám s svejm manželem, a bába tohoto sirotka Anna koupila tu lázeň spolu s svejm manželem Janem z Kolovče lazebníkem; potom mě'a dvě dcerky a jednoho syna. I umicla jedna dcera Sybilla a Jan syn taky a zuostala jedna dcera Kateïina, ma ka to- hoto sirotka Ambrože. A tohoto sirotka bábě nmřel man- żel a ona nechtejic se vdśti, Że jest byla žena sešlá, vdala svou dcerku Kateřinu, marku tohoto Ambrože. A dala jí za manžela Jana, z Hořovic mlynáře. Tuk ona potom měla s lím mlynářem tři sirotky, z níchž tento jeden po- zuoslává. Potom matka tohoto sirotka po smrii Jana po- jala sobě p. Pavla, p. Kryštofa z Nový lázně syna; a když sobě neb. Pavel tuto Zenu p jal, dal jí všeliký sta- tek společným zadáním a na sirotky nepamatoval, NebcZka bába jeho když ležela na smrtedlný posteli, prosila Pavla i Kateříny: Máš sirotky tři neb. Jana, prvnějšího manžela, prosím, nedělejž jim křivdy, si jejich matka, nevopou- štějž jich, sou sirotci. olce remaji. Já nad nimi ruku držela, dej jim z toho statku zahradu. A tato Anna ho- spodyně tu zahradu prodala za 250 paní Marjáně, zlatnici z Malý Strany, a tomuto sirotku již samýmu pozuostalýmu nic nedala. On z toho statku chuďítko ne nevzal. Anna Pexová: Amb.oZ tento jest vlastni syn Jana liorovskélio a Nateriny m. j. a Kateřina byla vlastní dcera ncb. Anny lazebnice, která měla Jana Koloveckého. Toho lita, kdyż se neb. Pavel za tuto nynější Annu ženil, Am- brož ještě dospělých let neměl a není mu dáno z toho stalku ani malýho peníze. Kdyż jest cn byl v Moravě, tato mu tu zahradu prodala a nic mu z ní nedala. Když on neb, p. Pavel dělal tyto Anně společné vzdání, Am- brož o tom nic nevěděl. — Jan Kryza: Toho sem pově- dom, że jest neb. paní bába na smr:edlném liži prosila p. Pavla a paní Káču, dceru svou, napomínala, aby tu zahradu těm třem dětem Jindrovi, Jenftkovi, Ambrož vi, dala, Ze jim lu zahradu odkazuje a pii tom aby se roz- pomínala, že jest krev její, aby jich z toho statku nevy- strkovala a těm třem aby po bábé po FU k. dala. — Daniel Srámek: KdyZ sem se strojil na Moravu mezi přá- lely svý, dověděvše se tolio Ambrož, že já se tam stro- jím, nemajíce žádného opatFeni od 7idnélo a poválcjíce sc v pivováře Biskupovie prosil mne s pláčem, abych ho sebou vzal. Já když sem byl nu ty cestě i šel se mnou na Moravu aż do Brna; tu sem ho já v Brně n chal. Pak nevím, kam jest se odtud dáleji dél. 1 pfimlouval sem se tam v Brně za nělio k hospodáři, kde sme ho- spodou byli, nevěděl-li by mu jakého pána, buď měšťana, XX1V. V ul. Karol. Svellż. — C. p. 195. 477 aby u něho sloužil, že jest zdejší sirotek, a sliboval sem za něho, že jest vérnej, a panf sama řekla, že se o lo bude starati a zjedná inu pána u jednoho kupce. — Petr Bacinka: Kdyż jest u mne byl Ambrož I. 89., lu jest sobě vstospent zjednal a já s ním vstoopil a na místě jeho sem voznámil, že činí vohlášení vo svý dědictví, kterýž má v lázní Královský, Mandalena, huteryně z Královské lá-ně : Nebožka paní malka AmbriZova, kterouZ sem v nemoci hlídala, chtéla délati porutenstvf a pro dva souscdy sobě poslati a neb. p. Pavel pověděl, aby toho nedělala, že on sám chce si- rotky vopatrovat a že jich nechce od sehe odděliti, Ma- cecha se s ním poliánéla, kusu chlíba jemu Ambrożovi nepřála; a praví ona, že jest mu více nežli 80 let, ule neni, jí nevím, aby mu bylo 23 let. À neb. Pavel měl tomu każdymu sirotku vydali po dvou prsteních. — Markyta chůva z Královské lázně: Neb. Kateřina z Kr. lázně měla pět dětí, s prvním mužem tři a s neb. p. Pavlem dvě. A když hořela ta lázeň, já s těmi dětmi utek'a k M. B. do školy, nic sem sebou nemóla. Shorclo všecko do gruntu, nikde nic nezuovstalo. — Jan llazler -kamenfk: Když se stavě'a ta lázeň Královská po ohni, můj bratr dělal tam dva sklepy, já mu tesal kámen, ale ji nevím, z čeho jest on byl to dílo zjednal. Matyń$ Justyn Koukol: Když z přepuštění P. B. mlejny pánüv St. M. Pr. shofely, též i lázeň, jenž slove Královská, jest do gruntu vyhořela. Ze jest pak zase vy- slavena, čím původem, toho nevím. 36. 1591,2. května. Rukop. č. 1188 /. 234. (Ambrož Berounský jinak Hořovský s Annou z královský lízně.) Léta Páně 1591 ve čtvrtek na zejtří sv. Filipa a Jakuba apoštolův Páně Ambrož Berounský jinak Hořovský obc- siav a ku právu připravív Annu, pozůstalou vdovu po ně- kdy Pavlovi z Královské lázně, obvinil ji z toho, kterak někdy Annaz Královské lázně, bába jeho Ambrože, léta 1570 v outercj po neděli postní Reminiscere zapsala jest knihami městskými dotčenou lázní slove Královskou i jiný všelijaký statek na čemkoliv záležející Kateřině, dceři své, matce jeho Ambrože a manželce tehdáž Pavla z též Krá- lovský lázně, a podle ní témuž Puvlovi, zeli svć nu; kle- rážto Kateřina, matka jeho, byvší s ním Pavlem, manželem svým, drahně let v manželství neměla s ním žáJného za- dání statku ani jakého pořízení o své spravedlnosti před smrtí svou neučinila, pročež táž její spravedino»L o též lázni nepořízena vů-tala, pode kteréhožto zápisu odevzdání pr ví on Ambrož, že k polovici dorčené lázně Královské i jiného slutku po Annë bâbé a Katcïiné, matce své, à decři též Anny, právo a spravedinost mA žádaje, aby táž lázně i jiný statek pořádně prošacován byl a jemu polo- vice toho všeho vydána byla, anobrZ i v to se ohln. šuje, so této Anně, pozůstalé vdově po Pavlovi z Krilov- ský lízně, odiud náleZeti bude, když se tukový šacunk vykoná, ze jí to vydati chce, vtom se právu k opatření po- roučeje. — Proti tomu ol Anny, pozůstalé vdovy po ně- kdy Pavlovi z Královský lázně, po vzatém hojemství za odpověď jesl dáno, že ona jemu tou Żalobou ani ničí co táž ža!oba v sobě obsuhuje, povinna není z příčin těchto: jedno, že on Ambrož maje léta svá a věda o tom dobře, kdo jest držitelem lázně Královské, totiž nebožtík Pavel. manžel její někdejší, za živobytu jeho po ta vše- ckna léta z ničehéhož jeho jest neupomínal, o nic na něho nenastupoval aniž o ňákou spraved nost, mělli jakou, k němu právem nehleděl, a tak netoliko léta městská, ale i zemská sou pominula, neřekší v tom ve všem čase nic; až teď teprva po smrti jeho Pavla ji Annu nětčím proti 

Strana 478
478 XX/V. V ul. Karol. Svèllé. — C. p. 195. všemu právu by stěžovati chtěl, ale není (a naděje, aby to na ni dopuštěno býti mélo; druhé že dotčený Pavel, nikdy manžel její, měv túž lázni Královskou i jiný všeli- jský statek movitý i nemovitý, na čem ten koliv záleží, sobě od někdy Anny, hospodyně z Králov»ký iázně, léta 1570 knihami zadaný, Giz lázní i jiný všelijaký dotčený statek nejprve na smlúvách svadebních, potom léta Páně 1588 společným zdáním statküv jf Annë zapsal a zadul, čehož on AmbroZ vicho doslejchaje a o tom o v&em véda, tomu nikdä jest necdporoval, tak Zc ona podle Lé své pracsencí netol ko léty městskými, ale i zemskými té lázně i jiného statku v pořádné držení jest vešla. Protož jemu z též lázně ani z jiného statku, na nějž se on neprávně potahuje, uicímž povinna není. Třetí kdež na onen čas Jan IMořovský, otcc tohoto Ambrože, snad před 24 nebo vejšeji lély na předepsané lázni ňakou spravedlnost s ji- stou vejminkou sobě od Anny, hospodyně z Královský lízně, zapsanou měl, potom podle též vejmínky táž Anna, bába jeho Ambrože, takový zápis zrušila a zkuzila, aby jeho po smrtí její žádný ani s dědici svými na věčné časy v ničemž požívati nemohl, nýbrž všeckno právo své na Pavla, zetě svého, přenesla. A tak aby tomuto Aimbro- Zovi v tom statku po Pavlovi co náleželo, tomu ona od- pírá a místa dáti nemůže a nedává a pokudž pak rýž Pa- vel dotčenou lázní i jiný statek sobě s něÚdy Kateřinou, 1rvnější manželkou svou, společně a dědičně od nebožky Anny, matky Kateřiny, zadaný měl na ten způsob, aby to všeckno s umriého na živého jich manželův spadalo a týž Pavel ji Kateřinu manželku i Annu, tehýní svou, přečkal a tuk sobě to všeckno z!&dil; z kteréhožto tak všelikého statku tomuto Ambrozovi jistý díl 50 k. míš. za oddělení vymíněn a v zápisu doložen jest a on Pavcl učiniv dále s touto Anr.ou, manželkou svou, také společné statkův za- dávní všecknu svou spravedlnost, moha to dobře učinili, na ni převedl, pretož z těch a jiných příčin ona jemu ni- čímž povinna není, kterýmžto příčinám nedá-li místa, chce je provozovati. — Na to od Ambrože Hořovskýho jest mluveno: Porozumíno jest, co se od Anny za odpověď d.vá; pokud se cdporu v první příčině dotejče, tomu on místa dáti nemůže, aby mu nic povinna nciyla, on proti tomu to ukézai chee, Ze to, co jest prozaloval, jemu po matce jakož:o dědici náleží. Dále kdež podané odpovědi tprva ňákou excepcí klade, ta jí nepostačí ; s strany první příčiny podle lé excepcí, že by on A»ibrož, maje léta svá u věda o držiteli té lázně, k němu za živobytu jeho ne- hleděl ani o spravedlnost svou se nedomlouval, tak tedy o to přišel; proti tomu to praví, že toho slušně učiniti 1 práva svého následovati nemohl, protože na onen čas ještě let svejeh neměl ani jemu poručníci, jakožto sirotku mě- sta tohoto, nařízení nebyli, protož ta příčina jemu kec škodě a jí k dobrému býti nemůže a nemá. I'ruhé přiměšuje se k tomu, že ji Anně od Pavla všecken statek zadán jest knibami a tomu zc Ambroz ncodporoval, i lato piicina tím se poráží, jedno, že když se to společné zdání statkův mezi: Pavlem a ní Annou stalo, Ambrož let svých ještě neměl a tak odporovati nemohl ani poručníkové(?); dru- hé, když setéž společné zdání statkův mezi nimi Pavlem a ní Annou slalo, on zde v městech Pražských nebyl, ale jsa odsud zdálen potom teprva do měst Prožských v dosti prodlouženém času se navrátiv tu za poručníky, aby jemu dání byli, skrze vstoupení: při právě žádul a že mu pak dání nebyli, tady on o svou spravedlnost přijíí nemůže. Také tím spolecným zdáním statkův za dědicku téhož statku se klosti nemůže, protože on Ambrož práva svého po matce zbaven není a býti nemůže. Co se třetí příčiny dotcjèe, Ze by len zápis, kterejž na Jara llotovského XXIV. V ul. Karol. Svéllé. — C. p. 195. svědčil, od Anny, báby jeho Ambrože, zase zrušen byl, i vyhledává se z kněh to, že dotčený zápis na otce jeho Ambrože svědčící nepřišel k zrušení za živobytí jeho otce Juna HoFovského, nez kdyZ z světa sešel, tu ji Annu, bábu jeho, leprva Pavel s jinými k tomu přivedli, že jej změ- nila. Ale tou příčinou, aby vnukové, co jim prve knihami svědčilo, jako on jest, o svou spravedlnost přicházeti nebo jí odsouzení býti měli, tomu něvčří, aby to provedeno bejti mohlo. N.d to Pavel cizi véci komu jinému zaddvati nemohl a na statele viastni l'avlx se nepotahuje, nybiz o svou dědickou spravedlnost stojí a jí užití zddd a po- kudž Anna tomu místa nedává, prosí, aby na průvody odloženo bylo, chce žalobu svou i co mu dále zapotřebí bude, provozovali. -— Zase od Anny: V čem by Ambrož při svou ztracenou a domnělou temperovati chtěl stihaje ouřad, že mu poručníci dání sou nebyli a let neměl, tudy o svou spraved!inost nastoupiti nemobl, jest vyrozumfno, ale ta vejmluva a glo-a jemu nepostačí, nebo jemu již pres 26 let jest a tak podle práva před osmí lety svá líta právní měl, protož mělii jakou spravedlnost, mobl časně, dokudž mu čas k tomu sloužil, k němu Pavlovi hledéti; Ze pak toho ncutinil, tudy Pavel v pokojném a dokonalém držení té lázně i jiného všeho statku podle zápisu knihami utvrzeného a v svou moc vešlého zůstával, načež dosti mnoho příkladův jest, že takové držení v dě- dictvf vchäzf. Druhé, nedává se té vejmluvě jeho mista, žádná potřeba neukaovala, aby se Ambrož kam jinam obrátiti měl a tudy po své spravedliosti, však pokudž ji měl, léta svá maje, kráčeti nemohl a zvláště dokud Pavel živ byl a Ambrož také v městech Pražských zůstával, mohl jej z toho viniti i ji, mél-li le nf co, neéckaje na smrt jeho Pavla. S strany třetí příčiny, že Anna, bába jeho, zápis první zrušila, i bylo to na dobré svobodné vůli její, poněvadž sobè tu vojminku vyhradila ; k tomu v tom zápisu žádná zmínka o dědicích učiněna nebyla a tak to dobře učiniti a lyz zápis podle moci sobě vyměřené zrušití mohla. Dále Pavel měl sobě dědičně to dáno a tato Anna též, ale Ambrož jistým dílem podle zápisu Anny báby oddělen jest, mimo to jema více nenáleží a nic více obdrželi ne- může a lak zbytečně zaneprazdňuje žádajíc ona Anra při pořadu práva zůstavena býti, — Od Ambrože: Nepře- stává na léto replice jí Auny, než pokudž na tom toliko záleží, co jest prožalováno, aby to provedeno bylo a ko- mu ten díl po matce podle zápisu na ní svědčící[ho] ná- leží, jemu-lí čili: jí Anně, jakož on Ambrož praví, že je- mu, jakožto živému dědici po Kateřině, ma:ce jeho, při čemž že zůslaven bude věří. Kdež strana praví, že jest oddělen, na tom se velice incjlí, protože: v tom zápisu nestojí, se dědictví »vého zbavuje, než toliko, že Anna bába jemu a bratřím jeho, vnukům svým, po 50 k. míš. dávní a tak té dokonalé naděje jesli, že své spravedlnosti dědické dostane. Kdež strany jsouce sobě na odporu, jest jim termén k oprůvodům a cas az pod ztracenim té pre od práva jinenován a uložen, na kterýžto stojíce Ambrož dal čísti žalobu, odpověď, svědomí rejstry vedená ak to- mu mluviti: Proto předně žaloba, odpověď a svědomí na to vedená přečtena sou, aby se tomu vyrozumčěti mohlo, že on Ambrož jest vlastní vnuk někdy Anny Kolovecký, báby »vé, a též vlastní syn Kateřiny, dceři její Anny Ko- lovecký, po kteréžto la lázeň jest na ni Kateřinu spolu i s ním Ambrožem dědickým prívem připadla a přišla, jakož to vše od něho pořádně provedeno a ukázáno jest, k lomu čtena priva a mluveno, Ze z p Av vyrozumíno lo- mu předně, že podle préva B 65. AmbroZ vfce nez dvè- ma svëdky ukdzal, 2e vnuk Anny Kolovecky jest; a jing práva sou proto čtena, aby se tomu vyrozumčti mohlo, 

Strana 479
XXIV. V ul. Karol. Svéllé. — Č. p. 196. kterak nápadové po rodičích na dítky aneb nejbližší přá- tely jíti mají. "Tuto pak v léto nynější příčině žádnej bližší a kre-nější přítel po bábě a Kateřině, matce své, an je živobytím všecky přečkal, není jako tento Ambrož Hořovský, a tak tehdy slušně podle dolů a nahoru stupu- jící linií a podle práva F. 8. tento Ambrož, jakožto vlastní dědic, nápadu a spravedlnosti své užiti má. A dav čísti k tomu některé nálezy 1. mezi Annou, vnutěkou Jana Mir- ky, s přáteli jeho, 2. mezi přípovědníky na statek Doroty šlejíířky, 8. mezi Krátkým a sestrou jeho z jedné a JMC p. rychtářem z strany druhé, 4. inezi: Kateřinou Novo- domskou a Janem Dětským, doložiti dal: Pokudž žaloba jeho svědky, právy, nálezy i jinak dostatečně provedena jest. protoZ maje ou poubou spravedlnost nemíní co dále mluviti a da:emné zaneprazdhovati, ale poroucí se. k spra- vedlivému právu uvážení. — Proti tomu od Anny z Krá- lovský lázně mluveno: Slyšela jest žalobu, skrze kterou by Ambrož Berounský, jinak Hořovský, na statek její, to- tiž polovici lázně, [se] potahovati chtěl, však co proti to- mu na onen čas za odpověď dáno bylo, to takové po- znamenání züslává ; laké telidáZ hrubě se honosil, že ža- lobu svou na schválení provozovati chce, ale tuto se toho nic neuznává ani slyšáno, podle čeho by takovou sprave- dlnost v statku jejím obdržeti moll. Svědkové co sezná- vají, jest též vyrozumíno. Jan Kryza s manželkou svědčí o tom, co od práva prve resolvováno jest, totiž o zahradč, což proti právu jest, anobrž tíž svědkové, prve než po- třeba byla, vedení sou, čehož právo B 42., zřízení zem- ský P. 7. patrně brání a zapovídá. že se žádnej svědky zhotovovati nemá, prve než se spor začne; o zahradě pak při tomlo právé nic činiti nebylo a tak on v pokutu upadl, potom bude ona vědčti, co proti tomu mluviti. Dále také jinej průvod veden jest k tomu, že by tu právo a spravedlnost po bábčě a matce své jmíti měl citovav na to práva a nálezy, jak secundum lineam ascendendo ct descendendo nápadové jíti mají; i byť to tak bylo, že by tu jskou spravedlnost měl, jakož nemá, tehdy jak na onen čas odpověď dána, by nejicpší spravedlnost mčl, tu ne- dbanlivostí a na právo nenastupováním promlčel. A tak čí obmeškání, toho také škoda: mora sua cuilibet nociva est cl iura paterent vigilantibus et non dormientibus. Pak pri odpovědi dané toho jest doloZeno, chtl-li jest on co tolo užití, když k Ictüm rozumnejm ptiScl, 2e o tu v&c se olil&- sili a domlouvati měl a necckati, aZ Pavel, manžel její, umřel; a pokudZ toho pominul, ona Anna tím vinna není. Vědčl o všem o tom, že téhož Pavla za manžela sobě vzala, s ním snad prve než od léta 1586, když první zá- pis k zrušení přišel, bydlela, s ním společné zadání měla, až potom i umřela a po smrti její on Pavel tulo Annu sobé za manželku pojal, na kterémžto veselí on také pří- tomen byl, anobrž že společné zadání týž Pavel s touto Annou z Královský lázně sobě učinili, to do kněh měst. ských k poznamenání přišlo, ale tomu až posavad odpí- ráno a nic říkáno jest nebylo, tak že to všecko časem a léty k svému utvrzení jest přišlo. A jestliže Ambrož Ho- řovský tu jaké své spravedlnosti, jak se domněle míti praví, chtěl užití, mčiť jest v tom času Pavla, hospodáře z Královské lázně, za živobytí jeho z toho viniti, ale toho všeho pominul; a právo platné jest G 25., že žádnej no- může prvy k statku nežli k osobě hleděti, a pokudž on toho neučinil, tehdy sám scbou vinen jest a sám svou ne- dbanlivostí to vše promičel. Avšak přes to otec jeho v té lázni žádné spravedlnosti neměl, čehož se od něho také ukázati moci nebude. Dále podalu ku přečtení svědomí rejstry vedených, propuštění zápisu od Anny z Královské lázně a k tomu mluveno: Vyrozumíno jest z tohoto prů- XXIV. V ul. Karol. Svěllé. — C. p. 195. 479 vodu, kterak se to dostatečně ukazuje, že tento Ambrož před léty šesti a sedmi svá právní léta měl a věda o tom, že nebožtík Pavel lázně Královské v držení a užívání zů- stívá, k tomu ke všemu mlčel a mčěl-li k též lázní jakou spravedlnost, k ní se nehlásil aniž na Pavla za Zivo^ytu jeho nenastupoval a tak svého, však měli je co, jakž podle práva náleží, sobě nedobejval, an i to provedeno, že zde v Praze byl a, kde mu se líbilo, se toulal. Práva pak ukazují a to v sobě obsahují, že sirotek, dojda ict rozumných, o spravedlnost svou nedada roku a dni projíti se dom'ouvati má. A který toho neučiní, o spravedlnost svou přichází, načež i nálezové podobní jsou a právo D 26. dotvrzují |. mezi Václavem, Rehoře Fraňka synem, a poručníky, 2. mezi Karlem Oršinovským a Rejnou Ho- brvašlovou, též Albrechtem Hobrvašlem, 3. mezi Mande- lenou farářkou a poručníky sirotkův Plačkových, 4. mezi Mandelenou Kučerovou a Cipriánem Bílkem, též Rejnou šenkýřkou, 5. mezi Dorotou tobolířkou a Salomenou, též tobolářkou. Kteřížto byvše čteny Anna podle nich a cito- vaných práv, pokudž Ambrož v podobné příčině, maje léta a jsa při právě, o spravedlnost svou, však měl-li ji, časně se nedomlouval, zachována býti žádala. Druhá při- čina předložena byla proti žalobě tato: Kterak Ambrož maje léta svá a jsa přítomný v městech Pražských i včda o společném zdání, kteréž Pavcl z Královský lázně s touto tehdáž manželkou svou Annou léta 1583. v pondělí po památce sv. Trojice, kteréž čteno, učinil, nemůže se jgno- rantia iuris vymlouvati, iura enim non dormientibus, sed vigilanübus patent, nebo podle práva D 98. a G 51. se jest nezachoval, dotčenému společnému zadání jejich stat- ku neloliko ve dni a v roce neodporoval, ale snad Gtve- rým i paterým Ielüm městským, muje léta, projíti dal a tak již ten zápis společného zdání v moc právní vešel a ona Anna podle téhož zápisu té lázně i všeho jiného statku po Pavlovi, manželu svém, prvnějším v mocném držení a užívání jest i zůstavena býti má. Právo pak C 53. 65. patrně a vejslovně o tom vyměřují, jak společné statkův zadání se děje a co při t»m se zachovává. Polvrzuje toho příkladu rejstřík od nálezu mezi Janem Pamfilem, Jindři- chem, bratrem jeho, a Martou, macechou jejich, a při tom ona též že zachována bude, věří. — Třetí a poslední pří- čina proti žalobě předložena byla, že tento Ambrož na té lázii Královské žádného dědictví nikdy jest neměl a nc- má, co se z zápisüv vyhledává, nebo Anna Kolovetslká, matka Kateřiny, manželky první Pavla, davší předešle túž lázni Královskou Janovi Hořovskému, zeti svému, a Kate- řině, manželce jeho a dceři svý, rodičům tohoto Ambrože, však s jistou vejmínkou. Potom když týž Jan Hořovský umřel, týž zápis dání podle moci v něm gposlavené zase zrušila a odvolala a potom táž Anna Kolovetská te- prva túž lázni i jiný všelijaký statek nebožtíku Pavlovi, zeti svému, a manželce jeho Kateřině společně dala dě- dičně [léta 1568 feria 3. dic Scholasticae]. Od toho pak času zrušení prvního zápisu i od smrti Jana Hořovského, otce jeho Ambrože,-až dosavad počítaje jest více než 23 léta, ano na 24. jde a rozuměti jest, že týž Jan toholo Ambrože, syna svého, ne teprva po smrti, ale před smrií svou zplodil, nebo měl s manželkou svou nejprve Jindru, potom tohoto Ambrože, a naposledy Jana; tudy patrné, ze jemu Ambrožovi ne 22, jakž Mandelena huteryně svědčí, nýbrž do 25 let má. V kteréžto příčině svědomí též Man- deleny s tím zápisem se nesrovnává, pročež by též svědomí slušně narčcno býti mohlo, kdyby Anna chtě- Ja, ale že lidské těžkosti žádostiva není, protož toho při uvážení práva zůstavuje. Sou pak práva, kde není dě- dictví a zápis s místem, tu že žádná spravedlnost doko- 

Strana 480
480 XXIV. V ul. Karol. Svéllé. — C. p. 195. nala býti nemůže, jakož zápis na někdy Jana Hořovského, otce lohoto Ambrože, také takový byl, nam mortuo dona- lario ante mortem donantis donum est caducum ct redit in donantem. l'odle toho tento Ambrož též na té lini nic nemá a míti nemůže, o čemž práva D 2, G. 30. « D 1. tolikéž vyměřují, k čemuž pr.klidä à nâlezy 1. mezi Jiříkem Konstantinem a Annou Barllovou, též: Voršilou Dvorskou a drubý mezi Jancin Kolem n Salomenou, téz poručníky Vojtěcha Jindřichovice, jimiž se to dotvrzuje, kdež není dědictví a zápis s mí-tem, že to za dědictví po“leno byti nemá u ucmůže. Mluví také Ambrož, že má dědictví v té lázni po báhě Anně Kolovecký, čemnž se místa ne- dává, nebo táž Anna, bába jeho, zrušíivší první zápis po- tom túž lázni i jiný všelijaký statek Pavlovi, zeti svému, a Kateřině, manželce jebo, plným právem knihami odevzdala a týmž zápisem tohoto: Ambrože s jeho bratřími jistým dílem oddělila ; a davší týž zápis čísti podle toho a příčin předložených provedených zůstavena býti žádala. — Na to od Ambrože Hořovskýho mluveno: Při začátku štrafo- vala: Anna povrchně svědky a prňvod jeho, což patrně proti právu G 29. jest, pravíc jedno, že by svědkové jo- ho Jan Kryza a Kateřina, manželka jeho, k této věci, oč & niti jest, nesvédéili a se nesrovnávali a tudy v pokutu upadnouli m&l, k Gemuz on to praví, Ze nic takového pred sebe nebral, proč by v pokutu upadl, nebo při zapisování svédküv bejt nemoll a nic nevédél, co oai svédéiti bu. dou. Dále jeho i v tom Strafuje, Ze by nic ukázáno no- bilo, po kom by tobo nápadu nebo dědictví užití žádal, ale nebude na vejkladu strany, nýbrž při spravedlivém uvážení práva. Kdvž se v svédomt pfedneSeni nalilfdoc, najde se jeho spravedlnost i to, že též spravedlnosti dě- dické užiti má. Co se odpovědí, též příčin do též olpo- vědí přijatých od Anny předložených dotejče, praví s stra- ny první příčiny: Ačkoliv se stihá tím, jakoby on Am: brož jsa na onen čas při právě i létn maje, kdyZ Pavel s touto Annou společné zdání učinil, k tomu nic neříkal, ale tomu on místa nedává, aby tak bylo, aniZ to provc- deno není, aby on pří tom společném zdání jejich, nebo také v městech Pražských byl, nýbrž proti průvodu její- inu nětco jínšího se ukáže, totiž to, že od pěti let v mě- stech Pražských pro piístnost a zlé nakládání s ním od macechy své nebyl, ale vandrovati musil, vSak potoin jak se zasc domü uavrátil, vstoupení sobě do rady vyjednal a to nemaje let svejch dospělejch ohlášení učinil a za po- ručníky žádal, k čemuž též ohlášení i suplikací jeho i vstou- pení a svědomí rejstiy vedená Daniele Šrámka a Petra Bačinky člena a dále mluveno bylo, kterak se dostatečně provozuje, že zde v Praze přítomný nebyl a že let svých neměl, pročež za poručníky žídal a že pak toho tehdáž dosáhnouti nemohl, on tím vinen není a s tím se vším, byť on ani toho ohlášení neučinil, nicméně Anna povinna byla, to ukázati a provésti, že Ambrož léta jmá a jemu že ot práva léta dána jsou u když pak nic toho neuka- zuje, mluvení její ničímž jest. Honosí se také Anna tím, že by sobě ten statek zdědila, pokudž by Ambrož na něj nenastupoval, ale když se v právo F 90. 97. nallídne, najde se to, Ze táZ práva o tom vymétujf, Ze malac fidei possessor nunquam praesentit a lak byť kdo statek jaký sto let držel a neměl k němu práva, nic mu to nepro- spívá, jakž dotčené právo F 26. vyměřuje a nález mezi Bohuslavem Holcem a Janem Betlímským toho dotvrzuje, nebo jestli nebožtík: Pavel jí Anně statek sirotčí zadal, kterak podle dotčeného práva a nálezu takové zadání stálé bejti může, protož ten průvod její spravedlnosti je- ho zastrčiti nemůže žádaje pii své obrané züstaven bejti. K druhé příčině mnoho vedeno, ukazováno a mluveno, XXIV. V ul. Karol. Svëllé. — C. p.195. čehož votřebí, nebo tato z první pochází. V první se praví, že Ambrož léta jměl a mlčel, v této druhé, že ne- odporoval, a tak to léměř jedna věc jest k mlčení a ne- odporování, protož nebude potřebí darciiního zancpráz i- nění, nebo čim první příčina poražena jest, {im se také tato: druhá poráží. Třetí příčina vzlažena jesl na zápis, klerý se stal léta 1564 dne sv. Medarda a potom léta 1568 zase zrušen byl vedouc k tomn, že by Ambrož tudy dědictví svélio požiti nemohl, k čemuž, že týž zápis zvu- šen jest, Ambrož také přistupaje, ale potom léta 1570 táž Anna, bába jeho Ambrože, tejž zápis zase obnovila a na decru, svou Kateřinu a Pavlu, zetě svého, tohoto Am- brože matku a otčíma, to všecko dě lictví jest převedla to ovšem učiniti mobhši, z čehož vče patrná, že zrušení prv- ního zápisu jcinu není ke škodě, pokudž drubým zápisem dědictví to zase, jak na dceru, tak na dědice její jest převeden; podle čehož on Ambrož se praví po matcc své, pokudž svého dílu Pavlovi, manželu svému. nezadala ani o něm kšaftovala, k té polovici právo a spravedlnost míti, anobrZ také svčiky provedeno jest, že Anna Kolo- vetská, bába Ambrožova, na smrtedlné posteli ležíc pro Buoha prosila, aby vnuküm a vnučkám jejím z toho stat- ku jejího po 50 k. míš. napřed vydáno bylo, však proto tím jich jejích spravedlnosti dídické nezbavila, jsouc tak té naděje k Pavlovi, že jich neoddčlí a nýbrž je opatří, jakž náleží, ale jak sou opa rování byli, z svědkův se na- chází, i on AmbroZ o tom pověděli umí tak, že pro ve- likou piístnost a ukrutenstv( zuifkati a vandrovati musil, protož aby on toho dědictví zbaven býti měl, není té na- děje; a jistě vče hrozná by byla, aby dědic otra ruce od svého dědictví odjíti musil a to jiným aby dostati se mělo. Dá'e ještě čteny svědomí z register Jana Kryzy, Kateřiny, manZ-lky jeho, Mandeleny huteryně a Markéty chůvy, item zápis dání lázně a jíného statku od Anny Ko!ovct- ské Pavlovi a Kateřínč, dceři její, s tím promluvením: Kdež na onen čas od Ambrože promluveno bylo, na čem sobě největší podstatu pokládá, tak ještě praví, že tím společným zdáním mezi Annou a nebožtíkem l'avlem on délictvf svého není zbaven a zbaven bejti nemohl a dav k tomu čísti právo U 51., též zápis společného zdání do- lozl, Ze ta forma společného zdJíní statku jest obyčejná a podle ty jedcn kažlý zachovali se jest povinen, ale toho, jakž táž forma ukazuje, od Anny pominuto jest aniZ to ukázala, aby pořádné společná zdání mčla, protož že se toho statku bez inventování a práva ujala, toho proti právu učiniti nemajíc, věříc, že on proti ní také, jak pře- dešle na to nálezové učinční jsou; totiž 1. mezi Lidmilou Holoubkovou od Hory a Mandalenou Salomounovou, 2. mezi Lidmilou Křížkovou a poručníky Jana Chryzostoma sirotka, na něž se tuto polahuje, zachován bude. — Zase od Anny: V čem se odpověď její i průvod na ni vedcný od Ambrože âtrafuje, tomu Anna v ničemž místa nedává. Chtěl by v první příčině, kdež mluveno i provedeno, že Ambrož maje léta na svou spravedlnost nenastupoval a měl-li jakou, k Pavlovi, dokud Ziv byl, nehledél; nákym vandrem toho dotalovati, ale tím vejmluvy požití moci nebude, an své vůle požíval, toulal se a činil to, k čemu jej mistr Povolil vedl; nýbrž to jemu ukázati potřebí bylo, že s dovolením práva po učení svém vandroval, nebo byl-li v jaké práci slušné a náležité anebo v legací zem- ské, ale toho nic neukazuje. Ovšem by takovejch více míti mohl, že s ním vandrovali, však jemu to k žádné platno- sti a jí také do toho nic není, když toho, což podle práva náleží, neukazuje. Také ňákým ohlášením se honosf, ale ví se, že podle práv takové ohlášení práva nečiní, nebo právo prve citované ukazuje, že sirotek do- 

Strana 481
XXIV Val. Karol. Svillé. — Č. p. 195. jda let a včda o tom, kdo statek jeho drží, kdyby se v času právním nedomlouval, spravedlnost svou potracuje a tak nemůže toulky své vandrem pořádným premovati aniž právu (tomu) hlavy zlomiti moci nebude, nebo mora sua cuilibet est. nociva; nad to vejše měl Ambrož i to ukázati, mělli jest otec jeho městské právo a jaká lo spravedlnost jeho; druhé bezpotřebně učinil věda, co je- mu vedle zápisu náleží, tudy poručníkův hledati potřebí nebylo, zvláště jsa již v letech 25., ježto práva to toliko uka- zují, že sirotkům prve, nežli by 18 došli, od práva po- ručníci se dávají. S strany druhé příčiny Anna vždy na tom stojí, pokudž Ambrož maje léta a věda o společném zdání Pavla s touto Annou, kteréž se léta 1583. stalo, jemu ncodporoval, k tomu nic neříkal aniž se ohlašoval, mnohem méněji na Pavla o svou spravedlnost, měl-ii kte- rou, jakoZ nemél, ncnastupoval, že tudy jeho nynější ua- stupování jest darcmní; nápodobně na onen čas Karcí Oršinovský cbtčl také jaké své spravedlnosti na Rejně Hobrvašlové a Albrechtovi, pastorku jeho, užiti, ale že se časně maje také léta a jsa při při právě nedomlouval, nic neříkal, až čas právní vyšel, protož toho ničímž dobrým neužíl a o spravedlnost svou přišel, týmž způsobem to- mulo AmbroZovi se stáli má. Naposledy mohla někdy Anna Kolovetská prvuf zápis změniti a jiný udělati, po- kudž sobě moci byla v něm zanechala, jakož tak učinila léta 1668. feria 3. post Scholasticae a potom léta 1570. feria 8. post. Reminiscere učinivši jim (?) zápis, týmž zá- pisem dala túž lázní a všecken jiný statek Kaleřině, dceři svý, a Pavlovi, manželu jejímu, zelí svýmu, k jmční, držení a dědičnému vládnutí, podle čehož Pavel až do své smrti to pokojně a bez naříkání jest držel. I kterak tehdy Am- brož to, an zápis dávno v svou moc právní vešel, zrušiti a zjinačiti chce a usiluje? Brání se tím, že tehdáž let ne- měl a posavad nemá, ale Anna praví: když bába jeho ten zápis zrušila, Ambrož jsa mezi tř(e)mi dětmi prostřední byl tehdáž asi v pěti letech stáří a to se stalo Iéta 1568, od kleréhožto léla počítaje až do nynějšího najde se, že Jéta svá jmčěl, když to společné zadání se stalo. Stihá také Annu tím, že k Pavlovi: nic nepřinesla, an jím všecko bylo shořelo, ale potom s Buoží pomocí a dobrejch lidí i její starostí ta lázně zase vystavena jest a tak ten sta- tek tak dobře její byl, jako Pavlů. Na to člení svědkové z rejster: Markéta chůva, Jan Hagler, Kateřina, Jana z Vlka- nova manželka, Matiáš Justin, Daniel Lounský a listovní kněze M. Felixa z Lindy s tím promluvením, kterak se z nich nachází, Ze Ambrož zbytečně zaneprazdňuje nemaje žádné spravedlnosti, což se i z jeho vlastního průvodu vyhledává, nebo byť na onen čas jakou spravedlnost měl, jako nemél, tu svou ucdbanlivost( potratil. Také tato Anna není držitelkýně té lázně po AnnóÓ Kolovetsky, ale po Pavlovi, manželu svým, podle společného zdání, kleréž se léla r583. stalo a to dávno v moc svou právní vešlo, protož Anna věří, že podle svého průvodu a spravedlno- sti provedcné zachována bude. — Od Ambrože : Dotejká sc, že by po toulkách chodil, v tom se jemu křivda činí. Jest provedeno, že pro přístnost macechy odjíti ase pro- vandrovati musil. Příklad Karla Oršinovského sem se ne- trefí, protože Karel maje léta svá dospělá a jsa zde v Praze vždycky přítomný nic jest neříkal, se neohlašo- val, na svou spravedlnost nenastupoval, až léta městská i zemská prošla, tudy svou spravedlnost potratil, ale tento Ambrož nebyl v městech Pražskejch, ani let svejeh dospě- lejch tehdáž neměl, když se to společné zdání statkův mezi: Pavlem a Annou vykonalo, a tak nic potratiti ne- mohl. A byt otce umřel, práva ukaznjí, že dědic předce při svém dědictví zachován bývá, protož Ambrož též po- XXIV. V ul. Karol, Svéllé. — C.p. 195. 481] dle zapsání Anny Kolovetské lé lázně dědicem zůstává, protož věří, že při ní také zachován bude. Průvod Anny nemá také jí stačiti,; pokudž na onen čas žádné exeptí nekladl a teď týž průvod na lo veden jest. Praví a k to- mu vede, že by lázeň po shoření jí více nákladem jejím nežli: Pavlovým zase vystavena byla, tomu se místa dáti nemůže a byť bylo, však proto tudy svého dědictví zba- ven byti nemüZe. Dále přikládá ještě k svému průvodu nález při městě Slaným učiněný mezi Zofijí Mrázovou a Annou Kantorovou, kdežto Žofie po 40 letech teprva na spravedlnost svou nastupovala a o ni při právě města Sla- ného s Annou Kantorovou činiti měla, při kterémžto prá- vě když spravedlnosti své odsouzena byla, odvolala se k vrchnímu právu, kdež týž nález reformován jest a Zo- fije při své spravedlnosti zůstavena byla, nebo dědic v le- tech 40 ani 50 spravedlnosti své promlčeti nemůže. Pro- tož on Ambrož jakožto sirotek tolikéž věří, že podle to- hoto nálezu a svého dostatečného průvodu také při své spravedlnosti dědické zůstaven bude. — Od Anny: Dosti prve mluveno a ukazováno, nepí potřebí více zaneprazd- ňovati. S tím strany právu k uvážení se poručily, — Tu p. purkmistr a rada slyšíce žalobu, odpověď, svědomí, nálezy, právo, zřízení zemské, zápis, propuštění, společné zdání, vstoupení, ohlášení, supplikací, té pře líčení a toho všeho s pilností pováživše taklo o om nalézaj( a mezi stranami vypovídají: Poněvadž Ambrož Hořovský potahujíc se na polovici lázně Královské a veda k tomu proti Anně, někdy Pavla lazebníka a nyní Václava Gregora manželce a hospodyni z též Královské lázně, průvod toho, aby jemu Ambrožovi na té lázní: jaká dědická polovičná spravedlnost náležeti iněla, ničímž podle práva jest ne: ukázal a neprovedl, nýbrž to se jest z odvodu dolčené Anny, hospodyně z Královské lázně, vyhledalo a našlo, že někdy Anna Kolovetská, stará hospodyně z též lázně Krá- lovské, bába jmenovaného Ambrože Hořovského, po zka- žení prvního zápisu dání lázně Královské i jiného všeli- jakého statku na Jana Hořovského a Kateřinu, manželku jeho, rodiče jeho Ambrože, se vztahujícího jiný zápis dání též lázně léta 1670. [feria 3. post Reminiscere knihami učinila a túž lázní Královskou i jiný všelijaký statek svůj týmž zápisem Kateřině, dceři své, a Pavlovi, manželu její- mu, zeti svému, oběma společně, dědičně plným právem dala s jistou vejminkou, co by z též lázně a jiného statku vnukům jejím Pavel a Kateřina manželé vydati měli. Po- dle kteréhožto zápisu tíž manželé Pavel a Kateřina po smrti jmenované Anny z Královské lázně té lázně a ji- ného statku v držení sou vešli ji bez překážky každého člověka do smrti své, vzláště Pavel po smrti Kateřiny, manželky své, jakožto společník a tak dědic té lázně a ji- ného statku již samotný, v tom ve všem zůstali, anobrž také týž Pavel pojav druhou manželku, tuto Annu, nyní Václava Gregora manželku, jmenovanou lázní Královskou i jiný statek všelijaký dotčené Anně, manželce své, spo- lečným zadáním, moha to dobře učiniti, jest zapsal a dal. Z těch příčin dotčená Anna, někdy Pavla, hospodáře z Krá- lovský lázně, a nyní Václava Gregora z Horky manželka, jemu Ambrožovi Hořovskýmu touto žalobou povinna není, nýbrž strany obě při napřed jmenovaném zápisu, jehož aclum feria 8. post Reminiscere léta 1670. se zůstavují podle práva. Škody z hodných příčin mezi nadepsanými stranami se zdvihají. Actum in consilio feria 5. post Lam- berti 1591. 87. 1592, 9. března. Rukop. č. 2112 f. 374. Úředníci mostu Pražského koupili obci St. M. Pr. lázni Královský mezi mlejny obecními a domem Jiříka Nigrina ležící od Anny, někdy Pavla, hospodáře té lázně, a již 61 

Strana 482
489 XXIV. Migny Slaromésiské. — C. p. 198 a 202. Václava Gregora z Horky manželky, za 925 k. gr. č. Act. fer. 1]. postridie Letare. 38. 1599, 24. dubna. Rukop. 6. 1174 f. 45. V sobotu po sv. Jiří stalo se poznamenání některých věcí v lázni Královské po Kateřině z Loun, někdy kněze Vác- lava na Prosíku manZelce, pozuostalfch. (Mezi tím tabulka jedna se Salvatorem z obou stran, nůžky jedny &vadlíi- ský, nůše pletěná, rohože jedna.) 39. 1607, 192. fijna. Rukop. ć. 2113 J. 448. An- dres Ber lazcbnik a Apolena k. Jázni Královskou vedle domu někdy Jiříka Nygryna impressora a mlejny obec- ními od úředníkův mostských za 1000 k. gr. č. 40. 1612, 10. července. Rukop. 6. 2233 f. 117. Stalo se podělení statku po někdy Andresovi Berovi, la- zebníku z Kr. lázně, měštěnínu St. M. Pr., pozůstalého mezi Apolenou, na onen čas manželkou jeho, též Evou, Salomenou a Dorotou, dcerami a sirotky s týmž Andre sem zplozenými, a to takové: Jakož jest jmenovaný ně- kdy Andres Ber od ouředníkův mostu Pražského lázeň Královskou za 2000 k. m. vytržil a koupil, kterouž Apo- lena v též sumě ujala, že pak od nebožtíka pp. mostským na týž trh gruntovních peněz 1600 k. m. již jest vypl- néno a ty na Apolenu malku a jmenované tfi sirotky k rozdělení nápadem dédickym sou přišly a ještě 400 doplatiti pozüstávi, ty již Apolena matka doplatiti mó. Kdež jest na touZ Apolenu matku třetího dílu 525 k. m. přijíti mělo; prohlédajíce však ona k sirotčímu dobrému, od těch 25 k. dobrovolně jest upustila a tak za díl svůj matcřský z té sumy 500 k. jest přijala. Ostatních 1100 k. na tři díly rozdělíc dostane se Evě, Saloméně a Dorotě sirotkům po 366 k. a 40 gr. m. ® 1630, 3. května. Rukop. č. 2234 f. 387. Stalo se porovnání mezi Apolenou [dříve Berovou] Milinkovou matkou z jedné a Dorotou Hernerovou dceři z strany druhé, jakož jest Apolena Dorotě, dceři své, dílu jejího otcovského £66 k. 40 gr. a potomné po Salomené, se- stře její, na díl jí Dorotě náležejících 183 k. m. vydati povinna jest, i podvolila se je Apolena dceři své splá- celi. * 1654, b. srpna. Rukop. 6c. 21[5 f. 289. Melichar Miling lazebník prodal díl lázně spustlé a toliko samé zdivo stranou k obecním mlýnům i s uličkou k mlýnům a řece za 500 zl. rýn. Martinovi Svagerkovi a Barboře m. j. * 1658, 11. října. Tamléž f. 365. Šestipanský úřad zmocněn lázně Královské dle odkazu Melichara Millinka vysvědčeného 10. srpna 16b8. Mlýny Staroměstské. 1. 1881, 26. května. Celakovský, Privilegia měst Pražských slv. 172 č. 106C. Král Václav IV. dává Staré- mu Městu prívo zřizovati na řece škrinice (lodní mlýny). Václav, z boží milosti R(m-ky král, po všecky časy roz- množitel říše a Cesky král, známo činíme tímto listem obceně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtouce slyšeti bude, že vzhledna na znamenitou věrnost a stálou službu věrných našich miiých purgmistra a konšelův i vší obce našeho Většího města Pražského, kterouž jsou někdy slavné paměti císaři Karlovi, panu otci a předku našemu milému, i nám laké pilnou snažností se zachovávali a zachovati hleděli a v časech budoucích snažněji a pilněji budou se hledéti líbiti, kdyZ od nás milostmi a svobodami novými XXIV. Mlyny Slaroméslské. — C. p. 198 a 902. obdafeni jsouce je požívajíc radovati se budou. Proto s dobrým rozmyslem a radou knížat, věrných našich mi lých, s jislým naším vědomím, mocí naší královskou tuto novou milost dáváme, aby purgmistr a konšelé i všechna obce Většího Města Pražského mohli dáti a udčlatí škrt- nice na člunech lodních, aby na vodě splejvaly tu, kdež by se jim dobře místo líbilo, když by zběhové vodní velici byli, aby jich mohli poZivati ti, kteříž na produj rohačky a bělný chleby dobře dělatí mnějí, aby dostatek“ mohl byti pro lid chudší poběhlý. Tento list potvrzen jest pečetí imajestálu našeho královského. Ján na MHridku a. d. MCCCLXXXIV, feria V. ante Pentcc. Číslo pop. 198 a 202. *|. 1418. — Rukop. ć. 2102 f. 5 Musact An dreas, fratres. molendinatores, emerunt duo molendina, unum duarum rolarur, aliud vero molendinum lapsato- rium cum una rota erga Casparum Schotler et licnricum de Misna aurifabrum, testamentarios olim Clare: Silber- czeigerin, pro XXX s. Que molendina simul sibi invicem annexa sita sunt in flumine aque Multavie supra pontem Pragensem penes balneum olim Denakonis immediate. Et tenentur. videlicet d. preposito eclesie Prag. de maiori molendino, habentem duas rolas, singulia annis de qualibet rota XVI gr. pr. census perpetui -— censuare nce non quatuor s. gr. similiter census perpetui de dictis. мост dinis prefatis testamentariis, quas ipsis desuper reservave- runt, annis singulis censuarc. Debent quoque eciam dicti ementes sex brasca antedictis lestamentariis gratis. molcre omni anno. 92. 1416, 30. dubna. Rukop. č. 2099 f. 92. Au- dreas dictus Mraz pistor ct Marsa molendinator, frater ipsius Andrce, fassi sunt, se percepisse XXV s. ji. dec pecunia orphani olim Marthe, filie Cunssiconis pannicide, que fuit conthoralis Simonis dicti Caruss. Quam quidem pecuniam deputaverunl, dictus Andreas super domo sua, que sita est ex opposito balnei olim Helmonis, ct super duobus molendinis suis situatis contra portam s. Johannis in vado, unum tercium a littore. ct secundum octavum a litore computando. ltem predictus Marsa super domo sua, que fuit olim. Smolonis pistoris, sita in acie ex opposito curic inquisito:is hercticorum, et eciam duobus molendinis suis, quc fuerupt dicti. Smolonis —. Quam pecuniam te- nentur in sua potestate tenere tamdiu, quosque Ambro- sius, orphanus predicte Martlic, ad annos legittime ctatis sue non perveneril. — Act. fer. MIT. ante Ostens. relig. Prout enim predicti Andreas et Marsa habuerunt XXV s. jn poteslale ipsorum juxta proscripcionem | superius faclam, exinde Simon dictus Charus fassus est, se ium сх illa pecunia percepisse XX s, gr. sie videlicct, quod iam tantum. quinque s. habere dinoscitur in Spalcone, succes- sore predicti Marssonis. Act. a. oc. XXXIII. in vig. Phil. el Jac. *8. 1419, 17. února Rukop. ¢. 992 f. 38. Auna, olim Andree Mraz pistoris relicta, nunc Stephani Kmosck de Nova Civitate Pr. conthoralis, resignavit eidem marito suo omnia cl singula bona sua, que ipsam in omnibus bonis per dictum Andrcain rclictis concernunt. Act. fer. VI. post Valentini. *4. 1419, 10. března. Tamléž [ 40. Nos magister civium, consules ct scabini Mai. Civ. Pr. recognoscimus, nos in causa dissensionis et controversie, quc inter Mar- 

Strana 483
XXIV. Mljny Slaromóslskć. — Č. p. 198 a 202. sam molendinatorem et Jacobum de Lewthmericz pisca- torem, testamentarios olim Andree Mraz pistoris, fratris predicti Marse, ex una nec non Annam, olim dicti An- drec relictam, nunc vero Stephani dicti Kmošek contho- ralem, ac predictum Stephanum parle vertebatur ex altera pro cl racione Anniczcze, filie dicti Andree ex Anna su- pradicta procrcatc, nam candem dictus Marso cum porci- one bonorum suorum ipsam posl mortem patris sui con- cernencium ut palruus in sua potcslale usque ad annos discrecionis suc servare voluit, prelendens se melius ius haberc ad cam, «quam prefala Anna, mater ipsius, sed audita littera testamentali ipsius Andree, que in nostro consilio lecta fuit, in qua continetur, quod si ipsa Anicka ante annos diserecionis decederct, tunc bona sua ad pre- falam Annam, matrem ipsius, devolvi dcbent, lalem tuli- mus sentenciam, quod ipsi Anna ct Stephanus, maritus suus, prefatam Aniczkam cum bonis ipsius usque ad annos legittime etatis sue. circa se servare. debenl et. notanter cum sedecim s. gr., que ipsam in porcione sua concernunt, pro aliquibus. rebus cum consensu nostro venditis, quas sibi dictus Stephanus sufficienter. caucionavit, proul ante in presenti libro plenius coplinelur. Eciam in prelucta littera. teslamentali continctur, quod orphano cuidam Charus nominato, viginti quinque s. gr. cx vendicione molendini siluali super (lumen "^ Mullavie inter molendina Turnovsky ct Klichonis plenarie persolvantur; similiter pro sentencia cdiximus, quandocunque dictum. molendinum. venderetur cl minus solveretur quam viginli quinque s. gr., ex tunc idem orphanus illam deperenciam (!), quam in suis viginti quinque s. pateretur, in aliis bonis per dictum Andream Mraz relictis intergraliter consequi debet et habere. Act. fer. VI. post Transl. s. Wenc. °5 1438, 17. srpna. Rukop. c. 2099 f. 360. Do- rothca Marsova et Johannes Spalek, maritus suus, fassi sunl sc dcbitorie oblirariin quinque s. gr. testamentariis Viti orphani, filii Tosskonis, et proscribunt super molen- dino supra pontem situalo. — Act. fcr. II. post Assumpt. M. V. *6. 1434, 11. května. Zamléž f. 378. Johannes dictus Sspalko molendinator fassus est, se debitoric obli- gari in XV s. gr. Margarcthe, relicte Leonardi pictoris, nunc vero conthorali Michaclis pictoris, Stephano dicto Kárník, Michacli jlluminatori, commissariis orphanorum prefati L.eonardi — el proseribit super molendino suo supra pontem situato. Act. fer. III ante Penthec. *7. 1484. -- Tamléz f. 371. Jan Spalek mlynát seznal sč jest, że jest dlużen XII kop Vackovi Donat řečenému a ty jisté penieze dále týž Vacek odkazuje Vaň- kovi od péti korun. Kterychżto XII kop mó vybrati na puoZitcích mlynu, kterýž leží nad mostem bliż lńzni Kró- lovy. I. 14564, 24. června. Rukop. č. 2105 f. 19. Offi- ciales pontis, qui anno d. MCCCXXXVI ct VIE huic presidebant officio, emerunt pro communitate Mai. Civ. Pr. aream. desertam molcudini dicti Marsonis cum domun- cula silam supra pontem penes balneum regis immediate crga Johannem Sspalio dictum pro quinquaginta duabus s. — 'Tiendem vero officiales oftüicii ciusdem, qui anno d. MCCCCLILHL. presidebant, intendentes iam diclum molen- dinum novum cextrucre ct cdificare, prefato Johanni — V] s. gr. finales persolverunt. Act. fcr. ll. intra octavam Corporis Chr. — Insuper Vacck Donat, prout eciam asse- (ebat, se ius ad pretactum. molendinum habuisse, abre- nuncciavit iuri suo. lod. dic. 9. 1454,21. i(jna. — Aukop. C. 992 J. 240. (Cajchy mlynuov nad mostem.) Hájek z Jírových mlýnů na No- XXIV. Mlýny Slaroméslské. — Č. p. 198 a 202. 483 vém Městě, Jan Auditor v ty časy na Kameni, Jan Vyz- řiven u Nového Města, Petr. Krňal z Helmovych mly- nóv, Hrstka z Star. Města, Stach z Nymburka, Pavel z Sla- ného, Rybka z Berúna, mlynáři přísežní, majíce přísahu z rozkázánie královy milosti a páně správcova od pánóv Staromčěstských sobě danú a podle té přísahy jsúce obe- slni, aby opauřili mlýny a jezy jích v držení vod a jednomu každému mlýnu podle miery a cajchuov sta- rodávných jezy k držení vody vymśfili a cajchovali, polom také i mlýnóm staroměstským obecním novým nad mostem jez k držení vody vyměřili sú a vyměřivše v plné radě osobně stojíce pod již psanú přísahú svú jednostajně a z jedné vuole nálezem svým svrchupsanym mlynóm novým obcením nad mostem skrze Jana Vyziic- vena přiřkli sú, aby držali a drZeti miohli póldruliého lokte zvýšie bez šesti prstuov nynie i budúcně bez pře- kážky. Act. die Undec. m. virg. 3. 1454, 94. řijna. — Rukop. č. 2105 f. 29. Offi- ciales pontis emerunt pro communitate molendinum par- vum in navi in primo ordine parvorum molendinorum et sub molendino regis situatum erga Johannem Mnich pro XVIII s. gr. Act. fer. V. ante Sim. el Jude. 4. 1454, 4. prosince. — Huk. ć. 992 f. 240. Jakoż sé jest stala výpověď panem Matójem Dubcem mezi uroz. p. p. Jiříkem z Kunštatu a z Poděbrad ete. a pányi obcí Star. M. Pr. z jedné a p. Pešíkem a p. Janem z Dražic z strany druhé p. purgmistr a páni konšelé i všecka obcc výšpsaného města Pražského té výpovědi chtiece dosti učiniti propustili sú i mocí tohoto zápisu propúštějí svrchu- psanébo p. Jana z Dražic, dědice a budúcie jeho ze všech zápisuov a závazkuov, jimiž sé jest on týmž pánóm a obci, vše knihami městskými, miesto nebožtíka p. Pešíka, slrýce svého, zavázal, i také ze všech počtuov a úřa- duov ungeltových, mostníchi mlynných svobodny a prázdny, neb jest tomu závazku dosti učinil, jakož pak již pravená výpověď p. Matěje Dubce svrchupsaného šíře okazuje a v sobě zavierá, neb prvepravení páni a obec tu výpo- věď držali jsú, držic a drZeti mienie. Act. fer. JIII. ante Nicolai. 5. 1461, 15. srpna. — Ruk. 6. 992 f. 257 a 2119 f. L6. Vc jméno bozic amen. Já Marek, mlynárt na mly- nicch pánuov Staroměstských u mostu, vyznávám tiemto li- stem obccně přede všemi, kdež čten neboli čtúce slyšán bude, že ačkoli z dopuštčnie božieho nemocen jsem a nedużiv na tóle — toto mé poslednie poručenstvie — zřiedil sem a zpósobil —: Najprvé a přede všemi věcmi činím a ustanovuji slovutné a opatrné lidi p. Václava od dítek blíž mostu a Jana Sosnovce, méStany Star. M Pr, přátely mé dobré, oba společně a nerozdielné, pravé a mocné poručníky Margrety, manželky mé, Šimona, Janka a Sigmunda, dětí mých i jejích, a podle toho také i všeho statku mého —. Potom pak ten vEeckeren slutek muoj — po mé smrti mocně oddávám manželce mé a dětem již jmenovaným k rovnému a na rovný mezi ně rozdiel. A kteréhozby koli z týchž dětí mých Buoh prvé nežli by let rozumnych dośli, od smrti neuchoval, aby diel tak umrlého na jiné děti živé i na mateř jich, ač by v stavu vdovském trvala, připadl plným právem a tak až do po- slednieho. Pakli by sě táž manželka má snad vdala, tehdy po- ruéníci moji prve psaní již dielem jejím otbudúc děti s diely jich vedle rozšafnosti své opatřte, jakž sě jim zdáti bude najlépe. Tak vždy však, aby peněz dieluov sirotčích nikoli nedávali na úrok. Dále tomu chci i tak poručníkóm mým porúčicm a rozkazuji, aby což dřicvie i jiných věcí společných jest, sckyry také, nebozezy i jiná nádobie a potřeby k mlynářství a tomu řemeslu příslušná 61* 

Strana 484
484 XXIV. Mljuy Slaroméslshé. — C. p. 198 a 909. rozprodadúc penieze za ty věci přidali na polepšenie dielóm toliko sirottim. KterÿmZlo sirotkôm také chci, aby każ- dému z nich po jedné peřině bylo přidáno a manželka má proti tomu ostatek rúcha ložnieho, což ho koli jest, sobě k svému dielu také vezmi. Neż kożich muoj lysy at prodán jest a z toho sirotci ať jsú na zimu ptiodéni. Item porúčiem, aby ihned po mé smrlí dva postavy sukna z obojích díluov, totiž sirotčích i manželky mé, byla kui- pena a na oděv chudých přátel mých u Poděbrad bydlo- jících ve jméno božie za mú i mých předších duše roz- krájena a rozdána. Než mateři mé chci aby kopa gr. ho- tových peněz byla dána. Oznamuji pak, že Petr, domov- ník domu mého, kterýž mám v Nov. M. bliež Pořiečské brány, dlužen mi jest XI k. gr.. it. Jakub Cech, pekař z Litoměřic, zuostává mi ještě dlužen pět zl. uh. O tom svédomo jest Pavlovi Sobkovi a Truplovi z Litoméfic. Dále oznamuji, Ze mám peněz hotových českých starých gr. čtyři kopy XXII gr., míšenských starých i obecných XLV kop a bez jednoho puol kopy gr., Horskych [Ku- inohorskych] penéz XVIII k. XLVl gr.aGtyli penicze —. 'Ten pak duom muoj na Nov. M. Pr. Sacuji a pokládám za XL k. gr. Ktereżto penieze i dluhy porûciem a otdé- vám manželce mé a dětem mým prve psaným vedle ji- ného statku mého obyčejem již vypsaným. Na potvrzenie toho prosil sem slovutného Jana Slepice, rychtáte, mi. drých a opatrných pp. Pavla Czipsera a Jakuba Sobka, konšeluov přísežných Star. M. Pr., že jsú pečeti své dali privésiti k tomuto listu. Jenž jest dán l. b. oc šedesátého prvnicho tu sobotu po sv. Vavfinci. 6. 1492, 6. června. — Slaré lelopisy sir. 249. V ochtab sv. Petra a Pavla byla veliká bouře v povětří — takže mlejny obecní nad mostem zbofilo, krom té věže, klerouž vodu vedou do Star. M. — mlejnice se zbořila. 7. 1525. — Rukop. ë. 10472 M f. 19. (Martin Vá- lenaj nožíř o vohcň.) Jan starý z celnice na tu přísahu, kterúž má při cle, vyznal: Když sem sedčl v okněv cel- nici, kde se clo vybírá, i slyšel sem, an cos luští. 1 já mněl, Ze prší: kroupy. Já pohledím na zemi ano nic i vyšel sem ven i pohledím anšlejferna hoří v prostředku. l zavolal sem hospodáře a řekl sem jemu: nelekej sec, zle se děje. A on vyšel ven i pohleděl. Já víc nevím. — Václav, tkadlec plátna, bratr hospodáře z celníce od mo- stu: Když scm vyběhl od mistra svého z domu a již hořelo a když sem přihěhlk šlejlírně, viděl sem, an právě v prostředku hořelo a svisle oboje ještě staly. — Fabi- anus Priffer Almanus: KdyZ sá v celnici zvonili ve zvonce a Ślurmovali, kdyż to hořelo, a já běžel scm s svÿm tovarySem Blažkem i viděl sem, an hoří šlej- fernauproslředi všudy vokolo. — Blažek, služebník zapoteky od Johannesa od sv. Klímenta: Když sem přišel k tomu vo- hni, najprvé to sem viděl, že střecha hoří právě prostředkem té šlejferny. — Johannes, hospodář od mostu z celnice: Byl sem v světničce dolejší a Johannes staraj mne zavo- lal ven a já řekl, což jest. A on pověděl: Zle se děje, pod ven na most. J ukázal mi k Slejferné; a já pohledím i uhlídám, aü ji voheň hoří jako v puol střeše z té strany k věži rourní. A mlynář mi sám pravil, že jest byl v taj Slejfern& ten večír blízko k hodině na noc s Petrem šlejléřem a s Piklartem Xlej(éfem Sekernajm a s Janem Tukem nádeníkem a že jsú všickni byli odešli a on šlejíéř Sckernaj najdéle po nicly v šlejlérně zuostal. A Burian pilař ke mně mluvil: Kdyby mlynář ve dne dčlal, co má délati, a ne v noci. Ve dne vstrée sekeru na ramcna chodí a v noci pak s svétlem délali clice. XXIV. Mbjny Slaroméslské. — C. p. 198 a 209. Vondřej Šlechta nožíř: Když sem já přišel k tomu vohni, to sem vidél, Ze jest již byla na šlejíerně střecha prohofala, a bylo od boudy Martinovi ajsa na dva &áry. — jan Zalud nožíř: Ten den před večerem, než to ho- řalo, byl mlynář v šlejíerně, zestrkal ramena do hřídele. TI nemoha pro tmu délati i käzal sobé rozsvieliti louè a já mu jí svítil a potom sem jí dal Petrovÿ Slejféfce. 1 Sel s tím pryč. — Václav Košák sladovník: Když sem přiběhl k vohni, prve ještě než k śturmu zvonili, jiż jsu (y Slej- férny vnitř prostředkem horaly všecky. — Duchek Slejféf : Když jest Martin nechal díla ten dev před tím vohném, i přišel ke mně, optal se, brzo-li půjdu domów. A já řekl, až ten křes dodělám. A on pověděl: Jáť nemohu nic pomoci, bolí mě hlava. A já řekl: Jdi domóv, však já již to sám vypravím. A op šel domóv. A potom když sem já kolo vypravil i uhasil sem svój oheń i żel sem po Slejférué, A mlynár nosil ramena do kola Petrova. A vo tom sem řekl: Kováři, ty vobhceň ještě děláš? A on řekl: Neb nemobu vidóti, kterak mám kFesali. | s m sem šel pryč a mlynář tu byl s nimi. - - Simon šlejléř: Když sem šel já z šlejférny ten den pied tím vohněm, zuostal po mnè koväïskaj SlejféF a obcházcl okolo kamenc s loučí hořící. A Jíra Mrkoš také zuvostal, ale on se hned strojil domóv. A když sem šel domóv, viděl sem, an mlynář stojí sám druhaj před mlajny sladovými. — Pa: bian nożier: Kdyż sem tam na zajtří ráno po tom vohni přišel i optal sem se kovářského šlejféře Pikharla, kdo jest zde včera najposléze byl. A on pověděl: Já sem byl a mlynář. A pověděl! mlynář k němu, že při tom svělle již nemuož dělati. A já řekl: Ale číl-lis to nebo jaký dým? A on odpověděl, an bylo jako ňáká pára od těch vohňuov, které prve měli a je uhasili. 8. 1525. — Zamlez f. O 21. (Noziri, kteří měli místa k broušení v šlejférně (to škrinuto). Mezi Vik- torinem Syrovcem, Petrem Slejféfem, Vftkem, CibuléFem, Ja- nem Voprialem, Vavfincem Vobornikem, Jakubem Slejfćiem a Machem ślejfćfem z jednć a MarLinem Valenajm z strany dru- hé.) Blažek, tovaryš mlynářský vyznal: Toscm viděl, když sine ktomu vohni přiběhli, najprvé že jest voheň vyskočil ven zšlej- ferny tim vokucm Váleného. — Jan Tuk nádeník: Když sem uslyšel křik, že hoří, i běžel sem a mlynář otevřel šlejícrnu a když sme vběhli do šlejferny, to sme viděli, že jest nic jiného ještě nehořalo, než to místo a budka jeho Váleného hned vnitř. A byla budka zavřena a já udeřil sekerou a srazil sem zámek a lili sme vodu. .- Václav mlynář od mostu: Když jsem šel po večeři do šlejferny i přijdu za v 62i na lávky i uhlídal sem vo- heň, an z boudy Váleného voknem plápoli; tehdy sem já prchl zpátkem a udetil sem sekcrou na mlynici pekaïsk na dvcte a ickl sem k tovarySuom veu. A to- vary8i js& hned vybébli a lili vodu do (oho vokna a na tu boudu. Potom sem odmekl spésné Slejfernu i vběhl sem tam. A ještě nikdy nehořalo v šlejlérně. A bouda Váleného byla zamčcna. Kóázal sem Tukovi zámek srazili. A když srazil zámek a dvéře se otevřely a ihned jest voheň skočil těmi dveřmi pod krov. A já krikl: Jizt se zle děje. ] bóżal sem zase na lávky a lid sem obracel na mlýnici pekařskou, aby vobíjeli. A prosil sem jich pro P. B., aby vobíjeli. — Linhart, hospodář ze dvora pan- ského nad mostem, a Jšurjan, pilař od mostu, svědčí totéž. — Václav Straka, písař. rychtáře dolejšího: Když sem tam přiběhl, to sem viděl, že jest hořalo v té boudě, která jest byla mezi koicem předním a druhým podie něho z Slejferny. I pak scm bézal k méstu pro lid; než scm se zase vrátil, už všecko hořalo., 

Strana 485
XX1V. Mlýny Staroměstské. — C. p. 198 a 202. 9. 1526, 24. ledna. Rukop. č. 1128 1 f. 2. V té při mezi Viktorinem Syrovcem, Pctrem Slejférem, Vftem Cibulifem, Janem Voprialem, VavRincem Vobornfkem, Ja- kubem 3lejféfem a Machem šlejféřem z jedné a Marti- nem Váleným z strany druhé, kdež jeho vinili z toho, že zúmyslně a příčiní: jeho statek obecní jest spálen a oni podle toho že jsú škodu vzali a na těch místech jim stro- jové shořaly, kterých jsou k své živnosti potřebovali. Nebo on v boudě oheň jměl a z té boudy se zapálilo. Prosíc v tom za opatření, poněvadž ohcň ten vyšel, kdež on dělí, a tou jeho neopatrností že sú o živnost přišli. Proti tomu on Martin odpíraje pravil, že jest on jak živ žádnému nic zúmyslného neučinil, ale zachovával jse, jako dobrému záleží. Aby měl sobě škodu činiti, že jest takového nerozumu nikda nebyl, aby sobě měl zlé činiti a o statek svůj se nebo jiné připraviti. A poněvadž jsou takovou žalobu učinili, žádal, aby to provedli, co sou pro- žalovali. — K tomu od puovoduov mluveno, Ze mlynár ohledával každý večer ohně a boudy a když mluvil k ně- mu, Ze zamýká svou boudu a Ze k nému prillédati ne- muoże, a kterak on obej opatruje, Że nevi. A on że ho bezpecil, aby se nestaral nic, że on to opatruje dobře. A na to spoleh8i potom z jeho boudy vyšel oheň. A na to pokázali svědomí. Tomu Marlin odpíraje pravil, Ze tomu odpírá, aby z jeho boudy ohcň vyšel, nebo jeho bouda nmajposléze slofcla, a kdyby se ta méla zapáliti, że bv najprvé a ne najposléz shotcla. Mluvé k svédkuoin, Ze ti se srovnävajf s mlynáfem, 2e jsá čeleď jeho všecka, a to tudy že on sám tam byl najposléz i s ohněm a v noci dělal a po něm Martinovi jiní tam zuostali. A poněvadž on tudy chce to zastifti a na jiného podali, aby jse sám z toho vy- táhl. Nebo těm svědkóm to se netreff, aby voknem ohcñ vyskočil. A kdyby to bylo najprvé se stalo, byla by naj- prvé shořela bouda. Na to svědky pokázav žádal za opa- tření pravě, že by to pokázati chtěl, že od prostředku té šlejícrny zapálení se stalo. Proti tomu nožiři mluvili, že toho neumějí vykládati a tak vlipní nejsou, než p. purg- mistr. a páni aby lo rozvážili, ač dotýká, že by čeleď mlynářova byla; však že jsou ještě jiní svědkové a že též jeho svědkové v tom se trefují, Ze jest od prostředka | shořalo, neb jeho bouda v prostředku byla. A jako2 tolio dotýče, že by někteří po něm byli tam, muož-li toho na koho podati, že oni jemu toho přejí. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž svědkové puovoduo seznávají to loliko, Ze by oheň z boudy Martina Váleného vyskočil najprvé z vokna, alc aby od toho ohně kde co jalo aneb chytilo, toho nedo- kládají a také toho neseznávají, aby on Martin Válený jakého ohně v své boudě zanechal a jeho všetečností aby ten oheň vzešel, a on Martin Válený dal mluviti, kdyby z jeho boudy oheň jíti měl, že by bouda jeho inuscla jse vnitř zapáliti a najprvé hořeti, ale že jest najdél stála a díl že jest jí i neshořel a puoda že jesti i celá zuostala, a oni puovodové, aby tak všeho nebylo, tomu jsou ne- odepieli, a z toho jest rozuomóti, Ze jest nemohl jse tu zníti ohcň. Nebo kdež jse oheň zn(má, najprvć taková vče shořívá a jse zapaluje. Poněvadž jiní zuostavše po něm tam sou svítili a smradu žádného ani doutnání z bou- dy jeho jsou necítili;, a poněvadž svědkové jeho Martinovi seznávají dostatečně, že ne tu v boudě nebo u boudy jeho hořelo najprvé, ale v prostředku Slejférny, i z těch příčin jemu Martinovi na tento čas dává se za právo, takže tou žalobou na se učiněnou jim puovodím povinen není, Act. die Mercurii post s. Vincenc. XX1V. Mlýny Staroměstské. — Č. p. 198a202. 485 10. 1528. (Příjmy mlýnské a moslní.) Rukop.cč.352 J. A 8. Počet mostský fer. IIII. post s. Nicolai anno XVCX XVIII. Strahovská brána prima pars II k. XLII gr. 3 d., secunda pars XLII k. L gr. 8 d. Summa XCVII k. XXXII gr. VI d. Kartouzská brána: Summa XXXIX xk. II gr. 1 d. prima pars XXV k. LI gr. I1l!/s d., secunda pars XIIII k. Písecká [brana]: Prima pars JX k. XXVI gr. 2 d., secunda p. V k. XLVI gr. 1 d., summa XV k. XII gr. 1d. Celnice: Prima pars 1'/C111 k. ‘Ja gr, secunda pars C k. LIIII gr., summa CCLIII k. 55 gr. 2 d. Clo malostranské: Summa XXIII k. XXXVII1/, gr. Mlýn nad mostem: LIX k. LVII gr. prima pars, XXXIII k. III gr. 9 d. secunda pars; summa XCII k. XXX gr. 9 d. Roury dolnf: Prima pars CXXV1/, k. ] gr. V d., secunda pars LIX k. XXXIII gr. V!/; d. Summa CLXXXV k. VI gr. 8 d. Mlyn horní: Prima pars XIX k. XI'/, gr., secunda pars XXI k. VI gr. ?/o d. Summa XL k. XVIl1/, d. Roury hornt: Prima pars CXXXIII1/, k. 1/2 gr. se- cunda pars LXXI'/o k. I1I1/; gr. Summa 1IC V k.. XIII gr. Slajféfi dolní: Summa ll/j k. XXII gr. HU, p. Kroupník doluí summa IIo k. VII1/, gr. Platnéti 11/2 k. XXIIt/; gr. Stojany dolnf. 1IIB/, k. 1/9 gr., Blajféri se- kernf horní V k., platnéfi horní l'/a k., za vepfe XCIII k, LIII gr. MIl'/o d. Paulus od vody rournf: prima pars XCVII k. XXXNIl1/, gr., secunda pars LXI k. JUD/, gr. Summa CLIX k. VII gr. Piivoz pod mostem: prima pars VIII k. LVIII gr. secunda pars XV k. XVII gr. !/; d. Summa XXIIII k. XV gr. !/5 d. Přívoz nad mostem V k. Přívoz v Pod- skalí XXV k. Za vobilí CLXXIIII k. VI gr. 9 d. Z vápenice: pri- ma pars CLXII![, k. IX gr., secunda pars CXL. k. IX gr. III d. Summa CCCII k. XVII gr. VH/, d. Za Mikuláše písaře XLIIII k. XXXI gr. Il!/o d. Za koné LXIII/» k. 2 gr. 1 d. Oufedníci starí CLIU/, k. HII d. llorská a Poříčská brány L gr, od vína l!/j k. XVI gr, za ttísky V k. XLIX gr. VI!/o d., za prkna LXI] k. XXII] gr. Za prachy XLIX k. XL gr. VI d. Ourokóv zadrZaljch XLVI k. LIMI gr. 9 h. Ourokóv sv. IIavelskch LXI k. V gr. llt h. Ourok sv. Jirí. XLIIIL k. LIX gr. V. d. Za duom od Jiríka pergameníka X k. Za sena s luk XXVI] k. XI gr. 11/5 d. Summa summarum toho všebo nadepsaného prijmu JIm.1|IC XXX k. XLVI gr. V d. 11. 1561, 11. června. — Rukop. &. 990 J. 358. Jakoż jest Alžběta, vdova po někdy Jakubovi Vopickovi kroupnikovi obvinila Bartoloměje Stermberského a Kříže Skřítka, šlejfíře, z toho, e oni dva příčinu davše neb. Jakubovi, manželu jejímu, když jest šel na stou pu, outok na něho učinili a potom dále jej bili j mordovali, takže on od toho zbilć chřádl až tři nedělí. I maje umříti lolo jest mluvil a oznámil, Ze od ničehož jiného nemusí s svěla sjíti;, než od toho jejich bití. Protož ona žádá proti nim zu právo a za spravedlivé opatření. Proti tomu od obvi- něných jest mluveno, že tomu odpírají, aby oni na ne- božtíka Jakuba outok učiniti a jej bíti měli, až by od loho umříti musel, než tuto zprávu o tom činí, že Barto- loměj maje jíti domuov zarazil jest vodu, aby kolo na- darmo nešlo a škoda se nestala, jakož toho se mnoho 

Strana 486
486 XXIV. Mlýny Staroměstské. — Č. p. 198 a 202. piihidzívd. I tu jest neboztík jim domlouval a tak n&jaká hádka mezi nimi byla, ale nic jemu neublíZli a nicfin povinnovati nejsou, nebo on nebožtík před hody vánoč- nimi maje jíti k stolu božímu ozvámíil, že s nimi Bartolo- méjem a Křížem nic nemá a na ně se nehněvá —. To se ukazuje, že jest nebožtík v hlavu vraZen nebyl, než jiní nemoc jest mu byla a prym mél a tak od toho i umřel —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž se jest to z pruovoduov našlo, že neb. Jakub Vopička k té svádě, kteráž se při mlejních obceních mezi ním a Kří- żem Skřítkem a Bartolomějem Štermberským, v níž jest on Jakub Vopička zbit a ztlučen, sběhla, řečí i skutkem příčinu dal a potom leže i dotazován jsa, od ècho by stonal, Lo jest oznámil, že neví a jim obeslanÿm to všecko, což se jest sběhlo, odpouští, z těch příčin dává se jim proti ni Alžbětě za právo, že jí takovou žalobou podle príva po- vinnovati nejsou. Act. die Barnabae. 1661. 12. 1564. Rukop. c. 991 f. 144. Jakož jsou do rady před pana purgkmistra a pány podány od pánuov úředníkuov mostských strany Vaclav Krocín, písař při mlejních obecních nad mostem Pražským, jakožto původ a Lukeš Raušar, pekař, obeslaný k vyslyšení o to, což jest on Václav sobě do něho Lukše ztěžoval a j-j před výš dotčenými úředníky vinil z toho, že nebezpe- cenství své života od něho trpí, jakž mu Lukeš rozličné pohrůžky činí, též zrádce jemu dává a tak ho na pocti- vosti dotejkä, I Stusy také na polkání dával. I nalezli páni, že jest on Lukeš proti služebníku obecnímu a pří- sežněmu, řád a právo opovrhnuv i pohrůžky jemu Ciné, toho dopustil, pao. purgmistr a páni jej LukSe do svého trestání bráti ráčí. 13. 1564, 13. srpna. Tamtéž. Jakož jest předešle jistá vejpověď od práva tohoto mezi Václavem Krocinem písa- tempifseznÿm pri mlcjuich obecních nad mostem, z jedné a LukScm RauSarcm, pcekafem obecnim, stala se taková, że jest jemu T.uk8ovi od priva bylo nalezeno, aby jemu Vaclavovi Kroc(novi nápravu, kteráz mm nalczena byla, podle práva učinil, kteroužto on Lukc$ po pisafi za&av říkali a činiti v radě, jakž pořádek rána ukazuje, lé jest potom vykonati nechtél, alc v tom jest před právem takto promluvil, že tomu rozumí, že by měl odprošovati. 1 neublížil jest Václavovi nic a také ho o iprošovati nechce a nebude. Kdež pak slovy těmi a odporem tím on I.ukeš stolice |. Mti Cé, jakožto krále Ceského, duostojenství též i právu a úřadu, poněvadž každému náleží právo ve vší poctivosti a vážnosti míti, v pokutu hrdla ztracení právu jest upadl, avšak p. purkmistr a rada, prohlídajíce v tom k některým příčinám, jemu Iukšovi tuto: milost činí a poroučejí, aby on odsud a z toholo priva sc vyprodal a z měst I'ražských do třetího dne pořad sběhlého se vypravě a vybera, do nich zase pod žádným vymyšleným zpuosobem nynf i na časy budoucí bez vědomí a povolení p. purg- mistra, pánuov, též práva nevcházel ani novjížděl a to pod pokutou výš dotčenou na hrdle trestání. Act. po- stridie Stephani inventi. 14. 1565. — — HBRnkop.ć. 991 f. 232. Jakoż jest Vit mleć obvinil Annu Safrínkovou z náfku poclivosli, że jest o nćm mluvila, że by zlodójsky se chovati mél, kdyż na mlejnich obcenich sloużil a pro zlodějství odtud mu odpuštění dáno, že slady kradl a ona že by lio v tom ochraňovala, když měl od rychtáře býti vzat, ona ty slady nosila prýč a do záchodu sypala. A mnoho vajśc o nóm mluvila, nemaje k tomu žádné příčiny, jsouce sama dosti zlehčená, směla jest naříkati jej i manželku jeho, Proti tomu od Anny Safránkové jest mluveno, aby ona to mila XXI V. Mlyny Straroméstske. — C. p. 198 a 209. mluviti, tomu odpírá; než že manželka jeho, když ony tam nad lnsemi sedice o néco sc pohodnou, tehdy jemu żaluje —. Tu p. purkmistr a rada: — vypovídají: Ponč- vadž Vít mleč obviniv Annu S. z nářku poctivosti to jest pokázal a ona jest toho zasc ncodvedla, aby o né&m Ví- toví za slušnou a hodnou příčinou to mluviti mohla anebo on čelio se toho dopustti jmèl, z (éch pfitin de se jemu Ví- loví proti ní Anně za právo, takže jest jemu tou žalobou i mípravou, kteráž jí od práva nalezena bude, povinnovata a tu do dvou nedělí vykonati má. Act. postridie Valentiní 1566. (K tomu zapsána jsou v rukop č. 1048 f. 19 tato svédomf:) Jucia, mlynäïka od mostu svědčíla: Jest tomu více nežli rok, když se hídaly něco s mlečkou. Tehdy sme jich prosily, aby se upokojily z obi stran. Tehdy řekla ta Sufrńnkovi: Mil boże v$emohici, to se imi od- placuje za my dobrodiní, ježto sem jf mnoho dobrÿho udělala, že kdyby mne nebylo a hospodáře, ze by přišel k veliký těžkosti, že sem se k tomu přitrelila před mlejn, kdyZ sladovníci rozprávéli, že by mël Vít mleč a žena jeho husy sladem krmiti, a ona 2e jest běžela k němu, kde jest byl tam u lukSe a 2e jest nalezla slad na neckach a povědčla hospodáři tomu, kde byly, Jukšovi: Mily Lukši, že se zle děje, přijdou starší sHadovnici, chtějí ohledati; praví, že mlečka krmí husy sladem. Pro P. B, néjuk to sprav a schovejme jej. A on pribéhii popadi ten slad a schoval jej pod vál a namátlí na necky bílejeh votrubü. Lidmila Kroslíkovic: Budut piskali na nej, kdyż tomu chce jeho žena, že jest měl slad na podlaze. Ji se ji ptala, kde že jej bral; ona pověděla, kdež by jej bral, než kradl jej. Chovala scın dítě: stojécí u mlejna. Byli tu starší sladovníci, rozmlouvali sobě vo mlečovi, kde on bydlí. Pražák jim řekl, naproti p. Chotkovi. Podmeż tam a zdéláme ho. Püjdem tam, Ze on nczví, a ohledáme, má-li ten tam slad. Když sem to uslyšela, rychle sem bě- żela k Luk8ovi a ony byly dveic u domu piivieny. JA běžela k husem a ten sem slad vyndala z koryt, namatla sem bilejch votrubii, vsypala sem jej pod schod do smetí. Ji jdu na podlahu a on taky tam slad leží; ja vykouknu z vokna a oni star8i stoji u domu a mlecka lehdiż leżela v $estinedólich, bylo ji dva dni, skocila s Iże, stiskla ruce: Milý ženy, zavřetež mne vy hrsti. A my s Lukšovou smetaly sme ten slad, daly sme ho néco do záchodu a něco pod vál. A tak sou přišli starší sladovníci s rychtá- fem, nic jsou nenašli, ani jednoho zrna. Koupila sem od nılceky puol strýcha: mouky bílý, přední mouky. Bylo před vánoci. Ptala se mne pani Barbora Safrinkova: Kdeż si tak péknou mouku kupovala. Coz vy na to pani Barboro dbite? Jen vy mi peníze dejte, já vám mouky zjednńm tak pékny. Dala jí na věrtel, ty jí mouky kou- pila. A jsi když sem šla k mlečce po tu mouku podruhý, prosila mne mletka bohem svatým, abych nepravilu: žá- dnymu, od koho ta movka jest. Zádnýmu sem loho nc- pravila. až teď tobě Lído, tobě Salonicno, tobě Kièo. Kdyż tomu chce, buduć pravili a na ni uhazovati. Kdyż na sebe dobývá meče, vytrhnut jej všecken. Budu to mlu- viti v plný radě, že se bude za uSima drbali. Zeny ! Což mluvím, já toho nezapřím; netřeba na mne svědkuov. Poznám se sama, neb to uk:iài lukSem pekařem a Luk- šovou pekařkou, neb jsou toho času byli u nich, o čemž Lukeš dobře ví 15. 1569, 22. ledna. Rukop. č. 2157 f. 230. Na snažnou žádost Urbana mlynáře z N. M. Pr. pp. úředníci úřadu mostského, L. č. p. Syxt z Ottrstorfn, p. Jaroslav z7 Muténína, Pavel Podkotecky a Vavřince llradistsky, najali jsou kroupník ncb mlynec v Zlabích pod mlýny ve- 

Strana 487
XXIV. Miyuy Staromésiské. — C. p. 198 a 209. likými na zpuosob takový, že dotčený Urban na mále ani na mnoze od domácích aní přespolních lidí a sousc- duov přijímatí a jim buď žita a pšenice a ječmene mlíti nemá, než toliko sám k své potřebě, což by bezelstně potřebovati mohl, toho mlýnce požívati a nic jináč bude moci. Uroku do úřadu do roka platiti má 5 k. gr. č. — Stalo se v sobotu den sv. Vincentia 1669. 16. 1571. — Zamléž f. 24L. (Instrukcí Jakuba Malyúšovského, mlynáře ve mlejně nad mostem.) Smlouva mezi pp. ouředníky moslskými mlýnu nad mostem — a Jakubem MalydSovskym stala se taková: Ze týž Jakub mlynář na ty mlýny jest za hospodáře přijat a pokudžby tu práci a opatrování na sobě držel, má dobrým a pil- ným hospodářem býti, zvláště při těch mlýních a šlejfcr- nách, pokudž nejvejše možnost, rozum a pilnost jeho po- stačití buďe moci. A zvláště při ohni as světlem chození i také při komíních, kdež sim předkem šetrně se má míti a k čeládce do všech mlejnic i do šlejferen, zvláště pak času večerního a nočního přihlídati, pro všelijaké pří- hody, a to nejméně jednou nebo dvakrát za noc auebo jakž by kdy potřeba kázala. Také aby dohledal k čepům a k železům mlejnskym, aby se často lojem napouštěli, též i do truhel, kde se mouky dělají. A sám předkem střízlivě se chovaje doma vždyckny býval a čeládku vši- cknu z obou dvou mlejnů k (tomu měl, aby doma bejvali ve dne i v noci a těch věcí, kteréž sobě svěřené mají, bedlivě vyhledávali a to, což čího jest, jednomu každému zase spravedlivě navracovali, A za takovou práci svou mlynář z téch mlejnü i také šlejfíren čtvrtý díl má míti, chyba pulérny a malého mlejnec, z nichžto samým pánuom plat náleží [mezi řádky nadepsáno: kromě valchy jircháfsky.] Také zase z čehož kolivěk čtvrtý groš béře ze mlejna a ze šlejfercn, má a povinen jest z užitkův svých také čtvrtý díl platiti a dávati na všecky potřeby i dělníkům jakýmžkoli k těm včcem potřebným. Nejprvé co se dotyée lesuov, z nichžto se kola na vodu dělají, paleční, čelní i vodní kola, na takových le- suov kupování i laké dělníkuov od týchž kol a potřeb dělání čtvrtý groš dávati má a nic méně při dělnicích sám bývali. Pakli chce sám mlynář dělati a můž s to bejti, tchdy od takového díla od kola čelního, palečního, od břídele, pastorka, kola vodního, od každého zvláště po 15 gr. č. páni jemu dávali mají. Цет kováři od svařování zdicří, čepuov nakládání, vřeten ocelování, od želez vostření a ode všcho, což se koliv ku potřebám těch mlýnů svařuje a z starého želcza vopravuje neb předělává, mlynář též čtvrtý groš dávati má. Což se pak dotyce díla z nového železa, to na pan- ský náklad jíti má; ale mlynář sím od sebe bez vědomí pp. ouředníkuov a písaře mlejnského a také i hospodáře nic takového dáti dělati nemá. Item což náleží k jezu pro zdržování vody na ča- slice, z nichžto se koly k přebíjení jezu dělají, též také na dělníky, když se jez přebíjí, dusí a zastírá, mlynář čtvrtý groš dávali má. Což se pak vopravování jezu do- týče, jako záplav, dlažení a rumování, to páni sami na svůj groš vypravovati mají. A mlynář má toho pilen býti, aby časně jez hradil a rumoval pro nedostatek vod. K to- mu také při každejch dčlnicích má sám býti a dohlídati, aby takovým mlynářům ani duchodům obccním nějaké ublížení se nedálo. Což jiného potřebného jest do mlejna na vobloučí, halštriky, řičice, plátno, necky, babří, luby, vidly i také na lůj a na svíčky mlynář má čtvrtý groš dávali. Než chvostiště do mlýna má sám kupovali. XXIV. Mbyny Slaroméslské. — C. р. 198 а 209. 487 Když se koliv kámeu koupí, mlynář má na každý čtvrtý groš dáti a má jej sám bez panského nákladu vy- kroužití a smělku nemá nikam vobraceti bez vědomí pá- nuov ouředníkův. A prodá-li se smélck, má v tom mly- nář míti čtvrtý gros. Jestliže by v žlabích který prkno utrhlo mezi koly, to ihned z společných prken má se opraviti a mlynář má se toho dotýkati a dělníkům od takového díla ctvrtý groš dáti. Než což by se znovu dělalo, jako Spunty, jochy, koly, stativy a jiná díla, to se na panský náklad dčlati mají. Co se zimního času vosckání kol dotýče, tu mlynář nočního času sám s čeládkou svou bez panského nákladu vypravovati jest povinen a páni oufedníci ve dnc na to nakládati mají. Kdež on mlynář také přítomen má býti a dělníky zpravovati. Co se pak žita braní z kašny obecní pro pečení chleba mlynáři a čeládce jeho do- týče, toho on mlynář ani sám ani skrze Celddku svi ne- má bráli ani niZádnejch métic od hrsti na mouku | zanc- chávali, ale coz se jemu od pánuov oufcdníkuov a písaře odmérí na chleb za tejden, to a nic více má dáti sobě smleti a z toho chleba napéci. Kteréhožto chleba má sám toliko s čeledí svou a komuž při těch mlejních vedle vyměření náleží, požívati a jinam, nežli náleží, neroz- dávali, tak aby v tom šetrnost byla, aby takový chleb se nerozptyloval a komuž by nenáleželo, nepožíval. A pání ouředníci mají to uvážití a vyměřiti, co by kdy kterého tyhodne a jak mnolio Zita na chlcb pro éelídku se po- trebovalo. S strany mčžičného obilí, hned jakž kdo do mlejna přiveze a směří, mlynář, může-li pro práce, má tu příto- men býti a pilaře k tomu míti, aby ihned měřice odjí- mal, též od hrstí ode všech ve mlejně, a takové všecky měřice do kašny a nejinam nošeny býti mají. Jestliže by pak kdo nočního času do mlejna co přivezl, tehdy to má opatřiti a sám také přítomen býti, aby tu nic dů- chodům obecním nescházelo. O čemž výšejí o všem pi- saři, kterýž jest vystavený, k dohlídání jest poručeno. Kdyby se obilí z kašen vyměřovati mělo, toho mly- náři ani žádný nemá se dotýkati bez přítomnosti pp. ouřed: níkuov a písaře a při tom také mlynář býti má. Od kte- rýchžto kašen inají míti pp. ouředníci klíč jeden a mlynář druhej, tak aby žádnej bez vědomosti toho se nedotýkal. Mlynář má pilně k tomu dohlídati, když se obilí ve mlejné mele, aby čeládka v tom ve všem spravedlivě se chovala a obilí za jiné obilí ani obilí za mouku pro záplatu nedávali a nevyfrejmarčovali, ale jaké kdo obilí do mlejna přiveze, z toho také aby každému mouka dána byla, aby lidé, kteříž do mlejna vozí, nemčli se oč spra- vedlivč domlouvati. Co se prachův dotýče, předně mlynář nad (fm be- dlivost míti má, aby smetipracha k tomu mčl, aby pilně prachy vedle způsobu starobylého smetal a sám také k temu dohlídal, kteruk a kde se smetá, aby ani těm, ktefí do mlejna vezou, se neubliZovalo, ani také to, což by k obecnímu dobrému obrátili sc mělo, v zlrálu a v rozmaření skrze nepilnost smetiprachovu nepřišlo. A což se kolivék kterého koliv dne prachuov namete, to ihned bez meškání má rozkázati na podlahu, kdež obyčej toho jest, snésti a po koutech bo (kdeZ by se rozptylovati mohl) nenechávati, a hned k tomu písaře povolati a, bylo-li by možné, i pánuov ouředníkú, aby to spatřili; co jest se ho kdy nametlo anebo přibylo. Takových pak pra- chuov nemá mlynář sám nikdy, ani kdo z čeledi jeho prodávati ani se jich kromě potřeby dotýkati bez pří- tomnosti některého z pánuov ouředníkuov a písaře. A pí- 

Strana 488
488 XXIV. Mijny Słaromósiskć. — C. p. 198 a 202. saf y mlynarem takć osobnó sami pfi kaZdém méfení byti mají a to, což se prodá, ihned do rejstr poznamenali. A což se koli za ně utrží dílu panského, to písař k sobě piijma mó pp. ouředníkům v známost uvésti a pcníze v sobotu poloZili. Kteryzto prodaj prachiiv m4 toliko býti v středu a v pátek hodinu nešporní, v kterémzto pro- deji mlynář také čivrtý groš má míti. Cihel ve mlejné mlynář ani čeládka jeho bez jistého vědomí pp. ouředníkuov nemá žádnému dáti mlíti a ko- muž toho pp. ouředníci propůjčili, má dáti ode mlení od každého strychu po 2 gr. č.; kterýchžto peněz polovice má jíti pp. ouředníkuom a druhé polovice mlynáři, mle- čovi a tovaryši pri tomZ mlejnu. Celedi mlejnské, jako tovaryše, šejdíře, pilaře, mlečce, smelipracha, mlynář nemá na ty mlýny žádného sám od sche prijímati bez jistého védomí pp. oufcdníkuov ani takć propoustéti. A pp. ouředníci mají to v svém uvá- žení míti, jaká by tu čeládka přijímána býti měla, aby takoví mlejnové hodnou a správnou čeledí časně pro dobré pohodlí obce opatření byli a skrze zoufalí a uc- dbalú čeleď nehynuli. Učedlníka pak zhola žádnýho na tóch mlejnich chovati nemá, tolikéž ani nádeníkuov do- mácích, kteří z rok do roka dělají, nemá žádných přijí- mati ani propouštěti aniž kterých jiných na obecní díla najímatí bez vědomí a dotazu pp. oufedníkuov a skrze nč jakých užilkuov postranních sobč k ruce buď jakým- koli způsobem obmejšleti. Co se pil dotýče, odtud mlynář třetí díl má bráti, buďto v prodaji prken anebo že by se lidem fezalo. Také zase z těch užitkuov má třetí groš na všeckno ddvati, jako na lesy prkenný, od splavení, tahání, válení a začišto- vání, též zapily a za jiné včci k pile potřebné, buď od želez, zdeří nebo klik svařování a nakládání, na to má všeckno třelí groš (kromě toho, což by se z nového železa dělalo) mlynář dávati má. A ouřezkův společních k ouřadu dva díly a mlynáři třetí díl má býti. Prken nemá žádnej jinej prodávati než mlynář s pí- sařem, kterýžto vždyckny, co se prken a krajin: kterýho dne prodá nebo nařeže, poznamenali a ze všeho spolu [s] mlynářem počet činiti. A což dílu panského za la prkna příjde, to písař k sobě přijma každého lýhodne pp. ouředníkuom má v sobotu položiti. Co se pilaře do- týče, tomu mlynář ztravu dávatí má a páni lunu 15 gr. č. na tejden. Při tom taky mlynář má pilným hospodá- řem býti a k pilám dohlídati, aby na prázdno nechodily, plechuov nezapuštěly a což více náleží k témuž hospodář- ství dohlédati. Prken ku potřebám jakýmžkoli mlynář ani žádnej jinej bráti nemá bez přítomnosti písaře, klerýž by to poznamenajíc pp. ouředníkuom při počtu oznámil. Též také on mlynář žádnému prodávati ani řezati na panskou škodu nemá, ale aby jich dílové v celosti a zouplna di- váni a chováni byli. Naposledy mlynář má pilen býti všech věcí, kteréž k jeho hospodářství opatrování při těch mlýních a šlej- fernách přináležejí a ve všech včeceh spravedlivě se cho- vali. A coż sám opatřití s čeledí svou může bcz náklaďův zbytečních aby udělal, aby zbytečně dělníci, zvláště při opravkách kol, se nedizeli. Użitkuov jincjeh ż4dnejch jakemjżkoli zpuosobem mimo tuto instrukci v ničemž bez vůle a vědomí pp. ouřed- nfküv aby sobě neobmejšlel a dobytkuov nižádnejch ne- choval, ale na tom dosti měl, což jest jemu vyměřeno a propůjčeno. A jestli že by se jemu tu být nelíbil anebo jestli že by pp. ouřednící lo místo jak jináče opalfiti chtěli; mají mlynáři anebo on jim napřed šest nedělí XXIV. Mbjny Slaroméslské. — C. p. 198 a 202. (po straně připsáno čtvrt leta) dáti vědčti, aby každý svi věc moll volně spraviti. 1571. Ríhovi mlynáři tato instrukcí přečtena v úřadu v so- botu den sv. Havla I. 1574. 17. 1571. — Tamićż f. 246. (Instrukcí písaře mlejnského nad mostem.) Nejprvé písař každýho dne má toho pilen býti, kdož by koli vobilí, z kteréhož se mě- řice berou, do mlejna přivezl k semlení, aby z každého strychu, což se ho kolivék tu pfed mlejnem nma strychy odmérí, mérici pilaFovi vzíti rozkázal. A k tomu osobně dohlídati, aby pilař, vezma měřice, hned do kašny obilné vnesl a jinde nikdeZ jich nezanechával. Co by se pak koliv kterého dne měřic vzalo, to vše písař do rejsir má poznamenati. Item má nad tím pozor míti, když pckafi z domuov svejch vobilí do mlejna vezou skrze svou čeládku a no- měřené do kašen ssejpají, aby měřice z každého strychu se vzala. Uznal-li by pak to, że by v pyllích vice bylo, nežli po strychu a pekař by oznamoval, že více není, tehdy nemá Loho dopoustéti, aby bez míry se ssejpalo, ale tu před mlejnem změřilo a což by bylo spravedlivého, měřice vezmu, to poznamenati. Strany pak hrstí obilnejch, kteréž lidé domácí nebo přespolní mlíti dávají, povinen bude každýho dne něko- likrät za den do všech mlejnic dohledati a což by se každého dne hrstí přivezlo, spatřiti a sobě poznamenati zejména. K tomu také čeládku má napomínali, aby bez vědomí jeho žádnejch hrstí nezasejpali, leč by prvé pí- saři okázali a měřice se vzali, kteréž také ihned do kaš- ny a nejinam v přítomnosti písaře nošeny býti mají. Item písař při každým vyměřování obilí buď z kašny nebo z obilnice při pp. ouřednících býti má a což se ho koliv vyměří, buď na obilnici nebo k prodaji, to vše do rejsler znamenati povinen bude. Tolikéž co se vydá na chleb mlynáři pro čeládku každého téhodne od pp. ouřed- níkův aneb komuž kolivěk, má se zapsati a mlynář bez písaře nemá sobě nic bráti mímo to, což se jemu odměří. ltem z strany ječmenuov, kteréž smetiprach do stup na kroupy přijímá, písař každýho dne má šetřiti a na to se ptáti, co se jich kdy přinese, aby od každýho strychu též měřice se dávaly a do kašny sypaly. A když se krou- py přemílají lidem, k tomu také aby dohlédal, aby spra- vedlivć se lidem v$echno zase navracovalo a mimo mě- řicí žádných krup pro nižádného se nczancchdvalo. Item co se prachů dotýče, kteréž smetiprach smetá, poněvadž toho od starodávna obyčej jest, že do téhodne dvakrát prachy se smetají, k tomu písař přihlídatí má s mlynářem, aby takového smetání nezanedbával a což- koliv prachův namete kterého dne, aby tu hned, kde se prachy chovají, vnesl a po koutech jich nezancchával. A když by takové prachy nosil smetiprach na prachovnu, pp. úředníci a písař mají přítomní býti a takové prachy přehlídnouti, co se jich kteréhokoli dne namete, a po vnešení takové prachy zamýkati pp. úředníci a písař a opatrovati po- vinní budou a každou sobotu prachy téhodní dáli vymčtiti. A kolik kterého léhodne se vyměří, o tom do úřadu relací učiniti, Náležejí laké do prachův votlučky stupní, halšpa- ny po kroupách přemílanejch, votruby po chlebě domá- cím. Strany pak prodaje prachuov, kteréž v středu a v pá- tek prodávati se mají v nešporní hodinu v přítomnosti pp. ouředníkuov, kdež písař s inlynářem při každém pro- daji také aby byl. A mlynář nemá nic bez písaře a pp. oufednfkuov prodávali. Coż by pak koli ho prodali, to vše písař zejmena do rejster, jak mnoho a po čem, po- znamenali má a pp. ouředníkům každou sobolu počet uči- niti i také peníze přinésti povinen bude. A bez povolení 

Strana 489
XXIV.Mljny Slaromisiské. — C. p.198 a 909. pp. ouředníkuov písař ani mlynář nemají žádnému na dluh prachuov dávati. Item pri řezání a prodaji prken a krajin ta písařova povinnost bude, aby když se koupí jaké koli dříví na prkna, všechny vory sobě vyčetl a v každém voru kolik by náklad bylo. Potom z každé klády kdy kterého dne kolik se prken nařeže a komu se které prkno prodá ne- bo krajina zejmena a po čem tolikéZ. Vezmelit se které na jaký potřeby, to vše obzvláštně do rejster klásti má. A písař sám při každém prknu, když se prodávati bude, s mlynářem býti a toho se dotýkati má a mlynář nemá žádného prkna bez přítomnosti písaře prodávati, tak aby o všem písař vědomost jistou měl, sám to věděl, zač se co a komu prodává. Jestli že by pak mlynáře doma ne- bylo, tehdy písat vezma pilate, bude moci prodati a ihned o tom mlynáři oznámiti, aby též mlynář neměl se oč do- mlouvati, a k sobé peníze přijma každou sobotu pp. ouřed- „nikim piinćsti a počet učinili má. Item s strany řezání lidského dříví na prkna, písař má vždyckny poznamenati, komu se co řeže a kolik klád a co se od řezání každý klády dá. A mlynář bez písaře nemá od žádného řezání bráti, také bez dovolení ouřed- níkův žádnému neřezati. Item co se dotÿte dubových prken neb fošen, z kte- rých se kola dělají, písař o všem vědomost má míli, co se jich nařeže, co se na jaké potřeby obrací, a to vše do rejster poznamenati. A mimo potřeby: domácí nemá se toho nic dávati ani prodávati žádnýmu. Též habří, vo- tesky, palce, obloučí, hloží, luby i jiný věci mlejnské mají mimo své domácí potřeby v celosti zůstati. Co se pak dříví starého dotýče nebo oušení z prkenního dříví, když se koli začišťují klídy, písať má o tom věděti, ko- lik se klád zacistí a kolik &palkuov odejde. Z kterýchžto všech špalkův do panského dvoru dva špalky a mlynáři jeden, pokudž pak mlynáře není, všechny, dáti odnésti a ke všemu dohlídati povinen bude, a když se kola stará boří. Což by se k potřebám mlejnským nehodilo, do dvora tři díly a mlynáři, byl-li by, čtvrtý odnést dáti má. Ji- ného pak dříví starého, co se kdekoli odkadžkoli vynimá z hiídeluov, pastorkuov, starcjch kobyl, buď že se co kde starého boří nebo od jakého nového díla kusův odchází, to vše samým pánuom náleží a do dvora se sklizovati má. Dále což by se koliv kde od pp. ouředníkuov písaři opa: třiti poručilo, buď při dčlnicích a nádenících mlejnskejch nebo kdekoli jinde, tehdy toho všeho aby pilen byl a neobmeškával. A tato povinnost písaři při mlejních jest, pokudž by jemu mimo hospodáře poručeno bylo, aby z míst, kdež nožíři brousí, každého téhodne podle starobylého vymé- ření sumy vybíral, tolikéž i z dvou míst, na nichž seker- níci svou Živnost provozují, jistej úrok přijímal a z toho, kdyby mu od pp. ouředníkuov nynějších neb budoucích poručeno bylo, počet pořádný udělal a z sumy práv byl. 18. 1676. — Ruhkop. c. 343 f. 19. (Pi(saha mle- čova). Přísahám — J. Mtem p. purgmistru, pánuom Star. M. l'r., pp. starSim nakladnfkuom piva varent — Ze tuto práci, kterúž sem k sobě přijal, mlení sladuov, mám a chci pilně, bedlivě vyhledávati a ji konatí právě, spraved- livé a nálezité sc pfi tom chovati, jak bohatému tak chu- dému uptimné ve v&( spravedlnosti Ciniti a prací mou posluhovati, toho jinak nečiniti pro přízeň, pro nepřízeň, pro dary, pro strach ani pro nižádnou jinou vymyšlenou vec —. 19. 1676. — Tamież f. 29. (Vydán( leta 1576.) Po shoření věže a mlejnu pp. starší [nákladníci piv va- XXIV. Mlýmy Slaroméslské. — Č. p. 198 a 202. A89 ření] měli práci a běhání veliké, když neměli kde sladu mlíti, jinde a jinde po mlejních slady mleli. 90. 1576. — Zamléz f. 34. Mleć sladomel jest v moci pp. star&(ch sladovníkuov, kterémuz se od pp. starších přísaha dává. A opi starší když mleče sobě zje- dnajf, v to jim, jestli osoba hodná, žádný vkračovati noc- má. A ten sladomel mleč má před pp. ouředníky most- ského ouřadu postaven býti a v známost jim pánům uve- den a od nich napomenutí má vzíli. Ano plat jemu po 1 gr. č. z úřadu má vycházeti. 21. 1578, 19. srpna. Zamléž f. 255. (Smlouva, co se od sladu mlení a vody hnání platiti k obci má.) V outc- rý po sv. Agapitu stalo se jest snešení mezi p. purkmi- strem pány i na místě vší obce Star. M. Pr. a pp. ná: kladniky piva vaření s strany platu, kterýž se do celnice blíž mostu od týchž pp. nákladníkuov k obci budoucně od sladu mlen( a vody hnaní dávati má: Jakož jsou tíž nákladníci po nešťastné a žalostivé příhodě, kteráž se na mlejních a věží vodní l. etc. LXXVI v sobotu před ne- dělí Kvëtnon skrze oheň stala, patnácte gr. č. od mlení sladu a hnání vody — obci — ku pomoci na vystavění též věže vodní i mlejnu, litostí hnuti souce, z své dobré vuole, aby tudy obecní dobré tím lépeji fedrováno byti mohlo, dávali. A když s pomocí boží táž věže vodní i mlejny k postavení přišla, pp. nákladníci nechtíce na sebe i na potomky své takového platu jim, jak oznamo- vali, a živnůstce jejich nemálo stížného na budoucí čas a snad i věčný uvésti; ale k paměti přivozujíce laskavou přípověď od p. purkmistra pánuov sobě učinčnou, že tím platem 156 gr. č. od mlení sladuov a hnaní na var vody dobrovolně uvoleným nemají díle než do vystavení věže a mlejnu stěžování býti, ale potomně při mírným zane- chání býti, nepominuli sou p. purkmistra pánuov žádati, aby z takového platu, poněvadž by jej již po dvě letě — dávali, propuštění byli. Ačkoli pak p. purkmistr páni i páni starší obecní za odpověd dali, že by jim nenále- želo důchodů obecních zmenšovati, ale raději zlepšovat — na tomto se jest — zuostaveno, aby oni pp. náklad- níci od mlení jednoho každého sladu, též od vody hnaní k jednomu každému varu 81/4 gr. č. vydávali. 22. 1589. — Rukop. c. 2158 [. 3. (Instrukcí mlynáři mlýnuov nad mostem vydaná, podle kteréžto po- vinnost svú vykonávatí má.) Smlouva mezi pp. úředníky mostskými mlýnuov nad mostem na místě p. purgmistra pánuov SL. M. Pr. z strany jedné a N. mlynářem z stra- ny druhé stala se taková, že týž mlynář N. na ty mlýny jest za mlynáře a opatrovníka týchž mlýnuov přijat a po- kudžby tu práci a opatrování při sobě měl, má dobrým a bedlivým hospodářem býti pokudž nejvejše možnost, rozum a pilnost jeho postačiti bude moci, zvlástě pak při ohni a s světlem chození, i také při komíních, kdež sím předně šetrně se má míti a k čeládce do všech mlenic, také do šlejferen, jak ve dne tak času večerního a noč- ního pro všelijaké příhody často, jakž by kdy toho po- třeba ukazovala, dohlídati. Nicméně každé chvíle také při- hlídati má k strojuom mlejnskym, aby skrze nedbanlivost tovaryše a šejdíře se nespouštěly a což opraviti potřebí jest, to vše časně sobě spravil a opraviti dal. Též k če- puom a k Zelezuom mlejnskym, aby se Casué lojem na. pouštěly. Celádku všecknu (sám předkem střízlivě se cho- vaje a doma bývaje) z obou dvou mlejni pfidrżeti mó, aby doma ve dne i v noci bývali a těch věcí, kteréž so- bě svěřené mají, bedlivě vyhlídali a to, což čího jest, jednomu každému spravedlivě zase odvozovali. Za kte- rúžto práci svú dotčený mlynář z těch mlejnů i z toho mlejnce, heverníku, též z šlejícren (kromě valchy a se- 62 

Strana 490
490 XXIV. Mlýny Slavoměstské. — C. p. 198 a 202. kernfkuov, odkavadZ samym pánuom plat náleZ() čtvrtý díl všech oužitkuov míti má. Však což by koli pp. úřed- níci obilí obecního na mouku mlíti by buď na mlýnec, heverník nebo na jiné mlejny dali, z toho mlynáři žádný oužitek nepůjde; takové melivo v moci své pp. úředníci zůstavují. Zase z čehokolivěk člvrtý groš, jak ze mly- nuov, z stupniku, heverníku i Slcjferen mlynár bere, po- vinen jest z těch užitkuov svých čtvrtý groš na všechny potřeby a náklady dávatí i dělníkuom platiti. Najprvé, co se dotýče lesuov, z nichžto se kola dě- lají, též paleční, čelní i vodní, na takových lesuov, tudiZ kfivin, kupování i také dělníkuom od týchž kol i jiných všech potřeb dělání čtvrlý groš dávati a při dělnicích sim bývali a k nim dohlídati má. Pakli by mlynář chtěl sim kola dólati a mohl s to býti, pp. úředníci mají jemu od takového díla od kola čelního, palečního, od hřídele, pastorku, kola vodního, od každého zvláště po třidceti gr. č. dávali. Kováři od svařování zděří čepuov, nakládání vře- ten, ocelování želez, vostření a ode všeho, což se koli ku potřebám těch mlyni svaiuje a z starého železa vopravuje nebo předěláví, mlynář též čtvrtý groš dá- vali má. Než z nového železa všeliké dílo, to na obecní náklad půjde; však on mlynář sám od sebe bez vědomí pánuov úředníkuov i také hospodáře nic takového dčělati nemá. Což náleží k jezu pro zdržování vody, kdyby se měl jez přebíjeti na časlice, z nichžto se kolí k přebíjení dě- lají, též na dělníky, když se jez přebíjí, hnojem dusí a zastírá, mlynář čtvrtý groš dávati [má]. Strany pak opra- vování jezu, jakožto záplav kladení, dlážení, rumování, to piini sami na obecni gro$ vypravovali budou. Mlynář pak má toho bedliv a pilen byti, aby k jezu často dohlídal, kdyžby jaké opravy na něm potřebí bylo, buďto hnojení a rumování, vše časně dělati dal, tak aby se jez nepod- sával a nižádná škoda na něm se nedála. A kdyżby se dělníci na témž jezu drželi, při nich mlynář životně býti a ke všemu dohlídati má. Jest také povinen mlynář na ty potřeby, jichžto se k melivu potřebuje, jako na vobloučky, halštryky, řičice, plátno na lojnice i pytlíky, necky, habïf, louby, vidlf, na lůj, svíčky na kamení i s kroucením jich čtvrlý groš vy- nakiádati. Však smelkuov nemá nikam o své ujmě obra- celi ani prodávati bez vědomí pp. úředníkuov; a prodá-li se smelck, mlynář též z toho čtvrtý groš vezme. Jestliže by v žlabích se které prkno vytrhlo mezi kolí, to ihned mlynář z společních prkem má dáli opra- viti a na týž náklad čtvrtý groš dáti a k tomu sám do- hlídati. Než což by se znovu dělalo, jakož špunty, jo- chy, koli, statiny a jiná díla, ta se na panský náklad dě- lati mají. Co se zimního času dotýče v osekávání kol, mlynář nočního času sám s čeládkou svou bez panského nákladu povinen jest vypravovati. A pp. úředníci ve dne nádc- níkuom sami platiti bez mlynářova nákladu budou, kdež také mlynář přítomen býti a dělníky spravovati povinen jest. Strany méfitného obilf mlynář nad tím pozor míli má, aby hned, jakž kdo do mlýna přiveze asměří, pilař mórice vzal do kašen a nejinám vnášel. Také když by hrsti se zasejpali měly, čeládku k tomu napravil, aby prvé, nežli by se zasuly, časně jemu i písaři znáti dali, tak aby duchoduov obecních ani jemu, jenž čtvrtý díl mu náleží, neucliázclo. Když by se obilí z kašen vyměřovati mělo, toho mly- náři ani jinýmu žádnýmu dotýkati se bez přítomnosti pp. XXIV. Mbjny Slaromóstskć. — Ć. p. 198 a 202. úředníkuov a písaře nedopouští, však také mlynář tu pří- tomen býti má. Od kterýchžto kašen klíče míti mají úřed- níci jeden a mlynář druhej, tak aby žádnej bez vědomo- sti jich se v to nevkládal. Co se žita braní na chleb pro čeládku dotýče, toho mlynář sám ani skrze čeládku bráti odnikudž nemá, než pp. úředníci s písařem každého téhodne jemu jeden strych žita k pečení chleba z kašny odměřovatí budou; které- hožto chleba on mlynář sám s čeládkou, toliko bez vše- lijakého stranění, požívati budou. Jest také mlynáře povinnost každého dne i v noci do mléjnic veházeti a čeládku k bedlivosti i šetrnosti na- pomínati, tolikéz do truhel, jak se mouky meli, piihli- dati, aby skrze neumélost a neSetrnost, také nedbanlivost čeládky pekaři i jiní v múkách zkrácení nenesli, ale ra- ději spravedlivě se ve všem chovali i také obilé za jiné obilé nebo za mouku nefrcjmarkovali, neż každému z toho, coż tak do mlejna přiveze, semelíc mouku odvozovali Nic méně když se slady melí, má k tomu dohlídati a toho s pilností ušetřovati, aby mléč i jiná čelídka bedlivě a tak, jakž náleží, mleli, škody nečinili a spravedlivě je- dnomu každému, což čího jest, zase do pytluov nasejpali. A tretilo-li by se kdy mnoho sladnov navézti, pro lepší fedruhk a dievnéjií semlení tovarySe k tomu míti má, aby všech pět mlejnů na slady prihotovie pustii a potud, jakž by další toho rozum a potřeba ukazovala, uil. Od kterýchžto sladuov mlynář pro vychování čeládky mlejn- ské a k vynahražení nákladu, kterejž na díl svůj na ka- mení mlcjuské i jiné opravy činí, groš bílej od každého sladu bráti má. Povinen jest také mlynář smelipracha vždyckny cho- vati umělého a pilného, kterýžby prachy podle staroby- lého způsobu smetal i také stupník spravoval a lidem v dě- lání krup posluloval, jemuž plat týhodní zúřadu 2 gr. m, vydáván budce, k čemuž mlynář sám bedlivě dohlídati jest povinen. A cožkolivěk kdy kterého dne smetiprach pra- chuov namete, to bez prodlévání tu, kdež náleží, snésli poručiti, aby k zmrhání nepřišly, má. A což lak koli každého téhodne prachu se namete, pp. úředníkuom mly- nář s písařem ukázati a v přítomnosti: některého z nich vyměřiti dáti mají. Když by se pak prachové prodávali, písař s mlynářem společně toho se dolýkati a prodiwati bude a jinej žádnej. Což by pak koli kterého téhodne prachuov se od nich prodalo, písař má vše bedlivě a ze- jména každého do register poznamenali a mlynář k sobě všechny peníze prijímali a ihned do pokladnice nařízené klásti a každého měsíce, nebo kdyžby se koliv kterého dne pp. úředníkuom vidčlo, s písařem počet činiti a po- níze z pokladnice odvozovati má, v nichžto také mlynáři čtvrlý groš náleží. Cihel bez vědomí pp. úředníků nemá mlynář dopi- šičti mlíti, než komu by se dovolilo, od kterýchžlo inlení po 2 gr. b. od každého strychu platiti se má. Odkavadž polovice jedna pp. úředníkuom a druhi na mlece, tova- ryše a mlynáře přichází. Celedi mlejnské, jako tovaryše, šejdíře, pilaře, smeli- pracha, mlynář nemá bez vědomí pp. úředníků jak pro- pouštěti, tak i přijímati, prolo aby ti mlýnové s vědomím pp. úředníků hodnou a správnou čeládkou osazení a fedro- váni býti mohli a skrze nedbalou a zahálečnou čeládku nehynuli. Nádeníci tolikéž, kteřížby při těch mlejních pra- covati měli, bez vědomí pp. úředníků přijímati ani k svému obzvláštnímu oužitku, mimo potřeby mlejnské, obraceti se nemají. Co se pil dotýče, z nich třetí groš oužitku svého mlynář bráti bude a prken ano i od řezání lidského dříví. 

Strana 491
XXIV. Mlyny Staromésiské. — C. p. 198 a 202. Z toho (aké zase na náklad řezání dfivi a (vynechanć místo) na pilách povinen jest třetí groš na všechno vy- nakládati, jako na lesy k prknuom kupování, jich splavení, tahání, válení, začíštování, též na pily a jiné věci k pile potřebné buď od želez, zděří nebo klik svařování a na- kládání, kromě toho, což by se z nového železa dělalo. Také pilati mlynář stravu dávati, pp. úředníkům lůnu XV gr. bílých spraví; též od klád začištováných páni úředníci dva díly, třetí mlynář dá. Prken nemá žádnej jinej prodávatí než mlynář s pí- sařem, kterejž to vZdyckny, co se kterélio due klád, z kaž- dé prken nařeže i prodá, poznamenati, a ze všeho spolu s mlynářem počet pp. úředníkuom činiti mají. A mlynář pHjímaje peníze za prkna i za krajiny do pokladnice klásti a potom při počtu pp. úředníkuom odvozovati zou- plna povinen bude. A což by se k potřebám mlejnským prken kdy a nač bráti mělo, mlynář nemá sám toho se ujímati, než spolu s písařem, kterýžto pro počet svůj vše do register poznamená. Má také mlynář, k pilám dohlí- daje, vyšetřití, aby na prózdno nechodily a pil nebo plechnov nezapouštěli. Také kdo by chtěl klíchy své na pily k ře- zání z nich prken dáti, má oto spány úředníky prve jed- nati a jinak bez dovolení nemají se na pily přijímati. Naposledy ještě se opakuje, že mlynář má pilen býti všech věcí, kteréž k jeho hospodářství a opatrování při dotčenejch mlejních a šlejfernách přináležejí, v těch všech věcech spravedlivě a upřímě se chovaje, což sám s čeledí svú opalfili miże bez nakladuov zbytečných, to aby vyřizoval, (ak, aby zbytečně dělníci, zvláště při skromných opravkách, se nedrželi a útrat daremně ne- naráželi. A mimo tuto instrukci oużitkuov žádnejch po- stranních nemá sobě obmýšleti; než na tom, což touto smlouvou vyměřeno, přestávati. Jestliže by se jemu byt tu nelíbil anebo že by chtěli pp. úředníci to místo jak jinak opatFiti, majl sobi z obojí strany dáti napřed čtvrt leta věděti, aby každý věděl, jak svú véc opatriti. Však mlynář až do dne odstoupení svého má zouplna ve všem pilnost při všech věcech držeti a dobrého slova raději než poinluvy sobé zuostaviti. Pakli by zoumyslné, nemaje vüli dá- leji za inlynáte tu züstávati, Jakych koliv na mlýních neb jinak kdekoli škod ncopatřením nadělal, lo jemu na po- dílu jeho při splátce poraženo bude. ‘Talo instrukcí vydána jest Jindřichovi Stupkovi z Sc- nomat, mlynáři nadmostskému 1. 1689. 23. 1597. — Rukop. ¢. 326 f. 51. (Instrukcí na mlejny mostské, vztahující se na mlynáře, kterýž by tu za hospodáře k opatrování týchž mlýnův přijat byl). Je- den každý mlynář pro příčinu tu na mlejny obecní se přijímá, aby předně sám se šlechetně, upřimně a věrně při všech věcech a opatrování téhož mlejnu i důchodův k němu náležejících choval, a střízlivý život veda, doma ve dne i v noci pro všelijaké potřeby a příhody se zdr- žoval. Též podobně i čeládku ze všech mle(j)nic k tomu mé], aby doma při mlejních bývali a těch věcí, kteréž jim svěřeny jsou, bedlivě, upřímně a věrně vyblídali. A což se koli z čího obílí mouky namele (ovšem nic za sebou nezanechdvaje, ani ciz{ mouky za obilé nefrejmarčujíce) spravediivé od sche odvozovali, lak aby lidé v příčině nedbanlivosti a podezření neměli sobě do nich co ztěžo- vali. Mimo to do všech mle(j)nic, k pilám, do šlejleren, k čeládce a všem strojuom mlejnským, též jak se komu co mele, což nejčastěji býti může, dohlídal, v noci pak při nejmenším třikráte mezi čeládku vcházel, nad světlem, aby se s lucernami po mlejncich i ven ze mlejna chodilo, pilný pozor měl. Tolikéž při píscích a topení: komínové | aby sc Casto vymictali, při šlejfernách ohňové častně a XXIV. Mlyny Slaroméstské. — C. p.198a202. 49] bedlivě uhašovaly, čepy, železa, náboje lojem napouštěly a mimo sami polfebi lojiv nerozptylovali, mlejniv a strojův nezapouštěli a coż by tak koli, bud to k nebez- pečenství nebo ke škodě dotčeným mlynářům býti chtělo, to vše časně bedlivostí sv, jakožto Iiospodář, předcházel, aby se škoda Zádná zoumysiné nedála. Jest laké mlynář k tomu zavázán, aby nad tím pilný pozor měl, pokudž by se jací pováleči, buď mlynářští ncho jini, pii téch inlejních potloukati chtéli, anobrž že by čeládka domácí přechovávala, aby je rozptyloval a přebáněl, fedruňku žádného nedával. Pakli by odolati to- mu nemohl, na úředníky a hospodáre vznesl. Co se čeládky na ty mlejny přijímání nebo jim od- puštění dávání dotýče, toho se mlynář ujímatí nemá, než sami úředníci. Když se ke mlejnuom obilí přiveze nebo od někoho vnáší, mlynář, nebylli by jinými pracemi zaneprázdněn, spolu s pisufem dohlídati povinen jest, aby iněřičného, kteréž k důchodu obecnímu jde, nic neucházelo, nýbrž v la místa, kdež náleží, vnášeno bylo. Prachy aby se časně simetaly, k tomu též mlynář dohlídati zavázán jest a zvláště pod koly, kdež se křeše, aby prachové k zmaření nepřicházely. Když by se les prkenní na píly, buď to k jakým koli jiným potřebám, kupoval, mlynář podle úředníkův do Podskalí choditi a kupovati i také to vše aby k splavení a vylažení přišlo, opatřiti povinen jest. Též když se kládí na pilách řeže, k pilaři dohlídati, aby prken nekazil, ple- chův a strojův nezapouštěl. Mlynář zavazuje se i k tomu, aby spolu s písařem prkna a krajiny i také prachy mlejnské prodával a kdež se prachové chovají, od nich mlynář jeden klíč a písař druhý měl. A co se tak, buď za prkna nebo prachy, pro- dané utrží, k tomu má pokladnice od úředníkův jim na- řízena býti. Kterúžto pokladnici mlynář při sobě míti jmá a jakž kdy co s písařem prken a prachu prodadí, ihned beze všeho odkládání ty peníze do též pokladnice u mly- náře kladeny býtí mají; klíč pak od té pokladnice za úředníky zůstane. Kterúžto pokladnici mlynář každou so- botu, když úředníci zasednou, do úřadu přinese a ihned zase vyprázdněnou k sobě přijme ; proti čemuž úředníci poznamenání od písaře přijmouc, jak se jedno s druhým trefi, konferovali budou. Časem zimním když se kola vosekávají, mlynář po- vinen jest to s čeládkou opalrovali, aby se kola votlou- kala a do rána nezastydla. Potom také ve dne, když by ná- deníci osckávali, k nim dohlídati; aby vše rozšalně dě- lali a kol nelámali. Co se kol všelijakých. vodních, čelních, palečních, pastorkův a hřídelův dělání dotýče, toho se mlynáři sa- mému propijcuje, aby je dělal, proto aby lepší poživení při té práci míli mohl. Od kterychżto kusův, však i s za- véSením, po jedné kopé gr. &. jemu platili se má. Pakli by které kolo na opravkách bylo, to na deu dotéeny mlynář spraviti bude moci. A kolik by tak dní celých dělal, úředníci za též dní jemu zouplna zaplatí. Opatření pak svý mlynář toto míti bude: Na tejden z celnice od úředníkův dávati se jemu bude po jedné kopě gr. č. a k tomu na każdy tejden na cbleb věrtel žila a krup, každého kvartálu půl strycha a věrtel hrachu. Jestli Ze by pak kdy p. purgmistr, páni to místo ji- ným mlynářem osaditi chtěli, nebo on mlynář tu dále býti nemínil, mají sobě z obou stran čtvrt leta napřed dáti ználi, lak aby jedna každá strana věděla, jak svú věc spraviti. 62* 

Strana 492
492 XXIV. Mlýny Staroměstské. — Č. p. 198 a 202 Stalo se v outerý po památce Početí P. M. I. 1597. 24. 1601, 11. července. Rukop. č. 1063 f. 140. (Svědomí ku potřebě Vendelína lphofera i na místě Jo- hanny m. j. k témuž vznešení, kteréž jest před radou St. M. Pr., z důležité a pilné potřeby učinil.) Jan Zhorský, písař mlejnů nad mostem, svědčil: V paměti své snáším, když na onen čas pp. úředníci mostu Pražského s pan- nou Kateřinou Lipenskou, převorou kláštera sv. Anny a sv. Vavřince v Sit. M. Pr., o skálu radlickou jednati rá- čili, při témž jednání panna Kateřina Lipenská pp. úřed- níkúv ráčila žádati, aby Johanna Iphofferova každého tý- hodne podle možnosti prachem mlejnským pro dobytek, kterej jí chová, za peníze jeji fedrovina byla. Maje ji sobě od pp. ouředníkův poručeno léměř každého tyho- dne za prodloužený čas Johanně Iphofferové po půl stry- chu, někdy po třech věrtelích, zřídka po strychu takové- ho prachu sem prodával. Však před tím než čeledín její nesa z mlejna slad s prachem a Srotem smíchaný ode mne postížen byl, Johanna Jphoferova ani čeledín její od několika neděl žádného prachu ode mne nekupovali. ltem když někdy pp. ouředníci pro obecná zane- prázdnění v cas určitý k vyměřování prachu dostačiti moci neráčili, ale do času jiného poodložení bylo, o kte- rémž často kupujícím vědomé bejti nemohlo, okolním sou- sedům, jako paní Alžbětě Pihavé, Havlovi nožíři, též Jo- hanně Iphofľerové skrze práška, že by mi prach vyměřen byl, aby sobě pro něj poslali nebo přišli, věděti sem dal, ale to zřídka se trefilo. Ondřej Iphofter z lphoffersthalu na Tisovicích: V pá- tek před vánoci stalo se, seděl jsem u večer pfi stole s mejm hostem. Tu přišel Tomáš Plzenskej a Jan Munck (Mumek?) jako písař a hejiman panny u sv. Anny v kli- šteře, s voskovou svící a plal se po mým bratru Wend- lovi Iphoficrovi. Ja tekl: Neni ho tuto, neviděl jsem ho dnes, a co by pak bylo, Ze ho Lu hledají u mne. Oni pravili, že by mčli s ním něco pilného mluviti, že vzali dva mlynáře do včzení a ponocní že jsou hledali jeho pacholka a písař z mlýnův, že by mu panna radila, aby poustoupil a asi dvě neděle aby byl na gruntech jejích. Když jsme tak spolu mluvili, v tom přišel Wendlis svou ženou do mého příbytku a tak šli ode mne Tomáš písař Wendl i žena jeho a šli k Tomášovi do jeho domu a zů- stali tain u něho tu noc. Potom druhého dne ráno radila mu panna a Tomáš, aby šel k proboštu na Zderaz. Tuk jsem já přišel k svýmu bratru a ptal jsem se ho, jaká by to věc byla a co by udělal? A přísně jsem mu při- inlouval. Tu on mi se přiznal, že přichází ve velký ne- štěstí a nevině a panna že mu radí a že mu dala na vy- chování deset tolarů, aby dvč neděle na gruntech jejích vně zůstal. Já mu v tom odporoval, aby neuchizel a ohlf- dal se na svůj poctivej rod a naše dobré přátelství v tom- to městě Pražském a své tažení, v kterémž se do Uhcr, do Němec, HySpanic, do Vlach i jinejch míst vice, po vodě i zemi, proti ouhlavnímu nepříteli dal užívati, dobře se choval, jakž jeho pasposty znějí, aby šel se mnou do- mů a u mne zůstal, že se bude moci vyvésti, poněvadž se nevinným býti uznává. Tu on vzdechl a řekl: Tak já jsem více mrtvej, nežli živej, já zarmoucenej, bídnej clo- věk. Tu Tomáš Plzenský řekl v Zderazské světnici v pří- tomnosti probošta: Co pane Wendl, pomněte, váš bratr vám míní všecko k horšímu a chce vás v neštěstí při- vésti, vy přijdete v posměch a hanbu. Panna praví, aby jen za dvě neděle nebo tří poodešel a panně se v ochra- nu poručil a dal, že nedá ona, aby mu se jaké neštěstí stalo. A on všecko své jmční a statek, šaty i peřiny, co jest mčl, klíče, lam vnesl a pannám svěřil a odvedl, že XXIV. Mlyny Slaroméslské. — C. p. 198 a 902. mu tu nic ustranéno a změněno býti nemá pod jejím spasením, ale všecko že zase k jeho lepšímu půjde. Tak můj bratr pověděl: Inu, poněvadž panna jakožto milostivi kmotra upřímně mi radí a ve všem dobrém mi sc za- kazuje, že nemám vopuštěn bejti, tehdy jse v ochranu nejvyššího Boha a mé milostivé panny poroučím. Tak mne prosil, ahych mu kodčího způsobil, aby mohl ještě té noci odjeti. Tak jsem já nedal tomu se stáli, tu opct Tomáš tuze mu domlouval, aby odjel a co sc toho šuld- pryfu dotýče, aby se níc nestaral, že jest proto, jakž on dobře ví, pro vrchnost Starého Města; kdyby se toho chtěli ujítí a ty věci pobrati, aby mohli říci, že jest jim dlužen. Na to mne on opót prosil, abych mu kodčího zjednal, jakž nahoře dotčeno. I na lom zůstáno, já od něho šel a spravil jsem mu kodčí a neviděl jsem ho, až on sem přišel. Taky jsem o něm nevědčl, kde jest. A jeptišky potom druliého dne svátku vánočního některé jeho věci prodaly, dvadceti sviní a jiné věci a všecko k sobě vnosily. Tomáš Plzenskcj: Ten pátek před narozením K. P. přišel p. Jan, písať mlejnskej vod mostu ke mně k mýmu domu a zazvonil a ptal se na našeho písaře Jana Mumika, je-li u mne nahoře. A voo byl u mne, šel k němu dolů, tam spolu rozprávěli. V tom mne náš pí- sař zavolal dolů: Tomáši, poďte dolů. A já když sem přišel dolů, tu náš písař. rozprávěl, co jest se stalo ve mlejně, v sladovně, že služebník Wendelina Iphoffera že jest nesl v pylii v putné slad, że ho postihl v tom písař mlejnskej, že jest se s ním vrátil Jo mlejna a tu aby vo- kázal, kdo jest mu ten slad dal, od koho ho přijal. To mně rozprávěli voba písaři, náš i mlejnskej, abychom šli do Spetlovic domu. Když sme tam přišli do pokoje Wen- delina, tu sme sc ho ptali, kde sou sám a sama, jedny ženy, která tam byla samotná., A vona řekla, že nic nevi, že sou vzali dítě a šli pryč, neví kam. Tuk smc my všickni tři já, písař mlejnskcj a náš písař, šli dolů. Tak náš písař řekl inlejnskýmu písaři: Co budeme delat, když jich doma není. Písař mlejnskej řekl: Nechme toho do rána. Tak sme se rozešli; písař mlejnskej domů šel a my šli do kláštera, ty věci sme panně převoře ozní- mili, co se stalo. Tak ona nám poručila s písařem, aby- chom tam zase šli. Tak sme pľišli zase do toho pokoje Wendelina, tu sme opět žádnýho nenašli, než lu ženu, která samotna tam byla. Ptali sme sc, zdali by o nich věděla, aby nám pravdu pověděla. A ona, ze nevi. Sli sme zase na dvür k velkejm vratüm; tu nás potkal jeden podruh jeho, Tomás pivovárnickej. lak sme se ho ptali, ví-li co o nich, aby nám pravdu pověděl. A on nám řekl, že je u bratra svýho i s ženou. Tak sme my tam šli, našli sme je na mazhauze před svčinicí. Voni voba pla. kali a ruce spínali. Tak sme my jin řekli, aby s námi šli domů, do pokoje svýho. A tu voba sedli a naříkali, že nevědí, co mají číniti. A tak sem já jim řekl, aby ke mně přišli za mnou domů. A v tom vona mně prosila, abych jí dopustil něco vynésti k sobé jejich véci. Vak sem já jí dovolil a v tom potom, když přinesla od šatů chodících, ložních a povlečení, cinovýho nádobí v pulnč, přišli ke mně nahoru voba, tu plakali a naříkali. Tak náš písař fekl jii: Medle, povéz, mnoho-li ste pak prijímali od těch mlynářů? A on sám řekl: Přes pětadvncet stry- chü, víc nic, tak asi, co by mohlo za padesáte kop státi. Sám to mluvil. A tak naříkali na toho muže, služebníku jejich, že je jim von Lo nosil. Písať náš řekl: Vždyť ste vy přijímali a platili. A vona sama se vozvala a řekla německy, že tu nezůstane, že ujde, a on jí sám řekl: Kdez mdm smutnej jíti s svou nedostatečnou nohou. A tak 

Strana 493
XXIV. Mbjny Slaromésiské. — C. p. 198 a 909. polom řekla: Co má smutnej dělati i s ní, že vo všecko příjde, a kterak mám udčlati; abych vo všeckno nepři- šel. Tak se lu mluvilo mezi námí třema, mezi písařem, Wendclinem a mnou, aby udál &uldpryf na sto kop, jako by je panně dlužen byl do kláštera. Prosil písaře našeho, aby mu jej psal. Tak on mu jej napsal a Wendelin přitiskl svůj sekryt a podepsal se vlastní svou rukou v něm. Tak lehli voba na zem na svý šaty ložní u mne. Tak písař šel spát a my taky. Tak když bylo přede dnem, zvonil na mne písař v devět hodin. Tak sme šli všickní s Wendelinem a s manželkou jeho do kláštera, tam sme je dostavili, Tu voni prosili pro milosrdenství boží voba panny převory, aby jich nevopouštěla. V tom on Wen- delin poloZil &uldpryf na stůl i klíče od domu všeckny. A potom sama řekla, že nemají malýho peníze. Tak pan- na převora kázala, abych přinesl deset kop, který sem měl její peníze zasebou. Já když sem je prinesl, dal sem je panně a vona jim je dala. Tak oni pravili pospíchajíc, že půjdou na Nový Město k svýmu švagru a tu sama po- védéia panně převoře, že je ke mně vynesla šatů lożnich, chodicich i néco vic. Tak potom s lim šli pryč. A tu panna nám poručila s písařem, abychom &li do pannen- skýho domu a spečetili ty jejich pokoje. 1 to sme tak učinili. Tak potom ráno, ve dne, když přišli pp. úředníci mlejnští do kláštera k panně převoře, žádali, aby jim dala vodevříti, že jest se jim velká ztráta díla v jejich mlejně od mlynářů. Tak sme šli voba s pp. ouředníky do domu panenskýho a tu sme dali vodeviiti zimecniku po- koj a pp. ouředníci přehledávali. V jedny komoře našli velkou truhlu prachu a druhou truhlu sladu a v sudu py- tel plnej zašitej sladu. Nahoře skrz světnici v komoře taky prach byl. Tak potom k večerou v sobotu poslal pro mne p. proboSt Zderazskej kuchaiku svou a já sem nechtěl jíti, až sem panně pověděl. Tak panna mi kázala, abych tam ^Éel k probostovi na Zderaz, co polfebuje. Tu sem šel lam a pnalczl sem Wendeliua s manZelkou jeho uüho a tu sem se ptal p. probošla, co chcc, a on mi oznámil, že oni pro mne poslali, Wendclin s manželkú jeho. 1 tu sem jim rozprávěl, že p. kanclíř byl v klášteře s pp. ouřed- níky a Ze se po nich tak pilně ptají. A tu sem jim po- tom pověděl, že sou přehledali: všecky pokoje jeho pp. ouřednící a že se našlo v nich sladu a prachu, že by je rádi manžely měli a že jest p. kanclíř řekl: Co je pak on byl, že p. purkmistr páni Star. M. Pr. majf jinyho doktora, že by ho zhojil na tu nohu, že by víc nekulhal. V tom sem jim rozprávěl, že panna převora pobrala ty všeckny věci, který u mne byly. Tak bratr jeho Wende- lina tam. piije] a tu jin tekl, aby nikam nevodcházeli z Prahy, že tu věc dobře spokojí. A já mu na to řekl: Kdybyste viděli ten slad a prach, kterej se našel. Tak mi sama ickla manzelka Wendelina, Ze nezüstane v l'raze a Ffekla mi: Ja, prej, vo »vý všechny věci příjdu a já ji na to řek: Však jest panna převora kmotra vaše, však vona vašeho nebude žádat a dosti vás lituje v lom, že se to tak sběhlo. Potom sama prosila p. probošta, aby se mnou ně- koho, nějakýho známýho, poslal do kláštera, aby jim panna převora poslala něco šatů chodících. I tu ten muž se innou šel, kterýho p. probošt se innou poslal do klá- Stera k sv. Anně. A tu panna převora jim poslala něco chodících a Jožních šatů. A tak sem já samý Wendelino- vý řekl, abyste potom panně psali; nevěřím tomu, aby vám neměla potomné poslati některej peníz. A sa kinotra vaše a jak vás lituje. | Potom sem jim řekl, když budou XXIV. Migny Slaromésiské. — C.p. 1982202. 493 co psóti, aby se v tom psaní nepodpisovali, jen kolečko napsali. A dále ve trech ned&lích, kdyż Wendelin Iphofier poslal k panně převoře posla, aby jím některej peníz odeslala, tu panna mě pověděla, že přišel posel pro pe- níze a já pannu prosil, aby jím poslala asi deset kop, což vona i to učinila. 25. 1601. — Rukop. 6. 343 f. 105. (Nařízení o mletí sladüv.) My purkmistr a rada Star. M. P. známo činíme tímto listem — co se sladův mlení dotyce, po- něvadž — to se jest zachovávalo, že nákladníci piva va- ření obzvláštní jednu osobu sobě jsou zvolovali, která jest za mlcce od pořádku jejich k mlení sladův přijímána byla i také od nich závazek přijímala, kterýžto řád jak jest proměnu starodávní vzal, tak od té chvíle vždyckny rozliční nezpůsobové při sladův mlení jsou se nacházeli, z té příčiny zase v předešlý starodávný způsob takové miećstvi se má obrátiti, tak aby dotčení starší nákladnící — obcrouce k tomu hodnou osobu, ji sobě za mlele sladového vystavili, jemu sami závazek dali a ten také k nim starším a pořádku jejich a k žádnému jinému své zření a outočiště míti má. Jehožto povinnost tato jest, aby on sám na to obzvláštní péči a pozor měl, jak kdy které koli hodiny formanští slad na mlejny přivezou, čí-by byl, na to se vyptaje, jej sobě poznamenal a když by se zascjpati měl, sím předně aby se toho dotejkal, pytle rozvazoval, oa kus nasejpal a až do semlení to vše tak opalroval, vometal, do pytlů zase: semlený nasejpal, při domelování nad košem stál a aby se zase z téhož koše zouplna všechen tomu, čí slad jest, do pytlův shromáždil, na svou povinnost bedlivě opatroval, pytle zase zavázal a formanskejm, když by jej na vůz brali, vydati dopo- máhal. Za jehožto práci témuž mlečovi nákladníci — svo- lili jsou se od každého sladu po 2 gr. m. dávati. Dále tovaryš, kterej se za stárka do přední mlenice, kdež se sladové melí, vydává, povinností tou jest zavázán, aby mlečovi všechny mlejny, jakž náleží, spravil, lak aby se na nich sladové oupravné mlítí mohli, K tomu týž to- varyš i mládkové jeho povinní jsou témuž mlečovi slady na podlaze nad koše přitahovati, z truhel slad mlenej do pytlüv vsejpati, pytle zavazovati a také kdyZ formanstí vali. Za kterouzlo práci jeho i nazáplatu mlátküm ourcd- níci mlýnův od každého sladu po 2 gr. m. dávati budou, a coz sobéó na hrstech, kdyz mnoho sladüv není, vymcle, to vše pri ném se züstavuje. 96. 1605. — Rukop. č. 3010 f. I83. (Relací o položení práhu při mlejních slove nad mostem.) Jsouce vysláni — pro položení práhu mezi šejdovnou a šlejľer- nou při mlejních, kdež slove nad mostem — my starší inlynáři přísežní — takový práh 7 čtvrtí lokte pražské míry pod cejch jsme položili —. ^ ]692. — Rukop. č. 2158 f. 214 (Vřísuha mleče sludův při inlejních mostu Pražského.) Přísahám P. B. všemohoucímu elc. p. purkmistru a pp. radním, léž pp. úředníkům úřadu mostu Pražského jako i pp. starším nákladníkům piva vaření na místě celého toho pořádku, nynějším i budoucím, že při té práci a povinnosti v pří- Ciné mlení sladüv tymZ pp. nákladnfküm, [k] které scin na mé toho ponižené vyhledávání povolán, mám a chci se pilně, bedlivě, upřímně a věrně chovali, jak bohatómu tak i chudému touž práci mou, jinač toho pro pií- zeň, pro nepřízeň, pro dary, pro strach ani pro nižádnou jinou věc nečiníce, spravedlivě sloužili. A poněvadž ta- kové slady jim pp. nákladníkům piva vaření na mlejních obce této slavné blíž mostu mlíti a zdělávati i také tu zlravu a své obživení a záplatu míti mám, tehdy J. Mtem 

Strana 494
494 XXIV. Mlýny Slaroměstské. — C. p 198a 909. pp. radním, léž pp. úředníkům úřadu mostu Pr., nyněj- ším i budoucím, slibuji a připovídám, že na to všelikte- rak každého času ve dne i v noci pilný a bedlivý pozor dáli a toho šetřiti chci, aby se na týchž mlejních sladu- vých žádné škody nestalo, při tom pak pp. úředníkův mostských poslušen býti, nimi, též pp. staršími: náklad- níky jako i mlynářem týchž mlejnův, když by mi co po- ručeno a jaké napomenutí učiněno bylo, se říditi, jim se na odpor nestavéti, niZádnych spolküv, kteréz by se na škodu a ublížení obce této anebo komukoliv vztahovalo, s jinou čeládkou mlejnskou nemívati, jich nekaziti, na Sroly a hrsti mimo samé slady k mclivu neprijimati. A kteréhokoliv z pp. nákladníkův slad na mlejny k me- livu se dříve nežli jiného přiveze, len taky časněji se- mlíti, nic neujimati, nýbrž (takové slady zcela a zouplna dodivati 4. v tom sumou tak se chovali chci, aby jak J. M. páni, pp. úředníci mostští i tolikéž pp. starší ná- kladníci piva vaření a jeden každý, kdož by mé práce potřeboval, ve všem se mnou dobie spokojeni byli. To- ho mi dopomáhcj —. . 'Tuto pFisahu Lorenc Spanyel mleč sladüv pri mlej- ních mostskÿch vykonal 21. Martii 1629. S 1622. Zamtéž. (Přísaha pilaře.) | Přísahám :— že při práci té, [k] které jsem k pilám, řezání prken, téz k méfiénému pfi mlejních obce této slavné Staroměstské blíž mostu Pražského ležících povolán, vše- lijak se věrně, upřímně, jak při řezání prken, lak i při vyměřování měřičného chovati, a aby se jinde měřičné nerozundávalo, ma lo pilný pozor dáti, žádných spolkův s čeládkou mlejnskou nemajíce jednomu každému za spra- vedlivé činili chci, toho jinak nečiníce pro přízcň ani pro nepřízeň, též pro dary ani pro strach ani nižádnou jinou věc. l'ak mi toho dopomáhej —. Tuto přísahu vykonal Jan MarSovskÿ pilaf 16. Apri- 1622. e lis Asi r. 1640. Nukop. ć. 63 f. 88. (O wlej- ních nad mostem pražským vedle lázně Královské řečené ležících a k obci St. M. Pr. přináležejících.) 1. Mlejny sladové. Předně nachází se mlejn břežní, slove sladový, v němž se toliko samé slady me- lou, leć by právě pro nedostatek meliva sladûv éasem něco žita na mouku se lu semlelo. I'fi Merćmżto mlejnu sladovym nachizi se »>kol [nedopsáno.] K tomuto mlejnu sladovému jest v I. 1648 přikoupeno místo: mezi týmž mlejnem a lázní Královskou od Melichara Milynka, pos: sessora dotéené lizné, za 80 zl.; toto pak místo koupc- no jest, aby tudy mlejny sladové pridélánim jednoho kola rozsireny byti mohly. 2. Mlejn, šejdovna slove. V tomto mlejně pc- kařům a jiným lidem pšenice a žilo na mouku se mele. Při kterémZto mlejué vynachází se z obojí strany kol [nevypsáno]. 3. Mlejnce, bouda slove. Mezi výš dotčenými mlejny sladovymi a šejdovnou jest tóż mlejnec jeden bouda řečený k mlení pšenice a žila o jednom kole. 4. Mlejn, hever slove. Při nadjmenovaných mlejnich nachází se víceji mlejn jeden od starodávna hc- ver jmenovaný, v němž se podobně pšenice a žílo na mouku mele. 5. Stoupy. [Nevypsäno.] 6. Pila. Proti oznámenému imlejnci boudé stroji k tomu způsobenými dvěma pilami dříví na fošny, prkna a latě k ruce a užitku obce sc fezati dávati müZc. Kdyz pak nedostatek dříví obecního jest, dopouští se časem i partikulárním osobám tu dříví řezalti, však proti odvedení XXIV. Mlyny Slaroméslské. — C. p. 198 a 909. do důchodů obecních od jednoho každého řezu po 3 krcj- cařích. | 1. Slejferna. Z &lejferny pfi nadepsanych mlejnícli se nacházející, kteráž na tento čas Pavlovi Forstovi pro- najata jest, vychází nájmu po 8 k. m. 8 Pulfrna. Z druhé strany při řece proti srubu jest v |. 1649 vyzdviZena pulírna a ta se na ten Cas pro- najima. 9. Dům mlejnský. Proti často opáčeným mlejnům, jdouc k sv. Anně, po pravé straně v rohu nachází se dům k obci přináležející, v němž mlynář týchž mlejnův byt má, též nádeníkům mlejnskym v světnici pieleżeni se přeje. V tomto domé také sekcrnici dila ke mlejnim potřebná dělají a potřeby mlejnské tu se skládají. 10. Naproti témuž: domu mlejnskému vedle domu knížete z Susu [č. p. 189.] přináleží jedno stavení k obci St. M. Pr., v kterémž následující příležitosti se vynachá- zí: Předně mlejn koňský o čtyrech kamcních; na oncn čas k tomu cíli vyzdvižen jest, aby v čas nedostatku aneb malosti vody nákladníkův piv vaření slady lu se mleti mohly; pekárna a vejš nahoře špejchary, kdež se časem žilo, pšenice a jiné obilí, též prachy půdní mlejnské sy- pají a odlud zase lidem prodávají. Pekárna pak k žád- nému jinému užitku obecnímu není, nežli k samému pe- čení huscí, kteréž každoročně k Stědrému večeru dle »ta- robylého obyčeje [se dávají.] 11. Vrtárna. Jem při samé vodě proti pile a do- mu mlejnskému stavení prosté bez pokojüv ancb komor vyzdviżenć a k obci prináleZcející se nachází, slove vrtár. na, kdežto trouby k vedení vody po městě vrtané bývají. Tam také mimo tu potřebu prkna, fošny a latě na pile obecní ku prodaji řezané se skládají. 12. Poustky. ltem k nejednou pripomenutyin mlcj- nům obecním náleží též místo jedno ohražené mezi sol- nicí císařskou a přívozem hořejším obccním jdouc k vá- penici Staroměstské, při samé vodě ležící, v němž se dříví na všelijaké potřeby, jak mlejnské, tak i mostu pražského, koupené skládá. Vodárna (věž vodná, rourná.) 1 1489. — ldjkova Kronika Česká lisl 454. Pražané Star. M. Pr. znamenavše v svém městě býti ne- dostatek vody, ač řeka hojná okolo toho města teče, však pro dlúhost a širokost města toho, některým Ze od nich voda daleko, zdálo sc, i povolavše mistruov rozkäzali jim od mlýna, kteříž sú nad mostem Pražským, aby vodu do jich města po trúbách podzemních uvedli. A oni lak uči- nili a roku toho płivedli ji aż na rynk a polom i do ji- nych uiic toho města. Ač také někdy před mnohými lety byla voda do toho města po rúrách vedena, ale potom za mnoho let bylo to přetrženo a zkaženo. 2. 1569 Rukop. č. 2157 /. 233. (Instrukcí rournika, jak by se pii své prâci a povinnosli chovati mél.) Nejprvé rourn(k ncbolito vodák tu ve dvoře panském při mlýních bytem má býti a ve dne i v noci vodu do města hnáti se vSi pilnosti, aby ve všem mésté, po- kadž by jen možné bylo, dostatek vody byl a zvláště na rynku a v pivovářích. A poněvadž pak jemu lakový kle- not města, jako věže se všemi nástroji vodáckými, od p. purkmistra a pánuov jest svěřen, má a povinen bude lo všecko při té véZi a trubách tak opatrovati, aby skrze jeho nedbanlivost obce žádné 3kody nenesla. 

Strana 495
XXIV. Voddrna — Ć. p. 198 a 202. Předně strany vohně na věž nočně bez lucerny aby nechodil a když se časem zímním voheň v věži dělá, jest povinen často do věže dohlédati a šetřiti, aby skrze jeho nedbanlivost a neopatření škoda se nestala. Nočním pak časem, v zimě i v letě, dvakrát nebo třikrát [nadepsáno: častokrát] aby Sel a dohlédl pro všelijaké příhody. Nadto vejšeji jakž se smrkne a hodina první na noc udeří, ne- má nikam choditi než tu ve dvoře byli, aby v potřebách města vždyckny doma nalezen: byl. Jestliže by pak kdy P. B. v městě voheň, čehož B. uchovej, přepustil, hned na věž běžeti má a v tu stranu silněji vodu hnáti a z věže nechoditi, Ječ by voheň k přetržení přišel. A do věže nemá žádného pouštěti; leć nadenikuov domácích, a to toliko v samé potřebě, leč by jemu v tom povolení dáno bylo od pp. úředníkuov. Potřeby všecbny, kteréž k věží a trúbám náležejí, jako palée, řemeny, luoj, svíčky, uzly, žíně, lopatky a jiné věci potřebné vždyckny na hotově zásobené míti má, aby | když by se co toho polámalo, v brzkém čase to zase na- pravil a město nehnáním vody nevbmeškával. Když se jaké dílo skrze nádeníky dělá, buď na trúbách kopání nebo vrtání, rourník má sán vždyckny při dělnících býti a kladení trub sám předně se dotýkati, trouby bedlivě provlažovati, aby zacpané do zemé vklá- dány nebyly a škoda se nestala. Při vrtání také pilnosti požívati má a při nádenících býti, aby jich nepilnejm a nejumélejm vrtáním trouby se nekazily. Trub a stojanův žádnýmu po domích mimo tok vody obecní bez vědomí a povolení pp. úředníkuov klásti ani stavěti nemá. A kdyżby trouby klásti měl kdekoliv a vodu zaraziti, má prve před tím dosti časně do pivová- ruov dáli znáti, aby sobě časně vody nalapali. Tolikéž v malé vody po pivovátích casto choditi a vodou fedro- vati vedle nejvyšší možnosti povinen jest. A kdežby spa- tříl, že někde voda darmo se vypouští, má ihned hospo- dáře domu toho napomenouti a nechce-li od toho pře- stali, s vědomím pp. úředníkuov bude moci mu vodu odjíti. Co se dotýče želez starých, kteréž se z starých trub vynímají, a kusův železů, kdežby v zemi na trúbách sta- žených našel nebo v vëzi vodtal, to vše do celnice hned donésti má. A jestliZe by chtěl co dáli dělati k potřebám obecním od železa, tehdy s vědomím hospodáře a písaře to činiti má. Nádeníkuov nižádných mimo vědomost hospodáře na díla obcení přijímati nemá a když by sc na obecním díle dělalo, rourník nemá jich na žádné dílo postranních stojánkuov nebolito opravek odtrhovati, ale tolo raději šetřiti, aby nákladové obecni nadarmo nevycházely. Rourník žádných dil postranných v jaké kolivěk práci po domích mimo mlejn a dyuor obecní před sebe bráti nemá; než umí-li co rukama svýma tu ve dvoře komu v čem z peněz posloužití, buďto při mlejních kola dělati, toho se jemu propůjčuje. Však tak, kdyżby nic jiného při rourách a věži na práci neměl a mohl to kterého dne vykonati bez ublížení práce a povolání svého. Naposledy ve všech věcech pány úředníky spravo- vati se povinen: bude a bez vědomí jich nic před sebe bráti nemá a tak ve všech věcech povolně a upřimně svou povinnost vykonávati a télo obci posluhovati má, aby raději dobré slovo sobě zachoval a pp. úředníci i všeckna obec neměli oč spravedlivě se na něho do- mlouvati. 8. 1576, 5. dubna. Nápis mad dveřmi vodárny : ITacc turris a. d. 1576 Aprilis V. [die] hora noctis III. XXIV. Voddrna. — Ć. p. 198 a 202. 495 vehementia inespcrati ignis funditus extincta eadem autem sequenti anno vicissim crigitur studio et sumptu maximo amplissimi senatus Antiquae Urbis Pragae, quam dominus oplimus maximus ipse custodiat, ab omni lesione noxia conservet amen. 4. 1576. 5. dubna. Veleslaviniiv | Kalendář: p. 192. Ve čtvrtek pred Smrtnou nedělí po čtvrté hodině na noc mlejny Staroměstské obecní nad mostem i s věží rourní, kterouž se voda do města Žene, z gruntu vyhořely. Vedle nich Lázeň královská, dům mlynářův naproti a díl solnicc. 5. 1577, 11. prosince. Rukop. c. 7. f. 1. Registra úřadu mostu Pr., v nichž se pořádně poznamenává, co jest kdo jak z stavu vyšších, tak měšťanuov na vystavení a vzdělání (po nešťastné příhodě zkažení slaré věže vodní oliněm) nové věže, kterouž se voda rúrami do města na místa obecní, léž pívováry a do domů žene, z lásky a své do- bré vůle učinila pomoc dal itaké komu jest kde a do kterého domu voda puštěna, za úředníkuov toho času Filipa Redl- westera z Wildritorfu, Pavla Podkoteckého a Jiříku Korandy l. P. 1577. Vaclav l'ísecky de Clivo m. p. — (Fol. 9.) Jakoz jsou někteří z pánuov vyšších stavüv, kteříž domy pod tímto právem mají, i mnozí měšťané tohoto města před neštast(nou příhodou ohněm zkažení věže vodní, jíž se voda do města hnala, v domích svých pohodlí jměli a vody stojánky vedené používali, kteřížlo stoján- kové ohněm k spuštění přišly, po vzdělání pak avystaven- s pomocí P. B. nové věže vodní mnozí toho jsou s pilí ností při p. purgmistru páních v radě i při úřednících mostských hledali a žádali, aby jim takového pohodlí, jako i prve, dostati se mohlo a voda do domů jejich stojany aby propuštěna a uvedena byla. 1 p. purgmistr páni v po- vážení svém žádost osob níže zejména položených majíce a ušetřujíc přivětivosti jejich, že jsú z své dobré vůle po- moc peněžitou na stavení ucinili, k tomu jsou se naklo- nili a aby voda těmi stojany, jako i předešlého času, ро ! domích níže podepsaných puštěna byla, však tolika do vůle a libosti p. purgmistra pánův, též pánův úředníkův mostských, nynějších i budoucích, dovolili s touto vý- minkou, Ze ti vàickni, jakého koli povolání, kterfmz tak stojany propůjčeny sou, nemají té takové vody zbytečně mimo náležitou potřebu svou na ublížení a stentenf vody na místech obecních a pivovárův pouštěti a roztáčeti ani také sousedům i jiným obyvatelům ji z penčz pronajímati, prodávati a tudy sobé zisku vyhledávajíc platy osobo vati, kudyž veliký ublížení místuom obecním, zvláště pivová- rům zmenšení a odnětí zbytečným pouštěním té vody a neušetřením se děje, moci nebudou. Nebo to se jim všem od p. purgmistra pánův skutečně zapovídá pod pokutou odnětí té takové vody a zkažení stojanuov každého času a chvíle. — Tak ti všickni, kteříž té vody v domích svých používají a mají, oni i dědicové a budúcí jejich povinní sou a budou z těch stojanův každého roku úroku roč- ního do úřada mostského dávati a platiti XXIIII. gr. č. rozdílně každého čtvrt leta o Suchých dnech po VI gr. pod touž pokutú odnětí vody. Act. fer. 4. post Concept. M. 1577. Havel Styrsko. 6. 1581, 10 března. Pamělní knížka Jana Pi- ldła Rakovnického. V pátek po Družebné neděli ve čtyry hodiny na noc věže rourní, kdez jsou trouby od vodárny, mlejn a lázně shořely. 7. 1698, 4. srpna. Rukop. č. 7. /. 19. Ve středu nazejttí památky Nalezení sv. Stépána p. purgmistr páni v bedlivém pováZení majíce vzneSení outednfkuov most. ských v stížnosti takové, kterak na věž vodní, z níž se voda do města tohoto na místa obecní, též do pivová- 

Strana 496
496 XXIV. Vodárua.-- C. p. 198 a 209. ruov, také obzvlástních domüv stojany vede, velicí ná- kladové jdou a na ni vycházejí, však pro rozmnožení a přílišnost drahně propůjčených po domích stojanuov, když v místech obecních, po pivovářích trpíce pro nedostatek vody, ujmu a škodu nesli i nesnází mnozí pokusiti mu- sili, k spomození a napravení takového nedostatku dru- hý stroj k picbům, nic vtom nákladův nelitujíce, k do- hnání tím strojem na vé2 v dostateënosti vody, vystnvéti dali, kudyž již vuobec všickní měšťané a obyvatelé do- statek vody majíce, z ní se těší a k libosti svojí požívají, žádné však v tom odménné lilosti henesouce ani jaké utrpení nad náklady velikými prokazujíce. Nepovazujic, jak mimo předešlé časy, poněvadž drubý stroj k pichuom jest vyzdvižen, mnohem větší outraty ve hnaní té vody pro pohodlí všech vuohbec lidí vycházejí. Nad to i dra- hotu dříví, želez, koší i jíných rozličných potřeb, což k hnaní vody náleží, neušetřujíc, toliko jako kdy prve dle starožitného zpuosobu na kvartál neb Suché dni kaž- dého čtvrt leta 6 gr. č. platíce. I nebylo-li by časného předjití a takového platu skrovného na[h]razení i zlepšení jeho nčjakú nemožno- stí a tím nedostatkem v druhdy některej stroj toku vody mohl by k spuštění neb k snížení svému pfijiti, odkudź tak hojnost vody pro zmenšení městu tomuto, u cizích a přespolních lidí k nedbanlivosti i k neopatrnosti potupně piittena, na zlou stranu vyložena by byla, domácím také naříkání i žalostné zpomínání přineslo. I toto jsou již p. purgmistr páni společně jednomyslně v radě naříditi, za- vFili, pánuom radním níže položeným do ouřadu mostu Pražského relaci učiniti poručiti ráčili, aby ihned začnou- ce při nějprv příštích Suchych dnech — z každého sto- janu, kdož ho koliv požívá a jej v domě ncb při domu má, ouředníci po 10 gr. č. vybírati dali — takže ročně od každého stojanu 40 gr. č. vychazeti budc —. Pri tom také kdež ncomylné, jisté zprávy p. purg- mistra pánův jsou došly, kterak mnozí ti, jenž stojany sobě ne z jaké povinnosti, ale z dobrého přátelství k snažným žádostem vedle instrukcí dávno do ouřadu mostského vydané do vůle a libosti p. purgmistru pánův, též ouředníkuov mostských propůjčené mají, ti zvláště pak na větším díle hospodářové v domích pánů vyššího stavu, mimo potřebu beze vši šetrnosti vodu z domu zbytečně na zmenšení i ujmu míst obecních, také pivováruov, i k urážce a zamrazení času zimního ulic pouštějí, nad to někteří v té vodě tarmarčí a ouplatek a zisk sobě z ní | vyhledávajíce měšťanuom potřebným vodu prodávají, pe- níze z ní berou, tak čeládku jich šacovati smějí. Protoż kdyby v tom proti instrukci o tom nařízené a této zápo- vědi se co toho podobnébo dopustil, požitku svého vy- hledával, z domu bezpotřebně a zbytečně vodu pouštěl, nic méně každý, kdo by stojan v domě svém maje z ně- ho na určité vyměřené časy, o každých Suchých dnech, platu uloženého do ouřadu mostského neodved! a odvésti zanedbával, jej zadržoval aneb dáti se zpěčoval, tomu kaž- dému beze všeho ušetření osob jakého koliv povolání ihned beze všeho průtahu ouředníci mostští stojan zkaziti a v nic obrátiti; vodu odníti, té zbaviti mají a budou moci. Tomu takovému jakožto nevdččnému (ač by se toho všetečně dopustil) nižádným vymyšleným zpúsobem k přimlouvání ani jakým jiným prostředkem zase propu- Stèna nebude. Relatores. —. 8. 1697.0) — Rukop. ë. 326. f. 52. (Instrukef rourníkova při věži, strojích a trúbách vodáckých v St. M. Pr., jak by se při své povinnosti chovati mél) Pan purgmistr a páni majíce v bedlivém svém rozjímán( a uvažování, kterak na tom klenotu nejušlechtilejším a nej- XX1V. Vodárna. — Č. p. 198 a 202. potřebnějším, jakožto věži rourní, jinak vodní, tomuto Starému M. Pr. mnoho záleží, kteréhožto klenotu (skrze nějž všemu městu voda se dodává) předkové a správcové tohoto města slavného velice sou sobě vážívali, a aby do- statečněji opatrován býti mohl, obzvláštní osobu umělou, hodnou a dobře zachovalou sou každého času nařizovalí. A táž osoba nic jiného na práci jest nemívala, než toliko túž věž a roury, též trouby i všeliký tok vody v opatro- vání svém mívala a všech věcí osobně sama se dotýkala. Tudy na takový starobylý chvalitebný způsob zase nastou: piti za potřebné a užitečné sou uznali. Zkusivše pak sami toho, že jedna osoba při opatrování mlejnuov i laké do- tčené věže spolu s hnáním vody do trub a jich opatro- vání, nikoli doslačiti nemůže, na tom snešení své společ- né učinili sou takové, aby jedna osoba toliko túž věž se všemi jinými nástroji vodními spravovala a opatrovala, ničímž jinejm se nezaneprázdňujíc. Kteréžto osoby, kdo- túž práci na sebe přijme, povinnost tato bude: Předně, že ten každý, kdož by tak tu za rourmistra od p. purgmistra pan'v piijat byl, povinen bude tu při mlejních mostskejch ve dvofe obccním bytem byti a ve dne i v noci to opatrovali, aby voda do mósta, jakożto do kašen obecních a zvláště na rynk, též do pivovárův se vší pilností hnána byla, tak aby ve všech místech, po- kudž by jen možné bylo, dostatek vody byl. Podle toho, což při té věži, též píších a všelijakejch strojích k hnání vody se potřebuje, těmi všemi věcmi časně se zachystá- vati a je zhotovené míti má, aby v potřebách všelijakých nedbanlivostí jeho a zameškáním žádného zmenšení a zkrácení se nenacházelo. A pakli by se nèco toho tak dálo, slušně by trestání ujíti nemohl. Také do té věže a k jiným strojům vodáckým nemá žádného pouštěti, ani komu tam na místě svém vchizeli dopouStéti. VSak jestli że by se kdy príčina dála, v té věži něco opravovati, tu vezma na pomoc sobé nádeníky mlejnské bude moci takové potřeby s pomocí jich opra- viti. Při kterýchžto dělnicích on sám vždycky, ač by sc to, což tak k opravení nále£í, vše dokonalo, životně býti jmá. Co se světla a ohně dotyée, povinen jest rournik každú noc do včže dohlídati, však bez lucerny do včže nechodili. Casem pak zimním, když se oheň v věži pro vyhřívání dělá, tu má často do věže dohlédati, aby skrze nešetrnost od ohně a jisker žádná škoda se nestala. Item, jakž bodin čtyrmecitma udeří, rourník má do- ma při povinnosti své (a ne jinde) nalízín býti a odtud do rána neodcházeti, střízlivě se chovati a nad věží i ji- nými stroji vodními pozor míti, zvláště kdyby kdc P. B. oheň přepustiti ráčil, tu ihned na věž jíti a v tu stranu, kdež by ohcň byl, silněji vodu hnáli a odtavad necho- diti, pokudž by oheň k přetržení nepřišel, ancbo z ji- stého poručení p. purgmistra pánův, nebo laké ouřední- kův, k jiným potřebám odvolán nebyl. Item když se jaké dílo na trúbách, buď to vrtání nebo kopání a kladení jich na obci dělá, rourník povi- nen jest pfi délnicích byvati, trouby, které by se do zc- mé klásti mély, sám provla&ovati a spojovali, lak aby vše náležitě opatrováno bylo a v bezpečnosti zůstávalo. Také když by se trouby kde koli kladly, jest povinen to nc- obmeškávaje dáti zadláZiti, aby se ulice bláty nezanáscly. Trub a stojanüv Zádnych po domích klásti sám o své ujmě nemá, leč kdyžby jemu úředníci rozkázali. Však kdyžby se kde trubice k toku vody klásti měla, rourník má prve o tom úředníkům dáti znáti, aby tu něklerý z nich přítomný byl a na povinnost svú vyměřil, jaká by | díra v trubici býti měla a tak teprva v přítomnosti jich 

Strana 497
XXIV. Voddrna. — C. p. 198 a 909. trubice se klásti má, jináte nic. ltem kdyż by se trouby na kterémkoli řádu klásti měly, takže by se voda zhra- diti inusela, povinen jest rourník před tím do pivovárův z téhož řádu časně dáti znáti, aby se vodou zachystali a ke škodě, kdož by tehdáž pivo vařiti dal, nepřicházeli. Nic méně i časem letním, když by voda na řece malá byla a on by nemohl ji na všechny tří řády hnáti, jest povinen to tak opatrovati, aby posloupně na jeden, po- tom na druhej i třetí řád vodu pouštěl. A kdež by tak vodu na který řád obrátil, tu poručil a znáti dal, aby sobě na celý var zachystali a takovým (edruňkem nedo- statky sobě vynahrazovali. Obzvláště se také rourníkovi poroučí, aby když prázd- nost mi, po stojáncích zešel a kdežby spatřil, an by zúmyslně a na ublížení jinejm z kterýchkoli stojanův (nic ovšem žádného v tom neušetřujíce) voda se pouštěla, tu ihned aby trubici přeťal a stojan ten zatloukl, aby voda ním jíti nemohla. Předně pak času zimního aby se takové vody po struhách ulic nazanášely a nezamrazovaly. Co se Żelcz starých, též i řetězův, kteréž se při do- bývání trub z země při trúbách stažených a spojených nacházejí, tolikéž že by se v věži něco řetězu utínalo, neb knoblunkův starých tkne, to vše rourník do celnice k ú- fadu skládati má a chtéLli by co nového od jakychkoli věcí k potřebám vody hnaní míti, to vše z rukou hospo- dile celnického bráti bude. O čemž o všem hospodář úředníkům to ukážíc, co se přijímá nebo vydává, zprávu ucini. ]tem rourník Zzídnych nádeníkúv mimo vědomost úředníkův ancb hospodáře celnického na díla obecní při- jímati, anobrž kdyžby se na obecních dílech dělalo, na žádná jiná díla postranní dotčených déln(kuov odtrhovati nemá. A tak toho šetříti povinen jest, aby nákladové obecní nadarmo nevycházeli. Co se kašny obecní na rynku nové dotejče, rour- ník obzvláštní pozor na ni míti jest povinen, tak aby předně dostatek do ní vody dodával, podle toho i dole vespod pod kašnou v sklípkách při spouštějích a všech strojích, aby se voda nikudy neprobírala, nicméné trati- vodové často aby se vyklízeli a vyčišťovali s tím opatře- ním, aby se trúbami do koule nečistota neláhla a trubice sc blátem nezanaSely a nezacpávaly. Kdy2by pak čas zimní nastával (toho má šetřiti časně) z kašny vodu vy- pouštěl, ji zakrýti dal a stojanem případním do menší kašny vodu obrátil, vycpaje dobře stojan hnojem. Také kdyžby spatřil, že by v některém místě kyt nebo maz posprchl nebo odpadl, tu ihned aby na úředníky mostské i šestipanské pro brzké opatření vznésti nepomíjel. Naposledy rourník i tím zavázán jest: Jestliže by při mlejních mostských co kdy spatřil, an by se na škodu obce dálo, aby ihned o tom mlynáři a úředníkům v zná- most uvedl a s inlynářem, jakožto s hospodářem nad tý- miž inlejny vystaveným a spolu v službě s ním trvajícím v lásce a svornosti se srovnával. Pčišlo-li by také kdy co případného při dotčených mlýních, k spokojení toho ná- pomocen byval. A tak spravujíce se úředníky povinnost s nf povolné v náležitosti vykonával a dobré slovo při též službě sobů zachovati hleděl. 9. 1610, 24. listopadu. Rukop. č. 64. f. 32. (Smlou- va mezi pp. úředníky úřadu mostu Pr. a p. Henrychem Kašparem von Zort, hamrmeistrem hamru Strašecího.) V středu po sv. Klimentu stala se smlouva — taková — že on Hendrych Kašpar připověděl týmž pp. úředníkům do věže a vodárny obecní jistý a mistrovský kus a stroj k hnaní vody, totiž kliku, střevíc, štok, čtyry konve, čtyry klíny, dvě zhlavíčka, a to vše koboltové z rudy dobré a hned na- XXIV. Vodárna. — Č. p. 198 a 902. 497 schvál k tomu vybraný, dílem dobrým a hodným na schvá- lení dobrých mistrüv a té věci povědomých, a k tomu padesáte loket trub k hnaní vody do štoku hořejšího vedle náležité mírnosti z téhož dobrého a naschvál vy- braného kovu slítí a spraviti a to vše podle formocechu na tu jednu každou věc představeného od Petra Vidmona mlynáře a hospodáře mlejnův mostských, jemužto i věže svěřena a k spravě poručena jest, a to nejdéle do sv. Jana KF. l. 1611. Za kteréžto všecko jeho dílo, práci a náklad má jemu dáno a odvedeno býti: Předně co sc kliky, střevíce, štoku, konví, klínu a dvou zhlavíček do- týče, cokoliv to centnýřův váZiti bude, za jeden kazdy centnyf po 12 gr. m., za trouby pak po 6 k. m. Načež jemu ihned při actum této smlouvy zavdáno 300 k. m. * 1622, 24. května. Rukop. č. 7 f. 52. (Zápis na propuštění vody do ulice Židovské.) Jakož jest J. M. osvícené kníže a pán, p. Karel, vladaf domu Lichten&tejn- ského — na ponížené a snažné toho při J. Mti od star- ších Židův na místě všech jiných Židův Pražských vyhle- dávání k tomu milostivé povolení dáti a také o tom slo- vutné a mnoho vzáctné poctivosti pánům purgmistru a radě St. M. Pr. obzvláštním dekretem, aby do ulice jich Zi- dovské, jak pro uvarování všelikteraké škody, kteráž by skrze nešťastnou příhodu ohně státi se mohla také zacho- vání čistoty voda skrze trouby puštčna byla, poručili rá- cil — i aby se takovému decretu — zadosti státi mohlo, p. purgmistr a páni radn( nerátili jsou pominouti z pro- středku svého jisté osoby — na vejchoz k spatření, od- kud by takový tok vody do ulice jich Židovské puštěn býti moll, vyslati a po očitém toho všeho spatření, když jest zase většímu počlu v místě radním o tom relací uči- něna byla, že by vedle zdání mlynáře mlejnův blíž mostu Pražského skrze tu ulici mezi domem u Řešetářů a do- mem Křenovským slovc, až předse k domu u zlaté tváře řečenému, odtud pak do ulice Židovské na ty dvě místa poslední od starších Židův vykázané, na nichž dvě kašny postaveny býti mají, voda skrze trouby každého času ve- dena býti mohla. Pročež pan purgmistr a páni radní ma- jíce to v svém povážení — ráčili k tomu své povolení dáti, aby týmž Židům do jich ulice Židovské voda z hlav- ních trub proti sv. Mikuláši z rynečního řádu a skrz trouby do tčeh dvou kašen v nově vyzdvižených každého času (leć by bezelstné pro jakoukoliv příhodu to býti nemohlo) hnána a vedena byla [Původně napsáno bylo: aby týmž Židům do jich ulice Židovské z té kašny velké skrze ta místa až do těch dvou kašen v ulici Židovské postavených —)] na ten a takový způsob, ža oni starší Židé Pražští cokoliv k hnaní a vedení té vody, trub, zděří za- potřebí bude, takové trouby a zděří nyní i budoucně každého času, když by potřeba toho ukazovala, od pp. túředníkův městských kupovati a za jednu každou troubu a zděř, tak jak by každý a po čem, jim platili [původně bylo: za jednu každou troubu po jedné kopt 15 gr. a za jednu zděř 20 gr. m. dávati, mlynáři také za práci jeho jako i čeládce od díla, co slušného a náležitého, plaliti mají]. Proli tomu tíž starší Židé majíce sobč takové dobrodiní k jich znamenitému pohodlí prokázané na hotové sumě p. purkmistru pánům odměnu nad okázanou vd&énost( jsou učinili, platu pak ročního při každém kvartálu z každé kašny po 4 k. m. bez zadržování pod pokutou 10 k. m. | a odnětí vody do úřadu mostu Pražského odvozovati po- vinni budou. — Act. v úterý po sv. Trojici. * Asi r. 1660. — Rukop. č. 63 f. 96. (O vo- dárně.) Tento vzáctný klenot obecní k znamenitému pro- spěšenství a pohodlí všech obyvatelův St. M. Pr. slouží, nebo prostředkem tím, zvlášť pak přípravami nebolišto 63 

Strana 498
498 XXIV. Vodárna. — Č. p. 198 n 202. stroji dvojími, větším a menším, voda trúbami volově- nými na včž vodárny se žene a odtud zase trúbami ji- nými dolů padá a po městě rozděluje. Na kteroužto vo- dárnu nemalý náklad každoročně vychází, důchodu pak k též vodárně žádného jiného není, jediné Kterému koliv z pp. obyvatelů voda do domu propuštěna a k vyzdviZení stojanu povoleno, že len: každý po 4 k. m. každoročně do důchodův obccních odvozovati, mimo to též za jednu troubu (nedopsáno). Poněvadž tato vodárna nejednou skrze neštastně vy- šlý oheň k zkáze a veliké škodě obecní přišla, pročež nížepsaná pamět, kteráž v báni aneb makovici měděné na krově též vodárny na onen čas postavené se nachá- zela, potom pak kdyż opět v letu jminulým 1636 dot- čená vodárna vyhořela a jíž dotčená báň na led dolů spadší se na dví rozrazila, na pargaméně psaná dosažena jest, lo šířeji vysvělluje a takto formaliter zní: L. P. 1676 ve čtvrtek na zejtří sy. Ambrože po ne- děli postní Laetare, jinak b. dne měsíce Aprilis, věže rourní tohoto St. M. Pr. nad mostem Pražským při mlej- ních ležící, kteráž na onen čas a před mnoha lety toliko z dříví sroubena, cihlami mezi týmž sroubením vycviko- vána a skrze ní jistými prostředky voda skrze roury k velikému a znamenitému pohodlí města — vedena byla, ta jest z připuštění božího s mlejnem břežním (z něhož oheň vyšel) s šejdovnou, pilami, 3lejfernami noZíiskymi a kovářskými, pulírnou, též valchovnou jirchářskou času nočního skrze oheň prudký v nic obrácena, — Kterážto věže rourní zase zouplna nemalou prací a nákladem vy- stavená opély v l. 1589 ve čtvrtek na pátek den sv. Vavřince, jinak 10. dne Augusti, málo pied dnem a to právě když ta veliká morová rána v městech Pražských grassirovala, neopatrností nějakého Cypriana Hausera, teh- dáž rourníka, příčinou znětí aneb rozkřesání čepů v po- koji nahoře pod krovem v štoku, do něhož voda vpa- dala, jsouc zapálena až právě do gruntu s rozkotáním vnitř postamentův a některých voken skrze takový oheň ne- šlastně k zkáze přívedena, takže jsouce zase pro důležitost a potřebu města (ale ne v předešlý způsob) toliko co se instrument a potřeb hnaní vody dotýče, spravena a druhý stroj pichy (odkudž volověnými trúbami voda na štok do- cházi) piidélán a jedno jalové pobití prknami místo krovu pro dexté a vêtry vyzdvizeno. Potom pak teprve v |. 1591 (v kterémžto roku také kašnu znamenitá na rynku Staroměstském obecním nákladem velikým slavně zaklá- dati se začala) jest pro dostatečnější hojnost vody o drahně loktův na vysokost ozdobným dílem zvyšena a krásnými sloupy kamennými s pavlačí a krnely s velikým nákladem důkladně okrášlena. (Toto pak, jakž následuje, k nade- psané paměti na čisto přepsané, přidáno, potom též do bíně nynější při osazení jí skrze tesaře vloženo jest :) V tom svém způsobu a esse až do I. 1686 k veli- kému prospěchu a pohodlí St. M. Pr. stála. Však opěty v lémZ letu 1636 v ncedéli post. dominicam Laetnure, 8. Martii, v noci na outerý jmenovaná věž a vodárna s zna- menitým a velikým nákladem vyzdvižená a vystavená skrze neopatrnost a nedohlídnutí Pavla Husáka mlynáře zňavši se nejprve od spodku, kdež pro uvarování zamrznutí trub času zimního se topilo, z přílišného zatopení dříví tu na- rovnané, az i od toho podlahy nad tím se roznilily a tak prudce hořetí počaly, že pro prudkost a velikost ohně žádného přístupu ani pomoci lidské k obhájení nebylo, toliko že ještě mlejny a pila, kteráž se i již znímati po- čínala, obhájena jest, buď bohu žel, do gruntu (takže jen samé zdi od ohně místy velmi tržné zůstaly) vyhořela. Vo kteréžto tak žalostivé příhodě pečujíce p. purkmistr a XXIV. Voddrna. — C. p. 198 a 909. páni © to, kterak by zase týž klenot vzáctný vyzdvižen a voda po všem městě způsobena býti mohla, ačkoliv vve- likých nedostatcích spolu s obcí skrze ty od mnoha let pořád vystalé obtížnosti a neřesti vychováváním soldatův, jak na wintr aneb na zimních quartirich, tak i gvarniso- ních v silném počtu zůstávajících, postaveni, však nicméně všelijaké prostředky pro spomozeni té véci obravše, v výš jmenovaném 1686 roku již dotčenou věž a vodárnu zase rumovati, dole, kde řádné klenutí nebylo, sklenouti, po- dlahy zdělati, železnými štaly stáhnouti, místo předešlých z kamene tesaných sloupův zděné vyzdvihnouti, nad tím vším krov mistrovským dílem velmi: pěkný postaviti a nejvýš bání měděnou pozlacenou, nad níž orel se spatřuje, okrášliti, trouby olověné, klerými voda na horu věže do pánve měděné, o něco výš, než předešlá byla, položené, vystupuje a odtud zase jinými dřevěnými dolů padá, zdě- latí dáti ráčili. Do té pak báně dle vyměření jí žíltem 5 strychův 2 étvrtce se vejde. Pulírna v mlynech. 1. 1632, 31. srpna. Rukop. ©. 2157 [. 4. Stala se smlouva mezi úředníky m. a Zewoldem FirSiltem plany: fem, takže jest mu místo při mlejně ukázíno a kolo je- dno propijceno. aby zbroj puléroval. Platiti má V k. gr. 6. Act. sabbato post Bartholom. . 2. 1535, 10. dubna. Aukop. ć. 42 f. I4. Simon platnyf a Kateřina k. im(sto pulirnu od Kateřiny Petrový z Malé Strany za XVIII k. m. k užívání a k držení. Act. sabbato post Religuias. 8. 1687, 7. dubna. Tamléz f. 19. Jakub Cimrmon a Anna k. místo pulírny i s nádobím od Zofky, manżel- ky po neb. Stépánovi, za X k. m. Act. sabbato ante Sixti. 4. 1688, 16. února. Tamtež /. 21. Jan z Žalče při- jmím Sendl, a Apolona k. místo pulírny nad mostem za VI k. gr.c. od Simona platnéře. Act. sabbato post Va: lentium. 5. 1540, 30. ledna. Tamléz f. 37. Urban Rychter a Anna k. místo pulérny nad mostem za XVI k. m. (od). Act. sabbato ante Purif. 6. 1549, 16. ifjna. Кора? v archivu místodrž. C. 46 f. S2. (Prazanuom Staroméstskym.) l'erdynand. ctc. Zpravení býti ráčíme, že se našemu platnéři v pulívně na mlejních vaších u mostu Pražského od platnýřuov Pražských, kteří tu pulírnu od vás pod plat drZí, pickáz- ky časté dějí a tak zbroje naše do pořádku čištěny a pulírovány býti nemohou. I poněvadž sine o těch zbro- jích zvláštní poručení učiniti rácili, aby, jakž na lo ná- leží, spraveny a svěřeny byly, prolož vim poroutime, abyste té pul(rny cejgmistru našemu postúpili a druhou, kteráž byla nějakého kováře, sobě připraviti rozkázali. A my ten plat, kterejž dotčení platnéři dávají, vám z ko- тогу na¥f sami dévati porutiti rééfme. Na tom oc. Din na hradě Pražském v středu po sv. Divisi. , T 1668, 81. července. Nukop. ć. 2157 /. 229. Stefan Koch platnyF żśdal jest, uby jemu pulérna najata byla, kteriż prve Joachym platnýř držel, že plat a úrok každého roku lI] k. gr. &. platiti chce. (Byla mu najala.). Slalo se v sobotu po sv. Jakubu. 8. 1508, 23. října. Jamléz. Jakož při pulírně vo- becní místo prázdné jest pozuostalo, i Melicharovi, pri- jmi Pchem, Snajperku s povolenim Stefana Kocha plat- nyie jest (16% místo k provozování živnosti jeho prona- jato, takže páni úředníci davše je podle jeho Melichara 

Strana 499
jimZ by páni úředníci tu živnosti pf XXIV. Vodárna. — C. p. 198 a 202. potfeby zdólałi a vopażiti, on Melichar k vobci povinen bude platu ročního Jl!/s k. gr. &. platiti. Sám pak na svôj náklad puchÿfe a jiné véci sobé spraviti tí. Stalo se v sobotu po sv. Lukáši cv. 9. 1572, 9. srpna. Tamléž f. 249. Jakoż jest místo obsažené, na němž někdy Melichar Pehem mlel, prázdné pozuostalo, i Sebestián Kross, měštěnín Menš. M. Pr., maje vstoupení do úřadu, žádal, aby to a takové místo k jeho živnosti pod jistý plat propůjčeno bylo. Páni úřed- nici vazice žádost jeho to místo v pulírně obecní, jakž ve svém obmezení a vyméten( zuostává, js pronajali do šesti let pod úrok roční 6 k. gr. č. Také tajž Sebeslian všecku instrumenta k práci a své živnosti k provozování řemesla svého na svůj náklad způsobiti má, kromě páni uředníci kolo, paleční pastorček, též vřeteno železné ná- kladem obcením opaliiti a vodní kolo opravovali povin- ni budou. Což se pak dotyée pulérnfka na ten čas Šle- fana Kocha nebo potomkuov i budoucích pulernikuov, i, tomu každému Šebestian v živnosti volné překážky činiti mocí nebude —. Stalo se v sobotu pied sv. Vavrincem. Mandl. I. 1534, 31. ledna. Rukop. č. 42. f. 10 a 2157 J. 50. Foltfnovi Némci, kleryZ v mandlu délá, jest tejZ mandl najat do roka na XV k. gr. č. A když rok vejde, dále témuz Foltínovi bude oznámeno, má-li při tom man- dlu zůstati, Act. sabbato ante Purif. . 9 1548, 22. zát(. Tamléz f. 51. Hanuš Šrajner a Dorola k. duom jinak mandl s barevný ležící na břehu proli domu Brajchy pekafe od dfednikuov mostskych za CCLXXV k. gr. č. A při tom toto znamenité vymínéno, že páni úředníci to tak opatřití mají, aby žádný v městě tomto žádného mandlu ani barevny na překážku jeho sta- véti nemohl do zaplacení předepsané sumy. Uroku roční- ho NI k. gr. č. Act. die s. Maaricii. . 3. 1568. — Tamléz f. $6. Hanuš Srejuar man- dlíř s Alžbětou, manželkou svou, přiznali se, Ze jsi dluZ- ní 150 k. gr. č. Janovi Fraňkovi u tří bralruov, kterúžto sumu ujišťují na domě svém Feceném mandli. (Zaplaceno r. 1665.) Brus. 4. 1549, 95. brezna. Rukop. ć. 42 f. 47. Jukeż, syn Jakuba Polcdne, k. místo pii mlejné s brusem veli- kým kovéfskÿm, s trublami i s jinými potřebami od An- ny Albrechtové i s povolením synuov jejích Pavla, To- máSe, za VIII k. gr. €. s rokem ročním 11'/, k. gr. ¢. Act. sabbalo antc Judica. Slejférna. |. 1591. — Rukop. 6. 2142 D 3. Matouš Sko- pek noZiF odkazuje Blajfernu synu svému Zikmundovi. 2. 1688, 18. rjna. Rukop. €. 42 f. 9. Stépán platnyf a Zofka k. &lejfernu lezíc( pod mostem za Slcj- fernou velikou od Petra Sykory za X k. gr. č. Ouroku z toho do oufadu mostského 60 gr. &. Act. sabbato post s. Gallum. 3. 1584, 8. října. Rukop. č. 2157 f. 19. Jakoż jest Petr šlejfíř z dopuštěnic pánuov úředníkuov mostskych při gruntu svém břeh blíž vody ležící vykolil a Matouš XXIV. Vodärna. — C. p. 198 a 902. 499 pekař tomu jest odpor učinil pravč, Ze by takové vykole- nie jemu na škodu býti mělo, i jsí o to strany: přátel- sky smluvení na tento zpuosob: JakoZ jest Markéta Juncé- ková Petrovi Slejfiti na něm na Matoušovi VIII k. €. od- kázala, že on Petr těch VIII k. Maloušovi promíjí a Ma- touš od toho odporu pouští —. Act. sabbato post Jero- nimi. 4. 15856, 18. února. Tamlćż f. 23. Páni noziri se svolili dobrovolně, když by koli mohli dělati a nedě- laJi, aby předce za celý tajden platili a zase za kterýž by koli den jim kdy zaraženo bylo, nemají za len den nic dáli. A toto svolení z lé příčiny se stalo, kdež sú byly různice mezi tajmiž pány nožíři a hospodářem o brouše- ní. A placeno má býti od nich ourokuov vZdycky za 1111 neděle a který by v těch čtyrech nedčlech z nich ouro- ku nedal, má jemu dílo zastaveno býti. Jsú: pak zejména tito nožíři : Jakub Trubka. Jan Vopršal, Aleš Chlivce, Va- vřinec Voborník. Act. sabbato antc Valentinuin. b. 1586, 7. srpna. Taséz f. 36. Jakož jest Jakub Dítko obeslai Kateřinu Pathańku a vinil ji, że jesl jemu místo nad mostem v šlejferně i s nádobím prodala a po- tom když jest on pro potřebu krále J. Mti z země této pryč odjel, to místo mu zase jest od ní odjato, prolož on žádá, aby ona lo mfsto zase votistila, aby on, poné- vadž poplatky z něho zadržalé činiti má, k svýmu uho- diti mohl. K tomu Pathaüka: Ze ona tomu neodpírá, by místa toho jemu prodati neměla a aby on ho nemčl drželi i také užívali, než že jest on, sa již v držení mí- sta toho, pryč odešel a místa žádnému k spravování i ta- ké k ourokuov zaplacení neporučil. A vurok vždy na to místo jest šel a poplatkuov z něho žádný jest neplatil. A ona viddci, Ze by taková škoda na ni přijítí musila, to místo jest k opatření pp. úředníkuom dala a oni sou je podle slušnosti tak, jakž za dobré uznali, opatřili. A pro- tož ona touto žalobou jemu nic povinna není. — Proti tomu od puovoda jest mluveno, že on při odchodu svém to místo jest dostatečně opatřil a manželce své jest je vzdal, aby ona je opalrovala a poplalky z nčho dávala. A protoż kdyż jest on doma nebyl, móla jest k manżclce jeho, jakoito driitelkyni mista toho, hledéti a po právu k ni jíti. A taký žádný jest ho Jakuba nikda z žádného zadržalého úroku až posavad nenapomínal —. Tu pp. úředníci — nalézají: Poněvadž on Jakub Dít- ko místo jest od Kutefiny Pathanky koupil a potom s nf v cechu nožířském o úroky placení smlouvu, jakby jí pla- tili jmél, udélav pokutu na sebe pro neplacení vzložíl, tomu jest dosti nečinil a jí plátec jest nebyl, a také ma- je odchoz téhož místa jest tak, jakž jest náležité jemu bylo, neopatiil a ona Kateřina súci od pp. úředníkuov obeslina a napomenula, aby ouroky zadržalé zastoupila a dala i nechtěje ona Kateřina toho k sobě přijíti, od toho místa jest pustila a pp. úředníkuom to místo jest v moc dala. I z těch příčin ona Kateřina jemu tím, z čehož jest ji Jakub obvinil, povinna neni. Act. sabbato post Sixlum. 6. 1536, 18. září. Tamtéž f. 15. Vavřince Rambou- sek k. místo v §lajlerné nad mostem od Anny Pudikovy se vším nádobím — za VIII'/; k. m. Stalo se v sobotu před sv. Matoušem. 7. 1535, 16. října. Tamléž f. 41. Stala se jest smliva mezi Dorotou, starou hospodynf, a Janem Pikar- tem takováto: Kdež jest Magdalena Chocholka téZ Do- rotě povinna byla VI k. m. za šlejfírnu i týž on Jan Di- kart ten diuh na sebe jest přijal, takže on majíc sobě od Majdaleny místo to šlejfírny postoupené a vzdané, má a povinen bude plátce býti pp. úředníkuom ten dluh Magdalenin zadržalý. Stalo se v sobotu den sv. Havla. 63" 

Strana 500
500 XXIV. Vodárna. — Č. p. 198 a 202. 8. 1687, 6. října. Tamiećż f. 20. Jakub Vrabec šlejííř a Anna k. místo v Slejfern& za VIII k. m. od An- ny Jakubové Lupaéky —. Stalo se v sobotu po sv. Fran- tišku. 9. 1538, 6. července. Tamtéž f. 82. V sobotu před sv. Markétou pp. úředníci mostu Pr. smlúvu js s Janem šlej(iřem postříhače učinili, takže na tom místě, kdež prve pulérna jest byla, jemu šlejlérnu vystavěti mají. A když by již vystavena byla, tehdy povinen bude platu z užívání jejího každý rok dávati 1l!/g k. gr. č. 10. 1541, 8. ledna. Tamlez f. 125. Jakub Vra- bec k. místo v šlejíérně podle Vítka a Jana Pikerta u Trubkova kola nad mostem za XV k. gr. č. od Petra šlejtíře. Act, sabbato post Trium regum. 11. 1641, 8. ledna. Tamiéz. Dorota Kašová k. místo od Jakuba Vrabce u kola Alšova za IX k. gr. m. Act. sabbato post Trium regum. 12. 1541, 2. dubna. Tamtéž /. 43. Matouš Cibulář a Anna k. místo s puol pastorkem a s nádobím, tři lu- leje a pět železec od Jakuba Trubky za 15 k. m. Ouroku dává se do celnice kazdého téhodne po 3 gr. Stalo se v sobotu po Letare. 13. 1541, 16. července. Zamléž f. 44. Lukeš ko- vář a Anna k. místo od Marty, někdy Jana šlejfíře m. za V k. gr. č. Ouroku k úřadu mostskému spolu s Pavlem šlej- fířem každého puol léta 1I/; k. gr. C. Act. sabbato post s. Margaretham. 14. 1641, 12. listopadu. Tamléz /. 45. Blažek Blažej k. místo u mostu od Lukše kováře za XVII1/s k. m. Act. sabbato post Martini. 15. 1541, 3. prosince. Tamléz f. 135. Anna êlej- fiřka udělala poručníka Jakuba Vrabce na svÿm místě k zisku i ztrátě z příčiny té, že tomu odpírá a vuole ne- dává, aby Pavel šlejléř neprodával místa v šlejférně. Act. sabbato post Andree. 16. 1542, 5. srpna. Tamléž /. 48. Jiřík Mrkvice a Marjána k. místo nožířské u kola Alšova od Doroty Ka- Sové, mé&tky St. M. Pr., za III k. XV. gr. C. Act. sabbato post Laurentium, 17. 1548, 17. ánora. Tanmiéz. Jan Chochol a Majda- lena k. místo od Vaviince Vobornika za XIIl!/, k. m. Act. sabbato ante Reminiscere. 18. 1543, 23. června. Tamtěž f. 50. Aleš nožíř a Kateřina k. místo nad mostem podle místa Matouše Ci- bulafe od Juliany Pikartové za XII'/; k. gr. ¢. Act. sab- | bato ante Joan. B. 19. 1543, 20. f(jna. Tamté%. Jitfk Mrkvice a Mar- jana k. místo podle kola Doroty Crhlinecové a to jme- novité s t£mi tulejmi a s dvéma Zelezci a s polovicí pa- storka od Doroty KaBové, za Vl k. gr. č. Act. sabbato ante Ursulam. 20. 1644, 13. září. Tamléž. Dorota Kašová k. mí- sto od Jifíka Mrkvicky za VII k. gr. č. Než toto jest vymieněno : že Václav, muož její, má na témž místě brú- siti do sv. Bartoloměje a jestli by šlejférny nebyly dě- lány na Helmovských mlýních, tehdy ona Dorota, když by prodati to místo chtěla, že mimo manžela svýho žád- nému jinému prodati jeho nemuoze. Stalo se v sobotu pred sv. Lamperlem. 21. 1546, 6. dubna. Rukop. č. 2557 f. 194. (Smlúva mezi šlejfíři kovářskými). Stala se smlúva — mezi Lukšem, synem Jakuba Poledne, a Štěpánem Kopáčkem, oba šlejfíři kovářskými, a to taková, že cožkoli kdo z nich na lidském nádobí přineseném vybrousi, o to oni dva mezi sebou mají se rovným podílem spravedlivě podčěliti. Item kdyby na kterého z nich P. B. nemoc dopustiti rá- XXIV. Vodárna. — Č. p. 198 a 202. čil anebo že by bezelstně brousiti nemohl, tehdy ten, kdoby brousil, má sobě s toho, což vybrousí, dva díly vzíti a ostatek aby se s druhým rovným dílem podělil. A to z příčiny té, poněvadž spolu to kolo mají a o ně práci i péče s strany oprav a placení mají, což se pánuom do celnice dáti má, jako každého polouletí V k. in. Item kaž- dy sim za své peníze sobě brus kupuj a šetři jednoho i druhého, jakoby jeho vlastní byl, také brusu pod svým brusem užívej každý sám k své ruce. Item poncvadz Lu- káš má umění s strany tenkého nádobí lepSi(:) nežli on Stěpán Kopáč, takové nádobí Lukáš sám má brósiti, jako kožišníkuom, řezníkuom, mečířuom a jiným mnohým řemeslníkuom zdejším a to proto, aby škody nedělal na nádobí, kdož tolio neumí, ale raději se poučil a poslech toho, kdož toho umí rukú svú dovésti. A ten spolek má se zaciti hned v pondél( po Sviitosti 1. 1546. Act. fer. 111. post Laetare. 22. 1550, 16. prosince. Missiva sv. 46. v archivn místodržitelství pro król. Ceské f. [74. (Pražanům Star. M. Pr. o nápad o Dorotě šlejfiřce.) Ferdinand ctc. Poctiví, věrní naši milí! Zprávu tohoto jmíti ráčíme, že ste rychtáři našemu Jiříkoví Komedkoviz Rovin o uápad | na nds po Dorot& Slejfifce pridly, k kderémuz jest se na míslě našem podle sobě dané instrukcí připověděl as ne- kderými osobami, kdeří se k tomu spravedlnost po piíbu. zenství míti pravili, soud před vámi trpěl, i také když mu se vidělo, že by naší spravedlnosti poněkud skrácení sc stalo, před zřízené rady naše nad appellacími odvolání a appellací vzíti chtěl, zastírajíce se někderými předešlými nálezy, z kterýž jest skrze nově vám dané obdarování naše sešlo, vydati a dopustiti nechtěli, ježto proti jistému nařízení našemu s strany appellací a týchž v nově daných privilegií toho slušně učiniti ste: neměli, a protož: vám porouceti ráčíme, abyšte jmenovanému rychtáři našemu tu všecku při vedenou i s svědky a lak vÉecka akta pii přítomnosti téhož rychtáře a stran zapečetíc, aby tu, kdež náleží, odeslány byly, vydali, pak-li byšte toho neučinili a proti tomu jaké jiné obdarování míli sc pravili, opět vám porouceli ráčíme, abyšte s těmi obdarováními ně- kderé osoby z prostředku vašeho před rady naše v krá- lovství Ceském v nepřítomnosti osoby naší zvolené a zří- zené do města Mostu nemeškajíc vyslali a to, že před týž rady naše nad appellacími o nápady naše appellováno býti nemá, ukázali a toho se spravili jináč nečiníc. Dán v mč- stě Mostu v outerý po sv. Lucii léta ete. padesátého. 98. 1b51, 17. ledna. Rukop. č. 2129 /. 265. Jakož jest Barbora, někdy Petra šlejlíře manželka, obeslavší Annu šlejfířku, pastorkyni svú, vinila jí z toho, Ze by ona se na statek po nebožtíkovi Petrovi, otci svém, an ji v něm nic nenáleží, potahovati a ji v témž statku překážku činiti chtěla, davší se v tom slyScti, že by k tomu statku lepší právo a spravedlnost nežli ona barbora, nebožtíka man- želka, pomáhavši jeho dobývati měla, uvázavší se také i v vinici bez povolení pana purgkmistra pánův, žádaje, aby v tom před od práva opatřena byla. Proti tomu od Anny šlejtířky mluveno: Jest jí s po- divením, že ona Barbora o to, an jí nenáleží, se domlouvá, neb ona jakožto dědička praví se k tomu ke všemu statku po nebožtíkovi otci jejím pozuostalému lepší právo a spravedlnost neżli ona Barbora macecha mili. A ráda by to slyšela, jakým zpuosobem neb právem na týž sla- tek se ona Barbora potahuje, nemajíc žádného k tomu zápisu, žádaje před ní v tom jakožto dcera a nebožtíka dědička za opatření. Zasc od Barbory mluveno: Aby ona Anna měla lepší právo a spravedlnost k tomu statku, ona tomu místa 

Strana 501
XXV. V ulicí Karlově. — Č. p. 189. nedává, neb ona z něho jest předešle vybyta. Ale tato Barbora má na témž statku jistý zápis a věno svadebními smlhívami ujištěné; podavši toho obého k přečtení dala mluviti, že jest ona k nebožtíkovi statek nemalý přinesla. jemu se, tak jako věrná manželka znáti pomáhala a pe- nězi svými náklad na vinici činila, také pak jsúci prve z toho statku vydělena a nepomáhavší jeho vydělávati, jakým zpuosobem jeho užiti může, však ona Barbora věří, že což jí spravedlivě v tom statku náleží, v tom sprave- dlivě opatřena bude. Naposledy od Anny mluveno: Nebyla jest proti tomu a ještě není, aby nemělo jí Barboře z toho statku věno její vydáno býti, poněvadž jest na něm jí ujištěno. Ale ona pod zpuosobem véna chtéla by všeho statku užití a ji aby z něho nic dáno nebylo, ježto to se trefiti dobře nemůže. A protož ona lé jest ku právu celé a nepochyb- né naděje, že dědictví po otci svém užije. A v tom se jí Barboře poddává, když duom ten otce jejího nejprve prodán bude, že věno její jí vydati chce; s tím strany poroučejí se k uvážení spravedlivému. Tu pan purgkmistr a páni slyšíce žalobu, odpor i jich obapolní promluvení, v smlouvy svadební i v zá- pis od strany vkázaný nahlédše a toho všeho, coż od stran mluveno i pokazováno, pilnč a bedlivč pováživše, takto o tom mezi siranami nalézají: Poněvadž někdy Petr šlej(íř jsa navštiven nemocí od pána Boha a v té, maje se z tohoto světa bráti žádného jistého pořízení a kšaftu o statku svém podle práva městu tohoto neučinil a komu by ten statek sc po smrli jeho dostati měl nepořídil a mimo tuto Annu, dceru svou, žádného bližšího dědice statku svého nepozuostavil i z té příčiny ten všicek sla- tek po ném pozuostaly nepofizeny ji Anně, dceři nebož- tíka jakožto nejbližší dědičce a nápadnici se připisuje, však že ona Anna z toho ze všeho statku jí Barboře, manželce Petra šlejlíře, maceše své, povinna jest podle smluv svadebních sto třidceti kop m. jí na domu od ne- božtíka ujištěných ve čtyřech nedělích pořád zběhlých XXV. V ulici Karlové. — C. p. 189. — 801 i což jest koli k němu Petrovi svého přinesla, též jest na zdělání vinice po smrti jeho vynaložila, bez vše- likterakého odporu vydati. A ona Barbora prijmici dot- Ceni summu mi jí Anně domu nebožtíka s jeho příslu- šenstvím bez odlahu postúpiti. Což se pak Juliany sirotka, kteréhož on Petr šlejfíř poručníkem od pana purgkmistra a pánuov jakožto přítel zřízený byl dotýče, což koli za ním nebožtíkem statku jí Julianě náležitého, tolikéž i těch třidceti kop, jakž zápis knihami města tohoto učiněný ukazuje, zuostalo, to též ona Anna, dcera nebožtíka, bude povinna témuž sirotku vydati a domu jejího poručníkuom od pana purgkmistra a pánuov zřízeným postúpiti. Actum f. 4 postridic Marcelli. 24. 1560, Rukop. č. 2057 /. 116. Janovi Vo- dičkovi propuštěno místo, kteréž držal neb. Jan Chochol. — Matouš Cibulář — přiznal se, že nádobí lo, které měl v Slejférné obecnf, kdeZ brousíval Cepely, pustil je:t v jisté sumě Janovi Vodičkovi. 95. 15683, 17. Gervence. Tamléz f. 218. Poruéníci nad sirotky po Václavovi Polednovi prodali místo Duch- kovi kovdri za XXIIII k. gr. m. Stalo se v sobotu post Div. apost. 26. 1571. 22. září. 7amléž f. 237. Jan Dra- bant šlejfíř a Mandalena k. místo, na němž sekery i jiné potřeby brousí, od Markéty, po Štěpánovi Zobalkovi Slejfíri vdovy, za XIIl'/, k. gr. ¢. Platu do úřadu ročního IP/, k. gr. č. Act. sabbato postridie Mathei ap. 27. 1579. 14. prosince. Tamtéž f. 266. Anna Rambousková k. místo v Slejférn€ na břehu za věží vodní anebo instrumenta k femeslu noz¥skému broušení noZuov od Anny, po Matoušovi Cibulářovi vdovy, za 6 k. &. Stalo se sabbato postridie Luciae. (R. 158] postoupila zeli svému Janovi Koutkovi.) 28. 1583, 5. ledna. Tamież f. 274. Matej Hruška kovář k. místo, kde se sekery brousí, od Pavla Sacerdy z Nov. M. Pr. za XII k. gr. č. Stalo se u vig. sv. Tří králuov. což XXV. V ulici Karlove, (V ulici nożśńskć, velkć Jesnilskć.) Číslo pop. 189. (U dítek, dům Danielovský.) #1. 1407,20.července. Rukop. č. 2099 f. 22. Domini invencrunt inter fraternitatem institorum cx una et Bartus- sium sutorem parte ex allera occasione cuiusdam fovce, ubi prius cloaca fuit, in area domus Bartliussii situata, ad quam de domo eiusdem fraternitatis transitus cst, quod ipsa fo- vea ad domum fraternitatis, que fuil olim Waczensc, perli- nerc debct. Acl. fer. llIT. ante Magdalene. $3. 1499, 99. října. Tamléž /. 14. Nicolao de As- sowa communitas restituit domum dictam ad pueros prope pontem, informali a quibusdam certis vicinis, quod domus cadem fuit ct est ipsius hereditaria. Act. fer. V. ante OO. SS. 23. 1426, 3. června. Zamléž /. [78 a 184. Barba- ra, Nicolai Longi mater, fassa est, sc percepissc tres s. gr. a Cliborio et Katherina, conthorali ipsius, in et super empcione dotius ad pueros nunccupalam —. Act. fer. II. post Corp. Chr. 54. 1432, 24. bfezna. Rukop. č. 992 f. 128. Jakoż jest pre a róznice aż dosavad byla mezi Barbori, Mikuláše Dlúhého mateři, Ludmilú, dcerú její, a Mar- gretí, manżelki téhož Mikulaże, jistci, Ctiborem Mcerboli, Mikulášem Dúpovcovic a Janem Peniežkem, měšťany v dole- psaného města Pražského, súkupy domu u dietck, kteryz leží na rohu proti klášteru sv. Klimenta, z strany jedné a Havlem pargameníkem, měštěnínem Nov. M. Pr., z strany druhé o nékteraky dluh, jímzto jes:i sáhal svrchupsany Havel na duom jiZ jmenovany u dictck a sikupy svrchu- psané nařekl, i páni purgmistr a konšelé Velikého M. Pr. — znamenavše bedlivě a vážným rozmyslem, kterak ten | Jistý duom v zadržených urociech na jisté osoby, měšťany svrchupsaného města Pražského, jesti spadl vedle práva 

Strana 502
K 509 XXV. V ulici Karlově. — C. p. 189. mésckélio, kteréhozto domu ty jisté osoby byly sú drahně let v držení bez naříckánie a potom po utečení těch ji- stých osob na potupu pravd božích a jazyku Ceského na zkaženie na obec téhož města Pružského pro berně a jiné mnohé poplatky mósckć pripadl jest. A také poñavadz ten jistý duom byl jesti dán Mikulášovi řečenému Dlúbý svrchupsanému od obce, jakož zápis v kniehách mésckych světle okazuje pro jeho pilní a znamenitu sluZbu a ja- kožto pravému dědici navrácen, kteréhožto domu obec i Mikuláš v pokojném držení byli jsú beze všie překážky, až i na sinrtedlné posteli týž Mikuláš leže, učiniv řádný, pravý a dokonalý kšeft vedle obyčeje a řádu města svrchu- psaného, kteréhožto chudý i boliatý požívají, odkázal jesti ten jistÿ duom maleři, sestře a ženě své, jich dědicóm a budícím, kterýžto kšaft odpory za dne a roku vedle práva mésckého nemév ani staven jsa kterým právem, toho jistého kSaftu Mikulášem nahofepsanÿm ucinéného páni svrchupsaní potvrdili sú a mocí tohoto zápisu potvrzují ve všech kusiech i artikulech jeho jemu plnú moc dáva- jíce ; přes to dále vyřickajíc nalézají, checli Havel nade- psaný ten jistÿ duom častojmenovaný mieli, aby navrálil Janovi PenieZkovi svrchupsanému jelo penieze, kteréZ jest za len duom dal a o náklady sč s ním toho domu vedle jeho vuole umluvic, ven sé v svém dluzie ukázal. Act. fer. 11. dominice Oculi. 1. 1440, 19. července. Rukop. č. 90 f. 55. Marga- retha, relicta olim Johannis l’enizek, resignat ius suum ad medictatem domus sue ad pueros dicte, site prope pontem penes domum Nicolai smigmatoris, et omniu bona Wenceslao, marito suo. Similiter prediclus Wenceslaus re- signat omnia bona sua habita el habenda prefate contho- rali sue — ista tamen nolabili condicione expressata, si aliquem. ex. prefatis. coniugibus mori contigerit, extunc ud superstitem viventem bona predicta devolvantur. Eciam prefata Margaretha vult, si ipsam mori prius contigerit, quod maritus ipsius de medietate. sua et medictate Lud- mile, pueri ciusdem, V s. gr. del, dislribuat et crroget pro pauperibus. Act. fer. Ill. ante Maric Magd. 1446, 8. září. Rukop. c. 2099 f. [023. Vroco- pius sartor ct Johannes a flavea statua pro partc Lidmile, nale Johannis Peniezck, et Marci, mariti eius, cx una, Petrus a noctua ct Johannes Kosthofí pro parte Marga- rethe, matris cius ct relicte dicti Johannis, ct. Wenceslai, mariti eius, cx altera arbitri ct Matheus ab albo cervo, supremus superarbiter, inter diclas parles occasione por- cionis liereditarie, pro qua dicta Ludmila iam dictam Mar- garetham, — genitricem suum, impetebat, huiusmodi pro- nuncciacioncu) fecerunt: Primo enim ct principaliter, ut prefate. Margaretha. et. Ludmila cum maritis corum sui boni et sinceri amici existant. - - Dcinde pronunccialum est, ut antlepominata Margaretha cum inarito suo scpatactis Ludmile et marito suo pro ipsius totali iurc. paterno, demplo iure, si quod eidem Ludmile ct matri suc in. Ru- zen compelit, daret et expletur. XXXV s. gr — Act. sabbato post Egidii. 8. 1458, 28. května. Rukop. €. 2141 f. 273. lid- mila, pastorkynć Vańka od dietek u mostu — vyznala jest sč, že jest přijala veSken diel svój. ktcryz jest k nf příslušal — po Janovi Penicżkovi, otci svćm, a Margarete, matce své, od řečeného Vaňka, otčíma svého. Slíbila jest a licmto zdpisem slibuje s Markem, manželem svým, té- hož Vaňka, dědicvov a budúcích jeho z toho dielu — vicce neupomínati ani kterým kolivěk právem, duchovním ne- boli světským, sama skrze sč ani skrze jiného kterého člověka nařékati a k němu sč navracovati, Ale propustila jest a tiemito zípisem propúštie s Markem, mužem svým, > XXV. V ulici Karlové. — C. p. 189. s dédici a budücími svymi svrchupsauého Valka, dédicc a budúcie jeho svobodna, prázdna i ovšem kvita ode vSeho naïickânie « napomínánie takového. Odřickajíci sč jménem svým a budících svých všeho príva svého, kte- róż k tomu statku tak po otci jcjiem a materi zuostaléni jméla jest anebo klerÿmkoli obyćcjem mohla jmicli, nic nevymicnujfc ani sobé tu práva viece pozuostavujic nynic i v Casicch budácích. Dékujíc( svrehupsanćemu Vańkovi, olèimu svému, z lásky a z věrného dosti učinění a v ča- siech budúcích s boží pomocí dókovali mieni. Act. fer. Il. post Trinit. 4. 1464, 10. kvétna. Rukop. è. 2119 f. N 3. Ve jméno božie amen. Jí Kateřina, páně Viclavova, mésténfna St. M. Pr. ot diclek blíž mostu, manželku, vyznávám tiemto listem, že ačkoli z dopuštěnic bożicho nemocna jsem — nejprve jakož na smhívách svatebních, když smluveva jsem již pověděnému panu Václavovi k manželství před přáteli jeho i mými, znamenitě vymienila sem, abych XL k. gr. statku mého -— otkázali — mohla — protoż o tom tak — porúčiem: Tii postavy sukna kúpí a mezi chudé — lidi — rozdá a lázňu chudým, jenž hy sť ve jméno bożic mýti chtěli, aby ztopena Dyla, zpósobi. A k tomu dvě kopě gr. kněžím, jenž by mše zídušnie v kostele sv. On- dřeje v St. M. Pr. slúžili, vydá. Potom pak témuž man- żelu mému — otdávám vinici mu, která k Košicřóm jdúc leží podle pole Augustinova ot střicbrného raka, i s chmel- nicf mi také pod týmž polem ležící. Tak však — aby — dvě libry vosku na světlo pfed božie tělo každý rok pii sv. Huvle do kosteluov nížepsaných, UL. j. do kostela sv. Vavřince na Malé Str. libru, k sv. Ondřeji v St. M. puol libry a k sv. Janu na biehu tudicz puol libry vy- dávati — zavázán byl — Duchkovi, synu mému, ktcré- hož jsem s Jakubem, dřevním mužem iným, mčla, otka- zuji duom muoj na Ujezdé a vinici mü podic Vávry a | Václava stfelcuov ležící a k tomu LX k. gr. starých a XVI zl uh. — Naposledy pak kalich muoj a XIl'/, k. — odkazuji -— do kostela sv. Ondřeje -- aby pri ném zuo- stal věčně. Dat. fer. V. in die Ascens d. 5. 1467. Rukop. é. 2141 f. 83. Nnna, filia Wencelai Czachowicz ct iam Dauiclis latomi olim dc uxor. 6. 1468, 21. ledna. Zamléz f. 85. Daniel, archi- lectus latoinorum, habens commissionem per Margarctham, filiam Martini lapicide, fratris. olim Malhic latomi, sibi in consilio faclam fassus cst, quia recepit V s. gr. prc- tactam Margaretham | concernentes ab Anna, olim ipsius Mathic uxore. Act. die Agnetis. 7. 1469, 17. června. Rukop. č. 2119 [. P I. Ne jméno božie amen. Já Jan řečený Šerý, kameník, u mi- stra Daniele kameníka v St. M. P. bydlející vyznávám, — že zahrádku mi s vinitká, kleríZ imám a podle toho všeckeren stateček muoj - odkazuji — Johance, manželce mé milé — tak však, aby Anně, matce mé, IIJLl k. gr. a k tomu peřinu jednu — vydala. Act. sabbato post Viti. 8. 1476, 25. června. Rukop. č. 2105 f. 371. Wen- ceslaus Peniezek — resignavit post morlem suam duas domos suas, ubàam ad pueros prope pontem in acie, alteram in Ujezd in Minori parte situatam, vincas, humu- leta — Anne, coniugi sue carc. — Act. fer 111. post Joh. B. 9. 1488, 17. září. Nukop. ć. 2/00 [. 244. Daniel latomus et Anna c. d. acialem propc pontem ex oppo- sito hospitalis penes domum Jacobi caldariste platcolla medianle ex una cl domum Mathie sutatoris dicti Dunda | parte ex altera sitam crga Marlinum ab aurca rota ct Jo- hannem a ciconiis, commissarios olim per Wenceslaum 

Strana 503
XXV. V ulicí Karlově. — Č. p. 189. Peniezek substititos, pro CLXXV perti. 10. 1489, s. p. pr. Act. die Lam- 12. srpna. Rukop. č. 94 11 f. 48. Jo- hannes rotifex, Jessek, Galli frater, Adalbertus de Ujezd, Hanussius pileator, parrochiales s. Laurencii de Parva Jarte, recognoverunt, se percepisse V. s. gr. pr. a Mar- tino ab aurca rota, a Johane Albo a ciconiis, commissa- riis olim Wenceslai Peniezek, per eundem Wenceslaum pro predicta ecclesia testamentaliter legatas. Act. fer. 111. post Laurencii. 11. 1490, 28. tervence. Z regisler komorniho soudu v Archivu Ceském IX str. 516. (Mezi Lidmilou od dí- tek a Majdalenou z Nov. M. l’r. spolu s Matousem z Do- maslavć a Michalem ze Stříbra). Jakož jest táž Lidmila vinila je z dédictvie v Ruzini, kterćż maji od lóż Man: daleny, vdovy po Janovi z Košieř obývající v Nov. M. Pr, i tu jst též Maluš a Michal na ten statek ukázali "spravedlnost svń zdpisem od téZ Mandaieny. A ona Lid. mila tomu odpicrala jest praviec, Ze k tomu dédictví spravc- dlnost má po svém otci Janovi PenieZkovi. A oni proti łomu odpierali praviece, Że jest odbyta z toho statku. A na to jsí ukázali výpis z knih St. M. Pr., kterymż se ona Lidmila zápisem odřická všeho statku a nápadu po otci: svém Janovi PenieZkovi i po Markétě, malteři své, s mužem svým Markem —. Matoušovi a Michalovi dává se za právo. 12. 1508. Rukop. ponte, Johannes gener cius. 13. 1510. Tamléz. Johannes baccalarius, ge- ner Daniclis a pontc. 14. 1524. Rukop. ¢. 99 f. 189. Jakub Daniel od mostu a Lidmila m. j. seznalí se: býti dlužní Jiříkovi Dřelovi 100 k. gr. č. 15. 1534, I. tervence. Rukop. ë. 2134 f. 154. Ja- kub Daniel od mostu seznal se jest, že jest dlužen L k. gr. paní Markétě z Jiljova zapisujíc těch L k. na domu svém, v němž bydlí. Act. fer. III. post Petrum et Pau- lum. 16. 16535. Tamtéž f. 170. Jakub Daniel s Lid- milou, manželkou svou, seznali se, že jsí dlužní Lok. gr. č. Benešovi Rohoví z Vlkanova a Regine z Květnice. 17. 1537. Zamléz f. 256. Yi} seznali, že jsú dlužní XV k. pr. ©. Kaleïiné Silvestrové a zapisujf je na domu svém, v němž bydlejí. 18. 1562, 20. května. Rukop. č. 2117 f. 253. Ja- kož jest někdy Jan Kolský z Kolovsi, místosudí dvorsky kr. Ceského, koupil duom od Jakuba Daniele blíž mostu a Lidmily z Květnice m. j. za V!/;C k. gr. č., jakž zá- pis v registřích páně purgmistrových lo obsahuje, na kte- rýžto duom C k. gr. a M k. gr. závdavku dodati měl, ale prve s světa jest sšel a o statku svém pořízení ciné poručníky téhož statku p. Viléma z HradeSfna a p. Jana st. z Hodějova zřídil. Kteřížto snesše se s týmž Jakubem Danielem o placení téhož domu CC k. peněz svých jemu dodali a on Jakub s manželkou svou pp. poručníkuom zápis toho domu učinil, takže ten duom jsou koupili. Act. Daniel a č. 2107 j. 242. fer. VI. post Sophiam. c 19. 1564, 10. kvetna. Rukop. ë 2118 f. 75. Sa- lomun Sultys z Cimic, registralor desk zemskych, k. duom | Danielovský blíž mostu vedle domu Jana Rela z Pfstova od p. fana st. z llodéjova a na Hepici a poruénfkuov p. Vilfma z Hrade&ína — za 600 k. gr. č. Act. pridie Asc. d. (Doplatila r. 1574 Apolona vdova po Salomonovi Sul- tysovi.). 20. čtvrtek po sv. 1567, 22. června. Rukop. é. 1172 f. 15. Ve Vítu stal se popis z poručení pp. míslo- XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 189. | 503 držících po někdy Klausovi Švábovi v domě Daniclov- ským u mostu. 21. 1567, 8. listopadu. Rukop. ë. 2121 f. 219. Ja- kož jest soud a rozepře před právem vznikla mezi Hatou, někdy Jiříka LovarySe cihlářského manželkou, i na místé sirolkuov po něm pozuostalých, též Malesem Mitrem, bratrem jeho Jiříka, z jedné a Salomünem Sultysem z Ci- mic z strany druhé o zranční dotčeného Jiříka, kterýž i z světla lohoto sc¥el, a jsice strany o tu věc k přátel- skému jednání podány jsú srovnány, takže nadepsaná Ilá- ta — také on Mates Mitr od soudu pustili jsou a on jim Salomún za túž věe dáti má 115 k. gr. m. - - kteréž zu- písuje na domu svém Danielovský řečeném, v němž bydlí —. Act. fer. III. post OOSS. 22. 1570, 1. srpna. Rukop. ć. 2118 f. 257. Zmoc- nen jest poručník Markéty Wolírštorlový z Bornštovíu domu Daniclovského nékdy Salomina Sultysa pro 26 k. gr. C. Act. die Petri vinculis liberati. 23. 1577. Rukop. ë. 1051 /. 43. (Svědomí mezi Havlem a Pavlem Sullysy z Cimic, bratiími vlast- ními z jedné a Krystínou 7 Chocemic, Janem Clovíckem z Popovic a Kateřinou z Všejam, manželkou jeho, z stra- ny druhé.) Apolona, vdova po Salomünovi Sultysovi svéd- čí německy: To jest mi vědomé, že Kryšpín Šultys, můj nebožtík, manžel Šalomún, Havel a Pavel byli jsou vlastní Životní nedílní bratří. To také vím, že jich čtyř bratruov matka Huga Suliysova sem do Prahy přišla a do domu jeho Kryšpína, syna jejího, se vším, což měla, se přistě- hovala. Item ze Václav Šultys z Cimie, kterýž již také umřel, jich Pavla, Havla a Salomina vlastní streje jest. Také sem toho nikda neslyšela, aby oni tří bratří Havel, Pavel a Salomán s Kryšpínem, bratrem jejich, čtvrtým, nebo Václavem, strejceem jich, podělení býti měli, K to- mu sem od Václava Sultysa, strýce jejich, slyšela, když na smrledlné posteli ležel, že pověděl že jemu a jim bratřím den uložený byl, že se s strany podělení rovnati měli, ale poněvadž nemocen jest, že by toho vykonati nemohl. — Linhart Perger: Co se matky Šultysuo dotýče, před lety sobě přede mnou několikrát stěžovala, že syn její Kryšpín do Pruhy [ji] z Slezka povolal a k sobě přijal a lú sobě všeliké věci, pláten pěkných i jiného hospo- dářství s sebou přivezla a on Kryšpín a děti její že sou na ni vymluvili a naposledy v své starosti že nouzi trpóti musila, a litovala toho, Ze její syn Kryšpín při živnosti její v Slížště [jí] nenechal. Jakož sem já pak za Živnosti | její, dokudZ sem zlravu měl u Jiříka Mona, nad ní se sli- toval a s nf se truňkem vína sdělil. Kterého času umřela a jakého statku zancchala, nevím. Hanuš Hernerštorfer: Šel sem s Havlem Šultysem ku p. Bohuslavovi Mazancovi, ktery jest úředníkem při dekách; žádali sme od něho toho kBaftu, ktery neb. Kry- 3pin sepsal, a on p. Mazance takový kšaft nám vydal, který byl spečetěný. I otevřeli ten kšaft, četli jej; bylo něco taky přemazáno v tom kšaftu. Takový kšalt vzal k sobě Havel Šultys. — Jířík, služebník p. Jana Clovièka : Kdez na mne Zídají svědomí, jakobych já z poručení p. Jana Clovicka z Popovic Kafe pod jménem Viclava S. z C. o statku šosovním psáti a p. Jan Clovíček že by mi notuly slożiti nebo diktovati měl, o tom nic nevím. Než souce já zádán od ncb. p. Václava 5. jemu k vuoli a na jeho žádost sem jej psal a v témž kšaftu má vlastní ruka jest, kromě podepsání jména jeho Václava 5. rukou jeho vlastní. Jiří Fender z Normberka: To jest pravda, zc slard paní Kryšpínová, málě, mnohokráte kc mně do mého pokoje jest přicházela a mě s pláčem žalovala, řkoucí, že 

Strana 504
504 XXV. V ulici Karlově. — C. p. 189. syn její Kryšpín poslal. jest k ní vuoz s pěknými čtyřmi koňmi a jí na to namluvil, takže ona všecko, co v Slíště měla, jest prodala a zpeněžila, za to že plátna nakoupila a všeckno s sebou sem do Prahy do domu jeho Kryšpína přivezla, za několik set zlatých, též i klínoty. To všecko že dotčený syn její Kryšpín pěknými, lahodnými slovy na ni vymluvil a k sobě přijal, avšak jí naposledy ani dvou českých grošuov k její veliké polřebě zase dáti jest ne- chiél. To sem já sám svými vlastníma očima viděl, že že k ní tak tyranský byl —. 24. 15677. — Rukop. č. 1051 /. 59. (Svědomí mczi Apolonou Sultysovou a uroz. p. Scbestianem Leskov- cem z Leskovce.) Jiřík Anjelský mečíř: Když mlejn ho- řel, hořel i ten duom pani Apoleny S. I přišla Kateřina, decrka její, žádala mnč, abych pomohl páně Leskovcovou truhlu doluov snésti z pokoje toho; a Bartl knihař také mně za to žádal. 1 běželí sme nahoru do toho pokoje a když sme tam přišli, bylo víko na ty truhle rozražený. T'ak sem já se nechtěl ty truhly dotykati i Scl sem do- luov. — Bartl Brokhaj knihař: Toho sem povědom, jako mlejny u mostu hořely, že olieh v domé Apoleny jest byl. Pomáhal sem jim basiti a brániti, pokud sem mohl. Tu přišla ke mně dcera její vělší, panna Kateřina, pro- sila mne: Mij milej p. Svakfe, jdéte nahoru do svétni- Cky, stojí tam truhla, aby se táž truhla mohla dolů spésti, uby se žádná škoda na ní nestala. Já pověděl: Nepůjduť já sám nahoru. Tu šel semnou nahoru s světlem Jiřík An- dělský. Jakž nahoru přijdeme, bylo víko dotčené truhlice rozsckaný. Já řekl, co budeme dělati? | Vezměte to, co ještě v ní jest, a sneseme to dolů do nějakého sklepa. | našel sem. v ní suknicku podšívanou a hrubou škatuli s listy, stříbrnou konvičku a pár nohavic. Ty véci vzal sem a snesl sem je dolů do světnice šenkovní, nebo ta- kový oheň v domě byl, že žádný nevěděl, kde co vzíti a kde co polożiti. Než zadní vrata také se otevřely, aby lidć tam mobli a pomáhali hasiti. 25. 1578, 3. cervna. Rukop, ¢. 1134 f. 202. (Pan Sebestian Leskovec s Apolonou Sultysovou.) Jukož jest p. Šebestian Leskovec z l.eskovce obeslal ku právu Apolo- p Šultysovou příčinu toho obeslání pokládaje tuto, že 76 pominulého byvsi on v hospodě u ní Apolony v do- ač, kdež slove u Danielů blíž mostu, ukázán mu byl po- koj, v kterémž stával několik času, kterýž má dvoje za- vření, železný zevnitř a drubý u světničky, svý věci tam míval a odjížděje tu jich zanechával a Apolonè klice ode dvou dveří dával. Avšak trefilo se jednoho času. že od- sud odjel a z lakového zamčení, nepohnuvši zámky v svět- nici, truhlice nalezena vysekána a vyloupána, z níž jemu p. Sebestianovi nemólo se ztratilo, totiżto cepice sobolo- vó, vnitF i zevniti, za 50 k., podle toho kof/licek stiibrny za 30 k., konvicka, na níž erbové byli zavěšení jeho p. Scbestiana a manželky jeho, dek na koně aksamítový s zlatými pasomany (?) za 24 k., kabát zendoldortový, kterýž nemálo stál. Poněvadž pak Apolena konvičku stří- brnou, vnitř pozlacenou, z té ztráty zase navrálila p. Se- bestianovi, jiných pak věcí od ní dostati nemůže, o osta- tek k žádnýmu jinýmu hleděti p. Šebestian nemůže než k ní Apoloně, neb jí klíčů svěřil. Proti tomu od Apoleny za odpověď dáno: Aby pan Sebestian jí Apoloně ty věci, o nichž (!) praví, že slu- Zebníci jeho p. Sebestiana několikráte chodili do toho pokoje, pravíce, že jsou od pána poslaní, a brali; co se jim líbilo. Konvičku vrátila za tou příčinou, že lidu se nahnal plnej dům, když mlejn při mostě hořel, a tu jí pomábali vynášeti nábytku domovního do sklepu. Potom po ohni hledaje ona svejch věcí, tu konvicku s listy i ně- XXV. V ulici Karlově. — C. p. 189. kterými šaly našla a to pánu, jako žena dobryho svédo- mí, navrátila. A p. Sebestian jí řekl: Bud P. B. pochvá len, že jsou se lísly našly, to jiný že P. B. poroucí a o více že nestojí. Protož ona Apolena praví, že p. Sebc- slianovi nicimż povinna není. — Nadto vejSe imluveno, Ze se čemu diviti, kde se našla stříbrná konvička, jakoby Apolena sama lu truhlici vysekala, ale toho ničímž uc- provozuje. Než chtěl by provésti Jiříkem Andčlským a Barthem knihařem, kteří jí více k lepšímu nežli k horší- mu svědčí, že když mlejn obcení u mostu hořel, tu i dům její se zapálil a lidu plnej dům nabëhlo. ‘Tu nékteïf neviènf, kleří přiběhli, ne aby hasili, ale kradli, vysekali lu tru- hlici, jakž Jiřík Andělský ji Baril kuchai' svědčí, že se na- šla konvi¢ka v trublici a Jifik vzav ji dal Apoloné scho- vali a ona, jako žena dobrýho svědomí, navrátila ji - —. Ze slyšán odvod její, kterak když ta nešťastná příhoda ohně přišla, skutečně sc o to starala, opustivší svý věci, aby ta truhlice opatřena byla, ač jí svěřena nebyla. A dobří sousedé na žádost její chtěli tu truhlici vynésti, ale přišedše do pokoje, našli ji vylámanou. Což v ní na- Sli, to p. Sebestianovi od Apolony vráceno, kteráz stra; chem i s ditkami od statku svyho ujíti a véecko opustiti musila. Ano tehdáž jí chudý v doméó na sta pobráno. Právo pak ukazuje, kdo by ztratil statek svůj podli cizí- ho, že není povinen cizího platiti. Kap. 17. urt. 2, 8. I kdyż jest p. Liskovec nepovolal toho, komu diwi scho- vati, neukázal mu, co schoval, byť se j ztratilo, není po- vinen žádným placením. Též právo čteno: Kdo bezelstně ztratí svou včce podle cizí, že není povinen cizí platiti. A teď se nachází, Ze p. Scbeslian nepovolal Apolony, ncukázal, co schovává do truhly, nesvéioval jí klíčů od trubly, neslibovala mu, že se pánu z truhly nic neztrali. Teď se našlo. Ze bezelstně se ztratilo, čímž ona vinna není, an podli toho svůj statek ztratila —. "Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Pončvadž p. Ścbestian Leskovec z J.eskovce a na Staré Červené Ře- Cici tolio jest proti odporu Apolony Sultysové neokńzal a neprovedl, aby buďto ona sama ancb příčinou její kdo jiny tu truhlici jeho p. Ścbesliana vysekali a vyloupati anebo něco z ní bráti měl, nýbrž z průvodův této pře to se jest vyhledalo, že před "m. neštěstím ohněm vzešlém čeládka a služebníci jeho p. Scbestiana do toho pokoje sou vchazeli a pri tom ohni, když již krokve domu ji Apolony se zapalovaly a nucbezpecenství veliké nastívalo, plný dům rozličného lidu jest naběhl. Kdež pak dvě pří- sežné osoby do poko'e otevřeného, v němž ta truhlice byla, sou vešly a v té truhlíci viko rozsekanć a v ni stříbrnou konvièku a Skatuli s nekterymi listy sou našli, kteréž potom jemu p. Šebestianovi navráceny sou; a mi- mo to aby co jiného v též truhlíci nalezeno anebo pří- činou jí Apolony zmařeno býti mělo, toho ničímž ukí- záno není, z těch příčin dává se jí Apolonč zu právo, takže touž žalobou povinna není. Act. fer. 8. post Corp. Chr. 26. 1680. — Rukop. c. 1059 /. 230. (Svědo- mí mezi p. Adamem Kuniem z Lukovce a na Borci a pani Apolonou Sultysovou, pozuostalou po Salomenovi Sultysovi z Cimic vdovou, i na místé Anny, Lidmily, Vác- lava, syna a dcer její.) Jiřík Anjelský mečíř: To vím, že při paní Apoloně jsou dcerky její při ní, mateří svý, a nemá ještě žádná muže. Oddávany nejsou. — Pavel, ho- spodář z lázně Královský: O tom dobře vím, že Apolo- na má dvě dcery nevdaný a syna taky jednoho. Více má-li jich, či nemá, nevím. — Kateřina, Pavla hospodá- ře m.: Vídím já, že protější paní Apolona má dvyč dcery panny. Má-li kterou více, či nemá, za pravdu pověditi 

Strana 505
XXV. V ulici Karlově. -— Č. p. 189. nemohu. Syna jednoho vídám; má-li kterýho víc, či ne- má, nevím. Kdo užívá statku, syn-li či dcery, neb matka, nevím. 27. 1586, 28. října. Rnkop. č. 2112 f. 218. Apo- lona Sultysová z Limuzu, pozuostalá po Salomiünovi Sut. tysovi z Cimic vdova, oznámila: KdeZ jest po Anné, dceří své, Jiříkovi: Jlenrychovi z Frankn&tejna pii smlá- vách svadebních jménem věna 500 k. gr. č. obvénila a v takovém včnu sumu dskami zemskými na dědinách Lid- mily lTradecky z Zubiího a l.pky iuxlou postoupila, jakZ zápis v kvalernu větším zápisném žlutém 1. 88. v sobé obsahuje, že druhé dceři své Lidmile z Cimic též 500 k. gr. č. na domu svém Danielovský řečeném, v němž by- dlí, vykazuje na ten zpuosob, kdyZby koliv ona Apolona duom ten prodala, tehdy predné z závdavku Lidmila 500 k. gr. č. sobě vezme. Stím doloZením, neprodala-li hy Apo- lona za svého Zivota toho domu a po smrti její Václav Sultys z Cimic, syn její, o němž na ten čas, kde by byl, se neví. v tom by se návrátil, tehdy tajž Václav z takového domu, jakozlo dědic, bude povinen i.idmile 500 k. vy- dali. Pakli by se jmenovaný Václav nenašel a do krá- lovství tohoto nenavrátil, takový duom při Lidmile zuo- stane. Act. die Sim. ct Jugae, 98. 1597, 29. listopadu. Rukop. č. 2231 f. 249. sobotu po sv. Kateřině stala se smlouva mezi: Annou Cimic, vdovou po Jiříkovi IIendrychovi z Frankn&tejna jedné a Hans Vilémem z Lemmerštorfu a Lidmilou Cimic, manžely, z strany druhé. Jakoż Anna z Cimic o svou dèdickou spravedinost po Salomounovi Š. z C., p. olei svém, jak v domd Daniclovskÿm, tak i na svrš- cích po paní Apoleně z Limuzu, pani maltcti jejf, se domlou- vala a J.idmilu z Cimic, sestru svou, z lćhoż dědictví ob- silala, i jsou smluveny, że za tu spravedlnost dědickou Lidmila jmá Anně 1800 k. m. dáti. 29. 1599, 16. září. Rukop. č. 2113 f. 149. Lidmila Jamrštorfová z Cimic, Jana Viléma Lamrštorfa z Lamrštorfu manželka, oznámila, že dům u Danielův řečený dává té- muž manželi svému. 30. 1599, 9. listopedu. Pukop. ć. 2/13 f. 144. Zmoc- nén jest p. Karel Přehořovský z Kvasejovic v dům Lid- mily Lamr&torfové z Cimic od starodévna Feèenÿ Danie- lovský blíž: mostu pro sumu 600 k. gr. m. Anně Hen- drychové 4 Cimic od ní Lidmily smlouvou, jiZ actum 20. dne listopadu 1. 1597, na témž domě zjištěných a od nf Anny llendrychovć panu Malia$ovi Kremerovi z Gruno- va, pfi apelacích radé a obojich práv doktoru in consilio IX. Martii 1598 a od p. Matiáse Kremera z Gr. témuz p. Karlovi Prehorovskemu 5. Aprilis 1599 odcvzdanych. 81. 1600, I. zárí. Tamléz /. 176. Uroz. a stat. rytft p. Viclav Ples Ileimansky z Sloupna na Stolanech, cfs. rada a purkrabic Karlstejnsky, k. d. nároZní Daniclovsky od Lidmily Lamr&torfové z Cimic za 2000 k. gr. č. 32. 1608, 21. dubna. Tamléž /. 286. Zmocuén Je- ronym га) z Rejtlinku domu nirożniho Daniclovsky fc- Ceného uroz. p. Vaclava Plesa H. z SI. pro 350 k. gr. č. jemu Jeronymovi spravedlivě povinných. 88. 16014, 18. září. Tamiéz f. 329. Václav Jiřík Mezeříčcský, služebník uroz. p. Zikmunda Jana Plesa H. z Sl. a na Bystřici, postoupil dvouch domů téhož p. Zikmun- da, jednoho v osadě sv. Jiljí mezi domy Vítovic a (lašnýřo- vic a drnhého nároZního Danielovsky řečeného, knězi Ja- kubovi Geranovi, rektorovi kolleje u sv. Klimenta Soc. Jesu. 34. 1608, 14. biezna. Tamićż f. 458. Uroz. pani ITortensie Lucinie k. d. Danielovsky od knéze Theofila Crystecca, rektora kollejc Soc. Jesu u sv. Klimenta, za 5000 k. gr. m. NNN < XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. 505 35. 1610, 21. tervna. Rukop. ¢. 2114 f. 7. Uroz. panf Hortensic Lucinie postoupila d. Danielovsky Franli- Skovi Cortesi a Kateřině m. j. 36. 1610, 12. září. Tamléž f. 28. Mikuláš z Lan- gebruku, cís. rada, a m. j. Lukrecie К. d. nároZnf u Da- nielů řečený od Trantiška Cortese a Katetiny m. j. za 8400 k. gr. m. * 1620. — Bílek, Dějiny konfiskací slr. 320. Mikulá$ Langenbruk z Langenbruku pro účastenství své ve zpouře ujel po bitvě bělohorské ze země; pro!eZ dlc patentu z dne 17. února 1621 jmění jeho všecko v po- kutě bylo ujato, totiż jistina 1113 k. gr. m., dům v St. M. u Danielů, který Langenbruk zcela nově vyslavény 1. 1619 hraběti Joachymovi Ondřeji Šlikovi prodal za 15.000 k. m., na kterouž sumu toliko 2000 k. bylo za- placeno. Avšak prodej ten za neplatný byl uznán. ^ 1621,10. července. Rukop. č. 2114 f. 285. Pocli- vým purkmistru a radě Star, M. Pr. k dodání. J. M. osvícené kníže Karel — vladař domu Lichtenštejnského — neráčí poctivých purkmistra a rady St. M. Pr, tejna činiti, že jest se J. M. C. — na ponížené toho pp. patribus Soc. Jesu v tom milostivě resolvirovati a jim jakćs takés re- compensi a vynahraZenf $kod vzutych pro samou příleží- tost a blízkost kostela jich dům předešle Mikulášovi Lan- genbrukovi náležející a na J. M. C. v pokutě připadlý, poněvadž bez toho prve na něm 5000 k. m. pod věčný plat zapsaných majf, d&dièné darovali —. Karel. — S. Tahlo. * 1624, 22. dubna. Tamież f. 339. Vysoce osví- cenć kniże p. Julius Hendrych, kníže Saské v Engeru a Westfalu, cís. komorník a nařízený nejvyšší, k. d. u Da- nielů od P. Valentina Coronia, rektora kolleje Soc. Jesu u sv. Klimenta za 20.000 zl. rjn. Číslo pop. 188. 1. 1453,29. prosince. Rukop. à. 90 f. 220. Bartho- lomeus saponista et Martha e. d. ad faunos dictam sitam contra claustrum s. Clementis inter domos Wenceslai a pueris ct Dorotliee. vidue parte ex altera erga Dorothe- am, relictam Jacobi siponiste, testamentariam al que tu. tricem per Nicolaum saponistam legitlime subordinalam, pro XXII s. gr. Item idem Bartholomeus emit suppellec- tilia universa ad artem saponicam spectancia in domo eadem existencia crga predictam. Dorotlieam pro XIT s. gr. — XXIII s. gr. debent dari ad domum animarum ipsius Nicolai silam penes Jerusalem ex una et domum Sophie, relicte Palczek, parte ab altera pro usu beguda- rum ibidem habitancium. Act. sabbato ante Circumc. d. 9. 1473, 22. března. Rukop. č. 2105 f. 331. Pe- trus pellifex ct Katherina e. parlem domus autcriorem prope pontem inter domos Wenceslai Penizek ct Petri Dausck siluate circa Barlhossium saponistam pro XXX s. gr. Isto adiuncto, quod murus dividens prelactam par- tem domus auteriorem a parle posteriori Barthossii con- strui debet directe a fine estuarii habitaculi Wenceslai Peniezek directe versus testudinem Barthossii; in quo muro foramen debet esse pro defluxu aque de domo Pe- tri per domum Barthossii, qualiscunque aqua illa fucrit. Et supra testudinem iam taclam camere cuim lecto ad do- mum Petri pertinere debent, quas ille una cum tecto rc- formabit, quociens opus fucrit, propriis impensis. Item cloaca uli simul debent, emundantes et reformantes equa- 64 

Strana 506
506 XXV. V ulici Karlově. — €. p. 188. libus impensis. Ad quam cloacam Petrus de domo sua pavimentum laborare debet. Act. fer. II. ante Annunc. M. V. 3. 1480, 30. ríjna. Rukop. č. 2106 f. 67. Nicolaus tandléf et. Dorothea e. d. prope pontem inter domos Wen- ceslai Peniezek ad pueros ex una et Georgii balneatoris parte ex allera situatam aput Katherinam, relictam Petri pellificis dicti Wyzlowoky pro XXXIII s. gr. pr. Et pe cuniam omnem — ad Ludmilam, Ursulam et Georgium, orphanos memorati Petri pertinebit. Act. fer. ll. ante OO. SS. 4. 1487, 24. bfezna. Tamléz f. 196. Mathias suta- tor dictus Danda ct Martha e. d. in parochia s. Johan- nis in vado penes domum Wenceslai Peniezek ex una et Procopii falcastris decoratam parte ex allera siluatam aput Nicolaum tandléf pro XL s. gr. Act. sabbato ante An- nunc. M. V. 5. 1491, 15. března. Tamtéž f. 295. Johannes de Brazdim e. d. a Mathia Dunda sutatore pro XL s. gr. Act. fer. MI. post. Gregorii. 6. 1498, 5. zâtf. Rukop. č. 2107 f. 21. Martinus scriptor kathedralis e. d. inter domos Danielis et Pro- copii ad falcastra a sacerdote Johanne Brázdimsky dicto pro XL s. gr. pr. Act. fer. Ill. post Egidii. 7. 1503, 9. listopadu. Tamléž f. 24/. Gallus bal. ncator diclus Hauf et Dorothea c. d. inter domos Wen- ceslai Chochol et Danielis a Svata, relicta Martini per- gameniste, pro LXXV s. gr. pr. Act. fer. V. ante Martini. 8. 1507, 9. června. Rukop. č. 2108 f. 2. Martinus Syrovátka cultellator et Anna e. d. a Gallo balneatore pro XCII!/, s. gr. pr. Act. fer. 1IlI. ante Viti. 9. 1512, 20. listopadu. Tamtez f. (11. Luke$ Hauf z lázně malostranské vzdal jest plné právo své a zápis ten, kterýž v registrách páně purgmistrových Martin Sy- rov álka témuž Lukšovi na se udělal, Janovi Zamberskému zlatolepci a Václavovi Lukšovi vetešníku. Slalo se v so- botu před sv. Kateřinou. 10. 1618, 6. dubna. Tamléz f. 118. Malëj tesař a Kateřina k. d. vedle domu Daniele z jedné a domu ně- kdy Chocholova z strany druhé Pa od Jana Zamber- ského a Václava Ilaška za CV k. pr. právem, kteréž jim vzdáno od Lukše Haufa s povolením Doroty m. j. pro neplacenie gruntovních penéz za ten duom. Dálo se v stredu po sv. Ambrożi. (Zaplaceno r. 1526.) 11. 1542, 28, 29. srpna. Rukop. č. 2111 f. 344. Kateřina švadlí od mostu vzdala duom svuoj mistru Vác- lavovi, synu svému, a Katetiné m. j. — Tamléž [. 345. Kateřina stará hodinářka [viz výše str. 228 č. 17—20.] vzdala duom svuoj mistru Václavovi, zeti svému, a Kate- řině m. j. a dceři své. Act. fcr. II et III. post Barth. 19. 1644, 19. května. Rukop. č. 2117 f. 30. Mistr Zygmund Antoch z Helfemberka a Dorota К. d. s apa- tékou mezi domy Jakuba Danicle a nèkdy Lidmilou, sta- rou celnou, od Kateřiny švadlí za CC k. gr. č. Act. fer. JI. Rogalionum. (Doplatila r. 1564 Dorota Tříkorunová.) ? 1552, 90. února. Jíreček, Rukovět 1 sir. 17. Zikmund Antoch z H. v noci zavražděn od Václava z Ko- lovrat. 13. 1568. — Rukop. ë. 2218 f. 256. Smlouva o peníze gruntovní na domu Jakuba Moravce Ounčtické- ho na Nov. M. Pr. mezi Dorotou od korun, vdovou po mistru Zikmundovi Antochovi, a brali(mi Ounétického. 14. 1553, 16. listopadu. Rukop. č. 101 f. 40. Do- rota Korunová a Jan, též od korun, syn její, přiznali se, že jsú dlužní dluhu pravého VC k. gr. m. p. Mikulášovi z Wolknštajna zlatníku, měštěnínu Nov. M. Pr., a Johan- XXV. V ulici Karlově. — C. p. 188. ně z Doubravy m. j., kterúžlo sumu zapisují na domu svém s apatékou i s zahradou k témuž domu někdy od mistra Zygmunda Antocha z Ilelfemberka, manżela jejiho, prikoupenou. Act. fer. V. post Martinum. (Zaplaceno r. 1556.) 15. 1557, 4. října. Rukop. č. 2117 f. 389. Dorota od tří korun vzdala duom svuoj s apatékou a zahrádkou Janovi, synu svému. Act. die l'rancisci. (Lidmila z Kc- krlic vložila odpor.) 16. 1559, 3. listopadu. Rukop. č. 990 f. 202. Vedle toho odporu Tidmily z Kekrlic při právě učinč: ného zápisu, kterýž jest Dorota hospodyně u tří korun, matka její; knihami učinila, jímž jest ona Dorota dům s apalékou a s zahrádkou k mostu jdouc vedle domu p. Jana llodéjovského z jedné a Jana Arnolta zlatníka z stra- ny druhé zapsala a odevzdala Janovi Retliovi z Pistova, synu svému, a obeslavsi ku právu táž Lidmila ji Dorolu, matku svou, a Jana z Pistova, syna jejího, vinila je z toho, že ona Dorota takového domu s tou apatékou neměla jest tím zápisem jemu Janovi dávati a on Jan prijímati ho neměl pro příčinu jistou, poněvadž ona Lidmila spol- cena jest kSaftem nékdy otce jejího z Kekrlic i s nápa- dem s Dorotou, matkou jeji, protoż se ji Lidmile vidi, že toho uciniti matka její nemohla a Jan tolikéž neměl. Žádá v tom podle práva za spravedlivé opalření: Proti tomu od Doroty u tří korun promluveno: Ten zápis Janovi, synu svému, který jest učinila, udělala jest jej pod svěřením jako synu, Zc ji na to navedl, nerozu- mějíc ona tomu, aby jí na škodu co býti mčlo, i také z jiných některých příčin lo od ní se stalo, poroučejíc se k uvážení. Jan pak Reth na tu žalobu z některých příčin od- povídati se bránil, však po vejpovčdi od p. purkmistra a pánův učinčné, aby na žalobu jí Lidmily odpověď dal, ji skrze přítele svého promluviti poručil, že ničímž mateři své Dorotě ani také Lidmile, dceři její, též tím zápisem, který že by ona Dorota pod svěřením učiniti měla, jakž viní, povinen není, nebo to srozumění jejich Doroty a Lid- mily, kteréž nyní mezi sebou učinily a mají, jemu na škodu nic není a býti nemůže, poněvadž len statek otce jejího Lidmilinýho nebyl, jejž jest Dorota jemu Janovi jako matka jeho zápisem dala, než byl jest nebožtíka Zikmunda a jí Doroty, a tak samým jim manželům náleží i zápis svědčí, k tomu pak také Kateřina z Tetova, manželka jeho Jana, lepší právo a spravedlnost s strany věna má k témuž domu s apatékou, nežli ona Dorota ani Lidmila, poněvadž dobrovolně jemn ten zápis Dorota učinila a věno to na domu tom jest ujištěno, mohouť to dobře učiniti, nebo její statek vlastní s nebožtíkem M. Zikmundem to byl, jakž pak ještě ona Dorota po nim nebožtíkovi peníze a jinÿ statek na N. M. Pražském sama béře. V tom se poroučí k opatření a spravedlivému uvážení. Dorota od tří korun, matka Janova, tomu odpírala, aby jaké srozuméní v této pfi o tom domu s Lidmilou, dcerou svou, mili móla, než vždy praví, že ten zápis pod svěřením jemu Janovi jako synu udělala, neb ji na to na- mluvil a navedl, čemuž ona jsouc prosta nerozumóla, aby co na škodu by býti mělo. Lidmila na to promluviti též poručila, že ona pod žádným srozuměním toho nečiní a této věci anebo pic nebéře před scbe, než z lítosti své spravedlnosti, kteráž jí náleží a o niż by Jan s Dorotou, malkou svou a její, připraviti chtěli, ježto aby k tomu domu s tou apatékou i zahrádkou on Jan jakú spravedlnost míti měl, toho podle práva neukáže, ale ona že právo k němu i sprave- dinost má, to dostatečně provede. Davài Gísti odpor zá- 

Strana 507
XXV. V ulicí Karlově. — Č. p. 188. pisu Janovi od Doroty učiněného i s týmž zápisem pro- mluviti při tom poručila, že toho dání a zapisování ona Dorota činiti jest neměla a Jan také přijímati ho k sobě neměl na ublížení spravedlnosti její a to pro společnost i spolčení jí s Dorotou, matkou její, léž pro nápad z jed- noho na druhého, což se kšaftem Jana z Kekrlic, někdy otce jejího Ludmilinýho, ukáže, davši týž kšaft čísti a po přečtení promluvili, že ten kšaft jako pořádný od práva na onen čas jest stvrzen a v knihy městské vložen a tím on Jan z Kekrlic všecek statek svůj Dorotě, manželce své, s dětmi svými a jejími poroučí na jistý způsob a to ten, aby ona Dorola v něm mocná hospodyně do své smrti bez překážky dětí byla, dále pak řídí a ustanovuje nápady tak, když by manželka jeho Dorota vmřela, aby ten sta- tek pozůstalý po něm na Václava a Lidmilu i jiné děti jeho po smrti její připadl kromě té dcery do Rakous vdané a potom při konci v tom kšaftu poroučí a nápad- níky z Václava na matku a Lidmilu tuto zejména činí, ano i toho dokládá, aby podle vůle otce jí Dorotě mateři žádné překážky v tom statku činěno nebylo, a Václav let rozumných a dospělých nedošed z tohoto světa skrze smrt | jest pojat, kdež vedle toho a vůle nebožtíka Jana z Ke- krlic, otce této Lidmily, ten statek na ni Dorotu a ji Lid- milu všecek jest připadl a tak jejich obou dvou společný jest, protož ona Dorota nic říci nemůže, aby jejího co tu bylo, a Lidmila též, ale jak jedna tak i druhá nápadu čeká, leč by se o lo mezi sebou ony jako matka s dce- rou svou snoesly a tak, když sou v tom statku všem spol- čeny. tehdy proti té a takové společnosti ona Dorota tím zápisem toho domu a apaléky, nýbrž ani 5C kop míš. z toho statku od ní Lidmily odciziti jest nemohla, jakož zase i ona Lidmila od ní Doroty, matky své, nemůže, než v té společnosti všecek zůstati má, nebo i ten dům od nebožtíka Zikmunda s tou apalékou z toho statku po Janovi pozůstalého jest koupen, poněvadž nebožtík Zik- mund peněz ani statku žádného jest neměl, když se k Do: řotě přiženil, i z těch příčin ten zápis Janovi od Doroty učiněný místa a průchodu svého při právě míti nemůže, ale spravedlivě zdvižen býti má. Vajše také i za tou pří- tinou, Ze on Jan Ret z Pistova vedle kšaftu Jana z Ke- krlic sumu sobé odkázaná od Doroty, matky své, pfijal a z ní i kvitoval. Na to ukázav£i a c(sti davii touZ kvitanci, že jest mu všecko, což odkázáno bylo, již od ní Doroty vyplněno a on Jan připověděl a cdřekl se, Ze na žádnú spravedlnost nemá se více potahovali a navracovali, i tehdy již tak se odřeka a odkvitovav nemél jest od ní Doroty nic žádati ani toho zápisu na ublížení spravedlnosti jí Lidmily k sobě přijímati. Také týž zápis nesvědčí než sa- mému jemu Janovi a dědicům neb budúcím jeho nic, z čehož se dobře tomu rozumí, že pod svěřením jest učiněn, jakož pak to Dorota v odpovědi na žalobu Lid- mile dané oznámila, že jest mu jej svěřila, a když sou takoví zápisové komu kdy činění byli, že dědicům aneb budúcím nesvědčili, tehdy od práva zdvihání bývali, uká- zavSi na (o některé nálezy předkem mezi Eliškou z La- bounč, manželkou někdy Jiříka Labounského, z jedné a Janem Srnou z Karlové Hory nebožtíkem z strany druhé, kterak od J. Mti K. udělán jest nález na lo, že když jest mezi některými společníky jaké spolčení, jakž tuto mezi Dorotou matkou a Lidmilou, dcerou jejf, jest, telidy nemůže jeden bez druhého nic dávati ani odkazovati, ježto lam mezi sestrami z Labouně menší příčina byla, nežli tuto mezi matkou a dcerou jest, nebo ony sestry toliko penězi gruntovními byly se spolčíly, však jedna bez druhé nic toho statku dávati a odcizovati nemohla; druhý nález ukázán mezi Alžbětou svíčnicí a Janem Brdečkou, XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. | 507 item jiný mezi Vilímem Baršem a Mandalenou Kestřan- skou, též mezi Annou Bakalářkou a Václavem mydlářem a mezi Adamem Myslíkem a Duchkem Košíkem, kteřížto všickní to v sobě zavírají a obsahují, že společníci jeden bez druhého vůle nic sám o své ujmě z statku dávati aneb odkazovati i zapisovati nemůže a nemá, a kdež se dědicům a budúcím nezapisuje, že to pod svěřením bývá. Dále ukázána jsou a čtena svědomí listovní i registry za- psaná a při tom od Lidmily promluveno, kterak z těch svédküv to se nachází, že ten zápis a dání to s vejmin- kon Dorota matka jemu Janovi jest učinila, když on Jan a Kateřina manželka jeho tak ji zpravovali, Ze 1000 kop u desk mají vyzdvihnouti, však že jim ho nedají, leč by on Jan něco sobě pojištěného měl, ten pak tisíc že by vyzdvihli, kde není naděje, aby to ukázáno býti mohlo, i poněvadž jest vejminka minula a s ní sešlo, léž má také s zápisu sjíti a ten od práva vyzdvižen býti, ano vejše v těch svědcích to se seznává, že on Jan měl jest jí Dorotě jistotu na to učiniti, že ten zápis propustí, i toho jsou on Jan i s Kateřinou, manželkou svou, neučinili, nýbrž ještě dosti posměšně jí Dorotě, malce své, když s ním o to mluviti dala, vzkazoval mluvě, že Vávra není, jakž i lo svědkové seznávají. I vidí se jí Lidmile z těch všech příčin, že proti tomu spolčení s Dorotou, matkou její, i také společnému uvžívání, anobrž vejše proto, že ten zápis pod svěřením jest učiněn, jakž ona Dorota k lomu sama se přiznala, má spravedlivě zdvížen býtí a Jan ho přijímati neměl aniž mu postačiti a platen býti co může, poněvadž jest ona svůj odpor dostatečně vedle práva pro- vedla, žádajíc v tom za opatření. Na to zase Jan Reth z Pistova od sebe mluviti dal a předkem co se toho svědomí na Kateřinu z Tetova, manželku jeho, se vztahující dotýče, že tomu jsouc tu osobně přítomna odpírá, aby té jisté Anny pargamenicc za lo žádala, že by co u ní Doroty od tří korun jednati aneb aby jaké zá- pisy jí dělat měla, a ti svědkové od Lidmily ukázaní, také ani Dorota proti zápisu, aby zkažen býti měl, žádné moci míti nemohou, nebo k tomu se ona Dorota přiznává, že jest nedílná s ní Lidmilou, a Annou též, Jiřík pak parga- menfk svědčí, že jeho dětem na tom domu a apatéce 200 kop gr. náleží, a tak ti všickni jsou společníci i ne- mobou a nemají sobě nasvědčovati, nebo právo tak světle ukazuje a toho zbraňuje; kdež pak se mluví, že jest něco od Jana z Kokrlic kšaftováno, do toho jemu Janovi nic není, nebo toho statku ona Dorota u tří korun v držení jest, ale tento dům s apatékou nebožtíka doktora Zikmun- da byl dědičný, kterýž jest sobě předkem zapsati a vedle sebe Dorotě manželce dal a ona ho živností přečkala, i tak jí toliko samé náležel, kdež podle toho Janovi jej zapsala, což dobře učiniti mohla, i nyní tuto se zase spikše chtěli by ten zápis jakýmis jalovými příčinami zrušiti, že by v něm dostaveno nebylo: dědicům a budúcím, ježto to postačiti nemá, poněvadž tehdáž když Dorota Janovi zapisovala, Martin písař, ktevý týž zápis psal,tak pověděl, že není potřeba dokládati dědicům, když manželky on Jan nemá, k tomu také tato Lidmila dcera nebožtíka dok- tora Zikmunda není, a byť i byla, tehdy by toho domu s apatékou užili nemohla, poněvadž toliko zápis jemu ne- božtíkovi svědčí a Dorotě, manželce jeho. Ukázav zápis domu Korunovic, též apatéky promluvití dal při tom, že proti těm zápisům svědky vedla, což býti podle práva nemá, nebo sou na to pokuty vyměřené, když kdo proti deskám zemským aneb knihám městským svědky vedc, jakž tuto ona Lidmila učinila, což právu k uvážení poroučí, vcě jí to obráceno bude. Mluveno pak jest i to, že by nebožtík Zikmund poněz neměl, ježto toho není, nebo 64* 

Strana 508
n 508 XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. jest knčh mnoho za znamenitú sumu, kteréž sám kupo- val, měl, peníze za domy bral, ukázav zápis domu i kvitanci od práva N. M. Pražského, též také zápis od Doroty Janovi učinčný, že v něm žádné vejminky není doslaveno, než že jesl mu jej dědičně dala, a protož má v cele zůstati a on pří něm zůstaven býti; že by pak Jan s Kalefinou [000 kop penéz měli vyzdvihnouti a tudy toho domu zapsání na Dorotě vymluvití, tohoť jest Anně parga- menici nic neporučila, nýbrž ona Anna dětem svým chtěla zapsáno míti. Dále Jan svědomí registry zapsané i listovní čísti dal promluvili k (omu poručiv, že mnohých dobrých lidí urozených i dobře zachovalých svědomím to prove- deno jest, kterak Dorota, matka Janova, přišedší do toho domu a apatéky oznámila, že jej Jana za hospodáře v tom domu udělala a podruhům poroučela, aby mu činži dali a platili, nad lo vajśc že ona Dorota na smlúvách svadcbnich Tanovych s Kateiinou piílomna byla a o Zád- ných cedul.ch ani o jakém svěření toho zápisu neozná- mila, než že jemu Janovi ten dům stou apatékou dědičně zapsala a dala, aby Kateřině, manželce své, na témž domu půl třetího sta kop věna ujistil, což ti svědkové seznávají a jsou dobří lidé, proti nimž lito společníci sami sobě nasvědčujíce ani proti zápisu postačili nemají, a žádnému to platné býti nemůže. Věří on Jan, že podle svého do- statečného průvodu pfi tom zápisu pořádném od práva zůstaven bude. Opět Lidmila z Kekrlic od sebe promluviti poručila: Nastoupcno jest od Jana Retha na to a mluví se, jakoby Jiřík pargameník a Anna, jeho žena, byli společníci s Do- rotou a s uf Lidmilou v tom statku, že se v kšafin někdy Jana z Kekrlic jmenuje Anna a tak tudy jejich svědomí Ze by postatiti u práva nemělo, i k tomu Lidmila to praví, že ona Anna s Jiříkem pargameníkem žádná spo- lečnice v tom statku není, a tomu odpírá, nebo ona není dcera otce Jana z Kekrlic, než kdež se v kšaltu jmenuje Anna, a tím by chtěli to vplésti, že by to pargamenice byla a tak také společnice, i byla jest to jiná Anna, se- stra Lidmilina z jednoho otce, kteráž za panenství svého umřela, a ta jest byla společnice; k tomu také Jiřík par- gameník nesvědčí sobě, než Lidmile, a to, co jest Anna, manželka jeho, jednala, aby Janovi ten dům s apalékou zapsala, což se jest i stalo, však ta svědomí nic proti zá- pisu se nevedou, než na to, že ten zápis pod vejminkami a svěřením se stal, i za tou příčinou zdvižen býli má, A spiknutí že by nějaké Lidmila s matkou učinili mčla, toho není a odpírá, než ona o svú spravedlnost stojí. Což jest prve mluveno, že nebožtík Zikmund (z kteréhož Václav Pecinovský doktora udělal, o němž toho vědíno nebylo, aby tlakového povolání vyvejšeného byl, že by to uměl), žádného statku svého neměl ani penóz, to jest tak, neb otce jeho byl potřebný a nemohl žádné pomoci jemu Zikmundovi €initi; że jest pak nebożtik ten dim s apatékou sobě a Dorotě manželce své zapsal a dědicům nic, tehdy spravedlivě na ní Dorotu, když jest ho živ- ností přečkala, jest připadl a ona jsouc s ní Lidmilou ve všem statku společnice, neměla jest od nf odcizovali, po- něvadž jest právo císařské: qui sunt coniuncti re ct ver- bis, illi nihil a se alienare possunt. Kdeż laké svědkové někteří od strany druhé jsou vedeni a ukázáni na to, že ona Dorola prisedSi do toho domu do apatéky velela jemu Janovi činži podruhúm dávali, to všecko jest učinila věříc jemu, že jí nezmeojlí, a lak pod svčťením i jistou vejminkou, Ze Jan pravil, že s manželkou svou 1000 kop vyzdvihnútí měli, protož (i svědkové dobří lidé nic jí Lidmile na $kodu nejsou v tom arlikuli ani také s strany těch smluv svadebních Janových, neb smlouvy svadcbní XXV. V ulici Karlově. — €. p. 188. mají od přálel obojích stran vysvědčené býti, ale tuto toho není, než od svědkův jedné strany a ti postačití ne- mají, poněvadž tehdy Jan nic ncodvozuje a ona Lidmila svůj odpor dostatečně podle práva provozuje, žádá vedle svého průvodu za spravedlivé v tom opatření. Naposledy Jan Reth od sebe mluviti dul: Na tom stojí: Lidmila, že by společnice byla v tom statku všechněm s ní Dorotou, ježto není žádná společníce v tom domu s apatékou. Nebožtík Zikmund jest koupil jej a zapsal sobě i Dorotě a ona Dorota měla prve dva muže jiné po otci jí Lidmily, a tak jest slatek ten jiný a zApisov- níci toho statku již nejsou; kdež pak Anna pargamenice a Jiřík pargameník svědčí, že jest Dorota jejich dětem zapsati 200 kop. gr. č. na '6 apatéce řekla a lak vnu- kům svým, i nechť se to pováží od práva, nejsou-li (0 spo- lečníci a má-li jich svědomí postačiti, a zvláště, že proti těm dobrým lidem znamenitého poèlu svèdèi a vejmince, kteréž žádné nebylo. A Ze jest mluveno, kterak by ne božtík Zikmund byl chudý a statku uemč!, tomu se místa nedává, nebo kněh velikú summmu měl za mnoho set kop, kteréž po smrti jeho Dorota po tarmarku i jinde vozili dala a prodávala, i tak jest to byl statek jeho nebožiíka vlastní a znamenitý jest byl člověk i doktor. S lím se strany k spravedlivému uvážení a opatření poručily. Tu p. purkmistr a rada takto o lom svym ortclem vypovídají: Poněvadž Lidmila z Kekrlic zápisu domu s apatékou a zahrïdkou mezi domy Daniclovskÿm a nè- kdy Jana Arnolda zlatníka obostranně ležícího od Doroty, matky její, Janovi Retbovi z Pistova učinčnému při právě odpor vloživší, že by ten zápis na ublížení spravedlnosti její proti spolčení statkem a nápadem jí s Dorotou, mat- kou její, stáli se měl, toho ona Lidmila, aby ten dům s apatékou a zahradou po někdy M. Zikmundovi Anto- chovi z Helfmberku pozůstalý v jakém spolku stalkův jí Lidmily s Dorotou, matkou její, byl, podle práva jest nepokázala, ale to od Jana kRetha jest ukdzíno, že ten dům s apatékou vlastní statek nebožtíka M. Zikmunda jest byl a ona Dorota živností jeho Zikmunda, jakožto spolu- zápisnice, přečkavší len düm s jeho příslušenstvím a tou zahrádkou jemu Janovi Rethovi, synu svému, k jmění, držení a k dědičnému vládnutí moci sobě žádné k změ- nění nepozüstavujíe knihami mósta tohoto jest zapsa jemu ho postoupila a aby pod jakým svètenim lak zápis domu toho s apatékou i zaliridkou on Jan k so'é od Doroty, matky své, přijíti mčl, toho od ní Liduily podle práva pokázáno není, i z těch příčín on Jan Retk při tom zápisu domu s apatékou i zahrádkou od Doroty, matky jeho, učinčném od príva se zňslavuje a takovou žalobou jí Lidwile povinen není. Actum f. VI. post. OO. SS. 1659. 17. 1560, 12. tervence. Nukop. à. Jan Ret z Pístova vzdal duom s zabrádkou Kateřině tource z "l'etova, manZelce své. Act. pridie Margarethac. 18. 1561, 24. ledna. Rukop. č. 990 [. 585. Nedle toho kdež jest Jeremiáš Klein upatékář obvinil Jana Reba z Pistova z toho, že l. ete. L.X máje měsíce on Jan. apa: leku jemy Jeremiášovi dal sobě k vuoli a o své ujmé spečetiti, loho učiniti nemaje, když on Jeremińś pro Ziv- nost svú lu apatéku ml sobó ma&pihovati, a také pod lim spečetěním vejtržnosti se Jan dopustil, že na manžel- ku jeho Teremiáše dobyv kordu na ní do pokoje, kdež sobě od matky jeho Janovy najal, jest se dobejval Nad- to vejše jeho Jercmiáše naříkal, když jest suplikací J. Mí arc. podal a zapccetil, tu apatéku pro dluh NV!/. k. gr. 

Strana 509
XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. č., ježto (oho na ublížení živnosti jeho Jeremiáše učiniti neměl. Proti tomu od obvinčného jest mluveno: Ta apatéka, též i komora jest vlastuí jeho Janova. I pro tu příčinu jednu dal speécliti. Druhé i proto, Ze jest inu CinZi on Jeremiáš, kterýž ani práva městského nemá, dlužen. Isnad by odstoupil a tak by mu nezaplatil. Než jestlize mu v té apatéce bude od něho Jeremiáše to odvažieno, ježto snad polovice se toho nenajde, co jest jemu postoupeno, chce on Jan také tu komoru odpecetiti diiti. A v jinou odpověď na ly jiné artykule nedává se v žádnou. I majíce strany čas k průvodům Jeremiáš promluvil, že jej nenáležitě Jan z příbytku svého vytiskal a jeho sta- tek mu spečetoval, iniuvě, on Jan Ze by mu škodu na apatéce učínil, k čemuž jest sám příčinu dal, jestli co Aoho jest. Svídky to se provozuje, kterak Jan Reth aneb matka jeho najavše apatéku jemu Jercmiášovi do jistého času i mimo smlouvu odtud ho Jan vytiskl ano i s kor- dem na jcho manzelku sc dobejval. Nadto pak 2c Jerc- miáš jeho Jana v tom přátelsky hledal, aby se s ním o činži mnluvil, a rád se smluviti chtěl — ale nic toho on Jan užití nechtěl —. ‘Tu p. purkmistr a rada vypovídají: Poněvadž od Je- remiáše apatékáře tolio ukázáno neni, aby Jan z Pistova jemu apatéku o své ujmč a sobě k vuoli zapečetiti dal, nýbrž to se nachází, že ou Jan apatéku tu v domě svém jest za příčinou uedání činže zadržalé jemu zapcèetiti prâ- vem dal, což jako hospodář slušně učiniti mohl, i z té příčiny dává se jemu Janovi za právo, takže tou žalobou povinen není. Act. die Timothci. 19. 1564, 5. června. Rukop. č. 2121 f. 90. Jan Reth z Pístova oznámil, že jest dlužen 20 k. gr. č. paní I've Vranovsky z Pecinovce a ujišťuje je na domu svém, v němž bydlí. Act. die Bonifacii. 90. 1573. Rukop. & 2122 f. 58. Jan Reth z Pístova přiznal se, že jest dlužen Kateřině z Tetova, manželce své, 1085 k. m. 21. 1574. Tamléz f. 97. po Januvi Relovi z l’{stova vdova. Kateřina z Tetova, 22. 1581, 2. srpna. Rukop. č. 423 /. 210. (Apo- lena Sultysová s Kateřinou Retovou.) Vedle toho, kdež Kateřina Retová obeslala před pp. úředníky úřadu šesti- panského Apolenu Sultysovou ztěžujíc sobě do paní Apo- leny, kterak své stavení k škodě veliké její staví a zeď při kolně její povyšuje, v kteréžto zdi trámové její od kolny vloženy sou a žlab, který od té kolny mezi zdmi položen byl, ten svrchci a Sindele vo své vjmě vodbili dala a takže na jejích trámích zamrskováním škoda no- malá se děje. Druhé, kterak souce dílo právně obstavené nad vraty předse stavěti dala, mluvíc, aby se čeládka její toho nebála. Třetí, že vrala do ulice vobeenf bez vèdo- mf pp. dfednfküv i nebožtíka Jana Rety, tudiž i jí Kato- Чоу, па vobec nasáh postaviti dala, kteréžto stavení nad těmi vraty kdyby postaveno: bylo, jí Kateřině a gruntu jejímu nemalí škodu by se stala; nebo dvě vokna z ko- mory vedle lepenice, která na její vlastní zdi stojí, by zastinila a do jejího pokoje více k tomu by nablidino a spallováno a vyslÿchäno bejvalo. Ctvrté zléZuje sobě, kterak Apolena chtěla by sobě zeď její vlastní pří mar- štali své k společnosti přivésti, čemuž Kateřina dopustití nemůže pravíce, Ze vlastní: zeď její jest, krov i trámové její na též zdi poloZeny Ze jsou. l toho dopustiti nemüze, aby jaký okna do zahrady její udčlíny, též ty kropěje s střechy obráceny býti mély. Co se pak tkne ulice vo- becní, kdež od pp. uředníkův jím poručeno bejvalo, aby XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. 509 nečistoty hnoje vyklizovány byly, když ji Apolenu k tomu napomíná, hned se na ni hnévá. Proti tomu od Apoleny za odpověď dáno: Předně, kdež sobě Kateřinu Retová ztěžuje, že by Apolena žlab svrchei a Sindele odbfti dala, i to jest učinila jako na své vlastní zdi, nebo takového stavení jí Kateřině dopříno bylo, když mlýnové hořeli, však do vůle své, dokudž by sama stavěli nedala. Nyní pak sama stavěti dala na svým a ne na jejím. Druhé, kdež sobě ztěžuje, že by po ob- slavení stavěti dala, tomu odpírá pravíc, že takového dila hned vedle poručení zanechala. Třetí, že by vratu dala mimo starobylý způsob postaviti dala, tak praví, že ona těch vrat stavěti nedala, než že vždycky v tom místě stojí, jakž od starodávna postaveny byly. Strany oken pravi, zc okna žádný nejsou, než díry a pro takové díry chtěla by jí takového stavení hájiti. Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž se jest to z očitého spatření našlo a vyhledalo, 2c do té zdi při zahrádce Kateřiny Retové, kterúž Apolena Sultysová po- vejšití dala, trámové od domu dotčené Apoleny položeny jsou, z příčiny té túž zeď při společnosti jich zanc: hávají ; však s tím doložením: Chtěla-li by Apolena S. na též zdí jaké stavení vejše stavěti, povinna bude žlab na svůj ná- klad dátí udělati a jej na túž zeď položili i také tok vody do domu svého s něho obrátiti. Než co se tkne Kateřiny R. strany vrat oznámení, že by táž vrata Apolena na vo- bec vo své újmě bez opovědi vo sáh postaviti dala, i na ten čas ty vrata pri tom způsobu a postavení jich pp. úředníci z jistých a uznalých příčin zanechávají. S strany pak pokoje nad týmiž vraty, kterýž Apolena proti komo- ře Kateřiny postaviti dáti chtěla, i poněvadž ten a tako- vý pokoj k zastínění a odnětí světla oken Kateřiny by byl i také vyslejchání z týchž pokojův, ano i nahlídání jedni k drubym Бе! Бу mohlo, protož téhož pokoje nad týmiž vraty postavení ona Sultysová užití nemá. A jestli jest po obstavení téhož díla co tu stavěti dala, to zase do dvou neděl zbořili dáti jest povinna. Než kdež jest Kateřina dále i v tom se ohlásila, že zeď v marštali její vlastní by bejti méla, tim toho dokazujíc, že v té zdí v marštali tramové i rošt, ano i nahoře na polovici zdi od komory lepenice i krov její na též zdi položen jest, ale poněvadž laké Lo otilé spulfino, Ze paly od klenuti jí Apoleny v též zdi vlomeny jsou, z té příčiny společní jich se Бе! uznává. 28. 1595, 10. listopadu. Rukop. č. 2115 jf. 41. Uroz. pán Mathyá$ Kremer z Grunova, obojich práv doktor a při apclacích rada, k. d. s zahrádkou jdíc k mostu v osadč kostela sv. filji mezi domy Apolony Sultysovy a Anny Vostrovské od paní Kateřiny Retové z Pístova a Jana Rety z Pístova, syna jejího, xa 986 k. gr. č. Act. fer. IIl. post I.conbardi. 24. 1598, 8. června. Rukop. 6. 248 f. 10. Sula se smlouva inezi ur. p. Matidsem Kremercın z Grunova, obojich práv doktorem a cís. apel. radou, a uroz. p. Jancm Vilimem z Lamersdorfu, arcikniZ hofdyncrem, i na misté Lidmily Lamersdorfcrové z Cimic, manželky jeho u to taková: Jakož sou mezi týmiž stranami ostavení domův jich v ulici blíž: mostu: nemalé rozepře vznikly předně © rozšíření a věiších oken vzdělání v domě p. Jana Vi- líma, druhé o zboření přístřešku pod zápovědí právní, třetí o vylívání a házení nečistot do domu p. Kremera — i pro zachování dobrého xousedství takto sou srovnání: Ze p. Jan Vilím žádných trámův do novýho stavení a zdí p. dra Kremcra, ktcrouz jest p. doktor v gruntu svém v nově na svůj náklad vystavéti dal, klísti nemá, než toliko v tom místě, pokudž pavlače p. doktora na 

Strana 510
510 — XXV. V ulici Narlové. — C. p. 188. dvoře jeho do též zdi položeny a zadělány sou. A jakož jest p. doktor uličku, kterouž se z domu p. Jana Vilíma vyjZdélo, zadělati a k svému užitku obrátiti a na to místo kousek své zahrady pro jiný průjezd postoupivši vrata skrze dvoje zdí prodčlati dal a tomu chtěl, aby mohl nad lim místem, kde zahrádka jeho bývala, jemu co by se potřebí vidělo, postaviti, i již od takového stavení p. doktor touto smlouvou upouští. Co jest pak od téhož p. doktora, jak za Zivobyt( paní Apoleny Sultysové tak i po- savad buď vyzdvížení zdi příční při té (2), jíž svedena ulice, kteráž nákladem p. doktora vystavena, a la jemu samému vlastně náleží. ltem v položení trub buď v jiných jakých koliv pří- padnostech [co] spraveno a postaveno, to všeckno nemě- nitedlně stálé inezi ními aby zůstávalo. Však s tím dolo- Zením, jestliZe by kdy domu ancb sklepüm p. Jana Vil(ma těmi tníbami jaká překážka neb škoda dála, tehdy to bude povinen p. doktor na svůj náklad dáti opatřití. A p. Jan Vilím ten důl tajnej, který jest p. doktor nákladem svým v do- mich p. Jana Vilíma tomu domu ku pohodlí na místo ji- ného, kterej zavésti dal, vyzdvihnouti dáti se uvolil, sám na svůj náklad podle libosti své udělati dáti má a dáleji jeden druhému žádného příkoří nemá činiti. 25. 1600, 17. března. Tamileż f. 22. Jakoż jest roku pominuleho 99. mezi ur. p. dr. Matii$em Kremerem z Grunova — a slov. p. Adolfem Myslíkem rozepře počala býti, že do p. doktora vlastním jeho nákladem vystavené zdi dělící domy jich p. Adolf z domu svého klenutí i také trámy klásti bez povolení p. doktora, i nadto vejše nové slavení a při něm pavlače a střechy proti oknům kuchyn- ským i jiným nad touž kuchyni zdělaným oknům v domě p. doktora zdělati týž p. Adolf dal, kterážto okna, léměř že tam žádného světla se míti nemohlo, týmž stavením zastínil. Strany takto jsou smluveny: Co se pavlače na- proti oknům p. doktora při témž novém stavení od p. Adolfa vystaveného, kteréžto nemálo světla p. doktorovi zaslínila, dotejče, té pavlače v rohu naproti týmž oknům p. doktora šourem půl třetí čtvrti Jokte p. Adolf uřezati, item proli týmž p. doktorovým oknům, počnoue od prv- ního až k třetímu trámu, na nichž táž pavlač položena jest, dva trámy pořad uřezati a vyvrci, poněvadž stíní do oken nemálo, to pod samou pavlač dáti. Však s Um pri lom doložením též pavlače ty tři čtvrti lokte se uře- zati dáti sc má, aby se dvéře, kde jest locum secretum [při] veházení tam volněji odvírati a zavirati mohly. Item ta střecha, kteráž při dotčeném vokně p. doktora zdělána jest, la dokonce všeckna zbořena, vyvržena a v nic obrá- cena býti má. Pročež budoucně tu žádné takové střechy děláno býti nemá. Z kteréžto pavlače z nového stavení od rohu schody z obojí strany bedučné do starého sta- vení p. Adolfového, nad kterýmižto schody, táhna šourem šnurou, střechu zároveň střechy na touž pavlačí p. Adolí udělati sobě má. Naposledy co se zdi příční dělící domy nákladem p. doktora vystavené, do niżto Castopsany p. Adolf kle- nutí udělal, trámy kladl a jiné stavení zdělal, dotejče, k té a k takové zdi p. doktor téhož p. Adolfa a budoucí držitele domu jeho k společnému užívání dědičně připouští [za zaplacení 30 k. gr. m.] — Stalo se v pátek po J.aetare. 26. 1605, 24. září. Rukop. č. 1174 f. 188. V so botu po sv. Matouši ap. stalo se poznamenání svrškův po uroz. p. Matoušovi Krommerovi z Grunova pozůstalých a to k žádosti p. Martina Krommcra z Grunova, kleryżlo majíce sobě od J. M. — jakožto krále Ceského poručen- ství dané nad sirotky a statkem po témž někdy uroz. p. XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. Matoušovi, strejci svým, pozůstalými, dle zaručení dskami zemskými: Předně dům v nově vystavený, v kterémž nebožtík bydlel, naproti kostelu novému pp. Jezovitův blíže ınostu Pražského. A v témž domě (toto se našlo: Sirotci tito pozůstalí : Matiáš, Jakub a Jeronym, synové nezletilí. Alžběta, leta mající, a Dorota let nemající. V světnici hořejší prostrední: Deset figur v rámích větších, menších. Sukno černý vokolo stěn. Stůl jeden nevelký, na něm sukno, stolček s suknem, stoličky tří- nohý 3. V komoře v též světnici jdoucí: Zbroji 5, ručnice dlouhý 3, holstra präzdny 4, buzikan železný, rapíry dlouhý 3, šturmhauby 3, duplhák jeden s stroji a zapa- lovacem. Instrument zelený, truhlička koží oblažená vo- kovaná jedna na koření s přihrádkami. lsfigics nebožtíka Krommera, jak na marách ležel, po smrti vymalovaní, jiné dvě figury s erby vymalovany. Truhlička s přihrádkami, slove apatyka. Svícen k sloupkům dělaný, ručnička krát- ká jedna. Kněh velkých in folio 77, in quarto 30, ve- směs větších menších 47, jinejch opět prostředních 14. ltem větších menších 50, v pargamenu vSitejch rozlićnejch větších menších kněh starejch i jinejch bez počtu. Passio- nal velkej starej jeden in folio, kniby dvoje velký slarý. Srcipliš a v něm některé vdoviny véci. Figura na plátně nebožtíka. V truhle dlouhý černý šaty chodící nebožtíka, kabát kraliky podšitej starej. Karmazinový rukávy. Da- lije(?) černého sukna kunami podšilá, kožich vodčvací kunami podšitej karmazinový. Dalije sukna rudého Lhoii podšilá. Cepice aksamítová štorcem sobolovým a laloky podšitá. Sedm kusüv lirhaňkúv a jeden kus veľkej firhaň- ku. -- V jiné truhle: Sukna černého 21 loket, na tabuli zelenej firbaňk, sukna rudého celej postav. V jedny šku- tuli hodinky pozlacený, vážky a zavaží. V jiné Skaluli vážky a jiné drobné věci. V černý truhle ženská a dě- tinská vokrasa, kolek stfíbrny nebozt(ka. Kabil aksami- tovej černej a gallioly, kabát karmazinovcj, biryt jezuit- skej, šest loket tykyty. Srcipti$ jedeu prázdny s prihrád- kami. Stolček bilej jeden. Pouzdra, nožův velkejch kostě- nejch s vidlickami novokttenskejch; druhy pouzdro se 19 nožmi a člyfi pouzdra po 6 nożich. Kámen jaspis na voltář, vrchcáby jedny. Sklenice dvč velký a dvč menší vysoký. V plechový škatulce a to v aksamítovým paleří- čku: jeden zlatej prstej s hlavičkou bílou i jincj zlatej s turkysem, jiný zlatý s amatystem, jiný zlatý s granátem, jiný zlatý v způsob sekretu, jiný zlatý ruka v ruku, jiný zlatý s turkusem, sekret zlatej nebožtíka, prsten jinej zla- tej s turkusem, jinej s smarakem, jinej s zafirem. Dvanáct lžic fMlndrovejeh s držátky stříbrnými a dvě lžíce stříbrný. Groš zlatej rosenakl velkej vlaskej v desili dukátích ře- čenej, groš zlatej druhej menší, salvator zlatej, kus zlá- maného prstenu do polovice, stříbrný jabletko na hrdlo v morný čas, loutna jedna s pouzdrem. V škatuli hodin- ky ukazující rozebraný. V druhém zavření: Dvoje lůže s firhaňky zelenými, pila jedna, dva kolíky nebožtíka s stříbrným vyrylim, trublice malá prázdná. Dvoje hodinky bicí větší menší, figura stará, cffigies caesaris na plátně, truhlice bilý dvě prázdný. Komisí opata(!) Vyšeliradského, kecher a klitka od ručnice, sedm stříkaček dřevěných a jedna mezi nimi mosazná. — V světnici dvě truhlice bílý a v nich šatky chodící dětinský. Truhlice do vozu prázdná, — V jiné komoře z též svétnice jdouc: v almafe vclky od kleno- tüv tolo sc na&lo: Koflfk jeden stiíbrnej pozlaccnej vel- kcj s piikryvadlem pozlacenym; druhej koflík též stříbr- nej menší, tolikéž s prikryvadlem pozlacenym; třetí ko- 

Strana 511
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. flík, vše pozlacený, v způsob jablka. Dva koflíky též po- zlacený dutý, jeden do druhého vcházející. Jeden nedví- dek stříbrný pozlacený. Dva koflíčky pozlacéný v způsob soudku; morský(?) koflík s kraji vnitř pozlacenými, dvě konvičky pozlacený, dvě slánky stříbrný pozlacený, lžic stříbrnejch 12 s točenými držadly, vidliček 11 stříbrnejch a dvanáctý(!) zlámaný, 7 Ižiček stříbrnejceh polámanejch, struhadlo stříbrný, 5 lžic stříbrnejch na díle polámanejch. Lůže pod nebesy s firhaňkem a na něm šatův lożnich 8 kusy. Sklenice některé s vodami pálenými. Voltářík na stolečku s figurami vůkol, dvě konvice cínový na rozích, džbánek hlíněný s víčkem cínovým. Truhle čtyři větší menší. V první truhle šatův vinutých, povlak, cejch a ji- nejch kusův 27, v druhé truhle ubrusův 23, ručníkův 11. Servitův na 5 stolův po dvanácti učiní 60 a vejšeji tři. V třetí truhle firhaňk. V čtvrté truhle cínového nádobí: předně talířův větších 12, mís prostředních 23, talířův prostředních 28, mís málo menších 9, mísek šálešných 24, mís jinejch větších jedna do druhý 24, opět menších mís 9, konvice velký tři, umývadla tří, konvic větších men- ších 14, flaška cínová ouzká jedna, šálův cínovejch 12, mísky prostřední 4 a pátá k umývadlu, konvičky polá- maný tři, osm mís polámaných prostředních, slánka cíno- vá široká. V trublici Baty smutkovskÿ. V kuchyní 12 talířův cínových, flašky cínový 4, umývadlo s nálivkou cínovou, 6 konvic cínovejch, moždíři dva s palièkami, šest kotlíkův k rybám vaření, panvičky tři železný, 5 rožnův, 2 mědený hrnce k vaření ryb s kruhy železnými, pckáč měděný, 3 rošly větší menší, vohřívadlo železný, dreyfus. Na mazhauze stůl jeden, instrument k vobrácení pe- čitého.. Nahoře v jedny komoře lůžko vojenský rozebra- ný. V pokoji nahoře stolček zelený jeden, židle 3, almara ve zdi prázdná, stolice 2, stolček prostej jeden. V ko- moře z téhož pokoje jdouc lůže pod nebesy velký jedno prázdný, stolček hranatej, almárka ve zdi. V jiném pokoji lůžko pod nebesy, štok jeden, stolička, almara ve zdi prázdná. Ve vrchním stavení na mazhauze stůl vokrouhlý, štok dlouhej, vobruče železný čtyry na kadečku, lůžko s mřížkou, stolice pohodlná. V komoře postílka a stolice jedna. Nahoře pod kro- vem stolček s přihrádkami vytahovacími, stolice kožený čtyry, peřiny čtyry na bidle, polštářův pět, podušek vět- ších menších pět, podušek maličkejch vesměs osm, pol- šlářík strakatej, měch kovářský jeden, rohy jelení dvoje. Stolček jeden pod krovem. Kolo k studnici s vokováním, stolček dětinskej jeden, řešeto drátový jedno, stolec pro- stej jeden, vojenský lůže rozebraný, plátěnnej kus čalou- nu s barvami, svícen mosazný, čtyři kusy s firhaňkem okolo zdí. Eselu (?) na tři stoly barevného, dva kusy na polu nedodělaný, 24 jehnktin vydélanÿch, spratküv ne- velkcjch 9, půl futra kralíkového s hřbety a dva kusy podbříškový, stůl kamenný bilého mramoru. V komoře pod krovem dva železný vobruče, sedla dvě jezdecká černý a jedno bllý, Voškedy (?) tři, provaz k vozu s řetčzem, dva šorce brněný, zarukáví jedno, ha- lapartny 2, zámky 2, hodiny starý jedny, pytlíkův prázd- nejch svazek, dvoje nádobí koňské, uzd starých 6, zámky dva zapadající a jiné haraburdi stary od železa a řemení. Na dvoře vůz kožený jeden, kočárek jeden a vůz valnf. V spiZirné v truhlici zamčilý verček zámečnický. V dolejším sklepě dva sudy vína. 27. 1607, 6. února. Rukop. č. 2113 f.428. Hektor Utart a Kateřina k. d. od p. Martina Kremera z Gruno- va, poručníka nad dětmi po p. Matiášovi Kremerovi z Gr. za 2260 k. gr. č. XXV. V ulici Karlové. — €. p. 188. 511 28. 1608, 5. prosince. Rukop. č. 2148 f. 76. Když podle obeslání k úřadu Šestipanskému zavoláno bylo na p. Kašpara Loseliusa na místě paní Anny Vostrovské, paní mateře manželky jeho, s p. Hektorem Utartem, tu když do úřadu vstoupili — byli smluveni: Pfednś, że Hektor v předním štoku domu svého při dolejší svělnici z kuchyně jedno vokno a při hořejší světnici též z ku- chyně okno druhé, kteréž k straně domu paní Anny Vo- strovskć vdovy nad żlabem společným vzdělány byly, od takových oken dobrovolně upustil a je zazdíti dal; když by koliv táž paní Anna Vostrovská aneb držitelé budoucí téhož domu sobě tu zeď vyhnati a něco stavěti dáti chtěli, to aby volně beze vší překážky každého člověka učiniti mohli. Mezi kterýmižto zdmi žlab společný na jeden groš udělati a položiti dáti mají. Proti čemuž paní Anna v to se uvolila, že Hektor vokna tři, kteréž tu v síni do dvora téhož domu jejího udělané jsou, jež on sobě zvětšiti dal, těch jmenovaný Hektor i s dědici budoucími svými uží- vati, však toliko co se světla dotýče, a ne litím, vysej- páním a házením z týchž oken ven všelijakých nečistot, má. 29. 1618, 80. července. Rukop. č. 475 f. 24. (Hector Utart s Frant. Cortesi.) Hector Utart dožádav se obeslání na Fr. Cortesiusa před úřad Żestipansky oznó- mil: Jakoż se jest nejednou František ohlásil a v tom pronesl, že by o dědicích uroz. paní Hortensie Lucie, o zastoupení v exekuci, co se nějaké zdi a zboření oken v domě někdy jeho a již Mikuláše Langenbruka z Lan- genbruku dotýče, jakž by se jich nejdříve doptal, že ihned o zastoupení obsflati a Hectorovi v známost uvésti chce; poněvadž pak Hector toho se dověděl, Ze by někteří z týchž dědicův zde v městech Pražských v tom čase býti i zase odjetí měli, a Fr. Cortesi jemu o tom nic neozná- mil a týchž dědicův o zastoupení sebe neobeslal, pročež aby takovému ohlášení roku a dni projíti nedal, toho své ohlášení činí, aby se časně o zastoupení scbe staral. 30. 1615,5.února. Tamléž f. 295. Mikuláš Langen- bruk z Lavgenbruku vyžádav pp. úředníky úřadu šesti- panského do domu svého k mostu Pražskému na vejehoz, v témž domě svém, uvedši pp. úředníky nahoru, vykázal altán: k straně Hectora Utarta zdmi obehnaný a trámův třímecitma, na kterých podlaha položena býti měla, již téměř shnilých a od dešťův porušených. Pod kterýmižto trámy nad jiným slavením střecha dvojitá šindelná, s kte: réž polovice toku vody do domu Hectora Utarta tfmi okny velkými, v způsob prampouchův udělanými, jak po žlábcích po stranách při zdi téhož altánu vzdělaných, tak i po střeše padá, a druhá polovice z druhé strany střechy na ulici po žlabu Mikuláše schází. Oznamujíc, že se mu znamenitá škoda na stavení spodním příčinou takového altánu a střechy shnilé děje, pročež aby tomu spomoci mohl, poněvadž plat veliký pp. Jezovitům každoročně 800 k. z domu tohoto dávati musí, takže užitku tolik z něho nemá, žádal, aby mu bylo povoleno, zeď k straně Hectora Utarta tak nízko, jak li trámové položení jsou, dolův sníti a krov cihelný nízký na způsob šindelného udělati dáti, poněvadž z jedné strany střechy voda do do- mu Hectorového schází, že jemu nic na ublížení nebude. 81. 1615, 18. února. Zamtéž f. 300. Jakož jest p. Mikuláš Langenbruk z L. přednésti dal, kterak v domu svém jdouc k mostu původem altánu na vrchu téhož do- mu svého vzdělaného na stavení spodním střechou šin- delnou pod trámy v podlaze altánu strojenými přikrytým, s kteréž voda deštivá z jedné strany do domu Hectora svůj volný odpad má, a z druhé pak strany do ulice po žlabu schází, znamenitou škodu nesl a trpěl, žádaje, aby 

Strana 512
519 XXV. V ulici Karlově. — C. p. 188. jemu trámy ve zdech altánu zadčlané, již od dešťúv zka- žené, vyníti, jiné zase na místo těcb, tak jakž nynější položeny jsou, zazdítíi a střechu nízkou nad těmi trámy, s níž by voda způsobem předešlým spadala, postaviti do- volili. 1 spatrivée pp. úředníci, že trámové nad sifechou šindelnou z obojí strany ve zdi p. Mikuláse vlastní po- ložení jsou a z jedné strany střechy voda případní do- šlová těmi okny velkými v způsob prampouchüv v zdi k stranč: I[lectora: vzdělanými jak po šindelích, tak po žlíbcích při dotčené zdi položených schází, a z druhé po- lovice střechy v žlab p. Mikulášovi k opatrování miležitý pojata jest, že nic na škodu sousedům svým mimo staro- bylý způsob, toku vody na ně obrácením stavčti nemíní, k tomu jsou povolení dali, aby již psaný p. Mikuláš tn, kdež Fimecilma trámů v podlaze altánové strojených a zazděných má, je po sešlost a zkázu jich vyníli i kus zdí k straně domu Hectora, kteráž jemu p. Mikulášovi vlast- ně náleží, až k týmž trámům sníti a střechu ancb krov nízký nad týmž stavením z polovice jeho vodu tam, kamž předešle vpadala, obrátíc a z druhé strany do žlabu své- ho uvedouc postaviti dáli mohl. S tím však při tom do- ložením a znamenitou výminkou: Když krov stavěti chtíti bude, že žádných oken neb dýmníkův, kterýmiž by se do domu Heclora Utarta hledéti, vylévavati neb hüzeti mohlo, nižídným vymyšleným způsobem obraceti ani jaké protimyslnosti a vzdornosti činili nemá, 82. 1615. Zamléž f. 30[. Kateřina, Ileclora Ularta m. maje vstoupení do úřadu šestipanského, že by zaslechla, kterak by p. Mikuláš Langenbruk z I.. na zdí té altánové, kteráž na samé exekucí toliko zůstavá a do- lův shozena býti má, stavení stavéli chtél, a Fr. Cortesi prodavii týž dům, o zastoupení sebe, když by dědicové pani Hortesie Luciny dosažení: býti mohli, obsílatí měl, za kterouž príčinou 1000 tolarův širokých Cortesi za se- bou má a ty s právem na místě tomto složeny býti by měly, i poněvadž na samém toliko dolův složení táž zeď zůstává, na místě manžela svého žádá, aby mu na též zdí stavěti dovoleno nebylo, že k Lomu nijakZ pfistoupiti ne- mohou. Pončvadž p. Mikuláš I.. toho vyhledával, aby túž zeď altinovou, kteriz na exckucí a shození züstávala, dolüv shoditi a sníti a krov na místé tom, s ktcrélioz by voda způsobem předešlým z jedné strany do domu jcho llec- tora a z druhé strany v žlab jeho spadala, postaviti mohl, k čemuž jest mu již povoleno, anobrž i o tom vyměřeno, aby v té straně střechy k domu Hectora, ji* jakS nejdri- ve jaro se odevre, délati má, žádných oken ani dymní- kův neobracel, pročež to, což dávno na exekucí zůsliívalo, nyní dobrovolně svrci a dolüv shoditi clice. 33. 1615, 4. dubna. Tamléz /. 1/5. Jakož jsou mezi ur. p. Mikulášem z Langbruku cís. a hrab. z Oldn- burku, a Svamburku radou z jedné a v nepřílonnosti souseda jeho p. Hectora Utarta, měštěnína a handlíře v Si M. Pr., manželkou jeho paní Kateřinou z strany druhé v příčině střechy, kterouž jest týž pán z Langbru- ku na své vlastní zdi pro zaslavení a obhájení veliké škody, kteráž se jemu skrze allán na spodním stavení díla, z potřeby vyzdvihnouti a udělati dal, některá nedo- rozumční a nevole vznikly, takže se obostranně příčina dala též stavení pp. úředníky úřadu šestipanského k oči- lému spatření vykázati. 1 ačkoliv: jsou dotčené osoby to spravedlivě uznaly, že jest p. Langnbruk mohl a moc jměl takovou střechu na své vlastní zdi vyzdvihnouti a posta- viti dáti a tu okna zadní proti sv. Anně vzdělané že jí paní Utartové k žádné škodě nejsou, avšak on p. Lang- XXV. V ulici Karlově. — C. p. 187. bruk k následujícímu narovnání jest se hnouti dal. Totiž že jeho p. langbruka staré i nové stavení z té strany p. Utarta vyzdvizené v tom způsobu, jak nyní jest, zůstávatí má. Však on p. Langbruk má a povinen bude předně dvě velký vokna, kteréž předešle z pokojův jeho do dvo- ru p. Utarta vzdělané byly, zazdíti dáti. Drubé, mají k těm třem oknům v střeše proti altánu p. Utarta železné mříže udělány býtí. Třetí, že on p. Langbruk a budouci dritc- lové toho domu mají a povinní budou ty dva kusy žlabu, jako předně ten dřevčný žlab napřed na ulici mezi do- my p. Langbruka a p. Utarta Ježící jako i ten ncjzad- nější kus žlabu z velkých cihel nad nejzadnější komorou p. Langbruka k domu zadnímu p. Utarla: položený na společný jich sousedův váklad spravovali a budoucnč klá- sti. Ctvrté a naposledy jestliZe by p. Utart aneb budoucí jeho držitelové jeho domu stavení zadní vejseji vyzdvih- nouti chtěli, tehdy Ze to, ncolledaje se na ta okna nad týmž zadním stavením proti klášteru sv. Anny vzdělaná, dobře a svobodně učiniti moci budou. 34. 1615. Ruhop. č. 476 f. 10. (Kateřina Utartová s Mikulášem Langenbrukem z Langenbruku.) Při vyžádané vejchozi do domu svého Kateřina U. ozná- mila, jakož jest na onen čas nčkdejšímu driitcli domu, nyní p. Mikuláše I., nalezeno bylo, Ze jest zed tu zvcj- &enou a2 do vrchní pavlače v domě jejím, jakž křížem na zdí vyrylým zaznamenáno, sníli a zboriti i okna v ní sdélaná zazdíü mél, ale ze nyní p. Mikuláš pod trámy altânové zcd tu toliko chce sbíratí a na ní krov postaviti. Což kdyby se stalo, již by sobě tu zeď, kteráž zbořena býti má, zosobil a zdědil. Pii tom tolikéž vykázala, že dvě okna nebývalí nad střechou domu jejího udélati dal, kterýmiž se hledětí do zahrady může. — Od p. Miku- láše : Poněvadž jest dům svůj tak koupil, odporuje tomu, aby tou zdí hejbati, ji bofiti a takmér pül domu svého zkazití dáti měl nebo, nač veliký náklad šel, aby nyní v nic obráceno bylo. Ale což jest před mnoho lety po- staveno, to v svém způsobu zůstati má. Což jsc pak téch dvou oken dotýče, ly ne ku Kateřině pro nějaké bledční a z domu do domu lezení, než do dvora svého obraceti dá. Však i v tom se jí zapsati chce, když by tu kdo sta- věti chtči, aby ty okna zazdíli a zadělati nahoru stavèje dáti mohl, aneb na místo těch aby vždy nezazdčné zů- stávaly jiné dvě, které v té vysoké zdi do dvora jejího jdou, zazdíti a tak jako směnu, ačkoliv tím není povinen učiniti chce. @ 1621. Bílek, Dějiny konfiskaci 1/ str. 987. Hektor Utart zahynul v "l'ábore, kdy2 toto město od cís. vojska obleženo bylo, pročež při komisí konfiskační od- souzen byl všeho jmční. Dům vedle dekretu Karla z Lichtenstejna z dne 10. května 1622 a vedle dekretu Komory české 29. srpna 1626 postoupen byl Ralaclovi Mni&ovi, [z HIor&teina a Rornšperka] obojích práv doktora a cís. rad nad apclacemi. [Rukop. c. 2114 fol. 337.] Čislo pop. 187. 91. 1401, 19. května. Rukop. č. 996 f. 37. Jo- hannes de Stcyn aurifaber emit unam s. pr. pr. census erga Margaretham, relictam olim J[enslini Wüscholcz pro IX s. gr. super domo ipsius Margarethe sita prope s. Clementem inter domos Barthussii sutoris ex una ct do- mum Deginarum reginc parte ex altcra. — Act. fer. V. antc Pentecost. 

Strana 513
XXV. V ulicí Karlově. — Č. p. 187. *2. 1404, 26. dubna. Tamtéž f. 702. Paulus Swa- chonis resignavit unam s. gr. census super domo relicte olim Henslini Wuscholcz Johanni Kunigswerder, nolario pretorii —. Act. sabbato post Georgii. *3. 1404, 19. června. Aukop. c. 2101 f. 11. Mar- garetha, relicta olim Petri Schotter, cmiL I. s. gr. census crga Johannem Kunigswerder, notarium civitatis, super domo re- licte olim Henslini Wuscholez —. Act. fer. V. post s. Viti. *4. 1404, 94. cervence. Zamléz f. [4. Ludwicus apothecarius emit 1 s. gr. census erga Margarctaun, relictam olim Petri Schotter, pro VIII s. super domo relicte Hens- lini Wuscholcz —. Act. fer. V ante Jacobi. 1. 1453, 15. prosince. Rukop. c. 2105 f. Z. Cle- mcus, nalus Wenceslai rimer, et Katherina e. d. ex op- posito claustri s. Clementis inter domos Luczakonis su- toris et Bartossij saponiste erga Dorotheam, relictam olim Blasii, ligatoris librorum, pro XXVII s. gr. Act. sabbato post Lucic. 9. 1402, 26. října. Tamtéž [. 126. Jaroš Voštník e. d. penes domum Georgii balneatoris et Barthossii sa- poniste erga Clementem Drasník pro XL s. gr. Act. fer. 1. ante Sim. et Jude. 9. 1408, 9. ledna. Tamléz f. 262. Petrus Dausek ct Katlicrina e. d. apud Jarossium Vo&tn(k pro LIX s. gr. Acl. fcr. V. post Epiph. d. 4. 1474, 30. dubna. TumléZ f. 343. Wenceslaus pernikáf c. d. inter domos Darthossii dicti Maršálek, et Pelri pellificis ct Georgii balneatoris situatam aput Pe- irum dictum. Dausek pro LX s. gr. Act. in vig. Phil. ct Jacobi. 6. 1476, 8. dubna. Tamléz f. 368. Georgius bal- ncalor et Marusse c. d. apud Wenceslaum pernikáf pro LXX s. Act. fer. JUL. post Judica. 6. 1483, 23. zafi. Rukop. ć. 2106 f. 120. Wence- slaus a falcastris ct Johanka e. d. inter domos Wenceslai libetarii et Nicolai tanlctarii erga Marusskam, uxorem Mathei balneatoris, pro XLII s. gr. Act. fer. 1ll post Mathie ap. (R. 1486 splácí vdova Johanka.) 7. 1485, 9. kvétna. TamléZ f. 157. Procopius cul- lellator de Bystrzicz et Anna e. d. falcastris tilulatam inter domos Johannis pectiniste et Nicolai tanlelarii erga Johannam, olim Wenceslai a falcastris, pro XLI s. gr. Acl. fer. 1l. post Stanislai. 8. 1493, 90. června. Tainléz f. 41. Matheus pu- Skaf el Martha e. d. ad íalcastra dictam inter domos Martini, scriptoris cathedralis, et Johannis pectinatoris a Procopio cultellatore pro LV s. gr. pr. Act. fer. V. ante Joh. B. 9. 1496, 7. zái(. Tamléz f. 111. Johannes Illawsa cl Elisabe e. d. ad falcastra a Matheo puEkaf pro LX s. gr. pr. Act. in vig. Nativ. M. V. 10. 1496, 16. listopadu. Tamléž f. 117. Wenccslaus Chochol, olim Bernasskonis filius, et Kalherina e. d. a Johanne Illawsa pro LX s. pr. Act. fer. IIII. post Briccii. 11. 1520, 4. února. Rukop. č. 2109 f. 90. Jo- hannes hospodář od mostu a Ludmila domy Jana hřebenáře a Matěje tesaře obostranně od Ka- teřiny Chocholové a Bernarta, syna jejího, za LV k. gr. pr. Act. sabbato post Purif. 12. 1544, 28. dubna. Rukop. č. 2117 f. 27. Jan Arnoldt zlatník a Ludmila k. d. mezi domy Kateřiny švadlí a KifZové hokyné od poruénfkuov statku nékdy Lidmily starć Celnć za LXXV k. gr. ć. Act. a. fer. IT. die Vitalis a. XLIIII. k. d. ležící mezi | XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 187. 513 13. 1656, 9. ledna. Rukop. č. 101 f. 110. Jakož jest nékdy p. Frydrych Hyldcbrand ze V&echlap Janovi Arnol- tovi zlatníku paní Dorotu, dceru svú, za manželku dal a po ní jménem včna sto k. m. jest věnoval, kdež pak p. Kryštof Hyldebrant ze Všechlap, syn téhož p. Frydycha, sumu 100 k. Janovi Arnoltovi jest dal, zase tajž Jan Ar- nolt dotčené věno zapisuje na domu svém. Act. fer. V. post Epiph. d. 14. 1666, 20. července. Tamtéž /. 127. Jan zlatník od mostu s Dorotou se VSechlap, manželkú svú, přiznali sc, že jsou dlužní 100 k. m. F'abianovi malíri a Marjáné m. j. zapisujíce je na domu svém ležícím vedle apateky u mostu a Křížkovic domem. — Act. fer. II. post Ar- nolphum, 15. 1557, 29. ledna. Rukop. č. 2117 f. 406. Vác- lav Tobiáš a Anna k. d. mezi domy Berounského a apa- tykou od Jana Arnolta zlatníka za CXC k. gr. c. Act. fer. Vl. post Convers. s. Pauli. 16. 1557, 18. listopadu. Rukop. č. 101 f. 127. Wa- bian malíř vzdal všecku svú spravedlnost, kterúž má na domu Jana Arnolta zlatníka podle zápisu vrchního Václa- vovi Tobiášovi hodináři. Act. fer. V. post Briceium. 17. 1568, 17. února. Rukop. č. 991 f. 239. Jakož jsou poruéníci sirolka Zuzanny po Valentinovi hodinátovi pozuostalélio obeslali ku právu Sebestiana konváre a vinili jej k race dotéenému sirotky i též Anny, vdovy po témž Valentinovi, z toho, Że on S. pfiżed do domu neb. Va- lentina pod způsobem upomínání bernč, jsa písařem při úřadu rychtářským, čemuž nebožtík odpíral, aby tu berní dlužen byl, neż że ji vyplnil a kvitanci mó. Však nedá- vaje mfsta tomu Ś. zuřivě k nebožtíkovi mluvil a jej ne- náležitě haněl i pohlavkoval a naposledy braně dobyv v hlavu ranil. Od kteréžto rány on Valentin jest umřel. — Proti tomu od Š. jest promluveno, že na onen čas po potřebě své na nějakou bitvu nešel jest k neb. Valenti- novi do příbytku jeho, ale po potřebě J. Mti Cé a prá- va, jakožto přísežný, po zamčení pro berni, kdež jest od téhož Valentina smrledlně poboden v nohu a byl by snad i zamordován od pomocníkuov jeho, kdyby ho P. В. byl neochránil. A proto on S. není tou žalobou po- vinnovat. Na to porućnici promluvili, żę oni tomu odpiraji, aby neb. Valentin: hodinář měl jej S. smrtedlně pobosti a také že jest on S. po spečelční pro berni nechodil, nebo jest již prve ji nebožtík dal. — Od 5. jest promluveno, kterak jest neb. V. odboj učinil právu, nebo když jest sc dotazoval 5., aby mu registřík: ancbo kvitanci ukázal, že jest berní dal a on neb. pravil, že ukáže, i přišel jest s braní a na něho bil, ježto kdyby mu se bylo co buď slovem nebo jinak od S. přihodilo, měl jest (o na p. purgmistra a pány vznésti —. Od poručníkův, že svěd- kové to vysvěděují, že on Š. políček nebožtíkoví nejprve dal a braně dobyl, potom i jej ranil. Tu p. purgmistr a rada vypovídají: Poněvadž právo města tohoto zřetedlně to ukazuje, že kdož jaké svády počátkem bývá a k nf příčinu řečí anebo skutkem dává, že ten za urážejícího se pokládá. A v této pfi to se jest našlo, že on S. na onen čas jsa písařem při úřadu rych- tářském přišed do domu Valentina hodináře, aby jemu pro nedání berně J. Mti Cé pokoj zapečetil, k němu dosti řečí nenáležitou, když mu o tom oznámil, že jest berni tu vyplnil, přikročil a v tom jemu Valentinovi pohlavek dal a na něho i s kordem potrhl a v tom když on Va- lentin pro brah svú do světnice šel a hned zase z ní s svou braní vykročil, on 3. jeho v hlavu braní svou 65 

Strana 514
514 — XXV. V ulici Karlové. — C. p. 18T. smriediné jest ranil, od ktcréhoZto zraníní on Valentin z světa jest sešel, a on S. toho jest, aby jemu k takovému zranénf on Valentin jaki piicinu dal, nedovedl a nepo- kázal, i z těch příčin: dává se jim puovoduom proti ně- mu Scbestianovi za próvo, takže jim poručníkuom tako- vou žalobou a neb. Valentina z světa sjitfm jest povinno- val. Act. fer. III. post Julianac. 18. 1566, 9. Ffjna. Rukop. ć. 2136 //. f. 50. Staly jsou se smlouvy svadební mezi Bernartem P'isterem a An- nou hodindikou, vdovon po Valentinovi hodináři, a to ta- kové, 2c Blernart po sobě místo věna jí Anně vzdáví vše- cek statek svůj, kterejž: má ancbo jmíti bude, buď po přátelích ancbo jakej by kolivěk jměl. Proti tomu Anna hodinářka týž místo věna anebo vobvěnila Bernartovi stat- ček svůj, kterejž má anebo jmíti bude, buď po rodičích svých anebo po přátelích, i tolikéž díl její, kterejž jí ná- leží po neb. Tobiášovi hodináři, nejprvnějším manželu je- jím. A to tak: Jestliže by jim Bernartovi a Anně P. B. spolu dítky dáli ráčil, aby táž Anna hodinířka pravá společnice s ditkami byla. A jestliže by P. B. z nich manželův: koho od smrti uchovati neráčil, tehdy sta- tek, kterej by spolu měli, s mrtvýho na žíivýho připad- nouti má plným právem. Kromě Anna hodinářka vymí- nila jest sobě 5 k. gr., aby ona mohla je dáti komu by se jí dobře zdálo a líbilo. Co se pak sirotka jménem Zuzany, pozuostalýho po neb. Valentirovi, druhém man- želu jí Anny, dotýče, to Bernart Pister za svý vlastní béře lak, jestliže by jim P. B. spolu s manželkou Annou dítky ráčil dáti, tehdy táž Zuzana iná býti rovná společnice s těmi dělní jejich v tom statku jich manželuov společně sobě od nich vzdanym. 19. 1566, 830. července. Bernart Pister a Anna k. d. mezi domy Jana Rela z Pí- slova a Kfiżovic od poruéníkuov sirotkuov po Tobid$ovi hodináři za CC k. gr. č. Act. die Abdonis. 20. 1668, 9. хай. Rukop. č. 2120 f. 60. Bernarta Pistra mydláře. 9]. — — Rukop. ë. 2121 f. 253, Anna, nèkdy Bernarta Pistera manżelka. 29. 1578, 13. ledna. Rukop. ć. 2112 f. 43. Havel Nunvář kovář koupil sobč, Janovi, synu svému, duom mezi domy Matéje Hranického a nékdy Jana z Pistova, v němž apatéka byla, od Auny, po Valenlinovi hodindri vdovy, i na místě Doroty a Kateřiny, decr jejích s To- biášem zplozených. Act. pridie Felicis. 23. 1582, 6. cervence. Tumleż /. 131. Mavel Nun- vář kovář činí s Annou. manželkou svou, manželské vzdání statku. Acl. postridie Procopii. (Tato Anna jest snad to- tožná s Annou Vostrovskou, o které se níže mluví.) 94. 1587. — Rukop. &. 1054 f. 299. (Svědomí mczi Annou Vostrovskou a p. Jakubem Meniíkem z Men- štejna.) Jošt přívozník a tesař svědčil: l.e2el starej Zlab prvnej8i na zdi na ty a potom jesli p. Havel kovór kou- pil novej žlab a dal jej polożiti vedli ty zdi; s vobou střech šla krápě na nej, s páně Havlova i s Hranickÿho. — Šimon Moravce švec: Dožádal se mne neb. Huvel kovář, asi tomu okolo osmi let, a Jakuba Smíška, když ten duom vedle Matěje Ilranického počal stavěti, abych- mc došli k Mat&jovi Hranickému, lu zeď, kteráž jest byla vedle Matéje Hranickyho, Że jest byla zlá, że ji inusí znovu stavět. | Tak sme učinili a k němu Ilrani- ckýmu došli, aby mu dal na pomoc na tu zeď, aby spo- leční byla. A on oznámil Matěj, že zeď ta jeho nejní, že on ji stavéti nechce a nemíní, Jestli p. Havlovi potřeba, aby sobě stavěl, že on nechce stavěti. Já sem jemu mlu- Rukop. č. 2118 f. 137. Kšaft XXV. V ulici Karlově. — ©. р. 157. vil: P. Matěji, mohli byšte klásti ancb lámati, nedovolí se vám toho, ani potomkuom vašim. Vo jest nám dal Ma- těj za odpověď, że on slavéti nemíní. l'otom asi po šesti nedělích sem k němu chodil z doZádání llavlova:; tolikyZ mi dal za odpověď. — Jakub Gene zedník: Já sem sta- věl tu zed ncb. Havlovi; dal mi od ní XVII] k.. Zádncj žlab nebyl na zdí, byl vedle zdí. Dorota, Petra Vlacha od Komu zedníka manželku: Když sme se nejprve přistěhovali k paní Annč Vostrov sky, leželo dřevo na slunci. Odcvstalo to dřevo ode zdí, co by mohla dlań tam strócna bejti. — Petr Vlach od Komu zedník: Co sem svědčil p. Jakubovi Menšíkovi, lo laké svědčím paní Vostrovský. Vejšeji pak pravím, že ká- men nade dveřmi vopukovej bílej jest, že se strhl a prve nebyl. A dole ve sklepě odpadlo vápno, tu kde jest stud. nice blízko. Franciscus Avostalis, mistr zednickej: To jest mi po- vědomo, když sme z počálku přední grunt neb zeď vy- brali dali, że sme hned z počátku spatřili, že ta zeď spo- leční na pravou stranu, jdoue do domu, mezi p. Jakubem Mensikem a panf Annou Vostrovskou, tu Ze sem spatiil, że ta zed jest na hlínu: dělána stará, (u že smc novou zdí dobrou p. Jakuba Menšíka dobře vopřeli a nápornou (!) ty staré zdí učinili.. Potom když sme sklepy staré v do- mě p. Jakuba boříti dali, tu že sem ještě lípeji lu starou zeď spatřil a lomu sem se divil, Ze jesli ona pani Anna nebo manžel její na tu takovou starou a nedobrou zeď takovou líž a zeď vysokou vystavéti dali a k tomu dvoje sklepy do té staré zdi sklenuli. "lu sme potomné s p. Jakubem se tomu divili; takže p. Jakub pro paní Vo- strovskou Jana, tovaryše mého zednického, poslal, takže jesti ona paní Anna do domu p. Menšíka přišla. lu jesti p. Jakub okázal jí tu starou zeď a potomně že jestí jp. Jakub oumysl svůj ji oznámil, že chce tímto zpuosobem slavéti. Tu jí okazoval zdi a pilíře, že chce zdi a pilíře v gruntu svém vehnati, a lu když se vejše mimo společní zdi vyžene, že ty cihly a kaviince, kteříž na duom p. Jakuba visely, że chce je odrazili, a tu že chce na týž společní zdi na čtyry prsty zasáhnouti a vejšeji: zeď do rovnosti krovu vehnati. A v tom taky jesli p. Jakub jf paní Anně v té staré zdi společní pilíře že jesti ukazo- val, jakoż sem spalříl a ještě se spatřiti muože, že ly pi- lite že jsou do té staré zdi až do polu spojeny; potom- ně že lrámy její v té staré zdi položeny byly. Netoliko v té staré zdi, ale tolikéž i v nový, kterouž опа paní Anna,s manželem svým vystavéti dali. Ze sem díry od dešřův od trámnüv vidél, že jesti on p. Menšík k svýmu domu vždycky užíval tu zeď. A tu když jestí již všecko oznámil a okázal, Ze ona paní Anna pohlídší nahoru, co jesti jí okazoval, s tím mlčela a ncodeprela i s tím ode- šla. Tu sme my pak tu zeď a pilíře naboru vchnali a tć- mi piliFi, zdmi a sklepy naskrz domu p. Menšíka: vedle té společné zdi sklenuli a ty starć zdi dobie oprcli. Co sem já jiZ sim paní Anuné, kdyż jest iu k dilu piiMo, okázal, že se jí tu ty zdí velmí mnoho zlejšuje a ještě sem ji k tomu více pověděl, že kdyby se všeckno to staré stavení v domě p. Menšíka všeckno pojednou vobořilo, že by se jí paní Anně va tom domě veliká skoda stala, že by po čase k veliké škodě přišla. A to proto, že jsou nepatřili: prve na grunty starć. Kdyby prve pohlídli na slarć grunty, než jsou na ni takovou tíZ vystavéli, byli by lakovou tiż na ly slarć grunty nestavéli. Tu jest ona pak olazovala, Ze sc v jejím domě sklepy něco málo trhly, że sem jí paní zase proti tomu odpověděl, že co jest se trlilo, to 7e na malć Skodé jest, a Ze víceji trh- nouti sc nebude, tak jakż jsme tu zeď z druhé strany dobře 

Strana 515
XXV. V ulici Karlově. — C. p. 187. opatřili. A to sem mluvil s jinejmi, kteříž tu dělali a spa- tfovali, že by ona podle jinejch neb lického rozeznánf że by byla na pomoc p. Menšíkovi něco k tomu stavení dali (!), nebo tolikýž tím zpuosobem vedle domu p. Jana 4 Vlkanova bofili, grunty vybírali a podle té zdi nahoru stavěli. Tu že p. Janovi stavení k žádné škodě ani tržení nebylo a to proto, že jet měl lepší grunt neb lepší zdí. A toho také dobře povědom sem, že jest nikda dílo p. Jakuba právem ncobstavila, ani tel.dá2, kdvZ páni oufed. od gruntů až do rovnosti krovu vyhuány a vyrovnány. Ani tehdáž nám nebylo oznámeno, abychom s toho díla sešli a díla zanechali. O tom také dobře vím, že p. Men- šik chtěl se s paní Annou pěkně o všeckno porovnali a zase na svňj náklad opraviti dali, a když jest pak pp. oufcdniky na to privedla a privem rozeznána chtóla bejli, a p. Menšík pravil, že chce taky na tom preslali a ji žádní opravou povinen nebýt. Jan Svamberg: Toho sem povědom, když jest p. Ja- kub Menšík duom svůj, kterejž proti Jezvitům staví, vy- bořil, že jest pro paní Annu Vostrovskou poslal a tu jest v tom vybořeným domě svým jí okázal, jak nebezpečná la zed mezi jejich domy jest. A pravil, kdyby s kejm ji- nejm bylo činiti, že by se věděl v tom jak zůstavit; ale poněvadž jest vdova, že gruntu chce pilíře vyhnatí a tu zlou ze podchytiti, pritnejmi zdmi a klenutim vopfiti a kdyż naboru zeď svou na prampouších vyžene a s její střechou še srovná, že ly cihly, který s jejího krovu přes tu zeď do jejího domu visí, diti odraziti, a zatím aby žlab spo- lečný na ty zdí ležel. A když ona pravila, že jest ta zeď nová, která na ty starý stojí, její, ukázal jí p. Jakub díry, kde jsou trámy, krokve a rešty lezcly. A tak jest ona tomu neodepřela, než s tím odesla. A potom když jest již bylo vysoko vystaveno, podruhé o to © všecko spolu mluvili v jejím domě. A tak vím, že jest p. Jakub nic o své ujmč nestavčl, než s jejím vědomím Anny Vo- strovský. (V témž smyslu vypovídali: Václav: Smoečanský zed- ník, Matěj z Poděbrad, zednický tova Jakub z Mindisa zcdník, Jan Mejli, zednicky tovary3 a tesari: Martin Vitas, Urydrych Rys, Jan. Vokürka, Mattin Sodomar, Jan z IIo- lubovsky haldy, Jan Starej.) Václav Rataj šenkýř: Dávám u paní Vostrovský víno ode dvou let. Nebylo tak klenutí jest, pokud p. Menšík nestavčl. — Anna, Jana Rafle te- safe dcera: Když sem Scnkovala u panf Anny Vostrevsky v domě, nebylo tak potrháno stavení, jako nyní —. Mgidii/ Destmi, dvorskej krejóí: Já jiného nevím, než 10, když se jde do sklepu po levé stranć, Że jesli vápno odpadalo, takže kamení toliko holý zuostalo. A dveře pred domem, nemůžeme jich již tak zavírat, jak prve. Když je zavříti máme, vždycky je musíme pozdvihnouti. Jan Gelin, dvorskej kramář: Paní mi ukazovala, že jest se ta zeď roztrhla, ale já nevím proč. Potom se také kimen nade decimi protr — ata paní přede mnou byla a ten sklep byla najala. Pravila, Ze by peníze tu bejti měly, uhodila do té zdí, takž kamení celej houf vypadlo, za příčinou, že grunt shnilej jest a v též světnici, kde já bydlím, tu jest ve zdí dřevo vloženo. 25. 1587. — Bukop. ć. 2112 f. 254. Dům ně- kdy ITavla kovire. 26. 1588. — Tamléž f. 293. Dům někdy Havla nunvárc. 27. 1699. — Nunkop. c. 2/48 f. 21. Anna Vo- strovská. podtrhnuto, jak nyní | XXV. V ulici Karlově, — C. p. 187. o c or 28. 1608. — Rukop. ć. 324 f. 443. V domě Anny Vostrovcový nájemníci: Kryštof, dvorský zpěvák, Adam Starý, prach prodává, Kryštof tobolář, Jiřík šenkýř. 29. 1616, 14. prosince. Rukop. č. 1175 f. 30. (Po- pis statku Myslicha) Na porucení pana purgmistra pánüv v přítomnosti radních k tomu vyslaných, též paní Anny Kyrchmayrovy z Holtrpergku, p. Abrahama Andéla z En- gelsperku a p. Krystiana Myslicha s Wylimśtcjna, móśfa- nüv tohoto St. M. Pr., jakožto poručníkův nad stalkem a sirotky po nékdy p. Adolíovi Myslichovi z WylimStejna a paní Judyté Myslichové, rozené z Iloltrperku, dobré paméti pozuostalymi nafizenych, stalo se poznamenini statku po tychż obojich manżclich pozuostalćho takovć: Předně zuostali Jan Hendrych, Anna Kateřina, Ma- rya Benigna, Albrecht a Mates Mclichar, sirolci s neboż: tíkem p. Adolfem Myslichem, předešlým manželem. Item Johanna a kuzebia s p. Karlem Kyrchmayrem z Reych- wicz, druhým p. manželem jmenovaný nebożky pani Judyt, splozeny. — ltem tři domové v jedno spojený. A v témž domě — v hlavním velkým pokoji: dva stoly, | mramo- rový u vokna velký, a druhý u kamen menší černým suknem přikryltý, 7 stolic drevénejch o čtyrech nohách vořechový barvy, 2 menší též suknem černým přikrytý. Okolo stěny černýho sukna smutkového, a pod suknem okolo též stěny &palíry barevny. — Item šrajbtiš u vokna v též světnici zapečetěný s šuplady, a v prvním šupladu N |. patnácte hedbávím, zlatem a stříbrem vyšívaných rúch, n. 9. devět čepců vyšívaných, m. 3. dva páry taclů, n. 4. dvametcítma šátků vySivanejch prostejch a s kraj- kami, n. 5. třinácte vyšívaných větších a menších šátkův, Hans Hendrichovi náležejících. A při tom vyšívaní kar- kule a dítěcí košilka, n. 6. jedendcte čepcův, n. 7. něco nítí a bílejeh tkaniček, n. 8. tři zlatý čepce a jeden bí- lej, n. 9. 8 knihy do aksamitu vázaný, mezi nimiž jedny jsou s stříbrnými puklami, np. 10. kolibka stříbrná, a zlatej groš o desíti dukátích, | dukát a 1 grošíček stří- brný Albrechtovi náležející: — V přítruhle dole: n. 11. dva šály stříbrný, vážily 37 lotů, jeden starý koflík pozla- ceny, vá2( 821/» lotu, jeden malej kollícek s pozlacenými reyfy, též stříbrný, vážil 10!/; lota. — V malým vytaho- vadle 4 šifnoblové (ž), 1 groš zlatý váží 4 dukáty méněji ortu, 28 dukátů, 11 tolarů širokejeh, a 3 groše stříbrný, Hans Hendrichovi náležející. Itern v malým šupladu šest duplovanejeh a 18 prostejeh dukátů, dva tolary a půl to- Jaru celého, tři groše stříbrný. Jtem 3 celý tolary, 1 groš s ouškem stříbrným, | dupldukát, a '/s koruny, jeden zlatej rejnský, a srdéčko do stříbra fasovany. — Item v malym Supladu: některý kamínky prostý do stříbra fasovany. — Item v šupladu malým: náprstek stříbrný, stříbrný koflík, páteř s groši stříbrnými, váží 251/9 lotu, kolibèitka stříbrná a korálový růžek (2). — ltem v &u- pladu maličkým: tři tolary široký, groš stříbrný Salvato- ra, groš zlatý s pěti dukátů, jeden šilfnobl, 4 dukáty, a 4 grošíky stříbrný Mariji Benigně náležející. ltem v Eupladu jinÿm drobct boury barevny. N. 19. jeden vy. soky koflik pozlacený stříbrný s přikrývadlem, váží 2 hřiív- ny a 111/5 lotu, nebožce náležející, 1 tuzent lžic stříbr- ných na konci pozlacený, s erby, váží 2 hřivny 18 loti; ] tuzent lžic stříbrných s pozlacenými střenkami, váží 2 hřivny a 2 loty; 1 tuzent lžic stříbrných na konci po- zlacených, váží 2 hřivny a 2 Joty; 1 tuzent stříbrných lžic prostejch, váží 2 hřívny !/; Jotu; 1 tuzent Mic stří- brných vážil 1 hfivnu a devět lotů; 9 lžíc stříbrných vá- žily 25 lotů, a ty jsou k každodennímu užívání vně za- nechány; 3 pásky stříbrný Anně Benigně a Anně Katce- 65* 

Strana 516
516 XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 187. řině náležející, vážily 29'/s lotu; item strouhadlo stříbr- ný, s všelijakým jiným stříbrem vážilo 12 lotů; item je- dna stříbrná míska malá, vážila 9 lotů; osm grošíčků zlatejch, některý s oušky korunového a dukátového zlata; item jeden pár armpantičků zlatejch Maryji Benign& näle- žející, vážily 15 dukátů; item 1 prsten zlatý s granátem; item 2 slánky stříbrný na nožičkách s přikrývadly na díle pozlacený s erby, vážily 2 hřivny a 6 lotů; 1 kofiíček stříbrný pozlacený na spůsob větrného mlejnu, vážil 12 lotň: 8 guentl., (ten náleží Albrechtovi), I koflíček malej též stříbrný, vážil 12 lotů, a ten náleží Anně Kateřině. N. 18. dva páry rukaviček vonnejch, a jeden pár střeví- tek. N. 14. něco černýho štepsejdu a hedbáví, n. 15. sedm lib. hedbáví a tkanic hedbávných ménčějí dvou lotů, n. 16. pás zlatý na aksamitový šnuře s zámkem stříbrným. P. Krystian Myslich oznámil, že jest byl nebožky paní mat- ky jeho vlastní. Item v témž šrajbtiši nalezen inventář neboližto počet handlovní roku 1616, v kterým se dokládá, że kassa má na dluzích a hotových penězích 68077 l. 46 k. 2 d.; na zboží v Vídni, v Linci a jinde 11306 A. 25 k. I d. Summa (facit 69384 Il. 11 k. 3 d. A dlužní že jsou lidem zase proti tomu 26467 A. 28 k.; kapitál zůstává 42140 Il. 41 k. 3 d.; užitku nebo zisku 776 (1. 7 k. Summa 69384 Il. 11 k. 3 d. A při témž počtu zadu doložena i pruba téhož handle a počtu. Item v témž pokoji lúžko malý bez nebes s modera- cemi, a ] stoleček prostej. — Item šenktiš: vykládanej a v něm nachází se podle poznamenání nebožky paní Ju- dyt: 1 vysoká sklenice s pozlacenou nožičkou stříbrnou s přikrývadlem sklenným, sklenice s stříbrným pozlaceným zvonečkem, malá sklenice, též s stříbrnou pozlacenou no- žičkou, benátská řezaná sklenice s erbem nebožlíka pana Adolfa Myslicha, a při tom některý jiný řezaný a prostý sklenice benátský. Item sklenice s vysokou nožičkou stří- brnou pozlacenou, a menší též s stříbrnou nožičkou; aly dvě že náležejí nebožce paní Judytě; item některý (rank- furtský děbány na mladý pivo. — Item v témž šenktiši dole všelijaký krajky, mříže, níti, tkanice bílý i vyšívaný a (rancle. Item nóklery kusy plitna a kmentu na povle- ceni a roucby stfihanÿ a nedo$ity. — ltem almara s umy- vadlem cínovým. Při tom oznámeno, Że pan Karel Kyrch- mayr některý věci svý vlastní v něm má. — V komoře podle téhož hlavního velkýho pokoje: stůl s kobercem tureckým, malej stoleček dělinský, stolice prostá čtyrno- há, postel pod nebesy s firhaňkem, a na ní G6 kusů šatů ložních nepovlečených, 2 stolice karmazínovy žlutý. P. Karcl oznámil, že jsou jeho vlastní. Ilem 4 figury v rám- cích, a 1 též v rámci bílým plâtnem zastfen4, ilcm 2 kontrfekty dvou dětí nebožky s panem Adolfem zploze- nych. A pri tom effigies téhož: p. Adolfa Myslicha. — Dileji našla se v též komoře železná truhla zapečetěná, a v ní stříbrný umývadlo pozlacený s nálevkou stříbrnou, též pozlacenou, vážilo to oboje spolu 10 hřiven 4 loty, Ila. še stříbrná vnitř na skrze pozlacená s pozlucenÿmi reyfy a erby nebožtíka pana Adolfa a paní Judyt, váží 6 hřiven, kollik słove hofpecher s přikrývadlem na skrze pozlacený, váží 3 hřivny 9% lotu, koflik menší na týž způsob s při- krývadlem pozlacený, váží 2 hřiv. 4 loty. Item 2 koflfky, jeden do druhého vcházející, též stříbrný a pozlacený, váží I hiivnu 108/ lolu, 2 tomuto podobny kofliky stiibrny pozlacený, vážily spolu 201/ę lotu. 1 koNlik mens( v zpi- sob hrušky, též stříbrný pozlacený, váží 1 hřivnu 111/ lotu. Item kotlík: na způsob hroznu pozlacený stříbrný, váží 1 hřivnu 19/, lotu, velký koflík stříbrný s přikrýva- dlem pozlacený, váží 6 hřiven 14 lotů, kollíček stříbrný pozlacený s přikrývadlem, váží 1 hřivnu 8 lotů. Item 4 XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 187. kofliky do scbe vchśzejfci s prikrÿvadlem pozlaceny, vażily 4 hřívny 8 lotů, šál stříbrný pozlacený se dvěma držadly, vážil 10 lotů, kollík nízký se dvoumi držadly pozlacený, váží 10 lotů, nádobíčko stříbrný pozlacený, jako beránek, váží 1 hřivnu 8 loty, nádoba stříbrná pozlacená v způsob mlejnu větrního s korýlkem, váží 3 hřivny 71/ę lotu, mlejn větrní pozlacený, váží jednu hfivnu a 1!/s lotu, kollik stříbrný pozlacený v způsob panny, váží 14 lotů, konvička pozlacená stříbrná, váží Il hřivnu 13'/; lotu, stříbrná kon- vièka též pozlacená, váží 1 hřívnu 12 lotů, konvička stří- brná váží tolikéž 1 hřivnu a 12 lotů (oznámeno, že náleží Maryji Benigně), 2 slánky stříbrný s přikrývadly, na díle pozlacený s erby, vážily 4 hřívny 5'/, lotu. 2 kolliky stříbrný pozlacený do sebe veházojící, vážily 2 hřivny, a ty że po nebožtíkovi p. Janovi Nerhoflovi samé paní Judytě dobré pamčti náležejí, oznámeno. Item malý ko- flíček pozlacený, váží 8 lotů, též samý paní neb. níáleže- jící. Item stříbrný malej koflíček, z kteréhož děti pijí, vážil 5 lotů, 2 koflíky stříbrný pozlacený naskrze starým dílem, vážily oba 10 hiiven 11 loti. 2 menší těm po- dobný též pozlacený, vážily 4 hřivny 18 lotů. Jiný 2 ko- flíky stříbrný pozlacený ještě menší, vážily 3 hřivny 10 lotů. A 2 slánky též stříbrný na díle pozlacený vážily 8 loti. Oznámceno, že ty do handle náležejí a že jsou vzaty v sumě 2000 fl. rejn. podle inventáře nebo počtu hand- lovního, Item nčco stříbra zapečetěného v pyllíku plátě- ném (náleží též do handle) půjčeno Janovi lišeroví na to L. 1611. 65 kop míš. Item 8 groše zlatý, z nichžto jeden každý vážil 10 dukátů. 4 rohenobly(?), jeden mezi nimi s ouškem. ltem 46 dukátů prostejch, 89 zlatejch rejnskejch, 56 dukátů s křížkami a v£elijakÿch fruncouz- skejch i jiných korun. Item 69 duplovancjch a prostejch všelijských zlatejeh korun s jedním prstýnkem zlatým bcz kamene, vážily 87 korun. Item 44 celých tvrdých tolarů, a 4 stříbrný koruny. Item všelijaká mince k Smelcovänf, vážila 3 hrivny 4 loty, a to všecko složeno zase do též železné truhly a zapečetěno. — Item šrajbtiš menší vy- kládaný, též zapečetěný s vytahovadly, a v týchž vylaho- vadlích: Nejprve 2 hodinky, jedny bicí a druhý ukazující. Item 17 prstenů zlatejeh a záponka zlatá, vážily spolu 8 lotů. Item páteře dětinský maličký s stříbrným grošem a s křišťály, 2 prsteny stříbrný, stříbrný pás s nožnicemi, 6 baněk stříbrných, a 2 jablka pižmový, vážily 3 hřivny a 12'/; lotu. P. Karel ohlásil se potom, že jincnovaný baňky stříbrný jsou jeho vlastní. Item korunka s perlami. Paní Kyrchmayrová pravila, že její panny dcery jest. Item dvě korunky s perlami se 20 štefty zlatými, řetízek stří- brný pozlacený, váží 2/5 lotů, řetízek zlatý, váží 88/, korun, řetěz zlatý drobným dílem dukatového zlala, vażi 82 dukátů, 2 řetízky zlatý jednostejnýho blejskavého díla, vážily 121 korun, řetízek zlatý Sestihranatym dílem udč- Janý, váží 83 korun, řetízek zlatý vážil 8 Jotů korunového zlata, řetěz zlatej pancířovým dílem, a při něm prsten s diamantem špíčatým a s kamínkem krysoldovým, váží 51 korunu. Item řetízek zlatý drálovým dílem váží 65 ko- run, Anně Kateřině náležející, řetěz perlový s zlatými zrny, váží 6 lotů, pár armpantů zlatejeh se 20 rubíny španielským dílem, vážily 20 korun a 3 kventíky, pár armpantů zlatejeh s karneoly, vážily 20 korun, pár arm- pantů zlatejch španielským dílem, vážily 141/, korun, pár malejch zlatejch armpantíčků, vážily 8 korun /,, malej prstýnek zlatý s diamantem, prsten: zlatý s rubínovým zrnem a s osmi opály, prsten zlatý s jedním diamanlem a čtyrmi rubfny, prsten zlaty s rubinem nízkým, prsten zlatý s diamantem nízkým. Opět pisten zlatý s diamantem, prstýnek malej s psejčkem, prsten zlatý s pěti diamanty, 

Strana 517
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 187. opět prsten zlatý s diamantem nízkým, prsten zlatý nalo- meny s turkuscm, prsten zlatý s malým rubínem, prsten zlatý s malým opálem, prsten zlatý s rubínem, prsten zla- tý s smaraldem, prsten zlatý s diamantem, a prsten zlatý s granátem jako srdce řezaným. A ty jsou všecky v aksa- mitové červené truhličce. Item prsten zlatej pamětný bez kamene, prsten zlatý s turkusem, prsten zlatý s černým šmelcem, hladký zlatý prsten bez kamene, prstýnek ma- lej též zlatý bez kamene, a prsten zlatý se 2 rubíny, 2 prsteny zlatý s literami, a zlatý prsten s rubínem a šmel- cem černým, sekryt zlatý nebožtíka pana Adolfa s crbem do amatistu řezaným, a sckryt druby s erbem téliož ne- boitfka do kalcedonu řezaným. Iicm 2 malý prsteny zlatý s turkusy, prsten zlatý s diamantem, a prsten zlatý s za- firem. Item 23 gro&ikü zlatejch větších a menších, někte- rý s oušky, a jeden s perlou, vážily 79 dukátů. Item groš zlatý s obrazem kn(Zele Saského s řelízkem, a 41 gro- šů větších a menších též zlatých, vážily spolu 55 dukátů, 24 tolarů starejch Sirokejclı v jedné přihrádce, a v druhé piilirádce ]7 tolarů širokých. Item 27 starých stříbrných grošů větších a menších pozlacených a nepozlacených, mezi nimiž jsou některý s oušky. Item 6 starých širokých tolarů a grošův větších a menších stříbrných tolikéž 6, 28 starých Pavlovských holejch grošů. Item v přihrádce jedné všelijakých grošíků stříbrných J2 lotů, a to všecko do truhličky čtverhranatý vořechový barvy s devíti vyta- hovadly složeno jest. Item flaška stříbrná pozlacená s stří- brným řetízkem, a ma'á konvička stříbrná též pozlacená. liem. v krabiéce mulované vokrouhlé vXelijaké perle na Snurách, vázily i s krabičkou a s 10 stříbrnými knofllcky pozlacenymi 14'/; lotu. Item krabicka malá koštěná čer- vená s drobnými perličkami váží i s krabičkou 4 loty 1!/o kventl. V krabičce červené menší 50 perel větších, v maličky škadulce červené některý zlatý knoflíčky nebo zrna, vážily i s škadulkou | lot mEn&ji 1f, kventl. Item některý růžičky a šteltíčky zlatý, a při tom zoubek od zlata fasovany, vážily 13 korun. ltem v též komoře: Velkd dvojndsobn{ almara av ni aksamitová karkule s perlami, a 1 s Smelcem černým též aksamitová, 3 menší karkule téZ aksamitovy s Bmelcero, dětem náležející, 2 kusy firhaňku tikyly barevný s kran- cem, mantlík borakovy ncpodSity, mantl(k hedbávnyho cejku podbříškovým futrem podšitý, mantlík ınozfrovaneho aksamilu též podšitý, mantlik kanafac: vý s šesti tkanice- mi, premovany, s ptedky noZickovymi, mantlfk nestřiha- ného aksamitu na skrze felbou černou podsitej, mantlik mozírovaného aksamitu, králíky podšitý, s předky janoto- vymi. ltem karmazínový rejsovaný mantlík panné Maryji Benigně náležející; mantlík duplovaného damašku s pěti tkanicemi premovanej nepodsitej, sukné hedvdbnyho cejku nepodSilá, tykytová sukně bílý a žlutý barvy s kabátkem, barevná jiná sukně tykytová, 2 damaškový sukně bílý a cerný barvy, a jeden kabátek. Item aksamitovy ınantlik na skrze felbou mořské barvy podšitý, a 4 fyrtochy dupl- tikytový barevný, mantlík tikytový podšitý bílým futrem, miantlík damašku štráfovaného popelicím fulrem podšilý s krumplovanými tkanicemi, mantlík květovaný dupltiky- tou podšitý. 4 fyrtochy, tři květovaný a 1 barevný, 2 šorcpelce, jeden aksamitový a druhý zeleného damašku, jedna černá kanafacová sukně, 1 černá karmazínová sukně, ] nepostriZeného aksamitu, 1 aksamitová sukné s květy, | &trafovaná sukné damaSková Gerná, 1| kvétovaná tiky- lovi sukné cernd, 1 tikytová sukně hřebíčkový barvy, damalkovy šlofpele červený a hřebíčkový barvy podšitý, sukně rašová s pěti (kanicemi zlatými a hedbávnými pre- movaná, | černá štráfovaná tikytová sukně, 1 černá ša- XXV. V ulici Karlové. — C. p. 187. 517 mlatová bodená sukně bez vody, 1 černá sukné souken- ná smutková. Item dlouhý aksamitový mantlík s sobolo- vými předky a popelicemi podšitý, 2 kabátky, jeden ne- postříženého aksamitu, a druhy kvétovaného aksamitu, 9 aksamitový černý rukávy (a ty jsou délem dány), 8 klobouky černý též dětem náležející, 2 kožíšky dě- tinský likytový, jedno podbřiškový celý futro, a 2 kusy popeličího futra. Item jedna roucha turecká barevná, pár vejložek sobolových nožiček, jeden celý sobol, a kus so- bolového vejložku, ve 2 vytahovadlích pod touz almarou: 18 ubrusů, a 12 ručníků k každodennímu užívání, v též almaře dvojnásobní v druhým dílu: 14 ruch s bílými tka- nicemi a krajky, 27 ruch pod bradu vyšívaných pěkných, 10 předníčků, 20 čepců s tkanicemi, -8 jiných prostějších. Item v uzlíku dětinský některý věci k šesti nedělům, 12 malejch cejšek, a v uzlíku některý pár punčoch bílejch. — Jtem truhla velká za dvefmi vykládaná zapeceténá, a v ní 94 velkejch ubrusü na tabule slezského a dama- škovaného cvilinku, 27 menších ubrusü na stoly, 12 ruč- níků větších a menších, 15 tuznů servitek nových a pět sta- rých. Item 5 kusů s krancem dupltikytového červeného firhaň- ku, 2 kusy firhaňku bílý a tělný tikyty s krancem, 9 vobojkü poučníkových s krajky a bez krajku, 29 cuchlikü neboZky, 5 padtuchů do lázně vyšívaných a prostejch, 4 malý ubrusy, 6 bílejch širokejch fyrtochů plátěných, 3 kusy bílýho vá- zanybo firhaüku, 2 kusy k lůžku dupltikytového červeného firhafiku s krancem. Item truhlička malá s červeným aksa- mitem, Anně Kateřině náležející. — Item truhla menší vedly postele a v ní n. 1. prostýho povlečení 4 kusy na velký luože, n. 2. na velký Juože 5 kusů s mřežemi, n. 8. na velky luoZe 4 kusy s stříbrnými tkanicemi a krajky, n. 4. čtyry kusy s červeným hedbávím vyšívany na velký luoZe, n. 5. na velký luože 5 kusů s síťkou, n. 6. na vel- ký Iuože povlaku 4 knsy s tkanicemi a krajky, n. 8. čty- ry kusy povlečení na luože s síťkou. n. 9. prostého po- vlečení 4 kusy, n. 12. čtyry kusy s pěknými paličkovými tkanicemi nydrlandskyho plátna povlaku, n. 13. čtyry kusy s tkanicemi knoflíčkovanými. Item na velkou postel po- vlaků 4 kusy nedodělaný s pěknými bílými tkanicemi. Item na velky luoze 4 kusy s pěknými bílými tkanicemi, 4 kusy s nydrlandským bílým vyšíváním na velký Iuože. Item na velkou postel 5 kusů s mřížkou bílou. — N. 3. na malý lůžko 3 kusy s tkanicemi, n. 4. na maly luoZko s bílým vyšíváním 4 kusy, n. 5. s červeným na malý luožko 4 kusy, n. 6. čtyry kusy povlaků nedodělaných s červenými květy, čtyry kusy povlaků nedodělaných s červenými květy, n. 10. s červeným pomalováním na malý Iuožko 4 kusy povlaků, n. 11. s modrým na malý Iuožko 4 kusy, s červenými květy bedbávnými 4 kusy na malý luožko, 4 velký prostěradla s krajky, 6 prostěradel men- ších vyšívaných s bílým, jedno prostý a jedno s černým, velký prostěradlo na máry. Item 1 s černým hedbávím vyšívaná cejcha a polštář, a 1 menší též s černým nedo- šitá. Item tlustá cejcha velká, 2 malý cejchy s síťkovými mřížemi, 1 zelená křticí: roucha dupltikytou podšitíá, zla- tem a perlami krumplovaná, 2 prostěradla a 2 cejchy s tkanicemi, Item 1 štučka nestifhancjch servitek, a 1 cechlík. Item truhla nízká též zapečetěná u vokna, a v ní 10 ubrusů, 12 ručníků, 12 servitků, 1 štuka cvilinku na 6 kusů rozstřihaného, 12 servitků damaškových nedošitých, 2 ručníky menší tlustý nový, 7 štuků nemandlovaného plát- na, 4 šluky mandlovaného, 11 kusů načatých nemandlo- vaného plátna. Item v jednom papíru modrým některý loket nydrlandskýho plátna a roušek a v druhým papíru 9 kusů střihaného plátna. Item ve třech košíčkách všeli- 

Strana 518
518 XXV. V ulicí Karlově. — Č. p. 187. jaký kusy plátna střihaného k šití, a přitom něco tkanic, a vobojek. — Item v almaře naprotější nezapečetěné dole v šupladích dětinský chodící šaty, bílej punt labutovy, koberce vyhraný 'na karbaně. Item 18 lib. benátský) o stříbra a zlata, a 21 lib. maylandskýho stříbra a zlata od nebožky paní Judyt z penéz od p. Nerhofa přijatejeh kou- pencho. Item 3 stříbrný kollíky, a 1 pas stříbrný. Na ty 4 kusy půjčila nebožka paní Judyt bradýři u Vilimkü 30 kop míš, Item v též a'maře list fedrovní na pargamenč, aby pro cizí dluhy bratří Myslichové hyndrování a.obsla- vování nebyli. Item majestát na erb od J. Mti císaře Ru- dolía ncboZtfku panu Adolfovi a Krystianovi Myslichüm dancj, item starý majestát též na erb týmž pánům bra- třím dancj, list zachovací nebožlíka p. Adolfa. Item v (é7 almafe naScl sc kasapuch in quarto, a v témZ kasapuchu nalezeny jsou: 2 cerlificatí s podpisem ruky vlastní ne- božtíka pana Jozefa Kádeřávka, první na 100 kop míš. a druhý na 200 kop míš. na zaplacení lidu válečnýho za- půjčených. A takový peníze že přináležejí do handle. Item našel se šuldpryf pana France Stukarta na 408 fl. 20 k. svědčící, jehož datum 26. Octobris 1612; oznámeno při- lom, že na tíž sumu zboží vzato na šaty dětem a ne- božce paní Judytě za živobytí jejího, vedle kněh in guarto za 17 Il. 19 k. A podle jiného auszuku, kterýž se tak na pospéch najíti nemohli, ještě něco víceji. Co se pak ka- sapuchu dotejéc paní Anna Kyrchmayrová a páni poruc- níci oznámili, že se vztahuje na roční počty. Jakož pak to se v něm našlo, že paní Judyt dobré pamětí přijala kasy (l. 11.804 k. 45 d. 3, a to od J. Jvlii I. 1615 až do 1. Julii 1. 1616. A vydala zase íl. 8930 k. — d. 3. Po zavřeném počtu nachází sc poznamendn{ vydání 75 Il; pročež žádali jmenovaní pání poručníci, aby jim pro lepší fedrunk a snadší zavření počtův týž kasapuch propůjčen byl, co se i stalo. Düleji také tíž páni poručníci ukázali inventář, ne- boližto počet handlovní na rok 1618, v kterémžto při za- vírce se dokládá toto: Kasa má za lidmi na dluzích dě- dicům nebožtíka pana Adolfa Myslicha náležejících, i s tím, co k potu do ka.y přísluší jmenovitě 60207 fl. 18 k. 9 d.; a znse podle toho také na zboží v Linci a Vídní 16658 11. 49 k. Suma na zboží a dluzích učiní spolu 76866 fl. 7 k. 2 d. — Naproti lomu nachází se,, že do- tčení dědicové povinni jsou z téhož handle platiti 1. 34973 k. 53 d. 1; a tak tchdy p. Adolf v handli dédicüm svým všeho všudy kapitálu zancehal jmenovitě Il. 41892 k. 14 d. 1. — Suma kapitálu Il. 76866 k. 7. d. 2. S tou další žá- dosti, aby jim nadepsaný počet na rok 1614 se vztahu- jící tolikéž propůjčen byl, tak aby jej mohli s tímto, jakž náleží, srovnati, spravití, i sjinými počty podle tohoto in- ventáře do rady složití. I jest jim týž počet propůjčen. Pan Karel Kyrchmayr také oznámil, že jest dobré vaměti nebožka paní Judyt vždycky každého týhodne od 1. Julií 1. 1616 až do její smrti, totížto do 30. Augusti 1616 z handle po 10 kop míš. na vychování dětí a do- mácí potřebu brávala, a těch že jest nebožka do vydání nepoloZila. Item mezi listovními věcmi našlo se pozna- menání in guarto, že jest nebožka paní od p. Petra Ner- hofa přijala: na svůj podíl totizto 9308 fl. 90 k., tak že jí ještě zuostává 88388 fl. 20 k. a ouroku z lé sumy až do Vánoc 1616 za celý rok. Dáleji oznámeno, že p. Mar- tin Sumart z Lipska dlužen zuoslává nebožce (což tak na její čtvrtý díl z sumy 31000 A. jest přišlo) jmenovitě N. 7760 k. — Item z handle nebožtíka p. Adolfa ozná- meno, že jí náleží: nejprve (l. 3563 k. 10 d. —, jakž se to také v handlovním inventáři neb počtu roku 1613 po- řádně zaznamenáno nachází. Víceji z téhož handle vedic XXV. V ulici Karlové. — C. p. 187. jejího poznamenání in quarto dédicové nebozlfka p. Adolfa Myslicha ji dluzni jsou II. 1030. Co sc pak handle v mo- sazi v llscnburku, v kterémz pan Petr Nerhofl polovici má, dotejče, oznámeno, že z druhé polovici nebožce paní Judyt čtvrtý díl tolikéž náleží, ale nyní že se věděli ne- může, co by toho v sumě bylo. Co se pak jiných dluhiiv od lidí nebožtíkovi p. Janovi staršímu Nerhofovi z Iloltr perku povinneich dotyée, co sc jich koli zvyupom(nz, 7 tolo všeho nebožec paní Judytě že třetí díl nákl žeti bude. Co se pak alounhandle nebo pergkwerku dotejče, v témž handli: mají dědicové nebožtíka p. Adolfa vedle poclu nebo inventáre handlovního roku 1618 .kapi ilu jmenovitě 11. 2000. A vejše vedle počtu s Jancm Way- dlichem léta tohoto 1616 in Novembri ucinEneho zisku a užitku, že jim vlastně a obzvláštně náleží 1. 781 k. 30. Dáleji nachází se v nadepsaném poznamenánf in quarto, ze častopsaná paní Judyt půjčíla na založení téhož aloun- bandle jmenovitě 11. 420 z svejeh peněz od p. Nerhofa přijatejeh. Jtem v pytlíku vostalo a nalezeno 186 dukátů z pc- něz od p. Nerhofa prijatejch s cedulkou ruky p. Karla K yrch- mayra. Od peněz za vína rakouská ještě za živobytí nebožky paní Judyty přijatejeh nalezeno toto: Na všelijaké minci Il. 4 k. 58, na trojnicích Ml. 6, dukátů 56, zlatejch rejnskych 6, na českých groších 64 fl., na poloupatcích 32 A. 50 k., říšskejch tolarů tvrdých 293, rozenoblů 3, celých (tolarů Filippových 20, a 2 gr. po 20 k. liem širokých šedesát níků 7, item za rakouská vyšenkovaní vína na všelijaké minci 221 kop 24 k. A ty zancehány jsou paní Anně Kyrechmayrové na potřeby každodenní, a z těch počet uči- niti povinna bude. Víceji vzato z týchž penčz vinnejch k pohřbu nebožky paní Judyt 900 fl. rejuskych, id es! 171 kop 26 k., učiní obojího 392 kop 50 k. lem v je dnom pytlíku 44 ll. rejnskych zu rejusky vino prijutych. Item za soudck rcjuskyho vína piijatejch, jmenovité 41 Il. 58 k., item rest z peněz, z klerychi sc na vinici vyna- kládalo 17 kop 6 k., item 30 tvrdejeh tolarů, na něž ne- boitka pani Judyt pdjcila. Item na vokyniku jednom A5 fl 7 k. Jtem 2 dukály a ] koruna francouzská, 3 zlatý rcjnsky, item 1 zlaty nydrlandsky vc 9 fl.a 30 k., jed n Sifnobl s ouXkem, a jeden malej grodik zlatej do han- dlovní kasy náležející, item 31 l. 43 k., též do kasy handlovní náležejících. Item biblí německá ve dva díly vázaná in folio s figurami illuminovaná, biblí též něme cli in folio s figurami, bibli in quarto do černé kůže své'aná, 2 postilly Spangenbergii též německý, kniha Jo- hannis Slaidani a Michala Peutera, herbář Adami Loniceri. Česká kronika na německo přeložená, Cronologie Johan nis Mariac Nossenicii, Hystoriac Persarum, patery knihy, v nichž nejpřednější města vieho svéta illuminovani jsou, a 1 knihy o rozličných krajinách světla. — ltem v též almaře některý kollíky a uzdastříbrná Pan Karel Kyreh mayr ohlásil se, že jsou jeho. Item almara s mřížkou, a v ni i nad ní všelijaké zadělané věci a lékařství v skle- nicích. Item 12 loket zeleného paje pod Lou% alınarou; item feldeejk tikytovy, Gerny, bílý a žlutý barvy, 4 lokte damašku černýho, 21 loket prostýho damašku bílý a čer- vené barvy na firhaük, 50!/, lokte karmazínu květované- ho, a z toho náleží panně dceři p. Faltina. Kyrchmayra 4 lokte. Item některý kousky cejku všelijakého. 2 tuzny čapraků hedbávných, 6 štuků poučníků hedbávných bí- lejch, 4 Skarty nestelgarnu od nebožky paní Judyt z po- něz od p. Nerhofa přijatejeh koupeného. -— ltem v kou- tě: některý loket černýho prostýho sukna. Kabátek starý černý nebožky, stará perpetuanová sukně a každodenní šlofpele imuchyrovy. Item modlitby nebožíky stříbrem oko- vaný, 2 proslý do aksamitu, a I modlitby do červeného 

Strana 519
XXV. V ulici Karlově, — Č. p. 187. aksamitu svázaný, Anně Kateřinč náležející. — U postele něco od koicní do kuchyni náležejícího. | V krabicí ně- ktery noZe, a v pouzdrách 2 též některý nože s vidlička- mi. Jtem. 2 lib. 4 unce zlala od Jana Michala Tonmarlina, a pcnéz 85 fl. 8 k. Ист ve sklepě panským podle komory žlutá postel pod nebesy, a naní 8 kusy peřin, zelená postel pod nebesy se 8 kusy, a jedno luožko dčlinský s mřížkou se 4 kusy šatův ložních povlečených, almara zelená s dětinskejmi šaly, a stoleček dětinský. — Item v pokoji dětinským 2 po- stele, jedna s frhaňkem starým a na ní: 4 kusy šatů ložních. | Item nad touž postelí jednou 9 podušek dětin- skejeh. — Item na druhý posteli 2 peřiny. Item 3 stolice vořechový barvy dřevěný, stolice koženná i stoleček ze- Jenej malej, 13 malovanejch šálů, a 6 džbánků s cínový- mi víčkami. Na mazhouze: 1 svícen o jedné cívce mo- sazný, stůl jeden černým suknem přikrytý, a okolo maz- houzu též černýho sukna. Item, na témž mazhouze hodin- ky bicí. — V špižírně vcdle pokoje hlavního: 2 džbány cínem vokovany, ] flaška cínová, a některý Aaše s cíno- vými víčkami. — V kuchyni hlavní na mazhouze: Vani- “ка médéná ma polici, immědenička mosazná, kotlík mě- děný, renlík na koblihy, škopek měděný, kotel na vaření ryb bez noh, médénec, 2 médény hrnce na vohřívání vo- dy, durslák. médénej, poklicka mědčná na hrnec, 8 mo- »uzný mědenice vělší a prostřední, 8 mosazných kotlíků bez noh, 2 vohrivadla mosazny, 1l plechovych slánkü, G puclichlů, 3 krabice k puclichtüm, svícen, strouhadlo, ] dZzbán berounsky s cínovym víčkem, 6 roZuü, 4 vohrí- vadla, mčdčnej pekáč, pánev, moždéž a alinara červená prostá v též kuchyni. — Před touž kuchyní odváženo cí- nového nádobí od konváře, počítaje 120 lib. za centnýř, méněji 2 lib. 5!/; centnýře. Víceji nalezeno 51/2 tuznu šálu englickýho cínu na nožičkách, osm mís cínových. — Na pavlači toliko stoleček bílej. — V zadní komoře prů- chodilé: 9 flaše cínový k šenku, černá truhla. Cerná truhla hranatá s špalíry barevnými do světnici, 2 kusy firbaňku k zahražení oken, 2 kusy šerkového firhaňku, drobet pří- ze, a starý firhaňk. Police zelená s pěknými hrnci a džbá- ny berounskými malovanými. Item černá truhla a v ní stará sukně rejthurská aksamilem premovaná, galioly per- petuanovy, karmazínovy galioly, galioty a kabát tercero- lovy, Cerny aksamitovy galioty, galioty plavyho aksamitu, sbtary aksamitovy galioty, star karmazinovy kabát, filosel- lovy kabát, perpeluanovy kabát, stary aksamitovy golar, feldcejk a rejtharská sukné «do rystkamru nmálezejicí, 2 starý koberce spotřebovaný, a čepice černá. — ltem trulila menší u postele vykládaná, a v ví dětinský starý šaty, mo- sazný svícen a slolice o člyrech nohách vofechový barvy. Роме! у 16% komote s firhaňkem p. Karlovi náležející, a na též posteli 5 kusů peřin, 8 polštáře a 8 podušky. Tiem v vedlejší komoře postel zeleni pod ncbesy s firliahkein zcicným plátěným a na ní 4 kusy peřin. Police a almara s včemi Hans Hendrychovi náležejícími, 2 perspektivy malovaný, stolice o čtyrech nobách, 4 dčbány, 8 porce- lány, a débánek na máslo cejnem vokovancj. V pokoji Jana Hendryc!a 9 stolitky s koberci zluty a červený barvy, 2 stolice o čtyrech nohách, 5 figur vět- ších v rámcích, a 13 menších, 4 děbány s cínovými víč- kami, a | sklenný též s cínovým víčkem, polička prázd- ná na keihy. — Před týmž pokojem truhla vykládaná a v ní kožích neb talaman nebožtíka vlkem podšítej, želez- ný šlok na peníze. A před pokojem p. Karla kožená sto- lice dlouhá červená. ltem v koinofe zadní na pavlačí sto- Jice dlouhá kožená. Truhla velká a v ní: svícen mosazný o 12 cívkách, o osmi cívkách, a třetí o šesti cívkách, 2 XXV. V ulici Karlové. — C. p. 187. — 519 menší svícny též s cívkami, 5 polšťářů s erby, velký tu- recký koberec, 4 menší turecký koberce, a 8 prostější. Item postel pod nebesy s firhaňkem, a na ní 5 kusů pe- řin, 3 figury malovaný prostřední, a 1 menší v rámcích. A nad touž postelí 4 figury velký též v rámcích, a 8 malý. Zelená almara a v ní 19 porcelánů nebo šálů mo- drý a bílý ba:vy hliněných, 2 flaše, porcelán a děbánck, 8 frankfurtských děbánů s cínovými víčkami, prostý bílý děbán s cínovým víčkem a flaše. Item sklenná měděnice a nálevka brunátný barvy a dčbán cejnem okovany. — V pokoji vedlejším: jeden stůl fládrový a na něm kobe- rec kožený, a | instrument, Postcl zelená a nad ní 7 fi- gur pěkných větších v rámcích, 5 prostějších pro»třed- ních a 8 menších. Item okolo světnice malovaný špalíry a 2 stolice o čtyrech nohách. — ltem v kuchyni: 2 kotle prací, hrnec médénej, médénej prenccjk na pálení vod. A na mazlouze velky necky. V lázni&ce: velká médéná vana, a jiná vana (62 médéná zadélaná. Na palace vo- kroublý stůl, 45 stolic o člyrech nohách ořechový barvy. Pan Karel se ohlásil, že jemu z těch ze všech 2 tuzny náležejí. Tabule bílá prostá, duplovaný stůl s vylahovad- lem místo spentiSe, tii velky karmazínovy stolice, 8 mcu- ší též karmazínový a 2 velký vyšívaný stolice. Zpráva sc činí, že jmenovaný stolice karmazínový p. Karlovi Kyrch- mayrovi náležejí. Obraz J. Mti císaře Rudolfa a císaře Mnthyáše v rámcích. Pod krovem 93 korců vovsa, 1 ko- rec železem vokovanej, 1 provaz velký, nímž se obilí a seno pod krov vytahuje. — V rystkamru: Dva celý ky- rysy, z nichž jeden encovanej, 2 zbroje rejtharsiy s Stürm- hanby, 4 zbroje na pěší, 24 mušket se 12 pantalíry a vidli- cemi, 8 dlouhý ručnice, 1 prostřední, 3 pistoly, | ron- del, 3 rejthařský ručnice, 2 tulichy, 3 šavle, 2. kordy, 2 khenky, rapír, polskej meč, 2 menší kordíky, 3 palestry, 1 zarukávy pancířový a šorc, halapartna a mosazný vo- štip, sedlo rejtharský a rystuňk na koně, troje canky na koně, 2 čekany, schlachtšvert a 3 dlouhý špisy. Item komora podle rystkamru, kde děvečky líhají: postel pod nebesy, a prostá postel a na nich 6 kusü pc- Fin větších a menších, jedna vozní truhla černá v též ko- moře. — ltem v jiné komoře též pod krovy 11 korbelů kožených a stará postel pod nebesy. — Item v třetí ko- moře postel pod nebesy, almara zelená prázdná s vy- tahovadly, 2 pouzdra na sklenny flaše, některý rohy malý jelenní s hlavami, velká kolébka prostá a též velká visu- tá. — Item dole ve sklepě suchém 4 stoly, kožená sio- lice, 8 stolic prostejch o čtyrech nohách a tabule dlouhá. V marštali: Dva koně kočovský, 1 jízdný, vůz kotčovský, a 2 truhly na týž vůz kotčovský náležející. ltem prostý vůz k frování, rystuňky a nádobí na koně. Oznámcno, že to vše do handle náleží. — V šrajbštubu: Registra a jiný listovní věci k handli náležející. Item alina'a nebo Srejbti$ na listy s 16 vytahovadly a 8 stolice, železná velká váha bez šálu a závaží a štok železný па peníze. — Ve sklepě u vrat jdouc do domu po levý straně: man- dcl, štouda cínová na máslo a některý sklenice s vodami. — V druhým sklepě naproti též jeden: mandcl starý, 4 vobruče železný, a některý šíny nový k vozu. — Item v pokojích p. z Wartmberka: 7 stolů větších a menších. — ltem v dolejší lázničce nebo prádle: 1 kotel zadčěla- nej, a něco dřevěného nádobí k každodcnní potřebě. — Od vín všelijakých podle fizírování jich našlo se tolo. — Nejprve rakouskýho od nebožky paní Judyt z peněz od p. Nerhofa přijatejch koupeného: N. |. - 17!/s v., 2. - 17'/s v., 8. - 18 v., 4. - 183/4 v., b. - 14 v., 6. - 139/, v4 T. - 21 v, 8. - 17!/5 v., 9. - 27%, v., 10. - 14 v, 11. - 195, v., 12. - 6 v., 18. - 71/, v., 14. - 16'/, v., 

Strana 520
520 XXV. V ulici Karlové. — C. p. 187. 15. - 10:/s v., - 5 v., 17 - b v. Suma rakouskyho 939 v. - AAA starýho vína: N. 18. Geskyho cer- veného starého 9 v. 19 pint, 19. červeného 7 v., 20. červeného 8 v. 3/, pint, 21. Gerveného 73/, v., 29. &er- venćho 65/4 v., 23. červeného 91/, v., 24. bílého starého 5 v., 9b. červeného mladého 91/, v., 26. bílého mladého 9 v. Suma 72 v. 4 pint. — N. 27. rejnskýho 5 v. — "Tyto vína mají se na tři díly rozděliti. N. 28. červeného starého 131/5 v., 29. červeného starého 91/, v., 80. čer- veného nového 9 v., 31. červeného nového 9 v., 82. bí- lého mladého 91/5 v., 83. bílého mladého 91/, v., 84. bí- lého mladého 9 v., 35. bílého mladého 9:/, v., 86. čer- veného mladého 9 v., 37. bílého mladého 9 v., 38. bílé- ho mladého 91/4 v., 89. bílého mladého 9 v., 40. bílého mladého 9 v., 41. bílého mladého 94/; v. Suma 1821/, v. — P. Karcl oznámil, že v domě jeho: 8 sudy španicl- skyho vfna zuostavaji, t6ż neboźce pani Judyt samé nále- żejief. — Víceji nachází se na gruntech i toto: Zahrada s lusthauzem va druhý straně řeky Pražské ležící od ne- božtíka p. Adolfa koupená, a v též zahradé v lusthauzu v světnici stůl, 5 stolic o čtyrech nohách a postel vyklá- daná bez nebes. — V komoře postel zelená pod nebesy a jedna stolice. — V lusthauzu tabule vokrouhlá a stole- tek, 5 figur v rámcích prostředních a menších a 8 sto- lic zelených. — V lázničce mosazná vana, kotel zaděla- nej, vana dřevčná a některý škopíčky dřevěný. — Před lázničkou stoleček, mísník zelený, něco dříví k palivu a do desíti tisíc tyček nebožtíku náležejících. Item kotel k vaření ryb, polštář a imoderacc, Item vinice s lisem a pokojíčkem v nově vystaveným v Košířích od p. Lorence Slorka koupená; při též vinici jeden kus nebožce paní Judyt od rodičův jejich odkázaný též v Košířích. Item čtvrtý díl na domě u zlatý vovci (G. p. 160-L) zde v Starém Městě Pražském (62 nebożce náležející, třetí díl na vinici na Bílých Horách podle vinice nebožtíka p. Daniele Nettera ležící, a čtvrtý díl domu a zahrady v Florenci v Novém Městě Pražském téZ neboZce paní Judyt nóle- 7cjící. Panf Anna Kyrchmayrová oznáimila, Ze by na ně- jakým domě na Ilradčanech nějaký peníze gruntovní ne- boîtfkovi p. Janovi staršímu a p. Petrovi Nerhofovi nále- žející zuostávati a polovice týchž peněz gruntovních že by (třem sestrám Nerhofkám společně náležeti měly. Ale p. Petr Nerhof Ze tomu odpírá. Z vejpisüv pak z knélh móst- ských liradéanskych nachází se, že tentejž dům u tří vorlů řečenej od p. Šimona Luka a paní Eufroziny Lukový v I. 1592 samému toliko p. Janovi Nerhofovi ve 2090 kop míš. postoupen, a potom v l. 1601 od něho zase panu Janovi Florinovi za sumu 1900 kop míš. prodán byl, za- vdiüno 600 kop a l. 1602 v sobotu po sv. Ji p. Jan Nerhof sám 400 kop míš. i ouroku, co se ho na těch 1300 nedo- dalých sešlo a vyhledalo, jakž kvitancí při knitách to též vsobě šíře obsahuje a zavírá. — Item vedle poznamenání v ně- meckým jazyku rukou vlastní p. Karla Kyrchmayra psaného vynaloženo jest na pohřeb nebožky paní Judyt 587 kop 58 k. A nato přijato ve dvou postách, jakž nahoře doloženo, 390 kop 50 k.; zuostává se ještě doplatiti 145 kop 3 k. ® 1023. — Rukop. ć. 1022 /. (Vysvědčení o pořádném v stav manželský vstoupení někdy p. Adolfa Myslycha z Wilimštejna se paní Judyt z Holtrperku.) Me- lichar Haldius z Najenperka seznal: Toho sem povédom, že k žádosti někdy p. Adolfa M, byl sem jednatelem to- ho manželství u p. Jana Nerhofa o dceru jeho, která se potom jemu za manželku dostala. Rádnč a poctivé se odali a i na veselí jsem byl. A z nich Jan Hendrych, Albrecht a Matiáš Melichar, synové jich, jsou šlechetně a poctivě na svět zplození. XXV. V ulici Karlové. — C. p. 186. * 1628, 25. kvótna. Rukop. č. 2114. f. 361. Fran- tisek Cortesi z Peregrynu a Voršila: Kateřina k. dům ze tří domův v jedno spojený v osadě sv. Jana na břehu mezi domy Doroty Loselliusové a Silvestrovic obostran- né proti kostelu Jezuitskému ležící od porucufküv nad Albrechtem a Matesem, sirolky nezlctilimi po nékdy Adolfovi Myslichovi z Willenstcjna zdstalymi, (ćż od Jana Hendrycha Myslicha odtudZ z M., Anny Kalefiny Hybna- rovj, Marie Benigny Myslichové, syna'a dcer téhoZ Adolía léta svá právní majících, za 4000 k. gr. č. Dům č. p. 186. 1. 1487, 20 června. Rukop. č. 90 /. 4. Hannus Luczak [sutor] e. d. sitam inter domos Blazkonis liga- Loris ex una el Jarossii gasam, quam de novu construxit, parte ab altera erga Mathiam [de Mutha Alliori] frenili- cem pro VIII s. gr. Act. fer. V. ante Joh. B. 2. 1458, 16. srpna. Rukop. č. 2105 f. 90. Geor- gius balneator et Barbara e. d. sitam ex opposito claustri s. Clementis inter domos Jarossii pcllificis et Clementis hincinde erga Zophiam, natam Hanussii Luéák sutoris, pro XX s. gr. Act. fer. IIl. Assumpt. M. V. 3. 1476, 8. dubna. Zamlež /. 368. Weuceslaus per- nikár e. d. inter suam domum et domum Maršalkonis aput Georgium balnealorem pro XXX s. Act. fer. 1Ill. post Judica. 4. 1485. — pectiniste. 5. 1508, 17. července. Rukop. č. 2108 J. 23. Jo- hannes hrebenaf resignat domum suam propriam, quam inhabitat, Marthe, conthorali sue. Act. fer. 11. post Divis. apost. 6. 1631, 1. srpna. Rukop. č. 2111 f. I. Marta hřebenářka od mostu vzdala duom svuoj Duchkovi, Śvagru svému, a Křížovi, podruhu svému, a Doroté m. j. Act. fer. 11]. Petri vinculati. 7. 1539, 10. července. Tamléz f. 36. Kfiz hoky- nář a Dorota k. d. mezi domy Silvestrovým a Lidmily Celný obostranně od Marty hřebcnářky za LXXX k. gr. ©. Act. fer. 1IJI. ante Margaretham. (R. 1638 splácí vdova Dorota a r. 1543 Václav Kříž s Dorotou m. j.) 8. 1587, 25. června. Rukop. ć. 2142 f. N 18. (Kšaft Kříže hokynáře od mostu.) My purgmistr a rada SL M. Pr. známo činíme — kterak Kříž hokynář od mostu, někdy soused náš, učinil kšaft — v pátek den Svátostí 1. XXXVII — takže - - duoni svuoj, v němž bydlí, proti klášteru sv. Klimenta ležící a k tomu zahradu, chmel- Rukop. ć. 2106 J. 157. Johannis nici — dal — Dorotě, manželce své, i tudíž dítkám svým, totiżto Magdaleně, Žofce a Annis decrám svým. — Stalo se v pondělí po sv. Janu Kř. t.r. 9. 1668, 16. května. Виго. č. 2117 f. 289. Jan Kropáč Berounský a Anna k. duom mezi domy Jana zlatníka a apatékou někdy mistra Zikmunda od Václava Kříže za CC k. gr. č. Act. fer, 111. post Sophiam. 10. 1669, 18. cervna. Rukop. č. 2121 f. 38. Jakoż jest duom, vinice a jinÿ stalek po Janovi Beroun- ském a Anně m. j. pozuostal a Marjána sirotek a Jan, otčím její, kdež pak o ten statek porovnání jest se stalo — že Marjána na díl svůj ujala duom ležíci mezi domy p. Pavla Žipanského z Dražice a někdy Václava Tobiáše hodináře obostranně ve CCCC k. gr. m. A Jan, otčím její, též za svuoj díl ujal vinici nad Dehnicemi vc CCXH 

Strana 521
XXV. V ulicí Karlově. — Č. p. 186. k. gr. m. Acl. fer. V. post Vitum. (V kvitanci jmonuje se Matéj Ilranickÿ nAméstek nékdy Jana Kropice Beroun- ského.) 11. 1587. 27. února. Rukop. 6. 2112 f. 254. Uroz. p. Jakub Menšík z Menštejna k. d. mezi domy Silvestro- vic a někdy Ilavla kováře od Matěje: Hranického za 440 к. gr. €. Act. fer. VI. post Reminiscere. 12. 1588, 4. července. Tamléz f. 293. Melichar Steinhart z Kynhcidu k. d. v nově vystavený blíž mostu Pražského vedle domu Jana z Vlkanova a někdy Havla nunvite od Jakuba MenSika z MenStejna za 2500 k. gr. &. Act. die Procopi. 18. 1596. — Rukop. c. 2231 f. 170. Melichar Steinlhart z Kynheydu a. Anezka z Ry(mberku m. j. ozná- mili, že všelikou spravedlnost svou, kteráž jim ještě na domu proti Jezovitům ležícím, jehož na ten čas Adolf Myslych v držení zůstává ží, odevzdali jsou Barlolo- „mójovi Kastello, handliti z УК v dluhu s tím do- lożenim, že dvéře, kteréž z jejich domu zadního prolo- mené jsou, zazdili a tak aby žádný průchod dále do to- hoto nebyl, opatříti připovědčli. 14. 1598, 12. ledna. Tazez. Llugo Kazulinus, obo- jich práv doktor, Bartoloměje Kastelly zmocněný, oznámil — £c spravedlnosti na domu Mclichara Steinharta — po- stoupil — Adoifovi Myslychovi. 15. 1699. 23. tervence. Rukop. ë. 2148 /. 21. Stala se smlouva mezi panf Vostrovskou a p. Adolfem Myslychem a to taková, že ona paní Anna z dobrého přátelství v vlastní zdí: p. Adolfa k straně domu svého do- volila jest vokna k jeho a budoucích držitelův jeho domu potřebě udělati, aby toho bez překážky takového udčla- neho vokna užívati mohl. Jestliže by kdy ona paní Anna ancb její potomkové k té straně co proti tomu okni sta- vèti dati chtěli, tehdy takového okna tím stavením jemu p. Adolfovi ani jcho budoucim zastavovali nemi a ne- mají. Stalo se v pálek po sv. Marii Magd. 16. 1607, 8. srpna. Zwmléž f. 67. Stala se jest smlouva mezi paní Kateřinou, pozůstalou vdovou po Ja- novi z Vlkanova, a p. Adolfem Myslychem a to taková: Jakož jest Adolf Myslych stavěje vo domě svém stavení prve nebyvalé, pavlaé na zdi k domu paní Kateřiny, u Silvestrů řečenému, vlastně náležející jest postavil, kte- ronzlo léž okna dvě do světnice a do komory zastínil à zaslavil, tolikćż do též zdí, nemaujíce k ní žádného práva, lámal, trámy kladí a К!сом!. Kdež nadepsaná paní Kato- Tina ušetrujíce dourého sousedství a na vyhledávání p. Adolfa toho pri ní k tómuż siavenf, i coż tak koliv do též zdi p. Adolf lámal a na ní stavěl, jest místo dala a dáva, však na ten a takový způsob: Kdykoliv budoucne na též zdi již společní dotčená paní Kateřina nebo budoucí držitelové téhož domu v tom místě, kdež p. Adolf puslaè vyzvdvikhl, vejšejí chtěli sta- vóti, Ielidy aby moc měli na té celé zdi, jak z šíří jest, to uciniti; à toho jim braniti jak p. Adolf, tak i budoucí držitelové domu jeho moci nebudou. Však toku vody deštové do domu p. Myslycha obraceti nemaj(. Tolikéž kdež okna dvě v domě paní Kateřiny týmž stavením pa- vlače jsou zastíněna, paví Kateřina k tomu jest dovolila, aby to okno z komory k zazdění přišlo, ale drubé do světnice tak, jak nyní udělané jest, v své míře zůstávalo. Kterćhożto pan Adolf i budoucf drZitelové domu jeho nižádným způsobem zastínovati ani jakého neřádu od smetí. a jiných nečistot do téhož okna činiti dopouštěti nemají. Když by pak koliv táž společní zeď, kteráž se od po- catku též pavlače až pozadu na ulici líhne, jaké opravy XXV. V ulici Karlové. — C. p. 186a. 59] budoucně potřebovala anebo žlab společný na ní že hy Ic sešlosti přišel, tehdy z obojí střany náklad na to nésti aby povinní byli. © 1628, 25. kvétna. Rukop. č. 2114 f. 381. Fran- tišek Cortesi z Peregrynu a Voršila Kateřina k. d. ze tří domův v jedno spojený v osadě sv. Jana na břehu mezi domy Doroly Loselliusové a Sylvestrovic od poručníkův nad détmi po Adolíovi Myslichovi z Willenstejna za 4000 k. gr. č. Číslo pop. 185a. (U Silvestri.) 1. 1468, 928. června. Rukop. ć. 2105 f. 268. Wenceslaus saponista ct Margnreta e. d. inter domos Hen- rici, filii sui, ct Andree sutoris hincinde situalam circa Andream pcllificem, commissarium bonorum olim Marthe, rclictc Jarossii pellificis, per cam testamentaliter constitutum, pro XLV s. gr. Act. fer. in vig. Petri. 9. 1471, 10. září. Tamtéž /. 3/0. Mathias brasca- tor diclus Knieže ct Dorothea c. duas domos contiguas ex opposito claustri s. Clemenlis inter domos Georgii penestici et Georgii balnealoris situalas aput Wenceslaum saponistam, Machnam, uxorem cius, ct Jarossium ipsorum filium, pro LXVI s. gr. Act. fer. Ill. post Nativ. M. V. 8. 1472, 16. února. Tamtéž /. 314. Bartoš Mar- šálek et Dorothea e. duas domos contiguas circa. Mathiam braseatorem ct Dorotheam pro LXXX s. gr. Act. sabbato ante Invocavit. 4, 1479, 4. února. Rukop. c. 2106 f. 29. Georgius sutor Siruoéck cL Svata c. duas domos inter domos Mathic pictoris et Wenceslai arcopiperatoris apud Barthossium dic- tum Maršálek pro XL s. gr. Act. fer. V. post Purif. 5. 1520, 10. října. Rukop. č. 2142 f. B 15. (Kšaft ; Jana Vokäte). My purgmistr a rada města: Prahy známo činíme — že 1. ХХ ten čtvrtek den sv. Stastného a Zbož- ného — Jan Vokáč — leže v těžké nemoci — vuoli svý poslední — oznámil — Ze — duom svnoj odkázal — dětem svým na rovný mezi ně rozdiel — a Dorota: Klímová, sestra jeho — ten všecken statek aby k sobě přijala —. Dán v středu po sv. Diviši. 6. 1520, 28. listopadu. Aukop. 2109 f. 145. Sil- vestr sladovník a Kateřina k. d. ležící v ulici jdúce k mostu mezi domy Jiříka Sípaře a Jana hřebcnáře od Doroty, manželky Klímy formana, mocné poručnice statku neb. Jana Vokáče krejčího, bratra jejího, za LXXV k. gr. pr. Act. fer. ILI. post Katherine. 7. 1521, 22. ledna (?). Rukop. č. 2157 /. 35. V té při mezi Jiříkem Sfparem a Silvestrem, jakož týž Jiřík viní jeho Silvestra z toho, že by jemu ke škodě vokno na jeho žlab udělal, skrze kleréž by nebezpečensiví na sebe čekal, ježto toho prvé nebylo. A že taková véc jest jemu netrpělivá žádaje, aby páni úředníci v tom jeho opatiiti rácili. Proti tomu on Silvestr praví, že coż sem já udělal, udělal sem jako v svém, neb jest zeď má, avté zdi mám i jiná vokna. A že mi toho soused muoj neza- hájí, abych sobě ku potřebě v svém dělati a stavěli neměl. Proti lomu on Jiřík mluví, že já na odpor tomu nejsem, což jest prve bylo, aby tak nezuostalo, než to- hoto vokna jest nebylo. A poněvadž v novotě jest ud&. 66 

Strana 522
599 . XXV. V ulici Karlové. — C. p. 186a. lino, Że ji jeho strpéti nemohu, neb i duom svuoj vajse stavéti minfm. Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž on Silvestr kúpil ten duom od soukupa svého s tiem všicem právem, jakž jeho soukup držel a užíval i předkové jich od staro- dávna, a téhoZ vokna tu v té zdi nebylo, k tomu že jest i komín k témuž voknu pfizditi dal naproti voknu Jiffkovu, ježto skrze to on Jiřík škodu dýmem a smradem i nebez- pečnost ohněm nésti by musil, a takovými věcmi soused sousedu podle práva škoditi nemá, z těch příčin páni jemu Silvestrovi nalezají, aby to okno zahradil a zazdil a to do dvou nedělí. Act. fer. 111. post Marcelli. 8. 1521, 80. července. Tamléž f. 41. V té při mezi Silvestrem a Jiříkem Šípařem jakož týž Silvestr víní jeho Jiříka, Ze jest vlomil trámy do zdi jeho a na to i pavlač postavil, k tomu že i záchod a trativod pří zdi jeho má, ježto týmž záchodem jemu na jeho gruntích škoda se déje a voda padajíc na dvuor tok svuoj má do téhoZ zá- chodu, a jsa přeplněný skrze to že jemu zeď podmoká. Zadaje za opatfenie. - - Proti tomu on Jiřík praví, že sem jú pri domu svém z těch věcí obvinčných nic nového neucivil ani udělal a že sú ti trámové časy předešlé tu byly vlomeny, prve nez jest Silvestr ten duom svuoj koupil. Též i při záchodu, jakž od starodávna bylo, že jest s tiem duom svuoj koupil, nic nového nezdčlav. Proti tomu on Silvestr pravie: Jakož se vymlouvá Jiřík, že by mu to skrze prosbu dopuštieno bylo, již se tiem ználi dá, ktoZ se do čeho prosí, že k tomu próva nemá. Ale nenie to dopuštěno jemu ani vuole předkuov mých k tomu jest byla, a toho pokázati nemuož. Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž on Jiřík Šípař v odporu svém to doložil, že ta pavlač a trámové, na nichž ta pavlač stojie, byly jsú časy předešlými do zdi Silvestrovy vloženy, a lyto nové když jest kladl, že jest to učinil s vědomím a dopuštěním předkuov Silvestrových a on Jiřík téhož sobě dopuštenic, aby je od předkuov Silvestrových měl, ničímž nepokazuje, i z té příčiny pp. úředníci jemu Jiříkovi nalézají, aby téch trímuov ze zdi Silvestrovy dobyl aneb viczal do dvń nedělí, Což se pak záchodu dotýče, poněvadž on Jiřík téhož záchodu jest ne- dělal, ale od předka svého s ticm jest koupil, prolož ten při svém miestě znostaven býti má. Než vodu, kterúž se dvoru svého on Jiřík do téhož záchodu vede ke škodě gruntuom Silvestrovym, tu on Jiřík opatřiti má, aby se škoda jemu Silvestrovi nedála. Act. fer. III. post. Jacobi. 9. 1521. — Rukop. c. 1129 f. 381. (Silvestr sladovník Zâdal, aby kSaft byl tvrzen nebožky Kateřiny Obrázkové [viz výše str. 308 6. 9.], tomu odpírali prátelé nebožtíka jejího muže a což sú obdrželi, o tom nález.) Kdeż jest Silvestr sladovnik žádal, aby kšaft byl tvrzen nebožky Kateřiny Obrázkové, kterýž jest učinila, a po- něvadž jeho Silvestra jest zvolila, za poručníka ustanovila, že by její vůli dosti učiniti chtěl; a kdež odkázala (en statek, na to vynaložití. Proli tomu přátelé nebožtíka Jana Obr:zka, jakozlo Pelr na místě Zuzany. manželky své, keriiż jest dcera od bratra dotčeného Obrázka v Horaž- dovicích obývající, a též Jíra, Flalimkuov syn, strýc té- hož Obrázka, také odpíraje pravili, že ten kšaft k stvrzení jest neměla a také že Obrázek bcz pořízení umřel; mlu- vč Pavel Klenovský, poručník na místě Zuzany, že by on Silvestr o (o velmi nestál. A poněvadž jest ona od bratra a Jíra od druhého, že by jí tu díl toho statku spraved- livě náležel. Tu p. purgmistr a rada — nalézají: Poněvadž Jan Obrázek, jsa měštěnín, kšaftu aní zápisu společnýho vzdání XXV. V ulici Karlové. — C. p. 186a. neboZce ženě své neučinil, aby ona mohla a moc měla o statku po něm zůstalém kšaftovati, a poněvadž se pří- tel nalézá s městem trpící, Jiřík, Halámkuov syn, že jemu právo, coż jest zuostalo stalku Vobrázkova, náleží dva díly, a což jest stalku jejího a k čemu ji on Obrázek zápisem připustil, o tom jest také kšaft učiniti mohla. koho sobě za poručníka zvolila, že to v celosli mi zii- stati podlé vůle její a to na tento zpuosob: Ze polovice domu jí náleželé podlé zápisu a druhé polovice domu i vostatku statku movitého i nemovitého, kdež jí zápis nesvědčí, třetina, a ten se Silvestrovi připovídá, jakožto jejímu poručníku. Však ten statek nemá dělen býti, než ač by předkem prvé dluhové z něho byly zaplaceny, a což po dluzích zůstane, to Jiřík s Silvestrem maji mezi se rozdéliti. Než coż se Zuzany dotýče, pončvadž ona není s městem trpící, že tu práva užiti nemůže podlé příbuzenství svého. Act. fer. II. post Vitalis, 10. 1698. — Tamtéž [. 78. (Dorota Klímová o kšaft tvrzení po Svatč, mateři své, kerémuž odpírala An- na, sestra její.) Jakož jest Svata Sirůčková učinila kšalt a tím pořídila statečku svého, kterýž jest odkázala dceři své Dorotě Klímové formance a ona žádala, aby stvrzen byl ten kšaft. Proti tomu Jiřík bakalář, manžel Anny, též Svaty dcery, odpíraje žádal, aby tomu kšaltu moc dína nebyla a to proto, že jest jeho manželka odtud nevybyta a není po ní dáno dílu žádného. Mluvč, že jest dědicku a mateře jejích že jest to statek nebyl, než otce jejího, a matka jich že jest byla dívka chudá a on nebožtík že ji k sobě do statku přijal. Zase proti tomu od Doroty Klímové jest mluveno, což koli tulo mluví a před se béře, że jest o to soud byl za živnosti mateře její a Lu že jest nic neobdržal —. Zase bakalář k tomu mluvil, že by rád tomu byl a ten by ortel slyšel, pravč, že se nedobře v tom pamaluje a że on o lom też nic neví. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž to se nachází z kšaltu Jana Vokáče, kterýž k stvrzení je při- šel, že je on obsáhl byl statek gruntovní, jako duoin po nebožtíkovi Širůčkovi, otci svém, a čině poruceuslví o témž statku svém učinil ji Dorotu Klimovu poručnicí a když ten duom prodán byl po něm zústalý, louž mčrou a ne odbytim Anna, jeho manželka bakalářova, jest pro- daji odpírala, jako kšaftu tomuto a na onen čas toho pro- daje toho domu překaziti je nemohla, a pončvadž také on bakalát toho nopokazuje, by ona Svata co kiaftovalu o statku otce manżelky jeho, proloż p. purgmistr a páni z lé příčiny tomu pořízení moc dávají a ten. kSaft. stvediti rozkáží, Act. fer. II. post Jacobi. 11. 1523,28. ćervence. Rukop. č. 2142 f. F 3. (Kšafl Svaty Sirůčkové.) Ve jméno božic amen. Jí Svata řečeníí Sí- růčková vdova, obývající v městě Pražském, vyznávám - - toto mé poslední poručenstvie — zpuosobuji — lakże stateèek muoj všecek — odkazuji — Dorotě, decři své a manželce Klimenta formana —. Jenž jest dán L. XXIII v úterý po sv. Jakubu. 12. 1638, 15. října. Kšaflt sladovníka Silvestra viz výše str. 424 č. 18. 13. 16836, 30. června. Rukop. č. 534 II fol. 37. Smlávy svatebnie staly sc mezi Janem Jiechú pekafom a Barború, dcerú Silvestrovú, takže on Silvester po té Bav- boře jmenoval a dal XX k. gr. pr. a výpravu slušnú. Act. sabbato post Petri ct Pauli. 14. 1587, 28. února. Rukop. č. 2/34 f. 233. Jan Silvestr seznal, že jest dlužen sto zl. ub. Kateřině, matce své, zapisuje se na domu svém, jemu od neb. Silvestra, otce jcho, kSaftem odkizanÿch. Act. fer. II. post Mathiam. 

Strana 523
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 185a. 15. 1545, 25. června. Rukop. ë. 2117 f. 62. Kate- řina z Chvojenče, někdy Jana Silvestra a nyní Pavla, úředníka na ten čas p. mistra špitálského, vzdává sprave- dlnost svú spolu s sirotky na domu ležícím proti klášteru sv. Klimenta, nadřečenému Pavlovi, manželu svému. Act. fer. V. post Joan. B. 16. 1556. — RNegislra lisltt vosilacích Ferdi- nanda krále v univers. knihovně XVII A 27 f. 435. Nejvyššímu sudímu království Ceského. Ferdynand oc. Uro- zený věrný náš milý. Vědětiť dáváme, že sme na synovskou přímluvu arciknížete Ferdynanda oc Jeho Lásky syna našeho nejmilejś/ho, i tąkć na poníZenou a pokornou prosbu po- ctivého Pavla Zipanského z Dražice, rychtáře našeho v St. M. Pr., věrného milého, prohlédaje k jeho snažným a věrným službám, kteréž nám činí, milostivé povolení naše královské dáti a k tomu povoliti ráčili; aby témuž Pavlovi Žipanskému a dědicuom jeho puol vinice: Kan- cléřka řečené, kteráž jest od statečného Wolfa z Vřesovic a na Doubravské Hoře, nejvyššího písaře království Ce- ského a presydenta v zřízené komoře naší téhož království, věrného našeho milého, koupil, tak jakž vklad ve dckách zemských šířeji v sobě obsahuje, do desk zemských krá- lovstvie Ceského dédicky vložena byla. Protož věda ty o tom, poroučiemeť, aby na místě našem relatorem ke dckám zemským byl a vejš psanému Pavlovi Žipanskému a dědicóm jeho dotčené půl vinice Kancléřky do týchž desk zemských dědicky, jakž vejš dotčeno, podle pořadu vložiti a zapsali dal, jináče nečiníce. Dán ve Vídni, ut supra. 17. 1558, 1. února. Missiva v archivu místodrž, sv. 50 /. 158. (Duplat Sixtovi, synu někdy Jana Sylvestra, měštěnína St. M. Pr. s strany udělání kšaftu.) My Ferdi- nand etc. Jakož jsme poníženě proseni na místě sirotka jménem Sixta, syna někdy Jana Sylvestra, měštěnína St. M. Pražského, abychom jemu toho popfiti a z milosti naší královské k tomu milostivě povoliti rácili, aby on v ny- nějším věku svém, [ne] vzouplna podle obyčeje St. M. Pražského došlém, mohl o statečku svém jemu po otci jeho aneb po komžkoli a jakkoli náležejícím aneb na něho přišlém kšaftovali a o uěm zápisem oüstné aneb jinak ří- diti tak, jakoby léla již dospělá a podle obyčeje praž- ského zouplna došlá mčl, i prohlédaje my k ponízené prosbě přátel jeho a znajíce některé slušné toho nám předložené příčiny býti a i to, že již nadepsaný Sixt a si- rotek přes 16 let věku svého má, protož s dobrým roz- myslem a jistí vůlí naší jakožio král Ceský k tomu milo- stivě povolovati a loho dopouštčěti ráčíme tak, aby dotčený Sixt mohl a plmí moc měl o všem a všelijakým slatku svém jemu po otci aneb po komžkoli jiném náležejícím a na něbo přišlém oustně buďto před lidmi víry hodnými říditi a kšaftovati aneb jej zápisem knih městských ode- vzdati polud, pokudž za řád a obyčej při právě městském v tom se zachovává tak, jakoby on Sixt zouplna a docela let rozumných právě věkem svým došel a doplnil, a to beze vší překážky všech lidí i všelijakého odporu pod uvarováním nemilosti naší královské. Tomu na svědomí pečeť naší královskú menší k tomu listu piitiskniti jsme rozkázali. Dán na hradě našem Pražském v outerý před P. M. Hromnic léta ete. LVIII.o 18. 1566, 29. září. Rukop. č. 2120 f. 36. (Kżaft Kateřiny z Chvojenče.) Ve jméno —. Já Kateřina z Chvo- jenče, měštka St. M. Pr., jsíci — nemocí navštívena — takto o statečku mém řídím a kšaftuji: Předkem, co se domu mého dotýče, kterýž mi se a Syxtovi, synu mému, po nékdy p. Silvestrovi, prvním mém manželu, dostal XXV. V ulici Karlové. — C. p. 186a. — 593 a v něm na lento čas bydlím, na témž domu polovici mně náležející i se všemi v témž domu svrchky a ná- bytky a sumou se vším, což v témž domu jest, po smrti své dávám a odkazuji díl můj p. Pavlovi Žipanskému z Dražice, manželu: mému milému, tak aby týž p. Pavcl na témž domu mé právo a spravedlnost měl a spolu s Syxtem, synem mym, téhoZ domu, svr&kuov, nábylkuov v mocném držení a užívání po mé smrti byl. A Syxtovi, synu mému, se duověřuji, že týmž p. Pavlem ve všem se spravovati a jeho, jakožto p. otce svého, poslouchati bude. Té jsúcí celé naděje, že týž p. Pavel jemu Syxtovi žád- ného ublížení činiti nebude, ale že jeho, jakožto syna svého, vochraňovati bude. Co se pak várky, jakožto dříví a jiných věcí k též várce příslušejících, též dluhuov — dotýče, tu várku -- dávám Syxtovi, synu mému — aby on túž živnost k ruce své vedl. — [Item těch sto kop mn., kteréž jest mi paní Barbora z Stromče, matka má milá, odkázala, p. Pavel, manžel můj, aby k sobě přijal — a jimi dluh zaplatil. Václavovi pak, synu mému, odkazuji spravedlnost mou, kteráž mi náleží na vinici Rovina ře- čené. — Item Vojtěchu, synu mému druhému, odkazuji pás řetězem dělaný a k tomu prsteny dva. — Stalo se v neděli den sv. Michala a. LXVI. (Vysvědčeno 16. ledna 1567.) 19. 1570, 7. brezna. Rukop. č. 2136 1 f. 133. Syxt Silvester, Pavla Zipanského z Dražiče pastorek, přiznal sc, že jest 100 k. m. a vejpravu podle slušnosti jemu po Kalc- Hné m. j. od AlZbéty Hadové jménem věna připovědených přijal. Pří tom dotčený Syxt oznámil: Jakož jest Kateřině, manželce své, proti jejímu věnu třetinou vejše, to jest 160 k. m., obvčnil, že z dobré vuole a lásky manželské 250 k. m. pridal jest a tu sumu všecku 500 k.m. jí Ka- tefinč na dílu domu jemu náležitého ujišťuje. — Act. fer. III. post Laetare. 20. 1572, 22. listopadu. Desky zemské větší č. 17. f. 12. Ve jméno — Já Pavel Zipanský z Dražice, J. Mti C. rychtář St. M. Pr., známo činím tímto listem kšaľ- lovním, jakož mám list mocný od p. p. Ferdinanda, Uh., Cesk. ete. krále cte., jehož datum v Aušpurce v neděli po středopostí léta 1559, o statku svém takto kšaftuji a řídím: předkem co se půl vinice mé »Kancléřky« řečené dotýče, kterúž sem koupil a dckami zemskými ji sobě postoupenou a zapsanou mám od uroz. a statoč. rytíře p. Wolfa z Vřesovic a na Doubravské Hoře, nejvyššího písaře král. Cesk. etc., dávám a po smrli mé odkazuji s půl lisem a s čeřenem i s místem nad lisem a s pül budkou hořejší vinice Prokopa Pikharta, kteráž společní jest, Vá- clavovi z Dražice, synu mému; pak-li by se neoženil u z tohoto světa skrze smrt sešel, aby nadepsaná vinice přišla a připadla plným právem na Zuzannu, měštku M. M. Pražského, sestru mou a na její dcery, a když by ko- livěk na ně lakový nápad připadl, že jest a sou povinní dáti paní Johance Chvojenské a pannám Lidmile, Markélè a Anně, dcerám jejím, 100 k gr. č. pod pokutou v jme- novanou vinici uvázání. Stalo sc léta tisícího pétistého sedmdesátého druhého v sobotu po Obětování Panny Marie. 21. 1572, 9. prosince. Koncept archivu mislodrz. P 123[10. Slovutné poctivosti páni Pražané, přátelé naši milí. Poněvadž J. Mti Ké — rychtář v St. M. Pr. p. l'a- vel Zipanský prostředkem smrti od P. B. z tohoto světa povolán jest a J. Mti Ké nemálo na tom záleží, aby len ouřad osobou vážnou, hodnou, na poclivosti dobře zacho- valou, dobrého svědomí a P. B. bojící opatřen byl, pro- tož jménem a na místě J. Mti Ké poroučíme vám, abyste nemeškajíc osoby tři neb čtyry buď z prostředku va- 66* 

Strana 524
524 XV. V ulici Karlové. — C. p. 186a. Scho neb spolusouseduov vašich, kteříž by se P. B. báli, spravedlnost a dobré svědomí milovaly, na poctivosti do- bře zachovalí byly a k tomu ouřadu se hodily, dlouho tím neprodlévajíc, jmenovali a my jich J. Mu Ké odeslati neobineškáme —. Dán nu hradí Prazském v outerf po Početí P. M. I. sc LXXII. Prazanuom Staroméstskÿm. 22. 1578, 12. ledna. Rukop. c. 2120 f. 145. (K&aft Václava Žipanského z Dražice.) Ve jméno —. Já Václav Zipansky z Dražice známo činím — předkem polovici domu se vší jeho spravedlivostí, kterúž k němu někdy vedle kšaftu p. otce mého, jenž slove u Silvestrů od slaro- dávna řečeném — mám, tu odkazuji — pani Jol:ance Chvojenskÿ z Chvojenče, tetě své milé, a pannám Lidmile, Markétě a Anně, sestrám vlastním z Chvojna, dcerám jejím, jim na rovny dil —. Též odkazuji — vinici svou v Kartouzích, jenž slove Rovina, panně Lidmile z Chvojna, dceři nadepsané paní Johanky, tety své. Dál odkazuji vi- nici svou a mně po p. otci mém náležející na Bruskách ležící, též šest záhonuov pole na Špitálském a chmelnici pod Koiífi —. Co se dotejóe pasu velikého stříbrného pozlaceného s vclikou piezkou, kteryż mi se dosta) po paní Barboře z Stromče, paní bábě mě milé, ten odkazuji paní Lidmile z Chvojna. Druby pás stříbrný řelízkem dě- lany s jabléčky pozlacenými, ten odkazuji panně Anně z Chvojna —. TéZ panf Katefiné, manželce Syxta, bratra . Co se pak p. Jana Netorina z Dra- žice dotýče, strýce mého, knihy latinské — aby jemu dány byly. Paní Lidmile z Dešenic, teté mé, XV k. gr. ©. a paní Zuzanně, sestře p. otce mého, 111 k. gr. č. Jenž jest dán I. — sedmdesátého třetího v pondělí po sv. Třech králích. (Vysvědčeno v úterý po Přenos. sv. Vá- clava 1574.) 23. 1578, 18. února. Koncept P 123/10 v archivu máslodrž. Slovutný příteli milý. Jest nám do osoby tvé ne- málo stížné, že jinaje sobě od nás jménem a na místě J. Mti C. jisté poručení učinčné, aby všecky věci, které jest za sebou dobré paměti otec tvuoj, jsa rychtářem J. Mti v St. M. Pr, jmél, na éem ty koliv záleží, písaři přísežnému pânuov Prazan Slaromëstskÿch při přítomnosti sekretáře při komoře Ceské, p. Jana Banno, a nynějšího J. Mu C. rychtáfe p. Jana z Dražice na jistý den picdkem zinven- tovati dal a polom již dotčenému J. MU C. rychtáři v moc jeho uvedl, tak si se poslušně nezachoval a když sou tě oni, aby taková včc podle nadepsaného poručení se vy- konala, hledali; doma si se najíti nedal. Protož jménem a na místě J. Mti C. poroučímeť, aby pátku nejprv příštího takové věci J. Mti C. se dotýkající všecky, kleré otec Lvuoj za scbú jinčl, do komory nám, obzvlášlč pak vejtah, co na vinici záslupskú po Simonovi z Tišnova pozuostalí nákladu jest vzešlo, složil, a toho, proč jest se poručení našemu od lebe za dosti nestalo, zpravil, aby o těch rozepřech, které jsou za ouřadu otce tvého k ruce J.Mu C. pri privé zaSly, nic obmeškáno nebylo. — Dán na hradě Pražském v středu po Reminiscere oc. LXXIII. Václavovi Zipanskému z Dražice. (Dne 2. března t. r. rozkaz opakován, abyšte dnes ve dvě hodině na puol orloji s poledne takové věcí všecky do komory přinesli.) 24. 1578. Rukop. č. 1057 f. 129 a 162. (Svědomí mezi Syxtem Silvestrem z jedné a Johannou Chvojenskou z Chvojence, též Lidmilou, Markétou a An- nou, dccrami jejtmi, z strany druhé.) Zykmund Penfck va tu přísahu, kterúž učinil k pořádku provaznickému, svěd- Gil: Toho sem povědom, že nebožtík Silvestr, starý děd Syxtův, začal ten duom Sirückovsky, kdcž nyní sluje u Silvestrú, stavčti. Byla poustka veliká. A potom neb. XXV. V ulici Karlové. — Č. p. 185a. Jan, olec Syxtüv, dal jej dostavéti a tak se tu přístěho- val a tohoto Syxta s nebożkou Kateiinou v tom domu zpłodili. Nevím jinýho, než toho roku byl zvolený za ko stelníka sv. Jiljí a pak hned asi po puol létě umřel. Anna Kulhavá, u Mikuláše Koutskýho podruhynè: Byla sem tehdáž u starýho Silvestra, kdyż koupil ten duom. Potom Jan, otce Syxtiv, jej stavól a v tom domě Syst se rodil. Byla sem při porodu a jeho sem odchovala. — Jiřík lrdina: Neb. Silvester, déd Syxtü, koupil ten duom, sloul Sirü&kovsky, a nebyl nic staveucj, ale velmi >pustly. Potom jej Jan, syn jeho, stavěl a byl v něm. A tento Syxt jest vlastní syn Jana Silvestra, jemuž sem já kmo- trem a na svych rukou pii kitu sem ho drcl. Zuzanna Maurycová: Jakž dobrý paměti bratr můj, p. Pavel Zipansky udělal kšaft, jestli by P. B. Václava, syna jeho, od smrti uchovati neráčil bez dědiců, tehdy aby plným právem na Zuzanu, seslru mou, připadlu vinice puol Kanclífky, a dětí její. A Václav proti tomu kSaftu na odpor udělal zápis dckami, ode mne a od mých dětí to odloutiti a odníti chtěl a jinému dáti, jako Chvojen- ský a dcerám jejím. O což já na ten čas smlouvu mám. 25. 1578. Taudéz f. 185. (Svědomí mezi Man- dalenou od zlaté hvézdy, vdovou po l'avlovi Zipanskéin z Drażice, z jedné a Johankou Clivojenskou z Chvojenče i s decrami jejími Lidmilou, Markétou a Annou, sestrami z Chvojna.) Mikuláš, služebník úřadu perkmistrského: Když se dožádala paní Mandalena od zlaté hvězdy na p. perkmistru, aby bylo nablídnuto k vínům, kleráž byla spečetěna, došel sem ku paní Johance Chvojenský, aby klíče půjčila od nich, a ona pověděla, že ona neprosi paní Mandaleny, aby statek jeji opatrovala, że ona samu umí jej dobře opatrovati. Nechť svý opatruje a ne její. — Jiřík Lažanský šrotýř: Vytáhlí sine dva sudy vína od pani Johanky Chvojensky. Slożeno bylo n paní Lidmily Smukyfky proti sv. Klimentu. Prodala je Chvojenski do Benešova. A já lo víno sám hradil. 26. 1578, 830. března. Rukop. €. 1172 f. V pondělí po Próvodní neděli stal se jest popis věcí a slalku po někdy Pavlovi Žipanském z Drażice, na onen čas JMu Cé rychtáře: v St. M. Pr., pozuostalých : Před- 22, kem polovici domu, který od starodávna Silvestrovský slove. Ve velké světnici toto se našlo: Tři stoly, 2 židle a stolice, stolice kożi vobtużenń, luožko pod nebesy s ze- leným firhaňkem a na něm šaty ložní, druhé luožko pro- stý a na ném léž šaty ložní. O těch oznámila Johanka Chvojenská, Ze jsou jeji. Zbroj na dva paclolky, 7 ruc- nic rejlharskych a jedno holstro prázdný, rohy jelenní s hlavú veľkú a dvoje menší bez hlav, rohy srncovy s hlavićkou a druhy kamzikovy, hodinky bici visucy, almárka dřevěná a v něm malé umývadlo cínové, 14 ba- něk mosazných, koberce na stěně, ligura Kcce homo. Symbolum apostolicuin. Polštář kožený za stolem, volniń- ka pavovi, dva švaly peří na konč, almárka koutní a v ni v spodní přihradě sklenic: kříšťalových i jinych pozlace ných dvaceti s přikrývadly a v svrehni piihradć svicen sklenný, nožuov šest. Jtem všelijaký traktáty Léta oc 47., všelijací vejpisové z kněh městských a pozname- nání. V kauccláti v též světnici kněh iu folio maiori ct minori dvanácte a knihy in quarto, v8e svázaný, palery, Registra v svinskÿ kuoZi svázand po nékdy knézi Maté jovi Hruškovi náležející poručníkuom a ty jest k sobě p. Jaroslav z Mutónina přijal. S strany Simona z Tišnova 12 kusuov listuov a poznamenání v jednom svazku. Re- gistra s strany nákladuov a prijmuov na vinice (ćhoż ne- božtíka z Tišnova, druhá registra s stravy nákladu na léž 

Strana 525
XXV. V ulici Karlově. — ©. p. 185a. vinice vlastní rukou neb. Pavla Žipanského scpsaná. Ma- kulář, z čeho registra přepisována jsou, item listuov a po- ručení s strany Adama šeukýře i s popisem na outratu na pohřeb jeho XII kusuov. Sultpryf od p. mistra Nyko- dema z Paumberka tómuż Adamovi na sto kop m. jest vyvazen a zkažen, suplikací devět od Kateřiny šenkýřky, která vína dávala v domě naproti rathauzu v St. M. Pr., o dluh 38 k. m. Item od J. Mtí pp. místodržicích a z ko- mory poručení jedenáctce s strany rozličných věcí; ly jsou v svazku. Svazek rozliènejch suplikac{ od pp. místodrží- cích odeslaných, il. recessy a poruteni od týchž, svazek rozliènÿch poznamenänf. Registra starÿeh odoumrif, kdyż — rychtńtem Pavel Zipansky byl |. oc LIL, kvitancf čtyři s strany odoumrtí pod pečetí městskou I. 65., vej- pisovć z desk zemskych pod peceti, listovć poselaci, akta a suplikaci J. Mi Cé podané v Vídní od stavuov králov- ství Ceského i na to zase odpověd od J. Mti daná, sva- zek strany nójakych v6ci Anny Kutenovć se dotykajicich, svazek piipisuov rozlitnych, porucenf J. Mtí pp. rad zří- zenć komory I. oc b5. Vselijakych listuov poselacích od osob ze všech tří stavnov 12 svazkuov. Svazek poruteni od J. Mti arcik: (Zecf, latinSt listové rozliónf. Poznamenánf s strany židuov, kteří třídcátého peníze nesprwili od I. oc 70. Registra neb. Pavla Zipanského s strany jeho vlastního vydání. Svazek všelijakých poznamcnání a pa- mětí. Padesálnícká registra. Čtyři číšky měděný, v nitř pozlacený a zevnitř postříbřený a též pozlacený. Koflíček stříbrný, v krabici 12 lzic stříbrných | Ve Gtyrech kalny iích(?) listové rozliént posclací a všelijaké poznamen: Dvanácte noZuov v pouzdre. lt. knéh 13 in forma maiori ct minori et in quarto 20., in octavo 46 ct in scdecimo 10. Jedna kniha nesvázaná Institutio. christianae religionis Johannis Calvini. Troje ruoZky srní s hlavickami a dvoje kamzíkovy, kalamát s truhlickou, hodinky sy pací tro- je v hromadě spojené. Dvě pilky, svazek kněb tisk- amulych némeckych, kniha nesvázaná Dec causis, signis et curationibus morborum Aurcoli Theophrasti. Vejpovédi mezi pp. PraZany, v krabiéee sekryt zlaty do zlata řezaný Pavla Zipanskóko, druhaj sekryt do ka- mene Pezany, prsten s zafírem s vosmibrannym, prsten s sirotkem, dva prsteny se dvěma tuckusy, maly prstínck s zafyrem, pislinek s rubinkem, prstínck. s jacinktem, prstínek zlatý bez kamene šupinkami dělaný, prstínek » kamai, prsten onykl. V sklepě vedle též světnice ve velké truhle plechem pobité tyto věci se našly: Dva kollíky pozlacený, třetí bollfk pozlacený, jeden do druhého vchózejici, kollik v zpuosob kalicha udčlaný, kollík: stříbrný, řetěz stříbrný, vidličky stříbrný. Kożich ćernym suknem poXitej, nydrlantský sprátky pod nim, sukně černá damašková voděvací, drulií damuś- ková hrebícková vodévac(, listy poselací rozličné. V tru- hličce zelený: pás stříbrný pozlacený, druhý pis též stříbrný řetězem dělaný s jablkem pozlacený a s řetízkem, pečeť neboztika Pavla Zipanského. Koral na zpuosob jeleních ruoZkuov, v krabici staroZilné véci, koZich liščí hřebičkovým muchejrem po&itej, (fi ruenice a lřetí s pouzdrem, čekan a voháňka v pouzdře. V druhé truhle: koberce na stěnu, pouzdro talifuov, svícen veliký mosazný visutý, tři svícny a o jedny cívec, umývadlo cínový, šest konvice malých i velikých, kalamíř s truhličkou červenou, mříže cínová k rybám, mísa velká cínová, médénice mosazná, plechnáč, trouba skuvolováí (*), cínová mčděnice a na ni nalivadlo mosazný, moždíř s palicí. Plíšť černý s aksamftem neboè- tíka Václava, (la&c cínová. 186a. XXV. V ulici Karlově. — C. p. 595 V třetí truhlici menS(: ubrusü VII, povlak kmentovych a platéunych 18, ručníkuov 8, kmentový ručník, váček mužský nový černý, čep měděný, čepice aksamítová ku- nami podšitá, pás mužský s stříbrnou přezkou, pckáč, dva hrnce cínový k posteli, tří koštíře, almara, v almárce ve zdi pět konví velkých a 17 menších, slínka, dva voštipy, a čepy, sklenice. Luože dvoje a na nich šaty perný s pro- siéradly. V komoře podle toho sklepu štanda cínová, tří košile a patuch. Knihy Cromeri za p. Janem Bannonem zuosláva]f. V pouzdře flaší pět, moče starý tři, lesáků Šest, tři koncíře a jedna šavle. Postel s šaty pernými, zlá postel bez šatuov ložních, vobruč železný s šrouby na vína. V truhle: 10 mís cínových, mosazná pánvička, mapy 4, míséek 11, k vejcuom 1, hodinky sluneční. V almate in oclavo sedm knéh a jedny in quarto ct in sedecimo 1. Item in folio jedny, dvě sklenice, kuše dvě rohový a tří železný, tři hevery, tři pavezy, osmery rohy jelenní, hemel a myšky na polenty a všelijaké nádobí do lisu od železa, košile, pancíře, šorc pancířový, zaArukavi, loc, vobojtek, šore s locem. Tlumok kožený, klec struněná papouškova, chomout do sančk s rohami jeleními, rukávník. Ve světnici sedm korduov, tii roZni, dva stoly, koll(k velký k rybám, 4 figury na stěně, 3 mapy. Figura vo- krouhlá nu dřevě, pekáče tii. V kuchyni 5 mís cínových, 6 talířuov, 2 kozlíky. V síní v sklepě 8 sudy vína a dole ve sklepě 8 sudy velký vína červenýho přes míru, desítka a tři svídnický a 2 rejnský. Privilegia: království Českého psaná. ty za sebou p. Jaroslav z Muténína má; prázdná truh!a, 2 starý sedla, stuol kamenný bílý, krabice spečetěná. V almaře knihy 4, krabice a v nich majestáty a jiné listy. Truhlice rozličných knib; jiná truhlice a v ní škarty. Truhlička a v ni listy rozličné. Almara spodní s knihami spečetěná, řetěz k vozu, kuoň s sedlem is rystunkem. V světničce nad tím sklepem figura, stolček a zelené sukno na stěně. Stolů pět, dole stolice tři, štok |J, 9 Zejdlikuov a puolpinty. Devét suduov svidnickych bílého vína. 27. 1573, 2. dubna. Rukop. ć. 2118 f. 133. Syxt Silvestr, syn pozuos aly po Janovi Silvestrovi sladovniku, nemolnic pro nedostatek zdraví svého osobně v radě státi, dožádal se jest p. purgmistra pánův, aby k němu z pro- středku svého některé pávy vyslati ritili — pfed který- miż on Syxt ozniimil, że jest dal polovici domu svého — kteryżto duom proti sv. Klimentu lezi — Katetinë, man- želce své. 25. 1578, 1. prosince. Rukop. č. 1028 f. 103. My Maxmilian oc. Poněvadž se jest vyhledalo, že jest někdy Kateřina z Chvojence, Pavla Zipavského z Dražiče man- želka, po učíiněném zápisu, jimž spravedlnost sví všecku, kterúž spolu s sirotky na domu ležícím proti klášteru sv. Klimenta jměla, Pavlovi Zipanskému, manželu svému dala, jisté pořízení učinivše, tím polovici domu Silvestrovského témuž manželu: svému odkázala; čemuž obému v tolika letech od Sixta Silvestra ani od koho jiného žádného od- poru se jest nestalo, až polomně lejż Pavel Zip. majícc sobě tak toho puol domu odkázaného, o něm jest podle jiného statku svého jisté pořízení učinil a toho puol domu Václavovi Zipanskému, synu svému, dal. Kleréžio též po- řízení jeho k právnímu zrušení jest nepřišlo. Z těeh příčin ten. artykul v kÉaftu od někdy Václava Zipanského z Dra- žice doložený, jimž polovici domu, jenZ slove u Silvestrü proti kostelu sv. Klimenta v Star. M. Pr., Johanné Chvo- jenské, Lidmile, Markétě a Anně dcerám jejím, po smrti svć dal, stvizen býti i laké u práva své místo míli mí. — Dán na hradé PraZském v ouler po sv. Ondřeji 1573 

Strana 526
596 XXV. V ulici Karlovż. — C. p. 185a. 29. 1574, 6. kvétna. Tamléz f. 104. Vzáctné po- clivosti pini Prażanć Star. M. Pr., přátelé nám milí. Psaní vašemu, které jste nám k žádosti Kateřiny, Sixta Silvestra manželky, učinili, jsme porozuměli. Na kterúžto žádost vaši i její, tak aby jedna i druhá strana v tom spokojena býti mohla, takto ten ortel vysvětlujem: Poněvadž v této při o odpor vložený od Kateřiny Sixtovy na místě Sixta, man- žela jejího, proti artykuli v kšaftu Václava Žipanského z strany polovice domu zu Silvestrů«, kteráž na něj Vá- clava kšaftem Pavla Zipanského, otce jeho, připadla, činiti jest bylo a průvodové v té při ukazování na tu polovici domu, klerćhożlo všeho domu celého někdy Kateřina z Chvojenče s sirotky svými, polom Pavcl Žipanský s Sixtem, pastorkem svým, společně na celý duom se vztahuje, v držení jsou byli. Protož jak v kšaftích Kateřiny Chvo- jenské, potom Pavla Žipanského stvrzených, tak i také v kšaftu Václava Žipanského o polovici všeho toho domu, jakž od předeslaných jeho držiteluov za jeden duom držán byl, načež se i vejpověd vztahuje, rozuměti má. Co se pak Jinfch dvou artykuluov dotýče, nicméně i toho, Ze by ta zadní strana téhož domu všeho od někdy pánuov Petrov- ských koupena byla a že by k městskému právu ncnále- žela, poněvadž o ty artykule v té při činiti nebylo, toho se při pořadu práva zanechává. — Dán na hradě Pražském ve čtvrtek po sv. Fil. a Jakubu. 30. 1576, 26. března. Rukop. č. 2122 f. 173. V pon- dělí po Vtělení P. stala se smlouva mezi paní Johannou Chvojenskou z Chvojenče, paní Lidmilou, paní Markytou a pannou Annou z Chvojna, dcerami dotčené Johanny Chvojenské, z jedné a paní Kateřinou, pozuostalou po někdy Syxtovi Sylvestrovi a na ten čas po Bohuslava Vo- jíře z Očedělic manželkou, z stravy druhé a to taková: Jakož jest mezi dotčenými osobami nemnlý rozdíl povstal s strany polovice domu od starodávna Sylvestrovský řeče- ného a proti sv. Klimentu v St. M. Pr, ležícího — i o to o všeckno — dobrovolně smluveny strany sou, takže ona Kateřina Vojířová má dědičně při tom domu Sylvestrovském, jakž jsou toho od starodávna Jan Sylvestr, Kateřina z Chvo- jenče m. j., Pavel Žipanský z Dražice, Václav Žipanský odsud z Dražice, syn jeho, a neb. Syxt, Jana Sylvestra a jí Kateřiny Vojířové předešlý manžel, v pokojném a svo- bodném užívání byli, zuostati —. Jim pak, Johanně Chvo- jenské z Chvojenée, Lidmile, Markété a Anně, dccrám jejím, za všicknu spravedlnost — povinna bude společně všechněm vosm set k. m. dáti. 31. 1576, 3. dubna. Tamléz f. 175. Jakoz jest Ka- teřina Ojířova, p. Bohuslava Ojíře z Očedělic manželka, zaplacení a vyplnění sumy věnní Mandaleně Hvězdové od někdy Pavla Žipanského, manžela jejího, při smlúvách svatebních připověděné i kšaftem ztvrzené, potom na Jo- hance Chvojenské z Chvojenče a dcerách jí Johanky při- souzené, jmenovitě 600 k. gr. m., i o tíž sumu věnní ony tak se smluvily, že Kateřina Ojířová Mandaleně Hvčěz- dové tu sumu dáli má rozdílně u Sylvestrů řečeném proti sv. Klimentu ležícím. fer. IN. post Letare. (Splaceno r. 1577.) 82. 1582, 13. srpna. Rukop. ć. 2112 f. 132. Jan z Vlkanova a Kateřina z Hadova činí smlouvu manžel- skou. Act. fer. 1I. post. Laurentii. 33. 1583. — Rukop. c. 1060 f. 320. (Svédomí mezi Janem z Vlkanova z jedné a p. Václavem Krocínem, téZ p. Zygmundem Kunácem, jinak Zoubkem, z strany druhé.) Jan Kapr starší od Jana z Vlkanova svědčil: Když jsme večeřeli, když sou přišli do domu p. purgkmistr s p. Václavem Krocínem, házeli kamením, až jsme my za sto- — Act. XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 186a. lem slyšeli. A v tom vstali sme od stolu, pán zvostal s paní nahoře, když sem já dolů sešel, p. purgmistr a p. Krocín, Ze sou se trhali s tím jistejm tovaryšem o kord; držel ten kord za pošvu p. purgmistr a p. Jindřich Suk- nicka a v tom jej p. Václav Krocín dobyl z posvy ven a zvih jej rukou nahoru a v tom přišel p. Jindřich Suk- nička a vzal mu len kord a vstrčil jej do pošvy. Dal jej p. purgmistru. A v tom p. Václav Krocín vzal toho to- varySe za ruku a poblavkoval jej. V tom pán přišel do- luov, plal se, co by bylo mezi nimi, a pani laky k lomu přišla, ptala se, co by tu bylo. A on p. purgmistr klepal rukou k paní a řekl: Ej Ly víš, koho ty v svým domě přechováváš, aby věděla jebakyně, koho ty to přechová- váš. A ona paní pověděla: Já, prý, nevím, co jest to mezi vámi, neb jest on u mne ode dvou i ode tří let. A v tom pán obrátil se ku p. purgmistru: Vaše Milost p. purgmistře, kromě vašeho ouřadu, ježto jste u J. Mu Cé, s mou manzelkou krav nepásli ani u vás dévkou nc- byla. A v tom řekl p. purgmistr: Pane Jene, oufad. A pán mu řekl: Pane purgmistře, kromě vašeho ouřadu měli byste ňák jináče mluvití. A v tom p. Václav Krocín strčil pánem a řekl: Zvyjednanej bloude, dej ty nám pokoj a já sem tvejm pánem. A pán jest mu pověděl zas: Kromě tvýho ouřadu já bych tvý panství ujebal. A p. Krocín řekl: Aby věděl, že sem tvejm pánem. A pán jest mu pověděl: Když ty budeš mejm pánem, já tobě budu pla- titi ourok. A v tom p. Krocín chtěl na pána s pohlav- kem a p. Jindfich ho chytil Krocína. A v toin pravil p. Vaclav Krocín: Vléku, vléku, zkrotím já tebe. A v tom pán pověděl: Já se tebe nic nebojím. A tu on chtěl na pána a jeho pani, pana Vaclava Krocina, chylila ho za ruku a: Můj milej p. Václave, pojďte domů, že jste opi- lej a že nevíte, co děláte; a pojďte domů, že zejtra ne- budete nic pomněti na to. A v tom Krocín zase pánu řekl: Že nás chceš mordovati v domě svým. A on jest pán pověděl, kromě tvýho ouřadu, že nepravdu mluviš, Tehdy pán ani kordu neměl při sobě. Když jest pán so- Sel dulü, tehdáZ mél jest kord. Jak bylo mluvino, że by pán měl dobýti kordu na ně, že toho není. Jak jest pin počal míti řeč s p. purgmistrem asp. Krocínem, tehdáž sem já od pána kord hned vzal, dal sem jej mládkovi, aby jej vundal do sladovny. Tu potom oni ty řečí mluvili, který sem oznamoval. Potom sou se v tom rozešli. Wolf Helt z Vídně lkaničkáč: Když sem domův při- šel s mejm spolutovaryšem, tehdáž se oni již na ulicí va- dili. Já sem položil plášt na lavicí a oni mi pravili, že se můj mistr. tam s někým vadí. A já sem měl kord při sobě a šel sem, abych uhlídal, s kejm se vadí. A já sem p. Krocína prosil a řekl sem: Prosím vás panc pro P. B., nemójte mu za zły, neb jste vy rozumnější nežli on, když on ožralý jest. Potom ho hnali domů a lidi házeli za ním kamením. Potom sem já hned za nimi do domu šel. Když sem do domu vešel, hospodář se mne optal: Co tam, co tam? A já sem jemu pověděl, že sem šel, abych uhlídal, s kejm se vadí. Potom pak p. Krocín hned mi vytrh kord a vzali jej mnó u slużebnici jeho drzali mne. A p. Krocin drzal mne za ruku a druhou rukou mne pral, że mi krev z oust a z nosu vyskočila. Potom sem od nich na stranu odešel. Krystina Hoblecka z domu Sylvestrovic: Kdyż sou se hnali a házeli kamením, že přišel Jan z Vlkanova ho- spodář, ptal se, co se to tu děje, a oni inu potom hned řekli: Ty víš, koho to chováš. A on řekl: Nevím; jsou tři léta u mne a nevím nic zlého na ně. Ty to vlčku shledáš. Potom přišla paní hospodině, řekl jí taky: Ty 

Strana 527
XXV. V «lici Karlově. — Č. p. 185a. to shledáš, koho ty chováš. Potom tovaryš přišel a on mn vzal předce ten kord a vundal jej pryč potom a poli- čkovalí ho, až mu tekla krev z nosu a z oust. Mandelina, šenkýřka od Silvestrů: Když p. purgmistr s p. Krocínem přiběhli do domu, tehdy pán běžel dolův s paní a pán řekl: Což to, což to. A paní prej: Což to panc purgmistře. A on p. purgmistr: Zvíš ty, koho ty chováš lotrynko nevážlivá. A paní: Já je mám již více než tři líta u sebe a nevím nic zlýho na ně. A pán řekl k p. purgmistru: Pane purgmistře, netejkejte mý paní, jak s vámi krav ani sviní nepásla. A potom p. Krocín přiskočil k mému pánu a řekl: Já sem tvůj pán. A pán řekl: Kromě ouřadu tvýho, nemám já vás za pána. A po- tom paní Krocínová přistoupila a řekla: Můj milej p. Jene, jest můj pán hrozně opilej; zejtra on nebude vě- déti nic. Jan Horský, hospodář šatlavy : Když sme vzali Bla- žeje od Silvestrů, přišli sme s ním před duom p. purk- mistra p. Kunáce a tu stál p. Václav: Krocín s pánem, trestali ho, že sc tak nevážně choval a on před nimi ne: přestávajíc nevážně se choval a p. Václav dal mu přes hubu šnupku. Když sme mu řekli, aby sobě vážil p. purk- mistra a on řekl německy; čistej purkmistr, hunsfut. Já mu chtél dáti poliček a pân nedal, Ze ho speron Sa- Uavou. Jiřík Kuchta, služebník úřadu rychtářského: Když sme Blažeje od Silvestrů přivedli před duom p. purgmi- stra, jak se choval, že kordu směl dobýtí, předkládal mu p. purgmistru, kdyby nebylo Andrcasa, služebníka našeho, aby byl nezaskočil, byl by mne probodl. Viděvše to An- dreas, dobyl kordu, bránil pána svýho. Mluvil mu pán ty řeči, jak se smèl toho dopustiti na p. purgmistra séh- nouti, ježto toho jak živo slejcháno nebylo. ProtoZ vás p. rychtári prosíme, Ze toho lehkomyslného hanebnyho opatříte. Blažej pověděl tak, že taky chce povádéti. Páni mu pověděli lak, aby toho nechal do zítra, až se vyspí, že bude jiný mysle. Tehdy p. rychtář pověděl, aby šel, že nemá kdy tu státi. Blažej obrátivše se řekl: Tak hnns- fut, máte býti purkmistrové, ste hunsfutové, do sich got sakrament; mám lepší vrchnost, nežli sle vy. Jaroš Kozel, mládek od Jana z Vlkanova: Když sou přišli do domu Jana z Vlkanova, p. purgmistr s p. Vác- lavem Krocínem, házeli, prali kamením, ale my nevíme kdo. A pán běžel dolů s rapírem a on: co to, co to. Uhlídal pán dobytej rapír, že se drží za něj p. Václav a p. purgmistr. A on ňákej Burda Spjčlák držel se taky toho rapíru a p. Jan vida toho Spjčláka, že se dere taky o ten rapír, uhodil ho přes hlavu, a ten Spělák utek ven z domu. A když paní sešla dolů, p. purgmistr řekl k paní; Včz, koho ty chováš v domč, že nás chce bíti a mordo- vati. A paní zase odpověděla: Pane purgmistře, já nevím, kdo by vás tu chtěl mordovati. P. Jan přistoupil k p. purgmistru a řekl: P. purgmistře, ušetřujíce vašeho úřadu, Ze jesti s vámi krav nepásla. A p. Václav přistoupiv k na- šemu pánu řekl: Bloude, dejž nám pokoj; já sem Lvejm pánem. A pán dal rapír od sebe staršímu a starší dal jej mně. Byl nedobejvanej a já jej vundal do vozdu. Ptal se ho potom náš pán: Co si ty mejm pánem? A on, že sem tvejm pánem a že tě chci ztrestati, že se tebou bude desátej káti. A on mu zas odpověděl: Kromě vašeho ouřadu, že bych takového pána ujebal, aby mél bejti mejm pánem. A manželka p. Krocína přistoupila k na- šemu pánu ařekla: Můj milej p. Jene, nehádejte se s ním, že jest velmi opilej a že neví, co dělá, a že na ráno no- bude nic věděti, co jest koliv udělal. A pán můj zase XXV. V ulici Karlovč. — Č. p. 186a. 597 odpovědil: Ale milá paní sousedo, že já o žádnou zlou vůli nestojím, neb já jemu nic neubližuji. V ptíbytku mým se na mne trhá a mnou strká, nadc mnou se po- třásá a chce mne prát. Jakož praví, že mejm pánem jest, kromě ouřadu jeho, se toho nebojím, aby mě měl stre- stati.. Nic víc. A jakZ jesti sc p. Krocín počal s ním hádati, hned dal rapír od sebe pryč a z pošvy nedo- bejval. Regina, šenkýřka od p. Eliáše šmukýře: Když sem šla do dveří k p. Janovi z Vlkanova a když tam vešel p. purgmistr a p. Krocín a pán se k tomu trefil, že sou vi- dírali kord ňákýmu tovaryši a Jan z Vlkanova řekl :* Tak milí páni, co se to děje, pověztež mi. Pomáhal taky toho kordu vydírati tomu tovaryši. Tehdá přistoupila paní Káča k p. purgmistru a řekla: Tak p. purgmistře, prosím vás, račte pověděti, co se to děje. A on p. purgmistr řekl: Ty včz, koho ty máš v svým domě, že nás chtějí mor- dovati. A paní řekla: Však sou u mne již tří léta a nic sem od nich zlýho neslyšela. Tak z Vlkanova přistoupil k tomu a řekl tak k p. purgmistru: Vymínujíc V. Mti oufad, p. purgmistte, Ze manzelka má u tebe krav nc- pásla ani sviní nehlídala, abyste jí netykali. A zase když již bylo po tom všem, přistoupila paní Káča Krocínovi a řekla: Můj milej p. Jene, nehnčvejte sc. Jak můj pán opilej, on zejtra nebude chtíli o tom nie v&déti. Václav Nevyhasil: Já sem byl v pivováre a kdyZ sem tak uslyšel i vybéhnu taky z pivováru; vidal sem p. purg- mistra a p. V. Krocína, $el sem,za nimi aZ k domu Jana z Vlkanova, ptal sem se, koho sou to honili a oni mi po- věděli, že jakýho pokojníka. I k tomu sem přišel, že sou vydřeli kord tomu tovaryši toho pokojnika; i mel ten kord p. Václav Krocín a p. Jindřich Suknička vzal jej od p. Václava, potom p. Jindřich dodal toho kordu p. purgmistru. Zádnyho sem kordu dobytyho nevidél. To- ho tovaryše přivedli k p. Krocínovi a on mu dal koliksi pohlavků. I přiběhl Jan z Vlkanova i se paní svou, s sla- dovníky svejmi; tu přiběh řekl: V. M. p. purgmistře, co je toho? A když tak s tím kordem chodil Jan z Víkano- va, ven ho nedobcjval, p. purgmistr řekl: Ty, prej, sou- sedo věz, koho tu přechováváš. Toho sem nedoslyšel, co jest mu paní dala za odpověď. A Jan z Vlkanova vozval se a řekl: P. purgmistře, nelejkejte jí. Jako u vás krav ncpásla. A p. Václav ozval se k ty věci a řekl: Bloude, mlč ty a dej ty nám pokoj. A on řekl: Nejsem bloud, chyba tvýho ouřadu, si sám jebák. Potom mu řekl p. Vác- lav Krocín: Víš-li; prej, vlčku, že sem tvejm pánem. A Jan z Vlkanova: Nejsi mejm pánem, než J. M. C. a když ty budeš mejm pánem, já tobě dám ourok. I chtěl na něho p. Krocín, než že mu nedali. A onz Vlkanova řekl: S téZkcm před vámi z domu uteku. A potom šli z domu p. purgmistr a p. Václav. A potom tejž pokojník spustil se po střeše s kordem a on se na něho domlouval, Jan z Vlkanova, že mu takovou těžkost dělá. Tomáš Taubman, rychtář městský: V paměti mi jest, přiběhl pacholek můj Jiřík Kuchta ke mně, abych spěšně šel, že jsou p. Krocína probodli. Tak já bez meškání sem šel a našel sem p. Krocína spolu s p. purgmistrem p. Kunáčem, v domu ve dveřích státi, Plal sem se, co jesti se to zběhlo, i oznámil mi p. Krocín, jakej tu vejboj a křik se jest stal původem nějakého, kterej šnůrky dělí, kterýž má obydlí v domu Jana z Vlkanova, abych tam hned šel a do vězení ho vzal, porucil mi p. purgmistr, což sem taky učinil. A když sem mu oznámil, aby se mnou do vézení Éel, Ze jest porucení p. purgmistra, on nezpěčujíc se hned se mnou šel a volal se ku p. purg- 

Strana 528
598 XXV. V ulici Karlově. — C. p. 185a. mistru. Kdeż sem s ním šel ku p. purginistru, poněvadž pravil, že není vinen a s pánem promluvení chce míti. Přišedše ku p. purgmistru, tu jest ten Blažej: německy mluvil, že jest žádnýmu nic neublížil, že se mu kvalt stal. Dosti zuřívě mluvil, jsúc opilý. V tom p. Krocín zavřítou rukou pies hubu udeřil. Já oznámil, aby žádných odpo- rüv s p. purgmistrem. remél a do. vézení se mnou Sel. Jdouc on se mnou mluvil ta slova némecky, Ze jest purk- mistrem a není hoden jí(m byti, Ze jest huus(ut. KryStof Max, krejtovsky tovary$: Nejprve videl sem, že Blažej Bresler tkaničkář běžel s velikejm kyjem. Z vok- na od my paní sem vyhlídal. A tejZ BlaZej za svejm pa- cholikem volal, že tejZ pacholík jest jeho zloděj, že by mu mé] nékoliko tisíc ukrásti. A p. Krocín toho pacho- líka zastavil. V tom když odpověd na to svou dal p. Vác- lavovi Krocínovi, tu laky tejž služebník chtěl odpovědití p. Václavovi Krocínovi. V tom ho Blažej Bresler uhodil mezi voči, totizto sluZcbnika svÿho, a p. Krucin o-istrèil Blazeje Bresle od téhož pacholíka a v tom tejž Blažej vy- dobyl svůj tulich ven a chtél p. Krocína probodnouti. V tom rozundali je od sebe. Potom nějaký pacholík při- šel s kordem a Blažej tomu pacholíku vydřel ten kord z rukou a vydobyl ten tej$ rapír na p. purgmistra a. p. Krocfna a na ty všecky, kteří tu. piístojíci byli. Ale Zád- ný rány nendělal. Potom tejž BlaZej domüv jesti Xel a jak p. rychtit téhoz k p. purgmistru ptived, taklo jesti ten Blažej řekl k p. purgmistru: Ze jest loupežník na silnici a já chtěl bych srát na tu radu. 34. 1607. Rukop. č. 2205 f. 269. (Kšaft Jana st. z Vlkanova.) Ve jméno —. Já Jan starší z Vlkanova, měštčnín Star. M. Pr. — jsouce v nedostatku zdraví své- ho postaven — statek svuoj všecek — pti společném za- dání s Kuteřinou, manželkou mon, zůstavují —. Jehoż jest datum v pondél( po sv. Barlolomëji |. 1594. — Stalo se v outerý po ochtábu sv, Tří králův 1607. 35. 1608. Rukop. č. 324 f. 443. V domě sirotků Silvestrovích nájemníci: Jan Karer sedláf, Stefan N. krejčí, Ernst, dvorsky. písai. 36. 1608. Rukop. 6. 1174 f. 311. (V'ozüsialost Kateřiny Sylvestrové.) Léta 1608 ve čtvrtek po Početí P. M. stalo se popsání statku po nebožce dobré pamčti paní Kateřině: Sylvestrové z Vlkanova, inčštec St. M. Pr.. po- zůstalého. - - Syn a dcery: Paní Marla, pana Pavla z Pro- seče manželka, Marlin a Alžběta. — Na gruntech ven z města: Chmelnice za Košíří ležící. Jlem chmeinička za zámkem. Vinice v Košířích ležící. +- Dům proti kostelu Jezouvitskému ležící u Sylvestrů řečený. A v něm v svět- nici velké kancelářka, v ní 1 stolček zelený, 1 lůžko pod uchesy s zelenym firhaükem harasovým, 5 stolův, na dvouch koberce, a na jednom sukno černý. 5 stoliček. 2 dlouhé židle zelený, 1 svícen velký z robu jeleního o šesti cív- ksich mosaznych. Almara obiti cíncm k umývadlu. 19 fi- gur větších menších v rámcích. Okolo stolův plátna ma- lovaného b kusi na stónć płibitóho, misnicek zelený s mřížkou, — Z světnice jdou do komory | loże pod nebesy žlutý s firhaňkem harasovým zeleným, item lože pod nebesy s firhaňkem cvilinkovÿm, 9 truhlie včiších a menších, 1 almara prázdná s mřížkou, 4 vobruče zelený vělší menší. — V šneku jednom jdouc z té komory 2 truhly. Svícen mosazný velký, který na mazhauze zavěšený byl, s kozlovými rohy. Item z též komory jdouc do jiné, 4 lůžka bez nebes, 1 truhla velká, 1 truhla menší, I al- mara velká na dvé strany se odvírá, 1 kotel měděný do lizuicky. -- Od Satüv vinutých a ložních pernatych 8 cejch, 10 prostěradel, 12 plachet, 14 po půl třetí půlce, 29 ccj- XXV. V ulici Karlově. — C. p. 185a. šek, 156 cejch na polštáře, 10 ubrusův, 8 ručníkův, 2 pol- štáře, 4 podušky a peľinky povlečeny, 2 podušky ne- povlečeny. Na kuchařčiným loži 9 podušky povlečeny, 1 peřinka nepovlečená, 1 polštář nepovlečený, 4 podušky nepovlečeny, 2 polštáře nepovlečeny, 2 peřinky v půltřetí poli nepovlečeny, 1 větší nepoviečena Na lożi nebożky pani mateře polštař povlečený, 2 peřinky po půl třetí půlí, 2 podušky, 2 polštáře, 2 podušky, 2 peřinky. Na jiném lo 2 polštáře, poduška, peřinka. Itern na jiném loží: polštář, 2 podušky, peřinka, 5 kusů peřin Alžbětiných. - - Od nádobí cínového, měděného, mosazného našlo s Cíno- vého 3!/5 c, médényho ] ce, mosaznélio 1/4 c. — Saty chodící neboZky pan( Katerimy Sylvestrové. — Damaikovy Sore, burákovy Slofpele, tupltykytová sukně, buriková sukně, šamlatový mantlík, ferštatová sukně, plátěnní put- nicka, tři živolky. — Šaty: chodící a některé okrasy pa- nenské, které panna Alžběta za sebou mí. 1 prostěradlo s tkanicí, | cejeha na svrchní peřinu s tkanicí, ] ccjika na podusku s tkanicf, 7 ubrusüv, item 1 cejska na podušku s tkanicí, 2 prostěradla s mřížemi, sukně da- mašková černá, 2 barevný damaškový, 2 damaškový mantlfky s sobolí, mantlik dupltykytový barevný s zlatými lkanicemi, 2 pasy stříbrný orumpantovým dílem, pis Pc. tízkovým dílem stříbrnej, 2 korunky perlový, čepec per- lovy s štefty, cepec perlový s granáty, čepce zlatej s uzlič kami, 60 loket plitna, pas pozlacencj àteftovej, 3 pent- líky perlovy s Stcítami, karmazínovy Xorcpele černý, ta- minovÿ mant}fk, borakovej mantlík, sukně tykylová černa, sukně topltykytová zelená, boráková sukně zelená, šlol pele šamlatový černý, (utro latokovy, [| lie stříbrných. —- Saty chodící Martinovy. Smutkový šaty is plištěm, kalihoty aksamitovy cerný, kolár vochodilý, suknička sou- kenná popelatí, kalihoty též soukenný popelatý, plášť cn- glického sukna popelatý, kabát mořský barvy tykylový, kabát tykytovy popelaty. — Vejprava, která na oncn tas pauné, nyní paní( Marié [fadové od ncboZky paní Katc- tiny z Vlkanova dána byla: Předně dáno na hotové sume 500 k. míš., šatův lozních s jednú postel větší s povlaky jedněmi a s černým vyšíváním. lem: s druhom postel menší šalúv loZních též s jedním povlečením, a v i ním červeným. 8 sukně damaškový, 2 sukně lykytový, mantifk karmazínovy s soboly starymi, m..ntlik damaikovy stary, v kterým zx détinstvt svého chodila, mantlík da- maskovy letní nepodšitý nový, mantlík tykytovy stary spadalý, | šorepele damaškem černým povlečený slarý u vetchÿ, 2 suknè muchejiovÿ k Scdnimu dni, Sorepelc drn- bý červený tykytový starý, který byl dolin před 16 lety k veselí pana Jana Behma, čepec perlový, 3 penilíky, mezi nimi 2 šteftový a jeden perlový, 3 pâsy stříbrný, mezi: nimi jeden pozlacený, 8 prstfnky zlatÿ, 2 orum- panty zlatý, řetízek zlatý malý, 2 c. nádobí cínovýho, 10 ubrusii tenších tlustších, 10 ručníkův též lenších tlustších, 19 cechlfkův, 1 Mofpeic tykytový nový, futrem starým podšitý, © karkule, jedna s štefty a druhá s šimalecm. staré paní mateře byla. 20 dukditův, ty jsou paní Martě ukradeny, 1 nožnice stříbrný, 4 prostěradla s tkanicemi, 8 cejšek, 4 plachty, 4 cejchy. Item 3 truhly, 2 vykládá- ný a třetí malovaná. Pan Pavel z Proseče, nadepsané paní Marty manžel, přijal k sobě 109 věder 12 pinet vísa na vinici ucbozky pani Kateřiny Sylvestrové v létu tomto 1608, jakż z po znamenání p. písaře J. Mti oufadu purgkmistrovského vy- rozuměli se může. I.éta 1608 fcr. 6 post Martiny 14. Novembris k ži- dosu „p. Pavla JTada z Prosece, měštěnína Starého Města Pražského, sfizírováno jest víno mladé z vinice někdy p. 

Strana 529
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 185a. Kateřiny, po p. Janovi z Vlkanova pozůstalé vdovy a již též z tohoto světa sešlé, v Mezihoří košířským ležící. Našlo se ho nádob Gtrnácte, ut. sequitur. No. 1. - 5 v. 24 p. cervenyho, 2. - 8 v. bílého, 3. - 7 v. 24 p., 4. - 6 v. 24 p, 5. 7 v, 6.- 10v, 7. -9v.16 p, 8.- 6 v. 94 p, 9 - 6 v. 28 p, 10.- 10 v., 11. - 7 v, 12. - 6 v. 24 p, 18. - 6 v. 24 p., - IO v. 16 p. Suma 109 v. 12 pinet, V menším pokoji nadepsaného domu lůžko pod ne- besy s zeleným firhaňkem, 9 figur větších a menších v rámcích, štoček z bílého kamene, L židla kůží povle- čená dlouhá, 5 kusů malovaného plátna okolo stěny, pul- pit. Na mazhauze stůl slirým kobercem přikrytý, mandl velký, 8 rohy jelení, rohy l<sový, svícen mosazný preso- vany, figura slará, židle červená, almara velká červená. V kuchyni 12 rožnův velkých, malých, 5 železných rend- líků. — Pod krovy pekáč, jak se ním pečeně obrací, 1 lože prostý rozbítý, 8 sudy prázdný. — V komoře jedny 7 sochorů železných k potřebám chmelničným, 1 hever k vínu, 8 svícny na dřevě zavěšený, 4 sudy prázdný, 1 truhla, a voní hrachu něco, 1 trubla a v ní hrušky su- šený. — V 2. komoře 1 lože prostý prázdný, 2 kolovrát- ky. — V síní ve sklepě lože velký, na něm jablka, po zemi též jabka, truhlice železná, v 1 truhle též jablka, 1 almara velká. — V piterně 2 stoly červený, stolček dlouhý, v kamních hrnec, 3 stolice dlouhý červený. — V piterně druhé 8 štočky, 2 stoly a koliks stolic. — V síní téhož domu 3 štoky dlouhý, 1 stolice dlouhá, item S stolic, stůl, almara černá, 12 korbelův kožených k vohni. — V sklepě pod zemí 8 sudy vína červenýho plný. — V sklepě na dvoře pivo bílý, z kteréhož .co se po smrti nebožky paní Kateřiny Sylvestrový našlo a zůstalo, týž p. Martin: práv býti chce. — Na sejpce 3 slady bílýho, 5 strychů pšenice, 9 nůší chmele, 5 strychů ječnýho sladu. P. Martin pfijal k sobé 6 sudův piva hořkého a 6 bflÿho. — V sladovné 14 pytlů. V klášteře v komoře ze dva vary sudův k pivu hořkýmu, z jeden var sudův k pivu bílýmu. — V komoře na dvoře | dvéře železný, 2 kotly k praní šatův, necky, 5 konví dřevěných, putna, 5 škopků, necičky, 8 nuše, kolovrátek, šentyš, provaz dobrý k spouštění pi- va do sklepu, item provaz horší. — Na haldě dříví, co sc ho najde. Ve sklepě pod zemi na dvoře jablek ne- málo. Dluhův po nebožce paní Kateřině Sylvestrové z Vlka- nova našlo se: Paní Cernínový 1000 kop, paní Hradický 1000 kop, p. Pavlovi 1000 kop, paní Kořenský 800 kop, panně Marušce 200 kop, p. Tuchmanovi 860 kop, p. Ma- toušovi l'igalovi 200 kop, paní Alžbětě 270 kop, p. Vác- lavovi Chocholovi 200 kop, do Brodu Andělovi židu 180 kop. Za týmž Andělem židem zůstává v té sumě 130 kop míš., 1 pás pozlacený, item | pás stříbrný, a Alžbětiny dva. D koflíkü, 1 stříbrný nožnice, 2 orumpanty zlatý, 2 prsteny. Jeden s dyamantem a druhy s za(írem. Rabovi Zidu 100 kop, Faytovi 50 kop. Dodatek k tomuto domu č. p. 185a: 1. 1434, 16. května. Rukop. č. 90 f. 3. Jarossius pellifex et Martha c. domunculam, que sita est inter do- mos prefati Jarossii ex una ct Jire frenificis parte ab al- lera erga Lazarum, nalum relicte Cantoris, tutorem et commissarium domine Flscze, relicte Pesoltonisse, pro tribus s. gr. Acl. fer. V. ante Pentecost. 2. 1439, 28. února. Tamléž f. 32. Jarossius pelli- fex c. orlulum situm intcr domos olim relicte Pezoltonisse | slav z Muténína zlatnfk k. d. XXV. V ulici Karlově. — C. p. 186b. — 599 ex una ct prefati Jarossii parte ab allera, qui ortulus fuit domine prefate Pezoltonísse, erga Lazarum, natum Can- toris, pro una sexagena gr. tali sub condicione, quod si et in quantum cveniret et doinina regina rcgni Boemic in possessione bonorum suorum esset ct illum ortulum habere vellet et prefatum Lazarum ant lieredes et succes- sores suos pro eadem impelercl, ex tunc prefatus Jaros- sius, heredes aut successorcs sui debenl de cadem vice: versa, vcl cui prefata d. regina mandaverit, condcscenderc. Act. sabbato ante. Reminisccre. 8. 1467, 9. prosince. Rukop. ¢. 2119 f. O 10. Nc jméno božie amen. Já m vdova po neb. Jarošovi ko- žišníku, měštěnínu St. Pr., vyznávám tímto lislem etc. že ačkoli z dopuštění beet nemocna jsem — poruc- níkóm mym — poráciem, aby duom ten muoj, v němž bydlím prodadúce, vydali z toho k sv. Mikuláši v St. M. na monstranci II k. gr., k sv. Janu tudiez I] k. — Dálc — pás muoj stfiebrny k sv. Jiljí, aby z něho puška k tělu božicinu udělána byla. Domek pak muoj malý, kterýž při nadepsaném domu mém jest, ten Jindřichovi kožišníku s dietkami jeho mocně odkazuji, kromě však studnice a pryvetu, neb chci aby to při druhém domu mém, v némZ bydlím, zuostalo. Act. fer. lllI. post Nicolai. 4. 1680. — Desky zem. vélsi c. 20 jf. P30. Rudolf Il. — ráčil z plnosti moci a zvláštní milosti, jako král Český, dům v St. M. Pr., jdouce k moslu řečený Širůčkovský ( (?), kterýž se právem městským šosovním řídí, Bohuslavovi Ojífovi z Očedělic, radě při ouřadu nejv. purkrabství Pražského,:a Kateřině m. j. osvoboditi a dě- dičně k dědictví dáti ráčil. Act. v outerý po sv. Matěji. Číslo pop. 185b. (Dům Širůčkovský.) Viz předešlý dům č. p. 185a. 1. 1517, 31. srpna. Rukop. č. 2105 f. 209. Svata, vdova po Jiříkovi Šíručkovi zůstalá, vzdala duom svůj, v kterémž bydlí, s pokojem, ležící podlé Jana hřebenáře a a Jia Stpate obostranné Janovi, synu svému, a Katctiné . j. Act. fer. ll. ante Egidii. 2. 1545, 25. června. Rukop. č. 2117 f. 65. Jaro- mezi domy pasírovym a Sil- vestrovym od poruéntkuov sirotkuov po nékdy Janovi Sil- vestrovi za LXXV k. gr. Při tom i to oznámeno: Jakož jest zeď po pravé straně jdúc do téhož domu Jaroslavova, na kteréž světnice a kuchyně paní Kateřiny [z Chwojente] leží, ta má býti společní. A ten žlab na té zdi ležící nu společný náklad klásti mají. Též tok vody, kterajž spadá z domu Jaroslavova a teče pod maštal paní Kateřiny, ten tak před se jíti má. Což se pak záchodu dotýče, ten též společný býti má. — Act. fer. V. post Joh. B. 8. 15649, 80. října. Tamléž f. 193. Jiří Ursín z Vla- doře a Zofka k. d. od Jaroslava z Mutěnína za 197!/» k gr. 6. Act. III. post Sim. et Jude. 4. ‘1552, 28. éervence. T'amléz f. 227. Jan z Litr- bach zlatník a Anna k. d. mezi domy Václava pasíře a Silvestrovým od Jiříka Ursína z Vladoře za CL k. gr. č. Act. fer. V. post Annam. 5. 1672. — Rukop. č. 1057 J. 23. (Svědomí mezi Annou Konstantinovou a Evou Zvonfkovou.) Anna, Havla Pohorského dcera, svědčila: Když sem na váze 67 

Strana 530
530 — XXV. V ulici Karlově. — C. p. 186b. stála, táhla sem vodu; tehida tu Zvoníková Sla mimo putno(!), putna stála na stolici. Nechci já praviti, Ze by vzala, nez nesla v levý ruce nějaký šat a vrhla jej do řeky. A po tý hned se kasala a máchala jej. Potom šla z vody a zlat- níci se hned ztratily rukávce. Zkřikla, že rukávec nemá, neb bylo innoho šatů vymächanejch, a řekla: Co sem tu právala, nikda mi sc nic neztratilo. Já řekla: Kdo jest podle vás máchal. Ona prcj, ta Zvonice bfichatá. I pro- sila mne, abych s ní šla, s zlalnicí, kde bydlí Zvonice. Já s ní šla k Kaprovům, kde ona byla a prala šaty. I na- šla zlatnice svý rukávce a dala jim, prej, ještě na pivo. Anna Cechová zlatnice: Prala sem vedle vody u i'c- ky, vstavila sem putnu na Stok a byly v nf čtyry kusy. 1 vzali mi rukávce nejlepší, nevím kdo. Než prali tu Ka- provic kuchařka a Eva Zvoníková nejblíž tu byla vedle putny. Potom sem já šla domů; po malý chvíli šla sem zase, že sem ztratila rukávce. Prosila sem Kaprovic ku- chaiky, aby polhledélo, jsou-li mezi jejími šaty. Ona prej: Pohledejte. 1 nebylo tu nic. Potom po malý chvíli šly obě dvě, i Eva Zvoníková, domů, neb pomáhala kuchařce práti. 1 nebyly mý rukávce mezi Kaprovic šaty. I šla sem k Kaprovům, prosila sem paní Marty, p. Kapra dcery, aby pohledala mezi 3aty. Kucharka pfiśla doli, řekla: Paní Anna, dejte koláč, povím vám o rukávcích. Panna Marta pak přinesla ty rukávce dolů. Já dala kuchařce dva krejcary na propití. 6. 1585, 28. ledna. Rukop. č. 2205 [. 48. (Kšaft Jana Cecha zlatníka.) Ve jméno —. Já Jan Cech zlatník nejprvé Anně, manželce své, poroučím a dávám duom svůj se vším nábytkem a ji mocnou hospodyní nad tím mým nade vším statkem činím, aby ona vládla a opatro- vala až do svý smrti a po její smrti, jestli co zůstane, aby lo spadlo na mé dvě dcery, na Katcřinu a na.Jo- hauku, aby sc o to piátelsky podélily. — Datum ve Gtvrtek Na nebe vzet( P. M. 16883. (Vysvédéeno v středu po sv. Anyżce oc 8b.) 7. 15690, 22. srpna. Rukop. c. 2112 f. 342. Jiříka Smída kožešníka a Johanny m. j. vzdání manželské stat- kiiv. Act. fer. JIII. post Assumpt. M. V. 8. 1597, 16. ledna. Rukop. ¢. 2148 f. 32. Jakoż jest veliké nedorozumění vzniklo mezi poctivou paní Ka- teřinou, vdovou po p. Janovi z Vlkanova, a p. Jiříkem Smídem kožešníkem, Johannou m. j., a to takové, kdež od starodávna z domu p. Šmída tok vody deštové do tra- tivodu gruntu paní Kateřiny jest vzcházel a v témž trali- vodu táž voda s jinejmi nečistotami bez klízení sou k zma- ření přicházely, těchto pak let lýž trativod souc zanešený gruntům p. Kateřiny zvláště nepožívaly přeplňováním a do dvoru jejího tečením škodu velikou činil. 1 aby z ta- kových outrat na týž trativod klízení sjiti mohlo, takto jsou smluveni, že táž paní Kateřina dovolila nový tok vo- dy skrze svou zeď a do dvoru svého uvésti, ule aby to- liko voda dešťová svůj průchod měla. Stalo se ve čtvrick po sv. Stastnym. 9. 1600, 16. března. Rukop. č. 2113 f. 167. Blažej Presl tkaničkář a Marta z Warty m. j. k. dům vedle do- mu téhož Blažeje Presle a Kateřiny, po někdy Janovi z Vlkanova vdovy, od Jiříka Smída kožešníka a Johanny m. j. za 825 k. gr. č. 10. 1607, 15. listopadu. Rukop. č. 1174 f. 253. (Pozüstalost BlaZeje Bresle tkaničkáře.) Ve čtvrtek po sv. Martinu stalo se poznamenání statku, přitom i pošacování vécí k handlu náležejících, po nebožtíkovi p. Blažejovi Breslovi tkaničkáři pozuostalejch, a to takto: Předně Zu- zanna, nezletilá z poslední, Justyna a Anna dcery, a Ku- špar Melichar, syn nebožtíka z prvnější manželky pozuo- XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 185b. stalý, sirotci. — Item 2 domy vedle sebe ležící. Ten v němž bydlel jest koupenej za 826 k. gr. č., a druhý za 860 k. gr. č., jsou oba zouplna zaplaceny, Item v kr- mě téhož domu, v kterémž nebožtík bydlel i almary, a v nich se našlo toto: Nejprve pět škaret benátského hedbáví, rozličné barvy, jedna škarta za 22 fl. 30 k., 57/2 škaret a 16 lotů benátského hedbáví rozličné barvy, jedna každá škarta za 22 fl. 30) k., šest lib. a 29 lotů černýho benátskýho hedbáví, jedna každá hbra za 8 Il. 45 k., 2 škarty 1 lib. a 12 lotů pelle, jedna každá škarla za 17 A. 30 k., 1 lib. a 20 lotů černého oršeje, libra za 9 M., čtyry škarty a dvacel lotů superfcin barevného flo- retu, Skarta za 10 fl. 16 k., 2 lib. 26 loti cerncho su- perícin floretu, jedna libra za 4 fl., 11 škaret a !/, lib. floretu rozličné barvy, škarta jedna každá za 6 fl. 22 k 9 d., jedna libra a tfi loty tělný barvy (lorctu, libra za 7 fl. Latus facit 498 Il. 46 k. 1 d. Item 3 Zkarty 1 lib. a 16 iotü communis floretu, jc- dna každá karta za 5 fl., 1 Skarta a 13 Jolú černýho galelu, jedna škarta za 10 (1. 45 k., item 17 lib. Step seidu a benátskýho hedbáví rozličné barvy, libra za 1011. 80 k., 10 lib. a 22 lotü frankfurtsk£ho hedbiivi a step- seidu rozličné barvy a flekovaného, jedna každá libra za 8 Il., 23 lib. vlaskych atlasovych a aksamitovych tkanic, jedna każda lib. za 3 (L, 4 lib. 3panielskyho soukanyho hedbáví rozličné barvy, jedna libra za 12 fL, 3 lib. 24 lotů všelijakých černých hedbávných (ransli, jedna każdi libra za 9 fl. 20 k, 5 lib. a 24 lotà poloulcdbávnych franslü 1 lib. za 4 Il. 40 k., 3 lib. 24 lotü vostriZek po- louhedbávnych, a hedbávnych franslü rozliué barvy | lib. za 2 fl. Latus facit 482 fl. 1 k. Item jedna libra vostfiżek polouhedbávnych fransli všelijaké barvy za 2 fl, 3 tuzny ménéji jednoho páru Capratkü hedbávnych zelenych, jedenkazdy tuzent za 35 k., 12 tuznů a 8 párů čapratků s stříbrem a zlatem, jeden- każdy tuzenl za 9 (l., 3 tuzny černých čapratků s střapcy, vážily 2 lib., jedna každá libra za 17 fl. 30 k., 16 tuzni a 6 párů čapratků všelijaké barvy hedbávných, jedenkaždý tuzent za 48 k., 11 párů hedbávných čapratků s střapcy a s stříbrnými siťkami, jedenkaždý pár za 1 A., | tuzent a 1 pár popelatých čapratků hedbávných za 4 (l. ltem 19 tuznů a čtyry páry polouhedbávných uherských ča- pratků všelijaké barvy, jeden tuzent za 48 k., 4 tuzny černých hedbávných uherských čapratků, jeden tuzent za 1 fl. 30 k., I tuzent uherských hedbávných čapratků hře bickovy barvy za 1 Il. 30 k. Latus facit 129 1. 47 k. Item 9 tuznů a 8 párů malých čapratků uherských hedbávných, jedenkaždý za 30 k., 11 tuznii maličkých černých hedbávných čapratků s malými knoflickami. Tu- zent za 80 k., škatule jedna a v ní některé: kusy všeli- jakých krajků hedbávných barevných za 5 Il. Item 4 kno- Aíky hrubý hbvězdový hedbávný všelijaké barvy na po- stel, jedenkaždý z nich za 2 fl, na 127 cívkách benát- skýho hedbáví všelijaké barvy 2 lib. a 24 lotň, jedna libra za 11 A. 15 k. Item 12 lib. atlasových tkanic, kte- ré se na váhu prodávají zdejšího díla, na deštkách, 1 lib. za 9 fl. Item 4 lib. černých tkanic všelijakých, kteří se též na váhu prodávají, na deštkách, jedna libra za 9 Il, 9 lib. Cernych atlasovych a karmazinovych tkanic též na deštkách, a ty se na lokte prodávají, 1 lib. za 20 fl. Jlem 44 lib. a 16 lotü tkanic všelijaké barvy benátského hceu- báví, jedna každá libra za 11 fl. 15 k. Latus facit 882 fl. 63 k. 8 d. ltem 5 lib. floretu tkanic, jedna libra za 3 fl. 30 k., 4 lib. galonu na deStkách francouzskych, rozličné barvy, 1 lib. za 11 f. a16 k. Item D lib. polouliedbávnych hlad- 

Strana 531
XXV. V ulici Karlové. — C. p. 185b. kých tkanic ve čtyrech papřích, jedna každá libra za 6 A. Item 2 lib. 16 lotů ve třecíh papířích hladkých hedbáv- ných barevných tkanic, jedna každá lib. za 12 fl. Item 11 lib. v jedenácte papffích černých frankfurtskych tka- nic hedbávnycbh v kusích toliko, jedna každá lib. za 8 fl. Item 5 lib. 9 lotû frankturtskÿch tkanic v jednom bílým papíru, jedna každá lib. za 11 A. Item 9 lib. 8 lotü čer- ných polouhedbávných tkanic ve dvou papířích, jedna libra za b fl. tem 10 lib. tkanic na šnyty všelijaké barvy be- nátského hedbáví, 1 lib. za 8 f. Item 2 lib. neapolitán- ských ouzkých tkaniček barevných, jednakaždá libra za 14 f. 45 k. Latus facit 89] fl. bb k. Tlem 5 kusû ¥nytd hedbdvnych sc zlatem a stříbrem v pěti papířích vážili 8 lib., jedna libra za 14 fl. Item 17 lib. vSclijakÿch obecnych poloubedbivnych a haraso- vých tkanic rozličných barev, jedna libra za 2 fl. 30 k. Item 6 lib. tělný barvy týchž tkanie, jedna každá libra za 8 fl. Item jeden papír s vokrouhlejmi tkanicemi čer- nými polouhedbávnými vážil 8 lib., a jedna každá libra za 8 Il. Item jeden paplr s vokrohlejmi hedbdvnymi tka- nicemi, vázil 24 lotů, jeden każdy lot za 15 k. Item 2 papíry uherskych tkanic, vażily 3 lib. a 1/5, jedna libra za 9 Ml., jeden papír nestelgarnu vážil 16 lotů, přijde za néj 4 fl, 18 papírü neapolitánského hedbáví všelijaké barvy, vážily vídenské váhy 6 lib., jedna každá libra za 13 M., 5 aksamitových pytlícků černých po 12 k. Latus facit 219 11. ]tem 8 étvrti lokle Cernÿho hladkyho aksamitu za 2 Il., jeden papír falešných zlatých tkanic a stříbrných, vážily 4 lib., jedna každá libra za 3 A., 8 šnur k plá- šťům černých hedbávných za 1 Ml. 80 k., 6 černých strap- cü hedbávnych, vází 19 lotü, jedenkaZdy lot po 18 k., 9 tuzny uherských čapratků za 9 fl., ve 4 škatulích našlo se hedbávných knoflíků všelijaké barvy jmenovitě 4280 tuznů, a 30 tuznů za 1 kopu míš. počítaje. Item v jedné krabici 38 tuznů uherských knoflíků, a ty jsou šacovány za 8 kop. míš. Item v jedné krabici opět 340 tuznů stří- brných a zlatých knoflíků, a ty jsou za 40 kop míš. ša- covány, v jedné krabici hedbávných stul 4 gróśle rozlić- ných barev, jeden gróśl rozličných barev stuh za 3 A., bavlny na dvouch policích padesáte liber, jedna kazdá libra za 18 g. Latus facit 976 fl. 16 k. ltem na vokřínku nalezeno dukátů 5, nužky, 2 zá“ važí, item 92 závaží zlalý, jeden stůl dlouhej, 5 váhy pro- střední, menší a včtší, jedna štětka, a 2 stolice kožený, a 2 kolečka železný k řemeslu. Item hřeben jeden že- lezný též k řemeslu, na němž některý loket černých fran- slů v díle. Suma všeho 4 d. V sklepě zadním: stolček černej malej a 4 police, na nichž se loto našlo: Nejprve 15 lib. uncového zlata dobrého, jedna každá lib. za 17 A. 45 k., 14 lib. stéfbra též uncového dobrého, jedna každá lib. za 16 fl. 46 k., 9| lib. 24 lotü vídenský váhy zlatých a stříbrných“ tkanic a sítek, jedna každá libra za 89 (L, na cívkách 2 lib. ví- denský váhy stříbra a zlata, jedna každá libra za 32 fl. ltem 2 lib. I čtvrt předeného zlata, jedna každá libra za 17 A. 45 k., 1 lib. 12 lotů zlata a stříbra bítýho, za to počítáno 50 fl. lem 4 štuky prostý tykyty v papířích drží 854 bratcí, jedna každá bratce za 17 fl. Latus facit 1450 fl. 58 k. ltem 3 Xtuky (lekovany tykyty, drżi 273 bratef, je- dna každá za 10 k., ve dvou papifich ćernyho karmaz(nu 41 loket, jeden každý loket po 2 fL, 1 celá štuka Zlu- tého damašku drží 100 loket pražských za 300 fl. Item zboží v krámě učiní 2888 fl. 38 k. XXV. V ulici Karlové. — Č. p. 186b. 531 7 lib. a 19 lotü popelatfho neapolitánskélio hedbáv( ve 14 papíiích, jedna každá lib. vídensky váhy za 13 fl, 4 lib. 18 lotû vfdenskÿ vAhy Gernyho neapolitánského hedbáví v osmi paupifich, jedna lib. za 11 A., 16 lib. a 16 lotü vídensky váhy Spanielsky baury ve 49 papfrfch, jedna každá libra za 2 fl, 8 párü punčoch harasovych nových 12 fl. Item 2 lib. tělný barvy benátskýho hed- báví ve dvou papířích, každá lib. za 8 A. Latus facit 602 l. 92 k. Item nějaký capratky a fransle se zlatem a stříbrem za 190 kop. míš. Item 54 lib. a 14 lotü popelatejch nea- politánskych tkanic ve 44 papfífích, jedna każda lib. za 14 fl. 45 k., 54 lib. 24 loti cernych neapolitdnskych tkanic ve 47 papifich, jedna każdź lib. za 12 fl. 46 k. Item 39 tuzni hedbavnych Gapratki, jedenkażdy (uzent za 48 k., 4 tuzny na způsob hvězdy též capratkii hedbóv- nych, jeden tuzent za 1 fi. 30 k., jeden (uzent harasu všelijaké barvy za 9 fl. Item jeden celej palik bavlny nebilý jeSté v celosti zuostávající za 88 A. 30 k. Facit latus 1746 fl. 16 k. Suma všeho zboží ve sklepě učiní 3799 A. 36 k. A tak suma sumarum za všecko zboží v krámě i ve sklepě zuostávající učiní spolu 6688 A. 14 k. 4 d., na míš. učiní jmenovitě 5732 kop 46 gr. 6 d. vše míš. Item ve sklepě vedlejším zadním: postel zelená pod nebesy, kámen závažní o 25 lib., 2 stolice malý dřevěný. Dole v síni: stuol a jedna stolice zelená, mandl, jedna prázdná almara k chlebu, a jedno kolo větší k ře- meslu, — V sklepé dolejším suchým pod zemi všelijaké dřevěný nádobí a potřeby domácí. — V spižírně štoček malý, 4 pánvičky, 9 lžíce železný, 5 železných kozlíků, 8 sviec voskových na holích, a 8 bez holí, I vohřívadlo železný, hrnec másla k potřebě, a 2 špulíře železný. V světnici první: 5 knihy in folio, 6 in quarto, 18 in sedccimo et octavo, 8 stoly, 4 kožený stolice, židlička, umývadlo cínový s almarou, 3 maličký figurky v rámcích, 6 faší sklených s voctem, a police malá dřevěná u ka- men. — V almare menší v svčtnici: hřebínek slonový stříbrem obilej, celá štuka kmentu, dva kusy cvilinkového plátna k ubrusům, jeden ručnék, 4 kousky mandlovaného plátna zbytky, 2 kousky vlaskýho plátna, kus plálna do- mácího načatý, a 2 kousky malý též domácího plátna. - — V kuchyni před touž svčinicí: 3 moždíře mosazný, inč- děnice měděná, a 3 mosazny médénice, 3 kotly hrubý, a 2 hrnce též hrubý měděný, a 9 menší, škopíček mě- děný, vanička a 2 pekáče měděný, 9 kotlíků měděných menších, větších a prostředních, 2 vohřívadla měděný, košík plechovej, 16 slánek plechových, 4 mosazný svícny, a vohřívadlo a kruh mosazný pod mísy, item 95 pokliček plechovejch. Jedno vohřívadlo železný, kozlíky jedny na vohniště a jeden kotel na ryby měděný a 13 rožnů a 5 roštů železných, 2 lžíce železný, a 16 slánek dřevěných. — Ve sklepě na proti té světnici: 2 pouzdra k ručnici, 4 kordy, jedna halapartna, | voštip, tobola jedna, a 2 figurky s firhańky. Item 4 flaše sklený v pouzdře. Truhla nízká žiutá, a v ní se našlo: 46 mis prostředních a vět- ších cínových, a 16 mísek menších též cínových, 6 tuznů taléřů, 6 šálů na nožičkách, mfíže cínová. 2 umývadla s měděnicemi, plátek, 2 umývadla visutý, 4 slánky, 19 misticek na vejce, 4 řapky, truhlička na puclicht a vani- čka na máslo, 32 konvic cínových, 6 svícnů, 4 džbány s víčkami, 2 hrnečky cínovy, kofl(k, 6 flaší cínových a cedidlo cínový. — Item truhla žlutá za dveřmi, a v ní: Jedenácte prostěradel tlustých, 6 tenkých, 18 cejch tlu- stých a 22 cejch tenkých hrubých a jedenácte cejšek na podušky a polštáře léž tenkých, 16 cejch na polštáře 67* 

Strana 532
539 XXV. V ulici Karlovć. — Ć. p. 185b. Uustych a 12 malych cejśck tenkych. Item 3 maly deuin- Sky prostéradia. — V menší truhle vedlejší: Desct ubru- sů, 183 ručníků tenkých, 2 tuzny servitů, 11 cechlíků ten- kých, a 49 šátků a plínek. — V truhlici ještě menší : 4 roušky pod hubu ženský, a 6 na čelo. — V truhličce ze- lený maličký: Patnácte čepců plátěných bílých. — V truhle větší u vokna prvního: aksamitová čepice, élyry klobou- ky, galioty a kabát filozýnový starý. ltem | galioly a ka- bát borakový černý, ka'át karmazínový a galioty dama- škový starý. ltem smutkovy kabat a galioty novy, ilem dvoje galioty filozynovy a jeden kabat karmazinovy. Item galioly a kabát meilandskylio sukna, kabat a galioty po- mczynovy letni, kollśr a galioty aksamitovy Cerny, a mo: draci k tomu s karmazínovými rukávy, item filozýnový ga- lioty a kabát bodencj, item kollár a galioty mozýrovanýho aksamitu, a barchanovń moderaci s karmazinovymi rukńvy, item plášť černýho dobrého sukna, a černcj též soukeny starý, I čepice červená, 2 páry punčoch hedbávných sta- rých a pár harasových též Gernych, feldceug Lykytovy Ka- špara Melichara Brosle, item roucha stará křtící a 6 kusů firhaňků tělný dupltykyty, 1 futro popeličí a kůže kordo- banská, 2 kožichy tykylový dětinský podšitý. — Viceji jedna truhla žlutá hrubá u druhého vokna a v ní: sukně soukená smulková Zenská, Samlatová sukně černá, sukně lla&eného karmazinu s Żivilkem, popelali sukně dama- šková, černá dupldamaškovíáí sukně, mochejrová sukně hře- bítkovy barvy, sukné Gerná mozirovaná, černá dupltyky- tová sukně, černá kanavatová sukné, tamínová černá, a boraková sukně, kožich jeden votáhlý borákový, kožich borákový černý jeden, šorcpele damaškový fialové barvy, černý dupldamaškový šorcpele, kožich popelatý barcha- nový a punt kožichový, 2 kabátky borakový, a jeden da- maškový živůtek, a aksamitová tkanice jedna. —- ŠSrejptyš za luożem, a v nóm: majestat nebożlikovi p. Blażejovi od ]. Mti Ce dany, list zachovaci na pargamen€ Jana uéedl- nika, frajpryf neboźiika p. Blażeje. — A v krabičce 2 pülkoruny, item 9 Scdes&tníkü, 52 krejcary, 8 toliarü cc- lých, a 9 grosü s ou$kami, ilem 3 kaminky zelený do stříbra vsazený, — Imože pod nebesy žlutý s firhaňkem a s almarou. A v almaře jeden načatý kus kmentu, 11 cechlíků, 9 košilí imuzskych à 6 Zenskych, 7 karkulf, 192 párů střevíček plátěných a 6 párů punčoch též plátěných, 11 šátků prostých, 2 klobouky ženský, jeden šlepovaný a druhý z bobrových vlasů, 2 karkule aksunitovy s Śmel- cem černým, item košíček maličký s krajky a jednou uncí zlata, 4 koflíky stříbrný do sebe veházející, dva pozlace- ný, pečet stříbrná, a sekryl též stříbrný, praten zlatý s erbem, 5 prstenů zlatých, kousek řetízku stříbrnýho a 11 lžic stříbrných, a to že náleží sirotkům nebožtíka p. Vojtěcha z Warthy. - - Víceji v též alinaře našlo se 100 ních ženských, a 60 čepců, item 27 naušníků, item ze- lená krabička s krajky, a v košíčku malým 2 puoli nydr- lantského plátna. — ltem malá truhlička v též almaře, a v ní některý krajky zlatý, 19 čepců se zlatem a stříbrem, a 8 s hedbávím vyšívaný pěkný. — Item šrajptyšek inalý a v něm: 5 pozlacených pasů stříbrných větších, a 2 menší též stříbrný, pás na aksamité mosazný pozlacený, 8 noZ- nice stiibrny s nożmi dyć a jedna bez nožů, 3 stříbrný loubky pozlacený, 4 peutlíky a 9 korunky, malý řetízky zlatý 2 a jeden hrubý též zlatý, 2 páry armpantů zlatých, šnura ko- rálů s zlatým grošem jedním. — Víceji v jedné malý kra- bičce: 3 čepce zlatý a některý loket zlatých krajků, památka narození stříbrná, malý jilcíčky stříbrný pozlacený a sedm prstenů zlatých, jeden pentlík zlatý šteftový s perlami, věnec, tři čepce zlatý, dvě karkule aksamitový s černým šmelcem, čtyry rouchy se zlatem a jeden čepec se zlatem | kanavacovy Zivütky, XXV. V ulici Karlově. —- Č. p. 186b. vyšívaný, tři pásy stříbrný, mezi nimiž jeden pozlacený, víceji jeden mosazný též pozlacený; item v Lyż ulmaic jeden pár rukavec, dva kusy krajku, na cívce něco stříbra, jeden papír nestelgarnu a hedbáví, víceji 18 čepců z ne- stelgarnu v vylahovadlich, 16 rucníkü a 8 ubrusü. ltem v dlouhým ouzkým při truhly u luože 8 nožíčky k sloup- kům voskovým a vosková svíce. ltem luozko malý ditétcí s mřížkami a trublička prostřední vedle téhož lužka žlutí a v ní 5b fértuchü pláténych vy3ivanych a prostych, item 17 rouch do lázné na lilavu se zlatem na díle a stříbrem i hedbávím vyšívaných, i proslějších spolu, 42 šátků, ně který tenký s krajky, a některý hedbávím vyšívaný, 9 rouch prostých, 4 padtuchy, 256 párů rukavce a 9 košilí ženských ; item v košíku 20 vobojků s krajky a prostých ; 6 párů vokružiček, a čepice popeličí. [tem v almaře první téhož sklepu: 2 tuzny stříbrných pozlacených lZic, tuzent stříbrných lžic prostých, tuzent fádrových s stříbrným ná- končím ; duplkoflík stříbrný pozlacený, vořech indiansky pozlacený s přikrývadlem též pozlaceným ; žalud s prikry- vadlem stříbrný; koflík pancířovaný pozlacený se timi trubičkami, jeden koflík stříbrný pozlacený s mužíčkem a pfikryvadlem, hofpecher s prikryvadlem, kollik stríbrny pozlaceny s ovolcci a pfikryvadlem, a jedcu s puklami lEż s pfikryvadlem ; hofpecher bez prikryvadla, 2 konvičky stříbrný pozlacený, 2 slánky stříbrný též pozlacený. Jtem truhla dloulhá za dveřmi, a v ní se našlo: 5 párů tácků, 12 servitků, 70 cejch menších a prostředních vyšívaných i prostých, 4 karkulky, 14 prostěradel velkých a prostřed- ních, jeden ubrus, 83 cejch všelijakých tenkých i tlustých, 8 rouchy, 3 šlofpelce vodšitý, jeden damaškový, dru- hý dupltykytový, a třetí šamlatový. ltem mantlík jeden damaškový podšitý, jeden karmazínový, dva dupltykytový a dva kanavacový mantlíky, item jeden borakový manllík podšitý, 6 fěrtuchů, jeden damaškový, druhý lykytový mozírovaný, třetí dupltykytový, čtvrtý burakovy, pity ka- navacový, šestý soukený. Jlcem suknička krátká ženská, 3 2 dupldamaškový, jeden aksamitový a jeden karmazínovy; a rukavice jedna kanuvacová. ltem almara za dveřmi s některými sklenicemi; item jeden pres dřevěncj, truhlička vedle zeleného luožka s dětinskými věcmi. Totižto dva damaikovy mandlíky podiity, jeden dupltykytovy mantlik a jeden burakovy manüfk; item fialovń soukcnka jedna, jedna dupltykytovi sukně dvojí barvy, zelený damaškový šorcpele, červená soukenka a sukně jedna modrýho sukna, jedna muchejrová sukně ba- revná, &tyry dupllykylovy fértuchy, dva muchejrovy fér- tuchy, dva kabátky, a jedny rukávky z vlaskýho plátna, 4 żivilky, a lo všecko Zuzance náleží. Item v komofc pod altánem: 2 postele s nebesy zelený s firhaňky a na nich 9 kusů ložních šatů na díle povlečených a 2 pro- stéradla. Item truhla žlutá u vokna a v ní 17 cejch na pełiny starych tlustých a prostředního plátna; 10 cejch na polštáře, 2 prostěradla, 17 cejšek malých na podušky. Item truhla žlutá vedle luoZe Justyn& náležitá a v ní $ dama&kovy Zivütky, aksumitovy Zivütck, a Samlatovy ; item putnička dupltykylová jedne, jedna šamlatová sukně černí, dupltykytová sukně zelený a fialový barvy ; 1 černý a čer- vené barvy boraková, jedna fialový barvy damaškovii sukné, zelencj $orcpcic damaskovy, dopltykytovi suknó mořské barvy, muchejrová sukně barevná, taminovy man- dlík, jeden damaškový, jeden lykytovy a jeden šamlatový, fértuch dupltykytovy, 8 pentl(ky, 2 váčky, item šrajpty- Sek, v téz trulle a v něm 8 pásy stříbrný malý, jedcn mezi nimi pozlaceny, pár noZü, a noznice stříbrná, 1 Btucle, a Snurka korálü, Cepcec zlatej, 2 loupky pozlacený; karkule aksamitová a klobouk. ltem truhlicka malá a v ní 

Strana 533
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 185b. néktery Sátky, roschy a rukávce; item 2 truhličky ještě menší: s) některými fértuchy a šátky a to všecko spolu Justyně náleží. Item víceji našlo se v též komoře toto: Jeden šorc- pele starý borakový, putnička stará a stará sukně muchej- rová, item 1 stolček zelenej. — Před pokojem, kde če- lidka jest: truhla stará a v ní 5 koberců starych; item truhla jedna větší a voní 16 kusů konvic cínových, 11 mís všelijakých, cínový svícen, umývadlo a médénice cf- novi, 18 taléřů. vše starého cínu. Item v též truhle našly se některé knihy s nádobím nějakým mosazným a mědě- vým sirotkiim Wartovským náležející: — V pokoji pět verštatů neb stávků, na jednom stávku tkaumice hedbávny karmazínový, na druhým bez karmazínu, item všelijaké instruinenta a nádobí k řemeslu. a verštatům přináležející. Item vo truhle při lavici některé šátky a vobojky vyklá- dacf KaSparovi nâlezitÿ, item stůl. V komoře u téhož po- koje: "Truhla a v ní 16 &álü cínovych, 97 mís menších prostředních cínových, a cínový kruh pod mísy. — Item truhla dlouhá a v ní putnička buríková černá, 2 truhličky maličký, 2 koberce nový se zlatem. mantlík barchanový, dalaman liščí a damaškový mantlík, sukně stará buráková, zelený firhaňk mochejrový u úruhý starý též zelený mno- chejrovÿ; mantlik barchanovy podsity, Zivütek burákovy, ilem postel | zelená prázdná a na ní 17 voken sklených, 4 rámce, a jedna jelení s rohami. V pokoji hoïejstm : Jedna zelená postel pod nebesy, a na ní jeden starý sou- keny plášť, item kabát a galioty starý. sukna Ivový barvy, jedny Xaty filozynovy. damaškový kabát, moderací s čer- nymi kurmazínovymi rukávy, kožený golar žlutý, kabát a galioty mezolanový, galioty černý soukený, jedny me- zolanový starý šaty, jeden černý letní a jeden též černý soukeny plá& jeden soukeny, item nazeéleny pláSt. V vy- tahovadlích tacle a vobojky některý; 2 pásy hedbávny, » to Kašparovi Melicharovi že náleží oznámeno. — Jtem 8 klobouky, jeden z nich pod peřím, a suknička červená k liberaji, KaSparovi též náleží. Ručnic šest, a 2 rejt- harky, 2 püry vostruh, 1 pistolek, jeden kord. 2 fccht rapíry s Lulychy, zbroj celá, soudek s prachem, toulce, 2 figury v rámcích a palestra ; tabule dvě dlouhý, koberec, dva instrumenta, židlice zelená, 56 knich in sedecimo 4to ct octavo. V komoře vedle téhož pokoje: 8 postele pod nebesy a na ních patnácte kusů šatův ložních; item postel 1 rozebraná, | kolfbka zelená malá, stolice détin- ská kožená a židlička zelená. Na mazhouze před týmž pokojem: 2 truhly k vaření, item truhla Kašpara Meli- chara, v nížto byly dvoje starý šaty jeho a jeden plášť letní léž starý. Ilcm šrajptyšek, a v něm 2 český dia- manty; stuol zelený. V hořejší komoře, kde čeládka líhá: 8 postele pod nebesy a | postel prostá bez nebcs, na nichž bylo 15 kusů šatů ložních a 4 prostěradla; item pod krovem jedna postylka zelená bez nebes pro jednoho élovéka prázdná. . 11. 1608, 24. října. Rukop. č. 2113 f. 474. Stěpán lirgman krejčí a Markéta m. j. k. d. mezi domy někdy Blažeje Presle a Silvestrovie od Kašpara Presle, Anny a Justiny, sester jeho, syna a dcer někdy Blažeje Prosle, i na místě Zuzany, dcery let nemající, za 625 k. gr. č. 12. 1612, 14. března. Rukop.č. 1174 f. 392. N stře- du po sv. Rehoři stalo se poznamenání svrškův od šatův chodfcfch, vinutejch, ložních, pernatých, zlatě a stříbře, Zuzaně, sirotku po nebožtíkovi BlaZcjovi l'reslovi, otci jc- jím, v podílu na ni prišlých a pfipadlých jí náležejících v domě p. Kašpara Prosle v truhlách uložených a zavře- ných. V truhle větší: Sukně karmazínová tlačenýho karma- zínu sukně mozírovaný tykyty, sukně kanavacová, sukně la- XXV. V ulíci Karlovj. — Č. p. 184a. 533 mínová, sukné mochejrová trojí barvy, Zivütck karmazínovy tla&eny, Zivûtek mozirovanÿ tykyty, Zivütck kanavacovy, manthk karmazinovy tlačený popelicemi podšilý, manuík kanavacovy futrem béliznovym podšitý, Slofpele duplty- kytovy s capraky bóliznami podśity, fértuch damaskovy, fórtuch mozirovany tykyty, fértuch dupitykytovy, rukáv kanavacovy s janoty podšitý, karkule šmelcem v krabici, klobouk černý krumplovaný s hedvábím, taška s stříbrný- mi knoflíky. — V šrejbtyšku od zlata stříbra: Retízky dva zlatý, pásy stříbrný tři, dva pozlacený, armpant zlatý, pastukalezy (?) dva, groše zlatý, prsten zlatý s pěti dyamanty orientálskými, nožnice stříbrný dvoje, jedny pozlacený, labulka stříbrná s erbem, Joubky pozlacený stříbrný dva, penu(k s zlatymi Stevty, druhy pentlik též s zlatými štev- ly s perlami. Item v truhličce menší: Kollíky stříbrný pozlacený dva s víčky, koflíček stříbrný pozlacený, vořech v stříbře fasovaný s víčkem pozlacený, konvička stříbrná pozlacená, lžice s stříbrnými držadly 3. - - V truhle pro- střední: od šatův vinutých: Cejch větších, prostředních, menších 40, prostěradel 10, ubrusy 4, ručníků 6, fčrto- chi |4, patuchy 8, plínek dětin. 18, pásky dětinský 4, karkulka 1, cejšek dětinských malých 16. — V truhic menší: Rúch 26, rouchy přes kolíbku 3, cechlíků 5, vy- kládací voboječky s haklíky prostý 6, čepců bílých 20, šátků bílých 7, rúch prostých 5, čepců se zlatem a s hed- vábím vyšívaných 7, rouchy se zlatem a barvami vyšíva- ný 4, šupinkovaného plátna šest loket, kmentu SI lokte — V truhle větší ol cínového nádobí, mosazného a ple- chového nádobí našlo se: Mís větších, prostředních mcn- ších 29, konvic větších prostředních menších 12, talířův cínových 23 a menší 2, šálů pět, nálivka s médénici cí- nová, [laše, hrnce cínový tři, svícny cínový dva, mísky na vejce 4, vše cínový, hrnce velký mčdčný tři, škopí- ček, kotliky k rybám vaľení (fi, pekáč, vše médčný, mč- dčěčnice mosazná, svícny mosazný 2, slánky plechový dvě, pokliček 6, košíček na ryby plechový, item koberce je- den, item postel vykládaná pod nebesy, pernatých šatů šest kusů, kteréžto šaty: ložní paní Johanka, p. Kašpara Presle manželka, je v své opatření přijala, proto že by dřív, nežli by táž Zuzana let došla, velikou zkázu vzaly, však potom kdyby se vdávati měla, jí že s poctivy liże šatu krom povlak dáti chce, připověděla. 13. 1617, 29. kvéina. Rukop. č. 2113 f. 474. Ste- fan Perchman a Markéta m. j Čislo pop. 184a. (U desíti pannen) ]. 1448. -- Nukop. &. 90 f. 159. Andree su- toris. 2. 1469, 28. února. Nukop. c. 2119 J. O 15. Ji Ondráček, mčěštěnín St. M. proti klášteru sv. Klimenta blíž mostu bydlející, vyznávám, že ačkoli z dupušiěnic bo- žieho nemocen jsem — duom muoj, v némz bydlím, vi- nici v IX strychuov -- otdávám Anné, manzelce mé milé —. Act. fer. V. post Cathedram Petri. 8. 1471, 12. ánora. Aukop. ë. 2105 J. 299. Gcor- gius penesticus et Dorolica c. d. intcr. domos relicte Ambrosii pictoris eL Wenceslai saponiste aput Weuceslaum piscatorem de Scdlec pro XXXI s. gr. eo iure, quo ilic per testamcpntalem legacionem Anne, relicte Andrec suto- ris, tenendo possedit. Act. fer. lI. post Scolasticc. 

Strana 534
534 XXV. V ulicí Karlově. — Č. p. 184a. 4. 1479, 18. února. Tamtéž f. 314. Mathias pictor et Martha e. d. inter domos lartossii dicti Maršálek cx una ct rclictc. Ambrosii pictoris parte cx altera circa Ge- orgium peneslicum pro XI, s. gr. Act. fer. JI. post In- vocavit. 5. 1479. — Rukop. č. 2106 f. 29. Matie pic- loris. 6. 1514, 7. srpna. Rukop. ë. 2108 f. 146. Jitik Šípař a Marta k. d. mezi domy Svaty Sirotkové a Kunky Ae od Marty, vdovy Šimona malérie, za LXX k. pr. Act. v pondělí před sv. Vavřincem. (R. 1621 splácí vdova Marta.) 7. 1521, 22.ledna. Rukop. č. 2153 f. 34. V té při mezí Klimentem provazníkem a Jiříkem Šípařem, jakož týž Kliment žádost vznesl na pp. úředníky, aby jemu do- puSüeno bylo i místo ukázáno a což zn právo, i odmě- feno v dvoru jeho z zadu domu Jiříka Sípaře, že by ně- kleraké stavenie sobě ku potřebě stavěti chtěl; k tomu pavlač, kterúž týž Jifík nad svétnickou v svislech délati chce na dvuor jeho, aby páni to neráčili dopoustéli, że jest ke škodě jeho, aby jemu na dvuor [okna?] vypusté- na býti měla. Proti tomu on Jiřík též žádal, aby taková věc naň dopuštiena nebyla, poněvadž on z domu svého na týž dvuor Klimentuov vokna má z sklepu zpodního i hofejS(ho, tudieZ i z svétnicky, od starodávna. Ježto kdy- by takovć stavenic bylo vyzdviżeno, jemu na jeho domu ohyzda u zasticnénie by se stalo. A coż sc pavlače do- týče, Że jest la prve v lychż svislech byla. A na to i svědky vedl a pokózal, Zd łaje při tom zachován býti. Tu pp. úředníci — vypovídají: Jakož týž Kliment k svému stavenie místa, aby jemu odměřeno bylo, žádal, taková věc na žádost jeho státi se nemuož, neb on Jiřík z domu svého ode zpodka až k vrclhu od starodávna tu vokna mi a jakž předkové jeho jimi světla užívali, i on také téhož užívati má. A kdež týž Jiřík i předci jeho tu pavlaé v téch svislech mčli podle dokázanie svčdkuov a tomu nikda překážíno nebylo, a jmenuje se pavlačí a ne svisly otevřenými, pp. úředníci jeho Jiříka při tom zane- chávají a jemu na jeden loket ven nebo svislí otevře- ných anebo pavlače, nic více, vydati dopouštějí. Act. fer. Hl. post. Marcelli. 8. 1522. — Tamléz f. 51. V té pti mezi Kli- wentem provaznikem a Jiříkem Sípatem jakož týž Kliment vinice jeho Jiříka, kterak by jemu vokno od svétnièky jeho, kteréž tu od starodávna bylo, zahradil a hranici M lav tou hranicí světlo do téhoZ vokna zastínil. Proti tomu on Jiřík mluví, že jest sousedu svému nic ke škodě ne- učinil, pončvadž to vokno, jakž za předkuo jeho tak i za něho bylo jest zahrazeno a střechou jeho přikryto, a že on stavenie a pokoj v domu svém sobě postaviv, k té- muž pokoji příchod, bez něhož býti nemuož, udělati sobě musí. Ježto se jemu vidic, že jest bez překážky Klimen- lovi. Na odpor tomu Kliment mluví: KdeZ soused muoj oznamuje, že by to vekno střechou jeho zahrazeno bylo à ptikryto, toho nenic, než že jest přístřešek od střechy mé byl pojal, aby voda spád micti mohla na dvuor jeho. Ale lo vokno hranicí nikda jest zastaveno nebylo. -— Proti tomu Jiřík praví, že to pokdzali muože, Ze jest to vokno Klimentovo zabito a zahrazeno bylo. A na Lo pokázal svědky. Na odpor lomu Kliment pravie, že li svčdkové jemu na škodu nejsú, pončvadž to vysvčdčují, že jesl bý- valo zahrazováno i vodhrazováno, kdež to každý hospo- dář činí, že k své potřebě vokna zahrazuje i vodhrazuje. (Tato smlouva z 14. října 1521 zapsaná v rukop. č. 2155 f |7. zuf:) Stala se smlúva mezi Klimentem provaznfkem a XXV. V ulici Karlové. — C. p. 184a Jit(kem Stpatein, sousedem jeho, taková, že zeď, kteráž jest od domu Sípařova a jeho samého byla, tu on v spo- lečnost připouští Klimenlovi provazniku, sousedu svému, aby on v též zdi všecko učinili moll, jako v své, což by mu potřeba kázala. A kdež jsú žlaby dva byla, každý ob- zvláštně svuoj maje, tu jeden, kterýž Klimentův byl, slo- žen býti má, a oba dva jednoho žlabu společným nákla- dem užívali a na tu zeď jej, kteráž již společnice jest, na budúcí časy kladli. Což se žlábku dotýče, kterýž Jiřík Ší- paf nad světniíčkou svú má nad komínem své kuchyně, to jemu také Kliment propouští, aby voda z toho žlábku spád svuoj měla na dvuor jeho. A okno, kteréž jest z světničky Klimentovy do domu Šípařova, od toho již Kliment pouštie, aby je on Šípař zahradil nebo zastavil, jakż se jemu libie. Pakli by on Jiřík Šípař duo svuoj vajse stavéti mínil, proto tak stavéti má, pokad2 by s tiem žlabem jich společným sc srovnalo, a vajše nic. Act. fer. II. ante Galli. 9. 1680, 25. května. Rukop. č. 2110 f. 335. Jan bakalář někdy od hřebenuov k. d. mezi domy Klimenla provaznika a Silvestra od Marty Sipafky za C k. gr. č. Act. die Urbani. 10. 1532, 22. nora. Rukop. é. 2111 f. 30. Jan Křepelka konvář a Eliška k. d. od Jana bakalíře někdy od hřebenuov za C k. gr. č. Act. fer. Vl. ante Muthcun. (К. 1686 splácí Václav Komínek.) 11. 1585, 18. září. Tamléž f. 1/3. Bernarth Plzen- ský a Barbora k. d. od Václava Komínka za CV k. gr. č. Act. sabbato post Lampertum. 12. 1587, 27. listopadu. Tamléž /. 19S. Václav Ti- borskaj pasíř a Marta k. d. od Ludvíka Cáhlovského za С К. gr. Act. fer. 1I[. post Katherinam. (Ludvik Cahlov- sky bylbratr Bernarta Cáhlovského (Plzenského) a od nc- ho k prodcji splnomocnén.) 18. 1666, 95. června. Rukop. c. 2120 f. 27. (K&aft Václava Táborského pasire.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme tímto naším listem obecni — że jsuce před nás podle práva obesláni slovutný Vít šmukýř a Jan Cech zlatník, sousedé naši přísežní, a to od Barbory, manželky někdy Václava Táborskýho, souseda našeho, aby kSaft předdotčeného manžela jejího vysvědčili.. takto: Ve jméno —. Já Václav Táborskej, pasíř, soused Star. M. Pr., jsa od P. B. nemocí navštíven — Barboře, manželce své, odkazuji duom, v kterémž bydlím, se všemi svrchky a nábytky — však aby ona byla povinna. z toho vydali toto: Anně, dceři mé, 200 k. gr. č. a jestliže by dccry mé P. B. od smrtí uchovati neráčil dříve, nežli by k lc- {чот dospělým přišla, tehdy ta jest vuole mó, aby sto k. gr. č. na manželku mú Barboru a druhých sto k. gr. na Prokopa, Pavla, Jana, bratří mé, a Annu, sestru mú, připadlo —. Stalo se v pátek po sv. Marku. — Tomu na svědomí — v úterý po sv. Janu Kř. 14. 1568, 18. kvétna. Rukop. č. 2118 f. 194. On- dřej Cendr šmukýř a Barbora m. j. činí vzájemné man- želské vzdání statků. Act. fer. IJI. post Cantatc. 16. 1570. — Rukop. č. 10506 [. 162 a (67. (Svë- domí mezi Ondřejem Cenderem šmukýřem a Jan Mar- šálkem, též Émukyfem.) Petr Londercker šmukýř svědčil: Když sme prodávali v Litoměřicích L,XIX. leta po sv. Ja- kubě ten den, přišel ke mě Jan: Maršálek s fanem Pri- auscm, prosil mne, abych s Janem Priausem Sel k On- dfejovi Śmukyfi, co jest se mezi nimi zběhlo na cestě, když jeli do Litométic. Pravil Andres, że by lio incl Mar- Bálek hanéti ua poclivosti. "oho se on nijakZ upamalo- vati nemohl a nemůž, že neví o něm nic jiného, než vše- cko dobrý, a že ho má za ctného a šlechetného muže. 

Strana 535
XXV. V ulici Karlovż. — Ć. p. 184a. Když smc my takovú věc oznámili Ondřejovi od Maršái- ka, pravil Ondřej, že se nemá s ním oč urovnávati; až domů přijede, s přátely se o túž vče poradí. Gregor Fibik: Bude rovné rok k sv. Jakubu, dožíá- dal se Jan Maršálek a druhý Ondřej a třetí Elias šmukýř, abych je s sebou vzal do Litoměřic na svůj vůz. Ihned jakž ráno do domu mýho ke mně přišli, tu jsou vypili některý žejdlík vína, a kdyZ lezli na vůz, počali se há- dati. Já jim pověděl: Máte-li co zlýho proti sobě, máte řád a právo, můžte sobě to jináč k nápravě přivésti. Tu jsú se upokojili. Potom na cestě jak jeden, tak druhý k sobě mluvili: lotfe a zródce Jże$. Snfdali sme pak v Roudnici, opčt sobě připíjeli. Sli sme pak aż z zámostí ven, teprva sme sedli na víiz. Tu sc pocali hádati. Napo- mínal jsem jich, aby těch hádek. a vazení na voze nechali a Ondřej Maršálkovi řekl: Medle, dej mi již pokoj. V tom mlčeli všickní. V tom sem na voze usnul a ti udělají křik. Já procítím a pohledím a tito se spolu derou o kord, ale kord nebyl dobitý a oběma krev tekla. Jakýho čerta dě- láte, co se hádáte ; však sem vám řekl, abyšte sobě po- koj dali. Jak pak jeden druhýho zranil ancb urazil, toho já před P. B. nevím. Než potom sme prostředku toho hledali v Litoměřicích, abychom je mohli spolu zase smlu- viti. Ondřej tento žádnou měrou nechtěl toho učiniti, než dal na Jana Maršálka právo a p. rychtář vyslyševše jednu i druhú stranu, Że jsou obadva sousedi a měšťaní z Pra- hy, poněvadž jste z jednoho práva, viňte se doma, jak bu- dete moci. 16. 1589, 22. ledna. Rukop. č. 2112 f. 334. Bla- žej Presl tkaničkář a Kateřina k. d. v osadě sv. Jiljí mezi domy Pantalcona Pešouna a někdy Jana Cecha zlatníka od Zacharyáše Portensdorfera, Barbory m. j. a Václava Cendera, syna jejího s Ondřejem Cendercm, předešlým manželem jí Barbory zplozeného, za 850 k. gr. č. Act. die Vincentii. * 1620. — Bílek, Dějiny konfiskací str. 971. Kašpar Melichar Bresl (Presl) z Ardynku, maje zaplatiti pokuty za perdon mu udóleny 850 zl. ryn. ke kolleji je- suitské u sv. Klimenta, žádal dne 16. ledna 1628, aby lato pokula poražena byla na úrocích za 8!/; léta jemu zadržalých z jistiny 4500 k. m. na statcích Svamberskych jemu pfisou:ené. Za pfíGinou reforinace odcSel pak z zc- ine do Saska, kde se vc Freiberku usadil. Dům jeho u zeleného koníčka řečený blíž mostu proli kostelu Jesuit- skému ležící, který ve lhůtě čtyrměsíční emigrantüm po- volené neprodal, na poručení komory Ceské z dne 17. října 1630 od cís. rychtáře v dotčené pokutě byl ujat, za 1421 kop m. odhadnut, avšak již obořený a na 4067 k. m. zadlužený — 1. 1638 na přímluvu kurfiřsta Saského vedle resoluce z dne 6. října 1637 postoupen byl opět Breslovi. ? 1651, 5. června. Rukop. č. 2115 f. 221. Vít Ar- nošt Skarlant a Anna k. d. jdouc k mostu vedle domu neb. Stefana Pergkmana a Mikuláše Gruliusa, jinak u Po- šonů, řečeného, obostranně ležící, u desíti panen řečený, po KaSparovi Melicharovi J’reslovi züstalÿ od Jana Pavla Dvorskÿho z Gryff Hory za 12650 k. m. Dům č. p. 184b. (U sirény, u Pešonů, u tří Turků.) ® 1418. — Rukop. c. 2099 f. 29. Arbitri inter Procopium pannirasorem ex una, nec non Doroteam, fi- liam ipsius Procopii, Jan Darmopych conthoralem, parte XXV. V ulici Karlově. — C. p. 184b. 535 ex altera pronuncciaverunt: si ipsum Procopium decedere contingerit non habitis cum Margarcta, uxore ipsius, lere- dibus, ex tunc persoluto dolalicio ipsi ab aliis bonis sit di- visa, residua omnia bona ad prefatam Doroteam devolvi debent. Si vero cum dicta Margaretha heredes babucrit, ex tunc ipsa Margareta cum ipsis pueris habere dcbct equalem porcionem. 1. 1448, 17. ánora. Rukop. 6. 90 f. 159. Johan- nes, servus Pessikonis, et Ursula c. d. sita contra. clau- strum s. Cleinentis,, penes domum Andreé sdlófis ex una et Petri cingulatoris parte ex allera erga Dorotheum, re- lictam Johannis Darmopych, pro XXIIII s. gr. Act. sab- bato post Valentini. 2. 1450, 7. écrvence. Zamléz f. 193. Dorothea, rclicta Johannis Darmopych, c. d. ad syrenem dictam erga Johannem, olim servum Pessikonis, pro XXIIII s. gr. Act. fer. Ill. post Procopii. — Tamleż. Dorothea, relicta Jo- hannis Darmopych, resignavit suam post mortem domum ipsius ad syrenem diclam. — Procopio rimer, Pizda dicto, fratri suo. 3. 1458, 4. října. Rukop. c. 2105 f. 92. Vctrus farctrator et Anna c. d. inter domos Petri cingulatoris ct Blazkonis sutoris erga Procopium rimer pro XLVIIII s. gr. Act. die Francisci. 4. 1460, 28. února. Tamléž /. 15. Brozius pictor ct Regina c. d. silam ex opposito claustri s. Clementis inter domos Andree sutoris et Petri cingulatoris crga Pc- trum faretratorem pro LVIII s. gr. Act. fer. V. in capite ieiunii. 5. 1461, 11. Gervence. Rukop. c. 2141 f. 320 a 322. Brosius pictor fassus cst se teneri X s. gr. Johanni institori proscribens candem pecunie summam in domo sua maiori sita. [Darmopychonis] ex opposito claustri s. Clementis penes domum Johannis Krtkonis immediatc. Act. sabbato antc Margarethe. 6. 1404, 18. zárí. Tamléz f. 65. Quemadmodum Ambrosius pictor Brosio a s. Castulo XXXIII s. gr. ex- lat debitorie obligatus, tandem prcíati, videlicet Ambro- sius piclor cum Regina, conthorali sua, et Brosius a s. Castulo. concordiam inter se de novo factam publicavc- runt, quod Ambrosius pictor — residuum — dare — tc- nebitur. — Act. fer.. Ill. post J.amperti. 7. 1471-9. — Rukop. ë 2105 f. 299 a 314. Relicte Ambrosii pictoris. 8. 1479. 29. listopadu. Rukop. č. 2119 f. T 7. Ve jméno božic amen Já Regina, někdy Brožova maléřova manželka, vyznávám ticmto listem oc, že ačkoli z dopuštěnie bozieho nemocna jsem etc. także duom muoj proli klś- Steru sv. Klimenta, v nómż bydlim - - dala jscm Lidmile a Dorotě, decrám mým, a Janovi, manželu mému, k rov- nému mezi ně rozdiclu — aby z toho vydáno bylo Martě, dceři mé, V k. gr. m., k sv. Jiljí na kalich Il k. gr. Po- ručníka činím Matouše maléře, súseda mého. Act. in vig. b. Andree. 9. 1480, 1.inora. Rukof. ©. 2106 f. 50. Johannes Slánsky ct Barbara e. d. ex opposito monasterii s. Cle- mentis inter domos Mathie pictoris et Wenceslai Claudi sarloris utrinque situatam apul Johannem, olim Regine marilum, et coramissarios bonorum pro XXXIIJ, s. gr. pr. Act. fer. IL. ante Purif. 10. 1482, 11. května. Tamtéž f. 108. Fabianus cul- tellifaber et Katherina e. d. inter domos Mathic pictoris ct Wenceslai Claudi sartoris erga Johannem Slánsky pro ГУП в. ег. Act. sabbato post Stanislai. 11. 1485, 28. cervence. Zümléz f. 160. Stephanus braseator et Cunka e. d. in platea eundo ad pontem 

Strana 536
536 XXV. V ulici Karlové. — C. p. 184b. inter domos Marthe, relicte Mathie pictoris, et Johannis Czarde aput Fabianum cultellifabrum pro 1, s. gr. pr. Act. fer. V. ante Marthe. 12. 1608, 14. ledna. Rukop. č. 2/08 f. [2. Kunka, olim Stephani, nunc vero Andrec dicti Konopie coutho- ralis, resignat domuni. suam. propriam, quam inhabitat, Andree, marito suo. Act. sabbato ante Anthon. 13. 1621, 2. března. Rukop. č. 2109 f. 158. Kli- ment provaznik a Kateřina k. d. mezi domy Ondřeje měšečníka a Jiříka Sípaře od Kuny, vdovy někdy Cer- venkové, za CXXV К. gr. pr. Act. sabbato post Mathie ap. 14. 1539. 11. července. Rukop. č. 2134 J. 527. Jakoż jest duom, vinice a krámy po neb. Klimenlovi pro- vazníku, kterýž bez pořízení umřel, a sirotci Václav [kon- vär], Zygmund a Dorota, děti jeho, kdež pak o to všicko nesnáz a nevole povstala: mezi dotčenými sirotky a Mandelinou Lancmankou, macechou jich, i oznámili, lc jsá sc smluvili, 2e duom proli sv. Klinentu a. krámy provaznické již jmenovaní Václav [konvář], Zygimund a Dorota na díl svuoj ujali a jí Mandaleně za díl její vi- nice postüpili. — Act. fer. VI. post Hussiem. 15. 1240, 7. zart. Rukop. ć. 2111 /. 295. Zygmund provaznik, syn nókdy Klimenta provaznika, vzdal všechen statek svuoj Kateřině, manželce své, Act. in vig. M. V. Nutiv. 16. 1553, 10. dubna. Aukop. c. 2117 Jf. 280. Jití Bukl mečíř a Markéta k. d. mezi domy Vita šinukýře a Viclava pasite od Anny, někdy Václava: konváře m., za 325 k. gr. & Act. fer. II. post Cond. pasche. (Mezi kvi- tujicimi jest i Mandalena Lancmanova.) 17. 1558, 4. května. Rukop. 6. 101 f. 30. L. P. 1558 v pátek den sv. Floriana: u Václava konváře skrze přísežvé konváře starší p. Wolfa a p. Jiříka z domu jako anděl na kohoutě poznamenáno nádobí, kteréž k řemeslu náleží konvářskému: Vřeten XVI s šroubovajmi, jedno velky Standovy, drZadel XVI vode dvou pinetních aZ do nejmenších; k tomu formy měděný kruklikových —?, XIII pH. XXXVII drajenů a I karbryzny, Sobdajkovajch X, šobejzny, škarbejzny X, špendlíkuov módónych k zadóli- vání X, rašplí s pilníky VII, kotlíky měděný JlI, lžíce železný MMII, liber měděných z glajchy XXII, téz v sklepe XXIII, méchy ll, železný kříž a brus kámen, šraubštyk médény s šločkem, nakovadlně dvě, kladiv V, nohy mě- dény ke všem konvem, jáma železná, dva plechy s erby, kliky Ill a kola II, drajlodi U a Stoky se všemi potře- bami, váha glajehy MI, forem dřevěných XVI, plech gre- czu vypalovati. kolecko železný, forem měděných šranko- vých i s deky V a tři klíče. Vodiitajch kumStuov 21/, k. a XV., Stroj s pěti kladivy, liter železnejeh s kvitkami počet nevyčtený Spendlíkový kámen měděný s mnohými módenymi kumsty, pres. Na dil Anny, nejstaršího sirotka, šatuov ložních po- šacováno za XVII k. m. A ty k sobě přijal na místě té- hož sirotka Zykmund provazník, streje její. Na tři dily ostatních šatuov pernatých sirotkuom náležejících, zejména Lidmile, Kateřině a Dorotě, společně pošacováno za XXXI! k. m. A ty paní Anna, matka, k sobě přijala. Нем чот u mostu prodán za VICal k. 18. 1568, 18. cervna. Rukop ¢. 2118 f. 196. Pan- thaleon Pe&p a Justina k. d. mezi domy Vitovy Smukyiky a Oudreje Xmukyie proti sv. Klimentu od Jitíka Boklc mecite za 850 k. gr. ©. Acl. postridie Corp. Chr. 19. 1671, 8. února. Zamndéz f. 272. Vantalcon Pešn vzdal jest duom i jiný všeliký statek svůj Jostinč, manželce své, — Act. fer. V. post Dorothee. XXV. V ulici Karlové. — C. p. 184b. 20. 1689. — Rufop. c. 1052 f. G 19. (Svědomí ku potfchć Pantalionovi PeSonovi proti Andresovi Czen- terovi.) Jošt tesař svědčil: To dobře pamatuji, Ze Andres Czenter dovolení dal panf Justyné, aby pavlać dólala, ale vo zalrażeni a zapaźeni nic neickI, aż teprva kdyż pavlac hotova byla. — Jiřík tesař: Dovolení p. Andres dal paní Justyné, aby do jeho zdi od pavlace rykle vloZila. Potom chtéla pan( Justyna miti mimo lo okno schod; p. Andres nechtěl toho dovoliti a my sme pani Justynu od toho svedli, że ten schod miże bejti jinde. A ten schod jest tu, kde sme jej vymórili. Potom když již ta pavlać stóla, p. Andres chtól teprva, aby se zapüila(! od okna. — Marek Fontana: Pan Andres povolil do své zdi díry lá mali a trámy od pavlace vloZiti. A tehdáž paní Justyna, manzelka Pantalionova, chtéla schod udelati vedlf zdi p. Andresa, a p. Andres takových schodů bránil, a my sme spolu s tesafi se snesli, aby jinde udélin byl, kde neni- tky sloji. A potom když pavlaé stála, pri$cl tam p. An- dres, pravil pani Justynć, aby dala tu pavlać zapużili, a onu řekla, že jejího muže doma není, než když bude do ma, že se spolu s ním poradí. A tak sou spolu o to za- pazeni mnohokrite mluvili a až posarad nezapaZena zů- stává. A potom paní Justýna řekla, kdyby p. Andres k ui dvou souscd'v neposílal, Ze [by] byla dala zapażiti, a kdyż jest Andres prve stavél, Pantalion velikć pohodli jemu €i- nil, do svého domu dopustil vápno rozděkívati, kamení i cihly voziti. A Andres oznámil, kdyby chtěl kdy: Panta- lion co stavěti, že chce dopustili do své zdi lámati a skle- py délati. 21. 15682, 30. brezna. Rukop. č. 473 f. 247. MV. P. 1580. v pátek po Nar. P. M. Andres Czenter z Vo- strova obeslav pred trad Scstipansky Pantaliona PcSona vinil jej z toho, kterak lýž Pantalion pavlal novou na škodu jeho postaviti dal a poznávaje takovou pavlat k ško- dé gruntu svého byti, jeho jest několikráte nabízel a na- pominal, aby ji zapaziti dal. ‘Toho ai posavad uciniti nedbiva. A maje on Pantalion v svćm domć rozlicni ёс- ládku, obává se toho, aby do sklepu jeho nahlidiino ne- bylo. Proti tomu od Pantaliona Pešona za odpověd dáno, že jest jemu s nemalým podivením, že on proto má ob- silin byti, pravíce, že jemu žádným zapažením povinen není, nebo co jest stavěl, to jest jako v svým vlastním učiniti mohl —. "Vu pp. úředníci vypovídají: Poněvadž se jest z oči- tého spatření našlo, že ta pavlač, kterouž Pantalion 1. při oknu vedle sklepu Andresa Czendera dal kc škodě a zleh- čení gruntu jeho Andresa, i také prolimyslnosli jedni druhým čínění a tuly nevole budouenč k povstíní a k zbu- zení jest, a aby příčina svárná a rüzniclm mezi sousedy odňata byla a líska i svornost vzdělati se mohla, z těch příčin pp. úředníci to za právo nachazejí, chce-li ou Pan- talion Pešon takové pavláčky užití, že jest ji blíž u téhož vokna zouplna napříč, tak jakž se jest sám v lo uvoloval, zapaZiti dáti povinen. (Na odvolání byl tento nález polvrzen) s tím při tom doložením, že on Pantaleon P. netoliko tu jednu, ale i druhú pavláčku v koncích jejich až k střeše, lak aby z těch pavláček do sklepu jeho Andresa hledino nebylo a ško- da žádná se činiti jemu nemohla, zapażili jest povinen. Acl. fer. 6. post Lactarc. 22. 1582, 11. září. Rukop. č. 1028 f. 182. My Rudolf druhý - - oznamujem tímto listem, že rady naše k apelacím na hradě našem Pražském zřízené -— na ly od práva St. M. Pr. odeslaná aktu — v té při mezi (n- dřejem Cendercm 7 Vostrova ix Pantalconem Pesoncm, co se trámu do zdi vloženého i také pavlače v nově vy- 

Strana 537
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 184b. stavené prkny zapažení dotejče, pováživše toho, takto ten ortel napravují: Poněvadž Andres Cendr, jakožto puovod, žaloby své v tom, aby Pantaleonovi Pešonovi trámu do své zdi na ten zpuosob, aby pavlač znovu vystavený prkny zapażiti dal a složiti dopustil, jest neprokázal, nýbrž z puo- voduov to se nachází, že beze všech vejminek toho jest dovolil, z těch příčín on Pantaleon jemu tou žalobou ani takovým zapažováním povinen není. Co se pak druhého pavlače dotejče, o kteréž v žalobě se žádná zmínku ne- děje, ten artykulse zdvihá. — Dán v méstě našem Hra- dišti Hory Tábor v úterý po Nar. P. M. I. 82. Gabriel Sviechin a Paumberg. 28. 1596, 8. listopadu. Rukop. 6. 2113 f. 66. Petr Peson oznémiti dal, klerak Pantaleon Pešon, bratr jeho přirozený a vlastní, vyjevše ven z království tohoto do jiných zemí po své živnosti, prostředkem smrti z tohoto světa bez dědicův jest vykročil. Kterýžto poněvadž o do- mu svém proti Jezovitům u tří Turkův řečeném ani o za- hradć na Oujezdě ležící, nad to o svršcích, nábytcích, zboží šmejdířském a kupeckém, též klenotech — žádného pořízení jest neučinil, takže ten všecek statek nepořízený pozůstává, a poněvadž pak on Petr Pešon měštěnín tohoto St. M. Pr. jakoż i nebożtik Pantaleon byl, témuž Panta- leonovi vlastní přirozený bratr byl, a tak jakožto nejbližší krevní přítel po meči k témuž statku nepořízenému přede všemi jinými právo se míti praví. Zádaje, aby v tejž dům, zahradu i jiný — statek — právem zveden a zmocněn byl. Páni k takovému zvodu a zmocnění povolili. 24. 1596, 12. listopadu. Rukop. č. 2231 f. 197. Mezi Petrem Pešonem a Annou, vdovou pozůstalou po , l'antaleonovi Pešonovi, přátelská smlouva jest se stala, že za všelijakou spravedlnost věnní i nad věno jí Anně vdo- vě náležející — Petr Pešon jí Anně odevzdal zahradu na Oujezdě ležící a některé klenoty. Při tom co se Michala Pešona, bratra jich obou, týče, ten se přiznal, že se všeho práva na dotčeném domě odříká. 25. 1608. — Rukop. Ć. 324 f. 443. V domě Petra Pešouna nájemníci: p. Voldřich Beřkovský, Mikuláš Scland. 26. 1618. — Rukop. 6. 1068 f. 14. (Svědomí ku potřebě Janovi Pešonovi z Hohenperku, Justynć Jiljiho de Majera, též Lidmile, Jeremiáše Severa, manželkám, proti Dorotě Rozynové z Hohenperku, Eliáše mladšího Rozyna zJavorníku, měštěnína Nov. M. Pr. manželce, k té při, co se přípovědi na podíl po někdy p. Michalovi Pe- 3onovi z Hohenberku v St. M. Pr. pozństaleho statku s strany toho artykule, jak se mezi výš jmenovanými stranami sepření stalo, totižto kdyžby táž rozepře k to- muto právu St. M. přináležela čili jinam podána býti měla, dotýče, tak jakž reformací to vše obsahuje.) Ber- nart Amrell, méSt&oín Men&. M. Pr.: Michal Pešon ne- božtík až do své smrti dvorský kramář jest byl, že jest mčěštěnínem nebyl a. od něho sem slyšel, že měštčnínem býti nežádal. Po jeho smrti jeho pokoje od p. dvorského maršálka jsou zapečetěny a inventovány byly. Byl sem při čtení kšaftu u p. Mikuláše z Langenbruku domě v pří- tomnosli k tomu nařízených od dvorského maršálka pp. komisafüv. Ti na Dorotu Rozynovou okolo půl hodiny čekali, ale ona nepřišla. Dáleji slyšel jsem i viděl, že p. sekretář úřadu maršálského kšaft olevřel a po otevření pp. svědkům týž kšaft jednomu každému do rukou dal, kteříž se k svým podpisům a sekrytům přiznali. | Potom ihned kšaft čten byl. * 1620. — Bílek, Dějiny konfiskací sir. 980. Jan Peson z Hohenperku, brzy po bitvě Bělohorské ze- mfely, pro účastenství své ve zpouře odsouzen l. 1624 XXV. V ulici Karlovć. — Ć. p. 188. — 537 k pokutě 500 k. míš. V pokutě této dům po něm zůstalý u Pešonů neb u tří Turků řečený a čtyrem dědicům Pe- šonovým v 6000 k. míš. náležející 1. 1627 k ruce fisku byl ujat, avšak po zaplacení pokuty od dědiců Pešonov- ských dne 14. listopadu 1629 zvod ten jest propuštěn. Dům č. p. 183. (U sirény.) 1. 1487, 8. prosince. Rukop. č. 90 /. 46. Jacobus dictus Pancier sutor et Margaretha e. d. olim Jesskonis Pehm aurifabri sitam ex opposito ecclesie monasterii s. Clementis inter domos Michaelis illuminatoris et relicte Darmopich crga Franciscum a pavonibus pro XXII s. gr. Act. die Concept. M. V. 9. 1439. — Rukop. c. 2102 f. 421. Jobannes Reczko appropravit domum dictam ad syrenem — Fran- cisco a pavonibus et Marthe, conthorali sue, eo omni iure, prout prefatus Johannes Reczko cxistens tutor et lesta- mentarius Anne dicte Milevská habuit. 8. 1440. — Rukop. č. 992 f. 204. Nicolaus pel- lifex fecit interdictum Francisco a pavonibus in vendicio- ne domus, quam vendidit Pancierz sutori —. 4. 1447, 9. srpna. Tamléz f. 150. Petrus cingula- tor et Margaretha e. d. inter domos relicte Johannis Darmopych et Brozkonis pictoris erga Jacobum Pancierz pro XXXII s. gr. Act. fer. IIIT. in vig. s. Laurencii. 5. 1461, 8. ledna. Rukop. c. 2105 /. 128. Johan- nes natus Krtkonis et Alena e. d. erga Petrum cingula- torem pro L s. gr. Act. sabbato post Novum annum. 6. 1468, 28. července. Tamléž f. 191. Wenceslaus sartor el Katherina e. d. ad sirenes dictam sitam inter domos Brozii pictoris parte ab utraque erga Johannem Krtkonis pro L s. gr. Act. fer. V. post Jacobi. 7. 1483, 24. června. Rukop. č. 2119 f. V 11. Ve jméno božie amen. Já Kateřina, vdova po neb. Václavovi krajciem zuostalá, vyznávám etc. takže duom muoj proti sv. Klimentu, v němž bydlím, a podle toho také i s ticm stalek muoj vSecken etc. dala sem —- opatrnému Janovi Cardovi, sestřenci mému — jemuž při tom rozkazuji, aby k sv. Jiljí na kalich a na ornát XX k. gr. m. a k sv. Kli- mentu tolikéž vydal. Act. die Joh. B. 8. 1494. — Rukop. 6. 2107 f. 56. Johannis Carde et Katherinc. 9. 15606, 24. března. Tamléž f. 280. Andreas bur- sifex et Barbara e. d. in platea transeundo ad pontem in- ter domos Cristine svtricis et Johannis dicti Konopie si- tam a Martlia, relicta Johannis Czarda, Laurencio et Jo- hanne, filiis eiusdem Marthe, pro LXXIII s. gr. pr. S títo vymienki, Ze nadepsaná Marta vymienila sobé k bytu svétnicku a nčkterú komoru až do smrti a také týž On- dřej ztravú má ji opatfiti slušnú aż do roka. Act. fer. III. post Benedicti. 10. 1586, 2. dubna. Rukop. č. 2142 [. O 6. (Kšaft Ondřeje měšečníka). Ve jméno —. Já Ondřej měšečník, měštěnín St. M. Pr., proti sv. Klimentu — duom svuoj, v němž bydlím, proti sv. Klimentu — dávám — Janovi rukavičníku, měštěnínu Mens. M. Pr. u sv. Mikuláše proti masnÿm krAmuom, Jiříkovi a Alžbětě, dětem jeho, kteréž jest měl s první ženou Markétou, neb. Barbory, ženy mé, telou, na rovnaj mezi ně podíl —. K stavení kostela sv. Jiljí XV k. m. — Anně, kuchařce mé — X k. m. a bu- 68 

Strana 538
538 XXV oV ulici Karlově. — C. p. 188. deli chtíti v domu mém byti, aby ji tu nechali do vuole jejf a dokud2 by se ten duom neprodal; truhlici zelenou a druhou vetchou truhlici i s tím vším, což v nich jest, a k tomu šaty její lehací, kożich muoj stary liščí pod- bříškový, pošitý, biret kuní, v kterémž jsem na každý den chodil, přízí vSecku, kolovrat, mozdifek malÿ, médénici jednu a postel má — a k tomu stoléek malaj —. Micha- lovi, bolomku na hradě, kterýž někdy býval šenkýřem u železných dveří — X k. m. — Kunce, neb. ženy mé sestře, II k. gr. — Snopkovi tesaři, kteraj byl prve u mne šenkýtem — cožkoli jeho jest — to aby mu tak vydino bylo. ltem Lorenc zedník, kleraj nechal u mne v činží v komoře ledajakajchs věcí — aby mu to vydáno bylo. (Vyhlášeno r. 1585 v pátek před sv. Ambrožem.) 11. 16536, 5. dubna. Ruwkop. č. 2111 f. 99. Vít šmukýř Kašparovic k. Martě, matce své, a Anně, man- želce své, i dětem, kleréž s první manželkú zplodil, To- masovi a Luciji, i těm dětem, kteréž zplodil s Annú, nyní manželkú svú, duom ležící mezi domy Klimenta provaz- níka a Stanislava konváře od Jana rukavičníka, mčštčnína Mens. M. Pr., za CL k. gr. €. Act. fer. Il. post Cond. Paschae. 12. 1540, 20. srpna. Rukop. č. 2134 J. 360. 1. P. VC XL ve čtvrtek po Na nebe vzetí P. M. stala se smliva — mezi p. Kundratem Wolherem, služebníkem krále J. Mti, a Vítem šmukýřem, mčěštěníncm St. M. Pr. a to taková: Jakož dotčený p. Kundrat Wolher dáním krále J. Mti po Jakubovi Reitlingarovi někleré sumy prá vem vysoudil, i maje pri dotéeném p. Vílovi nékterá su- mu po již psaném Jakubovi témuž p. Kundralovi náležilú, i takto jsou se o to přátelsky snesli a srovnali: Předkem on p. Kundrat zápis v registrách kanceláří Pražské, kte- rýmiž se on p. Vít Benešovi ze Skutče zapsal, má pro- pusliti — ostatek pak sumy pozuostalé, toliž XXX k. gr. č. na roky — on p. Vít jemu p. Kundratovi vyplniti má. Act. fer. VI post Assumpt. M. V. 13. 1546, 98. listopadu. Rukop. c. 2154 f. 96. Smliva — stala se jest mezi Vftem Śmukytem a Janem Cirkléřem, jakož jest Víl stěžoval sobě stavení, kteréž soused jeho sobě dělá a staví, pravíc, že by mu na ško- du bylo, i o to všecko — takto porovnáno: l'Fedkem kdež sú byly prve dva“ žlaby mezi domy jejich, již má jeden býti; a ten žlab Jan má svým nákladem položili a udélati. VSak pri tom jest to vymfnéno, kdy7by koli potřeba toho nastala a ten žlab potřeboval by opravy, poněvadž společně mají jeho užívati, taky společným nákladem mají jej opravovati. Což se pak re&tu i trimuov ji? vlo- żenych do Vitovy zdi dolyce, ty mají tak zuoslati; však vice Jan ani budoucí jeho do té Vítovy zdi bez povolení jeho Víta lámati ani klásti nic nemají. Než Vít, jestliže by potřeba kdykoli nastala a on chtěl sobě duom svuoj opravovati a v té zdi od souseda svého buď lámati aneb něco do ní vložiti aneb na ni postavili, to bude moci dobře jako v své a na své učiniti. Stalo se v sobotu před sv. Vondrejem. 14. 1567, 7. dubna. Rukop. Ć. 2/21 f. 194. Stala se smlúva mezi Tomášem zlatníkem, někdy Víla šinukýře »ynem, o dědictví jeho s Annou, pozuostalou vdovou po témž Vítovi, a to taková, že dotčená Anna za díl dědi- cký Tomášovi dáti má 150 k. gr. m. Act. fer. II. post Ambrosii. 15. 1572. — Rukop. & 1057 f. 19. (Svédom( mezi Stanislavem Birkovskÿm, tovaryścm zlatnickym, a Janem, někdy Víta šmukýře synem.) Stanislav Vendifnek, rodič krakovský, tovaryš zlatnický, svědčil: Vyšli sme z domu, obešli sme okolo Nový brány, seděli smc na XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. kameni před Matyášem zlatníkem, rozpravěje, že mám jíti pryč, a Jan šmukýř šel cestou, uhlídav nás přestoupil přes strouhu, hleděl kysele; pominul nás i navrátí se zase i řekl: Co, prý, Stanislav řekl, jdi svou cestou, všakť žádný nepřekáží. Jakż to Stanislav dopovédél, on hned vezme pacholeti rapír a láje hrome polský, bodej tě ten zabil. Jakž sem viděl, že vzal pozadu pacholcti kord, já ho chy- til a prosil, aby tak nechal, že mu žádný nic nepřekáží. On hromoval. Stanislav ho prosil, aby on svú cestou šel, že mu žádný nic nepřekáží. A byl velmi ožralý, skoro kordu držeti nemohl. V tom řekl on: hrome polský, bo- dejž tě ten zabil. A Stanislav taky: Kdyż to jináč nemůž byti, musím sc brániti. Vytrhl se ode inne ŚmukyfF i spolu se sekali. A kdy2 se sckali, Stanislav prosil, aby toho ne- chal. On předce s hůry naň sekal až bodl. Nemyslil, než aby ho zamordoval, až p. prymas přišel s písařem, ro- zundali je. 16. 1576, 2. srpna. Rukop. ć. 2118 f. 449. Anna, pozuostali po Vítovi šmukýři vdova, Jan a Lidmila, syn též dcera dotčeného Víta, oznámili, že všeliké spravedli- vosti své, kteréž k dvům domům proti klášteru sv. Kli- menta vyslaveným a od někdy Víla šmukýře koupeným oni mají, odevzdali jsou Kateřinč, sestře své. Act. postri- die Petri e vinculis liberati. (Proti tomu vlożila r. 1589 odpor Vor$ila Vrkocka z Hendritorfu jako porućnice dce- ry syć Anny Marie, sirotka po manželu jejím Janovi z Borku, že ona Kateřina Zákostelská, dcera Víta šmukýře takových spravedlností přijímati neměla a nemohla, ježto její dcera lepší právo k oněm dvoum domům ležícím mezi domy Hochovejm a Jaroslava zlatníka oboslranné, kterýžto duom jest koupen od někdy Jana Kropáče Be- rounskýho a Anny m. j., a druhýmu domu ležícímu mczi domy Klimenta provaznika a Stanislava konvdic obo- straně.) 17. 1591. — Nukop. č. 1055 f. 163. (Svědomí mezi Voršilou Vrkočkou z Hendrštorfu a plnomocníky Ja- kuba Zákostelského z Bilejova.) Jan Zäkostelskÿ z Bilc- jova : Kdež v ceduli Voršila Vrkocka klade, že bych po- včdom ano i přítomný měl bejti, když jest I. 72. v pó: tek po sv. Rehoïi Anna, po Vitovi Smukÿfi vdova, statek všecken po něm züstalej na čtyry díly rozdělila, a já že bych tehdáž z téhož statku za díl Kateřiny Zákostelské přijíti měl, i netoliko toho přítomným sem nebyl a žád: ného dílu na místě Kateřiny Z. nepřijímal, anobrž ani toho léta 72. a dne svrchu dotčeného v království Ce- ském sem nebyl. Doslav se potom 1. 76 sem do Prahy, to sem slyšel, že téhož léta 76. nějaké porovnání o týž statek po Vítovi šmukýfi zuostalÿ se stalo. To sem také nejednou slyšel od Anny, po Vítovi šmukýři vdovy, od Jana z Borku, syna, též od Lidmily Prunarové, dcery její, že jsou oni všickní tří společně knibami St. M. Pr. domü dvouch po Vítovi šmukýři jí Kateřině Zákostelské po- stoupili. Při sňatku svalebním Voršily Vrkočky, když jest sobě Jana z Borku za manžela brala, sem nebyl. Toho scm povédom, kdyZ sem se I. 76. do Prahy dostal, že Voršila Vrkočka s Janem z Borku v již svrchu dotčenejch dvou domích bydlela a od toho času ona vždycky v ních zůstává. Tolikéz i to vím, že Kateřina Zákostelská k to- mu dovolila, aby on Jan z Borku, bratr její, z týchž dvou domů činži bral a jí užíval. Však aby také z též činže domy její vopravoval i berní svolenou odvozoval a když jest koliv táž Kateřina Z. sem do Prahy přijížděla, že jest se v týchž dvou domích zastavovala a často sc zuřivě na Jana z Borku, bratra svého, že jí její domy spouští a v nich zle hospodatuje, domlouvala. Dáleji i to vim, že jest Voršila Vrkočka Janovi z Borku dceru porodila; té 

Strana 539
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. říkali Anna. Klerého léta se narodila nebo zase i umřela, toho nepamatuji. Naposledy i to vím, že táž Voršila té- muž manželu svému i druhou dceru porodila; ta živa zuo- stává. Jakym jménem při křtu jest nazvána, totižto samou-li Annou toliko, čili spolu také Annou Marií, toho nevím. 18. 1594, 28. března. Rukop. č. 1139 f. 34. (Spor o dědictví po Vítovi šmukýři.) Vedle toho odporu, kterýž Voršila Vrkočka z Hendrštoríu artikuli kšaftovnímu v kšaftu někdy Kateřiny Zákostelské z města Lúna ku právu to- muto odeslaném položenému, co se nějakých dvouch do- mův v St, M. Pr. proti klášteru sv. Klimenta vystavených dotejče, od osoby své samé učinila a vložila, vyžádavší sobě táž Voršila na Jakuba Zákostelského z Bílejova, mě- štěnína dotčeného města Lúna, a Annu Vítovou šmukýřku obeslání listovního, když strana původní Voršila Vrkočka a na místě Jakuba Zákostelského z Bílejova plnomocníci feria 8. postridic Simonis ct Judae léta 1591. ku právu se postavili; Anna pak Vítová skrze psaní úřadu Lounského se ohlásila; že od takového odkazu na ni svědčícího upouští, tu příčiny takového svého odporu v spisu před- ložila a čísti dala v slovích těchto: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti Vaše M. pane purgmistře a Vaše M. páni milí! Jakož jsem jí Voršila Vrkočka z Hendrštoríu od osoby své odpor tomu artikuli z spisu kšaftovního pod jménem Kateřiny Zákostelské měšiky města Lúna, jehož actum I. 159] v pátek po sv. Prokopu, kterýžto artikul spisu kšaftovního sem ku právu St. M. Pr. z města Lúna odeslán jest, a majíce já za jinou příčinou před V. Mu vyžádané vstoupení takový arlikul spisu kšaftovního pod jménem Kateřiny Zákostelský jest feria 9. post Laurenti léta tohoto 1591. publikován, co se nějakých dvouch do- mův zde v St. M. Pr. proti klášteru sv. Klimenta vysta- vených, jakž týž artikul plněji v sobě zavírá, vložila a vedle takového odporu dožádala sem se V. Mtí za sro- ceni s p. Jakubem Zákostelským z Bílejova, měštěnínem méósta Lüna, a Annou Vítovou, po Vitovi šmukýři pozů- stalou vdovou, spisu kšaftovního i též sročení to v sobě šíře obsahuje a zavírá, vedle kteréhožto odporu a sročení, pro týž artikul z téhož spisu kšaftovního minouti +a v nic obrácen i vyzdvižen býti má, předkládám příčiny tyto: Pfedné a ncjprve, Ze pti témZ artikuli spisu k&aftovního pod jménem někdy Kateřiny Zákostelské, měštky města lana, velikej nepofad a nedostatek se nachází a vedle práva království Ceského učiněn není, jakž o kšaltích vy- měřeno jest, těch slavností nejpřednějších a nejznameni- tějších, kteréž se při každém k&aflu nelézati maj(, zacho- váno není, a lak pro tu příčinu týž artikul spisu kšaltov- ního podle práva minouti a v nic obrácen býti má. Druhá příčína, že v témuž artikuli spisu kšaftovního pod jménem Kateřiny Zákostelské doloženo jest o nějakých dvouch do- mích, že by její bejti iněly zde v St. M. Pr. proti klá- šteru sv. Klimenta vystavení a od někdy Víta šmukýře, otce jejího, koupení a že je sobě má od Anny Vítové šiuukýřky, vdovy pozůstalé, matky její, a od Jana a Lid- mily, bratra a sestry, při právě St. M. Pr. feria b. po- stridie Pctri e vinculis liberati anno 1576 odevzdány, jakž tyż artikul to v sobě obšírněji zavírá, kdež v témž artikuli spisu kšaftovního honosí se nějakým zápisem pra- více, že by nějaké dva domy proti klášteru sv. Klimenta vystavený, sobě postoupený a odevzdaný měla, ty že od- kazuje p. Jakubovi Zákostelskému z Bílejova, manželu svému, a toho vejslovně a patrně v témž artikuli spisu kšaftovního doloženo není, v kterém místě a kterými by domy ležící ti dva domové býti měli, jich nespecifi- kuje a nejmenuje, toho v zatmélosti a ncjistém rozumu zanechává, toho jest tak nepořádně proti právu tímto ar- XXV. V ulici Karlové. — C. p. 183. 539 tikulem spisu kšaftovního, což jejího vlastního nebylo ani od actum toho nepořádného zápisu sama v držení jich nebyla, o tom také, jakožto o věcí nejisté, kšaftovati a odc- vzdávati žádnému nemohla, nebo o takový zápis nepo- řádný a proti právu učiněný na odporu a soudu mezi mnou a Kateřinou Zákostelskou a Annou Vítovou, züsta- lou vdovou po Vítovi šinukýři, zůstávalo, a toho jest se ona Kateřina Zákostelská za živobytí svého na mně no- dosoudila, o tom také kšaftovali a nad to pak od sebc tak nepořádně proti právu a zřízení zemskému odevzdá- vati nemohla. Chtěla-li je co odkazovati, méla jest prve sobě to, jaké sou jí spravedlnosti kdo a zač postupovali, právně sobě to k místu přivésti a za executí od práva žádati, toho jest po ta všecka léta mlčením pominula a mnohým letům zemským i městským projíti dala a práva patrně ukazují, že každý má o svém svobodném a ne- závadném statku kšaftovali,; věděvši ona Kateřina Záko- stelská o tom prvotně dobře, když sem já do těchto dvouch domův, kteréž sou p. [Janovi z Borku jakožto dědictví po otci jeho Vítovi šmukýři zůstaly, jeden: dům mezi domy Hochovcejm a Jaroslava zlatníka obostranně a druhý dům ležící mezi domy Klimenta provazníka a Stanislava kon- vaře obostranně zde v St. M. Pr. podle smluv svadebních léta 1574, když sobě mne p. Jan z Borku za manželku bral, vneSena a za mocnou hospodyni přijala, včno mé pak půl třetího sta kop grošův a nad věno dvě stě kop gro- šův vše českých na dotčených dvou domích ukázané a za- vázané mám po la všecka Jéta v pokojném držení a uží- vání bez naříkání též do smrti nebožtíka manžela svého sem byla a dotčené dva domy u věně svém a coz nad věno mi spravedlivě náleží, posavad je držím, nikdy se v tom ona Kateřina Zákostelská bývajíc za častý u mně za živobytí manžela mého, aby jakou spravedlnost k dot- čeným dvoum domům míti měla, neohlašovala, mne aní manžela mého, pana Jana z Borku, z těch dvouch domův pořadem práva nevyvedla ani toho podle práva za živo- bytí svého neukázala a tak proti spravedlnosti mé, kteráž mi na dotčených dvouch domích náleží, nemohla jest tím nepořádným artikulem spisu k&Éaftovního o tom, čehož v držení a užívání nebyla, kSaftovati, nemajfc k tomu Zád- ného práva. Z té příčiny tolikéZ ten artikul spisu kSaftov- ního jakoZto nepofádny a proli právu učiněný minouti a v nic obrácen byli má. "Dretí příčina v tom arlikuli spisu kšaftovního ta se zřetedlnvně nachází, že ona Kateřina Zákostelská toho dokládá, že jest předešlé řízení o statku svém při právě města Luna v zahájeném soudu učinila a teď tímto drubým spisem kšaftovním, nezrušivši prvního, zasc jiné řízení činí, na cizím právě v městě Linu kšaf- tuje o gruntech těchto, kteréž zde v St. M. Pr. sou a pod toto právo náležejí, Ze toho při předešlém řízení svém zarechává a lak kšaftu na kšalt jest učiniti nemohla, coż tolikéž proti prívu a zřízení zemskému toho jest uči- niti, aby o statku mohovitém, kterýž zde v St. M. Pr. zů- stává, kšaftovati tak nepořádně neměla. Z té také přičiny praví, že tento artikul spisu kšaftovního pod jménem někdy Kateřiny Zákostelské učiněnýho podle práva mi- nouti a vyzdviZen i v nic obrácen byli má. Kterymżto příčinám mým předloženým, nechce-li týž pan Jakub Zá- kostelsky z Bílejova, měštěnín města Lúna, a pí Anna Vítová, zůstalá vdova po Vítovi šmukýři, místa dáti, tehdy v času právním provésti a prokázati je chci, v tom sc k spravedlivému opatření poručena činím. Voršila Vrkočka z Hendr&torfu. — Proti tomu od plnomocnfküv Jakuba Zálostclského z Bilejova takto: Samuele Lavina z Libína, Tomáše Šle- mera, Nataniele Vodüanského a nékdy Jana Zákostelského 68* 

Strana 540
540 XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. odkudž z Bílejova, po vzalém hojemství zasc v spisu za odpověď jest dáno toto: V. Mti slovutné a mnoho vzáctné poctivosti pane purgmistfe a páni nám laskavě přízniví ! Jakož Voršila Vrkočka z Hendrštorľu odpor učinila arti- kuli kšaftu od někdy dobré paměti Kateřiny, manželky p. Jakuba Zákostelského z Bílejova, co se odkázání dotejce dvouch domův v St. M. Pr. ležících učiněného, jakž týž odpor její v sobě šířeji obsahuje a zavírá, k kterémužto pohnavší: dotčeného p. Jakuba z Bílejova příčiny některé vedle jistého sročení dnes dvě neděle před V. Mtmni v pří- tomnosti naší jakožto plnomocníkův od něho pod pečetí jeho naffzenych Gisli a publikovali dala, ktereżto my vysly- ševše hojemstvf do dnešního dne sme sobě vyžádali a na pří- činy její nížepsanou světlou a patrnou odpověď dáváme. Nej- prve, jakož Voršila Vrkočka z Hendrštorfu praví, že by při artikuli kšaftu od někdy Kateřiny Zákostelské veliký nepořad a nedostatek se při něm nacházel, vedle práva království tohoto učiněn nebyl a nejpřednějších sollenitates, kteréž se při každém kšaftu nalézati mají, neměl a tak za tou příčinou že k zdvižení přijít má, i proti této zalmčlé a nesrozuměnitedlné příčině pravíme my plnomocníci na místě p. Jakuba Zákostelského z Bílejova, že kšaft Kateřiny Zákostelský jest pořádnej právné sollenitates v sobě ma- jící a tak za tou příčinou, jakožto vedle práva učiněný, stvrzen býti má. Dále jakož Voršila Vrkočka v druhé pří- čině dokládá, že by od Kateřiny Zákostelský místa, v kte- rémž by ležely, týchž domův položeno a specifikováno nebylo, nýbrž (jakž ona praví) toho v zatmělosti a no- rozumu že by zanecháno bylo, item že by kšaftovala o včci nejisté a o tom, což jejího vlastního nebylo, pravě, że by o zapis odcvzdanej na odporu a soudu mezi touž Voršilou z jedné a Kateřinou Zákostelskou zůstávaly, po- něvadž za živobytí svého proti ní toho (nevíme čeho) se nedosoudila, tehdy že o tom také kšaftovati, nad to pak toho od sebe odevzdávati moci neměla, to k místu a konci sobě přivésti, potom teprva kšaft pominuvši mnohým le- tům zemským i městským projíti dala do týchž dvou do- mův, jmenujíc je dědictví někdy Jana z Borku, jemu po někdy Vítovi šmukýři náležející, že by vnešena a od té- hož Jana za mocnou hospodyni přijata byla, pravě, že na nich půl třetího sta k. gr. č. věna a nad věno dvě stě kop gr. č. sobě ukázáno má a tak za tou příčinou takoví domové že jí v věně a v sumě nad věno přidané nále- žejí, ona že od toho času jich v pokojném držení zůstává a až posavad z nich pořadem práva vyvedena není, jakž táž příčina její spletená a neprávní to v sobě šíře obsa- huje a zavírá, i na takovou širokou příčinu její tuto kra- tičkou odpověď dáváme a tomu všemu, což tak v té pří- čince obsaženo jest, zcela a zouplna odpíráme a pravíme: Kdyby i jaké věno a suma nad včno přidaná jí na těch domích náležela, jakož nenáleží, tehdy Voršila Vrkočka to obé potratila a to proto jedno, že kšaftem od Jana z Borku učiněným jiného náležitého opatření dostala, podle toho i dluhy některé po manželu pozůstalé vyupomínala, drulić, že dotčeného věna ani sumy nad ně přidané po- dle dobrého řádu a práva knibami městskými na dílu v týchž domích někdy Janovi z Borku, manželu jejímu, před postoupením náležitě sobě pojištěné nikdy nemčla, třetí, že často jmenovaná Voršila učinivši odpor zápisu odevzdání týchž domův pro dosažení svého smyšleného včna a sumy nad ně přidané od něho neupustila přelrh- nouli ho nedav8i, odpor na odpor učinila a tak pořadu práva pochybila. Naposledy, jakž Voršila Vrkočka stihá někdy dobré paměti Kateřinu Zákostelskou, že by řízení o statku svém při právě města Lúna v soudu zahájeném učinila a nezrušivši ho že by jiné řízení na témž právě XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. o domích ku právu St. M. Pr. náležejících učiniti jměla a lak kšaft na kšalt že by se nacházel s tím doloževím, že ona Kateřina na cizím právě o lěch domích kšaftovati nemohla, i proti télo: neprávní příčině luto odpověď dá- váme a tomu, aby kšaft na kšatt učiniti měla, odpífrámc, o čemž prve jednou in generc řídila, toho in specic v kšaflu dotvrzuje, aby o domích svejch při právě mčěsla Lúna kšaftovati nemohla, toho strana nikdy ukázati moci nebude. Protož nedávajíce my plnomocníci příčinám Vor- šily Vrkočky v ničemž místa, pravíme, že jí k zdvižení artikule kšaltu pořádně od Kaleřiny Zákostciské učiněné- ho postačiti nemají, s tím doložením, nechtěla-li by místa dáti naší odpovědi, že ji provozovati chceme. Samucl Lavín z Libína, Tomáš Šlemr, Nataniel Vodňanský, Jan Zákostelský z Bílejova, plnomocníci pana jakuba Záko- stelského odtud z Bílejova. Kdež strany souce sobě na odporu jest jim termín k průvodům až pod ztracením té pře jmenován a uložen, na kterýž stojíce Voršila Vrkočka k svému průvodu dala čísti psaní do Lúna, sročení její s ním Jakubem Zákostel- ským k příčinám odporu kšaftu Kaleřiny Zákostelské, vej- pis pod pečetí, odpor od Voršily Vrkočky artikuli jedno- mu z téhož kšaftu učiněný a v opisu podaný a příčinu první k odporu předloženou, item poznamenání pod týmž kšaltem, jak jest ku právu podán, a k tomu mluveno: Slyšána jest podle vloženého odporu artikuli spisu kšaf- tovního pod jménem Kaleřiny Zákostelské sepsaného první | příčina, též sročení a příčiny, proč týž nepořádný a proti právu učiněný spis kšaftovní, z něhož tento artikul sem ku právu tomuto odeslán jest, jehož datum léta 1591 v pátek po sv. Prokopu minouti a k zdvižení přijíti má, nicméně i to, co pod tím kšaftovním spisem poznamc- náno stojí, při kterémžto arlikuli spisu kšaftovního veliký nepořad proti právu se nachází v tom, že těch solenni- tates neb slavností svědkův kšaftovních, jakž právy krá- lovství tohoto Ceského vyměřeno jest, při něm zachováno není, ale pořadu práva jest pominuto a pochybeno, kdež pod tím artikulem spisu kšaltovního napsáno jest, že toho tak sepsaného spečelčného kšaltu ona Kalefina podala osobám kní od purkmistra, toho času Jana Tučka, vysla- ným těmto: Václavovi Mejtskému, Janovi Džberovi, Vác- lavoví Vopozdilovi, rychtáři městskému, a Simonovi Peří- noví s tím oznámením, že kšaft, kterýž jest předešle uči- nila a k úřadu podán, aby zase Jakubovi Zákostelskému, manželu jejímu, vydán byl a o tomto posledním kšaftu aby se relací jak při právě mčsta Lúna, tak zde při tomto právě stala, ježto se rozuměti nemůže, kdo jest to pod tím spisem kšaftovním psal, poněvadž se toho v něm dokládá, že by spečetěný býti měl, nebo když sou osoby vyslané k ní Kateřině v pondělí po památce M. Jana z Husince léta 1591. na kšaft přišly, toho dne aby ji Ka- teřinu spatřily, že jest rozumu zdravého a paměti dobré užívala, nebo aby táž Kateřina osoby vyslané, když sou k ní na kšaft přišli, přívítati a jim z příchodu jejich po- děkovati, také před nimi se přiznávali měla, že jest pro ně poslala a tak jim kšaftu svého svěřovati a žádati mčla, aby jeho po smrti její do rady před pány podali u jej pořádně v radě vysvědčili, toho sou tíž vyslaní od ní Ka- teřiny k sobi mluviti neslyšeli, nýbrž týž spis kšaftovní pod jmenem Kateřiny Zákostelské sepsaný do domu Jana Tučka donesen a v témž domě zanechán jest, ježto on Jan Tuček takového spisu kšaftovního od vyslaných k so- bě proti právu přijímati jest neměl, an jej do stěny vstrčil a tři neděle pořád za sebou v domě svém choval; pak jest s podivením, kterak, kdy a od koho lýž spis Kateřiny Zákostelský v pondělí den sv. Marty léta 1591 

Strana 541
XXV. V ulici Karlově. — C. p. 188. z domu Jana Tučka vynešen a do rady před pana purk- mislra pány podán, uiciméné kdo sou relací a pořádné vysvědčení o témž spisu před právem v radě v městě Lúnu i také zde při tomlo právě o tomto artikuli spisu kšaftovního učiniti měli, žádné osoby zejména ona Ka- teřina se jest nedožádala, jakož se pak toho při témž artikuli nic nenachází, v čemž pořadu práva jest pochy- beno, nebo ti vyslaní jak při právé mésta Lina, tak ani zde při tomto právě toho ovšem nic sou nevysvědčili a tak týž spis kšuftovní Kateřiny Zákostelské posavad ne- vysvědčený zůstává, an by pořádně sepsaný, ku právu po- daný a vysvědčený byl, tudy právních solennitates a slav- ností svědkův kšaftovních podle práva nemá, poněvadž se při tomto artikuli nic nenachází, což patrně proti právu jest, kteráž člena. Kterážto práva patrně to vyměřují, že každý kšaftovník má se pfed svédky kBuftovními pfiznati, že pro ně poslal, aby k němu na kšaft přišli, jich se dožádati, je pfivílati i také jim poděkování učiniti, toho pak teď od ní Kateřiny pominulo jest a tak podle těchto ukázaných práv ona Kateřina při témž spisu kšaltovním, z něhož tento artikul sem ku právu bez pořádného vy- svědčení odeslán, pořadu práva jest nezachovala, nad to od nižádného do rady pořádně podán ani, jakž práva krá- Jovství tohoto vyměřují, vysvědčen není, ježto těch a ta: kových solennitates a slavností svědkův kšaltovních nikoli sc pomíjeti nemá a to proto, že kšaft, při němž by slav- ností právních zachováno nebylo, za pořádný u práva jmín a držán býti nemá, čehož tuto všeho pominuto jest. Clcna práva s tím doložením, že každý podle nich se za- chovati jest povinen, totiž kdo by v kterém právě kšaft udělal, že týž kšafít na to právo, kdež jest učiněn, po- řádně podán, také tu pořádně vysvědčen a potom publi- kován býti má, anobrž kdo by jej při témž právě slyšeti chtěl, má předně ty svědky, kteříž sou na něm byli, obe- slati, aby jej před ppp. v radě vysvědčili, po jehožto vy- svědčení teprva lakový kšalt se publikovati má, po je- hožto vůbec přečtení má se vysvědčení a vyhlášení na něm, kterého se dne stalo a k čí žádosti jest publikován, hned od písaře radního poznamenati, přísežní pak téhož práva mají týž kšalt i s pořádným vysvědčením k tomu právu, k kterémuž statek náleží, odeslati, čehož při tomto spisu kšaftovním všeho pominuto jest, nebo se žádného poznamcnání při něm nenachází, aby ten kšaft, jehož da- tum v pálek po sv. Prokopu léta 1591., od koho pořádně ku právu podán, potom vysvědčen při právě byl, než to- liko pod tím kšaltem ze spod napsáno stojí, že jest v pon- dělí den památný sv. Marty léta 1591. publikován. Nad to vejše ani z dotčeného spisu sc nenachází, aby ten ar- tykul z něho přísežní téhož práva z města Lúna s pořád- ným vysvědčením sem k tomu právu odeslati měli, tudy pořadu práva pochybeno, než toliko ten artikul z téhož spisu kšaftovního bez pořádného vysvědčení jakožto věc nepořádnou sem odeslali. Item ani toho z něho se nena- chází, aby podle vyměření práva kdo obeslán byl, aby jej v radě před právem vysvédéili, ani k čí žádosti ten nepořádný spis v pondělí den sv. Marty léta 1591. jest publikován, mnohem méněji toho doloženo jest, an by pod tím spisem od písaře radního vysvědčení jeho, kte- rého dne se stalo, poznamenáno bylo, pak jaký se pořad práva při tom jest zachoval neb nezachoval, to bude při uvážení práva a lak při tomto artikuli spisu kšaftovního velice a vysoce pořadu práva pochybeno jest. Sou dále nálezové na to, kdo by tak dělaje kšaft pořadu práva poclhybil, Ze lakovy k&aft vzdycky k zdviZení jest prichá- zel: 1. z Hradce mezi Ondřejem mydlářem a knězem Matějem s reformací, 2. mezi Kryšpínem Sultysem a Ja- XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. | 541 nem Toufem, 8. mezi Janem z Kosmačova a sestrami Fišlovic, 4. mezi Adamem Lehnarem a Lidmilou Lišov- skou též Václavem Lišovským, 60. mezi Eliškou Stikovou a Václavem Pětikostelem a k tomu mluveno, kterak se dotčení nálezové s přečtenými právy srovnávají, že kdo jich chybuje, takový kšaft místa míti nemůže. První z Hradce ukazuje, že nebylo ze jména doloženo, od koho byl do rady podán a kdo jej vysvědčil, tudy kněz Matěj jeho kšaftu užiti nemohl, ale ten byl vyzdvižen a Ondřej mejdlář na místě syna svého Mikuláše při všem statku po Martě, dceři Václava Zubatého, zůstaven byl, v kteréžto příčině, poněvadž při tomto spisu kšaftovním Kateřiny Zákostelské laké pochybeno jest toho, an v něm není doloženo, kdo jej vysvědčil ani aby se koho Kateřina dožádala, nad to neoznámila, kde by se ten kšalt po smrti její naleznoutí měl, tudy také k zdvižení přijde. Druhý mezi Kryšpínem a Jancm Toušem tolikéž ukazuje, když se žádných slavností svědků kšaftovních nenacházelo, kÉaft Johanky Penízkové místa žádného míti nemohl, týmž způsobem tento artikul z spisu kšaftovního Kateřiny Zá- kostelské jakožto bez slavností svědkův kšaltovních v nic obrácen býti má. Třetí nález mezi Janem z Kosmačova a sestrami Fišlovic také to obsahuje v sobě, že se ne- božtík Viktorín Fišl svědkův kšaftovních nedožádal, aby k němu byli přišli a on že by o své poslední vůlí jim oznámiti chtél, opěty kšaft jeho ostati nemohl, jakož sc totéž při tomlo spisu nepořádném nachází, ne nby ona jej z své svobodné vůle učinila, ale s povolením Jakuba, inanZela svého, co se jemu líbilo, učiniti musela. | Ctvrtý příklad mezi Adamem Lehnarem a Lidmilou Lišovskou ukazuje, když se našlo, že Linhart z Rosic k těm, ježto k němu od práva vyslání souce přišli; pořadu práva nc- zachoval a jích nepřivítal, týž jeho spis jakožto nepořádný a nevysvědčený u práva průchodu neměl, co se při tomto spisu také tak nachází, pročež praví Voršila, že tolikéž zdvížen bude. Anobrž také pátý příklad k tomu se vzta- haje, kdyZ Jif(k od zlaté štiky těch, kteříž spisu jeho do rady podali a jej vysvédGili, se nebyl doZádal ani jim z toho, že k němu přišli, nepoděkoval, též spis, jejž sobě Václav Pětikostel za kšaft pokládal, jakožto nepořádný k zdvižení přišel, kterýžto nepořad často již vopáčený při tomto spisu také se nachází a tak žádné platnosti nemá a míti nemůže. Dále nachází se při tomto spisu i tento nepořad veliký proti právu a to v tom: Jest zřetedlně v něm dostaveno, že ona Kateřina tím spisem a poslední vůlí svou o statku svém mohovitém i nemohovitém s po- volením Jakuba Zákostelského, manžela svého, řídí a kša(- tuje, z čehožto pochází, když se ten spis s volí Jakuba, manžela jejího, u přítomnosti jeho spisoval, že tak sepsán byl, k čemu sám Jakub toliko povoloval a vůli svou dá- val a tak vůle její dokonalá a svobodná nebyla, než musela kšaftovati, jak on míti chtěl. Nad to týž spis, jakž podle práva býti má, v stejnosti žádné nebyl, což patrně proti právu jest, neb D. 42. ukazuje, že kšaftové na po- slední vůli lidské a úmyslu se zakládají, co kdo po smrti své o statku svém míti chce a ne jak by kdo jiný míti chtěl, jakž tuto položeno, že učinila kšaft k vůli a k roz- kazu manžela svého, tudy vůle její konečná jest ncbyla, čehož také jiní důvodové nahoře položení dotvrzují, an se žádných svědkův nedožádala jak sama od sebe, tak ani skrze jiného, kšaltu jim nesvěřila ani poručila, aby jej po smrti její vysvědčovati měli, pročež také bez vy- svědčení jak u práva Lounského, tak zde k přečtení při- šel, podle čehož práva království tohoto vyměřují: při kterém kšaltu solennitates právních slavností svědkův není, že takový kšaft jest mrtvý, co se vše pří tomto spisu na- 

Strana 542
542 XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. chází, protož také za pořádný kšaft slouti a moci žádné míti nemůže a nemá. Načež opčěty nálezové sou: I. z Loun mezi Jiříkem Užidilcm a Václavem Vodou s reformací, 2. mezi JMCé rychtářem a kšaftovníky Simona z Tišnova s reformací, 3. mezi Maloušem Kostrou a poručníky Sa- loineny Spanělky, s tím k ním promluvením : Vyrozumíno, nač se vztahují: První z Loun ač kšaft Kateřiny, Václava Vody manželky, při právě domácím schválen byl, ale to vrchním právem napraveno a týž kšaft vyzdvižen, protože týž kšaft tím způsobem, jakž práva městská království Ce- ského vyměřují, při právě k vysvědčení nepřišel, v kte- réžto příčině tento spis kšaltovní Kateřiny, Zákostelsky ve všem tomuto rovný a podobný jest, nebo ten ani při právě Lounském ani zde k žádnému vysvědčení jest nepřišel, tudy nepořádný a bez platnosti. Druhý nález též na to se vztahuje, že žádných slavností kšaftovních neměl, toli- kéž jakožto mrtvý k zdvižení přiveden. V třetím pak do- loženo toho, že manželky své neopatřil podle práva vě- nem, tudy právo k statku jeho měla, kterýmžto způ- sobem Voršila praví, že také na těchto dvouch domích spravedlnost její věnní i co nad věno jí přidáno, ná- leží a tu té své spravedlnosti hledá, nebo věna jejího jest půl třetího sta kop grošův českých a nad věno při- dáno dvě stě kop gr. č., pročež věří, že ta spravedinost její na týchž domích jí přisonzena a dopomožena bude. Dále podán rejstřík z regisler vstoupení a k tomu mlu- veno, že proto předložen, kterak se opět nemalý nedo- statek a nepořad proti právu nachází v tom: zespod pod tím artikulem zapsáno stojí, že Kateřina Zákostelská podala jest spisu kšaftovního osobám k ní vyslaným a tíž vyslaní toho sou nevysvědčili, která Zákostelská jím toho spisu jest prodala, pončvadž jest více osob, které se tak jmenují Kateřina Zákostelská, což se tímto rejstříkem pro- vozuje, a tak, zdaliž byla Kateřina Zákostelská manželka Jana Zákostelského, čili Kateřina Zákostelská, dcera Ja- kuba Zákostelského, nebo Kateřina Zákostelská, manželka Jakuba Zákostelského, zvláště poněvadž toho času ty vše- cky tři Kateřiny Zákostelský v městě Lúně byly, a tak ti vyslaní in specie nedoložili, která Kateřina Zákostelská z těch tří byla, an jim toho spisu kšnftovního jest po- dala, v čemž, poněvadž také práva pochybeno jest, tehdy ten spis nedostatečný zůstává. Právo pak I 18. patrně vy- měřuje, že všickní obyvatelé v tomto království Ceském jední k druhým právem tímto se říditi a k sobě chovati mají, anobrž i soudcové na tato práva rozsudky činiti po- vinni svou, podle kterýchžlo práv, poněvadž s tímto spi- sem kšaftovním tak působeno jest nebylo, ale dostatečně podle první příčiny k odporu předložené provedeno jest, že pořadu práva o pořádných kšaftích pochybeno jest, slavností svědkův kšaltovních pominuto a žádného vy- svédéen( kÉaftu se nenachází a tak nupořád vše proti prá- vu při něm učiněno jest, prolož Voršila věří, že podle této první příčiny dosti právy i příklady provedené zů- slavena budc. Ctena vejše druhá příčina k odporu před- ložená, odevzdání spravedlnosti na dvou domích od Anny Vítové, Jana a Lidmily, syna a dcery jí Anny Vítové Ka- leřině: Zákostelské, odpor Voršily Vrkočky témuž ode- vzdání, sročení patero Voršily Vrkočky s Kateřinou Zá- kostelskou a Annou Vítovou, příčiny odporu podle téhož sročení předložené, dictum mezi Voršilou Vrkočkou a plnomocníkem Kateřiny Zákostelský s strany nemoci její, dictum drobý mczi týmiž osobami o lúž věc, příčiny od Kateřiny Zákostelské a Anny Vítové proti Voršile Vrkoč- ce k neodpovídání předložený, odklad mezi Voršilou Vr- kočkou a plnomocníky Kateřiny Zákostelské a Anny Ví- tové, dekret J. Mti Cé o Voršilu Vrkočku, kterýž dodán XXV. V ulici Karlové. — C. p. 183. feria 8. postridie Joannis B., druhý dekret, kterýž dodán ferie 6. pridic Inventionis crucis 169], tietí dekret, jehoz datum 4. Maii 1590 (sic) a kk tomu mluveuo: Tyto véci po- řád čteny jsou za tou příčinou jednou, že se to nachází, kterak Voršila předešle tomu zápisu, kterýž Anna, Jan a Lidmila Kateřině na onen čas učinili; odpor vložila, proč svého místa a průchodu ani práva míti nemohl a nemá, druhé, kdež plnomocníci Jakuba Záíákostelského v své odpovědi praví a toho doložili, že by ty dva domy, kteréž ona Voršila u věně svém drží a jich v užívání jest, postoupeny a odevzdány byly, a tímto artikulem spisu kšaftovního pod jménem Kateřiny Zákostelský sepsaného chtěli by sobě to natalovati, že by se lýž zápis na tylo dva domy vztahoval, an jest se táž Kateřina podle toho nepořádného zápisu postupování nějakých spravedlností, aby se takový zápis na tyto dva domy a grunty vztaho- vati měl, nedosoudila ani jích nikdy v držení pořádném nebyla, nad to skrze žádného jíného v držení a užívání jich nevešla, tehdy o tom, co na odporu a soudu zůstá- valo a jejího vlastního nebylo, kšallovati a jinému dávati nemohla. Cteno právo F 40., kteréž vyměřuje o pořád- ném a stálém držení kterého gruntu a ona Voršila podle smluv svadebních těch dvouch domův od léta 1574 v po- řádné držení a užívání vešla i také mnoho let ty oba grunty bez naříkání držela, tudy podle dotčeného práva takové pokojné vydržení tolik let jí Voršile stále a ne- pohnutedlné býti má, než kdyby táž Kateřina Zákostelská podle téhož nepořádného zápisu těch domův, v kterýchž Voršila od léta 1574, jakž oznámeno, v držení a užívání zůstává, buďto sama nebo skrze jiného v držení a užívání kdy byla uvedena a ty jí odevzdány a postoupeny byly, tu by teprva plnomocnfei tím se chlubiti mohli, že týž dva domy sobě postoupené jest měla, ale toho tíž plno- mocníci nikoli prokázati moci nebudou, aby Kateřina Zá- kostelská kdy v jaké pořádné possessí těch dvouch do- mů byla. Také ten zápis na grunty se nevztahuje než to- liko na nějaké spravedlnosti atak se nemají čím chlubiti. Item podáno ku přečtení psaní Kateřiny Zákostelské ku právu tomuto, jehož datum v Lounech v pondělí po pa- mátce Proměnění K. P. léta 1589, s tím promluvením, že proto ku přečtení dáno, kterak Kateřina na onen čas léta 1589 píšíc panu purgmistru pánům sama se v témž psaní svém přiznává k tomu, že se jest k těm oběma od- porům toho nepořádného zápisu postupování nějakých spravedlností jak proti ní Voršile, tak proti sirotku Anně Marii, dceři po někdy Janovi z Borku, prvnějším manželu jejím, pozůstalé, průvody zhotovila, jakž též psaní obšír- něji v sobě zní, tudy toliko na nějaké spravedlnosti po- dle toho nepořádného zápisu na těch domích se potaho- vala a ne na to, an by jí Kateřině jaké dva domy nebo grunty podle téhož nepořádného a zatmělého zápisu ná- ležeti nebo její býti měly ani aby se toho čeho byla do- soudila; také ten zápis toho v sobě nic neobsahuje, aby jí Kateřině dva domy nebo grunty se zapisovati nebo po- stupovati měly, než toliko nějaká spravedlnost. Však jaká by to spravedlnost byla, kde a na čem, proč a zač ji odevzdávají, toho se v témž zápisu nic nedokládá, nýbrž té praktiky v zalmélosti a nejistém rozumu züstavili a mezi scbou do konce nevykonali, aZ Kateřina v tom umřela; tudy po smrti jí Kateřiny i Anny Vítové o týž odpor toho nepořádného zápisu k rozsouzení nepřišlo, ale smrtí jich obouch ten soud minul, tehdy čehož se sama nedosoudila, o tom také tak nepořádně a proti právu kšaftovatí ani toho jako věci nejisté Jakubovi, manželu svému, zvláště na právě cizím, gruntův pod tímto právem odevzdávati proti právu nemohla. Opět čteno společné 

Strana 543
XXV. V ulici Karlově. — C. p. 183. statkův zadání Jana Prunara s Lidmilou, manželkou jeho, item kšalt téhož Jana Prunara i s tím, co pod ním psáno, item kšaft Jindřicha Prunara a k tomu mluveno, Ze ti dva kšaftové a společné zadání statků proto ku přečtení dáni jsou, jakoz na onen čas odpor tomu postupování nějakých spravedlností Kateřině Zákostelské od Voršily učiněn byl, tu tehdáž plnomocníci Kateřiny proti příči- nám k odporu jí Voršily témuž zápisu předloženým kla- douce exceptí pravili, v první příčině že by ona Voršila všech společníkův a dědicův do obeslání nepojala, a v druhé příčině předložili, že by táž Voršila na věc roz- souzenou nastupovala, žádavše tehdáž i pokuty użiti, jakż táž exceptí plnomocníkův již ukázaná a přečtená obšírněji v sobě zní, chtíce sobě nějakých společníkův a dědicův k statku Víta šmukýře přimísiti, jako že po Jindřichovi Prunarovi jeden syn zůstal, toho za společníka a dědice stalku zůstalého po Vítovi šmukýři pod obmyslem přimí- šovati chtěli, ježto kdyby taková exceptí jejich k průvo- dům přijíti byla měla, dostatečně by se to bylo ukázalo a provedlo, že žádných více společníkův kromě vlastních sester Kateřiny, Lidmily Prunarové a Jana z Borku, bra- tra jich vlastního, též Anny Vítové, matky jich, nebylo a není a z těch obou kšaftův se nevyhledává a nenajde, aby jakou společnost k statku po Vítovi 5mykyti züsta- lého Jan anebo Jindřich bratří Prunarové, nad to pak syn Jindřicha Prunara míti měli, anebo ačkoli Jan Prunar Lid- milu, dceru Víta šmukýře, sobě za manželku byl vzal, však s tou žádných dítek jest nesplodil, anobrZ véda o tom dobře Jan Prunar, že manželka jeho Lidmila po otci jejím Vítovi Xmukyti z statku otcovskélio jest vybyta a oddělena a tu že jí žádné spravedlnosti nenáleží, pro- tož také v kšaftu svém o tom, aby jakou oučastnost, nebo společnost po manželce své Lidmile, dceři Víta šmukýře, anebo Jindřich Prunar v statku jeho míti měli, žádné zmínky neučinili, neb tu jim ani synu Jindřicha nic nenáleželo a nenáleží, a tak jejich exceptí zbyteční a da- remní proti tomu odporu zápisu byla. Item více podáno ku přečtení vznešení a sepření mezi plnomocníkem Ka- tefiny Zákostelské a VorSilou Vrkockou, jehož actum v pátek po sv. Voršile léta 1587 a k tomu mluveno, že proto předkládáno, an se z něho porozumívá, jakou sou na onen čas mezi sebou bez vědomosti Voršily praktiku složili spolíhajíce na to, že ona Voršila té praktice jejich vyrozuméti a v cestu trefili: moci nebude, nýbrž že tím takovým obcsláním a vznešením ji Voršilu k tomu prive- dou, aby jí Kateřině těch dvou domův postoupila, ale do- stali na to od ní odpovědi, kterouž se spraviti mohli, ježto kdyby tito dva domové, kteréž Voršila u věně svém od léta 1674 drží a jich užívá, jí Kateřině byli náleželi a postoupeni a odevzdání byli, jak se plnomocníci Jakuba Zákostelského chlubí pravíce, že jmenované domy sobě pořádně dané, zapsané a postoupené měla, jich jakožto svých vlastních v pořádné possessí byla, tehdy potřebí nebylo léta 1587 jí Voršily ku právu obsílati a toho žá- dati, aby jí těch dvouch domův postoupila. A tak tymż vznešením provozuje to, že Kateřina Zákostelská těch do- mův dvouch nikdá sama v žádné pořádné possessí ani v držení a užívání jest nebyla, jak se sami oni plnomoc- níci v té své žalobě k tomu přiznávají, že ona Voršila týchž dvou domův po la všecka léta v držení a užívání zůstává. Vědouci ona Kateřina o tom dobře, že Voršila do těch dvouch domův, jichž jeden leží mezi domy Hocho- vým a Jaroslava zlatníka obostranně a druhý mezi domy Klimenta provazníka a Stanislava konvaře též obostranně ležící v St. M. Pr. od Jana z Borku, manžela svého, po- dle smluv svadebních léta 1574 vnešena a za mocnou ho- XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 183. 543 spodyni od něho i ode všech přátel jeho přijata, jich v držení a užívání bez naříkání mnoho let byla a posa- vad jest i pročež práva svého, ač móla-li jakć, nendsle- dovala a hned po actum toho zápisu, aby do těch dvou domův v držení a užívání vešla, za cxccutí od práva ne- žádala, ale vždycky mlčela a nikdy nic neříkala, zvláště za živobytí Jana z Borku, aniž jeho kdy před právem z ni- čehož nevinila, aby jí těch domův dvouch postoupil, tudy mnohým létüm městským.i zemským projíti dala. Až te- prva po smrti Jana z Borku léta 1587 v pátek po sv. Voršile již po promlčení mnohých let městských i' zem- ských pod chytrostí takové vznešení na Voršilu u práva učinila, chtěje tudy Voršila z těch dvouch domův pod ob- myslem vybýtí a ji o věno její, i což více jí nad věno na těch domích náleží, a sirotka o spravedlnost a dědictví i o ná- pad připraviti. A poněvadž se pak týž zápis nepořádný na tyto dva domy, jichž Voršila v držení jest, nic ne- vztahuje, než toliko v témž zápisu zmínka se činí, že ně: jaké spravedlnosti, kteréž sobě k těm domům proti klá- šteru sv. Klimenta vystaveným a od někdy Víta šmukýře koupeným míti pokládali, Kateřině, Víta šmukýře dceři, odevzdávají, těch pak domův, kde a v kterém místě a mezi kterými domy obostranně by ležící býti měly, jak v tom nepořádném zápisu, tuk ani v tomto artikuli spisu kšaftovního zejména patrně se nejmenují, kterážto zatmě- lost postačiti moci nebude. Nebo mnol.o jest domův proti klášteru sv. Klimenta, podle práva pak jeden každý dům jmenuje se a pokládá, mezi kterými domy ležící jest, nad to té spravedlnosti, jaká by byla a na čem, též proč a zač i po kom by jim náležela, že ji odevzdávají, v tom zápisu doloženo není, a tak pod chytrostí Jan Zákostel- ský plnomocník tehdáž Kateřiny Zákostelské na takové vznešení neprávní stanného práva proti ní Voršile se byl dožádal, aby ji tudy o spravedlnost věnní připravili, ale jak též stanné právo dále k napravení přišlo, tuto se vy- rozumí; opáčeno dictum stanného práva, item k tomu čtena reformací stanného práva, item vysvětlení stanného práva a k tomu mluveno: Proto ku přečtení to troje po- dáno, aby se tomu vyrozuměti mohlo, kdy a kterého ča- su dotčené stanné právo plnomocník Kateřiny Zákostel- ské na to vznešení proti Voršile jest vyžádal, totiž feria 2. post Brixii léta 1587., tolikéž druhá vejpovčď, kdež od- por o to stanné právo byl, se předkládá, protože se stalo fcria 6. post Lactare léta 1589 a vysvětlení téhož ortele feria 5. post conductu Paschae léta 1589, ale ona když odvolání k vrchnímu právu vzala, ačkoli plnomocníci vše- cku svou podstatu na tom stanném právě pokládali, do- mnívajíce se, že ji Voršilu tudy o věno její i což jí Vor- šile nad věno náleží, k tomu ještě i k pokutě o zmatku vyměřené připraví, odsuzujíce ji to svou exceplí všeho, brzy potomné v tom zmejleni byli, nebo skrze reformací vrchního práva ona téhož stanného práva osvobozena by- Ja a takové stanné právo léta 1589 při času památky Všech Svatých zdviZeno jest, po kterémžto vyzdviżeni práva stanného majíce plnomocníci podle předešlého od- kladu k průvodům, při němž ona zůstavcna byla, dále práva svého následovati a ji Voršilu k provozování své žaloby proti ní při právě vložené a tak svou začatou při k místu a konci sobě přivésti, toho pominuvše v lom po- řadu práva neučinili, davši tudy času právnímu opět nc- toliko roku a dni, ale mnohonásobně letům městským i zemskym od té reformací projíti, zasc na právo nenastou- pivše. Tím právo své, ač měli-li sou jaké, jakož neměli, podle práv sou promlčeli; nebo práva to vyměřují, že každý povinen jest při svou začatou k svému místu a konci vésti. Item má-li kdo jakou spravedlnost k čemu, 

Strana 544
544 XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 183. má o ni pořadem práva k držiteli statku přikračovati. Tuto pak pocavsi plnomocník Kateřiny Zákostelské v pá- tek po sv. Voršile léta 1587 na právo vznášeti a ji Vor- šilu viniti, aby jí Kateřině dvou domův postoupila a prá- va byla, anobrž majíc sobě od práva termín k provozo- vání takové žaloby uložený, toho všeho pominul a tak práva svého začatého dále nenásledoval, pro kteroužto příčinu podle znění práv ona Kateřina právo své, ač mě- la-i jaké, jest promlčela. Pročež rozuměti tomu jest, že by táž Kateřina tímto nepořádným artikulem spisu k&af- tovního pod jménem jejím sepsaného, jehož datum léta 1591 v pátek po sv. Prokopu, dotčený nepořádný zápis již několikerými léty městskými i zemskými od léta 1576 až do léta 1591 promlčený tak nepořádně na ublížení spravedlnosti věnní jí Voršile náležející sobě stvrditi chtěla, an na to za živobytu Jana z Borku nastupovati nesměla, ale toho inlčením pomíjela a jistě kdyby za živobytu jeho co toho byla chtěla před sebe bráti a na ty dva domy jemu nastupovati, ovšem by se s odpovědí byla potkala, na kteréž by přestali byla musela a to podle práv, item podle zřízení zemského, též podle těchto nálezův 1. z Bc- rouna mezi Mandalenou Kodrsovou a Martou Bíbovou, též syny jejími s konfirmací, 2. mezi p. Ferdinandem Lok- šŠanem a Hanušem Eibanem s reformací, 3. mezi p. Ada- mem z IIrobčice a přípovědníky na statek Krištofa Solce, 4. mezi Samuelem Lekšem a Evou Markovou s konfir- mací, 6. mezi p. Zdénkem Malovcem a Simonem Rufem s konfirmací, 6. mezi Karlem OrBinovskym a Rejnou Habr- wa&lovou. Kterázto práva a zřízení zemské patrně vymčě- řují, kdo jakou spravedlnost, po ní nekráčí, létům měst- ským a zemským projíti dá, ten že túž spravedlnost svou promlčuje a z ní žádného naříkati více nemůže, ale také dále práva se jemu po promlčení dopomáhati nemá; čehož také přečtení nálezové dotyrzují, kdo po svém právě nešel, letüm projíti dal, byt jakou spra- vedlnost měl, že ji takovým mlčením potratí; s čímž poněvadž sou se jiní potkávali, tehdy i ona Kateřina, poněvadž od actum toho nepořádného zápisu proti právu učiněného, po kterémž sobě nějakou spravedlnost na ně- jakých dvouch domích proti klášterů sv. Klimenta míti pokládala, práva svého časně, však měla:li jaké, jest ne- následovala a držitelův těch domův před právem nevinila, aby jí taková spravedlnost postoupena a v moc její uve- dena byla, alc toho mléením pominula dav&i mnobym le- tům městským i zemským projíti, s tím se polkati má, nebo ani nebožtíka Jana z Borku ani jí Voršily, jakožto držilele a držitelkyně těch dvou domův, za živobytu jeho Jana ani koho jiného z ničehož před právem jest nevi- nila, nZ teprva po smrti Jana z Borku léta 1587. začavší Voršily jakožto držitelkyně těch dvou domův před právem vinili a na to i stanného práva se dožádala, ale po vy- zdvižení téhož stanného práva zase po svém začatém právě na právo nenastupovala, své pře sobě k místu a konci nevedla davšií tak letům projíti; lehdy již promlčevši tak právo své, ač měla-li jaké, jakož neměla, tímto tak ne- pořídným artikulem spisu kšaftovního, kterýž proti právu učiněn jest o lom, což jejího vlastního nebylo, poněvadž se toho proti odporu téhož zápisu postupování nějakých spravedlností, aby ten zápis spravedlivý býti a na tyto dva domy se vztahovati měl, nedosoudila, také kšaftovati jest nemohla. An práva patrně vyměřují, jedno že všelijaký zápis, kšaft, dání, odkázání má býti patrný, srozumitedlný a nezatmělý, druhé aby na žádné pochybnosti nebylo, nle jedna každá věc, která se míní, má vysvětlena býti, sice žádné platnosti to neponese, třetí doložiti se má o domích, jaké domy a mezi kterými domy obostranně leží, XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. v tomto pak artikuli spisu kšaftovního ani v zápisu nic jistého: doloženo není, na které by se domy vztahoval, kde a v kterém místě i mezi kterými by domy ležel, a tak žádného rozumu v sobě neobsahují, pročež také u práva za nic stalého a pořádného byti nemüze. Jtem čten zápis koupení domu Pavla Dobruška s tím promluvením, že se proto stalo, kdež pluomocníci Jakuba Zákostelského v své odpovědi praví, že Kateřina dva domy sobě zapsané a postoupené má, jich jakožto svých vlastních v pořádné possessí byla, dokládajíce i toho, aby Voršila v žádném omylu nebyla, že žádných jiných domův nemíní, než ty, kteréž Voršila drží a jich užívá. I poněvadž plnomocníci sami se vlastně přiznávají, že je Voršila drží, stihajíce se také samy svým vlastním přiznáním, kterak tehdy Kate- řina těch domův v jaké pořádné possessí jest byla? A tak oni plnomocníci sami poznávají lo, že ten zápis a artikul spisu kšaltovního proti právu učiněný soucí jim postačiti moci nebude a na ty dva domy že se nevztahuje. Tímto pak předloženým zápisem patrně se ukazuje, kdo jest dům od Víta šmukýře koupil, totiž Pavel Dobruška léta 1536., a to ten dům, kterýž mezi domy Polednovým a Hocho- vým obostranně v St. M. Pr. leží. Zase v zápisu postu- pování nějaké spravedlnosti, kterýž opáčen jest, toho do- loženo jest, že nějaké spravedlnosti na domu od Víta šmukýře koupeném odevzdávají Kateřině dceři Víta šmu- kýře, ježto ten zápis neobsahuje v sobě toho, aby jí Ka- teřině: dvou domův a gruntův postupovali měli, Ale aby jí Kateříně tylo dva domy, na něž by se tímto artikulem spisu k$aftovnfho Jakub Zákostelsky potahovati chtél, za- psány a postoupeny byly, a ona jich v porádné possessí, v držení a užívání vešla, toho se Voršila nebojí, aby pl- nomocníci ukázati mohli, a snad taková spravedlnost na domě, kterýž jest Pavel Dobruška od Víta šmukýře kou- pil, jakž zápis přečtený zní, Kateřině jest postoupena a odevzdána. Item čteno odevzdání statku Víta šmukýře a k tomu mluveno, že proto ukázán, aby plnomocníci Ja- kuba Zákostelského tomu vyrozuméti mohli a nemínili, le Vít Émukyft vzdal jest všecken statek Annč manželce, Martě, matce své, a dětem svým léta 1533., jakž týž zá- pis v sobě zavírá. A tak tehdy Anna, pozůstalá vdova po Vítovi šmukýři, Jan a Lidmila, syn a dcera téhož Víta Smukyfe, zase spravedlnosti takové, jak se lo ukazuje, odcvzdali Kateřině, tehdáž někdy Víta šinukýře dccři, a to na tom domě, kterýž jest Pavel Dobruška od Víta šmu- kyfe koupil Neb tak ten zápis zní, že odevzdávají spra- vedlnosti na domu od Víta šmukýře koupeném. Tehdy měla se Kateřina po té spravedlnosti ptáti a ne na lyto dva domy se potahovati, a tak z toho to je, že Ka- teřina Zákostelská k těmto dvoum domům žádné sprave- dlnosti jest neměla a nemá. Item dva zápisy koupení domu Víta šmukýře čteny a k tomu mluveno, Ze tí(Z dva zápi- sové ukazují, jakou spravedlnost věnní Voršila na těch dvouch domích, na něž se tíž zípisové vztahují, jmá; nebo souci ona Voršila léta 1574. podle smluv svadebních do týchž dvou domův vnešena a za mocnou hospodyni od Jana z Borku, manžela svého, i ode všech přátel přijata, věna svého půl třetího sta kop grošův českých a nad věno sumy přidané 200 k. gr. č. na týchž domích dvouch od manžela svého Jana z Borku týmiž smluvami svadebními sobě ukázíno, zavázáno a k tomu všelijakou spravedlnost jeho na nich sobě danou má, což ihned ukazovati bude. Na to čtena svědomí a předně listovní pana Zikmunda Oudrckého, pana Jindřicha Ríznického, pana Mikuláše Vojty, pana Diviše Hostačovského, pana Hendrycha Ver- koče, Pavla Citvice, pí Mandaleny Oudrcký, pana Baleara Pergklera, pí Anny Obrdánkové recognitionis s originál- 

Strana 545
XXV. V ulicí Karlově. — C. p. 183. ním z appclací vydanym [listem], pana Linharta z Kraburgku recognitionis také s originálním z appellac( vydaným [li- stem], pí Lukrecie Ríznické, pana Hanuše Janovského, pí Markéty EFipognarové, Zidonie Helštanerové. Item dále i tato svědomí přiložena, ačkoli čtena nejsou, však od strany druhé k nim povoleno, jakoby čtena byla, a tak ku právu přijata totiž: p. Jana Pešíka, Míkuláše Srnovce z Varvažova, Kateřiny Srnovcové, p. Albrechta Racha, item svědomí na právě Lounským přijatá, item svědomí rejstry zavedená, předně pro dokázání smrti Kateřiny Drcho- nické Anna Frejamsová a Saloména Kašpárková a na to svědomí listovní též Kateřiny Drchonické, item více z rcij- ster Justiny Paulaleonové a Kateriny z Vlkanova, Johanuy Smolíkové, Jana Zákostelského a'TomáSe z Borku; než svědomí Mikuláše Smolíka zanecháno jest po vyslyšení všeho průvodu k dictum, pokudž postačiti má nebo nemá. A tak dále k tomu ke všemu mluveno, kterak tulo mnohým svědomím provedeno a ukázáno jest, že na těch dvouch domích podle prve předložených zápisův Jan z Borku, první manžel Voršily Vrkočky, obvěniv jí věna půl třetího sta kop gr. č. a nad věno vejše 200 kop pr. č. túž sumu i jinou všelikou spravedlnost zavázal a dal, od kteréhožto času ona také vždycky, jak za živobytu jeho Jana, tak po simrti jeho aZ posavad týchž dvou do- mův v pokojném držení a užívání bez naříkání jest byla i ještě zůstává, z nichž jí také žádný pořadem práva ne- vyvozoval a nevyvedl, anobrž jak Kateřina Zákostelská, lak žádný jiný jí, jako2to drZitelkyné téch domüv, v vi- čem nenafíkal. Nad to pokudž Jan z Borku živ byl, táž Kateřina bejvajíc u ní Voršily nikdy se v tom neolilásila, aby jí na těch dvouch domích jaká spravedlnost náležela nebo jí postoupena byla, poněvadž jich Voršila od léta 1574 v držení jest. Ano i to jest provedeno, že ona Ka- teřina léta 1585 jí Voršile nabízela, aby manžela svého k tomu měla, aby ty dva domy v Praze prodali a k ní do Loun se obrátili; že je u sebe dobrou živností opa- (čili chce. A lak tímto jejím vlastním přiznáním se pro- vozuje, že tito domové nikdá jí Kateřiny vlastní nebyli ani ona jich v držení nebyla. Kterak tehdy plnomocníci v své odpovědi se tím chlubiti smějí pravíce, že Kateři- na dva domy sobě zapsané a postoupené má a jich ja- kožto svých vlastních v pořádné possessí byla, an toto její vlastní přiznání odpověď plnomocníkův přemáhá? Nad to vejše i to Voršila tím zápisem, kdež Pavel Dobrušský koupil dům od Víta šmukýře, a potom druhým, kdež Vít vzdal všechen statek manželce, matce a dětem svým, jest provedla, že potompé Anna vdova s dětmi svými Lidmi- lou a Janem takové spravedlnosti na tom domě, který Pavel Dobrušský od Víla šmukýře koupil, neb tak ten ne- pořádný zápis ukazuje, že odevziávají spravedlnosti na domé od Víta $mukyre koupeném, j( Kateřině sou ode- vzdali, a tak co sou oni tu pod obinyslem tím takovym zápisem ukrytě a tejně bez přítomnosti jí Voršily proti právu na ublížení spravedlnosti její věnní učinili, to jest Voršila teď svědomím dostatečně ukázala a provedla. "Taková pak obmyslnost jejich za živnosti Jana z Borku na jevo a světlo nepřišla, nýbrž s tím vždycky mlčeli. Až teprva léta 1587 tím vznešením na ni Voršilu u práva od plnomocníka Kateřiny Zákostelský se pronesla, kterak sou ji o spravedlnost věnní a sirotka o nápad oklanati chtěli. Dále čtena zpráva pana Sebestiána Agrikoly a p. Václava Krocína, komisařův, s lím k ní promluvením; když ona Voršila léta 1587 při J. Mti Cé toho vyhledá- vala, aby bez soudův, nejsouce jich Zádostiva, spravedlno- nosti své věnní užili mohla a také sirotek opatřen byl, tu komisaři J. Mti Cé k tomu nařízení byli. Kteříž co sou XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. | 545 za zprávu J. Mti Cé dali, tomu jest vyrozumíno, kterak jejich spuntování se pronáší, že Voršilu svou pokoutní praktikou o její spravedlnost připraviti chtěli; tudy dále při pořadu práva zůstavena byla, proti čemuž teď tímto nepořádným spisem kšaltovním, čeho jest sobě Kateřina podle toho nepořádného zápisu k místu nepfivedla ani se nedosoudila. Zvláště na cizím právě, an gruntové ti pod zdejším právem zůstávají, něco toho provésti chtěli, če- hož bohdá nedovedou. Poněvadž zřízení zemské vymčěřuje: Kdo by koli komu statek u věně zavadil nebo dal, že ten již k tomu statku žádného práva nemá; a tuto jest ukázáno, že Jan z Borku léta 1574 všecku svou sprave- dlnost na těch dvouch domích smlúvami svadebními jí Voršile u věně i nad věno co přidal jest, zavázal a dal a protož aby táž spravedlnost, kterouž Jan zavadil a od se- be dal, bez vůle jí Voršily jinému dáti a zapsali mčl, toho proli zřízení zemskému učíniti nemohl, ano poslední dání proti prvnímu žádné moci míti nemůže a nemá. Tehdy ona Kateřina vědouc o tom, že Jan všecku svou spravedlnost Voršile zavázal a dal, toho postupování pod obmyslem proti právu a zřízení zemskému přijímati ne- měla a nemohla. A kdo se pak toho kdy dopustil, ten každý vždycky v pokutu právem vyměřenou jest upadal, a není pochybné, že Jakub od Kateřiny, manželky své, o tom o všem dobrou vědomost vzal, co sou tak na okla- mání jí Voršily mezi sebou zavřeli, poněvadž toho arti- kule spisu kšaftovního pod jménem Kateřiny, manželky svý, sepsaného užiti žádá a tak se tato zřízení zemská a právo bude moci na něho vztáhnouti. Opět čtena zřízení zemská a k tomu mluveno, kte- rak těmito právy a zřízením zemským opatřeno jest, jak manžel manželku svou věnem opatřiti má, a pak-li by jí tak neopatřil, tehdy že jí věno její odtud, kde a do kte- rého statku vnešena jest, dáno býti a ona takového vne- šení užili má. Ona pak Voršila to jest provedla, že do těch dvouch domův vnešena a za mocnou hospodyni při- jata jest byla, podle toho i to ukázáno jest, že Jan z Bor- ku, manžel její první, léta 1586. při času sv. Ondřeje skrze smri z svéta jest seSel a dcery Anny Marie po so- bě zanechal a ta posavad živa zůstává ; zřízení zemské pak vyměřuje, že manželka muže svého nikterakž vězněm není kromě věna, pročež Voršila prve za živobytí Jana z Bor- ku, manžela svého, o věno své nastupovati nemohla, zvláště že podle smluv svadebních těch dvou domův u věně v držení byla a posavad zůstává, než teprva po smrti manžela svého, poněvadž po něm sirotek živý zůstává, o spravedlnost svou věnní, mohouc to učiniti; nastupovala. Na to čtení: nálezové 1. mezi Kateřinou z Blatna a Va- viincem Bořanovským z Bytlyšky na plném soudu zem- ském, 2. mezi Dorotou, vdovou po Cyriakusovi Štohlovi, a přípovědníky s tím doložením, že podle těchto nálezův, též zřízení zemského a práv Voršila také spravedlivého opatření očekávati bude. Item čteno zaručení peněz dů- kladních s tím doložením, že Voršile Vrkočce, když od vejpovědi s strany stanného práva, jakž nahoře mnoho o tom mluveno i provedeno, k vrchnímu právu odvolání vzala: nemajíc peněz důkladních, od práva dovolení se stalo, aby peníze důkladní na těch dvouch domích, jichž v držení jest, knihami městskými pojistila, tudy důvod, že jí na těch domích spravedlnost náleží. Item více ku pře- čtení podána předně vejpověď mezi ní Voršilou a Kate- řinou s strany nepromlčení appellací po vysvětlení a dru- hé psaní z města Lúna, jímž se od Kateřiny mocnost k slyšení příčín k odporu zápisu Janovi Zákostelské- mu dává, a k tomu mluveno: Tato vejpověď i zmoc- nění Jana Zákostelského proto se předkládá, kterak plno- 69 

Strana 546
546 XXV. V ulici Karlové. — C. p. 189. mocník Kalefiny Zákostelské o tom pojištění důkladních peněz na těch dvouch domích dobře věda, kdyby ti dva domové Kateřině náleželi a jí postoupení byli, byl by ovšem takovému zápisu odepřel a sa při právě jemu mí- sta nedal, ale že k tomu mlčel, nic neříkal, tudy tím ne- odepřením, že jí Kateřině ti dva domové nenáleželi a ne- náležejí, jest stvrdil, pročež také i lo věno půl třetího sta kop gr. č. a nad věno 200 kop gr. č. na těch do- mích tím zápisem stvrzeno jest; artikul pak spisu kšaftov- ního jakozto nepořádný a proti právu učiněný a nevy- svědčený příčinami těmito právními dostatečnými prove- denými u práva svého místa míti ani postačiti moci nc- bude, nad to tvrzen: býti nemá, nýbrž podle práva a mnohých podobných příkladův na to ukázaných minouti av nic obrácen že bude, Voršila věří. Tolikéž co plnomoc- níci Jakuba Zákostelského sobě do své odpovědi vložili, tomu Voršila v ničemž místa nedává, žádajíc podle toho tak zachována býti. A tak Voršila praví, že ta druhá pří- čína k odporu předložená, jako i první doslatečně pro- vedena jest. Ctena třetí příčina odporu, řízení Kateřiny Zákostelské v soudu zahájeném, item druhý kšaft nebo arltikul z něho též Kateřiny Zákostelský s tím promluve- ním, že ti dva kšaltové k této třetí příčině podáni sou: jeden, který jest v soudu zahájeném v měslě Lůúně v pá- tek po sv. Medarda léta 1589. bez vejminky ucinila, tím O slatku svém movitém i nemovitém, kteryZ má nebo míti bude, na čem by ten koli záležel a jak by koli jme- nován býli mohl, obsahujíc tím všecko své jmění, řídí a to všecko ouhrnkem Jakubovi Zákostelskému, manželu svému, odkazuje, druhým pak kšaftem, jehož actum v pá- tek po sv. Prokopu léta 1591., kSaftujíc téZ o témž stat- ku movitém i nemovitém, také jemu Jakubovi, manželu svému, odkazuje, v kterýmžto ještě o třetím zmínku činí poroučejíc, aby Jakubovi, manželu jejímu, od ouřadu vydán byl, z čehož věc patrná, že kšalt na kšaft učinila, toho proti právu a zřízení zemskému nezrušivši prvního dopua- stiti se neměvši, nebo právo, též zřízení zemské vymě- řují: kdo kšaft bez vejminky učiní a toho nezruší, potom jiný udělá, že ten poslední žádné moci míti nemá, též kšaft na kšaft aby činěn nebyl; pročež ona Kateřina po- dle toho práva tak se zachovati měla, aby po zavřeném prvním kšaftu svědkův kšaftovních byla dala zase zavo- lati a před nimi se ohlásila, že k předešlé poslední vůli své něco přidati nebo ujíli chce, a lo aby lak k přede- šlému kšaltu připojeno bylo, což svědkové slyšíce od ní byli by potom povinní to před právem vysvědčiti, ale lito jest toho pořadu práva od ní Kateřiny pochybeno, než nezrušivší prvního kša(tu jiný učinila proti právu; tu- dy místa svého ten míti nemá. Na to čtena reformací práva vrchního mezi Kateřinou Mizerovou a Václavem Gamarytem s tím doložením, kterak v ní doloženo, po- něvadž Václav Gamaryt domu Buršovského několik let v pokojném držení a užívání byl, druhé, ačkoli Daniel Gamaryt s manželkou svou společné zdání statku při prá- vě Slánském měl, ale že se to na jiné právo vztahovati nemůže, tudy Kateřina Zákostelská také na cizím právě o těch dvouch domích a gruntech zde v Městech Praž- ských pod tímto právem zůstávajících, zvláště nemaje k nim práva a spravedlnosti, anobrž nejsouci ona s městem trpící, říditi nemohla. A poněvadž tíž dva gruntové nespravují se právem města Lina ani k němu nepřináležejí, prolož Voršila praví, Ze tento artikul spisu kšaltovního pro tu nepořádnost proti zřízení zemskému, právu městskému a nálezům ukázaným učiněný postačiti moci nebude, nýbrž jakožto nepořádný, nevysvědčený k zdvižení přijíti a v nic obrácen býti má. A chce-li se Jakub Zákostelský tohoto XXV. V ulici Karlové. — C. p. 1883. nepořádného artikule spisu kšaftovního ujímati, ona Vor- šíla podle vyměření zřízení zemského a práva městského pokutu o zmatku vyměřenou sobě prolestuje. A tak ona Voršila praví, že podle zřízcní zemského a práva měst- ského odpor a přičiny své proti témuž nepořádnému a proti právu učinčnému arlikuli spisu kšaftovního pod jmé- nem Kateřiny Zákostelský sepsaného tímto dostatečným průvodem podle práva jest provedla, jaká jest její spra- vedlnost včnní na často psaných dvouch domích; pročež věří, že při tom také náležitě zachována bude, s tím se právu k opatření poroučejíc. Proti: tomu od plnomocníküv Jakuba Zákostelského z Bílejova předně oustně jest promluveno a potom laké (jakž stranám o tom od práva oznámení se stalo, když se toho od nich a zvláště původní strany příliš mnoho u zvláště zbytečného přednášclo i ještě přednášeti chtělo a mělo, anobrž táž pře i druhá aby jednou k doslyšení a místnému vyřízení přijíti mohly) v spisu podáno, jaký od- por loliko arlikuli tomu v kšaftu někdy Katcřiny Záko- stelský, klerýž z města Iuúna k tomuto právu vedle vy- měřcní právního odeslán a při právě publikován jest, co se dvouch domův v St. M. Pr. ležících dotejče, od Vor- šíly Vrkočky z Hendištorfu učiněn jest. také jaké příčiny téhož odporu na onen čas předloženy sou a teď jaký prů- vod na ně veden, tomu všemu jest vyrozumíno. Proti lomu oni to oznamují, že takové příčiny k tomu odporu složené s odporem se nesrovnávají, nebo průvod nyní ve- dený vede se na to, že by při celým kšaltu: Kateřiny Zákostelsky sollenitates a slavnosti právnf pominuty byli měly a že týž kšaft celý od ní učinčný zdvížen býti má, ježto ten: kšaft celý sem k tomuto právu nepřináleží a právo toto celého kšaftu soudili nemůže, jakož také avi celý k tomuto právu k publikování podán není; odpor pak od Voršily učiněný na celý kšaft též Kateřiny Zá- kostelský se nevztahuje, nýbrž příčiny vedle odporu vzta- hují se toliko na ten artikul, co se kšaftování těch dvouch domův ku právu města Lúna nenáležejících (pročež samý toliko ten artikul z kšafiu Kateřiny Zákostelský ku právu tomuto odeslán jest) dotejče, ano také vede se průvod na to, což již při právě města Lúna, když týž kšaft celý jukožto k tomu právu náležející publikován byl, k stvrzení svému, an mu od žádného odpíráno nebylo, přišel, pro- lož, že jemu odpíráno není, vidí se jim poručníkům, že na to vedle zřízení zemského a práva městského průvo- dové vedeni býti neměli, oni pak odvod svůj povedou k tomu samému, pravíce, že kšalt Kateřiny Zákostelský jest pořádný a sollenitates mající. Nebo když to provede- no a ukázáno budc, půjde z toho i nepohnutedlně i to, že každý díl téhož kšaftu i ten artikul, jemuž při právě tomto toliko samému toliko odpíráno, co se těch dvouch domův dotejče, jakožto pořáduč učiněný podle práva mat, et partem guamlibet toti affirmat, sed non e contra, nam qui negat tantum parlem unam, reliquum toti con- cedit, quia impugnalio aut impclilio testamenti cst iuris stricti. Jako tuto Voršila Vrkočka když jest toliko dílu jednomu kšaftu Kateřiny Zákostelský odpor vložila, tehdy artikulům jiným v něm místo dala. Dále k odvodu jich plnomocníkův proti první příčině opáčen artikul z kšaftu Kateřiny Zákostelský, odpověď jich plnomocníkův na pří- činy Voršily Vrkočky daná čtena s tím k tomu promlu- vením, že ten artikul kšaftu Kateřiny Zákostelský od města Lúna k tomuto právu odeslaný jakožto pořádně učiněný má stvrzen býti proto: jedno, že všecky a všelí- jaké sollennitates a slavnosti právní, kteréž pří kšaltích psaných, nercili zde, ale i jinde vedle obyčeje azvyklosti 

Strana 547
XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. města se drží, sou při tom zachovány vedle těchto regulí I. Exigitur, ut testator habeat potestatem testamenti con- dendi et à iure nou prohibeatur facere testamentum, ©. ut redigatur voluntas testatoris in scripturam, 89. ul hae- res expressis verbis instituatur, 4. ut lestator ostendat il- lam scripturam testibus et dicat conlineri in illa suam vo- luntatem scu esse suum lestamentuimn, D. quod testes as- signent propriis suis annulis, 6. quod omnia fiant illa uno contextu lak, jakz právo méstské o tom také vymétuje. A k&aft Kateriny Zákostelsky v&ecky tyto sollennitates a slavnosti má, nebo ona Kateřina, jakožto měštka svobod- ná, učinivši kšaft psaný v něm za dědice Jakuba Zákostel- ského, manžela svého, ustanovila, k němu před svědky, kteříž jej pečetili, k žádosti její ano i před těmi lidmi a přísežnými všemi, ježto k ní z rady města Luúna vyslání souce lýž kšaft od ní vyzdvihli a do rady podle žádosti její jej donesli, ústy svými se přiznala a oznámila, ie lýž kšalt poslední vůle její v tom jest, jakž to vše v sobě šířeji obsahuje a zavírá, a tak z té příčiny vidí sc jim plnomocníküm, Ze ten kšalt jakožto pořádný i v tom artikuli, kdež mu odpíráno jest, stvrzen byii má, ačkoliv pak týž artykul kšaftu podle práva zde vysvčdčen není. Však to na ujmu tomu kšafiu býti nemůže a není, protože málo níže též právo ukazuje, kdož by kšaftu sám ještě za živností své po relatořích do rady podal, že ta- kového kÉaftu vysvédéovali potřebí není. A nicméně ani loho ona Voršila žádným právem ani příkladem jest uká- zati nemohla, aby kšaftové, kdyby se při jiném právě činili, pořádně vysvědčili a některý artikul z něho jsa k jinému právu odeslán iněl by znovu při tom právě, kde jest odeslán, proti prvnímu vysvědčení vysvědčován býti, to by jakýsi nový, prve neslýchaný a neprávní způsob zde v tomto království Českém se začal, ale u nich se snáší, kdyby ten celý kšaft zcela a zouplna odeslán byl, zde se činil a těch slavností o něm pominuto bylo, oč se tuto Voršila: domlouvá, mohla by jak od osoby své, tak na místě sirotka nětco toho obdržetí, ale v Lounech učiněn jest, jemu od žádného odpíráno nebylo a není kromě samému toliko artikuli z téhož kšnftu sem odeslanému; a tak nebylo potřebí toho artikule, poněvauž celý kšaft vy- svédéen jest, rclatorüm vysvčdčovati. Nad lo vejše pri právé mésta faína, kdez tyZ k&aft ucinén byl a publiko- vín, ten obyéej sc nezachovává, aby se jako při tomto právě St. M. Pr. kšaftóvé vpsvědčovati měli, nebo mají v té příčině starobylou zvyklost, která se u nich za prá- vo, co se kšaflu dotejče, drží, a podavše při tom pamětí pánův města Lúna, kteráž, ač od Voršily bráněno bylo, že čtena býti nemá, však podle dictum právního k čtení přišla, item resolucí J. Mti Cé s strany té rozepře mezi pány města Lúna a Zikmundem Zubem, že táž pře zase ku právu Lounskému, poněvadž se práva Saského dotejče, se podává, item podán nález z města Lúna mezi Jancm Sudkou i na místě jiných z jedné a Alžbětou Samnuelkou, též konfirmací práva vrchního a dále k tomu mluveno, kterak tento průvod to v sobě obsahuje, že vedle zvyk- losti města Lúna činěn a stvrzen ješt, v klerémž se obsa- huje, že vedle zvyklosti a starožitnosti kšaftové se v mě- stě Lúně činí a protož za pořádný uznáni bývali, jakož pak vysvědčení pánüv mésta Lüna s tímto ortelem po- tvrzeným také se srovnává. Více podán ortel mezi Jiří- kem Užidilem a Václavem Vodou z mčsta Lúna, též re- formací jeho a na to vysvětlení té reformací, item certi- filací z kanceláře Ceské do města Lúna vydaná s strany vzetí na revisi: dotčeného vysíčtlení s tím k tomu pro- mluvením: Kdež předešle Voršila reformací nálezu mezi Jiříkem Užidilem a Václavem Vodou předložila a k tomu XXI. V ulicí Karlově. — C. p. 188. 547 vedla, že by se kšaflové podle starých zvyklostí v městě Lúnč neměli činiti než podle vydaných práv, ale teď zase ukázáno, že táZ reformací artikuli z kšafiu Kateřiny Zá- kostelský ku právu tomuto odeslanému ke škodě býti ne- může, protože na to jisté vysvětlení od J. Mti vyšlo, kte- rýmž město Ina při takových starých zvyklostech zůsta- veno jest. A nicméně ukázána jest také certifikací, že táž včc na vlastní osobě J. Mii Cé na vyřízení zůstává a tak nemůže za vče již přisouzenou ona Voršila i na místě si- rotka křtíti, i poněvadž odvodem tímto příčina první Vor- šily Vrkočky, co se vysvědčení artikule kšaftovního do- tejče, od nich plnomocníkův přemožena jest. Protož oni praví nedávajíce průvodům jí Voršily v ničemž místa, že týž odpor jí Voršily i na místě Anny Maric sirotka zdvi- žen a ten arlikul z kšaftu Kateřiny Zákostelské jakožto pořádný stvrzen býti má. Co se druhé přičiny k odporu od Voršily předložené dotejče, tu předně opáčena a od- pověď jich plnomocníkův na ni daná přečtena, item po- taženo na kšaft Kateřiny Zákostelské, item podáno ode- vzdání domův dvouch podle zápisův v knihách zdejších, item upuštění Anny šmukýřky od vejminky v tom ode- vzdání doložené a k tomu mluveno: Kdež Voršila v své druhé příčině odporu praví, an by Kateřina Zákostelská v svém kšaftu místa, kde ti dva domové leří, nejmeno- vala, pokládajíc sobě na tom největší podstatu, i z tohoto průvodu při uvážení se najde, že se místo vedle odevzdání a zápisu jmenuje. Dále praví, že by Kateřina o věci ne- jisté kSaftovala, an ted z zápisu kněh městských slyšáno, že jest o tčeh domích jakožlo o svých vlastních kšafto- vala, které sobě zapsané mčla, což není věcí nejistou, poněvadž nic podstatnějšího a jistčího nad knihy městské v té příčině býti nemůže. Také praví Voršila, že by ti dva domové jí Kateřiny nebyli, i nechť ukáže podobný zápis kněh městských, ko- mu by vlastně náležeti měli; nicméně také dokládá, že by o ty dva domy na odporu bylo a že jich Kateřina nedosoudila, i na onen čas proti nezbednosti Voršily Vrkočky Kateřina Zákostelská své spravedlnosti podle zá- pisu hájití musela a poněvadž pak Voršila v té při pů- vodem byla, proč jest sobě toho k místu a konci nedo- vedla a nepříivedla? Zápis jí Kateřiny v celosti züstal a zůstává, a tak vedie toho slušně mohla týž své dva domy jinému, komu se jí dobře líbilo, odkazovati neohlídajíce se nic na týž Voršily zmateční a smyšlený odpor. Nic- méně praví, že jí ti dva domové u věně náležejí, ale aby kdy oba domy Janovi z Borku, manželu jejímu, náležeti mčli, toho ničímž podle práva neukázala. Na to podán kšaft Jana z Borku s jeho pod ním vysvědčením a k to- mu mluveno: Tento kšalt proto jest ku přečtení podán, že nebožlík Jan z Borku byl měštěníncm St. M. Pr., vě- no pak vedle práva městského dokud trvá a kdy má zji- Stováno býti, o tom právo patrně obmezeno ; pak zacho- vala-li se jest Voršila podle toho práva, poněvadž sobě rodiče zdejšího za manžela vzala, tak nebo nezachovala, jak se jest při tom opatrovala, jim plnomocníkům do to- ho sprosta nic není. Nechť ukáže knihami, kde má to věno, byvší s manželem svým mnoho let, ano dítky s ním měla, pojištěno. Nicméně Voršila jiné opatření po Janovi z Borku, manželu svém, dosáhla, jakž kšalt jeho čtený to v sobě šířeji obsahuje, a podle toho, čteno právo, dále cteni: svědkové předně listovní p. Sebestiána Agrikoly z Ho'šova recognitionis s originálním [listem ?], item Se- bestiána Dyrnpacha recognitionis s originálním [listem?], Auny Obrdankové, též svědomí rejsíry zavedená podle vejpovédi na to učinčné a k tomu mluveno, že li svčd- kové a zvláště p. Sebestián Agricola, Sebestián Dyrnpach 69% 

Strana 548
548 XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. a Anna Obrdanková na lo se vzlahuji, ze ona Voršila kšaftu manžela svého se jest ujala, dluhy upomíuala a o né se smlouvala a tak tím umlouváním a statku manžela svého ujetím kšalt téhož manžela svého sama stvrdila. Také se ona Voršila v té druhé příčině sama k tomu zná, že od drahně let týchž domův v držení jest, i tehdyť právu tomuto přítomna byla a tak věda o odevzdání těch 'domův měla jest časně zápisu odpíratií. Na to podán ná- lez mezi Janem Kaprcm a bratřími z Vlkanova, item prá- vo městské čteno s tím promluvením: Z toho se tolikéž nachází, že Kateřina Zákostelská majíc sobě ty dva domy léta 1676 v místě radním odevzdané od toho času v po- řídné possessí týchž dvouch domův až do své smrii jest byla a tak majíc iustum titulum, to jest zápis kněh měst- ských, je bona fide držela, anobrž práva městská vydržala i pracscripcí, kteráž nic jiného není nežli pořádné a po- kojné let vydržení, jakž právo městské vymčěřuje, prošla, o čemž ovšem Voršila vědouc k tomu nic jest neříkala, až teprva po smrti Jana z Borku, manžela svého, léta 1589. odpor odevzdání tomu, kteréž Kateřina před mnoha léty mčěla, vložila, ježto práva městská ukazují, že jeden kaž- dý sa při právě přítomný ve dni a v roce odpor klásti má; nebo kdyby takové odevzdání od Jana z Borku po- řídně nebylo, ovšem že by týž Jan, byvši po témž ode- vzdání mnoho let Živ, tomu byl odpor kladl, ale nic se toho nestalo, tudy to utvrzeno, tolikéž věděla-li ona Vor- šila, že se jí nějaké skrácení stalo, mohla témuž odevzdání časně odporovati. Ale poznavši oba dva, že jemu ani jí Voršile nad to dítkám jeho tu nic nenáleží, toho všeho mlčením pominuli. Také tím se Voršila honosí, že v držení násilném týchž domův byla a posavad jest, i však žádné- ho titule, proč by je slušně držeti mohla, ukázati nemůže, ncbo právní regule jest: malae fidei possessor nunquam praescribit, jakž právo ukazuje, a pončvadž se pak po- řádné vydržení let od actum zápisu nebo kšaftu a ne od samého bydlení v domích počítati má, a předešle ti, kto- říž tak v násilné possessí domův bývali, sine justo titulo bez zápisův: kněh aneb kšaltův takových domův bývali odsuzování, jakž tito nálezové okazují 1. mezi pí. Marké- tou Iamzovou a pány bratřími Trčky, 2. mezi cís. rych- tářem a ouředníky na místě obce z jedné a dědici Bryk- narovými, 8. mezi Jitkou a Václavcm z Bfezan, 4. mczi Janem Kosteékou a Jitíkem Pikhartem. ProtoZ podle téch nálezův a práva Voršila také nějakým držením se chlu- biti, mnohem inén& co obdrzeti moci bude. ltem ta- ké od Voršily vedeno jest, že by Jakub Zákostelský roku a dni v své při projíti dal, i na tom se strana hrubc mejlí, nebo pfe jedna o týž odpor mezi Voršilou na mí- stě sirotka a někdy Kaleřinou Zákostelskou vyslyšána souci na uvážení práva zůstává a druhá na doslyšení byla a tak žádnému právnímu času Jakub nikdy projítí jest nedal, jak rejstřík ukazuje. Podle toho ta druhá příčina od Voršily k odporu kšaftu Kateřiny Zákostelské před- ložená tímto odvodem, právy a příklady utvrzeným do- statečně se odvozuje. A tak Jakub nedávaje té druhé pří- čině ani průvodům na ni vedeným v ničemž místa při té své obraně stojí i zachován býti žádá. — Co se třetí příčiny dotejče, tu Voršila největší podstatu sobě na lom zakládá, Ze ona Voršila do těch domův jí Kateřiny Zákostelské jest vne&ena a to vcedle zřízení zemského mnohými svědky ukazuje. Ale oni plnomocníci proti tomu to praví, že na tom podstata není, než kdyby táž Voršila to byla ukázala, jakž zřízení zemské vyměřuje, totiž že Jan z Borku, prv- nější manžel její, při takovém vznešení před (čmi svědky sc jest přiznal, že po ní Voršile nětco věnováno jest a on Jan že proti tomu zase tolo nebo ono věnuje a to XXV. V ulici Narlové. — €. p. 1898. také na téch domích jí zjišťuje, ale žádný z těch svédküv toho neseznává. Protož oni praví, že taková svědomí spra- vedlnosti Jakuba Zákostelského k ujmé a škodě býti no- inohou ani jí Voršile k platnosti nebudou a nejsou; že pak Voršila vedle nějakého vnešení od manžela svého vč- na užiti žádá, však li gruntové ku právu městskému ne- náležejí a že to vše tak jest, to se již odevzdáním a zá- pisy z kněh městských dostatečně ukázalo, nad to aby u dva domové jeho Jana z Borku byli, toho od ní Voršily ničímž provedeno a ukázíno není. Telnly poněvadž jeho tu nic nebylo, kterak jiným odevzdávati co mohl vedle právní regule: nemo plus iuris in alium transferre. potest quam ipsc habct, anobrZ aby to tak byti mélo, Ze by VorXila k tém domüm jakou spravedlnost iéla, tomu se místa dáti nemůže, dokudž na to zápisu knihami městský- mi ucinényho neukáže, nebo právo patrné jest, že se na grunty městské žádných závad mimo knihy uvozovati nc- může. Chtěla-li by pak Voršila zřízení zemského niisledo- vati, jakž praví, že by se na ni vztakovalo, tehdy také povinna byla podie téhož zřízení zemského se tak zacho- vati, totiž ke čtyřem dnům, kohož náleží, pro věno obc- slati a ne právem městským téhož věna dobývati, nebo jakým právem žena věno buď zemským neb městským sobě pojištěno má, tím právem jeho dobývatí jest povin- na, protože v té příčině stav vyšší od městského se dělí a rozdílná mezi sebou práva mají. Actio talo o vucšení ovšem jest personalis ct non rcalis, nebo dotčené zřízení zemské to s sebou přináší, že pro vnešení nemá poba- něti, než k čtyřem dnům obsílati a tak Voršila vtom vy- soce ziízení zemskéto jest pochybila, že k gruntům, kdež vnešena jest, actione realí hledí a nehledí: vedle téhož zřízení zemského obesláním k držiteli týchž gruntův a tak jeho k čtyřem dnům neobsílala. Protož oni plnomocníci praví, že artikul kšaftovní Kateřiny Zákostelské stvrzen býti má a on Jakub že jí Voršile nercili věnem, ale ni- čímž podle toho svého dostatečného odvodu povinen ne- bude a není v tom ve všem předně Pánu Bohu a právu k spravedlivému uvážení Jakuba Zákostelského porouče- jíce. Na to, jakZ nahofe dotknuto, Ze se ta pře nad míru a způsob právní vedla, co tak na díle od plnomocn(lüv Jakuba Zákostelského mimo 1o, co picdesle od nich oustuc při právě mluveno a předkládáno bylo, v spisu se podalo a Voršile Vrkočce vydáno byo, tato replika slovo od slova zase ku právu složena jest: Vaše Mui páni, ráčili ste předně průvod inüj v první příčiné, kdež scm odpor arti- kuli spisu kšaftovmího Kateřiny Zákostelské učinila a pří- činy, proč tento artikul nepořádný a proti právu kralov- ství tohoto učiněný jest a při něm těch solennitales, slav- ností svědkův kšaftovních, jakž nu pořádné kšafty náleží, zachováno není a pominuto jest, že u práva místa míti a tyrditi se nemá a nebude moci. Předně slyšetí »te rá- čili sročení s Jakubem Zákostelským, jakž rejstříky po- dány sou, artikul spisu kšaftovního Kateřiny Zákostelské, odpor témuž artikuli kšaltovnímu, příčiny předložené k té- muž odporu artikuli kSaftovníinu:a na to odpověď od plnomocníkův danou, též co jest zespod pod tím artiku- lem kšaftovním napsáno; na lo práva vedena a čtena, týž nálezy podle registíiküv mezi Adamem Lehnarem, Lidmi lou Lišovskou a Václavem Lišovským; mezi Ondřejem mejdlárem na místě Mikuláše, syna jeho, s knězem Matc- jem, farářem sv. Anny kostela, » apelací spečetčný jest; mezi KriXpínem Suliysem z Cimic a Janem Tauscin o káaft Johanoy Buršové; mezi Janem z Kosmacova na místé manlelky jeho a sestrami FiSlovic; mczi Elixkou Siiko- vou a Václavem Pétikostelem ; m-zi Jiiikem Uzidilem i na místě bratří jeho a Václavem Vodou zpečetěný z apclací 

Strana 549
XXV. V ulici Karlově. -— Č. p. 188. jest; mezi J. Mu. Cé panem rychtářem a přípovědníky na statek Simona z Tiśńhova; mezi Matousem Kostrou z Velvar a poručníky Salomeny Spanělky a Eliášem jinak Zachariśśem a Pavlem Kaprem; rejstfik z reposit a coż k tomu vice vedeno a mluveno bylo, to raćili ste slyŻeli. A plnomocníci Jakuba Zákostelského vyslyševše prů- vod můj proti tomuto arlikuli: kšuftovnímu od osoby mé vedený v těchto místech se ohlásili a oznámili, že žád- ného průvodu jiného proti mně nemají, než co se proti sirotku Anně Marii témuž artikuli kšaflovnímu povede, že toho také proti mému průvodu za odvod svůj užití chtějí. Podavše proti sirotku spisu; to za průvod a odvod svůj jak proti sirotku, tak proti mně položili a: s tím Jakuba Zákostelského k spravedlivému uvážení poručili, tím svou při jednu i druhou zavřeli. Proti takovému odvodu jejich toto za repliku od osoby své dávám. Předně kdež v témž spisu a odvodu svém praví, že příčiny ode mne k odporu téhož artikule s odporem se nesrovnávají, a včem by se nesrovnávaly, toho podle práva ničímž neukázali a no- provedli. Dále praví, že bych průvod vedla na to, že by při celým kšaftu Kateřiny Zákostelský solennitas, slavnosti právní, pominuty bejti měly aten kšaft že k tomuto prá- vu nepřináleží a k publikování podán není a odpor na celý kšaft Kateřiny Zákostelské že se nevztahuje. Doklá- dají toho a praví, že příčiny vedle odporu vztahují se na ten artikul. Co se kšaftování těch dvou domův ku právu tomuto nenáležejících dotejče, že bych vedla průvod nato, co již při právě města Luna, kdyż tyż kšatt celý k to- muto právu nepřináležející publikován byl a k stvrzení přišel, když mu od žádného odpíráno nebylo, že se na to průvodové vésti neměli, láhnouce se na zřízení zemské a právo. Vidí mi se, že tou zbyteční příčinou daremné zaneprázdnění činí; průvod můj nač se vztahuje, jináče se to vyhledá, nežli tito plnomocníci to holou řečí vykládají a pod tímto odporem a sročením na zastření spravedlno- stí mé věnní takovým obmyslem, aby takový kšaft v mě- stć Lina zouplna cely stvrzen býti měl, proti právu to- ho se státi nemělo, k čemu se to rovná? Tou příčinou snad by chtěli, aby i tento: artikul zde sobě k stvrzení přivésti mohli, což jim ta obmyslnost postaciti moci ne- bude. Mělo-li jest se to státi, aby ludy mne o spravcedl- nost mou oklamati chtěli; to bude při uvážení V. Mti spravedlivém. Pronášejí se v odvodu svém a praví, když to provedou a ukáží, že kšaft Kateřiny Zákostelské po- řídně podle práva učiněn jest a solennitates a slavnosti právní všecky a všelijaké, kteréž při každém kšaltu jak zde i jinde v tomto království Ceském podle práva měst- ského se drží a zachovávají, při něm zachovány sou, če- muž se místa nedává a že z toho půjde to, že každý dil z téhož kšaftu i tento artikul, jemuž odpíráno jest, k stvrzení přijíti má. Tehdy to, čím se chlubí plnomocníci a praví, meli sou to provésti a ukázati,; nejprve když sou k ní Kateřině Zákostelský kdy a kterého dne na kšaft přišli, předně že jest je přivítala a jim z příchodu jich podě- kovalu, druhé že kšaftu svého vyslaným svěřovala a jich že jest žádala, aby toho kšaftu do rady podali a jej po- řádně před purgmistrem a konšely v radě vysvědcili, třetí aby od písaře radního na témž kšaftu, kdy, kterého dne sc pořádné vysvědčení a k čí žádosti publikován byl. po- znamenáno bylo, čtvrté aby Jakub Zákostelský které oso- by před právo, aby ten kšaft vysvědčily, obsílati měl, páté že z téhož spisu kšaltovního tento artikul s pořád- ným vysvědčením sem ku právu odsílají, šesté aby zdra- vého rozumu, pamětí dobré, když ten kšaft před vysla- nými činila, požívala. Tčehto solennitates a slavností svěd- kův kšaftovních právem vyměřených aby při tomto spisu XXV. V ulici Karlove. — C. p. 183. 549 kiaftovnfm zachovány býti měly, toho sou podle práva ničímž neprovedli a neukázali. Jakž v tom spisu kšaftov- ním latinskou řečí od ženy mimo všecken rozum lidský protrušováno jest, teď také v tomto odvodu svém šest artikulů latinskou řečí, chtíce sobě pochybení pořadu prá- va při témž spisu kšaftovním napraviti, předkládají. Vy- chvalují sobě a praví, že ten kšaflt Kateřiny Zákostelské, z něhož tento artikul sem ku právu jest odeslaný, jakožto měštka svobodná učinila a Jakuba Zákostelského za dě- dice ustanovila a k tomu kšaltu že se před svědky, kteří ten kšaft pečetili, i jinejmi přísežnejmi přiznala, na tom sobě všecku podstatu, že by ten spis kšaftovní pořádnej býti měl, pokiádají táhnouce se na právo městské. Nač se pak to právo vztahuje, to bude při uvážení spravedli- vém. Také plnomocníci v tom spisu odvodu svého sami se přiznávají, že kšaft Kateřiny Zákostelské podle práva vysvědčen není a tomuto kšaftu to na ujmě býti nemůže a není, kdyby to sami plnomocníci souditi měli. Ale tento artikul právní jináče vyměřuje, že jednoho každého kšaftu před právem svědkové býti a jej pořádně vysvědčiti mají. Toho jest při tomto spisu kšaftovním pominuto a pořadu práva pocbybeno. Velmi se tím chlubí a rozprávějí, na právo ukazují a praví, kdo by kšaftu sám ještě za živno- sti své anebo po relatořích do rady podal, tehdy že ta- kového kšaltu vysvědčovati potřeba není; toto právo ji- náče vyměřuje, kdo by sám za živnosti své do rady +k usehování k věrné ruce kšaftu zupečetěného ancb po re- latořích podal, tehdy na tom kšaftu, kdy kterého dne a leta podán byl, poznamenává se. Ale tuto na tomto spisu kšaftovního Kateřiny Zákostelské, z něhož tenlo artikul jest sem odeslaný, kdo sou zejména takového spisu kšaf- tovního do rady podali; poznamenáno není, neb do rady podán nebyl, než k Janovi Tučkovi tu v městě Lina do domu jcho donešen byl a on Jan Tuček přijavší jej k so- bě v světnici v domě svém do stěny jej strčil a za sc- bou tři neděle choval a tak tu pořadu práva jest vysoce pochybeno. Patrně sem to tím kšaftem ukázala, že její Kateřiny Zákostelské dobrá svobodná vůle, aby o statku svém kšaltovati mohla, nebyla, jakž toho se o témž arti- kuli kšaftovním patrně dokládá, žes s povolením Jakuba Zákostelského z Bilejova, manžela svého, takto řídím a kżaftuji. A tak proti próvu ten spis kšaftovní pod jménem Kateřiny Zakostelsky jest sepsany, Że poslední vůle »vé vykonati nemohla, aby kšaltovala; tehdy co Jakub Ziko- stelský míti chtěl a k čemu povoloval, to činiti musela; a tak ty dvě příčiny lutinské, kteréž k odvodu svému před- kládají, průvodem svým sem přemohla a jiných příčin la- tinských podle práva ničímž neprovedli. Také se tím ho- nosí a praví, že kšaft Kateřiny Zákostelský zcela zouplna při právě mósta Luna vysvćdcen jest i od kolio a kdo sou jej zejména vysvědčovali a zde při tomlo právě to- hoto artikule z něho sem odeslaného že vysvědčovatí po- třeba nebyla. I kdyby ten spis kšaftovní při právě města Lina pořádně vysvědčen byl, tehdy sou měli přísežní podle práva tento artikul z téhož kšaftu s pořádným tím vysvědčením sem k tomuto právu vdeslati, ale nestalo se toho, nebo tomu plnomocníci hned zase na odporu sou n odvolávají toho, praví, že při právě města Luúna ten obyčej se nezachovává, aby se kšaftové vysvědčovati wmčli a tak na jejich vlastní přiznání nevysvědčený zůstává. Ja- lovou řecí se chlubí, ale nic toho podle práva neukázali a neprovedli. Chtějí sobě ten nedostatek a pochybení po- řadu práva nějakou zprávou, kterouž purgmistr a konšelé města Lúna sem, a neví se k čí žádosti, odsílají, napraviti. Sami se v té zprávě vychvalují, že vedle zvyklosti jejich se v městě Lúna činí a se vysvědčují, své obyčeje Magde- 

Strana 550
550 XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 183. burské proli právu království tohoto, jimiž sc mají vši- ckni obyvatelé v království Ceském spravovati a říditi, velebí. Vidí mi se, že proti pořadu práva taková jejich zpráva, an jich k tomu žádný právem nepřinutil, postačili ani vážena býti nemá. Praví, že měšťané a obyvatelé mě- sla Lüea podie zvyklosü statky své mohovité i nemoho- vilé podle privilegium císaře Karla IV. komukoli dáti kšaftovatí mohou, však toliko to, což mezi sebou a mezi zdmi jest, ale pii jinych právích nic takových obyčejův při tomto právě se nezachovává a neužívá. Poučvadž pak v odvodu svém plnomocníci tato práva městská i zřízení zemská citují a podle nich souzení býti chtějí, tehdy ta- ké onu Kaleřina Zákostelská, chtěla-li co o jakých grun- tech zde v Městech Pražských zůstávajících, an by jí ná- ležely, kšaftovati měla, jest tím způsobem a právem, kdež takové grunty náležejí, ten pořad práva zachovali, jakž právo vyměřuje. toho jest pří tomto artikuli kšaftovním od Kateřiny Zákostelské pořadu právního pochybcno. Také sou ukázali příklad mezi Jiříkem Užidilem i na mí- stě bratří jeho z jedné a Václavem Vodou z strany dru- hé; ten sobě schvalují, že při právě města Lúna kšaft Kateřiny Vodový vysvědčen nebyl a ten podle jich oby- čeje stvrdili a tím se honosí, že ta zpráva purgmislra a kon&elüv mésta Lüna s jich ortelem že se srovnává. Bez pochyby, že sou svüj ortel tou zprávou vclebili, ale kdy- by tuto rozepii oni sami také podle svých (práv) obyče- jův souditi měli, žeť by sobě podobnou vejpověď učinili, aby sebe inohli i své obyceje schvdliti a nezahanbiu, ale ten jejich ortel skrze jistou: reformací vrchního práva, poněvadž jest týž kšaft tím způsobem, jakž práva městská vyměřují, k vysvědčení nepřišel, podic práva jest zdvižen. Praví, že ta reformací Katefiny Zákostelské kšaltu a to- muto arti.uli sem odeslanému proti: jistému: vysvětlení škoditi nemůže; na tom vysvětlení všecku podstatu sobě zaloZili. Ráčili ste to vysvětlení slyšeli, že J. Mti pání rady nad apelucimi lim vysvětlením pořadu práva měst- ského, jakž o kšaltích vyměřeno jest, nezastřeli, ale s ji- stou vejminkou to vysvelleni ucineno jest, Że len orlel vrchního práva mezi bratiími Uzidily a Václavem Vodou sám v sobě dosti světlý a patrný jest, že ho v ničemž není potřebí vysvětlovati; však toho o tom vysvětlení do- ložití a na rozum jim měšťanům Lounským dátí [ste] rá- čili, když s jistčím a podstalnějším průvodem, co se kšaltu vysvědčování dotejče, ku právu přistoupí, že taková rc- formací na škodu nebude, a tak ta reformací v své moc- nosti züstivá; Ze se jím takové vysvětlení nelíbilo a žád- né podstaly a platnosti jim nepřineslo, davší času práv. nímu od vysvětlení té reformací projíti, z nětčího návodu pod touto pří začatou teprva pominulého létu 1392. po třech neb čtyřech létech od toho vysvětlení praví, že by na revisí vzali, když již to vysvětlení i ta reformací v svou moc próvni, jukż privo vymcruje, vc8lo a utvrzeno jest. Pod jakou chytrostí to smysSleno jest, aby mně v průvo- dích mých nějaké zastření se učinilo, snadnej rozum to- ho, odkud to pošlo, poznává se. Plnomocníci při tom arti- kuli k3aftovnim velice pochybení pořadu práva a že jest proti právu učiněný, lou zprávou a jinejmi instrumenty, kteréž ven z léto pře vedeny, ukazujíc nějaké příklady. cizích práv rozsudky, což se k této při plnomocniküm trefití nemohou. Právo toho zbruńuje, Że takoví cizí roz- sudkové za dostulečnost k průvodu k zlepšení ně.teré strany při právě v pravém dostatku položení býti nemo- hou. A tak plnomocnici Jakuba Zákostelského, aby po- řádně podle práva království tohoto ten spis kšaltovní a tento. arlikul z nélio sem odeslany, pod jméncm Kateřiny Zákostelský sepsaný, vykonán byl a ty všecky a všelijaké XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. právní solennitates, slavnosti svědkův kšaftovních, jakž na pořádné kšalty náleží, při sobě míti měl a zachovány by- ly, toho sou podle práva nicimż neukázali a neprovedli. A tak za těmi právními příčinami dostatečně provedeny- mi tento artikul spisu kšaftovního jakožto nepořádný a proti právu učiněný postačili a misia svého u práva ne- Lude moci miti ani se tvrdili. Replika proti druhé příčině odvodu plnomocníkův Jakuba Zákostelského tato se dává: Ráčili sle také ode mně průvod můj v druhé příčině odporu artikule spisu kšaftovního, pod jménem Kalcřiny Zákostelské sepsaného, slyšeli ; předně dala se druhá příčina proti spisu artikule kšaftovního čísti, jakž rejstříky podány sou, zápis postu- poviní spravedlnosti, odpor témuž zápisu, příčiny předlo- žené k odporu téhož zápisu, sročení k lémuž odporu a příčin pře slyšení s Kateřinou Zákostelskou a Annou Ví- tovou, rejstřík od excepli plnomocníkův Kateřiny Záko- stelské a Anny Vítové proti příčiním ode mne předlože- ným, dictum ferin 8. post Andreae, druhé dictum postri- die Schola-ticae, rejstifk od odkladüv hlavních pff o vod. por zápisu, rejstříky tři od tří dekretů J. Mti Cé a v nich suplikací, právo městský, psaní poselací od Kateřiny Zá- kostelské do rady odeslané, kšaft Jana Prunara, též spo- lečné zdání mezi nimi statkem, kšaft Jindřicha: Prunara, vznešení na právo ancb žaloba od plnomocníka Kateřiny Zákostelské léla 1687. v pátek po sv. VorBile na mne učiněné, dictum stanného práva mezi mnou a plnomoc- níkem Kateřiny Zákostelský, reformací téhož stanného práva, vysvětlení té reformací, právo městské, zřízení zemský, nálezy tyto: z apc'ací zpečetěný mezi Jana Ko- drsa manželkou a Martou, nebožtíka Jana Biby manželkou, Marlinem a Petrem, syny jejími, mezi Karlem Oršinov- skym a Rejnou Habrva$lovou, reformaci mczi Ferdinan- dem Lokšanem a Hanušem Fibanem, Kateřinou manžel- kou jeho, mezi Adamem z llrobčíce a Annou Kryštofa Šolce, mezi Zdeňkem Malovcem a Šimonem Rufem, inezi Samuelem Leksem a E:ou kožišnicí, právo měsiský, rej- stříky od zápisu, kdež Pavel Dobrušský koupil dům od Víta Émukyre, reformatí, zápis postupovánf spravcdlnosti, rejstřík. od odevzdání statku Víta Emukyre, rejstřík od dvouch zápisův, kdež Vít 3inukyr koupil dva domy, a dru- hý svědomí listovních zpecelěných dvadceti, též svědomí vedených a rejstry zapsaných deset osob, rcelac( pánüv komisařův, zřízení zemská, právo městský, nálezy tyto od desk zemských zpečetěný mezi: Kateřinou z Blatna a Vác- lavem Bofanovskym z BylySky, mezi Dorotou, pozfistalou vdovou po Cyriakusovi Štolovi, a přípovědníky, rejstřík od zápisu zaručení důkladních penčz, reformací mezi Ka- tefinou Mizerovou z Slaného a Václavem Gamarytem z Rovin, kšafty dva zpečetěný z města Lina, vejpověď a zhajování mně od plnomocníkův Kateřiny Zákostelský, zmmocnění Jana Zákostelského proti imné, k3aft pana Jana z Borku, kvitancí pana Jana z Borku. Tento průvod ode mne vedený a co k tomu mluveno bylo, rácili ste sly- Aeti. roti. kterémuzto průvodu plnomocníci Jakuba Záko- stelského odvod svůj v spisu podali, láhnouce se na dru- hou příčinu odpovědi své, potom na kšaft Kateřiny Zá- kostelské a na odevzdání, jehož actum léta 1576., praví, Że z toho průvodu vyhledatí ráčíte, že se jmenuje místo vedle zápisu a odevzdání i co a jaké místo a co sec odc- vzdává, tomuto se rozuméti nem?Ze, nac se vzlahuje, vi- cimż toho neprovedli. Pravi, że sobě Kateřina dva domy pořádně dané, zapsané, postoupené má, jich jakožto svých vlastních v pořádné possessí byla, a zase v odpovědi své dokládají, že toliko tři díly jí Kaleřinčě odevzdali. Jak se jedna řeč s druhou srovnává, to bude při uvážení Vašich 

Strana 551
v XXV V ulicí Karlově. — C. p. 183. Mlí spravedlivém. Vždy sou toho neprovedli a neukázali, jaké by to dva domy, kde a v kterém místě a mezi kte- rými domy ležící by býti měly, jakž právo vyměřuje, a jaká by to spravedlnost a zač se odevzdává, jak v tom zatmélym a nepořádným zápisu, tak také v tomto artikuli spisu kšaftovního vejslovně a patrně, nać by sc vzlahoval, toho doloženo není. Právo patrně vyměřuje, že zápisové, kšaftové, dání, odkázání mají býti patrná a srozumitedlná a ne zalmóli, aby na žádné pochybnosti nebylo, jakž to v průvodu mém dostatečně jest ukáráno. V tom se pro- nésti, do toho zápisu i také do tohoto artikule spisu kšaí- tovního doložiti nesměli. J proč? I proto, aby se jejich praktice jak se v tom proti mně a k voklamání sprave- dlnosli mé věnní i sumy nad včno náležející spikli, ne- pronesli, tomu aby se vyrozuměti mohlo; však zápisové, když se pořádně vykonati maji, tehdy relator z rady k vykonání takového zápisu vyslaný bývá, a tuto při témž zápisu žádného relatora z rady vyslaného nebylo, ani také, aby jaké pořádné vstoupení do rady vyžádati měli, když ten zápis bez přítomnosti a vědomosti mé tak ukrytě ko- nali. Toho sou nicimż neukdzali a neprovedli, aby ten arlikul spisu kŻaftovnfho na tyto dva domy, kteréž já držím, jeden ležící mezi domy [Hochovym a Jaroslava zlat- níka obostranně a druhý dům ležící mezi domy Klimenta provazníka a Stanislava konvaře obostranně v St. M. Pr., vztahovati se měl, jakž ode mně zápisové dva koupení těchto dvouch domiv ukśzśni sou, nicimż toho neukázali a neprovedli. Ten zápis nepořídný sám se odsuzuje, neb se nevztahuje na žádné grunty a domy, aby Kateřině za- pisovány a postoupené býti mčly, toho v sobě neobsa- huje, než toliko na nějaké spravedlnosti. A na čem by ta spravedlnost a po kom byla, rozuměti se nemůže, a taky se lento artikul kŻaftovni s timto zdpisem nesrovnává. Vychvalujf se a praví, když má kdo nač jistého zápis kněhami městskými učiněný, ovšem jest tak, ale ten zá- pis na žádnou jistou věc se nevztahuje, majíc já sobě všecku spravedlnost od p. Jana z Borku, kteráž mi koli náležela, smhívami svadebnímí před tímto zápisem prve léta 1674. u věně zavázánou a danou i postoupenou, jakž sem to mnohým svědomím dostatečně provedla, i nemohl jest již proti právu a zřízení zemskému u předešlému dání a zavázání žádné spravedlnosti své jí Kateřině bez vůle mé v ničemž odevzdávati. ’ 1 pozndivaje Kateřina Zdkostelskd, Ze ten zápis jest nepořádný a proti právu a spravedlnosti mé učiněný a že jest je Annu Vitovou, Lidmilu Prunarovou a pana Jana z Borku bez přítomnosti mé ukrytě v ten zápis tím ob- myslem, aby jí spravedlností svých postoupili, uvedla, že jednomu každému pět set kop míš. dáti chce, jakž v té relací pánův komisařův tím se pronesla. A kdyż zapis vykonali, nedala žádnému nic, rozumějíce tomu, že je tím zápisem voklamati chce, také jí nechtěli podle téhož zá- písu v moc její nic uvésti ani postoupiti. A aby kterému takových pět set kop míš. proti lémuž zápisu dáti móla, toho ničímž neprovedli a neukfzuli. A tak ona Kateřina s tím mlčela, na to nastupovali a za exckutí podle téhož zápisu za živobytí p. Jana z Borku žádati nesměla, obá- vajíce se toho artikule právního, aby pokuta jí pro len nepořad, kterého se dopustila, nenásledovala. Stihají mne, že bych pravila, že tito dva domové Kateřiny Zákostel- ské nebyli, k tomu se znám a ještě pravím, že sou nebyli a nejsou. Svědomím dostatečně sem to provedla, že Ka- teřina Zákostelská léta 1585. před dobrými lidini žádala, | abych manžela svého k tomu přivedla, abychom tyto dva domy zde prodali ; tehdy sou její nebyli, nemají se plno- mocnici Gim chlubiti, aby jí Kaleřině tyto dva domy za- XXV. V ulici Karlově. — Č p. 188. 551 psané posloupené býti měly, prot průvodu mému ničímž toho neodvedli, Také smyšleně praví, že by o tyto dva domy na odporu bylo, as kým, toho nedoklddaji. Na tom se mejlí, o žádné domy na odporu nebylo, nežli o ne- pořádný zápis postupování nějakých spravedlností Kateřině Zákostelský to na soudu pozůstávalo, proč týž nepořídný zápis průchodu svého míti a ona Kateřina Zákostelská ho užili nemá a nebude moci. Teď mne chtějí stihati tím, že sem sobě toho k místu a konci nevedla. Když ráčíte na- blídnouti do odporu a příčin, které sem já předložila, odpíralo se tomu nepořádnému zápisu postupování něja- kých spravedlností, tolikéž dekrety J. Mu Cé, aby takoví odporové jeden i druhý mezi námi vyslyšání bejti mohli, poroučeti ráčily; že pak smrt v to vkročila a ji Kateřinu Zákostelskou a Annu Vítovou z tohoto světa sňala, mnou lu nic nescházelo; i když jest se proti témuž odporu, aby ten zápis pořádný bejti a na tyto dva domy aby se vztahovati měl, jakž sami v odpovědi své dokládají, sou- dem nedosoudila, tehdy jest laké o tom, což jejího vlast- ního nebylo, nejisté a cizí: věci na cizím právě řídili a odcevzdávati nemohla. Z průvodu mého ráčíte to najili, że na těchto dvouch domích knibami městskými pojišťujíc důkladních peněz zápis sem učinila; o tom zápisu Kate- tina Zikoslelskd i plnomocn(k její dobrou vědomost měli. Kdyby jí Kateřině, jakž se tím chlubí, tyto dva domy náležely a postoupené byly, pročež jest toho zápisu do- pustila knihami městskými učiniti, tomu neodpírala a mí- sto dala, taklo stvrdila, že jsou její nebyli a nejsou. Již nevědouce, čeho se mají držeti, co sou do odpovědi své jedné i druhé vložili; nemohouce tím spleteným oustním odvodem bludu svého a pochybení pořadu právního, že v tom zápisu i také v tomto arlikuli kšaftovním zacho- váno a světle a patrně doloženo není, na klerć se domy vztahuje, provésti, praví, že žádných jiných domův nemíní, než ty, kleréž já držím. Již tu sami pochybnost svou znají, že ten zápis i tento artikul kSaftovn{ na tylo dva domy a grunty se nevztahuje. Z průvodu ode mne vedeného a z jich vlastního přiznání to se vyhledává, že tyto dva do- my a grunty Kuleřině nikdá zapsané a postoupené ani jich v držení a užívání nebyla. Toť sou měli provósti a prokázati, aby na žádném mínění nebylo, nebo při žád ném právě žádných důmyslův a mínění se nesoudí a orte- lové se na mínění vynášeti nemají, než jakž právo vymě- řuje. Také v odvodu svém i v odpovědi praví, že by vč- no své smyšlené a sumu nad věno přidanou, to obé, po- tratila, že bych odpor na odpor učinila, od prvního ne- upustila a po smluvdch svadebních v šesti nedělích po- jištěno neměla, toho ničímž neprovozují, holou řeč mluví. Když ráčíte v ten počet svědkův ode mne vedených na- hlídnouti a v svém uvážení míti, vidí mi se, že tento vej- klad plnomocníkův dostatečným průvodem mým jest pře- možen. Kšalt p. Jana z Borku ukázali; praví, že by mně jiné opatření učinil a toho kšaftu že bych se ujala, dluhy upomínala, o ně se umlouvala. Na to dali čísti svědomí rejstry vedená, posla, též p. Šebestiána Agrikoly, p. Še- bestiána Dyrnpacha, pí. Anny Obrdankové. Ti svědkové toho nic nevysvědčili; abych já se toho kšaftu ujala a dluhy, kteréž by nebožtíkovi p. Janovi z Borku náležeti měly, zvyupomínati a o ně se smlouvati měla, ničímž toho neukázali a neprovedli, ale to sem já dostalečné od sche odvedla a ukázala svědomím a tím Sulipryfem a dobrou volí, že jest mně Sofoniáš z Sabinova dluh s dobrou volí na p. Šebestiánovi Dyrnpachovi odevzdal, a ten dluh, o nějž mne p. Šebestián Agrikola z poručení J. Mti Cé smlouval, nikda p. Janovi z Borku nenáležel. Ačkoli v tom kšaltu, který jest léta 1582. v morovou ránu učinil, jsa 

Strana 552
v 559 XXV. V ulici Karlové. — C. p. 183. v těžké nemoci, to se nachází, že mně 200 k. míš., kte- réž někdy Jan Prupnar nebožtíkovi p. Janovi z Borku od- kázal, kšaftoval, ale takových 200 k. míš., když zase k své- mu zdraví přišel, sám pomalu od p. Jindřicha Prunara vybral a utratil. Na to kvitancí jeho p. Jana z Borku sem ukázala, že jest p. Jindřicha z těch 200 k. míš. sám kvi- toval. Toho kÉaftu pro tu príéinu sem ujímati ani ho uZiti i také, aby stvrzen býti měl, žádati nechtěla. K průvodu svému plnomocníci práva městská přivo- zují, praví, že nikdy Kateřina Zákostelská, maje pořádně ty dva domy zde v tomto místě radním sobě léta 1576. odevzdané, od toho času v pořádné possessí že by těch dvouch domův byla, až do smrli práva vydržela, prae- scriptí prošla. Hrubě se vychvalují a principála svého bez vesla na moře vezou. Ten zápis, aby jí dva domy a grunty v tomto místě radním odevzdávati měli, toho v sobě ne- obsahuje. Když ráčíte bedlivě do téhož zápisu nahlídnouti, nenajde se toho, toliko nějaké spravedlnosti a ty se ne- jmenují jaké. Kdyby jí tito dva domové a grunty se ode- vzdávati a zapisovati měly, tehdy, jakž právo ukazuje, bylo by se do téhož zápisu doložilo, že Kateřině dva domy ležící mezi domý Hochovým a Jaroslava zlatníka obostranně, druhý ležící mezi domy Klimenta provazníka a Stanislava konvaře obostranně. Toho tak v témž zápisu nepořádném doloženo není a tak se tomu nerozumí, na kterých domích taková spravedlnost se odevzdává; toho ničímž ani jedním svědkem neukázali, aby se lomu roz- uméti mohlo. Ukázán jest ode mne zápis, kdez Pavel Do- brušský koupil dům od Víta šmukýře, snad tu spravedl- nost na tom domě odevzdávali, neb tak v tom zápisu odevzdání stojí, že na domě od Víta šimukýře koupeného; to sem ukázala, kdo je od Víta šmukýře dům koupil, a tak se nemají čím chlubiti, aby jí Kateřině tyto dva grunty odevzdávati měli. Jestliže jest Kateřina Zákostelská jakou spravedlnost pokládala sobě na těchto domích míti, pro- čež jest mne, jakožto držitelkyně těchto domův, podle práva, vědouc o tom dobře, že jich od léta 1674. v držení a uZívání sem, ncvinila, nenaifkala a exekutf, aby do těchto dvouch domüv právem uvedena byla, neZádala? Zřízení zemská i práva městská ode mne v průvodu mém uká- zaná palrně vyměřují, maje kdo jakej zápis a neuvázal by se podle téhož zápisu v to dědictví a spravedlnost svou, od toho času dal by letům zemským projíti, tehdy lo dědictví i spravedlnost svou promlčí. Tehdy bylo jest potřebí plnomocníkům to ukázati a provósti, Ze podle to- hoto zřízení zemského se tak zachovala a po vykonaném zápisu že jest sc v lylo dva domy uvázala, v pořádné držení a užívání vešla a svobodně že jimi vládla. Toho sou ničímž, ani jedním svědkem neukázali a neprovedli, toliko tím chtějí sobě ten nepořádný zápis stvrditi a pti- vlastňovali, praví, že v celosli zúslává, poněvadž se mu odpor stal; kdyby neumřela a k rozsouzení přišel, tu by byli zvěděli, jak by ho užití mohla. Smrt její to přetrhla a tak nemohou sobě toho zápisu za pořádný pokládati a podle něho tohoto artikule kšaftovního užiti. Také praví, že bych těchto dvouch domův v násilném držení posavad byla a žádného práva, proč bych je držela, že ukázati nemohu. Měl-li je kdo k nim lepší právo a spravedlnost, proč mně z nich pořadem práva nevyvedl? Právo vymě- řuje, poněvadž praví, že bych násiině tak mnoho let je držela, pročež jest žádného ohlášení u práva za živobytí p. Jana z Borku neučinila a před právem v spravedlnosti své se neohlašovala. I nebyly její a tu jí nic nenáleželo. Také ten zápis nepořádný s tímto artikulem kšaftovním se nesrovnává, v zápisu stojí, že spravedlnosti odevzdá- vají a ty se nejmenují, jaké, proč a zač; v tomto artikuli XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. praví, že dva domy odevzdané má. Zápis toho v sobě ne- obsahuje a na tyto dva domy a grunty se nevztahuje. Mnohejm počtem svědkův sem to provedla a ukázala, že jest mi manžel můj: p. Jan z Borku všecku spravedlnost svou jemu jakožto dědictví po otci jeho zůstalé na těchto dvouch domích u věně mém zavázal a dal, do nich sem vnešena, za mocnou hospodyni přijata a tak jich podle smluv svadebních v držení a užívání zůstávám; abych je jak násilně držela, tomu já odpírám a toho plnomocníci ničímž neprovedli. Právo, kteréž sobé plnomocníci k od- vodu svému poznamenali, to k lepšímu mně jest. P. Jan z Borku po rodičích svých v statek vkročil, nápadním právem na něho přišel, lehdy jest to dobře učiniti mohl, že jest všecku spravedlnost svou na těch dvouch domích mně u věně smluvami svadebními dal a zavázal. Nemoll jest potom zase toho, což již prve od sebe dal, bez vůle mé tak ukrytě žádnému jinému odevzdávati. Právo F. 29. to také jest mně k lepšímu, pončvadž jest o tom Kate- řina Zákostelská dobře věděla, že sem jí těchto dvouch domův v držení, jakž i sami plnomocníci se k tomu při- znávají, že od mnoha let je držím. Tehdy měla se jest ke mně o svou spravedlnost, ač náležela-li jest jí jaká, do- mlouvati a jakožto držitele statku naříkati; toho jest po- minula. Právo G 51. to ke škodě mně býti nemůže, pro- lože sou oni ten nepořádný zápis pokoulně a tejně bez vědomosti mé učinili. O tom sem nic za živobytí p. Jana z Borku nevěděla, až teprva když mne Kateřina Zákostel- ská aneb plnomocník její před právo obeslal, tu se tím zápisem pronesli chtíce, abych se z těch domův vystěho- vala. Jakou sou tu praktiku Anna Vítová, Lidmila Pruna- rová s Kateřinou Zákostelskou, chtíce mnc o véno a spravedlnost mou voklamati, složily! Lidmila Prunarová jsouc z statku Víta šmukýře, otce svého, když ji vdával, vybyta a oddělena žádného práva a spravedlnosti již lu neměla, tehdy jest také podle nich nemohla nic odevzdá- vati, ncb jí tu nic nenáleželo. Z kšafiu Jana Prunara, též Jindřicha Prunara, vyrozuméóti ráčíte a Anna Vítová tomu zápisu odpírala, jaká tu forma složena byla. Tím mne stihati chtějí praví, Ze sem právu přísedící byla, tomu zápisu že sem časně odpírati měla. Tak jest, že sem já vždycky od léta 1574. těchto dvouch domův v pokojném držení a užívání bez naříkání až do smrti p. Jana z Borku byla, o tom zápisu nic nevěděla, jakž to ode mne svě- domím dostatečně provedeno jest, když kdo o čem neví, jakž právo vyměřuje, kterak má odpírati? Co sou tu pod obmyslem čili pňsobíce to, aby mne o spravedlnost mou oklamali, ten obmysl jejich nemůže mně kec škodě býti. Souc já v pokojném držení těchto domův, měla jest mne Kateřina bned po actum toho zápisu neporádného pora- dem práva vyvésti. Nic neříkala, za živobytí p. Jana z Borku mlčením toho pomíjela, mnohým létům zemským i městským projíti dala, jedenácte let mlécla, po svém právě, ač měla-li jaké, jakož snadný rozum jest, že ne: měla, ona Kateřina nekráčela a nenastupovala; tehdy jest právo své a domnělou spravedlnost promlčela. Nálezy, kteréž sou v tom spisu poznamenali, jako mezi pí. Mar- kétou Hamzovou a pány bratřími Trčky, též mezi rychtá- řem a úředníky nu místě obce na Malé Straně a pány dědici po p. Bryknarovi, mezi Jitkou a Václavem z Bro- zan, mezi Janem Kostcckou a Jifíkem Pikharlcm, mezi Janem Kaprem a bratřími z Vlkanova. Ti nálezové před právem čtení nebylí, jim se vyrozuměli nemůže, nač se vztahují; a což u práva čteno není, také váženo býli no- má. Právo vynáší, že za dostatečnost průvodův k zlepšení některé strany spravedlnosti cízí pře při právě v pravém dostatku položeny bejti nemohou. Také praví, že bych 

Strana 553
XXV. V ulici Karlové. — C. p. 188. průvod svůj svedla na to, že by Jakub Zákostelský dni a roku v své při projíti dal, dotejkají mne, že bych se v tom incjlila, tak pravím, s Jakubem Zákostelskym nik«dá zádné rozepře, kromě této o odpor kšaftu, sem neměla. Praví, že ta pře o týž odpor, a nejmenují o jaký odpor, Ze by mezi mnou a Kateřinou Zákostelskou vyslyšána a na uvážení zůstávala tak, že žádnému času právnímu pro- jíti dáno není, nad čímž se sami plnomocníci mejlí, a ničímž toho podle práva neprovedli. Když ráčíle v prů- vod müj nahlídnouti a v svém uvážení míti, to se vyhle- di, to sem ukázala a provedla, že o vodpor toho zápisu nepořádného, po kterémž sobě Kateřina Zákostelská ně- jakou spravedlnost míti pravíla, Že to na soudu jedna i druhá pře zůslávaly a k žádnému vyslyšení nepřišly. To jest těmi rejstříky z register: pana purgmistra, kdež se odkladové zapisují, juk rejstřík podán jest, tolikéž tři de- krety J. Mti Cé, také psaní poselací od Kaleřiny Záko- stelské Vašim Mtein. do rady feria 4. pridie Laurentii léta 15€9. učiněné, v kterémž se přiznává a toho dokládá, že plnomocníci její k hlavním oběma odporům toho zápisu na hotově sou, a to vždycky na sondu a odkladích až do jejich smrti [se] odkládalo; z průvodu ode mne vedeného to se vyhledá, že nikdá nemohla sem v jedné i v druhé při slySána bejtui. Tim psaním, abych v tom odporu vy- slyšána byla a na uvážení že by zůstávalo, plnomocníci přemožení sou a nad lím se mejlí a nic(mZ toho neuká- zali. Také když ráčíte o průvod můj a v tu žalobu neb vznešení ma právo, kteréž jest plnomocník Jan Zákostel- ský na místě Kateřiny Zákostelské na mne před právem učinil, abych j( téchto dvouch domüv postoupila a prázd- na byla, bedlivě nahlídnouti. Praví, že by na onen čas léta 1576. od Anny, pozůstalé vdovy po Vítovi šmukýři, i od Lidmily Prunarové a Jana z Borku dva domy ležící v ulici proti sv. Klimentu k dédiénému vládnutf a uZívání týchž domův, jakž zápis svědčí, postoupené mčla, jakž táž žaloba léta 1587. v pátek po sv. Voršile to v sobě obšírněji zavírá, majíce sobě na tu žalobu ode mne od- pověď danou a termín k průvodům té pře uložený, dále po právě svém ani plnomocníci její nekráčeli,; mnohým letům projíti dali, začaté pře své, jakž právo vyměřuje, k místu a konci až posavad nevedli, jakž to ode mne v průvodu mém se ukázalo a provedlo, a tak opětyž prá- vo a spravedlnost svou, jakž právo vynáší, promlčela, nemohou toho plnomocníci jináče premovati. Cí obmc- škání, toho škoda. Naposledy zavírajíce plnomocníci od- vod svůj praví, že bych vedle zřízení zemského toho ne- ukázala, aby po mně něco věnováno bylo a on zase proti tomu věnuje; že žádným svědomím toho neprovozují. Jistě že plnomocníci v tom přeslyšeli a na lom se mejlí, snad s pílností průvodu mého neposlouchali. Když ráčíte v ten počet svědkův nahlídnoutí, vyhledá se to lépejií nežli tito plnomocnící vykládají; nebude to na jejich vejkladu, než na spravedlivém uvážení Vašich Mtí. Také praví, aby tyto dva domy p. Jana z Borku byly, že sem toho neukázala; a kterak jest inohl co jiným odevyzdávati? Také že bych do domův Kateripy Zákostelské vnešena byla, tomu já patrně odpírám; toho sou plnomocníci nic(mZ neukázali a neprovedli, a kdyby tak bylo, jakož není, tehdy jest měla Kateřina tu hned při témž přínosu se oblásiti, že tito dva domové její sou a toho dopouštěti neměla, abych tam vnešena byla. Mlčením toho pominula, nic neříkala; neb její nebyly. To jest ode mne provedeno, že tito dva domové p. Janovi z Borku po rodičích jeho nápadem na něho přišli a vlastní jeho byli, jich v pokojném driení a užívání bez naříkání až do smrti jeho i já také byli. Tehdy jest mohl dobře a svobodně mé u vén& smluvami sva- XXV. V ulici Karlově. — C. p. 188. 558 debními na nich všecku spravedlnost svou zavázati, dáti a zmocniti. Jakož jest (o ode mne v průvodu mém do- statečně svědomím, kteříž také o smlúvách svadebních vysvědčují a příkladem mezi Magdalenou, Jana Kodrsa manželkou, a Martou, nebožtíka Jana Bíby manželkou, ukázáno, že jí u věčně svém po smlúvách svadebních v držení a užívání těchto dvouch domův vešla a posavad je držím a ona Kateřina mnohá léta nikdá p. Jana z Bor- ku, bratra svého, za živnosti jeho před právem z ničehož jest ani mě nevinila, léta zemská i městská několikerá prošla, práva svého nenásledovala, tolikéZ je promlcela. Vykládají plnomocníci zřízení zemský © 15., že sem ho vysoce pochybila, Ze hledím k gruntům, kdež vnešena jsem a Ze neobsílím držitele: těch gruntův ke čtyřem dnům. Vidí mí se, že plnomocníci zřízení zemskému málo rozumějí, souc já těchto dvouch domův hned po smluvách svadebních u věně svém držitelem a vladařem, abych ko- ho obsílati a práva svého se strhovati měla, zlé naučení a rada se od plnomocníkův předkládá; nebylo mi potřebí takové rady a naučení dávati. Praví, že tito gruntové ne- náleží ku právu městskému a to že vše pravda, tak v od- vodu svém dokládají. Tuto se patrně a zjevně v odvodu svém odříkají toho, že ti gruntové, na kterých sobě ně- jakou spravedlnost pokládají míti, že nenáleží ku právu městskému. Kde a jakých gruntův a domův mají se chy- tati, aby tento artikul spisu kšaftovního na ně se vztaho- val, nad vlastní přiznání u práva nic stálejšího není, Va- ším Mtem daremně zaneprázdnění činí. Také jest ode mně třetí příčina předložena byla, že jest Kateřina Zákostelská kšaft neb řízení o statku mnoho- vitém i nemohovitém při právě města Lúna bez vejminky učinila, nezrušivší toho zase jinej kšaft o témž statku činí, což proti právu a zřízení zemskému tak nepořádně na cizím právě o gruntech zde v městech Pražských zůstá- vajících fíditi a odevzdávati nemohla tak, jakž sem tu příčinu v průvodu svém dostatečně provedla, že jest proti právu [a] zřízení zemskému kšaftu na kšalt činiti, jakž zřízení zemský, právo městský toho zbraňujc, a na cizím právě gruntův: pod jiným právem zůstávajících odevzdá- vati nemohla. Příklad mezi Kateřinou Mizerkou z Slaného a Václavem Kamarytem z Rovin skrze reformací vrchního práva. Poněvadž té příčině plnomocníci místo dali a ni- čímž toho proti průvodu mému neodvedli, nýbrž v odpo- védi své, kteráZ proti příčinám od sirotka předloženým dávají, kterou se přiznávají těmi siovy: Takt jest, že ča- sto jmenovaná Kateřině řízení podle dobrého řídu a způ- sobu o statku svém učinila. Avšak učinivše tento kšaft s volí manžela svého prvnějšího řízený nezrušila, tu jest vlastní přiznání, že kšaft na kšaft učinila. Tehdy také za tou příčinou a pro tu nepořádnost tento artikul spisu kšaftovního má minouti a vyzdvižen podle práva býti má. Zřízcní zemský D 7., právo městský R 7. E 11. o pokutu jest procedováno. Talké se proti odpovědi jejích ode mne musí talo odpověď dáti a mlčenín toho pominouti no- mohu, kterak plnomocníci Jakuba Zákostelského proti pří- činám, kteréž sem na místě sirotka Anny Marie také k té- muZ odporu artikuli kà3aftovnímu pfedloZila. | Přiznali se v ty odpovědi, že žádní potřeba nebyla, aby Kateřina Zákostelská mne nebo p. Java z Borku a dceru z domů svých, a vždy z ních to ven nechce, z kterejch domův, vyvozovala a v nich že jest Kateřina nebydlela. Dobře se přiznávají, neb tito dva domové v moc její nikdá postou- peni nebyli, a toho ničímž neukázali, aby mocně a svo- bodně těmito domy vládla. Ze zlosti mne v té odpovědi dotejkají, že bych měla dobrodiní prokázaného vděčna býti, že by někdy Kateřina Zákostelská, ušetřujíce nouze 70 

Strana 554
554 XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 183. a bídy mý a někdy p. Jana z Borku, když statček svůj hanebně promrhali a prošlemovali, dle dobrého přátel- ství bytu v domích svejch přála. Toho aby tak bejti mělo, zjevně odpírám a toho ničímž neprovedli a neukázali, ne- mohouce toho obmyslu, kterého se jest předešle Kateřina Zákostelská proti právu na škodu mou a ublížení spravce- dlnosti mé tak nepořádně dopustila, tím úmyslem nepo- řádný zápis přijala, aby mne také o věno mé i, což mi více nad věno náleží, oklamati, provésti. Teď plnomocníci na místě Jakuba Zákostelského v té odpovědi své předně mne a potom tolikéž již mrtvé tělo p. Jana z Borku do- tejkají a hanějí, že po smrti pokoje użiti nemůže, což právy lidi mrtvé, kteříž v P. B. odpočívají, haněti a do- tejkatí zapovědíno jest, čehož sem se nenadála. Casem svým sobě to i na místě sirotka poradem práva k ná- pravě přivésti chci. Proti tomu tak pravím, aby nebožtík p. Jan z Borku, nad to pak já, souce mocnou hospodyní, držitelem a vladařem těchto domův, abychom Kateřiny Zákostelský za jaký přátelství žádati, aby nám, jakž do- kládají v domích svých (a vždy nesmějí dokládati, v kte- rejch) bytu přála, tomu já zjevně a patrně odpírám a nad tím se jistě mejlí, a toho ničímž neukázali a neprovedli. Za takové řeči a což sou v své odpovědi jedné i druhé doložili a za pravé učiniti nemohli, měli by se za to plnomocníci i s principálem svým v těchto místech, kdež sc má pravda mluviti, stydéti a v mnohých jiných artiku- lích podle své chlouby. Jakż praví, že kšalt Kateřiny Zá- kostelskć że by pofńdnej bejli, právní solennitates při so- bě všecky a všelijaké měl, domův svých sc dosuzovati, místa jejich pochybiti, je promlčením potratiti, zdravého rozumu, dobré paměti nebýti, kšaft na kšaft činiti, toho ničehož podle práva ničímž neodvedli a neukázali, poně- vadž sem já odpor svůj a příčiny předložené témuž arti- kuli kšaftovnímu, jakž zřízení zemský K 14., právo mčst- sky E 44. roz. 3. vyměřoje, jaká spravedlnost má věnní jest, dostatečně sem podle práva provedla. Není potřebí Vašich Mtí více zaneprazdňovati, když v spravedlivém a bedlivém uvážení průvod můj míti ráčíte, také předně P. B. a Vašim Mtem se k spravedlivému opatření poručena činím a za nález prosím. Ktera2to replika Vor8ily Vrkočky když druhé stranč, plnomocníkům Jakuba Zákostelského, také vydána byla, tu tíž plnomocnici, pokudź sc této první pře dotejče, la- ké svou repliku dali v slovích těchto: Vaše M. pane purkmistře milý a Vaše Mti páni radní. Jakož jest ode mne, plnomocníka p. Jukuba Zákostelského proli pf. Voršile Vrkočce, jistý odvod předložen a ku právu přijat, ale v replikováním jejím se stenčuje, které- muž místa nedává. Nicméně i k tomu vede, že ti rejstří- kové od nálezův podaní nemají váženy ak při přijaty býti, protože prej sou čteny před stranou nebyly; ale já na místě p. Jana Zákostelského tomu místa nedávám a pra- vím, že mají, nercili ti nálezové, ale to všecko, co jest ku právu složeno a pro ubytí daremního zaneprázdnění k uvážení spravedlivému Vašich Mtí při odvodu mém slo- ženo, má čteno i váženo býti. A pondévadi pak pi. Vor- šila toho ničímž neukázala, podle čeho by k těm domům, v nichž až posavad na ublížení p. Zákostelského zůstává, právo a spravedlnost měla, žádného zápisu knihnmi ani pojištění včna neukázala, také nic obdržeti moci nebude. Protož nedávaje jejímu průvodu ani replikování v ničemž místa, při odvodu dostatečném stojím a p. Jakuba Záko- stelského k spravedlivému uvážení poroučím. Naposledy poněvadž strana původní, Voršila Vrkočka, za vydání télo repliky druhé strany žádala, ta jest jí také propůjčena, na kterouž, co za odpověď dává, z připsané XXV. V ulicí Karlově. — C. p. 183. dupliky vyrozumí se totiż: Vaśc Mli panc purgmislic, páni mili. Jakou repliku plnomocnik Jakuba Zákostelské- ho proti průvodu jak od osoby mé vedenýmu, tak také na místě a k rucc sirotka Anny Maric, dcery mé, v spisu podal, coż jsou sobě plnomocníci Jakuba Zákostelského do příčin svých proti příčinám mým i tolikéž proti si- rotku k odporu artikule spisu kšaftovního Kateřiny Zá- kostelské předložili; toho sou ničcímž podle práva nepro- vedli; nebudou noci sobě holou řečí toho doličovati a napraviti, v čem pořadu práva jest od nich pominulo. "aké aby plnomocníci po přečteném průvodu jich toho, což před právem a přede mnou v radě čteno nebylo, něco více, co by sobě za průvod k zlepšení své pře sklá- dali, užiti měli mimo ten průvod a repliku jich proti prá- vu a zavřenému průvodu jich postačiti nebude moci a nemá. V repiice své praví plnomocník, že na místě p. Jana Zákostelského tomu místa nedává, než že lo jemu postačiti má, ježto tato jedna i druhá pře o týž odpor artikule spisu kšaftovního s Jancm Zákostelským není, bezpotřebně jeho v to vtrušují, an mrtvej jest. V druhé při strany sirotka, dcery mé, příčinám k odporu téhož artikule spisu kšaftovního Kateřiny Zákostelské na místě a k ruce sirotka pfedlożenym i také průvodu vedenému místo dali. Toliko to sobě za podstatu pokládají a praví: poněvadž otec téhož dítěte práva svého prve, než se dítě narodilo, před třemi lety postoupil; tomu sc mista ne- dává a nad tím se plnomocníci jistě mejlí. Z průvodu ode mne vedeného to se dostatečně vyhledá, že před actum toho zápisu postupoóvání dcera neboZtfka p. Jana z Borku léta 16576. narozena byla. Také praví, že by to- mu zápisu postupování odpor nikdá kladen nebyl. Jesti s podivením, Ze plnomocníci tak s nepamčií píší. Kdyż ráčíte v jejich sepsaný průvod nahlídnouti, patrné sc k tomu přiznávají, Že scm na místě a k ruce sirotka léta 1589. odpor tomu odevzdání vložila, jakž to všecko z prů- vodu mého vedeného se vyhledá, když sem také od osoby své odpor tomu odevzdání vložila. A tak v té své rc- plíce plnomocníci sami svou řečí se slihaji a co ncpece- ný kluk motají; nevidí mi se na zbytečný vejklady plno- mocníkův dále a více Vašich Mlí zaneprazdňovati, při do- stateéném prüvodu a replice své jak od sche, tak také na místě a k ruce sirotka vedeného k spravedlivému opa- tření se poručena činím a za brzkou spravedlivou vejpo- včěď se vší uclivoslí žádám. A tak ta přední pře mezi samou Voršilou Vrkočkou z Hendrstorfu z jednć a plnomocniky Jakuba Zikostel- ského z Bfilejova, kdeż sc odpor artikuli kSaltu Kaletiny Zákostelské o dvouch domích při tomto právě ležících ucinéného dotejče, k zavření svému přišla, i od stran k uvážení právu podána jest. Tu p. purgmistr a rada majice viccko to, co luk od stran ku právu podáno a buďto oustně nebo v spisu před- loženo bylo, v svém bedlivém uvážení takto mezi nimi nalézají a ortelem svým vypovídají: Poněvadž práva krá- lovství tohoto patrně vyměřují, Ze véno kazdé i to co sc vejSeji na smluvdch svadebních po kterékoli straně druhé jmenuje a připovídá, buďto již pojištěné nebo nepojiště- ně, když se jen svědky provede a na jislou vče vztaženo jest, misto své mívá a vyplněno býli musí, a z průvodův a akt této pře to se jest vyhledalo a našlo, že někdy Jan z Borku pojav sobě na onen čas léta 1574. Voršilu Vrko- čku z Hendrštorfu za manželku jí na smhívách svadebních 600 k. míš. jest obvěnil a k tomu vejše nad věno 400 k. míš. přidal a túž sumu včnní na spravedlnosti své, kteráž jemu na dvou domích po někdy Vítovi šmukýři, otci je- ho, při tomto právč náležela, vykázal, do kterýchžto do- 

Strana 555
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 188. mův také souci ona Voršila vnešena a uvedena i za moc- nou hospodyni prijata, v nich aZ do smrti téhož Jana z Borku, manžela svého, kterýž Jéla 1586. při času sv. Ondřeje umřel, jest zůstávala, v držení i užívání všelija- kém jeho byla, anobrž od téhož času vnešení a uvedení jí do nich žádný jak nebožtíka Jana z Borku za živobytí jeho, tak jí Voršily z týchž domův jest nevyvedl, ani to- mu na odpor se nepostavil. Až teprva léta 1587., když předně nebožka Kateřina Zákostelská již po jedcnácti lc- tech od aktum zápisu postoupení na to nastoupila a ona Voršila též zvěděvši teprva o témž zápisu, an se len prve bez její vědomosti na ublížení nadepsaným smluvám sva- debním stal, jemu odpor vložila, o kterýžlo odpor také až do smrtí: jí Kateřiny Zákostelské na soudu zůstávalo, tudy včno její i co nad věno ma sinluvách svadebních přípovědíno bylo, své utvrzení jest vzalo, a proč by též věno jí Voršile i co nad věno jest z dotčených domův, do nichž uvedena byla a posavad v nich zůstává, i v držení a užívání vždycky jest byla, vyplněno býti nemělo nebo nemohlo, toho od Jakuba Zákostelského z Bílejova podle práva odvedeno není. Z těch příčin dotčená Voršila Vrko- ска z Hendrstoríu pfi takovém véné i nad věno od ně- kdy Jana z Borku, manžela jejího prvního, na smluvách svadcbních jmenovité 900 к. pfipovédéném se züstavuje a láZ suma se j( VorSile na jmenovaných dvouch domích, do nichž vnešena a uvedena jest, přisuzuje podle práva. Actum feria 2. post Judica 1694. 19. 1596, 26. března. Rukof. c. 2205 f. 150. (Kšaft Jana Zákostelskýho z Bílejova.) Ve jméno —. Já Jan Zákosteiský z Bílejova, měštěnín St. M. P., známo činím, že jsa v nemoci dloubé a nebezpečné postaven, kšaft tento o statečku svém činím. A týž všecek statek muoj odkazuji Kateřině, manželce své milé, a Bohusiavovíi synu a Salomenčě dccrce, dětem mým milým, spolu s do- :tčenou Kateřinou, manželkou mou, splozeným společně na rovné podělení na ten konec, aby tolikéž dluhy po- | vinné byli povinní z téhož statku společně zaplatiti. Také tomu chci, aby žádný statku mého po mé smrti nepopi- soval, nebo se v (om ve všem manželce své duovčťuji, że i v tom mále, co po mnč na svršeích pozuostane, upřímně se s dětmi svými i mými rozdělí a žádného k vě- cem mým nepustí ani jich žádnému k přehlídání neukáže kromě samého slovutného p. Jakuba Zákostelskýho z Bí- lejova, pana otce mého milého. Dále nad synem svým Bohuslavem a Salomenou, deerkou svou, i také nad stat- kem jim tímto kšaltem mým odkázaným ustanovuji moc- ně otcovské poručníky dotčeného pana Jakuba z Bílejova, pana otce svého, a Kateřinu, manželku mou a matku vlastní často dotčených dítek mých, nebo k nim sem té důvěrnosti, jakožto k dědu a mateři, že často: dotčené dítky mé i statček jich ve všem s pomocí P. B. náležitě a dostatečně opatří. Nápaduov mezi ustanovenými dčdici mými tímto kšaflem zůslavují při vyměření práv městských království Ceského. Stalo se ve čtvrtek na den Zvěsto- vání P. M. 95. Martii léta 15983. — K žádosti Kateřiny, ndkdy Ziikostelskć a jiź Reltychovć — kšaft bez naříkání vyleželý — stvrzen — v outerý po Zvěstování P. M. I. p. XCVIo. 20. 1596, 4. prosince. Rukop. č. 2113 f. 57 a 354. Václav Borek z Hornic a Markéta k. dva domy pospolu ležící, jeden proti kostelu Jezovitův mezi domy Petra Pe- Sona u tří Turkův a Vostružníkovic, a drubý po zadu do ulice k klášteru sv. Anny jdouc mezi domy Jaroslavovic u cihlárüv od starodávna recenébo a p. Zacharyáše Káby z Rybińan obostrannć ležící, od Jakuba Zákostelského XXV. V ulici Karlově. — C. p. 182. 555 z Bílejova, méSténína mósta Lina. Kierfżto domovć dva někdy Kateřině, manželce jeho Jakuba Zákostelského od někdy Anny, vdovy po Vítovi šmukýři pozůstalé, též Jana a Lidmily, syna a dcery její, postoupeny jsou a. etc. LXXVI., a potomně od dotčené Kateřiny manželky jemu Jakubovi netoliko kšaftem odkázání jsou, ale také dále, když Voršila Vrkočka z Hendrštorfu, jak od osoby své v jedné při a v druhé na místě Anny Marie, dcery své s Janem z Borku zplozené, jakožto poručnice jí nařízcná témuž odkázání odpor vložila i soud o to s ním Jakubem trpěla a tu v obou přech proti němu Jakubovi pád vzala (a. 1594.). A to za sumu 1000 k. gr. č. Act. fer. 1111. post Andree ap. 21. 1608, 26. února. Rukop. č. 2231 f. 95. Jakož jest vedle J. Mti C. dekretu na vznášení Anny Marie z Bor- ku i na místě Zuzanny, sestry její let nemající, ku právu tomuto prošlého Kateřina Srnovcová z Bilejova s týmiž sestrami sročena byla, při kterémž sročení táž Anna Ma. rie na to obvinění, kterýmž jest neb. Voršila Vrkočka z Hendrštorfu, matka jich, obvinila ji Kateřinu Sr. z ne- užívání věna jí Voršile — revizí královskou přisouzeného, 900 k. m., a to za šest let (368 k. m.) —. I smlivci nalezli: Poněvadž neb. Voršila Vr. z H. v užívání dvou domů, na kterýchž věno své pojištěné měla, od času pro- šlé vejpovědí práva domácího — pořád jest zůstávala a právy království tokoto, aby v podobné příčině prve nežli by rozsudek k svému dokonalému místu a cxekucí právní přiveden byl, z neužívání věna jaký interesse jíti mělo, se nevyměřuje, pročež by Kateřina Sr. z B. slušně tím po- vinna nebyla, však ne z jaké povinnosti, ale z lásky — jim sestrám — 100 k. m. sloZiti má. — Actum fer. D. post Matthiae. 22. 1605, 24. března. Rukop. č. 2113 f. 354. Hu- go jinak Jiljí de Maur a Justyna m. j. k. dva domy po- spolu ležící, jeden proti klášteru sv. Klimenta mezi domy Petra Pešona u tří Turkův a Vostružníkovic, a druhý po- zadu mezi domy u cihlářův Martina Pola a p. Petra z Ly- bentalu ležící, od Václava Borka z Hornic a Markéty m. j.za 1500 k. gr. č. — Petr Pešoun přikoupil k domu svému od domu Hugona dc Maur štok na onen čas prve od domu jeho Petra odprodaný a v něm obsaženy jsou dva sklepy pod zemí, jiné tři sklepy suchý, na nich mazbaus klenutý a komora, od téhož Jiljího de Maur za 350 k. gr. è. ® 1626, 26. března. Rukop. č. 2114 f. 352. Kryštof Polty z Brukmanu, kníZete bavorského generalprofiantmi- stra lajnant, a Anna Marie Kelblová in. j. koupili dva domy pospolu ležící, jeden proti klášteru sv. Klimenta mezi domy někdy Petra Pešona a Antonína Zeyberta krej- čího, a druhý do ulice ke klášteru sv. Anny mezi domy u cihlářů a Karla Sola obostrannć od Jiljího de Mayer za 8000 21. ryn. Dim ć. p. 182. 91. 1406, 17. března. Rukop. č. 2099 f. 4. Ha- nussius Prews aurifaber de Danczk fassus est, si ipsum, prout nunc jam ire pretendit ad Prussimm, antcquam vi- cceversa ipsum repatriare contingat, migrare contingerit ab hoc seculo, ex tunc intencionis ipsius existit, quod om- nia bona ad Benignam, conthoralem suam, filiam Vincencii aurilubri, devolvi debent. Fer. IIIa post Oculi 1406. *2. 1417, 18. listopadu. Rukop. ć. 2102 f. 161. Johannes de Kotbus aurifaber emit II s. gr. c. erga Jo- 70° 

Strana 556
556 XXV.'V ulici Karlově. — Č. p. 182. hanuem Prews aurifabrum pro XIII s. super domo jpsius. Act. fer. V ante Elizabeth. #3. 1418. — RNukop. č. 992 f. 17. Benigna, Jo- hannis Prews conthoralis, proscribit domum. 94. 1419, 8. Gervence. Rukop. ¢. 997 f. 81. Ila- nussius Neumcister aurifaber ductus cst ad domum Ha- nussii Prews aurifabri pro Il s. gr. censibus relentis ct XIJI s. dcbilj, que sita est ex opposito monasterii s. Clc- menlis. Act. sabbato ante Margarcta. #5. 1434. — Rukop. c. 87 f. 8. Michael pictor ct Margaretha, conthoralis ipsius, olim Leonardi pictoris relicta, susceperunt suam in tuicionem Symonem, Jaco- bum et Anniczkam, orphanos prefati Leonardi, cuim tri- ginta s. gr. ^6. 1434, 97. zát(. Rukop. ¢. 992 f. 157. Simon, natus Leonardi pictoris, iacens in lecto cgritudinis — rc- siguavil omnem porcionem suani hereditariam Margarclhe, matri suc, Michaclis picloris nunc conthorali. Act. fer. II. ante Wenc. 97. 1484. — chaclis pictoris. *8. 1434, 9.listopadu. Tamléz f. 387. Prout causa tractabalur inter Margaretham, conthoralem Michaclis pic- loris, ct Georgium, fratrem ipsius, ex una et Andreum a rubea cruce, tutorem per Petrum de Zitavia subordina- ium, parte ex allera pretextu domus contra ccclesiam s. Martini Minoris sitam, quam prefatus Petrus eisdem An- drec testamentaliler delegavit, pro qua quidem delegaci- onc iam dicti Margareta ct Gcorgius eundem Andream impelebant, asserentes sc virtute litterc testamentalis per Barbaram, conthoralem predicti Petri, sororem carum, fac- lis, ipsis melius ius ad dictam domum compctere. Domini — prefatam domum iam dictis Margarethe et Gcorgio — appropriaverunt —. Act. fer. 111. ante Martini. *9. 1435, 21. brezna. Tamfóż f. 399. Pessico a stel- lis, Jaxo carnifex et Georgius, frater Margarethe, contho- ralis Michaclis pictoris, amicabiles compositores inter Ma- ternam, nalum Henslini carnificis, Michaelem et Marga- retham, coniuges, pretextu X s. gr, quas dicto Malerne pro domo ab codem cmpta dare debuerunt, huiusmodi concordiam fecerunt, quia prefati Michael ct Margaretha ienentur sibi dictas X s. dare; pro illo est fideiussor Stc- phanus Kárnfk. Act. fer. II. dominice Oculi. 1. 1442. — Rukop. c. 2102 f. 4532. Jira institor Tachovský ct Anna c. d. sitam circa s. Clementem inter domos Michaelis aurifabri ct Jacobi Paucierz sutoris erga Michaelem pictorem pro XIl!/ s. gr. 2. 1446, 19. října. Rukop. č. 90 f. 138. Ambro- sius piclor et Ludmilla e. d. situatam pencs domum Mi- chaelis aurifabri ct domum olim Jessconis Pehm crga Gc- orgium inslitorem de Tachovia pro XX s. gr. Act. fer. 1111. post Galli. 8. 1464, 27. února. Rukop. č. 2105 J. 204. Wen- ceslaus faretralor el Zuzanna e. d. inter domos Jesskonis aurifabri ct Wenceslai sartoris erga Brosium pictorem pro XXX s. gr. Acl. fer. ll. post Reminiscere. 4. 1467, 7. března. Tamléz f. 254. Mates cultel- lifaber ct Anna e. d. inter domos Gissc aurifabri ct Wen- ceslai sarloris aput Wenceslaum faretratorem pro XXX s. gr. Act. sabbato ante Lelare. 5. 1494, 8. února. Ru£op. é. 2107 f. 56. Cristi na, Conradi filia, c. d. inter domos Johannis Carde et Michaclis aurifabri a Martino cultellatore Drastierz dicto, pro XL s. gr. pr. Act. sabbato post Dorothec. 6. 1497, 9 listopadu. Tamléz f. 134. Václav z Bie- lovic k. duom v ulici jdíce k mostu proti klášteru sv. Rukop. ¢. 2099 f. 401. Relicta Mi- XXV. V ulici Karlově. - - C. p. 182. Klimenta a mezi domy Klimenta zlatníka a Jana Cardy ležící od Krystíny švadléza XL k. gr. pr. A při tom jest smliva taková: Jestliže by táž Krystína duom ten zase vyplatiti mohla ve třech letech, że týž Václav v tom ji dobrá vuoli dává. Pakli by v těch třech letech toho do- mu vyplatiti nemohla, tehdá nadepsaný Václav má jí jej hned po tčeb třech letech doplatili. A také což by koli nadepsaná Krystína na ten duom vtom času naložila aneb což jest prvé naložila, to výš dotčený Václav všecko má jí zase navráliti beze všeho odporu. Naposledy pak toto jest dotčeno: Jestli že by Krystína ten jistý duom v těch třech letech mobla lépe a vajš nad sumu XL k. gr. pr. prodati, s Václavovú však volí, z toho jí týž Václav také přeje. Act. fer. V. ante Martini. 7. 1511, 26. března. Rukop. č. 2108 f. 24. Vitus cultellator ct Dorothca e. d. inter domos Clementis auri- fabri ct Andrec bursificis. sitam a Cristina sutrice pro L s. gr. pr. Act. fer. Illl. post Aununc. M. V. 8. 1534, 14. dubna. Rukop. ¢. 2111 J. 69. Stani- slav konvář a Kateřina k. d. mezi domy Klimenta z li- boslavě a Ondřeje měšečníka od Víta nožíře za LXXX k. gr. č. Act. fer. III. post Cond. pasche. (R. 1538 splácí Petr Koglar Polák.) 9. 1584, 17. srpna. Rukop. č. 20134 f. 157, Sta- nislav konváf scznal se, Ze jest dlužen: XXX k. gr. č. Wolfovi Altyngarovi [7 Stajru] a ly mu mé voddélati na cínovém nádobí. Act. fer. ll. post AssumpL. M. V. 10. 1888, 19..Cervence. Tamléz f. 207. Stanislav konvář seznal se jest, Ze jest dluZen LXX k. gr. c. Wol: fovi Altyngarovi z Stijru a zapisuje je na domu svém. Act. fer. V. post "Trium regum. V juxté: Hanu$ Sokol na místé Wolfa Altyngara odevzdává LXX k. gr. dluhu Petrovi Koglarovi Poláku. Act. fer. VI. post Valent. a. 38. Petr Koglar odevzdal všecku spravedlnost k tomu domu Kašparovi Strnadovi z Tryskovic a Ancžce m.j. Act. fer. VI. post Divis. ap. a. XXXIX. 11. 1539, 1. zárí. Tamléz f. 533. Kašpar Strnad z Tryskovic seznal se, že jest dlužen L k. gr. Mikulášovi Pastorovi a ujistuje je na domu svém, klerýž má sobě odevzdaný od Petra Poláka. Act. fer. UI. die Egidii. 19. 1539, 17. prosince. Rukop. ć. 2111 f. 274. Mi. kuláš Pastor k. d. od Kašpara Strnada z Tryskovie za CXXIII k. gr. č. Act. fer. 111. post Luciam. 18. 1540, 30. ledna. Kopidë listů královských v archivu mislodrz. z r. 1540 f. 258. (Ferdinand I. Staromd&stskym.) Poctiví, vérní naSi milí! Zprávu máme, klerak se jest Stanislav honváf, obyvalcl. St M. PraZskélio, vždycky poctivě zachovával a živnosti své, aby sebc, ženu a dílky vychovati mohl, pracně hleděl a hledí, ale že téchto Gusuov tim dílem tomu postatili nemuoZe. [ pro- scni sme jménem téhož Stanislava k vám za přímluvu, aby se jemu skrze vás některí pomoc k jeho živnosti stala. Kdcž majíc my k sobě některé o to prosby žádáme vás za téhož: Stanislava: přimlívajíce, poněvadž nyní jakýsi úřad na rybném trhu, jakž smc zpravení, prízný jest, aby&te jcj téinuz Stanislavovi dali; paleli by ten jiż zmeś: kal aueb se toho nyni stńti nemohlo, ale nepochybujem, Ze tuto přímluvu a žádost naši v pamčli budete míti a jestli který jiný úřad potom prázný bude, že jím často- psaného Stanislava opalříte a v tom jemn přímluvy naší užití dáte. Dán na hradě Pražském v sobotu pied Hrom- nicemi léta ctc. XL°. 14. 1540, 2. éervna. Rukop. č. 2134 [. 353. Jw kož jest se přísudek stal na MikuláSe Pastora Sebestianovi Hofmanovi z Normberka pro CCLI k. XXXIII gr. m. a jmenovaný Mikuláš od pánuov soudu apclací do rady před 

Strana 557
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 181. p. purgmistra a pány jest vzal a odtud pied J. M. Kii, však na ten zpuosob jemu toho propüjéeno, aby on Mi- kulíš sumu uručil Zygmuniovi Dřeznickému z Dřeznice, mocnému poručníku tóhoż Scbestiana — i zapisuje je na domích Jakuba kożiŚnika jako rukojmí Act. fer. IlIl. post Corp. Chr. 15. 1545, 20. února. Zumléž. Jakož jest Mikuláš Pastor se zapsal v dluhu Schestianovi Hofmanovi z Norm- berka, i vyznal se jest, že v témž dluhu jest postoupil domu svého ležícího jdúc k mostu mezi domy Víta šmu- kýře a někdy Klimenta zlatníka témuž Sebestianovi Hof- inanovi. Act. fer. VI. ante Invoc. , 16. 1545, 90. ínora. Rukop. C. 2117 f. 56. Hanuš Śtraubl k. d. od p. Zykmunda Dfceznického z Dřeznice, jakozto poruéníka p. Sebestiana llofmana z Norberka za za 100 k. gr. &. Act. fer. VI. ante Invoc. . 17. 1551, 11. února. Zamtěéž f. 229. Blažek Cech vostruznik a Dorota k. d. mczi domy Jaroslava zlatníka a Víta šmukýře od Hanuše Štrauba za CL k. minus 111/5 k. gr. &. Act. fer. III. Cinerum. 18. 1588, 28. července. Rukop. č. 2112 f. 295. Vit Cech vostružník a Dorota k. d. od Daniele Cecha, bratra svého, i na místě Jana Dytle, třetího bratra jejich polovičního, po olci Blażejovi Cechovi za 976 k. gr. ©. Acl. fcr. V. post Jacobi. 19. 1600, 14. března. Rukop. č. 2113 /. 166. Jiřík ег krejčí a Markéta k. d. v osadě sv. Jiljí mezi domy někdy Jaroslava: z Mutěnína a Václava Borka obostranně leżici od Vita Cecha vostrużnika za 320 k. gr. ©. ® 1691, 16. btezna. Rukop. ć. 2114 f. 281. Anto- nin Zywart krejčí a Anna k. d. v Nożifskć ulici mezi domy Karla Sola a Jiljfho de Majera od Jiříka Fišera za 500 k. gr. č. Dům č. p. 181. (U Jaroslavů.) 2 1493. Rukop. c. 2099 /. Il4. Katherina, coniux Johannis Biely, proseribit unionein alias: spolek prefato Johanni Biely, marito suo, supcr domo sua, que sita esL inter domos Michaclis de Kotbus aurifabri ex una et Jessconis Pehm parte ex altera et super porcionc sua, quam habet cum orphanis super domo ad manum. 1. 1470, 19. listopadu. Rukop. č. 2105 /. 296. Nd consilii presenciam dominorum Antique Civ. Prag. pro parte Dorothee, Giesse aurifabri conthoralis, pucrperia pro tunc peragenlis, accemdens prudens Andreas Maustitl pc- litus cum ab cadem denuncciavit nominc eius, qualiter viri suj domus, in qua nunc mutuo comanent, sita prope claustrum s. Clementis inter domos Mathes cultellifabri cx unaet "hobie Pabianck parte cx allera, certis quibus- dam personis indeterminate quantitatis summa erat. debi- loric obligata taliter, ut. nisi in peremplorio deputati tem- poris termino a concesso debito fuerit absoluta mox ipsa domus quavis absque procellacione tradenda erat credito- rum potestati. Cui prenarrata Dorothea noxio compaciens dampno parensque, ne predicta quasi coactiva oblignci- onc propriis a laribus exularct, maternis mota visceribus, ut mariti sui propriamque prolem subprimere hospita- litatis domicilio confoveret, cum iam nec per virum aut quempiam amicorum solucioni pretacte assisterent suffra- gia, ipsa proprii corporis cultum auferendo omnia sponsalium suorum ornamenta, tam viri quam parentum munere cumu- XXV. V ulici Karlovć. — C. p. 181. 557 lata, vendicioni exponendo illa et alia premissi viri sui debita, obligata, quantum potuit, cxbrigavit, humilinna pre- cum suplicans postulacione, ut pia miseracione domini in- clinali hec eadem clenodia non questus, scd pretacte no- cessitalis causa pocius pensili sub precio prodigata, quam vendita, in ct super premissa iam taliter cxsoluta domo ipsi Dorotliee cum pueris propriis dignarcotur prescriberc graciose, menlibus relegaret. Quam relati sermonis po- stulacionem nec non ipsius Giesse consensum prefati do- mini audientes, quam sic, ut prefertur, sibi ac pucris pro- videndo, ad hec prebuerunt assensum, ut vidclicet in ip- sorum clenodiorum pro debitis viri sui summa crogala ipsius coniux Dorothca pro se suisque pueris diclam do- mum possideat effeclualiler ct vigore. Act. fer. II. post Leonardi. 2. 1473, 95. ánora. Rukof. C. 2141 f. 217. Ješek aurifaber cum Dorothea, coniuge sua, obligant domnum eorum in acie sitam. Act. fer. V. post Mathei. 8. 1498. 16. prosince. Rukop. č. 2107 f. 52. Do- rothca, relicta olim Jessonis aurifabri, resignat unam me- dielatem domus suc, quam inhabitat, Michaeli, filio suo, ajtceram. vero medictatem Johanni, genero suo, ct Anne, uxori cius filicque sue. Act. fer. II. post Lucie. 4. 1494. — Tamléz f. 67. Johannes Kotek pcl- lifex c. d. acialem ex opposito claustri s. Clementis penes domum Cristine ex una cl ad albam lorquem partc ex allera sitam a Johanne, nato Barthossii de Nova Civ., ct Michacle aurifabro. Act. sabbato antc Egidii (К. 1495 splácí vdova Kateřina Kotková.) 5. 1496. — Tamléz f.101. Clemens aurifaber et Martha c. d. in acie — erga Katherinam, relictam Jo- hannis Kotkonis, pro XCII!/, s. gr. pr. Act. fer. 11T. posl Conductum pasche. 6. 1500, 22. па. Tandéz f. 101. My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme, že Kliment zlatník s přá- tely svými Gastokról staral jest nás a snažně prosil, aby sobě vodu z rúr našich do domu svého přivedl. My sly- šicce žádosti a prosby jeho i laké přálel jeho časté do- pustili sme jemu a mocí zápisu tohoto dopisticme, aby on tíž vodu sobě vedle žádosti své do domu svého, v němž bydlí, přivedl a jie: s dědici a budúcími svými k potřebě své beze všech úplatkuov svobodně užíval, neb jest nám a obci rašic do ouřadu k mostu za lo pět k. gr. pr. dal a skutečně vyplnil, Act. fer. V. post Galli. 7. 1687, 8. kvělna. Rukop. č. 2142 f. R16. (Kšaft Klimenta zlatníka z Liboslavě.) Kliment zlatník z Libo- slavě, někdy spoluměštěnín náš, učinil jest kšaft — v stic- du po Přenescní sv. Václava [7. brezna] leta oc tridcátého sedmého, tak že on Kliment zlatník jsa paměti dobré a svobody, rozumu zdravého užívaje, nechtě tomu rád, by o statek po něm znostalý kteří svárové a nesnáze mezi přátely a příbuznými jeho po smrli jeho se dáli, vuolí svú poslední před nimi oznámil takovúto: tak že duom svuoj, v němž bydlí, proti klášteru svatého Klimenta na rohu ležící a podle toho i jiný všecken statek svuoj po své teprv smrti poručil a dal Anně z Liboslavě, dceři své, p. Jana Běšína z Běšin a na Bělčících, krále J. Mti úředníka mince na Horách Kutnách, manželce. — Při tom oznámil, Ze duom ten, který jest naproti jeho domu a kterýž jemu náleží, ten též ihned za živnosti své odkázal a dal svrclu psané Anně, dceři své, a ten aby ihned zítra bohdá ve kniby městské vložen a zapsán byl; a na témž domu sobě ani žádnému jinému žádné moci ani také žád- ného prâva a spravedlivosti nepoznostavuje. | Naposledy oznámil, Ze Salomené, vnuéce své a p. Matěje: Repíka manželce, odkázal a též mocně po své smrti poručil a 

Strana 558
558 XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 181. dal pás veliký stříbrný pozlacený. Stvrzen ve čtvrtek den Nalezení sv. Kříže I. t. 8. 1537. — Rukop. C. 2111 f. 166. Anna, man- Żelka Jana Běšína z Běšín, dcera Klimenta zlatníka z Li- boslavě. 9. 1547, 17. června. Rukop. č. 2142 f. Y 5. (Kšaft Anny Běšínové z Liboslavě.) Ve jméno —. Poněvadž všem lidem jednou jest umříti a žádný člověk nic jistčího no- má nežli smrt a nejistčího nežli hodinu smrti, protož já Annu Běšínová z Liboslavč jsúci v nedostatku zdraví oc takto -— řídím a kSaftuji: Najprvé a predkem duom svuoj, v němž bydlím, v ulici jdouc k mostu na rohu proti klá- šleru sv. Klimenta ležící, kterýž mám v knichách měst. ských a sobě kšaftem daný po někdy p. Klimentovi zlat- níku z Liboslavě, otci mém milém, odkazuji a dávám i poroučím tímto mým kšaftem Burianovi, Simeonovi a Kryzostomovi, synôm svÿm a bratřím z Běšín, se vším k tomu příslušenstvím, tak jakž jsem to po nadepsaném otci svém jměla a držela, k pravému právu dědickému plným právem, item v témž domě svršky, klenoty, ho- lové pcníze, šalstvo, cínové nádobí i jiné všelijaké ho- spodatstvi, listy, kteréZ mám na peníze, a dobré vuole jim na ty listy svědčící, i těch sto kop míš., kdež mi zá- pis svědčí u purgmistra v jeho knihách, klerýž jest mi učinil pan Modest z Pokštejna na vinici, téZ také za dom- ček, kterýž jsem prodala truhláři naproti témuž mému domu vedlé studnice klášterské, též ty peníze a kdežkoli by se jakéhožkoli dluhu uptati a doptali mohli, ty všeci svrchu psané věci dávám a odkazují svrchu jmenovaným synóm svým a bratřím z Běšín hned po smrti mé, aby sc v ty ve všecky svrchu psané a jmenované věcí uvá- zali a to drželi ku pravému dědictví a užívali bez všeli- jakých překážek a odporu všech lidí, tak jakž jsem já toho všeho sama v držení a užívání mocném a svobod- ném byla. Než tolo při tom znamenitě vymiehuji: Co se Kalcřiny, dcery mé a sestry: výšpsaných bratří z Běšín, synuov mých, dotýče, o té takto porowčím: Když by koli k vdání poclivému přišla a s radou bratruov svých a přá- tel přirozených se vdala, tehdy synové moji a bratří její aby jí povinní: byli dáti: z tobo statku mni jim odkóza. ného sto kop míš. věna a padcsáte kop též míš. na vej- pravu a k tomu řetěz zlatý, kterýž jsem jí udělala, a pás stříbrný, šaty chodici, kteréž jsem jí zdělala, všecky a s luoże šatuov najlepších, to všecko aby jí vydali beze vší odpornosti; a pi tÿchZ bratfich aby byla do vdänf a jimi se ve všem spravovala a z těch ze sla kop míš. bu- dou jí tíž bratří povinní dávati ourok na její potřeby až do vdání jejího. A když by se koli vdala, tehdy od téhož dne ve dni a v roce mají jí Kateřině dáti a zaplatili svrehu jmenované věci; pakli by ji v tom čase P. 13. od smrti uchovati neráčil prvé, nežli by se vdala, tehdy to všecko má při svrchu psaných bratřích z Běšín zuostati. A také toto znamenitě vymicňuji: Jestliže by se táž Ka- teřinu, deera má a sestra týchž bratří z Běšín, nač více potahovala a vejše co jmíti chtěla od týchž bratří svých mimo toto mé jí, jakž se svrchu píše, dání a odkázání, tehdy nadepsaní synové moji a bratří její nebudou jí ni- čímž vejš povinní: ani tímto mým jí dáním a odkázáním a to všecko má při tychż bratiich zuostati a nic jf ne- budou a nejsou povinní dáti, neb po otci svém nic ne- mají, než co já jim bratřím z Běšín a synóm svým dá- vám. Co se pak těch dvú dcer mých Marianny a Ange- liky také dotýče, poněvadž jest je P. B. všemohúcí z své milosti dobrú Zivnosti opattiti récil, těm nic neodkazuji, a oni synové moji a bratří jich nejsou a nebudou jim povinovatí nic dáti a ony nemají se na ně a na ten sta- XXV. V ulici Karlové. — C. p. 181. tek mnú jim, jakž výš dolčeno jest, odkázaný potahovati ani jim v tom mém dání a odkázání překážky činiti žád- ným vymyšleným obyčejem a zpuosobem. A proloż pana purgmistra a pánuov za to prosím, když by výšpsaní sy- nové moji buď všickni společně ancb rozdílně aneb je- den z nich toho na nich požádali, aby tento kšaft muoj a poslední tato vuole má po mé smrl jim v radć pre- čtena byla a po přečtení kdyžby toho požádali aneb po- žádal, aby v knihy téhož mčsta zapsán a podlé práva jich tvrzen byl a oni pan purgmistr sc piny nad (imlo mým pořízením a jisté konečné vuole mé poslední ruku drželi a synóm mým výš psaným žádné překážky žádnému aby činiti nedopoustéli. "Toho vicho, coZ sc svrchu píše, na potvrzení i budící pamět já svrchu psaná Auna Běšínová pečet svú vlastní jistým mym vědomím dala jsem piivísiti k tomuto listu mému kšaflovnímu a k télo vuoli mé poslední a konečné dobrovolně a pro lepší toho jistotu a dokonalejší pevnost, stálost i duověr- nost pliprosila jsem uroz. vladyk p. Jana staršího Hodě- jovského z Hodějova, místosudího království Ceského, p. Gabriele Klenovského ze Ptení oc, p. Tomáše z Javořice oc a p. Petra z Hlavsy z Liboslavč oc, že jsú také pečeli své dali jim beze škody na svědomí podlé mne přivěsili k témužto listu a mému pořízení. Jenž jest psán léta MoDoXLVI0. Stvrzen MeDoXI.VII? v pátck po sv. Vítu. 10. 1649. — Rukop.é 2117 f. 194. Jaroslav z Mu- ténína a Anna k. d. ležící na rohu proti sv. Klimentu podle domu pilnikíťova od p. Burjana Běšína z Běšin i na místě jiných bratří jeho let nemajících za CCCC k. gr. č. Act. die Leonardi. 11. 1686, 19. července. Veleslavínův kalendář sir. 393. V sobotu po Rozeslání ap. umfcl Jaroslav Zlat- ník z Mutěnína, senator St. M. Pr. Pochován u sv. Jiljí. 12. 1586, 8. října. Rukop. č. 1173 f. 87. (Inven- tář p. Václava z Mutčnína.) V středu po sv. Františku stal se popis včcí po někdy dobré paměti uroz. p. Václavovi z Muténína. uroz. p. Jaroslava odtudź z Mutěnína synu, pozuostalych. V domé u p. Jaroslava blíž mostu toto se našlo: Kateřina sirotek let nemající po něm, p. Václa- vovi, pozuostalý. Ve sklepě dolejším u schoduov truhla velká a v ní dva koberce na stůl s erby dvěma jeho neb. Václava a Barbory Sejdový, manželuov. Dva jiná koberce též s crby, dva opčt jiná koberce turecký. V témž skle- pé luoZe velký pod nebesy na sloupcích řemeslně udělané, na něm šatuov ložních 22 kusuov, hrnce mosaznej. V dru- hém sklepé zadním z téhoZ sklepu jdouc: kotlíkuov k ry- bám vaření sedm, tři z nich mosazný a 4 měděný, ško- pek měděný, kotel prací s drejíuscem. V truhle šatuov vi- nutých cejch a cejšek kmentových, plátěných 43, prostě- radel kmentových a plátěných 17. Ubrusuov 24 s mřížemi a prostejch vesměs. Ubrouskův malejch 5, rouch 7, rou- chy ktlicí 2, vše nákladně uděláno, ručníkův 16, férlu- chüv nabiranych 24, fértuchuov prostych 15, rukavec 23, čechlíkuov 9, košilí Zenskÿch 8, servituov 11, váčky 9 aksamítový červený a černej s stříbrnými knoflíčky. Plátna tenkého 1:/; kopy a 8 loket. V druhé truhle cí- nového nádobí: mědčěnice cínová s nalívadlem, mís vel- kých 8, 4 mísy málo menší hladký, opět málo menších hladkejch 6, opčt maličko menších 6. Umývadlo s nalí- vadlem, mís starejch 10, mísek 6, dva pláty cínový, čtyři mísky na ovoce s držádky, 7 mísek šálešných, mísek dě- tinských 8, menších 8, umývadlo s štítem, víra cínová. Talífüv Sirokejch velkejch rytejch XII, mensfch hladkejch XIII, opotřebovaných 22, maličkých 12, mříže cínová, dvě konve vysoký, v nichž se pocta nosívá, konví vel- kcjch 6, dvé tríZejdlíkovy, poloupinetních 6, Sirokych a 

Strana 559
XXV. V ulici Karlově. — Č. p. 181. vysokejch 10, polouZejdlíküv a étvrtek 10, slínky dvé, šaly tři, Mašlička cínová v žejdlík, svícny cínový 4 nízký, umývadlo s mísou mosazný, měděnice mosazný dvě, de- vět svícnuov mosazných nízkejch, lampa mosazná v zpuosob svícnu, cívky mosazný 4 od svícnu polámaný, plát mčdčný na marcipány, moždíť velkej s palicí a dru- hej maličkej s paličkou, 2 rendliky mosaznÿ, 2 pekáče měděný, 2 rošty železný, 2 lžíce plechový, kuchta jedna železná. Nahoře v komoře skrze světničku jdouc v truhle velký za dveřmi: 2 madrace, z nich tafatová jedna zelené a žluté barvy a druhá modrá, šaty chodící neb. Barbory, manželky p. Václava, sukně mochejrová hedbávná černá s živůtkem dupltykylovym, s prymem aksamítu planého, sukně karmazínová brunatná bez živůtku s prymem, sukně ferštatová stará zelená s Zivütkem a s puntem. Sukně tupltykytová černá s prymem, s živůtkem dupltykytovým, sukne karmazínová popelatá s prymy, s Zivütkem karma- zínovým, sukně šamlatová bílá s damaškovým Zivülkem aksamitem premovaná, sukně rozínová tamínová bez ži- vůtku, sukně bílá tykytová s živůtkem premovaná, mant- Ik tupltykytovy cerncj strhanej nepodšitcj, živůtek z tisk- nutého aksamítu a druhej prostého aksamítu, třelí karma- zínový, vše s punty, kolárek mochejrovej podšitej, koží- šek boracovcj bfebíckovej z tamínu, Zivolek podbríSky podšitej, šorepele modrej tureckého mochejru s prátky bílími podšitej, druhej šorcpcle rozínovej polohedvábnyho mochcjru s sprätky bilfmi podsitej, futro lalokovy jedno, firhanky okolo postele ve třech kusích harasový zelený, koberce hedbávnej rozličné barvy. V jiné truhlici vedle luože šaty chodící neb. Václava tyto: gallioty aksamitu tlačenýho, gallioty karmazínový, gallioty &ernyho aksamítu, jiný bílý tupltykytový, jiný dvoje šamlatový bez vody, jiný aksamítový tlačenýho aksamítu, ksas aksamítovej popelatej s śnily vyvlacovany lupltyky- tou, kabát karmazinovej ćcrnej fczanej, kabat popelatej karmazinovej, kabdt bilej platna vlaskyho, kabat bflej ty- kytovej schodilej premovancj, kabáty dva bodeny Samlatu bez vody, kabát koženej aksamítem premovany, kolar kordobanskej černej, sedční kožený aksamítem premovaný, punčochy černý hedbábný, turecká plstka hedbávná. V truhle velké: kožich kunami podšitej černej, plášt soukcnnej s předky aksamítovými tlačenýho aksamftu, druhý plášt králíky podšitej, kožich dlouhej vlčí po uher- sku dělaný suknem zeleným pošitej. V truhlici železné: dva koľlíky velký vysoký pozla- cený, 2 menší, 2 ve zpuosob hrusky, 3 haufpechery s pfi- kryvadly, koflik vysoky s piikryvadlem, na vrchu mużf(k pozlacený od p. Jana z Pernštejna darovaný. Druhej ko- flik s přikrývadlem též od pána don Zvána nebožtíkovi darovaný, dvě konvičky pozlacený, dva koflíky s ptikry- vadly, 4 číšky pozlacený, 3 číšky stříbrný s pozlacenými kraji. V truhlíčce: 12 lžic stříbrnejch hladkejch s dlou- hejini drzadly, 9 lZíce fládrovy s drZadly stříbrnými, dva pásky na tkanicích s pozlacenymi puklami a s nákonc(mi a třetí stiíbrnej armpantovym dílem dělaný, dvoje nož- nice, jedny z nich pozlacený a druhý postříbřený s řetíz- kv, dvoje střenky od nožův stříbrný. Ještě se našlo: vobojek krumplovaný na strunkovym zlatě i s podnicemi(?), trojc tkanice okolo rukou ptipí- nací, dvoje s brunatným se zlatem, druhý dvě s vyšíváním bílou baurou a vypletaný s stříbrem, dvoje tkanice okolo rukou s vobojkem i s přednicemi, to vše strunkovým zla- tem a s červeným hedbábím udéláno jest. Ctyry pentlíky, jeden z nich s 12 štefty šmelcovanými, druhý samý zlatý XXV. V ulici Karlově. — €. p. 181. 559 též s 13 štefly z šmelcu, třetí krumplovaný zlatem, s per- lami a grandly, v němž jest 3teftu Śmelcovanych 29, a čtvrtý na strunkovým zlatě krumplovaný samými perlami. Vůz s šperlochem soukennym. Item našli se dvě ji- sloty: jedna od ur. p. Jana z Pernštejna: na 1000 zl., druhá od ur. p. Stanislava Robockého na 500 k. gr. č. 18. 1686. — Rukop. c. 2205 f. 69. (Kšaft Ja- roslava z Mutěnína zlatníka.) Ve jméno —. Já Jaroslav z Mutěnína, měštěnín Star. M. Pr., známo činím — duom v osadě sv. Jiljí nárožní proti domu Toulovic, v němž bydlím — též vinici svou, Mydlářská řečenú, na Srpových Horách ležící, s přikoupeném (!) kusem k též vinici, a li- sem — odkazuji Kateřině, pozuostalé po Václavovi z Mu- těnína, sypu mém, dcerce, vnučce mé milé — s tím při tom doložením: Pončvadž Kateřina v letech détinskych osířala a co s ní milostivý P. B. naložiti ráčí, před kaž- dým člověkem skryto jest, ale v tejné radě jeho božské lo zuoslává, i byla-li by v tom svatá jeho vuole, že by jí Kateřinu prostředkem smrti z tohoto bídného oudolí před dojitím let rozumných bez pořízení povolati ráčil, na místo její domu i jiného všeho statku mého pravého dědice Jana Prunara, někdy Kašpara Prunara, suken kro- ječe, syna, ustanovuji. Pakli by tolikýž Jan Prunar, nedo- čekajíc takového nápadu, dluh smrti zaplatil, ten všelijaký statek — na Lidmilu a Annu. vlastní sestry Jana Prunara, i dědice jejich plným právem připadne —. Potom též z takového nápadního statku — pp. poruéníci - - Kale- Fine z Dražice, sestře mé, mandlířce, dceři její, 50 k. gr., Albrechtovi Sreinarovi, synu jejímu, 10 k gr. vydají. — Item panně Martě Run- prechtovy [kteráz u mne z détinstvf svého aż posavad trvá] na památku poroucím vinici svou za Žižkovem le- žící po Lidmile Měchové, měštce Nov. M. Pr, käaftem jejím na mne přišhí. S strany pak vinice Mydlářovské, ta že bedlivého i nákladného opatrování potřebuje, ta- kovú vinici pp. poručníci mohou prodati. Jakož jsem pro- dal dům svuoj vedle Michala mečíře na rohu vystavený Bernartovi Bernerovi, na némZ penéz gruntovních nedo- placených 250 k. gr. č. mám, o těch takto řídím: Předně pp. literatuom kuoru sv. Jiljf BO k., k zádu&í kustela té- kož sv. Jilj( 50 k., dítkám neboZtfíka Jana z Sonova, Sy- meonovi a Anně, sestře jeho, kteréž v svém opatrování mým vlastním nákladem mám, nic ovšem z statku a spra- vedlnosti jejich k sobě nepřijavše, z samé náklonné lásky po 50 k. každému z nich poroučím i ostatních 50 k. Anně a Lidmile, sestrám, Kašpara Prunara decrám, přivlastňuji, -— Jenż jest dán v Star. M. Pr. v neděli den sv. mistra Jana z Husince l. 1586 —. Tomu na svědomí — početí naší menší dali sme tento kšaft upečetiti v outerý den sv. Lidmily 1. P. 1586. 14. 1597, 28. července. Rukop.č. 2113 f.77. Syxt Theodosius z Ottrsdorfu vzdal všecku svou dědickou spra- vedlnost, kteráž by jemu po dobré paměti p. Syxtovi z Ottrsdoríu, měštěnínu Star, M. Pr. a radě nejv. pur- krabství Pražského, jakožto vlastním otci jeho, náležela, Kateřině z Mutěnína, manželce své — kterémužto Syxtovi "Theodosyusovi, jako2to manZclu svému, nadepsaná Katc- fina z Muténína zase vzdala jest — чот svuoj od staro- dávna u Jaroslavů řečenej na rohu proti kostelu sv. Kli- minenta ležící. . . 16. 1605, 21. lcdna. Tamfleż f. 343. Martin Sol z Soln- pachu a Kateřina k. d. u Jaroslavů řečený vedle domu Jiříka Iišera krejčího ležící od Kateřiny Sixtový z Mile- Xovky za 9760 k. gr. č. . ® 1622, 21. července. Tamlćż. Pan Scbeslian Vodulyjovskÿ z Prostubfan, plnomocnfk listem zřízený paní 50 k. gr., Anně z Dražice 

Strana 560
560 X XXV. V ulici Liliové. — C. p. 991. Kateřiny Solové, po někdy p. Martinovi Šolovi z Šoln- pachu pozůstalé vdovy, i na místě důstojných a velebných pp. Zykmunda Sola z 5., kanovníka Olomouckého, p. Je- ronyma Sola z S., p. opata kláštera: Loučského, pod zmocněním synův jejích p. Theodorikus Wahl z Algenova, plnomocník p. Zuzany Wahlový z Šolnpachu, manželky své, s p. Václav Šol. z Š. přiznali se: Jakož jest někdy — p. Martin Sol z Š., p. manžel jí pani Kaleiiny a otec jich, dim nśrożni proti kla$teru sv. Klimenta v Nożirskć ul. koupil a na ně společně právem nápadním připadl, že láž paní Kateřina a její děti postoupili jsou díly své na témž: domě p. Karlovi Solovi z S., synu a bratru jich, též paní Zuzanně m. j. V ulici Liliové. Číslo pop. 221. (U bílé točenice.) sj, — 1426. Rukop. 6. 992 f. 58 a vukop. c. 2099 f. 137. Vlsska, amica d. Nicolai, olim plcbani in Dicska, resignavit domum suam inter domos IJanussii Vonhaus ct Michaelis aurifibri Johanui dc Porziessin ct Barbare, con- thorali suc. 92. 1434, 30. prosince. Rukop. č. 2099 f. 39I. Divin de Montibus Cuthnis exhoneral cum consensu ct voluntate dd. consulum se dec lutoria substilucionc per Martinum Brázda (acta. Prefatus Divin totale ius suum lutorium Katherine, relicte dieti Martini, cum omni suo iurc iuxta testamentum dicti Martini resignando (!) Act. fer. V. post Nativ. Chr. “3. 1435, 18. Gervna. Tamléz f. 405. YFacla cst amicabilis composicio inter Kathcrinam, rclictam Martini Brázda, ex una et Johannem, Kalherinam et Elisabeth, fratrem. el sorores pretacti Martini, ex altera parle pre- textu XXX s. ct XX gr., quas Marlious ipsis teslamen- taliter delegavit; talis videlicet, quod pretacla Katherina vidua tenetur ipsis prefatam summam dare. — Act. fer. V. post s. Trinit. #4. 1436, 81. kvétna. Rukof. č. S7 f. 115. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pr. tiemto zápisem oznamujem všem lidem nynějším i budúcím, 2e vstipivSe před nás do plné rady našie poctivá paní Kateřina vdova, učkdy Martina řečeného Brázda manželka, Vaněk z Boz- kovic od Alžběty, tety Brázdovy, a Jan, vlastní bratr té- hož Martina Brázdy, i ukázali jsí nán dvě kvitanci, jedna, jenž svědčí na pét kop gr. a druhá na pět a na čtyři- decti k. gr. Kteréàto slovo od slova takto stojí napsány : My rychtat a kon$elć z obi strani v Bozkovicich službu vašic napřed s žádostí najlepšicho dobrého vzka- zujem pánóm purgmistru a radé St. M. Pr. A jakoż V. M. nám píše o těch pěti k., kteréž nebožtík Martin Brázda tetě své, jménem Alžbětě, odkázal, i dávámy Vašic Mií védéti, že ta dobrá žena Alžběta, tcla Bräzdova, ty pc- niczc, totiž: pět k. gr., svému piicteli mocné poručila, jménem Vańkovi, listu tohoto ukazateli. l prosímy V. Mii s pilnost( Zádajíce, rate sé v tom ukdzali, aby ty penczi svrchupsaní byly vydány Vankovi svrchupsanemu. A kdyż jemu dány bud, tchdá svrchupsaná AlZb&ta, tela ncboZcc Brázdová, kvituje a prázdnú činí z téch penóz tiemto li- stem pani Kaleiinu, nókdy manżelku Brózdovu. "Także paní Kateřina svrchupsaná viece z těch pěti k. gr. nebude XXV. V ulici Liliové. — C. p. 991. napomínána. Tomu všemu na svédeclvic pečeti městečka našeho naší dobrú vnolí a vědomím jsme pfidavili k to- muto listu, jenz jest dán v Bozkovicích ten 1ilery před sv. Simonem a Judí ap. léta — tridcátého pátého. Druhy list: My purgmistr a konšelé města [Litomyšle vyznáváme tiemto listem obceně přede všemi, ktož jej uziie anch člúce slyScti budd, Ze pristápiv před nás opatrný muž Jan, někdy vlastní bratr Martina řečeného Brázda, měšťěnína někdy St. M. Pr., vyznal jest před námi, že jest přijal j se svými sestrami, s Kateřínú a s Alžbětú, pět a ctyři- dceti k. gr. ode paní Kateřiny, učkdy manželky svrchu- psanćho Martina Brózdy, jakoż jest jim byl před svú smrtí odkázal. A z těch pěti a ctyFideeli k. gr. již přijatých ode paní Kateřiny svrchupsané Jan drievepsany i s svymi sestrami vlastniemi, s Katefinń a s Alżbelń, mocnó pro- puści a kvituje sám od sebe i od svych sestr jiż jmeno- vaných paní Kateřinu svrehupsanú i jejic buddcie z tóch péti a ètytidceti k. gr. a vice nenapominati. A tomu na svědomic Jan Castopsany prosil jest purginistra a kon&c- luov, abychom svi pecet jemu k svódomie pfitiskli k to- muto listn, jenž jest psán léta od nar. s. b. počítajíce ti- siec Glyrstého ttideitého šestého v Litomyšli v ten úterý den sv. Jakuba a Philipa ap. Kterýchžto kvitancí my svrchupsaní pání potvrdili sme ve všech kusicch a artykulech a mocí: tohoto zäpisn po- tvrzujem, takže napřed psaná Kalcfina Drázdová ; jejic dědicové a budúcic nemají vice z nicchéhoZ od svrchu- psaných přátel Brázdových ani od jinÿch kterÿchkolivèk lidí, buď to duchovniech ncbo svétskÿch, napomfn:ini ani kterak kolivék naríkáni byti po vše časy budúcie, neb sé všem piátelóm svrehupsaného Brázdy vedle rozkázánic kšaftu jeho poslednieho dosli stalo. Actum feria quinta post festum Penthccost. a. XXXVI. |. 1450, 6. kvétna. Rukop. c. 2099 f. 1067. Ka- therina, relicta Martini Brazde, fassa cst, sc teneri XVII S. gr. verj. debiti virgini Anne, moniali in monasterio s. Anne commoranli, sorori suc. — Act. fcr. JI. post Phil. et Jacobi. 9. 1451, 6. kvétna. Aukop. c. 2119 f. D 3. Já Ka- teïina BrAzdova, méStka St. M. Pr. vyznávám oc Ze ac koli oc loto. mé poslednic poruceustvie oc cinim obyte- jem takovýmto, takže duom muoj, v němž bydlím, kterýž leží mezi domem nókdy Michulovym zlatníkovým z jedné a domem mistra Borotína z strany drubé, i všecko právo mć vónnie i to věno, jinenovité 11!/;C k. pr., kteréž mi jest Václav dobré paméti nékdy Pabiinkuov syn, mi Nového Plzně měštěnín, zapsal, na domu svém a měšt jeho tu v Plzni, kterýž leżi na rohu podle domu Oldri- chova postříhačova, a k tomu na dvoru jeho v předměstí již pověděného města ležícím proti klášteru bratří Men- ších, i na dědiních téhož dvoru, na lukách, na nábytciech i va všem, což k tomu přiíslušic, jakož list s jeho a ji- nych dobrych lidf pećctmi visutymi na svédomie na to učiněný a mně vydaný plněji svědčí, a podle toho i vše- cken jiný statek muoj — tohoto kšaftu mocí po mé smrtí — dédicky dávám Tobiášovi, synu mému milému, a jeho dělem - -. Datum fer. V. post Philipi ct Jacobi a. Ll. 3. 1494, 26. dubna. Nukop. c. 2107 f. GI. Magda: lena, olim Thobie, nunc vero Wenceslai de Bozkowicz conlhoralis, resignat domum suam, quam inhabitat, sitam prope s. Annam ad albam torquem — marito suo caro. Acl. sabbato post Marci. 4. 1502, 21. listopadu. Tamléz [0 224. Johannes de Lithomicrzicz ct Anna c. d. inter domos Clementis auri- 

Strana 561
XXV. V ulici Anenské. — C. p. 990a. fabri ct olim Hochonis sitam utrinque a Wenceslao dicto Dráb pro XLIII s. gr. pr. Act. die Present. M. V. 5. 1208, 12. prosince. Tamléz f. 242. Daniel a ponte c. d. ad albam torquem inter domos Johannis fabri et Clemeniis aurifabri sitam utrinque a Johanne, genero suo, pro XL s. gr. Act. fer. III. ante Lucie. 6. 1000, 7. září. Zamléz f. 288. Wenceslaus bra- scator ct Anna c. d. ad albam torquem pro XLV s. gr. pr. Act. in vig. Nativ. M. V. (R. 1510 splácí Bene& braseator.) 7. 1509, 6. února. Rukop. č. 2108 f. 31. Pan Fa- bián noZiet a p. Simon Sekyra konšelé jsúce poslání z plné rady k Martě vdově, matce Aničky od bielé to- čenice, kterážto ležéci v nemoci před týmiž pány tuto vuoli svú jest oznámila, že stalek svuoj vešken — vzdala jest — Aničce, dceři své, a Benešovi, manželu jejiemu - . A tato. vuole nadepsuné Marty oznámena jest skrze též pány v plné radé fer. 1l. ante Dorothce. 8. 1510, 27. února. Tamléž f. 50. Johannes dictus Zelnik et Ludmila e. d. ad albam torquem inter domos Clementis aurifabri et Johannis IIoch dicti sitam utrinque | a Bencssio braseatore et Anna, conthorali eius, pro I. s. gr. pr. Act. fer. Hl. post Mathie. 9. 1614, 25. února. Zamtéž f. 135. Václav Arnošt a Markéta k. duom u bielé točenice od Jana Zelníka za L'/s k. gr. pr. Act v sobotu po sv. Matéji. 10. 1514, 4. března. Tamléž /. 137. Matěj rourník k. d. u bielć točenice od Václava Arnošta za LVI k. gr. pr. Dálo se v sobotu den Píencsenie sv. Vaclava. 11. 1622, 4. září. Rukop. č. 2109 f. 252. Václav Sušickecj a Elška k. d. ležící jda k mostu, kterýž slove u bílé točenice, od Matěje, někdy rourníka, za LXXI k. gr. pr. Act. fer. V. post Egidii. 19. 1526, 21. března. Rukop. č. 2111 f. 126. Uroz. p. Albrecht Šlik hrabé z Pasounu a Ester k. d. od Vác- lava SuBickélio za sto k. gr. &. Act. fer. III. post L' ngini. ` 13. 1549, 24. ledna. Rukop. ¢. 2117 f. 184. Jan Kropáč a Anna k. d. inezi domy někdy Klimenta zlat- nfka a Wolfa cihláfe od ur. p. Albrechta Slika z Holajée za CXCVI tolaruov. Act. fcr. V. die Timothei. 14. 1669, 80. kvétua. Tamléz f. 264. Vit 3mukyf a Anna k. d. od Jana Kropáce Berounského za CXXX k. gr. Act. fer. II. post Ascens. d. Spojeno na čas s domem č. p. 183 viz výše. str. 537. V ulicí: Anenské. Číslo pop. 220a. (Část první.) ^|. 1406. — Rukop.č. 2099 f. 11. Hannus von laws protestatus est, prout jpse emit domum a testamen- tariis olim. Weuceslai tyscher, que fuit Borziwoii, que do- inus impelitur per Nassau Judeum, ne sibi annus et dies transiret. *2. 1417. — Rukop. c. 2102 f. 155. Magister Johannes de Borotin resiguat omnc ius, quod sibi com- pelit in censibus, quos sibi Byetlka de Miliczin resignavit, d. Jacobo, priori monasterii b. M. V. in pede pontis, ct toli conventui —. 1. 1468, 97. ánora. Rukop. ¢. 2119 f. K 3. Ve jméno božie amen. Já mistr Jan Borotín, měštěnín Star. M., vyznávám licmto listem — že ačkoli z dopuštěnic božícho nemocen jsem — najprvé a přede všemi věcmi činím a uslanovuji paní Katefinu, manželku mú, najvyšší XXV. V ulici Anenské. — Č. p. 990a. 561 poručnicí a podle nie, také i s ní činím a ustanovuji opatrné lidi p. Sigmunda Pytle a Prokopa od Brun- cvfka, měšťany Star. M. Pr., prátely mé milé, pravé a mocné poručníky synuov mých a podle toho domu mé- ho, v němž bydlím, i všeho jiného statku mého —. Po- tom pak ten plat v Kozmicích, kterýž mám, porúčicm pavie Kateřině, manželce mé, tak aby ona platu toho po- žívajíc Janka, syna mého a jejicho, při sobé chovala, jej k dobrému a poctivému vedúc, jako věrná jeho mátic, až do let jeho rozumu došlých. Dále též manželce mé po- rúčicm a rozkazuji, aby duom muoj, prve dotéeny — prodadiic XV k. gr., hterychZ Pavlovi, kmotru mému z Klo- kola, diuZen zuoslávám, dala a za ostatek aby platu dě- tem kúpila — kteréhoZto platu — chci, aby táž manželka má — s dětmi požívala, dokudž by stavu svého nepro- měnila vdovského. Když by sě pak koli vdala, tehdy aby na věnu svém, kteréž v Kozmicích dckami zemskými otce mně sobě zapsáno má, měla dosti. A jestli že by synové moji let rozumných nedojdíc zemřeli, tehdy vóle. má jest k tomu a tak tomu chci, aby jie něco platu po smrti dětí mých zuostalého, což by sč poručníkóm zdálo, při- dáno bylo a poslúpeno až do jejieho Zivola a nic dále. Nebo tomu chci, aby ten plat jie přidaný po smrti jejic na studenty vedle rozšafnosti poručníkuov byl obrácen —. Dat. fer. II. ante Transl. s. Wenc. 2. 1462, 4. února. Rukop. č. 2105 f. 159. Marti- nus cultellator et Katherina c. d. sitam inter domos Tho: bic ad torquem ex una ct Pauli pellificis parle ex altera erga Katherinam, reliclam magistri Jobannis Borotin, pro L s. gr. Act. fer. V. post Purif. 8. 1462, 6. kvétna. Rkop. c. 2141 f. 392. Paulus HoStka Johannis de z Votic nomine publicavit XXXIII s. gr. veri. debiti eidem per Johannem, natum magistri Borotin, obnoxii. Act. die Joh. ante portam. 4. 1462, 23. iíjna. Tamléz f. 393. Jacobus sartor de Nova Civ. Prag. publicavit XXXIIII s. gt. debiti sibi per Wenceslaum, natum magistri Borotin, obligati. Act. die Severini. 5. 1464, 16. září. Tamléz f. 67. Mart nus Hoch cultellifaber fassus est, se teneri debitorie 1X s. gr. pro Georgio pincerna Nicolao Bctlemsky, protonotariy Mai. Civ. Pr., quam pecunie summam — prescribit - super domo propria prope claustrum s. Clementis inter domos Pauli et 'Thobie Pabianek situata. Act. die Lidmile. 6. 1509, 8. září. Rukop. é. 2102 f. 220. Johannes faber et Nieta e. medietatem domus, cuius allera medie- las ad eandem Nietam pertinet, et tota domus sila est prope s. Annam inter domos ad albam torquem et Caspari institoris utrinque erga Machconem cultellatorem pro XL s. gr. pr. Act. die Egidii. — 7amleś. Nicta, Johannis fabri conthoralis, resignat omne ius suum — marito suo. Act. sabbato post Egidii. 7. 1890, 11. nora. Rukop. c. 2009 f. 93. Kliment Cejka nožíř koupil sobě a Katetiné, tcté své, duom le- žící mezi domy Matěje rourníka a KaBparové obostranné od Nity Hochové a Rehote, pastorka jejtho, za LX k. gr. pr. Act. sabbato post Scolastice. (R. 1521 kvituje Nita IIochová Jiříka a Kateřinu, přítelkyní neb. Klimenta Cejky.) 8. 1530, 23. listopadu. Rukop. c. 2110 f. 348. Ji- řík Hoch majíc sobě poručení dané a moc od Kateřiny, manželky své, oznámil, že duom, v kterémž bydlejí, Ka- teřina m. j. vzdala jest Wolfovi cibláři a Evě m. j. Act. fer. III. feriis Cleinentis. 9. 1569, 20. &ervence. Rukop. C. 2142 f. EE I3. My purgmistr a rada Star. M. Pr. zníámo činíme — kterak 71 

Strana 562
562 XXV. V ulici Anenské. — ©. р. 220a. Wolf cihlář — u&inil kÉaft — v úterý den sv. Blažeje 1. etc. LXI] — takže — duom svuoj, v némZ bydlí, odka- zuje Janovi, kterýž při něm jest, příteli svému —. Stalo sc v pondélí po sv. Arnolfu I. LXIL 10. 1564. — Rukop. 6. 991 f. 185. (Eva mly- nâïka s Janem Krufem cihlárem.) Jakoż jest Eva, mlynár- ka a manželka Jana Dolanského, obeslala Jana Krufa ci- hláte a vinila jej z toho, 7e l. LXIII v pátek před sv. Vítem v domu svém on Jan Kruf, když manžel Evy ne- byl přítomen, než ve mlejně, ji potupně a hanlivě dotej kal, kurvy i jinak ji nazývaje dával a když jest potom manžel její přišel domuov, tu jest jemu on Jan s lovaryši i do včzení ji dali, kdež posavad na rukojmích ona jest. — Proti tomu Jan Kruf obeslaný tomu všemu odpírá a | nebyl jest nikda takový aniž ona na něho toho dokáže. I když sobě strany na odporu byly, Eva dala svě- domí čísti, že se to provozuje, kterak jest Jan Kruf, ho- spodář její, tloukl ji, k tomu pak i do vězení dal. A když jest předešle p. Pavel Kapr ufad purkmistrovsky drżal, byla jest i s mužem svým u něho tak zbita, že k člo- véóku podobna nebyla. — Na to dal Kruf promluviti, Ze jest Eva zamlčela toho, jaké mu příčiny dávala, ale on to provozuje, kterak jest ona jeho haněla a nepokojně xe k němu chovala i také nějaké osoby nepoľádné, a tu mnoho vedla, kterých on nezná, jest přechovávala, z če- hož od něho trestána byla. A poněvadž jest příčiny jemu dávala a muž její zamordovati chtěl, věří, že v tom bude od práva opatřen. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž se nachází, že Eva Dolanská řečí i jinak velmi nevážně a nepokojné i nenálezité k Janovi Grufovi, nékdy hospo- dáři svému, se chovala, z té příčiny dává se jemu Janovi za právo, takže jí tou žalobou povinnovat není. A p. purgmistr a páni ji Evu pro takové nenáležité k němu chování i neuctivé mluvení v svú kázeň i trestání bráti rácf. 11. 1572, 93. července. Rukop. ć. 2120 f. 130. (Kšalt Kašpara od Cihlářův.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme, že Kašpar, obyvatel v domě Jana Grufla, měštěnína našeho — takové jest pořízení učinil, že do- mck svuoj na Vyšehradě odkazuje Janovi Gruffovi, hospo- dáři svému. — Stalo se v sobotu před nedělí Cantate |. LXXII. — Tomu Magd. 1. 72. 12. 1579, 1. října. Nukop. ć. 2112 f. 62. Josef Hlozler a Anna k. d. v osadě sv. Jiljí mezi domy Anny Vitovy 3mukyfky a fla¥pyfovym od Jana Gruffa za 250 k. gr. č. Act. fer. V. post Wenc. 13. 1583, 4. prosince. Zamléz f. 164. Salomena Trychtlové metifka k. d. mezi domy Anny Vitovy a Wolfa ilaśnyre od Josefa Ho;lera mydláre a Zofic m. j. za 487! j, k. gr. ¢. Act. die Barbare. 14. 1585. — Tamtéž f. 217. Salomena, někdy Adama 'Trychtle mecfre a jiż Petra Marka, téZ motife, manżelka. 15. 1698. — Tamléž f. 402. Zmocněn Tomáš Keyslinger na místě Anny, m. j. domu Petra Marka me- číře [tchána svého] a Salomeny m. j. pro 50 k. gr. č. vedle zápisu. 16. 1594, 21. června. Rukop. č. 2113 [. 3. Tomáš Keyslinger mećif a Anna k. d. v osadě sv. Jilské mezi domy někdy Vílovic a fla$nyrovic od Petra Marka mc- číře a Salomeny m. j. za 500 k. gr. č. Act. fer. II. post viti. na svědomí oc v středu po sv. Máří XXV. V ulici Anenské. — Č. p. 220a. 17. 1605, 7. února. Rukop. č. 2113 f. 334. Uvoz. pin Pelr z Lybenthalu na Kratzu a Touzctíné, cís. trul- зав, К. d. mezi domy Vílovic a fla&nyi'ovic obostrann& od kolleje Soc. Jesu u sv. Klimenta za 900 k. gr. €. (Rád nabyl domu v dluhu.) 18. 1605, 13. června. Tamléž f. 363. Uroz. p. Pelr z Lybentalu priznal se, że dim svij mezi domy Vflovic u flašnýřovic obostranně ležící dává po smrli své paní Kateřině Lybentalové rozené z Weilmille na Kracu a Tou- žetíně, paní manželce své milé. 19. 1606, 12. dubna. Prkop. č. 2148 f. 55. Uroz. rytíř p. Petr z Lybentolu — jakož jest vyžádal sobě pp. úředníky šestipa:.ské do domu svého na vejchoz, při kte- rézto vejchozi v síní po pravé ruce, jdouce do domu, vykázal jest sklepy dva klenuté vnově a z těch dvé trou- by od zpodku až nahoru skrze svou vlastní zeď prolámati a udélati dal za tou toliko příčinou, aby z nich puch po- cházející od vlhkosti z týchž sklepüv vycluizeti aZ nahoru mohl. K tomu jest od Jiljího Dumajera, souseda druhého, povoleno na ten způsob, aby takové díry do domu jeho obrácené od dotčených trub za žádná pořádná vokna nyní i na budoucí časy od pána ani od držitelův domu páně držány nebyly, nýbrž ty tak, jak nyní udělány jsou, v tomlo způsobu budoucně zůstávati mohly a mají. РН kteréžto zdi v domě Jilj(ho Dumajera stojan vody u kol. lina pro praní udělaný se nacházejí; nad tím na onen čas někdy přístřeší bývalo. Do kteréžlo právě zdi některé dosti skromné trámy pro udělání přístřeší vloženy jsou byly a p. Jiljí aby to, což prve tu bývalo, aby ještě bylo, se ohlašoval a p. Petr Lybentol k tomu své jest povo- lení dal na ten a takový způsob toho přístřeší, jak prve bývalo, užiti chtěl, tolo jemu přeje, však tak, aby nic vejšeji nežli panská okna do jeho Jiljího domu obrácena sou, nestavéli ani svétla nezastavovali. Co sc pak od staro- dávna mezi krovy obou dvou domův žlabu, do něhož vo- da s krovu odpadá, položeného dolejče, poněvadž ten na vlastní zdi jeho Jiljího položen jest, kdyby koliv on Jiljí v domč svém vejšeji slavčti chtčl, aby to mohl učiniti. Item jakož jest p. Petr Lybentol v domě svém kolnu při vlastní zdi p. Petra Pešona v domě svém u vrat zadních udčlali a trámy některé ano i námětky do jeho vlastní zdi vloZiti dal, toho již p. Petr pánu, aby to tak, jakž udc- líáno a postaveno nyníčko jest, stálo, na takový způsob, aby mimo tento jeden příční a na šíř skrovné tři (rámce do jmenované zdi vložené a udělané, budoucně žádných více kladeno do zdi p. Petra nebylo a p. Petr pod týmž přístřeším to, aby z podlahy té kůlny k němu p. Petrovi hledáno nebylo, to zadělati dáti má. Naposledy jakož jest dole v síni po levé ruce pán sklep klenouli dal a prve tu světníce bývala, v kteréžto světnici do domu paní Anny Fauknarové vokno veliké, široké a nad tou světnicí v dru- hé břevnové světnici jiná tři okna, kteráž pán na tento čas prkny zapažiti, nimiž hejbáno nyní, a dolejší zdi za- dělati dal, ty tam obrácené byly, těch pán do své vlastní vůle tak zadělaných v své moci zancchává —. 20. 1614, 96. června. Rukop. č. 2113 f. 363. Ur. pin Petr z Lybentalu přiznal se, že zápis vrchní [č. 18.], poněvadž P. B. paní Kateřinu, manželku jeho, prostředkem časné smrti z tohoto světa pojíti ráčil, propouští. 21. 1614, 27. cervna. Rukop. c. 2114 /. 148. Uroz. paní Lidmila Vřesovcová z Hrušova koupila dům — od p. Petra svobodného pána z Libentalu za 1500 k. gr. č. 22. 1614, 29. srpna. Tawléz [. 156. Uroz. pani Lidmila Vřesovcová postoupila dům uroz. p. Vilímovi Vře- sovcovi z Vřesovic a z Doubravské llory, uejv. mincmi- stru král. Ceského, p. manželu jejímu. 

Strana 563
XXV. V ulici Aueuské. — C. p. 990a. 93. 1015, 12. i(jna. Tamleż f. 189. Uroz. paní Mandaleua Alena Hanybalovii z Waldśtejna koupila dim od p. Vilíma Vřesovce z Vřesovic za 13121/; k. gr. č. Číslo pop. 220a. (Část druhá.) (Viz předešlý dům.) 1. 1456, 11. října. Rukop. č. 2105 f. 58. Wanczek mango emit domum in suis limitibus distinctam, conli- guam cl annexam domui Johannis fabri ex una et pencs domum magistri Johannis Borotfu parte ex altera situatam erga Johannem pretactum pro Xl s. gr. pr. Act. fer. II. unte. Galli. 2. 1456, 11. i(jna. Tasléz f. 59. Wenceslaus tru- hlář et Katherina e. d. crga Wanieczkonem mangonem pro Xl s. gr. Act. fer. II. ante Galli. 3. 1459, 4. ledna. Zatléz f. 95. Paulus de Zluticz pellifex ct Katherina e. d. sitam inter domos Johannis fabri ex una et relicte magistri Johannis Borotin parte ex altera erga Wenceslaum truhldf pro XIUI s. minus V gr. Act. fer. V. ante. Epipli. 4. 1499, 12. prosince. Rukop. č. 2107 f. 26. Cas- par aurifaber ct Marta e. d. inter domos Martini Ho- chonis et Jacobi cultellatoris a Katherina, relicla Pauli pellificis, pro XXIX s. gr. pr. Act. fer. III. ante Lucie. 5. 1499, 19. srpna. Tamleż f. 174. De mandato dominorum Johannes Jenissek inductus est ad domum Caspari aurifabri in debito L s. gr. pr. Act. fer. II. post Assumpt. M. V. 6. 1633, 20. března. Rukop. č. 2111 f. 43. Vit Kašparovic vzdal jest statek svuoj Anně, manželce své, a pani Mail, své matce, a dětem svým s první manželkú Ludmilú splozeným, Tomášovi a Lucii. Act. fer. V. post Gelrudam. 7. 1686, 4. února. Tamtež f. 122. Pavel Dobrus- skaj kožišník a Kateřina k. d. ležící mezi domy Poledno- vým a Hochovým od Víta Kušparovic šmukýře za L k. pr. č. Act. fer. VI. post Purif. 8. 1648. — Rukop. c. 2117 f. 5. Jakub Vrabec Blajféf a Anua k. d. od Pavla DobruSského za LV k. gr. č. Act. fer. II. post Egidium. (Düm doplacen Jakubem r. 1650.) 9. 1662, 30. července. Rukop. č. 2118 f. 29. "Tomás Bucler fla$nyf a Dorota k. d. leZíc( mezi domy Wolfa cihláre a Jana Rafle od Matéje Pénivody za 100 k. gr. €. Act. fer. V. dic Abdonis. (Pénivoda dożel domu zvodem pro rukojemstvf.) 10. 1569, 21. ledna. Rukop. č. 991 f. 551. Jakož Dorota flašnýřka pozůstalá po někdy Tomášovi fla&nyti, souseda St. M. Pr., kšaft udělala — pan purgmistr a pani taklo o tom vypovídají: Poněvadž se jest tomu vyroz- umělo, že dítky sou od Tomáše a Doroty společně splo- zeny a ona Dorota, neměvší sobě statku toho všeho po Tomášovi flašnýři pořádně vzdaného, o něm jest kšalto- vali a porucniküv dítkám někdy manžela svého říditi, též nápadu toho statku s nich na jiné délati, nástroje k řemeslu náležité odkazovati moci neměla podle práva, protož v těch artykulich kšaft se zdvihá. —. Act. die Agnetis. 11. 1669, 7. února. Rukop. č. 1172 f. 39. V pon- dělí po sv. Dorotě stal se popis věcí pozůstalých po To- XXV. V ulici Anenské. — Č. p. 220b. | 563 mášovi flašnýří: Predkem sirotck jménem Lucie, item duom ležící podle cihláře zaplacený. Item poznamenáno dílo [řemesla Aašnéřského]: Hrncuov malých hrachových za 9 k. m., hrneuov prostředních hrachových za 4 k. m., hrnouov velkých za kopu míš., malých cedidek za 3 k., prostředních cedídek za 6 k., menších hrneuov hrachových za 8 k. hrneuov prostředních hrachových za 8 k., vel- kých cedídek za 3 k., malých za 2 k., malých svícnuov za 8 k., svícnuov velkych za 5 k., 4 velký lucerny zu 8 k., luceren za 20 k., umývadel a slánek za 7 k., lamp a křesadl za 6 k., flaší velkých malých za 21 k., flaše veliké dvě vojenské za 8 k., koštířuov za4k., pekáčuov a svícnuov do maštalí za 2 kopě, mís plechových a poklad- nic za 21 k., trychtyfuov malých velkých za č k., ko- houtuov a korouhviček na krovy 5 k., cedídek kovaných a hrneuov k vodě braní za 1 kopu, konviček dětínských za kopu, hrncuov k loži za kopu, křesadel a kaháncuov za 5 k., veliká flaše vojenská za 3 k. Item nedodělaných všelijakých věcí v werštatě bylo za 14 k. 16 gr. míš. Makovic nedodélanÿch za 5!/ k., makovic dodélanych za 6 k., flaší nedodčělaných za 6 k., lžic a krabiček plechových za 5!/s k., flaší nedodělaných za 9 k., nožiček k svícnuom nedodělaných za öl gr. m. Item toto se jest po témž Tomášovi fAašnýři v krá- mě v domě p. Jana Hoška v Železné ulici dílo hotové našlo a též jest šacováno za 18 k. míš. Suma toho všeho učiní 221 k. 27 gr. míš. 12. 1578. Rukop. ¢. 2122 f. 8. Wolf fla¥ny¥, poručník sirotka Lucie. 13. 1582, 30. října. Rukop. c. 2205 f. 5. (Kšaft Lucie, Tomáše flaśnyre dcery.) My purkmistr a ra- da St. M. Pr. známo činíme —: Ve jméno —. Já Lu- cie, někdy Tomáše flašnýře dcera — statek muoj vše- cken — odkazuji p. Wolfovi Behmovi fAašnýři a Anně m. j. — Stalo se v Praze v neděli po Na nebe vzetí P. M. l. 82. — Tomu na svědomí — v úterý po sv. Šim. a Judy 1. 82. 14. 1588, 22. ledna. Rukop. c. 2112 f. 277. Karel Vopálka nožíř a Lidmila k. d. mezi domy Sebestiana Fauk- nera a Cihlářovským obostranně ležící od Wolfa flašnýře za 115 k. gr. ¢. Act. fer. VI. die Vincencii. . * 1652, 19. září. Rukop. &. 2115 f. 250. Jan Cer- venka a Kateřina k. d. vedle: domu Jiříka Lamperka a Hanybalovic od Jana Felixa z Hyršovic, po neb. Janovi z Hyršovic a Majdaleně, Havla Vopálky dccři, manželích, zůstalého syna, za 850 k. gr. míš. Číslo pop. 220b. * 1424. Rukop. č. 2099 f. 146. In causa pretextu. emcionis domus site in acie ex opposito aciei domus domini Boczkonis et ex opposito claustri s. Aune per Johannem tabernatorem Sypawy factam ex una ct Martam, filiam Kaczeronis vendentem partc ex altera per consules conclusum est et mandatum Johanni Marte pc- cuniam persolvere. 1. 1448, 24. září. Rukop. č. 90 f. 167. Johannes faber, natus Galli fabri, et Katherina emerunt domum si- iam in acie penes domum magistri Borot(n immediate ct contra domum d. Boczkonis erga Annam, genitricem suam, pro XII s. gr. Act. fer. 1I. post s. Mauricii. 2. 1475, 26. února. Rukop. ¢. 2105 f. 359. Sa- | muel Klamperna cultellifaber et Dorothea e. d. acialem 71° 

Strana 564
564 XXV. V ulici Anenské. — Č. p. 184b. penes Paulum pellificem aput [Katherinam], relictam Jo- hannis fabri, pro XX s. gr. Act. sabbato post Mathei. 3. 1485, 30. srpna. Rwkop. č. 2106 f. 162. Jaco- bus cultellator dictus Trubka et Dorothea e. d. acialem penes domum Pauli pellificis a Samuele cultellatore pro XXIIBM/ s. gr. pr. Act. in die ss. Felicis et. Aucti. 4. 1618, 11. srpna. Rukop. č. 2108 f. 127. Pavel [Poledne] kloboučník a Kateřina k. d. na rohu proti sv. Anně vedle domu Kašpara z jedné a vedle vrat zadních domu Jana Hocha ležící od Jakuba Trubky nožieře za LX k. gr. pr. Dálo se ve Ctvrlek na zajtříc sv. Vavřince. (R. 1519 doplatil Pavel kloboučník.) 5. 15624, 25. dubna. Rukop. č. 2110 f. 34. Kate- řina, někdy Pavla Poledne mladého a nyní Martina klo- boučníka manželka, podle smluv svatebních vzdává duom svój, v němž bydlí, Martinovi, manželu svému. Act. fer. II. post Georgii. 6. 1569, 16. srpna. Rukop. č. 2/17 f. 431. Jan Raflar [tesař] a Anna k. d. na rohu proti sv. Anně od Martina Poledne za CXXV k. gr. č. Act. (er. Il. post Valerianum. 7. 1564, 18. října. Rukop. č. 2118 f. 85. Uroz. p. Jiří z Waldštejna na Hostinzém a Miletíně k. d. od Jana Raflera tesaře za dvě slě k. gr. č. Však tejž pán jest při- pověděl sám za se i za dědice a budúcí své všec'y po- řádky a povinnosti, jak k osadě a záduší, tak i k obci ciniti a vykonávati i berně z něho dávati. Act. fer. VI. post Dionysium. 8. 1669, 27. června. Tamtéž f. 222. Ur. pán Jan z Walditejna a na Heřmanicích k. d. od uroz. p. Jiřího z Waldštejna za dvě stě a dvacet pět k. gr. č. Act. po- stridic Joannis Pauli. 9. 1679, 27. února. Rukop. č. 2112 f. 47. Mikuláš Kebhart a Zuzanna k. d. od ur. p. Jiřího z Waldštejna na Hostinném za dvě stě k. gr. č. Act. fer. VI. post Ma- thiac ap. . 10. 1681, 3. kvétna. Tamléz f. 97. Sebestian Fauk- nar a Johanna k. d. od Mikuláše Gebharta za 212'/; k. gr. č. Act. fer. IIII. dle Inventae cruis. (R. 1589 splácí Scbestian Fauknar z Fauknštejna.) * 1621, 8. srpna. Rukop. č. 2114 f. 286. Mates Reichenperger a Zuzanna k. d. vedle domu Havla Vo- pálky od Václava Fauknara z Faukenstejna za 46b k. gr. č. * 1680, 27. května. Tamléž f. 433. Jiřík Lampek, dvorský sklenář, a Anna k. d. od Matesa Rajchnbergera za 900 k. gr. m. Číslo pop. 184b. 1. 1472, 26. listopadu. Rukop. c. 214l f. 119. Wenceslaus, filius Lazari de Petrowicz fassus es!, se te- ucri. XX s. gr. Niele. virgini, quas promisit solvere — isto adiunclo, quod memorata Nieta in domo supradicti Wen- ceslai ex opposito claustri s. Anne meltcrcia manere dc- bet usquc suam morlem. Act. fer. V. post Katherine. 2. 1484. Rukop. č. 2119 f. X II. My starší obecní Si. M. Pr. vyznáváme oc kterak — vysvědčili před námi, jakož ku prosbě panny Niety v zádušním domku blíž klá- štera sv. Anny obývajície vysláni jsú byli na kšalt, že táž panna Nietha, ačkoli nemocná jsúc — zřiedila jest — po- ručenstvie o statečku svém — takže všecken statek svój — a k tomu také těch XI k. gr. m., kteréžto jie Vác- lav Petrovský dlužen jest, tak jakž jest nebožčíku otci XXV. V ulici Anenské. — C. p. 186b jelo pójčila byla XX k. hotových, dala — panně Svatě a panně Dorotě, kteréžlo s ní spolu v domku výš do- lčeném zádušním jsú —. Jenž jest dán tu středu po slav- ném Křtěnie K. P. 3. 1544. — Desky zem. vělší č.5 f. G 23. Jin- dřich Prefat z Vlkanova a Jan Kropáč z Krymlova jsúce vyslání, tak jakž prve před shořením desk oznámeno, tak i nyní zase oznámili o kšaftu někdy Silvestra, spolusou- seda svého, kterýž jest podle jiného nařízení duom svuoj svobodný, klerýž jest koupil od pánuo Petrovských, le- žící proti sv. Anně, týž duom Janovi, synu svému, od- kázal. Kolem r. 1520 spojeno s domem Silvestrovskym viz výše. Číslo pop. 186b (vzadu.) ]. 1475, 11. března. Rukop. č. 2105 f. 351. Jo- hannes Rak pellifex et Elsska c. d. contra claustrum s. Anne jnter domos animarum Lazari ex una ct arcam. Ssenohe parte ex altcra situatam aput virginem Marusskam dictam Sampsonka, commissariam domus ciusdem, pro XXXIII s. gr. cum isto notabili adiuncto: Quod loco domus istius, que ab antiquo fuit libera a bernis, sleuris, exaccionibus el celeris civitatis oneribus cum consensu dd. consulum domus olim Dorothee smigmalricis ad tres stel- las dicta, sita prope s». Andream, dec qua de VI s. solum berna crat, libertatur ab omnibus bernis, ita ul omnis li- bertas suprascriple domus in nunc taclam transferatur cl domus suprasignata iuxta contractum antenotatum eril in bernis. — Act. sabbato antc Judica. 2. 1490, 17. srpna. Rukop. č. 2106 f. 283. An- dreas cerdo et Anna e. d. inter domos Wlczkonis cerdo- nis et animarum sitam erga Johannem pellificem Rak dictum pro XXX s. gr. pr. Act. fer. III. post Assumpt. M. V. 3. 1495, 12. ledna. Rukop. č. 2107 J. 84. Andre- as candelator et Katherina e. d. erga Annam, relictam Andree cerdonis, pro XL s. gr. pr. Act. fer. ]l. ante Marcelli. 4. 1527, 3. října. Rukop. ć. 2110 J. 228. Adam lioly šenkéř a Anna k. d. podle domu Klimenta pro- vazníka a Vlčka koželuha od pp. úředníkuov z úřadu še- stipanskóho, kteryżlo dnom na obec jest piipadl po ne- bozce Kateïiné lojovnici, za XVII /, k. gr. pr. Act. fer. V. ante Francisci. 5. 1527, 18. listopadu. Tamtéz f. 236. Václav ]lo- žek koželuh a Barbora k. d. proti sv. Anně z zadu domu Vlčkové a Silvestrova od Adama šenkýře za XXIIII!/, k. gr. č. Act. dic Briccii. 6. 1573, 11. srpna. Rukop. č. 2118 f. 335. Bar- bora Hložková vdova dává duom svuoj mezi domy bil- vestrovic a p. Ondreje Nebrehovsktho — Vincentovi Bejckovi kożeluhu a Anně m. j. a jmenovani manżelć svrchupsanú Barboru stravou, oděvem i jinak do smrli její náležitě a slušně opatrovati mají i připověděli. Act. fer. IIT. die Tiburcii. 7. 1694, 80. srpna. Rukop. ¢. 2113. f. 9. Anna Vincencová, po Vincencovi koZeluhu vdova, oznámila, 2c domy své, jeden v osadě sv. Jana na břehu, v němž bydlí, druhý podle domu Jana z Vlkanova ležící, po smrti své mocně dává Václavovi Fialovi, mčšičnínu St. M. Pr. Act. postridie Decoll. Joh. B, 

Strana 565
XXV. V ulici Anenské. — C. p. 197a. 8. 1606, 11. prosince. Tamléz f. 424. Adolf My- slych a Judyt k. d. mezi domy Silvestrovic a svejm zad- dnfm ležící od Václava Fialy a Lidmily m. j. za 815 k. gr. č. Viz následující dům. Číslo pop. 197a. 1. 1470, 26. září. Rukop. č. 2105 f. 295. Nico- laus pistor dictus Ssenoha et Anna e. aream domus de- solatam, que sita est ex opposito monasterii s. Anne pe- nes plateollam et domum animarum Lazari de Petrovic parte ex ulraque, circa Petrum seratorem dictum Dausek pro XVIIi/, s. Isto adiuncto, quod murus dividens pre- dictam aream a domo memorati Petri per supratactum Nicolaum immediate penes ortulum eiusdem Petr con- strui debel, in quo muro Nicolaus aut successores eius nullum edificium construent, quoad usque Petrus Dausek domum suam eidem aree contiguam tenuerit. Quam si vendiderit, tunc sepedictus Nicolaus in eodem muro edi- ficia, que voluerit, pro usu suo construere poterit. Act. fer. III. ante Wenceslai. 2. 1476, 16. ledna. Tasiéz f. 364. Mathias cerdo de Sobieslaw et Katherina e. aream domus inter domos Johannis Rak pellificis et ortum Kosstialky hinc inde pla- teolla mediante aput Nicolaum Ssenoham pro XVII s. gr. pr. Act. fer. III. ante Antonii. 3. 1480, 28. ánora. Rukop. c. 2106 f. 53. Wol- fart alias Wlczek cerdo et Margaretha e. d. inter domos johannis Rak pellificis et Barthossii saponiste aput Ma- thiam cerdonem de Sobieslavia pro XXXIIII s. gr. Act. fer. V. in vig. Mathie ap. ` 4. 1523, 9. února. Rukop. č. 2109 f. 278. Barlon koželuh kúpil sobě duom ležící v osadě sv. Jana na břehu vedle domu Ondráčkové lojovnice a poustky Jakuba Sräm- ka od Ur&ily Vlékové za XXXII'/9 k. gr. pr. Act. fer. II. ante Scolaslice. b. 1570. — Rukop. c. 1132 f. 165. Poněvadž z zápisu trhu domu se nachází, že Barton koželuh koupil sobě dům od Uršily Vlčkové vedle domu Ondráčkové lojovnice a poustky Jakuba Šrámka z obou stran, kterýž podle smluv svadebních, přijav Annu, manželku svou za mocnou hospodyni do statku svého, jest jí zapsal a ode- vzdal na ten způsob, aby týž dům jeho Bartoné po smrti na táz Annu, manželku jeho, a na děti na rovný podíl připadl, kteréhož ona Anna, zase na ní po jiných dvou manželích přišlého, do smrti své jest v držení byla. A děti jeho Bartoně s ní Annou splození a živí pozůstalí, jakožto Mandalena, Lidmila a Markéta nožířka, sestry vlastní a dcery její, aby toho domu jim s neb. Annou, matkou jejich, podle vzdání statku společně náležejícího kdy se odciziti a odevzdáli, jakožto dědictví svého měli, od Pavla Cacerdy prokázáno není. Z těch příčin ten arty- kul v kšaftu Anny, po Petrovi Roklinském pozůstalé a matky dotčených sester, s strany domu toho Pavlovi Ca- cerdovi odkázaného polozeny se vzdvihá, tak że ony se- stry při témž domu se züstavujf. 6. 1670, 16. listopadu. Rukop. c. 2118 f. 266. Uroz. pán Ondřej Nebřehovský z Nebřehovic a na Pyšelích k. d. mezi domy Ondráčkové lojovnice a poustky Jakuba Srámka od Mandalény, Lidmily a Markéty, sester po ně- kdy Bartoňovi koželuhovi, za 300 k. gr. č. Však p. purk- mistr a páni výšpsanému p. Ondřejovi N. tohoto zápisu XXV. V ulici Anenské. — Č. p. 197b. | 565 dopouštějí, že on p. O. za sebe, dědice i budicí své při- pověděl jest všecky pořádky a povinnosti, jak k osadě, tak k obci vykonávati, též berně z něho platiti a tu vše- cko, což jsú předešlí držitelé toho domu podnikali, za- chovávati. Act. fer. IIII. post Briccium. . 7. 1685, 22. biezna. Rukop. č. 2112 /. 221. Se- bestian Agrykola z Horšova a Jan Skréta Sotnovský z Zá- vořic oznámili: Jakož sou let pominulých k žádosti uroz. p. Ondřeje Nebiehovského z Nebfehovic v nedostatku zdraví postaveného k němu vysláni, před nimiž nebožtík přiznal se, Ze duom svuoj v osadě sv. Jana na břehu, v němž bydlel, dal jest paní Anně z Baudesfna, manzelce své. Act. fer. VI. post Benedicti. 8. 1685, 1. dubna. 7amićż. Jan Lvovicky z Lvo- vic jsouce listem pod pečetí paní Anny Minkvicový z Bau- desína zmocněný oznámil, že duom jmenované paní Anny — dal jest uroz. p. Enfridovi Minkvicovi z Drenic na Ho- lešovč, J. Mti cís. radě a též paní Anny manželu. — Act. postridie Letare. 9. 1585, 1. dubna. Tamtéž. Uroz. p. Henrych mladší Doupovec z Doupova a na Vilímově k. duom — od ur. p. Enfrida Minkvice z Drenic za 200 k. gr. č. — Act. postridie Letare. 10. 1589, 3. listopadu. Tamléž f. 337. Uroz. Adam Otta z Losu a na Starý Huti k. d. nárožní proti solnici mezi domy někdy Petra Reblinského a Kateřiny z Tetova od uroz. pan( Rebeky Vfesovcové z Reinsperku a na Lhotě za 995 k. gr. C. ve všem právě, jakž sama paní Rebeka maje sobě ten tejZ duom od p. Frydrycha z Dou- pova smlouvou postoupeny, jméla. Act. fer. VI. post OO. SS. 11. 1589, 8. listopadu. Tam/éz. Melichar Stejn- hart a AneZka z Ryímburku m. j. k. d. od p. Adama Otty z Losu za 225 k. gr. č. A p. purkmistr a páni to- ho trhu i zápisu na zpuosob tento dovolili, že on p. Mc- lichar s búdúcími svými tohoto domu k druhému domu svému přistavovati a jej v jeden uvozovati nemá, ale při- šel-li by tejž duom k prodaji, tak jakž nyní zastížen jest, toho v tom zpuosobu odbýti a mčštčnínem hodným osa- diti jej povinen bude. Act. fer. VI. post OO. SS. 12. 1597, 14. kvétna. Rukop. é. 2113 f. 69. Adolf Myslych a Judyt k. d. v osadě sv. Jana blíž břehu ná- rožní proti klášteru sv. Anny a solnici mezi domy někdy Petra Reblinského a p. doktora Matiáše Kremera z Gru- nova od Melichara Steinharta z K. a Anezky z Ryfinberka m. j. za 950 k. gr. €. Act. pridie Asc. d. * 1644, 14. ledna. Rukop. č. 2235 f. 327. Jakož jest p. František Cortesi z Peregrynu, někdy manžel Vor- šily Kateřiny Cortesové z Drahobejle, koupil dům v osa- dě sv. Jana na břehu mezi domy někdy paní Doroty Lo- seliusové a Silvestrovic proti kostelu sv. Klimenta od p. Abrahama Anjela a paní Anny Kyrclimajerové, poruéníkü někdy Albrechta a Matesa, nezletilých sirotkův po někdy Adolfovi Myslychovi z Willimštejna zůstalých, od práva na- řízených, též p. Jana Hendrycha Myslycha, paní Anny Kateřiny Bybnerové a Anny Marie Benigny Myslychové, synův a dcer téhož Adolfa Myslycha za 7000 k. m. Číslo pop. 197b. J. 1482, 30. dubna. Rukop. ©. 2106 f. 107. An- dreas cerdo de Sobieslaw et Anna e. d. in plebe s. Jo- hannis in vado inter domos Wenceslai PenieZek et Wolf- 

Strana 566
566 XXVI V ulici Karlovi. — Č. p. 180a. gangi Vlček utrinque situalam erga Marlham, relictam Bartossii saponiste, pro XVI s. gr. Act. fer. III. antc Phil. et Jacobi. 2. 1488, 17. kvělna. Tamléž f. 233. Mathias cerdo diclus Plšek ct Katherina c. d. in plateolla penes domum Wenceslai PenieZek et domum Wenceslai cerdonis dicli Vlček aput Andream cerdonem pro XIIII s. gr. Act. sab- bato post Asc. d. 3. 1500, 2. listopadu. Pukop. ć. 2107 f. 196. Ja- cobus cerdo et Martha e. d. in plateolla parva penes do- mum Daniclis a ponte a tergo et domum Vlczkonis cer- donis a Mathia cerdone dicto Pl$ek pro XXVII!/, s. gr. pr. Act. fer. II. post OO. SS. 4. 1508, 12. srpna. Tamléž. Jakub koželuh ře- ceny Ciplý oznámil, že jakož ještě ostává dlužen VIl1/s XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 180a. k. za duom Kalefinó ko2cluce a l]II!/5 k. Jifíkovi, pa- cholku slużebnómu, dluhu i Że v té sumě on Jakub toho domu postípil jemu Jiříkovi. Act. sabbato ante Y Ippoliti. 5. 15609, 17. prosince. Rukop. č. 2108 f. 40. Ja- cobus cerdo e. d. penes hostium posterius domus Dani- elis a ponte et domum Wlcezkonis a Georgio, genero Ma- tes carpentarii, pro X!/, s gr. pr. Act. fer. ll. ante Thome. 6. 1518, 11. února. Tamléž f. 219. Matěj tesař a Kateřina k. d. podlé Vlèka koZeluha a Daniele z zadu ležící od Jakuba koZcluha za XIIl!/; k. gr. C. Act. fer. V. post Scolastice. Spojeno s č. p. 197a viz výše. XXVI. V ulici Karlove. (V ulici nožířské, velké ulicí Jesuilské.) Gislo pop. 180a. (U toulu.) 1. 1444, 14. května. Rukop. č. 90 f. 98. Martha, nala Johannis Hnévivy, resignavit omnia bona sua mobi- lia et immobilia ubicunque locorum sita, nunc habita seu in futurum. habenda, quocunque vocabulo speciali talia possint designari, necnon et singula iura sua, que eidem compelunL el competere quoquomodo possent, ad que- cunque bona sine omni excepcione Cubiconi, marito suo, ad hebendum, tenendum, exigendum, repctendum, possi- dendum ac cum dictis bonis et iure faciendum secundum quod congruencius sibi visum fuerit expedire —. Insuper prefatus Cubico viceversa resignat suam post mortem om- nia bona sua — prefate Marthe, uxori sue, el pueris eius, quos cum ea duxerit habendos ad equalem divisionem lempore oportuno parciendum. sic lamcn, quod prefata Martha cum dictis bonis posset agerc et disponere post mortem ciue tamquam cum propriis sccundum libitum suc voluntatis. Act. fer. V. ante s. Soplie. 2. 1450, 8. Ffjna. Tamléz f. 197. "Thobias dictus Hromádka et Anna c. d. ad farctram dictam, sitam in acie penes domum Christofori immediate, ad pontem cundo, erga Cubiconem, textorem peplorum, cum con- sensu Marthe, ipsius conthoralis, pro LXVIII s. gr. Act. sabbato ante Francisci. 3. 1468. — Tobias ad faretram. 4. 1474, 11. srpna. Rukop. č. 2119 f. R12. Ve jméno —. Já Tobiáš od dietek v túli — duom muoj — dal sem — Martinovi, synu mému —. Act. fer. V. in die Tiburcii. 5. 1499, 8. března. Rukop. č. 2107 f. 8. Augusli- nus braseator de Wodniana el Martha e. d. dictam ad farctram erga Martinum Farctra dictum pro C s. gr. pr. Quantum vero tangit curiam eidem domui contiguam cum braseatorio, ab omuibus oneribus civilibus est libera, que tabulis terrestribus proscripta est; de qua quidem preía- tus Augustinus VIII gr. albos berne submisit se darc, sicuti predictus Martinus dabat. Act. fer. V. ante Gregorii. 6. 1499, 5. srpna. Nukop. č. 94 17 f. 161. Augu- stinus brasseator fassus est, se teneri VlI!/, s. gr. Geor- gio Vodéradsky z Hru&ova, quas obligat in domo sua. Act. die Oswaldi. 7. 1518, 98. listopadu. Rukop. č. 1128 1! [. C 20. V té pfi mezi Jiifkem od touluov aJifíkem palcmajstrem, kdež jeho Toul Jiříka vinil z toho, že jest jemu na jeho dobrú pověst sáhl a jeho nařkl, že by přesvědčený lhář byl, prose za opatfeni. Proti tomu Jifik palcmajstr mlu- vil, že jest tak, že jest Toul svědčil nespravedlivě a ne- právě, že jest Kroupa meč měl, když ta různice a bitva byla mezi sladovníky a nožíři. A když otázáu byl, kdo je Kroupu zsekl, pravil prvé, že Adamuov sladovník a zde v radě toho přel. A to, což proti němu mluvím, svědo- mim pokazuji a jeho přesvědčují. Proti tomu Jiřík Toul pravil, že to svědomí jemu k škodě nic není a že to po- dle práva býti nemuož, aby jeden svú poctivost ztralti měl, že by mluvil, že meč měl a on by měl šavli, neb něco k tomu podobného, jakož i šavle hlavy mečové mí- vají. Neb ten, kohož se dotýkalo, sám se k tomu zná, že je tesák měl —. Tu p. purgmistr a páni — vypoví- dají: Poněvadž tak těžkými slovy on Jiřík palemajstr jeho Jiříka Toulu jest nařekl a na jeho poclivosti škodnými slovy ho dotýkal a svědky veda toho jest naň, na Jiříka Toula, nepokázal, aniž se jest v těch svědcích co podlé práva shledati mohlo, coz by k Skodé a k újmě jeho Tou- lově dobré cti a pověsti bylo, a Kroupa svědče v tom se jest srovnal, že mimo kladiva braň posečití mól, o keréž zmínku Toul učinil, menuje ji meč, pro keréž slovo žádné příčiny hodné není, aby tu poctivosti své uškodil, protož z té příčiny dává se jemu Toulovi za právo, takže ten nářek jemu a jeho cti ke škodě a k újmě nyní i v bu- dícím času není, a on Jiřík jemu Toulovi ten nářek aby napravil. Act. fer. II. ante Andree. 8. 1516. — Rukop. ć. 2108 f. 171. Jiřík od touluov. 9. 1518. — Tamléz f. 227. Jiřík od toulů a Marta m. j. 10. 1520, 6. ledna. Rukop. c. 2142 f. A 16. (Kšaft Jifíka od toula. Ve jméno bozie amen. Já Jiřík od toula, měšiěnín města Prahy, vyznávám oc, że ačkoli oc, takže 

Strana 567
XXV). V ulici Karlově. — C. p. 180à. duom svuoj, v němž bydlím u toula, vinici ležící na Vi- dovle, chmelnici též ležící pod Košíři — po své smrti poroučím Martě, manželce své milé, a Zygmundovi Py- tlovi, zeti svému, na rovný mezi ně rozdiel —. Jenž jest dán léta oc XX ve čtvrtek pfed ochtabem BoZieho křiění. 11. 1524. — Rukop. c. 1047 f. C13. (Mezi Kunšem mečířem z Malé Strany a Lukšem tovařišem me- čířskajm.) Marta vdova Toulová vyznala: Byli u mne na víně tovařiší mečířští i uhlídali u jednoho ruënici. A on jich prosil: Milí bratří, nechte mne. Když ten Janček naň vidy podrajoval, však nic počínati nebudu; pak potom pili tu v dobré vuolf, potom se rozešli; čtyři šli napřed pryé a (fi tu zuostali jesté, vypili V Zejtlfkuov vfna a za peníz piva, — Marta, někdy tesařka, švadlí od pí. Marty Toulové: Byli se tovařiší mečířští prve něco potkli v. hospodě a potom tu přišli k námn na víno i něco se o to hádali. A Valenta nebožtík jich prosil, aby ho ne- chali pro P. B., že jí nic nebudu počínati. Potom Jancek šel k Lukšovi a něco s ním promluvil; i šel zase a mlu- vil k neb. Valentovi: | Kdo chodí s ručnicí, jest zrádce. A Martin Cernohorskaj mluvil k nim i já s paní vždy, aby nic nepocínali. Pak potom byli a pili tu spolu v dobré vuoli. Pak šli pryč čtyři, Lukeš, Janček, Valenta, malaj pacholík a Václav Kavka a tu zuostali ten nebožtík Va- lenta, Cernohorskaj a Václav, tovařiš mečířskaj. A ti sú ještě po nich pět żejilikuov vína a za peníz piva vypili a potom také šli pryč. Jiřík mečíř: Procilil sem a jsa okolo šesti hodin i usly&ím, ani moji dva tovaiii jdá domóv. I řekl Valenta Němec druhému: Vezmi ty klíč a odemkni. A on štur- coval se v zámku, ale neodmekl. I stáli tu prvé před do- mem Vftovÿm, LukeS s některými svými, i řekl z těch, kteříž tu prve stáli; k mým tovari$uom: Kdeż lehnete? Rekl mój tovařiš Němec: Jaké lehnete. A oni hned ti, kteříž tu stáli, hodili na mé tovařiše a na duom muoj dvéma kameny. A já se ozval a řekl sem: Nešlechetní zrádce, co děláte. A oni se pak tam hnali po Cernohor- ským k mostu. A já se svých optal: Máte-li klíč? a oni řekli: Nemáme. 1 vstal sem a šel sem s učedlníkem do- luov, abych jim otevřel s světlem. A Lukeš přiběhl již pied duom à ruku mi ukízal přelatou, a já mu řekl: Hle Luksi, by ty na jiné nestavil, toho by neměl. A Valenta, robencc z Malé Strany, s ním, s Lukšem, byl. A Cerno- horskaj také přiběhl i skočil k majm dvěma tovaříšuom a Valenta: nebožtík: dobyl ručnice a ji uhledav rućnici, vstúpil sem zase do domu. A on v tom střelil. A oni ho v tom hucd bili a zabili a druhému tovaïisi mému prst ufali. Vaclav, tovari$ mccirskaj, od Jifika mečíře: Přišel sem na vino s neb, Valenti k Toulovuom i dali nim po- ctu Cernohorsky s svymi tovafi$i. A potom přišel také po nás Lukeš a sedl sám za jinaj stuol. A potom Jancek Mladkaj vZdy chodě podrajoval na neb. Valentu a on pro- sil: Milí bratří, nechte mne pro P. B., však já nepočnu nic. A polom tu z toho nic nebylo, pili sme v dobré vuoli, až pak Janček, I.ukeš, Kavka a robenec z Malé Strany šli pryč a my !u po nich zuostali, já, Valenta ne- bożtik a Cernohorskaj. I Sli sme pak také a jsa po puol hodiné po nich domóv. A když sme přišli k domu ke dveřuom, i chtěli sme sobě odmeknúti, i nemohli: sme v zámek hned do díry trefiti, A v tom Lukeš se svými tovařiši, stoje u Víta mečíře domov, řekl k nám: Kde leh- nete. A Valenta nebožtík řekl: Jaké lehnete? A oni hned na nás udeřili kamením a potom se hned hnali po Cerno- horským k mostu. A my tu dva zuostali, já a neb. Va- lenta. A po malé chvilce přiběhne Lukeš s svými zase a XXVÍ. V ulici Karlové. — C. p. 180a. 567 již měl ruku přeťatou, i chtěl s kordem dobytým robe- nec z Malé Strany na nás a Valenta nebožtík dobyl ruč- nice a on robenec mrštil z duola ho v ručnici a ona spustila nahoru, a on ho tu zabil kordem nebožtíka Va- lentu. Jan Hladkaj, tovařiš mečířskaj od Petra mecíře: Když sme byli na víně u Touluov v sobotu masopustní i uhlí- dali sme, že u sebe má ručnici neb. Valenta. 1 řekl sem já k němu: Proč s tou ručnicí zrádnou chodíš v noci. T tu z toho nic nebylo. A potom sme šli domóv, já, Lu- keš, Kavka a robenec, i počali sme k mostu jíti. I šli sme potom do Nožieřské ulice, chtěli sme k ručnikáři a oni neseděli. Potom sme se sešli s Cernohorskajm as neb. Valentou tu před Vítem mečířem. I řekl k nim robenec, muożem-li spolu ležeti, a Lukeš řekl svoji (?) a Cerno- horskaj vyskočil s šavlí dobytou, řekl: svoji nebo nesvoji, i ufal jest Lukše a potom prchl a já za ním běžal, uho- nil sem ho u špitálu před flaškami (č. p. 190n.). Lukeš a robcnec za námi. I chtěl ho Lukeš bítí a mluvil k ně- mu: Vidíš, cos mi udčlal, zrádce německaj. A já mu řekl: veď ho sobě ku právu, teď ho máš. I vzal ho levé rukü a chtěl ho vésti k rychtáři. A když bylo v ulici Nožieřské před mečířem Vítem, vyšel jest Jíra mečíř s světlem před duom s učedlníkem svým, i stál jest tu také neb. Valenta s ručnicí a Vaněk, tovařiš jeho. A kdyZ sme je méli mi- núti, tehdy Černohorskaj řekl německy k neb. Valentovi a k Vaňkovi, tovařiší jeho, retujte mne. A v tom se vy- trhl a prehl. 1 mluvil Luke$ k neb. Valentovi: Teď ste mi ruku uťali i dobíte mě. A neb. Valenta hned přiměřil k němu z ručnice a řekl mu: Zvyjedený Cechu, a chtěl k němu stisknúti. A Valenta robenec křikl naň: Nestřílej, a on střelil na robence i chytil se ho. A robenec, když vystřelil, uhodil jej šavlí v hlavu a on se zvrhl a on ro- benec chtěl naň podruhé udeřiti a Vaněk ho zavrhl. A on Vañkovi ufal prst na rukovéti. A s tfm robenec prohl a my šli pryč. Vavřinec rukavičník: To sem uslyšal ze sna, an kdos na ulici Fekl, spolu-li lehneme tovafiSi, a potom se ihned kordy bili. A já schopiv se s luoZe i vyhlédl sem z vok- na a řekl sem k nim: Nešlechetní zrádce, co děláte. A oni se tam za jedním hned hnali k mostu a dva tovarisi Jiříka mečíře tu zuostali u jeho domu a zvonili, chiíc do- móv. A potom on [Jiřík mečíř rozkřesav i sešel doluov a otevřel jim s učedlníkem svým a Pavel rukavičník také s světlem přišel k Jiříkovi z svého domu. A ti pak, když se k mostu hnali, po malé chvíli zase se navrátili a jeden v bílé sukni napřed před nimi přiběhši řekl k Pavlovi rukavičníkovi: Nemám se jim brániti. A oni hned za ním, kteří se tam k mostu hnali, přišli a jeden z nich, kterýž byl raněn v ruku, přišel k neb. Valentovi Němci i ukázal mu ruku raněnou a řekl k němu: Hle, vidíš, co jsí mi udělali ti zvyjedení Němci. A Valenta nebožtík řekl k němu: Nepřistoupaj ke mně, ať k tobě nestisknu. A ten jeden tovařiš toho v ruku raněného loudil se s ša- vlí dobytou vedle krámu k Valentovi a v tom ručnice třeskla a potom hned Valenta nebožtík padl. A oni se hned rozprchli a on tu ostal a Jiřík jej pak vzal do do- mu svého. 12. 1544, 23. února. Rukop. č. 2142 f. X 5. (Kšalt Zykmunda Pytle.) Ji Zygmund Pytel, měštěnín St. M. Pr., známo činím — že znamenav svého zdraví při těle veliký nedostatek a vida že tudy muoj život každí chvíli k své- mu se skozání priblizuje — činím mocné — kšaftování — že statek svuoj, jmenovitě duom, v němž bydlím, ře- čený u koníkuov proti kotcuom soukcnnym v rohu Ko. nešovic ulice, druhý duom v Nožířské ulici řečený u tou- 

Strana 568
568 XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 180a. luov, vinici osm strychuov miry drzici, za Koński brani ležící, a druhú na Srpovych Horách, též 8 strychuov, kterúž jsem od pp. starších řezníkuov koupil — odkazuji — Lidmile, dceři mé milé. [Legáty ustanoveny pro Bar- boru, sestru matky testatora panf Johanuy, a Katefinu Pikartovou, sestru jeho.] — Stalo se v sobotu po sv. Pavla na víru obrácení 1. XII. (Prohlášen ve čtvrtek po Vtělení Páně 27. března.) 13. 1645, 21. července. Rukop. č. 2117 f. 67. Lidmila, dcera neb. Zygmunda Pytla, manželka Floryana Strnada z 'Tryskovic, vzdala duom, vinici a jiný všicek statek svuoj — manželu svému. Act. (er. III. post Arnol- phum. 14. 1551, 18. června. Tamléž f. 242. Alžběta to- bolářka koupila sobě, Jiříkovi, synu svému, Anně, man- želce jeho, duom řečený u touluov vedle domu Chalupy mečíře od pani Marty Strnadovć z Rovnć a panf Ancżky z Kuřího, manželky Kašpara Strnada z Tryskovie, za CCCCC k. gr. &. Act. fer. V. post Vitum. 15. 1556, 10. února. Tamtéž. Marta Strnadová z Rovné na místě Kašpara, syna svého, odevzdala všc- cku spravedlnost, kterúž má k domu u touluov — Janovi Jandovi za CCLII k. gr. č. Act. fer. II. post Dorotheam. 16. 1557, 5. dubna. Rukop. č. 990 f. 36. V té pri mezi Annou Pečárkovou původem a Jaucm Jandou obeslaným tu, kdež táž Anna obeslavši jeho Jana Jandu vinila z toho, že on mimo vůli její statek a vóci její, kteréž jsú se jí po otci a starších jejich dostaly a kteréž ona do domu manżela syćho k Toulovim uvezla, z tćhoż domu pobral a odnésti dal toho činiti nemaje, neb ona jemu žádného zápisu nečinila a jemu nic dlužna není. Po- davší spisu toho, co jejího statku a na čem jest od něho pobráno, k přečtení žádala, aby pan purkmistr a páni jeho Jana Jandu k tomu přidrželi, aby on jí z toho práv byl a to jí zase navrátil. Proti tomu od Jana Jandy mlu- veno: Co jest ona Anna Pečárková sepsaného tu podala a z čeho jest jeho obvinila; tomu on odpírá tak pravé, že jest jí on toho nic nepobral, což ona tu tak schvaluje mluvéci, jak by toho statku bez nedostatku bylo, než bral statek Pečárků chaterný, ztrhaný, na němž mu on zápis a ujištění učinil, a podušky některé tak byly veliké, že do formanské tobolky mohly se vůndati, a tak, kterýžkoli tu statek vzal, ten jest její nebyl a není. Neb na onen čas, když mu on Pečárek měl se z domu polnútí a vy- stěhovati, tu on Janda na přímluvu pana purkmistra a rady najal mu ten dům a oni manželé svrškův těch jemu po- stoupili, k tomu klíč od jedné komory, kdež by je sobě skliditi mohl, jemu dali a potom podruhé do sv. Havla jim ten dům pronajal, a v tom když nějaký pán k nim na hospodu přijel, poslala k němu, aby jí těch šatův, kteréž již mčl v své moci a oni jich mu byli postoupili, půjčil, i kdyby s šest loží šatův, jakž praví, svých vlast- ních měla, však by sobě od něho jich nevypůjčovala. A když jim zapečetiti dal, aby co tu jejího vlastníko bylo, k tomu se jest nehlasila, neż klice jemu jest dala, ježto on jí za to nikdá neZádal, aby ona od statku svého méla jemu klíče dávati. Než rozuměli tomu, že ona prve své věci někam zašikovala a zaslóhovala, neb i podrychtáť když do domu toho chodil, nahlíd jest do komory, kdež oni manżelć lihali, nevidel tam neż liże prázdný a slámu na něm a jakýsi polštář koženný. A protož žádá. aby o něm při právě tak smejšleno nebylo, aby on jejího co tu bráti měl, než načež mu jest on Pečárek zápis a ujištění učinil a echo jsi mu oni postipili, to jest bral a byl by raději peníze od nich přijal, než takové věci. XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 180a. Na to od Anny Pecárkové mluveno: Poněvadž tomu odpírá, aby jaké jejich svršky a statek bráli mčl, ona podle vejpovědi práva chce to ukázati, co jest ona statku a svrškův svých, kteréž se jim po rodičích jejích dostaly, do toho domu k Toulovům uvczla. Davi na to čísti svě- domí listovní i také registry zapsaná poručila mluviti, že to týmiž svědky dostalecně provozuje, jak statek nemalý se jí po otci jejím dostal a na podíl její že jí na osm- nácte set na svršcích a nábytcích přišlo, a to všecko na půl páta dne do téhož domu vozili, a lak z toho znáti jest, že jest tu statek nenabytý byl. Kteréhožto statku je- jího manžel její nemohl jest zavazovati a on Janda sím o své ujmé jeho se dotýkali a veh se uvazovati neměl, než práva vyčekati. A poněvadž pak ona jest to svědo- mím podle práva, jaký jest statek k němu Pečárkovi do domu k Toulovům přinesla, ukázala a on Jan Janda to jest pobral, ona prosí v tom proti němu za spravedlivé opatření. Zase od Jana Jandy mluveno: Nesvčdčí žádný svě- dek, aby on co jejího měl bráti a jaký statek jí vlastně náležitý sobě pfivlastiiovati, neZ toliko to svéd&í a sezni- vajf, jak jest sc ona Pe&árková s přáteli svými na Novém Městě o statek otce svého délila a ten jak sou sem do St. M. vozili. Ale kam jsou ten statek, o němž se mnoho mluví, podéli, ou na to ptáti se nechce, neb mu polom nic není; než měla jest ona Pečárková raději tv ukazo- vati, Ze ten statek její sem z Nov. M. uvezeny on jesli bral, ale nic toho na mile ani na mnoze neprovozuje, neb také nic toho jest neučinil, což by uciniti nemél, a protož jí také ničímž povinnovat není. Dav při tom čísti popis toho statku, co jest ho k sobě přijal, mluvil, že on toliko v tom statku to našel, jakž týž popis ukazuje, a nicehchoż se jesti více nedotýkal a rok po vejpovědi jest jím manželům dluhu svého čekal, na přímluvu pana purk- mistra a pánův + jiných jim folky mnohé činil. Však v tom ve všem čase záplaty své jest se dočkati nemohl, a když již ku postupování takových syrškův jemu přišlo, ona Pc- čárková sama mu od nich klíče dala, nic tomu neříkala ani, aby tu co jejího býti mělo, se k tomu nellśsila, a protož vidí se jemu a zdá, že jí ničímž spravedlivě po- vinnovat není. K těm ke všem řečem od stran promluveným jest od krále J. Mti pana rychtáře skrze pana Jiříka Laboun- ského z Labouně mluveno: Slyšeli jsú obvinění a žalobu na Jana Jandu od Anny Pecárkové u&inéná, že on Janda maje jistý zdpis na munżela jejibo pro pil ćtvrta sta uci- nóny bral jest podle takového zápisu i statek její jí po rodičích jejích přišlý, toho činiti podle práva nemaje, a nevyckav práva sám sobé jest ty2 statek odpecetoval nc- opovédévsi se právu. Co by pak toho jejího statku vlast- ního bylo, to jest svědomím dostatečně ukázala, a jak za čtyři dni a vejšeji jej do domu k Toulovům vozili. Kte- ryżto statek její on Janda nedav jeho ani popsati a ne- maje na něm žádného ujištění k sobě přijal i s těmi svršky, kteréž koupeny byly od Strnada. | Davši ujištění Pečárkovo Janovi Jandovi učinčné přečísti mluvili po pře- čtení, že z téhož zápisu tohoto se nenachází, aby ona Anna Pečárková jaké pojištění jemu Janovi Jandovi činiti měla, než manžel její, a tak neměl jest a nemohl podle práva jejího statku k sobě prijímati, ncZ mél jest to, chtélli jest těžkostí ujíti, popisem rozděliti, a což Pečár- kovi náleželo, k sobě přijíti a ne statek její; k tomu ani právem v týž stalek ani jeho zmocněn ucení. A potom když takový nepořád při tom těch svrškův odnešení od práva spatřín a uznán byl, jemu zase, aby je do toho domu odnesl, z práva nalezeno bylo. Davàe táz vcjpovéd 

Strana 569
XXVI. V ulici Kartové. — C. p. 180a. čísti mluvili: Dal se on Janda před právem v tom sly&eti, že jest to mohl dobře učiniti a ty svrchky z domu od- néšti; i kdyby to tak, jakZ mluvf, bylo, však by od práva jemu takového rozkazu se nestalo. aby ty svrchky zase složil. Ale že jest to nenáležitě učinil, protož mu sc ten rozkaz stal. Nad to zápis ten přečtený tu jen pokutu v sobě obsahuje, aby se mohl v dům uvázali, jej prodati, směniti a tw sumy své postihatí.. Podle kteréžto pokuty on Janda se nezachoval, než dědičně veň se sám o své ujmě uvázal a jej drží v té sumě, ježto za půl čtrnácta sla i s svrchky jest koupený. A on Pečárck chtěl mu rád půl páta sta dáti, čehož od něho přijíti jest nechtěl, a tak z toho se znáti může, jak jest sc v tom pořídně on Janda zachoval, že nemaje ze sta kop více než šest kop lichvy bróti innohem větší: sumu jest bral. A polom kdyż mu přidával příročí, v takovém zápisu o svršcích Zádné zinín- ky není, než toliko o statku nemovitém ; a tak podle toho neměl jest svrškův k sobě piijimati. A ponóvadź pak u dva zápisové jsú sobě rozdílní, rádi by na místě J. Mu královské slyšeli, kterého by on Janda užití žádal, prv- nějšího-li ci poslednějšího. Na to od Jana Jandy mluveno: Mnoho se tuto na stížnost jeho od pana Jiříka Labounskýho mluví, jakoby se nějakého neřádu dopustiti imčl, lichvy bráti, zápisy k sobě nepořídné přijímali, v statek cizí se uvazovali, k čemuž on to praví: Nemá za zlé panu Jiříkovi, že to tak stěžuje a mluví, neb mluvi, jakż jest zpraven, ale on toho ničehehož se nebojí a ničehehož se jest toho nedo- pustil, lichev žádných ani od Pečárka ani od žádného ne- bral, statku cizího: ani jeho Pečárka nežádal, než toliko toho žádal, což jest mu spravedlivě: povinnoval, lo aby mu dal. Však když na něm toho v roce dosáhnúti jest nemohl, co měl činiti, než podle práva k němu se zacho- vatí. A ještě se v to poddáví, má-li čím a chce jeho spla- Hii, rád svi sumu chce od nóho přijítí. A aby kdy mu on Pecárck pét set kop dáti chtěl a k tomu se měl, tv- lio jest od něho jakžív neslyšel. Než v tom se pamatuje, že s ním některý chvíle Pečárek mluvil, že inu mají na Malé Straně pěti set půjčití, a tu sumu že mu zdvdavku dźiti chce, ale nic toho před rukama nebylo, a na onen čas nemaje toho domu čím platiti jej jest propadl, a on Janda ucchtéje o svá sumu, kteráZ tu mól, prijiti, musil peněz gruntovnich Strnadce pót set a čtyři kopy dáti a tak od něho Počárka nic nemá než ty samé svršky. A když on naň chtěje: svému nastupoval, Pečárek nemaje žádných peněz pana purkmistra pánův skrze supplikací žádal, aby se k uému Jandovi piimluvili, aby mu nájmem bytu v tom domě jako v svém přál, což jest volně učinil a v té sup- plikací, kterúž k přečtení podal, se zavázal, že jemu Jan- dovi v niGemZ se protiviti nechce, a svršky aby sobě on Janda pobral, k tomu povolil. Kdeż se pak na těch zá- pisích on Jiřík zastavuje, jakoby jeden proti drubému byl, k tomu to praví, že jeden v druhý jest pojat a tak sobě v ničemž nejsou na odpor, podávaje se s tím k uvážení. Zase k tomu od pana Jiríka l.abounského mluveno: Mluví se od Jana Jandy, že by ti zápisové v sobě rozdílní nebyli a Ze by jí toho domu postípiti chtél, kdyby jemu půl čtvrta sta dala, dokládaje, že jest se v dům neuvázal, než v svršky, i měl jest to rozděliti, pořadem práva sobě to vykonati; než toho všeho pominuv ještě smí to před právem mluviti, že jest jeho ten dům již dědičný. A tak sobč sám na odpor mluví a z zápisu svého se vyvozuje, neb o něm doloženo není než »do dosažení své sumyz, a on chtól by ten v$cckcn statek v pól ctrtu stu ob- silhniti. av pri tom eisu zipis trhovy domu Toulovskćho, kdež nalka Pecárkova zapisuje sobě, jemu Jiříkovi Pe- XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 180a. 569 čárkovi a Anně, manželce jeho, mluvil po přečtení, že do toho zápisu trhového v3ickni tii jsou pojati a na všeckny se vztahuje, totiž na Alžbětu, Jiříka Pečárka a Annu, man- želku jeho. Pak v ujištění Jandovu není než Alžběta a Ji- ik a tak ona Anna necinila jest jemu Jandovi: žádného zapisu, a on k sobě statku jejího, nemaje ho sobě zavá- zaného, přijímati neměl; že jest pak jemu klíče dala, tímt jest oua tu své spravedlivosti nepotratila, učinila to jako ta, kteráž v moci muže svého byla, a proč jest od ní je přijímal, poněvadž jemu žádného zápisu neučinila, ký jest od Strnadky je vzal. Ale ona aní zvodu ani zmocnění žádného jest neměla a tak v to jest nepořádně vešel, a kdož jsú tak inimo pořad práva v jaké grunty vkračovali, lí všickní jsú jich právem odeřknuti bývali. On Jan Janda po té vejpovědi nemá žádného zmocnění a tak v to jest nepořádně vkročil, a poněvadž pak on Jan Domažlický k svć spravedlivosti jest pfi$cl, takćt ona Anna Pečárkova té jest naděje, že sáci zápisnice a neuécinivÉi jemu Jan- dovi žádné podle manžela svého jistoty práva svého užije, nebi to se připomíní, že Alžběta, matka Pečárkova, jistí sumu vnuku svému na vinici zapsavše toho bez povolení jeho proměniti jest nemohla a nemůže, tolikéž i tuto; s strany pak odtrhání pečetí to praví, že jest on Janda toho neměl činiti a takové pečeti odtrhávati, neb jsou na to těžké právy vyměřené pokuty, žádaje, aby na to právo a slatutum města tohoto čteno bylo. Poněvadž pak Janda téhož se jest proti řádu a právu dopustil, v pokutu jest králi J. Mu skrze to jako odbojník upadl, a J. M. vše- ckny pokuty z měšťan ksobě obrátiti jest ráčil. Neb kdy- by byl toho nečinil a sím o své ujmě té pečeti neod- trhával a v ten stalek bez próva se neuvazoval, byla by ona Anna Pečárkova k mateři manžela svého se pořadem práva domluvila, proč jest na ublížení její spravedlivosti takový zápis s synem svým a manželem jejím dělala; ale když tak jest s tím pospíšil, nemohla toho sobě vykonati a podle toho nepořádného v týž statek uvázání chtěl by v půl čtvrtu stu statku sobě za vosmnácte sel osobili a jej v té sumě proti vší spravedlivosti drżeti, jeżlo jest proti zřízení zemskému, kteréž dal čísti, R. 32. o sedlání. Miuvě po přečtení, že proto to zřízení jest čteno, že jest týž Janda promluvil, že by z něho chtěli lichevníka uči- niti, i není-li to větší než lichva, v pil čtvrtu stu statku za osmnácte set k sobě přijíti. A poněvadž pak to jest ukázáno, že on Janda takového nepořadu sec jest dopustil, pečeti odtrhal, bez práva v statek její se uvázal, zápis bez povolení jejího na statek jí svědčící přijímal, oni na místě J. M. královské žádají na něm Jandovi pokuty při- souzení. Naposledy od Jana Jandy promluveno: Jestliže jest čeho sobě Strnadka právem nevykonala a jemu Pečíárkovi co vzala, nechť k ní o to hledí, než aby on jakú lichvu ancb co jiného proti spravedlivosti činiti a před se bráti mól, na tom jest nikdá nebyl, a kudy jest ten dluh Ji- říka Pečárka vzešel, o tom pro vyrozumění zprivu tuto činí, že koupiv od něho Pečárka vinici jemu tu sumu dal a on přijav ji potom jinému iż vinici jest prodal, a tak on Janda, nechtěl-li jest o svý sumu přijíti; musil Strnad- ku splatiti. A poněvadž pak nie toho se jest nedopustil, proč by spravedlivě pokutu králi J. Mti pánu svému nej- milostivějšímu upadnúti měl, prosí od práva v tom za spravedlivé opatření. A s tím strany připustily se k uvá- Zení spravedlivému. Tu pan purkmistr a páni vypovídají: Poněvadž Anna Poečárkovíá obvinivsi Jana Jandu z toho, Ze by statck a věcí její jí po otci jejím pozůstalé a do domu k Toulo- vüm uvezené, jakZ toho v spisu svém ku prívu podala, 72 

Strana 570
570 XXVI. V ulicí Karlově. — ©. p. 180a. on Jan Janda bráti a do svého domu odvézti měl, toho jest ničímž podle práva nepokázala, nébrž to se jest na- šlo a vyhledalo, že on Jan Janda mimo ty svršky, kteréž prve právem sobě přivlastněné a od nëho Jiffka Petrka a Anny, manželky jeho, postoupené měl, a ty pro bezpeč- nost sám sobě v tom domě u Toulův spečetiti dal, žád- ných jiných svrškův a statku jí Anně Pečárkové náležitého se jest nedotýkai ani neodvozoval, i z těch příčin on Jan Janda jí Anně Pečárkové takovou žalobou podle práva povinen není; což se pak ohlášení krále J. Mti pana rychtáře v této při dotýče tak, jakoby on Jan Janda při odpeče- tění pokoje u Toulův, do něhož svršky své již sobě prá- vem přivlastněné shromáždil a pro bezpečnost svou sám sobě, nemaje o tom žádného s nižádným při právu již odporu, speceliti dal, a ty sobè, moha to dobře učiniti, sám odpcéetil, nějakého nepořádu se dopustiti aneb co jiného při té půjčce, jakž od krále J. Mti pana rychtáře mluveno, nenáležitého učiniti měl, toho nic naň u práva vyhledáno ani provedeno není, protož aby on Jan Janda krále J. Mti panu rychtáři na místě J. Mu královské po- kutou povinen by), toho podle práva se nenachází. Act. f. V. pridie Sixti. (V odvolání bylo r. 1560 takto napra- veno: Rukop. č. 1028 f. 35 My Ferdinand oc. Poněvadž se jest našlo, že Jan Janda dožádav se toho, aby někteří pokojové a v nich svršky v domu řečeném u Toulů někdy Jiříka Pečárka a Anny, m. j. podrychtářím Star. M. Pr. zpečetěny byly, potomně sám bez toho podrychtářího ta- kové pokoje odpečetil a z ních některé svrchky bral a aby inventář — byl pořádně učiněn, toho od téhož Jandy pokázáno není. Z těch příčin dotčený Janda, chce-li té žaloby od Anny Pečárkový na se učiněné prázden býti, povinen jest podle toho popisu přísahou svou, že jest mimo ty zejména popsané svršky nic více nevzal — spravili.) 17. 1667, 7. září. Tamićż f. 42. V t6 pii mezi někdy Jiříkem Pečárkem a Alžbětí, matkú jeho, původem z jedné a Janem Jandou obeslanym z strany druhé tu, kdež týž Jiřík Pečárek s Alžbětou, matkou svou, obcslavše jeho Jana Jandu vinili jeho z toho, že na onen čas, když jemu Jandovi nález se stal s strany toho domu »u tou- lův« a svrchkův v něm postoupení, tu on Janda nevyčkav pořádku práva sám jest v týž statek bez vědomí práva vkročil, jej bral a, jakž mu se líbilo, s ním činil, jemu netoliko jeho statek pobral, ale paní matce jeho, kterýž u něho měla, též listy panské, kteříž mu k schování dány byly, a toho všeho tak za znamenité sumu jest vzal, od- trhav pečeli, do voken po žebříku jest lez] a tan v těch pokojích bez popisu a inventování jest bral toho nijakz mimo řád a právo činiti nemaje. A poněvadž pak toho se jest dopustil, oni prosí proti němu Janovi Jandovi za spravedlivé v tom opatření. Proti lomu od Jana Jandy mluveno: aby on se měl v jakú rozepři s ním Jiříkem Pečárkem a matkou jeho dáti, na tom není, neb má jistou vejpověď o to, oč by oni sobě chtěli rozepři s ním učiniti. A na onen čas byl by od něho půl čtvrta sta raději vzal, nežli by tak za to přátelství, kteréž jemu ukázal, s ním se souditi měl, neb jsa od něho nejednou přátelsky napomínán, aby jemu su- my jeho zase navrátil, tím jest na půl druhého léta pro- dléval, a když pak jinak na něm svého dosáhnouti ne- mohl, musel s ním o to soud trpčti. A na to jistí vejpo- věď má, kteréž on se strhnúti nemíní, než při té zacho- ván býti žádá. Na lo od Jiříka Pečárka a matky jeho mluveno: Ačkoli on Janda měl jest naň jistý přísudek, však proto nemël jest sám o své ujmé po lakovém piísudku v ten XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 180a. statek vkracovati, jej, jakZ by mu se lfbilo, brâti, ne? měl jest s volí práva to činiti a ne pečeti odtrhovati. A toho statku za vosmnácte set vzal, ježto ten statek byl na díle: manželky a matky jeho a cizí k schování jemu daný, a neměl na tom než půl devála sta. A poněvadž pak toho se jest dopustil, jest minu povinen z toho práv býti j také na to jeho obvinění odpovídati. Zase od Jana Jandy mluveno: Oznámil již, že má na to jistý rozsudek; oč jse luto naň nastupuje, zbytečně právu., zaneprázdnění jse činí, neb což jse koli tuto od něho Pečárka mluví, toho on nijakż za pravé neučiní. A kdyby jemu on dlub povinný zaplatil, byl by on také dobře jemu pokoj dáti mohl; ale když jest jemu plátce býti za půl druhého léta zanedbával, co jest měl cínití, než svého právem dobývati. A vidí se jemu a zdá, že do- byvaje svého pořádkcm práva, že jest tu proti právu nic neučinil. K tomu od Jiříka Labounského na místě krále J. Mti pana rychtáře promluveno, že zpráva J. Mti arciknížecí jest dána, kterak by on Jan Janda v statek jeho Jiříka Pečárka nepnáležitě vkročil, a když od práva spečetěn byl, pečeť odtrhši jej bráti jměl, a protož jemu o tom poru- čeno jest, aby on k němu o pokutu, v kterúž skrze to jest upadl, pořadem práva se domlúval, a on Jan Janda jemu z toho aby práv byl. Na to od Jana Jandy mluveno: Vidi jsc jemu, że na toto promluvení od Jiříka Labounského učiněné odpoví- dati podle práva povinen není, poněvadž k tomu podle pořádku práva obeslín není, než bude-li chtíti jeho po- řadem práva z écho viniti, di mu na to tu odpověď, kte- rouz se budc moci spraviti. Zase od Jiříka Labounského mluveno: Nebylo jemu na místě J. Mti arciknížecí potřebí jeho Jandy obsílati, jako obyčej jest, sobě rovného, neb jakž při soudu zem- ském se zachovává, že pan prokurátor, když pozná, že v které při pokuty krále J. Mti se dotýče, k té každé o túž pokutu, aby se bez půhonu a obeskíní: domlúvati mohl, se připouští, jakož pak jiné naděje není, poněvadž se i v télo rozepři pokuty J. Mti královské dotýkati chce a bude, že také bez obsílek jeho průvod a mluvení sly- šáno bude. l majíce strany k průvodům tas od priva po smrli- již Jiříka Pečárka složený dali čísti průvod a svédomí na místě sirotka po Jiříkovi Pečárkovi pozůstalého a po pře- čtení toho mluveno, že ten sirotek po otci svém a bábě k těm ke všem svrškům po nich pozůstalým právo a spra- vedlivost má. Kterýchžto svrškův on Janda nemčl jest sám sobě odpecefovali ani bez práva z domu odnáseli a bríáti, což jesti široce Anna Pečárková v první při ukázala, což jest svrškův a jiných nábytkův do toho domu, z nèho2 on je pobral, uvezla, načež ona Anna jemu žádného zá- pisu jest neučinila. A tak jest se při tom nenáležitě za- chovul, právu zprotivil, bez práva povolení bral a potom maje na to jistý rozkaz, aby to všecko zase do léhož do- mu uvezl, tak se jest nezachoval. Ježto kdož se več mimo řád a právo uvazuje, ten v těžkú pokutu a trestání upadi a spravedlnosti své, má-li jakuú, odsúzen bývá. Davše na to zápis trhový Alžběty tobolářky, kdež ona Alžbětu kou- pila sobě, synu svému a Anně, manželce jeho, též Janovi Jandovi učiněné zjištění na půl čtvrla sta kop míš. (čísti) mluvili; že ten zápis trhový samému Jiříkovi nesvědčil, a tak on Janda od něho nemohl jest a neměl takového ujištění ani matka jeho bez vědomosti a přítomnosti jí Anny přijímati. Neb kdož tak bez přítomnosti všech zi- pisníkův jaký zápis k sobě přijímá, ten v pokulu upadá, o čemž již široce mluveno jest. Nad to ten druhý zápis 

Strana 571
XXVI. V ulíci Karlově. — Č. p. 180a. na svršky, kteréž on Janda pobral, se nevzlahuje, a tak jest jich k sobč prijímali neměl a v půl čtvrtu stu po- bral mu statku za osmnácte set, ježto on nebožtík Pečá- rek chtěl jemu Jandovi rád pět set kop gr. dáti. T ne- ní-liž to lichva vcliká a sedlání proti řádu a právu, davše na to čísti zřízcní zemské R. 32. a 33. tím dokládaje, poněvadž jest to naň Jana Jandu prokázáno, že jest pe- Ceti odtrhal, statek bez práva k sobě i také zápisy nc- náležité přijímal, vidí jse jemu Jiříkovi Labounskýmu, že jest tou pokutou J. Mti královské i také sirotku těmi svršky jest povinnovat. Zádaje na místě J. Mti královské i také téhož sirolka za opatření spravedlivé. Na to od Jana Jandy mluveno: Těmito řečmi obšír- nými zbytečně se právo zaneprazdňuje, neb na onen čas Jiřík Pečárck obvinil jeho, že by zase těch svrškův sobě od něho nebožtíka postoupených do toho domu neuvezl, ale z těch svědkův proti němu vedených nic toho se něna- chází a žádný toho nevysvědčuje, aby se nemčl podle roz- kazu práva zachovati. Teď pak dávají se v jinú rozepři, že by se v dům nenáležitě uvázal, ježto tomu vždycky odpíral a odpírá, neb toho domu paní Marta Strnadová jemu postoupila a on od ní, ane od Pečárka, jej má, dav na to postoupení a odevzdání téhož domu čísti mluvil po přečtení, že tu nic nenáležitého, jakž mnoho'o tom od strany se mluví, neučinil, než pořádně od Marty Strnadky k sobě její spravedlivost přijal a potom podle toho pro svíí sumu a dluh svůj jeho jest obsílal a za zmocnění práva těch svrškův žádal a je také poznamenal. Po kte- rémžto zmocnění on Pečárck jeho Jandu za hospodáře toho domu přijal, v supplikací svou vlastní rukou psané k tomu se jest přiznal i jeho potom, aby jemu v tom domu bytu přál, prosil, což on na žádost a přímluvu prá- va učinil a za rok pořád sběhlý jemu v témž domě bytu jest přál. A tak již jeho jestten dům nebyl, než Jandův, tolikéž i svršky. A protož vidí jse jemu Jandovi a zdá, že jest mohl sobě sám dobře takové svršky dáti zapečetiti "i potom je sám zase odpečetiti, neb pro nic jiného toho jest neučinil a je zpečetil než proto, aby jemu rozneseny a rozebrány nebyly, a tak statek svůj, a ne cizí, jest pe- četil, což jest moh! dobře učiniti. A protož skrze takové pečetí odužení není naděje, aby v jakú pokutu vupadnúti | mohl, neb nic se toho, což by nenáleželo, nedopustil a k tomu se jesti volal a ještě volá, aby jemu jeho peníze dány byly, že on chce toho všeho postúpiti a všecko na- vráliti, přípouštěje se k uvážení spravedlivému. Zase od Jiříka Labounského mluveno: Mluví se od Jana Jandy, že má sobě právo na domě od Marty Strnadky postoupený a potom že na svršky nastoupil. Zápis dluho- vy slal se léta ete. I.VO a zapis Marty Strnadovy LVI9, čemuž jse vyrozuměli nemůže, jakým právem ona Strna- dova toho jest dosáhla a jakým rozsudkem jí to jest při- vlastněno, nic toho se neukazuje ani jak jest se toho do- soudil. A chtěl by tou supplikací Jiříka Pečárka toho do- tvrditi, jakoby jí jemu ten statek postoupen byl, ježto to nijakż se jemu dobře trefili nemůže a jí na škodu není, neb tři sou zápisníci: Alžběta, Jiřík a Anna. Jestliže jest se nebožtík več uvedl, to jí k ublížení spravedlnosti není, a býti nemůže, neb on neměl jest té inoci sobé ani od matky ani od manželky sobě propůjčené, aby měl jich díly zavozovatí a v hospodářství a dům jeho Jandu vpou- štěti; ač pak praví, že k tomu povolení dal, čemuž se místa dáli nemůže a nedává, neb kdož komu co dlužen jest, v mnoho se poddává. Jedno aby s ním laskavě na- loženo bylo, jako i on Pečárek tou supplikací tak učinil. S strany pak toho postoupení od Marty Strnadky to praví, že jest jemu k větší stížnosti, neb měl jest on Janda XXVI. V ulici Karlové. — Č. p. 180a. 571 prve zápis a také mohl jest je přijíti od ní, když ona rozsudku neměla. K tomu nesoudil se s Annou ani Alžbč- tou, než s Jiříkem, a Strnadka neudělala jemu žádného zápisu na svršky a tak jich jest on Jan Janda bráti a sobě nijakž přivlastňovatí nemohl. A poněvadž jest to ukázáno, jakého jest se tu nepořadu on Janda dopustil, on žádá na místě krále J. Mti pana rychtáře i také sirotka po něm Pečárkovi pozůstalého za spravedlivé opatření. Na to od Jana Jandy mluveno : Nic toho pravda není, co se mluví, neb nic Anniného nebral a Pečárek nuň ža- lobu učinil, že jeho svršky zapečetil a bral, ježto nález mu se na ně stal, a ona Anna sama jemu klíče od nich dala, kteréž on sobě, aby jemu rozebrány nebyly, zape- četiti dal, a tak svůj jest statek bral a tu jejího nic ne- bylo; s strany pak Strnadky, jak jest ona toho domu do- sáhla, o tom jemu mluviti potřebí není, neb když jemu platiti nemohli, jí jsou jej propadli a on, nechtěje o svú sumu přijítí, s ní se smluvití a sumu její dáti jest musil, a tak jest tu nic neučinil, což by učiniti neměl. A aby za své dobrodiní jim manželům ukázané to snášeli mčl, toho se jest nikdy nenadál a v první při toho jest do- tekl, jak jest jeho dluh vzešel, a proto nechce více mlu- viti, neZ poroucí to vÉecko k spravedlivému práva uvá- zeni. Zase od Jifika Labounského mluveno: V čem jest tulo nenáležitě od Jandy dotčen, prosí za opatření, neb neměl s ním a nemá žádné rozepře, než z poručení J. Mli arciknížecí na místě sirotka stojí a na místě pana prokuratora o pokutu se domlúvá, jakž na to list věřicí ukazoval. Prosí v tom ve všem za spravedlivé opatření. Naposledy od Jana Jandy promluveno: Nic jest pana Jiříka nedotýkal, než to praví, že omylně jest pan Jiřík o tom, co se tuto proti němu mluví, zpraven. A poněvadž pak nic toho naň pokázáno není, on té naděje jest ku právu, že v tom spravedlivě opatřen bude. Tu pan purkmistr a páni slyšíce žalobu, odpor j jich s obou stran pře vedení, v svědomí, nálezy, zápisy, ode- vzdání, kvitancí, popis, v supplikací někdy Jiříka Pečárka ku právu podané, i také v zřízení zemské, na něž se stra- na původní na místě sirotka táhla, nahlédše a toho všeho, což od stran mluveno a ukazováno bylo, s pilností, bed- livě pováživše takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stranami vypovídají: Poněvadž se jest to 7 zapisu trho- vého kněh města tohoto našlo a vyhledalo, že Alžběta tobolářka kupující dům »u toulův« řečený ten jest sobě, Jiříkovi Pečárkovi, synu svému, a Anně, manželce, jeho za- psati dala a moci i místa v týmž zápisu sobě k změnční jest pozůstavila, podle kteréžto moci a místa sobě zane- chaného vdluživší se s Jiříkem, synem svým, v půl člvrla sta kop gr. u Jana Jandy jemu na témž domě i jiném všem statku svém movilým i nemovitým, což jest podle práva a moci sobě postoupené dobře učiniti mohla, jistý zapis sJifikem, synem svým, učinila a té sumy jemu po- jistila, podle kteréhožto zápisu když se jest nezachovala a sumy povinné jemu Jandovi na čas v zapisu poslaveny s Jiříkem, synem svým, nevyplnila, nález jistý a přísudek od práva jemu Janovi Jandovi na tom všem statku movi- tym i nemovitym se jest stal. A nemohúci toho domu táž Alžběta s Jiříkem Pečárkem, synem svým, podle roküv v zápisu položených platiti ten jest Martě Strnadové pro neplnění peněz gruntovních podle práva a zápisu pro- padla atáž Marta, majíci sobě týž dům od desíti sondcův právem přivlastněný, té své spravedlnosti a práva svého jemu Janovi Jandovi kněhami města tohoto pořádně jest postoupila. Kterýžto dům i jiný všecek statek její Alžběty, tolikéž i Pečárkův on Jan Janda, maje sobě tak právem 729 

Strana 572
572 XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 180u. XXVI. V ulici Karlovć. — C. p. 180a. přivlastučný a od Marty Strnadové jako propadcm Jiż po- ! mól, jakż zpravuje i żaluje, ule musjl jest sim on Sixt, stoupený, jemu Jiříkovi Pečárkovi a Anně, manželce jeho, na přímluvu práva z jeho Jiříka Pečárka poniZeného do- žádání za dvě polouletí pořád sběhlí jest pronajal a v něm bytu jim manželům přál a po vyjití toho času, když mu zase svrškové jeho od nich manželův vrácení byli, to jest do některých pokojův sobě skliditi a zapečetili pro bez- pečnost jich dal. A potom když se jemu dobře vidělo je zase odpecelili, podle vile své sobě opatřil, čemuž jest on Jiřík Pečárek, jakž se to z jeho supplikací vlastní ru- kou psané nachází, místo dal a tu jemu Janovi Jandovi v takové jeho spravedlnosti žádné další překážky činiti & nijak jemu sc v lom protiviti nebude, tou supplikací se přiznal a zavázal. A aby čeho jiného mimo ty svršky je- mu Janovi Jandovi přisouzené a od Jiříka Pečárka a matky jeho postoupenć on janda sc dolykati a jaké listy neb peníze Jiříkovi Pečárkovi svěřené aneb matce jeho svršky náležité k sobě přijímati a bráti měl, toho nic z léhož průvodu na místě sirotka po něm Jiříkovi Pecarkovi po- zûstalého vedeného se nadjí ani vyhledati nemohlo, l z těch příčin on Jan Janda sirotku po něm Jiříkovi Pe- čárkoví pozůstalému ani žádnému jinému lakovou žalobou podle práva povinnovat není. Actum pridic Nativitalis s. Mariae 1557. 18. 1560, 94. ledna. Rukop. c. 1028 f. 35. My Ferdinand oc oznamujem tímto listem, Ze rady naše k ape- lucím na hradě Pražském našem zřízené nn ty od práva St. M. Pr. odeslaná akta v té při mezi Annou l’ecérko- vou a Janem Jandou, co se pobrání a odvezení některých svrchkuov z domu u touluov dotýče, pováživše loho laklo ortel napravují: Poněvadž se jest našlo, že Jan Janda do- žádav se toho, aby někteří pokojové a v nich svršky v domu u toulů někdy Jiříka Pečárka a Anny m. j. zpe- četěny byly, potomně sám takové pokoje odpečetil a z nich některé svrchky bral, a aby inventář byl pořádně učiněn, toho od Jandy pokázáno není, z těch příčin dotčený Jan Janda, chceli té Zaloby od Anny Pe&árkovy prázden byti, povinen jest přísahou, že jest mimo ty zejména popsané svršky z jmenovaného domu nic více žádnejch svrškuov nevzal ani komu jinému vzíli nedal a o tom že nic neví, zpraviti podle práva. — Dán na hradě Pražském ve čtvrtek den sv. Tymothea I. 1660. 19. 15661, 23. ledna. Rukop. č. 990 f. 383. Jakož jest Sixt knihař obeslal ku právu Pavla Gulsche, též kni- hatc, vinil jej z toho, že on Pavel pod závazkem, na kterém od starších jejich knihařův jest byl, polkav se s nim Sixtem Icta předešlého sc LX před domem Voulovic, dal mu štus, až vrávoral, do šíje; i tu ho Sixt napomínal, aby pamaloval na řád a na právo. Však na tom dosti jest nebylo, než za ním Sixtem běžel a volal až před duom p. Pavla Zipanského, a tu ho dohoniv i své braně on Pavel dobyv na něho Sixta jest bil a sekal, až jej zranil i ochromil v ruku pravou. Žádá on Sixt proti němu Pa- vlovi za spravedlivé v tom od práva opatření. Proti tomu od Pavla Gutsche obeslaného jest mlu- veno, Ze tu nedéli po sv. Martinu l. LX byl jest na ve- self v Mens. M. Pr. i Sel potom domuov některú hodinu na noc a potkal samého druhého Sixta knihaře. Kdež on Sixt maje louč a jí sobě svitě vstreil ji v voči jemu Pa- vlovi a tak mu vopálil odčv, kožich. I zeptal se Pavel, jak tomu rozuměti má; načež Sixt dal za odpověď a řekl: Rozuměj, jak chceš. A yv tom hned dobyv své brane a jej Pavla v hlavu ranil. Cehož skutek před rukama jest. A když bo ranil, hned utekl, domnívajíce se, že ho zabil. A tak mu příčinu on Sixt dal. Než Pavel se nepamatuje, ac jest svć branć dobyl, aby jej Sixla ranili a ochromiti tak kvapć, ruku sobé podiczati. Poněvadž pak příčinu jemu Pavlovi dal, porouëf se v tom k spravedlivému uvá- žení. l majíce strany den jistÿ k pruovoduom sobě od práva jmenovaný, předkem Sixt dal pruovody čísti a pro- mluviti, že těmi svědky žalobu svú dostatečně provozuje, kterak Pavcl pod řádem a právem nemaje sobě od něho Sixta žádné příčiny dané nenáležitě jej zsekal a zranil, jsouc prve na závazku, aby řečí i skutkem jemu Sixtovi pokoj dal. — Na (o od Pavla mluveno, že ti svědkové k lepšímu Pavlovi jsou, a piedkem Zachary:i3, kleryZ do- kládá, Ze Sixt jemu Pavlovi louć mczi voci vstrGil. Co sc svédka Jeremii3e apatckdic dotejce, ten postaciti nem, poněvadž jest pomoenikem Sixta byl, a k tomu i pode- zřelý. Vajše pak on Pavel promluviti poručil, že se na- chází, kterak jemu Sixt kus hlavy jako tolar ufal — Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Ponévadz sc našlo, že Pavel Gutseb knihař potkav se s Sixtem na néj puotku jest ucinil, fećf Jej vapominaje, uby sc tnu bránil, a potom své braně dobyv zn tÿmZ Sixtem jest běžel a jej zranil; od něho pak Pavla toho ukázíno není, aby jemu Sixtovi za jakou slušnou a hodnou příčinou to uči- niti mél, à z té pfitiny díví se jemu Sistovi za privo. Acl. pridie Timothei. 20. 1563, 16. června. Rukop. č. 2118 J. 50. Mistr Jiřík Mikuláš z Brna a Anna k. d. ležící na rohu podle domu Martina Sípaře, řečený u touluov, od Jana Jandy za 600 k. gr. č. Act. fer. JIll. postridie Viti. 21. 1669, 19. ledua. A'ukop. c. 172 f. 38. V středu po sv. PrySce stal se popis věcí pozůstalých po Kundra- tovi vačkáři v domě Toulovic: Váčkuov mužských z koží zámišových černých 96, mužských velkých 8, ženských měšcův bílejch 8, ženských váčkuov s zímky uw s krunt plováním b, móŚcuov ženských s knoflíky stříbrnými 4, bez knotlíkuov 2, jeden karmazínový, váčkunov ženských s kruhy 8, dětinských váčičkuov 7, mčěšce ženské aksumi- lové 4 a karmazínové dva, měševov Żenskych zimisovych 86, koží cernych k vickuom 23, bilcjch 56, jirch 34, váčkuov mužských 14, kruhnov k váčkuom 19, mèscuov k koření 6. Pazour rysový v pouzdře, pouzdro lžic javo- rovych, facality 5, košile mužská jedna, loutna s pouzdrem. 22. 1569, 14. února. Tamtéž /. 40. V pondělí den sv. Valentina stalo se posucoviní nékterych vécí pozüsta- lych po Kundratovi vackáti v domé u toulüv: Item kru: huov k váčkuom 11, šacovány za 1'/, k., krulhuov sta rych za 15 gr., kożi lelecich 43 za JUk. 45 gr. m., kożi slaných 30 za 3!/, k., jirch černých 18 za 1!/s k., psích koží 16 za l!/; k. a 8 gr. koZi zámiSovych 15 za l'/. k. TM» gr., kożi zimisovych černých zn PS k. 1] m. — Suma v3cho 50 k. 42 gr. m. 23. 1572. — Rukop. c. [050 f. 240. (Svèdomi mezi Annou, mistra Jiffka Mikula$e u touliv manželkou, a Markétou stuhatkou.). Iliżka, lizdriafe kolovralnika manželka, svědčila: Ji sem před svejm krimem a piedklídala sem. dyky kupei mému a pant Anna mlu- vila s taškářkou a já sem se nadila, że siec tuk spolu mluví, nedomnívala sem se. aby se spolu vadily. Potom sem se obrdtila i lu jscm zaslechla, że jest Markyta paní Anně nadala nitemnych pyllüv a špalkův a též řekla, že si vy- mrskaná. A o pruovodu něco mluvila, ale toho nemohu konečně vědčtií, co jest minila — Anna, Jaua Safire dcera: Já a paní mistrová y sme ve všem dobrým před domem s Walpurgou taskiitkou a mluvily jsme spolu všecko dobré. | tu jest Markyta stuhaïka s dcerkou svou mimo nis šla a něco mluvila a lila. Pak pani mistrovi 

Strana 573
XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 180a. začne a dí: Ženo, komu láješ anebo co láješ* I dí Mar- kyla šafářka: léj ty pytli.. Já sem dále nic neslyšela, co jest mluvila. Na to odpovédèlu paní mistrová: Vy ženy buďte mi toho vědomy. Potom jest dáleji šla, nevím, co jest víceji lála. Neb paní mistrová bude míti zejtra jiné pruovody. TolikéZ také jednou v lítě dcera její přišla na dvuor, když tehdáž paní mistrová prala, a s ní se nevo- lila. Potom jest přišla před duoní k matce své a mluvila s ní stěžujíc sobě. 1 tu jest matka její začala láti: o ty prožluklá kurvo, musíš mi svědomí dáti. — Jan Lobar: Začátku sem neslyšel, než při posledku to sem naslechl, že jest Markyta paví Anné nadala ničemnejch pytlův a řekla, že to ukázati chce, 2e jsou ji mctlami vymrskali. -— Walburga tabkárka u mostu: Sedéla sem před mým krámem v své stolici i přišla ke mně mnistrová a stála přede mnou a já sem s ní rozmlouvala. Potom pak šla ta jistá uzdafka mimo nás a Jíla. I dotazuje se jí mistro- vá no, komu láje$? A ona dí k mistrovy: Ty bohem zlořečený a beze ctí pytli, co jest tobé do tolio. A lla při tom skrze všecky rány. — Vít Síp, rukavičník: Když šla stuhařku mimo můj krám, pravila, že jest paní Tou- lová vymrskaná. 94. 1578. — Rukop. à. 1057 f. 201. (Sv&domí mczi Markétou Mimicrovou a Annou, mistra Mikuláše Ji- říka u loulů manželkou.) Alžběta IHIobrknopová, švadlí u Vopršálů: Přišla jeden den ke mně Anna Toulová, tloukla na můj krám, řekla mi: Naučím vás. Já šla k ní do je- jího domu, ptala sem se, co ke mně má, co sem jí ublí- žila. Ona počala láti mně i Markétě Mimlerový, nadala jí kurev nejednou, než bez počtu, a řekla tak, že nechce prestivati mluviti, toho dokonati, Ze nebude v hotcích se- dati a že chce všudy o ní inluviti, Ze jf musí obeslali ku právu. Dále když sem byla u Anny Toulovj v podruzí, začala zlou vôli pro Markétu včnečníci s svÿm manZelem Jiříkem, že ji nechtěl v domu míti. Ona řekla, že ji tobě na [v]zdoru chovám. On řekl: Proč mi to děláš, co já nechci míti. V tom chtěla jíti z světnice ven, ou jí za- stoupil dvéře a prosil jí, aby s ním byla v dobrý vůli. Ona mu řekla: Nech mne zrádce, čtveráku. Dorota kotlířka svědcila: Paní Anna Toulová pravila, že Markétu Mimlerovou v Brně měli vzíti do domku a ona že se jim obránilu. — Salomena, Balcarn Cellera manželka: Když sem přijela do Brna na líkařství ku p. Jiříkovi, byl ten Jiřík u sv. Tůmy v klášteře služebníkem. Pak sem u něho ležela; i byla nějaká Barbora Slezanka u nich, kupčívala v rouškách. I šla jeden čas na jarmark. Tehdy ty lehký ženy z domku běžely za ní za bránu a tu jsou se s ní trhaly, strhly jí čepičku popeličí s hlavy a ona nevědúcí jináč vydobyla dva nože a bránila se jim. Ony nechavše ji ušly pryč od ní; ona zase se domů na- vrálila, toužila toho velmi, co se jí přihodilo od tuk leh- kých žen. My sme jí řekly s hospodyní, šla bych k rych- táři.. Ona hned šla k rychtáři, takový vče mu oznámila. Pak pfi$edài rozprávéla nám, Ze jest p. rychtář pro ta- kovy vosoby poslal a tu jim pfikazoval, aby jí pokoj daly pod skutečným trestáním. Potom se ta Barbora vdala za jednoho městskýho syna, za kramáře, kteráž jest až po- savad živa. Marta ze Stodoluk, chůva u Tomáše Rabštejnskýho: Když sem u Anny Toulový v Anjelský zahradě sloužila i jednoho času p. mistr lak velmi se svádil s svou man- želkou, že přiběhl ke mně k ohni a pěknou čepičku aksa- mítovou vrhl do ohně. Já ji vzala z ohně, dala sem ji jemu do rukou. Tehdy on řekl: Má milí Anna, nedělej mi toho více, já sem již vrhl čepici svou do ohně na znamení, že tě více nechci hučvati. Potom se vyhnali na XXVI. V ulici Karlové. — Č. p. 180a. 573 dvůr, já sem nevidčla, neZ pfribëhla ke mné dévc- čka, která se mnou sloužila; a hokyné, fekly: Marta. Marta, coť ten pán náš dělá? Klekl přede paní, sp[j]av ruce. Já řekla: Mlčte, ač my pokoj máme. Castokrát bý- valo jich zlořečení, vády a to shanění mnohokráte. Je- dnoho času řekl mi místr: Medle kuchařko, byla-li si kdy u takových lidí, jako sme my? Já řekla: Zachovej mne milf buoh u takových lidí býti, kde se tak shanějí a zlo- řečí, radči bych se služby odpověděla. T řekl ke mně: Jak sem se s ní sňal, vždycky já to od ní mám. Nebyl sem s ní roku, jíti musel sem od ní pryč. A tak u je- dnoho pána učil sem děti jsúc bez ní. Matka na ní na- říkala častokrát, že tvůj muž pro tvou zlost nemůž s to- bou býti. Pro její nepokoj a zlost musel sem se do Pra- hy dostati, ježto bych byl Prahy nevhledal. Já se jeden čas optala paní: Co jste vy z Brna i pán? Ona řekla, sme. I kohož tam máte tatíka? Ona prej: Jest zámečník. Anna Altpeková: Byla sem na rathouze i tu Anna mistrovd u toulů ke mně řekla, že jsou Markétě [abr- knapové, dokud ještě pannou byla, vrkoče uřezati a do domku obecního vzíti chtéli. Potom když vdovou byla, ženky obecní za ní se zase sháněly a běhaly chtíce ji do domku pobrati, strhše s ní i čepici popelečí. Ale že sc ona dvéma noZmi jim obránila a vtekla Polom v Vídni vsadili ji v domě rychtárovém do néjakého sklepu. V tom matka inistrovy u toulü prisla k rychtáti, majíc u něho něco činiti, 1 tu že Markéta Habrknapová na ní křičela: Pohled, vsadili mne s jedním mládencem, ale nic zlého sem s ním neměla činiti. Ona pak k ní řekla: Aj, Sate- naurová, co ty zdc děláš? Dále s ní mluvila, Ze Marxéla teprva zde v Praze s mužem svým sc jest oddala. Důra Fafandresová: Sestra Markétína přišla ku paní naší Anně Toulové, my sme chlíb válily. Ony spolu mlu- vily, ale nevím konečně, oč jest bylo. Než ptala se Anna jí, proč se hněvá. Ona řekla, že se na sestru svou hnčvá, nebo jí také na poctivosti nařkla, pravíc, kdo ví, kde jest sebrána. A Anna řekla, že by Markéta mluviti měla, že matka jí Anny po vojnách jest béhala. 25. 1578. — Tamléž f. 204. (Svědomí mezi Annou, mistra Jiříka Mikuláše u toulů manželkou, a Mar- kétou Ilabrknopovou jinak I.eflárkou, Martina Mimlera manzelkou.). Al2bëta Haberknopova Svadli: Anna Tonlovi prièla ke mné k mymu krámu. Pii tom stála matka paní Sturmovy proti sv. Jiljí a mluvila se mnou, kde Markéta Mimlerová prodává plátno. Rekla paní Anně: Což vy. paní mistrová, budete v kotcích zejtra sedali. Já řekla: Ne, paní Anna Toulová, druhá podle železných dveří. Ona: Odpusťte, řekla, omejlila sem se, měla sem, že vy. Na to řekla Anna Toulová, kde sedí; jářku na Novým Městě. Prodává-li ona plátno, my budem piva vařiti. Pů- jdu, stavím se u ní. Potom přišla zase po dvou neb třech hodinách k mýmu krámu. Vadila sem sc, řekla, s Marké- tou, vaší sestrou, pro ly dvé dobrý dívky, který u sebec má. Dále jest přišel manžel její, mistr: Jiřík od toulů, řekl mi takto: Co se má žena s vaší sestrou svádila? Já na to řekla, proč k ní chodila, když nechtěla: v pokoji k ní choditi. Jiřík mistr řekl: An se má žena od tří dní na ni chystala, nebyla by se s ní svádila na Novým Mě- stě, ale jinde, kdež by ji koli potkala a pro ty dvé kurvy, který přijala k sobě. Dále dotazuje se na mně, abych jí svědčila, že švagr můj měl s mou sestrou nepořídně ob- covati, toho já nic nevím, než že jsou vyjeli z Brna ne- oddávaní. Alzbéta llerbortová svědčila: Tato Markéta Hobr- knapová byla u vinopale Jiříka Hubatého v podruží na- hoře pod krovem. Potom souseda má řekla: Jedné so- 

Strana 574
574 XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 180a. boty vyhlídla ven z vokna, keč toto, což nám tu P. B. novýho dal. Já odpověděla jí tak: Něco tu nám P. B. dal, že z cizí krajiny něco neznámýho přišlo. Nádherně chodila a pod krov do komory se dostala a muž její vy- hlídal s ní z vokna a ona stala za nfm, vložila naň ruku. l'otom sem opét ráno vyhlídla a on stál v komoïe a ce- sal se. Jsou-li oni oddávaní či nejsou, toho já neumím vysvědčití, než v tom domu aby měli veselí, toho já ne- vím. 26. 1574, 5. srpna. Rukop. č. 1134 f. 54. (Sybilla Czcidlingerová s Markétou Mimlerovou.) L. P. 1574 ve êlvrlek pred Proměněním Kr. P. v té pri, kteráž jest mezi Markétou Mimlerovou a Annou od toulu, co se ob- vinění z nářku poctivosti dotejče, kdež Anna mezi jinými průvody svými čísti dala svédom( Sybilly Czeidlingerové listovní pod pečetí města Brna, lu Markéta přeslyševší takové svědomí ohlásila se, že to svědomí světle naříká jako falešné a nepravé. Kdež Anna od toulů Sybillu před právem postavila, ke kterémužto postavení Sybilla Mar- kétu obeslavší když stála, od sebe promluviti dala, po- něvadž skrze Annu od toulů zpravena jest, že svědomí její jest nařkla, a stojéci ona po své poctivosti, ač velmi stížně, jakožto žena letitá, dala se jest sem najíti, chtíc takový nářek slyšeti. Proti tomu od Markéty mluveno: Nadála se, že se Sybilla v tom spokojí, jakž psaní z Brna ku právu tomuto zní, v němž doloženo, že to P. B. po- roučejí. Poněvadž se pak sama k tomu nutká, Markéta stojí při tom, co předešle proti jejímu svědomí mluvila, pravíc je býti falešné; ale k provedení takové falše také svědkův z Brna potřebovati bude i žádá za odklad. — Když odloženo jest a strany na termín stojíce Markéta dala čísti svědomí Sybilly, listy své zachovací, jeden z Brna a druhý z Hustopeče, smlouvu mezi pfâtely a nf Markétou, k tomu mluvíc: Jakož se v svědomí Sybilly jedno nachází, že by Markéta od Jakuba Haringcra, pře- dešlého manžela svého, nenáležitě odešla, a v Vídni, od- něho souci, neřádně živa byla a lotrovsky se chovala. 1 proti tomu artikuli jest teď ukázáno, že Markéta vždy- ckv ctné a chvalitebné se jest chovala. Též z města Hu- stopeče, jakž list zachovací v sobě patrně zní, táž slova o ní svědčí. Ze pak od muže na čas odešla, neodešla pro lotrovství, ale pro tyranský jeho s ní nakládání, nebo i předešlý manželky jeho pro túž příčinu od něho od cházeti sou musely. Druhé, naříkají jí také v tom, kdež se v svědomí jejím dokládá, že Sybilla souci v letech 42., toto svědomí jest dala, an již více nežli 70 let; a tak jí opět slušně nařknoutí mohla, že pravdy nesvědčila. Třetí, také prolo narčena, kdež praví, že by Markéta v Vídni neřádně živa byla, i to jest dostatečně odvedla. Dáie žádá i jiných svědkův v Brně zavedených za čtení. Kdež Sybilla v svém svědomí doložila, že by jí Markétě čepici s hlavy strhnouti měly, domnívajíc se, že Anně tím svým svědomím něco pomůže., alc z průvodu sc nachází, že chtíc ona Anně posloužití, sobě sama ubliżila. Nebo co o Markétě svědčí, to se jí samé jest přihodilo, že čepice na její hlavě jest stržena, a ne Markétě. Svědčí dále, že by se Markéta, když jí ženy do domku vzíti chtěly, jim nožmi bránila; to byť i tak bylo, však by proto tím po- ctivosti své nic neublížila. Ale jest odvedeno, že se to ne Markétě přihodilo, než nějaké Saloméně —. Tu p. purkmistr a rada vypovídají: Ačkoli Sybilla Cz. svědky některými, na včtším díle ženského pohlaví, svědomí své proli Markétě M. dané a od ní, že by v tom, aby ona Markéta od nějakých zlopověstných žen do dom- ku vzata, a ušedši od muže neřádně živa bejti měla, kři- vé a falešné bejti mělo při právě narčené, ukazuje a pro- XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 180a. vozuje, vSak ponévadZ jt Markély pod pečetmi města Brna a Hustopeče odvod mnohem dostatečnější, nežli jí Sybilly průvod se nachází, takový, že ona Markéta souci z pořádných rodičů zplozena, pokudž při obcech jejich od I. 68. jest byla, poctivě a dobře se jest chovala, tý- miž listy a jinými svědky ji Markétu obojí město dotčené poctivou bejti vyznávají, z těch příčin dává se jí Markétě proti ní Sybille za právo. Act. fer. V, post Oculi. 27. 1581, 27. ledna. Missiva 1560—81 sv. 68. v archivu mislodrz. f. 489. Císate J. Mti pána našcho neimilostivéj$ího rychtári, piíteli mili! Jakoż ste podle jistého vám od nás v outerý po památce Stětí sv. Jana jminulého roku učiněného poručení věci někdy Joáchyma Lindemanna, kterýž měvše u toulův svou hospodu neb obydlé prostředkem smrti bez pořízení z toholo svěla se- Éel, zinventovati a specelili dali, a ty vóci tak posavad v vašem opatrování zůstávají, i pončvadž se nějaký kla- nuš Gellentin: z města Stralsundu, poloviční bratr dotče- ného někdy Joáchyma Lindemanna, nachází a vedle pří- ležícího hodnověrného přípisu nám na komoře in origi- nali ukázaného a speceténého listu zachovacího netoliko to, že jest krevní přílel nebožtíka z jedné matky pošlý, dostatečně dovozuje, ale purkmistr a konšelé jmenované- ho města také při závirce téhož listu za to připovídají, jestli by se kdo na ty věci potahoval, Ze o ni to zastou- piti chtějí, protož vidí se nám za slušné, jakž vám i jmé- nem a na místě J. Mti C. poroučíme, abyste vezina k so- bé ty dvé osoby radní, kteříž sou prve s vámi při popi- sování a pečetění těch věcí byly, svrchupsanemu Ilanu$ovi Gellentinovi, však v přítomnosti vyslaného J. Mti C. nej- vyššího maršálka, pana hraběte z Švarcenburku, to všecko, podle inventáře zouplna vydali a což mu tak postoupite, všecko pěkně pořádně pro budoucí paměť i s tímto po- ručením naším, listem zachovacím a přítomnými osobami do kněh městských poznamenati dali. Co se mezi tím šuldbrifův a jiným mimo nebożtika svědčících listüv a spravedlností dotýče, ty on Hanuš Gellentin, komu co spravedlivě svědčí a náleží, jednomu každému vydati a navrátiti povinen bude. Na tom J. Mti C. jistá vůli na- plníte. Dán na hradě Pražském v pátek po památce Na víru křesťunskú obrácení sv. Pavla léta 819. 28. 1588. — Rukop. č. 1053 f. 178. (Svédomt ku potřebě Anně od toulův proti Jiříkovi Roháčovi, pod- danému konventu sv. Tomáše na Malé Str.) Jiljí Konrad Najpek: To vím, že to víno a jiné věci, které Jiřík Ro- háč forman z Vídně sem do Prahy přivezl, všecko Jaku- bovi Koberovi neboZt(kovi vlastně náleželo. Jakož sem pak jeho psaní, kteréž svému bratru do Vídně učinil, sem četl, že jest mu psal, aby mu bratr jeho z Vídně víno a jiné zanechané věci, v truhlách a sudích dobře opatřené, sem odeslal, Ze on chce zde s formancm o ziplatu dobic se urovnati a jemu sám zaplatiti, jakž by mu nejdříve těch věcí dodal. A toho také jsem dobře povědom, že paní Anně Mikulášové u toulüv, jako jeho Kobera Bvc- gruši, z toho vína a těch věcí nic zhola nenáleželo a že ona toho sem vézti nedala a tak naň také platiti povinna není, jakž pak téhož Kobera vlastní psaní, kteréž on na pospěch jmenované své paní švagrové sem poslal, dosta- tečně to ukazuje, v němž jí žádá podle manželky své, aby se s formanem o mzdu za tu furu, co by slušného bylo, smluvila a jemu zase zuáli dala, že on takové pe- níze formanu, jestliže by nechtěl sám k němu ven z Prahy pfijeti, sem chce odeslati. Anna, ProkSe Cervenky dccra: Vidčla jsem, že i- řík (forman přivezl dva sudy vína, bylo 16 véder, dvè truhlice, sud s lożnima šaty Jakubovi Koberovi nejmladší- 

Strana 575
XXVI. V ulicí Karlově. — Č. p. 180a. mu. À kdyZ to privez, panf malka Anna ToulovA kâzala mv, aby to vezl na Jilovej a on nechtél. 1 vzala od nèho listy a poslala je po Dfelovi na Jilovej. A potom ten for- man přišel kolikrát a upomínal paní Annu a ona mu fí- kala: Posečkej drobet; vím, žet přišly peníze. Než ona sama paní Anna nikdyź neprislfbila platiti. Potom prijela pani Anna Koberovń a forman k ni piisel a upominal ji, chtěl míli po tolaru od v&dra a ona mu dávala po še- desátníku a prosila ho, aby jí posečkal; tehdáž penčz neměla. 29. 1587. — Rukop. č. 1054 f. 234. (Svědomí mezi Annou, vdovou po Jakubovi Kobrovi ml. z Jabloně a doktorem Jindřichem z Písnice, p. Viléma z Rožmberka kancléřem.) Anna, Jana Vodňanského dcera: Toho sem povědoma, že neb. paní Anna Toulová po dceři Anně poctivou vejpravu Koberovi dala, Neb. paní matka vážila ji sobě více nežli za šest set. A nebožtík Kober, když mu lato paní Anna nechtěla co dáti k zástavě anebo co jiného když nechtěla udělat, tehdy se za ní shánčl s no- žem nebo kordem, co moh' jen popadnout, že bylo těžko poslouchat, že sem u nich sloužit nemohla. Potom jednoho času, že sc mu nechtěla do ňákého listu podepsat, svázal jf ruce, chtël ji vfsti do sklepu, vzal na ni metlu. Ví se o tom dobře, že ten Kober statku neměl žádného, ani za bílej peníz k ní nepřines. My sme se tomu nemohly vy- naclivit, Ze jest mu ji paní matka dala.. Všecko všudy jí utratil, přišla k nám zase skoro nahá. — Anna Lebová z Jilového: Byla sem v Jilovým s paní Annou v jednom domě a Jakub Kobcr s ní, s paní Annou, velmi zle na- kládal, když mu nechtěla zastavovali svejch šatuov. Tehdy jí svázal ruce provazy, dobyl meče, chtěl ji prostrčiti. A ona tak velmi hrubě ukrutně křičela; bylo v noci. A já s svejm hospodářem vstala i šli sme tam do jeho příbytku a můj hospodář řek mu; Co jest ti pak tobě dala jakou příčinu, nebo co? Proto sem jí to udělal, proč jest mi nechtěla ponkz vyjednati a zastaviti Saty. A on můj hospodář řekne mu tak, prosil ho: Můj milej p. Ko- ber, nechte nyní toho tak až do rána. A ona ho také prosila. A když bylo ráno, svázala dvě prostěradla a cí- chu, šamlatovou sukni, poslala mne s tím do Prahy, abych jí zjednala na to 4 kopy. A když sem to zastavila, při- nesla sem jim ty 4 kopy; potom kdyż lo utralili, vopět sem v Jilovym zastavila cejchu, ci$ku, hrubou cejchu s pe- finy. Kdyż to opóty utralili, tak pomalu sem jí půjčila až puoldruhy kopy. Anna, dóvecka švadlí od paní z Waldštejna: Když sem sloužila u paní Anny Toulový, dala po paní Anně, dceři svý, poctivou vejpravu. A když sme s neb. p. Ko- brem jeli do Vídně a on pravil, že má tam svý zboží, a on neměl nikdež nic. Potom když jesti bylo v Sestine- dělích a paní matka zvěděla, že všecko všudy utrácejí a on na ni běžel s kordem, co paní matka jemu píše, že ona to paní Anna na nčho všecko píše. Když všecko vSudy utraüili, neméli nat Zivi bejti, vobrâtili se do Pra- hy zas. Vzal paní Anně kožíšek mochejrovej a dal sobě šaly z něho dělat, neměl sám v cem jeti. A když sem přijeli, toliko v šorci přijela, všecko všudy utratili. | Nic s sebou zase nepfivezla, co tam vyvezla. Kryštof Smid, z Jilovýho havíř: K tomu sem jednou přišel, že neb. Kober nožem hodil za paní Annou. Na Jílovém sec to bylo stalo v domě Holandovým, že jesti nechtěla rozprodati a rozastaviti, co jest koliv měla, Také sem k tomu několikráte přišel, že jesti ji bil. Potom sme jednou také na procházku byli šli, lu mu také měla po- nize zjednati a ona nic neméla. Měl jedno pachole při sobě a pachole mělo tulích za řbetem, tu on ten tulich XXVI. V ulici Karlovż. — Ć. p. 180a. 575 vydobyv chtěl ji probodnouli. Řeknu k němu: Ej, můj milej pane, co chcete činiti, chcete paní zabití? Vemc ten tulích, hodí jej do žita. Kolikráte ji on sepral, když zastavovati nechtěla a rozprodávati. A ponejprvé když paní Anna s ním Kobercm na Jilovej přijela, tu je všeho do- sti bylo, pěkné lože a šaty. Ty je pro něho všecky mu- sela rozastavovati a rozprodávat, že naposledy nic no- měli. Jetřich Mikuláš od toulův: Sem toho povědom, že švagra mýho Jakuba Kobera z domu našeho profons jest vyvedl pro ňákej dluh panu Šicndorfovi z Rakous. Sem zase toho povědom, že jest v ty hodině Eidius Najenpek hned za ním k profousovi šel. Jakž žádají také na mnce, abych oznámil a přítomen byl, že by má sestra, totiž Anna, měla jeho Najpcka s pláčem jakejmižkoli slovy prositi, o tom žádnou vědomost nemám. 30. 1587, 18. zâïf. Rukop. č. 1137 f. 124. (Nález v rozepři Jindřicha: z Písnice s Annou Koberovou): P. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž práva ukazují, že manželka souci v moci manžela svého, kdyby k kte- rému zápisu proti právu od něho manžela svého přinu- cena byla, potom takovým zápisem povinna není. A z prů- vodův této pře to se jest našlo, že nókdy Jakub Kober s Annou, manželkou svou, utraliv jí statček její velmi přísně a nemanželsky s ní jest nakládal, k podpisování v šuldpryfích a jiných zápisích, též k jiným nenáležitým věcem bitím, vázáním provazy a mrskáním mellami i s braní rozličnou přinutkával, hroze jí, neučiní-li toho, že ji za- bije, kudyż ona též k podepsání v šuldpryfu, kterejž do- těcný manžel její p. Joachymovi z Sicndorfu na dluh 525 zl. svědčící podle něho manžela přivedena jest. A aby ona Anna po něm Jakubovi jakého statku v držení byla, toho ukázáno není. Z těch příčin ona Anna jemu p. Jindři- chovi z Písnice tou žalobou povinna není. — Act. fer. 6. Lamperti. 31. 1589, 14 března. Rukop. č. 2230 f. 277. Vě- domé a známé buď: Jakož se po smrti ctné, šlechetné paní Anny, po někdy slovutném a mnoho učeném p. Ji- říkovi Mikulášovi u toulů nebožtíkovi pozůstalé vdovy, mezi tfmi po nich pozuostalými dětmi, zejména těmito : Jetřichem, Klimentem a Annou, kteříž již k letuom svým dospělým sou prisli, a za pfitinou jejich otcovského a mateřského dědictví, co a jak mnoho nadepsaná Toulová, paní matka jejicb milá, po sobě pozuostavila, bratrské a sestrské porovnání, smlouva a snešení — jest se stalo, jakž poznamenáno stojí: Předně a nejprvé podle znění dotčené paní Anny kšaltovního nařízení duom u toulů řečený staršímu bratru Jetfichovi v snesitediném upfim- ném trhu, jmenovitě za 2300 tolaruov míš., každý za 80 gr. bílých nebo 70 krejcaruov počítaje, jsou propu- stili, postoupili a odevzdali. | Kromě toho toliko, jestliže by on Jetřích a jeho dědicové téhož domu déle držetí nechtěli, ale od něho upustiti umfnili, nebo že by se s lýmž domem buďto v času krátkém nebo prodlouženém jaká proměna státi mohla, že oni Kliment a dotčená Anna, bratr a sestra, spolu s dědici svými k němu přirozený, náležilý, dědičný podle obyčeje země přístup všelijak napřed míti a týž duom spolu s příslušenstvím jeho v trpělivé cenč a záplalč zase ujíti, sobě osvoboditi právo mají. Druhé s strany hotovosti, co a jak mnoho se po smrti dotčené paní matky jejich našlo, též co se jich tří bratruov a sestry posavad nerozděleným hospodařováním společně jest shromaždilo a přispořilo, item co ještě vin ve sklepě a v handli pozuostává, to všecko tak v hro- madu pojato a toho všeho v jedné sumě se nachází za 

Strana 576
576 XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 180a. 1093 tolary. A kdyż tak hotovost taková k sumě nade- psané za dům položené se přičte, učiní ty obě dvč pošty 3598 tolary. Ttetf, kdcZ již po smrti předjmenované Toulové, paní matky jejich milé, někteří dluhové se nacházejí, je- ště se z nadepsaného statku zaplatiti musejí. Item vnučce její Anně Mariji, kterouž nahoře jmenovaná dcera její Anna s manželem: svým někdejším Jakubem Koberem mladším řádně jest zplodila, podle znéní nadepsaného kSBaftu, kdyZ by ta k letuom svym rozumným a dospě- lým prisla, take dvě stě tolaruov jest vymíněno, kteréž z statku nerozděleného se vziti inusejí. A tak statku se- čtěného pozuostává mezi dva bratry a sestru k rovnému vodělení tří tisíce jedno sto padesát tři tolary, což když. se na tři díly rozvrže, náleží jednomu každému na jeho díl 1051 lolar. Utvrté, poněvadž již Gastopsany Jetiich duom len spolu s hotovostí, dluhy, víny a co tak jistého a nejisté- ho jest, všecko pospolu na scbe jest přejal, kterýž také bratru a sestře své každému díl jeho vydati jest povinen, protož dále smluveno jest, co se vypravení bratra jeho Klimenta dotejče, tu on Jetřich se jest uvolil jemv po vykonání a zavření této smlouvy na hotových penězích sto tolarıov k jeho potřebě a každodennímu vychování slożiti a dáti, ncbo vy&ísti a sám » ním o pozuostávající sumu bratrsky se umluviti. Anné pak, sestře své, tolikéž jest připověděl k tém 140 tolarüm, kteréž prve jest vy- zdvihla, dáti ostatní peníze. — Jenż se stalo v Praze v oulcrej po Laetarc 1589. — V juxté: Anna Rohovlá- dová, Jetřicha sestra, k vrchní smlouvě psaním svým, je- hož datum v Poděbradech v středu po Proměnění P. Kr. 89. se přiznala. 32. 1594, 22. srpna. Tamléz, Kliment Mikuláš od toulü přiznal se, že podíl po otci j matce jemu ná- ležející od Jetřicha Mikuláše, bratra svého, přijal. 33. 1598, 28. září. Rukop. č. 2148 f. 15. Ve středu po sv. MalouSi stalo se srovnání mezi ryt. p. Zikmundem Sluzskym z Chlumu a p. Jettichem Mikulášem z 'Toulu o zídku piićnf mezi jich domy, a studnici pri nf takové porovnání: Ze p. Zikmund s buducími svými tu zídku na svůj vlastní groš dáti zbořiti a zase v nově zídku tenčí tříčtvrtní udělati a tou zídkou ze dvora p. Jetřicha půl lokte k sobě p. Sluzskÿ ustoupiti má a potom tu zídku na vejś, jak se jemu p. Sluzskému k jeho potřebě stavěti videti bude, dati stavéti, tak aby toliko žlab p. Jetřicha s jiných jeho střech spád, jak prvý, míti mohl. Co se pak studnice dotyce, lé společně aby užívali, že bude moci p. Sluzský k ní z domu svého dvíře a v ní okovy i laké pumpu zdélati a takovou studnici, bylo-li by potřeba, buď cizením neb okovu opravením i jiné potřeby k ní nále- žející, na společný náklad to učiniti povinni jsou. A co se druhé příční zídky dotýče vedle kůlny z druhé slrany studnice, ta p. Zikmunda vlastní jest —. 34. 1608. — Rukop. c. 1066 f. 401. (Zpiávy s strany Sarvatky pred Toulovic.) Martin Herynk v Ze- lezný ul. bytem: Poslal p. Jetiich od toulii, že tam ta- kovń Żarvalka, Że se sckaji. Potom my tam běželi, co sine mohli nejrychleji. Když sme tam přišli před Toulový, mnoho lidí tam stálo a dva na koních. Já sem řekl: Páni, což to, což to? s pokoj. A potom nám zprávu dali o jc- dnom, prej ten nejvinnější jest, počátek Sarvatky. Käzali, abychom ho dali do vězení. Vzali sme dobyltej rapír od něho a byl by mezi námi jednoho probod, než sme mu rapír vzali. A když sme ho do vězení vzali, hrozil vždy- cky, že se pomstí. — Jan Létal: PFibeh’ sem naposledy po svejeh tovarySich pted Toulovic. Tak stáli tu s doby- XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 180a. lejma kordy. A tak my díme: lokoj, páni milf, co tu činíte a co sobě provozujete. Páni dva stáli na koních. "Fak sou pověděli, že by ten jistej, kterej jest do vězení dán, nejvinnější byl té Sarvitky —. 35. 1616. — Rukof. č. 476 f. [87 a 189. Man- dalena Toulová oznámiti dala, že paní Sluzská jí nějakou zidku stavèli di, coz jí na ublížení jest, ždidajíc obsla- vvňku díla a pohnání jí ke dni čtvrtečnímu. | PovoJeno k obstavuńku díla a má půhon ke dni čtvrtečnímu k ho- din& ]9. p. Sluzské odeslán býti. Uroz. paní Alžbětě Sluzské ze Vehynic a z Telova, paní nám v dohré přízní laskavé, půhon o paní Manda- lenu Toulovou. Službu svú i zdraví a jiného všeho pro- spésného od P. B. V. Mti vinSujeme a 7iüdäme. Slovutn:i paní Mandalena, pozůstalí vdova po dobré paměti p. |e- třichovi: Mikulášovi z Toulu, métiéninu a radním St. M. Pr., maje vstoupení před nás do úřadu šestipanského, sobě stížila, kterak byste se v některých příčinách gruntu jejího ujímati a jej k sobě přivlastňovatí chtíti ráčili, k če- muż Że by na skrácení spravedlnosti jí náležité povolití nemohla; žadajíc nás, abychom to V. Mti v známost uvedli. Kdež my žádosti její slušné pováživše, ani také žádnému práva zastřítí nemohouce, V. Mti to podle práva a zřízení zemského v známost uvozujíce, lé naděje jsme, že dá P. B. dne čtvrtečního po památce sv. Vaviince, 11. Augusti, nejprve příštího v hodin 12. na celém orloji při úřadě šestipanském na ralhouze Star. M. l'r. se postaviti ncb na místě V. Mti plnomocníka s plnou mocí odeslali a což sobě dile táž paní Mandalena za stížnost do V. Mli po- vede, doslechnouti poručiti ráčíte. My na jiném nejsme, než jednomu každému v jaké koliv příčině volnosti práva uděliti. S tím V. M. v ochranu boží poroučíme. Datum v outerý po památce Proměnční P. Kr. 9. Augusti I. 16106. (P. Mandalena Toulová s ur. paní Alžbětou Sluzskou ze Vehynic a z Tetova.) Od paní Mandaleny: Ze jest se doZádala obeslaní, dala čísti smlouvu, jakož na onen čas tato smlouva jest se mezi p. manželem této paní stala a p. Sluzským, kteráž k utvrzení přišla, takže maje p. Sluz- ský tak i paní po něm vedle K 50 tak se zachovali, stu: dnu cíditi, zed vyhnati, toho jsou — neučinili, a poně vadž pro nedosti učinění té smlouvy to právo sou polra- Uli, pročež dala takové dílo obstaviti, aby paní Sluzská žádných dveří nedělala, studnice neužívala. 30. 1617, 16. ledna. Rukop. c. 2205 f. 380. My purkmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — že pani Lidmila, manželka p. mistra Jiříka Mathcidisa, měštka: naše dala: vysvědčiti — kSalt paní mateře její nejmilejší, někdy paní Magdaleny, pozůstalé vdovy po slovutném p. Jetřichoví: Mikulášovi z Toulu, měštěnínu a spoluradním našem — ten a takový: Ve jméno -—. J4 Magdalena, po dobré paměti p. Jetřichovi Mikukišovi z Toulu - - osifala vdova, jsouci v nedostatku zdraví svého — toto pořízení činím: Dům můj, v němž bydlím, slove u toulu, se vším — jako také krčmu v Přílepích, dvorce dva na Břevnově, zahradu na Spitálsku. vinici s polem v Šarkách, chmel- nici v Košířích — Tidmile, deeři mé milé, p. mistra Ji- řího Mathiadesa z Castolovic manželec, Anně a Jetříichovi, dětem jejím s tymż p. mistrem Jiřím, zetěm mÿnm splo- zenym — po mé smrti — dávám - -. Nadto vejš na pa- mátku mou 400 k. m. odkazuji na mém domó u louliiv řečeném k záduší M. B. nad louží, aby vždyckny na témž domè, bud že by kdy k prodání přišel neb nepřišel, 400 k. zapsány byly, z nichž však aby každého roku místo ouroku 20 k. m. platu k dotčenému záduší se od- vozovalo. Z takových pak dvadceli kop aby p. faráři za rok 12 k., žákům 2 k., zvoníkovi kopu a ostatnfch pět 

Strana 577
XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 180a. kop na světlo na oltář od neb. p. Jetřichanákla- dem spravencj, dávány byly [V juxté: O tento arty- knl jistá smlouva jest učiněna.] Václavovi Sichovi, řezníku a bratru mému, 200 k. m., Václavovi Mikulášovi po neb. p. Jetrichovi z Klimenta, bratra vlastofho, poSlému synu, 200 k. po VavFincovi Sichovi, bratru mým v městě Chlumci 50 k. m. — Stalo se v stredu nazejtif po sv. Františku, 5. Octobris. 1616. — Actum 16. Januarii 1617. 37. 1617, 27. ledna. Rukop. č. 2114 f. 215. Mistr Jiří Mathyades vzdal jest všechen statek svüj Lidmile, manželce své. Zase táž Lidmila vzdala jest ten týž vše- chen statek téhož: p. mistra, k tomu dům svůj u toulüv řečený, témuž manželu svému. * 1625, 4. září. Rukop. č. 2206 f. 46. (K&aft Ji- iího Mathyadesa od toulüv.) Ve jimméno —. JáJiří Mathya- des od toulův, inčštěnín St. M. Pr., znamenaje, klerak P. B. všemohoucí tohoto času v morovou ránu na lid zhusta připouštěti a z tohoto světa nenadále časnou smrtí vytrhovati rácí, tehdy kdyby i mne P. B. všemohovcí ta- ké z tohoto světa povolati ráčil, aby po mé smrti o düm a statek můj: žádného nedorozumění ani právního zane- prázdnéní potfcbí nebylo, jsa rozumu zdravého a paméti dobić pożivaje, toto poiizent a ksaft činím : Předně duši mou P. B. všemohoucímu v ruce jeho svaté odevzdávám a poroučím, silnou víru maje v J. Kr. pánu a spasiteli mém, že ji rácí v svou milostivou. ochranu vzíli a v po- čet volených svejch svatejčh do nebeského království při- jiti. Dům pak můj, od starodávna slove u toulů, jako i domček v klášteře Slovanským v Nov. M. Pr., při tom všechen — statek — Annč, manželce mé milé, pro její ke mně věrné a manželské chování, a Alžbětě, Kateřině a Lidmile, s ni splozenými dcerkami, jako také i tomu dółatku, kterćż pod srdcem svým nosí, kdyby jeho P. B. ráčil na světě zanechati a. k zrostu dáti prijíti, též Anně à Mandalené, dcerám mym po předešlé manželce mé Lid- mile zůslalým, všem spolu společně k rovnému mezi ně podóleni odkazuji a dávám. Však na tento a takový způ- sob: aby Anna, manželka má milá, nad těmi dětmi všemi mateřskou mocnou poručnicí až do zrostu jich, pokudž by na vdovské stolici zůslávala, byla. Pakli by stav svůj vdovský promčnila, tehdy tu teprv ten a lakový všecken statek na rovný díly: má býti podělen a ona s svým dí- lem činiti a vládnouti moci bude podie své líbezné vůlc. Aby pak v tom žádný mejlen nebyl, že ten a takový vše- cken statek od rodičvy předešlé manželky mé pochází, že jsem já po dobré paměti rodičích mých i stím podílem, který na mne po bratru: mém minulých dnův z tohoto světa sešlým připadl, do tohoto statku přes 2000 k. m. vnosl, a Anna, nynější: manželka má, přes 1500 k. m. A tak žádné křívdy dítkám mým Anně a Mandalcně ne- činím. Nic méně aby vždy nějakou památku neb. paní Mandaleny od toulňv, paní báby jejich, měly, obzvláštně jim nad jich podíl po 100 k. m. odkazuji. — Z toho pak všeho statku do kláštera sv. Anny v St. M. Pr., po- něvadž tu tělo mé odpočívati má, 150 k. m. vydají. Stalo se 4. Septembris 1625. (Vysvčdčeno 24. list. t. r.) © 1627, 6. června. Rukop. č. 2114 f. 360. Anna, prve Matliyadesová a jiZ nyní p. T'omáse Olivira manželka, oznámila, že jest připustila k dílu svému, kterýž má na do- mu u loulů po dobré paměti p. Jiřím Mathyadesovi, pře- dešlým manželu svým, zůstalému, manžela svého milého. ® 1637, 23. biczna. Tamież f. 528. Anna Marie, prve Olivirová již p. Mikuláše Sarlclle z Hohenrotu manželka, při- pouští ku polovici dílu svého v domě u toulů téhož manžela svého. 1 XXVI. V ulici Karlově. — Č. р. Číslo pop. 179. (Dům u Kryštoforů.) * 1406, 20. února. Rukop. č. 2101 f. 90. Hannus Sachs cultellator exsolvit l s. c. erga Dorotheam, relictam Ule Coler, pro VIII s. super domo sua. Act. sabbato ante Mathei ap. 1. 1444. Rukop. c. 90 f. 92. Elsska, rclicta olim Nemluve, nuuc vero conthoralis Cristofori. 9. 1468, 27. ledna. Rukop. ć. 2141 f. 167. Post. quam Elsska, Cristophori braseatoris conthoralis, ab hu- manis intestata deccssissct, ex tunc prescriplus eius mari- tus patefecit, quomodo prefala uxor sua dum ante anno- rum aliquot iam elapsa volumina languendo corpore sc sperasset defuncturam, domum ipsius propriam inter To- bie ad faretram et Conradi Kroncher utriusque siluatam sibi delegasset. —. Act. fer. Ill. post Convers. s. Pauli. 3. 1469, 19. ledna. Zamlé£ f. 205. Facta est pa- clacio racione matrimonii inter Cristoforum braseatorem cl Janam, viduam de Liban, huiusmodi, quod Jana dotat XXX s. gr. marito suo, viceversa Cristoforus nomine re- dotacionis dedit coniugi sue domum inter domos Tobie ad faretram et Conradi Kroncher, isto adiuncto, si con- tingct Cristoforum sine liberis, priusquam janam, vita ex- cedere, ex tunc substancia cius in ipsam Janam devolvc- tur. Si vero liberos ex ea genitos rcliquerit, ex tunc Jana equam cum liberis porcionem habere debebit, Act. fer. V. post Antonii, 4. 1488. — Rukop. c. 2106 f. 241. Anna, rc- licla Cristofori. 5. 1515, 19. nora. Rukop. é. 2108 f. 171. Jan švec a Marta k. d. vedle domu Jiříka Dřela a Jiříka od touluov od p. Jiříka od věže za sto a za deset k. gr. pr. Act. fer. Ill. in earnisprivio. 6. 1519, 19. ledna. Tamtéž. Kdež jest byl kou- pil duom Jan švec u Kryštoforuo od p. Jiříka od věže, i nemoha ho plátce býti vzdal jej témuž p. Jiříkovi. Act. fer. MII. ante Fab. et Sebast. 7. 1520, 12. července, Rukop. č. 2109 f. 125. Vác- lav Chalupa a Jobanna k. d. mezi domy někdy Jiříka od toulů a Jiříka Dřela obostranně, od Jiříka od věže za CXV k. gr. pr. Act. fer. V. ante Margarcthe. (Zaplaceno r. 1537.) 8. 1564, 18. cervence. Rukop. c. 2112 f. 307. Ondřej Stanoš tobolát k. d. od Anny Chalupové, Jana st., Jindřicha, fana ml. a Martina, synuov někdy Václava Chalupy, za CC k. gr. č. Act. fer. III. post Divis. ap. 9. 1680, 18. dubna. Rukop. 6. 2122 f. 321. Stal se jisty oncet mczi Janem Vorlem, sirotkem a synem ně- kdy Ondřeje Vorla toboláře, léta majícím, z jedné a p. Martinem z domu Vilímkovic jakožto poručníkem nad týmž Janem a Annou, sestrou jeho, též statkem po předřeče- ném Ondiejovi tobolářovi otci a Lidmile, mateři jejich, pozuostalým z strany druhé o spravedlnost dědickú. - - Dům, kterýž: jest někdy Ondřej tobolář za 400 k. m. koupil v sume 400 k. gr. m. jemu Janovi se postupuje. Act. fer. 1l. post dominicam Miscricordias. 10. 1683. Rukop. č. 1060 /. 354. (Svědomí mezi uroz. p. Jakubem Menšíkem z Menštejna, hejtma- nem nejv. purkrabství Pražského, na místě Tomáše Tře- bonického, služebníka uroz. p. Viléma z Rožmberka, a Ja- nem Vorlem, měšťanem St. M. Pr.) Václav, holomek od ouřadu nejv. purkrabství Pr., svědčil: V outerej svatodušní přišel sem s p. hejtmanem naším do domu Jana Vorla a Jan Vorel seděl před domem a p. hejtman ho zavolal a řek : 78 

Strana 578
578 XXVI. V ulici Karlově. — È. p. 179. Pane hospodáři, poďte sem maličko. A on jest hned s p. hejtmanem šel. P. hejiman řek: Pane hospodáři můj mi- lej, jí z poručení pána mýho sešel sem do domu vašcho, abych přezvěděl, co jest se včerejšího dne stalo s strany Tomáše Třebonického, služebníku pána mýho, a Kateřině Smukyice Klaudiusové. On jest Jan Vorel odpovédél: Jest tak, že sem to p. hejtmane uinil, litujíc já jeho Klaudiusa. A vím, co jest se ona Kateřina dopustila cizoložstva s To- m:isem Třebonickejm, a druhý, obávajíc se i za ní, nebo jest těhodná, jakž praví, že by dlouho choditi neměla. Třetí, nechtějíc v mým domě cizoložstva přehlídati, nebo od svcjch vrchnost( velký poručení o to mám, což to mohu dobře dokázati jedním sousedem a jednou souse- dou toboláfkou. A on jest p. hejtman se jeho optal: Vi. dél-li si pak takový skutek nenáležitej anebo přivřeli sou ty dvéře za sebou? A on jest pověděl Jan Vorel, že jest nevidél nic zlylho a ty dvére Ze jsou zavřeny nebyly, než já sem je přivřel a dřevem podepřel. P. hejiman hned se k Vorlovi domlouval, proč jest takový posmíšek směl učiniti: Tomášovi a Kateřině šmukýřce a tak manzel-tvo smíš rozvozovati? A on Jan řekl: Přivřel sem, ale nemínil sem lak a on jest hned zly slova dával a u sebe rapír měl a já sem odevříti nesměl, neb jest mí se prvé v mým domě přihodilo, že mně zabíti měli. A tak jest tu prosil p. hejtmana, aby mu to v dobrý obrátil, podávajíc mu ruky, několikráte opakujíc, že sem já člověk mladej a la- ky chci naučení bráti. A p. hejtman jest mu velice do- mlouval, Ze je to učiniti směl, neviděvší nic zlýho, jakž sám praví. A on jest předce prosil, aby mu to odpustil u v dobrý obrátil, podávajíc p. hejtmanovi ruky. A p. bejtman ruky taky mu podal a pověděl mu, aby o tom védél, Ze mu to lak lechce váženo nebude. Šli sme od- tud z domu. lšliška Gešpergerová svědčila: Já nebyla doma, byla sem u stoličkářů (č. p. 171-1.) před domem a pacholík šmukýřuov přiběhl. Já se ptala, co je mu, a on pověčvčl, že paní zavřeli, a já řekla: V hrdlo lžeš, a já s tím pa- cholíkem šla domů a když sem přišla, stáli v komoře "Tomáš a hospodář. Než já sem nic neslyšela, co sou inluvili, neb sem tehdáž domů přišla. A Tomáš šel po- tom domů a hospodář stál na schodích a já sem se jeho optala, méli sou pak co spolu činiti? A on hospodář řekl: Bezpochyby, když sou se k tomu strojili. Já běžel pro sousedy a hospodář potom pravil, co mi ona neudělala lotrovský kus. Já se ptala, jakej vám udélala lotrovsky kus? A ou povédél: Vondyno mi nadala šelem. Já jemu fekla: Medle, p. Jene, nepovídejte p. Klaudiovi, kdyZ pti- jde u večer domů, neb on by ji asi zabil. A on řek, že poví, nech s jinejmi muZmi nemívá činiti. [iú“ mu řekla, aby Sanoval, co ona pod svejm srdcem nese; a řekl, že by se toho mělo víceji sláti nežli dnes, že nemohl se k tomu přitrefili. | A druhej den přišel hejtman z zámku sím druhy i ohledávali, kde jest je hospodár zavřel —. Potom šlu sem do komory k ní a ptala sem se, měla-li jest co činiti s Tomášem, a ona se přísahala k P. 13., že s ním neměla nic činili a že nevěděla, aby on tam byl. Jakub Stajf: Já byl sem u Klaudivsa šmukýře. Poslal sem pro Martina vostružníka a od něho žádal, aby mu věrnou pravdu pověděl, jak sou se ly věci dály. I řekl Martin, že jest přede dveřmi stál a hospodář ho ujal za rameno a jej do svého domu vedl. 1 optal se ho Martin, co by chtěl a co by měl. I řekl, že jest dva ptáky- lapil. A nadto řekl, že jesti šmukýře ženu s písařem zavřel. l řekl na to: Co ste učinili? A v tom hospodář dřívím je založil a nůž do prken vrazil ktomu dříví, aby se ne- sklouzlo. XXVI. V ulici Karlově, — Č. p. 119. Jiřík Waybmansdorfer: Já a Jakub Staif byli sme u Klaudiusa v jeho pokoji a Klaudius poslal pro Martina a jakž přišel i optal se jeho, jak jest to šlo s jeho že- nou, aby pravdu pověděl. Ze jest je hospodář zavřel a hospodář že jest k němu přiběh, aby k němu hnedky přišel, takže sc Martin nlckl a zeptal se ho, co by to bylo. A hospodář že jest oznámil: Já sem dva ptáky la- pil. A Martin se optal: Kdo sou. A on řek: Smukýřova žena s písařem. A jakZ Marlin ptiicl. lakže sou dvéře šroubem zavřeny byly, a hospodář vzavší některý dřeva, dvíře nima zapřel. A hospodář že jest poslal taškářovýho pacholíka pro rychtáře. Takž Martin začal: Ej, vy nic ne- uděláte dobře. A Martin svého pacholíka spé&u& poslal za tím druhejm pacholíkem, aby pověděl, že rychtáře ne- může najítí. Takž sem já proti Martinovi, že hospodář praví, že jest nezavřel, než že sou sami dvíře zavřeli, a když jste přišli, že jestí je teprva zavřel. A Martin zase počal: Není tak, když sem já přišel, a hospodář jest je prvý šroubem zavřel a když sem přišel teprva některý dřeva podepřel. Kateřina Marková, vačkářka: Když jest bylo v pon- dělí svalodušní vo nešpořích, poslal p. Jan Vorcl pro manžela mýho pachole, prosíc pro boha, aby k němu přišel a že jest toho velmi pilná potřeba. Ale nechtěl po- věděti, co se tam děje. A já sem mu jíti nedala, že jest ten den krev pouštěl, seděl s dobrejmi přátely za stolem, řekší inu: Nechoď, můj milej Marku, nevíš, co se tam děje, ty rukou vládnouti nemůžeš. Nech, já půjdu tam sama a zvím, co se tam děje. I Xla sem tam sama i plím se: I p. Jene, jaká jest toho potřeba, že jste pro mého muže poslali? A on jest mi za odpověď dal: 7 té příčiny, že žádného souseda sem najíti nemoll, co sem se nabé- hal. A jest jednostejná, poněvadž jste vy přišli. Oznamují vám, že jesti písař p. hejimana zámku, že jest se zavřel na záchodě s manželkou šmukýřovov, a jí co sem ty sousedy vobíhal, ještě odtad nevyšel ani ona. ] přivedl sem sebou p. Martina vostružníka. 1 poněvadž sou ven nechtěli vyjítí, i přivřel sem je dřevem l(povejm. Nu, po- hleďtež paní Kateřino, jestliž lo věc spravedliví, aby on se tam s cizí ženou zavírati směl. A on jest mu za od- povéd dal v tom záchodě: Ty si kep a blázen. A on jest pro právo posílal i nenašel je. A sem ho prosila: Můj milej p. Jene, prosím vás pro P. B., necinte jim ty han- by, neb jest on mládence a ona jest manželka, pro man- Zela jejfho propuste je ven. A on jest nechtěl, že Tomáš Tře- bonský písař u sebe měl rapír. A co ste chtěli, abych jí jebo propustíc, on mué Skodu ucinil. A já sem mu řekla: Pane Jene, dovolte, slibuji vám za všecko. A on jest po- věděl: Poněvadž sem pro vás poslal i vám toho povoluji; jedny, ať já škody nemám. A já sem na věj zavolala: Mládenče, má&li co u scbe? A on odpovédél: Mám ra- pír. Chceš-li mi jej dáti? A on pověděl: A já dám. A já sem povodevřila dveří maličko, jedny, co sem mobla ruku strčiti. Rekla sein mu: Podej mi toho rapíru. A on jest mně ho podal. Dala sem joj tobolárec schovati, pokoj- nici domácí. Ptám se jeho: Máš-li ještě tulich? On pra- vil, že nemám. Ptám se jeho: Chceš li ještě pokoj zacho- vati a já tobě vodevru. A on slihoval za všecko, že chci vám pokoj zachovati. A já sem řekla mu: V jmíno boží, já vám vodevru. 1 odvalím toho dřeva a p. Martin mi pomáhal. I viděla sem, že Kateřina šmukýřka v ziichodò seděla, i počala plukati. A já sem jí řekla: Vstaň a jdi do pokoje, však muž tvůj jde domů. Klaudius šmukýř svědčil: Po svátcích svatodušních chtěl sem jíti na procházku s manželkou svou a má žena sobě žalovala, že jíti nemůže. A potom sem jí řekl, aby 

Strana 579
XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 179. doma zuostala, až bych se zase navrátil. Potom sem při- Sel domüv zasc, takZ naleznu inou ženu ana pláče a ptám se, co jest jí. Odpověděla, že jí bolí hlava, A já řekl: Pod, já půjdů s tebou na procházku k mateři. I šel sem ku ptáku, kde ptáka stříleli na procházku. A na druhej den pak ráno, když sem ven z domu vyšel a po dvou hodinách zas přišel sem zase domův, naleznu hospodáře na ulici nedaleko od jeho domu stojícího; zavolal mne: p. Klaudy, věru já nepřeji vám toho, včera se jest stalo, že scın vaši ženu nalezl s Tomášem písařem z zámku na záchodě; zavřel sem je a dobrými lidmi sem to obvedl, Martin vostružník byl při tom. A já sem řekl: Proč jste je nedali do Satlavy vésti? A on řekl: Však sem pro rychtáře poslal, nemohli rychtáře nají. Na to sem já řekl: P. hospodáři, jak se pak to stalo? A on řek: Já :věru vám toho nepřeji. Potom sem já řek: P. hospodáři, však sem já svou ženu poslal k mateři. O pane Klaudy, nešla jest k mateři, oni se spolu potkali na mostě a šlí zase zpälkem. To jest mi hospodář všecko tak inluvil. Na druhej pak den po témž třetím dni tu sem já poslal pro Martina vostružníka i přišel jest ke mně a u mrně byli dva muzi. A Marlina sem žádal, aby mi pravdu pověděl, jak jest se dálo. To jest mi oznámil: Tu sem já při tom nebyl, když jest je hospodář zavřel, ale hospodář jest ke mně přiběh a řekl: Poďte, poďte, poďte; lapil jsem dva páry ptáků. A vostružník: Kdo, kdo? Ale šmukýřku, šmu- kýřku! A tak Zc jesti šel a spatřil, že jest dvíře nalezl, že jest je hospodář byl zavřel s šroubem a dřívím že jest je podepřel. Ven jich pustiti nechtěl, až Tomáš svůj ra- pír ven vydal. 11. 1688. — Rukop. ë. 1136 f. 63. V oulerÿ po sv. Trojici p. fakub Men&ík z Menstejna na misté Tomate Třeboňského obeslav ku právu Jana Vorla vinil ho z toho, že v outerý svatodušní 1. tohoto, když se Tomáš do do- mu jeho Jana Vorla zahodil a data neccssilate operis na- turae v místo tejné všel a Kateřina, Klaudiusa šmukýře manželka, nevěda o něm v též místo za ním vešla, tu Jan Vorel nenáležitě na něho sáhl, jako by skutku cizoložného se dopustil, těžce jeho pustil zavázav ho prve pod ctí a vérou, aby se zase u něho třetí den postavil, nemaje to- bo Jan Vorel učiniti. Proti tomu od Jana Vorla za odpo- véd dáno: Aby se toho čeho dočiniti a dopustiti jmél proti Tomášovi, což by se k nepoctivosti jeho vztahovalo, tomu zjevně odpírá a jeho Tomáše v ničemž nenaříká. Než ozuámí, co se ten den zběhlo. Nemaje on šenkov- niho domu a nevidév Tomáše jak živ, spatřil ho jíti na záchod a po chvíli šla za ním Kateřina šmukýřka. A Jan šetřil, co se to děje, neb tam byli chvíli, ježto tam není než jedna stolice. A vida, Ze se tam zavřeli, povolal k sobě sousedův, aby v přítomnosti jejich se ptal, kdo jest tam a co tam dělá, zvláště pro bezpečnost ohně. I přivedší: k tomu sousedy tu je spolu valezl. Ale ne- praví, aby Tomáš co zlýho aneb cizoložného puosobiti měl, nýbrž vždy na tom stojí, že ho nenaříká v ničemž zlém, než toliko se divil, co v domě dělá Tomáš, kdež není šenku —. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž se jest to z pruovoduov vyhledalo, že Jan Vorel nemaje slušné a hodné příčiny Tomáše Třeboňského — s Kateřinou šinukýřkou v jistém místě a pokoji jest zavřel a jakoby něco nenáležitého před sebe brali; na posměch a hanbu jejich k tomu osob některých jest povolal, ježto aby oni co ncfâdného predce vzali aneb vzili minili, toho vyble- dati nic jest nemohlo, z těch příčin on Tomáš a Kateřina na poctivosti své se opaltřují, takže proti ním Jana Vorla pře činění k žádne újmě dobré jich pověsti není a býti XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 178. 579 nemá. A on Jan Vorel pro takové všetečné dočinění své v trestání sc béře a v něm se za dvě nedéle drzeti má. Act. die Elisabethae. 12. 1588, 18. září. Rukop. č. 1028 f. 186. My Rudolf druhÿ — oznamujem tfmto listem — že rady na- Se k apelacfm na hradě našem Pražském zřízené na ty od práva St. M. Pr. odeslaná — akta v té při mezi slov. Jakubem Menšíkem z Menštejna — na místě Tomáše Třeboňského — a Janem Vorlem co se svědomí ku při vedených za příčinou titule pochybení, před právem čtění, zbraňování dotejče, pováživše toho — takto ten ortel na- pravují: PonévadZ se to z takt patrně nachází, že nápis aneb titul, pod kterýmžto Jan Vorel svědky své sobě za- psati dal, s Zulobou ani s zaručením též i s pře vedením se nesrovnává, z těch příčin taková svědomí od Jana Vorla vedená a pod týmž titulem zapsaná při právě svého místa jmítí nemohou a nemají podle práva —. Dán na hradě našem Pražském v pátek po Nar. P. M. —. Carolus a Waldsteyn baro. Reh,r Pátek. 18. 1584, 18. srpna. Tamtéž f. 193. Rudolf druhý — oznamujem tímto listem, že rady naše k apelacím zří- zcné — na ly — odeslaní akta — v té při mezi slov. Jakubem Menšíkem — a Janem Vorlem — zanechávají toho ortele na témž právě — učiněného v prvním artykuli, co se na poclivosti opatření — dolýče, při své váze, po- slední pak klauzulí s strany vězení témuž Janovi Vorlovi nalezeného takto napravují a jemu pro takové jeho ne- náležité a všetečné přečinění za čtyry neděle vězení se nalézá —. Dán na hradě našem Pražském v pondělí po sv. Vavřinci. Ferdinandus Schlik comes. Rehoř Pátek. 14. 1608. — Rukop. č. 324 f. 443. Nájemník: Wilhelm soustružník, má právo městské. 15. 1620, 1. července. Rukop. č. 2234 /. 106. Ja- kož jest neb. Anna Foglová, měštka St. M. Pr., zapsala všechen statek svůj p. Alexandrovi Rumpalovi z Kundra- tic, spoluradnímu Si. M. Pr., proti kterémužto zápisu p. Jan Vorel na odporu býti chtěl, pravíce se k tomu všemu po paní Anně pozůstalému statku, jakožto vlastní: bratr její, lepší právo jmíti; i bylo mezi nimi rozhodnuti, Ze p. Alexander Rumpal Janovi Vorlovi za tu všecku spravce- dlnost vedle odkázaných 50 k. m. ještě 50 k. m. přidá. Item hodinky bící visuté, jeden šrejbtiš a tři kontrfekty volejnejmi barvami malovaný Samuelovi Vorlovi pak, synu jeho nejstarsímu, iná dáti. Item Lidmile Natanaelovy, sestře jeho Samuele a dceři téhož Jana Vorla, tolikéž 100 k. m. Číslo pop. 178. (U Drelü) 1. 1444, 8. února. Rukop. č. 90 /. 92. Hanussivs mensator et Margarctha e.d. silam inter domos Johannis Klobasa et Jëlsskam, relictam olim Nemluve, nunc vero conthoralis Cristofori erga Nicolaum Polonum pro XV s. gr. Act. sabbato post Dorotheam. 2. 1465, 14. června. Rukop. č. 2119 f. O6. Ve jméno božie amen. Já Hans řečený Kronychar, imc&ténín St. M. Pr, vyznávám tiemto listem oc že ačkoli z dopu- Sténie boZicho nemocen jsem oc takZe duom muoj, v némZ bydlím proti zahradě klášteru sv. Klimenta ležící — mocí tohoto kšaftu mého odkazuji Konradovi, synu mému --. Act. fer. VI. ante Viti. 73° 

Strana 580
580 XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 178. 3. 1467. — Rukop. c. 2141 f. 84. Elisabet, fi- lia olim Johannis Kroncher et iam Henzel dicli Laknar coniunx. 4. 1488, 12. srpna. Rukop. č. 2106 J. 241. Petrus carnifex et. Katherina e. d. inter domos Anne, relicte Cri- stofori, et Johannis tíla? erga Brigidam, Conradi contho- ralem, pro XLIIII s. gr. pr. Act. fer. Ill. post Assumpt. M. V. (Zaplaceno r. 1493.) b. 153b, 15. února. Rukop. č. 2142 f. Q 6. (KEaft Kateřiny Dřelové.) My purgmistr a rada St. M. Pr. zná- mo činíme oc kterak Kateřina vdova, někdy Jiříka Dřela manželka, souseda naše, učinila jest kšaft — v úterý po Mláďátkách 1. oc XXXV — takže — duom svuoj, v němž bydlí, — kromě zahrady — dává Anuč, dceři své a Fi- lipa postřihače, souseda Star. M. Pr. manželce —. Při tom dále oznámila: zahradu, kterúž má za lliadcany na Pohofelci podle Kaprové zahrady ležící, tu — odkázala Kateřině, vnučce své a dceři téhož Filipa postřihače. — Stalo sc v pondélí po sv. Valentinu I. XXXV. 6. 1539, 29. listopadu. Rukop. ¢. 2111 f. 273. Bartoloměj soustružník koupil duom Dfelovsky ležící mezi domy Chalupy mečíře a Kočovské od Filipa jinak Tomá- še postřihače a Anny m. j. za CXXV k. gr. č. Act. sab- bato post Katherinam. 7. 1541, 12. září. Tamléz f. 318. Marlin Šípař a Voršila k. d. Dřelovský od Bartoše soustrůžníka za CC k. gr. č. Acl. fer. II. post. Nativitatem M. V. 8. 1568, 7. října. Rukop. č. 21/8 f. 59. Marlin Šípař z Dřelova domu nemoha pro nedostatek zdraví své- ho osobně v radě státi, dožádal se jest, aby k němu ně- které osoby páni vyslati ráčili. — Kterýmžto — vuoli sepsanou podal: Já Martin, měštěnín svobodný v St. M. Pr. a obyvatel v domu, jenž slove u Dieluo oc V. M. mnohovzáctné poctivosti p. purgmistře milý a V. M. milf páni! Predkem V. Mtem od P. B. všemohúcího žádám dobrého prodlúženého zdraví, i také šťastného panování. Při tom V. Mtí poníženě prosím, jako člověk prostý, že mi v tom za zlé míti neráčíte, nemoha sám osobně pro nedostatek veliký zdraví svého před V. Mti přijítí, podlé zpuosobu a řádu dobrého na V. M. žádost svou vznáším, że ini toho dopříti ráčíte, že tuto mou vuoli poslední a společné snešení s Voriilou, manželkou svou milou, ale již v letech sešlou, v knihy mésta tohoto vepsati, vloziti dopustili ráčíte, a to takovou vuoli, Ze já jí Vorsile, man- želce své, všeho stalečku svého — moci tohoto zápisu postupuji a dávám. Předkem domu, kterýž lezí v Nozii- ské ulici, jenž slove u Dřeluov, vedle neb. Vondřeje to- boláře a z druhé strany vedle Marly Strakový, a též chmelnici jdouc k Košířuom, ležící vedle p. Pavla Silve- stra, a tak i jiný statček všecken —. Však z toho statku Voršila povinna bude vydati předkem Kateřině, mé dceři, jestli že by se vdala, X k. gr. č. a Reginč, druhé dceři mé vdané, též aby vydala X k. gr. č. — A PV. B. za to vším dobrým V. Mtem račiž byti hojna vodplala. Jeni jest dán a psán ve čtvrtek po sv. Františku |. LXIII. 9. 1564. — Rukop. &. 1048 f. 13. (Mezi Matou- gem Cervenkou rukavičníkem a Tomášem Štětkou.) Do- nát kolovratník svědčil: Tomáš Štětka, který jest z No- výho Města vypovědín, když ho vypověděli, přišel do na- šeho domu a Brusinka ho přechovávala v komoře na taj- den nebo víc. Potom podnapivsi sc dobejval se k nám a my duom zavřeli.. I nemohli sme toho trpéti, šli sme na zejtří ku p. Vilímkovi a pán přišel potom k nám do domu a on jest tam byl; i vyslyšel pán žalobu z obú stran a zapověděl mu duom a on přes to předce šel. Stalo se to v neděli večer, seděl před mým krámem a já ' sem vokno. . Rekl sem: XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 178. sem o něm nevěděl, slyšel mně v světnici nahoře i be- kal na mne. Já vyhlídše z vokna, kdo to beki, a Bru- sínka s ním v dole sedčla, i neřekl sem mu nic, zavřel Malouš po malý chvílce příjde: ke mně do světnice a řekl: Donáte, ty pravíš, že sem ja tobě konev ukradl? Ji řekl: Kdož tobě to pravil. Prej, Brusinka. Slyšel -lis od někoho více, pověziž jí tak, že ona klame. l řeklsem: Poscd vedli mne a napime se spolu. A on pověděl: Půjdu jedny na potřebu, přijdu já hned zas. 1 šel k Stětkovi dolů. Tehdy jsou se spolu vadili, já zkrikl: MatouSi, pod nahoru, nevaď se s ním. A bylo to již po čtrmezcitmý hodině. Než kdo je začal nejprv, toho já nevím, ale že Matouš skočil přes stroubn na druhou stranu s dobytým kordem, to sem viděl. Barbora tobolárka: Ji sem ležela na posteli, když jsou oni se hadrovali, nevédéla sem o nicemż a jeho manželka kříčela. Jd se domnivalu, že hoří; a když sem přišla před duom, ou již ležel na zemi. Kdyby nebylo P. B. a paní Toulový, že přinesla svíčku, byl by se v svý vlastní krvi utopil. Potom nebyl, kdo by šel pro barvíře, az sem naprosila Jana t(ruhlířova, šel se mnou, burvíře sme přivedli a on vždycky omdlíval a ležel za umrlého skoro dva dni. Mandalena Donálová: Když jsou Štětku z Města No- výho vypověděli, v tom jest přišel do domu p. Vylímku; přechovávalu ho Brusinka víc než tejden. Když bylo v lu středu před Božím Tělem, tehdy on užravší se sedčl před domem a tobolářovic kuchařka zamkla k hodině na noc; tehdy jest on lál hanebnejm jazykem. Já sem šla s mejm manželem ležet, tehdy on mi nadával kurev a manželu mymu lotrů; my mn dali odpověď, že my klíče nemáme a odevříti nemůžem, než tobolářova kuchařka; a op ta- kovej vejboj učinil i pověděli sme mu: Všaks sobě zde nenajal, dejž nám pokoj. Potom nazejtří den Jšožího Těla šli ku pánu žalovati a pán přišel, jemu jest duom zapo- povédél. Pak pres to jest Stétka. chodil a tu. nedéli po Božím těle sváda jest se stala; bylo již po čtrmezcitný hodině, když jest uslyšel maužela mýho, tehdy na něj Si&tka bykal. Potom manZel mbj vyhlíd z vokna, kdo to na něj býká; tehdy Brusinka stála proti: voknu manžela wýho i neřekla mu nic a onjí taky. Po dobrý chvíli při- běhl Matouš do pokoje mýho, tak pověděl: Donáte, pra- víš, žečť sem konev ukradl. I řekl mu, kdo praví a on, prej Brusinka praví; pověděl manžel můj: Slyšel. lis od koho jiného? On prej, neslyšel; řekl mu, nu neprávěť mluví. Potom po dobrý chvíli Matouš sbéhl dolü, v tom se jest ta zlá vůle stala, láli sobě, ale nevím, co, a man- žel můj řekl: MatouSi, pod nahoru, nevaď se s ním. Jak já sem víc neviděla. Melichar cvočkať: Když sou sc prali, již sem ležel; a když sem křik slyšel, vstal sem a pohleděl sem z okna dolu, i viděl sem, že jest Štětka proti mému pokoji stál a zbraň do pošvy strčil, ackoliv již (ma bylo, ale blesk od zbraně sem viděl. A již bylo víc nežli hodinu na noc. — Vít barvíř: K tomu sem se trefil, kdyż jsi seděli před Dřelovic. Matouš jest mluvil Stétkovi, że co s ní staneš, a on pověděl, stanu jako přítel. l řekl mu: Nestůj, dámt tolar; odpověděl mu, ale ne BuStéhradskej. 1 dal mu ruku Matouš rukavičník a Zehnali se, řka: Zdráv spal. A šel domů. I když šel, my s ním také až před duom, kdež bydlí. I uhblídá Annu a mluvil s ní Tomáš a Matouš vy- skočil ze dveří přes strouhu, hned kordu doby] na udho a fal, až mu kord vo dláždění zakřesal. A Tomáš hned pověděl, což nežertuješ. | dobyl kordu, ranil ho. Anna Brusinka: Šel Tomáš Stétka s Vitem mimo duom len, v kterymż jest rukavićnik, i vyskocil na nój 

Strana 581
XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 178. rukaviénfk s kordem až přes strouhu, ihned na něj tal a Tomáš vodskočiv: Což, prej, nežertuješ Matouši? teprva dobyl kordu, když on na něj tak velmi sekal, až do dlá- ždění ťal a zrádců, lotrů dával. Kateřina, Dřelový dcera: My sme seděli před domem, já, lovaryš a Tomáš. Kúázal sobě Štětka piva dáti, pili sme spolu, potom šel Matouš vopilej, řekl, dobrý večer, i poděkovali sme mu všickní, by zdrávi byli p. Matouši. Potom řekl: Což pocta zahynula? a Tomáš řekl, málo jest, i kâzal pïinésti a dal mu piti. Potom řekl; Milý p. Matouëi, nesudte se, radèi budte v dobrÿ lâsce. A on řekl, nechci; i řekl mu: Jáť bych tobě přál, aby sobě na mě císařskou stolici vysoudil. A já řekla: Matouši, jdi domů. A on pry, nechci, nepijdu, nerozkazuj mi. A kdyż sc ho zeptal, kde si byl, on, prej, na Śmerhov£. A řekl: Tys tam také Tomáši byl. A on: Jan sem tebc neviděl. Odpověděl: Ale já sem tebe viděl. Nález o tom jest v ruk. €. 991 f. 281. 10. 1568, 25. října. Rukop. č. 2121 f. 250. Kate- Fina, pozuostalé po Jakubovi Hadušovi vdova a někdy Martina Sipare od Drelilv dcera, přiznala se, že jest dluž- na Bartolomějovi ševci XI, k. gr. in., kteréž ujišťuje na domu svém, v němž bydlí, u Dřeluov řečeném. Act. die Crispini. ll. 1568, 95. iijna. Zamtěéž. Jakož jest po ně- kdy Martinovi: Dřelovi a Voršile m. j. statek zuostal a dcery dvě, Regina a Kateřina, i o takový statek smlu- veny jsou takto: Předkem na jeden a první díl z grun- tuov poloZen jest duom proti aputece, jda k mostu, mezi domy Strakovic a Chalupovic leZící, Dfelovsky řečený. Kteryzto díl Kateřina sobě jest zvolila a ujala, však tak, aby Reginč, sestře své, z téhož domu vydala sto k. gr. č. Na druhý pak díl položena jest chmelnice vedle chmel- nice p. Pavla Zipanského z Dražice ležící, kterúžto Re- gina ujala —. Act. die Crispini. 12. 1886. — Rukop. č. 2230 f. [24. Kateřina Diclová, Jana Fojta kožišníka manželka. 13. 1590, 8. dubna. Rukop. č. 2112 f. 336. Z roz- kázání pp. desíti soudenov zmocněn jest Jan Pavel hodi- nář domu Kateřiny Dřelové pro 25 k. gr. č. jemu po- vinnych. Act. fer. ]Il. pridie Ambrosii. 14. 1596, 4. iijna. Rukop. ć. 2113 f. 55. Zmoc- nény jsou Regina, Martina Paldy manZelka a Mandelina, viustní sestry nedilnÿ, pozüstalÿ po nékdy Vâclavovi Po- tencianovi dcery, domu u Dielüv fetcného pro díly své dědické po lémž otci jich. Act. fer. VI post Michaelis. (Zrušeno r. 1597.) 15. 1597, 16. kvétna. Teuléz f. 70. Kateřina [cu- krárka], Jakuba Mence manželka k. d. mezi domy Jana Vorla a Antonína Taxa od Kateřiny Dřelový za 760 k. gr. č. Act. postridie Asc. d. 16. 1697. -— Rukop. C. 2148 ]. Z. Jakoż jest rozepře byla mezi pani Katefinou Mencovou a p. Auto- nínem lakovou zed za vlastní právem sobé prisouzcnou mél, ale Kateřina M. odvolání své před p. purgmistra a pány jest vzala. I jsou smluvení, že jest on Antonín jí Kateřině do- volil do zdi své vlastní paty dvě vlomití a [v] prostředku pilířek udělati, na týchž patách klenutí založiti, tak aby volnější širokost v domu — Kateřiny býti mohla. Nadto pak vejše i do jmenované zdi má rešty čtyry, kdež se jí nejlípe viděti k pohodlí jejímu moci bude, vlożili, na těch stavení své, podlahy, zdělati, jich pozívati. Co sc pak žádosti Antonína Taxa o udělání malého vokýnka nad ji- ným prvnějším vokýnkem na dvůr Kateřiny M. cihly šíří aneb zdílí dotýče, když ona Kateřina své stavení dostaví "Taxem o zeď dělící domy jejich a týž Antonín XXVI. V ulici Karlové. — C. p. V4. 581 a to okýnko v tom místě, jestli že by jí na překážku nebylo, spatří, tu kdež Antonín míti chce, proti lomu býti nechce. Však na ten způsob, aby do téhož vokýnka mříží a sklo udélati dal. 17. 1602, 30. srpna. Rukop. ë. 2205 [. 231. (Kšaft Kateřiny Dřelové, jinak Fojtové.) My purkmistr a rada známo činíme, že jest před námi kšaft níže dotčený vy- svědčen — kterýžio čten byl v sobotu po sv. Barboře l. 1601. toto jest v sobě držel: Ve jméno —. Já Kate- fina Dfelová, jinak Fojtová, mé&tka St. M. Pr., — o sta- tečku mém takto řídím: Mandaleně, dceři mé, poroučím s jedno luoże šatův pernatých, vše s poviečevím a k to- mu knofifkuov dvadceti stifbrnÿch. Item též Mandaleně odkazuji dvacet k. m. a Janovi, synu jejímu a vnuku iné- mu, tolikéž XX k. m. Jtem Regine, dcefi m6, Martina Baldy manželce, llll k. m. i s jejími détmi, a tím jf z stateéku mélio pro její ke mué nedcerské a nezpüsobné chování odbejvám. Item Jakubovi, synu mému, vo němž se na len čas, kde by byl, nic věděti nemůže, 816'/ k. m. — Stalo se v středu den Obětování P. M. I. 1601. Kteryzto k&aft k žádosti Mikuláše Linského, poněvadž v odpor smlouvy na místě postaveno jest, jsme stvrdili. Stalo se v pátek na zejtří Stětí sv. J. Kr. l. 1602. 18. 1606, 23. srpna. Tamlez f. 407. Mistr Jiřík Valgrisius vzdal všelijaký statek svůj Kateřině, manželce své. Zase Kateřina vzdala jest tentejž statek Jiffküv, k tomu dům i jiný všechen statek svůj manZzelu svému. Číslo pop. 174. * 1498, 27. srpna. Rukop. č. 2099 f. 272. Wen- ceslaus Czerny sutor deposuit, quod afluit cum VFogl su- iore el Johanne Hrách cultellatore ultimo testamento, quod peregit in lecto egritudinis Roman, in quo testa- mento deputavit domum suam Johanni Nestera sutori —. Act. fer. VI. post Bartholom. l. 1475, 12. ledna. Rukof. c. 2105 f.350. Johan- nes faretrator et Martlia c. d. inter domos Conradi Kron- cher et Johannis Skotepa aput Annam Karthuskam ct Petrum, filium eius, pro XXXV s. gr., co iurc, quo ipsi per testamentum olim Johannis Klobasa tenentes possi- derunt. Act. fer. V. post Epiph. d. 2. 1491. —- Rukop. č. 2106 f. 301. Marthe Li- lafky. 3. 1492, 3. dubna. Rukop. ć. 2107 f. [0. Martha, rclicta Johaunis tálaf, resignavit domum, quam inliabiiat — Anne, [Koécovská, rukavitnice] filie sue, et Johanni, marito ipsius. Act. f.r. III. ante Ambrosii. 4 1815, 8. července. Rukop. č. 1128 H1. f. D 2l. V té při mezi Tomášem z Prostiboře, písařem menších desk zemských, na místě syna svého, a Martinem Strakú krajčím, kdež vinil jest jeho z toho, že jest jemu syna jeho tyż Straka zbil a lotrovsky zranil po zadku pod řá- dem a právem, an na něho žádné péče nemči. A nemuje na tom dosti kamenem jeho jest se hodil i rval a jak se jemu vidělo, s ním nakládal. Proti tomu Martin: Straka mluvili skrze přítele svého dal, že jakáž jest kolivěk ruoz- nice a puotka mezi ním a synem páně Tomášovým při- šla, že jest přišla z pří činy syna jeho p. Tomášova, a co jest ucinil, Ze jest uciniti musil. Dále mluvě a odpíraje, Ze by po "zadu jeho nebil ani také aby kamenem jeho bili měl. Zase proti tomu p. Tomáš pravil, že ti jeho 

Strana 582
589 XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 174. svědkové toho neseznávají, aby z syna jeho počátek byl, neb když jsú se rozešli a již ruozno byli, on s svými to- varyši že se jest zase na něho navrátil a jeho rval, bil i zranil —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ackolivék Marlin Straka seznav se k tomu v plném soudu, že jest syna páně Tomášova bil, rval i zbil, toho jest kladl vý- mluvu, že by to ucinil proto, Ze jest k tomu syn páně Tomášuov príčinu dal tudy dav jemu štus nepřátelský na potkánie, maje u sebe braň. I poněvadž z svědkuov jeho Straky zřetedlně se shledává, že ta puotka první mezi ni- mi po tom štusu jesti minula a v nic přišla: a potom obojí že sú se rozešli a zase potom Straka se svými to- varySi se jest na syna páně Tomášova navrátil a naň šel, jeho rval, bil i zbil, i z té příčiny p. Tomášovi na místě syna jeho dává se v lom proti Martinovi Strakovi za právo a pro tu příčinu p. purgwistr a páni jeho Martina Straku v svú moc a kázeň berú a jeho proto, jakž nále- Jeli bude, trestati ráčí. Act. fer. III. ante Procopii. 5. 1525. Rukop. č. 1047 f. H 17. (Mezi Mar- tinem Straki krajčím a Václavem, krajčím z domu pró- choditého.) Jan Poledne kloboučník svědčil: Stál sem na záhoně na rynku s Marlinem Straká i pošel tu Václav krajčí Sviňavec a já se optal Straky, to-li jest ten Svi- ňavec, a Straka řekl, co se naň ptáš. A já řekl: Jest mój kraj, a neznal sem ho. A on se Sviňavec ohledl na nás a tekl, co na mne vokazuje$, ujebte sobé vsekyl matr i šel předse. A já mu řekl: Proč nám pak láje$? A on řekl: Jezte voba, tfeba-li, hovna. Sel s tím pryč. — Jan Slavík krajčí: Když sme byli v cechu u Bernarla, tehdy jest Straka předstúpil před pp. starší i žaloval jest na Svińavce, że mu zródci nadal. Tehdy jest Svińavec proli tomu pověděl: Já se k tomu znám a ještě pravím, jestli toho na mne nepokážeš, že tě nemám nežli za zrádci, že pravíš na mne, že bych chodil v noci ve zbroji. A Straka řekl: Já nepravím, by chodil ve zbroji, než pravím to, že si chodil v noci ven a védéls' o hesle. A on řekl: A já se k tomu znám, že sem chodil, ale neměl sem u sebe nežli tesáček. — Jan Knotek: Václav Sviňavcc učinil žalobu v cechu našem před pány staršími na Martina Straku, Ze jest mu pikharty däval a Ze jest byl u Kaše celi noc ve zbroji. A Václay mu před tý- miž pány slaršími lak odpovéd&l: Ze toho není a dokudž toho pravého neučiníš, nemám tě nežli za zrádci. A Mar- tin Straka řekl: Když toho chceš, i to ještě povím, Ze si v černých knihách zapsán. Potom páni starší k nim pověděli, poněvadž se tuto cti dotýče, nám ta včc nena- leží, i podali jich před pana purgmistra a pány. Matouš, starý krajčí, učiniv přísahu, utsupra i vyznal: To mi jest dobře v paměti, že Václav Sviňavce žaloval na Stra- ku v plném cechu, že mu dával Martin Straka pikharty a že by byl u Kaše cciú noc ve zbroji tu noc pied buorkiü a Václav jest jemu toho odepřel, že pikhart najsem ani sem v zbroji chodil a pokudž toho na mne nepokážeš a pravého neučiníš, že (č nemám nežli za zrádci. Rekl Straka: Pončvadž toho chceš a ty si v černých knihách zapsán. 6. 1525, 10. března. Rukop. č. 1129 f. 308. (Mar- tin Straka krajèf s Václavem Sviňavcem o slova.) V té pri mezi Martinem Strakú krajčím a Väclavem Sviñavcem, též krajčím, kdež jest Martin obeslav Václava ku právu obvinil ho z toho, že by k němu Václav na rynku ne- poctivá slova mluviti měl, když jest tu na rynku s Janem Polednem stál, a on Jan Poledne se ptal, toto-li jest ten Václav Sviňavcc krajan muoj, a on Václav Svinavec usly- šav takovú řeč jich to jest jim promluvil: A já sem, | jako i on a prolo na v XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 174. | wjedle sobé mater a jezte hovna. Což pak druhé, že by mu i na poctivost jeho sáhl, dávaje mu zrádce, když jest naň před pp. staršími v cechu žaloval, že jest času po- hnutí minulého o hotovosti a heslu věděl podle jiných, jako Bartoloměj Kaše a jiných. Proti tomu od Václava mluveno, aby toho, což praví, na rynku, když sobě naň s Janem Polednem ukazovali, k nim nemluvil, že tomu neodpírá, čině to proto, domnívaje se, Zc mu se posmi- vají. Ale aby mu zhola tak, jakž jest prožaloval, zrádce dávati měl v cechu, že tomu odpírá. Než k tomu Ze sc zná, když jest o ném Martin v cechu před staršími fe- mesla krajčovského mluvil, té noci před pohnutím jíž mi- nuljm, Ze v zbroji choditi jest mél, tu odpíraje Ze jest pověděl: Dokavadž toho Martine pravého podlé práva neučiníš a na mne toho neprovedeš, že tě nechci než za zrádce jmíli, pravč, že je té noci před hnutím na sobè žádné zbroje nejměl, než malý nějaký tesétek, s kerÿm obycej vżdycky choditi jmól. A Ze sem mu to na jistý zpuosob tak, jakZ ste slySeti rácili, mluvil, dokavad toho naň nepokáže, že ho chce za takového a takového jmíti —. Zase od póvoda povědieno, že jest Martin v žalobě své nepravil, aby on Váciav ve zbroji chodil, než toho času před pohnutím že jest hotovost jměl a jiné nabádal k té- muž. A svědkové jeho Václava že mu nic ke škodě nc- jsú a že mu svědčí ti, kteříž sú v domněnie pikhartstvi tento čas i od cechu že svá odci- zeni a o to činiti: pfed p. administratorem a konsistoří mají —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž iato nesnáz a nevole mezi nimi stranami zrostla a vzašla jest pro věci předešlé, kteréž sú byly vznošeny na větší po- cet, co se scházení těch nepořádných, nectných dotýkalo, a také z toho, co sou ti; kdož sú mučeni na svém trá- pení vyznali, i poněvadž ty věcí ještě žádného místa a konce jsú nevzaly a nemají, i z těch příčin tato pře mezi stranami spravedlivě vyhledána a rozsouzena býti nemůže. Než když se ly věci při jiných osobách, keréž sou v ta- kovém nářku a při těch zmučených, vykonají a která strana z těchto na právo puojde na onen čas, má se jim konec, soud a nález učiniti spravedlivý podlé práva. Act. fer. VI. ante Gregorii. 7. 1641, 99. července. Nukop. ©. 2142 f. T 20. (Kšaft Anny Kocovské.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — kterak Anna Kočovská, někdy sou- seda naše, učinila kšaft — v sobolu po sv. Matěji ap. ]. XLI. — takže duom svuoj, v němž bydlí — odkazuje Martě, dceři své, Martina Straky, krajčího manželce. — Stalo se v pátek po sv. Jakubu l. XLI. 8. 1572, 98. dubna. Rukop. č. 2122 f. 5. Jakož jest někdy Marta Straková krejčová kšaftem svým statek svůj Janovi Strakovi synu a Julianè, dceři její, odkázala — domu v Nožířské ul. vedle domu Dřelovic ležícího on Jan Straka a Juliana s manželem svým Jiříkem společně užívati budou. Act. fer. III. die s. Georgii. 9. 1584, 8. března. Rukop. č. 2112 f. 171. Linhart Dorn a Marjána k. d. od Jifíka Kolpeka [jinak Straka] rukaviènfka a Juliany m. j. za 350 k. gr. č. Act. fer. V. post Transl. s. Wenc. 10. 1586, 14. února. Tamleéž /. 226. Antonín Tax a Dorota k. d. v Nožířské ul. mezi domy téhož Antonína Taxa a Dřelovic od Linharta Dorna truhláře: za 400 k. gr. €. Die Valentini, 11. 1601. Rukop. č. 1174 f. 152. V pátek po Božím vstoupení slalo se poznamenání statku po An- lonínovi "axovi pozuostalého: Dorota vdova, Barbora, dcera starší s prvnější manželkou splozená — Maria, Lid- 

Strana 583
XXVI. V ulici Karlově. — ©. p. 1174. mila, Matyáš, Anna a Markyta, s touž paní Dorotou si- rotci splození. Předně: dům proti apatyce mezi domy Ka- teřiny cukrářky a Wolfa tkaničkáře, krám na paláci hradu Pražského. V témž domě v krámé od zbożi toto se na- šlo: Nydrlanského plátna rozličné barvy 72 lokty, po- čítajíc loket po 15 kr., plátna bílého vlaského na ka- báty 93!/, po 30 kr., plátna bavInéuého 44 l. po 20 kr., plítna pruhovaného s stiibrem 19 l. po 20 kr., plátna bledého 108/4 po 15 kr., plátna Gervencho 11?/, po pül kopé, hedbávny cejk pomorancovej po půl kopé, mozo- rovauého aksamitu 8'/ę lokte po půl druhém zlatém, rou- šek černejch 47 l. po 14 kr.. tykyty mozorovaný 11 I. po 14 kr., osm štuček roušék po půl třetím zl., Etuka všeliký barvy. Tkanic všeliké barvy hedbávných hladkejch barev 40 Btucek po 56 kr, tkanicek hedbávnych širších 19 po 66 kr, tkaniéek osmnácte &tucek po 85 kr. 52 štučky rozličné barvy po 48 kr., 220 l. hedbávnych ši- rokých po b kr., 25!/; hedbávnych stuh grešle po 2 fl. a 40 kr., 34 grešlů polouhedbávnejch po 64 kr. jeden groschel po&ítajífc, 166 l. z v&elikého cendelínu po 9 kr, 7 tuznüv rukavic fialových po půl třetím zlatým, 5 tuznü dlouhejch rukavic po 8 fl. rejn., 41 tuznü rozlié- ncjch rukavic po půl druhejm zlatým, jedny druhým na pomoc, 3!/, tuznů zimních rukavic po 2 zlatých, šest tuz- nův starejeh rukavic za tři zlatý všecky, 7 párův rukavic krumplovanejch, pár za tři zlatý; čtyři tuzny vlněnejch ru- kavic po 6 zl., 9 párův rukavic englických, všecky za tří zl, enklických rukavic 214/; tuznu po péti zl, jedni druhým na pomoc, 2 tuzny po 8 zl., 11 párüv červenejch rukavic za 2 fl., perlovejch matek Śtycliv 5 velkejch po 21/s zl, 7 menších štyclův po 11/; kopě, 14 menších štyclův perlových po 80 kr., šest po 1!/s zl., osm štyclův malovanejch po půl zl., 29 Xtyclüv malickejch po 15 kr., 14 tašek s zrcadly za 6 zl., 14 měšcův za 9 zl., 120 1. prosty tykyty po 16 kr., 2 štuky červené krasgrynu po 3 zl., Btrńfovanyho mohćru $tuka za 51/, zl., 10 loket a 12 lotüv Spiclského licdbáví po 9 zl, dv& libry a pül čtvrtce benátského hedbáví barevného, 5 lot. černého hedbáví, libra po 9 zl. počítajíc; 1 libru 10 lot. černého hedbáví neapolitánského po 15 kr. lot, 18/, lib. nestl- garnu po 10 zl. libru, 27 pasüv s franclami s kejnky, po 80 kr. jeden každý počítajíc, 14 pasüv s khejky kordo- banskejch po Sedesítnícku, ]4 kordobanskych prostójSich po 00 kr., 80 aksamilovych pasüv s khenky po 11/5 zl., jedny druhým na pomoc, osm pasüv s klejnky duplova- nych na aksamilé po 4zl, 17 pasüv na kordobaná krump- lovanych po 3 zl. rejn,, 90 pasüv rozlićnejch starejch, jedni druhým na pomoc, po půl zlatým, 25 jinejch pa- suov prostejch starejch za 4 zl. všecky, 4 tuzny starejch pasüv za Sedesátník, 3 piźmovy kuoże za 4 zl., 4 tuzny pasuov, a pct kordobanskych 3tepovanych po 4 zl. tuzent, 17 pastv s frencly po 25 kr. jeden, 18 pasüv aksamito- vych po piil zl., 14 pasiv aksamitovejch détinskejch po ortu, 14 kordobanskejch téZ détiuskejch pasüv po 12 kr., l!/s tuznu koZencjcli pasüv za 2 fl. a 15 kr., 24 párüv hedbávnejch punéoch vielijakych barev po 6 zl. 86 kr., pár prostejch hedbávnejch za 2 zl., 16 tuznův barasovejch duplíejn. rozličných barev na skrze, jedny druhým na pomoc, po 18 zl. tuzent počítajíc; puol sedma tuznu englickejch puncoch po 2 kopách pár poéítajíc, 9 tuzny prostejch punčoch po pül drubf kopé, ]9 tuznüv harasovéjch pa- řížskejch punčoch po 12 zl. tuzent počítajíc, 19 párův dlouhejch punčoch po 11/s zl., šest párüv détinskejch pun- | čoch za 5 zl., 12 tuzentův prostych nydrlanskych pun- čoch rozličné barvy, po 6!/, tuzen počílajíc, 18 tuzen- tiv prostejch leż takovejch barevnejch Zínénych po XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 114. 583 4 zl., jedny druhym na pomoc; 8 tuzniiv délinskejch pun- Coch po 4 zl, 2 tuzny punčoch nydrlandskych po JO zl., 2 tuzny nydrlandskych po 8 zl., 2 tuzny punčoch též nydrlandskejch prostejch Zínénejch po 6 zl, 20 póriv strevićkuov harasovejch tkanejch, po 20 kr. pór poćitajfc, 26 párüv podvazküv tykytovejch po 56 kr., 84 páry rů- žiček k střevíčkům po 4 kr., 2 páry podvazkův tykyto- vejch s růžemi za 2 tol., tykyty zbytky některé za šede- sátník, 50 l. krajkův na podvazky po 8 kr., 10 lib. ha- rasový příze, po 40 kr. libra, 8 tuzny nůžek za 4 zl. tu- zent počítajíc, potom půl tuznu za 17/s zl., 2 tuzny nůžek menších prostějších po kopě tuzen, dvoje nůže krejčov- ský s klíčky, po zl. jedny, 2 tuzny nůžek maličkejch po 48 kr. tuzcn, 4 tuzny nožův s černými kostěnými střen- kami po 2 zl. tuzent počítajíc, jeden tuzent za tolar, 28 páruov nožův pozlacovanejch za 8 zl, 64 páry nožův na díle pozlacenejch u kostmi na konci za 24 zl., 37 párův noZüv s bilejmi nákoncími za 8 zl., 76 párův nožův skrov- nejch za 8 zl. 26 párüv starejch noZüv s vidlickami za 2 zl, 82 párüv nozüv s perlovou matkou, pár za kopu počítajíc; 15 párův nožův pozlacenejch za 6 zl., nožův détinskejch vesmés za jeden zl., 24 tuznüv karet vlaskejch po 50 kr. tuzen 3 tuzny karet. némeckejch po 24 kr. tuzent, 8 truhličky strun na loutny za 9 zl, 80 patronüv tašek, po 10 kr. jeden, 8 toulcüv a kejclherüv cichova- nejch pozlacenejch a postfibfenejch za 12 zl, 16 toul- cův rejthařskejch, všecky za 4 zl., 9 kecherův po 20 kr., 16 prostějších kecherův za kopu všecky, 16 toulcüv ro- hovejch za 21/, zl., 20 štenfův železnejch za 2 zl, 10 štenflův: na díle pozlacenejch encovaných po 16 kr., 6 tuznův tulichův černejch německejch po 4 zl., 2 tulichy encovaný německý za zlatý, 9 postříbřených tuliškův za tři kopy, a menší čtyři za kopu; 8 tulichy černý za je- den zlatý, pár pozlacenejch třmenův a vostruh za 2 kopě, 4 páry pozlacenejch vostruh po 45 kr. pár počítajíc, 2 rucnitky karbinky s perlovou matkou vykládany po 9 zl., ručnice jedna dlouhá kostí vykládaná za 3 zl, tii rejt- harky s holstry po l'/a zl, 15 kecherüv za kopu; tři Étenfle Zelezny po 6 kr., 4 tuzny pasüv rejtharskych sta- rych za 2 zl., starych tonlciv 13 za kopu, toulec vyklá- danej za kopu, mutrkopf slove, tři tuzny klíček k ruční- cim po pül kopó, 10 tuzniv mcjdla benátského v kul- kách, po 30 kr. tuzent, 8 tuznův mejdla prostředního po 20 kr., 9 tuznův nejmenších po 15 kr., 60 tabulek po- zlacenejch za 7 zl., 19 prostějších tabulek za 2 zl, 4 plechový kalamářky za zl., ocularia nebo bryle s pouzdry za 9 zl, skryptorálküv starejch za 80 kr., 2 pouzdra bar- v(iskejch instrumentüv za 2 zl, hrtebenuov slonovejch za 4 zl, 4 velká zrcadla s perlovou matkou vykládaný za 14 zl., 4 zrcadla v koži podvlečeny po dvou zl., 8 men- ších takových po jednom zl., 6 menších koží povleče- ných po 30 kr. tuzént zrcádek v způsob knížek za 3 kopy. 8 zrcadla po zlatým, tři menší po 1/5 zl, 11/> tuz- nu zrcádek v menších knížkách svázaných, po 8 zl. tu- zent, 11/s tuznu zrcádek nejmenších po 2 zl. tuzent, 21 zkaženejch zrcádek a polámanejch za jeden zl., 8 zrcadla velká za 3zL, 9 futrálüv prostejch na hfebeny po 11/o zl., 4 lepší po 11/s; kopě, 2 pěknější krumplovaný po 214/5 zl., dvě zlatem krumplovaný na karmazíně velká po 5 zl., 4 podpíradla za zlatej pod vobojky, 85 kompasův vel- kejch a malejch za 19!/, zl. a 9O kr., 4 fochtíky po 8 zl. 6 prostójiích po 1/2 kopé, 18 párüv pozlacenejch pukel za 8 zl. a 40 kr., 4 pozlacovany toulichy po 50 kr., 20 párüv mosaznejch pukcl po 12 kr., 190 nožuov za dvě kopé, 26 velkejch a malejch &t&étek za 5 zl, 6 kartá- Cuov za l!/; zL, 8 tuznüv mosaznejch a vocelovanejch 

Strana 584
584 XXVI. V ulici Karlovi. — Č. p. 174. řetízkuov drobnejch po 64 kr., 4 tuzny Gernejch vocclo- vancjch felfzküv po 30 kr., 6 mosaznejch barevnejch ře- tzkńv za jeden zl., futer bradyfskejch s hřebeny a ji- nymi 12 instrumenty po 15 kr, jedny druhým na po- moc; hrebenuov slonovejch starejch, a St&tky malicky některý za puol kopy, 8 luzny fulerkuov prizdnejch, kte- réz se odbyti a prodati nemohou, 3 tuzny šmukův s bí- lÿm $melcem, po 40 kr. tuzen poćitajlc, 2 tuzny Śmu- kuov némeckejch s żelizky černými, po 11/2 Śedesitniku tuzent potflajfe, 21/9 tuznu Xmukuov nëmeckÿch potisto- vancjch po zl, 16 páskuov détinskejch barevnejch klobouky za 1/; kopy všecky, 8 tuzny starejch šmukův všelijakých, všecky za !/s kopy; 6 starejch vačičkúv za 15 kr., 58 tuznův šmelcových růží za 11/s zl. všecky, 12 tuznův knoflikuov šmejcovejch po českým groši, 84 tuz- nův knoflíküv żeleznejch za šedesátník, sklenejch a ko- sténejch, Zeleznejch i jinejch všelijakých knoflíkův za !/, šedesátníku, 51/2 tuznu krystalovejch knoflíkuov za jeden tolar, 19 tuznüv haklikuov pocistovanejch brunivejckejch ; po 10 kr., 17 tuznův menších po 8 kr, 12 tuznûv ma- lejch haklíkův po 2 kr., 5 párův Zenskejch rukávuov z nítí tkanejch po 12 kr., 4 páry rukávův starejch též ženskejch po půl zlatým, 5 páruov rukavicek Zenskejch hedbávnejch po 20 kr., 8 čepce hedbávný s šmelcem po 16 kr., b mużskejch karkulek po 40 kr., 18 čepcův žen- | skejch vlasenejch, kterejch se neužívá, po 2 kr.; za vlně- ný a bavlněný punčošky, rukavice zlý i dobrý sečteno 5 zl. a 8 kr., pět párův tykylových podvazkův po 66 kr.; | dva rouskovÿ Smuky hedbAbnÿ po '/a zl, 19 sklenych peiícek po krejcaru, 8 páry hcdbávnejch podvazküv vá- zanejch za šedesátník, šňur, tkanic všelijakých barev hed- bávnejch a polouhedbávných 3 lib. 4 loty, po 4 zl. libru počítajíc; 26 lotův tkanic polouhedbávnejch hladkých, po 4 bilejeh lot potitajfe, 3 libry harasový příze, šňur a tkn- vic, po 85 kr. libra; 4 tkanice tkaný s šmelcem na hrdlo, za šedesátník všecky, roušek barevnejch v kusfeh rozličné barvy za 17/2 zl., 8 tuznův čaprakuov prostejch zapráša- nejch po 4 krejcaïfch, 8 loty tkanièek zlatejch za Sede- silnik, 18 liber trautconovejch tkanic po kopé, 30 štu- tek tkanièck povazovacich s bilejm traconem, 14 liber 6 lot. &melcovejch tkanic po 30 kr., cibejk(?) za 7 zl. poSacovíno, 4 htivny a 6 uncüv leonského predeného stříbra po 8 kopách, hFivna püjde za to 1601/5 zl.; hrivna taženého stříbra leontského za 56 kr., item hfivna tfi čtvrti pozlacovaného drátu, to vše za 2 kopě 56 kr.; pro- stého bitého zlata za 1/, zl., též bitého zlata prostého za 3 l. £O kr., 41/5 htivny stifbra bitého p» 1!/5 zl., 8 libry 3pakcLiv (?) za kopu, puol tfetího tuznu krejcovskejch ná- ; prstküv za deset kr., 8 libry granátküv nevrtanejch, a nèco Smelce pri tom, to všeza 2zl.; 4 granáty za 4 zl., knoflíkúv starejch rozličnejch barev a páteře vonný, to vše za 8 zl, šachy za !/, zl., podvazkův harasovejch a néco (kanic za 3 rejn. zl., pâr punčoch a dva pásy starý na rapíry, 1!/» tuznu párüv toulcüv k dloahejm ruénicím vob(jenejch po Sedesátníku, 8 luzny a 4 páry toulcüv prostéjiích po šedesátníku, 32 klobouküv brun&veckcjch po 24 kr, 12 fladi s kosti vyklidanejch po 1b kr, 8 šturmhaubův po 24 kr., 4 raketle k míčem hraní po 15 kr., 20 fausthamerův po 15 kr., dvě panny z vosku dě- lany detinsky, dvà ruènice krátký a třetí maličká, vše za dvě kopě; prstennov rozličných větších menších s do- ; brými i nedobrými kameny, naušnice, 4 srdéčka, jedna incdaje, 2 páry mosazných pozlacených armpantův, to vše poSacovino jest za 510 zl. rejn. Srdétka z jaspisuov ře- zaná a z porcclánüv, nékteré Ceské kamenf, 4 náprslky, 4 piStalky, 3alka, cíBka, strenky jaspisovy, vie za D zl. na XXVI. V ulici Karlovč. — ©. p. 114. Od stříbra toto se našlo: 4 koľlíky pozlacený včiší menší, kteříž váží 2 hřivny a 7'/; lotu, Sal a koflicck s přikrývadlem vše pozlacený, váží 2 hiivny 10 lotův a jeden quentl. Koflícck a číška stříbrný a drobet pozla- ceny vdż( hiivnu 3 loty a 3 quenUe. I Żic stiibrnejch 12, váží hřivnu 12 lotńv jeden guentl. Lodicka stříbrná vnitř pozlacená, oznámeno, že jest darována Anně a Markytčě, decrám a sirotkům pozuostalym, pri křtu jejich, váží 9 lotuov a jeden quentl. Diubuov co nebožtík dlužen pozuostal: Michalovi Pešounovi za zboží 204 H. 1b kr, Aodresovi Sexvatovi z Normbergka 254 fl., Stefanovi Mrurycovi z Normberka 292 M., Abrahamovi Pengkovi 126 1., Jiljiusovi de Mayer 679 fl., Zykmundovi Travníkovi 14 fl, Normberskému poslu 110 fl. 50 kr. Cínového nádobí, konvic, mís, umyiadel, Nasi, talí- fuov a jinych vśclijakych véc( jest odvizeno 498 liber. Mosazného nádobí 26 liber, měděného nádobí, kotlíkův k rybám 7, kotel prací, rožnův větších menších šest, rošty prostřední dva, Zeleznejch kotlíčkův s drZíádky dlou- hými pět, flaška plechová, slánky plechový tří. V světnici nahoře: Dva stoly s koberečky, židle dvě, švejnšpisy, figury čtyři v rámcích. V komoře vedle světníce: Luoże a na něm šatuov ložních peřiny dvč, podušky dvč, prostěradlo, kordův starejch 7 a Savle. Rucnic starejch 5, zarukiwi piór sta: rejch, futro sklenejch flaší, halapartna jedna. V truhle žlutý povlak, cejeh, prostěradel větších kusnov sedmme- citma, cejšek na podušky menších kusüv 7, ubrusuov cvi- linkovejch b, ruènfkuov 6, servetuov 16. Na 3 ložích, kdež dcery nebožtíka tak i éclâdka lehají, jesti peřin 6, polštářův 6 s poduškami šesti, prostěradla 3. Sckret zlatý neboZtíka. Item prstenkuov 10 rozliènejch s rozličným kamením; ohlásila sc paní vdova, ty prsteny že jsou její vlastní při: vodavcích a pří smlúvách svadebnich i jinak darovány. V světnici druhý: stůl jeden a stolček. Na mazhauze stolèck, 3 židlicky, 2 pásy řelízkový stříbrný, který nebožtík dcerám svým mladším udčlati dal; váží 29 lotův. 12. 1608, 11. března. Rukop. č. 2113 f. 460. Wolf Teybner tkaničkář a Zuzana k. d. po nékdy Antonínovi Taxovi pozuostalý mezi domy svejm a Kateřiny cukrářky od poruënfküv Marie, Lidmily, Markýty a Matesa, syna a deer po Antoninovi Taxovi pozüstalych za 18600 k. gr. č. 13. 1614. Rukop. ć. 475 [. 142. (Wolf Tanb- ner, Bernart Appl s Janem Kryštofem Stelem.) Wolf Taubner obeslati dal Hanse Kr. Stele, že před třmi lety dům od něho Wolfa koupil a nyní stavení k zastínění svélla. nad komíny tii lokty vyzdvihnouti dal, netoliko světlo zastínil ale i šest oken v nově vdělal. Wolf Taub- ner vykázal v domě svém na dvoře k spatření altán nový nad hranici pletenou Jan Kr. Stele, v kteréž komín vzdè- lán, o několik loket nad LyZ komín vyzdvizeny, v ném pčt oken v způsob půl cirkle aneb jako švijbogen do do- mu Wolfa obrácený, s kteréhož voda s polovice střechy do domu jeho padati by musela, a přednesl při tom, že by těmi okny jak do dvora, tak i do světnice na stůl, když za stolem sedí, co by mu na mísu dáno bylo, pa- třiti mohl, tak že by ani kus chleba do oust volně vné- sti nemohl. Pončvadž pak předošle týž altán nízky byl nad dv&ma krúvky, kdež ve prostřed žlab ležel a ním voda do domu jeho scházela, žádal, aby týž altán vysoký dolů shoditi dal. Bernart Appl v domě svém tolikéž s druhé polovice spád vody a čtyry okna na způsob cirkle do dvora domu uvedena býti ukázal. Na to od 

Strana 585
XXVI. V ulici Karlovć. — C. p. 173. Stele: Že v tom místě předešle altán otevřený byl, takže se všudy volně hleděti mohlo, a dosti vysoko nasloupcích, kte- réž ukázati může, stál; ale on nyní toliko toho tak ote- vřeného míti nechce, ale vůkol jej bedniti dá a to tak opatří, že jak do domu Wolfa tak Bernarta žádný tok vody padati nebude. Od Wolfa: Když to tak opatří, jak předešle bývalo, dobře s ním spokojení budou. Od Apple: [Po vejchozi.] V paměti zůstává, kdež sobě ztěžoval, že mu Jan Kryštof altán vysoký, nebývalý, vysluvětí dal se šesti velikými okny na škodu jeho; dru- hé očitě spatříno, že týž Jan to stavení na ublížení sou- sedüv svych potutedlné ztesati a hned in continenti na- horu vyvésti dul, též spatříno, kterak ten altán na střeše položený k nemalému příkoří se spatřuje, takže z toho nového altánu netoliko na dvůr, ale do světnice na stůl hledéti se může. ačkolivěk malý altánek, kdež(?) okolo učho do učho dřevěné krance 11/2 lokle z vejSi postave- ny byly, ale žádných oken z něho ani střechy nebylo, nýbrž pod tím altánem nízkým střecha byla —. Od Jana: Doslejchá ztížnosti, že by ňáké stavení nově vyzdvihnouti dal, než, jak předešle, na tom altáně; a tak aby co vej- šeji postaviti dal, tomu odpírá, než že sloupy dřevěný dal v hromadu sroubiti, za žádné okna to nepokládá. Dále, že jest střecha na altánu byla a časem přívalovým veliká škoda na gruntě se dála, pro opatření gruntu svého to ucinil. Chce také týž altán buď hlínou obmazati, aby se hleděti nemohlo, i stříšku malou nízkou obrátiti do gruntu svého. Od Wolfa se dokládá, že osm sloupů bylo, které prej v hromadu sroubiti dáti mél, že žádný sloupy, ale žerdi, kteréž před rukama jsou. Dále i makovici s kro- vu srazil, kdež znáti, že předešle tak vysoké stavení ne- bylo. Nález: Dává se Wolfovi a Bernarlovi Applovi za právo, že jest on Jan Kryštof takový nový, k ohyzdě a na zkázu se vztahující vyzdviížený altán bez škody souse- dův i s okny v nëm zdélanÿmi dolû shoditi a tok vody na způsob předešlý uvésti povinen. Což se pak shozeni makovice s krovu Wolfa Taubnera a rozrażeni žlabu do- týče, pončvadž toho dokázáno nebylo, protož také nic toho na něm Janovi Kryštofovi přisouditi se nemůže. Act. 4. Junii 1614. * 1626, 20. března. Jiřík Knor mečíř a Alžběta k. d. mezi domy Jana Krenice a někdy Jiříka Walkrysyusa od Wolfa Taubnera a Anny Marie m. j. za 1500 k. gr. č. Číslo pop. 173. 1. 1440, 24. kvilna. Rukop. ¢. 90. /. 52. Appro- priata est domus Hanussii Hawensilt cultellatoris cum con- sensu Anne, relicte eiusdem Hanussii, Wenceslao, nato Wenceslai Kyselo in debito, que sita est inter domos Johannis Klobasa ct Stankonis lamellatoris. Act. fer. II. post Trinit. 2. 1440, 29. srpna. Tamleż f. 57. Anna, relicta Hanussii Haussilt, emit pro se, Johanne Chrust, genero suo, et Anna, contlhorali ipsius, domum sitam in platea cullellutorum inter domos Joliannis Klobása et Mraczko- nis cultellatoris erga Wenceslaum, natum olim Johannis Kisclo, pro V s. minus XX grossis. Act. ipso die Collat. s. Joh. B. . 8. 1442, 8. srpna. Tamléž f. 74. Petrus dictus Ci- perka šípař et Barbara e. d. inter domos Johannis Klo- bisa ct Stankonis cultellatoris erga Annam, relictam Ha- XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 113. oe oo ov nussii Haussult, et Johannem Clirust, generum ipsius, pro ИЦ s. gr. Act. fer. III. ante Laurencii. 4. 1458, 21. ledna. Rukop. č. 2105 /. 81. Georgius cultellator et Margarctha e. d. sitam inter domos Johan- nis Klobása et Naithardi lorificis erga Petrum Śfpar pro XXI s. gr. Act. die Agnetis. 5. 1469, 14. prosince. Tamléz f. 287. Katherina vidua emit pro se, Mathia Skorepa, filio suo, domum inter domos Thome Zeidl et Wenceslai Kartliís aput Georgium cultellifabrum pro XXVII s. gr. Act. fer. V. post Lucie. 6. 1482, 28. ledna. Rukop. ć. 2106 f. 100. Jchan- nes cirothecarius de Hradec Regine et Apna c. d. inter domos Duchconis cirothccarii et Johannis farelraloris erga Mathiam Skofepa pro XXV s. gr. pr. Act. fer. JI. post Joh. Chrysostomi. (R. 1485 splácí vdova Anna.) 7. 1485, 7. června. Tamtéž f. 158. Anna, olim Jo- hannis cirothecarii nunc vero Duchconis cirothecarii con- junx, resignavit domum suam marito suo. Act. fer. III. post Bonifacii. 8. 1489, 7. července. Zamléž f. 258. Martinus su- tor dictus Pečenka et Anna e. d. inter domos Duchconis cirothecarii et Marthe, relicte tílatka, aput Duclconein cirothecarium pro XXI s. gr. Act. fer. Ill. post Pro- copii. 9. 1489, 12. prosince. Tamléž f. 269. Johannes sutor dictus Medek ct Katherina e. d. erga Martinum su- torem dictum Pečenka pro XX s. gr. pr. Act. sabbato anle Lucie. 10. 1491, 18. června. Tamléz f. 301. Blasius dc Nova Civ. et Margaretha e. d. inter domos Duchconis cirothecarii et Marthe tńlafka erga Johannem sutorem Medek dictum pro XXVI s. gr. pr. Act. fer. II. ante Viti. 11. 1517, 80. září. Rukop. č. 2108 f. 210. Simon z Prostějova a Dorota koupili puol domu, kterúžto druhi polovici Markéta, nebožka sestra Simonova odkázala kšaf- tem již dotčenému Šimonovi, bratru svému, kterýžto duom vešken leží podle Duchka rukavičníka a vdovy rukaviè- nice obostranně, od poručníkuov jmenované Markéty — za XX k. gr. Act. die Jeronimi. 19. 1519, 9. srpna. Rukop. č. 2109 f. 34. Jan hrstník a Dorota k. d. v ulici Nožieřské mezi domy An- ny, vdovy rukaviénice a Pavla rukavičníka od Simona [Rádpila] z Prostějova za XL k. gr. č. Act. fer. 111. ante Tiburcii. 18. 1520, 22. února. Tamtéž f. 94. Jiřík mcčíř a Kateřina k. d. od Jana posla za XLIl1/s k. gr. č. Act. die Petri in cathedra. 14. 1628, 8. zafi. Tamléz f. 321. Václav Arnošt flašnéř a Markéta k. d. jdúce k mostu ležící mezi domy Pavla rukavičníka a Anny Kočovské od Jiříka mečíře za XLID/, k. gr. Act. fer. V. post Egidii. 16. 1599, 24. Gervna. Rukop. &. 2155 f. 105. Stala se smláva mezi Annou Kočovskou a Václavem flašnéřem o zcd taková: Ze na snažné přímluvy přátel Anna od- pustila jest Václavovi na zdi své pod týmž žlabem polo- žiti pozednici, co by jediné kraj zdi zasáhla pozednice té zdi pod týmž žlabem, však na ten zpuosob a pod tou vyminkou : jakz nemd na tu zed vice se poddvali, aby stavél, tak nemá aui trámuov klásti vícc pies ty dva trá- my. A kdyby byly ty dva trámy ke škodě a svobodě a k jaké újmě, tehdy mó to flašnéř opaliiti beze vší ne- snáze. A jakž nemá do té zdi více délati ani na ni co stavěti, tak do jinejch zdí, kteréž jdou vuokol domu An- ny Kočovské a v tom domu. Při tom Václav toto připo- věděl před přátely: že nechce o žádnú vče s Annou Ko- 74 

Strana 586
586 XXVI. V ulicí Karlově. — С. р. 173. čovskou zlé vuole míti ani se kam dále na ty jisté zdi stavením svým se vydávati, než jakž bylo od starodávna staveno. A ta zed pod týmž žlabem mó býti obrácena hřebenem k Anně Kočovské pro budoucí nesnáz, a la zeď, na kterúž dopustila vlożiti pozednici, má býti bu- doucnó s jinymi zdmi k domu Anny Kočovské. A při té svobodć mi zuostali, jakż i prve. A coż se żlabu dotyce nad tou zdí, z toho voda má obrácena býti k spádu na dvuor Václava fla&nérte a vokna nad tou zdí Václav k do- mu Anny nemá dělati žádného. Act. die Joh. B. 16. 1548, 21. srpna. Ru£op. c. 2154 f. 104. Jakoz nesnáz vznikla mezi Martinem Strakú krajéím a Václavem llašnýřem, sousedem jeho, kdež jest Václav opravuje duom svuoj okna některá k němu k Martinovi udělal, též pří- střešku proti jeho světnici povyšil, k tomu trámce z zadu do jeho zdi položil, i takto sú se o to porovnali: Což jest ji koli on Václav na ten čas udělal, že to má tak zuoslati, však na ten konce as těmito výminkami: Před- kem ty vokna již, kteréž sú udělané, majf tak zuostati, však aby jimi nic bázíno, vylíváno ani vyhlídáno nebylo a k tomu obzvlistné tfi vokna prostřední skly opatřeny mají býti a vždycky zavřeny. Což se pak přístřešku do- týče, ten ní též tak zuostati, však dále a více jeho při- dělávati neb povyšovali nemá. Té2 trámce tak zuoslati mnjí, však jiných do té zdi klásti Stalo se v outerý před sv. Bartolomějem. 17 1676, ll. prosince. Rukop. 6. 2118 f. 448. Antonín Taxes kupce a Dorota k. d. mezi domy Strako- vic a Kateřiny švadlí od: Wolfa Aašnýře za 200 k. gr. č. Act. fer. III. post Concept. M. V. 18. 1582, 18. srpna. Rukop. ©. 2179 JI f. 15. Staly se smlouvy svatební mezi pp. poručníky Jitfkem Melce- rem a Matiáíšem Gerlem, měšťany města Mostu, na místě panny Doroty, pozuostalé dcerky ро p. Matoušovi Mel- cerovi, a p. Antonínem Taxem. Takže ji Dorotu přijímá za mocnou hospodyni, aby rovná společnice s Barborou, dcerkou s první manželkou zplozenou, byla. Act. fer. IT. post Laurentium. 19. 1598, 29. června. Rukop. č. 2112 f. 399. Wolf Teybner tkaničkář a Zuzanna k. d. mezi domy Antonina Тиха a zádušním od tého Antonína Taxa za 560 k. gr. ©. Act. postridie fohannis B. 20. 1612, 6. dubna. Rukop. č. 2114 f. 65. Jan Kryštof Stehelin a Markéta k. d. mezi domy Urbana le- tra a Wolfa Taubnera ой бой Wolfa za 800 k. gr. ©. 9]. 1618. — Ruop. 6. 1068 f. 85. Petr Opi- cius apalekář svědčil: Toho sem povědom, Że Antonin Tax byl vlastní otec Barbory Storkovy a Że ji poctivě zplodil s paní manželkou svou, s paní I)orotou [Pešono- vou), jíž jsem já neznal. Nežli druhoů manželku sem znal, že ji sobě od modrého jelena vzal, od p. Jakuba Melcara, a s ní že jest zplodil Matiáše, Lidmilu [Hofuaglovou] a Annu Markétu, kteráž jest již umřela. 22. 1617, 22. listopadu. Tumléz f. 230. Jan Kryne a Manda'cna К. d. v osadé M. B. nad louZí mezi domy Kryštofa Meycra rukavičníka a Wolfa Taubnera od Jana Kryštofa Steliclína a Markéty m. j. za 800 k. gr. č. nemá —. * 1625. Zumlěéž. Jan Krync. Číslo pop. 172. (U třech píp.) ® 1415, 93. ledna. Rukop. ć. 2099 f. 43. Wir burgermeister und der rate der Grossern Stat zu Prage bckennen, das wir czwischen der Wite, betwen des Ni- XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 172. clas Haznkopf messrer, iczun! des Hcinrcichs l’essers ce- liche hausfrawe, von einem und dem waisen desselben Niklas von dem andern lcile von des haws und ander varender habe wegen, die derselb Niclas noch im gclas- sen hat, dorumb ein sulchc vorrichtung und ordnung gc- macht haben also, das diesclb witeb mit dem cyenanten IIcinrcich, irem mane, demselben waisen des Niclas, wen er czu seinen eelichen iaren kumpt, fur seinen tcil gc- ben sullen allein X s. (rr. Und do fur purgen sein wor- den und gehabt haben l.ssco messrer und Jeschco Rei. chenstein mit gesampter hant, das derselb waise sulches gelt uf jren guten haben sal und der volgen an alle hin- dernusse. Doruber hat dersclb Heinrcich mit seiner haus- frawen gclobt, das sie denselben Lissco und Jessken und ire crben sulcher purgschaft ledig und los mochen wellen an alle ire scheden. Auch so haben wir gemacht, das derselb Heinreich mit seiner hausfrawen denselben weis- sen bey yn halden sullen in den kosten bis czu seinen iaren. Und also haben wir gemacht, das denne dersclb Heinreich und scin hausfrawe furbas volle macht und ge- walt haben sullen mit dem haus und ander varender habe, die derselb Niclas noch im gelassen hat, domit czu tun und czu lassen, was sic wellen an alle hindernusse, als mit iren eigen guten. Dorau die derselb wais des Niclas, wen er czu seinen iaren kumpt noch anders yeimant von scinen wegen nicht hindern noch irren sal in chciner weis. Das ist gescheen an der nechslen milwochen noch send Agnes tage der heiligen junchfrawen noch Cristi gepurt vierczebenhundert iar dor noch in dem fumfeze- henden iare. Daruber hat auch derselb Ileinreich mit sciner haus- frawen gelobt, das si dic muter des egenanten Niclas Ilu- zenkopf bei yn auch halden wellen in den kosten, dic weil sie lebt. Das ist geschcen an dem nechsten doncrs- lage vor Unser fiawen tage der lichlmesse. l. 1489, 19. kvótna. Aukop. c. 90 f. 39. Niceta, olim relicta Stankonis $lejfći, nune vero conthoralis Bar- thossii cullellatoris, c. d. sitam inter domos llauussii Ifaussili ex una et Martini cullellatoris parte ab altcra erga Nietham, relictam Sedlaczkonis, pro VIT! s. gr. Act. fer. IIT. ante Pentec. 2. 1455, 19. července. Rukop. č. 2105 f. 43. Gre- gorius Světlík cultellator et Margaretha c. d. sitam pc. nes domum Petri Sipat el Lamprecht dimicatoris erga Barthos-ium cultellatorem pro VIII s. gr. Act. sabbato post Allexii. 3. 1456, 25. října. Tamléž f. 60. Osanna c. d. erga Georgium cultellatorem pro XIII s. gr. Act. fer. II. ante Sim. ct Jude. 4. 1457, 80. července. Tamtéz, Osanna de Co- lonia resignat domum suam Jacobo sartori, gencro suo. Act. dic Abdonis. 6. 1457, 30. Gervence. Tamleź. Meinhardus lo- rifex ct Margaretha e. d. crga Jacobum sartorem pro XIII s. gr. Act. die Abdonis. 6. 1468, 11. ledna. Tamlež f. 179. Thomas ciro- thecarius et Jana c. d. ad tres ducillos erga Meinhardum lorificem pro XII s. gr. Act. fer. HI. post. Epiph. 7. 1473, 6. cervence. Rukof. ć. 2119 f. Q 13. Ve jméno božie amen. Já 'Thuoma feceny Zeydl, rukavicnfk, móstónin St. M. Pr., vyznávám ticmto listem oe że ackoli — nemocen jsem oc także duom muoj, v němž bydlím — mocně Václavovi, synu mému — otkazuji. Ист Janovi, druhému synu mému, XX k. gr. Jiný pak všeckeren sta- tek muoj — Janě, manzelce mé —. Act. fer. ll. ante Margarethe, 

Strana 587
XXVI. V ulici Kartově. — Č. p. 172. 8. 1479, 6. září. Rukop. č. 2106 f. 43. Jana, olim Thome Zcidl ct iam Duchconis cirothecarii uxor, resignat omnc ius suum marilo suo —. Act. (er. II. ante Nativ. M. V. 9. 1485. — Tamlez f. 158. Anna, Duchconis civothecarii coniunx. 10. 1491. — Tamtéz f. 301. Duchconis ciro- thecarii. 11. 1616, 81. května. Rukop. č. 2108 f. 386. Eva vzdala jest duom svuoj ležící mezi domy Bláhů a Janem Formánkem Pavlovi, manželu svému. Act. sabbato pcst Urbani. 19. 1517. — Taulez f. 210. Duchka rukavienfka. 13. 1519, 4. ledna. Rukop. ë. 1129 f. 334. (Pavel rakavicnik s Janem Formankem o Tislu, Ze by ji mél Formánek zabiti; i byli mu řemeslo pozastavili oc nález mczi nimi a oba zdstali próvi.) Jakoż jest nesnóz a ruoz- nice vznikla mezi Pavlem rukaviènfkem a Janem Formän- kem, kdež jest prošla mezi nimi řeč o úraz fenky a pra- veno bylo, že by on Formánek tu fenu zabil, a proto jemu i řemeslo pozastaveno bylo. Tu p. purgmistr a pání — vypovídají: Poněvadž Pavcl jsa před právem pravil, že on od sebe nepraví nic na Formánka než to, čehož jest zpraven od lidí, a z té příčiny on Pavel nápravy jest prázden i pokuty. Ale poněvadž Formánek dostatečný jest odvod učinil a to sc vyhledalo, Ze tím účinkem vinen není a toho účiuku neučinil, který by jeho cti a dobré poctivosti ke škodě byl a pro kterýžto jemu ře- mesio skládáno mělo býti, i z té příčiny p. purgmistr a páni jeho Formánka při poctivosti a řemeslu zuostavují. Act. fer. 1]. ante Epiph. d. 14. 1535, 7. června. Rukop. č. 2111 f. 105. Petr kartnyf a Markéta k. d. mezi domy Václava flašnéře a Formánka od Jeronyima a Cypriano, synuov Pavla ruka- vičníka, za XXX k. gr. č. Act. fer. II. post Bonifatium. 15. 1540, 20. kvètna. Tamtéz f. 283. Jan Tlacil a Kateřina k. d. mezi domy Václava flašnýře a Matiáše pí- saře od Petra kartnýře za LIl!/; s. gr. Act. fer. V. post Spiritus sancti. (Zaplaceno r. 1545.) 16. 1544, 9. srpna. Rukop. č. 2117 f.41. Kateřina švadlí od mostu k. d. od Jana Tlačila za 58 k. gr. č. Act. in vig. Laurenlii. 17. 1556, 1. Kjna. Rukop. & 2142 f. CC 8. (KXaft Kateřiny švadlí.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme, kterak Kateřina švadlí, souseda naše, učinila kšaft — v stfedu po sv. Vilu I. 1566 — takže duom svuoj, v němž bydlí — dává Dorotě, služebníci své věrné —. Při tom oznámila, kdyžby koli svrchupsané Doroty P. B. od smrti neuchoval, aby ten duom od poručníkuo pro- dán byl a ty peníze všecky, zač prodán bude, aby dány byly k záduší M. B. na louží na opravu a stavení toho kostela. — Stalo se v úterý den sv. Remigia. 18. 1599, 29. listopadu. Rukop. c. 2113. f. 156. Urban Petr rukavičník a Dorota k. d. zádušní mczi do- my Jana Fryče stoličkáře a Wolfa Teybnera tkaničkáře od záduší kostela M. B. na louží za 300 k. gr. č. * 1628, 7. dubna. Rukop. č. 2114 f. 376. Voldřich Mušau malíř a Antonie k. d. vedle domu u třech anjelů a neb. Bernarda Aple u stolickářů řečeného od Doroty, po Kryštofovi Majerovi vdovy, za 170 k. gr. č. Číslo pop. 171. * 1417, 26. března. Rukop. č. 2099 f. 106. Nos magisler civium — recognoscimus, quod inter relictam olim Pauli de Schonburg cultellatoris ex una, nec non XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 71. 587 Dorotheam, relictam olim Hanussii cultellatoris, filii dicti Pauli, parte ex altera racione domus, que dicti Pauli fuit, el eidem Dorotlice per diclum Hanussium, maritum suum, porcionem suam, que ipsum in eadem domo competebat, legavit (sic) pronuncciaverunt: quod rclicta dicli Pauli eidem Dorothee pro porcione sua dare debet VI s. — Act. fer. Vl. post Anuncciac. M. V. 1. 1465. — Rukop. č. 2105 f. 43. Lamprecht dimicator. 2. 1483, 17. ifjna. Rukop. c. 2106 [. 131. Johan- nes pellifes dictus Rak et Dorothea e. d. aput Petrum Lamprecht lorificem et Barbaram, uxorem cius, pro XIIII s. gr. Acl. fer. VI. post Galli. 3. 1486, 94. ledna. Tamléz f. [Z/. Martinus pictor el Margarella e. d. inter domos Dorothee, relicte Joban- nis Labutskÿ et Ducliconis cirothecaiij aput Johannem pel- lificem dictum Rak pro XVII s. gr. Act. fer. lI. antc Convers. s. Pauli. 4. 1508, 8. dubna. Rukop. ¢. 2108 f. 12. Johannes cultellator dictus Formdnek et Ludmila è. d. inter domos Mathei dicli Skopek et Duchconis cirothecarii silam a Margaretha, relicta Martini pictoris, pro XL s. gr. Act. sabbato post Ambrosii. 6. 1514, 31. července. Rukop. č. 8 f. 7. Johaunes Formanek cultellifaber fecit testamentum fer. II post Abdon. H. najprvé Lidmila, manżelka mó, aby byla mocni ho- spodini v domu móm, a tu aby Matěje, syna svého a její- ho poctivě a řádně chovala, až by let došel. Pakli by ona stav svuoj změnila, tehdy aby jí vydáno bylo z toho statku XL. k. in. a nádobí lavičné a k tomu šlejlérnu aby sobě prodala. It. Matějovi, synu mému, poroučím duom. 6. 1515, 17. prosince. Rukop. ¢. 1128 7/ f. E 3. V té při mezi Janem Formánkem nožířem a Vítkem též nožířem, kdež jest on Formánek naň ho prožaloval, kte- rak on Vítek učinil nań ho půtku u Duhuov a mokrým van Zatem hodil a z toho jest jeho stolici tak ubil a špal- kem naň házel a jeho urval, že jesti solva Ziv vostal. A že sou jeho k Duhovuom proto byli s sebú pojali, aby tu svi vůli na něm vyplnili, nebo že on jest byl s ji- nymi se Sel dívat, když drábi táhli do Uher. A oni jeho od nich odloudivše toto jemu učinili, ježto na svém zdraví proto jest zkažen a škodu vzal na své živnosti, že za dlúhý čas řemesla dělati nemohl. Proti tomu Vft odpiruje pravil, že Formánek byl jest s ním a s jinými na víně u Duhuov a že jest jeho i jiných s pokojem nechati ne- chtěl, ale jemu i jiným lál, napřed dotýkaje starších, że sú jeho nespravedlivě soudili. A potom že jest střevícem na Víta blátnym hodil a Vit że nali zuse 5palikem ; a po- tom Víta rváli chtěl a on se jemu bránil a jeho že jest Zádni stolicí nebil a že ta půtka pro řeči jeho Formán- kovy vznikla. A kdyby on byl pokojně se zachoval a těch nesnází nechal, že by jemu Vít byl nic neřekl —, "Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž Jan For- mánek to jest pokázal, že Vítek jest od jeho tovarySuov Formánka pojal pod zpuosobem přátelství a jinde mluvil, že špačky rozvázal, pravě, bojím se, že mu přestaný dnes, a potom scedíc na víně počátek od Víta na Formánka jest učiněn, i z těch příčin jemu Formánkovi dává se za právo a protož p. purgmistr a páni Víta do své kázně ráčili rozkázati vzít. Act. fer. ll. ante Tliome. 7. 1527, 21. března. Rukop. č. 2153 f. 272. Jakož sobě obtěžují Jan Formánek nožíř s jinými sousedy jemu přísedícími, kdež majíce záchod společní a ten z nákladu společného vyčístivše, že se jim v tom překážka a škoda děje skrze zeď od záchodu Anny Chočovské, kterýž pře- plněn jsa táhne se do jejich vyčistěného. Anna Chočov- 74" 

Strana 588
588 XXVI. V ulicí Karlově. — C. p. 171. ská k tomu pravie: Což sobě sousedé ti do ní obtěžují, že by ona, v čemž by náleželo, sama od sebe napravili chtěla tak, jakZ jsi i prdtcly z obi stran k tomu móli a že by jítu nic sjíti nemělo. Zase k tomu sousedé pravie, Że ta smhiva, jakZ ona míti chce, sjíti se nemuoż, aby oni zed, poncvadz jest její, opravovati měli aneb jinou délati, jeZto to tak od starodávna jest zdéláno. Nez coz jim náleželo, že sú učinili; aby i ona, což jejího jest a jí náleží, také učinila a opravila, aby více na tom škody netrpeli. Tu pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž ti zácho- dové blízcí sebe jsúce toliko zdí jeden od druhého se dělí a on Formánek s sousedy svuoj vyprázdnivše, ona Kočovská svého plného nechala a tudy není nepodobné, že skrze blízkost plného táhne se do prázdného. Protož aby to přestalo, povinna jest Kočovská záchod svuoj opa- Uiti a jakž potřeba vyčistití. Act. die Benedicti. 8. 1680, 26. listopadu. Rukop. č. 2154 f. 187. Stala se smhíva mezi Janem Formánkem a Matějem, sy- nem jeho, že on Jan Formánek jemu Matějovi dává na ten čas ku pomoci dluhuov splacení na kovadlna veliká a dvě prajtovačky a měchy a kleště a kladiva, co k tomu náleží. A Matěj jemu má dáti II k. gr. při sv. Duše anebo pár vorkaffů a dříví a puol košiny uhlí. Act. fer. VI. post Katherinam. 9. 1589. — Rukop. ć. 1130 /. 372. Jakož jesti Matej, syu Jana Formśnka nożife, se k domu, kterýž týž otce jeho Matyášovi z Stepánova, písaři souda komorního, jest prodal, ohlásil, pravě se jakožto přítel nejbližší a dě- dic lepší právo jmíti k témuž domu nežli Matyaš, nebo duom ten otec bez přítomnosti jeho prodal, v kterýžto trh on vstúpiti chce. Páni trh potvrdili. Act. die Mercurii post Ludmilam. 10. 1540, 29. Fijna. Rukop. ć. 2111 J. 298. Maid, písař při soudu komorním, a Salomena k. d. mezi domy Bílka ševce a kartnyfovyjm od Jana Formánka nožíře za 100 k. gr. č. Act. fer. VI. post Sim. et Jude. (R. 1648 doplatila vdova Salomena.) 11. 157], 21. června. Rukop. č. 2118 J. 283. Zmoc- něn jest Šalamún zámečník domu v Nožířské ul. někdy Salomeny Mathiášový vedle vejpovédi panské. Act. in oclava Viti. 12. 1586, 30. dubna. Rukop. c. 2230 f. 135. Ja- koż jest Salomün zámečník kšaftem od práva stvrzenym Kaleřině, dceři své, duom, v němž byd'cl, odkázal na jislý zpuosob, Dorotě manželce sto k. gr. č., dotčené dcery matce její, odtud vydati poručiv, kterýžto duom s dobrým sirotka aZ do let jeho nikoli zdržán a docho- ván býti, leč s velikou škodou, nemohl, neb takový duom velice spuštěnej nalezen jest, takže v brzkých časích, ne- majíce nač ho opatrovati, k zboření a k zkažení na ško- du sirotka přiveden. Pro kteréžto příčiny, ano i pro dlu- hy, za živobytí Salomúna, také po smrti jeho zašlé, kte- rýchž se přes 73 k. gr. míš. vyhledalo, jest Janovi Fri- čovi stoličáří za 326 k. gr. č. prodán. Act. pridie Filipi et Jacobi. 18. 1595, 95. května. Rukop. č. 2205 f. 322. (Kšaft Jana Fryče stoličkáře.) Ve jméno - -. Já Jan Fryč, stolíčkář a měštěnín St. M. Pr., známo činím — duom mnoj, v kterémž bydlím, mezi domy, kdež slove u tří labutí, a zádušním ležícím, i jiný všelijaký statek — dá- vám Annč, manželce mé milé a to pro její ke mně věrné každého času chování a mne, dlouho nemocného, i sta- tečku mého bedlivé opatrování. Jestliže by pak Jan a Václav k místu poctivému přijítí a se voženiti měli, tehdy aby z nich jednomu každému, jakožto synům, svým před- XXVI. V ulici Karlove. — C. p. 169. kem z téhož statku mimo Annu a Markétu, dcery mé prve vejpravou vybyté, proti takové vejpravč po 50 k. m. vydala. Dále pokudžby dotčená Anna, manželka má, na vdovské stolici sedčla a stavu svého neproměnila, ten všecken statek tuto sobě tak odkázaný aby spravovala a ním jako svým vládla. Jestli by pak stav svuoj vdovský proměnila a sobě manžela pojala, tehdy Janovi, Václavovi, synuom, a Anně a Markytě, dcerám svým, každému z nich po 200 k. m. aby povinna byla vydali -—. Jehoż da- tum v Praze ve čtvrtek den památky Těla božího I. 93. (Vysvědčeno v pondělí po neděli Prosebné 1611.) 14. 1610, 29. března. Rukop. ¢. 2113 J. 526. Ja- kož jest Anna Fryčová, vdova po Janovi Frycovi slolic- káři, jsouci v sešlém včku postavena, vůli svou poslední oznámila — že dům svůj, v němž bydlí, odevzdává Mar- kétě, dceři své vlastní a Bernharta Apple manželce. 15. 1614, 15. prosince. Nulkop. ¢. 2233 [. 245. V pondélí po sv. Lucii stala se smlouva a to mczi Jirf- kem Walkrysyusem i na místě Kateřiny m. j., a Bernar- tem Oplem a to taková: Jakož jest někdy Jan l'ry& kou- pil duom v Nožířské ul. za 825 k. gr. č., o kterémžto domu učiniv kšalt, že jest pak Anna, po něm vdova, s Markylou, dcerou svou, jakožto dědičky téhož domu, jakž na týž dům i obzvláštně osoby své nčkteré závady a dluhy uvedly a o nč k lémuž domu i Bernartovi Op- lovi, jakožto držiteli tlakového domu, i na místě Václava, Zuzanny a Markyty, dítek s nadepsanou Markytou, dcerou Anny Fryčové, s týmž Oplem v pořádném manželství splozeným, od Jiříka Walgrysyusa právem nastoupeno a sumy 1152 k. gr. m. na témž domě témuž Jiříkovi jest přisouzeno, kterýžto Jiřík pro takový dluh maje týž dům v moci své, ten jest jmenovanému Oplovi za 1152 k. in. prodal —. Číslo pop. 169. (U tří labutí.) 21. 1418, 8. května. Xukop. č. 2099 f. 69. Nos magister civium — recognoscimus, quod nos inter Lauren- cium Reichlini ex una et relictam olim domini Purkardi de Rupaw parte cx allera racione impeticionum, quas ipsa relicta erga Laurencium habuit racionc domus ipsius Pur- kardi per dictum | Laurencium vendita, invenerunt, prout ipse Laurencius ad eandem domum pro dcbito ductus fuil, cum qua quidem domo ipse omnia iura civitatis pe- regit, nullo penitus contradicente, ita ipse Laurencius — ab omni impeticione debet esse liber. Act. fer. Il. post Reliq. *9. 1416, 8. ledna. Tamtéž jf. 102. meister und der rate der Grossern slat czu Prage bo- kennen, das mit unsern brifen und willen czwischen dem Procop, elwein des Hensil Crancz messers son, der sein jar nicht hat, von einen leile, dem Cunczen Herten- fels messrer, deselben Procop swager von dem andern teile von der hewser wegen, die derselb Hensil Crancz noch im gelassen hat, dorczu die vorgenanten Cuncz und Hannus von ihrer hawsfrawen wegen, dic do sein gewe- sen, deselben IIensil tochter, die densclben iren manne iren tcile der guter, der sie angepuret hat noch ires va- ters tode, die sie denselben iren manne ausgeben und geschickt haben, ein sulche teilung czwischen in von er- baren leuten mit unserm willen gemacht ist worden, als hernach geschriben stet: Wir burger- 

Strana 589
XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 169. Von ersten, so haben sie gemacht, das der Prokop, des egenanten Hensil Cranezen son, haben sal czu sei- nem (cil das erst haws, do die tur von der gasscn ein: get mit czweien cramen; der erst bei der tur, ander rechten hant, als man in dus haws get. Und der auder, der nechst dobei stct; und dorezu sal er haben die ca- mern unden in dem haws und die czwcin keller, die in dem ersten haws sein. Item so sal haben czu seinen leil dcr Cuncz Herlenfels das ander laws, das etwenn des Paul von Turgaw gewesen ist, mit den czwcien cramen dorinne, item das gemechil auf dem sleifhaws und die czeil mit den gemechen auf der rechten hant, als man get jn den hoff und gen bis an das hinderhaws. Item so sal haben czu seinen teil des Hannus Gerengras das hin- derhaws, do elwen das mclczhaws gewesen ist, und den keller under demsclben haws mit der smitten, die an .dem haws stet. ltem das schleifhaws under dem geme- chlein. ]tem den cram in dem fordern haws bei dcr tur an der lencken hant, als man get von der gassen in das haws. Und der Hannus sal haben recht czu schencken, und die andern zwei leil nicht. ltem die vier s. czins, die do sein auf den liewsern, denselben czins salir iczli- cler sein dritten teil ausrichten an. des andern teil scha- den. Auch sal ir iczlicher von scinem teil, was sich ge- purt, die losung selber ausrichten. [tem das privet sollen sie miteinander haben und wenn man das privel sal auf- furem oder reinigen, oder das man das pessein sal, so sal yderman ein dritteil richten und beczalen. Auch sul- len sie den prunnen miteinander pessern. Dorczu sal ir iczlicher ein dritten teil geben. ltem den hoff sullen sie miteinander rein halden, iczlicher mit seinem dritten teil. Auch ist gemacht und beredt worden, das furbasmer und ewiclichen cin teil das ander von derselben hewsern we gen noch umb clieinerlei andern guter, die derselb Hen- sil Crancz noch im gelassen hat, ansprechen oder becla- gen sal, noch dorumb bereden mit worten noch mit wer- cken, heimleich weder offenbar, in cheinerweis, geislich oder werntlich. Auch sal die tur, als man vorn von der gasse gct in das haws, ir iczlichen teil frei sein. Diesclben tur sullen. sie miteinander bey tag und bey nocht czuflissen und bewaren, als sic iren schaden wellen vormciden. Und disen teilung und vorichtung mit unsern wissen und willen haben gemacht Michel Czweijar, Jorg Waltfogel, Cuncz Fichtenstein und. der Jessco Reichen- stcin, unser mitburgeu. Die Teilung sul ewiclichen czwi- schen in gehalden werden. Das ist gescheen in der nech- sten Miltwochen noch obristen tage noch Christi gepurt vierczehenhundert jare, darnach in dem sechzehenden jare. °8. 1418. — Hukhop. ć. 992//. II. Hannus Gern- gros cultellator obligat suam tolam lerciam partem do- mus in plathea cultellatorum. 24, 1431. — Tawléz f. [29. In causa inter te- stamentarios Margarethe, relicte Lyskonis cultellatricis, et Jolannem Labutsky, Petrum et Hedwicin coniuges, nec non Nicolaum, generum dicte Hedwigis, et Marlam, natam cius, pretextu plathcole inter habitacula posteriora domo- rum ac pistrinam prefatorum coniugum situate, in qua Labutsky stabulum scro(arum elaborarunt —. *5. 1434, 20. prosince. Nukop. ć. 2099 f. 390. Procopius, natus. Henslini Krancz, et Johannes Labultsky composicionem pro domo palris prefati Procopii, quam dictus Johannes a communilate emit, inter sc fecerunt, quod Procopius renunccial totali iuri suo ad dictam domum. Act. in vig. s. Thome ap. XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 169. 589 1. 1469, 2. května. Rukop. č. 2119 f. M3. Ve jméno božie amen. Já Jan nožicř řečený Labutský, mě- šiěnín St. M. Pr., vyznávám tiemto listem oc 2e ačkoli z dopusténi bolicho nemocen jsem a neduèiv na těle oc takže duom muoj v Nožieřské ulici, v němž bydlím — mocí tohoto kšaítu - - otdáváin Kunce, manzelce mé, a Janovi, synu mému a jejiemu, na rovnÿ diel. Act. domi- nico ante Stanislai. 2. 1408, 8. října. Rukop. €. 2105 [. 272. Kuna. olim Joliannis cultellifabri dicli Labutsky coniunx, resigna- vit domum suam ad cignum in platea cultellifabrorum inter domos Elssky viduc et Lamprecht cultellifabri sitna- tam Johanni, filio suo. Isto tamen adiuncto, quod supra- dicla Kunka pro usu suo dcbet habere cameram et in- slitam, quam nunc tenet, in domo eadem. Act. sabbato ante Dionisii. 3. 1486, 11. února. Rukop. č. 2106 f. 172. An- dreas cultellator diclus Kozie Nola et Katherina e. d. sitam inler domos Elsscze, relicte linicide, et Martini pic- toris crga Dorothcam, relictam Johannis Labutsky pro LV s. gr. pr. Act. sabbato anle lnvocavit. (Splaceno r. 1191.) 4. 1508, 6. dubna. Rukop. ë. 2108 f. 16. Matheus culteliator dictus Skopek e. d. inter domos Martini lini- cide et olim Martüni pictoris sitam utrinque ab Andrca dicto Kozie Noha pro LXXV s. gr. Act. fer. V. post Ambrosii. 5. 1511. — ZJamléz f. 75. Blasius śvec Rambi- zek et Dorothea e.d. a Matheo dicto Skopek pro XL s. gr. Act. fer. Hl. ante Ambrosii. 6. 1518, 1. března. Rukop. č. 1128 7 f. G7. Ja- kož jest Martin Zlupek z Jitina předstoupil před p. purk- mistra a radu, žádaje toho podlé zápisu svého, kdež Bla żek Rambouzck s Doroti, manżćlki svi, jemu se zapsali v dluhu X k. gr. pr. a ten jemu dávno zaplatiti měli a tomu dosti neučinili; aby na ten grunt a do toho domu uveden byl právem, k tomu se svoliv a poddav, že což jest koli toho domu Rumbouzek nedoplatil, Ze on s pe- nézi na hotové jest a gruntovní penfze zaplatiti chce, aby toho svého dluhu nepotratil. Tu p. purgmistr a rada — rozkazují: Najprve on Martin do gruntu Rambouzkova a ženy jeho, jakž zápis ukazuje, aby uveden byl právem a hned jeho aby zmocněn byl na ten zpuosob, aby Skop- kovi jej doplatil a den arok aby jej držal a jeho užíval. A v tom dni a roce Blnżek s Doroti, 2ená svá, aby se starali a ty penize jemu Marlinovi aby zjednali ancbo kupce zpuosobili, aby jemu Martinovi jeho dluh i ty pe- níze, co za grunt dá, zaplaceny byly. Pakli by toho ne- učinili, tehdá po dni a po roce ten duom s voli panski má pošacován býti a zač bude moci spravedlivě prodán býti, ov Muartin aby jej prodal a svú sumu tu prvé přede všemi véritely aby vyzdvihl a ostatek té sumy, coz by pfebéhlo, tomu aby se obrátila, ktož k ní spravedlivost míti bude. Act. fer. IL. post Reminiscere. 7. 1519, 12. května. Rukop. č. 2109 f. 42. Matouš rubli? a Anna k. d. v ulici Nožieřské, kterýž slove u šavle ležící podlé domu někdy Jiříka Kulíška od Martina Zlnpka z Jitina s povolením panskym, klez on Zlupck tajž duom obdrZal podlé práva na BhZkovi Rambizkovi a Dorotě m. j., za [, k. gr pr. Act. fer. V. ante Zophie. (Zaplaceno r. 1527.) 8. 1628, I. září. J. 320. Jití mecir a Magdalena k. d. v ulici Nożieiskć mezi domy For- mánka nožieře a Kateřiny plátenice od Matúše truhláře za devadesát k. gr. pr. Act. die Egidii. 

Strana 590
590 XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 169. 9. 1530, 26. dubna. Rukop. č. 21/0 f. 328. Matouš Bílek a Alžběta k. d. mezi domy Formánka nožicře a Katcfiny plátenice od Jiffka minciie z Varty za CXLVIII k. gr. ©. Act. fer. IIl. post Marci. 10. 1581, 27. dubna. Rukop. č. 2120 f. 502. (KSaft Adama Bilka malffe.) My purkmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — Ze jest před námi v radě vysvědčen kšaft Adama Bílka malíře, kterýž takto obsahuje: Ve jméno Adam Bílek, malíř, měštěnín St. M. Pr., jsa v nedo- stalku zdraví svého postaven — vuoli svou posiední ozná- mil takto: Předně, že duom svuoj. v němž bydlí, ležící v Nožířské ul. — dává Anně, manželce své, a Kateřině, dceři své, společně a na rovný mezi ně podíl. — Stalo se v neděli po sv. Štastným 1. 1579. — Tomu na svě: domí - - ve čtvrtek po sv. Marku ev. 1581. 11. 1584, 26. ledna. Rukop. č. 2112 f. 165. Al- brecht Kuldnar z Skalice vzdal jest dnom v osadé sv. lla&iala i jiný väclijakÿ slatek svàj — Anné, manzelce své. Zase ona Anna vzdala jest duom svuoj v Nozítské ulici, v němž bydlí — manželu svému. Act. postridie Convčis. s. Pauli. 12. 1686, 14. srpna. Tamléz f. 214. Zmocnén cîs. rychtář u úředníci šestipanští domu v Nožířské ul. leží- cího někdy Albrechta Guldnara z Skalice pro nepořízení. Aci. in vig. Assumpt. M. V. 13. 1586. Tamlé£ f. 227. Jan, jinak Hanuš, Que a Anna m. j. koupili jsou Janovi Hanu&ovymu s Ka- teřinou, předešlou manželkou zplozenému, duom Bílkov- ský řečený v Nožířské ulici mezi domy S4lomouna zá- mečníka a Slovákovým, od cís. rychtáře a úředníkuov šestipanských za 426 k. gr. č. Act. fer. V. post Mathiam ap. (R. 1690 splácí vdova Anna.) 14. 1594, 28. listopadu. Rukop. č. 2179 HZ f. 39. V středu po Obětování P. M. stala se smlouva svadební mezi Scbestianem Kwe a Annou, pozuostalou dcerkou po Janovi Kotthovi, méSténínu St. M. Pr. a to. taková, Ze Alžběta Kolihová, jinak Šavlíčková, matka již jmenované Auny, věnuje z podilu jejího 200 k. m. a vejpravu po- ctivou. Proti tomu Scbestian Kwe věnuje 800 k. m. 15. 1698. Rukop. &. 2148 f. 14. Stalo se na- rovnání mezi p. Zikmundem Sluzskym z Chlumu a Petrem AluSperkerem od tří labutí a to takové: Jakož týž Petr v štítu domu svého nějakou díru neb okno do domu pána udělané a obrácené měl, to zadélati a jcho odhrazovati na tento: čas ani v budoucích časích, ani požívali nemí, a naproti tomu kdybykoliv on Petr: s budoucími svými kdy vejšeji stavéti pokeje v lom místě chtěl, tehdy tri vokna podle prileżitosti tyż p. Zikmund jim udélati do- voluje —. 16. 1601, 15. března, Rukop. č. 2231 f. 481. Stala sc smlouva mezi poručníky Tomáše Oue a přátely Sebe- stiana, vlastních bratří a synův pozůstalých po někdy Ha- nusovi Que — z strany jedné a l’etrem Altrépergerem i na místě Přemysla, syna jeho let nemajícího, strany druhé a to taková: Jakož jest po témž Hanušovi - - sta- tek — vedle inventáře - - výš psaným bratrům a Anně, maleii jich, na rovný díly pozůstal, kteréhožto statku na- depsaná Anna, jakožto vdova, po smrti manžela svého vešedší v držení i na místě tastopsanÿeh Scbestiana a sirotkův, synuov svých let nemajících, jeho jak do pro- měnění stavu svého předešlého tak i potom, pojavši sobě podruhé za manžela l'etra Altršpergera a jej do statku sirotčího nedílného vedle sebe uvedši, v něm po ten vše- chen čas zůstávala živnost svou s manželem svým vedou- ce, odkavadž i dům na hradě Pražském řečený Millerov- sky od uroz. pani Anyżky Koberovć z Rounfcldu jsou XXVI. V nlici Karlové. — C. p. 169. koupili, jej od společnosti nedílné a synův svých Šebc- stiana a Tomáše s předešlým Hanušem Que zplozenych oddělivší samému Petrovi: Altršpergerovi smlouvou jest přivlastněn. Po jejichto smrti: když z počátku psaných poručníkův Tomáše a přítel Sebestiana na (ćhoż Petra A. otčíma, jakožto držitele: statku nastupováno bylo, proti čemuž p. Petr tomu, aby jim dědictví jejich náležitého odstoupití neměl, na odporu jest nebyl s tím doložením, když jemu a synu jeho třetí díl a Anně, manželce jeho v statku Hanuše (ue náležitý postoupen bude. Než což se domu Millerovskćho dotýče, obzvläStné sobé a Anné manželce koupeného, poněvadž jest jej za své vlastní po- nize koupil, nadto vejš statek sirotčí nemalo zlepšil a dluhův do několika set jest splatil, protož aby týž dům k statku jich priklśdati a s nimi se o něj děliti inčl, to- ho Ze mu uéiniti nikoliv inožné není. Klerýmžio jeho obrandin nadepsaní poručňíci a přátelé, aby týž duom i jiné zboží od něho do statku nedilnćho vnešené od dédicüv a statku Hanuse Quoc odcizovíno a samómu Pc- trovi A. napřed puštěno býti mělo, na krátce pristoupiti nechtěli. Ale na mnohá jedníní - - jsou smluveni takto: Co se domu Millerovského dotyce, ten Petrovi A. i se šenkem se zůstavuje na ten způsob, aby proti tomu týž Petr 2300 k. m. zu něj vyplněných do společnosti slatku přiložil a je na 4 rovné díly mezi strany rozdělil a z nich Sebestianovi a Tomášovi bratrům dva díly, totiž 1150 k. m. vydati, a druhé dva díly sobě a Přemyslovi, synu své- mu, poraziti povinen byl. Ddle jakoż lakć na palicu hra- du Pražského po témž llanuSovi Quc dva krámy pozü- staly a třetí po smrti jeho od Mikuláše Purgera s han- dlem a zbožím přikoupen jest, z těch přední krám, le- žící: prostřed palácu, se vším handlem a zbożim kupe- ckym dotęenómu Petrovi se přivlastňuje. | Druhej krám, kteréhož Sebestian v držení jest, ten jemu a bratru jeho zůstati má; třetí pak krám, jehož Petr tuké v užívání jest, na čtyry rovné díly, kdyby k prodaji přišel, rozvržen byli má. Dale pak co by jakého koliv statku se nacházelo, ten na čtyry díly rovné, Scbestianovi, Tomášovi dva díly, Petrovi a Přemyslovi, synu jeho, druhé dva díly k roz- ve 3000 zl. a druhý menší vedle Slámů ležící v 1000 zl. pokládá, Šebestian s Tomášem ujali. 17. 1602, 12. března. Rukop. č. 2232 f. Zl. Dne 12. Martii stala se smlouva mezi Janem Tonncrem z Tru- pachu a na Dolanech, J. M. C. radou nad apelacími a Sebe- stitnem Kve-m o pokoje, v kterýž dotčený Tonner již několik let u tří labutí slove, v domu Šebestiána K wen bydlcl, na ten způsob, že Tonner témuž Šebestiánovi půjčuje 400 k. m. za 4 leta beze všeho ouroku Proti tomu Sebeslyán pustil Tonnerovi pokoje, v kterychZ az posavad bydlel: světnici, komory, kuchyni, sklepy suchý i pod zemi a komoru obzvláštní pro dříví — do čtyr lel. (Zrušeno 4. pros. 1609.) . 18. 1605, 26. srpna. Rukop. c. 2113 f. 307. Se- bestian Que vzdal duom svuoj řečený u tří labutí Annč, manželce své. 19. 1608. Rukop. č. [174 f. 297. (Pozůsla- lost Sebeslińna Que.) Ve středu po sv. Matěji: stalo se pozvamenání věcí po neb. Scb. (Jue, měštěnínu St. M. Pr.: Předně duom, jenž slove u tří labutí. V krámě téhož domu v síni našlo se: 10 klobouků brunsvejekÿeh, & plstek černých, 6 župic červených, 13 párů punčošek vázanejch bílejch prostejch, 8 košilí dětinských vlněných bílých, dva páry vlněných innišských punčoch, 2 páry baviněných dětinských rukávků, 2 páry vlněných mnisskych puncoch | bez plikopyti, 8?/» páru střevíček vlněných, 17 párů ru- 

Strana 591
XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 169. kaviček vlněných k podšívání, 2 páry červených ženských punčoch vlněných, 3 páry starých střevíčků vlněných, 9 tuznii karet vlaskejch a pět, 2 pásy a 2 klienky kordo- bansky Stepovany s fruncly, item 7 pasü kordovanskejch s francly, 10 aksamitovejch černejeh khenkü, 8 pásy cerny aksamitovy, 6 párů černých rukavic po:i%ilych futrem černým, košile bílá vlněná, pár bílých englickych pun- čocb, pár červených englických punčoch, 6 párů černých harasových punčoch prostých a votřelých, 2 páry mantu- anskejch punčoch brunátnejch, 2 páry týchž punčoch ny- drlantskych détinskych, 2 tuzny a 7 párü rukavic fialo- vých lněných, 4 tuzny a 1 pár rukavic římských, 1 tu- zent a tři páry psích rukaviček velandských, 2 tuzny rukaviček též velandskych, 21/9 luznu fiolovych rukavicek, 7 párů tychZ fiolovych rukavic Gernych fraucimorskych s pentlemi, 10 párů prostejch černejch rukavic s pentlemi, i tuzent černejeh dlouhejeh rukavic trochu vyšívaných, 6 párů rukaviček fraucimerských nydrlantských s stříbrem nedobrým vytkávaných, 11 párů rukaviček francimerských mcylandskych se zlatem vy$ivanych, tuzent meylandskych bi. lych rukavicek s pentlemi, 6 pórii rukavićck mejlandskejch bez pentlí, 9 párů rukavic mejlandských podšitých, 10 párů mcjlandskejch rukavic dlouhych štepovaných nepodšitých, 11 párů rukavic bodenejch s hedvábím Stepovanych a vy- Sivanych, item 6 párů rukavic podšitých, 5 tuznů a tři páry rukavic všcelijakejeh, svazek starých a velice zleże- lých rukavic, 2 páry bílých střevíček římských, 14 ko- štištěk aneb štětíček k česámí hlavy, 2 koštištka aneb štětičky vi, 16 měšců bílých benálských, 83 tuzny všelijaké barvy stub hedvábných, 231/2 luznů polouhed- bávných stuh, 6 kusů tkanic k střevícům všelijaké barvy širokých, 9 kusů tkaniček uzších k střevícům, item 11 kusů opčt užších tkaniček všelijaké barvy, 6 kusů úzkých tkaniček s falešným stříbrem, 36 přadýnek boury sprostý na vrkoče zelený, 4 pouzdra na zrcadla a hřebínky dlouhý, 11 přadýnek boury španiclský, tkanice z falešnýho zlata, 7. pradynek nestelkorn, 2 kusy tkanic aksamitových čer- nych na pasy, 8 kusy tkanic z šmelce černýho, 8 páry pukel pozlacených k uzdám, 2 kopě cizorálků bílých ve dvou krabicích, 85 kotoučků malíčkých zlata a stříbra lcondskýho, 9 kusů malovaného ovoce (?) v krabici, v 17 nožnicích cizorálečků bílých, v každý po čtyrech cizorál- cích dobrých i zlých; ve třinácti nožnicích po dvou cizo- rálcích, item 18 cizorálkü takovych, 8 tuzny cizorálküv s noz- nicemi s nużkami a cirkly, 2] tabulek prostředních, 22 tabulek k psaní, 15 hřebínků slonovejch, 13 hřebínků starých, 2 hřebeny černý kostěný a třetí starý zlý, 9 hře- bínků dřevěných, nůž velký v nožnicích, 2 nože v nož- nicích s vidličkami černý, 2 vidličky v nożnicich nejedno- stejné, pár nožů s bílou kostí trochu pozlacený s nožni- cemi, nůž s vídličkami vo nožoicích trochu pozlacený, pár nožů pěkných s vyrejvanou kostí na konci, nůž pěkný v nožnicích místy vyrejvaný a pozlacený, 2 páry nožíčků malých v nožnicích, pár vidliček nejednostejných v nož- nicích, nůž v nožnicích s bílou kostí, 3 nožnice železný a v jedněch jeden nůž starý, 8 pouzdra auris scalpii ko- sténych, 4 zrcadla pěkný hranato okrouhlá s přikrývadly, 3 zrcadla pěkný čtverhranatý, zrcadlo starý, 8 zrcadla pěkný menší vohnivý, zrcadlo černý pěkný, 2 pouzdra na držadla mulovaná prázdná, švadlířská truhlička s podušti- čckou tykylovou, item truhlička malovaná prázdná, 41 pouzdra kožený na ocularia, 7 pouzder mosazných na ocularia, pater noster černý, měšec starý, 40 ocularií pro- stějších, 7 ocularií lepších, na 10 kusích papíru zápony čistcový neb haklíky, knoflíků kostěných starých černých, též křištalových něco větších, menších v papíru dvojím XXVI. V ulici Karlovć. — Ć. p. 166. 591] modrým vobalených, 4 páry rukavic bílých podśitych, krabice se zvonci mosuznými, pár punčoch červených zle- želých, pár punčoch zelených zleželých, pár punčoch bí- lých zleželých, stolček černý s přítruhlím a v něm ně- které haraburdí, 8 makoviček neb pukel mosazných na sto- lice, železná truhlička maličká, 10 hub větších menších, 4 pouzdra na ladunky, 8 khenky stary némecky, 2 váci- čky černý dětinský, khenk starý aksamitový černý, khenk černý kožený starý, item na šňůře přesek železných k pá- smu prostých, koberec s zlatem prostý vytkávaný, 7 šmu- ků šmelcových černých, čapraky starý a zleželý na papíře, pár rukaviček černých, 7 pukel s zeleným sklem, 2 ko- štiška k česání šatův, šíčtka, tabnle kříidlicovák psa- ní, 2 fochry, 6 pasů dětinských aksamitových s čistce zle- żelych starych, trochu tkanie z fale$nćho zlata, 8 śmuki totenych zleZelych. V světnici jdouc přes dvůr na horu: stolček malo- vaný, 2 koltry okolo stěny, 8 římsičky zelený, židlička zelená. V komoře z též světnice jdouc: postel zelená pod nebesy, 2 vobroučky železný, řetěz k vozu železný, tru- hlička maličká s jakýms neplatnym haraburdím, (ruhla ze- lená, na nohách okovaná prázdná, truhla vyrejvaná prázd- ná, truhla žlutá prázdná, čekan, item truhlice bez noh prázdná. V druhý světnici: pěkný dvě římsy fládrový, kobe- rec dlouhej na stěně, přední a zadní plech jako zbroj, kus košile pancířový, 4 páry rukavic železných, ] almara prázdná zelená, 1 kontlrfekt v rámci, 1 almara prázdná v koutě, 1 stůl bílý, 4 pouzdra k rejtharkám. 20. 1608, 5. března. Rukop. č. 2113 f. 457. Ja- kub Ber a Kateřina m. j. zmocnční jsou domu někdy Sebestiana Que a Anny m. j. v Nožířské ulici pro 4C0 k. m. * 1621, 24. září. Rukop. č. 2114 f. 290. Doktor Baitazar Tylesius, knížete Brunšvického rada, a lšstera k. d. u tří laburí řečený mezi domy Jana Slováka a Ber- narta Ople od Přemysla Alteršpergera za 16500 k. gr. č. * 1630, 20. září. Zumtéž /. 442. Josef Tremecky a Dorota k. d. u třech labutí od poručníkův Anny Mar- kéty, sirotka po Baltazarovi Tylcesiusovi züstalého, za 2000 k. m. Číslo pop. 166. 1. 1461, 23. prosinec Rukop. č. 2119 f. L 7. Ne jméno božic amen. Já Elsska plátennice, vdova a měštka Si. M. Pr., vyznávám ticmto listem -— że — toto mé po- slednie poručenstvie oc najprvé a přede všemi věcmi duom muoj v Nožieřské ulici, v němž bydlím, kterýž někdy duom Lyskovć slul — otkazuji Pavlovi z Strážnice, cho- vanci a pisafi i slużebniku memu —. Act. fer. III. ante Nativ, Christi. 2. 1486. — Rukop. c. 2106 /. 172. Elsscze, re: licte linicide. 3. 1500. -— Tamież f. 191. Martini Poloni. 4. 1803, 94. dubna. Rukop. c. 2107 f. 231. Mar- tinus. linicida Polonus dictus Sobek resignavit. domum suam, quam inhabitat in platea cultcllatorum inter domos ad argenteam frameam et Andree dicli Kosie Noha — Katherine, conthorali sue. Act. fcr. II. ante Marci. b. 1508. — Rukop. C. 2108 f. 16. Martini li- nicide. 6. 1509. — Tamléz f. 32. Martini linicide, 

Strana 592
599 XXVI. V ulici Karlovi. — C. p. 166. 7. 1582. — teníce. 8. 1534, 4. kvělna. Tamtéž f. 70. Kateřina, vdova po Martinovi, plátna kráječi, s knězem Ondřejem Sob- kem, synem svým, oznámili, že díly své, kteréž jim ná- ležejí na domě ležícím mezi domy šípaře a Bílka ševce obostranně, k tomu sklep v kotcích plálčnných a krám, kdež jest živnost provozovala v obchodu kroje platenného, třetí jdíc od školy po levé slraně, vzdávají p. Jakubovi Rukop. č. 21!1 f. 19. Kateřiny plá- Fikarovi z Vratu a Magdalené, manZelce jeho. Act. fer. 11. post Invent. crucis. 9. 1534, 8. ifjna. Zamtéz f. 96. Adam Holy a Anna К. d. mczi domem šípařovým a Bílka ševce za 100 k. gr. č. od Jakuba Fikara z Vratu a paní Majdaleny m. j. Act. fer. V. post Franciscum. 10. 16837, 20. března. 7Zamléž f. 267. Vavřince ru- kavičník a Marta k. d. mezi domy Bílka ševce a Stefana soustružníka od Adama Holého šenkéře za IIC k. gr. č. Act. fer. Ill. post Gedrudis. 11. 1689, 16. února. Rukop. č. 2142 f. S17. (KSaft Vavřince rukavičníka.) My purgmistr a rada Star. M. Pr. znämo činíme — kterak Vavřinec rukavičník, ně- kdy soused náš, učinil kšaft — v středu den sv. Diviše l. XXXIII — takže on — vmoli svý poslední oznámil jest takovúlo: Najprvé Ze duom svůj, v němž bydlí, ten není zaplacený, než dáno na něj toliko osmdesát k. m. a duom druhý, který prodal, na tom že má ještě šede- sát k. m., item krám pod kotci, ten že jest zaplacený, i to všecko mocně po své smrti dává Murtě, manželce své milé —. Což se pak Anny, dcery jeho vdané a man- Zelky p. mistra: Mikuláše Suda z Semanína dotýče, tak oznámil, že jest při smlúvách svatebních po ní jmenoval deset k. gr. č. Jenž jest dán I. XXXIX v sobotu po sv. Valentinu. В Některé zprávy o mistru Mikulášovi Su- dovi ze Semanína. (List erbovní z r. 1596 jest v Ko- lifové Heraldice 1 str. 98.) 12. 1522, 14. iijna. Rukop. ć. 1129 f. 293. (Mistr Mikuláš Sud odpíral kżaflu otce svého Jana Suda; i ten odpor nemohl státi, dal projíti šesti nedčluom.) Kdež jest mistr Mikuláš Sud žádal, aby jemu čteno bylo poří- zení a kšaft nebožtíka Jana Suda, otce jeho, a je slyše, jemu jest odpíral a pravil, že jest takového pořízení či- niti nemohl, jedno pro tu příčinu, že nebožtík vzal po bábé mistra Mikulášově statek znamenily, klerymż jesl toho všeho dobyl, což po něm zůstalo. A ten statek tak dobře mistru Mikulášovi náležel a sestře jeho, jako jemu nebožtíkovi a o tom jest Zádné düminky neucinil, jeZto jemu, mistru Mikulášovi, se vidí, že proti kšaftu jeho báby on jest jeho tak odbýti nemohl, což jemu jest oddal. Druhé, když se za tuto manželku druhú ženil, že je o jeho prv- ních dětech duominka byla, a on mistra Mikuláše a se- stru jeho tu jest vyhradil a zvláště mistra Mikuláše, že jeho nechtěl oddělití, Třetí příčina, když ho uvozoval do kolleje, že jest řekl jemu L k. gr. platu rocního kúpiti, aby měl nač tam býti, ač jest koli platu víc koupil, však z čího koli pak návodu nebo rady to jest tímto kšaftem zméniti chtél. Ježto proti zápisu desk toho jest učiniti nemohl, nebo tento kšaft z paměti od něho dělán není, nebo sám sobě jest na odpor. A to v tom, že jednu věc dvakrát odkazuje, ježto taková věc za řádnú býtí nemůže. A že jest proti němu nikda toho neprovinil, aby měl jeho tak na poctivosti jeho dotýkati, nebo hleděl se jemu vSemi obyteji zachovati. A pro to jeho zachování a po- volnost byl ho otcovským poručníkem učinil. Než jak jest to koli k změnční přišlo, že jest to učiněno z ne- XXVI. V ulici Karlově. — С. р. 166. dostatku zdraví, v keréž přišel od toho zbití. Neb tak, jak jest dotčeno, jeden dluh dvakrát odkazoval a k tomu nedůvodně jemu to přičítá, že by sestru svú přivedl k ro- tě Valdenské, o kteréž rotě on nevěděl, co sú za lidi, než že jest se uptal, jací sú nešlechetní byli, takže vše- cky věci, peníze i manželky vuobec měli. A jestliZe jest se sestra jeho dala a v jakém zpletku stojí, že jest jí on k tomu rady nedával ani toho schvaloval, než že on stojí bohdá při pravé dobré křesťanské víře, jako dobrému ná- leží. A kdo by ho chtěl čím pfi tom nafickali, że [chce] počet z své víry učiniti a jej vydati a před každým ta- kového nářku odpierati. I otci by svému toho odpiral, by živ byl, a po své by poctivosti stál a stojí a za to prosí, aby tlaková věc k svému konci a místu postavena nebyla. Nebo upřímo to pořízení pokládá býti za neřádné a nedüvodné. Proti tomu porućnici odpirajic pravili: Jakoż mistr Mikuláš příčiny klade, proč by ten k$aft siti nemohl, 5 jemu zcela odpírá, jedno protože by báby jeho k sobi přijal statek a ten že by jemu tak dobře náležel, jako jeho otci. My za to držíme, jestli že jest co k sobě při- jal neb. p. Jan Sud od báby mistra MikuláSovy, že jest teho jinak nepřijal, než coz mu kBafiem dala a mocí jí nic nevzal. A tak, co jemu dáno bylo, mohl to dobře také obrátiti, kam chtěl. Nebo taková věc hez duovodu a pokazování se mluví. Kdež pak toho rčení, že jesti je- mu řekl padesáte kop platu kúpiti a toho Ze jest jeho do kolleje umluvil, dotýče, byl.li jemu jakým rčením vi- nen a povinnovat, mohl jest dobře jeho za jeho živnosti upomínati z toho. Ale poněvadž jest jeho z toho neupo- mínal a on. v tom umřel, že takové rčení podle práva města tohoto umírá a ničímž jest; nebo sobě nápomocné tyto nebo jiné příčiny mohl jest dobře proti tomuto kšaftu bráli, kdyby byl mistr. Mikuláš sc v tom podlé práva zachoval a tak, jak jest kšaftu odepřel, po právu aby šel. Než nechal toho, až čas přešel, a v tom co je učinil proti právu a svobodé mésta tolto i privilejim, kterýchto od dávných let stolice tato i předkové naši, města tohoto obyvatelé, sú užívali, že on to zrušili chce a proli tomu slojf, potav o to zde soud. V tom jest se v lidí uvázal, keříž nám sou poruècni a tam prisel zbrojnè s ručnicemi, a k tomu je. připravil pohrůžkami a jim sli- boval pod duší zatracení, že těm lidem nemá z toho nic zlého piijiti. А (ак К tomu je přivedl, že sú jemu člo- věčenství slibovali. Pak z toho ze všeho může se roz- oměti, jak jest povolný byl otci svému, poněvadž odpírá vůli otce svého, a co jest jemu odkázal, na tom přestatí nechce. Mluvíc i proti tomu, co jest v tom kšaftu dále otec jeho učinil, že sou jemu k tomu neradili, a čím ho dotýkal, že je to sám z sebe učinil, nebo to jest rukü svú sepsal. Pak Ze jim v tom mnoho nenáleží, připou- štějíc to k spravediivému opatření panskému kromć té vajminky, keráž jest napřed položena a keráž jemu jeho poctivosti ku překázce není. Nebo jest položil: Obrátil-li by se k sektě Valdenské, aby nápadu zbaven byl. Nebo žádný neví, co mistr Mikuláš po roce nebo po de- síti letech učiní a jemu co se libiti bude. A protoż v tom by vůle jeho nebožtíka méla rusena býti, za to žádali, aby toho nebylo. A kdeż se na tom uráží a tím nedů- vodný praví ten býti kšaft, že by o jednom dluhu dva- krát položil, že o tom poručníci dobře vědí a to že jest mistru Václavovi, poručníku, pověděl a že je to změnil a svú ruku sepsav, jinam obrátil, lo dobře p. purginistr a páni vedle práva vědí več obrátiti. A tak ponévadZ on mistr Mikuláš odpor kšaftu vložil a tomu podlé práva časně neodpíral, než času projíti dal, za to prosf poruè- 

Strana 593
XXVI. V ulici Kartové. — C. p. 166. nici, aby (en kšaft k svému místu přišel a stvrzen aby býti mohl, aby oni také podle té moci mohli to tak spra- vovali u ty sirolky i tu vdovu opatiili, pokudZ jest jeho nebožtíka vůle byla. Zase k tomu od mistra Mikuláše jest mluveno: Kdež jeho tím honí, že by času projíti dal a toho odporu k konci a k místu nevedl, že je toho neučinil, než ne- maje vědomosti práva. Než nadál se tomu, když on od času toho odporu nedá šesti nedčluom projíti; že lomu dosti času bude. A pro zanepráznční veliké 2e jest nadál se, že jemu to ke škodě není. A tak tou nevědomostí to jest jemu přišlo.. A dále proti tomu pravě, kdež po- ručníci ho dotýčí, že proti právu města tohoto stojí a je Jako zlechciti chce, że jest on toho na mysli neměl a ne- má, než uvázání, kteréž jest učinil, že jest učiniti mohi, poněvadž jemu tak dobře dsky svědčí, jako jeho otci. Nebo podlé toho, nedav jemu dílu od toho, jeho jest od- ciziti nemohl a o to také zde soudu není, nebo ta vče jinam se zlahuje. Za to prosí, aly takový kšalt k moci a k stvizení dopustén nebyl. Tu p. purgmistr a rada - - vypovídají: Pončvadž on m. Mikuláš Gasuć k vodporu svému jest se nepostavil a času podle práva dal projíti a ou neb. Jan Sud, otce jeho m. MikuliXuov, podle svobod a vajsad města tohoto sta- lek svuoj všelijaký, jako svobodný mésténin, molil jest dáti a odkazati, komuz by se jemu vidělo a zdálo, a dě- tem svým léž mohl jest dáti a odkázati jednomu více a druhému méně, a to jest učinil všecko a kšaftoval podlé práva města, Iz těch příčin: p. purgmistr a rada témuž kšaftu jeho moc dávují a jej tvrditi rozkáží tak však, aby bez lehkosti téhož mistra Mikuláše býti mohlo. Než což se pak statku bábiného dolýče, bude-li on m. Mikuláš je poručníky z toho svého dílu chtíti viniti ancbo oni z če- ho jeho zase, že se jim právo na obě straně nezavíá. Stilo se fer. IN. ante. Galli. 13. 1544. — RNuhkop. č. 100 f. 72. Vedle toho jakož jsou pied p. purgmistrem a pány v radé poctiví p. rektor a páni mistři učení Pražského vznešení učinili a "ktomu mistra: Mikuláše Suda obeslali zlézujice sobè do něho to, že jest vydal minucí a pranostyku k budoucfmu roku a k letu cte. XLV. proti pořádku učení Pražského a bez jich dopuštění nenáležilč. A pří pranostice, kterou jest předmluvu udělal vuobce lidem, že je v znamenité zvošklivení a to učení Pražské dává, duotklivě je haněje, jakž to v obšírných artykulích promluveno jest, žádajíce, aby jim lo prostředkem p. purgmistra a panuov, pont- vadZ by on mistr Mikulíš Sud byl soused a obyvatel města toboto, k nápravě přivedeno bylo a ty minucí a pranostyky do dalšího: rozeznání právem aby zastaveny byly. Neb se to stalo i proti dané konfirmací privilegií téhož učení od J. Kr. Mu. Proti lomu od m. Mikuláše promiuveno jest, že jest on nic neučinil proti tćmuż uceni a starobylćmu pořádku, ncb jest toho. vcho pfede&le pti p. rektorovi a páních mistřích pokojně a přátelsky hledal, ale oni, čemuž se jest učil, aby toho užívali mčl, jsou mu zbránili. Však maje majestit na to od krále f. Mii, aby minucf, prano- sliky délal, tiskl, to. jest učinil, že to dobře učiniti mohi. A předmluvy na jich lchkost a ublížení při své prano- stice že jest neudělal, neb jich zejména nejmenoval ani žádného nejmenuje, než že jest psal proti utrhačuom, což se učeným lidem všem vuobce propůjčuje. A oni mistru Janovi Zahrádkovi roku minulého že jsú toho dopustili, zcjména v pranostice jeho jmenovati, čehož on zase, od- ménné mola ucinili, pominul jest, žádaje obšírně, jakž pp. purgmistruom a pp. obojí radě Star. a Nov. M. Pr. XXV1. V ulici Karlově. — Č. p. 166. | 593 túž minucí a pranoslyku, nestydč se za to, oddal, aby při majestátu J. Mti Ké zvostaven byl. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž mistr Mikuláš Šud to jest sám od sebe dobrovolně promluvil, że jest proli poctivjm p. reklorovi a mistruom učení Pražského v předmluvě pranostiky své nic nepsal ani jich nedotykal, coz by na újmu a ublížení jich býti mělo, jakž sobě ztížili, než že mínil tou předmluvou na utrhače své, což se lidem učeným propůjčuje, protož jakž on mistr Mikuláš sám řeč takoví učinil k poctivosti p. rcklora, mistruov a télioZ učení Pražského u jakž v též předmluvě žádný zejména z pp. mistruov loho učení jmenován není, la předmluva všecka nebo i v artykulích obzvláště p. rektorovi a mistruom i učení všemu Pražskému spoiceně nebo pri osobách na újmu jména dobrého a jich po- ctivosti i také budoucích jich nebyla jest a není a býti nemá nyní j na Gasy budńef a věčné. A poněvadž všeli- jakého svobodného umční a při lidech učených pořádek drcli sc má a p. rektor, mistij a učení Pražské své vaj- sady a poládky mají a umění hvězdářské též se pojimi v učení svoLodné, on mistr Mikuláš s vědomím, přehléd. nutím a povolením rektora a rady jeho podle starobylého pořádku, poknudž by v tom uménf hvézdárském pracovati mohl, minucí i pranostyky vydávati má; však to aby bylo bez újmy obojí strany jich spravedlnosti a privileji. A k přehlídnutí takové pranostyky a vydání čas se po- kládá při času sv. [lavla, Tu aby mistr Mikuláš exem- pláře psaného podal a zase ve dvú nedělích po sv. IIavle p. rektor mi jemu mistru. MikuláXovj exemplár vydali. A prve on mistr Mikuláš: miino: vyměřený zpuosob mi- nucí ani pranostyky vydávali nemá. . A již jakž into pranosryka mistra Mikuláše před vzne- šením časným vuobce vydána jest, při tom on mistr Mi- kuláš znostaven býti má, poněvadž na ublížení učení Pra ského podle předešlého opmuření v ní na žádného zejmé- na nic se na zlížnost nenašlo a nenachází. A již lalo všecka nesnáz se mezi p. rektorem a mistry: učení Pražského a mistrem Mikulášem mocí této ubrmanské vajpovédi zdvihá. Do předmlovy toto se má položiti v pranostyce mi: stra Jana Zahrádky, kteníž nyní k ielucc XLV vydati má, od pp. rektora a pp. mistruov : . Ač snad vuobce někdo z předmluvy mistra Mikuláše Suda chtěl by jeho sepsání proti protivníkuom, nepřáte- luom ucčinčné na učení Pražské ztahovati, pončvadž on jsa o to před slovutné poctivosti p. purgmistra a radu do St. M. Pr. obeslán, svěmle jest oznámil, že lim spisem předmluvy své nemínil jest a nemíní na mistry: učení Pražského svobodného, jakž toho další opatření a jistotu jest v knihách St M. Pr., také toho pii tom zuostavu- jem. Act. fer. VI. ante. Thomam. 14. 1554. -— Rukop. é. 2117 f. 520. Marla, ne- božtíka Vavřince rukaviènfka dcerka pozuostali, oznimila: Jestli by jí P. B. smrti neuchoval, Ze Janovi, Vairincovi, áclavovi, Eliášovi a Voršile, dětem p. mistra Mikuliśc Šuda z S., vnukuom svým, dává po XX k. č. Act. fer. HI. post Sixtum. 15. 1555, 14. listopadu. Wukop. à. 2129. f. 458. Jakož jest mistr Mikuláš Šud z Semanina ubiniv odpor od sebe i na místě: dětí svých trhu domu, kterýž jest koupil Blažek mečíř od Marty, někdy malky manželky do- tèeného iw, Mikuláše, a k takovému odporu jest léhož Blažka mečíře obeslal, pravě se k témuz domu sám i na místě dčií svých lepší právo nežli on Blažek aneb kdo jiný míti, a to z príčin těchto, že Marta, bábu dítek jeho, týmž dítkam jeho a vnučkuom svým týž duom ve sto k. 75 

Strana 594
594 XXVI. V ulicí Karlově. — Č. p. 166. gr. č. zapsala a takových sto kop gr. jim zjistila, aby oni přijdúce k leluom na témž domě té sumy dotčené po- stihati mohli. Přes kterýžto zápis nemohla a nemčla ta- kového domu prodávati a on Black kupovati. K tomu on mistr Mikuláš pojímaje dceru této Marty za manželku do téhož domu jisté věno přinesl, kteréž ona Marta s dce- rou svou přijavší věno, kteréž po dceři své dáti měla, na tom domě ukázala. A protož z těch příčin: on od sebe i na místě dětí svých, jakožto nejbližších přátel, v ten trh chee vkrociti, aby tu tčeh sto k. gr., tolikéž i včna svého dosáhnúti mohl. A na to ukázal zápis věnní od práva Nov. M. Pr. a artykul z kšaftu Vavřince rukavićnika. - - Proti tomu od Blažka mluveno: Jest mu s nemalým podivením, že on m. Mikuláš jemu v tomto trhu pořádném překážku činí, nemaje k tomu žádného práva, a předešle maje o takového domu tržení dobrú vědomost, o to nic neří- kal, než když již sobě vytržíl jej a svuoj prodal, teprva jemu v tom překážku činí. Však aby jemu to postačití mohlo u práva, což jest ukázal, té naděje on není, po- něvadž syn její, té Marty, kteráž jemu Blažkoví ten duom prodala, také chtěl tomu trhu překážku činiti a v něj, jako syn a nejbližší přítel, vkročili, ale to jemu postačiti ne- mohlo, neb takový odpor výpovědí jest vyzdvížen. A aby jaké zjíšiční věna svého na tom domě on iw. Mikuláš měl, toho se neukazuje. A také manželka jeho Šudova a decra Martina již jest dávno umřela, po níž by on Šud věna užití chtěl, ježto smrtí její, tolikéž i splozením dětí již z toho jest dávno sešlo. Že jest pak synuom jeho a vnukuom svým jislí sumu na témž domě zapsala, tímť on překážky takovému trhu pořádnému činiti nemuoZe, neb v témž zápisu jistí sobé vcjminku pozüstavila, aby mohla lýž zápis v potřebě své změniti a ten duom prodati. Zasc od m. Mikulá3e mluveno: Nenacház( toho u se- be, aby tato řeč strany: odporné jeho spravedlivosti ja- kou překážku nésti mohla a to proto, že on věno na tom domu má, neb ona Marta po dceři své jemu včno dáti připověděvší tomu dosti neučinila, ale na duom mu ukázala; a děti jeho a vnúčata její sto k. gr. č. na témž domě mají. A protož pro dosažení věna a těch sto k. gr. v ten trh vkročiti žádá. Ač pak vejminkou v zápisu po- stavenou strana se brání, že by mohla dáti, prodali oc, však jemu se vidi, Ze lo postacili nebude moci, protože jest v té vejmince doloženo, kdyby na ni Martu jaká po- třeba a nouze přišla, aby molila té sumy vnúčaluom svým zmenšili a lén duom prodati. 1 neukazuje, aby jaká po- třeba a nouze ji k tomu prodaji nutila —-. Tu p. purgmistr a páni — vypovídati ráčí: Poněvadž Marta rukaviènice majici duom svuoj v své moci ten jest BlaZejovi prodala, což dobře jako měštka svobodná uči- niti mohla, i aby m. Mikuláš co toho, ježto by v takový trh spravedlivě vkročili mohl, ukázal, toho při právu nic nalezeno není, z té příčiny takovému (rhu, jakožto po- řádnému, se místo dává. Což se pak zápisu toho dotýče, klerýž ona Marta dětem mistra Mikuláše učinila, ten se při své moci zancclává. Act. postridie Briccium. 16. 1556. — Rukop. ć. 1028 f. Il. My Y‘erdi- nand oc. — akta v té při mezi: Mikulášem Šudem z Se- manína a Blažkem mečířem co se prodaje domu a v trh podle příbuzenství vkročení dotýče, pováživše, takto ten ortel — napravují: Poněvadž se to z akt uašlo, že přítel krevní prodávajícího v trh k svému vla-tnfmu drzeni vsti- piti: muoże a od Blażeje mecire toho, aby on mistr Ś. o takovém trhu domu od Marty rukaviènice pred z4- pisem trhovym věděti měl, pokázáno není, i z těch pří- čin mistr 5. k lakovéniu trhu na místě dětí svých nezle- e XXVI. V ulicí Karlově. — C. p. 166. tilých k svému a týchž dětí svych, vnukuov ji Marty, vlastnímu držení lepší právo nežli on Blažek má. 17. 1660, 30. srpna. Rukop. Ć. 101 f. 245. Jakož jest rozepře vznikla mezi Martou Vavfincovou va místě sirotkuov po někdy mistru Mikulášovi Š. z S. pozuosta- lých Šebestianem Oxem o užitek minucí a pranostyk, kte- réž jsú vydány po smrti téhož mistra M., jsou smluveni, že Sebestian Ox jí Martě za tu jich spravedlnost dáti má XXXIII k. m. Act. postridie Joan. decollati. 18. 1572, 9. května. Rukop. ë. 2118 f. 307. Burjan Litomyslsky a Anna k. d. v NoZitské ul. mezi domy Ada- ma Bílka a Krejzlíka ševce obostranně ležící od kněze Eliáše i na místě Václava, též Vavřince, bratří po mistru Mikulášovi Šudovi z Semanína pozuostalých, a Voršily, sestry jich, za 200 k. gr. č. Act. postridie Stanislai. 19. 1575, 28. dubna. Tamtéž /. 398. Ondřej Slo- vik švec a Alžběta k. d. od Anny, vdovy po Burjunovi Litomyšlském za 250 k. gr. č. Act. die Vitalis. 20. 1682, 25. října. Rukop. č. 2205 f. 5. (Kšall Ondieje Slováka. My purgmistr a rada Star. M. Pr. zuá- mo činíme, že jest před námi vysvědčen kšalt někdy On- dřeje Slováka, kterýž takto v sobě slovo od slova zavírá: Ve jméno —. Já Ondřej Slovák švec a měštěnín Star. M. Pr. — takto o slatku svým — kšaltují: — Dale pak duom svuoj, v němž bydlím, mezi domem Bílkovským a Opršálovic obostranně ležící — poroučím Alžbětě, man- żelec mć milé, spolu s dítkami mými pozuostalými na, rovný podíl. Při tom jest oznámil, jestliže by manželka jeho řemesla nedělala, tchdy kopyla se všemi nábylky k témuž řemeslu náležejícími Janovi, bratru mýmu, aby vy- dati povinna byla. v nedéli po sv. Vaviinci, to jest 12. dne mésíce Augusti, a. LLXXXII. —— Tomu ua svědomí — ve čtvrtek den sv. Kryšpína I. osmdesátého druhého. 21. 1614, 25. srpna. Rukof. č. 475 f. 208. (Jan Slovák $vec s Dorotou Dárlovou.) Od Jana Slováka: Ze jest za tou příčinou dozádal se obeslinf na Dorotu Bir tovou, jakož při vejchozi po vyjití ohně od ní Doroty Bar- tové spatříno, kterak komín při témž ohništi, kde týž ko- mín vyšel na dvůr jeho velice: nebezpečný od dříví hlí- nou obmazany jest, klerýmž se do domu jeho kouří. l’ro- čež žádá, aby jí bylo poručeno, lakovy komin o 3 neb 4 lokte povejšíti. — Od Doroty: Ze tén komín od mnoha let stojí dosti podál od stavení jeho Slováka a nikdy se o to nedomlouval, ničím mu povinna není, nebo i to již, co lu v lepenici prodoutnalo, zad&lati a dobfe opatiiti dala. Od Jana: Bylo jí při vejchozi porućeno, aby to na cihlu zazdila, ona pak maljmi kusy kamínküv zalípala, takZe jest sc ohné budoucué i skrz komín hlínou obma- zany obávati. Nález: Poněvadž Dorota B. podle poručení, aby mí- sto to v lepenicí domu svého k straně a na dvůr jana Sl., kteréž skrze nešetrnost ohněm vypáleno, opatřiti a cihla- mi vyplniti dala, tak jse zachovala a je kamením místo cihel na vápno skrze zedníky zadčlala a dostatečně opa- třila, pročež Janovi Sl. tou příčinou žádného nebezpečen- ství obávatí se potřebí není. Co se pak komínu při ohni- šti Doroty B. hlínou oblepeného a dosti podál od stavení Jana Sl. dávno postaveného, aby od ní Doroty pro či- nění příkoří dýmem povyšován býti mčl, dotýče, poněvadž tyż komin od mnohych let postaven jest a od Jana Sl. neb předešlých domu jeho držitelův stavení jeho hájeno ani nic říkáno nebylo, a byť pak i vejše vyzdvižen byl, tehdy vždy předce v čas větrův děrami pod kloboukem jeho se kouřiti a dejm dolüv padati bude, z těch příčin Dorota B. takového svého komínu bcz povejšování na len čas 

Strana 595
XXVI. V ulici Karlově. — ©. р. 164. užiti má. Však na ten způsob, že k tomu bedlivý pozor přiložili jest povinna, aby vždy časně od sazí vyčišťován a všelijak před nebezpečenstvím ohně byl opatrován. ® 1644, 7. prosince. Rukop. č. 2115 f. 145. Michal Chordon kupec aJudyt k. d. vedle třech labutí od Alžběty Styllerové za 1421 k. gr. m., jakž jest týž dům ona Alžběta po neb. Janovi Slovákovi bratranci svým vedle nálezu panského z r. 1644 sama měla. Číslo pop. 164. *]. 1406, 19. květná. Rukop. č. 2099 f. 5. Nos magister civium — rocognoscimus, quod — inter Nico- lauin. cultellatorem cum media sagitta, Claram, relictam olim Johannis dicli Johan cultellatoris, nunc ipsius Nico- lai conthoralem, ex una, ncc non Leonardum et Nico- laum, orphanos seu pueros dicti Johannis parle ex altera racionc domus ct omnium rerum per dictum Johannem relictorum talis inter ipsos ordinacio facia est, quod idem Nicolaus una cum uxorc sua predicta se de domo intro- miltere debent, ita quod dicto Leonardo et Nicolao, fratri suo, pro porcione ipsorum hereditaria dare debent XLV s. gr. — Act. fer. IIlI in vigilia Ascensionis domini. 59. 1484, 31. srpna. Tamléž /. 383. Vitus Starosta sutor, Dorothea, conthoralis ipsius, et Simon, filius ipso- rum —- fassi sunt, sc debilorie obligari in VI s. gr. de- bili Nicolao Serlink carnifici — proscribenles domum ip- sorum in platca cultellatorum situata. Act. fer. III. ante Vgidii. 1. 1440, b. prosince. Rukop. c. 90 f. 61. Vitus diclus Slarosta sutor resignavit iuxta amicabilem concor- diam Simoni, nato suo, domum sitam in platea cultella- torum inter domos Henrici forpificis et Georgii Liskonis pro hereditaria ipsius porcione. Act. fer. IT. ante Nicolai. 2. 1444, 27. ánora. Tamléz f. 93. Henricius forpi- ficalor et Anna e. d. penes aliam domum eiusdem Henrici cx una et Georgii Lyskonis parte ex allera erga Simonem, natum Vili Starosta, pro XIII s. gr. Act. fer. V. in ca- pite ieiunii. 8. 1449, 8. července. Tamtéž f. 179. Jacobus Brun- cvik cultellator et Dorothea e. d. silam inter domos Ge- orgii Lyskonis et Anne, relicte Henrych, erga eandém Annam pro XIII s. gr. Act. fer. III. post Procopii. 4. 1477, 5. března. Rukop. č. 2105 f. 382. Johan- nes Prus et Anička c. d. inter domos Nicolai cultellifa- bri et lšlssky linicide situatam aput Dorotheam, reliclam Bruncvik, pro XXXV s. gr. Act. fer. III. post Transl. s. Wenc. 5. 1486, 29. července. Rukop. č. 2106 f. 183. Pe- trus sulor dictus: Stětina et Zuzanna e. d. inter. domos Nicolai cultellifabri ct El&ky linicide aput Johannem Prus cultellatorem pro XVID/; s. gr. pr. Act. die s. Marthe. 6. 1500, 25. srpna. Rukop. ë. 2107 f. 191. Duclico pellifex dictus Kapalin et Dorothea e. d. sitam penes domum ciusdem Duchconis ex una ct domum Martini Po- loni parle ex altcra a Pelro sutore diclo Stélina pro XXV s. gr. pr. Act. fer. 1lI. post Bartholomei. 7. 1505, 15. listopadu. Tamléz f. 274. Martinus antiquus molendinator e. d. penes. domum u střiebrné 3avle et domum Martini Poloni a Duchcone Kapalin pro XXVII s. gr. Acl. sabbalo post Briccii. 8. 1509, 26. února. Rukop. č. 2108 f. 32. Mathias cultellator dictus Mach ct Zdena e. d. inter domos Ge- XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 164. 595 orgii u stfiebrné Savle ct Martini linicide a Martino mo- lendinatore pro XXXVI}/, s. gr. pr. Act. fer. 11. post In- vocavit. #9. 1621. — Tamléz. Mistr Jan z Vratu oznámil v radě, že to má v paměti, že jest Mach nožicř dal za duom k záduší špilálu sv. Pavla JI!/> k. gr. č. 10. 1620, 12. bfezua. Rukop. c. 2109 f. 99. Mo- huslav šípař a Anna k. d. v ulici Nożierskć ležící mezi domy Kateřiny vdovy plátenníce a u šavle: obostranně od ouředníkóv špitále sv. Pavla za XXV k. gr. č. Act. die Gregorii pape. 11. 1694. — Rukop. c. 2110 f. 33. Boušek šípař. 12. 1532, 14. bfezna. Rukop. ë. 2111 f. 18. Vác- lav Karas zámečník k. d. od Pavla Severina z Kápí Hory za XXI k. gr. C. [Pavel Severin nabyl nejspíše zástavou.]. Act. fer. V. post Gregorii. м 18. 16382, 8. dubna. Tumléž /. 19. Stefl soustruZ- ník a Lidmila k. d. mezi domy Kateřiny plátennice a Vo- pršala od Václava Karasa za XXI k. č. Act. fer. II. post Cond. paschc. 14. 15492, 13. brczna. Rukop. c. 2142 f. U 6. (K&aft Lidmily soustruZnice.) — JA Lidmila soustruZnice, méstka St. M. Pr, o statku mém pořízení tinfm a vuoli svit ozna- mují dobrovolně takovúto: Najprve oznamuji, že imám dva domy, jeden, v kterémž bydlím, a druhý naproti vedlé Vopršála, že ty dva domy své i se všemi a všelijakými svrchky a nábytky i se vším a všelijakým hospodářstvím, což koli v nich jest, i klenoty, též také i dříví k řeme- slu soustružnickému přináležité, kteréž jest v domu p. opata Zbraslavského, to všecko již jmenované a podlé toho i jiný statek svůj všechen movitý i nemovitý — dá- vám a po své smrti poroučím a odkazuji Anně, Tomášovi a Matějovi, dceři a synóm mým, na rovný mezi ně po- dil s nápadem jednobo z nich před léty skrze smrt se- šlého na jiné živa zuostalé a tak až do posledního. A pakli by také P. B. všech tré do let rozomnych od smrli ne- uchoval, tehda ten všicek statek svrchu jmenovaný aby na Barboru, sestru mí, kteráž jest v Jičíně, připadl plným právem. A poručníky činím dítek svých i toho všeho statku p. Petra Velikého, p. Jiříka z domu Hrdinova a svrchupsaní Barboru, sestru svú, věřéci jim, že tčch dí- tek a zvláště pak Barbora, sestra má a teta vlastní: těch dítek, neopustí. Také oznamuji, že nebožtík Štefan, man- žel muoj, byl půjčil Janovi papírníku u sv. Pavla za bra- nmú Poříckú šestmezdcítma tolaruov a při tom peníze v py- tlíku zapečetěné dal mu schovati, kterýchž on Jan až po- dncs ani neoplatil ani nenavrátil, to aby od něho bylo vyupomínáno. Stalo se v pondělí před sv. Františkem [3. října] L. MoDOXL10. Stvrzen 1542 v pondělí po sv. Rehoři. 15. 1544, 6. května. Rukop 6. 2117 f.29. Linhart pilnikář a Lidmila k. d. mezi domy Vopršalovým a Anny rukavičníce od poručníkuov slatku neb. Štefana soustruž. nfka. Act. fer. III. post Florianum. 16. 1570, 10. bfezna. Rukop. 21138 f. 245. Matou& Krejslík švec a Kateřina k. d. mezi domy Vopršalovic a Sudovic od Linharta pilnikáre za 1121/2 k. gr. ©. Act. fer. VI. post Letare. 17. 1974, 18. zát(. Tamléz f. 381. Kaleřina, někdy Matouše Krejslíka ševce a již Jiříka Slováka, též ševce, inanżelka, oznámila, že všelikú spravedlnost jí po dotče- ném Matoušovi Krejslfkovi, manželu jejím, na domu s dít- kami s ním splozenými náležející vzdává jmenovanému Jiříkovi Slovákovi, manželu svému. Act, pridie Exalt. s. crucis, 756° 

Strana 596
596 XXVI. V ulici Narlové. — C. p. 163. 18. 1575, 8. cervna. /amleż f. 402. Jifik Slovik Švec a Kateřina k. d. mezi domy Vopršálovic a Šudov- ským od poručníkuov sirotkuov Matouše Krejslíka za 105 k. gr. č. Act. die Medardi. 19. 1588, 14. ledna. Rukop. č. 2122 [. 429. Jakož jest po Jiříkovi Slovákovi ševci pozuostal duom a sirotci dva, Michal a Jakub, k tomu dluhové v k&aftu ncboZtfka položení, kterýžto duom z uvážení pánův v 105 k. Fili- powi Petfikovi ševci, předjmenovaných sirolkuov vlastní- mu strejei, jest puštěn na len způsob, aby on l‘ilip od- tud dluhy Jiříka Slováka, bratra svého, zaplatiti povinen byl, nad to sirotky v své ochraně a opatrování majíc je k pobožnosti a ke všemu dobrému vésti připovědčl. Act. die Felicis. 20. 1606, 14. února. Rukop. č. 2113 f. 387. Zmoc- nen dědičně Jakub Slovák domu nEkdy Jiříka Slováka, otce jeho, jakožto dědictví svého vlastního mezi domy Jana Slováka a Doroty Bárlový. Act. die Valentini. 21. 1614, 21. ledna. Rukop. &. 2114 f. I41. Mavel Vopálka a Lidmila k. d. v Nožířské ulici inezi domy Do- roty Bártovy a fana Slovaka obostranné ležící od Anny, po Jakubovi Slovákovi vdovy, za 805 k. gr. č. © 1621, 24. března. Tamléž J. 281. Ondtej Cimr- $vce a Marie k. d. od Havla Vopálky za 850 k. man gr. ©. * 1622, 5.prosince. Tamléz. Danicl Burger pri- jal dům od Ondřeje Ciinrmona za 500 k. gr. * 1635, 24. října. Pavel ilerštejnský a Anna Ma- rie k. d. vedle domu u červeného raka a Jana Škréty od Havla Opilky za 380 k. m. ® 1636, 12. února. Tamléz Jol. 507. Abra- ham Vodička a Anna k. d. vedle červeného raka v No- AitskE ul. od Pavla Herštejnskýho a Anny Marie m. j. za 400 k. m. Číslo pop. 163. (U stříbrné Savle, VoprSalovsky, Bártovsky, u červeného raka.) % 1415. — Rukop. ë. 2099 f. 49. Nos magister civium — recognoscimus, quod — arbitri -— inter Ursu- lam, relictam. olim. Bernardi cultellatoris, nunc Nicolui Sokol cultellatoris conthoralis, nec non Thomam, orpha- num ipsius Bernardi, racionc domus fecerunt. divisioncin, prout domus emta existit pro XLVIII _s., quam pecuniam dieta Ursula cum codem Thuoma in ipsa domo habere dc- bent sub cquali porcione. Act. fcr. Vl. post Procopii. l. 1439, 2. dubna. Rukop. ć. 90 f. 35. Nenricus forpifex et, Anna c. d. sitam inter domos Viti Starosta suloris et Ceské Janové erga Ambrosium cultellatorem de Bielina pro VIII s. gr. Act. fcr. V. ante Resurrect. d. 2. 1451, 12. října. Tamléž /. 207. Johannes ho- kynář el Anna c. d. sitam in platea cultellatorum inter domos Kokyslonis ct Bruncvikonis erga Anna, rclictam lIenrichonis, pro X s. Act. fer. III. ante Galli. 8. 1462, 6. února. Rukop. c. 2105 f. 160. Petrus scrator. el Katherina e. d. erga Johannem dictum Ho- kynka pro XXV s. gr. Acl. dic Dorothec. 4. 1468, 7. ledna. Tamićż f. 262. Nicolaus cultcl- lifaber ct Katherina e. d. aput Petrum dictum Dausck pro XX s. gr. Act. fer. V. post Epiph. 5. 1477. — Zamléz f. 382. Nicolai cultellifabri. XXV1. V ulicí Karlově. — C. p. 168 6. 1486. — tellifabri. 7. 1495, 25. dubna. Rukop. č. 2107 f. 39. Bar thossius, olim filius Nicolai Ilassapizda cullellatoris admi. sit Johannam, conlhoralem suam, ad domum in plalea cul- tellatorum dictam ad urgentcam framcam. Act. die s. Marcii. 8. 1496, 8. brezna. TamléZ f. 99. Duchco pclli- fex dictus. Kapalin ct Dorotbca c. d. dictam u sttiebrnc šavle inter domos Mathic cultellatoris dicti PíGal et. Petri sutoris crga Barlhossium dictum MíSensky pro CLVID/, s. gr. pr. Act. fer. lll. ante Gregorii. 9. 1504, 15. ledna. Tamléž /. 245. Gcorpius su- tor dictus Kulíšek et Katherina c. d. dictam u stiicbrné šavle inter domos Martini linicide ct l'icalonis sitam. utciu- que a Duchcone dicto Kapalin pro 1'[,C 1101/5 k. gr. pr. Act. fer. 11. ante Anthonii. 10. 1613, 19. října. Rukop. č. 2108 f. 129. Black řečený Mlynář a Magdalena k. d. u střícbrné šavle mezí Machem nožicřem a Opršalem ležící od Jiříka Kulíška za CCXXV s. gr. pr. Dálo se v úterý po sv. Dionisii. (R. 1615 splácí vdova Magdalena, která r. 1516 označuje se jako manželka Václava Kocourka.) 1l. 1698. .— Rukop. č. (047 f. A I4 a В 6. (Mezi Petrem šlejféřem a Václavem puškařem z jedné a Kryštofem truhlářem a Kuklú kožišníkem z strany druhé) Jan Jápal, tovařiš nožicřskaj, vyznal: Když sem šel spat na Kvčtnú nedéli minuli i uslySal sem, ani se vadi na ulici, ale nevidól sem, kdo s kým, než jeden z nich fekl: nechte toho, milí sousedé, smc-li vám co vini, máte právo. A oni nechtéli prestati, ihned se bili, ale nevím kdo s kým, neb sem žádného neznal, ač hleděl sem z huory z vokna, neb jest bylo tina. — Matěj ámek, tovařiš téhož řemesla: Když sem byl ten večír, jako se bili, na pivé s tovaïiSem Purkrabí u Voborníka, i když sme šli ležat, uslyšeli sme, an se vadí. 1 běželi sme tam a než sme lam doli, k nim rekl Petr Slejfi£z Nechte toho zvy- jednaní loti. A kdyż sme tam piiśli k tomu místu, kde sú se vadili, potkali sme Václava pu$kaíe, an jde zseka: naj; i vzal sem ja sukni Vielavovu pod krimem Slámo- vic. Potom se Václav ptal: Kdo mi sukni mi? A ja feM: Já. Rekl sem k Václavovi: Poď domů, dovedem tě k ženě. | prisel у (от Smil, syn Kry3tofuo, i ptal sc lakć na sukni svou, i potom hodil kamenem na nás a potom prehl a polom padl. A Václav puškař a Petr àlejfér beżeli za nim i (am jej sekali a by nebylo Purkrábě tovaře mého, snad by jej byli hned zabili. Hanzl necíř: Byl sem na víně u Ječmínků některaj čas minulaj a byli také tu Václav puškať a ten lazebník z Paprlové láznč. I přišli také tu na víno před duom Ječ- mínkuo Smil nebožtík a Kukla kożi8nik, i kszali sobie žejtlík vína dati, l'elhda ten lazebnik z lázně Paprlovy dal jim Smilovi a Kuklovi poctu; a polom len lazebnik po- Cal se vadili s Kuklá o řemeslo: kožišníické a řekl tak k Kuklovi, że tebe pacholata řemeslu učí. Thedy tak skrze ty řeči že jest Kukla naň, na lazebníka, vytrhl kord. I byl jest Václav puškař podle toho lazebníka i vytrhl také te- sák, než prvé se jest primlúval k dobrému. Tehdy sem jú vskočil mezi nč a rozundal sem je. A také on Smil podle Kukly vytrhl šavlí, 1 smířil sem je zase. T pili tu k sobě a Kukla vždy na toho lazebníka řečí podštíval. T přišel potom Petr šlejléř a ten lazebník dal jemu po- clu a on poděkovav i chtěl jítí pryč a lazebník řekl k nčmu: Počckaj málo, pôjdem spolu. Tehda sem já povčdči Petrovi, co se jest tu mezi nimi dálo a prosil sem ho, když ste súsedé, provoďle se domuov. Tehdy ten Kukla vždy řečí podrýval na toho lazebníka a já k nim řekl: Rukop. č. 2106 f. [S2. Nicolai cul- 

Strana 597
XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 168. Když ste se smířili; nechtež i (čch řečí a mějte dobrí vuoli. 1 zaplatili víno všickní i šli spolu vSickni pryc. l řekl sem Petrovi naposledy: Milý, vidíš, že jest Václav puSkat voZralaj, budii-li co chtítí počínali nedaj jim. A on řekl, že chci rád. Potom po malé chvíli přišla šenkéřka do světnice i povédéla, Ze tam dva leží zabití, a běžel tam i najdu Smila, an tak sedí u domu u zlatého kříže zsekanaj. 1 řekl scein k němu: Ille vidíš a dobře víš, že sem vás smířil a pili ste k sobě. A on mi odpověděl, jest tak. I jdu málo dále a najdu, an Václav puškař také sedí zsckanaj. Rekl sem k Petrovi šlejféři: loveduie ho k brudifi. I vedli sme ho. Markéta, munželka Tomáše, šenkéře od p. ofrychtyrc měst královstvíc Ceského: Když jest k nám přišel na víno, k Ječinínkovuom, Kukla kožišník s nebožtíkem Smi- lem, potom přišli také Inzebník z lázně Paprlovy s Vaň- kem puškařem. I podal jim Kukla poctu. Tehdy jest ten lazebnik cos počal mluviti k Kuklovi o jeho řemeslo, že by X kop dal, aby řemeslo ne. kazoval a že ho řemeslu pacholata učí a on za ta pacholata, když jdú na pití, za to platí, a že on lazebník své řemeslo lépe umí, nežlí on své, A tak z ičeh řečí že jest on lazebník dobyl šavle i měl ji pod sukni a oni Smil i jiní také dobyli braně. A potom se smířili u potom šli: všickní: v dobré vůli spolu pryč z domu a prvé, když měli pryč jíti, připíjeli k sobě o tu dobrú vuoli. A nebožtík Smil řekl když měli z domu ven jíti: Mámeliž s sebú dobrú vuoli čili nic, abychom věděli, a pakli nemáme, nbychom se móli na pamóti. A oni vśickni k tomu řekli, že máme dobrou vůlí, jako kdy prve spolu, i šli s Lim. Majdalena, služebnice paní Marty Ječmínkové: Když sú byli u nás na víně, Inzebník z lázně někdy Paprlovy, Václav puškař, Kukla kožišník a Smil nebožtík, i mluvil jest ten lazebník k Kuklovi, že by řemesla neuměl, vež ze ho pacholata učí. A dal si X k., aby ho neukazoval a'že já své řemeslo lépe umím, nežli ty. A on Kukla mu odpověděl: Milí tovařišií, nech mne, není mi toho potřebí, abych ukazoval; pak třebalis bych je zajtra ukázal, mám s tebú dobrou vůlí. A ten lazebník jest Kuklovi k nosu 3nupal a vstav lazebnik i vylrhl kord i jini polom také kordy vytrhali i chtéli se biti. A polom je rozundal, że z toho nic nebylo. A potom piipijeli k sobě s dobrú vůli a když měli pryč z domu jítí, neb. Smil ptal se mezi nimi: Mamedli s sebú všickní dobrí vuoli a oni všickní řekli, že máme, a Smil řekl ještě: Pak že nemáme, aby- chom se bili. A oni opět řekli, že máme, i opět připi- jeli k sobě. Zofka, kuchařka od Matěje mečíře : Byla seni tehidáz kuchařkú u neb. Smila, když jest ho zsekaného Kukla kožišník překládal s postele na zemi. 1 fekl jest S «il k Kuklovi: Hle, mily Kuklo, teď vidíš, že sem já k tomu urazu skrze tebe přišel. — - Zuzana IMuolkovd: To sem slyšala od neb. Smila, když sem ho hojila, Ze jest inluvil k Kuklovi, że to Kuklo vše pro tě mám, ty chodicš a já ležím a bolest mám. Odpověděl mu Kukla: Nemáš toho pro mne, však víš a znáš, s kajm si se vadil. A když ho otec jeho zdvihal a on kiikl a zalá! a otec wu řekl: Cert tcbif, kdyby doma pobyval à po. noci se netálal, tobo by neměl. Dorota, manželka Vopršala nožieře: Když sem usly- Sala, ani velini laji na ulicí jeden večír, i vyšla sein na mazhouz do vokna a uslyšala sem, že jest některaj z nich mluvil: Pro U. B. a pro M. B. nechte nás, však máte právo. A proti tomu některaj jináč řekl: Zvyjedený zrádce, všaks prvé ulíkal, ještě bude$ utiekati prede mni. 1 kři- čeli na ně súsedi z voken, aby se právem hleděli a toho XXV1. V ulicí Karlově. — Č. p. 168. | 597 nechali, a oni někteří předse lali. A opět kdos z nich prosil, pro P. B. aby nechali, a také některý z nich řekl: Má duše podle jeho duše. Jan Bubeník: To sem slyšel, že jest inluvil neb. Smil: Milí tovaříši, prosím vás pro P. B. a pro M. B, nechte nás, však mále právo. A potom jest nebožlíkovi někdo z nich vyrazil tesák z ruky a on prchl. I vrátil se zase Śmil s Kuklú kožišníkem i mluvil Kukla k nim: Milí. tovařišií, kdo má sukni Smilovu, vraťte mu zase. A oni Petr šlejfiř a puškař hned na ně se obotili a Smil jim prehl k domu, k zlatým křížuom, a oni ho lu hned sekali a on Sinil, kdyZ ho bili, mluvil: Dávám sc, dávám se. A oni předse vždy prali. Václav tobolcéník: Lezc na posteli s manZelli svi uslyším hlahol a čím dál vždy více se hádali, ale nevím, kdo s kým. A v tom vstanu i vyhlidnu ven z voknu i po- znám po řečí Smila: nebožtíka, an mluví: Prosím vás, muož-li býti, nechte mne, milý Vaňku, prosím vás, nechte inne. 1 fek! sem k své manželce: Puojdu, zavolim Smila do domu, aby se to rozcślo; a neż sem se připravil a doluov sešel pred duom, ano jich tu na tom místě, kdež se kádali, žádného není; i pojdu na drulní stranu k domu Kořínkovu a oni Petr šlejféř s jinými zase jdú. I šel sem zase domů a jda do dveří uslyším, an znich jeden, jako zase šli, kdos řekl: Zvyliepení urazili dobrého pacholka. A když sem již nahoře v domě byl, uslyším an mluví neb. Smil: Dajte mi sukní. A kdos z nich pověděl: Co sukni?-a Smil řekl: Ano, sukni. I hodil z nich někdo, nebo Smil anebo Kukla, na Petra a jeho lovařiše kame- nem, když se k nim posunuli. A v tom jest Smil prchl a Petr s svými za ním a nežli ho dobéhli i padl Smil. Duchek, učedlník řemesla nožicřského od Opršala noZieFe: Ndyz sem chtěl lehnúli, uslyším kfik na ulici. l vzav šavli šel sem ven z domu a když sem přišel mezi ně, kteříž se vadili, uhledal sem, ani vSickni maji Xavle dobyté a Smil nebožtík mluvil: Prosím vás, milí tovafiši, muož-li býti, nechte nás a sme-li vám co vinni, však máte právo. 1 bili se hned tu u domu Kořínkova a když Smil branć z rukń pozbył i prehli s Kuklú kožišníkem tam k té sludnici k sv. Jilji a oni za nimi. I potom Petr s svymi tovarfiSi vráüli se zuse k tomu místu, kde si se najprvé bili, a on Smil také obéhl okolo, piiXel k nim a řekl k ním: Dajte mi sukni, a oni řekli, čí sukní a on odpověděl, Smilovu. A oni řekli k němu: Cos tu takový zrádec, a i sunuli se nan a on hodil na ně kamenem i s tim prehl a oni po nóm a puk jej lam bili. A polom přijdu a Smil tak sedí na zemi již zsckanaj. Dorota, manZelka Jana Zivnustky pernikáre: To jest ke mnč mluvil Václav puškať polom po té bilvč: že bych byl Smila protekl, by nebylo Petra, neb sem neviděl, ježto mi krev oči zalévala, až Petr řekl, sedě na něm, co dě- láš Vaňku, však sem jí Petr. Petr Purkrábč, tovařiš nožieřskaj: Když sem šel je- den večír od Voborníka s Srámkem, i uslyšel sem, an Petr šlejféř mluví, nebíte sc, milí tovařiši, buďte právem živí (2), a jí řekl Šrámkovi: Poďme tam. A Šrámek řekl: Ba poďme raději domóv. Išli sme tam, kde se bili, když sine přišli, Vaněk již byl zsekancj; a v tom neb. Smil ptal se na svá sukni. A potom Smil i Kukla mi&tili na Vaňka a ma Petra kamením a s tím prchli a oni po nich. Pak tu tchdáZ nékteraj z nich jest Smilovi nohu pictal, ale já nevím kdo. A potom sme je rozuondali. Johanka, kuchatka od Syro'ce n žíře: Toho casu, když sem byla kuchařkú u tobolečnice i uslyšala sem v noci kfik i vyhledla sem ven z vokna, uhledám jakés dva, ani proti neb. Smilovi s dobytými kordy běží a on 

Strana 598
598 XXV/. V ulici Karlově. — C. p. 168. také proti nim s dobytí šavlí. A když oni tak velmi naň třeli a on Smil řekl: Mily Vańku, muożli byti, nechte mně. Prosil jich pro P. B. A já k nim řekla: Neštastní bidnici, an vás pěkně prosí, abySte ho s pokojem nechali, by kdo dobrý po právo šel. A některaj z nich řekl: DrüniZ se, JiZ jest Cas. A potom sú mu šavlí: vyrazili a on jim prchl i běžel okolo domu zlatého kříže a přiběhl zase a plul se, kde má sukni, a oni mu řekli, čí sukně. On řekl, Smilovu, a oni opět řekli: Ty-li si tu, zrádce, a hned nań udciili a porazili ho tu u prostředních dveří u zlatého kříže a tu jeho bili a sekali. 12. 1524. — Rukop. é. 1047 f. C 20. (Mezi Lukšem, tovaii8em řemesla mečířského, z jedné a Janá- kem a Vítem, mistry téhož řemesla, z strany druhé.) Du- chek, od Vopršála nožicře uéedlník téhož řemesla, vy- z)al: K tomu sem se ptitrefil, kdyZ jest Petr, bratr Lukše tovařiše mečířského, přivedl před rychtáře toho pacholka, kterajž jest jmenovaného Lukše byl vrazil. Pak mluvil k němu Petr před rychtářem: Pročs ty lo mému bratru učinil. A ten pacholek odpověděl, že sem já toho neučí- nil a že se to jináč najde. A jak sem živ, neměl sem s ním nic činiti než jako s dobrým tovařišem, ale učinil jest to tovařiš jeden z Malé Strany. — Pavel, tovařiš uoliefsky od l'ormánka: Sel sem z domu některú neděli minulou ráno, i uhlídám an Petr, bratr: Lukšuov, stojí s lovařišem moečířským u domu Dřelova, a já se ho optal, co tu děláš. A on mi k tomu nic ncodpovél. 1 ptal sem se pak Trnavského, tovařiše me&ífského, co jest toho, Ze tanto. Pelr stojí, a on. povédél, že bratru jeho Luk&ovi ruku ufali, i €cká a chce na tolo Némcce, kteraj mu to učinil, právo dáti. A potom hned brzo vyšel ten Němec od Jiříka mečíře a on Trnavskaj ho jemu ukázal. A on Petr: přeskočív na drulni stranu i dobyl meočíku a řekl k tomu Němci: Stój a dostuoj práva. A on odpověděl: Proč bych slál, najsem vinen. A Petr řekl: Nejsili vinen, tobě lép. 1 hnal jej předse k rychtáři a já šel za nimi. A když jej přivedl k rychtáři, žádal, aby byl podle práva zachovan. I plal se ho před rychtářem, udčělal-li jest je- mu kdy co zlého Lukeš. A on řekl, že mi jest jak živ nic zlého neučinil, než míval sem s ufm dobrá vuoli, jako s dobrým tovaryšem. A Petr řekl: Proć's mu pak tu ruku ufal? A on odpověděl, že sem já ji jemu neuťal. Však se to jinak nejde. Petr řekl: Klerak jinak, však tvú šavli máme i znamení na ní, jaké mu udělal. Rekl k tomu p. rychtář, aby mu tu šavli přínesli, aby sc vědčl čím spra- vili. A on Petr tu šavli mu přinesl. Potom sem se já za- slavil u toho Němce v šatlavě za mřeží a řekl sem mu: Vyjednanaj blizne, co's to udělal. A on řekl: Již to must byti, Fekni Juk&ovi, at na mne nepraví; necht na někoho jiného praví. 18. 1524, 25. dubna. Rukop. č. 2110 f. 33. Jan Oprial nozict a Dorola k. «l. u stficbrné Savle inezi do- iy BouSka Sípafe a Jana rukavíénfka od Václava Kocourka ševce za CCXXV k. gr. €. Act. fer. II. post Georgii. 14. 1896. — Rukop. c. 1047? J. O 22. (Mezi Janem Meniíkem a Petrem Hlásnym nozíii) Martin Spik noZich svćdeil: Kdyż sme cejnovali u Pudika vocel, że byla řec Skuredit od Hlásného; tak pověděl, než bych své děti nesl křtíti kněžím, že bych raději je nesl Oprša- loví nebo ledakterémus z souseduov. A Pudík jemu pak proto lál a řekl k němu: Kteří sú pak to kněží, že k nim nechceš néstí křtít? A on jmenoval Honsu a Jakuba, jako byl u sv. Jiljí. — Vaněk Zelenaj z kuchyní: Když sme dělali u Pudíka nožicře a když sme se spolu sešli k jídlu, udělal jest Illásný řeč lakovú vo Martinkovi, že jest dobrý člověk, etný. A já mu k tomu řekl: Však jsú také jiní XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 163. dobří, nehaněje jeho v nicemž. A on řekl: Než bych nesl křtít k některajm kněžím. A Pudík řekl: Kteříž: jsú to kněží? A on řekl: K Jakoubkovi a Honsovi. A Pudík řekl: Coż na ně zlého víš, však my je máme v lomto městě za dobré kněží. A on pověděl: Než bych k nim nesl dětí křtít, raději bych nesl k Vopršalovi. Rekl k ně- mu Pudik: Zvyjedeny lotíe zvyjedücí, tebaliż jest tóch řečí u mne zde. A já mu řekl: Nedělaj ty nám z Vo- pršala kněze, však my za nožíře máme. Jan Pudik nożict: Když jsú u mnc dělali a polom jedli sedě za stolem a já se k tomu přitrefil. Pak já ne- vím, oč jsú oni zašli, než řekl Vetr lilásný, kdyby to bylo, že bych radše dal dítě své křtíti Vopršalovi, než některým kněžím. A já mu řekl, jeboni (ž); nemohu těch tvých řečí takových slyšeti. A potom sem se ho optal: Milý Petře, ale kteří js to kněží? A on řekl, Tlonsa a kněz Jakub. A já mu řekl: Milý Potře; on byl u nás Honsa několik let a nic my naň takového nevíme. Duchek šlejíéř: Když bylo po kázání u sv. Martina, tehdaž jako byli zapověděli procesí, řekl Hlásný, abychom šli na rynk, puojdú-li s procesí. A když šli od sv. Va- lentina, tehdy sme všickní poklekli. A potom sme šli do- móv. —- Vojtěch šlejfléř: Když sme chodili s procesí od sv. Vaientina, když ta nesnáz byla, tehdy Petr přišed ke mně do šlejfírny na Sitkovy mlajny, dal sc se mni v há- dání, mluvé, tak jizli ste se s svým bohem nanosili po ulicích, ježto byste toho měli nechati, aby stál na svém místě. A jest množství zabitevov po ulicech a vy se s nim po těch místech nosíte. A máte dva bohy, jednoho na nebi a druhého v monstranci. A nanosíce se s nim do vóle i postaví vám stuol pred šatlaví a vy tu s ním od- poG(váte a odpocinice tu vám opéL nenmuoZ jíli i musíte opět nésti ho do kostela, A mu k tomu řekl: Nešlechetní ta tvá ústa rouhavá. A to shledáš, bude-li tě P. B. milo- vali, Ze té bude trestati. Jan Smolík nožieř: Když sine seděli za stolem u Vítka nožicře, počal se se muú bádati. "Tehdá scm se já ho otázal: Věříš-Ji, že jest pod zpuosobem chleba pravé tělo boží a pod zpuosobem vína pravá krev boží? A on po- věděl: Nevěřím. A já mu řekl: Kterakž pak věříš? A on pověděl, že jest svátost; a já řekl, my věříme, že jest pravé tělo boží a pravá krev boží. A on povědčl: Však když jest vstoupil na nebe s tělem svým i tam jest, zde ho není. A já řekl, že jest, a on tak řekl: Již vím knóz má slvořiti stvořitele. 18. 1526. — Tamléi f. O S. (Mezi Petrem Illis- nym a Janem Men$ikem.) Jifik Vajsada moZier svědčil: Kdyz jest byla zmínka,o háky puost i mluvil Spik k J'e- trovi Hlaásnymu, Ze u Sprinclfka jedí v pátek sýr a vajce a Opršal že také jídá v pátek saje a vajce a že by i Petr také jedl s Vopršalem. Odpověděl mu k tomu Petr, že jest, nercili aby jísti měl, ale ani u Šprinclíka ani Vo- pršala nikda jest toho neviděl, aby jístí to měli. Pak tu jest Martin Spik mluvil, Ze by Sprincl(k křtil dětí všem mistróm noZieiskajm novoméstskajm, a Zelenaj také mlu- vil, že Vopršal křtí Staroméstskym mistróm. A pridali k tomu, Ze by byl jáhnem Pustil, tovaii& nozicrskaj. Od- povédél jim k tomu Petr Hlásný, že já o tom nevím, aby mé] Opráal déti kitíti. Povédél Martin. Spik k Pc- trovi: ProéeZ by ty se dobrýmu pořádku protivil, aby ty také jemu svých dětí nedal křtítií. Rekl Petr: Kdyby to bylo tak ten pořádek, dal bych je jemu tak brzo křtí, jako některému lotru knězi. A když do výhně přišel Pu- dík, i optal se Petra, kteří by to byli lotři kněží, a Petr pověděl, že mi se trefilo na Mostku, že jest někdo pře- kazil Honsovi a on lál nectnym jazykem, a druhé że sem 

Strana 599
XXVI. V ulici Karlově. — Č. p. 168. viděl u Helmuov, že jest kněz v kostky hrál, syn kon- vářuov; i to-liž na kněze sluší? A co tuto mluvím, směl bych jim to mluviti v plné radě před pány J. Mtf. A to se vše dálo před tím hnutím zde v městě. 16. 1527. — Tamtéž R18. (Mezi Adamcm, to- vafi3em Femesla nożicfskóbo, a Janem Vopršalem nožie- fem.) Martin Spik svédGil: Kdyż sem sedel v Kuchynich před cibulářem s Vopršulem, pověděl tak Vopršal: Kdo jest zamyslil mSi. A já mu řekl: KdoZ, neZ milf Buoh. A on řekl: Doveď mi toho. A pověděl: Jdi k kněžím, dovedouf, A on řekl: Mše, mše, já také mši v světnici, prodajte mi také toho mše. - - Kateřina, manželka Pavla, šenkéře Večasa: Když bylo některaj svátek velikaj, toho v paměti nemám, kteraj, šli jsú z Tajna slavně s procesí. A my ten den na&ali u. Kulíska víno. Tehdy volali ňácí mládenci na poctu Vopršala. A on jim řekl: Což již pite a jíle? Však ještě s Bohem doma nejsú, však teprv Tajn- ští jdá s Bohem na procházku do Celetné ulice. A ted šenkéřka na mne škaredě hledí, že ji muž neodpustil na procházku. l počal hned zpicvati: Veřmež v boha jedno- ho, toť křesťanská víra, hus jed ovüi(?) mále. A já mu řekla: Certa liš ty to honíš. A on řekl: Tak ten šedivaj zpívá, jdu za procesí až skuoro svině knězi mezi nohy vběhla a byla by vám skuoro s bohem utekla. — Marta, Vavřince rukavičníka m.: Co sem já měla a oč činiti s Janem Vopršalem, o to jsme porovnání o všecko a smluvení p. farářem naším. A neslyšela sem já od Vo- pršala nikda, aby kdy jakou zmienku učinil vo Adamovi, tovaříší nožieřském. — Když sci přišla k Vopršalce pro ňákú potřebu, pak sme spolu učinili ňákú zmínku o Evě rukavicnici, Ze by mluvila rukaviénice Eva, Ze sá zteklé mše u sv. Klimenta: v klášteře a byla sem čertu oféru dlużna, i polożila sem ji na oltář. A toť se žehnali a šer- movali; báli se, aby jich čert z toho kostela nevzal. To vše ta léva mluvila. A v tom dí Vopršal: Což jest to Škodného mluvila, však není na apoštolském místě, aby apoštolský mluvila. Co pak k tomu říkáš, paní Marta, že budou zase zde všickní tí pikarti, kteříž jsú vypovědíní odsud, že co jsí na ně pravili takoví zvyjedení zrádce, že jsíí na ně nic neuvedli, ani na mnó co jsi pravili, ale žádného nejmenoval. A já k němu řekla: Milý p Jene, proč ty ke mně taková slova mluvíš, já tebe za to ne- žádám. A bych byla věděla, že ty se pro ta slova hně- váš, byla bych já toho nikoli před vámi nemluvila a buohdá já dokudZ sem živa, dotvého domu nepůjdu, po- něvadž ty tak proti mně mluvíš. A ta sem slova všecka k Chlívcové a k jejímu muží inluvila, jinak nic. A o to o všecko já sem s Vopršalem smlívu vzala před p. fará- řem od M. B. na lúži, Ze sme sobé toho nikda zdviliati neměli, což jest koli mezi námi bylo. 17. 1549. — Rukop. 6. 2129 f. 182. Vedle toho odporu, ktery2 jsou uzinili Sebestian z celnice na místé Magdaleny, manželky své, Johanna, Marta, dcery Jana Vopršala, a Lidmila, macecha jich, kšaftu někdy téhož Jana V., otce svého a manžela Lidmiliného, dali od sche mluviti a ncjprvé Sebestian, že jest on na ublížení jeho lakového kšaftu nejměl a nemohl činiti; neb předešle když jest Magdalenu, deeru svú, za manželku jemu dával, připovědčl jeho s manželkou z statku svého živností opa- třili; jakož pak, když se tomu přípovědění od nebožtíka dosti nedálo, byl jest o to mezi nimi soud a vejpověď se stala, že jeho Šebestiana živností slušnou opatřití má. Po kleréžto vejpovědi když se byl tak nezachoval a od Schestiana jsie k dosti učinění napomínán, dal mu to za odpověd před dobrými lidmi, poněvadž ho nemá na ten čas čím opaliiti, że chce po své smrti svunoj statek mezí XXVI. V ulicí Karlové. — Č. p. 168. 599 ně na rovný podíl odkázati. Proti kterémuž připovídání nejměl jest toho statku odkazovati. Též od Johanny, dcery jeho nebožtíka, mluveno, že jí téměř nic nedal. Potom na mí stě Marty promluveno, že teď nedávno, když ji vdával, po ní věna na smlúvách svatebních XV k. gr. č. jmeno- val, při kterýchž i to jest od neboztíka mluveno, že ji Marlu tím nevybyvá; nic ovšem jí podle takového pod- dání neodkázavší toho tak zanechal. Nejposléze od man- želky jeho neboZifka mluveno, Że jest takového kšaltu mimo smlouvy svadcbní, kteréž se mezi nimi staly, činiti nemohl, neb jest těmi smlúvami ji do všeho statku svého za mocnou hospodyni přijal, toliko L k. gr. č. sobě vy- mfnil, a tak tymiż smluvami statek svuoj zavadil. Proti tomu od Viktorina Vopriala, syna neboźtika, mluveno: Aby jaký nepořad neb co proti právu při tomlo kšaftu neb. otce jeho sběhnouti se jm&lo, ještě nic od puovoduov toho ukázáno není, neż mluvi se, aby jim ne- božtík něco přiříkati jměl. Ježto kdož na přiřčcní pře- stává a toho k sobě k místu zu Živnosti, kdož přiříkal, nevede, ten o to přichází, neb přirčení takové s každým umírá. Poněvadž pak byl jest nebožtík měštěnín svobodný, mohl jest to dobře učiniti a o svém statku řéditi a tomu, kdož jest ho poslouchal, a jemu živnosti pomáhal, dáti. Jakoż pak vědomá věc jest, že on Viktorin při otci svém za nekolik Jet jest i s manželkou svou byl a jemu se ži- viti spravedlivě pomáhal a na něm toho zasluhoval. A pro- tož, poněvadž jest takové pořízení podle práva učinil a jemu Viktorinovi, jakožto synu a dědici svému, statek svuoj pořádně poručil, on žádá, že takové pofizeni od priva stvrzeno bude. Na to od puovoduov mluveno: Není to porízení po- řádné, neb z vuole jeho nebožtíka kšaltujícího nešlo, ale z nabádání jeho Viktorina. S strany pak pomáhání živ- nosti a posluhování, však jsou ony též jemu živiti se po- máhaly a jeho poslouchaly. A kdyby o to pře byla, vě- děly by ktomu, co promluviti. Však kdo z milosti slouží, na milosti přestaň. A pončvadž se jest v to uvolil, že na rovný podíl jim dcerám statek svuoj odkázati chce, žá- dají, že v tom opatřeny budou —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Ackoli od Lidmily, manzelky nékdy Jana Vopr&ala, ukázáno jest nc- jaké sepsání a to Ze by smlávami, jakž táž Lidmila zpra- vovala, býti jmělo, mezi ní a jím Janem k stavu manžel- skému učíněno, ale že toho podle práva, aby takové smlú- vy vysvědčeny ancb knihami městskými zapsány býti jmčly, ukázáno, anj v týchž smlúvách času a osob, ježto by ta- kových smluv povědomy byly, poznamenáno není, a také podle práva svědky prokázány nejsou, protož tlakový spis těch smluv, jakožto nepořádný, proti kšaltu Jana V., v kte- rýmž jí Lidmile jislou sumu odbyl, od nf Jidmily ukä- zany, k odporu jejímu podle práva postačiti nemuoże. Však což jest ona Lidmila svého k neb. V., manželu své- mu, přinesla, i jinak což by v témž statku svého vlast- ního jměla, toho spravedlivě užití má. Coż sc pak Śebestiana z celnice ohlášení dotýče, poněvadž jest Sebestianovi předešlou vejpovědí bylo vy- měřeno, že I. 87. od sv. Ondřeje až do Hromic nejprv příštích jměl jest od Jana V. opatřen býti, pak byl-li jest či nebyl, nic toho dále od něho na právo v tom času až do smrti: jeho vznášíno není, a protož týž odpor kšaftu překážky podle práva činiti nemuože. Johanny pak a Marty odporové, kteříž témuž kšaftu otce jich učinční jsou, ta- koví podle práva tomu kšaftu na překážku býti nemohou, neb z strany Marty: vejmince v smlúvách učiněné dosti činí, za ní Marlou pasu stříbrného kšaftem zauechávaje, kterýž aby prve její byl, od ní podle práva ničímž uká- 

Strana 600
600 XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 161. záno mení. A protož týmuž kšafu Jana V. místo se dává a ten pání stvrdili rozkázati ráčí. 18. 1556, 28. srpna. Rukop. č. 2117 f. 368. Bla- Zck meéíf a Marjása k. d. mezi domy Hniličky ševce a pilnikářovým od Viktorina Vopršala za CCC XIl!/,. k. gr. €. AcL. fer. Vl. post Dartolom. 19. 1570, 7. června. Rukop. č. 2118 f. 251. Barto- loměj, jinak Bárta, švce a Dorota k. d. Vopršalovský ře- ceny mezi domy Hanuše Que a Matouse Knejslika od Anny, Doroty i na místě Johanny, sestry jich let nema- jící; dcer po někdy Blažejovi mečíři, za 485 k. gr. č. Act. fer. 1. post Bonifacii. 20. 1619, 19. prosince. Rukop. č. 2234 f. 00. Stala se smlouva o dům po nékdy Bartolomcjovi Bártovi a Dorotě m. j. zůstalý mezi Lidmilou, nókdy Bórlovou, potom Drahonickou a již Sontokovou, z jedné, Jancm, Václavem, bratřími Pechanci, Annou, někdy Pechancovou, již nyní Václava Laoghonza manželkou, a Martou Pechan- covou, bratřími a sestrami, vnuky a vnuckami Doroty Bártový, z druhé a Danielem Puwrgkerem z strany třetí: JakoZ jest jmenovaná Lidmila Sontoková ucinila. pr.povéq na dům a statek po Barloloméjovi Bártovi züstalj a to pro spravedlnost nápadní v témž domu a statku Judytě Alžbětě, dcerce někdy její s Marlinem Bártou, prvním manželem jejím Lidmily a viastnfm synem Bartoloměje Bárty, zplozené, jakožto vnučce téhož B. Bárty, klerážto jak otce lak i děda svého živobylím přečkala, a již po tom po smrli lóż Judyty Alżbety ji Lidmile Sontokovy, maleïi, nApadem nalezejicf, zase proli tomu Jan, Viclav, bratří Pechancové, Anna, Václava Langhonza manželka, ^ Marla Pechancová, bratíí a sestry, na odpor se stavéli, pravě, že ona Lidmila: v tom statku: žádného práva ne- měla, jsou smluvcní způsobem tímto: Poněvadž jim bra- tifm a sestrám čtyrem v tom statku jeden díl, Daniclovi pak Purgkerovi po Anně, manželce svý, z někdy Jana Biirty pošlé dcery a Doroty Bíártový vnučky, zdědil, dru- hy díl náležel a třetí že Jidmila Sontoková jmíti chtéla, teldly z toho domu a všeho statku dotčeného jí I dmile za všecku spravedlnost, kterou na sobě jmíti pokládala, dáno býti má 150 k. m. Dále pak ten duom od staro- dávna někdy Vopršalovský řečený a již Bíárlovský, mezi domy llavia Vopálky a Jana Juny jest Daniel Purgker za 1900 k. m. ujal na takový způsob, že všecky dluhy a zá- vady zaplatiti má - -. * 1626, 18. kvétna. Tamićź /. 254. Bernal de Ballazar, méSténín a radní Nov. M. Pr., učinil porovnání s paní Magdalenou Purgerovou, měštkou St M. Pr., takto, 7e paní Magdalena lisíc k. m. neb. Danielovi Porgerovi, manželu: jejímu, od něho půjčený, témuž p Bernartovi platiti má ujišťujíc tu sumu na domě svém, v němž bydlí v Nožířské ul. mezi domy Jana Rudka a Jana Skrety obostranné. Cislo pop. 161. *|. 1498, 14. července. Rukop. č. 2099 J. 10. Hedwigis, relicta Johannis cultellatoris dicti Czeskv, emit domum olim Blazconis cullellutoris crga Wenceslaum Krbieze ct Jaxonem, cerdonem de sub Zdcraz, testamen- tarios dicti Blazconis, pro C s. gr, que sita estin platea culicllatorum. inter domos olim Purkardi sulor:s cx cL olim Bernardi cultellatoris à. parte anteriori ac Marga- rele, rclicte olim T.ysconis a parte posteriori, ista condi- cione udhibita, quod illa cdificia, vulgariter dva vyhné, una XXVI. V ulici Karlové, — C. p. 161. sita penes murum dicte Lisconis debel co modo perma- nere, quo nunc stant. Acl. in crastino s. Margarethe. 52. 1429, 8. srpma. Tamlćż f. 124 l.éta od. narozc- nie boZieho lisie GlyFistého dvadeatého tFelicho mésicce srpna, ten den po světě Markletě stal se jest trh omezí vzácnými lidmi z jedné strany s poručníky, najprv pana Václava od tří anjeluov a pana Jaxie koželuha z Podzde- razie, a z drulć slrany mczi pani Janovń, feceni Ceskii, a jmćnem Jledvfki, że kupila jest duom Blażkuov nożic- Fuov mezi domy sedici Purkarlovy a Bernarlhovy noži od sochy a z jedné strany dotykaj(c sé zdi Lyskové vdovy. A tak smluveno ve stu. kopácli. *3. 1494, 3. biezna. 7amleż f. 140. Ver. VI antc "'ranslacionem s. Wenceslai Hedwigis, relicta olim Jessco nis. Czesky cultellifabri, per cundem in lestamentariam constituta super inducto Petro, marito suo, propler huiusmodi conslitucionem Lestamcnti consules — non obstantibus quere- lix magi-trorum artis cultellatoric et communilalis ciusdem arlificii circa atlificii ciusdem execucionem ac usum signi per dictum Jesskounem dimissi, relinquerunt, omnimodam potestatem. cidem conferentes artificio huiusmodi uti, do nec orphani in tuicione ipsius existentes annos allinge- rint, pacilice ct quicte. l’refatum l’etrum libertantes codem artificio informatorie ad nutricionem sui ipsius mercamine uli posse. #4. 1481, 30 ledna. Aukop. &. 2102 f. 357. Mar- tha, nata Jledvieze Czeske Janowe dicte, resignavit omnc jus suum. Nicolao, marito suo, ct viceversa. Acl. fer. III ante Purif. v5. 1431, I. srpna. Rukop. č. 2099 f. 302. Wac- tum est edictum inter ITedvigam, olim rclictam Johannis Czesky cultellatoris, et Martam, natam cius, cx una, ct testa- mentarios Wenceslai Krbicze parte cx altera. occasione domus olim. Blazkonis cultellatoris in platea cultellatorum, quim ante curiculum temporis pretacta IHedvika cum ma- rito suo Johanne Czesky a Wenceslao Krbice, lestainen tario iam dicti Blazkonis, ct ab aliis coutestamcntariis suis emeral, cerlam summam cis subarrando, laliter, «quatenus Hedvika et Marta addent ad subarracionem XXII s persolvendo — dictis testamenlariis. Act. Fer. JIL post Jacobi. 96. 1435, 7. března. l'amt 397. Arbitri inter Petrum, maritum olim Medvice Cz-sku Janova, el Nico- lanni, ggencram cius, occasione domus in. plathea cultella- torum sita inter domos Viti Starosta el Jansonis sutoris, edixerunt, guod ambe due partes dicta domo debent. uti ct gauderec. Act. fer. Ii. dominice Juvocavit. l. 1439, 15. dubna. Rukop. ©. 90 f. 37. Johannes diclus Kokysl el Ursula c. d. in platea cultellatorum inter domos orphani Jansonis sutoris ct. llenrici forpifici, erga l'etrum. dictum. Kuml et Nicolaum, generum. olim. Ceské Janové, pro XLVIIL s. Act. fer. MH. ante Ostens. reliq. 2. 14b1, 16. září. Rukop. č. 2119 [. 124. Ne jméno boZie amcn. Já Jan nožieř řečený Kokysl, měštěnín St M. Pr. vyznávám tiemto listem oe że ačkoli z dopustćnie bożicho oc najprvć duom muoj, v nćm2 bydlim, kleryż leží imezi domy Martinovým, řečeného Ilřiebě, a Jindii- chovÿm nożierovym, Aa podle toho viecken jiný statek muoj — mocí tohoto kšaftu -— oddávám punie Uršule, manželce mé, a Sigmundovi, synu mćmu a jejiemu -—. Potom pak poticiem a rozkazuji, aby Jankovi, drubćmu synu mému -- kdyZ k letóm svým rozumným přijde a osadě se řemeslo délati bude, XN k. gr. bylo vyd:imo Item na opravenie 3koly u M. B. na ldài otknzuji 17/2 k., 

Strana 601
XXVI. V ulici Karlové. — Č. p. 161. na archu k M. B. v Tyné 1 k. — Jenž jest dán fer. V. die b. Lidmile. 3. 1452, 18. dubna. Rukop. č. 2099 f. 1094. Ur- sula, rclicta olim Joliannis Kokys! cultellifabri et iam Galli tonsoris canthoralis, cum eodem marito suo susceperunt ad se Sigismundum, orphanum post predictum. Kokysl derelictum —. Act. fer. IIT. post Conduct. Puschc. 4. 1454, 8. září. Rukop. č. 2105 f. 26. Nicolaus cultellifaber ct [idmile c. d. olim | Kokyslonis sitam in platea. cultellatorum penes domum Martini Hrziebie ex una ct Johannis penestici parte ex altera erga Gallum ton- sorem et Ursulam, ipsius conthoralem, pro LXIX s. gr. Act. fer. 1l. post Egidii. 5. 14683. — Tumléz f. ISO. Nicolai cultellifabri. 6. 1469, 98. listopadu. 7aumléz f. 286. Mathias culte lifaber. et. Katherina c. d. inter. domos Nicolai cul- telfifabri ct Johannis Mrázek aput eundein Johannem Mrá. zek pro XL s. gr. Act. fer. Hl. ante Andree. 7. 1482. — Rukop. é, 206 [. l05. Mathias Píčal. 8. 1489. — Tamléz f. 265. Mathie cultellatoris dicti. ical. 9. 1506, 10. ledna. Rukop. č. 2107 f. 277. Matěj nożief Feceny l’ital vzdal jest duom svuoj, v kterómż bydlí, ležící mezi domy Jiříka u střicbrné šavle a Rehoře ševce obostrannà i jiný »latek svuoj Matějovi Chocholovi a Junovi Vobräzkovi nozicrôm ke jmění, držení a k dě- dičnému vládnutí, tak aby oni po smrti téhož Matěje udčlovali z toho statku na svčilo k M. DB. na láZi, coz by se jim. zdilo a vidélo. Act. sabbato infra octavam Epiph. 10. 1506, 21. (nora. Tamíéz /.280. Vetrus cultel- lator dictus Dunácek ct Zuzanna c. d. inter domos Grc- gorii sutoris dicli Slama et domum Georgii ad argentea framea a Malhia Píčal pro XXIII. s. g. Act. sabbato ante calhedram Petri. 11. 1512, 5. července. Rukop. ć. 2108 f. 100. Wenceslaus culicllator l’ich et Barbara e. d. a Petro Dunáéck pro XL s. gr. pr. Act. fer. Il. post. Procopii. 19. 1518, 4. dubna. Tamléž f. 116. Jan noziet re- čený Opršal a Dorota k. d. mezi domv Rehofe Slémy a Jiříka Kulíška obostranné wu Václava [Picha] nozicre za XL'/ k. gr. Dálo se den sv. Ambroże. 13. 1524, 25. dubna. Rukop. č. 2/10 f. 33. Jan rukaviènik a Markéta k. d. med domem Slámovým a Jana Opr&ala od télioZ Jana OprSala za LX k. gr. č. Act. fer. ll. post Georgii. 14. 1531, 18. října. Rukop. č. 2111 f. 6. Vaclav [Kohout] rukavičník a Alžběta k. d. mezi domy Voprša- lovým a Slámovým od Jana toboláře za LXVI!/5 k. gr. Act. fer, III. I uce ev. là. 16838, 7. března. Tamléž f. 209. Václav Hni- lièka $vec a Salomena k. d. od Václava rukaviènfka za LXXV k. gr. Act. fer. V. anie Invocavit. *16. 1649, 4. nora. Nukop. ć. 2142 /. Y IZ. (K3aft Jana Vopriala nozífc. My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — kterak Jan Vopršal nožíř, někdy soused náš, učinil ješt kšaft — v neděli po sv. Maurici l. 1548 — także on Jan — oznámil jest — že z statku svého po své smrti poroučí a odkazuje — najprvé Lidmile, manželce své, III k. gr. č. a tím jí z statku svého vy- bejvá a odděluje, a Johanně, dceři své, X k. m. a Lid- mile a Kateřině, dcerám jejím a vnučkám svým, po X k. m. Jtem Martě, druhé dceři své, XXX k. m., kteréž jí na smlívách svatebních jmenoval; a toho pasu stříbrného, kteraj2 za scbou tà2 Marta má, Ze pri ní ncchává. ltem XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 161. 601 Mandalenè, třetí dceři své, XX k. m. a Sebestianovi, manželu jejímu azeli svému, XXIIII k. m. Iicm Václavovi, Janovi, Zigmundovi a Cypryanovi, dótem jejich a vnu- kuom svým, po X k. m. IXále oznámil, Ze duom svuoj, v němž bydlí — k tomu Ślajfernu — a podle toho i jiný všicek statek svuoj odkazuje — Viktorinovi, synu svému —. Jenž jest dán I. 1549 v pondělí po sv. Blažeji. #17. 1549, 11. března. Rukop. č. 2129 f. 189. Vedle toho kdež jest Scbestian z celnice obeslavBi Viktorina Vopršala vinil ho z toho, že týž Viktorin: vypůjčil sobě od něho Šebestiána dvou koní do Brandejsa a on foroval jimi, kdež se jemu vidělo a zdálo, takže velikým tahem ty koně jsou zhubeni a zcepeněli, žádaje, poněvadž za ta- kové koně peníze dáti musil, aby imu z tobo práv byl. Proti tomu od Viktorina mluveno, že jest mu s podive- ním, že jeho z těch koní viní, ježto prve jemu Šebestia- novi o týž konč, že jsou zdrávi nebyli, svědomí proti Zigmundovi dávali musel. Však aby se v tom nemejlil, že jest on od něho Sebestiana nikda koní nepotřeboval ani mu jich nepůjčoval; on dobře ví, kde jest je posílal. Tak se mu vidí, že mu ničímž povinnovat není. 1 čtena jsou od puovoda svčdomí a mluveno, kterak to proti jeho odporu dostatečně odvozuje, že jmaje jeti do Brandejsa, jezdil jima i do Budišína a kdež se mu líbilo, a tak tím ty koně zhanobil. Na to od Viktorina svědomí vedena jsou, že to ukazuje, kterak Sebostian prve do Nymburka jezdě s tčini koňmi nakládal. A čímž jim sám ublížil, chtěl by nyní to na Viktorina séisti, a to proto, Ze nyní jmá k němu nevoli pro soud, který jest o stalek neb. jeho otce s ním jmčl. Ježto kdyby tou cestou tak zhun- tovdni byli koňi, však by na nich aż do Příbramě jeti nemohl. Neb jakž z cesty přijela: manželka jeho s nimi, hnèd na zcjuí on Sebestian jest na nich jel a na zdra- vejch. , Tu p. purgmistr a pini — vypovidaji: Pondvadź od Sebestiana z celnice to jest ukázáno, Ze Viktorinovj V. jsou od něho koně dva puojčeni, s kterýmiž manželka Vikto- rinova nu cestn vyjela a zas se navracujfe jednoho koně z léch za vozem uvizanÿho nezdravýho přivedla a aby týž kuoň za vozem přivázaný, když vypuojčován byl, ne- zdravý aneb nemocný býti jměl, toho od Viktorina uká- záno není, protož povinen jest on Viktorin s ním Šebo- stianem o tyż kuoń se smluvili. Act. pridie Gregorii. 18. 1557, J. zdii. Rukop. č. 2117 /. 387. Stal se frajmark o domy mezi Brykcím z Krucmburku a Václa- vem [inili*k:u lakový, 2e on Brykcf postípil jest domu svého ležícího mezi domy Martina Brázdy a Michala me- číře Václavovi Hniličkovi; zase jmenovaný Václav Hnilič- ka postúpil jest domu svého leżiciho mezi domy Slimo- vým a Blażeje mecire Brykcimu z Krucburku. Act. die Acgidii. 19. 1557, l.zár(. Zamléž. Mikulá$ Czajglar zlat- nfk a Salomena k. d. od Brykcího z Krucburku za CXL k. gr. €. Acl. die Aegidii. 20. 1561, 17. ledna. Tumlé f. 467. Kalefina Do?f k. d. mezi domy Slamevym a Vopršalovým od Mikuláše Czajgle zlatnika za 295 k. gr. č. Act. die Antonii. (Ka- terina Dożi splici do r. 1564, pak Hanu$ Quc.) 21. 1565, 2. června. Rukop. č. 2120 f. 17. (Kšaft Kateřiny Thusy.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — kterak Kateřina Thuse, souseda naše, učinila kšaft — v sobotu po Božím vstoupení l. 16065: Ve jmé- no —. Já Katefina Thuse, souscda Star. M. Pr., jsíci od P. B. všemohúcího těžkou nemocí navštívena — o sta- tečku mém vuoli svou poslední činím takovúto: Předkem odkazuji duom muoj, v kterémž nyní bydlím, též krámský 76 

Strana 602
609 XXVI. V ulici Karlově. - - Č. p. 161. zboží, klenoty, peníze — Janovi Que, manželu mému mi- lému; však z téhož ze všeho statku on manžel můj po- vinen jest vydati — Františkovi, staršímu synu mému, kteréhož mně P. B. s předešlým manželem mým dobré paměti Jakubem Thusem dual, 100 k. in. a tyż syn mij při mistru Jiříkovi Mikulášovi u toulü zuostati a on man- žel můj, Jan GOue, jemu mistru od učení téhož syna mé- ho a ode strany 30 zl. zpravili mó. Item druhému synu mému, kteréhož »em též s předešlým manželem mým zplo- dila, 100 k. m. — Marjaně, dceři mé, 100 k. m. A ja- k.ž mám v své vlasti v Sofoj po přátelích mých některé peníze vyzdvihovati, ty dávám dětem mým Františkovi, Antonínovi a Marjáně. Item odkazuji mladším dvoum sy- nuom mým Janovi a Jakubovi, kterýž mně P. B. s tímto manželem dal, po 60 k. m. —. 22. 1590. — Rukop. é. 1173 f. 189. (Pozüstalost Hanuse Que.) V patek po ucděli Lactare stal se popis statku po někdy Hanušovi (Jue a to takový: Předně paní Anna, pozůstalá vdovu, a Sebestiän též Tomáš děti, vinice za zámkem, duom jeden mezi domy Hannyba'a a Bartolo- měje Bárty ševce obostranně ležící, pronajatý, a druhej slove u tří labutí, v němž toto jest se našlo: V světnici velké: měděnic mosazných 8, z nickž 4 prostřední a 4 menší, a obzvlášlně jedna maličká. Svícen mosaznÿ visulÿ, mozdff též mosazný s palicí, stoly 3, a cínového nádobí centnýře 4. V komoře z této světnice do ní jdouc: se 4 lože šatův, na’ kuïdé po dvojím po- vlečení, 8 ubrusův, a 8 ručníkův. Truhla zelená velká, v ní dotčené povlaky. Truhla druhá též velká, a v ní cejcha, a prostěradlo, na něž 2 kopy m. půjčeny. | Třetí truhla tolikéž velká a v ní koberce turecký, a dva hara- sový starý prostý. Madrace, gallyoty šamlatový bez vody. Kolar kozlový s knoflíky křišťálovými, kabáty dva plá- těný velchý, sukně stará voděvací soukenná hřebíčková, harckap Samlalovÿ bez vody, vetchÿ. Truhlice prostřední, a v ní šaty ženské paní Anny vdovy. Druhá truhlice prostá bilá, a v ní prosté některé šátky dětinské, v třetí tru- hlici obdýlné černé též některé staré hadry. Ctvrlá truhlice vokrouhlá, a v ní lžic stříbrných 12, koflík stříbrný vy- soký s kraji pozlacenými. Druhý kofík též vysoký stří- brny pozlaceny s prikryvadlem, dva koflíky s říbrný vnitř i zevnit* poz'aceny, jeden do druhého vchózejiei. Dva kofliky též stříbrný pozlacený menší, jeden do druhého veházející = Dva kollíčky hladký stříbrný, vnitř i zevnitř pozlacený. Kofliček jeden v způsob kalichu udělaný, s kroužky a s kraji pozslacenými. Konvička stříbrná s troj- bovaným dílem, též okraji pozlacenými. Sekryt zlatý ne- božtíka s modrým kamínkem Sekryt drubej 162 zlatÿ, na němž dvě ryby vyryty jsou. Prsten jeden v spisob se- krytu s žlutým kamínkem. Kroužky zlatý tří. Háček stif- brný pozlacený se dvěma kroužky k zapínání plíště. Zoubek vlčí v stříbře fasovaný. Suknička popasní z hed- bávnýho mochejru. Poctivice bílé soukenný, tykytou vy- vlatovanÿ. Gallyoty z Serÿho sukna mfSenského. Gallyoty soukennÿ z sukna černého a kaflan soukenny cerny. Jiem v krâmé dolce pri zemi tyto vèci xrémské nale- zeny: 96 pârüv punčoch harasovych nydrlanskśch krát- kých, 923 párův punčoch harasových nydrlanských dlou- hých, 84 páry punčoch harasových vlaských krátkých, 10 párův punčoch harasových vlaských dlouhých, 5 párův punčoch harasovÿch vlaskÿch détinskÿch, 13 párův pun- toch harasovÿch pydrlanskÿch détinskÿch, 5 pârüv pun- éoch hedbävnÿch kräkÿch, 10 puntüv cervenÿch Sarlato- vých, 4 košile červené šarlatový vlněný, 2 košilky čer- vcné šarlatové dětinské, 8 košile bílé vlněné, 7 párův punčoch bílých bavlněných mužských, 20 párův punčoch XXV1. V ulicí Karlově. — Č. p. 161. bílých ženských bavlněných, 6 košilí mužských bavlněných. 44 páry punčoch bílých dětinských bavlněných, G6 párův punčoch bílých též d8tinskych bavlnćnych drobet vč ších, 8 páry punčoch bílých nitěných ženských. 4 koši ky též bílý dětinské maličký bavlněný, 6 košilí velkých bílých bavlněných dětinských, 2 košile dělinské velký bavlněný červené, 2 košilky maličký červený nydrlanský, 2 páry punčoch malých červených vlaských nydrlanských, 6 pá rův punčoch bílých viněných michovských ženských, 8 páry punčoch bílých vlněných michovských mužských, pár pun- coch bilych dlouhých bavlněných vlaskych, 1] tuznův a 4 karet vlaskych, 1 tuzen rukavic kożenych kożichem pod8itych, tuzen rukavic kožených od polu podsitych za 4 fi, tuzen rukavic dlouhých dvojitých za 5 Il., 3 luzny rukavic kožených po 8!/; Ml., b tuznův rukavic telecích po 2 kopách m., 2 tuzny rukavic jednoduchých benát- ských po 8 fl, 2 tuzny rukavic dvojitÿch benáských po 4 fi, 8 paiüv rukavic francouzských, luzen po 8 M., 11 párův dvojitých benátských rukavic, tuzen po 4 M, 6 tuznův rukavic prostých po 2 fl, 29 piriiv ru- kasic dobrych piźmovych nebo vonnych, pór po 1 il 10 kr., 11 párův rukavic prostých pižmových po 2b kr., 2 páry rukavic panenskÿch, zlatem po prstech krumplovaných, par po 2!/, fl., 2 páry rukavic panenských se zlatem po 1 A., 2 tuzny rukavic panenských hedlávím pošívaných po 6 M., tuzen rukavic romanskÿch za 5 fl., 2 tuzny ru- kavic englických po 3., 16 párův rukavic bodených, tu- zen po 2 fl., 2 tuzny psí rukavic po J A. 10 kr., 17 pó: ruov rukavic vesměs za 2 MM. 20 kr., 5 póriv puncoch harasových benátských dětinských po I fl. 10 kr., 15 pá- rův rukavic vázaných rozličných za 2 Ml., 3 páry rukávův vázaných za 11/, fl., 4 páry rukavic hedbávných po !/; Il., 2 páry rukavic bodených se zlatem místem pošívaných, pár po 20 kr., 7 párův rukavic rozličných za 1 11. 10 kr., 26 měšcův kožených bílých a červených po 10 kr., 9 měšcův hedbivnych rozličné barvy, za něž za všecky 8 Il, 10 měšcův kožených tvrdých vokrouhlých po 10 kr., 4 tuzny nového vonného benátského mejdla po 12 kr., zrcadlo křišťálové za 1 fi, 28 gresläv stuh polouhedbáv- nych, grešl 12 tuznův držící, každý grešl za | Ml. 20 kr., 6 grešlův stuh hedbávných dobrých po 3 Il., 17 šmukův śmelcovych po 35 kr., 2 śmuky Śmelcovy za 2 Il, i tu: zen velkýho vonnyho benńtskyho mejdla za 924 kr., 18 klienkův aksamitových hladkých, a osm pasův též aksumíi- tových hladkých k tomu, khenky po 40 kr., a pásy 20 kr., 2 khenky aksamitovÿ sc dvóma pasy aksamilovyıni, vše hedbávím štepovanými, všecky za 4 fl., 2 khenky se dvě- ma pasy chlupalÿmi, za né 2 Al, 10 kbeukiiv kožených Stepovanÿch po 40 kr, 4 pásy kožený štepovaný po 20 kr., 7 khenkův a 7 pásmové, směs aksamitových a ko- žených po 85 kr., 38 khenky a 8 piisy vie pozlaceny po 1 A. 10 kr., 10 khenkův s tolik pasy vše kordubanských po 2ň kr., 14 pasüv kordubanskych za 1 Ml. 45 kr., 6 štu- ček šmelců na klobouky po 48 kr., štučka šmeleu ob- zvláštní na špalíčku za 1 fl., 6 pouzder skládacích koże- ných červených na hřebeny s jich příslušenstvím po I I). 85 kr., > pouzder kožených prostředních na hřebeny slo- nový po 85 kr., pouzdro kožené s hřebeny slonovými za 24 +r., 1 pouzdro dřevěný s hřebeny dřevěnými za 24 kr., tuzen zrcadel prostředních s futrcm za 3 fl, 7 zrcadel menších s futrem po 15 kr, 3 zrcadla jiná též malá za I fl., 3 měšci kožený s hlavami panenskými po 10 kr., 17 nožniček k skryptorálkem za 1 Il., škatulka neplná skryptorálkův za 40 kr., 8 chvoštištěk za | I 10 kr., 6 šmukův rouškových za 42 kr., 5 párův nožův normberskych s nożnicemi po 20 kr., 6 póritv nożiiv též 

Strana 603
XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 161. normberskych s nożnicemi po 12 kr., 12 párüv noZüv též normberskych s nożnicemi za 2 fl, 9 párův nožův żeleznych nydrlanskych s nożnicemi za | fl. 10 kr., 3 párův nožův prostředních bez noznic za 15 kr., 8 párüv noZüv rejuspurskych s noZnicemi po 20 kr, 18 noZüv velkych bez noZnic se timi vidlicemi za J fl. 25 kr, 10 tulichäv normberskÿch po 15 kr., tuzen tulichiv też norm- berskych od jiného mistra délanych za 5 fl, 2 pouzdra noZiv po 1 fl 10 kr, 8 vajdmesriiv Fezenskÿch po l fl, 3 toulce kostóny za 85 kr., strun: mosazných za 2 A., zrcadlo velké za 1 (l. 19 kr., 3 štětky po 10 kr., 16 luz- nův knoflíkův křišťálových za 8 fl., 2 váčky aksamilovy panenský s knofiíky stříbrnými po 3 A., 6 váčkův aksami- tových panenských s pasamany zlatými po obou stranách, po 1 fl. 50 kr., 3 vácky maličký panenský aksamitový za ] fl. 10 kr., 4 váčky aksamitový s černým šmelcem za 5 fl., 4 váčky kožený s černým šmelcem po 85 kr., 6 váčkův kožených panenských prostých za 2 fL, 6 háküv železných k rapírům nebo k khenkům za 1 fl, 4 vácky mužský za | fl. 10 kr., 25 štětek k vyčesání šatův za I A. 80 kr, 4 vácicky détinskf za 80 kr, 7 zámkův aneb kruhův k váčkům po 10 kr., knoflíčkův kostěných, sklených a cejnových starých neodbytých za 2 fl., haklí- küv plechovych pozlacenych za 1 fl., 8 trub mysliveckych po 30 kr, puol Sñury hub za 11/9 fi, 1 toulec dfevénÿ kostmi vykládaný za '/y A, 18 tuznüv hedbévnÿch pra- čatkův po 10 kr., 89 tuznův karet německých, sedm tuz- nüv pocítajíc za 1 (Ll, truhlička švadlecká s polštářem za 21/, fl., trulili&éka ancbo Skatulka s strunami na loutnu za 2 Ml, 6 kalamářův mosazných za 11/s fi., 6 truhliček očí sklenych za 8 fL, 40 tabulí kamenych za 2 fl, 6 labulí větších kamenných pozlacených za 2 fl., 17 tabulí pargamenových auspurgských pozlacených za 4 fl., 3 svazky tabulí pargamenových prostých za 2 fl., 7 tabulí parga- menových větších menších za 1 A. 20 kr., 4 papíry pod- vazküv harasovych za 8 fl., 4 štučky podvazkův za 17/> fl., S11 nůžek štvřských za | fl, 192 pasüv panenskych aksa- mitovÿch za Ds fl, 4 pásy kožený mužský za 40 kr., 8 tuzuy fel(zküv železných kalenych za 9 fl, 6 hiiven anspurského zlata po 2 fl, 3 htivny sti(bra bitého po 8 f. 21/> hřivny zlata bitého po 4 fl., knofliküv hedbáv- ných za 85 kr., 2 tuzny kompasův malých dřevě- ných malovaných po 20 kr., 2 tuzny kompasiv vEl8ich dfevénÿchmalovanÿch za 1 fi. 10 kr., 2 uzny kompasüv malycl kosténych za I fl, 9 kompasů dřevěných malych za 3 kr., 14 tuznův růži- ček šmelcových po 80 kr., krabička s šmelcem za 11/2 fl., 19 kuklic krahulčích nebo jestřabích za 4 ML, škatule nebo truhlíčka kostek za 15 kr., nożnitka švadlenská s potřebami stříbrnými švadlenskými za 1 fl., nůžek a ště- lek maličkých za 44 kr., 85 párův zvonečkův krahulčích za 9 fl., 12ry vážky na zlato za 44 A., 2 pouzdra k klíno- tům za 80 kr., 4 váčičky aksamitový za 2 A., 600 ko- rálküv za 9 M., nožničcky s skryptorálky postříbřený za 35 kr., 1i larev benátských po 16 kr., trouba myslivecká | prostá bez stroje za 10 kr., pouzdro na hřebeny za 20 kr., 4 krabičky pušťadel koňských za 12 kr, růžiček sklených Emelcovÿch za 1 fl. 10 kr., 16 lžic bušpanových za 16 kr., 6 kloboukův modrých, tykytou po střežkách pošitých za 6 M., Iuožko pižnové za 44 kr., 3 klobouky s šmuky šmelcovými, někteří aksamitem a někteří tykylou pošití za 8 fl, D plstek dětinských prostých po 15 kr., husárek pají podšitej i s pintou za ] fl., 5 kusüv pargamenovych tabu- lek k psaní za 40 kr., 3 štučky poučníkův černých za 6 fl, 3 lokte aksamitu dobrého po 2 fl, 45 kr., 6 Joket aksa- mitu prostého po 2 fl, 8!/; lokte tkanic &irokych aksa- XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 161. 603 mitovych na pasy za 4 fl., 31 loket tkanic aksamit wych ouzkych za 7 fl, 1 lib. 25'/2 lotu hedbävi koprovÿho (?) za 16 Ml., 2 tuzny prostých &ñurcle na klobouky za 11/2 fl, 4 vobojky jedno druhému na pomoc na košile za 1 A., | lib. 5 lotův hedbáví španiclského váhy vídeňské za 18 fi, 45 kr, 17 lotüv hedbáví karmazínového za 5 fl, 1 lib. 3 loty hedbáví benátského barevnyho za 7 fl. 40 kr, 9 lotü boury uherské za 2 fl, 5 lotü tknnic hedbávnyeli za ] fl. IO kr., 11 párüv podvazküv hedbávnych vázanych po QU kr, l lib. 6 lotà tkauic traconovych za 4 fl. 30 kr., 1 lib. 13 lotà polouhedbávnych širokých tkanic za 7 fl. 80 kr., 44 lokte roušek prohlídacích za 3 fl., 107 loket tkanic širokých hedbivnych barev rozličných, 25 loket po 1 A. počítajíc, učiní 4 A. 1 ort., 108 loket tkanic prostředně širokých hedbávných lepších, barev rozličných, loket po 4 kr., učiní 7 fl. 12 kr., 13 štuček tkanic hed- bávných ouzkých všelijakých barev za 15 A. 10 kr., zbyt. küv tkanic všelijakých barev za 1'/s A, 12 lotů nití bí- lých za 40 kr., 8 černých fedrpušův za 4 A. 40 kr., 400 Capecích peff bilych za 3 A. 12 kr., 2 tuzny rukavicek k (utrování vinënÿch zx 48 kr, 11/2 lib. hfebenüv slo- nových za 3 fl, 2 klobouky zelený tykytou pošilý za 2 fl, 1/, lib. hFebenüv slonovych za 1'/s fl., 5 plstek me- dyolanskych po 40 kr., 15 plstek prostých černých po 16 kr., v škatuli jedny 20 štětek malých za 20 kr., a 2 štělky prostřední za 12 kr., 11 klubíček špagátu bílého na listy za 26 kr., 1 šrejbtyš dřevěný s vykládáním roz- ličným za 7 A. Item krám druhej na zámku na paláce, a v n&m tyto věci krámské nalezeny: 6 tuznův, a 2 pávy vlaských punčoch, pár po 1 fl. 45 kr., 7 párüv pun&och d&tin-kych vlaských po 1 fl. 10 kr., 26 párův punčoch bryslských krátkých po 1 A. 17 kr., 21/; tuznu punčoch nydrlan- ských krátkých, tuzen po 9 f.; 14 párův punčoch dlou- hých nydrlanských po 1 fl. IO kr., 10 párův punčoch vlaskych diouhych po 21/, l., 22 párův punčoch dětinských nydrlanských po 93 kr, 7 párüv puucoch hedbivnych vlaských krátkých po 6 Ml., 8 páry punčoch hedbávných dlouhých vlaslých po 2 fl, 2 páry punčoch nitěných dlouhých żenskych po I fl. 10 kr., 2 páry puučoch ba- vlněných ženských po 40 kr., 5 párův punčoch bavlně. ných ženských po 25 kr., 5 párův punčoch dlouhých ba- vlněných dětinských po 20 kr., 19 párův punčoch krát- kých bavlněných dětinských po 7 kr., 2 košile pěkný bavlučný po 11/; fl., 4 košile prosté mužské bavlněné, všecky za 8 Il., 3 páry punčoch dětinských s košilkami a nohavičkami pár po 41 kr. 3 košile dětinské bavlněné po 85 kr, 2 košile vlněné dětinské po 85 kr., 4 páry punčoch dlouhých mužských vlněných po 50 kr, 2 páry punčoch pčkných vlněných dlouhých michovských po 1/, Ml., 8 páry punčoch krátkých vlněných michovských po 10 kr, košile mužská vlaská vlnéná za 1 A. 10 kr., 6 košilí karmazínových červených mužských po 9 f. 20 kr., košile vlněná benátská červená za ]!/s (l., 9 ko- šile: červené vlněné vlaský malý po 1 A., pár punčoch šarlatových ženských za 1 fL, 29 páry pončoch červených malých dětinských nydrlanských po 20 kr., 2 páry ruká- vův brunátných karmazínových ženských po !/; fl, punt červený šarlatový za 85 kr., pár punčoch červených dě- tinských za 20 kr., 44 páry rukavic vlněných všelijakých barev po 10 kr., 2 páry střevíčkův vlněných po 6 kr., 2 páry punčošek dětinských prostých po 3 kr, 4 páry rukavic hedbávných po 45 kr., 11 pasův mužských aksa- mitových, pasamany hedbávnými štepovaných i s khenky tolikymi, tuzen po 22 fl., 7 pasüv mużskych aksamitovych s stříbrnými a zlatými pasamany, všech jeden druhému 76* 

Strana 604
604 XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 161. na pomoc za 26 A, 6 pasûv kordubanskych dvojitých, hedbávím Stcpovanÿch po 1 fl, b pustv aksamitovÿch koží vošívaných i s khenkÿ po 1 M., 8 pasy zamišový žlutý s pozlacenými přeskami po 1'/> (l., 19 visutí k pa- súm kordubanským po 17 kr., 12 brunšvejtských aksami- lových šmukův s postříbřenými přeskami za 12 A., 8 šinu- kův též brunšveje ých s pozlacenými přeskami po 20 kr., 10 Śmukiiv též brunšvejckých takových s postříbřenými pieskami železné barvy po 12 kr. poduška panen- ská karmazínová zlatem krumplovan£ k šití za 8 fl., 12 párův rukavic mužských podšitých vesměs všecky za 221/5 fl, | tuzen rukavic koží podšitých mužských za 3 f., JO pó- rův rukavic podšitých po 25 kr., 4 páry rukavic podši- tych po 10 kr., 40 párův rukavic valanskÿch nepodšitých po 10 kr., 12 párův rukavic bílých kozlovÿch za 20, 1 luzen rukavic nydrlanských Stepovanÿch za [!/s Ml., 2 tuz- ny a 3 pary rukavic benátských dvojitých po 20 kr., 28 páry rukavic benátských jednoduchých po 15 kr. 8 luzny psí rukavic Žlutých po 1 A. 10 kr., 1 luzcn ruka- vic dlouhych vlaskych za b Ml.. 8 páry rukavic pařížských dlouhých dvojitých se zlatými hedbávnými franclemi po ] Il., tuzen rukavic dloubých medyolanských dvojitých za 4 Il., 6 tuznův rukavic všelijakých mustrův vesměs všech za 8 Il., 8 luzny rukavic romanskych po 5 Il, 8 párův rukavic genucnskÿch po 25 kr, +6 párův rukavic do- brych vonnÿch po 60 kr, 11/, tuznu rukavic englickÿch po 2 Il 20 kr, 1 tuzen rukavic praných za 2 A., 23/3 tuznu rukavic hedbavim Stepovanÿch po 5 fl., 1 tuzen ru- kavic naskrze hedbävim Steporanÿch za 12 tolarüv, 1 tu- zen rukavic prostých po 40 kr., 6 párův rukavic medyo- lanských mužských za 2 fl, 830 měšcův benátských muž- ských po 10 kr., 4 měšci hedbávní se zlatem po 1 fl. 10 kr., 8 měšci strakatý hedbávný za 2 fl., 4 měšci brně- ny postříbření po 1 A., 8 váčky mužský kordubanský s zámky stříbrný ni po 1/2 fl., 8 váčky menší mužský kordubansky za I M., J váček s chlupatým kordubanem a s dvojitým zámkem za 40 kr., 2 váčičky vetehý malý mužský za 20 kr., váček kožený ženský s zámkom mo- saznÿm a s knoflíčky léž mosaznými za 60 kr., 19 futer nebo pouzder hřebenových kožených po 1 A. 10 kr., 4 futra hřebenový nydrlanský kožený malý za 2 l. 40 kr., | futro nydrlanský hřebenový velký za 1 Il., 8 tabulky pargauncenovÿ dvojnésobnf ulcuskÿ za 1 Ml. 10 kr, 8 la- bulek malých jednoduchých pargamenových ulenskÿch za 1 M., 2 tabule pargamenové velký s listy 24 po 40 kr., 2 kalamáře mosazný vyryvaný s kompasem po 48 kr., 10 tabulek ulenských pargamenových pozlucených za 2 fl. 290 kr., 3 labule velké kamenný pozlacený po 111.10 kr., ] tabule prostřední dvojnásobná kamenná pozlacená za 48 kr., 2 tabulky kamenný maličký pozlacený za 24 kr., 10 nožniček skryptorálkův po 4 skrypturálcích za 16 kr., 6 vážek velkých na zlato za 24 kr., 6 vážek malých na zlato za 15 kr., 2 tabule dřevčné velký za 1 A. 20 kr, 11 zrcadel křišťálových prostředních, jedno po 20 kr., 5 zrcadel křišťálových malých po 15 kr., 2 pouzdra šva- dlenská malá za 3 fl., 6 zámečkův vokrouhlých nydrlan- ských po 8 kr., 4 luzny řetízkův železných po 40 kr., 2 šičtky k šatům vyčesaný po 20 kr., 4 kompasy vel- ký s mčěšíčky koženými za 811., šocndlíkův za 1 A. 45 kr., 8 kompasy prostřední LéZ s méSftky koženými za 1 A. 45 kr., 2 kompasy pozlacený vokrouhlý mosazný za ! A. 10 kr., J5 kompasův prostých malých, na český hodiny udělaných za 2 A., 22 kompasův nejmenších, u jeden prostřední kompas v pouzdře koženým, všecky za | fl, 7 kompasův prostředních dřevěných malovaných za 85 kr., ] tuzen: kompasův dřevěných malých malo- XXVI. V nlici Karlové. — Č. p. 161. vaných za 20 kr, 9 nůžek pozlacených za I Il. 45 kr., 8 nůžky a pět štětek za !/, 1, 28 vočí sklených s koží k vobvázání zal Il. 10 kr., 22 poulek jestia: bfch za 2 Ml., 2500 Spendliküv zu 25 kr, 1 pásek muž. ský chlupatý aksamitový za ] NM. 10 kr, 2 pásy popasni aksamitovy za 2 fl. b pasiv popasnich ak-amitových po 17/> kr., 2 kůže voslovy za 80 kr., 2 klenky štepovaný kordubansky za ] fl. 20 kr., pásek dětinský aksamitový zlatem Śtepovany za 24 kr, 5 pasüv kordubanskÿeh pro- słych s jednim khenkem za 50 kr., 6 štětek s aksamito- vými držadly k česání hlavy po 10 kr., 4 šinuky s šmel- cem na klobouky po 20 kr., 11 šmukův bedbávných ši- roce pletených za 2 l. 45 kr., 90 loket plátna: bílého uherského po 17 kr., 4 pouzdra nožův normberských po 1 A., 8 tuzny a 9 tulichüv svozenÿch vSelijakÿch, Luzen po 2 fl. 20 kr, 12 lulichüv obijenych s aksamitovynu pošvami, všecky za 4 fl, 7 lulichüv onzkÿch hranatÿch za 4 fl, 6 tulichův pěkných x aksamitovymi pośvami za 4 fi, 6 tulichüv s pozlacenymi hlavuómi a s nksamitovy mi pośvami za 7 Il., 2 vajdmesry zahradnicky za 8 IL, 18 vajdmesrův po ] il., pośva s póli nożmi kuchaiskym: za ] H., 2 vajdmesry s nożini postiibrenymi, slonovymi kostmi obložený, za 2 Hl., 45 piriv nożńiy noś mberskych, pět párův za 1 Al. počítající; 12 nožnic, v některých po dvou a v některých po třech nožích, čtyry nožnice za L Il; 8 páry nožův s držadiy pri konci pozlucenÿeb n kostmi slonovými obložených za 2 Il., 8 nožnic s nožmi, kostní slonovými obloženými za 2 M., 19 párův nožův železných za 2 A., 6 párův nožův ženských s železnými poxtříbře- nymi nożnicemi za 48 kr., 82 pary nožův všelijakých prostých vesměs za 2 A., tuzen nožův bez noznic na zpü- sob řezenských udělaných za 1 (1, tuzen nožův F ských stolních za L Al. 10 kr., 82 nože bez nožnic všeli- jakých vesměs za 2 Il, 8 tuzny nożliv a vidlic vespolek řezenských, v8ecky jeden druhému na pomoc za 8 I, I nožnice panenský s nożmi a nóżkami pozlacenymi za 11/> Al., 18 nożnicek skryplorńlnich, v některých po 4, za ně 1 A., truhlička jedna a v ní 60 skryplorálkúv bez nożnićck, zu né 1 N.; 10 noznitek s skryplorálky i bez skryptorálkův za 1 Ml., více některých obzvliStnieh skryj torálkův s nožničkami za 1 fl., více jiných skryptorálkův též s nožničkami za 35 kr., l pár panenských s nožnicemi: postříbřenými za !/> l., 56 luznüv neapoii- tanskych stub po 50 kr., 10 yreälüv polouhedbävnÿch stuh, grešl jeden za 1 (l. 20 kr., 10 velkych papirnych nůžek za I A. 10 kr., 10 menších papirných nůžek za 1 1, 7 nůžek barvířských pulerovaných za 1 M. 45 kr, 1 nůže krejčovský za 40 kr., 10 nožův řezenských stol- ních bez nożnie za 1 Ml. 10 kr., 3 váčky panenský aksa- milový s zámky pozlacenými a s knollíky stříbrnými po 31/2 A., váček aksamitový panenský s zámkem postříbře: nym asknoflíky z obou stran stříbrnými za 5 Al, 5 vóć- küv aksamitových s pasamuny zlatými z obou stran po 1 A. 456 kr., 4 váčky aksamilový též panenský, po jedné slraně s pasamany zlatými, a pátý starý s stříbrnými kno- flfky po 1 A. pocilaje, učiní za ně 5 fl., 8 váčky panen- ský s šmelcem aksamitovy po | fl. 15 kr., ček velký panenský aksamitový s Šmelecm za | fl. 15 kr, váček ženský aksamitový s knoflíky stříbrnými za 1 Il 10 kr, I váček mużsky aksamitovy s zámkem za | Il. 10 kr, 2 rejtharský aksamitový malý za 1 Ml., 8 váčícký rejtharský aksamitový za 1 A., 3 váčky velký mužský kordubanský s zámky dvojnásobními za 2 Il., 8 váčky mužský soukc- ný s zámky železnými za | M, 9 váčky mužský kordu- banský s dvojnásobními zámky za 48 kr., 6 vačkúv pa- nenských vetchých za 1 A., 6 váčičkúv inalych panen- no/iv 

Strana 605
XX11. V nlíci Karlově. — Č. p. 161. ských aksamilových za 2 M., 4 váčičky dělinský za 36 kr., 12 měšcův vokrouhlých za 1 M, váček mužský aksami- tový, hedbávím štepovaný, za 3/2 1, 12 panenskÿch aksa- mitovÿch paskûv s posttibfenÿmi pieskami za 3 1, 8 pás- küv menších též panenských aksumitovÿch s postříbře- nými přeskami za 2 Il., pás s články postříbřenými a s zá- mečky pozlacenými za | M., 4 zrcadla: velká křištálová v černém pouzdře dřevěném po 2 fl., 2 zrcadla velká v knížkách po!ámaná za | Il. 10 kr., 2 zrcadla leż velká v pouzdře dřevěném malovaným za 8 M., zrcudlo křištá- lové prostřední v knížkách za 83 kr.. zrcadlo křišťálové v küài fasované prostřední za 35 kr., 11 pouzder bryl- lových mosazných po 4 kr, 9 truhlièek s vocima sklenymi, truhlicku poćilajic za 30 kr. ucini 4 fl. 30 kr., 1 tizen voli sklenych zavazovacich za 28 kr, S tuzny pouzder bryllových za 10 kr., 16 lžic bušpano- vých za 30 kr., 19 tuznův velkých a prostředních kno- tlikův křišťálových po 80 kr., 6 velkých kompasův slonových s mosaznÿmi mésfénfky po i fl., kompas velký tucherový k užívání ve všech zemích za I fl. 35 kr., 8 kompasky pozlacený vokrouhlý za 1 Il. 80 kr., 4 kompasky maličký slonovÿ za 45 kr., 11 kompáskův dřevěných za 12 kr., 2 kompasy sluneční postříbření v pouzdräch za 1 fl, 8 tuzny karet francouských za 1 fl. 45 kr., 3 tuzny velzar- skych kuret zn 24 kr., grešl knofliíkův: železných s růži- čkami postříbřenými za !/; 11, 11/2 gresle knofliküv cej- nových Kmelcovÿch za 54 kr, 11 tuznûv haklfküv po- stříbřených za 1 Il, 35 špic železných za 20 kr., 4 ko- flicky buZpanovy po 10 kr, šrejbtyš prostřední dřevěný vykládaný za 8 M., knotlíkův všelijakých starých vesměs za 35 kr., 8 páry pukel pozlacených k uzdám za 2 M., 4 koule sklený za 40 kr., 4 tuzny řetízkův černých že- leznÿch po 1 Il., 6 liber pasamanův šmelcových, libra po 2 IL., zvoncův normberských krahulčích za 6 M.; kompas okrouhlý tucherový pěkný pozlacený za 1 fl., 2 kompasy slonovy luchcrovÿ po 48 kr., 1 hřivna drátu pozlaceného za 2 M., 1/2 Sñüry hub za 1 fl. 45 kr, 14 tabulek ka- menych k psaní za 36 kr., 100 cívek mosazných strun za 2 l., 18 štětek k česání hlavy s rukovćtmi aksamito- vými za 2 M. 10 kr, 20 štětek k vyčesání šatův a k če- sání hlavy vesměs za 1 (l. 30 kr., 5 štětek: benátských k česíní hlavy za 1 Ml., 8 chvoštiště k vyčesání šalův za 20 kr.. chvoštiště k vycesání šalův s rvkovčtí koženou malovanou za 20 kr., štětka velká k vycesání šatův za 20 kr., 16 štětek malých hřebenových za 24 kr., 13 puk- lic kožených jestřabích pozlacených za 5 M., 9 puklie též kožených prostých jestřabích za 1 A., 60 párův zvoncův jestřabích medyolanských za 3 M., 15 kulek mejdlu von- ného za 80 kr., truhlička železná malovaná za 1 11, 13/, lib. hFebenüv slonovÿch za 8 fl, 11/2 lib hřebenův slo- nových benátských za 2 Ml. 37 kr., 8 hřebenův malých slonových po 5 kr., truhlička s poduškou švadlenskou za 1/; A., 14 klubíček ¥pagditu za 98 kr., 7 lic kosténych za 20 kr., šrejblyšek maličký malovaný za !/, fl, tuzen Iżie bukpanovÿch za 18 kr, 11/, lib. plejvejsu za 2 AM. 16 kr., 6 pouzder hřebenových dobrých i zlejch s potre- bami svými za 3/9 fi, 6 krouzküv drátu me'ifskeho za !Ja M., b trubic loveckých nefasovaných za 60 kr., 8 trub loveckých fasovaných s smečkami za 4M., pár vostruh po- zlacených za 40 kr., 6 pouzder větších i menších prste- nových za 85 kr., 10 párův puklic prostých k uzdám za 80 kr., 1 kecher s pasem červený kožený široký s zele- nými franclemi za 35 kr., 32 kamenc dřevěné tištěné do vrchcabův za 20 kr., 10 páteřův vonných za 1:/; fi., 6 nůžek pozlacených a šest štětek do futer hřebenových za | 1 M., 18 šimukův rouškových na klobouky za 4. 80 kr., XXVI. V ulici Karlovć. — C. p. 161. | 605 10 Sñur aksamitovÿch $melcovych za 6 fl. 15 kr., Ska- tule plnych kostek mosazných a kostěných za 1/, IL, 8 hrušky a v nich tři páry rukavic panenských za 1!/s M., 9 hřebcnův dřevěných černých po 12 kr, 11 hřebenův kostěných k česání brady po 6 kr., pás chlupatý fran- couský za 1 fl., I khenk s pasem aksamilovy vetchy a aksamitovymi pasamany za 1 M., klenk též s pasem ko- zeny stříbrem štepovaný za 80 kr., 1 khenk s pasem kordubansky, zelenym hedbávím Mcpovanÿ za | Mk, 4 khenky kordubanský prostý i s pasy za 1 Al. 40 kr., 8 pasity aksamitových s pasamany hedbivnymi po 20 kr, 1/2 luznu fasování k rapirim železných za | M., 18 pa- súv kordubanských prostých za 2 11, truhlička s strunami loutenými, a čtyry svazky soukenických za 1 l., 2 tuzny pasiiv kordubanskych s aksamitem za 2 fl. 20 kr., 3 luz- ny mfèûv vlaskÿch za 20 kr., par rukavic franconzskych dvojnásobných dlouhých s franelemi hedbávnými a stříbr- nými za 45 kr., pár rukavic medyolanských prostých za 20 kr., 2 páry střevícův neapolitánských bílých po 10 kr., 12 štuček prostých podvazkův za 2 l, 24 kr., 3 kytky černých pcří za | M., 11 larev: benátských po 15 kr., 6 štuček černých podvazkův, štučku po 45 kr., 6 klo- boukův zelených nepodšitých za 4 fl., 2 klobouky zelený tykytou podsitÿ za 2 fl., 2 klobouky černý s střežkami aksamitovými široký za 21., 7 plstek nepodšitých za 1 fl. 80 kr., 6 kloboukův s šmuky s postřežkami aksamitový- mi a s šmelcem po 1 ff., ň kloboukův modrých s po- střežkami aksamitovými po 60 kr, 15 plstek dětinských podšitých i nepodšitých po 15 kr., 1! pár punčoch zelc- ných dlouhých za 85 kr., 2 páry punčoch dětinských za 20 kr., 4 $muky Smelcovÿ i ne>melcovy, z nichž jedcn s přeskami pozlacenými, vše za | fl. 20 kr., 4 páry ru- kavic ySpurskych bilych po 8 kr., 2 husirsky podSity zu 1 M., košila vlněná červená mužská za [2/9 fl, kodila červená vlněná dětinská za 1 Ml., punt šarlatový červený za 80 kr, toulce řezenský kostmi vykládaný velký vo- krouhlý za 1 fl, 4 toulce vokrouhlý malý též kostmi vy- ložený za 48 kr., 6 toulcův dlouhých kostěných za 1 /; I, 3 votechy indianskÿ za 45 kr., klička železná za 15 kr., pot tkaný ouzkÿ za 30 kr., 1/2 tuznu rukavic váza- ných bílých za 12 kr, 2 čepičky k noci za 12 kr., pár rukavic vázaných michovských bílých za 8 kr., 80 loti hedbävi hy<panského za 21 A., 22 lovtů hedbáví uherského za 8//9 1, «3 lotñ hedbâvi karmazinového za 7 !!. 40 kr, 1 libra hedbáví barevnýho benátského za 7 Il., 8 párův hedbávných podvazkův tkaných za 4 A. 40 kr., 13 Lai hedbávných podvazkův tkaných za 1 A. 40 kr., 30 loket širokých tkanic hedbávných po 12 kr, 82 lokte ouzkých tkanic hedbávných po 9 kr., 67 loket tkanic prostředních hedbávných po 5 kr, 147 loket tkanic jednoduchých hedbávných, osmnácte loket počítajíc za 1 A., 14 štuk tkanic hedbávných prostředních po I A. 20 kr., 4 štuky tkanie hedbávných jednoduchých po 35 kr., 4!/, Muky tkanie prostych po 20 kr. 14 loti tkanic aksamitovych za 1 fl. 45 kr., 2 štuky uherských hedbávných tkanic za 45 kr., 5 šmukův hedbavnych za 2 Il. 20 kr., 52 lokte černých šmukův rouškových, patnáct loket po I fl.; 5 lo- ket širokých černých šmukův rouškových po 15 kr., 8 čepce panenský jeden druhému na pomoc za 11/9 A, 1083/4 loket plitna nydrianského po I M, 26 loket plátna mincrhovaného na firhanky po 12 kr., 2 lokte plátna nydr- lanského po 40 kr., 833/5 lokte plátna na kabát po 82 kr., 10 loket plátna štrejehovaného na kabát po 14 kr., 31/4 lokte tkanic širokých na pasy po 82 kr. 31/4, lokle pro- středních tkanic na pasy po 20 kr., 16 loket ouzkých tkanic na pásy za 41/; A., 20 lotův knoflíkův stříbrných 

Strana 606
606 XXV/. V nlici Karlové. -- C. p. 161. po 45 kr, D lotü korálüv ро 45 kr. 7 fur korálüv, šňůra po 20 kr., kámen křištálový všelijakých barev za 16 kr., 45 tuznüv knoflfküv hedbávnych, de:et tuznüv za | fl.; 7 cepciiv panenskych hedbivnych prostych po 10 kr., 1 čepce černý panenský za 1 M., 12 medaií visutých ma- lickych kostónych pozlacenych za 1 fl., 8 vohńńky panen- sky letni za 2 N., 14 sthibrnych ndprsikiv za 5!/, f., 9 libry 8 lotů hedbáví bílého kopřivového za 18 fl 23. 1605, 17. března. Rukop. č. 21131. 352. Filip Pelřík švec a Markéta k. d. v Nožířské ulici mezi domy u zlaté slámy a někdy Bartoloměje Bárty od Petra Altr- spergera za 650 k. gr. č. 24. 1616, 12. ánora. Rukop. c. 2114 f. 169. Jan Juno Stříbrský vzdal statek svůj Anně, manželce své. Zase táž Anna vzdala dům, v němž bydlí, v osadě M. B. před Tejnem naproti domu Bohuslava Gerle, druhý v osadě M. B. na louží vedle domu u zlaté slímy řečeného — man- želu svému. 25. 1619, 12. července. Rukop. ¢. 2148 f. 126. Stalo se porovnání mezi paní Jivou Handiovou a Janem Junonem, tak jakož mezi nadepsanými stranami původem Evy H. o okno z domu Jana Junona do domu k nf Jive a téhož okna přístřeším dvěma šary šindelčv v domě Evy prve nebývalým o zastínění jisté nedorozumění vzniklo a jim stranam, aby tak Jan J. to okno rozšířené, do něho v nové mříži železnou udělati dal, zbořiti a je v prvnější způsob vyzdvihnouti, jako také Eva H. to přístřeší, kte- rymż tak Junovi nad týmž oknem jeho vyzdvihnouti dala a lak světlo odjala, dala zbořiti, vypovědí pp. ouřední- kův šestipanských a. 1618 vyměřeno bylo; že pak Juno nezbořiívši téhož okna, toliko je mříže té železné v něm zanechavSi, zazdili a v předešlý způsob, jakož prve bý- valo, uvésti dáli chtěl, čemuž lva povoliti a tomu mista dáti nechtěla, nýbrž aby též okno zbořeno, z něho mříže vyhata a v prvnójsi zpisob maly vyzdviżeno bylo, na to nastupovala. I takto jsou smluveni, aby Juno to okno tak, jakž jest započal, zanechaje, v něm 16 železné mříže predce zazdili a loliko okna malého, ne jak v předešlým způso- bu bejvalo, ale jednoho lokte zšíří a půl pátý čtvrti zdílí, nechali, ze dvoru pak Evy H. vApnem obvrci a obíliti dáti poviuen byl. K GemuZ Eva H povolila, však na ten způsob, že on Juno, dědicové i budoucí držitelové téhož domu jeho toho okna rozšířovati, jeho předělávati, jako také Eva II. a dědicové i budoucí drZitclové domu jeho jak přístřeším tak ani Jinak Zidnym vymyilenym zpûso- bem zaslinovali a svétla odjfmati nema. * 1623, 21. srpna. Zumléz f. 324. Jan Rudek &vec à Kalclina k. d. v osadé M B. na louží: v No?ifské ul. mezi domy u zlaté slámy a Danicle Purgera od Jana Juno Stříbrského za [95 k. gr. č. Čislo pop. 156. (U zlaté slám y.) ®1. 1480. -- Rukop. c. 2099 [. 296. Magister civium ct domini consules considerantes inler celcras do- mus profugas domum, que olim Purkardi sutoris fuit, iam vero Janse cjusdem meclanie artis, silam in plathea cul- tellifabrorum in edificiis el in aliis attinenciis dei ex per- missione ét vagorum hominum, per voraginem ignis fore desolatam ct ad maximum destructam, ila quod murus ciusdem. domnus ceteris vicinis domibus ibidem per ruinam XXVI. V. ulici Kailové. — Ć. p. 166. suam tamquam quotidianam minatur, si mcdio in tempore cidem non providcbitur, in maximum dampnum ct iactu- ram. Idcirco — predicto Janse — in summa huiusmodi, pro qua ab officialibus civitatis predicte dicta domus est comparata, defalcate sunt. XVII s., ut eo mclius candem domum valeat emendare. $2. 1436, 17. listopadu. Zamtéz f. 434. Poslquam jausa sutor et Dorothea, conthoralis ipsius legittima, dies suos ultimos clauserunt in humanis Pelrziconem orphanum, natum ipsorum, post se relinquentes, landem amici cius- dem orphani accedentes dd. magistrum civium et iura- ios consules Mai. Civ. Pr. ipsis exposuerunt postulantes, quod velint providere de bono illius orphani, si foret consensus et assensus ipsorum. Quorum quidem postula- cionibus prefati domini existentes inclinati suum plenum consensum dederunt Martino, braseatori de Minori Civ. Pr. amico ciusdem orphani, quod possit ac valcat se dc domo prefali Janse suloris, que sita est in acie ex oppo- sito domus Bohunkonis brascatoris ct penes domum dic- tam ad claves intromitlere, candem regere, tenere, gu- bernoare, possidere ct utifrui ct orphanuni. prefatum circa se fovere honcsle ct decenter, sibi de viclu et amictu congruis providendo, «quousque ad annos discrecionis ct legitimos non pervencrit —. Act. sabbato post s. Otlmari, ]. 1452, 18. dubna. Rukop. c. 90 f. 219. Martinus Hrziebie ct Barbara e. d. sitam in acic inter domos Psseniczkonis ct Kokyslonis crga Petrum, natum Jansonis sutoris, pro XXV s. gr. Act. (er. 1]. post Cond. pasche. -2. 1463, 5. bfezna. Rukop. ¢. 2105 f. 180. Johan- nes sutor dictus Mraz et Veronica c. d in plalca cultcl- latorum sitam in acie penes domum dictam ad claves ex una et Nicolai cultellifabri parle ex altera erga Martinum lrzebecz pro L1X s. gr. Act. fer. V. post Invocavit. 8. 1481, 18. ledna. Rukop. č. 94 /. f. 28. Jaroš sulor dictus Puškár cum Veronica uxore sua fassi sunt, quia tenentur iusto. debito IX flo.r ung. Paulo dicto StAbla- vec cultellatori, quos proscribunt in domo sva in acie penes domum Bartossii nd claves sita, — Act. sabbato in octava XMpiph. 4. 1482, 27. bfczna. Rukop. €. 2106 J. 105. Mi- chacl Zampach ct Anna c. d. acinlem penes claves ct Mathiam. P(cal erga Jarossium. Puskár pro XXXUII1/, s. gr. pr. Act. fer. 1l. post Annunc. M. V. 5 1489, 10. listopadu. Tamlež /. 265. Gregorius sutor diclus Sláma e. d. crga Michaclem cullellatorem dictum Zampach pro J,X s. gr. Act. fer. IIl. ante Martini. 6. 1£06, 25. kvétna. Aukop. €. 1128. /I f. A 10. V té při mezi Johankú, někdy Ambrože postříhače a nyní Malše Saumara manželkú, měštkú Menš. M. Pr., a Magda- lemi, deerd Slimovii, kdežto ona Johanka vinila jest ji Magdalenu, že jí vzala řetěz zlatý s hrdla bezděky v lázní na Malé Straně, kterýžto sobě šacuje XI, k. a pravieci, že jest vážil šest lotuov. A wa to Ze jest jí jej s hrdla shala a Ze se jest k tomu Magdalena znala, Jc jesti byl zlatÿ. Proti tomu ona Magdalena otpírajíci pravila, Ze Jest jí toho řetězu bezděky nebrala, rež toliko, že jest jí jej ona Johanka dala, aby jej vyprala, a v tom že se jest mezi nimi společně ztratil ~—. Tu р. purgmiste a páni — vypovidaji: PonévadZ ona Magdalena nic ncpokazuje, nes toliko holá slova: mluví a svědky naříká a ona Johanka dostatečně to podlé práva provozuje, že jest jí ona Magda- Jena řetěz zlatý bezděky s hrdla vzala, a že jest sama Magdalena znala se, že jest zlatý s měděným kroužkem, i z té příčiny jí Johance dávají za prívo a ona Magda- lena aby jí ten řetěz zlatý s inčděným kroužkem dala aucb se s ni oń smluvila. Act. die s. Urbani. 

Strana 607
XXVI. V ulici Karitově. — Č. p. 156. 7. 1519, 81. července. Rukop. č. 1129 f. 426. (Vondřej Sláma s Kateřinú, manželkú bratra svého nebo- žtíka a s přátely i s jinÿmi oc Jana Molendu vinili z mordu, že jest jeho Vondřejova bratra zamordoval a Kateřininého muže. Na to nález cum eflectu.) V té při mezi Ondře- jem, bratrem neb. Jana Slámy, Katerinń, téhož nebožtíka manželkú, příbuznými přátely jeho nebożlika a cechmistry i vším cechem poctivého řemesla ševcovského z jedné a Janem Molendú, Petra mlynáře synem z Šerlinku, z stra- ny druhé, kdež oni pôvodové jcho sou vinili z mordu takového, že jest jeho Jana Slámu, přítele jich, zamor- doval a vraždu vučínil. Proti tomu přítel od Jana Molendy odpiraje pravil: Kdež naň ho na tohoto mládence z mordu žalují, on k tomu tak praví, netoliko aby jeho zamordo- vati mèl, ale že je neměl co s ním činiti a najmenší zlé vůle proti němu ueměl, než že je on Jan Sláma k tomu dal ptitinu a pülku nañ ho učinil a on v té půtce vo- štípem ho uhodil, nebo on Sláma prvé naň ho sekeru vyhodil. A to přišlo z takové příhody, že jeho bratr Ja- nuov Slámuov pütku mél v podžidí s nějakým kantorem 4 Molenda v to se vklidal a v tu svádu jim ujíti nedal. A oni bratří Slámové je sou biti chtéli. A potom jda světle on jest Sláma proti němu vyšel a on jemu jíti ne- dal a zastúpil jemu cestu a v lom řekl jemu svojí(?) a kantor to uslyšev za nimi přiběhl a jemu voštípu dodal. A když jest naň Sláma sekerku vyhodil, tu tepruov svć- mu násilí se bráně jemu oštípem dal a kantor ho sudlicí zabil, až se v něm zlámala. Zase k tomu od póvoduov mluveno: Jakož praví, že je neměl co činiti s ním, to jest tak, neb učinil jemu neslechetné a zrádně —. Tu p. purgmistr a páni — vy povídají: Poněvadž Jan Molenda tomu neodpírá, aby při zamordování Jana Slámy nebyl, nébrž k tomu se zná, že jest jej voštípem ranil, než Kantor že jest jej také sud- licí ranil, a že neví, by od jeho rány umřel; a poněvadž toho podlé práva týž Molenda neprovedl, aby on neb. Jan ta doby jakou příčinu k svému zabití jemu dal, z těch příčin v té při dává se za právo jim póvodóm, takže on Jan Molenda s svým pomocníkem tím mordem jest vi- nen. A proloZ p. purgmistr a páni jej v svý kázeň berú a k němu se spravedlivě: podlé jeho viny zachovati râèi. Act. fer. V. ante. Magdalene. 8. 1528. — Rukop. é. 1047 f. B 12. trem Tetou a Ondřejem Slámu.). Václav, písat rychtárc hořejšího inčsta: Když sem byl poslin k zapeèeténf ko- mory v domé Stíelcovskym u Petra Tety po smrli man- želky jeho, tu sú byli přítomní Ondřej Sláma a Kateřina, nevěsta Slámova, a vidèli, Ze těch Baluov Jożnich vice nebylo, než peřina svrchní a spodní, polštář a dvě po- dušky. Ale všecko to velmi chatrné bylo, že mi se zdá, za JIL k. míš. draho býti. 9. 1593, 4. června. Rukop. č. 1129 f. 349. (Petr Teta vetešník žádal, aby ženy jeho kšunft stvrzen byl, to- mu odpírali Vondřej Sláma, sestry a přátelé, z keré pří- činy tuto na to ortel oc.) Kdeż jest Petr Teta vetešník před p. purgmistra a pány předstúpil a žádal, aby kšaft nebožky Anny, Slámovy dcery a jeho manželky, byl čten, a ten slyše za to prosil, poněvadž ta manželka jeho týmž kšaftem jemu všecko odkazuje, aby stvrzen byl Proti to- mu Vondřej Slíma na místě svém a sester jiných a jiní piítelé po sestře jeho, na místě dětí zůstalých a nevěsta po bratru jeho též zůstalá, tomu kšaftu odpírajíce pravili a žádali, aby stvrzen nebyl, nebo ten statek, na kerýž ona kšaft dělala, byl báby jejich a ona Anna scdieci v něm věčí ho díl utratila a víc, nežli by se jí ho do- stati mělo. Nebo předkem I1/sC VIII k. za ní zůstalo. (Mezi Pe- XXVI. V ulici Nartové. — C. p. 156. 607 o keréž se soudila na horním městě, a pravila, že sú jí je pokradli, pás za XVI k., koruna perlová, zápona stří- brná pozlacená, řetízek stříbrný a X prstenuov a křížek, dva knoflíky: pozlatitá Il!/? loto, item svrchkuov, II po- stelí šatuov, cínové nádobí a co k řemeslu střelcovskému należi, item VII stoluov a truhly, duom a zahrada. A po- něvadž z toho jiného nezůstalo, než duom, kerýž on zpu- stil a zkazil a svreliky, ač ještě keré byly, ly vybral. Pro- séc v lom za opatření, kdyby s nimi mél díl v tomto míti, že by mnoho víc jim se s Zen doslalo, neżli jim. Proti tomu Petr Teta mluvil, že bába ženy jeho udělala zápis a tím zápisem jest napřed XXV k. gr. č. jí Anně vyminila, a toho nécu Ze jest bylo pro potřebu jejf umen- šeno. Však proto by on toho neméi uziti, coZ jest jemu ona Anna odkázala svého, v tom za opatření prosí. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž on Petr "Tecta znal se k některým věcem, že sú z toho statku umenšeny, co ho po bábě jeho manželky zůstalo, a něco że jest i zastaveno, i coZkolivék jest toho statku ujato a vědomé jest, co ho bylo, to napřed aby pošacováno bylo. K tomu duom též aby šacován byl, a cožkoli toho ša- cunku se najde, z toho ze všeho aby předkem XXV k. gr. č. vyraženo bylo na díl Annin, a o vostatek aby se podíl stal. A čehož by. se víc nenalezlo na podílu, co je ona měla za sebou toho babiného statku, to aby poraženo bylo jemu Petrovi z jejího dílu. A zbude-li co mimo to, což by utraceno bylo dílu Annina, v tom Petr Teta prá- vo bude míti. Než což se peněz IC a VIII k. gr. do- týče, o keréž se Anna soudila, ty peníze v to pojaty býti nemajf, ponëvadZ olec a mátě jejich, poručníci souc, jí Auny za żivnosti její nenapominali a z toho nevinili. A také by jaké peníze po bábě zůstaly, toho podlé práva ničímž neprovedli. Act. fer. V. ante Philippi. 10. 1528, 10. září. Rnukop. č. 99 /. 161. Když jest nesniz byla m mi prótely piibuznymi o stalek zuostaly někdy Máři Střelcové a o statek Rehofc Slámy, takZe dětí Slámovf, majice k tomu obojímu statku právo o to jsou v ruoznici byli, poněvadž po Slámovi, otci jich, žádné pořízení nepoostalo. Druhé, Ze za nebożki Anniń, dcerń Slimovi, bibin statek poostal a ona jej v moci měla « berúci se z tohoto světla pořízení učinila a Petrovi Tetovi svú spravedlivost poručila. Johanna Hronková, léž dcera neb. Slámy, k takovéž se spravedlivosti ztahovala a dílu žádala. Václav pak Koranda, najmladší Lidmily sestry manžel, takovú svú spravedlivost předložil. Naposledy pak Ondřej Sláma, týchž sester bratr, také jest podle nich o svú spravedlivost stál i o díl bratra svého Jana, kterýž zabil jest, z kteréhož Kateřině, nevěstě jeho, díl třetí pří- sudkem přípovědín jest — Petrovi Tetovi domu bábiného s zahrádkami postoupili; Ondfejovi svrchkové s domem otce jeho puSténi jsi —. Act. fer. V. post Nativ. M. V. 11. 1528. 8. prosince. Rukop. ë. 2153 f. 121. V té při mezi Jindřichem z domu od klíčuov v Nožiřské ulici a ševcem Slámou a Janem Vopršalem, sousedy jeho, ja- koż on Jindiich vinuje jmenovuné sousedy své, kdež mají záchod »poleční a zvláště Jan Vopršal, že z té společnosti jemu se od nich škoda děje, kdež častým přeplňováním nečistota do: domu jemu vchází. A poněvadž duom Jana Vopršala jest oddělen a odprodán od domu Slámova, že by on věděti chtěl, kteraké právo k lomu záchodu má. Proli tomu Jan Vopršal pravic, že on podle toho, jakž jsú předkové jeho užívali a držali, také právo má, poně- vadž tak a s tiem koupil a že před mnoho lety od sta- rodávna vžlycky jsú v něm společnost měli a sobě v tom nepfekáželi, než podle zápisu a smlouvy stvrzené, což ko- mu dáti náleželo, tak se zachovávali. Na odpor tomu Jin- 

Strana 608
608 XXVI. V ulici Karlově. —- Č. p. 166. dřich mluví, že ta smlouva toliko na dva sousedy se vzta- huje, neb duom Jana Vopršala s domem Slámovým byl jest jeden duom a nyní poněvadž jest odprodán, že již k tomu práva nemá. Zase Jan Vopršal praví, poněvadž podle smlouvy té nie neschází a tolikéž se vyplňuje jako tehdaž, když jest duom jeden byl, ježto sú v tom pokoji též Jidé nájemní bývali a v většicem počtu a toho zácho- du užívali; že on také s čímž jest koupil, rád by toho užití: chtěl. Tu pp. úředníci- vypovídají: Povčvadž před lety dávními diZitelé tecli domuov. stvrdivSc to. mezi sehou zá pisem vždycky jsú společně toho záchodu užívali, překážky sobě v tom ničiníce, kdež i ten pokoj a nyní již duom Jana Vopršala takovouž svobodu k tomu měl, a po od- prodánie když jest v duom obrácen, předkové Jana Vo- pršala až posavad toho jsú užívali tymż privem, jakż od starodávna, a jedni druhým s tiem prodávali, ježto jest v lom predek Jindrichuov jim překážky necinil a pr ti zápisu činiti nemohl, i z té příčiny jcho Jana Vopr&ala pli téZ svobodé zuostavuj(. Act. fer. V. ante. Ni: olai. 12. 152b, 21. března. Rukop. č. 2110 f. 82. Kdez jest Matój Chochol nožicř k. d. Slámovský ležící na rohu ulice: Nožiciské i pánmi uznavše, že je pro lepší sirotčí dětí neb. Ondřeje Slámy, dopustili jsú v tajž trh vstúpiti Kateřině, terě těčeh sirotkuov ) a Maníšovi [krejčímu], man- żelu jejimu, takže oni jmenovaní manželé ten duom jsú v lé sumě za D/;€ minus X k. gr. €. ujali. Act. fer. TI. post Gertrudis. < 13. 1525, 29. června. Rnkop. č. 1129 1.363. (Re- hot Sláma učinil kšaft na statek: báby dětí svých a na statek svoj, i tomu dětí jeho odpírali. Také táhla se ne- věsta, keráž ovdověla po jeho synu. Co je tu obdržala, jest nález potřebný.) Kdez jest nesnáz n ruoznice znikla po smrli nebożtika Rehofe Slámy mezi Ondiejem, synem jeho, z jedré a sestrami, Kateřinu, nevěstí jeho, z slrany druhé, kdež on Ondřej žádal, aby podlé pořízení otce svého zůstaven byl, proti tomu sestry jeho udpirajic pra- vily, že otce jich toho kšafiu Giniti nemohl proti zřízení tomu, kteréž jest Maia, bába jich učinila, neb on o tom jest kšaftoval, což jest ona zřídila a jim vnukuom statek svuoj odkázala. A kdyby to odkázání svého próchodu ne- mčlo, že by jim se tím jich otce pořízení újma stala a o to že sú již souzení: před střelcí, neb ten jich báby statek ku právu jich příleží. A na to zapis báby své i také střeleovský ortcl pokázal. Také Kateřina, nevěsta jich, keráž nebožtíka bratra Vondřejova měla, žádala, poněvadž ona do toho statku přijata: byla a že z toho slatku ještě jí nic učiněno není, žádajíc,; ponévadZ po nóm jest osi- řela, aby také opatřena byla. . Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž Re- hboř Sláma spletek jest pořízením svým učinil a ten sta- tek báby dětí svých řídil, ježto toho jest podlé práva učinili nemohl a od ní té moci neměl. A poněvadž jest prvé Mářa, bába jich, svým zřízením to opatřila, jak její statek dělen býti má, a protož aby jej (ak dělili. Také aby dl na Jana, zabitého bratra jich, položen byl, jako na koho z nich, a poněvadž Reloř Sláma svuoj i jich statek jest smísil, že to pořízení jeho k moci podlé práva přijít nemůže a stvrzeno býti nemá. A protož též o ten statek otce svého aby se podělili a na Jana zabitého též díl aby položili. A kcréZ koli dcery Slámovy dílu užití chtf, majf své díly napřed položiti nebo je vyraziti, co je po keré dáno; a když to tím pořadem vyplní, tehda ho dílu třetinu Kateřině, jeho nebožtíka manželce, vydala, ostatek pti ném zuostali má po ná,adu toho dítéte, kc- NXVI. V ulicí Karlově. — C. p. 166. réZ jest bylo na svět přišlo po bratru jeho, že on k to- mu bližší: jest podlé práva, jakožto strýc. Act. fev. V. ante Petri. 14. 1525, 214. července. Rnukop. č. 2153 f. 197 Jakož jest pře a nešsnáz mezi Matúšem SlAmon a Jindri- chem zámečníkem © výheň, kdež týž Sláma jeho viní, že by tu vÿheñ udělal a vlomil komín do zdí jeho k jeho Bkodè a nebezpetenstvf, jezto lé výhnč tu prve nebylo, neb zeď jeho skrze kování a otřásání čím dále vždy se více trhá a doluov tie. Kdeż i od soukupa svého a po- kudž zápis má, jak by měl užívali, že se tak nezachovává jako předek jeho; maje výheň dole, aby tam dělal, jako předek jeho dělíval, že on té výhně nové pro škodu svú tu trpóli nemuoże. Proti tomu Jindřích zámečník praví, 2e jest on tu vyheñ udčlal v gruntu svém sobě k užitku, a jakž mluví, že by do jeho zdí komín mčl býti vlomen, toho že není —. Tu pp. úředníci — vypovídají: Ačkoli v domě to se shledává, že ta zeď domu Matou$c Sliny prve jest roztrzena, nežli jest tato výheň od Jindřicha zámečníků udólana, a to z piitiny olfńsinie vozuov na silnici, neb jest duom nárožní, však proto i po udělíní telo nové výhně, když se díl) pode tří neb čtyř (?) kladiva veliké a těžké dělá, není nepodobné, že tiem otřásáním další a větší se škoda na též zdí děje obojim k nebezpečenství. Protož on Jindřich, pončvadž výhcň dole mii a v té před- kové jeho dělali, což jest díla těžkého, to aby dole dě- lal, a což lehčejšího bez otřásání, toho se jemu nahoře dél.ti neháji. A Matou$ duom svuoj tak opathili má a poddělat, jakž potřeba ukazuje. Ker. 9. post Magdalence. 15. 15626, 8. srpna. Tamléž f. 246. Jakož sobě ob- tčžuje Jan rukavičník při domu Matouše Slámy, souseda svého, že jest komín udělín, kterýž náležel někdy výhni nožitské, a tu když bývalo dčláno, že jest toliko uhlím čistým bylo páleno, jeżto jest to bylo bez obtížení sou- sedského. Ale nyní že již v tom místě k světnici a k to- pení kamna udělána a skrze dujm, když se tu pálé, že jemu překážka i škoda nemalá se děje, že čeleď v ko- morách tolo snésti nemuo2e, též i šaty Ze čadnou. — Matouš Sláma praví, že ten komín za předkuov jeho jest udělán a že držitelé domu toho užívali jsú bez překážky, nébrž i když jest o to nesnáz byla, že by nalezeno bylo, aby o tom pokoj z ob stran měli. Páni úředníci — vy- povídají: Poněvadž zřetedlně se ukazuje, že ten komín při počátku vystavení, jakž i krámské vokno ještě jest, ne z jiné potřeby, nežli k výhní nožířské, byl jest při- praven a tu když bývalo páleno, že toliko samým uhlím to se dálo, nemohlo jest ku ptckáZee souscduonm býti lak, jakž se děje, když se dřívím pálé. Protož on Matouš Sláma ač by v témž komíně čistým uhlím potřebu sv diti a pálili chtěl, to bude moci dobře uciniti. Pakliby dřívím pále dýmnil proti právu k škodě sousedské, že jemu to trpino nebude pod pokutou starodávní, leč by týž komín nahoru vyhnal a dajm s souscduov svedl ; (oho sc jemu nchijí. Act. fer. 4. antc. Laurencii. 16. 1527. -- Tamtićż J. 295. Kdeż jest potřeba nastala Matoušovi Slámovi při domu jeho, že z znamenité a pilné příčiny musí poddělati uhel domu svého pro zed, kteráž se roztrhla a że jemu v tom Jindiich zamećnik překážku činí i dělníky jemu odehnal, žáduje za opatření. Jindřich k tomu praví, že on jemu dólati nehiji, však což by bylo bez škody domu jeho, aby sobě opravoval, což jest potřebí. Pp. diednici — vypovidajf: PonévadZ jest očitě vi: děti, že to místo, kdež Matouš Sláma poddělatí chec, jest jako noha domu, neb jest uhel a roh domovní, a za staro- 

Strana 609
XXVI. V ulici Karlové. — C. p. 156. dávna v tom uhlu byly dvéře domu Matoušova a podle těch hned druhé dvéře do domu Jindřichova, takže týž uhel mezí týmiž dveřmi obojimi stál jest vázan jsa Stu- kovím k formé v dříví(?);, však proto jest vlastné ten uhel náležející k domu Matouše, protož z té příčiny i po- dlé výpovědi předešlé i podle toho, jakž vlastně ten uhel jemu Matoušovi přileží, přikazuje sc, aby Jindřich jemu při díle překážky nečinil a jenom jakž najlépe rozumí, při domu svém zdělal a opravil, tu aby týž uhel poddělán jsa budoucně stálý býti mohl. 17. 1527. — t&jem Lnmendú a Janem rukavičníkem.) Kalefina, man- želka Matúše krajčího: Dělala sem na mazhúze v domě svým a křik veliky na ulici ze&cl a jáv tom vcn z vokna sem vyhlédla. I uslyším, že Lumenda prosil několikráte, ba i pro P. B., rukavičníka, aby ho nechal, a zaptisähl se, jestliže mne nenecháš, buduť se Fräniti. A rukavičník mu řekl, kynuv mu mezí voči rukama: Pane, sem všudy tak dobrý soused, jako ty, a Lumendařekl: Když si sou- sed dobraj, proč předse nejdeš domóv neb kam víš, ne- činč na mne postrkuov. A rukavičník řekl: Pane jedáku, což ty mi rozkazuješ. A potom slovu hned Lumenda dal rukavičníkovi rukou zpátkem v líce a tu žena rukaviční- kova vyskočila z krámu voknem i bila Lumendu polenem v hlavu a kožich s I.umendy tak spadl s rameni a ruha: vićnik jej len kożich virhl do domu svého. S tin sem pryč z vokna šla. Jíra šenkéř z domu někdy Slámova: Když sú se cos vadili Lumenda s rulavicnikem, slyšel sem, že jest Lu- menda prosil rukavičníka, aby ho s pokojem nechal a aby šel předse. A nenecháš-li mne, přísahám P. B., buduť se brániti. | A rukavičník mu klepal pod nos, pravě, že já laké ruce mám. A on Lumenda dal mu zpátkem v líce. A potom spadla s Lumendy čuba a rukavičník mu ji vtrhl do domu svého. A potom chtěl rukavičník na Lu- mendu s sochorem a Lumenda mu se zamítal tesákem. A v tom žena rukavičníkova vyskočila z krámu voknem a dala z zadu [umendovi v hlavu polenem. A on se vždy tesákem zamílal, než nebyl jest Lumenda v domě ruka- vičníkově, než před domem. Jeronym rukaviènik z domu Kulíškova: Když sem vykoukal z vokna i prišel Jan rukavičník k domu svému i spolekl tak na vokno i obrátil se a ublédal p. Matěje Lumendu. I vstal proti němu a když ho měl p. Matěj dojíti i setkali se, 2e jest Lumendovi on rukavičník dal štuos. A v (om řekl rukavičník: Proč mný strkáš, p. Ma- těji? A p. Matěj stál a hleděl naň inlče. A potom řekl p. Matěj: Nech mne s pokojem, však máš právo. A já sem potom odešel pryč. - - Zuzana, manželka Jeronymova: Trefila sem se k tomu, že jest Lumenda prosil rukavič- níka, aby ho nechal s pokojem, že máš právo a nejsemt nie vinen a vidi$-li, Zef bych mohl, což bych chtěl, uči- uiti, ale nechci. A v tom rekl: Radimf, nechaj mne s pokojem. A jako by již chtěl pryč jíti od něho Lu- mendu a Jan se zase k němu nahnul j bekl na Lumendu. A Lumenda mu řekl: Proč na mne bckáš, však máš právo. A on naň podruhé bekl a Lumenda dal mu po- hlavek. A on coufl zpátkem a Lumenda sehnul jej za vrch k zemi a dal mu dvě pěstnicí a Janová skočila z vokna doluov i dala Lumendovi jedná v hlavu a dvakrát mezi plece klínem, jako závoru zastrkují. A v tom Lumenda dobyl tesáku a on Jan táhl Lumendu, ujav ho za kifdlo jeho koZicha do domu a Lumeuda se zase od ného táhl. A potom Lumenda dal mu ploskou v rameno tesákem a pustil mu ten kožich a on jej vtrhl do domu svého. A po- tom Lunienda Sel k Vopršálovi a on mu puojčil suknice. Rukop. č. 1047 f. R 26. (Mezi Ma- XXVI. V ulici Karlově. — C. p. 156. 609 18. 1558. — Rukop. č. 1028 f. 16. My Ferdi- nand. — Poněvadž ten kšaft, kterýž někdy Kateřina Slá- mová, souseda Star. M. Pr. r. 1542 o statku svém uči- nila, pořádně podle práva vysvědčen není, z té příčiny tejž kšalt při právě místa svého jmíti a tvrzen býti ne- muoZe, a protoZ cozkoli jakého statku po též Kateřině jc- jího vlastního, jakožto nepořízeného, pozuostává, z toho dva díly rychtáři našemu na místě našem a Jiříkovi Slá- movi, někdy manželu jejímu, třetí díl přisuzují. 19. 1560, 26. března. Rwukop. č. 2117 f. 448. Ferdynand, z boží milosti arcikníže rakouské oc. Slovutný věrný náš milý. Jakož jsou dva dílové domu řečeného Slámovskýho v St, M. Pr. na J. M. C. pána a otce na- šeho najmilostivějšího odoumrlí připadly, kterýžto duom až posavad, ač sme byli o tom poručili; prodán není, a jak zprávu míti račíme na ten čas lidé a kupci se na- cházejí, kteříž by za tajž duom do puol šesta sta k. m. dáti chtěli, i aby tak ten duom pustý nestál, poroučeti tobě ráčíme, aby s těmi lidmi, kteříž jej koupiti chtějí, dotržil, dojednal a pokudž muožeš najdráže prodal. A ko- muž jej tak prodáš, do knih městských vložiti a vepsati dal. K kterémužto trhu a vkladu my tebe na místě J. Mti Cé tímto listem zmocňovati ráčíme. Na tom jistí vuoli naši naplníš. Dán na hradě Pražském v úterý po Vtělení P. Kr. l. ete. LX. Ferdinandus. Slovutnému Florianovi Strnadovi z Tryskovic, J. Mti Cé rychtáři v St. M. Pr., věrnému našemu milému. 20. 1560, 2. dubna. Tamléz. Mates zlatník a Ka- tetina k. d. na rohu podle domu Mikuláše zlatníka řečený Slámovský od J. Mti Cé rychtáře a Jiříka Slámy za 111/, C k. gr. č. Act. fer. ll. post Judica. 91. 1665, 18. ledna. Rukop. č. 991 f. 230. Jakož jest na místě Melichara Erharta z Frankfurtu n. M., po- ručník od něho zřízený obeslav ku právu Matesa Sver- nemona zlatníka a vinil ho z 28 k. 20 gr. č. z sumy, kterúž jest Jiřík Sláma jemu Melicharovi pojistil zápisem na tom domu, v němž on Mates bydlí. Proti tomu od Matesa jest mluveno: Není on ničím povinen, ale co ještě za duom platiti pozuostává, komuž bude náležeti, on dáti chce —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ponč- vadž na místě Melichara pokázáno není, aby Mates zlat- ník o zápisu a pojištění dluhu 1784/, k. m. jemu Meli- charovi od Matouše, jinak Jiříka Slámy, na statku jeho učiněném věděti jměl a on Mates za duom vyplatil, toliko že ještě 16 k. 40 gr. dodati pozuostává, z těch příčín dává se Matesovi za právo, takže jemu Melicharovi více mimo těch 16 k. 40 gr. m. dáti povinen není. Act. die Priscae. 99. 1671, 9. listopadu. Rukop. ¢. 2120 f. 119. (K&aft Matesa Svernemona zlatníka.) Já Mates Svernemon — odkazuji Kateřině m. a dílkám Janovi a Zofii duom —. Stalo se v pátek po sv. Arnolfu [20. tervence] 1670. (Vyhláseno v pátek po sv. Linhartu 1671.) 28. 1574, 28. srpna. Rukop. ć. 2118 f. 377. Am- brož Tichý švec a Anna k. d. nárožní od sirotků po Ma- tesovi Śvernemonovi zlatniku a od Kateřiny, dotčeného nékdy Malesa a již Valentina Hubáčka manželky, za 500 k. gr. č. Act. jn vigilia s. Bartholomei. 24. 1582, 16. listopadu. Rukop. č. 2205 f. 8. Ve jméno —. Ambrož Tichej, řemesla ševcovského, měštěnín St. M. Pr., učinil jest kšaft v pondělí po sv. Agapitu 1. 82 [20. srpna] — že dům Slámovský — odkazuje Ada- movi Proksycarovi, řemesla ševcovského, a Alžbětě m.j., pastorkyni svy. — Stvrzeno ve étvrtek po sv. Brikcí l. 82. 77 

Strana 610
610 XXVI. V ulici Karlovi. — C. p. 156. 25. 1688, 20. května. Rukop. č. 2112 f. 148. Ha- nibal Kornhauf a Mandalena k. d. Slimovsky mezi domy Hanuše Que a rukavicnikovym od Matesa Smida z Hut- nova a Alžběty m. j. za 650 k. gr. & Act. postridic Asc. d. 26. 1613, 22. března. Rukop. č. 474 f. 54. Paní Mandalena, po dobré paměti p. Tomášovi Ilebenštreitovi z Štreitenfeldu vdova, slíživši sobě do Jana Handle šmu- kýře, že jí při otvírání krámu v domě jejím od mnoha let udělaného pod přístřeškem novým, vedle povolení vy- zdviZenym, všeliké příkoří překládáním okenice své a vy- věšováním na ni kloboukův a jiného šmukýřského zboží mnolhem dále, než grunt jeho jest, činí, takže volně, buď sama aneb ti lidé, kteříž od ní krám ten pronajalý mají, jakž by potřeba ukazovala, otvirati nemohou. Na to kdyż vejchoz učiněna byla, oznámili dala: Jakož jest jí k po- stavení přístřešku, kterýž předešle po levé straně domu jejího u zlaté slámy řečeného vcházejíc k strané fana Handle nad oknem krámským udělaný byl, dovoleno, aby v gruntu svém dle libosti a vůle své šafovati moc měla, proti čemuž Handl se stavějíc, jakoby téhož přístřešku trpětí nechtěl, okenice Jomené otvírati náležitě zbraňuje a okenici svou v veníři okna při krámě šmejdířském neb šmukýřském, kdež se zdi obou domův scházejí, zazděním, přesahá a jiné rozličné přípravy k zavěšování a vykládání kloboukův sobě jest způsobiti,; vše na škodu její, dal. Protož toho, čeho předešle vždy bez překážky, jakožto svého vlastního, užívala a volně okenici krámovou, žádnému na újmu nejsoucí ani cizí zdí se nedotýkající, aby vždy užívati mohla, prosila. Proti tomu od Jana Handle za odpověd dáno: Ze jest vždy, jakž jse dotoho domu, v němž zůstává, dostal, všelijak šetrně, žídného příkoří neloliko pani Mandalenè, ale také žádnému z sousedův činili oumyslu nejsa, choval a toho, oč se naň nyní nastupuje, toliž odvírání okenice okna krámského, užíval a nikdy naň o jaké příkoří na- stupováno nebylo. Ze jest to, což sobě paní Mandalena za ztížné býti pokládala, hnedky opalřeno, neb okcnici svou lomenou na dvć pfelożil, także již více k gruntu jejímu nesahá. Tuto úředníci šestipanští — nalezli: Poněvadž to pří vejchozi ocité se spalfilo a vyliledalo, Ze okenice v venýři okna krámského domu Jana Handle zavěšená, kteráž zeď ; pod přístřeškem paní Mandaleny od práva k postavení dovolenym stinf a krimu pani Mandaleny, kdyż olvfrina ku pohodlí jeho Jana vyvěšováním na ni kloboukův a ji- ného zboží šmukýřského bývá, sahá, překážka a protimy- slnost velikou v otvírání okenice krámové dotčené paní Mandaleně činí, z těch příčin Janovi H. z práva sc na- chází, aby takovou okcnici svou potud, pokudž grunt jeho jest, otvírati dal a více žádné překážky gruntu paní Man- daleny činiti nedopouštěl. 27. 1613. Rukop. ë. 1068 J. 104. (Průvod k přípovědi Reginy Strakový, Doroty Sulcovy a Zikmunda Kemicara, vlastnfch sester a bratra z Dorndorfu ‘a Bisku- pova, kterouž činí na dům u zlaté slámy řečený po paní Man- dalené Hcbnstreitovy pozüstaly.) Lidmila Maurová, měštka Menš. M. Pr.: Nebožtík p. Jeronym Kemicar, měštěnín Menš. M. Pr., a paní Eva, Wolfa Senera manželka, jeho vlastní sestra byla a paní Mandalena IIcbenstreitová vlastní decra její byla A pani Regina Straková taky p. Jeronyma dcera jest byln a paní Dorota Sulcová a Zikmund Kemi- car též syn a dcera téhož p. Jeronyma jsou a paní Mandalena Hebenstreitová jejich vlastní teta byla Dorota Linková, Andresa Kecle manželka: Paní Man- XXVI. V ulici Husové. — C. p. 166. dalena přicházela za časté ku paní Marjáně zlatnici ne stupních a říkala: Má milá paní Marjáno, vy jste má teta, alc jd sem na vás tak laskavá, jako byste má sestra byla. A kdybych měla umříti,; tehdy nemá žádný po mně dě- diti, nezli vy a paní Mandaleny Hebnstreitový paní matka, paní Eva. Takć ji pani Marjńoć tela fikala a u paní Mar- jány obraz jeśtć nedomalovany, pravili, że jesl Jeronym Kemicar, a paní Eva za časté říkala, když na ten obraz pohlídla, že jest to její milý bratr. A Regina Straková a Dorota Sulcová byly Jeronyma Kemicera decry; kterýžto Jeronym bratr byl pani Evy [Sencrovy], matky Mandaleny M ebnstreitovy. Marjána Kundratka, jinak Prachenská: Jarolím 5mu- kýř, jinak Kemicar, byl vlastní: bratr paní Evy, a pani Regina Straková a Dorota Suleová, též Zikmund Kcecmicar jsou dcery a syn p. Jarolíma Kemicara. — Jiřík Dačický impressor: Jan Kolman s Annou vstoupili řádně v stav manželský a ona Anna Wolfa Senera dcera jest byla a Michala syna spolu zplodili. A táž Anna vlastní sestra byla paní Mandaleny Hebn&lrejtovy. — Alena Straková: Za Zivobytu svého paní Eva Sencrová, vlastnf matka Manda- leny, na onen čas Hanibalový a potom Hebn- $trejtovy, ke mni piijdoue asi pred 15 lety, pozdra- vujic mne, oznamovala, kterak se mnou a se paní Rejnou Strakovou velmi blízce spríznéna jest, a ona pani Lva że jest vlastni sestra otec. Rejny Strakové a pani Mandalena Jlebnitreitovń Że jest od sestry a Rejna Straková od bratra. Jeronym Angerman železník: Měla paní Eva jesté jiné ři dcery, jménem Voršilu, Alžbětu a Annu, ale vše- cky tři z světu sešly. Mezi klerýmiž Anna pro její no- poctivé chování nikdy ku paní Mandalené do domu jc- jiho, mnohem méně na očí jíti nesměla, ale také ani o nf Anně nic slyšeti ani mluviti nechtěla, protože od manžela svého Hanibala Kornhuufa, mého milého strejce, pro túž její séslru Annu veliký kříž jměla. A když sem já se paní livy začasté, proč se p. Ilanibal ma Annu hněvá, ptával, dal mi za odpovéd, Ze jest se Anna nepoclivć chovala s nějakým zlatníkem a syna jménem Kryštofa, kterýž se némecky Waltersdorfem jmenuje, zploditi móla. Toho všeho jsem já povědom, nebo u p. Hanibala Kornhaufa 16 let a po jeho smrti u paní Mandaleny Hebnstreitovy 9'/. 1, sem v službě byl. (Viz i níže dům €. p. 147.) 28. 1615, 9. března Rukop. č. 2114 f. 172. Jere- miáš Šer z Lebenau a Lidmila k. d. u zlaté slámy od poručníkův nad Reginou Sencrovou na rozumu nedosta- tečnou nařízených za 1250 k. gr. č. 29. 1682, 21. června. Tamléž f. 464. Zmocněn jest bernik městský domu u zlaté slímy po Lidmile Sercrové zůstalého pro sumu 179 k. gr. m. berně zadržalé. V ulici Husove. (V ulicí Dominikánské.) Číslo pop. 156. (U klíčů.) 1. 1457, 7. Gervence. Rukop. ć. 2105 f. 70. Juxla pronuncciacionem arbitrariam Johannes Klamperna resigna: vit omne ius suum ad domum sitam pencs domum Mar- linii Mińiebi post mortem Petri dicti PSenièka derelictam Marcze, relicte dicti l'etri. Act. fer. V. post Procopii. 

Strana 611
XXVI. И ulicí Husově. — C. p. 156. 2. 1468, 18. Gervence. Tamićż f. 87. Bartoš de Misa et Barbara e. d. dictam ad clavem sitam inter do- mum Martini Hfebec et habitaculum Nicolai cultellatoris erga Marzkam, relictam Petri Pšenička, pro [XXIII s. gr. Act. fer. lll. post Alexii. 8. 1482, 24. Jedna. Rukop. c. 2106 f. 100. Johannes cullellifaber et Elisabeth c. d. ad claves titulatam inter domos Jarossii Puskar sutoris et Nicolai cultellifabri erga Bartosskonem, sacristanum ccclesic s. Egidii, pro C s. gr. pr. Act. die s. Thimothei. 4. 1498, 12. července. Rukop. č. 1128 И f. 28 V té při když po smrti Bartoše Míšenského přátelé jeho žádali sú pánuov, aby ten kšaft jeho mohl tvrzen býti, proti tomu Mikuláš Ráj odpor jest udčlal, že by ten kšaft byl nepravý z té příčiny, kdež jest položil v kšaftu, že by duom doplatil, že ještě doplacen nenic, a pověděl, že by sladuov ječných bylo XVlte a nenie св пей Хе. A také že by Míšenský statek svuoj dceři jeho zapsal a ona zase jému a tak že by přes ten zápis žádného kšaftu délati nemohl. Proti tomu přátelé Míšenského pověděli: Což se toho zápisu a vzdánie statku dotýče, že ten kšaftu na překážku nenie, poněvadž ona jeho o hrdlo připravila a otrávila, že jest on nebožtík nebyl povinen té smlúvy a toho zápisu držeti. Páni vyřiekají: Poněvadž to zjevně a světle shledáno jest, že Dorota, manželka Bartoše Mí- šenského, o jeho bezhrdlć úklad učinivši jej otrávila a k tomu skutku sama se seznala, že jest právo své všecko, kteréž ji k statku téhož Míšenského z zápisu Кай) тёв- ckych pfileżalo, ztratila. A z té příčiny ten zápis žádné moci nemá, než ten statck po MiSenském zuostalÿ Do- rothě, dceři jeho, přiřickají. Což se pak statku Doroty, manželky Míšenského dotyćc, poněvadž ona, to což jest proti muži svému učinila, hrdlem zaplatila, toho páni při jejiem zřiezení také nechávají. Což se pak sladuov do- týče, o kterýchž Míšenský zmícnku v svém kšaftu učinil, že jest je svými penězi zaplatil, poněvadž z těch sladuov pivo jest svařeno a to pivo že se jest bylo nepodařilo a tak Ze sí jeho málo poZili, pii lom páni tak rozkazujf, z obú stran aby se o né nenariekali. Act. fer. V. ante Margarethc. 5. 1515, 9. ledna. Rukop. č. 2108 f. 171. Václav, posel panský, a Alžběta k. d. u klíčuov od Alžběty vdovy za XC k. gr. č. Stalo se v úterý po Božiem křtění. (Zru- šeno r. 1517.) 6. 1521, 98. listopadu. Aukop. c. 2109 f. 206. Jin- dřich zámečník a Dorota k. d. od Alžběty nožicřky Klí- čové za 78!/» k. gr. C. Act. fer. V. post Katherine. 7. 1680, 10. kvétna. Rukop. ë. 2110 f. 332. Manzl mečíř a Anna k. d. od Jindřicha zímečníka za CL k. gr. €. Act. fer. llI. post Stanislai. 8. 1583, 983. dubna. Nukop. č. 2111 f. 46. Jan Muldavskj konvár a Katefina k. d. od Auny Hanzlovic za CLV k. gr. ć. Act. fer. 111. feriis Georgii. 9. 1688, 2. listopadu. 7^«amléz f. 235. Mikulis Czajgl zlatník a Salomena k. d. od Kateřiny konvárky za CLVII'/, k. gr. €. Act. sabbato. post OO. SS. (Srov. výše str. 464 a sl.) 10. 1639, 14. srpna. Rukop. č. 242 f. S 18. (Käaft Jana Muldavského.) My purkmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — kterak Jan Muldavský konvář. ně- kdy soused náš, učinil kšaft — v středu ро sv. mistru Janovi Husovi |. XXXVII že duom svuoj, v němž bydlí — odkazuje Kateřině, manželce své, Anně, Lidmile a Václavovi, dětem svým, na rovný mezi ně všecky po- díl —. Jenž jest dán l. XXXIX ve čtvrtek po sv. Ti- burcí. XXVI. V ulici Husovć. — €. p. 229. 611 11. 1579, 2. října. Rukop. č. 2112 f. 62. Bartolo- měj Fels rukavičník a Barbora k. d. mezi domy Petra Turka ševce a Slámovským od Ludmily a Doroty, sestcr nékdy Jifíka pargameníka, za 5371/2 k. gr. č. Act. fer. Vl. post Wenc. 12. 1607, 8. března. Rukop. č. 2232 f. 278. Jakož | jsou Barbora Felzová, vdova po Bartoloinéjovi Felzovi, a Jan Felz, tóż Martin Lecl na místě Barbory, manželky své, jakožto syn a dcera po témž Bartolomějovi Felzovi pozůstalí, o statek pozůstalý takto se podělili: Předně co sc domu zde v Star. M. Pr. vedle domu u zlaté slímy ležícího dotýče, pokudž by z nich žádný sto býti nemohl, aby jej ujal, mají všichni tři společně jej prodati. Druhé, vinice čtyry v Sárkách ležící za 800 k. m. skoupené, ty na tří díly mají se rozděliti. 18. 1608, 14. srpna. Rukop. č. 2113 /. 465. Jan Handl šmukýř a Eva k. d. od Barbory, po někdy Barto- lomójovi Felzovi rukavićniku pozůstalé vdovy, Jana Felza syna a Barbory, dcery její, za 1150 k. gr. č. € 1693, 14. června. Tamtéž. Jan Handl a Eva m. j. dávají dům synu svému Danielovi Handlovi. * 1630, 16. května. Rukop. č. 2114 f. 431. Mezi Janem Kobcrem z Kobršperku na místě a k ruce paní Kateřiny, pry Handlové a již Koberové, manželky jeho, a Jakubem Scblem o dům slove Handlovský, mezi domy někdy Jeremiáše Šerera, slove n zlaté slámy, a Jana Nyxa obostranně v ulici Nožířské, stala se smlouva trhová. Jakož jest mezi Janem Pejrem a Janem Liderou, naïfzenÿmi plnomocníky někdy Evy Handlové, z jedné a ní paní Ka- teřinou, prv Handlovou, již Koberovou, z strany druhé od pp. rad nad apelacími o dům po někdy Danielovi Handlovi milostivé vysvětlení se stalo a týmž, že ona paní Katefina z jméní nékdy Daniele Handle v spravedlivosti své napfed spokojena býti má, vyměřeno jest, majíce tedy paní Kateřína na dům kupce — vedle čehož jest řečený dům prodala p. Jakubovi Seblovi za 760 k. gr. č. Číslo pop. 229. (Viz výše dům u stříbrné šavle.) 1. 1508, 21. října. Rukop. č. 2107 f. 240. Mathias carpentarius et Katherina e. partem domus, gue pars con- tigua est domui ad argenteam frameam et sita est penes domum ad claves ex una et domum Pauli u krafuov parte ex Bllera a Duchcone Kapalin pro XL s. gr. pr. Act. sabbato dic XIm. virg. 2. 1518, 17. října. Rukop. č. 2108 f. 129. Matěj Šula a Matěj Žežhule nožieři koupili sú sobě a Anně a Lidmile, manżelkim svym, duom mezi domy Matěje pí- | safe a u klícuov obostranné od Matáje tesafe za XLIl1/, k. gr. p. Dálo se v pondělí po sv. Havle. 3. 15856, 6. února. Rukop. č. 2155 f. 193. Matěj Šula nožíř a Jan Vopršal, též nožíř, oznámili, kterak by měli: záchod společný a měl by cízen býti skrze duom | Jana Vopršala, ale: však pro nějak příčinu na tento čas skrze duom Jana V. ty nečistoty nemoh vozeny býti, i uči- nili mezi sebi smlóvu, Ze Matěj Sula dopustil skrze duom svuoj aby ty nečistoty byly nošeny, ale však s touto vý- minku, že předešlému zápisu nemá nic na škodu Буи. — Stalo se v sobotu na sv. Dorotu. ®4. 157%. — Rukop. č. 1057 f. 15. (Průvod pří- povědí Evy Šulový i na místě Zikmunda, též Anny, dětí její, na statek někdy Apolony, Jana Šuly nožíře, sestry.) 77° 

Strana 612
612 XXVI.'V ulici Husové. — C. p. 298. Jan Vodička nožíř svědčil: Mám to v paměti od let XLVI, že Jan Šula a Apolona vlastní bratr její byl a ona mu sestra, a toho času byli při otci Matějovi Šulovi a Anně. matce jich, a potomně téhož Jana Šuly tato Eva, dcera neb. Tomáše Penízka z Nov. M., byla vlastní manželka, ač již druhá, Jana Šuly, kterážto jest osířala s patero dít- kami, tři jich umřelo, a Zikmund a Anna posavad jsou ZI. b. 15647, 16. června. Rukop. č. 2117 f. 110. Mi- kuláš Lincar k. d. vedle domu svého a Mikuláše Cajglara od Matěje Macury a Jana Šuly i na místě Apolony, sestry téhož Šuly, let dospělých nemající, za XLV k. gr. č. Act. fer. V. post Vitum. 6. 1565, 18. kvčtna. Rukop. č. 2118 f. 106. Anna Chocholová ze Všehrd k. d. od Abrahama Lincara za 195 k. gr. č. Act. fer. VI. post Sophiae. 7. 1670, 16. června. Tamléž f. 255. Mikuláš Smo- lik a Johanna k. d. od Anny Chocholové ze Všehrd za 125 k. gr. & Act. fer. VI. post Viti. 8. 1671, 5. i(jna. Tamléz f. 275. Pelr Turek švec a Dorota k. d. od Mikuláše Smolíka za 196 k. gr. č. Act. fer. VI. post Wenc. 9. 1619, 24. fijna. Rukop. ć. 2114 f. 255. jan Rudek $vec a Katefina k. d. v osadć sv. Jiljf od Daniela Turka a Anny m. j. za 470 k. gr. č. *. 1621, 26. listopadu. Jan Nyx a Lidmila k. d. mezi domy Evy Handlové a Jana Cendera obostranně le- žící od Jana Rudka za 0646 k. gr. C. Číslo pop. 228. (U krafů, u černého lva.) * 1499. — Rukop. 6. 2099 f. 113. Domus Jo- hannis cultellatoris cum signo kraf. 1. 1438. — Bukop. ć. 90 f. 24. Hanussii cul. tellatoris. 2. 1448, 8. srpna. Rukop. č. 2099 j. 1043. Stala sč úmluva přátelská skrze imluvce svatebnie z vobi stranú vydané mezi pannú Aničkú z jedné a Hanušem, nožieřem od kraluov, z strany druhé takoválo, že panna Anička po sobě dává ХУ k. gr. a on Hanuš proti tomu zapisuje duom svuoj u krafuov řečený i vešken jiný statek svoj. Act. fer. V. ante Tiburcii. 8. 1449, 5. února. Rukop. ¢. 2119 f. A 9. Ve jméno božic amen. Já Hanúšek nožieť, usedlý St. M. Pr. od krafuov, vyznávám oc že ačkoli nemocen oc najprve a přede všemi věcmi učinil sem i mocí tohoto kSaftu a poručenstvie mého činím Aničku, manželku mú milú, pravú a mocnú poručnicí domu, v nčmž bydlím, i všeho jiného statku mého — věře jí, jakožto věrné manželce mé, že všecky věci mnú tuto rozkázané a poručené s radú Jana Šarlata a Jana Zajiečka, nožieřuov, přátel mých dobrých, kteréž jí k radě a ku pomoci přidávám, podle tuto po- psané vůle mé zřiedí i skutkem dokoná, jakož jí toho mimo všecky jiné svěřil sem i svěřuji zvláštně. | Potom vuole má jest a tak ted rozkazuji i porúčiem, aby svrchu- psaná Anička, manželka má, tyto dluhy, jimiž jsem lidem nížpodepsaným povinen a dlužen, z mébo a po mnó zuo- stalého statku splnila a pěkně zaplatila bez nesnází Item Anićce, dceři mé, aby II k. gr. — bylo dáno. — Duom, XXVI. V ulici Husovi. - C. p. 228. manželce mé — odkazuji. v úterý den sv. Háty. 4. 1449, 27. října. Rukop. ¢. 90 f. 184. Anna, relicta Hanussii cultellatoris ab unco, iam vero conthora- lis Procopii de Pobiezowicz, eciam cultellatoris, resignavit domum suam ad uncuim dictam sitam inter domos Jolian- nis Kokysl et Procopii Ssatka — marito suo. Act. in vig. Sim. et Jude. 5. 1452, 11. dubna. Rukop. C. 2119 f. E 7. Ve jméno božie amen. Já Anna, vdova po ncboZci Prokopovi nožieři od krafuov zuostalá, vyznávám tiemto эс že ačkoli nemocna jsem a neduZiva na těle oc duoin muoj u kra- fuov a podle toho i všeckeren statek muoj -— otdávám Vavfincovi z Hospozína, bratru mému, tak, aby lýž Va- vřinec — Matějovi nožieři, deveři (!) mému, ll k. gr. a na opravenie kostela sv. Jiljie takć III k. gr. vydav kúpil postav sukna a chudym na oděv — rozkrájel a rozdal. — Na potvrzenie —. Datum fer. 111. post Pascha. 6. 1452. — Rukop. c. 2099 J. 1095. Vaviinec z Hostinic, bratr vlastní někdy Anny, vdovy Prokopa nožieře od krafóv, a Matěj, bratr Prokopa svrchupsaného, oba jednostajnć na tom sta sé svolila, aby toho domu u krafuov po smrti Anny svrchupsané zuostalého spolu oba na rovný diel požívala. 7. 1455, 8. února. Rukop. č. 2105 [. 33. Mathias Pobézovsky e. medietatem domus u kraíü, cuius altera medietas ad dictum Mathiam pertinere dinoscitur ct tota domus sila est penes domum Procopii Satka et Nicolai HaSapizda, erga Laurencium de Hoslynicz pro Xl s. gr. pr. eo omni iure, prout Laurencius prelactus ipsam me- dietatem domus per Annam, relictam Procopii de Pobie- zowicz, testamentaliter delegutam habuit. Act. sabbato post Dorothee. 8. 1499. 27. dubna. Rukop. ë. 2107 f. 166. Ma- thias, nolarius de officio sex dominorum, et Zuzauna e. d. penes domum Valentini Raba&$ka et domum ad claves a Dorothea, Blasii de Parva Parle conthorali, pro LX s. gr. Act. sabbato post Marci. 9. 1502, 17. ánora. Zamiéz f. 213. Mathias nota- rius de officio sex dominorum, resignat domum suam, dictam u krafuov, Paulo, filio suo. — Paulus, filius Mathie notarii, resignat domum suam u krafuov — Ludmile, con. thorali sue. Act. fer. V. post Juliane. 10. 1514, 4. září. Rukop. ¢. 1128 11 f. C 28. Ja- kož jest Matčj, písař z ouřadu šeslipanského, na místě Pavla, syna svého, a paní Lidmila, manželku téhož Pavla, obstavili jsú dílo a zápověď učinili právem, aby Jan Pi- kart mladý, kterýž jest stavení začal v domu svém ke škodě stavení syna jeho a paní Lidmile, takže by jim světlo zastavil a vokno, kteréž jest v věží domu syna jeho, k tomu i pavlač, kteráž jest udělína za předkuov a drziteluov toho domu, toho díla aby zanechal, že jim v tom žádný předešlý hospodář překážky necinil, ale že toto tak v užívání po držitelech a hospodářích předešlých vešli a toho užívali; táhnúce se na zvuostání obecní předešlé, kteréž se jest stalo l. 1453. a druhé na vydržení souduov zahájených. Proti tomu Jan Pikhart mladý pravil: dělati, že jest to dobře učiniti mohl. městu staví, druhé k užitku svému, neb to dílo, kteréž se dělá, dělá je na gruntích svých. A co se toho dolýče vokna, že je to vokno svobodné nikda nebylo, že sú jeho hájili a je zaslavovali zdí, jakož jest ještě znamení loho. Ale že tento hospodář je sobě tepruov prodělal, ježto vůle té předkové jeho neměli. A kdež praví, že by mu stavc- — Jenž jest dán — XLIX Co jesti začal Jedno, že ke cti v němž bydlím i všecken jiný statek muoj — | ním tímto překážku činil, že jemu nečiní nic, neż neboż- 

Strana 613
XXVI. V ulici Husově. — C. p. 998. tík Adam, ten jest učinil do zdí cizí a stavěl, ježto k to- mu práva neměl. Jakož pak trámové ukazují staří, pokud jest v domě Pavlově stavení bylo a pokud jest přičiněno, a že to kameníci i tesaři seznají, že ta zed. na kterć p. Jan dílo dělá, jest jeho -.. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Jakoz Matéj — brónice stavení Janovi Pikhartovi — táhná se na zuo- slání obcení, kteréž jest takové, že jeden druhému v sta- vení starodávním překáželi nemá, a že by tiem stavením vokno jemu zastavil, kteréž v věži jest proděláno k ně- mu, k Janovi Pikharlovi, do jebo domu, a nad lo że by jemu i żlabem hnul, kterýž po zdi leżi v pavlaci, a na pavlači by jemu zastavil svétlo, souduov se doklddajfc za- hájených, kteréž jest Adam z Bystřice držul, ale že ta- kové věcí jemu, Janovi Pikhartovi, bráníce toho sou ne- pokázali, by ta zeď, va kteréž své stavení dělá a dělati chce, k domu Pavlovu ktcrÿm právem náležala, nébrž on Jan proti lomu že jest svědomí pokázal, že tou zdí do "toho vokna světlo sou zastavovali a zastavili: byli přede- šlým hospodátóm a ti Ze nikda sou o to nestáli, aby svobodně sobě světlo tudy do věže pouštěli a toho v držení aby vešli, až tepruov Pavel to jest učinil, I poněvadž jest to Jan Pikhart svédomím provedl, Ze jest tepruov svétlo liem. voknem sobé Pavel pustil à zdi doluov něco od toho vokna smetal a první hospodáři toho jsú neužívalí, i z té příčiny polud, juk jest prvé to vokno zazdino bylo a jak svědkové seznávají, 10 vokno tak aby stálo. A kte- ráž zeď jest Janovi příležná a jeho jest, chce-li co po té zdi délati, Ze to uciniti muoż. A kdeż Zlab jest od Pavla položen, tiem může hnúti a jinf na svuoj náklad Pavlovi udělat povinen bude, poněvadž předešlí hospodáři tomu stavení překážky nečinili. Act. fer. 1T. ante Nativ. M. V. 11. 1619. Rukop. €. 1129 f. 245, V té pti mczi Lidmili, Pavla od slunce manželkú, a Matějem, otcem téhož Pavla, kdež jest ho vinila a obtížení své před p. purgmistrem a pány oznámila, že on v stalek její se uvázal, jeho užíval a jej drží a ona nikterakž opatřena není v stravé ani vodévu. 1 toho statku, napřed domu, vinic aby postoupil, že ten duom u krafuov jest její a že ona k němu právo a spravedlivost má. Na to pokázala zápis jeden, kdež Matěj duom u krafuov jest Pavlovi, muži jejímu a synu svému, vzdal, a druhé též zápis oba- polního vzdání, kdež on Pavel jí tajž duom vzdal, žáda- jie, że ji s těmi dětmi ráčí při její spravedlivosti opa- Wit. TéZ také i ta vína, kteráž sú pozastavena, aby v moc její puštěna byla, poněvadž nemá nač s dětí živa býti. Proti tomu Matěj odpíraje pravil, že toho nezná, aby jí ten statek náležel, než že syn jeho k tomu právo má, a ten ho z ničehuož neviní, nebo ten zápis a to vzdání za živnosti muže jejího na ní se nevztahuje, a že on vida zpuosob syna svého, v ten statek jest vkročil a jej opa- troval. A Że jesl zaveden byl a on zdóliwaje jej, oni užit- ky brali, ježto do toho statku některé sto vložil, a toho CCCC k. minus X k, pokládá. A co se domu jeho do- týče, že je ho synu svému svěřil, a on syn jeho se k lo- mu před dobrými lidmi znal. A co se vína dotyce, kle- réž jest obstavila, že je toho učiniti neměla, nebo on na ně náklad činil a na to se dlužil. Tu také sloje Pavel, syn jeho Matějóv. žádal, aby jemu vinice a statek jeho postoupen, mluvě proti wan- želce své, že je ona tu právo své ztratila, protože je od něho prcč odešla, a jí aby nic postupováno nebylo. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž on Maléj závadu jest zápisem učinil napřed Pavlovi, synu svému, Da domu u krafuov a on Pavel maje takový zá- pis (ajZ duom Lidmile, manželce své, jest zapsal laké a XXVI. V ulici Husové. — C. p. 928. 613 těm zápisuom není od žádného odpíráno, a Matějovi by jaké právo k vinicem přileželo Pavlovým a Lidmiliným, na to jest nic on Malčj nepokázal, i z té příčiny těch zápisuov p. purgmistr a páni v celosti na tento čas ne- chávajía podle nich rozkazují, toho domu u krafuov, vinic Matěj jim aby postoupil. Než kdež jest Matěj toho dotekl, že synu svému toho domu svěřil, bude-li chtíti ho z toho svěření viniti anebo z ceho jiného, právo sc jemu neza- vírá. A což se vína dotajče, pti tom se mají k sobě takto zachovali: táž vína ze spolka aby prodali a prodadouc dluhy aby zaplatili a co po dluzích vostane, Matéjovi po- lovici użitku aby dali a sobě Povel s Lidmilú polovici aby vzali a to z té příčiny Matějovi aby učinili, poněvadž jest on Matěj při tom práci měl. A také nechtěl-li by v lom statku Pavel s manZelkd svi byti a ona bude-li Ceho na p. purgmistru a páních 2ddati, páni ji rÁG( spra- vedlivé opatrili. Act. (bez dne.) 12. 1520, 21. cervna. Tamież f. 283. VW té pii mezi Matějem, starým písařem úřadu šestipanského, a Pavlem, synem, Lidmilú, nevčěstú jeho, kdež jest je vinil z svěření takového, že jest jim domu svého svěřil u kra- fuov a žádal, aby se jemu tomu dosti stalo. Proti lomu Pavel mluvil, že jest ta vče promlčena a k tomu také že jest ortelem rozdělena. Dále Lidmila, jeho manželka, mlu- vieci, že ač jest Matěj svědky vedl, že ti svědkové nc- svědčí toho, aby ona věděla, že jest zápis Matěj synu svému učinil pod svěřením, než když o to mluvil a pra- vil, Ze je svěřená věc, že ona jsíc pod mocí jejich, pro své lepší mohla to mluviti, že to propustf. Pak kdyż ji k tomu měl a s ní proto na rathúz chodil, že je ona se tomu bránila a jemu k tomu svoliti nechtěla —. Zase k tomu mluvil Matěj, že je ona vo tom věděla, že svě- řená vče byla, a ti dobří lidé to seznávají, nebo on by jeho len duom nebyl, byl by ho nestavěl ani naň na- kládal. Tu p. purgmistr a pani — vypovídají: Poněvadž zá- pisové knih městských jeden, kterýmž on Matěj dává duom svuoj Pavlovi, synu svému, i druhý, kterýmž on dále tajž duom u krafuov dává mocně Lidmile, manželce své, toho v sobě nedrží, aby svěření byli, a také poněvadž on Matěj, dávaje ten duom svuoj Pavlovi to znamenitě v tém[ž] zápisu doložil jest, chtěl li by kdo proti tomu dání mlu- viti, Ze on Matéj má taj duom spraviti jemu Pavlovi. A také v druhém zápisu to jest také poloZeno, 2e hned lím zápisem jest, na místě po jich smrli, poslaveno o tom domu, komu piipadniti mó, i z těch příčin v té při dává se jim Paviovi a Lidmile za právo, takže oni jemu Ma- tějoví tím domem povinní nejsú. Nebo poněvadž on Ma- těj osobně v radě k tomu se jest zavázal, chtěl-li by kto jiný proti tomu vzdání na odpor mlwiti, że on lo mś zpraviti, nad to pak sim proti tomu mluviti nemüze a tak ani v tom jakých svódkuov užití. J také proto, poněvadž ti zápisové stali sú se jednoho dne a jedné hodiny a věda. ie o tom js i nápadové s jednoho inanZeluov na dru- hého zřízení po smrti jich, že je tomu neodpíral, ale ta doby jest mlcel, i již pří tom toho nechati má. Než což jest k tomu domu přikoupeno, ježto se zápisové svrchupsaní na to nevztahují, že to jemu Matčějovi bez těchto překážky züsteti má. Act. fer. V. ante Joh. B. 13. 1521, 4. listopadu. Tamléž f. 289 V 1€ pri mezi: Matějem, písařem starým üdtadu Sestip.nského, a Lidmili z Tuchoraze, nevéstí jeho, i détmi jejími, kdež jest ji a vnúčata vinil, Ze CCCC x. gr. in., kterýchž jemu podle účtu za stravu byi ostal nebožtík Pavel, syn jeho, s ní Lidmilú a i některé vtom že sú peníze, ježto je za- lożil a pójcil jich ua vyvazení některého dluhu. A no- 

Strana 614
614 — XXVI. V ulici Husove. — C. p. 298. bożtik k tomu se dluhu znal a jemu neodpiral. Dóle iż Lidmilu vině z VCk. m., co jest pronalożil na vinicc v neürodná léta a nakládaje na syna, když se s myslem pominul, a na ni, na Lidmilu, když francký trpěla ne- moc. Proti tomu poručník na místě Lidiily pravil: że ona Lidmila o těch dluzích nic neví, a jestli že je se jemu muž její a syn jeho k čemu znal, znal se jako ten, ježto rozomu neměl. A jaký jest člověk byl, to všickní vědí, a proti tomu by mnoho mluviti měla, že toho na V. M. p. purgmistře a pání milí podává. Zase k tomu Matěj mluviti poručil: Kdež nevěsta jeho praví, Ze neví o tom dluhu, že jest se prve k tomu znala a o tom dobře ví, že sú mu je za stravu voslali a to za šest leL a Vi čtvrtí leta., A když Pavel byl nemocen, že je k němu dobré lidi posílal a on se, leže v nemoci, znal, k tomu i o nich kšaft choval a v registrách Matéjovych sám svi ruki jest sc zapsal, že před dobrými lidmi tu smlouvu o ně, o těch CCCC k. m., učinil, a což přes to víc bylo, že mu to odpustil. Dále k dluhu dalšímu mluvě, k těm VC k., a registra druhá pokazuje, co je vynakládal a které dluhy splácel a co sú leta neúrodná škody přinesly. K tomu sú vína bývala svezena a kerak jest on dělníkuom platil. Zase ona Lidmila mluviti dala, Ze je on veSken sta- tek v rukú měl a zase náklady bral a že k tomu neví co mluviti. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž Ma- těj to jest podle práva pokázal, že nebožtík Pavel, syn jeho, jsa při zdravém rozomu, k těm CCCC k. dluhu jemu se znal a on Ze je smlávu ucinil a tu svii. vlastn( rulií za- psal a i v svém kšaftu jej byl postavil a jemu Matájovi toho dluhu nikda ucodpíral, z té příčiny dává se jemu za právo, že povinna jest ona Lidmila s dětmi svými ten dluh jemu Matejovi z loho statku po Pavlovi züstalém podlé obapolniho vzdání dáti a konečně zaplatiü. Než což se v té žalobě druhého kusu dolýče, VC k. m., kte- réž praví Matěj, že je v těch časích pronaložil, drže v své správě statek jich, poněvadž jest ten statek na žádost syna svého a z rady některých přátel přijal a kdy je toho škodu a kerého času počal néstí, před právem toho jest nikda neoznámil ani žádal, přišly-li by jaké škody na ten statek, že by nechtěl toho svým statkem zastípiti a újmy žádné svého statku nésti, než o tom jest mlčal, až právč (7) z toho statku sa právem naříkán, svú vče jest lepruov ohlašoval, i poněvadž jest podlé práva časně na p. purg- mistra a pány toho nevznášel, aby ten statek sirotčí k jaké záhubě přicházel, a neprosil, aby to páni ráčili, jakožto vrchní poručníci, opatřiti, ježlo jemu to Matějovi prvotně přileželo učiniti, jakožto najbližšímu příteli, než Loho jest pominul a to zamlčal, i z té příčiny přišla li je jemu jak škoda, że tou jemu nejsúý povinni. Aot. fer. ll. ante Leonardi. 14. 1528, JO. srpna. Aukop. c. 2109 f. 288. Ma- lěj, někdy písař z úřadu šestipanského, kúpil sobě duom s pokojem, kterajž jest byl týž Matěj k tomu domu u krafů prvé sobě přikúpil, ležící mezi domy Ambrože měšečníka a Matéje noZiete od Jana, syna nékdy Pavla od slunce a vnuka svého, za sto k. gr. č. Act. fer. II. ante Tiburcii. 15. 1523, 10. srpna. Tamież f. 289. Jakub Mráček bakalář a Anna k. d. u krafuov od Matěje písaře za CXXX k. gr. €. Act. fer. 1]. ante Tiburcii. 16. 1528, 3. října. Tamtéž /. 324. Jakub Mráček bakalit a Anna k. vipenici od Modesta z Pokštajna, je- mužto postúpil v závdavku domu svého ležícího u černého Iva, kterýž slove u krafuov, ve CXI, k. gr. pr. Act. sab- bato ante Francisci. XXV/. V ulici Husově. — C. p. 928. 17. 1525, 16. května. Rukop.č. 2110 f. 94. Alžběta z Mitrovic, manželka Pavla Erle, koupila sobč, Jarosla- vovi, Petrovi, dětem svym, duom u krafuo od Modesta z Pokštajna za CL k. gr. č. Act. fer. lll. post Sophic. 18. 1533, 21. dubna. Rukop. č. 2111 f. 46. Miku- las Lincer k. d. u černého Iva mezi domy Ambrože Tor- mänka a Suly nožíře od Alžběty x Mitrovic za 17/;C k. gr. pr. Act. (er. 11. ante Gcorgii. 19. 1560, 8. února. Rukop. ć. 2118 f. 122. Ma: tou$ Ornis malit a Anna k. d. mezi domy Mikuláše Czejkle zlatníka a fana l'ejfara krajciho obostranné ležící u čer- ného Iva receny od Abrahama Lincara za 300 k. gr. č. Acl. pridie Apolonac. (Viz Wintrovo Remesluiclvo a Ziv- nosti XVI. véku str. 188.) 20. 1569, 21. března. Rukop. č. 2121 J. 265. Ja- kož jest za příčínou některých řečí různice vznikla i soud pfi tomto privé za&cl mezi Matousem Ornisem malirem a staršími malíři i na místě všeho pořádku malířského, tudíž i sklenářského, z Nov. M. Pr., kdež pro zachování mezi nimi křesťanské lásky jsúíce sliany k přítelskému jednání podzíny jsú smluveny > - tuk Ze to jedné ani druhé straně k žádné ujmě jich dobré cti a pověsti není. Act. die Benedicti. 21. 1574, 20. srpna. Rrkop. č. 2/18 J. 376. Jakož jest Matouš Ornys stoje osobně v radě před p. purkmi- strem pány zápis koupení domu od Abrahama lincara učinil, v kterém2to zápisu, že jej sobě, Anně, manželce své, a dédicuom svým kupuje, doložil, však moci sobě k změnční pozuostaviv, podle kteréžto vejminky takovej předešlej zápis kazí, inoří a v nic obrací. A nechtíc on Malouš Ornys, jako měšťan svobodný, aby tejž jeho sta- tek byl na jaké nejistotě, a jestli by ho P. B. od smrti uchovati neráGil, ahy jací soudové a nevole jakym vymy- šleným způsobem mezi dětmi jeho s první manželkou zplozenými býti měli, před pp. radnimi na žádost jeho, jakožto k nemocnému vedle práva vyslanými, vzdal jest a mocí tohoto zápisu dává všecken statek svůj —- Lidmile, manželce své milé, zejména duom svůj, v němž bydlí, i s lím vším, což v něm jest —. Však já, předdotčený Matouš Ornys, z toho statku tak mocně daného tolo sem dětem svým s první manželkou zplozeným vymínil tímto zápisem: jednomu každému bude povinna manželka má po smrti iné, ač by mne v tom Casu |. B. od smrtí ucho- vali neráčil, tak mocnč, jako bycb já sám tu, živ jsa, přítomen byl, vydati: Předně, Cyprianovi, synu mýmu nej- staršímu, též Zachariášovi a Tobisíšovi, třem synuom mým, ač bych jim pro neposlušenství jich k sobě, ničím po- vinen nebyl, ale na přímluvu dobrých přátel i manželky své z lásky otcovské jednomu každému, však kdyžby k le- luom a k místu přišli, aby vydáno bylo po 50 k. m. Na lom ač jeden každý z nich přestane a tím ho z statku svóho oddóluji, odbejvám a prázdna činím. A pakliby kterého z nich, synů mých, P. B. dříve let dospělých a k místu přejílí skrze smrt z tohoto světa pojíti ráčil, tehdy nápad z umrlého na živé pozuostalé toliko syny jíti má. Pakli by všickni tří synové moji prostfedkcem smrli prve, nežli by let došli, s světa sešli, tehdy takové díly jich na Lidmilu, manželku mú, zase pripadnouli mají. Marjáné pak, dceři mé, ač jest mi nemalé protimyslnosti čínívala, však z lásky otcovské za podíl jí, poroučím, aby vydáno bylo 90 k. m. a tím ji z statku svého vybejvím a oddéluji. A pakli by které z dětí mých na tomto dání mém otcov- ském svobodném přestati nechtělo a na něco více se po smrti mé na manželku inou soudem i jináč navracovalo, tehdy takovému každému Lidmila, manželka má, ničímž povinna dále nebude. Jestli že by pak oni, nadepsanf sy- 

Strana 615
XXVI. V ulici Husově. — C. p. 998. nové moji, se k Lidmile, manželce mé, náležitě, synov- sky, uctivě a poslušně chovali, telkidy té naděje sem k Lid- mile, manželce mé milé, že se také k nim laskavě a ma- lefsky privéUvé ukazovati bude, je opatrovati, v dobrém fedrovati, což všecko ji (důvěřivše se jí toho), jakožto mocné otcovské porunici, porontim. -- Act. fer. VI. post Assumpt. M. V. (Zrušeno 1. října 1582.) 22. 1600, 21. brezna. Rukop. ć. 2137 /. 462. Do- rota Ornysová z Mirovic, po někdy Matoušovi Ornysovi z Lindperku, mófici zemském v království Ceském, po- zůstalá vdova. 23. 1613, 29. srpna. Nukop. ć. 2179 // /. 99. Staly se mezi uroz. p. Marlinem Fruweinem z Podoli, cis. slu- żebnikem, a p. Janem Ornysem z l. smlouvy svadební: Jakoz jest tyZ:p. Jan O. z I.. netoliko sim osobnó, ale i skrze paní Dorotu, na onen tas Ornysovou a již nyní Vrutickou z Mirovic, paní matct svou vlastní, toho pti p. Martinovi F. z P. a paní Lidmile m. j. ve vší náležitosti snažně, uctivě a křesťunsky vyhledával, aby jemu dcerku svou milou, pannu Mandalenu Fruweinku z Podolí, k stavu sv. manželství zamluvili a je k témuž stavu manželskému skrze správce církevního vedle dobrého křesťanského oby- čeje potvrditi dali. Zakazujíce se, když sc to stane, že s touž budoucí manželkou svou nejmilejší P. B. předně ke cti a slávě, rodičům pak a přátelům z obojich stran ku potěšení živ býti a ji ve všem náležitě a manželsky opatrovali chce, jak přednešení jeho to v sobě šíře za- vírá. Ze týž p. Martin poznávaje v tom vůli P, B. vše- mohoucího a prohlédaje k tlakové jeho p. Jana O., jako i pp. poručníkův a přátel jeho snažné, uctivé a křesťan- ské žádosti i také k mnohým velikým a vzáciným, jakož J. MU nejv. pp. ouicdnikiiv soudcův zemských, J. Mti Cé p. p. našeho nejmilostivějšího rad a místodržících v krá- lovství Ceském, tak i nejedněm jiným za něho učiněným přímluvám, jest tak učinil a s radou pánův a přátel svých milých jemu p. Janovi O. táZ pannu Mandalenu, dcerku svou, k témuž stavu sv. manželství zamluvil. A po ní, ja- kožto dceři své milé, mimo vejpravu poclivou, jí od p. otce a pí. mateře její danou, věna HOO k. m. od dne do- dání a veselí svadebního v roce a ve dni k vyplnění jme- noval. S tim při tom ohlíšením, že od ní otcovské lásky neodjímá aniž jí tím dokonale z statku svého nevybejvá. Kteréžlo věno jmenované týž p. Jan O. ujevše je jest zase vedle obyčeje tohoto království Ceského a těchto slav- ných měst Pražských též panně Mandalenč, budoucí man- želce své milé, třetinou vejš, totiž 750 k. in. obvénil a nad to vejše z lásky té, kterouž k též panně nevěstě a budoucí manželce své milé má, přidal jest jí a touto smlou- vou nad takové své jí obvěnční přidává 280 k. m., takže té vší sumy věnní i s obvčněním a s tím, coZ se nad včno od p. ženicha z lásky přidává, táž panna nevěsta mid a jmíti bude 1600 k. m. Klerouito sumu tyż p. Jan O. na všem a všelijakém jmění a statku svém pojišťuje. A dále pro lepší té véci opatření přijímá on p. Jan O. ji do statku svého za mocnou hospodyni, má, chce a povinen bude nejdéle ode dne veselí svadebního v šesti nedělích jí panně nevěstě túž sumu knihami St. M. Pr. pojistiti — ® 1621, 7. srpna. Rukop. ć. 2114 f. 286. Jan Czen- der z Vostrova a Lucie k. d. mezi domy Markety Folk: manové a Jana Rudka od Mandaleny z Podolí, po Janovi Orniusovi z Lintperku vdovy, a poručníkův Adama si- rotka za 1000 k. gr. č. * 1526. — Rukop. č. 1072 f. 13. Majdalena Ornysová z Podolí s pannou Evou Fruweinkou z Podolf z jednoho otce, Martina Fruwcina, a Lidmily matky zplo- zeny jsou a tak jsou vlastní sestry byly. Taz Majdaléna NXVI. V ulici Husově. — Č. p. 227. 615 Ornysová sňala se s Janem Ornysem, mésténfnem St. M. Pr, a s nim synicka Adama zplodila. * 1698, 14. srpna. 7amleż f. 401. Vysoce uroz. p. Jan Krydele, obojich prav doktor a professor v kolleji Karla 1V. a Albéta Katerina roz. Wejdová z Bezděkova k. d. od Lucie, po Janovi Cenderovi züstalé vdovy, za 1300 k. gr. m. * 1637, 26. března. Tamtéž /. 527. Uroz. pani Jo- hanna Ficlumovi roz. z Senu k. d. od p. dra Jana Cri- deliusa, rady pfi apclaci, za 1233 zl. 20 kr. Cislo pop. 227. 1. 1438, 1l. srpna. Zetop. c. 90 f. 24. Procopius dictus Ssatka cultellator ct Petruše e. d. sitam intcr do- mos Jlanussii culteliatoris cx una ct Mathic sutoris parte ex allera erga Vitum cultellatorem pro XIII s. gr. Act. fer. II. post Laurencii. 2. 1447. — Tamlez f. 141. Procopii Ssatka. 8. 1483, 24. května. Rukop. ¢. 2106 f. 123. Va- lentin RabaSka cultellator et Katherina ce. d.-inter domos Mathie Wayczohlawek alb. unco alias od kraffu. ct Bonu- ssiam utrinque situatam erga Procopium Ssatkam pro XX1D /, s. gr. pr. Act. sabbalo ante Urbani. 4. 1503, 18. nora. Rukop. ć. 2107 f. 228. Ma- thias, notarius de officio sex dominorum, et Zuzana e. d. penes domos l'auli, filii eiusdem Mathie, et Michaelis sslaiferii erga Valentinum cultellatorem RabaSka dictum pro L s. gr. pr. Act. fer. ]I. ante Valentini. 5. 1514, 30. března. Rukop. č. 2108 f. 138. Aw- brož [Formánek] méscènfk a Markéla k. d. mezi domy Michala noi.ic a Mat&je, písafe z oufadu Bestipánuov, od téhož Matěje za XXV k. gr. pr. Act. fer. V. ante Ju- dica. 6. 1533. 18. července. Rukop. č. 2111 f. 53. Bar- toloměj Hošek a Johanna k. d. mezi domy Jana nożfic a Mikuláše Lincera od Ambrože Formánka za XXX k. gr. €. Acl. fer. Vl. post Divis. apost. 7. 1538. — Tamléz f. 219. Bartolom&je Ho&ka. 8. 1558. — Rukop. é. 2117 f. 287. Bartolomèje porybného. 9. 1557. 17 ńwora. Rukop.ć. 2142 f. CC 15. (Kšaft Barloloměje Hoška) Ve jméno —. Já Bartoloměj Hošek, služebník V. Mtí i vší obce St. Pr., známo činím — že . — toto činím pořízení konečné —: Johanně Hoškové, manželce své milé a věrné, jsouce spolu v manželství od let Clyrydcili a vice, neb jest mně věrně a právě pomohla se živiti oc protož podle zápisu společního domu — jí vSecko düvám —. Nez pfi tom Marjány, sirotka, kteréhoz jsme sobě obadva vzali na svou práci, to aby neopouštěla, neż aby ji opalfovala, jakożlo svou vlastní —. Stalo se v neděli po sv. Martinu I, 86. (Prohlášeno ve středu po sv. Julianě 1567.) 10. 1658, 3. října. Rukop. č. 2117 f. 419. Markéta Skřinecká z Postupic k. d. od Johanny Hoskové za CXXV k. gr. č. Act. fer. JI. post Hieronimi. (Neuskulećniio se.) 11. 1560, 27. srpna. Tamléz f. 459. Lorenc Sular a Marjana k. d. od Jiříka koláčníka a Johanky m. j. [dříve Hoškové]. Act. die Rufi, 12. 1563, 18. ledna. Rukop. ¢. 2118 f. 40. Jan Fajfar k. d. mezi domy Matouše malíře a Mikuláše Lin- cara od sirotkuov po Lorencovi Sularovi a Marjin& m. j, za CXVII'/, k. gr. €. Act. postridie Antonii. 

Strana 616
616 XXVJ V nlici Husové. — ©. р. 291b. 13. 1671, 1. listopadu. Tamtéž f. 292. Bartoloměj Fels rukavičník a Barbora k. d. mezi domy Matouše Or- nisa a Kryštofa lazebnika od Jana Fejfara krejciho za CXXV k. gr & Act. in vig. OO Ss. 14. 16 9, 19. října. Rukop. č. 2112 f. 64. Tomas Folkman knihai' a Markéta k. d. mezi domy Matouše Or- nysa a Lorence Ruprechta od Bartoloméje Felza ruka- vićnika za CI.X k. gr. č. Act. fer. lll. post Lucam. 16. 1613, 18. srpna. Rukop. č. 2205 f. 351. (K&aft TomAze Folkmana) Ve jméno —. měštěnín a knihař St. M. Pr. — jakož mám společné statku zadání s paní Markétou, manželkou mou milou, toho tak pi tom zanechávám — Kateřině, někdy Adama Folkmana, bratra mého, manželce, 15 k. m. a nad to vejseji 13 , kterćż mi ona s neb. Václavem Vízkou 2 Rozína, méSténínem Nov. M. l'r., dluzna pozüstala. Al- brechtovi Fulkmanovi, synu po dotéeném Adamovi, bratru mém, 20 k. m., Mandaleně, sestře jeho, 10 k. Item Alžbětě, Jiříka lSberle manželce, a Kateřině Kyczfelderové, sestrám mým vlastním v Slavkově bydlejícím, po 50 k. m. Jakož mně Tobiis Jéberle, měštěnín města Senícldu, nadepsané Alžběty, sestry iný, vlastní syn, dlužen pozůstal, těch té- muž T«biásovi odkazuji na ten zpüsob, aby on Matesovi a Janovi, bratřím svým, též Šebestianovi, Zuzaně a Bav- boře, synu a dcerám nadepsané Kateřiny Kycfelderovy, sestry mé vlastní, po 15 k. m. odvedl Jehož jest datum ve čtvrtek den sv. Jakuba 1618. (Publikovino '13. srpna t. r.) ® 1696, 9. prosince. Rukop. ć. 2114 f. 358. Vi Werner a Anna k. d. mezi domy nékdy Jana Cendera a Jana Nerhofa obostrannć od Markéty Folkmanové vdovy za 2171/5 k. gr. č. Já Tomáš Folkman, Číslo pop. 227b. |. 1447, 4. ledna. Rukop. c. 90 f. 141. Vitus Sto- noha cultellator et Cristina e. d., que sita cst inter do- mos Clime sutoris ex una et l'rocopii Ssatka parle ex altera, erga Males sutorem et Mandam, conthoralem ipsius, pro XII s. gr. Act, fer. IML ante. Epipli. 2. 1466, 17 září. Rukop. č. 2105 f. 247. Jacobus, nunccius dominorum. ct Makuże e. d. erga Cristinam vi: duam pro XXIII s. gr. pr. Act. die Lamperlti. 8. 1469. 19. srpna. Tamlež /. 282. Jacobus pelli- fex et Bonuśe e. d. circa Jacobum, nunccium dominorum, pro XXIX s. gr. pr. Act. sabbato post. Laurencii. 4. 1492, 12. května. Rukop. č. 2107 f. 12. Nico- laus vitrator et Anna e. d. inter domos Valentini Rabaska cL Mathie Kocfk utrinque a Jacobo pellifice pro XXVIII s. gr. pr. Act. sabbato ante Zophie. 5. 1602, 8. srpna. Tamież f. 214. Barbara, contho- ralis Michaelis cultellatoris, emit domnum a Nicolao vitra- tore pro XL s. gr. pr. Act. fer. lI. ante Tiburcii. 6. 1594, 10. inora, Rukop. ë. 2110 f. 19. Jan Sen- kéř a Barbora k. d. v ulici NoZierské mezi domy For- mAnka méseènika a Elsky plátennice od Michala noZiere za XXV k. gr. pr. Act. fer. 111. in capite ieiunii. (Již r. 1626 splácí Václav kameník a m. j. Barbora, pa- Uuné vdova po Janu šenkéři ) 7. 1526, 10. dubna. Tamléž /. 167. Jan nožicř a Dorota k. d. od Kencle kamenníka za XXXII k. gr. č. Act. fer. Ul. post Syxti. 8. 1530. Tamtéž str. 282. Jan šlajféř. [Bílek.] 9. 15388, 98. Cervna. Aukop. C. 2111 f. 219. Panna Johanna Dědivalská z Kelniku k. d. mezi domy Ludvíka XXVI. V. ulici. Relézow. — C. p. 920. Cáhlovského a Barloloméje HoSka za XLV k. Doroty Bilkovć za XLV k. gr. & Act Petri cl Pauli. 10. 1553, 8. biezna. Nukop. c. 2142 / B B I. (Kšaft panny Johanny Dódivalskć.) Ve jméno —. Ji Johanna Dédivalská z Kelniku, jsáci méStka St. M. Pr., známo Gi- gr. č. od fer. Vl. in vig. ním -— že — na domu svém, v kterémž bydlím, když by prodán byl, odkazuji — k záduší sv. Jiljí, faře mé, LX k. ın. — Linharlovi Šipařovi odkazuji stolec, klerÿ v svèl- nici stával, s přikrytím i s knížkami, které v něm [jsou] a truhlici bílou na nohách. Item p. "Janovi Svíkovi baka- lári, mé&ténínu v Ceském Brodé, odkazuji biblí &cskou — Tomu na svědomí a pro lepší toho jistotu pečetí mú vlastní tuto vuoii mi konecni a poslední jsem zapečetila v nedéli poslední v advent 1. 1.1]. (Publikováno v sifedu po Pfeneseni sv. Vaclava I. 53.) Il. 1563, 19. zań ©). Rukop. č. 2117 f. 287. Ma- touš maliř a Anna k. d. mezi: domy Bartoloměje porybného a Holárkovým od poručníknov neb. panny Johanky Dédi- valské za LXX k. gr. pr. Act. fer. HL. post Philipum. 12. 1567, 17. září. Rukop. č. 2118 [. 125. Kry- Stof Rejnlender lazcbnfík a Dorota k. d. mezi domy Jana Vejfara a Hanusc Gecze od Matouse Ornisa malíre za CVI1!/9 le. gr. &. Act. die Lampert. 13. 1574, 16. cervence. 7auéz f. 373. Lorene Ruprecht šmukýř a Judyt k. d. mezi domy Jana Fajfara a Bartle rukavičníka od Kryštofa Reinlendera a Doroty“ m. j. za 120 k. gr. č. Act. postridie Divis. ap. 14. 1583, 28. dubna. Aukop. c. 2/79 11 f. H4. Nc čtvrtek po neděli Misericordias d. stala se smlouva k sv. stavu manželskému mezí paní Judyt, vdovou po Lorencovi Ruprechtovi, a Bernhartem Wernerem a to taková, že paní Judyt manžela svého za mocného hospodáře na svůj všeckepn podíl, což by ji koliv v statku po nókdy prvnćj- ším manželu jejím pozuostalým náleželo, přijala. „15. 1588, 28. května Rukop. č. 2112 /. 149. Mar- tin Sol zlatnik a Katefina k. d. inczi domy Jana Fejfara a Tomó$e knihai'e obostrannć leżici od Bernarta Bernera a Judyt m. j. za 175 k. gr. č. Act fer. Il. post Asc. 16 1600, 28. ипога. Rukop. ć. 2113 J. 155. Uroz. p. Florian Mejstficky z Valikńnu, místosudí dvorský krá- lovstvi Ceskćho, a Anna z Bilejova m. j. k. d. od Martina Śole z Solnpachu zlatnika (i s domem €. p. 226.) za 1350 k. gr. ©. 17. 1607, 8. kvétna.. Tamléz f. 435. Vet Nerhof 4 Holterperka k. d. od paní Anny Mejstfické 7 Dilejova a na Charvaticích (i s domem č. p. 226.) «a 1225 k. gr. ©. V Řetězové ulicí. Čislo pop. 226. 1. 1470. 17. října. Nukop. c. 2105 f. 290. Cle- mens sulor resignavit post suam mortem domum pro- priam in parochia s. Egidii iu acie. penes domum Andree pellificis situalam —. Wenceslao de Postriżien, Koulsky dicto, cognato suo. Act. fer. IJI. ante Salus populi. 2. 1471, 24. dubna. Tamléz f. 301. Johannes Slc- pice et Margareta e. d. acialem inter domos Andree pel- lificis el Procopii Šatka silualam aput. Wenceslaum de Postiizin, Koutsky dictum, pro XX s. gr. b. Act. fer. 111. post Georgii. 

Strana 617
XXVI. V ulici Relezove. — C. р. 996. 8. 1475, 14. iijpa. Tamléz f. 361. Stephanus pel- lifex cl Vita c. d. aput. Johannem Slepice pro XXXV s. gr. boem. Act. sabbato anle Galli. 4. 1479, 17. února. Rukop. č. 2106 f. 30. Anna, relicta Stanconis apolhecarii a s. Gallo, c. d. in acie circa Stephanum: pellificem pro L s. gr. Act. fer. JI. post Juli- ane. 5. 1485, 28. srpna. Tamléž /. 16/. Mathias cultel- lator dictus Kocík et Dorothea c. d. crga Annam, re- lictam Stanconis apothccarii, pro XIV s. gr. pr. Act. in vig. s. Bartholomci ap. 6. 1493, 10. června. Rukop. č. 2107 f. 41, Kathe- rina, relicla Nicolai cultellatoris, emit pro se, Ofka, filia sua, domum in ucie penes domum Galli pellificis Kozel dicti et Nicolai vilratoris a Mathia culiellatore Kocik diclo pro LXV s. gr. pr. Act. fer. II. post Corp. Chr. 7. 1496, 27. října. Tamlez J. 117. Ofka, conthora- lis Jacobi [Abias] cantoris, resigral domum scam, (ват inhabitat, item ortum in Parva parte —- marito suo. Act. in vig. Sim. ct Jude. 8. 1497, 24. července. Tamléž f. 126. Stephanus, nolarius dc officio sex dominorum, ct Elisabet c. d. erga Jacobum dictum Abias et Ofkam, conthoralem cius, pro LV s. gr. pr. Acl. in vig. Jacobi ap. 9. 1515, 90. ledna. Nukop. ć. 2108 [. 154. Magda- lena, manželka Jakuba bakaláře, radnicho písaře, vzdala jest všecko právo své z kšaftu nebožky El&ky plätenice příležící -— manželu svému, Act. die l'abiani. JO. 1528, 27. října. Rukop. č. 2110 f. 282. Lin- hart jellif a Anna k. d. ležící na rohu mezi Janem 3laj- fürem a Janem Jenickem kozixnikem od p. Syxta z Veli- kych Licenic, Majdaleny in. j. na místě děti jich Jana, Lukáše, Anny a Estery, kterýchžto dětí neb. paní Eliška pláteníce bába ten duom týmž dětem dala a zapsala, za LV k. gr. c. Act. fcr. IlI. ante Sim. ct Jude. 11. 1580, 7. listopadu. ŻTamićż f. 347. Dominik papírník a Elška k. d. od Linharta jehláře za LXXVI1/, k. gr. č. Act. fer. JI. post Leonardi. (R. 1586 splácí liška, manželka Hanuše řezače (form Snajdra.). 12. 1536, II. prosince. Rukop. c. 2111 /. 158. Jan od opice z Třebska a paní Juliana odtud z Třebska, decra jeho, k. d. na rohu vedle domu Jana Jeníčka a Jšílka no- žíře od Hanuše řezáče a Elšky m. j. za LXXV k. gr. €. Act. fer, 11. ante lucie. 18. 1587, 4. zaří. Tamléz J. 186. Martin Kuten, ingrossator knih méstskÿch, a Anna k. d. na rohu mezi d. p. Jana Jen(tka a Bílka noZffc od Jana Opice z Třeb- ska za LXXX K. gr. ©. Act. fer. II. post Egidium. 14. 1588, 28. května. Tamléž /. 217. Ludvík Cáh- lovský a Zofka ze Stromče k. d. mezi domy p. Jana Je- níčka a Bílka nožíře od Marlina, ingrossatora knih měst- ských, za LXXXV k. gr. č. Act. fer. V. ante Urbaní. 15. 1689, 9. dubna. Tamtéž /. 254. Tyż vzdal jako závdavek d. Janu Dětskému z Liboslavč, na ten čas mar- šálku St. M. Pr., a Anně m. j. Act. fer. III. post Pascha. 16. 1539, 16. tervence. Tamtéz f. 263. Jan Dëckyÿ z Liboslavě maršálek St. M. Pr., vzdal d. Sixtovi, písaři radnímu. Však tak aby duom on sám doplatil podle zá: pisu trhového. Act. fer. JIMI. post Jivis. ap. 17. 1689, 26. srpna. Rukop. ć. 2117 f. 127. Jitik Molárek kożiśnik u Anna k. d. od p. Syxta z Ottersdoríu za LXXV k. gr. ©. Act. fer. VI. post Agapiti. (Do knih vepsán však leprvé r. 1548.) 18. 1660, 12. listopadu. Tasnféz f. 464. Vit Grajnac kožešník k. d. na rohu od Jiříka Holárka a Doroty, ne- vésty jeho, za 11/2C k. gr. €. Act. postridie Martini. XXVI. V ulici Řetězové. — Č. p. 226. 617 19. 1567, 18. dubna. Rukop č. 2118 f. 154. Jan Gecz krajéí a. Katerina k. d. na rohu podle domu někdy Jana Jeníčka ležící od Víta Grinara a Mandaleny m. j. za 195 k. gr. ć. Act. pridie Reliquiar. (R. 1570 splácí Me- lichar Pample krajčí, náměstek Jana Gecze.) 20. 1568, 18. srpna. Rukop. č. 2120 f. 52. (Kšaft Jana Hessa krejčího.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — kterak Jan Hess krajčí, měštěnín náš, jsa nemocí od P. B. navštíven — učinil kšafi — v pátek po Na uebe vstoupení P. I. 68 — a předně oznámil — зе — duom i všecko, což v něm jest, odkazuje Kateřině, manželce své, Janovi, Michalovi a Elišce, dětem svým, na tento zpuosob, aby totéž jmění jeho na pět díluov rozděleno bylo, matce dva dílové, dětem pak jednomu každému díl jeden —. Tomu na svédomí oc v pátek po sv. Vavrinci 1. 68. 21. 1571, 9. kvótnn. Rüukop. ć. 1122 f. 100. Ve středu po sv. Stanislavu stal se popis věcí zuostalých po Janovi Hesovi krejčím, sousedu St. M Pr.: Předkem Ka- teřina, manželka nebožtíka, Jan, Michal a Eliška, děti po ném zuostalí. Item duom ležící na rohu podle domu Je- níčkovic, klerýž jest koupen od nebožtíka za 890 k. m. od Víta Greinara. Item šaty nebožtíka choděcí tyto: kápě z černého dobrého sukna, též černým suknem a Snurkami černými hedbávnými premovaná, firheňk k loži z zeleného tafatu plátnem černým podšitý a dva kollary kordovan- ské a troje poctivice: Jedny španělským dílem hřebíčko- vćho sukna ferStatem vytahované, druhé poctivice duté z černého sukna, třetí poctivice dělané po německu, vy- vlačované černým satynem. Klobouk aksamítový černý a birit soukenny. Dva mečíky a halapartna. — Peřin svrch- ních spodních 10 a oznámeno od manželky nebožtíka, že ; na 4 peřinách jsou sovky z bílého sukna, dva polštáře pernaté se sovky též soukennými — kolipky dětinské 8 a čtvrtá menší. — ltem biblíněmecká divnou něm- činou imprimovaná. 22. 1671, 25. května. Rukop. č. 2118 f. 281. Jan Fajfar krajčí a Barbora k. d. na rohu vedle domu někdy Jana Jenícka od Melicharu Pample krajčího, náměstka Jana Hesa, za 225 k. gr. č, a Kateřiny m.j. Act, die Urbani. 28. 16:4, 4. kvétna Pukop. ć. 2113 f. 324. Ju- lius Wolf z Wolsperku, arcib. hofmistr, a Alžběta k. d. v rohu mezi domy p. l'loriána Mejstřického z Vatikánu obostranné od Anny, po Janovi Fejfarovi vdovy, za 876 k. gr. č. 24. 1606, 927. listopadu. Tamież f. 419. Kryśtof Rydl a Justyna k. d. narożni od Juliusa Wolfa z Wols- burku za 376 k. gr. č. 25. 1609, 9. listopadu. Таниё& /. 506. Zachariáš Entreycher krumplíř a Dorota k. d. nárožní — od Kry- stofa st. Rydle z Najenperka za 500 k gr. č. ® 1621, 3. prosince. Rukop. ć. 2114 f. 293. Man- Zelské vzdán( statki mezi Janem Jakberem Grauzonem apalykárem a Dorotou m. j. * 1628, 7. července. Tamlez f. 384. Jan Jakub Baumayer krejéf a Zuzanna k. d. nárožní vedle Jana Ner- hola proti třem fendrychüm slove w tří kačerů od Jana Jakbera Kryzoma za 90) k. gr. m. Ćislo pop. 225. 1. 1447, 7. prosince. Rukop. č. 90 f. 155. Petrus Cartus pellifex et Anna e. d. sitam inter domos Clemen- lis sutoris ex una et olim Procopii Berwik parte ex altera erga Dorotheam, relictam olim Tulehe, nunc conthoralem | Jire, pro. V s. gr. Act. fer. V. post Nicolai. 78 

Strana 618
618 — XXV V ulici Relézové. — C. p. 995. 2. 1449, 26. února. Rukop. č. 2099 J. 1052. Fe- ria |l]. in capite ieiunii inventarium post mortem Petri Karthíís pellificis: rimum rcliquit. post se domos tres, unam ad agnellum, secundam penes Berwikoncm et ter- ciam in acie penes paler noster; item vineam in monte dicto Zabová hora cum humuleto, it. duo vasa zilav. vini pro XII s. gr., unum vas svidnicense vini pro 11] s. gr, il. pét varuov píva XV k. chmele L.X strychuov za Ill kopy, Glyry koflfky stficbrné pozlatité a ètyry pâsy stFie- brné grodkový, na jednom nákončí panna a na třech vsady sv. Jíří, to vše ve XLV] kopách dluhu. It. šálec střicbrný za Ml k. gr., XXN lžic dřevěných s držadly stiiebrnymi za dvě k., v komoře, v nížto líhal, kožichuov a koží ša- cováno za XXI k., dole v sklepě blán, kozichuov i s kn- nami i s li$kami posacovino XLV k., hotových penèz XL k., rácha clhodícieho jeho Sacováno za N k. gr. ltem kozí zajie&ích k lisíci Sacováno za XVII k., kozí &erlin- kových, jehnččích, zprátkovych Sacováno za V]| k., krilf. kovych kożek kvażenych i nekvasenych VIl sct 3acováno za Vl k. gr. In cotzonibus : Prima cista pelles ct pellicia laxala sunt in LX s. Er. ltem in secunda cista pro XV s. Debita, in quibus diverse persone eidem Petro obli- gantur. 3. 1459, 29. ledna. Nużop. ć. 2105 [. 90. Andreas pellifex et. Margaretha e. d. sitam inter domos Georgii de Przistupim ex una et Clime suloris parte ex allera erga Annam relictam dictam Kartíská pro XINI!/, s. gr. pr. Act. fer IT. ante. 'urif. 4 1483, 7. července. Rukop. č. 1119 f. V 12. Nc jméno božie amen. Já Ondřej kožišník, mčěštěním St. M. Pr., vyznávám tiemto listem — že ačkoli, P. B. děkuje, zdráv jsem na těle a na rozumu zdravého i paměti: dobré požívám, však "proto péči na to vždy maje, by mne z do- pusténie jeho svalé milosti nemoc těžká v tento nynější čas nebezpečný rány jeho božské rychle snad nenavští- vila ancbo hodina smrti mé nezachvátila v náhle, ježto bych poručenstvie o statku mém — ziéditi nemohl a zpósobiti — protož — s dobrým rozmyslem lolo mé po- slednie porucenslvie — zpósobuji obyćcjem takovýmto — takže činím - - poručníky domu mého, v němž bydlím, vinice také mé nad Smiechovem vedle vinice Vratislavovy z domu Nastuojtova leZicic —. Najprvé na kostclnic po- třeby s. Jiljí X k. gr. m., na špitál pod VySchradem V k- -. Potom pak týmž poručníkóm mým rozkazuji, aby każdy rok ve jméno božie za mú a mých předsích duše řeme- slníkóm chudým a nádenníkóm, kteříž by rádi dělali, z statku mého pomáhali i topením lázní chudým a suk- nem i jinymi almużnami a skutky milosrdnÿmi na duši mü a niych pfedsích pamalovali — potud, pokudź by — statek muoj mohl staéiti —. Dán ten pondělí po sv. Prokopu. 6. 1484, 16. prosince. Rukop. 2106 f. 147. Swa- tossius pellifex et Anna c. d. inter domos Nicolai Ssandc pellificis et Anne relictc utrinque silam aput coininissa- rium olim Andree pellificis pro XXXIID/» s. gr. pr. Act. die fer. V. post Lucie. 6. 1487, 11. června. 7immleż J. 205. Bohuslaus braseator et Martha e. d. inter. domos Nicolai pellificis Sanda et Mathie cultellatoris aput Svátek pellificem pro LV s. gr. pr. Act. die Barnabe. 7. 1489, 18. srpna. Zamież f. 260. Gallus pellifex dictus Kozel et Elsska e. d. erga Bohuslaum brasentoreni pro LX s. gr. pr. Act. fer. V. ante Assumpc. M. V. XXV. V ulici Relezovć. — C. p. 925 8. 1503, 14. nora. Rukop. c. 2107 /. 228. Elsska, olim Galli pellificis, nunc vero Mathei dicti Drib, simi- liter. pellificis, contloralis, resiguat domum suam, quam inhabitat, in plebe s. Egidii inter domos Nicolai dicti Sanda et Elssky linicide utrinque -- marito suo. Act. die Valentini. 9. 1514, 24. dubna. Aukop. c. 2I0S J. 139. Jan kožišník a Kateřina k. d. vedlc domu Machka nozieie a KlSky plátennice od Alzbéty vdovy za LXNV k. gr. pr. Dalo se v pondělí po sv. Jiří. (Splaceno r. 1525.) 10. 15834, 2. března. Rukop. č. 2111 /. 67. Pavel Dobrušský a Kateřina k. d. od Jana Jeníčka za LXXXV L. gr. €. Act. fer, Hl. post. Reininiscerc. 11. 1640, 13. prosince. Zamléz /. 300. Jan Jent- ček stoje osobnć v radć oznómil: Jakoż inń dńni kSaftem svěřené od neb. p Jana JMlavsy z Libosiavć sumu jistú peněz jmenovitě 1/; tisíce k. gr. č. ma uroz. p. Ada movi Ivovi z Ro2mnala a Blatnóć, kterdżto suma vedle mocného listu královského byla kšaftem svěřena od neb. Jitika Samuhele z Hrádku. Kdcž pak týž p. Jan Jeníček takové svěření sobě odevzdané vzdal jest a takového svě: ření poručníka činí po smrti své uroz. p. Jakuba Vršov- skóho z Kupi JTory, na ten cas písaře radniho SL. M. Pr., a lo na lakový zpuosob: Najprv, kdež úroku poluletního se vydává LN; ko gr. č. p. Václavovi Samuhelovi, strýci jeho, při tom on p. Jakub tak se zachovali má. Ne- uchoval- by pak P. B. jmenovaného p. Václava od smrti, prvé než by se oženila dítky měl, tehdy on p. Jakub má tu sumu J12/> tisíce I s ürokem na to. piislym od p. Adama Lva vyzdvihnúti a sobč a za práci svú úroku z té sumy poluletniho vziti, za ostatek pale sumy jistinné má plat dědičný kúpití. A z toho platu NI, k. pr. č. aby každého roku vydáváno bylo mužvom těm, kteříž by v zákoně Páně a v písmích svatých, jmenovitě in thcologia, sc cvičili a jiné potom k témuž vedli a učili, takž jakž by týž p. Ja- kub s radou p. purkmistra a pánuov jednoho každého z nich hodnost znal a potřeba k:zala. Osltatek pak piatu aby obráceno bylo na chudinu do špitálu k sv Pavlu —. Act. dic Lucie. 12. 1b52, 19. září. Nukop. 6c. 2117 [. 260. Jan Jeníček stoje osobně v radě oznámil: Jakož na něho s neb. Janem Hlavsu z Liboslavé od někdy mistra: Václava Da- nicle z Javořice kšaftem porucenstvi vlożenć jest, lak jakż piedeśle uroz. p. Jiřík Samuhel z Ilrádku kšafticin svým téhož: mistra Daniele poručníkem statku svého byl jesti zřídil, dav jemu týmž kšaftem moc, dopuslil-li by na ca- sto. jmenovaného mistra Václava P. B. prve, než by se xuole jeho poslední vykonala, nemoc, aby mohl na svém místě jinému aneb jiným poručiti a pravé i mocné poruč- níky toho všeho ustanovili. I pončvadž ještě vuole po- slední neb. p. Jiříka Samuhele z Hrádku v tom artykuli, co se sumy JI! tisíce k. gr. č. dotýče, se nevykonala, to takové svěření — odevzdává — a poručníka činí a po své smrli ustanovuje p. Simona z Tišnova —. Acl. fer. II. post Tudnilam. 18. 15683, 9. srpna. Rukop. ë. 2111 J. 67. Vavel Vraštík, jinak Dobru$skaj, vzdal jest duom — p. Janovi Jení&kovi. Act. pridie Laurentii. 14. 1566, 17. června. Rukop. c. 2120 f. 26. (Kżaft Jana Jenfèke kozieSnika.) My purgmistr a rada SL. M. lr. známo činíme |- že jest před námi položen kšaft Jana jenítka koZe&níka, spoiuměštěnína našeho, od slovutných Janu vačkáře z domu Kořínkovic a Matiáše Kralovického, apatykáře, souseduov našich přísežných, jenž k žádosti jeho byli jsú vysláni a o takovém jeho poručensiví uči- nili oznámení, že on nebožtík Jan Jeníček, když k němu 

Strana 619
XXVI. V ulici Řetězové. — C. p. 224. přišli, maje kšaft svůj sepsaný, jej před nimi čísti a po- tom sekrelem svým zapecelili rozkázal a při tom oznámil, že jest ta konečná vuole o statku jeho. Klerýžto kšaft — odevřín toto jest v sobě držel: Ve jinéno svaté a neroz- dílné Trojice svaté amen. Ji Jan Jeníček, mésténin St. M. Pr., znamenaje starost a sešlost věku svého — nejprvé duom svuoj, v klerémž bydlím — též také zahradu, kte- ráž leží z oné strany řeky proti Zderazu u mlejna spále- ného — poroucím Kateřině, manželce své, na tlakový zpuosob: Jestli Ze by na ni P. D. dopustiti ri&il, Zc by o témž statku nekšaftovala aneb kšaftovati nemohla, tehdy aby to všecko piipadlo na Salomenu a Kateřinu, sestry, a na Jeronyma Samsona kožišníka, kterýž jest na len čas v Roudnici, příátely mé, rovnejm podílem. Item jakoż mim na luonu u [lory Tomáše Karasa, tak jakž zápis toho jest v knihách pp. mincířnov, po Annč, sestře své, manželky někdy Mikulíše kožešníka, 60 k. gr. č., ty Salominé dá- vám. — Tomu na svědomí — sem zapecetíl ve čtvrtek po Velikonocích [18. dubua] l. 1566. Tomu na svědomí ci. v pondělí po sv. Vítě 1566. 15. 1567, 26. listopadu. Vamléž /. 45. (Kšaft Ka- teřiny Jeníčkové.) Ve jméno —. Já Kaleřina Jeníčková — duom müj, v němž bydlím — poroučím -- Saloméně a Káči, Korferšta kožišníka manželce, sestrím vlastním —. Stalo se v domě mém v outerý den sv. Kaleiiny I. 1566. (Vysvědčeno ve středu po sv. Kateřině 1567.) 16. 1680. Rukop. c. 2122 f. 350. Jakož jest Alžbětě, Rehoře Durmala manželce, po Salomeně Jení- čkovic v dílu domu po někdy Kateřině Jeníčkovic na Sa- lomenu příšlého jistí spravedlnost přisouzena, — i má Ji- řík Kurfiršťt 267/5 k. gr. vydali. 17.. 1686, 18. listopadu. Rukop. č. 2112 /. 245. Martin Sol zlatník a Kateřina k. d. mezi domy Jana Bok nara z Peclinovce a Jana l'ejfara lrajé(ka od Jiííka Kor- firšta kožišníka za 475 k. gr. č Act. pridie Elisabethae. 18. 1600. 98. ánora. Rukop. c. 2113 [. 155. Uroz. ^p. Florian Daniel! Mejstficky z Vatikánu, místosudí dvor- ský království Ceského, a Anna z Bilejova m. j. koupili dva domy, jeden mezi domy ucékdy Jana Bognara a Jana Fejfara krejčího, druhy mczi domy téhoz Jana l'ejfara a Tomáke Folkmanna kuihafe od Martina Sole z Solnpachu zlatníka a Kateřiny in. j. za 1850 k. gr. č. 19. 1606, 20. května. Rukop. č. 2205 f. 278. Kšalt Anny Mejstijické z Bilejova víz v dílu I. str. 772 č. 18. 90. 1607,8. května. Rikop. č. 2113 |. 435. Petr Ner- hof z Holtrperku k. dva domy mezi domy Kryštofa Rydle obostranné ležící od paní Anny Mejstřícký z Bilejova a na Charvaticích za 1925 k. gr. €. 21. 1616, 13. srpna. Tamléš J. 436. Vetr Nerhof z M. oznámil, Ze jest postoupil dvou domi fanovi Ner- hofovi z II. a Alžbětě m. j. * 1630, 29. dubna. Rukop. ¢. 21/4 J. 430. Zmoc- nén jest JobSL z Pryslu domu Jana Nerhofa z llolter- perku u tří zlatých řetězů řečeného pro 1000 k. m. per- donu od Jana Nerhofa povinného a témuž Jobštoví po- stoupeného a pro 500 k. gr. m. berní a kontribucí za- držalých, kteréž týž Jobšt na scbe k zaplacení přijal. Číslo pop. 224. (Dům Šandovský, u tří divých mužů.) 1482, 25. září. Rukop. ©. 2099 f. 3/5. 1n causa inter Margarctam, relictam Nicolai Tachovsky, et Kathe- rinam, natam ipsius, conthoralem vcro Procopii Bernik, eq. XXVI. V ulici Nelżzovć. — Ć. p. 224. 619 Nicolaum, filium ipsius Katherine, occasione domus, in qua nunc commanercnt, per Nicolaum Tachovsky relicte, ar- bitri pronuncciaverunt, ut ambe partes in domo predicta commaneant, quousque dicta domus vendita non fuerit. Cumque aulem vendita fuerit, ex tunc tercia pars summe dcbet Margarethe dari, ct Katherine cum Nicolao filio due partes. Act. fer. V. ante Wenc. 59, 1436, 18. června. Tamléž J. 425. versia vertebatur intcr Margaretham, relictam Nicolai Ta- chovskÿ ct Procopium Bervík occasione domus, quam eadem Margaretha habere pretendebat el Nicolai orphani, quem servare volebal, et aliarum rerum, pro quibus pre- fatum Procopium impelebat. — Domini — mnandaverunt predicte Margarethe, ne l'rocopium de cetero impetat. Act. fer. Il, post s. Viti. l. 1487, 2. září. Tamléž 449. Margaretha Tachov- ská fassn est, se in ]ll s. gr. devote virgini Wralcze mo- nasterii s. Georgii debitorie obligari proscribitque prefa- lum debitum in tercia partc. domus site in platea pellifi- Sicut contro- cum penes domum relicte olim Tulcha. Act. fer. If. post Egidii. 9. 1440, 1. října. Tamléž /. 49/. Nicolaus, natus Katherine Tachovsk:i, volens ad partes alienas extra reg- num Bohemie gressus suos dirigere, resignavit omne ius suum. Wenceslao, fratri suo, nato Procopii Barvík, si pre- fatum Nicolaum in predicta via mori contingerit. liciam mortuo prefato Wenceslao antc ctatem legittimam ad pre- lactum. l'rocopium jus debet devolvi. Act. sabbato post Wenceslai. 8. 1448, 18. srpna. Tamlćż f. 1043. Nicolaus de Leskovcc fassus est se teneri XV s. gr. Fridlino Judeo proscribeus pretactam summam in domo sua prope do- mum d. Boczkonis sila penes domum olim Tulehonis et l.aurencii cultellatoris s. Act. fer. Ilf. post Tiburcii. 4. 1454, 6. Cervence. Rukop. ¢. 2105 f. 20. Ge- orgius de Pfistupim e. d. in platea pellificum inter do- mos Andree pcllificis ct Laurencii cultellatoris erga Nico- laum Bervikonem de Malessicz pro XXVII!/; s. gr. Act. sabbato post Procopii. 5. 1478, 27. Gervence. Rukop. č. 2141 Jf. 216. Ge- orgius de Pfestupín, hospes curie regis, fassus cst, quia tenetur. XXXIIH1/, s. gr. boem. famoso viro Ulrico de Tussen obligando debilum memoratum super domo sua inter. domos. Andrec pellificis et Laurencii cultellifabri. Act. fer. III. post Jacobi ap. 6. 1476, 16. března. Rukop. č. 2105 [. 566. Nico- laus Ssanda pellifex e. d. erga Georgium, hospitem olim d. regis, pro LX s. gr. boem. et cum hoc uteusilia do- mus pretacte, ut puta mensas, almariam magnam, corli- nam, lapides zehrovieuses etc. pro XXX s. gr. Act. sab- bato ante Oculi. 7. 1484. — Rukop.c. 21006 f. (47. Nicolai Ssandc pellificis. 8. 1508. -- Rukop. c. 2107? f. 288. Nicolai dicli Ssanda. 9. 1507, 21. dubna. Tamléz f. 298. Maclico cul- tellator et Katherina e. d. olim Šandovský dictam inter domos Bartl, sublimatoris vini, et Mathei pellificis dicti Drób utrinque a Katharina, relicta. Ambrosii Ssandonis, pro XCV s. gr. pr. Act. fer. III. ante Georgii. 10. 16515. Rukop. c. 2108 [. 155. Vaclav no- lier, Machkuov syn, Mandalena m. j. 1l. 1615. Tamtéž f. 158. Jan Opice z Třeb- ska perkmistr a Mandalena m. j., vdova po Václavovi Opicovi. 78° 

Strana 620
620 XXVI. V ulici Relčzové. — C. p. 994. 19. 1619, 11. října. Rukop. č. 2109 f. 70. Rehoï Chanický ze Všehrd k. d. mezi domy někdy Bartle vino pale a Jana kožišníka obostraně od Jana Opice z Třebska za LXXXV k. gr. pr. Act. fer. III. ante Calixti. 18. 1528, 15. října. Rukop. 6. 2142 f F 12. Kżuft Rehore Chanickélio ze V&ehrd viz v sv. 1 str. 685 č. 10. 14. 1581, 14. června. Rukop. č 2134 f. 28. Vic- Jav a Anna na místě bratra svého Jana, majíc od něho poručení, a Mujdalena, matka jich, manželka někdy p. Rehote Chanického ze VSehrd, oznämili, Ze sí uroz. p. Syx- tovi Kafunkovi z Chlumu postúpili domu ležícího někdy mezi domy Bartle vinopale a Jana kožešníka obostranně v dluhu LXXXV k. gr. č. Act. fer. III. ante Viti. 16. 1531, 14. června. Tamléž. Uroz. p. Syxt Ka- funk z Chlumu seznal se, dlužen býti spravedlivého dluhu Hanušovi Rajnarovi z Rajna a Barboře m. j. XL k. gr. č. a těch jemu ujišťuje na. domu svém, kteréhoZ sú mu postúpili sirotci Rehoře Chanického ze Všehrd. Act. fer. II. ante Viti. 16. 1534, 6. února. Rukop. č. 2111 f. 66. Martin knichař a Uršila k. d. mrzi domy Jana Jeníčka a Bartoloměje písaře od Hanuše Rajnara za L k. gr. č. Act. fer. VI. feriis Dorothee. 17. 16569, 80. srpna. Rukop. č. 101 f. 207. Jakoż jest rozepře vznikla mezi Markétou, dcerou někdy Martina kniehaře, a Janem Bognarem, bratrem jejím, o dil otcov- ský a duom, kterýž jest po témž Martinovi zuostal, kdež pak o tajž díl jsú smluvení a to takto: Předkem duom ten sirotčí on Jan Bogner jest ujal sobě, Veronice, man- Zelce své. Však z téhož domu jí Markétě dal jest XXV k. gr. m. a Severinovi a Rehořovi, bratřím svým, dáti má po XXV k. m. — Act. fer. IIII. post Augustinum. 18. 1603, 18. srpna. Rukop. č. 2043 J. 312. An- na Beknarová z Peclinovce, Jana Benedikta z Tulipan, v umění lékařském doktora, měštěnína Menš. M. Pr., manželka, oznámila, že dům svůj mezi domy p. Floriana Daniele Mejstřického z Vatikánu a někdy Jiříka Nejmora | obostranně, kterýž jí neb. Jan Bognar z Peclinovce, otec její, dal, dala jest manželu svému, s dítkami jeho Voldři- chem a Johannou. ® 1624, 16. července. Rukop. č. 2234 f. 252. Stalo přátelské porovnání mezi Voldřichem Benediktem z Tulipan a Johannou Barborou Jungovou, bratrem a se- strou vlastní a to lakové, že Johanna má bratru svymu jeho vlastní včci, kteréž k opatření od něho do domu přinešeny a za ní zanechány jsou, vydati [mezi tím i ma: jestát erbovní od Rudolfa Il.]. Co se domu dotyce, v kte- rémž Johanna Barbora od 12 let bydlí a ten jim spo- lečně náleží, uznávaje Voldřich (nebožtíka švagra svého v skrovném někdy jemu za stravu počítání) dobrodiní, dle zakázání svého a z lásky bratrské ten dům jí v 1800 k. m. poušlí. Item corpus apatykářské od cínového a dřevě- ného nádobí, mvoždíře a krabice z Malý Strany vzaté, kteréZ za Johannou zůstává, to vše má na polovici mezi ně rozděleno býti. Číslo pop. 223. (U devíti mouřenínů.) * 1485, 8. února. Fragmesnl starom. knihy v Cha- osu 6. 325: Composicio matrimonialis inter T.aurencium cultellatorem ex una et Annam virginem, natam Kalhe: rine, relicte Johannis ferratoris, quod Katherina tenetur XXVI. V ulici Řetězové. — C. y. 999. eidem Laurencio dare parafernalia, que polerit; ipse vero Laurencius ad prefatan Annam omnia sua bona - ap- ponit — taliter, si ipsum prius decedere contingeril ab hac luce, cx tunc ipsa Anna cum Johanne orphano ipsius Laurencii plenam et equalem porcionem in omnibus bo- nis per ipsum relictis debet liabere. Si vero alios pueros cum ipsa habucrit, exinde cum dictis omnibus pueris et cum prefato Johanne equalem porcionem haberc tenetur. Quod si dictus Johannes decederet ct pucri. alii non essent, lunc. predicta omnia bona circa Annam prefatam remanere debent. Est eciam expressum, quod post mortem ante- dicte Katherine omnia bona pcr ipsam relicta ad ante- dictos coniuges cl pueros ipsorum debent devolvi. Actum fer. V post Purificacionem. l. 1438, 4. dubna. Rukop. ć. 90 f. I6. Prout Sta nislaus Polonus de Nova Civ. resignaverat omnc ius suum ud domum silam in platea pellificum penes domurn relicte Tachovská ex una et tercia domus a curia d. lioczkonis computando, Paulo capulatori, extunc. idem Paulus illud idem ius, quod liabere dinoscitur ad dictam domum, re- signat prefato Stanislao viceversa. Act. fer. Vl. ante l'al- marum. 2. 1440, 22. listopadu. Tumleż f. 6l. Stanislaus Polonus intendens ad alienas parles gressus suos dirigere commisit domum suam sitam inter domos rclicte Rolli- conis et Margarethe dicte TachovskA Laurencio cultella- lori ad regendum, gubernandum, ulifruendup: et possi- dendum usque ad adventum prefati Stanislai. Si autem cundem Stanislaum ibidem mori contigerit, extunc pre- fala domus circa prelactum Laurencium debet hercditarie permanere. Áct. die s. Cecilie. 3. 1488, 24. ledna. Rukop. č. 2106 f. 220. Johan- nes Prus cultellator ct Anna e. d. inter domos Nicolai { Sanda ct Ctiborii Rozvoda erga testamentarium olim Anne Vaviincové, novercc sue, pro XXX s. gr. pr. Act. dic Thimothci. 4. 1488, 17. dubna. Tamléz f. 230. Augustinus [mercator] Prus et Regina e. d. erga Johannem cultella- torem dictum Prus pro XXXVIII s. gr. pr. Act. fer. V. ante Reliquiarum. 5. 1496, 14. kvétna. Rukop. ć. 2107 /. 104. Bo- huslaus brasealor ct Martha e. d. pencs domum Nicolai pellificis Sanda cl domum Georgii de Duba ab Augustino Prus mercatore pro XCV s. gr. pr. Act. sabbato post Asc. d. 6. 1497, 21. října. Tamtéž f. 133. Anna, contho- ralis Martini cullellatoris dicti Syrovátka, c. d. penes do- mun Kurovodsky a Bohuslao braseatorc pro CVIII s. gr. pr. Act. sabbato Xl m. virg. . 7. 1505, 18. března. Zamléž J. 264. Jan Zamber- ský, Vít od tváří a Václav IlaSek vetesnfk vedeni jsú na duom Martina Syrovátky nožicře v XXXV k. gr. m. Act. fer. V. ante Polmarum. 8. 1506, 27. srpna. Tamtéz f. 287. Machco cultel- lator et Katherina c. d. inter domos Laurentii Driemai el Ssandonis a Martino Syrovátka pro LXXXV s. gr. pr. Act. die Rufti. 9. 1507, 21. dubna. Tamléz /. 298. Bartl, subli- mator vini, et Anna e. d. inter domos Laurencii cultella- toris et Ssandonis a Machcone cultellatore pro LXXXV s. gr. pr. Act. (er. II. ante Georgii. 10. 1509, 17. dubna. Rrukop. č. 2108 /. 34. Yri- dericus toboleënik et Dorothea e. d. inter domos Mach. konis'cultellatoris et Laurencii similiter cultellatoris, a Bart, sublimatore vini, pro ILXII!/> s. gr. Act. fer. TIT. post Cond. разс\с. 

Strana 621
XXVI. V ulici Relézové. — Č. p. 998. 11. 1613, 2. července. Tamlež f. 126. Pavel noZiet a Anna k. d. vedle domu Machka nożiefe a domu Ma- touse Driemala od Doroty, vdovy po Frydrychovi tobo- lećniku, za LXX k. gr. pr. Act. sabbato ante Kyliani. 19. 1594, 14. Hjna. Rukop. ć. 2129 f. 351. (Pavel Ulopil bez pořízení umřel.) Jakož po smrti Pavla Utopila nožíře, spolusúseda iněsta Pražského, pp. úředníci šesti- panští na místě vší obce, Vachek, řezník z Chlumce, a Štěpán Nábožny nožíř táhli se na statek po témž Utopi- lovi pooslalÿ, ponèvad2 on bez pořízení umřel, pravice se k němu jedna každá strana právo míti. Oni úředníci po- dle práva města tohoto, kdož bez kšafiu z m&Stan praz- ských sejde, nencchaje po sobě dědicuov ani přátel pří- buzných, s městem trpících, že takový statek na obec připadá. Vachek pak mluvil, že jest jeho přítel Pavel byl přizozený a blízký; najposléz pak Stepán Nábožný dal od sebe mluviti, že on k témuž statku lepší právo jmá, že jest on Pavel na dvě lelě u něho chlebil a jemu přiříkal, že statek jeho po jeho smrti komuž se má jinému do- stati a býti, nežli jemu —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž Pa- vel Utopil jest již umřel více než na člyrt Jeta a v tom ve všem času žádný žádného kšaftu jeho jest nepokázal ani svědkové jeho Stěpánovi vyznávají, aby před nimi jaký kšaft dělal, i z loho jest rozomčti, že jest bez käaftu umřel. A poněvadž Vachek, táhna se nápadem na statek jeho, s městem trpící není, že on k témuž statku práva mili nemuoże, než že všecken stalek jeho Pavla připadl jest na obec a na opravy městské. Však tak, bude-li on Štěpán chtíti co mluvití k úředníkuom podle přiříkání ne- božtíka Pavla, právo se jemu nezavírá. Act. fer. VI. ante Galli. . 13. 15256, 21. ledna. Rukop. c. 2110 f. 24. Św. pán Nábožný nožíř a Anna k. d. podlé domu Klimenta kožišníka od úfedníkuov šestipanských, kterýžto duom připadl na obec po neb. Pavlovi Utopilovi za LXX k. gr. pr. Act. sabbato post Fabiani. 14. 1528, 8. ledna. 4 Kesttan k. d. mezi domy p. Sixta Kafunka a Klimenta koZisnfka od Štěpána Nábožného noZiefe za sto kop míné X k. gr. €. Act. fer. 111. post Epiph. d. 15. 1532, 81. kvétna. Rukop. à. 2111 f. 23. Barto- lomčj písať a Markéta k. d. od paní Elšky z Kestfan za ! XCV k. gr. & Act. fer. Vl. post Corp. Chr. (Od r. 1636 do r. 1538 splácí vdova Markéta.) 16. 1638, 8. Gervence. Tamléz f. 221. Jiitk Kohout. kożiśnik a Apolona k. d. mezi domy Martina knihafe a | někdy Klimenta kožišníka od Markéty, někdy Bartoloměje písaře manželky, za sto a V k. gr. č. Act, fer. II. post Johannem Hussium. (R. 1643 kvituje Elška z Kestřan, manželka Bernarta Koče z Dobrše, a r. 1544 Anežka konvářka, dcera Markéty Bartošové, pak Šimonové, kon- vaře manželky. 17. 1658, 18. dubna. Rukop. č. 2117 y. 409. Jiffk Straje Benáckého a Alžběta k. d. mezi domy někdy Mar- tina knichaře a p. Jablonského od p. Jiříka Kohouta za 1'/2C a XXV k. gr. č. Act. fer. II. post Cond. pasche. (Zaplaceno r. 1568.) 18. 1667, 10. prosince. Rukop. č. 1128 f. 181. Mí- kuláš Smolík zlatník a Johanna k. d. vedle domu Jablon- ského a Jana Bognara od Jiříka Benálského za 200) k. gr. €. Act. fer. IIII. post Concept. M. V. 19. 1569, 18. února. Z'amićź f. 214. Uroz. pani Johanna Zapská NeZetic k. d. od Mikuláše Smolíka zlat- nika za 210 k. gr. c. Act, fer. VI. post Valentini. Zamléž J. 243. Paní Elška | XXVI. V ulici Relčzové. — Č. p. 999a. 691 20. 1591, 4. listopadu. Rukop. ë. 2112 f. 367. Jan Bárta švec a Dorota k. d. od uroz. p. Zikmunda Zapského z Zap a na Průhonicích i na místě panny Marjány, dcery jeho, za 2171/; k. gr. č. Act. fer. II. post OO. SS. 21. 1592, 16. listopadu, Tamtéž f. 387. Jiřík Nej- mor a Marie k. d. od Jana Bárty ševce za 350 k. gr. ©. Act. fer. T1. post Martini. 22. 1695, 28. února. Rukop. č. 2173 f. 20. Jiřík Nej- mor a Marie přikoupili při domu svém u zdi pokoj s kusem dvorce od Bartoloměje Bárty za 65 k gr. č. Při tom oznámeno, že Jiřík Nejmor zdí, začna od Jana Slováka zdi až k stavení Petra Turka ohraditi se má. Act. fer. V. in vig. Mathiae ap. 28. 1695, 93. kvétna. Rukop. c. 2231 f. 99. Jii Najmor s Marif, manželkou svou, přiznali se, že jsou dlužní: patnáct set k. míš. slovutnému Jakubovi Mejšej- novi, měštěnínu v Norberce, a pojistili jsou takovou sumu na domě jich řečeném u devíti mouřenínů. Act. fer. III. post Trinit. (Jakub Mejšejn z Normberka postoupil r. 1598 pohledávku svoji Janu Kampovi, měštěnínu St. M. Pr., leč tento r. 1599 dává to zase zpět.) 24. 1608, 81. listopadu. Rukop. č. 2252 f. 376. Barbora Maklencová z Ryzenska, vlastní dcera někdy Adama Ryhlera z Ryzenska — domu u deviti monře- nínů — postupuje panu Euslachiusovi Betenglovi z Na- jenperku, též Lorencovi Storkovi z Storknfelzu a Jaku- bovi Osčínovi jinak Lavínovi v 2751 k. 5 gr. m. 25. 1610, 5. listopadu. Rukop. č. 2114 f. 28. Uroz. p. Beneš Libštejnský z Kolovrat na Hotově, Běsně a Ko- lešově, cís. pannatyr, k. dům u devíti mouřenínův řečený ležící mezi domy Jablonských a někdy Jana Bognara od Eustachiusa Bettengle z Najperku, Lorence Štorka z Storkn- felzu a Jakuba Lavína za 1800 k. gr. č. . 26. 1612, 2. března. Tamléž sir. 60. Jeremiáš Ser z Lebenaů a Lidmila k. d. u devíti mouřenínův od uroz. p. Beneše Libštejnského z Kolovrat za 1010 k. gr. č. 27. 1616, 10. května. Tamtéž f. 203. Stat. rytíř p. Václav Vratislav z Mitrovic a na Všeradicích k. d. u de- vfti moutenínüv od Jeremiáše Sera z Lebenau a Lidmily z Hohenperku m. j. za 1950 k. gr. č. 28. 1618, 1. října. Tamtéž /. 241. Uroz. paní Eliška Myšková z Dobřenic k. d. u devíti inouřenínův od p. Václava ml. Vratislava z Mitrovic za 1800 k. gr. č. 29. 1618, 1. října. Tamléž. Tóż postupuje dům manželu svému Janovi Kryštofovi ze Zlunic na Hrádku nad Poděousy a Polních Mančicích. Číslo pop. 222a. |. 1451, 2. zái(. Rukop. č. 90 f. 205. Famosus Hermannus de Zhorzecz emit pro AneZka de Swrczowecz, sorore sua, pro sc ipso domum sitam inter domos d. Ge- , orgii de Cunstat ex una et Laurencii cultellifabri parte ex | altera erga Katherinam, relictam Nicolai Rohlik, pro XXII s. gr. Act. fer. V, post Egidii. 9. 1459. — Rukop. 6. 2103 [. 35. Vumosus Hermannus de Zhorecz e. vineam Fulimani dictain cuin plantagine alias sádek cidem adiacente erga nob. de Ge- orgium de Cunstat pro certa summa pecunie eo omni iure, prout d. Georgius vincam cum aliis bonis post. obitum Petri Sopusskonis derelictis a tutoribus sibi potenter rc signatis habuit. 

Strana 622
699 XXVI.V tlici Relézové. — C. p. 22%. 8. 1466. — amléz f. 63. Przech de Budko- wicz ct Ludmila c. d. inter domos d. Georgii de Cunstat ct Laurencii cullcllatoris erga famosum Hermannum de Zhorzecz pro XL s. gr. 4. 1466. 25. iijna. Rukop. c. 2105 J. 60. Doro- thea, relicla olim Andrec a tabulis terrc, emit pro sc, Wenceslao, nalo suo, vicenotario dictarum tabularum, do- mum erga Przechonem de Budkowicz pro LXV s. gr. Acl. fer. 11. ante Sim. et Jude. 5. 1459, 30. ledna. Rukop. č. 2119 J. K 4. Ve jméno božie amen. Já Dorota, vdova po Ondráškovi, dobré paměti někdy písaři od desk, zuostalí, vyznávám tiemto listem oc, že jakož před chvili zdráva jsic na těle, s do- brým rozmyslem a s radú dobrÿch lidf, piitel mých, radú i potazem učinila sem dskami zemskými statečného p. Sa- muele z Hrádku pravého a mocného poručníka všeho zbo- žie mého a platuov, kteréZto a ke kterýmž já vně na zemi krom města mám právo řádné, jakož to dsky zemské plněji a šíře ukazují. Tak taky nynie, ačkoli nemocmi ča- stými a těžkými v starosti své jsíc poražena ua obticZena, vSak proto rozumu i pamčti zdravého i zdravé P., B. dě- kujíc požívám, vždy chtieci, což na mné jest, aby po smrtí mé ij o ten slalck, kleryZ zde v městě mám, jenž ku právu zemskému nepřislušic, svárové a nesnáze sě nedáli ižádní, toto mé poslednic porutenstvie a konečný úmysl vuole mé — ztiedila sem: Najprv — činím a ustanovuji dijev povédénélho p. Samucle pravého a mocného poručníka — všeho zbożie a statku mého —. Potom pak vuole má jest -- aby — v duom ten muoj, který jsem u Přecha kú- pila, sé uvieżie jej k ruce vnúčal mých držali a jím vládli až do let týchž vnúčat rozumu došlých. Ktery2to duom —- olkazuji Lÿm2 vniitatôm mým —- na rovný diel —. Dále jakož Václav, syn muoj, na smrtedlné posteli prosil mne s pilností i také kšaftem a posledním svým poru- čenstvím také poručil a rozkázal, aby len plat v Trnové, X k. gr., kterýž on tu incl, k oitáii zvlistniemu v ko- stele sv. Jiljie v St. M. Pr. byl zasé navrácen, i o tom platu také, kterýž týž Václav od Rímkovny mčv jej faráři tudicż u sv. Jiljie, nynejsiemu i budüciemu, otdal jest a otkázal, také ji — vuoli syna mého chtéci v tom dosti učiniti — za to —- prosím, aby platové již pravení ka- planu i faráři prve dotčeným — obrácení byli —- s lako- vým však opatřením, aby kaplan k dotčenému oltáři zje- dnaný vždy na každý den, a farář, nemohl-li by vicce, ale dvakrát do téhodne, v středu a v pátek, mše svaté vždycky slúžili. - - llem jakoż (Fi kopy platu mim v: Mo- dleticfch, z těch jednu kopu na olej k lampě před Božic tělo v kostele u sv, Jiljíc, drulní na víno k službě bozie, polovici ludiež k Jiljí a polovici do Betléma, a třetí kopu téhož platu žákóm školy tu u sv. Jiljic na obuv a na jiné potřeby jich otkazuji — lak aby takova lampa v témž kostele ustavičné pied tělem Božím hořala - Item o tom, jakoż na duom kněží: Zbraslavských podle kostela: sv. Ondřeje v St. M. Pr. XXX k. gr. naloZivài o tom od nich jistý list jich mdm, tak lo poniciem, aby porucnfci moji od tychż knóżi XII k. gr. toliko vezmice list jich zase vrátili a z tóch NI k. na opravenie kostela sv. Jiljie X k. dadie ostatnie dvě kopě mezi kněze ludież u sv. Jiljie rozdělte —. Datum fer. Il]. ante Purif. 6. 1472, 16. dubna. Zmder, Pozůstatky desk zem- ských 11 str. 362. Jiřík z Přestupině, Jan řečený Mauri- cii, písať na rathouze v St. M. Pr., a Ondřej řečený Krlek, měštěnín St M. Pr., piiznali se, že dědictví jich v Lib- kovicích, čtyry dvory kmetcí — jakž jim dsky menší zi- pisné od Marty, dcery někdy Václava Ondřeje z Prahy, plněji svědčí, dali si — k kostelu sv. Jiljí — tak totiž, XXVI. V ulici Relèzové. — C. p. 999a. k kostelu v Libkovicích a v Modleticích 1 k gr. pl. roč., k škole a žákuom u sv. Jiljí a 1 k. gr. téhož platu na olej k lampě, a l k. gr. tehož platu na víno k službě buożi. 7. 14792, 11. tervence. Rukop. €. 2141 J. 106. D. Martha, uxor famosi Cliborii [Rozvoda] de Stakor, fassa est, quia tenetur vero debito Stanislao forensi XL. s. gr., quas obligat super domo sua inter domos diclam d. locz: konis et [,aurencii cultellifabri. Act. sabbato ante Marga- rethe. 8. 1473, 91. () unora. Rukop. č. 2119 f. R 5. Nc jméno božie amen. Jd Pavel z Stakor vyznávim tiemto listem oc Ze atkoli z dopuXténie boZieho nemocen jsem a neduživ na (čle ac takže činím a ustanovuji uroz. a stat. rytiefe p. Samuele z Hridku a z Valečova, královstvie Ceského podkomoiicho a otcc mého milého, p. Jana z Ra- dice, hofrychtéie mast královských v Cechách, a p. Ja- kuba od černého jelena, měšťany Si. M. Pr., přátely mé dobré, pravé a mocné poručníky všeho statku mého —. Najprvé z těch dvú set k. gr., kteréž: bych od Ctibora z Stakor, bratra mélio, na den sv. Havla nynie najprvé příštieho vzieti mél, otkazuji a mocné otdávám témuž bratru mému sto k. gr. a p. Samuclovi, otci mému, dru hych sto k. gr. Dile pak jakoż takć ve dvu stu kopách gr. mim od panie Marly, nevèsty mé, dvadecti k. gr. platu a ńroka roćnicho na zboží Slapském kněží kláštera Zbraslavskćho sobi postipeno | - priivo mó v3ecko k platu na léž poručníky mé přenášeje — chci — aby z těch dvú set k. gr. úrokuov, jichž jest již XL k. gr., nikoli nebrali, jakož i já nebral sem, ale jistinu toliko vezmiice osobám ufepsanym rozdali —: Mistru Jírovi u M. hi. v Týně XXV k., knězi Jakubovi Píborskému XV, knězi Ja- novi Pelhtimovskému X k. — Sigmundovi, písaii páně Samuclovu XV k. Dat. die dominico Ad vincula (sic) 9. 1494, 12. srpna. Rukop. à. 2107 f. 59. Gone- rosa d. Katherina de Kolowrat e. d. inter domos d. Coi- dicz el Augustini mercatoris à Martha de Stakor pro CXU,, s. gr. AcL. fer. I]. post. Tibuvcii. 10. 1495, 26. rFfjna. 7anmléz f. 92. Jà Katerina z Ko- lovrat a na zimku Lyském známo tiemto listem činím, Ze sem poslala Jana Moravu z Kralic, purkrabí svého, s plnú mocí, jakož sem prodala wroz. p. Jificmu z Dubé a na Kuřích Vodách ten dnom, kterýž sem koupila u Roz- vodové, tak jakož sem jej sama koupila, s týmž právem, a p. Jiří mí mi zaň sumu položili dvě sté k. a dvadceti k. gr. m. ancb sto a deset k. gr. 6. | dávám témuž Ja- novi tiemto listem moc, aby ty penieze zdvihna p. Jitiemu ten duom zapsal, jsu na místě mém, jakož právo jest. A ji rozkiizala sem svń vlastni petet pritiskniti k tomuto listu pro lepsi jistotu. Jen: jest dán leta bozieho MCCCCXCV ten pondèlf pred sv. Simonisem Judi. 11. 1495, 97. října. Tamléž. Jiří z Dubé a na Kurích Vodách emit domum in plebe s. Egidii inter do- mos d. Koldicz et Augustini mercatoris a Katherina de Kolowrat pro CX s. gr. pr. Act. in vig. Sim. ct Jude. 12. 1500, 19. června. TamteZ f 1SS, Matheus cul- tellator et Regina e. d. pcne». domum d. Miczan et do- mum Martini cultellatoris. dicti Syrowatka a Gcorgio z Dubé a na Skalách za CXV. k. gr. €. Act. fer. VI. post Corp. Chr. 18. 1605. Tamléž f. 271. Regina, olim Mathei Driemal, nunc vero laurencii cultellatoris conthoralis, re- signat jux suum post priorem virum marito suo. Act. fer. NI. post Egidii. 14. 1511, 7 srpna. Rukop. č. 2108 1. SO. Jan, syn někdy Matúše Dřiemala nožícíc kúpil sobě diel ten, 

Strana 623
XXVI. V ulici Relézové. — C. p. 922a. kterýž jest měl Vavřinec, otčím jeho, v statku tom po témž Matúšovi pozvostalém po Reginé, malce téhož Jana, od téhož Vavřince za XIAX k. gr. m. Act. die Donati. 15. 1517, 2. zâÿi. Tamtci f. 209. Kliment kožiš. nik a Dorota k. d. podle domu Mičánova a Pavla nožíře od Jana a Jiříka, synuov neb. Matúše noZiere Dřímala, za CX k. gr. č. Act. fer. JI. ante. Egidii. 16. 1595, 5. září. Rukop. ¢. 1129. f. 81. V té při mezi Dorotü, manZelká Klimenta kožišníka, a Kalefinou vinopalkou, kdcZ jest ji vinila z toho, že jest chodila po lidech a o ví řečí mluvila obouzejíc ji, Ze by čarodějnice byla, a to proto, že jest váčku jejího dosáhla, k které- muž se ona Dorota znala, že je její a jej byla ztratila. Pak ona, což chtěla, to jest mohla do toho váčku vložili, majíc k ní zlú vůli. A tady chtiec jí zlé učiniti o ní ta- kové řeči mluvila a ji na její poclivosli dotýkala, proséc za spravedlivé opatření. Proti tomu ona Kalefina jest mlu: vila, że jí v ničemž neobouzela, než když váček nalezla, ona Dorola po tom váčku se plala a k němu se znala, že je její. A když sú byly v něm někleré věcí, že jest ona jich s tím se vším dodala ku p. Janovi Karbanovi, aby to sem bylo dodáno. A tu se jí vidčlo najslušnéji dodali, aby ta vic byla od práva obledána, že se ona nemá o nic s ní súditi ani o ní co mluviti. Než sama k lidem chodila a prosila, aby jf lo vráceno bylo, a pří- činy oznamovala, proč lo u sebe chová, a sama to roz- nášejíc i na ni vinu vzkládí, ježto jí ona nic povinna není, a lo coz jest poloZila, v moc У. МИ dala a o to by rída pokoj méla. Proti tomu Dorota mluvila: Poněvadž toho váčku s takovými včemi sem podala, že sú ty věci v tom váčku byly, móla to obvésti, ale toho neučinila, než tak, jakž jest povědíno, majíc k ní zlí vůli, tím jí křivditi chtěla na její: pověstí. Tu p. purgmitr a páni —- vypovídají: Poněvadž z těch svědkóv, kteréž Dorota vede, toho se nenachází, aby ona Kateřina co mluvila, ježlo by jí Dorotě pro to náprav povinna byla, než tak, jakž jest váček nalezla, její svěd- kové, Dorotini, pruví, že jej hned ukázala, a tak o ní Kateřině lo domnční býli nemuož. aby ona co na její Dorotinu lehkost měla do toho váčku klásti, i z té pří- činy tou žalobou jí povinna není. Act. fer. Il. ante Nativ. M. V. 17. 1540, 16. inora. Nukop. ¢. 2111 [. 353. Jakub Kočka k. d. mezi domy Jiříka Kohouta a Petra vinopale od Doroty Klimentové ос ]1/,C a V k. gr. pr. Act. fer. V. post Valentinum. 18. 1561, 29. října. Rukop. č. 2117 f. 254. Jakub Kočka z Kocnštejna, hofrychtér království Ceského, vzdal duom svuoj leżici mezi domy Jiffka Kohoula a Petra vi- nopale uroz. pp. Janovi a Jiffkovi, bratffm vlastním a ne- dilnym Jablonskym z Jabloné. A p. purgmistr a páni to- hoto odevzdání na ten zpuosob jemu p. Janovi a p. Jiří- kovi příti ráčcí, že jsú připovědčěli všecky berně a po- platky i potádky, bud to k obci neb k osadč, činiti a zachovávali. Act. fer. V. post Sim. et Jude. 19. 1557, 2. června. 7amieź f. 384. Jan Jablonsky koupil polovici domu od p.Jiříka, bratra svého, za sto k. gr. €. Act. fer. lIll. post Asc. d. 20. 1566, 8. cervence. Nukop. č. 2118 f. 134. Jan Jablonský z Jablonné vzdal duom svuoj mezi domy Ji- říka Benálského a Vojtěcha Krásy obostranně ležící paní Anně Jablonské z Nežetic, manželce své. Act. fer. I. post Joan. Hussii. 21. 1582, 98. Cervna Rukop. č. 2112 f. 129. Uroz. paví Anna Cejkovń z NeZcUc, nékdy uroz. p. Jana Ja XXVI. V nlici Kelizové. — €. p. 999. 693 blonského z Jablonné a ji2 uroz. p. Jeronyma Cejky z Ol- bramovic manželka, oznámila, že duom svuoj mezi domy p. Zikmunda Zapskyho a p. Hrzáně obostranně ležící dala p. manželu svému milému —. Act. in vig. Pelri et Pauli. . 99. 1594, 2. září. Rukop. c. 2113 [. 10. Jeronym Cejka z Olbramovic a na Chvaldch maje se z království to- hoto Ceského do Uher proti Turku, pohanu, Ziznivému pro- lévaci krve k}estanské, odebrali, jestliże by ho p. Jeronyma v témž tažení P. B. od smrti uchovati neráčil, dům svůj dává paní Mariji Cejkové z Rezna a na Chvalách —. 28. 1595, 16. listopadu. Zamléz f. 63. Uroz. p. Albrecht Zdeněk Kaplíř z Sulevic k. d. mezi domy nroz. p. Tobiáše Hrzaně z Harasova a Jiříka Nejmora obostranně ležicí od ur. p. Jeronyma Cejky z Olbramovic za 560 k. gr. 24. 1597. 20. brezna. Tamléz. Uroz. p. Zigmund Sluzsky z Chlumu a na Tuchoméficích a Johanna Sluzská z J.osu m. ). k. d. od p. Vojtócha Vaclava Kaplife z Su- levic na Brodcích a Velikych Horkách za 750 k. gr. č. v tom ve všem právě, jakož jest dobré paměti někdy uroz. p. Albrecht Zdeněk K. z S., bratr p. Vojtěcha Vác- Java, měl a držel, s tím doložením, neuchoval-Ji by jeho P. B. dříve od smrti, nežli jí paní Johannu z Losu m.j, tehdy ten dům má na ni paní Johannu i také pannu Lid- milu Sluzskou, dceru jeho p. Zikmunda se paní Annou z Dubu, předešlou manželkou jeho, zplozenon, pripad- nouli. 25. 1605, 16. února. Tamléz [. 335. Jakoż jest uroz. p. Zikmund Sluzský z Chlumu, přečkav z obzvláštní milosti boží jak paní Johannu z Losu, manželku, tak pan- nu Lidmwilu, dceru svou, Zivobytím, oznámil, že týž dům dal paní Alžbětě Sluzské z Vehynic a z Tetova, nynější paní manželce své milé —. ® 1628, 7. dubna. Zamléž. Uroz. paví Alžběta Siuzská ze Vchynic a z Tetova postoupila: dům svůj — uroz. paní Sobině Střelové roz. z Vehynic a z Tetova na Cerhenicích na místě a k ruce uroz. p. Vilíma Voldřicha Střely z Rokyc, syna a sirotka jejího let nemajícího, ja- kožto mocné otcovské poručníci, však na takový způsob, pokudź by V. B. p. Vilíma Voldřícha bez dědicův z to- hoto svèlu povolati rácil, aby tyż dim na uroz. p. Ru- dolfa Strelu, bratra vlastního jeho p. Vilíma Voldřicha, připadl. Číslo pop. 222. (Bočkův, Koldicovský, Mičánovský dům.) 1. 1512, 15. listopadu. Rukop. č. 1208 f. 112. Matěj vinopal stoje osobně před pány v radč z své dobré a svobodné vuole duom svuoj, kterýž jest svobodný kou- pil od panie Doroty z Hofu a od též paní Doroty dckami zemskými jej měl, jakož ten zápis to šíře a plnějie v sobě zavicrd a ukazuje, ten tajż duom poddal jest a mocí zá- pisu tohoto poddává pod šos a právo a povinnost mčsckú, berně na týž duom věčně a budúcně jest uvedl XV gr. č., kteníž on Matčj, dědicové a budúcí jeho přisédieti a povinní tou berní k vobci budou, jí platiec, dávajíc tak, jako jiní sousedé a v tom témž právě, jakož se je v ně podvolil i poddal, jednomu každému ten duom má pro- dávati, jeho postupovati a k svobodé prvnie jeho žádným právem ani obyéejem navracovati. A p. purgmistr a pâvi to sou od něho přijali a jemu živnosti dopustili; jeho za souseda k sobě přijavše, a práva též jemu přejí a jeho 

Strana 624
694 XXVI. V ulici Řetězové. — C. p. 999. opatrovati ráčie, jako jiného spolusouseda svého. A on | Matěj též v zápisu tomto Kateřině, manželce své, dédi- | cóm i budúcím svým to též právo, jakž jest ve dckách : zapsáno, tiemto zápisem zapisuje. Kteréhožto zápisu výpis | tuto pod tiemto zápisem slovo od slova zní takto. V větších zápisných Václava | Hyndráka K VIII. | Dorota z Hoľu přiznala se před úředníky Pražskými, | że jest dlužna póldruhého sta k. gr. č. Maučjovi vinopa- ' lovi, mčštčnínu mésla Pražského, a Kateřině, manželce | jeho a jich dšdicóm a budúcím. V kterémžto dluhu ihned postúpila jemu domu svého svobodného, klerýž leží v St. | M. Pr. proti klášteru sv. Anny, řečený Bočkuov duom, i se vším okrskem a svobodou i příslušenstvím toho do- mu tak a v témž plném právě, jakož jí deky i s tou správá od Jana z Klinštejna a témuž Janovi od Tiemy z Koldic plněji svědčí, ke jmění, držení, prodání, zasta- | vení, zapsání a učinění, jako z svého vlastnicho dědičného | a svobodného, žádného práva sobě k tomu domu dile ne- ; pozuostavujie. Stalo se v stfedu pred sv. Bonifaciem. Stalo se v pondělí před sv. Alžbětú I. b. MVC XII. | 2. 1522, |]. srpna. Rukop. ©. 2155 f. 70. V té | při mezi Petrem vinopalem a Klimentem kožišníkem jakož týž Petr viní Klimenta, kterak okna do domu jeho a na dvuor jeho mó, že těmi okny překážku jemu činie i o duom | se pokoušejí, žebříky doluov spouštějíce a jiné příkořie Cinie, že se v (om nebezpečnosti obává, neb on čeleď maje, ti nynie na ten čas jsí u něho a snad škodu uči- níce, mohli by prec odjíti. Zádaje pánuov úředníkuo v tom zn opattenie. K tomu také na druhém svém dvoře, | kdeż se jemu vidie, Że by jeho zed byla, że chce k nie přístřešek vdělati pro ochranu dříví, aby jemu toho rá- čili příti. Proti tomu Kliment praví, že sem já těch oken nezumyslil, ale Ze sá tak prve byla, a předkové moji jsú jich užívali. Než abych já překážku jemu jinú činiti měl, toho není. Než že se jest přihodilo, že tam žemlička upadla, polom nuoż a my toho dosáhnúli nemohúce a když nás Petrová do domu pustiti nechtěla, než to k sobě, což tam padlo, pobrala. A coż se žebříku dotýče, když sme klíče v komoře zamkli, když sme z prosby do domu puštění býti nemohli, tu sme jej spustili, jemu bez škody, chtíce tychz klífuo dosáhnüti. Také který čeleď mám, čehož se od nich obává, že ti takoví nejsou, aniž takových chovám, než mám já pacholky dobré. Pp. úředníci — vypovídají: Poněvadž Láž okna na dvuor Petruov z domu Klimentova od starodávna vysazena byla jsá vzdycky v uzivání ptedkuov Klimentovych bez překážky obyvateluov a držiteluov domu Petrova, ale že v okné svétnióném, pokudz se vidie a nalézá, byl jest před časy kříž udělaný, ježto nynie za drženie Klimen- tova již jeho není, protož jemu Klimentovi se nalézá, aby ten kříž do toho okna zase udělal bez prodlenie a těch oken, jakž od starodávna, tak užíval, překážky buď litiem neb házeniem do dvora Petrova žádné nečinč. Coż se | pak přístřešku dotýče, kterýž on Petr na druhém dvoře sobě pro potřebu přistaviti mínie pii zdi a svislech Kli- mentovych, to on Petr ućinili muoże. Act. die Tiburcii. 3. 1026. Rukop. ć. 1047 [. K 19. (Svédomf mezi Doroti, manżelki Klimenta kožišníka, a Kalefinú vinopalki.) Alžběta, manželka Jiříka vinopale, svédéila: Bylo lidf tu mnoho dobrych, kdyż jest Katefina vinopalka rozpravéla, Ze jest nalezla měšec súsedy svý a Ze jest v něm bylo mnoho 6śruov divnajch. — Majdalena, man- želka Jiříka mydláře: Přivolala mě k těm čáruom Kate- řina vinopalka i dala mi měšček malaj s penězi, abych je přečtla. 1 bylo jich za III alb. malých peněz a jeden pe- XXVI. P ulici Nelězové. — C. p. 929. níz. Pak tak pověděla, že jsou čáry a jsou sousedy mé. Ale já nevím, jaký jsú byly. — Marta, vdova někdy Mar- tína Ruoženého: Pravila mi Kateřina vinopalka, že smc našli jakýs váček a že jest v něm ňáký vosk, křížky a vlasy a třepečky ňáký. 4. 15627, 12. října. Nukop. č. 2142 [. M 3. (Kšaft Kateřiny vinopalky.) My purgmistr u rada města Prahy známo činieme —- že jest přéd námi položen kšaft někdy Kateřiny, Petra vinopale manželky, súsedy našie, po její smrti zavřený — kterýžto -- otevřín a člen toto jest v sobě držel a zavieral, drží a zavíráí: Ve jméno božie amen. Já Kateřina, Petra: vinopale manželka z domu ně- kdy Mičánova na rohu ležící proti klášteru sv. Anny, vy- znávám tiemto listem obccné prede vSemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že znamenajíc věk starosti své i také na svém zdraví nedostatek a újmu a znajíci rozličné pří- hody v tomto světě, protož s dobrym mym rozmyslem a zdravú pamětí, chlíci se toho uvarovati, abych nesnází a souduov o statek po mně zůstalý, z daru jeho božské milosti mně puojčený, mezi svrchupsaným Pelreém, man- želem mým, i tudíž přátely a příbuznými mými nepozů- stavila, toto mé poslednie porucenství a koneény ümysl vuole mé o témž statku mém o všem řídím a zpuosobuji obyčejem takovýmto: Takže duom svuoj, v němž bydlím, řečený Mičánovský, výšdotčený a k tomu též drubý duom Bonušuov na mostku Ježící i s krámem, hotové peníze všecky a podle toho i jiný vešken statek svuoj movitý i nemovitý, kdež by ten a na Cemkoli záleZel ancb kie: rým a klerakym koli jménem muož a mohl by jmenován, nalezen i optán býti, nic ovšem nevymicnujfci, olkazuji a mocně po své smrti poroučím a dávám výš psanému Petrovi, manželu mému milému, ke jmční, držení, poží- vání a k dědičnému vládnutí i ku učinění s tiem se vším, jakožto s jeho vlastním, když a což se jemu líbí nebo lí- biti bude, a to bez všelikých a každých lidí otporu a vše- lijaké překážky. Pri tom tato vuole jest má konečná a tomu chci, aby svrchupsuny Petr, manžel muoj milý, z toho statku všeho mnú jemu odkázaného, byl povinen vydati a sku- tečné vydal po mé smrti osobám i tudiež k záduším tuto jmenovaným, a to beze vší otpornosti: Najprvé p. Janovi Karbanovi od M. B. Sněžné X k. a k tomu s postel ša- tuov dobrých i s povlakami a čtyry prostěradla; item Dorvtě, téhož p. Jana manželce, též deset kop a k tomu blány podbříškové novější kratSí, klok harasovy, sukni hřebíčkovú vlaského sukna a šlojíř. ltem Marty Menšíkové dětem, kteréž nyní má, deset kop a Alžbětě, dceři její, zvláště nad to pláštiek černý nebožky Doroty, mé krej- čové z domu Pruochoditého. lt. dětem pcrnikářky z Ze- lezné ul. u beránkuov pót k., it. Doroté Fuéíkové decii, a sestřenici mé od forliny u Králova dvora, patnácte k. a ty aby jie pomalu vydával, když by jejie potřebu uznal a jináč níc; a k tomu dvě peřině po puol čívrtie puole, polštář, podušku, biány podbříškové delšic, čubku pod- šití; podbříšky a šlojíř. 1t. Tomášovi do Stříbra, neb. Stěpána, bratra mého, synu, X k., it. do Betlema X k, k sv. Jiljí též X k., k sv. Jindřichu V k., k sv. Stěpánu do zdi X k. a k sv. Havlu V k. Item do špitáluov k sv. Pavlu za bránu Poříčskú a k sv. Bartoloměji pod Slovany po XV kopách. It do Stříbra města k faře veliké V k. a na předměstí k sv. Mikuláši též V k. A to poroučím p. bakaláři, měštěnínu téhož města Stříbra, který jest po- ručníkem dětem neb. Štěpána, bratra mého, aby on ty penieze oboje při týchž záduších spravil i laké Tomáška opatřil. It. Dorotě odtudž z Stříbra, neb Stěpána, bratra 

Strana 625
XXVI. V. nlici Relizové. — C. p. 222. mého, manželce, klok sukna vlaského a toho aby nedávala dceři své Kateřině, neb mne nechtěla poshichati, Item svrchupsaného Petra, manžela mého. sestře XV k. a k tomu sukni flanderskú lvové barvy, dva ko- žíšky, blány králíkové a šlojíř. Item faráři nynějšímu sv, Jilskému dvé kopé a dvfma kněžím tu u sv, Jiljí, též ny- nějším, po puol kopě, vše a všudy nu míšenský groš po- čítajíc, Při tom pak dále též oznamuji a ta vuole jest má konečná i tomu také chci, aby týž Petr, manžel muoj milý, ihned po mé smrli sukna a plátna za pětmezdcítma kop míš. nakoupil a mezi chudé potřebné i nuzné lidi, kdež by se jemu za nejužitečnější vidělo a zdálo, rozdal, NU lázně chudým ztopili kázal a k tomu IX k. m. buď na skutky milosrdné anebo na občdy chudým lidem vy- naložil a obrátil, tak aby té vší sumy svrchu odkázané bylo dvě stě k. m., tak jakž jest vuole má poslední, a to za mí a předkuov mých duše. Kdeż jemu toho do- cela i úplně věřím, že pamatuje na své dobré svědomic, že jse při tom všem věrně a právě zachová a jedné každé osobě i tudicž: k zádušním, což jsem komu koli co od- kázala a dáti, jakž výš dotčeno jest, kázala, beze všie otpornosti i véelijakého zadrhovänie vydá, jináče toho nečině, a lo pro uvarovánic pomsty od P. B. všemohú- cího. Naposledy pak oznamuji, že jsem se dozddala slo- vutućho p. Martina Helma z kon$cluov priscZnych, a uroz. vladyky p. Oldřicha z Prostiboře, kancléře Pražského, že tento kšaft a poslední vuoli tuto mú pľeslyševše jej jsú k žádosti mé sekrely svými pro lepší toho jistotu zape- četili v středu vu vigilji hodu slavného Na nebe vzetie blahoslavené P. M. L b. tisicieho pélistého sedmmezcit- mého. Kteryżto k¥aft my nadepsaní purgmistr a rada — | jsme — stvrdili .- a na styrzenie pečeť menší města na- šeho — dali jsme a rozkázali jsine přivěsití k tomuto listu v sobotu po sv. Diviši léta, ut supra. > b. 1650, b. srpna. Rukop. č. 2117 f. 212. Petr vi- nopal oznámil: Jakož má duom ležící na rohu pruocho- dity vedle domu p. Jablonského, že k témuž domu připustil jest Kateřinu, manželku svú. Act. fer. II. ante Transfigur d. 6. 1560, 24. dubna. Tamtéž /. 450. Vojtěch Krása k. d. na roha od Katetiny vinopalky za 250 k. gr. &. Act. postriJie Georgii. 7. 1508. - Rukop. č. 2118 f. 55. Vojtěch Krása vzdal duom svuoj ležící na rohu vedle domu p. Jana Ja- blonského Martinovi, synu svému. Act. postridie Petri vincti. 8. 1669, 2. srpna. Tamtěž [. 213. Uroz. rytíř p. Adam Muchck z Bukova a na Pičíně, cís. rada a hejtman kraje Podbrdského, k. duom vedle domu p. Jana Jablon- ského, proti domu Tomáše Zmrzlíka ob uličku, od Mar- tina, někdy Vojtěcha Krásy syna, za 950 k. gr. č. Act, die Scholasticae. 9. 1570, 20. prosince. Tamléz. Uroz. ryt. p. Adam Muchek z Bukova oznámil, že připustil jest uroz. paní Johanku z Dláždan na Pičíně, manželku svou k zá- pisu domu svého. Act. in vig. Thomae. 10. 1679, 19. ledna. Rukop. & 2112 f. 44. Uroz. paní Dorota Hrzanová z Ocelovic a na Housce koupila dům proti klášteru sv. Anny naproti od p. Viléma Much- ka z Bakova za 450 k. gr. č. Act. pridie Fab. et Sebast. * 1624, 28. srpna. Rukop. č. 2148 f. 144. Uroz. paní Alžběta Hrzanka roz. z Dubé společně s p, Petrem Payerem, spoluradním, přednesli: Jakož jsou před rokem v létu 1623 pátého dne m. Junii vejchoze sobě vyžádali, o čemž povolení dosáhše, aby v té uličce mezi domy ur. XXVI. V ulici Liliové. — Č. p. 180b. | 625 paní Alžběty H. a p. Petrem Payrem pro zachování a zdržení těch zdí obouch domův, kteréž do té uličky v rohu právě velmi hrubě se nachýlily, dva rampouchy do těch zdí obouch domův paty zasaditi a přes ulicku preklenouti udělatí dáti mohli, což jsou podle téhož dovolení posta- viti dali, Ze pak to tehdáž k zapsání a poznamenání své- mn ueptilo, Zádali pánüv, aby to slilídnouce předešlého dovolení jim zapisem ujistiti poruciti rdcili. V Liliové ulici. Číslo pop. 180b. (Düm Kostsky.) I. 1441, 18. března. Rukop. c. 90 f. 64. Nicolaus braseator, successor Nemluwe, et Elsska e. d. olim dictam Koscky sitam inter domos Johannis Hnévivy ex una cl d. Boczkonis parle ex allera crga famosum Zdenkonem de Czietowa pro XIII s. gr. Act. sabbato ante Oculi. 2. 1452, 26. ledna, Tamież f. 215. Elsska, olim relicta Nemluwe brascatoris, et iam conthoralis Cristophori, similiter brascaloris, e. illud omne ius, quod in et super domo Kostsky dicta, sila inter domos d. Georgii de Cun- stat ex una ct Thobie de Plzna parte ex altera, ad Do- rolhcam, relictam Andree, notarii minorum tabularum ter- restrium, pertinebat, erga predictam Dorotheam pro certa pecunie summa. Act. fer. III. post Convers. s. Pauli. 8. 1452, 26. ledna. Tamtéž. Famosus Herman- nus de Zhorzecz e. d. erga Elsskam, conthoralem Cristo- phori braseatoris, pro XXX s. gr. Act, eod. die. 4. 1453, 1. srpna. Rukop. 6. 993 f. 154. My purg- mistr a rada St. M. Pr. známo činíme tiemto listem obec- ně přede všemi, kdež a před nimiž čten neboli: čtúce | slyšán bude, že vstúpil před nás do plné rady slovutný panoše Heřman Sirotek ze Zhořce, kterýž duom v městě našem ležící mezi domem urozeného pána pana Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad, správce královstvie Ceského, z jedné a domem Thobiášovým z Plzně z strany druhé, | jeito slul nékdy i slove duom Kostsky, od Eliky, nekdy Nemluvovy, alc jiZ Křištofovovy manželky, kúpil i zaplatil jest a tíž manželé jej v knihách města našeho měli sú od Cečovce řádně, a pokázal nám listy celé a neporušené i také v nicemż nepomatenć urozeného pána pana Miku- láše, někdy Zajiece z Hazmburka a z Kosti, téhož domu dědice, a panie Zofky, jeho manželky, s visutými jich i ji- ných dobrých lidí na svědomie pečetmi a druhý list páně Januóv staršieho z Michalovic a páně Januov Kruplatuov, syna jeho odtudž, i jich také i jich dobrých lidí na svě- domie pečetmi visutými, kterýmižto listy duom svrchu- psaný urozenému pánu panu Henrichovi z Elstrberka i tomu, jenž by ty listy s jeho volí mčl se vším právem jich, dán jest. Podle toho zpravuje nás, že Ciečovec na- před jmenovaný měl tén duom ve dskach zemských sobě zapsán od panu Henricha výš psaného a že z staradávna svobodný jest ode všech pořaduov městských a že vždy- cky jest zemskými dskami jakožto svobodný tvrzen- býval, žádaje toho se vší pilností i proše, aby ten duom k dřev- nie svobodě své a k tomu právu, v němžto z staradávne ležal jest i leží, byl navrácen. Protož my nadepsaní purg- mistr a rada Star, M. Pr. listy nahoře dotčené pilně ohlédavše i toho, kterak duom častopsaný ve dskách zem- ských z staradávna pánóm Kostským leží, i také toho, kterak od pana Henricha z Elstrberka po listech nahoře 79 

Strana 626
696 XXVII. Husova lfída. — C. p. 980a. dotčených Cie&ovcovi tímiZ dskami zapsán jest, po dvi kon&elech spolupfíseZnych našich z plné rudy na to k úřa- du zemskému vysazených koncčně došedše, jediné že Cie- čovec desk vtom zemských v ty časy pro války rozličné a bife v zemi sthlé poZiti nemoha munželóm napřed praveným knihami našimi byl zapsal, ku piinluvé a žá- dosli pana správce svrchupsaného i také ku pilné a snaż- né prosbě Heřmana Sirotka, téhož domu drzitele, s do- brym rozmyslem a svědomím i volí obce našie duom ten Kostsky, o niem2to svrchu zmienka jest, lémuž Hefma- noví a jeho dědicóm i budúcím k dfevnie a starodávné XXVJI. Husova třída. — Č. p. 230a. svobodě navrátili sme i navracujem a té svobody potvrdili sme i tohoto listu moci potvrzujem sproslujice jej HerF- mana, jeho dědice a budńcie domu castopsanćho Kost- ského držitele i ten duom všech pomuocek, prací, úplat- kuov, pomocí, pořaduov a jiných obtiežení: městských, kterymiż by koli to jmény mohlo jmenováno býti nynic i v casy budiicic. Na polvrzenie i budici pamét toho pc- Cet města na$eho men$i kazali sine k listu tomuto při- věsiti dobrovolně. Jenż jest dán leta se padesátého tře- ticho v středu den sv. Petra z okov vyvedenie. Spojeno s číslem 229a. XXVII. Husova třída. (Ulice zlatnická, nožířská, malá Jesuitská.) Číslo pop. 230a. (Dům Kokyslovský, U zlatého jablka.) J. 1487. Rukop. č. 2099 f. 448. Vostquam Mathias, natus olim Hermanni Popl, impcliverat Grego- rium Jimram cultellatorem pro domo, in qua residet, sita in platea aurifabrorum in acie penes domum Johannis dicli Zajiecek ex opposito domus dicte ad claves, quo jure candem domum sibi occuparet, Jimram respondit, quod eandem domum emit. Tandem domini pronuncciaverunt, si ipse Mathias intendit habere candem domum, quod pre- fato Gregorio persolvat. 2. 1454, 98. srpna. Au£op. é. 2105 f. 24. Johan- nes Kokys! el Zuzana e. d. sitam in platca aurifabrorum penes domum Johannis Zajieczkonis cL relicte Rzehorzko- nis erga Annam, relictam Gregorii cultellifabri, XLVIII s. gr. Act. fer. MI. die Augustini. 3., 1456, 25. srpna. Rukop. ć. 2/19 f. H 5. (KSaft Auny Rehořové). Ve jméno božie amen. Já Anna, vdova po nebožci Rehoťovi nčkdy nožieří zuoslalí, vyznávám pro tiemto listem oc Ze -- vScckeren stalek muoj — po mé smrti: mocně — otdávám slovutnému Václavovi z Světic, bratranu mému milému — Potom pak témuž Václavovi :— porúčiem — aby Petrovi a Simonovi 4 Nového M., bratřím mým, vydal každému po XIII k. gr. - -. Datum fer. IT, post Bartholomei. 4. 1470, 11. února, Zamłćż /. P 5. (Ne jmé- no božie amen. Já Anna Crlikovd, podruhynd u Jana nožieře řečeného Kokysi bydlejfcie, vyznávimn - - že — tech 1. k, gr, klercZ mi Mikuli$ barvief za duom muoj, ježto někdy slul Šaduov v Nov. M. Pr, dáti má — ot- dávám Zuzanné, nadepsaného Jana Kokysla manzclec, lio- spodyni mé —. Act. dominico antc Valentini. 5. 1480. 17. Gervence. Rukop. ć. 2106 f. 61. Ma- chek cultellalor ct Katherina e. d. in acie penes domum Pauli Zajiecek aput Johannem Kokysl cultcllatorem pro LXV s. gr. Act, fer. II. ante Arnolphi. 6. 1480, 23, srpna. Tamtéž /. 63. Georgius cultel- lifaber ct Magdalena c. d. aput Machconem cultellifabrum pro LXXINI s, gr. Act. in vig, s. Bartholomci. 7. 1498, 17. ledna, Rukop. č. 2107 7.20. Domini considerantes, quod domus Katherine ct Anne, orphano- rum olim Georgii cultellatoris, Kokyslovsky dicta desola- batur, mandaverunt, eandem domum Duchconi pellifici vitrico et Dorothee, conthorali ipsius et prenominatorum orphanorum matri, pro C s. gr. vendere, Act. dic An- thonii. 8. 1499, 4. března. Tamléž f. 162. Johannes Hro- zen et Ursula e. d. dictam Kokyslovskÿ penes domum Pauli Stahlavec ct Johannis I.aurini a Duchcone pellifice dicto Kapalín pro CX s. gr. pr. Act. die Traslat. s. Wenc. 9. 1611, 97, vári. Rukop. c. 2108 J. S5. Georgius sulor diclus Kořínek et Katherina c. d. acialem penes domum olim Stahlavconis ct doinum Johannis Ceci a Jo- hanne dicto Irozen pro CXXX s. gr. pr. Act, sabbato in vig. s. Wenc. 10. 1518, 19. dubna, Rukop. č. 2141 J. 230. Staly jst se smlÿvy svalchnf k sv. manželství mezi Jakubem ko- lićnikem a Anni, slużebnici někdy Jiříka Kořínka ševce, — Stalo se fer, 1l. antc. Georgii. 11. 1621, 19. března, Nukop. ¢. 534 11 f. 14. Stala se smlúva svatební k sv. manželství mezí Jiříkem Kofien- kem ševcem a pannú Zofif, dcerú po neb. Haškovi po- ostahi —. Act. fer. III. post Gedrudis. 12. 1644, 11. srpna, Rukop. č. 2117 f. 40. Jan Tlaëil vačkář a Kateřina k. d. na rohu mezi domy Jana Dunáčkau a Linharta NaSnére od Jiříka Kořínka za CC k. gr. ©. Acl. fer. Il. post. Laurentium. 13. 1550, 8. března. A'ikop. €. 2142 f. Z 5. (K3aft Jiříka“ Kořínka,) My purgmistr a rada St, M. Pr. známo činíme, kterak Jiřík Kořínek, obyvatel v městě našem, učinil kšafi - - ve Gtvrtek po sv. Sim. a Judovi |. 1549 — także — statek svuoj movitý - dává Stěpánovi, ně- kdy Vavřince Kořínka, bratra svého, synu. — Stalo se v pondělí před Přenes. sv. Václava l. 1660. 14. 1570, 16. března. Rukop. č. 2118 f. 246. Mi- kuli$ Smolík a Johanka k. d. na rohu vedle Michala mečiře od Kateřiny, vdovy po Janovi vačkáři, a Evy, dcery její, i na místě Lidmily let nemající a Anny, zdra- vého rozumu nepožívající, dcer její, s povolením pánův, poněvadž pro dobré sirotcí to býti se uznalo, za pět set k. gr. č. Act. postridie Longini. 15. 1573, 8. ledna, Tainutéz J. 328. Petr Riger zlat- ník a Anna k. d. od Mikuláše Smolíka za 465 k. gr. č. Acl, fer. V. post Trium regum. 16. 1574, 8. listopadu. Zamléž /. 385. Jaroslav z Mutčnína, toho času cís. rychtář, koupil Janovi z Mutč- nína, synu svému, a Anně m. j., moci však on Jaroslav " sobě k změnění tohoto zápisu pozuostaviv, duom nárožní 

Strana 627
XXVII. Husova třída. — C. p. 280a. XXVII. Husova ifída. — C. p. 163. 627 od Petra Rygera za 400 k. gr. ¢. Act. fer. II, post Leo- : s płelożenymi sticikami aksamitovymi, husdrek zelený nardum. s stieSkou aksamf{lovou, dva klobouky muZsky tykylovy 17. 1583, 23. května. Rukop. č. 2112 f. 149. Ber- hedbńvim po svrchu Stepovany, biryt aksamftovy, klobou- nart Berner a Judyt k. d. od Jaroslava z Mulénina za | 500 k. gr. ©. Act. fer. II. post Ascens. Chr. (Pohledávku na domě měl zde Pavel st. Skrafer z Normberka, ktery pro neplacení byl i domu zmocněn.) 18. 1594, 10. února, Rukop. č. 1173 f. 253. (Po- zislatek Bernarta Wernera.) Ve čtvrtek po sv, Dorotě stalo se k Żśdosli Pavla Skrafera poznameniini svrškův Bernharta Wernera: Předně dům u zlatého jablka, v němž se jest toto naslo: V světnici: Mis cfnovÿch 34, umy- vadla 3, z nichż jedno s almarou dřevčnou, měděnice, konvic 52, svícnův cínových a mosazných 13, moždíře 4, stříkačky mosazný 2, klobouky cinovÿ na alambyky 2, rohy jelení velký dvoje, lůžka pod nebesy dvě s firhaňky zelenými, kloboukův nepodšitých 8, stůl, žídle jedna, sto- lice velká jedna. Před kuchyní: kotlíkův k rybám vaření | 12, konvice měděná, pánve měděný dvě, rožny 4, dršlák 1. V lázni: škopček měděný, konvice 3, žejdlík, mandl, trychtýř plechový, štoudve dvě, vana, kotel měděný velký v kamnách zadčlaný, almara černá a v ní hruce cínový a škatule též cejnová. V kuchyni: mis cínových 5, talířův 9, kuthan mosazný, rošty dva, lucerna plechová, pekáč. Před světnicí: stůl, židle jedna, mis hliněných malova- | ných 6. V komoře proti též světnici: šrajbtyš vykládaný velký a v něm šaty vinuté, lžic pušpánových s stříbrnými držátky 12 a karkule aksamítová, Truhla veľká vykládaná a v ní pás stříbrný ženský a šaly ženské. Almara žlutá a v ní šaly ženské, almara druhá též žlutá menší s šublady, dvě postele velké pod nebesy s firhańkem zeleným, tru- hlice dvě pěkně vykládané, truhla jiná černá, truhla bílá a truhlice u lůže. V též komoře čekan, šavle, voštip, ruč- nice dlouhé 2, flaší sklených s cínovými víčky 10, kou- víčka kamenná s víčkem cínovým, kněh 44, šlafpele sou- kenny popelicemi podsity. "Nahoře pod krovem v jedné komoře lůže pod ne- besy a v druhé komoře též lůže pod nebesy, slolček a stolice 2. Dole v síní: ve sklepě suchým truhla dlouhá, soudek vína bílého českého a hrnce másla 3. V marštuli koně 2 s nádobím koňským a vůz. Krám proti tomuto sklepu. Co bylo v boudě na rynku od kloboukův, to vše do jednoho sudu velkého jest vundáno, zapečetíno a do téhož krámu zavřeno. 19. 1594, 9. srpna. Tamléz [. 275. V outerý po Proměnění Kr. P. stalo se poznamenání ostatních věcí šmukýřských v krámě domu zancehaných: Předně v sudu velkém našlo se: 59 kloboukův ženských harasových, 34 | kloboukův ženských hedbávných, 6 husárkův pošilých, klobouk hišpánský šmelcovaný, klobouk hišpánský tyky- tový červený, klobouk mužský tykytovy cerny, birytek détinsky aksamitovy, husdrck aksamitovy, 3 klobouky ty- kytou podäitÿ, kloboutek dCtinsky tykylovy černý, dva kloboucky détinsky tykytou podXity, dvě čepice tykytový chlupatym aneb kozichem podsitÿ, 11 &muküv paubníko- vých, 10 Smuküv hedbävnÿch a Smelcovÿch, 80 fedr- pyśliv. V krámě předním: 6 kloboukův zelených brundvi- ckých, 8 husárkův podšitých, husárek aksamitovy, 6 klo- boukův černých brunšvických, 80 kloboukův všelijakých barev s Sirokÿmi streSkami a s šmuky, vše podsilÿch, 5 klobouküñv ženských černých harasových, klobouček dě- tinský zelený harasový, 2 kloboučky zelený dětinský hed- bávný, 24 kloboukův mužských s střeškami, oužkami, $ &muky, tykylou a aksamitem vesměs podšitých, 6 klo- bouèküv hyXpánskych tykytovÿch podšitých, 6 husárkův tek tykytovÿ dëtinskÿ, 8 čepic tykytových koZichem pod- šitých, čepice aksamítová laloky podsSiti, čepice kanava- čová spratky černými podšitá. V druhém krámč, z prvního krámu do něho jdouc: 98 kloboukúv mužských všelijakých s střeškami širokými a ouzkými, 16% s šmuky, vše podšitých, 10 husárküv ne- podšitých, 11 kloboukův nepodšitých, dva klobouky brun- Svickÿ podsity, biryt aksamilovy, Cepice aksamilovd, 6 karkuli aksamitovych s 3melcem, 4 kloboučky panenský tykytovy, 14 fedrpySlüv, Śmuk hedbivny cerveny zlatem protażeny, 25 kloboukiiv ženských harasových, dvě kar- kule aksamitovć uedodélané s Émelcem, &orc aksamitovy Emelcovy. 4 Bmuky hedbávny vokrouhlÿ brunävickÿ, ce- pièka tykylovA terni détinskd, prymy sobolovy, 3 klo- boutky tykytovy hi$pinsky, dva kousky aksamitu cernóho tištěného na prymy, kousek aksamítu zeleného tkaného a kousck tištěného. V jedné truhle v zpuosob almary udélané: 17 kar- kuli aksamilovych s $mclcem, biryt aksamítovy, biryt ka- navacovy, 7 kloboukiv mużskych s Śmuky a stfe$kami aksamitovymi a tykytovymi podsitych. 20. 1596, 6. listopadu. Rukop. ¢. 2113 f. 58. Ma- tiáš Krate a Kateřina k. d. nárožní u zlatého jablka ře- čený vedle domu Jiříka Frydle ležící od Pavlu st. Škra- feru z Normberka za 725 k. gr. č., jakž ten dům Skrafer zmocněním měl. 21. 1604, 26. března. Tamtéž f. 363. Matiáš Kratz, cís. řezač. drahého kamení a služebník, měštěnín St. M. Pr., oznámil, že domu svého u zlatého jablka nárožního mezi domy Abrahama Morselle zlatníka a Vojtěcha Lizo- nie ševce postoupil Abrahamovi Brokovi. ® 1628, 16. března. Rukop. č. 2114 f. 374. Jan Werdemon kupec k. d. od France Broka za 2000 k. gr. &, jak to zdědil po bratru svém Abrahamovi. Číslo pop. 153. 1. 1470, 16. června. Rukop. č. 2119 f. P8. Vc jméno božie amen. Já Jan Zajieček nožieř, měštěnín St. M. Pr., vyznávám tiemto listem oc, že ačkoli z dopuštěnie bozielio nemocen jsem oc, lakze — duom muoj, v némz bydlím, kterýž leží mezi domy Jana Kokysle z jedné a Jana Sarlata — otkazuji — panie Annč, manželce mé milé chtě tomu, aby Margreta, dcera mó i jejie, jie ve všem poslu$na byla -- takć manželka má aby jie věrně a právě učinila, jakožto jejie věrná mátie. Jiežto také po- riciem — aby po smrti m6 na kostel sv. Jiljie vydala 1 К. gr, Vâclavovi, bratranu mému, pléstiek muoj, Lek- sovi, bratranu mému druhému, reverendu my, a Jang, se- stro mé, s Anicky, decent jeji, XX k. gr. Act. crastino s. Viti. 2. 1486. — Rukop. ¢. 2106 f. 151. Paulus Za jicek. . 8. 1496. — Rukop. c. 2107 f. 76. Paulus Stá- hlavec. v 4. 1500. — Tamlez f. 62. Paulus Stáhlavec no- mine Anne Zajieckové. 5. 1504, 17. července. Rukop. č. 1128 11 f. A 3. Když Jiřík Ježíšek, pergmistr hor viničních, vznesl jest na p. purgmistra a pAny, že když jest byla nesnáz mezi 79% 

Strana 628
698 XXVI. Husova třída. — Č. p. 188. p. Prokopem Pikhartem a Pavlem Štahlavcem o dřívie, sliví a štěpí, kteréž jest při stezce mezi jich vinicemi, že jest on s svými konšely, poněvadž jsú jeho z obú stran v tom za opatření žádali, mezi stranami rozsudek udělal takový, že což jest k škodě Pavlovi Stahlavcovi od p. Prokopa, to dříví aby vysekal, a zase což by bylo k škodě p. Prokopovi od Pavla Stahlavce, aby to téZ také vysekal. A to již bylo jim ukázáno. Ale Pavel Štahlavec žádal jest, aby jemu na to právo čteno bylo, nemël-li by on toho, což jest na jeho gruntích spravedlivě užívati. Tu p. purg- mistr a páni — najprve jim právo jsú čísti rozkázali, že jeden druhému soused nemá štěpím stieniti a slunce od- jímati; potom ráčili jsú stranám rozkázati, aby se podle rozeznánie pergmistrova zachovali. Act. fer. Ill). ante Arno!phi. 6. 1518, 8. listopadu. Rukop. c. 1128 11 f. C 18. V té při mezi Václavem z Brandýsa a Petrem Dunáčkem, kdež on vinil jeho Petra z toho, že nebožtík tchán jeho odkázal jemu Vaňkovi a sestře jeho X k. gr. č. a on Du- náček praví, že o tom nic neví. Proti tomu Dunáček od- píraje pravil, že nebožtík Štahlavec kšaft jest učinil a tiem kšaftem Ze jemu a jeho manželce statek jest odkázal a v tom kšaflu jemu Váňkovi nic nesvědčí —. Tu p. purg- mistr a páni — slyšíce kšaft Pavla Stablavce — vypoví- dají: Poněvadž on Petr Dunáček mluvě k svědku Václa- vovu pověděl, Ze by reci nemël mluviti Junovi Rybákovi, chtě ho za piítele míli, 2e je to snad mohlo byti, ale poněvadž se jest to nesešlo, že nic dlužen nenf, i pont vadž on Dwunáček tomu neodepřel, aby řeči nemluvil a zmínky s Rybákem že by neměl, i z té pritiny aby on to zpravil, že jest to sám od sebe pravil a mluvil, chtě ho za přítele míti, a z žádného odkázání Štahlavce ani kterého poručení a svěření mimo kšaft, že těch jemu řečí, nemluvil. Když to učiní, má jeho Petra on Václav s po- kojem nechali. Pakli by té zprávy Petr neučinil, povinen jemu Vañkovi péti kopami gr. č. bude. Act. (er. V. post OO. SS. 7. 1518. — Rukop. c. 94 1I f. 204. Petr Du- náček přiznal se, že jest přijal XLIII k. pr. m., kteréž jemu Pavel Stahlavec, tchán jeho, na Jakubovi Krajsovi z Hlohova k&aftem odkázal. 8. 1514, 7. prosince. Rukop. ć. 1128 17 f. D 5. V (6 při mezi Janem nožířem z Brandajsa a Petrem Dunäckem jakož jest on Jan vinil jeho Petra z nářku cti, že jest jeho Jana nazval zrádcí a zlodějem, prose, aby to na něho pokázal. Proti tomu Petr pravil, že jest ze tří příčin to učinil a to že jest mluvil, z jedné té příčiny, že ho o šlaj- férnu připravil, druhé, že sa na jeho lunu jinému na jeho nádobí brousil a třetí, že jest ho ku právu připravoval a hnal a on ku právu dostáti nechtěl. Proti tomu Jan mlu- vil: Jestliže by jemu co vinen byl, že má pána jeho, pod kterýmž přísedí, že mu před ním práv býti chce, jediné aby on nań to provedl, čím je ho nařekl. Zase k tomu Dunáček mluvil, že ho páni ráčíte ku právu přidržeti zde, by on mne chtěl viniti a samého abych hledal, kde by on chtěl, a Ze je mne zase zhaněl, lháře přesvědčené mně dával a pravil, že sem se zde za staré rady vypklá- kal (vyplakal?). Tu p. purgmistr a páni — vyříkají: Poněvadž při obú stranu to jest se shledalo, že Petr: opovrhl právo, jeho Jana jest haněl a Jan připověděv jeho ku právu o při svú jest rozsudku nedočekal, ale jeho jest zase haněl, ja- kož se k tomu sám přiznal, protož, poněvadž oba jsí se proti sobě v tom podlé práva nezachovali, jeden druhému nápravú povinen není. Však poněvadž jsú sobě lakove věci z hněvu mluvili, | své toho učiniti nemuoż a pFikryli. ta banění a jich dotýkání jim k ujmě j třen, XXV11. Husova třída. — Č. p. 168. a poctivosti nejsú a býti nemají. Ale že sú se toho proti poctivosti městské dopustili; páni je v svú kázeň berú. Act. fer. V. post Nicolai. 9. 1522, 2. srpna. Rukop. č. 1129 f. 348. (Petr Dunáček Marše z Stračova obstavil a len stavuńk pro- padl.) Vedlé toho stavuńku, kdeż jest Petr Dunácek ob- stavil Marše z Stračova pravě, že jest jemu dluhu VII k. gr. ©. povinnoval, | roli tomu Mareś stoje odpiral a pra- vil, 2e jest takového stavvňku naňho učiniti neměl, nebo takovým stavuňkem obslaven jest na právě Hradeckém a z toho že jest nesešlo a lam o lo ještě konce a místa nemá. A že co je dlužen byl, to jest na témž prívě po- ložil a přes to Że vic povinnoval neni. A k tomu Że jest Dunáček nestál. Tu jest Dunáček mluvil, co jesl se při- hodilo jeho poručníku na právě Hradeckém, že jest byl do vězení vzat, a maje na místě Dunáčkově státi, pro to vězení jest nemohl. A tak z toho tudy jest sešlo, že není tam nic dokonáno. Tu proti tomu Mareš mluvil, že jest zde p. purgmi- strem a pány rozkázáno, aby on i Dunáček v šesti ne- délech porad zbehlych v lfradci stáli a o ten stavuük tam místo a konce aby vzali. Pak že on Mareš jest stäl a Du- náček nestál. A poněvadž mu povědíno, nebyl-li by o to konec, že mám se zase postavili, pak že se slaví a ozna- muje, v tom Ze jest Marsem nic neseilo. K tomu Duná- ček jiného nic nepověděl, než to, že se nepumatuje, by takový rozkaz zde se stal. Tu p. purgmistr a páni — vypovidaji: Ponévadz se^ jest to skutečně z jich obú řečí nalezlo, že jest o tento stavuňk na právě Hradeckém konec se ještě byl nestal, a páni se též pamatují, že jest se rozkaz stal, aby Duná- ček v šesti nedělech (tam do Hradce se vypravil a to k místu a k konci aby přivedl, a jestli že by co Hrade- ckých právem sešlo a o to by konce byli v těch šesti nedělech jim neučinili, že jest měl Mareš zde právo trpěti, ale poněvadž podlé toho rozkazu Dunáček tam na právě Hradeckém nestál a Mareš stál, z té příčiny tento stavuňk zde učiněný Dunáček jest ztratil a p. purgmistr a páni jej zdvíhají. A chce-li oč k němu Mareš dále hlcdéti, právo se jemu nezavírá; též také chce-Ji ten stavuňk začatý Du- náček proti Maršovi na právě Hradeckém k místu a k konci vésti, též se jemu právo nezavírá. Act. sabbato post Vin- cula Petri. 10. 1523, 14. října. Rukop. 6. 2153 f. 114. V té při mezi Petrem Duňáčkem a Jitíkem Korénkem, souse. dem jeho, jakož on Petr viní Jiříka Kořénka, že žlab, kterýž společně mezi domy jich jest, on z strany své od téhož žlabu škodu trpí a nese, že když časové — jsou a prší, jemu na jeho gruntiech vodou překážka se déje. Nu druhú stranu Jiřík Kořének praví, že tu jím nic neschází, poněvadž soused muoj, žlab se mnú maje, od davního času strany své neopatřil a nopiikryl, je2to skrze to sám sobě škodu činie. A kdcż má dymník z domu svého na týž žlab, že čeleď jeho na žlab vycházejíce, nečístě se majíce, i tudy překážku činí. Proti lomu on Petr praví, že z strany leč žlab, kterýž jest koupil dřevěný, tam vložen bude, aby i on, Jiřík Koré- nek, krov svuoj k němu připojil. Kdež pak žejemu tobo potřeba nekáže, aby žlab měl býti umlacován, Kořénck | odpírá. Tu pp. úředníci — vypovídají: Ačkoli zřetedlně vi- dětí jest, což sobě Petr obtěžuje, Ze na gruntiech jeho vodou jemu někdy škoda se děje, ale aby to vinou Jiříka, souseda jeho, býti mělo aneb tiem jejich Zlatem společ- nym scházclo, to se neshledává, ponévad2 tak jest opa- Że opravy nynie žádné nepotřebuje. A jakoż on 

Strana 629
XXV11. Husova třída. — Č. р. 168. Petr žlab jiný dřevěný koupiv chtěl by, aby v túž spo- lečnost na místě žlabu cihelného byl položen, kdež cihla, když se šetří a opatruje, daleko více jest bezpečnější a trvalivější nad dřevo, protož on Petr z strany své když krov svuoj přikryje a k žlabu, kterýž nyní cihelný jest, připojí, tudy jeho škoda přestane. Než však co se vý- chozu na ten žlab tiem dymníkem dotýče, to také opa- iti má, aby se překážka nedála. Act. fer. 4. ante Galli. 11. 1689, 27. згрпа. Rukop. č. 2111 f. 266. Jan Duňáček a Lidmila k. d. mezi domy Ondřeje malíře a doktora Kořínka od Tomáše Duňáčka, bratra svého, za CX k. gr. č. Act. fer. IIII. post Bartholom. 12. 1547, 30. dubna. Rukop. č. 2117 f. 107. Mi- chal Svoboda mečíř a Markéta k. d. ležící vedle domu Ondřeje malíře a Hanuše vačkáře od Jana Duňáčka za CC a V k. gr. pr. Act sabbato post Vitalis. 13. 1567, 18. listopadu. Rukop. č. 2136 II f. 56. Staly js se smhívy svadební k stavu sv. manželství mezi Ondřejem imečířem na místě Anny, dcery jeho, a Micha- lem mečířem, měštěnínem St. M. Pr., a to takové, že on Ondřej dává Annu, dceru svú, k stavy manželskému jemu Michalovi a po ní věnoval XV k. gr. č. a vejpravu podle své možnosti. A proti tomu on Michal obvěnil do dne do roka LX k. gr. č. a tak učiní vší sumy včnní LXXV k. Po dni a po roce jestli že by P. B. všemohúcí jeho Mi- chala mečíře nemocí navštíviti ráčil a kšalt by činil a v tom manželství dal by jim P. B. dítky, ty on Michal má, předně pak Annu, jako věrný manželku, nad to věno vejše, polom i dítky s prvnější manželkou splozené opa- (fili. A pakli by P. B. jeho Michala bez pofízení z to- hoto světa pojíti ráčil, tehdy ona Anna má býti rovná a pravá společnice s obojimi dětmi v tom ve všem statku, kteréhož by jemu P. B. z požehnání svého popříti ráčil. Act. fer. III. pridie Elisabethac. 14. 1593, 18. června. Rukop. č. 2205 f. 124. (Kšaft Michala Pernštorského z Vostrova mečíře.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice — amen. Já Michal Pernštorský z Vostrova, měštěnín St. M. P., jsouc věku sešlého a tnké častokráte nemocí těžkou od P. B. všemohoucího navští- ven bejvaje — s dobrým mým rozmyslem toto pořízení činím a o — statku mém takto käaftuji: Předně duom munj, v němž bydlím, mezi domy Bernharta Wernera šinukýře a Martina Hniličky ševce obostranně ležící, k to- mu vinici řečenou Mezihoří v oudolí Košířským vedle vi- nice p. Jana Hozara též ležící a 8 strychův míry držící, tak jakž zápis v knihách úřadu perkmistrovského ukazuje ase nejde, to oboje jmenované, duom a vinici, po mé smrti poroučím a mocně dávám Markytě, Anně, Lidmile a Man- daleně, dcerám mým vlastním nezletilým, a to vše na rovný díl. Kateřině pak, dceři mé páté, do města Oun- hoště za Václava Kumberského, měštěnína téhož města, vdané, ty ačkoli sem vejpravu a věno, jakž náleželo, vy- dal, však z lásky otcovské nad též věno a vejpravu jí ještě vejš: poroučím a odkazuji jedno sto kop míš.. ko- fík stříbrný pozlacený, páteř s stříbrnými zrny, lžíce čtyři s stříbrnými držátky, plášť soukennej nebožky matky její a Václavovi: Kumberskému, manželu jejímu vejš jmeno- vanému, kožich šlafpelc liščí, mochejrem povlečenej, což se vše nejde ve sklepě v truhle velký zelený, plechem pobitý složené na díle od stříbra do malé truhličky na nožičkách a na znamení klíček při ní mosaznej, to vše- cko jí Kateřině i s tou trubličkou odkazuji a tím ji | statku mého vybejvám a oděluji, na tom aby přestala a vděčně lo ode mne z lásky přijala. Což jí má ihned po přečtení tohoto kšaftu mébo vydáno býti, kdeZ se statek muoj in- ventovati bude, nic však tobo jejího do inventáře nekla- XXVII. Husova třída. — Č. р. 168. 629 douce tuto odkázaného. A ona Kateřina to zouplna při- jmouce má a povinna bude z toho ze všeho pp. poruč- níky tuto ode mne ze jména nafízené kvilovati a na nic se dále nepotahovali. Nad čím nade vším a touto vuolí mou poslední činím poručníky tyto: slovutné p. Mikuláše od tří košíkuov, p. Kašpara Kořenského od slonů 3 paní Kateřinu Měpnovou, manželku p. Karla Měny z Rovin, té jsouc k nim celé duověrnosti, že oni toto poručenství k sobě přijmouce dítky mé nezletilé i statek jich luto jim ode mne odkázaný a poručený laskavě pro odplatu božskou a spravedlnost jeho svatou opatrovati budou, týmž dítkám nic neubliZujfce aui ubliZovati v nièemZ nedopou- štějíce. Jestliže by také při tom kterÿ z tÿchZ pornéni- kuov prostredkem smrli vyñal byl, tehdy ta jest vůle má, abych p. purkmisir póni, pani mně laskavě přízniví, k týmž porutnfkuom živým na místě téhož umrlého jiného tak dobře zachovalého a osedlého naříditi a tak tudy nad dít- kami mými, též statkem jich i nad touto vuolf mou po- slední ruku ochrannou držeti ráčili. Dále v ty truhle velké zelené nahoře jmenované plechem pobité najde se jiná trublièka na nožičkách, na trý spečetěná týmž sekrytem, jako i (tento kšaft myoj jest spečetěný, kteréhož sem za živobytí mého užíval, a ten na tý trublièce svrchu leZf a klíček od ní zavinutý; kterážto truhlička nemá se otvírati ani inventovali, nýbrž ihned od pp. poručníkuov má se dopésti k slovniné paní Kateřině k Měnovům, jakožto po- ručnici vejš psané, slov. p. Karla Měny z Rovin manželce. Od kteréžto truhličky tomu chci, aby p. Mikuláš od ko- Šíkuov sekryt muoj zlatý, jímž jest zapečetěna k opatro- vání a p. Kašpar Kořenský klíček od ní k sobě přijali. V kteréžto příčině já se paní Kateřině, jakožto poručnici a nejbližší týmž dítkám mým krevní přítelkyni, nepo- chybně duověřuji, že tím nic bejbáno ovšem nebude; a když by též dcery mé nezletilé čtyry nahoře jmenované k létům dospělým přišly a pp. poručníci to uznali, tehdy teprva 14% truhlička i s tím sekrytem a klíčkem aby jim byla v moc uvedena a tak ta ruka věrná otevřína; však pp. poručníci nebudou povinní jim jí též truhličky otví- rali ani co z ní pro podezření, poněvadž nevědí, co v ní složeno a spečetěno jest, vykazovali, nýbrž často psané čtyři dcery mé přijmouce touż truhličku s poděkováním mají se o to samy mezi sebou spravedlivě rovným dílem rozděliti; což vše, což v též truhličce jest spečetěno a k věrné ruce k schování dáno od písaře přísežného, kterýž tento kšaft spisoval, na ssrchu zevnitř na cedulce poznamenáno se nejde pořádně spečetěné. Item všelijaké svršky, nádobí cínové, mosazné a měděné, šaty vinutý a pernatý, též chodící šaty mé, tři sudy vína ve sklepě, ře- meslnické nádobí od železa, knihy všeliké a rozličné, su- mou všecko, což by se v témž domě mém koli našlo a vyhledalo, stoly, truhly, lože, nic ovšem nevyměnujíc, to vše týmž dcerám mým čtyřem nezletilým poroučím a mocně dávám, o to všecko, když by k Jetuom spravedli- vým přišly, aby se rozdělily na rovný díly, a pp. poruč- nici na ten čas, sklidíce to v jisté místo do vzrostu jich, bez ublfżenf a ujmy aby opatrovali. Jestliże by která z nich, totiž z týchž dcer mých nezletilých před dojitím let svých dospělých prostředkem smrti z tohoto světa vy- kročila a takového odkazu mého nedočkala, tebdy tomu chci, aby z lé umrlé na jiné 2ivé pozuostalé vespolek nápad šel a ony potomně z takového dílu po též mrtvé aby Kateřině, dceři mé páté z počátku psané, do Ounp- hoště padesáte kop. míš. vydali, však s tou vejminkou: kdyby též dcery mé čtyry k létuom dospělým a vdání poctivému přišly a tohoto odkazu mého v užívání vešly nebudou jí Kateřině, scstře své, ani těmi 50 kopami ani 

Strana 630
630 XXVII. Husova třída. — С. p. 158. ničímž jiným povinny. Pakli by lóż dcery mé všecky bez poručenství zemřely a lakového statku svého žádnému ne- zadaly aneb vo něm nekšaltovaly, tehdy lýž statek vše- cken po nich, tuto jim ode mnc odkázany aby po smrii jich všech teprva na Jana Kutnaura, Lidmilu Zd&nkovou 4 Kalefinu Ménovou, bratra a sestry vlastní Kutnaurky, aby plným právem připadl, z kteréhožto statku také oni potomně Štěpánoví nožíři, příteli mému, vedle Stodoly bydlícímu, jedno sto kop míšenských aby vydali. Kdež za práci nahoře psaným pp. poručníkuom odkazuji a po mé smrti poroučím: předně p. Mikulášovi od košíkuov tesák, frýdl slove, s kterým sem sim chodíval, ten aby sobě při inventování vzal, kterýž se nejde v druhý světnici na stěně; item p. Kašparovi od Slonuov velikej sschlakfřert, kterýž v též světnici na stěně visí; a paní Kateřině Mě- nový harasový plášť nebožky prvnější inauželky mé. Tomu také chci, aby na též dítky mé malé z statku mého na- kládali a je bez umenšení jich díluov na učení literní buď jakéžkoli jiné cvičení páni poručníci k dobrým lidem a do míst počestných dali. Naposledy k změnění tohoto kšaftu mého moci sobé pozuostavuji —. Kteryzto k&aft písaři přísežnému tuto scpsati a sekrclem тут upečetiti sem dal. Stalo se v Praze v sobotu po památce sv. Tří králuov tisícího pětistého devadesátého třetího. K žádosti Kateřiny, pozuostalé dcery, též poruční- kuov, poněvadž od odporu jí Kateřiny upuštěno jest, stvrzen v pátek po Božím těle I. 93. 16. 1593, 29. dubna. Rukop. c. [023 f. 242. (ln- ventář Michala mečíře z Vostrova.) Ve čtvrtek po neděli Próvodní stali se popis statku po Michalovi mečíři: Předně vinice: v Košířích a duom v osadě sv. Jiljí, v němž se loto našlo: V světnici: stuol, postýlka pod nebesy, sví- cen visutý mosazný, ručnice stará, stříkačka dřevěná, hrnec měděný v kamuách, umývadlo cínové visuté, rohy jelenní, slmara koutní a almárka, též koutní, králka a v něm pouz- dro nožuov. — V komorách, z léto světnice do nich jdouc: truhla veľká u v ní cínové, mosazné, měděné a železné nádobí. — Item 2 koZichy soukennÿ kunami pod- šitý, tretí soukenný, prášt soukenný černými sprálky pod- šitý, šlafpele muchejrový, sukně fialové barvy aksamítem premovanäi, tepice aksamitové dv& a biryt aksamítový. Druhá (тама а у nf cfchy a prostéradla. Almara a v ni pláštky dva ženský, truhlice třetí a v ní loket plátna na ručníky, a čtvrtá truhlice prázdná. Knihy in foiio tyto: Virgilius, Ludovici Coelii Rho- digini Meditationes, Rudolplii Cartusiensis Vitac Jesu Christi, zákon novočesky psaný, passional německý, cesta Prcfa- tova, biblí česká, postilla: německá i také česká Spani- bergerova. ]n guarto pak tyto: Acta l. 67., Epistolae Fran- cisci Philiberti, knila slove der Jaktey!l, knihy Alberti Magni dvoje némecké, jedna o porodu ženském a druhá Ifkarski, postilla Owiiarnova německá a kázání o vtělení K. P. též německá a knížek malých českých, latinských a německých 29. V světničce 21/; rysu papíru, 2 šlachlšverty, burdýř, mečík, tesáček, 3 vubruče železný, pily 2, šraubštuky 3, rohatina, hřeb aneb svorník do lisu, pilky 4, Ерш klamry 2, hřeby železný 2, do koleček hlavní od korduov 10, kladiva 8, Sturmhauby 2. У síní před světnici stoli 8, Stoudev, putna a Zidly 2. V komoře pod krovem luoZka dvě prostý a na nich pořinky 8, polštář a podušky dě- tinské 4, prostěradla velchý 9, vážky dvoje se závažím, stolice k Iuožku. A v druhé komoře léž pod krovem po- stýlka prostá, židle a stolice. V sklepě suchým soudek čer- veného vfna a ve sklepě podzemním sud bílého vína. XXV11. Husova třída. — Č. p. 151. 16. 1596, 80. dubna. Wukop. ć. 2113 f. 47. Jifik Frydl kupce k. d. mezi domy u zlalóhbo jablka a Hruš- kovym obostranně ležící od poručníkův někdy kšaltem Míchala mečíře zřízených za 725 k. gr č. Act. pridic Phil. et Jacobi. 17. 1602, 26. srpna. Zamléž f. 266. Abraham Mor- sell zlatník a Johanna k. d. vedle Bartoloměje Smida od Jana Frydle z Normberka v tom všem právě, jakž jest on Jan sám týž dům vedle kšaftu někdy Jiříka Frydle, bratra svého, jměl, za 1500 k. gr. €. * 1622,28 ainora. Rukop. &. 2114 f. 296. Johanna, po Abrahamovi Morscllovi, méSténínu St. M. Pr. vdova, dává dům svůj, v němž bydlí — Piusovi Krislianovi Prej- sovi, zeti svému a Johanně, manželce jeho a dceři své. Číslo pop. 151. © 1485, 1. února. Rukop. č. 2099 f. 394. a fray- snenl. słarom.knihy v Chaosu ć. 325. Proci inter Johan- nem Surlat ct Martham, reliclam Nicolai cultellatoris, occa- sione sacri matrimonii huiusmodi composicionem fecerunt, qui prefati Johannes et Martha componunt omnia bona sua habila et hubenda simultalem intrantes laliter, quod decedente uno in alium superstitem omnia huiusmodi bona devolvi debent, hoc adiuncto, quod Barbare et Magdale- ue, orphanis Nicolai prefati, deputant XII s. gr. super domo ipsorum inter domos Johannis Zajieèek ct Johan- unis, gencris Piknoskonis. Act. fer. Ill. ante Purif. 1. 1477, 294. zárí. Rukop. č. 2141 j. 180. Když Regina, dcera někdy Jana Sarlalu nožieče a manželka Martina kožišníka, s lýmž mužem svým obecslavši Václava Kumpána, bratra svého, žádala jest na něm polovice do- mu otce svého v Nožicřské ulici leZicicho, poněvadž ji- ného takového statku nebylo, pravěci, že k tomu právo má po otci svém, jakožto dědička a decra od svého otce, ackoli vdána, ale neodbyta. Jicžto Václav, bratr jejie, od- pieraje pravil, Ze vuole Jana Sarlata, olce jeho na smrte- dlné posteli byla jest před mnohými súsedy i» některými vdovami oznámena, že domu nahoře dotčeného chová té- muž Václavovi, synu svému, aby on z toho dluhy po něm zuostalé platil, Pravě dále, týž Jan Sarlat, když jest tázán i o deci, kterak by ji chtel opattiti, Ze jest jic odbyl a sc dobic ochudil. Té vuole otce svého Václav provodé ši- rokym svědomím súsedy i lidmi jinymi obojieho po- hlavic. Pan purgmistr a konšelé — takto jsu rátili réci: Poněvadž Jan Šarlat, otec Václavuov a Reginy, vuoli sv před súsedy hodnověrnými oznamoval, že domu toho chová synu svému, porúčeje jemu, aby z toho dluhy platil a té vuole potom jinak jest nezměnil, také že i dcery své jest odbyl, protož páni ten duom Václavovi prifiekají prika- zujice, aby ho vícce v pokoji nechala. Act. fer. III. ante Wenceslai. 2. 1483, 24. srpna. Nukop. ć. 2119 /. М 15. Ja Václav Feèenÿ Kumpän nolicè, méstènin St M. Pr, vy- znávám oc — vuole má jest, aby -— porutnfci duom muoj po smrli mé prodadúce a dluhy mé zaplalicce dali na diclo věže kostelnie M. B. v Tyne X k. Act. die Bar- tholom. 3. 1486, 8. února. nkop. &. 2106 /. 151. Wen- ceslaus serrator et Martha e. d. inter domos Martini Klam- perne ct Pauli Zajieček, cultellifabrorum, aput commissa- 

Strana 631
XXVII. Husova třída. — Č. p. 150. rios olim Wenceslai Kumpán pro XL s. gr. pr. Act. fer. II. post Dorotliec. 4. 1612, 28. ledna. Rukop. č. 2108 f. 91. Pelrus cultellator dictus Dunácek et Zuzana e. d. penes domum eiusdem Pclri ex una ct domum Wenceslai dicti Doktuo- rek parte ex altera sitam a Marta, relicta Wenceslai Spa- trók, pro L s. gr. pr. Act. fer. MII. post Convers. s. Pauli. 5. 1518, 24. kvetna. Tamleż /. 123. Matúš tesař a Dorota k. d. od Petra Dunićka za LXXV k. gr. pr. Dálo se v úterý po sv. Trojici. 6. 1514, 97. června. Tamléž f. 143. Vaclav nożici | řečený Mouřenín a Regina k. d. od Matouše tesaře za LXXV k. gr. pr. Dálo se v radě v úterý před sv. Petrem a Pavlem. (R. 1522 splácí Vavřince Souček a Regina m. j. 3 1520, 6. listopadu. Rukop. ć. 2142 f. C 2. (Ksaft Vaclava nożife.) My purgmist a rada města Prahy známo Cinfme, Ze —. I. XX. ten úterý před sv. Jiljim — Václav Mouřenín nožieř — vuoli svý poslední oznámil, Ze duom svuoj, v němž bydlí — otkazuje Reginé, manželce své. - Stalo se v úterý den sv. Linharta. 8. 1522, 5. listopadu. Rukop. č. 2109 [. 265. On- dřej maléř a Marta k. d. od Vavřince Součka a Reginy m. j. za LXXX k. gr. pr. Act. fer. III. ante Leonardi. 9. 1650, l. prosince. Nukop. ć. 2117 f. 223. Brikci z Gruocborgku Xvec a Anna k. d. mezi domy Tomáše zlatníka a metffovym od Ondřeje malíře za Cl, k. gr. č. Act. fer. 1J. post Andream. 10. 1657, l. zát. Tamléz f. 387. z Krucenburku dům svůj s Václavem Hniličkou ševcem. Act. die Aegidii. 11. 1598, 4. března. Rukop. č. 2113 /. 97. Barto- loměj Šmid [pernař] a Marie k. d. od Martina Hnilička [Cerného] ševce a Mandaleny m. j. za 605 k. gr. č. 12. 1610, 8. prosince. Rukop. ć. 2114 /. 31. Bar- toloměj TrychU mecfr a Albéta k. d. od poručníkův si- rolküv po Bartoloméjovi pernati pozüstaljch za 700 k. r. č. 5 13. 1614, 27. srpna. Zamleż J. 155. Lorenc Cy- burt a Dorota k. d. od Bartoloměje Trychtle_za 800 k. gr. č. * 1628, 5. dubna. Tamtéž f. 376. Daniel Tancer švec a Anna k. d. mezi domy Petra Rittera a Kristiana Prejsa od Lorence Cyburta a Justyny m. j. za 400 k. gr. č. Číslo pop. 150. (U zlatého žaluda.) © 1414, 1. prosince. Rukop. č. 2099 f. 33. Hen- ricus Ninderthcimer .et Johannes Libing, tutores Wilhelmi linicide, dimiserunt domum, que olim fuit Ule de Basilea, liberam racione XVII s. gr. debiti. Act. in crastino s. Andree. * 1438, 12. ledna. Tamléž f. 340 anussius Hau- sult cultellator factus est tutor Wenceslai orphani, filii Wenceslai Kyselo, et Valentini, coníratris ipsius, cum do- mo ipsorum in platea aurifabrorum situata. Act. fer. IT. post. Epiph. 1. 1461, 5. bfezna. Rukop. ¢. 2119. f. L 2. Ve jmé- no božie amen. Já Jan Klamperna nożiei, měštěnín St. M. Pr., od Zaluda vyznávám tiemto listem obecné oc że Smenil Brikcí | XXV11. Husova třída. — Č. p. 160. | 631 ackoli z dopuXténie boZieho nemocen jsem a neduZiv na téle oc najprvé a přede všemi věcmi činím a ustanovuji müdré a opatrné lidi Ondřeje Maustitle, Johannesa Geb- harta a Jaroše od múřenínuov, měšťany již psaného St. | M. Pr., přátely mé zvláštnie, pravé a mocné poručníky Aničky, Reginy a Marty, dětí mých, domu také mého, v němž bydifm, kteryZ mezi domy Hanušovým Stupico- vým z jedné a Janovým řečeným Šarlat z strany druhé leží, » zahrady, kterou na Malé Straně od převora [Stra- hovského] mám, i podle toho i s tiem všeho jiného statku mého — věře jim, jako přátelóm zvláštním, že všecky věci mnú jim tuto poručené tak ztiedie a zp6sobie i k mic- stu a konci skutečnému běz proměny podle úmysla a vuole mé privedú, jakož sě níže píše. A zvláště že o dietkách mých nahoře jmenových péči a starost mieti budú, k jich dobrému a poctivému je vedúce, jakožto věrní otcové jich poruční. Děti také moji chci, aby jich byli poslušní ve všem. Chtělo-li by pak z nich které vuole své požívati, tehdy aby poručníci moji tomu z statku mého nic po- vinní nebyli dáti, leč co z své dobré vuole. Podle toho vuole mii jest a tak ted poriciem i moc plní týmž po- ručníkóm dávám, aby každý z nich za svého zdravého ži- vota nebo v nemocué posteli mohl i moc a právo měl jiného poručníka, kolhiož by sě jemu zdálo, po své smrti miesto sebe učinili. A kohož by koli oni tak poručníky sebe miesto zdělali nebo který z ich udélal, ti nebo ten moc i právo micti má i mají k tomu ke všemu, též jako oni sami podle tohoto porucenstvie meho. Polom pak častopsaným poručníkóm mým porúčicm a rozkazuji, aby paní Barboře, manželce mé, X k. gr. vydali z toho statku a k tomu pás střícbrný, rúcho jejie chodicie i s šlojieři, rücha loZnieho s postel, totiž pefiny lepšie 11, prostčradle kmentové 11, podušce 11, polštáť hlavní, měděnici lazební a truhlu najlepší. Než klok černý paldykynem podšitý, len aby pii Anicce, dceli mé, zuostal. ltem Samuelovi, synu mému, otkazuji X k. gr., aby poruénfky vydány byly, kdyby je mieti mohli; neZ k to- mu aby nucení nebyli ani upomínáni. A pani Katrusi, tchÿni mé, aby kopa gr. byla dána. Dluhové však moji chci, aby každému zaplacení byli —. Coż pak koli 'po zaplaceni dluhuov mych a po nadepsanóm rozkázáuí mém zuostane — to všecko Aničce, Regině a Martě, dcerám iným, kdyžby k letóm rozumným přišli, porúčicm a ot- kazuji k rovnému a na rovný mezi ně rozdiel. Neucho- val-li by z nich které smrti před lety Buob, diel umrlé na jiné Živé aż do poslednie připadní plným právem. Pakli by všechny, let nedojdic, zemiely, tebdy chci, aby statek ten vSecken na poručníky Castopsanć aneb, ać by kteří miesto nich byli, připadl bez zmatku a oni aby s liem mohli a moc i právo měli učiniti, což sč jim zdáti bude, jako s svým vlastním. Item cožkoli v šlajferně pod mo- stem mého jest, to Fukalovi šlajféři otkazuji všecko, kromě pastorku toho, kterýž uplynul byl, a noZuov, ktc- říž tu jsú. Nebo to chci, aby při dětech mých zuostalo bez zmatku —. Dat. fer. V. post Transl. s. Wenc. 2. 1461, 21. listopadu. Rukop. č. 2105 f. 156. Bar- bara, relicta Johannis Klamperna cultellatoris, e. d. ad glandines nunccupalam erga commissarios Johannis mc- morati pro XLVI s. gr. pr. Act. sabbato ante Katherine. 8. 1478, 31. března. Rukop. č. 2106 f.9. Martha, olim filia Johannis Klamperne et nunc Wenceslai Prefat pannitonsoris coniunx, resignavit omne ius suum marito suo. Act. fer. IIl. post Cond. pasche. 4. 1500, 7. května. Rukop. č. 2107 f. 186. Wen- ceslaus ssmajderius dictus Doctor et Johanna e. d. in pla- tea cullellatorum dictam ad aureum glandinem penes do- 

Strana 632
632 XXVII. Husova třída. — Č. р. 150. mum Dorothee, relicte olim Andree Oremus, ex una et Wenceslai serratoris parte ex altera sitam erga Martham, relictam Wenceslai dicti Prefat, pro LXV s. gr. prag. Act. fer. V. ante Stanislai. 5. 1519. — Raukop.ć. 94 7/ f. 204. Vaclav Dok- tuorek šmajdéř seznal še, že jest přijal k sobě XXX k. gr. m, kteréž jšsú Janovi, synu jeho, Martinem Sokolem od rakuov kÉaflem odkázány. 6. 1513, 26. května. Rukop. č. 2108 /. 123. Jan švec a Marta k. d, u zlatého žaluda od Václava šmajdéře Doktuorek řečeného za C k. gr, pr. Dálo se v středu den sv. Urbana, 7. 1516, 14. srpna. Tamtéž f. 164. Václav Arnošt | k, d. u zlatěho žaluda od Jana Zoubka ševce za C k. gr. pr. Act. in vig. Assumpt. M. V. (R, 1617 splácí Marta, manželka Václava Arno&ta, r. 1518 Marta, manżelka Ma- touSe Calty.) 8. 1618, 2. září. Tamléz f. 231. Jan bakalář, re- gistrator desk zemských, a Anna k. d. podle domu Uhra rukavičníka a Martina od zlatých křížuov z zadu od Ma- túše Calty a Marty m. j. bez čtyr za sto k. gr. pr. Act. fer. V. post Egidii. (R. 1619 jmenuje se Jan ingrossato- rem, r. 1624 Janem z Prošovic, úředníkem při dskách zemských, r. 1627 splácí dům Anna, vdova po Johanne- sovi bakaláři z Prošovic.) 9. 1526, 2. října. Rukop. č. 2142 f. L 6. (K&aft Jana z Prošovic.) My purgmistr a rada mósta Praby znó- mo činíme oc, že jest před námi položen kšeft slovutného někdy Jana z Prošovic, úředníka při dskách zemských, po jeho smrti zavřený a jeho pečetí zapěčetěný, celý, ne- hýbaný ani kterak porušený, kterýžto když po jeho smrti byl podle práva města Pražského otevřín a čten, toto jest v sobé drZel a zavieral, drží a zavierá: Ve jméno božie amen. Já Jan z Prošovic, úředník při dskách zemských, známo činím tieínto listem obecně přede všemi, před ni- miž čten nebo čtúce slyšán bude, že ačkoli z dopuštěnie božiebo hemocen jsem a nedůživ na těle, však pamětí dobré a svobody rozumu požívaje, nechtě tomu ríd, by o statek po mně zuostalý z daru jeho božské milosti mně puojčený kteří svárové a nesnáze mezi příbuznými a přá- tely mými po mé smrli se dáli, čenstvie a konečný úmysl vuole mé o témž o všem státku mém mocí tohoto kšaftu mého řiedím a zpuosobuji oby- čejem takovýmlo: Najprve činím a ustanovuji pravé a mocné poručníky urozeného vladyku p. Václava Ta- tousa z Vranicho a v Vápenicí, p. Václava z Strabo- chova domu a p. Váčlava Doktora šmejdéře, přátely mé zvláštnie, jichž jsem se doprosil a jim věřím, že oni man- želky mé s dietkami mými neopustie. Předkém pak duom svuoj, v kterémž bydlím, v Nožieřské ulici podle zlatého kříže i jiný všecken štatek muoj poručil jsem a odkázal dobrovolné i tiemto kÉaftem po íné smfti porouc(m a dá- vám Anně, manželce mé, i détem mym Johauné, Anné a Kateřině ná rovný mezi né rozdiel k jmění, držení, po- žívání i vládnutí. A neuchoval-li by Р. В. od smrti kte- rého z nich do let rozumných, diel jeho všecken aby připadl na živé a pakli by P. B. všech dětí neuchoval dficve let jich rozumných došlých, tehdy ten veškeren siatek aby pfipadl na Annu, manżelku mó. A ji činím mocni poručnicí vedle jinych porućnikuov svrchupsanych a had to ji Ciním mocnú hospodyní všeho statku svého, aby s dietkami mými v domě mém byla a vším vládla do změnění stavu svého. A pakliby stav vdovský proměnila a vdala se, (chdy poručníci aby jí dali z statku mého puol druhého sta kop gr. českých; jestliže by pak stavu svého | fer. II. | CCXXV k. gr. č. Act. fer. VI. toto mé poslední poru- XXVII. Husova třída. — C. p. 160. neproměnila, tebdy aby s dětmi mými v něm seděla, jeho užívala a jej zpracovala s radi poruénfkuov, A je-tli že by jie P. B. neuchoval i dětí mých, tehdy poručníci aby z statku toho vydali: najprve k sv, Pavlu na špitál C kop gr. č., p. Václavovi Tatísovi XXV k. gr. č., p. Václavovi 2 Strabochova domu XXV k. gr. &, p. Václavovi Doktaor- kovi šmajdéři VC. gr. č., Tomášovi, bratru mému do Brodu, 1!/;C k. gr. č. а jestliže by jeho Buoh neucho- val, tehdy aby synu jeho byly dva diely dány a na si- rotky, přátely mé, aby připadl třetí na rovný podícl mczi všecky; sestfe mé Duoře v Brodě XXV kop gr. čes. A také aby poručníci vydali sirotkuom neboztíka Jana ko- láčníka, švagra mého, LI kopy gr. čes., kteréžto penieze jsú jich u mne a jim spravedlivě náleží. Jenž jest psán a dán léta XVC XXVI v úterý před sv. Jiřím. Kterýžto kšaft my nadepsaní purgmistr a rada vážíce a uváživšc, že jest tiem řádem, jakž práva naše sc ukazují sc dáváme, nt supra, pečet menší sě přivěsití oc v úlerý po sv. Кс- migii léta svrchu psaného, 10. 1584, 4. stpna. Nukop. ć. 2111 f. 79. Kate- Tina Pathanka a Alžběta, dcera její, k. d. od Jana z [elče, mórite zemskóho a Anny m. j. za CXXV k. gr. č. Act. post Invent, s. Stephani. 11. 1586, 15. listopadu. Tamléž f. 156. Katckina Patlanka vzdíává d. AlZbété, decfi své, a Jiříkovi, vnuku svému a synu jejímu. Act. 1111. post Briccium. 12. 16456, 9, září. Rukop. č. 2117 /. 52. Wolf Kal- dorfer k. d. od Jiříka Pečárka a Doroty m. j. za CL, à XXV k. gr, č. Act. fer, III. post Nativ. d. 18. 1548, 4. února. Tamtéž 1. 125. Tomáš Šperlink zlatnik a Dorota k, d. od Zikmunda, syna Wolfa Kaldor- fara, na místě téhož Wolfa za CL a XXV k. gr. č. Act. sabbato post Purif. 14. 1551, 9. ledna. Tamtéž /. 225. Martin Brózda a Anna k. d. vedle Brikcího od Tomáše Sperlinka za post Xpiph. 15. 1583, 17. června. Rukop. č. 2205 f. 53. (Ršaft Martina Brázdy.) Já Martin Brázda švec, měštěnín St. M. Pr., — tento kšalt — činím — Slateček svuoj — odkazuji Simonovi Brázdovi, synu svému, a Marjáně, manželce Ambrože Hrušky ševce, dceři své, na rovný mezi ně podíl —. Stalo se v neděli Reminiscere |. ос 85. — Tomu na svědomí — v pondělí po sv. Trojici 1585. 16. 1580, 25. června. Rukop. 6. 2230 fol. 107. Jakož jest po smrti Martina Brázdy ševce pozuostal duom, též vinice na Šárkách podle vinice Petra Fetra a štěpnice za Horskou branou podle zahrady Simona ITousenky ševce — stalo se porovnání mezi Simonem Brázdou a Marjánou, manželkou Ambrože Hrušky ševce, jakožto synem a dcerou neb. Martina, že dotčená Marjána s Ambrožem ujali nade- psané tři grunty a Šimonovi 600 k. m. daji. Act. postridie Joh. B. 17. 1620, 24. ledna. Ruś. Hruška švec přiznal se, Że jest 2234 fol. 58. Ambrož dlužen 200 k. gr. m. Janovi Jungmayerovi, zeti svému, Annč m.j. a dceři své. ? 1624, 6. března. Rukop. & 2114 fol. 331. Petr Reit'er trubaé a Johanna k.d. od Jana Jungmajera a Anny m. j. a Jana Jakuba Rosela i na místě Marka a Veruny dítek jeho s někdy Dorotou m. j. a sestrou Anny Jung- majerové, splozených jako dědici Ambrože Hrušky zn 1550 k. gr. č. (Nebylo provedeno.) ® 1684,16. května. Tamtéž fol. 480. Jan Weis švec a Kateřina k. d. vedle domu u zlatého kříže a Danicle Tancera obostrannč, u Hruškú řečený, od p. Jana Jung- majera a Anny m. j. za 860 k. gr. 

Strana 633
XXVII. Jalovcovd ulice. — Č. p. 147. Číslo pp. 147. (Dům Pesoldovský, u zlatých křížů.) 91. 1406. 26. tervna. Rukop. ¢. 2101 f. 84. Nico- laus Cornawer exsolvit super domo sua. que fuit olim Petri Rothirs, I] s. gr. c. e:ga Sigismundum, filium olim Vesoldi aurifabri, pro XXVI s. Act. sabbato post Joh. В. *2. 1426, 12. sepna. ZamléZ J. SZ. Sigismundus, filius olim. Pesoldi aurifabri, deoutat octavam. dimidi: in s. MT. census super domo sua pueris Ilanussii, patrui sui, jonc lercic partis. domus predicte, quc ipsos pucros iuxta. lenorem. littere. testamcntnlis. antedicti. Pesoldi in cadem domo continebat. Act. fer. V post. Laurencii. IE ®3. 1406, 27. zai. Nukop. ć. 2090 f. 9. Sigis- mundus, filius olim Pesoldi aurifabri, fussus сы, quod Cunezlinus aurifaber de Brux ct Margaretha, conthoralis sua, sibi persolverunt VI s. gr., quas olim Nicolao, fratri suo, manserunt obligati. AcL. fer, JI ante Wenc. 24. 1406, II. prosince. Nukop. ć. 2101 f. 98. Vetrus cantor de Strassicz resignavit septem cum media s. gr. cen- sus Ottlino. aurifabro super domo olim Pesoldi auri(abri, patrui sui, in acie, sicut idem census ipsum Petrum pro tercia parte domus, «que sibi per dictum patruum suum fuit legata, concerncbat. Act. sabbato ante Lucie. 95. 1415, 18. dubna. Rukop. č. 2099 f. 47. Sigis- mundus, olim filius Pesoldi aurifabri, recognovit, se perce- pissca Jacobo Terkler, qui existit testamentarius ipsius Pesoldi, unam litteram. super. centum et. Xi, s. ct XVI ge. super duce lJenrico de Briga ct Henrico de Rechenburg, mar- schalko suo. *6. 1417, 26. srpna. A'ukop. 6. 2102 f. 155. Gco- rius. Pfeilsnyezer. aurifaber exsolvit IllIs. gr. minus XV gr. c. erga. Paulum, (ilium Ilanussii Pesoldi, pro XXXIII s. minus XV gr. super domo propria. Act. fer. V post Burthol. #7. 1418, 21. dubna. Tamléz f. 174. Georius Phoil- sniczer exsolvit 111 s. cum XLV gr. crga Dorothcam, olim Johannis Pesold aurifabri filiam, pro XXXIII s. cum XIV gr. Act. fer. V ante. Goorii. *8 1480, 26. kvëtna. Rnkop. ë. 2099 f. 301. Jo hannes Colda deposuit, qualiter sibi constat de clenodiis, quos Machna, conthoralis Andrec Krajsa, aufugiendo de civitate. l'ragensi in. contemplum legis dei secum aspor- lavit, videlicet erinale. de margaritis. elaboratum. domini Bohussii de Repin in obligamine centum s., hircum argen- (eum. deauratum ferc ad dimidiam alteram pintam ct ali- «quot frusca koflikorum. Act. fer. VI. post Ascens. d. 29. 1430, 6. listopadu. Rukop. ¢. 992 f. 121. Tak jakoż jesti bylo piny pozostaveno o tcn duom Pezoltovsky jenž leží ma rohu mezi ulicemi: k sv. Jiljí jdúce mezi pani Margreti Krajsovi a Prokopem, synem téhož Krajsy, vedle zápisu, i ty obě straně umluvenic sla o ten jistý duom takovie, že obč slraně nadepsané máta len jistý duom drżeti, jebo pożfvali, jim vladniti, anebo s ním učiniti jakożlo s svym vlastním, což sě jim najpodobnějic bude zdáti a viděti bez odpornosti všech lidí pod takovito vy- micuki, że Prokop svrchupsanÿ tin2i svalojirshf mi sobé sám vzieli a zdvilimiti od toho domi a svrchupsané Mar- srethé toliko jednu kopu z toho dáti. Actum f. 2. anle Martini anno 5c XXX. Margaretha, relicta olim Andre Krajsa, nunc vero Johannis Bechyné conthoralis, resignavit. suam mediam partem. domus l'ezollovsky dictum. Procopio, nato predicti Andree Krajsa. XXVII. Jalovcovd ulice. — Ć. p. 147. 633 1. 1438, 18. února. Rukop. č. 2099 f. 455. Když jest pfe a ruoznice byla mezi Petrem HfFić zlatnikem z jedné a Jirú řečeným Mřenck z strany druhé o některé věci a klenoty témuž Petrovi zlatníku od toho Jíry Mřenka vzaté a pobrané, o kteréžto věcí a klenoty Petr svrchu- psany Jíru Mfenka jest privem nafekl a ortelem. panskyn napo:inal. I opatrní Václav Březka a Vcl(k Golii sla- dovník. ubrmané a přátelští smlúvce mocní od stran svrchu- psaných s povolením panským mocně vydaní a vyvolení, té pře uplavše sč kořenně a zvláště ortele panského po- iive vyFkli js a vypověděli a mocí tohoto zápisu vy- Fickajf a vypoviedaji mezi lymaż stranoma svrchupsanÿma osobně v plné radé stojícíma takovéto: Aby svrchupsany Jíra Mřeněk zn ty věci a klenoty pobrané Petrovi zlat- níku svrchupsanému dal a zaplaul. NV kop gr., za kto- rychżto XV kop gr. jsu rukojmie Velfk Goliáš, llavel Czolter a Janek Sificbroy řezník. Act. fer. V. ante Va- lentini XXXVIII. 2. 1438, 30. dubna. Tamtéž /. 442. Cum causa litis vertebatur inter. cominissarios Johannis orphani, Jo- hannis Chlupácek, nepotis vero Girgl F'eiflinczer aurifubii, ex una ct Procopium, natum Andrec Krajsa, parte ab altera occusione domus predicti Girgl Feilsniczer site in acie in platea aurifabrorum et ex opposito Ctiborii dieti Merbote sutoris. Jn quam quidem doinum ipsc Pro- copius in cerla quantitatis summa «debiti ipsi et patri suo prefato per communitatem debitoric obligali successit ct se de cidem cum scitu cl voluntate officialium gfficii sex dominorum intromisit. Pro qua quidem domo prefati com- missarii nomine iam dicti orphani predictum l’rocopium Kraisa impelebant. Ex tunc Petrus. de. Chrast dictus a noctua ct Laurcocius Raz pro parte Johannis, orphani pre- fati, et Mathias Smolat pro parte Procopii iam dici, ar- bitri et amicabiles compositores, nec non Wenceslaus dictus IIolec de domo Barbati, supremus superarbiter — inter dictas partes — pronuncciaverunt: Primum et ante omnia prefato Johanni orphano prefatam domum adiudi- canles -- co omni iurc, proul prefitus Girgl, avus suus, candem domum habuit. Deinde -- decernentes, quod prc- fati commissarii nominc iam dicti orphani Procopio Kraisa pro totali debito LV s gr. dent ct persolvant —. Act. f. IIl. post s. Georgii. 8. 1439. — Rukop. C. 2102 f. 423. Domini appro- priaverunt domum olim Girglini Failsniczer Petro Hrzicz ct Regine, conthorali ipsius, post morlem Jankonis orphani, nepotis prefati Girglini, iure consanquinitalis devolutam. 4 1440, 20. ledna Rukop. 6. 2099 f. 50S. My purgmistr a konšelé Star. M. Pr. vám nuídrým a opatr- ným purgmistru, konšelóm i obci města Nového Plzně, přátelóm našim, oznamujíc tiemto listem na vědomie dá- váme, Ze vslipiv pred nás do plné rady našic opatrný Petr zletnik, spolupřisežný náš, i oznámil nám, že vám dává dvě lelě napřed védéti ku "plnění těch penčz hlavních, jakoż jemu a sirotku nebožee Chlupáčkovu podle listu hlavnicho plniti. máte, žádav dále. abychom vám lo listem naším pod naší městský pečetí oznámili. | Prolož lo vč- dúce abyste jemu k tomu času penicze připravili a len čas sobě dvú letí zapsati kázali pro lepší pamět od 11rom- nic nynie najprve příštích počítajíc. A myť sme také v knichu našie městský ten Cas znamenati kdzali. Din pod pečelí města našeho svrchupsaného v pondëlf den sv. Pavla na vicru obrácenic. 5. 1446, 17. srpna. Zamléž f. 810. Když jest pře, ruoznice a nesnáz mnohá byla mezi Svatú Chlupážkov z Berína a pan( Reginá, nókdy Petrovń złatnikowi a ny- nie manżelki HaniSka z Stupic, o statek Janka Chlu- 80 

Strana 634
634 XXVII. Jatovcovd ulicc. — C. p 147. packa, syna svrchupsané Svaty, kteryZ jesti tá2 Svalu ne- boZei Petrovi zlainfkovi zaps la a po smrli nadcpsaného Petra na Reginu, jakožto iocu( porućnici jesti sihla a ji naikla, aby dluhy, jimiž jesti týž Janek Chlupáček ne- boli jeho syn kterÿmkoli osobäm spravediivé povinnoval, platila, Tu pani purgmistr a konselé SU M Pr. — tako- véto vyrèeuie mezi nimi js učinili: Najprvé ten duom Girglóv Felschni-zeróv na rozceestí jdíce k sv. Jiljí, kte- ryż jesti neb. Peu svrchupsaný svými vlastními penězi vyplatil, Regině a dětem jejím vedle zFiezenie listu kšaftov- ního týmž Petrem nëinéného pfitickajice a prisuzujice. Potom ty listy, jeden na p. AlSe Holického a druhÿ na Plzeňské, Svatě su pfifkli. Dale jest vypovédieno, aby ten list, kterýž jest Chlupáček od — cicsaïe Sigmunda na zádušíc na Kbel měl. napřed byl k záduší zasě navrá cen. Act. fer. HII. post Assumpt. M. V ’ 6. 1454, :8. února. Nukop. ¢ 2141 J. 10. Jakoż opèt znova nesn:iz vznikla jest byla mezi Vani a Zuzanni, jeho manżelki, z jedné a [lanuškem z Stupic a Reging, manželků jeho strany diubć o duom nókdy Petra zlat- níka, kterýž leží v Zlatnické ulici vedle domu Žaluda no- žicře, na kterýžto: duom již řečený Váňa tihl sě po ná- padu ženy své, ehtě ten duom podle ubimanstvie prve ncineného Stupicovi a Johance, sivolkn, splaliti a veh sc uvázali, čemuž Swpie odpicraje pravil. że prve praveny sirotek k tomu domu právo lepàie má nczli Van& ani on sim Stupie. Ubrmanć vyikli jsu: Ten duom Bacovav£e ve 190 k. gr., piirkli sń Johance sirotku, lak aby tyż siro- lek Wi diely z toho domu splatć, jeś sohć dódicky jméla. Potom jakož Hanuš Stupic již psaného sirotka první diel v moci má, uby Stupic miesto sirotka Väñovi a Zuzannè, manželce jelo, za jeji diel dal a vyplnil XXX k. gr. — Aclum fer. JI ante. Kathedram s. Petri, 7. 1457,21. března. Rukop. č. 2103 f. 66. Johanka, nala Petri aurifabri, resignał lotale ius snum, quod haberc dinoscitur post mortem «icti palris ipsius liereditarie sive deve lutoirie per Jessconem, fratrem suum, aut quomodolibet aliter ipsam coneernens ad domum — llanussoni Stupicz vitrico suo. et Regine, malri suc, coniugibus. Act. fer. JI. post. Oculi. 8. 1463, 5. prosince. Tamlé= f. 200 Vhomassko per- nikař et lélisaheth c. d. crga Hanussium Stupicz pro GCXXX s. gr. Act. fer. IJ. ante Nicolai. (Tomášek měl též dům č. p. 817), o obou domech však nevím, jak přišly z dižení jeho. Snad nálezem přišly v pokutě na krále, který tento dům dal snad výsluhou Jiřímu z Přívor.) 9. 1496, 6. cervna. Rukop. ć. 2107 J. [07 Andreas Oremus et Dorothea c. d. acialem erga Georgium de Prziewor et Dorothcam de Kossinie, conthoralem eius, pro trecenlis s. gr. pro Act, fer. JI. post Corp Chr. 10. 1815,17. záií. Rukop. c. 2108 f. 165. Velr z domu nikdy Hesoltovic a KateFina k. d. na rohu v ulici. Sev. covské vedle domu Václava Arnošta u zlatého Zaluda a Petra boečváře od Doroty, někdy dobré paměti Bohuslava Legata ostalé vdovy, za CCCXXXX k. gr. ¢. Act. dic Lam- perti. 11. 1515,25.zdif. Tamtéž. Martin Dačický, sukna kráječ, a Dorota k. d. n zlatých křížuov od Petra z domu někdy Jlesoitovie za CCCXXXX k. gr. pr. Act. fer. Ill. ante Wencesiai. 12. |917. — Regisira komor.soudu IVA 13 f. B 5. Martin, sukna kráječ od zlatých křížuov pohání Martina Radikovského z lIrdku — z V k., XT gr. ©. dluhu —, Vi- léma [lorického z IToïic z V k. XVII gr. č.. Jana z Instiřan a na Chvalkovicích z X k. XIMlgr. č., Zděnka z Klin- Mejna a na Škvorci z VID/, k. &. za sukna. XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. 13. 1518, 28. bfezna. Rukop. ¢. 2152 /. A I. Mar- tin: od zlatých kiiżuo a Dorota m. j. koupili zahrá v příkopě Star. M. Pr. ležící podle zahrädky Rathajs z Tarmarku z jedné a Kroputovy z strany druhé od Do- roty, dcery Babové z Tarmarku, za 1, k. m. Act, fer. Ml. anle Anuncc. M. V. 14. 1521. — Tamtéz f Hl. Martin od zl. ki. k. dva krámy pod kotci za XX k. g 15. 1527, 29. srpna. Rukop. 6.534 11. f. 40. Staly se smlivy svalebnic k sv. manželství mezi: Oldřichem z Prostiboře, najvyšším kancléřem praèskÿm, n Katetinü z Vlkanova, dcerú Martina od zlatého kříže, takové, takže on Martin jemu mistru Voldrichovi jmcuoval véna po decri své Lk. gr. č. a výpravu sluší. Proti tomu on mistr Oldřich obvënil tfetinou vajš podle práva města tolioto do dne a do roku. Po dni pak a po roce dalli by jim I. D. dítky spolu a ty by zivy zuostaly a na kterébo by P. B. z nade- psaných manZcluov smrt dopustil, to pri vuoli obou jest zuostaveno, ka2dé tak opatfiti, jak2 by kieré na nich. ja- kožto na rodičích, zasúžilo,. Než což se nadepsnné Kateřiny dotýče, jestliže by P, B. prve jeho mistra Voldřicha neuchoval nezli jic, tu on má opatřití jako věrný manžel věrnou man- żelku podle práva města toholo. Také pii tom jest ozni: meno, co sc jich bytu dotyce, że on mistr Oldřich má sobé zákup učiniti a k sobě do toho domu manželku prijieti: Neż dokudź by zakupu sob6 neucinil, że jim bytu on Marlin přeje a přieti má do vuole své. Act. dic Decoll. s. Joh. B. 16. 1532, 14. ledna. Tamtéž: fol. 49. Staly se smlivy svatební k manželství svatému mezi p. Marli- nem z Vlkanova od zlatych křížnov a paní UrSilü, manželkú jeho, takova, že on p. Martin jí Uršile věna do dne a do roka jest vénoval L k. gr. &, po dm pak u po roce bude li chtíti on p. Marlin ji co pridati mimo těch L k.. to pii jeho vnoli bud. Act. dic octavo Epiph. 17. 1582, 19. února Rukop. č. 2142 fot. O 12. My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme oc, Że vsli- pivše před nas do rady opatrní Martin Kousal a Alex( Holy vysvédcili vuoli a kSaft nékdy panf Doroty od zlatých křížuov, manželky p. Martina Zlatého kříže: z Vlkanova, tukto: V pondělí před sv. Bartolomějem 1. XXXI. poslala po nas v noci [rukop mó noci] okolo osmi hodin pani Dorota Zlatá křížová a když jsme k ní přišli, tu nim poděkovala a oznámila nám takto: po vás, milí páni, poslala, muoj pan Martin zapsal mi vinici proli Botiči pod Vyšehradem a zahradu, kteríž leží proti mlajnu Petržílkovu, a to přede všemi dětmi a přátely napřed. To já zase p. Martinovi mocně obé propouštím ua dávám —. Stalo se v pondělí po sv. Julianě LI. XXXII. 18. 1532, 26. listopadu. Nukop. ë. 534 11 f.49. Staly svatebnf — mezi Benjaminem, synem p. Martina Datického se smlávy z Vlkanova, a paní Markéti z lgrberka a to takové: Předkem paní Markéta jmenovala jest jmenem včna po sobě C k. gr. &. a p. Martin. proti tomu od syna svého též C k. gr. č. obvěnil a to do dne a do roka na takový zpuosob, aby s jednoho na druhého, ač v tom duia roce neuchoval-li by z nich kterého P. B, (čehož rat ostř ci) těch CC k. plným právem přivadlo. Po dni pak a po roce dal-li by jim P. B. spolu dítky, tehdy ona paní Markéta s témi déuni má byti v tom statku, kteréhož by spolu nabyli, rovná a pravá společnice. Tak však, přečkala-li by i s t&mi dítkami jeho Benjamina a on že by kšaftu ne- ucinil. Než jestliže by chtěl kšaft včínití, toho ma jmíti plnú a svobodní vuoli, však jí paní Markétě tím kšaftem má napřed těch CC k. odkázati. A dále nad 10 aby jí on Benjamin byl povinen jako manżelku svi opaliili a Proto sem 

Strana 635
XXVII. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. kšaftem odkäzati, co by se jemu podle siušnosti vidělo azdálo. Než jestliže by žádného kšaftu neučinil ancb čině kšaft jí by nic nadtěch věnných CC k. gr č. lím kšaftem neodkázal, tehdy má vtom statku rovná společnice zuostati. Pakli by dítek spolu neměli: anebo jsúce že by zemřelí, tehdy oň Benjamin má jí paní Markétu opatřití, jako věrný manžel manželku svú podle práva mésta tohoto; však proto lo jest ještě vymieněno z obi stran: Budd-li kdy chtiti svrchupsaní manželé po vyjítí dne a roku mezi sebou, snesouce se, jak jináč o ty časné věci uhodili a smluviti se, že toho mají míti plnou a svobodnou vuolí. Stalo se v pondělí den sv. Kateřiny. 19. 1587, 11. dubna. Rukop. č. 2/42 fol. R 15. (K3aft paní Markéty z Ejberka.) L. 1537 v stfedu den sv. Valentina [14. února] byli jsme požádání od paní Mar- kéty Bendové z Ejberku, abychom k nf přišli. A když jsme k ní přišli, před námi učinila jest pořízení a vuoli svii oznámila poslednic, Ze vSicek slatek svij — odkázala jest p. Benjaminovi z Vlkanova, manželu svému. Též i tu spravedlivost vSicku sv, kteriż má ke dvěma stem k. gr. č, na kterúž přísudek má v soudu komorním na paní Mar- jáně z Chrastu. A dílky své, kteréž s prvním manželem má, Julianu a Jiříka syna, že jemu poroučí. — Stalo se v středu před sv. Tiburcím 1. 37. 20. 1650, 29. lislopadu. Kżaft Burjana z Vlkanova viz dil I. str. 694 č. 14. 21. 15592. 9. srpna. 2/29 /. 199. Jakoż jest Dorota z lTrobèice učinila odpor jistým artykulům v kšaftu někdy Burjana z Vlkanova, manžela svého, poslaveným davši mlu- vili, ačkoli nerada se jest proti kšaftu a vůli poslední manžela svého postavila, ale jsfci k tomu přílišnou svou těžkostí přinucena to jest učiniti a sebe v tom opatfiti musila. A protoż té jest naděje, že to její předsevzetí ve zlé obráceno nebude. A předkem že neb. Burian vlastní statek, kterýž jest ona do téhož statku jeho mimo věno a vejpravu k němu přinesla na penězích a klenotech, to jest všeckno v tom svém kšaftu do společnosti mezi syny své položil. A na to ukäzala registra nebožtíka vlastní rukou psaná, v nichž jest poznamenáno, že 50 k. m. jf od někdy p. otce jejího odkázaných on Burian přijal, tolikéž řetízek zlatý jí náležitý u sukni damaśkowi za LX k. m. prodal. Druhé i v tom ınfsta témuž kšaftu dáti nemůže, kdež jest Burian s sypy svými a jejími ji spolčil, však v té společnosti ji jest, jakž náleží neopatřil a nic ji k minocnému držení a vládnutí nepodal. Nébrž spolčivší jí i s syny a dav8i ji dil polom s ní jest nápady na syny obrátil. A kdyby který z synův z světa sšel, po něm ona nápadu aby užítí mohla, v tom jí neopatřil —. Třetí i to sobě v témž kšaftu za obtížné pokládá, že nebožtík učinil jí mocni porućniei stalku svćho, aby ona z niho det jich vybejvala, a potom chtěla li by se vdát, aby jím počet z něho učiniti byla povinna. K čemuž ona lo praví, že by jí to nic těžkého nebylo, aby ona toho statku opalro- vati neměla, poněvadž za živnosti nebožtíka jemu se spra- vedlivě živiti i také jeho upřimně a věrně dobyvati po- máhala a dítky své a jeho, jako věrná matka, ochraňovala. Což i ještě by ráda činiti chtěla. Než aby lakovým počtem jim povinna býti měla, to jí možné není, ataké aby podle práva jsící mocná, otcovská poručnice, tim povinna jim byla, tomu odpírá. Toho dokláduje, kdyby i sám nebožtík živ byl, tehdy jemu by to povinna činiti nebyla, poněvadž všecko lo od nejmenšího až do největšího zváženo a změ- icno i poznamenśno jest. Co se pak věna jejího dotýče, o kterémž (ak se manžel její v kšaltu svém zmínku činí a jí vejše 125 k. gr. č. přidává, k tomu to praví, že jeho přijíti povinna není. Jedno, že věno podle práva dnem a XXVII. Jaloucovd ulice. — Č. p. 147. 635 rokem pominulo a ona do téhož statku více jest vnosla, ježto on nebožtík jejím vlastním toliko by ji vybyl, čehož ona pfijiti nemůže. Nad to vejše po tom kšattu ještě jedno jest dítě rarozeno, o kterémž žádné zmínky v něm není, ježto i tou příčinou ten kšaft měl by zdvížen bejti. Na- posledy i za to prosí, poněva tž nebožtík o vinici té, kterúž od Zikmunda Pikarta jest koupi iného jest pořízení neučinil, a jí podle sebe zejmena zápis jest ucinil, aby pi tom molla ziistavena býti, že se jí vidí, poněvadž jest no- kSaftovans, że by ji tfelf di] podle priva kap. LXUII art. 11. należeti mél. Tomu Benjamin z Vlkanova, též učiniv odpor jistÿm artikulüm v kšaftu Buriana, bratra svého, toho při právu žádal, aby takoví artyku'ové tvrzení nebyli, že len všicek statek, kterýž jemu Martin, otec jich obou, odkázal, dětem svým odkazuje, ježto aby tak z cela ten statek jich otce býti měl, toho není. Neb v tomto jeho nedostatku velice se zmenšil, takže se polovice toho nenajde, což jesti prve bylo, zvláště protáhne-li se život jeho, čehož by jemu, jako otci svému, rád přál. Druhé, kdež jest vinice té, kterúž sú společně od Kašpara Zelendara koupili, polovici manželce a dětem svým odkázal, ježto ta vinice za penfce p. otce jich jest koupena a z užítku jejího otec jich se chová a tak nemohl jest o ní říditi. Tu p. purgmistr a páni — vypovídati rácí: Poněvadž se to Burjana z Vlkanova rukú jeho vlastní našlo, že Lk. m., kteréž Jindřich z Hrobčice Dorotě, dceří své a manželce jeho, odkäzul a on Bnrian k sobě jest je přijal, protož těch 1, К. т. опа Dorota jako svých vlastních vzíti má. Než sukní damaškovú že by ji Burinn Lyl prodal, po- něvadž ukázáno není, uby za její vlastní peníze kupována býti měla, že on Burian dobře takoví sukní prodati mohl. Ale řetízek zlatý jestli že jí jest dán aneb jakkoli v moc její všel a toho ukázáno bylo, tehdy bude moci takovou sumu, zač ten řetízek stál, ona Dorota též z statku man- žela svého vzíti. Co se pak věna jejího po dni a po roce věčného dotýče i také což jest jí Burian nad to přidal, lo všecko sc při ní zůstavuje. Jočtův činiti dětem svým neb komu jinému, jsouce mocna takového slatku i dětí poručnice a majíc je na to chovali i opatrovati, povinna není. Než pokudž ten statek jeho Buriana vlastní ruk se- psaný jest a po smrti jeho zůstal, o tom, když by na podíly přišlo, bude povinna jako věrná matka, co jest lio a za jakou sumu zústalo i co dluhův edtud zaplaceno, lo ozná- miti, aby synové a dccry, též i Martě nejmladší, o níž v kšaftu (neb ještě na světě nebyla) zmínky není a rovný díl se jí Martě z toho dostati má, věděli se tim spravili. A jahoZ se jestna vinici Volkovnu podle zápisu ona Dorota polahovala, poněvadž ta vinice po učinění kšaftu i zavření počtu nejpus!cdn&j&iho jest z toho statku koupena a jí Dorotě podle nebožtíka s dědíci a budúcími jich zapsána, že ona Dorota v té vinicí s syny a dcerami, s svými dětmi, rovná a pravá společnice jest. A což se ohlášení Benjamína z Vlkanova dotýče, že toho jednobo artikule, kdež se zminka v kSaltu Buriana v kšaft Martina z Vlkanova, otce jeho, děje, též i druhého o koupení vinice Mlynářovské, kteráž za peníze otce jich pro opatření jeho koupena by býti měla, až do času kdyby P. B. smrtí jeho uchovatí neráčil a kšalt jeho Martina vy- hlášen byl, se odkládá. Act. fer. II. post Abdonem. 22. 1558, 28. dubna. Tamleź Jol. 529. V té pii mezi Vorsilou Zlatou Kifżovou a Benjamfnem z Vlkanova, lu kdeż taż Vorfila vinila ho, Że on zmocniv se stalku olce svého a manžela jejího jím, pokud se mu dobře vidí a zdá, šafuje a ji nic(mż vládnouti nedá, lak jakoby ona nèjak:i děvka otce jeho a ne manželka byla. A že toliko na vy- 90* 

Strana 636
XXV1l. Jatovcová ulice. — Č. p. 636 147 chování její a manžela jejího i s čeledí jí dávána byla jedna k.gr. na lejden. Coż jest ona za mnohá leta od něho to snášeti musela. Druhé, že věnem, jakž náleží, opa- třena není, kleréhož toliko L k. gr. č. a ještě beze všech svrškuov jmá. Ježto kdyby dčvkou u někoho byln, tehdy ve ctimecitine letech viece by sobě vysloužila, Třetí, přijav k sobě manžela jejího jf k nému choditinedéa zbraňuje a když jest jednou k němu přišla, ji jest nectným jazykem uctil a se schodu streil: Jeżto kdyby Alžběty: tobolářky ucbylo a ona ji nezachytila, byla by padla a lilavu sra- zila. Ctvrtć, některého času mluvil manželu jejímu a otci svému: Pane otče, dokud ona s vámi bude, že dobře nebude. A tudy že jest jeho odloučena, ježto se jest ona tak chovala, jakž na dobiú náleží. Páté, i to do osoby jeho sobě stěžuje, Ze to o ní mluvil, dosti sem již mlčel a že již mluviti musí. A protož aby to vysvětlil a oznámil, co jest mlčel a co mluviti chce, že ona také chce »lyšeti. Šesté, že jest jí všecko zapečetíno a že ona jsúcí v tom domě žádného pohodlí míti nemůže. Neb i teď, když jest jí PP. B. vína na vinici nadělití ráčil, toho sobě tu opatřití nemohla, než s ním po sousedích strhnouti musela, což jest jí na veliké ztížení. Sedmé, když z pp. radních některé osoby k manželu jejímu a otci vyslány byly, tu že jest manžel její před nimi oznámil, nikam manželka ode mne, nikam, než při mně, při mně. Však přes tu takovou vůli jeho předse jest ho zbavena a s ním rozloučena. Ježto toho není slýcháno, aby které manželce v městech Pražských se to přihoditi jmělo, aby při man- želu svém opatření [míti], jako ona, nemohla. A to pro nic jiného se jí neděje, než aby on Benjamín sám tím statkem vládl a s ním, co by se jemu zdálo, činil. A po- něvadž pak takové stížení od dávných časů trpí, žádá v tom za spravedlivé opalření. Proti tomu od Benjamína mluveno: A6 dosti ob&(rná žalobu na něho jest učinila, však vidí se jemu a zdá, že jest ještě toho mnoho pominula, což jest o něm JMti nejv. p. purkrabí i jinśm pp. soudcim supplikovala. A byl by toho vděčen, aby ty všecky artykule, z kterýchž jeho viní v spis a supplikací uvedla, aby také od něho odpo- věd na jí sc dátí mohla, z kteréž by jeho nevina uznána byla. A pončvadž pak toho jest pominuto, ou také toho při tom zanechává. A protož předkem to jí za odpověď dává, že jest on k ní po ta všecka leta všelijak náležitě a uclivé se choval a ji, když co loho mezi otcem jeho a jí vzniklo, žádával, aby s ním, jakž náleží a vůle boží jest, nakládala a jeho nehněvala. Kdež pak prvotně jeho z toho viní, že by on statek olce svćho obsahnouli a jjm podle své libosti šafovati jměl, k čemuž to praví: Že se na tom mejlí, aby on statkem otce svého vlásti jměl, než otce jeho sám v tom slatku své věci má a jimi vládne a ona též pokoje jistě má. Ze pak ten spečetín jest, to jest se z jistých příčin stalo. Neb v nemoci a v nedoslalku tomto jeho v dosti králkém času jest nemálo zmenšen a kdyby časně opatřen nebyl, snad by potom neměl, nač chován bejti a komuž by co odkázáno bylo, ti by toho użiti nemohli. Że pak ji na vychování i s čeledí kopa gr. dkívána byla a na té přestávala, i jestližeť jest přestávala, ne- máť tehdy jeho z écho viniti. Avšak jest jí dáváno po XIII k. na dvě neděle a jinými všemi potřebami opatrována byla. S strany pak včnasvého, kteréž od otce jeho sobě zapsané mí, tu sobě zbylečně do něho Benjamína ztěžuje, že jest tak skrovné, neb jemu do toho nic není. A bez pochyby že na onen čas přátely své při smlüvách svadebnfch jest měla. A kdyby také času vyčkati chtěla, snad otce jeho kšaftem něco jest jí učiněno. A by pak toho nebylo, však jest otec jeho za zdraví svého s ní všemi potřebami i laké AXV11. Jalovcova ulice. -— C. p. 147. peníze se zdílel a skrze lo ona k statku: nemalému jest přišla, takže jeho za některé sto má, ježto kdyby toho nebylo, aniZ by toho co jméla. A tak vidi sc jemu a zdź że i v tom artykuli nenáleZité od ní jest omluven. Stěžuje sobě dále i na to ona Voršila, že by on Benjamin k otci svému a manželu jejímu choditi nedal a tudy že by ji od něho loučil, kteráž mu se duši svi za- vázala, že jeho do smrti neopustí. A zná se k tomu, že ji k svému otci choditi nedá, neb otce jeho ji snášetí nemohl v jejích vášních. A proto k němu že sc odvésti, mimo vůli jeho Benjamína i vědomí, dal. A když ona Voršila k němu jednou do domu Benjamínova přišla a na otce jeho v přítomnosti jiných se domlouvala, tu on, vida, že otci to jest protimyslné a že skize to se hněvá, obá- vaje se. toho, aby jemu skrze to se néco nepriliodi'o, jí jest Voršily prosil, aby odešla a otci pokoj dala. J nemola toho pří ní obdržeti, ji vzavší za ruku, od něho vedl a v tom jí něco pověděl i ji postrčil, aby odešlu. A ne tak, jakż ona zpravuje, aby móla padnowti. Toho žádá, aby p. purgmistr páni o něm toho věřití neráčili. Dále i toho v své žalobě dokládá, že by o ní to mluviti jměl, že dokud otce jeho s ní bude, že dobře o něm ne- bude, k čemuž to praví, že on toho nepamatuje, aby to kdy mél mluviti, lest také i tím od ní Voršily dotčen, že by někdy něco toho promiuvil, že jíž dosti jest mlčel, tak jako by ji lu co poctivosli jejf ubiiżeno bylo, k čemuž on to praví: Ze když ona Voršila v mnohé nevole a růz- nice s otcem jeho se dávala a jemu, jakéž mohla, proti- myslnosti v těchto těžkostech a nedostatku jeho Ginivala, tu otec jeho pro něho poslal a jeho Castokrat za lo pro: sil, aby před ní opatřen byl. On pak maje: nad otcem svým lítost jí nejednou prosil, aby s ním nakládala, jakž náleží, aby v nějakú nemoc nepřišel. Jakoż pak tak jest přišlo, že za příčinou její podruhé v nemoci jest, v kteréž až posavad trvá, upadl. A v té jest jeho neopatrovala a při něm že býti nechec. Aby jí věno dáno bylo, ncjednou oznamovalu. A když v takovém nedostatku byl, jeho jest opustila, takže jest jim dosti podál odsel, à kdyby néjuky sedlák, kterýž jeho dobře znal, na něho byl netrefil, snad by byl někam zašel, že by jeho nalézti nemohli, A tak vida on, 2e ten statek lak mizí a hyne, podle povinnosti své jeho jest k sobě přijal. A vidí se jemu, že jest tu nie, coż by jemu nendleżelo, neucinil. Byl také i z toho obviněn, že by otce jeho před vy- slanÿmi k němu pány Lo p:omluviti jmèl, aby ona jeho opatrovala, GemuZ on, aby tak byti nemélo. ncodpírá a brž byl by toho v pravdě vděčen, aby tak cinila a skutkem toho dokazovala. Naposledy i z toho jeho viní, že opatření ona žádného nemá. Ježto jemu po lom nic nění aon jí žádným opatrováním není povinnoval. À olec jeho, poněvadž se sím opatrovati nemůže, jakého ona od něho opatření užití žádá * Než rozumětí jest tomu všemu. že ona Voršila z přílišné a pouhé zlosti tuto před se béře, chiííc proti nému svit vče provésti a ty protimyslnosti, které jest otci jeho činila, též jemu Benjaminovi tiniti. A jaké s ní potěšení otec jeho za svého zdraví míval, toho není potřebí připomínati, neb mnohým sou její oby- čejové známy. Než v nemoci a těžkosti této: jeho jak s ním nakládala, sím Benjamín zprávu tuto činí: Ze ona Voršila v ničemž jeho opatrovati nechtěla, než ráno vslavší s čeledí na vinici a kdez se jf Ifbilo, odcházela a zase v samý večer se navracela, lakže on častokrát, kdyby od něho a od Doroty, manželky syna svého, opatrován nebyl, byl by se hladem namřel. K tomu mnoldykrát na odpor se jemu stavěla, psů slarejeh jemu nadivala ji mezi oči plvala, takže on po něho a po Burjína posílal a jich před , 

Strana 637
XXVII. Jalovcovd ulice. -- C. p. 147. ní nejednou za opatření žádal s pláčem. Však oni šetříce v tom poctivosti otce svého, tudiž také své i její, to sú jí snášeli a je zase, chtíce 10 přikrýti, spokojovali. Ale tím mu nic prospčli nemohli, neb Gim dál větší a větší jest od nf protivenství snášel. A jednou když po ně po- slal, našli jeho zdraštěného a ji tolikéž, an se s ním vadí, Též také v té nemoci sním nelíhala, takže jecnon, když naň ten nedostatek přišel, byl by umřel. K tomu některého času, v sobotu, když jí kus ryby mu talíř vložil, s ním jest jísti nechtěla, než tím kusem zase do mísy liocila, takže otec jeho se skrze to rozhněval a tu opět skrze to v těžkú nemoc jest upadl. Též i toho zalajili nemůže, kterak času předešlého něklerí neděli byl v kostele sv. Jiljí a potom přišed domů, když jí nebylo, plal se poní. A když ona po dosti dloulié chvíli přišla, ptal se jí, kde jest tak dlouho byla. Tu ona se naň olukla a ani s ním opét obédvati nechtéla, a on skrze lo se rozhněval, že jest (u padl a skůro byl i umřel. A potom když on Ben- jamin odjel do IIradce, ona mu všecku čeleď, kteráž při ném byla, rozehnala. A tak otec jeho těmi příčinami a těžkostiní takovými jsa k tomu přiveden k němu, jakožto k synu, se vésti dal, bez vědomí jeho Benjamina. Neb tehdáž, když jeho mezi sebou dva nesla: k němu, jeho jest polkal, a on starec tu jeho pro P. B. prosil, aby jeho opatřil, že již s ní býti nechce. A potem když již u ného Benjamína některý tejden byl, jednou k domu přišel, však proto s ní do něho jítí nechtěl, pravč, že nic nemá, toliž jí dáli. S strany: pak statku otce svého toho dokládá, že ten jest byl uczavadny a jiz nynicko na něm závad ne na sta, ale na tisíc jest.. A protož rád by věděl i také slyšel, kam jest se ten slatek poděl. Zasc od Voršily Zlaté Křížové skrze prílele mluveno: Mnoho se tuto odstrany mluví a jejímu obvinění a stížení, kteréž sobé do něho pokládá, vejkladové dějí. A na tom nejvíce se zastavuje, jako by ona příčinou zavedení statku a dlubuov otce jeho a manžela svého byla, ježto ona tomu odpírá a lak praví, Ze pnikda takových dluhuov příčinou nebyla a není. A toho statku se nedolýkala, než Benjamin a neb. Burjan. S strany pak véna to praví, aby jak nad ně vejšeji a víceji v čem opaliena byla, o tum neví, a tam [v] jedné světnici byt má a sobě nemá, co kupovali, a užitkuov odnikud žádných jí nepřichází, jakž on Benjamin o tom mnoho mluví. A má-li co, to také samé ucení, než sirotčí. Což se pak toho doltýče, kdež na nepaměti to po- kládá, že by o ní toho otci nemluvil, dokad při vás bude, že dobře nebudc, k tomu to praví, že sou to od nélio lidé slyšeli a to i ukázati bude moci. Kdež se dale vy- světluje a o ní Voršile dosti těžké řeči mluví, jaké by protimyslnosti otci jeho činila, k čemuž lak praví, že lomu odpírá, aby ona jemu co toho činili a k němu jak nená- ležitě se chovati jměla, než on byl velmi hněvivý a ne- snadný. A ona jest manželu svému žádných příčin k žádným těžkostem a nemoci nedávala, ale k němu se, jakž náleží, chovala i jeho, pokad nejvejše mohla, opatrovala. Ze pak druhdy doma nebyla, musilat jest pro opatření svého » si- rotčího statku odjíti. Ale když byla dona, tu jest mu po- hodlí, jakž náleží, činívala. Dále pak kdeži tomu odpírá, że by jf lali a se schodu slrkati neměl, k tomu to praví, že jest jí zoumyslně a bez příčíny Jál i tuké slrkal. A kdyby té dobré ženy nebylo ají nezachytila, byla by snad blavu srazila. A poněvadž pak manžel její před vyslanými pány k tomu se jest přiznal, Ze od ufnikam nechce, není-li to loučení, bude to při uvážení. A také lo právu městskému nenáleží, nežli duchovnímu, toho dokládaje: Budú-li k prů- voduom připuštění, že ty arlikule v žalobě postavené ukazovali chce. XXV11. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. 637 Strany jsouce k právu připuštěny — nejprvé Voršila dala éísti svédomí a dala mluviti, že to těmi svědky gprun- lovné i také dostatečně ukazuje, jak jest se ona všelijak beze vší ouhony náležitě, jakž na dobrú a poctivú manželku náleží, chovala a žádné příčiny k nevoli manželu svému jest nedávala, aniž také on Martin, manžel jejf, jf z nicehchoż viny jest nedával. Neb jest jeho tím, což sú jí na vychování jako po kopé gr. dávali, podle možností své opulrovala a lo jest, nemajici sama nic v své moci, podnikala. — Jest také dále i to od ní ukázáno, jak jest se on Benjamin pii smlouvě řečí potrhal a jí dosti těžce primlúval, táhna se při tom i na pamět pp. smlouvcí, kteříž při té smlouvě byli, jak sú se oni synové v to uvolili, že jí kopu gr. č. vydávati a ji ve všem jiném opaliiti majf a tomu nicememuż za dosti se jest nestalo. Nýbrž když se jest o to k neb. Burjanovi domlúvala, on jí jest lával, a tak byla jest u nich horší nežli kuchařka., Nadto což jest statečku svého jměla, jako vína, ten jest lu utrousila a s manželem svým sc o něj, čímž povinna nebyla, sdělovala az něho jeho opa- trovala —. i Na lo od Bepjamina: Ze ani o věno ani o opatření její osoby a krátce ničímž své žaloby neprovozuje, nébrž sama proti svým svědkuom mluvf, kterfZto seznávají, jak jesl ona manžela svého opatrovala, že častěji s Alžbětou hodovala nežli v nedostatku při otci jeho bejvala, jeho mnobdykrát rmoutila, jídati s ním nechtěla, jídlem házela, jiným jeho opatrovati bránila. Táhla se jest (aké na pamět pánuov vyslaných, že by otec oznámiti měl, Ze při ní a s ní býti chce. K čemuž to praví, kdyby jebo vůle tlaková byla, aby s nf byl, v8ak jest mohl u ni zdstali, byv lam po třikrát. Ale neznaje a nemaje s ní žádného potěšení a v své nemoci pohodlí, k němu se jest, jako k synu obrátil, — Směla také jeho i z toho viniti, že by ji s manželem loučil, než se nachází, že jest on jich neloučil, než vida olce svého opuštěného jeho k sobě jest přijal. Nadio ona sama jest za ním, když k němu šel, šla a ji od sebe Lonil. Ač pak tcho dokládá, že by se sám k tomu piiznał, że s ni byli chce; ale jaké jest jeho přiznání a inüZe byti, to. bude pii uváZeuf spravcdlivém, ponóvadz tómdi jako dítě jest. Potom když k ní se do domu vésti dával, jeho jest loudíva'a k sobé pravéci, že má lože ustlané, aby odpočinul, však on k ní jest jíti nechtél. Byl také i z loho obvinčn, že by ji k otci svému a manželu jejímu choditi bránil, k čemuž se i priznáva, ale za pří- činou (ou, že jest se na něho starce příliš domlúvala, čehož se jemu slitovalo. Ale polom k tomu jest povolil aby k němu chodila. Ale rozuměli jest tomu, že ona pod opatrováním otce jeho chtěla by statek opatrovau. Tu p. purgmistr a páni — vypovidati róci: Pund- vad? Voršila, Martina z Vlkanova manželka, obvinivší Ben- jamina, téhož Martina syna, v několika artykulích, žádného z týchž artykulnov jest neprokázala, i z té příčiny tako- vým obviněním on Benjamin jí Uršile povinnovat není. Než že z její Urši'y svědkuov dostatečně se to našlo, kte- rak by v časích předešlých ona k manželu svému dohře a manželsky se držala a chovala, protož při témž náleži- tém a manželském chování jse zůstavuje, takže od žád- ného pro manžela svého naříkána býti nemá. A taky že ona Uršila z statku manžela svého náležitě opatřena býti má, pokudž by manžela svého opatrovati pomáhala, a jeho Martina k tomu by vůle konečná byla. Dalšího pak opa- tření mimo smlouvy svadební a pořízení Martina z Vlka- nova ona Uršila na tento čas podle práva míli nemůže. Act. die s. Vitalis. \ 23. 1553, 28. dubna. Rukop. č. 2136 27 [. 29. Staly se smlivy svadebni k sv. manżelstvf mczi pani Dorotou 

Strana 638
688 | XXVII. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. z IIrobčice, pozuostalou vdovou po p. Burjanovi z Vlka- nova, na místě: panny Juliany od:udz z Vlkanova, dcery jeji, a Wolfem Pergerem z Pasova a to takové, že táž pani Dorota ji pannu Julianu jemu Wolfovi za inanżelku dala a jnénem věna z dílu jejího otcovského sto k. gr. č. a vajpravn »lušný podle možnosti věnovala. Zase proti tomu již dotčený Wolf obvčníl jest i s jejími do dne a do roka 111/,C k. gr. €. Po dui pak a po roce dal.li by jim P. B. spolu dítky a jeho by Wolfa smrt zachviti'a nežli jí pannu Julianu, tehdy tíž panna Juliana, manZelka jeho, má býti rovná a pravá společnice v tom ve všem statku jeho i jejím, kterýž nají neb míti budú, s dětmi spolu splozenymi. Pakli by ji Julianu P. B. z »věta pojítí ráčil, tehdy tajž Wolf dítky j.ozuostalé má z téhož statku společníko opatiiti, jako věrný otec dítky své. Ncucho- valli by pak P. B. kteréhožkoli z svrchupsaných manže- luov od smrli a dítek že by neměli, tehdy ten všicek statek jich obapolní, kteryz mají neb míti budí, má s umrlého na Zivého z manżcluov pozuostalóh » pripad- niti. Coż se pak nahoře dotěcného věna jí panně fuliuné od něho Woifa do dne a do roka obvěněného dotýče, to jí ode dne šnítí společného má v šesti nedělích poind zh&hlÿch nu všem slatku svém, kterýž má i míti bude knichami mèst-kÿmi ujistiti. Stalo se v pálek po sv. Jiri. 24. 1554, 15. tijna. Rukop. c. 2142 f. BB 16. My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme tímlo naším listem vuobec -- že v sobotu po sv. Lukáši cv. [19. října.] l. oc XLVIIIL vstápiv&e do rady slovutní néldy mi-tr To- mái z Javoiice a Sixt z Ottr&torfu — podali jsń nám kiaftu uroz. vladyky někdy Martina Dačického z Vlkanova, spolu- mčěštěrína našeho, na papíře jeho vlastní rukú sepsaného a k tomu početí též jeho vlastní zapcécléného — kteryZto kSaft — toto jest — v sobě zavíní: Ve jméno svaté tro- jice jednoho věčného P.) amen. L. b. MVC XLVI v ütery po sv. Simonu a Judovi já Martin Dačický z Vlkanova, měštčnín v Star. M, Pr., rukú vlastní vuoli syń sepsal jsem, věda dobře, že žádvý člověk věčně živ býti ne- muože, léž i já, a nevěda dne avi hodiny, kdy P. B. vše- molnící povolati ráčí, jeho milostí prosím a žádám, aby jeho milost svatá duši inú mezi počet svých vole ych vzíti ‚ ие pro mé nehodné zasloužení, ale pro zasloužení P. J., syna svého najmilejšího a pro jeho smrt nevinní, a že neráčí ode mne bříšného pamětí a rozomu do mého skončení edjiti, ale srdee skrouScnćho a pobożne mysli a žádosli dobré příti rácí. Benjuminovi, synu mému, po mé smrti, i dèdicom jeho, poroučím a dávám krám postřihačský i sklep k němu přípojený ode všech poplalkuov od starodávna majestály i dekami osvobozený. K tomu lakć i ten krámcc a nad ním světníčko, z kteréhož jsem se podrobil k obci platiti NV gr. bilych ročně. Na to také vXecko mnè i synôm mým i dědicóm od najjasnějšího knížete a krále Ferdinanda potvrzení majestátem dáno jest. Item vinici mú na Srpo- vých Ilorách, kteráž se zapisuje XXt str. míry držící v knihách uřadu perkmistrského, Benjaminovi s Burjancm, synem mým, mocně po mé smrti dávám občma spolu se vším příslušenstvím, jak sem sám držel a užíval. A oni oba spolu na lu vinici rovný náklad činíce toho, což by №, B. nadělil, rovným dílem užívali, buď zisk nebo ztráta, coż v moci boží jest, jako nebožtík Ladislav a p. mistr Voldřich z Prostiboře, bratří, vinici svú drželi nakladajíc dlúbý čas sc bratrsky srovnávali i užívali. Pakli by se ne- snáxcli, k tomu zavazuji je oba dva svrclhupsané syny, aby žádnému své polovice žádný z nich neprodával, je- dné bratr bratru; aby z rodu mého i budúcích dědicuov XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147 našich, pokudź by najdéle býti mohlo podle vuole P. B. všemohcího, ač by to změniti jinak ráčil, nevycházela. Item duom muoj podlé kolleje Rajčkový též oběma synuom mým napřed psaným spolu dávám se vším pří- sluSenstvím zńdu na bichu, jak sem sim użivał, na takovy zpuosob, jako vinici. ltem též i zahredu za vodou u mlýna malostranského oběma spolu po mé smrti dávám, aby spolu s rodinou svou s potěšením, za mne |. B. prosíce, užívali, bojíce se P. B., jinému cizímu jí neprodévali, nežli bratr bratru a budúcí jich jední druhým podlé pří- buznosti a krve blízkosti posloupné. Ист Burjanovi, synu mému, poroučím a dávám po mé smrti duom svuoj wu zlaljch kifZuov i v3ecko hospo- dárství a svršky v něm i Xaly chodící mé. A o klenoty, což by jich koli bylo, aby se s Benjaminem, bratrem svým, па rovný díl rozdělili, kromě nového kotlíku po- ziaceného, ktery jest Burjan koupil v Normberce l. oc XLVI/; ten samému Burjanovi byli mó, a XII lżie stří- brnÿch, které byly neb. matky jeho, samému lurjanovi dávám. 1 Snly mé všecky ložní, kromě tech, které Voršilu, žena má, s sebou od své inalky ke mróé přinesla; těch při ní nechati, což jich koli jest, kterýchž jsem já nikdy neužíval, měvši z daru božího svých dosti. Ист štandy a jiné nádobí cínové, konve, mísy oc DBurjanovi a détem jeho. Kromě dvé (laše najvětší jsi Benjaminový. Pakli by se co více jeho našlo ancbo Ze by ceho požádal z toho Benjamin, nemám té nadèje o Burjanovi, aby slušné žá- dosti odepfiti mél bratru svému. ltem jakož jsem poručníkem slatku neb. Kaletiny Petříčkové spolu s Václavem Košákem sladovníkem, ríd bych tomu, aby se všemu dosti stalo podle vuole její. Ale że on Košák přijímaje k sobě díl penčz, v tom svě- ření se nezachovává podle vuole nebožky, ale na opilství sc oddal, penize ty ulrácí opustivší i živnost i hospodář- ství, protož já to znaje, maje sobě moc danü kiaftem, Burjanovi, synu mému, na svém místě mocně poroučím, jestli že bych já vnole její nebožky za mé živnosti nevy- kopal, aby on na místě mém tomu dosti činil, pokud by toho statku jejího stávalo. Cchoż j st on Berjan všeho dobïe vèdom. Pakli by i Burjan od P. B. byl povolán z tohoto světa, čehož I' B. uchovej, tehdy Benjamin, syu muoi, aby tuz moc ode inně měl, kteráž mně kšaftem je- jím svédèila. Palli obéma E. dá Zivu byli, to spolu opa- trujte po mé smrti, nedopoustéjfee NoSikovi marné utri- ceti toho, aby ty peníze, kteréž se za duom i zu vinici časy jistými kladou, na skutky milosrdné se obrâccli pro odplatu boží i na světlo do domu božího na její nebožky oltář i do Betlema ete. i kdežkoli. Item kdež jsú pp. sukna krojičí a posttihati spolu měli svícen nový v kostele u sv. llavla a ten potom byl polámán, i dali jej konváři Simonovi v domu u Scrmiruov, a on jej rozdélal na żejdlicky, z toho potom vinen byl v radě i zaplatiti musil. A dal zato, co byl vil, NVII!/, k. in. Ty jsem já k sobě přijal. A lituje já toho, že ten svícen mnohým rúhačuom v posměch přišel i smluvil jsem s p. Václavem, konvářem proti sv. Klimentu [viz výše str. 586 č. J4], aby jiný větší i pěknější údělu. A tak se stalo i postaven byl zasc u sv. Ilavla. Í[ nechtěli na něj světlo dávati ani konváři zaplatiti, i obrácen jest do Bellema a lam stojí ke cti boží, pro památku také svatých věrných Cechuov, božích mučediníkvov, v naději boží cte. I dal jscm ja p. Vác'avovi konváři vajprvé NVII! 9. k. gr. m., potom jsem dal svých penčz, pokud se našlo, že jest těžší nežli první bez mála o polovici. i Лет tato má vuole jest, aby žákóm k sv. Jiljí od ; držitele domu mého u zlatých křížuov dáváno bylo każdy 

Strana 639
XXVII. Jalovcovd ulice. - - C. p. 147. pátek jeden gr. bílý: ancb VII d. bílých a oni žáci mají kažlý pátek na památku umučení K. P. jazykem českým »Temnosti staly jsń se po všeliké zemi« oc zpivali. A k tomu Animas fidelium infra elevacionem eucharistie. A jestli že by toho žáci nynější i budúcí zanedbali činiti, nemá se jim nic toho dśvati. Ilem kolo z vosku v pro- střed kostela sv. Jiljí každý den, když se mše svalá slúží, aby ostěcováno bylo a když to shoří, aby jiné koupeno bylo do živnosti Burjana, syna mého. Kteréhož příčina jest po nebožce matce jeho milé a mé milé manželky věrné. ltem Kateřině, decři mé milé na l.ochovicfch, z statku móho po mó smrli, bude li Żiva, Benjamin i Burjan, oba spolu. dáti mají sto k.m. A jestliže by nebyla dostatečně opatřena od p. manžela svého, jakož nepochybuji o dobrém člověku a příteli našem milém, abyste radni i pomocni byli jí s ním o to přátelským během jednajíce. A co jsem já jemu povinnovat, že jesL mne v nešťastné piíhodě zastipil, ać bohdi bez mó viny, ale z dopuštění božího pro naše hříchy. Jestli že bych já za živnosti mé jemu toho nevyplnil a na nějaké míře nepostavil, věřím vám, moji milí synové, že mne v tom spolu z mého statecku zastancte a opatříte. A věřte tomu jistě, žeť vás P.1. ne- opustí, když jeho božské milosti vuoli plniti budcte a k každému člověku lásku a upřimnost zachovále. Item co se dotýče Uršily, manželky mé, tato jest vnole má: Předkem aby synové moji vydali jí Lk. gr. č, tuż každý z nich NXY k., věna jejího, k tomu aby přidali nad to XV k. gr. č., kteréž jí přidávám nad věno zsvé dobré vuole. K tomu pás stříbrný pozlacený takový dávám jí mo:nčě, jako jsem dal Burjanově manželce, paní Dorotě z Ilrobčíce. A ien má Uújšila v svéjmoci. A šaty ložní, které jest ke mně přinesla, i nádobí cínové její, kteréhož jsem já neužíval, A ty prsteny, které má ode mne, aby při ní zuostaly, i plátna, která ona dala dělati. A bytem slušně aby od nich byla opatřena za jeden rok. Pakli by ona sama chtěla se opalfiti, aby j( dali X k. gr. ©. a lak ji peclive s dobri volf odbyli pro svó i její po- clivost. A jestliZe by se k nim v potřebách svých utekla, aby ji radni i pomocni byli pro mne oc. Toho vseho, coż se svrchu píše, na jistotu a ulyrzení pečel naši menší dali jsme a rozkázali přivěsiti k tomuto listu kiaftn(ímu v pondělí před sv. [lavlem l. 1654. 95. 15b4, 14. prosince. Nukop. ć. 100 Jol. A 6. Jakoż jest někdy p. Martin z Vlkanova dobré pamětí čině kšalt o statku svém, tím jest v některých gruntech syny své Benjamina a Burjaca z Vlkanova spolčil, ale sroz- umévSe slrany kdyby takové v společnosti tři gruntové od něho Benjamina z Vlkanova a paní Doroty z Hrobčice na místě sirotkuov po někdy Burjanovi z Vlka- nova spravovali a užívati se měli, že by mezi nimi nějací odporové za příčinou čeledi, jakž se to v takových spol- cích častokrát přihází, povstati musily, i takto js se do- tčení p. Benjamin se paní Dorotou z Hrobcice, Viclavem, synem téhož Burjana, léta majícím, a Wolfem, zetěm jejím, na místě Juliany, manželky jeho, i na místě jiných sirotkuoy po nem p. Burjanovi pozuostalých let nemajících o takové grunty společně i také o některé svršky, o kteréž mezi nimi na rozdílu bylo, :e podělili: Předkem, jakož jest z počátku psany p. Martin. duom svuoj podle Rečkovic kollejc a zahradu za řekú podle zahrady Jaroslava z Mutě- nina a proti mlýnu Pe.ružilkovskému ležící jim bratřím Benjaminovi a Burjanovi z Vlkanova k společnému užívání kšaftem dal a odkázal, o kterýžto duom a zahradu jsú se podělili; že on p. Benjamin má sám jmenované zahrady též i Jisu při vinici, o kterúž se také poděliti mají, i s jeho tomu, XXV11. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. 639 příslušenstvím užívati a s tím obojím učiniti jako s svým vlastním. Proti tomu paní l)orota i na místě sirotkuov ujala jest duom podle koleje Rečkovské, kromě místa jednoho k haldě za tím domem, kdež na ten čas on Ben“ jamin dříví sobě skládá. A k tomu také místo při témž lisu Benjaminovu po té straně k vinici Hřebenově ležící, tak aby táž Dorota tu na témž místě lis ustavéti mohla —. Act. fer. VI. post Luciam. 26. 1559, 8. května. Kopiřdář lislů král. v archivu mislodrz. 62 f. 102. (NrcikniZeti Ferdinaudovi) Ferdi- nand oc. Nejjasnější kníže, synu náš nejmilejší. Jakou jest nám suplikaci slovutny Benjamin z Vikanova, rychtář náš v SL M. věrný milý, na hradě našem Vražském podal, poníženě nás prosíc, abychom jeho, pončvadž do stavu rytířského přijat jest a slatek pozemský sobě koupil, aby- chom jeho z břímí iněstských a z ouřadu rychtářského milo- stivč: propustiti: rozkázati ráčili; tomu [vá Láska z též suplikací jeho šířeji vyrozumí. I znajíc poníženú prosbu jeho slušní býti, jakž pak Tvá Láska, když ta suplikací v radě uvažována byla, také pti tom byla, poroucíme Tvé Lásce milostivě a otcovsky, aby Tvá Láska na jiní hodnú osobu k tomn ouřadu pomyslil a tu, když se rada v mě- stech Pražských obnovovati bude, na tyż ourad dosadili poručil a dotčeného Benjamina z Vikanova na místě na- šem z téhož ouřadu propustil. Na tom Tvá Láska vuoli naši otcovskú naplní. Dán — v Augšpurce v středu den Nalezenf sv. ki(że l. LVIIII. 27. 1562. — Rukop. č. 2121 f. 27. Jakoż jest dil statku na gruntech po nókdy p. Martinovi z Vlkanova od zlatých křížuov zuostal, jmenovitě dva domy, jeden u zlatých křížuov řečený a druhý podle kolleje Rajčkovy, též vinice na Srpových Horách, pokudž nyní jest obme- zena, a vnučkové jeho a vnučky, jmenovitě Václav, Sc- bestian, Jan, Juliana, Anežka, Alžběta a Mandalena, sy- nové a dcery po neb. p. Burjanovi z Vlkanova, a Do- rota z Hrobčice, matka jich, pozuostali, jímž díl ten statku ku podčělení náležel; kdež pak takovy dil statku na grun- tech všicek jest ve 8800 k. m. poSacován a tak na każ. dého na díl jeho se dostane 475 k. m., i jsú o to smlu- veni, takže předkem Sebestian s Janem, mladším bratrem svym, ujali jsi duom u zlatych křížuov řečený ve 2000 k. m. a vinici na Srpovych Horách ve 1300 m. To obé společně k jmční, držení a k dědičnému vládnutí | Však z toho obého Václavovi, bratru svému, a sestrám díly jich splatiti mají. A tolikéž paní Dorotě z Hrobčice, matce jich, 476 k. m. dostati se má. Item paní Anežka, man- želka p. mistra Nikodema z Paumberka, !a jest na podil svuoj vjala duom leZíc( podle koileje Rajčkovic na břehu v VC k. m. Toto jest také znamenitě vymíněno, že bratří Sebestian a Jan, jestli by duom ten u zlatých křížuov kdy prodati chtéli, Ze jeho mimo Václava, bratra svého, žá- dnému prodávati nemají —. Act. fer. lll. post Convers. Pauli. 28. 1:62. — Rukop. ć. 991 fol. f. Jakož jest Dorola z Hrobéice, pozuostalá vdova po někdy Burjanovi Z Vlkaoova pii právé v piítomnosti synuov a dcer svých posmlouvé mezi nimi o statek po neb. Martinovi z Vlka- nova pozůstalý učiněné ohlásila, že jí nepovoluje z příčin jistých, předkem že v tom slalku ncb. Martina jí Doroté věčného věna puol osma sta k. m. pfed détmi jejími n&- leží; druhé, také ta suma, kteráZ jest ma lis nalożila, znovu jej stavějíc u vinice na Srpových Horách; třetí,“ což na opravu domu toho u zlatých křížuov jest vynalo- žila, a čtvrté, též Voršile, někdy manželce jeho Martina, co jest dala podle kšaftu jeho nebožtíka. Zádajíc, aby jí to všecko od dětí jejích dáno bylo. A když se to slanc, 

Strana 640
640 . XXVII. Jalovcová ulice. — C. p. 147. tehdy teprva na díly ten statek aby šel. Pakli by nechtěli oni děti jí toho vydali, tehdy ona to, když by jí čas od práva byl jmenován, chce pokáati, že jí to náleží. Proti tomu od Václava i na místě Jana, mladšího bratra, a synuov, 1éZ od Juliany a AnyZky z Vlkanova, dcer jejich Dorotinejch, p» potuzu jest mluveno: Tomu jsou velmi neradi. że matka jejich na právo se nulf a v soud s nimi vchizeti chce, ježto by oni, jakožto s imatkou dětí, rádi s ní v lásce a v svornosti byli a kní se jako k matce chovati chtěli. Ale když pak vždy ona na to nastupuje a od nich žádá z statku neb. Martina děda jejich, to míti, oč jest prve o všecko srovnáno mezi nimi a Jest div, Że pies smiouvu i mimo to porov- nání ona Dorota na to nastupuje. Praví oni, že mimo to žádné odpovědi na to její ohlášení a vznešení dávali jí nejsou povinni. A&koli kdyby se v soud s ní diti indli, oznámili by, že by ničím jí povinní nebyli n napoví se o strany toho věna, že jest ho na onen čas přijítí ne- chtěla a pravila, že ho vzíti povinna není; kteréž také i kšaltem Burjana, otce jejich, jest umrtveno. A co se do- tyce nákladuov na duom ten u zlatých křížvov, toho jest ona J)orota všeho užívala, také jest povinna byla na opravu nakládati. Avšak kdyby se s ní v soud měli dáti, tehdy by se to našlo, że jí nicím povinní by nebyli a nejsou. Než věří jí Dorotě, že ona jako věrná mátie k nim, dětem svým, pokojně i laskavě se chovati bude. Na to Dorota mluvili jest poruèila: Nemají se děti jejf temu diviti, Ze ona nastupuje na to a żńdń toho, coż jí spravedlivě náleží. A také aby jaká o to smlouva byla žádné neví, že by v knihy vjíti měla, než toliko ná- mluva. K tomu pak onchdejšího dne všecko jest to vlo- Zeno a ku právu podáno. I žídí ona, aby jí to věno od neb. Martina zapsané, též nákladové na lis a na duom, k tomu co jest Voršile Zlaté Křížové vydala, zase nav ceno byJo. A kdyż se to stane, toho statku bude. Kdež pak strany majíce den položený tu jsou synové a dcery ji Doroty od sebe ozuámiti dali, by ródi s matkou svou v dobré kisce byti a s ní sc pidtelsky j pokojně snášeti i k ní chovati chtěli.. Aby žádných sou- duov s ní neméli, v to se podvolují. že z toho statku jí vydali chtějí těch 900 k. m., kteréž praví, že jest na lis ien. v nové staveny vynaloZila i také což jest Voršile, jako 25 k. dala; jediné, aby pokoj a svornost i dobrá láska mezi nimi trvati mohla. VSak na ten zpuosob, aby již ona Dorota ode vàcho jiného pustila. Což ona Dorota slyšíc, přátel svých při sobě nemajíc, na roz myšlení jest vzala a třetí den stojíc promluviti jest dala, že by proti tomu nebyla, což jest jí podáno, aby se ne- mělu přátelsky smlúvati, koštovati a rovnati. jestli by jí co rovného bez pohoršení práva a spravedlnosti její po- tkali mohlo a kdyby se o čas k takovému jednání přá- telskému a smlouvě snesli a jí jmenován byl. Zase děti oznámili, že pro spokojení mezi nimi, což jest na ten lis matka jejich naložila, jí by dátí chtěli, ale aby na nic vice nenastupovala. Od Doroly jest promlu- veno jejími ústy, ona raději 1150 k. mi. vezme, než i tehdy také díly ona klásti že ze 200 k. m. a protož od toho véna a jinébo upustili nc- muoże —. Ze se v smlúvách svadebních nachází, kterak jest neb. Martin z Vlkanova na stalku syćm věna 750 k. m. jí zjistil na ten zpuosob, aby jí přede všemi jinými vérilely z toho statku dáno bylo, když by P. B. jeho Burjana, někdy manžela jejího, prve nežli jí uckovatí smrtí neráčil. Proti tomu dětí mluviti porutili: CchoZ tuto od njch žádá míti a vzíti matka jejich napřed, již jest to všecko s strany toho včna I. 59 kšaftem otce jejich i ná- XXVII. Jalovcová ulice. lezem vyřízeno. 1Xíle od mistra Nikodema z Paumberka, kancléře obce této, jakožto poručníka na místě Anežky z Vlkanova, manželky jeho, jest mluveno, że v tom ni- Jezu lakć s strany vinice Volkovny toho jest dolożeno. że ona Dorota s dótmi svymi v též vinici díl mí, a někte- rého času jest to mluvila, kterak by ona Anežka tu nic míti neměla, však se jináče v tom nálezu nachází, že mi. Dav Gisti kSaft nókdy Burjana z Vlkanova v tom artykuli, kdež včno ji Dorolć, manżelce své, odkazuje, že tím kšaftem jest již umořeno a z stalku Martina z Vlkanova na jeho Burjanův převedeno. Ano i také prívo města tohoto jest, když která žena i chce nápadu. tehdy od věna pustili musí, aneb chce-li včno initi, lak nemá na nápad nastupovali. S strany pak té smlouvy, kteráž se jest tohoto léta LNII mezi nimi dětmi a matkou jejich o sta- tek neb. Martina vykonala, lé prve povolivší ona Dorota na ten cas odpírala, CelioZ jsou se nenadali. Zase na to od Doroty z Ilrobcice jest mluveno: Aby ta věc s strany toho věna jejího v statku neb. Martina vyřízena l. LXIL. byla aneb Ze by ona co proti vejnovědí práva tohoto mluviti měli, lomu místa nedáví. Než zprávu o lom činí, že léta padesálého druhého sama s piilcly svými do rady jest vstoupila a nókterü sv stížnost ozna mila, kterúž do některých arlykulüv v kSaftu. neb. burjana, manžela svého, jest měla, však pro lásku jeho nic by takového před sebe bráti nechtěla, kdyby to od pánuov k mípravě přivedeno býti mohlo. I bylo to mist Tomie nebożlika a / Petra Hllavsu z Liboslavé od prava, podiino, aby oni to vyhledali. O tom jest se zprava do rady učinila a na takovú zprávu la vejpověď s struny toho v6na jest ucintna, także pfijeji Dorotinć vuoli oho jest zanechino, chtèla-li by na to potomnć naslupovau nebo nechati. I teď již nastupuje a užití lobo věna z sialku jeho Martina žádá. na Opól k tomu mistr Nikodem promluvil: Poněvadž léta LI! Dorota, matka jejich. při právě se ohlásila, że věna tolo kżaftem ji od Burjana, manžela jejího, přijít povinna není a tu jest témuž kšaftu jeho odpor v to učí- nila, kdež jest byl on Burjan nápady o tom vénu na syny její a své s ní zřídil, a ona těch nápadův míti nechtějí, tehdy na to nastupovala a tomu odpírala, i tak jest jí ná- lezem tím jisté véno piisouzeno a ji} z statku Martina ni statek Burjana kšaftem jeho převedeno, ano i umrtveno. Neż że by ona Dorola vóna piedkem a potom také dílu v tom statku děda jejích užití chtěla, ježio to býti nema, aby obojího toho užití mohla, vzláště když již jinam to vč: o převedeno a nálezem jí příisouzeno —. Tu purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž se jest to na&lo, Ze neb. Burjan z Vlkanova kšaft o svém statku čině Dorotč, manželce své, včno její pnol ctvrta sla a dvacet pět k. gr. č. na statku někdy Martina z Vlka- nova od něho smhívami svadebními pojištěné týmž kšal- tem svfm na statek svuoj prevedl a vajśc nad to věno jí lásky manželské sto a4 XXV k. gr. ©. jest odleizal, a ona Dorota tomu kšaftu v některých artykulich i lakć s strany Lolo véna pii právó odpor ucinivSi jest sprave- dlivým rozsudkem při takovém véné a odkázaní sumy vajše z statku jeho Burjana nad ně od priva I. LIL. ucinéném zůstavena, na čemž jest přestala a tomu místo dala ani také potom žádného odporu kšaftu někdy Martina z Vlka- nova pro též věno neučinila, z téch prícin dává se dě- tem jejím proti ní Dorotě za právo, takže ona o to včno k statku někdy Martina z Vlkanova hledéti a na ném ho dobývali nemůže a nemá. Ale takového věna i což jí Do- rotě: nad to vajše podle kšaltu manžela: jejího v statku jeho, kterýž až posavad ona drží a v užív náleží, sní jeho 

Strana 641
XXVII. Jatovcová ulice: — C. p. 147. jest, aby mohla dosáhnoutí a užiti vedle předešlého užitku, táž Dorota se při tom zůstavuje. Což se pak jiných arty- kulnov v ohlášení jí Doroty při právě oznámených s strany nákladuov na stavení lisu, též na opravu domu, kterýchžto gruntuov až posavad ona Dorota též v držení a užívání jest, dotyce, poněvadž ona, maje sobě čas volný neje- dnou k pruovoduom od práva uložený, toho ničím jest nepokázala, aby jaké naklady na to oboje činiti měla, z té příčiny takových nákladuov na stavení toho Jisu nebo opravu domu, ač jestli jest které činila, z toho statku neb. Martina: ona Dorota sobě porážeti a před dětmi svými vzíti a užití nemá. Než což jest Voršile, někdy manželce Martína z Vlkanova, podle odkázání jeho sumy z toho statku dala, tu má sobě ona Dorota, čemuž laké děti její povolují, když jim díly klásti bude, poraziti a před nimi napřed vzíti. Act. fer. III. post Letare. 29. 1563. — Nukop.ć. 991 f. 78. Vedle toho, kdež jest Dorota z Hroblice žádost svú pánuom v spisu předložila, aby již s některými dětmi a zeti: svými jistý a budúcí pokoj míti mohla, kdež by to, což jest jejího a věnního i nápadního z ouplna jměla, žádajíc, aby k ji- stýmu podělení den od práva položen byl. Kdež Václav a Jan z Vlkanova, synové, též Wolf Perger z Ebnperku a mistr Nikodem z Paumberka, zctové její Doroty, majíce jistý den od práva sobě položený a stojíce s malkou svou, Václav předkem od sebe proti tomu mluviti dal, z té supli- kací od Doroty podané tomu se rozumí, že by ona chtěla věna i také nápadu z úplna užití, i aby on co měl k té suplikací mluviti, žádná toto potřeba není, neb on přijav za svüj díl dédicky po p. otci svém 1600 k. m., z toho jest ji Dorotu vykvitoval. Dále pak s strany díluov v statku po Martinovi z Vlkanova, dédu jeho, uZiti jich žádá po- dle smlouvy a vejpovídi o to mezi nimi od práva uči- něné i konfirmací její; k tomu pak i dílu Volkovny vi- nice vedle vcjminky pozuostavené aby inu jej táž dala. A když mu to vyplní, tehdy ji i z toho kvitovati bude. Od Jana z Vlkanova laké jest promluveno, že jest již k letuom dospělým přišel a vinici jest na díl svuoj z statku po dědu pozuostalého ujal, i má některé závady svésli a díly splatiti z ní mladším sestrám svým. I žádá, aby mu pro splacení těch závad díl otcovský také byl vydán. Též mistr Nikodem promluvil, že jest on vždycky s strany spokojení, což na něm i na manželce jeho bylo, toho hleděl, aby pokoje užití mohli a nedávali žádných příčin k nevolím a k nějakému nepokoji. Nebo i skrze Jaroslava z Mutčnína toho jest při ní Dorotě ne jednou hledal, ale jak jest od ní v tom vykládán, to jest vědomo i osobám některým z úřadu, též také jiným ; načež on nastupovali nechce, než P. B. to poručiti a trpělivost i kříž nésti, poněvadž to u zlatých křížnov slove. S strany pak toho rovnání, kteréhož žádá matka jich, praví tak, že není po- třebí žádného, poněvadž předešle jest všecko to k její Zádosti urovnáno a vinice Volkovna té2 jest vejpovédí vy- míněna, aby na podíly mezi děti šla. Potom pak statek děduov smlouvú, kteráž také nálezem jest ztvrzena, též jest podélen. A tak nic není potřebí dalšího rovnání. Protož on prosí za to, aby jí matce jejich to předloženo od pánuov bylo, aby již tomu, čímž jest jim povinna, dosti učinila podle kšaftu neb. Burjana i podle vejpovědí a jisté smlouvy —. Nebo i ten dům, který jest ve třech stech šacován, on jej v pěti stech ujal, pro pokoj —. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž se vyhledalo, že kšaftem neb. Burjana též vejpovědmi pře- dešle od práva tohoto činěnými i také smlouvami to, oč Dorota z Hrobčice na ten čas proti dětem svým někte- rým při právě nastupuje, již na místě jest postaveno, jak XXVII. Jalovcovd ulice. — Ć. p. 147. 641 by ona Dorota k dětem svým s strany statku po otci jich i dědu pozuostalého zachovati se měla, z těch příčin toho se při tom kšaltu a vejpovědech i smlúvách těch od práva zuostavuje na ten zpuosob, aby táž Dorota předkem díly otcovské z statku Burjanova, jakožto držitelkyně, dětem jeho a svým, kteříž jsou jich ještě nevzali anebo zouplna nedobrali, a zvláště Janovi, synu svému, poněvadž man- želku sobě pojav toho užití žádá, a to do dvou nedělí vyplnila a vydala, Potom pak také jiným, když Ict svých dojdou, povinna jest se v tom vedle kšaftu neb. Burjana zachovati. A jestli jsou kteří z děti jejích Dorotiných co nad své díly otcovské a kšaftem jí od otce odkázané pře- vzali, jakž jest Dorota od sebe mluviti dala, a to by se pořádně vyhledalo, budou povinni zase to navrátiti a do díluov těch pozunostávajících a ještě nevydaných složiti. Což se vinice řečené Volkovny dotýče, z té tolikéž díly ona Dorota jiným všechněm dětem svým (kromě Václa- vovi) povinna jest vydati a v tom se k nim vedle přede- šlé vejpovědi I. LII. v outerf po sv. Abdonu u&inéné lak zachovati. S strany také statku po Martinovi pozuostalého, o kterýž jest jistá smlúva se stala a ta jest ztvrzena, jak se strany o ten statek poděliti mají, toho se při tom zuo- stavuje a jí Dorotě od práva poroučí, aby z toho neb. Martina statku, kteréhož by ještě nepostoupila, ale jeho v držení a užívání byla, poraže sobě to předkem, což jí v témž statku spravedlivě náleží, podle té smlouvy dětem svým, kterýmž ještě vydání dílové nejsou, je vydala a jim jich postoupila do třetího dne pořad zběhlého podle práva. Act. postridie Vitalis. 80. 1668. — Tawléz f. 109. Vedle toho obe- slání, kteréž se jest od Doroty z Hrobčice na slarší Židy ku právu stalo, že jest se jí věcí krámských, koření a ji- ných hedvábných za několik set ztratilo a zvláště pak, když jest do register svých ona nakoukla, tak co jest počtla toho, nachází se za šest set. I bylo jest jim star- ším Židuom na vznešení její Dorotino od p. purkmistra poručeno, aby oni starší Židé, buď potahem nebo domně- ním, též známením anebo jak koli vystati mohli mezi nimi Zidy, o tom dali znáti. Když pak v čtvrtek po takovém poručení toho se nic jest od nich nestalo, ač potom to- průva se puklo, že jest nějaká žena k ní Dorotě přišla a oznámila, že Židé ty věci prodávají. A Zid to. nějaký sklenář, prodával i v pláténych kotcich tykyty lokct za XV gr. m. dával, ježto ona Dorota i jiní za X grošů bí- lých dávají a nevědí s jakým użitkem. Protoż když jsou Zidé starší tak podle poručení toho neopatřili a Žida toho, kteryż MN. véci prodával, také nepostavili; než teprůva když již Židovka, žena toho sklenáře Žida, do vězení se dostala, chodili jsou oni starší k přednímu mčěštěnínu to- hoto města zastávajíce a přimlouvajíce se za tóż Zidovku, Ze ona i muž její nic vinni: nejsou, než jiný někdo a Ze to jí Dorotě může vynahraženo a zapraveno býti. 1 chtě- jí-li oni starší Židé toho prázdni býti, žádá ona Dorota, aby jí toho Žida sklenáře ku právu postavili. A tato Ži- dovka, žena jeho, jest dána do vězení také proto, že jest tykyty ty prodávala. Proti: tomu starší: Židé promluviti dali: Aby mčěla Dorota z Hrobtice na ně se tak domlouvati, toho jsou se nenaddli, jeżto jsou se oni podle poruceni, pokudź náleželo, zachovali a provolati mezi nimi dali ano i do domuov sami chodili, poroucejice, jestli by kdo co k nim přinesl a prodával anebo kdo co toho koupil, aby také oznámil —. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Po- něvadž Dorota z Hrobčice vznešení a žaloby své proti starším Židuom ničímž jest nepokázala, tak že jí tou ža- 81 

Strana 642
649 XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. lobou oni slari( Zidé povinnovati nejsou. Act. postridie Petri vinculati. 81. 1564. — Tamléz f. 154. Jakoż jest Dorola z Hrobčice u zlatých kfížuov ku právu pripovédéla i do vězení dala Marjánu sklenářku Zidovku a potom ji ob- vinila z toho, že jest tykyty rozdílných barev, kteréž se jí Dorotě ztratily a pokradeny jsou, k sobě přijímala a je po ulicích a po kotcích pláténych prodávala, loket za XV gr. m. ježto kramáři sami dávají za X gr. alb. a ještě nevědí s jakým užitkem. Kdež pak toho za 600 k. m. jí Dorotě pobráno, žádá, aby ta Zidovka, poněvadž soukupa nestaví, jí takové tykyty zaplatila. Proti tomu od Marjány jest-mluveno: Ze ona jest tu tykylu za svobodnou kou- pila od nójakć Marjńny dłvecky, klerń u Burjana l.ito- myšlského byla a čepce dělala, aniž jest ona Zidovka o tom nevěděla, aby kradená byla, což i zase navrátití podle zřízení zemského chce a klade, neb jest jí, té ty- kyly, ani luk mnoho nebylo, jakž sobě Dorota pokládá, než toliko 148 loket. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž Do- rota z Hrobčice obvinivài Marjánu sklendiku z toho, że tykyty rozdílných barev, kteříž jí Dorotě by zlraceny a po- kradeny bjly, za 600 k. m. k sobé prijíti a je prodávati mólu, toho jest ona Dorota, aby tčch tykyt tal; innoho a za tu sumu jí se ztratilo a pobráno bylo, podle práva ne- pokázala a Marjana Zidovka toliko ke 148 loktuom těch tykyt se jest priznala, že jest je od Marjány Zitenské koupiia, uvolujic se podle úzřízení zemského jí Dorotě darmo je navrátiti, z těch příčin: dává se jí Marjáně Zi- dovce proti lorotě z Hrobčice za právo, takže ona Mar- jána mimo těch 148 loket jí Dorotě více navrátiti po- vinna není. — Act. postridie Inventi Stephani, 82. 1564. — Tamléx f. 187. Vedle toho kdež jest Dorota z Hrobčice obeslala Václava z Vlkanova, syna svého, že on Václav pfed dobrymi lidmi pripovédél, Ze jí Dorotě zanechati chce dílu z statku po neb. Martinovi z Vlkanova jemu náležitého a na ni pro týž díl, dokcdż jest ona živa, że nastupovati nemíní. IZádá toho onu Do- rola užití podle piípovédi jeho Václava, aby o ten díl nenastupoval. Proti tomu Václav z Vlkanova od sebc pro- mluviti poručil, Ze jest se nenadál, aby měla matka jeho na to nastupovali, Że by měl přiříci, nápadu a dílu svého, po dědovi jemu náležitého, za ní zanechati. Nebo on má dfiky a musi je opatrovali a 2iviti, aniż se v tom nepa- matuje, aby co připovědčl. By pak i to lak bylo, tehdy by jí matce své lím povinen nebyl, poněvadž jest se sly- Écti dala, že o jeho Václava díl a statek za ete. nestojí —. Co se pak dolýče svědomí Matyáše Ornyusa, kterýžto o jakés huspenině vysvědčuje, že on Václav přišedší ji přinésti rozkázul, pravé, že manželku svou na ní zval, 4 tu že by s pláčem prosíc Dorotě, matce své, přiříkatí jmèl, že jí s strany dílu dědova těžkosti činiti nechce, nébrž toho aż do smrii její při ní zanechati, ten inu na škodu nic není, nebo jeden svědek jest toliko a podle práva žádný svědek —. Tu p. purkmistr a rada vypovídají: Ačkoli to se jest našlo, že by před některým lítem Václav z Vlkanova dílu po dědu jeho za Dorotu z Hrobčic zanechati a pro tajž díl statku těžkostí jí nečiniti piipovedel, ale ona Dorota | maj ce ten všecken statek po otci i díl po dědu jeho Vá- clava za sebou, takový jest z rukou svých po též přípo- vědi jí učiněné Václavovi, Sebestianovi a Janovi postou- pila i vykázala, a také mezi nimi i Dorotou o takový sta- tek smlouva učiněná potomně i vejpovědí ztvrzena a při takovém vykazování i při smlouvě činční se neohlašovala ani co k tomu říkala, nýbrž tomu všemu místo dávajíc ty XXV1I. Jalovcovd ulice. — Č. p. 147. vodily tfm i ztvrdila. I z téch príčin dáva se jemu Václa- povi proti ní Dorotě za právo, takže jí takovým rčením povinen nenf. Act. postridie Assumpt. M. V. 88. 1665. — Tamlez [. 182. Jakoz jest Dorola z Hrobèice obeslala Salomenu, manżelku Mikul Cejkle zlatníka, a vinila ji z sumy 64 k. m. dluhu, kterýž jí Do- roté neboZka Kalciina Daldorfova povinnovala pozuostala a táz jest stalek svüj Salomené kšaftem odkázala, protož Dorota žádá, aby Salomena, jakożlo. drZitelkyné toho statku po ní Kuleřinč, k zaplacení přidržána byla. - - Tu p. purkmistr a rada vypovídají: Poněvadž Dorota z llrob- “се učinivší přípověd na všecek statek pozuostalý po ně- kdy Kateřině Daidorfové pro dluh 82 k. č., to jest zá pisem z register úřadu p. purkmistra pokázala, že ona Ka- teřína vedle nebożtika Jana Daidorfa, manžela svého, v témž dluhu jest se zavázala a takový dluh jí lorotě za- platiti: uvolila na jisté roky, kteříž jsou za živnosti jich manželuov vyšiy, a Salomena zlatnice, jakožto držítelkyně statku jí Kateřiny Daldorfové kšaftem od ní nařízení, toho jest nepokäzala, aby takovy dluli Dorotć zaplacen byl, a právo jest, že vófilelovć jsou přední dědicové, z téch příčin dává se ji Dorotě za právo, tukž: přede všemi ji- nymi véritely ten dluli od Salomeny zlatnice zaplacen býti má. — Act. pridie Praxedis. 34. 1565. —- Rukop. é. 2121 f. 134. Jąkoż jest v předešlé smlouvě mezi Václavem z Vlkanova a Scbostia- nem, bratrem jeho [viz výše č. 27.) jistá vejminka s strany domu u zlatých křížnov učiněna, kdež pak o takovou vej- minku oni bratří jsú smluveni, takže Václav: od té veje minky učiněné jest pustil na zpuosob takovy, że on Śc- bestian Václavovi, bratru svému, spravedlnost jemu niileże: jící po Martinovi, dědu jeho, 475 k. m. na h tových pc- nězích dáti má —. Act. postridie Sophiae. 35. 1567. — Rukop. c. 991 f. 422 a rukop. C. 1131 f. 109. Jakož jsou sestry z Vlkanova AlZbüta a Mandaléna, též Juliana Pergkcerová obeslaly ku právu 5c- bestiana odtudž z Vlkanova, bratra svého, u vznešení uči- nivše vinily jej z toho, że on s Janem, bratrem svým, z statku a domu i vinice po dědu jejich Martinovi z Vlka- nova pozüstalého podle smlouvy mezi Dorotou z [Itob. čice a syny i dcerami jejími na místě také tčehto Alžběty a Mandaleny, toho času let nemajících učinčné jim dvěma mél każdćho roku puol drulićho sta kop m. sklidali, zacna 1. 1568, jako jí Alžbětě 475 kop a Mandaleně pak ještě 125 kop. Zádají ony sestry za uvedení do domu u zla- tých křížnov, jakž tu pojištěno mají. —- Páni nalezli: Po- něvadž ze smlouvy o díl statku po někdy Martinovi z Vlkanova mezi syny a dcerami nebožtíka Burjana od- tudź z Vlkanova a Dorotou z Hrobcice, matkou jejich, 1. 1562 učiněné se nachází, že Šebestian z Vlkanova s Ja- nem ml., bratrem svym, ujali jsou na tom statku duom u zlatých křížuov ve 2000 kopich a vinici na Srpovych horách ve 1800 kopách vše m. tak, aby z toho Julianč a Alžbětě, sestrám svým, díly splatili, z těch příčin dáví se jim sestrám — za právo. Act. die Agathac. . 36. 1567. — RNukop. c. 2118 f. 173. Sebestian z Vlkanova odevzdal podié smlouvy duom na rohu u zla- tých křížuov po Martinovi z Vlkanova, dédu jelio, Václa- vovi z Vlkanova, bratru svému, a Doroté m. j. Act. fer. VI ante Bartholom. 87. 1567. — Rukop. č. 1049 f. 77. (Svědomí mezi poručníky statku někdy Jana šenkýře a Annou, téhož pozuostalou vdovou.) Brikcf Bysttickÿ svèdeil: Byl sem s p. Janem Koutskym a Markem pernikárem u p. Václava z Vlkanova u zlatých křížuov a oni vyčítali peníze, kte réž neb. Jan šenkýř p. Václavovi zu vínu stržil. Zádali 

Strana 643
XXV II. Jalovcovd nlice.. — C. p. 147. mne, abych pomohl jim vyčísti. A Anna, neb. Jana man- želka, přišla inczi nás s děvčátkem malým a pravila, že souditi se s poručníky nechce, než že jí loho líto, že ná- pad po délech nemá na wi jíti a Ze nemá toho dítěle nač chovati. A Marek ickl, 2e je chce vziti a opatiiti; ona pověděla, že ho od sebe dálí nechce, než aby jí některý groš dali. A Marek jí dal tolar, že jí na její díl dává, co jí .vdkázáno. A ona pověděla: Praví lidi, Ze všecko pro- piji; püjdu ji a propiji jej hned. A ou řekl: Dělej, co chceš, třebas jej zahodila; však jest na tvůj díl dáno. — Jan Vodňanský hřebenář: Co sem já znal neb. Jana, jakž počal šenkovati u Václava Karbana, vždycky se ty živ- nosti sim dotýkal a potom s dcerkou svou Annou u neb p. Floriana, pak u p. Jiříka Zamberskýho; pak se dal od nělio ku p. Václavovi z Vlkanova. A nebožtík žaloval mi s pláčem, že mu [manželka] nechce k živnosti pomáhati, ale jakž na ní šatu nakoupil, hned mu nechtěla poddána byti*a pomáhati. +- Jeronim Dačický kolář: Jan šenkýř živnost od mnoha [let vedl s Annou. neb. decrou svou. A já mnohokrát říkával sem mu, proč manželka Eva nic nepomáhá. A on jest mi lo za odpověd dal, že nejednou, ale mnohokráte sedělu pro dluh, když jest sama živnost jakou před sebe vzala. I já za ni sem dosti platili musel an kdyby ona k mým penězuom mohla, již by mi dávno je utratila. . 388 1608. — Rukoyp. 6. 2120 f. 58. (Kżafl Jana SŚmida Émukyfe) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme kterak Jan Šmid šmukýř, měštěnín náš — učinil kat ve Gvriek po sv. Matousi ev. Ll. 1568: Panu Ja- kubovi Ilesovi u zlaté ovce 838 k. dluhu —. A co jsou jemu lidé povinnovati, aby se v registřích v krámě u zla- tých křížuov — našlo. — Tomu na svědomí — v pátek den sv. Alžběty. 39. 1568. — Rukop. č. 2118 f. 188. Tomáš Hebn- Xirajt a Anna k. d. u zlatého kříže od Václava z Vlkanova za 1500 k. gr. 6. К lomu vejše jemu Václavovi z Vlkanova a Dorotě in. j. on Tomáš předkem za práci, kterúž jest on Václav při opravování a stavení i okrašlování toho domu měl a vedl, potom za učkteré svršky, jako dříví stesané k stavení pozuoslalé a almaru v veliké světnici obloženou cínem i s umývadlem, skla v kolečkách ještě do rámuov nevzdělaná a nevsazená, též i mříže a dvéře i vokcnice železné a jiné dali jsou a zaplatili 250 k. gr. č. Act. (er. JIII. post Invocavit. 40. 1568. — Rukop. ë 1172 f. 37. Den sv. Barbory stalo se pošacování véc( pozüstalfch po Hanu- šovi Šmídovi šmukýří v krámě v domu Tomáše Heben- štrejta u zlatých křížů: Kloboukův praunšvejckých 6 za 8)/; k. m., 16 prostějších za 7 k., plstek nydrlanských 6 za 2 k. m., klobouknov prostých mužských pasomany pre- mované a podšitý 28 za 7 k. 14 gr. bílejch, kloboukuov hedbiivnych mużskych 11 za 10 k., kloboukuov haraso- vých mužských 14 za 41/s k. m., ženských harasových 21 za 9'/2 k. a 4 gr. alb., plstěnných podšítých 10 za 2 k., husarkuov mużskych 14 za 21/, k., s aksamitovymi Żorci 5 po I9 gr. alb, soukenny husárky s spratky černými pod8ity 2 za 40 pr. alb., klobouknov mužských tykyto- vých 5 po 17 gr., též husárkuov podšitých s spratky čer- nými 6 po 15 gr., čepic mužských tykytových spratky po- šitých 4 po 12 gr., čepice kožené prosté 4 za 20 gr., čepic mužských podšitých 5 po 10 gr. m., mužských klo- boukuov harasovích 6 po 12 gr, kloboukuov prostejch 8 po 3 gr., birytuov nydrlanskych 13 za 7 k., vrostéjsích tusent za 81/5 k. a 15 gr. m., kloboukuov ženských ha- rasových nepodšitých 10 po 7 gr., košilí vázaných 15 tu- | sent za 9 k., vázaných punčoch 16 tusent za 6 k., XXV11. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. 648 kno- Níkuov hedbávných 8 tusny po 1 k., karkulí 6 rohatých po 15 gr, knollfkuov v jedné krabici za 2 k. m., 4 měšce | cervené z zamišových koží za 20 gr., růžiček od zlata dě- laných 126 páruov za 40 gr., 7 štuček barasu na klo- bouky za 7 ortü, kartuov vlaskych 11 za 18 gr., 6 šnur za klobouky za l k. m., 4 páry punčoch vázaných dětin- ských za 10 gr., pinet okolo kloboukuvv 10 po 15 gr, pinet starych laciných za 10 gr., 4 váčky norberský po ló gr., jedna (rubla koleček skelných na vokna za 6 k. m., Snuor vSelijakÿch na klobouky za 12 k., dvě lihry harasu v klubkách za ] k., svazck páskuov na klobouky za 15 gr, kecheruov 2 tusny za 6 k., kliček k ručnicí 6 za 11/2 k., tulichuov vSelijakśch 10 za 3 k., nožuov ně- meckych za tulichy 91 za 21 gr., kalamářuov dřevěných koží povlečených 19 po 16 gr., rukavic mužských vázaných pošitých 2 tuzny a tři páry za 7 k., rukavic ženských z Ger- * vených koží kožišinami podšité za 4 k., rukavic vázaných 17 tusnů po 18 gr, tusent rukavic vySivanÿch za 11/2 k., pasomanû a knoflftkuov za 15 gr, hedbävf florenského 10 lotů po 5 gr., věnec na klobouky se zlatem za 6 gr., 8 pasy vlaské aksamítovy za 1!/o k. m., klobouk duplty- kyty &crny za 24 gr., klobouk cvílinkový za 12 gr., zá- važí 4 libry s vážkami, libra za 8 gr., 16 kompasů mo- sazných za 15 gr., cendelínu zelenyho 20 loket za l'/, k. m., peří řeřábovýho za 17 k. m., peří pštrosového čer- nýho za 3 k. m., plstek 40 za 2 k. 40 gr., peří pštroso- vého dlouhýho všelijakých barev za 22 k, peří s švafem za 2 k., zrcadlo vohnivý za 10 gr., kolo železné krum- plovaný za 40 gr. Suma toho všeho učiní 2411/5 k. 7 d. m. 41. 1571. — Rwukop. C. 1050 f. 101. (Svědomí mezi Janem z Vlkanova a Maltiáácm Orniusem z Paum- berka.) Havel, jinak Matouš, od Hanzle pokrývače svědčil : Paní Dorota Zlatá KtiZová zjednala mne, abych jí po- mohl k MatiéSovi z domu proti Kalichovüm stéhovati do jeho domu, když ji měl míti, Bylí sme dva, na Honsfalku vůz sme nakládali i jebo koňmi vozili. Nakládali sme truhly, ložní šaly, almary a jiné věci, talíře v pouzdrách, cínové nádobí, chodící šaty a jiné věci. To sme nosili do Ma- tiášova domu my dva a jedna děvečka a žena: A od toho mi paní Dorota zaplatila. — Káča Śturlikovic: Kdyż sme dostóhovali všecko ten čtvrtek po sv. Barlolomejovi ku p. Matiášovi paní Doroty z Hrobčice šaty, přišla paní perkmejstrová, řekla: Dobrej den p. Mati43i. On řekl: Zdrávi byli, paní Marta. Ptala se, kde jest paví Dorota. On: Jest prej v kuchyni, hotoví-li snídaní. On řekl: Podte jedny. Když ji uvedl do světnice, byly tam v uzlích šaty, cínové nádobí. Ona se zeptala, čí jest toto? On řekl: Má Dorna přinesla. Ona řekla: Chvála bohu, jať sem neřekla, by tak mnoho jměla. A když bylo po dvou nedělích po její smrti, šel na zámek. Já řekla: P. Matiáši, co jest. vám nebo mně odkázala? On, prej, tobě hrubý hovno a mne ani kurva stará v kšaftu nepostavila,. Bodej by ji ten za- bil. Rekla sem: Víte-li proč? Ze ste ji bili a kožich pod- damaskovÿ sobé rozdélali. On Sel na zAmck predse. Dorota Kučerka z domu Kopydlanského: Paní Do- rota poslala pro mne, abych poklízela u p. Matiáše. Když sem všecko poklídila, kázala mi utírati truhly v svý ko- moře. Kterýž byl nábytek v světnici velký, kázala mi po- moci nositi do těch truhel. Všeho dobrýho bylo dosti v ty svétnici od peřin, vinutých šatuov, od cínového ná- dobí, měděnic, svícnů, mosazných neciček, kotlíků, hrnců mosazných. A pravila, że Glyry kofliky mó, 16 ručníků, 15 ubrusů. To mí dávala do rukou, servitů nevím co. Přišla paní perkmejstrová do světnice, řekla: Můj milý 81* 

Strana 644
644 XXVII. Jalovcová ulice. — C. p. 147. p. Matiáši, co všeho dobrýho přinesla sem vaše Dorota. P, Matiáš se zasmál. Mandalena jablećnice: Kdyż bylo v nějaký rozprávce, p. Mati sedól u Adama Śmukyfe [viz zde dfl I. str. 218.], rozprávěl o nebožce svý manželce mluvíc, že co k němu přinesla, že to zase odnesla od něho. Já mu řekla: Můj milej p. Matiáši, praví, že byšte měli vzíti kožich její, že ste jej dali předělati. On řekl: A já vzal, vzal jsem jako svý. A když nebožka ležela v nemoci, bývala sem u ní. Rekla sem jí: Má milá paní Doroto, kterak se máte. Ona řekla: Mám se tak, jakž P. B. ráčí a mýmu pánu se líbí, an mne div živou pustil. A ty vidíš, že mi leče ústy i no- sem krev. Tomáš Zmrzlík, nožíř: Jakž sem přišel ku p. Matiá- Sovi, posadil sem se na mazhauze s Markem. V tom sama přišla pobízela nás, abychom šlí do pokoje. V tom sle- pice vlítli na lípu a klivaly pupeny. My řekli: Škoda ty lípy, že ji slepice usuší. Sama šla, sehnala ty slepice. V tom sám vyšel z pokoje, když slepice křičely. | Rekl: Co Loni$ ty slepice? Praví p. Marek a Zmrzlík, že ji usuší. V tom jí řekl: Kupave(?) dokud já tobě nerozkáži, nedělej. V tom zase šel do pokoje a ona za ním a ně- jaký křik vzešel. Nevím, co jsou dělali. Potom ona vyšla ven, vynesla roušku a čepec v rukou, promluvila k nám: Vohleďte, můj pán chtěl mne zaškrtiti. My řekli: Což my víme, co vy tam děláte. Okázala nám krk; bylo trochu červeno, naškrábnuto. Nevím víc, šli sme pryč. Marek Dačický pernikář: Léta tohoto jminulého 70. okolo Svátostí některý den přišel sem s Tomášem Zmrz- líkem do domu p. Matiáše Orniusa z Paumberka. Posadili sme se před velkou světnicí na mazhauze, kázali sme sobě žejdlík vína dáli. V tom nám přišla paní Dorota, prosic nás, aby.hom šli do světnice. Dali sme jí za odpověd, že tu dlouho nesednem. V tom sme spatřili lípu, kteráž ve dvoře stojí, a slepice sedčly na ni, zbíraly s ní pupence. Rekl sem paní Dorotě: Skoda ty lípy, že ji slepice usuší. Ona šla a vzala týč, schnala slepice s ty lípy. P. Matiáš vyšel z pokoje, když slyšel křik od slepic, mluvil k ní tato slova: Vyjedená krávo, proč ty slepice honíš. Ova mu dala to za odpověď: Ti páni praví, že by tu lípu usušily ty slepice. Nehoň mi se s nimi, až já tobě rozkáži. V tom šel zase do pokoje. Paní Dorota šla za ním, též do toho pokoje, slyšel sem křik nějaký v tom pokoji. Vyšla paní Dorota z toho pokoje, nesla v ruce roušku a čepec jsúci prostovlasi. V tom k nám promluvila: Pohleďte milí páni, co mi můj pán dělá; buď vám toto svědomo. Já sem k ní mluvil: Milá paní Doroto, my nic nevíme, co vy lam v uzavřeným pokoji děláte. Na mě sobě neosvědčujie, kdo jest tam koho v tom pokoji bil; my sme nic ne- viděli. Voršila Zlatá Křížová: Když sem k ní nejprvy při- šla v nedostatku zdravf, optala sem se, jak se má A ona mi oznámila: Jakž P. B. ráčí a jakž se mýmu pánu lí- bilo, že by mne byl zamordoval, kdyby tu nebylo p. Lund- víka a Václava mlynáře, tak neslušným trestáním, pravila, že popadl na mě nůž a hodil za ní žejdlíkem. To mi rozprávěla, že od jeho rukou musí s světa sjíti. Marta, p. Jana Ornia z Paumberka manżelka: To v paměti dobrý mám, když před svým vdáním ten den paní Dorota do mýho domu přišla s paní Dorotou z Var- važova, prosíc mě velikou prosbou, abych k ní přišla do domu p. Matiáše a jí poradila, což mohu rozumčti, k tomu veselí, tak sem učinila a za ní sem asi po dvou hodinách přišla do domu p. Matiáše. Tu mne ona vedla do světnice velký a okazovala mi ubrusy, ručníky, servity, radíc se se mnou, který má na který stůl dáti. To já ne- XXVII. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. vím, její-li jsou vlastní byly, či jich kdo jí půjčil. Ncb sem já taky prvy vidala za nebożky manżelky p. Malia: šovy pěkný ubrusy i servity. A k tomu sem se taky tro- fila do komory p. Maliášovy, když jest paní Dorota s dec- rou svou paní Julianou lože stlala, jedno větší pod ne- besy a svrchu vyrytý Eva a Adam, druhý malý lůžko. Coz pani Juliana se ozvala, řekla mi tak: Paní Maria, nedivejle sec nam, pomozle nám stláti, neb se nám nechce nic trefovati. Místo polštářů přihnuly sme peřinu na dvý, aby bylo vysoko, a prostěradla nemáme lak velkýho, abychme daly pies postel. Taky sem viděla, že pani Do- rota v ty komoře z velký truhly v koutě dvč prostěradla plátěný vzala, kterúž sem já truhlu v ty komoře viděla za nebožky paní starý, manželky p. Matiáše, vždycky. A ty sme připěly na to lože špendlíky, s panf Julianon, když sme neměly velkýho. Pak svými-li jest šaty stlala a svýho prostěradla z truhli ty brala, to já nevím, neb sem já nic neviděla, aby tam jejího kdo co mčl přivézti anebo při- nésti. Než to sem viděla, když je měli oddávati, že jest šla v kuním damaškem černým pošitým kožíše a p. Ma- Li4$ taky. Při smlúvách sem nebyla, co jsou sobě věno- vali. A taky to v dobrý paměti mám, že jest po veselí některého času u seslry mý Markéty s p. Matiášem, man- żelem svým, u voběda i u večeře byla a to jest mluvila tuho dne za večeře s velkým pláčem, že nic nemá skrze svý dčli, ze jest ku p. MalidSovi mic nepřinesla. | Proti tomu p. Matiáš jí odpověděl: To jest tak, jd sem vás sobě z velký lásky za manželku vzal; P. B. pak nejlípe ví. Také to lože s Evou a Adamem za zdraví první man- želky p. Matiáše v ty komoře sem viděla, Viděla sem i koflíčky. Po veselí v neděli ptala sem se, jsou-li její; pověděla, že nejsou, že jim jich pijcil Hanuš Falk. Káča Šturlíkovic: Když paní Dorota v nemocí ležela a od p. Matiáše odešla, poslala pro mne Moravcovou ševcovou, toužila, že ji lak hrubě ztloukl, že musí od jeho rukou sjíti. Není možná věc, abych měla z ty vyjili, sem všecka oteklá. — Dorota Kučerka z doniu Kopydlanskćho: Když paní Dorota stonala a byla u paní Juliany, poslala pro mne, aby ji hlídala. Já ji hlídala dvě neděle. Velice stonala; vždycky naříkala, že ona od p. Matiášových ru- kou sejde s toho světa. Sia z ní krev ssedkí ústy i no- sem a velmi otekld byla. Mazali sme ji vzdycky mastmi. Ze jí něčím krk zatáhl, měla strupy na krku. Anna Kutenová: Přišla jest ke mn¢ paní Dorota z Hrobčice v noci, žádajíc innc, abych: jí dala u sebe pří- bytek, že žádná dcera ji nechtěla přijetí. Oznamovala mi, że jest ji pin jejf upral. Kdyby nebylo Ludvíka z Gra- nova a mlynáře nějakého z vostrova, že by ji byl zamor- doval. A to sem sama viděla, že znáti bylo na ni to uprání. A když stonala, přicházela sem k ní, ptala sem se, jak se má. Rekla: Jakž P. B. ráčí i inůj pán jak chce míti. Ze musím snad teď od jeho rukou sjili. Dorola, od p. Matiáše Ornivsa kuchařka: Já sem byla v kuchyni a nebożka kficela. Rekla: Kuchaiko. Ji se lekla; vyběhnu a ona kázala mi jíti ku paní Alžb že ji pán upral. Přišla sem ku paní Julianč. Ona mi ká : Prid za paní matkou, Já přišla, oni mne nechtěli: příjítí, Já šla zase, kde sem sc zjednala. Anna, Zigmundu Kundce, jinak Zoubka, manželka: Když ke mně přišla paní Dorota Zlata Křížová, já sem ji privítala a ptala sem se jí, kterak se mi. A ona mi pověděla: Mámť se, milá kmotra. Pozdviliši roušky řekla: Pohleď, kterak jest mne pán můj připravil. A měla okolo krku červenou prouhu. Já řekla: Ale což jest vás vobčsil? Ona řekla: Klamala bych, neoběsil, než chtěl mne zaškr- titi, aby nebylo p. Ludvíka z Granova a Václava mlynáře, 

Strana 645
XXVII. Jalovcovd ulśce. --- Ć. p. 147. že jsou mne bránili.. Potom popad! na mne velikou při- nozu(?) a oni jsou ho chytili. Já sem hned pryč ušla z svělnice a pověděla, že jest sobě jemu osvědčila. Dorola, p. inistra Jakuba z Varvażova inanżelka: Bylo v soumrak, přišla ke mně neb. paní Dorota. Já seděla u kamen. Když odevřela světnici, řekla: Dobrý večer. Přišla ke mně. Já řekla: Což děláš, milá paní Doroto, že tak pozdě ke mně jdeš? Ona řekla: Milá paní Doroto, skoro mne mij pón zabil; by nebylo p. Ludvíka a mly- náře z Malý Strany, że ho ze mne strhli. Dal mnou vo zem z těch pruhů a sedl na mne. Oni ho strhli a nůž mu vzali z rukou. Tu mi jest krk ukázala krvavý. Potom šla ku pánu ke stolu. A byli tu Rokyčští páni. Ona jim to ukazovala. Potom když ležela, chodívala sem k nf. Krví odchrkovala i nosem. A když zvěděla, že jí ten kožich předělal, velmi naříkala, že jest mu ho dáti nechtěla, ač o něj velmi stál. Že nedám mu na věky, říkala. Anna Kutenová: Když sem byla při smlhívách sva- debních p. Matiáše a neb. paní Doroty, jmenovala po sobě sto k. gr. a vějpravu a on proti tomu zase sto k. A když je kněz mladý od sv. Jiljí oddával, stála paní Do- rota vedle p. Matiáše v svým kuním kožiše černým da- maškem pošitým, v pásu stříbrným pozlaceným a prsteny měla na rukou. Adam šmukýř: Byl sem pozván s manželkou svou na veselí p. Matiáše v pátek po sv. Bartoloměji. | Přišel sem a páni přáteli byli již všickní tam. Jest oznámeno skrze p. Syxta, že paní Dorota po sobě věna dává sto k, a vejpravu a p. Matiáš proti tomu taky sto k. Zeptáni byli, dávají-li tomu vůli; oni se obadva k tomu přiznali, že jest tak. Oznámil, že nechce zaneprázdňovati pánův i oddal je hned kněz. Stála v damaškovým kožichu čer- nými kunami podšitým, měla prsteny a pás. Byla připra- vena, jakž na vdovu náleží. Václav Medař: Bylo léta LXIX. ten pátek po sv. Václavé, kdy2 sem jel s p. perkmejstrem do Volině, pří- tomen jest byl p. Matiáš z Paumberka s manželkou svou paní Dorotou. To sem vidčí a v tom se dobře pamatuji, že se lajž p. Matiáš paní Dorotě, manželce svý, na ty vší cestě, noclezích až do Volíně ctně a Slechetné skut- kem i řečí choval, jakožto na manžela náleží. Potom když sme byli na Volíní na tom veselí, to sem viděl, že sim pro ni chodil, aby k stolu šla, a tak se k ní vždycky jednostejnć choval. Nikda jf nefikal, neż panf Doroto. Potom jest sobě zmyslila o den prvy, aby s ní domů jel, však i to jest jí p. Matiáš k vůli učinil, jedno aby její vůlí naplnil. Radši jest na sebe všecky přátely rozhněval, co sou ho žádali i jí paní Doroty, aby přes tu noc strpení jmóli a s nimi zuostali, że na zejtfi vSickni spolu poje- dou. On pro ní toho učinili nechtěl, radši všecky přátely oslyšel, jedny aby její žádost vykonal a jí nehnčval, neb jest ona velmi lála pravíc, že dílejí ostali nechce. A tak jsou odtud jeli. . Dorota tesafka: Senkovala sem u neb, paní Doroty a u p. Matiáše víno, když se to mezi nimi zběhlo. A ku- chařka sběhne dolů, dí mi, šenkyřko. poď nahoru, pán skoro paní zabil. Já běžím nahoru, vyjdu na schod a ona proti mně vyjde z světnice prostovlasá, nese roušky v ru- kou a šla z domu. Nenesla nic, jedny v šorci a vložila náčelník na hlavu. Neb ona mi toužila prvy, že jí to měl v pátek udělali, že s ní měl zlou vůli, Pavel Fišel: To v dobrý paměti mám, že jest p. Ma- tiá$ Ornius s paní Dorotou, manželkou svou, některého času po veselí svým u Markéty, sestry mý, u voběda byl, paní Dorotě, manželce svý, ctně a šlechetně se choval a ji nikdy nemenoval vc všech řečecb, než vy a vám. To- | jí prosil: XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. 645 likýž |. LXIX v pátek po sv. Bartoloměji, když se s paní Dorotou, manželkou svou, vypravil na veselí k Albrechtovi, bratru mýmů, na ty vší cestě i tam na Volíní o tom ve- selí nade všecky jiný sloužil a šetřil, buď v jídle neb v pití, takže ona nechtěla píti bílýho vína ani piva, nežli červený, velel jí ho dostatek dáti, konev za konví. Jak v jídlo tak po jídle i k noci, nevím, jak by jí mohl še- tli v(ce, jakZ jest jf on šetřil. Ona na to nade všecko proti jemu i proti všem přáteluiom bowuřila, lála, což pro nezbednost její musel z Volíně o den prvy, jí k vůli, ujeti, což i p. perkmejstra i jiný dobrý přátely rozhněval. Brygida Bruncvíková: Jedné neděli po veselí p. Ma- tiáše přišla sem k paní Markétě k vobědu, byla tam paní Dorota s p. Matiášem u večeře. Šetřit jí a sloužil, by pak byla v 16 letech. A když bylo po večeři, dala se v pláč paní Dorota. Naříkala, že její dcery a synové všecko všudy jí pobrali; že nic nikdy nemá; že neměla v čem z domu vyjfti, Ze méla strhany Sorc. Boha se dokládala, že k němu nic nepřinesla, že nemá nic. P. Matiá$ ji po- svědčil: Jest před P. B. tak; já sem vás vzal z upřímný lásky a to jest před Bobem tak. Potom sme jeli do Vo- líně před sv. Václavem. Na ty vší cestě se k ní ctně, šle- chetně choval, boží dopuštění! Až sme tam přijeli, vždy- cky se k ní choval, jakž na dobrýho náleží, jídlo jí kladl, víno dával. Všickni jsme jí šetřili. Prosil, aby byla veselá. Potom jí k vůli jel domů, že sme ho všichni prosili, ra- dši všecky, i p. pergmejstra, rozhněval. Markéta Fišlová: To v dobrý paměti mám, že p. Ma- tiáš přišel ke mně s paní Dorotou, manželkou svou, v no- děli k vobědu a byl u mne i u večeře, cin& a šlechetně se k ní choval a to, což mi P. B. propůjčiti ráčil, z po- krmův co bylo nejpěknějšího, vždycky jí dal, uctivě se k ní choval. Neříkal nežli vy a vám, byl s ní vesel do několika hodin na noc. Když bylo po večeří, rozplakala se velikým pláčem, Ze se pro veliká nouzi vdala, že jí děti její opustili a že nic nikdy neměla. Ani v hrdle za dva za tfi dni masa neměla, a šorc sotva že se na ni držel, takže byla votrhaná. Nesměla aní: z domu vyj(ti. A dětí její že jsú dnem i nocí usilovali, aby na ni mohli svčtskú hanbu uvésti. Dokládala se P. B., že svýho nic neměla a že k p. Matiášovi nic nepřinesla. P. Matiáš taky povédél, Ze to tak jest, P. B. se dokládal, Ze pro Zádny statek jí nevzal, než z upřimné lásky. Když jeli na Volíni p. Matiáš s paní Dorotou, k bratru mýmu, na hospodách všude se k ní uctivě choval, neříkal jí než vy a vám, až se tomu lidi smáli. To sem slyšela od pani mistrovy Ro- pálový, že se tomu divila, kterak k ní uctivě se choval. A ona mu dobrýho slova nedala. Že jak živa více nesly- šela od ženskýho pohlaví většího hromování a přísahání. Po ty jak sobé zamyslila, co prosili znamenití lidi, aby přes tu noc zuostal, nechtěl. Jakž sobě zamínila, tak s ní jel. Tak summou, všickní na ty cestě šetřili sme jí víc, neZ sami scbe. Marta, Jana Ornia z Paumberka manżelka: Ona vżdy- cky na něho křikala. A tu sem byla, když k ní přišel, aby mu klíček dala od truhlice, aby sobě nějaký šaty vzal. Nechtěla s ním nic mluviti, než hodila mu ty klíčky. P. Matiáš jí řekl: Co nemůž jináč býti, nežli tak? Dala mu za odpověd: Tak a že jináč nebude. Po tý šla dolů na dvür. A kdyZ v&ickni za stoly seděli, co sme pro ní cho- dili, nechtěla jíti za sluol, až pro ní sám p. Matiáš šel a Má milá paní Doroto, nedělejte sobě posměchu ani mné&, podle předse, ať na vás dobří lidé nečekají. Ona nejednou, než mnohokrát, za odpověď dala: Nechci a ne- půjdu. Nerozkazuj mi. On předse se jí zmocnil a seděl vedle ní mezi ženským pohlavím. A tu co nejpěknějšího 

Strana 646
616 — XXV11. Jalovcovád ulice. — Č. p. 147. od jídla tak šetřil a sloužil. A konev vína vždycky vedle ní červeného, jedny aby veselí byla a o nic se nestarala. Nic mu nemohlo postačiti, než mušel s ní pfedse, jí k vůli, od nás prvy den pryč jetí. Mikuláš Duchek, služebník ńfadu perkmistrského : Kdyż p. perkmistr mól do Volinć jeti na veselí k Al- brechtovi, Svagiu svému, poslal jest mnc. ku p. Matiásovi, bratru svému, brzo-li se strojí jeti s n(m. P. MatiáS zase vzkázal p. perkmistru, Ze Ceká na formana. A pán k němu odeslul, Ze jede napred, aby on za nimi jel. Já sem po- tom s p. MatiiSem a nebožkou paní Dorotou v voze se- děl a jel za p. perkmejstrem. Tu jsou spolu na ty cestě vždycky dobře byli; p. Matiáš se k ní pěkně měl, šprý- movali spolu. A v Dobříši na noclehu byla velmi opilá a když sme příjeli do Volíně, nechtěla nez píti tervenÿ víno, a vZdycky vopilá byla. Konvici, klerou za sebou postavila, já sem jí vzal. Ona nebozka řekla: Nech mi tu, však jest červený víno. Píte vy bílý. A k tomu mi i lála, však bíiýho máte dosti. A p. Matiáš se k ní vždy- cky pěkně, jakž na manžela náleží, choval; než ona vždy- cky příčiny dávala. Až potom i s p. perkmejstrem se po- vadila. Eva Volková: KdyZ sem jela do Vol(né - - vZdycky na voze méla dvé fla$e a. v nich červené víno. A když sme tam pilijeli, p. perkmejstrová prosila, abychom jí dali vína, jakož ho měla dosti, vždycky konev za konví tervenÿho. Pěkně s ní všickní nakládali. Vždycky frkala, žádnýmu dobrýho slova nedala a před časem strojila se pryć a potom i jela: kázavší: sobě dvě Haše červeného vina nalíti. Co jí prosil p. purkmejstr, nedbala nic, ještě mu lála, aby jí ncrozkazoval, Ze jest tak dobrá jako on. Nebylo tří hodin do večera, předse jelu. Nemolli sme se vRickui nadiviti i za zly jí vSichni méli, že to udělala, jeüci v lakové &elrnosti. 42. 1579. — Nukop. č. mezi: Tomášem Ilebnštrejiem a Reginou od tiff studnie.) Katefina Jakubova, formanka, svédèila: l’oslala pro mne pani Anna, Tomášova manželka, nebo telidáž velmi sto- nala, abych k ní přišla. T přišla scm a ona sobé velmi stejskala. JA řekla: povstaňte, ať vám něco udělíme. A ona povstala, sedéla. Tehdy já s Reginou stlala sem; potom pant Anna Fekla Reginé: Jdi do sklepu a vezmi dvu šaty v almafe, jakż vejde$ do sklepu. A ona nebrala těch šatů v almaře, než šla dolů do druhýho sklepu. A paní Anně stejskalo se sedéti; nemohly sme se jí dočkali. Kzala: Jdi. zavolej ji, co tam tak dlouho dělá. Já sem šla a ono jí v předním sklepě nebylo. Volala sem na ni, nemohla sem se jí dovolati. Uzřevší, že jestsklep druhý otevřený, Sa sem tam za ni do toho sklepu a ona stála u truhly, odevřela ji sobě, držela jakýs váček v hrsti. Já řekla: Milá Regino, co tu děláš; přebíráš se. Však tu šatů není, ne- nit poruèeno, aby mëla do ty truhiy choditi. T šla sem od ni napřed, řekla sem paní: Co vy tu čeleď pouštíte k takovým věcem? A onu se lekla: Však sem ji neporu- Gila, aby lam šla. A když přišla nahoru, řekla jí: Co lam dělaš, však není tě potřeba v druhým sklepě, neníč poru- čeno, aby tam chodila. I po některým dni jde tam paní Anna, když byla zdravější, a ona již pobrala, co se jí vidělo. Auna Zelenková: Vyptávala sem se ty chůvy, kterak jesl to brala. Ona nejprvć popirala a polom, kdyZ sem jí řekla, kterak toho můžeš přítí, když jsou u tebe našli v lvý komoře; snad do 30 kusů paní svýho našla. Kamž to chceš díti, když v (vý komoře se našlo. O ty drobny véci, to nic není. V nedéli tuto pominulou sem řekla: Mili chüvo, kyZ zase pani navriti8, co si ji pobrala. Ne- 1057 J. 46. (Svědomí XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. brala sem nic. IT však jest paní ccjSky poznala, v ktery si peří měla. Jest tak, cejška jest byla, ale nemyslila sem ji vziti; do komory svy sem ji vnesla a čepec ten, na klerý se paní dlouhý čas ptala. Více nic. Jedny chvíle se znala a druhý popírala. Dorota, od Tomáše Hebnštrejta kuchařka: Piiznala se Regina, chüva od tií studnie, Ze jest v tom sklepě byla. KdyZ sme ji trestali, pro& si tam chodila, kdyżf ne: bylo poručeno, ona pověděla: Znám sc'k lomu, má milá Důro, že sem tam byla i ten mčšce v rukou měla. Po některým dni v sobotu přišla její sestra ku paní a pánu, plala sc na svú sestru, kde jest ta zlodějka, má sestra; ona jest je vzala, můj: milý pane. Viinesu je vóm sama do vašeho domu, než hodina minc. Nevim nie. Nekla: Neveiim, mó mili Diro, neż że jest mue čert nesl do toho sklepu. Jan Žiutický, písař úřadu rychtářského: Ten pondělí po mistru Janovi z IHusiuce Sel sem s p. Tomášem Hebn- štrajtem do do domu p. Sixta [6. p. 553-1], kde Regina od tří sludnic pokoj svůj jměla, (u sem statek její všicek zinventoval. PF lom naslo se několiko kusů p. Tomáše wanżelky jeho šactva i dětinských košilek, kožišků, bo- tek a jiných drobných věcí nemálo kradených. Potom když jsúí jí manželé vůči přede mnou mluvili, proč si to brala a kradla, mlčela a nic neodpovídala, všeho mlčením odbývala. Než v to se jest dobrovolně uvolila, že ve cty- rech nedělích p. Tomášovi za tu ztrátu i za škody chce peněžitý sumu dáti. 48. 1579. — Rukop. č 1051 f. 216. (Svědomí mezi Vorsilou Zlatou Křížovou a Tomášem, tovarysem bednářským.) Dorota Kučerka krajcová: Poslala pro mne paní Voršila Zlatá Křížová. Já přišla, plám se jí, kterak se mite. Ona prej, co pes v sludnici. Tu se hned zlá vůle začala. Tovaryš řekl: Dejte mi pokoj. Nemohu před vámi pokoje jmíli. Vzal sukni, vodil se v nf a rekl: Zvy- jebená kurvo stará a ty mluvi8, Ze s mistrovou Ifhám? Ježto toho za pravÿ neutinfs. Sel po tj z svétnice. 41. 1582. Rukop. c. 2205 Jol. 8. (Kšaft Jana Zelenky ševce u zlatých křížův.) My purkmistr a rada Si. M. Pr. známo činíme — že jest před námi vysvědčen kSaft — kterýž takto zní: Ve jméno. Jan Zelenka, řemesla ševcovského u zlatých křížuov leže v nemoci těžké učinil jsem kEaft v sobotu po sv. Bartoloméji 1. LXXXII — stateček svůj odkazuje Annč, mauželce své — Jiříkovi, synu svému, XXV k., Dorotě, dceři své, též XXV k. m. a vejpravu náležitou. Item Daniclovi a Jeronymovi, též svnům svým, kdyžby k letům spravedlivým přišli, po XXX k. m. — Tomu na svědomí — v pondělí před sv. Barborou I. 82. 45. 1603,9. dubna. Archiv míslodržitelský 1’ 125/7. Slovutné poctivosti páni Pražané, přátelé naši milí. Jakož jste se k jednání s vámi skrze p. presidenta komory Cc- ské v to podrobili, že k potřebám J. Mti Cé — 7000 k. m. zapůjcítí a takovou sumu — pli Estefc Teyllovć z Ślreitnfeldu zastoupili clicetc. 1 ponévadZ se Cas pribli- Zuje, protož — vás napomínáme, abyste s touž sumou k času sv. Jiří konečně na hotově byli, aneb tu vče při dottené Estéfíe uileZité spokojili —. Dán na hradé l'raZ- ském v středu po neděli Próvodní. J. Mti Cé rady zřízené komory v království Ceském. 46. 1604. — — (Svědomí ku potřebě Samuc- lovi. Nejepínskému z Nejepina proli Estee Teyllovć a Anně, sestrám vlastnim z Śtreitnfcidu ) Jindiich Reinhart z Regenfeldu svědčil: Toho sem povědom, že jsou po smrli ucbożlika póna vScckcn stalek spečetiti dali a: po přečtení kiaflu to všechno zase otevfili dadouc všeho 

Strana 647
XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. statku tak po něm zůstalého ony sestry z Streitnfeldu jsou se ujaly. Též dáleji toho povědom sem, že jsou po smrti p. Tomáše Hebnštrejta jim sestrám z Štreitníeldu několik jistot od slavu panského a rytířského na ně sestry svěd- čicí, což jsou tak p. Tomášovi H. dlužní pozůstuli, udě- lali i některé z týchž dlužníkův jeho zatkli a jim příročí dávali. Též i dinhûv placenejch táž paní Estera, jako starší sestra, k sobě přijímala. Dále o tom dobie vim, Że jest neb. pani Vor8ila Nejepinska, menżelka p. Samuele Ne- jepínského. vlastní dcera p. Tomáše H. a jich paní Estery a Anny též vlastní sestra byla, s kterouž jest p. Samuel obou pohlaví dítek splodil. Co se věna jejího dotýče, toho též povědom jsem, že jest p. Tomáš H. jemu p. Samuc- lovi jistotu s „dobrou volí na uroz. p. Adamovi Slavatovi na 1100 k. m. postoupil, z kteréžto sumy p. Samuel jest sobě včna po paní Voršile 600 k. porazil —. Dále co se dolejče dobré paměti pani Any, někdy p. Blažeje Frelicha dcery a prededly manżelky p. Tomáše Hebn- Strejta, vlastnf inatky dotčené paní Voršily Nejepínské, aby jaky statek po ní zůstalý za p. Tomášem v statku jeho zůstati měl, o tom nic nevím. — Valentin Miller: Toho jsem povědom, že v středu po sv. Duše, když p. Tomáš IT. umrel, p. Jan Teywl s paní listerou, manželkou svou, přišedše do domu p. Tomáše u zlatého kříže, za všechny v co v něm zůstaly, spečetiti dali a po přečtení kšaftu p. Tomáše všeho a všelijakého statku po něm zůstalého též se ujali —. Mandalena Hebnstreitova: Toho jsem povědoma, že hned ten den po smrti dobré pamčti p. Tomáše H., p. manžela mého milého, jest všechno v témž domě u zla- tého kříže spečetíno a po přečtení kšaltu to zase odevříno bylo. A tu potom ony sestry z Štrcitníeldu jsou se všeho statku ujaly, Dále s strany jistot, které by lýmž sestrám od věřitelňv p. manžela mého na ně svědčící dělány bejti měly, o tom vědomosti nemám, nebo jsem na to se nikda nevyplávala, kterak ony jsou se s věřiteli svejmi srovná- valy a umlouvaly, (Tak vypovídá i Anna Krátká od zla- tejch křížův.) Jindřich Reinhart z Regenfeldu: Toho jsem povědom, že jest dobré paměti p. Tomáš H. jak před nemocí svou, též i v nemoci, rozumu dobrého požíval a paměti zdravé byl i při činění kšaftu a všem pořizování o statku svým, též když jest se s P. B. svejm smířil, svátosti velebné přijíti žádal, mně jest ku p. faráři sv. Jiljí poslal, což mu na žádost jeho tu nedčli pred sy. Duchem velcbnou svó- lostí posloužil a tu jest se s ním, p. farářem, P. B. svému s rozumem a pamětí dobrou modlil. Kdež jest i polom ještě přes deset dní Ziv byl a v těch dnech já často u ného bejvaje rozumu zdravého a paměti dobré ve všem mluvení a rozkazování až do lobo posledního dne jest mél. — Anna Reinhartová z Regenfeldu: To jest mi dobry paméti p. Tomás v nemoci své nejednou mluvil, Ze za to vérné 1. B. svého prosi, aby jemu P. B. ddli róćil toliko ty dvě věci: Předně s P. B. svejm se smíříti a potom o kšaftu svém, aby jisté pořízení učiniti mohl. Což se i tak slalo a po učiněném kšaftu P. B. děkoval, že mu P. B. to dáti ráčil, takže všecko to vykonal, zač jest P, B. žádal. (Tak vypovídá i bradýř Jan Alt, který léčil Tomásc H.) Marlin JiSovskÿ z Krauzntalu, písař kanceláře Pražské: Že jiného povědom není, než což v tom kšaftu obsaženo a na- psáno jest, a toho také podle vysvědčení jeho všeho při tom zůstavuje s tím dalším doložením: Když pro nčho v pon- dělí po neděli Exaudi 1. 1604 posláno bylo, aby ihned do domu ku p. Tomášovi H. na kšaft přišel a že již na to páni k tomu dožídaní očekávali ráčí. Tu když se dal XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. 647 najiti, podáno jest mu na Skarlé poznamenání osob, co by komu chtěl řídití a kšaftovati, aby předně exordium udělal a podle toho týž kšaft sepsal, což jest tak učinil. A když na hotově sepsán byl, témuž p. Tomášovi jej pře- četl i podruhé opáčil. On k tomu promluvil ta slova, že ta všecka vůle jeho jest poslední i dobře sepsaná podle libosti jeho. A požádav tabulky, aby sobč na ni jej polo- žili a v něm se podepsati mohl. Což když to všecko se vykonalo a se podepsal, zase mu týž kšaft k spečetění též i s sekretem podán. A v'tom, než se spečetil, ještě podpis spatřití žádal. A když mu ukázán byl, pohledév na něj zasmál se a slovo jedno šprimovně promluviv specetiti jej poručil a pánům k tomu dožádaným do ru- kou spečelčný podal. A lehše zase na lůžko spěv ruce vzhůru P. J3. děkoval slovy těmito: Budiž P. B. pochválen, že již to vše vykonáno a na místě postaveno jest a že již veseleji bude odpočívali. 47. 1604, 7. prosince. Tamtéž [. 32. (Svčdomí v té pti mezi pannou Annou Hebnstrejtovou z Sreitnfcldu a uroz. p. Janem Rudolfem Trékem z Lípy.) Jakub Mráz, písař z Polanek, svědčil: Nepamatuji, kterého leta, neb jest tomu mnoho let jminulo, kdyż sem byl ty časy na Jenikovicích písařem, přijel jest tam na Jenikovice někdy dobré paměti uroz. p. Benjamín Tamchyna z Dou- bravice, na onen čas na ToSové. Zádal jest mne tu na Jenikovicích v světnici velké, abych napsal vejhost na žá- dost dobrý paměti paní Voršily Nejepíuské na Annu, dceru někdy Jiříka Božka, poddanou dědičnou p. Benja- mína Tamclyna a rodilou ve vsi To&ové, že jí paní Vor- Xile Nejepínské tymz listem vejhostním propouští a pro- pustil. A já sem takovcj list psal a potom k němu p. Benjamín svou pečeť vlastní přitisknouti poručil. Nad to vejše to jsem slyšel z oust p. Samuele Nejepínského pan( Mandalené Sárovcové, že jest někdy dobré paměti paní Voršila Nejepínská, manželka jeho, na smrtedlné posteli snažně pro B. žádala, aby touž Annu panně Anně Hebn- štrejtový do smrli zanechal aneb do vdání jejího a vod ní aby ba zase nebral. Je že by pak táž Anna k poeti a s lůže atv pernalých. 48. 1605. — Rozepie o dédictví po Tomá&i Hc- bnstrejtovi z Streitnfeldu viz dil I. str. 702 č. 20. 49. 1606. — Rukop. C. 1065 f. 393. (Svédomí mezi obcí Mens. M. Pr, nad statkem Melicharovi a Filipovi Jakubovi, sirotkům po někdy Janovi ml. llebnštr zůstalým, též Voršile, dceři Jeremiáše Tyrola a Kateřiny, manželův, poručníkém na místě a k ruce vnukův a vnučky po paní Mandaleně Hebnštrejtové, z jedné a Dorotou, vdovou po Janovi ml. Hebnštrejtovi z strany druhé o od- por zápisu.) Iva Pejzlarová, mčštka Menš. M. Pr. svědčila : Potkala mne paní Mandelina Hebnštrejtová, pravila, že jest její syn umřel a že jest Dorna při něm nebyla. Ani nevím, ktcrak sou ho pochovaii. — Marjána Zákostelská pekarka z Mens. M. Pr.: Byla jsem u paní Doroty, stála sem u ní v krámč a ona pľišla Židovka, že její [L. j Doroty Hebenštrejtové] hrubě stůně, aby tam šla, řikaje, že do hodiny leží. Ona pravila: Kterak má tak těžce le- żeli; oni pravili; že jest včera seděl za stolem, že jest v karty hrál. Jiní pravili, že jest byl v krčmě a že jest pil palenÿ. Tak Dorota pravila k Zidovce: Pak kterak by mohl tak těžce stonati, chtěli by mne tam jen vymlu- viti, jako prvý. Kolikráte jsem tam šla a on nestonal. Já jsem potom jí řekla: Má milá paní Doroto, jděte. Jak by vám toho bylo potom líto, kdyby měl umříti, kdy. byste s ním ještě nepromluvili. Potom tu stála její sestra, paní Krystína Koubková, pravila: Nechoď, co máš cho- 

Strana 648
648 XXVII. Jalovcova ulice. — C. p. 147. diti, zdaliZ nevíš, že on lak umí slonati, že jsou tč tam kolikráte vymluvili. Jak víš dobře, jak s tebou zacházel. Jiní jí taky kolikeří pravili, že tak hrubě stúnč, ona lomu nechtěla vórili. Napomínala jsem ji a prosila, aby tam šla. Potom šla, již bylo pozdč. Kateřina Jamská, měštka Menš. M. Pr.: Když jsem jí řekla: Paní Doroto, jděte k vašemu pánu, když vás tak pěkně prosí. A vona řekla: Však von mne tak škrábe, však von mne tam chce vyklamat. Jak já mu pošli tam malvazí a pomoranče. Však já vím že, von nestúnč. Chtí inne tam prý vopčt vyklamat, aby mne tu vo všecko připra- vili, jako prvy. Potom kněz přijel a vona řekla: Kněze Jene, kterak se mó mój p. Jan a von Fekl, že jest umřel, však sme prý pochovali ho. A vona fekla: Ale P. B., proč ste mi nepověděli, byla bych já tam sama šla, byla i bych ho dala pochovati. Ale vona tam byla poslala to mal- vazí a pomoranče; nemohu pamatovat, po kom je poslala. — Ríkávala, že jest nedbalej, że jí všecko utrácí. 50. 1606. — Ruhop. c. 1066 [. 6L. (Svědomí mezi Janem Kochem a paní Esterou Teyflovou z Strejten- feldu o zápis knihami městskými učiněný.) Dorota, Matěje Komínka manželka, svědcila: O tom vím, že jsou se u nás v domě u zlatého kříže vína dávaly, ale toho ne- vím, kdo jest peníze za ně přijímal. Z vinice ovoce při- nesli mnoho puten, když jsou česali nebožce paní kmolfe, paní Anně Kochový, a do velký světnice, jenž slove pi- terna, jsou je kladli na slámu a to l. 1605. Cinże pak nevím, komu jest odvozována, paní-li Msleře nebo Anně Kochový. Než to jsem od paní Anny nebožky slyšela a to říkávala, že paní sestra její k sobě všecko přijímá. Před smrtí neb. paní Anny měli jakého hapatykáře v domě, nějaký vody p. Janovi a paní Anně nebožce pálil. A ten hapatykář ňákou truhličku že by měl vyloupati a z ní některou kopu peněz vzíti. KteréZto peníze za vína byly. A tak jest sobé neboZka slejskala a tak ickla, Ze prvé dosti málo za to víno stržili a ještě že jim je pokradou. Když P. B. ráčil pomocníkem paní Annč Kochové bejti, k ní jsem přišla a to děřatko mrtvé sem spatřila a tu jest bylo pro paní Teyflovou posláno, aby ku paní Anně, sestre svý, přišla. A tak jest paní Estera hned pfisla a k pani Annć jest řekla: Má milá Aničko, poděkujž P. B., že ti ráčil pomoci. Co jsou s sebou mluvily, paní Estera s pani Annou nebożkon, pii tom sem nebyla. — "Toho jsem povčdoma, když jest pani Estera ku panf Anne Kochový přišla, po mazhauze chodíc s paní Markétou konvářkou, to jest promluvila, že: Já vím, že má sestra nějakou spletku udělá, kterejch jsem já, ubohá žena, dosti pokusila; neb mne to možné není, aby já tomu místo dala, aby někdo měl dědictví iný po p. otci mým milým užívali a po mejch rodičích jejich nadělání, nebyvše s ní jen 80 neděl. Než od toho bych nebyla, byť mu odká- zala na hotovejch penězích tři aneb čtyry tisíce, že bych mu je chtěla vydati. A podle toho jest se P. B. dokládala že by mu křivdy neudělala, že by to každý dobrý musil říci. A podle toho paní Estera paní Markytě konvářce a mně, abychom p. Janovi řekly, že ona od toho nepustí, aby on na to nemyslil. A p. Jan Koch to řekl, co mu jeho manželka milá učinila, že od toho taky nechce pu- sliti; ale o žádným zápisu nevím, než o kšaftu jsem sly- šela, že jest paní Anna jej dělala. — To jsem se ještě upamatovala, prvé než páni radní přišli k paní Anně Kochovy, ptala se paní Anna p. Jana, jak to mám dělati, já tomu nerozumím. A on jí něco mluvil, ale jsem ne- slyšela. Než ptala jsem se ty ženy, která jí hlídala: Marta, co je pak on jí pravil? A ona pravila, co má komu od- kázati a paní Mandalené Hebn&trejtovy. Paní Anna řekla v XXVII. Jalovcovd nlice. — C. p. 141. před tím, než jí P. B. pomohl, když od ní paní Mande- lína odcházela do domu svého: Přijdete-li ke mně zase? A paní Mandalína řekla: Přijdu. A paní Anna řekla: Přiďic, ač to dokonáme. jan Postula Évec: L. 1606 poslala jest ke mně paní Anna Kochovń z Sireitnfeldu z domu od zlatého kříže, abych k ní přišel. A když jsem k žádosti její k ní spolu s p. Dionysiusem Rottenbergerem z Dóvfna pii$cl, podala jest nám ruky, přivítala nás a kázala 'nám posedčti. Po- tom jest nám děkovala, že jsme k žádosti její k ní přišli a ji navštivili, zakazujíc se nám, jestli že jí P. B. po- zdravili ráčí, že se nám toho vším dobrým odměniti ne- pomine. Potom nám oznámila příčinu, jaká by toho byla, totiž tu: Poněvadž ji P. B. nemocí těžkou vavštíviti ráčil a že neví, pokud ji na tom světě ponechali ráčí, a majíc statčck, kterýž ji P. B. z požehnání svýho, jakž po p. otci milém, tak i po paní sestře, svěřiti ráčil, a že by nerada, aby po smrti její o tejž stalček jací soudové vzniknouti móli, z té příčiny že by ráda chtěla o témž slatečku svém pořízcní učiniti. A že by nerada, aby v ru- kou nepřátel její zůstati měl, a manžel její mily aby mči od toho odstrčen býti. Protož že nás prosf, abychom ku p. purkmistru práci vážili a prosili na místě jejím, aby p. purkmistr ráčil dva pány radní a písaře radního na tyż pořízení statku vyslati. V čemž jsme my žádosti její odepříti nemohli a té hodiny v radě p. purkmistru a pánům žádost její přednesli. A páni uvážíc žádost její oznámiti ráčili, že jesti slušná žádost její a že ji ráčí chtiti naplniti. Potom když bylo s lím prodlíváno, opčt pro nás poslala a nás prosila, abychom znovu k p. purk- mistru šli, a že prosí, aby p. purkmistr neráčil prodlévatí žádosti její naplnili a ly dva pány a písaře radního vy- slati, že chce zápis do kněh městských učiniti. A když jsme jí o tom relací učinili; za práci naší nám poděko- vala. Stalo se v čtvrtek po Stětí sv. Jana. Jindřich Reinhart: To jsem v pravdě povědom, že po smrti p. Tomáše H. ze Strejtnfeldu paní Estera zboZí ku- pecké, knihy a rejstra kupecká i jiné věci dlužní, peníze na hotově zůstalé, též i grunty všechny, z nichž činže, z vinic vína a za ně peníze kdykoliv v domě u zlatého kříže vyšenkované bejvaly, však všechno s jistým vědo- mím a přítomnosti paní Anny Kochové, sestry svý, jest přijala. Xéž i to mi vědomé jest, že jsou paní lšstera a Anna až do smrti její nedílný sestry zůstaly. Dile i to mi vědomé jest, že paní Anna Kochová před nemocí svou k p. Jifíkovi Humlovi z Rupr&torfu chodila, aby on s paní Esterou o podéleni statku mezi nimi rozmluvil. A potom ona paní Anna stížnost svou do rady podala a, dobře-li se pamatuji; že mu pani Anna potom oznamovala, že paní Estera v svj odpovědi do sv. [lavla s podílem ji odkládá, ale ona že na tom nepřestane. Po smrti p. Tomáše H., jsouce ještě v stavu svobodným panenským, paní Anna jest některé své klínoty v zástavě pro ňáké Vlachy móla a polom, dostav8i se za p. Jana Kocha, řetěz svůj pro vyplacení těch klínotův prodala. Též i to mi vědomé, že když někdy paní Anna na procházku šla a nemaje u sebe peněz některý krejcar jsem ji zapüjcil—. Paní Estera k paní Anně od jejího udání nikda nechodila ani mnoho s ní nemluvila až v nemoci a před smrtí její k ní přišla. Přišedše já, nepamatují který den, s zámku domů, tu jsem slyšal, že paní Anna veľmi těžká jest a páni nahoře u ní jsou, že bude kšaft dčlati. Marta, služebnice p. Jindřicha Reinharta: Toho jsem povědoma, že když paní Auna pořízení činiti měla, přišli páni a čekali na Jana Kocha, až domů přišel. Tu ou p. Jan nejprvé do světnice k paní Anně přišel a ona k němu 

Strana 649
XXI'L. Jalovcovd ulice. — Č. p. 147. promluvila, jak má s těmi pány ten zápis aneb co udělati. A on řekl: Mé srdce, jak jsem Vám prvé řekl. Co chcete komu odkázati, to na vaší vůli. A potom co by na váš podíl přišlo, to abych já mohl míti. V tom, když od ní šel, paní Anna ho zase volala, řekla: Kterak má dáti to zapsati do kněh. A on zase odpověděl, aby sobě to v moci zanechala a kdyby ji P. B. z tohoto světa vzal, aby to knčh zapsáno bylo. -- Tu přišedši paní Estera k paní Anně mlovila k ní, že by nějaké pořízení bez vědomosti její učinila; tehdy paní Anna oznámila, že kšaft udělala, ale jeho ještě do konce nedokonala. Dále pak paní Estéře oznamovala, komu co odkázala i p. Janovi napřed věna 600 oznámila a jiného dalšího opatření jeho. Paní Estera ji prosila mluvíc, jestli je co na ujmu jejího dědictví řídila, že tomu místa nedá. Nikterak paní Anna pověditi nechtěla, říkajíc, že jí to potom, až jí lehčeji bude, poví. Tu potom p. Jan přišel k paní Anně k po- steli a vázal jí něco na ruce a řekl k ní: Mé srdce, dejte se jen vodstrašiti a mně vodstrčle, jako kotě vod mlíka. Naposledy pak když paní Mandelína Hebenštrejtová s paní Annou promlouvala a jí dobrou noc dala, řekla k ní paní Anna: Medle paní Mandelíno, přiďtež zase zejtra. ať to dokonáme. Mandelina Vovsová, bába: Když jest stonala paní Anna, poslali pro mne, vím-li na to co, že se jí strhly stolice, Jí jsem nevěděla, co na to udělat; i poslali pro p. Lavína pro doktora, on jí radil i sám něco udělal. Já jsem se bála, abych jí neublizila, ze těhotná byla. Nesméla jsem se v to dáti, než udělala jsem jí Aastr a koření navařila, co takovým ženám náleží. Potom jí pře- staly stolice a strhlo se jí dávení náramně velice, že to děťátko se tudy strhlo. Dávením přivětšovalo se vždycky bolestí více. Tak stonala vždy více. Doktoři tam bejvali, každej pravil, že živa nebude, že má morní bolest, jakož ji pak měla v hrdle. Nemohla nic zažívali ani požívati. Když již pak tak hrubě stonala, telidy ji on sám manžel její líbal, miloval: mý milý srdíčko, má milá hubičko, neopouštějž: mne. Což budu dělati? I byla tu Markyta, konvářka od Matky Boží, ta jí radila, co má dělati. Ona nevěděla co ani on, než ona pravila: Jdi do páry. On běžel, přívedl p. Danyzla a p. Jana Postulu naproti. A když ty dva sousedy přívedl, oni se jí nelíbili. Než ona ji u&ila, kterak se má privítati moudře, aby kázala jim se posaditi, aby jim poděkovala a žádala jich, aby došli k p. purkmistru a žádali, aby k ní vyslali dva radní pány. A když přivedl jednoho radního pána a druhého Kadeřávka Josefu, Markyta konvářka vyběhla ven, pravila: Cot jest to přivedl jako radní pány, to paclhole. Má milá Anna nedělej nic, nechť on přivede pány radní dva starý, p. Nerhofa a někoho druhého. Kázali těm pánům pryč na- čekavše se dosti. Tak on na mazhauze lomil rukama, což budu nebožtíček dělati; sloužil jsem jí čtyry leta a ne- vezmu nic, votra ruce odtud půjdu. Já řekla: Můj milej pane Jcne, co naříkáte. Važte sobě více duše, nežli ten proklatej statek. On, prej, ba což nemám, mé milé srdce. Potom přišel zase do světnice, padl na ni zase: Mé milé, přemilé srdce. I šel do kanceláře a ta Markyta šla za ním, aby se nestaral nic, aby šel znovu pro pány. I šel a přivedl p. Balcara a toho pána z Poklopce (viz díl I. str. 791.) Někdy česky mluvili, někdy německy, Potom ještě dva dni pracovala k tomu děťátku; měla je mrtvý, již porušený. Potom byla asi tejden živa. Právě v týmdni jsme ji schovávali. Kateřina, Mikuláše Vovsa manželka: Když sem tam přišla, paní bába tam prvé byla, nežli já. Když jsem já přišla; Markéta konvářka napomínala neb. paní Annu, XXVII. Jalovcová ulice. — C. p. 147. — 649 když tak v těžkosti ležela a téměř při sobě nebyla, aby udělala zápis. Potom paní Anna jí zavolala k sobě, než páni přišli: Dejte mi nyničko pro Boha drobet odech- nouti, však mne hned něco udusí. I dávali jsme ji vomet. I přišli potom po mne, abych šla a nesla dítě křtíti Kašparovi, od toulů šenkýři. Pak jsme na ráno zase v pá- tek s paní bábou celej den tam byly a celou noc, rovně jí P. B. pomohl. Na sedm hodin v noci na sobotu měla děťátko mrtvý, nedochodilý. Ještě měla choditi vosm nedělí. Mikuláš Diviš, úřadu pánuov služebník: Toho jsem povédom, Ze 1. 1606 ve čtvrtek předcházející: památku sv. Jiljí p. Jan Koch do domu J. Mti p. purkmistra, toho času p. Severina Rudnera z Rudnperkn, právě v obědy přišel a J. M. p. purkmistra s pláčem žádal, aby své do- volení dáti ráčil, aby dva páni radní s p. Severinem Loštickým, písařem z hořejší kanceláře, na zápis k paní Anně Kochové, manželce jeho, vyslání býti mohli; ozna- mujíc při tom, že těžce nemocná zůstává. K čemuž se p. D. Rottenperger a p. Havel Štýrský zahodili a za téhož Jan Kocha, aby byl fedrován, poněvadž Anna, manželka jeho, těžce nemocná byla, se pfimlouvali. Byli-li jsou v tom doZádáni, o tom nevím. Tu jest mi bylo poručeno od J. Mti p. purkmistra, aby to ccZ nejdříve opatřil. Jakož jsem hned od stolu vstal a šel, pp. radním a p. Severi- noví písaři znáti dal. Jakož pp. radní p. Petr Brozen a p. Baltazar apatykář do domu J. Mti p. purkmistra na vzká- zání přijíti ráčil a p. Severín písař zalím u zlatého kříže pravil, že očekávati bude. Tu pp. oustně od J. Mti p. purkmistra tehdáž oznámeno, aby to k sobě přijali a vy- řídili. Ačkoliv Baltazar z prvu toho k sobě přijíti se spě- čoval, ale předkládáním J. Mti p. purkmistra k tomu jest přivolil. A to se již bylo k hodině 22. protáhlo. Mandelína Hebnštrejtová, po p. Tomášovi H. vdova: Toho jsem povědoma, že nebožtík manžel můj, p. Tomáš H., jsa od P. B. v nemoci dosti za dlouhý čas postaven, často jest říkával, že nemá větší starosti, jako o Annu, dceru svou; že proti vši vůli jeho toho Kocha sobě vzíti chce. Tomu že on nijak dovoliti nechce z hodných příčin, které proti němu má. To jest jí nebožce i po mne na- horu vzkazoval. I to říkal, kdyby věděl, že po smrti jeho sobě ho vezme, že by ji dosti málem odbýti chtěl. I P. B. za to prosil, aby toho na něho dopustiti neráčil, aby takový bídník jeho těžké práce jiněl požívati. Toho jsem povědoma, jsouci přítomna v domě p. Jana Kyrchmera v přítomnosti p. Melichara Haldiusa a paní Estery, též paní Anny Kochové, že jest p. Melichar jí předložení obšírné učinil, kterak jest neb. p. otce její nad tím ve- likou žalost jměl, že by sobě nějakého Jana Kocha za manžela vzíti chtěla, chtějíce ji dědictví zbaviti, Proti čemuž že jsou se oni pp. poručníci přimlouvali, aby toho nečinil, že ona taková nebude, aby jich neměla poslech- nouti. Protoz: Ze páni poručníci té naděje jsou, že proti jisté vůli p. otce svého nic před sebe bráti nebude. Dorota, manželka Matěje Komínka: Jednoho času šly sme spolu s paní Annou na Nový Město a když sme přišly: na Uhelný trh naproti kotcům soukenickým, paní Anna jest mi řekla, že jest svému p. Janovi tu připově- děla na tom kamení a na tom místě. To sem také slej- chala, že jest s pláčem naříkalu, že jest ho sobě kdy vzala. Že jest se domnívala, když sobě vezme potřebnýho, že se jí pomůže živiti, a on že nehledí, než píti. Ze se prve ožere, než hosty. Skrze něho že jest na sebe všecky přátely rozhněvala. A já jí řekla: Kýžte se na to prve rozmyslili, kdo je vás za něho namlouval. A ona hned mi nic neřekla. Též jsem to od paní Anny slejchala, 82 

Strana 650
650 XXVII. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. jestli tak na dlouze bude, že s ním o všecko přijde ancb přijíti musím, že by rači na světě nebyla. — Když jest paní Anna v nemoci postavena byla, jí sem říkávala, aby se šetřila. Jestli tak bude lihati, jak Ifh4, Ze v sobé to dflè udusí. A ona jest poslechnouti nechtěla, Potom porodu, když jest v tak těžký nemoci züsLivala tak velkou Zízen majíc, prosila pro boží milosrdenství, aby jf truñk piva dali, a Jan Koch dáti jí nedal a ona jest tak hrubě naříkala, že jsem ho sobě kdy vzala, a radila bych každé dčvečce, nby sobě takového muže nebrala. Neb jest Jan Koch vši čeládce poručil, aby jí žádná piva nedávala. A my na její prosbu, neb pro boží milosrdenství prosila, jí sme dáti musili. t Melichar Haldius z Nsjenperku: I toho jsem pově- dom, když se dožádal mne dobré pamětí p. Tomás Hc. bnštrejt I. 1604 byvše nemocen, abych k němu přišel, à p. Faltÿn Kirchmeyr, dal ntm okézali notuli kSaftu svÿho av nf byl artykul doloZen: Kdyby se panna Anna, dcera jeho, chtěla vdáti a Jana Kocha sobé za manzela vziti, aby jistejm dílem z toho statku vybyta byla. Ale potom když na ten artykul přišlo, kázal jej přetrhnouti. Ale aby mne měl v tom zavazovati, abych já toho zbraňoval, aby se Janovi Kochovi za manzelku nedustala, v trom já se nepainatuji. Nadto Zádal, abychme ji pannu Annu v ochrané své měli a paní Estéře, sostře její, jí ublížovati nedali, nebo se toho času velmi byl pohnul proti paní Fstére, že se něco s paní Mandalenou, macechou svou, pohodla. A když jsem já potom jinejin èasem panně Anně před- kládal, aby Kocha sobě za manžela nebrala, dala se do pláče, oznamujíc, že jináče nemůže učiniti, leč by chtěla svou duší zavésti. Co slyše od ní nejednou, nemohl jsem jí toho s dobrým svědomím hâjiti. Mandclina Hebn&trejtová: Toho povědoma jsem, když jest paní Anna svůj život dokonala, že jesti Koch hned z demu šel a teprv po dobré chvíli zase se navrátil a paní Kstére řek:: Paní Estéra, vidíte tu manželku mou a sestru vaši inrtvou. Pončvadž to tělo nic jiného nepotřebuje než pohřbu poctivého, jakož jest toho nebožka žádostiva byla, já na ten čas žádných peněz nemám, prosím vás, že to lak opatříte, aby mně ani vám z toho posměch nebyl. Paní Estéra na to jemu řekla: Nevím, mám-li to učiniti. Kdo ví, jaké bych poděkování za to jmčla, snad jako prve. A Koch zase řekl: Zachovej milej P. B., já se chci vám vším dobrým toho i vašim dětem odsluhovati a nercili vaáím piítelem ale i služebníkem býti, jako kdy prve. Paní Estéra zase odpověděla: Jestliže tak učiníte a lidem sc nabankovati nedáte a tak upřimný budete, jako tu nyní připovídáte, tehdy já též tak učiním a k tomu se náležitě chovati chci. A na to sobč ruky podali. K tomu sem jeho napomínala, aby sc tak, jakž slibuje, zachoval a co ústy mluví, aby to upřimným srdcem bylo. Erazim Majk z Majwerlu: Toho jsem povědom, že jsem pominulého leta 1606 od p. Jana Kocha den nebo dva před smrtí manželky jeho dožádán byl, abych k ní v nemoci zůstávající přišel a jí lékařstvím posloužil. Na jehožto žádost tak jsem učinil a přišedše k též paní Anně do příbytku jejího tu jsem mezi jinými paními tu pří- tomnými paní Isléru TeyfAovou ze Streitnfeldu nalezl, kterážto mezi jinými slovy, stoje u lože k nohám, na kteréž toko času paní Anna Kochová seděla, k ní pro- mluvila: Má milá Anva, prosím tě, zruš ten zápis, kterýž jsi manželu svému učinila a odkaž mu (ti neb čtyry tisíce anebo cokoliv a jak mnoho chceš na hotovejch pc- nězích. Já, jako jsem dobrá Estéra, sestra tvá, že mu všeckno dáti a vyplniti chci, jednom řekní a zruš ten AXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147 zápis. Proti čemuž jest táž paní Anna odpověděla: Má milá sestro, já již toho změniti nemohu a nevím jak. Symeon z Sonova: Toho jsem povědom a v paměti mám, že paní Estéra po smrti p. Tomáše Ilebnšitrejta na jisté od práva jí paní Estéře a panně Anně, sestře její, dovolení, aby dědictví své spravovali a opatrovatí mohly, | jest k sobě jistoty, šuldpryfy, registra kupecká po témž p. Tomášovi zůstalé přijala, též něco hotových peněz, ale jak mnoho nevím, neb jsem tu, když se ty věci přehlí- želi a brali, přítomen nebyl, Dluhy také všecky, kterýmiž jsou stavové z království tohoto i jiní lidé jemu p. To- mášovi povinní zůstali, paní Estéra upomínala, jich se do- suzovala a posavad upomíná a dosuzuje. A z tèch piija- tých penčz dluhy všecky, jimiž on neb. p. Tomáš kupcům i jinym lidem povinen byl, jest zesc splaula. Co jest pak jí paní Estéfe po splacení týchž dluhův peněz hrtových pozůstalo neb posavad pozůstává, nevím. Zboží pak všecko kupecké po témž p. Tomášovi II. zůstalé jest k sobě p. jan Teyfl, pán můj, na žádost paní lčstéry, manželky své, a obzvláště na velkou prosbu panny Anny přijal, kteréžto zboží prve ve sklepích u zlatého kříže všecko skrze Mar- tina Teyfle, Jana IIimmel&tejna, Jindficha Reinharta v pří tomnosti jich obou sester ku» po kusu všecko změřeno a popsáno bylo. Z kteréhožio také zboží potomné pán můj na jakej zpüsob jest je ujal a jak je jim sestrám platiti moci bude, ponévadZ hodny i nehodny spolu vzal, | Jistou taxu před pp. poručníky při činční počtu od paní Estéry, manželky své předložil. O tom též vědomost mám, Ze jest hned po smrti p. Tomáše paní Kstéra vinice, za- hradu v svém opatrování měla a posavad má a na né sama vždycky náklad vede. Vína i jiný užitek po ta letu vždycky k sobě přijímala a posavad přijímá, Naproti lomu aby paní Anna mimo bytnost v domé u zlatého kříže, k tomu svrškův a nábytkův k hospodářství náležejících co více v spravování svém miti, živnost též jakou, mimo někdy šenk vína, vésti měla, nevím. A aby jí paní Anně paní Estéra žádným způsobem dílu pravého die kSalta pana otce. jich odvésti nechtěla, též od pp. piíniüv aby jí, paní Estéfe, poruceno bejti mülo, aby pocet nálczitcj ze všeho statku k sobě přijatého učinila, o tom nevím, Než když jest byl paní Estéře spis, kterýž paní Anna pp. poručníkům podala, ukázán, na němž napsáno bylo, aby se v tom paní Estéra otevřela, kdy a jak by se x ní, sestrou svou, podčěliti chtěla, kdežto paní lšstéra odpověď svou, proč toho jí učiniti až do jistého času bezpečné není, p. purkmistru a pánům dala, předkládajíc to, jaké by tudy nebezpe&enství a zkaZenf na spravedlnosti její státi se mohlo. Nad kteroužto odpovědí jí paní lšstéry paní Anna tak velice zarmoutiti se a s velikým pláčem, též vyléváním slzí svých naříkajíc sobě zaslesknouti, v těžkou nemoc upadnouti a potom i umříti měla, o tom v nejmenším nevím. Dále o tom vědomost mám, že j-ou ony sestry z Streitnfeldu smlouvu s Samuclem Nejepín ským mély a po právě svém kráčejíc do domu dvouch Samuele Nejepínského zvedeny byly. Potomně některého času po témž zvodu jest v domě pána svého skrze če- ládku p. Ilenyka z Waldštejna 8000 k. m. vycteno bylo; ale jak jsou ony sestry z též sumy jemu Samuelc Neje- pfnského kvitovaly aneb jak s t£émi pené:i se. potom dálo, nepamatuji. O druhém dluhu u pana Pruskovskýho do konce žádné vědomosti nemám. () tom vědomost mám, že kdykoliv jest táž paní Anna v těch letech, co ji u pána mého sloužím, k ní, paní Estéře, pro peníze poslala, jí vZdycky Martinovi Teyflovi vydali poručila, nic méně i zboží kupecké, když jest proč buď sama přišla neb po- slala, jest jí vždycky na dluh vydáno bylo. Aby tíž paní 

Strana 651
XXVII. Jalovcova ulice. — C. p. 147. kstóra paní Annč, když jest k ní přicházela, skutkem, řečí veliké protimyslnosti a jak nejvíc mohla, činiti měla, a ji beze vší sesterské litosti všelijak sužovala a trápila, o tom nic nevím. Anna, po Martinovi Sykorovi pozůstalá dcera: Toho jsem povědoma, že Jan Koch nějakýho člověka, tovaryše apatykářského, k sobě do domu přivedl, kterýžto, byv tu za některý den, z truhličky, do který se peníze za vína přespolní skládaly, z ní peníze pobral a s ními pryč ušel. Tu ona pani Anna zvédévEi, že takové peníze pobrány js „u, nad tím se zarmoulila a to sobě v hoře vzala, takže ihned do nemocí přišla a v té nemoci děťátko mrtvé měla a sama též z nemoci nepovstala. Též toho jsem po- vědoma, že když se k šestinedělům ona paní Anna stro- jila, všelijaký buď od olejů, letkváří a jiných věcí, před tím i prvy, i tolikéž od povlaků, které sem já sama vy- šívala (však jich sem -nedoSila), prihotovila, Téz toho sem povědoma, že jesti paní Annu on Jan Koch vždycky k tomu pońoukal a navaroval, aby sc s paní Estérou podélila a jestli by se ona, pani Eslóra, specovala, tehdy ji k tomu radil, aby vznášela, tu kdež náleží. Však co jest mu zase na to paní Anna za odpověď dala, toho sem neslyšela. TéZ toho sem povédoma, Ze v tom čase, co jesti pani Anna s ním Kochem byla, víceji nemocna nežli zdráva byla. Polomnč když v té těžké nemoci postavena byla, on Koch, též Markyta Fišerová (konvářka) žádného po- koje panf Anně jsou nedali, nýbrž jí všelijak k tomu měli, aby jeho Kocha opatiila a pořízení učinila. Neb jestli že by neučinila, tedy že by odtud, otra ruce, musel jíti a na ní paní lšstéru, jakožto sestru nedílnou, takový statek přijítí: Načež ona paní Anna za odpovéd dula, Ze ona nemiże a nevi, kde jak ho opattiti, ponévadZ s paní Estérou dílná není a nic v své moci nemá, tak až se nad tim mnohejm jejich k tomu nucení rozhněvala pravíce mu, že prve s svou velikou těžkostí má dosti činiti. — Páni: v nebytí jeho Kocha doma s písařem [na kšaft] přišli. Tu když nebožka zvěděla, že vně jsou, je k sobé pustiti pro velikou těžkost a nemoc nedala, nýbrž na mazhauze velmi dlouho čekali, až se i horšili. Tu Markyta I'išerová týchž pánův, aby pryč neodcházeli, až by Koch přišel, počkali, za to prosila a jim vína červenýho přinésti ká- zala. V tom týž Koch domů přišel. Nežli též pány do svčinice pustil a jim k paní Anně prijíti dal, sám k ní do světnice vešel a s ní jednak česky, jednak nčmecky mluvil a to pošepmo. Potomně pak, když s ní odmluvil, mně i jinym ven vyjili kázal i tolikéZ sám šel a tu těm pánům řekl, aby do světnice šli. A to bylo před večerem okolo 23. hodiny. Potom pak když ti pání odešli, Anna, chiiva pani Estéry, k paní Anně přišla a nebožka též chůvě řekla, aby domů šla s tím oznámením, že paní Kstérv prosí, aby k ni přišla a s ní se smířila. Kterážlo panf Estera piisedsi, a to jiż v soumrak, vinš, aby ji P. B. ráčil pozdraviti, učinila a k ní promluvila dále takto: Anna, sestra má milá! Vzkázala jsi mi po chůvě mé, že se chceš se mnou smířití, abych k tobě přišla. Protož jsem tak učinila a na žádost tvou k tobě přišla. Tu též paní Anna paní Estéře ruky podala a proto, co jest jí koliv: protimyslného kdy učinila, aby se nehněvala a jí odpustila, za to žádala. Na to jí pani Iistéra rekla, zc jf to všecko odpouští, aby jí to I’. B. téZ odpustiti ráil. Toho doloživši, kdo jest toho příčina a pro koho mezi nima ten hněv byl. to že ona dobře ví, ale to všeckno že P. B. poroučí. Nazejliří pak, když paní Estéra k sestře své přišla, plala se jí, jak by se na zdraví svém měla a jestli jí co lípeji, žádajíc těch paní, kteříž tu tehdáž pří- tomny byly, aby jí pro její nemoc, co vědí, poradily. XXVII. Jalovcová ulice. — È. p. 147. 651 Dile panf Estéra k ní, paní Anně, řekla, že toho zprávu má, že by nějaké pořízení učiniti měla. K tomu jí paní Anna odpověděla, že učinila. Na to paní Estéra s pláčem promluvila: Miiá Aničko, nemělas to bez vědomí mýho učiviti. V tom jsem odešla. Nevím, co jsou více mluvily, neż to lóż povédoma jscm, że téhož dne když paní Man- dalína Hebnštrejtová domů jíti chtěla, šťas:nou dobrou noc jí vinšovala, tu nebožka jí poděkovala a řekla, že jí prosí, aby, dá-li P. B. zejtra, k ní přišla, že chce ten kšaft dokoncovati a všecko to dobre spraviti —. Anna Reinhartová: V paměti mám, že p. Tomáš H. žádného srdce a mysli k Kochovi neměl ani vůle své dáti nechtěl, aby dceru jeho za manželku dostati měl, nýbrž proti tomu velmi byl a mně nejednou pro něho, jako bych nápomocna byla, domlouval a množstvíkráte i ulál. Když p. Tomáš paní Mandelínu, manželku svou a paní Esléru k ní nahoru poslal, poručil oznámiti, aby na to nemyslila, aby on měl k tomu vůli svou dáti, aby sobé Kocha, (oho nicemného potvorníka, vzala; že jest se i toho dozvěděl, kterak týž Koch bez vědomí jeho v domč a pokojí u nf byl. Jakož i já přítomna jsem byla, kdyZ Kry&tof pacholik, tehdáž v službě p. Tomáše zůstávajicí jeho, Kocha, nočné až před pokoj přivedl, kdež potom ten večír neb. paní Anna poručila mně se téhož Kryštofa ptáti, jak je ho nahoru přivedl, zdali ho kdo viděl. Což on oznámil, že žádnej neviděl, a Koch mi to též polom sám mluvil, že témuž Kryštofovi něco od šatů svejch za to dal. Též i to mi vědomé a paní Anna mně to sama mluvila, že když po smrlüi p. otce svého před pp. poručníky byla po- volána, tu že jsou jí předkládali, kterak pan otec její to narfditi chtěl, jestli by sobé Kocha bez dovolení pp. po- ručníkův a přátel svejch za manžela vzala, jak málem statku jeho vybyta bejti měla, Protož aby toho nečinila. A ona, že toho souce v nemoci p. otce u něho, nesly- Sela. Dále téZ i to mi vědomé, kterak souce Koch okolo 92 nedéi jen s pani Annou, tu vice v nesvornosti nežli v svornosti manželský spolu bejvali; jakoZ paní Anna mně to nejednou mluvila a s velikým stejskáním, s plá- čem přede mnou naříkala, kterak se ona domnívala, že když sobě Kocha, jakožto potřebného a chudého vezme, że se jí pomiże starati a hledéti Ziviti. Ale on Ze se o nic starali ani žádné živnosti hleděti nechce, nýbrž jednom s hostmi na víně seděti a píti, takže na lo všechno nyní přichází, co jí lidé i sestra její předpovídali, jak se jí s ním povede. A by ho byla raději dokud živa neznala, že by tu tím způsobem musela s ním ještě do smrti nuzna bejti. Dokládajíc i toho, že sobě nevinšuje na tom světě bejti, kterak jest i všechny svý přátely na scbe pro něho rozhněvala —. Dále i to mi vědomé, že paní Mandelina Vovsová i jiní lidé, kteří při paní Anně v nemoci a po- rodu byli, jí paní Anně domlouvali a napomínali, aby ji- náče, co pod svejm srdcem nosí, opatrovalá, že sice sama to děťátko o hrdlo připraví, načež ona nic dbáti nechtěla. Jakž potom, po porodu jejím, nadepsané osoby i jiní lidé mluvili a to děťátko viděli, že všecku hlavičku zmačkanou, až i krví zalitou, mělo, Pavel Zuter z Zuttenpachu: To jsem povědom, že l. 1604 v sobotu po sv. Marünu paní Estéra dozádala jest se mne a p. Matesa Gerstlora, abychom spolu do domu k zlatému kříží k panně Anně Hebnštrejtové práci vážili a jí oznámili: Ze jí panně Anně, nepochybně v dobré pamětí zůslává, jakou velikou prácí s obmeškáním živnosti své o dosuzován( statku po nékdy paní Vor&ile Nejepínské z Strejtnfeldu, sesttc jich vlastní, s Samuclem Nejepínskym jest měla a má a z svého vlastního mešce všecken náklad vedla. A ona proti tomu žádné starosti *82 

Strana 652
659 XXVZ/. Jalovcovd ulice. — C. p 147. a práce o nic nemajíc, ani toho nejmenšího peníze na to nevynalożila. A pad to vejše, poněvadž se jí, paní Mstérou, jakožto starší sestrou, ani přátely spravovati nechce, nýbrž proti vší vůli a nařízení p. otce jejich Kocha za manżcla vzíli míní, protož aby na díl svůj těch 8000 k. m. na domě v Novém M., kdež slove u tří bubnů, od Samuele Nejepínského ujištěných, jak nejlépe bude moci, na svůj náklad a péči svou, poněvadž zase s Samuelem o to znovu činiti bude, dobejvala. A jestliže by co v tom obmeškáno bylo, poněvadž jí to časně ozna- movati dává, aby potomné žádnému jinému, nežli sobě suma vinu přičítala. Na to tehdáž panna Anna odpověděla: To by byla práva! Starší sestra ty věci tak daleko při- vedla a nyní mladší aby měla dokonávati. Here, já to všecko P. B. poroučím, nechť paní Estéra dělá s lou věcí, jak chce. Já jich uZiti nežádám. Anna Reinharlová: V své paméti mám, že když neb. paní Anna již k smrti pracovala, tu jest Koch v dolejším sklepě na schodech vzal tři šrejbtišky, kteréž byly vlastní paní Anny, v nichž měla svý nejlepší a nejpěknější věci, jak od zlata, stříbra a šteftů. A ty vnesl do hořejšího sklepu a do své truhly vložil; k tomu karkuli perlovou, druhou šmelcovou. To všecko do též truhly své schoval a to jsem v truhle jeho viděla. Též v druhym sklípku, kde vaření bejvalo, opět vzal všecky rouchy s bílejm vy- šívaný a vyhlazený a něco vobojků, též velkou cejchu a dvě malý s černejmi květy vyšívaný. A to do druhý truhly své, kde knihy a starý strhaný šaty choděcí měl, tam schoval. Zikmund Kapr z Kaprštejna a Pavel Rozmberger, osoby radní, tuto relací učinili: L. 1607, 20. dne měsíce prosince když jsme od p. purkmisira do domu k zlatejm křížovům v příčině vykoštování a paní Estéře T. v moc uvedení sedmi sudüv vínu Cerveného na J. Mti Cé reces vysláni byli, tu přišedše do téhož domu, předně jsme do sklepu šli a těch vín koštovali. Tu hned poznali velkou proměnu v těch víních proti předešlému jich vykoštování. Kdež hned p Pavel Rozmberger, kterýž jich prve, jsa 24. Sep- tembris téZ 1. 1607 vyslán s p. Janem Petráčkem z Vo- kounšlejna, kterej koštování týž vín poznal, že jsou vy- soce sc proménily a zlehcily a Ze mohly prve za dražší penize, lo jest na 8 gr. české, vyšenkována bejtí. Když polomně nahoru na dvůr z sklepu vyšli, oznámili Kochovi, za jakou příčinu jsou vysláni, totiž, aby vína vykoštovali, ty paní Estéře v moc uvedli. Protož aby klíč dal. Tu Koch klíč. týmž pánům odvedl. A dále když bylo mu oznámeno, co se dotejče pokojův, poněvadž to jak dictum p. purkmistra pánův, též konfirmací i vysvětlení vrchního práva, nad to vejš i jistej reces J. Mti Cé to v sobě obsahuje, že jakž ty vína, tak i jiný slatek po p. Tomášovi Hebn- širejtovi pozůstalý paní Estéra opatrovati má, aby vykázal, při čem aneb při kterých pokojích zůstati může, kázavše ten reces Johannesovi sluZebníku pfecísti. Tu on Koch ihned proti tomu mluvil, aby jaké pokoje spatřiti dáti mél, se spečoval a oznamujíc, že ten reces sebou nic o pokojích nepřináší, toliko o těch samejch víních, ty že postupuje. A že také ví, co jest mu bylo včerejšího dne v kanceláři, když ho nejv. p. kancléř do rady před sebe povolati dal, jak od nejv. p. kanclifc, tak od p. místo- kanclíre mluveno, že on dokonce Zádnejch pokojüv po- stoupiti nechce. A tak po mnohém jemu předkládání, po kolikräte od pp. radních napomenutí, že jemu tu se žád- ného zkrácení nestane, nýbrž že k jeho lepšímu to bude. Poněvadž on jsouce toliko sám třetí, tak mnoho pokojův nepotřebuje. Ze by mohl dobře na tom, na který by mu bylo ukázáno, v kterýmž také nyní nejvíce zůslává, přestati. XXV11. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. On na to řekl dosti odporně a s křikem: Co by v tý psí díře dělal. Po mnohém pak našem napomínání, aby se jistý vůli J. Mti Cé i p. purkmistra pánüv neprotivil, mezi jinejm jeho zbytečnejm mluvením a hádáním nahlas zjevně řekl: Ta vína že jsou paní Estéře přisouzena, ja- kejm způsobem jest to šlo, že se dobře ví. Načež mu p. Zikmund Kapr odpověděl: Tehdy lo naříkáte? Tu on se předse toho učiniti spečoval a sporně stavěl, takže pání radní tu nic s strany těch pokojův vyřídíti nemohli, s ton věcí ku p. purkmistru, p. Martinovi Šolovi, šli a o ty vší věci relací učinili a p. purkmistiu klíč, kterýž jim lyl od- vedl od těch vín, do rukou dali. A p. purkmistr jej zase paní Estéře do rukou dali. A co se pokojův těch dotejče, poněvadž feriae nastávají a na právé se nesedá, a Zc při nejprvnéjiím pospolu sjití pánüv lu věc uvážili a dá- leji paní Estéru i druhou stranu v tom spraviti, též od pp. vyslanejch tu relac( vyslySeti chtiti ráčí. bl. 1605*), 13. prosince. Rukop. č. 1141 f. 2l. Vedle toho odporu, kdež Kateřina Longová ze Lvovic odpírá artykuli kšaftu dobré paměti p. Tomáše Heben- štrejta z Strejtn(eldu, měštěnína a kupce St. M. Pr., jakž odpor, jehož actum feria 4. post Annac anno 1604 plněji svědčí, k kterémuž odporu obeslati davši paní Estéru Tej- flovou z Strejtenfeldu a Annu, dcery dobré paměti p. To- má&e Ileben&trejta, a p. Jana Kirchmajera z Rejchvic k pálku po sv. Vavřinci příčiny své předložila a čísti dala v spisu v slovích těchto: Slovutné a mnoho vzáctné pocti- vosti Vaše Mti pane purkmistře a Vaše M páni mně la- skavě přízniví! Proč artykul kšaftu dobré paměti p. To- máše H., co se Tobiášovi, synu mému, titulem odkazu od téhož p. Tomáše jednoho tisíce kop míš. na způsob v témž kšaltu obsažený dotýče, jminouti a jakožto nepo- fádny zdvizen býti má, příčiny odporu svého předkládám tyto: Předně artykul kšaftujíce o témž: 1000 k. míš. on p. Tomáš jej Tobiášovi, synu mému, odkazuje na ten způ- sob, aby Vaší Mtí pod úrok obyčejný dán byl a ten úrok p. Jan Kirchmajer z toho přijímal; však souc já vlastní matka netoliko, ale i mocná otcovská poručnice téhož Tobiáše sirotka a o jeho dobré se starám, takového 1000 k. míš. užívání neb úrokuov z něho přijímání nikoliv sem zbavena býti neměla, neb k takovym vécem matky, poruc- nici neb poruénice, anob:Z nejbližší přátelé (jakž nad mne, matku, bližší býti nemůže) nejlepší právo a spravedl- nost mívají; kterouž i já mám. Druhé, že práva království tohoto vyměřují, kterak všelijací nápadové a dědictví, když by osob dolů sstupujících nebylo, tehda na nahoru vstupující právem nápadním jíti má a přichází, téhož ná- padu a dědictví, kteréž by na mne slušně po něm To- biášovi, pokudž by jeho prve než mne P. B. smrti uchovati neráčil, přijítí mělo a má, p. Tomáš mne, vlastní malku jeho a otcovskou poručnici, zbavuje, čehož sem se nikoliv nenadala. Tret( prfcina, proć tyż artykul minouti má, jest tato: Kdež toho dokládá, že témuž synu mému 1000 k. míš. vydati chce, ten a takový 1000 k. aby od dédicuov jeho vydán byl na způsob v témž artykuli položený a dále toho dokládá, jestliže by P. B. prostředkem smrti před dojitím let dospělejch téhož syna mého z tohoto světa povolati ráčil, tehdy takový odkaz zase aby na dědice a budoucf jeho pfipadi. Kterymżto artykulem předešlé uvolení své poráží a co jemu odkazuje, toho jeho zase i tolikéž mne nápadu, jakožto matky vlastní, zbavuje, což 2) Výše č. 21. uvedená svědectví jdou od r. 1605 až do r. 1607 a otištěna jsou bez roztržení dle let pohro- madě. Zde následují též nálezy z týchž let. 

Strana 653
XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. jest proti právu a společnému zadaní mezi nebožtíkem Jiříkem Hebnštrejtem, strejcem jeho a vlastním otcem téhož Tobiáše, syna mého. Nebo kdo co jednou jednomu dá, toho jemu zase odnímati moci nemá. Protož týž artykul na zkrácení a ublížení mé učiněný že minouti má; ne- chtějí-li obeslaní tomu místa dáti, to chci provésti a uká- zali. V tom se Vaší Mtí k ochraně a k opatření poroučím. V pondělí po památce Proměnění Kr. P. !. 1604. Vaší Mti poslušná Kateřina Longová ze Lvovic. Proti kterýmž příčinán po hojemství vzatém od obe- slaných odpověď předložena jest v těchto slovích: Slo- vutné a mnoho vzáctné poclivosti Vaše M. pane purk- mistře a Vaše Mti páni radní milí! Proti nepravnimu'od- poru a smyšleným příčinám porádnému artykuli k&aftu dobré paměti p. Tomáše H., p. otce našeho milého, od paní Kateřiny Longové ze Lvovic předloženým, ač by- chom pro mnohé pochybení vyměřeného pořadu práva neodpovídáním se brániti mohli, ale toho pomíjíce na týž neprávní odpor a smyšlené příčiny jí paní Kateřiny tuto svou světlou a patrnou odpověď dáváme a aby ona Kate- řina k užívání jednoho tisíce kop od někdy p. Tomáše H. Tobiášovi Hebenštrejtovi, synu jejímu, odkázaných, též k přijímání jiného ouroku, jako i k nápadu toho obého před námi sestrami jaké právo a spravedlnost jmíti měla nebo mohla, tomu žádného místa nedávajíce zjevně a pa- trně odpíráme a tak pravíme, že ten odpor s týmiž pří- Ginami smyślenymi, jakożto vše nepořádné a splelené, žádné platnosti míti nemá, nýbrž k zdvižení i s příčinami k nému predloZenyimi pfijíti a tyż arlykul, jakożto po- řádný a podle práva učiněný i pořádně vysvědčený, že má své místo míti a tvrzen býti. A poněvadž strana pů- vodní vedle svého smyšleného odporu a příčin k prů voduom se volá, my proti těm smyšleným a neprávním příčinám, což nám koliv zapotřebí bude k zastávání téhož pořádného artykule kšaftu, chceme odvozovali a provozo- vati. Touto odpovědí na příčiny odporu svého spraviti se moci bude, Estera Tejflová a Anna, sestry vlastní z Strejtn- "feldu, a Jan Kirchmajer z Rejchvic. Na to po přečtení též odpovčdi od Kalefiny Longové jest mluveno: Vyrozuměla, co se od strany obeslané proti příčinám odporu jejího za odpověď dává, kteréž za vejpis žádá. A poněvadž se příčinám jejím místa nedává a ta věc jináče, nežli skrze průvod, vyhledána býti moci ne- bude, protož žádala, aby jí termín k průvoduom jmenován byl; což jí náleželi bude, to časem svým provozovati chce. Od obeslaných: Co proti právu není, bezpochyby že se toho průvodu dostane; oni též s odvodem se hotoví. Pro kleryż spor jest stranám k průvodu a odvodu termín peremtorní do šesti nedělí položen. Na kterýž po mno- hých odkladích nejposléze v pátek nazejtří po Početí P. M. v létu 1605 stojíce Kateřina Longová dala čísti svůj odpor, k tomu opáčiti príčiny k odporu predložené s od. povčdí na nč danov, smlouvu z knčh, suplikací na onen čas od Tomáše H. do rady podanou, přípis společného zadání a při tom čísti práva k první příčině C. 48 roz. 1. 26. 27. 59. roz. 8., k druhé příčině právo D. 1. 7. roz. 1. 8. D. 9. F. 12. roz. I. 2. 7., k třetí příčině právo E. 59. 68. roz. 1. E. 32. E. 67. A s tím se porucila k právnímu povážení. Proti lomu od obeslaných promlu- veno: Co jest koli v předešlém sporu mluveno a vedeno bylo na to, že by Samuel Nejepinský příčin svých ne- provedl, na to se i v tomto sporu ony sestry potahují; dále přiložily k odvodu svému kšuft p. Tomáše H., vy- svědčení jeho, odpor, obeslání, rejstřík, odpověď, zřízení zemské C. 156., právo B. 14. 22. 36. čteno, reformací vrchního práva. V odporu stojí, že Kateřina Longová od- XXVII. Jalovcová ulice. — C. p. 147. 658 pírá a více nic není; v příčinách pak stojí ze Lvovic, jako i v obeslání a dokládá se v týchž příčinách i toho, jakožto prej vlastní malka a poručnice Tobiáše, syna svého. A kdo tak jednoho s druhým, obeslání s žalobou neb odporem, nesrovnal, bývalo mu to zdviżeno podle zřízení zemského a práv citovaných a nál.zu ukázaného. Dále každá matka, nemajic nad dítkami kšaflem neb od práva daného poručenství, pemúže na míslč dítek odporu ani prièin předkládati než sami poručníci, jakž zřízení zemské I. 50, právo E. 61. 24. 48. roz. 1., X. 53. roz. 2., E 54. ukazuje. Ukázavše na to zápis společného zadání a nálezy dva, zřízení zemské C. 33. 36. 37., právo A. 68. roz. 3. D. 6. 10. 18. 14. Z těch práv se nachází to, což jest již předešle promluveno a za obranu položeno a jak jest se neb. p. Tomáš v radě pronesl, že Tobiášovi si- rotku, strejci svému, chce lásku ukázali, toho jest skutkem dokázal a z statku svého jemu dobře učinil. Dokudž by pak ten sirotek k letům nepřišel, mohl to dobrodiní i ouroky obrátiti, kdo by je mél prijímati, jak mu se vidělo. Neb se toho každému propůjčuje netoliko, kdo cizímu něco odkazuje, ale i dědici svému, aby nápad i z vlastního dědice jinam obrátil, protože každému statek jeho v moci zůstává. Jakž právo J. 35, D. 58. roz. 4. D. 56. roz 2. E. 44. roz. 1. též 4. E. 48. roz. 2. E. bl. roz. ]. 2. ukazuje. A poněvadž ničímž ukázáno není, aby čím více a vejše neb. p. Tomáš z svého vlastního mimo týž kšaft a vůli svou poslední povinen komu býti měl, protož žádaly podle kšaftu jeho zůslaveny býti. A tím spor zavřín. Tu p. purkmistr a rada vypověděli: Poněvadž Kateřina Longová ze Lvovic vedši proti odporu strany obeslané průvod, proč by artykul kšaftu dobré paměti Tomáše Hebenštrejta z Strejtenfeldu, měštěnína a kupce St. Mr. P., co se odkazu tisíce kop na jistý a v témž kšaftu vyměřený způsob Tobiášovi, synu jejímu s někdy Jiříkem Heben- štrejtem, prvnějším manželem jejím, splozenému, řízených dotýče, minouti a zdvížen býti měl, toho podle příčin odporu témuž artykuli vloženého ničímž podle práva jest neprovedia a neukázala, nýbrž z odvodu Estéry Tejflové a Anny, sester vlastních z Strejtnfeldu, dcer a dědiček po témž Tomášovi Hebenštrejtovi zůstalých, a pp. poruč- níkuov Anně, sestře: mladší, zřízených to se dostatečně vyhledává a nachází, že týž kšaft od téhož Tomáše Heben- štrejta z dobré jeho a svobodné vůle se všemi právními slavnostmi pořádně učiněný a vysvědčený k publikování svému jest přišel, kterýmžto käaftem dotčený Tomáš Hebenštrejt maje statek svůj svobodný a žádnému nezá- vadný z něho tisíc kop míš. Tobiášovi, synu též Kateřiny Longový, jakožto strejci svému, s jistými vejminkami, jakž mu se dobře vidělo, jest odkázal a proč by toho týmž způsobem podle svobody měšťanské, laké privilegií města tohoto učiniti byl nemohl aneb čím vejše jí Kateřině, buď synu jejímu, zavázán byl, toho se podle práva ne- uznává. Z těch příčin takový odpor tomu artykuli k&aftov. nímu vložený i s příčínami k němu předloženými od práva se zdvihá a týž kšaft jak v jiných, tak v tom artykuli od práva se tvrdí, vše podle práva; škody z příčin hodných mezi nadepsanymi stranami se zdvihají. Actum die S. Luciae Otiliae 1606. 52. 1607, 15. ledna. Rukop. č. 1141 f. 149. (Mezi Estérou Tejflovou z Strejtenfeldu a Janem Kochem vy- světlení.) Jakož jest Estera Tejflová z Strejtenfeldu, sloZivsi při úřadě p. purkmistra spis, piicin o vysvètleni oustnf vejpovědi a jej polom v radě u přítomnosti Jana Kocha přečísti davši podle dotčených příčín v tom spisu obsaže- ných toho při právě vyhledávala, aby to datum, kteréž mezi ni Esterou Tejflovou a dotčeným Kochem, co se 

Strana 654
654 XXV11. Jalovcová ulice. - - C. p. 147. opatrování stalku po dobré paměti Tomášovi Hebenštrejtovi z Strejienfeldu zůstalého a na ni Estéru a nékdy Aunu, sestru jcjí a potom manZelku Kocha, jakoZto dcery, jineno- vaného Tomáše dědičky, přišlého dotýče, ve čtvrtek po sv. Martinu 1606 s: stalo, od práva vysvětleno bylo, jakž týž spis příčin zní v slovích těchto: Slovutné a mnoho- vzáclné poctivosti Vaše M. pane purkmislře a páni radní mně v P. D. mií! Nemalé ne/orozuméní v vejpovédi V. Mti oustnf, která2 se mezi mnou, Estérou T. a Janem Kochem 16. Novembris a. 1606 stala, maje, jakobych termínům v ní položeným vyrozuměti mohla, též vejpovědi z příčin níže položených V. Mti prve, nežli bych od něho před vrchní právo se odvolala, za náležité právní i spra- vedlivé vysvětlení z příčin níže zaznamenaných V. Mii žádám a to těchto: Přední příčina nedorozumění mého, kteréž v též oustní vejpovědi V. Mti k ublížení a zkrácení dědické spravedinosti mé mám, jest ta: Táž oustní vej- pověď nese s sebou to, jakobych ji Estéra Tejflová pod zašlým právním odporem o věci hlavní, kteráž na prů- vodích pod jislým a právním termínem při právě V. Mii mezi mnou a Kochem o těn zápis nepořídného a ne- právního dání někdy paní Anny, sestry mé vlastní a no- dílné, vzešlým zůstává, při odkladu k průvoduom 18. No- vembris 1606 proti témuž Kochovi toho žádati, aby mně statek po někdy dobré paměti p. otci mém milém, iu tehdáž skrze ňáké interlocutornf dictum hned absolute ct definitive od práva tohoto přivlastňován a Koch do konce všeho prázen býti měl, nastupovati měla, toho z přístupu ku právu pří mém právním ohlášení se ne- nachází, nybr2 nechtice se já o své ujmé v nic nenálcZi- tého všelečně a neprávně dáti, to sem právně před V. Mti jeduou i druhé protestirovala a se v tom ohliisila, poré- vadž za živobytí vejš psané sestry své neloliko svršky a nábytky, ale i jiný statek po p. otci našem sem v opa- trování měla, abych toho, jakožto pravá dědička, dosavad uziti pokojně mohla. Vedena jsouc k tomu jak právem dědickým a přirozeným, lak i právem království tohoto Ceského a zřízením zemským, že mi se toho, jakožto je- diné samé živé pozůstalé dědičce, bez pohoršení práva každého užiti dostane, lak jakož také obvzláSiné i spravo- vání statku po p. otci našem milém, při počtu od pp. rad- ních za živobytí a před tím proti poslední a konečné vůli p. otce našeho milého jejím vdáním konaném k tomu volených k další správě toho všeho příjmův i vydání až do dokoncování a nu místě postavení těch věcí snaënë sem dožádána byla. Kdežto aby on Koch mně toho- neb jiného čeho společně fíditi, vykonávati aneb v tom se mnou jaké společenství a vedle mne jaké počty komu, jakž se lou oustní vejpovědí to vyměřuje, jak tu teldáž při témž počtu pořádně, tuk ani nikdá jindí od práva V. Mti nařízen a vystaven býli měl, toho se nenachází. Což také i touto vejpovédí v svyin jednom pravým smyslu a punktu právně a náležitě se vyměřuje těmito slovy: Nýbrž toho všeho při předešlém způsobu se zůstavuje. Ze pak při mně samé dědictví otcovské v správě zůstávalo a sestra imná ne od Kocha, než ode mně, sestry své vlastní, vybylí očekávala, jakýmž tehdy právem za společníka a správcí téhož statku po témž p. ctci mém a ne po přátelích ňákých jeho z požehnání Božího pošlého a zů- staveného, na nějž se neprávuč a unepořádně vedle kšaftu téhož p. otce iného potahuje, touž ouslní vcjpovědí vy- staven byti müze? Ncbo on sám 'vedle odpovědi své hlavní spleteně a neprávně od někdy manželky své na mne na- stupuje a jeho neporádué vedle jejího neprávního a ro- pořádného řízení při mně vyhledává a užití žádá a já jakožto pravá dědička z svého vlastního dědictví jakým NXVII. Jalovcovd nlice. — C. p. 147. náležitým počtem jemu neb komu jinému povinna býti inčin a tím touto vejpovědí na zkrácení pouhé spravcedli- vosti iné dědické, an biavní pře na průvodích dosavad zůstává a tak lite pendente proti právu sližena a zavázána před rozsudkem hlavním býti měla, toho žádné prívo s sebou nenese. Obzvláštně že on Koch při odpovědi své proti témužto právnímu ohlášení mému, aby dokonce všeho prázen býti měl, toho sobě za stížnost proti mně nepo- kládal, aniž také aby v jaké společnosti až do rozeznání té pře v jakým opatrování slatku po p. otci mém milém zůstalého zůstávati měl, před právem V. Mti nežádal, jakož také toho z jeho odpovědi se nenachází. V kteréžto pří- Ciné takové opatření osoby jeho Kocha, kteréž se mu na ujmu spravedlnosti mé dědické tuto vyměřuje, vidí mi se býti proti právu A. 89. B, 87. A tak maje v tom veliké nedorozumění ne v jednom smyslu a punktu též vejpovědi toho opatrování při předešlém způsobu, kteréž při mně samé předešlé, jakž oznámeno, zůstávalo, v druhém pak jeho Kocha beze vší právní a náležité příčiny ke mně v mé vlastní dědictví připojovali ráčíte. Cemuž kdyby místo dáno bylo a on v společném držení toho statku se mnou zůstával, již by pře hlavní minoutí a já o svou spra- vedlnost přijíti bych musela. Cehož všeho za vysvětlení vedle právního vyměření Vašich M. žádám. Zc pak on mezi tím, nežli tato oustní vejpověď V. Mti v moc svou právní vešla, vín a něčeho jiného, jakoby již věc hlavní do konce pfisouzenou i vylhranou mél, ncpofádné a nc. právně sám se o své ujmé ujal, v tom já dále náležitě a právně mimo touž klausuli, pokudž co za sebou mi, opatili se nepominu. S tím se Vašim Mtem k spravedlivému týchž? mých nedorozumění vejpovědí V. Mti vysvěliení poruèenou činíc, za též spravedlivé vysvětlení žádám. Datum v stfedu u vigilif sv. Ondřeje 29. Novembris léta 1606. Estéra Tejflová z Strcjtnfcldu. Na io po piectení piítin Koch promluviti dal, Ze sc jemu nevidí, co proti piícinám léim promlouvali, Ze pak dokládá toho, Ze by se méi vín, které by paní L-téfc náležely, ujímati, tomut on odpírá a praví se k nim právo a spravedlnost míti jako i ona. Co se vín letošních do- týče, ty jest ona všecky k sobě vzala, k nimž on tolikéž právo a spravedlnost má. Zase od Estéry: Jest o ten zá- pis dání jistý odpor a než k tomu, aby své místo míti mohl, přijde, ještě odtud jest daleko. Mobla to dobře učiniti a vín se ujíti, náklad na vinicc činíce, neb se před p. purgmistrem ohlásila a tam jest ohlášení její po- zuumenáno. A tudy ona lepší pozor na sebe má nežli Koch, kterýž jí toliko dvou truhci spečetěných zanechal. Avšak ona berně, delensí odvozovati inusí,. K tomu když Valentin Miller umřel, sám se toho ujímal a to schová- val, nemaje sobě ještě nic přisouzeno. Ona jest tolikéž náležítý počet učinila z opatrování svého, kteréž opalro- vání jest sebváleno a požádáno od ní, aby to déle opa- trovala. Ale Jan Koch, maje lehká svá vína, chtěl by je s jejími míchati. Jestli jest pak Lu vejpovèd vztažena na opatrování, Koch jich neopatruje, než jich se ujímá, Pro- tež aby jí v dědictví jejím měl šalovati a v ně vkračo- vati a jako král na zámku rozkazovati, lo býti nemůže, protože polovice jest jejího dědictví a v druhé polovici má též právo a spravedlnost. Od Kocha: Má pani Estéra pořad práva; chce-li jej z écho viniti, na tento čas ne- míní se mimo to v nic dáti. Kterážto véc, ne?li jest od práva k vyřízení svému přišla, z počátku psaná Estéra podala jest při vstoupení vzatém do rady jiného spisu obzvláštní své stížnosti do Kocha v slovích těchto: Slo- vulné a mnoho vzáctné poctivosti V. M. pane purkmistře a V M. páni radní mně v P, B. milí! Nemalou nad tím 

Strana 655
AXXV4. Jalovcová nlice. — C. p. 141. stížnost nesu, že před těmito nastávajícími slavnostmi vej- ročními, kdež již netoliko práva zavřeny sou, ale také křesťané pobožní se spokojují, touto mou suplikac( V. M. zaneprázdüovali a z dorucené potieby své vzná&eti mu- sím. Cechož sem ráda s nejvyšší možností ušetřovati hle- děla, ale inajíce k tomu sobé od p. Jana Kocha velikou a zoumyslnou příčinu danou, k tomu sem donucena a to v příčině té: Kterak on jak pod zašlou rozepří o odpor proti tomu nepořádnému řízení Anny, sestry mé, tak i pod vysvětlením vejpovědí, kteréhož z jislých a právních příčin od V. Mtí vylledivám, do dédictví mého se vtírá a jeho k nemalému zprolimyslnénf mému na škodu a zá- hubu mou se ujímá, nejináče než jakoby mu to vlastně přináleželo a přisouzeno dokonale bylo. Nebo pronajavše já sklep suchý v síni Kašparovi šmukýří v domě po p. Tomiišovi zůstalém a v dědictví mém vlastním, sám o své ujmě bez vůle a vědomí mébo dotčený p. Jan Koch se ujal a když sem jej na visutý zámek zaviíti porucila, tu on z moci víno své nějaké do něho dáti chtěl. Což když nemohl, týž sklep druhým zámkem visutým jest zamkl a do něho žádného pustiti nechce. Takže až posavad pustý zůstává, ježto toho se dopustiti nikterakž neměl, protože k dědictví mému jak žádného práva a spravedlnosti se mnou míli nemůže, tak také od práva V. Mu vic sobě přisouzeno nemá. Ani týž nepořádný zápis, klerémužto odpor vložen, za pořádný a spravedlivý usouzen není. A tak, cokoliv před sebe bere, všetečně se o své ujmě předčí a sám pod soudem a rozepři, též pod odvolíním k vysvětlení do toho vkládá, čehož práva přísně zapoví- dají, aby žádný věcí cizích na škodu se neujímul a ob- zvláštně ani pod odvoláním nic nového před sebe nebral. Nýbrž kdo se právu k rozeznání poroučí a podá, na to každý vyměření jistého od práva očekávati jest po- vinen. A poněvadž pak: mnozí příkladové jsou, kdož sou se lak všetečně a bezprávně o své ujmě něčích věcí ují- mali, mívaje k nim nějaké právo, o to jsou přicházeli i ještě trestání bývali, Což se tu od něho Jana Kocha před scbe bere. A taková překážka netoliko v pronajetí toho sklepu, ale i ujetí se všech vín roku lonského na vini- cích po p. otci mém milém zrostlých, k kterýmž žádného k opatrování jich připustiti, maje od nich klíč, nechce. "Týž téměř všeho domu i předních pokojuov a coZ v nich jest, na zkrácení činže, se ujímá, s tím se honosíc, že má to sobě od práva V. Mtí v moc dáno. Načež se ve- lice lftostivě dívali musím. A jest cosi v tomto království Ceském prve nikdy nebývalého, aby dědicové anebo dě- dičky z vlastního dědictví od ledakohos cizího vypuzováni a s nemalou škodou a záhubou svou v tom utiskování bývali. Pročež k V. Mtem se utíkajíce V. Mtí, jakožto od J. Mti Cé nad spravedlivostí, řádem a právem na- řízených ochráncův, za to ve vší uctivosti žádám, že jemu p. Janovi Nochovi takové bezpráví pretrhnouti a aby sc dědictví mně vlastně náležitého, k čemuž žádného práva nemá, tak zoumyslně neujímal, o tom dostatečně poručiti a mne v svou laskavou ochranu přijítí, léž při opatrování téhož dědictví mého vlastního, od kteréhož skrze osobu jeho odstrčena a odloučena bohdá nebudu, spravedlivě zůstavití. Budu-li komu čím povinna, chci ze všeho nále- žité každému práva byti. A tak nechtíc mimo iád a právo sama o své ujmé abi v dédictví svém lite pendente bez védomí V. Mt( pied scbe bráti, v m se k spravedlivému opalfení porouccjíc. Datum v St. Pr. v pondělí po Moudrosti boží dne 18. prosince 1. 16ce. Estéra Tejflová z Strejtnfeldu. Cemuž aby se z zprávy strany druhé dostatečněji vyrozuméti mohlo, takový spis Janovi Kochovi podán jest XXVII. Jalovcovd ulice. -- C. p. MT. | 655 a od něho proti tomu odpověď též v spisu předložena a u přítomnosti Estéry Tejflové čtena jest tato: Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti V. M. pane purkmistře a V. M. páni radní inně laskavě přízníví! Ne- mohouc se paní Estéra Tejílová z Štrejinfeldu v své roz zlobené a hněvivé proti mně mysli spokojití před samou slavností památky Narození syna božího pána a spasitele našeho J. K. (v kteréžto dni všickni věrní a pobožní kře- sťané sobě, bližním svým vzláště pak, právu pokoj dáti a od soudných zaneprázdnění vzdáliti se mají) podala jest V. Mtem suplikací, stěžujíc sobě do osoby mé, že bych sklep v síní v domě někdy p. Tomáše, v kterémž nyní, maje k němu tak dobré a spravedlivé právo jako paní Estéra, mně od paní Anny Kochové, manželky mé milé, pořídným zápisem, kněhami městskými, vedle jiného všeho statku odevzdané, zůstávám, druhým zámkem zam- knouti dáti měl, vždy toho pod přikrytím vyhledávajíc, aby se v opatrování toho všeho statku vetříti mohla. Jakž táž suplikací její to v sobě šířeji obsahuje. l abych u V Mtí, jakožto vrchnosti mé laskavé, v nějakém do- mnění, jakobych se něčeho neslušného proti řádu a právu aneb na protimyslnost V. Mtem aneb paní Kstére do- pustil, nezůstával, V. Mtem ve vší pravdě tuto svou omluvu činím: A předně tomu prvnímu artykuli, kdež sobě, že bych já se pod zašlou rozepří do dědictví jejího vtírati a jeho na škodu a záhubu její ujímati a sklep v síní druhým zámkem visutým zamknouti dáti měl a do něho žádného pustiti nechtěl, tomu všemu naskrze, že to žádná pravda není, světle a patrně odpírám. A paní( Estéra m&la by na sebe lepší pozor dáti, aby to, což samo v sobě jest, V. Mtem přednášela a zbylečného zaneprázdnění ne- činila, nebo co ona mně přičítá a připisuje, toho se sama dopouští. Maje já zajisté od V. Mtí jisté vyměření, abych ten duom, kdež slove u zlatého kříže, náležitě, aby k spu- štění nepřicházel, opatroval, pokoje pronajímal, činži vy- bíral a potom vína i jiné svršky v své péči měl a paní Estéra, což jest koli až do toho času v opatrování svém měla, to jako i já, pokudž co za sebou mám, do roze- znání rozepře abychme opatrovali, aby žádné škody na tom se nedálo a jeden každý časem budoucím náležitý počet učiniti mohl, jakž též vyměření Vašich M., jehož aclum fer. 6. post s. Martini léta 1606, šířeji ukazuje. Vedle kteréhožto vyměření já tak a nejinak pošlušně a náležitě se chovám a paní Estéře žádné protimyslnosti nečiním a ji při dobrém pokoji züstavuji. Ale paní Estéra přes takové V. Mtí spravedlivé vyměření nedočkavši vedle žádosti své vysvětlení, mně veliké proltimyslnosti činí. Když sem já kolik sudů vína mladého na vinicích okolo Prahy zrostlého, nemaje žádné živnosti, koupil a do téhož domu privésti dal a do téhoZ sklepu v síni, kterýž nikdy pronajímán nebyl než letního času v něm prázdné sudy z vyšenkovaných vín se schovávaly a zimního času vína skládány bývaly, taková vína složiti mínil, aby mi v do- lejších nezevřely, tu paví Estéra, zvěděvši o tom, hned s velikou horlivostí a křikem Jindřicha Reinharta poslala a takový sklep velikým visutým zámkem zamknouti poru- čila, pravíc, že jest jej Kašparovi šmukýři pronajala. Ce- hož jest přes vyměření V, Mtí a mimo mou vědomost, nefekái mně o tom nic, učiniti neměla. A tak nechtíc já, aby vína Dna uwlici nebo na dvoře zůstaly, musil sem je do dolejších sklepův dáti spustiti. A co se starých vín sedm suduov v sklepích zůstávajících dotýče, poněvadž taková vína i jiná minulého roku zrostlá; mně a paní Estéře jako i jinej všelijakej po p. Tomášovi pozůstalej. statek i což k tomu po paní Voršile Nejepinské připojeno býti má, k rovnému a společnému rozdělení náleží. A paní 

Strana 656
656 NXV/1. Jalovcová ulice. — C. p. 147. Estéra všecka vína minulého roku zrostlá k sobě bcz vě- domí mého přijala a do domu p. Jana Tejtle z Cejlperka, p. manžela svého, omdvésti dala. Tehdy žádám, že toho vedle vyměření V. Mtí, jsou-li jaká vína, ty aby pošaco- vána a zpeněžena byla, zůstavití a k pošacování těch vín a k zpeněžení jich a v moc mou uvedení jisté osoby na- říditi ráčíte. A v jaké sumě mně táž vína pošacována budou, stržíc za ně peníze, komuž náležeti bude, chci z toho, časem náležitým vedle vyměření V. Mtí počet pořádný uwčiniti. Prosíce V. Milí, že tuto mou slušnou omluvu v prvním artykuli laskavě přijíí a mne při ní züstaviti rícíte. Co se pak druhého artykule a další žá- dosti paní Estéry dotýče, kdež toho při V. Mtech vyhle- dává, aby jí len všecek statek v moc a opatrování uvě- den byl ete, k čemuž já jako i prve žádným způsobem přistoupiti a tomu povoliti nemohu pro tyto spravedlivé a právní příčiny: Jedno, když jest podobně jak oustně, tak i skrze spis paní Estéra toho při V. Mtech vyhledá- vala, aby jí ten všecek statek, též svršky, klenoly a ná- bytky v témž domu zůslávající; z toho domu vydány a k jejímu vlastnímu opatrování, tolikéž i dům k spravování propuštěn byl, i ráčili ste tu žádost její uznati za ne- slušnou a nespravedlivou. Nýbrž ste to ráčili z uvážení V. Mtí skrze jí, paní Estéře, poručiti oznámiti, že se k ty žádosti její, aby všecken statek po někdy p. Tomášovi pozůstalý samé toliko jí paní Estéře přivlastňován, já pak do konce všeho prázen býtí měl, povoliti nemůže. S tím dalším od V. Mtí doložením (jakž se v tom na pamět V. Mtí potahuji), kdyby se to státi mělo, že by takovým po- volením již ten zápis, kterýmž mně paní Anna Kochová kněhami městskými všecek svůj statek dala a o kterýž jest mezi mnou a paní Estérou na soudu a odporu, musil býti přesouzen a tak by potom paní Estéra mne z toho domu chtéla vystréiti. Protož abych já v tom domě, v kterýmž sem s nebožkou manželkou svou zůstával, ještě do rozeznání právního bez překážky paní Estéry zůstal, ty věci, kteréž v něm jsou, opatroval, sklepy pronajal, činží z něho přijímal a jeho spouštěti nedal. A co jest paní listéra předešle opatrovala, jako druhej dům, za- hrady, vinice, to že se tolikéž při tom zůstavuje až do rozeznání pře. Při čemž že mě zůstaviti ráčíte V. Mu prosím. KdeZ pak paní Estéra v této své suplikací i v pří- cinách k vysvětlení před V. M. předložených toho dokládá a na tom všecku podstatu svého předsevzetí staví, že by mně podle téhož zápisu manželky mé ještě nebylo nic přisouzeno a ten že jest k svému utvrzení nepřišel a tak že ona sama praví se býti dědičkon všeho a všelijakého statku po p. Tomášovi pozůstalého, načež já jí odpovídám: Ovšem jest tak, že paní Estéra zoumyslně a bezpotřebně tomu zápisu odpírá a mne zbytečně k soudům potahuje, ale já mám doufání ku P. B. a spravedlivému právu, že bohdá ten zápis spravedlivým nálezem za pořádný bude uznán a což mně vedle téhož zápisu náleží, že toho wživu. Však tou příči- nou nemůže ona mne mé spravedlivosti lite pendente zbavo- vati a se za samou dědičku toho všeho statku pokládati a mně jej z rukou vynímati, nebo rovně a podobným způ- sobem jí paní Estéře jako i mně nic přisouzeno a ona za pravou dědičku toho všeho statku uznána není. Než povinni jsme obojí strana na spravedlivé rozeznání oče- kávati a co komu právo přísoudí, toho jeden každý uží- vati. | Protož před časem nemá sobě sama nálezu činiti a mne mé pouhé a patrné spravediivosti odsuzovati. Jest- liže zajisté praví se býti dědičkou toho statku, pravím i já se býti tak pravým dědicem a rovným společníkem toho statku a to vedle toho, že jest pan Tomáš o tom svým všem stalku pořádný kšaft učinil a jej pan(í Estéte XXVII. Jalovcovd nlice. — C. p. MT. a panf Anné Kochovy, ma»Zelec my, dcerám svym, na rovný pod(l k pravému rozdělení odkázal. Podle toho kšaftu paní Estéra v jednom dílu toliko toho statku dě- dičkou zůstává a nebožka paní Anna Kochová zůstávala dědičkou druhého dílu. To pak právo a všecku sprave- dlivost jí v tom statku náležitou táž paní Anna převedla jest na mne, manžela svého, pořádným zápisem kněhami městskými plným právem vedle práva městského F. 17. 18. 19. 20., H. 2., D. 58., E. 22. A tak paní Estéra není a býti nemůže sama dědičkou toho všeho statku, čemuž já žádného místa nedávám a na jejím odsuzování nepfestávám. A bylo by to vécí neslu&nou a nespravedli- vou, aby přijavší ona k sobě jak hotových peněz, dluhů zvyupomínaných, zboží krámského a jiných sprnvedlivostf přes šedesáte tisíc, aby jí ještě jinej statek v moc uvozo- ván býti měl. Což kdyby se stalo, jakož sem k V. Mtem té naděje, že se nestane a že toho na mne dopouštětí k zlému budoucímu příkladu neráčíte, již by sobě z toho chtěla učiniti praeindicatum a věc přisouzenou, přivlast- něnou a v moc uvedenou. A to by bylo proti právu, abych já bez pořádného vyslyšení a právního rozeznánf od své spravedlivosti byl odstrkován, čehož jest se nikdy na žádného nedopouštělo. Nebo tou příčinou zůstávajíc ona v possessí a užívání toho všeho statku, v němž mně spravedlivý díl náleží a za ní paní Estérou zůstává, mohla by mne, jak by se jí vidělo, majíc z čeho nakládalti. soudem trápiti a stěžovali. Já pak nemaje nic za sebou, odkud nákladu činiti, musil bych v své spravedlivosti ve- lice hynouti, nad čímž by se P. B. slitovalo. I poněvadž již předešle v té příčině jisté vyměření od V. Mtí se stalo, V. Mtí za to prositi nepřestávám, že toho pti tom züstaviti a připojíc tuto odpověď mou k příčinám paní Estéry k vy- svěllení předloženým to vysvětliti ráčíte, jak bychme se při opatrování toho statku jeden k druhému chovati měli tak, aby z těch stížností a V. Mtem z častého a zbyteč- ného zaneprázdnění sjíti mohlo. A pak-li by se paní Estéfc na spravedlivém V. Mtí vyměření přestati nevidělo, tehdy jak předešle, tak i nyní V. Mtí prosím, že paní Estéře o tom, aby toho všeho statku pořádný inventář, což ho k sobě přijala a z toho až posavad žádného po- řádného počtu neučinila a paní Anně Kochové, manželce mé a sestře svý, za živobytí jejího dílu neodvedla, to všecko na právo položila, poručiti a ten díl mně v témž statkn po manželce mé náležitý a za ní pozůstávající z rukou její vyníti a z prostředku V. Mtí jislé osoby za seguestratory toho všeho statku vedle práva do rozeznání té mezi námi rozepře naříditi ráčcíte. V čemž se V. Mtem k spravedlivému opatření poroučím. V. Mtem k službě hotový Jan Koch, měštěnín St. M. Pr. Actum v pondělí po Třech králích I. 1607. Na kteroužto odpověď vyžádavši ji sobě opět Estera Tejflová repliku svou jest sepsati i tu také před právem a stranou publikovati dala, kteráž se tuto také slovo od slova pokládá. Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti V. M. pane purgmistře, páni radní milí! Jakou jest křivou a nepravou repliku Jan Koch proti mé suplikací a žádosti právní V. Miem dnův těchto podal, té jest ode mne vyrozumíno. Kdežto dosti lehkovážně proti řádu a právu dictum V. Mtí mezi mnou a ním o spravování stalku po někdy p. To- mášovi Hebenštrejtovi, p. otci mém milém, fer. 5. post s. Martiní roku minulého 1606 vynešené a jináč, než samo v sobě zní, všetečně způsob nepravého soudce na sebe berouc, neprávně vykládá, je napravuje a k svému pošetilému smyslu natahuje. Vědouc o tom, Ze ta véc na vysvětlení právním V. Mtí a ne na těch jeho vejkladích 

Strana 657
XXVII. Jalovcová ulice. — C. p. 147. züslává. A tak pod tím pendente declaratione sententiae, nevyčkavše času právního, až by też diclum v moc svou vešlo, hned toho dne exekucí po vynešení jeho konal, sklepu podzemního a v něm vín mých dědických i jiných věcí dále, v témž domě u zlatých křížů jsa sám, ujal, jich tomu, komuž ode mne poručeno bylo, opatrovati zbraňoval. toho s nestydatou honosností dokládaje, že on jest pánem toho domu a jemu aby žádný nerozkazoval a lo že sobě od práva V. Mtí přisouzeno má. Mezi tím maje všeckny svršky, nábytky a klenoty někdy paní Anny, sestry mé milé, v svých rukou a bez pořádného inventáře a povolení právního sám o své ujmě proti řádu a právu jich se ujavše s nimi handluje a působí, co se mu líbí, nejináč než jakoby jemu to vše vlastně od práva jistým rozsudkem přisouzeno a přivlastněno bylo. Což pončvadž proti právům království tohoto F. 48., D. 33. 38., též jistým J. Mti Cé rozsudkuom skrze revisí před sebe bere. On pak jsa cizokrajny a neusedly člověk nepřinesší do statku p. otce mého milého svého nic, nýbrž mimo po- slední vůli jeho jse tu za některou neděli dostavší za pravého a pořádného dědice proti řádu a právu se před- stavuje a se mnou vedle kšaftu téhož p. otec mého mi- lého rovné právo ke všemu dědictví mému v statku otcov- ském míti se pokládá. Ježto kdyby p. otec náš o takovém dědici nepořádným byl věděl, že by se do jeho statku z požehnání božího a práce jeho veliké nashromážděného a nám za dědictví zůstaveného tak nepořádně proti vůli jeho vetřítí a jeho dokonalé a poslední mínění rušiti chtít měl, byl by jemu, jakožto nepořádnému a domně- lému dědici, kterejž pořádného a právního titule a z stupně descendentium nepochází ani týmž kšaltem p. otce uašeho (jímž se on mnoho, avšak marně zastírá) nullo titulo na- řízen není, tu legitimu vyměřil, kterouž by, chtěj neb ne- chtěj, spokojen býti a na ní přestati s nelibým nápadem musel. Jakž pak to i některým z prostředku V. Mtí i ji- ným poctivým lidem v dobrém vědomí a svědomí i pamě- . lech züstává. KdeZ pak on Koch, aby toho neporádného litule dódiekćho proti mné pořádné a přirozené, samé, živé zůstávající dědičce in gradu primo descendentium statku p. otce mého i vedle nařízení kšaftu jeho vystavené, tak neprávné uZiti a jakoby byl se mnou in pari gradu et cx codem stipite pošlý (což netoliko proti všem právům ano i zdravému rozumu patrně čelí) v témž dělictví srov- nán býti mohl, na pomoc bere sobě ten nepořádný a ne- právní vejklad svůj téhož dictum V. Mtí na vysvětlení zůstávajícího a jej všelečně a nenáležitě glossuje, vykládá a svými pošetilými rozumy k své převrácené libosti obrací. A to v tom, kdež v té své neprávní replice pokládá, že by v témž dictum V. Mtí ty slova položena in specie byla, aby on v tom domě, v kterémž s někdy manželkou zůstával, ještě do rozeznání právního bez překážky (mne) Estéry Tejfové zůstal, ty věcí, které v něm sou, opatro- val, sklepy pronajal, činži z něho přijímal a co sem já, lčstéra Tejílová, předešle opatrovala, jako zejména druhý dům, zahrady, vinice, to že se tolikéž při tom zůstavuje do rozeznání pře. A że pFi tom on zistaven byli žádá, čehož v témž dictum V. Mtí v nejmenším tituli, jakž se tuto křivě a neprávě od něho pokládá, vyspecifikované a položené není. V čemž V. Mtem, jakožto právu, na po- vinnostech V. Mtí ublížení i křivdu činí a mne tudy jistejm dílem z dědictví všeho, na čem bych přestati a čeho v držení a spravování zůstávati měla a tak před rozeznáním a rozsudkem právním hlavní rozepře mně vy- bíti chce a sám sobě po vůli své právo říká. Cehož kdo sou sc podobně jak při domácím, tak vrchním právě a soudech vyšších dopouštěli a rozsudky panské a vla- XXVII. Jalovcovd ulice. — Č. p. 147. 657 dycké aneb i domácího práva jináčeji nežli sami v sobě zněly, na potupu soudcuom a zlehčení práva a zřízení zemského vedle své vůle a libosti sobě k zlepšení a straně ke škodě a ublížení vykládali a tudy soudcuom v moc, práva a povinnost jich vkračovali, že těžké pokuty a přís- ného trestání neucházeli. Nebo řáduov, práv, privilegií, rozsudkuov právních žádnému jinému vykládati, nad to jiného smyslu mimo znění jich dávati nenáleží, nežli vrchnosti té, odkud původ svůj mají. Poněvadž vedle práva obecního, vyměření sententiac declaratio a solo iudice, qui eam tulit, petenda est. Toho že jest on Koch na veliké zlehčení a potupu stolice J. Mti Cé a povinnosti V. Mtí jse dopustiti tak nevážně a všetečně směl, jaká by tu jej pokuta neproměnitedlně pro zachování pořadu a práva i povinností Vašich M. ušetření jiným ku pří- kladu následovati měla, toho já při uvážení Vašich M. spravedlivém züstavuji. Co se pak seguestru dotýče, na kterýž se při zavírce té své neřádné repliky Koch táhne, v tom sobě a v svém domnělém a neprávně smyšleným dědictví tak stálý a jistý jest, že se neví, co trest na bahně, na čem ustrnouti. Nebo předně zůstávaje já s ním o ten nepořádný zápis dání statku od někdy paní Anny, sestry mé vlastní a nedílné, neprávně učiněný na soudu toho při mně právně vyhledává, abych já jemu z dílu jejího práva byla a jeho vybejvala, potom pak vedle znění často opáčené repliky své díl jistý stalku p. otce mého milého a dědictví mého vlastního, jehož by on v držení a užívání bez překážky každého vjíti měl, sám sobě přisuzuje a proti řádu a právu před časem přivlast- ňuje a při tom nálezu a vyměření, kteréž sám sobě (tanquam iniquissimus in re propria iudex) ku potupé soudcuov a právu učinil a mně, čeho bych v držení býti měla, nařídil, zůstaven od Vašich M. býti žádá, naposledy pak ňáké seguestrací toho všeho statku a dědictví mého vlastního při Vašich M. proti všem právům vyhledává. Ježto slejcháno v tomto netoiliko království, ale ve vší říši a všem křesťanstvu není, aby vlastnímu, pravému a při- rozenému dědici, vzláště in primo gradu descendentium stojícímu, jeho vlastní dědictví do seguestru bráno bylo, jakž on Koch (uto zvláště sub litis pendentia míti chce. CehoZ vysoce práva císařská i duchovní (kteráž v tom tituli nad práva království tohoto rozšířenější jsou) vysoce zhajují, nebo tex. LXIIII. C. de prohib. seg. et C. I., ut lit. pend. to zřejmě a patrně ukazuje, že omnis seguestratio lite pendente ante sententiam regulariter utroque iure prohibita est, quia ab executione non oportet iudicium inchoare et possessorem durante lite commodo suae pos- sessionis privare. A tak zůstavší já bned po smrti někdy p. otce mého milého všeho a všelijakého statku dědického s volí a vědomím V. Mtí vedle jisté a právní protestací v držení a spravování a s někdy paní Annou, sestrou mou, v nedílnosti do smrti její trvajíce, z toho sem žád- ným právem pořádně od žádného vyvedena nebyla. Ze pak také žádný statek p. otce mého milého v žádným sequestru nezůstával, ale na svobodě jeho vlastní, pročež jakožto pravá dědička tu tolikéž dědické a žádnéma ja- kým seguestrem nezavázané právo vedle vyměření práva království tohoto F. 17. roz. 1., poněvadž heres et de- functus una persona censentur et hereditas nihil aliud est quam successio in universum jus, quod defunctus ha- buit tempore mortis. V tom mém pořádném vkročení a spravování dědictví mého, kteréž se bez nčho Jana Kocha dávno stalo, při tom béze všeho seguestru zústa- vena od V. Mtí býti žádám. Nebo jemu Janovi Kocliovi, klerýž nepomohši napracovati statku p. otci mému milému a paní máteři mé mne o mé vlastní dědictví svými grify 83 

Strana 658
658 XXVII. Jalovcová ulice. — Ć. p. 147. a fortely a svým neprévnfm vyméfovänfm oblfbivsi a vy- mysiivši, sobě předně duom u zlatých kfížuov i s tím, co v něm jest, pripraviti by chtël. Cehoż mu P. B. ni- koliv dáti neráčí. Pročež nedávaje v ničemž léž nepravé replice a křivým a neprávním výkladuom a nenáležitému vyměřování jeho Kocha žádného místa, vedle příčin k práv- nímu a spravedlivému V. Mif dictum svého vysvětlení předložených tolo züstavuji s tou pti tom prolestací, budu-li jemu Kochovi aneb komu jinému toho co sprave- dlivć odtud povinna, že tomu dosti činiti. A nad to vejše i díl sestry své, pokudž by mi to od práva V. Mtí nale- zeno bylo, když by prve právně zinventován byl, zaručiti chci. V čemž sebe v spravedlnosti mé pravé a vlastně dědické k ochraně poručenu činím. Datum v outerej po památce sv. Tří králuov, 9. dne Januarii 1. 1607. Iistéra Tejflová z Strejtnfeldu. Kteréžto spisy stran k zašlému z počátku připomenu- tému sporu patrně vtažené p. purgmistr a rada slyšíce resolucí učinili takovou: Poněvadž se toho ze všech těch věcí, kteréž od stran v tomto sporu ku právu předkládané jsou, najfli a vyhledati nemůže, aby někdy Anna, Estéry Tejflové sestra, a podle ní a spolu s ní dědička statku po dobré paměti Tomášovi Hebenštrejtovi, otci jich zů- stalého, buď před vdáním svým neb potom, když se za manželku Janovi Kochovi dostala a s nim v bylnosti v domu hlavním u zlatého kříže řečeném zůstávala, téhož statku na jakém dílu v spravování byla, po níž by Jan Koch podle toho zápisu, kterýž mu od též Anny, man- želky jeho, učiněn jest a o nějž mezi ním a dotčenou Estérou Tejílovou na odporu a soudu pozůstává, opatro- vání čího v lémž statku k sobě potahovati měl, nýbrž tomu patrně vyrozumíno jest, že ona Estéra Tejflová sama hned od smrtí předoznámeného Tomáše Heben&trejta, otce svého, všecek a všelijaký slatek s vědomím a dovo- lením jmenované sestry k společnému dobrému jest řídila a spravovala, při čemž aby táž sestra její jaký nedostatek míli měla, nad to jí Estéře toho trpěti nechtěla, toho od ní do smrti její na právo vznešeno není a že v svrchu datirovaném dictum toho zřetedlně doloženo jest, že se toho všeho při předešlém způsobu zůstavuje, prolož takový způsob i tuto se dotvrzuje tak, aby mnobo řečená Estéra Tejflová, jakž dosavad činila, ještě stalek ten všecek v spravování svém měla, na domy, vinice a jiné grunty náklad činila a z nich povinnosti všeliké spravovala, také užitky jakékoli k sobě přijímala a sumou vše způsobem předešlým řídila a spravovala a toho všeho jak příjmu, tak vydání rejstra pořádná držela a měla tak, kdyby k tomu přišlo, aby z toho počet náležitý učiniti mohla. Nicméně Jan Koch při způsobu po nebožce Annč, man- želce jeho, zašlém se zanechává, že v témž domu u zla- tého kříže bytnost volnou ku pohodlí svému a živnosti, s jakou by se obchoditi chtěl, míti má, v čemž bylo-li by co mezi stranami kterých by pokojuov bud sklepu on Jan Koch užívati měl na nedorozumění, tomu vyměřením osob z rady do domu vyslaných zpomoženo bude. Napo- sledy pokudź co v tom domu na opatření zůstává, to také dle znění předešlého dictum skrze invenlování a v jisté místo všeho složení vyřízcno a právně opatřeno býti má, podle čehož již dále strany, jak se k sobě chovati, a tím se spraviti věděti budou. Actum fer 2. post octavam Trium regum. 1607. 58. 1607, 10. prosince. Rukop. ć. 1/41 f. 286. Estera Tejflova z Strejtnfeldu obeslav8i p. Petra Brozena dala nejprve čísti ceduli řezanou k vydání svědomí témuž p. Petrovi Brozenovi odeslanou, k tomu rejstříky tři od obeslání a od svědomí, při tom mluviti, že jest proto p. XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. Petr obeslán, kterak dle náležitého zřízení zemského a práva království Ceského vyměření k vydání svědomí p. Petra Brozena, aby jí svědomí k té při hlavní, kterouž s Janem Kochem o zápis nepořádný pod jménem někdy Anny Kochové, sestry její vlastní a nedílné, činiti má, v jistých artykulích náležitě a právně vydal a co mu vskutku povědomo vedle práva a cedule řezané pánu učinčné, pohnati i dohnati dala i pro některé s tím prolahování za náležité opatření v té věci zde uctivě žádala. Ze pak p. Petr podle práva a zřízení zemského vyměření a její žádosti maje se zachovati a svědomí ku potřebě její vedle cedule vydati jest pominul a naproti tomu se snesl s p. Baltazarem Slomovic, téZ radním, o jskousi postranní, ne- pořádnou a bez závazku zprávu pod jménem svědomí, za klerouž sou nikdy žádání rozdílně ani společně nebyli. Kterouž vydávajíc v kanceláři hořejší práva tohoto učinili a na té zprávě společní ani rozdílné ona, poněvadž se jí tu dědictví jejího na grantech i jiných věcech náležejí- cího, v kterémž nikdy dílná nebyla, dolýce, o kteréž dě dictví Koch, maje s ní nemalé rozepře, ji pripravili usi: luje, přestati nemůže, protože zřízení zemské 1 8., lóż právo městské B 48. patrně vymérujf, Ze žádný oustniho svědomí bez přísahy dávati nemá, vzlášť kde se cti, hrdla. gruntuov ancb dědictví by dotýkalo. Cehož se podle práva B 561. i přísežným osobám a v jakýchkoli ouřadech po- staveným v některých od práva vyměřených termínech užití dopouští, než aby jeden každý z svědkuov buď pan radní neb v jakýkoliv povinnosti zůslávajíc svědomí učinč k tomu obvzláštní přísahu náležitě povinen byl dátí a ji- náč nic. Neb poněvadž zřízení zemské pod literou I 33., 34. pairné přináší, jak J. M. páni a vladyky, kteříž v soudu zemským, dvorským i komorním sedají, kdyby se cti, brdJa neb gruntüv dotjkalo, k svédomí prísahati a jaký způsob v tom zachovati povinní býti ráčí, to k uvá- žení spravediivému p. purkmistru pánuom ona poroučejíc při tom tolikéž zůstavena býti žádala. A poncvadZ v na- depsanych termíních f. M. páni úředníci a soudcové zem- ští království Ceského a J. Mti Cé rady dle vejš psaného zřízení zemského tomu vyhnouti se nemohou, jak by se tehdy p. Brozen, pán radní, v ňáké neobyčejné praero- galivé proti řádu a právu tomu vyhnouti a jí ujíti měl, tomuť ona místa žádného dáti nemůže A tak i p. Brozen ne zprávu, než svědomí vykonajíc, před vydáním obvzláštní a k té při náležitou přísahu právy i zřízením zemským vyměřenou, čehož v pravdě vedle dobrého svědomí a vč- domí svého a té cedule v právních termíních k osobě jeho vedle příležitosti a povaby rozepře povědom jest, vysvědčiti povinen bude, ač by pokuty v ceduli obsažené 2000 k. míš. chtěl se uvarovati. Druhé, proc té neprávní a nepořádné zprávě jeho p. Brozena v hromadu s p. Bal- lazavem. Slomovic sncSené a knéhami zaznamcnané iní(sta dáti nemůže, to sobě protestuje právně, že právy a zříze- ním zemským P 81. 82. jest vyměřené a zjevně nařízeno, že jak žádný písať dvou svědkuov pojednou zapisovali nemá, lak jeden każdy sdm od osoby své svědomí dáti mó a to pod pokutou jistou položenou. Nebo při dávání svědomí každý obvzláštně písař lo loliko, coż z oust svědka slyší, zapisovati má a nic jiného. "l'ehdy p. Petr s p. Baltazarem jako oni p. Ballazar s p. Petrem vzlá&té v zprívé jakósi, za kterouž nebyli žádání, sou se snášeti a jí činiti neměli. Než jeden každý rozdílně, jakž pořádně a právně obsílání jsou, svědomí vydati, pokudž by se chtěli pokuty uvarovati, povinní byli. Nebo práva králov- ství tohoto B 68. roz. 1. 2. o tom vyměřvjí, že každý svědek o své vlastní vědomosti svědciti povinen jest, testis si quidem de sua seu de aliena scientia deponere 

Strana 659
XXVII. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. debct. Protože svědomí, které z zprávy pochází, dosta- tečné není a (uto v rozdílných artykulích a circumstnntiis o čaw a skutku, jednání a konání věci předsevzalé od Kocha, o čež zde činiti jest, nějaké společné zprávy proti zápovědi zřízení zemského. ale pořádného vydání svědomí se dotýče, na čemž vysoce a velice mnoho jí, jako pravé dědičce, v při hlavní s Kochem záleží a ona vedle zřízení zemského P 9. svého právního opatření budoucně by ná- sledovatí musila, v čemž za spravedlivé a právní opatření žádali. Proti tomu po vzatém hojemství od p. Brozena mlu- veno: Vyrozumél vzncSené té žádosti paní Estéry v dvo jích artykulích předložené, proti kteréž vidělo mu se za slušné přednéti, že práva království: Ceského i zřízení zemská osobám těm, kteří povinnost mají, když buď na dožádání neb z poručení p. purgmistra pánuov k někomu jdou, propůjčují, když kšaft neb zápis té osoby předklá- dají a vysvědčují neb relací o tom činí, že to bez přísahy činiti mohou a tak tehdy i on, osoba radní, učiniv nemalou a to dosti těžkou k úřadu svému povinnost, co jest koli tehdáž, jsa odeslán k nebožce Kochové slyšel neb ocima viděl, jakožto v povinnosti konšelské zůstávaje, to také seznal. Pročež mimo též seznání nemá tím obtěžován již býti, aby znovu přísahu činil, a poněvadž se to i obecním lidem propůjčuje, nadto přísežným a radním propůjčiti se má. Nebo kdyby ta žádost měla průchod mfti a on jinou přísahu činiti měl. zpěčovali by se všíckní, kdyby které osobě radní rozkázáno bylo k někomu na kšaft jíti, proto- že by přísahami těmi stěžování byli, — Od panf Estery: Ona jest se vedle práva a zřízení zemského zachovala a obeslati p. Petra davše v jistých artykulích, teho by mimo relací zde učinčnou povédom byl, to aby vysvědčil, žá- dala a jakého svědomí a v kterých artykulích, to jemu zjevně do cedule položila. Kdo pak k svědomí požádán jest, ne zprávu než svědomí dáti jest povinen. Muje tehdy p. Petr ceduli, měl-li jest jaké obrany, obešle ji mohl je předložiti; ale że mimo povahu, zač nikdy žádán nebyl ani obsílán, neměl toho před sebe brátí a s p. Balcarem se spolčovati. Poněvadž loho neučinil, jí neobeslal, slušně té zprávy hájí a jí přijít nemůže, Zádajíc podle přístupu svého ku právu náležitého opatření, nebo zřízení zemské ukazuje, že nejvyšší ouředníci a soudcové zemští, kde se cli, hrdla a gruntüv dotyce, ne na povinnost svou svédo- mí dávatí mají, než učíníce přísahu svědomí dávati musejí, Co se vysílání na kšalty dolýče, že by se (prej) ostejchali budoucně na takové kšafty páni radní choditi, i poněvadž o tuto relací spor jest vzešel, již tím se brániti p. Petr nebude moci. A zdaliž to postačuje, když o kšaftu páni relací činí, aby neměli povinni býti svědomí dávati? Neb jest příklad ukázán na to a našlo by se jiných příkladuov mnoho. Protož na ty odpovědí přestati ani: jí místa dáti nemůže, nýbrž podle práv citovaných a ukázaných žádala, aby jí vedle příhonu a důhonu svědomí učině povinnost náležitou a právy vyměřenou, pokudž by se pokuly chtěl varovali, vydal, — Od p. Brozena: Jest mu s podivenim, za jakou příčinou jemu se paní Estéra důvěřovati nechce, poněvadž osobám přísežním věřiti se má, a pakli mu to bude nalezeno, chce se tak zachovali. Kdeż p. purg- mistr a rada vypověděli: Poněvadž p. Petr Brozen, spolu- radní, proč jest byl na onen čas k Anně Kochové od p. purkmistra vyslAn, o tom spolu s p. Baltazarem Slomovic relaci zase jest učinil a při právě tomto za pořad práva se drží, že osoby radní o takových relacích znovu pod obvzláštní povinností vysvědčovati povinny nebývají, pro- tož ani p. Petr: Brozen pod obvzlášiní povinností o též relací znovu svědomí dávati není povinen. Než jestliže se mimo ní něco jiného cedulí řezanou od paní Estéry XXVII. Jalovcovd ulice. — C. p. 147. 659 Tejflové z Strejtnfeldu proti Janovi Kochovi Zádá, bud że by toho povédom byl neb nebyl, povinen jest se vedle zřízení zemského a práva městského (ač by se pokuty v ceduli řezané položené varovati chiél) zachovali a u&iné k tomu obvzláštní povinnost jí vysvědčiti podle práva. Aclum 10. Decembris 1607. 54. 1607. — Rukop. č. 1174 f. 269. (Inventář věcí po Tomášovi Hebnštrejtovi.) V patek na zejtří Stolo- vání sv. Petra — vykázal v domu, jenž slove u zlatých křížů — Jan Koch tyto věci: Když se do světnice vešlo, v ní některé figury na plátně malované s rámci na stěně zavěšené se spatřili. Z té světnice jdouc do sklepu v al- maře žluté žbánky hlíněné s víky menší větší, některé sklenice. Spatřína truhla velká na nohách a v ní nádobí cínové, firhaňky k loži a někleré polštáře složeny jsou. Jeden šrajbtiš. A druhého šrajbtiše, v kterém že by ně- které věci od klenotův paní Anny složeny býti měly, Jan Koch nechtěl vykázati, pravě, že z toho, jako z jiného, když čas přijde, práv býti chce. Dále opět jdouc z téhož sklepu do druhého spatřila se truhla zelená a v ní některé koflíky. Truhla velká spatřína, v které šaty chodící jsou. Odtud dolů jdouc do dolejšího sklepu suchého, v klerém na onen čas zboží kupecké se skládalo, spatřeny jsou tylo věci: Truhla velká vykládaná, truhla menší, též vy- kládaná, truhla opět menší, též vykládaná, truhla zelená, truhla velká zelená, truhlice nevelká, dvě truhly vyrejvaný. K těm Koch ohlásil, že jeho vlastní jsou a v nich co slo- ženo bylo, nevykázal. Tři truhlice, v nichž něco od šatův vinutých složeno jest. V komoře, jdouc z velikého mazhauzu truhly velké žluté. V komoře hořejší něco od nádobí měděného a jiných potřeb. Svícen velký mosazný s jeleními rohy zavěšený. Lože velké vykládaný. V dolejším pokoji při zemi něco od nádobí cínového, dvě štandy cínovy. Ve sklepě pod zemi 3 desflky vína a 4 sudy, vše červenýho. 55. 1609, 26. února. Rukop. č. [!41 f. 364. Vedlé toho odporu, kdež paní Estéra Tejvlová z Štrejtenfeldu odpírá zápisu dání statku někdy Anny Kochové odtudž z Strejtenfeldu, sestry své vlastní, Janovi Kochovi knè- hami utinénémy, jakZ týž odpor plněji svědčí, i když po odpovědi od Jana Kocha na příčiny dané strany na prů- vod podány byly a mezi jinými svědky zpráva p. Petra Brozena a p. Baltazara Slomovic, radních, jako i pod pří- sahou svědomí stvrzené čteny byly, paní Estéra se ohlá- sila, Ze potom proti tém svédküm bude chtíti promlou- vati, jakož po dovedení průvodu k první příčině mluviti dala: V paměti p. purgmistru pánům zůstává, jakož paní Estéra, když svědomí p. Petra a p. Baltazara člena byti měla, protestací učinila, Ze proti nim mluviti dá, i tak činí a žádá předně za přečtení práva městského B 70. Po přečtení jeho mluveno: Když předně svědomí tato p. Brozana a p. Balthasara Slomovic čtena býti měla, jest od paní Estéry nejprvé obeslání právního aneb cedule řezané, která každému obvzláštně k vydání svědomí v ji- stých artykulích od sebe rozdílných totiž, čeho se na kaz- dém obzvláštně žádá, pořádný přípis ku přečtení podán. Též druhé obeslání pro nevydání téhož svědomí každému rozdílně, aby čeho mimo tu relacf, kterouż jsou k jaké- musi nepořádnému zápisu paní Anny Kocbhové, sestry paní Estéry nedílné, jakž od ní za neprávní jest položeno a narceno, każdy z nich rozdílně dle svědomí a vědomí svého, čeho v pravdě povědom jest, vedlé práva pořádně pod zvláštní přísahou, neb se tu gruntu a dědictví jejího paní lIstéry a jí náležitého dotýče, vysvědčili. Jsouce k tomu vedlé právních posicí a cedulí řezaných separatim, každý obzvláštně, a ne coniunctim, oba společně, vyhledá- 88* 

Strana 660
660 XXVII. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. véni a vedle pořadu práva odeslaných v těch punktích a klausulích, čeho se tak v nich k jistému vysvědčení bez vypouštění a zatajení každého artykule pod pokutou zří- zením zemským vyměřenou v posicí položenou od ní paní Estéry vedle práva městského a zřízení zemského žádá, aby se obzvláštně v tom hlavním arlykuli, že jest paní Anna Kochová sestra její vlastní nedílná, při přítomnosti jejich a již od ní odjíti majících, že sobě té věci před tím oznámené na dalším dobrém rozmyslu pozůstavuje, aby s tím tíž páni prítomní, totiž p. Brozan a p. Balcar Slomovic nepospíchali, oznámila, cele a dokonale vedlé práva a posicí učiněné vysvědčili čili jak jinak se to dálo, seznali. Jakž lo v týchž cedulích každému rozdílně ode- slaných šířeji a patrněji po artykulích položeno jest. Kte- tto p. Petr a p. Ballasar byvše k témuž svědomí tak rozdílně obesláni i cedule aneb posicí rozdílné při obe- slání majíce sobě dodané a jakž k nim o vydání svědomí pořad práva zachován byl, tomu zadosti vedle práva a zřízení zemského separatim, každý obzvláštně, pro uvaro- vání sc pokuty jsou neučinili, nýbrž mimo to a proti tomu učinili jakous zprávu coniunctim, oba společně, co se od nich sláti nemělo a nenáleželo učiniti předně proto: Jedno, že žádný ústního svědomí a zprávy, kdese cti, hrdla, dědictví, jako tuto, a vlastního práva a dědictví přirozeného paní Estéry, do kteréhož odporník její, Jan Koch, proti právu přirozenému se vtírá a za nějakého samorostlého dědice se vystavuje, dotýká, bez přísahy, jsa k tomu podle práva a zřízení zemského, aby je pod přísahou vydal, pohnán a obeslán a cedulí žádán, dávati nemá, nýbrž vykonaje povinnost zřízením zemským a právy království tohoto vyměřenou jeden každý dle žádosti v posicí položené, čeho v pravdě povědom jest neb není, svědomí dáti a tak, jakž práva vyměřují, zachovati se má, nechce-li po- kuly na sebe vztáhnouti. Druhé: Kdyby se to proti témuž vyměření práva a zřízení zcinského od nich nestalo, k tomu přistupuje i to, že jsouce separatiím a rozdílně p. Petr a p. Baltasar k vydání téhož svědomí obsíláni a to z jistých a rozdílných artykulův, příčin právních, vedle rozdílnosti jiného a jiného času, v kterémž spojení a při- tomni pospolu nebyli, majíce svčdčili tak o věcech sobě rozdílných, totiž p. Petr, že nejprve času ranního z rady na kšalt s p. Jozefem Kadeřávkem a p. Martinem Jíšou, písařem kanceláře dolejší, snad kdež byl poslán přišel a potom před večerem s jinou osobou, totiž p. Balcarem a p. Severinem z Libánu, písařem od kněh z kanceláře hořejší, na nějaký zápis od úřadu J. Mti p. purgmistra vyslán byl, jednostejné spolu in verbis conceplis a vč- cech sobé inístem, časem i vším tilulem rozdílných dle povinnosti společně, simul et semel, svčdčiti nemohli. Nadto ani jaké zprávy společně v jedněch téměř slovích nikoli dávati neměli, v kteréžto příčině cedule řezané v rozdílných posicích sobě artykulované, maje k tomu také on p. Petr a p. Balcar jeden každý obzvláštně, vedle práva k vydání téhož svědomí netoliko pohnán a dohnán byl, ale také v tom vedle již opáčeného diclum práva tohoto v svou moc právní vešlého a utvrzeného tak a nejináč se zachovati a svědomí každý sám obzvláštně a separatim vydati povinní byli. Tak tedy paní Estéra na též zprávě jich společné, tak nepořádné a proti palrnému právu a zřízení zemskému dané přestati nemohouc na pány to vznáší a stížnost, co se tu proti právu ancb ně- jakým, chtě nebo nechtě, přehlídnutím od nich stalo, té žádosti své právní příčiny předkládajíc proti jednomu kaž- dému z nich rozdílně právního opatření podle práva a zřízení zemského tuto užili žádá. Obzvláštně pak z důvodu práv- ního a podstatného, že ex attestationibus a pravdivého se- XXVII. Jalovcová ulice. — C. p. MT. znání srovnalích hodnovérnych svédküv jiných nachází se patrné, Ze jest táž sestra vlaslní nedílní paní lýstéry v tom se před týmž nepořádným řízením, do kteréhož jest ne tak z své vlastní svobodné a dobré vůlc, odkudžio všelijaká pořádná statkův řízení původ a průchod svůj při právě náležitý mají, jako více bezděčným nabíháním a takměř donucením jeho Jana Kocha a ponoukáním ni hončí jeho, což se již z svědkův publikovaných patrně na jevo proneslo, uvedena byla, patrně pronášela, že neví, jak by jeho p. Jana Kocha, poněvadž svého nic jistého ještě nemá, nýbrž s ní paní lšstérou, jako s sestrou vlastní, nedílná jest, opatiiti méla, napomínajíc ho a pro P. B. prosíc, aby v lé tak těžké nemoci, v kteréž postavena byla, jí lou věcí nezancprázdňoval a nesužoval. Až vždy k tomu ji přivedl a mimo poľad práva to způsobil, že to nepořádné řízcní dle vůle jebo se slalo a na žádost jeho vlastní do kněh městských hned po smrti její proti zá- kladu aurmpantu zlatého od zapsání p. Soeverinovi z li- bánu zancchaného, jakž sám seznává, vešlo. Poněvadž pak mnozí svědkové srovnalí spolu svědčí to, že před jmeno- vanými pány ne zápis knihami, než toliko kšaft činila, jeho však nedokonala, nýbrž jich žádala, aby s tím ještě pospícháno nebylo. Ale oni o tomto artykuli, jako o jiných mnohých, kteříž jim v posicí položení jsou, na ujmu a zatajení spravedlnosti paví Estéry mlčí, žádné zmínky nc- činí, an toho tak dobře jako jiní svědkové v pravdě po- vědomi jsou a pro přítomnost svou býti mají. Také že jsouce separatim rozdílně k vydání svědomí obesláni, na jednom z nich víc, na druhém méně svědomí vydání v cc- dulích žádáno, takže u vydání svědomí nijakž se spolèiti a coniunctim svédéiti a zprávy činiti nemohli a jim to nenáleZelo. I aby se témuž právu městskému přečtenému B 70. dosti stalo, ta věc na jislém gruntu postavena byla, anobrž tomu všemu se vyrozumělo, proč jsou to před jmenovaní páni proti zřízení zemskému a právu království Ceského, též proti výpovědi práva tohoto, v níž se jednomu každému z nich vydání svědomí nachází, učinili, i také proč sou toho jeden každý z nich separatim, každý ob- zvláštně, o věcech časem, místem rozdílných sobě zvlíštně vědomých nesvědčili, též jednoho každého artykule na nich v cedulích žádaného nevysvědčili, ani se jeho, že o tom nevědí a povědomi nejsou, nezpravili, dle téhož práva paní Estéra žádala, že podle vyměření právního je sem obeslati, na nich se toho v přítomnosti paní lstéry neb plnomocníkův jich, aby co proti tomu věděla říkati, do- tázku na před dostavené piíciny a motivy jejich právní, poněvadž se dědictví jejího dotýče, učinili tak, aby se lěch předložených nedostatkův, které v přítomnosti jejich paní Estéra opáčiti podle potřeby své na vyměření práva spravedlivé nepomine, dokonale a náležitě zpraviti, jím, p. Petrovi a p. Balcarovi, svědkům společným, nepořádně spolčeným, z práva předložiti a je k tomu piidržeti páni râèf, v CemZ se panf Esléra k právnímu opatření poručila. — Od Jana Koclha vyrozum(no tomuto mluveni piilis zbytcë- nému, že paní l'stéra, rozumèje, že žádné spravedlivosti nemá, ráda by s Janem Kochem postranní pře sobě zn- razila, aby tato rozepře na průvodích od dvou let zůstá- vající odpočívala. Pan Koch v žádné spory nemíní se dá- vali. Jestliže to p. purgmistr a páni podle téhož práva, že p. Petr a p. Balcar, proč tak svědčcili pod přísahou podle práva B 70., zpraviti mají, nalézti ráčcí, toho při tom züstavuje. Nez aby paní Estéra mé!a piílomna býti, to proti právu jest, nebo vymůěřuje právo tak, že sond- cům svědek má zprávu svědomí svého učiniti. Ona, roz. uměti jest, chtěla by je štráfovati a rozepři s nim! na škodu jich učiniti. Tomu Koch povoluje, aby byli povo- 

Strana 661
XXVII. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. láni a jim to v známost se uvedlo, aby tím prodléváno nebylo. A że paní Estéra své vlastní svědky štráluje, chce-li je podle práva B 76. naříkalti, toho se jí nezbra- ňuje podle práva. -- Paní lšstéra: Sama sobě toho ne- vymyslila a původem toho není, než vzala to před sebe z podstaty práva B 70., kteréž že patrné jest, není po- třebí ho opakovati. Nebo i p. Koch uznávajic Zádost jejf spravedlivou sám jí v tom následuje, že tíž páni mají býti obeslání. Však předkládá výminku, aby přítomna býli mohla, że se nelrefi, že by prý na odpor se staviu a proti svědkům mluviti dáti chtěla, aby tudy při hlavní za- stavila. Neni její ten úmysl, než vede se k tomu, aby této věci dostatečný grunt mohl býti vyhledán, což jináče býti nemůže, než aby paní Estéra Zádost svou v piftom- nosti jich přednesla, je slyšela a od sebe, co zapotřebí, mluviti dala. Kdeż se praví: Chce li je nafikali, o to se netřeba starali, svědkové, když usly&í paní Estéru, co k tomu bude říkati, budou vědčěti, co zde oznámiti a svě- domi svého jak se zpraviti. Protož, poněvadž všecky ty obrany ne na Jana Kocha, ale na svědky se vztahují, ne- míní se panf Esléra práva psaného strhnoutí. Zádala, aby k jistému dvi obeslání byli a jí neb plnomocníkům v zná- most se uvedlo. A tu stranám od práva oznámeno: Co sou plnomocníci podle předešlé proteslací přednesli a zase co od Kocha proti tomu promluveno, lomu v&emu vyroz- umíno, však že malý počet pánův, protože ti, kteří svě- domí dali, vystoupili, nemůže na lento čas (a věc vázena býti, než chtějí-li strany v hlavní při přece procedovati, to může býti slyšáno. — Oznámili plnomocníci, že jim není možné toho ujítí, neb tato věc bude za podstatu první příčiny a k průvodu jejímu se vztahuje, a poněvadž ta ještě zavřína není, nemůže se k jiným příčinám při- stoupili. J odloženo toho k uvážení do čtvrtku nejprvé příštího. — Kdež p. purgmistr a rada vypovédéli: Pon&- vadž právo móstskć B 70. v tomto sporu od původní strany přivedené ukazuje, že svědek jsa dotázán od pří- sežných, zvlášť v hlavních a útrpných přech, proč jest takto neb jinak svědčil, o tom zprávu učiniti má a po- vinen jest, při čemž aby strana svědka vedoucí přítomna býti, toho doslejchati a k tomu promlouvati móla, též právo toho nevyměřuje ; a svódomf( p. Pelra Brozena a p. Baltazara Slomovic od Estóry Tejvlovć z Ślrejlenfeldu proti Janovi Kochovi zavedená a při právě publikovaná ještě k svému uvážení, protože táž pře hlavní na dalším vyslyšání pozůstává, jsou nepřišla, pro kterouž příčinu vě- děti se nemůže, bude-li potieba toho ukazovati, aby se svých svědomí právu zpravovati měli neb nemóli, protož žádost lěsléry Tejvlové jakožto neprávní svého místa míli nemůže. Než když pře hlavní po vyslyšení a zavření je- jím k svému uvážení, (poněvadž též právo pro soudce a ne pro strany nařízeno jest), přijde, budou-li pan purg- mistr a páni za potřebnou vče poznávati, že by výš po- ložení svědkové svého svědomí se zpravovali povinni byli, neb nic, to v dalším uvážení jich zůstane podle práva. Actum 26. Fcbruarii anno 1609 56. 1610, 18. ńnora. Rukop. ć. 2232 [. 441. Jakoż jest Kateřina Longovi ze lvovic skrze Jiiika Tonga z longova, manžela svého, nejednou toho při páních snaZné vyhledávala a Zídala, aby jf ourok z jednoho ti s(ce k. m. Tobiá&ovi HebnStrejtovi, synu jejímu a sirotku po někdy Jiříkovi Hebnštrejtovi z Strejinfeldu, předešlým wanželu jejím, pozůstalému, od někdy dobré pamětí To- máše IIebnštrejta z Strejinfeldu odkázuného, od Esté 'ejllové z Štrejinfeldu zadrzaly páni propustiti ró příčinou velikého vydání a nákladu, kterej na učení i jiné potřeby téhož sirotka, jak prvé do Altorfu, tak nyní do XXVII. Jalovcová ulice. — Č. p. 147. 661 Vralislavě, činiti musí. Dokládající toho, což by koli mimo těch 60 k. m. ouroku z téhož tisíce každoročně vychá- zejí, více vynaložili přišlo, že to sama z svého vlastního statku doložiti chce. Kteroužto žádost jeji majice póni v svém bedlivém uvážení, poněvadž se tu sirotka jich nc- zletilého dotykalo, aby žádného skrácení týž sirotek v spravedlnosti své dědické nenesl, pro lepší vyrozumění a spomožení té věcí taklo sou to vše k ruce jmenova- ného Tobiáše sirotka s ní Kateřinou Longovou, matkou jeho, na místě postavili a srovnali: Předně, jakož se jest táž Kateřina v tom skrze suplikací svou na onen čas do rady podanou proncsla, že Tobiášovi, synu svému, z dílu statku svého dobře učiniti chce a na též její zakázání Tomáš IIcbnštrejt jemu těch tisíc kop z statku svého jest odkózal, v tom takto jej opatfuje, Że témuž synu svému len druhej díl domu u tří voslův řečenýho podle společného statkův s nebožtíkem Jiříkem Hebnštrejtem, manželem jejím a otecm dotčeného sirotka, zadání náleže- jící odevzdává a tímto porovnáním zapisuje na ten a ta- kový spůsob, aby ona do smrti aneb do vůle a libosti své v něm byt svůj měla. A po smrti její, aby beze vší překážky každého člověka na něj Tobiáše připadl s tou při tom vejminkou, jestli že by Tobiáš, sirotek a syn její, dojda let svých právních a dospělých téhož domu celého, jakožto dědictví jemu náležejícího, dříve nežli by ona Kateřina, matka jeho, z světa vykročila, se ujal, tehdy ova má sobě jeden pokoj, v němž by do smrti své svobodný byt bez překážky jak syna svého tak i každého člověka míli mohla, vyvoliti a vybrati, nic sobě přitom na obranu neberouce, že jest na onen čas, dříve nežli jest se do toho domu vstěhovala, 509 k. m. závady s něho svésti a 50 k. bernf zadrżalych vyplniti musila. Ani toho, že jest do 2500 kop do něho prostavěla. Avšak jestliže by také dříve dojíti let Tobiáš sirotek z svěla vykročil, tehdy týž dům na Kateřinu Longovou, inatku jeho, i také dítky její s Ji- říkem Longem z Longova, nynějším manželem jejím, splo- zené připadnouli má. Naproti tomu páni jí pro vynahra- žení zase nákladu na Tobiáše sirotka od ní učiněného, jak ouroky od Estéry Tejflové z téhoZ tisíce k. zudrZalé zccla propouštěti ráčcí. A což by každoročně vice přes 60 kop vynaložili přišlo, to aby vedle jejího uvolení sama z svého vlastního statku doložiti povinna byla. Actum 18. Februarii 1610. 57. 1615, 15. června. Rukop. č. 22353 /. 296. Slo- vulné poctivosti pp. purkmistru a radě St. M. Pr., přáte- lim našim milým. Slovutné poclivosti páni Pružané, přá- telé naši milí! Z přiležícího J. Mti Cé pána našeho nej- milostivójśtho milostivého spcéeléného psaní porozumíte, jaké vyměření J. M. C. v příčině odoumnrtím někdy Jana Kocha, o níž mezi cís. rychtářem a ouředníky vašimi šesti- panskymi a Estérou 'Teyllovou z Štrejinfeldu právní a soudní rozepře jest býti chtěla, milostivě činiti, a vám, abyšte tlakové vyměření a jí Estéry "l'euflové opatrení do knéh vabich móstskych vloiti a vcpsali dali, milostivé po. rouccti ràéí, 1 poněvadž se za jistými a slušnými příči- nami vejpisu z kněh vašich městských dotčeného ji Estóry Teyflové opatření zde na komoře potřebuje, protož jmé nem a na místě J. Mti Cé vám poroučíme, abyšte dadouc takové J. Mti Cé miloslivé vyměření ihned do knélh va- šich městských slovo od slova vepsati, toho nám hodno- věrný vejpis pod pečetí městskou na komoru odeslali. Na tom J. Mti Cé jistou vüli naplníte. Dán na hradé Praz- ském v pondělí po sv. Trojici, t. j. 15. dne měsíce června J. 1616. Císaře J. Mti president a rady zřízené komory v království Ceském. 

Strana 662
662 XXV1/. Jalovcová ulice. — Č. p 141. Poclivym purkmistru a konšelům Star. M. našeho Pražského. Matiáš, z boží milosti volený Římský císuř, Uherský a Ceský král sc. Poctiví věrní naši milí! Jest vám vědomé, jaká jest soudná rozepře při právě vašem mezi nábožnou Estérou Teyflovou z Strajtnfeldn, nám mi- lou, z jedné a někdy Janem Kochem z strany druhé vze- šla a to za příčinou nějakého zápisu od též, již někdy, Anny Kochové z Strajtníeldu, manželky Jana Kocha a vlastní sestry lšstéry Teyllové, před smrtí její vykonaného a do kněh vašich městských vloženého a zapsaného, kte- rýmžto zápisem táž Anna K. z Š. díl svůj dědický po ně- kdy Tomášovi HebnXtrejlovi z Strajtnfeldu, otei jich sester vlastním, jí náležející i všecku svou spravedlnost témuž Janovi Kochovi, manželu svému, po smrti své jest s ji- stými vejminkami odevzdalu, jakž týž zápis, jehož Actum desátého dne měsíce září !. 1606. jminulého, to v sobě šíře obsahuje a zavírá. Takovému pak zápisu ona Esléra Teyllová, pravíce jej na zkrácení a ublížení její dědické spravedlnosti vykonaný a učiněný býti, jest odpor vložila, a proč týž zápis jako nepořádný minouti má, jisté a právní příčiny před vámi předložila. A tak mezi týmiž stranami jest o týž zápis spor vznikl a prve nežli ta rozepře k vy- slyšení a právnímu rozsouzení přišla, on Jan Koch ten zápis že pořádný jest a místo své míti má, zaslávati a to provésti povinen byl, skrze smrt časnou z toholo světa, ničehož se nedosoudivši, jest vykročil. Po jebožto smrti rychtíř náš na místě a k ruce naší, jakožto krále Ceského, a ouředníci šestipanští va místě a k ruce obce vaší na statek téhož Jana Kocha, jakožlo neřízený, an po něm zádného krevního přítele s městem trpícího v městech na- šich Pražských nezůstávalo, pro právo odoumrtní nám a obci vaší jsou se připověděli. Jako i Kordule Kochová, matka téhož Jana Kocha, právem nápadním přípověď jest učinila. A když v těch připověděch při právě před vámi vyslyšání byli a nám, jakožto králi Ceskému, jeden a přední a v obci vaší druhý díl slatku jeho Jana Kocha přisouzen byl i při revisí od nás, nejv. ouředníkův a soud- cův zemských a rad našich soudův dvorského a komor- ního ortel váš schválen a potvrzen jest. Potom pak po dotčeném orteli když rychtář. náš a ouředníci vaši šesti- panští na touž rozepři v příčině toho zápisu nahoře da- tyrovanyho sou se navrdlili, ji dovésli chtéliy ona Estéra Teyflovd že toho užití nemají, před vámi příčiny své právní přednášeti cbtěla. Cchož jí od rychtáře našeho a ouředníkův vašich bráněno bylo a na to vejpověď od vás, že své žádosti, jakožto právní, ona Estéra Teyllová užiti má, z práva vynešena jest a rychtář náš a uřednící vaší k vrchnímu právu jsou odvolání vzali, toho však dále k místu a konci, jakž náleží, nepřivedli. Kdež majíce my sobě to všecko od presidenta a rad našich komory Ceské, věrných milých, v jakém způsobu ty odpory postaveny jsou, v známost uvedeno, wu pozndvaje, že by z (6 roze- pře další zaneprázdnění pojíti mohlo, nechtice tomu, po- něvadž ortelem domácím i také revizí naší toliko statek vlastní Jana Kocha nám a obci vaší přísouzen jest a v to statek po Anně Kochový pojat není, aby se komu jaké zbyteční zaneprázdnění dáti a lidi k outratam a zaneprázd- nčním přivozování býti měli, obzvláštuč že ona listéra Teyflovd v tom jest se pronesla, nežádajíce žádných sou- dův a dalších rozepří s rychtářem naším a obcí vaší míti, že by ne z povinnosti, juko by Janovi Kochovi anebo komu jinému po něm právo se míli pravicímu, čím po- vinna byla, nýbrž z své svobodné vůle něco z stalku svého vlastního učiniti chtěla, my také poznavše, že by ten zá- pis od někdy Anny Kochové manželu jejímu učiněný pro příčiny mocné a právní nám od týchž presidenta a rad XXVII. Jalovcová ulice. — C. p. 147. našich komory Ceské přednešené a od ní lčstéry Teyflovy ku právu vašemu předložené, kdyby to privem rozsuzo váno býti mělo, s těžkostí ostati mohl, ten prostředek k tomu sme milostivě obrati a jisté osoby za komisaře naffditi rdcili, s tim jim o lom učinčným poručením, aby to mezi rychtářem naším a ouředníky vašimi, též ní Eslérou Teyflovou vyslyšeli a pokudž možné, však na další milostivou ratifikací naší, i porovnali. Col jest sc, jakž vám to vše dobře vědomé jest, i stalo. A relací lýchž komisařův nám o lom učiněná to dále ukazuje, totiž že ona Estéra Teyflovd nc pricinou Jana Kocha a za odoumrt po témž Kochovi pozůstalou, ale za příčinou vědomou a to tou, nechtíce s námi, jakožto králem Ceským, pánem svým, v soud a další rozepře vcházeti, dobrovolně se uvo- lila 11.000 k. m. od sebe odvésti a zaplatilí. Na čemž rvychlář náš spolu s ouředníky vašimi jsou přestali na to samé při tom toliko strany očekávajíc, zdali my sobě to milostivě: oblíbiti a tlakové jí lšstéry dobrovolné uvolení ujíti a lo ratifikovati ráčíme. Ze pak poznávaje my takové jl Estéry Teyflové dobrovolné podání a podvolení pro příčiny mnohé, jak s dobrým a užitečným naším, tak i s obcí vaší to býti, lakové její podvolení a narovnání netoliko milostivě sme ujíti a potvrditi, ale i také pre dentu a radám našim komory Ceské o tom poručiti rá- čili; poněvadž polovici té sumy od ní lšsléry Teyllový k odvedení podvolené za jislými příčinami v jisté místo sme obraliti porutiti racili, to pak podvolení její na ji- stoly a grunty se vzlahuje, aby při nejmenším 3000 k. m. peněz hotových nám odvedla a tak nás v dílu našem spokojila. Vy pak v dílu vašem na gruntech, kteréž od ní Estéry Teyflový vám vykázány budou, v lom zač by spravedlivě stály, abyšte povinní byli přestati. K kleréžto milostivé žádosti naši Estéra Teyflová poníženě a pokorně jest pristoupila a nám 3000 k. m. k obzvláštnímu milo- stivému zalíbení našemu spokojili jest se podvolila. Na ten však způsob, abychom ji naproti lomu v tom náležité opatřítí ráčili; aby budoucně žádného dalšího zancprázd- nění proto neměla a se neobávala, což za vče slušnou a spravedlivou netoliko uznávati, ale i také z mocnosti naší, jakožto král Ceský, časlo jmenovanou Jistéru Teyfluvou, dědice a budoucí její, v tom tuklo opalrovati 1icime, ze předně ten zápis Anny Kochové, jehož actum 10. září 1 1606, ponévadz privé proti odporu ji listéry Teylové nikdy za pořádný usouzen ncbyl, jako i laké při tom všeckna práva od začátku té rozepře až dosavad vzešlá, buď právem krevnosti, nápadním nebo dluhův, od něho Jana Kocha povinnovalych, jako i tuké od dčdicúv a ná- padníkův statku po někdy Janovi Cryciusovi podle listu od též někdy slavné pamčti cís. Rudolfa, bratra našeho nejmilejšího, jemu na odoumrť Kochovskou daného, jehož jest datum na hradě našem Pražském v pálek po neddli Exaudi, 6. j. 20. m. maje 1. 1611, což jest se však bez vědemí našeho státí nemělo a nemohlo, pročež také též dání žádné moci nemá a míti nemůže, k statku Jana Kocha o to hleděti a nějaké právo v tom sobě míti pokladali a proto k pi Estére Teyhovy, dědicům a budoucím jejím ancbo k statku po Tomášovi Ilebnštrajtoví pozůstalému hleděli anebo cokoliv jiného v lé příčivě proli ni aneb jejím dědicům právně předsebráti c'tčli, vyzdvihnouti, mořití, kaziti a v nic obráceli ráčíme —. Dán na hradě našem Pražském v pátek po neděli Lxaudi |. 1615 a. Maliáš. Vilém Slavata. Ad mundatum s. cacs. repiacgne maiestatis proprium Mikuláš z Gerštorfu, J. Peldřimovský. * 1624. — Bilck, Déjinv konfiskací sir. 675. Pri vláčení cís. perdonu uloženo vdově lstéře: Teullové 2000 k. m. pokuty, ačkoliv tato hned po bitvě Bělohor- 

Strana 663
XXVII. Jalovcovd ulice. — È. p. 147. ské o své a dětí svých nejlepší jmění mohovité cís. voj- skem zcela přivedena byla. Ncbot jí všecko hedbávné zboží bylo pobráno a tudy celá živnost její zúplna od- ňala; při lom i jiné všecky svršky z obou její domů, zvláště pak mnoho peněz, zlata, stříbra a klenotův v je- | dnom strop& svétnicném schovanÿch a vyzrazenÿch, tóż všecko šatstvo, víno a obilí rozneseno a odcizeno, lakże jí zůstaly toliko některé viničky a dotčené dva domy vy- drancované a pusté, z nichž ještě s těžkým vydlužováním veliké berně, kontribuci a platy na vojáky skládati mu- sila. K většímu rozmnožení téže škvdy její přistoupilo i lo, Ze i některé jistiny, které na dobrých penčzích ulo- žené měla, za posledních let špatnou mincí, sotva v dc- sátém dílu, jí úmyslně a mermo od dlužníkův placeny byly, a ona z nouze pro nedostatek jinšího prostředku vychování svého je přijímati a zase vydávati musila. Pro- čež žádala, aby jako oslatní vdovy, dotčené pokuty byla zbavena. Po její sinrti opětovaly děti po ní pozůstalé To- máš Teyfl z Ceilperku, Ludmila Kateřina a Dorota žá- dost tu l. 1624 a 1628, však bez úspěchu. * 1624, 29. listopadu. Rukop. ć. 1072 f. 161. (Svë- domí ku potřebě p. Tomásovi Teyflovi v Ceilperku, paní Lidmile Kateřině na onen čas Kohoutové a již nyní Zá- stupové, panné Dorotě Teyflové, bratru a sestrám vlast- ním, k té při, kdež s p. Janem Ilimlślejnem z Velechova i na místě paní Salomeny m. j. v příčině přípovědi na domy a slatck po paní Estéfe Teyflovy z Streitnfeldu pro 1000 k. m. ucinéné) Jiřík Miller: z Chomutova svědčil: Toho sem povědom, co se dotýče vyplundrování domu dobré paměti paní lůstéry, jest beztoho to všem vůbec povědomo, že jest veliká, nesmírná škoda se stala a że z nčho všecko od zlata a stříbra, hotových peněz, zboží i jiné věci pobrané jsou, což sem na díle sám viděl i zase od mnohych jiných tehdáž hned zhusta povídati slyšel. A že jsem toho více nespatřil, byla toho příčina, že jsem z domu vyjíti musil. Byvše pak u té paní za mnoho času pořád v služhě, o lom vím, že táž paní má, dobré pa- Mměti, v všech svých činech o ncjednou s lidimi upiimnost zachovala, takže kdo se jí, co buď jak koliv svěřil anebo na čemkoliv k uschování dal, mohl se bezpečiti, že její příčinou na tom jemu nesejde, nýbrž podle uptimného způsobu jejího tak dobře u paní opatřeno bude, jako její vlastní vče. Dále také, ačkoliv při letu 1618, 1619, 1620 k přijímání a vydávání peněz sem potřebován byl, však sem toho neseznal, aby táž paní má nějakých 1000 k. m. kdy direktorům půjčila, na to pak aby nějaký peníze obzvláštně jí k schování dany byla k tomu urcila. Ano také sem já register dluhův u též paní Teyflové dobře povědom, neb sou mi od paní svěřené byly a jsem je léta 1621, co jich koliv bylo, přehlížel a vyznamenával. Nena&lo se v nich, aby dyrektorové jakych tisíc kop anebo nějakou větší neb menší sumu sobě od paní Teyflový za- půjčenou měli. Jindřich Junker truhlář: To se stalo v tymdni po vpádu, že mne jedna žena vyzradila, že vědomost o vě- cech paní Teyflovy mdm. A hledala mne táž žena se dvěma služebníky po dvakráte. Po nejprvé mne nenašli, až podruhé. Ta žena jest šenkýřkou v tom domč, kdež u havířů říkají. Když mne doma našli, vedli mne na Nový Město do toho domu, kde prvé u Humlů říkali, i byli tam dva páni, nevím, kterak jim říkají, nežli jak jsem od lidí slyšel mluviti, jeden že jest byl nejvyšší pan Vře- sovec a druhy ten pán že byl Lebl, z Rakous mladý pán. Ti páni ke mne tuze mluvili, že mám vědomost míti o vč- cech paní Teyflový ; jest-li že nepovím o tom, že mne ihned do domu obecního vésti a tam zmučiti dají. A potom XXV11. Jalovcová ulice. — C. p. ihned mne do domu paní Teyflový vedli a se mnou šli, svíce rozsvítili a do sklepu uvedli. A ta žena vždycky za námi šla až k dveřům sklepovym. Nechtóli ji do sklepu puslili a sklepovć dveře zavřeli. 1 ukázal jsem jin jedno místo skryté, ale nebylo tam nic. Tu opčty na mne silně dotírali, proč je škrábati chci a proč nimi točím, nebo vědí dobře, Ze já o tom vím. I nemoha z rukou jicb ujtti, musel sem jím o tom povédili. A kdyZ sem jim to misto ukázal, i vlezl tam jeden tlustf páu a nemohl se tam obrá: liti. I musel sem tam sám vlízti a jim těch velikých pytlů podávati a jinych věcí od zlata a stříbra, co lam bylo a paní Teyflový náleželo, jako i jiným lidem, což jsou paní schovati dali. Jakż o tom sama paní mně povídala. A když již všecko pryč pobrali, svíce rozsvítili a semo tam ble- dali. A když již nic nebylo, opěty ke mne tůze mluvili, abych ještě dále pověděl, kde co ještě vím. I prosil za mne ten tlustý pán, aby mne nechali. A víceji nic nevím. V ulici Jalovcové, Cislo pop. 233. (U stromu jalovcového.) Odděleno od domu č. p. 232. 1. 1567, 9. června. Rukop. č. 2118 f. 162. Eliáš Pehm a Alžběta, dcera jeho s první manželkou Lid- milou splozená, k. díl domu mezi domy u zlatých křížuov a Wolfa Fišera od téhož Wolfa za 57!/; k. g. č. Při tom toto vymíněno, že ta zeď, kteráž domy Eliáše a Wolla dělí, společní v nákladech i užívání zuostati a býti má, díl pak domu toho od Eliá$e koupeného ji2 za duom sc potítati a slouti i Sacovali má. Act. postridie Medardi. 2. 1074, 18. kvétna. Tamléz f. 370. Hannybal Kornhauf a Mandalena i. d. mezi domy u zlatého kříže a Eliáše Behma od Wolfa Fišera za CIl1/s k. g. č. Act. fer. 111. post Sophiae. 8. 1583, 25. října (). — Nukop. ¢. 2112 f. 158. Ondrej 5mejdíf a Anna k. d. od Hannybala Kornhaufa za CL k. g. €. Act. fer. III. post Lucae ev. 4. 15685, 18. února. Rukop. ¢. 2230 f. 90. Ja- kož jest začala býti nevole mezi Ondřejem šmejdířem z jedné a Pelrem Pešonem i na místě Petra Pešona, strýce a čeledína jeho, z strany druhé, jakož týž Ondřej jeho Petra jest obsílal z některaké vejtržnosti, kterak by jeho v domě u Jiříka Ertmana pohlavky zbíti měl a při tom obzvláště Petr mladší Pešon, strejc a čeledín Petra slar- šího Pešona, jeho Ondřeje nožem pobodl — i jsou o to všecko šetříce, že oboji strany jsou lidé handlovní a své živnosti jinde přes svět pracujíce vedou a soudové Ze tuko- vým lidem žádného užitku nepřinášejí, smluveni. — Act. fer. IUI. pridie Valentini. 5. 1588, 20. ledna. Rukop. ć. 2112 /. 276. Vzdśnfi man- želské domu Ondřeje šmejd(ře a Anny m. j. Act. die s. Fab. et Sebast. 6. 1605, 18. ledna. Rukop. c. 2113 f. 343. Vzdśni manželské domu Ondfeje Smejdife a Lidmily m. j. Do smlouvy pojaty jsou i děti s první manželkou splozené Daniel a Jan. (Zrušeno 9. července 1609.) 7. 1609, 9. října. Rukop. ć. 2232 f. 427. Jakoż jest Ondřej Kulíšek Smejdif zemřel, i po smrti jeho sou se Lidmila a Daniel s Janem narovnali, že sou mu z toho statku 220 k. m. vydali. 8. 1610, 29. dubna. dim ve 800 k. m. Tamtéž. Vdova Lidmila ujala 

Strana 664
664 XXVII. Jalovcová ulice. — Č. p. 282. 9. 1610, 29. dubna. Rukop. c. 2179 11 f. 92. Staly se simlouvy svadební mezi Zykmundem Celestinem z Frcifeldu, prymasem města Rokycan, a Lidmilou, vdovou po nékdy Ondrcjovi KulíSkovi, svém domu, jeuz slove u stromu jalovcového. 10. 1619, 18. června. Rukop. ¢. 2114 f. ZI. Voldiich Ertl a Kateřina k. d. u jalovcového stromu ře- čený mezi domy u zlatého kříže a Jiříka Wilda zlatníka obostranně ležící: od Lidmily, Zikmunda Celestina, jinak Nebeského z Frcifeldu manželky, za 500 k. gr. č. 11. 1614, 1. srpna. Tamtéž. Anna, po Petrovi Pi- seckým z Kranichfeldu vdova, k. d. u jalovcového stromu od Voldricha Ertle za 500 k. gr. č. 2 1621. — Bílek, Dějiny konfiskací slr. 977. Mar- tin Chvalkovský odešel s manželkou svou Annou pro ná: boženství ze země; byl pak ve službě vojenské u nepří- tele a navrátil se při vpádu saském I. 1631., pročež při kommissi konfiskační Fridlandské dne 23. ledna 16834 od- souzen byl. Dům jeho u jalovcového stromu řečený k ruce fisku ujatý za 429 k. m. odhadnut a 12. srpna 1681 pro- dán za 609 k. m. Janovi Maršálkovi a Anně m. j. (Rukop. č. 2114 £ 458.) Číslo pop. 232. (Pům Roubalovský.) 1 1440, 9. kvčina. Rukop. č. 90. f. 51, Blazko dic- tus Sviné cultellator et Vañka e. d. in acie penes domum Simo- nis ad Benedic domine ex una ex opposito domus Czotronis, alias Waiswosser, parte ab altera erga Thomam sartorein, pro XXV] s. gr. Act. fer. 11. ante Pentlicc. 2. 1449, 97. iíjna. Zanéz f. 194. Petrus caldarialor et Dorothca e, d. — erga Blasium Sviné cultellatorem pro XXVIII s. gr. Acl. in vig. Sim. et Jude. 3. 1455, 28. ledna. Rukop. č. 2105 /. 32. Vaňka, rclicta. Blasii, Sviné dicti, cultellatoris, emit pro se, Duch- conc el Gallo, natis suis, domui erga Petrum caldaria- torem pro XXVIII s. gr. Act. fer, V. post Vincencii. 4. 1467, 31. března. Tamtéz f. 67. Mathias brascator et Hedvica e. d. erga Wankam, relictam Blasii Sviné, pro XL s. gr. Act. fer. V. ante Judica. 5. 1463, 9. července. Zamléi f. 188. Simon braseator e. d, erga Mathiam Závorka dictum pro LXVI s. gr. Act. sabbato post Nyliani. 6. 1467, 27. května. Tamléz f. 255. Petrus delia- tor et Martha e, d, aput Simonem brascatorem pro LXX s. gr. Act. in vig. Corp. Chr. 7. 1496.. - Rukop. 6. 2107 f. 95. Pelrus dolcator resignat suam post mortem domum suam, quam inhabitat, sitam in acie — - Dorothec, conthorali suc, R 8. 1522, 18. října. Rukop. č. 2109 f. 260. Stěpán nozier Nibozny a Anna k. d. — na rohu — od Zuzanny, vdovy po neb. Petru bećviri, a od Rehoie Mróćka, pa- storka jejieho, za LII'/s s. gr. Act. sabbalo post Galli, 9. 1522, 22. listopadu, Tamléz /. 269. Václav Roubal (kadlce plátna a Dorota k. d. na rohu u studnice od Šičpána Nábožného nožieře za LXID/, k. gr. pr. Act. sabbato ante Clementis. 10. 1559, b. dubna, Rukop. ¢. 2017 f. 429. Wolf Fišer zámečník a Voršila k. d. na rohu vedle domu Cibulkova od Mandaleny Roubalové a Jana, syna jejího, za CF, a XXV k. gr. & Act. fer. lll. post Ambrosium, 11. 1574, 17, února. Rukop. ¢. 2118 f. 362. Stal se frajmark mezi ElidSem Pehmem šmukýřem a Wolfem Fišarem zámečníkem o domy takový, že Eliáš postoupil Veno zapisuje vdova na | XXVII. V třídě Husově. — C. p. 981. domu svého vedle domu u zlatého kříže: jmenovanému Wolfovi a UrSile m. j. a zase Wolf l'išar postoupil jest domu svého na rohu proti studnici ležícího: dotčenému FMliáSovi Śmukyii a Alżbótć z Vlkanova, manżclce jeho. Act, fer. THI. post Valentini. 12. 1575, 21. září. Tamléž [. 412. Bartoloměj, ji- nak Bártoň, Přestavlcký k. d. Roubalovský na robu proti studnici od kliáše Behma za CCXX k. gr. č. Act. fer. 1111. die Mathei. 13. 1688, 4. května. Rukop. ¢. 2112 f. 288. Jan Nerhof a Markéla k. d. ved'e domu u tif fendrychuov od Bartoloměje Přestavlckého za CCXC k. gr. č. Act. die Floriani. 14. 1616, 5. srpna. Rukop. č. 2233 f. 341. V pří- town sti porcénfküv nad sirotky po dobré paměti p. Jiří- kovi Wildovi pozüstalymi, zejména Jiffkem; Alžbětou a Annou Markytous Alžbětou poslední, též Marcianou, Martou, Kašparem Frydrychem a Pavlem Jiříkem s Rozinou, prv- nější manželkou jeho, splozenými, nařízených stalo se po- dělení statku jeho Wilda takové: Předně jakož jest někdy Jan st. Nerhof z Holtrperku dům ten nárožní, v němž jest neb. Jiřík Wild bydlel, proti studnici jdouc k sv. Jiljí le- žící třem dítkám jeho Pavlovi Jifíkovi, Kašparovi Frydry- chovi a Marjáně Martě s nadepsanou Rozinou splozenym společně ve 400 k. m. odkázal a naproti tomu týž Jiřík přes 1200 k. m. peněz svých vlastních na dostavení a opravení téhož domu jest vynaložil, z těch příčin takoví 400 k. m. nadepsanym tiem sirotküm napřed před dětmi z druhé manželky náležeti a vydány býti mají. Oslatní pak pře- bíhající suma, zač týž dům prodán jest, i jiný všelijaký statek po témž Jiříkovi Wildovi zůstalý touž paní Alžbětí vdovú na rovné díly rozdělen jest —. K rozdělení zůstalo 5618 k. 37 gr. 5 d., na jednoho přišlo po 800 k. m. —. 16. 1616, 31. října. NRukop. ć. 2114 f. 211. Kristian Myslych z Vilimštejna a Dorota z Baumberku k. d. ni: rożni vedle domu u tri fendrychiv od sirotků po Jiříkovi Wildovi za 925 k. gr. ©. . * 1648, 6. dubna. Nukop. ć. 2115 f. 179. Adam Zivny uzda a Dorota m. k. d. od l2liá$c Myslicha z Wilin- Stejna za 1100 zl. rýn., jakž tyż düm sdédil on lsliáš po Kristianovi Myslychovi, otci svém. V třídě Husově. (V ulici Dominikánské.) Číslo pop. 231. (U Bencdic domino, U tří fendrychů). 1. 1454, 7. února. Rukop. č. 2105 f. 10. Martinus cultellifaber et Katherina e. domum ad Benedic domine sitam penes domum Blasii Sviné et relicte olim Rzehorz- conis erga Annam, olim Petri Cartís relictam, pro XII s. gr. Act. fer. V. post Dorothee. 2. 1462, 11. kvétua. Tawéz f 167. Martinus gladi- »lor diclus Passer et Dorothea e. d. ad Benedic dictam inter domos Mathic Závorka brascatoris et relicte Rzcehorz- conis erga Martinum cuitellatorem pro XXVIII s. gr. Act. fer. lll. post Stanislaum. 8. 1403, 14. července. T'amléz f. 189. Mathias bra- seator el IIedwigis e. d. ad Benedic — crga Marlinum gladiatorem pro XXXVI s. gr. Acl. fcr. V. post Marga- rcthe. 4. 1471, 12. října. Tamtéž f. 309. Blasius IIrnéek et Magdalena e. d. inter domos doleatoris cl Johannis 

Strana 665
XXVI. V třídě Husově. — Č. p. 981. šlejfíř circa: Mathiam Závorka dictum pro XLVII s. gr. Act. sabbalo ante Galli. 5 1478, 19. července. Tamléž f. 335. Brož sutor e. d. ad Denedic circa Blasium Hrnéck pro XX s. gr. bocmicalium. Act. fer. II. ante Magdalene. 6. 1475, 15. biczna. Tamléz f. 352. Jeronimus vi- trator et. Katherina. c, d, circa Brozium sutorem pro XIX s. gr. boem. Act. fer. II. post Judica. 7. 1476, 24. dubna. Tamlež f. 369. Matheus auri- faber et Magdalena e. d. aput Jeronimum vitratorem pro XL s. gr. boem. Act. fer. III. post s. Georgii. 8. 1486, 26. července. Rukop. č. 2106 f. 183. Jo- hannes cultellator dictus Prus et Anna e. d. inter domos Petri doliatoris et Dorothec Kyselnice aput Matheum auri- fabrum pro XLII 1/, s. gr. pr. Act. fer. 1111. post Jacobi ap. 9. 1487, 23. tervna. Tamleż /. 203. Katefina &сг- mírka emit pro se, Margarctha, filia sua, e. d. aput Jo- hannem Prus cultellatorem pro XLII 1fę s. gr. pr. Act. in vig. Joh. B. 10. 1492, B. září. BRukop. ć. 2/07 J. 21. Jobannes Střicbrný ab ave ct Dorothea e. d. a Katherina Sermitka pro I. s. gr. pr. Act. fer. Illl. post Egidii. 11. 1498,29.Gervna. Tamléz /. 41. Mathias cultel- lator Kocik dictus et Dorothea e. d a Johanne St¥icbrny pro LV s. gr. pr. Act. sabbato antc Joh. B. 12. 1505, 24. května Tamtéž f 268. Matheus auri- faber c. d. inter domos Petri doliatoris et Johannis Ceci a Mathia cultellatore dicto Kocfk pro LVII1/, К. gr. pr Acl, sabbato ante. Urbaui., 13. 1605, 7. fijna. Tamleż f. 222. Anthon sartor diclus Zych cl Anna e. d. a Matheo aurifabro pro LI'/, s. gr. pr. Act. fer. Il. post Francisci. (R. 1508 splácí již Anna vdova.) 14. 1509, 23. října. Rukop. č. 2108 f. 44. Jacobus sutator dictus Kouba ct Anna e. d. a Johanne, dicto Mates, frenilice et Anna, conthorali cius, pro LX s. gr. pr. Act. die Severini. 15. 15619, 10. srpna. Rukop. č. 2109 f. 35. Kouba vetešník změnil dům za dům Jiříka vetešníka a Magdaleny m. j. [Viz dům č. p. 131 zde výše str. 64 č. 10.] Nade- psaná Majdalena ujistila na tomto domu svém sirotkům Václava Cibulky 20 k. gr. ©. Act. fer. NII. ante Tiburcii. (R. 1548 vzdává se tohoto nároku Jan Cibulka.) 16. 1519. — Tamlez [. 34. Mandalena, někdy Vá- clava Cibulky vetešníka a nyní již Jiříka, též vetešníka, man- želka. 17. 1587. — Rukop. 2111 f. 189. Jitika vcte¥nika. 18. 1564, 13. ledna. Rukop. ¢. 2142 f. FF 1. Му purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — že jest před námi položen kšaft — někdy — Jiříka Cibulky, souseda našeho — v tato slova: Jiřík Cibulka, soused St. M. Pr., učinil kSaft ve čtvrtek po sv. FrantiSku l. LXIII. Oznámil, že odkazuje — vnučce své Alžbětě XI, k. m. a Maé, též vnučce své, X k. m. — A takovou sumu mají sobě vzili na dome. — Tomu na svědomí — ve čtvrtek v ochtáb sv. Tří králuov I. LXIIII. 19. 1569, 10. řijna. Rukop. č. 2118 f. 235. Barto- loměj Šmid krajčí a Alžběta m. j. činí smlouvu manžel: skou. Alžběta dává manželi svému svůj dům. Act. postridie Dionisii. 20. 15706, 17. května. Tamléž f. 435. Jan Pryamzon a Albéla k. d. od Bartolom&je Śmida a Alżbity m. j. za 157'/2 k. gr. č. Act. fer. V. post Sophiae. (R. 1582 splácí vdova Alžběta a r. 1584 její manžel Benedikt Su- kell.) XXVIl. V třídě Husově. — C. p. 980b. 665 . 21. 1588, 28. listopadu. Rukop. c. 2112 f. 301. Sebestian Sleinic tkani&kát a Veronika k, d. u tí fendry- chuov ой Benedikta Sukella a Elišky m. j. za 3571/5 k. gr. & Act. die Clementis. 22. 1598, 19. Cervna. Rukop. c. 2113 f. 103. Anna, vdova po Pantaleonovi PeSounovi k. d. u ti( fendrychüv od Sebestiana Slenice za bOO k. gr. & 23. 1605, 18. listopadu. Pamóli Mikuláše Dačic- kćho z Hesiova 7 str. 211. V pátek po památce sv. Mar- tina po 24. hodině celého horologie v Nov. M. Pr. na Siroké ulici u Cukrářů stala se vče hrozná. Jeden mladý pražský synek, zoufalý a marnotratný, dobrých rodičů, jménem Martin od tří myslivcuov v St. M. Pr., davše se v navštěvování Lidmily, dcery neb. Martina cukráře, a Vor- šily, matky její, vdovy, do nadepsaného domu jich, jako by touž dceru chtěl jmíti k manželství, k němuž se uctivě chovaly. On pak lolras pfiżede tam nadepsaného dne, když Voršila, matka, ještě na krámě svém seděla dcery očekávaje, a táž dcera ven z domu pro něco odešla, hned ten nešlechetník Kaleřinu děvečku, čeledína jich, motykou hrozně zamordoval, hned pak dceři Lidmile, jenž se zase dlo domu vrátila, učinil tolikóż. МАЧ na krámě jsoucí a nemoba se dcery dockati, s hnévem domů pospisila a jakž do domu vešla, hned jest také od toho zrádce za- mordována. A on pobravše v témž domě, co mu se vidělo, preč se dal. Sousedé, nevida z toho domu žádného jako prve vychäzeti, a duom len že zavřený zůstává, otevříti dali a tu Ly tři zamordované našli různo ležící, a žalostivě pohřbeny jsou. * 1627, 11. éervna. Rukop. 2114 f. 360. Zmoc- néna jest Markyta Ruliartová vedle vejpovédi pánüv domu u tií fendrychü po Anné, na onen cas Pantalionce a polom Vilíma Wachtenbruka manželce, vlastní sestře její zůstalého. ® 1637, 3. srpna. Tamléž Jf. 362. Mikuláš Bar- cziza a Anna k. d. u třech fendrychů od Markyty Ruli- artový za 500 k. gr. č. Číslo pop. 230 b. l. 1471, 15. června. Rukop. č. 2119 f. P Il. Ve jméno bozic amen. Já Kateřina, vdova po nebožci Relho- řovi nožicří, měštěnínu St. M. Pr. zuostulá, vyznávám oc že ačkoli z dopusténie božícho oc lakże duom muoj, v němž byd fm, a podle toho také i s tiem všeckeren statek muoj — tohoto kšaftu mocí — odkazuji poctivému knězi Jakubovi, kaplanu královy milosti — tak však aby z toho vydal — knězi Petrovi, faráři v Ziželicích JI k. a mistru Matějovi školniemu v Klatovách II k. gr. č. Act. die Viti. 9. 1471, 27. listopadu. Rukop. ć. 2105 f. 31/. Johan- nes Slejfit ct Dorothea e. d. in s. Egidii parochia inter domos Johannis Kokysl et Blasii Hrnéck dicti circa sa- cerdotcin Jacobum, s. Nicolai plebanum, pro XVIII s. gr. Act. fer. III. post Katherine. 8. 1477, 12. června. Tamléž f. 388. Johannes Kvapil lajfćć resignavit domum sua Jacobo, nalo suo carissimo, et Dorothee, uxori eius. Act. fer V. in octavo Corp. Chr. 4. 1484, 3I. srpna. Rukop. ć. 2106 J. 141. Dorothca, filia Kouskonis cullellifabri, e. d. inter domos Johannis Kokysl cultellifabri et Mathei aurifabri aput Wenceslaum, sutorem de Parva parte, et IDorothcam, conthoralem cius, pro XII'/, s. gr. pr. Act. fer. 1I. ante l'gidii. 6. 1485, 26. října. Zamléž J. 166. Jana, relicta Johannis Skoda e. d. erga Dorotheam, filiam Kouskonis, 84 

Strana 666
666 XXVI. V třídě Husově. — - ©. p. 980b. ci Mathiam cultellatorem, virum eius, pro XU!/, s. gc. pr. Act. dic Crispini. 6. 1495. — Rukop. č. 2107 /. 75. Jana. Kyselnice ct Johannes cuitellator, maritus ipsius. 7. 1496, 20. i(jma. 7aléz /. 115. Johannes, olim Laurencii saponiste filius, ct Katherina e. d. inter domos Duchconis pellificis dicti Kapalin et Mathie Kocik cultella- toris erga Johannem cultellatorem dictum Kyselnfk ct Ja- nam, conthoralem cius, pro XIII s. gr. pr. Act. fer. V. ante. Xl m. virg. 8. 1513, 6. dubna. Aukop. 6. 2108 J. 118. Jan Balík a Jakub Trubka, konšelé, jsúce vysláni k Nieté, někdy Jana Lauryna manželce, k žádosti jejie, kterážto Nicta oznámila jest vuoli svú konečnú, że domek svuoj, kterýž se jí dostal po nadepsaném Janovi, manželu jejiem, vzdává Markétě Vlkové z Nov. M. Pr., přietelkyní své, s lúto znamenitú přímienkú, aby ona Markéta jí Nietu opatrovala stravá a odévem aZ do jejie smrti. A jestli że by ona Markéta prve nežli Nieta umřela, tehda ona Mar- kéta ten domek dává Kateřině, decři své, a ona Kateřina tak aby se zachovala a tuż Nietu aby smrtí: dochovala a ji opatrovala. Stalo sc v sifcdu po sv. Ambrożi. 9. 1518, 6. dubna. Twmléž. Mikuláš kovář a Do- rota k d. mezi domy Kovby vetešníka a Kořienka ševce ležící od Markéty Vlkové za XV1/, k. gr. pr. Act. v stiedu po sv. Ambrożi. 10. 1531, 8. srpna. Rukop. ¢. 2111 f. I. Ji Po- lácek kovář k. d. mezi domy Kouby vetešníka a Kořínka ševce od Mikuláše Aničky kováře za XLY k. gr. č. Act. fer. V. die Invent. s. Steph. (R. 1584 splácí Poláček a r. 1586 již Valenta Pilát.) 11. 1628, 8. února. Rukop. č. 2110 f. 247. Man- želské vzdání statků Valenty Piláta ševcc a Uršuly m. j. Act. fer. 11. post Purif. 12. 1533, 10 kv&tna. Rukop. C. 2111 [. 48. Jan Japal a Marta k. d. od Valenty Piláta za XXXV k. gr. č. Act. sabbato post Stanislaum. 18. 1685, 12. dubna. Zwmléž /. 100. Václav flus- nýř a Arnošt, otec jeho, k. d. od Jana Japala za XXX11117/s k. gr. © Act. fer. II. post Reliquiam. 14. 1587, 16. září. Rukop. ¢. 2111 f. 189. Hanuš Pehm a Elena k. d. od Václava Mašnéře za XLV k. gr. &. Act sabbato post Jixalt. s crucis. 15. 1544. — Hukop. C. 2117 f. 40. Linhart flainér. 16. 1578, 5. birezna. Rukop. ć. 2118 J. 333. Nona kniharka, jinak fla3nyika, jakoż mó dil po Alenć Ла$- nyice, matce své, v domu mezi domy Mikuláše Smolíka nárožním a Bartolomèje Зина krajciho obostranně leži- l | l XXVII. V třídě Husově. — ©. р. 280b. cím, že ten díl dává Wolfovi flašnýři, bratru svému. Act. fer. V. post Transl. s. Wenc. 17. 1574, 26. července. Rukop. c. 2122 109. Jakož jest po smrti Anny, Bartoloměje Prokhejta knihaře manželky, mezi týmž Bartolomějem a Wolfem Ilaśnyicm, bratrem dotčené Anny, o statek po ní Anně pozuostalý odpor vznikl, však o to jsú sc porovnali, takže Wolf flašnýř za v$ecku spravedlnost postoupil jest Barlolomejovi domu mezi domy Petra Rigera a Bartle krajéfho obostranné le- Z(cího. Act. postridie Jacobi ap. 18. 1582, 95. června. Rukop. ć. 2112 /. 129. Bartolo- mój Prokhejt knibař vzdal dům svůj Sabině, manželce své. Act. postridie Joannis Pauli. 19. 1588, 29. června. Pukop. č. 2230 f. I6. Sa- bina, po Bartoloméjovi Prokhejtovi knichaři vdova, při- znala se, že jest dlužna BO k. gr. č. za kupecké zboží Leovi Strolincovi z Normberka, ujistujíc sumu na domu svém, v němž bydlí. Act. fer. lll. post Joan. B. 20. 1698, 20. kv6tna. Rukop. €. 2113 f. 99. Matiáx Kratz, cís. kamení drahého řezač, a Kateřina k. d. při domu svém u zlatébo jublka od Jana Aleta knibaře a Sa- biny m. j. za 196 k. gr. č. 91. 1609. - Rukop. ë. 1064 f. 27. (Svědomí mezi Matesem Kratzem a Jiffkem \Vildem ) Adam Pejker, Man- šnejdr, svědčil: Byli jsme pospolu v staré rychtě a zmí nili jsme se o kranátích, Ze Zadnej granátü kupovati nc- smíme. Tehdy Jiřík Wild začal mluviti: Co vy nevíte, proč jsou ta privilegia zjednaná? Císaři jsou jednou kra- náli pokradeni a aby takoví kradení granátové mohli tudy na jevo pfijíü. (V ta slova vypovídal i zlatník Abraham Morsell.) — Zachariáš Glockinger, cís. komorní zlatník: Toliko to jsem sly&el od Martina Lochnera, dvorského handlífe, Ze jest mi pravil při přítomnosti cís. zlatníka Hercoga z Paynu, kterak by jednolio času on a Jiřík Wild s jedním &tejninejdrem v staré rychté sedéli ma víné, v lom se ledajakés reci dály strany kupování a prodá- | ván( granátüv. K tomuZe jest incl. Wild mluviti: Co o tom nevíte, proé jsou ta privilegia vyjednána? Aby ti pokradení granáti, kteréž jsou J. Mti Cé. pokradeni, provedcni byti mohli. Na to sem se Martina Lochnera zeptal, zdali: jest ty řečí od samého Wilda slyšel, a on odpověděl, že ano. 29. 1608, 17. září. Rukop. č. 2113 f. 302. Anna PeSonova, po Panlaleonovi PeSonovi vdova, k. d. mei svym u LE fendrychüv a Matesa Kratce u zlatého jablka za 500 k. gr. ©. od tćboż Malcsa Kralze. 23. 1603, 24. Мпа. Таней /. 302. Vojtèch Lyson vec a Anna k. d. vedle Anny PeSouky u tri lendrychüv за 500 К. gr. č. od též Anny Pešonky. XXVIII. V rozcestí mezi ulickou Salovcovou a ulicí Swatojilskon. Cislo pop. 234. (U pelikána.) *1. 1431, 81. ledna. Rukop. č. 2099 f. 347. Jo- hannes de Montibus publicavil ius Margarcthe, conthorali suc, super domo Hanussii Neumeister ad pellícanum dicta l in bivio p. s. Egidium ante Purif. *2, 1481, 5. září. Rukop. č. 992 f. 153. My purg- mistr a konšelé Velikého M. Pr. oznamujem liemto z pisem obecně přede všemi, že v té při a róznici, kteráž jest byla mczi Machni sirotkem, dceri Kuncova Pile zla níka, a Janem, manželem jejím, z jedné a mezi 0, ntrnÿm Michalem zlatnfkem, mësténinem svrchupsaného mdsta Pražského, poručníkem (é jisté Machny od Kunce Pile zjednaného, jakožto list kšeftní světlejie okazuje, z druhé transcundo siluata. Act. fer. III. 

Strana 667
XXVIIL V rozcestí mezi uličkou Jalovcovon a ulici Svalojilskou. — Ć. p. 234. strany připoviedající táž Machna s mužem svým napřed- psaaÿm ke vSemu slalku movitému i nemovitému ITanu- Sovu zlatnfkovu, Nevmeistr re&enému, kteryź jesti po sobi, když jest ulekl z našeho města na potupu pravd svatých, zde u městě, nebo kromě města pražského pozuostavil, jsa poručníkem vedle Michala zlatníka, bratra svého, již jmenované Machny, zjednáním a zpuosobením od Kunce Pile svrchupsanélio. Pravieci táž Machna s mužem svým, 2e by nebyla odbyta od poručníkuov svých napředpsaných z statku otce svého, kterýž jesti jim poručil a jeho svěřil, jakož toho hodným svědomím před námi jesti dovedla. V kterýžto statek téhož: Hanuše Nevmeistra, poručníka a ujce svého, a zvláště v duom, kterýž leží na rozcestí idáce k sv. Jiljí, ježto slove duom Mikertlóv, byla jesti vstupila s védonmínm obce, jakoZto sirotek zde v tomto mé- stě osiřelý a od poručníkóv, jakož shledáváme zapomenutý. Kteréhožto domu byla jesti s mateři a s otčímem svým v držení, náklady nemalé tyto časy nebezpečné na ten duom a z toho domu učinivše, jakož toho také hodným svědomím jsú dovedli. I slyševše z obú stranú žaloby a odpory, kšefty, hodvá svědomie dobrých a zachovalých lidi z strany Machny, sirotka svrchupsaného, tudiez tuké majice P, B. před očima, pilně a bedlivě to danic Micha- lova zlatníka, kteréž má od obce našie k statku Hanuše Nevmeistra jiz jmenovaného rozváživše, že by obce v tom nezavázala ani zavadila práva a spravedlnosti sirotka svrchu- psaného, i jakožto nejvyšší poručníci všech sirotkuov a vdov v městě našem jsice, spravedlivost a rovnost milu- jice, i vyFkli sme a ortelem naším dokonalým vypověděli, vyliekáme a vypoviedáme: Aby nadepsaná Machna s Ja- nem, manZelem svým, duom svrchupsaného Hanuše Nev- meistra, poručníka svého, měla za svuoj statek, týmiž poručníky jic neodbytý po smrli Kunce Pile, otce jejieho, tak aby jej drželi, jím vládli, jeho požívali aneb s ním učinili, jakožto s svým vlastním a dědičným zbožím, což sč jim najpodobnéjic bude zdâti a vidéti. Ale vinici a jiné všechny věci, kteréž sú svrchupsaného Hanuše, při Micha- lovi nahofejmenovaném smc znostavili vedle povolenie obecného. Dále vyřickajíce a přikazujíce, aby častojmeno- vaná Machna s Jauem, mužem svým, dědicové ani budúcí jich na svrchupsaného Michala zlatnfka, na dědice ani bu- diicic jeho, vož »č toho poručenstvic Kuncova Pile dotýče, nesáhali ani jej kterak sami skrze sě, ani skrze jiné osoby svěcké neb duchovnie nařiekali v časiech budúcích, ale od všelikého sahánie a nařickánie přestanúce, jeho věčně u pokoji nechali. Actum anno эс ХХХЮ f. 8. ante Nativ. M. V. *8. 1488. — Rukop. č. 2099 f. 299. Vanék od zlaté štiky olázín jsa, co by jemu bylo svědomo v též při, odpověděl jesti a řka: Když sem byl u Jana Stříebr- ného zlatníka na stravě v tom domé Migertlové i slÿchal sem od něho, kterak by v tom domě sedči jménem Ma- kuše, pastorkyně, a Barbory, mateře jejic, pončvadž Hanuš Newenmcister, jsa poručníkem jich a statek dobrý pobrav otce jich i utekl a ušel z města na potupu pravd božích. Martin Slivka Fezn{k, mésténfn Malostranskÿ, — od- pověděl a řka: Když sem byl u Jana Střiebrného zlatníka v podružství v tom domu Mikertlově, mi jest svědomo, že týž Jan všecky věci a potřeby městské i výjezdy: na pole jesti trpél a podstupoval z toho domu, az i jest sšel na vojně. A takéó ze sé jesti v ten duom uvázal s vědomím panským jménem Makuše, pastorkyné své, ponévadZ Newenmeister, poručník jich, jesti utekl, mčv dáti té Makuši sto kop a mateři jejie XL k. včna. Kunc, Simon, Jakub a Zigmund, zlatnici, otazśni súce v plné radě ode pánóv konšelóv, co by jim bylo 667 svédomo o l’ilcovi zlatníku a měl-li jest kteraký statek ancb byl-li jesti pacholek služebný, odpověděli jsúí Flaíce: Myť jsme jeho neměli za pacholka, ncZ za mistra a mělť jesti statek dobrý a potřebu dobrí v svém krámě viícce nežli za sto kop gr. Act. a. XXXI fer. II. post Joh. B. Mistr Jan Rokycana a pan Simon od bieleho lva otázáni jsúce pány konšely v plné radě, co by jim bylo svědomo o té řeči, kterúž sú mluvili s panem Michalem zlatnfkem jménem Makuse sirotka, poñavadZ jesti poruè- níkem otce též Makuše. Odpovědčli jsú řkúce, že když sú s ním mluvili o tu jistí Makuši, aby se k ní okázal a jí pomohl, poňavadž jest poručníkem otce jejicho. À pan Michal odpověděl k nim fka: Zet sem já poručníkem s bratrem svým Hanusem Newenmeistrem a ont jesti, | jakožto starší a o těch v&ech vécech vie, kterychż jesti l'ile odemfel a k sobě je pobral, Nechť k němu list píše a cot on sezná a rozkóże, chcit se k tomu rád přičiniti, bych pak měl svým statkem odbýti. Petřík, z Malé Strany měštěnín, vyznal )ези laké, kterak uebuoh Jan Střiebrný, když měl jietí na pole vedle jiných súseduov, tehdy jeho prosil, jestliže by jeho P. B. neuchoval, aby Zené jelo a dceri jí by! raden a pumocen, aby při tom domu byli zachování. Neb o své věci, kteréž jesli jim pobral [Tannus Nevenmeister, jich poruènfls, ne- mají sč utéci nežli k tomu domu jeho vedle panské rady, poňavadž jestí z města ušel. Jindřich Kbelský a Vaněk Mužík vyznali si, kterak Petrik zlatník, bratr Michaluov zlatníkuov a Hanuše Ne- wenmeistra, pred nimi pravil jest, že když jestí byl vsazen do krámu Kuncova Pile po smrti jeho Hanušem svrchu- psaným, tu jest nalezl čtyry páry koflíkuov téhož Kunce, a každý pár stal jest po XIII kopdch neb lép. Pravě dále pred nimi, Ze jest svědom všeho statku, který jest ostavil po sobi nadepsany Kune Pile, a Że jesti jeho zuostalo dobře za póldruhého sta k. gr. neb lépe. *4 1436, 96. září. Tamtéz f. 43l. Caspar de Merzicricz convenit domum dictam ad pellicanum sitam in parochia s. Egidii erga Johannem de Montibus ct Margaretham, conthoralem ipsius, de octo s. gr. pensc ad unum integrum annum demptis stubella supra coquinam, lestudine retro circa hostium posterius nec non duabus cameris ligneis supra pallacium antiquum, easdem pref(alus Johannes pro sua necessitate et Constantinii, in quibus manere debel. reservando. Ea condicione inter cos no- lanter expressa: Si alique collecle, contribuciones ct alia iura civilia medio tempore occurrerint, hoc Johannes per se subire lenetur. Ad campos autem, si exitus illius quartc fuerit, hoc ambo, videlicet Joliannes et Cuspar, expedire equalibus sumptibus tenebuntur. Si vero vigilie in civilate fuerint, hoc Caspar per se suis propriis impensis tenebitur ordinare. Eciam quidquid Caspar super emendacione do- mus imposuerit bono testimonio vicinorum demonstrato huiusmodi impense per Johannem debent sibi ia conven- cione domus defalcari. Act. fer. III. ante s. Wenc. ^b. 1438, 18. února. Tamtéž /. 455. Když jest pfe a ruoznice byla mezi Petrem HFC zlalnfkem a Jírá řečeným Mřeňek o někleraké věci a klenoty témuž Petrovi zlatnfku od tolo Jíry Mfeñka vzaté a pobruné, O kterézto véci a klenoty Petr svrchupsany Jiri jest pri- vem nařekl a ortelem panskym napominal — i ubrmané — vyřkli jsú — takovéto: Aby svrchupsaný Jíra za ty věci a klenoty pobrané po Petrovi zlatníku svrchupsaném dal a zaplatil XV k. gr. č. — Act. fer. V. ante s. Valent. 1. 1448, 2. března. Rukop. č. 90 f. 159. Nobilis d. Girsico de Cunsstat alias de Podiebrad c. d. ad pelli- canum diclam erga Johannem Minczer de Monlibus 84* 

Strana 668
668 Culhnis et Margaretham, conthoralem ipsius, pro LXXXX s. gr. Acl. sabbato ante Lclarc. 2. 1458, 10. ünora. 7Zaméz f. 221. Nobilis d. Sbinco Zajiec de llazmburg c. d. erga nobilem d. Gcorgium de Cunstat pro C s. gr. Acl. die s. Scolastice. 8. 1494, 20. sipna. Desky zemske vilsi c. 6 f. K 12. My Ladislav, z bozie milosti Uhersky, Cesky oc król oc známo činíme tímto listem všem, že urozený Zbyněk Zajiec z Mazenburku, vérny ni$ milý, kúpiv duom sobě, dědicuom a budícím svým v městě našem Starém Větším Pr., kterýž jest někdy sloul u pelikána, ježlo leží: vedle domu Czolrova a proti domu MatyuSovu Loudovu mezi dvěma ulicema, kteréž jdú k sv. Jiljí, z obú stranó toho domu, u uroz. Jiříka z Kunštatu a z Poděbrad, věrného našeho milého, prosil nás jest pokorně, abychom jemu a jelo dédicuom ten duom osvoboditi rácili, A my zna- menavše jeho věrné služby našie velebnosti učiněné, jsúce naklonění k prosbám téhož Zbyňka, ten svrchupsaný duom mocí naší kralovský v Cechách liemlo listem k věčnosti osvobodili sine a svoboden činíme ode všech súduov, šo- suov, vojen, ponuocck i od všelikterakých jiných paplat- kuov a pomocí městských. A také aby již psaného města měšťané amžto kdožkolivěk jiný nemohl aniž bude moci žádného v tom domu stavovati a byndrovati, anižto kte- rých nesnází činiti kterým koli obyćejem. Chtiece lomu, aby jiZ psanf duom byl prázden a svoboden těch všech vécí od. svrchupsaného méósta našeho a od purkmistra, rady i vie obce téhož mčsta i tudiež ode všech jich úředníkuov, rychtáře i posluov, všemi věcmi, jakožto duom panský svobodný, aby do svrchupsaného domu práva ne- měli vcházeti ani co v něm pósobiti bez vuole již psaného Zbyňka neb jeho dédicuov a budících. A učinil-li by kto co proti tomuto našemu téhož domu osvol;ození, chcem, aby propadl pokutu třiceti hřiven stfiebra čistého; polo- vici do komory našic královské a polovici svrchupsanému Zbyňkovi, dědicóm a budúcím jeho. Také týž Zbyněk, dědici a budúcí jeho budú moci ten duom svrchupsany prodali, dáli, zastaviti, sméniti, najieti a s n(m ucinili, jakožto s svým vlastním dědickým beze všech a všeli- kterakych překážek a nařiekánic všelikterakého člověka i mésta svrchupsaného. A ktoZ bude mieti tento list s dobrú vuoli Zbyňka castopsaneho a nebożlo dódicuov u budicfch jeho, ten mó a mieli bude všecka práva v tomto listu položená, jakožlo oni samí. Tomu na svědomie pečeť naši královský jsme přivěsili k tomuto listu. Dán v Praze v atterý před sv. Bartolomějem l. od nar. s. b. 1454, lct království našich Uherského oc v patnáctém a Ceského v prvniem leté. Ad mandatum d. regis. 4. 14665, 28. dubna. Rukop. ć. 993 f. 154. My purgmistr a rada i vSecka obec St. M. Pr. vyznávimec tiemto listem obecně předc všemi, ktož jej uziie neb čtúce uslyšie, tak jakož urozený pán pan Zbyněk Zajice z Hazmburga kúpil sobě a zaplatil a dědicóm svým i bu- dúcím duom v městě našem, kterýž jest někdy slul u peli- kána, ježto leží vedle domu Cotrova a proti domu Mathi- 480vu Loudovu mezi dvéma ulicoma, kteréž vedú k sv. Jiljí z vobú stranú okolo toho domu, u urozeného pána pana Jiříka z Kunštátu a z Poděbrad, v ty chvíle správce a hofmistra královstvie Ceského. Protož my napřed psaní purgmistr, rada i všecka obce města svrchupsaného na- před k žádosti výšpsaného pana Zbyňka, i také proto, že týž pan Zbyněk nám a městu našemu a netoliko nám, ale také k žádosti a ku prosbě našic i měšťanóm Nového Města, ale všakž měšťanóm Nového Města toliko do své vuole, z svého cla jest odpustil z vinic našich, kteréž z voné strany mostu od Malé Strany máme, tak že cožkoli vína XXV/H. V rozceslí iezi ulickou Jalovcovou a ulicí Svalojtlskou. — È. p. 234. z těch našich vinic zberúc které leto těmi branami: na Malé Straně povezem do města našeho, od toho nic pla- titi nemáme tak dlúho a dotud, dokudž by od již psaného pana Zbyňka zápis ten, kteryZ od slavné paméti króle Václava na clo tu na Malé Strané mó, splacen nobyl, bez pohoršenie však jemu od nás jiných cel jeho bráně, k nimžto by řádné právo měl starodávné. A protož ten již jmenovaný duom jemu panu Zbyňkovi a jeho dědicóm i budúcím ticmto listem sami od sebe a od našeho města i od budücích našich k věčnosti svobodíme a svoboden činíme, jakožto duom panský a svobodný ode všech práv a súduv městských a všecikterakých šosuov, příslušenství a poplatkuov, kteréž by k našemu městu svrchupsanému přislušali ancb příslušeti molli, kterymiz by koli jmény mob nebo mohly by jmenovány býti, ale aby v 162 svo: bodě, jakožto jiní domové panští od slarodávna v městě našem byl a zuostal, na kteréžto svobody a svrehupsanélbo domu vysvobozenie také již častopsanému panu Zbyňkovi a jeho dědicóm i budúcím zápis nejjasnějšícho: kniežele a pána kněze Ladslava, krále a pána našeho najmilostivěj- Sieho, vydán jest, A my jej máme a slibíjem i naši bu- dúcí potom mají vedle vysvobozenic královy milosti a na- šeho v těch ve všech svobodách, tak jakož sé svrchu vypisuje, drželi a zachovali nýnic i po všecky casy budńcie. A kloż koli tento list měl by ncbo micti Lude s Casto- psaného pana -Zbyňka neb jeho dědicuov a budiicích dobrí volí, ten má i mieti: bude túž moc i též všecko právo, coż tento list svědčí, jakožto oni sami. Na polvizenie i budúcí pamčt toho pečeť m velSi dali sic i kázali k tomuto listu privé dobrovolně. Jerž jest dau leta oc padesátého pátého ten pondělí po sv. Jiří. 5. 1469 po 15. srpnu. Rukop. č. 2105 f. 280. My Jiřic, z buożie milosti: král Cesky. markrabic Moravsky, Lucemburský a Slezský vévoda a Lužický markrabic etc., oznamujem tiemto listein. vSem, Ze pro provinéní Jana a Oldficha Zajícuov z Hazenburga, kterymz proli nám provinili js, Ze, jsüce poddani naBi, nám jakozto králi Ceskému a pánu svému zprotivili jsú sč. Pro kterúžto vče duom jich, kteryZ js měli na St. M. Ir. v osadě Svato- jilské, jiem jsme odjali, neb ten duom i jiné věci jich podle práva na nás přišly jsti. J shledav&e mnohovérné slużby urozených Mikuláše z Lantštejna, maršálka dvoru našeho a nejvyššieho písaře desk zemských, a Pavla z Jen- štejna, věrných našich milých, kteréž nám činili jsú, činic a potom tiem lépe aby mohli a měli činiti, s: dobrým rozmyslem a radu věrných našicch, mocí královský ten duom svrchupsany i to právo vysazcnie a osvobozcnic, kteréž jmenovaní Zající na len duom měli jsú, týmž Miku- lášovi a Pavlovi dali jsme a tiemto listem. dáváme milo- stivě ke jmční drženic a požívánic bez našic, budících naSicch, króluov Ceskych, i všech jiných lidí všeliké pře- kóżky. Dóvajic jiem plmi moc i próvo, aby oni ten duom mohli prodati, dáti, sméniti ncb zastaviti i s tiem domem učiniti, což by sě jicm zdálo užitečnějšícho, jako s svým vlasiniem dědictvícm. Tomu na svědomie pečeť naši krá- lovskú kázali sme přivěšití k tomuto listu. Dan v Praze po (kdy?) hodů Matky B. na nebe vzelic I. — LXIX, království našeho léta dvanáctého. . 6. 1880, 19. února. Rukop. c. 343 /. 3I8. J. M. Rímský cisar a Uhersky, Cesky król, pn nó$ nejmilosti- vější poctivým purkmislru a konšeluom St. M. Pr. v zná- most uvozovati rácí, že Jiřík Ilolub hospodář domu pp. Zajícuov, toho při J. Mti Cé poníženě hledá, aby jemu šenk rakovnického piva v témž domě dopuštěno bejti mohlo. 1 vzhlédnúce J. M. C. na ponížené přímluvy, kteréž s k J. Mti od pp. Zajícuov za téhož Jiříka dály, protož J. M. C. ćsta na$cho 

Strana 669
XXVIII. V rozcestí mezi uličkou Jalovcovou a ulící Svatojilskou. — C. p. 284. nadepsanym PraZanuom Staroméstskym tímto dckretem milostivě poroučeti ráčí, aby se k tomu pilným jednáním přičinili, aby dotčenému suplikantu taková piva rakovnická šenkovali dopříno a dopuštěno býti mohlo. Na tom oni J. MiCć milostivou vuoli naplni. Decretum per imper. maiest. in consilio Pragae 19. Fcbruarii a. LXXX Vrali- slav z Pern&tcjna. G. Mehl, vicecanccllarius, Kober. 7. 1680, 26. ánora. Tamléz. (Replika.) Slovutné a mnohovzáciné poclivosli V. M. p. purkmistic a pani nim Jaskavé pfízniví a mili! Raćili ste nim dnuov pominulych J. Mti Cé pána, pána nds všech nejmilostivějšího, milostivý dekret od Jiříka Holuba ševce Vašim Milostem odeslaný vydali, z jehožto přečtení jsme vyrozuměli, že ). M. C. V. Mtem milostivě: poroučelti ráčí, abyšte se k tomu pil- nym jedníním přičinili, aby dotčenému Jiříkovi piva rakov- nického šenkovati dopříno a dopuštěno býti mohlo. Kte- réžto milostivé J. Mti Cé poručení my ve vší poddané poníženosti přijavše, tolo za odpověď V. Mtem na žádost neslu$non jeho Jiříka dáváme: Jest nám lo s nemalým podivením, že on Jiřík, jsa řemesla ševcovského mistrem, šenkýřem piva rakovnického býti chce a smí je J. M. Cskou pina pdna nds viech nejmilostivějšího o poručení i také J. M. pany pany Zajice za přímluvu žádati proli svému svědomí, závazku i povinnosti svý měšťanské a na ujmu mnohého počtu sousechiv móst těchto Pražských v týž šenk sc tříti a o něj se bez studu pokoušeti. Ježto patrná věc jest, že přijímaje městské právo toho s nemalou pros- bou a přímluvy přátel jeho při V. Mtech a stolici J. Mti Cé jest hledal, aby jemu pří tomto předním a hlavním městě království tohoto živnosti té, jíž se jest z mladosti po- řádně učil a vyučil, od V. Mtí dopříno a práva městského uděleno bylo, připovídaje, že se V. Mtmi, jakožto vrch- ností svou, poslušně řéditi, spravovati, dobrého obecného a zvláště svornosti s obyvately města tohoto vyhledávati chce a bude a ničehož toho se nedopouštěti, což by na ujmu a ublížení obecného řádu bylo. Pak nachází-li se to při témž Holubovi ševci, čili nenachází, rukama se makatí a zvláště z toho vyrozumóti muoże, Ze on Jif(k Holub, maje o tom dobrú vědomost, jakou sle práci se piny radními všech tří měst těchto Pražských o to vésti a jmíti ráčili, aby na zahubení a zkázu většího počlu měšťunuov měst těchto Pražských, jakž nákladníkuov hor viničnejch takž i nás piva rakovnická ani jaká jiná přespolní sem do měst Pražských uvozována, nadto od obyvateluov a mčěštanuov zdejších přijímána a také šenkována nebyla, jakž takové V. Mili sne&ení vuobec vyilé, vyti&téné a vy- hlášené také J. Mtmi pp. ouředníky a soudci zemskými jest schváleno a potom obzvláštní milostí J. Mii Cé de- krelem zpečetčným potvrzeno. Tomu všemu Jiřík Holub na odpor se postaví, tudy jak sám tak jiným, sobě podob- ným, mimo všecku spravedlnost cestu k neřádu a nočnímu scdání při témž šenku, (éž k zrušení svornosti a společné jednoty neslušně a povážlivě otvírajíc. Ježto kdož sou se tak kdy prve co toho podobného na odpor vrchností se z měšťanuov slavějíc a nařízení jich proti povinnosti mě- šťanské a přípovědi své vzdornou protimyslností protrhu- jíce dopouštěli, trestání skutečného jsou nemíjeli. Coz my k uvázení V. Mtem poroucíme a ponávadz pak J. M. C. nás při snešení V. Mií společném všech tří měst Pražských i také na onen čas milostivém dekretu J. Mti arciknížete Ferdinanda zuostaviti rdcil, proto? jsme ku P. B. a k V. Mtem. duovérné naděje, že nad týmž spravedlivym a ulvrzenym sneSením i dekrelem J. Mti Cé, nic méné i nad námi otcovskou ruku držeti a jemu Jiří- kovi ševci i jeho ženě, kteříž J. Mti Cé i také městu lo- muto k skrovné platnosti jsou a zákupu svého nemají, tako- 669 vého šenku, zvláště v domu panském, kdež právo pro pretrhovini neřáduov vcházeti nesmí, nikoli dopou&téti neráéíte. NybrZ za to М. МИ se vài uctivo tí snazn& pro- síme, Ze k J. Mti Cé pánu pánu nás všech nejmilostivěj- šímu za nás, kteříž všeliké povinnosti J. Mti Cé i V. Mtem vždycky volně činíme, aby tak lecjací lidé málo anebo nic platní více nás vobmyslným, nespravedlivým piedsc- vzetím nezlěžovali, přimlavití ráčíte. A my se toho V. Miem vżdycky volnymi slużbami odméiovati a odsluhovati chcemc. V tom se V. Mtem k ochranné ruce poručena Ginímc. Datum v pátek po sv. Matéji ap. l. LXXX. V. Mtem. vc vSem povolní nákladníci piv vaření v St. M. Pr. 8. 1616, 26. října. Rukop. č. 324 f. 497. Službu svou vzkazují slovutný pane a příteli můj milej. Oznamuji vám, že sem léta pominulého 1615 v pondělí po sv. Mar- Linu uroz. pánu p. Janovi Zbyňkovi Zajícovi z IIazmburku, J. Mu Cé radé, presidentu nad apelacimi na hradd Praź- ském a nejv. a dědičném šenku království Ceského, listem od úřadu desk zemských věděti dal, že dědictví: páně, totižto dům v městě Starém Větším Praz-kém, ktery2 jest sloul u pelikána, ježto leží vedle domu Cotrova a proti domu Matiášovu Loudovu mezi dvěma ulicema, kteříž jdú k sv. Jiljí z vobú stranů toho domu, se vším a všelijakým k domu příslušenstvím podle zvodu na'lo učinčného a práva až k odhadu dovedeného uroz. vladyce p. Zikmun- dovi Belvicovi z Nostvic na Betkovicích a Střemách jsem odhádati měl. Kterýmžto listům jest nékdy uroz. paní paní Polexina z Hazmburku, rozená z Minkovic, manželka téhož p. Jana Zbyňka z H. jisté příčiny, proč téhož domu a dě- dictví svého jemu p. Zikmundovi Belvicovi z Nostvic od- hadovati dáli povinna není, k úřadu mému ke dskám zemským položila a jeho p. Zikmunda Belvice vedle vy- měření zřízení zemského do soudu nejv. purkrabství Praž- ského ke dvěma nedělům obeslala. Však dříve nežli ta pře své skončení vzala, týž p. Jan Zbyňek Zajíc z H., tolikéž i ona paní Polexina z Hazmburku, rozená z Minkvic, oba- polné prostředkem časné smrti z tohoto světa jsou vy- krocili a mezi tím jest již dotčený p. Zikmund Belvic z №. všeho práva svého až k odhadu dovedeného uroz. vladyce p Frydrychovi Smolíkovi z Slavic na Mokropsích a Vono- klasích a zase týž p. Frydrych Smolík uroz. p. Pavlovi Michnovi z Vacinova, J. Mti Cé radě a sekretáři království Ceského, juxtou dskami zemskými postoupil, tak jakž též postoupení práva ve dskách zemských plněji svědčí a to vše v sobě šířeji obsahujíc zavírá. I žádal jest mne týž p. Pavel Michna, abych jemu takové dědictví dle povinnosti mé odhddal. I ponévadz táž věc po již dovedcném právě na samé cxecuci toliko pozůstává a kdoby se statku často dotčeného p. Jana Zbyňka Zajíce z H uvjíti mčl, až posavad žádný se ne- nachází, a tak komu bych nyní vedle vyměření zřízení zemského l'stem zase od úřadu věděti dáti mohl, mně vědomé není, protož vám oznamuji, že já na témž dě- dictví a v lémž domu v pondělí po památce sv. Šimona a Judy nejprve příští se najíti dám a vás k tomu obsílám, že se na týž den rdno s vejchodem slunce do již dotče- ného domu (ač se chcete pokuty zřízením zemským vy- měřené uvarovati) najíti dáti a takového odhadu přítomní budete. Dán u desk zemských na hradě Pražském v středu po sv. Vordile I. 1616. llumprecht st. Cernin z Chuděnic, míslokomorník království UCeského. 9. 1616, 31. října; Desky zemské vělší č. 138 J. С. 27. V pondělí po sv. Sim. a Judovi Ilumprecht Cernfn z Chudčnic, místokomorník království Ceskćho — od- hádal dědictví někdy Jana Zbyňka Zajíce z H. — totižlo dům u pelikána — podle zvodů na to učiněných. Stalo 

Strana 670
670 XXVIII. V třídě Husově. — C. p. 239a. se toto odbádání ku pravému právu dědickému Pavlovi Michnovi z Vacinova — v sumě 2566 k. gr. č. 10. 1617, 2. kvétna. Tamléz, f. L 29 NV outerÿ po sv. Filipu a Jakubu IIumprecht Cernín oc — odhádal — dil domu — klerýž jest slul u pelikánu -— to vše, což po předešlém odhadu I. 1616 tu neodliádaného po- zůstalo. Stalo se toto odhádán( ku pravému právu dědic- kému Pavlovi Michnovi z Vacinova v sumě hlavní 88 k. gr. č. V Husově třídě. (V ulici Dominikánské.) Číslo pop. 235a. I. 1444, 16. července. Rukop. č. 2099 [. 497. Gallus Czolronis fassus cst, sc debitorie obligari in octo s. Petro, diclus Carlhis, pellifici, pro cingulo argenteo sibi per prefatum Petrum ad obligandum in Judcos mutuato, quam quidem pecunie summam Gallus deputat et proscribit cidem Pelro in et super domo sua circa s. Egidium situata inter domos Kublowczonis et Johannis ad pellicanum. Sic videlicet, quandocunque dicta domus vendita fuerit, ex tunc primum et ante omnes alios creditores huiusmodi pecunie summam Petrus conscqui debet. — Act fer. V. ante s. Maric Magd. 2. 1459, 10. dubna Rukop. č. 2105 J. 99. Dorothea relicta emit pro se, Hynkone, nato suo, domum sitam inter doinos nobilis d. Sbinconis dicli Zajiec de Hazm- burg ex una el relicte Blasii parte ex altera crga Gallum Czotr pro LXV s. gr. pr. Act. fer. III. post Reliquiarum. 8. 1459, 10. dubna. Tamlez f. 100. Johannes de Miličín et Ursula e. d. erga Dorothea relictam pro C s. gr. pr. Act. fer. ]lI. post Reliquiarum. 4. 1464, 18. června. 7Zamlé£ f. 209. D. Johannes, supremus iudex curie regalis per Bohemiam, ct d. Ulricus, fratres de. Ilazmburg ct de Kosti. emerunt d. olim Czo- lronis dictam penes cimiterium s. l5gidii. erga Johannem Tipam ct Ursulam, contlhoralem eius, pro CX s. gr. pr. Act. fer. II. post. Viti. Odtud až do r. 1607 spojeno s předešlým domem. Číslo pop. 235b. (Dům Zaduhladíkovský.) 1. 1438, 20. prosince. Rukop. ć. 90 f. Il. Wen- ceslaus Koblovec et Martha c. d. erga Johannem Voj- novsky pro X s. gr. pr. que sita est in parochia s. Egidii inter domos Petri dicti Cáslavsky pellificis et Galli, filii Wenceslai Celádka. Actum in officio sex dominorum in vig. s. Thome. 2. 1439, 21. kvétna. Tamléz f. 40. Wenceslaus Koblovec c. spidromium seu cloacam, que sita est in ci- milcrio ante ecclesiam s. Egidii peues ossatorium ct do- mum prefati Wenceslai erga magistrum Johannem Pftíbram, lunc lemporis rectorem ciusdem ecclesie, pro XII s. gr. pr. eo omni iure, prout sibi ad scolam ipsorum emerant. Acl. fer. V. ante Pentecost. 3. 1446, 7. brezna. Tamićż f. 130. Blazko braseator el Mira e. d. erga Wenceslaum Kublowczonem pro XV s. gr. Act. fer. II. dominice Invocavit 4. 1478, 4. dubna. Rukop. č. 2106 f. 9. Mathias de Poé&átek et Susanna e. d. aput Petrum brascatorem pro XXX s. gr. pr. Act. die s. Ambrosii. XXVIII. V Ińide Husove. — C. p. 285b. b. 1487, 9. ledna. Tamfcz J. 2/8. Wenceslaus Habra pellifex et Ursula e. d. penes donium Johannis Zambersky auricusoris el domum Sotrovsky dictam crga Mathiam mercatorem pro L s. gr. Act. fer. UII. post Epiph. 6. 1498, 20. srpna. Nukop. c. 2107 f. 150. Vít z Kladrub cultellator c. d. erga Wenceslaum dictuni llabra pro LXIIT s. gr. Act. fer. II. ante Bartholom. 7. 1510, 16. října. ©) Rukof. č. 2108 f. 67. Jo- hanues cultellator dictus Ilorcice et Magdalena ce. d. pc- nes domum Johannis Zambersky cx una ct dd. de ITazm- burk parte ex altera silam a Vito culiellatore pro LXVII/, s. gr. pr. ÁcL. fer. IIlI. post (?) Dionisii. 8. 1513, 4. června. Rukop. ¢. 94 11 f. 206. Jan nożier feceny Hortice seznal se, Że jest přijal vedle smluv svatebních X k. gr. č. po Kateřině, manżelce svć, od Václava, otce téZ Katcriny. Act. sabbato ante Bonifacii. 9. 1022. — Rukop. c. 2109 f. 158. Horčice nožieře. 10. 1582. — Rukop. č. 2111 J. 35. Z zadu hladký. 11. 1549, 25. června. Rukop. č. 2117 f. [74. Marta, někdy Jana Zaduhladkého a nyní Matěje Cernohorského manželka, vzdává duom svuoj — manZclu. Act. fer. III. post Joh. B. 12. 1564, 7. srpna. Tamléz f. 3/9. Jan llalícck koZisnfk k. d. vedle domu ping Zajícovým a krajčířky vdovy od Matěje Černohorského za 126 k. pr. č. Act. fer. Ill. post Transfig. d. 18. 1558, 17. Fijna. Tamleż f. 421 a Anna k. d. vedle Zygovy od Jana Ilalicka za 155 k. gr. €. Act. postridie Galli 14. 1564, 17. února. Rukop. č. 2118 f. 67. Jan Asman, jinak Kurka, přiznal se, Ze duom svuoj, v némZ bydlí a který leží pri krchovu sv. [ilji, od staroddvna Zaduhladikovsky řečený, odevzdal Scbestianovi Uhrovi, bratru svému, na ten Cas v mésté Kadani bydlcjícímu, též Anně m. j. Act. postridie Julianc. 15. 1565, 6. února. Tamtéž f. 95. Pavel Janda a Regina k. d. mezi domem p. Zajíce a zádušním od 5c- bestiana Uhra z Kadaně za 165 k. g. č. Act. pridie Do- rotheac. (R. 1567 splácí Regina, někdy Pavla Jandy a již nyní Hanuše Que manelka.) 16. 1577, 11. října. Rukop 6. 2112 f. 16. Jan Scn- deryn Vlach, zedník, a Kateřina k. d. od Hanuše Que za 150 k. g. ¢. Acl. fer. VI. post Dionisii. 17. 1617, 1. června. Rukop. c. 2114. f. 221. Nnna, po Šimonovi Čáslavským vdova, oznámila, že po smrti své odevzdává dům svůj dědický, kterejž jí po Janovi Senderynovi a Kateřině, otci a mateři, rodičích její, při- šel, mezi domy pp. Zajícův a záduší sv. Jiljí obostranně ležící Janovi Jiříkovi, synu svému nezletilému, s týmž Ši monem Cáslavskym splozenému, ponévadZ jest Katerinu, decru svou, náležitou a poctivou vejpravou, kdyZ se vdáti a za manzelku Bartoloméjovi Nylyngerovi dostati méla, opaliila, anobrz od vdání j( v témZ domé ji na devátý rok s manželem jejím bytu a živnosti jich provozování i jinak opatření beze všeho ouplatku přeje. % 1628, 4. září. Tamléz 390. Pavel Šrejnr sklenář a Alžběta k. d. od Avny Čáslavský vdovy za 100 k. gr. m. * 1684, 18. prosince brecht Fechtner a Regina k. d. 800 k. m Tamléz f. 488. _Malia$ Al- od Pavla Srajnera za 

Strana 671
XXVIII. V tfídé Husové. — C. p. 985c. Cislo pop. 235c. 1. 1438, 1. února. Rukop. č. 90 f. 13. Simon il- luminator de Luna et Ursule e. d. penes domum Wen- ceslai dicti Kublovec ct scolam ecclesie s. Egidii, erga Petrum pellificem de Czaslavia pro XVIII s. gr. pr. Act. in vig. Purif. 9. 1444, 7. července. Tamle? f. 101. Johanes Ščrba, n nccius dd. consulum, ct Ofka e. d. erga Simonem dic- tum. Sicha pietorem pro XII s. gr. pr. Act. fer. III. post Procopii. 3. 1447, 14. března. Tamléž f. 144. Johannes Sérba, olim dominorum consulum nunccius, resignavit suam post mortem domum suam silam penes scolam s. Egidii el penes domum Blasii braseatoris Ludmile, nate sue. loc lamen est exemptum, quod idem Johannes quousque vita sibi cones fuerit, potest domum predictam vendere, alienare, conmimulare sive facere cum eadem, prout sibi placuerit. Si vero predicta Lidmila vitam concluderet um- bralilem, extunc predicta domus devolvi debet ad Ofkam, malrem ipsius, in patrimonio ipsius Sérbe in villa Piese- ćenicę dicta. Et hoc post mortem Velikonis, fratris eius- dem Sérbe —. M fer. 111, dominice Danti. 4. 1454, 2. ledna. Rukop. à. 2105 f. 7. Martinus Smazil pellifex M Lidmila e. d. penes scolam et domum Blasii Chudolaczkonis erga Johannem Sérba, olim nunccium dominorum, pro XX s. gr. pr. Act. fer. IIII. post Novum annum. 5. 1472, 20 tervna. Rukop. ë. 2141 f. 106. Quem- admodum Martinus pellifex dictus Smażil veri debiti XVII s. gr. tenebatur Lidmile ct Machne de Trzcbenicz, ex lunc inxta amicabilem concordiam loco illarum XVIII s. dare debel VIII s. et has obligat super domo sua penes scolam s. Egidii situata. Act. sabbato post Viti. 6. 1477, 6. března. Rukop. č. 2105 f.383. Johan- nes Żambersky e. d. aput Marlinum pellificem pro L s. . Act. fer. V. post Transl. s. Wenc. 7., 1521, 2. brezna. Rukop. c. 2109 f. 158. Kuna, vdova Červenkova, k. d. od Markéty, vdovy, někdy dcery Žamberského, po L k. gr. č. Act. sabbato post Mathie ap. 8. 1522, 92. března. Ružop. č. 2142 f. D 19. (Kšalt Kunky Cervenkové.) My purgmistr a rada mčsta Prahy známo činíme — kterak Kunka Cervenková vdova, spolu- súseda naše, učinila jest kšaft vo pondělí před sv. Alžbětí 1. XXI. — takže — Anně děvečce, dceři bratra jejího — odkázala duom svuoj, v němž bydlí —. Jenž jest dán v sobotu po sv. Benedictu ete. XXII. 9. 1532, 12. listopadu. Rukop. ë. 2111 f. 35. Zyg- mund krajcí a Dorota К. d. ležící mezi domy Z Zadu Hladkého a Skoly sv. Jilské od Viclava Vrbky a Anny je Act. fer. Ill. post Martinum. 10. 1658. Rukop. ë. 2117 f. 421. Zygová. 11. 1660, 30. dubna. Rukop. č. 2142 f. DD 16. (Kšaft Doroty krajčové.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — Dorota krajčová, souseda naše — kšaf- tovala — takto: Ve jmóno — Bratru svćmu Duchkovi z Mochova a druhému též také bratru Bartoloméjovi Ho- vorčovskému z Kostelce a dceři Mikulášově Anně, jim ve spolku, dávám duom — na rovné díly —. by na prodaji býti jiněl, tehdy aby mimo osadu sv. Jiljí nebyl prodáván a dráže aby týž duom jim pánóm osad- ním sv. Jilským prodáván nebyl, než za 100 k. m. Stalo se v neděli po sv. Skolastice !. 1560. Na potvrzení — v úlerý po sv. Marku ev. 1560. [Dorota] A duom jestliže: | XXVIII. V třídě Husově. — Č. р. 9854. 671 Číslo pop. 2354. (Skola sv. jilská.) 1. 1444. — Rukop.č.90 [. 101. Scola ecclesie s. Egidii. 2. 1479. — Rukop. c. 2141 f. 106. Scola. 3. 1525. — Rukop. č. 1047 f. O8. (Svědomí pro Václava z Chrudimě o příbuzenstvie: Tomáše od llory.) Jakub uzdař: Když jest byl Václav z Chrudimě ve škole u sv. Jiljí, tu když stěhoval nebožtíka Tomáše Kadcřávka od Hory ke mně od Knechtů, tu sú se nazývali přátelé býti. 4. 1558. — Rukop. č. 2111 /. 342. Uředníci zvolení k stavení školy u sv. Jiljí. (Viz výše díl I. str 694 č. 12.) 5 1554, 15. října. Rukop. č. 2142 f. B B 16. (Kšaft Martina Dačíckého z Vlkanova.) Jtem tato má vuolc jest, aby žákóm k sv. Jiljí od držitele domu mého u zla- tých křížuov dáváno bylo každý pátek jeden gr. bílý aneb VII d. bílých a oni žáci mají každý pátek na památku umučení K. P. jazykem českým »Temnosti staly jsú se po všeliké zemi« oc zpívati. A k tomu Animas fidelium infra elevacionem cucharistie. A jestli Ze by toho Záci nynější i budúcí zancdbali činiti; nemá se jim nic toho dávati. Item kolo z vosku v prostřed kostela sv. Jiljí každý den, když se mše svatá slúží, aby osvčcovíno bylo a když to shoří, aby jiné koupeno bylo do živnosti Burjana, syna mého. Kleréhož príčina jest po nebožce matce jeho milé a mé milé manželky včrné. 6. 1579. — Rukop. č. 103 f. 163. Šebestian, kantor školy a kostela sv. Jiljí. 7. 1672, 97. srpna. Nukop. č. 2122 f. 31. Jakož jest rozepie vznikla mezi Sebestianem Leonidesem. sv. Jiljt kantorem, a. Lorencem Hellí o vejtrZnost nad Scbe- stianem provedená i néklerá jiná slova promluvená — i jsou porovnáni, však Lorenc Sebestianovi za škody a útraty má dári XXV k. gr. ©. Act. die Rufi. 8. 1576, 20. nora. Rukop. č. 1165 f. 159. (Jin- džich Suknička s Annou manželkou.) Jakož jest Jindřich Suknièka ku právu připraviv Annu, manželku svou, ob. vinil jí z toho, kterak ona s bakalářem od sv. Jiljí v ko- moře zavřína byla. Tu P. B. vzbudil dobré lidi, ncmoha se na její lotrovské zpuosoby dívali, o tom oznámili a když právo pro ně posláno bylo, dříve ucž přišlo, on bakalář spustil se voknem po fertuchu doliv a prve prosil hokyně, aby mu otevřela. Anna pak jeho prosila, aby se nespoušičí. Ale on ohlídši se, vidí-li kdo, předse se spustil a ušel do školy. Prosí za opatření. Proli tomu od Anny za odpověd dáno, že Jindřich toho za pravé neučiní, ahy se co nenáležitého s bakalářem dopustila, nebo jaký skůtek neřádný puosobila, i aby s ním zavřína byla a on od ní sc spustiti mel. Act. fer. II. post Julianae. 9. 1605. Rukop. č. 1288 f. 314. Dělníci sta- vící školu sv. Jiljí denně po ortu dostávali. 10. 1606, 28. února. Riegrüv Archiv II. str. 436. In vig. s. Mathaei electus est mag. Paulus Stränsky Za- penus in collegam scholae Aegidiensis. 11. 1606, 5. září. Desky zem. vělší č. 133 f. H 26. Jan Zbyněk Zujíc z Hazmburku na Budini, J. Mti Cé rada, nejv. a dědičný truksas království Českého, přiznal se: Jakož jest někdy Zbyněk Zajíc z H. koupil sobě dům kterýž sloul u pelikána — od kteréhožto domu předkové téhož Jana Zbyňka Z. z H. starším úředníkům a kostel- níkům záduší sv. Jiljí k témuž kostelu jsou jisté místo a díl téhož domu blíž téhož kostela ležící, kdež jsou nyní tíž osadní školu v nově na náklad svúj vystavčti dali, z lásky s dobrým oumyslem pro vzdělání a vyučování 

Strana 672
679 XXVIII. V třídě Husově. — Č. p. 285d. mládeže, ke cli a chvále boží i pro památku svou na onen čas odevzdali, podle téhož dotčení osadní téhož místa a školy nade všecku pamčt lidskou jsou v pokojném dr- žení a užívání zůstávali, touž školu nyní znovu s velikým nákladem vyslavčti a vyzdvihnouti dali, při: kteréž aby dále na budoucí věčné časy bezpečně zůslavení a zanc- chání býti mohli, protož také i nynf on svrchupsany Jan Zbyněk Z. z H., jakožto dědic týchž předkův svých, lýmž dobrým úmyslem, tolikéž na památku svou tomu místo a vůli svou dává, toho při témž předešlém slarobylém způsobu a jim téhož domu odevzdání a postoupení zcela a zouplna zůstavuje a zanechává a takové míslo, na němž již táž škola — v novč vystavená jest, s touZ školou a všemi zdmi jim — starším úředníkům a kostelníkúm záduší kostela sv. Jiljí v St. M. Pr. — odevzdává, ve dsky zem- ské klade a postupuje. Stalo se v sobotu po sv. Jiljí. Viz i následující. . 12. 1614, 8. října. Rukop. č. 2158 f. 136. (Zídost úředníkův úřadu šestipanského o přenesení platu do školy sv. Jilské do úřadu mostského.) Slovutné a mnohovzáctné poctivosti V. M. p. purkmistře a páni radní, nám Jaskavě přízniví. Jakož V. Mtem dobře povědomé jest, kterak dvůr Branický V. Mtem náležející teď v málo kolika časích z dopuštění božího skrze oheň nenadálý téměř všecken vyhořel a po třikráte zkázu svou vzal. Za kterouž příčinou aby tak zpu$tény a zohavenyj nezüstával, v nékolik set k. m. se vdluzivSi, z kterychzto dluhüv mnozí ještě neza- placeny zéstávají, ten znamenitym nákladem podle skrov. nosti z poručení V. Mti stavěti dáli jsme museli. 1 poně- vadž velice špatní k témuž dvoru V. Mtí důchodové a na skrovně polí i luk, takže téměř na vychování samé toliko čeládky dvorské sotva stačiti mohou, jse nachází, jakož minulého roku přes 80 str. pšenice mimo potřebu domácí uprodáno nebylo. Což ani na placení čeledi, ani na jed- nání potřeb do dvora, nadto také na opravování dvoru, čehož ještě velice potřebí jest, mnohem méně na vydání některá postranní dostačiti nemohlo. Kdež pak mnohem tíže 10 přichází, že jsou na onen čas p. purkmistr a póni z téhož dvora Branického, an jeho žádnými převyšujícími příjmy mimo těžká vydání se neužívá, k záduší kostela sv. Jiljí a sv. Martina k skupování šalúv chudým žákům při času vánočním plat, kteréhož do 86 k. m. učiniti na- iiditi rócili. Z kterćhożto platu za časté od p. Jana st. Vetricka z Vokounstejna k záduší sv. Martina zadržalého napomínání býváme. | nevédouce kde a odkud takovych peněz k záduBí sv. Martina zadrZalych k zapruvení ob. mysliti k V. Mtem ve vB( Selrné uctivosli se ulíkámc a Zádáme, Ze týž plat k dotčeným záduším z téhož velice zpušlčného dvora vycházející svésti a ten (však V. Mlem žádného v tom vyměření nečiníce, nýbrž při vóli V. Mt to zůstávati bude), poněvadž na onen čas k úřadu šesti- panskému skály vápenné i s lidmi poddanými podle kou- pení téhož dvora jsou náležely, a ti z uvážení p. purk- mistra a pánův jakým pak koliv způsobem odňaty a k úřadu pp. úředníkům mostským, z nichž by nemalý užitek do důchodův dvorských přicházel, takže by těmto platům nemalé polehčení státi se mohlo, postoupeny jsou, pro zpomožení takovému platu i jiným vydáním z týchž užitkův podaných a skal, do úřadu mostského obrátiti a prenésti ráčíte. Pokudž by se toho státi nemohlo pro tak veliká vydání na budoucí časy, lakového platu nám i budoucím úředníkům odvozovali a dávati inožné by nebylo. Proloż jak by to časně opatřeno býti mohlo, toho všeho k uvá- žení V. Mtem podáváme a v tom zpraveni býti žádáme. S tím se V. Mtem poručené činíce. Úředníci úřadu šesti- panského. XXVIII. Kostel sv. Jiljí. Dekretfrováno na té žádosti rukou p. kanclíře toto jest: P. purkmistr páni ráčili se na tom snćsli: Jakoż jest od úřadu mostu Pražského každoročně na zkoupení šátkův chudým žáckům při vánocích ze dvora a skal branických 16 k.'m. a druhých 15 k. m. z úřadu šestipanského, čehož 80 k. m. učiní, vycházelo, i aby úřadu šestipanskému, kterýž mnohá vydání má, polehčení se stalo, tčeh 16 k. m. z úřadu šestípanského snímati a do úřadu mostského přenášeti ráčí. — Act. 8. Octobris 1614. Kostel sv. Jiljí.) 91. 1858, 18. ledna. Desky dvorské č. I. f. I4. Ego Otiko Stuk, Mai. Civ. Prag. civis, — volens preca- verc — ne scx sexagenc gr. — census —, quem olim frater mcus Nicolaus Stuk — pro missa perpctua cottidie habenda legavit, — aliquaiiter deperiret, eundem — cen- sum supra villa mea Drzienow et super tolam licredita- lem. in eadem villa me ex successione palerna contin- gente ex nunc — assigno ita, quod d. Nicolao presbitero dicto Skala, cui prelactus census — propter deum collatus est, ut ipse per se vcl per alium in ecclesia s. Xpidii in Praga missam cottidie celebret ct posl mortem ipsius d. Nicolai alteri presbilero — per me et successores mcos, dicte ville — possessores, persolvantur .-. Cumque — d. Nicolaus migraverit ab hac luce, ex tunc slatim ego — vel succes ores mci discretorum ipsorum JFndrlini et My- ^ xonis Stuck consilio adhibito dc predicto censu idonco presbitero — tencor — provideri. — Datum in octava Epiph. d. MCCCL VIII. $2. 1868, 10. února. Orig. lislina kláštera 1 sv. Jilii. Nos Michael Donati iudex, Bohuslaus de Miliczin, Sdenco pannicida, Myrko de Eylaw, Frowinus aurifaber, Nicolaus Monaclius carnifex, Jesco de Monte, lnderlinus Ruperti, Pesco pistor de Wissegrado, Mathias de Turnow, Paulus de Glacz, Nicolaus Sobotka, l'rziesnako, Nicolaus Lekschcit, Berntardus Sydlini de Pycska, Wenceslaus Gc- anher ct Jakscho Polconis Jacobi, consules et iurali cives Mai. Civ. Pr., notum facimus tenorc presencium universis, quod Henslinus Glograwer sartor, civis Pragensis, super domo sua, quam inter domos Galli sutoris et. Frid: lini de Purckhaus pellificis sitam inhabitat, et supcr arca ciusdem domus unam marcam gravem rrossorum dena- riorum prag. annui census suo ct heredum suorum no- mine vendidi et in publico iudicio coram nobis resignavit discreto. viro Cünezlino sartori. dicto Pucher, civi Pra- gensi, emenli pro decem marcis gravibus gr. den. pr. predicto Henslino Glogawer iun plene persolutis. Pre- dictus quoque Cünczlinus Pucher eandem marcam census honorabiii viro d. Wenceslao, ecclesie s. Egidii in. l'raga plebano, appropriavit, assignavit, tradidit eL dedit. propte- rea, ut domus sua penes curiam d. Slephani, notarii terre Boemie, sila ab illa marca census, quam cidem domino plebano annis singulis solvcbat ct tenebatur solvere, ma- neret el. permanere deberel ex nunc in antca libera, so- luta penitus ct exempta. taque predicta domo predicti Cünczlini Puclcr a solucionc dicte marce censu» perma- nente de cetero in perpetuum libera cet soluta incmoratus Ilenslinus Glogawer, licredes et successores sui de dicta domo sua ct cius arca median marcam, puta triginta duos grossos, in festo s. Ocorii ct mediam marcam, | sci- licct. triginta duos grossos in festo s. Galli predicto do- *) Až na výminky uvádíme zprávy jen dosud netištěné. 

Strana 673
XXVIII. Koslel sv. Jiljí. mino Wenceslao, prefate ccclesie s. Egidii plebano, qui nunc cst ct qui plebanus futuris temporibus ibidem fucrit, persolvere. ct dare debent ex nunc annis singulis contra- diccionibus el dilacionibus quibuslibet procülinotis. Quando- cunque autem. in aliquo predictorum festorum festo et infra octo. dies continuos census debitus persolutus non fuerit, «x tune predictus d. plebanus, qui est et qui fuerit, pro censu non persolutlo ct insuper pro quattuor grossis nomine penc polcrit in predicta domo ct eius area pig- norarc salvis semper iuribus, que de eodem censu pre- dicle civitati Pragensi debentur temporibus oportunis. In cuius rei testimonium ct robur sigillum civium Pragensi- uni seu civitatis l'ragensis predicte ad predictarum par- cium preecs prescuübus est appensum. — Datum in dic s. Seolastice. virg. a. d. m. trecentesimo sexagesimo tercio. ?3. 1808, v ríjnu. Orig. lislina univers. knilhovuy v Praze. Noverint universi presentes litteras inspecturi, quod a. d. in. trecentesimo sexagesimo tercio de mensc Octobre discretus. vir. Nicolaus dictus Rod, olim hosti- arius imperatoris, infirmus corpore, compos tamen sue mentis ct racionis, teslamentiun. suc ultime voluntatis de rcbus sibi a deo datis et concessis fecit et ordinavit et mandavit inviolabiliter observari sub penis a legc iuflictis meliori modo, quibus polest, per modum infrascriptum : Kt primo fecit. ordinavit et mandavit, quatenus omnia debita, que legittime yrobata fuerint et que per manus d. l'etri, ministri s. Kgidii, scripta sunt, de bonis suis inte- graliter persolvantur. Ttem in codem testamento dedit, le- gavit d. Jylcze, filie sue, unum pallium et tunicam cum peplo; item d. Petro, fratri d. Duchconis, ministro s. Egidii, dedit ct lepavit unuin pallium nigrum cum pellibus. Item dedit ct legavit Marlino, fratri suo germano, vcstem suüm, loricam, cassidem, cirotecas ferreas cum gladio; item. dedit et legavit d. Duchconi, confessori suo, unum annulum cum flavco lapide pro media sexagena valenlem; item. Jejit ct legavit. pro fabrica ecclesie s. lgidii, in qua sepulturus est, tres s. gr. pr. dcn. pro anima sua de rebus suis ubicunque invcestis dandas ct solvendas. Item de- dit ct donavit ct legavit pro anima Elyzabeth, uxoris suc, unam s. pro fabrica sacrislie s. Nicolai in foro pul orum de bonis suis dandam ct solvendam. ltem precepit, ut omuia pignora sibi viventi obiigata vel. quomodocunque ad ip. sum. devoluta, que astensa. fucrint, legittime csse ct fuissc, repetentibus admittantur redimi et exolvi. Item. mandavit, quod omuia. premissa. debita et legata ante omnia. dentur ct solvantur siue. protraccione. Demum disposuit et oidi- navit, quod omnia alia bona, sive nobilia, sive immobilia, in. quibuscunque rebus consistant, ad d. Wencceslaum, cru- Cilcrum monasterii Zderaziensis, et Jirziconem, filios suos, devolvantur, quos suos et suorum bonorum lieredes insli- tait equaliter pro equalibus porcionibus dividendorum ita funen, quod. divisionem bonorum faciat inter eos d. Wen- ceslaus plebanus s. Egidii, quem cis pro patre rcliquit, quatenus divisione inter cos fienda per ipsum d. Wen- ceslaum sint prati ct contenti, ita tanien quod porcio d. Wenceslai, filium suum predictum, contingens ad census ct redditus perpetuos convertatur, quorum reddituum me- dietatem. post. mortem. d. Wenceslai, mei, pro per- рено remedio anime suc ad ecclesiam s. lFpyidii legavit ct donavit. ltem. adiecit, quod si Jirzieo, filius suus pre- diclus, qui absens est, iam decessit porcione sua non rc- сер!а уе! alias vilam. suam turpem duxerit ct dissolutam vel forte ludum taxillorum. exercendo, ex tunc mandavit ct percepit, quod sibi de bonis suis nichil detur nec as- signetur, nee aliquid ad ipsum devolvatur, sed per cxecu- tores suos infrascriplos ipsa porcio in usus pios pro anima XXV111. Kostel sv. Jiljí. 678 testatoris convertatur. Et huius testamenti et'omnium et singulorum premissorum exccultores fecit et ordinavit d. Wenceslaum, plebanum s. Egidii, et d. Wenceslaum, fi- lium suum, predictos, rogans eos, quatenus suam ultimam voluntatem et ordinacionem predictam fideliter exequantur. Adiciens, quatenus lestamentum presens per ipsum fra- trem. (?) propter aliquam obmissionem sollempnitatis iuris civilis vel canonici aut alicuius consvetudinis vel statuti non irritclur nec infringatur. In cuius rei testimonium si- gilla dd. Wenceslai, plebani predicti, Wenceslai de Bor- ssow, Ulriei dicti Sylwrczajger, Franconis et Andree pani- cidarum ad preces ipsius testatoris presentibus sunt appensa. Datum anno, mense, quo supra. *4. 1869, 7. zát(. Traussumpl kláštera sv. Jiljí. Nos Dussko, archidiaconus Curimensis, canonicus Prag., vicarius in spiritualibus — notum facimus — quod ho- nesta d. Margaretha, relicta quondam Thliomlini, civis Mai. Civ. Pr, — pro rcmedio anime sue - — octo marcas graves gr. pr. den. census anaui sibi in tabulis terre intabulatss in bonis infrascriptis, unam videlicel marcham in heredi- tate. Tassonis, clientis in villa Sliwna, tres vcro inarchas in hereditate Protywe, clientis ibidem, et quattuor marchas in hereditatibus Sobychrdonis et Naczconis (?), fratrum de Colomuk, sitis prope civitatem — Byela, alias Weyswasser, dedit — primo — sex marcas — pro altario s. Wenceslai in ecclesia s. Egidii Prag. — Qui quidem altarista scpti- manis singulis tres missas — - legere debet —. Si autem altarista — fucrit negligens — ex tunc plebanus s. Egidii — pro die qualibet, qua missam celcbrare neglexerit, unum grossum: poene a predicto altarista. recipere debent pro pauperibus panem comparendo —. Expressit eciam mulier supradicta, quod quandocunque altarista altaris supradicti aliud beneficium. — fucrit assecutus, ex tunc dicto altario mox et in continenti privatus esse debere —. De marchis vero duabus residuis taliter disposuit — quod pro una — annis singulis pannus ematur cl inter pauperos distribuatur, de marcha autem secunda quattuor servicia in anniversariis infrascpriplis in ecclesia s. Egidii — peragantur — Pri- mum vero servicium Thonlino, conthorali — Margarcthe circa festum s. Georgii — secundum Mathic, fratri ger- mano Thomlini — circa festum s. Petri ct Pauli. — tercium. vero. Wolfframo, omnibus sororibus cetcrisque amicis uno apto die post diem Cinerum —, quartum autem Margarethe supradicte ea die, qua fnerit viam universe carnis ingressa — peragantur. Ceterum autem Margarctha scpedicta — ius presentandi ad altare — sibi reservavit - . Datum ctl actum l'rage a. d. 1869 — die 7. mensis Septembris. ®5. 1875, 98. prosince. Libri crecl. sv. Xll f. A 6. (P'ro prebenda s. Egidii Prage.) Die XXVIII. Decembris — in curia archiepiscopali d. P'rzibislaus archidiaconus — d. archiepiscopi thesaurarius, confessus est, quod d. archic- pisc pus - - tenetur singulis annis solvcre dc camera VI. marcas graves prebende ecclesie s. Egidii, cui cst eciam ecclesia in [radisst incorporala, pro et nomine annuo censu. — (Villa Michalowicz ad prebendam в. Мей.) Die, quo supra, constitutus personaliter Nicolaus cliens de Dobra, confessus est, sc teucri solverc novem s. gr. census annui de villa Michalowicz spectante ad prebendam s. Jgidii Prage, quam prebeadam pro nunc Wenceslaus dc Jenikov tenet et possidet, prefato Wenceslao, quem censuni reponere promisit aput Johannem de Pomuk, notarium dd. vicariorum in spiritualibus d. archicpixcopi, sub perdi- cione iuris sui, quod in dicta villa dixit se ad vite suc tempora dumtaxat obtinere. — (Pro decauo s. UEyidii annua pensio) Ziomnléz f. F3. D. Stephanus, plebanus 86 

Strana 674
674 XXUILI.. Kostel sv. Jilji. n Pulero Monte, promisil solvere JI s. gr. honorabili d. lierhardo, decano s. Egidii ecclesic, racione annue pensi- onis de cadem ecclesia relcntas, Ibidem dictus d. Herbordus concessil de permutacione diclo d. Stephano cum d. Procopio, plebano in Strazisst, pro cadem sua ecolesia. 26. 1380, 7. led Orig. lislina kapil. sv. Vilskć XVI, / In nomine domini amen. Anno nativilatis eiusdem m. lrecentesimo octągesimo, indiccione tercia, die septima mensis Januarii. in. Min. Civ. Pr. in stuba hyemali curie mchiepiscopalis l'rag, hora terciarum vel quasi, pontili- calus ss. in. Christo patris et. domini nostri d. Urbani, divina. providencia pape sexti, anno secundo in mci notarii publici infrascripti testiumque. presencia subscriptorum, ad hoc specialiter vocatorum el rogatorum, constitutus. per- xonaliter honorabilis vir d. Paulus de fanowicz, decretorum doctor, archidiaconus Jragensis, arbiter, arbitrator amicabilis compositor per Henslinum dictum Czaislmaister ex una el Nicolaum. ac. Jacobum dictos Ortlini, fratres germanos, nec non Nicolaum Czotler, cives Mai. Civ. Pr., parte ex allerz unanimiter et concorditer. electus. et as- sumptus, prout hoc idem «dicte pales ambe falchantur el in. veritate. recognoverunt, se in ipsum ut arbitrum arbitratorem ac amicabilem compositerem conipromisse, auclorilale et virlute compromissi in ipsum facti. dictum arbicrium in presencia dictarum. parcium rcdendo in loco prenobito. pronuneciavit, diffinivit, mandavit, sentenciavit cl arbitralus esl in seriptis per omnia in hunc. modum: Nos Paulus de Janowicz, decretorum doctor, archi: diaconus Prag, arbiter, aruiirator ae amicabilis compositor per sagaces ac providos viros Henzlinum dictum Czeisl mister ex una et Nicolaum. et Jacobum. dictos Ortlini, Iratres. germanos, et. Nicolaum. dietum: Czolter. parte. ex allera, civis Mai. Civ. Pv., communiter electis supcr onini- bus conlroversiis eorum. quas inter se lhabucrunt el pre- seriim Occasione cuiusdam altaris so Wenceslai in ecclesia s. Egidii Mais Civ. Pr., de novo erigendi seu misse quin- quies in qualibet eblumada ex disposicionc el testamento pie memorie Conradi Clementerii, civis Pragensis, fratris quondam l“ibardi nec [non] afinis Clementerii, perpetue tenende, Et primo. ditfinimns, arbitramur et. pronu[nlcci- amus sub pena centum sexagenariüm grossorum denariotu:n pragensium in diclo compromisso prius per ipsas partes facto. apposita cL vallata, quod dicte partes deinceps sint boni, veri et sinceri. amici quodque iniuriarum, contio- versiarum cl inimieiciarum preteriaium, quas inter habuerunt, nunquam. »nimo vindicandi sibi niutuo obiciant et opponanl. JZt quia dictus Henslinus Czeislmaister coram nobis confessus cst, se habere sexapinla scxagenas gros- sorum pragensium: predictorum in testamento dicti Con radi Clementerii contentarum (sic) pro perpetuis. reddi- tibus sex sexagenas.grossorum pragensiun) predictorum pro sustentacione presbiteri, dictas quinque. tais qui in futurum tencbit, comparandis, ideo. pronu[njeciamus, quod c. nunc idem Ifenzlinus CzeisImaister coram reverendis- simo patre domino Johanne, archiepiscopo Pragensj, scu suit ac se vicariis ipsius n <piritualibus sive actis ipsorum | teneatur confiler, se teneri. pro diclis sexaginia sexagenis dictas scx sexapenas scu ad hoc, quartum pro dictis. sexaginta sexagenis emi poterit, pro sustentacione presbileri, qui dictas. missas im. futurum. tenebit, emendis [sic] ct emerc Qeneutor certos redditus. pro. dictis. sexaginta. sexagenis, quanto cito comode poterit, ct hoc dc consilio ct auxilio Nicolai et Jacobi, fratrum. predictorum, ipsius. Henzlini palruorum, seu infra terminum pec dictum dominum archiepiscopum seu vicarios ipsius jin spiritualibus aut XXUITI.. Koslel sv. Jilji archidiaconum Pragensem, qui fuerit pro. tempore, limi- landum. Item pronucciamus, quod discreti viri. l’etrus el Franciscus. presbiteri, probi utique et ydonci, «quos. dicte partes ad tenendum. dictum. missam. nominaverunt ct pre- scntaverunt, ad presens ex causa concordie dictarum par- cium pro presenti ad clemosinam dicte tenende non promoveantur nee instare possint d'elis ipsorum no minacioni ct pronucciacioni ad dictam missam tencudum. Item. pronuncciamus, quod dicti fIlenzlinus | C/cislmaister cx una et Nicolaus ac Jacobus, fratres. germani, dicti Ortlini parle. ex altera exnune ante recessuur ipsorum extra curiam archiepiscopalem teneantur ct debent aliquem ydoncum ct ubilem clericum vel presbiterum. ad. diclam missam tenendam nominare, qui si non. concordabunt de uno, extunc ad quam partem honorabilis magister Cunsso, decretorum doctor, custos ecclesie Pragensis, vicarius in spiritualibus reverendissimi jn Christo. patris dom ni archiepiscopi Pragensis, accedet, nominalus pe! ipsam partem debet. predictam elemosinam. obtinere, el in prexima vacacione dicte elemosine alia pars. dictarum parcium presbiterum ydoncum debcat nominare ct pre: sentare, et sic deinceps vicissim Lemporibus perpelui> ct futuris. Ubi autem diete partes de una persona ydonca presentanda seu nominanda, ut premiltitur in pronucciae cione presenli, concordabunt pro hoc vice, extune [10] proxima futura. vacacione dicte. elemosine dictus Henzlinus Czcislmaister personam. vdoneum, uL preanttitur, et in az vacacione dicti Nicolaus ct Jacobus scu heredes et succes sores corum legitimi piesentabunt, cl sic ct futurum successivc presentare tenebuntur. Quo quidem arbiliio et pronucciacionc sie, uL pre- mittitur, lato ct pronucciato dictus Henzlinus Cz«islimaister confessus cst ct. recognovit coram honorabili viro domino Cunssone, decretorum. doctore, eustode. ecciesie Pragensis et vicario in spiritualitus diet domini: ichicpiscopi Pra gensis, ac Johanne de. Pomuk, notario eanccllarie, ct actis ipsius canceila:ie et vicariorum in. spiritualibus: domini archiepiscopi Pragensis antedicti, se dictus scvopginla scxa- genas tenere ct habere. pro usu dicte. ciemosine suslen- Ueide, de quibus in dica. pronuc iacione plenius et verius continetur. lt. prememorate. partes. ambe, videlicel tam Henzlinus Czeislmaister quam Nicolaus et Jacobus, lratres germani dicli Orllini, cives predicti, ipsum arbitrium, laudum, dillinicionem, sculenciam, pronuccia cionem et mandalum in omnibus suis punctis, clausuiis cl corum quolibet approbaverunt st confirmaverupt 1psaique rasa, grata ac firma habuerunt ct hahere promiscrunt temporibns perpetuis et futuris. lhidemque statim prefati Nicolaus et Jacobus, lratres. germani dicti Ortiini, ex una diseietom. virum. Georgium de. Slana. presbiterum: nomi- naverunt ad. dictum. eiemosinaimn lencudam cet missani quin- quies in. cbdomada qualibet officiandum in ecclesia sancii I2gidii antedicta, in quem presbiterum predietum Henzlinus Czaislmaister, civis Pragensis antedictus, consensit. parti ex altera. ipsisque Nicolao et Jacobo predictis suum assen- sum prebuit et cousensum. Super. quibus omuibus et. sin- gulis prememorate parles ambc pecierunl ipsis per mc notarium publicum subscriptum. conlici unum vcl plura publicum scu publica instrumentuni vel instrumenta. Acta sunt hec anno, indicione, die mensis, hora, loco ct ponti- ficat, quibus supra, presentibus honorabilibus viris dominis Ryuinio, archidiacono Pilzvensi, Cunssone, decretorum doctore, custode ecclesie Pragensis, et Johanne. l'rusnicz, canonicis ccclesie Pragensis, Vla Zilwei er, Weclllino Clementerii, civibus Maioris civitalis. l'ragensis, Jacobo dc misse vir an ino perpetuum debebunt ci vicissim Pragetises 

Strana 675
XXVIII Kostel sv. Jiljí. Budwicz ct Johanne de Pomuk, notariis publicis, Paulo de Maiori Lidiez, decano Slanensi, IIenrico sancli Egidii Pragensis ct Johanne sancti Stephanni Maioris civilatis Prageusis in. muro. ecclesiarum plebanis, testibus in pro- missis, In. cuius rei testimonium ct plenioris roboris firmi- tatom sigillum ipsius domini archidiaconi ct arbitri pre- memorati. presentibus est appensum. Ft ego, Vitus Borni- conis de Praga, clericus, publicus iniperali: auctoritate notarius, prediclis. arbitrii pronucciacioni, diffinicioni et ipsorum emulogacioni, attestacioni, recognicioni et nomi- nacioni omnibusque aliis suprascr ptis. una. cuni. prenonii- natis testibus presens fui caque sic ficri vidi et audivi, in hauc formam publicam redegi et manu propria con- scripsi signoque cl nomine meis solitis consignavi rogalus eL requisitus jn fidem et Lestimoniun omnium preniissorum. #7. 1380. Liber visilacionum J. 3. Domi- nus Laurencius de Broda Bocmicali, capellanus plebani ecclesie s. Epidii antedicte, qui eciam cessit. cura. aui- marum absente. domino plebano, iuratus ct. interrogatus dicit, quod d. Johannes Pecznik habcat concubinam, mine Maruskam, «qui hodic filiam suam nuptui tradidit cuidam sartori, ct famatur, quod cidem pro dote debeat NXX s, assignari; ct habet aliam fliam parvulam, qui di- cit, quod nunc non moratur in domo cum dicta Maruska -- heri sartori cuidam fuit copulata. Dom. llenricus, plebanus ecclesie s. Egidii predicte dixit, quod. d. Stephanus, prothonotarius regni Boemic, habeat concubinam, de cuius nomine iynoral, quam inler- dum hic in domo sua tenet ct interdum ad ipsam ad villam et quasi omni septimana solet equitare Ex qua aliquot pueros procreavit —. 1L. dicit, quod. Wenceslaus, notarjus predicti d. Stephani, habens legitimam. uxoreni propriam cuidani Dorothee, uxori Jaxobis, commiscetur —. It. dicit, quod in domo dominorum abbalis ct conventus monasterii; Cedlicensis moretur quidam nolarius nomine Hersso, de quo dicitor, quod daret pecunias ad usuras, sed ipse leslis pro certo nescit. — 1t. dicit, quod Duchco saciistanus sepius ingcril se de confessionibus, de sacra- mentis. ministraudis dicto plebano contradicente. — Jr. dieit, qued habcat NIITI altaristas, sed non omnes confir- mali cet non omnes legont missas, cum tamen debcant interdunt legere missas. |t. dicit quod Frana, canonicus ecclesiarum. s. Egidii et s. Apollinaris, dicit horas Dom. Jaxo Wenceslai de Praga, predicator ecclesic s. Vgridhii predicte, — dixit, quod stetit circa dictam ecclesiam VIL annis. Interrogatus, si sciat aliquos laicos concubina- rios vel clericos, respondit, quod non, solum quod audivit, d. Stephanum predictum tenere concubinam. Interrogatus, si clerici dicte. plebis ludant taxillos, respondit, quod non, salvo quod causa deduccionis in domo plebani sepius lu. dunt iu. alea at ipse cum eis pro una pinta vini ct ce- revisie. Cui mandavit d. archidiaconus, quod amplius in alea non ludat ct alios de non ludendo inducat. Nicolaus Cunlini de Nachod, altarista allaris s. Kathe: rinc in ecelesia s. Egidii, habens dictum altare in reddi- libus. VI sexag. ecusus annui, — dixit, quod Ula Zilber- caigrer habet Biiteras originales creccionis dicti altaris et dici, quod. bona dieti altaris. erant. in. Jessenicz propc Nimburgam, que bona vendidit cu damn Gregorio el Ni- colao Riczmer, civibus Pragensibus. Interrogalus, si scirel aliquos. presbyteros vel laicos habentes concubinas, visi: tantes Labernas. taxillos, ludentes, respondit, quod nesciat aliquet tales. Petrus de Kremsir, presbyter altarista allaris s. Agnctis ju ccclesin s. lFgidii predicta — dixit, quod habct in cen- no- nunquam XXVIII. Kostel sv. Jiljí. 675 su de altario suo predicto XII s. census annui, vidclicct sex in bonis Jenkonis Stuk in villa Cholpicz et sex in vinea ccclesic l'ragensis in monte Petrino ecclesia s. Laurencii. Andrcas Bartholomci de Melniko, vicarius plebani ecelesie s. Egidii predicti. sub qui tenet primam. inissam in ecclesia predictu ex parte plebani, quam solet. legere summo mane, el stal in expensis plebani predicti, qui cciam nunc in absencia plebani ecclesie s. Andree Pra: gensis officiat missas, dicil, quod plebanus ecclesie s. An- dree predicti recesserit ad. quendam militem super terram, qui d. Brzenko de Skala. nominatur, sed. nescit. si ipse ha- beat abseuciam accliepiscopi Pragensis vel non. Mem dicit, quod formatis habeat circa plebanum ccelesic s. Andrec predicti —. Raezko ecclesie s. Procopii de Tetin diaconus, campanarius Egidii — dici, quod Wenceslaus notarius d. Stephani, prothonotarii: regni Boemie, habens legitimam uxorem, cst infamalus de adulterio. It. dicit, quod d. Du- clico solet pueros baptisare in ecclesia s. Egidii predicta, sed nescit, si cum voluntate. plebani vel non. lt. dicil, quod dom. plebanus ecclesie predicte introniittat se de in- ribus ipsius deponentis, *ideliect in. offertorio. ct. funera: libus et alia minus iuste, quod predecessoribus ipsius non ficbal Nicolaus Nicolai de Gilowy, alturista s. ecclesja s. Egidii Aguclis jn — dicit, quod de redditibus altaris sui contribuit de VJI. s. cum (nevypsáno) JL. dicit, quod d. Andreas, vicarius s. Andree in Maiori Civ. Prag. sit in famatus publice et personaliter vidil ipsutn idem testis cum pluribus mulieribus conversari. Tte. dicil, quod Nicolaus diclus Romanus, qui nunc est in peticione, nescil, si sil saccrdos, quia nunquam vidit ipsium horis ludere, qui ludit in aleu, et quod idem d. Romanus dicit se esse promolum in Ungaria ad gradum subdia:onatus, diaconalus in Austriu, sacerdocii in Reno. Ula dictus Zilvercaiger, parochianus dicte ceclesic s. Egidii, iuratus et interrogalus, si aliqui defectus sint in ceolesia s. Egilii predicta vel errores seu insolencie, respondit, quod si semel audit, cum prope dictam. cecle- siam resident, quod »emel ennuntur matutiuc, decies non audit decanturi. Interrogatus, utrum alique neglirencie in dicla eeclesia pec plebanum vel suos vicarios circa plebem committantur, respondit, quod non. ltem dixit, quidam sunt plebizani in. plebe s. Nicolai cL b. Virginis ante Letam iuram usurarii, dc quibus idem queratur. Interro- palus, si qui sunt, qui teneantur aliquas pecunias pro fabrica ecclesie. deputalas, respondit, quod nesciat, sed ut credit, decanus dicte ccclesie tencal aliquas pecunias solvere ad fabricam ecclesie, de quibus domini Duclico et Petrus. fratres, ministri ecclesie, bcne sciunt, ltein dixit, quod magnus error ct. disturbium cst inter plebanum el decanum dicte ccclesic, petens, quod inler ipsos bono modo sedarctur. Ttem dicit, quod. quidam Anthonius pannicida dictus Opes de plebe predicta habens legittimani uxoreui ante plura tempora commisit plura et multa nefanda cum publicis mulieribus. Interrogatus, quis percipit testamenta pro fabrica ecclesic, respondit, quod decanus pro nunc colligit. de quo d. Duclico, sacrisianus dicte ecclesie, bcne scil, nam ipsa omnia conscribit. Iaxo, index ludeorum, brasiator, civis Pragensis, plc- besanus ceclesie predicle —, respondit, quod plura tedia et impedimenta plebanus ecclesie s. Egidii per decanum ipsius ceclesic patitur cottidie. It. dixit, quod dom. J'eczniko liabeat. quandam concubinam Maruskam nomine, que hodie filiam suam tradit nuptui et dicil, quod id. dom. [ohannes 85* 

Strana 676
676 XXVI. Koslel sv. Jiljí. Pecznik cotlidie vcnit ad eam ct videt cundem sepius intrari domui ipsius; ct hoc scit ex co, quia vicinus eius est propinquus ct dicit, quod ultimo heri dicte sve con- cubine domum iniravit ipso vidente, quam lamen abiura- vernt visitare et cidein. conversari. Item dicit de Aulhonio pannicida —, quod idem Anthonius fuit examinatus per inquisitorem heretice pravitatis, quod ab annis XII. non fuit confessus nec corpus dominicum recepisscl, quem de taberna exbrigavit, qui amplius non ludere promiserat, de quo dicitur, quod heri lusit laxillos. Ulricus, quondam vicenotarius tabularum rcgni Boc- mie, nunc civis Pragensis —, respondit, quod vidit aliquos presbyteros, familiares plebani, et ministros dicte ecclesic quadam vice exire. taberna, in qua vinum cL cercvisia propinabatur. interrogatus, si aliqui sint. defectus in. pro- curando sacramentis populum dicte plebis, respondit, quod non. Inlerrogatus respondit, quod maxime negligencie in dicta ccclesia committuntur cx eo, quia decanus prohibuit domino Francisco ad loc pcr plebanum deputato, nc predicarcl, ct sic uno dic dominico festa plebi in pro- dicta ecclesia non erant indicta, dc quo plebesani causa- bantur. lt. dicit de missa in capella s. Kalhcrine, quod in ipsa capella ad minus due vel tres nisse legebantur seplimanatim el quolibet mense una missa defunctorum ct vigilic patronacione(?) Finclonissc fundatorum cantabantur, que modo non fiunt, sed solum in festo s. Katherine dc- cantatur una inissa. 1L. dicit, quod in aurora vel infia primam deberet legi una missa singulis diebus in dicta ecclesia, quam lenuit Staniko, per d. Jolhanucn,, vicarium ad s. Petrum in Poricz, quam interdum ex procuracione plebani lcgitur, eti nterdum [non] legitur, sed raro nepligitur. li. dicit, quod alias in ecclesia s. l^gidii singulis dicbus regula legebatur et nomina defunctorum rccitabantur, que modo non fiunt et propterea testamenta deperierunt. ltem dicil, quod prius non a sinjgalis diebus decantabatur, que modo raro legitur. lt. dicit, quod alias quilibet bencfici- alus vel vicarii dicte ecclesie in religione tempore officii intrabant, alias peuam incurrebant unius vel niedii grossi, sine religione dictam ccclesiam intrantes infra divina, que pena per scolasticos et ministros repetebatur ab eis: dem. lt. dicit, quod ponuntur ligna in cimiterio et circum ccclesiam, sub quibus acerbis carnales cominixtiones sepius commiltebantur el committuntur, ut audivit, et hoc ex permissione decani, vt audivit, et plebani. Wenccslaus dictus Borssovsky, miles et civis dicte civitatis ac parrochianus dicle ecclesic — respondit, quod homines dicte plebis multum conqueruntur de exaccionc pecunie pro sepultura ct pulsu campanarum, quibus vl plurimum pregravantur. lt. dicit, quod Bernhardus Zaidl dc plebe s. Nicolai et. Procopius Wasserman de plcbe s. Maric ante Lelam curiam, ul dicitur, committunt usu- ras et audivit a pluribus, It. dicit de testamentis ecclesie, quod decanus coclesic intromittit se de rcbus ccclesic et testamentis et per hoc stat ecclesia inordinata ita, quod plebesani non habent tantam graciam ad dandum testa- menta et ornamenta ad diclam ecclesiam, et raro cantantur maluline, que prius cantabantur cottidie. Et dicit, quod cullus divinus ut plurimum diminulus est et diminuilur cl ut dicitur propler inadvertenciam et negligcnciam dicti dccani. llem dicit, quod clenodia et quedam ornamenta quam plura, que non enumerat, erant a dicta ccclesia per furtum ablata, videlicet monstrancic, homeralia, cali- ces ct alia, dc quibus amicus campanatoris inculpabatur et incarccratus fuil, pro quibus dominus Duchco sacri- stanus pluribus annis fruclus campanarie . — percipit et de eisdem nondum redidit racionem. XVIII. Kosled sv. Jiljr. Nicolaus Ortlini, civis Pragensis, parrochianus — respondit, quod sepius fiunt lites ct pwerre. inter: de- canum, plebanum ct dom. Duclhiconem sacristanum, iun quivis ipsorum vult esse. dominus in ceclesia |. Egidii anlcdicla et per hoc plurcs crrores ct scandala | com- mittuntur. It. dicit decanom sepius impedire. divinum officium prohibendo predicacionem cel cantum in organis diebus festivis el aliis, de quo homines collidie. corque- runtur, It. dixit, «quod. sepius (res rmimistri ministrabant ad summam missam diebus dominicis ct festivis, que modo non fiunt. Angelus apolliccarius, civis Pragensis, plebesiunus dicte ecclesic - , dixit, quod sepius audit lites. et gwerras oriri inter doniinos prepositum, decanum, plebanum, sa cri«tanum, campanatorcs, scd ex qua causa hoc sit, dit sc nescire. Petrus Conradi de Praga, quondam capellanus. Ni: colai Gentes --, respoudit, sibi nihil coustare, sed dicil, quod deberet habere altare, quod est dotatum per Cons radum quendum pie inemorie et debet. erigi. per. Nico- laum cl Jacobum Ortlini fratres, et. Nicolaum | Czotheri, executores ultime voluntatis Conradi predicti, juod. altare in censu annuo haberc deberct sex sesag gr. — lüterro- galus, per quem slal, quod altare predictum non. eriyritur ct confirmatur, respondit, quod per Nicola :m Cai-Imaist: r, civem Pragensem, qui retinet. LN. s. in. parata. dicti. Con- radi pecunia, pro quibus Vl s. census perpetui cl. annui pro dicto altari ct ipsius altaris. altarista. deberent. com parari, dicens, quod predecessor suis dominus pic wc morie fuit in percepcione census intedicli. — — lt. dicit, quod d. decanus fecerat quandam insolenciam infia sermoncui pulsare mandando supcr dom. l'ranciscum tunc. predican lem, nc prcdicaret, ex «quibus magnum scandalum erat commissum, pro quibus parrochiani dicte. ecelesie causa- bantur. Anno d. MCCCLXXIX, feria secunda post festum s. Francisci dic X m. Octobris hora vesperarum in domo dotis plebani ecclesie s. Ejidii ad responsionem. Vitkonts, custodis carcerum curie archiepiscopalis Prag., Raczko- nem, campanalorem diaconum ecclesie s. Fidi, citatum ad diem, locum et horam presentes ct nou comparentem, Scd expresse contradicentem, sc nolle comparare, racionc coutumacie excommunicamus ex co in hiis scriptis pre- sentibus honorabilibus ct discretis viris dom. Petro s. Michaelis in. Opathowicz, lfenrico s. Egicii ceclesiarum plebanis et Petro. quondam capelano Nicolai. Gents, subcamerarii regni Boemic. lt, ut supra, dom. Duclico nem sacristanum et JP'etrum, fratrem ipsius, allaristam eccle ic s. Egidii, rac'onc coutumacie cexcommunicamus in hiis scriptis. 98. 1887, 27 listopadu. Orig. klášlera sv. Jiljí. Urbanus episcopus, servus servorem «dei, universis Christi fidelibus presentes litleras inspecturis salutem ct apostoli- cam benediccionem. [cetl is, de cuius munerc venit, ut sibi a suis fidelibus digne ct laudabiliter. scrvintur, dc abundancia sue pielatis, que merita supplicum excedit ct vola bene servientibus sibi multo maiora retribuat, quan valeant promereri, nichilominus tamen desiderantes domino reddere populum acceptabileim ct bonorum operum. scctato- rem fideles ipsos ad complacendum sibi, quasi quibusdam allectivis muneribus, indulgenciis scilicet. ct remissionibus, invilamus, ut exinde reddantur divine gracie apciores. Cum itaque, sícut accepimus, ecclesia s. lgidii Pragrensis reparacione indigere noscatur, nos cupientes, quod dicta ccclesia congruis honoribus frequentetur ct eciam reparetur ct ut Christi fideles co libencius causa devocionis conlluun i u 

Strana 677
XXVIII. Kostel sv. Jiljí. ad candem ct ad reparacionem huiusmodi manus promp- cius porrigrant adiutrices, quo Jbidem dono celestis gracie exinde uberius conspexcriot se refectos, omnipotentis dei misericordia ct bb. Petri e! Pauli app. cius auctoritate conlisi omnibus vere peuitentibus cl. confessis, qui in Nativitatis, Circumcisionis, Epyphanic, Resurreccionis, As- censionis ct Corporis domini nosti Iesu Cliristi, ct Penthc- costes ncc non im Nativitatis, Annunciacionis, Purificaci- onis ct. Assuinpeionis b. M. V. ct Nativitatis b. loannis D. ac app. l'etri ct Pauli ets. Egidii. predictorum ac ipsius ccclesic dedicacionis festivitatibus et cclebritate Omnium Sanctorum nec non por ipsarum Nalivitatis, Circumcisionis, lZpypha- nie, Resurreccionis. Ascensionis ct Corporis domini nostri ne Nativitatis. et. Assumpcionis b. Marie V. et Nalivitatis b. loannis B. ct app. Petri ct Pauli. predictorum | festivi- latum oclavas cl per sex dies dictum festum — P'enthc- costes immediate sequentes. prefatam. ecclesiam dcvote visitaverint annuatim. ct ad reparacionem lhuiusinodi manus porrexerinl adiutrices, sinpulis videlicet festivilatum ac celebritatis unum annum. et. quadraginta dies, octavarum vcro cl sex dicrum. predictorum diebus, quibus predictuni ecelesiam visitaverint el manus porrexerint adiutrices, ut prefertur, centum. dies de iuiunclis cis penitenciis miscri- vorditer relaxamus. presentibus post decem annos minime valituris. Volumus autem, quod, si alias visitantibus dictam ceelesiam vel ad eius reparacionem manus porrigentibus adiutrices auL alias inibi pias clemosinas erogantibus seu alias aliqua alin indulgencia ius perpctuum vel ad cerluu tempus elapsum. duratura per nos concessa fucrit vel si alic consimiles littere super huismodi gracia sub presentis dici dato alias confecte apparcant. huiusinodi presentes littere nullius existant roboris vel momcnoti. Datum Perusii V. Kalendas Decembris pontificatus nostri a. deciino. Iohannes Raczow. A. de Carcta. I.. de Suessa. R[cgistrala.] 39. 1389, 28. iinora. Liber creclionum. V11 f. 80. (Kreccio allaris Corporis Christi in ceclesia s. Egidii Prage.) Wenceslaus, dci gracia Nomanorum rex semper augustus cl Docmie rex, notum facimus !enore prescn- cium universis, quod constitutus in nostre maics'alis prc- sencia Wenceslaus diclus Horssowsky, civis Pregensis, fidelis noster dilectus, nobis humiliter suplicavit, ut cum ipse pro suc et progenitorum suorum animarum remedio salutari ultarc. in honore sacratissimi corporis Christi in ccclesia s. Egidii Mai. Civ. Pr. de novo exstrucre ac pro usibus rectorum altaris ipsius censum octo s. ncc non pro anniversario in dicta ecclesia singulis annis peragendo duas sexag. gr. annui census supcr domo sua sila prope ccclesiam ss. Philippi et Jacobi app. deputare proponat, quatenus. exsteuccioni ct deputacioni census huiusmodi no- strum, velud rex Doemie, adhibere consensum ac pro usibus predictis incorporarc ct auncclcre graciosius di- gnaremur. Nos vero predicti Wenceslai supplicacionibus, ut pote racionabilibus atque iustis, benignius annuentcs, ad honorem et glorium omnipotentis dei ct cius inteme- rate penitricis Marie V. et s. Egidii, prefate ecclesie pa- troni, exstruecioni €t deputacioni census prefati consen- cientes benignius, ipsum pro usibus subscriptis regia aucto- ritate. Boemic et de cerlà. nostra. sciencia univimus ct incorporavimus, unimus cl virtute presencium | anneclimus ct incorporamus sub co iure ac ccclesiastica libertate, quibus alia bona tenentur pacifice. possidendum. Tal ter videliect, ut prefatus Wenecslaus, scu js, qui domum suain predictam ex donacione sua seu successione leg'ltima pos- sidebit in antea, rectori altaris predicti, qui pro tempore fucrit, oclo s. gr. ct duas s. pro anniversario in dicta ec- clesia peragendo annis singulis super terminis solitis eL XXV111 Kostel sv. Jiljí. 677 consyclis Omni prorsus impedimenlo seu dificultale ces- sante nomine veri census persolverc debcat integraliter ct pagarc. In eventum vero, quo prefatam domum libe- ram et a dicto censu abso'utam haberc voluerit, ex tunc decem s. pr. cerli census in alia domo seu bons equi- valentibus comparare. debebunt. Quemquidem decem s. censum per eos taliter comparandum ex nunc prout cx tunc ad usus predictos similiter incorporamus et annecli- mus per presentes placetque nobis, ut predictus Wences- laus ct post cum Mathias de Kunralicz, servitor. cinere nostre, ius presentandi rectorem ad diclum altare, quo- ciens necesse fucrit, debeant obtinere, quodque post mor- tem ipsorum dictum ius presentandi ad plebanum ccelesic s. Egidii ct majistrumn civium Mai. Civ. Pr., qui pro tempore fuerint, iuxla disposicionem prefati Wenceslai sine impedimentis quibuslibet devolvatur. Inhibemus igilur universis et singulis regni nostri Bohemie subitis ct fi- delibus presentibus firmiter cL districle, ne se de censu predicto quomodolibet ingerant seu ipsius solucionem processu temporis impediant quovismodo, prout indigna- cionem nostram gravissimam voluerint arcius cvitarc. l'rc- senc.um sub regie nostre maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum in Burgleis a. d. m. trecentesimo. octua- gcsimo nono die penultima Februarii (regnorum nostro- rum Boemie XXVI, Romanorum vero Xlll. Ad mandatum d. regis Wlachniko de Weytenimnale —. — R[egistravit] Petrus de Wischow.] 210. 1391. 8. července. Orig. klášlera sv. Jiljí. Noverint universi, quod ego Bolunco cingulator, civis Nove Civ. Prag., tenore presencium recognosco, tnc nico, heredum ac futurorum mcorum nominibus quadraginta grossos prag. den. census annui ct perpctui de domo mica et ipsius arca, sitis penc Marssonem vcclorem in acic linciude, plebano ecclesie s. Egidii et sacrislano ac futuris ipsorum debere fideliter ceusuare, cuius Census mediclas in festo s. Galli proximo et alia medietas in festo s. Gceorii deinde proxime venturo isto ac aliis annis singulis sequentibus in omncm meum mcorunique heredum eventum solvi dcbent contradiccione qualibet non obstante. Quandocunque autem in aliquo premissorum festorum termino et infra octo dies quemlibet post ler- imninum deiude continuos census debitus non solvcrctur, ex tune super quem'ibel censum non solutum crescent duo grossi nominc pene septimana qualibet, quamdiu dictus census non fucrit plenarie persolutus. Pro quibus censu et penis non solutis prefati plebanus cl sacrislanus futurique ipsorum poterint me heredesque meos, dicte domus et arcc possessores, quoscunque per se vel per alium ct specialiter cum nuncc'o indicis impignerare usque salisfaccionem omnium premissorum. Rei cuius in tesli- monium sigilla prudentum. virorum lohannis Hoffmann iudicis, Heazlini lapicide et lTenzlini Perchiner, consulum iuratorum civium Nove Civ. Prag., ad preces mcas pro- sentübus sunt appensa. Datum Prage sabbato proximo post festum s. l'rocopii a. d. m. trecentesimo nonagesimo primo. (V tatáž slova v týž den napsány listiny dyč da- rovací a to první — quod cgo Procopius dictus Nigra Rosa, civis Mai. Civ. Prag. — de domo mea -- inter domos "l'heodrici phisici et. Mars-onis vectoris týmž dává decem et octo grossos pr. den. census annui, a v druhé -— quod ego Anna Polka, civis Nove Civ. Prag. -— qua- draginta quattuor grossos pr. den. census de domo mea — inter domos Bohunconis cingulatoiis ct lohannis de Willemow — témuz faráři. I svědkové jsou tiléž.) 911. 1398, 8. ledna. Libri creclionum V4. J. 50. Nicolaus l'uchnik Constitutus corain uobis honcstus 

Strana 678
678 XXVIII. Koslel sv. Jilji. vir [Tcoslinus Woeiswasser, civis Mai. Civ. Prag., testa- mentrarius bonc. memorie lHanosskonis Weoiswasscer, civis Pragensis, quandam iitteram | — nobis suo ct. Stefani J.uthomericzer, civis ciusdem civitatis Mai. Prag., sui con- testamentarii, nomine presentavit — sub hiis verbis: Nos lessko Oczas iudex, Cristannus IIelm, Crux institor, Au- guslinus apotecarius, lessko Kolko, I.aurenz Martini, Pe: soldus aurilaber, Pecha frenifex, Wenceslaus Marolt, Symon de Pilzna, Welislaus. brascator, Pesslinus de Sicca, Jessko Pehem aurifaber, Andreas Jud, Dobessius Roll, Michacl sellator, Vilko pannici Albertus Iurenten. ct. Hanko de Sukdol, consules iurati cives Mai, Civ. Prag, tenore prc- sencium nolum facimus, quod discretus vir lohanko Slingcl, noster concivis, oclo s. gr. den. pr. census annui cl per- petui super domo sua ct ipsius area sita inlec domos l'rocopii Witonis ex una et lacobi braseat»ris parle ex ultera in acie sicut itur ad Longam plateam — — vendidit lfenslino — Weiswaser, similiter nostro coucivi -— Datum Prage a. d. MCCCXCII fer. tercia videlicet in vigilia s. Marie Magdalene. Post cuius litterc presentacionem et recepcionem supradictus flenslinus Wciswasser suo et dicli Stefani no- mine proposuit, qualiter dudum Cristoforus Luthomericzer, bonc memorie civis Pragensis, dum adhuc ageret in hu- manis, ordinavit, ut de bonis suis -- duo altaria, unum in ecclesia s. Maric ante Letwn curiam et alind in ecclesia s. Egidii predicte Mai, Civ. Fr. dolarcotur pro quolibet altari et ipsius rectoribus octo s, gr. ccosus annui eL perpetui depularentur. Et ad ca, ul premititor, disponenda et ordinanda suum lestamentarium. | Jfanussko- uem. Weisswasscr, boue memorie civem Vragensem, con- Miluit el ordinavit. Qui [Ianussius voluntatem — supradicti Cristofori excquendo altare. in ecclesia s. Marie. cum octo 3. gr. census dolans ipsum ia beneficium ecclesiasticum crigi et creari procuravcrit alioque allari nondum dotato, sic altissimo placuit, diem suum clausit extremum. Nihilo- minus tamen ad dotanduin dictum. aitarc. ct. erigi in be nefieium ecclesiasticum) procurandum suos testamenturios eb ultime. voluntatis. executores, honestos. viros, videlicet prescriptum Ilenslinum Weiswasser et Stefanum Lu:ome- riczer consliluit. Qui ITenslinus cum diclo Stefano. huius- modi onere iu se assumpto — censum «cto S. gr. d. prag. i littera ac in prescripta designatum ect deseriptum pro altui s. Crucis in ecclesia s. Egidii memorata. in. per. petuum — beneficium — ecclesiasticum — erigetido ct ipsius recloribus perpetuo dederunt. — Cum autem beneficium datur propter officium, suprascriptus JTenslinus Weiswasscr suo et dicli Stefani, contestamentarii sui, nomine dispo- suit — ut rector dicti altaris — el omnes ipsius succes- sores — siut astricti — ad — legendum — singulis seplimanis | — — tres. missas —. Datum rage au. d. MCCCXCVIII, die octava mensis lanuarii. 819. 1899. — Liber crectionum X111 f. 103. (Pro ccclesia s. Egidii media sexag. in domo.) Constituti per- sonaliter coram domino correctore, vicario in spiritualibus, Ilermanus, Civ. Mai. Prag. civis, et Dorothea, uxor sua, in presencia domini Nicolai viceplebani, Nicolai sacristaui, lohannis, rectoris scolarum, et Nicolai campanulori> s. Egidii Mai. Civ. Prag. predicte, fassi sunl et recognove- runt, quomodo ipsi per nonnulla tempora predicte ecclesie s. Egidi solverunt seu censuaverunt nonüne census de domo ipsorum inter domos Chvalonis civis et cpiscopi Luthomisslensis sita mediam sexagenam —, quam — in domo Andree, dicti Synak, cx opposito domus donini dc Rozemberg dicte Mai. Civ. l'rag., de consensu predictorum Nicolai viecplebani, Nicolai sacristani, lohannis rectoris I s. Egidii pro 1 XXE HL. Koslel sv. Jiljí. domini aceeplaverunt ct suni cl Nicolai campanatoris, transtulerunt, quem ipsi in cadem dom» Andree Synak contenti. 913. 1402, 2. prosinec. Rukop. ć. 996 f. 71. lohan- nes de Weilburg, prothonotarius Mai. Civ. Pr. deputavit X s. gr. census super domo Bertholdi pistoris sita ex opposito hospitalis circa s. Crucem Mai. in angulo, que olim fuit. Kvbole pistoris, d. lohanni de Trzievosnicz ple: bano, Nicolao sacristano, lohanni dicto Cardinal, rectori scolarum, cl Nicolao campanulori ceclesic s. légidii ipsis- que NN grossos persolvit pecunia in parala pro illis duodecim grossis census, quos ipsi habuerunt super domo ipsius lohannis inter. dotuos relicte. Urbani. braseatoris. ex una et domum | Nicolaj picloris parte cx allera. — Act sabbato post x. Andrec. #14. 1405, I. biczna. Opis © archivu kapil. sv. Vilske XXI! c. 5. Wenceslaus, dei gracia. Romanorum ; ICs semper augustus ct Bocnmie rex, notum facimus tenorc presencium: universis, quod cum llenricus linicida de scala rubeu, civis Mai. Civ. Pr., fidelis noster. dilectus, zclo j devocionis accensus in suc et progenitorum suorum ari- morem remedium salutare altare in honore s. Marie Mag- dalene ceclesic s. légidii Mai. Civ. Pr. decem s. gr. pr. annui census dolare proponat, iaiestati nostre. humiliter supplicavit, quatenus ad dotacionem ipsius consensum et assensum) nostrum regios preb cb huiusmodi decem s. gr. pr. annui ct perpelui census pro usibus ministri et capellani eiusdem altaris. pec. predictum. civem. nostrunr comparandi incorporure, inviscerare, appropriare anne- clerc el unire. graeiosius dignaremur. Nos vero, qui quo: rumlibct iuste polenciuin vota pio semper alfectu. coinple- ctimur, non per errorem ant improvide, sed animo dclibe- ralo, sano fidelium nostrorum accedente consilio, ad dota- cionem | predicti altaris consensum et assensum nostrum rc gium adhibuimus nec non predictas decem s. gr. pr. annui cl perpetui census pro prefato altari ct usibus ca- pellani altaris ct ministri. ipsius, postquam per prefatum Henricum in regno nostro. Bocinic simul vel successive, in bonis lamen liberis ct non Icodalibus, comparate fucrint, cidem, altari cC ipaius ministro et pro usibus ipsius el successoribus suis imperpetuum. incorporavimus, invis- ecravimus, appropriavimus, anneximus cel univimus, incor- poramus, invisceranius, appropriamns cl ex nunc, prout ea lune et extunc. prout ex. nunc, graciosius counimus per atlaristam ministrum eiusdem. altaris. habendas, te- ueddas et annis singulis ecclesiastica libertate. perpetuis Lemporibus pacifice possidendas. lila tamen — condicione inte: posita, quod predictus. altarista, capellanus sive mi- nister predicli altaris cl successores sui de prediclis decem s. gr. pr. singulis annis scolaribus scole prefate. ecclesie ignis cl calcfactura scole unam s. gr. pr, ccnsus perpetui, cuin scitu lamen dicti. Tlenrici et he- redum. suorum, dare debeant ct sinc. contradiccione ct re: sive | uitencia qualibet assignare. lllo eciam signanter proviso- quod jus pulronalus seu presentandi altaristum, mivis trum sive capellanum. ad prefatum altare tociens, quociens | ipsum vacare contigerit, ad prefatum Henricum. linicidam ipsius heredes ct successores delicant perpctuis temporibus pacifice. pertinere. Committentes et mandantes eciam urzc- dniconibus ccterisque tabularum regni Boemic olficialibus cL notariis, fidelibus nostris dilectis, presentibus el fu. turis firmiter ct. districlo, quatenus prefatas decem s. gr. pr, postquam per prefatum civem nostrum simul vel successive pro prefato allari ct ipsius altaris ministro usibus comparate fuerint, tabulis terre annolent. cum effectu y el cffectualiter inscribant, prout indignacionem nostrani 

Strana 679
XXVIII. Kostel sv. Jiljí gravissimam volucrint arcius cvitare. Presencium sub regic nostre maieslalis sigillo testimonio litterarum datum Prage a. d. m. quadringentesimo. quinto. die prima Marcii rc gnorum nostrorum Docmic quadragesimo secundo, Rom- anorum vcro vicesimo nono. #15. 1406, 1 tervence. Nos Divissius, divina misera- cione abbas, folannes prior, Vitus subprior, Sifridus pre- positus (2), Wenceslaus sacristanus, Gregorius. infirmarius tolusque conventus monasterii Brewnoviensis prope Pragam — notum fucimus tenore presencium universis, «quod quemadmodum serenissimus princeps. ct. dominus noster dominus Wenceslaus, dei gracia. — — Bohemie rex, nobis graciose indulsit, ut bona nostra et uostri. nonasterii sparsa in diversis regni parlibus, «ue. nostro non bene adiacuerunt monasterio, usque ad sunimam. duorum millium s. gr. pr. vendere possemus ct in locum corundem alia viciniora bona pro nobis et dicto nostro monaste'io ad lantam summam comparare, prout in litteris maiestatis sue nobis desuper datis luculenci.s apparet. Super quo indulto. villam. nostram. "rnowa cum curiis rusticalibus, censibus, agris, pratis, silvis, iure patronatus ecclesic ct omni pleno dominio cL iurisdiccione, nichil nobis ibidem iuris eL propriclatis rescrvantes, provido viro ITenrico, civi Mai. Civ. Prag. dicto a rubca scala, pro se et heredibus suis cincnti pro centum quindecim s. gr. predictorum nobis plene numeratis iusto vendicionis titulo vendidimus cet omne jus et dominium eiusdem ville in 3psum ct hc- redes suos transtulimus et huiusmodi peccunins pro em- cione aliorum bonorum videlicet Klumin opidi ct eius pertinenciarum, quod super diclo indulto a provido lo- hannc de Dubecz cmimus, duximus convcertendas, prout cciam luiusmodi contractus. in terre tabulis regui Dohe- mie lacius est insertus. Ut autem. huiusmodi contractus inter nos et. dictum IHenricum pro futuris temporibus sta- bilis perseveret, promitimus presentibus pro nobis et nostris successoribus luiusmodi vendicionis contractum inviolabiliter servarc ct non. contravenire cidem verbo vel facto et opere ullo iure spirituali et temporali omni. iuris accioni, excepcioni doli mali, non numerate peccunie ct non cx legittima causa alienacioni facte ct omni alii ex- cepcioni juris vcl facti, statuti; ant. con-vetudinis, per quam xcu quas presens contractus possil ct valeat vioiari, inlirmari vel rescindi. pro nobis ct nostris successoribus penitus renunciantes, harum testimonio, quibus sijriila nostra abbatis et conventus. presentibus de cerla. sciencia. sunt appeusa Datum l'rage anno d. m. quadringentesimo. quinto feria quarta in octava s. lohannis B. *i6. 1406, 12. sipna. Oris. listina kapil. sv. Vílské NAII č. 5. Adam de. Nezeticz, decretorum doctor, arclii- diaconus (Gradicensis in ceciesia l'ragensi, reverendissimi in Christo patris et. domini d. Sbinconis, dei gracia ar- chiepiscopi Pragensis, apostolice sedis legali, vicarius in spiritualibus generalis, universis et sisgulis Christi fidelibus, presentibus ct futuris, ad quoruin noticiam presente; pervene- rint, salutem, In co, qui est suorum fidelium vera salus ct pro cxemplo laudabili faciendi similia fidem dare debitum et conveniens esse perpendimus, ul ad ea, quc divini cultus augmentum ct saluteni. respiciunt animarum, diligenti stu- dio intendamus et animas illorum, qui zelo devocionis ac- censi pro clerne bcaliludinis premio acquirendo se vo- luntarios et. promptos exhibent, non solum in ipsorum salubri confirmemus. proposito, sed eciam cura pervigili domino concedente iuxta. nostri officii exigenciam solicius augcamus. Sane nostram accedens preseuciam honestus cl circumspectus vir ITenricus linicida, civis Mai. Civ. Pr., quasdam duas litteras in pargamcno scriptas, unam sere- AX XVIII. Kostel sv. Jiljí. 679 nissimi principis et domini d. Wenceslai, Romanorum regis semper augusti ct. Boetnic regis, consensus de emen- dis decem s. gr. den. prag. census annui et perpctui pro altari s. Marie Mag.lalene in ecclesia s. Egidii dicte. Ma- joris Civ. l'rag. de novo in beneficium ccclesiasticnin cri- gendo et ministris ipsius, sigillo magno rotundo maiestatis ciusdem d. regis, e! aliam litteram. super contractu. emp- cionis ct vendicionis prescriptarum dccem s. gr. predicto- rum census de ct super bonis in villa Jriowa rc igiosorum virorum dd. Divissii abbatis el conventus inouastcrii Drew - novieusis prope l'ragam ordinis s. Benedicti duobus sipillis, uno dict abbatis oblong» ct alio conventus rotundo, de cera alba communi in pressulis pergameni pendente sipillz sanas et integras omni vicio ct suspicione carentes nobis presentavit, quas recepimus per omnia sub hiis verbix [Viz výše ©. 14.]. Tenor vero littere supterdicte, de qua superius fit mencio, scquitur in hec verba [list opata Diviše z 24. Gervna 1405 €.15.] Post prescriptarum litterarum presentacionem et rccepcionem prefatus ITenricus linicida zelo devocionis accensus ct cupiens temporalia pro elernis ct Gransitoria pro perpetuis felici commutare commercio, pro remedio cl salute anime. sue suorumque progenitorum et predecessorum prescriptas decem sexagenas grossorum denariorum pragensium annui census et perpetui de ct super bonis in villa Trnowa prescriplis per ipsum, ut prescribitur a dictis dominis abbate el conventu. nionasterii Brewnoviensis premissis debitis tractatibus emptis ct com- paratis p:o dicto allari. sancte. Marie Magdalene in cc- clesia sancli Egidii prescripte Maioris civitatis l'ragensis ct ipsius rectoribus ct signanter Nicolao, suo nato, ct ipsius succesoribus sub modis ct condicionibus in(rascr.ptis poc: peluo dedit, donavit, deputavit ct pie assigoavit ac prc- sentibus dat, donat, deputat ct assignat. dominio supremo pro se, heredibus ct successoribus suis in dicto censu ct ipsius iuribus el signanter iure palronatus eccclesic ibidem in lrnowa specialiter. reservato ac omni dominio, pro- mit:cns per se, hercdes et successores suos dicte ville ct bonorum in ‘Trnowa possessores prenominato Nicolao ipsiusque successoribus supradictum censum decem sexap. grossorum divisim in duobus terminis, vidclicet sancto- rum Galli ct Georgii plene et in toto dare, tradere ct assignare sub pena excominunicacionis ct aiiis penis eccle: siastice censure; ila tamen, quod ipse Nicolaus eL omnes ipsius successores, jicli altaris rectores, racione donacionis huiusmodi in dicto altari sancte Marie Magdalene sin- gulis ebdomadis per se vel alium legant ct ad legendum sint obligati, obnoxii ct astricti qualuor missas, unam de bcata Maria virgine gloriosa «t aliam pro defunctorum animabus omnium fidelium et alias duas tempori congru- entes, vcl alias prout devocioneni habuerint et hoc. diebus, quibus placuerit et altissimus in<piraverit. In casu vcro, ubi aliquam missam in aliqua cbdomada ex dictis quatuor missis tenere et Jegere neglexerint. obmiserint aut. non curaverint, extunc ad supplendam huiusmodi negligen- ciam ad requisicionem patroni eiusdem altaris poterunt compcili per dominos vicarios jn spiritualibus domini ar- chiepiscopi Pragensis, pro temporc existentis, ccclesia- slicam per censuram. Qui eciam Nicolaus ct omnes ipsius successores de prescriptis decem s. gr. census annis sin- gulis unam s. gr. iusta tenorem lilterarum d. regis pre- scriptarum. scolaribus scole ecclesie s. Egidii antedicte pro lignis emendis et comparandis cl ibidem cremaudis assignabunt cet assignare tencbuntur cum effectu. Jscínm ipse Nicolaus altarista et omnes ipsius successores sc aliis allaristis civium ius palronatus altarium in eadem ccclcsia s. Egidii obtinencium ct habencium, conformabunt ac 

Strana 680
680 XXVIII. Koslel sv. Jilji. conformare tenebunlur et debebunt. Ad que omnia supe: rius descripta facienda, Lenenda ct explenda sepenomina- tus Nicolaus se cl suos successores benivole submisit. EL ne successu temporis premissa valeant anullari et anichi- lari aut. quomodolibet irritari prius nominatus }Henricus nobis humiliter supplicavit. et. duxit. supplicandum, qua- tenus ad laudem, gloriam ct honorem dei omnipotentis et b. M. V. gloriose ac s. Marie Magdalene scpedictum altarc in honore ciusdem s. Marie Magdalcne in ecclesia s. Egidii memorata in titulum perpetui bencficii eccle- siuslici erigere el creare ac census et redditus prescriptos in bonis et villa Trnowa eidem altari ct ipsius rectoribus perpetuo annectere, unirc, applicare, inviscerare et incor- porarc, necnon omnia et singula superius descripta in suis punctis, clausulis, condicionibus ct articulis approbarc, rutificare, auctorisare et confirmarc dignaremur. Nos igitur pium, sanctum ct justum propositum dicti LIenrici ex pre- missa donacione et ordinacione considerantes et ex cadcm culium augeri divinum, ideo visis litleris supradicti domini nostri archiepiscopi l'ragensis super contractu admissionis et vendicionis bonorum prescriplorum in Truowa cum causarum expressione ac approbacionis, ralificacionis, au. clorisacionis et confirmacionis dictarum vendicionis ct empcionis, quas eciam regestris canccellarie vicariatus nr- chiepiscopatus Pragensis immediate post premissa inscribi mandavimus et inscri. Supplicacionibus quoque pretacti Ilenrici linicide, tamquam iustis, racionabilibus ct iuri consonis favorabiliter annuentes, crida scu proclamacionc premissa ac servalis servandis, que circa lalia de iure et consveludine erant servanda prelibatum altare in honore s. Marie Magdnlenc in ecclesia s. Egidii supradicta in perpetuum beneficium ecclesiasticum erigimus et crcaimus, census quoque cl redditus superius designalos el descrip- tos in bonis et villa Trnowa diclo altari et ipsius reclo- ribus perpctuo annectimus sub modis ct condicionibus preseriplis excepto dominio, quod pro dicto Henrico ipsiusque lieredibus et successoribus reservamus, unimus, anneclimus, applicamus, invisceramus ct incorporamus, necnon omnia cl singula superius descripla in suis punclis, clausulis, condicionibus et articulis approbamus, ratifi- camus, auclorisamus et auctoritate ordinaria in dei nominc presentis scripti patrocinio conlirmamus. Tus autem patro- nalus altaris antedicti cl presentandi rectorem ad ipsum, quociens casus vacacionis occurrerit, iuxta ipsius Henrici disposicionem, prout in littera regia continctur, ad ipsum llenricum ipsiusque licredes ct successores evilerne spec- labit el pertincbit. In cuius rei testimonium presentes litteras ficri. eL sigilli vicariatus archicpiscopatus l'ragensis, quo ad presens utimur, appensione iussimus communiri. Datum Prage a. d. m. quadringentesimo quinto, die duo- decimo mensis Augusti. #17. 1406, 22. srpna. Veleslaviniv kaleudd str. 443. V sobotu před sv. Bartolomějem kněz Vít z Ceručic, pro- bošt kostela sv, Jiljí, učinil mocnou ubrmanskou výpověď mczi králem Viclavem IV. a p. Janem z Skalska na War- tmberce o město a tvrz Bělou —. 318. 1407, 30. dubna. Liber ereclionum IX f. G 8. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemic rcs, notum facimus tenore presencium universis, quod cum klizabeth, relicta quondam V'ridlini dicti Clawer pellificis, devoti nostri dilecli, zelo devocionis accensa in suc ot progenitorum suorum animarum remedium salutarc decem sexag. gr. pr. pro perpetuo capellano capelle novc in honore sacratissimi corporis Cliristi in cimiterio ecclesie s. Egidii Mai. Civ. l'rag. de novo construcle dare pro- ponal, extal inaiestali nostre. pro parte ciusdem l£lizabeth XXVIII. Koslel sv. Jilji. liumiliter supplicatum, quatenus ad dolacionem predictarum decem sexag. gr. pr. annui ct perpetui census pro capel- lano prefate capelle consensum el assensum nostrum re- gium exhibere ipsosque postquam per prefatam. lzlizabeth in regno nostro Boemie, in bonis tamen liberis ct non feodalibus, empte ct comparate fuerint cidem. capclle in- corporarc — dignaremur --. Nos vero — confirmamus lali tamen. condicione, quod predicta Elisabeth ct Martha, cius filia, cx nature defectu muta, prefatas decem s. gr. pr. quamdiu ipsis ambabus vita ex alto conceditur, haberc, lenere, cisdem uli debeant —, co tamen signanter proviso, quod ius patronatus — ad prefalam capellaniam -—— ad Martinum dictum. Weichart, Hlenslinum, carnificem de Longa platea, et Licwam mercatorem, cives Mai. Civ. Pr. debeat — pertinere —. Datum Prage a. d. im. qua- dringentisimo seplimo dic ultima Aprilis. *19. 1407, 18. cervna. Libri erechonum IX f. A f. lohannes Kbel, decretorum doctor —. Sanc conslilulus famosus et honestus vir Andreas dictus: Opat de Budislav armiger — XIII s. gr. d. pr. census. annui. cb perpetui super bonis infrascriptis, videlicel supcr curia unius arature in villa Drahov ac super censibus in cadem villa Drahov cl super ceusibus et hercditnlibus in villa Nyetowiez — aput d. Kaczenam, relictum. Dobessii de Mezimostyc, resi- dentis in Drahov, et ipsius filios, videlicct Buzkonem cl JIenricum, fratres carnales, emit. — ХИ. s, pr. et duns s. pr. super bonis suis. quas infra certum. tempus. in certi» bonis demonstrare promisit et sc ad hoc facień: dum obligavit, pro altari ss. Rose et Apolonie virginum in ecclesia colegiata s. Ма Ма. См. г. Че novo iu perpetuum. bencficium. ecclesiasticum erigendo - - ct ipsius rectoribus ct. signanter. d. Wenceslao. de lrunna, presbitero Olomucensis diocces cl ipsius successori- bus, dicti altaris rectoribus. —. Ceterum prescriptus. d. Wenceslaus et ipsius successores — de prescripto. censu Michaeli de Stromilov, qui facit subsidium perempcione dictorum censuum, annis singulis usque ad vite ipsius dumtaxat. tempora. dabunt. et. assignabunt divisim de diclis censibus duas s. gr. census annui. l]pso autem Michaele de hac vita sublato altarista, qui fucrit pro temporc altaris antedicti, de cisdem duabus s gr. ipsius Michaelis. anni versariis dabit plebano ecelesie s. Egidii predicti ct ipsius sociis, qui cidem parlieipant in pareionc, mediam s. gr.. de quibus ante omnia duo vicarii. plebani habeant duos grossos, residuum vero modo aitorum auniversariorum fiat anniversarium pro remedio cl salute animarum dicti Mi- chaclis et ipsius progenitorum ct predecessorum, ubi ordine prescripto media s. gross;rum antedictorum per dominum allaristam. dividetur. De secunda vero sexagena antedicta dabitur scolaribus ad sculas ecclesie antedicte media s. gr. pro lignis ad calcfaciendum huiusmodi scolas emendis ct comparandis ct pro media alia s. gr. cmentur soculares cL ocriolle ct inter pauperes scolares ibidem de scitu d. plebani, qui fuerit pro tempore, per ipsum altaristaw annis singulis parciantur ac distribuantur. Insuper quia cciam «l. Wenceslaus de Brunna predicto. censu. comparando. fecit subsidium, ordinatum est ct dixposilum de dicti Andree consensu, ot in ipxius Wenceslai anniversarium premisso modo media s. gr. tribuatur. ct distribuatur, ipse vero d. Wenceslaus et ipsius successores ipso dic s. Rose, qui annis singulis occurrit die immedicte sequenti post festum Nativ. M. V., dividet mediam s. gr. antedictorum. pro interessencia (?) misse. summe die. predicto, modo | infra- seriplo: dando primo d. picbano ceclesie antedicte: VII grossos, d. decano IHE gr. sacristano Il gr,, rectori scole ununi gr. campanalori unum gr. vieariis canonicorum, qui 

Strana 681
XXVIII. Koslel sv. Jiljí. ministrabunt ad missam, per unum gr., altaristis de prima e! secunda missa, aut ipsorum substitutis, per unum gr., cantanti summam missam unum gr., organiste I gr., vicariis duobus plebani lll gr., cantori scole 1 gr., succentori ] gr., clericis capelle ] gr., clericis ad scolas II gr., calcantibus 1/5 gr. et pauperibus ante fores ecclesie 1/, gr. Si vero aliqui. ex preiissis fuerint absentes, pars absenciuim inter pauperes antc fores ecclesie et scolares dividatur de scitu plebani per eundem s»llaristam. Datum Prage a. d. m. CCCCVII, die XVIII mensis Junii. $90. 1408, b. kvétna. Tauitéz f. VIII f. B 10. (Pro ccclesia s. Egidii in Praga una s, census.) lohannes Kbcl, nolum facimus — quod in nostri presencia personaliter constitutus honorabilis vir d. Iohannes, plebanus ecclesie s. Egidii Antique Civ. Pr. — recognovit, qualiter honesti viri Franciscus Rokeczaner, Albertus Kotek et Nicolaus Zarowsky, cives dicle Antique Civ. Pr. ex testamento bonc memorie Margarethe quondam Kotkonis de Praga sibi el ecclesic sue unain s. gr. d. pr. super domo Georgii Zceidlini pellificis et ipsius area, sita in Antiqua Civ. Pr., assignaverunt et sibi et ecclesie antedicte plebanis de cadem s. gr. census condescenderunt —. Cum autem prenoninata Margaretha prescriptum censum pro commis- sariis in dicta ecclesia in remedium animarum sue et ali- orum ipsorum bencfactorum ct progenitorum ficri debi- torum disposuerit, supradictus d. plebanus promisit per se et suos successores temporibus eviternis in dicta ecclesia s. Egidii annis singulis in omnibus Quattuor temporibus per circulum anni currentibus unum anniversarum more consvelo cum aliis sibi in dicto censu parlicipantibus pe- ragere, ubi in quolibet anniversario vigilie: novem lecti- onum c nlabuntur ct in crastino míssa defunctorum ad instar aliorum anniversariorum tenebitur. — Et nichilomi- nus si in aliquibus temporibus Quattuor dictum anniversa- rium fuerit obmissumn, tunc dic immediate sequenti poterit suppleri. Ad quod eciam faciendum plebanus, qui fuerit pro tempore, polerit compelli ecclesiasticam per censuram. Ibidem eciam preíatus d. plebanus de dicto censu gratus et acceplus Franciscum, A.bertum et Nicolaum liberos dimisit, quiclos ct solutos. — Tenor vero littere, de qua supcrius habita est mencio, sequilur el est talis: Nos Mar- tinus Rotlew iudex, lohannes de Ach, Hansa Luthomericzer, Procopius Boluslai, Reinhardus de Mulhausen, Erhardus Lobil, Johlinus Slingcel, Procopius Nicolai Longi, Angelus apolliecarius, Sigismundus Huler, Wenceslaus Stuk de Ca. plicz, lohannes Slaner [Pleyer?], Henslinus Meissner panni- cida. lanlko Dubecz, Henzlinus de Saraw, Hansa Rost, Ostrba pannicida, Nicolaus de Tachovia et Pecha frenifex, con- sules ct iurati cives Mai. Civ. Pr, tenore presencium recognoscimus universis, quod discretus vir Georgius, olim Zeidlini Koppel pellificis, filius, noster concivis, supcr domo sua ct ipsius arca, sila in plebe s. Kgidii inter domos d. Duchkonis et olim Henslini Weyswasser parte ex allera, unam s. gr. d. pr. census annui et perpetui ex parte sua, heredum et successorum suorum nominc vendidit et in publico iudicio civitatis predicte coram nobis more solito resignavit honeste malrone Margarethe, oliin Peche Kotkonis relicie, nostre coucivi, ementi pro se ct Alberto, filio cius, here.libus et successoribus ipsorum pro novem s. gr. dicto Georgio plene persolutis —. In quoruni testimonium sigillum dicte nostre Civ. Prag. ad preces dictarum personarum presentibus est appensum. Datum l'age feria quinta proxima post festum s. Kathe- rine a. d. m. trecentesimo nonagesimo tercio. — Quo facto prescriptunt censum unius s. gr. — dicle ecclesie XXVIII. Kostel sv. Jiljí. 681 unimus, applicamus, anncctimus' - -. Acta sunt hec a. d. m. quadringentesimo oclavo, die quinta mensis Maii. “21. 1408, 81. května. Rukop. č. 2101 f. 151. D. lohannes, prothonotarius, Mai. Civ. Pr, deputat mediain s. gr. c. d. Iohanni, plebauo ecclesie s. Egidii, Nicolao, sa- cristano eiusdem ecclesie, et ministris ibidem super domo Nicolai dicti Plychta seratoris. Act. fer V ante Peuthecost. *92. 1408, 4. srpna. Libri eveclionum 1X f. B. I. Iohannes Kbel, decretorum doctor — quod constitutus — Ssebco pullator et Katherina, ipsius conthoralis, residentes in plebe ecclesie s. Egidii Mai. Civ. Pr., nobis in presencia honorabilis viri d. Iohannis, plebani ecclesie s. Egidii, antedicte exponere curavit, qualiter ipsos evidenti ne: cessitate urgente mediam s. gr. d pr. census annui super domo ipsorum — sita in dicta Mai. Civ. Pr. inter domos quondam Wenceslai Ulonis dicti Stolarz ex una et quon- dam Materni pellificis parte ex altera honorabili viro d. lohanni, plcbano ecclesic s. Egidii antedicte, et ipsius successoribus ac pro eadem ecclesia s. Egidii — vendi- disse — Acta sunt hec a. d. m. CCCCVIII die quarta mensis Augusli — presentibus — Bartholomeo de Lutho- mericz, Paulo de Luthomisl, dicte. ecclesie s. Egidii vicariis. *98. 1408. 94. záií. Zamléz f. B. 4. (Littera super vna sexag. pro d. Matbia et vicario canoni- corum s. Egidii). Coram nobis Joh. Kbel — Wenceslaus Litochleh, braseator Nove Civ. Pr., — proposuit, qualiter bonc memorie Nycta, quondam Weliconis rclicla, eidem quandam litteram super una sexag. gr. census confectam assignavit, unde prefatus Wenceslaus — dictum. censum unius s. — super Johanne Humpoleczky, cive Nove Civ. Prag. — vicariis — ecclesie s. Egidii . -, duobus in nu- mero dumtaxat — dedit — volens —, quod — singulis seplimanis — "unam missam defunclorum in capella s. Rose sub campanili in dicta ecclesia s. Egidii situata lc- gant. Datum Prage a. d. m. CCCCVIII die XXIV. Septembris. "24. 1408, 29. fijna. Zamléz VIII f. E 2. (Donacio pro ecclesia s. Egidii Mai. Civ. Pr). lohannes Kbel —. Sane ad noslri venientes presenciam honesta matrona d. Cuna, relicta Matiejiczkonis, civis Mai, Civ. Pr., ct honora- bilis vir Igidius, filius. eiusdem Cunc — recognoverunt, qualiter — tres s. gr. census annui cl perpetui, duas dc et super domo ipsorum. sita inter domos Hradkonis sartoris ct domum, per quam itur ad cappellam ss. Innocencium, Betleem nunccupatam, et terciam scxagenam de el super domo Nicolai Purkart sartoris sila inter domos Blazkonis cultellifabri ex una et domo fIurglini, similiter cultellifabri, dicti Waltfogcl, pro ecclesia s. Egidii — ubi dicti Matiejicz- konis, Wenceslai ct Procopii, filiorum, et Ludmile, filie ipsius, corpora requiescunt — dederunt, donaverunt — sub condicionibus —: Primo, quod plebanus antcdiclus recepta una s. gr. — pro eadem pecunia de scitu inagistri scole emat calceos et solutores pro pauperibus scolaribus in scola dicte ecclesie s. Egidii habitantibus — super residuis vero duabus s. gr. — fient annis singulis tempo- ribus perpetuo affuturis quatluor anniversaria: Primum in commemoracione obilus prefati Maticjiczkonis, videlicet primo die post festum s. Galli, alia vcro tria anniversaria absolvabuntur proximis diebus vacantibus post Quatluor lempora per circulum anni occurrencia, preter Quattuor lempora anle festum s. Wenceslai occurencia immediate post festum s. Galli observaturum — ubi in eisdem auni- versariis vigilie novem lecionum cum laudibus et in cra- süno missa defunctorum canlabuntur ct due legentur, prout in allis auniversariis cum exhortacione fieri est consvelum. Jn quorum quolibet anniversario de dictis pecuniis duarum s. gr. d. plebanus ecciesie s. l"gidii 86 

Strana 682
682 XXVI LI. Kostel sv. Jiljí. memorale ante omnia quattuor gr. habere tenebitur, d. sacristanus. pro cera emenda et in huiusmodi anni- versariis. counsumenda duos grossos, campanarius II gr. pro suis laboribus, duo vicarii d. plebani per unum gr., clerici de sacristia per unum gr., clerici scole, qui canta- verunt vigilias et missas defunclorum, pro pane Il gr. €t cantor scole unum gr. habere tencbuntur a plebano, Residua vero pars dictarum pccuniarum more aliorum annivérsariorum inter plebanum, sacristanum ct clericos scole dividetur per d. plebanum ecclesie s. lugidii ante- dicte — |n cuius rci - - datum Prage a. m. CCCCVIII die vicesima nona inensis Octobris. *95. 1409, 17. ledna. Rukop. 2101 f. 179. Otto Magnus aurifaber ct Petrus aurifaber emerunt pro Bar. bara, relicta olim. Clausonis aurifabri de lubssicz, et pro pueris ipsius V s. gr. c. erga d. lacobum, plebanum ec- clesie s. l2gidii, d. Wenceslaum capellanum Swachonisse ct Nicolaum Wceyswasser pro XL s. gr, super domo lessconis Dupowccz olim Clementeri. Act. die s. Anthonii. *96. 1409, 16. nora. Liber ereclionnan XIII f. 166. (Pro altari s. Erasmi, Wenceslai et Procopii in ccclesia Pragensi) lohannes Kbel — tenore presencium notum facimus universis, quod coram actis nostris iudiciariis du- rante iudicio ct in figura iudicii personaliter. constitutus famosus vir lohannes dictus Dupowccz, civis Antique Civ. P'rag., suo, uxoris sue necnon hercdura suorum nomine nobis exponere curavit, qualiter ipse cupiens, ul honora- bilis vir dominus lohannes de Duba, plebanus ecclesie s. Evidii dicte civitatis Pragensis, qui quoddam beneficium perpetuum seu minislerialum | ecclesie Wyssegradensis in Kamen Most nunccupatum debel assequi, ex causa per- motacionis, quam inter se idem dominus lohannes et do- minus Laurencius, dicti beneficii ministerialus rector altaris ss. Erasmi et Wenceslai marlyrum et Procopii confessoris in ecclesia Pragensi, in simul pro dictis eorum beneficiis facere intendunt, valeat mclius el compelencius, ubicun- que locorum fueril constitutus, stare ct pro ipsius meliori suslentacione sex scxag. gr. den. pr. census annui et li- beras ct ab omni ecxaccione solulas ac ab omnibus exac- ciouibus, losungis et aliis dacionibus quibuscunque exem- ptas, quas diclo domino lacobo huc usque de domo sua sita in dicta Antiqua Civ. Prag., Clementerii nunc- cupata, et aliis bonis suis ex disposicione ct lestamento per Dorotheam, relictam Marzikonis Rakuss, pro eodein facto similiter liberas persolverunt et solverc sunl consvcli dicto domino Iohanni ad ipsius vite tempora dumtaxat de dicti. domini lacobi ibidem presencialiter astantis, audientis el conusencientis voluntate non in titulum beneficii, sed pure ct simpliciter donacione irrevocabili inter vivos dcdit, donavit, depulavit et assignavit per ipsum dominum Io- hannem, ut premittitur, ad tempora vite sue habendas. — Acla sunt hac a. d. quadringentesimo nono die quinde- cima Februarii. *97. 1409, 16. kvétna. Tauléz VII7 f. G 7. (Pro ecclesia s. Egidii in Praga. lohannes Kbel ad uni- versorum deducimus noticiam, quod constituta personaliter coram nobis — Margaretha, relicta Iohannis dicti Trin- kaws de Praga —- recognovit in presencia d. lacobi, plebani ecclesie s. Egidii in l'raga, qualiter dudum doinus ipsius cum area, quam inhabitarc in dicta civilate Pragensi dinoscitur, et ipsius inhabilatores sunt el est obligata ad dandum et solvendum duodecim gr. census annui et per- petui. lt quia ipsa debitis est involuta, que de faculta. libus suis absque alicuius census vendicione in dicta domo sua evadere non potest, unde ex huiusmodi causa prefato, d. lacobo, plebano ecclesic s. Egidii antedicte, ultra dictos XXVIII. Koslel sv. Jilji. duodecim gr. census annui et perpctui similiter duodecim gr. census premissis debitis tractatibus pro duabus s. gr. vendidit, ita quod iam ipsa cl domus ipsius inhabitalorcs obligabuntur annis singulis ad danduin c! solvendum prc- nominato d. lacobo plebano et ipsius successoribus vi- ginti quattuor gr. annuatim — solvere —. Datum Prage a. d. m. CCCC nono, die XV. mensis Maii. *28. 1409, 16. kvétna. Tamlez 1X f. C 3. lohannes Kbel — nolum facimus — quod Margaretha, relicta olim Nicolai Zugan cultcllatoris, civis Antique Civ. P'r, quas- dam litteras — exhibuit huiusinodi sub tenore: Nos Martinus Rotlew iudex, Bernhardus de l'icska, ut inferius continetur, censum autem prescriptum. duarum s. gr. pre- fata d. Margarctha pro sua mcliori sustentacione pro sc ad tempora vite suc rescrvando eundem censum plebano ccclesie s. Egidii in Praga cum sociis cidem participan- libus - - donavit — ita tamen, quod. plcbanus ecclesie s. Egidii antedicte, postquam se de dicto censu intromiserit et cundem percipere inchoaverit, de eodem censu chora. libus eiusdem ecclesie, qui mane missam de beata virgine cantare consveverunt, mediam s. gr. pr. pro ipsorum me- liori sustcntacione, illis tamen qui studio adhescrint, di- visim annis singulis dare tencatur et aliam rmediam s. gr. pro se et suis sociis rescrvando. Pro quo censu residuo dictus plebanus cum sociis suis annis singulis quattuor an- niversaria in dicla ecclesia s. ljgidii more aliorum anni. versariorum pulsu premisso, ferctro cum candelis prepa- , rato peragere tenebitur. Primum in crastino s. Anne pro remedio Nicolai Claus, secundum | immicdiate post festum Nativ. M. V. pro remedio animarum Donati, patris, Ka. therine, matris dicle Margarethe, tercium in craslino s. Lucie pro remedio anime Nicolai Zagan c! quartum in dic obitus ipsius Margarethe. In quibus anniversariis ple. banus ante omnia quattuor grossos pro se, item duo vi- cari per unum gr., clerici de scolis pauperes pro pane unum gr. qui vigiliis interfuerint, cantor scole medium gr., clerici de sa:ristia medium gr., saeristanus pro cera, qui candelas dare tenebitur, duos gr. habebunt de censibus antedictis. Residuum vero more aliarum vigiliarum divi detur —. Acla sunt hec a. d. m. CCCC nono, die XVI. Februarii. Nos Martinus Rotlew iudex, Bernhardus de Uieska, Wenceslaus Geunher, Martinus Laurencii, Ottlinus panni- cida, Nicolaus Schotter, Peslinus Niger, Cunczo glaser, Thcodricus de Ach, Bndolfus de Mullansen, lIenzlinus Wayswasser, Otlinus aurifaber, Andreas Wladyka, Simon canulator, Hcnslinus de |.eutmusscl, Nicolaus l'royleich, Nicolaus pullator, Laurencius Merklini institoris ct lohan- nes apothecarius, consules ct iurati cives Mai. Civ. Pr., le- nore presencium — recognoscimus universis, quod discretus vir Jessko penesticus, nostcr concivis, unam s. gr. d. pr. census annüi super ambabus doinibus suis sitis simul in foro carbonum in acic inter domos l'cschlini Czaslaviensis ex una et Conradi de léns inslitoris parte ex alia cx opposito domus olim Hosweschlini sponte suo, hercdum et successorum suorum nomine vendidit et in publico nostre civitatis iudicio corum nobis morc solito resigna- vit discreto viro Nicolao de Sagano cullellatori, nostro concivi —. Datum Prage a. d. in. trecentesimo. LD'X XXVI feria tercia ante festum s. Laurcucii. Tenor vero secunde litterc sequitur et cst talis: Nos, Martinus Rotlew iudex, Bernhardus de P'ieska, Wenceslaus Geunher, Martinus Laurencii, Otlinus pannicida, Nicolaus Schotter, Peschlinus Niger, Cuuczo glnser, Theodricus de Ach, Rudolfus de Mulliusen, llenslinus Wayswasscr, Otlinus aurifaber, Andreas Wladyka, Simon canulator 

Strana 683
XXV111. Koslel sv. Jiljí. Henslinus de Leulhimissel, Nicolaus Froleich, Nicolaus pullator, Laurencius Merklini institoris ct Iohannes apo- tecarius, consules iurati cives Mai. Civ. Pr., tenore pre- scncium publice recognoscimus universis, quod discretus vir d. Wenceslaus presbiter, olim Iesskonis Jcezminconis filius, unam s. gr. d. census annui ct perpetui super am- babus domibus suis el ipsarum arcis, situatis simul in foro carbonum in acie penes domum lesskonis Durano- wicz cx una el ex opposito domus olim Ilosweschlini parle ex alia. — vendidit discreto viro Nicolao de Sa- gano cultellatori, nostro concivi —. Dalum Prage a. d. m. CCCLXXXVI feria tercia aute s. Laurencii, 929. 1409, 29. října. Rukop. 2101 f. 206. D. laco- bus, plebanus s. lšgidii, d. Nicolaus, sacristanus ibidem cl plebanus ecclessie s. Stephani in muro, et magister lohannes Cardinalis, rector scolarum ecclesie s. Egidii, emerunt. X1 gr. ccusus erga lohannem Lanczman notarium super domo Barlussii rymer retro ludeos. Act. fer. III. post Sym. ct lude, 230. 1410, 9. ledna. Tamléz f. 209. Herman- nus, nolarius olim ungelli, et Dorothea, conthoralis cius, cl Augustinus, filius eoruim, deputant mediam s gr. c. d lacobo, plebano ccclesic s. Egidii, d. Nikolao sa- cristano ct magistro Tohanui dicto Cardinalis et Andree, campanatori ciusdem ccclesie, videlicet super domo Wen- ccslai Haldus corrigiatoris XXVI gr., super domo Barthu- ssii corrigiatoris JIII gr. loco medie s. c., quam habent supcr domo predictorum Hermanni, Dorotlice et Augu- sini. Acl. fer. V. post Epiph. 931. 1410, 2. dubna. Libri erect. IX f. G 8. Io- hannes Kbel — Sane — d. Petrus, plebanus ecclesie in Chuchel — nobis quasdam litteras serenissimi principis Wenceslai — regis — exhibuit — huiusmodi sub tenore: Wenceslaus rex — notum facimus, quod cum Eliza- beth, relicta. quondam Fridlini dicti Clawer pellificis — decem s. gr. pr. pro perpetuo capellano capelle nove in honore sacralissimi corporis Christi in cimiterio ecclesie s. Egidii Mai. Civ. Pr. de novo construcle dare proponat, cxlat inaiestati nostre pro parte eiusdem l2lizabeth bu- militer supplicatum, «quatenus ad dolacionem predictarum decem s. — assensum nostrum regium — dignaremur — (ali tamen condicione, quod predicta Elizabeth et Martha, cius filia, cx naturc defectu muta, prefatas X s. gr. quamdiu ipsis ambabus vita ex alto conceditur, habere — debeant — eo tamen siguantcr proviso, quod ius palronatus — ad Martionm dictum Weichert, Henslinum carnificem de l.onga platca ct Levam mercatorem, cives Mai. Civ. Pr., ipsorumque heredes ct successores debeat — pertinere —. Datum Prage a. d. m. CCCCVII die ultima Aprilis. — Post prescriplarum lillerarum presentacionem — dicta d. l“lizabeth — octo s. tr. d. census — quas in villa Pticz — emit — pro dicta capella Corporis Christi — ac d. Petro et ipsius successoribus — resignavit — lali condi- cione, quod ipsa Elizabeth prescriptum censum octo s. gr. in villa predicta Lez usque ad vite sue tempora recipiat ct de eodem d. Petro et suis successoribus solummodo duas s. gr. ultra expensas, quas ipsi d. Petro ministrare cons- vevit, crogct —. lus autem patronatus d. Elizabeth, quam- diu. vitam duxerit in humanis, pro se reservavit. [Ipsa autem de hoc scculo sublata huiusmodi ius patronalus, prout in dicli d. regis litteris est expressum, ad Martinum dictum Weichart, Henslinum carnificem de Longa platea ct Lewam mercatorem, cives Mai. Civ. Pr. — devolvctur. Datum Prage a. d. in. CCCCX die secunda mensis Aprilis. >32. 1411. Tawléz XIII. f. 191. (Pro altari s. Rose in ecclesia s. Egidii) Duzko armiger XXVIII. Kostel sv. Jilji. 683 de Drahow — in presencia domini Wenceslai, rectoris allaris s. Rose in ecclesia parrochiali s. Egidii Mui. Civ. Pr., personaliter constitutus proposuit. qualiter ad dandum, solvendum el censuandum de bonis Drahow el in Nycko- wicz duodecim s. gr. d. pr. census annui et perpetui prc- nominato domino Wenceslao et ipsius successoribus, dicti aliaris s. Rosé rectoribus, cst obnoxius astrictus el obli- galus, prout in tabulis terre regni Bohemie dicebat ple- nius contineri —. ^98. 1412, 98. ledna. Rukop. c. 2101 f. 305. Magister Egidius, filius olim Mathie pannicide, resignavit ls. gr. census d. plebano ecclesie s. Egidii et saccesso- ribus suis super domo Purkardi sutoris. Act. sabbato antc Conv. s. Pauli. #34. 1412, 29. května. Liber ereclionum XIII. J. 198. (Pro altari s. Rose in ccclesia s. Egidii). Consti- tutus personaliter Andrcas de Nemisl principalis et Bussko de Jedlan, armiger, fideiussor ipsius, promiserunt et pre- sentibus promittunt duas s. gr. census perpetui de -- Lola villa, curia arature Nemisl domino Wenceslao, rcc- lori altaris s. Rose in ecclesia s. Egidii Mai. Civ. Pr., et ipsus rectoribus — censuare. — Acta sunt lice. a d. m. quadringentesimo duodecimo die vicesima nona Maii. . 85. I412. — Rukop. č. 2099 f. 63. Manussius Sváb pellifex fatetur, se teneri. UIT marcas graves gr. d. Henrico, plebano ecclesie s. E. Act. fer. V. post Procopii. #36. 1412. — Rukop. c. 2100 f. 370. D. Henricus diclus Falknauer, plebanus ecclesie s. Egidii, ct d. Nico- laus, sacristanus ecclesie eiusdem, publicavcrunt census rclentos a duobus annis in domo Anne Polcze in Nova Civ. Pr. #37. 1412, 20. srpna. Ru£op. c. 2099 f. 69. Wir burgermeister und der rate der Grosscrn Stal czu Prage bekennen offeniichen, das vor uns gestanden sein in un- serm rate Niclas Mates goltsmid und Johannes von Briin, cramer, geschefllule ctwenn des Niclas von Tachow, und haben mit gutem wolbedachten mute, auch mit unsern wissen und willen williclichen aufgeben und abgetreten dem Heinreich von Meichsen goltsmid und Wilhelm Leim- water, czu den czeilen kirchvettern der kirchen zu sent Gilgen, aller sulcher guter und rechte, als die fraw blz. bieth, ctwenn des Fridil Clementers witeb, demselben Niclas von Tochaw und andern iren gescheftluten in irem geschefte geschicket hat, und wann umb sulche gu- ler czehen schok gr. czinses gekauft sein worden, der- selben sein acht schok gr. uf dem gut Ujezdecz des abi von Prawnaw, und zwei s. gr. uf den gutern desselben Niclas von Tochaw. Also das sie mit sulchen czinsen tun sollen, als das dicselb fraw Elzbieth in dem briefe, der mit unser stat secret versigelt ist, dorynnen ir meinung und willen geschrieben steh, wie sie mit denselben czin- sen tun sullen, eigentlichen ist begrifen. Auch haben aldo vor uns derselb Niclas, Mathes und Johannes von Brün demselben Heinreich und Wilhelm eingeben und geantwort deu gescheftbrief derselben frawen Elibieten und auch den brief, von dem abt, der do lautet uber dic- sclben acht schok gr. czinses. Das ist gescheen am nech- sten. sunabent vor send Bartholomeus tage nach Cristi gepurt MCCCC iar und dornach in dem czwelften iarc. $88. 1412, 5. listopadu. A'ukop. ë. 2101 f. 332. D. Nicolaus, sacristanus ecclesie s. Egidii, Andreas reclor scole ibidem, d. Martinus el d. Mathias, vicarii canoni- corum dicte ecclesie, resignaverunt XXXII gr. c. communi- tati Mai. Civ. Prag. super domo Wenceslai, filii olim Mcm- hardi aurifabri, in qua nunc Martinus, patruus dicti Wen: ceslai, moratur. Act. sabbato anle s. Leonhardi. 86* 

Strana 684
684 XXV/Il. Koslel sv. Jilji. "39. 1413, 26. října. Rukop. č. 2102 f. HM. D. Petrus de Chrudym, cappellanus in ecclesia s. Egidii, cnit pro se Ill s. gr. c. ad vite suc lempora pro XX s. crga d. Hodykonci, cappellanum in Chlumyn, quondam plebanum in Prziedlicz super duabus vineis Margarethe, relicte Johannis Wlassecz. Act. fer. V. ante Symon. ct Jude. 540. 1414. — Libri erecl. X a XI, f. D 2. Petrus Gastonis, domini nostri pape prothonotarius ct ipsius sacri palacii apostolici causarum ct cause ac parlibus infrascriptis ab codem domino nostro papa auditor specialiter depu. latus, reverendissimo in Christo patri ct domino d. archie- piscopo Pragensi eiusque vicario in spiritualibus c* tem- poralibus nec non honorabilibus viris d, Herbordo dc Janowicz, decano ccclesie s. Egidii Pragensis, preposito Sderasiensi in Praga, et Ulrico, plebano antedicte ecclesic s. Egidii Pragensis, omnibusque aliis et singulis, quorom interest —. Noveritis, quod nuper sanctissimus in Christo paler et dominus noster d. Urbanus, divina providencia papa sexlus, quandam commissionis sive supplicacionis ccdulam per certum suum cursorem nobis presentari fecit — sub his verbis: Supplicat S. V. procurator et nomine procuraloris honorabilis viri d. Herbordi de Janowicz, decani ecclesie s. lgidii Pragensis, quatenus causam et causas, que verluntur seu vcrli ct csse spcrantur inter diclum d. Herbordum ex parle una ct quendam Wences- laum de Polonia intrusum ac omnes alios cl singulos, qui sua putaverint interesse. communiter vcl divissim de et super decanatu dicte ecclesic s. l;gidii Pragcusis et ipsius occasione ex parle altera, commiltere dignemini alicui de dd. auditoribus vestri sacri palacii causarum audiendas—. In fine vero dicte commissionis cedule hec verba, videli- cet dc mandato domini nostre pape audiat magister Petrus Gaslonis, citet, uL pelitur, el iusticiam faciat. Cuius quidem coinmissionis vigore nos — comparen- bus in iudicio coram nobis d. Wenceslao de Polonia, principalis preditus in antedicla commissionis sive supplica- cionis cedula nominati pro se ipso ex una parte et magistro lohanne Goczow, in Roinana curia et antedicti d. Herbordi de Janowicz principalis, eciam in antedicla commissione princi- paliter nominati procuratoris — idem d. Wenceslaus princi- palis in causa seu causis huiusmodi more solito per nos inhiberi et litteras inhibitorias sibi ad partes decerni el conccdi iuxta antediclc commissionis formam et tenorem dignaremur. Nos igitur Pelrus prothonotarius — more solito iphibuimus et lenore presencium inhibemus expresse, ne allerutra parcium prediclarum contra aliam et vos, quibus presentes nostre littere diriguntur in causa seu causis huiusmodi sic coram nobis pendentibus in altcrius ct nostre iurisdiccionis el iolhibicionis prciudicium ct contemptum de cclero quidquam attemptent —. Datum et actum Rome aput s. l'etrum. in apostolico causarum palacio, in quo iura redduntur, nobis unibi mane hora cau- sarum ad iura reddendum in loco nostro solito pro tribunis scdentes sub anno a nativ, d. m. CCCLXXX secundo, in- diccione quinta die lune mensis Junii pontificatus sanctis- simi in Christo patris et domini nostri d. Urbani, divina providencia pape sexli, anno quinto —. Acta sunt hec a. d. m. CCCCXIIII dic XV. Augusti. *4]. 1416, 8. ledna. Rukop. &. 2102 f. 56. D. prepositus, decanus, canonici ecclesie s. Egidii emerunt J s. gr. c. erga Machutam procuratorem ct civem Minor. civ. Prag. pro X s. super vinea ipsius Machule. Act. fer. NI. post. Epiph. ?49. 1415, 8. ledna. 7amiéz f. 59. Marsso Mnyss- conis et Dorothea, conthoralis ipsius, exsolverunt I s. gr. XXVIII. Kosłel sv. Jilji. c. erga d. llenricum Falknauer, plcbanunm ccclesie s. legidii, pro VIII s. super domo propria. Act. fer. Ill. post Epiph. 949. 1415, 26. cervna. Liber ereclionum X. f. 11 2. (lsreccio altaris s. Katherine V. in sacristia ccclesie s. Egidii Mai. Civ. Pr.) Wenc. Curein —, quod — Nicolaus, nalus lohannis apothecarii, olim civis Mai. Civ. Pr., — nos informare curavit, qualiter. dudum qucdam Agnes, relicta olim lohannis Fintlini, civis dicte Mai. Civ. Ir, dum viveret — sex s. gr. — census annui - - in villa — Wrbiczie prope Raconik pro altari s. Katherine in sacri- sUa ecclesie s. Egidii. — dedit. —; c quia rcclorcs dicti altaris manualiter hucusque ad beneplacitum. patronorum dicli allaris recipiebautur — ct per lioc cultus divinus minuc- batur, quia aliquando ex incuria patronorum et altarislarum ipsum altare per plura tempora stetit. inofliciatum — , que — predictus Nicolaus perpendens — cum iam dicti lesta- menti execucio ad ipsum — pervenerit et census. prescripti eidem sunt intabulati, cosdem census —— de novo pro dieto altari — cl signanter pro d. 'Choma, presbytero dc Wolframicz, — dedit —. Datum Prage a. d. m. CCCCXV die XXVI mensibus Junii. *44. 1415, 7. listopadu. Rukop. č. 2102 J. 84. Elizabeth, relicta Ulrici Elrer, emit Il s. gr. c. erga d. Henricum Falknawer, plebanum ccelesic s. Epidii, pro XVI s. super domo Hanussii Kemtner. Acl. ler. V. post Lconhardi. *45. 1417, 30. dubna. Libri erecl. .Y a XI Г. Р. 14 Coram vencrabili d. Wenceslao vicario — honorabilis vir d. Henricus, plebanus ccclesic s. Egidii, Mai. Civ. Ре. ==> recognovit, qualiter ipse duas s, gr. census perpctui in vinea sita in Vitkova hora inter vineas d. Stephani et Kussenpfennig pro prestimouia altaris OO. SS. et ss. Simonis cl Jude ap. in capella sita in. cimiterio ecclesie ciusdem s. Iigidii, nunccupata Constancia, per ljrhardum, Conradi Newengruner clerici, cL ipsius successores regendum de- dit —. Acta sunt Вес a. d. m. CCCCXVII die ultima Aprilis. 546. 1417, 11. května. Rukop. č. 2102 f. [44. Elizabeth, relicta Ulrici Ebherer, emit alteram dimidiam s. gr. census erga d. Ilenricum de Falknaw, plebanum ec- clesie s. Egidii, ct Johannem Kunigswerder, not. pro. XII s. gr. super domo olim Endrlini frcnificis. Act. fcr. III. post Stanislai. 547. 1417. — Tamtfćż /. 160. D. l'rocopius, cano- nicus ecclesie s. Epidii ct allarista. altaris s. Dorothec in ecclesia Wysscgradensi. 848. 1417. — Rukop. c. 2099 f. 81. D. Wenccs- laus, capellanus Swachonisse, ct d. Nicolaus, sacristanus ecclesie s. Egidii, fassi sunt, quod Johannes Zluticky pro omuibus censibus rclentis de domo satisíccit. 249. 1418, 7. kvétna. Tamléz /. 83. Conradus clericus, altarista. nllaris s. Crucis in ccclesin s. lgidii, publicaviL VIIU s. gr. census retenti pro termino s. Georgii super vinea Goblonisse. Act. sabbato dominicc Vocem jucunitalis. *50. 1430. (©) — Tamlćż J. 143. Domus olim Henrici aurifabri ad Adam ct Ewam dała cst per dd. consules parochianis ceclesie s. Egidii ex co, guod idem Henricus, vitricus eiusdem ecclesie cxistens, quedam cleno: dia ad prefatam ecclesiam spectancia asportavit el eadem ab ecclesia ad emulos veritatis aufugicndo alicnavit —. Act. fer. V. post Convers. s. Pauli a. XXX (?) *?5]. 1431, 2. října. Tamléž Jf. 319. Mnugi- ster civium et dd, consules Mai. Civ. Pr. ex fidedignorum hominum testimonio lucide existentes informati, qualiter 

Strana 685
XXVIII. Koslel sv. Jilji. XXVIII. Koslel sv. Jilji. 685 Mike& Sobek de Lojowicz, Tatar diclus, tulit XXV s. gr. ! zmatku žákóm do školy u sv. Jiljie v Star. M. Pr, neb pro ecclesia s. Fgidii ct ensdem tradidit, pro quibus cen- | sem jim tiem povinen. Naposledy ozuamuji, Ze nadepsa sum ad diclam ecclesiam comparare dcbuit, dumum cius- dem Sobkonis, sitam in acic penes domum olim ducis Saxonie immediate, pro plebesianis seu parochianis cius. dem ecclesic adiudicaverunt hoc modo, ut vidclicel pa- rochiani seu vitrici ciusdem ccclesic eandem domum te- neanl et prout poterint, ipsam conveniant, convencionem seu pensam pro dicta ecclesia tollentes et convertentes ct eandem domum «c convencionc, quantum polerini. re- forment ct emendant aut idem parochiani seu vitrici jam dictam domum vendant ct suas XXV s. gr. sublevent, et quidquid residuum fucrit summe, relinquant, cui ius ad eandem compecierit pecuniain. Act. fer. 111. post Wenc. a. XXXI. $?89. 1432, 28. června. Hájkova kronika lisl 406. V sobotu u vigilji sv. Petra a Pavla krov skřidličný na kostele sv. Jiljí v St. M. Pr. od hromu zapálen a ve třech hodinách i s zvony, kteříž byly na v6żi, shofel. A že veliké sucho bylo, v nemalém strachu Praha pro ten obeň byla. 958. 1485, 5. biezna. Fragmeni manudlu słarom. v rukop. č. 325. Ctiborius de ze Zhudic, olim camera- rius tabularum regni Boemic, condescendit parochianis ccclesie s. Egidii de hominibus censualibus in villa Veliky Kuchafec dicla, qui ab antiquo ad prefatam ecclesia spectabant, quorum hucusque erat in tenuta, nichil in cisdem iuris reservando. Act. sahbato ante Invocavit. *54. 1436, 21. srpna. Opis v archivu kapil. sv. Vílské. (Kšaft mistra Jílka z Prahy.) Ve jméno bożic amen. Ja mistr Jílek z Prahy oznamují liemto listem všem lidem nynějším i budícím a na vědomie dávám, že ačkolivěk jsa nemocen na těle, však proto s dobrým roz- myslem a požívaje svobody zdravého rozomu, tudiež i paměti, ze všeho zbožie mého — toho své poslednie poručenstvie zjednávám, činím a zpósobuji obyčejem tiemlo dolepsa- nym: Najprvé tak jakož sem před lety za časuov pokoj- ných dobrovolně platy své dědičné poctivému knězi Va- vřincovi, faráři z Petrovic, a slovutnému panoši Ctiborovi ze Zhudovic i jiným přátelóm svým byl ve dsky zemské vložil a zapsal, a z těch osob toliko nadepsaný kněz Va- vřince a Ctibor zuostali jsú živi, protož tohoto svého po- slednieho poručenstvie pravé a mocné poručníky činím a ustanovuji knéze Vavfince a Ctibora ze Zhudeovic svrchu- psané a přidávám k nim pravé poručníky poctivé mistra Petra z Sepekova, mistra Jana z Borotína, mistra Petra z Králové Hradce a Václava z Sobéslavé, pictely své dobre, prose jich, aby oni toto mé porucenstvic lak ztiedili a zpósobili, jakož jim toho dobře věřím a úfám. Potom pak odkazuji a inocně dávám svrchujmenovanÿm poruć- níkóm všecko své zbožíc - a jmenovitě platy své dě- diéné, (otiZto na panu Vchynovi z Bëlusic a na jeho na všem zbožie tudiez v BóluBicich, v Hrádku, v Kolozni- ciech a v Milé šest kop gr. platu ročnicho a véc- ného, it. šest kop gr. platu r. a v. na Daliborovi z Zá- lezlic na všem jeho zboží v Zálezlicích a v Dučicích, it. šest kop gr. platu r. a v. na panu Haàkovi z Zvietetic na všem jcho zboZie v Vranovicích a v Pnévic/ch, v Huor- kách a v Nesvačilech, it. pět kop gr. platu r. a v. na panu Herborlovi Kolovratovi na jelo zbozie v Crnomi- cích a v Třebovizkách, jakož pak ti platové ve dskách zemských šíře zapsání jsi, — mezi uč na rovný rozdiel. — Než tomuto chci, když by sě tíž poručníci těch platuov doupomínali a v drženie vešli, aby z toho ze všeho mého zbožie šest kop gr. platu r. dědičného a v. zjednali a zpósobili, aby placeno a vydáváno bylo včcně bez nému knězi Vavrincovi zuostal sem dlužen puojccnych penéz dvadcieti kop. gr., ten dluh aby sobě napřed ze zbožie mćho vzal. — Toho na potvrzenie a nu svédectvie prosil jsem múdrých a o,atrnÿch mużuov Janka z Kraj- nic rychtáře, Jíry Domażlickóho a Martina VlaSimskéko, konäcluov přísežných Star. M. Pr., že jsú své pečeti vlastnie k tomulo listo přivěsili, jenž dán v úterý před sv. Bartholoméjem léta — tisícícho čtyřstého třicátého šestél o. I. 1437, 7. bfezna. Rukop. ë 2099 J. 400. Leonardus pellifex ct Makusse, conthoralis ipsius, lassi sunt, se leneri vitricis s. Egidii in una s. gr, prout pa- ter eiusdem Makusse pro dicta ecclesia legaverat. Act. fer. V. in medio Quadragesime. 2. 1438, 16. února. Tamléž f. 456. Nicolaus a s. Anna, dictus Dipovec, Wenceslaus ab anulo, Ctiborius Mer- bota et Waczko dec Sliwenccz, vitrici ecclesie s. l£pidii, fa sunt, quia jlle decem s. gr., quas legavcrat Wenceslaus dic. luis Krbec sartor in. domo sua sila inter domos olim Wais: wasser ex una et Petri Cóslavsky parte cx altera, dum vendita fuerit pro ecclesia prefata, predece-sorcs vitrici eiusdem ccclesic, a Johanne dicto Vojoovsky, possessore predicte domus, perceperunt pecunia cum parata —. Act. sabbato post s. Valentini. 8. 1438, 8. cervna. Taimléz f. 461. Clara, con- thoralis Johannis, nati Otticonis pannicide, principalis, Jo- hfnnes Proboitík, l5rasimus a clavibus, fideiussores pro ipsa, fassi sunt se in quinque s. honorabili d. Gallo, pre- dicatori aput s. Egidium — obligari. Act. die s. Trinit. 4. 1489, 8. dubna. Orig. hapit. sv. lílské XXIX č. 17 Philibertus, dei ct apostolice sedis gracia Constan- ciensis episcopus provincie Rothomagensis, sacri gencralis concilii Basiliensis cum potestate legati cardinalis, a latere pape in Bohemiam et Moraviam legatus destinatus, di- lecto nobis in Christo Iohanni de Tornis, Parisiensis dio- cesis, canonico Pragensi, arcium liberalium magistro Pa- risiensi, scerciario ct familiari, nostro domestico commensali, salutem in domino sempiternam. Vite ac morum honcstas aliaque laudabilia probilatis et virtutum merita, quibus personam tuam invenimus insignilam, n s inducunt, ut tibi reddamur ad graciam liberales. Cum itaque, prout »ccepimus, prepositura collegiate ecclesie s. Egidii in Antiqua Civ. Pr. per mortem seu obitum Mathie de Be- lyna vaccaverit ct vaccet ad presens, cuius collacio, pro- visio et omnimoda disposicio ad archiepiscopum Pragen- scm pro tempore existentem spcclare dicitur et pertinere, nos attendentes ct considerantes labores tuos, quos a longo t mpore legacionibus sacri concilii in hoc regno duran- libus in vigiliis et scripturis subiisti cum legatis ipsius sacri consilii nec non consumpcionem temporis tui, quo pendente in studiis pro scienciarum acquisicione insudarc poleras, instantibus et nobis supplicantibus venerabilibus viris decano ct capitulo ecclesie Pragensis cl aliis pluribus consideratis, que circa persone tue ydoncitatem forent altendenda eL consideranda, dictam preposituram sic, ut premittitur, vacantem aut alius quovis modo, eciam si tanto lempore vacavcrit, quod eius collacio iuxta Lateranensis consilii statuta ad sedem apostolicam devoluta existat ct super ea inter aliquos lis pendeat indecisa, tibi premis- sorum meritorum luorum intuitu auctoritate nostre Jcga- cionis ad hec et alia ab eodem sacro concilio facull-tem alque pol'statem habentes conferimus ct donamus dc ilaque tenore presencium, prout melius possumus, inve- sümus providendumque duximus cum plenitudine iurium sl 

Strana 686
686 XXVII. Koslel sv. Jilji. suorum ct providemus. Mandantes decano el capitulo ce- lerisque ipsius ceclesie canonicis, qui sunt pro presenti vel pro tempore fucrint, aliisque. universis et singulis, ad quos spectat ct pertinct, in virlute sancte obediencie, qualinus te in regimine ct administracionc ipsius prcpo- siturc nullatenus impediant vel molestenl seu impediri vcl molestari permittant, tibique pareant ct obediant, quem admodum ad verum et legittinum prepositum ipsius ecclesie perlinet et spectat, et de omnibus iuribus, froctibus et bonis ad ipsun preposituram spectantibus respondcant plenarie ct integre sine contradiccione et ab. aliis respon- deri faciant, non obstautibus quibuscunque. Quocirca vobis vencrabilibus eL discretis viris dominis venerabilis ecclesie l'ragensis et capelle regalis Omnium Sanctorum in castro Pragensi decanis ct vestrum cuilibet auctoritate nostra, qua fungimur in hac parte, tenore presencium committimus ct mandamus, quatenus premissa omnia et singula supra- dicta execucioni demandelis, eundem Iohannem aut eius procuratorem ad hoc legittime constitutum in corporalem cL realem possessionem dicle prepositure iuriumque et provenluum ciusdem inducatis ct inductum defendatis, cL recepto ab codeimn iuramento seu procuratore suo iuxla ipsius ecclesie slalula per prepositum prestari solito slal- lum in choro ct locum in capitulo eiusdem ccclesie morc consvelo eidem assignetis nec non de iuribus et bonis ad ipsam preposituram spectantibus responderi facialis scu alter vestrum faciat, contradictores el rebelles per censuram ccelesiasiicam compescendo. Datum Prage in collegio Karoli sub nostri sigilli appensione dic octava mensis Aprilis a. d. m. quadringentesimo tricesimo nono. Tohoto probošta, který ovšem wvikdy skutečně jím se nestal, týče »e i tato listina tamtéž pod číslem 11 chovaná ze dne 2. dubna 1438, která zní: Philibertus, dei et apostolice sedis gracia Constanciensis episcopus provincic Rothomagensis a sacro Basilicnsi concilio in Bohcmiam ct Moraviam cum potestate legali cardinalis, a latere pape destinalus legatus, dileclo nobis in Christo lohauni de '"'ornis, clerico Parisiensis diocesis, secretarioest familiari nostro, salutcm in domino sempiternam. Dignum est bene agentibus pro merito respondcri, ut. eorum remunerala devocio hylarescat et alii corum exemplo laudabili ad vir- tutum. amplexus forcius animentur. Hinc est, quod nos ntlendentes tue probitatis merita grataque ct a:cepta ob- sequia ac labores, que ab annis pluribus ct specialiter ab introitu serenissimi quondam principis d. Sigismundi, Ro- manorum imperatoris ac Hungarie, Bohemie ctc. rcgis, ad hoc suum incitum Bohemie regnum pro vencrabili ecclesia Pragensi in divinorun: resumpcionc officiorum impendisti et impendcre studiose non desens, proul per amplius altissimo inspirante poteris in futurum, nos inci- lant, ut personam tuam favore benivolo prosequamur. Cum igilur ju. vencrabili Pragensi ccclesia canonicatus cl pro- benda, quos obtinere solebat in eadem magister Styborius de Radecz, ultimus et immediatus eorundem possessor legitimus, vaccaverinl cL vaccent per ipsius obitum, tibi, lohanni prefato, qui in artibus magislerii gradum Parisiis susccpisti, apud nos in vila, moribus et sufficiencia multi- pliciter et diutinc approbato, prefatos canonicalum et prebendam sic, ut premittitur, vaccanles aut alias quovis modo el ex quacunque causa, eciam si lanlo temporc vaccaverint, quod eorum collacio sit ad sedem apostoli- cam dcvoluta ct super eisdem inter aliquos 1s pendeat indecisa, auctoritate sacri concilii, qua fungimur in hac parle, ad hec ct alia ab eodem sacro concilio facultatcin atque polestatlem habentes. conferimus el donamus pro- videndumque duximus, prout providemus te per lenorem XXVIII. Koslel sv. Jiljí. | presencium de ipsis canonicatu et. prebenda cum omnibus suis iuribus el perlinenciis investientes, prout inveslimus, que omnia ct singula universis cl singulis, ad «uos spectat et pertinet, intimamus ct nolficamus. Vobisque venera bilibus et discretis viris preposito, decano, archidiacono, scolastico et capitulo ipsius venerabilis ecclesie Pragensis celerisque, ad quos prebendarum rccepciu ct iustallacio spectat el pertinct, auctoritate noslra supradicta in virlute sancte obediencie precipimus et mandamus, «quatenus rc- ceplo ab eodem lohanne iuramento prestari solito cundcti in canonicum et fralrem recipialis el admiualis stallum in choro ct locum in capilulo cum plenitudine iuris ca- nonici eidem assignantes, ipsum vel cius procuratorcin pro eo in realem ct corporalem possesionen corundem canonicatus el prebende cum suis iuribus eL perlinenciis universis, prout ad verum ct legittimum canonicum spectat ct perlinet, inducentes cl sine contradicionc induci faci- enles, Non obstantibus in contrarium facientibus quibus- cunque. Datum in castro l'ragensi sub noslri sipilli ap- pensione die secunda mensis Aprilis auno d. m. quadiin- gentesimo lricesimo octavo. 5. 1445, 4. února. Rukop. č. 2099 f. 905. Dum causa controversie traclarelur inter magistrum Johannem Piíbram, plebanum ecclesie s. l^gidii, nec non universos plebesianos eiusdem ecclesic ex una el Fridericum ab unicorno parte vertente cx altera prclextu unius s. gr. census annui per lohannem Reczkonem de Ledecz pro oleo in lampade ante corpus dominicuni in dicta ecclesia s. Egidii continue ardente per delegacionem testamen- talem deputlate et in domo olim Sazemc post lictlilcem inter duos vicos consite ac universis pertinenciis ipsius domus assignate eL Llestate, pro qua s. gr. census sic sol- venda prefatum Fridericum, tamquam primum. einptorem ciusdem domus, impelebant. Domini vero magister civium el consules Mai. Civ. l'r. — adiuvenerunt mandantes. Fride- rico prelacto, ut huismodi sexagenam gr. census a tempore empcionis eiusdem domus solvendo prefaliy acloribus cx- pleret, ipsum a censibus per antecessores ct heredes pre- fate domus retentis absolventes. Act. fer. V. post Purif. 6. 1445. — — Tamtéz f. 900. lohannes Pytlik, Petrus Karthus, Wenceslaus Chfest ct Proco- pius linicida, vitrici ecclesie s. Egidii, fassi sunt, se per- cepisse ires s. gr. pro reformacione ecclesie ipsorum per Dorotheam, relictam Michaclis pileatoris, legatus. 1448, 19. prosince. Aukop. c. 2119 J. A 8. Ve jméno bozic amen. Já mistr Jan z Příbramě, farář | kostela sv. Jiljie v Starém Mésté PraZském, vyznávám liemto listem oc że atkoli dopustónim P. B. v&emohiücieho, v jehozto moci všeliké věci jsú a jenž také žíví i mrtví, kohož a pokudž ráčí, nemocen a neduživ jsem na tělc, nevěda, kdy a který cíl mé živnosti od jeho svulté mi- losti uložen jest, však proto zdravého rozumu a paměli dobré požívaje, nechtě rád, což najdále na mně jest, ne- zachoval-li by mme mily P. B. v !éto nemoci od smrti, by o statek a zbożie, jehoż mi z nesmierné Stédroty své jeho svatá milost popřieti jest ráčila, nepřiczní ani které nelibosti mezí příbuznými a přáteli mými nebo jinými lidmi kterymiżkoli povstávaly a vznikly, toto mé posleduic poručenstvie a konečný úmysl vuole mé o tom všem statku & zboZf mém movitém a ucniovitém ziicedil jsem a zpó- | sobil i mocí tohoto listu a kSaftu iiedím a zpósobuji oby- Cejem takovymto: Najprve učínil sem a činím umělé a rozšalné lidi mistra Petra z Hradce, mistra Staňka z Gnezna, v ty časy děkana učenie Pražského a probošta: kolleje Karlova, a Mikuláše mydláře, měštěnína téhož St. M. Pr., | kmotra mého, pravé a mocné poručníky těch XIIJI k. gr. 

Strana 687
XXVIII. Koslel sv. Jiljí úroku a platu ročnieho a věčného na tvrzi a na dvoru popluzniem s dédinami jeho v Malešicích i na tom na všem, což k tomu příslušie, kteréž jsem kúpil i zaplatil a mam to sobě od Prokopa, dobré pamčti, Bervík řečený, ve dsky zemské řádně vloženo a zapsáno a klery2to plat já takć týmž poručníkóm, zdráv ještě jsa, týmiž dskami zapsal sem, ježto všecko to plnějie dsky v sobě zavicrají u svčdčie. A k tomu přidávám k nim čtvrtého, mistra Jana z Cáslavč, také za pravého a mocného poručníka. Jiné všecky pak věci movité po mně, ač milý P. B. ne- ráčí mě od smrti uchovati, zuostalé, jakožto kniehy, ruocho chodície i poslelné nebo jiné kteréZkoli na čem by ty koli záležely neb kterým a kterakým koli jménem mohú a mohly by jmenovány býti, nic ovSem nevymienujc ani pozuostavuje, porutil sem a mocné porütiem svrchupsa- . nym mistru Pelrovi z ITradce a Mikula$i mydláti, kmotru mému, aby oni ty věci a takové vydali sestřenci mému, kněžím a žákóm chudým, na kostel i jinam, jakož já svě- domí jich nad jiné věře jim lo zvláště p »rúčím a rozkáži. K tomu také pridal scm jim všem poručníkóm svrchu- psaným a přidávám uroz. pána p. Alše z Zicberka za pomocníka a rádcí věcí tuto položených i za obrancí čty- Fidccti k. bez jedné kopy gr. A v tom jest mi zastavil list, jenž svědčí na sto k. gr. pod takovi dmluvi a vy- mienki, když by mi koli dloh muoj zaplatil, že jemu ten list na sto k. gr. má zasě vrácen býti, Act. fer. V. ante Thome a. oc XLVIII. 8. 1448. — Rukop. ¢, 2099 f. 1041. Nicolaus Bethlemsky ct Wenceslaus brascator, vitrici ecclesic. 9. 1448, 20. prosince. Hajkova Kronika list 424. K vigilii sv. Tomáše umřel mistr Jan Příbram, professor v učení Pražském, f[urář kostela sv. Jiljí a kanovník ko- stela hradu Pražského. 10. 1449, 24. července. Originál klášlera sv. Jiljí. Urozeným, statečným, slovutným, opatrným pánóm rylie- řóm, zemanóm, městóm i všelikých hradóv, posádek a úřaduov držitelóm, pánóm a přátelóm našim milým, jichž tento list duojde, my kostelníci a osadní fary a kostela sv. Jijjie v St. M. Pr. službu naši vzkazujíc oznamujem a na vědomie dáváme, že duchem bohdá umysla dobrého hnuli jsíc umienili sme a již i skutečně počali krov dě- lati na svuoj jiZ jmenovaný kostel. A každý člověk, jenžto dřevní krov na témž kostele viďal jest, snadně muož tomu porozuměti, žeť musí diclo to hromadné býti, ježtoť my sami pro velikost nákladuov nemuožem tomu nic učinili bez pomoci jiných dobrých lidí, jakož jsú již diel sě mnozí přičinili z pánov, zeman, měst i obecních lidf a pricin&jf sč témčř ze všech strun podobně. Protož všech vuobec i každého zvláště, jímž tento list bude pokázán, prosfme, aby poslóm, od osudy našic svrchupsané poslaným, to- hoto listu ukazatelóm, kteříž by sč v té tak pilné a hodné potřebě na naše panstvie a drženie neboli do měst a pod úřad čížkoli zahodili, ráčili a chtěli pro naši službu a | k obdržení almužen a pomocí k dielu již pravenému radni a pomocni býli a pričinili se k farářóm a kněžím svým, aby na kázáuf obycejem slušným lid pěkně k tomu na- pomenuli, aby, jakż kto muoż a chce, k tak užitečnému a sčastně bohdá začatému diclu ruce své tiem štědřejie otevřeli pro P. B. a také pro účastnost modliteb i jiných skutkuov duchovních, kleříž sč v tom kostele dějí a bu- diícné dieti budií, pro odplatu bohdá vččnú. Dán ve čtvrtek u vigilji sv. Jakuba v. pod pečetí kostela svrchupsaného léta od nar. s. b. tisfcieho čtyrstého čtyřidcátého devátého. 11. 1449, 6. srpna. Rukop. ć. 2099 f. 1059. Gre- gorius Krtek, Petrus ab hircis, Petrus Kuth el Satka cultellator, vitrici ccclesie s. Egidii, protestati sunt, quia XXVIII. Koslel sv. Jilji. 687 perceperunt XT, s. gr. a magistro Petro Bieloiit et Ni- colao saponista, tutoribus per magistrum Iohannem Pifíbram substitutis —. Act. fer. IIlI. ante. Laurencii. 12. 1450, 27. října. Tamtéž jf. 1071. Andreas ab angelo, Nicolaus Slovák, Iohannes Ripsky et Procopius linicida, vitrici ecclesie s. Egidii, fassi sunt, se percepisse HI. s. gr. ^ Nicolao, fratruele olim Nicolai Dipovec, super reformacione prefate ccclesic testamentaliter per dictum Dupowczonem del gatas. Act. in vig. Sim. el lude. 13. 1451, 7. září. Tamléž J. 1083. Wences- Jaus Chřest, Nicolaus PoboZny, Wenccslaus od božie sukně el Wenceslaus cocus, vitrici ecclesie s. Egidii — fassi sunt, se percepisse IIlI s. gr. a Margaretha, relicta Wen- ceslai Slivensky, quas super labore ecclesic prefate Wen- ceslaus predictus testamentaliter delcgavit —. Acl. in vig. Nutiv. M. V. 14. 1460. — Rukop. 6. 2141 f. 309. Iohannes Sarlut cultellator et Andreas pellifex, vitrici ecclesie s. Egidii, fassi sunt, se percepisse V s. gr. per Margaretam, relictam a flavca rota, pro ecclcsia prefata delega'as, Act. fer. JIL. ante Kathedram s. Petri. 15. 1462. — Tamléz f. 329. lohannes Pyllík, Wenceslaus a Christi tunica, Petrus de domo Krlkonis et Augustinus Beneda, vitrici ecclesie s. Mgidii, fussi sunt se percepisse unam s. gr. quam Machna olim ab aureo anulo testamentaliter delegavit. Act. dic Transl. s. Ludmile. 16. 1463. — Tamićż f. 337. Jacobus, olim campa- nator ccclesie s, Egidii. 17. 1464, 14. ledaa Tamléz f. 339. Ma- gister Wenceslaus de Drachow fassus cst, se a lutoribus per Wenceslaum sacerdotem, natum olim Nicolai sapo- niste, percepisse 11 s. gr. Item sacerdos Gallus commanens magistro Wenceslao predicto percepit 1I s. Item sacerdos Iohannes dictus Kacer ]lI s. percepit et vice sacerdotis Iacobi, olim directoris ecclesie s. Egidii, III. Ttem vice sacerdotis lohannis, qui erat cum sacerdote lacobo labi- tans, I s. Act. sabbato die Felicis. 18. 1466, 12. srpna. Tamléž f. 77. Vitrici ccclesie s. Egidii fassi sunt, quia receperunt X flor. unir. Anastasia vidua pro eadem ecclesia lcgatas. Act. fer. lll. antc Assumpc. 19. 1478. — Tamléz /. 118. Iohannes pannitonsor Chmel dictus, Mathias pictor el ceteri vitrici ecclesic s. Egidii tulerunt L s. gr. ct cingulum argenteum pro eadem ecclesia per lohannem sutorem dictum Hedvábny legatas. Act. fer. V. ante Dionisii. 20. 1474. — Tamléz f. 131. Bartoš: maršálek, lo- hannes Climel et cetcri vitrici ccelesie s. Egidii fassi sunt, quia tulerant X s. gr. per Georgium bursificem pro cadem ccclesia legalas. Act. fer. V. post Marci. 21. 1476. — Rukop. c. 94 II f. 38. Mauricius acufex, Andreas K[rtck], Vitus porybny, Andreas de an- gulo, vitrici ecclesie s. Egidii. — Andreas de angulo ct Andreas Krlck, vitrici. 22. 1478, 2b. května. Tamleż f. Il. lohan- nes Slánský et lacobus saponista, vitrici ccclesie. Act. die Urbani. 98. 1182, 24. ledna. Rukop. c. to¥ck sacristanus. 94. 1483. — Ruhkop. &. 94 | f. 41. Facta est ami- cabilis concordia inter vilricos cccelesie s. Egidii, videlicet lohannem Rak, Samuelem Clampernam, Bohuslaum brasea- torem et Mathiam pictorem, ex una et Jiessam aurifabrum parte ex altera rucione debiti rctenti scilicet XVIII 1/, s. gr. m. pro cadem ccclesic. Act. fer. IJII. post Symonis. 2106 f. 100. Bar- 

Strana 688
688 XXVIII. Kostel sv. Jiljí. 25. 1483. — Rukop. ¢. 94 1 f. 50. Veronica, co- niux Michaelis scriptoris de Montibus Kuthnis. fassa est, se tulisse omnem pecuniam a Martino, cantorc s. kgidii, que quidem pecunia fuit data ad servandum ad fideles manus prefato Martino per Adam, rectorem scole Bole- slaviensis. Act. fer. Ill. post Magdalene. 26. 1484, 16. prosince. Tamtéž 11 f. 32. a- cobus saponista et Silvester, vitrici ccclesie. Act. fer. V. post Lucie. 27. 1486. — Tamléz f. 38. Andress de angelo ct Andreas Krtek, vitrici ecclesic. 28. 1487. 20. března. Tasdéz / 39. Já Jan Zajíc z Hazmburku a z Kosti clc. vyznávám tiemto listem vuobec přede všemi lidmi, že jakož před některými předešlými časy osadní sv. Jilské osady na St M. Ir. prodali sú ten duom řečený Otiovský, k kterémužto domu měla spravedlnost poctivá vdova panf Anna, mâlie Etlova zlatníka, a tak já a nebožtík p. Mikuláš z Lanštajna, nej- vyšší písať desk zemských, učinili sme o ten duom smhivu mezi jmenovanú paní Annú a osadními téhož kostela sv. Jilského takovúto: Aby oni osadní jie panic Anně na jmenovité časy vydali devadesáte kop gr. na míšenské počítajíc. I již sí za živnosti jejic vydali jie tři a čtyři- deeti s. podle k$aftu a rozkázánie jejieho, kteráž jest to byla, bytem svým v městě mém Budyni, kšaft ten a roz- kázánic učinila a odkázala těch bez tří padesáte kop. l již sú svrchupsaní osadní těch bez tří padesáte kop mně vydali a lak sú tomu již dosti učinili podlé té smiivy našic. A těch všech devadesáte kop vydali a zaplatili. A protož já svrchupsaný Jan Zajíc z JIazmburka a z Kosti cte ticmto lislem svým vyznávaje již dotčené osadnie z toho dluhu propúštiem, kvituji a prázdna činím. A tomu na pevnost a svédomic svi sem peèet dobrovolné dal prilisknúti k tomuto listu. Jenz jest dán léta od nar. s. b. tisfcieho étyrstého osmdesatého sedmého, v ten úterý před hodem Zvčstovánie P. M. matky božie. 99. 1487. — Tamtéž f. 40. Vitus poryhny, Samucl cultellator, Georgius institor, Mauricius arcufex, vilrici ccclesie. 80. 1488, 24. ledna. Taniléz f. 42 a 43. lacobus saponista, Iohannes aurifabcr ab hircis, Valentinus Rabasca, Georgius sulor dietus Sirócek, vitrici ecclesie. Act. dic "Timothei, 31. 1488, 21. i(jna. Tamléž f. 45. lacobus sapo- nista, Valentinus Rabasca et Georgius sutor di:tus SitóGck, vitrici ecclesie. Act. die Undec. m. virg. 32. 1494, 20. ledna. Tamléz f. 6L Wence- slaus, rector scole, tulit X s. gr. m. a Victorino Mo- ravce per Marlinuin olim ab aurca rota eidem testamen- lali'er delegatas. Act. dic Fabiani. 33. 1495, 17. iijna. Tamléz f. 64. Vitus, antiquus porybny nomine tocius parochie. Act. sabbato post Galli. 34. 1496, 26. bfezna. Zumléz f. 66 a 68. Barthos- sing a calicibus et Stephanus braseator dictus Cervenka, vitrici ceclesic. Act. sabbato ante ludica. 35. 1496, 19. prosince. Tamléz f. 60. Vitus. anti- quus porybny, lohannes a tunica dei, Gallus funifex et Adalbertus. I&avalec, vitrici ccclesic. Act. fer. ll. ante Lucie. 36. 1497, 13. června. Zumléž /. 7/. lacobus dictus Laurin loco vitricorum ecc'esie, Vilus antiquus porybny loco sacerdotis lohannis, plebani ciusdem ecclesie - - lu- lerunt pecuniam per Andrcam Oremus legalam. Act. fer. Ill. ante. Viti. XXVIII. Koslel sv. Jiljí. 87. 1498, 31. října. Tamtéž f. 76. Wenceslaus frenifex ct Matheus cultellator, lacobus brascator et lo- hannes dictus Ro&t(k, vitrici ecclesic. Act. in vig. OO.SS. 38. 1499, 19. Gervna. Tamléz f. 77. Mathias Kočík ct Clemens aurifaber, vitrici ccclesie. Acl. fer. III. post Viti. 89 1499, 99 července. Tamléž [. 78. Wenceslaus Je&mének, Clemens aurifaber, Mathias Ko&fk et Paulus pan- nitonsor, vitrici ecclesie. Act. fer. ll. ante lacobi. 40. 1601, 26. sipna. Ruop. č. 1128 7 f, 34. Kdez osadní sv. Jil&t( vinili sá Jana od tří studnic a Kateřinu m.j ze LFidceti kop gr. m. sumy k jich záduší odkázané někdy pani Vojictov a p. MikuléSem z Lanstejna, praviece, àc oni byvše držitelé Košieře tu sumu peněz měli sí k tomu záduší dáti a vyplniti. Proti (lomu oni manželé odpicra- jíce pověděli, že jest tak, že jest bylo odkázáno, ale že potom p. Mikuláš z Lanštejna učinil jest potom rozki- zání jiný kšalt a pořiezenic Pii tom pies to pravicce, że zástupcí té věcí mají. A na to ukázali sú smhívu mezi p. Janem z Lanštejna a na Tuchorazi z jedné a mezi nitní z strany druhé utinénd. Tu p. purgmistr a pAni vyslySevse žalobu i odpor takto o tom ortelem vyfickaji: Poněvadž svrebupsaní manželé k tomu se znají, že jest to bylo na nich, jako na držitelech Košieř, odkázáno a oni o to po všech kšafticch smlúívu nahoře dotčený sú učinili s p. Janem Svitákem bez vuole a přítomnosti osadních sv. Jüskych, téch tfidceti kop gr. m. k tomu záduší povinní, sú dáli ancb o né smluviti ve dvú nedělf podle: pr. A mají-li oni toho které zástupce, o to k nim právo se nezavierá. Act fer. V. ante Ruffi. 41. 1502, 8. ánora. Rukop. č. 94 1/ f. 83. Petrus a flaveo cervo et lacobus Kord, vitrici ecclesic, fassi sunt, quia tulerunt XXV s. gr. pr., quas olim Iacobus dictus Lauryn pro eadem ecclesia legavit. Act. fer. V. post l'uril. 42. 1602, 23. Gervna. Veleslavintrv Kalendář str, 344. V sobotu před sv. Janem ve tři hodiny: na noc hrom udeřil na kostel sv. Jiljí a smetav s krovu Sindely a se- třev vnitř vazbu vskočil do kostela, spálil lištu na veliké labuli, u kancrilum kamene kus urazil, v jednom okně formu vyrazil. Potom vskočil nahoru pod zvon a tu zapálil, ale sküro uhasili. 48. 1502, 9. července, Rukop. č. 94 11 f. 84. Petrus à flavco cervo, Stephanus Crvenka, lacobus Kord et Adal- bertus cerdo, vitrici ceclesie. Act. sabbato post Kyliani. 44. 1502, 7. prosince. Zamléž f. 85. Vienessius Zo- dyacus ct Wenceslaus gladiator, vitrici cecclesie. Act. fer. HII post Nicolai. 46. 1504. — Tamléz f. S7. Benessins Zodyacus ct Stanislaus Tletle, vitrici ccclesie. a. hledéti 46. 1004. Tamléz J. 88. Vitus, antiquus. po- rybny, vitricus. 47. 1506. — Tamléz f. 93. lohannes baccalarius dictus Jirsa, Mathias IIárovník ct Johannes Kunńć nomine totius parochic s. legidii. 48. 1507, 16. prosince. Tamléz f. 97. Andreas bursifex, Iohannes cultellator ct Johannes Roëtik, vitrici ecclesie. Act. fer. V. post Lucie. 49. 1511, 9. září. Tamléž J. 104. Benessius porybny ct Iacobus Trubka, vitrici ecclesic. Act. fer. II. post. Nativ. M. V. 50. 1516. 4. srpna () Nukop. ć. 94 7/ f. 212. Jan RoStík a Bcena kostelnici od sv. Jiljie. Act. fer. lH. ante(?) Tiburcii. 51. 1518. — Nukop. c. 2006 f. 3[4. Kateřina z Záhořan, vdova po neb. p. Janovi Pytlíkovi ze Zvole- něvsi, měštěnínu St. M. Pr., p. Jan a p. Václav, bratří, 

Strana 689
XXVIII. Kostel sv. Jiljí. synové jich, oznámili, že ten plat jmenovitě V k., kterýž mají u Košíř kúpený někdy od p. Ondřeje Skalského vzdávají k záduší kostela sv. Jiljí na oltář v témž kostele Matce Boží a zákřiští. — Act. dominico ante Purif. 52. 1519, 28. května. Rukop. ¢. 534 111 f. 10. Kostelník sv. Jiljí Bartoloměj, někdy písař p. purkmistra. Act. sabbato post Urbani. 53. 1620, 7. cervence. Tamléz f. 23. Jan kožišník, ouředník kostela sv. Jiljí. Act. sabbato post Procopii. b4. 1520, 28. listopadu. Tamléž f. 27. Nebożtik kněz Jakub řečený Kubec, faráf v Zlatn(kách. Act. fer. IIII. post Katherine. bb. 1898. — Rukop. c. 1047 f. A 2. (Mezi sv. Jilskymi a Viktorinem M&cínem.) Rehoř Hlava (?) svědčil: To co v paměti mám, tolio času, když sem úřad písařství u rychtáře držal, že jsú předstúpili před mě Simon Vuoz a Kliment provazník, žádajíce toho na mně, abych Měčína do vězení vzal, protože jim člověčenství slíbiti nechtěl. I mluvil ke mně Měčín, žádaje mne, abych toho nečinil, ale že jim chce všudy práv býti, buď před p. purgmistrem a pány nebo před rychtářem kdežkoli. A já sem k nim povédél: Pane Klimente s p. Simonem, bych já to měl uciniti a jej do vézení vzíti, snad bych jemu ublížil, po- névadZ se k spravcdlivému poddává. Tehdy odvedl se p. Kliment s p. Simoncin i naradivše se dali mi odpověd: Po- něvadž se zdá vám, že byšte mu ublížili, necht vám slíbí, ať před námi stojí v osadě, aby neřekl, že to z nás sa- mých jde. I tak se stalo, že jest slíbil, že chce státi. I stál jest před nimi. Rehoř Hanuškovic řezník: Když sem byl dožádán a Martin Konopě od Mečína, abychom s ním stáli na faře před osadními sv. Jiljí, a když sme stáli, mluvili k Měčí- noví osadní, aby jim slíbil člověčenství. A on jim otpíral, že vám tiem nejsem povincn. A oni poslali po právo, A než právo přišlo, on jim ušel pryč z fary. Václav, rychtář z Ptíče: Když mě povolal k sobě Bar- toň, člověk osadních sv. Jiljí, i řekl, abych s ním šel k Vik- torinovi, že s ním chce mluviti, proč mého užívá. 1 šel sem. A když sme se potkali s Viktorinem, řekl mu Bar- toń: Počkaj, p. Viktorine, mám s tebá mJuviti. A Vikto- rin řekl: I dobře. A on mu řekl: Proč ty mého užíváš a nic mi neplatíš. | Odpověděl Viktorin: Milý tovaryši, nemám s tebú nic činiti a nemám od tebe nic. I vyhledl sc na Martina a na Vávru a řekl k nim: Přistupte sem, abyšte slyšeli. A řekl k Bartoňovi: Proč mi to stavuješ, však od tebe nic nemám. A od koho tu vuoli máš? A Bartoň řekl: Mám tu vuoli od pánuov svých. — Martin z ice: Trefil jsem se k tomu, an Bartoň mluví k Vik- torinovi : Pane Viktorine, sedíš na našem a užíváš našeho a nic nám za to neplalíš, ani pánóm. Odpověděl Vikto- rin: Nemám od tebe nic a nemámť zač platiti, I řekl k nám Viktorin: Sousedé milí, buď vám to svědomo. [Tak vypovídá i Vavřince Sahánek ze Ptií(cc.] Jíra Tuček z Litovic: Kdež jest byl dal do vězení Mécin Karše, švagra mého, pro ňákú škodu, i tak jest, że sem já ho vyručil s Dědourem. Pak když sme ho měli stavěti a on toho nechtěl přijítí, leč to na své pány znesc. l tak ta véc stojí podnes. — [Václav Dědour z Ptíče vy- znal totéž.] Jifík Kadanskaj, tkadlec plátna: Toho sem svédom, když jest Bartoň z Chajna ušel kradí, tehdy jest rychtář dal nám znáti z Chajna. A já v ty časy byl sem úřední- kem u pána. I rozkázal mi pán, abych se jím ujistil. | tak sem učinil. Potom pak v brzkým času pravili mi o něm na Pohořelci, že by byl u ňákých Podholych v do- mu šenkovním. I tu sem já na něho šel s nádvorníkem. XXVI111. Kostel sv. Jiljí. 689 I neznal sem já ho tu chvíli i' optal sem se hospodyně, který jest to Bartoň. A on sedě sám třetí řekl: Já sem, cos chtěl? A já řekl k němu: Poněvadž si ty ten, [jak] ušel si z Chajna z gruntu panského, jsi jat a máš jíti ku právu. I tak se stalo, že mi se dal a šel přede mnou až do kláštera, A v tom sem mu mlwil, że si kradi ušel & obilé si vymlátil a pánu poustky nechal. A on ickl: Musil sem to učiniti; neb já mám pány jiné. A já mu řekl: Kto jsú tvoji páni? A on řekl: Kliment provazník a úředníci sv. Jilští. A v tom jest poslal ty dva svá tova- ryše k Klimentovi provazníku a já jej kázal vsaditi. A po- tom a jsa po dvú hodinú přišel jest Kliment provazník s sousedy svými, ti jsú jeho od pána vymohli a škody, které jest v tom dvoře učinil, tu sú pína prosili, že k jich žádosti jemu ty škody pán prominul, k tomu (roku zadr- ženého kopu gr., ten jest měl dáti na sv. Václava, který jest minul. A za to jest piitfkal Kliment pánu mému, že se tomu všemu dosti státi má. 56. 1528, 16. července. Rukop. ¢. [129. f. 295. (Magdalena Rajdárka Zigmunda Roha obeslala z toho, že jest pobral statek po přítelkyní její, žádající, aby jí jej na- vrátil, že jesti nečinila pořízení žádného a že on nic jí navrátiti nechtěl.) V t6 pfi mezi Majdalenńi Rajdźrki a Zigmundem Rohem z Vlkanova kdeż jest sc ona Majdalcna táhla a pravila: se právo míti po příbuzenství k statku pozůstalém [u] po panně Markétě, kteráž u kostela sv. Jiljí svíce prodávala a on Zigmund po smrti její vešken ten statek k sobě přijal, a z toho jeho vinila, žádající, aby jí jej vydal, jakožto příbuzné přítelkyní po ní pozůstalé. Proti tomu Zigmund pravil odpíraje, že jest ta panna byla sešlá a chudá a což po ní pozůstalo nějakého vosku, že ten jest dán k záduBí sv. Jiljí. A o přátelství jejím že nic neví, aby ona jaká přítelkyně byla, a toho ničímž ne- provozuje. Zádaje, aby jeho při pokoji nechala. Zase k tomu Majdalena dala mluvili: Ze ona žádá, aby svědomí čteno bylo, že se z toho ukáže, co je toho statku po- ostalo, i také Że to pokáže, že se ona k ní znala. Zádající, aby svědomí čteno bylo a je pokázala. Proti tomu svědomí odpíraje [Zikmund] pravil: Jakoż la Auna svědčí, že jí nezná aniž ví, kdo jest. K tomu že pastorek to činí více 4 hněvu, nežli z čeho jiného a ta Lidmila slyšenú věc praví, co je slyšela od té mordéřky, že by k ní přistoupeno bylo, tak jakož na ni přileží. A lak to svědomí ničímž není a na odpor že též svědky má. Jedno proti příbuzenství a druhé, že jest toho statku tak nebylo. Nebo o příteli je- diném pravila a ten Ze jest daleký. A toho hřebenář i hřebenářka svědomi sou. A nato pokázal svědomí jich. A což jest pozůstalo bylo toho statku, jako vosku, že to dal k sv. Jiljí. A na to pokázal některých kněží svědomí. Zase ona Rajdárka dala k tomu mluvili, že její svěďd- kové očitú a vědomůú vče praví a ti kněží, kdež vede, že jí k škodě nejsú, nebo slyšení věc praví, co sú od mistra Topka (Robka?) slyšeli. A ti hřebenář s hřebenářku dobře molní svédGiti, nebo jim jest z toho wčinil. Zádajíc za opatření a list mocny od svć matefc pokśrala na to, aby se o to soudila. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Pončvadž to se z obojí strany nalezá řečí, že po té paimé Markété sta tek jest zůstal a ona o lom by jaké pořízení učinila, toho žádná strana jest nepokázala a ona Rajdárka tah- núci se po příbuzenství toho též jest neprovedla, jaká jest její přítelkyně byla, tela-li Gili sestra; anebo jak sluší pří- buzenství menovati, loho svědkové podle práva na tento čas nedoložili. I poněvadž jemu Zigmundovi podle práva žádného nepříleží a kšaftu od ní od Markéty žádného na to nepokázal, aby ten statek jemu juk porucen byl, 87 

Strana 690
690 XXVIII. Koslel sv. Jilji. i z té příčiny má on ten statek, buď na penězích, svrch- cích nebo čicmkoli záleží, na právé poloZiti. Bude-li pak kdo k tomu statku právo chtíti míti, k tomu aby se o- hlásil a svú spravedlivost do dne a do roka k próvodu postavil. Pakli se žádný nepostaví a k tomu statku ne- ohlásí, dále p. purgmistr a páni ten slalck opatří podle práva města tohoto. Act. anno oc XXIII. Kdež Majdalena Rajdárka podle orlele vyrceneho právo vykonala a žádala, aby tomu orteli dosti se slalo, kterýž jest na Zigmunda Roha z Vlkanova padl, což se statku neb. panny Markéty dotýče, a že on ten statek polożiti mól a tomu dosti neučinil, pros'c v tom za opa- tření, tu on stoje: Zigmund podlé práva oznámil, že což bylo po ní pozůstalo, že jest to k záduší vydal a že za ním nic nezůstalo. A pro tu příčinu že tomu orteli dosti učiniti nemůže. A p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž ortel na svědky jest rčen a ti se vztahují na słalek penčěžityý i také na svrchní, jako na vosk a šaty, i poněvadž tomu Zigmund jest na onen čas neodvedl podlé práva dostatečně, aby jejího statku nic k sob& neprijimal, než znal se, že tím statkem šafoval, takže k záduší vosk dal a šaty rozdal, í podle práva povinen jest Lo spravili tak, jak p. purgmislrem a pány bude jemu nalezeno. Spraví- li, prost toho ortele bude; pakli nespraví, což mu pávy lu bude rozkázíno, dál tím se spraví. Act. fcr. V. ante Magdalena a. XXIII. 57. 1524. — Rukop. č. 2007 f. 109. Jan Salsát, měštěnín pražský, a Dorota k. vinici III str. míry držící, kterážto leží, jdúc k Olšanuom podle Jana Domináčka a żur$c pekafe od kněze Jindřicha, administratora v ty časy (aráře sv. Jilského, za l, k. m. Act. fer. VJ, ante Convers. s. b. 58. 1595. — Bukop. ć. 1047 f. K 6. (Svědomí mezi osadními sv. Jilskými a Johannesem z Prošovic, úřed- níkem od desk zemských, zetěm Václava Doktůrka.) Petr z domu Hesoltova svědčil: Mluvil to Johannes, když sme spolu v osadě byli, že pod zpuosobem víry co na nás přijde v krátkým času, to zvíte, než tomu dvě nebo tři neděle minú. — Ambrož měšečník: Pověděl p. Jan v osadě, že shledáte to, Ze pod zpuosobem víry to na nás přijde, než dvě neděle neb tří minou, budete-li: dotud živí — Jakub Šrámek: Když jest do osady mezi nás přišel Dok- luorků zeť, tak pověděl: Milí pani, nechte těch hádek, však než dvě neděle neb tří minou, zvíte, cožť se stane, budce- teli Żivi, pod zpnosobem víry. — Mikuláš kovář: Já sem sedčl daleko u dveří, to zaslechl, že jest řekl p. Jan mezi jinou řečí, co žádáte pokoje od nepokoje. Kliment kožiš- ník: Když sme byli v osadě, tehdy jest p. Jan pověděl, że shledite to dříve dvú nebo tří neděl, co na nás přijde pod zpuosobem víry, budete-li dotud živi. 59. 1595. — Rukop. č. 1129. f. 235. (Kostelnfci sv. Jilští s Janem z Prošovic o řeči.) V té při mezi kostel: níky a staršími osadní [mi] i vší osadú sv. Jiljí a Janem z Prošovic, úředníkem desk zemských, kdež sú ho vinili z toho, že některého času před tím pohnutím k nim učinil řeč v těchto slovích: Co na vás přijde, shledáte pod zpuo- sobem víry dříve nežli dvě nebo tří neděle minou. A když jest suplikací na ně podal pravě, že by neprávě spravovali, že bolidá právě spravovali. A což sú spravovali. že to právě učiniti chtí a to provedou. A na to pokázáno jest svědomí. Proti tomu Jan mluvil: Poněvadž tato žaloba s prvuf ani s druhá se nesrovnává, Zádal, aby to, což pro- žalovali, pokázali. A slyše svědomí takto k tomu mluvil: Co je v své suplikací prve psal, že se k t»mu zná a znal, ale po- kud jest jemu jeho řeč obrácena, k lomu se neznal « nezná. Nebo z těch slov, které sú prozalovali, rozumi se, jako by on l | XXV/1/. Koslel sr. Jilji. pobróżku činil, ježto kdyby to tak bylo, ta by se věc jemu na hrdlo i na čest vztahovala, neb prve v to po- tahovali V. M. pány a starší i obce. V tom prose za sprave- dlivé opalření. Zase oni osadní k tomu mluvili, což sú prožalovali, že sú to provedli a pokud sú provedli, v tom prosili, za spravedlivé opatření. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž on Jan z Prošovic, úředník od desk zemských takovým slo- vuom v žalobě od nich sv. Jilských položeným prvé sup- likací svuoj (sic) i nyní v žalobě od nich sv. Jilskych promluvevým ústně se jest seznal a oni osadní podle práva své Zaloby sá neprovedli a nepokázali, i z těch přícín jim sv. Jilskym on Jan tou žalobou povinen není. Než po- nóvadź on Jan v suplikac( své, kterníž předsím byl učinil k úřadu a ku pánuom slar&ím a priscznym z cechuov, od- píraje slovuom těm osadních, dostavil ješt, Że jest ne: mluvil jinak než tak, nežli minou dvě nebo tří neděle, že se to jinak zmóńf, a że je tak toliko mluvil, v té sup likací většího počtu z osadních, že se je doložil a toho až dosavad nevystavil, i ponévadZ toho se jest aż posavad ne- stalo, tak chce-li on Jan z toho domnční, což sú osadní wluvili, vyjiti a svou suplikací pravi uciniti, kdyZkoli ten počet vystaviti chce, toho jemu p. purgmistr a pání přejí. Act. fer. Il. ante. Procopii. 60. 1620. Rukop, ć. 534 J. 75. Kostelníci zà- duší sv. Jiljí: Mikuláš IMromidka bakalńi, Václav Košík a Mikulas, zet Knechtuov. Act. fer III. post Transl. s. Wenc. 61. 1526. — Tamicż /. 95. WKostelníci sv. Jilif Václav Ko&ák, Vít od kalichuov a Jiřík z haldy — Petr vinopal, kostelnfk téhož záduší. Act. sabbato post Bartholom. 62. 1526. Rukop. č. 2155 J. 57. Jakož jest byla nesnáz mezi Simonem z Holešovic, člověkem obce Pražské, a Matějem z Zlatník, člověkem osadních sv. Jiljí v Praze, — + jsú — porovnání: Pončvadž Matčj — grunt jest koupil za LXXXII s. m. od nějakého Petra, na kte- rémžto gruntu týž Simon spravedlnost po manželce své míti se pravil k jednomu dílu, a sirotek, kteréhož u sebe chová, k druhému dílu; třetí pak diel že by náležel si- rolku, kteryz jest u léhoz Petra, kterýž ten grund prodal, proloZ jest na lom ta véc poslavena. aby on Matěj za grunt předse peníze ostatní na pravo kladl -—— a on Simon dicl svuoj aby vyzdvihl. Než dicl náležíci sirotku aby též na právě ležel a od žádného vyzdvihován nebyl. A což se druhého sirotka dotyée, ponóvadZ jest on l'etr pinuom svým z grunlu sbéhl, Ze mu tóż dil jeho třetí vydáván býti nemá, než má na právě položen ležeti do dalšího poručení pánuov osadních sv. Jiljských. Stalo se v úterý Velikonoční |. XXVI. 63. 1582. — Rukop. č. 2007 f. 384. Ndam Holy šenkéř s Ann, manželkú svú, oznámili jsú, že jsú dali ročnú XVT pínet vína červeného z vinice své, kterážto leží na Biskupkách podle Jana Legata a Silvestra z strany druhé HI:/j strycha a vértel míry držícic, k sv. Jiljí k službě boží mše svaté. -- Acl. dominico die post Mathei cv. 64. 1585. — Rukop. č. 554 1/7 [. 157. Zikmund krajčí a Václav Hložek na místě vší osady. 65. 1686. — Rukop. c. 2008 /. [22. Ondřej Tatek z Kuřího, měštěnín St. M. Pr., oznámil jest, že má svěření a poručení od p. Václava Saka ze Zvíkovce, zetě svého cte., podle kteréhož sobě svěření a poručení týž p. Ondřej Yatek na místě někdy zetě svého postúpil jest platu jeho ročního a dědičného dvú k. gr m. a II gr. m., kterýžto plat rozdílně platiti mají z gruntuov svých zejména tito: | Jan, Němeuov syn, z zahrad z II str. vinice ležící na Vodov- kách podle Víla Jeronyma a Jíry Liünského z strany druhe, 

Strana 691
XXV111. Koslel sv. Jilji. z (èch II str. on i budńci drZilelć lóż vinice platiti má při sv. Martině každý rok XXXVI gr. m. A týž Jan z louky laké platili má při témž času sv. Martina XXXVI gr. m. Kaspar $vce z Ujczda z III str. vinice XX gr. m., kleriżto vinice leží v Mezihoří Košířském vedle Jana od rožnuov a Jana z Košíř z strany druhé; Jan Thasck kožišník z II str. vinice XXX gr. u., kterážto vinice leží pod Vidovli vedle Petra šlejlíře a Kušpara ševce z Újezda. Tinto zá- pisem mocni vzdává a postupuje úředníkuom kostela sv. Jiljí v St. M. Pr. Act. fer. VI. die s. Florianí. ‚ 66. 1537. — Кивор. fe 130 J. mu v té při a Janem, synem jeho, z strany "dhe, kdežio oni osadní na místě Kristýny, manželky někdy Václava oludź z ‚ТН člověka jich poddaného, zamordovali, příčiny žádné slušné k tomu nemajícc. Zádajíce, aby páni takovélio hanebného mordu, kteryż jest se od krevních přálel nad nebožtíkem vykonal, litovati ráčili. Proti tomu Jíra z Třížkova a Jan, syn jeho, tomu mordu odpírajíce dali mluviti, že: jest on nebožtík sám příčinu k tomu dal, a oni že jsou ho z oumyslu nezamordovali, zprávu o té věci činíce takovú: Ze on neb. Václav, když sú se s Jiříkem, bratrem svým, o zajetí ně- jakých husí potkli, v tom jesli Jiffka pod se podmanil a jeho rdousil. A kdyż syn jeho to spatřil, k tomu jest s nójakou krateckou, kteriż dýně okopával, přiběhl, jeho žá- daje, aby mu otce nerdousil. A tak když Václav od toho přestati nechtěl, on obávaje se škody, aby se otci jeho nestala, a chtěje je tolíko rozvadili, tou kratečkou jeho jest urazil. Kteréžto uražení jemu by k žádné škodě ne- bylo, kdyby on, nevsedší na koně, hned do Prahy nejel. Ale podnapiv3i se s téhož koně jest upadl a tak se stloukl. A žena jeho vymývaje mu ránu škodu mu na zdraví uči- nila. A tak že jesti sobě sám příčina té smrli byl skrz svú neopatrnost, jakž ; o tom od lékaře jest oznámeno. K tomu od osadních sv. Jiljí mluveno, že jim odpor len postačiti nemůže, neb jsú prve skutku neodpirali, ale k tomu jsou se před právem znali. A on Jan že jest mohl jináč nebožtíka napomínati, aby olce jeho zanechal, po- něvadž přátelé krevní byli, nebíjíc ho. Než nechuť k ně- mu od časuov dávných majíce, skutek ten hanebný na něm jsou vykonali. Co se pak toho s konć upadeni do- tyce, lo że lak neni, ucb nebožtík sotva sem přijev, zase jest hned na voze vezen, když sám jíti nemohl. A jsúc v sobotu uražen, hned tu neděli: jest umřel. A manželka jeho że ne rónu jemu vymejvala, ale toliko krev okolo rány. — Tu p. purgmistr a páni vypovídají: Pončvadž on Jíra z Třížkova tomu jest neodepřel, aby s neb. Václavem v půtku vjíti,s ním se v půli uchytiti neměl, než příčinu toho položil, že se tím násilí svému obrániti chtěl a v té a takové půtce Jan, syn jeho, chtěje otce svého před takovým nátiskem ochrániti, jeho neb. Václava kratcí jest udeřil a laké se nalézá, že jesti neb. Václav byl smrledlně uražen, ij z těch příčin jim osadnfm dává se v tom za právo, takže jsou jim on Jira a syn jeho tou žalobu po- vinni. A protoż je p. purgmistr a páni v svý kázeň berou. Acl. in vig. ss. Petri et Pauli. 67. 1562. -— Rukop. c. 2142 f. AA. 17. (KEaft Markéty kuchaiky od sv. Tic) My purkmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — že vysvědčen byl před námi kšaft někdy Markéty, služebnice poctivého kněze Jana, toho časn faráře sv. Jiljí — takto: Ve jméno —. Já Mar- kéta, služebnice kněze Jana, faráře na ten čas sv. Jiljí — statèek svuoj veškercn — dávám — témuž ctihodnému knézi Janovi — Stalo sev sobotu po sv. Janu Kř. 1652. — Na potvrzení — v pondělí po sv. Jiljí ete. Lil. XXVIII Kostel sv. Jiljí. 691 68. 1557. — , Rukop. c. 990 f. 33. Jakož jest uroz. pán p. Jetřich Spelle z Janovic a na Břežanech žá- dal toho při právě, aby Jan Kotlas z Trnavky, člověk pod- daný osudy sv. Jiljí, ku právu útrpnému dán byl, a to pro vyhledáuf mordu toho, který jest nad úředníkem páně na svobodné královské silnici předešle vykonán a on při témž mordu také že jest byl, jakž na něho vyznání od Jakuba Holého, kteryz pri právé Nov. M. Pr. konec svuoj vzul a na tom umiel, se stalo, a jemu to v noci od téhož zlocinec mluvena bylo. Kterćżto vznešení právě osadní sv. Jiljí slyšíce toho jsú od práva také na místě téhož Jana Kotlasa žádali; aby jemu čas k tomu volný pro- půjčen byl, že on chce to dostatečně odvésti, že jest při tom mordà nebyl a kde jest toho Casu a dne byl, uká- zali chce. 1 stojice potom strany na den sobě k odvodu slo- žený osadní mluvili, že z odvoduov tomu jest porozumino, kterého času a hodiny úředník J. Mti zamordován jest, že tu neděli před sv. Simonem a Judou v hodinu na noc, jakž Matěj a Hrabaně, poddaní páně, to seznávají, čímž pak svědkové to vysvědčují, že túž neděli Jan Kotlas s jistými osobami z Prahy do Trnavky šel a tu k otci svému příšed osoby z Menšího M. Pr. přísežné tam našel, Kundráta, Jakuba Skálu a Jošta, kteříž majíce do Prahy Sc navracovati, jeho sá namluvili, aby s ním zase šel. A dva pacholci tolio dokládajf, że toho dne a tu neděli pfed sv. Simonem a Judou s ním na Malou Stranu a do domu Kundratova ve ctyrmecitma hodin vBel a z toho domu nikam jest nechodil, než s nimi ve dvě hodině na noc vecerel. A jeïlo nepodobné jest, aby mohl v tak krátkém času ze Štihly, kdež nebožtík zamordován byl k druhé hodinč na noc, zase se na Mali Stranu navrdlili a jedné chvíle na dvú místech býti jest nemohl. A tak čím jest od zločince toho naréen, to jemu na Skodu byti nemůže. Na to od p. Jetiicha mluvcno: Ti svědkové sami sobě na odpor svědčí. Neb někteří toho dokládají že po vobědích šli, a jiní že dříví připlavili a na druhý den pro peníze k Kundrátovi přišel. A jiní, že sc s ním vezl, a tak nic jistého neseznávají a který by to neděli bylo, p:trn6 nejmcnuji. — Tu pan purkmistr a páni — nalézají: Poněvadž se jest to z svědomí od osadních sv. Jiljí našlo, že tu neděli před sv. Šim. „a Judou. když neb. Martin, úředník J. Mu JetFicha Spetla v hodinu na noc na Stihle zamordován byl, on Jan Kotlas té chvíle i přes tu celi noc v domě Kundrála Durníka, měštěnína Menš. M. Pr., byl a toho dne, jakž tam přišel, a té noci z lé- hož domu jest nevycházel, i z té příčiny takovému jeho odvodu, jakožto pořídnému, od práva se místo dává n on Jan Kotlas na takové vyznání Jakuba Holého ku právu útrpnému spravedlivě podán byli nemó. Act. fer. VI. post Reminiscere. 69. 1557. -. 7анив& f. 40. Vedle toho sro- čení, kteréž se stalo na poručení krále J. Mti s osad- ními sv. Jiljí a Martou z krámcuov, mé&tkou Nov. M. Pr., a strany podle takového srocení pied právem stojice, Marta dala od sebc mluviti, že k tomu statku na gruntech jich osadních v Zlatnicích, na němž dcera její s manže- lem svým sedí, lepší právo a spravedlnost ona Marta má nežli oni manželé, a to proto, že z téhož statku jakožto dědička nikda jest vybyla nebyla a není. A proto ona toho žádá, aby jí k takovému statku dopomoženo bylo. — Proti tomu od osadních mluveno: Jest jim s nemalým podivením, že tato hospodyně zbytečně právu i jim laké zaneprázdnění činí, tolikéž na J. M. K. bezpotřebně su- plikuje. Neb Vávra, olec této Marly, na onen čas přijav 87° 

Strana 692
692 XXV7!/. Kostel sv. Jiljí. k sobě Říhu na grunt svuoj, s povolením pánuov svých, jemu jest vnučku sv a dceru této Marty za manželku dal a vida, že se k němu dobře chovají, statek i také osobu jeho opatrují, jim jest též statek z lásky dal a to laké s povolením jich osadních. A tato Marta zde v Praze na patnicte let jsiici z toho statku vybyla jest. —. Tu p. purkmistr a páni — vypovídali rácí: Poněvadž to od osadních na místě R(hy, jich poddaného, jest ulci- záno, že někdy Vávra z Zlatník přijav k sobě Ríhu do statku svého, jemu svú vnučku za manželku dal a statku svého jeho zmocnil a potom leže na smrtedlné posteli lakového zmocnění, vyděliv z téhož statku svého Mariu, dceru svú, patnácti k. gr. m., manželku svü tFidceli k., pořízením svým jest potvrdil. A táž manželka jeho Vávry, maje se také z tohoto světa bráti, z té sumy sobě odká- zané jí Martě, dceři své, čtyry k. m. odkázala. Které- mužto jeho Vávry pořízení oni osadní, jakožto páni té vsi Zlatník, jsou povolili. 1 z těch příčin ona Marta jemu Rihovi, zeli svému, v takovém statku od někdy Vávry, otce jejího, jemu pořádně danému překážku činiti podle práva nemuože a nemá. Act. pridie Bartholom. 70. 1558, 26. června. Kopiář č. 62 v archivu místodrž. f. 28. (Nrciknizeti Ferdinandovi.) Ferdinand cte. Nejjasnější kníže, sypu náš nejmilejší! Prošení jsme jménem slovutného Mikuláše Sindla z Eberharce, rady a sekretáře našeho při komoře naší Ceské, věrného milého, se vší ponížeností, abychom k tomu milostivé povolení naše dáti ráčili; aby s vosadními kostela sv. Jiljí v St. M. našem PraZském sménu na ty lidi a platy, kterýž v Modiíanech a v Braníku mají, učiniti a jim proti tomu tak mnoho platu dědičného a stálého, kterýž také blízko Prahy ve vsi Sedlci aneb v Chabřích na lidech má, i s plným panstvím k témuž záduší sv. Jilskému oddati a zase postoupiti mohl. K tomu se podávajíc, že by jim v té sumč o jednu k. m. platu ročního více, nežli tu v Mo- diancch a v Braníku mají, přidati a postúpiti chtěl, z samé toliko té příčiny, že jemu Modřany a Braník ke dvoru jeho v Komořanech blízko přileží, aby to pohromadě měl. ] pokudZ by týmž vosadním sv. Jiljí na platu a duo- chodech nic ujíti nemělo a jim bez škody bylo, a k tomu jim více platu pfidati Ze chce, poroučíme tvé lásce mi- lostivě a otcovsky, aby tvá láska s nimi o to jednati dal, chtěli-lí by k takové směně dobrotivě, přátelsky a boze všeho outisku pristoupiti, zc to proti nam také nebude, a zvlášlě poněvadž tomu záduší na platech nic tou měrou nesejde. Pakli by k tomu dobrotivě povolení svého dáti nechtěli, aby laké k tomu nucení nebyli. Na tom tvá láska vuoli naši císařskou naplní. Dán v Vídni v outcrý po sv. Jakubu. 71. 1668. — Nukop. c. 141272 f. 30. V středu den Naroz. P. M. stal se popis věcí pozůstalých po někdy Martinovi Gastlerovi stuhaři v domu slove zá- dušním, náležející k kostelu sv. Jiljí: Předkem a nejprve sirotci Anna a Judyt, item [nádobí] — item poctivice soukenný lělný barvy muchejrem tělným vytahovany a kaftinck soukenný černý s rukávy muchejrovými též tělné barvy, poctivice kožené harasem černým vylažené a kabát též kožený, suknička votáhlá ferštatová a též suknička votáhlá z černého harasu, šore ženský králíkový, sukně ženská červeného lindyše a Zivütek z popelatého bar- cbanu, sukně ženská muchejrová tělné barvy s prýmem aksamíitovým planým, živůtek zelený tykyty a druhý rozí- nový barvy a třetí atlasový černý; item živůtek z černého šibluchu s rukávy nadívanými, plátěný šorc, mantlík fer- štatový hřebíčkový barvy, sukně ženská z koumorovéko sukna, cejch prostředních pět, plachet malých i velkých XXV111. Kostel sv. Jiljí. 11 a ručníkuov 8, ubrusuov 5, číšek na podušky 9, če- pice norcová zánovní — knížky němcceké troje |. Ozná- meno, že neb. Martin Gestler dal osadním sv. Jilským 60 k. m. a na takovú sumu v tom zádušním domě bydlel 4 leta. — Jemu byl dlužen Michal Vetrle malíř, bytem v domě Pergamenikovském [viz výše dům č. p. 194-1.] 72. 1569. — Rukop. ¢. 1056 f. 70. (Svědomí mezi osadou záduší sv. Jiljí a Annou, někdy kněze Jana Počáteckýho, faráře ve vsi Zlatníkách, kuchuřkou). Matěj, rychtář ze vsi Zlatník, svědčil: Když přistěhovali kněze Jana ten pátek po sv. Jiří na pěti vozích a na šestým přijel [ze Sedlčan] sám, když sme složilí truhly, lekl se za jednu truhlu, že byla odevřína, hledal peněz, zdali mu je kdo vzal. I našel jedny. Když je našel, řekl, když jsou ty jedny, jsouť druhý taky. Potom sme mu ji vtáhli do svět nice. KdyZ se pak rostonal, poslala pro mne kuchařku, a on již nemluvil, mluvíc k němu, žeť jest kšaftu nedělal, abych k němu promluvil, aby jí opatřil. Těžko jest s ním mloviti bylo, když nemluvil. Byl sem tu až skonal. A když jest umřel, páni ráčili přijeli. Když pochován byl, páni ráčili na faru jíti, tu jsou patřili na ten statek, šaty a jiné ud- dobí. Bylo to sklízcno do truhel. A když nebylo žádných penéz, ptali jsí se kuchařky Anny, kterak jest to, že žádných peněz není. Ona se Boha doklídaia, pověděla: Hledala sem, nenašla sem než v aumarce (!) 112/5 k. Pravila, Ze jest je musel do zemé schovati. Bylo to v středu, když pochován byl, a páni na zejtří ve čtvrtek přijeli a vyptávali se na peníze. Tu jest ona vclice sc Boha dokládala, aby boží tváři neviděla, že o nich nevi, a páni pravili, že jest jím, když se lu přistěhoval, připo- věděl sto k. gr. půjčití. : Páni jí řekli: Anna, jen pověz nám věrnou pravdu o penězích, budeš se moci s svým stateckem obrátiti i s tím, co by tvýho spravedlivýho bylo, kde budeš chtíti. A ncZ puol hodiny minulo, tu jest sc pfiznala, Ze jest schovala nádobí, knihy, Stulu, trublici a soudek do řezaniny v stodole, kotly do slámy, mozdír. Nechtěla se víc přiznati, Poslali potom páni ještě pro ní do krčmy, ptajíce se jí, aby věrnou pravdu pověděla o těch penčzích. Vždy se boha dokládala, že víc než 21/2 k. vevf a o tom, coi jsou našli. Když se nemohli vic na ni doptati, kázali jsou jí opatříti rychtáři. Nazejtří k ní přišli, opět se jí ptali, jak den byl. Když se domů stro- jili, byli tu všickní čtyři pání vyslaní, mluvíc jí, aby o pe- nězích pověděla. Pravila, že nic neví. A než malá chvíle minula, tu skrze pacholátko vyslala, kteréž bylo u neb. kněze Jana, aby přišli nahoru, že o penězích poví. Já sem přišel s p. Mathiášem. Tu jest dala peníze v pytlíčku otočeným okrajky. Ptal se jí p. Mathiáš, mnoho-li jest jich. Pravila, že neví. Pověděl p. Mathiáš, že se před jinými pány vyčlou a že se jí oznámí, co jich bude. Bylo jich 19 k. mínéji 8 gr. Byly český groše a po 12 krajcařích. To také vím, když ještě živ byl, poslal sem k němu k hlídání a k posloužení faráři dva konšely a jednoho z obce. A kuchařka pověděla, že nepotřebovala žádnýho, kdo by mu posluhoval, ža ona mu od 18 let posluhovala, a konšela toho vyhnala. Jan Baršů z Zlatník: Byl sem na faře, když ten kněz umiel. Pomáhal se ho i ustrojiti. Tu kuchařka naříkala, že j( neopatiil a pfipovídal jí opatriti, Ze jest mluviti nc. moll. Potom páni ráčili přijetí, doptdvali sc, vi-li kde o jaký sumč. Boha se dokládala, že neví o žádný. Pově- děla, že hledala s kostelníkem v trublách. Potom se ji- náče našlo. — Václav Plíva z Zlatník: Slyšel scm od neb. faráře, že jest žádnýho kSaftu ncudülal, A když umřel, přišel sem na faru. Již ležel umrlej. Rekla ku- chařka: Již si mne, můj milej pane, špatně opatřil. A tak 

Strana 693
XXVI. Koslel sv. Jilji. naříkala s pláčem. — Řehoř Válů z Zlatník: Bylo nám poručeno od rychtáře, když se k smrtí strojil, abychom tam ponocovalí. A kuchařka vyhnala staršího pravíc, że nepotřebuje ponocnych, Ze ho 18 let opatrovala. A my v noci ponocovali okolo fary i věděla o nás. Nesmčěla vynésti truhlice a jiných věcí ven. Vnesla to do stodoly, popírajíc, že není žádných peněz, než co dala pánům. A já sem toho povědom, když sme to přivezli, odmekla se jedna truhla a on se lekl. I nahiídne do ní a vezme jeden pytlík penčz. Když jsou, prej, ty, jsout i jiný. A měl jinej pyllík v svý truhlici peněz, byl kožený, skoro puol lokte. Ležel na nich u Hamcerníkový v Sedlčanech, an ta pani sama řekla: Leží na vlčku. A těch jest neměl v ty truhle. Jakub Vaňáků z Zlatník: Když p. faráře přivezli, já sem ho vftal a on nám potom piipovédél k zádus( kalich koupiti. l'otom poslal pro inc a pro kuchařku taky. Ne- byla u něho tehdáž. | řekl jí: Nestarcj sc, já té nco- pustím. — Jakub Pešků z Zlatník: Poslal pro nás, když pouštěl krev. Bál se, aby ho neušla. Rekl: Sousedi, po- nechá-li inne P. B., vystavím na svüj gros, kde kä%elc, cirkvicku a koupím kalich, zvonce a coZ k tomu poticbf. — Havel krajčí z Zlatník: Když sme pro faráře přijeli do Sedlčan, naložili sme ty truhly na vozy a jinýho ná- dobí rozličného, sudů a co bylo. Potom když zvěděl p. farář, že sem jí nejvyšší ustanovený nad vozy, povolal mne, abych poručil těch vozů bedlivě hlidali. I hlídal sem jich sám druhý. Potom sme na zejtří jéli do Zlatník na faru do vrat. Uhlfdal p. farář truhlu odevřínou. na mne: Havle, vlez, prej, na vůz. Zdá mi se, že jest truhla odevřína. Víko se bylo odchejlilo. Ja fekl: Pane faráři, neodcházejte odtud, až ji s vozu složí. Opalite to sobě. Jakž ji vzali s vozu, šel za touž truhlou až na faru. Potom když se p. farář rozstonal, rozkázai rychtář nám třem, abychom ho opatřili a pohlídali v jeho nemoci těžký. I řekl sem kucbařce: Sme sem odeslání, abychom pohlídali p. faráře, jakožto svýho správce věrnýho. A ona jest pověděla, že nepotřebuje ponocných, že jest pán prosil Jana Soukupa, aby s námi pobyl. Ať rychtář ne- rozkazuje, že sme statku svýho nenachovali v tyto obci, abychom ho ncopatrovali. Já sem řekl: Milá kuchařko, nestojím já ani o malý peníz váš a neraduji se statku vašemu. I šel sem s takovým poselslvím zase k rychtáři. l poradili sme se s rychtářem, abychom ponocovali okolo fary. | ponocovali sme tii osoby. A on ty noci život svůj dokonal, již ke dni. Páni naši nemeškali a přijeli do Zlatník, vstoupili do světnice a (arář ještě ležel na zemi. Ptali se kuchařky, učinil lí jest jaký pořízení. Ona pověděla: Neučinil, ale chtěl učiniti. Potom nic nemluvil —. Toto ještě vím: Některélio času pouštěl krev, poslal pro nás, pro lři konšely, abychme s ním tu pobyli a posedčli. Potom sme šli do sadu a on povědil: Kdyby vaši páni maličko počali opravovati fary, že bych chtěl na svůj gro$ zvclebiti tu faru i ten kostel. Sousedi, kdyby mne P. B. ponechal na světě díle, že bych chtěl na svůj proš ustavěti cirkvici a do ní všecky potřeby, kalichy, zvony, zjednati. Já pověděl: Pane (aráři, kdybyste ji chtěl stavěti, já vím kde, na vašem poli, blízko od brány, jako boží umučení. On řekl s pláčem: Však tu by jistě byla. (Ještě | vypovídali Havel (Havlík) ze vsi Hodkovic, Vít Vaňkův, Václav Mařík, Havcl Burda, Ondřej Kárník, Václav tesař, Bartoloměj Janda, Anna Ríhová, Anna Soukupka, vše ze Zlatník, a Stastnej Matkü z Hodkovic.) 78. 1572, 2. prosince. Veleslavínív Kalendář, str. 596. Umřel Pavel Zipanský z Dražice, mé&tén(n, scnator, primas a císařský rychtář St. M. Pr. a v kostele sv. Jiljí ; Zavolal ; XXVIII. Koslel sv. Jíljí. 693 pochován. — Lupáčův Kalendář: Decessit Paulus Zi- pansky a Drazicze, civis ac consularis Mai. Urb. Prag., praeterea primas cliam per multos in ca republica annos atquc ibidem praetor sacrae caes, maiestalis. Scpultus Pragac ad aedem divi Egidii. Vir pracstans, sapiens atque prudens legumque patiiarum et historiae benc guarus. Epitaphium, quum et cacteras cius viri virtutes exponat et celcbrct, huc integrum adscribiinus: Hoc conclusa iacent Zipanecii marmore Pauli Ossa, diem vitae clausi! ubi ille suac. Multarum fucrat cui tanta peritia rcrum, Quantam consullo est laus habuisse viro: Cui grave iudicium, cui publica commoda curae, Iunctaque cui pietas cum gravitate fuit: Qui scelerum vindex, qui iuris amator ct acqui, Magnanimos inter magnus cl ipse viros; (Qui primo in celebri decoratus honore senatu, Munia laudati praestitit ampla viri. Hic quoque Caesareo gessit de nomine fasces: Eloquioque potens consilioque bonus. Quem, dum protracta est ad iustam vita senectam, E misero clemens evocat orbc Deus. Fama sed ct nomen, dccus et, quos gessil, honores Aeternum gralis quae inemorentur, crunt. 74. 1582, 18. srpna. Obiit peste iu Veteri Praga et ad d. Aegidii sepultus est v. cl. Steplianus Aychlerus ab Aychenpaum, eq. Germano-Polonus, cl. et praestantissimus l. V. D. Stanislai, praesidis provocationum | Saxouicarum iu regia Cracoviensi filii. Eius hoc cenotaphion feretro defuncti affixum fuit: Aychlerus claris duxit natalibus ortum, Clarior ex studiis Teuto-Polonus eques, Nec tamen his sese potuit subducere pesti, Ast ipsa, Pragae mortuus, occubuit. Vellet ubi ac posset ludis prodesse, vcl aulis, Ingenii culto nobilis eloquio, Vita quod ornabat civilis, sobria, linguis Ac usu rerum nobilitata magis. Mortuus ante diem non est, cui funeris cxors Ingenium genio famae superstes adest: Ante diem haud moritur, Christo qui vivit in acvum Iunclus Hero servus, denique tyro duci. Iustitiae et meriti dextre ceitantibus ipsc In vita atque obitu iusta coronis erit. Th. M. Lym. 75. 16806, 19. července. Veleslavínüv kalendár str. 393. V sobotu po Rozesl. sv. ap. umřel Jaroslav Zlat- ník z Mutěnína, senator Su M. Pr. Pochován u sv. Jiljí. 76. 1589. — Rukop. č. 2136 f. 36. Úředníci záduší sv. Jiljí Havel Styrský a Jan Goliáš. 77. 1589. — Rukop. c. 2179 I. f. 36. Abraham Roman, syn někdy Petra Romana ze vsi Braníka, pod- daného záduší kostela sv. Jiljí v St. M. Pr., stoje osobně v radě přiznal se: Jakož se jest za pány staršími a úřed- níky záduší kostela sv. Jiljí některou spravedlnost dědic- kou a olcovskou po témž Petrovi Romanovi na dvoře v Branice jmíti hlásal a aby mu vydána byla, J. M. Cou v tom následoval i poručení k osadním o vydání jemu té spravedlnosti objednal, však pochybně za drahnou sumu dědictví svého pokládaje, když bedlivým vyhledáním a počtem skrze pp. radní z rady k tomu vydané vyhledáno bylo, aby co jemu Abrahámovi, jakž on se domníval, ná- leželo, toho se ovšem nenašlo, však páni starší a úředníci záduší ne z jaké povinnosti, ale z náklonné křesťanské 

Strana 694
XXVIII. 694 Koslel sv. Jiljí. lisky pro spokojen( té véci mezi osadními a jim Abru- hámem pfedné jeho Abraháma 7 poddanosti a člověčen- ství, kterýmž jim po Petrovi, otci svém, zavázán jest, propustili a propovštějí, jej svobodna činí, k tomu 26 k. gr. č. za všelikou spravedlnost a dědictví jeho přidavšc. A on Abrahám osvobozen z poddanosti potom za dědictví své 26 k. gr. č. s vděčností přijav, je pp. starší ji všecky osadní sv. Jilské kvituje. Act. fer. Ill. post. Concept. M. V. 78. 1591. — Rukop. č. 2179 7. f. 46. Úředník záduší Jan Goliáš. 79. 1593. — Desky zem. č. 26 f. N 16. L. 1593 v pon- dělí po sv. Vavřinci stala se smlouva a směna dobrovolná, celi a dokonali mezi nimi purkmistrem a konšely i vší obcí St. M. Pr. z jedné a staršími úředníky a kostelníky i vší osadou záduší a kostela sv. Jiljí v St. M. Pr. z strany druhé a to taková: Jakož my předepsaní starší úředníci a kostelnící i všecka osada záduší kostela sv. Jiljí jsme v držení a v užívání čtyř dvorův kmelcích a páté krčmy vejsadní ve vsi Modřanech s lidmi osedlými i na týchž dvořích, s dědinami, lukami — jakž nám dsky od někdy Margarety Zlonické z Tejnce v kvaternu trhovém červe- ném vypisüv I. 1542 v pondělí před sv. Prokopem pod lit. K 11 obnovený plněji svědčí a v svbě obsahuje za- vírají, kteréhožto dědictví my starší úředníci i všecka osada záduší a kostela sv. Jiljí postoupili jsme —— p. purkmistru a konsclim St. M. Pr. — kromě nížepsaných vejminek: Jako předně my starší úředníci — vyminili jsme sobě i potomkům našim nápad na gruntu ancboližto dvoru kmetcím s krémou vejsadní, kteréhož v držení a užívání byl někdy Jiřík Turek, podanej náš, — kterýžto grunt jest od někdy téhož Jiříka k témuž záduší odkázán na ten způsob, aby manželka jeho téhož gruntu a dvoru kmetcího v držení a užívání až do smrli své užívala a po smrtí její aby přišel a připadl k dobrému dotčeného záduší. Protož kdy- by koliv ten nápad na nás osadní, nynější neb budoucí, a k témuž záduší přišel, my starší úředníci — jsme a bu- deme povinní týž grunt člověkem robotným osaditi a jej prodati, tak aby dědičně při též vsi Modřanech, jako i jiní gruntové jsou, na budoucí časy zůstával. A zač by tak prodán byl — nám aby — od nich pp. purkmistra a konšelův — propuštění byli —. Item tolikéž jsme sobě vyminili Martina, sirotka po někdy Janovi Hladíkovi, otci jeho, zůstulého, i spravedlnosti jeho jemu náležející, kte- ráž jemu z gruntu po otci a malefi jeho lu ve vsi Mo- diancch, każdćho roku po 6 k. m. vychazf; coż se tćmuż sirotku k dobrému jeho při osadě záduší sv. Jiljí shroma- žďuje a opatruje —. Naproti tomu my purkmistr a kon- šelé i všecka obec St. M. Pr. směnou postoupili jsme — dědictví k obci naší náležejícího ve vsi Braníku, což lu máme, totižlo čtyr dvorův kmetcích s platy — s lidmi osedlými, s krčmou vejsadní —. Poněvadž pak táž ves, což nám lu k obci naší náleží a čeho se jim pp. osadním záduší sv. Jiljí postupuje, lak mnoho platu jako díl vsi Modřanech — vynáší, protož k vynahražení hojnějšího požívání téhož záduší jim starším úředníkům — máme dávati platu stálého — každého roku po 10 k. č. — Mimo toho pronesli jsme se k týmž osadním sv. Jiljí, jestliže by kdy kterého času ve vsi Hodkovicích, kdež oni osad- ní též dva dvory kmeltcí mají, ostatních pět lidí podaných osedlých na prodej byli a my mohli k nim prijíti, je skoupiti a v moc svou uvésli, tehdy že dotčeným osed- lým máme takových pět podaných proti této jich nynější směně vc vsi Bran(ce postaviti a k témuž záduší v dědictví uvésti a oni osadní sv. Jiljí proti takové směně odmóni$ podané člyry a pátou krčmu v Braníce — zase obci na- vrátiti a postoupiti. Coż kdyby se stalo, jiż vice mimo XXVIII. Koslel sv. Jilji. takové obnovení, postoupení dotčených podaných ve vsi Hodkovicích z téhož dvoru a vsi Braníka ničímž dále po- vinni abychom nebyli. A poněvadž pak v této smlouvě a sméné dotjée sc ve vsi Modřanech těch lidí a, statku, kteréž jsou s povolením nejjasnějšího knížete Ceskcho slavné paměti a někdy paní Margarety Zlenické z Tejnce k témuž kostelu a záduší sv. filjí v St. M. Pr. nadaných a nadaného, máme my purkmistr a konšelé i všecka obce St. M. Pr. to při J. Mti Cé pánu pánu našem nejmilosti- vějším toho vyhledávati a toho jednati, aby J. M. Cá jakožto král. Ceský k této smlouvě a směně své milostivé po- volení dáti ráčil, tak aby tato smlouva a směna naše na ublížení práva a spravedlivostí obdarování a privilegium našemu nám od slavně paměti — Ferdinanda: - jakožto krále Českého na kollaturu danéniu a v dsky zemské do kvaternu trhovebo tělného 1. 1579. ve čtvrtek po neděli Jubilate pod lit. K 15. vlozenému a vepsanému býti nemohlo a nebylo k žádné újmě, škodě, protržení toho nyní i na časy budoucí a věčné. A což tak tuto mezi námi smluveno a smóenóno jest a k tomu J. M. Cá pokudž by své milostivé povolení dáti ráčil, to jsme sobě náležitě zdržeti a všemu dosti učiniti připověděli. Na potvrzení toho pečel naší městskou a osadní z obojí strany k této smlouvě a směně jsme pritisknouti dali —. 80. Asi z r. 1594, po 19. lednu. Aecepla z archivu arcibiskup. z r. 1594. — Přednáším před V. knížecí Mti se vší úctivostí své veliké bezpráví a posměch, kterýž mi se děje od kněze Tomáše Sobčslavského, jednoho konsi- » storiána, beze všeho mého zasloužení a to v příčinách téchto: Pfedné nemaje sobé J. Mti Cé oufadu administra: torského poručeného mne z své veliké zlosti od konsi- slote a společnosti kněžstva vyobcoval a v tom mi pře- kážku učinil, že sem se k sv. Jindřichu při času sv, llavla za faráře nedostal. Druhé, že když o tom zvědčl, že dvojí cti hodný kněz Fabian, p. administrátor, z daleké cesty do měst Pražských se navrátil a já že sem ho k sobě pohostinu v pondělí po Třech králích do domu farního přijal, hned na pp. ouředníky záduší sv. Jiljí s některejmi pp. faráři nabíhal a na mne žaloval, že u sebe kněze po- běhlého, neřádného, římského přechovávám, aby mi toho netrpěli. Wřetí, žaloval na mne před dobrejmi a poctivejmi lidmi, když se ho dotazovali, věděl-li by o p. administrá- torovi, že se zase z Ríma navrátil, odpověděl: Tam lotr lotra přechovává, ten. knáz Felicis Kalwinus u sv. Jiljf, kteryZ se konsistorí nespravuje. Clvrté, tuto středu po- minulou k svátku sv. lab. a Seb. že sem poručil zvoní- koví svému nešpor všemi zvony zvoniti, hned dne vče- rejšího v plné radě před p. purgmistrem a piny ŚL M. Pr. mne omluvil a na mne žaloval, profi mně ouřadu. též pp. starších osadních a pp. ourednfkü sv. Jiljí pozdvihl, Ze sobě dají bez potřeby zvony LUouci. Kiteifżto na jeho zprávu beze všeho uvážení a bcz vědomosti mé jemu k vůli, povolavše před sebe na rathouz zvoníka mého včera do vézení vpravili a tam. jcho pfes noc vézcli. Nebyl kdo dnes k službě boží zvoniti, musel sem lo |. D. poruciti. A poněvadž na len čas nad sebou vrchního administra- tora nemáme a počet malej jest pp. konsistorianův, kteříž maje staré knězi řídné pod poslušnost *konsistofe piinńi ležející opatrovati, v jejich potřebách je zastávatí, to ještě k jejich těžkosti a posměchu vyhledávají; od kon- sistoře je odsirkují a lcejakés poběhlý kněze cizozemce, Srby, Poláky, přijímají a je na fary dosazují, kteříž nikda v Cechách kaplany ncbyli a rilum ecclesiae nc- znají ani neumějí, v ornátě na kazatedlnici vstupují. K tomu včera kněz Tomáš přivedl v hodin třímecitma, že právo světské, rychtář s písařem a s pochopy, do domu farního 

Strana 695
XXVIII. Kostel sv. Jiljí. mne, svěceného, svobodně všel, což jest se stalo contra canones ct immunilates spirituales, Aby se již více nade mnou své zlosti nevymstíval a mocí sobě neprovozoval, ktercjž proti napomenutí a instrukcí J. Mti Cé nepokojně se chová, na svých kázáních kněci haní, plundruje, v oškli- vost a pomluvu lidu obcenému dává, předně ku P. B. a k V. kn. Mti se utíkám a pokorně žádám, že nade mnou ochrannou a otcovskou ruku držeti ráčíle —. Kněz Jan Facilis Boleslavský, farář kostela sv. Jiljí v St. M. Pr, P. Zbyńkovi Berkovi z Dubé, arcibiskupu Pražskému. 81. 1596. — Cas. Ces. Musea 1913. sir. 189. So- phianus Jacobus z Walkenberka, minister verbi divini in ecclesia s. Egidii. 82. 1599, 2. prosince. Nukop. ć. 2231 f. 385. Jan Zykmund Paucar z Rojenilaku priznal se, że jest dlużen 50 k. gr. č. a to těch, kteréž jest týž Jan Zykmund za místo to, kteréž jest jemu i všemu rodu jeho ku pohřbu v kostele sv. Jiljí vykázáno. dáti připověděl, starším osad- ním zádvuší téhož sv. Jiljí a zapisuje je na domu svém za sv. Jakubem na rohu vedle domu někdy Jana Maršálka ležícím. 83. 1599.*) — Rukop. č. 2020 f. 37. Jakož jsou Kaspar Lukáš iukšan z Luftnštejna a Lidmila z Rovin m. j. s uctivostí náležitou při páních starších úřednících i všech osadních záduší kostela sv. Jiljí v St. M Pr. toho vyhledávali; poněvadž předkové jejich a držitelé domu slove na Pernšlejně v též osadě pod Zderazskou branou ležícího od dávných mnohých let pohřby své jak v chrámě páně téhož záduší, tak na krchově jsou mívali, aby jim to místo tmavé jdouce do kostela z ulice po levć straně pod kaplou na kruchtě postavenou k pohřbu budoucně mrtvých těl jich, laké dědicův a budoucích jejich dědičně dáno bylo, že by v témž místě sklípek sklenouti, archu na oltář páně i jiné ozdoby k okrase chrámu páně nále- žitě spraviti dáli chtěli, tak aby na den sv. Tří králův po velkém kázání slova božího k posvěcování zlata, kadidla a mirry, darůvo synu božímu Kr. Ježiši oférovaných, též pa den sv. Lidmily, dvakrát do roka služby boží v též kaple, jenž jméno sv. tří králů míti má, od faráře nyněj- šího i budoucího jmenovaného kostela se dály a vykoná- valy, proti čemuž že by jisté nařízení na odměnu, jak by plat roční a dědičný z domu jich, kdež od starodávna na Pernštejně pod Zderazskou branou slove, od nich manželů i dědicuov jich k nadepsanému záduší vycházel, učiniti mínili, jakž táž žádost jich manželův v obšírnějších slovích předložena byla. Kdežto pání starší úředníci i jiní osadní v náležitém a vělším počtu též místo a že se ho ne mnoho platně užívalo. nežli toliko imárami a jinejmi věcmi, kteréž jinde opatřeny býti mohly, zaměstknané a téměř pusté bylo, spatřivše, také žádost jich manželů pobožnou a sluš- nou uznavše, protož z jistého a bedlivého uvážení k žá- dosti jich sou povolili a též místo pusté beze vší ujmy a škody záduší jemu Kašparovi Lukšanovi z Luftnštejna, Lidmile z Rovin m. j. i dédicüm a budoucím jejich vy- kózali, piivlastnili a dali, tak aby jiż psaní manželé túž kaplu Feceni u LF króli sklípkem, jak by se jim dobie vidělo, líbilo a zdálo, na náklad svůj okrášliti a ji s dě- dici a budoucími svými užívati nyní, na časy budoucí a věčné bez překážky všech lidí i jednoho každého člo- veka; nic méně nad tím, aby pro čest a slávu jména P. B. všemohoucího služby boží na dni svrchujmenované v témž místě každoročně se vykonávaly, dály a vyřizo- valy, ruku ochrannou drželi a nijakž toho vopouštětí pp. osadní i na místě budoucích svých se zakázali. Proti tomu Kašpar a Lidmila manželé za takovou hotovou volnost *) Zapsáno r. 1608. XXVIII. Kostel sv. Jiljí. 695 pro dokázání vděčnosti k témuž záduší kostela sv. Jiljf z lásky mocně dávají a postupují na čnsy budoucí a věčné platu dědičného ročního 6 k. m. na polích, zahradách a vinicech losy řečených za Koňskou branou k Malešicím a Straśnicim na rohu u božích muk ležících, tak jakž sou sami týž plat skoupencj a postoupenej zápisem od úřadu perkmistrskćho kněh trhovych 17. v listu 209. proti jisté odměně odevzdaný a daný jměli. Tomu chtíce a dě- dice i potomky, budoucí držitele častopsaného domu na Pernštejně a těch losů svrchu jmenovaných na věčné časy zavazujice, aby oni tyż plat dědičný, jehož každého roku 10 k. m. vychází, z tejcehž losův na časy budoucí a věčné k domu vejš jmenovanému náležitě drželi a nikdy ho od domu neodprodávali. Nýbrž takovej plat z dotčených polí, zahrad, vinic, losy řečenejch, od držitelů jich při každém sv. Havle bez starání osadních upomínali a vybírali odtud potom k jmenovanému záduší kostela sv. Jilií 6 k. m. při času sv, Martina proti kvitanci každoročně bez od- pornosti a zadržování i jakého proměnční. A ostatní 4 k. m. týmž způsobem k záduší a kostelu sv. Jindřicha v Nov. M. Pr., počnouce teprva pří času sv. Martina I. P. 1604 vydávali, poněvadž na krehově při témž chrámě páně blíže dveří školních synové jich mauželův v P. Kr. odpočívají očekávajíce blahoslaveného příští syna božího K. J. vzkří- šení živých i mrtvých k soudu, nad kterýmiž pro památku kamenové hrobní mramoroví položení a postavení jsou. Však s tou při tom znameníitou vejminkou, poněvadž oni manželé k témuž záduší ten plat 4 k. m. dědičně na časy budoucí a věčné dobrovolně z lásky a bez přinucení dá- vají, aby proti tomu pp. starší úředníci a osadní dotce- ného zíáduší a kostela sv. Jindřicha nynější i budoucí, na to pozor jméli, aby témi kameny hrobovymi tu jiZ poloZc- nými a postavenými odtud hejbáno ani jinam jakým vy- myšleným způsobem odstrkováno nebylo. Nic méně jestli by kdy kteří z dědicnov a budoucích jejich v tom místě se klásti chtěli, aby jim toho od osadních hájeno nebylo. Pakli by hájeno bylo, jako před položení kamenové hro- boví z svejch míst zoumyslně hejbány a jinam odstrčení byli a tudy žádost a vůle dávajících průchod míli ne- mohla, tehdy aby oni manželé s dědici a budoucími svými odvozováním těch 4 k. platu dědičného zavázíání a po- vinni nebyli, nýbrž takovej plat aby na chudé lidi: do špitálu sv. Pavla za Poříčskou bránu na časy potomní vycházel. Dále jakož jim manželům při úřadě perkmistrském hor viničních Pražských, jakožto pánům dědičným, platu na gruntech často jmenovanejch s strany pole 2 str. míry držícího, jehož někdy Jakub Kodycillus z Tulechova v držení a užívání byl, proti Václavovi Rožnovskému i na místě Kateřiny m. j., jenž se téhož pole bezprávně ujali, piísudek, jchoZ actum 9. Decembris a. 1609 se jest stal, i tomu častopsaní manželé tolikéž chtějí, aby takové pole, též jako jiný platy z polí, vinic, zahrad výš jmenovancjch jim manželům náležející k domu jich řečenému na Pern- štejně na časy budoucí a věčné zůslávalo a nikdy od- cizováno a odpro:láváno nebylo; a držitelé toho domu na Perštejně, nynější i budoucí, i těch 2 str. pole budou povinní takové 2 k. m. ouroku z toho pole povinného a k oněm 8 k. m., kteréž se od jinejeh držitelů losův předjmenovaných odvozují, náležejícího, jakž sc tímto zá- pisem nařizuje, odvozovati, lakové pole 2 str. míry k ruce své dáli, osívati aneb je zahradníkům na penězích ročního platu pronajímati a na to pozor jmili, aby se takovć pole dílem, jakž náleží, neopoušiělo a zdi okolo něho a jiné věci potřebné aby sc opravovaly a k spuštění nepřichá- zely. Také povinní budou držitelé téhož domu a pole z užitku jeho předně z perkrechtu p. perkmeistru z těch 

Strana 696
696 XXVI. Kostel sv. Jiljí. všech polí, zahrad, vinic, slove na losích, povinného každo- ročně po 12 gr. m. odvozovati a potom p. faráři kostela sv. Jiljí předjmenovaného, nynějšímu i budoucímu, za dvě mše při službě páně v kapličce Tří králův vykonané po 80 gr. m. dávati, tolikéž žákovstvu při témž kostele do školy za zpívání a chválení P. B. všemohoucího při týchž dvouch mšech k přilepšení vobědu na tíž dni vejš jmeno- vanć po 30 gr. m. masa přikupovati, zvoníku a pulsantům od zvonění k tejmž slavnostem po 16b gr. m., k službě boží i na každou neděli i vejroční svátky světlo na oltář, jakž kdy náleželi bude, do té kapličky kupovali, na archu páně na voltář a jiné všelijaké potřeby, jaké by kdy byly, i na skla do též kapličky náklad činiti. Nic méně také byla-li by jaká potřeba a vopravka na kameních na kr- chově sv. Jindřicha, kde dítky jich odpočívají, toho ne- obmeškávali a dokonce nic, co by zapotřebí bylo, ne- opouštěli, nýbrž se v tom z užitku toho pole upřímně na před položené věci vynakládajíc chovati a říditi a na to pozor a pamět bedliv míti, aby se tak a nejinak pro požehnání, jehož od P. B. očekávají, dálo a řídilo, jakž jich manželů vůle z vůle boží v tomlo řízení obsažena jest. S tou při tom pokutou, kdyby kterej drzitel téhoZ domu Pernštejnskýho a losů jmenovaných i toho pole 2 str. míry držícího a k témuž domu připojeného takový plat kdy zadrZel a téch ]O k. m. z oumysla tak a na ten způsob, jak se svrchu píše, nedal a nevyplňoval, tehdy budou moci úředníci z předepsaných záduší jej před p: perkmejstra hor viničních Pražských dáti obeslati a pokudž by se po prvním obeslání z oumysla ku právu nepostavil, do téhož gruntu jednoho i druhého na losích ležícího se svésti a zmocniti a pokuty pro neplacení té sumy z jedné každé kopy 2 gr. m. každého týhodne podle vejsad sturo- dávnfch na něm i škod, pokudž by k jakým pro zvod, zmocnění přišlo, postihati a neproménitediné dobcjvati. Však kdyžby jím úředníkuom jednolo i druhého záduší takový plat zadržalý s pokutou i škodami od držitele častopsaného domu Pernštejnského vypraven a odveden byl, tehdy tíž úředníci od zvodu a zmocuční upustili a držitele při pokojném užívání těch platův a pole zane- chati povinní budou. Stalo se v středu po slav. hodu Vzkříšení I. 1599. 84. 1608. -. Acla collegii Nazarelh. XXI. Febru- arii v první čtvrtek postní k žádosti Adama Mrvy učiněno jest psaní ku pp. osadním sv. Jiljí takové: Slovutné a mnohovzictné poctivosti pp. staréim oufedniküm a osad- ním záduší kostela sv. Jiljí v St. M. Pr. pp. přátelům a sousedům našim zvláště milým. Službu svou vzkazujem slovutné a mnohovzíctné poctivosti páni a přátelé naši zvláště milí. Zdraví i jiného všeho dobrého přejeme V. Mtcm upřímně rádi. Adam Mrva z Malého Baště, člověk poddaný náš, po častém přátelském napomínání nemoha dostati dluhu sobě spravedlivě povinného od Jidmily Ko- pecké, poddané vaší, za N. Tomáše, manžela jejiho, 1:3 k. m. jako za obilí před čtyřina lety svěřené, dva korce mouky, jeden po 14/, kopě, dva korce jcèmene též po l'/a k., Sest korcü ovsa, každý po 40 gr., a k tonu 3 kopy za pivo. Požádal nás za toto přímluvné spolu i o- hradní připsání, aby snázeji k svému přijíti mobl. 1 ne- molníce my jeho žádosti oslyšeti, tak činíme a za něho se k V. Mtem přimlouváme, abyšte jmenované poddané vaše, nebo toho, kdož nebožtíka slatku v držení a užívání jest, k zaplacení dluhu dotčeného přidržeti ráčili, tak aby nám i vám z dalšího zaneprázdnění, ano i z stanného práva, jež tulo opovídáme, sjíti mohlo Ale naděje té sme, že k tomu příjítí dopustiti neráčcíte. Odpovědi žádáme. S tím milost boží rač býti s námi se všemi. Datum v kol- XXV/I/. Kostel sv. Jiljí. leji cís. Karla IV., jinak Veliké, v St. M. Pr. ve čtvrtek první postní leto 1608. Dékan a mistfi direktori kolleje Nazarctské v St. M. Pr. 85. 1609, 6. listopadu. Nukop. ë. 2179 I. f. 141. Symcon st. Lopatskÿ z Libéchova a Daniel Sedltansky, úředníci záduší. 86. 1609. — Rukop. c. 1174 J. 292. V středu den sv. Kateřiny stalo se poznamenání včcí zůstalých po někdy ctihodném knězi Mikulášovi Rejským, heřmanomčěsteckým faráři, při kostele sv. Jiljí v St. M. Pr.: Mandalcna vdova a Zuzanna, dcera, po něm zůstaly. Na faře sv. Jiljí v pokoji hořejším našlo se toto: Kněh in folio: Kniha velká latinská s figurami. lleinrici Bullingeri commentarii, Historiae ecclesiasticae libri 6., Heinrici Bullingeri in omnes apostolicas cpistolas com- mentarii, Wolfzangi Musculi Dusani. commentarii, Wolf- tangi Musculi in Genesii, Eodem autore. loci communes, l.ectio theologica Joannis Arguerii, Ioannis Calvini prac- lectiones in Danielem et Jeremiam prophetas, Pctri Mar- tyris Vermilii loci cominunes, In Genesim Lutheri 8. ct 4. tomus, In. Genesim 1. ct 9. thomus, M. Lutheri in. pri- mum librum Mose enarrationcs, Philippi Melanchtonis Corpus doctrinae christianae, Joannis Bulingeri Commen- tarii lib. 10., Josephi Flavii De antiquitate Judaica, Ta- bulae Spangenbergi, Nicolai Selveceri, Stephani Sugctini loci communes, loannis Brentii homiliae 12929 in acta apo- stolorum, Historiae ecclesiasticae, Pelri Vermilii Epistolae ad Corinthos, Theatrum historicum, Rudolphi Qualteri homiliae, Eodem autore ad Galatas, lodem autore llo- miliae in prophetas duodecim, quos vocant minores, Jo- dem autore In cvangelia doininicalia, Eodem autore Super loannem, Georgii Anhaltini Conciones et scripta, loan- nis Hus et Hieronimi martyrum Historiac, Conradi Pelicani thomus quintus, Joannis Hus Mo- numcenta, prima et secunda pars, Martini Du. ceri Enarrationes 4, loannis Drentii in Exodum aliquot librorum, Ioannis Brentii in primum librum Regum, l£c- clesius. et Iosue, D. Martini l.utheri Thesaurus, D. Petri Vermilii in primum librum Moysis commentaria, Kodem aulore jn epistolam s. Pauli cominentarius, loannis Viganti Corpus doctrinae, Lucae Osiandri in V. lib. Moysis, Wil. helmi Zepperi Sylva homiliarum, Knóze Václava Cykady Kázání, Decreta patrum sive concordie, Aurelii Augustini in T. Quinqua., D. Hieronimi Opera, latinská psaná kniha, Kniha Jesus Sirach, MSÁl latinskej, loannis Brentii Scr. Sacr. Comment, Lalinsky knihy, nemüZ se najíti autor, Item kniha starejm pismem psauá, Cassiodori Expositio in psalterium, Augustini Marlorati In Genesim, Joannis Calvini Conciones, S. Hicronimi Liber Epistolarum, Ale- xandri Imelensis Consilium, Domini Angcli Arctini Lc: clura, Psaná knilia Geská, etri Vermilii Melachi Sacrorum utriusque testamenti index, Tomáse Bavorského l’ostila Ceská, D. Georgii Maioris Commentaria, Nicolai Hem- mingii Commentaria, Ludovici Lavateri | Cominentaria super Ezechielem prophetam, Starejm písmem psaná kniha, Andreac Musculi Loci communes thcolog., Marthini Lu. theri Enarrationes, Athanasii cpiscopi Alexandrini Opera, Ioannis Schleydani De statu rci publicac, Heinrici Bul- lingeri Cominenlaria in omnes cpistolas apost., D. Erasmi Roterodami Tomus primus Paraphrascon, loannis l'robentii Concortium, Ludolphi Carlhusicnsis [In meditationes Iesu Christi, Ioannis Hofmaisteri IIomiliac in cvangclia, Alberti Magni prima ct sccunda pars Postiliac, Conradi Pelicani Commentaria in sacrosancta evangelia, Leonharti Culmanni Conciones, Jacobi l'abri Epistolae divi Pauli cum com- inentariis, Heinrici Bullingeri Decades quinque, Lalinská 

Strana 697
XXVIII. Koslel sv. Jiljí kniha na pargamenó slarejm písmem psaná, Ioannis Feri Postillae prima ct sccunda pars, Wolfígangi Musculi Com- menlaria in evangelia, Nicolai de Lyra Postilla, Hugonis Sermones, Vitae ss. patrum, Petri. Bertlhorii Morale reduc- torium super totam. bibliam, Hugonis Sermones [opako- váno snad omylem?], Fratris Belharti Pomerium sermonum, S. Hieronimi Biblia, IIugonis Opera 4. pars, Gesta Ro- manorum cum applicationibus, Benedictionil knóżsky, Lucae Lossii l'estamentum novum, Ludovici Lavateri Ho- miliae 38 iun librum Esdrae, Reschclii Barochi Diclionarium, Item knéh in quarto. ct octavo na polici vyčteno jich 87. Item do sudu kněh in oclavo a menších vesměs narovnáno jich v počtu 190. V komoře našlo se: Postele 4, dvě menší, kolibka na kruzích, šatů ložních kusů 183, povlak všech i s pro- stóradly, 92 kusů, ručníků 8, ubrusy 4. — Od chodicich šalův: Samlatová reverenda, harckap šamlatovej, harckap furdratovej, kalioty šamlatový, šaty všední chodící starý. — Od cínového nálobí: konvice pinetní 4, konvice po třech žejďdlících 2, cínové konvice polmupinelni ń, cinovy żejdlik, šály cínové 8, mís cínovejeh 6, talířů cín. 11/5 pouzdra, flaše dvě, hrnce dva cinovi, koflicky stříbrný dva, jeden z nich pozlacený, Iruhel 5. 87. 1611. — Aukop. & 1069 /. 21. (Svedomi ku potřebě panf Anne, na onen čas z Paumberka a již nyní Rozentalerove, proli Daniclovi Roudnickymu z Březnice, co se společného statku vzdání někdy Zuzanny z Paum- berka dotýče.) Dorota Kortesiova z Winkenštejna svědčila: Jan Duchoslav, syn jí paní Anny z Paumberka, umřel 1. 1611 ten tejden před sv. Duchem a u sv. Jiljí: jest pochován téhož týhodne. . 88. 1611, 11. července. Rukop. č. 1956. Urednfci ZàduX( sv. Jiljí, p. Jan Behem, na místě všech, žádal, aby p. Skalskému psaní s ohradou učiněno bylo, plat zadržalý k záduší aby odvedl. 89 1618. — Rukop. č. 475 f. 48. Z zvláštního jménem a na místě J. Mti Cé J. Mtf p. presydenta a pp. rad zřízené komory v království Ceském na žádost pp. starších úředníkův a kostelníkův záduší kostela sv. Jiljí v SL. M. Pr. v příčině: dluliu od nékdy Anny Stra&ccké z pokoje v domě u zlatého kohouta od Reginy Herkule- sové, jinak Nyslové, k témuž záduší sv. Jiljí jistým rčením a kżaftem knihami měsdskými utvrzeným na vychování mlád[e]ze Xkolnf odkázaném činže za sedm let, každo- ročně po 19 k., zadržalé, povinného, učiněného poručení, jchoZ actum na bradě Pražském v pátek u vigilii sv. Bar- toloměje L. 1613, J. Mti Cé rychtár p. Jan Kry&tof Krocin z Drahobejie na mistć J. Mu Ce a pp. úředníci úřadu šestipanského na místě a k ruce obce St. M. Pr. prodali sou Martinovi Slaurovi, Doroté m. j., dědicům a budoucím jich dvě stolice v jednu spojené v kotcích tunných první od kraje z podkoteliv 3mejdiiskych jdoue proli stolici panf Anny Roznbergerovć v tejchż kotcích slaných ležící za sumu 50 k. gr. ©. - - Platu z tychż stolic do dichodiv obce k wrada Bestipanskému každé Suché dni po 10 gr. m. Martin Slor — divati mi. Stalo se 10. Scpteminis 1613. 90. 1614, 16. dubna. Rukop. ¢. 2179 7. [. 170. bo. huslav Záhořanský, Jan Jakub Rozntaler, úředníci zidu&f, přiznali se, že jsou přijali sto k. gr. m. odkazu Barbory Slachové. 91. 1614, 80. června. Rukop. č. 2233 f. 223. Bo- huslav Záhořanský z Vorlíka a Jan Jakub Rozntaler, ouřed- nici zńduśi. 92. 1615, 31. července. Nukop. č. 2179 1 f. 179. Bohuslav Záhořanský a Jan Jakub z Rozntalu, úředníci zá- XXVIII. Kosiel sv. Jiljś. 697 duší. — Rukop. č. 2233 f. 290. Symeon st. Lopatsky z Libéchova, oufedník zádusí. 93. 1620, 9. července. Rukop. ¢. 2179 I. f. 203. Mikuláš Vachanecius, úředník záduší sv. Jiljí, a Jakub Diviš přiznali se, že jsou přijali k ruce téhož záduší vedle КВайц někdy Daniele SkrejSovského 100 k. m. ® 1621, 27. července. Tamlé: Jf. 207. Mikuláš Vachanccius úředník a Jakub Diviš kostelník přijali 57 k. m., jež jest někdy Jan Postula, jsouc úředníkem téhož zá- duší, v restu na počtu dlužen pozůstal. ® 1621, 26. listopadu. Rukop. č. 2234 /. 129. Mikulaš Vachanecius Broumovský přiznal se, že jest dlužen 100 k. m. pp. star&ím literátàm obojího kůru kostelu sv. Jiljí. * 1622. — Rukop. ¢. 323 B. [Jménl kostelni.] V kraji Kouřímském: Ze Zlatník přijímá ročně od 16 lidí poddaných 54 k., z Hodkovic ode dvou osedlých 10 k., z Střížkova též ode dvou osedlých 8 k.,z Věřic od jed- noho osedlého 4, z Brnik od jednoho osedlého 2, z Kopeče od jednoho 4, z Braníka ode dvou 4 k. 36 gr. Item ob- zvláště z též vsi kostelníci přijímají od pěti osob pod- daných a větším dílem chaloupníkův 7 k. 54 gr. Z Posa: dovic od jednoho osedlého 4 k. 16 gr. — V kraji Pod- brdskym: Ze vsi 'Lrnove od osmi lidf osedlych 12 k. 56 gr., opéty od sedm chalupu(küv 8 К. 80 gr. Vice od mlyndic zc mlejnce pod touž vsí 2 k. — V kraji Slánským: Vc vsi Ilořejších )tíčů od jednoho osedlého 5 k. 40 gr. Suma stálých platův učiní 122 k. 52 gr. m. Posudniho ze vsi Zlatnfk, Trnovy a Braníka k roku rovnaje, ać Gasem více i méně, jak kdy odbyt, nic méně tulo se klade 30 k. Peněz gruntovních právem odoumrt- ním k záduší připadlých rovnaje rok k roku přijímá se do roka 40 k. Přijmu od pohřbu těl mrtvých, jak kdy funcra, mín i víc, scházívá se do 40 k. Přijmu za roboty od čtyř lidí poddaných daleko od Prahy jsoucích, odvozuje se po ] k., to jest 4 k. Přijmu z kaply a sepul- lury rodu p. Kašpara Lukšana od téhož ročně dává se G k. Piijmu za obilí, mimo potíebu co se p. faráři dá- valo, rok k roku rovnaje, scházívá se, kdyz P. B. úrodu dáti ráčí, 50 k. Úrokův ze sum hlavních od lidí k osadě povinných mělo by vychäzeti: od pp. Rokycanských ze 8000 k. m. 180 k., od pp. úředníkův sv. Püvla za Pori& skou branou z sumy 1000 k., od někdy p. Václava Humle k záduší odkázaných 60 k., od paní Markéty Roliarky z nedodalých 709 k. (poněvadž tolik od ní pro spokojení některých věřitelů vyzdvíženo od p. Jana Vostrovcc a již držitele statküv jeho, z sumy zjištěné 750 k. m.) Suma 497 k. Platüv nájemných mělo by dáváno a placeno býti: Od lidí poddaných p. opata Zbraslavského Skochovskych z řeky pod Trnovou 2 k. Od Němce, člověka poddaného p. Floriana Zddrskélio z Dolejsich Ptíčů, a polí jemu pro- najatých 4 k., od pani Anny Lopotsky z jednoho kusu pole u Braníka, od purkmistra a pánův města Berouna z polí a louky jim též pronajaté 18 k. Od pp. náklad- níkův piv vaření v St. M. Pr. ze sklepu v soukenných kotcích, kterýž někdy p. Tomáš Zmrzlík (?) odkázal, 8 k., od p. Erazima Mejka z domu blíž fary 20 k., od p. Vác- lava Bílka z druhého domu zádušního blíž krchova. Suma 68 k. Platův: komorních: Od p. purkmistra a rady St. M. Pr. ze dvoru Bránického každého roku podle smlouvy stilé, ve dsky zemské vložené i od slavné pamčti cís. Rudolfa schválené po 20 k., od p. Jana Zylvara z dédin 88 

Strana 698
698 XX/X. V Husově třídě. — Č. p. 287. Sundarských 12 k., od Jiříka a Jana z Modletic ze dvorův podle desk 8 k., od p. Vilíma Mikuláše Mošaura anebo držitele statku jeho z dědin k Dobřejovicům připojených 3 k. Suma 38 k. Platův z vinic a chmelnic též by mělo vycházeti: Od držitele domu Krocínovského (poněvadž od předešlých držitelův z vinice na týž dům plat uveden) 1 k., p. Jiříka Kapra z Kaprštejna 80 gr., Jana Harasa ze dvou vinic 64 gr., od dcery někdy p. Šimona Voříkovského 12 gr., p. Tomáše z Proseče místo tejnského vína 6 k., p. Jana Hrocha z Zajímačky 18 gr., p. Jana Skalského z Dubu 2 k. 22 gr., p. Mikuláše Magrli 36 gr., Voršily Flory- nové na Smerhové 1 k. 15 gr., Lidmily Pichmanové 19 gr., p. Blażeje Stavy (?) 18 gr., Jana Neśatky, p. Zeyfryda na Malý Straně 24 gr., Jiifka Skrety 80 gr., p. Nešatky z chmelnice za Košíři 18 gr., Gregora cihláře I k., Ma- těje Kanky na Oujezdě 18 gr, Alexandra Najkrchera 26 gr., Maximiliana Ratycha 9 gr., Petra řezáče z Břevnova 26 gr., p. Jana Pronhofera 1 k., Václava Fencle, krčmáře bránického, z zalrady (kolik?). Suma 18 k. 3b gr. Přijmu od zvonění při pohřbu těl mrtvých přijímáno bylo 87 k. 42 gr., Z peticí 86 k. Suma 72 k. 42. gr. Počítaje to vše v jedno všech a všelijakých důchod- kův ročních při záduší sv. Jiljí nachází sc 817 k. gr. mn. "Taková suma, jako i trefíli se té kdy více (což se zřídka slívá, jakž počtové předešle činění i kteréž se ještě činiti mají, ukazují) obrácela se předně na vychování p. faráře, žákovství, chrámu páně opravu, světlo, dům farní, školu, domy zádušní a za druhé na zaplacení lidem úro- kův z sum od záduší povinných, nic méně na spravení XXIX. V Husově třídě. — Č. p. 287. dříví na faru a do školy, též lán dědiny při vsi Zlatník ležící a jiné potřeby zádušní. ® — Kodcx Talmberský [. 334. (Seznam zápisů deskových o kostele sv. Jiljí z počátku XVI. st.) Ad s. Egidium : Primo Daćic. B Ill. Zdisłaus de Krocihlav ven- didit preposito s. Egidii. -. Eodem Ii XV. Vilem de Skochovic vendidit ecclesie s. Egidii — Secundo Dačic. P. XL Dluhnfk oc de Hospozin vendidit ecclesie s. Egi- dii. — Eod. A XVIII lohannes, prepositus ccclesic s. Egidii in Praga oc permutaverunt. — Primo Ulrici K XVIII. Karolus indulsit Ulrico vicenotario emere il s. gr. census annui ad s. Egidium. — Eod. G XX. Procopius de Praga vendidit altari in ecclesia s. Egidii. — Secundo Nicolai A XXIIJ. Elisabeth dc Praga Nasonissa dedil altari s. Egi- dii. — Primo Stephani H XJIII. Vitlko de Czrnezie, prepo- situs s. Egidii, vendidit Wilhelmo. — Primo Mauricii 1 XXX. Henricus linicida dc Praga dedit ministro et altari s. Marie Magdalene in ecclesia s. Egidii. — Kod. ] XXX. Wenceslaus rex indulsit Hermanno de Praga cmere ad alare s. M. in ecclesia s. Kgidii. Secundo. Mauricii 1l XIJI. Paulus de Praga vendidit ecclcesic s. Egidii. -- Eod. C. XXIX. Wenceslaus rex indulsit emere. Nicolao Tachovsky pro predicatore in ccclesia s. Egidii. — kod. G IJ Vitko dc Crzncricz, prepositus s. Egidii, vendidit Paulo. — Eod. [I XIU. Werccslaus rex indulsit. emere pro capella in ccclesia s. Egidii in cimilerio. — Tercio Wenceslai A XXX. Audreas opat de, Dudeslavic dedit alari s. Ruffi et apostolorum in ecclesia s. Egidii. — Secundo Ulrici U XVIII. Ulricus de Zhorzecz vendidit ecclesie s. Egidii. XXIX. V Husově třídě. (V ulici Dominikánské.) Číslo pop. 237. |. 1446, 8. května. Rukop. č. 90 f. 117. Svata dicta Kútová, conthoralis Petri de Slana, resignat domum suam sitam inter domos Wenceslai dicti Kil sarloris cx una el domum decani ecclesie s. Egidii tergoversus ex altera — marito suo. Act. die Stanislai. 9. 1475, 26. dubna. Rukop. č. 2105 f. 373. Vitus piscator et Ofka e. d. apul Swatam, relictam Petri Kout, pro XLMII s. gr. Act. fer. III. post Marci. 8. 1484, 8. května. Rukop. č. 2106 f. 137. Ма- theus Rajsek de Prosliejov e. d. penes Nicolaum cirothe- carium ex una et plebanum ecclesie s. Egidii situatam erga Vitum porybny pro XX s. gr. Act. die s. Stanislai. Některé zprávy o rodině mistra Matěje Rejska: 4. 1612. — Rukop. č. 94 II. f. 203. Estera, dcera někdy Matouše Rajska, přijala na diel svuoj X К. gr. pr. od Víta, starého porybného, a Mikuláše rukavič- níka, poručníkuov statku téhož Matouše Rajska pány ustano- venych. Dálo sc v radé v stiedu po sv. Lucii. 6. 1514. Tamicź f. 208 a č. 2108 f. 37. Ale- xander, Jan a Estera, sirotci nékdy Maltouse Rajska — a Regina, sirotek nejmlazdie. 6. 1516. — Rukop. Ć. 1128 JI. f. E 14. V té při mezi Markćti, Bencie ručníkáře sluZebnicí, z jedné a Ja- nem Rajskem, Zigmundem Stříbrným, Zigmundem, Škopka nožieře, a Bohuší, Zigmunda z Caletné ulice syny, z slrany druhé, kdež jest on Beneš od ní od Markéty vzncsl a vinil je napřed jinenované obeslanć z toho, kterak man- želka jeho jí Markétu služebníci poslala k jedné nemocné ženě a po poslu jsúc manželky jeho že se ku půl druhé hodinć vopozdila. A tu sú ji byli ostoupili a Rajsek jí plášť vzal; a tu ona vyšedší z jich moci, jakž mohla, prosila jednoho dobrého souseda, aby ji provodil. 1 pro- vázel ji a vida je před Strábochový potom dále s ní jíti nesměl. A plášt jí byli vzali. A když od ní tu odstúpil, oni se ji chytli a s nf se vodili k tomu se majíc, jakoby jí plášt její vrátiti chtěli. A v tom jí votočili sukní hlavu, veliké jí pohrůžky činíc, že kříčeti nesměla. A tu jí vedli až pred Císarovú kolej. A tu sú s ní svú vůli měli. A při sedmé hodiné do Skopkova domu ji uvedli a s ní svú vüli opét méli, Zygmund a syn Skopkuov. NeZ Rujsck při ní skutkem vinen není, než žeť jest jí plíšť vzal a jej mají až posavad. Proli tomu obeslaní odpírajíce pravili: Kdež jest jim prodlení dáno, aby se oni radili na žalobu, kterúž sú obvinčni a kteráž se vztahuje na Gest i na hrdlo jich, pak dnes, kdež se opakuje a praví, že sou se s tou osobou vodili po krámích a že by byla v Skopkovč domč. Jest to věc dosti divná a neobyčejná, aby pro takový skutek mlčela jsúc v takovém domě, v kterémž jest čeledi drahnć, a tu aby pokfiku necinila a neoznamovala, Że se jí násilé dílo; než že jest pryč šla a mlčela. A protož tomu odpírají a praví, že oni tím vinni nejsú aniž se 

Strana 699
XXIX. V. Husové Ifídi. — С. р. 987. v žalobě srovnává. Prvé praveno od ní, že Rajsek vzal pláštěk, a již praví, že nčkto jiný, a tak žaluje nevčdúc z čeho a na koho. Nebo komu se to děje, ten s tím nemlčí, ale podlé práva volá a oznamuje, že mi se tolo a toto stalo; ježto tato, kdyby se to dílo, též se zacho- vati měla. Ale nestalo se jí nic a protož tím z návodu něčího je naříká, ježto tím vinni nejsi. Zase od Markéty mluveno jest: Když přítel jejich je vymlúvaje praví, že jsúíc v takovém domě, ježto jest čeledi drahně, jestli že se jí násilí dálo, mlčeti jest ne- měla, ale měla křičeti. Jest jistá věc, že by ona to byla učinila, ale neměla k tomu mluviti, nebo syn Skopkuov s druhým tovaryšem ji z domu vyslrčili a toho casu hle- dčli, aby jich žádný neshledl. A nevidúc žádného i musila pryč jíti. A šedši to jest oznámila a pravila, i pokud jest v krámích, volala proséc pro buoh, aby jí někto pomohl. Toho se dovolati nemohla, než tak svú vůli s ní měli, jak se jim zdalo. A k tomu si je sousedć okfikovali a sami se z toho chlubili někteří. Tak sú to činili, v tom se do- kládajíc svědomí, a je pokazovali. K tomu zase od obe- slaných mluveno: Kdež vždy na ně žaluje, že ti mládenci čtyři násilé, a praví, že panně, učinili a do sedmi hodin se s nf vodili a potom ji k Skopkovüm uvedli a tu ji do slunce měli, a na to pokazují svědomí, i praví k tomu svčdomí toto: Kdež se násilí děje, že to tajno není a s tou se věcí nemlčí, ale jak brzo se stane, lak hned ta- ková věc se oznamuje a křik se děje. Ježto kdyby této ženě násilí se mělo díti, potom by přes noc v domu ne- byla a nemlčela by, ale súc v domu pokřik nečinili. Nad to Że jest polom po ulicech chodila a tepruov snad po třech nedělech pokřik činila a žaluje. Ježto se tomu roz- uměti může, že jest to z návodu. A toho dóvod jest, kdež Kateřina svědčí a praví, že ji k přísaze nutil, a ona neví, co svědčiti. A svědkové jiní od této se nedělí a nepraví a neseznávají, aby sc to od těchto dílo. A což se Bartoše Kaše dotýče, ten svědomí dávaje sám s jinými se ne- srovnává a praví, že sú ji porazili, až bekla. A jiní jináč. - A k tomu on o jednom vysvědčuje a jeho menuje, ježto on tomu jeho svědomí odpírá a že jeden svědek žádný svědek není. A toho se nebojí, by měli tím na své cti i hrdlu zkaZeni byti. Ze to za dosti ku právu není a těmi svédky se nic nedovozuje, aby oni takový věc při té ženě učinili. A toho dostatečný vývod mají, kde sú byli. A v tom na též svědomí se táhli a je pokázali. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ačkoli svěd- kové Marketini Loho neseznávajf, aby jé Markétě od koho jaké se násilé stalo, ale poněvadž ona Markéta sama této chvíle od těchto časuov s žalobou se jest utekla, že by se jí násilé stalo, den i čas menující, kdy a kterého ve- cera. A pfi tom Ze sc jest jí násilé stalo, jest ohledána a tak nalezena po znameních k tomu přiležejících. A svěd- kové její svědčíce, že se jest jedné osobě ženské násilé stalo, s lím časem a večerem se srovnávají, jakž ona prożalovaln, kdy a ktery čas večer se jest jí stalo. A k tomu žádná jiná osoba z takové věci žádného jest noevinila ani se ohlásila, by se jí tuková věc přihodila. I po těch zna mcní jest rozuméti, coż se jest dálo, tak jakž svědkové její Markelini seznávajf, Ze se jest j( dálo a stalo. 1 z téch příčin: dává se jí Markétě za právo tak, jakž jest pro- Zalovala, Zc se jest jí násilé stalo. A poněvndž pro takovú věc s žalobú jest memlčela a při skutku, lak jakž svědkové její seznávají, o svém násilí že jest nemlčela, ale o něm se ohla$ovala i což se jest jí tu a ta doby stalo proti její vůli z násilí, že to její cli a poctivosti škoditi nemuoż a nemá nyní j časy budící na věčnost. A poněvadž dále a přes to ona Markéta to jest provedla podle práva, že XX1X. V Husově třídě, — Č. p. 287. 699 Jan Rajsek, truhlář, jeden z obviněných, tím se jest po- chloubal při tom času a večeru, že jest kurvu jměl, jakž jeden svědek seznává, a že sou čistého kusu dovedli, on Zigmund Stříbrný, Skopkuov syn, a Bohuše z Caletné ulice, při té Markétě, jakż druhaj svědek seznává, a toho on Jan Rajsek ničím neodved, i z těch příčin: p. purg- mistr a páni jej Jana Rajska v svú kázeň berú a na něm o tekové věci podlé práva ptáti se chtějí, aby on jim to, což v pravdě jest bylo a on ví, pověděl. A pokudž o té věci na něm a na koho zvědí, při tom že se chtějí podlé práva zachovati, takové věci nekřesťanské, hovadní, so- domské a pekelní litujíce a tomu chtíce, aby takové věcí v tomto městě svého průchodu neměly. A pončvadž on Jan Rajsek čině chlúbu o sobě, tak jakž svědkové seznávají, při tom dotekl jest i osob Zigmunda Stříbrného, Zigmunda Škopka a Bohuše, Zigmunda z Caletné ulice syna, že by jeho tovaryši byli v témž skutku, o kterémž se chlubil, a k tomu jeden svědek seznává, když jest se to násilí dálo, že jest Zigmunda, syna Bohuši, seznal, a k tomu | pověděvše všichni, že to mohou provésti, že sou té noci spolu leželi všichní čtyři, a toho jsou nepokázali, i z těch příčin p; purgmistr a páni je Zigmunda Stříbrného, Zig- munda Skopka a Bobuši, Zigmundova syna, také v svú moc berú a k nim se spravedlivě podle práva zachovati chtějí, takže se žádnému z nich žádná neslane křivda. Act. a. MVCXVI fer. V. Quinque fratrum. 7. 1596. — Zamlé£ f. 195. Johanka Rajsková vinila Jiříka pokrývače z rčení jako příbuzná Lidmily Zákové. 8. 1487, 28. dubna. Ru£op. &. 2106 f. 198. Benedictus, olim Benede filius [impr essor], et Iohanna e. d. erga Matheum Rajsek pro XXVIH/, s. gr. pr. Act. die Vitalis. [Beneš jmenuje se impressorem v kvitanci z r. 1491.] 9. 1497, 1. ánora. Ru£op. é. 2107 f. 119. Barthos- sius mensator et Martha e. d. a Benessio Zodyaco pro XXXIII: s. gr. pr. Act. fer. III. ante Purif. 10. 1501, 5. &ervence. Tamléz f. 205. lohannes mensator et Katherina e. d. a Barthossio mensatore pro XXXV s. gr. pr. Act. fer. II. post Procopii. (Zru&eno r. 1502.) 11. 1602, 17. září. Tamtéž f. 222. Anthonius cultel- lator et Dorothea e. d. a Barthossio mensatore pro XXX s. gr. Act. die Lamperti. 12. 1610, 20. června. Rukop. č. 2108 f. 61. Martha, relicta Duchconis notarii, emit pro se, Andrea, sororino suo, domum ab Anthonio cultellatore pro XXXV s. gr. Act. fer. V. post Viti. 18. 1612, 27. dubna. Tamtéž /. 95. lohannes Tří- brat e. d. a Martha vidua pro XXX s. gr. Act. fer. III. post Marci. [R. 1514 doplácejí dům porućnici kXaftovní jana Tiíbrata.] 14. 1614, 29. září. Rukop. č. 8 f. 8. Johanna Tří- bratrová fecit testamentum fer. VI. post Mattei ev. Ozná- mila, že činí statku svého všeho movitého i nemovitého — poručníky opatrné Václava Rechka a Matěje hřebenářce. It. najprvé tomu chci, aby duom muoj, v kterémž bydlím, byl prodán az těch peněz domových aby byl doplatcen —. 16. 1521, 18. července. Rukop. č. 534 11 f. 15. Staly se smlúvy svatební s strany Václava Tříbratra a Do- roty m. j., takže Jiřík Šmakal jmenoval jest po též Dorotě, dceři své, XV k. gr. pr. a výpravu slušnú. Při tom týž Jiřík oznámil, že jí, dceři své, Dorotě, tím milosti ne- odříká. Proti tomu on Václav Tříbralr obvěnil jest ji tře- tinou vajš, totiž XX XVIIJ/ s. gr. pr. do dne a do roka i s jejími. Po dni pak a po roce jestli že by jeho Václava prve nežli jí Doroty m. j. P. B. od smrli ncuchoval, 88* 

Strana 700
700 XXIX. V Husově Wide. — Ć. p. 937. tehdy jí má opatřití jako věrný manžel věrný manželku podle práva inésta tohoto. Act. fer. V. post Div. apost. 16. 1522, 25. ledna. Rukop. č. 534 Ill F 48. VA- clav, syu nékdy Jana Tříbratra, oznámil, že jest Ondřej Tatek počet řádný z statku, který jest za sebú měl, jsu poručníkem mocným statku jinenovaného otce jeho, učinil a k tomu se týž Václav seznal, že jest od jmenovaného Ondřeje z toho ze všeho statku duom ležící za sv. Mi- chalem a druhý dnom za kostelem sv. Jiljí, krám postři- huèskÿ s sklepem — piijal. Acl. die Convers. s. P.uli. *17. 1649. — Rukop. &. 2142 f. U 127. (K&aft Vá- clava Tiíbratra z l'outnova) My purgmistr a rada Sr. M. Pr. známo činíme naším tímto listem vuobec oc, Ze vstü- pivše před nás do rady opatrní Matouš Kosík a Pavel Kulhavý, sousedé naši, i vyznali jsú a vysvědčili jedno- stejně takto: že ten pátek den sv. Michala [29. září] MoDoXLII9 byli jsme požádání od nebožtíka Václava Tříbratra z Poutnova, souseda našeho, abychom k němu přišli.. Kterýžto když jsme k němu přišli, leže v těžké nemoci, paměti však dobré a svobody rozomu zdravého užívaje vuoli svú poslední oznámil jest před námi takovúto, takže statek svuoj všeckcn, poroučí a mocně po své smrli odkazuje a dává Dorotě, manželce své, a to na takový způsob, aby tíž Dorota z toho statku jí odkázaného byla povinna vydati a bez odpornosti vydala, Anně, dceři jeho vdané, deset k. gr. 6. (Stvrzen 18. listopadu U. r.) 18. 1528, 21. ledna. Rukop. č. 2109 f. 304, Bohu- slav, zeť Bény porybného, a Regina k. d. od Václava Tiibrata mladeho za XXXIII k. gr. pr. Act. fer. III. post Marcelli. 19. 1698, 8. října. Tamléž 2110 f. 279. Stanislav llošek mčěšečník a Jobanna k. d. mezi farou sv. Jiljí a domem Václava Nosa od Bohuslava, někdy služebníka pan- ského, a Reginy m. j. za XI, k. gr. pr. Act. fer, V. ante Dionisii. 20. 1684. — Rukop. 1130 f. [9. (O mord.) V té pii, kteráž jest mezi Jobanmi lloSkovü a Bartosem SluZibká méSecn(kem, kdež táž Johanna vinila jest téhož: Bartoše z toho, že jest jí pod řádem a právem zúmyslyně Stanislavu Ho&ka, mauzela jej(ho, zrádné zabil a zaniordoval. Na to vc- dlu svědomí žádajíc podlé téhož svědomí za opatření spravce- dlivć. Proti tomu on Bartos odpíraje pravil, Ze on tím inor- dem vinen není a že jest tomu nerad, že jest se taková pří- hoda stala a že jest z takové věci i Martina, bratra svého, kterýž nebožtíka zabil, trestal a prve jeho prosil, aby se v to nevkládal. A laké k nebožtíkovi Iloškovi pokojně jest mluvil a on nebožtík hned jeho Služibku biti je chiël i byl by jeho zamordoval, kdyby bratr jeho to uhledav v lo se byl nevložil a jeho nczastápil a tu jeho Stanislava v hlavu uhodil. A tak on Bartoš k tomu hned žádné pří- ciny nedal aní jeho neranil. Na to k svému odporu svě- domí ukázal žíáídaje podle téhož svědomí a neviny své za opatření spravedlivé podle práva. Proti tomu zase od Johanny jest mluveno, že z těchto svědkuov jcho Sluhibko- vých nachází se, že jest neb. manžel její od něho za- mordován a učinivše jemu ránu smrledlnou že jsou jeho uebožtíka i oloupili a šavli i sukni jemu vzali. A on Sluzibka měl jest s nebožtíkem dávní záští a vždycky k němu hledal přístupu. K tomu se jeho svědkové ne- srovnávají, že ona žádá, aby k němu, jako k mordéři, právem přisloupeno bylo. Tu p. purgmistr a pAni — vypovídají: Poněvadž ona Johauka Hošková jeho Bartoše Služibku vinila jest, že by Stanislava Hoška, muže jejího, zamordoval a pokazujíc svědomí, by on Služibka ten mord učinil, toho jest ne- provedla, ani by on počátek zahubení manžela jejího byl, XXIX. V Husově třídě, - À. p. 287. toho jest též nepokázala, i z té příčiny on Barlo tím mordem povinen ji není, než jest {im povinen, že jest s nebožtíkem v místě nepřiležitém o tom důminku udělal, že jest s nebožtíkem před prävem ciniti mél. I prolo jeho Sluzibku p. purgmistr a pání v svou kázeň berou. Poněvadž z týchž svědkúv to se rachází, že jest Martin, Bartoše Služibky bratr, Stanislava HoSka zamordoval, chce-li ona Johanna anebo kdo jiný k němu o to právem hledèti a přistoupiti, právo se Záduému nczavírá. Act. fcr. lf. post Jacob. 21. 1584, 11. «nora. Taudéz 2I f. 06. Johanna, někdy Stanislava Hoška a nyní Jana Zateckého manželka, vzdala duom svuoj, v němž bydlí — manželu svému. Act. fer. III. post Scolasticam. (Doplneno r. 1560.) 29. 1565, 7. března, Rukop. č. 2121 f. 124. Dim Jana IIoška vačkáře. 98. 1672, 12. června. Tumléž 2118 f. 320. Jan Heřman Vrbčanský z Velišova k. d. vedle fary sv, Jiljí a Jana Malÿho obostranné od Johunny Zateckÿ vdovy za 120 k. gr. č. 24. 1572. — Tamléž [. 527. Uroz. p. Jindiich z Lobkovic a na Peruci k. d. od Jana Llcimana Vrbcan ského z Veli$ova za 190 k. gr ©. Acl. fer. JL. post J.uciam 25. 1576, 4. dubna. Tamléz y 452. Jun Mnichovsky z Bochova k. d. od p. Frydrycha z Lobkovic a na Peruci za 120 k. pr. & Act. die Ambrosii. 96. 1577, 9. ledna, Tamtéž /. 451. Martin Mimler a Markéta k. d. Jana Mnichovskćho z Bochova za 925 k gr. ©. Act. fer. MII. post lépiph. (R. 1585 splici Mim- leriiv náměstek Melichar Volinský.) 27. 1686, 14. července. Nukop. ć. 2112 J. 257. Markéta, nékdy Marüna Mimlera aà jiź Melichara Volm- ského manZelka, vzdává duom svüj manZelu svému. Aci. pridie Divis. apost. 28. 1602, 18. července. Nukop. č. 2113. [. 2060. David Mildnperger Śmejdif a Kateiina k. d. mezi domem farním a mistra Jana Vokřínka obostranně ležící od Mar- kély, Jana Albina z Grcifenberku manželky, za 850 k. gr. č. (R. 1604 kvituje Markétu jako vdova.) 29. 1606, 21. dubna. Rukop. c. 1174. J. 196. (Popis věcí pozůstalých po Kaleříně Mildenbergerovć.) V palek po neděli Jubilate stal se popis věcí někdy po Kalcrinć Millenbergerové: Pfcdué düm a v učm ve světnici velký 9 kontrfektů na rámcích, jako kontrfekt Davida Milden- bergera, Kaleřiny in. j. a dítek jich. Pět koberců pli- těnných malovaných v světnici okolo slény pribitych, zelená polička na nádobí, zelená almarka s mřížkou, dva stoly bili, zeleny luożko bez nebesí, dva nový mělčný hrnce v kamnách, mísník na nádobí cínový. Jdoue z té svétnice na mazhauze jedna Stoudev dicvécná mala. V ko- moie jdouc z té světnice dolů: dvě lůžka zelený pod nebesy, okolo jednoho koberec prostý zavěšený; při něm na stěně (62 koberce cum virtutibus. pribity. Na témž lüzku poslanka a pedinka. Druhé lůžko též pod nebesy prázdný, nad ním svrchu zbroj na jednu osobu a dvé Rturm hauby Item papíry barevný vSclijukÿmi barvami. Cernii truhla a voní staré hadry z platna bilyho. ltem černí truhla větší a v ní: kabát barehanový černý letní, kahat starý burchanový černý, putnička šamlatová černí, starý dalaman soukenný podšitý černým futrem, sukuć starii šam- Jalová, šore s prymem šamlatem podšitý, fedrpuš černý velký, čepice liščí. Truhla barevní na nohích velká a v ní; dva kusy bílé mříže tkané širokým dílem, dva kusy krajkův bílých velkých a dva kusy menších, jedna roucha s černým hedbávím vySivan:i s 1Fupci, jedna roucha s vicli- jakym hedbávím vySívaná, cejSka s černým hedbávím vy- 

Strana 701
XXIX. V Husově třídě. — Č. p. 281. šívaná, 16 kusů ubrusů na stoly, 84 servitův, 10 ručníkův, 8 košile nebožky, patuch, 5 velkých cích, 10 malých, 6 prostěradel, cejška malá z pruhovaného plátna, asi tři libry kubeb cukrovaných, prym novy s šorci, muškct s vidlickami, dvě ručníce dlouhý, 4 krátký ručnice, día železný cepy, dva voštipy. 4 kordy a rapíry, tabule kři- dlacová. Stolček pékný bez trnožů, kotel s drejfusem k praní, soudek a v něm 38 kněl, jest na ně od nebožky půjčeno 7 k. Dvanáct lalířův dřevěných hranatých zašrou- bovaných. Na mazhauze před tou komorou almaru červená, židla, stůl, kruhy na kolíbku. V druhé komoře proti té: stůl bílý, židla zelená, nízká stolice kožená, almárka, 2 postele pod nebesy. V sklepě pod zemí víno. 30. 1606, 28. dubna. Tamtéž /. 197. V pálek po sv. Marku k žádosti sirotků Viléma Mildenbergera, Anny a Kristiny, stalo se šacování zboží šmejdířského v domě Cejdlarovic v sklepě složeného po též Kateřině Milden- bergerové pozůstalého: Dva tuzny pasův s pozlacenýmíi hlavičkami čistcových aksamitem černým povlečených, jeden tuzent za 2 zl. 456 kr, 3 tuzny pasův řelízkových čistcových po 2'/s zl., 4 !/, tuzny pasův vuzších řetízkových čistcových po 2 zl., 2 1/5 tuzny menších po 1!/> zl., 8 tuzny pasův s pozlacenými puklemi čistcových a aksamítem povlečených po 2 zl. 45 kr., tuzent pasiiv ženských menších s černým aksamitem za 2 zl. 20 kr., 4 (uzny pasův číslcových s černým uksa- mitem po 2 zl., 26 nových zákonů německých od Martina Luthera v bílý kůží vázaných, 4 za | zl., 92 modliteb německých zlutem dobrym pozlacenych 8 za | zl., 100 modliteb německých pozlacených 10 za I zl., 7 evangelií za | zl., 106 modliteb malých vázaných 50 za 1 zl., 73 knížek vázaných malých 16 га 1 zl., 143 evangelia a Jesus Syrach v červené kůži vázaných, 25 za 1 zl., 69 kateche- zim malickych 30 za I zl, 5 žalmů německých v červené kůží s zímečky vázaných za 1 zl. 30 kr., 7 knížek v aksa- mítě vázaný za 3 zl. 80 kr., 6 knížek v karmazíně svá- zaných s bílou kůží vyrejvanou za 9 zl. 24 kr., 306 ho- dinek sypacích 30 za I zl., 31 hodinek mosazných sypa- cích 8 za I zl, 5 pouzder sypacích hodinek па čtyry čtvrtí po 15 kr., dvč pouzdra po pěti kusech po 20 kr., hodinky sypací v pouzdře mosazným za 40 kr., 24 cíno- vých Рарка (2) dětinských, 12 za 17 paců, 62 konviček cínových pozlacených a barevným voskem vykládaných 4 za | zl., 77 konviček menších cínových pozlacených i barevných 5 za | zh, 114 malých kalíšků cínových vos- kem vykládaných, 22 za I zl., 202 kalíšků cínových, pro- stějších, 52 za | zl, 15 kalíšků těžšího cínu za | zl, 9 slánek cínových za 30 kr., za všelijaké hřebeny 17 zl. 80 kr., 49 všelijakých modliteb zlalem vokrášlených, při nich tabulky s zrcádky, | za 80 kr., jedny žalmy pěkný у zlatě svázaný za | zl., labulek pozlacených malých z Rejna Kolína za 9 zl, tabulek bílých za 5 zl. 10 kr., prostých bílých nidrlandských tabulek za 2 zl. 8 kr., kříd- lovych tabulek větších menších za 9 kr., 4 łulra nidr- laudska na hřebínky, nůžky za 2 zl., železných knollíků větších menších za 11 zl. 40 kr., nidrlandských železných knoflíků za 2 zl. 24 kr., mosazných knollíků 80 tuznů za I zl., 400 tuznů sklených knofiki, sto tuznů za 1 zl, mosaznych knoślikii s 3malcem za 9 zl., 28 tuzni kno- Niki starých železných za 30 kr. 124 luzni knoflikiv, černých sklených za 35 kr., železných černých kno- Míků, 38 tuzny za | zl, 21 tuznů postříbřených oku- larií, Šest za | zl., 9 pouzder mosazných s vážky, 5 za | zl., dva mosazný dlouhý kalumáře za 1 zl., dva menší po 20 kr., 6 menších po 15 kr., 4 opět mensi po 12 kr., XXIX. V Husove třídě. — Č. p. 2387. 701 4 kalamáříčků mosazných za 1 zl., 6 prostějších za 45 kr., 10 mosazných šroubovaných okrouhlých za 1 zl, tři mo- sazný křesadla za 6 kr., tři mosazný kalamáře s posípátky za 20 kr., dva kompasy pěkný v červených kožených pytlicich za 2 zl. 20 k., 12 kompasů bílých kostěných honstucherových, 8 za 70 kr., 4 kompasy kostěný bílý za 1 zl., 40 kompasů bílých 5 za I zl., 23 kompasy honstu- cherový, 6 za 1 zl., tří kompasy v červených futrách za I zl. 10 kr., 42 kompasy, 7 za ] zl., 7 komp. hanstu- cherových za 1 zl. 15 kr., 20 kompasů bílých, 8 za I zl., 27 kompasů po I zl. 10 kr., 78 po 1 zl. 12 kr., 45 po 1 zl. 15, 80 po 1 zl. 16, 32 po 1 zl. 21 kr., 17 mosaz- ných pozlacených po 28 kr., dva větší mosazný pozlacený po l zl, 4 na způsob loutny a houslí dělaný po 40 kr., 16 mosazných v dřevěných škatulích za 2 zl., 6 tuzni dřevěných malovaných za 2 zh, 4 luzny menších dřevě- ných za I zl., 8 tuznů malých prostých dřevěných, tuzent za 5 kr. Dvě velký zrcadla benácký v kůži pěkně vlo- žený po 1 zl. 80 kr., menší benácký za 45 kr., 11 menších benáckých po 20 kr., 3 v černém futru po 30 kr., 28 zrcadla z Normberka po 5 kr., velký zrcadlo vyrejvany v černým pouzdře za 10 zl., 24 stućky podvazkiv tuplo- vaných, rozličné barvy za 6 zl. 17 kr., 28 kusů pod- vazkův prostějších načatých za Б 21. 36 kr., 8 šluky tuplovaných podvazkův načatých za 2 zl. 22 pouzder na prsleny v nitř černým aksamitem obložených za 8 zl. 5l kr., 12 tuzni řetězů a 11 mosazných pozlacených, tuzent po 45 kr., dva armpantový řetězy, též mosazný, pozlacený, za 1 zl. 10 kr., 17 párů nožů s bílejmi a čer- nejmi kostmi, též s pěti vidličkami starými za 8 zl., tulich malý za 1 zl., v desíti nožnicích skryptolarků s bílou kostí za I zl., 34 lžic bušpanových starych za ] zl. IO kr., 6 nidrlandských kalamáříčků s pernialy (?) za 80 kr., 18 kalamářů prostejceh s pernialy dřevěnými za 46 kr., 24 háčků k zavěšení klíčův za 46 kr., 15 kartů vlaských za 1 zl, 14 Ižíc rohových červených za 40 kr., 7'/; tuznů pouzder na okularia za ] zl. 30 kr.. J2 tuznů prstenů pro křeč za 2 zl. 20 kr., 7 tuznů peří dřevených s volejem za 21 kr., 14 tuznů prstínků z drátu pozlacenýho za 1 zl. 16 kr., 4 tuzny prstenův a tří z mosazi za | zl., 19 stří- brných prstenů váží 2 loty, lot po 40 kr., 8 páry arm- pantů, 3 granátky, jedna šnůra, 3 křížky, dvě ručičky, vše z červených granátů, za 8 zl., 6 tuznů lžíček k vy- tírání uší za 80 b., 12 tuznů týchž sprostších za 80 kr., všelijakých špendlíkův za 5 zl., 6 liber Zpagatu bilyho, libra za 35 kr., 9/, libry volova k psaní za 45 kr., jedna libra a 28 lorů většího volova k psaní, libra za 2 zl., 18 truhlikek mulovanych, jedna v druhý, za 2 zl, 19 tuznů stuh barevných za 8 zl. 80 kr., 10 tuznů polohedvábných stuh za 50 kr., 26 pouzder malovaných krabiček za 38 kr., 40 krabiček, též košíčků a vnich zahrádka z vosku za I zl., 42 zámečky s přikrývad'em, 16 za 1 zl, páteřů: kostě- ných a sklených všelijaké barvy za 2 z'., 16 zámečků větších okrouhlých za I zl., 22 menších za | zl.. 60 zá- mečků okrouhlých 24 га | 21., 96 malých za 80 kr., 8 aksamitový pásy černý s khenky za 8 zl., 4 pásy kordo- vanský štepovaný s khenky za 4 zl., dva pásy s khenky kordovanský štep. bez khenků za I zl. 20 kr., 4 pásy a khenky ze psa mořskýho za 2 zl., 8 khenky bez pasů za 80 kr., 2 pásy ze psa mořskýho za 30 kr., 20 pásův z kordovanské kůže a z jiné, štěepovaný s franclemi, 4 za | zl, 11 pasů aksamitovych cernych s franclemi starych za 2 zl. 10 kr., 70 krokodilů z krabicích, vozejčky s końmi a jinejmi titěrkami za 2 zl., 3 tuzni kunreni, fikaji jim >Nczapominej na mnce, za 30 kr , 15 velkych truhlicek kostěných na jeleny a jiná zvířala, 6 za 1 zl., 60 malých 

Strana 702
702 pišťalek na rozlicny ptáky, 20 za | zl, 8 tuznü prášku purgující? o v červeným papíře po 12 kr., 35 štělek s aksa- mitem za | zl. 30 kr., 17 pouzder plechových a mosaz- ných okularií po 2 kr. 16 cirklů mosazných za | zk, 14 menších za 84 kr., 10 klíček k ručnicím za 45 kr., 45 mosazných pcoří k psaní za 15 kr., 6 malých nůžek za 80 kr., 3 nůžky železný za 16 kr., 6 menších za 12 kr. Za kulamáfe, posypátka a ulíradla mosazni 45 kr, 80 hub za 30 kr., 2 páry punčošek vázaných dětinských za 16 kr., 9 řemenů k broušení břitev za 20 kr., 8 agnus deci a8 zuby vlčí za 1 zl, 7 liber akštejnu za | zl. 10 kr., dvu pulpity na všelijaké potřeby krámské. Suma za to zbozí krámské uéin( 497 zl. 15 kr. 31. 1610, 9. èervna. A'ukop. C. 2114 f. 4. Mates Peiskr punčochář a Eva k. d. od Vilćma Mildnpergera za 400 k. gr. č. Mezi číslem 237 a 352. (U rukavice.) I. 1476, 22. února. Rukop. č. 2105 f. 374. Ro- gina, rclicta olim Wenceslai sartoris Kil dicti, cum Marga- retha, filin sua, resignavit omne ius suum, quod illis lesta- mento inemorali Wenceslai competebat, ad domum ipsius Wenccslai sitam. ex opposito domus Jacobi S: bkonis inter domos Viti pisealoris ct braxatorium Frtkónis, Nicolao, gencro memorati Wenceslai, cum Katherina, uxore eius. Act. fer. V. ante Mathei ev. 2. 1518, 14. srpna. Rukop..č. 2108 f. 231. Do- rota Ráčková k. duom ležící podlé Krtkovského pivovaru z jedné a vdovy N. z strany druhé od Mikuláše rukuvič- níka za LVl s. gr. pr. Act. in vig. Assump. M. V. *8. 1524. — Rukop. ¢. 1129 f. 79. (Doroty Róć- kové kšaftu mluveno, aby tvrzen nebyl.) Jakoż po smrti neb. Doroty Ráčkové poručníci jie učinční a klerymż svuoj slatck porucila, vstápiv$c pred p. porgmistra a pány Zidali si, aby kšalt její Ráčkové, kterýž jest udělalu, čten a tyrzen byl. Pravíce a dokládnjíce, že jest řádný a podlé práva města tohoto přišlaj, poněvadž od jednoho z kon- šeluov a druhého z starších obecních od nie vzat jest a do rady přinesen. Proti tomu Kliment provazník od- piraje 2ńdal, aby tujż kżafr nebożky Doroty Wrzen nebyl a moc od práva aby mu dána nebyla, pravě, že není řádný. Nebo v kšaftu tom jest polożieno v dlulu L k. gr., ano mń byti XX. a sto kop m, kterymiż byl jf jest Simon Vuoz povinen. A na lo pokiizal nékterá svědomí. Dále mluvě, že do toho statku vneseno jest drahně lakć statku, kterýž jemu Klimentovi náležel. | to tudiez mluvě, że jest ona Dorota nebožka jemu přiříkala, že jemu z toho statku chce učiniti; žádaje v tom zu opatření. Tu p. purgmistr a páni -— vypovídají: Poněvadž ona Dorota Rdackovd byla jest měšika tohoto města svobodná a žádný za Živnosti její statku jejího jest nenaříkal an jí, ale ona jeho jest svobodně užívala a jeho v držení a v užívání byla, z té příčiny o témž statku svém mohla jest dobře kšaftovati. A poněvadž jest kšalt řídný a podlé práva učinila, z Lé príčiny lomu jejímu k¥afiu moc se dává a pani jej podlé práva stvrditi rozkáží. Než což se těch sedmdesáti k. gr. m. dotýče, o kterých zmínka není, bude-li kdo chliti k nim právo jmíti, žádnému se prâvo nezavfra. A. a. XXIIIL fer. HT. ante Maihei. 4. 1519, 16. nora. Rukop. ¢. 2109 f. 22. Kliment provaznik a Kaleiina k. d. podle domu Tiibratrova a pi- vováru Caltova leżici od Doroty Ráckové za LVl s. gr. pr. Act. fer. Ill. post Valentini. XXIX. V Husově třídě — Mezi číslem 287 a 352. b. 1521, 28. května, Tamléz /. 175. Jan Gebhart k. d. u rukavice od Klimenta provaznika za UVII/; s. gr. pr. Act. fer. IH. post Urbani. 6 1524, 11. února. Zamléž. Jakož jest Václav Recbek pro dluh svoj přípověď učinil k domu Jana Geb- harta najprvé před jinými přípovědníky a žádný se z těch jiných přípovědníkóv nenalezl, aby se v (ajż duom uvizal po něm zuostalý a aby jej Klimentovi provazníkovi platil, neżli jmenovany Rechek, klerajż se jesl v tajż duom uvázal s povolením panskym. Act. fer. V. ante Valentini (R. 1529 splácí vdova Markéta Rechkoví.) 7. 1626, 21. Cervence. Rukop. ¢. 2110 f. 164. Náclav Nos a Anna k. d. od Václava Rechka za LX s. gr. pr. Act. sabbato arte Magd. 8. 1529, 9. listopadu. Tamflćż /. 315. Jan Sladký z Pecinovce k. d. mezi pivovárem Krtkovskym a IloSkem inčšečníkem od Jana Buška s povolením Anny Nosové za LXV k. gr. &. Act. fer. I]. ante Transl. s. Lidm. 9. 1529, 94. listopadu. Tamléz f- 310, Jan Sladkaj z Pecinovce vzdal duom p. Mikulášovi z Pecinovce, otci svému, a Dorotě m. j. matce své. Act. fer. MII. antc Katherine. i 10. 1532, 26. listopadu. Rukop. č. 2111 f. 35. Si- mon Vůz a Lidmila k. d. mezi domy Stanislava: Jloška a pivováru Krikovského od Mikuláše z Pecinovce LXXV k. gr. & Act. fer. lll. post Katherinam. 11. 1536, 25. ijna. Tamfeż f. 152. Jiřík Vorel pasif k. d. od Simona Voza za LXXXVII'!J; k. gr. 6. Act. fer. lIII. post Severini. 12. 1541, 19. ledna. Rukop. č. 2134 /. 308. Stala sc jest smhiva v stfedu pred sv. Seb. a Fab. mezi knězem | Jitíkem, z Vodolenie Vody farárem, a Jiffkein Vorlem: Jakoż jest mezi nimi vznikla nějaká nevole o duom, v kte- rémž bydlí nyní na tento čas Jiřík Vorel a to taková, že jsou prostředníci vypověděli, aby kněz Jiřík dal XV k. gr. č. témuž Vorloví, jemu knězi ale duom postúpili. [Kněz Jiří postoupil dim bratru svému Havlu souken- níkovi.] 13. 1544, 28. listopadu. Rukop. č. 2117 f. 5l. Linhart Šípař k. d. od Havla soukenníka za [XV k. gr. č. Act. fer. VI. post Katherinam. 14. 1565, 7. března. Rukop. è. dil 1. str. 319 è. ři. 15. 1567. (Svědomí mezi Jauem Koulskym a mistrem Pavlem Kristinuem z Koldina.) Mikuláš Dejmek, šrotýř, svědčil: Já nic jinýho nevím, vež co sem slysel uebožtíka Martina Šípaře. Když přišel z rathouzu, pravil, že ho porovnali pání s nevěstou; stejskal sobě, že penčz žádných nemá, měl již tehdáž hned sto kop gr. dáli, pravil: Tak musim, prej, ddti vino Senkovali, aby stržil šenkýř peníze, a dám jí těch sto kop gr. a nechci ji míli hned při sobě. Tak pověděl; více nevím. — Do- rota Dejmková: Slyšela sem od nebožtíka Martina Šípaře, rozprávěl nám, když přišel z rathouzu, že páni ho po rovnali s nevěstou a že mu poručili, aby jí hned dal sto kop gr. | staral sc velmi o ne, i řekl, lak káži načíti Janoukovi vino a shleddm ty pe- níze, dám ji je. Nez hned ji tu při sobě míti nechci. Měl jí pak vejše dáti tří sta, nebo do pěti set jí vydatí | měl, ale nevím jak sou se dále o to sncsli, na nécem jí byl je vykázal. — Jan jinak Janoušek, šenkýř: Jo ne- boztikovi linhartovi Sipañt otcc jeho Martin rekl k ne- věstě: Anna, kde míš klíč od ty truhlice, aby mi ne- dala, abych já lidem zaplatil, co sem dlužen, neZ se ty peníze rozundají. Vzal truhlici do svčínice, nasózel ctyfi | sta Kasíkovi kožišníku a dvě stě Mikulášovi šrotýři. To za 2121 f. 124. Viz od pravil, že jich memi, 

Strana 703
XXIX. V Husově třídě. — Mezi číslem 237 a 352. jim oplatil, že byl dlužen; potom měl vydati nevésté nějakú sumu Martin Šípař, aby jcho a statku jeho prázdna byla, i neměl peněz, poslal pro mne, aby víno šenkoval. Potom z těch penčz, co sem stržil, dal jí dvě stě kop. A když stonal Martin Sípař, po jeho smrti vo- staly tři sudy vína, k'eréž sem já vydal a peníze p. Ja- novi Koutskymu dal a on z toho na čeleď i na vinici nakládal nebo on nemohl k ničemuž. Jakž nebožtík sko- nal, hned Anna běžela, všecko dala spečetiti, tak že sme nebožtíka, když na prkně ji umrlý ležel, neměli čím oditi a ji nań sukni svou uvrhl a tak sem ho přivodil. Dorota, Jana šenkýře manželka: Když sme dávali víno, ještě za nebožtíka vydali sme je, neměl žádných peněz a měl dáti nevěstě tři sta, i stejskal sobě a my mu dali, co sme za ně stržili. | dal jí dvě stě. A ty tři sudy vína po smrti jeho když sme vydali, tento Koutský odtad na kládal na čeleď a na vinici i na stravu. A jakž nebožtík starý umřel, hned to spečetili páni všecko. Víc nepama- tuji, než to vim, Że tehdiż peněz neměli, nebo na ty vsi, a co v truhlici bylo, to dal Kasíkovi kovi a &rotyrovi. — Anna Stpaika: Vinf prej mij zet Koutskyho z lisfce, ale nebral jest nic. Koutsky, ji sem nebožtíka starýho vi- nila po smrtí mýho Linharta, že jest mi jej ten tisíc vzal z ty truhlice, kterúž nyní má můj zeť s registry. No- božtík můj Linhart dal mi od ní klíč, a řekl: Anka, opatř se! já jej měla den a noc. I vzal mi jej starej ještě prvej než Linhart umicl; a kdo by jej jindy vzal než starej, an všecko přehledal, a když klíč mi vzal, vždycky do ty truhlice chodil. A když byli páni vysláni, byl tu i pan Sylvestr; vynesli tu truhlici do svétnice na stül. A já se tu hned dormlouvala a narikala sem, kam Że se ten tisíc děl; on mi pověděl: žváčko mlč! neměla si nic, nemáš mne z čeho upomínati. A všecko špihoval do svýho sklepu, a nebožtík mne s svými pomocníky vystrčil odtud. Já byla v podruží u Sladkýho s dětmi. Víc nevím, než s strany sladův, kdyZ sem sc lu přistěhovala, šest strychů sem ho našla, dali mi pak páni 70 neb 80 k.; pak sem já na to vařila, ale dali mi na můj díl podle smlúvy, a co jest bylo v sklepě dědovu, já podle své hlouposti domnívala sem se, že to náleZeti bude synu mymu a dceri a ono se lo jináče sformovalo. — Urban, sladovnik od p. Jindřicha z Lobkovic: Byl tento p. Jan u nebožtíka Nosale a nebožtík Martin Šípař prosil Nosale zaň, aby mu ho propustil k vochraně a opatrování jeho, neb mu byl streje a sam se opatrovati nemohl, že na jeho místo jinyho sladovnika jemu Nosalovi zpisobiti chce. 1 pro- pustil jest ho Martinovi Sípařovi na žádost jeho a byl sem já tehdáž za mladýho i starýho SŠípaře u nich za sladov- níka. Když pak umřel Linhart, vostalo,něco sladu po něm i vyvážil je všecky Martin Sípař, tak že po něm nic a žád- ného sladu nezůstalo. A taky by on Jan vafiti nemolil, by i co zůstalo, nebo do pořádku přijat nebyl a cechu ne- měl. A po smrti Martina hned páni všecko zapečetili a my sme tu byli po smrti jeho, opatrovali sme a dělali od rána do večera na vinici, ale nic sme se jiného ne- dotýkali a žádný várky nevedli potad, pokavadž Anně Šípařce ten dům puštěn nebyl. A když ona držela ten dům, p. Jan koupil sobě od nebožtíka Nosale dům s slady, sudy, s dřívím i se všemi nábytky a teprva potom jest od pp. starších do cechu přijat a tu teprva vařil a ob- jednal sobě peníze. Neb i já sem mu svých vlastních peněz půjčíl 13 k. míš. 16. 1570, 29. listopadu. Rukop. č. 2118 f. 268. Jan Malej a Alžběta k. d. od Pavlu Krystiána z Koldína a Mandaleny m. j. za 116 k. gr. &. Act. in vig. s. Andreae. půjčoval nebožlí- XXIX. V Husově třídě. — Č. p. 852a. 703 17. 1599. 81. srpna. Rukop. č. 2113 f. 747. Jiřík Wolfův uzdař k. d. od Anny z Šonova, někdy Jana Ma- lýho, již Jana Jahodky z Turova manzelky, za 400 k. gr. č. Act. fer. II. post Decoll. J. B. 18. 1600, 11. srpna. Tamleż f. 170. Mistr | Jan Vokfinck, písař radní, a Kateřina k. d. mezi domy Markéty Mimlerový a pivovárem Jana Sladkého od Jiříku Wolfa uzdaře za 400 k. gr. č. * 1647, 10. ledna. Rukop. ć. 2235 f. 311 Stala smlouva přátelská mezi u:oz. p. Bohuslavem Záhořanským z Vorlíku, ingrossatorcm větších desk zemských, na místě paní Katcfiny Záhofanské, roz. Kbelské z Kapí IIory, a paní Annou Krupskou, po někdy p. mistra Janovi: Voko- rynovi, kancléii v St. M. Pr., pozüstalou decrou, a to ta kové: Jakož jest léta pominulf 1635 31. Decembris po- rovnání a smlouva činěna byla, kteráž však tehdáž pro všelijaké nesnáze k svému stvrzení nepřišla, pročež tuto nyní obnovuje se: Ačkoli po témž někdy dobré paměti p. mistru Janovi Vokorynovi dům, vinice v Šárkách a pole na Zidové pcci pozůstalo, čehož všeho p. Bohuslav Za- hofansky a pani Kateřina manželé od množství let do vdání výš dotčené Anny Krupské a až dosavad jsou v pok- j- ném užívání byli a zůstávají, však poněvadž dle společ- ného téhož p. mistra Vokoryna s ní paní Kaleřinou, man- želkou svou, statkův zadání někteří dluhové k uplacení pozůstaly, někteří pak z nich od paní Kateřiny a p. Boliu- slava Z. z jeho vlastního s'atku k zaplacení jsou přišly, z lé příčiny, aby takoví gruntové jiným do rukou ne- přišly a dotčený p. Bohuslav Z. co jest tu tak svého vlast- ního od množství let vydal a po ta léta na soldály pro- vynal vžil i jinak dluhův zaplatil, k svému zase přijíti mohl, výš psaná Anna Krupská, v živobytnosti samotná pozůstalá dědička, jest od takových gruntův, totiž domu a vinice, upustila a p. Bohuslav Záhořanský na místě paní Kaleřiny, manželky své, ji Annu Krupskou v dílu jejím vybýti při- pověděl. Číslo pop. 352 a. (U Krtki, u Sladkych.) 1. 1441, b. října. Rukop. ć. 2099 f. 499. Jakoż jest pie byla mezi Riebń, synem Krtkovym, v ty časy pergmistrem viničním, z jedné, a Vavrú, bratrem jeho, z strany druhé, o duom jich dědičný, kterýž leží na rohu proti domu Bechynovskému, ubrmané vypověděli, že jsú ten duom v LXXX k. šacovali, přiřickajíce jej svrchu- psanému Rehořovi. Act. fer. V post Francisci. 2. 1442. Rukop. é. 2102 f. 433. Gregorius, pro tunc magister vinearum, natus Katherine, relicte Krt- konis, publicavit pro se et Ozanka, conthorali sua, domum cum brasealorio et braxatorio sitam in acie, quam sihi iuxta divisionem inler ipsum, ct Laurcencium, fratrem suum factam cessit. 3. 1452, 9. února. Rukop. č. 2099 /. 1091. Viz výše díl I. str. 568 č. 1. 4. 1452, 9. února. Tamtéž f. 1091. zanna a Pctra, sestry vlaslnie Riehovy nebožec, řeče: ného Krtek, byly sú načkly Ozauku, vdovu po témž Riehovi zuostalú, praviece, Ze odtud jie žádného diclu nedáno, chiéjiece po matce své i po bratru lepšie právo micti k domu. Proti nimžto Ozanka odpierala jest, rozdiel muže svého Richy svrchupsaného z knih vypsaný s Vavrí, bratrem jeho nejmladším, ukázavší. Vedle které- hozto rozdielu Richa Vevrovi dicl jeho splalil jest à duom ten při něm zuostal jest. Páni zápisu Ozančinu moc dá- Když Zu- 

Strana 704
704 XXIX. V Husově lřídě. — Č. р. 852a. vají drubým stranám přikázavše, aby jie v pokoji nechaly. Act. die s. Apolonic. 5. 1460, 13. září. Rukop. č. 2105 f. 124. Petrus cingulator et Margaretha e. d. crga Johannem, natum Krtkonis, pro CXX s. gr. Act. sabbato ante Exalt. s. crucis. 6. 1405. — Rukop. č. 2119 f. H 9. K&aft Ozanky Krilkové otištěn zde v díle I. str. 568 à. 2. 7. 1465, 11. ledna. Tamliz f. N 14 Ve jmcno bożic amen. Já Petr pasicř, měštěnín St. M. Pr. od Krtkuov, vyznávám tiemto listem oc że — duom muoj již psaný u Krikuov, v němž bydlím -- dal sem dobrovolně — Margretě, manželce mé milé, s Jancm, synem mým a jejím, k rovnému mezi ně rozdiclu. — Act. fer. V. post Epiph. d. 8. 1472, 21. kvétna. Rukop. &. 2141 f. 105. Jo- hannes, filius olim Petri cingulatoris de domo Krtek, fassus esl, quia pro porcione sua hereditaria post mortem meinorati patris sui illum concerrente tulit domum supra memoratam. Krikonis dictam - - ab Andrea, vitrico suo. Acl. fer. V. antc Trinit. 9. 1473. — Tamléž. f. 117. Unčk z Planice, frater olim Andree Krtkonis. — Tamléz f. 118. Johannes, frater olim Andrec Krick, 10. 1479, 22. srpna. Nukop. ć. 2119 f. T 6. (Kšaft Jana Krtka.) Ve jméno bo2ic amen. Já Jan řečený Krtek etc, vyznávám cte, takže duom muoj u Krlkuov, v němž bydlím — dal sem — Kateřině, manželce své milé, Janovi a Margrétě, dětem mým a jejím, k rovnému mezi ně roz- dielu. Act. dominico ante Barthol. 11 1480, 4. listopadu. Rukop. č. 2106 f. 67. Ap- propriata est domus olim Iohannis Krtck in XL, s. gr. pr. Margarcthe, relicte. olim Andrce Krlck, cx quibus dedit Katherine, sponse sue, XXX s. gr. pr. EL orphanis moe- morati lohannis, videlicet Iohanni et Margarethe, pro XXX s. darc debebit, dum ad annos legitimos etatis de- verint. Isto tamen adiuncto, quod debita, si que fucrint, el presertim X s. gr. m. indiccionis Procopii (l'ikart], fratris dicte Katherine, ipsa Katherina cum Gallo, marito suo, solvere debct. Act. sabbato post OO. SS. 12. 1480, 4. listopadu. Tamléz. Galus, natus Iohan- nis saponisle, et Katherina e. d. sitam in bivio dictam ad Krlek, aput Margaretham, rclictam olim Andree Krtek, pro XC s. gr. pr. Act. sabbatto post OO.SS. (R. 1484 do- plácí dům Katherina, olim Galli saponiste conthoralis.) 18. 1480, 7. listopadu. Rukop. č. 241 J. 258. Mar- garclha, relicta olim Andree Krtek, suscepit in tulcluin suam lohannem et Margaretham, orphanos olim lohannis Krtek, cum LX s. gr. Act. fer. Ill. post Leonardi. 14. 1488, 16. srpna. Nukop. č. 2119 J. V 13. Já Havel Krtek mladý vyznávám — že duom muoj, v němž bydlim, dal sem — Kateřině, manželce mé milé, s dětmi mými a jejími k rovnému mezi né rozdielu. — Act. sabbato posl Assumpt. M. V. 15. 1484, 17. listopadu. Rukop. c. 2141 f. 262. l'acla esl divisio omnium bonorum — post mortem Galli, filii Iohannis saponisle, derelictorum inter Katherinam, ciusdem Galli, nune vero Andree rotificis uxorem, cl Wenceslaum, orphanum eius, talis videlicct, quod «domus Krlkonis ucialis — data esl memorate. Katherine ad. eius liereditariam possessionem, ita quod — Wenceslao, orphano suo, debet darc LX s. gr. m. Act. fcr. lIIl. ante Elizabet, 16. 1484. — Rukop. č. 94 11 f. 32. Kathcrina, olim fohannis Krtek, nunc vero Audrec rotificis coniunx. 17. 1486, 20. listopadu. Rukop. č. 2106 /. 191. Katherina. conthoralis Andree Krtek dicti, resignat do- XXIX. V Husově třídě. — C. p. 859a. mum swam acialem — post Elizabeth. 18. 1518, 9. tervence. Rukop. é. 2108 [. 120. Jan provaznfk z Loun k. duom Feèenÿ Kilkovskÿ vedle domu Mikuláše rukavičníka z zadu ležící od Kateřiny Krt- kové vdovy za CLXX s. gr. pr. Stalo se v sobotu po sv. Kylianu. 19. 1514, 27. xái. Tamléz f. HS. Matouš: Calla a Dorota k. d. Krtkovsky proti kolleji Liondové a vedle domu Mikuláše rukavičníka z zadu z jedné a Martina Krúpa, též z zadu, z strany druhé, od Jana provazníka za 160 k. gr. pr. Dálo se v středu před sv. Václavem. 20. 1515, 20. ledna. Nulop. ©. 21085 f. 154. Kate- fina Kriková dozddala sc jest p. purgmistra a panuov, Andree, marito suo. Act. fcr. JI. aby k ní dva pávy z rady ráčili vyslatí. I vyslali sú Jiříka Borše a Václava Pceku. Kterážto před týmiž pany úmysl a vuoli svi. koncémá o všem statku svém oznámila- že statek svuoj — dóvó Prokopovi Pikartovi, bratru svćmu, a Lidmiie, manželce jcho. Act. sabbato die Fabiani. 21. 1518, 6. února. Tamtéž /. 218. Matou$ Calla z Krtkova domu vzdává duom svůj, vo němž bydlí, Martě, manželce své milé, Acl. dic Dorothce. 22. 1521, 18. února. Ankop. & 1129 f. 104. (Fri- drich z Jolene vinil Matúše: Caltu z pychu, že jemu jeho Écledina zbil эс). У té pri mezi. Frydrychem z Polene a Malúšem Calli kdez jest ho. vinil z pychu a to takovclio,. Że je on Calta piisel do toho domu, kdeż jest Frydrych hospodárem, a tu jemu kuchaiku zbil, jemu na ni nic ncżalovav, ani co naň vznesl pravě, přečíinilli by jemu co jeho čeledín a ou by mu byl žaloval, že by od ní spravedlivé učinil, Než v tom jeho i právo opovrhl, své- voln& ji sbil, Zidaje v tom za spravedlivé opatření. Proti tomu Malis Calta odpiraje pravil, že jest ji nebil, nez 2e jí sckeřičkú postrčil a lo z té příčíny, když byl přišel do toho domu, kdez p. Frydrych jest, a on Calta vyšel na dvuor, lu ta kuchaříčka voknem, které jest na dvuor, jeho slila. A když na něm šaty slila, on Lil; tehdá ona sc vy- mlívala a pravila, že je to z nevědomí učinila a doluov sešla a jeho šatem otirala. A on ji tá sckeřicí od sebe postrèil. A ptisel tam proto, że sń mu byli dlużni, aby mu zaplatili, a Ze ten počátek nešel z něho, z Calty, než vyšel z jeho čeledína, že on šel z svého upomínatí. A když sc nan utekl s řečí lakovú, že mu čeledína sbíl a jemu lál, že on šel přec, a jinému nerozomí, než Ze se mu 10 stalo, aby mu za ten diuh nic dáno nebylo. Zase proti tomu Frydrych mluviti dal, że èfm odpirii, že sú toliko slova nipomocni a zasliraji to lin dlulem, že by tato vče proto vznikla, a že ons ním o dluh nemá co činiti, neż o pych, nebo by ho pak ta kuchaika byla z mysla zlila, proto Calla mčl se jest v tom právem spravili a sám sobě toho nenapravovati, nechtél-li je toho na pánu jejím prestali. A że pro takový vče a podlé zůsláíní k němu posílal. A poněvadž lakové véci sü již mezi slavy narovnány a smlouvou pojaty, již on Frydrych žádá toho, aby podlé toho spravedlivě byl opatřen. A na to pokázal některá svědomí. Tn p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž on Frydrych z Polene žaluje, v své žalobě toho čeledína svého jest křičným jmenem nejmenoval, a též posílaje o ná- pravu pychu k Matúšovi Caltovi, též toho čeledína kic vým jmenem nejmenovali, jakoż tíž svědkové díávajíce svědomí, též toho Écledfna nejmenujf jinmenem křičným. i z téch pritin poněvadž sm Polene tu vče zmátl a tím pořádku práva chybił, že p. purgmistr a pini lu žalobu zdvihajf. Act. in consilio a. XXI fer. 1l. post Invocavit. A 

Strana 705
XXIX. V. Husové třídě. — C. p. 859a. 93. 1593, 18. brezna. Nukop. c. 2109 f. 282. Jan Sladkej a Marta k. d. někdy MKrtkovskaj s pivovárem lezící na rohu podle domu Jana Gebharta z zadu od Ma- lúše Calty za CLX k. gr. pr. Act. fer. HIT. post Gedrudi:. (Zaplatil v. 1642. Jan Sladký z Peclinovce.) 24. 1548, 16. února. Porový, Jednání l.slr. 2190. (Od konsistofe utrakvistické vydiuo svědomí.) My kněz Jan Mystopolus, děkan kostela sv. Apolináře a admini- strator, mislii a farifové konsistote - - zmímo činíme: Jakož jsou žádání od p. Jana Sladkého z P., že jsme svědky nížepsané podle práva s strany víry a náboženství k potřebě jeho prijali. jenž jsou tito a vysvědčili o něm takto: Kněz Václav llrozen, na teu čas farář u sv. Štč. pana V.: Když jsem byl v Benešově za faráře před mnoha drihny lety, p. Jan S. z 1., jsa tain také, do kostela jest chodíval a z mých rukou svátost télu a krve P. J. Kr. přijímal. A nic jsem na ného pikarlského a bludného nc- shledal. — Kni& Jan, farib u sv. Jiljí: To vím, že p. Sladký do našeho kostela chodívá na slovo boží a tu ho vidívim, a mnou se spravuje i svátosti těla a krve P. 1. Kr. z mých rukou požívá; v osadě té také se pokojně chová ani v žádné sekty se nedává. A pro lepší toho —-. 25. 1548, 22. června. Rukop. č. 21029 f. 163. Jakož jest Jan Vokáč obeslav Jana Sladkého z Pecinovce viuil jeho na místě manželky své z toho, že on Jan Siadkej drží za sebou jeho manželky spravedlnost sto kop gr. č. a spíše více nežli méně, kterýž jsíic z ní nejedoou od něho Jana Vokáče napomínán i také před pp. soudce in a vinín, zanedbává jemu z té až posavad práv byti, proloZ on na místě: manželky své žádá k takové sxpravedlivosti za dopomožení. Neb jestliže by tomu chtěl na odpor nastupovatí chce to: pokázati, že takový spravedl- nost on Jan Sladký za sebou má. Proti tomu od Jana Sladkého mluveno: aby jakú spravedlnost manželce jeho náleZející za sebou jmél], lomu cdpírá, aniZ také on lo ukázali bunde moci. Neb máli on statek jaký, má svuoj a ne cizí, a prolož věří, že v tom podle spravedlnosti opalřen bude. Zase od puovoda mluveno: Poněvadž tomu odpírá, že žádné spravedlivosti manželky jeho za sebou nemá, chce to podle podvolení svého učiniti a že ji sto kop wr. jest povinen ukázatí. Podavší na lo svědomí žádal za přečtení miuvě, že podle obvinění učiněného, aby da- remní nebylo v jednom, druhém, třetím, čtvrtém i pátém artykuli: svědomím pokázáno jest, a protož by jměl přes takový pruovod jakými bezpotřebními řečmi právo za- nášeli, zvláště v patrné spravedlivosti potřeby toho ne- uznává, než s tím se vším, cožkoli ukázáno jest, poroučí se k spravedlivému rozvážení. Na to od Jana Sladkého mluveno: Aby jakú spra- vedlivost manželka jeho Vokače za ním jmčia, z toho ze všeho svědomí ukúízaného nic toho se neseznává, než to- liko jak jest otec jeho Jana Sladkého na poplatním dvoru byl a že jest z toho statku Sladký vybytej; ježto kdyby o takové vybytí jměl před právem činiti, věděl by dobře, co k tomu mluviti. Neb takové vyhytí, jež oni jmenují, žádným jiným zpuosobem byti ucmuoZe než dskami, když se věcích pozemských dotýče. A to svědomí, kterýž ně- jaký Pavel, nejsa přísežný, přijímal, ackoli žádné platnosti nenese, pořádné není, neb jest přísahy ten, kdož je dával, neučinil. Než jako by osoba vyššího stavu byla. to k své víře a k své duši béře, ježto takovým spnosobem nikdy se zvláště od nižšího stavu svědomí nepřijímá. A tak ni- čímž se toho nepokazuje, aby jakých sto kop gr. jeho Jana Vokáče on Jan Sladkej za sebou jmíti jmčl. K tomu nebožtík Simon, bratr jeho Jana Sladkého a manžel této prvnější Doroty, ženy Vokáčovy, z ničcehož Sladkého, XXIX. V Husově třídě. - ©. p. 862a. 705 jsüc drahně [et živ, neviníl a na něho nenastupoval. Ježto kdyby jemu čím byl povinnovat, bezpochyby že by jeho byl tak nenechal, než k němu byl by se o to domlúval. A poněvadž jest on, jsúíc manžel její, žádné spravedlivosli na něm nejměl, tolikéž ani ona miti nemuože., A také jest jí nebožtík Simon, předešlý muž její, statku svého no- podal, než věnem ji odbyl a opatřil, kteréž jí on Sladký, když se za tohoto Vokáče vdala, dal a vyplnil a ona jest od něho je přijala a nikdy se o víc na něho nedomlivala, až teď po sedmi letech. Ježto by i té co spravedlivosti za ním jměla, tu jest. poněvadž z něho časně nenapomí nala, potratila. Neb zřetedlné statutum jest a za právo se drží, že manželka, kteráž by koli po manželu svém spravedlnost se jíti pravila, o tu se má, nedadíc létuom městským projíti, domlúvati, sic jinak ji potracuje. Tato pak netoliko: městským ale i zemským nejedněm jest pro- jítí dala a jiměla:li jest jaký spravedlnost na něm Sladkým, tu jest samodčět potratila, A protož poněvadž nic se tuto nepokazuje, žádá on Jan Sladkej, že před ním Vokáčem upokojení jmíti bude. A nato také ukázav svědomí porí- čeje se s lím se vším k spravedlivému opatření. Naposledy od lana Vokáče na místě manželky jeho mluveno: Nemohla jest ona své spravedlivosti nijakž pro- mlčeti, neb i práva to ukazují. že dluh nikda se nepro- mlčuje a jest vždycky mlád a ona v tom statků nékolik let jest pracovala a toliko jí z toho puol desity kopy vy- dáno jest. Ježto by to spravedlivá vče nebyla, aby za tolik let jí tak málo dáno býti mělo. A protož s tím se vším, což uk:izáno i také promluveno jest, k spravedlivému uvá- žení se poroučí. Tu p. purgmistra rada — vypovídijí: Pončvadž on Jan Vokáč na místě Doroty, manželky své, toho podle práva, aby jakých sto kop gr. č. jí Dorotě náležejících Jan Sladký z Pecinovce k sobě přijal a za sebou jměl, ničímž nepo- kázal, i z té příčiny dává se jemu Janovi Sladkému za právo, takže jemu Janovi Vokáčovi na místě Doroty, man- želky jeho, tou žalobou povinnovalt není. Než chce-li onu Dorota, manželka Jana Vokáče, jeho Jana Sladkého z Po- cinovce z toho, že by jí za službu a práci, pokud jest u něho sloužila co povinnovat zvostal, pořadem práva vi- niti, právo se jí nezavírá. Actum (. 6. ante Joh. BB. a. 1548. 26. 1553, 8. května. Tamlez f. 340. N dé při: mezi: Kryštofem Sreilichem, tovarvšom kožišnickým, z jedné a Janem Sedivým, Janem Špačkem a Václavem slado- vníkem obeslanými z strany druhé, tu kdež týž Kryštof obe- slav dotčené vinil z toho, že v sobotu po sv. Kateřině, když domů se od Zachaře kožišníka navracoval, šel mimo duom Jana Sladkýho a jda mimo ně řekl jim: Dobrej večer. A oni mu nic neřekli, než pobízeli se naň tak mluvíce: L’odme naň, poďme naň. A op chtě se pied nimi opatiiti dobyl meče a mluvil k nim pokojuč a oni tolikéž. A v tom o:túpivše jeho z předu i z zadu jej porazili, vláčeli, bili a zranili. A když ktičel. jeho zloupivše, sukni a meč jemu vzali a za ním se honili jeho zamordovati chtéjícc. Proti tomu od obeslaných mluveno: Odpirají té žalobě, neb on dobyv rapíru na Sedivého kolmo uhodil a on jemu z la- kové riny vyskočil. A on Kryštof podruhé naň uhodil, takže kdyby jeho sladovník byl ruku nezavrhl, byl by jeho Jana probodl. A když na něho předce třel, Šedivej vrhl na rapír sukní svou a sním se svázal a jemu rapír vydřel. A tu o nčj sc sním dera sám se jest v ruku pod- řezal, k čemuž se jest sim potom priznal, 2e jest k tomu z opilství priSel. A ten pacholík, který jeho provázel, tolikéž před lidmi oznamoval. Kdoež pak je naříká, že by jeho ioupiti jméli, tomu oni odpírají, neb ten rapfr a sukni, do kleréž odběhl, hned na zejtří na právě položili. 89 

Strana 706
706 XXIX. V Husově třídě. — Č. p. 8624. Zase Kryštofa mluveno: Není věc podobná, aby on sám jsa na tii pocátek ucinili jm&l, ncZ oni sou to zou- myslně beze vší jeho příčiny dané jemu učinili, jeho zbi- vše zranili. A poněvadž pak té žalobě odpírají, on což jest prožaloval, chce pravé učiniti —. Na to od obesla- ných mluveno: Z jeho vlastních svědkův tomu se vyrozu- mívá, že oni nic při sobě neměli, a on kdyby rapíru proti nim nedobýval, bylo by nic toho mezi nimi se nezbéhlo — . Tu p. purkmistr a páni — vypovídati ráčí: Poněvadž Kryšlof kožišník žaloby své podle práva jest nepokázal, nébrž k tomu se jest sám v žalobě své příznal, že jest meče svého, maje jich dojíli, dobyl, a svědek Augustin od něho Kryštofa vedený dotvrzuje, Ze po pozdravení hned rapír vytrhl, a toho nedokládá, aby oni prvé příčinu k dobytí rapfru Kryštofovi dáti jměli, i z těch příčin oni obeslaní tou žalobou jemu Kryštofovi povinní nejsou. Act. fer. II. die Stanislai. 97. 1657, 8. listopadu. Rukop. c. 1233 f. 92. Mariin rourník vznášel na Jana Sladkého, kterak když mu z po- ručení panského odjal vodu na dvoře jeho, jej haněl a plundroval, lije je: Takovÿ zrâdée, pročs mi vodu odjal. A mluvil to před lidmi mnobymi. Naceż mu dal za od- povéd, Ze ho nebude než za zrádce držeti, dokndž toho na něj nepokáže, že by zrádce byl. A když mu tak řekl, chtěl jej bíti a on se mu postavil i sekerou chtěl brániti, než že jej jeho žena zdržela. Jan: Sladký promluvil: Że což sám učinil a mluvil, to na něj táhnouti chce. Při tom, což sepsáno, podal, žádal, aby čteno bylo —- Dictum Ja- noví Sladkému: Poněvadž se toho dopustiti směl, vzat do vězení na rathouz. Act. fer. ll. post Leonardi. 98. 16059, 22. ánora. Rukop. ć. 1165 f. 17. Jakož jest Eva z Peclinovce obeslala Jana Sladkého odtud z P., vinila jej ze sta k. gr. č. od něho Jana z dobré vuole před dobrými lidmi a pfed dvóma lety Václavovi z P., otci jí lšvy a strejci svému, přiřčených, že když která dccra jeho Václava se vdá, chce jí každé sto k. gr. dáti. | poněvadž ona Eva, jsouc dceru jeho Václava, již jest se vdala, žádá, aby on Jan Sladký tu sumu dal — (Dic- tum, že Jan Sladký má na toto obeslání odpovědití ) Act. die Petri cathedrati. 29. 1561, 6. června. Rukop. č 1234 f. 185. (Jan Sladký s Martou hrstnicí.) Viní, že jest lotr a ji lotrovsky u šíbalsky o statek její připravil; a tuto sobotu, když k ní o to posláno bylo, přiznala se k tomu. Zädal, aby la slova pravá činila na něho, pončvadž ho tak vysoce naïkla. — Fol. 191. Dictum: Poněvadž Marta tomv, z če- hož jest jí Jan Sladký obvinil, odpírá a páni také jej Jana za toho a lakového nemaji, proloż on Jan Sladky na poclivosti své od práva se opatruje tak, že jemu ta slova, ać byla-li jsou kleri o něm od Marty mluvena, nejsou a býti nemají k ujmě jeho dobré pověsti a poctivosti na časy potomní. A Marla se napomíná, aby se spokojila proti nĆmu Janovi v řeči i v skutku a slov: zbytečných zanechala. Act, postridie Corp. Chr. 80. 1562, 81. července. Rukop. č. 1235 f. 234. Dictum: Poněvadž Jan Sladký toho se dopustil, že jinde, nežli náleží, vobilí kupovati a ne na svobodném trhu po- ručil, pročež i pokutu se dáti podvoluje. A dále že jest on Jan neuctivé se k starším pořádku sladovnického za- choval, čehož mu páni nepřejí a jej do svého trestání bráti ráčí. Act. postridie Abdonis. 81. 1567, 3. února. Rukopis č. 991 f. 426. Vedle toho kdež jsou ur. Bohuslav Śleibor z Tisové a Hanuš Falk obeslali Jana Sladkÿho z Peclinovce a Martina filov- ského, též Alžbětu z Vrchlabí, proti nim vznošení učinili, že jsou se v statek a duom pozuostalý po nebožtíkovi Vik- XXIX. V. Husové Iiide. — C. p. 352a. torinovi Severinovi zvedli, ježto oni Bohuslav a Hanuš, jakožto rukojmové za něho nebožtíka, v ten statek a duom pro jistí sumu uvedení i zmocnění podle zápisu, jakž to do západu slunce na vrch práva by vydržíáno bylo, též Alžběta sumu jim puovoduom a rukojmnom i s Skodami ssouti, oni puovodové, Bohuslav a Hanuš, toho statku po- stoupiti chtějí, poroučejíce se k právu k uvážení, aby při svém předešlém zveden( a zmocn&nf zuostaveni byli. l'roti tomu Jan Sladký a Martin Jílovský jest mluvili: Ze jsou se oni pořádně v ten duom někdy Viktorina zvedli, aby tu sumy své podle přísudku dosáhnouti mohli, poněvadž oni mají prve přísudky nežli Bohuslav a Ilanuš, a nebyli: jsou nez rukojmové za neboZt(ka a ještě za něho nic nedali. Aniž co toho ukazují, aby co za něho nebožtíka anebo za to rukojemstvi dali, proceż json nemohli na ten grunt pozuostalý zvodu toho učiniti, A také aby méii diii nc- boztfkovi Viklorinovi napřed pnol léta v&déti, jakZ zApis to v sobě obsahuje, ani jim nic není dáno znáti, což také poukazovati chtějí, když čas bude uložen od práva k pruo- voduom. Což se jest stalo a strany na den jmenovaný sto- jíce daly své pruovody čístí. Jan Sladkÿ a Marlin Jilovskÿ na místě také Alžběty předkem zmocnění od Bohuslava a Ilanu£e na duom Viktorina Severina, čehož jsou učinili neměli, jakž příčina jest toho položena, že jsou za něho nebožtíka ještě nic nedali. Ježto právo jest, kdož prve nic nedá, nemá upomínati ani právem se vésti; ukázavše právo kap. XXIII art. XJIU, též vejpověď mezi přípovědníky na statek Viktorina Scverina též: mezi Jiříkem | Cejsein a Si- moncm Třeštíkem, k tomu mezi Martinem, poddaným pana Trčky a Petrem z Častrova, též svědomí Jiří ka Žďárského, promluviti davše, že to na ublížení jich Martina a Jana, též Alžběty spravedlnosti býti nemá, aby v tom statku ne- božtíka Viktorina oni Bohuslav Šlejbor a IManuš Falk: imělí předčiti, dokudž za něho nebožtíka nic nedadf; coż se i provozuje, protož to zmocnění jejich zdviženo býli má. A příčina toho jest i ta, že puol léla napřed podle zá- pisu nedali znáti ukázavše zápis podpůrství jim Bohuslavovi a Hanušovi od Viktorina uCiníného, Ze jsou vcjtnince v něm postavené dosti neučinili a každý má se podle toho zachovati a své vejminky užití. Třetí že oni Bohu- slav ani Hanuš Falk žádné přípovědi na statek nebožtíka Viktorina neucinili a tak ani toho zmocnóni na ten duom činiti neměli, a pro ten neporad, kteryZ se slal, má to zmocnění od nich Bohuslava a Hanuše Falka néinèné zdvizeno byui. Na to od Bohuslava Šlejbora i na místě IIanuše Falka jest mluveno: Že tuto od strany druhé ne tak se mnoho proti nim mluví jako proti vejpovědi práva, nebo json oni Bohuslav a Ilanuš na onen čas psaní vyžádali od tolioto práva, aby Markytě, po Viktorinovi pozuostalé vdově, puol léta napřed znáti dáno bylo, že podle zipisu i pokut jíti chtějí. I když vyšlo puol léta po tom dání znáti, toho žádali podle vejminky, aby se zvésti i zmoc- niti toho domu mohli: K čemuž i od práva jest bylo po- voleno, aby tak své sumy dosáhnouti mohli, I chtěli, by Martin Jílovský, též Jan Sladký a Alžběta to jim vyzdvi- hnouti dali, coZ nemá jim postačili, nebo jsou oni po právě nešli. Měli-li jsou jaký přísudek, jest učiněn na nebožtíka Viktorina a nebo na jeho statek a přísudek jest učiněn léta oc LXIIII. a oni LXVI. tepruva na to nastupují. Pak šli-li jsou po svém právé, to bude v uvážení. Než Bohuslav a Ilanuš pořádně jsou po právě šli, davše čísti zápis podpůrctví podle rukojemství od Viktorina učinčného, k tomu vejpověď mezi Bolhu*lavem Slejborcm a Markytou Viktorinovou, táhna se i na druhou, Ze by povoleno bylo, aby se zvedli, pončvadž jsou podle zápisu se v tom za- 

Strana 707
XXIX. V Husově třídě. — Č. p. 85%. chovali a nic nepromlčeli, ani aby v čem pochybyli méli, toho Jan a Martin neukazuji, ale po svém právě šli, j jakž puol léta po dání znáti prošlo. Markytu, po Viktorinovi pozuostali vdovu, obcslati dali, ale ona ku právu najíti se dáti nechtěla. I z té příčiny oni v ten grunt jsou uvc- deni a potom jeho i zinocnění od práva, nýbrž jsouce lobo gruntu a domu v držení za něj peníze gruntovní platití musili, jakž jim to od pánuov soudeuov nalezeno bylo. Poněvadž nebožtík Viktorin: ho nedoplatil a peníze zadržal, již dvoje oni položiti po patnácti kopách musili, ukázavše (rh domu a kvitanci. Kdež pak Markytě také třetí díl na tom domu jest přisouzený i nedostane se ještě jim Bohuslavovi a Iľanušovi za tou příčinou sumy jejich prisouzené, co jest na tom domu od ueboZt(ka vyplaceno. A jestli po dosažení jejich Bohuslavova a Hanuše sumy i škod a outrat po vyražení zbude, co na tom domu proti nim není. Však nedali li jsou času právnímu po přísudku projíti, davše zřízení zemské efsti F.1MI. a právo městské kap. XLIX. art. VIL roz. 1, že kdož má na jakým gruntu zápis, má také předčíti v ps aby mohl své spravedlnosti na něm dosáhnouti před jinými. A Bohuslav Šlejbor i Hauuš Falk mají zápis na tom gruntu prve nežli jest přísudek druhé straně se stal Věří, že při tom zuostavení budou a jim od Martina Jílovského téZ jinych zbyleénf překážka činěna nebude A chce-li Martin nebo kdo jiný k Markyté, na níž se přísudek stal, oč toho hleděti, proti nim Bohuslavovi a Ifanusovi není, než oni podle práva při zápisu a zvodu i zmocnění svém toho domu zuostaveni býti žádají a toto od druhé slrany učiněné zdviženo býli má. Opčt od Martina Jílovského i na místě Jana Sladkého, též Alžběty z Vrchlabí jest proinluveno: Na to jest Bohu- s av na místě také Ilanuše nastoupil, jako by proti vej- povědi on Martin s jinými před sebe tuto něco bráti měl. Ježto jest nikda tak všelečný nebyl i s Janem, aby co toho před sebe bráti chtěli. Než oni Bohuslav a Falk vědouce dobře o tom, že Martin a Jan, též Anna Habar- tická, mají přísudek na tom gruntu pro své sumy a dluhy, však bez přítomnosti jich směli jsou na ublížení spravedl- nosti: jejich a těch přísudkuov vyžádali sobě zvodu a zmoc- nění od práva, ač pak právo to učinili i toho dopustili mohlo. Nebo každému práva žádajícímu povoluje se a jeho užili dá, neb za stranu mluviti povinno není. Však potom, když strana druhá na to nastupují, že toho uči- nití a žáduntí neměla: odporná strana, tu již v uvážení práva to bývá, dobře-li jest toho žádala a mélo-li jest to byti Gili. nic, jakož i to má se uvážili. Nebo se vidí Martinovi i jiným, že jsou puovodové neměli toho od práva na jejich ublížení żadali, Nastoupeno jest také na to od Bohuslava i na místě Hanuše, že by pořádně toho domu po Viktorinovi Severinovi pozuostalého zmoc- nění: byli, však toho aby se při tom: pořádně zacho- vali, nic neukazují, než toliko, že dali znáti Markyté Viktorinové napřed puol létu vedle zápisu, ježto ona není za dczitelkyni toho statku usouzena, než že jí lu věno toliko jest piisouzeno. A promlčení co se od Bohuslava mluví, to se ničím? neukazuje a nie jsou Martin a Jan Sladky i AZbélu. nepromlceli, nýbrž lo ukazují, že jsou pot: ádné po privé svém šli, jakž jsou tu registříkové po- i, kterak vżdycky jest na odkladu bývalo. A vejpověď mezi: Bohuslavem Slejborem a Markétou učiněná, která tu čtena jest k lepšímu jim, Martinovi a Janovi Sladkému, že se z toho uznává, kterak jsou pořádně nedali znáti napřed puol léta. Nebo jest ta vejpověď na to učiněna, že Bohuslav Šlejbor súm obsilali jí Markéty nemül; Ze jest pak on Bohuslav gruntovní peníze za len duom pla- ul, to proti nim nic ani na škodu není, poněvadž se v to da XXIX. P Husově třídě. — C. p. i sám bezprostředně dal věda, že tito Jan Sladký a Martin, též Anna jsou před ní k němu přísudkem, i když se tu proti nim Bohuslavovi a Hanušovi nepořad ukazuje, to zmocnčuí jejich na ten dnom učinčné má zdviženo býti. Zřízení pak zemské od nich ukázané nic se sem netrefl, neb> oni jsou žádného zápisu na Viklorina a stalek jeho neměli. Než Martin a jiní přísudky předně mají. Protož vedle toho také před nimi předčiti mají, jakž i právo na to jest ukázíno, kteréž v sobě to obsahuje, že kdo jesl první časem, má býti i právem přední. A věří Jan Slad- ký a Martin: při tom svém přísudku a podle něbo při zvodu a zmocnění zuostavení budou, léž Alžběta z Vreh- labí, kteráž od Anny Habartické spravedlnost také jí při- souzenou má sobé postoupenou, a coZkoli se tuto od Jan« un Marina proti Bohuslavovi tézZ Hanusovi mluvilo, to téz od Alžběty se mluví, poroučejíce se v tom právu k spra- vedlivému uvážení. . K tomu od Boh:ssiava Slejbora i na mislć llanuże Falka jest mluveno: Nastupuji Martin a Jan proti vejpo- vćdi lé, kterouž jest Markytě nalezeno, aby Bohuslavovi a Hanušovi klíče od domu dala, a tak oni sobě jsou právo dovedli, ale Jan a Martin mčli-li jsou přísudek, toho sobě k mistu nedovedli. Nebo każdy mó časné po právě jíti a je sobě dovésti, a tito vedli-li sou je pořáduč čili nic, vyhledalo by se, kdyby o to pie byla, ale um zaneprazdnovali nechce, Bohuslav poroučeje se k uvážení právu. Naposledy od Jana a Martina také na místě Alžběty z Vrchlabí jest promluveno: Nemají oni žádné pře s Mar- kétou, Viktorinovou, nežli s Bohuslavem o něpořá lné zmoc- néní gruntu a domu po nékdy Viktorinovi Sevcrinovi pozuostalého i není jim nic potieba k Markylé ukazovati a k ní hledéti. S tím se strany k spravedlivému uvážení i opatření právu připustily a poručily. Tu p. purgkmistr a rada vypovídají: Poněvadž Jan Slad- ký z Peclinovce a Martin Jílovský, též Alžběta z Vrchlabí jsouce obesláni ka právu od Bohuslava Ślejbora z Tisové a Hanuše Falka, to jsou podle odpovědi své proti vzne- šení jich puovoduov dané provedli a ukázali, že na domě Viktorina Severina jisté sumy podle svých přípovědí prve, neżli jsou oni Bohus'av Slejbor a Hanuš Falk: právem toho domu podle zápisa podpůrčího zmocnění, předsudky měli, a aby oni Jan Sladký a Martin Jilovský, též Anna Habartická a nebo Alžběta z Vrchlabí podle odevzdííní sumy od ní Anny, takové přísudky své promlčetí a nebo oui Bohuslav Šlejbor a Hanuš Falk podle zápisu svého podpůrčího se zachovati a na to své rukojemství za Vikto- rina Severyna co vétileli svému dáti měli, toho od nich Bohuslava Šlejbora a Hanuše Falka podle práva provedeno není. I z těch příčín dává se jim Janovi Sladkému a Martinovi Jílovskému též Alžbětě z Vrchlabí podle zvodu a odevzdání od Anny Habartické proti nim Bohuslavovi Slejborovi z Tisové a Hanušovi Falkovi za právo, tak že oni Jan Sladky a Martin Jílovský i Alžběta podle těch přísudkův při svých zvodích se zuostavujf. A Bohuslav Šlejbor též ITanuš Falk po dosažení Jana Sladkého, Mar- tina Jílovského i Alžběty z Vrchlabí sum jejich, budou- li chliti bud podle zápisu podpůrčího pro sumu a nebo pro peníze gruntovní, kteréž za duom ten po Viktorinovi dali, po svém právě jíti a své spravedlnosti dosáhnouti, to badou moci učiniti a právo se jim nezavííá Aclum po- stridie Purif. 1567. 82. 1577, 2. října. Rukop. č. 1241 f. 210. Diclum p. Janovi Sladkýmu: Ceho se dopustil, že na některých osob z rady a z úředníků povolení dal se v nepořádný stavení kromě vědomosti pánů, zouplna pro jisté příčiny 89* 

Strana 708
NXIX. V Husově (Fidé. — C. p. 352a. 708 nemiiże se dopustiti. Ale na piimluvu J. MU pani se mu dovoluje, aby toho po ciblu vstoupil těch — () — spod. nich a horejsich aby sob& povysadil. 33. 1580. — Rukop. 1059 J. 119. (Sv&domi mezi Janem Rudolfem a Martinem Volovatým.) Jan Skrejšovský z Lovčice svědčil: Vo pátek po sv. Anežce Jan Rudoil pro- vázel p. Martina: Volovatýho do domu jeho [č. p. 257-1.) a sladovnik p. Bickovee i pachole jeho svitilo a sladovník šel zadu. Piiźśel polom ten sladovnik s pacholelem zase do domu p. Jana Sladkyko, tu jest oznámil, že Jana Ru- dolla p. Marlin z domu pustili nechec. Oznámil to p. Bickoveovi, pravíc, že by Jan Rudolf měl nějaký prsten vzítí, Tax p. Jan Sladký uslyšev to chtél jiti kn p. Volova týmu zvedeli, co se to děje. Byli tu přísedící p. Ilcřman z Ričan, p. Jaroslav a p. Bickovec. Rozkázali mnc, abych tun šel ku p. Martinovi vzkázavše mu dobrou noc, abych mu p. Martinovi oznámil, co jest se tu koliv sběhlo, aby toho p. Martín tak zanechal. To mi za odpovćd p. Martiu dal, že já v hrdlo Ihu, że nejscm poslán: od těch pánů, że sem rovnějž náhončí [ana Rudolfa a jemu podobnej zloděj. Nechoval sem se tak a žádný zlodójstwi není na mne uznáno. Tu Jan Rudolf stojíce toliko v košili, všecky šaty měl složený a vokrvavený na tváří. Tu sem Michalovi i jiným sladovniniim a pacholeti, kteříž tam se mnou Xi, cznaumnili, aby šel pro p. Jana Sladkýho, aby příšel a po- hleděl, co se to děje. Tak jest Michal šel, oznámil to těn: panům všem, kteříž: seděli tu u p. Jana Sladkyho. Potomně přišel p. Jaroslav z Mutěnína a Zděnek z * Tu jsou ještě: našli Jana Rudolfa státi v košili, jakž byl sleceny. Pan Jaroslav di: Bopomuci, p. Martine, nechvilim rovi. Vim toho. A kdzal Janovi Rudolfovi sc obléci a jít s sebou zase ku p. Janovi Sladkymu. Tak Jan Rudolf oblekl kabát. Tu p. Martin Volovaty rekl Janovi Rudoliovi. kdyby ho měl lípěji prehlédati, ze by našel ten prsten v ucho, p. Jaroslav řekl: £ mu přehledávejtež. Tehdy p. Martin povćdel: Nechim toho, však všeho toho smíchem odbytt mohu. Tak sme potom šli domů. A jdouce ž domu šli proti nám čtyři ponocní ve zbroji. Tu p. Jaroslav z MutQnina řekl p. Martinovi: Což ste pro nás poslali, aby nás dali do šatlavy vesti. P. Martin řekl: Poslal sem, aby taky do našich ulic: nahlidali, "Fak sme domů šli ku p. Sladkýmu. 34. 1488, 2H. leóna. Aukop. c. 060 f. S28. (Svě- domi mczi fanem Rudollem 2 lov Martinem Vo- lovatym.) Jaroslav z Mutčnína svědčil: L. 1580 v pitek po sv. Agneżce zahodil sem se s pány a přátely večerního casa k p. Janovi Sladkymu. mezi kterymiż i slavo pan: skćho p. Liciman z Rican na Kosovć Hote, p. Krydrof Les kovee z Leskovce, p. Zdenek Karel z Svarova a jini pani a přatelé přítomní byli. Též také p. Martin Sinwaid, jinak Volovatý, tu přísedící byl podnapilý, žadného při sobě ne- měl. Tak idali sme sc, Jan Sladký, p. Břekovec a já Jana Rudolfa. aby jeho p. Martina: doprovodil do pří- bytku jeho, což jest tek učinil. Po malý pak chvíli pti- béhlo pachole p. Sladkyho, Ze Jan Rudolf prosí, aby p. Jan šel k p. Volovatymu, Ze ho tam sliceji. Kdyż p. Jan cltél tam jíti, p. Herman z R(can jemu nedal: I. Jenicku, Ji vám tam ji nedźim. A ja vyslavse z zistoli: Katte mue odpustiti, ji tam půjdu. Dobře můj: milý: p. Jaro- slave, učiňte tak, půjde s vami ajec inůj, pe Zdeněk. Když sme tam spolu šli a do domu ku p. Volovatemu [č. p. 257-1] vešli, uhlidal sem Jana: Rudolfa v košili: bosýho bez kiobouku. Kabát toliko na sobě jměl, krev inu po krku zadu tekla. Vicek jeho na nějakým &tocku odcvicny ležel, peníze vedle váčku a cedule nějaký. Promluvil sem ku p. Volovatymu, co tu před sebe béře, že mu toho ne- że jest lolo potieba. a p. doż XXIX. V. Husové třídě, — C. p. 859a. chválím. Povédeél, Ze mu prsten s ruky vzal, a kdyby měl mu jej v kabáté dobre hledati, Ze by jej našel. Proti tomu Rudolf svickl kabit a s piźcem hodl mu jej: Ille- dejž sobě. A on ještě p. Martín řekl: Kdyby na žebříce byl, že by pověděl. Tak já viděvší jeho Rudolfa. an tak srdnatě plice, řekl sem, aby se zase: oblckl a se mnou šel. A když se zase obláčel, ponocní v tom piii. P. Volovatý řekl jim: Bejvejte taky v onašich končinách. Ru dolf oblekše »c šel s námi. K jiným sem řekl, že bych Volovatýho statku neujal, abych tn^] to ndélati. Po ně- kterém dni na zámku před komorou když sem p. Martina trestal, co to před sebe vzal, on mi Feki: P, Jaroslave, veli ste mi jak Ziv, tak mi věřte, že mi ten prsten s ruky «zal. Vavřinec Brekovec z Zavoric: Toho sem povčdom, że I. 80. některého času při sv. Nuyżky byl sem s p. "inem Sinwaldem, jinak Volovatym, u p. Jana Slad kého na truhku vína s p. z Rícan a jincjmi piny aż k ho- diné na noe neb k druhy. V lom p. Marlin vstavii za stoly oznámil, 2c od uis chee domi jii. Ji jemu vždy řekl, co tak pospíchá brzo od mís. A když nechtěl ostat, tehdy sem řekl, že ho káží svymu mlidkovi a pacholcu domů vyprovoditi. V tm p. Jan Rudolf mně taky chee ho domů ryprovoditi. A ji sem týhož jeho Rudolia takć prosil, aby podle své čceladky tak učinil a domí ho vyprovodil, což jest mi i piipovédél a na lo um ruku dal, Ze sc k nám zase, kop. Janovi Sladkému, na vrtí. Než potom přišel mlidence pamieć Sladkého, ozna- moval mám přísedícím, že by Jan Rudoli u p. Martina musšíl jse mu z šatu a z kosile siicu, A v tom usłyśevie to my přísedící za stolem, p. Jaroslav se v tom ohlásil, że tam chce jíti a co by toho bylo; nám polom to v zna- most uvésti. Potom po dobrý chvíli tyż p. Jaroslav zase k mám příšel a s ním, Janem Rudollem. A na tváři vy że jest krev měl vo tom oznamujice, kterak by pán Martinovi Volovatýmu měl se k vůli z košile slíkati a jebo že by měl naříkali,; že by mu s ruky prsten snfü mel, Kaspar Kyselo sládek: Když sem příšel nejprve z vozdu, vadili se. A v tom sem ma stole videl plást a víček na ném. | prehledaval p. Marin nejpree pladt a potom váček, vysypal peníze ven. Nenašel lu nie. Ne- mohl jednoho zümku vodeviiti i řek: Odevir mi ho. A kdyz jest v ném. neni3el prsteou 1 řekl Jan Rudoll: V hrdio iZe3, co mluviS. V tom jest ho uhodil v hlavu váčkem, až mu krev (teka pies tysi. | Qu. Fekl p. Martin: Má3 ho kdekolivék. A on Jan Rudolf řekl: Kteří stc tu děvečký a nebolito ženského pohlaví: varljle ua. stianu. Ja sem k tomu piinucen, musim se slici. A tu sobě vo- svédiil úapii dvěma, kteří sme tu byli. Více: pověděl p. Martin: Musíš povědití, když budeš na žebříce. A v tom poslal pro ponocny. X mezi lim piiscl p. se jemu zi oznámil, že Jaroslav a velel śe strojili. A on se po drab zase chtel slaccti z poctivic a p. Jaroslav mu nedal. A vy tom sou šli spolu pryč. Bo. 1598. — Rukop. c. 2251 J. IN. Jakoz jest dobré paméti Jan Sladky z Ieelinovee. moślónin SUM Pr, jsuc mnohá leta do Ścdin a věku sešlého, už pravě do vy- kročení z toboto světa při berní: kralevslií: Ceského na hradě Pražském písařem předním nabizeny. za spravy sve, jakž se po surti jcho poctem vyhledalo, jakym koliv zpuo- sobem, tomu se nerozumi, do berně pozuostal sumy 1382 k. gr. ©. Kdež Mandalena z Voltaiika, pozuostali po něm Janovi Sladkém vdova, byv8i od J. Mu pp. ber níkův království Ceského k tomu napomenuta, aby takovy omyl pro ušetření: budoucích nemizí F také zachovaní po nem dobreho jmena. z bolestnć ltosu i manželského 

Strana 709
XXIX. V Husově třídě. — Č. p. 852a. uptimného ulrpení, nechtěci, aby v jakém postranním připomenutí její manžel u lidí jmín aneb ohla&ován byl, jeho také dávní pilné služby v domnční zůstávaly, k vy- přázdnění tolio všeho dobrovolně se v to uvolila, když by koliv nejv. pp. berníci statek po Janovi Sladkém po- zuostalý, jakožto domy dva, vinice, chmelnice, zahrady, louky, podle pfipovédi od Adama Wolfa na týž statek učiněné zase propustili a za svobodný jí postoupili, že takových 18382 k. gr. č. do berně na hrad Pražský splatí. — Act. postridie M. loannis [Tusii. (Zaplaccno skuteén& r. 1597.) 86. 1606, 4. července. Rukop. č. 1H1 f. 86. Jakoz sou Vaclav, Jan a Simeon, bratří: vlastní Sonovští z 50- nova, a Anna Stěchovská odtud z Sonova, sestra jich vlastní, měšťané a měštka St. a Nov. Měst Pr., synové a dcery po nckdy Janovi z Sonova a Lidmile z Kapr- štejna manželích zůstalí, učinivše přípověď na dvom s pi- vovarcin v osadě sv. Jiljí v rohu ulice v tomto St. M. Pr. leZicí i na jiný všechen a všelijaký statek movitÿ i ne- movitý a na čemkoli záležející po někdy paní Magdaleně z Voliaříku pozůstalý, jakž táž přípověď, jíž actum feria 4. post Conductum Paschae 5. Aprilis léta tohoto 1606 plněji svědčí, k ní pana Jakuba, J. Mti C. při komoře Ceské koncipistu, Jindřicha a Jana vlastní bratry: Kozly z Pcelinovcc, též Jana mladšího Kapra z Kaprštejna a Dorotu Pecinovou k pondélku po sv. Vítu 19. Junii obe- slati davše předložili touZ piípovéd ku přečtení a po pře- čtení doložili, pokudž by obeslaní jí na odporu býti chtěli. aby jim den k provozování uložen byl, že za to žádají. Proti čemuž po vzatém hojemství pan Jakub, při komoře Ceské koncipista, Jindřich a fan vlastní bratří Kozlové z Peclinovce skrze Floriána Víseckýho přítele mluviti dali: Ač by mohli některé příčiny právní k neodpovídání před- klidati, ale uSetfe jiZ jak práva, tak sami sebe a dalšího zaneprázdnění to za odpověď dávají, že oni bratří a sestra z Sonova podlé též své přípovědi takovýho práva jako >bratří Kozlové, kteříž na bližším slupni pant Mandaleny Sladké z Voltáříku zůstávají, nemají tak, že paní Marla z Voltáříku, pravá máti jich, byla vlastní sestra Mandaleny z Voltáříku a s ní nedíluá. A tak bratří Kozlové z Peclí- novce, jsouce synové od sestry vlastní paní Mandaleny z Voltaříku, a Lidmila, máti jich bratří a sestry Sonov- ských. byla jest decra od Avny z Voltáříku, kterážlo Anna, mát Lidmily a bába téchto bratií a sestry Sonovskÿch, byla jest sestrou paní Magdaleny z Voltáříku a s ní paní Mandalenou a Martou, mutkou bratří Kozluov, dílná. Pročež přání bratří: Kozlové jedním stupněm a k tomu nedilnostf je bratry u sestru ŠSonovský převyšují a k tomu ke všemu statku po ní paní Mapdaleně z Voltáříku pozüstalému ouhrukeur privem napadnim pied nimi bralry a sestrou z Sonova i každým člověkem právo a spravedlnost mají. Nad to kdyby táž Lidmila, máti jich bratří a sestry So- novskych. posavad živa: byla a k témuž Statku po ni Mapdaleně z Voltáříku jaké prívo nápadní (jakž ho no- mila) míti se pravila, tehdy skrze své nepoctivé chování, 4üstávajíe vdovou, o takové právo a spravedlnost svou všecku se připravila, o čemž práva království: Ceského patrně vyměřují a toho nejední příkladové dotvrzují. A tak k čemu máti jich práva a spravedlnosti žádné neměla, k té i tito páni bratří a sestra žádného práva a spravedl- nosti míti nemohou. l'okudž by té odpovědi bratří z So- nova místa dáti nechtěli, což by jim koli bylo potřebí, provozovali i odvozovati nepominou. Na to od bratří So- novskÿch: Co proti přípovědi jich páni bratří: Kozlové za odpověď divají, lomu vyrozuměli a nejprve činí pro- testati, 2e by mobli ptiéiny k ncodpovidänf predloziti; XXIX. V Husově třídě. — C. p. 869a. 709 měli-li sou co toho, nebránil jim žádný, byli by zase re- pliku slyšeli. Potom přistupují k přípovědi a mluví, že odpověď dávají, že ačkoli Anna z Voltáříku sestra nebožky paní Mandaleny vlastní byla, však že oni bratří Sonovští teprv z Lidmily, dcery její, splozeni souce na tiel(m a dalším slupní a bratří Kozlové na druhém sou a tak právo přední mají. A tu již o to právo a přednost, kdo by co lepšího a pořádnějšího ukázal, k té přípovědi spor uči- nivše, že sami bratří Šonovští k tomu práva míti nemohou. Oznamují k tomu, Ze by paní Marta sestra nedílná paní Mandaleny byla, paní Anna pak že by měla dílná býti a tu již v druhým punktu, kdo by lepší právo k tomu míli měl, na svém místě zůstává a spor učiněn jest. Dále potom vydali se v hanční a plundrování na velikou nc- poctivost těchto mladejch lidí a bratří i sestry jejich, že by máti bratří a sestry z Sonova, Lidmila z Kaprštejna, za vdovslví( nepoctivé se chovati méla. 1 nenf-liz to proti právu i proti všemu způsobu dobrýmu, synové a dcery jsouce poctivě zrození, kdyby po jich zplození některý z rodičuov k ňákýmu stižení přišel, to tčm splozeným ke škodě aby bylo. Též se mluví, že by to její nepoctivé chování ukazovati chtěli, i jsou-li tito bratří Šonovští po- vinni průvod jaký slyšeli, zdaliž může na člověka z světa sešlého průvod veden býti. Však práva a zřízení zemské toho brání a toho ani slýcháno není. Na ten artikul, po- něvadž proto obesláni nebyli, není potřebí odpovíditi, budou védéti, dále co ciniti A poněvadž sou již bratří Kozlové s bratry Šonovskými k prüvoduom ptipu&téni & odpovéd jich Šonovských na tom jest založena, aby bratří Kozlové sami právo a spravedlnost míti měli, že tomu odpírají a že sou též svou přípověď učinili, kterouž pravou učiniti chtějí, čemuž od bratří Kozluov místo jest dáno nemluvivše nic lvho, co se nyní mluví. Tak již jest věc zbyteční a naděje není, aby p. purgmistr páni měli se tou věcí dáti vaneprázdniti ak prüvodüm povoliti. Od bratří Kozluov: Páni bratří Šonovští již k tomu přistupují, že o to, kdo by přední právo a spravedlnost k tomu statku měl, k průvoduom připuštění jsou, a páni bratří Kozlové aby to provésti mohli, též toho žádají. Co sc dalšího doložení při odpovědi dotýče, že by (prej) na poctivost jich Šonovských lidí mladých něco se přednášelo i aby tu v čem bratří Sonov&tí a sestra jich dotejkati se měli, nebylo toho slyšáno. Jest:li sou pak tu pficinu do odpovědi položili, podle práva B 36. 38. to učiniti mohli, že jest se máti jich nepoctivě chovala a to budou ukazo- vali. À k čemu jest oha práva míti nemohla, k tomu též oni ani sestra práva nemají. A aby podle vůle bratří Šo- novských k průvoduom o to toliko, co by se jim líbilo, podání se stalo a oni aby toho podle odpovědi neměli a a nemohli provozovali, nejsou té naděje aby od pořadu práva odstrécní byli. Od bratří a sestry Sonovských: Pří- znávají se k tomu bratří z Peclínovce, že sou odpověď proti piípovédi dali a Ze o přední artikul, kdo k tomu statku právo a spravedlnost míti bude, k průvoduom po- déni sou; ale co se stupné a nedílnosti dolyée, o tom umlkli. Potom chtějí, aby na nepoctivost člověka umrlého průvod vésti mohli kladouce příklad. Ten příklad sem ne- přísluší a poněvadž rodičové s dětmi k nápadům připu- štění bývají a kdyby táž Lidmila živa jsoucí nechtěla po svým kráčeli, zdali by oni bratří Šonovšlí s sestrou svou nemohli o touž spravedlnost přípovědi činiti? A tak již o samou přednost a dílnost a ne něco jiného k průvoduom připuštění býti mají. Co se pak tu na nepoctivost jejích vztahovali chce, to sobě k nápravě přivésli nepominou. Od bratří Kozlův: Mluví se, jakoby již měli s nedílností mlčeti, poněvadž lo do odpovědi položeno jest, i daremni 

Strana 710
710 XX/X. V Husově třídě. — Č. p. 852a. jest zaneprázdnění to opakovati. Iniquum enim est per plura ficri, quod per pauciora esse polest. Strany posled- ního artikule, nebude na něčí vůli než na spravedlnosti; a právo F 19 s sebou přináší, jak a kdo se k nápadům připouštějí a doloženo: leč by matka těch dětí nepoctivě se chovala, že o nápad se připravuje. A poněvadž i jich matka se nepoctivě chovala a nedočkala nápadu, již ani synové a dcera nemohou míti nápadu. Pročež podle práva G 28. mají k průvodům býti připuštěni a tím spor ten zavřen. Kdež p. purgmistr a rada o tom vypověděli: Poně- vadž v tomto sepření stran toliko o to samé činiti jest, zdali by Václav, Jan a Simeon bratří Šonovští z Šonova a Anna Stěchovská odtud z Šonova, sestra jich vlastní, lepší právo a spravedlnost nápadní k domu i jinému statku všelijakému po někdy Mandaleně Sladké z Voltáříku po- zůstalému před jinejmi přípovědníky podle přípovědi své míti měli, pan Jakub pak, při komoře Ceské koncipista, též Jindřich a Jan, vlastní bratří Kozlové z Peclinovce, jakožto tolikéž přípovědníci na týž statek dávajíce od- pověď proti přípovědi bratří a sestry z Šonova při konci těch slov doložili: kdyby i Lidmila z Šonova, máti jich bratří a sestry z Sonova, živa byla a k témuž statku právo a spravedlnost nápadní míli se pravila, tehdy skrze své nepoctivé chování, züstávajíc vdovou, že by se o ni připravila, žádajíce o to k průvoduom podáni býti, kte- rážto žádost jich bratří Kozluov z Peclinovce za právní byli se neuznává, obzvláštuně že o tlakový nářek osoby mrtvé žádného přístupu ku právu se neslalo ani na nè bratry a sestru z Sonova se nevztahuje, k tomu aby na nepoctivost člověka mrtvého v prachu země dávno od- počívajícího jaký průvod mimo povahu pře při právě veden býti měl, práva království tohoto to skutecně zapovídají. Z těch příčin co se toho artikule a nářku dotýče, ten se na tenlo čas zdvihá a při těchto přípovědech provozován býti nemůže, nýbrž bude-li která strana chtíli o něj po- řadem práva k druhé přistoupiti a z něho viniti, právo se jí ani žádnému v tom nezavírá podle práva. Actum dic Procopii 1606. K této při zapsáno 10. července 1606 toto svědomí Adama Wolfa z Wolfenburku. Ten svědčil: To jest mi dobře vědomé, že paní Mandalena Sladká z Voltáříku, někdy p. Jana Sladkélio, jinak Peclinovského, z Peclinovcc manželka, a paní Marta Kozlová odtudž z Voltáříku vlastní sestry a decry někdy p. Jiříka Pateře, inčstěnína St. M. Pr., byly a oni vlastní bratří Kozlové, synové paní Marty Kozlové, s někdy p. Adamen Kozlem z Peclinovce splo- zeni jsou. Też i to jest mi dobře vědomé, že jsouci paní Marla Kozlová z Voltáříku, matka týchž vlastních bratří, nezletilá, že jest při paní Mandaleně Sladké, jakožto sestře její, až do zróstu jejího netoliko zůstávala a chována byla, ale také za někdy dobré paměti p. Adama Kozla z P., otce častojmenovaných bratří, táž paní Mandalena ji paní Martu od sebe z domu, jenž Sladkých slove, na Hrad- čany vdávala. Na kterýmžto veselí svadebním i já jsouc pozván podle jiných, také jsem vosel byl s bázní boží. S strany Lidmily, někdy Jana Šonovskýho z Šonova, pí- saře při berní na hradě Pražském, manželky, to pamatují, bylo jest vo ní zlý slovo vůbec, že jest se témuž manželu svému za Živnosti jeho zpronevéfila, a polom hned po smrli téhoZ fana Sonovskélio, manżcla jejiho, k knózi To- máSovi Sobéslavskymu za manželku- li čili: jakejm jinejm zpüsobem jest se doslala a s ním zjevně obcovala. 87. 1607, 16. kvélna. Rukop. c. 2113 f. 434. Jan Kozel z Peciinovce k. d. s pivovárem u Sladkých řečený, na ně bratří Kozly nápadem po Mandaleně Sladký z Voltá- XXIX. V Husově třídě. — Č. p. 8621. říku přišlý, od Jakuba a Jindřicha, bratří svých, Kozlův z Peclinovce, za 1250 k. gr. č. 88. 1607, 17. září. Rukop. č. 1141 f. 259. I.. 1607. feria 2. dic Lamberti, Jakub a Jindřich bratří vlastuf Ko- zlové z Peclinovce vedle vstoupení před p. purgmistra a pány do rady vyžádaného vznášeli, kterak dobře p. purgmistru a pánuom vědomé jest. že P. B. prostředkem smrti časné pojíti ráčil Jana Kozla z Peclínovce, bratra jejich vlastního. A poněvadž v městech Pražských ten způsob se zachovává, že nejbližší přátelé vedle vyměření právního napadají po přátelích z světa sešlých, když žádných dědicův, kromě bratří a sester vlastních, se nenachází a mimo ně bratří též žádných jiných bližších a s městem trpících přítel není a oni i v nedílnosti s nebožtíkem zůstávali, žádali, aby nápadu po témž Janovi, bratru jich vlastním z Pecli- novce, požití mohli. Ukázavše k dotvrzení své žádosti ně- který "průvod, jakž pod literami vyznamenán jest, a k tomu zřízení zemské I. 52., právo městský F 5. 9. 18. 16. pře- Gisti, po přečtení oznámiti dali: Ten průvod k ohlíšení svému proto sou přivedli; że se z kněh o městských nachází, kterak sou všickní tři od Adamu z Icelinovce otce a Marty z Oltafiku malky pośli a podle toho i spra- vedlnosti nápadní po nebožce Mandaléně z Oltáříku, tetě své a matky jejich vlastní sestře, se dosoudili a zifzoni zemské i práva městská, k tomu privilegia a nadání městu tomuto daná ukazují, mělli by kdo vlastního bratra s městem trpícího a dědicnov žádných jiných nebylo, že. má nápadu po něm požití, jakož ani tuto mimo ně žíáíd- ných bližších přátel s městem tímto trpících se nenachází, protož žádali nápadu tolio po něm požití tak, aby p. purg- mistr piui do domu toho a väclijakého slatkn po něm Janovi pozůstalého je právem zvésti poručiti ráčili. Kdež páni majíce v svém uvážení žádost lýchž bratří Kozluov, zápis, kvitancí, městského práva udělení, vejpovčď, zřízení zemské a práva městská i což při tom vejše ukázáno a mluveno bylo, takto o tom oustně vypověděli: Poněvadž jest to od Jakuba a Jindficha, vlastních bratří: Kozluov z Peelinovce, právně provedeno a ukázáno, že sou oni vlastní bratří neboZtíka Jana Kozla z Peclinovcc byii, a zřízení zemské i práva království tohoto, jako i privilegia jak městu tomuto, tak všemu stavu městskému od Jich Mtí slavné a svaté pamêti cfsaïnov Rünskÿch a krâluov Ceskÿch dan ukazují, že nejbližší krevní přitelé s mě: stem trpící, když by žádných dědicuov po z světa sešlých se nenacházelo, napadají, protož k žádosti vejš psaných Jakuba a Jindřicha, vlastních bratří z Peclinovee, povoluje se, aby do domuj jiného všeho statku movitého i nemo- vitého po dotčeném Janovi Kozlovi z Peclinovce, bratru jich, pozůstalého právem zvedení byli podle práva. Actum feria 9 die Lamberti 1607. 39. 1607, 22. října. Rukop. 2/13 Jf. 448. Melichu Taldius z Najenperka a Voršila k. d. u Sladkých řečený od Jakuba a Jindricha brattí Kozlüv z Peclinovce za 1300 k. gr. č. i v tom ve všem právě, jakž jsou jej oni bratří po Janovi Kozlovi, bratrů svém vlastním, nápadem sami jměli. * 1697, 28. září. Rukop. č. 2234 f. 285. Stalo se podělení mezi Janem llaldiusem, Kateřinou Karbanovou a Lidmilou Haldiusovou, bratrem a sestrumi z Najenperku o statek po dobré paméti p. Melicharovi llaldiusovi z N. a paní Voršile, rodičích jieh, züslaly a to takové: Předně ponóvadź Jan l[aldius živností za Zivobytu týchž rodičův svých byl opatřen a po Kateříně Karbanové vèno 500 k. m. jest dáno, protož: Lidmila, sestra jich nejmladší, na svém dílu též pět set nyní vejše přijímá a jí se vykazují takto: Jsouce dům u Sladkych Sacován ve 369] kopc m., ten dům ona Lidmila pouští Kateřině: Karbanové, sestře 

Strana 711
XXIX. V Husové lfídé. — C. p. 859a. své. A když k prodeji přijde, bude jí Lidmile nálezeti napřed těch 600 k. A o ostatních 3191 k. takto se na- rovnali, že jedné každé mělo by přijíti 1595 k. 30 gr. m. Me poněvadž s těžkostí ten dům tak draho prodán býti moci bude, protož začkoliv prodán bude, na rovný díl se roz- dělí. K kteréžlo sumě 1596 k. 30 gr. ujala táž Lidmila chmelnici menší vedle druhé větší a pole Kropáčovského v 186 k., takže jejího dílu na gruntech učiní 1780 k. 80 gr. K tomuto dílu bude povinna dodati táž Kateřina 21 k. 80 gr. m., takže jejího dílu i s věnem učiní 2282 k. m, Dále Kateřina přestala na témž domě u Sladkých 1596 k. 80 gr. a k tomu přijala zahradu pod domem Ilorométickych v příkopích ležící ve 800 k. m., takže se jí na její díl na těch gruntech dostane 1895 k. 30 gr. m., z uěhož Lidmile 91 k. 80 gr. m. a Janovi Haldiusovi 72 k. dodati povinna bude. Naposledy zůstala Janovi Haldiusovi druhá polovice domu toho, kteréhož jemu před týmiž seslrami jedna prvé postoupena jest v 1516 k. m. A k tomu chmelnice větší ve 215 k., jehož dílu učiní 1730 k. m. K kterémuzto dílu Katefina Karbanová, sestra jeho, 72 k. dodati má, takže se jemu tolikéž 1802 k. m. na díl dostane. Co se pak jistot právem listu hlavního psaných do- tejče, poněvadž jistota od pp. Rokycanských na 3000 k. m., kteráž 1. 1619 na den sv. Jiří obnovena jest, druhá od pp. Kouřimských na 2000 k. m. a třetí od pp. Rakov- nických na 2000 k, m. svědčící nyní na tento čas pro příročí věřitelům a rukojmům daného k vyupomínání vel- mi nejisté jsou a aby z většího nákladu, zaneprázdnění všem společně a outral sjfti mohlo, jsou se na tom snesli, že chtějí ty jistoty Janovi, bratru svému, proti ji- stému reversu postoupiti, a kdyžby on Jan co toho, buď sumy hlavní neb ourokův, zvyupomínal, že jedné každé sesttc rovncj díl dáti povinen jest. % 1629, 12. června. Nukop. ć. 20/4 f. 410. Jiří Reich k. d. s pivovárem nárožní u Sladkych řečený od Katefiny Karbanové a Lidmily Haldiusové, sester vlast- nich z Najenperku, za 1500 k. m., jako jsou ony sestry tyż dim po neb. Melicharovi Haldiusovi z Najenperku, otci jejich, samy jmély. * 1650, 15. prosince. Rukop. č. 2115 f. 255. Jan Jindřich Proškovský z Krohcnštejna J. V. licencialus, při kanceláři Ceské koncipista a Judyt z Diisterwaldu, man- želka jeho, k. d. s pivovarem, sladovnou, hvozdem u Slad- kých řečený od Jana Pavla z Dystu za 2160 zl. rýn. jakž jest len dim po neb. Jiříkovi Reichovi nabyl. ® 1665, 30. brczna. Rukop. č. 2116 f. 102. Vilém Dyryx z Bruku a Rozyna k. d. u Sladkých od Jana Jin- dřicha Proškovského z Krohenštejna za 2850 zl. ryn. * 1666, 23. února. Zamléz f. 166. Týž koupil sousední dvě poustky vedle scbe za 130 zl. ryn. do obce St. M. Pr. V ulici Svatojilské. Číslo pop. 352b. 1. 1449. — Rukop. ¢. 2099 f. 1056. Stephanus, gener Katherine Wenceslai pictoris, et Anička, nata pre- dicte Katherine, 2. 1463, 12. kvétna. Rukop. C. 2105 f. 184. Ste- phanus pictor et Anna e. d. crga Katherinam, relictam Wenceslai pictoris, pro XXIII] s. gr. Act. fer. V. post Stanislai. XXIX. V ulici Svalojślskó. — C. p. 859b. 711 8. 1464, 19. března. Tasmléz f. 205. Margaretha relicla, lohannes, natus eius, c. d. erga Stephanum picto- rem pro XXXIII s. gr. Act. fer. 1l. post ludica. 4. 1466, 17. kvótna. Tamlćż f. 239. Nicolaus pilcator et Welka c. d. penes Dorotheam, relictam Sti- borii a tabulis, et brascatorium Krtkonis situatam erga Margaretham viduam pro XXXIII s. gr. pr. Quemadmodum vero juxta contractum predicle Margarcthe Katherina pietrix in eadem domo estuarium pro sua mansione ct tempore hyemis cum hospita calore stube gaudcre debebat, ex lunc prefate Katherine eadem mansio cxsolvi debet VI s. gr. Act. sabbato posl Asc. d. b. 1470, 29. bfezna. Tamléz f. 289. Mauricius acufex ct Susanna c. d. inter domos Mathie baccalarii cx una et Dorothee, relicte Ctibor, parle ex altera cx aput Nicolaum pileatorem pro 39 s. gr. Act. fer. V. antc Anuncc. M. V. (Viz níže č. p. 362c část druhá.) 6. 1489, 18. října. Rukop. č. 2106 f. 263. Mi- chael vitrator et Ursula e, d. inter domos Mauricii acu- ficis et Andrec Krtek situatam hincinde erga Wenceslaum Cocum et Iohannam, conthoralem ipsius, pro XX s. gr. pr. Act. fer. III. ante Galli. 7. 1499, 11. prosince. Rwukop. ¢. 2107 f. 180. Dorothea, olim Michaelis vitratoris, nunc vero lohannis de Montibus Cutbnis conthoralis, resignat domum suam silam penes domum Andree Krtek ex una et domum Stephani Nigri partc ex altera — marito suo. Act. fer. III. ante Lucie. 8. 1500, 27. Gervna. Rukop. ć. 94 II. f. 166. Do- rothea, conthoralis Iohannis de Montibus Cuthnis, statuit in fidejussoriam caucionem lohannem Knecht, Petrum Betlémskÿ, Martinum cultellatorem dictum Syrovátka et Sigisnundum Huolkam de Nova Civ. Pr. in XXV s. gr. pr. Iohanni dicto Zelenohorsky de eadem Nova Civ. Pr., quibus obligat domum suam, quam inhabitat, penes domum Andree Krlck, Act. sabbato antc Petri et. Pauli. 9. 1506, 18. ledna. Zamiéz. Martinus Syrovátka resignavit omne ius suum ex superiori proscripcione Martino funifici ct Martha, conthorali eius, Act. fer. II. post Epiph. 10. 1505, 8. listopadu. Rukop. ¢. 2107 f. 273. Martinus funifex emit duas porciones domus, cuius tercia porcio ad eundem Martinum pertinet et tota domus sita est in parochia s. Egidii penes domum Katlierine, relicte olim David mercatoris, et braseatorium Andree Krtek, a Iohanne Knecht et Petro Betlémsky pro XI. s. gr. pr. Act. sabbato post Leonardi. 11. 1606, 19, f(jna. Z«mléi f. 289. Augustinus ssrolerius et. Anna e. d. inler domos Katherine viduc dicte Davidka et Andree Krtek sitam a Martino funifice pro XXID/, s. gr. pr. Act. fer, II. ante Calixti. 12. 1508, 17. dubna. Rukop. ¢. 2108 f. 19. Marti- nus pannifex ct Regina e. d. ex opposito collegii Loude inter domos Katherine acuficis et Katherine dicte Krtková sitam ab Augustino ssroterio pro XXVII s. gr. pr. Act. fer. II. post Domine, ne longe. 18. 1538. 30. ledna. Rukop. 6c. 2111 f. 204. Jan vackát a Anna k. d. mezi domy Jana Sladkyho a Davfd- kovým od Jíry Smetany za L k. gr. pr. Act, fer. IN. ante Purif. (První manZelka Smetanova slula Regina, pa- trné vdova po Martinovi Knapovi soukenníku.) 14. 1641, 9. listopadu. Tamléz f. 373. Petr Zajdl a Johanna k. d. od Jana vačkáře za L k. gr. č. Act. fer. III. post Leonardum. 16. 1653, 4. října. Rukop. č. 2117 f. 298. Jan Zajíc rukavičník a Klára k. d. mezi domy Jiříka rukavičníka 

Strana 712
719 XXIX. I' ulici-Svalojilské. — C. p. 352b. a Jana Sladkého od Petra Zajdle za XLII!/g k. gr. ©. Act. fer. 1111. post Remigii. 16. 1577, 6. cervna. Nukop. ć. 2122 f. 233. Yo smrti Jana Zajíce rukavičníka mezi dětmi jeho, též Ber- nartem Rajn, otcfmem jejich, podána smlouva v taková slova sepsaná: Co se po smrti neb. Kláry, manželky Bernharta Rajn rukavičníka a někdy prve manželky neb. Jana Zajíce, též rukavičníka, podle smlouvy svadební mezi nimi Klárou a Bernhartem učiněné mezi týmž Bernhartem a Janem Adamem a Jčvou, dítkami vlastními jeho Bern- harlovími, a Annou Dorotou a Kateřinou, pozůstalými sirotky po neb. Janovi Zajícovi a Kláře, mateři jich, se děliti pozůstává nejprve na dvou domích podle sebe leží- cích zaplacených 175 k. —. Stalo se ve čtvrtek den Těla božího. 17. 1601, 95. zátí. Rukop. č. 2234 f. 12. N outery po sv. MatouBi stala se smlouva mezi Bernartem Rejnem rukaviéníkem a Janem Rejnem, též rukavičníkem, synem vlastním jmenovaného Bernarla a to taková, že Bernart uznávaje krátkost a sešlost života svého, aby po smrli icho mezi Barborou, manželkou jeho, jakožto macochou Jana Rejna, a jinejmi dítkami jeho Bernarta nějnké nevole nevznikly, protož on Bernart syna svého Jana z statku svého vybejvá a 40 k. m. dává. . 18. 1602, 15. ledna, Tamléž f. 58. V úlerý po sv. Stastném stalo se podělení svrškův po někdy Bernarlovi Rejnovi rukaviènfku a to mezi Barborou vdovou, Zuzannou dcerou a Melicharem a Bernartem syny. lFedné dûm Jan, starší syn, ujal. —. 19. 1602, 27. února Rukop. c. 2113 f. 237. Jan Rejn ujal v podílu svém sobě, Kateřině: m. dům mezi domy Lukáše paumistra zámečníka a Sladkejch obostranně. 20. 1606, 28. dubna. Tamléž f. 393. Václav Parma krejčí a Alžběta k. d. od Jana Rejna za 150 k. gr. Act. die Vilalis. 21. 1606, 11. července. Tamtéz f. 398. Samuel Opolansky a Dorota k. d. mezi domy Sladkych a Lazara paumistra od Václava Parmy krejčího za 150 k. gr. č. 23. 1614, 28. května. Rukop. ë. 2114 f. 147. Sa- mucla Opolauského a Doroty m. j. 28. 1615, 21. ledna. Tamtéž /. 168. Václav Jiráček a Anna k. d. za 225 К. gr. & od Samuele Opolanského. (R. 1620 splácí Anna na onen čas Jiráčková a již Jan Cervenky manželka.) Číslo pop. 352c. (Část první.) Oddělcno od domu č. p. 352c (části druhé.) 1. 1658. — Rukop. c. 2117 f. 298. Jiříka [Goll peka] rukaviéníka. (Dostal patrné po smrti Martina Straky.) 2. 1674, 1. prosince. Rukop. c. 2118 J. 387. Bernhart Rejn rukaviènfk k. d. od Vor&ily Paniclanovy rukavičníce za 45 k. gr. &. Act. postridie Andree. 8. 1677, 28. června. Rukop. c. 2(I2 f. S. ТИК Martin vačkář a Elena k. d. mezi domy Jeronyma ševce a Bernarta Rejnara od téhoZ Bernarta Rejnara za L К. gr. €. Act. in vig. Pelri ct Pauli. 4. 1589, 17. brezna. Tamież f. 309. Jiifk Kolb zámečník a Kateřina k. d. mezi domy Duchka Bránického a Bernarla rukaviënfka od Jifka Martina vadkdfe za 82!/» k. gr. C. Act. fer. VI. post. Gregorii. 5. 1600, 1. září. Rukop. č. 2113 f. 196. Jazar Paumejstr zámečník a Krystina k. d. mezi domy Duchka Branického a Bernharta Rejna rukaviénfka od Jiříka Kolba zâmetnfka za 150 k. gr. à. XXIX. V ulici Svatoji/ski. — C. p. 35%. 6. 1601, 1. března. Rukop. ©. 1063 [. AS. (Svè- domí Valentinovi Bene$ovi proti Lazarovi Paumejstru zA- mečníku o nářek cti.) Anna Senomalski svódeila: Kdyż jest ten jistej Lazar byl u manžela mýho za tovaryše, že jest mu nebožtíkovi manželu mýmu některé věci od ná- dobí bral a vobojky kmenlový dva. Jeden zase vrátil, přinesl do mých vlastních rukou, nu schodech mi jej dal, prosice, aby jej vzala, že druhýho ještě pohledá. Potom po některým čase najal sobě od manžela mýho kovárnu a krám. Tu jest pak se vykrad a činže kopu ještě vostal a klíče dosavad za sebou má od kovárny a od domu a od krámu. Což manžel můj za živobytí suplikací jest dodal před pp. starší zámečníky. A když byl povolán do po- řádku Lazar, vzal tu suplikací a roztrhal ji. Votom kdyż manžel můj [Jindřich] umřel, já sem druhou suplikací dala. Dal mi za odpověď před pp. staršími, že by mne i stou suplikaci et cetera. — Barbora, manżelka Jana Pokornyho : JÁ jeho Lazara nenafikím, nevím o ncm nic zlyho, nez všecko dobrý. Koupil od nás 4 pilníky, ale zaplatil jc. 7. 1605. — Rukop. č. 1065 [. 242. (Zprówy ku potfeb& Lazarovi Paumistru zśmecniku proti starším zi- mecnikóm.) Jindtich Cinkeisen hodinár tuto zprávu dal: To mohu s dobrcjm svédomím povéditi, že jest mi Lazar jak živ žádného dobrého avi zlého slova ucpovèdèl, co jest v pořádku zavříno. —— Martín Šnejder: Starší mistři praví, že by mi Lazar mčl donášeli, co se v cechu za vírá. Já jsem chtěl městského práva žádati a mistrem bejti, tak starSf mistti nechtëli se mnou jiti. On mné nic nedonáší; jen že mi radu dal, abych stál o méstské privo, že mi se má toho dostati, čeho se mejm předkům dostalo. Sice jiného nevím, než všecko dobré o něm. Já jsem tři- kráte žádal starších mistrův, nby se mnou vstoupili, a oni nechtějí. A já se držím jejich zvyklosti a oni chtějí nyní něco nového. — Šimon Brodský zámečník: Ze již víceji jako jinf mistti od JobSta Smelera, slarsiho mistra zd: mecnického, do pořádku obs(hin nebyvám, protože se držím starých artykulův předkům naším a nám vydaných a že se novejmi německejmi artykuli od něho Jobšta smejšlenejmi říditi nechci. Za tou příčinou ani Jana Pavla Gloknara hodináře ani jeho Lazara neobsílá. Nebo pře- dešle za slavné paměti místodržícího arciknižete Ferdinanda také mezi námi zámečníky někteří německý artykule sobě sdělati chtěli, a když toho pti J. Mti, aby jim slvizeny byly, vyliedávali, J. M. to k dobrému zdiní p. purkmistru a radě St. M. Pr. odeslati ráčil. A tak J. Mti to bedlivě uvážíte. A poněvadž zde v Cechách jsou, tehdy aby se ceskymi artykuly, jakż za starodźvna bejvalo, u ne nómec- kejmi řídili, nařídíte. Takovć pak rozbrojniky cechu a všetečné lidi s velkou domluvou tu z rathouzu ihned vržením šatlavním jsou strestati poručiti ráčili. Od toho pak Gasu vżdyckny sc ten starobylej iid zachovával. Až teď tento Jobšt sobě němcceké sám vymyslil, mistry jiné k tomu, aby je plnili, nutí a jak mistry, tak i čeládku pro špatné vejstupky, jak se jemu vídí, pokutuje, na ně brouká, hurtem se udeří, v cechu se vadí a nejináč, ne aby toliko starším v cechu, ale všech dědičnejm pánem byl, tak sobě působí, Item to též vím, že sc [od] obsilky do cechu viceji nikdá nedávalo, nežli po groši bílým, a on Jobšt uložil a sám bére po ortu. Jan Pavel Glokner hodinář: Tomu již rok jminul, na den sv. Markéty byvše při schůzi naší v cechu, když jest JobSt, jsouc za slaršího volen, nám v pořádku nové ně- mecké řády proti prvním starejm českejm, kteréž před- kové naši zachovávali, nařizoval, k nim jsem pfistoupili ani nimi říditi a je slyšeti nechlčl, nýbrž raději odešel. ^ tak od té doby víceji mnc do cechu ncobsfli. To vím, 

Strana 713
XXIX. V ulici Svalojilské. — C. p. 352c. że ten Jobšt víceji sváru mezi mistry nežli jakou svotnost působí, nebo ani jednoho artykule starého v nejmenším punktu nedrží a nezachovává. Jakub Hoger zámečník: Když jsme byli pospolu, byla volázka na každýho. A když přišlo na Lazara, tehdy dal svou odpověď, když jsme chtěli jednoho trestati, jestli nám dá deset kop, abyclimc vzali. A to udělal proti po- řádku, aby jej zlehčil. To jest štukmistr, kterej nechtěl kusu dělat, jako bo chtěli pokutovat. Tehdy mu Jobit pravil: Jestli nechce lépe pořádku zastávat, nežli zastává, tehdy že by ho po druhý raději doma nechal. Potom se hádrovali; tykal mu, jako by již žádný slarší nebyl. Há- drovali se, až se rozešli. Ty sehůzky není mezi námi, aby se neměli vždycky hádrovati. Tyká starším, jako by byli jeho nějací pastorci ; žádnýho sobě za nic neváží. By ho kterej trestal, praví, co mu on rozkazuje? Andreas Waz- ner ruénikáír: Na den sv. Matouše byli sme spolu v cechu. Chtěli jednoho imladyho mistra trcstati, jak v štuku sedí, vězením nebo penězi. A byla kázka vükol vokolo po- řádku, až přišla kázka na Lazara. Tak on dal odporný slovo pořádku. Pravil: Chcete-li ho trestati; vemte od něho desct kop, chce-li on dáti. Tak broukal v po- řádku. Jobšt meler, starší, řekl: Vždycky chceš ruznici v pořádku dčlati, máš spurnou hlavu svou. Co pak nechceš se s námi snášeti. Inu od ty doby nepůjdeš mi více do pořádku. Nechám tě seděti, jako jiných, Pavla hodináře, pončvadž nechceš se s námi srovnati. A koli- kráte koliv pořádek pospolu byl, vždycky Lazar odporná slova dával, nesvornost a nepokoj v pořádku udělal, vždycky proti pořádku byl a co tejný věci někdy v po- řádku se suesly, to Lazar v šenkovním domě rozprávěl. Nadal Jobštovi šelem, že nespravedlivě soudí. Když mladý mistr vobchází cech, aby, jestli kdo co dlužen, dal, když k Lazarovi přišel, tehdy on řekl: Odpusťte, neničko jsem vzal rovně ty peníze, abych je mistrům dal. Tak on vzka- zuje odporný slova starším. Když oni se ho potom v cechu zeptali, když votázka na něj přijde, proč nechce podle pořádku státi, jako jiný mistr stane, on pravil: Vždycky, ty Job&t, más mnoho na mne. A sám jest tak zpurny. Kdy chce, ujde z cechu, ani odpuštění nevezme, ani dobrou noc nedá. Kolikráte ušel z cechu a nic neřekl, tak odporný jest. Potom lidi běží na starší mistry, že žád- nýho díla dobře nedělá. A když ho obchází, aby do po- řádku přišel, že ten pán na tě žaluje, že dobrýho díla mu neděláš, že jsí mu dlužen a za dílo děláš, co chceš, on brouká na slarší místry, aby mu nerozkazovali. Rezníci taky na něho kolikrát žalovali. On taky nechce zaplatiti, kdyZ se napomíná, nedbá nic na pořádek. Co by malý věci mohly srovnány v pořádku bejti, to nic. Než má-li kdo co, ukazuje na p. purkmistra a pány. Praví vždycky Lazar, že jest Jobšt Smeller proti němu a že nahání pořádku. Haní ho a tupí, že jest ho připravil vo 300 k., jak žív. A von mu ještě Jobšt půjčil 10 zl. k jeho za- čátkům. On tak Jobšta haní, že jest ho připravil vo 300 k., jako by tak byl od pořádku trestán, že by vo 800 k. měl přijítí a ty peníze aby se jen jemu Jobštovi dostaly. A Jobšt pravil, jestli jest von ho vo 800 k. připravil, že mu on chce 600 zase dáti. Než on Lazar jest vždycky proti pořádku. Jiřík Šumacher zámečník: Já jiného nemohu praviti, než že Lazar po všecky časy od počátku vždycky byl proti pořádku; co jest na čem se pořádek snesl a za dobré uznal, to on po šenkovních domích roznášel. A když byl do cechu obsílán, tehdy vstával a stranám, které před pořádkem činiti měli, tejně šeptal, co jsou proti pořádku měli mluviti; aby jen pořádku posměch udělal. XXIX. V ulici Svałojilskć. — Č. p. 85%. 713 Taky praví, že by nemobl tak mnoho peněz vydělati, co by pofádku pokut dal, ale já jsem nikdy nevidčl, aby měl kdy peníz dáti. Když se od pořádku obsílá vo Suché dni, tehdy on smí vzkazovat, (s uctivostí, V. Mti, ráčí mi odpustiti), Ze jest již těch peněz nešpráchal. Všechny nás naříkal a zhančěl, s uctivostí, že sme hundsfutové a že není žádnej tak dobrej, jako on. Přicházejí lidé do pořádku, žalují naň, že nic dobrého díla nedělá, bére peníze a dělá nám všem mistrům hanbu. A když jdou v cechu vokolo votázky, smí oust neotvírati, hází hlavou, abychom dělali, jak chceme. Castokráte y pořádku vstal a odtud běžel, ani povolení neb odpuštění nežádal. Když jsme se vSickni mistři v pořádku snášeli a když jest on tam byl, tehdy jsme jen s ním hádku měli. Jakub Rolend vostružník: Na den sv. Matouše, když jsme Suché dni drželi, byl tam Lazar v pořádku a štuk- mistři taky byli vobeslání z příčiny štuky. Jobšt se jich ptal, jsou-li hotovi s svejmi kusy; co dělají, že tak dlouho nad nimi sedí. A šla votázka vůkol, že měli pokutu ulo- žití, aby s štukami pospíšili. A když na Lazara votázka přišla, tehdy on hlavou vzhůru házel, mínil: Dělejte, jak chcete. K tomu Jobšt řekl: Když nechceš své odpovědi od sebe dáti, tak nejsi nic platen v pořádku. Potom šla druhá votázka vůkol. Opět přišlo na Lazara, tak on řekl: Když slova má nic neplatí, tehdy já nic nechci říci. K tomu Jobšt řekl: I tehdy tě nikdy více k pořádku obsílati nebudu. Na to řekl Lazar: Když mne neobešicte, to raději uhlídám. A s tím potom šel z pořádku. Rottycher Knoperoge hodinář: Když jsem se do po- řádku dostal, tehdy jsem nic jiného neviděl, než dobrou svornost a bratrství. Než toliko Lazar, ten byl vždycky zpurnej. Co já v pořádku jsem, na čem se všechen po- ctivej pořádek snesl, k svornosti, obci všeho města a po- řádku k užitečnému, tehdy on nikdy svýho hlasu k tomu dáti nechtěl a pravil: Dobře-li uděláte, dobře budete míti. Anebo hlavou přes sebe házel a dokonce mlčel. Byl jsem mladším mistrem. asi rok v pořádku, když přišlo poručení od J. Mti Cé aneb od p. purkmistra, tehdy mne starší mistr: obeslal, abych obsílal pořádek a poručil mi, co bych mól mluviti. A když jsem k němu přišel, tehdy on vždycky zpurná slova dával, aby jemu starší mistři ne- rozkázovali, aby oni v svych domích vládli, že on svúj dům dobře opatří. Dále jeden mladej: mistr. do pořádku byl přijímán, jménem Tomáš Poml; vstoupil s přítely svejmi do cechu. Tak mu poctivej pofádek predkládal, čím by do pofádku povinen byl. Tehdy Lazar vstal s svého místa a šel k toho jistého přátelům v cechu a pravil jim, aby v to nešli, co jim poclivej pořádek předkládá, že toho nemají v svém privilegium, čeho od mladého mistra žádají. K tomu přátelé jeho pravili: Uchovej nás P. B. od toho, my nechceme proti pořádku bejti; my chceme pořádek pomáhati sílíti, ne lehčiti. Jsme taky dobří spolu- měšťané a mistři. Naposledy když byl v pořádku, byla vůkol trojí volázka držána, A když na něho přišla, tehdy on mlčel aneb hubou přes sebe hodil. K čemuž mistr Jobšt řekl: Když nechceš žádné odpovědi dávali, tehdy tě nikdy více do cechu obsílati nedám. K tomu on s usmí- škem řekl: Znamenité mi šíbalství uděláte, když mne do cechu nebudete obsílati. A nic více mluveno nebylo nežli to. A on hned obžaloval před radou mistry, že by mu řemeslo s'ožili. Já to přísahou stvrditi mohu, pokudž já v pořádku jsem, že mu nic zlého se nestalo, ale on jest vždycky proti nám 2 proti jednolě a bralrstvu. Tomás Paumel ruénikáf: Jiného pověditi nemohu, než że mlstr Lazar jest neposlusnejm mistrüm. KdyZ jsem tam od starších mistrův byl odsílán, že jsem lo do pořádku 90 

Strana 714
714 XXIX. V ulici Svatojilské. — C. p. 859c. obsílal aneb sice když vrchnost poručila, že jsme se měli stavěti za příčinou vojákův anebo když cizí legací aneb Poláci přijeti měli, tehdy mi on vždycky za odpověď dá- val, že jemu starší mistři nemaj( co rozkazovati. - - Pavel Grofit vostružník: Toho jsem povědom, že Lazar, můj milej kmotr, v cechu častokrále zpvrnej byl. A já ho proto trestal: Medle, kmotře, nečiňte toho; vy bez po- řádku bejti nemůžete. Však předse se nedal napraviti. Fabian Keller zámečník: Lazar mne potkal na rynku a řekl, že zdejší mistři drží pořádku zvyklosti jako jiné šelmy, že by tudíž chtěl k nám přijíti; k sv. Anyžce, a že by s námi pořádek držeti chtěl. — Mates Šindler zá- mečník: Mistr. Lazar k nám na rynku přišel a řekl: My držíme zvyklosti pořádku, jako jiné šelmy. Ze by tudíž chtěl k nám přijíti a s námi u sv. Anežky pořádek držeti. Andres Wizner ručníkář: Tak se stalo ten den po Novém Jítě, šli jsme k svýmu sousedu na Zejdlk vína. Paul Kloker tam seděl s Lazarem a Kloker pravil: Ne- ničko já musím mlčeti, neničko fuxšvancer jde. A my vinšujeme jemu šťastnej novej rok od P. B. všemohou- cího, abychom se šťastně zase shledali přes rok. Potom řekl Lazar: Jsou někteří mistři: hudlaři, odpustte, a ne- dělali mistrovský kus, jsou fletrový. Počal hnedky na Jobšta láti, že on nový pořádek počínal. Řekl jsem k Lazarovi: Medle, co mluvíš to, však toho nemůžeš dokázati. Kloker pravil ke mně: Proč ty taky na hospodu nejdeš? Však dnes dadí mwstii panu tatíkovi nový líto. Já řekl: Dejte mi pokoj. A Lazar chtěl mne prátí. A ti dva řekli, jak tu budou svědomí dávat? Medle, dejte nám pokoj, my jsme sem na žádnou vádu nepřišli, míti budeme za své peníze píti víno. Wolf Unger platnýř: My sme na den Nového líta, já, Andres ručnikář a Jan Kračmer jehlář, na žejdlík vína k Danielovi Netterovi šli. I byli tam Kloker a Lazar. Tak sme my se k ním posadili a Kloker a Lazar začali: Nyní prichází zrádce. A mčli další handl spolu a vespolek : se vadili, Jedno slovo za druhé. Tehdy Lazar řekl, že jest Jobšt přesvědčený člověk, že ho chce přesvědčiti, že by nebylo žádného lživějšího člověka v městě, jako jest on. Z těch řečí jsme my jeho trestali. On pravil, že toho chce dokézati a starSf mistri že jsou hudlaři, pasáci. A Jobšt že jest k svému mistrovství pečenej herynk přidal. A tak posměšnejch a hanlivejch slov více. Musel by jeden dobře ark míti, aby byl všechno popsal. 8. 1615, 10. listopadu. Rukop. č. 476 f. 88. (Bo- huslav Záhofansky s Lazarem Paumistrem.) Od Bohuslava, že jest se dožádal obeslání na Lazara, kterak on stavějíc nějaké stavení v domě svém na onen čas a při sklepu jeho původem latryny a táhnutím do sklepu veliká škoda se děje. Pročež dříve, nežli by jakého opatření vyhledával, za vejchoz Zádal. — Dictum: Poněvadž jest se to pii vcj- chozi z očitého spatření a i z zprávy pohodlného našlo, že skrze latrynu v domé Lazara Paumistra zámeóníka, v kteréž z spodka zdi nemálo kamení vypadalo, na sklepu podzemním i suchém v domě Bohuslava Záhořanského z Vorlíku táhputím se nečistot veliká škoda děje — z té příčiny Lazarovi P. z práva se nachází, že jest lakovou latrypu do gruntu vycidili, tu zeď vybořenou vyzdíti, dobře vycvikovati a vápnem obvrci dáti povinen. Číslo pop. 352c. (Část druhá). Odděleno od domu č. p. 352b. I. 1470. — Rukop. č. 2105 /. 289. acufex et Susanna. (Viz výše č. p. 852b.) Mauricius XXIX. V ulici Svalojilské. — Č. p. 352c. 2. 1498, 18. srpna. Rukop. č. 2107 /. 43. An- dreas de angulo publicavit, quod iuxta concordiam nupcia- lem domum suam resignat Zuzanne, uxori euc. —. lnsuper prenominata Zuzanna viceversa resignavit candcm domum cum alia substancia sua universa ac cum domo alia et instita sub cotzonibus memorato Andree, maiilo suo caro. Act. (er. MI. ante Assumpt. M. V. 3. 1498, 8. října. Zamtéž J. 45. Stephanus Niger, colorator cocium et Anna e. d. in parochia s. Egidii inter domos Michaelis vitratoris et plebani ciusdem ecclesie sitam utrinque ab Andrea de angulo pro XL s. gr. pr. Act. fer. lll. post Francisci. 4. 1499. — Zamléž f. 180. Stephani Nigri. 6. 1504, 11. ledna. Tamiléz f. 243. Katherina, velicta olim David mercatoris c. d. penes ortum ple- bani eiusdem ecclesie ex una et domum olim Labanovsky parte ex a'tera a Bartl, sublimatore vini, pro XXV s. gr. pr. Act. fer. V. infra octavam Epiph. (V rejstříku: zove se kupujici Katherina jehlatka Davidka.) 6. 1505. — Tamlez /. 273. Katherine, relicte David mercaloris. 7. 1608. — Rukop. c. 2108 /. 19. Katherine acuficis. 8. 1533, 11. září. Rukop. 6. 2142 f. P. 7. (Ksaft Katefiny Davidky.) My purgmistr a rada 5t. M. Pr. známo činíme — kterak Kateřina řečená Davidka, někdy souseda naše, učinila jest kšaft — v iterý před sv. Dorotú |. XXXIII. — kteryżto — toto jest v sobě držel a zavíral: Vuole Kateřiny Davidky a pořízení. Item Martinovi [Stra- kovi] synu mému poroučím duom, hospodářství, kteréž jest v něm a krám s všemi potřebami, co jest ve všech truhlách krámských; ty věci krámské aby byly prodány Martinovi k ruce. Item Anně, vnučce mé, L zl. uh., Kateřině, vnučce mé L k. gr. m, Reginč, vnučce I, k. gr. m. Item k sv. Jiljí deset k. m. — Stalo se ve čtvrtek ро Nar. P. M. 9. 91677. — Rukop. 6. 2122 f. Zll. Stala se smlouva mezi Julianou, Jiříka Goltpeka rukavičníka man- żelkou, a Janem Strakou, bralrem jejím o statek všeliký po Martinovi Strakovi, otci jejich pozuostalý. 10. 1546, 16. dubna. Rukop. č. 2117 [. 59. Mikuláš Drabant a Anna k. d. ležící vedle zahrady fary sv. Jiljí a Petrem šenkýřem obostranně od Jana Straky a Jiříka měšečníka, švagra jeho, za XXV k. gr. č. Act. fer. III. post Conductum pasche. 11. 1547, 28. února. Tamtéž f. 105. Jan Nosek kroječ sukna a Anna k. d. od Anny, Mikuláše Drabanta manželky, za L k. gr. č. Act. fer. II. post Mathiam. 19. 1507, 94. kvétna. Tamtez f. 384. Luk«& malíř a Dorota k. d. od Jana Noska krojece za C k. gr. č. Act. fer. Il. ante Urbaui. (R. 1658 splácí Dorota vdova.) 18. 1660, 31. července. Tamlez f. 457. Jeronym vetešník a Johanna k. d. ležící mezi farou sv. Jiljí a ruka- vičníkem od Doroty, někdy Lukše malíře manželky, za CV k. gr. & Act. fer IIlI. post Abdonem. 14. 1583, 9]. ánora. Rukop. č. 2112 f. 143. Jiřík Branickf a Dorota k. d. proti kolleji Nazuretské ležící od Kateřiny Jarolímový za 1256 К. gr. &. Act. fer, l1. post Valentini. 15. 1604, 27. ledna. Rukop. ë. 2205 f. 242. (Клай. Duchka Jranického.) My purkmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — že kšaft Duchka Branického, měštěnína našeho, — vysvědčený — loto v sobě — drží n zavírá: Ve jméno —. Já Duchek Branicky — známo činím —: předně dům můj mezi domy Lazara zámečníka a záduš- ním domem při zahradě farní sv. Jiljí — dávám Iorotě, 

Strana 715
XXIX. Na prostranství za sv. Jiljim. — Mezi č. p. 862 a 236. manželce mé, — Anně, Jana Štela sedláře a měštěnína Star. M. Pr., manželce, dceři iné milé, 20 k. m. — Jehož jest datum v oulercj den sv. Jiří 1602. — Kiterýžto kšaft — rozkázali jsme upečetiti v outerej po Obrácení sv. Pavla I. 1604. 16. 1606. — Rukop. č. 2148 f. 59. Stala se smlouva mezi IDorotou Branickou a Lazarem Paumejstrem zámeéc- nfkem a to taková: Jakož jest nešťastnou příhodou díl zdí při světnici jeho Lazara od žlabu až k stavení Doroty Branické se obořilo, kterýmžto zbořením dvě podlahy až na dvůr Doroty Br. se zlomily a obořily a tím na domu jejím nemalou škodu učinili; že on Lazar takovou zeď, oslatek seberouce, aż pod klenulf domu svého ji zase na- horu svým nákladem vyslavěti dáti a žlab, poněvadž jak s jeho krovu tak i Dorotiného do něho voda spadá a ten původem zboření takové zdi zkázu vzal, zase v to míslo položiti má. Stalo se v pondělí po sv. Vítu. 17. 1613, 15. března. Tamléž f. 342. (Kšalt Doroty Branické.) My purkmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — ic kÉaft Doroty Branickć — 98. Januarii 1610 publiko- vany — tolo v sobě drží: Ve jméno —. Já Dorota Bra- nická, pozůstalá vdova po dobré paměti p. Duchkovi lšra- vickÿm — dûm můj — dávám Jakubovi Hyr&lovi vnuku a Marjanć m. j. -— Datum — v středu den sv. Martina 1609. — Tomu na svědomí — Kterýžto kšaft —. Stalo se v radé v pátek po nedéli Oculi 1613. * ]620, 9. zái(. Rukop. č. 478 f. 27. Mezi Mar- jauou Ottovou a Lazarem Paumistrem.) Dictum : Poněvadž to se očitě spatřilo, že zeď společná jejich jest a před mnolo lety díry, kde v ní trámy vloženy byly, posavad se spatřují, protož se z práva vynachází, že on Lazar jest povinen tu střechu dáti opravit. * 1643. — Rukop. č. 2115 f. 114. P. purkmistr a páni koupili k obci dům spálený — od Jana Otta sedláře. (Zápis není dokončen.) * 1643, 27. března. Tamiéž. Bohuslav Záhořanský z Vorlíka k. d. spálený a dokonce zruinirovany vedie domu Lazara Paumistra zámečníka a fary starý sv. Jiljí od obce St. M. Pr, za 168 k. gr. pr. s tímto při tom dalším jemu p. Bohuslavoví od pánův daným opatřením, że na lýž dům spálený žádné další městské berně a to pro platné služby obci télo od něho p. Bohuslava pro- kázané více a dále uklídané bejtí nemají, nýbrž za jeden toliko dům spáleniště toto k jeho p. Bohuslava domu při- pojcné jmín a držán býti má. Na prostranství za sv. Filjtm. Mezi čísl. pop. 352 a 236. (Fara sv. Jiljí.) 1. 1482, 22. června. Rukop. č. 2119 f. K 5. Ne jméno božic amen. Já Mikuláš Důúpovcec, úředník desk zemských a měštěnín St. M. Pr., vyznávám oc. že ačkoli z dopuštěnie božieho nemocen jsem oc. Najprve a přede všemi věciní činím a ustanovuji poctivá paní Annu Ko- Xtálku, méStku St. M. Pr., sestru mi, pravá a mocni i naj- vyšší poručnicí domuov mých nížepsaných a podle toho také i s licm všeho statku mého. — Potom pak právo mé, kteréž všecko k domu Ctiborovskému proti sv. Jiljí kostelu ležiciemu mám, jakož listové královští na týž duom vydaní široce to svědčic, dal sem mocně — ctihodnému knězi Václavovi, opalu kláštera sv. Karla, s jeho konventem, tak aby oni domu téhož, jakož najlépe moci budú, po- 715 žívali tak dlúho a dotud, donižby probošt k již psanému kostelu uveden nebyl řádně. A když by tak byl uveden, tehdy vuole mó jest, aby duom ten témuž proboštovi beze všech uiplatkuov postoupen byl i také listové královští nahoře dotčení vydání bylí beze všech nesnází. A opat s konventem počtu z toho žádnému činiti aby nebyli po- vinni. Duom také muoj druhý za sv. Linhartem, v němž bydlím, k témuž klášteru sv. Karla mocně odkazuji, aby pronadice jej plalu, coż muoż byti kipeno bylo aneb peněžitý na dielo kláštera obráceny byly, jakž sč knězi opatovi bude zdáti. A podle toho knihy mé všecky, pás střiebrný pozlatitý, z něhož kalich buď udělán, a střiebra XIII, lotu a kii&tal, kterjZ u JeSka zlatnfka mám, aby sestra má nahoře psaná pektorál slušný z toho zpósobila a k tomu ornát za X k. gr. kúpila barvy, kteráž by se knězi opatovi zdála, k omirálu a k albě, kteréž prve mají, a lo aby pii caslopsaném kláStefe zuostalo vÉecko. — Jakož sem kúpil zahradu od kapitoly PraZské do dvi ži- votů, mého a Matěje, syna poručnice častopsané, za XIII k. gr., to aby kapitole též bylo splněno z mého statku a lýž Matěj tuż zahradu drżal a jie požieval až do své smrti. Ale po smrti jeho táž zahrada na túž kapitolu zase připadla beze všeho úplatku. Item sklep muoj, kterýž mám v kocích, sestře mé častopsané otkazuji. — Item mám od mistra Václava Paly kalich střicbrný pozlatitý a něco při tom, nepamatuji ani v čem, než v registrách mých to sé naj-te. Act. sabbato ante Joh. B. a. LXXXII. 2. 1484, 8. března, Rukop. č. 2106 f. 136. Post- quam domus Cliboruvskÿ dicta inter dotem plebani s. Egidii et Mauricii acuficis utrinque situata post discessum ab urbe canonicorum de Carlovia vacua et deserta est relicta, animadvertentes dd. seniores communitatis et tota communitas Mai. Civ. Pr., quod domus predicta ad eccle- siam s. Egidii ab antiquo pertinebat, ad inslantem petici- onem parochianorum ecclesie prefate domum eandem eidem ecclesie predicta communitas dedit, donavit et appropriavit. Act. fer. Il. carnisprivii. Proti kostelu sv. $ilji. Číslo pop. 236. 1. 1440, 1. prosince. Rukop. č. 90 f. 60. Yohan- nes Semečka emit d sitam inter domos Petrzikonis Kúth et Stiborii a tabulis pro se et post morlem ipsius nobili d. Otta de Bozkowicz [má státi de Bergow] erga Wence- slaum de Chrustenicz cum consensu Anne, relicte Dreslai de Malovar, patruelis sue, pro XXX s. gr. Act. fer. V. post Andree ap. 2. 1479. 4. ánora. Rukop. c. 2106 f. 29. Serenis- simus princeps et dominus d. Wladislaus, rex Boem., molus innata benignitate ad nobilem dominam d. Marga- retham de Tynec, dictam Zlenická, eidem d. Margarethe auctoritate regin Boemie omni sine errore, scd sano dc- super habito consilio suorum nobilium domum olim decani s. Egidii penes domum Stiborii sitam per generosum do- minum d. Czenkonem de Klinsstejn, procuratorem memo- rai d. regis, relalorem horum ad Mai. Civ. Pr. consilium, dedit ct donavit graciose. Que domus post morlem olim d. Iohannis de Bergolow (sic) in memoratum d. regem iure fuerat decoluta —. Sed sepedicta domina Marga- relha bernam de XXX s. gr. ab antiquo et omnia onera civitatis de predicta domo solvere et subire cum suis successoribus debebit. Act. fer. V. post Purif. 90* 

Strana 716
716. XXIX. Proli koslelu sv. Jiljí. — Č. p. 237. 3. 1479, 4. listopadu. Rukop. č. 2119 f. T 6. (Kšaft Markéty Zlenické z Týnce.) Ve jméno božíe amen. Já Margreta Zlenická z Týnce vyznávám ticmto listem oc, Ze atkoli z dopuktenie boZieho nemocna jsem oc toto mé poslednie porucenstvie oc takže duom muoj v St. M. Pr. blíž: kostela sv. Jiljie ležící; v němž bydlím, a k tomu také všeckeren jiný statek muoj, na čemž by koli zâlezel, kterýž v témž domu jest, dala jsem dobrovolně a tiemto kšaftem mým se vším a plným právem po smrti mé mocně a dědicky odkazuji a otdávám panně Dorotě, služebníci mé vérné —. JenZ jest dán léta — čtyřistého sedmdesá- tého devátého ten čtvrtek po Všech Sv. 4. 1484, 8. dubna. Rukop. č. 2106 /. 136. Ge. nerosa d. Margarella de Tynec dicta Zlenická stans per- sonaliter in consilio — domum suam ex opposito ecclesie s. Egidii inter domos Cuüborii et Viti porybny utrinque situatam dedit parrochianis s. Egidii. — Act. fer. V. post Ambrosii. Spojeno s farou. O ulicích Nožířské (Karlově), Zlatnické (též nyní Karlově) a k sv. Jiljí (Husova třída). *1. 1360, 10. února. Rukop. č. 986 f. 192. Nos Nicolaus Reinbote iudex, Iohannes Leuthemericzer, Ulricus Czotter, Wolllinus Galm, Johannes Rost, Mathias Ress, Seydl Ottonis, Waltherus Gabler, Iohlinus Permossii (?), Martinus Wawrziconis, Tesco Pibraner el Frana Scydlini de Dicska consules, Nicolaus Znoymer, Bohuslaus de Miliczin, Conradus institor de Nórnberch, Ula Zilberczeiger et Ioslinus Rotonis scabini, iurati M. C. Pr. cives, notum facimus tenore presencium universis, nos ab anliquis iu- ratis, predecessoribus nostris, hoc pro vero indagasse, quod cum olim Pesco Kowarz ex una et Wenceslaus cum baculo, Leupoldus et Nicolaus dictus Reuhcl cultellatores ex parte allera pro luce, que de eiusdem Pesconis curia ad corun- dem cultellatorum domos transit, ad invicem litigassent, tunc placuit ambabus predictis partibus huiusmodi litem diserelorum virorum Georii aurifabri dicti Krich et Ni- colai dicli Hozweschel, civium Pragensium, arbitrio seu decisioni de alto ct basso committere, quod ct fecerunt. Quiquidem arbitri, prout cciam ab ipsorum ore audivimus, eandem litem ipsis sic commissam deciderunt seu com- planarunt in hunc modum, quod fenestre predictorum cullellatorum ad dicti Pesconis Kowarz curiam tendentes, sicut nunc extant situate, ila ex nunc semper in eadem longitudine et qualitate permancre debent et earundem fenestrarum lucem prefatus Pesco Kowarz, heredes ct successores sui, non debent obstruere aut aliqualiter ob. umbrare. Predicli quoque cultellatores, heredes et succes. sores eorum, de predictis ipsorum domibus ad curiam predicti Pessconis Kowarz non debent aliquam imundam aquam fundere sub pena, quam domini consules P?ragenses, qui nunc sunt et fuerint, dicabunt super eo. Porte vero, sivc hostia fencstrarum de dictorum cultellatorum domibus ad curiam dicti Pesconis aul sui sucessoris tendencium ab intra et non ab extra ipsas domos dcbent appeudi. Deinde fumus de dictis domibus proveniens per directum, et non indireclum, supra dirigi ct duci debet. Prioribus eciam litteris super murorum locacionc inlcr predictos Pesconem Kowarz et Wencceslaum Leupoldum ct Nicolaum cultellatores confectis scmper permanentibus in sue roborc firmitatis. Ut autem omnia et singula premissa firmum robur perpetue obtineant, presentem litteran de verbo ad verbum in libro iudicii nostre Civ. Prag. predicte XXIX. O ulicích Karlové a Husově. fecimus annotari. Illorum, quibus sigillum secretum no- slrum seu civilatis nostre Pragensis predicte. appensum est, testimonio litterarum. Datum anno d. MCCCLXo? in die s. Scolastice Virg. *9. 1406. -- Rukop. é. 2099 jf. 25. Consilium antiquum recognovit ex partc platce cultellatorum, quod Michael venit cum vicinis et peciit, ut reformaretur platea, ibi dominis apparuit utile et promiserunt ipsam laborare, sicut nunc. est. Demum quando Ottlinus aurifaber cum vicinis conquerebatur, quod talis labor ipsis esset dam- nosus, ibi sc Michael submisit dicens, si post modum damnum inferret labor suus vicinis, quod propria cum pecunia vellet reformare ct damnum avertcerc. l. 1498. — HRukop. ć. 1128 I [. 29. Když starší a jiní vSichni mistfi rem. sla nożierskóho vslúpivše do plné rady oznámili sú, když které potřeby do řemesla, bud to železo, ocel, pušpan ancb jiné věci k jich řemeslu potřebné kupují, že se lčmi diele v řemesle. I přiházie se, že některý mistr vdluže se i z města ujde, v tom pak někteří jiní lidé přípověď k statku toho ušlého učiniece ten statek v svych dluziech osihni. A skrze takové věci řemeslo jich škody nemalé béře. T prosili sú pánuov, aby je v tom ráčili opatřití. Pan purgmistr se pány — k tomu sú své povolenie dali, kdyžby kolivěk některý mistr nebo tovaryš jich řemesla vdluže se i ušel by pryč, aby přede všemi přípovědníky i věřitely z jich ze všech statkuov, to, což by bylo do jich cechu dluhu spravedlivého, zapla- ceno bylo najprve beze všie nesnáze. Act. fer. V. ante Margarethc. 2. 1501, 12. dubna. Hdjkova kronika list 459. V pondělí Velikonoční sladovníci staroméstStf pfisedse z Slovan vskočili do Nožířské ulice a něklerc z nožířů škodně urazili. Potom byli z mósta vypovedini. 8. IŁO4. — Rukop. č. 1128 1 f. 51. V 16 při, kdež někteří tovaryšnov řemesla sladovnického ranění vi- nili sú jménem jednoho zabitého Farářovým sladovníkem a jménem svým Nosála, Biclka, Spalka a Pazderu, nožicře, praviece, kterak by onoho zabili a je ranili svévolně beze všeho jich proviněnic nočně na ledu. Proti tomu oni no- Zieli pravili, znajíce se, že sú len skutek učinili, ale mluviece dále, že sú se svému násilí a moci bránicce to učiniti musili, a že sú oni sladovníci ua ně počálek uči- nili a jim se, kdyZ sá vyskali, se porübali. A na to vedli sú některá svědomie. Tu p. purgmistr se pány vyslyševše žalobu — takto — nalézají: Poněvadž ti z obistrani pacholci záštie Zäd- ného sú s sebú neměli, z loho jest rozuměti, že jsú jedni na druhé naschvál neSli; ncZ tu teprüv sscd$e sc Że su o něco zašli a někteří na druhé musili počátek učiniti. Ale poněvadž nožieři praviece, že by sladovníci na ně počátek učinili, dostatečně podle práva toho neprovozují, a oni sladovníci nikterakž tomu neodvozují, i pro takové nedostatky a z těch příčin, aby oni 'nożicii predkem za to spravili na kříži, že sú neucinili nikterakż na ně po- Cálku. A spravie-li oboji, již podle práva ničímž sobě v (6 věci povinní nebudú, než tiem toliko, ahy sobě toho nezpomínali a jedni druhych tiem aby nedolykali, ale aby k sobě dobrá vuoli jméli, chtic-li v mésté byii. Pakli by kteříkoli správy učiniti nechtěli, tehdy pání k takovým chtie se jako k vinnym zachovati. A také jestli že by kteří po včinění správy druhých čímkoli takovým dotýkali a pokoj přerušovali a v tom byli usvědčení, páni k tako- vým beze všie milosti chtic se zachovati jako k všeteč- ným rusitelôm pokoje a k lidem nepravym. Nez že sú oboji ti tovaryšie panské přestúpili přikázánic, takže sí se nocné túlali a dlúho seděli, kdež skrze (o vražda 

Strana 717
XXIX. O ulicích Karlově a Husově. i úrazové staly sú se, i z té příčiny páni je v sv kázeň berú a k nim se chlie zachovati podle takového jich proviněnie a podle zdánie svého. Ze pak mezi tovaryši týchž řemesl, totiž sladovnického a nožieřského, najviece a najčaslějic puotky neslušné bývají i aby toho mohlo viece jiż nebyvati a takové nesnóce pfestati, o lýchž to- varySích vandrovních takto o tom pani rozkazuji: Aby oni sladovnict{ ani nožieřští tovaryšie tovarySuov jinÿch řemesl žádných k sobě nepřipojovali pro nic proti dru- hým a s žádným aby se nepuntovali; sami také v žádných rotách a v počlu velikém bez potřeby a příčiny lodné aby nechodili. Než byla-li by toho potřeba kterýmžkoli v počtu dráhlném aneb všem jítí spolu, to budí moci dobře uciniti snestice lo jedni každí na své staršie, beze všie však braně, a povoleli jim jich starší, Pakli by se kteří- koli s jinými řemesly proti druhým puntovali aneb v ro- tách bez povolenie svých starších a bez potřeby chodili, a také kdyby pak i s povolením starších v mnohém počtu s braní choditi postížení byli aneb že by kteří na druhé řečí ňákú co podrývali a v tom by byli usvědčení, lakovi z mósta aby beze v&ech prostíedkuov vjpovédieni byli a věčně v městě aby nebývali jako ti, kteříž jednotě by překáželi chtěli, kterúž město stáli a trvati má. Pakli by kteříkoli skutek skutečný, buď zraněním neb mordem, na druhé učinili a v tom polapeni byli, ti beze všic mi- losti a beze všech prostredkuov a síduov aby hned na svém zdraví trestáni byli. Také pak že páni mistři těch řemesl, když jaká pří- hoda trefí se mezi tovaryši jich, že podle nich stávají a je fedruj( i jich pře vedú před súdy a zaslávají, a tak jich tovarySie takový fedruhk majíce i snáze a lehčejie ledačehoz se dopustéjf, ježto by mnohokrát učiniti ne- směli, když by v mistřiech svých posilku a naděje ně- jměli. I aby toho všeho potomně nebylo a k tomu také aby kyselost, kteráž skrze to mezi súsedy sc přiházic, nebyvala, o tom takto jest narovnáno: Jestli Ze se kdy co kterému tovaryši anebo viece jich od někoho přihodí *ancb oni se něčeho proti jiným dopustie a sami se v leda- cos uvalé, v takové věci že jich mistři ani zaslávati ani litovati nemají. Než nechť každý svú věc vyjednává. Pakli by se toho kteří sousedé dopustili; že by takové fedro- vati aneb zastávati chtěli, tehdy páni takové mají trestati podle zdánie svého jako ty, kteříž by svévolným u ne- poslušným folkovali. Než jestli že by kdy kterého mistra tovaryši se co přihodilo, kdyby po jeho posle, službě a potřebě šel nebo jel, v lom jeho opúštěti nemá. Act, fer. II. post Letare. 4. 1618. — Tamléž Il. f. 217. V té při mezi to- varyši sladovnickými z jedné a řeznickými a nožířskými tovaryši strany druhé, kdež sou je vinili sladovničtí tova- ryši, že z řeznického řemesla tovarySuov nesndz, róznice, bitva, naposledy i mord jest vznikl, a toho pocdlck a pnovod že jest byl Jíra na Malé Straně, za nimi chodè a jim, sladovnickym tovaryšóm, ku půtce příčinu dávaje. A potom sebrav se s jínými skutkem půtku vyplnil a Ada- mova sladovníka bil s Tuomuo, Jiříka puškaře synem, a Sturlíkem, sebrav se s jinými. A na to pokázali svědomí. Proti tomu strana odporná mluvila: Jestli že se co na koho shledá, ježto jest v lomto skutku vinen, aby páni ráčili viného trestati, aby takový jiným dobrým všem ve- spolek takové nevole a nesnázi nečinili. Kdež i on Jíra od sebe pravil, že ne z něho ten počátek přišel, ale že pokojně [s] sladovníkem mluvili chtěl, s svým krajem, a on počátek naň učinil, kterémuž jest odepříti musil. A Sturlík že jest bez viny usazen byl, nevěda od koho. A Tomáš že v té věci nic povinen není, že jest je roz- XXIX. O ulicích Karlově a Husově. 717 vazoval. V tom též se na svědomí táhmíce a pravíce, že o tom mordu, klerýž se potom slal, nic nevědí aniž sou při tom byli. Tu p. purginistr a páni — vypovídají: Poněvadž to se jest skutečně shledalo z řečí Jíry, řeznického pacholka, a z svědomí, že tou vší věcí hnul a jí i počátek se dál na Malé Straně, a skrze ten počátek po sobě jiných po- táhl, kteříž spolu s ním skutkem na sladovníky jest sáhl(!), jakož to jest svědomím provedeno, skrze kterýž takový zlý počátek potom ten mord se stal, že človek bezviný jest zamordován, protož páni jeho Jiříka ber v svú kázeň. A Tůma truhlář že podle něho Jíry v touž neřádnou věc se dal a toho sladovníka bil, jako i on, ježto jemu to nenáleZelo, aby to Ginil, a Sturlík Ze jest vajboj učinil v tomto městě. I pouěvadž jsou společně taková neřádní věc puosobili, skrze kterúž zlá jest věc vznikla, pro ta- kovu jích svúvolnost pání je také v svú kázeň beri a tre- stali je budú. Než coż se dotýče toho útoku, kterýž se jest z tohoto počátku stal, Ze len mistr pivovärskÿ jest zamordován a Kroupa zsekán, poněvadž tak zteiedlné ten skutek se na tento Cas podlé präva vyhledati nemuoż, p. purgmistr a páni po lé řečí bez prodleni ptéti se chti. A tito, kteří na rukojmích sú, do té pře skonání, tak a pod těmi závazky aby stáli, A ta věc když k místu po- stavena bude, nevinní své neviny uvZivi. A na kohoi sc shledá, že jest v takovém útoku na tom zabitém skutek vyplňoval nebo nad Kroupou, páni jako k těmto též i k oném podlé práva se zachovati chtf. Stalo se I. MVCXIII v outery u vig. sv. Bartolomdje. 5. 1523. — Rukop. ¢. 1047 /. B 3. (Svědomí mezi Mikulášem Fryckovic a Matějem Sedlákem z jedné a Vác- Javem, tovaryšem zámečnickým z strany druhé.) Matěj Maxa, brannaj z domu Saského vyznal: Některaj večír Sel sem zavicrat brány i uhlédám, an běží z mostu ten zámečník, maje rozštípenú tvář a křiče na tovaryše svého. 1 přišel k němu jakýs jeho tovaryš, chtíce zase na most jíti, že tam byl biret nechal. A já byl již brány jední stranu zavřel i chtěl sem i druhi zavríti a toť on Mikuláš Sup a Sedlák běží z mostu a také již byl rančnej, křiče na mně: Počkej, zráda, nezaviraj. A když ke mně při- běhl sám třetí, chtěl mně bítí tesákem, laje mi, że sem je pustil a ukazoval mi na ucho: Hle, co mi se stalo. A já jen řekl: Milí tovařiši, což sem já liem vinen? A on Mikuláš vždy chtěl s liem tesákem na mně a já polom dobyl sem také šavlice chtě sc hájili. A v tom tovaryś jeho trhl jím a řekl jemu: Co dělíš, chceš ho bíti, však jest brannaj a panský služebník. A Matouš hospodá to uslyšav i ozval se: Co děláte? A kdos z druhé strany brány k Malé Straně cos jim také k tomu řekl. A oni tam prchali ode mne na Malí Stranu i tamZ se prali. 6. 1570. — Rukop. č. 1050 f. 3l. (Svědomí mezi Torencem Weispergerem®) k rnce Valentina, Geledina jeho, 4 Václavem, Jana ŚStrossa*) uzdare synem.) Sebestian Sobek, Stofernik uzdařský, svědčil: Nenadál sem se, aby méla zlá vuole byti, i mél Michal uzdar veself v Premy- slovć domu. Kdyż sme měli jítí z domu, ji rozsvilim loucku, i di Viclav, Strosů syn: Valeuto, pripijimt. Va- lenta řekl: Dobře, rád ji mám. Potom řekl Václav: Va- lento, pod s námi, vvprovodíme d2vecky. Jiz byly ctyry hodiny na noc. Valenta řekl: Nepůjdu, nebudu se toulatí po noci. Václav řekl: Radilť bych. I šei Václav k kuchy- ním s Soběslavským spolu a já s Valentou tudy mimo 9) Viz díl 1. str. 779 99) Viz d(l I. str. 777 11. 17. en 

Strana 718
718 XXIX. O ulicích Karlově a Husově. M. Boží a mimo ráj [dům č. p. 144] domů. v kuchyních, Valenta jde napřed domů, já ostal sem s mocem. V tom Valenta vzkříkl: Václave, co děláš, pa- matuj se, co děláš? Pral kordem na Valentu, až se vo- svčcovalo. V tom se ozvala paní Lorencová. řekla Václa vovi: Vożral li si se, vyspi se. On jf Zekl na to: Vyjebená osobo taloviti, co si mi na my vożralstvi přidala. Otec mu fekl, mle, ja, prej, tu slál a on na mne šelma udeřil: Tak řekl. Vzal otec Václava domu a Valentovi taky ode- vicli. Když bylo Jeronym, zvoník od M. B. při sňatků, kterýž byl u paní Přemyslový, já sem nic jinýho neslyšel nežli to: předně přípil Václav Valentovi: Valento, připijímťt. Valenta odpověděl: Dobře, imám ji rád od tebe. Tehdy Václav, Jana Pštrosa, zase Valentovi: Pod Valento, pomoz nám této panny doprovoditi. Valentá řekl, že nepůjde. S tím já šel dolů se schodů a Václav za mnou. Potom když jsine vyšli ven z domu přes strouhu, Václav Pštrosů řekl: Radilť bych, anebo potázal si se. Nic víc nevím. -= Vít Písař kožišník: Byl sem pozván na veselí k Michalovi uzdaři do domu paní Anny Přemy- slový. Seděli jsme za stolem; když sme jedli, tehdy přišel k stolu Václav, syn Jana Strosa uzdaře, podnapilý. Připíjel p. Laurcenovi jedrou i druhy, aby mu splnil plnou konev. On to prosil, że nemiże splniti, neZ co mu se iíbí, Ze splní. Já ho chtěl okriknouti, aby toho připíjení nechal. Když nám vzal perny s stolu. tajž Václav, tehdy p. J.aurfn mnou trhl, abych mlčel, že (u on příčiny bledá k nevoli. | nechali sme toho tak. na louží: Když sem byl Jiřík, Pavla rukavičníka syn: Tu středu po sv. Petru v vunovách když jsme byli u Michala ženicha uzdaře, já a Jiřík Sobčěslavský, Vác'av Štros, když sme šli provázeli paní Martu s decrami k druhý hodině na noc do cejpku a odtud sme šli k ženichovi ve tři hodiny, tu sme seděli a pili. Sli sme ve čtyři hodiny domů a když sme měli jíti domů, Václav Stros pFipil jest Valentovi a potom: Valento, 'pod s námi. Valenta: pověděl, zuostanu lu, ne- půjdu. A Václav Štros řekl, když šel s schodů, radilť bych, aby nechodil, A v tom sme šli všickní tří domů s světlem. -- Michal Lebockyf uzdar: KdyZz bylo při mým veselí, pii$cl tam Viíclav P&tros vopilf a tu se nendleżite choval. Když bylo po všem, já jim dékoval i rozesli sc. — Pavcl Stibrsky uzdaî Jsúce na veselí piisedici pri stole p. T.orene, Vaclav Stros pfisloupiv k stolu a piva koncv majic piipijel jest Lorencovi plnou a potom po dobré chvfli tolikóż vzav konvici opót piipijel pinou. T.orenc mu řekl: Nemohu tak mnoho píti, než dobrý truňk mám rád; lolikýž ty pi, cot sc líbí. Potom když sme se rozcházeli, p. Lorenc šel skrze můj dvom do domu svýho. Dorota, Lidmily Karko&ovy dcera: Kdy£z bylo ve tti hodiny, přišel Václav Pštrosovic a byl vožralý. -— Já sc- děla na židli a on přišel ke mně, vzal mne k tanci. Va- Jenta tancoval napřed. Když bylo v tanci, řekl Václav: Bodejž tě hrom zabil, abych za tebou tancoval, já bych (6 — ! Valenta hned toho tance nechal, hned potom sedél. Surojil se mne Valenta vyprovázeti domů a když Pštrosovic syn mél mne provázcti, Valenta se k tomu neměl. Již sem se byla vodíla a strojila sem se domů, Širosovic syn řekl mi: Když vás budu vyprovázeti, že se dobře neslanc. Já sem proti tomu řekla: Má-li se co zlýho státi, vostaňte tn, já samu dobře půjdu domů. V tom sem šla předse se schodů, žádný za mnou nešel, ani Valenta. — Abraham Bomkart, varhaník z špitálu od mostu: Když sem já no- chtěl Václavovi hráti k tanci, chtěl pachole naše, jako se mnú byl, z vokna vyhoditi. XXIX. O ulicích Karlově a Husově. Matěj Uhlík kuchař: Bylo tak: Přišel sem v jedenácie hodin německých domů od p. Albrechta Malovec; nebylo žádného tu okolo kuchyně, když sem šel domů, kromě jeden pacholek ležel u kuchyně, vstával. Já iml], Ze se chce loupati do kuchyně, zeptal sem se ho, co tu dělá. Odpověděl: Obracím se na druhou stranu, že tu chce spáti. V tom sem šel, dal sem mu dobrá noc, on mi po- děkoval. Vejdu do domu, rozhostil sem se. Chit) sem odpocívati po práci svy, jiX sem i lehl, v tom se stala mumrejška nějaká. Nevěděl sem, co se to stalo, až sem u-lysel, Że kordy cinkají. Rekl sem svý manželce: Jistě se sekají. Chtěl sem svíčku vystrčiti, a ona nedala. Já sem toho lak nechal. Mnali se do ulice, jeden křičel, co děláš? Nemohl sem jména slyšeti. V tom potom scm šel ven, když bylo po sekání, stál sem na práhu. Pštrosový syn přišel ke mně, prosil, abych mu půjčíh svíčky, že nemůže klobouku najítí. Hledal ho, našel jej přede dveřmi p. Lorence. Otec jeho pobízel ho domů. On pravil, že půjde k barvíři. Já pravil, aby otce poslechl, nechodil po noci, že k němu přijde domů. On pravil, by měl lepší kord, Ze by ho tu na místé nechal, že mu se kord schnul. V tom pnní Lorencová se ozvala, kdyby doma bývali, že by sc toho nestalo. On ickl: Mle ty vosobo bulata. Petr Klich švec: Václav Štrosů sekal na Valentina, tovaryše p. Lorence; Valenta před ním ucházel a tak oba dva na sc sckali. Valenta prosil Václava a napomínal ho, aby se pamatoval. JÁ seznav je, skočil sem z postele, vzkřikl sem na n6, aby pamatovali na řád a na privo, a Václav dával Valentinovi šelmy, že jest na něho stál. Potom vehnali se pied mij duom, tu jest Viclav ufal Valentu, oba dva se ut li pfed mym domem. Potom kii- cela sestra Václavova na něho, aby se pamatoval. Šel zase zpátkem domů, poznal, že jest raněný, vrátil se zase zpátkem k domu mýmu, tu jest teprve tuze pral na Va- jentu; muscl míti kord vohnuty, byl by ho probodl; až Valenta vzkfikl a prosil pro P. D., aby p. Loreno retoval. Potom šel zase k domu Václav, vzal svíčku, hledal vokolo mýho domu, aby poznal, jestli taky raněn: Když krev uhlídal, řekl: Však jest šelma taky utat, KdyZ prosil Va- lenta pro P. B., tu teprva matka a otce jeho rozundali je. Když Václav přišel k domu malteře a otce, tu jest se sám příznal, že jest stál u sloupu, a pravil Valenta, jda mimo něho, že jest naň udeřil. Potom paní Anna Loren- cová vyšla na mazhauz, řekla Václavovi, kdyby šel domů, toho by nebylo. Vacluv ji fekl: MIE ty vosobo a polib mne — i s nim. Dorota, podruhyné od Votruby kováře: Prawi, że by Valentin. mél utíti Strosku v nohu, ale nebyl jest tu již Valentin, než Synácek ji to udělal, neb pral dláždění. Pravil: Pane tatiku, bych mel kord dobry, jak sem prvy měl, stal bych mu co psu hlavu. A sám vždy velel: Jdi domi. A on: Nechci, ncpiijdu, nerozkazuj mi. A samy psaní Anně Lorencový, když řekla, jděte domů, netlukouc se a nesekajíc tu: Zvyjebená kurvo tálovitá. Otec mu fekl, mle a on, proc? ja tak dobry jako ona a snad lepsi. Pravil: Pane tatfku, stól sem lu u sklepu a bych byl ho podskocil, byl bych ho propichl. A tlustou Anku Poslovou vzali za svědka; ona doma nebyla ani tu mezi nimi. Dá- vají ji prebendu, nedélá nikda nic. Anna, Martina Vovsa dcera: Když sem sešla před duom, pfisla ke mné Düra, podruhyné Votrubova, a Václav Pštrosů šel tudy, řekl jí tak: "Tépakyné, co ty mne po- mlouváš a mluvíš o mně, že bych já měl svý věci v tomto slavným móstć provozovati a svou paní matku že bych já měl utíti, ježto toho za pravý neučiníš. A ona mu po- věděla, že v brdlo [lže], těpáku, sám zvytěpenej, čert-li 

Strana 719
XXIX. O ulicích Karlově a Husově. tebe ví, zvytěpený pse. Nedávejž mi psů, řekl jí Václav, sama kurvo vypovědčná. Ona mu řekla: V hrdlo lžeš, jako zvytěpený šelma a zrádce, abych byla vypověděna. On jí řekl: Nedávejž mi zrádců, bychť sobě nevážil, dalť bych pohlavek. Ona proti němu vosukovala ruce mluvíc mu tak: Jsi-li syn dobry imatefe, uhod zvytépeny z kurvy synu. On pověděl tak: Co bych se s kurvou starou bil. Ona pověděla: Pokus se o to, pokus, Sclmo, zrádc: duplo- vaný. Cím dále vic za ním křičela až přes ulici a vždy za ním šla, mluvíc, že hanba mluviti. Já bojéci se, abych svědomí nevydávala, zamkla sem se v domu. Jiřík Soběslavský, tovaryš uzdařský: Byli sme u Mi- chala uzdafc na veselí: Václav SŠtrvs mezí nás přišel i po- věděl, rádi-li bo vidíme či neradi. My sme pověděli, že rádi, jakožto tovaryše svého, zvali sme ho, aby šel do světnice. A on jest šel s námi do světnice a tu až bylo po jídle i provázel s námi panny i paní až na Nový Město, s Jiříkem rukuavičníkem a se mnou. Tu sme stáli v Ze- lezny ulici aZ do hodiny na noc, že dišťt pršel; když přestal, šli sme až do Cípku s témi paními a pannami, vostali sme u nich aZ do tif hodin na noc. A potom sme šli, daly nám pochodní, po třech hodinách k ženichovi; ženich dal nám koláče, pověděl, že sme večeři zmeškali. Sedeli sme u ženicha aż do čtyř hodin, dali sine mu dobrou noc a šli sme od něho ve čtyři hodiny do ku- chyní, tu sme sobč dali dobrú noc. Anna, Jiříka, posia z kuchyní, manželka: Sběhlo se, když bylo k pálý hodině na noc. Ta bitva se stala pud mym voknem, kde já Jíhám. Uslyševši ten křik, vstala sem od manžela mýho z lože, zavolala sem, co se to děje, kdo se to tepe. Pamatujte na P. B., aby jeden druhého nezabil. 1 poznala sem Václava Strosa, když se ohlásil, kdyZ mluvil Valentovi, což tak platí, nemůž jináč býti. Sclmo, což mi lak děláš? Valenta jest slova nepromluvil, jeho sem neslyšela. Potom jest soused, naprotější kožišník, se vozval, kdo se to tepou. Uslyšav, že jest od Lorence, zavřel hned vokno, neposlouchal víc. Potom sestra Václa- vova vyběhla čistova nítí [nahá], vyhlídla z vokna, paní, pak vyběhla mezi ně v patochu, čístova níti. V tom jest kiikla mezi nimi: Bědaž mně, nebožišce hříšný, jižť sem sobě právě uhonila. V tom jest tovaryš puštěn k Vavřin- covům do domu. Anna, kuchařka u Jana Pštrosa: Již sme leželi a spali, nevím, kolik hodin bylo, a p. Václav zazvonil. Já z pra- výho spaní uslyšela, pak než sem sběhla dolů, uslyšela sem braň, že se sekají. Kricela sem na pána a odevicla sem vokno, neviděla sem dva; jedny, že se sekají Valenta a Václav, an se ženou do uličky, Pak sestra jeho vyběhla čistova nítí, jak ji matka porodila, běhala po mazhauze, křičela: Pane tatíku, vstaňte pro milosrdenství boží, Vaňka sekají. Paní matka vyběhla v košili, bosa, šla mezi ně: Což děláte pro milosrdenství boží. I tu hned k urazu přišla mezi nimi. Pán pak sešel v košili mezi ně, bosý; a jakž pana uslyšeli, tak hned Valentu pustili do domu a zavřeli po ném dvom. Já sem chodila sem i tam po mazhauze; z leknutí nevěděla sem, co dělám. A paní jde nahoru, křičí ouvé, běda mnč, což mám dělati. A kde šlapá, tu hned krvavý šlápeje. Vejde na mazhauz i zavře se. Václav šel nahoru, já ho nepoznala pro krev; šla z něho krev, co z nějakého hovada. Jakž vejde na maz- hauz pod vokno, tak se zvře (?). Poslali Sobka uzdaře pro barvíře, on dlouho nepřišel, já musela sama jíti jen v košili a v rukávcích bosa, jen sem se v kožíšek vod(ia. Přišla sem před barvíře, on stál před domem. Dím mu: Což tak dlouho děláš. On řekl: Půjdou hned. I vyšli dva tovaryši a šli se mnou. Když přišli, hned paní strhal ©) XXIX, O ulicich Karlově a Husově. 719 nohu, co měla podřezáno, a Václav ránu měl v hlavě a v ruce, vénec na dvy roztal byl. Kdyby toho nebylo na boží milosti, aby živ zuostal, plný klobouk krve byl. 7. 1670. -- Rukop. c. 1050 f. 59. (Svědomí mezi Tomášem Taubmancm impressorem a Simonem Moravcein ševcem.) Simon Vodní muž, řemesla zlatnického, svědčil : Co jest se přihodilo dne večerního v neděli, jako včera tejden, Tomáš impressor bratra svýho vyprovázel domů a jdouc domů rozprávěli spolu. Teď Simon &ve: odevicl sobě vokno, zrádců a šíbalů jim nadával. Oni se ozvali k tomu, proč jim on laje, že jsou mu nic neučinili. Teháy vstav on z vokna svýho vzal kámen v světnici svý, hodil jest na Tomáše, kdež jest se zpátkem na zeď, když ho tre(il, prevrbl. I na tom ještě nebylo dosti, šelmů, zrádců, šíbalů jim nadával, že jest lepší nežli oni. K tomu ještě z vokna svýho lámal vápno a cihly, jakž ještě ználi na tom voknu, a házel na ně nejednou, než třikráte i čtyři- kráte ještě. K tomu se Slon švec ozval, v ty slova jim lál, zrádců a šelmů jim nadával, bškal po nich, když jsou do domu chtěli jíti, i ještě lál a šelmoval jim, že sou na něm nemohli nic míti. Museli ujíti předse domů a on předse šelmy a zrádce jiin dával, až do domu vešli. Salomena Cejklová zlatnice: Zazvonil domů Tomášů bratr Stanislav a šel nahoru. Potom uslyšel, že bratr jeho, když šel provodiv ho, an s někým rokuje nahoře před Zlatých křížovic (č. p. 147-L), šel tam k němu. Nevím, co jsou oni tam mluvili. Nějaký pán se k tomu přitreíil na koni, taky s nimi tam mluvil. A tak v ty chvíli šel Moravec, Slon a nevím, kdo třetí mimo mne k svymu domu od sv. Jiljí z ty ulice. Nevím, co jest pravila žena Moravcovi; zdá mi se, že mu řekla: Jděte nahoru, jděte. A Slon šel taky do svýho příbytku a třetí nevím kam šel. Po malý chvíli bratří tito, Tomáš a Stanislav, ši od rynku k mýmu domu mimo mečíře (6. p. 143J.] po druhý straně. Když docházeli před Moravce, zavolal na ně: Což vy tu chodíte lotrovsky a šelinovsky, řekl, škaredé vy- svědění potvorníci. Opi se ozvali: Nejsme žádní lotři, sme všudy tak dobří, jako ty, vymienujíc tvůj oufad, On pověděl: V hrdlo lżete, nejste tak dobří, A házel hned na ně cihlami; několikráte hodil, až Tomáš upadl. Vstal i hodil kordem ke dveřuom, řekl: Procež házíš na mne. On nepřestal, lál, Ze ste šelmy a lotří.. Kdybyšte byli dobří, byli byšte doma. A když mu řekli, že sme tak dobří, on řekl: Počkejtež tu dole a udělejte sobě plac. Steli tak dobří, počkejte. Několikráte řekl: oni nčkoli- kráte odešli a on vždy po nich volal, že ste šelmy a lotfi. A oni se navracovali, pravíc, že nejsme, proč nám ne- dáte pokoje a házíte. On řekl: Jd házel a ještě: házeti budu. Stanislav řekl: Neházej, hodíš-li, bodejž tě ten zabil. Osvččovali sobč Slonem a on jim: Bývali byšte doma, vyjedení potvorníci. A žena neb dčvečka jakási lála. A kškali po nich. A ten Moravec vždy lál. Tak Stanislav. všel do domu a Tomáš taky šel k rynku. Ně- jaký mládence mu se přitrefil; šel s ním po druhé straně, jako mečíř, a on na ně ještě volal, že lotři jsou a šelmy. A tento se mu ozval: Nedávejž těch šelmů a lotrů, nevíš, komu dáváš. Všakť sme nic neudělali. Již dosti si jich nám nadal. Než kdyZ pravili, že jsou lak dobří, on jim řekl: Mlčte, však vás znám; ty si knihař Holoubek, mnoho vrkáš holoubku. Když mne znáš, lépe jest, sem lak dobrý, jako ty. A on: Lepší sem švec nežli ty. A on: Dávám tomu místo, můžeš lepší botky udělati nežli já. 8. 1587. — Rukop. 6. 1054 f. 152. (Svědomí mezi Martinem Hronem jablečníkem a Janem Pravcem.) Martin Zateckej svědčil: Byli u mne Martin Hron s man- želkou svou a když jsou byli u mne, já sem je domů do 

Strana 720
720 XXIX. O ulicích Karlově a Husově. provázel, bylo k druhý hodině na noc. Śli jsme mimo Zlatejch kiiżovie a on Brodsky stal mezi dveimi sim třetí. A my jdouce s Martinem dali jsme jim pozdravenf a oni nám poděkovali, A nepomeŚkaje Jan Brodsky, jinak Pra- vec, po malý chvilce: příjde za námi a když nás dohoní, švagra mýho, Hrona jablečníka, s manželkou jeho, řekne Brodský: Co prej ty lotře starej vedeš sobě kurvu do domu? A on Martin v tom řekne: J co tv, prej, nadáváš | mné, padouSe, lotrü a. j( kurev, vSak ucemluví$ pravdy. A tak jdouce vždycky mu nadával a jí až k jeho Martina domu. A my když jsme přišli k domu a kuchařka nám odmyká a on Brodský šel před námi, vždycky lál. A já potom řekl: Mládenče, co ty pak tak vždycky haníš, však je on dobrý člověk a ona dobrá sousedu. Poď sem, ažť na tč pohledím, co si pak za člověka. A ten drabant, kterej x ním el, napoimnínal ho, aby nám dal pokoj. A ten předse vydře se mu a dobude svůj mečík, žene se ke mně a uhodí mne kordem přes hlavu. A švagr můj přiskočí a chytí ho s manžejkou s+ou Dorotou a drží ho. A já nemoh nic vidéti, tak mue krev polila. A kdyZ mu pak ten kord vytrhli a drabant piiskoc( s halapartnou svou a on nepomeśkaje Brodskej vydte tu halapartnu tomu drabantu a chce ní píchnouti Martina, švagra mýho, a my nepomeškajíc strčili sme ho do domu, aby nám dočkal práva, abychom zvěděli, co je pak za človčka. Vstrčivši ho do domu, tu on hnedky Brodskej na švagra mýho, vylne mu dva nobo tfi pol(Cky. A v tom švagr poslal pro právo a prosil, abychom ho nechali, že nám bude stáli kdekoli a každýmu za pravý učinit. A já se lio ptám, proč mi to udělal, že sem mu neubližil, jak sem živ, nic. A on v tom, že on se chce se mnou smluvití. A já: Co pak, kdyby ty mne zabil, s kým by ty se smlouval. On: Již tomu nevím, co říci. A kdyż mu tak dolázku učinil, co pak, kdyby ty ho byl pak zabil, co by tobě pak zuse učinili, a on řesl: Mié ty kurvo tuplovaná s tím svejm lotrem, starejm mużem. A já proli tomu fekl: Tak haníš, však jest on dobrej soused a ona dobrá souseda. A on řek: Když mi tak zprávu dali, A jd řek: Nu dobře, hodí sc lobé ta zpráva. A v tom Martin cukrářů viděvši z pav- lače, co jest se bylo dálo, řekl: P, Martine, nepouštějte ho a pošlete pro právo, neb je vím šelmovsky udělal. Vy jste inu ncubl(ili nic. A v tom pfibéhla Mateska s svým mužem do příbytku švagra mýho, chtěli ho nám tu vzíti z domu mocně. Ze nám za něj připovídají, aby- chom pro právo neposílali. A švagr, že toho neudělá, až právo přijde. Pak nemohši nikdy rychtáře najítií, přivedli dva ponocny a ponocní ho do vězení vedli a nejprvé k p. prymasovi. A p. prymas již ležel; pak kázal, aby ho přece do vězení vedli. Pak my odtud šli sme k bradíři. Anna, dcera někdy Valentina Zvary kováře: Když šli do- mů p. Martin Hron s manželkou svon a s dítětem svejm Je- níčkem a švagrem a on Jan Pravcc s nčjakejm drabantem šel mimo nč k Matesovi, nadával paní Káči, Martina Hrona manželce, kurvy tuplovaný, že jest kurva jeho neodávaná a on Ze s ní líhá. A on Marlin Zateckej řekne: Nedávej jí kurev, jest švagrová má, jde ode mně domů. A on řekne p. Martin Zalecký: Kdo si, že tak umíš čistě kurvy dkávati, Poď sem, ať na tě pohledíme. A on Jan z Brodu nepomeškaje, než jim Mateska duom odevrela, b&Zcel jesti za Martinem Zateckejm co moli” nejlouże s kordem do- bytejm běževší za ním, A náš Jeníček stál tu; byl by prvy pachole probod”, neżli Martina. A Martin vylocil se mu z ty rány, on sc ho chytil kordu a on ho ubod nad voko kordem. Pribéh' mezi né drabant, chtél jim vzfti fryd a kdyż se prali, paní mezi nč šla. A tak jsou je vpravili oba dva i s tou halapartnou, se vším. A tak svých XXIX. O ulicích Karlově a IIusově. pláštů nechali na ulici a já sem je pobrala do domu. A potom ještě se p. Martina Hrona Jan Brodskej chytil za vrch v domč jeho a dal mu vosm pohlavkuov. A je&té on Brodskej paní dával kurvy tuplovan a jemu šelmy a zrádce. Jan Brodský chtěl tříkráte z domu uteci a když ponocní přišli, ještě jim chtěl s prálu uteci. A oni pra- vili: Počkej, neutíkej, poěkej! Petr Svornićck: Kdyż jesti bylo k druhý hodině na noc, šel p. Martin s svou manželkou domů, To sem viděl, že jest se ňáká zbraně blejskala, a ona jesti jeho Martina žena kříčela, že mají řád a právo, aby nesckali a ne- mordovali. A Martin cukrářů stál na pavlači, řekne: To je šelmovská věc, když jeden má v rukou zbraň a druhej nemá, sekati jednobo. A sem se ho ptal, koho sou to sekali, a on pověděl, že p. Martina jablećnika. A vid€l sem, když k němu hnal. Rek' sem: Již-tě ho probodl. — Martin Welfner: Nejprve sem toho povědom, když sem ležel doma ve sklepě a tu uslyšel sem Bust mimo duoi a v tom slyScl sem kurvován( a Éelmování a zrádco- vánf, tak to try bylo všechno pohromadě. A v tom když sem uslyšel dům otvírat u p. Martina Hrona i vstal sem a šel sem na vokno v košili. A v tom, než sem ještě z vokna vykouk, slyšel sem: A jí ještě pravím, že sí zvyjebenej šelma a zrádce a tvá žena tuplovaná kurva. A v tom sem vykouk ven i uhlídám, že p. Martin s svejm Švagrem a s svou ženou před domem stáli a ten pekař drż:1 v hrsti světlo a šel s tím světlem: až k domu Me- licharovic. A řekl těmito slovy: Si-li dobrej, pod sem, af na tě pohledím, že nám tak Jaješ; kdo si? V tom on fan Brodskej od domu Matesovyho s dobytejm rapírem hned k němu běžel a on pckař prch k domu p. Martinovymu a Brodskej s dobytejm rapírem k němu kolmo hnal. A v dobíhání ten pekař skočil stranou a jak on uskocil, tehdy Brodskej obrátil se a tal na něho a rozťal mu hlavu. A v tom p. Martin. popad ho i s tím rapírem a porazil ho do louže, dral se s ním o ten rapír. A já, když tohoto tak ranil, vzkřikl sem na ně z vokna a p. Marlin když na nóm sedél, ten. drabant je rozundaval a mél halapartnu v rukou. A pekař také k tomu přiskočil. Tak se to tu trhalo vesměs. V tom sem já zase šel do sklepu, abych se zase oblik” a než sem já zase přišel na vokno, nebylo žádného již na ulici. I siyścl sem dus (?) u p. Martina, šel sem na dvůr, volal sem na p. Martina jablećnika, co je lo. A on řekl, abych k němu šel. Tak já přes studnici sem přešel a když přijdu tam na dvür, tehdy Brodskej tak v koutě, nevím, stál-li je Gi sedél. P. Martin a ten pekař se s ním drali a trhali. Tak já je odtrhl všechny. A v tom sem já řekl Brodskýmu: Velmi si pěkně landlo- val. A on řekl: Co si ty také tu, nutkaje se na mne, abych se s ním rval. A já sem pověděl, že žádné chuti k tomu nemám V tom zase dali se v lání a tak to bylo v hromadě v domě, až se zase rvali. V tom Mates přišel a tloukl na daom a já mu odevřel a pověděl. Irosil sem ho, aby to pomoh' spokojit. A poslal pro ponocný. Když pravil, že jest desálníkem a ona sama paní Martinova žena řekla jemu Matesovi: Ty chováš tu na nás i s tvon ženou lotry a zrádce, ve dne aby se procházeli a v noci aby nás mordovali. A on potom Mates šel zase pryč. Tak on sám p. Marlin řekl: Zrádce, dám tě stíi, neb si nás chtěl zamordovati. A ten pekař vokazoval Brodskejmu: Však si čistej jebáček. Ille, pohleď jakej si mi šram u- dělal. V tom že by mu toho nebylo líto, kdyby mu to udělal! redlich aneb kdyby ho byl probodl, aby tu na místě vostal. Jaky by naříkání bylo od manželky a od jeho dítek. A nejnčko také u sebe nic nemáš, ale já mám teď nůž u sebe v kapse, mohl bych tě také probodnout, 

Strana 721
XXIX, O ulících Karlově a Husově. než nechci. A Brodskej jemu řek', když mu na tu ránu | pohleděl, aby poslal sobě pro barvíře, že mu od toho rád chce zaplatiti, neb jest mu znamenitě krev tekla, A ten pekař řek, jestli že umře, že mu to odpouští, a pakli neumře, že s tou věcí ví dobře, co má dělat. A v tom Matesova žena přišla a řekla: Co ho pak tu chcete za- mordovati. A ona sama paní Káča řekla: Kdyby tebe nc- bylo a nepřechovávala lotrů, bylo by se toho snad ne- stalo, kteří ve dne se toulají a v noci chtějí sousedy mordovat. A že přechovává tu lidskou čeládku, že kradou a jí donášejí. A Brodskej se v tom ozval, že v hrdlo lže. A p. Martin: chtěl na něho s pěstí a já toho nedopustil, opět sem je odtrhl. A řek' sem, že já tu déle nemohu bejti a oni sami ho tu souditi nemobou, aby poslali pro ponocný. A tak to trhání bylo, že Brodskej ani vokruží neměl. A tak v tom na něco vsedl v domě a mně řekl, abych dobře pamatoval, jak s ním zacházejí, šelmů a zrádců mu ještě nadávají. V tom tu Mateska rožvejkala mu zázvor a dávala mu, neb pravil, že jest mu velmi mdlo. V tom se ptal na svůj plášt a klobouk, kord a oni pra- vili, že jemu nebude ztraceno. A on potom p. Martin okazoval, jak jemu šram nad vokem udělal halapartnou, i krev mů tekla. A v ty rozprávce přišli ponocní, odevřeli jim duom a p. Marlin pověděl, aby ho vzali, že jest chtěl oba zamordoval. Tak oni ponocní vzali ho za krk a vedli ho pryć. 9. 1588. — Tamléž f. 402. (Svědomí mezi Janem Kytlarem tkaničkářem a Jakubem Manc cukrářem.) Jan Kremsir svědčil: Přišel sem do světnice, uhlídal sem Jana za stolem, byl velmi vopilej. Něco měl s jedním tovary- Sem. Tu jest ten cukrář od stolu vstal, stál na rohu, ptal se jesti, co to jest. Také Jan Gittl chtěl ven jíti, neb mu hospodář kázal, aby ven ze dveří šel. Ale neviděl sem já jistě, on-li jest ho upich či nic, neb tulich sem já do- bitej viděl, dostal sem jej do svejch rukou. Optal sem se, co s ním dělá, a on pověděl, že nic. Jan Gittl nedal -mu žádné příčiny, ni s ním nemluvil. Jí sem u něho tu- lichu nebo nože neviděl. Benedikt Sugell: Já to pravím, že můj tovaryš Jan Gittl jestí tu neděli před adventem domů přišel a do mé světnice šenkovní, kde rakovnické pivo dávám, přišel, k dvóma mużuom se jesli posadil, s nimi pil. A v tom vslane mij tovaryś Giul od stolu a chce ven jíti. A jak on vstane a chce ven jíti a upadne na jednoho kordovan- ského tovaryše, lakž sem já, že sou se spolu vadili, po- rucil sem jiným dvčina tovaryšuom, aby ho nahoru vedli, aby se lu nic nestalo, poněvadž také velmi vopilej jest. A v tom stane tejž Jakub cukrář také od svého stolu s svejm kordem i tulichem a podepře se na roh stolu a ptá se, co je to. A můj tovaryš strčí ním od sebe rukou a trefí ňák nenadále toho cukráře rukou, nebo můj lovaryš nic při sobě neměl. A v tom cukrář vydobude svůj tulich ven, píchne Jana Kettle mezi těmi dvěma to- varyši, kteří ho ven vísti chtěli, v oko z hlavy. Vedle toho poslal sem pro právo a dal sem Jakuba do vězení vzíli. — Jiřík Špiler tkaničkář: V té hospodě sem ležel u jeho mistra a Jan Ketl přišel jestí u večír domů vopilej, byl sundal s sebe klobouk a plášt i šel dolů do světnice do- lejší a chtěl víceji píti. Já sem neviděl, aby komu měl jakou příčinu dáti ani trochy. Ani kordu ani nože při sobě neměl. A mistr jeho mne prosil, abych ven vyvedl, po- něvadž vopilej jest, aby snad něco, ňákou svádu, nezačal. A když sem ho ven vedl ze dveří, pichl cukrář přese mne. On mohl tak dobře mne (refiti, jako jeho. Když sem ho ven vedl, nic sem neviděl, aby měl uboden býti; až sem potom uhlídal. A když se cukrář toho dověděl, XXIX. O ulicích Karlově a Husově. 721 že jest uboden, chtěl ven z domu, Takž hospodář duom zavřel a pro rychtáře poslal. Jiřík Kruk cingisser: To sem se upamatoval, Ze tento jan tkanickáf Ze jesti se mnou z Normberka sem do Prahy šel a na cestě vždycky bojící se P. B. byl i na hospo- dách, kde sme koliv byli, u večír i ráno svou modlitbu věrně vykonával. — Mates Kludvik kordovaník, tovaryš: Když sme byli na pivě, já a můj tovaryš, tak byl tu je- den tkaničkář mladý, mistr Jan Kytl; hadruňk začal s ji- nejm mistrem. Tak řekne Jakub cukrář k němu, aby nic nepočínal a raději konvici píva vzal a jemu připil. Jestliže co jeden počne, tehdy se to na něm vše svcze. Potom šel od stolu a posadil se do kouta, mlče. A potom vstane můj tovaryš a chce pryč jíti. Jest město namalované na listu, Rejnšpurk; můj tovaryš stoje čle jej a Jan Kyl strčí nohou mého tovaryše. Po ty vstana řekne: Co chceš broukati? Takž Jan Kytl strčí ním a padne na něj, chtěje jej bíti. Takž já Jana Kytle odtrhnu a strčím ním za kamna od svého tovaryše. Vslane po tym zase a běžel na cukráře, strčí ho rukou. Ale nemohu pověděti, trefil-li jest ho. A potom běží od toho cukráře na mne. Tak jinej tovaryš tkaničckářskej přijde a řekne ke mně, abych mu nic nedělal. Takž já nechám ho. Tak opčty běží na toho cukráře zase. Cukrář předse seděl na svém místě, kde prve. Zase po něm uhodil, po cukrátovi. A v tom bodne cukrář po něm; dvakráte po něm bodl tulichem, Potom on vyšel ven Jan Gytl. Potom hned sem odešel. Abraham Davi (?) kordovaník: Byli sme u tří fen- drychuov na pivě, pili sme. Byli tu dva tkaničkáři, jeden druhému něco do uši šeptal. Takž řekne Jakub k tomu lkaničkáři, aby se nehádroval a dal mu pokoj. Raději aby konvicí piva vypil. Rekne Jakub cukrář k hospodářovi tkanickáre: Hospodáti, zacne-li co, tehdá se to jisté na něm sveze. Potom ten jistej tkaničkář pryč Sel. Takz já vstanu od stolu a chci pryč jíti a pohlednu na stěnu. Byl Rejnšpurk namalovancj na listu, říšské město. Ctu ten list, Sedí ten tkaničkář na stole a já slál sem vedle něho hledíce na ty listy. Takž on klátil nohami a trefí mne na straně s nohou. I vzhlédnu se na tu stranu k němu, pohlídnu na něj a on vskočí hnedky i s toho stolu dolů a přijde ke mně chtěje mne bíti. Po ty řekne ke mně: Chceš si broukati? Vem tě čert! Reknu k němu: Však já tobě nic nedělám, nech mne s pokojem. A v tom přijde jeho tovaryš Jonáš chtěje ho ode mne odstrčiti. Rekne ke mně, abych ho nechal. A ten, kterej uboden jest, lkanickár, dá mi jednou na rameno. Po ty ho od- strčí jeho tovaryš pryč. Potom se to tak smíchalo vesměs, ti tkaničkáři, mistr a můj tovaryš. Já nevím, běžel-li jesti ku cukráři a jeho bil. Neviděl sem. A když bo ven vyn- dali, takž dostane v tom dva štichy na voku. Já sem ne- viděl, je-li ubodenej. Přijde Jonáš a sáhne k cukráři, chtěje mu tulích vzíti, Běží nahoru po schodích, aby spa- Wil, je-li tovaryš ubodcnej. Přišel zase doluov pravíc, že jest ubodenej. Rekne k paní, aby ho nepouštěli ven, že on půjde pro bradíře. Potom šli sme my domů. Jiřík Kruk konvář: Byli sme dva přišli tam len večír a cukrář též také seděl za stolem s jinejmi lidmi. ITráli vrchcáby. Vinšovali sme jim dobrej večír, Tu jesti nám cukrář děkoval řekne: Tu nenyčko jde ten, kterej děti dělá; naliče nám konvici piva a podá ji nám poctu. A my děkujem jim, posadíme se nahoře za tabulí. Takž při- nese nám hospodář taky konvici piva. A v tom sedíme dobrou chvíli pospolu. Petr z Kolína vstane ode mne a posad( se k cukráti doleji za touz tabuli hrajíci s ním o konvici piva. A v tom přijde tejž Jan a řekne: Votče, já chci píti svou konvici piva. Reknu: Já sem dobře spo- 91 

Strana 722
722 XXIX. O ulicích Karlově a Husově. kojen. Potom po malý chvíli vstane ode mne majíce s ně- kým zlou vůli. Na to řekne cukrář: Spokoj se, nebo já tě pěstí uhodím, V tom já se vohlídnu a vidím, jak oni hrají vrchcáby. A v tom tejž Jan, kterej voko ztratil, na- vrátil se zase ke mně, řekne: Votče, máte-li konvici piva, já dám jednomu poctu. Řeknu: Tu máte plnou konvici. V tom vyšel ven ze dveří, dobrou chvíli zuostane vně. Káži sobě dáti jinou konvici. V tom přijde zase, posadí se ke mně za tabuli a řekne: Votče, buďte dobrý mysli: Reknu: Sem dobrý mysli. Po malý pak chvíli vstane ode mne. Tak se ten parlament začne. Obrátím svíčku k sobě, sejr a chléb, kteréhoZ sem já nejedl Kdo koho upral, vyjdou ven. Po malé chvíli přijde cukrář tam, přijde i ho- spodář tam a řekne: Pane sousede, nevyřídili ste dobře. Tak sem já předse seděl, když sem slyšel, že sou dvéře zamčeny byly. A v tom potom přišlo právo. 10. 1592. — Rukop. č. 1055 f. 21/. (Svědomí mezi Václavem Vosadilem a Janem Fojtem, jinak Dřelem.) Jan Lajker svědčil: Když počal Václav mimo duom jíti, vzal sem na sebe plášt, chtěl sem na rynk jíti a hospo- dyně na něho počala křičeti, že je ublížoval tomu pacho- leti. Nadávala mu šelem vlašskejch, že jest ho chtěl pro- bodnouti kordem. Tak on se na ni rozhněval a její muž vzal vošlip, vyběhl ven a on mu se zamítal korden a sám vždycky pravil: Šelmo vlaská, tak bych t& pfchi, tak bych té uhodil. A on chtěl již odjíti a ten teprva sám uhodil ho po zadu voštípem a Václav se převrátil, Ježel. Pravil, že ho chtěl probodnouti. Ale já sem toho neviděl. Než to sem viděl, že jest mél kord vytaZenej. Ten, když ho udeřil voštípem, převrhl se, ležel za umrlýho, I vzali ho odtud k Vačkářovům. Já sem ho neznal, než potom mi pověděli, že jest toho poselství služebník. — Kateřina, Marka Glecle vackáte manzeika: Toho sem povědoma, Ze pachole na mne volalo: Paní matko, p. Václava tepou. A já vyběhla ven a Dřel vždycky píchal k němu voštípem štychem a on mu sháněl s sebe rapírem a ustoupal. Já křičela: Pane Jene, nebi, nemorduj. Potom ho Dřel po- pustil a on již šel až před Taxovic dům (viz výše č. p. 178-I.) a schovával rapír do pošvy. A když Dřel viděl, že schovával rapír do pošvy, tehdy on pozadu z obou, ručí co mohl, uhodil ho voštípem přes hlavu, že chráplo, jako by na tykev udeřil. Tak sem já za ním běžela až k domu. O lotře starej, již si ho zabil, sama pověděla. Ano zabil ho šelmu, že by mne byl chtěl píchati. Tak sme my ho s paní Annou stoličkářkou [viz vyXe &. p. 177-J.] zdvihli vzamši lio co za umrlyho, posadili sme lio na krám apa- Uykárü [viz vySe c. p. 163-1.], tu sme ho kiísili voctem. N&- jakej se barvíf nahodii pána z Rožmberka nebo pána z Pernštejna, prosila sem ho, aby ho uvázal a on řekl, aby ho někam nesli do tepla. I vnesli ho k nám, on ho tu uvázal. Tak on potom ležel tu u nás až do hodiny na noc. Potom ho vzali domů. Dorota Taxová: Příčiny sem neviděla, jaký jsou sobě dávali. Vyhlídla sem z vokna, když můj soused šel proti tomuto s voštípem. Rekl: Což ty hrome chceš mou manželku mordovati? Jako by ho chtěl tím voštípem píchnouti. A ten zase vždycky odstrkal kordem až k mýmu krámu, jako tkaničkář prodává, kejklovati a když již chtěli od sebe jíti, | ten ho teprva tím voštípem uhodil po zadu. — Anna, Petra Opiciusa manželka: Když sem uslyšela, že jest něco na ulici tfesklo, vyhl(dla sem z vokna a Václav stál u Dřelky s dobytejm kordem a ona zdvihala proti němu ruce pra- vila: Co jsi, kdo jsi? A on k ní mluvil, ale já sem tak vysoko do vokna nemohla slyEeti. Ona mu pravila, nedělal by mi škody. Potom on se od ní vobrátil a rekl: Tfe- bas vís hrom zabil; Sel od ní a vopravoval sobé kord, XXIX. O ulicích Karlově a Husové. že byl sehnutej. A její muž stál ve dveřích, vběhl chutně do domu a popadl voštíp, řekl: Počkej, hrome, počkej! Pfchej nenyéky, coZ mi chceS manzelku zamordovati? A on se zase k němu vobrátil a on proti němu píchal tím vostf- pem. Já se po ty schovala, šla sem z okna dolů. Než když kuchařka má křičela vyhlídaje z okna, již jest ho zabil, já vyhlídla a on ležel jako umrlej před naší apa- tekou, — Wol( Teybner tkanickár [viz výše 176-1.]: Ji sem seděl v krámu, takž jeden šel ulicí nahoru od zlatého kříže a p. Václav za ním. Před mcjm krámem se sešli. Tu já nevím, co jsou oni spolu měli. Václav udeřil po něm kordem, nejprve s pošvou; potom vytáhl kord ven, od. mlátili se od mýho krámu až k kulkáři. Tu sem dále ne- viděl, co sou dělali. Křik sem dobře slyšel. A ten, klerého on bil, zase od něho prchl (?). V tom přišel kulkář a Václav zase před můj krám. To sem vidtl, že jsou se proti sobě postavili; ale obadva té vůle byli přestatí. V tom když se Václav obrátil a chtěl jíti; kulkař zase na něho udeřil, ILinhart Voves rychtář: Ve čtvrtek po Smrtedlné no- děli, když jsem pro Jana Fojta šel do domu jeho, on jest mi přes krovy utekl a teprva u domu, kdež u toulů slove, nalezen byl, — Michal Gerloch rukavičník: Jí sem viděl Václava státi proti apalyce a jako kulky dělá, při- šel s voštípem, vždy po něm píchal a Václav mu vždycky s dobytejin rapírem štych srážel. Potom vzal rapír pod levé paždí, vobrálil se a chtěl jíti; odstoupil asi dva kroky a když on se hřbetem obrátil, kulkář za ním dva kroky postoupil a uhodil ho tím vošlípem po zadu. Když ho udeřil, tehdy on se chlěl zase & raptrem zalociti a v tom hnedky upadl. Abraham Pecolt bradíř: Jeden ouraz měl Václav na hlavě až do kosti, ten byl dobře prstu z dílí; druhej ou- raz byl Stych, ten byl půl prstu z hloubí v lilavé. Vice nevím, než že jest byl ouraz smrtedlncj. — Gregor Tal- link bradíř: Václav byl uťat v hlavu až do lebky a na druhý straně měl štych. Kteréž ourazy já za smrtedlné rány sem měl. Taky sem paní matku jeho napomínal, aby na něj pilnej pozor měla. Jiří Kuchta: To scm povědom, že sou přiběhli pro p. rychtáře služebníci poselství papežského, abychme hned šli, že Jan: Dřel jednoho velmi ranil voštipem. My tam potom s p. rychtářem do jeho příbytku přišli i hledali sme ho; nemohli smě ho nalézti v jeho domě. Všudy sme hledali i pod krovy, v komorách i v truhlách, almarách, nic sme nemohli nalézti. I šli sine k "l'oulovüm, P. rych- tář mluvil s hospodářem samejm oznamujíc mu, jmínujíc ho jmínem jeho vlastním křtěnejm, aby proti mysli jemu nebylo, aby tam dovolil jíti na dvůr zádu, kde má seno a slámu, aby mu porucil oteviíli tu komoru, ^ on ozná- mil tak hospodář: Dobře. Kázal otevříti. I tak já s Vaš- kem, bospodářem dolejšího vězení, šli sme napřed tam do ty komory a p. rychtář: za námi. 1 bledali sme ho všudy na krovích, pod krovy, v slimé. Je tam jaksi komůrka tmavá, tak já tam dobyvše svý zbraně, píchám, zdali bych co mohl tam nalézliL DosAhnu ho nékterak kordem: Jak, jest zde p. rychtáři, již sem ho našel. A von mne prosil, abych nic neříkal a vo něm nepovfdal, ale jí sem předse oznámil mu: Di, chcešli, z dobrý vůle. A on nechtěl. Já ním trh, až na skímu upad. Tak přískočil Vašek, hospodář dolejších vězení, pomohl mi ho vytáh- nouti, A on oznámil tak: Počkejte maloučko drobet. Však nemohu vstáti na nohy. A my mu oznámili: Kterak je to, že neničko nemůžeš a kteraks mohl kolik krovů pře- lézti a utéci k jiným sousedům. Však to nenáleží na po- ctivfho méstana, nez na lotry. 

Strana 723
XXIX. O ulicích Karlově a Husově. Salomena, chůva od paní Slakový: Jásem vyšla ven a Vaclav Vosadil bodl proti mý hospodyni, říkaje kurvo sakrumentská, vyšpikuji tě. S dobytejm rapírem nékoli- kráte jí proti břichu bodl a skřípěl zubami. Já vyběhla s jejími decrami občma a slisknu ruce: Prosim pro milo- srdenství bożi, nemordujte. A v tom sám vyběhl s tím vošlípem a von mu řekl: 1 tebe sakramentská stará šelino vySpikuji. A skřípěl na něho zubami. Tak on běžel na něho s tím voštípem a on na něho rapirem sekal. V tom ho on tím voštípem udeřil přes blavu, ten se převrhl a zbraň na něm ležela dobyta a za hlavou pošva. Vlaši po- tom běželi za ním s dobytejmi rapíry, zámky loupali, panty odrázcli, &cvcovcjm krámem lezli. Martin. Chlumccky ručnikář: Ten lokaj pral nějakého mládence i přihrnulí se k krámu, kde naše paní jídla vaří. J uevim, co je pan( Tekla tomu lokaji, aby toho jistýho tak bez příčiny nebil. A on přiměřil hned rapírem: Kdy- bych tě zabil, nedal bych za tebe nic. Podruhý přiběhl k nía postavil jí k srdci kord, řekl: Sakramentská kurvo, polib mne v prdcl. V tom kiiku vybéhl hospodář ven a on tolikýž rovně na ni píchal, vodchnal ho odtud a po- tom ho voštípem udeřil. Hned ptibéhli VlaSi s dobyltejmi rapiry a kvaltem hned (ii vskocili do domu voknem. Kde Zvec jest, a všudy po domě vytloukali dveří, u mýho po- koje vodirhli zńmek se v5(m, kde hospodář má svou komoru, sckerou vyprali a pant picrazili. A ten lokaj u- hodil na krám kordem a mísu rozrazil. — Václav Vokáč švec: Nevím, jak sou počali. Já přišel do krámu; ti jistí pravili, abych jím otevřel. Já řekl, že klíče nemám, já odvírati nemohu. Oni dobyli hned rapíru, štychem ke mně hnali.. Potom řemeslo z krámu všecko scházeli, ko- mory vylámali a kvalt sobé provozovali. Pravili, Ze sám ten legát chce dáti 20 kop na zpropitný, abychom po- védéli o Janovi Fojtovi. Matouš, šenkýř vinný: Po Smrtedlné neděli ten čtvr- tek Vosadil pral nějakého mládence holou zbraní. Pravši ho dopral se ho až k krámu Dřelovic, kde jídlo strojí. A tu na néj fal, aZ rendlik rozfal s zelím. Ona mu řekla paní: Proč: mi děláte škodu, že já to od lidí mám. Ale on jmenujíc německejin jazykem řekl: Sakramentiše hur, ich will dich špiken. Na jednu stranu i na druhou i do prostředku holej rapír vundával a skřípal zubami. Potom Vlaši do vokna lezli, panly a dvéře odráželi a tu se če- ládky ptali, aby vo hospodáři pověděli. Jestli nepovíme, že musíme duše tu nechati, Senkýř jím ještě sekery půj-“ Cil, aby vybíjeli a na mne Vlachy navozoval, že sem já hospodáře do truhli svý schoval, že ho hospodář voštípem uhodil. Ale z hodné příčiny toliko že jemu mluvil: Ich muss dich, du alter šelin, špikn. A tu hospodář vyskočil s voštípem: lProtož chceš-li ty mne špikovati, že bych já lepší inoc nad tebou měl. A tu ho uhodil, když mu slova dával hanlivý, až se převrhl, však s zbraní dobytou. Co sme jich prosili tech Vlachi pro milosrdenství boží, aby pychu a kvaltu necinili. Jestli co proti pravu ućinil, że právo ho souditi bude. Však nic platno nebylo. Mikuláš Kliment ručnikář: Když byl takový křik, já vyhlídl a ten: Václav pral dobytejm rapírem toho mlá- dence. I nemobl mu utíci, sehnul se pod vohniště a on fal po ném i rozťal jí rendlík. Ona řekla: Co mi škodu děláte, já se ledva sama živím. A ten jí hned rapíru na- stavil k břichu, pravil: Chceš, že tě prošpikuji. V tom hospodář vyšel a on k němu rapirem štychem hnal. A on běžel do světnice pro voštip, vždycky inu špici toho vo- Sípu mezi voci slikal a on mu se rapírem voháněl. Václav mu pravil: Selmo stará, já ti toho nevodpustím. Tento nemeškaje uhodil ho voštípem, von upad, hospodář běžel XXIX. O ulicích Karlově a Husově. 723 do domu. Oni po něm zavřeli duom. Po malý chvíli Vlaši se hnali s dobytejmi rapiry, vždy chtěli, abychom jim dům otevřeli. A my klíčů neměli. A když nemohli, ská- kali ševcovskejmi krámy, s dobytejmi rapíry po domích běhali a nemohli ho najíti. Chtěli, abychom jim vo něm pověděli; my vo něm nevěděli. Tu jeden Vlach chtěl, abychom s rychtářem do šatlavi šli, a rychtář nás nechtěl vzíti. Vzali šenkýři sekeru a dvíře rozráželi, po pokojích běhali, v truhlách ho taky hledali. — Kateřina Špalíč- ková: Ten čtvrtek stal se křik. Já pohlídla, co se to děje a u nás byl dům zaméenej a tloukli k nám. Sla sem do svétnice, fekla sem tovarySüm, Ze u níás düm zaméenej a že na dům tlukou; nevím, co se tam děje. Tovaryš počal jísti kus ryby, i s tou rybou za mnou dolů běžel. Když sme dolů sešli, ti Vlaší od papežský pošty běželi s do- bytejmi rapiry, s kejmi, vidlicemi, voštípy, kdo s čím měl. Boží dopuštění bylo. Přiběhli, abychom jim dům otevřeli. My pravili, že nemáme klíče, aby počkali, až právo přijde. Oni pravili: Sakramentsky Xelmy, pustte nás krámem. Potom krámem skákali; pravili, že práva čekati nebudou. Běželi nahoru s rapíry. Chtěli, aby jim paní sklep svůj odevřela. Ona nemohla klíče najíti; oni jej vytloukli a pant přelomili. Potom všechny pokoje a komory, kde kterej kout byl, přehledali. Kdyby ho byli našli, než právo přišlo, byli by ho na drobný kusy rozsekali. 11. 1594. — Rukop. č. 1061/. 344. (Svědomí ke při mezi Kateřinou, Jakubem Manze manželkou, a Janem B. Vla- chem.) Anna, Petra Opiciusova m., svědčila: Seděla sem v a- patyce[č. p. 163-1.] a rozprávěla sem s jednou paní a pohlédla sem, co se to křičí. A on ji bil nějaký mezi oči a vždy- cky ji pohlavkoval. Ona před Dřelovic [č. p. 179-I.] scho- vávala za slonp hlavu a zakrývala se rukama mczi očima a spadla jí rouška s hlavy a mantlík a s něho taky plášt spadl. A jeden zlatník přišel k němu a trh' ním a on šel od ní. A ona mu řekla: Počkej, čtverácká šelmo, proč ty mne pereš? A on jí řekl: Počkej kurvo, však nebude na tom dosti, A on potom šel sám k rynku a ona běžela za ním a nesla nějaký jablka a lucernu sklenou v mošně. To jí on všecko vyrazil. — Jiřík Poláček, tovaryš lazeb- nickej: Toho sem povědom, stál sem s svou manželkou před domem i on přišel a strhl s ní mantlík. Ihned jí rozprostovlasil a strhl jí roucho. Potom jí dal tři pohlavky a ona se držela toho kolu, jak spouštějí pivo do pivnice. Byl by ji tam po hlavě strčil. Potom zase odešel od ní a ona vešla do toho domu k p. Wolfovi zlatníkovi do krámu; tam se zase zavfela. — Petr Karpentin, cfs. zlat- ník: Já sem s Baptistou šel přes ulicí a rovně před Anto- nínem Taxem [č. p. 178-I.] Kateřina nás potkala a já sem jí dobrej den vinšoval a ona mi d&kovala. A v tom tak začala: Můj p. Petře, kterak vy můžete s takovejm ni- čemnejm čtverákem jíti přes ulici. Tehdy Baptisla se za- stavil a hleděl po ní. Tehdy ona asi dvakráte nebo tři- kráte plila: Psí, psí čtveráku! Na ty slova on spustí s sebe plášt a udeřil ji asi dvakráte nebo třikráte v tvář. 12. 1601. — NRukop. č. 1063 f. 144. (Zprávy ka potřebě Tomášovi Ruvajdovi a Mikulášovi Zlasovi proti Pavlovi Vlachu přijaté.) Kateřina z Vlkanovu [č. p. 184-1.] zprávu dala: Senkýřky mi pravily, že sou tovaryši sedlářo- vic dva s sebou přivedli, Tomáše a toho druhýho, pak ani u nás za peníz piva nevypili. A p. Pleskýho zedníci pili, seděli v světnici, měli ještě dopíjeti asi za tři krej- cary piva. V tom šenkýřky přišly nahoru vobě dvě, vy- scjpaly mi peníze a neZ vony sešly dolů zase, oni se tam seprali. A když sem já sešla dolů a tento Tomáš malíř s tím druhejm vyšel naproti mně ukrvavej i druhej ukrva- venej, nechtěl nic aby na ně právo dal. Já sem pravila, 91* 

Strana 724
724 XXIX. O ulicích Karlově a Husově. aby tak nechal do rána, že sou p. Pleskýho zedníci. Po- tom ponocní vzali ho toho zedníka do včzení. Já sem ne- poručila, než len Tomáš poručil jím, aby vzali. Nevím, proč sou se škorpili. Víc nevím. — Jiřík Purket sedlář: Sli sme po svatvečeru našem ven a posadili jsme se přede dveřmi. Tak jsou k tomu přišli ti dva, kteříž jsou zepraní. Dali nám dobrý večer a my jim hned poděkovali. A ptali se, mají-li tu kde dobrý bílý pivo, že by ho za krejcar chtěli vypíti. A tak jsme spolu do domu šli a spolu pili. Když sme tam [k Silvestrovúm] vešli, prišel k nám jeden zedník a když jest k tomu přišel, malíř mu připil. lhned zedník přistoupil a pil s ním. Odšedší přinesl konvici ven a zase mu pfipil k ty jedné, malíř ji vypil, zase na- líti dal a přátelsky mu ji odevzdal. A když zedník zase do světnice odešel, tak jsme my spolu rozprávěli a odtud zase jíti chtěli. A jakž sme odjíti chtěli, opět týž zedník zasc ven vyšel (neb vyběhl). Předně vyšel s ním jeden, který s ním pil, přátelsky mu jednu připil. V tom dlouhej, klerýž v šatlavě jest sedčl, přišel, mezi to se vložil a mluvil, zdali malíř jeho pánem jest, co s ním činiti má. A malíř se dotazoval, koho by mínil. Na to dlouhej od- povédél: Tebe míním, zvyjebená šelmo! K tomu zase malíř řekl: O telpl, proč. mne smíš hančti, však sem ti žádné příčiny nedal. A když jest on řekl, zvyjebený troupe, v tom pivo krejcímu mezi voci vylili. V tom přijde dlouhej, jenž v šatlavě seděl, udělá mu šram konvicí na hlavě. A když ten krejčí uraněn byl, odešel do kouta a omdlel. Tak sou se oni dali do malíře, do Tomáše. Tomu sem se velmi divil, že jest s životem odtud vyšel. Všickní tři na něho bili, Naposledy byl tam jeden sedlák píjící a měl sekeru. Přikročil k němu zedník a chtěl mu tu sekeru z rukou vydříti. Potom přišla hospodyně dolů. Bylo by se dobře trefovalo, abychom mu byli pomáhali, ale byli jsme nedostateční. Potomně Long vzal Tomáše za hlavu a měl konvici v ruce. Kdyby ho byl udeřil, byl by ho zabil. Divná vče jest, že jsou se tak s živobylím rozešli. Já mohu to dobře s dobrým svědomím vysvědčiti, že jsou jim oni žádné příčiny nedali. — (Zprávy ku při mezi Pavlem Furlandtem, poddanym p. Václava Plesa Heřman- ského z Sloupna, proti Tomášovi Ruvajdovi.) Simon Pa- Ječků z Żdanic: Piitrefilo se mezi nimi onehdejsího dne, když se ta šarvátka stala, seděli sme tam v světnici a voni sou ti malíři přišli, stáli sou v sfni. Byli vopilf. Potom šel [z] nás jeden ven a voni sou nám dali takovou příčinu, co smy zač. Von jest jemu na to dal odpověď, že smy z Moravy. Voni pravili nán: Co smy zač, že my zde nemáme dělati, že se děláme Vlachy a nejsme a že chodimy v dlouhcjch fórtośich. A já sem vyšel ven a len druhej na mne taky ukázal, že nejsem Vlach. Potom dále řek' nás ten: Však s námi jest jeden Vlach, jest taky vod nás. Potom přišel do světnice ten, který se s nimi hádal, a povídal to tomu Vlachu, že oni praví, že my zde nemáme dělati; Ze se děláme Vlachy a nejsme. A von jest potom vyšel s ním do síně ten Vlach, doptával se jich, co mají mezi sebou. A ten mu druhej povídal, jakou nám příčinu dávají. A voni sou řekli jemu, když se vo nás zaslával: Zvyjebený troupe, co je tobě potem. — IIans lylman truhláf : Sli sme do Silvestrovic domu, ncbyl tam žádnej, než nás pět. Potom přišel sám druhej ten malíř do světnice, vobrátil se tak, šel zase potom ven. A my zaplatili za pivo, měli sme domů jíti. Potom vyšel ven ten zedník maličkej, Moravec, a ptal se ten malíř, kdo je von a von, prej, co vám potom, co je já. A po- tom zase on řekl: Proč chodíš v dlouhým fértochu za Vlacha. A von, prej, jí neumím vlasky, já sem Moravce. A potom přišel zase von do světnice, žaloval svejmu XXIX. O ulicích Karlově a Husově. mistru. Potom vstal ten mistr a šel já v světnici vostal. 13. 1602. — Tamléž f. 339. (Svědomí ku potřebě Václavovi Vodičkovi k odvodu neviny jeho.) Kryštof Si- mon ze země Švejcarské svědčil: Seděli sme doma, bylo nas vo tfi stoly, a Václav šenkýř přiběl?y bez pláště a vból” do sklepu skrze svótnici a vzal voštíp. A vyběh" zase z světnice a manželka jeho prosila ho pro P. B., aby voznámil, což by to bylo. A von jest nemohl ani promluvili; jen ji řekl: Ten lotr, jak tu pijívá, řezník, strh ze mne plášt a byl by mne zabil. A tím vyběhl? z domu přece po nim. A vona jest pro Boha prosila, abychme tii za nim šli, aby sc mu něco horšího nepfi- hodilo. Přišli sme na to místo, kde sou mu plášt strhli. A tu jich nebylo. Pfisli sme pted Sckretárovic [€. p. 240-1.] na to rozhrání k sv. Jiljí a tu sme jich nalezli, že jest mól ten pli3t vokolo sche voditej a šavli dobytou. A druhý pomocník jeho, tu sme nemohli patřit, co by von v rukou měl. A tu je Němce, kterej jest s námi byl, seznal ho a pověděl Václavovi, Ze by von tu byl i s tím pláštem. A Václav k němu přistoupil a mluvil k němu: Medle bratře, prosím tebe, co sem já tobě ublížil, že si ty mně plášt strhl? A protož dejž mí jej a hledej sobě jinde. A on jest bez milosti na něho sekal. A von Václav minu se bránil voštipem. A my nemaje nic v rukou utckli sinc od Václava, coufali sme k rynku. A Václav mu srazil ránu voštipem a v tom ho probod' ; vrazil voStip do ného, nemohl ho z n&ho vytrhnouti. 1 zbyl toho voStipu. A v tom jest von ještě maje voštip v sobě udeřil šavlí na Václava, trefil ho ploskou aZ vrávoral V tom se dal v utíkání i s tím voštipem, až se mu konec po zemi vlíkl, až blízko k Sladkejm. A v tom tovaryš jeho voštip z uého vytrh a zahodil jej a utckli voba. A tím jsme my domů šli. A Ze jest zprávu vomylnou dáno, že by měl Václav šenkýř ten den celej s ním hráti, to my můžeme hrdlem slíbiti, že je ten den nebyl vod rána doma, až přišel bez pláště. Tomáš Willewald, rodić v St. M. Pr. : Když jest p. ho- spodář šel domů mimo Jrymasovie [ć. p 257-L] a ten řezník šel z domu ven, potkali se lu před Prymasovic a von s ního hned strh' plášť a von p. Václav Vodička skfik, proó mu plášť strhuje. A ten jistej řezník dal se po něm, chtěl jej ještě sekat. A ten běží domů pro voštip a když běžel, prosil nás tří, abysme s ním šli. A když jsme šli mimo Betlém za nima, potkali sme je u sv. Jiljí. A von byl ten řezník voditej v tom plášti. A von ptide k němu hospodář, velí mu, aby mu zase dal plášt. A von na něj, ten řezník, tu sekal a von ho probod voštipem, hodil mu plášť zase a pak utek. Běžel k Skořepovům a tu umřel, — Frydrych Bem z Gerlice šmukýř: Když bylo mezi dvouma a li hodiny, chtél sem jít leZat. Tak kdyż sem šel do ko- mory, slyšel sem křik. Pak jsem já vyhlíd ven z voknu, že jest nade dveľmi, mám tu komoru v p. Andreasově domu, deklamatora [č. p. 259-1]. Když sem vyhlíd, viděl sem, že jeden běžel tam k Prymasovejm a dolii a druhy za nim dal se s dobytou zbraní. Ale ten s tou braní neběžel než na pül cesly, asi k Prymasovejm, a potom šel zpátkem zase. A ještě to pravil. Bodejté hrom, dal bycht, abych tě mohl dostati. - Jan Kozel na ten čas v domě IIor- ských: Já nic jinýho nevím, než že jest s námi byl p. Václav Vodička vod sedmnácti hodin u kmotra Babince, že sme tam ty Suché dni vybírali, při dobrým sme seděli. 14. 1602. Tamtéž /. 413. (Zprávy o zamordování Matěje Bílka m[l]ynářskýho od Tomáše Polenšmída.) Vá- clav Bavorovský, hospodář v celnici: Já sem neviděl- ho zamordovali, než vidčl sem, že lidi běželi z imostu. A já, co se to děje? A když sem tam přišel a ten inlynářský ven k nim, Potom 

Strana 725
XXIX. O ulicích Karlově a Husové. již umíral. I šel sem k p. prymasovi, oznámil sem mu tu véc, co bych s tím měl činiti? A on mi poručil, abych ho dal k sv. Janu nísti, aby se něco horšího nestalo, neb sc tu sehnalo lidu mnoho. — Jan Král tkadlec, bubeník Blažeje hejtmana: Já jsem šel napřed a on ten voják, jak sedí, na me vyskočil, chtěl. abych mu bubnoval. A já sem srozumél, Ze jest vopilej. Sel svou cestou předse a on když mne nechal, hned chytil piskáče, vytrhl na něj tulich a rapír a piskác mu uskotil. Tak on ubodi toho kuchaře, pichl ho v záda. Tak tento mlynáisky se k tomu vatrefil, šel zádu nejzáze. Tak on jej tu probodl, ale on šel předse, nic nevěděl, až k klášteru. Tu se převrhl a skácel. Neřekl ani slova, šel svou cestou a on ho píchl. A jak jej probodl, hned se dal v utíkání. A tento kuchař běžel za ním a popadl ho, zamordoval ho. A nic mu ne- překážel, ani slova nepromluvil. — Jan Jelínek, tkadlcův syn z Ouhřic: Když sme šli za hejtmanem, že »e musíme každej večer postaviti u hejtmana, tehdy on, jak sedí, vyskočil na nás z hospody, kde pili, popadl nám bube- níka, chtěl, aby mu sloužil. Bubeník nechtěl, předse šel svou cestou a on vytrhli tulich, bčžel za námi. Když nás doběhl, někteří se naň obrátili; bránili mu se. Tak ten nebožtík šel zádu a on ho probodl. On šel předse pro- bodenej až proti Jezuvitům, právě proti dveřům, padl a svůj konec vzal. My potom za ním běželi, chytili sme ho. — Jiřík Procházka kuchař; Potom když ho probodl, dal se v utíkání. Kteří jsou jeho dobří tovaryši byli, toho jistýho mlynáře, spravili ho, kdež náleží, na krchov ho donesli. Potom když jsem já vidél, Ze oni jcho opattili. v ty chvíli jsem já za ním běžel, kdy on k Tejnu doběhl. l dá se zase přes rynk k Kaprový ulici. Tu sem já taky 2ádal dobrejch lidí, aby ho dodrželi. Tehdy se v lom přitrefil jeden člověk, nějakej dobrej tovaryš, on ho za ruku chytil. V tom jsem já přiskočil, tak jsem se ho hrdla chytil. Tu jsem poctivejm dobrejm lidem oznamoval, že jest on jednoho našeho zabil. Tu ho oni hned vzali, mně >kázali odtud pryč jítí, že on bude dobře opatřen, aby já sobě dal pokoj. 15. 1608. -- Rukop. č. 1064 f. 256. (Zprávy k po- třebě Anny, Jana Kerlieysera mapželky, proti témuž man- želu jejímu.) Markyta, Antonína Ruliarta inanželka [viz č. p. 145-1.] luto zprávu dala: Rovně dnes tejden, jako v pátek, večeřeli jsme a má čeládka lak běhala a kříčela. Já se jich ptala, co je to. Oni pravili: Podte pro P. B., ten švec pere tam tak svou ženu a on ji může zabít. Já vyběhla, řekla jsem: Pane sousede, toť jest pěkně, styďte se v hrdlo, že tu vždycky takovej křik začínáte, neb to ča- sto bejvá. A on mi řekl: Mlč ty, co jest tobě po tom. Já s ní molu dčlati, co chci. A když tak jedna řeč k druhý prišla, fekla sem: Nemáte té moci, abyste dčlali, co chcete. On pravil: Je má manželka, mám tu moc. Já řekla: Clicete nad ní bejti katem, tehdy buďte. On mi řekl: V hrdlo Ižeš jako vopice. Nejsem žádnej kat. Já řekla, když mi nadával vopic: V hrdlo lžeš, nejsem žádná vopice. Když tak chceš, an rozprávějí, že jsi svou prvnější ženu zabil. Tak jeho manželka řekla, že jest ji upral, Ze potom brzy umřela. A on mi řekl: Polib mne hned v zadek, odpusfte. Já řekla: Nechť tě kat líbá. Pak přišel můj pán, taky mu něco lál německy. Než ti Vlaší potom naproti láli mu a házeli, takže potom nesměl ven dále jíti na tu pavlač. Tak tu bejvají povyky u večer, že někdy se jeden domnívá, že hoří. — Markyta, Stťastnýho kodčího man- želka: Byla sem 4 leta u p. Simona Moravce [č. p. 146-I.]; dokad se tam nedostal tyto imanZel, bejval dobrej pokoj. A jak jest on se dostal, tlakový povyky byly, že sme mnohokráte pokoje neměli od večera až do rána. Sousedy XXIX. O ulicích. Karlové a. Husové. 725 svolával, na jednu podrubyni se dobyl do komory, z ko- mory vyhnal, hlavu jí na dví poranil. Ono večer přijde, ona se před ním zavře a on: psí kurvo slepá, šelmo ne- chutná, nosatá, slepá. Zádnýmu pokoje v domu nedá. — Marie, Abrahama Hofmeistra manželka: On sám hospodář přišel dolů a ke mně řekl, abych šla nahoru: Polhleďte paní Marie, má žena mi nadala šelem. A ona vyšla z ko- mory, smála se a řekla česky: on mi nadal tuplovanejch kurev. Potom on vzal stolici, chtěl ji práti. Tak jsem já šla odlad a ona mu do komory utekla. Potom když sem zase dolů sešla, tu ona tak hrubě křičela, že jest ji pral, ale jen růkama ji pral. — Anna Kubíčková: Teď, co jest seděl v vězení, jak jest propuštěn, tak sobě počíná, láje, zlořečí: kurvo, čí jest to dítě. A žádnej mi tě z moci nevezine, ani prymas. Když jeho bralr přišel a trestal ho, aby toho nedělal, že lidi poslouchají, on pravil, aby on mu dal pokoj, aby mu šel z domu, nerozkazoval mu. Potom ho manželka jeho zase prosila: Ale můj milej Jene, nechej toho, ale pro to děťátko, které stůně, abyšte ho do vostatka nepcodésili. A on povédél: Tak odpusťte pro P. B., kurvo tuplovaná, aZ mi povíš, s kejm je máš. Po- toin řekl: Jdi, Zaluj na mne prymasovi, váak ti nebudou věřiti, než mně. Jí jsem vznešenej člověk a dobrej. Já šla pak s dítětem z domu. — Kašpar Henne švec: Co se dotejče toho Jana Kerhejsera,-z mladosti své iádně a poctivě se choval a živnosti své hleděl a neničko když se dostal za tuto manželku svou, nemobou spolu některak srovnali a to pro její hanebné mluvení a hanční manžeia svýho. Když se zahodí mezi dobrý lidi a do domu se na- vrátí, tehdy jemu nadává a tak od ní žádný dobrý slovo nemá. — Kryštof Eisn švec: Já dělám tu u Kerhejsera. Ona přišla domů, lála mi. A měl jsem ještě mnoho do- dělat a ona dobejvala střevíce. I nemohše ho dobýt, uho- dila inne tím střevícem, jako bych já tím vinen byl, že jest se tak tíze kopyta držel. Lála mi, a by bylo mužské pohlaví, nesnesl bych jí toho. Já jak živ takové mistryně neviděl a dělal jsem dosti u mistrův. On se činí rád a onu mu v ničemž nápomocna bejti nemůže, v řemesle ani v předení nítí ani nic. Potom sem já domů přišel a on ji pral. Pravil, Ze jsi ii uliodila tovarySe. A ona pravila, že jest to nerada udélala. Pak nevím; než já sem se lekl. Rekl jsem: Nelíbí-lí se vám, třeba-li jest házeti? Já bych byl nic neřekl mistru, až v neděli, jak obyčej řemesla jest, než ona, když domů přišel, hned nejprv žalovala a hospodář se ptal voč, voč jsme se tak hadrovali spolu. A já jsem řekl, že vo ty střevíce. (Tak vypovídají i Martin Gce soustružník a Petr Brozen, sousedé.) 16. 1604. — Tamléž J. 298. (Svědomí ku potřebě KiíZovi Dobrichovskému, mésténinu St. M. Pr, proli Stépánovi Senkyrti) Pavel z Sadský, mlynář Přerovský, svědčil: Když se vyhnali všekni ze světnice Vostrovcov vdovy [viz výše č. p. 185-1.] a já naposledy sem vyšel a ten neboztík utfel sc pod vokem rukou a ležíc prej neměl voka a řekl: Již sem dostal, nebohej člověk. A voni lá- mali ten rapir a já Fekl: Tut se málo pomstí na rapíru, Pak šli pro právo a já šel zase do světnice. Potom vejdu zase, chci jíti na dvůr a Němec běží mimo mne. V tom potom vešel pod schod, sou tam dvíře. A tudy musil ujfti. A potom sem se doptával, kdo jest minu to udělal. A Martin Srb pověděl, že mu to ten Němec uďál. Já iku: Proc mu to udál? A von, že neví. A sem mu řekl: Proč si ho nedodržel ku právu, jsouc hospodářem jako šenkýřem? A on mi pověděl, že není povinnovat, když mu žádnej nic neřekl. Potom já se ptal: Skrze co pak se to stalo? | A von pravil: Já nevím, než já sem mu nerad roztrhl nejdřív plášt. A nadto nade všecko měl klobouk, nesl 

Strana 726
726 XXIX. O ulicích Karlově a Husově. jej v hrsti, Ze by mél bejti toho Němce. A potom p. rychtář přišel. A taky sem mu dal zprávu, že tam Sel pod schod, že se tam mluvilo německy, ale já nevím co a s kcjm, von-li s Němcem. A tak potom, po chvilce přijda p. rychtář, šel tam pod schod a nemohl toho Němce naj{ti. — Václav Svoboda v službě u Syxta mlynáře: My sme scdéli v sedinici, pili sine a voui se vać prali. A my vyšli ven, co se lo děje, Již byl ten nebožtík raněn a tento jistý Kříž bral jest rapfr tomu poslu, kterej jest ho zabil. A Štěpín šenkýř nesl pivo ze sklepu, hleděl na to a my mu pravili, aby se nedíval mordüm. I &cl Stépán do světnice, ani jich nerozirhl a Kříž lámal rapír. My pravili, aby ho nelámal. A v tom jesti ten posel šel do sklepu šenkýřova a Štěpán šenkýř šel za ním, nesl jeho klobouk a manželka jeho taky šla, něco šeptala Štěpánovi. A v tom byvši Kříž před domem s bratrem svejm žádal Štěpána, že půjde pro právo. A nevíme, kam se ten posel dél ze sklepu. — Jan Vranovský, rychtář městský: Léta pominulého v pátek den Obětování P. M. před veccrem Kříž Dobřichovský s neb. bratrem svejm ke mně do ralhouzu piibéhli ukazujíc mi nebožtík, že jesti uhozen štychem v oko od Balcara Pema posla v domě u pani Anny Vostrovské proti Jezvitům, abych s nimi pro vy- hledání téhož škůdce šel. A přišedše do téhož domu po něm sem se ptal; řekli, že nevědí, kde by byl. Hledán jest v sklepě, kdež pivo dává i také v jiucjch pod zemí sklepích. V tom zprávu mi učinili dva mlynářští tovaryši, aby práva nepodvozoval Štěpán, že jest mu klobouk dal a z domu pustil. Proto sem jemu domlouval a do vězení vzíti chtěl. V tom jest mne prosil, abych s ním práci vážil, že ví, kde jest. Spolu s námi šii nebožtík i tento, bratři, 2ž pod most na naše právo. Tu souce hledán v témž jednom domě, nalezen bejti nemohl, nýbrž nebožtík aby se vopaliil a k barvifi Sel, sem mu porucil. Tak se stalo a v louZ noc před 12. hodinou od toho štychu umřel. Zvěděvši o tom já, ihned sem nemeškal, aby Štěpán nebo jeho postavil a u vězení se postavil, sem poručil. Ještě po druhý sem musil s Štěpánem na naše právo pod most jíti hledajíc ho u jednoho drabanta. Dána zpráva, že byl vidín. Ale tam nebyl nalezen. Štěpán pak pripovídal, že ho zná a ví, odkud sousedem jest, psaní od pánův našich zjedná a tudy bo dosáhne. Sám se do vězení postavil. A dal mně byl zprávu, proč to vzešlo, že nebožtík maje kus zázvoru sobě pivo zastruhoval, k čemu mu Štěpán na dopíjenou dvě konvice dal a Šiěpánovi toho zázvoru košlo- vati dal. Stépán mu ho vrátiti nechtěl, V tom nebožtík chtěje od něho jíti, Štěpán pak jeho za plášt potrhl, až mu jej rozirhl. Tudy že tím svár vzešel a posel że St&- pina zasloupil a tohoto bodl. 17. 1620. — Rukop. č. 1071 f. 39. (Zprávy mezi p. Tyllmanem Praunem na mistć Daniele, syna jeho, a Balcarem Cimrmanem a Jiříkem Kuklem s jinými pomoc- níky jich.) Karel Šoll z Sollnpachu svědčil: Při počátku sem nebyl, nežli souc v světnici slyšel sem cinkání kordy. A když to tak hrálo, vyhlídl sem z okna, viděl sem, že těch vostružníků 7 nebo 8 stálo s dobytými kordy a ten posekanej již šel před Toulovic [č. p. 180-I.], nebo v tom jel vůz od rynku k mostu a světlo měli. A když ten vůz jel, jeden z těch vostružníků, osoba ncveliká, stál na rohu u mého domu [158-1] s dobytým kordem, až by ten vůz ujel. Nebo kdyby ten vůz byl nepřijel, sotva byl by len posekanej s hrdlem odtud odešel. Potom přišla varta od mostu a chtěli jim kordy bráli, ale oni jich od sebe dáti nechtěli. A pončvadž vostružník soused jest, nechali jich. — Anna Balcaretová: Šel vostružník s svou čelád- kou domů, dnes dvě neděle. Sekali kordy do kamení po XXIX. O ulicích Karlově a Husově. ulici, že jim nikdy ulice rovná nebyla. Když přišli před dům, mistr je volal do domu; oni nechtěli jíti. Trefil se v tom ten mládenec, šel skrze ně. Skrze ně proševší ohlídl se na ně a on sám vostružník ptal se ho, co chce. A ten mládenec, že nic nechce, odpověděl. Na to mu vostruZ- ník řekl: Když nechceš nic, jdi s V. B. a nepůjdeš-li, tehdy svůj díl dobře dostaneš. A ten mládenec řekl: Ji půjdu. V tom jeden tovaryš jeho vyskočil s kordem a řeki: Co žádáš, sakramentská šelmo. A ten mládenec vida to postavil se taky proti němu a dobyl kordu a tí tovaryši vostružničtí vzali toho mládence do kola mezi sebe a sekali na nëho väickni. V tom přijel nějaký vůz, ten je rozrazil a len mládenec mimo ten vůz šel pryč. Polom když varta piiśla, ptali se, co tu se stalo. Oni tovaryši ale pravili, Ze śclmi Nydrlandi piiśli à chtéli plaSté jim strh- nouti. — Kalcrinu Jeninová: Stalo se dues dvé ncdéle. Bylo k čtvrtý hodině na noc, stala se ňáká různice na ulici mezi Soornerem a jeho čeládkou. Sekali na ulici kordy. Vyšla sem na pavlač, domnívaje se, že by ňáká bitva byla na ulici. Prisedżi před dům ten Sporne r, kde bydlí, jeho tovaryši vostali vně, sekali kordy po zdech, po zemi. A Šporner vyšel z domu, lál jim. V tom se ňáký člověk k tomu natrefil a Sporner se ho ptal, co chce. A oa odpovédél, Ze nic. Proti čemuž řekl: 1 jdíž svou cestou. A on odeševší poohlídl se na ně a tovaryši: na nèho kFièeli, že jest pláštník, šelma, nějuký Nydrland přišel, aby nám pláště strhdval. A oni za ním běželi a křičeli: Šelmo, zrádce, hundsfute, jdi tvou cestou, nebo: my tobě uděláme. I vobskocili ho a dali se do něho a sekali jej. A já shůry křičela: prosíc, aby ho nezabíjeli. A Śpornerova żena vybóh3i z domu chytila se hrdla muže svého a táhla ho prosíc, aby šel do domu. Ale on nc- chiél jiti nezli za tím človčkem s čeládkou bčželi. A vida on to, že na něho lak vSichni sckaji, dobyl také svou špadu a počal se jim brániti. A vida, že tak mnoho jich jest na něho, utíkal až před Toulovic. Nevím upadl.li je čili ho porazili a Sporner s lovarysi do ného sckali. V tom přijel ňákej pán na voze a oni ti lovaryši od něho utekli. A ten raněný běžel k rynku. 18. 1620. 9. března. Tame /. 42. (Svědomí ku potřebě odvodu nevinnosti: Martinovi Matějkovi proti ža- lobé Jana Kukly, jako by pii skutku zamordování hej- duka, uroz. p. lle£mana Cernína čeledina, postížen byl.) Anna Maric Krejtmarovd sv&dcila: Bylo v neděli ráno. Já myla tehdáž stoly a já se hrubě lekla, takže nemolu védéti, kdo jest mu to udělal, než že všichni, co jich tam bylo, na nčj sekali, než ten hejduk, kterej na zámku sedí, jest nejvinnější, nebo když sem ji tomu hejduku pravila, že jsou lio už zabili, tehdy on mi řekl německejmi slovy: Ty sakramentská kurvo, já tobě tolik udělám. Nebo ten: nebožtík, když přiběhl! do světnice s dobytou šavlí, prosil mně: Má milá děvečko, sehovejte mně, nebo mně chtějí zabíti. A nežli jsem já dvéře zavřela, ono se jich do devíti do světnice nahnalo. — Jan Slemer: KdyZ sme měli táhnouti z varty domů, tehdy jsem já stál u celnice a viděl sem, že ňákei pán jel na koni majíce u sebe celitdky a kdyz pied Silvestrovie [¢. p. 184-1) přijel, vi- děl sein, že čeládka jeho do toho domu s dobytejmi kordy béZeli. Tak já taky k tomu běžíc slyšel sem od toho pána na koni sediciho, że jest volal na čeládku svou, lokaje, aby ven šli. Tak já do domu toho sem šel i po- tkal sem je, Ze s dobytejmi zbrančmi ze světnice: šli a hejduk nejzázeji šel s dobytou šavlí a křičel: Již ní šel- ma dosti. Tuk děvečka vyšla ven a křičela: Páni, co ste dělali; jak ste ho již zabili. Potom sem šel sám druhý do světnice a obrátilí sme ho znak a on bylji2 umrlej. — 

Strana 727
XXIX. O ulicich Karlově a Husově. Mandalena, Jiříka Martina manželka: Když jest Černý Janek, který sedí na zámku, přines ke mně černý šaty tykytový a řekl mi: Medle Mandelíno, schovejte mi ty šaly a když přijde Marlin, lehdy dejte mu je, at se do nich obleče, aby šel na statek, a těch šatů, které má na sobě, aby u mně nechal. Tak on přišel Martin s Cerným Jankem asi ve 2. hodině na noc a převlíkl se a vzal ty druhý šaty taky s sebou. Jan Cáslavský: Toho sem povědom, že prve něco před šesti nedělmi, měli nějakej handl mezi sebou, takže jest ten jistej nebožtík uťavši ho v ruku, jeho Mar- tina Matějku lokaje, od ty doby vždycky zlou vůli měli. Až potomně shledajíc se na mostě tu strčili sebou, že jeden sem, druhý tam letěl. V tom jeden z nich, totiž | ten nebožtík řekl: Hundsfutce, co nemáš cesty. V tom on jej uhodil pěstí a strčil ním a on se popadl tulíéku na něj. Vidouce já, že by nebylo dobře na mostě, vkročil sem mezi ně, lakže sem je rozvedl. V tom nebožtík k němu mluvil: Selmo, zrádce, z kurvy synu, nemám ($ než za 3elmu, pokud se se mnou neserveš, když se shledáme. V tom se rozešli a já sem tomu nebožtíkovi řekl, že se mohou někde jinde shledati. Tu potom na druhý den je- douc můj pán p. Vřesovec na Malou Stranu do polhauzu potká nebožtík pána a dá těmito slovy pozdravení: Dej V. Mti P. B. dobrej den a smekl madérku a mné sobé zastavila řekl: V. Mti kerýsi služebník mčl se mnou handl a mně řekl, tuším, si ly ... Já sem mu na to odpovéd dal, že nejsem a nic že sem s ním, jak sem živ, činiti ne- měl. Vtom lokaj kročí zpátkem, kterýho již minul, v lom řekl: Co praví a co chce. A on řekl tomu lokajovi: Však si ty. A on řekl: Já sem, prej, hundsfutr, uhodil po ném pěstí. A v tom nebožtík vydobyl svou zbraň, a uhodil na toho lokaje asi dvě rány. A já sem svůj kord dobyl a jeho sem zavrh. V tom on přijdouc ke kordu nebožtík řekl: No v&ickni. A coufl asi kročej zpátkem a předse sekal. I tu sou oni k sobě přišli až do síně s dobytými zbraněmi, že až potom ve svétnici se voctli a tu tak méli >spolu činit, až ho inczi dva stoly vehnal. Tu potom se nějak nebożtfkovi poštěstí, Że jej trefil přes hubu, ale však ploskou. A v tom on sám v rámě. Nevím jináč, minil-li jeho do konce zabíti, čili ne, nežli souc neboZtík uhozen popad se za břicho a skřik aubch a šel k kamnům na Javici. Tu sem já mu řekl: Nu bratře, co si chtěl míti, tu máš. Mohl si jíli svou cestou a mně sobě nezastavovat, mohl si toho nemíti. Ги sem odešel a pán rovně přijede k vratům a řekne: Sakramenti, co pak děláte, že za mnou nejdete? A ji sem pánu na to řekl, že je již dodčláno, že, trvám, bude míli dosti. Potom sme šli za pánem do polhauzu až na Malou Stranu. Asi ve čtvrt hodině přijde novina, že jest již skonal. A v tom pán zavolal lokaje, řekl mu: Co budeš dělati? A on řekl, že jáť nevím. A v tom ušel z polhauzu. I potom asi Lfi dni zdrzujíc se zde v Praze tu mu pán vzkázal, že se po něm tak hrubě plají, chce-li nékam odjíti zatím, az by se to upokojilo. l'otomné pán mně poslal domů, abych mu to oznámil a no- troulá-li sobě v těch šatech projíti; tehdy sem mu musel panský šaty dáli, takže se v nich až na statek dostal a XXIX. O ulicích Karlově a Husově. 727 potom sem do vězení a já na Bílou věž. Já sem se do- stal od J. Mtí ve dvou nedělích do věže a on teprva ve třech. ® 1635, 8. března. Nukop. č. 1074 f. 265. (Sw&- domí k provedení neviny Linha:ta Velmara, rodice Menš. M. Pr., k té rozepři, kterouž s Janem Procházkou o za- střelení Jana Václava, syna jeho, vedle obvinění jej z mor- du má.) Matěj Trojan, kočí u p. France Ostrštoka, svěd- čil: Asi před dvéma nedólmi, okolo hodiny na noc studenti tři vyšli z domu p. cís. rychtáře Františka Cortesi a cin- kali dobytymi kordy po zemi, až jiskřilo. A šli dolů k vlaskýmu kostelíku a potkali se někde s tím Velmarcm. Tu nevím, co jsou sobě řekli a jakou sobě příčinu dali i utíkal ten Velmar před nimi a hnalí se ti studenti za ním s dobytými kordy a on vskočil do domu p. králov- skýho rychtáře. Tu nevím, řekl-li je jim jaký slovo a ten jeden, kterej zabilej jest, za ním do dveří s dobylým kordem vskočiti chtěl a on Velmar majíce bandytku k němu vystřelil mezi dveřmi a ti druzí dva vzali ho a vedli dolů. A on jim padl před krejčím Stefanem. Oni ho zase na- horu vedli a on jim před knížete ze Sassu domem podruhé upadl. Pak priBli dva patres Jezuviti a chtéli ho zpovídat. Ale bylo již pozdě. Pak ho vedli ke královské lázni. — Anna Rybová z Velvar: Když dcera apatykáře u mostu měla veselí, šla sem domů od Salomény, koláčnice u mostu. A když jsem přišla k malýmu domečku vedle Rafaelovic, vyšli z domu p. rychtáře tři studenti s dobytými kordy a služebník p. Petráčka. Šel proti ním od toulů [č. p. 180-1.], chtěl jíti do domu p. rychtáře a oni na něj křičeli po Wikráte: Wer do? A on jim ani slova neřekl, šel předse. A když přišel k domu, oni v&iclhni tři: po něm hnalí s dobytými kordy. I chtěl do domu a šenkýřka chtěla dům zavříti a on Velmar nedal. A ti tři sc na něj nutkali s kordy a on vyláhl bandytku z kapsy a střelil k jednomu a postřelil: jej. A ten postřelenej šel až před Pešonovic düm a tu vostal lezeti. Potom ho nesli dolů k lázní a jak ho před dům přinesli, hned umřel. — Anna Marie Pac- lová, měštka St. M. Pr.: Vyhlédala jsem z okna p. otce mého proti německému kostelu u Jezuvitův, bylo již sou- mrak. Tu jsem viděla, dva nebo tii Ze béZeli od mostu a jeden ten Procházka, kterého jsem po hlasu poznala, zavejsk a kordem dobytým fechtoval. Po malé chvíli vi- děla jsem, že se za nékcjm hnali zas nahoru. Po chvíli slyšela jsem bouchnutí. -— Krystína Sykorová z Volíně, kuchařka u paní Cortezový: V pondělí masopustní pán můj nebožtík byl na veselí u rychtářů u mostu. K víčerou pili u nás tři študenti. I přišla jsem domů do šenkovny a oni sobě všickní tři tak počínali a ten nebožtík dobyl kord a řekl: Přísahám P. B., dnes někdo bude bez pláště, nebo my. Neb jsem se včera kolika obránil. I když sobě tak počínali, já jsem šla do kuchyně nahoru. Po chvilce vyševši z kuchyně ten Linhart Velmar stál již na maz- hauze a já se ho ptala, co je to. On řekl, že utíká před študenty a že mezi ně střelil. A já řekla: Co jste ho již zabili? On mi zas řekl: Neškodí nic, bych já zase visel. A veševši já zase do kuchyně on za mnou vešel a nabíjel sobé tu pistolu. 

Strana 728
798 XXX. V Husově třídě. — C. p. 248a. XXX. V Husově lřídě. — Č. p. 248a. XXX. V Husově třídě. (V ulici Dominikánské.) Číslo pop. 243a. (U beránka černého.) #1. 1412, 19. dubna. Rukop. 6c. 2099. f. 62. Egi- dius, alias dictus Jilek, filius olim Mixonis Hopífner, annos legittime etatis labens, resignavit Katherine, matri suc, si et in quantum ipsum nunc in via, quam profiturus est, dc- cedere conlingat de lioc seculo, videlicet domum suain sitam in acie cx opposito pontis prope s. Egidium — Act. fer. UT. ante s. Georgii. ®2. 1418, 22. prosince. Tamlé# f 72. Ygi- dius, alias Jilek, filius olim Mixiconis Hopfner, resignavit domum suum Ondraczkoni, vitrico suo, si ipsum nunc in via, qua iturus. cst, mori contingat. Act. (er. VI. ante. Nativ. Chr. #3. 1429, 29. prosince. Rďkop. č. 992. f. 113. My Jakub železník, v ty Gasy purgmistr, Matej od miie- nínóv, Václav ITedvika, Matéj od hrtcbenóv, Sdenék svie- čník, Bartoš súkecnník, Kříž platnéř, Jan od páterióv, Janck od střícbrné hvězdy, Mikuláš od vrše, Duchek rybář, Mar- tin: řezník, Sigmund z Kotenčic, Vaněk Bradatý, Pavel Cipser a Jansa švec, konšelé přísežní St. M. Pr., vyznáváme tiemto lislem obecně přede všemi, klož jej uzřic nebo člúce uslyšie, že jakož jest slovulný Matiíš z Chlumčan, správce města Pieseckého, vzdal mocné v plné radě naší duom svuoj, jenż slove u beránka na rohu proti studnici u sv. Jiljie podle domu Smilova, jenż slove u kalichuov, Mikulášovi z ITorazdéjovic, písaři a služebníku našemu, že my svrchupsaní purgmistr a konšelé potvrdili sme té- muž Mikulášovi toho jistého vzdánic a mocí tohoto listu potvrzujeme úplně. A dále spatřivše téhož Mikuláše hod- nú a snažnú práci a službu, kterúž jest nám a obci naší tato všecka léta vedl a okazoval a ještě v budúcích časech s pomocí boží vésti a okazovati micní, a také shledavše ano týž Mikuláš v té naší službě drahně škod vzal, za kte- réžto škody a za službu zapsali sme s povolením našie obce a mocí tohoto listu zapisujem témuž Mikulášovi pí- suf), manželce jeho a dčtem jeho čtyřidceti kop. gr. do- hrých striebrných rázu pražského na tom jistém domu svr- chujmenovaném u beránka na celém jeho městišti, tak aby týž Mikuláš, manželka jeho i jeho děti v mocném držení to- ho jistého domu byli, jím vládli, jeho jakožto svého vla- stnicho požívali beze všie překážky. Než toto jest vymie- něno: Jestliže by sč kdy dědici aneboli přietel, příbuzný toho domu k nám navrátil a chtěl sč s povolením naším a našie obce v ten duom uvitzali, tehdy prve nežli by sč v ten duom uvázal, aby napředpsanému Mikulášovi a man- Zclee jeho a dètem jich svrchupsanÿch čtyřidceti kop. gr. úplně dal a docela splnil penězi hotovými, a o náklady, kteréž by na ten duom naložil, a ty hodným svědomím okázal, o ty aby sč s ním vedle rady dobrých lidí umlu- vil. A jestliže bude chtieti týž Mikuláš nebo manželka jeho, tehdy: budú moci svrchupsaný duom jakožto svój vlastní s tiem právem, jakož svrchupsáno stojí, prodati beze všie překážky, Tomu na svědectvie a na jistotu pečeť mě- sta našeho svrchupsaného s naším dobrým vědomím ká- zali sme privésiti k tomuto listu. Jenž jest dán léta se čtyr- stého a devatéhomezcietmého ve čtvrtek po Narozenie té- hož P. J. Kr. *4. 1434, 26. ledna. Rukop. é. 2099 f. 374. Cum causa litis tractabatur inter Mathiam Lauda de Chlumczan ex una, Petrum. Karthís parte ex allera et. Nicolauni Cu- cule, nolarium partc ex tercia pretextu domus ad agnellum dicle, quam prefatus Petrus erga antedictum | Nicolaum emit, pro qua quidem doro sic empla Matliias prelibatus eundem Petrum impetebat sibi forum arrcestando et inter- dicendo, ius inclius se ad eandem babere pretendens. Causa autem huiusmodi sic stante et durante per intler- posicionem dominoruia consulum autedictus Nicolaus eidem Mathic precibus pelitoriis suplicavit, ut sibi actus illatos cl excessus, quos peregit domum prefatam ipso inscio vendcnte, indulgeret, Causa prefata. ex. precibus sopita sibi interdiclum prefatus Mathias factum anullando, cassando empcioni et foro prefati Petri Carthiís plenum ius tribu- endo —. Act. fer. lll. ante Purif. I. 1478, 17. dnora. Rukop. ć. 2106 f. 5. Anna Kartuska resignat posl suam mortem domum suam in parochia s. Jegidii dictam ad agnellum ex opposito fonlis et penes domum ad calices silam — Jacobo Sobek et Andree pellifici. Isto tamen excepto, quod memorata Anna reliquit pro se auclorilatem, si lamen racione bona frualur, faciendi testamentum de omnibus bonis suis iuxta velle suum. Si vero intestatam ipsam contingat decedere, tunc memorati Jacobus Sobek et Andreas omnem illam sub- sianciam post mortem eius debent convertere super aclus misericordes. Act. fer. II. post Reminiscere. , 2. 1478, 25. ёегупа. Tamlez J. 15. Thomas dictus Séastny vitrator ct Anna e. d. ad agnellum aput. Annam Kartháskam pro I. s. gr. pr. AcL fer. V. post Jol. B. (R. 1489 doplácí Václav od žáby a Anna m. j.) 3. 1480, 24. dubna Rukop. 6. 2119 f. T 8. Ve jméno božie amen. Já Tomášek řečený Sčasný sklenář, mésténfn St. M. Pr, vyznávám oc, takze duom tnuoj u be- ránka podle tří kalichuov, v němž bydlím, a podle [toho] také i s tiem vSeckeren statek muoj — tiemlo kšaltem mym — odkazuji — panie Anně, manželce mé milé —. Jiežto při tom rozkazuji, aby Markétce, dceři mé s první ženú, a Alžbčič, druhé dceři mé i své, po XL k. gr. vydala, kdyby k Jetám rozumným přišly —. Act. fer. II. post Georgii. 4. 1491, 18. června. Rukop. č. 2106 f. 301. lo- hannes cultellator Kousal dictus el Barbara c. d. ad agnellos diclan erga Wenceslaum a rana et Annam, conthoralem eius, pro I.XXXX s. gr. pr. Act. fer. Il. ante Viti. 5. 1503, 9. ledna. Aukop. č. 2107 f. 226. Jan nožicř řečený Kousal v radě oznámil jest: Jestli że by jeho P. B. prve nežli Barbory m. j. od smrti neuchoval, že duom svuoj, v němž bydlí, řečený u beránkuov, ležící na rohu vedle kalichuov a proti studnici, i jiný všecken statek -- vzdává — munželce své. S túto vymienkú, aby z toho statku Václavovi a Ondráčkovi, synóm, kteréž sú spolu splodili, vydala po XXV k. gr. pr. — Act. fer. II. post Epiph. 6. 1542, 11. ledna. Nopidé lislu král. v archívu míslodrž. 1542 f. 599. (Pokud J. Mst. královská Jiříkovi z Jelče k tomu trhu, kterýž o ten pustý dvuor v Přední Vovenéi učinčn, své milostivé povolení dávali ráčí.) My Ferdinand etc. oznamujem tímto listem všem, že jakoż slovutný věrný náš milý Jiřík z Jelče dvuor pustý v Přední Vovenčí k klášteru sv. Jiří na hradě Pražském příslušející po smrti někdy Wolfa Ortegle jest koupil, že jsme s do- 

Strana 729
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248a. brým rozmyslem na prosbu poníženú téhož Jiříka k tomu trhu naše milostivé královské povolení dáti ráčili a všecky listy, majestáty, od králuov českých slavné paměti krále Zigmunda, krále Jiřího, krále Vladislava a krále Ludvíka i od nás a konventu kláštera sv. Jiří na hradě Pražském, též i od jiných téhož dvoru a dědin k němu příslušejících držiteluov s listmi a dobrymi volemi na tyż dvuor s jeho se vším příslušenstvím vyšlými a danymi, jak on Volf někdy Ortegl toho všeho v pořádném držení byl, i s vo- strovem, zase k témuž dvoru přivedenými dědinami na nučho Jiříka z Jelče, dědice a budúcí jeho plným právem přenášejíce mocí královskú v Cechách sme schválili, ob- novili a potvrdili a tímto listem schvalujem, obnovujem a polvrzujem nahrazujfce väecky nedostatky, ač jestliže by v tom jací nalezeni byli, a mimo předešlé zápisy i také mimo (tu sumu, což jest on Jiřík na tom pustém dvoře aż posavad stavením vynaložil a to slušným počtem po- káže, jemu Jiříkovi čtyřitceti kop gr. č. milostivě na sta- venf pripisovati râèfme, chtfce také jeho Jiříka další mi- lostf obdaïiti jemu vajplatu nám náležitou na dvoře pro- bošiském tu v Vovenči podle te poustky jeho ležící a k té poustce příslušející dávati ráčíme a tímto listem dáváme, aby týž dvuor s jeho příslušenstvím od poctivých purg- mistra a rady i vší obce St. M. Pražského, nynějších neb budúcích, věrných našich milých, buď soudem neb smliívú a bez soudu vyplatiti mohl; kterážto smliva, ać jestliże se stane, jim Prażanuom Staroměstským, nynějším neb budúcím, beze škody jich zápisuov a sumy, kteréž by zapsané jmčli, býti jimá, nebo my všecku spravedlivost a právo naše, kteréž k jmenovanému dvoru proboštskému a všem jeho příslušnoslem jakožto král Ceský máme, na něho Jiříka jsme přenášeli a tímto listem přenášíme, aby téhož práva našeho podle zřízení zemského užití mohl, však vajplalu sob& na témž dvoře zachovajíc, abychom my nebo ty osoby, jimž by vajplata spravedlivě příslušela, jemu Jiříkovi neb dědicóm jeho rok napřed věděti dadúce, to zase vyplatiti mohli; a coż by za vajplatu dali, to jim všeckno při postupování s jinými sumami předešlými dáno a navráceno býti jmá bez umenšení. A ktož by tento list mól s jiż psaného Jiříka z Jelče dobrú vuolí a svobodni, len mó i jmfli bude plné právo ke všem věcem svrchupsaným jakožto oni sami. Toho na svědomí pečeť naši královská k listu tomuto přivěsiti sme rozkázali. Dán na hradě našem Pražském v středu před ochtábem Božího Křičšní léta Páně tisícého pělistého čtyřidcátého druhého a království našich Rímského jedenáctého a jiných šestnáctého. T. 1542, 1. dubna. Rukop. ë. 1130 f. 505. V té při, kteráž jesti se strhla mezi Barborou Kousalkou, man- želkou Jiříka z Jelče, původem, a Annou, manželkou Blažka z Pereftu, obeslanou, tu kdež jesti přítomně Jiřík z Jelče na místě též Barbory, manželky své, obeslav jí před p. purkinistra do rady, vinil ji, učiniv žalobu ve třech arty- kulích rozdělanou, z jedné každé věci obzvláštně. A před- kem z toho, že předešlce minulého času, když nějaká řeč o díly pláten v kotcích byla, bez vší příčiny, ježto tu o poctivost žádné zmínky při tom času nebylo, jí Barboru, manželku jeho, v týmž místě nářkem těžkým jesti nařkla a lo těmito slovy mluvíce o ní, že by ona Barbora nic dobrého byla. A k tomu i před lidmi že se jest přiznala mluvíci, když by z toho obeslána byla, že to pravé na ni učiniti chce. A pončvadž pak tato slova malá nejsou, kdož by je rozvažovati chtěl, nebo by se všecko pod nimi zavíralo, kdož by nic dobrého byl, że ten cti žádné nemá. A tudy ouhona na poctivostí její že by byla. V tom žádajíc za spravedlivé opatření. — Proti tomu od Anny XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248a. 729 Blažkové mluveno, že o té vší věci, jak se jestí sběhla, zprávu učiniti chce. Že některé chvíle když bylo při dě: lení pláten podle dobrého a mezi nimi pořádku naříze- ného, ona tolikéž o svůj díl s takovým křikem se jest domlouvala a před lidmi hostinskými nenáležitě, majíc v tom místě všelijakú uctivost zachovati, jest křičela. A ona Blažková jdúci dobrou měrou, jakž přísloví má, rozvrhši ruce ruozno řekla: Věru, tato paní Kousalka jest s tím křikem nic dobrýho. Nic při tom jiného nemluvfc ani nat zlého myslíc. Tu ona Barbora k tomu se jest ozvala mlu- víc, že sem všudy tak dobrá, jako ty. Při čemž i na ten čas jest zanechána. A kdyż pfestuli nechtěla: vždy lo mluvě i jest jí zase povědíno od paní Blažkové, že tomu nevěří, aby tak dobrá byla, leč lo ukáže. A to z příčiny té, neb ví, že se jest k manželu svému lépe chovala, nežli tato Barbora k prvnímu muži svému i k tomuto nynějšímu, kterýž do osoby její mnoho stížností do rady jest vznášíval. K tomu že tato rodička města tohoto jest a o této neví se, rodem odkud by byla. Než o tom ví, Ze souci u neboïtfka Kousala kuchaïkou, s nim Ze se jest sňala. Tím dokládajíc, že strana ty řeči za nářek klade, ježto zřízení zemské o tom vyměřuje, co za nářek po- čtěno býti má a co nic. Na to od Jiříka z Jelče mluveno, že strana obeslaná slyšíc žalobu vo slovích jistých na se učinění také od- pověď jistou, buď že by se znala aneb odpírala, dáti jest povinna a ne samými zprávami odbývati. Ježto ona Bar- bora křiku žádného jest nepůsobila ani těch nevolí jaká příčina byla aneb aby, že by lepší byla, to k ní mluvití měla. A k tomu, -kdež praví, jak by se k manželu svému chovala ancb nechovala, praví, že se to toliko líčí k po- směchu a haobě p. Jiříka, manžela jejího, ježto snad k tomu podobných řečí mnoho mezi manžely se sbíhá a ledacos se přihází. Však to při nich a mezi nimi zů- stává, pomíjí. A také právem z lakových věcí se lidé ne- viní. A tak že tuto cizí věc k sobě přijímati chtí. Ku- chařkou pak že jest byla, to že k ujmě poctivosti její není, když se jest sú všelijak jinak dobře chovala. A chu- doba že poctivosti netratí. A ačkoli strana obeslaná toho by za nářek nekladla podle zřízení zemského, však při právu tomto městském za nářek se uznává, kdož by proti cti své a dobré pověsti učinil, že ten nic dobrého jest. Tolikéž i tuto aby to ukázali, co jest proti své cti učinila, aby tak naříkána býti měla. A zprávě té, kterúž učinili o té věci, že odpírají, že ona beze vší výminky to jest mluvila a toho slova s tím křikem že jest nemluvila. A tak poněvadž toliko příčinu tomu dávají, pokázáno jest i čteno na lo svědomí. K tomu od Anny mluveno, že tak, jakž i předešle, odpověď dána jest, při tom stojíc, praví ještě, že ona dobrou měrou ty slova jest pod žertem promluvila. A toho důvod i ten jest, že neb sou se vBickni sinali. A tak że zbytečně tuto žalobu před se béře. Kdež pak při tom týž Jiřík vinil z druhého artykule touž Annu, že mezi jinými řečmi ji paní Barboru jest zhanëla na poctivosti, pravfci, Ze by ona Barbora tak dobrá býti neměla, jako ona Anna. O čemž také odeptino prve jest nebylo. A poněvadž i tu by se nemálo na její poctivost vztahovalo, jako by hodná a dobrá žena nebyla, žádal v tom za opatření. Proti tomu od Anny mluveno, že když jest Barbora mezi řečí jinou mluvila, že by tak dobrá byla, jako ona paní Anna, i dala jest odpověď, že tomu nevěří, aby tak dobrá byla, leč to ukáže. A tak že ještě praví. Nebo paní Anna v předcích svých rodička pražská jest, a o této neví, odkud jest rodilá, K lomu také i slavu rytířského že užívá, pokázavší na to majeslál 92 

Strana 730
730 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 243a. od slavné paměti krále Jiřího dědu jejímu vydaný. — Proti tomu Jiřík: Ze tím dobroty své, aby lepší byla, že rodička zdejší jest neukazuje, poněvadž i jinde rodilí, když se dobře zachovávají, mísla svá v dobrotě s jinými dobrými jednostejně mají i v knihách těchto za dobré jako zdejší rovně se drží. Přistoupeno jest od puovoda i k tfetímu artykuli, kterýmž by táž Barbora od ní Anny dotýkána byla a ten na zvláštní těžkost že má. Ze by ona to o ní mluvila, že by to děvčátko Anna nepořádně od ní na svět zplozeno bylo a prvé že jestí je měla, nežli jest čas porodu přišel. A tak tento artykul předkem vztahuje se na neb. muže jejího, člověka v městě tomto zachovalého a již na mrtvého, ježto: to proti právu a zřízení zemskému znamenitě jest, že na osoby umrlé svědomí ani jiného vedeno býti nemá. Tolikéž i na Barboru, manželku jeho, neb by tudy smil- stvem dotčena byla a dítě to pozůstalé pankartstvím. Nad to že ta věc od ní rozhlašována jest byla i svědky na to že jsou vyhledávali a po lehkosti její se ptali. Proti tomu na místě Anny mluveno: Ze ona této žalobě odpírá, aby to tak mluveno býti mělo, než toliko že o tom od jiných slyšela, že sou to rozčítali, a sama od sebe nic jest ne- mluvila. Neb i na (om že sc snesli páni v kotcích času toho, aby ani jí pozdravení nedávali. A protož jí dále ničímž povinna není, na to svědomí některá čísti ku právu podavše. Na to od piivoda mluveno, Że ti vBickni svód- kové listovní místa při právě míti nemohou a nemají z příčiny té, poněvadž o tom zřízení zemské jest i právo města tohoto, když jest rozepře jaká, že se poctivosti dotýče, že nemá listovní svědomí dáváno býti než s zá- vazkem podle práva při registřích. — Nad to vejše, že on sám to pořádně o početí toho dítěte ukázáti chce, jak se dálo. Dav na to čísti smlouvy svadební l. 32 a při tom i svědomí některá, kdy a kterého času svadba sc dála, od času sv. Anežky až do tohoto času, když slehla XL nedělí a tři dni počítajíc. A tak Ze netoliko aby kratčí čas byl, ale o XIII nedělí ještě prodlenější. Kdyby byla pak i prve slehla, že by to proti vyměření o tom hvězdářského nebylo, pokázav na to figuram cocli téhož dítěte a sepsání od mistra Šuda. Tu p. purgmistr a pani — vypovídají: Poněvadž ten prvynf artykul v Żalobć Barbory Kousalky proli Annć, manželce Blažka z Pereftu, jest založený ma slovích a ic- čech, kteréž sou sběhly se v místé vejsadním mésta to- hoto, v kotcfch plátennych, pri dflích pláten, od Anny k jiným nežli k Barboře Kousalové, jako by ona Barbora nic dobrého bejti jměla, což ona Barbora sobě za nářek cti položila, i poněvadž ta slova za nářek cti při právě se nenacházejí ani také těch řečí a slov z zlého oumyslu na ujmu cli její Barbory ona Anna jest předse nevzala, ani aby co toho na ublížení cti vésti měla, se právně ne- ztahovala, jakž i to jest před právem od sebe mluvití dala, z lé příčiny ten artykul předkem v té žalobě mezi stranami se zdvihá. V druhém pak artykuli, jakž sou sobě též strany na vodpor v některé řeči promluvili, že by měla Barbora tak dobrá jako Anna býti, čemuž jest táž Anna odepřela, že tomu nevěří, pokudž by toho neuká- zala, i poněvadž jest ona Barbora žádného rodičuov do- broty své pořádného pojištění neukázala, z lé příčiny při tom artykuli druhém v dobrotě rovností ona Barbora s Annou na ten čas nésti nemůže. Což sc pak třetího artykule dotýče, kterak by Barbora dítě jménem Annu, jsouc v manželství s Martinem Válenejm z pořádného času manZelstva na svét zploditi a tejmZ dítétem slehnouti méla, poněvadž se jest toho vyhledati nemohlo, aby ona Bar- bora jak nepořádně v stav manzelsky s Martinem Véále- XXX. V Husově třídě. — Č. p. 948a. nejm, prvním manželem svejm, vstúpila ancbo aby také z téhož manželství jak nepořádně, kromě času manžel- ského, též dítě na svět zplodití měla, z té příčiny ty řečí mezi stranami i jinde prošlé tomu dítěti na škodu a ujmu jeho cti a dobré povčsti nejsú a býti nemají nyní i věčně. A protož p. purkmistr a páni z práva nyní i na budúcí časy nalézají: Jestliže by kdokoli zbytečnými slovy na lehkost manželství, zvlášl an by některý z manżcluov z světa sešel, i dítek také něco neslušného před se bráti chtěli, že takového každého chtí dátí skutečným trestáním trestali. A po tento čas žádnému dále toho lehčiti nerśćf. Act. sabbato post Judica. 8. 1649, ]. dubna. 7dinléz f. 523. Vedle toho obeslápní, kteréz jest učinil Blažek z Pereftu na Barboru Kousalku, viné jí z nárku poctivosti v slovich hanlivych, kterymiż jest ona DBarbora sálla na jebo Blažka dobri pověst. A to v téch slovích, kteréž jest mluvila v kotcích plátěnných k Anně m. j. Takto Blažková pravila, že si lepší nežli já, leč by tím lepší byla, že jest tvůj muž na zámku kyjem pasován pro sicpice, kteréž jest kradl. Až potom to vobalila, kteréž potom dobře draho prodával. Na to ukázav ceduli řezanou, kterúž k ni Barboie po dvú dobrych lidech posílal. Proti tomu od Bar^ory jest mlu- veno, že jest jcho nenabkala Zidnejm zlodějstvím anebo krídeží, než to, což jest ona miuvila, k tomu se zná, ale že to není žádnej nářek. A v tom Jiřík z Jelče, manžel Barbory Kousalky, promluvil: To což jest koli mluvila manželka jeho, že z rozkázání jeho jest mluvila a z lé lítosti dítěte, kterémuž mnoho ubližováno bylo, oč jest první pře již zavřena. A toto že jest jako pán a hlava její k BlaZkovi porucil promluviti: Nebaněj jiných a ne chval se, leč by chtěla tím lepší býti, že máš muže: pa- sovaného. A dolázalli by se ho Blažek, jak jest to mínil, že by chtčl mu to vyložili i z toho také práv bejti. A po- nčvadž sebe za soukupa v té řečí jmenuje a slaví a na se to přijímá, že inanželka jeho má té žaloby podle práva prázdna býti. Tu když na dolázání z práva on Jiřík přijel na sebe řeč a věc manželky své a k ceduli poslané od Blažka odpovídal, nalezeno témuž Blažkovi, kteréž svědky koli k své potřebě vedl proti Barboře, že jich proti Jiří- kovi bude moci užili. Zase proti tomu od původa mluveno, že žaloba jest zřetedlná. kteráž se znamenitě v lé řečí důtklivě poctivosti jeho Blažka dotejče a ona Kousalka zúmyslně čekajíc na manželku Blažkovu, v ten nářek že se jesl dala. Nebo ač Barbora odpírá, aby méla mluviii, Ze jest kradl sle- pice, ale k tomu se přiznala, že jest mluvila, že jest pro slepice byl kyjem pasován. Ježto jest všem známo, že dobří a ctní lidé od císařnuov a kriluov podle svých šle- chetnych a znamenitych rytířských skutkův mečem a ne kyjem pasování bývají. Tu opět Jiřík promluvil, že křivdu dělal by, kdo by pravil, že jest kyjem pasován, nez od nebožtíka pana sudího že tesákem jest pasován byl, ale on nev/, pro scjr-li Gili pro petrużel. Naćcż zase od Blażka z Percítu nastoupeno: Poněvadž se přiznává a ten nářek vykládá, ježto jest někdy falešně a obmyslně i ututedlně v domnění nějaké zlé vzat byl, však že mu křivda jesi učiněna. Dal čísti list někdy p. Jindřicha: Berky z Dubé a p. Jana Bílského. V kterémžto listu že dostatečně jest vynat z toho obmyslnćho domnóni a i na poclivosli opa: třen. A dále také k témuž listu dal jiné císti svědomí, z čehož se nachází, že falešně a nedůvodně jest naříkán, žádaje, aby pro dítky své mohl na poctivosti právem opatřen býti, Proti tomu od Jiříka imluveno: Tento průvod, klerýž se od strany vede, je dosti nepořídný, nebo vedú se 

Strana 731
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248a. svědkové na to, k čemuž jest přiznání, kromě zlodějství slepic, jakož tomu po těch, kteříž ceduli nosili. a toto sami scznivaji, jest odepiino. A tu hned ona Barbora jest vej- hradu učinila, že žádným zlodějstvím Blažka nenafikala a nenaříká, ježto to, k čemuž jest dále přiznání, že dobře slepice prodával, jest za poctivost. Neb se to přičítá opatr- nosti a není za nářek cti. A tak toto v obeslin( i s Za- lobou mó zdviżeno býti. Ukázali zřízení zemské nové B VII, co jest za nářek cti, a že ten artykul, z kteréhož Blažek viní prostředkem nářku cti, v zřízení zemském za nářek cti položen není. — Tu p. purgmistr a pani — vy- povidaji: Ponćvadź Blażek z Perc(tu obvinil jest Barboru Kousalku, że by vo něm v kotcích pláténnych mluviti mčla řeči hanlivé k Annč, manželce jeho Blažka, na ná- řek cti se stahující, lak jako by on Blażek na zámku Pražském měl kyjem pasován býti pro slepice, kteréž kradl anebo draho prodával, čemuž jest ona Barbora ode- přela, a Jiřík z Jeléc, sloje při té žalobě na místě Barbory, manželky své, k tomu se vohlásil, že jest on Ženě své ne lak, jakž Blažek žaluje, promluviti k Anně Blažkové poručil, ale to, že by tím Anna Blažková mčla snad lepší býti, že by muž její na zámku Pražském pasován byl pro slepice, kteréž dobře draho prodával. I poněvadž on Bla- žek své žaloby podic práva svědomím jest neprovedl, aby bud Barbora, tak jakž žaluje, jeho tím nářkem nařkla, anebo on Jiřík tolikéž, a k čemu se on Jiřík v té při a k klerym řečem na se je pfijimaje piiznśvó, aby ly za nářek cti podle priva. býti měly, též toho jest on Blažek neukázal. | z těch příčin p. purginistr a páni tuto žalobu mezi stranami zdvihaji. Act. sabbato post ludica. 9. 1542, I. dubna. Tamtéz f. 525. VW 6 pH, kteráž jest mezi Jiříkem z Jelče i na místě Barbory m. j., původem, a Marjánou, Jiříka Pikarta manželkou, obe- slanou, tu kdež jest týž Jiřík z Jelče ji Marjánu vinil z nářku cti a to takového: Když jest bylo po zavření té pie, kterńż mel s Blożkem z Pereflu, a Sli doli na ratluize, v inísté pokojném a kdež všecka uctivosl má zachována býti, onu Marjana zúmyslně, beze vší příčiny daný, že jest jeho Jiříka nařkla, že by měl býti arcizrádce a Barbora m. j. arcikurva. A pončvadž on sa úředníkem zemským, tak s manželkú svi téZce jest narcen (ukdzav o nářku cti zřízení zemské B VIII, item slaré zřízcní D 18, kdo by úředníka zemského nařekl) žádal za spravedlivé opatření. Proti tomu od Marjiny jest mluveno, že této žalobě od- pírá, lak pravíc, mluvila-li jest co, že jest nemluvila, než za příčinou a pod výminkou. Ale aby to tak zhola a z pro- sta, jakž sc žaluje, mluvila, tomu nářku že odpírá. Jaká jest pak příčina jí k tomu daná od něho Jiříka, že talo: Zde v radě | jinde: před lidmi on Jiřík i s žení svý na lehkost Blažka z Pereftu, otce jejího, že sou častokráte nedüvodné mluvili, kterak by mél na zámku kyjem paso- ván býti pro slepice, kteréž jest draho prodával, ježto tomu nověří, aby to, dokud: živi, pravé učinili. I z té ltosti, lehkosti a křivdy otce svého zná se k tomu, když sou dolů z rathauzu šli, k Barboře, pod výminkou, toto że jest promluvila: Slyš to, Barboro, tvůj muž mluví i ty, kterak by mól muoj pan tatik kyjem pasován byli na zámku pro slepice, kteréž dralo prodával. Dokudž toho pravého neučiníte, pravím, Ze inuže tvého nemám než za arcizrádec a tebe za arcikurvu. Na to svědomí ukázáno. Ale když sou takovou měrou lidé k lidem za přičínami a výminkami mluvívali, Ze sou za to nic nc- ztracovali Ukdizńno prívo mésta tohoto o vyminkách cap. 66, artvkul ll, distinc. X. Bylo.li by vic vyminek, ode všech mí tak podle nich zachováno býti oc. I'ravic ddle, že tomu místa nedává, aby on měl jakým úředníkem zem- XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248a. 731 ským býti, než písařem že jest, o tom se ví. A protož kdyžkoli on Jiřík to, což jest mluvil o otci jejím, neb jest to jistíl a tvrdil, že to, což sobě otec její za nářek pokládá, to že o těch slepicích že ukáže, prázden toho nářku bude. A podle práva čím mu povinna bude, také se k němu tak zachová, jakž pořádek práva ukazuje. Zas k tomu od původa skrze přítele mluveno, že jest se k tomu nářku strana při prvním stání beze všech vejmi- nek přiznala, a lélo vejmluvě za jakymis vejminkami a pi(tinami, že se místa nedává. Nebo toho také svědomím se neukazuje, aby za jakejmi vejminkami ten nářek stáli se měl. A také kromě pře o Blažkovi z Pereltu, že jest on nic nemluvil. Příčina pak ta že k tomuto nářku dosta- čili nemůže, nebo bylo-li jest co, że jest bylo mezi Blaż- kem a jim Jiffkem a ne osobi jejf Marjiny. Neż Że ona zúmyslně vejtržně v domu radním bez přítomnosti jeho dala se jest v tento nářek jeho i také Barbory m. j., majíc vyčkati, co by mezi nimi o to právem nalezeno bylo. Ježto právo toho neukazuje pod vejminkami, aby kto koho na poctivosti haněti měl, nebo žádný za žádné- ho nápravy činiti v nářku podle práva nemůž, než ten, kdož naříká. A poněvadž jest toho nářek cti a s ní Mar- janú neměl jest on Jiřík nic činiti, že žádá, aby jemu i manželce jeho náprava učiněna byla. Nebo kdy ona to naň ukázala, čím jest ho nařkla, o poctivost i hrdlo při- jíti by musil. Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: Poněvadž se jest to vyhledalo, Ze po zavření a k právu připuštění pří mezi Blažkem z lereltu a Annou m. j. a Jiříkem z Jelce a Barborou m. j. při právě prošlých od Marjány, dcery Blažka z Percftu, promluvení stížné v slovích v žalobě prošlích k Barboře se stalo a to na rathouze v místě tomto, kteréž ve vší vážnosti a uctivosti podle vejsady své držáno býli má, čehož jest se tak od ní Marjány státi nemělo. Protož z té příčiny pro takovú nevážnost a domu tohoto neuctivost p. purgmistr a páni ji Marjánu v avú kázeň berou. A ty řeči i žalobu mezi stranami zdvihají, takže jemu Jiříkovi z Jelče k ujmč jeho cti a dobré po- věsti nejsou a býti nemají nyní, na časy budoucí a věčné, ani také Barboře m. j. a její cti. Aclum sabbato post Iudica. 10. 1543,7. května. Rukop. č. 100 /. 9. Jiřík z Jelče, písař desk dvorských královských, seznal se, že jest dlužen 200 k. gr. č. opatrným pánuom purkmistru a radě města Jihlavy, kterúžtu suinu — zapisuje na domu řeče- ným u koruny vedle domu u tří kalichuov na rohu ležícím a na sklepu v kotcích plátěnných. Act. fer. II. post Asc. d. (Žádná kvilance.) 11. 1545, 22. února. Kopiář listů královských v archivu místodrž. 1545 f. 26. (Staromčstským.) Ferdi- nand oc. Poctiví, věrní naši milí! Z příležící supplikací, jaká jest ponížená prosba slovutného Jiříka z Jelče, šířeji vyrozumíte, nás v tom za spravedlivé opatření poníženě prosíc, i znajíc slušný prosbu jeho býti, poroučíme vám, pokudž za pořádek práva jest, abyšte jeho v tom tím neodtahujic opatřili tak, aby práva a spravedlnosti užití mohl, jináče nečiníce, neb sme i předešle o túž věc naj- vyššímu hofmistru, aby téhož Jiříka v tom opatřil a s vámi rozmluvení měl, poručiti ráčili; kdeZ nepochybujem, že jest se týž najvyšší hofmistr tak zachoval. Dán na hradě Pražském v neděli postní Invocavit léta etc. XLV0 a krá. Jovství našich Římského patnáctého a jiných devatenáctého. 12. 1545, 16. července. Rukop. č. 2129 f. 70. V té při mezi Jiříkem z Jelče puovodem a Kateřiní z domu pónuov Sezimuov, obeslani, kdeż tyż Jiřík vinil jest ji Kateřinu z toho, kterak nebožka Barbora Kousalka, man- želka jeho, jsúc v nemoci těžké oznámila jemu o penězích 929 

Strana 732
739 | XXX. V Husově třídě. — C. p. 248a. hotových, klenotech jemu podle zápisu společného kně- hami méstskymi stvrzeného náleZejících, o kterychz ona Kateřina, kmotra její, dobrou vědomost má. A takové sumy znamenité na hotových penězích i na klenotech že jest k sobě ona Katcřina pod jistým svěřením a tejným sroz- uměním přijala, o čemž jemu Jiříkovi: ona Kateřina sama i jiným také oznámila. Potom po smrti manželky své sím osobně i skrze některé duchovní i světské lidi dal jest s nf mluviti, aby jemu toho podle společného zapsání, což wu spravedlivě jakožto manželu po menZelce náleží, dala užiti. Ale nic toho na ní jest dosíci nemohl. Zádá, aby k tomu byla přidržána, a což k sobě pod svěřením přijala, jemu v tom věrní ruku otevřela a o té sumě kde a v kterém místě by nalezena býti měla, aby oznámila. Poněvadž i některá drahná suma k záduším dána býti má, aby i tudy ublížení lýmž záduším se nestalo. Proti tomu od Kateriny mluveno, Ze tato žaloba jest velmi zatmělá a suma žádná se nejmenuje, než jestliže on Jiřík chce co jmenovali buď na hotových penězích, řetězích, kollících oc chce slyšeli, a potom také aby věděla, nač odpověď dáti. l promluveno jest od Jiříka, že jemu to dobře uči- niti a sumu zejména jmenovali možné není z příčiny té, že on manželce své všeho jest věřil a tato Kateřina s manželkú jeho v sklepě bývajíc, v kotcích peníze na dvě hodině z jedněch pytlů do druhých sou přesejpaly, a tak koncéné jaká by suma jmenována býti mohla, aby nic tu nebylo ublíZeno, se nemuože; však aby strana vě- děla o sumě, poněvadž toho žádá, že na tři tisíce kop m. a spíš více než méně těch peněz se vztahuje, kteříž sou na zlatých, Jochmstalských, groších stříbrných i širokých i jiné minci rozličné byly; k lomu dva kollíky stříbrná a pás stříbrný pozlacený, kterýž jí on sám za dvadceti kop koupil, k tomu šest neb sedm prstenkuov zlatých a z toho ji že ze všeho viní. Na to od Kateřiny mluveno, že tomu všemu odpírá a praví, že jí toho od Barbory Kousalky nic podáno ani svěřeno není, a netoliko o takové sumě třech tisících, ale ani o jednom penízi jejím Barborinym, aby jej jmíti jméla nic neví a praví, že se toho nebojí, aby to na vi pravé učiniti mohl; a kdyby co toho věděla, že by jemu Jiří- kovi, když pro ní posílal oznámila. Ale neví. K tomu od Jiříka mluveno: Že lomu odporu jejímu místa nedává z příčin, že všech věcí manželky jeho nej- tejnějších dobře vědoma byla, a toho všeho manželka jeho jí se svěřovala, nebo s ní v sklepě, jakž prve oznámeno, v zavření bývala a peníze z jedněch pytlů do druhých přesypala. A v středu před smrtí manželky jeho to jest jemu mluvila Kateřina, že závazek znamenitý jí jest uči- nili musela takový, že za živnosti její o tom žádnému oznámiti nesmí než po smrti její, co má s tím se vším činiti, oznámiti jemu chce, I nyní toho popírá. Nic div- ného, nebo po smrti manželky jeho po jednoho přísež- ného zámečníka poslala, aby jí üruhlici otevřel. Kterýž když přišel jí jest vohnouti, aby ji vodemkl, nemohl, až potom když jf odemkl a otevřel, uhledal plná pytlfkü s penězi, an jeden na druhém leží, a jeden svrchu nej- větší. A při tom odvírání žádný jiný jest nebyl, než ona Kateřina a ten zámečník Václav Karas, přísežný, kterýž jestliže tomu bude chtíti Kaleřina otpírati, to všecko sezná, žádaje aby pan purgmistr a páni p. rychtáře do toho sklepu Katefiny vyslati rácili, aby to, což by ještě za- stiženo bylo, na právo se vzalo, aby tudy ublížení v spra- vedlnosti jeho a nejvejše pak záduším, kdež odkázáno, se nestalo. Jakož tak se jest stalo, a p. purgmistr a pání XXX. V Husově třídě, — Č. p. 248a. z prostředku svého do sklepu též Kateřiny pro spalření toho, poněvadž i klíče od Jiříka byly sou položeny, z kte- rýchžlo některý jměl by se k té truhlici, na níž se láhne, trefiti, jsou vyslali a což by toho nadjíti se mohlo, vedle zprávy Václava zámečníka aby opatřili. Zvlíště poněvadž ona Kateřina tomu, aby jí kdy jakú truhlici její, kromě p. Jana Vrabského truhlic,; on VácJav zámečník odmýkati jměl, odpor vložila. 1 když strany po vyslání zase ku právu sou jse nadjíti daly, oznámeno jest, že by Kateřina, kdy2 na ní dotázka o t6 truhlici, kde by byti jméla, Gi- néna byla, v tom sc slySeti dala, Ze by p. Vrabskej mél vzíti své dvě truhlice, a tu třetí také, ukazujíc na vcj- pověď, jestliže by on Jiřík práci ku p. Vrabskému na Dfevéice váZiti chtél, 2c by mu tu truhlici uliázal. Ztézujíc při tom sobě i to ona Kateřina, kterak by Jiřík jí ceduli poslati jměl neobyčejný a pří právu nebývalú, nutě ji k tomu tou cedulí, aby jemu svědomí proti sobě kladla to, což jejího nenf, a pokuty pro nepoloZení puol dru- hého tisíce kop gr. č. sobě pokládaje. Jako néjaku truh- lici, k kteréž p. Vrabský se sám přiznává, a že od ní Kateřiny truhlici s šestnácti sty k. m. jest vzal, kteréž sou jeho Jana Vrabského a ne Jiříka z Jelče byly. A ne- toliko takové sumy, ale větší on p. Vrabský jí Kateřině jest věřil a v její opatření poroučel, a on Jiřík Ze zby- tečně ji obsílá a aby jemu z nějakého svěření práva byla, se domlúvá. Načež od Jiříka mluveno: Vídí se jemu, že ne zby- tečně ji obsílá, i také podle práva na ni se domlívá, ahy . jemu to, což k svědomí potřebuje, to jest tu uublici, kterú sobě po smrli manželky jeho Václavovi odmýkati dala a ne jiní p. Vrabského, ac jestli která, neb sc on na jeho truhlice ani na peníze nepotahuje, poloZila. Uka- zuje pii tom na právo v cap. de testibus per totum, item na nové zřízení B. 8. A že jí Kateřiny pro znamenité již podezření 8 strany truhlice strhnouti se nemuože, nebo teď před časem sv. Martina hejbala jest dosti zhusta groši, šnejperky a jinými, jichż jest drahnou sumu puojcila. K tomu po smrli manżelky jeho dvuor synu za 9 C kop koupila a sto a některú kopu, všecko grošuov starých širokých, zavdala. A nejvejše pak tu jest v podezření, že se jest tu truhlici pánuom, když tam vyslání byli, okázatí podvolila a potom z tolo nic, majíc jakis toho julová vejmluvu, u&inila, pravicci, Ze by p. Vrabsky své dvé a tu třetí vzíti jměl. Zádaje, aby vždy k tomu přidržána, po- něvadž již nejeden rozkaz jest prošel, byla a tu truhlici, kterúž jí samotné on Václav odmykul, na právě položila. A kdyZ lehne, má Václav pohledé na n( oznámiti, toli jest ta, kterúž, když sami dva byli, odmykal, a v které peníze v pytli byly, čili jaká jiná. A když se lo vykoná, bude on Jiřík věděti, co dále k tomu imluviti. T vzat jest na to od Kateřiny polaz a polom m'u- veno, Ze na luto żalobu ucincniu odpovidati uemuoże, protože žádný, pána svého maje, v nic se dáti mimo po- volení pána nemá, jako i ona ku pánu svému sc hlásá a odpovídati nemuóž, poněvadž pán její připsání k stolici činí, že od ní, ktož by ji z čeho viniti chtěl, za spraved- livé učiniti chce, žádá při tom zuostavenu býti. K tomu od Jiříka mluveno: Cim dál vždy víc na sebe podezření vztahuje. Prve se tím, aby pána jmíti měla, nehájila, než když pře zašla, odpověď dala, roz- kazové, vejpovédi pii tomto právé uCinéné, v té pii JiZ zaëlé svědomí jsou vedena, chce z toho nyní vyjíti. Což býti nemuože, nebo každá pře při kterém právě se začne, při tom právě má i konánu býti. Než rozumčti jest, že ji svědomí hryze a dotýče se statku svěřeného a uncše 

Strana 733
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248a. ného a také toho, když zde obývající v městě mnohá léta byla, nikda slýcháno nebylo, aby buď pána toho, k kte- rému se hlásá, anebo či jiná kmetična býli jměla. I majíc na lo výpověď mluviti od scbe dala, že nerci taková suma, z níž se viní, i laké z klenotuov oc, ale ani jeden peníz jí k svěření že dán není. Mluveno potom od Jiříka, že z samého jejího odporu znamenité podcv- zření na ní se nachází, neb pravila, že jí Václav: žádné truhlice neodmykal, ale jinač se najde z svědomí jeho Václava, žádaje za přečtení, V kterémž se dokládá, že to ta truhlice, kleru jest on odmykal, ji Kateřině, není, která položena, a ona že byla větší a ne tak okovani. A tak v podezření u práva znamenitě jest a za právo jest, že každá věc, kteráž sc domnčním před právem prostírá, má po domnění jako po jislých znameních sou- zena býti. Zase od Kateřiny mluveno: Nepravila, aby tu truhlici doma jměla, než že chce jemu sklep otevříti, a on poně- vadž neumí jmenovali, jaká to truhlice, bílá, žlutá neb černá jest, aby sobě pohleděl, táhna sc o lom na pamět pánuov vyslaných. Nic neukazují, aby jaké 3 tisíce byly dány k schování, a také z domnění žalují a práva ta i nález na lidi podezřelé se vztahují. Proti tomu od Jiříka mluveno: Z podezření se vy- meFiti nemuoże, nebo té truhlice po smrli manželky jeho odmýkané od Václava nepoložila, než jinú, Z čehož se roz- umí, že svěření k sobě přijímala a ludy jemu i záduším ublížiti chtěla. Chce to ukázati, že nebožka Barbora jí Ka- teřině nejvíce věřila. Druhé že s nf peníze v sklepě v kot- cích se zavíraje přesejpala i také to, že se v lom slyšeli dala, v jaké truhle anebo nádobě takové peníze by býti jměly. A pokudž na svěřenú věc náleží, chce ukázali, dav čísti předkem paměť pánuov vyslaných. potom i jiné svědky, z nichž se nachází, že znamenití sumu na hotových peně- zích, na klenotech k sobě pod svěřením přijala. A ti všichni více, nežli na svěřenú věc náleží, dosvědčují, kte- rak jsouc s ní nebožkou Barborou v sklepě, když pení- ze přesypaly, potom ona Kateřina ze sklepu s pytlem pe- něz šla a jej podle toho svěření nesla, kterémuž ona po- dle podání a duověrnosti manželky jeho dosti učiniti: při- pověděla. A nadto vejše takové svěření ona Kateřina řečí svou stvrzovala. Když s ní o tom Jan Domažlický duominku učinil, že jest se v tom slyšetí dala, kterak o tom dobře ví, jaká jich suma znamenitá a jaké peníze i také v jaké nádobě jsou. Což všecko chtěla odporem svým zastříti, a tak netoliko jemu, ale i jinśm chudym uškoditi; kterýž | odpor mimo tato ukázání postačiti jí nemuože. A nad to vejše že ona Kateřina sama to mluvila, že o tom o všem po její smrti ví dobře, komu má oznámiti; a lak již ne- toliko podezření, ale i skutečné svěření se nachází. Též | dal čísti svědomí o pasu stříbrném a koflících i jiné svěd- ky, a jaký tu znamenitý statek byl seznávají, že sobě s po- nězi nebožka, aby je čísti měla, stejskávala. liem ukázána registra první, druhé i třetí jízdy, cv a jak mnoho pláten koupil a co statku svého kde vzal anebo vysloužil, též re- gistra položil a to všecko do toho statku že přenesl a při- ložil. Ukázav zápis společného vzdání, kte:ýmž spravedinost k takovému všemu statku jmá, i některá svědomí, žádal za opatření. M K tomu od Kateřiny mluveno: Zalobou svou přistou- pili sou k znamenité sumě jako ke třem tisícům, ale aby co toho ukázali, že by ta suma jí svěřena býti jměla, sily- šáno není, a tomu, což někteří scznávají, odpírá, by ona co komu o tom inluviti a nebo sumu a nádobu, v které by byla, jmenovati, ani aby se kdy jakých peněz jejich dotýkala, a nebo že by jí co nebožka svěřovati jměla. XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248a. 733 Než tomu jest neodpírala, aby jí Václav zámečník neměl truhlice odmýkati, a to nejednú ani dvakráte, nebo ne- toliko p. Vrábský ale i jiní mnozí dobří lidé dávali sou jí statky své pro bczpećcnstvi lep$f, nežli na svých tvr- zech mají, schovávali. Dále ukázala svčdomí některá li- stovní, nčkterá registry, mluvíc k tomu, že jeho milost p. z Warlmberka i žid také seznávají. že by sobč svčdky z peněz jednati on Jiřík jměl, což jest daleko věcí pode- zření, nežli o kleré sc nyní na Kateřinu domlúvá. A také že ty peníze, které sou vyzdviženy, jest ukázáno, že sou p. Vrábského byly a ne jiného. Ze pak v to se on Jiřík dává a cizí sobě osobovati chce, nic divného není, nebo netoliko jí Kateřině, ale i jiným Cinivai, także stalky cizí tukovými obmysly a podvody sobč osobovati chtěl. Zádajíc za přečtení toho, co jest jí od soudu hořejšího mezi ním Jiříkem z Jelče a Vojtěchem Petružilkou vydáno, a podle toho za ujištění, aby od práva opouštčn nebyl, že to oni chtějí na J.M. Kr. vznśsli a to proto, Że jsc tu již jako falešného svědomí dotýče. A nic toho nevy- kládajíc věří právu a spravedlnosti své, že v tom slušně opatřena bude. Nato od Jiříka inluveno: Jest jemu s nemalým po- divením, že tuto se ven ze pře od strany mnoho na ztíž- nost mluví a to s duolkou takovou, jakoby on Jifik sobě svědky z peněz jednati jměl. Protož rád by lo slyšel od přílele jejího, s volí-li Kateřiny to mluví, čili z cizího jinýho vnuknutí. I povědíno od Kateřiny, že z vnole její, k čemuž i sama oustně se přiznala, Jest potom od Jiříka oznámeno, že se tomu místa nedává, aby Anna Košťálka v tom artykuli pravdu svčdčiti jmčla, by jí on co uplaco- vati za svědomí přiříkal. A p. z Wartmberka i žid svědčí věc slyšenou, a tak jemu tím svědomím ublížití nemuoże. Neb se bohdá dobře choval potud, pokndž dobrému ná- leží, jsa v službách u J. Mti Kr. i jinde při úřadech, kdež všechněm jest to o něm dobře vědomo. Protož se jemu vidí, že by strana ven ze pře v nicse dávali nejmčěla, ani toho aby jí bylo dopuštěno, čímž by spravedlnost jeho zřetedlný chtěla zastřítí. A bývali sou i pro to od práva trestáni, kdož zoumyslně, jako i ona, v nětco jiného mimo při jsou se dávalí. Kdež pak výmluvu má, že by v jistotě o sumě, z níž se viní podle svěření pověditi se nemohlo, není divu, nebo ona sama nebożka manżelka jeho, juky počet vší té sumy byl, jest nevčdčla, mluvčci, kdybych je prečtla, k čemuž sama Kalefina prisvčdčuje, jakž se to seznává. Ukázáv svědomí Petra Velikého i jiná některá, mluvě dále, že by svědkové, kteří od ní slyšelř, v jaké by takové peníze nádobě býti jmčly, pravdy nesvědčili. Jestliže chce zjevně nařknúti, chtí jako dobří po své pocti- vosti stáli. O peníze pak p. Vrábského žádného soudu nemá a není mu do toho, má-li on jaké peníze neb nemá, nic. Než ví o tom dobře, když jest Vrábský peníze od úřadu purgrabského vzal, a také ví, kdy jest ta truhla od- mykána byla; a byť jich tam p. Vrábský více vodil, nic platní nejsou. Ani p. Vilém není na škodu, neb jest prve s ní Kaleřiní v té při stával a již svědomí dává, což jest proti zřízení zemskému i právu. A tak ten jich odvod po- stačili nemuože. Nebo Václav zámečník aby kdy jaké tru- hlice Vrábského bez přítomnosti jeho oudmykati jiněl, u- kázáno není, jako tuto truhlici, na kterúž se láhne, odmykal jí samé Kateřině, a tu že žádného jiného nebylo než ona a zámečník. A také ly peníze, které jest od úřadu purgrabského vzal, nikda k ní Kateřině do toho sklepu jich nesnášel ani neoskládal. A v tom že se táhne na paměť p. Jakuba kancléře. Dále zprvupočátku též jest mlu- veno, že 16c kop on Jan Vrábský vzal od p. Jana Rašína, a ty maje k veřejné hotovosti na službu jeti, že k scho- 

Strana 734
734 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248a. vání Kateřině dal a u ní jich nechal. Čemuž se místa ne- dává, neb se to jináč najde. Ukázav z deposicí, kdy sou položeny, že teprv léla oc 40" po IIromnicích. A jakž veřejné tažení bylo, již tomu dvě létě minuly. Kterakž tehdy měly býti prve dány k schování, nežli byly polo- ženy? Aby toho p. purgmistr a rada bedlivé povázib. A z dobrých lidí tčel žádný toho nevykládá ani času nejmenuje, kdy a kterého času takové peníze on p. Vráb- ský u ní jměl. Ale Václav zámečník dokládá, že jest po smrti manželky p. Vrábského jemu truhlici pri prítomnosti jeho odmykal a tehdużt jest byla ještě živa žena Jiříka z Jelče. A o tom odmykání, kteréž tehdáž bylo, se nic nemluví, než když jest ona Kateřina sama s Václavem jsoucí v sklepě po smrtí Barbory Kousalky dala sobě truhblici s penězy odmykati, ježto nebytím jiných při tom odmýkání té truhlice, dala se jest v znamenité podezření. Dav čísti zřízení zemské a právo o podezření v kap. 70 arl. 12, item v kap. 17. Tim dokládaje, že nález ten, kterýž od strany ukázán, tak vykládají jej, jakoby na ne- poctivost jeho měl se ztahovati, ale nic se toho nebojí, nebo on Jiřík podle uznání spravedlivého více jest učinil, nežli jemu bylo nalezeno a to na schválení mnohých do- brých lidí. A týž nález byl jest J. Mti Ké latině i německy přeložen, však proto nic (oho se nadjitii nemohlo, aby ou Jiřík co toho učiniti jmél, co by nenáležitého bylo. A protož jest dostatečně na poctivosti své opatřen a má o to stanné právo. A varhaníka královského též o touž věc dvojím puohonem jest pohnal a jest to mezi nimi skrze pány J. M. prostředky na smlúvč, a tuk se nebojí, by tu naň co Loho ukázáuo byti jmélo, coZ by poctivosti jeho škodilo. Věří, že v spravedlnosti své zřetedlné, kte- róż smluvami svatebnimi a zápisem společného zdání ke všemu statku pozuoslalému po Barboře Kousalce mó, i k tomu, kterýž lak pod svěřením na znamenité sumě od Kateřiny ukryt jest, opuštěn nebude. Naposledy od Kateřiny mluveno: Nálezu toho, který ukázán ani té conelusi jeho nic nevykládajíc, tolikéž i svěd- kuov, by jmłla vice zaneprazdňovali na tom není, než s tím se vším svým odvodem poroučí se k spravedlivému práva uvážení. Tu pan purgmistr a rada svým ortelem vypovídají: louévadz Jiffk z Jelóe puovod žalobu jest na Kateřinu z domu pánuov Sazimuóv obeslanú učinil, že by ona Kale- fina v tejnosti a v svěření od někdy Barbory Kousalky, manželky jeho, na klenotech i hotových penězích zname- nihi sumu k sobě přijíti jměla, k čemuž on Jiřík zápisem obapolního statkno vzdání, kterýž sobě s ní Barborou Kousalkou, munželkou svou, kněhami města tohoto utvrdil, právo a spravedlnost má, kteréžto žalobě Kateřina obe- slaná světle jest odepřela, že o žádném slatku, penězích a klenotech, klerć by Barbory Kousalky byli jmóly, jest vevčdčia a neví. A ani jednoho peníze v žádném svěření neměla a nemá, a toho že se podle žaloby na ní ničímž neukáže. Proti kterémužto odporu on Jiřík to jest svědo- mim Jana Domažlického, Doroty, manželky jeho, Anny Dejmkové, Anežky z domu mladého Radka, Marty Trub- kové nožířky a jinými podle práva provedl, že jest sc Barbora Kousalka za zdravého živola i v nemoci své při- znávala, že o penězích jejich, kde by býti jměly, ona Katc- ina obesianá dobře ví; a zase táž Kateřina tomu Barbory Kousalky oznamování neodpirala, nébrž je před lidmi tvrdila, že o penězích jejich ví a dobře bude věděti, co pfi nich &initi. A polom táž Kateřina po smrli Barbory Kousalky dala jest v pokoji svém sama obzvláště Václa- vovi zámečníkovi, jakž se z jeho svědomí nachází, tru- hlici s znamenilú sumií peněz v pyllících odmykati a jsoucí XXX. V Husově lřídě. — Č. p. 248a. z též truhlice a peněz v ní od něho Jiříka narčena, a i túž truhlici pred právem z rozkazu práva položiti jměla, toho jest neučinila, a tak se nezachovala, ale jiní truhlici při právě položila, proti kteréž Václav zámečník, spatřiv ji v radě obzvláštně podle práva svědčí, že to ta truhlice, kteráž v radě položena, kterú s těmi pytly odmykal, není, a že ona větší a delší byla u nebyla tak vokovani, ani čí by to peníze v té truhlici, klerúž Václav zámečník po smrli Barbory Kousalky ji Katefinć samć odmykul, byti móly, toho jest též nicimż ona Kaleiina podle práva no- odvedla. I z těch příčin ona Kateřina z domu pinuov Sezimu6v obeslaná tudy jest v podezření při právu upadla ua přišla, Kdež p. purgmistr a rada pro též podezření jí Kateřinu v svou kázeň berou a dále k ní podle uvážení spravediivého se zachovati chti. Aclum f. 5. post Divisos. apost. anno 15465. 13. 1545, 17. srpna. Tamieź f. 63. (Staroméstskym.) Ferdinand oc. Poctiví, věrní naši mili! Jakoż jest se pri právě vašem výpověd a rozsudek mezi slovutnym Jifikem z Jelče, věrným naším milým, a Kateřiní hospodyní z domu Soezimův stala, klenížto výpověď a co jest nám tak uká- záno, sme vidčli a tomu všemu vyrozumeti ráčili, i po- něvadž táž Kateřina u vězení vašem se drží a za osobu podezřelí: právem a orlelem vaším uznána jest, protož vám poroučíme, abyšte podle téhož ortele vašeho hned, jakž vás toto psaní naše dojde, k tejž Kateřině právem útrpním, přistoupiti kázali, a což lak s strany tolo staiku unešeného vyzná, toho nám bez meškání odeslati neob-. meškávejte jináče nečiníce. Din na hradě Pražském v úterý po P. M. nanebevzetí léla cte. XLVO. 14. 1545, 24. srpna. Tauléz J. 87. (Staroméstskym.) Ferdinand oc. Poctivf, věrní naši milí! Jakoż jste nam vyzvání Kateřiny, proti kterýž jest slovutný Jiřík z Jelče ortel při právě vašem obdržel, odeslali; sme vyrozuměli ráčili i nechtíc my, aby sobě kto co slušně lu stóżovuli mel, poroučíme vám přikazujíc, abyšte se díle v te ve vší věci podle práva spravedlivě zachovali, abychom o to dále starávi a nabíhání nebyli, jinńce nikoli necinice. Dán na hradě Pražském v pondčií den sv. Bartholomei léta elc. XLV0o. 15. 1545, 19. listopadu. Tamléz f. 153. (Do soudu komorního.) Ferdinand oc. Urození, stateční, slovutuf, věrní naši milí! Jaká jest těžkost slovutného Jiříka z Jelče, tomu všemu šířeji £ příležící supplikací jeho a spisův nám od něho odeslaných vyrozumíte, nás týž Jiřík v tom za milostivé a spravedlivé opatření se vší pokorú prosíc, i majíc my v paměti, že sme vám některým radám na- šim před odjezdem naším z hradu Pražského týchž těž. kostí Jiříka z Jelče k uvážení podali ráčili, coż vós tajna není, protož vám poroučíme, abyšte té vší včci s pilností vyrozumějíc, pokudž za spravedlivé uzniíle, tak to na místě našem opatřili, aby sobě jedna ani druhá strana ničehož slušně stěžovati neměla a nemohla; pakli by co jiného v lom se pri vás snášelo, to nás také tajna nečiňte. Dán v Vídní ve čtvrtek po sv. Martině léta ete. XLV0. 16. 1546, 10. července. Rukop. č. 2129 f. 109. Jakož jest Jiřík z Jelče nejednou na p. purgmistra a pány vznášel ku paměti přivozuje předešlý nářek od Pavla Kobyláře z domu pp. Sazimuov i také od Jana, syna jeho, naň uči- nény pred stolicí touto s strany svédkuov najímán( a uplaco- vání za svědomí jich, jakž jsou se pak oba dva k ndiku takovému osobně zde stojíce přiznali u v lo, že lukovy nářek pravý naň uciniti chli, se podrobili. Zádaje, poné- vadž jest je pro takovií věc obsílal a zvláště pak na Jana že jest obsílku dával i také psaní aby ku p. Janovi Vrab- skému učiněno bylo, jse dožádal. A oni jsú ku právu 

Strana 735
XXX. V Husově třídé. — Č. p. 248a. stávati nechtěli, aby jej, jakožto toho, kterej jest vždycky po své poctivosti stál a s nimi o lo před právem tímto, před kterýmžto takový nářek na něho se slal, rozeznán býti žádal. — Tu p. purgmistr a pani — jeho Jiříka.z Jelče na jeho poctivosti opatrujf, tak coż jest tu koli od něho neb. Pavla proti němu před právem promluveno n který- koli nářek naň se jest stal, poněvadž .toho: naň ukázáno není, že jemu Jiříkovi jeho dobré cti a poctivosti na škodu není a býti nemá nyní i na časy budící a věčné —. Act. sabbato post sanctum lohannem Ilussium. , 17. 1549, 6. dubna. Tamléz J. 195. JakoZ jest Jan Cakovsky obeslav Jiříka z Jelée, J. Mti Ké pergmistra, žádal jest při právě toho, aby on Jiřík k tomu od práva příidržán byl, aby Anežku děvečku, svědka falešného, kte- réhož jest předešle s jinými z vězení vyručil, před p. purgmistrem póny poslavil, doklidaje, że by jemu na téhož svědka postavení mnoho záleželo. Proti tomu od Ji- říka z Jelče mluveno, že loho svědka postavením jemu Janovi povinen není, a to že chce jistými příčinami i ná- lezy pokázati. Dav čísti dva nálezy mezi ním Jiříkem a Kateřinou z domu Sazimova učiněné, mluvě, kterak z toho druhého nálezu se nachází to, že ona Anežka, když byla od ní Kateřiny narčena, od p. purgmistra pánuov prvé | než nález hlavní vyhlášen byl, jednou i druhé i třetí bylo jest na ní Kateřině dotazováno, naříká-li ji Anežku. K kte- réžto dotázce ona Kateřina to jest za odpověď dala, že | nenaříká. Což p. purgmistr páni slyševše, nález svuoj jsou s takovou vejhradou učinili: Bude-li ona Kateřina chtíti | se oč k ní Anežce domlívatií, že to bude moci učiniti. A tu sou se p. purgmistr páni spravedlivě zachovali. Kte- réžto vejhrady ona Kateřina tak, zanechavší: všeho, toho jest mlčením pominula. AZ ted on Jan na to naslupuje a což jemu nenáleží, na se béře, chtíc, aby on jemu toho svědka stavěl. Coż mu možné není. A také tomu nevěří, aby jemu to z práva nalezeno bylo, poněvadž vědomá véc jest, že svědkové v jistém času naříkati jse mají. A laké týž svědek, za něhož se on Jiřík rukojmí postavi!, nikda vězen jeho Jana Cakovského nebyl, neb od něho do vězení při právě lomto dán není, než od práva Nov. M. lr. sem podán —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž na onen čas, když neb. Kateřina, matka Jana Cakovského, v radě doplávána byla, naříkali Anežku z domu mladého Hrádka falší ancbo podvodem, aby tu světle pověděla, i oznámila, že nenaříká, i nato tato vejpověď učiněna, že nález mezi Jiříkem z Jelče a jí Kateřinou vyhlášen bu- de, jakož pak se lak stalo a hned v té vejpovédi ta vej- hrada jest, chce-li ona Kateřina k tomu »vědku Anežce co dá- le mluviti, že se jí právo nezavírá, čehož potom táž Kateřina tak zancchala a Aneżce nikdy jest podle takové vejpovédi právem neptistupovala ani o6 se k n( domlávala. KleráZ- to vejpověď na Kateřinu toliko samú a ne na syna její- | ho Jana Cakovského sc vztahovala. A vyručení také | Ancžky od Jiříka z Jelče i jiných na postavení bylo jest do času jistého, jako do dvú nedělí. Ježto tehdáž neposta- vili jsou tiž rvkojmové Anežky, ten, komuž náleželo, po- řadcm práva mohl jest byl k nim o to přistúpiti. Ale toho všeho jest pominuto. 1 z tích příčin on Jiřík i jinými rukojměmi není povinen ji Aneżky jemu Janovi Cakov- skému stavéti. Act. sabbato a*lc Tudica. 18. 1649, 2. října. Rukop. c. 2112 f. 184. Jakož jsou od p. purgmistra a pánuov na žádost p. Jiříka z Jelče, krále J. Mti pergmistra hor vinicnych, p. Jan Jenfcek a p. Pavel z domu Silvestrova z rady a Martin Kuthen z Sprins- berka, písaf knéh méstskych, k témuZ p. Jiříkovi vysláni, kdež pak před nimi týž p. Jiřík u přítomnosti paní Lid- XXX. V Husově třídé. — C. p. 248b. 735 mily z Ürazu, manžeiky své, oznámil, že duom řečený u beránkuov na rohu v osadě sv. Jilské proli studnici & zahradu za řekou ležící mezi zahradami p. Pavla Severi- na z Kapí Hory a starou porybnovu, též vínici v Košířích Farářku, jinak Vokrouhlík, řečenou a IX str. míry držící a tak jiný všicek statek vzdává paní Lidmile, manželce své milé —. Při tom týž p. Jiřík: oznámil, což se jejího statku pozemského dotýče, jakozto dvoru v Oven&i s je- ho příslušenstvím, též dědin Sáretských a platu na nich, tudíž louky na Šárce dědičné, že ten též jí paní Lidmile chce odevzdati podle mocného listu na to od J. Mti Ké daného. Act. fer. III. post Remigium. 19. 1556, 9. ledna. Tamtéz f. 349. Uroz. p. Zyg- mund Berka z Dubé k. d. od Lidmily z Urazu za CCCLXXV k. gr. &. Act. fer. V. post Epiph. 20. 1569, 26. července. Rukop. č. 2118 f. 225. Petr Кар? ze Sulevic a na Neustupově a paní: Alžběta Kaplířka z Malovic m. j. k. d. od uroz. p. Zygmunda Berky z Dubf za CCCC k. gr. č. Act. die Anne. 21. 1597, 18. března. Rukop. č. 2113 f. 66. Kaš- par Kaplíř z Sulevic a na Zvěstově a Eva z Slavkova m. j. koupili duom od ur. paní Alžběty Kaplířovic z Malovic, pozůstalé po dobré paměti p. Petrovi Kaplíři z Sulevic vdovy, za 650 k. gr. č. 22. 1620. 14. srpna. Rukop. c. 2114 f. 270. Uroz. p. Jetřich Špetle z Janovic a na Liblících a Anna z Dubí m. j. k. d. od uroz. p. Kašpara Kaplíře z Sulevic na Ne- ustupově — za 1150 k. gr. č. Číslo pop. 243 b. (U tří kalichů.) 1. 1454, 1. června. Rukop. č. 2105 /. 17. Miku- Jášek Malý et Zuzka e. d. ad calices dictam sitam in parochia s. Egidii inter domos relicte Petri Karthis pel- lificis et domum olim ad tabulas erga Lvdmilam, relictam lohannis Rochcze sutoris, pro XXXII s. gr. Act. sabbato | post Asc. d. 2. 1457, 6. kvétna. TasnléZ f. 69. Appl váznfk el Clara e. d. ad culices erga Nicolaum sartorem diclum Maly et Susannam, ipsius conthoralem, pro Lll s. gr. Act. dic Gothardi. 8. 1458, 8. nora. Tamléz f. $2. Vilus sutor dictus Hruška et Agnežka с. d. ad calices erga Appl váznfk pro L s. gr. Act. fer. MII. post Dorothee. 4. 1469, 13. srpna. Rukop. ć. 2119 f. K 6. Ve jméno božie amen. Já Vít švec řečený Hruška, měštěnín St. M. Pr. vyznávám tiemto listem oc 2e ackoli z dopu- śtenie boZicho nemocen jsem oc najprve cinfm a ustano- vuji opatrné lidi Jana Pytlíka a Mikuláše Hesolla — pravé poručníky Anežky, manželky své milé, Václava, Havla, Viktorina, Hedviky a Marty, dětí mých a jejích, i podle toho také domu mého, v němž bydlím, a všeho jiného statku mého -—. Potom pak vuole má jest i tak teď po- rúčicm a rozkazuji, aby manželka má nadepsaná v domu i jiném statku po mně zuostalém pravú a mocní hospodyní jsúc, s radú však poručníkuov činicce, děti při sobě chovala, je k dobrému a poctivému jich vedici jako jich věrná máti, a to tak dhího a dotud, dokudž by stavu svého ne- proměnila vdovského. Než kdyžby stav svuoj změnila, tehdy tak porúčím a rozkazuji, aby poručníci duom i vše- cken jiný statek, buď jeho mnoho nebo málo, mezi túž manželku a děti rovným dielem rozdèlée a jie dielem jejím odbudíúíc, děti dále s jich diely opatiiii, jakožto věrní otcové jich poruční. Neuchoval-li by pak kterého 

Strana 736
736 XXX. V Husové třídě, — C. p. 248b. - z dětí mých od smrti buoh před lety rozumnými ancbo manželky v stavu vdovském, dicl umrlého na jiné živé až do poslednieho pfipadni plnym právem —. Dat. fer. II post Tiburcii. 5. 1460, 4. prosince. A'ukop. c. 2105 f. 128. Mathias, nunccius dominorum, ct AgneZka e. d. ad calices erga tu- tores Viti dicti Hruska sutoris pro XXX s gr. Act. dic Barbarc. 6. 1477, 27. října. Rukop. č. 2106 f. 2. Barthos- sius sarlor et Anna e. d. ad calices dictam aput Mathiam ct AneZkam, uxorem eius, pro L s. gr. Act. jn vig. Sim. et ľude. 7 1699. 26. června. Rukop. č. 2109 f. 240. Vit, služebník panský, a Dorota k. d. od Anny vdovy někdy BartoSové za LXl1/; k. gr. & Act. fer. V. post Ioh. B. 8. 16984, 80. ledna. Aukop. c. 21L! i 65. Bernart z Baršov k. d. fetenÿ u kalichuov mezi domy někdy Martina Kousala a pâné Sazymovÿm od Doroty, někdy Vita porybného manželky, za XIV k. gr. &. Act. fev. VI. post Convers. s. Pauii. 9. 1587, 23. července. Tamtéž f. 183. Jan Kolsky z Kolovsi a Kateiina k. d. od p. Bernarta z BarŻov za XLV k. gr. €. Act. sabbato post Annam. 10. 1639, 11. února. Tamtéž f. 247. Adam Zahaj- sky a Anna k. d. od Jana Kolskélho z Kolovsi za XLV k. gr. č. Act. fer. III. post Dorotheam. JI. 1589, 11. února. Tamicżz. Simon Hübschmon kamcnik a Kristina k. d. od Adama Zahajského za XLV k. gr. €. Act. fer. III. post Dorothcam. 12.. 1542, 9. listopadu. Rukop. č. 2142 f. K 14. (Kšalt Simona kamcníka od kalichuo.) Simon kamenfk, jsu dobrého rozomu a pamětí učinil jest pořízení o statečku svém při přílomnosti p. Šimona od hájuov a p. Jana no- žíře Domažlického, z starších obceních přísežných: Před- kem duom, v kterémž bydlím, poroučím Wolfovi, zeti svému, s Jancm, vnukem mým, ale ještě se zaň má do- platiti IT. kop míš. Item hotových penčz v sklepě dole v truhle mám Sedeséte kop mis; z téch penéz poroutfm bratru svému i s dítkami jcho XV kop miś. Pakli by ho pin Buoli neuchoval i s dítkami, tehdy aby spadlo na Wolfa, zetě mého, a Jana, vnuka mého. Tomášově pacholete mám za sebú deset kop míš. jeho vlastních, k těm desíti kopám mis. poroucim jemu druhých deset kop míš. a s postel šatuo a sukni hřebíčkové barvy a kabát černý soukenný a nádobí, které k řemeslu přináleží, to též jemu všecko poroučím. A jestliže by ho P. B. neuchoval, tehdy aby na jeho sestru Duoru připadlo to všecko, Dorotě, která jest u Matúše krajčího kuchařkou, té poroučím de- set kop míš. a krám, který pod rathúzem jest, a s postel šatuov. [tem po těch šedesáli kopách míš. zbývujících jako patnidete kop m., ty téz porouc(m zeli svému Wolfovi s p Janem, vnukem mym —. A to se stalo v pátek Naroz. P. M. (8. září) I. XLII. (Stvrzen ve čtvrtek po n. Lin- hartu t. r.) 13. 16655, 7 srpna. Rukop. ć. 2129 f. 439. V té pti mezi Wolfem Semerem od kalichü, vii m. j , püvody, a Joscfem Zidem, obeslanÿm, tu kdež dotčení manželé obeslavší jeho Josefa vinili jej z toho, že je uvedl v zápis nepofádny a püjiiv jim sta k. gr m. dávali mu z nich lichvy v devíti nedělích VII k., takže do roka přišlo mu dáti L, k. A tak z lé sumy vzal lichvy na CCC k., toho proti zřízení zemskému i také vyměření J. Mti Ké v lichvě židovské učiniti nemaje. A nepochybují o tom, že lo slyšíc J. Mu Ké p. rychtář bude se vědětí v tom podle instrukcí kterak zachovati. Proli tomu od Josefa mluveno: Odpírá tomu, aby lakovu lichvu bróti jmól, (aké jim na zápisy i svého zavržen býti měl. XXX. V Husově třídě. — C. p. 948b. nic nepůjčoval, než na základy a oni aby své vyplatili, chce jich rád prázen býti. Zase od původuov mluveno: Nedávají tomu mísla jeho odporu, neb to provésti chtf, že jest takový lichvu nepofádnč bral, a nevěda toho kterak | Jinak učiniti, že jse naň těžkost valiti bude, postoupil toho zápisu Sumuelovi, zeti svému, kterýž udělán za siroky kun, ježto oni žádných kun jsí od něho nebrali. I majíce sobě čas strany k pruvoduom složený dali původové čísti svě- domí poručivše mluviti, že to, což prožalovali, dostatečně provozují, že jest se proti zřízení zemskému X XIII sedlání . dopustil, a prolož prosí za opatření. Na to od Josefa mluveno: Mnohá svědomí na jeho těžkost jse vedou, kteráž jim postačiti nebudou, neb jse | s žalobou nesrovnávají, protože na Josela obvinční jse od | Evy stalo a svědomí zapisovaná jsou mezi Wolfem. Druhé, Ze ti vBickui, ktei(Z svědčí, jsou jeho náchlebníci, kteříž maje zde podle práva přijímání bejti,; uvedení jsou do Litoměřic na právo magideburské, kteréž ukazuje, že k tako- vému přijímání svědomí má odporná strana pohnána býti. Ale oui toho pominuli a tak to opaliili, Że tam nesinějí. Štefl pak příjat býti nemá, neb sám osobně s ním stával, obsílal a potom svědomí dával. K tomu od p. prokuratora mluveno: Z hodných pří- čin jest toho dožádal, aby tuto při sám osobně vysly&eti | à k nf také, což by mu za potřebné se vidělo, na místě J. Mti Ké promluviti mohl. A aby tomu také porozuměl, co predeśle strany mezi sebou a oč činiti jměly, žádal za přečtění toho všeho pře vedení i svědkuov. A po přečtení mluvil, že jse patrně nachází, Ze Josef a ne Samuel Wol- fovi půjčil sta k., z nich lichvy v 1X nedělích VJI k. jest bral, čehož proti vyměření J. Mu Ké učinití jest neměl. Neb. Židé na cedule, zápisy nemají půjčovati, než toliko na základy. Neb takovým cbyčejem znamenitě lidi o statky připravují, jako tohoto nebolóho člověka o statéck pii- pravil i o víru. A kdyby jse byl kdo toho před pp. soudci domlüval, nikoli by ten přísudek se na ně nestal, ač ani tou vejpovéd( pokuta J. Mti Ké zastifci se nemiże. Dal od scbe laké mluviti, 2c s nimi nic ciniti nemá, a ten dluh Samuclovi vzdal, věda Ze svi neSlechetnostf je k chu- době přivedl a o vítu piípravil. A ponécvadZ takovii lstí toho dluhu mu postoupil, žádá, aby opatřen: byl, neb tolikéž J. Mti Ké v pokutu upadl, Że dluh lichcvnf a ne- spravedlivý přijal. Dávaje toho zprávu, že Žid před mo- rem ujel a zase posavad se nenavracf, Miuvil proti svéd- kuom, 2c jinde a ue zde přijímání jsou, to na škodu není, Neb lu jich musi hledali, kdež jsou a kde by je míli moll. Item, že by služebník pánu svému svědčiti nemohl. I byly by to velmi nebezpečné věci, kdyby služebník pána Byl-li by nehodný aneb podezřelý, že by svědomí dáti nemohl, měl by naříkán býti, než-li by svědomí dal. A prvé nenaříkal jich, než toliko viděti je žádal. Prosf, aby svědkové na svědky dopuštění nebyli. Poněvadž jse takové včci nepořádné dopustiti směl, jej Wolfa o statek jeho připravil a od něho neobyčejmí lichvu bral, pokuty se dopustil. Prosí v tom na místě J. Mti Ké za opatření. Na to od Josela mluveno: Nejsou mu oni manželé nic dlužní ani jich z ničehož neobsílal. Než Samuel má na nč šulpryť za kuny, zboží spravedlivé, a jemu se svi rukú zapsali, pečeť přitískli. Nyní pak nějaká svědomí sobě síormoval proti němu na těžkost jeho, ježlo on s nim o žádný zápisy nic činili nemá, než toliko o základy, kleréž za ním jsou, a o lichvu. Zase od p. prokuratora , mluveno: Smí tomu odpírati, že s ním nikda nic neměl ježto se to nejde, že jest mu | a že mu nic nepůjčoval, | na šuldpryfy půjčoval, lichvy z toho bral. Dal na to čísti 

Strana 737
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248b. šuldpryfy čtyry, na kterýchž jeho vlastní rukú Žida psáno, co jest mu Wolf dlužen. A dokud mu jse dobře vedlo a dařilo, vyžíval ho a hubil. A když poznal, že z toho těžkost míti bude, odevzdal to jinému. A necht to Žid ukáže, že jest nejmenší šat aneb něco Smejdu jemu Wol- fovi dal, ale není mu to možné učinili, neb nic toho jest nikdy nebral. Ani také smí tomu zjevně odpírati, že s nimi nic činiti neměl, než na nepaimčti to klade, protože A tak z toho jse srozuměti může, lichvu neobycejnu bral. że Joscf, a ne Samuel, mu pijcoval. Proti tomu od Josefa mluveno: které sc ukazují, odpovídali povinen, neb ani k tomu obeslán není. A nepamaluje se v tom, aby jaké šulpryfy mé. MüZ néco s(ormováno byti. -- Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Ačkoli to jest pokázáno, že Josef Žid od Wolfa Sennera od kalichuov ze 10) k. m. VII k. m. lichvy v devíti nedéi(ch jest bral, ale Ze od J. Mti Ké ani J. Mtmi stavy království tohoto vyměřeno není, co by Zidé od křesťanuov z peněz puojčených lichvy bráti jměli, protož jestliże on Joscf v jakou pokutu J. Mii Ké jest tu upudl, to J. M. Kr. v své moci a milostivé vuoli jmíti ráčí. Act. fer. IT. postridie Transfig. d. 14. 1556, 14. února. Rukop. č. 2117 f. 353. Pro- kop z Lovče k. d. od Wolfa Senera za CCCXXV k. gr. č. Act. fer. VI. post Scholasticam. 15. 1564, 14. brezna. Rukop. C. 2118 f. 71. Martin Kutlen z Šprinsberka, ingrossator knih městských, a Anna k. d. od Prokopa z Lovče, ouřadu rentmistrského komory v království Ceském gegenhendlera, za 267 k. gr. č. Act. fer. JII. Letarc. . Některé zprivy o Martinu Kutenovi ze Sprincberka: ®*]. 1540, 31. ledna. Kopiář arch. místodr. č. 20 f. 237. (Ferdinand Staromóstskym.) JakoZ jest se pfe mezi Sudi 7 Renee a Marlivem Kutenem, písařem vaším, o hi- storii Českú zběhla, věděti vám dáváme, že tu při k sobě prijimati a toho B do štastného našeho do království Ceského, dá-li Buoh, navrácení odkládati ráčíme —. Dán na hradě Pražském v sobotu před Hromnicemi I. XL. so. 1542, 12. října. Rukop. ć. 2111 f. 347. Dorota, po někdy Václavovi Chalupovi z Michle pozuostalii, ozná- mila: Jakoz jsü ji vání mistři z kol.cje císaře Karla, slavné paměti, zejména mistr Antoch z Helfcmberka a mistr Jan Kunstat sumu znamenilú beze vší piíéiny hodné a mimo řád a právo pobrali, kteréžlo sumy na groších jochmstál- ských a na jiných groších — 2000 k. m. pokládá, že tu všecku spravedlnost mocně poroučí Martinovi Kultenovi z „Sprinsberka a Pavlovi Žákovi, měštanuom St. M. Pr., přáteluom svým, jím oběma společně. Tak aby nadepsani Martin Kuten o Pavel Zák též sumy nahoře jmenované mohli na týchž mistřích a osobách již dotčených právem jakýmžkoli a kde koli dobývati i to všecko, což ku právu náleží, činiti; jako oc ona Dorota výš jmenovaná sama osobně, jsúc přítomna. Neuchoval-li by pak jí Doroty P. B. od smrti, tehdy (iż sumu a spravedlnost mocně dává a tímto zipisem porouci nadepsanym Martinovi Kut- tenovi a Pavlovi Zákovi a Jiříkovi Marjánkovi ze vsi Jese- nice i dédicuom jich na rovny mezi n& podil; jim (fem k jmění, držení a dědičnému vládnutí. Act. fer. V. ante Calixtum. #3. 1642, 23. Fijna. Rukop. c. 2129 f. I. Vedle toho, kdež jest mistr Zygmund Antoch z Helfenberku obstaven od Martina Kuttena z Sprinsberku a Pavla Žáka, jakožto poručníkuov na místě Doroty z Michle, přítelkyně jejich, i mluviti dal, že sa zavázán ctí a věrou stojí podle obstavuňku, ačkoli nepořádného. Nebo sa osoba svobodná Není na ty šulpryfy, erbem i pečetí jest od krále J. Mti obdařen. Protož mu | to p. purgmistr a rada opatřili, XXX. V Husově třídě. — C. p. 948b. — 7937 se vidí, že by chován býti měl, jako člověk rytířský. Nad to vejše i z práva jiného jest a privilegia svá obzvláštní v svém povolání maje a pánem dědičným té vsi i také kmetičny jest, však toho nicehehoZ uziti jest nemohl, než chtěj nebo nechtěj musil jest se zavázati. Protož žádá, aby při svobodě své zůstaven byl a smlouvy svatováclav- ské aby uziti mohl z stavuňku a z závazku, poněvadž v tom pořádku od Martina Kuttena i druhého Pavla Žáka chybeno jest, aby propuštěn byl. A když propuštěn bude, chce jemu Martinovi i Pavlovi, tu kdež náleží, ze všeho práv býti. Proti tomu od Martina a Pavla mluveno, že oní s mistrem Zigmundem o žádné svobody ani erby ani pe- četi jeho činiti nemají, než stavuňk jest učiněn pro spra- vedlnost přítelkyně jejich z Michle a pro statek její vlastní, kterýž jest jí mocně mimo řád a právo pobrán v domu jejím a to na penězích, groších, zlatých jochms- tálských za 2000 k. m. K tomu i zlato lité a stříbro kovné bylo jest; neví dokonce, jestli i to také vzato. Aby tu jakého pořadu chybeno bylo, neuznává se, neb ona Dorota, souc jistec, byla tu přítomna, jistce mohla obstaviti A pro¢ jest obstaven, k tomu se jest pfiznal, pravě, že to mohl dobře učinili. A poněvadž taková suma jest od nich pobrána a sem do kolleje Veliké uvezena, za to žádá, aby to všecko, což jí pobráno jest, zde na právě bylo položeno a tím až do té pře, kdež náleží ji souditi, hajbáuo aby nebylo. Nebo což se jest jí přihodilo, to všecko za příčinou opatření po smrti manžela jejího se stalo, co jí na znamenitou škodu a ublížení jest. Ne- mohše, když tam přijeli; do komory, nebo jí doma ne- bylo, dobcjvali se mocf, aż ona přišedše musila jest jim otevříti, a oni počavše popisovali, když na peníze trefili, brali a truhlici s penězi na vuoz nésti rozkázali. A pánem dědičným aby měl bejti, lomu místa nedávají, než že jest k správě toliko tu postaven a to do času. Nebo dnes jest tu a zítra muož nebýti. Aniž za jakou jinou příčinou ten stavuňk se stal, než toliko, aby to zouplna na právě bylo položeno a mezi sebou, jakž jest slyšeti, aby toho neroz- trhali. Nebo ta zpráva jest, že polovici chtějí mezi: sebe rozděliti a druhou polovici na stavení obrátiti. Zádá, aby toho jim zhájeno bylo, a přílelkyně jich aby při své spra- vedlnosti zůstati: mohla. Na to od mistra Zigmunda miuveno: Poněvadž strana sama od toho dobrovolně pouští a praví, že se zde nemá oč s ním, mistrem Zigmundem, soudili, by měl čeho více Zádati pii právě tomto, na tom není, než aby z závazku propuštěn byl. Což se pak pobrání peněz dotýče, k tomu lo za odpověď dává, že sa direktorem mohl jest to dobře učiniti a učinil, jako pán vrchní, dědičný. Ale netoliko to, ale i více že jest pobrati mohl. A protož i toho Marti- noví Kuttenovi ani druhému poručníku nepřeje, že oni kmetičny proti pánuom dědičným nasazují a ji pozdvihují, vědúc o Lom, kterak sou ne to těžké pokuty všemi timi stavy vyměřeny, kdyby kdo kmetičny proti pánuom jich dědičným, jako oni tak činí, nasazoval. Tím dokládaje, že Martinovi i druhému poručníku neloliko tisíc anebo dva, ale ani peníze jednoho oběma nikda dlužen nebyl. A pro- tož se mu vidí, Ze zoumysiné to jsou před sebe vzali, nemajíc na něm žádného dluhu, jej sou obstavili. Zädaje, aby z toho stavuñku i z závazku propuštěn: býti mohl. K tomu od Martina a l'avla mluveno, že pánem dědičným té vsi a Doroty, přítelkyně jich, není a tomu místa ne- dávají. A ne aby propuštěn z toho závazku býti měl, ale za to snažně žádají, aby dostatečně ku právu stání a do- stání on mistr Žigmund ujištěn: byl, poněvadž žádného zákupu při právě lomto nemá a usedlý není. A také aby že on mistr Zigmund 98 

Strana 738
738 XXX. V Husové ifídé. — C. p. 248b. pobrav penize z komory lé, jest ji zapecetil a tak doko- nale o tom, jestli to zlato lité a stříbro, jakž prve mlu- veno od nich, také pobráno, ona Dorota neví. ! žadá, aby z prostředku svého p. purgmistr a rada osoby k ohle- dání takové véci vyslati rácili. Jestli se nenajde tam, chtí to proti nim jináče vésti. Zádajíce za opalfenf Tu od p. purgmistra a rady stranám jest oznámeno: Ponévadz mnoho toho od mistra Zigmunda mluveno jest, kterak by on, sa pánem vrchním a dědičným té vsi Michle i také Doroty, přítelkyně Martina a Pavla, poručníkuov, to dobře i spravedlivě učiniti a takové peníze po'rati mohl, a tomu od strany místa dáno, aby to tak bejti mélo, není, protož jestli s tím mistr Zigmund na hotové, že by pán vrchní a dědičný té vsi i také kmetičny bejti měl, a to dobře i spravedlivě že jest učiniti, takové peníze z grun tu do kolleje odvésti mohl, chtí p. purgmistr a rada slyseti a slyšíce, pokudž by jim tu náleželo, v tom se spravedlivě zachovali. A což se opatření s strany komory zapečetění dotýče, jestli by to tam zlato a stříbro, o čemž táž Dorota pochybuje, bejti mélo, p. purgmistr a rada na tom sou, Ze chtí z prostředku svého dvč osoby s písařem radním k shlednutí a opatření toho dnes v nešpory vyslati. A pp. mistři o tom vědúc, aby se také k tomu času dali tam najfti. Act. die Severini. %4. 1546, 9. srpna. Kopiář lislů hrálovských v ar- chivu místodrž. č. 38 f. 97. (Do soudu komorního králov- ství Ceského.) Ferdinand oc. Urození, stateční, slovutní, věrní naši milí. Zprávu mfti râtieme, Ze Marlin Kuten z Sprinsberku rozepři s některými mistry učení Pražského před soudem naším komorním má, poníženě nás prosíc, abychom vám o to psaní učiniti ráčili, aby k spěšnému konci přijíti mohl, T znajíc slušné býti poroučicme vám, abyšte témuž Martinovi při nynějším soudu o sv. Bartoloměji místný a spravedlivý konec udělali. Dán na hradě Praž- ském v pondělí u vig. sv. Vaviince 46. — ,(Staromést- skm). Vznesl jest na nás Martin Kulen z Sprinsperku, kterak by znamenité těžkosti od věřiteluov svých nesl a že by jim rád plátce býti chtěl, ale majíc o to, což by jemu po přátelích svých spravedlivě náleželo, před soudem naším komorním činiti, z toho, aby věritelóm svým od sebe spravedlivě učinil, dokudž ta pře k místnému konci nepřijde, býti nemuože, nás se vší ponižeností, aby- chom na něho milostivě vzhlédnouti a jeho v tom, aby od véfiteluov svých bezpečen býti mohi, opatiiti ratili, pros‘ce. ProtoZ sc k vám za něho přimlúváme, milostivě Zádajíc, abyste věřitele téhož Martina Kutena před se obe- slali a s nimi, aby jemu až do slušného času shovění měli, se vší pilností jednali —. Dán na hradě Pražském v pon- dělí u vig. sv. Vavřince 46. #5. 1560, 22. Gervence. Rukop. ć. 2009 J. 379. Anna, manželka Martina K. z 5., ingrosatora kněh St. M. Pr. k. vinici VI str. míry držící u Dehnic za 360 k. m. od Kateřiny Tomášové ovocnice. Act. den sv. Máří Magd. *6. 1559, 15. srpna. Rukopis č. 247 J. 439. J. Mti Ké p. rychtář Florian Strnad z Tryskovic stoje osobně v radě oznámil: Jakož jest od najjasnějšího kníže- te a pána p. Ferdinanda, arciknížete Rakouského oc na místě J. Mti Cé milostivé poručení jemu se stalo, aby Martinovi Kutenovi z Sprinsberka a dédicuom jeho do sta k. gr. &, kdež by koli zde v Starém neb Novém M. Pr. jaký nápad neb odúmrť na J. M. Cú přišla, přede všemi jinými vydáno bylo, tak jakz list f. Mti arcikníZec( J. Mti Cé pp. rychtá- řuom Starého i Nového M. Pr. svědčící to v sobě šíře obsahuje a zavírá. Kdcż pak podle téhož J. Mti arciknížecí poručení p, rychtář Florian Strnad na sumu sto k. gr. peněz gruntovních za duom Jana Pilita koziSnika XI111/, XXX. V Husově třídě. — C. p. 248b. k. gr. č., kteréž po Michalovi, schovanci někdy Jakuba Opavského, jinak Faráře, nedoplacené zuvostávají, též ty peníze gruntovnf, kterćż mistr Nikodem z Paumberka, kanclíř St. M. Pr., někdy Dorotě Kašově XXXVII'/, k. gr. dodati měl, tu obojí sumu, jakožto nepořízenú a na J. M. Cú přišlí jemu Martinovi Kuthenovi a dědicuom jeho jest odevzdal. Act. postridie Decoll. s. Johan. B. — (Dopis arciknfZete:) Poctiví a věrní naši milí. Vězte, že jsme na místě J. Mti Cé pána a otce našeho najmilejšího, pocti- vému Martinovi Kuthenovi z Sprinsberka, vérnému naše- mu milému, za tu práci, kterou jest pfi spisování n&klerych veršvov měl, když jest ]. M. C. jakožto volený císař najprv do měst Pražských přijetí a od nás a stavuov tohoto kralov- ství Ceského vítán býti ráčil, i pro jiné jeho sluzby, ktery jest uměním svým aZ posavad J. Mu Cé, nám i domu Rakouskému ku poctivosti Ginil, z pokut a z nápaduov, kterýž by na J. M. v městech Pražských připadly, jedno sto k. gr. C. milostivé dáti povoliti ráčili. A protož vám poroučeti ráčíme, kdyby koli která odoumrť, nápad neb pokuta na J. M. Cú v Městech Pražských přišla, abyšte jemu Martinovi Kuthenovi nebo jeho dědicuom přede vše- mi jinými takových jedno sto k. gr. ć. proli jeho kvitanci vydali. Vědúc, Ze na tom jistí vuoli J. Mii Cé i naší na- plníte. Dán na hradě Prażskóm v oulery na den Na nebe vzet( P. M. I. LIX. (Ic v kopiáři arch. místodrž. č. 61 f. 304.) *7. 1559, 1b. srpna. Kopřář vo avch. míslodrž. č. 61 f. 305. (Novoméstskym). Ferdinand arcikniźe sc —- Vezte, że jsme — pa poníZenü prosbu poctivého Martina K. z S., věrného našeho milého, zvláště pak pro jeho uméní a služby, které jest J. Mti Cé i nám při spisování prvního vjezdu do měst Pr. J. Mii Cé v řečí: latinské kona!, k tomu milostivé povoliti râtili, aby on Kuten ty dva dřevčné kramy nebo boudy, v kterýchž žena jeho plátno a jiné věci prodává, ležící proti domu Strábochov- skymu, zbořiti a od kamene dvanácli loket zdélí a sedm loket zšíří ustavčti mohl. Z kteréhožto krámu vám k vobci každého čtvrt lela po pčti gr. č. platiti a ńrodili mó. — A protož vám — poroučeti ráčíme, abyśle dotčenému Martinovi Kutenovi při koupení ještě jednoho toho krámu a při stavení, kteréž míní pro lepší bezpečenství lu na tom místě stavěti, manželce ani dědicvom jeho žádné pře- kážky nečinili —. Dán na hradě Pr. v outery den Na nebevzetí P. M. a. 59. *8. 1559, 18. iijna. Rukop. ¢ 2193 f. 452. Mar- lin Hulenus z Sprincberka zveden jest na duom i jeho zmocnén pozuostal po Doroté Ká&ové leZíc( v Krakově na jisté poruceni arcikniżele a pripsánf od rad J. Mti Cé komory království Ceského, jehož jest datum na hradě Pražském v pondělí po Nar. P. M. 1JX. .— Act. fer. lil. Luce cv. *9. 1561, 29. února. Rukop. č. 2194 f. 52 a €. 201! f.333. Václav Švík z Perče, cís. rychtář, postoupil jest domu vystaveného u sv. Stépina po nékdy Annè Jírový pozuostalého a na J. M. Cou privem ptislého po oumrlí — a zmocňuje p. Martina Kuthena z Sprinsber- ka i se vším tim, coż koli v tom domu jest a k nómu přisluší, jakožto pole, a to k jmění, držení a dědičnému vládnutí. Act. fer. VI. post Matiam. (Dekret zní: Ferdinand, z boží milosti arcikníže: Rakouské, poclivému Václavovi Svikovi, J. Mti Cé rychtári Nov. M. Pr., vérnému nasemu milému. Poctivý věrný náš milý. Věz, že jsme předešle na místé J. Mti Cé pána a olce, naScho najmilostivějšího poctivému Martinovi Kutenovi z Sprinsberka pro jcho sluz- by, kteréZ jest J. Mti C6 i nám činil a činiti nepřestívá, z milosti domek po někdy Anně Jírové pozůstalý i s svršky i s tím se vším, což v tom domku jest a k němu náleží, 

Strana 739
XXX. V llusové třídě. — C. p. 248b. dáti ráčiii. Ale Ze mu tyZ duom aZ posavad pořádně od- stoupen a zapsán není pro změnění úřadu konšel.kého a rychtii kého, i na místě J Mii Cé tobě poroučeti ráčíme, ponéva!z jest (обо předešlý rychtář nevykonal, aby ty dotéenému Martinovi Kuthenovi toho domku se všemi svroliky ss jeho příslušenstvím postoupil a do kněh měst- ských za viastní a dědičný statek jeho podle pořádku vložítí rozkázal, na tom jistü vuuoli: naši vyplníš. Dán na hradě Pražském v středu po sv. Matěji |. LXI.) *10. 1562, 25. srpna. Kopidf v arch. míslodrz. C. 720 [. 78. My VWerdinand oc oznamujem tímto listem všem: Jakož poctivý Martin K. z Spr -- má a drží dva krámy dřevěné, jeden od někdy Lidmily Sträbochov6 a druhej od Lidmily lryzové koupený, lezfef na Koñském trhu proti domu rcecenému Strábochovsky v Nov. M. Pr. pod plat každého čtvrít léta po 5 gr. č., i na poníženú prosbu jeho a zvláště pak na přímluvu nejjasnějšího knížete l‘erdi anda, arcikn(Zete Rakonské6ho, syna naSelio nejmilej- šího Jeho Lásky, a pro jeho Martinu K. stužby, které jest nám i Jeho [Lásce při spisování mnohých a rozličných veršuov tinil a pro jeho umění k tomu sme milostivě po- voliti râcili a tímto listem s dobrým rozmyslem, naším jistým vědomím, z mocnosti naší jakožto král Ceský a s radou věrných našich milých milostivě: povolovati ráčí- me, aby jmenovaný Martin: K., jeho dědicové i budoucí ty dva krámy dřevěné, když by se jemu neb jim koli vidélo a zdélo, zbofiti a zase od kmnene nebo od cihel bezpečnější, dvanácti loket zdélí a sedmi loket zšíří a nad tím stavením světnícku a komoru udělati sobě mohl, opatříc to klenutým prampouchem, aby pod též krámy voda struhou vypudati mohla. А tak těch krámuvov, jakž je sobě vystaví, prodáváním pláten: krámských i jiných všelijakých včcí svobodně bez vše'ijaké překážky užívati, je dědičně drželi — dáti, prodati — mohl, plat toliko každého čtvrt léta 5 gr. č. na rathouz novom. dadouc —. Dán na hradě Pražském v outerý pr sv. Bartoloměji 1. 62. “11. 1662, 24. září. Rnukop.č. 2011 f, 534. Martin Kuthen z Šprinsberka oznámil: Jakož má pole za svin- skou branou l žící od najjasnějšíh> knížete a pánu p. Ferdi- nanda, arciknížete Rakouského - sobě podle jiného statku po někdy Anně Jirové dané — že to a takové pole, ne- uchoval-li by jeho Martina P. B. od smrti, porovčí a dává Annč, manželce své —. Stalo se ve čtvrtek po sv. Mau- rici ]. LXII. *[2. 1562, 18. října. Rukop. č. 2118 J. 33. Martin Kuthen z Sprinsberka stoje osobně v radě vzdal jest vše- chen statek svuoj Anne, manželce své milé, a dětem, kteréž spolu mají, na rovný mezí ně podíl. Však teprva po smrti své a prve nic. Act. fer. III post Dionis. #13. 1562, 19. října Rukop. č. 2194 f. 102. Martin Kuthen z Spri: sberka, méSténín a písaf méstshy v St. M Pr, stoje osobně v radě oznámil: Jukož jest vzdání učinil všeho statku svého Auně, manželce své, a dětem, kteréž spolu mají, knichami St. M. Pr. a v témž zápisu výminku učinil a v inoci své sobě pozůstavil, aby z toho všeho statku mohl dati, odkázati neb prodati, co a Коти Бу зе jemu vidělo a zdálo, bez překážky jmenované Anny, m. j. i dětí jeho, i že podle též výminky vzdal jest — duom ležící v ulici řečené Krakov s zahradou — však teprva po smrti své — Annč, manželce své milé, s tí vší spravedl- ností, tak jakž od nmnjjasnějšího knížete a pána p. Ferdi- nanda — i na místě J. Mti Cé jest jemu dán. Act. po- stridice Luce. >14. 1564, 29. března. Lupdč, Ephemerides slr. 175. A. d. 1564 pie ex hac vita emigravit Pragae Martinus Cuthenus a Sprynsberga, historiarum | peritissimus et epi- XXX. V Husově třídě. — C. p. 248b. | 739 grammatum scriptor argutus. Sequenti die honorifice magnaque civium Pragensium frcquentia ad aedem d. Bene- dicti elatus et sepultus. 15. 1664, 24. dubna. Rukop. č. 2121 f. 93. Pau purgmistr a pâni na snaznou Zâdost a přímluvu přátel Martina Guttena z Sprinsberku, ingrossatora knëh mèst- ských, jemu a Anně m. j. zapůjčili 25 k. gr. č. A zato rukojmé postavili se Syxt z Ottrsdorfu a mistr. Matouš Kollin z Choteřiny. Aclum postridie Georgii. [V juxtě: Páni: Anně Cutterové, vdově po Martinovi Cutlenovi dali js přirocí do sv. Jitf. Act. pridie Timothei a. LXV1.] R. 16581 doplatila dluh Emilic z Sprinsberku. #16. 1564, 9. srpna. Kopidr list král. v archivu mislodrä. ë. 69 f. 519. (Rychtéfüm Staromëstskému a Novoméstskému) Ferdinand arcikníZe oc. Vézte, Ze jest ! J. M. C. — vdové a sirotküm po nékdy Martinovi Kute- noví v St M. Pr. pozuoslaljm expektanc na jistou sumu ze všech nápadů a odoumrtí v městech Pražských, kteréž by J. Mti Cé náležely, milostivě dáli ráčil. Poněvadž pak ta vdova s sirotky od nebožtíka v nemalých dluzích za- nechäna jest i odknd platiti nemá, protož jménem a na místě J. Mti Cé poroučíme vám, jak by který nápad neb odoumrť na J Mii Cou připadla, že z toho na vejražku takového expektance svrchupsané vdové a sirotkuom do jednoho sta k. gr. č. proti tomuto psaní našemu a jejich kvitanci vydáte —. Dán nn hradě Pražském v vig. sv. Vavrince l. LXIIII. *17. 1564, 18. srpna. Rukop. č. 2121 /. 95. Anna, vdova po Martinovi Kutenovi, přiznala se, že dese: k. gr. č. Kateřině, dcerce její let nemající, od poručníkuov neb. Anny Urticellový z Hradištka, podle dání zápisem i kšaf- tem na právě složených jest přijala. Act. fer. VI. post Assumpt. M. V. *|R. 1604, 206. i(jna. Tamléz f. 106. Anna, vdova po M. Kutenovi, ptiznala se, že tu spravedlnost na penězích i na svrchcích odkázanou od Katefiny Hladíkové, matky její, při právě města Pacova dcerám jejím, též po Elené, druhé dceři, před dotčené Kateřiny Hladíkové dětem po- zuoslalým pojišťuje na domu svém — u tří kalichů —. Act. postridie Crispini. (V kvitancích jmenuj( se: Jan Zežhule, syn Eleny z Pacova, Adam Hořinka, někdy Jšleny z Pacova syn, a Mikuláš Straka z Vlašimi, syn někdy Elcny Františkové z Pacova.) *19. 15664, 19. listopadu. Kopiář Zistů královských č. 76 /. 6!. Wir Maximilian —. Alz weilandt die K. M. unser gencdigsler geliebter herr und valter hochlôb- lichster gedaclitnuss noch hievor weilandt Martini Cutheni nachgelassenen wittib und Kindern umb irer grossen ar. muct und onvermugens willen und damit sie seine ver- lasscne scbulden desto besser abzelen und sich hinfuro erhalten mochten, ein hundert sch. gr. beh. aus khunftigen todt — oder anfellen, so sich bey den stetten 3m Behaimb zuctragen werden, aus gnaden ervolgen zu lassen genedigst bewilligU und sy uns aber anjeczo solliche jre not und obligenden schulden lasts weiter diemütigst zu geinuet gef.ert und umb merere genad, sonderlich weil sy auch des hieben angezaigten genadengelts noch zur zeit nicht vergnuegt werden, gebetten, dasz wir inen demnach aus erzelten ursaclien zu sollichen obbeinelten zuvor bewilligten ain hundert schok gr. beh. noch funfczig sch. gr. genedigs. bewilligt -—. Geben Wien am 19. Novembris а, — funf hundert und vierundsechzigisten. *20. 1566, 7. listopadu. Rwkop. c. 2136 f. 112. Anna, pozuostalá vdova po Martinovi Kutenovi, Rozina a Emilia, dcery její, pfiznaly se, Ze jsá prijaly podle milostivého dání J. Mti Cé XLIV k. na C sto kop daných, 98^ 

Strana 740
740 XXX. V Husově třídě. — C. p. 948b. kteréž na J. M. C. jakožto krále Ceského po Anně, ně- kdy Jana Betlimského manželce, jsú připadly. Act, po- stridie Leonardi. 9821. 15670, 21. března. Rnkop. č. 103 f. 66, Rugirer Vlach, zet Anny Guttenové. *99. 1670, 6. září. Rukop. č. 2118 f. 260. Ruger de Odl z Benátek šmukýř vzdal jest statek svůj — Emilii z Šprinsberku, manželce své —-. Acl. fer. III. post Aegidii. «23. 1576, 18. zai. 2122 /. 200. Aona Kutlenovi oznámila, že jest 6 k. gr. č. za duom od doktora Jiříka z Sudetu složených přijala, kteréž zase, jestli by Eufrozina, dcera její, k nim se hlásila a spravedlnost jakú ukázala, do rady poloZiti má. Act. fer. III. postridie Lamper:i. 594. 15693, 6. dubna. Rukop. č. 2179 f. 58. Mar- tin Dyodeliy někdy Martina Kutena z Šprinsberku vnuk, z Emilie z Sprinsberku, dcery téhož Marlina Kutena, zplo- zený, přiznal se, že všelijaký statček na čemkoliv záleže- jící, na stříbře, zlatě, svršcích, nábytcích, měděném, mosaz- ném, cínovém nádobí, šatech ložních, chodících, vinutých po dotčeném Martinovi a Anně m. j., dědu a bábě, po- zuostalý zúplna i docela, i to což na slubu od mistra Kapelle jemu polożeno bvlo, téZ düchodüv z krámcüv na koňském trhu co vyšlo, od paní Marty Ornyusové z Paum- berka, kšaftem Anny Kuttenové nad nim Martinem na- řízeného poručníka Jana Ornyusa z Paumberka vdovy, prijal. Act. fer. III. post Ambrosii. 16. 1571, 18. července. Rukop. č. 2118 [. 286. Dr. Jiřík ze Sudetu v umění lékařském a Johanna Pilkramc- rová z Pilkramerovic m. j. k. d. od Anny, vdovy Martina Kuthena z Śprinsberka, Eufroziny a Emilie odtud z Śprins- berku, dcer její, za 825 k. gr. ©. Act. die Arnolphi. 17. 1596, 19. února. Rukop. 2113 f. 40. Jiřík z Sudetu, v umění lékařském doktor, p svůj u tří kali- chův dává paní Johanně manželce své. 18. 1597, 25. února. Epitapbium nobilis et venerandi senis D. Georgii senioris a Sudetis, medici et philosophi peritissimi, qui ob vitae innocentiam et virtutes plurimas, quibus splendebat, equestri dignitate donatus, tandem aetate gravi, vita consumala, anima deo commendata, ex hac patria in coelestem emigravit 250. Febr. An. MDXCVII: Audiit orantem Doirninus: compage solutum Corporis aeternam te tulit in requiem, Sancte senex, cui tot longinquene taedia vitae Obtinuere animo sanctum iter ante Mori, Plenus abis aevi; tua iam maturuit aelas ln summo fructus carpere digna Polo. Consenuit tecum Medicina, aliisque salubrein Per le sveta, tibi ferre negavit opem. Sed bene habet: Christo mens nixa, Machaonis artes Sprevit, et est viva reddita salva fide. Hic superest igitur functo indelebile nomen, Quod peperit longa culta Mincrva die. Multa tuis debet merilis Pragense lycacum, ]nquo pars olim maxima floris eras: Multa receperunt, qui te curanie vigorem, Multa, pium quisquis tc ducc carpsit. iter. Denique cuncta tibi debet tua patria, clura Quae licet ante, tua clarior exstat ope. lude tibi superest nomen. Vive crgo Georgi Coelituum sanctis in site vive choris. 4M. Georgius Carolides a Carlsperga poeta caesarius scribebat. 19. 1597, 11. bfezna. Twmież f. 65. Uroz. p. Jan st. Sluzsky z Chlumu a na Klecanech k. d. u tří kalichü od Jiříka ze Sudetu za 750 k. gr. č XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248b. 20. 1599. Rukop. č. 1062 /. 86. (Svědomí v té při mezi Dorotou Nosovou z Votína a jiříkem z Šudetu.) Řehoř Hakl Budějovskej, úředník nu Zbraslavi: Předně o sv. Tiburcí psaní, jakž jest mi od Nosa posláno, to neníčko podle půhonu a důhonu skládin. O druhým, který sem m6l sloziti, kam sem je del; o tom nevim, mel sem je či neměl. A aby on z >udetu měl co ukrásti, o tom žádný vědomosti nemám, taky sem toho neviděl, A aby měl u pána bejti a něco sním jednati, laky o lom vědomosti nemám. A aby měl ten Sudeta za šaláře ve dvoře bejti; o tom já nemám žádné vědomosti, hospodáře byl. Potom taky s nójakcjmi Jistotami přišel ke mně i ku pánu, placenej jistotami, lo ukázal. A když jest z toho dvoru ušel, žádnej hospodář v něm nebyl, než celidka byla. A pán jest poručil rychtáři, aby s druhbejm konšelem ten dvůr vopalro než za Sudeta pravic, że mó takovej dvůr za- vali, ponévadz zZidného hospodiic v nem nebylo, Lak Dorota Nosová přicházela, chtíc do toho dvora se zase uvésti. A p. opat nevěděl, na čem dobře uciniti, neb jest me) Sudeta na to jistoty, že jest takovej dvůr zaplati). Pravíc Nosová, že jest p. opatovi dala 50 kop. To já ne- vím, zač mu je dala. A do konvelu taky ňáký knihy dal a 20 k. písaři a iiedniku dala. To jest dala od zapisu a z peněz, co nám náleželo, A a'^ych ja mel udjaké spete- těné smlouvy viděti, o tom já nic nevím. — Jan Bazilov- skf z Hlavence: Toho sem povědom, że jest mne Jiřík ze Sudelu za to se dożadal oustně i psaním, abych mu k ruce jeho dvůr v Modřane:h od pani Doroty Nosový stržil, což nemoha jeho Casi žádosti odepiíti, tuk sem učivil, až i na větším díle dvůr s chalupou sem smlwil; však s tou vejminkou, pokudZ by Jiřík ze Sudetu tomu místo dáli chtěl. Jakož pak potom když jest v tom ode mne týž z Sudetu zpraven byl, sám jestí osobně se mnou spolu k týž paní Nosový a manželu jejímu přišel a s nimi takový dvůr mimino mou smlouvu vejšeji stržil. A nemajíc při sobě týž z Sudetu peněz, Viclava Nosa se dozidal, aby mu peněz na víno k litkupu zapůjčíh Coz wk učinivše, litkup vypiv$e, s nimi jest polom na druhej neb (reti den do dvora i tolikćż ja s nimi zajel: A tu v týž dvůr přijevše včci v něm od svriküv a nábytküv, též dobytek, na díle obilí v stodole a osení na poli, též v marštali koňský pohlaví ukazoval. Proti čemuž týž z Su- detů, než jest lo spatřil a sobě ukázáno měl, podle jisté simlouvy, zuC jest týž statek str7il, uvolil se jistotu nx p. Symcona Redlfestera na 1200 k. m. jim postoupiti. Však oni manželé nechtěli ji od něho bez dobrý vůle přijít, ale zase mu ji vrátili, a nicméně od sebe smlouvu speče- těnou, o týž dvůr sepsanou jsou odvedli, jsko by již týž dvůr od něho Jiříka zaplacen byl. Podle čehož psaní jest k opatu aneb ouředníku zbraslavskýmu, že lakový dvůr prodán a koupen jest, aby v kniby gruntovní tukový trh vepsán a od p. opata k tomu aby se povolilo, učiněno bylo. Avšak posel když se vase s odpovédí vritil, Ze p. opata doma není, témuž poslu od chüzc j st od Jiříka: Sudety zaplaceno a ta vče až do příjezdu p. opata odložena byla. A tu týž Jiří v témž dvoře zůstavše a všecky věci k sobě přijavše připovědil dobrym hospodářem i plátce býti až do vyřízení toho všeho na Zbraslavi před p. opatem. A když p. opat domů přijel, strana prodavající mně to v známost uvedia n abych to s Jiřím z Sudclu bez odkladu na místo poslavil, mne žádala. I sbledavší se já s Jiřím z Sudetu, jakožto s stranou kupující, v. známost sem mu to uvedl, laké k vyřízení ty včci napomenul. Však když s tím odkládal a v dvoře byvši i z něho do Prahy jezdivši na cestě pod Slovany sem ho potkal, jeho i scin opět k tomu nabízel, načež mi odpověd dal, abych 

Strana 741
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 248b. se o to nic nestaral, že on je bude věděti jak spokojiti. Mezi kteymiZto odklady a protahováním s tou véc( stí7- nost Doroty z Votína a (ak pokřik mezi lidmi vzešel, že by týž Jiřík z Sudetu ze dvora v Modřanech dobytek hovězí i jiný a něco od svrškův vzíti a do vsi Svejpravic, kdež sobě tam jinej dvûr op&ty koupil, odehnati dal. C«z potom opat.zbraslavsky v tyz dvür, jakożto odb&znej se uvedl a k opatrování některejm z svých podaných poručil. Až potom stranám prodávající i kupující od téhož opata oznámeno jest, že je před sebe na Zbraslav srokuje a co by tu na jakým nedorozumění byio, od stran vyroz.méli chce. A tak strana podávající s pány a přítely svými a já tolikéž s nimi na Zbraslav přijevše u p. opata dali sine se opověditi. Však když Jiří ze Sudetu, strana kupující, na týž den se nepostavil, darcmní jízda byla a se nic ne- vyfidilo. A tak zase do Prahy odjeti se muselo. Kterážto věc až posavad tak nevyřízená zůstává. Kdež jest se pak týž Jiří z Sudetu, jakž se zpráva od lidí činí, slyšeti v lom dal, Ze by jim lakový dvůr zaplatiti měl a čím provésti má, o tom já nic nevím, anobrž psaní, kteréž mi týž Jiřík s strany téhož dvora odkládáním činil, straně prodávající sem odvcdl. Matiá$ Kocius Plzně, písař kláštera Zbraslavského : Předně, že se v lom nepamatuji, aby Václav Nos Rehořovi Haklovi, hejtmanu kláštera Zbraslavského, tak ve psaní, kteréhož datum pokládá den sv. Tiburcí I. 98., že se trh mezi Dorotou Nosovou a Jiříkem z Sudetu o dva dvory a třetí chalupu v vsi Modřanech k klášteru Zbraslav- skému pod plat náležející státi, učiniti měl, a vedle toho ani że jest mi od téhož hejtmana ku přečtení podáno bylo, ani laké p. opatu precténo Ze by byio. Dále juk dokládá, že by v sobotu před Sesláním ducha sv. I. 98. jmenovaný Jiří « Sudetu v noci před svítáním na dva vozy v nadepsaných dvou dvořích ve vsi Modřancch dal a že by nejprve krávy, ovce všecky z na'epsaných dvoriv oukradně do vsi Svejpravic hnáti poručil, o tom nevím. Po některým času, o tom vím, že jest Dorota Nosová činíce psaní nejedno p. opatu jeho Jiříka, že by ty věcí z lýchž dvorův [odvezl], ne jako dobrý, poctivý člověk, ale jako zjevný zloděj, podvodník a lhář, naříkala. O tom také vím, že jest Jiří z Sudetu do kláštera přijel k p. opatu a takové psaní jemu ku přečtení podány byly. On pak po- vídal, že jí takové dvory zaplatil, ukazujíce nějakou kvitanci. O tom vim, že jest Jiří z Sudetu o zápis těch dvorův p. opata následoval, i lýž p. opat psaní učinil Dorotě Nosový, že by takové dvory jemu Jiřímu v zápis uvésti chtěl. Po takovém psaní jeho Jiřího viceji: sem ho v kla: šteře: noviděl. Třetí také o tom vím, že jest p. opat rychtáři. Modřanskému, aby se v takové dyory, jakožto odběžný, uvésti poručil. Dále, jak dokládá táž Nosová. že chtěla-li je ty dvory a své vlastní bez soudu zasc postoupené míti od téhož p. opata, Ze jest musila té- muž p. opatu 50 k. m., ouředníku se mnoa 20 k. dáti, toho neučinila za příčinou nějakýho soudu Ale předně p. opatu 50 k. za pokutu, ouředníku a mně z povinnosti, že jest na takové dva dvory pří knihách klášterských, tu kdež se jinf gruntové zupisujf, žádného zápisu neměla, dáti musela. Do konventu šest kněh latinských s puklami na celém archu z lásky darovala. Naposledy o tom sem slyšel, že jest Dorota Nosová nadensané dvory Janovi z Tišnova a manželce jeho prodala, ale o ty smlouvě spečetěné, že by při kvinách klášterských purkrechtních složena býti měla, o tom já nevím. . Jan Ledcansky z Popic na Hrnciffch a Scbifove: Toho jsem povědom, když sem 1. 98. oulery po Vzkříšení Páně koupil dva domy, při nich zahrádku, na Dobytc(m XXX. V Husově třídě. — Č. p. 242. 741 trhu od p. Jiřího z Sudetvu, o takové domy byla jest mezi námi s skrze p. otce mého, p. Jakuba, smlouva učiněna. 91. 1601, 80. srpna. Tamdé£ f. 211. Sebestian Sleinc tkanièkif a Veronyka k. d. u tří kalichü od uroz. p. Jana st. Sluzského z Chlumu a Kateřiny Sluzské z Bezdědic m. j. za 700 k. gr. č. 22. 1607, 2. srpna. Rukop. č. 2205 /. 277. (Kšaft Veronyky Slejncové.) My purkmistr a rada St; M. Pr. známo činíme — Ze kšalt někdy Veronyky Slejncové, mčšíky naší — německým jazykem sepsaný a od příscž- nélio písaře našeho radního na česko přeložený — před námi vysvědčený, a v středu po neděli Cantate I. 1607 publikovaný — toto v sobě drží: Ve jméno —. Já Vero- nyka Ślejncovń — dům můj v St. M. Pr. — kšaftuji Sebestianovi Slejncovi, mému fádnému manielu — na ten způsob, aby vydal Vaviince Schemana, mého švagra, řídným dětem Matoušovi, Zuzanně, Kateřině a Dorotě, všem společně sto tolarův. — Stalo se v sobotu po sv. Vavřinci, 12. dne Augusti r. 1606. — Tomu na svědo- mí -— ve čtvrtek nazejtří sv. Petra v okovách 1607. 23. 1610, 4. července. Rukop. č. 2233 [. 95. Sehe- stian Slejnc a Barbora m. j., vdova po Marlinovi Ledskym, měštěnínu St. M. Pr. . 24. 1616, 27. března. Nukop. ć. 2114 f. 173. Sebeslian Slejnc tkani&kár vzdal düm u tií kalichüv Bar- boře, manželce své. * 1623, 5. září. Tamléž f. 325. Michal Trentin u Zuzama k. d. u tří kalichů od Sebestiana Slejnce za 1750 k. gr. & © 1680, 22. listopadu. Tamtéž f. 446. Uroz. p. Francis- cus Roja ab Aquista Pace a Lidmila z Drahobcjlc m. j. k. d. u tif kalichů od Michala Trentina za 1392 k. gr. m. Číslo pop. 242. (Dům desk zemských, Sazimovský, Ouštský.) 1. 1437. — Archiv Ceský IX. str. 265. Zikmund dává dům, v kterémž někdy desky zemské byly, Janovi Ncäporovi z BiSofswerdu. 2. 1477. — Rukop. č. 2106 f. 2. Cardonis. 3. 1686. — Rukop. ¢. 2142 f. R 4. N3aft Doroty, kuchařky kněze Jíry Kulhavého na Mělníce, obývající v domu páné Sazimovu [z Ust] proti Skole sv Jiljí. 4. 1576. — Rukop. č. 1058 f. 243. (Svědomí mezi Evou, hospodyní z domu pp. Sazimuov a Kašparem Lon- hansem krajčím, manželem jejím.) Marjána kuchařka od Marty svienice: Nesla sem tři hrnce másla k Káči tlustý; nevím po čem je dávala. Přinesla peníze a Kašpar je hned vzal a na Bechyni s nimi hnedky 3el. A pral se s Evou a tloukl, Ze mu pen& nechtéla dávati. Byl j( 4 k. za pivo dlužen; musela je zaplatití KdyZ méla kicrf pc- níz, musel je s tovaryši všemi utratiti. Nevážlivý je; mínil mne o mou poctivost připraviti. Ona bránila toho. Měl svou kurvu, prišla k němu a Eva musela mu peníze dáli. Lůžko jí rozseka', kacblík vyrazil a konvici na ni hodil. Vždycky jí lál, jdi mi z demu. Nebál se P. B. ani dobrých lidí. Musela k souseduom přes zdi utíkati před ním. — Anna zvoníková u sv. Jiljí: Bylo tak: Přivezli nějaký vo- mastek KaSparovi do Sazymovic domu. Viděla sem, když vezli. Sám Kašpar odvíral vrata; když do domu vjeli, | zavřel po nich duom. Nevěděla sem, co vezou, až když skládali s vozu. Byl vomastek. Potom sem viděla, když ' jej z domu nosili v putnách. -- Jir( Berk: To vim, kdyż se psalo 72, když Kašpar Lonhans u p. Petra sloužil, že jest nějaký vomastek, sejr a máslo od paní z Ríčan za 

Strana 742
749 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 241. sto kop m. vzal Tu jest je manželce své do rukou dal, aby ona to zpenčžila a prodala. Načež sem sám svými očima hleděl, že jest ona manželce svý v dluhu jeden sejr dala a puol neb celý hrnec mála. Když někdy | ażpar přijel domů od pána svýho a na peníze se ptal, ona po- věděla, když měla koupiti vepře na Dobytčím trhu, že sou ji ty penfze vytáhli. - - Mandalena z domu Hrobčického: Přišla sem do domu pp. Sazymův proti sv. Jiljí.: Přišla sem do sklepu, a vidčla sem sejra a másla nemalý počet. Několik prken bylo sejrů, másla mnoho hrnců. Ptala sem se: Panf Evo, kde ste ten sejr a máslo vzali.. Ona pra- vila, že jest jej pán u ní složil, že jej má opatrovati a obraceti; pán že jí za to prosil. Potom sem tam přišla s manželem svým, vědúc, že ona lakový sejr a máslo prodávala (byla nám povinna), aby mi v dluhu dala hrnec másla a dva sejry. Kázala, abychme sobé vybrali. Čislo pop. 241. (Bannovský.) ? 1411, 21. listopadu. Rukop. €. 2101 J. 288. To- hannes Lynden de Czlawyngs exsolvit VIII s. g. c. super domo propria erga Rudolfum de Mulhauscu pro LXXX s. Act. sabbato post Elisabeth. 1. 1488. — Rukop. č. 90 f. 38. Relicta Iohannis Linden. 9. 1441, 13 prosince. Rukop. c. 2099 /. 1039. Jakož jest byla nesnáz mezi Margreti, nékdy manzelkü Jana Linden, Vańkem a Janem, syny jejfmi, o duom Janem svrchupsanym, otcem jicli, zuostaveny, i táz Margrcta a sy- rové její lakové svolení učinili, že Vaněk ten jistý duom přijímá ve XXX k. gr. Act. die Lucie. 3. 1472. — Rukop. č. 2105 f. 318. Váciava uzdaře. 4. 14706, 7. února. Tamléž f. 364. lohannes Slán- sky ct Barbara e. d. cx opposilo ecelesie s. Egidii inter domos lohannis Pytlfk et Carde circa Wenceslaum freni- ficem pro LX s. gr. boem. Act. fer. Ill. post Purif. b. 1470. — Zamléz f. 368. lacobus sapouista ct Machna c. d. circa Johannem Slánský pro LX s. gr. bocm. Act. fcr. 1l. aste. Georgii. 6. 1492. — Rukop. č. 2107 /. 17. Yacobi saponistc. 7. 1507, 9. srpna. A'ukop. 6 2108 /. 6 Margarctha, relicta. Nicolai Ray, c. d. a Georgio ab aurea tuba ct Auna, conthorali eius, pro XCV s. gr. pr. Act. fer. II. post Petri ad. vincula. 8. 1511, 18. srpna. Tamlež /. 81. Jacobus cultellator Trubka et Dorothea e. d. a Маграгеа Rájová pro CXXV k. gr. Act. dic Agapiti 9. 1592, 22. Fijna. Rukop. c. 2109 f. 202. Mikuláš bakalář Hromádka a Barbora k. d. mezi domy Knechto- vým a Sazimovým od Jakuba Trubky nožieře za sto LXXX s. gr. pr. Act. fer. NI. post Undecim m. virg. 10. 1525, 19. r(jna. Nukop. 6. 2110 f. 119. Jakub Trubka nožíř a Dorota k. d. od Mikuláše bakaláře Hro- mádky za CC k. gr. č. Act. fer. V. post Luce cv. LI. 1537, 1?. dubna. Wukop. ć. 2111. 168. Vaclav Kaše a Dorota k. d. od Jakuba Trubky za 11/p C n za XX k. gr. č. Act. fer. V. post Cond. pasche. (Splácí Do- rota Kašová.) 12. 1544, 14. března. Rukop. č. 2129 f. 26 Jakoż jest Jan Fucik obeslal Dorotu Ka&ovou viné jí z tolio, Zc jí dal dítě své na práci její a kam se jest dělo, neví než to, že jsou po též dívčicce, dceří jeho, kteráž již v 1X letech byla, škorničky nalezeny, ale ona žíva-li jest čili nic, neví. Než má nad tím žalost jako otec zname- XXX. V Husové třídě. — Č. p. 241. nit, Žádá, aby k ní dostatečně bylo: promluveno, kam jest se dítě jeho od ní, poněvadž jí dáno bylo, podčělo. Proti tom4 od Doroty Kašové inluveno: Nikda jest Fučíka za lo neżńdala, aby ji dítě své k opulrování dáli měl, než nějaká žena jest jí snažně prosila, aby to déveitko k sobě přijala. Ona na žádost její a z milosrdenství to vCinivài ji phijala a košili; rukávce, fórt oušky i bosky jí koupila. Potom od ní svévolně, jako i prvé od jiných, zaběhla. A teprva teď otec její po půl druhém létě, jakž u mne byla, na ni se mne ptá, ježto v tom Casu za ně- jakou puní chodivaia a téZ i na Mulé Stuant sou ji vidá- vali. Ale aby $kornićky po ni valezeny byly toliko, tomu nevěří —, Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: Po: čvadž ona Dorota: Kašová, majie uloženo, mohlali ly kde toho děvěcte se doptatí živého nebo mrtvého, tubo jest nikle- rakž dojíti nemobla a toho také pokázáno není, aby ona příčinou zamrhání toho děvčete vědomím svým býti měla, awšak, jakž při ní to děvče bylo a v zlrátu vešlo, má se přísahou — očistiti, že ona o tom děvčeti nic neví, jestli živé čili mrtvé —. Act. fer. VI. po-t Grepgorium. 13. 1545, 3. listopadu. 7amléz f S7. Vcdle toho, jakož jest Václav KaSe utiniv prfpovéd na vSecken statek Doroty Kušové a k té piípovédi obeslav jí žádal jest, aby toho statku, kteréhoZ hospodářem byl, mobl býti zmocněn, nebo s n( Dorotá, ponévadZ se tak, jak na dobrú náleží, nechovala, nemá se oč súdili. Dav čísti k lomu zřízení zemské F V. Proti tomu od Doroly mluveno, že jest jí s nemalým podivenim ta přípověd i to zřízení zemské, kteréž ukazuje. Neb statek jest její a ne jelo, neb s ní žádným společníkem nebyl, k ní nic nepřinesl. Má statek svůj, sobě svobodný. Zase od Václava mluvcno. že některá svědomí sobě zjednal od práva ého, co jest statku své- ho tu vnesl i co u krále J. Vti, jsa v oslužbě, vysloužil, že to všecko tu vložil. Tuhna se na pamět pánuov, že poslů1 jí několik drahně zlavých z služby, chtěje vždy jako manžel opatrovati a Babylon léciti (0). Ale kdo zle nakvašený, ne- muoże mu nie po-tacili --. Tu p. purkmistr a páni — veprvídají: Poněvadž jest se to n šlo, když jest Dorota: Kašová Václava nożicie sobě za manžela pojímala, že jest jemu T, kop gr. č. dala ancbo dáti připovědila. A tolikéž se z jiných svědkův na- chází, že Václav nožieř z díla svého po otci k ní v man- Zclsí do statku jejího LX k. m. i některé svrchky při- nesl, a potom s ní živnost vedl, chlebil a ji, jako manželku svú, opatroval. Prolož v tom dává se jemu Václavovi za právo, takže jemu z statku též Doroty předkem T k. gr €. smlóvami svatebnimi od ni danych, a coż dilu olcov- ského k ní 60 k m vnesl a šaty ložní a nádobí cínové, vydáno býti wma. A kdyby on Václav tu ми spravedlnost přijal, dá c statku Doroty Kašové také prazden byii mi. Act. fer. TI. post OOSS 14. 1549, 26. března. Rukof. č. 100 f. 228. N úterý den sv. IMaštala stala se smhíva mezi rytířem panem Ondfe- jem Sindlem z Blumnova, bofrychtéřem král. Ceského, a Dororou Kašovou о Чнош její ležící podle domu Knceh- tova proti kostelu sv. Jiljí a to taková, že pan hofrychtéř jí Doro'é má puojéiti L, kop gr. č. na splacení: zivady, klerouż má na tymż domě Václav Kaše. Kteroužto závadu sveduci 142 Dorota mA jemu panu hofrychtéiovi toho domu hned postúpiti, těch všech pokojuov nahoře na velikým mazhxuse nad tím schodem i| všeho toho, což jest v tom zavření, kuchyně a sklepu jednoho suchého ze tří a dvou sklepvov ku piva chování dole, maštale. A toho užívati má až do roka. A v tom roce má mu Kašová I. zase dáli. 

Strana 743
XXX. V Ilusově třídě. — C. p. 241 15. 1549, 12. října. Rukop. ć. 2117 f. 189. Mulouš Cibulát a Anna k. d. — od Doroty Kašové za CC k. gr. č. Act. sabbato post Dionisium. 16. 1552, 16. srpna. Tamléž /. 269. Jakub Taurel- lus a Liumiia k. d. od: Matouše: Cibuláře za CCX k. gr. ©. Acl. fer. 11). post Assumpt. M. V. 17. 1598, 17. června. Zamléž f. 4/l. Mister Niko- dem z Paumberka, kanclír St, M. Pr. a Ancżka z Vlkanova m. j. k. d. od Jakuba Taurella za CXCV k. gr. č. Act. fer. V). post. Vitum. 18. 1559, 9. Jedna. Tamléž [. 425. Blažej Kollar a Kalefina z Vicova m. j. k. d. za 13/9 C a XXV k. gr. €. od mistra Nikodema z Paumberka. Act. fer. D. post Mpiph. d. (Od r. 1568 splácí vdova Kateřina: Kollarová.) 19. 1560. — Rukop. é. 990 f. 213. V lé při me- zi Mariinem. Kutenem z Sprinsberku, ingrossatorem knéh městských, původem z jedné a Václavem Tulehovskym, jinak kaši, obeslanym z strany druhé «u, kdež on Martin K. vznešení učinil před p. purkmistra a pány a vinil jej Václava z toho, že jest se na peníze Dorotě Kašové ně- kdy za důnmi Kašovský uáležité od M. Nikodema z Paum- berka, kaneléře St. M. Pražského, položené před pány soudci potahoval, chtčje k nim právo a spravedlnost míti, kteráž mu náležitá není, nebo takové peníze od J. Mti arciknížecí na místě J. Mu C. jemu Mariinovi jako2to nepol;zené jsou dány, pončvadž Dorota bez kšafiu umřela a o nich nepořídila, a tk na J. Mst Císařský připadly a potem od p. rychtáře J. Mu C. Floriána Strnada z Tryskovic, jakž se jest jemu o tom listem pod pečetí J. Mu. arciknížecí porucenf stalo, jemu Martinovi odevzdány i postoupeny, protož vedle toho žádá za opatření spravedlivé, aby on Václav na ty peníze jemu postoupené neuastupoval a v tom sobě pokoj dada překážky nečinil. Proti tomu od Václava Tulcliovského obeslaného mlu- veno : KdcZ Martin potahuje se na peníze Doroté Kasové n&- kdy manželce, jeho váležité podle nějakého dání a jich od ]. Mii C. p. rychtáře jemu postoupení, tomu on místa dáti nemůže, nebo ty peníze takové netoliko nápadem, ale i dědickým právem jemu Václavovi po Dorotě, manžcice jeho, náležejí, protvuž on tomu odevzdání od J. Mi C p. rychtáře odporuje a tak praví, že p. rychtář toho ode- vzdání léch penčz Martinovi: učiniti a on Martin k sobě ho pi-j(mati na ublížení spravedlnosli jeho Vaclava nemól, żidaje v tom podle próva za opalfeni, Na to Martin promluvil: aby na ublížení jaké spra- vedlnosti jeho Václava Tulehovského to odevzdání těch pe- něz státi se mělo, té naděje není a místo tomu dáti se nemůže, nebo on podle práva to pokazali chce, kterak Váciav k statku pozústalému a zvláště domu při tomto právě po Iorotě Kašové, někdy manželce jeho, žádného práva a spravedlnosti nemá, jeho se odřekší. Ač ten dům společně jsou byli koupili Václav a Iorota, ale on ne- molia ho plaliti zuse jest jej Dorotě odevzdal i postoupil. Uxázav na to zápis téhož domu a postoupení zase jeho, též kvitancí, dále mluvil, že i to se ukáže, kterak potom on Václav nastupoval na ten statek jí Doroty a z něho ji i vinil, však jest ho odsouzen a oderčen, dav čísti vejpo- věď mezi ním Václavem a Il)orotou o to učiněnou i kvi- tanci jeho, že což lu jemu v tom statku náleželo a cokní do něho přinesl, to jest zase přijal a z toho i kviloval, protož již tu nic jemu Václavovi v tom statku a těch pe- nězích za tcn. düm nenáleží, než na J. Mst Cú ta spra- vedlnost jakožto nepořízená na tom domu jest připadla a ta jemu od J. Mu Ce p. rychliic jest odevzdśna i po- stoupena; ukázav vejpis J. Mti arcikníZccí psaní p. rychtári XXX. V. Husové tfídé. — C. p. 941. 743 učinčného, též také spravedlnosti té od něho p. rychtáře jemu odcvzdanć žádal za opatření a toho dopomozenf. Zase od Václava Tulehovského obeslaného skrze pfi- tele jeho mluvcno: Ukdzal jest Marlin J. Mii arcikniżeci psan( a commiss( j G(sti dal, proti kterémužto psaní J. Mti nic on mluviti nechce, vždycky se uctivě a poddaně k J. Mti, jakožto pánu svému milosti.ćmu, chovaje, ueż proli věmu Martinovi mluviti bude tak, że jest on na vblížení jeho spravedlnosti takové vejprosy na stalek někdy Doroty Kašové činiti nemohl a neměl. Kdež pak zapis trhu domu Kašovic od něho Martina jest ukázán, ten Vicla. vovi nic na škodu se neukazuje, nýbrž k jcho lepšímu a to prolo, že tak v něm při počátku napsáno stojí: Vá- clav Kaše koupil sobě ete. a potom dolcji hned se do- kládá: k jinění, držení a dědicnému vládnutí ete. i z toho se patrně tu rozumí, že ta vejprosa, od Martina uči- něná není na statek Václava, než Doroty Kašové, a ty pen'ze od kancléře položené na právě jsou sprave- dinost jeho a ne Doroty, jakž se z toho zápisu ukiza- ného srozumívá, nebo jest společná věc a statek, kterýž podle práva kap. 27. art. 14. zápisem se obdržuje. Druhé, i proto nemá peněz Martin użiti, że J M. arciknížecí v psaní neráží vlastně aneb specialiter a obzvlištně jme- novali i dávali statku Doroty Kašové, než kdež by J. Mti Cé náležitého bylo. A tak p. rychtář J. Msti neměl jest n nemohl bez vědomí Václava toho statku jemu Martinovi Cuttenovi dávati a.cb postupovati proli právu kap. 10 art. 2., kdož co nemá sobé prisouzeno u privlas'néno, toho jinému dávati nemůže. Jakož i p. rychtář J. Mu Cé neměl nic pfisouzeno, ncbo ani jeho Václava nikdá neobsílal, ježto by trojí obsílka projíti měla a každá dvě neděle trvá. I tak jest toho odevzdati nemohl, jakž i práva císařská toho brán( codice Justiniani libro X9 de iure fisci tit, 10: procu- ratore fisci agente ante tempus actio perimilur, sicut quo- libet privato agente t. j. kdo k ruce komory císařské před rozsouzením v něco se dá, rovné pti tratí jako jiny, item codice Justiniani X9 tit. 10: contra fiscum | licet. cuilibet se dcfendere ct ante sententiam bona non aufcruntur, scd post sententiam solicite. investigabuntur, Ze proti komoře pravící se mili k něčímu právo může každý obrasu klásti a prve než se právo řkne, statek se neodjímá, ale po vejpovědi pilně má se vyhledati, co statku toho jest. Načež také nález při tomto právě jest zde učiněn mezi Kryšpíncm Sultysem z jedné a Anyžkou z Milhostic z strany druhé, kterýž čísti dal táhna se při tom na zápis od Martina ukázaný, že co jest provozoval, to k ruce Václava jest provedl m-je svć provozovati, Dále také svědomí registry zapsaná i na ji- nem próv€ vedenś, lóż -mlouvu mezi Janem Źcbrou a Vdcla- vem Kaší i jí Dorotou učiněnou a kvitancí ukázal i čísti dal, kterak oni manželé jsouce spolu řemes'o dělali a živnost vedli, ona Dorota nože prodivala, peníze přijímala a tak z toho řemesla a té živnosti a společnosti ten düm jest placen, jak svědkové vysvědcují. Ze pak Václav toho do- mu a spravedlnosti postoupil, to: za přičínou odjití jeho na sloZbu J. Mti Cé učinil nevěda, vrátí-li se zase, aby ona toho jako manželka užívala, však když se zlé služby na- vrátil a tam nemálo vyslouziv s sebou peníze přinesl i do toho spolku vložil. A právo jest císařské: omnis donatio inler coniuges cs! rcciproce accipienda, že každé ode- vz lání: mezi manžely obapolné ucinéné s jednoho umr- lého na druhého živého připadá, jakž i nálezové o tom jsou. Ukázav jeden mezi Janem Doubravským a Janem Erazmem a na druhý se táhna mezi Reginou Lopatskú s dětmi jejími a Jancm Kozlem z Pokštejna promluviti po- ručil: Když jest Václav ji Dorotu Kašovu živností přečkal, zase na něho ten statek přijíti a připadnouti má, nebo se na 

Strana 744
744 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 241. tom Martin mejli,aby ons nebožkou Dorotou statkem podělen býti měl, ježto toho v tom převedení ukázaném mezi ní a jím Václuvem nic ani nejmenším puntíkem dotknuto není, aby se čeho měl odříkati. Ale Że ona J)orota měla jest předošle manžela krajčího, proti Veliké kolleji s ním by- dicla, i co jest po témž nebożtikovi mużi jejím stulku mčla, toho se jest Václav odffkal, ale co jsou spolu za živnosti své ji provozujíce vydělali a tak ten dům z toho spolu platili, nic se toho neodříkal. Protož on Martin zle jest sobě statek jeho Václava sobě vyprosil a pan ry htář J. Mti Cé nemohl jest ho jemu odevzdávati proti právu v kup. 97. art. 12. rozd. 2., též v kap. 63. art. 1., že kdež sou společníci slatkův a jeden druhého živností přečká, tehdy má s umrlého na živého ten statek zase případnoutí, jakož pak i nálezové na to jsou. Ukázav a Gis.i dav inezi Václavem Komstátem a Zikmundem Vaníčkovic z jedné a probo*tem i jinými mistry kolleje císiře Karla IV. z strany druhé. K tomu že i právo císařské jest tlakové: privilegia non valent, nisi cum ita dantur, ut aliis non noceant, t. j. obdarování nejsvu platna, leč tak dána, aby jiným na škodu a ublížení nebyla. I Martin Cutlen na škodu jeho Václava to odevzdání statku Doroty Kašové sobě vyžádal a je přijal. protož ho užití také nemá. Ukázav zápis trhu domu Matěje pernikáře koupeneho od Doroty Kašové a kvitancí Václava a Jana Kašův, że ona statek svůj jest měla a její s ním Václavem byl, a tak Martin proti právu císařskému učinil, že ten statek vuebyl a nejsou bona va- canlia, quae nen habeant hacredem aut successorem. Aby neměl nápadníkův, kterýž tehdáž tepruva připadl na krále neb na císaře, ale tuto netoliko téhož statku on Váciav jest nápadníkem, než i jeho se dopracoval, a tak podle práva kap. 27. art. 14.. kteréhož pro ukrácení čísti ne- dal, spravedlivě bo užití a na něj zase pripadnouti m4 a jemu Marlinovi nie to dani postacili nemůže, nebo jest ho p. rychtář odcvzdávati nemohl, sím ho sobě p'isouze- ného nemaje, jakž právo městské kap. 27. art. U. rozdíl poslední ukazuje, že jest ho Václav v držení byl bez nafikánf. Táhna se pti tom na nilez od pánüv soud- cův, že jest před nimi o to s M. Nikodemem kancléřem činiti měl, kterýž i ukázal. Však mu se Martin v to vlożil a překážku v tom udělal toho učiniti nemaje. I žádá ve- dle toho všeho za spravedlivé uvážení i opatření. Opět k tomu ed Martina původa mluveno: Té pře gruntu Václav aneb M. Jakub přítel jeho nerozumí, nebo kdyby rozuměl, nedal by od sebe toho promluvití, že by nápadním ancb dědickým právem spravedlnost po I)orotě Kašové k statku míti měl, čehož ničím neukazuje. A kdež se mluvilo, że by vejprosu on Martin ucinili měl, toho se v psaní J. Mti arciknížecí nenachází a nedokládá a tak nemusi byli vejprosa, neZ loliko, Ze J. M. z své Mć- droly to učinili a jemu dáti na místě J. Muj Cé ráčil, Též také i to mluveno, že J. Mti Cé pan rychtíř sám se toho prve nedosoudiv nemoll jinému odevzdávatí, ježto to nic jemu Martinovi ke škodě a Václavovi k platností a užitku býti nemůže, nebo když jest |. M. královská aneb císař- ská, též J. M. arcikníže z z štědroty své kdy komu co dáti ráčil, tehdy ti sami se toho dosuzovati i nálezy trp&ti mohli, ukázav nato nálezy, jeden mezi Janem Hrožkem a Simonem Strabochem, Léz druhy mezi Burianem písařem a jinými písaři |, Mti královské z jedné a Martou Sylve- strovou z strany druhé. Ano také i při soudech h siejśich to bývá, když se komu jaká vejplata nebo vejprosa dává, Że se li sami dosuzujf, leć by on chtči, aby zde J. M. C. sám ráčil stáli a s ním se souditi. Dále pak v tom ode- vzdání jí Dorotě od Václava učiněném lak stojí, že on sobě tu nic nepozůstavil žádného práva, a toho neukazuje, XXX. V Husové třídě. — C. p. 941. aby mu co ona postoupiti měla, než toliko by chtěl míti tím nápad, Ze jsou spolu chlebili a živnost vedli, ježto nic to platno není, poněvadž jest ona sama dům ten pro- dala i peníze za něj přijímala. Ukázav zápis trhu téhož domu a kvitanci od ní Doroty. Spolkové pak aby jací mezi ním Václavem a Dorotou býti měli, toho též nic no- ukazuje se, a ti nejsou a nezáleZej( na tom, aby spolu chlebili, ale jinačejší býti mají, jakož o tom nálezové jsou ukázání mezi Jancm Bílkem a švakrem jcho, item mezi Václavem Kopanskÿm a poručníky někdy panny Doroty z Gnovice. Promluvil k tomu, Ze téch a takovych spolküv mezi těmito manžely: nebylo, což vejpovědí od práva a soudu duchovního konsistoře pražské pod obojí způsobou přijímajících mezi ním Václavem a Dorotou ucinénou se ukáže; dav túž vejpověď čísti, kterak on Václav s ní ne- božkou se bfjel, pral a rval a tak na nf stalek miti chtèl, ježto mu nenáležel, než jí samé. Jakž nález při právě zde o tom jest učiněn předešle, kteréhož táž vejpověď práva duchovního potvrzuje. A toho on Václav vždy ničím neprovozuje, aby jeho Václava penězi ona nebožka ten dům plaula, než poněvadž on od J. Mu arcikniżeci na místě J. Mti Cé tu spravedlnost po Iorotě jako nepo- řízení sobě danú má, čehož užiti žádá, nebo právo a spravedlnost J. Mti Ké podle zřízení zemského H III, kteréZ ukázal a Gísti dal, se nikdá nepromléf, porouceje se v lom k spravedlivé.nu uvážení i opatření. Naposledy od Václava Tulehovského mluveno, Ze to. dánf toho statku Martinovi, kteréž prve mu učiněno od p. rychtáře J. Mti Cé, nez se dosoudil, nemá jemu po- stačiti, nebo ti nálezové na to jsou, když se dosoudi, Ze může dávali a postupovatí. Protož tuto nemoblo a nemělo toho va vblížení spravedlnosti jeho Václava býlí, poněvadž on zápisem sobě spolek udělaný má, při témž zápisu stojí, a konsistoř soudův o statky nečiní, než o jiné věcí, Ač pak v té vejpovědi se tuk oznamuje a dokládá, aby se k bytu nenutili, však ona nebožka Dorota jej zase k so: bě přijala i opatrovala, a tak užití má toho nápadu svého vedie spolku a práva kap. 41. art. 8, žádaje a věře, že mu pfivlastnón budce S m se strany k spravedliveinu opatření a uvážení právu poručily. Tu p. purkmistr a rada takto o tom nalézají a svým ortelem mezi stranami vypovídají: Ačkoliv Václav Tulchovskÿ z knëh mésta tohoto zápis trhu domu proti kostelu sv. Jiljí vedle Knechtovského a pánův Sazi- mův obvstranně ležícího před právem ukázal, že jest jej sobě a Dorotě, manželce své, koupil, ale poněvadž se to nachází, že potom on Václav týž dům i všecku sprave- dlnost, kterúž na něm měl, zase jí Dorotě, manželce své, knihami města tohoto, jakž zápis ukazuje, odevzdal a ona vedle takového odevzdání jej sobě, načež i kvitancí uká- zány jsú, doplacovala a tím domem jako statkem svým svobodným vládla a jsouc tak v pokojném ho držení potom za živnosti své ten: dům prodala, peníze sama přijímala, z nich také i kvitovala, a což peněz nedoplacených jí na něm pozůstalo, o těch pořízení neuciniv8i z tohoto světa jest sešla a on Václav podle vejpovědí od práva tohoto učiněné spravedlnost od Doroty, někdy manželky své, z statku jejího maje sobě vydanú ji jest přijal, jakž kvi- tancí knihami měs'a tohoto učinil, a statku jejího vedle toho prázden býti měl, i poněvadž takové peníze na tom domu předepsaným při tointo právě pozůstalé a Dorotě Kašové náležející jakožto statek nepořízený podle artikule o od- oumrtech a privilegium J. Mti Cé St. M. Pr. daném na J. M. jsou piipadly, a ty z milostivćho J. Mu arciknfżeci dání a poručení na místě J. Mti Cé Martinovi Kutenovi 

Strana 745
XXX. V Husově třídě. — C. p. 241. z Šprinsberku J. Mti Cé p. rychtář Florián Strnad z Try- skovic knihami města tohoto jest odevzdal, což dobře uči- niti inohl, poněvadž ty peníze statek od Doroty nepoří- zený pod právem tímto zůstalý a v žádné cizí moci nejsou a nebyly, než na J. Mst C. případly, z těch příčin dává se jemu Martinovi: Kutenovi proti Václavovi Tulehovskému zu právo tak, Ze on Martin Kulen vedle takového milosti- vého ]. Mti arciknížecí poručení a dání od J., Mti Cé p. rychtáře jemu těch penčz za ten dům někdy Doroty Ka- šové pod tímto právem pozůstalých knihami města tohoto odevzdání a postoupení při tom se züslavuje. Actum po- stridie Benedicti 1560. 20. 1578, 18. kvétna. Nukop. ¢. 2118 f. 339. Jan Banno z l'enyxfeldu, zřízené komory v království Ceském sekretář a obojich práv doktor, a Lidmila z Vlkanova k. d. mezi domy pp. Sazimüv a Knechtovic od Kateřiny Kolarov za 200 k. gr. €. Act. postridie Trinitatis. 21. 1573, 28. listopadu. Rukop. č. 2122 f. 81. Jakoz jest nékdy Lidmile Bannové pozuostal statek na gruntech jmenovitě duom nad Koňskou branou proti zdem v Nov. M. Pr., též dvě vinice, jedna 2 str., druhá 3 str., za Koňskou branou vedle vinice: Hřebenky řečené proti okrouhlé věži ležící, pole za Svinskou branou vedic polí záduší sv. Bartoloměje na levé ruce položené, a peníze gruntovní na domu Kundrata zlatotepce, i o ten všeliký statek stalo se jest porovnání mezi Janem Bannonem z Fenixfeldu, sekretářem při komoře Ceské, doktorem obojich práv, a Dorotou, Václava Spikle manželkou, se- strou jeho doktora Jana, že on Jan ujal sobě vivicí vedle lIfebenky 8 str., k tomu podle vedle záduší a peníze na domu Rousovském [C. p. 8:1], jejz Kundrdt zlalotepec drží. Dorota pak ujala duom a vinici druhou. Act. die s. Clementis. 29. 1590, 30. ledna. Rukop. č. 1123 f. 339. (Pozüstalost p. doktora Banny z Fenixfeldu.) V outcrf po sv. Pavlu na víru obrácení stal se popis statku po někdy uroz. p. Janovi B. z F., sekreláři při komoře Ceské, po- züslalého: Nejprve tři dcery leta mající, totiž: paní Manda- lena, panna Barbora a panna Lidmila. Na místě pani Mandaleny p. David Zitavsky, cís. puchhaller, jakožto man- žel, tu přítomný byl. Vinice jedna nad Koňskou bránou okolo 8 neb 9 str. Dim naproti kostelu sv. Jiljí podle domu Kncechtovic a v něm: V světnici nahoře proti kůru kostelnímu našlo se: Předně na stěnách obraz malovaný na pláně neb. paní Bannový, druhá tabule a kontrfekt syna nebožtíka pána a třetí decrky. Civrtá tabulka malo- vaná s smrtí. lžrb J. Mti v rámcích namalovaný. Na stěnách z vobojí strany vobilo ¢ernym suknem. Figura na plátně malovaná sv. Zuzany, jiná figura Adama a Evy, figura sv. Daniele se lvy na tabuli, vše na plátné v rámcích zavěšený, jedna mapa, Stok jeden, stůl, lůžko malý, koberce turecký na něm starý a kůže nedvědí, polštář velký kožený a malý polštářík též kožený, [utro vlčí, dvě stoličky, almary dvě v stěně, v nichž knihy in folio, 49, 80 plno; koflík velký, konvička stříbrná, koftíček pozlacený. Item v lruhlici malý železný našlo se: skládací prsten s diamantem a rubínem, druhy s sirotkem, ti'et( s safírem, čtvrtý $Smarakem smelcovany, pdtej s perlou, ¥cstej vergiss- mcinnicht, sedmej s lurkusem, osmej pleteny zlaty prsten a maličký prstínek s Smarakem, medaje pozlacená šmel- covaná s obrázky charitas, záponka s dvouma kaménky pozlacená, kroužek zlatý. V též světnici truhla černá velká u kamen a v ní: poclivice s černými aksamitovými šnity povlečený karma- zinem popelatym bodenym, puncochy hedbdvny cerny jeden | XXX. V Husově třídě. — Č. p. 41. 745 pár, plášť černý vlaského sukna s aksamítovými křídly, druby soukenny s aksamítovými předky, třetí šamlatový černý, suknička damašková černá, druhá kanavacová černá, soukenny kolár aksamítem premovany, vopasní kabát bar- chanovy s karmazinovymi ruk4vy, koldr aksamftovy černý, kabát karmazínovy popelaty, 2 biryty aksamitové, ksas aksa- mítový černý, item bez vody šamlatový ksas. V komoře jdouc z té světnice: voštípy 4; ru&nice dvě dlouhý v pouzdrech a třetí kratčí a jedna rejiarská. Kordů 11, čakany 4 a sekerka, vísáky 2, voháňka pávová, suknička mužská černá dlouhá mochejrová, živůtek karmazí- nový černý, klobouky dva. Slofpelc barchanovy popelaty berany pod&itj, kożich popelaty liškami podšitý, kožíšek černý bez vody šamiatu kunami podšitý krátký, aksamitovy ksas starÿ cerného aksamitu, kabát starý z filček, kabát cendldortový pomazinový, ksas černý z filocelu, pás černý aksamítový, kožich voděvací soukenný kunami podšitý, plášť černý z míšenského sukna, černý punčochy harasový jedny, 1 rukavice černý soukenný, ksas černý s šnity soukennymi, soukennd suknicka černá mužská, kodinky bicí na stěnu zavésili, sypací hodinky, vrchcáby troje, kožený dlouhý polštář a druhý malý cvilinkový. Truhla velká jedna a v ní 2 řetízky armpantovým dílem a pozlacený groš, dva armpanty, pásek stříbrný po- zlaceny, damašková hřebíčková sukně mužská, soukenný kožich dlouhý, černými spratky podšitý, mantlík černý da- maškový podšitý ženský tkanicemi premovaný, popelicemi podšitý, futro kuní, kožich voděvací černý soukenný ku- nami podšitý. V jiný bílý truhlici nový košil mužských 7. Na almaře dva visáky a tlumoky dva. Lůžko pod nebesy, na němž jest 6 kusův větších a 5 menších podušek ; lu- cerna sklenná nad lůžem. Jiné některé drobné věci vše- lijaké, též něco kněh, to vše v hromadě na zemi na or- hożi slożeno. Na mazhauze stůl, stoček, židle jedna, stoličky 3, almara černá, stolček malý, lucerna sklenná. V druhý světnici: Stoly dva, na nich koberce starý strhaný, stolice kožený dvě, umývadlo cínový zavěšený s měděnicí cínovou, zrcadlo vohnivý, obumbraculum malý. V almafe u voken: sekryl zlatf neb. pána a druhý prsten 3 diamantem, jiny s granátem a prstínek s turkusem, kámen samotný lurkus velký, kámen, na němž erb řezaný, v pou- zdře malym bodinky sypací perlový matky, nákončí stří- brny, hodinky zavěsující malý v černým aksamftovÿm py- tlíčku, lžic stříbrných 12, pečeť mosazná, pinetní konvice, žejdlík, 2 poloupinetní konvice, konvičky maličký čtvrtky 8, 2 misky malý za kamny, postel pod nebesy, na ní koberec starý a 2 kožený polštáře a dvě peřinky. V komoře skrze světnici: Mísa cejnová velká. Truhla velká na nohách žlutá a červená malovaná. Našlo se v ní: některé Inčné vinuté šátky a chodící šaty, cejcha velká, 8 prostěradla a 2 cejšky, 3 ručníky, ubrus, 18 loket plát- na bílého, tři kusy plátna bílého tenkého, patuch, 2 ko- berce, truhlička od koření. V druhé truhle velký bílý jsou některé rukavice a věci pernaté, starý plášť neb. pána, prostěradlo kmentový velký, roucha na kolibku dělem a druhá k křtu, cíšek 7. V jiné truhle bílé prostřední: cej- šek 8 a dvě velký a plachetka, cejšek malých 21, velkých 8, cejchy s polštářův 3, plachet 7, plachta velká, ručníkův 7, ubrusy 4, servítův 18, čeledních ubrusův 3. Na kolibce bílý plátna tlustého dva kusy, dvě cejchy tlustý a plachta jedna tlust4 a S/rosok tlustý čelední, dva kusy zeleného plát- na. Lože velký, na něm 2 peřiny vo jedny cejše, peřinka vo dvou cejchách, polštáře 2 vo dvou cejchách, peřina svrchní yo dvou cejchách, podušek malých 6 vo dvou cejš- kách, prostěradla 2. Na druhým lůžku nízkým inalým: Peřin- 94 

Strana 746
746 XXX. V Husové třídě. — C. p. 241. ky tři s dvěma cejchami, polštář a dvě podušky s dvěma cej- chami, prostěradlo, s/rosok. V truhlici malý panenský: Pás | stříbrný jeden s żaloudky pozlacenymi, 2 pásy stříbrný armpantovÿm dflem. V äkalulce vokrouhlÿ malÿ červený křížek pozlacený starým dílem s periami a rubínkami, 2 armpanty zlatý, jeden s šmelcem a druhý bez šinelce. Prsten s 4 rubínkami a s diamantem, druhý s rubínem, třetí s červeným srdíčkem, člvrtý s turkusem, pátý ruka V ruce. V kuchyni cínové nádobí v sklípku: Flaší velkých 5 cejnových s velkými šrouby, ó s menšími šrouby s erby neb. pána a paní, flaše cínová v 1/2 pinty s šroubkem, dvě konve velký cínový, dvě konvice prostřední s řábkem po 3 žejdlicích, 8 konvice cín. po 3 ž., dvě poloupinetní, žejdlíky 2, půlky 4, hrnec cínový, umývadlo s měděnicí, cín. talířův 18, šálův 6, mís 4, mís prostředních 12, kře- nových misek 8, slánky na nožičkách 2, misek menších 6, čepův mosazných 9, rendlík mosazný, moždíř velký a jeden menší s paličkami, stříkačka mosazná, svícen mosaz- ný, kotlíky k rybám 2, vohřívadlo měděný, hrnec velký k hřívání vody, vanička měděná k chlazení nápoje času letního. V kuchyni na polici: misky cínový 2, k vomáčkám 4, šál cínový, b misek k vejcüm, talíiüv cínových 10, svícen mosazný, rožen železný velký a malý, rožničky 2. Nahoře pod krovy: Velký stůl vokrouhlý, stoličky 13, stolček dětinský vokrouhlý, židle červená, stolček. V komoře rožnův 6, pánvice železný 8, koflíkův měděných 6, hrnec měděný k vodě zahřívání, pekáč plechový jeden, kotel prací velký s tryfusem, kozlíky železný na vohniště 4, rošty 2, lžíce železný 4, sekáčky 2. V druhé komoře truhla bílá a v ní staré hadry, diże na chleb pečení 2. V třetí komoře pod krovy: Truhla zavřená zapečetčěná. O té zprávu dávají, že by nějaké knihy v ní bejli měly. Biblí jn folio velká latinská psaná, píla velká, trejfusy na kotlíky 2, rejče železný 2, hrábě, vidlice, kratce, zvonec k domu. Dole v domě korbelů kožených 8 zavěšených a jedna sklenná lucerna. V sklípku v domě pod schody dole truh- lička malá vokovaná, v ní néco svicek lojovych. Maslo s soudkem málo neplný. V jiném sklípku u schodü, kde kuchařka líhá: lůže jedno, na něm 2 polštáře, dvě peřiny a poduška. Na dvoře v jednom sklípku kotel prací a něco nádobí kuchyňského dřevěného. Na dvoře zadu v světnici, kde vinař s pacholetem líhají, lože, na něm svrchní peřina a druhá spodní, poduška a 2 plachty. V marstali chomoutck s rohami a sáné s korbickou, sedlo. V sklepě vinném dole pod zemí sudüv vína bílého 7, červeného 2, malý soudček ve čtvrtci s červeným vínem. Ve velkým sklepě v domě v síní proti dveřům: lůžko malý, na něm 3 peřiny a po- dušku, druhý lůžko pod nebesy na něm peřina, polštář a poduška. Lože velký pod nebesy, na něm ó peřin a polštář. Koberců tureckých 9. V truhle jedny servitův 20, ubrusy 3, ručníky 3. V druhé truhle něco nádobí cínového. V třetí truhle v škatulce zelený dlouhý páteř stříbrnými zrnami, zrnek bez Snury 35, pečet neb. paní Lidmily z Vlkanova, groš s božím umučením, stříbrná nožnice s řetízkem bez nožův. V škatulce bilý korál velký červený do stříbra vsazený, vlčí zub v stříbře vsazený, pás kožený stříbrem vobity. Stříbrné nádobí: lZic pozlacenÿch 12, koflfkû 10. V malÿ truhličce něco jednorožcovy kosti, hruška alabastrová, flaška maličká alabastrová s pozlacenými vobroucky. V čtvrté truhle velký: cínovatiny 5 kusův, plátna bílého 11 kusův, povlak a cejšek 67 kusů. V páté truhle menší u velikého lože pod nebesy ručník, servitův 12, vše damaškovým dílem. Více servitů 4 tuzny, dva XXX. V Husově třídě. — C. p. 241. tuzny servitův domácího díla, rucnfküv 5, ubrusüv 17, více zbytečných servitův 11. 23. 1600, 4. ánora. Rukop. C. 2179 JL f. 57. V pátek po Hromnicích staly se smlouvy svadcbní mezi Lidmilou Cyrylovou z Morchendorfu na místé panny AU- běty, pozůstalé dcery po Janovi Śmerto$ovi z Rysenthalu a Tomášem Raušem z Raušenbachu, služebníkem při kance- láři: Ceské dvorské, a to taková, že nadepsaná Lidmila po dceři své věnuje 400 k. gr. m. 24. 1600, 24. dubna. Rukop. č. 2205 f. 198. (Kšaft ousini Lidmily Nausovy z Fenixfeldu). My purkmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — že jest píed námi — oustní kšaft někdy uroz. paní Lidmily R. z F. vysvědcen — takto: Że pracujic taż pani Lidmila ku porodu v sobolu po nedéli Misericordia léta tohoto devadesátého osmého pominulou, před nimi hlasité oznámiia, Ze Saloméné, chüvé svý, poroučí 50 k. m. A potom p. Tomášovi Raušovi, manželu svému milému, všeckno, což má. Totižto díl svúj vÉecken, kterejkoli se jí po dobré pamčti p. doktorovi Janovi Bannovi z Fenixfeldu, otci jejím vlastním, dostal, že mocně témuž p. Tomášovi po smrti své odkazuje a dává. Do třikráte to přede všemi, což jich tam přílomných bylo opakujíc, aby se nestaral, že mu všecko poručila, A na- posledy Barušku, sestru svou, P. B. a témuž manželu své- mu. Toto vysvědčení jest přijato v kanceláří pražské v pon- délí po Trojici l. 98. Kteryżto kBaft my purkmistr a rada, ač zprvu odpor jemu vložen byl, však se po témž odporu podle práva kráčeno jest nebylo, protož k další žádosti Tomáše Rauše takový kSaft sme ztvrdili a jemu místo dali. Act. fer. ll. po Jubilate 1600. 95. 1602, 16. srpna. Rukop. č. 2113 f. 264. Tomis Rauš z R. — jsoue v nedostatku zdraví oznámil, že dům vněmž bydlí — dává Alžbětě Raušové z Ryzentalu, man- želce své milé. (Bratru Tomášovu Maxmilianovu Raušovi ve Vídni má se vyplatiti 100 k. gr. m) 26. 1603, 30. října. Zwmtéž /. 305 Václav Koch z Kolburku činí s manželkou svou Alžbětou z Ryzntalu smlouvu svatební. 27. 1608, 24. kvélna. Tamléz /. 462. z Kolburku a Mandalena z Braitnberka m. j. 28. 1608. — Rukop. ë. 1066 f. 416. Vâclav Koch z K. svědčil: Když sem byl v městě Zitavě na učení, Ze sem od Jana Fišle, městěnína St. M. Pr., naučení vzal, kterak bych uměl děl: ití prach, aby nebouchal. l ten prach podle jeho učení, byv$i v pacholetstvi obadva spolu, sem smocil, po smoceni zase vysusil, potomne týmž prachem ruénici p. Symcona Rcdlfestera, kterej na ten čas panství Brandejskýho hejtmanem byl, kteroužto ručnici syn jeho, byv$i se mnou na ućeni, jmól, sem nabil. A potomné sem šel s tou ručnící za město k rybníku spolu s tovaryši svými, chtějíc na kačky stríleti a poslechnouti, zda-li bouch- ne. I sméfujfc k tomu, ruénici sem založil, že nemohla spustiti. Zapoměl jsem na to. Potomně sem odložil základ- ku a přimířil a vyliskl, (akZe ručnice vystřelila a na drob- ný kusy, až právě k líci, u šroubu rozkočila a k tomu taky bouchia, takže sem za několik neděl na tváři bolest jměl, jakož až posavad znamení od toho prachu na tváři mé pozůstává. Potomně jednoho času trefilo se u mýho p. otce v domě, że Adam Hovorčovský, měštěnín města Berouna, přítel můj, kterýžto již umřel, v šenkovně dole ručnice na stole zanechal a já byvši v pacholetství takovou sem ruénici vzal a nevím, jak iii se to přihodilo, kohoutku sem nepfiloZil a taková ruénice spustíc vystřelila a kulka, souci svétnice dřevěná, do dřeva vpadla. 29. 1609, 81. srpna, Rukop. č. 1067 f. 155. (Svě- domí k prípovčdi paní Mandaleny Kochové z Breilenberka Václav Koch 

Strana 747
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. na slatek po někdy Matesovi Šmidovi, prvním manželu je- jím, pozůstalý.) Mandalína, Bartoloměje havíře z Freiberku manželka, u Václava hrně:ře naproti sanytrníkovi bytem, svědčila: Já sem sloužila na onen čas u modrejch jeleni u starýho pána a paní Mandalena byla dole; já sem jí {аку musila posloużiti. A sem toho povědoma, že když Mates Smid, manžel její, na morní bolest umřel, že jest paní Mandalena velkej náklad naložila na pohřeb, A po pohřbu ten pátek se Mandalena a pani malka jeji fekia mi, abych běžela pro babu, neb byla paní Mandalína s těžkým životem. A já z domu nemohla, bylo zapečetíno. A slyšela sem v kuchyni, že řekla paní matka její k lšrazimmovi doktorovi: Мес, nakládejte s ní pěkně. A on zase řekl: Musí jedno pryč, jedno neb druhý. A viděla sem, že paní matka přinesla něco v hrnci cejnovým do kuchyně. Bylo přikrylý, než nehledéla sem na to, ncvím, co je bylo. A paní Mandalína měla služebnou děvečku, laky móla mornf bolest. Měla s ní velkou práci i se samejm. Vyndali ji na voze k sv. Petru v noci; ráno zemřela. Když pán skonal a žena jed- na přišla, ožnámila, že (a děvečka taky umřela, tak i na pohřeb ty děvečky nakládala i ženu jí byla k vopatrování zjednala. 30. 1611, 18. ledna. Aukop. č. 2114 f. 34. Uroz. paní Anna Slavatová z Smiřic a na Kbele k. d. proti kostelu sv. Jiljí mezi domy Knechtovským a pp. Ouślec- kých obostranně ležící od Václava Kocha z Kolburku a od Mandaleny z Preitenberka m. j. za 1862 k. gr. č. 31. 1614. — Tamléž f. 144. Václav Koch z K. a Anna z Mohelnice m. j. * 1627, 8. března. Tamléž f. 358. Matouš Studen- ský, komorník při dskách zemských a Anna Marie roz. Rodovská z Hustiřan in. j. k. d. u Vannů řečený od uroz. p. Jana Albrechta Slavaty z Chlumu a Košmberka za 2100 zl. rýn., jak to měl po paní mateři Anně Slavatové z Smiřic. © 1660. — Rukop. č. 2/16 f. 160. Kateřina, vdova po Matěji z Lichtenberka, sekretáři při kanceláři Ceské, roz. Lilicnblattová z Lilienberka, dostala dům Vannovský z části vzdáním bratří Jana Viléma a Adama Mikuláše Rodovských z Hustiřan, 2 části odkoupila r. 1657 od Annuy Marie, vdovy po Janu Drbalovi. To vše postupují déti Arnošta?z Lichtenberku svému švagru Janu Wagne- rovi z Wagenau, účetnímu hraběte Gallasa, a Saloméně Polexinč, m. j. Číslo pop. 240a. (Kočovníkovský, Knechtovský dům průchoditý.) ^|. 1423. — Rukop. č. 2099 /. 116. Invenlariun in domo Koczovnikonisse contra s. Epidium rerum lorcncz, olim iudicis curie regalis, ibidem in testudine repositarum, que res orphanis olim Bernardi Kotek racione debiti sunt assignate: Primo duo plumalia magna cum tecluris bar- chani, item due plume minores cum tecturis de czwilink. Item cussini XVII meliores et leviores, 111] cantari żejdli- koví et duo de media pinta, pelvis magna, equlusy cum- pus, flasca ferrea. Cantari majores cinovi III, Culcitra alias koltra magna, VII lasce ferree, scultelle XVI cínové, kotlík a dhifus, JX plumaria (pluminaria) scdacie, item capitalia duo, il. capecia alias koberci tria, czalun unum et sperloch unum. ltem mensc tres, sedes una, almaria parva lachov- ská. Item II] ciste et una cistula tachovska. Ii. linthi- amina tria. roznemobla na morni bolest pani * XXX. V Husově třídě. — C. p. 240a. 747 *2. 1434, 28. února. Tamtéž f. 369. Drslaus, natus Zdislai de Malovar, fassus est se debitorie obli- gari in XXV s. Iohanni Iehliconi, in quo quidem debito obligat sibi domum suam Kocovnikovskf dictam ad quat- luor annos — tenendam, ulifruendam et possidendam. Quandoque autem quintus annus advenerit et prcíatus Drslaus dictam domum cuiquam vendere voluerit, exinde primum dicto Tehliconi insinuare tenetur, utrum ipse in precio eodem, prout aliis venderet, eandem recipere volue- ril, quia ulira alios. forum favere sibi tenetur. Quod si uolucrit, ex tunc eandem vendere potest, cui voluerit, ac tamen dicto quinto anno semper illese et siue impedimento quolibet prefalam domum encre tenctur. Et in dictis quinque annis omnes collectas, steuras, vigilias, expediciones ac alias honoraciones civiles peragere tenetur de dicla domo antedictus Ichlico. Et si eo in tempore in prefata domo quicquam extruere seu reformare voluerit, hoc cum voluntate dicti Drslai et cum testimonio bono facere tene- (ur. Elapsis autem quinque annis antediclus Drslaus tene- bitur sibi antediclas XXV s. dare cum omnibus impensis super dictam domum tempore intermedio factis et bono Lestimonio counprobatis. Quod si non fecerit, exinde sepe- dictus leblico tenebitur antedictam domum tenere, habere et possidere, quousque prefate XXV s. cum omnibus im- pensis non fuerint persolute. Nichilominus est exceptum, quod si aliqua collecta usque festum Georgii nunc ven- turi imposita fuerit, eandem prefatus Iehlico explere tene- lur. Si vero vigilie, expediciones seu alie honeraciones usque dictum festum fuerint, easdcm prefatus Drslaus subire tenetur. Postremo est exceplum, quod antediclus Drslaus habitaculum supra stabulum cum celario parvo et cum camera, in qua nunc manct, in dicta domo per omnes illos annos debet habere et tenere pro sua utilitate. Act. fer. III. dominice Reminiscere, 1. 1438, 29. dubna. Rukop. ć. 90 f. 38. luxta amica- bilem composicionem famosi Ioliannis dicti Rokycansky, resi- dentis in Brzví, inter Laurinum de Rokyczan ex una el lohan. nem ac Álssonem fratrcs, natos olim Pawliconis de Cerveny Üjezdec, parte ab altera, prout litis materia vertebatur pro domo sita circa s. Egidium inter domos plebani eiusdein ecclesie ex una et reli tam Iohannis Linden parte ab altera, quam idem Laurinus aput prefatos fratres — emit, sed non valens eandem persolvere, ipsis orphanis condescendit. Quam quidem domum prefati orphani Iohanni dicto Pytlík de Zwoleniewes, sororio resignaverunt, suo in eadem summa, videlicet in centum s. gr. — Et prediclus Laurinus debct in eadem domo manere usque festum s Galli proxime advenienlis et eadem utifrui dempto brasealorio, quod Io- bannes Pytlfk pro se reservavit. — Act. fer. IIf. ante ss. Philipi et Iacobi. 2. 1488, 29. куёта. Rukop. c. 2099 f. 443. Postquam litis causa vertebatur inter Janconem et Alssonem, orphanos olim Pawliconis de Crveny Üjezdec, ex una et Iohannem braseatorem dictum Iohlin parte ex altera occasione conven- cionis seu obligacionis domus dicte Kocovníkové site ex opposito ecclesie s. Egidii, quam idem Iohlinus convenit et in obligacione tenet a Drsiao, nato Zdyslai de Malowar, marito vero Aniczce, filie prefati Pawliconis. Ipsum ]ohli- num prefati orphani de possessione huiusmodi domus impe- tentes dicentes, quod ipse Drslaus non habuit auctoritatem eandem domum exponendi seu obligandi cuiquam sine Scitu corum. Extunc — arbitri — inter dictas partes pronuncciaverunt: Primum illas XXXV s, predicto lohlino, quas sibi predicti orphani post racionem factam remanserunt debilorie obligati, adiudicantes et duas s. pre- falo Drslao, ut ipse Iohlinus refert, quod solvisset Ctiborio 94* 

Strana 748
748 XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. a tabulis, et LXX gr. antequam se de domo intromisit pro relentis colleclis communilati, prout ipse Drslaus cum conthorali sua preíata retinuit, quos assignavit, si hoc demonstraverit, ex tunc huiusmodi due s. et LXX gr., sic per testimonium deducti, debent anumcrari ad prefatas XXXV s. — Act. fer. V. ante Pentecost. 3. 1438, 1. července. Rukop. č. 90 f. 22. Lauren- cius dictus Laurin de Rokyczan ct Hester e, domum Ko- Govnicky dictam, silam ex opposito ecclesie s. Egidii inter domos plebani eiusdem ecclesie ex una et relicte Iohannis parle ab allera, erga Iohannem et Alssonem, orphanos Pa- wlikonis de Červený Újezdec pro centum s. gr. liberam ab omni censu. Act. fer. III. post Petri et Pauli ap. (Po straně připsáno: Non transivit predicta proscripcio. Kvi- tance skutečně nejsou zapsány.) 4. 1472, 16. ledna. Rukop. č. 2105 f. 318. Jan řečený Pytlík, měštěnín St. M. Pr., k rozličným hledě pří- hodám a zvláště k příhodě smrti života svého — vzdal jest duom svuoj blíž sv. Jiljí kostela mezi domy farářovým z jedné a Václava uzdaře z strany druhé ležící a k tomu také jiný statek vešken — Janovi, synu svému nejslaršiemu, pod takovými však mezi sebá ucinénymi ümluvami, totiž- to aby týž syn k napredpsanému otci svému poctivost, vážnost a synovskú milost vždycky zachovávaje jej stravú slušní i oděvem, jakožto milého rodiče svého, až do jeho smrti počestně opatroval a v těch desieti kopách platu, kteréž jest sobě do života toliko k svým potřebám po: zuostavil, neptekáZel. Pak-li by jakákoli prfhodá a záhubi ten plat jemu zhynul, tehdy od téhož syna jeho má jemu X k. gr. z komory každý rok rozdielně vydáváno býti. A k tomu což jest koli nynie komužkoli puojčíl neb uvěřil, ty dluhy všecky má k své ruce Pytlfk stary vybicrali. ltem týž Jan, syn jeho nejstarší, jiným mlazším synuom a svým brátřiem, to jest Václavovi a Michalovi, ze všeho toho statku otcovského mA vydati za jich dědičný a předepsaným otcem jim uložený diel hotových peněz každému z nich 11 C k. gr. a se dvě postely každému rúcha ložnieho, po třech mísách cínových, z nichž tři jsou kované a tři lité, po dvú ubrusú ovilinkovú, po jedné truhle a alimaře a po jednom javorovém stolu. Jimžto přidati má tři pásy střie- brné, dva menší, jeden větší, věnček perlový, koltru zele- nú a koberec zelený veliký jeden. A dokudž by tíž jeho bratrie v détinÿch żivi byli Jetech, mó tyż Jan, bratr jich, dle přirozeného milovánie je stravi, oděvem, knibami k učení i placenicm od nich věrně a právě bez dicluov jich umenSenie opatfiti a na svuoj gros starati sè k doklá- dánie. A v tom jestliže by na kterého z nich před lety rozumu došlými P. B. smrt dopunstiti ráčil, diel takového na živé bratřie, tudiež j na svrchupsaného jich otce, wá a bude mieti připadnúli. Pakli by je všecky tři, totiž najstar- šicho syna svého bez dětí, i mlazšie oba syny svá týž otce živností svú přebyl, tehdy ten statek vešken má zase k němu navrácenie a nápad micti. Z kteréloZto toliko Zeny syna svého vedle svatební smlúvy povinien bude odbývati. Než umřel-li by předepsaný Jan, syn jeho najsturšie, jedno nebo více dětí svých po sobé pozuostavé, tebdy to nebo ti děti mó a mieli bude neb budú práva otce svého požívati a v ném ostati místo jeho držiece. Jestli že by také ta dva bratry napřed psaná buožie milostí popřieniem přišli k le- tom dospělým věku svého vedle práva, tehdy témuž Ja- novi nejstarSiemu, bralru svému, pnol Jéta dadáce védéti napřed, mají od něho dely své vzieti. Act. fcr. V. ante Anthonii. b. 1475, 14. ledna. Rukop. ć. 2119 f. S. t. Ve jméno božie amen. Já Jan Pytlík, měštěnín St. M. Pr., vyznávám, že ačkoli z dopuštění boZieho oc takZe vSeckeren XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. statek svuoj — dal sem — Janovi, synu mému —. Tak však, aby týž syn muoj za ly pásy střicbrné nebožky man- želky mé a jeho mateře, kteréž jsem jemu dal, XX k. gr. na kalich k sv. Jiljí — vydal — a na něm aby znumenic mé bylo neboli syna mého —. Zákóm do školy sv. Jiljie na drva — 39!/, k. gr. Act. sabbato post oclavam Epiph. 6. 1486, là. srpna. Rukop. c. 2106 [. 127. Georgius Ježíšek et Magdalena e. d. inter. domos lacobi saponiste ex una ct generose Margarctlic de Tynec dicte Zlonická parte ex altera cum braseatorio el braxatorio crga lohan- nem Pytlík pro CCX s, gr. pr. Act. fer. ll. post. Tiburcii. 7. 1492. 1. srpna. Rnukop. č. 2107 J. [7. Johannes Knecht et Katherina c. d. olim. Pytlikovsky aput Georgium Ježíšek pro CCX s. gr. pr. Item pro sactaginc, doliis ct aliis supellectibus ad braxatorium pertinentibus XL s. gr. pr. Act. die s. Pelri ad vincula. 8. 1510, 81. ledna. Aukop. c. 2108 ]. 48. Jan Knecht vzdal jest polovici domu svého zadnicho, v kterémž bydlí, ležícieho k sv. Anně — Václavovi, svému, a Anně m. j Act. fer. V. ante l'urif. 9. 1610, 15. prosince. Rukop. č. 2006 f. 156. (Kšuft Jana Knechta.) Ve jméno boží amen. Jú Jan Knecht sla- zcli dovnik, mésténfn SL M. Pr, vyznávám tiemto listem obecně přede všemi -— že ačkoli z dopusténie boZicho nemocen jsem — toto mé poslední poručensivie -— ric- dim — Item Magdaleně, dceři své, s Václavem, manželem jejím — odkazuji vinici nad Vršovici VI str. micry držící —. Stalo se v neděli po sv. Lucii. 10. 1511, 20. února. Rukop. č. 94 11. f. 106, Jakoż jest nebożtik Jan Kuecht odkizal pás stficbrny a véncc perloví Magdulené, dccfi své, v kšaltu svém tak poloZiv, aby to Anna, sestra jejic, u sebe chovala a jic Magdaleně k potřebě jejic časein svým vydávala a zase k sobě to přijímala, aby to nebylo utraceno, jakož kšaft téhož Jana Knechta šíře to v sobě zavierá. I Václav, zeť jmenovaného Jana Knechta s Anmú, manželkůú svü, ne- chtějíc toho u sebe chovati a o to péte mieti, učinili sú s nadepsanú Magdalenú a Václavem, manželem jejím, o to smlüvu, Ze Magdalena ten pis i korunu od té Anny k sobě jest přijala —. Act. fer. V. ante Petri in kathedra. 11. 1511, 1. dubna Rukop. ć. 128 II. f. B 7. V té při mezi Václavem zetěm a Auni, dceri nebożika | Jana Knechta, z jedné, a inezi Brikcím, též zetčm a Marlú, dcerú téhož nebožtíka Jana Knechta, z strany druhé, kdež. to oni Václav a Anna žádali sú, aby kšaft nebožtíka Jana Knechta, otce jich, tvrzen byl a póni aby jc zuostaviti a zachovati ratili pri tom jeho zřízení a odkázání a zvláště při té vinici Hedvikovské, klerúž jest jim odkázal a na to ukázali týž kšaft Proti tomu on Brikci s Martń, mauzelkü svá, pravili Zádajíce, aby ten kSaft tvrzen ne- byl v tom kusu, což se té vinice odkázanie dotyce, a pra- více, že jest on Jan Knecht, nebožtík otce jich, té vinice jim Václavovi a Annč otkazovati nemohl z té příčiny, že jest jim ji dal a knihami pergmistrovými dědičně zapsal. A na to tyż zápis v knihách pergmistrovych ukázali. l'roti tomu zase oni Václav a Anna oipfrajíc pravili, Ze jest on jan Kuecht to odkázániec lé vinice tím kšaltem svým mohl dobře učiniti podle inoci, v tom zápisu předepsaném sobě pozuostavené, táhnúce se v tom na lýž zápis. Proti tomu oni zase Brikcí a Marta, manželka jeho, odpírajíce pravili, že z té moci sobě pozůstavené on Jan nebožtík Knecht ncmohl jest té vinice mimo ně žádnému odkózali ani jinak odciziti od nich, Ze jest jim to přiříkal před dobrými lidmi, že té vinice od nich odtrhati nemá. A na to uká- zali svědomí. Tu p. purgmistr a páni svým ortelem vy- povídají: Poněvadž nebožtík Jan Knecht v zápisu tom, 

Strana 749
XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. kterýmž jest zapsal tu vinici Brikcímu a Martě, manželce jeho, a jich dédicóm i budúcím, moc jest sobě pozuostavil za své živnosti toliko a týmž zápisem po své smrti jim Brikcímu a Martě, manželce jeho, a jich dědicóm a budúcím jest tu vinici dědicky přivlastníl, žádného práva tu ani sobě ani kterému člověku nepozuostavil — j z té příčiny, což jest jim prvé tím zápisem dědicky přivlastnil, že jest toho jinému kšaftem svým odkazovati, nepřeměniv před- povédéného zápisu, žádnému nemohl. A protož podle téhož zápisu jeho Brikcího a Martu, manželku, dědice a budúcí jich při té vinici p. purgmistr a páni zuoslavují, tak však, což oni z toho komu ještě, tak jakž sú počali činiti, z toho vydati mají podle vůle nebožtíka Jana Knechta, aby tomu zúplna dosti učinili. Než což se pak tvrzenie kšafiu téhož Jana Knechta dotýče v jiných článcích i ku- siech a artikulech Zádají.li a neb budá.li Zádati, komuž co jim jest dáno a otkázáno, poněvadž žádný proti nim nic nemluví a neotpfré, 2e jej p. purgmistr a páni (vrditi rozkáží. Act. a. 1611. feria llf. ante Ambrosii. 12. 1514, 20. března. Rukop. č. 2108 /. 138. Václav sladovn(k, zet nékdy Knechtuov, a Anna k puol domu toho prednicho, kteryż byl odkázal nebožtík Jan Knecht Václavovi nožicři, zeti druhému svému, od téhož Václava, švagra svého, a od Majdaleny m. j. za CXXV k. gr. pr. Dálo se v radě v pondělí po sv. Kedrutě. 18. 1615, října. Tamléž /. E 1. V té při mezi Václavem Kncchlem a paní Kateřinú Pytlíkovú z Záhořen, jakož jest Václav Knecht ku právu dal Vávru Chlupa z Oujezda pro dluh svuoj jeho na ném právem dobyvaje a 2ádaje, aby mu k tomu dluhu privem dopomożeno bylo. Proti tomu paní Katcrina odpírala a pravila, Ze jest jeho Vávry Knecht pro tu příčinu vězeti ani ku právu dávati neměl ani jelio z toho dluhu hyndrovati, 2e sí o to smlávu učinili a to přijali; čehož jest jim paní Kateřina podala. A v tom se svědomí dokládala a je pokázala. Zase Knecht proli tomu mluvil, Ze to loduovérofm svédoiním pokázati chce, Że jsń té smlúvy nepřijali aniž jí jest přijíti chtěl. À na to svědomí vedl. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž svědomí obojí strany to seznává, že Václav Knecht a ti, ktoZ jemu svědomí dávají, že jsú byli za jednu stranu proti Vávrovi Chlupovi jej napomínajíce před paní jeho z dluhuov svých, i z té příčiny jedni druhým v té věcí svědkové podlé práva byti nemohü. A ponévadZ paní Kateřina Pytlíková podlé práva jest provedla, že on Knecht to jest přijal od ní, aby duom Vávruov mohl prodati a jí paní dluh její i svuoj sobě zaplatiti, že p. purgmistr a páni jej pfi tom zuostavují. A pončvadž [k] gruntu jest přistoupil pro dluh svuoj podlé práva, že k osobě Vávrově hleděti již nemuož, leč by svého spra- vedlivého dluhu na tom gruntu postihnúti nemohl. Tehda bude o vostatek k jeho osobě moci se navrátiti, A v tom paní Kateřina jemu Knechtovi překážky také žádné činiti nemá, aby on tak mohl svobodně ten grunt prodati, po- něvadž jest k tomu svolila. Act. fer. V. ante Sim, et Juda. 14. 1890. — Rukop. č. 2108 J. ll6. Zveden jest na duom Václava Knechta Johannes, písař p. Michala Slu- vaty z Chlumu, pro XXVIII k. gr. pr. povinnajch. 15. 1528. - - Nukop. ć, 1047 /. C 19. (Mezi Vá- clavem Kuechtem a Brikcím Rehákem z Kvetnice.) Jiří Ježiešek, toho Gasu pergmistr, p. Rehof Chauickaj ze Všehrd a Jan Legat, toho času konšelé, a Mikuláš Konáč z Hodiškova, tehdáž písař páně pergmistruo, vyznali jedno- mysluč: Když se jest nás neb. Jan Knecht dožádal, aby- chom k nemu pfisk na kŻaft, tu jest oznámil vuoli svi o vinici Hedvikovski, že jest jí polovici odkázal Brikcímu Rehákovi a druhú polovici Václavovi Knechtovi. Při tom XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. 749 jest taj Knecht k p. pergmistrovi takto řekl: A perg- mistfe, Lobét véfím, Ze se to tak stane, jakż jest vuole má. Pakli by se tomu tak nestalo, že bych tě cht8l viniti na onom světě před milým bohem. 16. 1524, 19. července. Rukop. č. 2110 f. 48. Jifik mlynář a Barbora k. d. Knechtovskaj od Václava Knechta a Anny m. j. za dvě stě míně šesti k. gr. č. Act. fer. 111. ante Magdalene. (R. 1528 splácí již Jakub Šrámek.) 17. 1528, 17. září. Rukop. č. 2142 f. M 17. My purgmistr a rada Starého M. Pr. vyznáváme — kterak Jiřík rourník učinil — své poslednie vuole poručenstvie v pondělí po sv. Jakubu ap. l. 1528 — takže — odka- zuje puol domu svého — Knechtovského Anně, dceři neb. Petra puskaf'e, své schovanici, kteráz jest nyn(éko pti nám, a k tomu též Anně — vinici za Košíři, kterúž jest koupil od Jana od zlaté mříže. A druhú polovici domu odkazuje Šrámkovým synóm Šimonovi a Danielovi. A z té polovice domu aby bylo vydáno Anně, dceři Šrámkově, ženě Bo- huslavově XXX k. in. Item stroje a nádobic mlynářské a lesařské všecko odkazuje mlynáři Mikulášovi Kalousovi. (Publikováno v den sv. Lampcrta 1528.) 18. 1528, 10. prosince. Rukop. 6c. 2155 f. 94. Mistr: Vavřinec z Betléma obeslav p. Bartoše zvonaře a p. Ja- kuba Šrámka, poručníky a správce domu u Knechtuo proti kostelu sv. Jiljí; maje proti niem při a stěžuje sobě nčjakú výheň udčlanú biízko kaply Betlemské, i ucinil lomu stání a příměří do sv. Jiřie najprv příštie v ten zpuosob: PonévadZ oui jsá poruéníci toliko a ne hospo- dářové domu toho, když hospodář sám tu dovede a pro takovú věc bude-li p. mistr téhož hospodáře chtíti viniti, bude míti toho vuoli. Než do toho času ten, ktož jest najal a té výhně potřebuje, překážky jemu činiti nemá. Act. fer. V. post Nicolai. 19. 1529, 7. dubna. Rukop. ć. 2110 f. 299. Anna, dcera někdy Petra puškaře a nyní manželka Svatoše, syna Jakuba Šrámka, vzdala jest polovici domu svého a duom Knechtovský manželu svému. Act. fer. ]III. post Ambrosii. 90. 1529, 19. října. Rukop. č. 1129 f. 25. (Adam z Nymburga s Vaclavem Kncchtem, maje právo sobě dané, vinil ho z L k. gr., podle zapisu, kery neb. Zigmundovi z Kaňku učinil.) V té při mezi Adamem z Nymburga a Václavem Knechtem, kteż jest jeho obeslal a vinil z I k. gr. č. podle zápisu toho, kteryZ na se Václav Knecht s Annú. manželkú svú, učinili neb. Zigmundovi z Kaňku, manželu Marty, a táž Marta majíci k té sumč právo ná- ležité kšaftem neb. Zigmunda jemu Adamovi moc jest dala listem pod pečetí pánuov šefmistruov a rady mčsta na Horách Kutnách a na to pokázal kšaft téhož neb. Zigmunda, list mocný i zápis z knih mestských. Proti tomu Knecht odpíraje pravil, že on tuto neslyší, aby jaké próvo Marla, manżelka Zigmundova, k tomu měla, z čeho jeho viní. A poněvadž se z tohoto pokazování toho nic nenalezá, že on není povinen k tomu odpovídati. Než kdyby byl povinen, věděl by co k tomu mluviti. Ale poněvadž on Adam od jeho Zigmundovy manželky nic nepokazuje, aby jí co tu náleželo, že jim nic povinen není, Zase od Adama mluveno: Ze ou dosti pokazuje, neboť což v kmhách jest, že lo vymazáno není. A také on Zigmund na to jest kšaft učinil. Proti tomu od Knechta jest mluveno, že ten kšaft toho v sobě nedrží, aby on měl co Knechta, neb sám praví, že sem měl. A poněvadž sám se toho odsvědčuje, že jemu nic povinen není an komu jinému. — Tu p. purgmistr a páni — vypovídají Poněvadž z kšaftu neb. Zigmunda Štejkéře nenalézá se aby on jakú sumu Martě, manželce své, na Václavov 

Strana 750
750 XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. Knechlovi odkázal ancbo ten zápis, aby komu poručil, kerýž sú z městských knčh pokázali, než učinil o tom duominku, že u Václava Knechta v Praze v Jilské faře L k. gr. č. měl. Aby co o tom víc kšaltem zřídil, ježto by jí Martě m. j. náleželo, ježto by podlé toho mohla moc ddli a o svi spravedlivost stdli, toho sc nenalézd, i z té příčiny jemu Václavovi dává se za právo, takže jí Martě tím ničímž povinen není. Act. fer. III. post Galli. 21. 1544, 17. dubna. Rukop. ë. 2129 f. 24. Vedle toho jakoż jest p. Viclav Beneda z Nečtin obeslal Ma- těje tesaře, bospodáře z domu Knechtova, i vinil jeho z tobo, kterak Václav, služebník jeho, přišel do domu Knechtova, chtěje skrze duom, jakož průchoditý jest, jíti a dvéře zadní byly zavřeny; i nemoha z domu ven přišel do svétnice a plal se, kdo duom odvírá, aby ho ven pu- stili. Tu hned tento hospodář Matěj k němu jest připíjel » jinymi a tak zasadiv&e ho za stól piipijeli k nómu aż jej užrali. A on sa již vožralý vyšel jest ven před světnici maje u sebe tulích pána svého, na kterémž stříbra bylo okolo 70 lotů. A hospodář v tom vycházeje ven z světnice k němu s světlem, tak jakž týž pacholek, ač vopilý byl, se pamaluje, jeho jest napomínal, aby ten tulich jemu schovati dal, poněvadž jest vopilý, aby mu ho někdo ne- vzal. Potom Lyż pachol-k jest tu usnul a procitiv hledal u sebe lulichu A nenalez8i ho zpomenul, że jest k nemu hospodar s svellem chodil a jeho, aby mu jej schovati dal, napomínal, Cekal na hospodáře, až vstal, a jakž vyšel z komory, mluvil k němu: Medle hospodáři, dej mi zase müj tulich. A on k tomu ncick3i vic viel do komory, snad aby se s ženou poradil, i vyšedší ven teprva odpo- védél, Ze o tom nic nevi a Ze mu schovati, z Celio na- pomíná, nedal. ProtoZ za to pán žádá, poněvadž týž Ma- těj v tom domu hospodářem jest a jeho Václava s jinými jest vopojil a k němu ven vycházel, aby k tomu přidržán byl, o tom tulichu, kde jest, oznámil, že na těžkost jeho pán nemíní nastopovati, jediné aby k svému uboditi mohl. Žádá v tom za opatření spravedlivé. Proti tomu od Matěje mluveno: tomu odpírá a nebojí se toho, aby nuň to, což prožalo- váno jest, mělo ukázáno býti. Než což jest samo v sobě, chce o lom zprávu učiniti. Že prisedsi z dfla podnapil se a ten služebník přišel jest do domu v noci, neví kudy; i jakž vešel do světnice kázal sobě piva dáti a přišedší k němu tu jest jemu, vzav korbel, připíjel, ale dyky žádné jest u nčho neviděl, a také, jakž oni žalují, ani k němu nevycházel, léž ani v komoře neležel, než v světnici na lavici s jinymi hostinskymi, a kdyz se ho ptali, kde by pána svého měl, pověděl, že neví, než že chce jíti a po- hledati ho. A v tom pije i usnul jest na Stoku. A byt védèl co o lé dyce, jakž se naň domlouvají, chtěl by po- véditi. Neví nic neZ to, že pán jest pověděl o té dyce, že ví kde jest zastavena. Kdyby on tolikéž věděl, chtěl- by se nato ptáti, kdo jest zastavoval. Z čehož se tuto viní, Nato od p. Václava Benedy mluveno: Tomu neod- pírá, aby k němu neměl toho promluviti o zastavení tu- lichu, ale že to za tou příčinou učinil, zdali by mohl na něm toho po dobré vuoli a bez těžkosti dosáhnútí. Neb byť jistotně věděl, kde jest zastaven, není takový, aby dar>mní zaneprázdnění V. Mti i sobě činiti měl, a tak nemůže jemu to za vejmluvu postaciti. Poněvadž: pak na svědky odloženo, žádá, aby čtení byli a po jich přečtení i na zprávu páně rychtářovu se táhna, aby před stranou oznámil, co jest, když tam do domu Knechtova chodil, od šenkýřky a podruhyně slyšel; připouštěje to k spra- vedlivému uvážení. XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. Zase od Matěje mluveno, že ti svědkové na škodu jemu nejsou, neb pacholek pacholku nasvídéuje, a jiní svědčí, Ze šel k ženě ležat do komory, ježto na lavici v světnici ležel. A taky ten pacholek u něho se neopil, jeho hostem nebyl, do něho mu nic nebylo. Aby co více proti tomu mluviti mél na tom není, neż k spravedlivému uvážení se připouští. Naposledy od p. Václava Benedy mluveno: Z do- mnění vyjítí nemůže, poněvadž prve tomu odpiral, aby s světlem k němu nevycházel, až potom se k tomu při- znal, a duom byl zaviin. Jinych tu nebylo než on; sa hospodářem, má věděli, kdo sou u něho. A protož po roucí to k spravedlivému vyhledání po svédcích i také po příčinách, neb na jiného domnění kromě něho vztá- hnouti se nemiże. Tu p. purgmistr a páni slyšíce žalobu — svým or- telein vypovídají: Poněvadž se z svědomí toho nenachází, aby on Matěj tesař tejně anebo zjevně od služebníka p. Václava Benedy jaký tulich k sobě k opatření ancb jak jinak přijal, než nachází se to, že jest tu domácí čeledi i nětco jiných osob se přimísilo a kdo by jemu Vaňkovi, pacholku, ten tulich odjal, toho sc nicimz neprovedlo podle práva, i z těch příčin: na ten čas Matěj tesař p. Václavovi Bencdovi tou žalobou povinnovat není. Než chce-li se dále p, Václav Beneda po ztrátě toho tulichu ptáti, právo se jemu nezavírá. Act. dice Jovis post Paschac a. 1544. 22. 1545, 27. července. Rnkop. č. 2117 f. 68. Meš- nožíř a Kateřina k. d. Knechtovský ležící inczi domy Ka- vanovým a Kašovým od Doroty Šrámkové i na místě si- rotkuov a Šimona, syna jejího, za CC k. gr. č. Act. fer. II. post Jacobum. 23 1548, 10. července. Tamléz f. 142. Kašpar Granovsky z Granova, král, sekretář při komoře české, k. d. Knechtovsky pruochodity ležící mezi domy Kašovým a Jana Sladkého od Alše nožíře za CCC k. gr. č Act. fer. III. post Johannem Hussium. 24. 1556, 10. ledua. Au£op. c. 2142 Jf. CC 10. (Kšaft Anny kuchařky.) Ji Anna, služebnice a kuchařka na ten čas u p. Kašpara z Granova a u paní Zolky m. j., známo činím tímto listem všem vuobce a zvláště tu, kdež náleží: Poněvadž nedostatek na sobě znám pH zdraví svém a v trestání božím jsíci — vuoli svi po- slední jsem oznámila a tuto sepsati dala: Najprvć jakoż jsem schovati dala paní sekretářové, paní své, čtyry tolary, kteréž u ní až dosud jsou, item za službu od sv. Jiří minulého a tak až do roka jměla mi dáti 6 k. m. i vydala mi na to za kolárek 11/o k., za $orc jednu kopu m. a peněz hotových X gr. bílých. A wéla mi pridati dvoje rukávce kmentové a fčrtoch kmentový, košili a botky nové. Item šaty chodící tylo móm u ni: Sukni ha- rasová červený, plażtók soukenny, Sore plténnÿ s zivût- kem Zamlatovym a trukhlici. A což v ní šatuov mám, to jest zamčíno v té truhlici, toho není potřeba zejména jmenovati. Item na Vyšehradě na rathúze 74, k. m., u p. Tomáše apatekáře pod stupni, manžela na ten Cas paní Barbory Rubášky, 4 k. m. ještě za neb. první manželky jeho za službu zadržané. Ten všecek statček jinenovaný — mocně dávám po mé smrti Martě Kojetické, podruhyni u p. Petra Kosteláka, na ten čas bytem u modrého Iva v St. M. Pr. — Act. fer. V. ante Letare 1558. (Vysvèd- čeno v pátek po Božím křtění 1356.) 26. 1559, 1. června. Rukop. č. 990 f. 187. Jakož | jest Kašpar truhlář z domu Knechtovic obeslav ku právu Rehoře Koníka, souseda, a Tomáše, syna jeho, vinil je z toho, když jest před týhodnem přišel! do domu Reho- 

Strana 751
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. řova a nevypil ještě konvičky piva, i tu hned Tomáš, syn jeho, na něj počal, dávaje inu i jednou i druhé židy vlaský, čemuž on Kašpar odporoval. Potom pak po třetí konvičkou v hlavu jej Kašpara udeřil i škodně zranil. Kdež Rehoře žádal, aby svym syncm sc ujistil, a on toho neuciniv jej takć jest spolíčkoval a sukni mu vzav ven z domu vystrčil. — Tu p. purgmistr a rada — vypoví- dají: Poněvadž Kašpar truhlif obviniv Rchofe Konfka sladovníka a Tomáše, syna jeho, 7 jisté věci, té své ža- loby ničímž jest nepokázal, a on Rehoř to svědomím jest provedl, že Kašpar do jeho domu přišed nenátežilč a nepokojně se choval, i jsa od něho Rehoře k tomu, aby pokoj choval a dával, napomínán, toho jest učiniti nechtěl, ule příčiny k svádě dával, ano i konvicí mládka Rehořova v prsy uhodil, i z těch příčin on Řehoř Koník a Tomáš tou žalobou jemu Kašparovi povinní nejsou. Act. fer. V. in octava Corp. Chr. 26. 1569. — Rukop. ¢ č. 1056 f[. 52. (Svědomí mezi Václavem Maršálkem pasířem a Francem Vlachem.) Pavel, Jana Horskýho pekaře syn, svědčil: Šel jsem skrze Se- kretáfovic duom a k tomu sem se trefil, když sou se s nimi vo rapíry drali. Tento jest byl již raněný, Václavů bratr s tím jedním Vlachem se držel, chlěje mu meč vy- dříti, a on jest mu ho dáti nechtěl. J4 sem k tomu při- stoupil, pověděl sem, aby mně dán byl, že mu se neztratí. On jest mně ho tolikéž dáti nechtěl, až sou mu řekli, že sem soused, aby mi jej dal. A on jest mi ten rapír dal. Já sem jej nesl k švagru. Potom sem šel zase mczi ně, zdali je to urovnáno, a ono nebylo. Žádal mne Vá- clav, abych šel pro p. rychtáře k Holcovům (č. p. 416-I.) Já sem šel a tak p. rychtář pobral je do šatlavy. 27. 1576. — Hukop. ć. 1058 /. 156. (Svédom( mezi paní Żofiji Granovskou z Dubnice a Katefinou Kout- skou, Václava Pařeza manželkou.) Jiřík Melar svědčil: Jednoho času, brzy jak se přistěhovala Anna mydlářka k p. Janovi Chlivenskému, za večeří dala se se mnou w rozprávku, kterak se jí vedlo u neb. Duchka Dvor- ského i u p. Jakuba Granovského. A již sem já se se vším ku p. Janovi, kmotru svému milému, přistěhovala a jemu se se vším dala a oddala, což koli mám, buď mnoho neb málo. Z toho domu tím hejbati nechci a já se z toho domu vystěhovati nechci, leč mne vynesou. A kdybych to byla prvy udělala, poděkovala bych sobě, neb sem dobře opatřena ztravou i všemi věciní. — Jan Vltavský: Jest v pravdě tak, že I. LXXX v sobotu po sv. Jiljí: byl sem dožádán od paní Żofije z Dubnice, abych došel s Václavem Matesem Mejtským ku paní Kateřině Koutské, sousedě St. M. Pr., že ona paní Zofije a pan Jan Chli- venský o tom dobrou vědomost mají, klerak paní Anna mydlářka kožich kuní a některé šaty vinuty a troubu plátna k ní Koutský přinesla a ten kožich i ty věci že za sebou má, o tom vědouc, že ona Anna mydlářka jí p. Zofiji se vším statečkem svým jest se dala, aby lakový koZich i jiné věci zase do domu navrátila. Dala nám za odpověď, že se k tomu zná, že jest k ní takový kožich přinesla, ale o šatech vinutých neví a plátna že žádného za | sebou nemá. A tak mluvila: Na tom nejsein, abych ta kový kožich měla jim odsilati, neb sem proň nechodila. A taky sem se s některými PP- radními radila, mám-li jej vydati paní Žofiji. Dali mi radu, „abych ho "žádnému nevydávala, kromě tomu, kdo jest mi jej schovati dal. Ač jest ke mně .pro takový kožích Šebestian, služebník arcibiskupa, chodil chtíc jej na mně vymluviti, pravě, že jest tou jej Anna mydlářka dala. Potom též chodil ke mně p. Sebestian od Pernikářů, chtějíc, abych mu takový ko- žich vydala, že za mnou nechá nějakých listů spečetě- XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240x. — 751 ných, skrze to že žádný těžkosti jmíti nebudu, připoví- dajíc. Toho sem též učinili nechtěla, pravíc, že ho žádnému jinému nevydám, než tomu, kdo jest mi jej schovati dal. Kdyż sme se ji dotazovali, odkud jest lakovy kożich Anna mydlářka přinesla, pravila, že od nekcho z Noveho M. a tam že ještě některých věcí svých víceji má. Ale nechtěla nám pověděti u koho a za kým, a přijde-li o ten kožich Anna mydlářka, tehdy že jí ho nevydám, než prvy pro p. Jana pošli, aby ke mně přišel ancb někoho poslal. Bez vědomosti jeho že toho neučiním. — Auna, kuchařku od HanuSe Honsfolka: To vím, když přišla Anna my- dlářka k Koutský, řekla jí: Kdybyste vy se byli ke mně přistěhovali, když pán byl v vašich, bylo-by vaše všecko dobrý, neb sem vám připravila i svčtničku. Mohli ste u mne byt. A když p. Chlivenský přišel k mydiářce do pokoje jejího, řekla mu: Můj milej p. kmotře, dala sem paní Kateřině Koutský schovati tři kożichy. Prosím pro P. B., dopomozte mi, aby mi vráceny byly, Pán jí od- pověděl: Má milá paní kmotra, prve scm vám pověděl, že vás opustiti nechci do smrti, jedny mi oznamte, co vám za potřebu. Což mohu nejvýš, chci vás opatřiti. K tomu pověděla, že Koutská má plátna jejího z bělidla 70 loket a že jest jí Koutský o svátcích velikonočních půjčila 80 k. a prvy sto kop. A to vím, že jest opalro- vána od p. Chlivenskýho, tak jedny což ona mucž po- mysliti, i od paní jeho i ode všech. A když sem já sloužila mydlářce, pán mi sám za práci platil. Barbora, Mikuláše šenkýře manželka: Když sem přišla ku pani sekretaice, pfisla tam taky Anna mydlářka s ve- likým pláčem prosíc paní: Má milá paní kmotra, neopou- štějte mne, již se vám mocně dávám se vším, což mám. Byla černá po stehně. Pravila, že ji chtělo v jejím domu něco udáviti. A když mne p. Jan Chlivenský poslal k Kautsky o kożich kunf, ona mi pravila prvy, že mu jej dá. Já to pánu pověděla a když mne proń poslal, ne- chtěla ho dáti. Pravila, že tomu jej dá, kdo jest jí jej dal. Viděla sem, že Koutská nesla dvě trouby plátna z domu paní Žofije ze sklepu, kde má mydlářka svý věci, jednu bílenou a druhou nebílenou, a ta nebílená byla tříslem svázaná. Ohledávala sem je. Vídávala sem Kaut- skou, že někdy za deo dvakráte, třikráte chodila k Anně mydlářce a bývala s ní v jejím sklepě někdy hodinu, dvě, až sem někdy zapomenula za svou próci na ni. A vi: dávala sem, že něco nosívala pod pláštěm, ale nevím co. Nedejž ini toho P. B. pravili. Jisti, pfti ji nosivala i po- sílala po svý dceři a šenkýřce. Já se divívala, zdaliž nemá co jísti, jen co hrdlo ráčí. Chovají ji co dítě i ženu jí zjednali, aby ji hlídala. A viděla sem taky ženu tu, jako jest u paní Gabrielový, že nesla v putně něco šatem ob- vázané, ale nevím co. Podruhý přišla, šla zadními vraty mimo studnici. Dokud bylo co v sklepě, zamýkala na dva zámky visutý poboční. A když z něho vynesla, nezamý- kala, než na zámek slepej. Prosila mne, abych jí odmý- kala truhly. Já je po třikrate odmýkala a ono v nich nic nebylo. Rekla sem: Paní Anna, což je mám odmýkali an v nich nic není, kamž ste to děli. Pověděla: Vyšlo to na procházku, přijde zase. Když chtěla ven z domu jíti, dávala mi svazek klíčů, abych je u sebe ponechala, až se zase vrátí. . 28. 1578. — Rukop. ¢. 2205 f. 206. (K3aft Zofije Granovské z Dubnice.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme — že jest před námi položen kšaft uroz. paní Zofije Granovské z Dubnice a na Vlkavě — v tato slova: Ve jméno —. Já Žofije Granovská z Dubnice — známo činím — że — odkazuji p. Janovi Chlivenskému z Ryzenska, jakožto svému zvlá- 

Strana 752
752 XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. ště milému příteli a zcti —. po B. těle. 29. 1584, 28. července. Rukop. č. 1136 /. 118. (Granovští s p. Chlivenským ) Jakož jest Jan Chlivenský z Ryzenska připraviv ku právu Jakuba a Bernarta bratří, též Ladislava a Jiříka, syny jejich, a podle nich Kateřinu z Adorfu ku právu příčisu toho oznámil: Kdež jsou oni bratří a synové jejich z Granova jemu ceduli řezanou odeslali, dav ji čísli, v níž na něm míti chtějí, aby jim proti sobě položil předkem kSaft Kašpara z Granova o statku městském učiněný, druhé kšaft Žofije Granovské z Dubnice, kterýž by léta 1682 v Českých Budějovicích učinití měla, třetí pečet Žofije Granov:ké, proti kteréžto ceduli on praví, že jim tím kladením těch tří věcí v ce- duli jejich obsažených není povinen, protože sou tu po- fadu práva pochybiii nejmenujíce téch kÉaftà an' pocátku ani datum, ježto piáva o tom vymétují, Ze loho žádný pominovuti nemá dav čísti právo B. 80., zřízení zem-ké P 19., též některé nálezy na rejstříku poznamenané; co se tkne pečeti Žofije Granovské, též jí Granovští nekřtí, jestli stříbrná, zlatá či volověná, jakej text okolo ní, protož i té nebude povinen klásti. Přístupuje i jiná k tomu příčina, že osoby stavu rytířského mají býti obsílány listem, jakž zřízení zemské P 12. ukazuje a právo B 82; a po- něvadž provozuje, že Granovští pořadu práva pochybili, není jim tím kladením uni osvědčením povinen. Proti tomu od bratří a strejeuov z Granova mluveno, że kšaft jest tejná věc a časem se svěřuje jednomu neb dvíma a tak se ho nemůže věděti počátek ani datum. Práva, zřízcní zemské a nálezové přivedení sem se ne- trefí, neb se vztahují na věci otevřené jako na majestáty, smlouvy, listy, jistoty, ale o kšaltích ani právo ani zří- zřízení zemské žádné zmínky nečiní, protože jest kšalt věc od těch, o nichž zřízení zemské a práva mluví, velmi rozdílná. Co se tkne pečeti, nepotřebují jiné, než té, které požívala Žofije jsa živa, nechť jest pak z jakéholi metallo. Dále praví Jan, že se k němu nezachovali jako k osobě stavu rytířského, že by neb:l listem obeslán, an byl toho ra onen čas odsouzen v příčině zárukování s tím ozná- mcním, že odpuštční od města nevzal a živnost městskou že vedc, protož že by nebyl povinen zaručiti, než Gra- novští jako stavu rytířského že jsou tím povinni, podavše k přečtení té cedule řezané k Janovi ode:lané, právo B 47., zřízení zemské P 5., P 14., nálezy podle rejstříku, artikul z kšaftu Kašpara Granovskýho, kcež zmínku číní o kšaftu městském. A poněvadž provozují, že pořádnou ceduli k němu poslali; povinen bude ty věci položiti aneb se jich odsvědčiti; pak li by se lak nezachoval, ohlašují se, že chtějí na pokutu nasloupiti. Na to od Jana Chlivenskýho přítel mluvil, že praví Granovští, kterak kšaftové v tejnosti mají chováni býti a tento pruovod jeho že se na něho nevzlahuje, ale ví se, jakcj počátek kšaftu bývá, že se od jména Božího za- čínají ; kterak sou pak páni Granovští trefili do toho, že Kašpar Granovský kšaftoval o tálích a kukusích na Ho- rách, ale nedoptají se toho kšaftu, an se ho již v 15 le- tech nemohli doptati. Stihají ho i tím, jako by zde měl odsouzen býti stavu rytířského, an toho dictum jincj rozum jest. Taky neměl zde s nimi činiti o stav rytířský a p. purkmistiu pánüm nenálezf o tom souditi, protoZ neměl by tak dotýkán býti, neb věděli, jakou živnosl tu vede mezi lidi poddaný svý a ne mezi měšťany; dále nálezové od práva Menšího Města PraZského od Granovskych pri- vedeni jsou od léto pie rozdílnf a poněvadž provedl, že jim tím kladením není povinen, poroučí se k opatření. 'Iím odpor zavřín a právu k uvážení podán. Stalo se 1. 1578 v pondělí XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. Tu p. purkmistr a rada slyšíce řezanou ceduli. obrany proti ní předložené, zřízení zemské, právo městské, nálezy, artikul z kšaftu a toho všeho s pilností pováživše takto o tom vypovídají: Poněvadž příčiny od Jana Chli- venskýho z Ryzenska, proč by položením kšaltu městského někdy Kašpara z Granova a druhého Žofije z Dubnice, též pečeti její povinen nebyl, dostatečné a právní nejsou. jrotož se jemu Janovi Chlivenskému z Ryzenska z práva nachází, že jim bratřím Granovským * Granova, též jiným odporníkuom kšaftu Žofije z Dubnice ku právu přišlého takovým položením nadepsaných dvou kšuftuov Kašpara z Granova a Zofije z Dubnice, též pečeli její ancb se jich odsvědčevím jest povinen podle práva. Actum in consilio feria 9. die Apollinaris 28. Iulii anno 1584. — 30. 1584. 8. prosince. Zamléž J. [98. (Jakub slarší a Bernhart, bratří vlastní Granovšti z Granova, s Ja- nem Chlivenskym z Ryzenska.) Vedle toho odporu, kterýž sou učinili Jakub st. a Bernhart, bratří vlastní: Granovšií z Granova, i na místě synuov svých leta majících i nema- jících, též někdy Jan Granovský, syn někdy Ludvíka Gra- novského z Granova, Kateřina Hofmanová z Adorlu a Ve- runa odtudž z Adorlu, pozůstalé dcery po někdy Marně Pastorové z Granova, sestře týchž bratří z Granova, kšaftu, jmenujíce jej nepořádným spisem někdy Žolije Granovské z Dubnice, a obeslavše k němu Jana Chlivenského z Ry- zenska příčiny, pro kteréžby takový spis její místa svého u práva míti nemohl a spravedlivě vyzdvižen: býti: měl, v spisu předložili tyto: Jedna a první, že někdy uroz. p. Kašpar Gr. z Gr., cís. rada a komory Ceské sekrctář, učinil jest kšaft o všem statku: svém pozemském a týmž kšaftem svým paní Zofiji z Dubnice jako i dcery své ná- ležitě opatřil. Kterýžto kšaft táž Žofije z Dubnice po smrti neb. p. Kašpara Gr. jest sama ke dskám zemským pFiacsla, slożila, čísti dala i také, což váleželo, od něho dala a zaplatila, na opatření neb. p. Kašpara lýmž kšaftem přestala, vedle téhož kšaftu ním ve všem se řídíc a spra- vujíc až do své smrti jest i živa byla a na více se nepo- tahovala. A v témž kšafiu zemským i toho doloženo jest a zmínka se v něm činí o kšaftu druhém. Kterýmžto dru- bym kšaltem jest zřídil a kšaftoval o statku tomto měst- ském, na nějž se Jan Chlivenský nenálezité potahuje. Ktc- rýžto kšaft o témž statku městském, ačkoli jest nenáležitě proti právům království Ceského ukryt a zatajen, ale s pomocí boží se nejde a vyhledá. Druhé, jakož i vejš dotčeno, že jest ona Zofije z D. neměla a nemohla o cizim statku jim, jakožto: pravým nápadníkům od někdy p. Kašpara Gr., bratra jich, kšaltem a zřízením pořádným nápadem odkázaný kšaftovati ani ni- kam jinam mimo ně bratry z Gr. a syny jich i také do- těcnou Martu z Gr. a dědice její kšaftovatí pro tuto dru- hou příčinu, že jest táž Zofije s týmž někdy Kašparem Gr. žádného společného zdání neměla. Třetí příčina, takový zřetedině nepořádný spis jménem kšaftu minouli a v nic obrácen býti má, že v témž spisu všecko všudy naskrz od počátku až do konce zatměle psáno stojí, takže žádný té- měř takovému zatinělému kšaftu nic rozuměti, kde by a pri klerém právě aneb v kterém městě táž Zofije m&la jaký statek aneb jaké grunty, jaký dům aneb jaké vinice, za- hrady. v městě-lí aneb při městě Plzni, odkudž jest rodem byla, čili v kterém jiném městě neb městečku. — Ctvrtá příčina — že by i někdy Kašpar Gr. žádného kšaftu o statku svém městském byl neučinil. Tehdá tito bratří Gr. i na místě synův svých i také dotčené sestry, Kateřina a Veruna z Adorfu, k tomu ke všemu statku po někdy Kašparovi Gr., jakožto vlastní a krevní bratří a nejbližší 

Strana 753
ХХХ. И Ilusově třídě. — C. p. 240a. přátelé, právo a spravedlnost mají a jiní žádní. Protož z lěch dotčených příčin takový její Zofije nepořádný spis nemůže a nemá žádného místa míti ani lvrzen býti. Pálá příčina: Poněvadž ona Zolije měla své krevní, poctivé a dobré přátely a jiné milé přátely. Aby se ona měla nad nimi nade všemi tak dokonce zapomenouti a žádnému z nich nikdež nic na památku svou odkázati, to není vče možná ani nějakž k víře podobná. A zvláště pak że jest móla tak blízko od sebe zde v Praze někdy svého vlastního bratra, vlastní dceru, manželku urozeného a vysoce učeného p. doktora Jana Sklifa z Greifenfeldu, rady zfizenć nad apelacimi, též své vlastní sestry dcery a dětí, aby měla pominouti a jim aby neměla nic odká- zati? VSak by to contra officium pietatis, t. j. proti pfi- rozené lásce, čímž přátelé sobě vespolek zavázáni sou, býti muselo. Ano dosti chudý člověk činí kšnft, tehdy přátelům svým, a netoliko přátelům, ale i sousedům, ba slu- Zchnicím svým vždy něco na památku svou odkáže. Též kdyby ona Zofije měla sama to kšaftovati, tehda není opět nijakż možná ani k víře podobná včc, byvše ona žena pobožná a křesťanka dobrá, aby neměla pro svůj netoliko časný ale i věcný posměch k některému záduší, ale nej- méně k tomu záduší a kostelu, při kterémž žádala a my- slila pochována býti a tu kdež její milý manžel a její milí vlastní dítky pochováni sou, vždy něco odkázati. Neb o tom se dobře víl, že když některá chudá podruhyně, netoliko měštka a stavu rytířského, jedna umře, že k zá- duším po několika, někteří stech k. g. m. odkazují. A tato | pak Zohje aby neméla ani jednoho balíře k žádnému zá- duší odkázati, to jest věc nemožná. A zvláště poněvadž se v lémž spisu i to k velikému podezření palrně nachází, jakoby téhož nepořádného spisu kšaftovního actum anebo datum bejti před pčti lety mělo. Pak v pěti letech aby se neméla ani na přátely ani na milosrdné skutky ani na záduší rozpomenoulti, to sou všecko věci nemožný ai k víře nepodobný. Táž poněvadž tejž spis jménem kšaftu měl by tak záhy a časně před pěti lety psán a dělán býti, dokavadž jest onu Žolije ještě zdráva byla, tehdy také není vče možná ani k víře podobná, aby neměla se do něho na znamení jistoty a pravdy svou vlastní rukou v těch pěti letech moci podepsati. Neb jest ona dobře čísti i psóti umóla. Též i tomu se nevěří a žádného se místa tomu dáli nemůže, aby tejž spis měla jaká jistá a poslední vůle její Žofije to býti, neb jest ona byla žena rozumná, a k tomu nebyla od lidí ani od přátel svých tak zavržena a opuštěna, kdyby ona jaký kšalt a zvláště tak záhy, před pěti lety, před svou smrtí mčla udělati, aby jej měla hloupě, ne- smyslně udělati, nic k ničemuž. Neb stojí skuoro v ten rozum napsáno, že nejprvé jakoby odkuzovala svůj nějaký statek a polom po statku, tu kde by svou duši P. B. vše- mohoucimu odkazovala, stojí napsáno, že by duši předkem odkazovala, ona předkem statek odkazovala a пе duši. A potom po duši opět jakoby znovu po smrti p. Janovi Chlivenskému z Ryzenska statek odkazovala. A tak jedno skrze druhý nic k ničemuž, odkázání na odkázání, spleteno se nachází, A spíše se tomu z takového spleteného spisu nachází a rozumí, jskoby ten spis jménem kšaltu co na poště pospěšně, na outěky a na odběžení a ne před pěti lety psán byl. Šeslá příčina, že tento Jan Chlivensky z R. směl se jest toho nendleZité dopustiti, Że jest prve a drive Casu a dříve, nežli jest lejž nepořádný spis před právem přečten byl, on Jan v tejž všecek statek městský po dotčeném Kašparovi se sám o své újmě v dům a v témž domě v jiný všecek statek uvázal, ani právu, totižlo p. rych- XXX. V Husowé liidź. — C. p. 940a. — 758 tari méslskému, kdyz jest tam do domu přišel, nic pe- Getiti nedal a mnohé véci z pokojuov ven nosil a nositi a pryč vynášeti dal a del, kam chtél. CehoZz.se jest on Jan Chlivenský netoliko před přečtením téhož nepořádného spisu, jménem kšaftu, ale ani před jistým rozsudkem se jest dopustiti neměl. Pro kteroužto znamenitou příčinu by on Jan jakou spravedlnost a právo k čemu měl, (jakž nemá a bohdá, dokud živ, k témuž statku žádného práva míti nebude) jest ztratil a k tomu i vedle uznání spra- vedlivého ztrestán býti má, jakž práva království Ceského pod literou F 48. to v sobě patrně zavírají. A dále dotčená Kateřina Hofmanová a Veruna, sestry z Adorfu, oznamují, že Jan Pastor, bratr jich, v cizí zemi v službě jest a o něm, kde by na ten čas konečně byl, že nevědí. Než kdyby se kolivěk on Jan, bratr jejich, ku právu tomuto nalezl, že oni jeho k sobě k té spravedl- nosti, kteráž jim a jemu náleží, připouštějí. Proti tomu od Jana Chlívenského jest promluveno: Odpor, kterýž sou pp. Granovšt(í kšaftu Žofije z Dubnice vložili, vidí se Janovi, že ten i s příčinami předloženými minouti a v nic obrácen býti má z příčin těchto: Jedno, že pořadu práva pochybili. Ví se o tom, co práva s sebou přinášejí, že když společníci kšaftu kterému odpírati chtějí, vSickni odpfrati i obsilati mají. Aneb na druhou stranu, kdo by je viniti chtěl, všecky společníky obsílati povinen jest. A tak tito pořadu práva pochybili. Nebo po Ludvíkovi Granovským zůstávají tři dcery, Mandalena, Dorota a Anna. Dvě mají léta. Tehdyť o těch dvou léta majících i na místě let nemajících slušně zmínku učiniti a je do toho odporu vložiti měli, Že se pak nestalo, tudy pořadu práva pochybili, spletený odpor u&inili. A tak ten odpor i s pří- Cinami rainouti má. Druhé, všecky ty jejich příčiny, které sobé proti potádnému kšaftu Žofije stvořili, sou nesrozumi- dlny, nebo aby jaké právo k slatku méstskymu po Kaš- parovi Gr. měli, tomu odpírá. A byt podle práva míti mohli, jakož nemají, tehdy on Jan praví, Ze oni to son promléeli. Proto kdyby po Kašparovi jaký statek městský nezřízený byl zůstal, neměli dáti letům městským proj(ti. Ale mlceli od smrli Ka$para XIII let, neb po smrti Estery a Floriana, dětí jeho. V těch ve všech časích nic sou neFikali, na próvo nenastupovali. Ano takć, kdyż Anna, dcera Kašparova, zůstavši v statku po otci svém s ním Janem za dědičku, učinila s ním leta LXXVII společné zdání, tomu ani Granovští ani kdo jiný neodpírali. Až led Leprva po smrli Zofije hlásejt se k lémuž statku, že by spravedlnost měli. Ale již pozdě. A tak opěly za tou příčinou minouti má, Na to vejše potahují se na všecken statek Kašpara Gr., ježto Anně, dceři jeho Kašpara a někdy manželce Jana Chliveneckého, v témž statku třetí díl náležel. Ona pak s týmž manželem svým učinivši spo- lečné zdání všecku svou spravedlnost i s nápady, pokudž se statku městskýho dotýkalo, jemu zadala. A tak na ten její díl tolikéž se potahovati nemohou. Zofije pak, co jí v tom statku náleželo, jemu Janovi jest odkázala. Proti tomu od bratří Granovských jest mluveno: Co se dotýče přední příčiny, že by tři dcery po Ludvíkovi Gr. zůstalý od nich do odporu nebyly pojaty, tudy že by pořadu práva pochybili, tomu oni místa nedávají. A davše čísti městské právo A 46 roz. 4, B 12 roz. 1, 2, 8, 4, B 37 roz. 1, 2, B 13. k tomu mlwili: Jakoż jest Jan některé obrany k zdviżenf jejich odporu předložil, praví oni, že těch podle citovaných práv neprovedl a tak po- kutou týmiž právy vyměřenou povinen bude. A kdež mlu- ví, že by oni pořadu práva pochybili nepojavše jiných společníkův svých do odporu, tomu oni místa nedávají, anobrž to ukázati chtí, že sou pořadu práva nepochybili. 95 

Strana 754
754 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. An Jan sám to ukázal, ačkoli všickni společníci spolu po- háněti i poháněni býti mají, ale doloženo jest, leć by který sám svývolně nechtěl nebo od tobo upustil. I u- kázáno jest, že Dorota a Mandalena stojíce osobně v radě ode všeho, což by jim v statku neb. Kašpara náleželi mohlo, upouštějí. A tak nebylo potřebí jich do odporu klásti. A Jan z Granova, bratr jich, podle nich odporoval, ale v tom jest umřel. Protož ta první obrana Jana Chli- venského jest poražena a ničímž. S strany pak druhé jeho obrany dali čísti půhon z desk zemských na Żofiji z Dub- nice o položení kšaftův, jak pozemského tak i městského. i důhon na túž Žofiji o túž věc, k tomu mluvíce: Kdcż Jan k té své druhé obraně mnoho rozsudkúv čísti dal, není potřebí na to všecko odpovídati, nebo ne vždycky se přijímají, poněvadž regulis et non excmplis iudican- dum est. Oni pak praví, že nic sou nepromlčeli, nebo hned po smrti Kašpara Gr., bratra jejich, pohnali son neb. Żofiji, manželku jeho, o položení kšaltův pozemského i městského a to vždycky na soudu zůstávalo a zůstává až do tohoto času. Práva pak sou, což na soudu zůstává, že sc to nepromlčvje. Také Jan se honosf nějakým společ- ným statku zdáním, ale to jim nic na škodu není. Nebo měla-li Anna, manželka jeho, jaký svůj obzvláštní slatek, to jest učiniti mohla. Ale ona od ních poručníkův nic nepřijala.. Nad to vejše také nic jí od práva posloupcno jest nebylo. Zase od Jana jest mluveno: Kdež předně oznamují o nějaké pokutě, že by jí propadl a neprovedši obran svých předložených, k tomu není potřebí mnoho mluviti, poněvadž se ještě žádná vejpověď nestala. A také se toho nic nebojí. Ta pak práva a zřízení zemská od nich privedená sou jemu k lepšímu, nebo se k tomu vztahují, což již všecko od něho Jana prokázáno jest, totiž že všichni společníci poháněti mají. A kdež dokládají, že nebyli po- vinni jiných k tomu nosili, i jsou to jalové vejmluvy. Měli se podle práva zachovati. Ze pak ukazují nějaký ohlá- šení a odřeknutí decr Ludvíkových, ale to jim postačili nemůže. Nebo tato pře již byla na průvodích a oni vidouce, že sou sobě spletli, teprva dotčené sestry dostavili, aby se odiekli. Ale to jiż pozdć bylo -. Tu p. purkmistr a rada -- vypovídají: Poněvadž Jan Chlivenský z R. předloživ některé právní obrany k zdvížení odporu kšaftu Žofije Gr. z D. vloženého i s příčinami k němu předloženými, ty jest dostatečně provedl a uká- zal a oni Granovští takových jeho Jana obran ničímž podle práva sou neprovedli, z těch příčín dává se jemu Janovi Chlivenskému proti nim bratřím Gr. za právo tak, že ten odpor se zdvihá a kšaft Žofije z D. od práva se tvrdí. Act. fer. I. post Andrec. 81. 1585, 19. července. Tamléž f. 239. Vedle toho odporu, kterýž učinil vysoce učený p. Jan Skiifus, doktor obojich práv a rada nad apclacími, na místě Anny z Dub- nice, manželky své, kšaftu Żofije Granovskć, jmenujfe jej spisem, obeslav p. Jana Chlivenskćho z R. příčiny toho svého odporu předložil tyto: Jednu, že v tom spisu nej- potřebnější slavnosti právní se nenacházejí, neb ačkoli Jan Malý a Melichar Haldius k vysvědčení sou se přičinili, ale poněvadž žádného jistého času ani jiných právních podstatnych circumstancii y tom svóm vysvědčení nedoklá- dají, protož takové jejich vysvědčení ku právu nedodatečné jest. Druhé, poněvadž při kšaftích pořádných předně vů- le kšaftujícího se šelřití má, taková pak vůle jí Zofije a oumysl že jest k Anně Sklifové z Dubnice, jakožto k vlastní nejblizší tetě její, vždyckny byl náchylný, jest vče všem včdomá. Nebo se jest v tom mnohokrite slyšeli dala, že bližšího přítele, jako ji Annu z Dubnice, tetu XXX. V Husově lřídě. — Č. p. 240a. svou, pod nebem nemá a že jí chce dobře učiniti. Což jest takovou svou přívětivost lakć skulkem prokazovala, jí ráda u sebe viděla, též ji zase navštěvovala a čím dáleji, tím častěji navštěvovati se strojila, co v domu svém a v moci své má, jí jest vše podávala. A že jí nechce v ni- čemž opustiti ani oslyšeti. Toho oumyslu že jest i na své posteli byla, na ni, telu svov, časlo zpomínala, na vi se plala, což se dostalečně nkázati může. Třetí, poněvadž Zo- fije Gr. byla žena pobožná, milosrdná, aby móla na P. B., na školy, špitály, vězně, sirotky, kterýmž jest za zdravého života všecko dobré ráda činila a s nimi se z slatku své- ho sdělovala, v tu poslední hodinu se dokonce zapome- nouti a jí, tetě své, ani pp. Granovským, pána svého vlastním bratřím a strejcům, ani na památku nic neodká- zati ani žádných nápadův právních nezříditi, toho žádný rozum neukazuje, poněvadž p. Chlivenský žádným krevním přítelem a v rodu jí Zofije Gr., což by jemu po ní ná- padem náležeti mělo, nebyl. Jestliže pak jest decru její, jakž on Zofije zetěm se jmenuje, za manželku měl, to jest smrtí někdy Anny Chlivenský z Gr., decry její, s kterouž on žádného dítěte nesplodil, minulo. K tomu přistupuje i to, że ona Zofije majestát ocrbovní všemu svému rodu náležející za sebou jest měla, též sekrylu a pečeli po sobě zanechala, a o tom »e žádná zmínku v tom spisu neděje ani to komu jinému, nežli jí Anně z Dubnice, tetě její, po smrti její náležité jest. Ctvrtá příčina, poněvadž do- tčená Zofije dobic čísti i psáli jest unělu, byla by nebo svou vlastní rukou pořádný kšaft napsala ancbo aspoů v něm se podepsala. Což též z podstaty pořádného kšaftu jest a luto se toho nic nenachází. Pátá, že ona někdy Zo- fije, věda o tom, že tento spis její kšaftovní žádné moci míti nebude a nemůže, proto jest jej ne kšaltem, ale kšaftovním listem proti dobrému pořádku a obyčeji všech jiných kšaltujících i také zvyklé notule v tomto království Ceském nazvala. A (aké pro tu příčinu nic jistého v něm se nespecifikuje o gruntích, svršcích, nábytefch, ani o ji- ném statku po ní pozůstalém, lak aby všecko v pochy bností u nejistotě zůstalo. Šestá příčina, že někdy Žofije Gr. by pak i chtěla Janovi Chlivenskému takového statku odkazovali, Że jest nemohla. A to proto, že někdy Jan Stašek z Dubnice, otec jí Anny Sklifové, s dotčenou Zo- fijí Gr., tetou její, nikdy statkem svým společným dílní nebyli, nýbrž nad to vejše, že neb. Zikmund Stašek z D., děd jí Anny, jinenované Žofiji Gr. s neb. manželem je- jím Kašparcm z Gr. k živnosti a na skoupení toho statku hotových penčz do několika tisíc jest zapůjcíl. Což až po- savad v lé společnosti a statku paní Zofije pozůstává. Sedmá, že Zolije Gr. vyžádala jest sobě podle své supli- kací skrze relací poručenství na páních J. Mtech a vla- dykách na plném soudu zemském nad ní Annou, dcerou někdy Jana Staška z Dubnice, bralia: svého vlastního, a na statkem pozemským po mateři její na ouen čas sirotkem zůstalým, tak jakž táž relací v kvaternu relací fialovým 1. LNXX v středu po sv. Luka8i N VIII to v sobě zavírá. Osmá příčina, že ona někdy Žofije Gr. jakožto vlastní strejna i Anny Sklifovy z D., na onen čas sirotka, zaru- civ8i tyż statek sviij dskami zemskými jí Anně: lakoveho statku všeho maleřského nepostoupila, počtu neučinila ani za živobytu svého jí, když let svých došla, neobsílala, aby jí Zofiji týmiž dskami zemskými poděkování učinila. A ne- přivedší ani vykonavší sobě toho za živnosti svý jakýžkoli statek, buď požízený nebo nepořízený, pozemský i inčst- ský, v nářku a závadě zůstává a jí Annč z D. po též Žo- fiji Gr. náleží. Obzvláštně že ona ně kdy Żofije, jakožto vlastní a nejbližší strejna za žádnou jinou příčinou toho statku pozemského po mateři jí Anny zlistalćho dskami 

Strana 755
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. zemskými jest nezaručila, nežii podle krevnosti « příbu- zenství pro nápad, kdyžby ji Annu prve nežli ji Žofiji P. B. z tohoto světa povolati ráčil, jakž též zaručení v kvaternu trhovém blankylném I. 81. v pondělí po sv. Fab. a Šebast. D 21. lo v sobě zavírá, a tak lim dskami zarucenim a se s ní s Annou spolčením ona Zofije Gr. slvrdila, že ona Anna z D. podle téhož zaručení statku jejího k tomu ke všemu statku městskému po též Zofiji Gr. zůstalému jakž nápadem, tak nahoře psaným způsobem lepší právo a spravedlnost má, nežli on Jan Chlivenský,. Devátá a po- slední příčina jest také tato: Poněvadž Jan Chlivensky prve nežli jest takový spis ku právu podán, čten, publikován a neżii jest od práva potvrzen a v svou právní moc vešel, lakového všeho statku po ní Žofijí zůstalého se jest nenáležitě a bezprávně o své ujmě dotejkal, jej odnášel, ukrejval, sobě osoboval; by pak jaké právo k inkovému statku prve měl, již jest se toho všeho sám touto jednou příčinou odcizil a zbavil. Po vzatém hojemství od Jana Chlivenského promlu- veno: KdeZ p. dr. Jan Skiifus na mfsté manželky své odpor jest uložil kšaftu neb. Žofije Gr. i příčiny předložil, pro kteréž by tyż k3aft minouti a svyho priichodu mili neměl, i proti tomu toto praví, že takový odpor minouti mó z příčin tčehto: Jedno, že týž odpor sám v sobě jest za- Uunčlý, nemaje v sobě žádného rozumu, ježto každý odpor kšaftu kterému koli učiněný má býti sám v sobě palrný u zřetedlný podle práva. Druhé, kdež p. dr. v piicinśch k odporu svému předložených praví, že by manželka je- ho na všem světě nejbližší přítelkyně neb. Žofije byla a ludy že láž Žofije ji Anny kšaftem svym pominouli jest nemohla a neměla, k tomu praví, že někdy Zigmund Stašek nechal po sobě ślvero Чё: Jana, Zofiji, Barboru a N. A po Barboře zůstalo jich dvy, Zigmund a Anežku, rovně jako ona po Janovi. Kteřížto s ní Annou na jednom stupni jsou. A právo ukazuje, že jak všickní společníci obesláni být, tak zase spolu odpírali a obsílati mají. A pončvadž Anna s těmi se čím nespolčila a spolu odporu nesložila ani spolu obsílali, praví, že takový odpor i s príčinami predloženými minouti má. Třetí příčina jest ta: Byť i ten statek po Zofiji nezřízcný byl, jakož není, tehdy paní Anna Sklifová nápadu užití nemobla, protože s městem tímto, kdež takový stalek jest, trpící není. Z těch takových pří- čin odpor její jakožto nepořádný, k zdviżeni přijíti má. Proti tomu od p. dra mluveno: Není tomu rád, že se těmi lehkejmi a zbytečnejmi příčinkami zaneprázdnění činí. Domnívá se p. Jan, že upadší prve v pokutu, jemu to prominuto bude. Ale nebude na tom. Klade opčty excepcí k zdvižení mluvě, na kteréž by nebylo potřebí odpovídati. Ale aby z toho omylu, v němž příčiny své založil, vyveden byl, k lomu toto praví: Co se první pří- Giny dotyce, mohl to dobfe uciniti a tuż příčinu v těch slovich položili proto, popvěvadž jeden každý nejlépe zná, kudy spravedlnost jeho hájena býti má a může, aby něco z podstaty spravedlnosti své, což by k ní náleželo, ne- vypustil. Tak p. dr. tolikéž uznal, že jemu potřebí bylo tu příčinu předložiti. A není to podle právu, aby strana straně měla zavázána býti příčiny předklídati, jak by ona chtěla. A tak ta první příčina jeho Jana jest ničímž. Druhá příčina tolikéž pouhé zaneprázdnění toliko činí. Jestli že jest více živých přátel z rodu Staškova mimo Annu m.j. zůstalo, jí do toho nic není. Ona nebyla povinna jiných se dotazovatí, co by činiti chtěli; mají li jiní co toho za p. Janem, bezpochyby že vědčtí budou, jak k němu hle- děti. Jest lak, že právo vyměřuje, že společníci mají spolu viniti i vinéni byti. Ale ona o žádné společnosti neví. Než co jí zapotřebí bylo, to učinila. A poněvadž XXX. V Husově třídě. — Č. p. 940a. | 755 p. Jan sám za legatora jest vyslaven, nemohla a nemůže k tomu jinému o svi spravedlnost hleděti nežli k němu. A ahy loho v té příčině doloženo bylo, jak ji stihá strana, že by bližšího na světě nebylo přítele někdy Zofije jako ona Anna, tolio není a nenejde se, než že ona nejbližší přítelkyně její jest. S strany třetí příčiny to praví, že neb. Zolije vyžádala sobě nad ní Annou, manželkou p. dra Sklifa poručenství i také vším statkem svým zaručila a tak Žofije a Anna spolčeny sou a ona ji kšaftem pominouti nemohla. Takć sućm [. 76. o tom vyměřuje, jak nápa- dové jíti mají, A protož ty jeho exceptiones — sou jalové a nicimż —. Tu p. purkmistr a rada — vypovídají: Poněvadž právo městské patrně vyměřuje, že společníci spolu po- handti, obsilati i odporovali a téZ spolecn& pohdnéni i ob- síláni býti mají, a z průvodův od Jana Chl. to se jest našlo, že více přátel krevních někdy Žofije Gr., jmenovitě Zikmund a Anežka, děti Barbory Purkrábkové z Dubnice, sestry vlastní dotčené Žofije, na témž słupni příbuzenství jako paní Anna Skliľová jest, posavad živých pozůstává a ti v tento odpor kšaftu podle ní Anny pojati nejsou a aby svivolnć odporovati nechtěli, toho od ní paní Anny ničímž ukázáno není, z těch příčin odpor i s příčinami se zdvihá a týž: kšaft jí Žofije Gr. jakožto pořádný od práva se tvrdí. Act. pridie s. Margarete. 82. 1601. 4. června. Rukop. č. 2113 f. 201. Jakoż jest uroz. pí Zofije Granovská z Dubnice po někdy Kašpa- rovi Granovském z Granova a na Vlkavě vdova, kšaftem statek svůj p. Janovi Chlivenskému z Ryzenska, jakožto svému zvláště milému příteli a zeti; poručila, i — pí. Kateřina Chlivenská z Hyršova, vdova po témž p. Janovi Chlivenském poziistald, jakoito poru¢nice nad Adamem a Alšem, bratiimi Chlivenskymi z Ryzenska, též Žofií, se- strou jich, vlastními syny a dcerou téhož někdy p. Tana Chlivenskóho — jakožto dědici — byla zvedena do domu u Knechtův. 88. 1606, 18. zaří. Tamléž f. 408. Adam a Aleš, bratří vlastní Chlivenští z Ryzenska, a panna Zofie, odtudž z Ryzenska, synové a dcera dobré paměti p. Jana Chlivenského z Ryzenska, služebníka při kanceláři Ceské, domu u Knechtův řečeného, průchoditého, odevzdávají paní Kateřině Chlivenské z Hyršova, paní maleři svý. 34. 1611, 81. ledna. Rukop. č. 2205 f. 320. (Kšaft uroz. paní Kalefiny Chlivenský z Hyršova.) Ve jméno —. Já Kateřina Chlivenská z Hyršova považujíc věku svého — kšaft — činím: Dům mij, v kterémž bydlím, od staro- dávna řečený u Knechtův, průchoditý, v osadě naproti kostelu sv. Jiljí — jakž jeho dobré paměti p. Jan Chlivenský, p minžel můj nejmilejší v držení a užívání byl a jakž jest po smrti jeho na Adama a Alše, syny, a Zofiji dceru, jeho a mé, právem dědickým případl a mně od týchž synův a dcer mých smluv jistou I. 1606 — libro contrac- tuum caeruleo secundo fol. 407 — se jest dostal —. Pri tom vinice dvě v jednu spojené jdouc ke vsi Vršovicím nad silnicí po levé straně od Prahy s lisem, řečenou Mikšovskou, a drubou vinici v Názovkách s lisem a polem při ní na gruntech Strašnických ležící — dávám panně Žofiji Chlivenské z Ryzenska, dceři své milé a vlastní —. Adamovi Chlivenskému z Ryzenska a na Vlkavč, synu mému milému, též odkazuji dům můj v Nov. M. Pr. ležící u Pširosů řečený u sv. Míchala v Opatovicích —. Jehož datum po sv. Vavřinci 1. 1608. — (Kšaft specialní.) Já Kateřina Chl. z H. — Lidmile z Hrabného (?). manželce Adama, syna mého, mantlíček černý tupltykytový, oěliznami podšitej z nožiček kuních; Anně Kateřině, dceři téhož Adama, knížky modlitby v aksamítu černým svázaný, stří- 965% 

Strana 756
756 XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. brem- obložený, na nichž erb dobré paměti paní Žofije z Dubnice a druhý pánův Granovskejch. Prudenci Zofiji, dceři druhé Adama, syna mého, tolikéž knihy modlitby v aksamítu černém svázaný, stříbrem obložený, na nichž crb dobré pamü&ti p. Jana Chlivenského, mého nejmilej&ího p. manžela, a druhej erb paní Anny z Granova, první manZelky jeho —. Pavlovi Kirchhamerovi, sluZebnfku mému starému, deset k. gr. in.; p. Jiříkovi Malému, tak řečenému bratru: Pecinovskýmu, 5 k. m.; do sboru Pecinovského lidem chudým ku podělení 10 k. m. — Jehož datum v pon- dělí po sv. Pavla k víře obrácení 1609. (Publikováno 2]. ledna 1611.) 35. 1612, 16. srpna. Rukop. č. 2114 f. 78. Uroz. paní Žofie Šarovcová z Ryzenska přiznala se, že dům svůj, v kterém bydlí, od starodávna řečený u Knechtův, průcho- ditý, jak jest jeho dobré paměti paní Kateřina Chliven- ská z Hyršova, paní máteř její nejmilejší, v držení byla a jí paní Zofiji po smrti své kšaltein odkázala — odevzdává p. Janovi Václavovi Šarovcovi z Šarova, manželu svému. . 96. 1617, 17. října. Tamléž f. 228. Samuel бух z Sandelínu k. d. průchoditý od starodávna u sekrelářů neb Knechtovsky Feceny od uroz. paní Zofije Sárovcové z Ryzenska za 9875 k. gr. GC. * ]021. — Bílek, Dějiny konfiskací str. 513. Sa- тие! бух zemřel ve zpouře, již se súčastnil, takže všecko jmění jeho v pokutě bylo ujato, totiž dům Knechtovský, v němž zůstával Syxův bratr Abraham, potom z země zběh- lý; byl odhadnut na 18.000 k. m. ^ 1625, 14. srpna. Millheilungen d. V. f. Gesch. D. XIV str. 117. Apelační soud rozhodl o nárocích řádu Plasského na dům Knechtovsky, ktery prj se v držení jeho nalézal v r. 1288 (!), ve prospěch řádu. Poukazuje však, že nutno pohledávky Zofie Šarovcové z Ryzenska a Wolfa Jagdlera uspokojití. . * 1626, 1. února. Tamléž XV sir. 144. Rád Plaský prodal dům Knechtovsky za 11.000 ryn. zl. Jezovitüm kc zřízcní semináře wv. Václava. * ]699, 18. dubna. Rwkop. &. 2256 f. 370. Wir Leopold von Gottes Gnaden crwelilter Rómischer Kayser, zu allen Zeiten Mehrer des Reicls in Germanicn, zu Hungarn, Bólhcimb, Dalmatien, Croatien und Sclavonien Kónig — bekennen oflentlich mit diesem Bricf und thuen kund jedermünniglich, dass uns der würdige unser lieber, audüchtiger P. Wenceslaus Sattenwolf, Soc. Jeau - - Priester und des Collegii zu St. Clement in unserer kónigl. Alten Stadt — Prag Rector, wic auch. der würdige andüchtige unser lieber Getreuer Andreas, Abt unsers Stifts- und Gotteshauses Plass, wie auch Visitator und Vicarius ge- neralis des heil, Cistercienscr-Ordens in unserm J2rbkó- nigreichn Bóheimb und deren Markgrafthumben Miühren, Ober- und Nicderlausnitz nebst dem ganzen Convent erst- bemelten Gottesliauscs, gchorsambst zu vernehmen gege- ben, wasmassen jelz gemclter Abt sambt seincm anver- traulen Convent ihme P. rectori und seincn successoribus in officio rectoratus zu Handen des vorermelten collegii das in obgedachler unserer kónigl. Alten Stadt Prag ge- legen und von laugen Zeiten her vorbenannten Kloster Plass zugehórige Sclosshaus, vor Alters der Knechthof genannt, umb daleim das seminarium s. Wenceslai zu transferiren mit Bewilligung unsers aldorligen Stadt- magistrats und Gemeinde per zehen tausend fünf hundert fl. ordentlich verkauft, wie auch weillen gedacltes Ilaus der Stadtiurisdiction als ein. Schosshaus unterworfen, er- melter P. rector sich mit vorbedeuten Stadtmagistrat ver- glichnen und dahin erklárct hette, dass er dassclbe nomine collegii unter denen vorigen burgcrlichen oneribus uud XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. Schuldigkeiten antretten und noch Чагхис 10со ас(шуа- lentis. gewisse in Eingangs crwehnler unserer kónigl. Alten Stadt Prag an der Kirchen Bethlehem liegende und dem collegio Clementino allein zugehörige bishero frey und exempt geweste Háuscr, unter welchen auch die zwei landtafliche, als. nemblich das sogenannte collegium. Na- zarenum und Laudanum, so vor dicsen zu melirgedachtein collegio Clementino von der Carlo-Ferdinandaer Univci- silát erkauft worden, begriffen seindt, der aldortigen Sladt uberlassen. und. der Burfrrschaft umb. ein lcidentlichen Preis verkaufen wollen, masscn dann auch zwischen ihme P. rectore und melrcrwchnten Stadünagistrat. solcher Häuser halber ein Eventual. Vergleich untern. dato. den 29. Januarii anni occurentis, wic nicht weniger abson- derlich wegen des Plassischen lfuuses zwisclicu. obangc- regten. Abten. und. dem Convent, dann ofternannten P. reclore gleichfalls ein Eventual.Kaufkontrakt sub. dato 25. ciusdem mensis et anni bis auf unscre darüber er- folgende gnüdigste Confirmation pelroffen und aufgcerichtet worden mit beederseits demütigster Bitt, wir geruheten nicht allein besagten Vergleich in Gnaden zu confirmircn, sondern auch den wegen viel benannten Plassischen IInuses getroffenen Kauf-Contract pnádigst zu ratificiren und zu besiättigen, deren beeder instrumentorum Inhalt von Wort zu Wort also lautct: Kund und zu wissen scie jedermiünniglichen, in Son- derheit wo von nóthen, wie dus heut unten gesctz'cn jahr und Tag zwischen denen wohledlgestrengen, hoch- ^ und wohlwceisen lierrn Burgermcister und. Rath auch Ge- meindelüsten anslatt. der ganzen Gemeinde der kóuipgl. Alten Stadt Prag cines, dann dem wohlehrwürdigen und hochgelehrten Priestern llerrn. Wentzcln Sattenwolf, der Soc. Jesu Collegii s. Clementis in besagter Alten Stadt Prag rectoris, andern "heils cin freiwilliger und voll- kommen!licher Vergleich geschlossen worden, wic folget: Demnach genannter P. rector sich. entschlossen. von dem lóbl. Cistercienser-Ordens des Stifts Plass dasselbsten in der Alten St. Pr. gelegenes Haus, vor Alters Knechthof genannt, zu Aufrichtung eines seminarii zu kaufen. Weilen es aber cin unter der Stadtiurisdicetion gelegenes Schoss- haus ist, dahero vor Schlicssung des Kaufs bei gedachten Herrn Burgermeistern und Rath cinkommen mit Reprae- sentirung, wie nach die Schulen dermassen mangelbar seindt, dasselbe nothwendiglich von ncuen aufzubauen sein werden, da nun selbste unterdessen in das semina- rium s. Wenceslai transferiret. werden müssen, so scie kein bequemblicheres der. Capacitiit und nühendt halber als eben gedachtes Plassisches lIaus zu Aufiichtung cines seminarii zu finden. Daliero. gebeten, Herr Burgermeister und Rath wollten in den Mrkauf cinwilligen mit beipe- fügten Ancrbitten, dass das collegium. Clementinum dic dero eigene an dcr Kirchen Betlehem angelegcene Iüuser der Stadt und dessen publico zum Besten denen Burgern in leidentlichen Preis verkaufen will. lun wessen genauer Überlegung und Beaugenscheinigung der lfüuscr H. Dür- germeister und Rath mit Zuzichung der Ili]. Gemein: Áltisten sich insowcit herausgelassen, dass: Frstlich auf vorhergehenden der róm. kais. allergnüdigsten Consens ll. Dürgermeister und Rath. sambt denen HII. Gemeindc- ülisten nicht zuwieder seindt, dass !l. l'. rector. oftpe- dachtes Plassisches IHaus crkaufen móge, jedoch mit fol- genden conditionibus und Bedingnuscn. Auderteus, damit es unter der Stadüiurisdiction als. ciu. Schosshaus, wie vorhero, verbleibe, auch alle Jahr lievon anfahend von diesem cingetrcttenen 1690 Jahr in das bürgerliche Steuer- ambt das gewöhnliche Schossgeldt und Drittel von an- 

Strana 757
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. dern Landlagsanlagen, allermassen andere Herren-Schoss- häuser zu contribuiren schuldig sein, unweigerlich ent- richtet werde. Und weillen, drittens, dieses Haus von undenklichen Jahren hero von der Kirchen s. Aegidi bis zu St. Anna cin Durchaus ist, so soll der Durchgang beim Tag nicht benommen, sondern das i6bl. collegium Cle- mentinum ein bequemes gepflastertes, in Licht vier Ellen hreites Gassel einrichten, auch auf alle zukünftige Zeiten in Baw, Pflaster und Sauberkeit immerhin erhalten und bei Feuersnöthen die Thör zu becden Seiten (damit man mit Spritzen und Schleifen von einer Gass auf die andere durchkommen möge) eröffneter aufgehalten. Nicht minder, viertens, sollen der umb- und anliegenden Häuser durein in das Plassische Haus bieshero gehable Servitulen und Dienstbarkeiten in vorigen unperlurbirten Stand verblei- ben, auch sonsten der H. P. rector und sein zukiin(tige suc- cessores in Auferbauung des scminarii die umblicgende Burgerschaft mit keinen servitutibus und anderen Wicder- wertigkeiten beschweren, noch, flinftens, in diesem Haus und seminario zu Abbruch der Burger cinige Nalirung, unter was Praetext oder Schein es immer sein mag, nicht fubren lassen. Und damil, scchstens, dic Gemeinde der Alt. St. Pr. keine Ursach sich zu beschweren haben, dass durch diesen Erkauf und Benehmung aller ITofnung, dass days IIaus jemahls in bürgerliche Hände komen wird (in deme es sonsten keinem anderen als mit der Stadt Leben- und Leidenden hette können verkauft werden) als veroblj- giret sich hier P. rector sambt scinen nachfolgenden recloribus, dass cr die an und bei der Kirchen Bethlehem liegende ITauser (ausgenommen des Durchganges zur Kirchen) so sonst dem 1öbl. collegio Clementino zuge- hörig und bishero von allen burgerlichen oneribus be- freiet gewesen, längstens innerhalb drei Jahren und in leidentlichen Preis denen Burgern zu verkaufen, umb damit durch dieses Miltel selbte zur Stadtiurisdiction und ad contribuendum gezogen werden mögen. Hinzu, sie- bentes, verspricht H, P. rector cben auch vor sich und die nachfolgende rectores, dass auf des Magistrats schrift- liche Praesentalion zwei arıne Buergerssöhne ins semina- rium angenommen und wann deren Stellen ledig sein werden, wicderumb andere surrogirt und auf alle zukünftige Zeit (jedoch mit bloser Kost) verpfleget werden sollen. Hingegen, achtens, gleich wie dem vorherigen scminario das Wasser ohne Entgelt vergünsliget worden, nunmehro aber dasselbst cassirt werden wird, als soll es ebener- massen in diesem neuen scminario vergünsliget und cr- luubet sein, dass aus der gewöhnlichen anfrichtenden Ständen das übrige Wasser in die Kuclhl oder anderswo- hin geleitet werden möge, jedoch, neunlens, wird das seminarium schuldig scin, in Winter den Wasserlauf in cinen Senkbrunnen also zu leiten, damit des Lises haiber der Nachbarschaft keine Ungelegenheit zugefügt werde. Zu Urkund dessen haben beede Theile in zweien Kxem- plarien ihre, respective Iöbl. collegii Clementini und der Alten Stadt Prug, Pettschaften beitrucken lassen, H. P. rector auch sich eigenhändig unterschrieben, So als dann mil nechsten ihro kais. und königl. Mt. Vorzulrag und hicrüber auf des gar oft gedachten löbl. collegii Clemen- tini Unkosten die allergnädigste Ratifikation auszubringen scin wird. Geschehen Prag den 23. Mondstag Januarii 1690. Wencoeslaus Sattenwolf Soc. Jesu collegii s. Cle- mentiy rector. Kund und zu wissen sei jederminniglich, in Sonder- heit wo von nithen, wie dass heut unten gesclzten Jahr und Tag, dass ist den 25. Jäner «cs laufenden 1690. Juhrs zwischen denen hoch- und woblehrwiirdigen H. An- XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240a. 757 dream Tröjer, des uralten Stifts und Klosters Plass im Königreich Böheim heil. Cistercienser-Ordens Abten durclı Böheimb, Mähren und Lausnilz Visilatorn, und H. P. Engelbert Kraus, Priorn desselben Ordens und Convents Plass, in Nahmen und anstatt des ganzen Convents als Verkanfern eines, dann dem wollerwiirdigen Priester H. Wenceslaum Sattenwolf, der Soc. Jesu collegii bei St. Klement in der konigl. Alten St. Pr. Reklorn, als Kau- fern, anderntheils cin freiwilliger und unwicderruflicher Verkauf- und Kauf-Contrakt (jedoch auf den forderist von ihro kais. und konigl. Mt. avszubittcn kommenden aller- gnidigsten Consens) abgesendet und geschlossen worden mit Vorwissen des 16bl. der königl. All. St. Pr. Magistrats, wie folget, nemblichen: Es verkaufen eingangs ernannte ihro Hochwürden H. Abt und H. Prior im Namen und anstatt des ganzen Stifts und Convent Plass das zu diesem jetzt benannten Stift Plass von uralten Jahren in der königl. Alten St. Pr. gegen der Kirchen St. Aegidi eines- und Kirchen St. Anna anderntheils gelegene Haus mit denen Apperlinentien, sonst ein Knechthof oder Knech- tische genannt, sowie dasselbe in seinen Mauern, Tach- werk, Reinen und Bezirk anheut bestehet, unter eben diesen Schuldigkeiten des zur Stadlsteuer gehörigen Schosses gleichfalls andere Herrenschosshäuser entrichten, unter denen befindlichen Servitulen, absonderlich freien Durchgangs von einer Gassen in die andere, in eben diesen Recht, Gerechtigkeiten und Apperlinenzien, wie selbtes das Stift und Kloster Plass vor vielen Zeiten in- negehabt und über etlich Jahr des Possess müssig gewesen, hernachher aber wiederumben eingesetzt und pleno iure restituiret worden, wie solches ein besonders von ihro kais. und königl. Mt. glorwürdigsten Andenkens l'erdi- nando II sub dato Wien an Tag s. Augustiní im J. 1627 auf Pargament geschrieben und mit anhangenden kais. Insigel gefertigtes diploma mit mehrern ausweiset, und wie das 16bl. Convent Plass sothanes Haus bis auf heutig Tag besessen und genossen, frei ohne allen Schulden, und wie dieses dem auch im Eingang ernannten H. P. Wenceslao Sattenwolf der Societát Jesu collegii bei St. Klement rectori und seinen nachkommenden successori- bus zu Handen und zu wahren Eigenthumb und Proper Gutt des collegii bei St. Klement, umnb dahin das semi- narium zu transferiren, vor- und umb zehen tausend funf hiindert fl. rh. Wie dann auch bei Ausfertigung dieses Contrakts zchen tausend Gulden bar awl cinmal in guter gangbarer Miinz ausgezehlet und abgefiirt seindt, da- riiber ihr Hochwiirden H. Abt und H. Prior fiir sich und ihre Naclikommende im Namen des ganzen Klosters und Konvents Vlass den H. P, rectorem des collegii hei St. Klement und seine successores hiemit des baren Empfangs wegen cum renuntiatione exceplionis non numeratae pe- cuniae ct rei non sic vel aliter gestac in bester Formb Rechtens quittiren, dem Kloster Plass kiinftighin kein ferneres Recht im geringsten nicht quocunque titulo aut modo vorbehaltende. Die iibrige aber 500 A. hinter dem JI. Käufer his auf wirkliche Erfolgung der allergnidigsten kais. Confirmativn des gegenwertigen Contrakts verbleiben, dann aber auf einmahl in guter, gangbarer Münz bezahlet werden sollen. Hingegen was die Eviction anbetrifft, ob- wohle bei so langer, ja uralten Possession cs gar keine Eviction nicht bedarf, nichts desto minder, dafern wieder alles Verhofien einiger Anspruch auf so dann verkauftes Haus und dessen Appertinenzien sich herfiir thuen sollte, auf solchen Fall werden ihr Hochwiirden II. Verkauler sammt nachfolgenden Abten und das Convent Plass mit dero Hab und Vermdg die Gewähr zu leisten und das 

Strana 758
758 XXX. V Husove třídé, — C. p. 940a. collegium in Allem schadlos zu halten, ohne zu thuen, des collegii schuldig uad verbunden sein, nicht minder die dies Haus betreffende Urkunden und Documenta, so viel vorhanden und zu finden ist, bei Uebergebung dessen dem H. Kaufer auszuhándigen. Schliesslich gleich wie im Eingang berühret, dass dicses auf den forderist auszu- bitten kommenden allergnädigsten kais. Consens geschehen sei, als werden sich beede Theil umb denselben zu be- werben und solchen Consens auf der HII. Verkauferer Unkosten auszubringen haben, so dann aber wird dieser Kaufbrief mit Bewilligung des lóbl. Magistrats der kónigl. Alten St. Pr. in die Stadtbücher, ohne ein des andern Theils Beisein auf des H. Kaufers Unkosten können ein- verleibl werden. Zu Urkund dessen haben sich beede Theil aigenhündig unterschrieben vnd ihre Insiegel bci- truken lassen, wie auch zu mehrer Versicherung und glaubwürdigem Zeugniss ersucht und gebetten dic unten benannte und unterschriebene HH. Zeugen, dass sie diesen Kauf- und Verkauf-Contrakt, jedoch ihnen und ihren Erben und Erbnehmen olne Schaden und Nachtheil cigenhiindig unlerschrieben und ihie Insiegel beigetrukt haben. So geschehen Prag den 25. Jenner im Jahr 1690. Fr. Andreas, Abt zu Plass, visitator und vicarius generalis, Weuceslaus Sattenwolf Soc. Jesu collegii Pragae ad s. Clementem rector, Fr. Engelbertus Kraus, prior im Nahmen und anstatt des ganzen Convents, Wenzel Elrenfried von Binago, Daniel Wenzel Mirabel de Belli und Früchhof. Wann wir dann nach darüber von gehörigen Orten eingeholten satlsamben Bericht gnädigst erwogen, dass zufórderist der Verkauf des Plassischen Hauses mit son- derlichen Nutzen mehrerwähnten Klosters Plass beschehen, indem dasselbe für sich cin andere geringere Geiegenheit umb cinen minderen Preis bereits erkauft und den Uber- scluss dess demselben vor das Plassische Haus erlcgten quanti anderwertig nützlich anlegen und appliciren kónne, beinebenst auch betrachtet, dass dardurch dem publico nit allein nichts entgehe, weilen auf selbipen Ilaus alle vorherige onera publica und privata einweg als den an- deren haften bleiben. sondern auch dass die Verüusserung der Clementinischen Háuser umb des dargegen pro se- minario uberkommenen grossen nalimhaften Hauses willen dem collegio Clementino zu keinem Schaden gereichet, wie hingegen auch dem gemeinen Stadtwesen einiger Nulzen, in deme ófters bemelte sonsten bis daher frei und exempt geweste Hiiuser der Stadtüiurisdiction unler- worfen und mithia in das gemcine Mitleiden kónnen ge- zogen werden. Also haben wir umb solcher uns bewe: genden allerseits erheblichen Ursachen willen in obbe- rührter bceder Supplicanten unterthünigste und demütigste Bitte in kais. und kópig. Gnaden gewilliget und diesem nach mit wohlbedachtem Mut, guten vorgehabten zeitigen Rath und rechten wiesen obinserirten respective Vergleich und Kaufkontrakt gnüdigst konfirmirt, ratificirt und be- stätligt. Thuen das auch hiemit confirmiren, ratificiren und bestättigen ermelten Vergleich und Kaufkontrakt hiemit wesentlich und in Kraft dieses Briefs als regicren- der Konig in Boheimb meinen, setzen, ordnen und wollen, dass mehr angeregle Vergleich und Kaufkontrakt in allen seinen Inhaltungen, Clausulen und Punclen giltig, kriiftig und gut sein, auch von beeden Theilen dariiber fest und unverbriichlich gehalien, darwicder nichts gehandelt und auf Begehren der Contrahenten denen Stadtbiichern ein- verleibt werden können sollen und mögen, jedoch mit diesem austrücklichen Zusatz und Vorbehalt, dass weillen vielgedachtes Plassisches, nunmehro zu dem collegio Cle- menlino obverstandenermassen veralieniertes Haus die XXX. V Husově třídě. — C. p. 940a. Servitut cines gemeinen Durchgangs aus einer Gassen in die andere allezeit ob sich gehabt, dass das dargegen in dem zwischen ófters benannten Altstüdter Magistrat und dem Clementino P. rectore getroffener Vergleich puncto lertio bedingte Güsscl desgestallt eingerichtet werde, damit dasselbe nicht allein zum freien Durchgang mün- niglichen dienen möge, sondern auch zu benótigter Durch- fahrt, bevoraus bei unverseliener Feuersgefahr mit Spritzen uud Schlüuchen genugsarnbes spatium in sicli begreifen solle. Und gebieten hierauf allen. und jeden unsern nach. geselzten Obrigkeiten, Inwolnern und Unterthanen, was Würden, Standts, Ambts oder Wesens, die im oberwchn- ten Erbkónigreich Bóheimb seindt, in Sonderheit aber unsern jetzigen und künftigen kónigl. Statthaltern allda, wie auch mehr ermellem Altstiüdter Magistrat hiemit gn&- digst und wollen, dass sie uber diescn obinserirten respec- tive Vergleich und Kaufkontrakt, wie auch dieser unserer darüber erfolgten gniidigsten Confirmation gebiihrenden Schutz halten, darwieder selbst nicht thuen noch dass jemand andern zu thuen verstatten bei Vermeidung un- serer schweren Siraf und Ungnad. Zu Urkund dieses Briefs besiegelt mit unserm kais. und kón. anhangenden grósseru Insiegel, der geben zu Kberstorf den 17. Mo- nalstag Seplembris iim 1690, unserer Reiche des Róri- schen im 33., des Hungarischen im 36., des Bóheimbschen im 35. Jahr. Leopold. Fran. Udal. Khinsky, rcgni Bohe- miae supremus cancellarius. Ad mandatum s. cacs. regiaeque maiestalis proprium Carl Maxin. Graf von Thurn. G. J. Ko- schinsky vicecancellarius. * 1692, 18. dubna. Tamdléz. (Narovnánf o prüchod.) Heut dato ist zwischen denen wolledlgestrengen hoch- und wohlweisen HH. Burgermeister und Rath auch Ge- meindellisten der besagten Alten St. Pr. eines, dann denen wohlehrwiirdigen und hochgclchrten Priestern Wenzel Scheligovsky der Soc. Jesu collegii in der Neuen Stadt Prag rectore und collegii ad s. Clementem vice- rectore zu Handen dicscs collegii ad s. Clementem an- dern Theils ein fernerer Vergleich abgeredet worden, wic folget dass: Erstlichen, H. Burgermeister und Rath picht verlangen, womit das neuc Gissel also eingerichiel werde, damit man durch dasselbe mit Wägen fahren könne, sintemahl solches weder zuvor von dem seminario ver- langet, sondern nur in Feuersnöthen vorausbedungen worden, dass des seminarii Thór zu bceden Seiten er- óffnet scin sollen. Andertens weilen nunmehro mit Hin- wegthuung der Planken und Verschlags der Durchgang etw-s fórmblicher scheinet, als haben H. Burgermeister und Rath ihrerseits eingewilliget, dass desselbe in dicsem Stand, wie es sicli anjelzo befindet, bleiben kónne. Jedoch mit diesen ausdrucklichen Bedingnus, dass, drittens, die Krümmung in der Mitten des neuen Durchgangs, soviel immer móglich, mit Abschneidung der Jicken am Stalk und des Schwiebbogens in Gegenwart der Stadlamtleuten chist eingerichtet, nicht minder, viertens, in dem Durch- aus gegen Sl. Aegidi kein anderer Verschlag, weder jetzt noch auf zukiinftige Zciten gemacht werde, als blos allein ein nur dritthalb Ellen hohes Gatterwerk von sauberen Latten, zwischen welchen und dem Globitzischeu Haus?) der Durchgang so viel immer móglich, gerathen bis zum Stall gehen. móge. Und soll, fünítens, dem Altstüdler Magistrat und. Gericht die lurisdiction in diesem vóllig von beeden Seiten, nicht anders als in andern gemeinen Gassen, zustehen und gebiilren, das Jóbl. collegium auch hiermit, dass der Hof gegen St. Aegidi landtaflich ist, s) č. p. 2411. 

Strana 759
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240b. sich keineswegs schützen können wird. Úberdies, sechstens, wann elwan init der Zeit das 16bl. collegium ein ordent- liches Gassel formiren und durch eine Mauer separirter einrichten lassen wollte, so wird dero Schuldigkeit sein, den Durchgang durch den halben Pferdstall und Gartel gegen den Zatoschilischen Hauseck also formiren zu lassen, damit das Gassel durchaus unter dem freien Himmel ohne einzige Tachung offen stehen und soviel immer möglich die gerade Linie haben móge. Welchem allem das lóbl. collegium nachzukommen, auch uber diesen ferneren Ver- gleich die allergnádigste kais. Ratifikation auf dero eigene Unkosten auszubringen schuldig sein wird. Zu Urkund dessen seind des kónigl. H. Hauptmanns so dann beeder- seitige Insiegel in zwei gleich lautenden Exemplarien aufgedrucket und die gewóhnliche Namensunterschriften eigenhändig beigesetzt worden. Geschehen den 18. Aprilis im Jahr 1692. Číslo pop. 240b. (U harfeníků.) 1. 1488. — Rukop. ¢. 90 f. 38. Domus plebani s. Egidii. 9. 1484, 8. dubna. Rukop. č. 2106 f. 136. Ge- nerosa d. Margaretha de Tynec dicta Zlenická domum suam ex opposito ecclesie s. Egidii inter domos Cliborii et Viti porybny situatam dedit parochianis s. Egidii. Cui d. Margarethe viceversa parochiani predicte ecclesie do- mum plebani inter domos Iohannis Pytlik et collegium Nazareth hincinde situatam dant. Act. fer. V. post Ambrosii. 3. 1491, 11. června. Tamléž f. 30/. Johanna de Malowicz, conthoralis d. Iohannis Benede de Nečtin et in BfeZan, emit domum acialem olim sacerdotum ecclesie s. Egidii — a Margarethe Zlenická de Tynec pro XXX s. gr. pr. Act. die Barnabe ap. 4. 1492, 16. prosince. Rukop. č. 2107 f. 27. Io- hanna de Malowicz — resignat domum suam Wenceslao et Petro, filiis suis. Act. sabbato post Lucie. 5. 1617, 92. па. Rukop. č. 2108 f. 211. Maj- dalena Popelovd z Nectin k. d. od p. Václava Benedy z Nečtin, kterýž jest jí prodal od sebe i od p. Petra, bratra svého, za L k. gr. pr. Act. fer. V. post Undec. m. virg. 6. 1520, 7. března. Rukop. č. 2109 f. 98. Dorota, vdova po Martinovi Kuorkovi, k. d. mezi domy Václava Knechta a kolleje Nazaretské od paní Majdaleny z Nečtin za LV k. gr. pr. Act. fer. III. post Translat. s. Wenc. (R. 1521 splácí Dorota, dcera Matéjova.) 7. 1681, 4. září. Rubop. 6. 21I[ f. 3. Václav Knecht a Anna k. d. mezi domy někdy Jiříka mlynáře a kolleje Nazaretu od Zikmunda, vnuka Matěje, starého písaře šestipanského, za XXX k. gr. č. Však p. purgmistr a páni na ten zpuosob toho trhu jemu Václavovi přejí, aby ten duom opravoval. Act. fer. II. post Egidii. 8. 1588, 20. října. Zamléz f. 59. Václav Kavan z Dědibab k. d. vedie kolleje Nazaretské a Svátka, Šrámkovýho syna, obostranně od Václava Knechta za XLI11/, k. gr. č. Act. fer. II. post Lucam ev. 9. 1646, 11. bfezna. Rukop. C. 2129 f. 191. Jakož jest Václav Kavan z Dědibab obcslav Ctibora z Bučí vinil jeho z toho, že by chtěl jmíti na duom jeho nějaké zmocnění podle zvodu, který se stal před puol třetím létem, ježto poněvadž jest dán den a rok zvodu projíti, że podle priva młsta tohoto zmocnění takového užití nemá, a tak dále ničímž jemu povinen není. A domu XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240b. 759 svého že jemu postúpiti nemuože pro zřízení zemské i také smlouvy Svato-Václavské, nebo páni soudce jeho, jakožto osoby stavu rytířského, a to jsou souditi neměli, poněvadž toliko p. purgmistr a rada stavy vyšší o věci měst- ské souditi mají. A nad to že jest to jemu bylo předešle nalezeno, chtél.li by on toho domu v držení býti, že by sobě měl právo městské zjednati a to ve dvú nedělí, i nezjednal a tak rád by jeho z domu svého odbyl, neví kterak, nejvíce proto, že v témž domu s Barchancovou neřády plodí a mimo vuoli jeho tam se nachází, žádaje za opatření. Proti tomu od Ctibora z Bučí mluveno: není na tom, aby na tyto lehkomyslné řeči Kavnanovy měl odpověď dá- vati, než žádá zápis, který na sebe udělal on Kavan, aby byl přečten, též i zvod i zmocnění a to že sobě k místu a k konci vedle práva města tohoto přivede. A předešle počal odporovati tomu zvodu před pány soudci, ale nic nemohlo postaëiti; prosf, aby jemu v spravedlnosti jeho překážky nečinil a domu jeho aby prázden byl a o to právo městské aby se nestaral Kavan. A což jest neučinil, bude-li chtíti toho užití, musí v tom p. purgmistra a pánuov hledati. Zádá, aby což sobě právním pořádkem vykonal, mohl toho užili. Zase od Václava Kavana mluveno: praví, že toho nemá užiti, protože právo své promlčel, táhna se na ná- lezy o tom podobné, podav od nich registříku, też uka- zuje na smlúvu Svatováclavský, že o to před tím právem neměl souzen býti, a k tomu že jse nesvolil. Na to od Ctibora z Bučí mluveno, jsa o to souzen od pánuov soudcí nic tomu neříkal, než k tomu se svoloval. A jestliže jemu co bylo ublíženo, proč jest před V. Mtí appellací nevzal? Než chtěl by nyní nějakými nálezy toho prázden byti, ale nemuože, neb ktož se k čemu dobrovolně svolí, povinen jest tomu dosti činiti. Připouští jse s tím se vším k spra- vedlivému uvážení. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž Václav Kavan z Dědibab zápisem kněh města tohoto závadu a v zápisu pokutu na duom svuój vztáhl takovú, nedal-li by těch desíti kop gr. č. na rok v zápisu položený, aby on Ctibor z Bučí v duom jeho právem se mohl uvázati tak, jakoby všecko právo na vrch vyšlo a to do dosažení to- liko své sumy, jakž týž zápis to vše v sobě šíře drží a obsahuje. I z té příčiny dává se jemu Ctiborovi z Bučí proti nému Václavovi Kavanovi za právo tak, že jest on ten zvod i zmocnění mohl dobře učiniti. A protož on Václav Kavan chce-li domu svého užiti, povinen jest jemu Ctiborovi takovú sumu těch deset kop gr. i s náklady ku právu na to vzešlými dáti a to od dneška do dvú ne- dělí pořad zběhlých podle práva. Act. fer. 6 ante Invo- cavit a. 1546. 10. 1546, 10. prosince. Rukop. č. 2117 f. 101. Jan Sladký z Pecinovce a Marta k. d. ležící na rohu vedle kolleje Nazaretské od Václava Kavana z Dědibab za XL k. gr. č. Act. fer. VI. post Concept. M. V. 11. 1658, 28. června. TZamlez f. 291. Jan Bu- chovský z Pecinovce k. d. od Jana Sladkého z Pecinovce za sto k. gr. C. Act. in vig. Pelri et Pauli. 12. 1561. 30. dubna. Rukop. &. 2118 f 2. Stal se jest frejmark o domy mezi uroz. p. Adamem Sturmem ml. z Hranic a Janem Pecinovskym z Pecinovce, Ze — Jan Pecinovský postúpil jest domu svého — jemu p. Ada- movi — a paní Kateřině z Duban m. j. Act. in vig. Philippi et Iacobi. 18. 1576, 4. září. Veleslavínův Kalendář str. 467. Umřel v St, M. Pr. Adam Sturm, hofrychtéř měst věnných králové v Cechách. 

Strana 760
760 — XXX. V Husově třídě. — Č. p. 240b. 14. 1580. -- Rukop. č. 212 f. 75 . Paní Kateřina Sturmová z Duban k. d. vedle domu prüchodi- tého, Knechtovský řečeného, a kolleje: Nazaretské obo- stranně ležící od Voldficha Sturma z Hranic, panny Lid- mily odtudž z Hranic i na místě Albrechta, bratra jejích let nemajícíhno, syuüv a dcery své, za 4CO k. gr. č. Act. fer. lll. post Bonifacii. 16. 1584. — Rukop. č. 2112 f. I9[. lozue Ebcn- $tolar z EbenStolu a Barbora z Holtendorfu m. j. k. d. od paní Kateřiny Sturmovf z Duban za 850 k. gr. č. Act. fcr. lll. post. Martini. 16. 1606, 6. bfezna. Rukojp. č. 2113 f. 388. Ga- briel Spindler a Kateřina m. j. k. d. od Kateriny Sreinarovy z Ebnštolu za 600 k. gr. č. 17. 1608. — Acla collegii Nazareth. V sobotu před Křížovou nedělí po obědích přišel ke mně [děka- novi Simonovi Skálovi z Kolince)] Gabriel Spin[d]ler malíř, soused kolleje Nazaretské, s p. Kašparem Kochcm šmu- kýřem, oznamuje, že některá stavení ve syém domě vy- zdvihnouti chce a to při světnici kolleje Nazaretské. Ale okna z ní že sou mu na velikou překážku a kolleji ne- velmi užitečná. Žádal, aby pp. děkan a directores je za- zdíti mu dopustili proti jisté odměně, Odpověděl scm mu, že to pp. direktorům přednesu a poněvadž to očitého spatření potřebovati bude, tehdy aby on Gabriel Spinler doma se pozdrZel zejtra po obédích, Ze lam s některými pány a přately sejdu, kteří to vše spatří. On také že bude moci svú potřebu přednésti v přítomnosti jich a vykázati. Přestal na tom. XL. Maii v nedéli Prosebnou doZádal sem sc p. mistra Symeona Humberka z Humberku, p. Symeona Lopatskfho, p. Matouse Skody a p. Martina Koutskylo, že s pp. direktory sešli do kolleje Nazaretské, aby spa- Ш vykazování potřeby k stavení domu p. Gabriele Špinlera, souseda podlejší, a rady udělili, co bychom v té pří- čině činiti měli. [ po přivítání pánův dovoleno p. sousedu, aby svou potřebu oznámil. On žádal, aby pp. mistři directores dvou oken dopustili mu zazdíti v světnici, ty zadní, které sou proti kamnům, že chce jiné dvě, které sou z též světnice na dvůr a do domu jeho rozšířiti, mříže do nich zdělali a skla nová, jak náleží spraviti. Nad to kde secretus lo- cus jest, aby z toho toku vody dešťové k němu na dvůr sjíti mohlo; co prkny zabedněno jest, že chce zcď novou ustavčti, krov sám na svůj groš nový udélati, tok vody do zahrádky puslili a tak to vSe spraviti, že páni direktoři s ním dobře spokojeni budou. Když to vše od něho vy- kázáno bylo a od pp. direktorův přítomných, tehdáž i od pp. přátel spatříno, pro nepřítomnost p. děkana a p. rek- lora universitatis do oulerního dne s odpovédí odloZeno a on p. soused v tom čase ničímž hejbati ani nic stavěli připověděl. XV. Maii vyšli všickní pp. direktoři a s nimi páni a přátelé dožádaní do kolleje Nazaretské a tam z společného snescní pp. direktorův a z rady a uvážení pánů a přátel nahoře poznamenaných (kromě p. Symeona z Humberku, který pro své hosty uprázdniti se nemohl) p. rector universitatis m. Martin Bacháček panu sousedu příležícímu kolleje Nazaretské Gabrielovi Spinlerovi ma- líři oznámil, že se mu to dobrodiní od pp. direktorův na přímluvu pánův a přátel činí, aby on pro pohodlí svého stavení ta dvě okna do světnice kolleje Nazaretské zazdíti a zabedniti mohl, tak a na ten způsob i s tou vejminkou, jak se sám uvolil, aby jiná okna tak spraviti i krov potomně dal, jak náleží, na schválení všech dobrých lospodářův. 18. 1609. — Acta collegii Nazarelh. Jakoż jest slovutny p. Gabriel Spinller, mčštčnín St. M. Pr., skrze piítele svého p. Kašpara Kocha, spoluměštěnína St. M. Pr., toho snažně při vysoce učených a poctivých páních dě- XXX. V Husově lřídě. — Č. p. 240b. kanovi a mistfich direktofich kolleje Nazaretskć vyhle- dával, aby při svělnici větší kolleje jmenované mohl sobě ku potřebě pokoje v domě svém dáti stavěti a okna dvě vlastní též: kolleje zazdíti žádal. Proti tomu jmenovaný p. Gabriel Spinler se zakázal a piipovédél pp. dékanovi a mistrüm direktorüm dvě okna, z klerychż jedno na jeho dvůr jde, že chce dáti rozšířiti, sklem, rámy dubo- vými a mřížemi železnými dobře opatřiti, tak jak by se pp. dékanovi a mistrům direktorům nejlépe vidělo. 1 ma- jíce p. Gabriele etc. Zádost pp. dékan a mistii directores se pány piátely k radć dożńdanymi, uroz. p. Symconem Humberkem z Humberku, senatorem tóż slovultnymi p. Matousem Skodou, p. Symeonem l.opalskśm a p. Marti- nem Koutskym, mósfany St. M. Pr., společně v svém uvážení, p. Gabrielovi Spinlerovi, sousedu při též kolleji Nazaretské, stavěti dobrovolně jsou dovolili tak a na ten způsob, aby ty druhý dvě okna při jeho p. Gabriele nové zdi byly zazděny a p. Gabrici Špinler povinen bude též střechu nad sessem od slavení svého náležitě dáti spra- viti. Jakož se jest tak stalo a pp. děkan a directores jsou to spatřili a v tom spokojení byli a jsou. Pro lepší toho důvěrnost takovou smlouvu v knihy své, jenž slují manual kolleje Nazaretské, p. děkan i directores vepsati a p. Ga- briclovi Spinlerovi vejpis pod pečetí jsou dali. Stalo: se v pátek na zejtří slavnosti Vstoupení na nebe J. Kr. 1. 1609. 19. 1611, 6. září. Rukop. č. 1067 /. 425. (Svě- domí ku potfebé Gabriclovi Spindlerovi na místé Kate- Ноу m. j.) Jakub Arnolt z Vratislavi, pana nejv. letnanta Jakuba Zejdlice stavů zde nařízený aulwarter, svědčil: Ve čtvrtek minulej přišel jeden měštěnín do domu (Gabriclova, jehož já neumím jmenovati. I seděli jsme pospolu na dvoře a pili jsme při stole já a Gabriel a jeho paní. Přišel ten mčštčnín. pohodl se s paní, až tak daleko přišlo, že jest jí šelem nadal. K čemuž ona fekla: I musíš sám šelma býti. K tomu měštěnín vstal a udeřil ji poličkem. Potom se Gabriel své paní ujal, udeřil ho kolikráte rukou. Potom popad svůj tulich. Tak druhej taky svůj tulich vy- táhl. Tehdy jsem já popadl jednu lavici, běžel jsem mezi ně, aby se žádnému neuškodilo, rozvedl jsem je. Polom jsme dům zamkli a on šel svou cestou. 20. 1614, 17. října. Rukop. č. 474 f. 94. (Páni mistii a directores kolleje Nazaretské s Gabrielem Špin- lerem.) Jakož jsou vysoce učení páni mistii a directorcs kolleje Nazaretské po obstavuňku díla v domě Gabriele Špinlera malíře podle práva vykonaném jcj Gabriele do úřadu šestipanského v Star. M. Pr. před pány úředníky obeslati dali, vznášejíce, že jest týž Gabriel Spinler maje sobě od ních pp. mistrův k vyvyšení zdi příční povoleno, do zdi vlastní k kolleji Nazaretské nálezející limul, trámy kladl a jiné stavení na újmu a zhboubu kolleje proti oknům, kterýmž by v Cas ohn& i od lidí, Кейк cizíko nenecbají, příčinou takového jeho stavení zle poslouzeno býti, udělal, jemuž nikterakž místa dáti nemohou. — Proti tomu od přítele Gabriela: Porozuměl, za jakou příčinou od pp. mistrův obeslán jest, k čemuž takto odpovídá, že sobě k zvejšení té zdi příční od pp. mistrův povoleno má — však aby co na škodu zdi příční k kolleji příslu- šející a k ujmě oken se dočiniti měl, místa nedává. Pii vejchozi pp. mistfi uvedše pp. úředníky [šesti- panské] nejprve do domu Gabriele, ukázali při zdi po levé straně, do téhož domu veházejíc, kulnu anebo přístřešek postavený, oznamujíce: Jakož jsou k žádosti Gabriele povolení své dali, aby on na zdi té k kolleji vlastně ná- ležející, kdež prve prkny toliko vzhůru zapaždíno bylo, zídku pro bezpečnost, když sobě to, aby někdy některé z týchž prken na někoho nepadlo a škody neučinilo, za 

Strana 761
XXX. V Husově třídě. — C. p. 240b. nebezpečenství pokládal, vyzdvihnouti dal, ale že jest pod lím on Gabriel do té zdi spodní bez vůle a povolení trámy klásti a je zazdíti poručil, tudy touž zeď, což by budoucně na škodu kolleje sc vztahovalo, sobě osobiti a při- vlastniti chtéje. Druhé, pri té a takové zdi k kolleji pří- slušející kulnu nebývalou postavil, kteréžto kulny střecha okna z světničky v kolleji dosahá a velmi nebezpečně v čas ohně též světnici jako i od lotříkův a zlodějův, jenž | by cokoliv odtud vytáhnouti a do druhého pokoje po té střeše, zíďku zvejšenou přestoupíc, vlézti mohli, zle po- slouženo by bylo. Třetí, Gabriel Špinler v též střeše vi- kýř proti oknu, kterýmž se z té strany všecko světlo té světnici odejme, ačkoliv sic nyní tak ještě v letě jako času zimního vyšetříti se nemůže, vyzdvihnouti dal a tudy na tíž kollej velikou služebnost nyedl, ano také i kus kamene z gruntu jich vypuštěného pod světnicí příčinou té kulny a položení naň reštu, což nemůže než ke škodě býti, odražen jest. A poněvadž se tu akademie, jednoho kle- notu království Ceského dotýče, žádali, aby to vše Gabriel zase pryč odvrci poručil. Na to od přítele Gabriela: Stížnosti pp. mistrův do- slechl, ale on proti tomu praví, že nic na ublížení pánům kollegintům, než sobě ku pohodlí v domě a gruntu svém podle svobody té, kteréž práva království tohoto jednomu každému v gruntu vlastním na hloub kopati i na vejš sta- věti propůjčunjí, přístřešek, nebolížto kůlnu udělal a trámce ty, na nichž postavena byla, do zdí vložené, kteříž nic lé zdi na škodu nebyly, zase vytáhnouti a odrezali dal, jeZ podezdíti a jináče sobě opatřiti dáti musí. Co se pak toho přístřešku nad touž kůlnou dotýče, poněvadž Gabricl sám tlakový není ani také čeládky, kteráž by lidem krádeží neb jináče škoditi měla, nechová, pánům mistrům, aby se co z domu jeho jim loupežné odníti mělo, obávati se potřebí není. Dále také podle stížnosti pp. mistrův vikýř v střeše vzdělaný oknům světnice jich, nebo dobře pěti loket od dotčeného okna světničného jest, žádného světla neodnímá. Naposledy, že káimen z zdí jejich do dvora jeho vypuštěný vyšetřením tesařův odražen a trochu dolův sňat jest, kterýž do gruntu a dvoru jeho vponštěn býti neměl, poněvadž již nikam dále vedle něho stavěti ne- mohou, žádné školy nenese, nebo když se staví, nenf vic možná, aby sc vicho ušetřili mělo, což soused sousedu zase dobře vynahraditi může —. Tu pp. úředníci — vypověděli: Poněvadž jest se to vyhledalo, že Gabriel maje sobě od pp. mistrův, aby na zdí jich, dům jeho a kollej Nazarctskou dělící, nízké, na kteréž předešle prkny ohraženo bylo, zíďku vzhůru pro bezpečnost svou vyzdvihnouti mohl, povoleno, vedle též zdí spodní jich pp. mistrův kůlnu až k oknu zamřížovanému z kolleje do domu jeho obrácenému postaviti a zvejšíti, anobrž i do zdi trámy příční dotčené kůlny vložiti mimo vůli a vědomí jich dal, po kteréžto kůlně snadně, zíďku v nově vyzdviženou překročíc, do okna za touž zídkou v kolleji by se vlésti ano také i do druhého zamřižovaného rukou sáhnouti a budoucně škoditi mohlo, práva pak měst- ská v nově přístřeškův pod okna cizí stavěti, trámův do zdi souseda klásti, ano také i stavení k škodě budoucí jiným se vztahujících vyzdvihovati zapovídají, pročež bude- li Gabriel takové kůlny své dále užití chtíti; povinen jest s ní tří loket od okna pp. mistrüv zamiiZovaného ustou- piti a trámy příční, pokudž by v zdi jich dosavad ležely, vytáhnouti a odfezati. Co se pak vikýře proti již psané- mu oknu na též kůlně vzdělaného dotýče, ten, poněvadž ne lak z nějaké potřeby, ale více k zastínění světla do okna a protimyslností činční jest vyzdvižen, protož se XXX. V Husově třídě. — Č. p. 239. — 76] Gabrielovi nachází, aby takový vikýř do dvou neděl dolův shoditi a odprázdniti dal. * 16256, 26. srpna. Rukop. c. 2114 f. 341. Gabriel st. Spindler, mé&ténín St. M. Pr, — rozjímaje, kterak Kalefina m. j. züstávaje s ním 16 let jesti jeho vérné opatrovala — düm svüj vedle domu Knechtovského z jedné a kollejí Betlemskou z strany druhé — jí dává. * 1680, 18. zái(. TamléZ f. 44[. Baltasar Kegler loutnát a Lidmila k. d. od Gabriele Spindlera za 1800 k. m. . ^ 1632, 26. srpna. Rukop. č. 1074. f. 91. Jakub Subart [svédéil]: Toho jsem povédom, Ze Katetina, neboZ- tíka Gabriele Špindlera manželka, která nyní v Drážďanech zůstává, a nebožka Alžběta, Frydrycha Raspa a Doroty Švejcarový matka, byly vlastní sestry. Číslo pop. 239. (Kolej Nazaretská.) ?| 1480. — Acla collegii Nazarelh f. 44. Slovutnému pánu Filipovi z Paděřova, vladaři na Ostromeči, bratru nám v Bohu milému. Službu naši s žádostí všeho dobrého napřed vzkazujem slovutný příteli nám v pánu Ježíši milý. Vstonpivše před nás do rady poctiví mistři učení na- šeho Pražského M. Martin z Betlema, M. Jan Rokycana, kněz Mikuláš Rehovec a opatrný Václav Straboch, spolu- soused náš, i vyznali jsou svobodně, dobrovolně a beze všeho přinucení, že jest jím to dobře svědomo a při tom jsou byli, když jest Linhart z Tatounovic vzal od stadentův z Nazaretu 100 k. gr. peněz hotových a z těch jim měl plniti 10 k. gr. platu ročního věčného a to ma- jí v dskách zemských vloženo a zapsáno. Jakož toho také od písařův desk zemských svědomí mají. Kterýžto Linhart počne jim plat plniti sám do Nazaretu s vděčností při- nášeti i neplní do té chvíle a my veliký skrze to nedo- statky trpíme. Protož milý příteli, prosíme tě, aby těm študentům dopomohl k jich spravedlnosti vedle jich svě- domí, dá-li Bůh řádného, Neb se toho uptáš, že jest Lin- hart před tím dosti chud byl, než teprv když jesti peníze vzal, to zboží jest kúpil a toho požívá od dráhně let. I věřímet, že jim spravedlivě učiníš, k tomu zvláště patře, že jest této zemi z toho města mnoho dobrého vyšlo a ještě, dá-li Bůh, vyjde. Odpovědi žádáme. Datum fer. V. ante diem b. Martini, Purkmistr a konšelé Star, M. Pr. *2. 1480. Tamléz. J& Zdének z Postupic vyznávám tímto listem všem, kdož jej uzří nebo čtoucí slyšeti bude, že když dobré paměti Linhart z Tatouňovic byl jest sta- ven v Starém M. Pr. a na rathouz vsazen od studentüv Betlemských pro úroky, kteréž jim měl platit 5 k. na sv. Havla a 5 k. na sv. Jii(, tu& mné jest svrchupsany Lin- hart prosil, abych jeho vyručil a slíbil za něho 5 k. gr., kteréž měl to půlletí jim ouroku dáti napředjmenovaným studentim. A tak k jeho prosbě slíbil jsem jim pod ti příčinu, jestli že on sám těch 6 k. nedá, zaslibuji vám plniti. A tak jsem učinil, že jsem musel své vlastní peníze za něho dáti, půl čtvrtý kopy dal jsem jim a ještě půl druhé kopy dlužen jsem jim z těch 5 kop a předepsaný Linhart slíbil jest pod věrou staviti se v Praze a s nimi se konečně smluviti, aby jim platil svým obyčejem, jakož jest prvé bez zmatku platil aneb aby jim sto kop m. dal, aby oni sobě za ty peníze jiné zboží koupili. Dále pak, stavěl-li se čili nestavěl, aby to svědčiti — než to že jsem musel já své peníze zaň dáti. Toho jest mně dobře svědomí. A na svědomí toho jsem vlastní pečeť svou k to- muto lista pfitiskl. Ps4n na Postoloprtich na den sv. Martina 1. 1430. 96 

Strana 762
ХХХ. V Husově třídě. — ©. р. 230. 762 98. 1430 Tamtéž. Jí Mikuláš z IIoražďovic, písař v SL. M. Pr. na rathouze, oznamuji l(mto listem obecně všem, kdož jej uzří neb ctoucí slyšeti bude, a jmenovitě slo- vulnému Filipovi z Budecova, hejtmanu na Ostromcéi, Ze mi jest to vědomo, kterak za toho času, když sem byl тег! tovarySi a Sludenty v Nazareté, tu slovutnÿ Linhart z Talouńovic nosil jest sem osobně plat týmž študentům do Nazaretu a dále říkal, že jsou jemu i dětem jeho tíž $tudenti mnoho dobrého učinili těmi sto kopami, kteréž jest od nich zdvibl a piijal. A by byl tóch sto kop ne- zdvihl, byl by sobě nemči zac zbožíčka koupiti. Tomu na svědomí pečeť jsem svou vlastní přitiskl k tomuto lixtu. Jenž jest dán v Praze léta — 1430 v sobotu před hodem Naroz. Ježíše Ir. 74. 1482. — Rukop. é. 2099 f. 348. Andrcas, de Nazarcth baccalarius. ?5. 1492. — Acla collegii Nazarclh f. 44. My Vác- lav řečený Vícha ze Všetat a Aleš z Krajnic, měšťané Star. M. Pr., vyznáváme límto listem a známo činíme před každým, kdož jej uzří nebo čtoucí slyšeti bude, že jsouce — mezi poclivymi studenty Bellemskymi z jedné a Jan- kem z Talouňovic z strany druhé, tak jakož jsou obě straně na nás mocně přišli před pány soudcemi, kde se to dálo o nějakých JO k. gr. platu, kterýchž studenti napřed jmeno- vaní na dědinách Jankových mají ve dskách zemských za- psáno, slvrzeno, takto mezi nimi vyřkli jsme: Ve jméno boží a mocí tohoto listu vyřkneme jednostejně, aby Janck napřed psaný platil a úročil študentům svrchupsanym 6 k. gr. platu ročního rozdílně, polovici, totiž 3 k. gr. platu počne ihned na sv. XIavla nyní nejpry příštího, a polovici druhou, totiž 8 k., na sv. Jiří. potom budoucího dne dvě nedèle po Ech vècech nadepsanych, aby študentům jiz častojmenovaným v jich obydlích kladl beze vší omluvy a tak na každý rok potom jmá a dlužen bude platu po 6 k. gr. na roky svrchupsané budoucně až do budoucího pána a řádu zemského. Pakli by svrchupsaný Janck ně- který rok nedal úroka, tehdy Studenti svrchupsan( mají se navrátili k desíli k. gr. platu, loliž k lomu svému právu. Také vypovídáme, aby v3ichni üroci zadrZan( minuli a minouti mají. Pakli by Janek chtěl a mohl jej splatiti, aby jej splatil aneb na tak svobodných dědiných s sebe a z svých dídin pfevesti mohl s svrchupsanych Btudentüv volí a svrchupsanych ubrmanüv pochválenfm. Tomu na svědomí své pečeti vlastní přitiskli jsme k tomuto listu. Jenž jest dán I. 1432 ten pondělí pied sv. Janem KF. *6. 1433. — 7ywYuhlář, Codices latini č. 1298. Aristotelis libri JV. mcteororum cum cotmmenlario mag. lohaunis de Borotín. — A. 1433 fer. IV. ante Salus populi mag. Borotín finivit lecturam istius libri. Finis huius textus prima V. fer. in iciunio a. 1433 in Nazareth. J. 1465, 8. listopadu. Emier, Poziństalky 11.str. 346. z desk zem. vělších č. 3 f. E 8. Vaclav Carda z Petro- vic přiznal se, že dědictví své v Nučících, dvory kmecí, na kterýchž sedí Vančk, kterýž platí III. k. gr. platu roč- ního, Mařík 1/; k. gr. a Ondřej !/s k. gr. platu ročního dala dáti moll mistruom a studentuom kolleje v Nazarctu [v] Větším M. Pr. — k čemuž král Jiří dal povolení. 2. 1481, 9. března. Tamléž 584. z desk zem. vilsich č. 2 f. D 25. Ми Jan z Tábora, kazatel kaply Betlemské v St M. Pr. správce kolleje Naza- retské, Matěj z Pelhřímova bakalář, hospodář též kol- leje, Jakub z Stříbra, Jerovym z Jindřichova: Hradce a Simon z Meziříče, studenti tej2 kollcje, svým a jiných studentuov tejZ kolleje jménem, přiznali se, že dědictví jich a svrchupsané kolleje v Hostovlicich, dvuor kmelci XXX. V Husové třídě. — C. p. 939. s platem, na kterémž sedí Michek, kterýž platí V k. gr. platu ročního — prodali Slavatovi z Chlumu a z Kośm- berka a jeho dédicuom za L k. pr. č. 8. 1486. — Emler, Pozůstatky 1. str. 202. V (€ při, kteráž jest mezi Voldříichem z Jůrtína a z Baště z jedné a mistry a studenty kolleje Nazaretu učení Pražského z strany druhé, tu páni a vladyky na plném soudu, slyše- vše strany a jich z obúí stran pře líčení, odpory a dsky — kdež někdy Stibor z Ertína odpírá proti nadinf Anny, ženy někdy Oldřicha Medka, kdež jest odkázala do kolleje Nazaretu: X k. gr. platu ročního a věčného a X k. gr. platu též ročního holého a vččného kazateli v Betlémě na dédinách v Ba$ti, k kterćmużto odporu nadepsany Voldiich jmenované mistry pohnal pravě, že k témuž platu žádného práva nemají. A oni mistři odpírajíce pravili, že [to] mají od nadcpsané Anny s královským povolením a to dskami provodili i také obdarováním krále J. Mti listem a také registry okázali, že jsú ten plat jí Anně kladli. Ale on Voldřich, drZitel téch dédin v Baštku, neokázal jest, by od koho ten plat zapsán měl aneb by jemu přislušel, — nalezli za právo, že je mistry z Nazaretu a kazatele nade- psané při tom platu ostavují. 4. 1500. — Euer, Pozüslalky 11. str. 525. Jan Repa z Neveklova plat převodí X k. gr. č. kollegiatóm Nazarelským na jiné dědiny své. 5. 1592, 7. července. Acla collegii f. 22. V pon- dělí po sv. Prokopu stala se sinlouva skrze uis Malyiie Libáka z Radovesic a na Pečce a Jindřicha llložka z Zam- pachu a na Březně taková: Kdež jsou obeslali poclivi direktorové — N. — před nejjasnější kníže — p. Lud- víka — krále listcm J. Mti Ké uroz. p. Jana z Sezemova Ústí, najv. kráječe království Českého, viníce jej z nepo- stúpení dědictví a platu v Nučicích. Na jehožto místě stoje uroz. vladyka p. Pavel, jinak Adam, z Bysliice — pravil, Ze by on p. Jan podle práva obeslán nebyl, příčiny toho klada oc i takć Że on p. Jan plal ten klade u outadu desk zemských, tak jakž ten plat od starodávna vydáván byl též do téz kolleje. KdeZ my — takto vypovídáme — aby on p. Jan z S. U. ten plat tak vydával do již psané kolleje mistrům a studentům, jakž jest prve vydáván byl — a coż jest toho platu zdržel — ten plat aby dal do též kolleje mistru: Vavříncovi, kterýž tu vče nyní v též kolleji řídí —. 6. 1543. — Acla collegii dle kvalernu frhovćho bézného éerveného L 9.1. XLUII. V pátek po sv. Anně: Jetřich Bezdružický z Kolovrat přiznal se před ouředníky Pražskými, že má a povinen bude i s svejmi dědici platiti a vydávati onroku a platu ročního holého věčného 12?/> k. gr. č. mistrům direktorům, bakalářům a kollegiatům kol- leje Nazaretské v St. M. Pr. — Pakli by —. 7. 1559, 31. ledna. Mostuimnenta univers. Prag. HL. str. 148. In communi deliberatione directorum [universi- tatis] consensus faclus est de collegiis omnibus emendan- dis, ubicunque necessitas postularct. Praecipue vero collegii Apostolorum pars antcrior, quae ruina minatur, ut denuo aedificetur, et anterior purs collegii Nazareth, sj poterit ficri, immutetur. 8. 1559. -- Acla collegii. My mistti a direktoïi kolleje Nazaretské v učení Pražském oznamujem tímto na- ším listem, jenž slove kvitancí, všem vůbec a zvláště tu, kdež náleží, že sme od uroz. pána p. Jiříka Sazimy z Ouští a na Ouštku, dědičného kráječe království Ceského, na místě jiných bratří přijali ouroku svatojiřského z dědictví našeho ve vsi Nuticfch 2 k. gr., lak jakž to ve dskách zemských vloženo ináme. A protož z toho ouroku na ten čas zouplna zaplaceného J. M. kvitujeme a prázdna činíme od vás i budoucích našich. A na téhož p. Jiříka, J. Mu 

Strana 763
NAN. I Husově třídě. — C. p. 989. jiné bratry ani jich dědice žádným vymyšleným způsobem pro ten svatojiřský ourok zouplna zaplacený navracovati se ani naši polomci nemáme. 'Ioho na svědomí pečeť kolleje Nazárciské přitiskli jsme k tomuto Jistu, jenž jest dán v Veliké kolleji v St. M. Pr. v středu po Nalezení sv. Kříže !. LIT. 9. 1553. — Acla collegii dle kvalermu modrého trhového desk zem. 1l. LI11. (F. 1. ve čtvrtek před sv. Matějem.) Diviš Slavata z Chlumu a Košmberku přiznal se před úředníky Pražskými, že podle nálezu úředníků Pražských menších desk zemských mezi mistry direktory a studenty kolleje Nazaretské v St. M. Pr, z strany jedné a lýmž Divišem Slavatou z strany druhé učiněného zase k tomu trhu a vkladu, kterýž jest před shořením desk někdy Slavata z Chlumu a z Košmberka ve dsky vložil, jakž níže psáno stojí: Ze dědictví své v Postřižíně dvůr kmetcí, na kterémž nyní sedí Blažek, syn Kožnýho, kterýž platí 21/s k. gr. platu ročního, s dědinami — prodal mistrüm direktorüm a studentům kolleje Nazaretské v St. M. Pr. — za 70 zl. uh. 10. 1691. — Acfa collegii. Uroz. panoSüm úřed- níkům menším Pražských desk, přátelům milým. Službu svi vzkazuji urozeni přátelé milí. Jakož mi píšete o tu věc, co se dotejče ouroka položení kollegiatům do N., i vězte, přálelé milí, že jest úrok položen tak, jakž jest byl prve kladen. A já sem ještě o tom nálezu ty časy nic nevěděl, by mělo dáváno býti na groš český. A taky od téch lidí nemüz sc bráti na groš český, neb jsou velmi: chudí. 1 věřím vám, jako svým milým přátelům, že mi to znáti dáte, že toho žádám, aby mi zápis svůj ukázali, na čem mají. A když budu věděti, ale postoupím jim lidí, nechť z nich berní třebas po třech. Ját z nich tak bráti nemohu. Datum 5tépánov fer. b. Innocentum a. oc LXXXXI. 11. 1591. — (Archiv univ.) Acta collegii Nazareth in academia Pragensi sub adminislralione M. Marlini Baclidcek Naumierzicii a Naumierzicz.) Kněz Jiřík bez vědomí mého jest přijat do kolleje N. na nemalé ukrácení studentův a tak se o tu vče s pp. direktory poraditi, co by mělo dáleji činčno býti. V sobotu den sv. Linharta berně za termin sy. Vá- clava druhý měsičný sbírána a za druhý termín sv. Havla z vlastního měšce po půl kopě direktorům bude náležeti, za dva terminy z vlastního měšec a proboštovi kolleje Velké, též sv. Václava a Všech Svatejch toliko za jeden termin Trinitatis, protože při předešlých počtích vel ra- cionibus bylo jim hned zaplaceno e pecunia universitatis, nebo jiná jest vče pp. proboštův a jiná pp. direktorův. Páni direclores platí z directur za oba terminy a pro- boštové hned při počtích berou za termin sv. Havla, kterej jsou nyní dali. Téhož dne conclusum, aby dva ba- kaláři byli: vyslání do N. k knězi Jiříkovi a přezvěděli s čím dovolením stěhoval se do té kolleje. — Conclusum, aby dáno bylo od kolleje po dvou kopách Berounským. Tíž dva bakalifi od téhož kněze Jiříka sotva odpověď vymolli. Ila enim crat morosus, ut illos audire nolueril. Nic miné dal za odpověd, že na dovolení p. mistra Marka a p. administralora do (eż kolleje se stěhoval. Opčt v sobotu po sv. Martině conclusum, aby k témuž knězi Jiříkovi bylo vysláno a jemu v známost uvedeno: Poněvndž bezelstně toho místa potřebujeme a pro studiosy bez něho bejti nemůžeme, aby se jinde bytem opatřil na některé (faře, poněvadž jich dosti prázdnejch, sobě byt oblíbil. Téhož dne conclusum, aby od p. mistra Marka vyzdvilil supellectilem k kolleji N. prináleZej(cí: primo XXX V Husově třídě. — C.p. 989. 763 pečeť s andčlíčkem, 2. manualia multorum annorum, 3. registra anliqua ct rccenlia, 4. thecas litterarum ad idem collegium, 6. claves ab habitationibus ct collegio, 6. con- signalionem supellectilis eiusdem collegii, quoad fiscuin perlincat, 7. si qua sint alia. V pátek po Mládátkách (31. decembris) p. Hohauzer na BaStku jsa postaven v nemoci mné se dožádal, abych k němu sešel a tu sobě mnoho stěžoval do rychtáře na- šeho baštského, že by některé hříchy přehlídal i také krádeže za příčinou toho šenku. To aby opatřeno bylo a že se toho vice doptśm u pozůstalé vdovy po neb. Janovi, bratru. Na Mláďítka do Betlema p. administratorovi Mar- tincová má platiti dobrých pět slepic a tolik na památku m. Jana Husi, a Martin Popek (©) po třech. A vajec k vo- liké noci Popek 5 kaprů, Martincová 80 a bratr 40 (spad grošů). 12. 1600, 22. Januarii. Jaroslav st. Kyšperský z Vře- sovic, starosta komornici, odeslal psani Zddaje za pro- puštění Jana ševce, člověka poddaného našeho z Malého Baště. Nejprve jeho Jana ševce obeslati a na něho do- tázku učiniti, jestli (oho žádostiv, aby poddaným p. Ja- roslava byl. Pokudž by se k tomu přiznal, jeho nedržeti, než aby grunt dobrým hospodáten: vosadil a on aby byl bez dítek svou spravedlností propuštěn. Jan švec z Baště nemoha se s dítkami na ty chalupě obZiviti, Zádá za pro- puštění do Koryčan na grunt, na kterym nyni Casnck sedi. 24. Maii conclusum a dd. direcloribus, ul pro inslau- ralione auditorii collegium N. conferat 15 s. — |. Au- gusti conclusuimn est, ut ad instaurationem domus Carolinae — dentur 8 s. 18. 1602, 20. íánora. Ac/a collegii. Toho času p. probošt m. Václav Vlaveryn při stole přednášel, kterak p. administrator, toho času Václav Dačický, farář sv. Petra, k němu z konsistoře odeslal, aby interim do kostela Be- tlemského přijat byl kněz Jakub Sofianus bakalář učení Pražského. Conclusum, abychme starší, já s. p. m. Tro- jmanem, sešli k p. administratorovi, poděkování učinili i také strany vychování a bytu dáleji vyrozuměli u zkon- covali. Na to s p. administratorem zaviino a jemu potom přítomnému oznámeno, že se na předložení p. admini- stratora k prisluhovAnf do kaply Betlimský přijímá, ne jako za pracdicatora, než jestli se spatří, že jeho chování šlcehetné a učení kázání slova božího zdruvé a prospěšné církví boží bude, že také důleji ta věc bude fedrována, aby vopravdově do ty kaply dosednouti mohl. A pro lepší toho jistotu aby na zejtří mezi pp. mistry přišel, že tu jemu dáleji všech vůle bude voznámena. ND. P. m. Matěj BydZovsky byl nékolik Icl direk- torem kolleje N., jako 56. leta, pred tím i po tem. Zdali by se jukcj manual nachózel mezi jeho kniżkami, pii p. Janovi Ledčanským toho vyhleddvali. M. Ondiej Lucinius byl direktorem kollcje N. [15] 63. Galli a [15] 64. Georgii. Nachází-li se po něm jaký manual? 22. Februarii v první pátek v postě pedellus byl k. p. m. Martinovi Bacháčkovi od p. m. Marka vyslán, aby registra collegii N. vyzdvihl, kteréž jest jemu p. m. Martin Bacháček v přítomnosti své odevzdal. 25. Martii. Conclusum, aby manżclka p. Natanaele Hlozka v kostele Betlemském poclována byla, jestli dadí na vopravu té kaply nékterou pomücku; pakli nic, 2c to jináče vynahradí. V pondělí den sv. Voršily [21. října] přednášel žá- dost p. doktora Jessenii s strany bytu v kolleji Nazaretské 96° 

Strana 764
764 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 289. a tak všichni k tomu přistoupili, aby jemu, jakožlo muži učenému a vznešenému, toho se přálo, aby v též kolleji své pohodlí míti mohl. 14. 1603, 14. února. Acta fol. 58. Učinil jsem uctivé psanf p. M. Markovi z Florentina, t, č. p. rekto- rovi, o vklad dědin za Smečnem a ze vsí Račice, v kte- rým by kvaternu mohl se vyhledati, poněvadž p. Jaroslav Bořita z Martiníc nechce toho platu při deposicí klásti, pokud jemu toho vkladu neukážeme, A já, Paulus Fabri- cius Teutobrodenus, takové psaní jsem donášel. Dal za odpověď, že tomu nerozumí a také při dskách on není, aby se pán na tam toho doptéval. NeZ v starÿch dskäch bylo zapsáno v kvaternu trhovém !. XLIII. v pálek po sv. Anně. V sobotu po Božím těle rychtář z Malého Baště oznamoval, že se opět poddaní p. Boryně na Roztokách potahují na vokrajky a porostliny náležité k polím M. Baště, kterých jest v držení Zygmund Husák, a má na to vyjeti nejv. p. kanclíř; na to i my abychme pozor měli. Před lety, když ty dědiny Husákovi byly odňaty, mejtil v těchto vokrajích Kryštof krejčí. Vzat jest, na Roztoky dovezen, ale když i psaní k starému pánu Bo- ryňoví přišlo a páni se hlásili, že 10 gruntové panští jsou, byl z vězení propuštěn. A když toho zas llusák v držení vešel, k tomu vokrajky mejtil a pokojně jich užíval, až teprva letos to se jemu zbraňuje. Na touž směnnu p. Bern- hart takovou jistotu odvedl: Já Bernard Hochauzar z Hochauzu a na Baště známo činím tímto listem — Że jsem jednal s Martinem Popkem, rychtářem ze vsi M. Baště, poddaným pp. mistrů a kol- legiatü kolleje slove Nazaretské — pánüv piátel a sou- sedův mých milých, aby mi dovolili pánů svých jmeno- vaných kousek země od gruntu svého vedle zahrady mé dvou sáhů šíří, proto abych mohl sobě rovnou zeď u za- hrady k jeho dobrému, aby mí on i jeho sousedé škody dobytky dělati nemohli, o čež mnohokráte rozepře o ta- kové škody bývaly, ustoupil. 15. 1604. Acła collegii. Directores collegiorum vo- Jeni jsou v pondělí po sv. Diviši. A při tom času director kolleje Nazaretské zvolen jest p. Mikuláš Trogillus Ha- giochoranus, kterémuž jsem jakožto náměstku mému in vigilia Simonis et Judac tyto věcí odvedl: Předně tento manual kolleje Nazaretské, do kterého se všecky příbě- hové též kolleje zapisují. Registra stará příjmů a vydání kolleje Nazaretské od I. 1528. Extract z desk zemskych na ves Nucice (novy i stary ). Psaní p. purgmistra a rady města Ouště, kdež žádají, jak p. Sezima chce z toho platu kvitován býti. Kvitanci, která se nemá jináčeji dá- vati, než jak od předkův našich jest sepsána. Item jiný starý hamfešt pod čtyrmi pečetmi neporušený na parga- meně, kdež se ta ves Nučice vysazuje 1. 1393. Jiné čtvero psaní, guae litlerae faciunt pro exlorguendo debito et illis retentis censibus. Regesta collegii Nazareth, in quae studiosi hebdomadatim urunt (?)) accepta a d. directore ab a. 1598. Suplikací, které předkové do soudu zemského podali a na ní poznamenána stojí resolucí J. Mtí pp. soud- cův Smlouva neporušená po dvoumi pečetmi vo ouroky zadrželé na vsi Nutice. Extrakt z desk zemských v kva- ternu trhovém modrém | LIIll. ve čtvrtek před sv. Ma- tějem, kdež dvůr v Postřižíně zase ve dsky zemské klade Diviš Slavata z Chlumu Pfiznánf p. Bernarta IHHochauzara z Hochauzu na změnu při dvoře p. Hochauzara. Cedule řezaná o krčmu v Postřežíně a vejpisy její z desk zem- ských. Vejpis starý na ves Nučice. Psaní staré od ouřadu Oušteckého. Kvitanci od pp. úředníkův záduší sv, Miku- áše v St. M. Pr. na 80 k. Anny Tašnarové. Pečeť kolleje XXX. V Husově třídě. — Č. p. 239. Nazaretské. List p. Jaroslava Bořity z Martinic s podpi- sem jeho ruky, kde se přiznává k platu komornímu do kolleje Nazaretské. Komisí vyřízená v vsi Tatouňovic strany kusu lesa. Registra in 49 orphanorum. Stará rc- gistra in 49 po p. M. Zelotinovi. 16. 1605, 10. ríjna. Ac/a collegii. Zvolen za direk- tora kolleje p. m. Simon Skála z Kolince. * 381. ffjna. Pan dr. Je:scuius do kolleje piised v přítomnosti všech pp. direktoriiv žaloval, že podle kol- leje Nazaretské v domě p. Albrechta z Trnče pacholci v nějakých lampách při koních v marštalích nebezpečně Svítili, a tak on obávaje se zapálení, že i ponocný na ně zavolal. Protoż aby pp. directores vyslali ku p. Albrech- tovi, aby při čeládce své to opatřil a přes noc svítiti jim hájil pro nebezpečenství jiných sousedův. Co se k žá- dosti jeho stalo a vyslán pedellus ku p. Albrechtovi, aby to při světle nočním v domě svém opatřil, aby se žádné škody kolleji Nazaretské nestalo. Ale on vzkázal, aby Jessenius ho s pp. mistry nevadil a raději své řemeslo spravoval a lidi kuchal, nechajfe jeho doma. A vzkizal při tom, že sám do kolleje mezi pp. mistry přijde a jim lepší a dostatečnější o všem zprávu dá. 17. 1606, 10. října. J“lectus in directorem rev. vir d. mag. Joannes T'eltaurius Svinczanus administrationem collegii Nazareth suscepit. 18. 1607. Acła collegii Nazarelh. XXVI. Aprilis oznámeno, že soused vedle kolleje N., kdež u Betlem- ských slove, Zádá vejchoze. Na kterézto oznámeni hncd jsme za üfcdnfky &estipanskymi k kolleji N. vy&li. Jme- novanf soused pripovédél, Ze nc na 3kodu a ujmu, alc k dobrému a bez ublížení kolleje N. pro opalření svého domu učiniti chce. Na tom všichni pp. dircetorcs přestali, však tak, aby ten jistý soused nikam dál, než posud jeho zed jest, nestavél a do rmutu aneb zdí kolleje N. se nedával. 19. 1607. — Acla collegii. XX. Septembris p. probošt m. Laurentius Benedictus prednd3el žádost p. administratora, aby mu pp. directores v kolleji Nazarelské, pokud by pokryvaci krovu na kaple Bellemskÿ neopravili, vzlášt pončvadž za příčinou jich svým hrdlem ani čeládka jeho býti nemůže, bytu na některý čas dopřáli. Na tom zůstaveno, aby ku p. direktoroví Jesseniusovi někdo z pp. bakalářův byl vyslán a jemu oznimil, aby p. doktor svý véci z kolleje Nazuretsky vystćhoval a p. administratorovi pokojův těch postoupil. Pakli by p. doktor tak na rychlo svých věcí nemohl jinde krom koileje opalfiti, tedy uby je do předního pokoje na ulici sobě vnosil a jiných za- dních p. administratorovi postou; il. Dle takového snešení pp. direktorüv p. bakaláře sv. Jilskćho Gabrielem Swe- chinum a Paumberg ku p. doktorovi ihned toho dne sem vypravil.. Oznámil mu p. dr., že dávno toho úmyslu byl, aby se svými věcmi do pokoje sobě zjednanýho se vy- stěhoval, ale poněvadž tam ještě nic spraveno není, vy- konati toho nemohl. Nyní poněvadž z strany p. admini- stratora příčina slušná jest, nejdéleji do pondělka do pokoje, který na ulici jest, své včci vystěhovati chce, a jinych pokojü p. administratorovi postoupiti. 90. 1607. -- Acla collegii. X. Octobris postridic Dionisii clectus est in directorem collegii Nazarctli cla- rissimus vir d. M. Simeon Skala de Kolinec. Eidem haec suppellex a me reddita: Pecet kolleje. Nazarcetské. Tento manual, do kterého se všecky příběhové též kolleje zapi- sují. Registra stará dlouhá příjmů a vydänf kolleje N. od l. 1523. Starý dva manualy, jeden mistra Jana Artoilidia a jiných pp. mistrüv dircktorüv, druhy p. m. Zelotyna z Krásné Hory v jednu knihu spolu s registry orphauo- rum do bílé kůže a. 1607 svázauí. Regesta collegi, in 

Strana 765
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 289. quae studiosi hebdomadatim referunt accepla a d. directore ab a. 1698. 1n theca litleraria hanfc$t stary pod čtyřmi petetmi neporuxenÿmi na pargamené, kdeż se ves Nucice vysazuje l. 1398. Smlouva neporusená pod dvoumi petel- mi a ouroky zadrzalé na vsi Nucice. Psan( p. purkmistra a rady města Ouště, kdež žádají, jak p. Sazyma chce z platu kvitován býti. Extrakt z desk zemských na touž ves Nučíce. Jiný extrakt desk zem. v kvaternu trhovém modrém 1. LIIII ve čtvrtek před sv. Matějem F 1., kdež dvůr v Postřižíně zase klade ve dsky zemské p. Diviš Slavata z Chlumu. Přiznání p. Bernarta Hochauzara z Hochauzu na změnu o lísek a zdělání zdi při dvoře a zahradě páně. Kvítancí od pp. úředníkův sv. Mikuláše v St. M. Pr. na 80 k. Anny Tašnarové. Komisí vyřízená u vsi Tatouňovic strany kusu lesu. Cedule řezaná o krčmu v Postiiżinć a vejpisy jeji z desk zemských. List p. Ja- roslava Bořity z Martinic s podpisem jeho ruky, kde se přiznává k platu komornímu do kolleje Nazarctské. Jiný list paní Elišky Waldštejnský z Martinic s podpisem její ruky o týž plat komorní k kolleji N. náležející. Supli- kací, které předkové do soudu zemského podávali a na ni poznamenáno stojí resolucí J. Mtí pp. soudcův. Jiné psaní p. purkmistra a rady mésta OuSté, quac litterae faciunt pro. extorquendo debito et rclentis censibus e pago Nucice. Dvoje vidimus, jedno z rejster ouzkych dlouhych do kůže žluté svázaných, druhé z manualu in 40, do kůže bílé svázaného o plat z rolí k malému Baštku náležejících kolleji N. vycházející; oboje pod pečetí p. purkmistra a rady St. M. Pr. Extrakt z desk zemských v kvaternu pa- mátném novém bílém l. 1606 v pślek po sv. Bartolo- méji f. A 7, kdeZ komorníci pii deskách zemskych o grantech při vsi Malém Baští relací činí. 21. 1608, 14. června. Zamléž. P. Eliáš Rozín z Ja- vorníku, měštěnín Nov. M. Pr., pří společném shromáždění pp. děkana a direktorův v kolleji Veliké mezi ně vstoupil a tu některé potřeby p. M. Marka Bydžovského z Flo- rentinu přednášel, až i to pfidal, że p. m. Marka mili k tomu chce, aby co tak obecného n náležitého k učení Pražskému za scbou má, to bez dalšího zaneprázdnění odvedl, komu náleží. Obzvláště pak zmínku učinil o sto- zích obilných, které na onen cas, byv direktorem kolleje N., p. m. Marck p. Matoušovi Racfmskému, mëSiénfnu Nov. M. Pr., pobral a je vymlátiv obilí z nich svěřil lidem poddaným též kolleje i cizopanským, jakž i rejstřík, jejž s sebou p. Iliáš od p. Marka přinesl, svěřeného obilí ukázal a přepsati dopustil, — Po přepsání takového rej- stříku p. Elii$ se ozval, že p. m. Marek i to připomíná, že před několika lety z dotčeného obilí počty pp. mistrům udělal a ty že v manualích děkanských poznamenané býti mají. 1 vyldedáno jest v týchž manualích toto zapsání: L. 1698 v starém in folio 1l. Decembris fol. 547. P. m. Marek BydZovsky pii poctech obcenych se ohlásil a počet udělal z obilí, totiž z ovsa a ječinene, který na onen čas byl pobrän od pp. direktorüv koileje N. Matoušovi Ra- čímskému. Není přijat, protoże cdlożili toho všeho do jiného času maiori ex parte. Nebo jiní, jako děkan m. Václav a p. m. Jan Bystřícenus, se přimlouvali, aby ty peníze za to obilí k kolleji byly přijaty. V novém ma- nualu fol. 2. toto: -- A tak za p. m. Markcm zůstává sumy za tyż ječmen a oves 25 k. m. 29. 1608, 15. října. Zamléž. Přednášel sem pp. děka- novi a direktorüm kollcje N. psaní pp. Nov. M. Pr., n(m nás s p. m. Markem Bydžovským srokovati ráčí před sebe do rady. 23. 1608, 20. října. Tamléž. Vedle sročení postavili sme se na ralhouze N. M. a tam obvinili p. m. Marka Byd- XXX. V Husově třídě. — C. p. 989. 165 Zovského z Florentínu z toho, kterak on za spravování svého kolleje N. dvou stohů obilných u vsi Malého Baštku s registry a vruby se ujal, z toho nižádného počtu ne- učinil, je zpeněžil a k užitku svému obrátil. Kteréžto stohy, jsouce jistou vejpovědí též kolleji přisouzené, sobě je 50 k. gr. č. klademe. Nic méně, že se ujal manualův svou rukou psaných a k té kolleji náležejících, kteréž u nás zůstávali mají, a k tomu i privilegií některých a těch dle společných smluv, poněvadž odvésti nám nechce, ty sobě 2000 k. gr. č. že pokládáme. Za to pánův žádajíce, aby k odvedení toho všeho aneb k složení sumy přidržán byl. K tomu i přiložili sme přípisy smluv s nim učině- ných dvou, aby aspoň již jim k dosti činční se sám na- pomenul a ustydl. Ale p. im. Marck skrze jakéhosi pří- tele svého Václava Švehlu Šelakovského maje odpovídati žádal hojemství, že v terminu právním chce na to po- mysliti, bude-li povinen nám odpověd dáti. K tomu od přítele našeho p. Jana Beneše promluveno: Že proti tomu nebudeme, aby p. m. Marek hojemství neměl użili, než přítele jeho, Václava Svehlu, proti sobě při právě trpětíi nemůžeme, poněvadž mu kolikráte v témž místě řečňování zbráněno a zapovědíno. A tak smc žádali, aby p. m. Marek jinším přítelem se opatřil. On pak Svehla tomu zapovědění řečňovati odpíral. I poručeno stranám vystoupiti. Po vystoupení kdyZ na strany bylo zavoláno, oznámeno stranám, že páni ráčí p. m. Markovi (ačkoliv by byl povinen třetího dne, jsa domácí, odpověd dáti, však poněvadž strana toho nehájí) hojemství příti a k odpo- včdí do dvou neděl odkládati. A jaké jest sepření s Vá- clavem S$vehlou, to na uvážení většího počtu bráti a nás strany mezi těma dvěma nedělmi na smlouvu přátelskou podávati a p. m. Markovi, aby se pod tím jinym pfile- lem opattil, porouceti rácf. Ujali sme to rádi a pánům poděkovali. 24. 1608, 3. listopadu. Tamléz. P. Eliáš Rovfn, když sme se na rathouz Novom. directores k odpovědi dání na žalobu naši od p. m. Marka B. dostavili, utrhl se na nás s řečí, že nechceme se přátelsky s p. m. Mar- kem smluvili a s tím rathouzovánfm a tam stáváním z scbe toliko že divadlo jiným lidem děláme a smích lejkům, též že sou soudy nejisté. P. m. Marek že jest člověk starý a u nás v kollejich sc spracoval. Proc bychom měli na něj tak doskakovati a. na jeho již v Sedinâch nepoctivost a lehkost se úlačiti a nutkati. Odpověď dána p. Eliášovi, že dle závazkův našich (na něž se p. m. Ma- rek zapomenul) tím sme povinní, abychom obecního dobrélio academiae vyhledávali a zastávali; on pak že nám věcí jejich vydatí a složiti nechce, když přátelsky toho při něm vyhledáváme. A tak musíme, chtějme nebo nechtějme, buď s posmíškem naším ncbo pochvalou sc rathouzovati a při tom právě, jemuž on přísluší, své vy- máhati. Poctivosti jeho ani šedinám tím soudem že vic neublížíme, když on sám toliko se ušetří. P. Eliáš Rovín k tomu řekl, že jedno lepší než druhé, a v tom od nás odešel pryč. Na nás pak ihned s p. m. Markem bylo zavoláno, abychom do rady vstoupili. Což když se stalo, poručeno stranám, co potřebují oznámili. Tu náS piítcl p. Jam Beneš prokurator připomenul naši žalobu na p. m. Marka a že dle odkladu právního má nám odpověd dáti. Aby dal. P. m. Marek odpovídáním se hájil, po- něvadž přítele jeho sme mu vyzdvihli a jiného Ze dostati nemůže, též zc na J. M. Cou to vznesla odtud ješič reso- lutí očekává, protož aby se mu do jiného dne odklad stal, žádal. Vystoupili. Potom zavolaným z společného snešení pánuov oznámeno, že do týhodne hojemství se dává. 

Strana 766
766 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 289. Nejjasnějšímu a nejnepřemoženějšímu velikomocnému Římskému císafi, Uherskému a Ceskému králi, pánu, pánu mému nejmilostivějšímu J. C. Mti suplikací ode mne mistra Marka Bydžovského z Florentínu, měštěnína Nov. M. Pr. . Nejjasnější a nejnepřemoženější velikomocnej Rímský císaři, Uh rský a Ceský krali, pane, pane môj vejmilo- stivější. Tajití V. Mti Cé není mi možné, kterak vysoce učení a poctiví p. děkan a pp. mistři direclores kolleje Nazaretské v Si. M. Pr. v pondělí po sv. Lukáši cv. léta tohoto 1608 vedle sročení k témuž dni obvi sli mne pied pp. purkmistrem a radou Nov. M. Pr. z toho, kte- rak bych se za spravování svého kolleje ze dvou stohů obilných v vsi Malého Baštku s registry a vruby ujal, z toho žádného počtu neučinil, je zpeněžíl a k užitku svému obrátil. Kteréžto stohy. jsoue iton vejpovčdí též kelleji přisouzené je sobě 50 k. č. pokládají. Nic méně, že jsem sc ujal manualův, ere lam. züslávali mají, k tomu i privilejf některých, těch dle smlouvy spo- lečný odvésti že nechci. A ty sobě 2000 k. gr. č. pokládají, za to žádajíc, abych k odvedení toho všeho, jakž stohů, manu- alli i piivilejt se všemi přípisy, aneb k složení sumy přidržán byl. Přiloživší k tomu ku přečtení úmluvy a z nich toliko jed- nu Cisti dali, jakž lá žaloba jich to vše v sobě šíř obsa- hujíc zavírá. Kterouž když jsem přeslyšel skrze přítele svého Václava Švehlu Šelakovského, jemuž jsem se v svých věcech svěřil, hojemství právního jsem žádal užiti. Pokudž povinen budu, že na žalobu jich v času právním odpověď dáti chci. Proti tomu pp. mistři skrze přítele svého Jana Beneše odpověď dali: Poněvadž právní věci užili žádám, že mi sc hojemství právního nehijí. Však že porozumívají lomu, že by Václav Švehla tu pii ode niic vedl, jcho Ze trpéti proti sobé nechli, | rotoze jest mu nejednou od p. purkmistra pánův FeChovánf, aby při od lidí nevedl, zapovědíno. Cemuž on Václav Švchla zjevně odepřel, že toho není, toho že p. purkmistr pání z paměti svejch najíti neráčí. Než to že se najde, že jest zapovédino ne jemu, ale jiným všem řečníkům, kteříž městského práva nemají, obzvláště těm, kteříž lidi 1.cinfrnè šacují a k veľkým nesnázím a úlralám, škodám privozují Když jest pak těm poctivým lidem, ktc- říž: městského práva neméli a posavad někteří: nemají, majíc toho hodné příčiny pro sebe, jakž i on Václav Šve- hla pro sebe má, aby zas od lidí pře vedli, propuštěno bylo, i on Václav Švehla propuštěno, též jako poctivej člověk, jměl a od žádného v tom od několika let, veda od poctivých lidí stavu: panského, rytířského, městského i duchovních lidí mnohé pře, strhán nebyl kromě od ně- jakého Jana Velvarskýho pernikáře, opilce ničemného a ha.ce poctivých lidí, když z nářku cti a z hanční od Václava Vovsa vinén byl, à on Václav Svehla od nélo Vovsa promlouval. Ten Ze jest ho t(m zpüsobem, Ze inu icéhovánf zbranéno, hájiti chtěl, ale toho nedovedl. Jest mu lo od pp. purkmistra pánüv právní vejpovědí přelr- ženo a jemu řečňování, jakž i proti jiným, propuštěno, takže on Velvarskej žaloby na se slyScli a proli ní od- povídati musil. Nic méně chtéli li jsou pp. mistři té obrany, an by pravdivá byla, jakž není, požili, že jsou i ; /alobu učinili: a nežli jsem jí ho- ní vyžádal a ne teprv po žalobě učinčný a hojemství v laném, což jim, by jiné príčiny nebylo, stačiti nemůž. Protož že žádá, aby nad vejpovčdí svou ochrannou ruku držetí a jim pp. mistrům poručití ráčili; rozkázalili jsou to řečníku svému, člověku všetečnému, na posučeh lidskej se nutkajfcimu mluviti, toho aby se spravili. | poručeno bylo, abychom strany vystoupily. A po vystoupení když na strany zavolíno, oznámeno, že jemství pr: XXX. V Husově třídě. — Č. p. 289. mně p. purkmistr páni hojemství příti a toho do dvouch neděl odkládati. A jaké jest sepření s Václavem Svehlou, to že na uvážení bráti a nás strany mezi těmi dvěma nedělmi na smlouvu přátelskou podávati rácí, a ja pod tím abych se jiným řečníkem opatřil. JI nejmilostivější císaři, poněvadž mi setu věci veliké do- tejkati bude a dolejká, čehož jsem sc ma svi stará ko- lena, abych se tím od pp. mistrů, ješlčě: některých lidi mladých, čehož by na sobé znáti diii neměli, nerci li se toho dopustiti jmě čli, za své upřímné práce od mnoba let, kteréž jsem při kolleji vedl, polkati jměl, nenadál; ob- zvláště s tím, aby oni pp. mistři bez vyšetření povinnosti mé a mých šedin, jsa já osoba radní, jměli, mně přítele mého, člověka poctivého, v ničemž zlém nestíženého, od žádného při žádném právě v ničemž zlém nepřemoženého, tak nenáležitou a neprávní, nejistou příčinou, sprostou klevetou, hájiti, obsáhši sobč bezpochyby řečníky nej- přednější, chtíti tomu přivésti, abych já měl řečníka toho, kterýhož by svým chytrákům na zbavení mnč spravedl. nosli mé ukrikali dali, jak by chtěli. V. Cé Mti v nej: hlubší pokoře pro Boha prosím, poučvadž Václav Švehla Šelakovský pravdivé obrany, že ne jemu samému, ale jiným, řečníkování, kteři městského príva neméli, zapo- védíno a zas propuštěno, jakž jemu bylo a jest, předložil, že jest to pravda, skutek, toho V. Cé Mu pod literou A podávám a tím toho dotvrzuji, kdyby p. purkmistr a páni to při něm poznati rácili, Ze by n&jaky ncuvizlivy Clovèk byl a že by nešetrně lidské spravedlivosti před právo přednášel, žeč by lakové vejpovčdi vynášeti a jemu, aby od lidí při vedl, toho příti neráčili, že jim, p. purkinisteu a radč Nov. M. Pr., dostatečně V. C. M. poručiti ráčí, aby jim pp. mistrům v jich neprávním předsevzelí se spokojiti rozkázali, aby piíteli mému pokoj dali, ode mně proti nim, jakž i jiným poctivým lidem pře vede, tu při aby vedl, překážky žádné nečinili. Nic méně i jemu Václavovi Švehlovi, kterýž by snad z nabádání lidského chtěl se toho zbavili, o tom též aby skutečně poručiti, nic na předsevzetí jich se neohlédaje, aby tu při, v čemž jsem mu se tak svěřil, proti jistému platu ode mne, jakž by potřeba byla, buď při té smlouvč, na kterouž: jsme podání, aneb právně vedl. V čemž se V. Cé Mti k milo- stivé ochraně poroučím a za brzké vyřízení 16 věci, vždy pro jméno boží, prosím. Datum v pondělí po sv. Kryš- píně 27. dne měsíce Octobris 1. 1608. Vaši Cé Mti věrný poddaný mistr: Marck Bydžovský z Florentínu, měštěnín Nov. M. Pr. Na té supplikzcf napsáno bylo: Pp. Pražanům Nov. M. Pr. k spravedlivému opatření odeslati. Jx cancellariu Bohemica 29. Octobris 1608. Podáno k ouřadu ve čtvr- tek po Všech Svatých. pi Novembris dle odkladu p. purkmistra pánův Nov. M. Pr. postavili sine se na rathouze, abychom slyšeli od- -— p m. Marka. Ale on, když sme vstoupili do rady, chtěl, aby jeho přítel Václav Švehla od něho odpovídal. čehož sme hájili a ho proti sobě, jakožto člověka ne- dobře zachovalého, trpěti nechtěli. V tom. vylfal p. m. Marek dekretírovanou svou supplikací, jiZ podal na kan- celář J. Mti Cé dvorskou Ceskou, a dal příteli svému Vá- clavovi Svehlovi, aby jí pp. písařům odevzdal, odkudž by p. purkmistr. páni vüli f. Mi Cé porozumóti molli. Tu náš přítel Jan Beneš žádal, aby nám taková supplikací pio- půjčena byla, že chceme na ni svou odpověď dáti. Vo- ručeno stranám vystoupiti. A když zase sme zavolání, povédíno jest nám, že toho užiti indimcaním supplikací p. m. Marka se propůjčuje, abychom ve čtvrtek, t. j. XIII. 

Strana 767
XXX. V Husově třídě. — C. p. 939. Novembris, na ni svou odpovéd dali, S tím sme odeili zase domů. XIII. Novembris sepsána jest replika na supplikací p. m. Marka, kteroužto repliku téhož dne do rukou p. purkmistra, tehdáž p. Václavovi Nekiziřskému, když do rady šel, sám sem podal: Slovutné a mnohovzâctné poctivosti pp. purkmistru a radě Nov., M. Pr., pánům nám v dobré přízni milým. Odpověď na supplikací od p. m. Marka B. z FL od nás děkana a mistriv direktoriiv kolleje N. v St. M. Pr. Slovutné a vzácné poctivosti V. M. p. purkmisife a páni nám v dobrém přízniví. Jaké jest supplikacf p. m. Marek BD. z FI. J. Mti Cé pánu, pánu našemu nejmilosli- stivějšímu v příčině Václava Svchly Sclakovského, aby jemu za přítele proti nám při právě V. Mti pasírován býti moll, podal, kteráz jesti s tímto dekretírováním pp. Pra- Zanüm Nov. M. Pr. k spravedlivému opatření odeslána, tu jste nám v známost uvésti a co bychom k tomu řikati chtěli, podati ráčili. Proti čemuž toto za odpověď dáváme, že toho všeho při nynějším dictum z bedlivého a spra- vedlivého uvážení V. Mt, jímž jste p. m. Markovi lo, aby sc k odpovědi dání jiným přítelem pro jisté příčiny, jež v paměti infti ráčíte, prvč u práva V. Mlí řečnování jemu Sveblovi zbráněno jest, opatřil, vyměřiti ráčili. Kteréžto dictum v svou moc právní beze všeho rozmýšlení vešlo a od něho apelováno nebylo, zůstavujeme a za to žídáme, že nad rozsudky V. Mtf dle vyměření zřízení zemského D XVI a práva městského C 21, 22, 25 ruku ochrannou drželi a nás i akademii naši v své láskavé pamčli a ochraně míti ráčíte. Nic méně nevykračujíc z vyměření V.Mtí nikam, ani več postranního s týmž Svehlou aneb s p. m. Markem o hodnost a poclivost a jaké zachování téhož Svehly, piftele jcho, kteréhoZ on p. mistr vysoce na poclivosti v supplikacf svć opatruje, se vydávajíc, oc jest týž Śvchla s Janem Podskalskym při právě města hory Vyšehradu činiti měl a co lu při něm ukázováno bylo, toho, pomíjejíc všech jiných nezpůsobův jeho, pří- pis pro vyrozuméni dalsf V.Mtem přiležitě: předkládáme. Ovšem pak vidělo by se nám za slušné, aby raději p. m. Marek, jakožto muž vzáctný a osoba radní, zanechajíce zaslávání přítele svého, nám a akadcmii Pražské učinil to od sebe, čím spravediivé povinnovat jest, a tudíž smlouvy pečetí jeho spečetěné, jakž nu osobu i povinnost jeho náleží, doplnil. V čemž se V. Micm spravedlivé ochraně poroučíme. Actum v kolleji cís. Karla 1V., jinak Veliké, v St. M. Pr. ve čtvrtek po památce sv. Martina 13. No- vembris |. 1608. D&kan a inistŸi directores kolleje Na- zarelskć v SL. M. Pr. XVI. Novembris k odkladu uloZenému postavili sme se na rathouze očekávajíce dalšího oznámení. A tak když na strany zavolino bylo, oznámeno nám, že sami spatřu- jem, jak se v malém počtu páni sou v radě nyní shro- mážděni, a naše věc od nich samých uvažována že býti nemůž, Prolož z té příčiny odložili opět do dvou neděl. A p. m. Markovi na konec oznámeno, aby se jinším pří- telem opatřil a na den uložený odpověď nám dal. Pakli bychom strany mohli se přátelsky porovnati, že páni ráčí z toho potěšení míti, však že z rady osobu za prostřed- níka, dokudž bychom ho sobě oblíbili; k takovému po- rovnání p. Melichara ŠSerýho a místo dům jeho, kterého by dne smlouva se díti měla, že nám skrz služebníka úřadního dáno bude znáti. I přestali jsme na tom a domů se navrátili. XVII. Decembris Bartoloméj Havl(k Srnovec z Var- vaZova s jinymi pp. smlouvci vystavenfmi od pánüv Nov. XXX. V Husově třídě. — Ć. p. 239. 767 M. Pr. nám z kolleje N. a p. m. Markovi odeslal k nám svého služebníka s oznámením, abychom k němu do domu jeho 18. Dcc. dali se k smlouvě a porovnání nadjíti s tím doložením, že by byl rád sám do kolleje Veliké k nám přišel aneb se pfivćzli na voze dal, ale že téměř na nohy pro podagru a chyragru postoupili nikam nemůže, aby ho páui omluvna u sebe měli. Dáno mu za odpověď, že rádi tak učiníme a v čas určitý k němu sejdeme. XVIII. Decembris na vzkázání pánův smlouvcův po- stavili sme se v domě p. Barlolomčje Havlíka a tun po dlouhém a mnohém hádání se p. m. Markem, an k ni- čememuž se ználi nechtěl, ba sprosta naposledy ani s nimi mluviti, pp. smlouvcové od nébo, Ze nám tyto véci vy- datí a složiti musel, jej přinutili: Jako manual proboštův kolleje Veliké psaný rukou p. Václava Zelotína z Krásné Hory, manualy za svého rektorství, manualia své správy kolleje N. cizí rukou psané, též některých gruntův k kol- leji N. vsí náležejících zápisy trhův a prodaje. Potom knihu svázaných manualův děkanských N. kolleje, Rejnské a Loudové, ano i Veliké za správy a proboštství svého. Postoupil za dva obilné stoby pobranć u lšaštku a za dékanství svého ad facultatem a kolleji Reckovic vXecky gruntovní peníze v Doubku, kteréž jemu náležely a ho- tových 80 k. m. na den sv. Jifí l. 1609 sloziti pripovè- dél. Na čemž jest na ten Cas prestino a pp. smlouvcüm pod&kováno. 95. 1608, 18. prosince. Acla collegii. Ve čtvrtek po Moudrosti boží přátelským, snažném a upřiinně pilným jednénfm nés Adama Hubera z Ryzenpachu, m. Bartolo- měje Havlíka Sr. z V. a Eliáše Rozfna z J., jakožto smlouvcü k tomu doZádanych, stala se jest smlouva do- brovolná, přátelská mezi vysoce učenými a poctivými p. dékanem a pp. mistry academiae Pražské z jedné a slo- vutným p. m. Markem B. z FI. strany druhé a to laková: Jakož jsou dotčení p. děkan a pp. mistři vedle sročení slovulné a vzáctné poctivosti p. purkmistra pánův N.M. Pr. téhož p. m. Marka v radě obvinili; kterak za onen čas za spravování svého kolleje Nazaretské ujav ze dvou stohů — za to žádajíce, že k odvedení toho všeho — přidržán bude —. A jsouce po témž obvinění — k přá- telskému porovnání — podáni, když toho dne z počátku této smlouvy položeného po artikulích smlouvy předešlé a při obvinění složené, bylo jednáno a p. m. Marek ně- které manualy, kleréž za sebou zadržal, před námi po- ložil a že ničehož takového více — nemá, v tom se vy- soce zaříkal, v lřetím pak a čtvrtém o důchody též akademie —— k vypovédéní do obojí strany dovoleno i piistoupeno bylo, takto sme vypověděli, Ze où sou koliv p. děkan a páni mistři academiac Pražské s týmž p. m. Markem B. ku právu N. M. P. přistoupili a proto v některé nedo- rozumění mezi sebou vešli, o ty všecky artykule v žalobě i v smlouvě při ní složené v mír a pokoj přátelský se uvozují a ta nedorozumění z obou stran se zdvihají. A p. m. Marek jak z manualüv tehdáZ piijatfch néáleZité kvi- tován byti a jim pp. mistrům za důchody za ním zadr- žalé j stohy 82 k. m. vykazuje jim i hned postupuje 52 k. za jejich poddanými ve vsi Doubku, ostatnich 30 k. pří oznámení dotčené smlouvy na hotově odvésti a do- dali má, jakž připověděl. S lou znamenilou vejminkou jeho p. m. Marka při tom dobrovolného uvolení, pokudž by se ještě cokoliy mimo to, což odvedeno, akademii Praž- ské náležitého za ním p. m. Markem kterýmkoliv časem vyhledalo a našlo, že týmž pp. mistrům sám rád odvézti i knihy, slove consignatio reddituum všech důchodův, platu, kur, slepic etc., k vypsání propůjčiti anebo vejpis dáti připověděl. Na čemž pp. mistři také přestali. A tak obojí 

Strana 768
768 XXX. V Husově lřídě. — Č. p. 289. strana z práce poděkovala. Stalo se léta a dne z počátku tuto psaného v domě p. Bartoloměje Havlíka Sr. z V. Při čemž tajiti slušně nemůžeme my Adam Iluberus z R. a in. Bartoloměj Havlík Sr. z V, smlouvcové, kterak hned třetího dne potom pp. mistři vrátivše se zase pět artykulův přednesli oznamujíce, že týž p. m. Marek měv při též smlouvě manual jeden při svazích koží bílou a o- statek pargamenou psanou povlečených všech počtů acade: miac obcených i povolání jeho, v kterým býval, do které- hozto manvalu od jiných pp. mistrův rukou jich vlastní mnohé obccné věci, též academiae, poznamenávané se nacházejí, toho však bud zapomenulím nebo jukÿm koliv jinfm zpüsobem neodvcdl, bez něhož nikoliv býti nemohou a jemu k žádné platnosti není, aby s ním o složení a od- stoupení téhož manualu jednáno bylo, sice že by v smlouvě státi nemohli. A druhé, že tolikéž manualu toho, kterýž in originali k kolleji Nazaretské náležitý za sebou zadržal a jim vejpis toliko podal, z mnohých patrných potřeb academiae opykali a na tom vejpisu samém přestali ne- mohou. Třetí, jakož připověděl knihy všelikých privilejí academiac Pražské vlastní svou rukou psaných in 40 v jed- né truhlici čtverhrané nevelké poctivým živým lidem vy- kazované též akademii Pražské na svou památku dáti. Civrté, knihy Theatrum vitae humanae od jistých kandi- dátü, kdyZ magisterii gradum brali, k akademii na pa- mátku jich za 18 k. koupenou a darovanou, má a zadr- Zuje. Páté, že jest z 1400 k. od pp. mistrüv pp. purkmistru pánům Píseckým půjčených 1. 1602 a 1608 ouroku 24 k. m. za sebou zadržal a z nich počtu neučinil. Zádajíce, aby prvé, než táž smlouva sepsána k publikování přijde, i o ly artykule s ním jednáno a od něho za dosti uči- něno bylo, a tak žádných kozí vrat nezanecháváno. T jsouce toho, aby docela spokojení z obou stran se stalo a snad k čtvrté smlouvě příčiny anebo k soudu dalšímu dáno nebylo, dotčených artykulův p. Eliášovi Rozínovi, jakožto smlouvci k nám připojenému, jsme psaných podali (v čem jak jest pracoval, odpovědi jeho zase psaním éinéné toho jsou svědkové) a k jednání i dokonání toho ještě jednou scjíi stranám do kolleje Veliké den sobotní ultima Fe- bruarii |. 1609 položili. Ale p. m. Marek pavuje na smlouvu, vždy zde [2e] to v&e zdvizeno a to zpurné zapfrajc žádným způsobem tím povinen býti nechtěl. Protož my sinlouvu tuto čerstvým i dobrým svědomím sepsavše, do- těcných artykulův touto zprávou pominouti sme nemohli. 26. 1609, 6. ánora. Ac'/a collegii. VW pátek den sv. Doroly in congregatione dd. decani ct directorum přednášel sem, že páni dobře vědí o vsi Nučicích blíž města Litoměřic náležející kolleji N. dědičně a touž ves drží p. Jan Sczyma a platy z ní odevzdal k špitálu Oušt- skému a Ouštetští páni od několika let žádného ouroka nám neodvozují a tak by ten plat kolleji lety minouti mohl, kdyby se k tomu nic neříkalo. Protož co bych měl činiti, 2Adal sem za radu, zda bych jaké psaní, buď to ku pánu samému čili toliko k jeho ouřadu učiniti měl. Snešeno, abych se s p. prokuratorem o to poradil, a co on radii bude, tak ucinil. Sešel sem ku p. Václavovi Magrlovi z Sob(Sku a ho za radu v té příčině požádal. On radil, aby se k samému p. Sezymovi psaní dálo, po- něvadž on se té vsi njal a úřadu ji poručil. I stalo se tak: Uroz. pánu p. Janovi Sezymovi z Sezymova Oustí a na Ou&tí, |. Mu Cé radě a dédiénému kräjeci království Ceského, pánu nám laskavě příznivému. Službu svou vzka- zujem uroz. pane, pane nám laskavě příznivý; zdraví i jiného všeho dobrého přejeme V. Mti věrně rádi. Jakož předešle let pominulých jest nám odvozován plat od V. XXX. L Husově lřídě. — Č. p. 239. Mii vybírany ze vsi Nu&ic, dédiclví. kollejo N., a nyní nevíme z které příčiny, se nám zdržuje. Protož V. Mti šetrně zádáme, že takové platy nase dědičné ním bez dalšího zadrZovánf dáti poruciti rié(te. Pakli se toho ne- stane, V. Mti se ohražujeme, že již musíme na lo pomysliti, abychom bez takových zadržování poplatky své z dědič- ných našich gruntův a lidí nám: poddaných vybírati bez cizí neb jinší starosti mohli. Pročež byšte nám za zlé míti neráčili. Odpovědi žádáne. S tm milost boží rat s námi bejti se všemi. Datum v kolleji cís. Karla, jinak Veliké, v St. M. Pr. v pátek des pumalky sv. panny Doroty !. 1609. Dëkan a mistti dircclores kollcje Na- zaretské v St. M. Pr. XXI. Februarii uroz. p. Jan Sezymn odeslal po svých dvou služebnících odpověď tuto: Vysoce učeným pp. dě- kanu a mistrům direktorüm kolleje Nazarctské v St. M. Pr., pp. přátelům mým milým. Vysoce učení, p. děkane a mistři directores kolleje Nazaretské, přátelé moji: milí. "Téhož zdraví, při něm jiného mnoho dobrého přál bych vám věrně rád. Psaní, kteréž mi činíte, jehož dalum v pálck den pamálny sv. panny Doroty a mně v neděli po též památce svaté panny Doroty dodáno, v kterémžto psaní toho dokládále, že by předešle let pominulých vám odvozován plat ode mně vybíraný ze vsi Nučic, dědictví kolleje Nazuretské, byl, nyní pak že nevíte z které pří- činy se vám zdržuje. Protož že mně šetrně žádáte, abych lakové platy vaše dědičné vám bez dalšího zadržování dáti poručil. Pakli se toho nestane, mně se vhražujíce, Ze byšte museli na to pomysliti, abySte bez takových za- držování z dědičných vašich gruntů a lidí vám poda. ných vybírati bez cizí a jinší starosti: mohli, Procež že bych vám za zlé míti nemohl, tak jakž to též psaní vaše přináší.. Kteréhožto takového psaní zbytečného od vás sem se nenadál a jináče sem nemínil, nežli že to tak jest, jakž mi píšete, že purkmistr a konšeli města: Onště plat vám ze vsi Nučie, lidí poddaných mých dědičných, a ne vašich, kteréž semi já po p. pradědu, p. dědu a p. otci mym zdédil, sou odvésti zancdbali. Pročež sem na schvále do města Ouště odtud z měst Pražských poslal, jim domlouvaje, proč sou platu vám povinného z lidí poddaných mých dědičných neodvedli. Ale zpravují mne tíž poddaní moji, kteříž takový plat vám povinný podlí platu äpillského vybírají, že sou vám takový plat ode- slali, ale vy že ste víceji platu, nežli vám náleží, míti chtěli. Jakž k tomu všemu z přípisu psaní, co mi tíž pod- daní moji Oušteští za odpověd dávají, vyrozuměčti moci budete. O čemž jest poručeno, aby lakový plat, jakýž předešle vycházel, což nejdříve možné bude, odveden byl. Nebo já, co vám z gruntův mých dědičných náleží, za- drzovati nemínfm, toliko abySte také mně minucí odvo- zovuli. Jestli že by pak Oušteští mně něco toho, což by nebylo, psali a vám takových platů neodvedli, což vám povinno jest, za oznámení žádám, tak abych se věděl o to jak k nim Ouštěckým domluviti. A tak se tou odpo- vědí zpravili moci budete. S tím milost boží s námi se všemi býti rac. Datum v Starý Praze ve čtvrtek po sv. Valentinů ]. 1609. Jan Sezyma z Sezymova Oustí a na Ouští, Rím. císaře f. Mti rada a dédieny krájeG králov- ství Ceského. Při tom svém psaní tolikéž i original zprávy p. purk- mistra a kopnšelův města OuSt& uroz. p. Jan Sezyma mné k spatření odeslal, ale aby zde nezůstal, poručiti ráčil, Když jej přehlednu a srovnám s přípisem neb vejtahem, aby ho zase s sebou ode mne ku pánu přinesli; přípisu pak, pokudž bych ho byl žádostiv, aby za mnou nechali. To když mi o vůli páně oznámili, nechtěl sem proti lomu 

Strana 769
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 239. býti, nýbrž pro dostatečnější zprávu pp. direktorům pří- pisu sem za sebou zanechal a vyslané propustil, že dáme odpovědi, bude-li potřebí. Přípis jest tento: Vysoce urozenému pánu, p. Janovi Sezymovi z Se- zymova Oustí a na Ouští, Rím. císaře J. Mu radě, dě- díčnému kráječí království Ceského ete. J. Mti pánu nám poddaným milostivému a jinopanským dobrotivě a laskavě příznivému. Vaší Mii vysoce urozený pane, pane nám poddaným svým milostivý a jinopanským dobrotivě a la- skavě příznivý cte. od všemohoucího P. B. zdraví dlouho- včkého a v něm šťastného panování V. Mti věrně, upři- mné Zádali pepfestáváme. Milostiv pane! Jaké psaní vy- soce učení a ctihodní pp. děkan, mistři a directores kol. leje Nazaretské v St. M. Pr. V. Mti učinili a čeho při V. Mtech vyhledávají, jako v příčině neodvozování a za- držování jim poplatkův, ohražujíce se, pokudž by takoví poplatkové se neodvozovali a zadržování byli, že by na to pomyslili musili, jak by je hez cizí neb jinší starosti vybfrati mohli, jakž též psaní jejich V. Mtem učiněné, z něhož nám vejpis odeslán, to v sobě šířeji obsahuje a zavírá. Z téhož vejpisu, nač se též psaní V. Mti učiněné vztahuje a koho se dotýče, smc výborně porozuměli. V čemž V. Mti s náležitou uctivostí netajíme, Ze sme nikdy od toho nebyli a posavad nejsme, což se od sta- rodávna do vejš psané kolleje odvozovalo, abychom to zadrżovali měli, nýbrž rádi, jako i předkové naši, což náleží, s vděčnoslí sme vykonávali. Nic však méněji V. Mti oznámiti můžeme, kterak když sme teď předešle za rok 96, 97, 98, 99 vše za každý rok 4 k. a za rok 1609 za termin sv. Jirf 9 k., sumy 18 k., mistrim odeslali, z toho pp. kollegiati toliko [4 k. přijali a 4 k. zase na- vrátili s tím oznámením, že by se více s nějakými re- slanty jim dáti mělo. Podle čehož kunšoft poslu našemu lehdáž dán, v kterémž se urozený a vysoce učený p. Martin Bacháček podepsal. A za tím potom od týchž pp. kollegiatüv psaní následovalo, že dvojnásobně místo 4 k. každého roku, totižto 8 k., mistři míti chtějí. Jakož sme pak na onen čas tlakovou věc na V. M. vznášeli. Bylo nám od V. Mti za odpověď dáno: Poněvadž vedle staro- bylého způsobu takových poplatkův ancbo ourokův od nás přijímali nechtějí, abychom toho tak zanechali, že se oní o to k V. Mti budou vědětí jak dopisovati. Na to již přišlo, čímž se za několik let poodtáhlo a nám nemalá suma odvésti a dáti se dostane. Za kteroužto příčinou k V. Mti toto: schvální: psaní činíce poddaně a služebně v poníže- nosti žádáme, že nám, jak bychom se dále v tom odvo- zování toho ouroku chovati měli, své rady milostivě udě- Jiti ráčíte. Nebo není slušné a náležité, abychom něco nového a prve nebývalého na scbe i budoucí potomky naše, mimo starobylý způsob, uvozovati ancb vcč se vejše uvolovali máli, poněvadž se to více nežli od 70 let po- řádnými kvitancími, že každý rok po 4 k., a to ještě rozdílně na dva terminy, odvozovalo, dostatečně — ukázati může. S tím se V. Mti k laskavý ochraně poručena či- nfce V. Mti od P. B. dobie a Xfastné míti se vin$ujeme a milostivou odpovíd( od V. Mti zpraveni byti Zádáme. Datum v Ouští v pondělí po sv. Valentinu anni 1609. V. Mti vérn( poddaní a jinopanští k službám povolnf purkmistr a konšelé města Ouště. XXVIII. Februarii odpověd od p. Jana Sezymy — pp. dékauu a mistrüm kolleje N. sem přednesl a žádal, zdali by se měla dáti jaká replika. I z jednostejného sne- šení zavříno, abychom tomu odepřeli, kdež p. Sezyma klade Nučice vcs za svou dědičnou, poněvadž ji ve dskách zemských zapsanou máme a dědičně k kolleji N. poslou- penou. Při té replice přípisy vkladu ve dsky zemské to- XXX. V Husově třídě. — Č. p. 289. 769 likéž pánu aby se odeslali. Nad to když se replika spíše, abych ji p. prokuratorovi p. Václavovi Magrlovi k opra- vení podal. Což se i stalo a sepsána tato jest, ano ihned toho dne Jakub Zych, pedellus universitatis, ku p. Vá- clavovi Magrlovi ji odnesl. Vysoce urozenému pánu, p. Janovi Sezymovi. — Službu svou vzkazujem, vysoce urozený pane, pane nám laskavě příznivý. V. Mti výborného zdraví a v něm jiného všeho dobrého přejeme věrně rádi. Jakou byšte nám od- povčď na psaní naše o zadržalé úroky z Nučic, vsi dě- dičné kolleje Nazaretské, dáti ráčili a čím se u V. Mti pp. purkmistr a konšelé města Ouště v neodvozování po kolik let týchž úroků vymlouvají, sme porozuměli. I jest nám s nemalým podivením, že touž ves Nučice a lidí v ní osedlé na jistých gruntech, z nichž: nám ourok ná- leží, slatek svůj dědičný a zpupný po slavných předcích V. Mti býti jistiti ráčíte. Cemuž odpírajíce pravíme, že jest náš a my jej, a ne kdo jiný, dskami zemskými sobě pojištěný a postoupený od dobré paměti p. Václava Cardy z Petrovic dle řádu a obyčeje království tohoto máme, jakž přípis vkladu jeden i druhý tuto příležitý k vyroz- umnění V. Mti odeslaný dostatečně to ukazuje. Pročež šetrně žádáme, že s svého předsevzeti sstoupiti a touž ves Nučice anebo lidi v ní osedlé, učení Pražského a kolleje výš dotčené dědičné, za svou a své vlastní již nápotom jmfti, nic jmenovati a nám úroky zadržalé ode- šlíce žádné překážky odsavad v panství nad nimi činiti dopouštětí neráčíte. Cehož my se službami možnými od- měňovati V. Mti nepomineme. S tím milost boží rač býti s námi všemi. Datum v kolleji cís. Karla IV., jinak Veliké, v St. M. Pr. ve čtvrtek první postní 1. 1609. Děkan a mistři kolleje Nazaretské v St. M. Pr. VII. Martii páni mésta Ou&t( odeslali posla schválního a uroz. p. fan Sezyma dva služebníky své s takovou do- tázkou: Chceme-li platy ze vsi Nučic, co jich dosavad zadrZano jest, proti jisté kvitanci pfijíti, Ze je mají na hotově. Dal sem za odpověď, aby měli za den nebo dva strpení, že o to s jinými pány direktory rozmluvím a na čem snešeno bude, po svém služebníku jim v známost uvedu. Jakož pak IX. Martii v pondélí pp. dékanovi a direktorim sem přednesl, co chtějí Oušteští ode mne védét. Conclusum, abych jim vzkázal, když zadržalé platy u mne složí, že mají náležitě kvitování býti. A to jim po pedellovi vzkázáno. 10. Martii rannfm časem líž vyslaní přišli a ouroku ze vsi Nučíc 28 k. m. za několik let zadržalých odvedli, na něž kvitanci ode mne v tato slova psanou ihned vyzdvihli: Já M. Symeon Skála z Kolince, prorektor učení Pražského a direktor kolleje Nazaretské v St. M. Pr., známo činím touto kvitancí, že sem přijal od slovutných pánův purkmistra a rady města Ouště ourokův ze vsi Nuéic k kolleji Nazararetské dědičně, jakž to ve dskách zemských poznamenáno se nachází, náležející, a to za rok 1601 termin sv. Havla dvě k. m. a potomně za jiná léta druhé, třetí, čtvrté, páté, šesté v termíních sv. Jiří a sv. Havla až do 1608 termin sv. Jiff. CehoZ ucinf v sumě XXVIII k. m. Z klerézto sumy tak zouplna od pana purkmistra a pánův města Ouště přijaté na místě svém i jiných pp. mistrův na tento čas je dotčené pány kvitují a prázdna činím. Stalo se v kolleji cís. Karla IV., jinak Velké, v outerý první v postě v St. M. Pr. 10. Martii l. 1609. 27. 1609, 4. dubna. Acla collegii. P. dr. Adam Huber z Ryzempachu a p. m. Bartoloměj Havlík Srnovec mi vzkázali, abych k nim na rozmluvení do domu p. Hav- 97 

Strana 770
770 XXX. V Husové třídě. — Č. p. 289. líka přišel. Což když jsem učinil, oznámili mi, že tomu dobře rozumějí, klerak p. m. Marek Bydžovský k niče- memuž se míti nechce a v smlouvě nestojí, nýbrž s ra- dou p. Eliáše Rozína z ní nic nečiní a nám odvésti pc- něz nemíní. Protož že by nejlepší věc byla, abychom pp. smlouvců žádali, za složení ssebe smlouvy a za relací pánům do rady Nov. M. Pr. Potom že budeme vědčti, jak svého dobývati. Dal sem za odpověď, že na místě jiných pp. direktorův za tuto zprávu děkuji a jim ji co nejdřívěji přednesu. V tom sem odešel zase domů. XVI. Maii opáčil sem návěští dané od pp. smlouv- ců, co bychom chtěli činiti. I snešeno jest, aby jim ta- kové psaní bylo odesláno: Urozeným á vysoce učeným p. Adamovi Hubcrovi z Ryzenpachu, v lékařství doktoru, a p. m. Bartolomejovi Havlikovi Srnovcovi z Varvażova, pánům a přátelům našim příznivým. Službu svú vzkazujem urození a vysoce učení páni a přátelé naši přízniví. Zdraví a v něm jiného všeho dobrého přejeme V. Mti věrně rádi. Až dosavad na předkládání V. Mtí, jakožto smlouv- cův od p. purkmistra a pánův Nov. M. Pr. nám naříze- ných, rádi sme tak učinili a na slovutného p. Marka B. z Fl. o někleré manualy a peníze vlaslní učení Pražského neprávé za sebou zadrZalé nenastupovali. Ale poněvadž porozumivAme, Ze p. m. Marek k nicemnemuZ se nemáí a nás dle jedné i druhé smlouvy mezi ním a námi učiněné nepokojí, my viccji pro naše svědomí snášcti takového protahu a dosti neu&inén( jeho nemohouce V. Mií Éetrné žádáme, že dáleji toho na sobě zdržovati neráčíte, nýbrž s sebe slożic jistú relaci J. Mtem purkmistru pánům Nov. M. Pr., na čem mezi námi a p. m. Markem zůstáno a co ještě na rozdílu a nedorozumění pozůstává, učiniti co nej- dřívěji ráčíte. A my se té práce V. Mt volně každého času odměniti nepomineme. S tím milost boží rač býti s námi se všemi. Dalum v kolleji cís. Karla 1V., jinak Veliké, v St. M. Pr. v pondělí po památce sv. Jiří 1. 1609. Rektor, děkan a mistři direktorové kollejí v učení Pražském. XXII, Maii p. dr. Adam Huber a p. m, Bartoloměj Havlík na psaní naše odeslali spis společně sepsaný tento: My Adam Huberus z Ryzenpachu, v lékařství doktor, a m. Bartoloměj Havlík Srnovec z Varvažova známo činíme tímto listem vübec a zvláště, kdež náleží: Jakož jsou urození a vysoce učení pp. rektor, děkan a mistři direktorové kollejí v učení Pražském nám psaní, jehož datum v pondělí po památce sv. Jiří, učiniti ráčili, žáda- jíce, poněvadž na slovutného p. m. Marka z Florentínu ete. na předkládání naše, jakožto smlouvcův, o některé manualy a peníze vlastní učení Pražského neprávě za ním zadržalé, posavad nenastupovali a on k ničemuž se nemá a jich podlé jedné i druhé smlouvy mezi nimi a ním učiněné nepokojí, takového protahu a dosti nečinční jeho nemohouce víceji pro své svědomí snášeti, abychom dá- leji toho na sobě nezdržovali, nýbrž s sebe složíce jistou relací J. Mtem p. purkmistru pánům Nov. M. Pr., na čem mezi nimi a ním züstáno a co ještě na rozdílu a nedo- rozumění pozůstává, co nejdřívěji učinili. I uvedše takové psaní uroz. p. Eliášovi Rozínovi z Javorníka, jakožto pa- tronovi téhož p. in. Marka a spolusmlouvci na onen čas od něho k nám přídanému, tak jakž skrze něho a s ním oustně i psaním často i na mnoze dosavad rokováno, s náležitou ohradou v známost. Proti čemuž nám od něho, Ze p. m. Markovi manualy i jiné včci, o kteréž činiti a ješlě za scbou má, i lomu neodpírá, jim odvésti možná vče není, vždy krátce, bez všeho okolku zu odpověď psanou dáno, a znajíce tu žádost pp. mistrův slušnou a XXX. V Husové Hide. — C. p. 989. dotčené s druhou stranou jednání velmi těžké a neustupné býti, pročež takovú vče příčinou vlastně samého p. mistra Marka k dojednání v nedůvěření jeho zbytečně tak pro- dlouZenou s sebc sklidime a ji bud pïi zacalém pofadu práva nebo což se pánům původům za dobré viděti a lí- biti bude, zůstavujeme i J. Mtem p. purkmistru pp. Nov. M. Pr. o tom, což kterak najednáno a k jakému rozdílu i nedorozumění přišlo a na čem pozůstává, zprávu psa- nou náležilě učiniti neopomineme. Pro lepsf toho jistotu sekrety naše s podpisem rukou našich vlastních k tomuto listu sme přitiskli, Jehož datum ve čtvrtek po neděli ve- likonoční Jubilate ]. P. 1609. Adam Huberus z Rysen- pachu doktor v lékařství. M. Bartholomčěj IIavlík Srnovec z Varvažova. 28. 1609. 8. srpna. Tale. Uroz. a. slat. rytifi p. Ada- movi Zapskému zc Zap a na Dubti a Nyjfeh clc. pánu nám laskavě piíznivému. Sluzbu svou vzkazujem uroz. a stat. rylíři, pave nám laskavě přízniví. Zdraví a jiného všeho dobrého přejeme V. Mu věrně rádi. Jakož máme jistý plat dskami zemskými zapsaný v kolleji Nazaretské náležející na gruntech Litožnických, jichž v držení zů- stávai ráčíte a ten každého půl leta při sv. Jiří i sv. Havle po pěti k. m. nám se odevzdávati má, že pak nyaí již za tři plná léta, totiž Best terminii Uiceti k. m. se od V. Mti beze vší příčiny zadržuje, šetrně žádáme, abySte bez dalšího odkladu jej nám ke dskám zemským složití a nápotom časně při každém terminu bez zadržování od- vozovati, tak aby nebylo potřebí žádného pro touž vče dalšího zaneprázdňování, naříditi ráčili. Odpovědi účinlivé žádáme. S tím milosti boží V. M. poroucímc. Datum v kolleji cís. Karla IV., jinak Veliké, v St. M. Pr. v so- bolu po slavnosti Proménén( Kr. P. 1. P. 1609. Pčkan a misti direktorové kolleje Nazaretské vo St. M. Pr. [Odpověď na to:] Poctivfm a clihodnym p. dékanovi a mistrüm dirck- torüm kolleje Nazarctské v SU M. Pr., pánům přátelům mým milým, buď din. Pocftiví a etihodní páni mistři kol- leje Nazaretské v St. M. Pr., přátelé moji milí. Jest mi od Vás psaní učiněno, kterýmžto mně oznamujete, že by se mčlo ode mně z statečku mého jménem Litožnic z platu komorního za tři leta, pořád zběhlá, vám náleži- tého zadrZovali, tomu sem všemu z téhož psaní vašeho vyrozuměl. I vo tom vám zprávu takovou činím, že já takový plat ke dskám sám nekladu, než jiní se mnou v spolecnosti jsou, nebo já toliko za tento rok 1609 za- držují a pří sv. [lavle, dá-li P, B., jej odvésti ke dskám chci. Však nic méně chci se na to vyplali a to vyzvé- děti, kteří by vám jej zadržovati měli, nýbrž jich napo- menonti, aby takový věci opatřili. S tím milosti boží vás poručena Giním. Datum na Dubéi v outcrej po památce Nanebevzetí P. M. I. 1609. Adam starší Zapský z Zap a na Dubci. 29. 1609, 16. záií. Byli sme vSickni directores na rathouze Nov. M. a v radě sme sec ohlásili, že od žaloby své na p. m. Marka z Florentinu ucinćne upouślime do- brovolně a za poznamenśnf( našebo ohlášení sme žádali, jakž vejtah tuto vypsán stojí z manualu p. Jindřicha Ko- zla: P. rektor, dékan a pp. direclores academiae PraZské stoje osobně v radě před p. purkmistrem: pány Nov. M. Pr. ohlášení učinili takové: Poněvadž slov. p. m. Marck Bydžovský z Fl. na vznešení jich žádné odpovčdi jest nedal, oni že od téhož svého vznešení upouštějí a jeho v ničemž užití nežádají. Zádajíc toho ohlášení svého za poznamenání. Povoleno k žádosti jich. Actum in consilio fer. 4. post Exalt. crucis. 

Strana 771
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 289. 80. 1609, 29. října. Acła collegii. Pronunciatus est a dd. directoribus in collegium Nazareth studiosus Wenceslaus Textorius Curius. 81. 1609, 27. listopadu. Tamtéž. Pan Eliáš Rozín při dskách zemských komorník, vznesl žádost svou na pp. direktory kolleje N., aby mu maśtalky pro jednoho koníčka v nájmu propůjčili za něklerý čas pod světnicí starou kolleje jmenované, že chce co slušného z ní platu dávati. T přímlouvali se k tomu páni i děkan i jiní di- rektoři, pončvadž na ten Cas prázdná stojí a ničímž jí neužívá sc, aby žádosti jeho zadosti se stalo. IV. Deccmbris. Že zámečník [Paumistr] naproti kol- leji: N. pravil se vdělntí k rozkazu p. dra Jesseniusa zá- mek veliky s klicem k pokoji spodnimu nade vraly a za ten mu nic nedal Jessenius, tehdy sem nab(hal, aby zś- platy dostal, poněvadž zámek přibitý u dveří téhož pokoje zůstával. A pp. directores se za něj přimlouvali a snesli, aby mu kopa m. z důchodův kolleje dána byla. Tak se stalo. XIV. Decembris, P. Mikulá$ Troil Svatopolsky před- nášel žádost zámečníka naproti kolleji, aby mu za nějaký zámek p. drovi Jesseniusovi, když obýval v též kolleji N., udělaný ode mne dáno bylo 2 k. m. Ale páni di- rektofi na tom se sncsli, abych jednu k. m. toliko dal, XV. Decembris. K. Maty$8 Cyrus, star( konsistofe Pražské a kazatel Betlemský, s pp. přátely a posluchači svými vyhledával snažně toho, aby mu pp. děkan a di- rektoři v kolleji Nazaretské bylu zatím, dokud by fara Bellemská spravena nebyla, přáli. Při něm a za něj ve- Jice se přimlouvali jiní, obzvláštně pak p. m. Symeon Hum- berk z Humberku. Na jeho žádost a přímluvu vzáctných lidí pp. děkan a mistfi direktofi kolleje N. tomu ródi dovolili, aby co nejdřív k. Matyáš Cyrus, kazatel Betlemský, se do kolleje pro lepší opatření kapli Betlemské se vstě- hoval. Což že učiní hned po slavnostech Narození syna božího připověděl. 82. 1610, 24. ledna. Tamidżź. V kaple Be- Uemské v přítomnosti p. dra Borbonyusa ctihodný kněz Matyáš Cyrus, starší: kazatel Betlemský, žádal uctivě, aby mu to dříví, které v dolejší dřevnici kolleje N. alożeno bylo, od pp. direklorův se darovalo. I nemoha sám to na sebe vzíti, žádal sem ho, aby sečkání maličké měl, że chci se pp. direktory o to rozmluviti u na čem se snesou, co nejdřív p. pracdicatoroví zase dáli přátelskou odpověď. Přestal na tom a se pánům poručil. XXV. Februarii. M. Mikulá$ Troil, m. Martin Ba- chácek, Jan Kampanus Vodňanský a já spolu s nimi sešli sme se ku p. m. Markovi Bydž. z FL, jakž nám vzkázal, że se chce s námi o všecka nedorozumnění přátelsky po- rovnati, Ale nic se tolo od nélo nestalo v nejmenším punktu. Nebo co k kolleji N. należitćho za sebou zadrźel, jako peníze za pobrané Janovi Ra&imskému obilné atohy i jiné sirotčí, všecko od sebe že odvedl pravil a nic žád- nému sc dlužen býti tvrdil. I což bylo činiti, an v domé svém dosti foukal a svobody své zle nakvasně na svém smelišti užíval. Prázdní zase od něho sme odešli. 83. 1010, 13. února. Tamtéž. Téhož dne přednášel sem žádost kn. M. Cyra o dříví, které složeno v kolleji N., má-li mu darováno býti, Jest k žádosti povoleno a mně poručeno, abych jemu oznámil, že polovice ho jemu se daruje od pp. mistrů a druhou polovici pro své potřeby zanechávají. To na druhý den když sem mu oznámil, uctivě za takovou lásku poděkoval. XV. Maii. Pp. defensorové ráčili nám poručiti, aby- chom na$e gravamina a stíZnosti co nejdříve J. Mtem před- nesli sepsané od jedné kazdé kolleje. Od kolleje N. tato | fensory o lo radili a co oni poraditi rácf, XXX. V Husově třídě. — Č. p. 289. 771 sou podané: Skrácen( a ublíZenf düchodüv kolleje N. jsou tato: I. J. M. uroz. p. Jan Sezyma z Sezymova Ústí ráčil se vsi naší ve dskách zemských zapsané, slove Nučic, nevíme jakým právem, ujíti a ji k jakémus záduší špitála svého, znaje, že ji sám nebude obdržeti moci, odevzdal a nám ani lidí našich nepostupuje ani platův v cele a časně odvozovati neráčí. — II. Uroz. a stat. rytíř p. Zde- nék Smolfk z Slavic na Velkém Bašti ujal se u vsi Bašku našich rolí do tří lánů & z nich platu, jak předkové jeho dle smlouvy jisté » kollegiality, předky našimi wčiněné platili, dávati nechce. — IIl. Uroz. a stat. p. Bernhart Hochauzar z Hochauzu a na Malém Baàtku v téZ vsi M. Baštku ujal sc obce společné a jí sobě bez našeho vědomí osobil a ohradil, Též s poddanými našimi a pole a grunty naše dle své libosti bez dovolení našeho handluje a frej- marčí a za jisté grunty naše svých nejistých postupuje. — ]V. Uroz. & stat. rytíff p. Vilím Trmal z TouBic na Chvatěrubech vystavěl sobě marštale při krčmě ve vsi Postřižíně na gruntech našich a s poddaným naším v též vsi osedlým bez vědomí našeho v smlouvy ledajakés se dal, jakž dobří lidé to seznavajf. — V. L.P. 1447 Zdena, vdova v záduší Betlemském, odkázala kżaftem Śtudentim v kolleji N. na vinici Stépánovské v Sárkách ležící pět k. gr. platu ročního, jejž koupila od Michala kramáře, a ten kam by se poděl, nevíme. 84. 1610, 2. července. Tamléz. P. Eliáš Rozín z Javornfka na místÉ p. m. Marka B. z Fl. dozádav se pp. mistrův do kolleje krále Václava — aby se sešli a společně o ta medorozumění, která mají s p. m. Markem rozmluvili a pokudž možné i se porovnali. I stalo se tak, že po mnohém rozmlouvání p. Eliáš Rozín některé ma- nualy ke kolleji N. slozil, téZ i za stohy u Baštku po- brané XXV k. m. vyčetl. VI. Iulii. Ctihodny kn. M. Cyrus pfiSed do kolleje Veliké oznámil, kterak by uroz. p. [Zikmund] Měsíček z Vý- škova z domu svého mezi kolleji Nazaretskou a Loudovou ležícího smetí a jinou nečistotu do sklepu kolleje N. me- tati dal, aby mu to zastaveno skrze psaní bylo. I neuznal sem za "potřebu býti, aby se psaní o touž věc mělo uči- niti, poněvadž prve na něj nám neznámého od nás nic stěžováno nebylo. Než pedellus sám druhý k němu sešel a co se naší kolleji ubližuje, oznámil, s tou žádostí, aby lo pán přetrhl a více dělati toho čeládce své zbránil. Což když pedellus učinil a p. Měsíčkovi jménem naším přednesl, hned pán připověděl, že toho víceji nic se díti nemá a nebude na ublížení sousedův jeho. XVI. Julii. P. m. Valentin Kochan v kolleji Velské pti- ; mlouval se za kollej N. ku p. Václavovi Magrlovi z So- bíšku, aby jí sobě poručenou měl a aby nás direktory fedroval, kterak bychom zase pole k též kolleji N. a kaple Betlemské vlastně náležejíci od p. Zdeňka Smolíka z Slavic dostali. Ale on odpověděl, abychom ses pp. de- tak se zaclio- vali. Jakoż pak tak sme učinili a pp. defensorům supli- kací v tento smysl sepsali: Vysoce uroz. pp. pánům, uroz. a stat. pp. rytířům, slovu- tné a mnohovzáctné poclivosti pp. PraZanüm, pp. defensorüin akademie Pražské, pp. nám dobrotivě příznivým. J. Mtem. Va$e Milosti vysoce urození pp. páni, uroz. a stateční pp. rytíři, slovutné a mnohovzáctné poctivosti pp. Pražané, pp. defensores academiae Pražské, páni nám dobrotivě a milostivě přízniví! V. Mlem ve vší náležité uctivosti oznamujeme, kterak uroz. a stat. rytíř p. Zdeněk Smolík ze Slavic na Velkém Ba&ti dostav trhem před kolikas lety od J. Mti uroz. p. Zdeňka z Lobkovic, nejv. kanc- léře království Českého, statku Velkého Bašti, v dědiny 97* 

Strana 772
772 XXX. V Husově lřídě. — C. p. 989. naše k Malému Baštku dědičně náležející se vkládá a jich do tří Jan se zmocnil a k svému oužitku obrátil, nám pak ani toho, co předkové jeho z nich plalivali, platiti ani jich postoupiti nechce. Za kteroužto příčinou komisí od J. Mti Cé — sme sobě s ním na oncn čas vyžádali a resolucí jisté na touž komisí léta 1608 Julii IV. dostali, v níž se od ]. Mti Cé poroučí, abychom pořad práva ku p. Zdeňkovi Smolíkovi o lúž vče zachovali. I dosavad nic toho před sebe vzíti a s vejš jnenovaným pánem Smolíkem bez vědomí rady a dovolení V. Mu k soudu neb ku právu přistoupiti sme nechtěli. Až nyní, abychom času právnímu projíti nedali, a tu pokorně pro- síme, že nám rady své miloslivě uděliti ráčíte, jak by- chom se v této příčině zachovati a jakou cestou kráčeti k dosažení zase od p. Smolíka toho, což jest vlastně učení Pražského, měli. Co tu na prosbu pokornou naší učinili ráčíte, budeme povinní zase V. Mtem tolio služ- bami našimi holově vždycky se odsluhovati. V čem se V. Mtem k laskavé ochraně poručena činíme. Act. v ou- terý po památce Rozeslán( ap. l. 1610. V. Mtem k sluZ- bám povolní dékan a mistii kolleje Nazarctské v St. M. Pr. 85. 1610, 17. zái(. Acla collegii. Ctihodnÿ knèz Matyáš Cyrus, kazatel Betlemský, žádal, aby pp. mistrů direktorů vejchoz se stal do kolleje N. doklídaje, že jak vrata tak i některé žlaby na krovích a jiná slavení opravy potřebují v též kolleji a tak časně, než by se větší škoda stala, raději dáti opravili. XIIX. Septembris přednášel sem žádost ctihodného kněze M. Cyra před pp. direktory a tázal se, co by chtěli učiniti. Conclusum, abych to sim spatřil a potom opra- viti dal. XXII. Octobris duo studiosi pronunciati sunt in alumnos collegii Nazareth: Paulus Prussius Pherenus, Paulus Fabricius Poggebradenus. 11. Decembris posui rationes acceptorum et expen- sorum collegii N. praesentibus omnibus dd. magistris, professoribus academiae Pragensis. X. Decembris náklad na opravu kolleje N. 4 k. bo gr. m. jsem zapravil. 86. 1611, 10. dubna. Tamléz, In collegium N. pronunciatus est pro alumno laroslaus Megalinaeus Bu- czinus. VIII. Iunii. J. Mti pp. defensores k nám do kolleje Veliké se sjeti rácili a tu Ze na první suplikací nemohli jsme dosavad žádné zprávy a odpovědi dostati, jiného jí přípisu J. Mu p. Václavovi Vilímovi z Roupova jsem po- dal a uctivě žádal, aby ji pán jiným pp. delensorům přednésti k uvážení ráčil, což ochotně k sobě přijav tak učinil. A na druhý den když opět J. Mti k nám téZ se sjeti ráčili, nás před sebe povolali a oznámili, že náš spis v bedlivém uvážení míti ráčili a k dalšímu vší té věci přehlídnutí voliti ráčí den sobotní nejprv příští; tehdáž abychom se vší spravedlností naší na hotově byli ano i pp. komisaře sem do kolleje pro zprávu dopravili. Což když jsem oznámil, že se těžce státi bude moci, nebo jsou toliko pod jednou všickní kromě p. Symeona Hum- berka a p. Symeona Podolskýho, měřiče zemského ; onen že jest nemocen nyní a tento přes pole odjel za potře- bou f. Mti Cé. Pp. defensores rácili povéditi, Ze v so- botu v ty věci někteří, jenž zvolení jsou, nahlídnou a nás, co bychom činiti měli dále, zpraví. XI. Iunii když pp. defensores opět do kolleje Veliké se sjeli a poručili sobě přednésti spravedlnosti vsi Ma- Iého Ba&tu. To se stalo. Ty všecky věci p. Vaclav Magrle XXX. P Husově Irídé. — C. p. 289. jí-li jaké více vejpisy neb majestáty, je vyllcdali i tím dáleji neodkládali, ale co nejdříve ku pořadu práva s p. Zdeňkem Smolíkem přistoupili, odcházeje od nás z kolleje Veliké, napomenul. XIII. Junii o některé vejpisy z desk ku p. Janovi Oxiopovi učiněno jest psaní ke dskám na hrad Pražský v takovích slovích: S. P. Náš zvlíště milý pane a příteli! Snazné Vás žádáme, abyšte poradíce se s p. Rehořem Koutským z Jenštejna aneb s kýmkoliv z vašich, pokudž možná věc jest, ve dskách zemských vyhledali: Primo Andreae N. 29. zápis nebo vklad od Anny, pozůstalé vdovy po Oldřichovi Medkovi, Studentäm kolleje Naza- retské platu ročního na vsi Baštku a ten že potvrdil král Vladislav. Též vejpověď na soudu zemskóm mezi Oldfi- chem z Erltiny a z Baště z jedné a mistry, studenty kol- leje N. z strany druhé. 8. Andrcac 14. A toho obého extract nám proti jisté záplatě: vydali. Co tu pro nás učiníte, službami našimi se toho rádi zase odměniti při- povídáme. B. V. XIII. Junii anno 16!1. Děkun a dircktoři kolleje Nazaretské. XVI. Junii. Dle včerejšího se p. Řehořem Koutskyin z Jenštejna, ingrossatorem desk zemských, společného zůstání odeslal sem po Jakubovi Zychovi toto piipome- nutí k němu: Uroz. p. Rehofovi Koulskymu z Jenštejnu, ingrossa- torovi desk zemských, pánu a příteli mně příznivému. Službu svou vzkazují a dobry i šťastný den viniuji. Dle včerejšího, p. Rehoii, na vis ode mne vzlożenć žádosti nepřestávám sollicitovati vyhledání při dskách nálezu na soudu zemském o pole Baštecké mezi mistry direklory kolleje N. a Oldřichem z Ertíny l. 1486 fer. 2. in dic Dionisii, téZ odhadu dědín v Baštku v prvních Václava z Chvojente fol. 18, ano i majestátu Vladislava krále na též dědiny, jehož datum v středu na den Obrícení sv. Pavla I. 1486. Tolikéž i přípis půhonu na pp. bratry z Lobkovic ano i upuštění od něho mistrüv dircktorüv kolleje Nazaretské l. 1590. Nic méně žádím, že se ku p. depositorovi primluvíte, aby vyhledal v deposici, jsouli platové komorní od paní Zapsky z Litoznic sloZeuy za étyry termíny od l. [609 sv. Havla až do minulého teď sv. Jiří 20 k. m. A od uroz. p. Jaroslava Bořity z Mar- tinic za termin letošní sv. Jiîf 12 k. 80 gr. m. Pokudž by byly složeny, nechť by se mi po tomto vyslaném odeslali. Co tu pro kollej Nazarctskou od vás se slane, nepominu se tolo sluZbami svymi hotové odmCuili. S tím B. V. Actum v kolleji Veliké Pražské ve čtvrtek na zejtří sv. Víta 1. 1611. M. Symeon Ská'a z Kolince, direktor kolleje Nazaretské v St. M. Pr. Téhož dne ctihodný kněz Matyáš Cyrus, senior kon- sistofe Pražské a kazatel kapli Betlemské, ke mně se uchyliv nékter4 rozmluvenf o paufch z llodéjova se mnou měl; v kteréžto příčině oznámil jsem, že by z šesti vsí plat k kolleji Nazaretské každoroční a dědičný psíní z lo- dějova za několik terminu zadržovali, a žádal sem ho k nim za přímluvu. On ihned jítí osobně k staré paní a a nf o lo jednati pripovédèl. CoZ se stalo a J. M. ihned takové platy odvésti porutila. XXV. Junii p. Řehoř Koutský do kolleje piisel a se vymlouval, že lo vše o vsi Malého Baště cokoliv ně- kdy vloženo do desk, při shoření jich zahynulo a po- lomci že toho sobě nic do těchto nových kkísti nedali. A tak že vyhledati žádný z nich mic nemůže. Proto žá- dal, aby mu pp. mistři toho na jinou stranu nevykládali, botovým se býti pravě vždycky rád volně dle své nej- k sobě přijal a aby pp. mistri directores kolleje N. ma- | vyšší možnosti sloužiti akademii Pražské. Poděkoval jsem 

Strana 773
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. za tu k nám náchylnost. Poněvadž pak toho nic vyhle- dati se nemohlo, že P. B. to poroučíme a s pp. přátely o naší spravedlnost raditi se musíme. S tím odešli. XXIV. Augusti shledal jsem se s uroz. p. Janem Ledéanskÿm z Popic v kostele Betlehemském a tu mi oznámil, že Jiří ze Sudelu umřel v Budějovicích, zůstal-li jest nám co povinen, abychom se časně ohlásili u dědiců statku jeho. . XX. Septembris paníf Anna z Sudcetu odeslala od- povéd na psaní naše a dluhu popírá, pravíc, że o nim nic neví aniž má odkud jej zaplatiti. Nebo s několika dítkumi po sv. Jiřím osířela. Ty odkud živiti nemá a ve velikých závadách že ji zanechal. XXII. Octobris pronunciatus est in collegium Na- zarelh pro alumno Simon Oporinus Glattovinus. XXIV. Novembris. Psan( ku p. Smolfkovi pro&io lakové: Uroz. a stat. rytíři p. Zdeňkovi Smolikovi z Slavic na Velkém Bašti, pánu sousedu nám příznivému. Službu svou vzkazujem uroz. a stat. rytífi, p. sousedc nám pří- znivÿ. Zdrav( i jiného v&cho dobrého pfejeme vám vérné ródi. Jakoż let pominulych uroz. p. Pavlovi Lidlovi a potom p. Rudolfovi pole naše dědičné a grunty od Malého Baštku k kolleji Nazaretské a kaple Betlehimské v St. M. Pr. náležité, blíž vsi Sedlce ležící, z jistého ouplatku ročního dle naší dobré a svobodné vůle jsme pronajímali, vy pak nyní jich bez vědomí a dovolení našeho jste se ujali a z ních oužitky, nemaje k nim, jakožto k cizí věci, žádného práva a spravedlnosti, sňali. Protož vás se do- lazujeme, z jaké příčiny a proč lak všetečně grunlův na- Sich ste se ujali i z nich obilí sňali. Načež od vás pa- trné a neukryté odpovědi očekáváme. Při tom vás tolikéž tímto psaním napomínáme, abyšte ihned od datum listu tohoto ani vy ani poddaní vaši ani čeládka vaše jaká kolív týchž polí a gruntův našich se víceji a dáleji nc- dotýkali a jich žádným vymyšleným způsobem neužívali R sobë ncosobovali. Nebo my je k své vlastní potřebě samí obrátití mfnime a chceme. Toho jsme vás pro zprávu tejna učiniti nemohli, abyšte se věděli čím spravití. S tím milost boží rač býti s námi. Datum v kolleji cís. Karla IV., jinak Veliké, v Si. M. Pr. v sobotu po památce sv. panny Kateřiny l. P. 1611. Dékan a mistti directores kolleje Nazaretské v St. M. Pr. HX. Decembris posui rationes pro collegio Nazareth. Číslo pop. 238. (U Betlemských.) *J. 1490. — Rukop. č. 2099 f. 85. Nicolaus bra- scator dictus Bellemsky fassus est, se teneri XIX s. gr. prudenti d. Janconi de Misa dicto Sub stuba. — (bez data.). 1. 14389. — Rukop. c. 2102 f. 416. Nicolai Bet- lemsky. 2. 1439, 1. dubna. Rukop. é. 992 f. (93. Marga- retha, conthoralis Nicolai Bethlemsky, fassa est, se ab Anna, matre sua, conthorali Mathie figuli, XVIII. s. gr. pro dotalicio ct pro porcione hereditaria ipsam post mortem. Petri de My&lín, patris sui, concernente perce pisse. — Act. fer. Ill. ante Resurrect. d. 8. 1448, 98. ifjna. Rukop. C. 2119 f. A 6. Ve jméno božic amen. Já Mikuláš řečený Betlemsky, mé&té- nín St. M. Pr., vyznávám tiemto listem oc Ze ačkolivčk nemocen jsem a nedužív na těle, však proto paméti dobré a svobody zdravého rozumu požívaje, nechtě, což na mné jest, by o zbozie a statck po mné zuostalé a XXX. V Husově třídě. — C. p. 938. — 778 zuostalý mezi příbuznými a přátely mými kteří svárové a nesnáze se měly dieli, toto poslednic mé poručenstvie a koneény umysl vuole mé o témž statku mém a zboží mně od P. B. z daru milosti jeho pójčeného s dobrým rozmyslem i potazem zfiedil sem a zpósobil i mocí to- hoto kÉaflu a porucenstvie mého fiedim a zpósobuji oby- čejcem takovýmto: Tak že jsem učinil a ustanovil i činím a ustanovuji paní Margretu, manzelku mü mili, pravń a mocná i najvyšší poručnicí Aničky, Jakuba, Bartoše: a Johanky, dětí mých a jejích, i také domu mého, v němž bydlím, a vinice mé Kbelovka řečené VIII str. měrných v sobě držící a kteráž na Petříně leří vedle vinice Cti- borovy krajčieho, s chmelnicí též vinici příležící, ježlo nékdy byla jest mnichuov Strahovskych a kterúžto já od pânuov purgmistra a konseluov svrchupsaného mésta J’raz- ského tehdáž bylých jsem kúpil a penězi hotovými za- platil i také vedle řádu a obyčeje téhož města řádně od- četl, tak jakož listové pod pečetí již psaného St. M. Pr. na ten trh i také odečtenie učinění a mně vydaní plnějie to a šíře ukazují i svědčie, a podle toho i všeho zbožic jiného a statku mého — věře jie jako manželce své milé, že dobrým a poctivým sč dětí mých a svých starajíc je tak s radú dole psaných přátel mých i jejích bude opa- trovati až do let jich r. zumných, jako jich matka věrná. Jimžto všem společně, totiž manželce mé a dětem svrchu- psaným, všecko to zbožie a statek po mně zuostalé a zuo- stalý, tak jakož sě svrchu již vypisuje, k rovnému mezi ně rozdielu se vším právem mým dědičně a k věčnosti otkazují i otdávám. Chtě tomu umřev-li by které z dětí mych dfieve nežli by rozumných Jet svých došlo, aby diel jeho na živé k rovnému mezi ně rozdielu i na man- Zelku má a matku jich vždy připadl až do poslednicho. A též zase také jestli že by častopsané manželky mé buoh od smrti neuchoval dfieve neżli by stav svuoj vdovský změnila, aby diel její na živé děti šel a připadl plným právem. A přidávám jie, též manželce mé, k radě a ku pomoci opatrné lidi Vetíka od Goliáše a Matěje Temle, sásedy a přálely mé milé, věře jim, jakožto mým zvláštním přátelóm, že častopsané manželce mé a dětem svrchupsaným, v čem by jich potřebovali, pro jejich sirobu a pro mě budú radni i pomocni. Dat. fer. II. die Sim. et Jude. 4. 1459, 26. kvótna. Rukop. &. 2141 f. 303. Anna panna, Mikulášova dobré paměti Betlemského dcera, vstúpivši do plné rady přede pávy s přátely svými obo- jicho pohlaví, to jest mužského i ženského, přiznala sé jest k tomu skrze Mikuláše Hesolta svobodně a dobro- volně, že těch XXX k. gr., kterézto smlávcemi a sinlá- vami svatebními po nie otčimem jejím, Mikulášem Be- tlemským, a paní Margretúí, matki jejich, smluveny jsú a jmenovány, a k tomu výpravu s nf daná prijala jest i přijímá od nich za pravý a plný oddicl po otci jejicm výš jmenovaném k ní příslušný. Odřiekajícíi sč všeho práva i nápadu, ač by jí které neb který jakýmkoli oby- čejem k statku po otci jejicm zuostalém přislušalo a při- slušal neboli přislušeti by mohlo a mohl. Je, totiž otčíma i malku svrchupsané koncčně a prostě ze všeho kvito- vavší a propustivší po všecky časy nynějšíe i věčně bu- dúcie. Takže sama skrze sč ani skrze žádného jiného o nic jich dále naříkati ani sě k čemu vice táhmíti nechce ani má nikdy. Než jim to všecko již mocně, práva sobě v tom statku ani komu jinému nepozuostavujíc ižádného, vzdala jest i vzdává. To páni slyševše kázali jí i s přá- tely jejími vyslúpiti a potom samé panny Anny zasč po- volati kázavše, tázali jie s pilností, sama-li to z své vuole svobodné činila, že sč tak všeho odřická a zbavuje, či 

Strana 774
774 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. jakým návodem neb obyčejem jinym, aby páni rozum&ti tomu mohli. Ona k tomu sama osobně tak jest odpově- děla, že to učinila jest a číní z své pravé a svobodné dobré vuole, Tkici: Rozumiemt tomu dobře, že otčím i matka má dosti mají činiti s dluhy oteovými. Protož páni to slyševše od nic, vydali jsú dva pány z sebe, to jest Jana Trefana a Pavla Cipsera, s nimižto kázali Janovi Tu$kovi, pisafi svému najvyššiícmu, k knihám, aby t> tuk zapsáno bylo, jakož nahoře sc pokládá. To sě stalo v sobotu po sv. Urbanu za purgmistrovstiic päné Zigova Pytlovic J. L1X. 5. 1459, 20. listopadu. Rukop. č. 2119 f. K 7. Ve jméno bo2ie amen. J4 Margreta Mnišková, vdova někdy po Maříkovi řečeném Crt zuostald, méstka St. M. Pr. od modrého kola, vyznávám liemto listem, Ze ackoli z dopustćnie bozieho nemocna jsem — lakže dvom muoj, v němž bydlím, kterýž na rohu proti domu Temlové a podle domu Pavla bečváře blíž Zderazskć brany leží, i podle toho také všeckeren jiný slatek muoj — dala sem dobrovolně — opatrnému muži Mikulášovi Betlemskému, písaii radniemu prve psaného St. M. Pr. —. Tak však, aby týž Mikuláš z toho statku osobám dole psaným vy- dal: Najprvé Machničce, vnučce mé, XL k., k sv. Mar- tinu na archu V k. a k tomu kalich sttiebroÿ udélal, jakž se jemu zdáti bude, k sv. Jiljí na kostel V k. a chudym aby ćlyry postavy sukna rozkrájel.-- Dat. fer. IT. post Elisabeth. 6. 1460, 4. května. Rukop. č. 21/41 /. 146. Když Machna, decra Margrety Mniškové a Mikulášova řečeného Chval z Slatiny manželka, nařkla jest byla Mikuláše le- tlemskeho, pisafe radnicho, vinieci jej z statku po smrli malky jejie syrchupsanć zuostalélio a pravieci, Ze hy ona jakožto dcera jejic blížší k němu býti ičla než Betlem- sky ani kto jiný, k jejicžto řečí Betlemský odpověděl jest řka, že ona Margreta Mniškovi s dobrým rozmyslem a při dobré pamčtí jsúcí i rozumu dala jemu to všecko kÉaftem a posledním poručenstvím svým řádně přede dvěma pánoma z plné rudy k tomu k žádosti u prosbě jejie vydanýma podle práva a řádu a svobod tohoto města, jehožto a jichżto sć ode v$ech méstan a bydliteluov jeho, chudych i bohatých, z staradávna svobodně a obceně požívá. Rozkázavší k kostelóm, chudým i komuž a kamž ehbtěla z toho dáti, jakž se jie zdálo. Páni slyševše nárok, odpor i žádost obú stran, kša(t Margrety nadepsané po- ložiti a před sebú jej i před stranami čísti kázalí. A otá- zavše Machny, mluvi-li co proti kšafiu i odpověd od nie slyševše, že nic, než že toliko žádá, aby statku po malce své mohla poZiti, jakožto dcera, mující za to, že by k němu Lližší než kto jiný měla býti. Betlemský k tomu řekl, že jest Margretu, matku její, před lidmi napomínal i jiní se k towwu primhivali, aby pomnóla na dceru, a Margreta řekla, že jí nechce nic dáti. Protož páni kiaft i řeči stran uslyševše ortelem právu vyřkli sú, že kšaftu potvrzují, moc jemu plmi, jakožto řádně a právě podle práva tohoto města dotlému dävajice. A Machn& prikd- zali, aby s pokojem Betlemského nechala, že jic nic ne- nie povinen z práva. NeZ muo2-li na nóm co z milosti a z dobré jeho vuole, páni jsü tomu ráídi. Act. fer. II. die Floriani. 7. 1418, 16. zái(. 7amliź f. (IZ. Paulus pan- nitonsor fassus est, Nicolaum Betlemsky, cancellarium Mui. Civ. Pr., patruum suum, esse pio iio cum ceteris fideiussoribus in L s. gr. fideiussorem. -— Act. die Ludmile. 8 1476, 2. dubna. Rukop. č. 2/19 f. S Z. Nc jméno božie amcn. Já Mikuláš Betlemský, najvyšší písař XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. a měštěnín St. M. Pr., vyznávám tiemlo lislem cle, že ačkoli z dopuštěnic boZicho nemocen jsem oc lak že duom muoj podle Bethlemu, v némZ bydlím, vinici mi pod horú Petřínem, kteráž slove Kbelkovská, s lisem, s dvorem, s chmelničkú a druhi vinici, kteriiż slove l’er- ničkovská, i všeckercen jiný statek muoj, netoliko ten, kterýž jest paní Margreta, manželka má, měla po prvním muži svém odkázaný, aletaké i ten, kteréhož jsme, spolu v manželství jsúc. z daru milosti božie nabyli — odkazují — panie Margretčě, manželce mé milé — bez bratří a přátel mých — všelikého odporu a překážky. Potom pak z zvláštnícho doufánie též manželce mé porúčicm Kli- menta a Veroniku, bralřence mé, kteréž s volí její a vě- domím k sobě vzav chovali sme jich spolu do této chvíle — s takoviito znamenitý: výmienkú: Jestli že by již povědené děti ve všem manželky in6 bez otpornosti poslušní jsúc při pravdě viery pána naścho J. Kr., ke kteréž námi js navedeni, přijímání totiž božieho těla a jeho předrahé krve pod obojí zpósobú zucstali a skutečně přijímali, aby manželka má jim z statku toho svého uci- nila dobrovolně, tak jakož sč jie najslušnějic bude zdati. Pakli by snad ti děti návodem čímžkoli nebo z své zlé vuole manželky mé poshichati nechtěli neb nechtělo, nebo od pravdy svaté již dotčené odstúpili a odstipilo, tehdy tomu chci i tak častopsané manželce mé porúčiem, aby jich neb toho, kterýž by z nich mimo tuto vuoli mi a rozkázánie učinilo, ihned odbyla nic jemu nebo jim ne: dadúc aniž co dáti súci povinna —. Na potvrzenie — Acl. dominico Conductus paschae a. LXXV. 9. 1488, 30. srpna. Tamléz f. X I. Já Margreta Betlemská, nicStka St. M. Pr, — lakže duom muoj, v némZ bydlfm, dala sem -- a liemto kSaftem mym — otkazuji poclivym pannóm panně Janč a panně Barboře, kteréž od dńvna se mni v témž domu obývají, aby jím vládnúce jeho jakožto vlastnicho svého požívali. — Jtem na diclo Skoly sv, Jiljie otkazuji V k. gr. a do Betlema na 2lab 1ll k. gr. — Act. sahbato ante Egidii. 10. 1485, 98. dubna. Rukop. c. 2106 f. 155. Ma- thias, alumpnus olim. Nicolai Betlemsky, cmit pro se, fana, sorore sua, domum Betlemsky dictam inter collegia Na- zareth et Laude utrinque sitam aput Barbaram virginei dc Vranieho pro XLIDB/, s. gr. pr. Act. fer. V. ante Philippi et Jacobi. 11. 1485, 23. listopadu. Tamfcż /. 67. Petrus bra- scator et Ursula e. d. Dellemsky erga Mathiam, alump- num Nicolai Bellemsky, pro XL s. gr. pr. Act. die Ciemenlis. 12. 1563, 11. února. Rukop. č. 2107 f. 228. Pe- trus Betlemsky resignat domum suam, quam inhabitat, Zophie, conthorali sue, Samucli, filio suo cum priore uxore genito, nd cqualem inler ipsos porcionem. Act. sabbato post Scolastice. 13. 1515, 4. kvétna. Rukop. &. 2108 f. 160. Petr Betlemský — vzdává duom svuoj, v némZ bydlí, i jiny veSken statek - Anně, manželce své, a dětem, kteréž by spolu zplodili, k rovnému časem svým mezi ně roz. dielu. — A jakož nadepsaný Pelr s Annú přijali jsú k sobě X k. gr. pr. Václavovi, synu též Anny s prvním manželem zplozenému, přiležící, že těch X k. ujišťují na domu svrehudotéeném. Act. dic Floriani, 14. 1517, 28. dubna. J*ukop. c. 2108 f. 203. Anna Betlemská, nynf manZelka Jitfka, vzdala jest právo své, kteréž jí náleží k domu, kterýž leží podlé Nazaretu a Loudovské kolleji — manZelu svému. Act. fer. III. ante Philipi Jacobi. 

Strana 775
XXX. V Husově třídě. - - Č. p. 288. 16. 1690, 12. ijua. Rukop. &. 534 II f. 19. Sa- muel, syn neb. Petra Betlemského, seznal se, že jest přijal V k. gr. č. na XXX d., kterýchž jemu jest jme- novanj olec jelo k&aftem otkázal, ot Anny, macechy své. Act. fer. VI. post Salus populi. 16. 1898. — Rukop. c. 1047 f. A 8. (Blažek ba- kalář o mord neb. Leměje.) Jindřich, tovaryš truhlářský od Jana z dlážení, svědčil: Tobo sem svědom, tu sobotu na sv. Mikuláše, když sem přišel k Anně Betlimské s Ja- nem, bratrem svým, i nalezli sme tu Blažka bakaláře, an večeří. A když bylo po večeři přišel ke mně za druhaj stuol i tu sme měli dobrú vuoli a v karty sme hráli. A sehravše něco peněz i poslali sme pro hrušky a jablka. A chodila po ně nám kuchařka. A tu sme seděli spolu aż do pěti hodin na noc a potom sme my šii domóv a Blažek bakalář tu zuostal. — Anna Betlímská: Na sv. Mikuláše přišel k nám Blažek na dvě hodině před veče- rem. DPlal se mne, mám.li mu co jísti dáti, a já fekla, že nemám, I dal sobě na štičku a já poslala. I vatil ji sobi sim. Potom sme vBickni većcfeli. I přišli k nám k lomu dva truhláři a my večeříme. I sedli za druhým stolem, Potom šel Blažek k těm truhlářem za druliaj stuol i hráli tu spolu v karty, kdo dá na hrušky. I sedéli tu truhláři; až po páté hodině šli pryč od nás. A Blažek mne prosil, aby tu zuostal, Ze bylo pozdě. A já mu ká- zala luoże stliti kuchařce. I ležel (u noc s synem mým. -— Václav, syn Betlimské: Blažek jest u nás zuostal a leZal se muń lu noc. A kdyż sme vstali, šli sme spolu do kostela k sv. Tilj(. 17. 1527. — Rukop. č. 2153 f. 337. Kdcž sobě obtěžuje mistr. Vavřince z Bctlema a viníf Annu Betlem- skou, sousedu svou, z toho, že mající některá stavení z zadu domu svého při gruntech kapli Betlema, že skrze la stavení a ublížení děje se na kaple škoda znamenilí: Předkem nebezpečnost, kdež okno kapelní při sumém krovu jest a tu se klenoty chovají, i jiná okna nad tím před tím krovem jsú nebezpečná i před druhým. Voda s těch krovuov na zemi přicházejíc že odpadu volného pro překážky těch stavcní míti nemuoZ a tudy do prun- iuov se táhnúci pod zemi až do sklepu přichází a na sklepu škodu znamenitú činí. Do kteréhožto sklepu okno od starodávna udělané když ještě tu někdy ulice pruo- jezdiltá a zvláště k sladovně byla a žádného v ní stavení nebylo, to nyní skrze zeď Anny Betlemské od polu jest zastaveno a zastínčno. Také i zeď, kteráž jest blíže kolleje Nazaretu přes mezi domu jejího, že jest podál přestavena do dvoru a gruntuov kollejnich, kdeż skrze to jesl ublí- żeno voknuom kolleje k nebezpecenství. T6Z záchod, kte- rf ona Anna Bellemská mezi (fm stavením má, a nad tím besedku dřevěný přes troubu cihelnú, kdež z dvorce jejího jest strouha a vajpad vodě skrze duom p. mistra; ta strouba necistotami Że jest zanescna a nevypravena, že ty nečistoty lu stojíce i jiné vlhkosti jsú k smradu a k záhubě škodné gruntuom kapli Bellema, To všecko on p. mistr, dožádav se na pp. úřednících výchoze, že jsú na to polledéli, ukázal a v tom spravedlivébo opalfenf žádá, lak jakž jsí předkové jeho, za téZ 2ádajíce, to též sobě ztěžovali. A tomu Anna Betlemská praví, že ta stavení na zad domu jejího, jež sobě p. mistr obtěžuje, ne teprv ani skrze ni lu jsń vyzdviżena, ale pokadž jsú předkové její tu seděli a użivali, Że ona lak a s lim téZ tu sedieci užívá; pravieci se při tom pro nezvyklost soudu nerozu- móli. I toho žádá, aby také spravedlivě byla opatřína. Tu pp. áfedníci slyšíce žalobu i odpor i na žádost obojí strany tam vyšedše na to pohledéli a pilné pová- Zivic takto o tom nalezaji a svym ortclem vypov(dají: XXX. V Husově lřídě. — Č. p. 288. — 775 Poněvadž po pilném spatření i z řečí p. mistra zřetedlně sc ukazuje, że to stavení na dvorci Anny Betlemské jakž- koli jest vzděláno a blíž gruntuov kapli Betlemské při- staveno i krovy dosti vysoce vyzdviženo k nebezpečnosti, ač by buoh ohně uchovati neráčil, že tudy, zvláště po- něvadž jsú přístřešky šindelné, mohla by se na kaple škoda státi znamenitá, což před Gasem opaliiti jest za věc slušní. Neb j sám p. mistr z strany domu kněžského též na svém dvorci marštal má podobně k takovému ne- bezpečenství, kleréž sobě od sousedy stěžuje. I z těch a takových příčín s strany nebezpečnosti a také že na ta stavení Anna Detlemská od předkuov páně mistrových žádného stvrzení neukazuje, nébrZ ze jsá sobé totéž stě- žovali, p. mistr ukázal, protož předkem Anna Betlemská jednu i druhú marštal a krovy jich z dvorce svého od gruntuov kapli má odprázdniti a tolikéZ i p. mistr z strany domu svého při své marš'ali povinen jest učiniti, tak aby dvorec jeden i druhý po vyprázdnění takového stavení jsa volný, více žálným stavením k nebezpečnosti kapli nebyly zatěsnovány. Než což se hrází dotýče, jimiž dvuor Anny Betlemské oboustranně jest obhrazen, ty pro rozdíl domuov v svých mcezech tak zuostali majf. [Text zalepeny]: O tom nalézají a svým ortelem vy- povídají: Poněvadž z řečí a ukazování páně mistrova to se nalézá, že lety někdy dávními byla jest tudy ulice prejezditá, zvláště k sladovně náležící kaple Betlemu, potom pak že táž ulice jest předělána a zastavena, jakž z strany domu Betlemské, takéž i z strany domu páně mistrova, ježto v (om a takovém té ulice zadčlání před- kové a správce kapli Betlcema, když se to stavělo a za- dělávalo, neukazuje se ani nalézá, aby podle práva tomu časně bránili ancbo takovému stavení počálkem zhuoru jíti hájili, nébrž pokavadž nyní jest jakžkoli předkuom jcllemské v tom se snáBej(ce k uzíván( práli a to tak aZ dosavad bez proměnění stojí, i z těch příčin z ukázánf práva, pončvadž soused sousedu v starobylém stavení překážky činili nemá a předkové páně mistrovy předkuom Betlemské nepřekážejíce tak se chovali, protož i on p. mistr tolikéž se chovaje učiniti má, a ona Betlemská při tom slavení opatrnost zachovati má k bezpečenství svému i souseduo.] [Společné?:] Než co se spádu vody dotýče a strouhy, kleráž jde z dvorce Bellemské skrze duom páně mistrnov, tou ona Betlemská žádné nečistoly pou- štěti nemá ani čímžkoli strouhy zanášeti, než tak ji opatřití, aby strouha, ihned jsáci vyGisténa i dlaZení k strouze spra- vené, voda nápadní volně ven jíti mohla a tu nebyla držána na škodu gruntuom kapli Betlema, a též i okno do sklepu páně mistrova aby světlo svobodné mělo a zahrazováno nebylo. Což se pak záchodu dotýče, ten ona Betlemska aby vyčistila do dvú nedělí pořad zběhlých. A tak každého roku aby se chovala, jej opatrujíc, aby přeplňován nebýval na škodu i na ohyzdu a smrad ja- kožto domu jejího tak i jinym souscduom. A coz se sto- lice záchodní nahoře a té besedky dotýče, poněvadž ona Jellemská troubu cihelná prvnfí má, tuto dfevénü troubu i besedku aby zbořila též do dvú nedělí pořad zběhlých. 18. 15627. — Tamtéž f. 355. Kdež p. mistr Vavři- nec obsílí Annu Betlemskú vině ji, že uděluvší na dvorci svém přístřešek nový otevřený blíž kapli Betlema a také až k samé světnici někdy mistra Jana Husi, ježto by od- lud i přístup po tom příštřešku škodný mohl býti; také i pod tím přístřeškem že jest dříví složené k nebezpeč- nosti, ač by buoh oheň dopustil, že by k kaple přístupu býti nemohlo k obhájení. A též což se záchodu dřevě- ného dotýče se z huory, že jest podle rozkazu a ortele předešlého mající jej složiti doluov, tomu jest dosti neu- 

Strana 776
776 XXX. V Husově třídě. — C. p. 288. činila, žádaje při obém za opatření. Proti tomu Betlem- ská skrze přítele svého praví, že to stavení, kteréž staví pro pilná potřebu a zvláště k složení dříví, že jest lu i prve za předkuov jejích slavení stálo a překážek sobě v tom nečinili; a ona též poněvadž jest souseda, že by ráda domu svého v svých potřebách užívala. A též i zá- chodu, že jest tu vyslaven od časuov předešlých. A tomu jest žádný nepřekážel. Takéž žádajíc za opatření. Tu páni úředníci opět na to vyšedše pobleděli, a což sobě p. mistr: stěžuje, povážili a lakto o (om nalézajíce vypoví- dají: Poněvadž v předešlém nálezu o tom o všem jest výpovědí dotčeno, co jí Anně B. učiniti náleželo, jakožto stavení, kteráž jsú blíže kapli byla, s jejich přístřešky odprázdniti a též i besedku záchodní dřevěnú, jenž nahoře jest, doluov sloZiti, toho všeho podle též vejpovědi pp. úředníci tak nechávají a což se neslalo a není složeno, jakožto ta besedka záchodní dřevěná, aby ihned složena byla, přikazují. A když složena bude, ač chce, dole při tomž záchodu ona Betlemská na dvoře svém stolici míti, toho se jí nehájí. Než což se lohoto přístřešku nového dolýče, kterýž se dělá na zdi až k samé světnici kapelní, v tom podobném ublížení jako i starć staveni bylo, i z té příčiny, ač ona Bellemska téhož přístřešku potřebuje, teh.ly od domu svého a při svejch gruntích ten přístřešek aby postavila a tok vody obrátíc k strouze přivedla v dvoře svém, lak aby tajž přístřešek ani žádné jiné sta- vení od domu jejího k nebezpečnosti i přístupu kapli ublížením se nedotýkalo. Však což se zdi od dvoru do- týče a když by potřebovala, aby bez přikrytí na mokru nestála, pokudž zdi náleží až k samé kaple šáry třmi přikrýti, toho se nehájí. 19. 1630, 19. biezna. Rukop. ć. 2134 fol. 36. Anna Betlinská vyzdvihla z rady XXV k. gr. č., kteréž položil za vinici Silvestr, atěch jest puojčíia Mikulášovi z Pecinovce a Janovi Sladkému, synu jeho, odtudž z Po- cinovce. — Act. sabbato post Gedrude. 20. 1633, 11. března. Tamtéž f. 127. Aunn Be- tlimská oznámila; Jakož přisouzeno Barboře, dceři její, právem X k. gr. č. po Mikuláši Kroupovi, strajci též Barbory, že těch X k. jí Barboře ujišťuje na domu svém. Act. fer. 1II. post Transl. s. Wenc. 21. 15651. — Runkop. č. 2010 fol. 26 a 30. Anna Betlimskd a Barbora, dcera jeji a manželka Jirffka Fafy. 22. 1552, 16. listopadu. Rukop. č. 2117 7. 278. Anna Betlemská vzdala všicek statek svuoj Janovi, man- želu svému. Act. fer. III. post Martinum. 23. 1660. — Rukop. ¢. 2011 f. 206. Jan Betlim- skej a Anna m. j. k. vinici 4 str. nad Košíři vedle Ko- zlovky od Martina Farkase za 350 k. m. 24. 1566, 3. září. Rukop. ¢. 991 f. 400. Vedle té přípovědi, kterúž jest J. Mti Ké rychtář Karel Žipanský z Dražice ucinil na duom i na jiny všecek stalek pozuo- staly po Anne Betlimskć pro sumu 11/2 sta k. g. a ja- kožto od ní v zápisu společného vzdání statkuov s Janem, někdy manželem jejím, učiněném vymíněných a nepoří- zených. Proti tomu od Jana Betlimského jest mluveno: Té naděje on Jan není a tomu nevěří, aby to p. rychtář provésti měl, že by k té sumě J. M. C. lepší spravedlnost nežli on Jan a na J. M. připadnouti měla. Než Jan to ukázati bude moci, že on lepší spravedlnost, nežli J. M. k lé sumě má. — Hned z počátku toho zápisu společ- ného vzdání stojí, že duom i všecken stalek Anna Janovi dává, a potom vejminky jsou doloženy. Poněvadž pak zadala jemu všecken statek, tebdy nic není nezřízeného a ne- kšaftovaného. Nebo vejminka také v tom zápisu jest světlá XXX. V Husově třídě. — C. p. 238. a zřetedlná o těch 114/5 sta k., aby jeho mohla dáti aneb odkázati ete. Líbí se ty dvě klausule p. rychtáři, ale o třetí nechtěl by védéti, že stojí: aneb při manželu svém za- nechati bez překážky všeliké. A tak tehdy, když jest jich žádnému nedala ani nevdkázala, má se podle zápisu této třetí klausuli v vejmince dosti státi, že jest jich při něm Janovi, manželu svém, zancehala. Nebo kdyby byla chtěla je dáti anebo odkázati jinému, tehdy by byla kšaftovalu o nich. Ale toho neučinila i lak pii ném zuostává ta suma. Ač tuto od strany puovodní jest doloženo, kdyby byla chtěla při něm Janovi jich zanechali, že by byla kšaftovala. I jest to zlý rozum toho a ta klausule třetí při rozdělí. Nebo jest ten rozum její: nebude-li kšafto- vali, že při manželu zuostati mají. Ac ta slova tak nejsou, ale ta podstata jích jest. Opět od rychtáře promluveno: Tu vejminku v tom zápisu natahujf tak, jako, kdyby o nich neziidila, aby pri něm Janovi zuostaly, ježto ten rozum toho není. Nebo mnoho zápisuov společného vzdání stalkuov s tčmi vej- minkami bývá a když podle takové vejminky neřídí, tehdy ten statek za nepořízený zuostává. Kdežby se mohlo maoho zápisuov i nálezuov na to ukdzali, ale pro ubyli zaneprázdnění dlouhého toliko ukázal jeden zápis -—. Tu p. purkmistr a páni — vypovídají: Poněvadž jest to z zá- pisu společného statkuov vzdíní mezi Janem Betlimskym a Annou m. j. učinčného se našlo, že ona Anna z téhož statku svého 1!/; k. gr. vymínila tak a na ten zpuosob, aby ona takový sumu mohla dáti neb odkázati, xomuż by chtěla, anebo při témž: manželu svém ji zanechali u aby se tak podlé té vejminky ona Anna zachovala a pfi něm Janovi, manželu svém, le sumy zancchala a jemu ji pFivlastnila, toho od něho Jana ukázáno není, i z té pří- ciny laková suma jakoZto nepořízená zuoslává a podle privilegium T. Mti Cé püipadá ta suma na J. Mti Ci, po- něvadž žádných přátel neb. Anny v městech Pražských se nenachází. Act. fer. lll. post Aegidii. 95. 15669, 4. března. Rukop. č. 2118 f. 216. Man- Zelské vzdänf statkü mezi Janem Betlimskÿm, slédkem, a Dorotou Součkovou. Act. die Transl. s. Wenc. 26. 1573. — Rukop. č. 104 /. 58. Jan Betlemský sladovník dán do vězení za příčinou dlubu. 27. 1581, 80. srpna. Rukop. č. 2[22 f. 380. Jan Betlimsky a Anna přiznali se, že jsú dlužní JOO k. pr. č. Janovi Kapounovi z Karlova, kteroužto sumu zapisují na domu svém u Betlimských řečeném podle kapli Betlem- ské a kolleje Nazaretské ležícím. Act. postridie J)ecoll. Joh. B. 28. 1584. — Rukop. é. 1166 f. 87. Anna, někdy Jana Betlimského a nyni Melichara Pohle manzelka. 29. 1594, 11. srpna. Rukop. ¢. 2231 f. 73. Anna Bcetlimská, jinak Kapounová, vdova přiznala se, že je dluèna 40 k. gr. m. Rehofovi Pilkovi z Frejtoku, pri appellacich sekrelafi. A zapisuje je na domu svém ınezi kollejemi Nazaretské a — Loudovské obostranné. Acl. postridie Laurencii. , 30. 1597, 30. dubna. Rukop. ć. 2/13 f. 70. Anna, Rehoře Páteckého z Freitog manželka, duom svůj od sta- rodávna u Betlimských řečený mezi kollejími Nazaretské a Loudovské ležící, kterýžto duom od někdy Jana Be- tlimského, prvního minmanžela svého, daný má, dala manželu svćmu. Act. in vig. Philippi et Jacobi. 81. 1599, 26. fijna. Tamlćż f. 143. Jan Hermi- sterfer a Lidmila k. d. u Detlimskych imezi kollejemi Apoëtolskou a Nazaretskou od Rchote Pâtka z l‘reitok a Anny m. j. za 650 k. gr. č. 

Strana 777
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. 82. 1601, 3. Cervence. Tamtéz f. 201. Jakoz jest po někdy Janovi Hermisterferovi dûm u Betlim- ských na Lidmilu, po něm vdovu, připadl i táž: Lidmila pojavsi sobě Václava Humle z Ruprštorfu, jiného manžela, oznámila, že téhož munžela k lé vší spravedlnosti připouští. 38. 1606, 23. kvótna. Tamicż f. 394. Ondfej Śule a Anna k. d. od Vaclava Humle z RuprStorfu za 700 k. gr. č. 95. 1610, 22. ledna. Tamléz f. 517. Uroz. p. Ru- precht Měsíček z Vejškova, cís. truksas, k. d. od Ondřeje Šolce za 760 k. gr. č. 35. 1612, 80. kvélna. Rukop. ë. 2114 f. 175. Jan Bukovansky Pinta z Bukovan, mistopisar krélovstvi Ce- skćho k. d. od uroz. p. Raprechta Měsíčka z Vejškova za 1100 k. gr. č. 36 1614, 10. září. Tamléž. Samuel Kolin z Elbinku a Mandelena k. d. od stat. ryt. p. Jana Bukovanského Pinty z Bukovan na Bukovanech a Krasovicich za 876 k.gr.è. 37. 1615, 1. června. Rukop. č. 2233 f. 292. V pondělí po Božím vstoupení stal se trh dokonalý mezi uroz. p. Jancm Menšíkem z Menštejna a na Vrcholtovi- cích a slovutným p. Samuelem Kolinem z Elbinku, mě- štěnínem Si. M. Pr., že jet dotčený p. Jan Menšík pro- dal dům svůj v osadě sv. Stěpána Malého ve zdech při kolieji Rejčkově blíž břehu a haldišť obecních ležící s průjezdem svobodným naskrz obojfmi vraty, jakż jest jej někdy uroz. rytíř p. Jakub Meršík z Menštejna na Vitanovicích a Tómicich, cis. rada a purkrabć hradu Praz- ského, a po smrti jeho dotčený p. Jan Menšík, majíc jej sobč od téhož p. Jakuba, děda svého, smlouvou, která že jest I. 1618 v středu po Proměnění Kr. P. mezi ním p. Jakubem z strany jedné a uroz. paní Alžbětou Men- šíkovou roz. 4 ChyS a l£grberku, manželkou jeho z strany druhé, a týmž p. Janem Menšíkem, vnukem téhož p. Ja- kuba, z strany (řetí se slala, po smrti jeho a prve nic, daný. Tak jakž láž smlouva v dskách zemských v kvaternu památném novém modrém 1. 16138 v pátek po Promě- nění Kr. P. pod Jiterou N 2 zapsaná plněji svědčí, sám měl, držel a ním vládl. A to nadepsanému p. Samuclovi Kolinovi z EIbinku a Mandalené, manzelüm, za 2760 k. m. Kteroużlo sumu LyZ p. Samucl takto jemu p. Janovi Men- šíkovi zaplatiti má: Předně dům svůj v osadě Betlemské mezi kollejemi Apostolskou a Nazaretskou oboustranně ležící, v kterémž nyní bydlí, má uror. paní Kateřině Menšíkové z Chy$ a z Kgrberku v 1000 k. m. postou- piti. Naproti tomu týž p. Jan Menšík téhož domu svého, jakž nahoře dotčeno, to!ikéž jemu Samuelovi postoupiti povinen jest, ltem po postoupení téhož domu má týž Sa- muel jemu p. Janovi 100 le. m. na hotové odvésti. Ostat- ních 650 k. m. o sv. Jiří nejprve příštím. 38. 1615, 28. června. Tamtéž fol. 179. Samuel Kolin z Elbinku oznámil, že postoupil domu svého uroz. paní Kateříně Menšíkové z Chyš a z Eprberku, manželce p. Jana z Menštejna za 1000 k. gr. &. 89. 1617. — RNukop. c. 1069 f. 300. (Pfelicent proti Mandaléné Kolinové.) Lorenz Taslar: L. 1616 v ou- terej po Obric. sv. Pavla prisel jsem do domu p. Sa. muele K., v kterém ještě bydlí, přišedší s zámku doli za některými pilnými příčinami. Bylo to dříve poledne. Tu když jsem do světnice přišel, spatřil jsem jeho p. Sa- mucle, Kačenku, dcerku jeho, dítě malé, nic méně Jiříka Bejra, otee Mandaleny, manZelky p. Samuele, chüvu a kuchařku, Ze jsou všickní velice nemocní byli a se dávili. | lekl jsem se z toho velice a ptal jsem se p. S, odkud by jemu tak i jiným tak veliká těžkosl a nemoc nena- dale přišla. I (ruchlivým srdcem mi oznámil, že jsou pili XXX. V Husově třídě. — C. p. 988. 717 trank, který jest jemu p. Samuelovi byl pro kašel vařen, a v tom tranku mezi tím kořením že jest našel utrejch, kterejž doktoři jmenují arsenicum. A ukázal mi hned to arsenicum, jehož dosti hrubej kus byl. Spatřil sem také to koření na stole vysypané, I přebíraje se v něm našel jsem ještě tři kousky malý toho utrejchu a vzavši ty kousky vundal sein je do papírku a do šátku svázal a prosil jsem velice p. S., aby jak sám osobu svou tak i jiné, kteří tu tehdáž nemocní byli, opatřil, & proli tomu ulrejchu časně lékařství přijímal. Nebo kdyby se tomu nepředešlo dřív 24 hodin, Ze by všickni museli zemříti. Nato jest mi p. S. oznámil, že neví, kterýho by doktora k ty věci požívali měl. Já sem jemu oznámil, aby sobě poslal pro p. Arnošta Fabriciusa doktora, kteryZ v Prunarovym domé na rynku ležícím bydlí, Ze velkou pochvalu o něm slyším, že jest žádný jiný doktor nemohl spomoci na vodnalelnost p. Janovi Ger&torfovi, hejtmanu na Par- dubicfch, nezli on. 1 řekl mi p. S., že s ním žádné zná- mosti nemá. Na to jsem já mu odpověděl, že já ho dobře znám a sám k němu půjdu a jeho Zâdali budu, aby se mnou ku p. S. přišel, A po ty odcżel sem od p. S. do domu myho. I byv&i tehdáz u mné lozumentem p. Lazar ml. Henkl, jemuž jsem o té nešťastné pribodé ozuámil a ten utrejeh mu k spatření ukázal, kterýžto p. Henkl, jak jest jej spatřil, hned jej poznal a ulekl se velice z toho až zbledlařekl ke mně v německý řečí: Budiž P. B. po- Za'ováno. A prosil mne pro Boha, abych hned zase ku p. S. šel a jeho napomenul a k tomu měl, aby časně lékařství proti tomu užíval, zatím dřevěncj volej aby pil s teplým pivem, aby oleje tak mnoho jako piva dal, tak aby sc ten ulrejch střev nechytil, až by sobě doktora zjed- nal. Tu sem já zase šel ku p. S. a jemu to oznámil. Mezi tím když vždy více a více Jiřík Bejr: nemocný byl, poslal jest p. S. k J. Mti p. z Donína, aby pán ráčil jemu koni a vozu propůjčiti, aby ho mohl dovézti dáti. I když jest kočí p. z Donína s vozem přijel, tu jest p. S. žá- dal jeho Jiřího Bejra, aby na vůz vsedl, že s ním chce domů spolu se mnou jeli. Ale on nechtěl na vůz vsed- nouti; pravil, že by se více na voze strásl. I šel pěšky domů a já s p. S. jeli jsme na voze. I když jsme přijeli k tomu domu, v kterémž bydlí týž Jiřík Bejr, p. S. šel k němu do domu a já ssedši dolů s vozu šel sem k výš jmenovanému p. dr. Arnoštovi Fabriciusovi. A oznámivší mu o té příhodě jeho za to žádal, aby hned se mnou práci k němu Bejrovi vážil. I ukázal jsem mu lo arse- nicum, kterýž se ho velice lekl a hnedky se mnou šel. Když jsme přišli do světnice, Bejr se velice těžce dávil, takže sám léměř pochyboval, aby živ zůstal. Tu tehdy tyż p. dr. dotazoval se, jak jest se ta příhoda stala. T oznámil mu p. S. Kterýžto odpověděl, že jest potřebí časně (u véc opatfiti, nebo to arsenicum že jest velice jedovatá věc a to že se hned zprubovati může. T kázal řeřavý uhel [přinésti] do světnice. Což když se stalo a manželka Bejra ten uhel přinesla, vzal jest toho utrejchu maličkej kousek, jako drobný zrníčko a kázal nejprve ústa i nos zacpati. A po ly vundal ten utrejch na ten řeřavý uhel, kterýž: hned se zňal a shořel jako sírná svíčka a vydal z sebe takovej hroznej smrad, že jsme ledva v světnici zůstati mohli. Tu doktor křičel: Ven, ven s tím na ulici. Pravíc, kdyby ten dým měl v světnici zů- statí, že bychom tam obstáti nemohli. Ona pak Bejra man- želka vyhodila to na ulici. Po ty hned p. dr. poručil Bejrovií, aby dal přinésti člvriku dřevěnýho voleje, kterýž kázal vohříti lak mnoho [jako] bílýho piva a tu smíchavši ten všecken volej s tím bílým pivem, vlil to do sklenice a jemu vypíti dal. Tak aby se ten utrejch, poněvadž člo- 98 

Strana 778
778 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. věk tlustej jest, střev jeho nechytil. Tu hned psal jest do Rejnšpurský apatyky na Malou Stranu jisté recepty a mně je dal. S kterýmižto já jsem šel na Malou Stranu a to lékařství »trojiti dal a na to, až přihotovené bylo, sám očekával. Když jsem pak tomu apatykáři to ukázal arsenicum a příhodu oznámil, on řekl, kdo jest to učinil neb tím vinen jest, že jest hoden, aby i s tím, kterýž mu to pro- dával, na hranici byl dán a spálen. Když tehdy ty věci byly přihotoveny, vzal jsem je a nesl jsem je k p. dr. do jeho příbytku. Našel sem tam p. S., kterýž se mne ptal, proč tak dlouho nejdu. Oznámil sem mu, že se ty věci nemohly tak brzo zhotoviti, ] Sli jsme, p. dr, já a p. Samuel zase k Bejrovi a tu jest p. dr. nařídil, kte- rého lékařství, kdy a jak požívatí má. A tak to trvalo asi do hodiny na nac. Po ty jest p. S. domů šel a p. dr. a já s ním a nesl jsem ty recepty jemu, dcérce jeho, chůvě i kuchařce přistrojený, nebo každýmu byl obzvláště recept pristrojen. Byl také recept přistrojen vejš jmeno- vané Mandalené, ženě p. S., nebo i ona se dčlala, jako by nemocnou od toho tranku byla, čemuž jest lolikéž p. S. věřil. Ale nebylo na ni viděti žádný těžkosti a bolesti, jako na jiných. A tak strávivši s ním p. S. asi tři hodiny v domě jeho, s ním rozprávějíc a jeho potěšujíc, aby se nestaral a v P. B. doufal, že zase k prvnějšímu zdraví spolu s svejmi přijde, já sem domů odešel a p. dr. na voze odjel. Na zejtří potom tím raněji zase jeho p. S., jak se má, sem navštívil. Kteréhož jsem spatřil, že se s ním drobet polepšilo. A to bylo v středu, kteréhožto dne soud komorní se začal. Přišedši potom na zámek, slyšel sem na paláci již o tom otrávení p. S. hlučně roz- právěti. Doneslo se potom toi k J. Mti Cé, takže potom od J. Mti Cé bylo zemským lékařům poručeno, aby do domu p. S. práci vážili a o tom vyzvěděli. Byl sem tehdáž v kanceláři, když J. M. nejv. p. kanclíř jest ráčil poru- čili ten dekret lékařům zemskym psáti, a při tom ráčil tato slova říci: Ta včc musí býti časně opatřena a vy- hledina. Nyní se to na něm začalo, snad by se to potom na nás svésti mohlo, kdyby tomu v cestu vkročeno ne- bylo. Stál tu taky J. M. nejv. p. purkrábě a těch řečí T. Mti p. kancléře potvrzoval. Po ty sem začastý každého dne téhož p. S. v domě navštěvoval a při něm drahný chvíle zůstával, ano i s ním několikráte jedl. A nikdy sem ncvidél, aby s n( Mandalenou, Zenou svou, nějak ne- manZelsky zacházeti anebo ji práti měl, nežli toho času. když jest p. S. kuchařku syou, na kterouž domnění toho trávení měl, poněvadž jest ona koření to k tomu tranku skupo- vala i vaření, do vězení dáti chtěl a ona Mandalena se za ni, sedíc na lůžku, k p. S. přimlouvala, aby loho ne- činil, pravíce; Kdo ví, jestli ona tím vinna? Tu jest k ní p. S. promluvil: I k komuž mám jinému hledětí a vinu dávati, nežli jí, když jest ona to skupovala i vařila? Je- stliže tedy ona tím vinna není, jak ty pravíš, tehdy ty jsí, šelmo, tím vinna a mně si otráviti chtěla. Načež ona nic neodpověděla. Mathiáš Borbonius z Borborheimu, nařízený zemský Jékař v království Ceském: Přijdu s dekretem od J. Mtí pp. úředníkův zemských do domu S., jemu jsem jej pře- císti dal. On vyrozumějíce, nač se vzlahuje, neobmeškal ukázali mi kus utrejchu a pravil, že by měl vařen býti v koření, kterýho užíval proti dušnosti. A pravil, že mu ho dala uvažiti manželka jeho. Mandelina Zemanová: Jakož mnc p. S. z ty věci pohání vo Mandelíně, jakžby z lože manželského vystu- povala a zle živa byla, toho sem povědoma: Do jeho příbylku přišedši, v kterýmž ještě zůstává, tehdy její mátě a jeho paní mátě z toho ji trestajíce, čeho jest se XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. dopustila a potomnč ji k tomu nutily, aby se ze všeho Pp: S. vyznala, cokoliv jest pročinila. A tak mu ty věcí sama vypisovala. Tolikéž toho sem povčdoma: Když jesti Mandelína v domč p. Berky byla, tehdy když sine šaly praly a tak sem já pohřešila, že byly nový povlaky. I ptala sem se jí, kde by prvnější měla. A ona pravila, že sou jí je na dvoře po praní ukradli, I neměla zač ji- nych küpiti, rozzastavila Saty a tak za ně jíný koupila. A ty věci rozzastavený votec její a p. S. zvypláceli. To- likéž toho sem povědoma: Když bydlel, u Betlimských slove, a já v pokoji s dítětem sem byla, tehdy přišel pro mne p. S., abych šla do jejich světnice, že Mandelína tam omdlívá. ] jdu tum a ona ležela uw kamen nu zemi a z nosu jí krev tekla. A já řeknu ku p. S.: Co jste jí udělali? A on řekl, že nic; ncZkdyZ jest tu truhlicku odc- viel, Ze by se tak samu lekla, že těch grošú není. JI dal mi koření a já sem ji zase zkiísila. Potomné hledíc do truhel, ani kollíku tam nebylo ani groše. I ptal se jí před námi, kde jest ten velkej groš a páteře i kollíky děla ? Tehdy řekla, že jest k zlatníkoví jej dala vopraviti, že jest se jí perla od něho utrhla. A v tom poslal (Ondřeje s ní k tomu zlatníku. Ale co mluvila, nikoliv se to ne- na&lo. Tak potomné chodily i vo kollíky s paní mateří její a zvyplácely je. 1 domlouvala jsem jí sama, kde pak ty peníze, nač utrácí? A ona mi za odpověď dala, když jí p. S. málo peněz na útratu dá a vždyckny sobě hostí při- vede, i musila sem zastavití, Pří tom ptám se jí, kde by peníze děla. A ona pravila, že jesti jich jedny paní 100 k. ua skoupení omastku půjčila, a na mýho syna mluvití: smčia, Ze by mu püjcili měla 60 k. A p. S. ho z nich upomí- nal, ale židná pravda nic nebyla, aby komu co půjčila. T ptala sem se jí, proč to na něho mluvila. Tehdy ona pravila, kdyby jiný peníze dostala, že by jemu je zase na to[m] místě dala Po některém času p. S. přišel do ku- chynč a ptal se na Mandelínu, jestli u nich, že jí od rána doma není, jak ji upral. I utekla na Nový Město k ňáký bábě. Ráno, teprva na druhý den vo ní zyčdčli a tu ji ku p. S. do jeho domu přivedli. Což se puk do- týče koření, kdy sou je vařili aneb pili, já sem přítomna nebyla. Než přišel do kuchyně p. S. a kázal mi, abych tam k nim do jeho domu prisla a Mandelíné poruéila, aby kuchatky z domu ven nepou&tély, Ze ji chce do vě- zen( dáti. A v tom sem z domu zase do kuchyně šla. Což se Samuele Beránka dotýče, jakož praví, že bych já toho povčdoma byla, toho sem povédoma, Ze p. S. vší čeládce poručil, abychom k němu nahoru nechodili, že doktor praví, že má francouzy. 1 zjednal mu bábu, kteráž ho hlídala až do smrti a polomně nočního času byl pochován u sv. Jakuba. ltem toho sem povčdoma, když v hořejším včzení Mandelína Kolínová sedčla, tehdy vždycky p. S. jí zkazoval, aby se P. B. modlila a kořila, ale Mandelína po mně mu dvoje psaní poslala à v učím se kořila. Při tom vězení, co sem k ní chodila koliv, žádný zlý včci sem na ni nespatiila, ani vo Zádnych vécf nic mi nemluvila. Ondřej Zeman: Toto svědomí vydávám: Když sem u p. S. byl nikoliv jsem žádný v jeho domě nestydato- sti nespatřoval, až když sem u nčho nebyl a po svý živ- nosti chodil, tehdy tu sem od lidí ledajakýs řečí slyšel. Kromě jednoho času, když sem ho navštěvoval, ale p. S. doma nebyl. Tehdy přijdouce já lam do toho pokoje, kdež chůva s dětmi zůstává, a tu sem spatřil dvě mužský pohlaví, an seděl jeden vedle Mandelíny a mezi nima děvčátko její, a druhej naproti ní. A tu jedli a pili spolu. Tehdy jdu já do druhý světnice, kde písaři byli, a ze- ptám se Kryštofa písaře, kdo by ti páni byli, Tehdy on 

Strana 779
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. mi řekl, že by přátelé její býti měli, že jest ona pravila. 1 v tom sem odešel a domníval sem se, že je tomu tak. Potomně když jest p. S. v domě zůstával, jenž slove u Betlimských, tehdy Judyta z vokna vykoukala a po mlá- dencich povolávala a paní k tomu přivolala: Hleďtež, paní, toto jest rozkošný mládeneček, nebo mi se všechen líbí. A ta Judyta v některých jejích šatech chodila. Tehdy sem já jim lál a Judytu z toho trestal, proč po lidech povolává. A tak na mně zanevřely obč pro tu příčinu. Potomnčě po některý chvíli že jesti groš a některý prsteny rozzastavovala. Ona mně vedla k paní Marjánč z Frankn- štejna, aby jí pňjčila 24 k., aby mohla ten groš vyplutiti. A ona pravila, že žádných peněz nemá. Tehdy dala se do pláče, že domu nebude smíti, dokudž toho groše ne- vyplatí, nebo že ji bude hrozně bíti. A v tom řekla: Půjde, kde mne mý voči ponesou anebo se utopím, nežli k němu domu půjdu. Tchdy paví Marjána z Franknštejna ji z toho trestala, aby toho nemluvila a sobě nezoufala. A tak obávajíce se, aby sobě hrdla nevodňala, i prosíce mně, že jí zapůjčí armpantu a já abych jej při sobě měl. A kde ten groš bude v zástavě, abych jí o tom pověděl. Tehdy Mandelína mi řekne, že půjde domů a Judytě káže se mnou jíti pro ten groš k tomu židu, že ona ví, kde jest zastavenej. Tehdy jdu já ku p. Janovi Všetečkov- skýmu a jemu se v lom svěřím a ovšem povím, aby mi radu dal, jak mám s takovou věcí dělati. A on mí ne- ehtěl nijakž k tomu radili, než abych raději zase domů šel, A tu já obávajíce se, abych k nějaký škodě nepřišel anebo v ošklivost, i šel sem do kuchyně k její paní matce a (u p..S. se mně ptal, nesu-li ten groš. A já mu povídám, jak jesl nebo není. Tebdy ptajíce se Mandelíny před jejím olcem i mateří, kde by jiný včci zastavovala, tehdy ona pověděla. I šli sme hned s její paní matkou a tu sme některý zvypláceli. Arnošt Frydrych Šmidlín, cís. medicus: Známo činím, že urozený a slovutný p. Samucl Kolin: z Elbinku, pro- o kurator a mčštčnín St. M. Pr., 26. Januarii 1. 1616. okolo večera mně v známost uvedl, že s jinými přátely svými nemocí těžkou stížen jest a zůstává, abychom jemu prací svou nápomocen byl, a mne k sobě povolal. A poněvadž člověk k člověku bohem jest, povinuostí mou opustiti jsem nechtěl, ihned jsem k němu šel, jeho samého, dcerku Kateřinu, chůvu a děvečku těžce a nebezpečně Ježící a že lu nemoc z jedu pitého dostaly, nalezl a po- znal sem Pročež líkařství u p. Henrycha lšrnle, apaty- káře císařského, vzalí jim sem dával, kteréž s pomocí P. B. všemohoucího a z požehnání jeho tak jsou prospěšné byly, takže všickní pomalu k prvnímu zdraví přivedení jsou. Když se tak ty věci dály, dotžřený p. Kolín, jsouc tím pohnul, když tehán jeho Jiřík Bejr týž trunk jedo- valý pil a jako na smrtí ležel, žádajíc a za mou práci poctivě zaplativ toho jest při mně vyhledával, abych ho navštívil. Kdež podle povinnosti: své takové jeho žádosti slušné odporovati semi nemohl a nechtěl, porozuměje pak, že tato příhoda jest nebezpečná, všelijak sem se o to přičinil, aby netoliko on, ale i výš dotčené osoby mohly uzdraveny býti, takže lékařství od nich požívaná a jim dávaná z požehnání božího jim k prvnímu zdraví jsou pomohly. Když to všecko vykonáno bylo, příčiny, počá- tek a jiné circumstancie, od koho jed ten připraven ancbo kupován byl, pilněji rozvažujíc, kousek věci ně jaké jest mi ukázín by', jež bedlivěji spatřejíc, Že arso- nik bílý jest, sem poznal. Když sem zrnko z něho na řeřavý uhel položil. tlakový smrad z sebe vydal, takže nos zahradivši, jinou včcí pro zapuzení toho smradu ka- diti dáti musili. Odkudž, že osoby ty, jimž s pomocí boží XXX. V Husově třídě. — Č. p. 2388. | 779 zdraví jich předešlé navráceno bylo, z přijetí toho jedu sem nakažené býti poznal. Kateřina Pruchovská: Toho dobře povědoma jsem, když jest léta tohoto 1616. v čus masopustní p. S. těžce | stonal na kašel, že jest poručil paní Mandaléně, ženě svý, aby mu dala tranku navařiti, jaký jest obyčej míval prve pro kašel požívati. Potom v outerý po Obrácení sv. Pavla chtěl p. S. jíti na zámek a již byl s schodů dolů na dvůr sešel a po malý chvilce nahoru se navrátil a u kamen na truhlici se posadil a kázal sobč paní Mandalénč tranku toho podati a ona mu jej podala v koflíku cínovým. A když pil, Kačenka, dcerka starší p. Samuele, řekla mu: Pantáto, dejie taky. A já řekla: Pane, dejte jí taky píti, an laké kašle. A p. S. jí dal pítií. Po ty v malý chvilce to děvčátko se dávilo před pánem a on mi řekl: Chůvo! Co si tomu dílčti dávala, že se tak dáví? A já řekla: Nic jsem jí, pane, nedala, jedině chlíb. A po ty pán se také roznemolil a se dávil a na mne se obořil a, jakž se pamatují, pravil: Co ste mi to za trank dali? Já pravila: Pane, já nevím vo ničem. A von mi kázal, abych se ho taky napila. A já se ho napila a po ty sem hrubě ne- mocná byla a se velice dávila. Byl taky tehdáž p. S. pro otce a paní matku paní Mandalény poslal, aby k němu prišli a pohledčli, co se s námi děje. A oni přišli a se lomu velice divili, co to bejti musí. Po ty řekl p. Jiřík Bejr k p. S.: Pane synu, vy to sami sobě zošklivujete. A po ty se sám z hrnce toho, v kterýmž ten trank vařen byl, třikrát napil a málo potom šel ven z světnice a se hrubě dávil a naříkal, že jest mu těžko a že za všecky vytrpěti musí. Tu p. S. o něj sc staral a doktora zjednal, kterej nás všecky hojil, To taky vím, že pán Káču ku- chařku dal do vězení, kteráž pro to koření, aby je na- koupila, poslána byla. Taky tu Káču jsem viděla, že se dávila, však kdy se toho tranku napila, to sem neviděla. "Taky sem neviděla, aby paní Mandalena toho tranku se byla napila. Po ty p. S. řekl: Neníť věc možná, aby v tom tranku něco jedovatého nebylo, a kázal paní Ma- ruší, imateři paní Mandalény, aby hledala mezi tím koře- ním a ona to koření na stůj vysypala a našla bílý utrejch. Byl tvrdej jako kámen. To taky vím: Když Káča ku- chařka již byla v šatlavč, že paní Mandalena poslala pro sůl a k tomu řekla, abych se u Káčíi zastavila a jí řekla, aby ji neroznášela; nežli aby to mluvila, co prve mlu- vila. A přineslu sem jí kus šliky a krajíc chleba, taxy 2 krejcary na pivo. Taky vím, že pachole Adámck u nás kdiž byl, pravil, že to koření sám kupoval a jí Káče potom je dal. Taky vím, že tety mý děvče přišlo ke mně a mně oznámilo, že potkala Judku v pěkným mautlíku karmazinovejm a karkuli aksamítové. Po ty jednou paní přijde domů a já jí pěkně řeknu: Má milá paní, vokažte mi váš mantlík karmazínový, jestli jej máte doma. A ona řekla: Poď, poď, šelmo, vokážit jej. A ona vodevřevší truhlu vokázala ho. Tehda taky řekla sem, když mi pán dávával groše na Kačenku, vidávala sem tu koflíky státi, a feknu k ní: Má milá paní, kdež máte Ly koflíky velký? Onu mi řekla, že jsou pod šaty. A já jí řekla, že na ni pánu povím, když domu přijede, kde má kofiíky,. Ona mi řekla: Ty sakramentská šelmo, jestliže ty na mne povíš, vrazím do tebe jeden nůž a do sebe druhej. A byla tehdáž vožralá, nebo na ráno, když jí kuchařka o tom řekla, tehdy pravila, že o tom nepamatuje. Taky vím, že Eliíš, Bemovic syn, zůstal jednou u nás přes noc a podrubý u voběda. Ležel za pánovou komorou. A jdou z té pánovy komory do té komory, kdež on Eliáš Behm ležel, jedny dveře. Taky nějaký Petr Netolický s Matyá- šem Všetečkou u nás byl u vobčda jednou. A když jsem 98" 

Strana 780
780 XXX. V Husově třídě. — C. p. 288. se paní ptávala, kdo je ten starý, ona řekla, že jest panský švagr. Taky o tom vím, že když jest p. S. přišel jednou domů, pravil mi: Již mám, chůvo, toho pláčka. A to mínil tu Judku, kterou tehdáz do vězení dostal. Po ty taky jednou přišel s p. otcem paní Mandalény, p. Jaku- bem Polákem, p. Všetečkovským, p. Daniclem Hyršem; před námi jf, paní Mandaléné, vyGítal to, co jest se Ju- dyt na ni před nimi vyznala. Taky tehdáž mné pán lál a ke mně se domlouval, že jsem mu o jejím zlém cho- vání neoznamovala, a já plačíc jí jsem domlouvala a pánu se vymlouvala. Neb jsem o tom, že by ona měla proti P. B. anebo manželu svému činiti; nic nevěděla. Potom p. Jiřík Bejr, otec paní Mandaleny, mi řekl: Chůvo, mů- žeš-li říci Mandaléně, tehdy řekni, aby za milost prosila. A vona hned v ty chvíli padla na kolena, pánu se na milost a vinnou dávala a jeho prosila, aby jí odpustil. P. otec její taky plakal a ji trestaje z jejích hříchův ji na- pomínal, aby se kořila a p. S. za milost prosila. Simon Aulikus, artium el philosophiae magister: Toho povědom jsem, že jak jsem se byl ku p. S. dostal v adventé, a to na den Početí P. M. |. 1615, od Man. daleny Kolínový mnohé, v nepřítomnosti p. S., frejířské véci jsem mluviti doslejcha!l, z mládencúv jednoho chvá- liti, druhého haněti; jak při stole, tak krom stolu takové řeči vždy v ústech její byly, začež jsem se sám styděl a ji v podezření hned vzal, že se ona svému p. manželi ne věrně chová, nebo jsem laké od ní žádné a naklončné mysli ku pánu jejímu nikda neviděl, čemuž jsem se ko- likráte sám při sobě podivil. Avšak nevěda o jejím cho- vání neřádném a nešlechetném, kteréž se potom vyjevilo, nechtěl jsem se tehdáž na to vyptávati. Polomné pak pa- trně a zřejmě s mládenci, an jsme to čeládka očitě sova- tili, do domu se vodila, s nimi víno pijívala, tejné a v soukromí inluvívala, některé přes noc v domě přecho- vávala, jako Eliáše Bema, syna p. Jana lšema: porybného, naproti Nebi (č. p. 855- 1) vedle Šedivejch dům majícího; kteryzto Eliáš v nebytu p. S. v Praze jest dvakráte, jakž se dobře pamatuji, nebylo-li třikráte, přes noc v domě ležel. Nejprvnějšíkrát ten den, jak p. S. z Prahy vyjel ku p. Hennybalovi z Wald&tejua v Adventé. A to vedle její, kdez ona Mandalena l(hala, komory; a dveic z jedny do druhý komory šly. Také tu sobotu před Štědrým ve- čerem 1615. byl ten Eliáš v lázni, jenž Točenická slove [ë. p. 329-1.]. Tu kdyZ jsem jà téZ do ty lizuë s Michalem Stránským, služebníkem panským, přišel, uzřel jsem tam potom paní Mandalenu s Judkou, zlý paměti, v ly ko- můrce, kdež se on Eliáš myl, a tu se zabejvaly, na nás ven studenou vodu vylývaly a nestoudně a lehkomyslné sobě počínaly. A byly tam přes půldruhý hodiny. Příto- men byl z počátku v témž pokojíčku nějaký patricius (křtěného jména jeho nevím , jest méstskej prokurator. kterýž porom vyšel a k nám do velké lázně mužské mejti se přišel, chtíce já potom s Michalem již domu jít, neb večer byl a svíčky lidi rozsvěcovali, seděla Mandaléna K-linové pFi dveřích, kudy se z lazně vychází a peníze za lázeň vybírají, za mně za lázeň platili chtěla a nám poručila, též prosila, abychme doma, zvláště pak chůvě, nic neříkali. A tu na něj Élia$e Gcka!a, kteréhoZ i domü přivedla a přes noc v domě přechovala. A to bylo po- drubý, že v domě přes noc lea. Si&dic vino se vżdy pilo; když u nas bejval, paní Mandaléna na 8 neb 4 pinty vína dala hned. Potom v neděli na ráno po té lázní k vobědu jej pozvala, kterýž i pii$el. A tu jest pa- choleti duksit dala, aby co potřebí vína, přinesl. Též jed noho dne večer přijdouce domů vžralá (což jest ona za častý činila, když pána doma nebylo) je jednoho mladence, XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. jehož jména nevím, nežli sloużival u p. Jana Peldfimov- ského za písaře, kterýž také ožralý byl, do domu přivedla a hned peéeni dáti kázala a svétnici zatopiti dala, jej přes noc, to vím, v domě přechovala. Zdalí však v svět- nici čili kde jínde, o tom nevím, neb jsem spíš šel spat než oni, a ráno vstana jej jsem víc nevuzřel. Též Matyáše Všetečku, Martina Všetečky, měštěnína Nov. M. Pr., syna, sobě začastý do domu vodila. Jen jak p. S. kde k vo- bědu neb někam jinam šel, hned on tu na pospěch byl, jako by s ni dokonalou nimluvu a srozunóni mól. Jakoż i jmíti musel. Všedše do domu, do zadních pokojův, kte- róż sou na řeku, šli, tam sami byli i pili pres dvč ho- dinč. A to za častý. Týž Malyáš Všetečka tolikéž jednou byl v naší písařský světnici s ní, paní Mandalénou, sa- motný, a když jsem já tam, piijda z nešporů, vešel, ulekl se mne a se začervenal víno pijíc. Nic méně i "matka její Mandaléuy tam přišla a zeptavší se, kdo jest ten mládenec. Oznámila Mandaléna, že jeden známý. Nic dále neřekla, moha a maje ji z toho trestati. Naposledy potom bez studu tak patrně své chování vyjevila, že vůbec o ní bylo mluveno a nám při shledání dubří lidé oznamovali, že ji viděli v nepoctivých místech a s zlopovéstnymi lidmi choditi jako s tou, zlé pamčti, Judyt, nějakým Jírou pa- cholkem sedlským, poddaným J. Mi kn. p. arcibiskupa, o němž p. hejtman špitálský u inostu praví, že se prej nyní mezi lotry dal. Též s IDornou Pólikostelovou a ji- nymi svodnicemi, hádaékami a Garodójnymi babami. A když jest kdy Káča Priichova, chiva, ji hrozila, że pinu jejímu poví, že tak často z domu vychází a až do noci, někdy do dvou, tří i čtyř hodin na noc, vně zůslívá, dí- téte, které tehdáz u prsu méla, nckojí, s mlidenci v &en- kovních domich a s tou kurvou Judyt chodi a se toulá, za ně za vino platí a na ně nakládá, ji z toho teestajfc a napomínajíc, aby od takových věcí přestala, tehdy ona Mandaléna se s ní vadila, ji poslechnoutí ani se polepšili nechtěla. Taky jednou jsa já pod krovy mad svétnicf, když sem sešel, plal sem se proč se vadily. Oznámila chůva, že když ji trestala, otcem a pánem hrozila, řekla: Nccht mne otec, matka i pin mój v prdel polbi. Tóż o lom vím, Ze jest pánu svymu penize kradla, nebo k ÉrejbtiSi, v kterómż p. S. peníze mívá, dala sobě kiíč falešný udělati, o klerýmž p. S. nic nevěděl. Jako i pro velikou krádež 3 neb 4 dni před otrávením p. S., jest ji p. S. upral a když potom k nám do písařský světnici přišel jsa truchliv a hnévivy, kázal pro olce jejího a matku jíti, aby pohlídli, jak se dcera jich zachovala. Ona zatím z domu ulckla. My ji potom hledali po celým do- mě, a na ráno matka její s chůvou a pacholetem panským jsoû ji na mnohých místech hledali Tu ty ti dni mczi tím ji upráním a otrávením p S. otce i matka její skoro každodenné u nis byli, pinu chlicholili a otec jejf ui: které vóci vyplacoval a panu do komory pod plisiem zase pfinesl. O tom také vím, že na druhý neb třetí den, když ji Mandalénu domû ptivedli, pan näm přísně poručil, aby se z domu nic nenosilo à vSichni o těch neřestech aby- chme milceli, jakoż pak i jinde ji zastával, abychme ji poslouchali. A vona když sme jí co učiniti nechtěli. fako jednou, ještě nežli se pán o té krádeži dovědčl, nejsa pána doma, pozvala k sobé k onédu do svýho pokoje toho Matyáše Všetečku a Petra Netolickyho a tu jsou spolu jedli a pili. A když pro pachole panský poslala, aby jim šel pro víno, an nechtěl jíti, tehdy na ráno pánu Zulovala pravíc: Pane, včera jsem chtěla poslati pro žejdlík vína, jedno pro dítě a druhý že jsem je potřebovala, » pachole Míchal nechtěl nim poroucel, taky na náís Zalovala, 

Strana 781
XXX. V Husové Hfídé, — C. p. 988. mi pro né jíti. Což pán velice těžce nzsl a jemu do- mlouval a jelio práti chtél. A nesmejšlím jináče, nežli že jest pánu musela kouzliti, ponévadZ jest k liada&kám cho- dívala a sobě hádati, vosk slívati dávala. Jako jednou laky sloje ona Mandalena s tím Petrem a Matyášem ve dveřích pán z daleka ji s nima mluvili viděl a přijda na- horu jí lál a se ptal, proč aneb s kým před domem stála. Ona zapírala a to na kuchařku svedla. Též o tom vím, že v pondělí předcházející soud dvorský svatopavelský I. 1616. přišel Michal pachole a pravil mi: Pánu se něco, jak se toho tranku napil pro kašel, přitrefilo. Sel do komory, chce se položiti,. Tu já běžím do svčinice a když v světnicí paniny pána nebylo, do komory jsem šel a příšedši tam vídím jej na truhlicí sedčti a se velmi dáviti, takže všechen sčernal a velice těžek byl. A Mandaléna Kolínová při něm suíla a někdy jej drobet, a jako by se jí nechtělo, za hlavu držela. Zdloula i(kávala: Pane, co jest vám? Tu já hledé na néj a vida, Ze se k jinému ničemu nesměřuje, jen jako by duši vypustiti měl, i litostí a bolestí velikou jsa hnout řeknu jí: Co pak děláte? A vy tu stojíte a žádných vod & dryáküv nemáte, abyšte mu polehčili, aneb voctem. Tu ona leprva poslala pro vocet Káču kuchařku pod malý domky [nynější Ovocná ul.J. Ale nežli by se ona byla navrátila, kdyby mu obzvláštní boží pomoc nebyla při- spěla, byl by musel umříti. A já běže k jednomu zná- mýmu, který od dobrých dryakův hojnost má, chtíc něco na něm pro pána vyprositi, kdyZ sem ho doma nena&el, domů jsem se navrátil. Prijda domü, vidin, že děvčátko malý se dáví a chůva za kamny křičí k živýmu bohu. 'laky se dávila. Jí jsouce zděšen běžím, kde kterýho dobrýho člověka znám za pomoc a za radu. A přijda do apatyky p. Jana Lesle naproti rathouzu dryáku od n&ho jsem vzal a běže domů hned žejdlík vína vohtíti dám. aby všickní pili a se posilnili, Příjda nahoru, vidím op&ty, 2c Jiffk Bejr, otcec Mandalény, chodé po pavlaéi vybou- lené oči ná a jako uplakané. A byl ten den mráz a přijďda po malý chvilce do světnice víceji nežli jiní se dávil, aZ se rozpuknouti moll. Po ty jdu na mazhaus, ona Kačena kuchařka taky se dáví. Po ty p. S. řekne: Neu(t véc inoZná, néco v tom koření musí jiného býti, nežli co jste mi prve vařívali. Snad nechali jste toho hrnce nepříkrytýho, vpadl do něho pavouk. I kázal vy- líti ostatek toho tranku a vysypati koření. Paní: Markyla trefitu na vče bílou, jako kámen tvrdou, 1 zeptala sc p. Samucle: I co jest lo? On řekl: Nevím, tohoť jste mi vy prve pro kašel nevařívali, I ptal se kuchařky: Kde jsi to kupovala? A ona chtéia oznámiti, Ze jesti to pachole Adámek, který u Judyt a Dorny Pětikostelový byl, kou- pil, ale Mandaléna Ze jesti jí řekla potichu, aby neřekla na něho. 1 řekla p. Samuelovi: Tu jsem je koupila, kde jste mně pro ně poslali. V tom Kryštof Stránský písař přišel a pán mu tu věc ukázal. On to sublímatun jmenoval. Poslal mne pán ihned do apatyky a k materi- alistům, abych sc na to ptal, co by to za véc hylo. Pra- vili, Ze jest to arschicum aucb utrcjch, jak ním německý myši trávívají. Přišedší jí domů, p. S. poručil mi, abych s kuchařkou k ty paní, od kteréž pravila, že ty specics na trank pro kašel koupila, došel, a ty paní se zeptal, zdaliž by kuchařka takových věcí kupovati měla, A když jsme k ty paní přišli, vyňal jsem ten utrejeh z kapsy a jí pravil: Prodejte mně takové včci dva loty. Tu ona pohledši na to pravila, Ze takovejeh vécí neprodávám. NeZli u matcrialistüv je najdete. A já jí řeknu, an ku- chařka naše praví, že včera k večerou lakovou vče s ji- nými sladkými věcmi, jako svalojánským chlebem, any- XXX. V Husové Hídé. — C. p. 988. — 781 zem, koliandrem a jinými, od vás koupila. Ona pravila : Tato děvečka ani včera u mně nebyla ani nic nekupovala, Jakož tak bylo, nebo ten večer kuchařka byla u Judyty a vožralá domů přišla. A když jsem vyzvěděl, šel jsem domů a pánu oznámil. Téhož dne p. S., když se s ním drobet polepsilo, jel na voze ku p. Bejiovi. Nepřišel dlouho domů. Strojil se Kryštot Stránský zu pánem jíti a ledva na dvůr sešel, přijde zase do světnice ke mně a praví mi latinsky: Paní s nějakým dole mluví a jak mně uslyšela, zavřela kuchyni, Ona ho lam nusela zaviíti. Poďme dolů a vodevřemne kuchyní a zmlaťme ho. 1 roz- myslili sme se a od toho jsme upustili, než nevím, aby kdo by jiný, jediné Všelečka, a podle zvyklosti, poněvadž pána doma nebylo, ji navštívili chtěl, nebo bez sebe dlouho bejti nemohli. Neb když s ním mluviti nemohla, tehdy cedulky psávala. V středu na ráno držel se soud komorní a pán, ač jest byl velice ltěžek, však přemohl se a na zámek pěšky Scl. Pfijda nahoru J. Mti nejv. p. hofmistru suplikací po- dal, v níž doložil o svém neštěstí, kteráž také do kance- láře J. Mu Cé Ceské podána jest od J. Mti p. hofmistra. Tu J. Mu., jakž zprávu toho mám, velice se tomu podí- viti a p. S. neštěstí litovati ráčili a pro vyhledání ne- pravosti a té nešlechetnosti ráčili naříditi doktory a lé- kaře zemský, kteří by ku p. S. přišli a od něho vyro- zumüli, co jest se mu a jakým způsobem to otrávení při- trefilo. Po ty v následující pátek přijel k nám p. dr. Borbonius a p. S. oznámil, že jest z poručení ]. Mtf k němu přišel. I oznámil mu p. S. o té věci a ukázal mu tu věc, kterou jest byl otráven. P. doktor řekl, že jest to arsenicum a s hrůzou řekl, i kdo jest to kupoval ? P. S. řekl: I kuchařka má. T zavolali kuchařku a když přišla, p. S. pravil: Ta jest to koření kupovala. Tu jsou se spolu radili a na tom zůstali, aby do vězení byla vzata. Ncbo pravil p. Borbonius, Ze o tom má relac( J. Mtem učiniti. I poslal mne p. S. pro rychtáře městskýho. Při- šedši rychtář s právem ji kuchařku do vězení dal. O tom také vím, že na Veliký pátek ráno přišla chůva, jméncm Barbora, ne ta, která byla při otrávení p. S., než teprva po tom přistoupila, po vybytí té Káči Průchový chůvy, která při otrávení byla, do pokoje pí- sařského a mně cedulku jednu pěkným písmem psanou ukázala. Kterouž kdvž jsem přečetl, velice jsem se ulekl, nebo pic v ní jiného nežli neřádné, nešlechetné a frejíř- ské věci jsem nalezl. A ptal jsem se jí, má-li jich víc a kde jest jí našla. Ona pravila: V dítěcí kolfíbce jsem ji našla, když jsem slámu přendávala. A jest tam ještě ji- ných několik. Kázal jsem jí je schovati Potom v pondělí Velikonoční plal jsem se ji, má-li ještě ty cedulky. Ozná- mila: Jsou tu v kolíbce. Tu já o nich p. S. povídám, které sobě všecky přinésti kázal a je bedlivě až do středy po Velikonoci skrýval. Které všecky cedulky jsem já z originálův jeho Matyáše Všetečky vlastní rukou psaných slovo od slova přepsal. O iéchto pak cedulkách toto dá- leji vím, že jest je sobě Mandaléna Kolínová od Všetečky poslané měla. A když jest byla na rathonz dána, chodí- vnla s vědomím p. S. k ní děvečka, jménem Marie Hart- manka z Hostinnýho, kteréžto děvečce jest ona Manda- léna jednonc pravila: Marie, stréila jsem do kolibky dí- técí nékleré cedulky, dej je chüvé, at mi je pošle. Ona přijda domů, zeptala a radila se s druhou déveckou, má-li to uciniti. V tom mezi to přišel Kryštof Stránský, S ním se též radila. Tu on pohledši do těch cedulek řekl jí, prej, není lu nic dobrýho. Hleďte se do nějakého neštěstí ne- přivísti. Dejte je raději tam, kde jste je vzali Což jest ona učinila, 

Strana 782
782 XXX. V Husově lřídé. — Č. p. 238. Též o tom vim, że I. 1616, 20. dne Februarii k vi- čerou přišel jest p. S. do domu svého, v němž nyní ještě bydlí, se p. Janem Všetečkovským z Minic, p. Jakubem Zdstupem, Jif{kem Bejrem, Daniclem HyrSem, pisaiem úřadu rychlářského v Nov. M. Pr., a všedší do pokoje, v kterémž paní Manduléna s chůvou a dětmi zůstávala, a tu jest toto k ní Mandaléně mluvil: Byl jsem s pří- tomnými pány přátely v šatlavě u té lotryně Judyt, kte- rouž když jest p. Daniel Hyrš a tvůj p. otec examinovali, ona jest se jim o některých těžkých věcech přiznala a vyznala, však všecku vinu na tebe, Mandaléno, strká. Jako Ze jsi ty se s ni po šenkovních domich toulala, v nich až do noci zůstávala, se vopijela, vino u Kobróv na Malý Straně, u Strnadův konvářův na Nov. M. a jiných domích, malvazí a španyelský víno, jako na Kamenci [č. p. 478-1.], u Andělů [č. p. 145-I.] a jinde až do u- žrání Castokrdte pijivala, za to vino a malvazf Ze jsi sama platila a mn& penize kradla. Item že jsí jí svých šatův k chození půjčovala, jako suknd damaskovy, karmazino- výho mantlíku, karkule aksamítové, rúch a jiných věcí. Item že jsi mí se nepoctivě chovala, cizoložila, na jiné nakládala a muč hubila a naposledy o bezhrdlí mé hle- děla a z světa otrávením sprovoditi usilovala. Doloživší toho: Proč jsi toho směla se dopustiti, Jebkomyslná ženo, ježto jsem ti žádné k tomu příčiny jak živ nedal, nýbrž s tebou jako věrný manžel zacházel, tebe opatroval, chrá- nil a choval, jak na tvůj stav náleželo.. A mohlas býtí a bylas jiným poctivým malronám rovna, a hleď, nyní katu do rukou přijdeš. Vyťavší jí pár políčků, však na zastu- pování a bránění přistojících pánův ji více upráti přestal a mluvil dáleji toto: A protož, poněvadž jsi se toho do- činiti směla a mně se zproncvěřila, já s tebou více živ býti a bydleti nechci. A tu jsem viděl, že jest mu pds stříbiný, klíče všecky dáti musela. A bolavým a těžkým srdcem k nám přítomným promluvil: Již nemáte paní více ani ji taky za paní svou nepoznávejte, neb jest se ke mně manželsky nechovala, ale hned právě kurevsky. A tu počali laky před námi některé věci a skutky zlé spáchnné její vyjevovati. Jako předně p. Jan Všetečkov- sky lo, co jest od paní Sabiny Finkový slyšel; p. Jakub to, co jest v Stodole, jakż se dobfc pamaluje, s strany pucholka z Slivence o ty zemsky žábě slyšel, totiž, že by mu měla dáti 7 dukátů, aby dostavší zemskou žábu ji na prach spálil a jemu potom p. S. v ptí dodati měl, a že by z učho maso po kusu, jako se psa padali mělo. A jiný její nešlechetnosti. Po ty chtěl ji dati: právem vaiti, však potom se rozmyslil. Tu potom vím, že jesti se ona Mandaléna dala v srdnatý plíč, též i otec její a nékle- rým včecm, které tak na ni vyjevovali, odpírala, některé vyklidati a se vymlouvati počala. A když na odporu těch některých věcí stála, od přístojících pánův byla trestána a k pokání, též milosti u p. S., pana manžela svýho, hle- dání napomínána. Tu po mnohým předkládání padla jest táž Mandaléna na »vá kolena před p. S., že mu se vinna dává, prosíc za milost. Co jest pak víceji mluvila, o tom nevím, neb jak jest počala klekati, vyšel jsem z světnice. A hned na zejíří, to jest v: neděli ráno, vzala kalamář, píro a papír, dala se do spisování těch svých hříchův sauna od sebe dobrovolně a ie po několik dní spisovala. Na zejtří v neděli ráno p. S. velice těžek se dávil; ani jsme taky netroufali, aby živ zůstal. Spatřovalo se na něm, jako by fantasfrovati chtěl, nebo sám pravil: P. B. co se se mnou děje? Však tuším, že při tom otrávení také i očarován jsem. Po ty mně poslal k duchovnímu správci pro posvátné věci, které na hrdle nosil za některý čas. Tu taky přišli p. otec p. Samuele, p. Pavel Chotounský XXX. V Husově idż. — C. p. 238. z Chotoun8, p. Jan VSeteckorsky, p. Jan Frodl z Tat&nic. A přišedší do pokoje, kdež on pán bydlel, lítost nad ním měli a se tomu velice divili, že tak těžek jest. Po ty p. S. počal jim povídali a vykládati nešlechetné jí Mandalény chování. Tu p. otec p. Samuele v přítomnnosti kněze [Jiříka Sturma a tovaryše jeho jí pravil: Kurvo, jestliže ni on umfe, jd tcbe elmo katu dám, kdež jsi se tak pěkně s synem mým zachdzeli ulila? Ona taky pocala plakali a po ty psala za stolem ly svý spáchané hříchy. Jan Frodl z Tatenic, taxator: při soudu komorním království Ceského: Toho jsem povědom, že I. 1616 v ne- děli postní Invocavilt ráno p. S. poslal ke mně žádajíc mne, abych k němu přišel, že se s ním zle děje, že neví, aby živ zůstal. I šel sem hned a příšedší do domu p. S. našel jsem jej na truhlici u kamen sed’ciho a velmi těžce stonajícího. Tu jest přítomen byl p. Jan Kolin, p. otec p. S., dva Jezuiti, též p. Jiřík Bejer a manželka jeho. Potomně také přišel p. Jan Všetečkovský a brzo po něm p. Pavel Chotounský, Tu jest p. S. se těžce dávil něčím zeleným jako žluč a nás všech tu přístojících pro B. pro- sil, jestliže jest koho z nás rozhněval, abychom jemu to odpustili, za jiné nemaje, než že lu umie. V tom vyšel ze svělníce do komory s jedním Patrem jezuitským, byl tam dobrou chvíli a p. Jan Kolin, pokudž ještě v komoře s Patrem byli, promluvil: Tak ho pěkně žena jeho spra- vila a jeho otrávila, ho okradla, šelma. A přísahajíc P. B. jestliže umře, že ji káže zmučíti a kolem probfti. Komuż se má manžel jinému svěřiti; jako manželce své, a ona šelma ho okradla a otrávila. To slyšíce p. Jiřík Bejcr a manželka jeho dali se v pláč, pravíce, že tomu nevědí, co říci. A Mandaléna Kolincvá sedě n postele, doslej- chaje toho všeho, nic nemluvila hledě zakrněle před sebe. A p. Bejer řekl k Kolinový ženě, aby se k p. S., man- želu svému, dala za živou i mrtvon, a dále se prohlásil, že svý hlavy položiti nechce, dokuď se to nevyjeví, kdo ji k takovýmu zlýmu oučinku nápomocen byl. V tom p. S. s týmž Patrem z komory zase do světnice vešel a bylo mu drobet lehčeji. A tv sme mu pravili, aby sobě to tak hrubě k srdci nebral, aby se někam prošel. 1 žá- dal jsem jeho, aby ke mně šel k obědu. I šel on, též p. Pavel Chodounský a p. Jan Všetečkovský šli se mnou ke mně, Tu jest p. Bajer za stolem sedě, co jest se tu od Mandalény, dcery jeho, stalo, s pláčem Zelel a byl jest napomínán, aby to P. B. poručil. Potom na druhý den, když sem ku p. S. přišel, tu jsem vidél Mandalénu za stolem sedčěti a psáti. A potomně některého času ozná- mil mi týž p. S., že jest mu své hříchy poznamenaný dala, chtíc mi něco toho ukdzali; alc já jsem nechtěl toho císti. Toho jsem též povědom, když jsem jednoho času na Karlov za zahradu s manželkou minou šel, spatřil sem Mandalénu na Karlově v uličce proti krčině nedaleko od- tud, kde ta Maru¥e Býnová bydlí, stála a nedaleko odtud stál též nějaký člověk v červeném plášti, jakž se domní- vám, služebník některého pána. Avšak nedůvčěřujíc sobě, aby ona lo byli mela, ptal scm se pachulele svého, znd li Kolinovou, a on řekl, že zná. I šel sem předse vedle zdi iněsíské nahoru k Karlovu a pacholeti sem poručil, aby šel tou uličkou, kde Kolinová stála, mimo ni do kremy, jako by pro něco šel, však ji aby nic neříkal. I přišlo pachole zas oznamujíc, že jest to paní Kolínová. l divil jsem se lomu, co ona tu dělá. Toho sem též po- vědom, že jest týž p. S. inne a p. Tomáše Medka za to žádal, abychom s ním ku p. Janovi Sferýnovi, prymasovi novoněstskýmu, šli a za něho se přímluvili, aby p. prymas 

Strana 783
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 238. toho byl příčina, aby ta rozepře jeho s Matyášem Vše- tečkou o cizoložstvý tím dřívěji uvážena a vejpověď aby brzo učiněna byla. Tak sme učinili a přišedší ku p. pry- masovi, řekl p. prymas: Pane S., byl u mne teď nedávno před vámi protivník váš s svým prokuralorem n mne žá- dal, abych jeho dobrým přítelem byl, poněvadž jste na něj nic neukázali. Já proti tomu jsem inu za odpověď dal, že ste to ukázali jeho vlastním přiznáním. A on zase řekl, že na zprávu žádný souzen býti nemá. K čemuž sem řekl, aby se o to s císařem soudil; P. B. vám po: máhej, jář vám pomáhati nemohu. A to jest tehdáž p. prymas v latinské řeči oznamoval, že jest se jeho Vše- tečky ptal, měl-li jest s manżelkou Samucla Kolina činit, a on jest sc piiznal, że inćl. To jsem od p. Pavla Pro- kopa z Rovin slyšel mluvili, že jest p. Jakub Krupsky Všetečkovi pravil, proč se k tomu přiznával, že jest s Ko- linovou činiti měl, na to že jest Všetečka za odpověď dal, kdyby sc byl nepriznal, że by se ból, aby svý duši no- ubliżil. Toho sem też povśdom, že jest Petr Netolický, který na Pátku ouředník býval, mně pravil, že jest týž Všetečka před ním přiznal, že jest toliko třikrát neb čty- rykrát s Kolinovou se dopustil. Lukáš Slánský z Senpachu, písař při úřadu soudu komorném: O tom dobrou vědomost mám, když jesti S. Judyt Sturmovou, kuchai'ku svou, od sebe ocbyl a ona u žádnýh> potom nesioužila, nýbrž měla pokoj na Ulhel. ném trhu vedli tří pírů, že jesti Mandaléna, manželka S., začastý u ní bývala a tam se někteří mládenci scházívali, obzvláště když S. doma nebýval. Též táž Judyt majíce potomně pokoj na Novým M. proti Pečenovům, jdouce k novoměstské vápenici, tolikéž tam táž Mandalena za ní chodila, jakž sem od mnohých lidí slejehal, co pak tam paní Kolinová u té Judky dělává, že tam za častý cho- dívá a víno i jiné jídla tam strojívají a mnoho hladkých kalanů Że tam bejvává, dosti číti, aby vdovou byla. Což sem jednoho času p. S o tom oznámil, proč jí tam dá choditi, jeho za lo žádajíc, aby manželce své, kdo jesti mu o tom pravil, nepovídal. Ale on jestí, když se pod- napil, o tom ji oznamil, i kdo jest mu o tom pravil. Prijdouce pak asi na třetí den k témuž p S. k vobldu, tu jestse na mně táž manželka jeho s hurtem obořila, proč já ji s jejím pánem vadím, a já jí oznámil, že nevím o ni: čemž nic. Tu jest ji týž manžel její, aby se spokojila, že jsem já jemu nic neřekl, nežli jiný že jest mu povídal. A od té chvíle nerada mně, když sem k p. S. přišel, vídávala. Však co jesti s touž Judyt ancb s kým jiným táž manželka S. dělávala, žádné vědomosti nemám. Kaca Kabelková: Toho jsem povědoma, že l. tohoto 1616 v masopustě p. Samuel Kolin stonal jest na kašel. 1 sloužíce já u něho tehdáž za kuchařku, poručil jest mi, abych mu koření, kteréhož jest prve užívával pro kašel, koupila a tranku jemu navařila. A dala mi na to koření peníze paní Mandaléna. A to bylo v sobotu u večer. Šla jsem pro to koření do apatyky v neděli na zejtří po občdích a oni neměli v apatyce anýzu a koliandru. I ne- koupila sem toho dne nic. Nazejtří potom v pondělí ve dvamccecítma hodin dala jest mi táž Mandaléna na ce- dulce poznamenáno to koření a kázala mi nejprvé u té Judyt, zlé paměti, se zustaviti. I přišla jsem já k té Judyt do loho domu, kdež bydlela, na Nov. M. i ptala se mne, kde mám jíti. Já jí řekla, že mám jíti koupili koření pánu pro kašel. Judit mi řekla: Ale Káčo, nechoď, nechť Adam pachiole pro ně běží. Dej mu krejcar neb dva krejcary, on toho přinese a dříve se, nežli ty, vrálí. Já jsem to učinila a dala jsem mu dva kr. a tu cedulku, a na to, až by s lím kořením přišel, jsem vu ní čekala. I přinesl on XXX. V Husově třídě. — Č. p. 288. 783 Adam to koření a vysypal je na stůl. Já je shrnula s stolu do ferlochu a nesla jsem je domi. Ale P. B. se dokla- dim, że nevim, byl-li je tam ten utrejch, neb jsem na to inysliti neuměla, aby pána otráviti chtěli, A přijdouce domů byli tehdáž u pána hosti. I vyšla ke mně paní Mandička před pokoj a já jí to koření do fertochu vsypala a běžela jsem dolů do kuchyně pro hrněc. A ona paní Mandička čekala mne před pokojem, až jsem já nahoru zase přišla. I brala jsem to koření zase z pnninýho (čr- tochu a do toho hrnce sypala a vzavší čistou vodu z šloudve vlila jsem ji na to koření a do prsku k vohni vstavila, aby se vařilo. Potom hned jsem se loho brnce více ne- dotykala, neb jsem z domu ušila a přes noc doma nebyla. Až na ráno v outerý přiševší zase domů dala jsem se do mytí cínového nádobí a paní Mandu přiliia do toho hrnce na to koření, nevím proč. Zdali protože jest vyschlo. A zavolala mne a řekla: Na, vslav to koření d» prsku k vohni, ať se přihřeje ; pán je chce pfl. I vstavila jsem já je do prsku a když se ohřílo, vyndala je z prsku Káča chůva a jdouce od prsku s tím trankem proti pánu do pokoje řekla k němu: l'anc, co nebudete píti toho tranku. On jí řekl: Jak mi jej dáváte, tak jej taky budu piu. A po ty šel dolů s schodů chtěje na zámek jíti. I že bylu voklouzka, kázal sobě přinésti podkůvky a je sobě připjal. Po ty přišel zase nahoru a šel do světnice, kde paní s chůvou a dětmi byla, a posadivší se na truhlici u kamen odvundával ty podkůvky a zul punčochy zimní a pravil, že již nepůjde nikam a že doma zůstane. Po- rucil panf Mandićce, aby mu toho tranku dala. ] nalila jest ho ona do kofilku a pánu podala. Stála jest pak tehdáž u pána, když na té truhlici seděl a ten trank pil, Kačenka, dcerka starší p. S., když jest se ho p. S. napil, řeklo to dítě: Pantáto, dejte taky. P. S. jí dal. Tu hned v maličký chvilce počalo to dítě velice slonuti a se dá- vit, I řekl jest k chůvě p. S.: Co jsí tomu dítěti: dávala, že se lak dáví. Ona řekla: Nic jsem mu nedávala, nežli chlib. V tom p. S. vstal s té truhlice a šel k stolu, k voknu, a vysypal na stůl peníze a počavší ly peníze vysazovatí řekl: P. B. rač se mnou býti! Jakého jste mi to tranku píti dali? Však jest mi po něm velice těžko. A šel hned do komory a tam se nejprve dávil, potom přiševši zase z komory do světnice řekl Mandićce: Jiż jste mně spravili. A potom když bylo mu předse těžko a se dávil řekl mi: Káčo, běž hned do kuchyně pro p. otce a paní matku, ať sem rychle přijdou a spatří, co se se mnou a s dítětem děje. I běžela jsem já rychle a jim o tom po- věděla. V tom oni šii k p. S. a já mezi tím šla pod malý domky pro vinný vocet, aby ním pána potírali. A přinešši domů ten vocet přišla jsem do světnice a ví- dím, že p. Jiřík Bejr, otec její, laky ten trank pije z hrnec. Tu jsem taky viděla, že se pán předse dávil i dítě. Již také i chůva se dávila. 1 řekl pán ke mně: Kuchařko, co jsi navařila, pij také. A já se toho napila. I řekl pán: Mandičko, pí také. A ona přindala k ústům ten trank, ale s těžkosti ho jest koštovala, nebo p. otec její hned se také velice dávil, těžek a nemocen byl, i také já jsem se dávila, Ale paní Mandě nic nebylo. Po ty jest p. S. řekl: T neníč věc možná, něco v tom koření musí jiného bejti, neżli co jste mi prve vařívali. Snad nechali jste toho hrnce nepřikrytýho a vpadl do něho pavouk. I kázal vylíti ostatek toho tranku a vysypati to koření na stůl a paní matka její i také Mandička přebírajíc to koření trefila na jednu věc. Bylo to jako kámen tvrdý a bílý barvy. I zeptala se paní matka p. S.: I co jest to? On řekl: Nevím, toť jste mi vy prve pro kašel nevařívali. I ptal se mne p. Samuel, kdež jsem to kupovala. Já mu 

Strana 784
784 XXX. V Husově třídě. -- Č. p. 238. chtěla oznámiti, že jesti to pachole Adámek kupovalo, ale paní Mandička řekla mi potichu, abych nefikala na něho. I řekla jsem p. S: Tu jsem toho koupila, kde jste mne pro ně poslali. V tom příšel Kryštof, panský písař, a pán mu (u věc ukázal, co jest to. On to mistrně jaksi jmenoval, já toho jmenovati neumím. T tu jest p. S. po- slal Symona, druhého písaře svého, do apatyky a v jiná místa, aby se zeptal, co by lo bylo. On navrátivší: se oznámil, že jest utrejeh. Po ty jest p. S. kázal se mnou jíti Symonovi do těch míst, kde jsem já pravila, že jsem to koření kupovala. I když jsme domů zase přišli, tu jest Symon oznámil, že ta jistá paní popírá, aby to od ní ku- pováno bylo, jakož jest pravda, neb jsem já toho neku- povala, ale že jsem na sebe to svedla, to jsem z návodu Jí paní Mandičky učinila. To tak trvalo až do pátku ná- sledujícího. Tu potom ten den v pátek ráno, ještě nebyl den, dala jest mi paní Mandička cedulku zapečelčnou a poručila mi jítí k té Judytě, abych jí tu cedalku do- dala a jí řekla, jestli jest jí ty peníze spravila, aby jí je poslala. Pakliže jest ještě nespravila, aby je spravila. Ona Judyt se zeptala, přijde-li ke mně paní Mandička. Já jí řekla, že nepřijde, že nebude smíti. 1 byla tu Dorna Pě- tikostelka a to pachole Adámek. I řekla jsem jim: Hrom ví, co jste vy do toho koření nasypali, však když jsme je pili, tak jsme hroznś bli. A że p. Jiřík Bejr, otec jejf, jest to koření fezal a ono hrubě smrdělo. Po ty jsem domů přišla a řekla jsem paní, Judyt praví, že vám ty peníze spraví a že sem přijde, jak se přistrojí. A sukně vaše není ještě hotova, teprva že k víčerou hotova bule. Mezi tím nosila jsem vodu z řeky do $toudve. V tom přišel p. dr. Borbonius do domu ku pánu a byl u něho nahoře v pokoji. Jsouci já povolána, abych přišla nahoru do světnice, zeptal se p. dr. p. S., která jest děvečka kupovala to koření. P. S. ukázavši na mne řekl: Tato Káča kucharka jest je kupovala i vafila. Mczi tim p. rych: tář staromčstský přišel také nahoru ku pánu do světnice, a tu jest p. S. v přítomnosti p. dra pro to olrávení za- lożiv na mne právo mně do vězení šatlavního dal. Tu dostavší se já do téhož vězení toho dne pátečního po- slala ke mné paní Mandička tu Káču chůvu. Bylo asi okolo 23. hodin, já stála tehdáž u mříže. A poslala mi po ní kus štiky, krajíc chleba a dva krejcary na pivo a řekla ke mně chůva, že mne paní Mandička prosí, abych jináče ve vězení ani v radě nepravila, nežli jak jsem doma pravila. A že z toho nic nebude, že se ta věc spo- kojila. Sla ode mne domů. Za ní potom asi po 4. hodině přišlo ke mně k šatlavě k mříží děvče Káča, ty šenkýřky dcera, kteráž naproti domu p. S. pivo šenkovala, a ta mi řekla: Káčo! Paní Mandička tebe prosí, kdyby se tebe páp její ptal anebo koho ptáti se k tobě poslal, byla-li jest u tebe chůva neb kdo jiný, aby nepovídala. Já jí nic proti tomu neřekší odešlo to děvče ode mne. Potom když po několika dnech jsem se v šatlavě těžce roznemohla a se nedomnívala, abych živa zůstala, žádala jsem rychtáře, aby mi ku p. S. cedulku napsal, že nevím, co se mnou děje, že již všecka zatékám, aby mně pro- pustili dal, že já vinna nejsem a toho koření že jsem nekupovala. Neżli aby se ptal [udky a paní svý, že vy- zvěděti moci bude, kdo jest je kupoval. I jsouce lu pří- tomný p. rychtář městský nedal jest tu cedulku rychtáři Chočovskému psáti, nežli pravil, že to p. S. sám oustně oznámí. Potom jsem já to vzkázala po Marjáně Poduškový, sestře svý, p. S. I přišel jest p. S. ke mně po některým dni do šatlavy s p. rychtářem mčstským a pány a ká- zav8i mne vcn vyvolali plal se mne, jestli-to tak, Że jsem jú toho koření nekupovala. Oznámila jsem, že jest tak. XXX. V Husově třídě. — Č. p. 238. I rekl mi, proć jsi pak jinśce v radě před pány ozna- movala. Ji mu fekla: I kdyż jest mi paní vaše tak praili poroučela a ke mně do šallavy chůvu a dčvče poslala, že mne prosí, abych jináče nepravila, neżli jak jsem prve pravila, Po ty p. S. dal mi půl kopy, odešel s (činí pány pryč. Potom, nevím kterého dne, byla piivedena Judyt do 3allavy a tu ukována byla. Maje já již téhož dne z vě- zení propuštěna býti, řekla ke mně Judyt: Káčo, kterak se máš? Já jí řekla: Jak jste dčlali, tak mále, bodej vás hrom zabil. A po ty jsem byla propuštěna, Tlem vím, že jest paní Mandíčka p. S. peníze brala, koflíky a jiné včci rozastavovala, jí Judytě a Dornč pe- níze dávala, ryby, maso jim kupovala. A to bylo každý tejden. Ji se o to někdy dosti na paní Mandičku hnčvala. Také o tom vím, že jest paní Mandička tam k Judytě a Dorně do domu, kdeż byly, każdy den chodivala, lam hodovdvula, se opijela, jisti strojili dóvala. Jednou jsem lam u nich v domě toho lšeneše žida taky viděla, ale já jsem domů šla. Když jest také p. S. někam přes pole jel, tehdy jest paní Mandíčka po celým dní doma nebý- vala a časlokráte v noci domů přicházela. Jednoho času také jednoho mládence s sebou přivedla, kterýž potom přes noc v domě zůstal, o čem sám otec její a matka dobře vědí. Neb když jsou k nám do domu přišli, nikda jsou ji téměř doma nenašli. A majíce děťátko malé u prsu, Mandičku, ji celý den častokráte nekojila, takže jest chůva musela tety své přivolávati, aby ji přikojilu. O čež jest. se s ní, puní Mandičkou, častokráte vadila, ale paní Manda se Ji v Fit libati poroucela. Jak jest takć kdy p. S. z domu na zdmek odeści, tehdy jest ona paní Mandička hned z domu pryč šla a se nevrátila, až jest p. S. z zámku přijíti měl. Kde jest pak chodívala, ona nejlépe ví, neb jest mne a chůvu s sebou nebrávala. A když někdy chtělu z domu jíti a my jsme se jí ptali; kdy přijde, a chůva jí řekla a za ní křičela: Nechoďie paní nikam, přisám P. B., já na vás povím pánu vašemu, paní Mandička zase řekla: Co vy mi rozkazujcie, polibte mne sakramentsky kurvy v prdel. A jestliže pánu mému ua muć povile, vra- zim do tebe kuchai'ko a chivo niż jeden a do sebe nůž druhý. A proto jsme my nic p. S. povědětí nikdy ne- směly. Chodíval taky pro ní ten Jíra, sedlský pacholek, a Dona Pětikostelová, a ona paní Munda se s nimi vo: dívala po ulicích, až někdy mně samé z toho hapba byla. O tom laké vím, že jest paní Mandička půjčovala svých šatův choděcích té Judyt, nebo na Štědrý den po- slala mne paní do krámu a poručila mi, abych se u Judyty zastavila a mantlík a karkulí jí domů přinesla, což jsem tak učinila. V kterýchžto šatech jí Mandalény jest Judyt chodívala a dobře-li se pamatuji, v rukávcích a víchách jí Mandičky do šatlavy přivedena byla. Také o tom vím, že jest za častý k nám do domu chodívaval p. Eliáš, syn p. Behma, jak jest porybným, a to vždycky, když jest p. S. doma nebyl. A jednou bylo v neděli, když pán byl přes pole jel k p. Hannybalovi z Waldštejna s Kryštofem, dala na něho paní Mandička strojiti oběd oupravcj, prase, zajíce a jiný krmčě. Přišel také tehdáž k nám Jira pa cholek pro čtvrtku prasete. Paní Mandička dala mu tu čtvrtku. Chůva paní pro to domlouvala a pravila jí: Komu to posíláte? Rozdejte všecko, ať potom nemáme co jísti. Ona řekla: Mlč, chůvo, však budeš iníti dosti co jisti. Byli tehdáž také doma Sywon, druhý písař, a Michal a pili víno. Před tím také v sobotu byl týž p. leliiš u nás a tu píjíc víno potom zůstal u nás v domě přes noc. A ležel v ty komoře, kteráž jest hned podlí panský ko- mory a dvéře z ní do panský komory se otvírají. Paní 

Strana 785
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 238. pak ležela v ty podlejší komoře a já ležeti musela v svělnicí a své peřiny jemu na postel dáti. Také o tom vím, že když jest p. S. domů z zámku dosti pozdě přišel, nikdy jest jídlo přihotoveno nebylo. Tim ona, pani Mandicka, sama vinna byla, nebo když jí p. S. ráno dosti časně peníze dal do krámu, ona do krámu nešla, nežli jinam se toulala a domi dlouho ne- přicházela a teprva do kuchyně k imateři posílala pro jídlo, když již p. S. doma byl. Mnohdykráte jsem se dosti na ni o to domlouvala. O tom také vím, že jesti paní Mandicka do šenkovních domů s tou Judyt a Dornou chodila a se opíjela. Také vím, že jest tři dni pred tím otrávením p. S. paní Mandička od pána utekla a přes noc doma nebyla. To učinila za tou příčinou, že jest ji p. S. opral, protože minu velkou sumu peněz a dukátův pobrala a utratila. l'ehdáZ pak jeSt& p. S. o zastavenych kollicich jcho jest nevěděl. Ona tehdy obávaje se, kdyby se dověděl, aby ji vfce nepral. Tehdy utekla pryč od něho a potom na zejtří mateř její zase ji domů lam někde z Karlova přivedla, také o tom vím, že jest v domě p. S. býval nějaký Matyáš Všetečka v těch novejch po- kojích na vodu sám jediný s paní Mandičkou. Co jsou spolu činívali, jíáto nevím. Jednoho dne, bylo v neděli, když jest tu byl, já na něho přivedla Kryštofa, panskýho pí- saře; kterýžto když tam přišel, Všetečka mu podal ruku, on pisa polom pryć uel. A to vżdycky se dalo, kdyż jest p. S. doma nebyl. M Jan Kliment, mydlár St. M. Pr.: Judy! Sturmová po časy, co u vězení dolejším dříve než skončení své jesti vzala, toto naříkání od ní jsem doslejchal, že kdyby Mandalény Kolinový nebylo, že by dokud živa, do ty těžkosti nepřišla a že ona tím vším vinna byla, na ní za | casty s plácem nafíkala. I slyševší já takového pláče a naříkání otázku k ní sem učinil, taky-li by táž Dorota Pětikostelová jim vinna byla a laky-li ona k nějakému neštěstí přijde. To mně za odpověď dala, že jesti Dorota s Mandalénou Kolinovou chodila a o jejím lotrování že jesti dobrou vědomost měla. Ale o tom trávení kdyby co vědčti měla, že noví. Nýbrž že ony mezi sebou, má-li Dorota nějakou vědomost o tom trávení nebo ne, dobře vědí, ale ona o týž Dorotě táž Judyt Sturmová, aby ona o tom trávení svědomí jejím věděla, v tom že by jí křivdu či- nila. A kdyby ona pro tak malou vinu, čehož táž fudyt povédoma jesl, k zkáze přijíti měla, že by jí škoda byla. To jesti mluvila. Item též toho povědom jsem, že jesti taż Judyt z oust svych inluvila, że jesli ona tu kaši upřimmně, jak na kuchařku náleží, uvařila, nevěděvši o ničemž zlém předsevzetí. Když ta kaše uvařena byla, Mandelíně Ko- lince, že již hotova jest, pověděla, a ona co s lou kaší jest učinila, žádné vědomosti jest neměla. Až přišedši so takovou řečí: Již jsem tomu sakramentskýmu šelmě polámanýmu posloužila; stěžky, aby mi večera dočkal. Z čehož jesti ona Judyt ji trestala, aby raději manžela svého, byť ji na mysli nebylo, ušetřovati hleděla, napo- mínnla; a ona zas, Ze na sakramentskou Selmu poláinanou hleděti ani myslitíi nemůže, mluvila. Item též toho po- vědom jsem, že jesti táž Judyt ten večíř před tím, než své skončení vzala, před námi do pěti hodin sedéla a tu od pánu z Těchenic večeře jí před večerem přinešena byla a trunk vína, K tomu tu po též večeři jesti oustavně P. B. se modlila a žaliny svalć » nábožnou myslí P. B. chvilic zpivala. A mezi tim přes čtyři sklenice vína s vě- domim mym jesti nevypila a na zejtří aby užralá býti jinčla, na ni jsem to nescznal ani nespatřil. A na zejtří ani jísti ani píti nechtěla, kromě jednu sklenici vína mistru popravnímu, aby na ni nepospíchal, aZ by mo- XXX. V Husově třídě. — C. p. 998. 785 dlitbu svou vyříkati mohla, jest připila a ještě jinýmu ji vypíti dala a střídmě se všemi vězněmi se rozžehnala a P. B. duši svou k ochraně i všech vězňův porouúčela. Item též toho jsem povědom, že jesti táž Judyt o týž Kolince mluvila, že jesti s strejcem Koiinovym líhala, o čemž Kolin dobře rozuměl. Jakub Hodek, měšténín Nov. M. Pr.; Když jsem se leta přítomného 1616 z hořejšího rathouzského vězení, do něhož jsem se pro dluh domnělej 88 k. m. dán byl, dne jednoho pro vádu s p. Janem Klimentem do dolej- šího vězení na poručení pánův zdejších dostal, v témž vězení zůstávala Judyt Šturmová, kteráž sobě často hoře- kovala a naříkala v přítomnosti nás na Mandelínu Koli- novou, že skrze ní a pro ní k těžkosti, trápení a k od- souzení hrdla přišla, a táž Mandelína, jsouce vším tím vinna, że se pochlubuje, kdyż ona skonceni vezme, Że otec a matka její z toho vězení a těžkosti ji vysvobodí. I žádala mne táž Judyt pro B., abych jí suplikací jednu k J. Mti Cé svědčící sepsal. Což když se za ní někteří poctiví lidé přimlouvali, tak jsem učinil a suplikací tu, kterouż ona |2. Augusti J. Mti Cé odeslala, napsal. A ta zase, jakž zpravena byla, na druhý den 18. Augusti I. 1616. s hůry ku p. purkmistru odeslána byla. Tu suplikací jak jsem měl psáti, čeho dokládati, oznamovala. V níž dolo- žiti dala, že pro B. žádá, poněvadž slyší, že Kolinovou po smrti její vymoci chtějí, aby ona prve, nežli by Judyt své skončení vzala, do těch míst, kde ona byla, přijíti mohla a tu Ze Kolinová divné véci zpívati bude. I ptal jsem se ji: Co pak Dorota Pétikostelová nićfmż vinna není, že na ni nic nenat(káS a nezpomíná$ a ona pro tebe takovou těžkost má? Dala mně za odpověď, že ona na ni naříkali nemůže, než na Mandelínu, a na ni co ji- ného praviti neví, než že jest s Mandelínou pro néjaky kámen, kterej zejmena jmenovala, do Židů chodila. Ale však toho že říci nemůže, věděla-li jest Dorota, co ona s tím kamenem činiti chce. I když jsem jí dále řekl, že lo pro malou véc těžkost má, odpověděla, Ze ona tím vinna není, než Samuel Kolin a kdyby pro tu věc samou k zkáze přijíti jmóla, że by ji Skoda a krivda činěna byla a hřích by z ní měli. Více i to kolikráte mluvila mně i jiným vězňům, že jednoho času i dne Mandelína k ní když přišla, pravila jí: Již sem tomu šelně mému ne- chutnému, polámanému, trank uvařila. Nevím, aby do ve- Cera Ziv züstal. A ona Judyt Ze jí z tolo trestala, a aby toho neéinila pro B. Zádala. A ona sobě nic říci nedala. Item to kolikráte mluvila, kdvZ jest u nf Mandalény slou- žila, že jest patrně a zjevně Mandaléna s nějakým pří- telem Samuele Kolina, kterýž u něho zůstával i potom umřel, líhala a co pak s jinými. A když Samuel Kolin domů přicházel, že mu nikdy dobrého slova nedala, šelem, zrádců, polímaných nadávala. A z toho že jest ji Judyt trestávala a pro B. žádala, aby mu dobrý slovo dávala a s ním pěkně byla. Kva Mienkovä: Když pro mne poslal p. Samuel Kolin a já sem tam přišla, i řekla ke mně paní Mande- lína: Poďte se mnou do mýho pokoje. I vešla sem a ona zase Tekla: Podte do druhýho pokoje k němu, totiž ne- božtíkovi Samuelovi. I vešla sem tam a on mně přivítal. I řekla sem k němu: Kterak se máte? A on řekl: Dobře, děkuje P. B. Pohledte na mne, že nemám žádné po- škvrnky na sobě, než v životě mně velmi bolí. Dalí mi jísti jablek a kaši rejžovou. Jedl sem to velmi rád, neb byly pěkně usmaženy. Než celou noc mohly mi střeva roztrhati. Prosím vás, udělejte mi, ať mi se spokojí. V tom sem od něho chtěla jíti a ona Mandaléna mi řekla: Ne- dělej mu proti tomu nic (odpustte), hrom ho zab', nech' 99 

Strana 786
786 XXX. V Husově třídě. — C. p. 288. umře. Potom pro mně asi po třikráte poslal i přišla sem tam, ale Mandaléna mi nahoru jíti nedala. Matyáš Ursin Vrálkovský: I ačkoliv ona Mandaléna toho na mne žádá, abych jí to vysvědčil, že když jest již jměla táž Judyt Sturmová od mistra popravního k stětí vzata býti, že by ta slova promluviti měla: Mandičko, já sem neviděla, aby ten utrejeh do těch trankú vsypali měla, ale toliko sem o tom slyšela. Však já se v tom dobře upamatovati nemohu, jak jest to a proti jakým do- tázkám mluveno bylo; než v tom se pamatuji, že když jest táž Judyt 16. dne Augusti 1. 1616 k smrti vyvedena za bránu byla, tehdy já sem také k tomu divadlu s Havlem Turkem šenkýřem za bránu šel, a stojíc spolu s týmž Havlem v straně za koňmi pp. rychtářův a táž Judyt na dotázky p. rychtáře staroměstského mnohé odpovědi dá- vala, mezi jinou řečí svou ta slova promluvila: Ty Man- díčko jsi mnohem lehkomyslnější žena, nežli jsem já kdy byla. V tom mistr popravčí oblásil se: V., M. p. rychtáři, račte pospíšili, ať já také dobejvám. A tu jest něco táž Judyt promluvila: Já sem neviděla, ale jsem slyšela. Však já pro hluk a tlačení mnohého lidu nemohl jsem dobře doslechnouti, proti jakým fečem to mluveno bylo a na jaké dotázky. Jan Mřeněk: Když jsem k Samuelovi Beránkovi do domu p. Samucle Kolina z Elbinku přicházel a jeho Be- ránka navštěvoval, s ním jídal i píjil, ke mně mnoho- kráte Beránek říkával: Hleď můj. milej bratře, jak Kolin na zámek odejde, Mandička hned s Judkou taky a vo- stanou tam několik hodin. [á ji kolikráte z toho tresci, nežli jak se Kolin jednou doví, budou o obou zle. Nežli já mu nikdy nechci povčditi. Nechť skrze nčkoho jiného zví. Když sem pak podle obyčeje k němu šel, dne ne- pamatuji, a zazvonil, bylo mi hned otevříno a Judyt proti mně, když jsem na schody vyšel, řekla: Samuel hrubě stůně, domnívali sme se, že tu noc umře. Optal sem se, kde leží. Ona napřed šla a ukázala mi nahoru do pokoje. Jak sem tam vešel, pozdravil sem ho a on mi smulnč poděkoval a sednouti mi kázal. A Judyt zase ven odešla. Ke mně těmilo slovy řekl: jedl sem včera smažený jablka a kaši, mohlo mi v noci stfeva roztrhali. Již sem se do- mníval, že se s tebou víc neshledám. Pobyl sem u něho chvíli. Podruhé sem k němu přišel a k posteli se posadil, ke mně řekl: Víš-li, že jest Samuel [Beránek] k dokto- rovi Jeseniusovi vodu mou poslal, aby na ni pohlídi a on že praví, francouze že mám. Což on nepravdu praví. Po- dušku svrchní s sebe svundal a tělo svý mi ukázal. Po- Škvrny sem neviděl. Velice se zařek, jestliže mu P, B. k zdraví pomůže, že mu toho neodpustí. Po třetí sem přišel a on již umrlý byl. Kaleřina Průchovská: Hned toho dne, jak sem se ku paní Mandaléně Kolinový na službu za chůvu dostala, p. Samucl Kolin ji upral a potomně téměř vždyckny ka- ždého dne. A nejvíce od toho času, jak se ta Judyt Štur- mová do vězení dostala, když tak pokřik byl s strany toho koření, že by p. S. votráviti měla, jako by paní Mandička o tom věděla ancbo nějaký utrejeh do něho sypati měla. O čemž já před B. nic na mále ani na mnoze nevím, neb sem nic toho u paní Mandičky neviděla. Než to vím, že od té chvíle, jak od ní Judyt z Novoměstské šatlavy po nejprvé pán přišel a potomně vždycky, i když koli z zámku přišel, paní Mandičce mluvili, že jest loto a jiné slyšel, bil ji, pral, nohami po ní šlapal až do vo- krvavení, za vlasy ji trhajíc po těle zhryzl. A v tom čase, než ji na rathouz do vězení dovezli, dokud doma byla, já v světnici s dětma líhávala a toho doslejchala, když ji s postele scháněl a velel, aby psala. A když paní Man- XXX. V Husově třídě. — Č. p. 2838. dička vstala uplakaná a ubitá sedě za stolem a p. S. podle ní nebo proti ní a ona psala. Ač na hlas nemluvili, než jen sobě šeptali. O tom, co paní psala ancb psálti měla, nevím. Jedné noci, když psala, pán odcšel do komory a já řekla: Ale má milá paní, co pak pro P. B. píšete vždycky a pán vás tak pere. Rekla mi: Ba hromť ví, co píši. Já píši a nevím sama, co píši. Musím, přisám P, B., to psáti, co jen sobě smyslí, abych psala. Mlé a dej mi pokdy. A já sem již všecka zbláznčná. Slyševší já tak za časté v noci v komoře křik a pláč, když pán paní tak pral, vstala sem jednou v noci a šla sem do komory, prosila sem pána, aby paní tak hrubě nepral a pnamato- val na sebe. A papí sem řekla, aby ale zatím někde ušla a nedala sc tak velmi bíti a práli. Tu mi pán velmi 1ál a zlořečil i bíti mně cbtěl pravíce: Nechť jen jde sakra- mentská šelmo, já tebe budu bíti. I odvšln sem. Jedné noci nebyl doma p. S. a Kryštof Stránský sloužil tehdáž u pána za písaře. Chodil scemo tamo po noci a nemoh nikdež p. S. najíti. Potom na ráno Michal, bratr Kryštofů, když o tom, kde pán v noci tak dlouho byl, rozprávčěli, řekl, že jest pán byl až do sedmi hodin na noc v šutlavě u Judky. To také mohu v pravdě povčdili, že jest paní Mandička hned od toho dne, jak pán ten trank pil, ani na ráno, ale za několik neděl z domu nevycházela, než rovně jako v nějakém vězení doma v pokoji seděla. To jest pravda, že jest p. S. několikráte zavolal všecku če- ládku do světnice a mluvíval: Celádko, jestliže vy co o tom, co se tuto mluví a děje, co kde rozprávčti budele a to mi z domu vynesele, a já nčco nejmenšího o tom kde uslyším, jestliže ji, svou ženu, tresci, tehdy vás ji- náče trestati a s vámi hůře nežli s ní zacházeti budu. fro- tož vám poroučím, abyšle mlčeli a nic z domu nevyná- šeli. Naprosto já, pokud sem u paní Mandičky v službě zůstávala a ona doma byla, nikda sem nic zlého a scest: ného ani nepoctivého nebo nepořádného od ní neviděla ani neslyšela. Nemohu nic zlého o ní povčdčti. Jakub Zástup z Křížkovic: Co se tkne p. dra Jese- niusa, jest k neb. Samuclovi Beránkovi, když v domě p. Samuele Kolina nemocný zůstaval, přišel, z těch nádob, z klerýchž nebožtík pijíval, aby nepili, a kde jest plil, přes to bosýma nohama nechodili, zapovídati, také že by lýž nebožtík zlou nemocí, totiž francouzy, nakažený byl, praviti měl, toho ničehož povědom nejsem. Také od výš psaného doktora nikda toho neslyšel aniž jeho u nebo- žlíka kdy viděl, krom od Mandalény Kolinový, že jest 10 sama. několikrát řekla, totiž že nebožtík Samuel, když no- mocný ješič byl, že [rancouzy má, jsem slyšel. Též aby p. Samuel Kolin nebožtíku Samuelovi ňákou cedulku, že by jeho v domě míti nechtěl, napsati a poslati měl, ne- vím. Dále co se dotýče, že jest p. Samuel Kolin často- kráte k ní Judyt chodíval, jí víno kupoval, do uší šeptá- val a peníze dával, toho povědom nejsem, kromě, byvše já, p. Všelečkovský, p. Daniel Hyrš a p. Jiřík Bejr, otce její Mandalény, s p. Samuclem Kolínem jednou v šatlavě novoměstský u ty Judyt a tu když se jí něco ptal, p. Daniel Iyrš řekl po latinsku p. Kolinovi, aby k tomu povolil, aby jí některou sklenicku vína dal, že bude hned lépe zpívati. Tak ji dal týž p. Daniel 2—38 skleničky, nic víc. M Lukáš Stránský ze Senpachu: Co se dotýče Samucle Beránka, když sem k p. Kolinovi do domu jeho 1. 1615 některého dne v postě k vobědu pozván byl, vyšel jest Samuel Kolin ze světnice na mazhaus, že by ho doktor Jesenius volati měl, a přijdouce zase do světnice lýž Ko- lin oznámil, že jesti opět dukát témuž doktorovi Jescniu- sovi dal a že jest mu pravil, aby daremně na Samucle, 

Strana 787
XXX. V Husové třídě. — Č. p. 288. ujce svého nenakládal, Ze jest vSechno daremní véc, neb že jest všechen zlou nemocí nakaženej. Aby sc hleděli v domé v&ichni s ním jísti a píli i také, kde on plije, na lo aby netlapali. A dáleji týž: Kolin: oznámil, že mu o tom, co mu doktor pravil, vzkáže aneb napíše, aby se bytem opatřil, že má bližší přátely nežli jeho, totiž sestru svou vlastní. A potomně na druhý den neb na třetí týž Kolin mně oznámil, že jesti jemu ujec jeho, totiž Samuel Beránek znse vzkázal, že ten doktor v hrdlo lže a aby on jakou takovou zlou nemocí. totiZ francouzy, jmíli m&l, a Ze, jak mu P. B. pomůže, že zdravější bude, jak téhož doktora kde potká, že do něho rapír vrazí. A potoin po některém malém čase, před Velikou nocí 1. 1616 asi tejden, svůj žívot dokonal. Vavřinec Přeštický: Toho povědom sem, že před stělím [udyt dle pozvání mně k vobědu od paní Anny, manželky Václava, koželuha v panským domě blíž mostu Pražskýho, do domu p. Pavla Libickýho z Libice dle uličky bydl(cího, jinak paní Anny Bobrovy dcery. Tu když bylo po obědě, byl sem žádán, abych došel do vězení šatlav- ního k dotčené Judyt a s ní rozmluvil o jakous cedulku, zná-li se k ní, že jest ji sama psala. V tom k mně přišel Jan Lounský obývající v St. M. s malkou svou z města Domažlic, potřebujíc inne, a když o své potřeby rozmlu- vili, ji sem jich žádal, aby šli se mnou. I všedše do šatlavy, však s povolením p. rychtáře městského, tu Judyt chovala dítě procházeje ee s ním po Satlavé. Byricka pak slyše, že chci s ní mluviti, vzala dítě od ní. Tehdy já sein se jí Judyt ptal, sama-li jest to písmo svou rukou pšala a zná-li se k němu. I nezapřela, ale přiznala se, že jest to všecko tak v pravdě a že to chce a bude mluvití až do svý poslední hodiny. Davši se do naříkání na Ko- lina, Ze jest ji on na to navozoval a aby lak mluvila, aby se nic nebála, Ze on jí nic udélali nedá. A pakli toho nebude mluviti a zvláště na jeho ženu, aby ji k své vůli ztrestati dal, že ji na prach spálití dá. S tím při tom „doložením, že jí křivdu před Bohem i přede vším světem činí a že jeho Kolina duše (v tom se nepamatuji, jak jest řekla) v pekle li jest či že musí býti v pekle. Velmi na- říkajíc, že její smrti Žádný vinen není, než on Kolin. A já sem ji v tom napomínal, aby pamatovala, poněvadž se s P. B. o své hříchy umluvila, rozhřešení od správce cír- kevního přijala na odpuštění všech svých hříchův a dojítí života věčného lo a krev pána a spasitele našeho mi- lého J. Kr. požívala, aby se spokojila. Ona pak vždy na- říkala na Kolina. V tom sem odjíti chtěl odvrativší: se od ní. I zaslechl sem, že pravila o nějakých rozinkách a chlebu sy. Jana a řeckým víně, že jí to vařila a v tom že přišla Kolinová do kuchyně a ptala se jí na to, kde jest to, jak jí dala vařítí. A ona Judyt že jí zase řekla, Zc jest to nyníčko od ohně odstavila, aby to nevyvřelo. A ona přišedší k vohništi Kolinová řekla: Hrome, nebu- deš mi toho více píti. A v tom že se Judyt vohlídla a zahlídla kornoutek, ale že neví, nesypala-li jest to tam aneb co jest bylo. Kryštof Stránský: Toho dokládám, že ty spisy a ce- dulky, kteréž jest mi p. Samuel Kolin u p. Jana Všeteč- kovskýho ukázal k spatření saumerované, jichž deset ku- sův bylo, sou všecky vlastní rukou jí Mandaleny Kolinové psané. V tom jednom poznamcnání sub numero I. táž Mandalcna oznamuje o způsobu otrávení Samucle Berán- ka, p. Samuele Kolfna ujce, Ze jest mu byl dán spánek, item prášek pod uzdaři kupovaný a potom utrejch v ja- blkich a v rejžový kaší strojeny. A tak že týž Samuel Beránek ludy smrtí sešel. V tom tolikéž poznamcnání to napsáno jest, že Dorna jest ji Mandalénu na to navedla, XXX. V Husově třídě. — Č. p. 861a-351b. 787 aby jí Mandaléna dala některý peníz, že jí toho jedna, co jesti svejmu muži dala a ten jesti od toho umřel. Item v tom poznamenání se nachází o nějakém sedláku, kterýž oznamoval o nějaký žábě, kdyby ji mohl dostati a kdyby ji spálil a prachu nadélal a dal vypfti aneb snísti, Ze by se po kusu padal. 40. 1618, 13. února. Rukop. č. 1029. (Revizí.) Ja- kož jest na J. M. C. — jakožto krále Ceského — Mania- lena Kolínová — vznesla, kterak by se s tím ortelem na právě St. M. Pr. — kdež o odvod outrpného vyznání zlé pamčti Judyt Sturmové činiti jest, učiněným a od J. Mt rad — veliké zkrácení a ublížení státi mělo. J. M. Cou poníženě pro milosrdenství boží prosíc, aby J. M. C., ja- kožlo král Ceský, takový ortel právem vrchním potvrzený na skrácení hrdla jejího se vztahující milostivě vyzdvi- hnonti ráčil, jakž táž suplikací to — zavírá, Tu — z po- ručení J. Mti Cé, jakožto krále Ceského, páni J. M. a vladyky, nejvyšší úředníci a soudcové zemští — páni mí- stodržící, též rady a soudův dvorského a komorního — ráčili sou v akta té pře — nahlídnouti a — vypovídati ráčí: Poněvadž jest se ze všeho toho — vyhledati ne- mohlo, aby se jí Mandaleně Kolinové — ublížení státi mělo, z té příčiny — při témž orteli — zanechávati ráčí. Stalo se v outerf po sv. Skolastice. * 1694, 16. října. Ružop. č. 2256 f. 463. Frant. Albrecht Menšík z Menštejna prodal paní Rosalii hra- běnce Šporkové roz. Vratislavce z Mitrovic dům svůj šosovní od starodávna u zlatých slov řečený vedle Betle- ina ležící, jakž takový dům po někdy uroz. paní Kateřině Menšíkové, roz. Pětipeské z Chýš na p. Mikuláše Men- šíka, syna jejího, a po něm zase na tohoto p. prodávají- cího, vlastního syna jeho, právem dědickým připadl, za 8000 zl. rýn. Číslo pop. 351a. 1. 1489. — Rukop. è. 2102 f. 416. Postquam Ma- lias de Chlumczan emit domum cum ipsius area sitam inter domos ciusdem Mathie ex una et Nicolai Bethiem- sky parte ex allera erga Nicolaum sartorem de Litomicr- zicz pro certa summa pecunie eidem plenarie et integre persoluaa — quam quidem domum magister civium et domini consules Maioris civitatis Pragensis ad grata cius- dem Mathie respicientes servicia, in quibus se exhibet et fuluris temporibus huic civitati pro bono communitatis nec non universitalis studii Pragensis profectum et hono- rem exhibere intendit, libertaverunt ab omnibus collectis, steuris, losungis, contribucionibus, dacionibus, vigiliis ce- lerisque iuribus civilibus. — Spojeno s následujícím čís. pop. 351b. Číslo pop. 351 b. (Kollej Loudova, Apoštolská.) *|. 1481, 18. ánora. A. C. 7. sir. 156. Maliák z Chlumčan, hejtman města Písku. i *2. 1436, 29. října. Opis uv archivu musea hr. C. My Sigmund, z božie milosti Rimský ciesař, vždy rozmno- zitel říše a Uherský, Ceský etc. král, vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzřie nebo čtíce slyšeti budú, že spatřivše a na tu snažnú práci i službu slovutného Mathiáše z Chlumpčan, věrného našcho milého, kterúž jest, i nákladuov nelituje, vedl a nesl pro naše po- ctivé a obecně všeho královstvic našeho Ceského dobré, 99* 

Strana 788
788 XXX. V Husově třídě. — Č. p. 851b. ježto v tom i v drahné škody skrze vězenic zašel jest, i chtiec jemu proti tomu k navrácení jeho nikladuov i škod naši také milost a vděčnost okózati, s dobrym roz- myslem ja radú naší ku prosbě ınnohych pänuov zeman i obcí Ceských zastavili sme a zastavujem, zapsali sme i tiemto listem zapisujem Smolnici, ves kněží: Rúdnických, v sedm stech kopách gr. pražských střicbrných a dobrých a to tlak, aby jmenovaný Matliiáš tu ves se všemi úroky a poplatky, rybníky, lesy i se vším, což k tomu příslušie, držal a jie požíval bez našie, našich budücích, králuov Českých, i úředníkuov všeliké odpory a překážky všeli- kakć pod úmluvú takovúto: Když bychom koli my, naši budúcí, králové Ceští, neboli ti, jimž by ta výplata spra- vedlivé příslušala, svrchupsanému Mathiášovi těch sedm set kop gr. dali a zaplatili, tehdy: hned žádného v tom dlenie nečině má i dlužen bude nám nebo těm již pra- vené vsi i se vším příslušenstvím poslúpití bez odporu i bez zinatku, to samo vymieňujíc, že týž Mathiáš nemá těch lidí mimo spravedlivé jích poplatky obtěžovati oby- čejem nižádným. A ktož tento list bude micli s často- psaného Mathiáše dobrú vuolí a svuobodnú, ten má i mieti bude všecko právo v tomto zápisu jakožto on sám. Na potvrzenie toho náš ciesařský majestát kázali sme přivě- sili k tomuto listu, jenž jest dán v Praze léta od nar. ete. tisícieho čtyrstého třídcátého šesticho v pondělí po sv. Simoniši a [udě, let království našich Uherského ete. v padesátém, Rímského v sedmimezcietném, Ceskćho v sedinináctém a cicsařství v čtvrtém létě. 1. 1448, 22. září. Oeconom. B. 7 /. 376. Já Jin- drich z Komárova — koupil jsem rychtářství s dvorem, s krémou — což k tomu rychtářství v Drahelčicích pří- sluší, u slov. Matiáše z Chlumcan a od poctivé paní Marty od srpuov, měštky St. M. Pr, za 80 k. gr. pr. Kteréžto rychtářství i s dědinami k mistrům do kolleje Karlovy s ouroky vysazenými přísluší. Na den sv. Mauricia. (Tohoto spisu v Unhošti vidimovaného z originálu pp. mistrům podal Výšek, rychtář Drahelčický a. 1594.) 2 1445, 4. září. Rukop. č. 2202 f. E 20. Mathias de Chluméan residens in Mai. Civ. Pr. emit mediam par- lem vinee dicte Vynéck expositam el locatam crga Mau- ricium de Nova Civ. Pr. pro XXX s. gr. — Act. sabbato ante Naliv. M. V. 8. 1446, 10. listopadu. Tamież f. F 27. Au- gustinus saponista, civis Nove Civ. Pr. emit vineam Vénéek silam inter vincas Vincencii de Leta curia et Ry- bonis ex una et viam, qua itur in Karlsstin et penes vineam eiusdem Augustibi erga famosum Mathiam de Chlumpéan pro LXXX s. gr. Act. fer. V. ante Martini. 4. 1447, 14. ledna. Tamléz jJ. G 2. Jakož byla nesnáze a róznice mezi Augustinem z Nov. M. Pr. od husy a slovutným Matiášem z Chlumpčan o vinici, ježto slove Věnček, kterúžto vinici Augustin kúpil u Ma- tiáše předepsaného za osmdesále k. gr. za svobodni beze všeho platu —. Pak mezi tiem zjevila (?) jse kopa gr. platu na té vinici, kterážto kopa stojí v listech hlavních Matiášových v knichách městských v Velikém Městě Pr. A když byla mezi nimi nesnázka o tu kopu platu, že chtěl Augustin, aby jemu tu vinici očistil od té kopy gr. platu, tehda Matiáš odpověděl: Neviem před kým to jmám uči- nili. Však tebe iżśdny nenapomina z té kopy platu a mnoho lect drzána ode mne i od jinych a iZádny nena. pomínal z (ć kopy gr. platu. A my perkmistr Vaclav Biiezka i s svymi pany konścly -- vyikli jsme tlakovým obycejem, aby Matiś$ Augustinovi spravoval do dne a do roka a Augustin aby sódy na rulhize volal. A jestli że by kto nařekl tu vinici v té kopě gr. platu anebo z kterých XXX. V Husově třídě. — Č. p. 851b. jiných platuov, aby to spravil do dne a do roka. A po dni a po roce schválili by to pp. konšelé Velikého M. Pr., že na tom mají dosli jmicti obč strany. Pakli by co jiného rozkázali páni předepsaní, to aby šlo. Act. sabbato ante Anthonii. 5. 1452, 95. listopadu. Rukop. ć. 2141 f. 2. V 16 při, kteráž jest byla mczi slovutnym Malińsem, J.ouda řečeným, z jedné a pani Barboni z Dehnic, nynie v Cej- kovśch bydlem, z strany druhć o XI] k. gr. dluhu túž pani Barborü neboZce Strabochovć povinnych, kterychzto XIC k. gr. Matiásovi svrchupsanému táZ Strábochova k do- bývání jest odkázala, i slovutný Ilcreš a opatrný Prokop krajčí, ubrmané mocní od stran již psaných v té při vy- daní, takto sú mezi nimi vypověděli; aby paní Barbora dala a vyplnila šest k. gr. témuž Matiášovi, jakož již 1111 k. bez XX gr. jemu jest dala, a dvé kopé a XX gr. jeinu jest Matějem Perníčkem ku plnění o sv. Martině najprv příštiem uručila. Kterýžto i slíbil jest. Druhych puk šest kop. gr. paní Barbora sstipila jest témuZ MatiiSovi na Janovi Mlé&kovi, jemuZto dvuor svuoj v Dehnicích byla jest najala, aby sobě na jeho statku těch VI k. gr. do- býval. A to Matiáš od ní přijal jest i přijímá, neb táž paní Barbora v plné radč vyznala jest, že s Mléčkem o těch V] k. gr., kterýchž jest byla Matiášovi postúpila, žádné jest úmluvy nevzala, a to chce ústně znáti všudy, kdež by Matiášovi toho bylo poticbic. KterüZto paní Bar- boru Matid$ svrchupsany propustil jest i mocí tohoto zá- pisu propúštie z těch XII k. i ze všech jiných dluhóv a zápisuov, což sč Štrabochové dotýče, a zejména od zá- pisu na Hradčanech na XXI k. X gr. zapsaného, z nichžto svrchupsanych XII k. gr. jsi poslednie penicze, svobodnu, prazdnu i ovśem kvilu s jejiemi dedici a budieimi, sli- bujie jie uni dódicóv a budicich jejich z ničehéhož viece neupominali sám skrze sě nebolito skrze kohokoli jiného nynie i věčně. Pak jakož Anička, sestřenice Štrábochové, byla jest sstavila téch INI k. bez XX pr., propustila jest i propúštie s Matějkem, mužem svým, a ke všemu, což v tomto zápisu psáno stojí, svú jsta oba plnú vuoli při- dala. Klerúžto výpověď v&ichni svrchupsaní slfbili s sobě zdržeti a v celosti zachovali pode ctí a pod vicrí a pod 16 pfe ztracením. Act. die b. Katherine oc LII. 6. 1460, 15. září. Tumlćż J. 3ll. Margaretha, relicta. Mathie dicti Louda de Chlumcan, fassa csl, quod d. Czenko dc Klingstein, purgravius castri Pragen- sis, naulus cius, el Sigisinundus ub asinis, tulorcs Matic prefati, sibi fideliter ac sufficienter pro iure suo, quod ha- bere dinoscebatur vigore testamenti Mathie Louda prcli- bali, in domo ipsius sita pens domum Nicolai Hesolt immediate fecerunt. Act. fer. post Nativ. M. V. 7. 1460, 15. května. mE €. 992 [. 253a A. C. XXVIII str. 217. (KXaft Matiáte z Chlumčan.) Ve jmeno pána Boha vÉemohácieho, syna jeho i ducha svatélio amen. Poněvadž nic jistějšícho nenic, než čáka smrli, a nic ne- jistějšícho než hodina smrti člověku smrtedlnému, protož já Maliáš z Chlumčan obávaje sč, aby mne amrt neza- stihla, když bych sč snad nenadál, a skrze to o mé zbo- žie | o statek, kterýmž mně Pán Buoh z své štědrosti nadělil, mezi mými přáteli anebo kterýmiž jinými koli lidmi svárové a nesnáze nevznikly, zdrív jsa va životě i na rozomu, z mého ze všeho zbožie i statku mně z ščo- drosti všemohúcieho Pána Boha pójčeného zpósobuji, či- ním a zjednávám své pravé a poslednie porucenstvie tiemto řádem a obyčejem v dole psaným. A tyto své po- ručníky a správce činím urozeného pána pana Cenku z Klinštejna, purkrabí hradu Pražského, a slovntného Sig- munda z Dyte&ky, méSiénina pražského, a jim toho věřím, 

Strana 789
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 851b. że což sč v dole píše, že loho budú věrní dokonaltelé, jakožto moji mocní poručníci a obránce. Napřed znamenaje a pilně patře z hodných příčin k obecnému dobrému, cli a chvály božie a jeho svatého zákonu rozmnoženie umyslil sem miesto zjednati svo- bodné, na němž bych mohl řádně vzdělati a uslaviti col- legium, a to s volí pana purgmistra a konšeluov i všie obce Starého Města s přivolením. A to sem učinil, s boží pomocí vykúpiv duom s městištěm, kterýž ležal nn roze z jedné strany kaply Betléma a z strany druhé Mikuláše Betlémského a tudiež vedle toho někdy Hrádka krajčieře, a polom na jeho mieslć Mikuláše krajčicře, veškeren ot- vod porušený, kterýžto stál dlúhé časy a leta pustý. Ten já zaplaliv úplně a docela, napřed pánuov i obce s při- volenim jednostajnym i usłavil sem svfmi náklady vlast- nimi tu collegium, řečenú Apoštolská, chudým, studentóm a žákóm k vobývání, kteříž by sě chtěli učití v písmě, napřed v zákoně božiem i v jiných písmech svatých. A kdyžby s pomocí boží z toho umčěnie došli a chtěli z nich hodní kněžíe býti, aby ot hodných a řádných biskupuov světiece sč slovo božie věrně vedli a vobecnému lidu všudy, kdež by přístup a slyšenie mohli mieti, bez la- korstvie všelikterakého a Pánu Ježíše tělo a krev pod obojí zpuosobú všem vuobce rozdávali a v tom pána Je- žíše, apoštoly jeho i jiné svaté doktory prvolnie cierkve svaté společně následovali a čtenic jeho svaté v skutku plnili. A kteřížby žáci anebo študenti řádem v tu kolleji vstupovali a od správcí starších (udicž nad nimi usiano- vených přijímali a tak s pilností sě učili, jakož tuto i v jiných na to micsto v privilejích položeno a napsáno jest i pod pečetmi pánuov Starého Města, Nového i Malé Strany utvrzeno a upevněno šíře stojí. Potom list a zápis ot slavné paměti ciesaře: Sigmunda, Rímského a krále Ceského, pána mého milostivého, kterýž mi dal a na něm zapsal ves Smolnici kněží Rúdnických v sedmi slech ko- pách gr. za iné práce a za škody, kteréž sem bral, pra- cuje pro obecné dobré země této i Jeho Milosti poctivé, a těm lidem človččenstvie a poslušenstvie rozkázal jest slíbiti, jakož ten list a zápis pod majestálem jeho šíře slovo ot slova okazuje a svědčí a takto sě počíná: My Sigmund, z božie milosti Římský ciesař, vždy rozmnožitel říše, Uherský a Cesky oc krdl vyzndvdme tiemto listem oc. Jtem drubý list téhož ciesaře a krále, v němž přikazuje všem úředníkóm a poddacím(!), aby mne hájili v tom a bránili, ač by kto proti tomu majestátu chtěl který zma- tek ancbo klerú překážku učiniti, jakož laké týž list to v sobě drżi a okazuje. A počíná se takto: My Sigmund, z božie milosti Rímský ciesaï oc. Item list Lünskÿch, v němž jsí sč zapsali všecka obec jich mésta pod svû větší pečetí na polovici platu té vsi svrchupsané Smolnice i s jejími se všemi puožitky i příslušenstvími, jakož toho list jich, kterýmž jsú sě zapsali, široce okazuje a svědčí. Než znamenitě k tomu přidávám toto: Aby svrchu- psaní poručníci, správce « obranitelé mého kollcje svrehu- řečeného statek ten jim svěřený, napřed popsaný, věcně po mé smrti vydávali v ruce direktoruov kolleje té, kte- říž nynie jsí ancb polomně časy budú. A oni vérné lo řéditi mají na potřeby študenlóm, kteříž by v něm kol- leji obývali, což by jich mohlo nn to živnost mieti. Také duom svuoj, v němž bydlím, u sedmi anjeluov, toho po- rúčiem a odkazuji pravú polovici Margretě, ženě své milé, aby v něm bydlila a vuoli jmèla, donévadz by se jic zdálo, a to jelž po mé smrti, A kdyžby ten duom prodán byl, tehdy polovici penčz ona vezmi a druhá polovice bud bratruóm mým vydána: Martinovi, Havlovi a Janovi. A ti buďte rovně ticin rozdělení. A své ženě a poruční- XXX. V Husově třídě. — Č. p. 861b. | 789 kóm věřím, že tak učinie a těm mým přátelóm již řeče- ným tu polovici vydadí po prodání bez prodlévánie. Také ženě mé napřed psané na jejiem ložniem rúchu i na cho- díciem nebuď překážicno. A což bych znamenal anebo komu co mimo tento kšaft cožkolivěk odkázal auebo dal pod svý pečetí, aby to moc mělo, jakožby v tomto kšaftu popsáno stálo. A toho všeho věřím napřed psaným poručníkóm, že toho budú věrní a praví obránce, jakožto svrchupsaného mého statku a zbožie. Ale toto sobě zna- menitč vymieňuji, Ze dončvadž sem, že mám a chci toho domu i všeho, což sč svrchu píše, mocen býti a to pro- dati, dáti, zastaviti, smčniti i všecko učiniti, což by sč zdálo a líbilo, jako z svého vlastnícho, bez překazy [pře- kážky ?] všelikteraké. A v tom sobě zachovávám, abych svobodu měl plnú poručníky jiné k napřed psaným při- stavili, kteříž by mi sč zdáli a líbili, anebo na jich miesto jiné postaviti. A to mohu učiniti listem pod svú vlastní pečetí, ač by mi toho potřebic bylo. A toho všeho na potvrzecnie a pro lepšie jistotu žá- dal jsem pana Jana z Byslavic, vo ty časy rychtáře Sta- „rého Města Pražského, a dvú pánuov přísežných konše- luov, pana Jakuba Sobka a pana Jana Pytlíka, aby své peceti privésili k tomulo listu na svédomie. Jenz jest psdn léla od narozenie syna boZieho tisfcieho &lyfstého Sede- sátého den svaté Sophie. 8. 1460, 15 září. Tamléž str. 311. Johannes de Luna et Gallus de Chlumèan fassi sunt suo et Martini, similiter de Chlumcan, nomine, se percepisse XXI s. gr. ipsos iuxla teslamentalem delegacionem Matie Louda de Chlum- can — concernentes —. Act. eod. die. 9. 1472, 9. března. A. C. I str. 306. List dílčí knížat Minstrberských. — dóm, ježto slove sv. Apoštolóv, též v St. M. Pr., i se zbožím též collegium, to sobě také všickní k společnému držení a spravování pozuostavujem. 10. 1493, 26. prosince. Rukop. č. 2004 r. S 5. Cle- mens, baccalarius de Laude collegio, habens decedere de hac luce advocavit ad se viros fide dignos magistrum Paulum, direclorem capelle Betlem, d. Adam, Vilum po- rybny et coram eis resignavit et relegavit censum annu- um proprium ct hercdilarium in vinea, que sita est post ianuam montis, quam nunc tenct Vilimek de domo Ore- mus, in eadem vinen LXXX gr. pro collegio Loude et directoribus dicli collegii. Act. fer. V. post Naliv. domini. 11. 1506, 19. března. Orig. arch. univ. a desky zem. velsi ć. 6. /. G 12. Ve jméno božie amen. Já Jan Ziež, měštěnín St. M. Pr., vyznávám tiemto listem obecně přede všemi, kdež čten nebo čtúce slyšán bude, že ač- koli z dopustenie bożieho nemocen jsem a nedużiv na těle, však proto paměti dobré a svobody rozumu užívaje, nechťe tomu rád, což na mně jest, by o statek a zbožic mé po imnně zvostalé, kteréž na zemi mám mně z daru bożicho puojéeny a puwuojčené, kteří svárové a nesnáze mezi příbuznými a přáleli mými po mé smrti se dáli, toto mé poslednie porucenstvie a konečný úmysl vuole mé o témž statku a zbožíe mém mocí tohoto kšaftu mého tiedim a zpuosobuji obyCejem takovýmto, tak že lo dě- dictvie a zbožie mé, kleréž mám ve vsi Meciri, blízko u Kunczberka, toliż lidi, dvory kmetcie s platem i se vším k tomu příslušenstvím, tak jakož mi dsky šíře svědčie a ukazují od Jana Březenského ze Chcebuze, dal jsem a olkázal dobrovolně po mé smrti i mocí tohoto kšaftu iného dávám, otkazuji a porúčiem mocně direkto- róm a kollegiatóm kolleje Loudovy v St. M. Pr. na rohu u Bethléma ležící, nynějším i budúcím, ke jmění, držení a k dědičnému požívání i k učinění s ticm jako s svým vlastním dědičným, beze všice přátel mých i jiných všech 

Strana 790
790 XXX. V Husově třídě. — C. p. 8b1b. lidi odpornosti a překážky. Na polvrzenie i buduücie pamět toho prosil jsem slovutného Víta Sternberka, v ty casy rychtáře, a slovutné opatrnosti pánuov Jana Nastojte a Víta, starého porybného, konšeluov přísežných nade- psaného Starého Města Pražského, že jsíí pečeti své dali přivěsíti k tomuto listu. Jenż jest psán a dán léta od n. s. b. tisícieho pětistého pátého tu středu velikonoční. 12. 1506, 21. června. Desky zemské větší č. 6 f. D 28. Ve jméno —. Já Matouš z Chlumčan a na Chlum- čanech známo činím tímto listem: Jakož mám povolení a mocný list od nejjasnějšího knížete a pána Vladislava, Ceskóho króle oc podle ktereżto moci aneb listu oc o všech dětech svých i o všem statku svém řídím a půso- bím takovým obyčejem: Najprvé všech dětí svých a všeho statku svého řidím a činím pravé, mocné a dokonalé po- ručníky, napřed a přede všemi první a najvyšší poručnici urozenou vladyku pani Fisku z Selndorfu, manželku svou milou; jí ku pomoci a k radě přidávám urozené vladyky p. Bohuslava z Štahlav a z Doupova a p. Lvfka z Rencc a v Lukavici; mimo všecky a nade všecky jim věře, jako svým milým, dobrým a zvláštním přátelům, že děti mé a statek můj říditi budou a spravovati, jako praví, mocní a věrní poručníci, beze všeho téhož statku umenšení. A to až do let Zikmunda, syna mého najstar- šího, rozumných a spravedlivých. Toto také řídím, aby: nadepsaná Elška (u na statku mém v Chluméuncch na tvrzi: byt svůj měla a živnost svou pokojně až do stavu svého vdovského změnční. Pakli by stav svůj změnila, tehdy aby jí odtud z statku mého půldruhého sta k. gr. m. vydáno bylo. Pakli by se nevdala, tehdy aby tu přece na Chluméanech trvala a byla od poručníkův nebo od synův mých poctivě a s dostatkem chována byla. Pakli by se který syn, přijda k letům spravedlivým, tak nc- zbedny trefil a s ní, jakožto s mateří svou, neuměl a ne- chtěl, jakož povinnován jest, nakládati, jí protivenství činil, a ona paní Elška s nimi, s syny svými, ancb kte- rým z nich sbyti nemohla a odtud z Chlumčan jinam se bytem svým hnula a ještě stavu svého vdovského že by nezměnila, tomu chci, aby jí z toho statku Chlumčan 1/5 sta k. gr. č. od synův mých dáno bylo, a to v jednom roce od jejího z Chlumčan hnutí pořád zběhlém. Dále rozkazuji, kdyby Markéta, dcera má, k letům přišla ro- zumným a vdala se s radou a vůlí bratří a přátel svých, aby jí sto k. gr. č. vydáno bylo, s postel šatů a výprava slušná. Oznamuji také, že já žádnému nic dlužen nejsem, ale což kdo mně dlužen a povinnován jest, ty a takové dluhy všech osob sepsal jsem svou vlastní rukou v re- gistra zvláštní. O tom o všem manželka má dobře ví a jí takové dluhy dobývati a z nich upomínati poručil jsem. Coz se pak register a penéz královských u mne necha- ných a mně svěřených dotÿte, o (tom o všem svrchu- psaná manželka má a mistr Jan z Úterého, kanovník ko- stela Pražského, dobře vědí, a jí, manželce své, o tom poručil jsem tak: Ncuchova-li mne P. B. smrti, že v tom omyl nemá býti žádný a ta registra královská a ly pe- níze královské mou pečetí zapečetěny jsou. Na svědomí toho pečeť svou vlastní k tomuto zřízení svému, kšaltu a poslední vůli své přivěsil jsem a prosil jsem uroz. vla- dyk p. KriSlofa z Hermsdorfu a p. Václava Dobrského z Tmáně, že sou pečeti své podle mé na svědomí dali jsou přivěsití k tomuto listu jim bez škody. Dán v so- botu před sv. Janem kř. I. 1505. Ve dsky vložen I. 1506 v pátek po sv. Remigii. 13. 1510, v listopadu. Rukop. archivu univ. Oec. B. 13 f. 93. (Vÿpovèd Sesti pánü o zahraZení vokna pti zemi koleji Loudové.) KdeZ Bohuslav a Simon kollegia- XXX. V Husově třídě. — C. p. 801b. tové z collegium Laudae, jsouce vysláni od direktora té kolleje, mistra Pavla, toho éasu administratora, Znlobu nèi- nili — na Petra Betlemského, souseda svého, že by jim vokno u svého domu na jich dvůr v té kolleji udělal. (Betlemsky musel okno zazditi.) 14. 1518. — Rukop. ć. 1046 f. 91. Gallus de col- legio loudae, ac piísahy na kříži učiniti nechtěl, ale to vzal k své víře a k své duši [a svódcil.] 15. 15923. -— Rukop. č. 1047 f. B 20. (Mezi mi- strem Václavem Altem, mistrem Tomášem a mistrem Ja- nem Přeštickajm, direktory kolleje Apoštolské, z jedné a poručníky statku po neb. Viclavovi Pikartovi z strany druhé.) Kliment z domu Domažlického vyznal: Požádali sú mne mistr. Jan a mistr: Tomáš, abych s nimi došel k neb. doktorovi Vítoví ten den před smrlí jeho. A když sme k němu přišli i mlůvil jest k němu mistr Jan: Pane doktore, teď sme k vám přišli s p. Klimentem, co se dotýče neb. mistra Pavla, administratora starého a kolleje Loudovské; žádáme vás, abyšte před nim odpověděli. Od- pověděl neb. doktor: Však sem já pověděl Václavovi ba- kaláři všecko, jak jest. On to ví. Rekl m. Jan: Milý p. doktore, on bakalář od nás tu při vede. Než teď sme my přišli s p. Klimenlem, abyšte také před ním tu věc oznámili. A on pověděči: Koupil neb. m. Pavel louky za CCCC a když mu z nich úroku neplatili, i slýskal sobě ' o to. I prodal je zase Pocernickému a pravil, že sou | jemu ty penieze svěřeny, aby koupil plat k Loudovské kolleji, aby tu dva neb tfi kollegiati držání byli, kteříž by se iu theologia ucili. M. Martin Klatovský; To mi jest védomo, kdyZ sem byl servem u m. Jana Přeštického, že neb. mistr: Pavel, administrator starý, vystěhoval se z kolleje Veliké k neb. Václavovi Pikartovi a jeho neb. Václava čeleď nosili sú truhly i jiné jeho věci k Václavovi Pikartovi. M. Tomáš Vlašimskaj: Sem toho dobře svědom, že m. Pavla, administratora starého, žák nebo servus jeho stěhoval do domu neb. p. Václava Pikarta do pokoje. A potom po smrt téhož mistra Pavla, když sme přišli do toho pokoje o klíčky, které měl neb. od privilejí z Ve- liké kolleje, nemohli sme těch klíčků najiti, neb bylo mluveno k neb. p. Václavovi, že by měl míti ňáké pe- níze, kleréž náleží ad collegium Laudae. Odpovédél p. Václav, že já o žádných penězích nevím a já musel své na pohieb nalożili. Potom sem mluvil s neb. m. Väcla- vem Rožďálovskajm, však by on mčl míti ňáké peníze od kolleje Loudory. A mistr Vaclav nebožtík pověděl: Však jest na tom p. Vaclav, że chce plat kupili na jed- noho kollegiala. A to sem slychal od neb. doktora Víta, że jest neb. mistr Pavel koupil ňáké louky u Běchovic za CC k. gr. Ale nepravil, za jaké nebo čí peníze. Jiří Dvorskaj řezník: To mi jest vědomo, když jest neb. m. Pavel Zatecký kúpil louky pod Bèchovicemi od ncb. Rambouska, tehdy já šel sem k neb. m. Pavlovi i nalezl sem u něho p. Zikmunda Vaníčkovic an s ním sedí. l optal se mne m. Pavel, co potřebuji. A já řekl: Pane adıninistratore ınily! Slyšel sem, že ste koupili louky od Rambouska Jestli že jste jich žádnému nenajali, ráčíte-li mi je najii? A při tom sem p. Zyky žádal za přímluvu k němu. 1 tak se stalo, že jest mi je najal na XX k. do roka. Pak druhého roku přišel sem opět k něm žádaje ho, že sem draho najal, aby mi něco ráčil uleviti. A on nechlčl, pravě, że sem je proto koupil, aby k kolleji plat šel, aby se měli nač učitií. A já pověděl: Milý p. mistře, já nemohu jich tak draho drželi a také bych já p. kol- legiatu nenadál. I Scl sem s tím od něho pryč, 

Strana 791
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 8561b. Jiřík bakalář Zateckaj:: Jest mi to dobře vědomo, že neb. mistr Pavel Zateckaj dosti čas dlúhaj stěhoval se z kolleje Veliké ku p. Václavovi Pikartovi & jeho Václa- vova čeleď pomáhala ho stéhovati. Johannes bakalář, syn Václava bakaláře někdy od bílého Iva: Toho sem vědom, že jest mne i druhého Jo- hannesa Locanta do collegio Loudae posílal neb. admi- nistrator mistr Vaclav Litomy3lskaj ku paní Markétě, někdy Václava Pikarla manřelce, aby penieze dala; kteréž má náležející ad collegium Loudae. A ona odpověděla, že nic o tom nevím, než až p. bratr nebožtíka Václava nahléduc do register, dím na to p. administratorovi odpověď. Simon, portulan z kolleje Veliké: Toho sem vědom, Ze jest servus neb. im. Pavla Zateckého stěhoval a nosil jebo věci ku p. Václavovi Pikartovi do pokoje tu u vrat radních. Jakub, písař radní: To v paměti mám, že ncb. m. Pavel Zatccky, administrator toho času, mluvil přede mnú za Živnosti své (a toho nepamatuji, kdo jest více při tom byl) že má ňáké peníze od Loudovy kolleje a že by rád koupil ňákú louku ajsa za sto k. gr. č., aby tu studenta chovati mohl. Pak potom koupil jest nějakú Jouku a pro- dal ji zase. Zigmund Vanickovic z ungeltu krále J. Mti: Jest tomu již několik let, že poslal pro mne neb. Pavel Zateckej, tolio Casu administrator, A mél pri sobě na ten čas mistra Václava Korandu. I mluvil ke mné: Mily p. Zigmunde, vím, že ty máš s Jiffkem Rambüzkem známost obyćcejni. Slyším, že chce louku prodali, kterou má u Běchovic. A já mám peníze kollegiatské i chci ji koupiti k kolleji, aby mohii z té louky plat míti, aby mohli při svém učení lépe státi. Než kolleje jest přede mnú nejmenoval, k které jest kupoval. I já sem s Rambouzkem o to mluvil. A po- tom jest on mistr Pavel od něho louku koupil a jiným ji také pak najímal. 16. 1685, 16. listopadu. Rukop. c. 554 f. 300. Mistr Jan Zahrádka, direktor kolleje Loudovské, prijal X k. gr. č. nebožtíkem Bohuslavcm z Němčic do též kol- leje kšaftem svým odkázaných. Act. fer. II. post Briccii. 17. 1538, 22. cervna. Pukop. ć. 2134 f. 287. Jakoż jest někdy nebožtík Bohuslav z Čechtic v kolleji Lou- dovské obývající kšaftem odkázal Anně, přítelkyni své, X k. gr. č. a číši stříbrnou XI1III lotuov vážící s pozla- cenými kraji, a s tím se vším túž Annu poručil jest ne- božtíkovi Janovi Kumpanovi, a týž nebožtík maje se z to- hoto světa bráti napřed dotéená Annu porucil jest Petrovi Velikému mocně k opatrování. — Act. sabbalo post Corp. Chr. 18. 1551, 10. prosince. Monnmenla univ. Prag. 111. sir. 143. Die Mercurii post ferias s. Nicolai com- paruimus de mandato archiducis Ferdinandi locum tenentis in camera regni, ubi nobiscum actum est de collegio Loudae ac significata est dif(icullas S. Mystopoli admini- straloris, que ipsi a collegio el ea domo eveniret, vo- luntas archiducis jn loco R. M. addita comminacione. Ad hec tum archiduci quam R. M., quae paulo post Pragam Vienna reversa est, tale responsum dedimus: Primo ex parte gravaminum, quae d. administrator se a collegis perferre dicit, nos diligenter praecepisse collegis, et sub- iude praecipere, ut pacifice et convenienter iuxta statuta eorundem collegiorum se gerant: nec dubitamus, quin sic fecerint et adhuc faciant et se gerant, praesertim cum d. administrator nihil tale de eis ad nos retulerit, imo et hunc statim cum talia a V. S. R. M. consiliariis nobis significala cssent, collegis ea, de quibus d. administrator XXX. V Husově třídě. — Č. p. 851b. | 791 congueslus est, diligenter exposuimus, requirentes, an quippiam tale accidisset: verum illi omnibus contradicunt affirmantes, se officiose et reverenter erga d. administra- torem gessisse et adhuc gerere, et imposterum idem fac- lurus esse, nec ulla in re molestos illi fuisse. Secundo ex parte obstructionis fenestrarum, ne per eas in cubi- cula d. administratoris inspiciatar, haec V. S. R. M. hu- militer referimus, quod eiusmodi obstructione fenestrarum omnes eae camerae collegiorum oblenebrarentur et prorsus sine luce esse cogerentur, praesertim cum aliis fenestris careant. Atque ita nemo collegarum in eis nec habitare nec studiis operam dare posset; nec eciam consentaneum est, ut ita quemadmodum narratur, per illas fenestras in cubicula d. administratoris inspectio fieri possit, cum ea aut vitris aut densis ligneis cancellis munita sint. Ac haec praedecessores d. adininistratoris de nulla re, quae ipsis gravamini esse posset, antca conquerebantur, id quod re ipsa cognosci potest, si V. R. M. id inspici committere dignaretur. 'ertio, quod attinet ad condescensionem d. admini, stratori cuiusdam loci in collegio, cum 1s sine dubio cius- modi loco partem collegii Loudae, quam antca expetivit- V. S. R. M. domino nostro graciosissimo, quae difficul. tates et. detrimentum in collegas ac domum tali condes- censione redundaret, humillime et cum omni submisione, uL res jpsa melius cognosci queat, lec referimus, quod is locus, quem d. administralor expetit, non sit desolutus, sed eo collegae semper usi sunt el hactenus utuntur, nec sine eodem commode ibidem vivere possunt. Et si vo- luntate dei id fieret, siculi cerla spes est, ut V. S. R. M. iuxla suum graliosum promissum pro naturali propensione erga Pragense studium, ut ad pristinam dignitatem et statum reducere dignetur, numero studiosorum aucto non solum ea parte domus atque iis habitationibus, sed multo pluribus opus erit. Preterea talis condescensio esset contra voluntatem et testamentum eiusdem collegii fundatoris piae memoriae Mathiae Loudae a Chlumczan, quondam iudicis curiae regni Bohemiae, qui domum illam propriam ad inhabitandum studiosis tantum ac collegis legavit. Idque propler gloriam omnipotentis dei, utilitatem et honorem patriae, matris suae, et salutem specialiter animarum. Quod si conlra eiusmodi volunlatem et ordinacionem a nobis aliquid aut mutaretur aut. concederetur, veremur, ne et deum et nostras conscientias graviter offendamus ct alios pios homines, qui bono animo simile beneficium conferre vellent, a tam pio proposito alienemus, Atque ea volun- las et fundatoris ordinatio facta est cum consensu divae memoriae praedecessorum, regum Bobemiae, eorumque pri- vilegiis, insuper et V. S. R. M. domini nostri gratiosis- simi confirmatione roborata est, ut ila, quemadmodum antiquitus ordinatum et in usu erat, tenealur et servctur sine violationc; et iuxta eam fundatoris ordinationem et divae memoriae regum Boemiae et V. S. R. M. do- mini nostri gratiosissimi confirmalionem a praedecesso- ribus nostris ct a nobis tenebatur et observabatur et adhuc tenetur, in usu est et observatur sic, quod nobis est a praedecessoribus concreditum et relictum, ut inlegrum sicut accepimus, nostris posteris conservemus, obligatione tenemur. Nec cuiquam antea itg, ut d. administrator ex- petit, concedebatur. Insuper V. S. R. M. ex sua libertate et sua regia gratia in eadem confirmatione studio Pragensi hanc gra- tiam conferre dignatur, ut quicquid a benefactoribus Pra- gensi studio legatum wit et anliquitus ad collegia pertinel, eo libere et citra omne impedimentum uti possit, et ne quisquam collegia, quaeque ad illa pertinent, sibi usur- 

Strana 792
799 XXX. V Husově třídé. — Č. p. 851b. pare nec ullo modo se interponere audeat, sed iuxta ve- terem formam ac libertatem ut omnia conserventur; et V. S. R. M. non ita, dudum ad nos talia gratiose dicere dignata est, quod non velit bona ecelesiastica cum iis, que ad universitatem pertinent, commisceri el ad alios usus, quam sunt legata, converti, Quarc a V. S. R. M., vcluti domino nostro gratiosissimo, humillime et cum summa submissione oramus ct rogamus, ut V. S. R. M. hanc nostram sinceram expositionem et gravamina, quae lali condescensione collegis evenire possent, gratiose sus- cipere et ponderare ac iuxta voluntatem ct ordinationem pracdicti piae memoriae fundatoris et iuxla divae memo- riae regum Boemiae privilegia et V. S. R. M. domini nostri graUosissimi confirmationem et iuxta. V. S. R. M. graliosissimam volüntatis significationem ad hanc iuxta laudabilem formam nostrorum maiorum in inlegro usu ct possessione ciusdem collegii studium Pragense el nos gra- liose relinquere et conservare, tamquam dominus noster gratiosissimus, dignetur. 19. 1556. — AMonuunenla univers. Prag. 111. str. 154. Haec conclusa sunt, quae a R. M. peterentur: — VI. Ut reversus nobis collegii Loudae a Mystopolo tradatur, ne pars collegii hac occasione periclitelur et ad Bethleem parocho pertinere vidcatur. E 20. 1567. — Mouumenla I(l. sir. 170. (Zádost university o obnoveu( düchodü. Redditus collegiorum sunt isti: Collegii Apostolorum, alias Loudac 131/, s. 12 gr., collegii Nazareth 381/, s. gr. 21. 1582, 20. srpna. Veleslavśnitu kalendd? sir. 44/. V pondělí Na nebe vzetí P. M. umřel v St. M. Pr. 'Tomó$ Hussinecius Vodñanskÿ, v lékařství doktor. Na- zejtří pochován. 22. 1085, 25. ledna. Oeconomica B. 13 fol. 5. V pátek den (?) po sv. Pavla obrácení Jiří Horský z Vy- sokého prodal dva dvory v Mečíři kolleji L. za 160 k. gr. č. 23. 1692, 16. prosince. Occonom. B. 13 fol. 58. Ve stfedu po sv. Lucii ráno, kdyZ byly rationes délány kolleje L. oznámil jsem pp. mistrům, že p. Kříž Chvalský daroval kolleji L. 10 k. m., kteréZto peníze dluzen jest mu p. doktor ZáluZansky. Aie že změnil svůj úmysl a dne včerejšího poslav ke mně žádal, aby mu lo psaní vráceno bylo, kterýmžto takové peníze dotčené kolleji odevzdal. 1 snesli se na tom vSickni, Ze datum non revocatur, po- névadZ ji> i prve jsou ty peníze přijaty, a poučěvadž p. Kříž jest muž dobrý, že se nenadějí, aby měl měniti len svůj oumysl —. 1 vešly jsou do počtu ty peníze. 24. 1593, 7. prosince. Vamléž fol. 67 Post- ridie s. Nicolai proponoval jsem o střechu strhanon nad kollejí L., mám-li ji dáti pobíti, aspoň ty díry, aby víceji grunty nezamokaly a do kolleje nepršelo. Dictum: P. děkan Bácháček, p. m. Marek že nevědí, kterak by to mohlo býti, poněvadž avi peněz není ani bezpečno, aby na ty shnilé střechy měl kdo lézti. P. Jan Bystřícenus, může-li to býti, ty díry aspoň aby se zahradily. 26. 1694, 6. srpna. Tamléž fol. 88. Die Trans- figurationis ohlésil jsem před p. děkanem a pp. di- rektory, že jsem již podle snešení v L. kolleji studnici dal spraviti a krov všecken na stemfle vzíti, takže již nic Jiného nepozüstává, ne2 by se zacaly zdi stavéti. ProtoZ že žádám. aby se na něčem ráčili snésti, odkud bych peníze na takové stavení vzíti měl. A poddaní p. děkana aby některý vůz písku k též kolleji přivezli. To ohlášení za tou příčinou se stalo, kdyby ta kollej aneb které zdi padly, aby na mne naříkáno nebylo. Dictum: Peníze od p. Flavína, ostatek, aby se vzaly, a 30 kop z Nového M. od Liturga. Též když se začne stavěti, abych se p. pro: XXX. V Husově třídě. — Č. p. 851b. bošta a pp. mistrův dožádal, aby Počerničtí, Drahelští, Psárští, Nenačovští lakć po některé [füre udélali. P. in. Marek k tomu směřoval, poněvadž časy jsou nebezpečné a ta vojna, aby se toho zanechalo. Ale jiní jináč. ^| Dominica Trinita'is tempore psalmodiarum venit mihi obviam murarius, qui dicebat, quia de industria a d. pri- male est ad nos missus de collegio L.. aedificando, proinde vt hoc significem dd. directoribus. Significavi postridic, nullum consilium dabant, cum nulla sit pecunia prac ma- nibus. D. m. Marcus inter cetera subiecit de 100 s. gr. m. oppignoralis d. Huberi, ut illae accipiantur et ex his quaedam pars muri in collegio exstlruatur. Adii d. Zalu- Zanium, ut cas 100 s. reciperet. Respondit, se a d. llu- bero nihil hactenus accepissc. Tamléz f. 93. Pridie Thomac času ranního jsem pro- ponoval o kollej L., mili sc toliko od strany Betlemske stavěti jeden pokoj, čili ta všecka strana: až k rohu zdí naproti Sladkýmu. Všickní se k tomu pfimlouvali, jsou-li peníze, aby všecka raději strana byla stavena a v tom že jest lipeji rady zednika uposlechnouti. K tomu přidáno, aby ještě s p. primasem bylo rozmluveno, může-li to býti, aby toliko ten jeden pokoj se vystavěl nyní, poněvadž tak mnoho peněz před rukama není. — Unanimus con- sensus, abych skalufku poru&il lámati kamení do 40 voken a 30 dveří. Byl jsem u p. primasa a jemu jsem oznámil zdání pp. mistrů i také zedníka o staven( kollcje. Dal odpověď, poněvadž peněz mnoho nemáme, abych od Bc. üimskych aż ke dveřům a k sinci toliko stav@li. 26. 18. dubna. Tamléž f. 94. M. Bachácck po vc- Celi byl u p. primasa Krocífua a jemu vyrejsovanou od zedníka kollej L. okazoval. Načež pohleděvší že pověděl, Ze mu se to dobic všecko líbí, 27. 1595, 10. února. Zamléž f. 99. Snešení spo- leční, aby se kollej L. začala bořiti 183. Februarii, — 18. února copia litterarum approbala ad senatum An- tiquae Urb. Pr, pro iuvamine collegii I. exhibendo mit- tendarum. — 29. Martii byl jsem po obědích u p. pri- masa, aby přimluvil se, když psaní o kollej L. k ppp. odešleme, aby ráčili pomoc nějakou k stavení učiniti. [Takové žádosti zaslány i Novom. a Malostr., záduší sv. Jiljí, paní Kateřině Chlivenské z Hyršova, do Prostějova atd.] 28. — 97. dubna. Tamléz f. l03. P. m. Jan Vo- corineus, písař radní, přinesl toto sneścni o kollej L. Z jistého uvážení ppp. tomu dovoleno, aby pp. direkto- rium kolleje L. k vystavení též kolleje z vápenice obecné cihel a vápna za 10 k. gr. č. vydáno bylo. Act. in con- silio fer. V. post Cantate. 29. — V srpnu. Zamlez f. III. (Uroz. p. Kryśto- fovi Betenglovi z Najenperka.) — Nepochybujem, že jest vám vědomé, kterak stavení kolleje 1, — jsme v těchto časích náhlých a nebezpečných před sebe vzali a již s pomocí P. B. zdí nahoru vyhnali i krov postaviti dali, takže nyní, nemoha více pro veliký nedostatek a dluhy, v kteréž jsme se mimo pomoc nám od dobrých pp. přítel ucinénou dali, umínili jsme toliko některý pokoj dole při zemi za zimu spraviti; a jakož pak kromě oken jeden již i vydynchovany na místu jest, i včda o tom, že huti sklenné na svém panství míti ráčíte « Ze skla lacinëji od V. Mti k spravení oken téhož pokoje i jiných dostali můžeme, žádáme, že čtyři neb pět truhel koleček sklen- nych nám udélati i také odeslati poručití, a po čem by jedna každá byla, v známost uvésti ráčíte. My rádi plátce byti chceme. — Dáno v pátek po sv. Matousi ev. (V ińnoru 1596 skla z Rychnova byla privezena.) 

Strana 793
XXX. V Husově třídě. — Č. p. 351b. 30. — 1. prosince. Tamtéž f. 118. (Smlouva s paní Annou Betlimskou.) Jakož jest rozepře mezi p. děkanem, pp. mistry kolleje L. a paní Annou Betlimskou počala býti strany oken do dvoru a kolleje z domu jejího — i takto jsou se porovnali, že ona Anna B. má téhož jed- noho okna nižšího pravou polovici zazdíti a do druhé po- lovice mříží železnou udělati, 81. 1597, 10. října. Tamléž f. 140. Electio dircc- lorum facta: m. loanncs Chorinus Bohemotřebovius col- legii L. 99. 1598. 98. nora. 7amlćż /. 172. Venerabi- libus jn Christo Jesu d. Toanni Christofori Prageno — verbi dei ministro et reliquis dd. senioribus in districtu llolosoviensi marclhionatus Moraviae etc. domiais amicis coleudis, nos dccanus, magistri, directores collegii Loudae, alias Apostolorum, in Antiqua Praga fatemur, nos literain lenore viginti s. m. nd aedificationem pracdicti col- legii accepisse, quae pecunia collecte cx imarchionatu Mo- raviae et districtu Holosoviensi a reverendissimis et or- natissimis dd. presbyteris nobis est missa cura fideli per ev. d. Joannem Christophorum Pragenum suo et omnium fratrum. nominc, pro qua liberalitate et humanitate. gratias, quas animo concipimus, agimur el singulis nostra officia paratissime iterum deferimus. In maiorem fidem ac tesli- monium evidens, rem se ita habere, hasce literas sigillo nostro muniri curavianus. Datae in collegio Caroli IV. Pragae pridie calend. mensis Martii a. 1598. Decanus artiuui. facultatis, magistri. directores in academia Pragensi. 33. 1602, 19. dubna. Dvorskÿ, Pameli c. 133. (Probośt u mustii kolleje Kurlovy žádají knížete: Karla Miustrberského a Ole&nického, aby slibenou pomoc někdy paní Kateřinou Zajímačkou z Kunštatu pro dobré kolleje vyplnil.) Službu cte. Pominulého roku z nevyhnutedlné potřeby obceného dobrého, zvláště pak kolleje cís. Karla IV. v učení Pražském první a přední, učinili jsme psaní k osvícené paní, paní Kateřině Zajímacce z Kunštátu a na Brlnici, aby pro écst a slivu jména P. B., pro vzdě- lání obecného dobrého v školách a církvích evangelických, též pro slavnou pamálku slavného rodu knížecího a Ce- ského krále ]J. Mti dobré a svalé paměti Jiřího, horlivého milovníka božího a učení Pražského fedrovníka a dobro- dince, s slavnými potomky svými, zvláště pak nejmilejším synem svým, osvíceným knížetem, pánem, p. Viklorinem, klerýž času mladosti své v kollejí naší, jent slove Apo- šlolská, byl svůj a učení mílí ráčil, též j V. M. k do- tčené kolleji cís. Karla IV. — pomoc — wčiniti milostivě ráčila —. Ale v tom, než se to stalo, touž urozenou paní — P. B. — jest z tohoto světa povolati ráčil. Poněvadž pak, osvícené kníže, z téhož rodu slavného krále Jiřího býti a krevní pán nejmilejší V. Mti paní stryny zistóvali, církvím evangelickým všeho dobrého příti i učení Pražské v své laskavé paměti, příkladem všeho slavného knížecího V. Mii z národa Ceského pošlého rodu, míti ráčíte, V. Mti se vší uctivostí žádáme, abyste — oumysl — paní — Kateřiny — vyplniti — ráčíte. — Dán etc. 84. 1602, 7. června. Oecomom. B. 17 f. 99. Byl jest u mne p. m. Jan Cosmacius a mezi jinou řečí mluvil, abych své zdání oznámil, mají-li directores p. doktorovi Janovi Jesseniovi jeden i druhej pokoj najfti, neb chce s manželkou svou tam bejti, a žádá, aby mu takové po- koje najali v kolleji Loudově. Odpověď jsem takovou jemu dal, že poněvadž jsou pokoje prázdny a jinejm se prostejm najímají, že jemu, člověku dobrému a učenému, může se taky toho dostati a též dva pokoje najíti. Však za slušnou záplatu, poněvadž ta kollej dosti dlužna jest. XXX. V Husové lfídé. — C. p. 881b. 793 Strany pak p. doktora uvedení, že on p. Jan Cosmacius, jsa direktorem, může ho tam sám uvésti a jemu pokoje pronajaté ukázati. 85. 1602, 3. října. Dvorský, Paměli o školách č. [74. (Mistři kolleje Karlovy žádají Petra Voka z Ro- žmberka za pomoc, aby mohli vedle kolleje Loudovy pro obydlí mistra Jessenia, jenž za profesora na učení Pražské přibude, domeček vystavěli.) Službu svou V. Mti vzkazu- jem. Vysoce urozený panc, pane nám laskavě a dobro- tivě příznivý clc. Jak předešle, tak i nyní k laskavé pa- méti V. Mti ptivozujeme, že toho oumyslu podle naší nejvyšší možnosti jsme, aby učení Pražské k některému svému zrostu a k okrase tohoto království Ceského i také žádali jsme se vysoce učeného a vznešeného muže p. doktora Jessenium, před některou ještě nedělí: professora a anatomicum akademie Witemberské, aby se docela do měst Pražských obrátil a svým uměním lékařským mno- hým stavu vyššího i nižšího prospíval, jakož jsme lo při něm obdrželi, což z příležícího jeho psaní, kteréž k nám těchto dnův učinil, porozumívati ráčíte. A že při nás toho vy- lledával a posavad vyhledává, abychom jemu v kolleji Apoštolské, jinak Loudově, blíž kostela Betlemského, kdež před mnohými lély synové krále Jiřího svůj byt méli, jakž toho hodnověrné vidimus lito jsme připojili a registra staroZiln totéž ukazují, s manželkou a s čeládkou jeho bytu přáli. Ale že to místo skrovné » ouzké jest všelijak o to usilujeme, abychom mohli domeček při též kolleji Loudově a z druhé strany kolleje Nazarctské a třetí ko- stela Betlemského příležící k též kolleji pro jeho pro- strannější byt připojití a některé vychování jemu naříditi. A nemohouce sami za příčinou skrovných důchodův k učení Pražskému k tomu dostačiti, k V. Mti se utíkáme a s náležitou uctivostí prosíme, Ze pro budoucí J. Mtf pánův z Rožmberka rod, nic míněji i pro slavnou a P. B. našemu líbeznou V. Mti památku, ráčíte nás v tom predsevzeti fedrovali a k tomu se milostivě nakloniti, aby jak zu Zivnosti V. Mti. tak i budoucné odtud V. Mti po- chvala netoliko učení Pražského, ale i tohoto království Ceského a jiných příležících zemí pocházela, že ten vzne- šený muž laskavým V. Mti fedruňkem jest do tohoto krá- lovství Ceského přiveden, kterýž by se mohl, kdyby toho potřeba kázala, svým uměním lékařským předně V. Mu propůjčovati. Té jsme k V. Mti důvěrné naděje, že tato naše prosba na místě učení Pražského při V. Mti místo míti bude. A my se také s potomky našimi V. Mti toho odsluhovati a v pamětech anniversariis učení: Pražského připomínali nepomineme. S tím cte. V. Mti v službách volní probošt a imistti kolleje Karla IV., jinak Veliké. 36. 1603, G. brezna. Dvorskÿ str. 151. Pan admi- nistritor konsistofe PraZské pod obojí přijímajících, kněz Václav Dačický, psaní odeslal, že nemůže to býti, aby v té komoře, která mu včerejšího dne vykázána byla od p. m. Martina Bachácka v Nazaretské kolleji, pro nelibost p. dra Jesseniusa koně jeho stávati měli, protož aby mu pp. mistři dovolili prolomili zed z Betlema do sklepu v Loudovic kolleji, kde prvé své koně Mistopolus míval, jeho také aby tam stávali mohli. Jestli by se toho nes'alo, že by on při času sv. Jiří na něco jiného pomysliti musel. Při tom také ztěžoval a žaloval pp. mistrům, kterak velice světnice malá v Betlemě pokažena jest, repositorium zru- šeno, skla vybíta, na pavláčce prkna pobrána, mříže slou- pané a jiné veliké škody se staly. Zahrádku též že sobě p. dr. Jessenius osobovati chce, která jest k Betlemu, aby to opatřeno bylo pro potomní mezi nimi dobré srozu- mění a přátelství. To psaní když mi od pedella p. admi- 100 

Strana 794
794 XXX. V Husové iřídě. — Č. p. 861a. strátora dodáno bylo, dal jsem za odpověď, že ráno, dá-li P. B., s pp. mislry o to všecko rozmluvím a p. ad- ministratorovi odpovéd jistou dám. Dne 6. Martii, ráno ve čtvrtek o středopostí, před- nesl jsem pp. mistrům psaní p. administratora o maštal, že žádá rychlé odpovědi. Conelusum : Poněvadž není bez- pečná věc, aby ten sklep prolámán byl z Nazaretu do Loudovic kolleje a z něho maštal udělati, aby se s p. rek- torem o lo rada vzala, má-li se toho dovoliti; však po- něvadž tak na rychlo ani oustní, majíce všickní k Božímu tělu do kapli jíti, odpovědi skrze pp. mistry »tarší ne- můžeme dáti, ani psané, dva kandidáti ucbo bakaliri školní aby k němu vyslání byli s vinsem od pp. mistriiv všeho dobrého a za to žádali, buď dnes nebo zítra, kdy- koliv, aby p. administrdtor do Betlemské fary sjíti so'& neztěžoval a lo místo spatřil, kde by taková mastalka mohla býti, že pp. mistři také tu přítomní budou a rádií na něčem jistém se p. administrátorem zůstanou. 87. 1609, 14. září. Dvorský, Pamětí č. 664. (Pri- vilegia, svobody a zápisy univers! Prazské, kteréž byla komise přehlídla.) Na kollej Apostolorum, jinak T.oudae: 1. List na pargamenć se clyimi pecetmi visutymi od Matiáše z Chlumčan, někdy studenta a potom hofrychtéře mést království Ceského, daný, kterýmžto Jistem dům svüj od platüv svobodný dává studentům chudým svobod- ných umční, aby v budoucích časích theologové a ochran- cové náboženství pod obojí podle písem svatých ua způ- sobu prvotní církve býti mohli. Druhé, Ze bibliotéku, a zvláště thcologickou, týmž študentům odevzdává. Datum fer. JL. ante Urbani a. 1451. - 9. List Pražanův Staroměstských pod pečetí visutou psaný na pargamenč, kterýmžto Pražané vyznávají, že Matiáš z Chlumcan koupil sobě ty dva domy, kteréž k kolleji oddal, a že Pražané ty domy od platüv osvo- bodili. Dat. fer. VI. post. Divis. apost. a. 1450. 3. List krále Jiřího na pargamenč s pečelí visutou na šňůře hediiívné, klerýmž potvrzuje nadAni a osvolo- zení učiněného od Matyáše Loudy z Chlumčan, též platu stálého 14 kop od téhož Chlumčanského nadaného. Dat. Pragae a. 1469, 18. Augusti. 4. KSaft na pargamené psaný se čtyřmi pečetmi vi- sutými, kterýmžto odkazuje dědictví své ve vsí Mečiři (sic) direktorüm a kollegiatüm kolleje Loudovy v St. M. Pr. Datum a. 1505 v středu velikonoční. To všecko vloženo do truhličky maličké, nízké, oko- vané plechy bez zámků, na níž napsńno: In hac cistula privilegia et statuta collegii Loudae continentur. 38. 1619, 21. srpna. Rukop. Occ. B. 21 f. 534. lo dic mili vita in lucro fuit, nam in collegio Loudae ruina tecli putrci pene oppressus sum una cum ancilla, quae tum aquam tralicbat. 39. 1618, 4. června. Dvorský, Paměli č. 702. (Zápis rektora učení Pražského, že krejčí nájemník žádal, aby na kolleji štít vyvěsití si mohl.) Krejčí v kolleji krále Václava žádal, aby mu bylo dopříno vyvésiti z kolleje crb jejich, aby tudy se poznalo, že krejčí jest, a v kol- leji Loudovie krejčímu se toho přeje. Oznámeno mu, ze to nemüz byti, ponévadZ v té kollcji jest profesor; co se krejé(mu v Loudovic kolicji dovolilo, to Że na čas se stalo, dokud by o něm [lidé] nezvěděli. 40. 1620. — Oeconom. B. 28 f. 230. In colle- gium Loudae loannes Naverini Velvarinus. In collegium Nazareth Wenceslaus Optalius Czaslavinus. 4l. 1629. — Tamléz f. 597. Acta collegii Looudac dircclore clarissimo viro d. m. loanne Campano, prae- posito collegii regis Wenceslai. ITuc pertinet pagus Meczirzce. XXX. Belleuské nám. — Č. p. 256a:256b. Číslo pop. 256a. ^ 1498, 5. Hjna. A. Ć. XXVI. sir. 3/9. Jan Ro- kycansky z Chval. a Annička, dcera Vacka Křížovic, m.j. I. 1439, 17. června. Rukop. č. 90 f. 4l ač. 2002 f- 923. Mathias dictus Skrzieczka brascator ct Anna, con- thoralis ipsius, emerunt brasealorium immediate iuxla ca- pellam Bethlem situalum cum aridario, fonte, habitaculo, in quo prius morabatur virgo Sdenia, nec non cum omni iure — cxcejto dominio seu colacione prefate capelle Betlem, quod pro se reservanL infraseripli vendentes erga Iohannem de Chval dictum Rokycanský, residentem in Brzwi, et d. Annam, conthoralem suam, pro XXV s. gr. Eo omni iure, prout prefati vendentes ct Wenceslaus, natus Wenceslai Crucis, habuerunt, dempto dominio scu iure patronatus prefate capelle, quia illud pro se reser: vant. Act. fec. JIL. post s. Viti. 9. 1450, 7. cervence. Tamléz f. 193. Anna dicta Skfic&ková, relicta Crucis biascatoris, resignat brasealo- rium suum purc propter deurm, quod situm est in Bethleem immediate, magistro Wenceslao de Drachov, pro tunc directori capelle Bethleem, ct successoribus eins — sic, quod braseatorium cternis temporibus ad predictum ca- pellam pertinere. debet. — Act. fer. MI. post Procopii. (Spojeno s farou Betlemskou č. p. 266b.) Cislo pop. 256b. (lara. Betlemská.) 1. 1446, 28. září. Lelopisové Ceśli. Téhož léta v středu den sv. Václava v noci zhořal jest duom kněžský u Betlema skrze nešeirnost kněze hostinského, kterýžto zle uhasil svétlo, sviccku, a hodii ji mezi Saly, a polom zapálila se prostěradla a lak shořela větší strana: domu. A by železnými dveřmi nebylo zavřeno, kudy chodí se na kostel, vešken kostel byl by zhořal. 2. 1558. Borový, Jednání 1. sir. na stěně ve faře o Mystopolovi: 308. Vejpis Luce sacra divo qui turgida colla draconis Pro conservanda virgine fregit cques Supra quingentos ter quinqnagesimus annus Ibat, Agenonam sole piemente bovem. Presbyter has quando novus incolavcrit in aedes Dictus Joannes nomine Mystopolus. lum pracfecit clero sub utraque per omue JHoemi regni regia cura solum. Pluribus hinc auctum titulis, censuque decanum Hunc in ventoso iussserat csse iugo. Postremo dedit liinc praesentis sedis honorem Extremum gelidae mortis ad usque diem. Huc a principibusque viris Pragacque senatu Est introdoctus regis ad imperium. Hic illi studiumque fuit, divina docere, Sumptihus ct propriis hanc reparare domum Maluit hoc quoniam parto plus posteritati Quem lucro partus consuluisse suo. 8. Asi r. 1670. Ruhop. ¢. 324 J. 56. In parochia Bethlemitica supra ianuam hoc distichon invenitur: Huc a principibusque viris Pragacque scnatu Est introductus regis ad imperium Ioannes Mystopolus. 4. 1589, 17. dubna. Akla koustsloře pod obojí. (Knězi Janovi Turnovskému, faráři v Neutonicích.) — Vě- děti vám dáváme, že jest na ouřad práva duchovního konsistoře naší p. opat kláštera Slovanského kněz Matouš Chi'onom:s vzncs', kterak by vás před právem nsší 

Strana 795
XXX. Bellemské nám. — Č. p. 266. Kaple Betlemská. duchovním vinití chtel ze slova haniivého, kterýmž jste jeho zhaněli, že by byl šelma. Zádaje vás za vydání to- hoto puohonu podle práva. I nemohouce my jmenova- nému p. opatu práva slušně odepříti, poněvadž se tu po- ctivosti jeho dotejká, z ouřadu našeho vás tímto listem pobáníme, abyšte se před námi v konsistoři v domu farním při kapli B. v středu po druhé neděli po Ve- liké noci v hodinu 13. osobně postavili a z takového ha- nění jemu právi byli. Datum v Praze v pondělí po druhé neděli po Veliké noci l. 1589. (Viz též níže č. p. 265 kaple Betlemská.) Číslo pop. 255. Kaple Mláďátek, jinak Betlemská. *|. 1891,10. dubna. Orig. arch. univers. In nomine domini amen. Anno nativitalis eiusdem m. trecentesimo no- nagesimo primo, indiccione quarta decima, dic lune, de- cima mensis Aprilis, hora quasi nona, pontificatus sanctis- simi in Christo patris et domini uostri d. Bonifucii, divina providencia pape 1X., anno secundo in Mai. Civ. Pr. in domo decanatus eclesie collegiate s. Egidii Pragensis, in camera dicte domus, in mei notarii publici infrascripti lesliumque presencia subscriptorum constituti personaliter nobiles et honorabiles viri d. Ioannes, alias Hanussius, miles dictus Mulheim de Mulhcim, alias dc Pardubitz, ex una et Ulricus, canonicus Boleslaviensis et rector parochialis ss. Plilippi et Iacobi apostolorum in Praga ecclesiarum, parte ex altera, ubi super eo, quod dicius d. Hanussius miles quandam capellam, dictam vulgariter Bethlehem, in quadam area sita infra fines ct limites dicte ecclesie s. Philippi et Iacobi ap. sub vocabulo ss. Innocentum mar- lyrum, pio predicacione verbi dci et pro aliis divinis officiis et cultibus, cum campana et ad ipsius sonum ibi- dem, preter porreccionem sacramentorum, solemn ter per- agendis fundare, erigere et dotare intendebat, cum dicto d. Ulrico plebano tractatus faciendo, demum ct postremo dictus d. Ulricus post plurimos tractatus ibidem habitos suo et ecclesic sue ac successorum suorum noniine cum: eodem d. loanne, alias Hanussio, Mulleim pro preiudicio quovis, quod ex creccione ct fundacione dicte capelle Bethlehem sibi ct eidem ecclesie ac suis succcssoribus venire deberet, composuit ct conclusit, quod quam pri- mum eandem capellam idem d. Hanussius crcxcrit et in cadem predicatlor institutus fucrit, quod ex tunc ab eo- dem tempore sibi ct ecclesie sue ac suis successoribus pro et nomine dicti preiudicii nonaginta gr. pragensis monete census annui el perpetui jn omnem eventum de dicta capella per ipsum prcdicalorem, qui fuerit institutus, in duobus terminis consvelis, videlicet in festo s. Geor- gil marlyris quadraginta quinque grossi et in festo s. Galli conf. iterum quadraginta quinque grossi, perpetuo et annis singulis solvantur. Qua ordinacione sic facta idem d. Ul- ricus suo ct ecclesie suc ac successorum suorum nomine ean acceplans consensit, quod huiusmodi capella cum campana ad prcedicacionem verbi dei et ad alios cultus divinos ibidem solenniter peragendos, preter ministracio- nem sacramentorum, erigatur. Promitlens suo et ecclesic ac successorum suorum noinine slare de luiusmodi satis- faccione contentus pro diclo preiudicio ct huiusmodi con- cordi.m suo, ecclesie et successorum suorum nomine firmam, ratam et inviolabilem tenere, haberc et sub pcena quinquaginta s. gr. pr. cidem d. Hanussio aut suis suc- cessoribus irremisibiliter solvendarum ct ad manus mei, 795 notarii publici infrascripti, soicmniter stipulando perpetuo irrevocabiliter observare. De quibus omnibus et singulis idem d. Hanussius miles pecivit sibi fieri per me, nota- rium publicum infrascriptum, unum vel plura publicum seu publica instrumenta. Acta sunt hec anno, indiccione, die, hora, pontificatu et loco, quibus supra, preventibus ibidem honorabili, religioso et discreto viro d. mag. Io- anne dicto Scezkna, rectore ecclesie parochialis in Czubka, professo ordinis Cisterciens's, et Nicolao dicto Sczekna de Zebnicz, magistro arcium, Pragensis et Olomucensis diocesis, testibus circa premissa. Et ego Mauricius dictus Purkrabye, quondam Pctri de Jykew, Pragensis diocesis, publicus auctoritate imperiali notarius, composicioni, con- clusioni, ordinacioni, consensui et acceptacioni premisso- rum ac omnibus aliis et singulis suprascriptis, dum sic, prout premittitur, fierent et agerentur, una cum invocatis lestibus presens interfui eaque omnia et singula sic fieri vidi et audivi atque manu propria conscripsi, publicavi et in hanc publicam formam redegi, signo et nomine, meis solitis consignavi, rogatus in fidem et testimonium omnium premissorum. 9?2. 1891, 22. května. Orig. archiv. univ. Ioannes Pomuk, decretorum doctor, archidiaconus Zacensis, jn cc- clesia Pragensi vicarius in spiritualibus reverendissimi in Christo patris et domini d. Ioannis, sancte Pragensis ec- clesie archiepiscopi, apostolice sedis legati generalis, no- tum facimus tenore presencium universis, quod constitutus coram nobis in judicio providus vir Crux institor, civis Mai. Civ. Pr., ad evitandum et amputandum materias li- tium, que ex donacione arce, quam fecit pro capella ss. Innocentum, dicta Betlchem, prope ecc'esiam ss. Philippi ct lacobi apostolorum, dicte Mai. Civ. Prag. oriri possent jn futurum, reservavit et in donacione huiusmodi specia- liter expressit pro se ct suis heredibus infra scripta: Primo, quatenus lumen, quod per fenestras capelle in comoda derivatur sua, aut devivari poterit, nullatenus debeat sibi prohiberi seu obstrui quovis modo. Item secundo, ut ce- larium, cuius pars est sub domo capcllanorum dicte ca- pelle, pertingens usque celarium parvum, quod sub sacristia est, mancal sibi liberum et illesum. ltem tercio, quod comodum supra parvum cclurium immediate locatum sit pro sacristia et libraria capcllanis commune; comodum vero supra sacristiam ficri debet cl sit pro capellario scu capellano d. Protlywe et successoribus eius. Sed co- modum, quod est supra c:modum d. Protiwe unn cum comodo cx opposito ciusdem cormodi construendum, re- serval pro suo capellano ac studentibus suis, quos crigere et dotare intendit. Excluso unico comodo ibidem, quod pro d. Prothiwa ct sui capellani scolaribus dcbct assignari. Cc- lera vero «mnia comoda, scilicet palacium inferius ct su- perius, prompluarium el stuba ac coquina nna cum curia parva versus cimiterium ss. lacobi et Philippi sint. omni- bus communia. In quibus se compali debent et in eorum impensis et restauracionibus onus equum ferre tenebuntur sic, quod unus alteri nullatenus. velit anteponi. ltem ut pavimentum, si quod prefatus Crux aut heredes et suc- cessores sui de comodis suis intra capellam voluerit facerc scu exstruere, non dcbet prohiberi. ]tem expressum est cciam, quatenus prefatus Crux ostium, quod cst prope brasentorium magnum, muro obsiruere leneatur. Postino- dum vero veniens d. Protbiwa, rector capelle prescripte, non compulsus nec coactus, scd sponte et libere suo et dicte capelle nomine ad prescripta omnia et singula cx- pressc consensit ac se et successores suos ad prescripta tenendum et in perpetuum observandum astrinxit. et. ob- ligavit, 100* 

Strana 796
796 Supplicatum igitur fuit nobis per prefatos, videlicet Crucem institorein et. d. Prothywam, recturem capelle prc- scripte, ut premissa omnia et singula auctorisare, ratificare, approbare et auctoritate ordinaria confiemare dignaremur. Nos vero omnia et singula premissa consideranlces rac o- nabilia ct iuri consonancia, ea omnia eL singula, prout supcrius jn suis punctis, articulis et clausulis sunt de- scripla, servatis servandis, que in talibus iure disponente servari debent, ad peticionem prescriptorum Crucis et d. Prothiwe rala et grata habentes auctorisamus, ratifica- mus, approbamus ct auctoritale ordinaria confirmamus. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigilli vicariatus archiepiscopatus Pragensis, quo ad presens uti- mur, appensione iussimus communiri. Datum Prage a. d. m. trecentesimo nonagesimo primo die XXII. mensis Maii. Srov. zde níže 6.34. 93. 18391, 24. května. Orig. archiv. univ., liber erecl, IV. č. 511 a rukop. č. 326 f. Ill. In nomine d»- mini amen. Misericors et miserator dominus, qui cscam in semine verbi sui rcliquit timentibus se, sic per ss. pa- trum instituta jnstituit, ne verbum di alligetur, quinim» actus ille ceterorum liberrimus et ecelesie sue sancte ipsiusque membris utilissimus, quem veteris novique te- stamenli patres sancli imo el ipse salvator noster con- stanter super opcra eius et strenue usque ad mortem prosequentes fore optimum comprobarunt; nisi enim ipse verbi dei et sancte predicacionis nobis semen reliquisset, quasi Sodoma et Gomorra fuissemus, qui et discipulis suis post resurreccionem suam maruifestus appareus, iu cius perennem memoriam jpsam prcdicacionem per eos tra- didit exequendam. Cum autem omnis ipsius accio suorum fidelium instreccio esse censeatur el ad quam sacrosanctis turarum eloquiis omnis Christi fid.lis exliortatur, igitur ego loannes de Milhem provida consideracione pensans ct anime mee salutem multorumque Christi fidelium spi- ritualem refeccionem desiderans, quomodo in civitate Pra- gensi licet multa sint loca ad divinos cultus ordinata, nihilominus tamen eadem per zlurimos alios sacros actus occupantur pluries sic, quod nullus locus ad privilegiatum predicacionis verbi dei officium sit ibidein specialiter de- putatus, sed predicantes ipsi, specialiter vulgaris bocmici eloquii, plerumque per domos et latebras coguntur, quod non congruit, divagari, quemadmodum sepius notabiliter est compertum. Hac igitur considcracione permotus et ad dicte predicacionis sancte incrementa procuranda al- lencius animatus in remedium facinorum meorum et pro- gcnitorum et ut post lapsum vite corruptibilis ob id fu- ture fclicitatis gaudia ab altissimo valeam proicrceri, non per errorem aut improvidc, sed sano animo et deliberato ac digesto consilio ad laudem, gloriam ct honorem omni- potentis dei ciusque gloriose ct in'emcrate geuitricis vir- ginis Marie et omnium sanctorum capellam novam in ho- nore ss, lnnoccntum in arca providi viri Crucis, civis Mai. Civ, Pr, quam idem Crux zelo dcvocionis motus ad id pie donavit, sita in plebe et iuxta. ecclesiam ss. Phi- lippi ct lacobi apostolorum in dicta civitate Pragensi, quam Betlehem, quod interpretatur. dumus panis, ceusui appellandai, hac consideracione, ut ibidem populus com- munis et Christi fideles pene predicacionis sancte refici debeant in modo ct ordine infrascriptis, accedente ad hoc specialiter expresso consensu, voluntate eL indulto serenis- simi principis et domini d. Wenceslai, Romanorum sem- per augusti cet. Doemic regis, domini iei mctuendissimi, proui in litteris maicstatis sue desuper confectis lacius est expressum, ac udhibito cciam consensu honorabilis viri. d. Ulrici, plebani dicte ecclesie ss. Philippi ct Iacobi XXX. Bellemské nám. — Č. p. 255. Kaple Betlemská, apostolorum, infra cuius fines ct limites dictus locus con- sistit, cui pro iuribus suis parochialibus ct pro quovis preiudicio, qu.d forte sibi ex hoc oriri pretenderctur, est per cerlam transaccionem satisfactum, decrevi cl disposui erigendam. Pro cuius capelle ct cius rectore, qui fucrit, dote census ct 1edditus mcos annuos ct perpctuos, videlicct no- vem sex. gr. prag. dcnar, minus decem gr. in et super parte ville Ujezdec prope oppidum Unhoscz a parte meridionali in. hominibus residentibus ibidem infrascriptis: Primo videlicet in Quictonio, qui residet inter *ymonem a sinistra et inter Marziconem parte a dextra, qui solvit tres s. g. minus undecim gr. census annui ; item in Mar- zicone, eiusdem Quietonii contiguo vicino, tres s. gr. minus uno grosso census annui; item in Jessconc, con- liguo vicino ciusdem Marziconis ct qui residet in finc dicte ville, noneginta scx gr. census annui; irem jn Tho- masscone diclo Prdel, qui residet inter Marssonem a dextra et inter Crucem parte a sinistra, quinquaginta tres Er. census annui, et jn Machonc, qui residet inter Pro- copium a sinistra et. inter. Crucem a parte. dextra, tri- ginta lres gr. dicli census, et in corundem rusticorum agris, heredibus ct successoribus, quam partem ville et homines ac census iure hercditario posscdi, cum omnibus et singulis suis utilitatibus, usuíructibus, libertate ct do- minio, nichil pro me, heredibus aul successoribus meis iuris et propriciatis ibidem rescrvando, ad presens do, deputo, assigno et de cadem rcaliter condescendo, salvo plura per me, auctore deo, in posterum addendo, per- peluo pure, simpliciter ct irrevocabiliter jn ius et pro- prictat em ac dominium dicte capelle et cius rectoris cum omnibus suis utilitatibus et pleno dominio meliori modo et forma, quibus possum, transferendo tenendum, lhaben- dum, regendum et iusti donacionis tituli causa irrevoca- biliter perpetuis temporibus possidendum. Cuins quidem capclle onera in. modis et ordipacio- nibus ac disposicionibus subscriptis duxi et pecii, ac rogo et peto exequenda: Ut videlicet presbyter secularis, quem primum duxero ad instituendum, presentandum ct nomi- nandum, predicator vulgaris boemici eloquii et eius sin- guli successores esse debeat, capellarius instituatur, census et utilitates predicte ville predictos tollat et cis utatur pro sua necessitate usque dum ad numerum viginti scxag. gr. predictorum redditus annui fuerit per me aut largi- cione aliorum Christi fidelium dotatus. Quo namero per. acto de hiis tantum ipsum, et non de pluri, volo stare contentum, nisi ipse de suis propriis facullatibus sibi et suis successoribus ampliores voluerit rcdditus adaugere. Volo eciam et signantur hec adiungo ac intendo, ut dic- tus. capellarius ad sonum campane dicbus singulis ab ec- clesia celebribus mane et facto prandio, cl tempore ad. ventus et quadragesime manc tanlum, lioris solilis et prout in aliis. ecclesiis predicari egt consvetum, verbum dej communi populo civitatis in. vulgari bocmico ad predi- candum sit astrictus, populum excessive propter visilacio- nem divinorum in plcebibus suis non rctinendo. Ad offi cium autem misse ipsum sue conscicncic duxi reiinquendum. De iure autem patronatus scu prescntandi ciusdem capelle ita duxi ordinandum: Ut habita prima presenta- cione per me de persona, quam volucro, codem pre- scnlato cedente. vel decedente, tres magistri de col- legio — Caroli, universitatis studii Prayensis, nacione Boemi et seniores, assumpto ad se in consilium magistro civium Mai. Civ. l'r., qui fucrit pro temporc, mihí aut heredibus ct successoribus meis ires personas habiles et idoneas, et quas meliores in veritate el uliliores in pre- 

Strana 797
XXX. Bellemské ndm. — Č. p. 255. Kaple Betlemská. dicacionis officio omnibus affeccionibus, favoribus et aliis circumductis noverint, presentabunt ct. offcrent, super quo corum consciencia coram dco volo presentibus oncrari. Ex quibus unum, qui mihi aut mcis heredibus et succes- soribus conveniencius videbilur apcior et utilis, ad insti- tuendum ct confirmandum ioci ordinario presenlabo aut mci heredes ct successores presentabunt ipseque capclla- rius seu predicator facere ibidem tenebitur residenciam personelem. Si autem prefatus Crux aut heredes et suc- cessores sui tractu temporis zclo devocionis motus, prout speratur, aliquem ibidem dotare volucrit. predicatorem, hoc facere poterit in. dicta mca capella, onus, formam cl disposicionem eius ordinando in modo, qui sibi vide- bitur expedire iure patronatus sibi in codem reservato, sic quod alternatim per cos dictum predicacionis officium peragatur. Ceterum si quispiam fidelium. aliquem in pro- fata capella dotare voluerit capcllanum, erigere potcril, jus patronatus pro se et lieresibus suis reservando. lta ct non aliter, quod idem capellirius in divinorum cele- bracione singularitates non faciat, ne predicucionis ofli- cium in aliquo perturbetur, sed. sit ad imperium predi. catoris mei predicti. Et quia plerumque ficri solet, quod nonnulli querunt, que sua et non que sunt lesu Christi, ut recepto beneficio ct emolumento de officio et laborc minime intendant, volo, ut prcedicator prcdiclus, si co- lore quovis quesito causa subterfugii aut pretextu visita- cionis aliquorum beneficiorum suorum, si que libuerit, se a dicto officio abscntaverit, quod hoc sibi faccre non liceat, nisi causa subsit racionabilis et legittima et talis, ob quam merito sit cum nccesse abesse, de scilu lamen ct indulto loci ordinarii, aut. suorum generalium io spiri- tualibus vicariorum, a quibus pelita licencia cl obtenta abesse poterit, idoneo et valente predicatorc invicem sui et us: que ad reditum substituto. Secus si faclum fuerit eundem pro rata tem»oris absencie ipsius anni duntaxat carcere redditibus volo structuris et fabrice ac aliis necessitatibus ipsius capelle penc nomine irremissibilier applicandis. Et ne de oblacionibus Christi fidelium aut quibusvis oblagiis tam intuilu fabrice, quam aliis quibuscunque modis diete capelle et in cadem «quandocunque et per quemcunque dandis ct offerendis hesitari valeat vitenturque scandala, propter que plerumque viciorum mater avaricia nonnullos in labem depressit, de eisdem oblacionibus ct offertoriis ac' allis. intuitu. elemosine ibidem porrigendis ja volui disponendum, ut nullus predicatorum et capella- norum predictorum se de eisdem aliqua racione aut via scu colore futuris quibuscunque temporibus ingerat nec de eis quidquam suis usibus, sint pauca vel multa, appli- Ccl, scd hiis in communi gazophilacio repositis et sub tribus seris iptacle conservatis, quarum primam clavem predicalor prediclus, alteram magistri ct tercia. patronus, aul cui duxerit com'nittendam, conservabunt, ut dc eo- rum communi scitu et concordi consilio aptis ct oppor- lunis ac necessariis temporibus exposicio et distribucio fiat in ordine subsc:ipto: Primo videlicet nonaginta grossi d. plebano ss. Philippi et Iacobi ap. de censu suo, qui eccle- sie in ct de dicla area nomine preiudicii ct pro iuribus suis parochialibus solvi debet, eidem singulis omnis per duos terminos per suprascriptos dictarum | oblacionum distribu- lores persolvantur, et si quid residui fuerit, in strucluras ci fabricam capelle et eius reformacionem, quoadusque cdificatur aut quamdiu reformacione indiget, convertatur. His cessantibus libri pro capella ct studio predicantis ne- cessarii comparentur et dum horum competens fucrit copia, quidquid poterit residuari, conserventur, uL census capellarii usque ad numerum viginti s. gr. predictorum valeat 797 adaugeri. Quo habilo iterum conservabuntur, ut altcr consi- milis predicalor erigatur, qui nd opus simile astringctur, si su(ficienter non fucrit dotatus, quod cidem census pro dictis pecuniis ad supplementum iterum aliarum viginti s. gr. cen- sus annui comparentur. Xt si traclu temporis premissis in co inodo, ut predicitur, consumatis, et vltra ea, que scripta sunt, poterit aliquid. resultare. de offertoriis ct. oblacionibus huiusmodi, intencionis mec cest, ut. hoc conservetur. quo- adusque quinqe s. (rr. predictorum redditus. annui ct perpetui possint comparari. Quibus comparatis predi- cator predictus tenebitur fovere unum aptum — pauperem studentem. sscre thcologie insudantem ct dum decem fucrint. sexagene census duos studenles ct sic consc- quenter ascendendo, Quorum studentum — creccionem, disposicionem, modum, ordinem, onus el formam predi. catori dicte capelle ct diclis tribus magistris collegii Ca- roli nacionis Doemice, qui fuerint pro tempore, maturius dirigendum in posterum reservo. In cuius rei evidenciam el maioris roboris firinitatem presentes litteras fieri ct si- gilli mei appensione iussi communiri. Datum Prage a. d. m. Irecentesimo nonagesimo primo die vicesima «quarta mensis Maii. (Po roce 1395 (viz zde nfíZe &. *16 ) vyhotoveno bylo nové znění této listiny v příčině hmotného založení zá- duší s touto změnou: Pro cuius capelle ct cius rectore, qui fuerit, dote census et redditus mcos annuos ct pcr- petuos novem sexagenarum gr. pr. den., sexaginta grossos pro qualibet sexagena compntando, in et super. inlegia villa mea Przerow, pertinente. ad Pardubicz, ad me iurc hereditario speciante ct in ciusdem ville hominibus cen- sitis et agris ad presens mco, heredum cet successorum meorum nomine do, depulo ct assigno, dominio ciusdem ville et residuitate census ullra ensdcm novem sexagenns grossorum census pro me, heredibus ct successoribus meis ibidem reservalis, salvo pluri per me auctore. domino imposterum. addendo, perpetuo, pure, simpliciter et irre- vocabiliter in ius, proprictstem ct dominium dicte capelle ct eius rectoris casdcm novem s. gr. census mcliori n:odo ct forma, quibus possum, transferendo, lollendas, tenen- das, percipiendas et iusti donacionis tiluli causa irrevoca- biliter perpetuis temporibus percipiendas, sic videlicet, quod huiosmodi census et re:ditus novem s, gr. anuis singuiis per me, heredes aut successores mcos, debent de dicta villa et eius universitate rectori dicte capelle divisim ct per medium solvi, videlicet infra octavas ss. Georgii ct Galli, et meis, heredum el successorum meorum expcn- sis, laboribus ct. periculis ad dictam capellam Bethlehem importari ac cidem rectori capelle realiter assignari. Et in casu, ubi infra octavas alicuius festi s«. Gcorgii ct Galli quocunque anno luiusmodi census medictas dicto rectori non fuerit imporlata et realiter assignata, ut prc- fertur, ex tunc dictus rector, qui fucrit pro tempore, po- lerit me, heredes ct successores mcos impigmorare cum solo camerario beneficii Pragensis in cadem villa 'rzerow, in tercia parte plus quam census non soluti, damnorum ct expensarum ab hoc quomodolibet perceptorum | ipsaque pignora usque ad salisfaccionem plenariam pro huiusmodi censibus non solutis, damnis ct expensis retinere, vendere aut obligare absque omni citacione, tamquam jn iure ob- tento. Et nihilominus si quocunque casu aut contrario regni Boemie huiusmodi villa vastarcetur ct homines ipsius ad solucionem luiusmodi census forent inhabiles, cx tunc huiusmodi census in eo casu plene ct per oninia sub omnibus et singulis clausulis et expressionibus debet per me, heredes et successores mcos solvi dc universitate 

Strana 798
798 XXX. Bellemské nám. — bonorum mcorum omnivin pertinencium ad Pardubicz in omni ea expressione veluti de villa Przerow antedicta. Suprascripte autem. capelle onera in modis ct ordina- cionibus ac disposicionibus subscriptis dux. . .) ^4. 1391, 27. kvètna. Liber ereclionum ed. Bo- rovÿ IV. à. 512. (imitatio donationis eiusdem | capelle.) A. d. J34] dic 97. mensis Maii covstitulus coram d. Io- hanne Pomuk — providus vir Crux institor, civis Mai. Civ. Pr., in donacione arec, quain fecit pro capella ss. Junocentum, dicia Betlchenm, prope ecclesiam ss. Philippi et lacobi ap. dicte. M.i. Civ. Pr. pro sc et suis hercdi- bus re-ervavit infrascripta: Primo, quatenus lumen, qu»d yer fenestras c.pclle in comoda derivatur sua aut deri- vari potcrit, nullatenus debeat sibi prohiberi. ltem se- cundo, ut cclarium, cuis pars est sub domo capellanorum contingens usque cclarium parvum, quod sub sacristia est, mancat sibi liberum et illesumn.. lte:n. tercio, guod como- dum supra parvum cclarium immediate locatum sit pro sacristia et libraria capellanis communc. Comodum vero sup: r sacristiam fieri debet ct sit pro capclla:io scu capellano d. Prothive. et successoribus eius; sed com dum, quod est supra comodum d. Prothyve, una cum comodo ex opposito ciusdem c modi construendis reservat pro suo capcliano ac studentibus suis, quos crigere et dotare ina tendit, excluso unico comodo ibidem, quod pro d. l’ro- thive et sni capellani scolaribus dcbct assignari. Cetera vero omnia comoda, scilicet palacium inferius et superius, promptuarium, stuba ct cenquina una cum curia parva versus cimiterium ss. Jacobi ct Philippi sint omnibus com- munia. In quibus se compati debent ci in corum impen sis ct restauracionibus onus equum ferre, sic quod unus alteri nullatenus velit anteponi. ltem, ut pavimentum, si quod de comodis suis intra capellam volucrit facere, non debet prolüberi. Item expressum c.t eciam, quatenus pre- fatus Crux hostium, quod est prope braseatorium magnum, murari debet. ]tem anno, quo supra, die 7. mensis Decembris ve- niens d. Prothyva, rector capelle prescripte, ad predicta suo cl dicte capelle nomine expresse consensit ac se et successores suos ad hoc tenendum ct imperpetuum ob. scrvandum astrinxit et obligavit. Et d. Iohannes. vicarius anledictus preinissa omnia — confirmavit —. Srov. zde výše č.*2. *5. 1391, 27. ćervna. Orig. arch. univ. loanncs, dci gracia s. Pragensis ecclesie archiepiscopus, apostolice scdis legatus, universis. et. singulis Christi fidelibus, ad quos presentes pervenerint, salutem in co, qui est suorum fidel um vera salus ct presentibus pro excmplo laudabili faciendi similia fidem dare. Noveritis nos litteras in per- gameno scriplas donacionis novem s. gr. pr. den. minus decem grossis in ct super parte ville. Ujezdecz prope oppidum Unhoscz census annui et perpetui pro crigenda capella nova in honore ss. Innocentum in area providi viri Crucis, civis Mai. Civ. Pr. quam idem Crux zclo devocionis motus ad id pic dosavit, sita in ple) e ct iuxta ecclesiam ss. Philippi et lacobi apostolorum in dicta ci- vilule Prager si, quam Betlehem, quod. interpretatur domus panis, ceuns runt appellari, uno sigillo nobilis viri loannis Mulbaim militis in. pressula pergam na pendente sigillatas, sanas ct integras omnique vicio etl suspicione carente; nobis pro parte dicti nobilis loannis de Muelliaim presen- latas recepisse per omnia in hoc verba. [ln nomine Do- mini amen. Misericors. Viz zde 6.93.] Post quarum quidem litterarum presentacionem fuit no- bis pro parte prefati d. loannis dc Mulhaim cum instancia de bita humiliter supplicatum, quatenus dictam capellam in bc- È. p. 255. Kaple Betlemská. ncficium ecclesiasticum erigere el creare ac eidem et ipsius rectori, qui fuerit pro tempore, census et reddilus supra- dictos applicare, annectere, unire et incorporare nec non omnia ct singula suprascripta approbare, raltificare et con- firmare dignaremur Nos ipsius peticionibus congruis el iustis favorabiliter inclinati, attendeutes. eciam. huiusmodi dor acionem cx zelo devocionis procedere per ipsamque cultum augeri divinum, eandem capellam in bencficium ccclesiasticum crigimus ct creamus dictosque census ct redditus prefate capelle ct rectori ipsius, qui fuerit pro tempore, applicamus, anncctimus, appropriamus, unimus ct incorporamus ac de cciero ecclesiastici juris. volumus reputari, nec non omnia ct singula, prout superius de scripla sunt, in suis punctis, clausulis ct condicionibus auctorisumus, ratificamus, approbamus el ex certa nostra scicncía aucloritate ordinaria confirmamus. ln quorum omnium testimonium presentes litteras ficri. et sigillorum nostrorum appensione iussimus communiri. Datum | Prage anno. d. m. CCCLXXXX primo, die XXVII mensis lunii. *6. 1391, 5. Cervence. Tamléz, Nos loannes Po- muk, decretoruta doctor, archidiaconus Zalecensis, in cc- clesia Pr.gensi vicarius in spiritualibus. reverendissimi in Christo patris ct domini d. loannis, s. Pragensis ccclesic archiepiscopi, apostolice sedis legati generalis, notum fa: cimus tenore presencium universis, quod nos ad presen- tacionem cet peticionem nobilis viri d. Ioannes de Muel- hem in ct ad capellam ss. Innocentum, vulgariter. Betlc- hem nunccupalam, in Maiori Civ. P'r. sitam, per prefatum d. Ioannem de Muelhem de novo dolalam ct per preli- latum dominum nostrum archiepiscopum in beneficium ecclesiasticum erectam, in qua prefatus d. loanuus ius patronatus dinoscitur oblincre, discerclum virum d. loan- nem dictum Prothyrva de Nova Villa, presbyterum Pra- gensis diocesis, crida scu proclamacione premissa, recto- rem l.gittimum instituimus et ministrum ipsumque. dc predicta capella cum omnibus iuribus et pertinenciis suis investivimus et presentibus investimus, curam ct admini- stracionem spirilualium et temporalium dicte capelle eidem commi:limus ipsum ad candem capellam confirmanies. In cuius rei testimonium presentes litteras fieri et sigilli vi- cariatus nostri appensione iussimus communiri. Datum Prage anno d. m. CCC nonagesimo primo, die quinta mensis lulii, #7. 1391, 2. ziti. Tam/éz. Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et. Boemie rcx, notum facimus tenorc presencium universis: Divine retribucionis meritum et temporalis prosperitatis augmentum | infallibi- liter consequi sc crcdit nostra serenitas, duin ad hoc, ut per civi'atem nostram Pragensem, quam velut. caput et regni nostri Boemie membrum. potissimum volivis prospe- rari successibus cordialiter affectamus, sacrarum edium optatus augeatur numerus, gratanter annuimus ct liberali- lalis nostre dexteram favorabiliter adhibemus. Sanc no- stram accedens personalem presenciam strenuus lohannes Mullicym, familiaris et fidelis. noster. dilectus, maicstati nostre proposuit, qualiter fidelis noster dilectus Crux in- stitor, civis Pragensis, domum sine arcam prope ecclesiam parochialem ss. apostolorum Philippi ct lacobi Pragensem sitam, dietam. Skalsky, dudum pcr ipsum comparatam, in cuius cciam cxstitit. possessione pacifica, pro ercccione ba- silice in honore ss. martyrum Innocentum et cdilicacione domus pro inhabitacione capel'anorum eiusdem capelle, qui predicacionis d..ntaxat debebunt insudare lahori sacy que dogmatis fluenta sicientibus, iusticiam fidehbus po- pulis ministrare, zclo sincere devocionis accensus dona- vit, supplicans nobis humiliter ct dcvete, quatenus do- 

Strana 799
XXX. Bellemské nám. — Č. p. 256. Kaplé Betlemská. nacioni p:cfate domus ct arec consentire, ut premittitur, ipsasque pro usibus capellanorum et ecclesie appropriare, annectcre, unire et incorporare graciosius dignaremur. Nos igitur, qui piis votis iusta petencium libenter annuimus, inspectis benigne dicti Ioannis Mulheym precibus racio- nabilibus, presertim cum iuste petentibus non sit dene- gandus assensus, in noslre progenitorumque nostrorum animarum remedium salutare, non per errorem aut jm- provide, sed animo deliberato, sano fidelium nostrorum accedente consilio donacioui dicte domus et aree con- sencient.s benignius ipsasque pro ereccione basilice ct edificacione domus pro usibus et inhabitacione capella- norum prcdicacionis officio perpetue presidencium appro- priavimus, anneximus, incorporavimus ct univimus, appro- priamus, annectimus, incorporamus de cerla nostra scien- cia (et auctorilate regia Boemie graciosius et annuimus, apud pre atam erigendam capellam et capellanos libertate ecclc- siaslica perpeluo permansuros. Mandantes iudici, consu- libus, iuratis et communilati Mai. Civ. Pr., fidelibus nostris dilectis, firmiter el districte, quatenus adversum presentis nostre libertatis indultum, ereccionem basilice seu eciam capellanos presentes et futuros, domum ad prefatam ca- pellam spectantem inliabitantes, ut prefertur, quomodo- libet non impediant nec impediri permitlant per quem- piam, prout indignacionem nostram gravissimam voluerint arcius cvitare. Presencium sub regie nostre maicstatis si- gillo testimonio litterarum. Datum. Mendici anno d. m. trecentesimo nonagesimo primo, die secunda Septembris, regnorum nostrorum auno Docmie vicesinio nono, Roma- norum vero sexto decimo. Per d. Benessium de Chussnik Franciscus Olomucensis canonicus. Registrate. Bartholo- meus dc Nova Civitate. *8. 1391, 18. září. Orig. lamléz. Opis v deskách zcomn. vélsich é. 6 f. G 14. Wenceslaus, dei gracia Roma- norum rex semper augustus ct. Boeimnic rex, notum faci- mus lenore presencium universis: Inter ceteras salubres ulilissimasve doctrinas et rulilancium arcium varietates in- numeras, que ad roborandam s:crosanctam fidem catho- licam. et illuminandas mentes hominum divina munera tribuerunt, sancte predicacionis periciam credimus non immerito compulandam ex eo presertim, quod eius gcne- rosa pessessio in plures dispersa non perditur et distri- buta per partes minoracionis detrimenta non sentit, scd co diucius perpctuala senescit, quo publicata fccundius se diffundit. A simili eciam predicatores scu divini verbi precones stabilimento eiusdem sacre fidei utiles et pro- ficuos reputamus, illos signanter, qui sciunt ct possunt sibi per vite meritum et aliis proficere per doctrinam. Ad horum enim «xhortationem homo veluti prudens ct operosus agricola sui cordis agrum indesinenter exarat, lerram sui corporis vomere sancte discip.iine proscindil, glebarum duricies minutatim conterit, viciorum vepres extir- pare contendit el sic paratus coltidie tensis in ccelum oculis superni imbris abundanciam prestolatur. Sicque fil, ut summus ille arbiter, occultus videlicet inspeclor, licct ad tempus aquam provida dispensacione contineat, dum tamen hunc adeo solerter agentem conspexerit, agrum suum in proximo uberibus sui carisinatis dignetur imbri- bus irrigare, ut qui eatenus squalidus videbatur ac sterilis, iam proventu exuberancium segctum mullipliciler cu- muletur. Sanc constitutus pridem in nostre maieslalis prescn- cia slrenuus Ioannes de Mulhcim, familiaris noster do- meslicus, fidelis dileclus, nobis significare curavit, quali- ter ipse in sue et progenitorum suorum animarum remi- dium salutare quandam capellam sub honore et titulo ss. 799 martyrum Innocentum in Mai. Civ. Pr. prope ccclesiam ss. Philippi et Tacobi ap. super area eidem ecclesie con- tigua de bonis sibi a dco collatis exstruxerit el pro usi- bus predicatorum dicte capelle, qui secundum disposici- oncin suam in ccerlis festivitatibus alque dicbus cliristiano populo verbum dei annuncciare debebunt, triginta s. gr. annui et perpetui census tam pcr ipsum, quam eciam per nlios comparandum providerit/ deputandum, supplicans maiestati nostre humiliter et. attente, quatenus compara- cioni census huiusmodi nostrum, velut rex Boemie, con- sensum apponere ac ipsum ad usus diclorum predicato- rum incorporare et annectere graciosius dignaremur. Nos cius precibus utpole racionabilibus atquc iustis benignius annuentes, advertentes eciam ac provida deliberacione pensantes, quanta cx predicacione verbi dominici consur- gere possil utilitas, dum videlicet per hanc erga creato- rem suum lomo propriam agnoscat grossiciem, fallentis mundi aspernatur illecebras et ad illam felicem patriam, in qua sinc omni tedio manens est sempcr etcruilas, ar- dentibus conatur desideriis pervenire, animo deliberato, sano fidclium nostrorum accedente consilio, rcgia auctori- tate Boemie cl de cerla nostra sciencia comparacioni census hujusmodi usque ad numerum triginla s. gr. per prefatum loannem de Mulhcim seu quospiam alios, in bonis tamen liberis et non feodalibus, faciende consen- sum nostrum adhibuimus ct virlute presencium benignius adhibemus, Et ne processu temporis censum triginta s. predictum hominum subdolis et exquisitis ingeniis impe- trari, auferri seu modo. quocumque. alienas, quod absit, pervenire contingat ad manus, ipsum ex nunc, prout ex tune ct ex lunc, prout ex nunc ad usus predicatorum ca- pelle predicte incorporavimus, invisccravimus, anneximus, incorporamus, invisccramus ct anncclimus per presentes; decernentes ac regio Bocnmie statuentes. edicto, ut iidem predicatores censuni triginta s. predictum simul aut suc- cesive comparandum liabere, tenere et sub libertate cc- clesiastica ad instar aiiorum ecclesiasticorum censuuni per- peluis debeant temporibus pacifice possiderc. Tnhibemus igitur firmiter et districte universis ct singulis nostris ct regni Bocniie officialibus ct subditis, cuiuscunque status, preeminencice scu condicionis existant, ct signanter subcamcrario regoi Dociie, qui nunc est vel pr» lempore fucrit, ne prefatos predicatores in censu tri- ginta s. predicto, quem ex nunc liaberi volumus pro com- p»rato, scu ipsius percepcione impediant scu impediri per quempiam paliantur, quin pocius ipsos circa huiusmodi protegant, manuteneant fideliter ct defendant, prout gra- vem nostre indignacionis offensam et penam ad arbitrium nostrum. desuper inflingendam voluerint arcius evilare. Presencium sub regie maiestatis nostre sigillo testimonio literarum Datum in Mendico a. d. m. trecentesimo no- nagesimo primo, die tercia decima Septembris, regnorum nostrorum anno Boemie *icesiino nono, Romanorum vero sexlo decimo. Ad relacionem Jesskonis Ceuch marescalci Wlachnico de Weytenmuhle. Registrate. Bartholoincus de Nova Civitate. *9. 1391, 9. listopadu. Monumenta Valicana V. ć. 586. Bonifacius — universis — Licctis —. Cum itaque, sicut accepimus, in civitate Pragensi quedam capella sub vocabulo ss. Innocentum, Bethlem nuncnpata, de novo- canonice sit fundata eciam et dotata, nos cupientes, quod capella ipsa congruis honoribus frequeulalur el cciam — conservetur, — omnibus vere penitentibus et confessis, qui in Nativitatis, Circumcisionis,: Epyphanie, Resurrecci- onis, Ascensionis et Corporis d. nostri lesu Christi ac | Penthecostes, nec non in Nativitatis, Annuncciacionis, 

Strana 800
800 Purificacinnis et Assumpcionis b. M. V. ct nativitatis b. lohannis B. ac dictorum apostolorum Petri ct Pauli ct ss. lunocencium ac ipsius capelle. dedicacionis f.stivitatibus et celebritate Omnium Sanclorum nec non pcr ipsarum Nativitatis, Epyphanie, Resurreccíonis, Ascensionis ct Cor- poris domini ac Nativitatis et. Assumpcionis b. Marie ct Nativitatis b. lohannis ct apostolorum Petri et Pauli ac Innocencium predictorum festivitatum ocinvas et per sex dies dictam festivitateim Penthecostes immediate. sequen- les prefatam capellam devote visitavcrint annualim et ad conservacioneni huiusmodi manus porrexerint adiutrices, singulis videlicct festivitatum et cc'ebritalis duos unnos ct totidem quadragenas oclavarum vero ct sex dierum pre- dictorum diebus — centum dies de iniunctis eis penilen- ciis misericorditer relaxamus, presentibus post decennium minime valituris; Volumus aulem. —. Datum. Rome ap. d. s. Petrum. quinto idus Novembris pontificatus annuo tercio. *10. 1392, 6. Cervencc. Orig. arch. uniecrs Nos Joan- nes apotecarius, pro tunc magister civium, Petrus Smclczer, Nicolaus Frolich, Frana B'schof, Ioannes Gosler, Crisla- nus leytner, Gceoiius de Clam, Nicolaus Styr de Leta- cu:in, Laurencius Martini institoris, Pecha frenifex, Cri- *lanus. Helm, Conradus dc Ens, Peschlinus Salezer, Wen- ceslaus Uluschii de Sicen, Franciscus Hopfner, Henslinus Castner et Albertus Jurenteyn, consules ct scabini Mai. Civ. Pr., tenore presencium recognoscimus universis, quod ad augmentum cultus divini, ad laudem dei omnipotentis et intemcrale eius genitricis virginis gloriose dc commu- nitatis nostre consensu honestum virum Crucem institorem, nostrum coniuratum concivem, de duabus s. gr. dcn. pr., quas nobis computaciunis nomine et civitali nostre dc arca sua pro lundacione ccclesie de novo erige.dc ct exstruende in Betleern per eum. pic donata dare et solvere dcbuit, libcrum dimisimus ct solutum lioc eciam adiicicn- tes cx gracia ampliori, quod dicta arca, sicut a domo pre- fati Crucis in limitibus suis cidem assita cireumferencia- liter dislincla cst ac per eum, uL predicilur, donata, ab omni contribucione, losunge. sicure, berne, collecte scu alio quovis imposicionis civilis oncre de ipsa nobis ct civitati nostre sclvendis debet esse in antca et perpctuc libera penitus ct soluta, duinodo ad manus seculares non revertetur, 1n casu vero, si ad manus ct usus scculares, ut prius fuit, rediret, quod tunc iuribus, ut ante prefertur, subiacere debct civitatis. In cuius rci leslinonium secre- tum nostre predicte. Mai. Civ. Pr. sigillum | presentibus est appensum. Datum Prage a.d. m. trecentesimo nona- gésimo secundo, feria sexta proxima post festum s. Prvo- copii confessoris. . *]J. 1898. — Prameny déjin Ceskych V. str. 568. Magister Stickna, baccalarius in theologia, pro tune pre- dicator nutenticus in Betlchem. 212. 1393. — Kodex Talmbersky. (Scznam nejstar- ších zápisů v deskách zemských:) Primo Stephani O V. lohannes Sezekna, magister theologie, disposuit pro stu- dentibus in Bethleem. — Secundo Mauricii D V. Mathias nostri de fuvenili Boleslavia dcdit studentibus in B. — Eodem J. VMI. Wenceslaus rex dedit capelle B. ct studentibus ibidem moraturis. — Primo Mathei G 1I. Leonardus de Nasavrk vendidit studentibus in B. — Primo Nicolai K XXV, Przisnak de Ledeez vendidit capelle D. #13. 1894,93. ifjna. Orig .arch, univers. Wenceslans, dei gracia Nicopolensis cpiscopus, reverendissimi in Christo patris et. domini d. Wolfraimi, archiepiscopi ecclesie sancte Pragensis ct apostolice sedis legati, vicarius in pontifica- libus, universis Christi fidelibus salutem in co, qui suo- XXX. Bellemské udm. — C. p. 255. Kaple Betlemská. rum cst vera salus et. eterna remuneracio. Etsi quelibet loca sanctorum pia sint et prompta devocione a Christi fidelibus vencranda, specialiter tamen ea spiritualibus sunt amplianda muncribus, ubi maior ad audiendum verbuin dei populi coníluit multitudo. Cupientes igitur Christi fi- deles ad merita ct indulgencias, videlicct. et. remissioncs peecatorum ac ad audiendum verbum «dei salubrius. invi- lare, omnibus vere penitentibus coutritis et. confessis, qui hora dici quacunque capellam. Bethleem, quam nos in j honore ss. Mathie ct Mathei apostolorum pro libera se- pultura dedicavimus, ex devocione visitaverint ibique unum Pater noster el Ave Maria Ilexis genibus coram allaribus sanclorum dixerint, XL, dics indulgenciarum jpsis de in- iunctis. penitenciis misericorditer in domino rclaxamus. In cuius rei testiinonium. presentem litteram ficri ct sigilli nostri appensione iussimus communiri. Datum a. d. m. trecentesimo. nonagesimo quarto die dominico antc festnm ss. apostolorum Simonis ct Jude in domo s. officii sub montc Petrino. Consecratum vcro eodem dic ct anno. *iJ. 1805, koucem ledna. Wislocki, Kalalog rek. bibl. un. Jag. 6. 12 Tractatus. fidei Denedicti, ab- batis Massiliensis, contra diversos errores fol. 342: Kx- plisit liber finitus autem. est in Crumpnaw a. d. MCCCXCV arte Purif. s. M. Est autem liber vite capellc in Detlilehem, quem comparavit rcv. vir mag. Szyckna in remedium anime suc. 915. 1895, 27. května. Desky zem. vělší c. 6 f. C 8. Hanuš řečený Milhaim z Pardubic z jedné a kněz Jan řečený Protiva z Nové Vsi, správce kapli Beticmské Star? M Pr., z strany: druhé, přiznali se, że dódinami jich, totiž on Ilannš devieti k. gr. pr. platu holého a věčného na vsi Prerovu celć, s dvory kmetefmi, s dódinami, lu- kami i se vší zvolí, což k tomu přísluší, + tím vším, což tu mé, a on kučz Jan svým a kapli jmenované jmenem v Ujezdci devieti k. gr. platu ročního s dvory kmetcími, | s dódinami, lukami i se v$i zvoli, coż k tomu přísluší, | ve spolek sménili, a nadepsanych dódin, on Hanuš témuž knězi Janovi Protivovi a jeho: budícím i též knple časy budýúcí a věčné, i také on kněz Jan jemu Ilunušovi též zase, sobé dédicky postüpili. Spraviti trají z strany: llu- nuše on Hanuš a vedle něho Vítek z Turovic, oba spolu, a z strany Jana Protivy on toliko sám pred každým člo- věkem oc, Kterýžto plat on Hanuš jemu knězi Janovi a jeho budúcím platiti má, polovici poćna na sv. Jlavla najprvé příštího, a polovici na sv. Jiří ihned potom zbě- hlého, a tak vždycky budícučě a věčně svými vlastními dü:hody a náklady, v svrchupsané kaple Betlemské na každý rok svrchudotčený klásti. Pakliby kterého platu na který svrchudotčených rokuov, tak jakož se svrchu píše, | nedal, tehdy nadepsany Protiva nebo jeho budúcí budou moci s jedním komorníkem bráti na dědinách jmenova- ných pro nezaplacení úroka v každém roce, třetiní výš jmenem pokuty a nákladuov. Stalo se ve čtvrtek po Bo- žím vstoupení |. 1395. *16. 1896, 8. ledna. Orig. univer. archiv. Nicolaus Puchnik, licenciatus in decrelis, Pragensis ct Olomucensis ccclesiarum canonicus, vicarius jn spiritualibus reveren- dissimi in Christo patris et domini d. Joannis, s. Pragen- sis ecclesie archiepiscopi, apostolice sedis legati, gencralis, ad universorum lenorc presencium deducimus: Liccl ad universa, que spiritualium opcracionum concernunt pro- feclum, vigilanti cura intendere tencamur, ad ea tamen specialiter, que ad salutem animarum ct in divini cultus augmentum tendunt, tenemor vigilancius intendere ct fervencius insudare, et per que post huius vite decursum , Speiamus recipere premia sempiterna. Sane constitulus , 

Strana 801
XXX. Bellemshé nám. — Č. p. 266. Kaple Betlemská. personaliter coram nobis honestus vir Crux institor, civis Mai. Civ. Pr. proposuit, qualiter ipse zelo devocionis accensus, cupiess temporalia pro etcrnis et transitoria pro perpetuis felici commercio commutare, pro remedio ct salute animarum sue consortis ac hcredum suorum nec non omniam fidelium defunctorum octo s. gr. pr. den. census annui liberi cel perpetui emit et comparavit in bonis et locis infrascriptis: Videlicet primo apud Ewlaliam, quondam Wolframi camerarii relictam, quinque s. gr. in el super duabus vincis Nicolai medici situatis in villa Bra- nice inter vincas Rusenka ex una et Corbe villanorum parie ex altera et super omnibus et singulis pertinenciis enrundem vinearum, videlicet curia, agris, pratis, humu- letis, que dictus Nicolaus ibidem habere dinoscilur, prout dc hoc in libro civitatis Mai. Prag. supradicte claret evi- denter; ilem tres s. gr. predictorum ermiptas apud Przi- 4»aconem de Ledecz super liereditate sua in Ledecz, villa integra, curiis rusticalibus, censu, agris, pratis et silvis et aliis pertinenciis tabulis terre regni Boemie in- labulatas, pro altari s. Margarethe, s. Catharinc et aliarum ss. virginum in capclla ss. Innoccntum, Bethlehem nunc- cupata, sita in. Mai. Civ. Pr. prenominata, de novo in titulum. peroetui beneficii ecclesiastici erigendo d. Mathia, presbytero de Tuczap, ad ipsum de novo instituendo ct ipsius successoribus. (Quas quidem oclo s. gr. prefatus Crux sano ct deliberato animo pro altari prescripto s. Margarethe, s. Catharine et aliarum ss. virginum ac d. Mathie predicto et ipsius successoribus perpetuo dedit, donavit, deputavit ac pie assignavit libereque condescen- dit de eisdem. Promittens bopa fide sine dolo et fraude ullo umquam tempore contra huiusmodi donacionem per se, heredes aut successores suos venire nec ipsum d. Ma- thiam et ipsius successores in levacione, recepcione et percepcione census prescripti impedire, ita tamen et ta- liter, quod ipse d. Mathias et sui successores, altaris prescripti rectores, pcr sc vel alium sint racione donacionis prescripte obligati et astricti ad infrascripta: Primo, quod omnibus diebus dominicis et festivis aliis per circulum anni occurrentibus et a populo cele- brari consvetis omnique die in quadragesima et in adven. tu. domini mane ante sermonem missam de b. Maria vir- gine gloriosa sub nola decantabit. In maioribus festivita- tibus, si placebit, de festo tenendo, quam missam in cantu breviare vel prolongare tenebitur ad mandatum predica- loris, qui post candem imissam debuerit predicare. Aliis vero diebus fcriatis, dum missam legendi graciam habu- erit, in capella predicta Betlehem hoc pocius facere de- bet, quam in loco alio, nisi ex devocione alias voluerit celebrare; quod tamen non sepe facerc tenebitur. Raci- one vero lucri extra eandem capellam cidem d. Mathic et ipsius successoribus non licebit inissas celebrare. Item est expressum, quod ipse d. Mathias et sui successores, predicti altaris reclores, qui pro tempore fuerint, in. co- modo inferiori ibidem in Betlehem, ubi res eiusdem ca- pelle servantur, morari debet et iacere de nocte libros et alias res eiusdem capelle fideliter custodiendo et conser- vando, claves proprias ab eodem comodo habendo. A quo comodo quilibet predicatorum capelle memorate confir- matus claves proprias habebit ct ipsum comodum intrabit, quociens et quando indigebit, sine requisicione et con- tradiccione altariste sepe nominati, Non tamen per hoc ipse d. Mathias aut ipsius successor erit ad alia servicia obligatus, sed premissis omnibus rite et racionabiliter ex- pletis ab omnibus serviciis sit liber et absolutus. In casu vero, ubi dictus d. Mathias aut ipsius successor, qui pro tempore fuerit, aliquam missam diebus prescriptis cantare 801 neglexerit et non curaverit, ex tunc pro qualibet missa neglecta et non can(ata nomine pene dabit unum gr. per predicatores eiusdem capelle exigendum et alteri presby- tero missam huiusmodi supplenti erogandum. Ad que om- nia et singula suprascripta prefatus d. Mathias se et suos successores sponte et libere submisit et ca omnia, prout superius sunt descripta, facere, tenere et inviolabiliter ob- servare promisit per se et suos successores. lus antem patronatus altaris predicli el presentandi rectorem ad ipsum prenominatus Crux pro se, quamdiu vita sibi co- mes fuerit, reservavit; ipso autem decedente predictum ius patronatus ad hercdes ipsius devolvetur. Ita tamen et taliter, quod quocienscunque el quandocunque predictum altare ex causa quacunque vacabit, senior heres sine re- quisicione aliorum poterit ad ipsum rectorem idoneum presentare. Et ut premissa omuia et singula robur obtineant per- petue firmitatis, prescriptus Crux et d. Mathias prenomi- natus petebat prescriptum altare s. Margarethe et s. Ca- tharine et aliarum ss. virginum in perpetuum beneficium ecclesiasticum erigere ct creare omniaque et singula su- perius descripta in suis punctis, clausulis, condicionibus et articulis approbare, ratificare et auctoritate ordinaris confirmare prescriptunique censum octo s. eidem altari e ipsius rectoribus auneclere, unire, inviscerare et incor- porare. Nos vero considerantes premissa ex zelo devo- cionis procedere et in divini cultus augmentum feliciter evenire, et aliorum Christi fidelium ad similia plurimum inductiva, attendentesque, quod iusta petentibus non est dencgandus assensus, ideo supplicacionibus prescriptorum Crucis civis et d. Mathie presbyteri, tamquam iustis, ra- cionabilibus et iuri consonis, annuentes servatis servandis, que circa talia dc iure fuerint servanda, prescriptum al- tare in honore s. Margarethe et s. Catharine et aliarum virginum sanciarum in capella ss. Innocentum, alias Bet- lehem | nunccupata, in perpetuum beneficium ecclesiasticum erigimus ct creamus omniaque ct singula superius de- scripta in suis punctis, clausulis, condicionibus et articulis cx cerla sciencia approbamus, ratificamus et auctoritate ordinaria confirmamus prescriplumque censum octo s. gr. den. prag. in bonis prescriptis predicto allari et rectori- bus ipsius annectimus, unimus, incorporamus, applicamus, invisceravimus et incorporavimus decernentes ipsum cen- sum de cetero et in antea iuris ecclesiastici et non mun- dani reputari. In. quorum. omnium fidem et testimonium presentes litteras fieri et sigilli vicariatus archiepiscopatus Pragensis, quoad presens utimur, appensione iussimus communiri. Datum Prage a. d. m. trecentesimo nonage- simo sexto, die VIII mensis Januarii. 217. 1398, 9. záti. Tadra, Soudní akla IV. sir. 333. Ex speciali commisione d. archiepiscopi Pragensis d. Nicolaus Puchnik declaravit certam clausulam in littera erreccionis super capella in B. confecta. “18. 1399, 18. prosince. Krofla, Monumenta Valicana V. c. 1532. Bonifacius — ad futuram rci memoriam. Decet, ut ea, que amicabili composicione racionabiliter semel finita fuerunt, ad recidive dubitacionis scrupulum minimc rclabantur, et si forte de ipsorum jmmutacione agatur, ne ex illis twbaciones et damna subsequantur, Romanus pontilex, qui ex incumbenti ei pastoralis ofücii debito Christi fidelium pacis et tranquillitatis pervigil procurator et conservator existit, quantum ei ex alto permittitur, ilis remedio tenctur occurrere congruenti. Sane, sicut nuper accepimus fama publica referente, quod, cum oli:n humani generis hoste procurante inter carissimum in Chr. 101 

Strana 802
802 filium nostrum Wenceslaum, regem Romanorum illustrem, ex una parte nec non diversos barones, milites, militares et proceres regni sui loemie ac familiares et. complices eorum super diversis negociis et articulis tunc expressis graves et hosliles guerre sive dissensiones, commociones et turbines suscitati, et incrassanlibus ac durantibus dis- sensionibus ipsis hominum, terrarum, oppidorum at alio- rum locorum diversorum invasiones, capciones, detenci- ones, incendia, rapine, calamitates et damna varia, quc guerre parluriunt, subsecuta fuissent, ac inter hec castrum Landeskrona, Luthomislensis diocesis, quod eciam in tetn- poralibus ad episcopalem mensam Luthomislensem perti- net, et nonnulla oppida et bona cum iuribus et pertinen- ciis suis in illis partibus consistencia el ad eosdem ba- rones, milites, militares et proceres nec non familiares cl complices coniunctim vel divisim pertinencia, tunc cx- pressa, ad eiusdem regis manui sive forciam pervenis- sent, idemque rex illa delineret aliquandiu occupata; tan- dem partes mediante el ordinante carissimo in Chr. filio nostro Sigismundo, rege Ungarie illustri, fratre dicti regis Romanorum ac arbitro eL arbitratore el amicabiii compo- sitore per parles ipsas pro bono et lranquillo parcium ac regni huiusmodi, datore pacis annuente, cleclo, ad talem inter cetera concordiam devenerunt, videlicet, quod prefatos rex Romanorum castrum ccclesic et episcopo, nec non oppida et bona huiusmodi cum corum iuribus et pertinenciis antedictis baronibus, militibus, inilitaribus, proceribus, familiaribus et complicibus ipsis, prout illa pertinerent ad ipsos, infra cerlum tempus eciam tunc ex- pressum resliluere eosque ad possessionem et tenutam castri, oppidorum et bonorum predictorum cum eisdem iuribus et pertinenciis efficaciter ponere vellet ac deberct, et pro hiis firmius adimplendis idem rex Romanorum dilectum filium, nobilem virum lohannem Mulhein de Pardubicz, militem predicte diocesis, consiliarium suum, et plerosque alios fideiussores, tunc nominatos, episcopo, baronibus, militibus, inilitaribus, proceribus, familiaribus et complicibus ipsis dedit. Qui quidem fideiussores una cum eodem rege Romanorum et pro eo ipso baronibus, militibus, militaribus, proceribus, familiaribus et compli- cibus eisdem promiserunt bona fide eciam sub vallacione certi obstagii, per eosdem fideiussores et eorum quem- libet in quibusdam locis dicti regni sub certis modis et forma similiter tunc expressis peragendi, quod ipsc rex Romanorum huiusmodi premissa vellet et deberet atten- derc nec non eíficaciter adimplene, quodque, si prefatus rex Romanorum durante huiusmodi oslagio castrum cpis- copo, oppida nec non alia bona cum eisdem iuribus ct pertinenciis baronibus, militibus, mililaribus, proceribus, familiaribus et complicibus ipsis non restituerct sive ad possessionem et tenutam huiusmodi non reponeret iuxta for- mam promissionis eiusdem, tunc predicti fidciussorcs pe- acto per eos huiusmodi obstagio infra certum tempus, eciam tunc expressum, omnia damna, que episcopus, ba- rones, milites, militares, proceres, familiares et complices exhoc, eciam quousque idem rex Romanorum castrum, oppida et bona huiusmodi cum eisdem iuribus et perli- nenciis episcopo, baronibus, militibus, militaribus, proce- ribus, familiaribus et. complicibus ipsis reslilnisset et ad possessionem ac tenutam huiusinodi efficaciter posuissct, incurrerent, que legittime et dolo cersante probari vale- rent, episcopo, baronibus, militibus, militaribus, proceri- bus, familiaribus et complicibus autendiclis integraliter veddere ac de illis satisfacere tenexentur et vellent. Datis et confectis super hiis eciam quibusdam litteris autenticis regis Romanorum, militis et aliorum fideiussorum predic- XXX. Bellemskć nám. — C. p. 955. Kaple Bellemská. torum sigillis munitis et a.iis cancionibus factis in talibus iuxta illius patric norem fieri consvetis. Postmodum vero idem cpiscopus pretendens, quod predictus rex Romanorum prefatum castrum infra huius modi tempus supcr hoc statutum, uL prefertur, cidem episcopo uon restituisscl, sive ipsum episcopum ad pre- dicli caslri possessionem ac tenulam non posuisscl, quod- que preterca idem cpiscopus multa damna cciam tunc expressa incurrissct, eundem inilitemn super hoc, petendo ipsum condemnari et compclli ad salisfacieudum sibi de damnis eisdem, coram dilecto filio Henrico, abbate mo- nastcrii b. Marie Scotorum in Wienna, Pataviensis dio- cesis asserente sc conscrvatorem eidem episcopo contra inferentes ci iniurias sive damna iu bcnis ad dictam ınen- sau) spectantibus a sedc apostolica per ipsius sedis litteras deputatum, et habentem cognoscendi de hiis, quc judici- alem requirunt indaginem, specialem a sede predicta po- teslalem, pretextu carundem litterarum traxit. in. causam, dictusque abbas in huiusmodi causa. procedens, diffinilivam pro eodem episcopo et contra dictum inilitem sentenciam promulgavit. A qua quidem tensencia dictus miles ad sedem appellavit eandem ct super appellacione sua huiusmodi nostras ad dilectum. filium. decanum ecclesie. Omniuin Sanctorum in castro Pragensi, cius nomine proprio non expresso, sub certa forma lilleras impetravit distumquc episcopum fecit in causa appellacionis huiusmodi coram eodem decano prelexte lillerarum predictarum ad cum obtentarum ad indicium evocari. Cumque postea diclus episcopus, prctendens se ab eodem decano, postquam in causa huiusmodi ad nonnul. los actus inter parles ipsas processerat, indebitc forc gra- vatum, proplerea ad scdem appcellasset eandcm, nos cau- sam appcellacionis huiusmodi et negocii principalis dilecto filio magistro Jacobo dc Aquila, capcllano noslro et au- ditori causarum palacii apostolici, ad instanciam dicli epi- scopi audiendam conminisimus el fine debito terminandam. Non obstante, quod causa ipsa de sui natura ad Roma. nam curiam legittime devoluta ct apud cam tractanda el fuienda non csset ipseque anditor in cau-a huiusmodi ad cerlos aclus inter parles ipsas dicitur processisse. Cum autem prefatus rex. Romanorum, ut pro eius parte cerciores sumus cííccti, episcopo et mense prcfalis dudum predictum castrum. cum. omnibus iuribus ct perti: nenciis suis, eciam ad hoc dicto milit, quantum in co fuit, operam dante et instante. apud cundem regem, effi- caciler resütueril, ipseque cpiscopus illud cx tunc. tenucrit et possideril ac teneat ct possideat pacifice ct quiete, ipseque rex Romanorum paratus existat de huiusmodi damnis, si qua episcopus et mensa predicti occasionc rc- tardacionis commisse per eundem regem Romanorum in non restituendo forsan sseuinsmodi castrum iníra idem tempu quo restitui debebat, ul prefertur, iuxta. promissionem memoralam, sustinuerit, de quibus lameu prefatus episco: pus coram probis viris iuxta cousveludinem regni picdicti hactenus in talibus observatam ct iuxta fideiussionem antedictam legittime docuerit, satisfacere competenter, quodque, si huiusmodi causa coram codcm.auditore pcn- dens inter episcopum et militem predictos tractarclur ul- terius, ex hoc, quod absit, grandia verisimiliter possent dispendia in eodem regno denuo oxoriri, nos, quorum interest, regis Romanorum ct regni predictorum ac habi- latorum et incolarum eiusdem vegni quictis. commoda. ct tranquillitatis amena procurare, quantum cum deo possu- mus, delectali, ac reputantes cciam huiusmodi accionenm episcopi memorati, qua cundem militem occasionc fideius- sionis eiusdem coram eodem auditore impctit, equitate 

Strana 803
XXX. Bellemské nám. — C. p. 955. Kaple Betlemská. pensala usque quaque non fore consonam racionj, ut ex premissis colligitur evidenter, ac statum omnium premis- sorum habcntes presentibus pro expresso, motu proprio huiusmodi causam sive controversiam coram eodem audi- lore occasione premissorum, ut premittitur, pendentem, ex cerla sciencia auctoritate. apostolica extinguimus, cassamus ct annullamus penitus per presentes, ac nichilominus dic- tum militem. auctoritate. predicta a fideiussione predicta, in quantum episcopum et mensam predictos sibique eciam in hoe adherentes concernit, plenarie absolvimus et tola- liter liberamus, ita quod prctextu fideiussionis huiusmodi predictus miles aut eius successores el heredes per epi- scopum Luthomislensem | pro tempore existentem et ean- dem meusam ac adherentes prediclos deinceps inquietari, impeti vel inolestari non. possit nec debeat ullo modo in iudicio vel extra iudicium prelextu fideiussionis eiusdem sivc alias occasione vel causa quacunque. ltà tamen, quod prefatus rex Romanorum episcopo pro tempore existenli et. mense ac adherentibus predictis huiusmodi damna, si qua lohannes episcopus, mensa ac adherentes prefati occasione cominisse retardacionis forsan per eun- dem regem in non restiluendo castrum. predictum. cum eius iuribus et pertinenciis ipsis infra huiusmodi tempus ad hoc statutum. post dictumn terminum ad hoc datum, ut premittitur, sustinuerit, et de quibus tamen dictus cpisco- pus existens pro tempore et adherentes eius iuxta con: svelidinem. memoratam coram huiusmodi probis viris et neulri parti suspectis in eisdem illis legittime docere te- neatur, ct sicut. predicli probi viri. duxerint. ordinandum, super quo eciam dicli regis Romanorum consciencia oneramus, resarcirc el de illis satisfacere integre teneatur. Nos enim ex nunc irritum decernimus et inane, si secus super hiis à quoquam quavis auctoritate scienter et igno- ranter contigeril attemptari. Nulli ergo .. . Datum Rome pud s. Petrum. idibus Decembris a. undecimo. 919. 1401, 3. ledna. Orig. univ. archivu. Nicolaus Puchnik, licenciatus in. decretis, Pragensis et. Wissehra- densis ecclesiarum | canonicus, reverendissimi in Christo putris et. domini d. Wolframi, archiepiscopi Pragensis, apostolice sedis legati, vicarius in spiritualibus generalis, nolum facimus tenore presencium universis, quod consti- tuij personaliter coram nobis discretus vir d. Duchco, presbyter de Praga, et Margaretha, soror eiusdem, quon- dam Martini Tucnowsky, nuuc vero lyethe, civium Pra- gensium, conthorali ac ipse lyctha, non compulsi nec coacli, sed sponte ac libere confessi sunt el recognove. runt, dcbitis tractatibus premissis, se iusto titulo empci- onis ct vendicionis honesto viro Jyndre de Knyn, nunc vero morat irahenli in Praga, unam s. gr. census annui et perpztui pro. clericis moram trahentibus in domo prope capellam ss. Innocentum, alias Bethleem nunccupatam, de ct super molendino sito sub balaeo quondam Wernheri balueatoris, quarto. in ordine, quod fuit olim prescripti Martini Turaowsky, honesti viri Nicolai, notarii quondam subcamerarii, nunc vero notarii orbore in Montibus Kuth- nis, domińi temporalis prescripti molendini, salvis iuribus ipsius, expresso concensu accedente, vendidisse pro decem s. gr. ipsis plene ac integraliter. persolutis. Ita tamen, quod ipsi d. Duclhco, Margaretha et Irvetha preseripti et ipsorum successores pro dicla sexagena census singulis septimanis temporibus perpetuo affutaris prescripto lyndre, quamdiu vitam duxerit in humanis aut cui ipse niandave- rit, ct post mortem ipsius Iyndre clericis in domo prescripta inorantibus debent dare et assjgnare decem el oclo pa- nes; ita videlicet, quod quilibet panis eorundem unum halensem valeat. -Ec hoc sub pena excommunicacionis, cui 803 se, lieredes et successores ipsorum benevole submiserunt. Est tamen specialiter expressum, quod si prescriptum mo- lendinum annihilaretur aut destrucretur, quod ex tunc preseriplus census unius s. gr. per sepe nominatum Jyn- dram et clericos prescriptos, qui per tempore fuerint, debet exquiri a possessoribus domus, quam nunc prescripti Ducheo presbyter, Margaretha et lyetha in Mai. Civ. Pr. tenent el. possident, que domus Turnovskych nunccupalur. Quam eciam sexagenam se super diclà domo modo pre- scripto confessi sunt vendidisse. Quo facto prenominatus Íyndra petebat, dictum censum prenominale capelle ss. lunoceotum ac clericis prescriptis annectere, unire et in- corporare. Nos vero Nicolaus Puchnik, vicarius iu spiri. tualibus antedictus, peticioni prescripti Iyndre, utpote ra- cionabili, favorabiliter annuentes predictum censum unius s. sepe nominale ss. Innocentum [capelle] ac clericis pre- dicli» anneximus, univimus et incorporavimus, decernentes eundem censum iuris ecclesiastici eL. non mundani dein- ceps el in antea reputari. In cuius rei testimonium vica- riatus sigillum presentibus est appensum. Datum Prage a. d. 1401 die 3. mensis lanuarii. *20. 1401, 12. března. Orig. tamtéž. In nomine do- mini amen. Anno nalivitatis eiusdem millesimo quadrin- gentesimo primo, indiccione nona, die XII. mensis Mar- cii hora nona vel quasi, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri d. Bonifacii, divina providencia pape IX., anno duodecimo in Mai. Civ. Pr. in estuario inferiori domus habitacionis mei Nicolai quondam Mathie de Bruna, notarii publici infrascripti, dicte ad. s. Geor- gium, in nostrorum notariorum publicorum infrascriptorum et testium presenciaque subscriptorum ad hoc specialiter vocatorum et rogatorum constitutus personaliter lionora- bilis et scientificus vir dominus et magister Stephanus de Colonia, sacre theologie baccalarius formatus arciumque magister, canonicus ecclesie Omnium Sanctorum in castro Pragensi, plebanus sive rector ecclesie parochialis in Schilter, Pragensis diocesis, predicatorque verbi dei ca- pelle seu basilice in honores ses. martyrum Innocentum in dicta Mai. Civ, Pr. prope ecclesiam parochialem ss. Philippi et Jacobi apostolorum site et erecte institutus, ubi idem dominus et magister Stephanus pro suo et dicte capelle interesse quasdam duas iitteras in pergameno scriptas a serenissimo principe et domino d. Wenceslao, dei gracia Romanorum et Boemie rege semper augusto, emanatas, sigillo magno rotundo de cera alba coinmuni pendente in pressulis pergameni sigillatis, in quo quidem sigillo huiusmodi litteris appenso quedam imago quasi unius regis iu quadam sede sub corona in veste regia se- dens, in manu dextera quasi sceptrum et [in] sinistra quasi pomum cum cruce tenens et ex ulraque parte eius- dem imaginis fgura quasi unius clypei, in clypeo a parle dexira figura quasi unius aquile alis extensis quasi ad volandum disposita, in clypeo vero a parte sinistra figura quasi unius leonis cum duplici cauda videbantur. Littere vero circumferenciales eiusdem sigilli. ut prima facie apparebant, per omnia tales erant: Weuczes- laus dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boe- mie rex. Itein a tergo eidem sigillo magno erat unum panum sigillum rotundum de cera rubea impressum, in quo sigillo figura quasi unius aquile alis extensis cum duplici capite quasi ad volandum disposita, in cuius pec- tore figura quasi unius leonis coronati cum duplici cauda videbantur. Sanas et integras, non vicialas, non cancel- latas, non abrasas nec in aliqua ipsarum parte suspectas, nec non quoddam publicum instrumentum manu Mauricii, dicti Purgrabie, quondam Petri de lykew, Pragensis dioe- 101* 

Strana 804
804 cesis, publici auctoritate imperiali notarii, similiter in per- gameno scriptum et signo ipsius ac nomine consvelis consignatum, sanum et integrum, quorum omnium tenor de verbo ad verbum inferius describitur. Exhibuit et ostendit ac ipsas lilteras cum huiusmodi instrumento pu- blico ibidem alta voce perlegit. Quas quidem litteras cum insrrumento publico huiusmodi dictus doininus et magister Stephanus, ut premittitur, pro suo ac dicte capelle inter- esse lransumi, copiari, transscribi, exemplari et in publi- cam formam redigi, diligenti auscultacione premissa pe- ciit per nos, notarios publicos infrascriptos, ne copia huiusmodi litterarum et instrumentorum originaliuin per- datur, annulletur, varietur aul. quovis modo immutaretur, volens, quod huiusmodi publico transsumpto in omnibus et per ompia plena fides adhibeatur, sicut litteris origi- nalibus antedictis, ipsumque publicum transsumptum fidem faciat tam in iudicio quam extra in agendis. Tenor vero prime littere regie, de quibus superius fit mencio, per omnia de verbo ad verbum sequitur et est talis : Wenceslaus, dei gracia [viz zde &. *7. 1891, 2. zár(]. Item tenor secunde littere regic, de qua eciam superius fit mencio, per omnia de verbo ad verbum sequitur et est talis: Wenceslaus [viz ¢. *8. 1891, 18. záif.]. Item tenor publici instrumenti, de quo eciam superius fit mencio, per omnia de verbo ad verbum sequitur et est talis: In no- mine domini amen. Anno [Viz č. *8.] Acta sunt hec anno, indiccione, die, mense, hora, pontificatu et loco, quibus supra, presentibus honestis et circumspectis viris: loanne dicto Rulant, alias Lyssy, Io- anne dicto Meysner, civibus iuratis dicte Mai. Civ. Pr., loanne quondam Nicolai de Iyczin, notario publico, llic- ronymo Wenceslai de Praga, loanne Friczkonis de Cor- naw clerico et Georgio quondam Nicolai de Budyna, ar- migero Pragensis dioecesis predicle, et aliis pluribus fide dignis circa premissa. Et ego Nicolaus, quondam Andree dc Winczik, clericus Wratislaviensis diocesis, publicus impe- riali auctoritate notarius, prediclarum litterarum regalium ac publici instrumenti exhibicioni, ostensioni, peticioni ac omnibus aliis et singulis suprascriptis, dum sic, ut pre- miltitur, fierent et agerentur, una cum Nicolao, quondam Mathie de Brunna, et facobo, quondam Przibislai de Thyn, notariis publicis infraseriptis, meis in hac parte collegis ac testibus prenominalis, preseus inlerfui caque omnia et singula sic fieri vidi ct audivi manuque propria nil addendo, minuendo, immutando aut variando conscriptis et facta prius de presenti publico transsumpto ad ipsas litteras originales ac instrumentum cum prenolatis Nico- lao et Jacobo notariis, meis collegis, diligenti ausculta- cione, quia ea simul concordare inveni, ideo in hanc publicam formam redegi signoque et nomine meis solitis et consvetis consignavi, rogatus el requisitus, in fidem et testimonium omnium premissorum. Et ego Nicolaus, quondam Mathie de Brunna, Olo- mucensis diocesis, publicus apostolica ct imperiali aucto- ritate notarius, predictarum litterarum regalium ac publici instrumenti exhibicioni, ostensioni, leccioni. peticioni el omnibus aliis et singulis suprascripUs, dum sic, ut pre- mitlitur, fierent et agerentur una cum Nicolao de Winczik et Iacobo de Tyn, notariis publicis supra et infra scriptis, meis in hac parte collegis, ac testibus prenominatis pre- sens interfui eaque omnia el singula sic fieri vidi el au- divi, sed me aliis arduis negociis prepetito, per dictum Nicolaum notarium scribi procuravi et facta de presenti publico transsumpto ad ipsas litteras originales ac instru- mentum diligenti auscultacione, quia ea simul concordari inveni, in hanc publicam formam redegi signoque el no- XXX. Bellemské nám. — C. p. 266. Kaple Betlemská. mine meis solitis et consvetis consignavi rogatus et requi- situs, in fidem et testimonium omnium premissorum. *21. 1402, 8. biezna. Zadra, IV. str. 99. Mag. Stephanus de Colonia liti causc et questioni ac possessi- oni officii predicacionis capelle in B. cessit, quam cessi- onem d. Ogerius vicarius recepit. #92. 1402, 11. března. Tamléž str. 100. In causa super capella in B. Petrus Radeczka, procurator d. Sbin- conis, d. Czestin Kostel presbyter, protestatus est, quod ius sibi competens ad capellam in B. ad prescns prosequi non audel propler potenciam regalem. d:cens se, illud velle prosequi loco et tempore oportunis. %*23. 1402, 14. března. Orig. arch. univ. Ogerius, rector altaris s. Dorothee in ecclesia Pragensi et correc- lor cleri diocesis Pragensis, vicarius in spiritualibus reve- rendissimi in Cliristo patris et domini d. Wolframi, s. Pragensis ecclesie archiepiscopi, apostolice sedis Jegati, generalis, notum facimus lenore presencium universis, quod nos ad presentacionem et pcticionem nobilis viri d. loan- nis de Mulheim in et ad capellam ss. Innocentum, dictam vulgariter Bethlehem, sitam in Mai. Civ. Prag, per liberam resignacionem honorabilis viri Stephani de Colonia, ul- timi et immediati ipsius capellc recloris, in manibus nos- tris factam, per nos receptam ct admissam, vacantem ho- norabilem magistrum Ioannem de Hussinecz, presbyterum Pragensis diocesis, crida seu proclamacione premissa, rcc- torem legiltim um instiluimus et plebanum ipsumque de predicta capella cum omnibus iuribus et pertinenciis suis investivimus cl presentibus investimus, curam et admini- stracionem dicte capelle. eidem. committimus, ipsum ad eandem in dei nomine confirmantes. In cums rei testi motum presentes lileras fieri et sigilli vicariatus archi- episcopalis Pragensis, quoad presens utimur, appensiouc jussimus communiri. Datum Prage anno d. m. quadrin. genlesimo secundo die XIV. mensis Marcii. #94. 1409, 14. bfezna. Emler, Libri confirm. VI, str. 65. Ad presentacionem nobilis domini Johannis de Mulheim*) ad capellam ss. Innocentum, alias B. nunccupatam, per libe- ram resignacionem m. Stephani de Coloia vacantem ho- norabilem virum dominum magistrum Johannein de Hussi- nec, presbyterum Pragensis diocesis, rectorem instituimus. $96. 1402, 14. dubna. 7adra, Akta soudní 1V. str. 112. (Urok v Mokranech prodän.) Constituli perso- naliter coram d. laroslao vicario — Bussco de Mokrzan et lessco, natus Marziconis idem de Mokrzan, clicntes, fassi sunt, se vendidisse — septuaginta gr. den. pr. de et super vincis et singulis bonis cl hereditatibus jpsorum ibidem in Mokrzan, que ibidem tenent et possident, d. Martino presbytero de Kozle pro X. s. cum. XL. gr. -— promiltens — prescriptum censum — d. Martino per- solvere — ac eciam d. Duchconi de Praga, pro nunc sacristano circa s. Michaelem in Mai Civ. Pr. — et studen- tibus clericis in B., qui nunc sunt vel. pro teinpore fuerint. 226. 1403, 1. dubna. Orig. arch. univ. In nominc domini amen. Anno nativitatis eiusdem m. quadrinpente- simo tercio, indiccionc undecima, die prima mensis Apri- lis, hora vespcrorum vel quasi, pontificalus sanclissimi in Christo patris et domini nostri d. Bonifacii, divina pro- videncia pape 1X., anno XIV. in Mai. Civ. Prag. in com- modo honorabilis viri magistri Ioannis Klie, sacre theo- logie professoris, archidiaconi Pilznensis in ecclesia Pra- gensi, sito in collegio Caroli, in mei, notarii publici in- frascripti, et lestium presencia subscriptorum, ad hoc ®) O Mulheimovi viz i Käuffer, Abriss der Oberlaus. Gesch. 1. str. 418. 

Strana 805
XXX. Bellemské nám. — Č. p. 256. Kaple Betlemská. specialiter vocatorum et rogatorum, constituti personaliter honorabiles viri Marcus de Grecz Regine, magister in artibus, procurator et nomine procuratorio magistri. Ni- colai Czeisimeister, rectoris ccclesie parochialis ss. Phi- lippi et Jacobi app., dicte civitatis Pragensis, et ipsius cc- clesie nominc, de cuius procuracion's mandato mihi, no- lar,o publico in(rascripto, bene constat, ex una et Ioannes dc Hussinecz, similiter magister in artibus, universitatis studii Pragensis rector et predicator capelle dicte Beth. leem, site propc ecclesiam ss. Philippi et Iacobi, suo ct dicte capclle noinine parte ex altera, ubi idcm magistri non compulsi, nec coacli. sed sponte ct libere ae volun- larie et ex cerla ;psorum sciencia propter bonum pacis et concordie ac volentes hinc inde parecre laboribus ct expensis, de el super omnibus et singulis causis, litibus ct controversiis inter eos quomodolibet exortis ct preser- tim racione capelle Bethleem pred cte, que circa dictam ecclesiam ss. Philippi et Jacobi infra fines et limites eiusdem ecclesie est constructa et edificala, ac pre:udicio dicte ecclesie ex eiusdem capelle construccione facte ac aliis impedimentis et causis quibuscunque meliori modo, via, iurc ct forma, quibus melius et efficacius de iure fieri potest et. dcbet, in honorabilem et scientificum viruin magistrum loannem Elie supradictum, ibidem tunc prc- sentem et onus huiusmodi in se sponte et libere susci- pientem tanquam in arbitrum, arbitralorein et amicabilem compositorem dc alto ct basso et sub pena quinquaginta s. gr. monetc P'rageusis parti tenenti arbitrium buiusinodi per partem non tenentem solvendarum comproirnisserunt. Dantes et concedentes dicte parles hinc indc prefato ar. bitro, arbitratori et amicabili compositori plenam, liberam ct omnimodam potestatem ac mandatu speciale de ct super omnibus ct singulis causis, litibus et controversiis suprascriptis ct aliis circa ca generaliter vel specialiter expressis ac emergentibus, incidentibus, connexis et de- pendentibus ab eisdem, ipsis cognitis vcl non cognitis per modum iudicii cum reccpcione ct examine testium sivesumma ric et de plano semel vel pluries, pronunciandi, terininandi, laudandi, summandi, diffinicudi, aibitrandi ct dicendi verbo vel on scriptis, partibus vocalis vel non vocatis, presenti- bus vel absentibus aut. una parte presente ct alia ab- sente, servala vel non servata huiusmodi compromissi forma ct ei addendo vel minuendo, stando vcl sedendo, diebus feriatis vel non feriatis, iuris ordine servato vcl non servato, ubi, quando, prout el quociens ipsi arbitro visum fuerit expedire. Promittentes dicte pattes hinc inde mihi, notario publico infrasciipto, ul. persene publice le- gittiime stipulanti et. nomine omnium, quorum interest vel interesse poterit quoinodolibet in futurum, stare, obc- dire et non contravenire dc iure vel de facto aliqua ra- cione vel causa omni ipsius arbitri, arbitratoris ct amni- cabilis compositoris laudo, arbitrio, dicto, diífinicioni et pronuncciacioni, quod vcl quam inler ipsas partes fecerit super premissis aul aliquo premissorum vel aliis quibus- cunque causs ad premissa quomodocunque spectantibus seu pred:ctorum occasione emergentibus, incidentibus, dependentibus et connexis, ct ea, que super prem:ssis dixerit, pronuncciaverit, laudaverit, diífimveril, termina- veril seu mandaverit, firine rata et grata tencre et inviolabili- ter perpetuis temporibus observare. Cedentes et renunciantes dicte partes expresse hine inde omni liti, causc et ques- tioni inter eas occasione premissorum coram quibuscun- que iudicibus vertentibus instrumentis publicis, litteris et rescriplis impetratis, arbitrio boni viri et recursum ha- bendo ad arbitrium boni viri omnibusque aliis et singulis ad premissa spectantibus quovismodo, et quod contra 805 ipsius arbitri pronuncciacionem, preceplui, laudum, ar- bitrium et diffinicionem non appelabunt nec appellacionem prosequentur, nec restitucionem in integrum peltent nec ad arbitrium boni viri recurrent, nullam excepc onem iuris vel facti opponent; renunciantes eciam dicte partes ct quclibet earum jn premissis per pactum expressum excepcioni doli, malum factum accioni, non sic celebrati compromiss', aliter fuissc scriplum quam dictum et e contra, omni privilegio iuris canonici et civilis auxilio omnibusque excepcionibus, allegacionibus, racionibus et ceters auxiliis iuris, facti ct loc: ac patrie, quibus possent dicle partes contra premissa vel aliquod premissorum in presenti instrumento contenta facere vel venire et contra presens instrumentum obiici vel opponi, et specialiter iuri dicznti generalem renuncciacionem non valere, nisi precesserit specialis, ac omnibus aliis obieccionibus, que infirmare aut viciare possent hoc compromissum et arbitrium in tolo vel in parte, sive ex persona arbitri, sive ex persona compromiltencium, aut ex rebus vel causis, de et super quibus est compromissum, aut ex quacunque alia causa scu racione. Sed omnia et singula in hujusmodi compro- misso contenla dicte partes hinc inde sub pena predicta firmiter et inviolabiliter perpetuo tenere promisserunt et observare. Quo quidem compromisso sic facto prefatus magister Ioannes Elie, arbiter, arbitrator et amicabilis composilor supradictus, habita informacione a diclis partibus et ma- tura deliberacione facta super premissis mox ibidem in presencia parcium suprascriptarum quandam pronunccia- cionem manu sua scriptam fecit ac pronuncciavit et arbi- tratus est per oninia sub his verbis: lnprimis pronuncciamus, quod annis singulis in fu- turum ct in perpetuum rector capelle, qui pro temporc fucrit, det plebano ecclesie ss. Philippi et Jacobi tres s. Er. divisim, videlicet medium alteram circa Georgii et alteram mediam circa Galli. in proximo s. Georgii inci- piendo. Item que parcium voluerit, acquirat sibi confir- macionem ab ordinario vel a papa. Item de legatis et testamentis, que legabuntur pro capella predicta per pa- rochianos predicte ecclesie ss. Philippi et Jacobi ad quem- cunque usum, sive rectori capclle, sivc pro ornamentis aul scolaribus, quod rector parrochialis ccclesic predicte medietatem illorum liabeat. Si vero aliquis ex parochialibus in vita aliquid. donaverit, de illis plebanus nihil debet haberc. ltem dc olffertorio et oblacionibus ad sacculum plebano nullum ius competit in illis, Item dc donatis vel legatis ab exiraneis, qui non sunt de illa parochia, ple- banus penitus nihil habebit. ltem officia sic debent ordi- nari ct deinceps celebrari, quod una missa poterit de- cantari ante sermonem, qui fit de mane omni die, sed post sermonem non debent cantari, sed legi submisse. In solempnitatibus vero capelle, ut puta diebus patrono- rum capelle, ut Innocentum, Mathie et Mathei apostolo- rum, quattuor doctorum ecclesie et in dedicacione cius- dem capelle et presente funere et in die Translacionis s. Wenceslai et missas defunctorum in presencia funeris aut in exequiis misse eciam post sermonem poterint decan.- tari. Item. quod liberum sit cuilibet eligere sibi sepultu- ram in dicta capella, sive sint parochiani sive extranci. ltem. rector capelle, qui pro tempore fucrit, poterit redi- merc census illos tium s. gr. assignando alibi equc bonos in distancia trium milliarium a Prajra. Item retenta solvantur in terminis jufrascriptis: primo, due s. gr. sol. vantur circa festum s. Spirilus, du: circa Assumpcionem b. Virginis 'nfra octavas, et residuum circa Galli una cum censu. 

Strana 806
806 XXX. Bellemské nam. — Qua quidem pronuncciacione sic facta d. arbiter diclas partes interrogavit, au pronuncciacioni suc starc vellent et eidem obedire. Qui quidem magistri, Marcus procurator ei nominc procuratorio, quo supra, ac ccclesic prefate, et lohannes de Hussinccz, rector capelle prcuominate suo el eius capelle ac successorum suorum, reclorum ct predicatorum ipsius capelle nominibus dictan. pronunccia- cionem approbaverunt ct ralam et gratam habucrunt. Pc. tentes ipsis hinc inde supcr omnibus cL singulis supra- scriptis fieri ui confici unum vel plura, si opus publicum seu publica instrumenta. Acta sunt hcc auno, indiccione die, immense, hora, pontificatu et loco, quibus supra, presentibus honorabilibus ct discretis viris d. Jacobo de Zilhobccz decretorum doctore, Stanislao de Znojma, sacre theologie baccalario formato, ct magistris in artibus, Gregorio de Praga et Martino Cunssonis de Praga bacca- lariis in arlibus universitatis studii l'ragensis, testibus ad premissa vocalis specialiter ct rogatis. Et ego Nicolaus Bodislai de Swidna Pragensis dioe:esis, publicus auctori tate imperiali notarius, predictis compromissioui, arbilri cleccioni, pene adieccioni, protnissioni, pronuncciacioni, rulificacioni, approbacioni, pelicioni omnibusque aliis et singulis, dum sic, ut premittitur, fierent et agerentur, una cum prenominatis testibus presens interfui caque omnia ct singula sic fieri. vidi et audivi, manu propria cou:cri- bens in hanc formam publicam redcgi signoque ct no- minc mcis solilis consignavi, requisitus in fidem ct testi- monium premissorum. *27. 1404, 5. června. Krofta, Monumenla Уайса- na V,c. 2208. Bonifacius — Tudensi et — Olomucensi cpi- scopis ct -— abbati monasterii in l'rzebon Pragensis dioce- sis —. Exhibita nobis pro parte — lohannis, episcopi Lutho- mislensis, pelicio continebat, quod olim ipse — lohannem, alias Hannussium, de Mulleim, militem L.uthomusleusis dio- cesis, qui ipsum episcopum nonnullis equis, bobus et rebus ailis, tunc expressis, ad eunden episcopum ct suam mensam episcopalem Lutliomislcosem Icgittime pertinentibus, contra iusticiam spoliaverat ac sibi nonnulla alia iniurias ct. dam- pna eciam tunc expressa irrogaverut, super noc, petendo eunden militem condemnari et compelli ad restituendum ipsi episcopo res, equos et boves huiusmodi, si. extarent, alioquin eorum verum valorem, nec non ad daadum sibi certas pecuniarum summas similiter tunc expressas pro damnis et interesse ex iniuriis huiusmodi, coram abbatc nionasterii in Wienna, Pathaviensis diocesis, conscrvatorc cidem episcopo contra inferentes ei iniurias vcl iacturas in bonis vel rebus ad ipsum ct suam mensam predictam spectantibus a sede apostolica per ipsius sedis litteras dc- putato, et habente coguoscendi de liis, que iudicialem requirunt indaginem, specialem per casdem litteras ро- testatem, huiusmodi litterarum vigore fccit ad iudicium evo- cari, idemque abbas cognitis huiusmodi cause meritis ct iuris ordine observato, per suam) diffinitivam | sentenciam pronunciavit, decrcvit et declaravit, predictum militcin condempnanduni fore et condempn:vit ad dandum et sol- vendum prefato episcopo et dicte cius mense sex milia s. gr. monete Prageusis racione dampnorum et interesse ac mille florenos auri racione iniuriarum huiusmodi, nec non ad restituendum eidem episcopo seu dicle eius mense predicta spolia, si extarent, alioquin trecentas s. gr. dicte monete pro eisdem, ipsum militem in expensis jin huiusmodi causa legittime factis nichilominus condempnando, ipsarum expensarum taxacione sibi imposterum rescrvala. A qua quidem sentencia pro parte dicti miliis, eam ini- quam fore falso asserentis, fuit ad dictam sedem appel. latum. Nosque causam appellacionis huiusmodi et ncgo faeril, C. p. 255. Kaple Betlemská. cii principalis, non obstante, quod causa ipsa de sui na- tura ad Romanam curiam lcgitlime devoluta — non cesset, — | episcopo Aquilano tunc ad instanciam dicti lohannis cpis- | сор! primo, et deinde cx certis. causis magistro ller- maano Dwerg, capellanis nostris ct causarein. palacii apo- stolici auditoribus, audiendam commisimus. et line debito Lerminandaim. |2t subsequenter, postquam idem Ifermannus auditor ad nonnullos actus in huiusmodi causa inter partes j ipsas processerat, nos ad. instanciam dicti lohannis episcopi, asscrentis apcllacioneim predictam fuisse et esse. desertain, causat desercionis huiusmodi eidem Ilermanno auditori — contnisimus —. Qui quidem Hermannus auditor ad in- stanciam -— inagistri lohannis de Scrivanis, procuratoris dicli episcopi, coram co in iudicio comparentis mari: strom. Franciscum Borch. procuratorem dicli inilitis, prout cidem lIiermanno auditori apud acla cause. huiusmodi legrit- lime constabat, ad docendum dc diligencia prosecucionis appellacionis huiusmodi per quendam cursorem | nostrum citari fccit ad certum terininum peremptorium competentem. In quo dictus lohannes de Scrivanis coram eodem audi- lore in iudicio comparens, predicti l'rancisci non. compa- rentis contumaciam accusavit. Et deindc idem lohannes dc Scrivanis coram eodem auditore in iudicio comparens quandam peticionem summariam pro parte sua in hujus modi desercionis causa dedit, idemque auditor ad. eiusdcin lohannis de Serivanis instanciam predictum l'ranciscum ad suam in huiusmodi desercionis causa sentenciam audiendam per quendam cursorem nostrum citari. fecit ad. certam ! diem peremptoriam competenteni. In qua prefato lohanue de Scrivanis — comparcate €t dicti Francisci non comparentis contumaciam accusante ci in cius contumaciam sentenciam ipsam ferri petente, meioratus auditor reputans eundem Franciscum — con- lumnaccm, in eius contumaciam — per suam sentencinm pronunciavit, decrevit et declaravit, prout hec omnia in dicla peticione sumimnaria petita fucrant: appcllacionctn predictam fuissc et esse. desertam ipsunique militem in. cx- pensis in huiusmodi causa a tempore dicte latc. sentencie predicti abbatis propterca factis condempnandum fore ct condempuavit, ipsarum expensarum. taxacione sibi impo- sterum reservala. À (qua quidem sentencia ipsius IHTermanni prefatus. Franciscus coram ipso llermanno auditore. com- parens, ad sedem appellavit antediclam. Nosque. causan ; ultime appellacionis huiusmodi - - magistro lohanni Gacz- kow, eappellano nostro ct causarum dicli palacii auditori, commisimus —. Qui ad dicti lohannis de Scrivanis instan- ciam prefatum Franciscum ad impugnandum processum dicti Hermanni auditoris ct iustificandum | ultiinam. appel. lacionem huiusmodi et per alteram partem impugnari ap- peliacionem et iustificare processum huiusmodi videndum per quendam cursorem nostrum cilari fecit ad certum. terv- minum peremptorium compctentem. In quo dictus lohannes de Scrivanis. — comparens, prefati Francisci non compa: rentis contumaciam accusavil et in cius contumaciam omnia acla et habita in causa huiusmodi ad impugnandumi ulti- mam appcellacionem et iustificandum processum dicti Her- manni auditoris huiusmodi produxit. Jdemque Johannes audilor ad ciusdem Iohannis de Scrivanis instanciam pre- fatum Franciscum ad suam in huiusmodi causa sentencium audiendam — citari fecit ad cerlam. diem. peremptoriin j competentem. In qua dicto Iohanne de Scrivanis — cone | purenle et dicti Francisci non comparentis contumaciam accussante cl in cius contumaciam huiusmodi sentenciam ferri petente, sepcdictus Johannes auditor repulans eun- dem Franciscum contumacem, in cius contumaciam — per suam sentenciam pronunciavit, decrevit et declaravit 

Strana 807
XXX. Betlemské nám. — Č. p. 265. Kaple Betlemská. per prefatum IIermannum auditorem in huiusmodi causa bene fuisse el essc processum et pro parte dicti mili- tis ab codem l[ermanno auditore ct cius sentencia male fuisse et essc appellatum, ipsumque militem in expensis coram co in huiusmodi causa factis condempnandum fore et condempnavil, ipsarum expensaram taxacione sibi impo- sterum reservata. Et subsequenter Elermannus, cui ex certis causis commisimus, ut eciam expensas coram dicto abbate in huiusmodi causa factas taxarct, coram codem abbatc in quinquaginta duobus ct coram se ipso in viginti octo, nec non lohannes, auditores prefati, corum eo factas cx- pensas huiusmodi in octo florenis auri de camera boni et iusti ponderis in dicli l'rancisci contumaciam, de mandato IIermanni et Iohanni», auditorum predictorum, ad instan- ciam dicti lohannis de Scrivanis ad videndum taxari cx- pensas huiusmodi pcr quosdani cursores nostros ad cer- tos terminos pcremplorios competentes successive cilati el non curanlis comparere, diclo. Iohanne de Scrivanis in eisdem terminis — comparenie et predicti — Francisci non cormparenlis contumaciam — accusante ct in eius contumaciam expensas ipsas laxari pelente, successive pro- vidis moderacioniPus taxaveruut, prefati Iohannis dc Scri- vanis super expensis ipsis iuramentis secutis, prout in in- strumentis publicis inde confectis prefatorum Hermanni et lohannis auditorum sigillis munitis dicitur plenius con- tineri. Cum autem, sicut eadem pcticio subiungcbot, pre- fatus lohannes episcopus dubitet, quod dictus miles huius- modi scentenciis ct processibus super eorum cxecucione fiendis de facili non purebit, pro parte ipsius Iohannis cpis- copi nobis fuit humiliter supplicatum, ut eciam prefatam sentenciam dicti abbatis exccucioni debite demandari man- darc et alias sibi in premissis de oportuno remedio pro- videre de benignitate apostolica dignaremur. Nos igitur huiusmodi Iohannis episcopi supplicacionibus inclinati, que super hiis ab cisdem Hermanno et Iohanne auditoribus provide facla sunt, rata habentes et grata, dis- crecioni vestre per apostolica scriple mandamus, quatenus vos vel duo aut unus vestrum per vos vel alium seu alios predictam ipsius abbatis sentenciam, prout iuste lata cst, ct alia per dictos Hermannum ct lohannem auditores, ut premititur, facta exccucioni debite demandantes ipsasque corundem Hermanni et Iohannis, auditorum predictorum, sentencias, ubi et quando expedire videritis, sollempniter publicantes, faciatis eidem Iohanni episcopo huiusmodi sex milium scxagenarum ncc non mille florenorum auri sum- mas integre dari et persolvi, nec non preíata spolia, si extant, alioquin huiusmodi trecentes s. pro eisdem restitui cum effectu, sibique dc predictis aliis llorenorum summis pro diclis expensis iuxta prefatorum instrumentorum eo- rundem condemnacionum et laxacionum tenores plenam ct debitam satisfaccionem impendi ct nichilominus legittimis per vos super hiis habendis servatis processibus eos, quo- ciens expedierit, aggravare curetis —. Ceterum si per summariam informacionem super hiis per vos habendam vobis constiterit, quod presencia prefati militis pro mo- nicionibus vel citacionibus dc ipso faciendis secure vel commode ncqueat haberi, nos vobis moniciones huiusmodi cL citaciones quaslibet per edicta publica locis affigenda pu- blicis partibus illis vicinis, de quibus sit verisimilis coniec- tura, quod ad noticiam ipsius militis pervenire valeant, fa- ciendi plenam concedimus tenore presencium facultatem —. Datum Horne apud s, Petrum nonis lunii a. quinto decimo. *28. 1406, 10. dubna. Tadra, Soudní akla 1V. str. 292. Venientes mag. lohannes Sczekna, mag. Mathias suo ct aliorum superius descriptorum nominibus, videlicet d. Michaclis . . . Crucem institorem, civem Mai. Civ, Pr., 807 et ipsius heredes, videlicet Waczkonem . . . dimiserunt liberos ab obligacione per ipsos de solvendis censibus juxta. obligacionem per Jpsos fac!am, dicentes jpsis de censibus prescriptis predictum Crucem condescendisse et eosdem census ipsis ad tabulas terre regni Boemie im- posuisse, et in signum huiusmodi libertacionis de obliga- cione superius descripta et ipsius cancellacione consen- serunt. ?99. 1406, 20. září. Emlcer, Pozůstatky 11. str. 27. z desk zem. větších č. 3 f. E 2l. Crux de Praga institor protestauts est — quod censum suum, videlicet decem s. gr. census annui nudi perpetui, quem habet in hereditatibus Benessii de Drachkow, ibidem in Drachkové. municione, curia arature, curiis rusticalibus cum censu, agris, pratis, silvis, rivis, piscinis, pomeriis, humuletis et omni liber- talc ad ea pertinente, ac in toto quicquid ibi Benessius predictus habet, ita et in co pleno iure, expressione, prout sibi contractus fori et tabule ab ipso Benessio testantur. vendidit honorabili viro d. Mathie de Iuvcni Boleslavia, magistro in artibus, pro centum s. gr. Act. fer. II. in vig. s. Mathei a. 1406. *30. 1406. — Eler, Pozustatky 21. sir. 28. Ma- thias presbyter de luveni Boleslavia, magister in artibus, protestatus est — quod censum suum, videlicet decem s. gr. census annui nudi, perpetui, quem habct in heredita- tibus Benessii de Drachkova ibidem in Drachkové, mu- nicione, curia arature, curiis rusticalibus -- ita et in ipso iure, sicut sibi tabule a Cruce de Praga et sibi Cruci ab ipso Benessio testantur, dedit et darc potuit scolaribus pauperibus sludentibus, qui nunc sunl in capella dicta Bethlem jin Mai. Civ. Pr. ct eorum successoribus ibi- dem moraturis. Usum tamen oclo s. gr. census predicti ipse Mathias pro se reservat ad tempora vile sue, et usum et percepcionem duarum s. gr. census predicti de- potavit idem magister Mathias d. Michaeli presbytero et heremite ad tempora vite ipsius Michaelis percipiendum; ambobus vero vita finitis tunc primo, etnon prius, huius- modi census X s. gr. ad prcíatos pauperes scolares, stu- dentes in Bethleem debet pro eorum cormuni necessi: late et victu perpetuo devolvi et remanerc. lta videlicet, quod decedente ipso magistro Mathia, Crux, Mai. Civ. Pr. civis, si supervixerit, clericos huiusmodi et studentes, quando opus fuerit, quoad vixerit, presentabit. Ipso vero Cruce decedente tunc magistri tres scniores de nacionc Boemorum huiusmodi ciericos ad Bethleem, quando ne: cesse erit, presentabunt. Si vero dicii clerici ob aliquam causam racionabilem et arduam in Bethleem non mora- rentur, tunc liuiusmodi census clericis pauperibus studiosis in aliquo loco alio, in quem translati fuerint, in eo iure debet per predictos magis!ros assignari. Quem quidem censum possessores dictarum hereditatum solverc tenentur el debent per medium in festo s. Georgii proximi ct per medium in festo s. Galli inde sequentis —. In casu vero, si aliquem censum —. Super quo habelur consensus rc. gius per litteram maiestatis. 383]. 1407, v dubnu. Tanuéz slr. 36. Wenceslaus rex dedit capelle B. et studentibus ibidem moraturis in villa Kacziczi 191/5 s. gr. #32. 1408, 15. kvétnn. Orzg. univ. arch. Gregorius episcopus, servus servorum dei. Venerabili frati — archi- cpiscopo Pragensi salutem et apostolicam benediccionem. Humilibus et honestis supplicum votis, in his presertim, que divini cultus augmentum ac fidei catholice propaga- cionem conspiciunt, libenter annuimus eaque favoribus prosequimur opporlunis. XKxhibita siquidem nobis nuper pro parte dilecti filii Crucis institoris, civis Pragensis, 

Strana 808
808 peticio continebat, quod olim ipse ct quondam Ioannes de Mulhcim, miles, provide considerantes, quod licct in civitate Pragensi multa loca ccclesiastica exislerent pro usu divini cultus ordinata, illa tamen. per plurimos alios aclus sacros adeo occuparcntur, quod nullus locorum eo- rundem privilegiatus ad predicaciouis verbi dei ministe- rium ibidem specialiter csset deputatus, sed predicantes in vulgari Bohemico, quod ibidem usuale sive naturale existit, plerumque per domos et latebras cogerentur di- vagari ct ut. Christi fideles ac habitatores et incole dictc civitatis ad certum et determinatum locum in eadem ci- vitate cousistentem ad audicadum verbum dci huiusmodi sive sermones publicos in festivitatibus et dicbus consvetis convenire possent, prefatus civis quandam arcam sive certum locum ad hec congruum ct honcstum prope paro- chialem ecclesiam ss. Philippi et Iacobi apostolorum Pra- gensis [diocesis] et inlra eius parochiam consistentem, quem idem civis legittime acquisivil et. quem Bethieem nunccupari censuit, pro usu predicacionis verbi dei huius- modi pia largicione donavit ipsique, civis et miies, ibidein quandam capellam in honorem et sub vccabulo ss. Inno- centum pro dicti cultus augmento canonice fundari fece- rünt ac de bonis sibi a deo collatis pro duobus recto- ribus ipsius capelle el prcdicatoribus in dicto vulgari, iure patronalus eiusdem capelle e! presentandi rectores ad candem sibi suisque heredibus imperpetuum reservato, compclenter dotaverunt et circa hec nonnulla racionabilia et honesta ordinaciones ct statuta perpetuis futuris Lem- poribus observanda, ad id eciam bone memorie loannis, archicpiscopi Pragensis, ac rectoris dicte parochialis ec- clesie, qui tunc erat, accedente consensu fecerunt, prout in authenticis litteris inde confectis archiepiscopi et mili- tis predictorum sigillis munitis dicitur plenius coutineri. Cum autem, sicut eadem peticio subiungcbat, ipsi fideles illarum parcium ad predictam capellam magnum gerant devocionis affectum frequensque concursus ipsorum fidelium habeatur ad eandem, pro parte civis predicti nobis fuit humiliter supplicatum, ut pro ampliori devoci- one ipsorum fidelium ec ut cultus ipse augeatur et vigeat fcrvencius in capella memorata, fundacioni el dotacioni predictis robur apostolice coníirmacionis adiicere de be. nignitate apostolica dignaremur. Nos igitur, qui de premissis certam noticiam поп labemus, huismodi supplicacionibus inclinati, fraternitati tue, de qua in his et aliis specialem in domino fiduciam obtinemus, per apostolica scripta mandamus, quatenus, si est ita, fundacionem et dotacionem predic:as ct quecunque inde secuta apostolica auctoritate confirmare procures, supplendo omnes defectus, si qui forsan intervenerint in cisdem. Et rihilominus si huiusmodi con(irmacionem per tc fieri contingat, ut prefertur, rectoribus ipsius capelle ct clericis perpeluis bencficiati:, 3n cadem presestibus ct posteris, ut in predicta capella missas ct alia divina officia diurna paritcr et nocturna eciam ad notam ac solenniter et publice celebrare, absque tamen preiudicio et salvo iure ipsius parochialis ecclesie, libere et licite valeant, eadem auctoritate licenciam largiaris, fundacione prc iicta et aliis contrariis non obstantibus quibuscunque. Datum Luce idibus Maii pontificatus nostri anno secundo. Regi- strata gratis Jo. Asung. 283. 1408, 9 února, Rukop. č. 2101 f. 143. D. Alsso de Bssyenicz, Wenceslaus Motika et Nicolaus dictus Oraczko pannirasor resignavit Jl s. gr. census studentibus in capella B. morantibus, quem censum habucrunt super domo olim Iessconis Lancze. Act. fer. V. post Dorothee. XXX. Bellemské ndm. — C. p. 956. Kaple Betlemská. *34. 1408, 14. éervna. Hus káze O těle Kristově. *?85. 1408. — Palacky, Documenta słr. 153. (Que- rimonia cleri archiepiscopo Pragensi contra m. Joan. llus.) Reverendissime pater. Ad instantivas preces. — | Et primo, quod m. Ioan. Hus, predicator capelle ss. Innocentum in Bethleem Mai. Civ. Pr.,, de anno d. MCCCCVII ex XVII. die mensis Iulii hora nonarum, coram omni multitudine populi utriusque sexus inter cetera dixit vel diccre non est veritus coutra deterininacionem s. matris ccclesic cl ss. patrum sanccioncs, in iniuriam — ct scandalum tocius cleri et populi promiscui, quod quicunque cxigeret a pa- rochianis, presertim a pauperibus, pro confessione, ofler. Lorio et pro sacramentis ecclesie — tunc non cxprimens nec distinguens, utrum ante vel post ministracionem sa- cramentorum pecunias exigendo, ab cxaccionibus huius- modi desistere non intendens, essel hereticus --. Secundo — quod die el horis antedictis prefatus im. loan. Mus in cadem sua predicacione publica habuit dicere, qualite: felicis recordacionis m. Petrus Wäerub sit mortuus. et quod oretur pro co, dicens inter cetera non in genere, sed ad individua descendendo: Opinione mea, salvo dei iudicio, cgo non reciperem lotum mundum, quod vellem mori cum tot el lantis beneficiis; — "Tercio. —. 536. 1408Q) — Hófler, Concilia Prageusia str. 93. (Consilium Georgii) Ilinc arbitror debere im. lohunnem Hu. cum suis com;licibus omnino cessare et debere pro: hiberi a predicacionibus, quum ex illis omnis materia. in- famic ab exteris el dissensionis ab iutraneis noscitur di- vulgata. Item qui iuxta apostolum. quomodo predicabunt, nisi mittantur, cl si missi indebite fuerint, rcvoccntur. Hinc consulo, quatenus lius cum suis complicibus a loco Bethielhem avocatur, ne predicct tanquam lupus, non ca- ritatem, que intenditur ex predicacione legis domini, sed dissensionem procurans. 1408 mezi 20. květnem a 14. červnem čten traktát De corpore Christi. 37. 1409. — Palacký, Documenla str. 164. Avt- culi infrascripti dati sunt contra mc [m. Husium], ad quos respondi d. Zbynkoni —- archiepiscopo : D. archicpisco- pus precipit atque mandat, quod. predictus m. Hus do- ceat de ereccione capelle Bethlehem, in qua predicat po- pulo non proprio, sed alieno: Docct erreccionem Belhle- hem d. Ioannis archiepiscopi, qui primos lapides inanibus suis posuit, confirmacio, d. regis libertacio, Gregorii pape privilegiacio; ego autem aucloritate dci ct" archiepiscopi voculus ct confirmatus ad predicacionem verbi dei, pre- dicavi in illa capella verbum dei. Quoniam nemo est obligatus, quod non audiat verbum dei, nisi in sua paro- chia, quia tunc fratres ct monachi nou debercnt predicare, nec aliquis piebanus nec suus vicarius deberct ad audien. dum verbum dei alienos parochianos admittere. Item quatenus doceat, cuius auctoritate in dicta ca- pella solemniter et cum cantu divina peraguntur per eum vel alios sacerdotes, clericos et ministros: Respondetur, quod auctoritate. divina ct auctoritate erreccionis et con- firmacionis ipsus capelle. *38. 1410, 22. dubna. Rukop. ć. 2101 f. 221. lo- de Sacz ct Wenceslaus Straboch pcllifex, lestamentarii lindre de Knyna, resignaverunt I s. gr. census studenti- bus in B. super maccelio carnium olim Pesslini Nigri carnificis. Act. fer. lll. ante. Georgii. *39. 1410, 22. června. Hardt, Concil. Const. IV. sir. 640. (Kázán( Husova zachovani fragmentárné proti arcibiskupovi a bulle papeZské.) Et in B. capella de qua: dam fenestra [magister leronymus] caput exponens tem- 

Strana 809
XXX. Betlemské nam. — C. p. 265. Kaple Betlemská. pore sermonis Iohannis Hus d. Sbinconem infamavit gra- viter coram tota et maxima multitudine populi. *40. 1410, 256. června. Palacky, Documenla str. 387. (Odvolání k papeži z nálezu o zničení spisů Wikle- fových.) In nomine domini amen. Anno — 1410 — die vicesima quinta mensis lunii — in Antiqua Civ. Pr. in capella ss. Innocentum, Bethleem nominata — constituti personaliter: honorabilis et scientificus vir d. Ioannes de Husinecz —- rector ct predicator capelle ss. Innocentum, Bethleem nunccupate — nobilis vir d. Zdislaus de Zwier- zelicz, magister arcium liberalium, Iohannes de Brandys, Benessius de Lysa, Petrus de Sepekow, Petrus de Valen- tia, Michacl de Drnowicz et Ioannes de Lantstein, bac- calaurei et studentes alme universitatis studii Pragensis — appellacionem — publicaverunt — cuius tenor — est talis: Cum racio naturalis —.. Demum siquidem nobilis et famosus vir d. Ioannes Mulhcim de Pardubicz miles ac eciam discrelus vir Crux institor, civis Pragensis, olim divina inspirucione provide considerantes, quod licet in civitate Pragensi multa loca existerent. — competenter dotaverunt. Ad quam capellam sic pro predicacione evangelii, verbi dci, ereclam, fundalam et dotatam ac honorifice et ample constructam ipsi lideles regni Bohemie et presertim civitatis. Pragensis magnum gerunt devocionis affectum frequensque concursus ad audiendum verbum dei ipsorum fidelium habetur ad. eandem. Accedente ad hoc s. sedis apostolice, serenissimi principis et d. Wenceslai — regis — reverendi patris - - Ioannis, archiepiscopi Pragensis —, diclorum militis et civis ac rectoris dicte parochialis ec- clesie consensu ct voluntate expressis — fundaverunt, erexerunt — confirmaverunt. —. [Následuje zpráva o vše- obecném zákazu kázati, leč v místech určitých, mezi které nendlezel Betlem.] *41. 1410. — Tamież str. 413. (Barones de Kra- war loanni pape XXIII) Subieccione humili ad oscula sanctitatis. Bealissime paler. Ex quadam — Denique mi- ratur totus populus, cur capella Bethlehem, in medio ci- vitatis Pragensis sila, à diocesano et a sede apostolica pro verbi divini predicacione confirmata, cui non est par claustrum aut parochialis ecclesia — ad audiendum ver- bum dei in toto regno Bohemie, que tot millia hominum posset colligere, debeat verbo domini iam privari. Ma- gnum certe scandalum et gravis distraccio populi, nisi vestra intercepcrit sanclilas, orietur. Quapropter ad vestre sanctitatis clemenciam confugimus humiliter supplicantes, quatenus salutem nostram respiciens et fidelis populi obe- dienciam, dignaretur huiusmodi sentenciam tollere, verbum libertare domini et capellam Bethlehem confirmare. Sic enim veslre sanctitatis filii in melius proficient, deo et ccclesie humiliter servientes. — Datum Prage —. Sancti- tatis vestre. humiles filii Laczko, magister curie Romano- rum et Bohemie regis, et Petrus, frater eius, barones baronie de Krawarn. *429. 1410, 10. zátí. Tamtéz sir. 415. (Maior. Civ, Pragensis eidem pape.) Subieccionem humilem — Unde coram sanclatis vestre clemencia piosternimur humiliter supplicantes — confirmacionem capelle Bethichem, cuius pro uno predicatore collacio ad nos pertinere dinoscitur, quam pro honore omnipotentis domini et salute nostra nostre communitatis comparavimus sumptibus, ut verbum domini liberalius ct abundancius predicetur. unde — de vestre sanctitatis benignitate gerimus confidenciam, quod hanc nostram supplicacionem — accipiet et desiderium nostrum effectualiter adimplebit. Datum Prage die 18. 809 mensis Septembris. Sctis Ve filii devoti et humiles con- sules et seniores Mai. Civ. Pr. #48. 1410, 30. zâïf. Palacky, Documenta M. J. Hus sir. 422. (Rex Wenceslaus Ioanni papae XXIII.) Sanctis. simo in Christo patri et domino d. loanni, digna dei pro- videncia sacrosancte Romane ac universalis ecclesie sum- mo pontifici, domino nostro reverendissimo. Post recom- mendacionem humilem sanctitati Vestre reverenciam de- bitam exhibere. Pater beatissime. Pridem sanctitati vestre direximus litteras, sublacionem cuiusdam pretense senten- cie, que honori nostro derogat, postulantes, et ecce tem- pore medio quidam novi processus pro dicta in parte confirmanda sentencia cum citacione personali m. Ioannis Hus, sacre theologie bacalaurei formati, capellani nostri, fidelis devoti dilecti, ad inquietacionem nostram et regni nostri, nescimus quo modo, emanarunt, eciam, ut audimus, parti postulanti audienciam, ipsa penitus non admissa. Quapropter sanctitati vestre ex animo supplicamus, qua- tenus dignaretur processus huiusmodi cum sentencia tol. lere et partes contendencium ad perpetuum silencium re: vocare —. Volumus eciam, quod capella Bethleem, quam pro honore dei et salute populi, pro predicacione evan: geli libertavimus, in suo stet vigore et confirmetur sic, quod eius collatores iure collacionis non priventur, et m. loannes Hus, capellanus noster, fidelis devotus dilectus, ad eandem capellam confirmatus, pacifice predicet ver- bum dei —. Datum Prage XXX. mensis Septembris —. Sanctitati vestre devotus filius Wenceslaus, dei gracia Romanorum rex semper augustus et Bohemie rex. 944. 1410, 1. října. Tamtéž str. 423. (Regina So- phia eidem) Humiliacionem debilam pro reverencia sao- clitalis. Pater beatissime — Quamobrem sanctitatis vestre clemenciam ex intimis invocamus, quatenus dignaretur — capellam Bethleem, in qua sepe audivimus verbum dei, confirmare perpetim —. Datum Prage die prima mensis Octobris. Sanctitati vestre humilis filia Sophia, regina regni Bohemie, *45. 1410, 2. Fijna. Tamiéz sir. 425. (Regina So- phia collégio cardinalium.) Reverendissimis in Christo pa- tribus et dd. cardinalibus s. Romane ecclesie. Reveren- dissimi patres. Vestras humiliter et ex animo rogamus re: verencias — qualenus propter honorem dei, propter sa- lutem et quietem populi, nec non propter nobis gratam complacenciam de litis exsürpacione cleri nostri et de confirmacione capelle Bethleem pro m. Ioanne Hos — providere graciosus dignaretur —. Datum Prage die II. mensis Octobris. Sophia, dei gracia regina Bohemie. #46. 1411, 29. dubna. Orig. univ. arck. (Stalula collegii Hedwigis regine. In nomine domini amen. Anno — quadringentesimo undecimo — die penultima mensis Aprilis — in Mai. Civ. Prag. in palacio superiori domus habitacionis providi viri d. Crucis institoris et civis dicte civitatis contigua prelorio civitatis prefate — constitutus personaliter prefatus d. Crux, procurator et ordinator le- gittimus ac executor et fideicommissarius — quondam Hedvigis regine Polonie — disposuit: Imprimis — ordino — ut studentes in dicta domo in Ierusalem duodecim sint in numero, quibus dedi — quadraginta unam s. gr. pr. census annui et perpetui ad manus magistri Ioannis Sczekna ac eius successorum, predicatorum in capella dicta Beth. lcem, prout huiusmodi census in tabulis terre lacius sunt descripti. — Itein ordino — quod lieredes mei et successores legittimi post mortem meam non per se, sed simul cum predicatore Bethleemensi, qui magistri Iohan nis Sczekne legittimus continue est successor, unanimiter 102 

Strana 810
810 personas studentes ad domum predictam recipiant — . Item quod dicli studentes una cum magistro suo serviant ca- pelle Bethleem tali modo videlicet, ut cum aliis ibidem cantantibus missas cantent diebus solemnibus, videlicet Nativitatis Christi, Resurreccionis Christi, Pentecostes, Assumpcionis b. M. V. et Omnium Sanctorum et in de- dicacione capelle, utrasque vesperas el missam. Et si- militer in die Innocencium utrasque vesperas et missam, et in die ss. Mathie ap. et Mathci ap. et ev., dicle ca- pelle patronorum, et alias orent deum pro benefactoribus suis —. Post mortem vero Wenceslai, filij mei, et filiorum eius omnium volo, ut rector principalis capelle Bethleem regimen dicte domus [Ierusalem] et studencium obtineat et habere debeat -—. In quorum omnium — testimonium — d. Crux presens publicum instrumentum —- sigilli sui et Wenceslai, filii sui, rectoratusque stludii universitatis Pragensis et magistrorum loannis de Hussinecz, sacre theologie baccalarii formati, rectoris capelle Bethleem, ac Nicolai de Miliczin, predicatoris ibidem in Bethleem, sigillorum fecit appensione communiri —. *47. 1411, 14. června. Kázání Husovo na slova: Vy- jdiZ na cesty a mezi ploty a přinuť vjíti: Spasitel v evan- geliu uvádí dvojího služebníka — Nejpřednější pak slu- žebník takovéhoto ramene jest kterýkoli král v království svém, kterému mají býti poddání jak světští tak duchovní. A proto po celý starý zákon od počátku zřízení králov- ského, vždycky králové vládli biskupům a jednotlivým li- dem. — Z těchto textů vidíme, že král jest služebník boží, mající k tomu meč, aby řídil jak dobré tak zié, dobré chráné, zlé nutě k dobrému, ať jsou světští nebo duchovní. — Z již řečeného jest patrno, že náš král Václav, nutě kněze zadržováním platů ke kázání a vyko- návání radu, provozuje moc, svěřenou mu od boha. Po druhé jest patrno, Ze acibiskup vydávaje pro takovéto zadržování interdikt na celou Prahu a okolí do dvou mil, protiví se moci boží. *48. 1411, 1. září. Archiv. univ. (Obrana M. Jana z Husince.) In nomine domini amen. Anno — qua- dringentesimo undecimo — die prima mensis Septembris — constitutus personaliter honorabilis et scientificus vir loannes de Hussinecz, magisler in artibus et sacre thco- logie baccalarius formatus — universitatis ac predicator verbi dei in capella Bethleem — quandam chartam legit — . . . False denique suggesserunt, quod capella Beth- leem foret locus privatus, cum ipsa sit ab ordinario lo- cus in beneficium ecclesiasticum confirmatus, cuius dc- struccio honorem dei aliquantulum in populo tolleret, ani- marum profectum minueret, causaret scandalum ct populum contra destructores non modice provocaret. *49. ]41l, 3. listopadu. Kázání Husovo dušičkové na slova: Pane, kdybys ty byl zde, bratr mij byl by ne- zemřel. *50. 1412, 6. kvétna. Rukop. ¢. 2099 f. 62. Do- minus Mathias, capellanus olim in B., publicavit pro se V. s. census relenti super vinea Nicolai Leonis. Act. fer. V. ante Stanislai. 751. 1419, 30. kvétna. Liber erectionum IX Jf. N. [. (In Betleem Mai. Civ. Pr. oclo sexagene gr. et due se- xag. cum sex gr. in Ondizegow, ut patet jn tabulis.) Wenceslaus oc. — Ex littera honesti viri Crucis institoris, civis Mai. Civ. Prag., et eciam ex relacione honestorum virorum Petri et Nicolai, notariorum nostrorum, accepi- mus, qualiter dictus Crux onera altaris ss. apostolorum Mathei et Mathie in capella Bethleem nuncupata minuendo duas sexagcnas cum sex grossis census aunui et perpetui XXX. Bellemske nam. — C. p. 266. Kaple Betlemská. in lohanne Kral, laico de Ondrziegow, pro dicto altari et ipsius rectoribus dedit et assignavit, prout in dicta littera dicti Crucis sigillata, coram nobis exhibita et subscripta, plenius continetur, cuius quidem littere tenor dinoscitur esse talis: Honorabilibus viris et. dominis vicariis iu spi- ritualibus reverendissimi in Cristo patris ct domini do- mini archiepiscopi Pragensis et apostolice sedis legali Crus, institor et civis Mai. Civ. Prug., fidelem obedien- ciam in omnibus licitis et honestis. Quia consideravi, quod capcllanus sive altarista ss. Mathei et Mathie apostolorum in Bethleem non sufficienter cst dolatus co, quod in pri- ma fundacione dicti altaris tantum oclo sexag. gr. census d. Mathie et suis successoribus legittimis capellanis de- putaveram .—, idcirco ex nunc superaddo d. lacobo, ca- pellano predicti altaris, successori domini Mathic icgittimo, duas sexag. cum sex grossis census perpetui, quem emi super lohanne laico dicto Kral in Oedrziegow, ut patet jn tabulis terre regni, qui census postea inlabulatus est pro domino Mathia predicto —. Item quia multorum fi- dedignorum ct magistrorum consilio informatus sum, quod dictum altare nimis cst gravatum jn missis, que cantari debent, ideo volo, ul alternatim cum alio socio ad hoc proviso cantel, sicut prius de hoc vobis in alia littera scripseram, quam in aclis vestris signari fecistis. In cuius rei testimonium sigillum mcum proprium de certa mea sciencia presentibus est appensum. Datum Prage a. d. m. quadringentesimo duodecimo, fcria secunda proxima post. festum s. Trinitatis —. 252. 1412, 11. července. Slaré lelopisy České. A vzemše těla [odpírajicich odpustküm] i nesli je do Belle. ma. A mistr Jíčín začav responsoi velikým hlasem : »lsti sunt sanclie, kleriżto o svatych mucedlnicich zpievaji, i nese je s velikým a vysokým zpicváním a s smělostí voe- likú a radostí do Betlema. Mnozí také študentové i lidé obecní, páni a panie Śli za témi tóly s velikým Ikänim a pláčem, u velikém náboženství, provázejíce je k hrobu —-. První neděli [Hus] slova o tom neřekl na kázání a byl se přieliš veliký lid proto všel do Betlema. A kdyZ mlu- vili někteří, že jemu biřic ústa zamekl a páni, hned druhú neděli to veliní šířil, životy jich vychvaluje i smrt nevinný velice zvelebuje, a lidu: všeho napomínaje, aby žádnými mukami od pravdy zákona bozieho nedali se odstrasiti a odhroziti. *53. 1412. — Stépan Palec v Cochlaea lib. |. Hu- soví: Accessisti siquidem et iacentium rebeliium corpora sub mediastino sustulisti ct cum ca, quae libi videbatur summa, reverentia ad cathedram tuae superbiac, capcllaro dictam Bethlehem detulisti. — Quibus sic inductis per te in capellam illam, tantum fccisti popularis tui favoris con- cursum, ut non solum illorum decollatorum sanguinem lin- teis inaxiime beginae tuac el quid:un alii extergerent, sed quasi prae illorum sanctitate, et polius perlusa saccitale, łamberent. Ita ut locus ille tuae cathedrae summus non tam Bethlehem, sed ad tres sanctos per lc et tuos com- plices vocaretur. *54. 1419, v srpnu. Prameny dějin Českých V. str. 575. In bulla impetrata inter celera — mandatur, quod capella Bethlehem destruatur ct usquc terram prosterna- tur, ne ibidem heretici nidificent. ?6b. 1418, 1. brezna. Oriy. umiv. arch. In nomine domini amen. Anno nativitalis eiusdem m. quadringente- simo tredecimo, indiccione sexta, die prima mensis Marcii, hora terciarum vel quasi, pontificatus sanctissimi jn Chri- sto patris et domini nostri d. Ioannis, divina providencia pape vicesimi tercii, anno eius tercio in domo decanatu 

Strana 811
XXX. Bellemské nám. — Č. p. 255. Kaple Betlemská. ecclesie Omnium Sanctorum in castro Pragensi in mei, notarii publici infrascripti, testiumque presencia subscrip- torum ad hoc vocatorum et specialiter rogatorum, con- situti. personaliter honorabiles et discreti viri d. Jacobus, allarista allaris s. Margarethe in oratorio Bethleem Mai. Civ. Pr., suo et dicti altaris nomine ex una et Wences- laus, plebanus sive rector ecclesie parochialis in Porzyecz prope Benessow, Pragensis diocesis, parle ex altera, non compulsi nec coacli, sed sponte, libere et volunlarie in- dc et super omnibus et singulis causis, litibus, questionibus et controversiis inler ipsas parles occassione cuiusdam census trium s. gr. pr. retenti, quem quidem censum idem d. lacobus dicebat sc habere in certis bonis et cen- sibus, census annui et perpetui in, de el super bonis ville Ledecz et universitate bonorum, cuius ville Ledecz ipsc d. Wenceslaus, plebanus in Porzyecz, existit possessor et dominus universalis, ct aliis quomodolibet inter ipsas par- tes exortis, ct super quibus omnibus et singulis lis et questio inler partes predictas coram honorabili viro do- mino et magistro Stephano de Stankow, arcium liberalium magistro, decano ecclesie Omnium Sanctorum in castro Pragensi, iudice conservatore iurium et privilegiorum honorabilium virorum dd. magistrorum, doctorum et sco- larium alme universitatis studii Pragensis, una cum certis suis in hac parte collepis, et cum illa clausula, quatenus vos vel duo aut unus vestrum per vos vel alium seu alios el cetera a sede apostolica delegato et specialiter depu- tato et alias coram quibuscunque iudicibus ordinariis, ex- traordinariis vertitur, vertebatur seu verti speratur, nihil penitus excipicndo nec post se relinquendo. in prenomi- natum magistrum Stephanum decanum et iudicem ibidem prescntem ct consencientem et onus huiusmodi arbitrii in se sponte et libere suscipientem, tamquam jn arbitrum, arbitratorem et amicabilem compositorem, propter bonum pacis et concordie, volentes hinc inde sumptibus, labori- bus parcere et expensis, sub pena amissionis et perdicio- nis cause huiusmodi et sub pena seu penis, quam vel quas idem magisler Stephanus, ut arbiter, arbitrator et umicubilis compositor inter ipsas partes in pronuncciacione sua, vel ante pronuncciacionem duxerit infligendum, pro- mulgandum, addendum, nominandum et apponendum de alto et basso, meliori modo, via, iure ct forma, quibus me- lius et efficacius de iure fieri potest et debel, compro- miserunt. *66. 1418, 10. ánora. Cochlaeus lib. I. (Consilium Joannis, episcopi Lythoiyslensis, ad administratorem ec- clesiae Pragensis.) Hinc consulo, quatenus Hus cum suis complicibus a loco Bethlehem arceatur, ne praedicet tan- quam lupus. *57. 1418, 8. června. V Betlemě opisuje se Husův traktát O církví. *58. 1413, 81. června. Mareš, Listy Husovy str, 163. Hus dal napsati na vnitřní stěně kaple latinským jazykem 6 kapitol o šesti bludech nadepsanych: Stvoriti, Věřiti, Od- puštění hříchů, Poslušenství, Kletba neb vyobcování, Sva- tokupectvf, Viz i Sedlák, Studie a texty I str. 167. (List Jana Pekla mistru Prokopovi z Kladrub.) Pro guo [com- munione sub utrague] adducunt quam plures sacre scrip- turc auctoritates in Bethleem in pariete descriptas, que in toto nichil pro cis faciunt, sed omnino sunt contra eos.) "59. 1418, 8. července. Cien zde veřejně spis o církvi (De ceclesia.) *60. 1414 v září neb říjvu. Emler, Pozůstatky I 1. str. 109. Leonardus de Nasavrk vendidit studentibus in B. — | 811 61. 1414 v říjnu. Tamléž str. 112. Leonardus de Nasavrk vendidit studentibus in B. *62 1414. — Vavřinec z Březové v Pramenech dé- Jin českých V. str. 330. Venerabilis ac divinissima com- munio eukaristic sub utrague specie — est inchoala — in ecclesia s. Adalberti in Nova Civ. Pr., s. Marlini in muro ct s. Michaelis ac capella Bethleem in Civ. Anti- qua Prag. ^68. 1416. — Mareš, Listy Husovy č. 61. Janu z Chlumu (Žádá, aby mu vyložil sen, který měl o kaplí Betlemské.) Vylożte mi sen této noci. Viděl jsem, jak v Betlemě zničiti chtěli všecky obrazy Kristovy a ničili je. Já následujícího dne jsem vstal a viděl jsem mnoho malířů, kteří zhotovili krásnější a četnější obrazy, na které s radostí jsem patřil. A malíři s mnohým lidem mluvili: Ať přijdou biskupové a kněží a ničí je nám. A na to mnozí zástupové se radovali v Betlemě a já s nimi. Probudiv pak se, pozoroval jsem, že se usmívám. Rovněž rozhlásili již mnohym lidem, že písmo v Betlemě zničiti chtí. Pošlu vám opis traktátů, kleré jsem dvojnásob přepsal. *64. 1416, 10. června. Tamtéž. č. 77. Také prosím vás zvláště Pražané, aby na Betlem la- skavi byli, dokud P. B. popřeje, aby tu božie slovo ká- zali. Pro to miesto ďabel se rozhněval a proti němu fa- ráře a kanovníky zbudil, spatřiv že se jeho královstvie v tom miesté rušilo. Ufámt Pánu Bohu, Zef to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch většie skrze jiné, než skrze mne nestatečného učinil. #65. 1415, 27. tervna. Tamtéz č. 93. (Obci vyso- kého učení Prařského.). — Prosím, milujteż Betlem a Havla?) ustanovte na místé mém. *66. 1416. — Cochlaeus lib. 1]. De quo paulo post Bohemus quidam sic scripsit adversus Hussitas: Hus eli- am vester de officio praedicationis certum et stabilitum censum laicorum XX s. gr. annuae pensae habuit in sua cathedrali ecclesia Bethlehem. Dona autem et maiora te- stamenta et oblationes, usque ad abundantiam, diebus suis, quae et quanta habuit, quis dinumerabit? *67. 1416. — Cochlaeus lib. IV. Super quo dum in cathedrali ecclesia Hussitarum, in Bethlehem dicta, con- tra ritum s. ecclesiae per illos magni fastus exequiae, quasi s. martyris illius agerentur, quidam du illis Hussitis sacer- dos, faciens sermonem tunc infra missarum solennia de- clamatorium ad populum, cunctis audientibus, qui aderant clericis, plebeis multis et nobilibus, quanquam ab aliqui- bus etiam suae sorlis, stolidae suae assertionis repulsam habuerit, impudentissime tamen haec, quae dicta sunt, pu- blice proclamavit, dicens: Quod ex omnibus martyribus Christi, qui praecesserunt, nequaquam alicuius martyris, scd solius Cbristi passio, passioni Ioannis Hus possit esse aequalis. *68. 1418, 30. dubna. Rukop. ć. 2102 f. 177. Jo- hannes dictus Nyemecz de Tachovia carnifex exsolvit unam s. gr. census erga Johannem de Hermanicz civilate, Ja- cobum de Wlassym, Nicolaum de Hrzehowicz, Erasmum de Ugiezd et ceteros studentes, stantes in B., pro VIII s. gr. minus XX gr. super macello proprio. Act. in vig. Phil. et Jac. *) — Rukop. univ. hnih. č. D 109 f. 150 a sl. Scriptum cuiusdam Galli presbiteri, quondam predicatoris in B., contra communionem utriusque speciei. — Fol. 157. Replica magistri Petri [Payne] Anglici contra scripta Galli. 102* 

Strana 812
812 *69. 1418, 1, srpna. Rukop. č. 2099 f. 83. Tohan- nes Rosemberg, altarista altaris ss. Mathei et Mathie ap. in capella Betleem, de mandato dominorum ductus est — ad duas vineas Ludmile, olim Nicolai medici relicte, que site sunt supra villam Branik, quarum una IX strichones, altera vero III strichones in mensura habere dinoscuntur, et ad curiam eiusdem Ludmile in dicta villa situatam — racione V. s. gr. census — nomine altaris supradicti. Act. fer. II. ipso die s. Petri ad vincula. *70. 1418, 16. fijna. Rukop. ë. 2102 f. 193. lo- hannes Rozemberg, baccalarius in artibus, resignavit d. Iacobo, altariste altaris s. Margarethe in capella B., omne ius suum, quod sibi competit induccione, qua ductus est ad vineas duas Ludmile, Nicolai medici relicte, super vil- lam Branyk et ad curiam ibidem racione V s. gr. census, qui ad altare dictum pertinet. Act. sabbato ante Galli. Viz i A. C. XXVI. str. 34. *71. 1490 —. Vavřinec z Březové v Pramenech V. sir. 764. Et statim Iacobellus, theologie baccalarius et in B. predicator, supra scamnum surgens, in manu sexler- num tenens, de quo legebat longam materiam. *72. 1421, 1. ledna. Rukop. ¢. 2099 f. 122. Leo- nardus de Tatunovic recognovit studentibus capelle B. XVII s. gr. pr. debitorie obligari. Act. fer. II. ante Epiph. *78. 1496. — Rukop. ¢. 2099 f. 166. Wenceslaus natus Wenceslai Crucis — resignat omnia bona sua — Iohanni dicto Rozmberk, arcium liberalium baccalario, hac sub condicione, ut ipsum foveat usque ad vite sue tempora. *74. 1428, 12. září. Rukop. dvorní knihovny líd. č. 3282 f. 70. A. 1428 dominico post Nativ. M. V. in B. magister Martinus de Wolina obiit. *76. 1429, 9. srpna. Tamtéz. Feria lercia in vig. Laurencii obiit magister lacobellus, egregius predicator in B. — Lupáé: Emigravit ex hac vita magister Iacobus, vulgo lacobellus, natione Boemus, patria Mysensis, post Hussium praedicator sacelli templi Bethlehem, ubi sequenti die et inhumatus est in coemiterio, quo in loco olim fuit hortus. Inscriptio eius tumuli nuper e rudibus eruta est haec. A. D. 1429 in vigilia Laurentii obiit venerabilis vir lacobus de Miza, magister in artibus et sacrae theologiae baccalaureus formatus, profundus interpres scripturarum et dignae communionis praecipuus promotor. Vir probus, pius, doclus, industrius multa sui ingenii reliquit monumenta. Et extat typis expressa eius Postilla scu enar- raliones epistolarum dominicalium, vernaculo sermonc scripta. Habentur et aliae non paucae eius viri lucubra- tiones, lectione luceque publica non indignae. *76. 1482, 10, ledna. Viz A. C. XXVI, str. 84. č. 13. *77. 1482, 2. září. Rukop. c. 992 f. 141. Domini magister civium et consules Mai. Civ. Prag. audita causa dissensionis et controversie inter Wenceslaum, natum Petri Durssmid, ex una et d. Jacobum, altaristam altaris s. Margarethe in capella Bethlem, parte ex altera occasi- one cuiusdam írumenti per ipsum Wenceslaum in agris dicto d. lacobo condescensis et resignałis seminati nec non et scindarum, alias ty&ky, in vinea similiter condes- censa relictarum, dictaque causa prefati domini benc discussa et ruminata et pensata diffinitive sentencie con- cludentes pronuncciaverunt mandantes sepedicto Wences- lao, ut antedictum d. Iacobum et successores ipsius ra- cione huiusmodi (rumentorum et scindarum in pace di- mittat nullo sufragamine iuris nec alio exquisito colore ipsum impetendo. Ex super habundanti deccrnentes, ut prenarratus Wenceslaus mediam s. gr. in tribus s. iuxta XXX. Bellemské nám. — C. p. 956. Kaple Betlemská. primam pronuncciacionem relenlis in duabus ebdomadis eflectualiter assignet quavis sine contradiccione. Act. die s. Egidii. *78. 1482, 11. září. Veleslavínův kalendář dle Lu- pdce sir. 478. Umfel imistr Martin z Volyně, kazatel slova božího v Betlémě a věrný pomocník mistra Jakobela ze Stříbra. *79. 1482, 28. září. Rukop. č. 2099 f. 319. Prout enim lis et controversia verlebatur inter d. lacobum, olim altaristam oltaris s. Margarete in capclla Bethleein, ex una et Wenceslaum, natum Petri Durssmid, parte cx allera occasione V s. census annui et perpetui, quem pre- fatus d. Jacobus haberc dinoscitur in et super bonis ip sius Wenceslai, videlicet vincis, curia, pratis, agris, lu- muletis in villa Braník situatis nec non super domo ad nigram aquilam dicta circa s. Gullum situata. Domini vero magister civium et consules Mai. Civ. Pr. — pro- nuncciaverunt mandantes, ut sepedictus Wenceslaus iam nominatum censum antediclo d. lacobo et successoribus ipsius legittimis darel et censunando persolveret. Act. fer. HI. ante Wenc. *80. 1433, 92. prosince. Rukop. č. 992 f. I54- Mistr Jan Rokycana a mistr Václav z Bethlema vyznali jst jednostajné, Ze jsú těch sto k. gr. i to všechno střicbro, kteréž jest nebožtík Šimon od bielého Iva kšaltem na stu- denty obrátil, vzali jsú a zdvihli od Máře, sestry téhož Ši mona. Act. fer. IIl. ante Nativ. Chr. *81. 1436, b. dnora. Rukop. ć. 2099 /. 433. Dominus Nicolaus Rzehowecz de B. indicit se ad pecuniam Stephan Biehala, quam sibi Wenceslaus Brzeska pro domo tenclui persolvere. Act. sabbato ante Dorothee. *82. 1436, 25. ledna. Rukop. č. 992 /. 168. Cum causa litis, discordie et displicencie tractarelur inter sco- lares seu studentes capelle Bethleem ex una et Johannem Rozemberk, arcium liberalium baccalarium, tutorem ct commissarium Wenceslai orphani, nati Wenceslai Crucis, parte verlente cx altera occasione equine seu stabuli sub stuba dictorum studencium situate vel siluali, quam et quod dicti studentes ad domum ipsorum, dudum eis per Wenceslaum Crucis datam et resignatam, habere preten- dentes prefatum lohannem, tanquam contradictorem, ini- petebant. Domini vero magisler civium cl consules Mai. Civ. Prag. partibus predictis utrisque auditis cum querelis obieclis et responsionibus hincinde propositis et allegatis similiterque testibus fidedignis et ydoneis in medium per ipsas partes deductis, visis denique proscripcionibus in libris eorum civilibus contentis ipsisque bene el mature digestis et ruminatis ac sana racione libratis via diffinitivc sentencie inter dictas partes personaliter pleno in consi- lio comparentes pronunccia'unt prefatam equinam seu stabulum predicatori iam dicte capelle Bethleem et stu- dentibus prefatis ad domnum ipsorum omnino adiudicantcs et appropriantes. — Act. a. XXXVI fer. quarta. ipso die Convers. s. Pauli. 1. 1489, 4. zai. A. C. sv. 28. slr. 273. Vitric ecclesie seu capelle D. 2. 1440. — Rukop. &. 2099 [. 4S7. Magistri ct studentes de D. fassi sunt, X s. gr, quas ipsis Martinus Brázda legavit, a d. Katherina, relicta prefati Martini, suscepisse. Act. fer. V. ante Reminiscere. 3. 1440. — Lelopisové Cesti. Po ochtibu M. B. na nebe vzetie konšelé Staromčěstští: kázali vyjiti z B. mistru Václavovi Drachovcovi i jeho středníkovi knězi Václavovi Babkovi, protože věděli o zrádé [Zikmunda 

Strana 813
Slámy]. Ale oni pravili, že nám svěřeno pod zpovědí. A proto sú vypovčdčni. . února. Rukop. č. 992 f. 112. My Jan mlazší z Rab&tejna a Mathias z Chluméan vyznáváme tiemto listem obecně přede všemi, kdož jej uzříe nebo čtúce uslyšie, že jsúce za mocné ubrmany vydáni k žá- dosti pánóv purgmistra a konšelóv Star. M. Pr. a ku prosbě urozeného p. Oldřicha z Waldeka seděním na Brzvech, jakožto jedné strany, a ctihodného mistra Jana správce toho času kapli Betlemské, jakožto o tu věc a o lo záBlie, JakoZ jest piie a nesnáz byla mezi týmaž stranoma o práva, kteráž jsú v radě před pány koušely z vobú stranú okazovali a jie líčili i táhli sé na né po Vaükovi, nebožec Vackovu synu, mně- Xiénínu Star. M. Pr. a po Janovi Rozemberkovi, dobré paměti poručníku téhož Vaňka, podle kněh Star. M. Pr. a jmenovitě také o právo k kaple Bethlemu slušejície, na něž jsú se tábli, totiž p. Oldřich napřed psaný jmé- nem panie Anny z Brzví, manželky své, a mistr Jan Pří- bram jménem a při kapli Betlemské, napřed z té moci ubrmanskć na nás zavěšené a pod lu při ztracení takto o vinici, jenž slove na Věnečku, vyříckáme a vypoviedáme, aby p. Oldřich svrchupsaný po sebrání vína tohoto léta a jiné novitč hned o svčtém Havle najprve prfstiem lé jisté vinice na Včnečku s celým jejiem dnem a městištěm žádného tu sobě práva ani manželce své ani svým i jejím dětem a budúcím nepozuostavuje, postúpil té jisté vinice, jakož toho řád a právo jest, vrátil již jmenovanému mistru Janovi Příbramovi, správci nynějšícmu kapli Betlemské, i jiným budúcím správcem :- Item o sladovnu, a kterúž jest byla paní Skřiečková z Železné ulice kú- lo zavčšujem na přátelský úmluvu mezi paní Skříečková strany jedné a mezi mistrem Příbramem tu v Betlemé strany druhé to bez škody páně Oldřichovy i jeho budicích. Item podacie té kaplí Bethlemské, jakož se obojí pravie němu právo jmieti, vypoviedáme a vyřiekámne, aby práva listy, ač které na to mají, okázali z obú stranú před nimi od télo naSie vypovédi v téindni. Item o vinici za Koňskú brání položenú, kteráž jest byla napřed psaného že mistr Příbram i všichní jeho a té kapli Bethlemské budúcí náměstkové a správce |! nemají k té jisté vinici ani k městišti jejieinu věčně žá- dného práva obdrZeti ani o ní kterakkolivék stáli ani kterým súdem, buďto duchovním neboli svčckým, o ní naříkati po všecky časy budúcie. Dále z též moci našie Jestli že by sč mistr: Příbram anebo jeho a té kaply Dethlemské budücí náméslkové a úředníci kterých věcí řádně a právem k té kaple přislu- toho mají a mol sami o sobě a o svých nákladech dobývati týmž řádem a právem, jakožto jsá Však toho, což by bylo v městském právě. Než dále, což by bylo v zemském právě, když práva zemská otevřícna budú a řádové zemští před sě tehdy úředníci a správce nynější i budúcí kapli Bethlemské, kdyZ sé jim líbiti bude, budú moci toho právem zemským na panu Oldřichovi svrchupsaném anebo na jeho budúcích dobývali, svobodě pozuostavujem, aby svého dobývati mohli. A tuto všicku naši výpověď úbrmanskú přijiali jsú obě straně Příbrama, slrany druhé, též kapli. pila a tu drží, a o o k a Vacka, takto vypoviedáme: ubrmanské vypoviedäme : 3ejicich uplali, v této při dobývali. pojdú, jeho námčstky budúcími XXX. Bellemské nám. — C. p. 256. Kaple Betlemská. b. 1442, 26. května. ditionis. a listy na tu jistí vinici která2 k Bethlemu prislusie boduych, ježto by toho páni, jich penězi úročnými. A tu neb jim to k jich vuoli a konšelé pochválili. purgmistra a konšelóv Star. M. Pr. 813 má v jich kniehy méscké zapsána býti. — Jenž jest dán a psán l. tu středu před sv. Matějem ap. XLII Presbyter Mathias praedicator in sacello B. solum vertere iussus Praga cdu- citur, quod apud quosdam venisset in suspicionem pro- 6. 1442, 28. října. Rukop. ć. 2002 f. C 22, Margaretha Strabochonisa, Mauricius, Katharina, uxor ipsius Mauricii, emerunt vineam Venček — circa reverendum magistrum Pfibram, directorem capelle Bethleem princi- palem, pro LXXV s. gr. Eo omni iure, scpefatus, Rozmburg et Wenceslaus, fillus Vackonis, habuerunt. Act. fer. III. ante Sim. et Iude. 7. 1449. — Rukop. ë. 2103 f. 24. Stalo sc svole- nie dobrotivé a laskavé mezi mistrem Václavem, v ty časy správcí, a vší osadú Betlemskú z jedné a Augustinem z Nového Města od husí z strany druhé — o osm kop platu ročnieho a věčného, kterśchżto osm kop nadepsany Augu- stin z vinice Věnček řečené a k Betlemu dědičně příslu- 3ejicie, jenž leží podle cesty, na Carlštejn jedúc; měl jest Matiášovi Loudovi vedle zápisóv a listóv platiti a úročiti. Pro kteryżio plat tyż mistr V4clav i osada jsń na svrchu psaného Augustina sahali, právo dědičné k témuž dnu mieti sé praviec a to takovéto; má a povinen bude témuž mistru Václavovi i správciem budácím té kapli platiti a úročití věčně těch osm kop gro- šóv platu i jeho dědicové a budúcí a to na sv. Martina nynie najprv příštieho platiti počna. budücie leta konaje bez promény i zadrzenie vÉelikého. Podle toho zavazuje a zapisuje vinici sv, Machutovi fe- ceni, t6ż vinici Véneèku pfileżfci s chmelnicf, s lisem i se vším k ní příslušenstvím pod taková mérá: nadepsany Augustin nebo jeho dědicové a budúcí na který rok téhož úroku nedal a nesplnil aneb dáti a zaplatiti ne- chtěl a nemohl, tehdy osada též kapli neb správce mocí bude a má na svrchupsaných vinicech obú i na jich dnech téch penéz zadrZalfch dobyti a postihniti s panskú po- mocí najprv a přede všemi jinými dlužníky, tak jakož | právo a obyčej jest za hotové peníze dobývatí beze všie škody. S takováto další vymienkú: depsaný Augustin neb jeho dědicové těch o:m k. gr. platu i na jiném zboží odkúpil a převedl, prout magister vinee, Že nadepsaný Augustin A tak vždy i jiná Jestliže by Když by kolivčk na- a to tak jistych a svo- kteříž by v ty časy byli, pochválili, tehdá nadepsaný správce a osada mají to při- jieli a ty jisté vinice obč od toho platu placenie mají ci- sty a svobodny byti. S títo další výmicnků: gr. platu roènieho na též vinici Véneckn Ulové Sielber- gerové svědčí, jestli že by kdy týž Augustin z té kopy, neb jeho dědicové a budúcí byl nařčen a napomínán a právem odsúzen, že by platiti musil, tehda správce a osada té kapli mají jeho od té kopy gr. svobodna učiniti a jeho v tom zastúpiti beze všie jeho škody. Pakli by toho uči- niti nedbali, ale aby on Augustin sám tu kopu gr. splatil vinici Vénéek svrchupsaní správce a osada mají témuž Augustinovi spraviti do dne a do roka vedle práva městského, svrchupsany moci bude obé vinice svichupsané prodati. zastaviti, sméniti ncb oddati sobé, jakoz by toho páni Jakož kopa A v též právo Augustin svrchupsaní a slíbili ji sobě zdrželi a v celosti zachovati 8. 1450. — Rukop. 6. 90 f. 193. Magister Wen- napřed pode cti a pod věrú a k tomu pod tu při ztra- cenie po všecky Casy budücie bez všelikterakého přeru- 9. 1451, 11. března. šenie. Dále pro lepší pevnost oběma stranoma tuto naší vÿpovëd ábrmauskiü slovo od slova s povolením pánuov | V. ante Gregorii, ceslaus de Drachow, pro tunc director capelle B. č. 2099 f. 1077. Wenceslaus et Crux braxatores, vitrici capelle B. Act. fer. 

Strana 814
814 10. 1451, 19. Gervence. Tamléz. f. 1059. Ma- gister Wenceslaus Drachov suo cl Locius parochic ca- pelle Betleem nomine fassus est, quia percepit LXXX s. gr. a magistro Pctro Biclorzit ct Nicolao sinigmatorc, tutoribus per inagistrum Ioliannem Przibram subordinatis, pro quibus octo s. gr. census annui perpetui ad predictam capellam erga Augustinum Lojovnik ion vinea Vienczck nunccupala sunt comparate. Act. fer. II. ante Mag- dalene. 11. 1451. — Rukop. ¢. 2119 f. D 5. Ne jméno —. Já Anna, vdova po Sialünovi — nařízuji — aby duom muoj poruéníci prodadüc jeden dil peněz na opravenie kostela sv. Jiljie, druhy na opravenie kostela v B. - - dali. 12. 1452, 11. března. Rukop. c. 2002 [. L 24. Magister Wenceslaus de Drachow, dircclor capelle spiri- Qualis Bethleém in Mai. Civ. Prag., et vitrici capelle eius- dem ad lioc deputati et electi, videlicct Laurinus saponista, Wenceslaus brascator de domo lessatonis ac tola paro- chia iam dicte capelle notum facimus tenore presencium hunc proscriptum audituris vcl inspecturis, presentibus vel futuris, quomodo nos bona prehabita deliberaciune sano consilio unaniniiter manu indivisa et in solidum exposui mus et exponimus vineas nostras duas, unam Wyenczek nunccupalam eL aliam Machutowskam nominata et humu- letos ad iam dictas vineas spectantes et cum omnibus ipsorum attinenciis et perlinenciis pertinentibus circum- speclis videlicet Wenceslao a pueris prope pontem Pra- gensem in vinca Wyenczek tres strichones, Wenceslao a tunica domini tres strich., PoboZnému de parochia s. Egi- dii III str., Cruci contra s. Annam in Mai. Civ. Prag. ab angelo lI] str. cum uno quartali, heredibus et successori- bus ipsorum; in vinea autem Machutovska statim in vici- nalu penes iam diclam vineam Wyenczek Welikoni a Golia IIII str., Paulo fratri Muczkonis III str. cum uno quartali, Wencesiao a tunica domini humulcti duos stri- chones. Jironi ab igneo curru duos strichones humulcti, heredibus et successoribus ipsorum omni eo iurc prout prenominali expositores habuerunt, tenuerunt el posside- runt, ad habendum, tenendum, utifruendum ac hereditarie possidendum et pacifice ac quiete. Qui quidem suscepto- res vincarum et humuletorum, heredes et posteri ipsorum tenentur dare, solvere ac censoare omni anno ad iam dictam capellam Bethleem, heredibus et successoribus ipsorum vcl vitricis ecclesie, qui sunt vel fuerunt in fu- turo, de quolibet strichone vincarom et humuletorum primo et principaliter ad trcs annos a data presencium carrentes per XVI] gr. in festo s. Galli nunc proxiwc venturo vcl infra duas septimanas post Galli censuabunt singulis annis, tantummodo ad triennium, prout superius tactum est. Post elapsionem vero trium annorum quarto anno predicti censuales, heredes ipsorum debent et tc- nentur censuare expositoribus vincarum ct humulctorum, heredibus ipsorum, per XX gr ad iam dictam capellam Bethleem et vitricis, qui sunt vel fuerint in futuro ct hoc hereditarie (?) semper censuabunt singulis annis et per- petuis absque ulterioribus prolongacionibus et dilacionibus proculmotis gwerris, iu.ficiis semotis. Sub istis exccpcioni- bus nolabilibus, ioferius scriptis, quod si aliquem censum in aliquo. terminorum termino non explevcrint ct nou dederint ad iam dictam capellam censite, heredes et suc- cessores ipsorum, prout superius lactuni cst, tunc preno- minati expositores vinearum et lhumuletorum cum auxilio magistri inoncium, qui est vel fucrit in futuro, suscepto- res vinearum et humuletorum, heredes ipsorum, possunt prenominatas censitas, heredes ipsorum inpignorare in bonis ipsorum — ubicunque habilis vel repertis in civi. XXX. Bellemské uádm. — C. p. 256. Kaple Betlemska. tate. vcl foris civitatem, quocunque vocabulo possint no- minari, ct jn. vincis et in humuletis ipsorum wsque ad salisfaccionem census. Et contra hanc inpigneracionem sepius nominali susccptores vincarum ct humulctorum non debent loqui neque contradicere per semetipsos vcl per alias personas spirituales vcl seculares, sed quid faciunt, juste et veracitcr faciunt. Et si ista omnia non curaveri vel neglexerint facere sepius nominali susceptores vine- arum ct humuletorum, heredes cl successores ipsorum, lunc propter non solucionem census qualibet septimana nonine pene crescent duo grossi et hoc tamdiu, quousque plene et integre non persolverint censui cum penis de- super accretis iam mominatis expositoribus vinearum cL humuletorum. Item prenominati suscceptores, licredes ipso- rum, debent et tenentur vineas el humuletos laborarc, facere, putarc, prout moris cst ab anliquis temporibus vineas et humuletos versus l'raram laborare et non ob. mittere sibi ipsis in dainpnum ct in. detrimentum et cx- positoribus supranominatis. lt si obmilterent ct non la- borarent, prout superius taclum cst, lunc mapister Wen- ceslaus, director spiritualis capelle Bethleem, heredes vcl successores ipsorum vel vitrici eiusdem capelle, qui sunt vel in futuro fuerint, cum auxilio magistri moncium, qui est vel fuerit in posterum, possunt se viceversa intromit- tere in vineas et in humuletos ipsorum tamquam in rcs proprius et hcreditarias et aliis exponerc, cuicunque vo- lucrint, contradiccione non obstante susceptorum, heredum ipsorum. Ulterius expressum est, quod si aliquis ex iam diclis susceptoribus vcl heredibus ipsorum voluerit vcl voluerint suos strichones, puta vince vel humuleti, in loto vel in parte vendere alleri persone, tunc cuin consensu et voiuntale magistri Wences]ai, directoris capelle Beth- lerm spiritualis, heredes ipsorum (! et vilricorum, qui sunt vcl fuerint, vendat. vel vendant persone idonec ct piobe, prout jpsi collaudaverint ct susceperint pro censita, sed semper sub eodem iurc, non alio mode. ltem tor- culari omnes susceptores vincarum uti ei frui debent omnibus usibus de dicto torculari el super unius itnpensis et expensis emendarc, sicuti concernit bonos et probos homines, fatigis litibus, iudiciis, pretermissis, mutuo inter se; et qui ex ipsis susceptoribus magis tenet, utatur co maius ct qui minus, utatur minus de iam dicto lorcu- lari. tem propugnaculum, vulgariter wyezku, dcbent simul et semcl muluo emendare, dum tempus instaret, ct uti ca deben! nullis- - gigiis () seminatis, Et semita, que cst in vincaW venczek mediocris, illa susceptores predicti vinearnin et huimnuletorum debent uti et frui et. libertatem. habeant ambulandi ct exeundi pacifice ct quiete. absque. dampnis unius cuiuscunque, heredum ct successorum ipsorum. ]tein fonte omnes suscoplores utantur, prout in melius cui vidc- bitur; ct debent emen arc, mundare super unius impensis el expensis quanto quis ex ipsis inagis tcnel, utatur maius ct tribual maius, et qui minus. det co minus ad emen. dandum et! utatur minus. Ullimo expressum est, quod ma- gister Wenceslaus, prenominatus director spiritualis capelle Bethleem, vilrici, qui suut. vel fuerint, ac tota parochia eiusdem capelle promittunt omnes unanimiter bona fide absque omni dolo supranominatis censitis, heredibus ipso- rum illas vincas ct humulctos disbrizare antc omnes alios census, ut sinl supporlati ct ab omnibus agravacionibus quicunque fuerint vulgariter sprossticny a vyswobozeny et ut. pacifice et quicte tencant, dempto illo censu, quen debent eL astricti sunt darc ac censveare de vineis supra- nominatis et hurmnuletis, prout. superius tactum est. Acta sunt hec coram magistro moncium domino "Thomasskone cl dominis consulibus eius, vidclicet Iolianne Studniczka, 

Strana 815
XXX. Betlemské nám. — С. p. 255. Kaple Betlemská. Francone calcuriatore, Iohanne culteilifabro a glande, Paulo a rebccis sabbato anle dominicam Oculi a. d. MCCCCLII. 13. 1452, 25. cervence. Zupdé. Templi Bctlileem domus sacerdotum conflagravit. Prius quoque, anno vide- licet 1446, dic divi Wenceslai, per imprudentiam passu simile incendium, a quo et ipsi quidem templo Bethle- mitico imminebat periculum, nisi summo studio ct in- dustria restinguentium ignis fuissc sopitus. 14. 1482, 99. listopadu. Nukop. c. 2141 f. 2. Sva- toš krajčí z strany Augustina od husy z Nového Města a Velislav od Goliáše, z strany kostelníkóv a osadních ko- stela Betlema ubrmané a smlívce přátelští s plnú moci od týchž vydaní, v té při mezí nimi vzniklé, což sě vinic Věnečka u Machutovic řečených dotýče o všechny takové věci a záštíe urutivSe najprv obě straně pod městským právem a pod tú při, z též moci své ubrmanské takto sú vypověděli, aby těch devět kop gr. úroka zadržalého Augustinem již psaným pominulo, tak aby kostelníci a osadní i kněžie, kteříž v té osadě nynie jsú neb potom budú, téhož Augustina — vicce neupomínali a on Augustin aby listy, kleróż na ty vinice mó, kostelnikóm — dal, jakož již v skutku jim jest vydal a k tomu všecko právo své — vzdal jest — kostelníkóm — svrchupsaným Act. ipso die b. Clementis. 15. 1460, 9. nora. Vamićżz f 309. Lauri- nus saponista et Adalbertus colorator, vitrici capelle Beth- lcem, fassi sunt suo, magistri Wenceslai et omujum dic- tam capellam (imquam parochiani respicientium nomine se percepisse et levasse quinque s. gr., quas Margaretha, relicta a flavea rota, pro dicta capella teslamentaliter delegavit, a Nicolao Bethlemsky, notario consilii. Act. sabbato ante Septuag. 16. 1461, 1. července. Tamléz f. 320. Lau- rinus saponista et Adalbertus colorator cutium, vitrici capelle Bethleem, íass) sunt, se percepisse pixidem argenteam XV loth. pondcris habentem a Paulo notario, tutore Be- nigne, relicte Alssonis de Krajnic, per ipsam ad capellam prediclam delegatam. Act. fer. lll. unte Visit. M. V. 17. 1461. —. Monumenta univers. Prag. If. str. 54. Accio, qua Thomassko, cainpanator de Bethleem, im- petebat Simonem licenciatum dc aliquibus libellis redden- dis, nondum est terminata. (РНрзапо: Dein Thomas postes est mortuus.) 18. 1462, 96. srpua. Rukop. ë. 2005 /. Н 1. Му mistr Václav z Drachova, správce kapli Bethlema, a ko- stelníci též kapli, Laurin invdlár, Vojtěch barvieř, Havel sladovník, vyznáváme jednostajně ticinto zápisem obecně přede všemi, kdež jej uztic anebo čtúce slyšeti budú, že znamenavše oblicženie pergrechtu nad úrok přidaného na vinicech elc., z dobré vuole a z milosti: složili jsme Ve- likoví Goliášovi XX gr. ze čtyř strychuov vedle prvot- ného vydánie, tak aby on, jeho dědicové i budúcí jeho toliko kopu gr. platili do kapli Bethlema beze všech nesnází a bez daléieho pradlévanie. A [Jiříkovi trubačovi z domu páně Zděnkova Konopitského se jest stala milost a láska; tak jakož platil jesti kopu gr. ze tří strichuov, složují jemu té kopy XII grošuov, tak aby platil nynie i budúcně on i jeho budúcí a dědicové L gr. beze dvú gr. Jestli že by svrchupsaní Goliáš, Jiřík, jich dědicové a budící neplatili by toho úroka dvě neděli po sv. Havle do Bethlema, tehdy tiem vším obyčejem, jakož prvnie vydánie zápisu okazuje, majie připravení k tomu býti skrze p. pergmistra, kterýž jest nebo potom bude. A to „se stalo pred p. pergmistrem Váciavem a před jeho pány 815 konšely Fraňkem ostrožníkem, Václavem od dietek, Jaro- šem porybným, ten čtvrtek před sv. Augustinem a. LXII. 19. 1468. 4. července. Tamtéž f. H 13. Cast českého překladu na fol. 20. Magister Wenceslaus de Drachuw, director spiritualis capelle Bethlem in Mai. Civ. Pr., ct vitrici ciusdem capelle ad hoc deputati et electi, videlicet Laurcncius saponista, Wenceslaus brase- ator de domo Iessatonis, ac tola parochia dicte capelle nolum facimus tenore presencium hanc proscripcionem audituris vel lecturis, presentiuus vel futuris, quod nos prehabita bona deliberacione, sano consilio, unauimiter- manu indivisa et in soliduin exposuimus et exponimus vi- neas nostras duas, unam VénGek nunccupatam el aliam Machutovská nominatam, et huimulctos ad dictas vineas cum omnibus ipsarum attinenciis pertinentibus circum spectis viris Wcuceslao a pueris prope pontem Pragen- scm ll] str. in vinea Véncek, Wenceslao a tunica domini I) str. vinee in Véncek et ll str. humuleu ibidem, Vin- cencio institori llI str. in. Vénéek, Wenceslao braseatori de angulo III str. in Véncek vinee cum uno quartali, hc- redibus et successoribus ipsorum. Ín vinea autem Machu- tovská statim in vicinalu penes Véntek Velikoni a Goiia ШИ str. vinee, Georgio de domo d. Zdenconis tibicine Ш str. cum uno quartali, Katharine ab igueo curru I] str. liumuleti in Machutovka et successoribus ipsorum omnibus, omni eo iure, prout prenominati expositatlores habuerunt, tenuerunt, ad habendum, tenendum, utifruendum ac he- rcditarie et. pacifice possidendum. Qui quideni susceptores vinearum et humuletorum quidam (!) ex ipsis debent ccn- suare annuatim in festo Galli nunc proxime venturo dc quolibet strichone per XV gr. vel infra duas septimanas post Galli absque omnibus fatigis guerris, iudiciis et im- pensis semotis. Censuabunt singulis annis scilicet: Velico, dictus Golias, de Macliutovská debet censuare annuatim de quolibet strichone per X gr. ct lioc in festo Galli, et Georgius de domo d. Zdenconis tibicine ille debet et tenetur censvare de quolibet sirichone per XVI gr. cum heredibus suis, dilacionibus eL iudiciis et impensis procul motis, prout superius tactum, expositoribus vineaium cL huinuletorum, vel vitricis capelle Bethleem, qui sunt vel fucrint in. futurum, nullas prolongaciones cenusite superius lacli, aliquas excusaciones facientes. Sub excepcionibus notabilibus inferius scriptis: Quod si aliquem censum in aliquo termino terminorum superius nominati censite vel heredes ipsorum non dederint expositoribus vel vitricis capelle, qui sunt vel fuerint pro lempore, tunc propter non solocionem census nomine penc crescent 1I gr. qna. libel septimana et hoc tamdiu crescet, quousque plene et integre censum cum penis desuper accretis cífectuali- ter non dederint integre. Et si id non curaverint (?) vel neplexerint faccre et tribuere censum prenominaU censitc vel heredes ipsorum, tunc prenominali expositores vel vitrici capelle Bethleem cum auxilio magistri moncium, qui cst vel fucrit pro temporc, sepefalos ceusilas possunt impignerare in bonis ipsorum mobilibus et immobilibus ubicunque habitis vel receptis in civitate vel extra civi tatem quocunque vocabulo possint nominari, et in vineis el in humuletiy jpsorum et hoc ad salisfaccionem census et pignoris desuper accretis. Ipsi vero susceptores vine- arum et' humuletorum, heredes ipsorum, non debent loqui neque contradicere huic impigneracioni per se vel per alas personas spirituales vel seculares per nullum modum, sed quid faciunt, iusle et veraciter procedunt et faciunt. ltem supranominati susceptores vinearum el humuletorum, heredes ipsorum debent diclas vineas et liumuletos labo- rare, facere, putare et omnes labores exercere, prout 

Strana 816
816 moris est ab antiquis temporibus versus Pragam vineas et liumuletos laborare, et non obmittere sibi ipsis ct ex- positoribus in detrimentum et in dampnum. Qaod si ob- mitterentur ct non laborarent, tunc. expositores el vitrici ca- pelle Bethleem cum auxilio magistri moncium vinearum, qui est vel fuerit, possunt aliis exponere secundum libi- tum sue voluntatis contradiccione non obstanle suscepto- rum vinearum et humuletorum, heredum ipsorum et in- tromittere se vice versa in vineam et humuletum tamquam rem suam propriam «t hereditariam. ltem expressum est ulterius, quod si prefati susceptores vincarum et humule- lorum vellent quis ex ipsis suam porcionem vel partem vinee vel hamuleti in toto vel iu parte vendere, tunc cum voluntate et consensu magistri Wenceslai de Dra- chow vel vitricorum capelle Bethleem vendant persone probe et ydonec, ut possint explere censum, prout ipsi expositores collaudaverint et susceperint eundein emptorem, sed semper sub codem iure, non alias. ltem torculari omnes susceptores debent uti et frui cum heredibus suis ct usibus omnibus, que spectant ad torcular, dissensioni- bus, iudiciis inter se pretermissis. ltem torcular supcr unius impensis et expensis debent emmendare, quantum quis ex ipsis tenuit; qui plus possidet, plus det; qui minus tenet, co minus det et sic consimiliter. Item illo propu- gnaculo, vulgariter véZky, omnes simul et unanimiter debent uti et frui ct emmendare super unius impensis et expensis. Qui plus tenuerit, plus tribuat de pecunia; qui minus, tribuat eo minus. Item iila semita, quc est mediocris in. vinea Vencéek, susceplores vinearum et hu- muletorum debent uti et frui unanimiter ct habere plenam libertalem ambulandi et exercendi nullus alteri faciens aliquod nocumentum. Item fonte illo omnes susceptores vinec et humuleli utantur et fruantur, prout cui videbitur in melius; qui plus tenet, plus de pecunia tribuat super emendacione et mundacione fontis. Qvi tinus possidet, eo minus tribuat de pecunia pro cmendacione. Et hoc debent facere absque omnibus fatigis, gwerris, discucioni- bus et iudiciis semotis, prout. concernil probos ct bonos homines, Et magister Wenceslaus cum vitricis capelle Bethleem promittunt bona ipsorum fide vineas ct humu- letos disbrigare ante omnes alios census, dempto censu priori et superius nominato, et omnibus aggravacionibus ut sint. spro&téni, quicunque fuerint, vel supportati, sed ut pacifice vineas et humuletos possidcan!. Act. fer. II. ipsius b. Procopii a. LXIII. 90. 1465, 93. dubna. Rukop. č. 2003 f. I. I4. Ma- gister Wenceslaus de Drachow, director capelle Bethleem, ct vitrici dicte capelle, videlicet Adalbertus etc. cum con- sensu ct voluntate dicle parochie exposuerunt el exponunt vineam ipsorum omnino desolatam a auichilatam, spinis, wribulis incolulam quantumque est de eadem supra Bra- ník penes petram, vulgariter podle skály, in censum an- nuum et hereditarium Thobie de Braník, uxori suc Mar- garete, heredibus ipsorum omni eo iure, prout expositam habuerunt, tenuerunt et possiderunt, ad ha''endum, tenen- dum, vendendum ac hereditarie possidendum. Sed sub lali notabili exclusione interposita, nam Thobias, hercdes sui habent ad solamen, ad qualluor annos continue cur- rentes, ul nichil solvant neque censuare dcbent ad capel- lam Bethleem, Élapsis vero quattuor annis quito vero anno incipient censuare susceptores de illa vinca, quan- tumcunque est, de cadem X gr. el hoc in festo Galli, magistro Wenceslao vel vitricis capelle Bethleem, qui pro tempore sunt vcl fuerint, dilacionibus et iudiciis procul- motis. Quod sj aliquem censum in aliquo termino —. Act. feria tercia ipsius b. Georii a. LXV. XXX. Bellemské nám. — Č. p. 255. Kaple Betlemská. 21. 1465, 1. listopadu. Rwukop. č. 2003 f. J 26. (Reverendus magister Wenceslaus de Drachow cum Paulo orphano in exposicione vince.) Reverendus magister Wen- ceslaus de Drachow, director capelle Betlileem, cum con- sensu vitricorum dicte capelle, videlicet Adalberto, Gallo, ad hoc electorum, exposuerunt et exponunt vineam ipso- rum hereditariam in monte quondam Mezierieczie 1/5 str- mensure habentem situatam penes Paulum PobieZny ex una el Simonem inslitorem parte ex altera in censum an- nuum et hereditarium Paulo, orphano de Wrschowicz, Mar- garethe, uxori, suis heredibus et successoribus ipsorum—. Qui quidem susceplores — debent — censuare annuatim in festo s. Galli XXII !/ gr. magistro Wenceslao, directori capelle Bethleem, posteris suis, qui pro tempore existe- rinl — Quod si aliquem censum -- Act. fer. VI. ipso die OO. SS. a. LXV. 22. 1469, ll. kvéima Rukop. €. 69 kapil. sv. Vitské f. 245. Anno MCCCCLXIX feria V. in dic Asc. d. de nocte transiil feliciter viam universe carnis honorabilis vir, quondam ing. r. Wenceslaus Drachnow, predicator verbi dci in capella Bethleem. Mitis et simplex, ut columba. 98. 1477, 2. dubna. Rukop. č. 2004 f. E 5. Revc- rendus magister lohannes, tunc temporis ambonista ca- pelle Bethleem, cum omnibus parochianis eiusdem capelle exposuerunt vineam suam heredilariam sitam supra Braník in censum annuum et hereditarium Vilo, fabro dicto ‘lo- bolka, Ursule, conthorali cius —. Et idem Vitus cum heredibus suis tencbuntur censuarc. de eadem vinca XL gr. magistro lohanni, predicutori capelle Dethlecm, ct omnibus futuris predicatoribus - - ct hoc incipicndo in festo s. Galli nunc venturo —. Act. fer. III. Pascatis. 94. 1486. — Kodex Talmberský f. 176. N té pti, kteráž jest mezi Voldiichem z Ertina n z BaSté z jedné a mistry a studenty kolleje Nazaretu učení Pražského z stra- ny druhé, tu páni a vladyky slyševše strany -— od- pory a dsky, kdež někdy Stibor z Ertíny odpírá proti nadání Anny, ženy někdy Oldřícha Medka, kdež jest od- kázala do kolleje Nazaretu X k. gr. platu ročního holého a věčného a X k. gr. platu též ročního holého a věčného kazateli v Betleiné ca dédinách v Basti. K kteréinuzto odporu nadepsanÿ Voldřích jmenované mistry pohna) pra- vě, že k témuž platu žádného práva nemají. A oni mistři odpiraje pravili, że maji od nadepsanć Anny s králov- ským povolením, a to dskami provodili i také obdarování krále J. Mii listem a takć registry uksizali, Że jsń ten plat jí Anně kladli. Ale on Voldřich, držitel těch dědin v Baśt- ku, ncokázal jest, by od koho ten plat zapsán jmél aneb by jemu příslušal. Nalezli za právo — Ze je mistry z Na- zarctu a kazatele nadepsané při tom platu ostavují. 25. 1488. — Momnumeula univers. Prag. 117. str. 60. A. d. 1488 orta est bacalariorum et studentum col. legii Nazareth adversus directorem corum el predicato- rem capelle Bethlehem, tunc temporis reg. mag. Paulum dc Zacz, grandis difficultas ct est tandem devoluta ad ina- gistrum civium ceterosque consulcs civitatis Antique Prag. Hi domini ad honorem universitatis Pragensis prospicien- les atque animadvertentes causam illam debere ad recto- rem universitatis suique consilium iure pertinerc, moti eciam precibus, (res dominos ex consilio d. rectori illam rem ad paciscendam pariter el decernendam depntaverunt. Auditis itaque utrinque probacionibus et defensis. nunc mag. Pauli privilegiis ct iurius ipsum concernentibus, sc tuentes cl defensantes, nunc bacalariorum studentumque statutis domus habitis ct tabulis regni sonantibus non di- rectori, sed ipsis, defendencium se ipsos, hoc adiecto, 

Strana 817
XXX. Bellemské nám. — C. p. 206. Kaple Betlemská. quod dircctori eorum nec dispensare de censibus perti- neret, nec exigere ab cisdem racionem sua presencia. Dum ergo cuncta sic proponebantur comite diligencia iusticiaque. pensata, prelacti rector dominique consulares consiliumque rectoris ad sentenciam inviolabiliter pro fu- luris temporibus tenendam properaverunl et concluserunt de hoc modo: Quod ad directorem et predicatorem ca- pelle Bethlehem regimen collcgii prefati pertinet habere nosse eciam de censuum dispensacione atque racionem de distributis per se vcl per alium, quem collocaverit, audire. Verum facta racione quidquid, ut decuerit, superfuerit, hoc directori nec tollere, nec pro suo usu convertere li- cebit quoquo modo. Kt sociis domus ciusdem similiter, Sed in collegio, dum racionabilis urgeret opportunitas, pro hono collegii sub certa custodia relinqui et tandem ad necessitatem converti, scienle tamen directore et ipsius voluntate concurreate. ltem prefati domus Nazareth incole, antequam, ut prefertur, propter eorum contra directorem mag. Paulum instanciam contumaciamque lala diffinicio, quoniam scrip- tam quoddam inveclivum honori ac fame singulorum pene universitatis magistrorum derogatorium eo tempore ma- gis!ro consulum, pro tunc d. Martino ab aurea rola, pre- senlaverunt; nulla tamen prorsus racione aut veritate ful- citum, verum tandem suis cognilis fictionibus quattuor illorum. numero baccalariorum, videlicet Ioannis de Na- chod bacc. Gregorii de Slowicz, Simon ct Paulus stu- dentes coram d. rectore, magistris compluribus atque Georgio, ante hoc marssalkone, loanne dicto Tosst de apoteca s. Michaelis, dominis ex consilio, nec non laros- sio, cive ab Ethiopibus, ibidem assidentibus, patulo re- traclaverunt accionem suam contra magistros confeclam, lum in scripto, tum in voce male et falce peregisse il- lico, supplicantes veniam sibi pro huiusmodi excessibus prebendam, se quemadmodum ante diligendos, quodque magistris deinceps et o^edire volunt ct inservire. D. re- clor cum magistris audita tali humili proposicione, nc modo ad corum tantum submissionem, quin eciam ad do- minorum presencium interpellacionem illis totaliter igno- verunt, indulserunt, amare eciam et promovere, sj uni- versilalis in statutis fuerint conservali, sunt professi sic- que res, ut. decretum est, libro universitatis est inserta, lam eorum, quam aliorum ad caulelam. Acta sunt vero premissa anno, quo supra, feria quarta post festa Pa- schalia. 26. 1488. — Rnkop. 6.94 f.44. Vitrici Bethleem capelle. 27. 1488, 3. prosince. Tamléz f. 46. Magister Paulus, predicator cupelle Bethlcem, fassus est, quia tulit VIIT s. gr. m. per lohannem ab agnello pro eadem ca- pella testamentaliter dclegatas a lobanna, uxore predicti lohannis. Act. fer. 1111. post Andree. 98. 1491, 29. prosince. Rukop. č. 2004 /. Q 19. Paulus, magister alme universitatis Pragensis et plebanus seu director ecclesie Beileem, emit pro se et suis succes- soribus censum annuum et hereditarium in hominibus subscriptis, in campis et huttis corum, ubi situm est ex opposito montis Zizkonis penes viam, qua peragunt in Montes ex una el campum parle ex altera: In Luca I s., in Daniele IL gr.; qui quidem censite debent et tenentur dare ae solvere dicto magistro Paulo, directori Betlem, et suis successoribus dictum censum omni anno circa Martini. Et si non darent —. Act. fer. V. post Nativ. domini. 29. 1491. — Rukop. ë. 94 I. fol. 88. Magister Paulus, predicator capelle Bethleem. i 817 30. 1497, 11. listopadu. Rukop. é 2005 J. A 20. | Jakož mnohé časy byly jsú nesnáze a soudové mezi po- ctivým mistrem Martinem, správcí kapli Betlema, a ko- stelníky kostela sv. Havla strany jedné a Dorotú, vdovú Tlačisvětovú, strany druhé z příčiny ouroku vinného z vi- nice z devíti strychů míry držící, která leží na Plasích podle Ráje z jedné a dvoru Plasského strany druhé, kte- réito Dorota Tlačísvětova dávala jest k záduší kostela sv. Havla tajnský vína a druhý tajnský do Betlema, po- tom jim toho odpírala jest. P. purgmistr i svými konšely slyše žalobu i odpor i také výpisy z kněh, který se zápis stal za purgmistra Martina od sviní — ten nález, který sé stal za purgmistra Martina od svinf pri tom je zacho- vává a potvrzuje, tak aby táž Dorota tomu dosti činila. Act. die s. Martini. 81. 1497. — Monumenla univers. Prag. 121. str. 66. Mugister Martinus de Wlassim, predicator in B. 82. 1498, 31. října. Rukop. č. 94 1I. f. 76. Geor- gius pellifex et Jacobus a Golia, vitrici capelle Bethleem, nomine magistri Martini, predicatoris eiusdem capelle, fassi sunt, se percepisse II s.s. gr. per Margaretham Krtková testamentaliter delegatas. Act. in vig. OO. SS. 33. 1510, 18. listopadu. Rukop. ¢. 1046 f. 51. Mistr Martin, farář u sv. Štěpána [na Nov. M. Pr.] svědčil: Přišel ke mně Kříž z Benešova, když jsem ještě byl v B. I šel sem sním k Staňkovi zlatníku i kúpil u něho kalich za XIII k. Potom ten kalich pFede mni dal knézi Viktori- novi k vérné ruce tak, jestliže by kněze Viktorina buoh neuchoval, aby ten kalich obrácen byl k záduší do Be- nedova. Act. fer. III. post Martini. 34. 1519. — Monwumenla Univ. Prag. 111. sir. 91. Mag. Laurencius Trebonius, rector universitatis Prag.. rector capelle Bethleem. 35. 1521. — Jiří Písecký v Pramenech VI. sir. 357. Pars sibi quendam praedicatorem de Cwikow, m. Thomam Munczer dictum, evocavit et in collegio Magno constituit, qui in capella Belhleem latine et alemanice seclis suis predicaverat. Qui post hac diversitate sectarum inter se dissidencium e Praga exire coactus, in ducatu Saxonie auctor tumulluum existens, per ducem Georgium capitis pena adflictus est. 36. 1521. — Lelopisové str. 449. Do Cech piijel muž učený Němec od doktora Martina Lutera, m. Tomáš. Ten jest rozdával tělo a krev boží pod obojí způsobou —. Kázal slovo boží řečí německou a také latinskou v Be- tlemě a u Božího těla. 37. 1622. — Tamtéž str. 453. Byly rozpisovány vůbec cedule o kněžích, že administrator Sišmánek a m. Vávra z Betléma s některými faráři pražskými na králi Ludvíkovi toho žádali, aby se p. Lvem ve všech svých potřebách zpravovali. 38. 1599. — Bartoš písař v Pramenech VI. str. 135. KdyZ při přítomnosti krále na hradě Pražském sočen býval kněz Martin i kněží jeho krom očí léta 1522, že by bludy lidu kázali etc. od farářův některých pražských jsouce obZalováni, tu jest se potom před králem on kněz Martin i kněží jeho ohlašovali, aby o to slyšáni byli, žá- dajíce, aby jim ukázáno bylo, v čem a kterak sou zblou- dili. A bude-li to při nich nalezeno, že chtí rádi napra- viti: nemohli se toho dovolati ani před králem ani před knížetem Karlem, hejtmanem po odjezdu královském, ani před mistry v kolleji, ani na rathouze před Pražany; a lak ti všichni, král, kníže, administrator ani Pražané ne- soudili a nad to neodsoudili jich za svüdce ani za žádné zlé lidi — ale pokojně je z města pustili. A když sou 108 

Strana 818
818 ven vyšli, tehdy tepruv je světští i duchovní haněli a za bludné soudili —. Dotekl jsem toho, že se tu nejvíce ze zlosti to působilo. Nebo týž kněz Martin, ačkoli jest pravdu světlou zákona božího na kázání svém mluvíval a v tom ho żadny nepremohl, ale však, že jest časně toho nečinil, ale kvapně, i protož to se 4 mnohých v jed obrátilo pro nezvyklost a mdlobu jich. A tak po některém čase okolo roku zběhlého kněz Martin oženil se, složiv z sebe kněžství a bydlil v No- vém Městě za Hradcem Králové. Tu jest již pak osadil se, řemeslo tkadlcovské dělal i jiné obchody jako jiný člověk vedl. 39. 1623. — Jiří Písecký v Pramenech VI. sir. 359. In tali confusione — quendam sacerdotem Martinellum sediciosum ex farina monachi Miruss adversus privilegia universitatis nostre ad capellam Bethleem, ubi et ego ad- fui, tumultuose introduxere. 40. 1628, 10. srpna. Rukop. 6, 534 IJ. f. 58. Kostelnfci Betlema Mikul48 sukenfk, Štěpán vinopal, Ja- kub Ouhoř klobúčník přijali JI!/; k. gr. Martí Holubkú kšaftem odkázaných. Act. fer. Il. ante Tiburcii. 41. 1694, 17. května. Prameny dějin Českých V/. sir. 308. M. Jan Pa&ck svolal obec —. TéZ olázán i kn&z Martin s svými kněžími, chceli se zachovati dle vejpovédi; odpověděl, že za to žádá, aby mu prodlení dáno bylo, že chce brzo odpověď dáti svými bratřími. Jakoż po- tom dal odpověď takový, že podie té vejpovědi v někte- rých artikulích zachovati se nemuož s svými kněžími, a to pro své svědomí, a že sú proti zákonu božímu v té vejpovědi některé artikule. Po té pak vejpovědi brzo ně- který den vstúpil jest pred p. purgmistra a póny a уха! odpuštění s kněžími svými, jichž bylo v počtu 19; při tom jest některé řeči mluvil, klada příčinu, proč odpu- štění béře a žádaje p. purgmistra za to, aby to jeho mluvení v obci oznámeno bylo. Tu p. purgmistr a pâni dali jemu odpověď, že oni jemu odpuštění nedávají —. A hned po té řečí čtena jest vejpověď v svých arlikulfch: -- Co se pak toho psaní, kteréž sú mezi vás i nás po- slali kněz Martin s jinými kněžími, k tomu toto pravíme: Poněvadž ti kněží svejm psaním toho žádají, aby sly&ani byli, ano prve mnohokrát jich žádost taková byla a zvlá- ště od kněze Martina, ten se jest k tomu často volal na mnohých místech žádaje toho, na duchovních i na svét- skych, znal-li by kdo při něm jaký blud proti zákonu božímu, aby to jemu ukázal písmem a zákonem páně, že od každého s milostí přijíti chce a ihned napravii — protož znajíce to a takové podvolení i žádost, za to pro- síme, že k tomu povoliti ráčíte a p. purgmistra a pánuov požádáte, ať k tomu ráčí ty osoby vybrati — k tomu ať přijmou p. administratora — at tu knéz Martin s svÿmi bratřími vydá počet z svého učení —. Jestliže by skrze ty pp. volence bylo vyhledáno co bludného při knězi Martinovi s jeho bratřími, tebdy my všíckní od kněží těch odstoupíme . -. 42. 1524, 22. května. Barlos pisaï v Pramenech VI. str. 47. Dne prvního před sv. Urbanem kněz Martin Betlemský, na kteréhož byl od lidí mnohých největší nad jiné kněží pokřik, kněz Jiřík Smnkal - - a jiní kněží — list poslali na rathouz odpovéd dávajíce koncénou na tu vejpovéd jich predlożenou a svolenou — v ta slova: Pane purgmistfe a páni, páni soudce, páni starà( i vSecka obec. etc. —. 43. 1525, 16. Jedna. Rukop. č. 2007 f. 144. Vít Hatiapatia, měštěním pražský, vzdal jest a zapsal na vi- nici své, kteráž leží na Babě, kterúž nyní Matuš Habart XXX. Betlemské nam. — C. p. 265. Kaple Betlemskd. drží, !/; k. m. platu ročního a dědičného úředníkuom a kostelníkuom záduší Betlema —. Act. dominico die post octavam Epiph. 44. 1626. — RNukop. c. 1047 f. H 15. (Mezi mi- strem Jirfkem Betlimskym a Pavlem Koukolem.) Mikuláš soukenik vyznal: Kdyż sme byli vyslání od mistra Jiříka k Koukolovi o ty věci, kterých se nedostávalo, i když sme k němu mluvili: Pane Pavle, kterak jest lo, žes nám pobral peřiny i jinf véci z Betlema? A on řekl: Celiož koli nemáte, to u mne vÉecko máte. — Jan becvńf Roud- nickej: Když sme byli poslání k Koukolovi od p. mistra i mluvili sme k němu: Pane Pavle, sme k tobě posláni od p. mistra z té příčiny, co se dotýče těch věcí záduš- ních. A on pověděl: Cehož kolivěk není, u mne se najde. Pak sme s tím šli pryč. — Bárta tkadlec od Betlema: Kdyz sme k Koukolovi piisli i. inlovili sme jemu,, proc jest bral peřiny z Bellema, a on odpověděl nám: Cehoz koli nemáte, že to u mne všecko najdete; již sem já to dobře opatřil. A k tomu řekl: Páni sousedé, buď vám to svědomo. Mikulá$, soukenik, bez přísahy vyznal s volí Pavla Koukole: Nevím nic víc co svědčiti ani co k tomu při- dávati, než což sem prve mistru Betlimskému svédéil; to též Koukolovi svědčím. 45. 1595, 9. bïezna. Rukop. à. 534 f. 1I. 76. Ko- stelnfci kapli Betblema Mikul43 Butn tkadlec a UhoF klo- búčník seznali na místě osady, že jsú přijali X k. gr. nebožkú Marlú kšaftem otkázanych. Act. fer. ИП. ром Translat. s. Wenc. 46. 1525, 22. března. Rukop. č. 1047 /. Н 16. Vzáciné a slovutné opautrnosti pánu p. purgmistru a radè mésta Prahy pánuom na mne laskavym! Zádost všeho dobrého i najlepšího spasitedlného vzkazuji. P. purgmistře, páni milí! Přišla jest ke mně zpráva, že by mistr Jíra Klučovský s některými Pavla Koukole kloboučníka před V. Mti viniti měl z některých věcí náležících k kaple Bethlemské, pravě, že by skrze mne něco při té kapli zhynúlí mělo. A z té příčiny i na to, což já svého u Kou- kole Pavla mám, mistr Jíra svrchupsany s jinymi se táhnce a Pavlovi Koukolovi nesnáz činí a to bez potřeby. Kdež V. Mtem jest vědomé, že já ten uterý po sv. Duchu po- čet z toho ze všeho řádný sem učinil, při kterémžto po- čtu ráčili jste V. M. z sebe p. Jana Karbana, p. Martina Kosteláka aby byli, voliti, též i vedle obyčeje a řádu kostelnici čtyři té kapli Bethlemské při tom jsou byli. A ti všichni počet ten ode mne jsou přijali, nébrž při- javše na to hned klíče ode mne vzali, sklidivše všecko všudy uzamykali, mně ani do kostela jiti nedali. A pres to všecko víc než týden tu sem byl, než sem z Prahy vyšel, a žádný mne z nicehoZ nevinil. A teď již nyní : mimo řád a právo mne nespravedlivě naříkají, Kdež já jinému rozuměti nemohu, než že to nesmírná zlost mých nepřátel činí. Protož já V. Mtí za to prosím, že takovému nařčení, rozumějíce, věřití neráčíte ani jemu v povinné spravedlivosti vaší místa dáte. Jakoż dostatečněji (kdyby mi přístupno bylo) tomu všemu odpierati pied V. Mií spravedlivé bych mohl. Ale to nyní vše ]. B. a k vaší spravedlivosti poroučím. Dán tu středu před Vtělením P. Kr. léta M etc. XXV. Kněz Martin., 47. 1625, 4. dubna. Rukop. & 1047 f. H 16. Já kněz mistr Vavřinec z Třebúně oc známo činím tímto listem slovutné opatrnosti pánóm purgmistru a radě Ve- likého Města Prahy etc. Jakož jsem obeslán skrze pocli- vého mistra Tomáše z Vlašiimě, pana rektora svobodného učení Pražského, abych svědectví vydal Pavlovi Kouko- 

Strana 819
XXX. Bellemské ndm. — C. p. 260. Kaple Betlemská. lovi o knichách libráre Bcthlemské, toho sem svédom a to v pamětí dobře mám, že mistr: Václav, dobré paměti předešlý administrator, nevyčetl mi kněh libráře Bethlem- ské pravě, že mistr Jiřík poctivý také nevyčítal mu. A já jsa tu správcí v Bethlemě z poručení panského přeběhl tu librář a drahně kněh sem nenalezl. A kterých nebylo, znamenal sem trhem takovým V v registich; nébrz i Donát strhaný miesto nějakých kněh byl položen a tu sem jej nalezl. A potom sem knězi Marlinovi zejmena těch kněh nevyčetl, než mým vědomím žádné knihy jsú se nepotralily, než v takovém sem nedostatku poslíúpil, jakž sem přijal. A to jest v pravdě tak, lo přijímám k svému svědomí a k svému kněžství. A pro lepší jistotu secretem svÿm list tento sem zapecetil, jenz jest dán v úterý na den sv. Ambrože léta oc MDXXV. 48. 1590, 6. dubna. Rukop. C. 1129 f. 125. (Jiřík Klu&covsky, mistr a kněz, vinil Koukole, Ze nékteré véci pobral po Martinkovi, pikhartské roty proboëstu oc.) V té při mezi mistrem Jiříkem Klučovským z jedné a Pavlem Koukolem z strany druhé, kdež jest jeho vinil z toho, že po Marlinkovi z Betlema odsi&hoviny některé věci jsú od té kapli a on pobral svrchky, knihy a k sobě odstě- hoval, ježto jemu to nenáleželo, a když k němu bylo do- mláváno o to, že se k tomu svolil, čehož se koli nedo- stane, že to chce navrátiti. Zádal, aby přidržán byl k to- mu, a čeho se nedostávalo, to jest na ceduli bylo sepsáno, aby podlé podvolení svého tomu dosti učinil a takové věci, jichž se nedostává, zase navrátil, — táhna se v tom i na (rok svatojirsky, kteryz jest přebrán, aby i on Kou- ko] tomu dosti ucinil a jej vrátil. — Proti tomu Pavel Koukol odpíraje pravil, že on se v tom nepamatuje, aby on takové podvolení učinil na ty věci, kterýchž není, nebo on neví, čeho se jest nedostávalo. než což jest k sobě přijal a oni co v tom svého poznají, že on jim chce z toho návrálili, prose v tom za opatření. — Zase od mistra Jiříka jest mluveno, čemu Koukol odpírá, že on to svědomím pokáže, že je takové podvolení učinil ; na to pokázal svědomí a žádal v tom za opatření. — Zase k tomu Koubol mluvil, že on týchž svědkóv potře- buje a že je se na to svolil, jakž mluví, žádaje, aby on k svědomí je připravil a to jemu, což sú nedoložili v mi- strově svědomí, aby doložili; a takové svědomí pokázal i mistra Vavřince a pfi tom mluvil, Ze by on tím nebyl povinen svolením na to, čehož k sobě nepřijal, aby to všecko vyplniti měl, žádaje za opatření, pravě, že někte- rfch věcí není prve a dávno a z kerých počtuov sobě nečinili, než že je Martinek počet učinil a všeho postoupil. Zase mistr Jiřík mluvil, že je Martinek počet nespra- vedlivý učinil a všeho postoupil a že jest toliko podlé spisu svého jej udělal a ne podlé registr zřízených, též v tom prose za spravedlivé opatření. Tu p. purgmistr a páni slyS(c Zalobu, odpor a své. domi i jich z obú stran přelíčení a toho všeho bedlivě pováživše, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají : Poněvadž počet při přítomnosti pánuov z rady vy- slaných a některých osadních v kaple Betlemské jest uči- něn od Martinka a i věci všecky podlé téhož počtu těm pánuom ji osadnfm sou ukázány a od nich od osadních přijaly a potom i postoupeny jsou a v moc dány mistru Jiříkovi, kaplanu nyní kaply Betlémské, že p. purgmistr a páni tolo pri tom zanechávají; a což se knih, o kle- rýchž jest mluveno, dotýče, že by se nenacházely podlé repislr starodávních, poněvadž při témž počtu, tak jakž páni radní se pamatují, keříž pří něm byli, že jest od osadních mluveno, že ta truhla, v kteréž knihy byly, od 819 Martinka hned odvírána nebyla — i z té příčiny on laké Martinek nebyl jest z nich počtu činiti povinen. Než což se hospodářství a svrchkóv dotýče, poněvadž svědkové mistru Jiříkovi vyznávají, coby se jich nedostalo, že on Pavel Koukol pověděl, že se u něho najíti má, a protož aby on Pavel Koukol dopustil u sebe pohledati, jestli že jest co z těch svrchkuov domových a hospodářství u něho sioženo a jich sou, aby to mohlo spatřeno býti i zase na- vráceuo, a coz on Koukol pokáže, má to vzíti k své víře i duši, že víc u ného sloZeno není. Actum a. d. quingen- tesimo vigesimo quinto ve Glvrtek po sv. Ambrozi. 49. 1525. — Burlos písaf v Pramenech VI. sir. 170. Ale véz, jaké sou to mše švábské [v Betlémě] byly, tak je nazyvajfce, že jest tu nic jiného při té mši nebylo, než jakž za starých křesťanův bejvalo ; že kněz Martin v Betlemé, znaje potrebu a liotovost Jidí, vybranych teh- dáž v tu chvíli k přijímání svátosti velebné a toho žá- dajících, přistoupil Casem svým k volláři v neděli ve všem aparátu kněžském, beze všeho zpívání latinského, bez con- fiteor, bez collect i jiných věcí zvyklých a nezákladných z písem božských, začal nejprv odtud, že jest exhortací nábožnou učinil lidem těm, kteříž klečali před oltářem, čekajíce podávání. Napomínal je, aby na to pamatovali, že přijímati mají tělo a krev P. Kr. pod obojí způsobou — a jiné nápodobně mluvil až do konce. Potom ti lidé klečíce zpívali písně nábožné křesťanské utěšené českým jazykem. A když to dokonali, tehdy on kněz Martin mo- dlitbu nábožnou říkal českým jazykem hlasitě ku P. B., aby ráčil chléb v jeho rukou učiniti tělem svým svatým a víno v kalichu krví svou svatou k hodnému požívání lidem těm na památku. Potom říkal Otčenáš až do konce; naposledy opětoval slova Kristova k posvěcování, kteráž jest mluvil za svou poslední večeři při vydání svátosti těla a krve své — vše a všudy hlasitě českým jazykem. A potom beze všeho pozdvihání i jiných všech potomních věcí, které při mši bývají, rozdával jim. A po tom po všem říkal jinou modlitbu nábožnou s dík činěním a tím dokonal tu mši. Takovát jest la mše švábská, tak od Paška nazvaná, při kteréžto veliké množství Jidu bývalo ze všech stavův, netoliko pod obojí, ale i Rfmané pod jednou způsobou. A ti mnozí obojího pohlaví přinuceni byli plakati, to sobě oblíbujíce. — Potom tázán byl Ha- vel Cahera administrator na rathouze, bylo-li by tu co proti zákonu božímu bludného. A on pověděl, že on kněz Martin nic bludného nevede, než toliko, že jest se prve utekl s tou mší přede mnou. „ 50. 1526, 22. listopadu. Ružop. č. 534 f. I11. 85. Úředníci Betlema Vavřinec Volovatý a Simon bakalář seznali se, Ze jsû pfijali 111/ k. gr. nebožkú Lidmilu Ště- pánovu otkázanych. Act. fer. IlllI. ante Clementis. , 61. 1526, 21. listopadu. Tamléz f. 111. 209. Úředníci Betlema Vavřinec Volovatý a Šimon bakalář. 52. 1526. — Borový, Jednání a dopisy 1. str. 27. Jakož jest byl rozdíl o kšaft kněze Jiříka Kosteleckého mezi osadními záduší Kosteleckého a mezi Betlemskými sousedy z Betlema — o to se jest smlouva stala: taková mezi nimi — že k záduší do Betlema má dána býti suma, zač jsú koně prodány. 53. 1027. — Acla Nazarelh. Pfed lety takto vy- cházeli platové z Čakova a z Tatouňovic (Vypsáno z dru- hejch rejster Betlemských fo. 26.): Štěpán z Cakova panu komorníku pronajal v Cakově popluží dva lány s louky a paloučky pod 50 gr. úroku při každým sv. Jiří a toli- kéž při sv. Havle a to za 6 let, a již dvě drží. Act. 1627. In Tatunowicz Srch de uno laneo 104 gr. Mikeš na Kolbářovským 52 gr. et prius a taberna 1 k. 4 gr., 103¢ 

Strana 820
820 Srch de medio laneo 32 gr. Janák 52 gr. In Czakow duo lanni, de uno 104 gr., nunc 1 s., de altero 80 gr., nunc 40 gr. 54. 1627. — Rukop. kapil.sv Vilske ¢. 34 f. 224. Nos magister Laurencius Trebonius, concionator capelle Bethleem, sacerdos Wenceslaus, divi Apollinaris in monte Ventoso decanus, divina miseracione archiepiscopatus Pra- gensis sede vacante administratores, notum facimus pre- sentibus ac evidencius significamus universis ac singulis presentes inspecturis, quoniam coram nobis constituti bone indolis adolescentes una cum bonis ac omni fide dignis amicis pensionariisque suis, isti ex nomine Duclko de civitate Kostelecz sita super Albim fluvium, filius Nicolai lanii, alter Iacobus de oppido Zizielecz, filius Nicolei bra- seatoris, id in noslro summis precibus cfflagitarunt officio, ut eos videlicet colendissimis patribus, dominis antistibus, pro minoribus ac maioribus eciam presbiteratus ordinibus — confirmaremus. b5. 1697. — Rukop. ¢. 1047, f. R 5. (Svědomí mezi Martinem Váleným noliefem a Svastáckem, tovaři- šem nožierským.) Jakub Trubka svědčil: To mi dobře vě- domo, že Švastáček seznal se přede mnú, že jest se za- psal knězi Martinkovi, kterýž byl v Betlemě. A já sem jeho z toho trestal, že jest to zle učinil. On řekl: Uči- nil sem to, neb mi manželka má těhotna;j aby mi dítě okřtil. A já sem mu řekl: Nu, poněvadž jsí to učinil, ty vieš, cos učinil. A s tím Sel pryć ode mne — Jan od od pěti řeřábuov: Když jest byl u mne v podrużi Sva- stáček i mluvil sem mu, proč chodí a proč do Betlema. I s ženou přede dnem chodili. A on pravil: že chodí k zpovědi a že jim dává naučení. A já se ho optal, kaz- dému-li samému dává? A on pověděl: Všem spolu, což jich bude v světnici. 66. 1528, 11. srpna. Rukop. è. 2007 /. 144. Starší úředníci záduší kapli Betlema Vavřinec Volovatý a Miku- láš soukeník oznámili, že platu 1/; k. m. ročního Vítem Hatiapatiou udaného, aby placen byl, mista jsú nedali pp. prelati hradu Pražského, jakožto dědiční páni těch gruntuov. I majíce to tíž úředníci svrobupsaní, že by on Vít o to nesnáz a soud měl, i propustili jsú týž plat —. Acl. fer. II. in festo Tiburcii. 57. 1528. — Borový, jednání 7. str. 40. Magister Laurentius Trebonius, praedicator capellae Bethleem. 68. 1529, 1. biezna. Nukop. ć. 534 111. f. 123. Úředníci záduší Betléma Jan Roudnický bečvář a Mikuláš soukenfk seznali se, že přijali V k. gr. pr. Kateřinou, manželkou Petra vinopale, odkázaných. Act. fer. Il. post Oculi. 59. 1529, září. Tamléž str. 47. Magister Laurcn- tius Trebonius predicator. c. B. 60. 1530, 6. ledna. Barlos$ písaf v Prainenech VI. sir. 268. Pii slavnosti BoZího kiténf l. 1680 psal król. Pražanům St. M. povolení své k lomu dávaje, aby sc mohly smluviti osoby prve pohnané i obec všecka s vy- pov&dénymi a pakli by se nesmluvili a kterou by koli stranou scházelo, Ze pokulu na takového každého vložití chce podle jeho zasloužení. A protož psaní učinil — i administratorim, totiž mistru Vavřincovi z Betléma a knězi Václavovi — kteříž sou brzo po Havlovi Caherovi na ten oufad voleni a od krále potvrzeni byli — poroučeje jim, aby se v to vložili za prostředky a k konci tu nesnáz přivedli skrze smlouvu přátelskou. 61. 1631, 6. června. Borový, Jednání 1. č. 73. (Prescnlace Václava Subuly.) My Ferdinand elc. oznamu- jem tímto listem všem, Że zpraveni jsme, klerak by ka- ple naše v B., na kteréž nám, jakožto králi Ceském, po- XXX. Bellemské ndm. — C. p. 266. Kaple Bellemská. dací náleží, prázdna nyní a bez držitele a správce byla. A protož jsme jménem poctivého knčze Václava Subuly, faráře u sv. Jindřicha, prošeni, abychom jeho na tu kaplu podati a v držení a užívání jí uvósli, rozkazali racili. Kdeż my k takové žádosti jsouce nakloněni, slyšíce také o téhož kněze Václava dobrém zachování a hodnosti, protož s do- brým rozmyslem, naším jistým vědomím, mocí královskou v Cechách i jakožto pravy kollator podali jsme téhož kněze Václava k držení svrchupsané kapli a tímto listem podáváme, chtíce tomu konečné, aby on tu kaplu v B. měl, držel, spravoval a ji užíval se všemi důchody a po- žitky k ní náležitými, tak jakož před ním jiní držitelé toho užívali, a lo beze všech lidí všelijaké překážky. Pro- tož prikazujem poctivým purkimistru a radć St. M. Pr., včrným našim milým, i těm všem, komuž taková věc spra- vedlivé náleží, abyste častojmenovaného kněze Vaclava vedle vuole a této presentací naší v držení skutečné a užívání již dotčené kapli a podle práva toho všeho zmocnili beze v$f odpornosti, jinśćc nećinice. Tomu na svědomí pečeť naši královskou k listu tomuto přitísknontí jsme rozkázali. Dán na hradě Pražském v outerý po sv. Trojici 1. P. 1531. 62. 1581, 11. července. Rukop. č. 2142 /. М 20. (Kšaft mistra Vavřince z Tfcbüné. My purgmistr a rada st. M. Pr. známo Ciníme na&ím tiemto listem vuobec pre- de všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že jest před námi položen kšaft důstojného kněze mistra Vavřince, někdy administratora arcibiskupství Pražského, jeho vlastní rukú napsaný a k tomu sekretem jeho na dvé zapečetčný, cely, nehybany ani kterak porušený, klerýžlo když po jebo smrti podle práva města Pražského byl otevřín a čicn, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova bez umenšení a proměnění takto: Ve jméno boží amen. Já kněz mistr Vavřinec z Třebúnč, kazatel kapli Betlema i koleji Nazaretu a Králové správce, znamenav obtížnost těla syého, neznaje ani hodiny ani bélu smrti své, tolo kšeftovní pořízení зуй vlastní rukti sepsal scm, zvlášť, jestliže by na mne P. B. smrt nenadále a v náhle dopustiti račil, nechtčje, by jaká nesnár po mé smrii o věci mné od P. B. puojcené vznikmiti méla, tuto svi konečnú vuoli býti oznamují: Najprve klenoty všecky, XII kalichi, monstranci a pušky stříbrné, lžičky IT, me- šné rúcho, knihy tak zcele složené v kaple, jak sú mi od slovutnych v opatrnostech pánuov purgiistra a. pánuo poručené a svěřené i od předka mého vyčlené, nic sem já neodcizil ani zinrhal, zvlášť i toho děťátka pilně choval, také privilegii Bethlemskych, extraktuo a vejpisu oboje koleje i s jich privilegími ostiihul, jakoZ to p. purgmistr i ке pány, pan administrátor s knčžími. pan reclor universi latis s mistry vBecko naleznüti moli. Kdeżto jich milosti všech žádám a věřím, že nerácí podle těchto obecních věcí na mé sahati, než komuž sem své věci poručil tiemto kšeftem, že ráčí toho dopomáhati, jakožlo páni dobrotiví a spravedliví. Neb sem toho všeho více od jinud nabyl, nežli v Betlemě zachoval, že jsem pak po knězi Jiříkovi dobré paměti příteli svém knih, šactva, nádobí cínového s po mocí Kateřiny, kuchařky své, nabyl i dosáhl, jakož kšaft kněze Jiříkuov toho dokazuje, Také že mi od drahně let věrně posluhovala, protož ji řečený Kateřinu, kuchařku svi, statku meho všelikterakého buďto na penězích, gro- ších, zlatých, na šactvu chodicím i lehacím, nad knihami, nad nádobím cínovým i jiném poručnicí činím, aby mo- hla tiem hnüti, prodati, sméniti, Safovati jako svyni kromé toho, což bych tiemto kšaftem zejména poručil, a to pro tu příčinu, neb řečená Kateřina dala mi k věrné ruce schovati XL zl. ub. a některý rejnský, také léž k věrné 

Strana 821
NXN. Bellemské ndm. — C. p. 955. Kaple Betlemská. ruce dala mi schovali vokolo XV kop. gr. €, to má se ! nadjítí při knihách mých v kaple, své hotové utratil sem | na slavení a na jiné potřeby, málot jich najde. Při tom žádal sem poctivého kněze Mikuláše, na ten | čas faráře od M, B. z laku, jemuźto kożich podbřiškový | porúčím barasem pošitý, také žádal sem p. Mikuláše soukeníka, aby jí Kateřině nápomocni byli, aby to vše | mohla shromáždití a nétco rozprodati a dluby zaplatiti, neb sem dlużen od Tria kolegia IIl!/s kopy gr. mis. bez mála, jako v registrách reginských zapsáno, do kolegii Nazarctu dlužen sem 11]! kopy a co sem vybral z Ba$lku z dédin, asi VII kop. gr. mí&, tohoto pohíletí 1699 in parte hyemali, s jiných počet zapsán, do Králové koleje to za sebú mám, co sem z tohoto polúletie vybral z Jenče, VIl kop XVI gr., ale vydal sem z toho fiškářovi. Jiných dluhuov nemám na sobě žádných, kromě mistru Janovi z Přestic dlužen [sem] I kopu a poroučím jemu všecky knihy, kteréž mám l.uterovy. ProtoZ kuchaika Katerina aby tyto mé dluhy zpravila a zaplatila a kněz Mikuláš se p. Mikulášem aby jí nápomocni byli. Item dlužen sem do zádušie velikého 1 kopn, tu aby dala. Také věřím ji, że [z] statecku mého přátelóm mým, jak Martinovi, bratru polovičnímu, Dorotě a Anně, sestrám, Janovi kraj- čímu, Václavovi do Žatce Saturnovi nějakú památku mú skrovnú od šatnov neb od nádobí cínového neb od zbroje vydá bez škody své, co na koho sluší, jakož já ji lo oznámím oustně, než na hotové ať se netálnú. Nichil dat, quod non habet oc. Toto pak chci, aby kaple Betlemu zuostaly knihy tyto: Opera beati Teronimi, De correctione Erasmi, Opera Origenis, Opera Cristomi, Opera liernardi, Dionisii, Hylarii, Tertuliani, také stuol veliký v svétnici veliké a lože v komoře vrchní a šaty obecní zvoníkóm a dvě peřině pro hosty, poduška a polštář aby zpraveny byly, ty a takové, jakéž nam sú postúpeny; cínové ná- dobí, toto v počtu sem přijal: VI konví, VI mis skrov- ných a VI taléřnov, ampule, to aby vyčteno bylo. Také poroučím Lídě děvečce sukni nebeské barvy. ltem Mi- kulišovi kostelníkovi kmotrovi jeden kožíšek plátnem po- šitý. Knihy in artibus et philosophia aby rozprodala a co neprodala, aby rozdala chudým žákuom s radú kněze Mikuláše. Též sermony drobné, kterých by nemohla pro- dati a nehodili [se] knězi Mikulášovi, aby rozdala mezi kněží inladé. Toho všeho Kateřině věřím i poručníknom jejím, že se tomu dosti slane a že za mú duší ij s chu- | dymi se sdělí zvlášť s přátely svrchu psanými. Item: Do- rotě a Ance, dceři její, sukní lithoměřickú a co chce ji- ného, množ jí dáti, neb jeho toho zaslúžila i na ní i na mně. Stalo se toto mé pořízení v úílerý masopustní na den sv. Apolony léta MYCXXVIIII, když sem měl jeti do Benešova, toto pořízení svú vlastní rukú popsal sem a svým sekretem, kteréhož sem obceně užíval, klerý i se mnú [v] Vlaších byl, zapečetil sem pro lepší jistotu a jí Kateřině k věrné ruce dal schovali, aby žádnému jeho nevydávala než knězi Mikulášovi a p. Mikulášovi po mé smintti a oni aby jánóm J. Mtem aby ho dodali na rat- húz, aby J. Mtimi stvrzen byl, jako pání na mne vždy In- skavÿmi [byli], za jichto dobrodiní rač P. B. dáti vše dobré v tomto světě a polom život věčný. KteryZto kSaft my nadepsaní purgmistr a rada vá- žíce a uváživše, že jest im řádem, jakž právn naše a města Pražského ukazují, učiněný a přišlý, jej jsme podli vysad a svobod našich z plnosti práva našeho stvrdili a moci listu tohoto stvrzujem i moc plni jemu ve všech artykulech v něm položených a dostatečnost dáváme. Toho na jistotu a stvrzení: pečet menší: města našcho svrchu jmenovaného dali jsme a rozkázali přivěsiti k tomuto listu 821 kšefinímu. Jenž jest dán léta VCXXXI v úterý před sv. Markclú. 63. 1534, 11. září. Borový, Jednání 1. str. 99. Presbyter loannes, concionator capellae B. et plebanus s. Egidii. 64. 1534. — Rukop. č. 534 111. f. 149. Simon od hajkuov, Jiffk Hatiapatia na místě záduší a osady Betlim- ské přijali I k. gr. č. Vftem Haliapatou odkézanou. Act. sabbato post Iulianam. 65 1530, 17. února. 7amlé£ f. 158. Jiřík Farář a Jiřík Hatipatia na místě kostelníkuov kapli v Betlemě —. Act. fer. III. post Valentinum. 66. 1585, 4. března. 7amíéz f. 153. Simon baka- lář na místě ouředníkuov záduší kostela Betlemského při- znal se, Że jest pfijal I k. gr. Vitem Haliapatou odkáza- nou. Act. die Translat. s. Wenc. 67. 1630, 18. kvétna. Rukop. č. 2142 Jf. R 2. (Kšaft Alžběty svíčnice.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo činíme tímto naším listem obecně přede v&emi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, kterak Alžběta svíčnice, souseda naše, ucinila jest kSafl a své vuole poslední po- ručenství v úterý po Zvěstování blahoslavené P. M. I. p. 1586 při přítomnosti uroz. vladyky Václava Jaroše z Kápí Hory, spoluradního našeho, a slov. Jana Jeníčka, přísež- ného z starších obecních, jenž k žádosti její z našcho povolení a rozkázání s písařem naším k tomu byli jsû vyslání. A toho jejího poručenství takové před námi uči- nili oznámení: Takže ona Alžběta svíčnice jsúcí pamětí dobré a svobody rozumu zdravého užívající, nechtěci to- mu ráda, by o statek po ní zuostalý kteří svárové a ne- snáze inezi přátely a příbuznými jejími po její smrti se dály, vuoli svú poslední oznámila jest takovúto: Nejprvé, że duom svuoj, v němž bydlí, vedle fary sv. Havelské, a k tomu vinici Mouřenínku pod šibenicí ležící, hotové peníze, dluhy a klenoty i svrchky všecky a hospodářství všelijaké, cožkoli v tom domu jest, a podlé toho i jiný vešken statek svuoj movitý i nemovitý, kdež by ten a na čemkoli záležal aneb kterým a kterakým koli jménem muož a mohl by jmenován, nalezen a optán býti, a též také cožkoli po otci svém a maleři | tudíž manželu svém má, odkázala a mocně po své smrti poručilu a dala k zá- duší do Betlema v St. M. Pr., tak jakž jest začala, aby se to dílo a ten boží duom předse ve jméno božie dělal a konal, dokudž by toho všeho statku jejího vejš dotče- ného stávalo. Při tom dále oznámila, že imaji s Anni, služebníci svý; kteráž jest u ní od mnoha let, spolu vi- nici zapsaný řečený Šmejdéřku za Košíři ležící, že tu svń polovici při též vinici a k tomu duom svuoj řečený Fi- cetovsky proti sv. Duchu ležící svrchupsané Anně, slu- žebnici své, mocně po své sinrti odkazuje, poroučí a dává A nato aby jí žádný nesabal ani v tom jaké vřekážky činil. Též oznámila, že Vavřinec, jinak Jan řečený, šenkéř od zlatého Iva v Caletné ulici, jest jí povinnovat a dluZen 50 k. m., kterémužio puojčila hotových na závdavek toho domu. Item Jifík pergamenfk od mostu pozuostává jesté za vinici 900 k. a 20 kop vSe míBenskych, hteráz od ní koupil na Království ležící. A tu sumu má vyplniti na roky. Item Petr řečený Pešek, Jan a Vaněk, synové jeho z Jílového, zuostali jí na počti 89 k. 9 gr. a pět peněz m. a (u sumu mají vyplniti, jakž cedule řezané a mezi nimi z obú stran učiněné to v sobě šíře ukazují. Též oznámila, že táž Anna, služebnice j-jí svrehupsanń, jest jí dlużna za dva centnýře vosku, a to jí odpouští, aby žádný z toho dluhu ji nenapomínal. A kteréž koli jiné dluhy na rozliè- ných osobách, buďto mužského ancbo ženského pohlaví 

Strana 822
822 má, poněvadž jsú lidé chudí a neduoležití, že těm všem jich dluhy odpouští a promíjí; též také aby jich žádný nenapomínal. A toho všeho, což se svrchu píše, k spra- vování a řízení, dluhuov výš psaných k vyupomínání uči- nila jest a ustanovila mocné poručníky a správce uroz vladyku p. Jakuba Fikara z Vratu u stříbrných kos, mě- štěnína již psaného St. M. Pr., « Annu, svrchupsani slu- Zebnici sví, vér(ci jim, Ze oni podlé této vuole její tomu všemu, což se svrchu i dole píše, pamatujíce na své do- bré svédomie pro odplatu božský dosti ucinie a k tomu božímu domu přihlídajíce naň z statku jejího, jakž výš dotčeno jest, aby se dodělal, nakládati a při tom pilnost míti budú. Pakli by se také jaké sumy jim poručníkuom v tom času, než by se ten boZí duom dostavěl v Betle- mě výš dotčcném, při stavení čeho nedostalo, té jest jisté víry a naděje do kněze Jana a p. opata Slovanského, kdyžby jeho svrchupsaní poručníci a správce za jislú su- mu požádali, že jich v tom pro její k němu lásku ne- oslyší a jim puojčí a je pro odplatu božský, jakožto mi- lovník božích domuo a Ložského dobrého, založí. Při tom i toto jes! od též Alžběty vymieněno a ozná- meno: Jestliže by cožkoli z statku jejího, jakž výš dotčeno jest, buď lo duom neb vinice, dluhy anebo jaký koli jiný slatek po udělání a dostavení toho božího domu v Be- tlemě pozuostal, že to všecko Tomášovi Vršovi, Barbory, sestry její, synu vlastnímu, na Gem by se koli doptati mohl, mocné po své smrti poroučí a dává, a na to aby jemu žádný nesahal ani jaké překážky v tom činil. Item Markétě do Jindřichova Hradce, dceři Kotrabové, poru- čila a odkázala deset k. m. a Balcarovi Jezberovi do Klu- mína též deset k. m., a ty aby svrchupsaní poručníci a správce z statku jejího těm osobám beze vší odpornosti a všelijakého zadrhování vydali. Naposledy oznámila, že o žádných svých dluzích, aby co komu byla dlužna, neví, než toliko, což jsú tento týden tu v Betlemě dělali, a též také toliko od tří fuor vezení kumene. K jichžto před námi vuole poslední nadepsané Alžběty svíčnice o statku jejím vyznání a vysvědčení a toho vše- ho na potvrzení a svědomí pečeť menší města našeho nadepsaného dali jsme a rozkázali přívěsiti k tomuto listu kšaftnímu ve čtvrtek po sv. Zofif panně léta svrchupsaného. 68. 1586, 7. září. Rukop. č. 2111 f. 145. Jakoż jest poručník nebožky paní Alžběty p. Jakub Fikar z Vratu při přítomnosti osadních kapli Bethlema, jakožto prvních dědicuov statku po nebožce Alžbětě a Tomáše Vrše, vznesl na p. purgmistra a pány, což se domu toho, kterýž leží mezi farou sv. Нау!а z jedné a Loupovskyin domem z strany druhé, dotýče, jak by se při tom za- chovati měl, poněvadž by již mezi rukama žádných peněz nebylo, z kterýchž by se podle vuole jeji nebożky па 10 staven( v Betlemé nakládati mélo, i jest od p. purginistra a pánuov jí Anně, kteráž někdy kuchařkou u nahoře jme- nované Alžběty byla, toho podáno, chtěla-li by ona duom ten ve 800 k. gr. č. ujíli na ten zpuosob, aby ty peníze v roce pořád zběhlém na stavení toho božího chrámu vynaložila. I stojéci v radě táž Anna, oznámila, že jest týž duom ujala —. Act. fer. V. ante Nativ. M. V. 69. 1587, 8. února. Rukop. č. 2136 /. I. Simon bakalář od hajkuov a Jiřík Farář, úředníci záduší Betlem- ského. — Act. fer. V. post Dorotheam. 70. 1687. — Мопитета Univ. Prag. 111. sły. 11. Hoc anno sacerdote Ioanne Pipa vila dcfuncto magister Martinus Glatovinus auctoritate privilegiorum pro concio- natore Bethlemitico in locum cius rite est electus — XXV. Septembris. XXX. Bellemskć ndm. — C. p- 255. Kaple Betlemskś. 71. 1587, 5. listopadu. Rukop. c. 2142 f. S 6. (Kšaft kněze Jana z Betlema.) Ve jméno boží amen. Já kněz Jan, kazatel kapli Betlema, jsa z božího dopuštění v těžké nemoci, však proto paměti dobré a rozumu zdra- vého užívaje, nechtě tomu, aby po mé smrti o statček muoj od koho jaké nesnáze byly, protož o témž statečku od P. B. sobě půjčeném kšalt a pořízení činím takovéto: | Jehož poručníky mocné činím a ustanovuji p. Modesta, p. Duchka Chmelíře, p. Šimona Hájka, jimž se toho do- věřím, Ze toto poručenství k sobě příjmů a jemu dosli učiní, však bez své škody. Najprve oznamuji, 2e jsú mi lidé dlužní spravedlivě: Ист paní Kateřina z Borovnice, manželka někdy mistra Jana z Vratu, dlužna mi sto k. a na tu sumu mám základ takový: pás stříbrný pozlacený a patnacte prstenuov zlalych s kamením; a ten základ má vyplatiti položíc sumu jmenovaní 100 kop míš. při sv. Havle nejprve příštím. Item p. Modest dlużen tni také sto k. m. půjčených. Jtem Markéta, kucharka má, dluzna mi pět k. m. na se přejatých od jedné osoby z Malé strany na nějaké čtvři prsteny, Jtem Váciav Palice pekar dlužen mi tři k. m. půjčené. Item Jan ILaudat, soused v Poličce, dlužen mi čtyři k. m. půjčené, ty mu odpou- štím. Já pak jsem dlužen těmto osobám dole psaným a některým dobrovolné poručím, aby jim bylo vydáno, když těch sto kop paní Kateřina z Borovnice jmenovaná pánóm poručníkóm již jmenovaným dá a klenoty své výš jmenované vyplatí: Item najprvé dlužen sem knézi Maté- jovi, faráři z Kamenice, deset k. m., které sem k sobě přijal od kněze Duchka, někdy faráře v Poříčí, kterýžto kněz Duchek, jsa ještě témuž: knězi Matějovi dlužen tří- dceti k. m. a maje mi je na roky vedle smlávy v kni- bách konsistořských zapsané platiti, nechal u mne v zá- kladu monstranci stříbrné a něco měděné, kterúžto mon- strancí já sem p. administratorovi v své nemoci k opatření a k chování vydal po knězi Janovi, faráři od »v. Mikuláše, s jinými kněžími, kteréž ke muč po ní poslal. Item pp. mistróm direktoróm koleje Nazaretu zuoslal sem úrok svatohavelský léta tridcátého šestého z Baštku puol de- sáty k. m. a svatojiřského již minulého jednu kopu dva- nácte grošnov m. Při tom toto oznamuji, že Vávra Polák z téhož Baštku zaseděl mi puol šestnáctý k. m., ly od- kazuji týmž pp. direktoróm na tu sumu dvú jinenovaných úrokuov, aby sobě vyupomínali. Jtem pp. mistři direkto- rové jmenované koleje pozuostali úroku z Vostřižína do velikého záduší dvě k. m., ty jsń jim povinní na místě mém. Item Anně, dceři Hodkově, tři k. m., kteréž jest porucil Jan Picaki. liem p. Martinovi od zlatých křížuov za sukno englické dlužen scin dvě kopě čtyřidceti gr. m. Item p. Kropáčkovi, krájičí suken, za sukno dvě kopě m., p. Janovi Jeníčkovi od podšití kožichu hřbetového a za některý hřbět liščí, za podšívku kaftánku bílých jehňátek, věřím, že se o to s pp. poručníky přátelsky smluví. Item mistru Václavovi Kocúrovi dvě kopé m. Po splacení dlu- huov mých již jmenovaných z statečcku svého porúčím: najprvé k Betlemu ampulky stříbrné dvě, antifonář český, korporalnici jednu, komži jednu a štulu černý, dekret, decrelalia, Clemenlinae in tribus voluminibus, Vita Christi, Chatolicon a desel kop m. Item Vítkovi, sluZebníku své- mu, XX k. m.. k tomu nohavice dvoje, kabát; čepicí z osasuov sobolových, kožich liščí podbříškový nepodšitý, kaftan harasový nepodšitý, konev cinovń jednu největší, mísu jednu, taléř jeden. Item Markétě, kuchařce XX k. m., sukni, kožíšek z spratkuov bílých harasovy, truhlu velikú pred kaplú, když ji vyprázní, nádobí cíno- vého vostatek, dadúc čtyři taléře k Betlemu na místo těch obecních, které mi pokradli, cieSku stifbrná maličkú, své, 

Strana 823
XXX. Belleuské ndm. — C. p. 255. Kaple Betlemská. vnitř pozlaceniá, šaty pak ložní a košile též kuchařce mé s Vítkem na rovný díl. Item p. Modestovi z těch sto kop, které mi dlužen, odkazuji padesáte k. m., synuom pak jeho Janovi a malému Modestovi spolu druhých pade- sáte k. m. Item p. Duchkovi Chmel(fovi kotlfk pozlacený najvětší, který mi dal pán J. Mt. p. Vojtěch z Pernštejna dobré pamětí a on p. Duchek aby dal z něho panně Martě Kulhavé s pannú Markétí v Templi deset kop m., to jemu za náklad z apateky. I że, nad to koberec u- hersky na sluol; dcerkám pak jeho panně Anně nobl zlatý, prsten zlatý, panně Kateřině groš veliký pozlacený a také prsten zlatý. To jmá dáti má kuchařka Mar- kéta, Item Šimonovi od Hájkuov X k. m., skleničku s po- zlacenú patku, umývadlo měděnné kako konvice s čípkem, truhlíci bílí novú delší než na loket u lože, kdež sem lehal s tím, co jest v ní, ač peněz v ní žádných není, než knihy staré s strany víry. Item paní Dorotě Mode- stové truhličku cypřišový a ktomu jednu lžíci stříbrnú. Jiem paní Dorotě Hájkové tkadlici ubrusy a ubrusce a z těch aby dala knězi Pavlovi, faráři v Potěhách jeden ubrus a jeden ubrusec. Item p. administratorovi knézi Václavovi cieSki bflé stffbrné s prikryvadlem. ltem p. Duchkovi Cejkovi sekret zlatý, jest v něm kalcedon, má jej kuchařka má. ltem do Myta Vysokého vornát muoj blankytny atlasovy. Item do záduší vedle kapli Betlema na opravu dvě kopě m. Item do druhého záduší hned podle toho Duoře ho- spodyni dvě kopě m. Jtem Pavlovi veteSniku Votavovi dvě kopě m. ltem z knih mých, jako kázání rozličná, porúčím na rovné podělení knězi Matějovi, faráři u sv. Antonína v Hradci Králové, a druhému knězi Matějovi, faráři u sv. Anny v lémž Hradci. Item pašije notované a biblí českú knězi Matějoví u sv. Vojtěcha v Jirchářích a viatik. Item Janovi [synu] p. Duchkovu ordinariam su- per totam bibliam in sex voluminibus. Item Tadeá&ovi, synu p. Simona Hájka, Hugonem super totam bibliam ia sex voluminibus. Jiné pak knihy mé v&ecky porúčím na čtyři díly rovné Janovi, synu p. Modesta, Tadeášovi, synu p. Simona Hájka, Janovi, synu p. Duchka Chmelíře, a malému Modestovi, synu p. Modestn. Vostatek pak statku mého, buď na svršcích neb na dluzích, buď na penězích hotových, nalezlo li by se kde, v moc dávám a porou- čím pp. poručníkóm p. Modestovi, p. Duchkovi, p. Ši- monovi prve jmenovaným, aby oni rozdělili mezi chudé, kdež by toho potřebu uznali, i to, což sem komu v tomto kšaftu poručil, dali a podle mé vuole ve všem se právě a věrně zachovali, neb jim toho nad jiné lidi věřím. Co se pak kostelních klenotuov a jiných věcí i domovních a tak obecních dotýče, to všecko podle registr najde se a více než sem já k sobě přijal. A ještě za toto zname- nitě prosím: chtěl-li by kdo Markétu, kuchařku a služeb- nici mú věrný, po mé smrli v čem o statečku mém mi- mo toto mé poiízení dotýkati aneb se oč na ni domlú- vali, Ze by jí v tom křivdu činil, aby v tom od p. purg- mistra a pánuov i také pp. poručníkuov opuštěna nebyla. Toto pak mé poslední zřízení a sepsání nčinil sem i proto, aby o mně lidé toho domnění neměli, jakož se někleří omylně domnívají, že bych veliký statek a zvlášť na pe- nězích měl. ježto toho není. Stalo se v středu před Nar. P. M. I. třidcátého sedmého. — (Stvrzen v pondělí po Všech Svatých |. t. 72. 1687, 21. listopadu. Rnukop. č. 2136 /. Z. Jan Roudnický, úředník záduší Bethlemského, přijal V k. gr. č. kšaítem někdy kněze Jana Pipy odkázaných. A týž Jan Roudnický přijal I k. k záduší domu, kterýž podle Betle mu leżi. Act. fer. III. post Elizabeth. — Vít, služebník někdy kněze Jana Betlemského, přijal X k., kteréž: mu 823 jsá k&aflem téhož kněze odkázány. X. Eod. die. — Mar- kéta, někdy kuchařka kněze Jana Betlemského. — Dorota, hospodyně z druliého záduší podle Betlema. — Jan Roud- nicky, úředník záduší Betlemského, přijal jest na opravu, kteráž se slala na duom kněžský téhož záduší VII k. 78. 1589. — Rukop. fakully filosofické C 1. f. 1. Martinus Glatovinus, rector universilalis et concionator capellae B. 74. 15839, 24. cervence. Rukop. C. 1130 f. 359. Jakoz jest Jakub Fikar z Vratu ofrychtéf s Annú svíčnicí, jakožto poručníci kšaftem od neb. Alžběty svíčnice zřízení, vstou- pivše do rady vznešení učinili oznamujíce, že dílo v kaple Betlemě dokonáno a klenutí zavříno jest, podávajíce ta- kové věci p. purkmistru pánům k uvážení, již-li by se vuoli nebožce za dosti stalo. Tu přítomen stojící mistr Martin, pan administrator arcibiskupství Pražského, s osad- ními kapli Berlemské též jsú ohlášení učinili, že oni, aby se za dosti vuoli neb. státi jmělo, toho nepřijímají, neb takové stavení ještě dokonáno není. Podavše na to jistých artykuluov, jak a kterak by ještě takové stavení mělo se konati a žádali jsú podlé kšaftu a vuole neb. Alžběty svíčníce zachování býti. Tím dokládajíce, poněvadž zjevně v tom kšaftu artykul s strany toho stavení to v sobě za- vírá, že se kapla anebo kostel iná na všicek její statek dělati i dodělati, čehož se jest ještě: nestalo a ta kapla ještě veliké opravy potřebuje a tak kdyžby již na místo bylo to dílo dokonáno, tepruov kdeby ostatek toho jejího statku mělo býti obráceno, jistá výminka jest pozuosta- vena. Proti tomu od Tomáše Vrše mluveno, co se těch artykuluov poznamenaných a od osadních podaných do- týče, že o těch v kšaftu duominka žádná učiněna není, a tak kdyby měly svuoj pruochod jmíti a to stavení tak, jakž tíž artykulové ukazují, vedeno a děláno mělo býti, Ze by on jsic nápadníkem statku toho, kterýž jemu ná- leží, musil o to vSicko i o svá spravedlnost piijíti, ježto on potom to ukázali bude moci, 7e jsú se z statku toho nákladové mimo potřebu a jinde, než náleželo, obraco- vali. A poněvadž neb. Alžběta je poračníky toliko k spra- vování statku svého jest učinila, že on s strany takového stavení to k rozvážení spravedlivému p. purgmistru pá- nuov připouští a podlé takového jejího kšaftu neb. za opatření prosí. Tu p. purgmistr a rada sly$fce stran ohláSení — vejchoz do téhož Betlema učinivše a to vše očitě spatřivše takto o tom vypovídají: Poněvadž ona neb. Alžběta svíč- nice svým kšaltem o tom stavení kostela Betlema jest zřídila a správce a mocné poručníky toho jeho Jakuba Fikara z Vratu a Annu, služebníci svú, ustanovila, věře jim, že pamatujíce na své dobré svědomí pro odplatu božský podlé vuole její tomu všemu, což týž kšaft v sobě zavírá, dosti učiní. I z té příčiny on Jakub a Anna při témž kšaftu a té předešlé vejpovědi se zanechávají a p. purgmistr a rada jiné naděje nejsou, než že se v lom ve všem spravedlivě tak zachovají, aby se vedlé k nim zvláštní té duověrnosti neb. Alžběty svíčnice tomu sta- vení dosti stalo. Než jestliže by on Tomáš Vrš z jakého koli statku po též Alžbětě pozuostalého mimo ten, kterýž se na to stavení vydá a vydávati má, koho viniti a k němu právo jmíti chtěl, právo se jemu nezavírá. Act. die Mer- curii post s. Magd. 76. 1539, 28. srpna. Tamléž f. 367. Jakož Tomáš Vrš obeslav před právo Jakuba Fikara z Vratu ofrychtéře a Annu svíénici, kšaftem neb. Alžběty svitnice zïfzené poručníky, a vinil je z toho, že jsú oni po smrti neb. Alžběty jemu, jakožto týmž kšaftem od neb. zřízenému 

Strana 824
XXX. Bellemské nám. — 824 nápadníku, když za to žádal, statku nebožčíného sepsati a právem opatřiti nedali. Kterýžto statek na svrchcich, klenotech a penězích hotových znamenitý jest pozuostal a tak pro příčinu nápadu svého tomu nákladu, kterýž jsi oni mimo potřebu činili, místa že dáti nemůže ani také tomu, aby se oni tak, jakž kšaft neb. Alžběty ukazuje, měli zachovati. Nébrž že to chce ukázati, jaký to statek a na čem jest byl a kde i jak jesti obracován a od ní od Anny ukrýván, tím dokládaje, Ze ona Anna jsíci prvé u nebożky slużebnici, po smrti její hned jest k penězom znamenitým přišla a duom sobě potom za sumu zname- nitú koupila. A tak poněvadž jsú nepořádně a na škodu i ujmu nápadu jcho v statek ten vkročili a jemu, majíce sami to od sebe pro podezření učiniti, sepsati ho nedali, že on v tom podle práva za rozeznání žádá, měl li jest ten statek popsán a právem opatřen býti čili nic. I to pravě, že chce pokazovati, že jsú mu oni tolio statku po- sepsali neměli zbraňovati a Ze bez prodaje toho domu i také té vinice ten buoží duom mohl jest vystaven býti, a jaký statek po ní, po nebožce, jest pozuostal a ten potom nač a kde jesti obracován mimo vuoli ucbożky na škodu nápadu jeho, to též Ze ukazovati chce. Proti tomu od Jakuba z Vratu mluveno: Ze on Vrš prvé toho jest při stolicí této hledal a za popsání statku nebožčiného žádal, načež potom jemu jse jesti vejpověd od práva stala. A tak maje již jednu věc na místě a na konci postavenou, tou proli právu a zřízení zemskému hýbati smí a znse se na ni navracovali chce, jeżto on jemu mimo nález len jeden i druhý již povinen odpoví- dali není, než podlé kšaftu od neboZky vyméieného v tom ve všem, jakž na člověka dobrého náleží, při nákladu toho buožího domu a podlé svěření nebožčiného se jest choval. A on Vrš o prodaji toho domu že jesti dobře věděl a také k tomu své povolení dal. A tak nyní že se o cizí věc zasazuje, poněvadž tu vice osadnfm tobo ko- stela, než jemu náleží, neb oni toho dědicové jsí a oni toho jsú žádati měli, aby statek ten takový sepsin i pra- vem opatřen byl, a ne on Vrš. Tím zaviraje, poněvadž jedný i druhou vejpovědí to na místě a na konci posta- veno jest, że jemu povinen odpovidati není aniž laké jemu toho má od práva dopuštěno býti, aby tepruov po vejpov&di a oıteli jaké svědky vísti a je ukazovati měl, neb i prvé pro takovou vče k soudu vrebnímu se jest i k králi J. Mti utíkal, avšak proto nic jest obdrželi nemohl. K tomu od Anny svíčnice též mluveno, že jest ona duom a jiné včci za peníze své vlastní: kupovala ua toho, čímž od něho Vrše jest dotčena, že se nebojí, aby se lu čeho nepořádného dopustiti jměla. Než slúžéci nebožce věrně, že jesti potom i za porucnici kšaftu od ní zřízena a zvolena a tak že zbytečně od Vrše v tom jest dotýkána. Proše v tom za opatření, aby tomu p. purgmistr pání místa dávati ani také tomu o ní věřití neráčiii. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž s strany popisu statku po neb. Alžbětě svíčnici pozuws lého mezi týmž Tomášem Vršem a poručníky kšaftem od nebožky zfizenymi vejpovčd se stala a lou tíž po- ruéníci pti kSaftu a svěření neb. Alžběty jsú zuostaveni, i z 16 příčiny on Tomáš pro nepopsání takového statku na též poručníky sc navracovati ani také jakých svědkuov na takový nepopis, kterýchž jesli prvé nevystavil, vésti jemu podlé práva dopustiti se nemuože. Než což se ná- kladu toho, že by jinam než kšaft nebožky ukazuje, od nich poručníkuov obracován býti měl, aneb jakého ukrytí statku jejího nebožky dotyce, chce-li on Tomáš z čeho toho koho vinili a co (oho ukazovati, právo se jemu v lom nezavírá. Act. die Mercurii ante Decoll. s. Ioan. C. p. 256. Kaple Betlemska. 76. 1539, 6. listopadu. Veleslavinův kalendář sir. 562. Umiel v Praze doktor Petr lékař. Pochován v kaple mistrovské v Betlemě. 77. 1540, 1. listopadu. Tamfeż str. 556. Umicl knóz Vaclav z Kaifzku. dékan sv. Apolinařiše, kterýž byl administratorem 10 Jet. V. Betlemó pochován. 78. 1541, 10. cervna. Rukop. č. 1130 f. 467. Vedle tobo, jakož jest skrze suplikací i také osobně dožáduvší jse Tomáš Vrš obeslání na p. vopata Slovanského, kučze Jana, ku právu tomuto, vinil ho z toho. že jest na těž. kost jeho a na ublížení spravedlnosti a nápadu kšaftem od nékdy AlZbéty sviénice jemu odkázaného tejž opal Slovanský křívý a nepravý svědomí dal k té pti, kteráž jest byla mezi Jakubem Fikarem z Vratu a Annou svic- nici, chlóje tím křívým, ncpravym a neporidnym svódo- mím jej o jeho nápadní spravedlnost připraviti a jí ho vodsvědčiti. věda, jak jest ten statek nepořádně a zlo- déjsky na penézich, pasich, kollicich, prstenich z domu též Alžběty unášín, klerejžto jest on k sobě tak oukradně a zlodějsky braný přijímal a také svěření svému že jest podle kšaftu Alžběty dosti neučinil. — Proti tomu od opata Slovanského jest mluveno: Ze jest tato žaloba za- tmělá a na ublížení i ujmu poctivosti jeho zbytečně a nepořádně předsevzata a učiněna, nebo strana v čem by křivé a nepravé opat svědomí dávali jmčl, toho ničímž nedokládá, než obmyslně z trojí věcí jest obviněn, jedna, že by křivé svědomí dal, druhé kradené věci k sobě při- jímal a třetí svěření svému Jc by dosti neučinil, ježto z trojí věci odpovídati žádný povinen není. Však on s strany toho nářku svědomí jeho pro poctivost svou praví, že jest on dal svědomí pořádné potud, pokud dobrému náleží v pravdě pamatujíc na svědomí i na duší i na poctivost kněžství svého, ne z oumysluč a dobro- volně. ale k čemuž jest byl právem připraven. A luk Tomáš Vrš prve od něho potřebujíc svědomí, nyní by je zkazití chtěl, ježto právo jest zřetedlné: «qui testem. pro se ducit et approbat, eandem rciicere post hae non potesl. A že více z obmyslu než z potřeby na lehkost opatovu svědomí jeho pořádné tuto jse naříká pravě, když o tulo vče místo a konec jmíti bude, že on o svú poctivost bude védéti k straně se jak domlivali, neż k tomuto obeslání že on povinen odpovídati není. Zase k tomu od Vrše mluveno, že on na tom vždy stojí, že jest vopat nepořádné svědomí dal -— když byl dotazován —— byl-li by nedostatek při penězích v sluvení Betlemu, aby poručníky on opat založil, tu stoje osobně v radě opat zjevně jest mluvil: Abyšte tomu rácili veétiti p. purgmistře a páni milí, já o žádnejeh penězích nevím a domnival-li by se kdo, że by za mnou jaká suma peněz býti jměla, že není, a že se tomu diví, že jest osobu jeho v k&aftu Alžběta postavila, ježto mu jak živa žádných peněz nesvěřila ani nepůjčíla ani nedala. A p. Jakub ani jiní aby potom nevěřili, nad to, když jedný i druhé byl napomínán, aby podle téhož kšaftu na Betlem, poněvadž peněz nebylo na stavení, aby půjčil, vždycky jest svěření, a že za sebou žádných peněz nemá, odpíral, až i potom i duom muścl prodśn bejti. A tu on lepruov maje s Annou srozuméni, na zdvdavck a na placení domu ji půjčoval a na lo, nać jest pijcovati a zaklidati, jako na Betlem, měl podle kšaftu, toho jes! neučinil. Pak jak jest tomu svěření a svědomí svému dosti činil, tomu że każdy roz- umeli muoZ i také v čem jest to dále nepravé a křivé svědomí jeho, se nachází. Neb v radě mluvil, že žádného svěření ani peněz k půjčce a k založení na lšetlem nemá a v svědomí seznává, že jest mu suma pcněz do kláštera 

Strana 825
XXX. Bellemske nám. po Petrovi a po Martě vinařec z poručení Alžběty ještě za živnosti její přínešena. Při tom také když on To- maš k Avnč svíčnici se domlouval o unášení statku, pe- něz, že jest ona odpírala, však že jest ukázáno, Ze sou kollivv, pasy, řetězy, prsteny ukrytć mezi sebou brali a k vopatovi nosili Proti tomu opat Slovanský sám osobně stoje mluvil jest pravě, což jest svědcil příijav o to na své svědomí a na ten závazek, kterýž jest ucinil biskupu přijímaje kněž- ství, že jest pravdu svědčil a tomu Ze rozomëti nemuoż, aby to jeho svědomí v čem se nesrovnávalo anebo na ujmu jeho poctivosti bylo, poněvadž jest o řádném svě- ření od Alžběty nic nevěděl a od ní ho k sobě nepři- jímal. Než kdyby byl Tomášovi svědčil (čebož na něm žádal násilně a s pohrůžkami), kterak by k němu znamo- nitá suma měla přinesena býti, kterúž byl sám by nemohl do sklepu vtahnouti a la Ze jesl zas odneScna, a nesvèd- čil.li bych mu toho, že by chtěl nějakými svědky na mne lehkost uvésti žádaje na mne věci nepravé, nespravedlivé a nepořádné, ježto takové svědomí kdyby mu byl dal, nespravedlivé by dal. A když jest mu toho svědomí, jak chtél on. Tomás, dáti nemohl, ted zoumyslnć na ubliżeni poctivosti jeho że jest tuto nesnáz vvzdvihl. Nebo na živností své ležící na smrtedlné posteli Alžběta poslala jest po mne a já sem o ničemž nic nevěděl; když sem k ní přišel, s pláčem za ruku mne držécí mluvila: Milej kněze, ted sem Anuč poručila (vobrátivší se na ní) onat tobě zpraví, jak se máš chovati, jft sem toho svěřila, A toběť věřím a poroučím k i tvé duši připouštím, A v tom sem já šel pryč a potom za mnou od Anny poslána byla suma k svěření do kláštera, kterouž sem přijal k sobě od Petra, muže Anny svíénice, Ježto z tolo zřetedlně rozoméli jest, od koho lakové svěření k sobě jest přijal. že jest mu Alžběta nic nesvěřila ani: nedala, než Anně, a Anna takovou sumu za živnosti Alžběty že jest mu po- slala. A ać by byl nebyl povinen vo této věci žádného svědomí o žádném svěření dávati, poněvadž svěření toliko tu, kdež náleží a komu náleží, vobracováno a ukázáno býti má. Však aby svého svědomí neurazil, jak jest se v pravdě ta všicka vče sběhla, o tom pořádné a pravé svědomí jest dal beze vší škody: Tomášovi, neb jest to svěření na Tomáše se nevztahovalo a nevztahuje. — Což se pak dotýče nějakých řečí v radě mluvených, že on tomu odpírá, aby k tomu kšaftu právem obsílín byl, než że jest sám šel na rathouz, aby kšaft vyslyšel a když nic nebylo potřebí k nómu mluviti a kdyż z rady šli a p. Jakub nějaký ouhon a řeč k němu učinil, i pověděl jest: Nedomnívejte se, aoy mi Alžběta svíčníce jakou sumu svétila. Ze to i jiným lidem pravil i p. Jakubovi, když k němu obzvláštně do kláštera posílal, protože nenáleželo věcí svěřených před časem vyhlaXovati. Neż tuto jest roz: ométi, Ze Tomiš chtěl by to svěření vytociti, jakoby jemu to svěření náleželo. Také k tomu že on knéz opat se zná, ač Tomáš nikda ze žádné věrné ruky jeho nevinil ani nenapomínal, však když s pláčem k němu přišel, po- kud ta suma postačíti mohla, | kopu m. że jest mu püjcil a potom svých vlastních 15 kop. —. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž od 'Fomáše V. žádným pořádným a dostatečným pruovodem toho pokázíno není, aby kněze Jana, opata Slovanského, to svědomí, kteréž dal, křivé a nepravé bejti mělo, z té příčiny p. purgmistr a páni ten nářek zdvihají. Však po- névadZ z svědomí kněze opata svěření se jest nalezlo, chce-li kdo k témuž svěření jakou spravedlnost míti, právo sc jemu nezavírá. Act. die Veneris post s. Spiritum. — C p. 255. Kaple Betlemská. | 895 79. 1541, 8. října. Tamtéž /. 479. V té při mezi Tomášem Vršem a Annou svíčnicí — kdež jest týž To- máš ji vinil, že tak, jakž jesti ona od nebožky Alžběty svíčnice kšaftem porućnici zfizena a ten statek jakž jf svěřen jest, při tom Ze jesti jse lak nezachovala, než jest jej jinam odnášela. — Proti tomu od Anny svíčnice jest miuveno, že tato žaloba na nic jistého se nevztahuje, než toliko že ji z domnění a podezření jakéhosi viní a tak pod tím chtël by rád něco na ní uvésti, čehož žádá, aby dopoustino nebylo. A cuž se svěření dotýče, ona že ji- ného žádného mimo kšaftovní jest neměla a také že sama voručníicí zřízena není, ježto on samu toliko sobě nyní jest odmísil. A také aby ona co z statku Loho unâteti měla, odpírá. Jestliže jest jí co nebožka k opatovi donášetí poroučela, to ona že jest učiniti a jí v tom jako paní své uposlechniti dobfe jest mohla; a z toho svěření ona povinna počtu činití ani odpovídati není. K koupení pak domu toto pravfci, že jest jej za své vlastní peníze kupovala, prodaväi stalek svůj, jakožto duom, p. Martinovi Smilovi za 100 k. gr. c., tolikéž že se jest u p. opata v 109 k. gr. udluZila, kterychZ mu až posavad povinna zuostává. Též i faráři Havelskému 40 k. a knězi Duchkovi, faráři z Zlatnic, 15 k gr. Toho svěření málo jest sc dotýkala, než p. Jakubovi, kterýž na to dílo nakládal, jest peníze dávala. Neb i tím toho duovod jest, že jesti svému svěření ona dosti učinila, po- něvadž to záduší potřebné jest velmi a dostatku na to stavení není; kdyby co za ní zuostalo. jistě že by ji p. Jakub, jakožto poručník zřízený, tak nenechal, než aby doslatečnějí v tom opatřen byl, ji by v tom právem hledal —-. Tu p purymistr a pani — vypovídají: Poněvadž To- máš Vr$ podle požalování svého, kterak by Anna svíčnice oukradně, nepořádně a nenáležitě statek Alžběty — uná- šeti jiněla, toho jest — neprovedl, z té příčiny p. purg- mistr a pani tuto Zalobu zdvihají. A chtéLii by Tomás V. s čím jistším proti komu ku právu, když by se předkem podle kšaltu při kaple Betlema vuoli neb. Alžběty dosti stalo, piistonpiti, právo se jemu nezavfrä. Act. fer. II. post Jeronim. 80. 1541, 3. Fijna. Tamież /. 482. V t6 pri, kle- róż jest mezi p. Jakubem Fikarem z Vratu — a Anni svfénicf — lu kdež jest on p. Jakub ji Annu obvinil, že jest po smrti Alžběty ukrytě a tejně z téhož statku vy- nesla koflíky, klenoty — a na hotových penězích zname- nití sum že jest vyrozuměl z svědkuov To- máše Vrše — i ježto věděla, kde takové peníze a kle- noty obráceny by být měly, že na stavení Betlima —. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž někdy Alžběta svićnice — kSaftem stalek svuoj vsecken grun- tovní, potom i na hotových penězích, na klenotech, na svrebcích, na dluzích dala jest a odkázala k záduší a na stuvení koštelu Bellema potud, pokudž by toho všeho statku stávalo, s jistou výminkou., kteráž se také na To- masc Vrše ztahuje, učinivší a zřídivší k vykonání té vuole své mocné poručníky a správce, kteřížio též slatek v správě 4 v rukou svejch majíce, prve než vuole Alžběty při sta- vení Betlimmu vykonána jest, o tejž statek v témž poru- čenství před právem na odpor jsou sobě nastoupili a ona Anna svfénice, Ze jest mimo nerozdilnost a společnost poručenství klenoty, kofliky a zvláště pcníze mimo kša(t Alžběty a po smrti její ukrytě a tejně vznášeti měla, od Jakuba z Vratu obviněna jest, však tomu táž Anna ode- přela, načež potom i svědomí líž poručníci jsou vystavili, z kteréhožto toho se jest najíti nemohlo, aby ona Anna v tom poručenství a po kšaftu Alžběty jaké peníze ukrytě 104 tomu že 

Strana 826
826 a tejně unášeti měla a kteréž by jim a jich poručenství k správě společné náležeti měly, protož z té příčiny lim arlykulem ona Anna svíčnice jemu Jakubovi z Viatu po- vinna není. Však poněvadž se nachází, že po smrti Alžběty klenoty, svršky i jiné věci mezi týmiž poručníky bejti by měly, a zase před právem dobrovolné podvolení od Ja- kuba z Vratu k počtu dle téhož poručenství jest učiněno, předkem oni poručníci mezi sebou aby ve II nedělích pořad zběhlých pořádný a gruntovní počet wčinili a to aby dostalečně tejmž počtem mezi sebou vyhledali, co by na těch včcech předjmenovaných podle kšaltu za nimi pozuostávalo a také co by na překážku bylo, proč vuole Alžběty svíčníce k vykonání svému při kaple Betlímu při- jíti nemuoż. Kdeż pan purgmistr pání pro vyrozumění té věci také z práva osoby z počtu svého vydati chtí, tak aby již po vykonání toho počtu beze všeho prodlévání dalšího táž kapla a Betlem k svýmu dokonání přijít mobla. Act. fer. JI. post Hieronimi. 81. 1542, 1. květnu. Borový, Jedudni /. slr. 185. Magister Martinus. Glatovinus, rector universitatis Prag. ac decanus s. Appollinaris et concionator templi Beth- lemitici, 89. 1542, 1. října. Lupdác. (Pestilentia Pragae magno- perc grassante) vita functus cst nobilis ct doctus vir Iohan- nes Orpheus a Choterina Zatecensis, professor Academiuc Pragensis. Sepultus in sacello Betblehem. Scripsit com- plura carmine non inerudito, quorum quaedam typis ex- cusa extant in. Farraginibus Boemorum studiosorum poe- lices. Illins est cenotaphion : Conditur hoc tumulo quondam Boiemicus Orpheus, Qui Zatecena natus in urbe fuit. Hinc artem livens invidit Apollo canendi, Huic illum telo percutit ipse suo. Christe, lium vatem sanctis adiunge poetis, Ipsum cumque sua transfer ad astra lyra. 83. 1543, 92. června. Rukop. ¢. 100 f. 9. Stala sc smláva mezi osadními zádui( Betlémského a Annou, po někdy Tomášovi Vršovi manželkou, jakoż jest neb. Alzbéta svícnice slalek všicek svuoj na stavení kapli Betléma odkázalu, dále v témZ ksaftu poroucejfe, což by koli toho statku po vykonání stavení nadepsané kapli pozuostalo, toho aby Tomáš Vrš nápadníkem byl. Kdež pak týž Tomáš jsa smrtí zachvácen již dotčenú spravedl- nost svú Anně, manželce své, jest kšaltem mocně odká- zal, kterážto Anna prve nežli jest stavení též: kapli Bet- lemské vedle vuole a poručení někdy Alžběty vykonáno, s nadepsanými osadními o nedostavení Betlema se smlu- vila a to takto: Ze předkem táž Anna jest přijala vinici zu Horskou branou ležící, řečenou Svíčnikovskou, a jim osadním na dostavení též kapli má ještě přidati dvě stě k. gr. €. — Act. fer. IIII. post Nicodemum 1849. — P. Martin z Vlkanova, p. Duchek z Semechova, p. Syxt z Ottrsdorfu a p. Jan Zvuonek z Ottrsdorfu, porućnici zřízení od p. purgmistra a pánuov na dosiavení Betlema, přijali 100 k. gr. č. ostatních od Anny Vršové vedle smlouvy. Act. fer. Vf. post Vilum a. XLIIII. 84. 1048, 0. listopadu. 190 Sacerdos mag. Martinus sacelli B. 85. 1644, 11. února. Tamtéž f. 560. Jukoi jest bylo předešlou vejpovědí nalezeno, poněvadž jest se toho obzvláštním důvěřením neb. Alžběta svíčnice Jakubovi z Vrat a Anně svíčnici, udělavší je poručníky, důvěřila na ten způsob, aby oni bez prodlívání z statku jejího kaplu Betlema v městě tomto stavčli a dostavěli a též Borový, Jedndni +. sir. Glatovinus, concionator XXX. Bellemskć udi. — C. p. 255. Kaple Betlemská. vejpovědi rozkaz ten ztahoval se na čas sv. Havla nyní minulého, již tomu stavení též kapli Betlema bcz všech odkladuov oni poruénfci aby dosti ucinili, voè sou se také předešle i potom často a s velikým obtiżenim vosadni též kapli Betlema k p. purgmistru a radě domlouvali vždy žádajíc, poněvadž ani lomu poslednímu rozkazu ani prvnímu dosti se nedčje a což ustaveno, že snad zase k pádu a zboření přijíti musí, aby rozdíluov zoumyslných a nenáležitých poručníkuov předepsaných šetříno nebylo, než p. purgmistr a rada, jako vrchní správce té kapli Betléma, aby takovú vče již spravedlivě opatiiti a takové věci míslo a konec podle vuole též nebožky Alžběty učiniti ráčili. Tu p. purgmistr a rada nahledše pilně: a bedlivě v k¥aft neb. Alžběty, tudíž v nálezy a rozkazy své, kteréž sou mnohé činěny z práva i jináč v olcovském a přátel- ském i žádostivém napomenutí na ten konec, aby se bez odtahu vuoli a kšaftu Alžběty pii stavení Betlema, jakž jest od poručníkuov to na prodlení k sedmému lelu již stalo a k vykonání nevedlo, rozvážívše také dále i ty pří- činy od poručníkuov oznámené a rozdíly, proč sou po- ručníci tomu kšaltu dosti neučinili, takto o tom nalézají a vypovídají: Poněvadž poručníci — nad stavením i do- stavením kapli Betlemu zřízení po nálezích a rozkazích od této stolice učiněných a podle vuole její nebožky toho sou k vykonání pořádně, aby kapla Betlem v tak pro- dlúženém času dostavena byla, neprivedli a takových ná lezuov a rozkazuov odtahy svými k tomu i vuole AlZb&ty svíčnice pominuli a toho v náležité šetrnosti nevykonali, aby k tomu příčiny slušné, bezelstné a spravedlivé uká- zali, toho se jest v bedlivém rozvážení p. purgmistra a rady najíi a vyhledati nemohlo, z těch příčin již p. purg- mistr a rada z práva poručenství statku nebožky Alžběty s nich poručníkuov vyzdvihují a snimají, lakže poručníky nad vuoli jeji nebożky s strany kapli Betlema staveni jiné zffditi a ustanoviti chtí a. nad tím podle vrchnosti své při těch porucnfcich tu ruku pilný a bedlivú drzeli bez prodlení, aby se již takové stavení kapli Betlema podle vuole posledni a veliké žádosti Alžběty nebožky svíčnice vykonati molilo. Avšak oni p. Jakub Fikar z V. a Anna sviénice povinni budou osadnim Bethlemskÿm, poručníkuom od stolice zřízeným a komu by dále unále- żelo, pořádný počet » příjmuov i vydání toho statku ući- niti, aby nevykonánf vuole poslední Alzbèty svfénice spravedlivé se vyrozuméti mohlo. A když taková věc k svému vykonání přijde a kapla Betlem tímto pro- středkem dostavena bude, k nápadu Anně, Tomáše Vrše manzelce, cesla sc nezavird. Act. fer. lf. post s. Scho- lasticam. 86. 1544, 3. dnbna. Tamtéž /. 561. Jakož jest vy- žádáno obeslání na J. Mti Ké do soudu komorního od p. Jakuba z Vratu - - na pány starou radu l. ctc. XLIII. v so- botu po sv. Vítu z příčiny vejpovědí, kteráž jest učiněna o kšaft neb. Alžběty a dostavení kapli Betlemu, jakoby tou vejpovědí jemu p. Jakubovi ublížení se státi mělo — i pan purgmistr a páni nové rady vzavše před sebe touž vejpověď a pováživše bedlivě toho vobeslini a nejvice rozvažujíce to, aby mezi Jakubem a (tymiż pany starć rady další slyšením téhož obeslání zkyselení nepřišlo, poněvadž sou měšťané města tohoto a sluší pokoj dobrý mezi mě- šťany p. purgmistru a pánuom opatrovati, a dosahše od obojí strany mocného ubrmanského v té věci přestání a duověření práva i lásky a svornosti v tom obapolné mezi nimi zachování, takto o tom z toho mocného prostředku mezi stranami vypovídají: Poněvadž se jest smlouva do- statečná stala vo dosti učíinční kšaftu Alžběty svíčnice a 

Strana 827
XXX. Bellemskć udm. — €. p. 25b. Kaple Betlemská. doslavenf kapli Betlema a on p. Jakub toho porucenstvf před právem nežádal užiti; nébrž od něho dobrovolně pustil, z té příčiny to obeslání touto mocnou ubrmanskou vejpovědí se zdvihá, takže což jest koli při právě tou vejpovědí prošlo, žádné straně k škodě a k ujmě jich cti a poctlvosti bejti nemá nyní i na časy budoucí a věčné. Act. fer. V. post Judica. 87. 1544, 2. července. Nukop. č. 2129 f. 40. Vedle toho, kdež jest obeslala Anna Vršová Annu svíčnici, vi- níci touž Annu svícnici z toho, kterak Anna Vršová všecken statek pozůstalej po Alžbětě svíčnici obsáhla jest kšaftem a odkázáním Tomáše Vrše, manžela svého, kterémužto kšnítu jako pořádnému místo jest dáno; protož poněvadž Liż Anna svienice v statek nebożky Alżbety jest vkroćila a v něm zůstala a klenoty, kofliky, prsteny, peníze ho- tové, svrchky i jiné, na čem by koli náležely, nábytky za sebou až posavad má a drží, kteréžto věci jako ná- padnici Anně Vršové náležejí. jest jich povinna postoupiti a z toho ze všeho práva býti, žádaje za opatření. K tomu od Anny svícnice mluveno: Na to obvinění není povinna odpovídati, proto že se tuto žaluje z věci cizí a Anně tyto nenáležité a to tak, že Alžběta svíčnice učinila kšaft a ten jest stvrzen, a hned v témž kšafltu vy- měřila o statku svém, co má s ním činěno býti, že na stavení Betlema má vynaložen býti. Což by pak zůstalo po dostavení, to teprva Tomášovi Vršovi náležetí by mělo; ale talo Anna Vršová nyní na všecek statek, i také na nebožtíka Jana svíčníka, nastupuje, jmenujíc, kde by koli a na čem ten byl. Však Alžběta svíčníce z statku svého několik set jest na staveni Betlema vynaloZila a potom aby oumyslu jejímu dosti se státi mohlo, kšaftem poruč- níky zřídila, aby takové stavení dokonáno býti mohlo, a to s tou výminkou, zůstalo-li by co po lakovém stavení, to leprva, a prve nic, aby Tomášovi Vršovi náleželo. A tak z cizí věci žalují, a protož není povinna odpovídati předkem. Druhé, není povinna odpovídati, protože p. hof- rychtéř dal se slyšeti v tom, aby z domnění vyšel, že chce pořádný počet učiniti, jak»ž pak činil, u tu při témž počtu vyhledalo »c, co se jest naložilo i také co dluhuov zůstulo, víní z klenotuov, koflíkuov oc, a proto nic ze- jmena nejmenuje, a tak z cizí věci napomíná. Třetí, z té příčiny není povinna odpovídati, poněvadž společníci mají spolu vininí býti, o tom zřízení zemské a právo C 3 a 4 n on p. Jakub hofrychtéř, jakožto přední poručník, vrchně se toho dotýkal a k sobě i peníze hotové také i za svrchky přijímal, tolikéž i koflík a dva nebo tři prstýnky k sobě přijal a více aby co za p. hofrychtýřem býti mělo, neví, kterak tato, nemajíc toho za sebou, má z toho odpovídati. Na to od Anny Vršové mluveno, kladou se tuto pří- činy, proč by povinna nebyla odpovidali, a Że by se na statek v$ecck Alžběty svíčnice táhla, ale mejlí se, neb se ona netáhne nato, což proslaveno jest, než co za ní An- nou svfénicf jest. Chtéla-li jest pak, aby bylo všecko ze- jména jmenováno, když jest dala po smrti svíčnice všecko popsati, bylo by se jmenovalo. Ač se o tom dobře ví, což se i pověděti musí, že mnoho těch svrchkuov i ji- ných věcí popsati nedala a prve nic neměvše do tako- veho statku hned pěšky přišla, a teď již v roce takový duom zaplatila, ježto, což se od ní mluví, jest všecko proti: vlastnímu jejímu před právem přiznání, když žádula, aby ty svrchky všecky byli popsány a zvláště pak peřiny, že jich jest drahně. I když ktomu přišlo, nedala popiso- vati toho, než s tím jse ukrývala a toliko jakous pefinku, ktera za 11/ę kopy nestoji, napsati dala. Jestliže jest jse pak p. hofrychtýř čeho dotýkal, jak ona praví, proč ho 827 | sobě neobešle, ale rozumóli jest, Ze toho p. hofrychtýř dotýkal, což mu ona vydśvala, a tak oni proti p. hof- rychtÿfovi nemajf co mluviti. Neż jak jest o tom v pře- dešlé při napsáno o Anně svíčnici, toho na ten čas jse jmenovati nebude, neb jest nářek veliký, a toho jest ona s sebe aż podnes nesvcdla. Też laké i jak se jest ona ku p. hofrychtýři v tom chovala a ač jim vejmiuvu mó, | chce-li a může-li jeho p. hofrychtýře k tomu míti, a tuto žalobu chtěl by na se přejíti, že by proti nim nebyla, než žádá, aby v tom překážky takovými vajmluvami činěno nebylo, že se to ukazovati bude, jak jest se ona Anna svíčnice přitom nenáležitě chovala. Zase od Anny svíčnice mluveno: Ač jedni i druhé nález od práva učiněn, že toho na ni nic není ukázáno, | což Tomáš Vrš o ní mluvil, že by peníze, klenoty « mnoho toho odnesla, protož měl by tomu pokoj dán býti, když zvláště od soudu v tom opatřena jest, že jí to po- ctivosti její nic na škodu není. O zápisu pak že se při- znává; ještě tak praví, že jich za sebou nedrží, jestli se | na ty potahuje. NeZ co se peïin dotýče, za ty p. hof- rychtýř peníze jest přijal i peníze hotové, též i za grunty, a to všecko v příjem jest položeno. I žádá, jestli nale- zeno bude, ji to aby odpovídala, aby toho samu na sebe nevztáhla, zvláště což v moci své neměla a čeho se ne- dotýkala. A s strany popisu praví, že sám Tomáš svrchky spisoval, a hned nejprv od bláznuov, kteří na stěně byli, počal, ale od žádného tam poslán nebyl, ani z pánuov kdo při něm byl. A duom, pak který koupila, s těmi svrchky, rohy, židlami, stoly a s jinými věcmi, pokudž pořádek jest, koupila, žádaje, aby při tom zůstavena i také spravedlivě opatřena býti mohla. | K tomu od Anny Vršové skrze přítele mluveno: Teď se nyní přiznává, že se popis stal, pročež tehdy když o to jednu i druhú vajpověď jměla, jeho do domu, aby spisoval, pouštěla a toho nebránila, A tak sami svou řečí se porážejí. I tu jest od p. purgmistra a pánuov jim ozná- meno, aby Anna svíčníce na žalobu učiněný odpovídala, a Anna Vršová že jest povinna, z čeho víní, zejména jmenovati. I jest položen: popis nebožtíka Tomáše Vrše jeho rukú psaný, když byl od Anny sviènice tam uveden a mluveno, kdyby se mělo všecko jmenovati, z čeho se viní, mohlo by se něco pozapomenouti, protož se toho | sepsaného podává a z toho se, což napsáno, viní. Jak pak tento popis srovnává se s druhým popisem, to se při uvážení bedlivém zuostavuje. Proti tomu od Anny svíčnice mluveno: Spis každý nepořádný místa při právě nemá, nebo on Tomáš svývolně do domu všel a tu, což se jemu libilo a pokud to spiso- val, nejsa tain od žádného poslán. A také že poručníci pořádným spiscm kladení povinni nejsou, táhna se na | vejpoved mezi TomaSem Vriem a p. Jakubem Fikarem z Vratu oc. O nynějším pak spisu to praví, že což by těch svrchkuov koli jí Anně Vršové náleželo, chce ráda vydati, a k tomu i v radě nejednou se hlásala, aby to k svému místu přijíti mohlo. Na to od Anny Vršové mluveno: Ráda by, aby to bylo pilně uváženo, což se mluví, aby někdo měl do ci- zího gruntu vjíti, tam sobě truhly otvicrati a popisovati. Však jest to proti rozumu lidskému. Ukazujíc v tom na kšaft, že jest tam kšaftováno o pcnězích a klenotech i jiných svršcích. Též i o domu Ficitovským jest kšnítováno, a v něm byly sou rozličné svrchky, dobytek, vepře, vozy a jiné věci. Též i krámce, v kterých prodávala, ona Anna svíčnice jest sobě je osobila. Davše na to na všecko | čísti svědomí a podle toho spravedlivého opatření žádaje 104* 

Strana 828
828 XXX. Bellemski udm. — Zase od Anny svftnice mluveno, Ze proti tomu jesté není, což jest svrchkuov, aby jí, když by rozkaz byl, vy- dáno býti nemělo, než židly, stoly, armary krajní aby jměla jí vydávali, není povinna, protože s tím podle oby- čeje města tohoto, což hřebem přibito a jinak co přima- záno, koupila a takového trhn jest dopříno. Což se pak Satuov dotýče, za ly jest p. hofrychtýř peníze pobral a na stavení Betlemu obrátil. S strany pak zbroje, což jest koli on nebožtík svicník měl, buď kyrysy anebo jiné věci, to ona, poněvadž její bylo, po smrli jeho, neb ženy zbroje nepotřebují, prodala, souc toho mocná hospodyně. O takových pak penězích, že jest v kšaftu postaveno, ho- tové peníze oc, to jest forma všech kšaftujících, ale to se ne vždycky tak nachází, jako jest se tulo našlo; za kejm pak, to jest v spisu poznamenáno stojí. Byly sou také v tom statku i kožichy, ale ty jsou prodány, o čemž p. hofrychtýř dobrou vědomost má, a Jiřík bakalář toli- kéž, neb jest jeden koupil a zaplatil. Což se pak svčd. kuov dotýče, táhna se přitom na právo cap de testibus, jak ti a kdy mají vedeni býti, že prve nic; než po od- poru. Ona pak Anna svíčnice teprva jest dnes odpor učinila a svědkové sou před tím kdy a kdy vedeni. A přes to, by pak i pořádně byli vedeni, telidy pří právu místa míti nemohou, protože svědčí, kterak bylo dosti od šatstva, zbroje, klenotuov oc, ale zejména žádný nic no- jmenuje. Kdež pak o nějakém koflíku svědčí, že by dán býti měl od ní p. Simonovi z apaleky, to vice Jemu na posměch svědomí, nežli pro jakú potřebu vedeno. Nedala nic. Davše při tom čísti předešlý vejpověď, též i kšalt, že tu nic více jí nenáleží, než co by po dostaveni Ber- lemu zůstalo; i zůstaly tyto svrchky, kteréž poznamenány sou. Jům pak Ficetovský že prodala i svrchky, to uciniti dobře mohla, neb jest jí to odkázáno bylo. O nójakć pak krámce, že by sobě osobovati měla, poněvadž ten soud o krámce jiným, jako pp. úředníkuom, náloží, ne- chce všeho v hromadu plésti. Tím dokládaje, že za ní žádných peněz, žídných klenotuov ani jakých svrehkuov nezuostalo, kromě což v tom sepsání od ní podaném po- znamenáno jest. Proti tomu od Anny Vršové mluveno: Dosti vopatrně v této věci jde, pravíc spis tento, kteréhož se Anna Vršová přidrží, býti nepořádný. A to proto činí, aby po- dezřelost, která při ní jest, tím přikryta byla. Však tu Anně svíčnici, ač na kšaft ukazuje, nic nenáleží, než ne- božtíkovi Tomášovi a již nyní manželce jeho pořádným kšaltem to náleží. A protož žádá, aby jí v tom překážky činěno nebylo, a jako strana: na nepořad při svědcích ukazuje, to postačiti nemůže, nebo svědkové pořádně a podle práva, když žaloba byla vyslyšána, při kteréž p. Jan Sobětický prve stál, sou vedeni, a tak žádného se tu nepořadu najíti nemuoże. Ze pak tíž svědkové všeho, zejmena, jakž by oni chtěli, co Satuov, zbroje, klenotuov oc nejmenují, to na škodu není, nebo tu všecko sumou zahrnují. A aby toliko za ň!/; kopy šatuov bejti mělo, to není věc k víře podobná. Jak se ona pak přitom při všem zachovala, to se z popisu posledního nachází, ano pás struncový, kterýž prve byl tu nalezen s nákončím a s přez. kou, již ho není a uřezáno jest. Též také i kocperger, kterýž tu zůstává, na kterémž pouhej cín místo stříbra jest, ježto on nebožtík, jsouc měštěnín znamenitý, nebyl tak hloupý, to což cín, aneb volovo jest, za stříbro držetí a tak proti králi vyjížděti. Jsou to věci k víře nepodobné. A proto ona svíčnice to smí tím obarvili, prej Ze sou ho židi oklamali. Protož to všecko i jak se jest spravedlivě při prodaji domu zachovala, k spravedlivému uvážení při- pouští a za opatření žádá. Ć. p. 2ńb. Kaple Betlemskó. | l Naposledy od Anny svicnice mluveno : Kterak mno hejm lidem jest věc to nevódoma, że Alžběta svienice po smrli manżela svého innobo svrehkuov i jinych vóci jest prodśvala i żiduom takć prodivali poroućelu, jakoż pak i ty soudy zde s nimi o to mivala. A o nójakóm pasku strune covym se od strany mluví, že by přezka a nákončí od ného odfezáno bylo, ona o tom nie nevi, vebo k sobi toho nic nepiijfmala. Neż cożkoli toho bylo, lo jest k sobě p. hofrychtýř přijímal, jakž pak o tom sám vlastní rukou svou seznáva. A již Anna svíčnice dyle zaneprázd- ńovati nemíní, než toho toliko žádá, aby dluh její, kte- réhož jest 15 kop, byl jf zaplacen, Ze ona ty svichky. což jich koliv jest a jí nileżeji, Gebas dnes vydati chce. Tu p. purgaństr a páni slyšíce žalobu, odpor i jich z obou stran pře líčení, v svědomí. v vejpovědi předešlé, v popisy i ve všecko, coż od stran ku próvu podino, též i v kšaft nebožky Alžběty svícníce a v právo městu tohoto nahlédše a toho pilně a bedlivě pováživše, takto o tom nalézají a svým ortelem vypovídají: Poněvadž k tomu popisu, kterýž jest učiněn při přítomnosti panuov z rady vydaných léta »c 489 ve čtvrtek po Na nebe vzetí P. M., svrškuov i jiných věcí pozůstalých po někdy Alž- bétè svitnici, jichèto "Tomáš Vrš näpadnikem byl, a po něm tejž nápad Annč manželce jeho kšaficem náležilý jest, ona Anna svíčnice pľed právem se jest přiznala a k tomu popisu dobrovolně svolila, z té piiciny bez umenšení všech věcí v témž popisu zapsaných a položených ona Anna svíčníce aby jí Anně Vršové do dvú nedělí pořad zběhlých podle práva postúpila a je bez další odpornosti jí vydala. A poněvadž ona Anna obcslani po smití Alžběty svíčnice vědouc, że kšaftem též Alžběty "Tomaš Vr nápadníkem učiněn byl a že svršky a jiné věcí po smrtí její při pří- tomnosti téZ Anny v spis jest uvedl, ten právem ohlásil až s tím i umřel, v lom se jest před privem proti tomu ncopalfila a časné toho právu spatřítí nedala, než v tčeb svršcích při tom statku zústala a jimi, v ně vkročivši, hýbala a podle práva toho ničímž, aby na kaplu Betlema z nich náklady činila, a tu toliko je a nejinam obrátila, jest neprovedla, i z těch příčin v domnění práva, že by v nápadu Anně Vršové některé svršky a jiné věci zastrčití a je k svému užitku obrátiti chtělu, jest piiMa. A protož chce-li to domneni » sebe ona Anna svitnice svésti, má to podle práva přísahou nn kříží spravili na tento způsob, že sou svrškové, mimo předešlý od priva popis, jiní po smrli Alżbóty svicnice v tom statku, v kte- rymż ona sedćla, a mimo ly, které jsú p. Jakubovi z Vralu hofrychtýři od nf däny. v moci jejf nebyly, ancbo podle porucenstvf kXaftem zřízeného, že sú na slavení kapli Betlema zúplna nebo na dile vynalożeny a že v žádném obmyslu a zlé Isti ty klenoty, svršky, nábytky, peníze, jakž se žaloba činí, na škodu nápadu někdy Tomáše Vrše a potom Anny, manželky jeho, krom Betlema jinam vy dány, zaslrčíny a obráceny nebyly a nejsou. Spravíli: to v tom času sobé od práva tak vyměřeném, dále mimo vydání nad první spis žádných svrškuov a jiných věví ji Annč Vršové vejš povinna nebude. Pakliby nespravila Lo, což v spisu Tomáše Vrše vlastní. vukou sepsíno jest a a s nimž i umřel, a co by v prvním popisu se nenašlo, ona Anna svieniee ji Annè VrSové vydati povinna bude a to též ve dvú nedělích od dostincučinční správy pořad zběhlých. Act. f. 4 post Petrum et Paulum ap. 15449. 88. 1545, 80. března. Rukop. č. 2157 j. [82. Jakož jest se účet stal, co jest cihel a vapna bráno k stavení Bellema od I. 1589 až do I. 1542 den sv. Jana, lak że po témž počtu uroz. pán Jakub Tikar z Vratu, hofrychtéř 

Strana 829
XXX. Betlemské nám. — C. královstvi Ceského, zuostal jest XLVIII", k. V gr. JI den., vše českých. l stojíc osobně při úřadu mostskóm Anna Vršová, jížlo stutek nápadem pozuostalé po dostavení kapli Betlema. který po manželu jejím kšaftem nebožky Alžběty svíčnice dán byl a ona o to s osadními Betlem xkYmi, aby taż kapla dostavena byla, smlhívu ucioila, kovy dluh, kleryż se naSel za cilly a vápno aż do čr sv. Jana léta oc 42, na sebc jest picjala a jej zaplatiti se podvolila. Jakž pak ihned na liifkovi pargameniku, kteryż za vinici ji platiti jmel XV k. gr. ©.. jest odevzda A tak pan Jakub Fikar 4 Vratu z takovćho dluhu jes propuštěn a takovým Anny Vršové na sche pfijetim prá- zden. Act. ier. M. post Palmarum a. 456. 89. 154b, 27. května. Desky zemské vělší č. © [. C. 7. Hanuš řečený Milkaym z Pardubic z jedné a kněz Jan, řečený Protíva, z Nové Vši, správce kaple B., z slrany druhé, přiznali se, že dědictvím jich, totiž on Hanuš dc- víti kopami gr. pr. platu ročního celého a věčného na vsi Převoru celé » dvory kmeteimi, s dédinami, lukami, j se vší zvolí, což k tomu přísluší, i s tím vším, coż tu má. a on knez Jan svým a kapli jmenované jménem v Újezdci devíti kopami gr. platu ročního <- se vespolek smönili | nadepsanych d&din on llanuš témuž knězi Ja- novi Protivovi, jcho budoucím i też kapli casy budouci a věčné, i také on kněz Jan jemu Hanušovi též zase dě- dicky postoupili ---. Stalo se ve čtvrtek po Božím vslou- pení |. 1895 v prvních Mikulášových. Zapsáno ve čtvrtek po sv. Skolastice 1540. 90. 1548, 28. února. Desky zemské vělší c. 8 1.) 9. Maliáš a Burjan, bruří vlastní: a nedílní Pechancové z Kralovic přiznali se zase k platu komornímu, který jsou prve před shořením desk platili a vydávali ze vsi Křenice, jakž níže psáno stojí, že mají a povinní: budou s dědici a budoucími svými platiti a vydávati platu ročně a věčně tří k. gr. pr. mistru Mariinovi, kazateli v B. v St. M. Pr., jakožto správci a kaplanu voltáře v témž kostele Betlemě svalć panny Markéty, nyučjším i budoucím kaplanům téhož oltáře, rozdílně pocnúc polovici na sv. Jiří: nejprv příštího, to jest půldruhé k. gr. pr., a polom ihned na sv. lavla tolikéZ püldruhé k. pr, a tak jiná leta a roky i s dědici svými vždycky na věcné a budoucí časy platiti a cydśvali maji. Pakli by kterćhokoli na klery rok úro- kuov dino a vyplneno uchbylo, lchdy svrehupsany mistr Martin, oltářník u sv. Markéty v témž kostele, nynější neb budoucí, budou moci bráti s jedním komorníkem pražským na dědinách svrchujmenovaných bratří na vsi Křenici — až do vyplnění jednoho každého platu. Stalo se v úterý po sv. Matěji 1548 91 1848, B. května: Nukop. é. 2136 [. 45. Jakoż jsú k sobě přijali sumu jistí: jinenovitě: CCLXXIII. kop XXXIX gr vše míš. p. Duchek Chmeléi z Sewechova, p. Martin z Vlkanova, p. Sixt z Ouersdorfu a p. Jan Zvuonck odtud z Ollersdorfu na slaveni a dodelinf kapli a zaduśi Betlema, kdeż pak z též sumy před p. purg- mistrem a pány počet pořádný s Simona Hájka jest ucinéu a coZ jest sumy po poctu znostało, za tu UŻ piini s povolením p. purgmistra a. piísuov plat na vinicích k témuž záduší jsú koupili, tak jakž v knihách pergmi- strovských o tom šíře jest poznamenáno. IJ z té vší sumy p. purgmistr a páni na místé téhož záduší Betlemského nahoře jmenované osoby kvituji. Act. fer. V. post Phil. ct Jac. 99. 1548, 8. května. Rukop. č. 2009 f. 236. Jakož jest Anna Vršová smlouvu učinila o statku: neb. Alžběty svichice s pp. osadnimi DBellemskymi o dostavénf kapli 255. Kaple Betlemská. p. 829 Betlema a jim osudnfm jistí sumu dáti měla, jakož pak tak jest ucinilu a ta suma jest od ní přijata, jakž táž smlouva knihami městskými zapsána to v sobě zavírá. 1 majice p. purgmistr a pani z vrchnosti svć nad tím bedlivost, aby tóż kapla Betlem pro čest a chválu boží a slavnć a svaté paméti mistra Jana Husi byla dostavena i také opatření budoucí měla, což po dostavení peněz zuoslalo, za ty p. porgmistr a páni na místě osadních kaply Detlema ráčili jsú plat na vinicích a polích kuúpiti od poručníkuov někdy Kalcříny Syrovcové za CXX k. m. A toho platu vycházeti má VI kop V gr. na osobách níže psaných: Zikmund Píkart LIII gr., Katerina Micovi XI. gr., Capkovi u sv. Stepana XXX gr., Kvorková kovárka 11/4 k. m., Tomáš Penížek XXX gr., Saloména od Vlčí- hıdluov XLVI? 2 gr., Pavel svíčník !/s k., Jindřich Krka- vee z koňského trhu XXX gr., Regina Kulbavá X gr. A ten plat aby jim osadním v roce vycházel a na po- třeby té kapli Betlema a ne jinam byl obracován nyní i na časy budoucí. Act. fer. V. die Invenc. crucis. 93. 1550, 21. dubna. Kopiář listů královských v archivu mistodrz. ¢. 46 f. 124 (Prokurátoru Petrovi Chotkovi. Ferdinand arciknize oc. Statečný věrný náš milý. Na místě J. Mti Ké, pána a otce našeho nejmilej- $iho, porouceli ricime, aby velehného mistra Jana Misto- pola, administratora pod oboji piijfmajicich, za správce a faráře do Betlema uvedl a mistra Martina, kterýž nyní tu jest, odtud vyzdvihna do kláštera: Slovanského u přítom- nosti krále J. Mti rychtáře, purgmistra a konšel Nov. M. Pr., spíšíc inventář pořádný, co mu se klenotuov i jinych nibytkvov a svrchkuov v témž klášteře zanechá, za opata uvedl a jemu na místě našem ten klášter do vuole J. Mti Ké k spravování poručil. Na tom vuoli J. Mti Ké va- plmś. Dan na hradě Pražském v pondělí po Svátostí l. 50. 94. 1551, 6. března. Borový, Fednani I. sir. 297 (Mystopolův kšalt.) Důstojný p. administrátor kněžstva pod obojí způsobou přijímajících poctivý kněz Jan Mysto- polus, kazatel kapli Beulemské, oznámil před úřadem kon- sistoře, že všecek statek svůj — poroučí mocně poclivému knězi Václavovi Klatovskému, naten čas děkanu Velvarskému. Též také co se zddudnich veel dotyce, 2e on kněz Václav podlé register té kapli Betlemské to všecko má vypraviti. 95. 1658, 19. dubna. 7amtéz slr. 313. Duchko Fridericus Sezemicenus din Janovi Mystopolowi, aby byl kaplanem za b ict. 96. 1554. 0. biezna. Rukop. ¢. 1969 f. 13. Jakoż jest Mikuláš, služebník konsistofe Pražské na místě p. administratora ctihod. knéze Jana Mistopola, Lidmilu Pií- bramovou vinil, że toho udroku, ktercj2 k Bctlemu roku kuždého dávali i předkové její z své vinice, IX str. míry držící, na Plasích ležící, nyní dávati se zbraňuje. Proti tomu Tidmila skrz manželů svého mluvila: Ačkoli dávala fejnskej vína, že toho již činiti rechce, dokudžby on p. administrator (oho neukázal, jakým právem ten plat na tu vinici přišel. — Tu króle J. Mu perkmisir s konSely vypovídají: Poučvadž jest p. administrator z knc¢h perk- mistrovských ukázal pořádný tři zápisy, kterýmíiž jest při- souzen na každej rok věčně sud icjnsky vína červeného k zńdu$i kostela Bethlema z vinice na Plasích a ona Lid- mila tomu jest po tyto časy dosti činila a: proč by toho dále činiti povinna nebyla, ješt nepokázala, z těch příčin dává se za právy p. administratorovi. Act. fer. INT. post Laetare. 97. 1655, 21. Cervna. Monusenla univers. Prag. HI. sir. 150. Dicm clausit extremum in oppido Glatovia 

Strana 830
830 venerabilis vir m. Martinus Glatoviensis, theologus et presbyter, quondam et administrator consistorii Pragensis sub utraque specie communicantium. Ad hacc praedicator per multos annos iu sacello Bethleem vixit annos 57., natus enim scribitur fuisse a. d. 1498, sub extremos aeta- tis suae annos repucrascere est visus, ut ne dies quidem cuiuslibet hcbdomatis discriminare potuerit. 98. 1555,20. listop. Zupác. Lue pestilentiali extinctus in domo Caroli 1V. (quod vulgo Collegium magnum vocant) obiit M. Sebastianus Aerichalcus, natione Bohemus, patria Praesticenus; publicus in Academia professor ac domus Carolinae senior. Vir pielale ct conditione graecaeque linguae cognitione praestans, sepultus in fano Bethlehe- mitico. Non pauca reliquit sui iugenii monumenta, quoruin pars edita typisque sunt expressa, ut Argumenta in duas priores Terentii comedias, Carmen heroicum de affectibus, à Philippo Melanchthone descriptis, Oratio Virgiliana Annae, sororis Didonis, reddita paraphrasi pedestri oc, de se numaria, compendrum ex assc Budaei confectum, quod post eius obitum in lucem protulit M. Coll. ltem complura ad, d. Joh, Hodieiovinum scripta carmina in Farraginibus a Mile nostro publicaüs, Scripsit et in Officia Ciceronis annotationes eruditas, etiam praefationes in metra Th. M. et alia non pauca luce digna, ea tamen intra pri- vatos parietes alicubi delitescunt. 99. 1656, 2. dubna. Monumenta L11. slr. 155.Inter 10. et 1]. horologii boem. horam pie ex hac vita decessit m. loannes Hortensius, natione Pragensis, ciusdem gym- nasii professor publicus ct mathematicus excellens, prae- positus collegii regis Wenceslai, post et rector ipsius Academiae. Sepultus in fano Bethleemitico. 100. 1557, 9. dubna. Lupdć. Feria sexta anle. Judica inter 10. et 11. boemici horologii horam pie placideque ex hac vita decessit Ioannes Hortensius, natione Pragensis, eiusdem gymnasii professer publicus et mathematicus ex- cellens, post eliam rector ipsius academiae, vir pius, probus, gravis, praeditus disertusque, quod eius Epheme- rides publicam in lucem editae et alia scripta attestantur. Sepultus iu phano Bethleemitico. Vixit annos 56 Natus enim est IIl. Aprilis a. d. 1501. 101. 16b7, 9. prosince. Rukop. č. 2136 f. 75. Václav Augusta na místě osadních záduší Betlemského přijal V zl. ub. podle kšaftu Kateřiny Lekšové. Act. fer. V. post Concept. M. V. 109. 1588, 14. května. Rukop. č. 101 f£ 185. Jakož jest neb. Václav Jaroš z Kapí Hory dobré paměti paní Doroté z Liboslavě, manželce své, vydali z stulku svého poručil jistou sumu a obzvláštuč XY k. m. do Betlema na obnovení textuov svaté paměti mistra Jana Husi, tak jakž cedule toho řezaná od něho učiněná šíře ukazuje, j vo smrti též paní Doroty z Liboslavě Hanuš Falk, man- žel její pozuostalý, takovému odkázání, stoje osobně v radě, místo jest dal a sumy ty obojí jest ujistil a zápisem tím to ujišťuje a zapisuje na domu i na všem statku svém. — Act. fer. VI. post Stanislaum a. LVIII. — P. Pavel Kapr z Kaprštejna na místě p. purkmistia pánův jsúce k tomu obzvláštně zřízený a z rady k knihám vyslaný, oznámil, že jsü p. purkmistr páni vedle kšaftu někdy Václava Je- roše z K. H. a zápisu vrchního sto k. m. na opravu cesty špitálské odkázaných od Hanuše Fulka přijali. - - Act. pridic Sophiae a. LXXI. 103. 1558, 1. července. Aukop. č. 1235 f. 216. (Knéz Jan Mystopolus, kapli Betlemské kazatel) Ze dnc včerejšího, když byli pání z prostředku p. purkmistra a pánuov vyslání k kostelu Betlemskému na žádost vosad- XXX. Bellemské nám. — C. p. 955. Kaple Betlemská. ních, jemu o tom nic neoznámili, aby přítomen byl, kde by ta hranice ke zvonu měla postavena býti. 1 on jest prve s něklerými řemeslníky se radil, že by najlípe v zá- duší u kostela zbořeném býti mohla. Dictum: Ze oni vosadní v přítomnosti pánuov dali zprávu, že by tu zvonici cht&li dáti delati na krchové u ko-tnice ncb aby v tom zádu&í obořeném měli dáti po- staviti, obávajíce se, aby potomně těžkostí pro to ncnesli, poněvadž bez jejich povolení a vědomí jest zbořeno. Ano i když prve se radili s pány a bylo jim rozkdzino, aby nebořili, i kdyby k tomu mimo předešlý rozkaz měli nu- ceni byti, Ze se toho nenadějí. Pročež podle zprávy je- jich osadních páni toho při tom zůstavují, aby ta hranice na krchově byla v místě přiležitém poslavena. Ale v tom záduší zbořeném to býti nemůže. A s strany toho jiného záduší zlepšení a opravení, jestli by ten člověk, kterýž by je chtěl opraviti, dal se zde najíti v outerý najprv příští a tu se s ním o to promluví a což bude náleži- tého, to se uvází. Kuéz Jan tomu misto dává, coz jest od pánuov jemu oznámeno, s strany lé zvonice i toho záduší opravení. Než k tomu se ohlásiti musí, že on jest od osadních nikda těch řečí neslyšel, aby tomu nepovolovali, że by se to záduší nemělo bořiti, ježto s povolením pánuov to se stalo a to i poznamenáno má býti zde, táhna se na pamět jich. A kdo jest dříví i cihly z toho záduší pro- dával, nechť by oznámili. Protož on nemůže toho nésti, aby měl ho kdo tak bez jeho prítomnosti dotýkali. 104. 1558, 18. listopadu. Rukop. & 2011 [. 70. ; Jakož se jesl jistá vejpovčď mezi clihodným knězem Ja- nem Mystopolem, děkanem kostela sy. Apolinařiše a ka- zatelem kostela Bellema, puovodem z jednć a Lidmilou Piibramovou a Petrem, manželem jejím, strany druhé o tajnskej vina červeného, kterej k službě boží k kostelu Betlema povinní jsou platiti a dávati, stala a ta J. Mimi pp. radami nad apelacfmi zfizenymi jest stvrzena, jakž toho táž vejpověď a její potvrzení libro sententiarum rubco fol. 14 ukazuje, ale že na žádost p. perkmistra a konšeluov k tomu se jest ctihodný kněz Jan Mystopolus naklonil a povolil, aby každého roku při vánocech za ten tajnskej vína 8 k. m. jmenovaní manželé dávali a platili —. Však takové 3 k. dávati se mají dotud, pokudź by on kněz Jan při tom kostele Betlemě kazatelem byl à lival Po smrti pak jeho aneb až by se odtud hnul, kdož by po něm tu v Betlémě kazatelem byl, ten tohoto snešení vuoli bude jmiti k sobě přijíí neb při vejpovědi výš dotčené a jejího potvrzení se drželi, Stalo se v pátek po sv. Otmaru I. LVIII. . 105. 1560, 8. července. Rukop. č. 2136 /. 75. Ured- níci záduší kostela B. přijali V k. gr. č. od Markéty Staré, které jest na knihy k témuž záíduší odevzdala. A těch pět kop hned Jan Táborský k sobě jest na též knihy vykonání přijal. Act. fer. II. post Hussium. 106. 1562, 24. dubna. Aukop. c. 1235 f. 178. (Jirik Ceček s Petrem zvonikem). Dictum: PoncvadZ zpráva se dívá, Ze Petrovi zvoníkovi z B. je&té pres patnácle let není — i nebude moci on Petr svédomí dáti. Act. pridic Marci ev. 107. 1562, 30. září. Kalendář Veleslaviniiv str. 510. Stavové pod obojí s povolením cís. lerdinanda sjeli se do kolleje Veliké a tam starobylým řádem volili admi- nistratory a konsistof praZskou. Volence řídili p. Jan z Waldštejna, nejv. sudí kr. Ceského a p. Burian: Trčka z Lípy, podkomoří. Administratoři dva, kněz Jan Mysto- polus, kazatel v Betlén& a knèz fan Mělnický, farář v Menš. M. Pr. 

Strana 831
XXX. Betlemské nám. — Č. p. 265. Kaple Betlemská. 108. 1663, 21. června. Rukop. č. 991 f. 11. (Jiřík Ceček s Martinem a Matějem, též Jiříkem, tovaryši šev- covskými.) Jakož jest Jiřík Ceček vetešník připravil ku právu Martina a Matěje Siručka, též Jiříka Hryzala, to- varyše ševcovského, a vinil je z toho, že léta toltoto LXI. v pondélf velikonocní potkav je před farou Bctlim- skou již v klekání, pozdravil jich, a jeden z týchž tova- ryšuov za takové jeho pozdravení prtákvov mu nadal, a syn jeho Jiříkuov, který při něm byl, jemu to oznámil, że by Martin to mluvil. I řekl Jiřík jemu Martinovi, proč to mluví a činí, aby počkal, že on chce to právem ova- iti A on pak dále ještě syna jeho Jiříkova bil pomláz- kou anebo prutem; kdež on Jiřík, lituje syna svého, pro- mlavil, proč mu to činí. A v tom jej on Matěj Jiříka tu kamenem v tvář udeřil a Martin také políčkem Potom pak vBickni jej ve spolek bili i rvali a takové té vejtrž- nosti se pod řádem a právem dopustili, čehož jsou uči- niti neměli. Proti tomu od obviněných tovaryšnov jest promluveno, předkem od Martina, že tomu odpírá, aby měl Jiříkovi ČCečkovi prtákuov nadati a praví tak, že on Jiřík dokud živ toho neukáže na něho. Hryzal pak toho poručil ozná- miti: Kdež ho viní, že by měl syna Cečkova v hlavu hiti, pravi, Że lomu odpírá, než tomu rozumí, že by chtěl Cečcek na něho s žalobou se utéci; maje on Hryzal jej viniti, Ze mu koZich vzal. — Tu p. purkmistr a páui — vypovídají: Poněvadž to se jest vyhledalo, Ze obé strany bez všeliké hodné příčiny řád a právo opovrhše, vespolek se bili a prali, z té příčiny je páni do svého trestání bráti ráčí. Acl. fer. ll. ante Ioh. B. 109. 1664, 11. srpna. Rukop. ¢ 2012 f. 41 Zve- deni jsou páni oufedníci kaply Betlema Jan svíčník Za- betlemský a Václav Aubasta ve dvć vinice, klerć p. Kryšpín Sultys svejm synuom k ruce nyní drží - - pro X k. ourokuov, po XLVI1/, gr. kazdého roku zadrZaljch. — Act. v pátek po sv. Vavfinci 110. 1665. — Rukop. č. 1048 /. 69. (Svědomí mezi Jakubem, mistrem pivovárskym od Jakuba Freilichaz jedné a Vítem zedníkem z strany druhé.) Petr Kapoun bečvář svědčil: Toho sem dobře povědom před svou nešťastnou příhodou, kterouž sme pokladnici v Betlemě kostele mí- vali, z poručení všech bratří do ní se sbíralo na světlo, kdož co z milosti dáti chtěl, pří pulpita na kruchtě kteříž zpívali. A tak sem já ji vzal k sobě domů az té poklad- nice sem zaplatil p. Janovi svíčníkovi za Bellemem. Coż pak vostalo, toho sem za sebou i s pokladnickou zune- chal až do té zlé příhody. Tehdy ten Vít zedník byl jest v mý komoře, když jsú ven nosili.. Když jsem já domů přiběhl a ta pokladnice se jest tehdaž ztratila a u něho se jest potom v posteli našla vodemčená a peníze z ní vybral i zámek od ní vzal. A ten zámek jsú u něho viděli Pavel nádenfk, Mandalina a pekařka. A tu pokladnici naši vši- ckni ji bratří znají. — Tomáš Zych pekař z Vovcova domu: Ten Vít, když jest se ta ztráta stala, byl doma A když se to ztratilo, tebdy přehledávali i mou komoru a truhlice dal sem otevříti j peníze sem vysypal, najde-li co svýho. Pak k jinému sme šli podruhu, také sme pře- hledávali; nenašli sme u něho nic. Pak sme šli, kdež Vit měl postel. I našli sme v ní nůž a tu pokladnici. Nevím, kde jest to vzal anebo kdo je mu to tam vlożil. — Pa: vel, řezáč od pekaře Zycha: Když se ztráta stala ta Ja- kubovi mistrovi, jako jest u Frajlicha, byl sem ty časy doma. Pak když sem ty časy doma byl a ona jest mi- strová od Frajlichů přišla, udělala pokřik, že by jí ko- moru někdo vylámal, odrazil zámek zapaditej a truhly dvě odražený zámky. Ten Vít, jistej zedník, pak přišel 831 domů vokolo hodin sedmnácti nebo vosmnácti, toho pově- děti neumím, než tak nékterak. Pak pekaf spal na stole, hospodář náš. A on k němu přišel, vzbudil jej. Pak ne- vím, co jest mu pravil. Bylo na Novým městě na Koň- ským trhu nějaký veselí. On jemu řekl pckařovi, aby- chom přišli za nimi zbudivší jej. A my sme po dobry chvili Sli sme tam. Nevím co jiného pověditi, než když sme nejprv přehledávali v pánově komoře, i peníze ne- našli sme nic. Potom v mý komoře nic sme nenašli, Po- tom sme Šli nahoru, všudy sme hledali, nenašli sme nic než toliko v lůži Vítově našli sme v slímě nůž hrubej a pokladnici. 111. 1566, 4. Cervna. Monumenta 1711. str. 168. M. Mathacus Colinus a Choterina, in academia Pragensi publicus 18 annis professor, Pragae percussus apoplexia pie abdormivit, sequente die multo maxima hominum fre- quentia elatus in templo Bethleem sepelitur. 112. 1566, 6. Gervna. Lupdć. Magister Matthaeus Collinus a Choterina — multo maxima hominum frequen- lin elatus in. Bethleem sepeiitur. Sepulchrum eius conti- guum est sepulchris M. Ioonnis Hortensii, oratoris et ma- themalici, item magistri Sebastiani Aerichalci, Praestini, philosophi atque poetae, virorum excellentissimorum, na- tione Boemorum academiaeque Pragensis professorum. 113. 1566. — Epilaph Kolíntv: D. O. M. Mat- thaco Collino a Choterina, Gurima pervetusto oppido oriundo, plillosopho, poetae et theologo insigni, gui pu- ram evaupelii doctrinans coram summo terrae monarclio semper intrepide confessus jnnocenlissime vivendo in huius urbis gymuasio graceas lileras maxima cum laude annos XX docuit et incredibili omnium bonorum moesü- tia hanc mortalem vitam reliquit MDLXVI pridie nonas Iunii. Vixit annos L. 114. 1568, 31. brezna. Monusmenla III. str. 125. Decessil sacerdos loannes Mystopolus, administrator con- sistorii Pragensis sub ulraque el predicator verbi divini in sacello Bcthleem, ubi et inhumatus est. 116. 1568, 2. dubna. Oeconom. B 7 f. 277. (Nejv. pp. úředníkům zemským zpráva o zvolení a uvedení ka- plana a kazatele do kapli B.) Oznamujeme V. Mtem — že dne pátečního pominulého již po smrti a pohřbu — Jana Mistopola, někdy kaplana a kazatele kapli B. — předstoupili sem před nás do rady p. probošt a pp. do- ktoři kollegiati kolleje Veliké — oznamujíce, kterak by fundací a jisté nařízení bylo od dobré paměti nějakého p. Jana z Milheimu — kterýž jest plat jistý kazateli v če- ském jazyku do též kaple nadal, aby od mistrův též kol- leje - spolu s nimi od p. purkmistra St. M. kazatel vo- len býval — předkové jejich i také naši vždycky že isou se tak chovali — nybrz i — Ferdinand — král Ceský ráčil jest přípověď jim učiniti léta oc padesátého — když jest nebožtík kněz Jan Mystopolus do té kaple — od předkův našich s p. Petrem Chotkem oc od J. Mti Ce vyslaným bez přítomnosti jich mistrův uveden byl, že ná- potomní časy, když by kazatel — skrze smrt sešel — při té fundaci zachování býti mají. Protož V. Mti — žá- dáme, že při J. Mu Cé — k tomu se pritiniti rá&íte, abychom my spolu s pp. mistry — při takové fundací — zůstavení býti mobli. A jestliże by kdo pfi J. Mii Ce sobě co takového s strany té kaple jednal a oč sollici- toval, aby J. M. C. mimo tuto fundacf neráčil toho dopoustéti a méniti. — Purkmistr a rada St. M. Pr. 116. Po r. 1568. Pažout, jednání str.441. (Konsistoř pod obojí ospravedlňuje se cís. Maxmilianovi, proč po- ručníky kšaftu někdy kněze Jana Mistopola potrestali vě 

Strana 832
832 zením.) Nejjasnější cte. — A při tom jakož jest V. M. Cé suplikací od kněze Simona fibčnínského a kučze Václava Dacického, véznüv na rathouze St. M. Pr., podaná, jako bychom je mimo nóleżitost nespravedlivě: obtěžovali vě- zenfm toliko k libosti sobě. jakož jich suplikací stíZná v osobě obsabuje a zavívá. Na to my — tuto zpravu či- nice oznamujeme: Ze dotecní kněží a ľaráťové zoumyslné nám i sobě zaneprázdnění činí a to v tom: majíce vedle kšaľlu někdy kněze Jana Mistopola, administratora, jakožto poruéníci, komu2 co kéaltuje ncbo dluzen se býti seznává. plniti, odporuji, a lidć potiebni, cht(ce odkazüv svych aneb dluhüv piiznalejch użiti. pred nas je obsilaji, jakoż se to tie(ilo tuto s Dorotou Tvékovou, kteráz dala k scho: vání někdy knězi Janovi Mistopolovi 150 k. m. a on o lom k&aftuje. podle kteréhoz kiaftovanf !á; Dorota, coż jí podle práva nalezeno bylo, opravila jest, a dotčeným kněžím od práva rozkaz se stal, aby ve dví nedělích po- Pad zběhlých takový sumu jí dali a vyplnili aneb se s ní umluvili. Cemuż oni — dosti uciniti zanedbali — V Cé Mii věrní poddaní administrátor ete. 117. 1569, 13. dubna. Lupdć. Obi spectatae. pro- bitatis vir Duchko Chmelirius a Seincchova, artium libera- lium baccealaureus cb post. Antiquae Pragae. civis, senator, primas. Sepultus in sacello Betlileem. 118. 1569, 18. iíjna. Nukop. ć. 2136 f. 131. Jan, syn Jana Otce, jinak Horského, pekaře, oznámil, že jakož má sobě některý sumu, knihy a jiné věci kšaftem od ně- kdy kudze Jana Mistopola — odkdzino, że to všecko dává výš psanýmu Janu Horskému a Saloméně, rodičuom svym. Act. Lucac cv. 119. 1570, 9. kvótna. Rukop. ć. [237 f. 170. Z po- volení a poručení p. purkmistra a pánuov jest vydáno p. proboštovi a pp. mistrům do Veliké kolleje z privi- lejí a vejsad ni kollej Nazaretski a kaplu Betlemsků se vztahující, předkem J Mti krile Vladislava, slavné punti, majestát ancbo list, jímž ráčí nadávati platu XX k. gr. komorního a ročního mistiuom a studentuom k kolleji Nazaretské a též k kaple Beticmské na tvrzi Baštku s dvo- rem poplužním, jehož datum 1. 1486. Druhé p. Jana Mil- hejma na volení kazatele: do kapii Betlemské a confir. mací na to od slavné paměti krale Václava i1 na Jiné A ta jest bez pečeti na pergameně. A toho vobojího jiní exemplářové Jatinští na pergamena jsou zanecháni mezi jinymi privilegiemi Betlemské kapli, ale krále Vladislava majestátu vídimus jest učiněn a zanechán. 120. 1570, :6 září. Pažoul, Jednání č. 578. (Menší M. Pr. dává nejv. purkrabí hradu Pražského u místodržícím odpověď na obvinění administrátora strany pod obojí.) Vy- soce urozený sc. Dne včerejšího — z oznámení V. Mtí co by sobě p. administrátor do nás strany kněze Jana Turka ztě- žoval, sme porozuměli, že bychom přes rozkaz jeho za fn riře našeho přijali, čehož že sme učinili nemčli na lo, odpověď abychom V Mtem dali, i milostivi pani, předně týž p. administrálor — ctwrté, że do Betlema dal se uvésti bez vypovědční nám ?'/> léta napřed dáti znání. — Páté, sa do Betlema zveden, jak na posměch náš Bobu děkoval, že mu od nás pomoci ráčil, -— Sedmé, že kněze Jana Turka za dobrého kněze maje jemu v Betlemě ká- zai i jinde jest dopustil —. Datum v outery po sv. Maurici 1. 70. Purkmistr. à. rada Mens M. Ir. 121. 1672, 1. kvétna. Occonom. B. |! fol. I2. M. místodržící ráčili do konsistofe odeslati suplikaci 'p. pro- bota a pp. mistrüv z Vcliké Kolleje - - o kněze Jero- nima, faráře od sv. Petra. aby potvrzen byl za predika- tora do kapli B., kteréz jest datum ]. Maii. 1572, s tím po- ručením J. Mti Cé, aby na tu suplikací své zdání oznámili. XXX. Bellemske udm. — C. p. 955. Kaple Betlemská. 122. 1572, 7. května. Vamdéž /. 2. Pp. mistři z Ve- likć kolleje a vyslani pp. z rady St. M. obeslali pp. po- ručníky kn. Jana Mistopola, kterýžto kšaft učinil a tím k kaple Betlemské 100 zl. uli. jest odkazał. A již k té kaple více náleželo za tím kn. Mistopolem vedle inven- táře, čehož se zúplna všeho nenachází. Protož žádají, aby pp. pornenici jim to vyplnili a dali. Ti za odpověď dali, že jsú še toho obvinční nenadáli a protož 2e nemolui hned odpovídali. Strany pak 100 zl. oznámili, že ty pe níze p. perkimistr 4a sebou ini —. Ac. fer. 4. post Cantatc. 128. 1572, 24. září. Tumléž 1. 049. Kapla D. se opravuje. — (Winter v Pam. arch. XVIII. str. 639 dle rukop. univ. A 49): Tehda WFaltyn zedník stavěl dva pí líre veliké v rohu farní zahrady, šest loket zdcíí a zšíří ; od země na výšku 4 lokty. Při té opravě pruty a sloupy kamenné byly zbarveny. Na to zbarvení koupeno 14 liber sazí, Olej Inčný, klíh, mléko a sůl. V jiné poznámce čte se, že vlašský mistr Martin a jini VlaXi tn. opravovali a cvikovali.) 194. 1574. 8. biezna. Tuinléz. f. HH. Oznámeno, že kn. Jeronym, predikator B., dobré paměti, poslal pro pp. mistry — že jest kšaft sohé sepsati dal. — abychom toho kšaftu dodali k ouřadu V. Mu. -- 125. 1577, 22. Jedna. Fueop. c. 1241 f. 56. Vosadní naležící k kaple Betlimské připomínají, že sou v podali stížnosu s strany: kapli, že by se uhližovatí melú od p. mistra. Pp. mistři zaše, p. probošt © mistři E všecka nniver- зах, služby své vzkazují -—. Jakož sou jim odeslány: dvě suplikací, jedny ouředníků jejich při kaple a druha osad. ních. Neradi, že tčehto časův taková stížná psaní sou se va ně stala, že pro smrt | Mti Cé ričí Žnoxt míli a jim zaneprizdaćni, ale niemćne - « ehiéjí 10 podniknout Prve jim dna odpoveď. že pp. mistři nedal; příčiny k ta kovému suplikování, mkda neporucili, než jim náleželo. Jest ten spor Páni osadní o to stojí, aby byir zmocnéčni platu, vsí, statkü, klenotü, rouclia, souc toho mínění (ž). aby starší obcení ouredníky volili. a sou-li také krčmy. aby pivo tun dávali. robot užívali. na posvícení jezdili, užitky k sobě přivedli, peněz užívali a rozpňjčíli. Ale pp. mistři: nejsou na tom, aby sobě tu co osobovali chtóli, ale to vścelmo opatruji a zylać me$ni khnoty aZ do Casa predikatora uvedeného pri přitomnosti pánův, jemuž to všecko odevzdali chtéjf. lo- řídek ten byl držán od starodávna. Zpráva od osadních : Neuznaví sc, aby byla jim znima od desk zemských, neb se [ukázalo]. že to nileží a zapsáno jest kolleji Nazaretskć, direktorim kolleje. A potom se děje zmínka, aby pp. Pražané byli defensores, vochrancovć. Privileginm krále Vladislava právo odevzdává všecko mistrům. Po Kříží připadlo: na kráie právo, aby oni tu kapiu opatrovali.. S. p. purkiní- strem o to se radili, o predikatora. Po smrtí kněze jero- nyma snesli se s pp. oufedniky, aby platu: komorního vybírali a ouředníci z vinie pro dobré zaduší. A na to list ouředníkům vydán, aby mohli dobyvati platu pfi ou- radu p. pergmistra. Prosi, aby bylo Gteno. Miiost a žádost mají všickní tři stavové pod obojí k ty kaple. Pini inistii tomu zaváziní. aby touž kaplu opatrovali, velkými zivazky při přijímání do kol- leje. Jest stałutum, aby ochrahovali staviiv pod obojí i tčeh míst. Podle těch závazků opatiili farářem lu kaplu Klíče jim odepiini od ouiednika, aby posmech se nedal slużbć boží; že lidé se sešli, odeviiny dvcie od zimecnika. Ou: ředník mluvil, že mistři vyloupili nám kostel. My sme spisu -= v opalrování kapli. roucha, ao mistrům sou k 

Strana 833
XXX. Bellemské ndm. — Č. p. 256. Kaple Betlemská. dali olevříti jako ouředníci a kollatorové. Stalo se v středu, nechtěl jich vydati. Sobotu minulou též. Překážky se ne- toliko tuto dály nám od něho, ale i letním časem. Chtěli smc, aby se služba dála a lidé něco přidávali. Kněz jilský měl v tom překážku od ouředníka. Kněz Symeon též sobě do nich stěžoval. P. Jiřík: Zádá se od nás, aby nápomocen byl, aby vyřídila (?) se slavnost m. Jana Husi. Oznámil jest Krocín, že to snešeno v osadč, aby se ničehož nedotejkal. Kan- cionály k sobě přijal, bude povinen je složiti. Nedali sme príčiny k tomuto sporu, ale ouředníci od nás zvolení ne- pamatujíc na to i sou nám před p. purkmistrem připo- vidali. Mluveno od některých osadních, kdyby jim co bylo zkráceno, že sobě to jinde chtějí napraviti. My ne- pobíháme vrchnosti. My chceme se drželi podle privilejí a vojsad a zvláště privilegium cís. Ferdinanda, že nás chce zachovati při všech na&ich privilejích. Zadají za opatření. Slova dütklivá, Ze sme jim klenoty pobrali a düchody befeme, toho nerozumime, aby se v8ickni k tomu pfiznali. Zádají za opatření. Toho, jako předkové naši, chceme příti os»duím, aby spolu s námi to opatrovali. Předložili jim, aby mimo starobylý řád nic před se nebrali. Což jim na nedostatku při tom slavení, mimo to víme. Ne- rozumí, než že to jednou hlavou jde. Odpověď osadních: Co se předně p. mistři stěžují, že by o to usilovali, aby jim v moc kapla Betlimská a důchodové dáni byli, nemyslili na to, nenajde se toho v suplikacf. 126. 1677, 80. dubna. Veleslavínúv kalendá* slr: 236. V pondělí u vigilií sv. Filipa a Jakuba umřela v Praze Anna, manželka Jiřího Melantricha z Aventina; nazejtří v kaple Betlemské pochována. 127. 1578. — Oeconom. B. Z. f. 67. Nejv. úřed- nikim zemským. V. Mtem v známost uvozujem, Ze jsmc podle pofádku starobylého, majíce to v bedlivém uvázení spolu s p. purkmistrem St. M. do kapli naší B. za ka- plana a predikatora vyvolili kněze Pavla Iuvenem Pi- scckého, na ten cas faráie kostela M. B. nad louží. Tejž jest bakalář universí Pražské. 128. 1679. — Rukop. č. 1059 f. 84. (Svědomí mezi knězem Pavlem, predykatorem kapli B. a Matějem pate- rem, vězněm jeho.) Anna, od Ondřeje Zejdle kuchařka, svčdčila: Když sem byla u paní Maruše Styllarový, ten Matěj pater když přišel pro voběd, neměla sem ještě jim vobědu hotovýho, kázala sem mu do světnice. A paní povláčela šaty i řekla, že něco ten pater vzal, cožkoliv. l poslali sme pachole do školy, aby vrátil zase, co jest vzal, nebo sme nevěděli, co jest vzal. Nevrat(-li, Że bu- dem naň žalovat mistru. A ten pater šel do sklepu, kde maso měl, vrátil po pacholeti prostěradlo. — Jiřík An- jelský [viz díl 1. str. 786 č. 11.]: Když Anna, kucharka knčze Pavla, šla z trhu, šla ke mnč nahoru a pater zuostal dole s tovaryšem mým v verštatč. Tu sem mčl tulich Hebnätrejtä stffbrem pobitÿ; délal sem naň aksamítovou pošvu a on mi Matěj pater jej ukradl a vzal. Když He- bnštrejtovic posílali pro tulich, pohřešil sem ho, že žádný nebyl v verštatě nežli pater ten. Potom sem poslal man- želku svou do Betlema, aby ten pater přišel ke mně s paní Annou. I přišel a byl při tom p. Václav Kynter. Pustili sme naň strach, že ho dáme do vězení i pěknými slovy, aby mi škody nepřál, že tu žádný jiný nebyl. Ne- chtěl se poznati. Pan Václav Kynter mnoho mu pfedklá- dal, že prijde k zkize. On pocal plakati a kliti se, aby tvári boží neviděl a aby ho ten rozrazil. Když sme 833 tak dlouho s ním mluvili, on se přiznal, že jest jej vzal, že jej má v Betlemě v sklepě pod sudem. A paní Anna šla, přinesla mi ten tuliích a já jej Hebnštrejtovi vrátil a jeho sem propustil. A ona řekla: Lotře, musel si mi pe- nize pobrali. Havel Nunvář, kovář od mostu: Léta tohoto LXXIX po památce sv. Jana Kř. v pátek když sem koupil p. fa- ráři dříví v Podskalí, když sem je vytahati a sváleti dal, poslal ke mně farář kapli B. zvoníka svého patera se dvěma váleči, abych jim od takového dříví válení za- platil. A když sou tí váleči ode inne penize brali, tehdy tajž pater zvoník vsáhl na rohy a vzal mi železnou ruč- ničku, vstrčil ji pod kabát a šel z světnice, Já pak šel za ním, uhonil sem jej na schodech, optal sem se ho: Počkej, co si mi ukradl. A on zapíral, že nic. Já mu sáhl rukou pod kabát i na$cl sem při něm tu ručnici. Dal sem mu lii pohlavky a on pravil: Prosím vás pro P. B., pane otče, nebíte mně, nebudu, pokud živ, krásti. Já pak asi sedmkráte uhodil sem jej tou ručnicí přes hřbet; až před duom vyhnal sem ho, což jest nemálo lidí vidělo. V tom mi prchl. Potom sem poslal ku p. faráři kuchařku svou oznamujíc po ní, Ceho se jest dopustil pater zvou(k jeho. V tom přišel p. farář jeho žádajíc mne, abych v tom za zlý neměl, že jest on jemu Loho neporutil; dévaje mi na vüli, chci-li ho do vězení dáti, Ze on mi nezbraüuje. Oznámil sem mu, nechť sobě jinde hledá, že jemu toho posměchu nepřeji. Mikuláš Silar truhlář, měštěnín Nov. M. Pr.: Ně- kterého dne pominulého přišel sem do Bctlema ke knézi Pavlovi, tu sem od něho byl pozván k stolu. Při tom stolení žaloval mi kněz Pavel na Matěje patera, někdy zvoníka svého, že jest mu kradl i Anně, kuchařce jeho, a některého doe že jest šel týž pater s Annou, kuchař- kou jeho, Ze jest ukradl tulich Anjelskýmu. A když jest o témž tulichu oznámil týž pater, že jest jej schoval na faře mezi sudy v síni; když sou takový tulich hledali, našli jej. Tolikéž při tom tulichu našli sou truhličku všecku železnou a co komu rozprávím, žádnej se k ní nechce znáti, nevím, čí by byla. A já, slyševši, že o truhličce železný rozpráví, zpomenul sem na svou (ruhlicku a my- ráře, aby mi byla ukázána, což na žádost mou hned se tak stalo, že jest ji p. farář na stůl přinesl. A já s vc- likým podivením pověděl sem, že jest to truhlička má vlastní, divím se tomu, kteruk jest on k ní přišel, nebo jest se velmi víceji ztratilo. A p. farář proti tomu řekl: Víte o tom dobře, že sem ho k vám po potřebách svých několikrát posílal i se mnou u vás bejval, a to jest ji vždy některého času musel vzíti. Vaclav Ceček svědčil: L. LXXVIIL, to v paméti mám, Ze sem byl kostelnfkem u sv. Jiljí, přišel sem do školy a succentor a žáci stěžovali sobě, že se jim tratí v komorách knihy, košile, třevíce. A tak měli v domnění Matěje patera, že sou ho pacholata vídali, že jestli lezl voknem do succentoro y komory. A sem tomu nechtěl věřiti, aby v tak nebezpečným místě měl tam do tolo okna vlézti. Když sem přišel do školy, zavolal sem suc- centora a některý žáky nahoru mezi komory, tak sem já Matějovi paterovi kázal, aby nám ukázal, kterak by mohl do toho vokna vlézti. Když tam vlezl, ihnedky v komoře dvéře odevřel. Tak sem já jeho z toho trestal, aby on se více toho nedopouštěl. Jestli že by se žákuom co více tratilo, že ho dám do šatlavi a že jej k skutečnému tre- stání přivedu. A on se nechtěl v ničemž přiznati, aby on to měl bráti, což ho jedny v domnění měli. A víceji aby do toho okna nelezl, jemu sem přikázal. 105 

Strana 834
834 Mikuláš Smolík zlatník, rychtář městský: Když jest mi kněz Pavel Písecký, kazatel Betlimský, právo dal na Matěje, jinak Soukala, oznamujíc mi, že jest mu po- bral více než do XL k. gr. m., pro tu krádež aby vzat do vězení byl, chodíce několikráte pro něho do Po- pelařova domu podle Plánských a tu sem jej z toho domu vzal. A ležel tam pod stolem přeschovávaje se přede mnou. Jindřich Gerie: To v své paměti mám, že jest se mne dožádala sestra zvoníka od sv. Jiljí, který na tento čas v šallavě sedí, pro vářek zlodějství, abychom došli k knězi Pavlovi, faráři B., a s ním přátelsky promluviii, proč on na něj nabíhá, i též kuchařka jeho a co jest jemu nebo jí pokradl, že by ráda o tom věděla. Na žádost její tak sem učinil, že sem šel s Petrem, strejecm svým, a když sme přišli na faru Betlimskou k knězi Pavlovi faráři, jemu sem se opovčděl, aby nám za zlý neměl, proč sme k ně- mu v poselství vyžádání. Pověděl, že nám za zlé nic nemá, abychom oznámili, co nám zapotřebí jest. Tu sem jemu oznámil: Ctihodný p. faráři, jest tato žádost na nás vlo- žena od sestry toho zvoníka, Matěje Soukala, že byšte tam nabíhati měli i též vaše kuchařka, o něm mluviti, Ze by vám nějaké peníze pokradl, co byšte toho mluvili, abyšte nám oznámili. Ze ona takovejch peněz u něho neviděla. A v tom jest kuchařka knězova, stará žena, vc- šla do světnice, ptala se jeho p. faráře, co cheeme. On jí oznámil to, což předcešle v tomto svědomí oznamuji. I takž jest on nám to za odpověď dal, že jest tu k němu na faru chodil a tu že jest jemu posluhoval a že na žád- ného jiného domnění nemá než na něho a na jakous kuchařku. Z těch dvý Ze jest je musil vzíti. Neb jest jednomu pánu ukradl tulich a komusi kord, ručnici, tru- hličku. Tak toho mnoho vypravoval, čehož všeho v pa- mětí nemohu míti. A ona jest nějakou truhličku přinesla, nám ji okazovala. Tak mi snáší, že sou v ní nějaké hře- bfky byly a len. Oznumovala táž kuchařka, že jest to na- šla za nějakou truhlicí a že jest to on musil schovati, žádnej jinej. A přinesla také peníze v šálku v několika uzlících zavázaných, bylo jich pět nebo šest, a z těch uzlíků že se jí jeden ztratil na groších po 12 krejcařích marcellích a že jich bylo okolo 7 k., že jest sobě tak pomalu nachovala a že jest na žádného domnění neměla, než na p. faráře, že jí on to ubírá. Ze se spolu hádali. Zádajíc nás za to, abychom mu předložili; má-li je, aby je zas navrátil, a nechce-li, 7e ho dadí, kde ho dostanou, do vězení. Tu sem jim já proti tomu za odpověď dal, že jest snadno jednoho do vězení dáti a nařknouti, po- kudž jistý věci neví, an popadne člověka s jistotou, má dosti činiti. I předpokládajíc sám o sobě jim, co jest mi se od mého čeledína stalo, jak jest mi kradla i s jistotou byla postíZena, a s tou Ze scm dosli těžkostí nesl, a vy že tu cizí věci na sebe berele a nám oznamujete, 7c jest jiným bral a kradl, že dostatečně nevíte. Než kdybyšte věděli, že jest vám jistotně bral a s jistotou naň ho vě- déli přikročiti. Než pomněte na mně p. faráři, že těž- kosti neujdete, dáte-li jej neprávně do vězení. A on pravil p. faráf, Ze jej dá zmuéiti. Já proti tomu: Nevíte, do- pustí-li vám toho, pokud naň neukážete. A on vždy pravil, že musf néjaké (alešné klíče jmíti; že mu uměl truhle odmíkati. S tím sem jemu více nechtěl nic mluviti, neZ když sme měli odjíli; ptal se nás, kterak nám říkají. Vzav3i jakés knížky, sobě nás poznamenával. A tu že nám nemá za nic za zlý, proč sme k němu přišli, prosíc nás, budem-li ho moci kde dojfti, abychom mu předložili, bude-li je jmíti, aby ty peníze zase navrátil jeho kuchařce. S tím sme odešli, vinšujíc mu se dobře míti. XXX. Betlemské udm. — Č p. 255. Kaple Betlemská. 129. 1580. — Rukop. č. 1135 f. 56. (Knèz Pavel z Betlima s Matějem Páterem.) Jakož jest kněz Pavel Iu- nonis, predikator kapli Betlimské, ptipravil do vézenf Matéje Pátera, jinak Soukalu, nékdy čeledína svého ne- věrného, vině ho z toho, kterak on, jsa při něm zvoní- kem, nevěrně a neprávě mu sloužil, majíce nějaké ná- stroje truhly mu odmýkal, peníze bral jemu i jeho ku- chařec a když na něj strach pouštěli, on maje zlé svědomí a zle se čije, pryč utekl. Proti tomu od Matěje za odpo- věd dáno, aby on jaká instrumenta nenáležitá míti a jimi truhly odmykati aneb nějaký peníze pobrati měl, tomu zjevně a patrně odpírá. <- Tu p. purkinistr a rada — vypovídají: Poněvadž kněz Pavel — obviniv Matěje Pátcra, že by jemu a Annč, kuchařce jeho, truhlu odvírati az ní peníze bráti měl, toho jest dostatečně neukázal, z té pří- činy on Matěj na ten čas od té žaloby se osvobozuje. Ale že jest se on Matěj v městech Pražských některých krádeží dopustil, z těch příčin jemu Matějovi se nalézá, aby se z měst Pražských do třetího dne vybral, jich prá- zen byl a do nich se více nenavracoval. Act. fer. 1V post Oculi, 180. 1580, 19. listop. obiit clarus pictate, virtute et doctrina praestans d. Gcorgius Melantrichus ab Aventino, civis, senator et Lypographus Pragensis, aclatis suae anno 69. Sepultus in sacello Bethleem. Dc co loh. Ros. Sutic. sic in cenotaphio : Rozdalovicium primas mihi pracbuit auras, Praga domuni, natos, rem, thalamum ct tumulum, Vixi ncc vixisse pigct me, tola dco nam Et patriae el musis vita dicata mili est. Evulgare bonos plebique scholisque libellos llacc mea praccipue curaquc resque fuit. Bacca mihi testis doctrinae Jaurea nostrae: Virtutis stemma csl; curia consilii. Tu mibi, cui vixi, tu, quem moriendo vocavi, Da rcquiem in regnis, rex pic Christe, tuis. 131. 1581, 19. &Cervna. Oeconom. B. 7 f. 44. V pl- nosti rady vstoupili pp. mistři před p. purkmistra a pány žádajíce, aby jim privilegia kapli 13., kteréž zadržány byly od kněze Mistopola a po smrti jeho na rathouz sta- roměstský vzaty, navrácené byly. Taková všechna instru- menta jsou vzata zase a od pp. mistrův do Veliké kolleje přinesena i schována. 182. 1681. — Tamléž f. 112. (Suplikace k Rudol- fovi 11) — Ctihodný kněz Pavel luvenis, kazatel někdy v kaple naší B., do města Sedlčan na děkanské místo — se jest odcbral — kdez my, jakozto collatorcs, jiného kazatele sine obrali — kněze Jiříka Lidického, faráře na ten čas v IIořejších Nehvizdech. 138. 1582, 19. června. Rukop. č. 2136 f. 221. Zyg- mund Zoubek jinak Kunáč a p. Mikuláš I'ejfar od koší- kuov, páni radní od p. purkmistra pánův nařízcní, při- znali se, že jsou na místě a k ruce lýmž p. purkmistru pánům 100 k. gr. č. kšaftem od někdy Kateřiny Tábor- ské, pozuostalé po Janovi Táborském 7 Klokotské Hory vdovy, k kaple Betlimské odkázaných přijali. Act. (er. 111. post Viti. 134. 1682, 14. srpna. Occonom. B. 7 f. 121. (Nej- vyšším úředníkům zemskÿm.) — У. Мет v známost uvo- zujeme, Ze jsmc — spolu s p. purkmistrem $t. M. Pr. — do kaple na&í B. za kaplana a predikatora -- vyvolili kněze Jana Kostcleckého, na ten tas fardfe v Libezni- cích, poněvadž ctihodný kněz Jiří, kazatel a predikator v kapli naší B. — do města Cáslavě: na děkanské místo — sc odebral —. 

Strana 835
XXX. Bellemské nam. — С. p. 255. Kaple Betlemska. 136. 15684. — Oeconom. B. 9. Příjem důchodův a platů k kaple B. náležitých, kteréž jest k sobě přijímal někdy mistr Václav Zelotín z Krásné Hory v rozdílných letech, když predikatora nebylo, od r. 1680 Galli až do 1581 Georgii, to jest od toho času, když se kněz Václav Berešovský na faru B. vst$hoval. Nachází se, že počet držán byl — za rok 72. 73. od p. Václava Krocína, též druhej 2. Juli 1577 — od p. m. Václava Zelotína za rok 74 sv. Jiří, 76, 76, 77 až do sv. Jiří 78. Potom léta 78 za predikatora uveden pri času sv. Jiří jest kněz Pavel Iuvenis Písecký a v ní pořád půltřetího léta k sobě platy přijímal. L. 1580 po odevzdání též kapli od téhož kněze Pavla opět p. im. Václav Zelotín přijímal platy. L. 1581 uveden jest při času sv. Jiří — kněz Jiří: Ledecký a v ní až do sv. Havla téhož léta trval. L. 1582 při času sv. Jiří uveden jest do kapli kněz Jan Kostelecký — 1. 1582 po smrti kněze Jana Kosteleckého při času sv. Havla přijal platy p. m. Václav. Kněz Václav Benešovský — do kapli I. 1583 přijat jest. 136. 1684. — Desky zemské lrhový I. 1584. Kšaft Václava Kolína, kde odkazuje k kaple B. na opravu 50 k. gr. č. Act. v pondělí po sv. Jeronymu. 137. 1585, 4. prosince. Occonom. B. 12. f. 86. V pondělí u p. administratora jsem byl s p. m. Janem Crispem a p. Janem Libockym žádajíc od pp. mistrův p. Adama, aby při kaple B. posluhování církevní se vy- konávalo skrze něho; pakli by on nemohl, ale aby do- volil vo to jednati s p. farářem Jilským, Dal nám odpo- věď, že kdyby pro nedostatek svůj mohl, nebylo by třeba jeho napomínati. dotýče, za kterýho jsme žádali; aby on pfisluhovati tu mohl, tomu dovoliti že nemůže, a on Kašpar že má dosti velký kostel, do kterýho se mnoho lidí sjíti může. Potom co se vosadních dotýče, že by ouřada jeho při nějakém pohřbu neušetřili, ale nějaký příkrov k sobě přijíti měli, když jest pak od p. Jana Libockýho na místě vosadních taky žádán byl, že jestli že to na nějaký nedorozumění jest, může se jináče opatřití i s náhradou —. Potom šli jsme Żadajice, jakż jest toho poodložil do dnešního dne, aby dal laskavou odpověď. Dal takovou, že dnešního dne měl to v uvážení s pp. konsistoriany, že to nikterakž býti nemůže, aby knězi Kašparovi, faráři Jilskýmu, mohlo býti dovoleno tu v kapli B. přisluhování, poněvadž on ne jedno, než troje příisluhování lu při faře domácí má. Ale že by se u něho tak snášelo, poněvadž mohl by míti a ví o nejednom, ale vo třech kněžích, z kterýchž by moll některého za kaplana míli, však tak, aby jemu pp. mistři rejstra těch důchodův složili a oni aby věděli, co by inčli za svou práci a jakou mzdu bráli. K tomu jsem při- pověděl, aby některýho z těch kněží jmenoval, že bychom уопёт pp. mistrům zprávu uciniti chtěli. tomu, Ze na len čas není potřebí jeho jmenovati, než když pp. mistři strany těch rejstr vydání přijmou, že on taky jeho oznámí. S tím jsme odešli. Potom u p. primasa když to bylo oznamováno, mluvil p. primas: Poněvadž nemá nic stálého býti, aby raději se takovejch nalepki zanechalo. A pp. mistři měli by na to jinačejší pozor mfli a że vod Mystopola žádnejch stá- lejch kněží pii ty kaple nebejvá a někdy rok, dvě lítě žádného nebude. A tak vod toho času počítajíc ta léta, v kterejeližto kněží tu nebylo, na 7 neb 8 lel Ze by se ¢isti mohlo. A v těch letech oni vosadni vo žádných dů- chodich, kdo by je přijímal, nevědí. A mohl by prej někdo nějakou jiskříčku nahoru donésti a někoho něčím nad- chnouti, że by se to i J. Mu C6, jskożto prednfho kol- Jétora, «nohlo donésti a co by tu potom z toho poślo, Co se pak ctihodného kněze Kašpara | On zase proti | 835 snadno by mohl jeden souditi. A protoż że by dobře bylo, aby nějaký srozumění s vosadními a pp. mistry mohlo býti. Strany tobo pohřbu pravil, že by o tom nic nevěděl, ježto p. Jan Libocký dával zprávu, že nejprv psaní k němu přinešeno bylo, a on Jiříkovi Cečkovi že jest o tom poručil a s administratorem vo to jednati kázal. — S tím jsme odešli, 188. 1586, 22. kvétna, Veleslavintiv kalendář str. 280. Umřel v domě řečeném Ráj v St. M. Pr. Mikuláš Karyk z Rezna a na Chvalách. Pochován v kaple Betlém- ské, k nížto dva tisíce k. m. odkázal, aby za ně koupen byl plat pro predikatora a kněze pod obojí způsobou. 139. 1587, 26. června. Oeconom. B. 12. f. 137. U p. administratora i osadních sv, Jiljí objednáno, aby kněz Kašpar, farář sv. Jiljí, v kaple B. třetí neděli poslu- hoval. A za čtvrt leta tu jemu IIIT k. bez ortu ddny jsou na ten způsob, když druhý kvartál vyjde, že jemu po vy- jití jeho mají potomně vždycky peníze skládány bejti, do- kavadž by pp. mistři faráře jistýho neměli. Začal tehdy v nedělí nejprv příští sloužiti a odtad má se počítati, 140. 1588, 27. května. Tamlež f. 154. Dva jsou vyslání z prostředku p. purkmistra a pánův Si M. Pr. p. Jan Mazánek a p. Melichar Haldius, a p. Jan Libocký [z vosadních] a já s p. m. Trojanem na místě pp. mistrův k p. administralorovi za tou příčinou, aby se s ním rada vzala o do té kaple B. uvedení a to z pficin těchto: První, že tu žádného učitele není, pročež pp. mistři ve- likou na sebe od p. purkmistra, pánův tak i od obecního lidu domluvu mají a v takovém důmění jsou, jako by tu svého užitku vyhledávali a co náleží k té kapli, sobě oso- vali. Druhé, platové od mnoha let k té kaple náležející se nevykondvaji a vybírati nemohou, protože každý se tím zaslírá, že tu žádného kazatele není. Třetí, že klenutí té kapli všeckno se trhlo, na spadnutí jest. Však poně- vadž se tu služby boží nekonávají, žádný nechce z té pří- činy na to stavení pomoci чёт. А protož poněvadž p. administrator nejednou — ozejvati se ráčil, že by hod- ného a dobrého muže pp. mistrům šikovati chtěl, že jeho za to přátelsky žádáme, aby nám ji jmenoval, že bychom ji za třetí osobu podle privilegium do volení po- jíti a byla-li by, předně, v tom vůle boží a řádné vyvo- lení té osoby, že by ji J. Mti Cé presentovati chtěli. Za odpověď dal toto p. administrator — že krátce ta obširná řeč vic jiného v sobě neznamená, než to, jakoby jste řekli, abych se vystěhoval odtud, Że mne trpětí nechcete. Co se pak zadržení platův dotýče, než jest tu 4 léta a že sobě nikdy toho nestěžovali. AnobrZ že páni mistři takové platy vybírají; nač je pak obracují, že se o tom ueví. A pončvadž tato žádost naše velikého uvážení po- třebuje, že ji spolu s konsistoří povażiti a pp. mistrům odpověď dáti chce. Tomu zase p. m. Trojan odpověděl: Aby nás p. admi- nistrator v takové důmění nebral, jako bychom jeho od- tud polítovati chtěli. A co se vybírání platu dotyce, aby malý peníz k svému užitku obraceti měli, že se toho ne- lekají, nýbrž že hotovi jsou, buď to třebas dnes, pořádný počet p. purkmistru a komu věc náleží, učiniti. K tomu opět p. administrator: Nepřevracujte pp. mistři mé řečí. Nepravím pak, abyšte to k svému vŻilku obraceti móli, než kam to dáváte, že se o tom neví. Vím já, prý, že vás ta suplikací, kterouž jsme na p. Cáslavského a na ty żaky k J. Mu Có učinili, hrubě bolí. Ale jakž jest nám pak kolivěk, však jsme administratorem, můžeme, na které chceme, faře býti, žádný nám toho brániti nemůže. Zjed- nejte mi to u J. Mu Cé, ať jsem z tohoto úřadu pro- puštěn, já hned, třebas tento tejden, toto místo uprázd- 1059 

Strana 836
836 nim a ani o Prahu hned nic nestojím. Pokudž byla svor- nost a pp. mistři s kněžími se srovnávali, že bývalo dobře. . V. m. Trojan proli tomu, Ze jest on při p. bakaláři Câslavském a mládenci jeho slál, že jest učinil z poru- čení p. rektora universilatis a to spravedlivě, poněvadž jsme my při svém knězi stáli, že tato universitas jest po- vinna podlé spravedlnosti sua membra defendere. A co se víry dotýče, poněvadž jest den boží, Ze my za tou příčinou jsme nepřišli, bychom sec o víru hádali aneb něco jiného předse bráti měli. A tak s tím jsime rozcili. K dání odpovědi žádný jistý den není jmenován. 141. 1588 v Gervnu. Missiva 1586-89 f. 51 v ar- chivu arcib. Was die Amlsleute der Kirche und Kapelle in Bethlebem in der Alten St. Prag zur Besserung und Auferbauung derselben an lhr R. K. M. supplicando be- gehren thun, habe ich aus mir überschickter Supplication vernommen. Und ist hierauf mein Gutachten, dass ge- dachte Amtsleute für sich selbst bej denen von Farlen- bach, deren Vater denn allda begraben, suchen, werden sich gebührlich in dem zu verhalten wissen. 142. 1688, 21. září. Oeconom. B. 12. f. 160. L. P. 1588 na den sv. Matouše ap. a ev. stala se smlouva celá a dokonalá mezi p. purkmistrem a pány mistry z jedné a s Jindrou a Syxtem miynáři z strany druhé a to taková, že napřed jmenovaní mlynáři přijali k sobě to, že chtějí kapli Betlemské krov, kterýž se rozlízá, i klenutí, kteréž se vydírá v trámoví stále a pevné sláhnouti, a to do vá- noc, maje XX pacholků sobě na pomoc. A p. purkmistr a páni mistři za takovou jejich práci připověděli jim půl- třetího sta k. dáti bez všelijaké překážky a protahu. Při té smlouvé byli tito: P. m. Kristian z Koldína, t. & p. purkmistr, p. m. Marek z Florentina, probost t. C. kolleje Veliké, a p. Jan Libocky, mé&ténín St. M. Pr. 143. 1689. — Oec. B. 7. f. 214. K&aft Kateriny Táborské, která odkázala kapli B. 200 k. gr. č. 144. 1589. 2. května. Tamléz f. 226. Jan st. Li- bocký z Libé Hory, ouředník kostela B. — jménem osad- ních koupil 10 k. 46 gr. 4 den. m. ročně od Václava Vacka z Růženého na gruntech viničních — za 170 k. m. (Tomn bylo odpíráno.) 146. 1589, 4. куёта. Оесопот. B. 12. J. 172. Jakż jsou pp. osadní při B. 100 k. m. k sobě pod jménem kostela B vzali a plat viniční nějaký koupili bez vědomí pp. mistrüv, jakž zpráva se dnešního dne stala, a krovy vždy víc a víc scházejí, a již vo loket postoupil, dvě osoby vyslány jsou, že pp. mistři tomu nijakž místa dáti nemohou a velkou stížnost na tím mají, aby jaké smlouvy k tomu zádusí bez dovolení a zmínky o nich činiti se měly a peníze jinam, nežli k opatření kostela v potřebě takové se obracely. 146. 1589, 6. září. Tamléz f. 175. P. Jan Libocky povolán před pp. mistry za tou příčinou, že by pp. mi- stři na nějakém nedorozumění byli strany zápisu o pla- tech koupených k kaple B. a v něm nedostatek některý se nacházel, totiž to, že o pp. mistřích zmínka žádná se v něm neděje ani o penězích, za které jest koupen ancb komu by k ruce koupen býti měl plat takový. Oznámil, že jest k zápisu takovému předešle pp. mistrův hledal, ale žádného dostati nemohl. A tak na pospěch zápis se stal bez dotčení pp. mistrův, poněvadž jest p. perkmistr učiniti toho nechtěl, aby měl o nepřítomných zmínku jakou učiniti. Dále jakž se oznamuje, že by pp. mistři chtěli pořad práva zachovali, toho że se nic nestrachuje, a nic méné k tomu dovoluje rád, aby nedostatkové ta- kovf napraveni byli. XX... Bellemske ndm. — ©. p. 255. Kaple Bellemskä. 147. 1590. — Rukop. č. 2179 I. f. 38. Jan libocky z Libé Hory, úředník kapli BetWemské, priznal se, že jest k též kaple Betlemské vedle kšaltu neb. Wolfa Nuß- nýře přijal 6 k. m. Act. fer. VI. post Epiph. 148. 1590, 21. května. Occonom. B. 12. f. 189, Byl jsem (m. Adam Rosacius proboši) s p. m. Václavcin Vía- verynem v D. v kostele pod krovem ohledávajíc, co sc tam dělá a jak se krov opravuje. Dělníci tehdáž tam jedli; kostelník nám okazoval, co se aż posavad opravilo. 149. 1590, 6. Gervna. Rukop. ć. 2018 [. 60. Váni starší tři mistři učení Pražského kolleje cís. Karla IV., jinak Veliké, odpírají tomu zápisu lrhovemu, klerymż Václav Vacek z Růženého, měštěnín St. M. Pr., přiznal se, že platuov ročních na vinicích, zahradách i polích jemu náležejících sumu 10 k. 46 gr. a 4 den. m. prodal jest ouředníkuom a vší osadě kostela kapli Bctlemské v St. M. Pr., tak pravíce dotčení tři pp. starší mistři též kolleje Veliké, že jest on Václav Vacek jmenovaným ouředníkuom i vší osadě těch platuov svých prodávat ani také oni áredl. níci i všecka osada lýchž platuov sami o své ujmě a sobě sami k ruce že sou bez vědomí jich pp. m. starších ku- povati a na ně sobě téhož zápisu učiniti dáti neměli a nemohli. Kteréhožlo odporu příčiny v času právním před- Jožiti a k nim, kohož náležeti bude. obeslati dáti chtějí. 150. 1590, 13. července. Oeconom. B. z. (Suplikace Rudolfovi II.) V. Mti Cé v známost uvozujeme, že když jest předešle — kněz Václav Benešovský, toho času farář Prosický, za administratora pod obojí přijímajících, od V. Mti Cé volen jsa, dostal se za faráře k sv. Martinu v St. M. Pr. a tu nemoha pro nedostatek svého zdraví v církvi páně pracovali, nás se jest dožádal, abychom jemu popřáli bylu na faře v kaple B., jakož jsme pak tak učinili. I pončvadž nyní z té kapli jinam se stěhuje a ona bez kazatele a správce duchovního býli nemůže, my přijavše sobě ku pomoci p. purkmistra St. M. Pr. tři osoby jsme vyhledali a zvolili, jmenovitě kn. Tomiisc, faráře u sv. Vojtěcha v Podskalí, kněze Jana, faráře u sv. Stěpána Vel., a kněze Václava, kterýž nyní v domě xvćm u sv. Vojtěcha vy Nov. M. Pr. zůslívá. — Jest naděje, kdoby se koliv z nich tam do kapli B. vedle milostivé vůle a konfirmací V. Mti Cé dostal, že se luk, jak na křesťanského kněze náleží, chovati budce. (Konfirmován 22. září Tomáš Nigellus.) 151. 1690, 16. července. Zumléž f. 194. Spolcèné rozjímání bylo mezi pp. mistry o kaple B., poněvadž kon- sistor jest obnovena a administrator: tento: prvnější tu snadno zůstane, měl-li by jiný predikátor volen býti. Dic- tum, aby s pp. přátely se o to rada vzala, zvláště o p. purkmistra, měl-li by k radě připuštěn býtí a do kolleje přijíti. — Ve středu po Rozesl. sv. ap. Sli jsinc k p. purk- mistru St. M. Pr., Václavovi st. Krocínovi, jak2 nám k sobé přijíti byl kázal, že se nemůže k nám uprázdniu pro svá mnohá zaneprázdnění a obecní příčiny, a lo za příčinou kapli B., abychme volili tři osoby z kn&stva, z kterych7 by se vybral predikator od J. Mti Cé. Voicni jsou kněz Tomáš, farář u sv. Vojtěcha v Podskalí, kněz Jan, farář u sv. Stěpána Vel., kněz Václav, na ten čas v domě svém u sy. Vojtécha. Electores byli jsme: probost, p. vicerector m. Trojan a p. m. Martin Bachâèek ; étvrtÿ byi p. purk- mistr. Potom ilhned toho dne psali jsme suplikací latinc a česky a ua druhý den ve Glvrtek ukázali jsme p. purk- mistru. Pravil, že něco přidá, co se mu bude vidéti. | ne- chali jsme suplikací u něho, kterouž nám zas nazejtří po- slal, napsav něco na jiném papíru. V pondělí dodali jsme suplikací p. místokancléři, aby ji přednesl tu, kdež náleží. 

Strana 837
XXX. Bellemskć udm. — C. p. 265. Kaple Betlemska. Nebo jsme zprávu měli, že J. M. C. neráčí vychäzeti jiz za týden. |. místokancléř odpověděl, že to rád učiní. Potom v outerý [24. červencej p. Nataniel Hložek při- šedše ke mně do mého pokoje, ptal se na supiikací pře- dešlé, na nížto že jest jeho rukou napsáno prvnější do- volení J. Mti Cé a pp. místodržících. Pověděl jsem mu, že jich nemobu nalézti, že jsem se vtípil hledati takových suplikací hned prve, ale oznámil jsem podle toho, že ještě pohledám. — 7. srpna. Tamléz f. 195. Deliberováno mezi pp. mistry, poněvadž administrator. nově volený chce v kaple B. býti, jak by se proti lomu v cestu vkrotiti mohlo. Dictum, aby se s pp. přátely rada o to vzala, aby administratora nějak od toho odvozovali. — [12. srpna.] Sešli do kolleje Veliké tři pp. farářové, vyšel k nim p. rektor a navrátiv se potom učinil relací, že pp. farářové takto mluvili: Ze p. administralor včera sobě pro ně poslal, aby k němu přišli do Slovan, kdež na ten čas jest u p. opata, kněze Matouše. A tu jim poručil, aby došli k p. rektorovi a oznámili, že jest poručení J. Mti Cé, aby on administra- tor do B. se vstěhoval. Protož že žádá p. rektora, aby poručil, komuž náleží, uvésti ho do kapli B. a kostel mu otevříti. Pak že jim vyslaným na to odpověděl p. rektor, že to k němu nepřináleží tak, jako těm, kteří v této kol- leji Veliké bydlí, že to chce jim oznámiti. 1 žádali brzké odpovédi. Proto co tu pp. mistři chtějí učiniti, propo- noval týž p. rektor, aby na to pomysliii. A oznámil, že jim pověděl, że prv býval ten dobrý řád, že pp. mistři uvozovali p. rektora, když přišel dekret od J. Mti Cé, že tulo pak nyní že není žádný. P. vicerektor m. Trojan připomínal, že p. administrator prvnější připověděv klíče nám odvésti, toho neučinil. Nebo jsme ho byli za to žá- dali některý den před jeho stěhováním z fary, aby vám to dal věděti, kdy se postěhuje, aby klíče odvedl. Onpak skrze svou kuchařku odvedl klíče jednomu staršímu tu v Betlemské faře. Pak že mu se vidí, aby se rada s pp. přátely o to vzala, jako s p. Václavem DBudovcem, s p. m. Matějem a s jinými, a aby se tu nic necinilo prv, neż by byl dekret J. Mti Cé —. Dictum: Aby pp. přátelé dnes po neśpore sešli se do kolleje a tu společně ozná- mili své zdání; p. purkmistru aby se to také v známost uvedlo. — [18. srpna.] P. dr. Jiřík a p. m. Matěj dožá- dání jsouce od pp. mistrův do kolleje, kdež p. rektor oznámil příčinu sjití, že v sobotu pominulou p. admini- strator poslal tři pp. faráře za tou příčinou, ut supra. Postea intervenit. d. m. Daniel Adamus. P. m. Mat&j oznámil své zdání, aby se p. administratorovi dala taková odpověď, že pp. mistři podali suplikací, na niž žádné rc- solucí nemají, pak že nemohou nic před se vzíti, P. dr. Jiřík: Ze p. místokancléř ozuámil, aby ho pfedse tam pustili do toho sv. ITavJa, aby bylo dobré piátelste(. P. m. Daniel: Aby tak mluveno bylo p. administratorovi, Ze pp. mistři nesoudí ho za nehoduého, aby neměl dosti učiniti tomu predikatorstvf, nez oni v suplikacf nékterÿch osob J. Mti Cé podali a odpovědi žádné nemají. Než když odpověď míti budou a J. M. Cá jim bude někoho tu konfirmovati, Ze oni tak poslušně se zachovati: chtějí i a s p. administralorem dobré přátelství míti. P. m. Trojan pripomenul, że co mistokanclet nńm mluvil, že žádné resolucí nebudeme míti, dokudž administrator nebude míti nójakć fary; dal sentenci, że jak p. Daniel, smejśli takć on. — Zaviíno na tom, aby dva pp. mistři došli ku p. adininistratorovi a jemu takovou odpovéd oznámili. A tak jsme my šli po vobédé do Slovan a tu mlaveno jest od p. m. Trojana tato slova: V. M. důstojný pane admini- strator milý. Jakož jsou dne sobotního minulého někteří 837 pp. farářové Pražští u ctihodného p. rektora učení Praž- ského byli oznamujíce, že jsou k němu Vaším jménem odesláni, kdež žádostivý býti ráčíte, aby klíče od kaple B. vám odeslány a dány byly, že tam byt svůj míti mí- níte, poněvadž by i J. Mti Cé v tom milostivá vůle i také poručení býti mělo. Načež týmž pp. farářům od něho p. rektora oznámeno, že to v moc jemu nenáleží ; však k žá- dosti jejich že chce lo pp. mistrům, kterýmž náleží, v zná- most uvésti, Jakož pak tak učinil. Klteřížto majíce své společné shledání a o lom rozjímání nás k V. Mti ode- slali a služby své s vynšováním všeho dobrého v tomto novém ouřadu vzkázati a piátelsky oznámili a predloziti poručili, že jsme předešlého času, teď před některou ne- dělí, podle privilegií a vejsad té dotčené kaple B. s po- ctivým p. purkmistrem Stu M. Pr. volili tři osoby z cti- hodných kněží Pražských a t&ch poznamenanÿch J. Mu Cé podali, poníženě žádajíce, aby ráčil J. M. Cá z nich za predikátora potvrditi. Načež ježto odpovědi od J. Mu Cé dáno není, ale jest ta naděje, že se prodlévati nebude. A když se to stane, na jiném pp. mistři nejsou, než aby ten predikator a kaplan, jakž dobrý řád od starodávna se v tom zachovává, uveden byl., Vejše také zpráva se vůbec činí, že Jste ráčili k času nejprv příštího sv. Havla jisté místo a faru k budoucímu svému bytu oblíbiti a obrati, protož aby z budoucích těch nějakých všelijakých, buď nepokojův nebo těžkostí, sjíti mohlo, a dobré přátelství mczi V. Mlí a pp. mistry bylo, zvlášť při tomto novém úřadu a důstojenství, potom také budoucně trvati mohlo, žádají até naděje jsou, že se v tom všelijak spokojiti ráčíte A pp. mistři na jiném nejsou, než všeliké dobré přátelství k V. Mu, jako i k předešlýmu p. administratorowi, cho- vali a prokazovati. Na tuto řeč p. administrator dal odpověd krátce, že by se nenadál, aby neměl toho użiti, że jen do sv. Havla chtěl by tu býti. Item že volení těch kněží nemělo býti bez něho, poněvadž jest administrator od J. Mti Cé vo- lený. Však poněvadž ta věc zůstává na J. Mti Cé, že jest v tom spokojen. — 17. srpna. P. m. Marck přišedše do kolleje a svolav pp. mistry oznamoval, że opłt p. administrator obnovil svou žádost u něho, aby mu dosazíno bylo bytu v B. jen do sv. Huvla, a pfimlouval se tyż p. rektor, aby tak učiněno bylo. A dnes se žádá odpovědi, zítra že po- jede do Jistebnice, kdež své věci má, aby je sem přivezl. Dictum: Aby mu se tak odpověď dala, že pp. mistři do- volují a aby na p. administratora žádost vložena byla, aby pp. mistrům nápomocen byl v tom, aby inohli odpovédi na svou suplikací dostati od J. Mti Cé a některého z těch tří kněží konfirmovaného míti. — Toho dne [18. srpna] dali jsme klíče p. administratorovi od fary Betlemské a od pokojův a žádali jsme, aby žádnému jinému jich nedával při času sv. Havla, než nám. — V pondělí po sv. Matouši [24. záříí] byl jsem s p. děkanem p. m. Jancm Kernerein u p. faráře Podskalského, kněze Tomáše. Kdež jsme jemu vokázali odpověď J. Mti Cé na naší suplikací o predikátora kapli B., v kteréžto odpovědi J. Mu Cá konfirmovati nám ráčí téhož kněze Tomáše, na něhož jsme tu tehdáž žádost vložili jménem pp. mistrův, aby to k sobě přijal a od času sv. Havla predikátorem byl v též kaple. 1 přijal to k sobě s tím doložením, že žádá pp. mistrův, aby jeho vochraňovali. -- Eodem die [15. října] p. predikátor kněz "Tomáš okolo 20. hodiny jest uveden do B. O dva stoly byla hostina. Jídlo se strojilo u p. Jana Libockyho. 

Strana 838
838 152. 1590 (v listopadu). Tamlěž f. 239. (Stížnost proti Tomáši Nigellovi.) Na V. M. Cou vznášíme, kterak těchto dnův pominulých ctihodný kněz Tomáš, kterýž nám podle jisté fundací konfirmován jest, odpuštění žádného nevzav, na (aru sv. Michala v St. M. Pr. se vystěhoval a fary pusté nechal, ježto když u velikém počtu dobrých a poctivých mužův solemniter do též kapli uvozován byl, rukou dáním p. Václavovi Kamarytovi z Rovin. radé nad apelacími zřízené, na místě p. purkmistra St. M. Pr., pro- bošta a mistrův starších kolleje cís. Karla 1V. připovídal, že kdyby předně vůle boží a jeho v tom nebyla, časně a pořádně odtud odstoupiti a klíčův žádnému jinému mimo probošta a starších mistrův odvésti nechce —. Ač | pak dal se slyšeti, jako by se nad ním žádný pozor dr- žeti a žádného opatření svého od probošla a mistrův míti neměl, ale však vše se jináče nachází. Nebo bned dru- hého dne lidé ve vsí Dobříčko jemu v poddanost jsou uvedeni, anobrž od nich VI k. 60 gr. a od nás X k. přijal. K tomu objednali jsme mu od p. administratora posluhování u sv. Pangrácí. Nadto vejš tulo nedéli mi- nulou XX kop sme mu dáti chtěli, ale on tím vším od sebe strčil, od nás jich přijítí nechtél. Protoz V. Mti Cé žádáme — že — knězi Tomášovi milostivé poručení učiniti ráčíte, aby se zase do též kapli B. přistěhoval. (Místodržící ústně Toméási Nigellovi poruéili, aby sc vrátil.) 163. 1591, 81. července. Oeconom. B. 12 [. 227. Ráno po deváté hodinč byl jsem s p. in. Bacháčkem u p. primasa, aby sobé den zvolil a hodinu o predikátora do kaple B. dosazení. Oznámil, že on nyní toho učiniti nemůže, poněvadž všecky kollatury jsou p. purkmistra pánův. Až to přednese pánům svým a až jakž snešení mezi nimi jest, dá-li P. B., k pátku budou pp. mistři do do rady povoláni o vyřízení počtů k kapli B. přináleže- jících. Tolikéž že se tomu diví, proč jsou pp. mistři od kostela klíče vzali, poněvadž vždycky prve kostelníci a vosadní je jměli. On pak kdež jest jaky funus, Ze jest poručil, aby k nám vo klíče nechodili, než sekerou zá- mek srazili a zvonili. Co se tkne platu z těch dvou tisíc [Karykovských], poněvadž tu pp. mistři nic nemají, že by se dobře spokojití mohli. On sám že jest v jedno místo byl povolán a takový plat objednal, P. purkmistru pánům to přináleží, aby se o to starali a ne my. Ten kostel pro vaše opatrování že by dávno padl. A protož že jináče se to vše spraviti musí, aby jeden každý věděl, co má spravovati. My pak majíce jiná zaneprázdnění, o spustlé kolleje aby rač opatrovali. Sám od svý osoby že oznamuje, Ze ta fundací nic není, kterou ту se honosíme ; prolo nejprvé, Ze na malou kaplici, která prve byla, se vzlahuje. Druhé, že ten kostel s pomocí p. purkmistra pánüv jest vyklenut na peníze odkázaný a až posud že jim nějakých 6 k. vychází odtud. Třelí, že !a fundací není od žádného krále stvrzena a tak že nic neprospívá, poněvadž ani jejich privilegia (o kterýchž potvrzení se nyní starají) od cís. Maxmiliana a Ferdinanda málo jim jsou bez potvrzení prospěšná. Radí pp. mistrům, aby svýho ustoupili a to, co jim nenáleží, na sebe nebrali. Ze skrze naší nepevnost, nejednání predikatora ustavič- nýho p. administrator na kostel B. a u Božího těla uká- zal, poněvadž jsou prázdny, aby jeden z nich J. M. C. Němcům daroval, kdyby sobě svého kněze cbovati mohli. Ze on uznává toho prvnějšího býti dobrého kazatele, který nyní u sv. Jindřicha jest. Potomně že on ještě po- mysliti chce na některého jiného. Pp. mistři taky aby mysleli. A tak aui dne k volení ani hodiny sobě neobral, Odešli jsme a poděkovali. XXX. Betlemské nám. — C. p. 255. Kaple Betlemská. 154. 1591. 8. srpna. Desky zemské, kvatern relací zelený H. 4. Rudolf druhý oc. Urozený a statečný věrný náš milý. Věděti vám milostivě dáváme, že sou nám slo- vutný Václav Sturm z Hir&feldu, na Komořankách, místo- sudí království Ceského, Jeronym Cejka z Olbramovic na Chvalách a Daniel Sivik z Lukonos na Roztylech, rady soudu nejv. purkrabs ví Pražského, věrní naši milí, jakožto poručníci statku někdy Mikuláše Karyka z Rezna, ty dva tisíce kop m. postoupili a na hotově vyčtli, kteréž jest týž Mikuláš Karyk kšaftem svým pořádným to nařídil, aby za ty peníze plat stálý na vychování při kaple Bet- lemské v St. M. Pr. kněze, kazatele slova božího, jakž týž artykul v kšaftu jeho Mikuláše Karyka v kvaternu trhovém zeleném 1. 87 М 16. to v sobě šířeji obsahujic | zavírá, skoupili. Proti čemuž my jim i budoucím jích zase plat náš komorní, kterýž z iněsta našeho Příbramě ročně vychází a nám dskami zemskými v kvalernu trhovém fia- lovém 1. 91. В V. od opatrných purkmistra a konšelův starších i vší obce téhoZ mésta na&cho Príbramé hor stříbrných, věrných našich milých, pojištěn jest, jmenovitě šedesáte k. gr. č., ku pravému právu dědickému postu- povati ráčíme. Však s tou při tom vejminkou: Jestli Ze bychom kdy zase, poznaje toho potřebu býti, tyZ plat komorní k rukám našim obrátiti chtíti ráčili, tehdy již jmenovaný plat, kteréhož jim tak nyní postupovati ráčíme, to jest 60 k. gr. č., nahoře psaným poručníkům aneb jich potomkům na jiných dědinách našich svobodných i nezávadných, na kterýchž by oni přestati chtěli a mohli, dskami zemskými k dědičnému držení a užívání oddati a jim postoupiti povinní býti rácíme. Kdež pak oni nynější neb budoucí poručníci majíce sobě od nás. jakž sc nad- pisuje, takový plal tak odevzdaný a postoupený zase tenio plat jim z města našeho Příbramě od nás postoupený nám dskami zemskými postoupiti povinní budou. Protož vám poroučíme, abyšte buď oba spolu, aneb jeden z vás ke dskám zemským došli a takový zápis a postoupení téhož platu komorního jmenovaným poručníkům i bu- doucím potomkům jich na svrchu dotčený způsob v též dsky zemské vložití a vepsati dali. Na tom jistou vůlí naši císařskou oc naplníte. Dán na hradě našem Pražském ve Gtvrtek po památce Proměnění Kr. P. I. se devadesá- tého prvního a království našich Rímského 17., Uhcr- ského 19. a Ceského též sedmnáctého. Rudolf. Hertvík Zejdlic. Ad mandatum d. electi imperatoris proprium. Pavel z Lidlova. J. Funk. Urozenému Joachymovi Novohradskému z Kolovrat na Bu&téhradé, purkrab( Karl&tejnskymu, a statecnému Vi- límovi Vostrovcovi z Kralovic na VlaSimi, prokuratoru našemu v království Ceském, radám našim, věrným milým. (K tomu viz:) z ru&op. c. 993 f. 303. Purkmistr a rada, starší i všecka obec města Příbraině hor stříbrných vy- slavše s listem mocným pod pečetí jich městskou Jana Kovského z Plechova, prymasa, Petra Spičku z obce a Jana Vokáče, písaře, spoluměšíany a sousedy své, přiznali se skrze ně před úředníky Pražskými, že mají a povinní sou platiti oni purkmistr. a rada, starší i všecka obec města Příbramě hor stříbrnejch, nynější i budoucí, platu stálého ročního komorního holého a věčného nejjasněj- šímu knížeti a pávu p. Rudolfovi se jakožto králi Ceskému a budoucím králům Ceským do komory J."Mti C6 anch tomu neb těm, kdož by sobé právo toloto zápisu postoa- pené a odevzdané mč! neb měli, šedesáte k. gr. č. do- brých stříbrných v tomto království obecně bcerných, každého roku při času sv. Havla nyní i na časy bodoucí a věčné. Pakli by kdy kterého roku při témž času sv. Havla takový plat od týchž purkmistra a rady, star- 

Strana 839
XXX. Bellemské nám. — Č. p. 256. Kaple Betlemská. ších i vší obce města Příbramě hor stříbrnejch, nynějších aneb budoucích, dán a vypiněn nebyl, tak J. M. Cá, ja- kožto král Ceský neb budoucí králové Ceští, též vyslaní J. Mti aneb kdož by sobě právo tohoto zápisu postou- penć a odevzdané měl neb měli, bude aneb budou se moci uvázali s jedním komorníkem Pražským v dědiny a dědictví jich purkmistra, rady, starších i vší obce města Příbramě hor stříbrnejch, nynějších i budoucích, kteréž od J. Mti Cé koupené, též pod plat komorní postoupené | mají, tak jakž jim dsky zemské J. Mti Cé v kvaternu trhovém šerém |. 84. v pondělí po Božím Těle G V. plněji svědčí, i takový dědiny, kteréž potom ještě jmíti budou, buď na díle nebo ve všecka, se vším a všelijakým k tomu příslušenstvím i se vší zvolí, s plným panstvím, a la bude neb budou moci drželi a jich užívatí dotud a tak dlouho, dokudž by takový plat, jakż se nadpisuje, dán a zaplacen nebyl i se všemi škodami a náklady. A když dán a zaplacen [by] byl, má aneb mají též uvázání s komorníkem zase z desk propustiti a dědin, v kteréž by se tak uvázal neb uvázali, zase postoupiti bez odpornosti. Tamléž. Léta oc 91. v pondělí po sv. Vavřínci nej- jasnější: kníže a pán p. Rudolf — jakožto král Ceský v tomto zápisu naproti psaném jmenovaný, ráčil se při- znali pred üredníky Pražskými, že všeho práva svého J. Mti tímto zápisem naproti psaným svědčícího a náležitého postoupití jest ráčil a touto ivxtou postupovati ráčí Vá- clavovi Sturmovi z Hyrsfeldu a na Komofanech, mislo- sudímu království Českého, Jeronymovi Cejkovi z Olbra- movie a na Chvalách, jakožto porucnfküm od nékdy Mi- | kulíše Karyka z Rezna kšaftem na list mocný královský zřízeným, tak jakž týž kšaft v kvaternu trhovém zeleném l. 87. v pátek po Božím Těle MXV. zapsaný plněji svědčí a v sobě šíře obsahuje a zavírá, a budoucím poručníkům nad týmž platem od týchž poručníkův podle dotčeného kSaflu budoucně zřízeným a to k jmění, držení, dání, po- stoupení, zastavení, zapsání a učinění s tím se vším jako svým vlaslním v témž právě zápisu a platu. žádného práva, panství ani které zvláštnosti sobě J. M. Cá ani budoucím králům Ceským, mimo vejminku v relací J. Mti dolože- nou, ncpozüstavujfce. A toto postoupení téhož zápisu a platu naproti psaného učinili a vykonali na místě a jmé- nem f. Mli C6, jakożto króle Ceskćho, Joachym Novo- hradsky z Kolovrat a na Buštěhradě, purkrabě Karlštejn- ský, Vilém Vostrovce z Kralovic a na Vlašimi, J. Mti Cé rada a prokurator v království Ceském, jsouce k tomu obzvláštně od ]. Mti Cé zřízeni, tak jakž relací J. Mti v kvalernu relací zeleném |. LXXXXI v pond&l( po sv. Vavřinci H 11. zapsané plněji: svědčí a v sobě šíře ob- sahuje a zavírá. 156. 16591, 10. srpna. Occonom. B. 12. Post horam 19. post pulsum ad psalmodias praepositus d. m. Troja- nus, d. Dachacius fuimus apud d. consulem Antiquae Urb. causa eligendi pastoris. Negotium feliciter et tranquille fuissct; d. primas consul querit oratione nos et propenabat. Electae ilaque sunt tres personae: Iobus, Thomas, loannes. 156. 1599, 10. brezna. Oeconom. B 7 f. 267. (Me- licharovi Haldiovi z Najenperka, p. purkmistru St, M. Pr.) Nepochybujeme o tom, že lo v paměti dobré míti ráčíte, kterak jsme pominulých dnův z prostředku svého k V. Ml — osoby jisté jednou i podruhé vysílali s tím ozná- mením, že jsme té vůle kaplana a kazatele do kapli naši B., kterýž by teď od sv. Jiří nejprv příštího dosednout měl, vedle privilegium a fundací — Jana Mulheima — zvoliti, pri tom Zádajíc V. Mtí, ponévadz v ty fundací toho doloženo jest, že tři inistři starší: kolleje cís. Karla přijmouce k sobě p. purkmistra St. M. Pr. ty osoby 839 z knčžstva voliti a potom J. M. Ká aby z nich jednu obrati ráCil, praesentovati mají, abySte — oberouc sobě jistý k tomu den, uprázdniti se rácili. Ale na takovou slušnou žádost naši až posavad, jako i od predcslého p. purkmistra, p. Vojtěcha Hada z Proseče, kteréhož jsme týmž způsobem v té příčině náležitě hledati nepominuli, žádné konečné a místné odpovědi dostati jsme nemohli. Protož V. Mti — v známost uvozujeme, Ze sme sobě k takovému volení (ří osob — uložili den sobotní nej- prvé příští, kterýž bude čtrnáctý měsíc března, a hodinu patnáctou, v kolleji cís. Karla — a tu V. M. očekávati budeme —. Pakli byšte toho učiniti neráčili — tehdy se v tom V. Mti opovídáme, že tím dáleji prodlívati nemíníme. 167. 1592, 16. března. Oeconom. B 12. V pondělí post Judica p. rektor s p. Bystfickym, s p. Rosaciuscin a m. Václavem vstoupil do rady a toto bylo od p. pri- masa promlouváno: DP. rektor, pp. mistii. Jest s podive- ním p. purkmistru a pánům, že jste se u větším počtu před námi nenajdítí nedali, tak jakž vám vzkázáno bylo. Ale jakžkoli jest, poněvadž p. rektor s některými pp. mistry se jest postavil, p. purkmistr páni jsou poručiti ráčili, aby o těchto věcech vam oznámil: Jakož p. purk- mistr páni mají sobě kollatury všecky od ]. Mti Cé dány, o to se starali ráčí, aby což jim tu dáno a poručeno, nad tím ruku svou drželí. A to skutečně činí podle své největší možnosti, V kterémžto jich předsevzetí pp. mistři překážku jim činiti chtějí a kostel B. sobě přivlastnují, ježto p. purkmislr páni všechny kollatury od cís. Ferdi- nanda sobě dány mají. A oni pp. mistři jim nicméně na odpor, anby příčina proti privilegium jim danému, se po- stavují; nad čímž p. purkmistr páni žádného zalíbení svého nemají. vidouc pp. mistrův v té příčině nemalé ne- bezpečenství. Druhé, jest vědomé a patrné, že pp. mistři na onen čas za Mystopola v té kapli žádný jurisdikcí ne- měli, nebo on Mystopol jsouc z poručení J. Mti Cé od p. purkmistra pánův do toho kostela uveden, mocně a bez všelijaké překážky v témž kostele a faře do smrti dané sobě netoliko bydlel, ale také bořil a stavél, jak mu se koliv líbilo. Třetí, že paní Alžběta Zvoková dobré paměti dala na svůj groš ten kostel vyklenouti, potomně tři sta, které by zbyly z penéz od ní odkázanych, za ty p. purk- mistr páni spolu s osadními jsou jistej plat bez pp. mi- strův koupili a ten kostel pak opatrovali, Ctvrté, že pan Mikuláš Karyk v kšaftu svém, v kterém kapli B. tisíc k. gr. č. na vychování predikatora odkazuje, žádá p. purk- mistra a pánův, aby nad nimi ruku ochrannou držeti rá- čili. V kšaftu pak o pp. mistřích žádné zmínky nečiní. Ale oni ucpamatujíc ani na ten kšaft ani na jiné věci již oznámené chtěli by, aby poctiví páni měšťané mčsta to- hoto slavného, když by co v tom kostele potřebovali, za nimi chodili a před ně sobě [v]stoupenf jednali. Jakoż pak i knězi Tomášovi předešlému v týmž kostele B. za příči- nou tou bez pochyby, když se mě! vystěhovati, poručili, aby klíčů od kostela žádnému jinému nedával, než jim samým. Ježto pak ten kostel nyní spravují, o tom se dobře ví. Neboť osadní téhož kostela Betlemského p. purkmistru pánům snažnou suplikací učinili; kterak oni pp. mistři ten kostel a faru opouští, roucha mešního od mnobých dobrých lidí darovaného neopatrují, tolikéž zámky lámati, kaziti dopouští. Sumou nic toho kostela tak, jakž náleží, neopatřují. Cehoż p. purkmistr a páni, jakožto přední collatores, dáleji snášeti nemíní a nemohou. Protož již se toho kostela podle privilegium sobě daného od cís. Fer- dinanda, tak jakž náleží, mocně ujímají a z jistého uvá- žení svého pp. mistrův napomínají, aby ihned klíče zde v radě do téhož kostela složili. A ačkoli předkové naší 

Strana 840
840 jsou se toho choulostivě ujímali, však již na tom jsou se p. purkmistr páni snesli, aby se toho živě ujali a ten kostel lak, jakž náleží, opatřili. Jakož pak již čtyry osoby zvolili, které by lo říditi a lépeji opatrovati inohli. Strany pak volení predikatora tolikéž p. purkmistr páni těchto brzkých dnův jistou osobu chtějí voliti a ji poctivě, a ne ku podivu lidem, uvésti, ale na voze, tak jakž náleží. tam přivézti a dotvrditi. Jestliže budou pp. mistři při té elekcí chtíti býti, mají toho dobrou vůli. Tu p. rektor universitatis v tento smysl na řeč p. primasa odpověděl: V. Mti p. purkmistře páni, delensores a ochrancové po J. Mti Cé naši přední. Poněvadž se tuto věcí nebejvalých a neobyčejných v těchto místech ani od předkův dobré paměti V. Mtí nikdy neslÿchanÿch u veli- kém počtu dotejče, tolikéž ta věc ne tak k nám vysla- ným, jako pp. mistrům třem starším kolleje cís. Karla 1V. náleží, za to V. M(( se vší uctivostí žádáme, že nám toho příti ráčíte, abychom o tom společně sami rozmluvili. Tu p. purkmistr oznámil: Povoluje se tomu. Když jsme po druhé vstoupili, p. rektor mluvil v tento smysl: Slovutné a vzáctné poctivosti V. Mti p. purkmistře, páni, defensores à ochrancové naši milí. Této stížnosti veliké, nové, no- obyčejné a v těchto místech nikdyž neslýchané jsme se nenadáli. A poněvadž se ta věc ne tak k nám vyslaným, jako třem starším mistrům kolleje cís. Karla IV. vztahuje, a není slošné, abychom, iny jakožto vyslaní, takové věci před sebe brali i s jejich i s naším nebezpečenstvím, za to V. Mtí se vší uctivostí žádámc, abyšte nám sumovní rej- střík toho všeho, což mluveno ješt, vypsati poručiti ráčili, nebo my nikoli toho všeho nemohouce v paměti snášeti, nemohli bychom pp. mistrům starším kolleje cis. Karla 1V. v známost uvésti. Protež abychom i s jinými pp. přá- telv o tu véc radu vzali, ano i my sami abychom něco neujali anebo nepliidali, vždy žádáme, že nám porucili ráčíte vydati. Tolikéž poněvadž na nás vějaká suplikaci od pp. osadnich Betlimskych, jakż oni se jmenujf, jest podána, žádáme, že i ji nám vydati poručiti ráčíte, aby- chom na ni odpověď svou dáti mohli. Tu p. purkmistr pani kdzali nám vystoupiti. Kdyż jsime zase vstoupili p. primas toto za odpověď dal. Ač se p. purkmistr páni nadáli, že p. rektor s pp. mistry vo- načejší ušetření stolice pána vašeho prokáže a u vělším počtu dadouce se najíti p. purkmistru pánům hned jistou odpověď dá, poněvadž pak se toho nestalo, p. purkmistr páni ráčí toho příti, aby tento pátek příští o to se ve- spolek poradili a jim jistou odpověď dali. Než co se do- týče žádosti, aby p. purkmistr pani móli vejpis dóvati, co se tuto promlouvá, jest to věc v těchto místech ne- bejvalá. Pp. mistři poněvadž jsou, jakožlo muži učení, bez pochyby že takový věci pamalovati budou moci, nebo k lomu studiosy a discipuly své vedou, co se na lekcí promlouvá, aby to v paměti své snášeli. Strany pak su- plikací vydání, to se nikoli státi nemůže, nebo ta vče není k žádným soudům. Pp. osadní Betlemští jsou se k ppp. utekli, jakožto předním kollatorům, aby tu vče opatřili a ušli od nich, kdyby toho pominuli. Tu p. rektor se ohlásil: V. Mt ppp. My J. M. Cou pána našeho nejmilostivějšího za nejpřednějšího a nej- vyššího kollatora kapli Betlimské podle privilegium Jana Mulbcima dobré paměti uznáváme a jakž jsme prve cho- vali se v této včci, takto se ještě chovali míníme. Neb v privilegium in hanc sentenciam dicit: Quorum volo conscicntiam aggravari coram deo, ut assumpto ad sc ma- gistro civium, qui fuerit pro tempore, eligant tres per- sonas. À vy V. M. p. primas râtite v dobré paméti miti, XXX. Betlemské nám. — À. p. 266. Kaple Betlemská. že jste dvakrát při takovém volení byli, ano i sami supli- kací českou svou vlastní rukou, kteráž před rukama jest, sepsali. A my jsme k V. Mti za tou příčinou přišli. Ano i J. M. p. Brekovec za Żivola p. m. Petra Codicella a p. mistra Matěje dobré paměti sám se jest do kolleje k vo- lení predikatora na žádost podle privilegium na sebe vlo- ženou najíti dáli ráčil. A o té věci několikero poručení J. Mu Cé máme. V jednom se to dokládá, jak jsou sc probošt a mistři kolleje Karla JV. od starodávna chovali, lak i nyni aby se zachowali. Při čemž J. M. C. je zůstavovatí ráčí. A protož ještě V. Mti se vší uctivostí žádáme, že nás při starobylém způsobu a privilegium našem zastou- piti ráčíte. Tu p. primas odpověděl: My víme, jaké jest lo vaše privilegium a máme je vypsané. Jest pic. — Slovutné a mnohovzáctné poctivosti pp. purkmistru s radě St. M. Pr., pp. přátelům a ochrancům našim pří- znivým. V. M. p. purkmistře a páni milí, ochrancové naši ptiznivf. Minulého dne pondělního co jest od V. Mti k nám vyslaným promlouváno bylo, totižto jak ráčíte toho oumyslu býti, abyšte kaplu Betlemskou v své opatrování vziti rócili$ napominajice pp. mistriv, aby ji v moc V. Mti postoupili. 1 také co od nás na to střídině za odpo- věď dáno, v paměti snášíme; podle V. Mtí nám času jme- nování, jako dnešního dne, abychom na též podání od- pověď naši dali, tak učinití chceme podle největší: mož. nosti. Ač v tento čas kající takovými vécmi neméli by- chom se zaneprázdňovati, než raději jeden každý pobožný křestan v přemyšlování svém aby mčl krvavou práci syna božího a k hodnému užívání velebné svátosti sebe způ- sobovati, touž všecku věc a V. Mtí vůli: jinejm mistrům, a zvláště starším, v známost jsme uvedli. Ale ani pro své závazky, kterejmiž akademii zavázání jsou, k tomu při- stoupiti nemohou, pravíce, že akademia a benclicia k ni přináležející netoliko k nim, ale předně k |. Mu Cé, pánu nás všech nejmilostivějšímu, a potom k třem sta- vům království tohoto Ceského přináležejíc, tak že v ty tak veliké a neobyčejné věci nic o své učení činiti ne- mají a nemohou. A skrze nás vyslané uctivě žádají, aby ta kapla B. při předešlém způsobu, o kterémž p. primas dobrou vědomost míti ráčí, zůstavena byla, přičínití: rá- čili. A jakým způsobem p. primas nynější vedlé jíných pp. volencův lento artikul předešle zastávati nápomocen byl a suplikací k [. Mti Cé svou rukou sepsal, té V. Mii při příležitosti v této naši odpovědi podávámc. A v tom sobě a pp. mistry v laskavou pamět poruècna tinime. Act. v kolleji cfs. Karla IV. v pátek po neděli Smrtedlné 19 LXX XXII. Přípis suplikací volencův rukou p. Václava Krocina z Drahobejle vlastní sepsaná: M Nejjasnějšímu a nejnepřemoženčjšímu Rímskému cí- saři Rudolfovi 11. a Uherskému, Ceskému oc králi, a pánu pánu našemu nejmilostivějšímu ponížená suplikací od pro- bosta a mistrüv kollegiatäv kolleje cís. Karla IV. Nejjasnější a nejnepřemoženější Rímský císaři, Uher- ský, Ceský králi, pane, pane náš nejmilostivější. V. Mti Cé od všemohoucího věčného P. B. výborně dobrého zdraví a šťastného nad námi panování se vší poddanou ponížeností žádati nepřestáváme. Poole toho V. Mii Cé v ponižené poddanosti v známosl uvozujemce, że fundaci kapli B. v utvrzenosti starožíté v tom záleží, když by koli predikálor té kapli, buď prostředkem smrli, buď někam jinam se na své místo z téZ kapli ubiraje odécl, aby tři z mistrův starších akademie Pražské, vezmouce sobě ku pomoci p. purkmistra St. M. Pr., ihned bez meškání tři osoby toho místa hodné z kněžstva z strany 

Strana 841
XXX. Betlemské nám. — Č. p. 256. Kaple Betlemská. naší pod obojí zvolili a V. Mti Cé, jakožto králi Českému, presentovali. A kteroukoli V. M. C. osobu z těch tří vy- voliti räcf, ta aby do kapli B. za predikátora dosazena byla, coż aby vżdyckny na časy budoucí se dálo, naří- zením té fundací od dobré paměti Jana Miihlhejma i také slavné paměti králův některých Ceských utvrzené pod stížením svědomí našeho těžce zavázáni jsme. A poněvadž nyní ctihodný kněz Václav N., předešlý administr»tor, byvše na ty faře kapli B., no jiné místo se obírá a stě- huje, nechtě aby vůle dobrodincova fundatora té kapli měněna byla a naše svědomí před P. B. stiZeno, tak jsme učinili a vedle nynějšího nařízení skrze tří z mistrův na- šich, vzavše sobě ku pomoci p. purkmistra, tři osoby z kněžstva našeho podle možnosti, jak jsme vyhledati mohli, zvolili. Poněvadž jsou obráni a zvoleni, V. Mti Cé je ve vài poddanosli presentujeme a pokorné žádáme, že V. M. C. k takovému pobožnému nařízení a fundaci mi lostivě se nakloniti, z těch tří osob jednu nám do dot- čené kapli B. za predikatora naříditi a utvrditi ráčíte, tak aby ta dobrodiní, kteráž vd lidí k témuž místu na- kloněna jsou, od též kapli odloučena nebyla. A coż tak V. M. C. pro čest a chválu jména božího učiniti ráčí —. 158. 1692, 23. bfezna. Tamléž. Téhož dne pon- dělního p. m. Jan Bystřický, praepositus collegii Angelici, m. Wenceslaus Vlaverinus, m. Stephanus Turka et loan- nes Rakonides, baccalaureus ad d. Nicolaum, postavili se v radě. A když p. m. Bystricenus pocal mluviti, p. primas učinil otázku, jsou-li tito dva professores. Odpovédíno, Ze jsou membra universitatis. On podruhé, jsou-li professores. Odpovědíno, že jest p. m. Tejnský a p. bakalář Mikuláš- sky. Tu hned p. primas bez potazu poručil, abychom ne- vykonavše toho, co na nás bylo vložíno, vystoupili. Po- lomně jsme zase povoláni pp. mistři toliko dva z kolleje, m. Jan Bystiicky 4 m. Václav Vlaverinus Nosislavsky. P. purkmistr řek': P. primas, račte oznámiti snešení. On pak v tento smysl promluvil: Nadáli jsou se ppp., že p. rektor s ji ymi pp. mistry se postavuje zde jistou odpověď jim dá; nebo tolioto minulého pátku byli jsou před J. M. p. kancléře a p. komorníka nejv. povoláni, kteřížto jménem J. Mii Cé stížnost sobě od ních činili, že podle privile- gium cís. Ferdinanda na kollatory sobě daného faru no- opatřují, jinejm, jakožto osadním, a těm, k kterejm toho nepřínáleží, toho zanechávají. Aby již aspoň na přísné J. Mu Cé poručení toho se živě uchytili. Na čemž ppp. jsou J. Mti Ce jistou vůli vykonati a to hned, dá-li P. B. po svátcích. A poněvadž pp. mistři odpovědi nedávají o kostel B., aby klíče složili, ještě ppp. toliko do středy po Pro- vodní neděli, aby se lépeji s pp. přátely poraditi mohli, vodkládati ráčí. Tu p. mistr Bystricenus promluvil: V, Mti a ppp. žá- dáme ve vši uctivosti, že nás ráčíte maličko vyslyšeti. Poněvadž p. rektor a pp. mistři mají svá vobecná a do- mácí zaneprázdnění, nemohli jsou se sem v větším počtu dáti valézti. Ale nic méně odpověď V. Mti skrze nás vy- slané sepsavše podávají. Kterouž žádáme se vší uctivostí, že přečísti poručiti ráčíte. P. primas opět bez polazu skoro v řeč skočíce řekl: Již jest vám oznámeno, že se toho odkládá do středy. Finem deus dabit et suos confundet hostes. 1:9. 1592, 16. dubna. Tamléz f. 247. Ve &tvrlek po Tiburef byl jsem s p. m. Kernerem u kněze Joba Michal- ského v N. M. Pr. a jemu jsme naši předešlou žádost opakovali žádajíce, aby té mysli byl a v té při boží vůli a vůli J.:Mti Cé se poroučel. Jakož odpověď dávaje oznámil, že na tom stojí a v tom se P. B. poroučí. Ad prandium 841 facta est relatio et conclusum, ut nos duo apud vicecan- cellarium sollicitemus in die crastino. Jakož se tak stalo. A hned v pátek v kanceláří skrze p. Benjamina Kutovce dožádali jsme se, aby nás p. místokanclířovi oznámil, ancho naši žádost strany predikátora v známost uvedl; poněvadž i on, p. predikátor budoucí, tomu místo dává. Když vyšel, oznámil na místě p. místokanclíře, že ta věc jest u J. Mti Cé přednešena a že by to tak jíti mohlo, jako před rokem, jestli by to bylo toliko s dovolením a společným snešením těch osob, které mají při tom býti. Oznámeno a dožádáno, aby p. Kutovec zase pánu ozná- mil, Ze jest i jeden i druhej p. purkmistr v tom hledán byl a k druhému psaní učíněno a že jsme se nic toho dozádati nemohli. Et perieulum erat in mora. A pp. po- ruénfci na nds treli, poněvadž čas krátký, abychom to volení a suplikování vykonali A rada některých rad J. Mti Cé byla (jakož jsme jmenovali nejv. p. písaře), abychom to volení, poněvadž p. purkmistr při tom býti nechce, sami vykonali; jakoz jsme tak udélali i také p. místo- kancléři v známost uvedli oustné, že nás p. purkmistr páni Staroměstští chtějí o tu kaplu i volení připravití, 1 také nám to mluveno, abychom jim klíče od též kapli složili, že oni sami voliti chtějí, z čehož rozuměti jest, že to volení chtějí na rathouze míti. A budeme-li chtíti při tom býti, že miıne toho dobrou vüli. Opét p. Kutovec dlouho v kanceláři byl a potom oznámil, že p. místokanclíř chce tak učiniti a jich povo- lati a to jim v známost uvésti, proč by se lekňovali při takovém volení býti. 160. 1592, 22. června. Oeconom. B. 7 f. 271. (Purk- mistru a radě St. M. Pr.) — Jaké Jste nám psaní dnův nedávno pominulych ucinili a v něm o psaní a poručení | J. Mu Cé -—— ktereżby na ńfedniky a osadni viech osad a kostelüv tolioto St. M. Pr. jak se k nim s strany uci nění počtů z düchodüv osadních zachovati, v radé jmíti ráčíte, učiněno bylo, zmínku učiniti ráčili, nám také — poroučeti ráčíte, abychom k jistému dni do rady se najiti dali a podle jinejch osadních našich v těch všech věcech také se spravili. — Tejoa V. Mt( netiníme, 2e my ne- můžeme tomu porozuměti, aby f. M. Cá o osobách našich a kaple B., kteréž po J. Mti Cé my kollatorové jsme — a ne oufednici, Vim co porouceti mili racil. A taky aby- chom V. Mti takovejm poctem povinnovali bejti in6li, u sebe toho najiti nemüZemc. Nic méně pro ušetření V. MU — a pro ujítí nějakých postranných domnění a po- mluv — tak učiniti chceme — jakž nejprve predikator do té kapli dosedne — a V. Mtí za to prosíme, že se příkladem předkův V. Mtí k J. Mti Cé přimluviti ráčíte, aby co nejdiííve do lé kapli praedikator uveden beju mohl, zvlášť poněvadž jisté osoby tří volené J Mti Cé praesentovany sou a toliko se na resolucí J. Mii Cé oče- kává. — Dán v středu den sv. Máří Magd. 1592. 161. 1592, 14. prosince. Oeconom. B. 12 f. 268, Postridie Lucine poslali ppp. k nám do kolleje oznamujíc skrze dva servusy, abychom jím klíče od B. poslali. Ze oni, jako nejvyšší collatores, chtějí tam k božím hodům správce zjednati, který by služby boží a chválu vykonával. V&ickni pp. misti tuto odpovéd — dali: Nenadáli jsou se toho pp. mistři, aby nyní tohoto času měli tou žádostí zaneprázdnění býti. Ale jakž jest pak koliv, P. B. to po- roučejí a na takovou žádost J. Mtem takovou odpověď dávají, že jsou ani nikda na tom nebyli, ahy něco no- vého a nebývalého měli před sebe v té pficine brań. A J M. ppp. o tom dobrou vědomost mají, že ta všecka věc, co se dotýce kapli B., na milostivé resolucí J. Mti Cé až posavad pozüstává. I'rotoz ). Mu se vší uctivostí 106 

Strana 842
842 XXX. Betlemské nam. žádáme, aby se ráčili v té věci, vzláště v tento čas, spo- kojiti, pokavadž by k vyřízení táž resolucí J. Mtí Cou svému nepřišla. 162. 1699, 19. prosince. jsem do Betlíma sám třetí, s zvoníkem od B. Těla a s lzechielem, famulem p. m. Vlaverina. Nejprvé stavějí jsine se na fare Jilsky, dal jsem k službě na 2ejdlík vina. A mnoho snášejíce se na tom, aby na ráno tam roralc Tamlé£. V sobotu šel ancb summa se zpíva'a. ] pfi&el jsem na faru, abych mohl do kostela vjíti. Klicové se nechtéli trefiti a nosy zamek u dvcrí ko-telpfch visel. Podal jsem nahoru k knézi Tomášovi, aby nám klíče půjčil. Oznámeno, 2e je má p. primas; Ze oni lo zamkli, ano i druhé dwére z, e.elili, Odešel jsem a na faře to všecko oznámil. Tak ráno ty slavnosti nemohli vykonati. V pondělí [21. prosince] poslal p. purkmistr p. Mc- lichara Haldia a p. Blovskýho; vyvolali p. rektora. S ním vyScl p. dékan, p. vicerector. Toto k nim mluvili, Ze oni Betlema se zmocňují jako nejvyšší collatores. In die Innocentium [28. prosince] byl jsem s p. Přestickým u p. místokanclíře. O Betlen6 carmen sem mu dedikoval a žádal, aby náš dobrý přítel byl. Což jest připověděl tak učiniti a suplikací abych jemu do rukou dodal. 163. 1693. — Oeconom. B. 7 f. 280. Slovulné u mnohovzáctné poctivosti pp. přátelé milí. Jakož předešle pominulých dnúv mezi námi a V. Muni s strany kapli B. některé nedorozumění vzniklo -— ale poněvadž někteří z dobrých přátel našich, obzvláště pak p. Abraham Hroch z Mezilesic. v to se vložili — abychom o tu věc přál- skou sinlouvou ohledání byli a nadto vejše račili jste nám cesty poukázati a toho, podle čeho bychom zacho vání býti žádali, aby to v spis u+rcdeno bylo, žádostivi jste býli ráčili, což jsme radi učinili a jisté artikule p. primasovi presentovali. Ponévad2 pak jiZ cas do sv. Jiří krátký jest — V. Mti pfátelsky Zádáme, Ze b:z dalS(ho odkládání jistý den a hodinu nám jmenovati k takové smlouvé rácíte. Datum v outery po sv. Valentino. Probo&t a starší mistři kolleje cís. Karla IV, 164. 1593. — Taniléé. (Artykulové o B. na rathouz staroméstskÿ podanf, v outerÿ po sv. Valentfnu.) Pp. mistři — kolleje cís. Karla JV. -- na tento zpüsob chtějí se přátelsky snésti — s ppp. St. M. Pr. strany kapli B. ]. Aby k volení p. predikátora pp. mistři tři osoby vydali a pp. Pražané St. M. jednu osobu, buď p. purkmistra aneb p. primasa. 2. Aby mistii spolu s purkmistrem (aneb pri- masem) společně téhož predikatora do kapli uvedli a jemu předně truhlici obecní, do mž případní peníze, jako ol hrobův, odkazův na opravu též kapli, vkládati se mají. A od té truhlice p. predikátor jeden klíč, druhý mistři a třetí ouředníci osadní míli mají. Dále popíšíc všecky klenoty a roucha inešná, klíče od toho odvedli a důchodův nále- żitych, v spis je uvedouc, aby témuž kazateli postoupili. 3. Pp. mistri kdyz by predikátora nebylo, spolu s ouředníky a kostelníky důchody a platy společně vyberouc, do trulli- ce aby složili. . Co se pak kšaftu Mikuláše Karyka z Řezna dotejče, toho se misifi neujimaji. 165. 1593, asi 22. bfezna. Tamléz f. 281. (Suplikaci slavûm podaná při sněmu, který se držal post dominicam Oculi I. 1593 o Betlem.) — V. Mti tejna učiniti nemůže- me, Że fundatio kapli B. v sobě zdržuje, aby UM mistři etc. — Vedle čehož my sme jednou i podruhé při purk- mistřích 1. 92. se dožadovali, aby volení přítomní byli —. Ale oni netoliko toho uéiniti nechtéli, ale kdyz jsme my podle inoci sobě nad dotéenou fundací dané bez pritom- nosti: týchž purkmistrův sami k volení těch tří osob při- ep june na | 265. Kaple Betlemská. ! stoupili a za potvrzenf n&které z tychż osob J. Mti Cé žádali, oni aby žádost nase od J. Mti Cé uslyšána nebyla všemi cestami jsou překáželi. A nejsuuc my žádo-tiví s nimi, jakožto s těmi, kteříž přikladem předkův svých po J. Mu Cé a V. Mtech, stavích království Ceského, učení akademie Prazské ochrancové bejti by méli, nékterak ne | pokojné ujímati, u&inili jsmc jim nu radu pp. přátel na- Sich ; ékné a pokojné psaní, poddávajíce se jim v tom, méli li by v té příčině k nám jaké nedorozumění, že pro- středkováním pánův a přátel s nimi o to náležitě ohledá- ni bejti a uhoditi chceme. Ale oni s tím naším podáním polrdli a na naše psaní nám velmi obSirnou a dütklivou odpověd dali, kteroužto nás netoliko toho práva zbavují a jakejsi novej a nam ku přijetí nemožnej řád volení a dosazení de té kapli faráře nám vyměřují — . Vrotuz V. Mtí žádáme, že nás v tom ochrániti a za nás k J. Mti Cé se pr nluviti ráčíte, aby J. M. ©. jim poručiti ráčil, aby v té příčině podle starobylé zvyklostí k nám se chovali — a aby J. M. Cá —- z tech od nás samých řádně vo- lenÿch tří osob kněžských jednu za faráře do též kapli Probošt a mistři kolleje Karla IV. 166. 1593, ?4. března. Oeconom. B. 12. f. Službu svou vzkazujem slovutné a vzáctné poctivo: Zdraví i jiného mnoho dobreho od P. B. všemohoucího V. Mtem přejem věrně rádi. Jakož onchdejšího dne ráčili jste nám psaní dosti obšírné a důtklivé odcslati, v. němž se dokládá, že kapli B. jste se zmocnili a zmocňujele, proti kterémužto psaní oznamujeme, poněvadž ta vče na resolucí ]. Mu Cé zůstává, jiné nudüje nejsou, než že do vyřízení takové resolucí očekávati spolu s námi budete a v té věci se spokojiti ráčíte. Milost. P. B. našeho raž s nâmi se väemi bejti. Datum v kolleji cis. Karla IV. v sttedu post dominicam Oculi l. 93. 167. 1594, 31. února. Nukop. c. 995 f. 303. Slo- vulné a vzéctné poctivosti pp. puikinistru a radé St. M. | Pr, panûm a přátelům našim milym. Slożbu svú vzkazu- jem slovutné a vzáctné poctivosti páni a praálc'é naši milí, zdraví dobrého přejem vaším poctivostem rádi. Jukoz jest dobré paměti nroz. p. Mikuińś Karyk z R zna a na Chvalách, p. švagr váš milej, pro čest a chválu boží a opatření kazatele slova božího při kaple Betlemské jistou sumu peněz na koupení platu odkázal a nám toho, zří- divše nás za poručníky, svěřil, jakož pak s pomocí boží lo od nás ostaráno a takovy plat způsoben a objednin | jest. 1 ponévadZ pro nékterÓ roztriitosti a nesjednocení při též kaple Bethlem> ké kazatele slova božího není, nad čímž žádného oblíbení nemáme a p. přítel náš kSaftem svým takto nařídil: A pakli by kněze pod obojí způso- bou (čehož P. B. ostříhatí rač) v té kaple Bethlem-ké nebylo anebo, jsouce ten, že by povinnosti své zanedbával, tehdy pp. poručníci takovému knózi tím platem povinní nebudou, ale snesúce se s pp. Prazany St. M. Pr. na jiné skutky pobožné, buď do špitálu neb jinak, vydávali budou. Protož za to pfitelsky Žádáme, že z prostředku vašeho některé pány v pátek den památný Přencšení sv. Václava nejprve příští do domu p .Váciuva Šiurma z Hyrš- feldu, jednoho z nás poručníků, k hodině šestnácté vy- slati rác(te, tak abychom se o ty včci namluviti a vůlí pobožné a dobrému oumyslu přítele našeho dosti učiniti mohli a učinili. Datum v Praze v pondělí po památce sv. Valentina l. oc LXXXXIIII. Václav Sturm z Hyršíeldu na Komořanech, Jeronym Čejka z Olbramovic, Daniel Śvik z Lukonos na Roztylech. 168. 1594. — Oeconom. B. 12. j. 285. Votom nu | tom zůstáno, abych vedle p. rektora a děkana k nově polvidiu ráčil — . 

Strana 843
XXX. Bellemshé nám. — C. p. 956. Kaple Betlemská. zase zvolenému p. primasovi Václavovi Krocínovi došel, jemu aby se vind stal a pri tom žádán byl, aby dle sta- robylého zpüsobu predikatera do B. uvésti pomohl. Stalo se polom, že nejprv p. rektor sám o lu vče s p. prima- sem rozmluvil i s p. cís. rychtářem. Tento se v tom volný ukázal, že pokud na něm bude, nedá k tomu při- jíti, aby tam do kostela administrator bez nás měl uveden býti. Puk primas nevelmi přítelsky odpověděl, že není od toho, pakli by p. rektor o to s ním znovu rozmluvit neměl A budeli moci jaká cesta mírná obrána býti, že nechce od toho býti. 1 mluvili jsme potom o táz véc s p. místokancléřem. A než se to stalo, bylo nám ozná- meno, Ze p. administrator sim o to stojí a sollicitujc. Pan mmístokancléř jsa od nás žádán, odpověděl dvakráte: Bude to opatřeno. Potom jest mluveno s nejv. sudím dvorským p. Václavem z Rícan « p. Janem Malovcem a s p. komorníkem nejv., kteřížto všichni: mnoho připoví- | dali ochotně přívětivě. Summa žádosti naší byla: Jestli by do kapli B. p. administrator mól dekretem J. Mu Có dosazen býti, aby poruč ní k samym Pražanům nesvěd- čilo, než k nám také. 169. 1596. — Rukop. ë. 2179 I. f. 70. Dyonysius Diviš a Adam Jelínek, úředníci záduší kapli Betlemské, přiznali se, že jsou vedle zřízení Anny Vincencové k též kaple přijali 10 k. gr. č. Act. fer. II. post Petri et Pau’i. 170. 1596, 20. října. Occonom. B. (4. /. 20. Magni- | licus d. m. Trojanus, d m. Andreas sacello ||. convenimus causam, ob quam nos d. admini- stralor ad se convocavit, inquisituri. Significavit, se velle nobis clenodiorum templi B. rationem reddcre, quem- admodum id continuo lecit, item claves duplices nobis tradidit. 171. 1696, 91. i(jna. Proponoval o p. administratora, kdo by k němu nazejtří jíti a jemu poděkování učiniti, nad to třetí klíče přijíti měl. Snesli na tom, aby k němu p. rektor universitatis, p. m. Jan Bystřický, došel a já také. 172. 1597, 30. zâii. Facull. filosof. Oec. B. 14. J. 17. Oznamoval jsem, Ze p. admin strator od sv. Havla z Bellema k sv. Jindrichu stéhovati se chce. Dictum a snešeno, aby páni mistři starší s proboštem dośli ještě ku p. administratoroví a jemu od všech pp. mistrûv jmé- nem jich povédéli, Ze poradili jsou se s svými pány a pritely o tu věc a poněvadž jistým poručením J. Mti Cé pp. místodržících, nejv. soudců zemských do Betlema do- dán i dosazen jest, aby mělí proti takovému porucenf ] Mii Cé se v jaké nebezpečenství dávati a p. admini- | stratora odtud pouštěti, nikoliv za slušné že učiniti se jim nezdá —. ] byli jsme u p. administratora a p. m. Trojan jemu to vSe oznámil, c Z sám p. administrator schválil a Mitisko et ego in | ze to osadufm xv. Jindřišským ozndmiti chee a prednésti, odpovedel. Potom nám že znáti dd. 12. pros'nce. Deliberatio, kdo by z kněží na den Narození Páně a Mlaďitek. kterýžto den pouť bývá, k po- sluhování zjednán býti mči. Aby sc ku p. administratorovi došlo a dožádán byl, aby v B. takové služby církevní na |! tyto dni vykonal. Pakliby sám nemohl, tehdy aby ně- | koho jiného na svém místě dohodil. 173. 1597, 7. listopadu. Oeconom. B. 14. J. Proponoval jsem, jak by kapla B. opatřena býti: mohla a předsevzetí kněze: Tomáše Sobésluvského v cestu se odročilo i překazilo. Dictum, aby p. ra. Martin Bachácek a p. probošt kolleje Andělské ku p. prmasovi St. M. doëli & s nim o tu véc rozmluvili, 2ádajice v tom rady, kterak by B. lépeji nežli knězem Tomášem opaticí býti | mohl. Já a p. m. Simon Skála abychom ku p. Millerovi | 22. 843 došli a jeho žádali, jestli kněz Tomáš jaké suplikacf k J. Mti Cé podával, aby jí v kanceláři průchodu nedal. 174. 1597, 18. listopadu. Zamíléž. Vyslán jsem byl ku p. Millerovi s supliknef knéze Tomate Soběslavského, kterou J. Mti Cé poda! o kaple Betlemské. Rclací ta- kovou jsem přinesl, jakou mi p. Milier in formalibus ver- bis dal. Suplikací tu p. kancléf roztrhl. Páni mistři necht o to nemají starosti, já na to paměti míti chci. 175. 1597, 22. listopadu. Intercessio d. administra- toris Wenceslai Daciceni. Obtinuit hoc, ut dominus de Chlum in sacello B. tumularetur et solummodo X. s. nu- meraret, sicut factum est. 176. 1597. 24. listopadu. Occonom. B. Z. f. 34l. (Janovi Kuklovi, jinak Holcovi, z Taurnperka, purkmistru S'. M. Pr.) — Nepochybujeme, Ze o tom dobrou védo- most mfti rácíte, kterak — pri casu sv. Havla ctihodný kněz Václav Dačický, konsistoře pod obojí administrator, z kap:i naší B. se vystěhoval a za faráře sv. Jindřicha v N. M, Pr. sc dostal. l V. Mti v známost uvozujeme, że jsme se na tom snesli, abychom na takové volení ka- zatele kapli B. ten pondělí po sv. Ondřeji, jinak prvního dne Octobris, v hodinn Sestnáctá zasedli. Protoz V. Mu za lo žádáme, že se k témuž dni a hodině upräzdniti a k nám do kolleje Veliké najíti dáte. Dáno v pondělí po Obět. P. M. — 26. listopadu. (Odpověď.) — Poněvadž já nebyv dávno v ouřadě konšelském a zvláště ouřad purkmistr- ský držící, o takových včcech — nejmenší vědomosti ne- mám, zvláště v ničem zpraven nejsem, jaká by při tom povinnost má purkmistrská byla, jakož má povinnost inne k tomu vede, bez jiných k sobě přidaných pp. konšelův a předně p primasa města tohoto, nic před sebe vzíti nemohu. ProtoY na ten cas k té takové žádosti vaši přistou- pití mně náležité není. Než když jiné psaní do plné rady o to učiníte, není pochybné, že na to určité odpovědi dostanete. Dán v středu nazejtří sv. Kateřiny. Jan: Kukla z T. na ten čas ouřad purkmistrský držící. — 22. prosince. Item conclusum, aby p. administra- Lorovi za službu pri pouti Betlemské 2 k. gr. dány byly. 177. 1598 (2) — Recepla v archivn arcib. (Memorinle kněze Tomáše Lorificis Soběslavského podané arcib. Zbyň- kovi Berkovi z Dubé.) J. M. p. místokanclíf oznámiti mi rácil v pondělí po neděli Invocavit, že pp. stavové porucili, a on mi o tom na místě J. Mti oznamovati ráčí, abych měst Pražských prázen byl, že sem buřič a nedobře chovalej, a tudy mise překáží, abych fary Betlímský ani žádný jiný vedli wilostivi zimluvy od J. Mt Cé skrze dekret a po- rucení dojiti nemohl v městech Pražských. Kdo jsou koliv pána tak zpravili, zle jsou zpravili a netrvám, aby mi to z oust v uši mluvití směli. Já mám pod pečetí vosad listy, u kterých sem farářem býval, a ty sem I. 92. v kanceláři J. Mu Cé skládal a potom po přehlídnutí takových listův z poručení pánův rad J. Mti Cé k sv. Michalu i do Betlema na faru dekretem J. Mu Cé sem konfirmován byl, Ale tento p. administrator z takových dekretův jest mne vy- vedl léta 94. pravíc, že kněz Martin na Malý Straně ne- bude a Ze jest odpuštění vzal. A to tak nebylo. Že nemá tam koho dáti, kdo by se k ty práci hodil. Mně že tam podá a tim mine oklamal. Rád bych pracoval a nezahálel, zvláště tento čas kající postu svatého, neb celý rok p. administrator nechtěl mně žádnou farou opattiti, toliko mi posměch činil, kde mne podával, takže sem já se kJ. M. Cý vo opatření utéci musel. Dávají mi také svědectví deset furářův, kteří v konsistoři bývali a ještě jsou a svýma vlastníma rukami se podepsali. Jestliže na tom dos'i není, 106° 

Strana 844
844 XXX. Betlemské nám. — È. p. 256. Kaple Betlemská. tehdy kde sem farářem byl, z těch vosad pani at jsou po- | Ještě jeduou V. M. — žádáme, abyšte k takovému volení voläni a obesláni, jich nechť se dotáží: U M. B. před Tajnem 1. 79, tu jsem novou mší sloužil na den sv. Trojice a tři léta sem kaplanem byl. Pan Adam z ungeltu a p. Vojtěch z Proseče nechť se k tomu povolají. U sv. Havla byl sem 4 lita farářem, pan rychtář lšartoloměj z Unterperku a p. Kryštof Betengl necht k tomu povolání jsou. U sv. Klimenta rok; p. Mikuláš Vranský, jinak Cechius, a p. Vondřej z Erbovic lázně neb p. Jan Břeskej. U sv. Mi kuláše v St. M. 3 líta sem byl, p. Sebestian Agrikola a p. Jan Rakovnický, jinak Pilát U sv. Michala v St. M. 91/, lta sem byl, p. Mikuláš od tří košíkův a p. Martin Volovatej. Tím sem jist, že ti dobfí a poctiví páni lepší zprávu a svědectví mi dají, nežli ti sokové nešlechétní, kdo jsou tak mne ze zlosti pánu pomluvili. Jestliže bych se nechoval tak, jak na kněze náleží, pokojně, zdaliž bych odtud kromě času nemohl vyzdvižen býti. 178. .1698, 10. tínora. Oec. B. 14. f. 27. Byl jsem s p. in. Janem Bystřickým u p. Millera o kněze Tomáše Sobě. slavského; mluvili jsme, aby při kanceláři fedrovan nebyl. Připovědčl pán ňákej žádost vykonati a budoucí neděli konečně ku p. primasovi o kaplu Betlemskou dojíti. 179. 1598, 26. června, Vamléž /. 34. P. admini- strator seznal sc, Ze chce ku p. primasovi nás predjiti, méli bychom za ním tam jíti za prícinou kapli Betlemské. Dictum, aby nc ku p. primasovi, alc ku p. Melicharovi Haldiusovi, t. &. p. purkmistru, se došlo a oznámceno bylo, Ze p. administrator zasc od sv. Havla chce se do Betlema stéhovati. 180. 1598, 21 srpna. Zamlěž B. |4. f. 36. Eadem die proponováno o p. administratora, měli-by bez volení po- dle fundací pana Milheima do kapli Betlemské puštěn býti, čili electio má se vykonati. Dictum, aby electio pred se šla a ku p. purkmistru staroméstskému aby jisté osoby došly, kleré by žádaly, aby ráčil při tom velení býti. — b. září. Relací učiněna, že p. purkmistr staromöst- ský, když jsme k němu chodili o volení praedikatora do kapli Betlemské, dal nám za odpověď, abychom v neděli nejprv příští dali se na rathouz nadjíti, že nám přátelská odpověď bude dána. Bylo to v uvážení, měli bychom na rathouz jiti. Dictum, ponévadZ privilegium nezní, abychom se měli na rathouz toulati, nad to psaní ku p. purkmistru prošlo, i oustně s ním mluveno, tehdy aby electio praedicatoris předse šla a p. purkmistru se oznámilo, že budoucí středu v 16 hodin to konali se bude. Potom na lo prišlo, že dva bakaláři o lu véc ku p. purkmistrn vysldni byli. — 7. září. Dva bakaláři, Tejnský a Havelský, vy- slání byli ku p. purkmistru Staroměstskému, aby oznámili, že p. mistři starší žádají, aby ve čtvrtek nejprv příští při volení praedikatora býti ráčil, a že vedle poručení p. purk- mistra páni mistři pro jiná svá zaneprázdnění nemohli na rathouz se dátí nadjíti,. Vzkázáno zase, abychom předse na vathouz přišli a naší žádost v plné radé oznamili. Proti čemuž p. m. Trojan byl pravě, že nám k tomu pp. přá- telé neradi, abychom z privilegium a fundací pana Milheima se nevyvedli. — 10. září. In habitationem d. m. Bachacii conveni- mus grata eligendi praedicatoris in sacellum В. сит delatum negotium Jn sequentem diem el conclusum, ut ad huc li- tcrae ad d. consulem perscribantur, 181. 1598, 10. září. Tamléž. B Z. /. 355. (P. Tomasi Heben&ireitovi z Streitenfeldu i p. purkmistru St. M. Pr.) Ku paměti V. Mu přívozujeme, kterak jsme nejednou z pro- středku našeho jisté osoby k V. Mii vysílali, abyšte — do kolieje Veliké — se nadjíti — dali — a aby — táž kapla Betlemská praedikatorem opatřena byla — nápomocni býti ráčili, ale toho jsme až posavad — obdrzcti nemohli. — | 1 | — v sobotu — nejprve příští v hodinu XIII]. na celém orloji v dotčené kolleji — se mezi nás osobně najti ráčili. Datum — ve čtvrtek po Nar. P. M. I. 98. — 20. září. Convocatio starších pp. mistrúv o pracdi- katora do kapli B. Voleni byli (fi: p. administrator, knéz | Jiřík, děkun Mejtský, a kněz Jiřík Tesák, děkan Brodský. — 1. října. Snesli se na tom pp. mistři, aby klíče od fary Betlemské se p. administralorovi odvedli. 182. 1598, 25. září. Snémy 1X. č. 440. (Václav Da čický, administrátor pod obojí, oz»amnje arcibiskupovi Praž. místa, v kterých se Pikharté v Praze shromaždují, a prosí, aby jeho suplikací strany kaple Betlemské cirari dorucil.) Osvícené kníže, p. arcibiskupe Pružský, pane, pane mně milostivě: vždycky laskavej. K V. kn. Mu sám rád bych byl přišel, ale veliký nedostatek zdraví mýho mně zbránil: nebo v koleně nějakou bolest trpím, že nohy: nemohu vohejbat. Avšak nicméně skrz toto připsání k V. kn. Mti v známost uvozuji: Ráčili ste mi poručití o těch Pikartech, do kterých se domů scházejí a své postranní náboženství vykonávají; tak sem učinil hned, jdouce od V. kn. Ми stavil jsem se u p. rychtáře J. Mti Cé v St. M Pr., ano i u jinejeh dobrejeh mužů, kteříž mj oznamovali, že se tu u sv. Anny v domě p. Hrzaně scházejí, a v druhým domě proti sv. Jiljí blízko od kostela, a v třetím domě, kterýž blízko jest od sv. Malýho Stěpána na Příkopech. A každý neděli i některé všední dni že se jich velký počet sehází. A když sem pak s p. rychtářem St. M. Pr., ano i Novýho M. Pr. vo to mluvil, aby to nějak přetrhli a takových schůzek postranných nedopouštěli, oznámili a odpověď mi“ dali, že by tak rádi učinili, ale že se bojí, kdyby mezi ně do domů přišli a jim to náboženství falešné přetrhnoutí chtéli, Ze by museli néjakého nebezpecenstvi pocititi a zbou- ření nějaké že by se mohlo státi, pravíc, že by nejlípe bylo, aby V. kn. M. při J. Mu Cé ráčili to vopalžiti, aby vo nich nějaké vobzvláštní poručení přišlo. Já bych taky sám vol sebe rád k tomu se chtěl přičiniti, aby ta sekta zmenšena byla; nevím jak, když pomocí žádný nemám. Dále pak, poněvadž stížné chození mé jest a daleko sem u tohoto sv. Jindřicha, u kteréhož špatné vychování za své práce mám, chtěl bych se rád podle napomenutí V. kn. Mti ted pti Gasu sv. Ifavla do té kapli Betlemské navrátiti, a blZeji abych mohl bejti V. Mti, ano i lidem těm, kteříž mne potřebovají; nebo i pp. mistři Velký kol, leje teď před nedávnými cusy pilně toho svou žádostí sou u mne hledali, abych zase navrátil se do té kapli. Jakož pak nemoba jich žádosti odepríti, byl sem jim povolil v tom a pripovédél. Ale oni majíc jiZ, na vem sc innou zůstavší, při tom při všem stálí bejti, nevím jakou příči- nou a z cí rady sou od své žádosti a společného našeho zůstání odstoupili. A rozumím, že by na mé místo nějakého kalvína tam uvésti chtěli, což jest mi za těžký. 1 sepsal sem ]. Ми Сё suplikací, rád bych je J Mti dodal i slyším, že by neráčil vod žádnýho suplikací a listů přijímatí, lež vod V. kn. Mii. Pročež V. M. jakožto votce poníženě prosím, že ráčí V. kn. M. vtom lásku ke mně dokázati a takovou suplikací svědčící J. Mii Cé ráčíte vode mne Jaskavě při- М а J. Mti Cé Ze rá&(te ji presentovati a. miloxtivé se k tomu svou přímluvou přičínití, abych, čehož žádám, [od] ]. Mti Cé tolo podle té suplikací dostati mohl. A já V. kn. Mti čím bych mohl, jakými službami, za lakovon lásku a vochranu chci se vodsluhovati a za V. kn. M. vzdycky se P. B. modliti, což věřím, že v tyto příčině od V kn. Mu nebudu opuštěn, Brzké odpovědi budu očekávati. V. kn. Mti poslušný kaplan kněz Václav Dačícký, administrátor víry pod obojí způsobou. 

Strana 845
XXX. Bellemské nam. — GC. p. 26b. Kaple Betlemská. 188. 1598, 28. října. Oecon. B. 14. f. 39. In die Si- monis Judae responsum dedit administrator: Dokavadž ne- opatří fary sv. Jindřicha, nemůže se osobné stéhovali do | fary Betlemské, ale přisluhováním ji chce opatřití a sám tuké někdy všední den sloužit. 184. 1599, 25. dubna. Tamléž B. 14. Uvaiovino jest, kdo by měl zejtřejšího dne uvozovati p. adiministratora do kapli B. Dictum: p. děkan M. Václav Vlaverin oznámil, že ta kaple nepřináleží ku p. proboštovi, ale ku pp. mi- strům starším. Abychme sešli spolu s p. M. Trojanem ku p. M. Markovi, k administrátorovi, k Danielovi Svikovi, ku p. purkmistru St. M. Pr. Tak j:mc ucinili. M. Marck také pravil, že k starším mistrům přináleží ta věc, a to k těm, kteří v kolleji Veliké zůstávají. Administrator Václav Dačický, farář u sv. Jindřicha, oznámil, abychom proň při- jeli zejtřejšího dne v 18 hodin. P. Svik k tomu tak od- pověděl v svém domě, že se sám na faře dá nadjítí a jemu poděkování od osady sv. Jindřicha chce učiniti. P. purkmistr oznámil že nebude moci přítomen býti, že ještě nepřijal oufadu, Ze jsme méli k p. Wetenglovi dojiti. Item 26. Aprilis přijeli jsme do osady sv. Jindficba pro p. administratora s těmi vozy, poděkování se od osady stalo i commendatio, od nás též žádost, aby do Betlema uvozován byl. Tak se stalo.. Vyslání s námi byli dva osadní od nich, p. Pavel Kalous a p. Jan Litoměřický z Jizbice; i při uvozování do kaple byli. Tu p. rektor, proboši, děkan a mistr Šimon Skála přítomni s nimi stojíce, poroučeli mu kaplu a všecky platy k ní přináležející a to podle prvnějšího poručení J. Mu Cé ucCinéného 1. 1694. A klíče také mu jsvu dány s lou vyminkou, aby je zase tomu, od koho je přijímá, odvedeny byly, totito p. probo3tovi. Cemuz jest pripovédél, že jináče nemá se státi. Potom z kostela na faru k večeři šli, kterou jsme my sami dali piipraviti. 186. 1599. — Zamléz B. 7. f. 383. |. Mti p. administratorovi pii kapli Betlemské —-. Vznesl jest na mne nebožtíka p. Tomáše Grofa syn, Ze by V. M. o vy- kopání hrobu v kostele našem Betleinském, jehožto po J. Mu Cé p. purkmistr a páni kollatorové přední býti ráčí, že byste žádali od něho vyzvědění, co by od hrobu dáti chtěl, a něco nám nezvyklého. I nepochybuji, že o tom víte, že rod Semechovský se tu klade a beneficia od předkův nemalá k témuž místu ukázána jsou. Také poněvadž sirotci jsou a statek zapečetěný zůstává, což od lirobu náležitého bude, budeme my védéu — zaplatiti; však aby ty peníze v to místo, kdež náležetí bude, složeny a na opravu toho kostela s vědomím p purkmistra, pánův vynaloženy byly. Purkmistr a rada St. M. Pr. 186. 1600. — Acla collegii Nazarelh f. 7. Pied lety takto vycházely platové ze Zakova a z Tatounovic (Vypsáno z druhejch register Betlemskych f. 26.): Stépán z Cakova p. komorníku pronajal v Cakové popluZí dva lány, z louky u paloucky pod 50 gr. uroku pfi sv. Jiri a Ilavle a to za 6 let. A již dvě drží. Act. 1627. In Tatounovic Srch de uno lanco 104 gr., Mikeš na Kolbarským 62 gr., ? a taberna ] k. 4 gr., Srch de medio lanco 52 gr. Jan«t 52. gr. 1n Cakav duo lanci, de uno 104 gr., nunc ] s., d: altero 80 gr., nunc 40 gr. 187. 1600, 1. zátí. Monumenla 7/I. sir. 206. Mor- tuus est in suis aedibus inedicus et mathematicus claris: "imus d. Tlhaddacus Hajecius ab Hájck et aliquando pro- fessor academiae celebris; sepultus est in. sacello. Bethie- hemitico. 188. 1600, 3. zárf. Oeconom. B. 15. Sepultus est d. Thaddaeus Hajecius ab Hájek, medicus et mathematicus «xcellentissimus in sacello Bethlehemitico. Aderat Tycho Brahe. 845 189. 1602, 23. března, Oeconom. B. 14. f. 144. Před- nášel p. m. Trojan — o kn. Jakuba Sofiana, má-li za něj přímluva ku p. Adamovi Linhartovi učiněna, aby mohl od své pani kolatorkyně propuštěn do B. býti. Zavřel týž p. m. Trojan dle přímluv — aby žádná přímluva se nedála. Chce-li za podruha týž kn. Jakub v B. býti, aby byl, jináče že se od něho upouští. A tak curam Bethlebemilici templi ad sc pertinere d. m. Trojanus declaravit. 190. 1609, 96. bfezna. Oeconom. B. 7. f. 405. Veleb- ny a düstojny pane administrator oc. Jaké by sneseni vedle podání V. Mti mezi námi strany kučze Jakuba Zofiana, aby se do kapli Betlemské dostal, při sv. Jiří nejprv příštím, jakž potom k V. Mti dvě osoby od mistrův vyslány byly, a na jaký způsob do též kapli na ten čas přijat býti měl, to V. Mti v dobré paměti pozůstává. I ač bychom my proti tomu — býti nechtěli, však poněvadž tu p. purk- mistru St. M. Pr. také mnoho náleží — a některé roz. mlouvání o též věci tyto předešlé dni při přítomnosti dobrých a poctivých lidí (jakž zprávu máme) bylo a oni za jistými příčinami uznávají to, že se kněz Jakub Zofian do té kapli dobře hoditi nemůže, na tento čas za to V. M. žádáme, že nás k tomu dále míti neráčíte, abychom o něho předce stáli. Dat. nazejtří Zvěstování P. M. P., Václavovi Dacickému, p. administratorovi konsistofe arcibiskupství Pražského pod obojí přijímajících. 191. 1602, 28. března. Oeconom. B. 14. f. 136. Ráno odeslal ke mne p. administrator kn. Václav Dačický pedella svého, to oustn na předešlé psaní skrze něho zu odpověď dávaje, kdyby pp. mistři málo dříveji byli oumysl svůj jemu oznámili, že by od toho nebyl, aby od času sv. Jiří v Be- tlemské kapli býti neměl, již že čas krátký jest. Że — to oznamuje, kn. Jakub Safian těžce to nese, že pp. mistři jeho nechtějí do kapli B. ptijíti; již včerejšího dne p. admiuistratorovi suplikaci latinskou ukazoval (v Gem by wu někteří radní staroméstst(, jmenovité p. primas staro- městský a p. mistr Blovsky, zvlásté v spisovánf té suplikaci nápomocni byli), tu Ze dnc&ního dne J. Mti C6 a p. kanclifi nejvyššímu, aby do dotčené kapli proti vůli p probošta dosedl, doda:i chce. O čemž vědouce pp. mistři aby tu věc časně opatfili, ponćvadźż i prve proslychati bylo, że by odporni strany jeden o tyż kostel byl solicitiroval. D nic toho žádaje za odpověď. Odpověď pedelloví na lo dána ihned, že na onen čas na snažnou přímluvu p. administratora podružství toliko bylo od sv. Jíří kn. Sofianvvi dle snešení zaslíbeno, ne uby, jak on se honosí, do :éž kapli za mocného predikatora usedl. Také že p. administratorovi se děkuje za takovou lisku upfimuou. Podle toho že žádán, aby kn. Sofiana napomenul, aby té všetežnosti své zanechal, chce-li da:ší hanby ujíti. A tak dne3ního dne 2c zasc p. administratorovi odpověď dána podle snešení bude, aby to nějak přetrženo, což před sebe kn. Jakub Sofian bere, bylo. 192. 1602. 10. května. Occonom. B. 17. /. 82. 1»odal mi p. Jan Glezl, písař: konsistoře, od pp. konsistorianův psaní přímluvčího o kněze Jakubu Sofiana, aby mu na ten čas dosazíno bylo, aby si v B. pobyl, dokavadž jinuk farou opatřen: nebude, poněvadž na jejich žádost kondicí se zuhl a do Prahy se přistěhoval, a oni i od konsistore, jako p. m. Trojan a Bacháček, kterej mluvil, j:ho žádali, aby interim v B. pobyl. Kterejžto list přecetší, dosti přá- telsky psanej, jej sem p. m. Skdlovi Šimonovi odeslal a on dal jej p. m. Trojanovi, tamquam domus seniori, k ktc- rémuž In věc též opalfiti prindlezelo. Ale on drobet ne- vážně bez ušetření osob, od kterejchž takové psaní odeslané bylo, hodil jím zase k p. m. Skálovi a on Skála mi též 

Strana 846
846 psaní s oznámením, co se od p. m. Trojana přihodilo, odeslal. A hned jsem je ode lal ku p. proboštovi koleje Veliké, p Václavovi Vlaverynovi, žádajíc a přimlouvaje se k němu, aby ňáká odpověď p. adininistratorovi picicl- ská dána byla. 193. 1602. 24. kvčina. Occonom. B. 14. f. 150. Já, p. m. Bacháček, p. m. Vondřej (p. m. Trojan pro odjetí do Var přítomen nebyl) šli jsme ku p. purkmistra, aby takové kazatele volení se vykonalo. P. purkmistr po služebníku vzkázal, že jiným jest zaneprázdněn. P. Jakub Klatovský oznámil, že přístupněji bude asi vo nešpořích. A tak téhož dne vokolo 20 hodin šli jsme ku p. purkmistru. Po mnohém pokojném rozmlouvání oznámil p. purkmistr, když pp. mistři klíče: vosadním složí a potom se počet pořádný z peněz, které po ta leta pp. místní k témuž: kostelu B. vybrali, učiní, že jiný věci všecky půjdou. Na to za odpověď dáno, že pp. mistři uctivě žádají, aby předně volení šlo. Pakli nemůže nyní býti, tehdy aby p. purkmistr ještě be- dlivěji na to pomyslil a žádost pp. mistrův uctivou v svém uvážení měl. S tím jsine vyšli a dobrej den pánu vynšovali. 194. 1602, 1. června. Oeconom. DB. 14. f. 159. Pp. piátelé dozádaní, té2 p». wistii vSichni 5li Casu. ranníbo za příčinou tou, poněvadž spor jest, kteří by to starší pp. mistři byli, na kteréž se fundatio a dotatio templi Bctlile- hemici vztahuje, aby pp. po přečtení dobré paměti Jana Milhcima listu se. pfimlouvati a snésti rácili. Na tom se soésti rá&ili jednomyslné, aby péti kostela B. a vo!ení p. faráře do něho s'ari( pp. misti secundum ingressum col- lcgi Carolini, juko pfední p. m. Marek BydZovsky z Flo- rentina, p. probošt kolleje krále Václava, druliY p. m. Trojan Nigellus z Oskorínw, iuni cr. domus. Carolinac, tretí p. m. Jan Bystřický z Bochova (?) a praeposi us collegii Anjelini alias OO.SS, toho času p. rektor, k sobě přijali dle fun- dací a lak potomně posloupně jíti má i po »mrti jich. Po zavření této rady a snešení vyhlášení p. m. Marek sc ohlásil, že takového nebezpečného povolání nemůže k so- bě přijíti z přičíny lé, poněvadž v té Inndaci potomně se dokládá: tres scniores magistri domus C.rolinac. Načež mu povédéno, 7e ta slova accipienda sunt secundum ingres- sum in collegium Carolinum, non autem respectu. habitan lium seniorum in douio Carolini nisi iuniores inhabcerent collegia regis Wenceslai et Angclini. A tak při prvním za- vicní toho v&eho zanecháuo jest. V tom p. m. Marek, stoje nicinénà na svém, u5el In absentia eius Басс acta suni: Snešeno, aby pro další ujití neřádu a nepo-luienstvf jiných táž včc o p. m. Marka, 2e takového puvolánf vjíti u snešení u sebe místa dáti nechce, p. rektorovi v zná- most uvedena byla. Op dle povolání svého aby jej k to- mu přidržetí ráčil, poněvadž taková pp. přátel a pp. mistrův snešení se měpíiti nemůže a nemá, tak jak to fundací do- statečně ukazuje. A poněvadž p. wi. Jan Bystřícký stůně a p. m, Trojan valetudinis suae causa concessit in thermas Carolinas, pokudž by ku prvnímu zdraví nepřišli, aby túž véc o kostel B. řidil p. m. Ba:háček a proboši. Sec pp. vosadními Bctllemskymi porovnání aby se toto a takto stalo: Poněvadž p. Václav Krocín starší. p. primas, v té osadě jest, na něm to vše záleží, — aby k témuž primasovi sešlí a sním o to jednali, aby ten kostel B. jednosvorně vosadní s pp. mistry a pokojně opatrovali a tak aby ne- bezpečenství сабо ujítí mohlo. Téhož dne usi po hodině s*šel sem se p. m. Ondřejem ku p. rektorovi, p. m. Janovi Bystříckému, a lo vše o p. m. Marka, jak snešeno nahoře, jsem oznámil. Dal za odpověď, že je napomenouti nemůže ani k takovému po- volání nutkati. TéZ ani sám Ze lakovému snc&Sení místa nc- dává a té péče o kostel B. k sobě přijíti nemůže. XXX. Bellemské nám. — Č. p. 266. Kaple Betlemská. Smlouva mezi pp. m'stry staršími kolleje cís. Karla IV. jinak Veliké a pp. voesadními Betlemskymi: ] Volení ka- zatele aby pii starobylém způsobu zanecháno bylo a fun- dací. Opatrování kostela | ii pp. vosadních. Poet piíjmu i vydání také v přítomnosti pp. mistrův byval. Pp. mistii též z přijmu počet v přítomnosti tě:h osob. kterýmžby ná- leželo, aby činili, Rešt obojích aby do obcený truhly se každoročně skládal. Klíče tří, pp. mistii jeden, p. furár cruliy a t£ctíf vosadní ancbo oufednici. — 1l. Mimo to, což v první položeno jest: Dvou úředníci (!) s pomocí vosad- ních, třetí s pp. mistrův (ž). Počel v přítomností p. purk- mistra, p. kazatele a pp. mistrův třech starších, v nebytí kazatele sami, též přední osadní aby počet řídili a vyko nmávali. | Roucha mešná aby sepsána na řezané cedule tyla; tu jednu ouředníci a p. m. Marek druhou: aby za sebou měli. Klíče od kostela jedny pp. mistři: starší, druhé pp. ouředníci za sebou měli při uvozování kazatele. Pp. mistři aby kazaleli své odvozovali a od něho zase přijímali. To pak vše aby tak nařízeno a spokojeno bylo bez všelijakého zmenšení a přetržení svobod a jurisdikcí pp mistrův starších. 195. 1602, 4. června. Occonom. B. 12. [. 91. № so- botu po slavnosti Seslání ducha sv. byl jest u mne p. m. Jun Cosmanecius a oznámiv mi od p. probošta Veliké Кое) p. m. V. Vla eryna, pozdravení též oznámil mi jeho žádost, abych mu psaním oznámil, kteří jsou aneb bejvajf správcové kapli B. Jemuž jsem zase za odpověď dal: Předně, že žádám, aby p. mistr probošta ode mne pozdravil a to . jemu v známost uvedl, že jinej žádnej než předně p. probošt kolleje Veliké a potom duo seniores magistri ciusdem collegii a ten, kdo jest pro tempore consul. Tuk jm slychal a tak privilegium Milheimi 2e zi(. A tak že není potřebí, aby co měl psaného vydáívati. A tak on s tím odešel. Mezi tím, když jsme ještě jiné promluvení m li, ne po veliké chvíli, přišel ke mně (když p. m. Cosmanccius odeSel) p. m. Marek Bydzov-ky z Florentínu, probošt kolleje krále Václava, a oznámil mi, že jest s ním mluveno, aby se dnešního dne najíti dal v kolleji Veliké, což jest tak učinil. A že když tam přišel, tu jsou se sešli pp. přátelé na žádost pp. mistrův, a když byla oznámena praepositio o kaplu B. a zpráva že dochází, kterak by Je- zovité se o to pokoušeli anebo někdo jinej, o to že žá dají zdaní pp. přátel, aby lšetlem opatřen byl. A tak když na něho pfi&la, senteatiam svou oznámil. A potom když scntentiae Ély, conclusum a'in sententia, než oč propositio šla, totižto že jsou správcové přední seniores universilatis, rector 4 senivres mnpistri, tot ž seniores universitatis, jako p. m. Marck, p. m. Trojan a m. Jan Bystficky. A tak Zc poviuni takovou správa jsou na scbe vzíti. On pak p. m. Marek že se hájil, že nadání nezní na scniores universital:s, než na svniores domus Carolinac. A v tom když na svém stáli a na něho správu též kapli a na Trojana a mne nepiítomného skladali, on p. m. Merck se ozval, Ze toho k sobě nepřijímá. poněvadž on není senior domus Car.» linac. A v tom je-t ke mne odešel a mne žádal, aby v tom ochráněn byl a ta jeho žádost aby u mne v pamětí a vo poznamecnání byla. Což já slyševše, dal jsem mu krátkou odpověď, že jest u mne p. m. Cosmanecius byl a žádal jménem p. probošta Veliké kollejce, abych mu v známost uvedl, kteří bejvují správcové kapli B. A já jsem mu to za odpovéd dal, že není potřebí dáti psaní, než aby to p. proboštovi venámil, že jsou bejvali správcové B. p. proboSt a dva pp. mistii seniores a pro tempore consul Antiquae Urb. Pr. A Ze ti jsou se snáscli i o vo- lení správce duchovního, podání do kapli B. a tak in 

Strana 847
XXX. Betlemské nam. — €. p. 266. Kaple Betlemská. summa že to k nám nepřináleží dvěma, kteříž.: bydlíme v jinejch kollejích. A (aky nic se toho netrefilo, co jsem ve Veliké kolleji kolik let byl, aby jaká controversia byla. A tak když mne žádal za ochranu a mně oznámil, že jsem též za jednoho správce též kapli B. volen a co k tomu, říkam, dal jsem tuto odpověď, že poněvadž jest to proti privilegium Milheimi, toho k sobě nepřijímám, a že se, obávám, kdybych to k sobě přijal, abych tomu privilegium neublížil, Tak když on svou p. m. Marek řeč a já odpověď | dokonal a nějaké jsme ještě o jiných věcech rozmlúvcení měli a již mi dal dobrej den a vstal, maje se ode mne odebrati, v.tom přišli jsou ke mně p. probošt Vel.ké kol- leje u p. m. Ondřej Mitysko Litoměřický, vyslaní od jinejch pp mistiüv, a ke mně promluvili pracmissa honesta saluta- lione, Ze jsou nahlídli v privilegium kapli B. a v tom privi- legium Ze zní, kterak mají bejti volení též kapli seniores universitatis, a m. Marek, ponévadz jest nejp:ve prijat do kolleje cfs. Karla 1V., potom p. m. Trojan a potom ji, a collegium Carolinum Ze jest universitatis, a my, ponévad2 ! jsme in universilate nejstarší, že vedle tolio jsme správcové | též kapli. A tak že vedle volení pp. mistrův j me povin- | ni to k sobě při fti, pak abych i já to k sobě přijal. Což když jsem od ních uslyšel, dal jsem jim tuto odpověď: Pozdravenf, kteréž mi p. probošt kolleje Veliké s p. m. Mityskou činiti ráčí, Ze jest mi velmi milé a vděčné a rád je k sobě přijímám. A též že jsem z toho potěšen, že jest je P. B. všecky v dobrém způsobu zdraví zachovati ráčil, a jeho inilost božskou žádám, aby je v témž způsobu téhož zdraví za dlouhá léta zachovati rácil. Dále pak že jsem porvzuměl jejich oznámení. Předně, co se dotejče privilegium Betlemskyho, Że ji tomu tak rozumím, že se to nevztahuje na seniores universitalis, nei na seniorcs domus Carolinae a ne na jiné, a na p. purkmistra St. M. Pr. A nikdy jsem jináče tomu nerozumíval, co jsem již na université 2) let, aby jiní byli správcové též kapli. Kde pak dále p. probošt kolleje Veliké oznamuje, že poněvadž jsem starším anebo správcem též kaplí volen. ; pak i na žádost pánův abych to k sobě přijal, oznámil jsem, že toho nikoli k sobě nemohu přijíti a nic mi mozné není, abych potom privilegium jejich nepřetrhl. Než čímkc liv | mou službou pp. mistrům budu moci přispěti, že rád uči- ním, než v této při že nemohu. Strany pak p. Marka že žádají, abych ho secundum meum officium napomenul, ionévad2 jest za správce téZ kap:i volen, nby ji ujal. Oznámil jsem, Ze on mi jiZ o tom oznámil, Ze jest volen, ale toho volení Ze pfijíti nemůže; protož mne žádá, po- kavadZ v tom privilegium collegii regis Wence.lai, v hteréz on jest, obsaženo není, abych ho v tom ochránil. A tak że my oba toho k sobě pro příčiny předložené přijíti ne- můžeme. Oznámili mi, že to v známost ve větším počtu uvedou. A v tom když ode mne z dveří mého pokoje vycházeli, doložil jsem i toho, že já nejsem povinen něčího trn do své nohy dávat, nebo bych jej potom sám vy plésti musel. Neb když jsem o svou kollej [Andělskou] činiti měl, žádnej mi z pp. mistrův nápomocen nebyl. 196. 1602, 14. července. Oeconom. B. IZ. f. 104. Byl jsem u p. purkmistra Melichara Haldiusa u obóda s p. mn. Trojancm a mezí jinou řečí za stolem byla zmínka učiněna o kaplu B. Tu on hned se rozhněval, že před p. ; purkmistrem klíče od též kapli složí, poněvadž mu tak pp. mistři se k němu chovají a jemu ubližují, že chce J. M. Cou suplikovati. Dal jsem jemu za odpověď, že ponévad jest domus Carolinae senior, Ze to z dobre vile dělal a e mu pp. mistři v nicemż neubliżovali a neubli- žují. Aby pak klíče složil, že o tom zádné concilium drzáno 847 nebylo. A tak potom byl dobrý mysle, až ho na lůžko spat podnapilého uvcdli. 197. 1602, 17. &ervence. Tamléz f. 114. Téhoz dne byl jsem požádán od některý. h pp. mistrův, abych mezi ně se najíti dal v Veliké koelleji v nešpory a někteří pp. přá- telé aby dožádání byli a tu aby rada se držela, co mají p. purkmistru a pánům za odpověď dáti, kteříž chtějí, aby jim klíče od kapli B. složeny byly. Což jsem učinil a k nim jsem se do světnice letní najíti dal, též p. m. Marek, p. dr. Adam Hunerus. Kterejm jsem pfi pfitom- nosti jiných pp. mistrův: oznámil, že jsou byli též jiní přátelé hledání — že však jsou někam odjeli. A tak jsen žádal p. dra Hubera, aby svou sententiam oznámil, po- nevudż se tu veliké věci dotejče. Oznámil p, doktor, po- névadz jest malo pp. prälel a tato v&c velikého uvažení potřebuje, aby s tou věcí poodloženo bylo do poudélku nejprv příštího a v větším počtu aby se pp. přátelé sešli. P. m. Marek, též p. m. Martin přistoupili k té sentenci, p. m. Trojan též a tu oznámil, že on toho pro svou těž- kost zdraví již toho spravování B. vykonávali nemůže; než ten zvon při kaple, že se přičiní, aby se opravi'. P. děkan m. Chorin, aby se klíče nové udělali a p. purk- mistru dali; druhé pro bezpečnost aby se v kolleji za- nechaly, aby p. probošt a pp. mistři, kdyby jaká potřeba nastala, mohli tam vjiti. P. probošt kolleje Veliké m. Václav Vlaveryn oznámil, že, poněvadž se o tu věc prve rada držela a certa conclusio facta, že on jí se drží. A potom hned se tu začala hádka, že jest srozumíno z pri vilegium Betlewskyho, Ze mají nejstar&( pp. mistii voleni bejti (a jsou voleni secundum conclusionem prius factam). Dal m. Marek zase tuto odpověď, že jest toho nikdy ne- bejvalo, aby z jiné kolleje mistři voleni byli, kteříž: by kaplu B. v své ochrané méli, nez scnivres domus Caro- linae tří, a že by lo bylo proti privilegium též kapli a z toho že by na škodu pp. mistrům něco bejti musilo, Tu potom orta est magna disputatio mezi p. m. Markem a p. proboštem Veliké kolleje, neb to hrubě natahoval, že, kteří jsou prve do kolleje povoláni, že ti mají inspec- tores capellae B. byti. P. m. Marek tomu odepřel a ozná- mil, Ze ani jednoho prikladu nenajde, aby inspectores buq z Molleje krále Václava, buď z kolleje VSech Sv. méli bejti. neż z kolleje cfs. Karla IV. a pro tempore consul. A já jsem k tomu eandem oznámil sententiam a když jsem byl proboštem, že jsem klíče i od Betlema mél a jimi vládl. A p. dr. Huberus téZ Ze co jest tu profesorcm byl, že ze žádné kolleje jiné inspectores nebejvali. V tom se pak potejkali v řeči m. Vlaveryn s p. m. Markem. Zádal jsem jinejch pp. mistrův zdání, až potom mezi tím mluvením ten m. Zachariás Styrsko vyvstal z lavice a jsouc napomenul, aby ncodcházel, ponévadZ na nélio sententia nepřišla, on hned zpürnou vcelkomy-lnou a neváZuou od- povéd dal, Zc má jiného co činiti. A p. dr. Huberus jej prételsky napomenul, aby neodchézel, ale on pfedse na svém stál a zpurnejch, nadutejch a pyšnejch řečí podával, jednak na svém místě se posadil, jednak k velikému stolu nevážně šel. A p. doktor jeho pokorně .napomenul, aby se lépeji choval, ule milo to zpomihalo — až potom se na něho p. doktor rozhněval a oznámil mu, jaká jest jeho nevážnost k p. rektorovi u pp. mistrům starším. Ale milej p. m. Zachariáš i ústy i rukama mluvil, jako by na řetězu byl. Když pak i vedle napomenutí mého neupouštěl od své zlosti, kázal jscm mu. aby vystoupil, a když se zdráhal, oznámil jsem jemu, aby poslušenství zachovával. On maje vyjíti ven řekl: Když sem přijdu, tehdy pro mne odešlete. A tak vyScd z veliké světnice na mazhouzek proti pokoji p. m. Chorina divně sobě počínal. Já se jináč nedůmníval, 

Strana 848
848 než že bude ňákou školu držeti, A v tom jda s p. dok- lorem a s p. m. Markem z Veliké kolleje sncsli jsme sc, aby více pp. přátel dozádáno bylo a tu aby sc rada jeté s nimi drzela. 198. 1669, 23. srpna. T'amléz f. 140. V pátek po vig. sv. Bartholomeje když jsem přišel z Novoméstského rat- houzu a již jsem dobře umdlenej byl, tak hned přišel ke mně p. m. ‘Trojan Hermanoméstsky z Oskofina, toho času vicedirector universitatis, a p. m. Martin: Bacháček, posláni jsouce od p. probošta kolleje Veliké. Kteréžto přivítav na velikém mazhouze kázal jsem jim za stoleckem sc posaditi a tu co zapotřebí, aby oznámili. P. m. Trojan promluvil praemissa salutatione, že mí p. probošt a pp. mistři kolleje Veliké oznamují, kterak jest s nimi mluveno od p. purkmistra St. M. Pr., toho času p. Václava Kro- cinu, aby faráře do kapli Betlemské zjednali. Pak po- nóvadż p. m. Marek BydZovsky z Florentinu, p. m. Trojan jsou seniores a já jako rektor universitatis, Ze toho Zá- dají přátelsky, abych p. m. Markovi poručil, aby ons p m. Trojanem a spolu se mnou o takového predikatora do kapli B. se starali. Na kteroužto jejich žádost dal jsem jim praemissa salutatione odpověď tuto, že pp. mistry rád u sebe vidim a že jsem akndemii ve všem volnej, napomenouti, aby ji k sobě přijal. A to pro tuto věc. nebo my nejsme seniores domus Carolinae a k nám se taková věc o jednání faráře do kapli B. nevztahuje. Druhé, ze kdybych to učinil, bál bych se, abych jim jejich privilegium na kaplu B. neprotrhl. K lomu jsem přidal, że divná včc, že tak dlouho, téměř do dvou set let, jak to privilegium jest a žádnej ho nevykládal, než že jsou se pp. mistři vždycky tak chovali. 199. 1602, 28. října. Occonom B. 14 f. 182. Po- slal kněz Jakub Sofian Vodňanský psaní ku p. rektorovi universitatis m. Markovi z Florentinu, Zádaje, aby pp. mistři, poněvadž jsou mu před půl letem připověděli, že mu fary Betlemské dopřejí, ho tam za predikatora ptijali. To když p. m. Marek přednášel pp. mistrüm, sncsli sc jednomyslně, aby nebyl přijímán, ani tam pudtén bez vědomí a povolení p. purkmistra St. M. Pr., poněvadž také jedním kolatorem jest. Protož s ním rada vzata býti má. — 94. října. Proponoval jsem o kn. Jakuba Sofiana, że se tfe do 1, máme.li ku p. purkmistru a p. primasovi z prostředku našeho vyslati a o ného rozmluviti. Conclu- sum, aby pp. místři starší s proboštem k ním seśli a o to radu vzali (jestli se líbí i s p. m. Humberkcm, po- něvadž jest též osadním). l učinilí tak a sešli ku p. purk- mistru p. Melicharovi Haldiusovi a ten z hodných příčin neradil k tomu, aby byl přijat. Od p. purkinistra jsme šli s p. Bacháciem ku p. primasovi, ale ho doma jsme nenalezli. — 80. iistopadu. P. administrator poslal k nám svého pedella oznamuje, že nám opatřil do kapli B., aby v tyto slavnosti až do sv. Jiří posluhoval slovem božím a svá- tostmi kněz Petr Nepomucký, p. farář u sv. Martina. 200. 1602, 8. prosince. Oeconom. B. 18. Evocati sumus a senalu Antiquae Urbis Pr. in curiam — et ad. moniti de sacello B., quam illud valde negligatur et me- luendum sit, ne per negligentiam nostram collabatur. Census non integre cxcipiuntur et si qui excepti sunt, non redditur ratio atque ita se suspectos reddimus, quod benefactores moleste ferunt nec iai beneficia cidem sa- cello praestare volunt, praesertim cum nec praedicatorem alamus. Deinde ornamenta eiusdem sacelli putredine corrumpuntur. 201. 1602, 30. prosince. Oeconom. B. 14 J. 189. P. rektor universitatis přišed k nám do kolleje přednášel, XXX. Betlemské nám. — Č p. 265. Kaple Betlemská. kterak slyšeti, že pp. osadní betlemští suplikací těžkou proti pp. mistrům o kostel B. podali J. Mti Cé a na ně žalují, že ani počtův žádných nedělají ani kostela, jak ná leží, neopatrnjí a neopravují. Proto Ze jest zapotřebí, aby s počty na hotově byli a jestli jsou, aby se hned pře hlídli, ježto bychom se, přijde li nač, hájití spravedlivě mohli. Schválilí tu starost p. rektorovi pp. mistři a ozná- mili, že žádný jiný nic za sebou nemá, než p. m. Trojan. On aby počty všechny shledal a dolčv snesl, že pp. mistři upřímně mu chtějí nápomocní jich dělati býti. Ale jsa napomenut p. m. Trojan, aby takový registra shledal, divně foukal, s každým se vadil, až potom predse nahoru do svého pokoje pro né Sel. A p. m. Václav Vlaveryn za ním; toliko registra vlastní rukou p. primasa nynějšího našli a je přinesli. Aby jiných mohl volně pohledatí a je zhotoviti, Zádal za dva dni hojemstvf. Jest mu odiozeno do čtvrtku nejdřív příštího. 202. 1603, b. března. Oeconom. B. 14 f. 199. V. administrator konsistoře Pražské pod obojí přijímajících kněz Václav Dačický psaní odeslal, že nemůže to býti, aby v té komoře, která mu včerejšího dne vykázána byla od p. m. Bacháčka v Nazaretské kolleji pro nelibost p. doktora Jesseniusa koně jeho stávati měli. Protož aby mu páni mistři dovolili prolomiti zed z Betlema do sklepu v Loudovic kolleji, kde prvé své koné Mistopolus mfvai, jeho také aby tam stávati mohli. Jestli by se toho nestalo, že by on při času sv. Jiří na něco jiného pomyslití mu- sel. Při tom také žaloval pp. mistrům, kterak velice svět- nice malá v Betlemě pokažena jest, repositorium zrušeno, skla vybita, na pavlaci prkna pobrána, mříže zloupané a jiné veliké škody se staly. Zahrádku též že sobě p. dr. Jessenius osobovati chce, která jest k Betlemu. Aby to opatřeno bylo pro potomní mezi nimi dobré srozumění. — 6. března. Ráno přednesl jsem pp. mistrům psaní p. administratora o madtal. Conclusum: Ponévadz neni bezpečná věc, aby ten sklep prolámán byl z Nuzaretu do Loudovic kolleje a z něho mašial udělati, aby se s p. rektorem o to rada vzala, má-li se toho dovoliti. -— 7. března. Byli jsme v B. s tesařem a vyměřili k postavení maštale na dvoře místo, na němž p. admini- strator rád volně přestal a žádal, aby se co nejdříve stavěla. 203. 1603, 19. dubna. 7amlez J. 205. P. farát svato- martinsky kn. Petr Nepomucky Zádal, aby mu za půl leta zimního od pris'uhování v kaple B. zaplaceno bylo. I po- ruéeno m. Trojanovi, poněvadž důchodní peníze má, aby zaplatil. — P. m. Bacháček přednášel, že p. admini- strator pravil, že pp. osadní B. chtějí sami ho přistěhovatí, jestli pp. mistři tomu dovolití moci budou. Však co se jídla a pití při uvozování dotýče, to aby sami pp. mistři opatfili. Snešeno, aby se o touž věc s p. primasem a p. Humburgem promluvilo. Ale kdyZ k p. primasovi přišli, nevlídně od něho přijatí jsou a jim od něho povědíno, že pp. osadní s tou kaplou nic nemají; aby pp. mistři věděli, co tu před sebe o své ujmě berou, že toho potom zaživou nějakým zlem. Tak od něho odešli a p admi: nistratorovi vzkázáno, že pp. mistři pro něj sami přijedou. Což se i stalo s pomocí boží. 204. 1604, 19. prosince. Kopiář v arch. m. Ra- kovnika. Dvojíctihodnému knézi Václavovi Dacickému, predikátoru kaple B. Slu2bu sv vzkazujerne dvojíctihodny kněze, p. příteli nám v P. B. milý. Zdraví, v něm jiného všeho dobrého přejeme V. Mti rádi. Majíce v své paměti to, že nás tak laskavě a ochotně každého času, když sc k V. Mti utíkáme a za fedruňk žádáme, fedrovati ráčíte, nemaje se toho V. Mti čím jinším na ten čas odměniti, aspoň štědrého večera nádobku piva starého našeho do 

Strana 849
XXX. Bellemské nám. — Č. p. 256. Kaple Betlemská. mácího a po jednom strychu krup nadělaných při ukaza- teli listu tohoto odesíláme v té důvěrné naději, že to vděčně od nás přijíti a na budoucí časy nás v své pa- měti míti ráčíte. P. B. všemohoucí rač toho obého V. Mti se všemi účastníky požehnati a v dobrém způsobu zdraví dáti požítií. S tím milosti božské V. Mti poručenu činíme. Datum v městě Rakovníce v neděli po Moudrosti b. 1604. 906. 1605, 10. ledna. Oeconom. B. 14 f. 186. Slovutné a mnohovzáctné poctivosti p. m. Simeonovi Hum- berkovi z Humberka, purkmistru St. M. Pr., p. ochránci našemu milému. Službu svú vzkazujem, slovutné a mnoho- vzáctné poctivosti p. purkmistře. V. Mti dobrého zdraví a hojnéko v prâcich prospěchu přejeme věrně rádi. Tajiti V. Mü nemůžeme, že na tom jsme, abychom na místě dobré pamětí m., Trojana z Oskořína počet pořádný příjmu a vydání z důchodův kapli B. učinili, a tudy jak sami sebe z některých postranných domnění a pomluv, tak potomky naše z stížností a nesnází vyvedli. Ze pak dle fundací a vejsady Jana Milheima, svaté a slavné paměti, jak i predikátora volení, tak počtu kladení v přítomnosti p. purkmistra St. M. Pr. díti se má, že tou příčinou k V. Mti se utíkáme a žádáme, že nám místo a cas, kde by- chom a kdy k takovým počtům se najíti dáti měli, jme- novati a přítomností svou k některému platnému o dobré též kapli jednání příčinu dáti ráčíte. Což tu pro nás a jmenované kapli opatření učiniti ráčíte, my se toho V. Mti každého času odměňovati nepomineme. Odpovědi žádáme. S tím milost boží rač býti s námi se všemi. Dán v kol- leji Veliké v pondělí po Třech králích I. 1605. Probošt a mistři kolleje Veliké. 206. 1605, 6. dubna. Oeconom. B. 9. Po smrti m. Trojana Nigilla po&et pfehlídán k kaple B. v pi(tomnosti Václava Dacického, predikátora téZ kapli, a pp. mistrů profesorů Akademie Pražské, též p. m. Jana Vokorynea, písaře radního, a mne Melichara Haldia z Najenperka, t. €. purkmistra v St. M. Pr. A za pořádný jest přijat. 207. 1606, 4. ledna. Oeconom. B. 14 f. 445. Vy- slín byl od p. purkmistra St. M. Pr., p. Jana Holce, služebník, aby pp. mistři na Tři krále před p. purkmistrem se postavili a tu rozepři, kteráž někdy vznikla strany ko- stela B. mezi proboštem a mistry a mezi pp. ouředníky téhož kostela, k konci přivedli. — b. ledna. Conciusum unanimitcr a d. rectore ct dd. magistris domus Carolinae, ut secundum has condi. tiones transactio fiat: 1. Aby volení predikatora do též kapli a uvozování při starobylém způsobu a fundací za- necháno bylo. 2. Aby při vybírání důchodův a platův od starodávna osadním k vybírání poručeno bylo a oni počet v přítomnosti p. purkmistra a pp. mistrûv činiti: povinní byli. Taktéž i pp. mistři pří jich přítomnosti a p. purk- mistra aby počty odvozovali. 3. Co by po opravě též ; kapli B. z důchodů zůstávalo, to aby do truhlice skládáno bylo, od kteréž pp. mistři jeden klíč a ouředníci nařízení drubý klíč jměli. 4. Klíče kostelní, farní i od krchova spolu s p. predikátorem a nimi osadními jednostejně srovnané zůstávati mají. Ad hanc actionem transigendam electi sunt d. rector Bachacius, d. m. Skála et ille ter- tius, qui haec scripsit. Deus benedicat actioni, ut tandem pax de illo sacello constituatur. Amen. — 6. ledna. V pátek na Tři krále postavili jsme se před p. purkmistrem a pány k té věci dožádanými. Tu na místě p. purkmistra p. Melichar Haldius promluvení učinil děkujíce, že pp. mistři na rozkázání p. purkmistra tak volně se dali najíti a potomné, predkládajíce, Ze jsou vždy toho žádostiví byli, aby jednou aspoň té rozepři 849 konec učiněn byl. A pamatujíce na svou přípověď, že chtějí bonum academiae promovati, k tomu jsou příčinu dali, aby ta smlouva, kterou jsou sepsali v knihy městské a potomně do manuale proboštského vingrossována a vtělena mohla býti, ji jsou tak salvis privilegiis sepsali, aby contra iurisdictionem probošta a mistrův nyní i budoucně ne- byla. Protož jestli že by co pp. mistři přednésti chtěli, aby vohlášení učinili. Ta p. rektor poděkovavše za takovou přívětivost a ochranu p. purkmistra a pánův radních, oznámil, že na ničemž jiným nejsme, než aby té rozepři konec učiněn byl, a podlé toho, že i my tolikéZ smlouvu sepsanou máme. Rozkázáno, aby oboje přečtena byla a co v jedné anebo v druhé podstatnějšího, aby přidáno a opraveno bylo. Což se i také stalo. A po přečtení jich na tom zavříno, aby v přítomnosti vosadních B. v středu nejprvé příští na rathouze St. M. Pr. přiznání se učinilo a pečetí p. purkmistra a probošta zpečetěno bylo. Povoleno k tomu od strany obojí. A s tím jsme se domů vrátili. 208 1606, 6. ledna. Rukop. ë. 324 f. 260 a Oeco- nom. B. 14. f. 450. (Smlonva a jisté porovnání mezi p. rektorem universitatis ucení PraZského a pány osadními při kostele Betlemském.) Jakož jsou některá nedorozumění od mnohonásobných let mezi poclivÿmi a vysoce učenými p. proboštem a pp. mistry kolleje cís. Karla JV., jinak Veliké, a pány osadními kapli Betlemské tu přísedícími a obývajícími v příčině opatrování a náležitého spravování též kapli i v jiném vznikla a dosavad k žádnému míst- nému spokojení přivedena nebyla, i prohledajíce z obojí slrany k tomu, že by tou příčinou stavení toho chrámu božího k spuštění čím dál tím víceji přicházeti muselo, ano jak v dobrodiních od lidí pobožných pro rozinnožení cli a cbvály boží k též kaple činěných zmenšení se dálo, takže všelijací důchodní i případní požitkové a platové na opravu též kapli od Jidí pobožných pobožným oumyslem nařízení a vyměření k nemalému stenčení ano i dokona- Jému spuštění by přijíti museli. I o ty všecky zastaralá nedorozumění přátelské a dobrovolné porovnání mczi lýmiž vysoce učenými p. rektorem universilatis, téZ p. proboštem kolleje Veliké a jinými pány mistry staršími a professory učení Pražského a svrchupsanými pp. osad- ními učiněno jest takové: Předně co se dotejče volení a uvozování praedykatora pod obojí způsobou do též kapli, to se při starobylém způsobu a fundací, též privilegium cís. Václava slavné a svaté paměti zůstavuje. S strany pak opatrování a spravo- vání léhož kostela jak při službách církevních, tak i ob- zvláště při vybírání důchodův a platův od starodávna osadními k vybírání vlastně náležitých, též i jiných pří- padných a jakkoliv nařízených a nadaných, to při nich osadních aby zůstávalo, tak aby oni berouce z počtu svého hodné a dobře zachovalé dvě neb tři osoby je s vědomím p. purkmistra a pánův za úředníky a správce jak toho chrámu božího, tak i vybírání a přijímání k sobě týchž všelijakých případností a důchodův volili a vedle staro- bylého způsobu, jak sou se v tom za obyčej chovati jich předkové měli, v tom se tak a nejináč, než jakž na dobré a poctivé muže záleží, chovati hleděli. Z takových pak všech přijmův a důchodův, co by se jich koliv odkudkoliv sešlo, touž kaplu zvelebovati a jakž kdy čeho potřeba káže, obzvláštně v větších opravách, s vědomím J. Mti p. purkmistra St. M. Pr. a p. probošta i pp. mistrův starších kolleje Veliké, náležitě opatrovali a opatrovati hleděli a ze všeho, jak z příjmův tak z vydání, každého roku po- řádný počet obyčejem starobylým v přítomnosti p. purk- mistra aneb jiných osob radních k tomu nařízených konati 107 

Strana 850
850 XXX. Bellemshé nám. — povinní byli. K kterémužto počtu a dalšímu dohledání k správě téhož kostela Betlemského již jmenovaní páni mistři jisté osoby z prostředku jich pp. mistrův nařízených z düchodüv a nadání někdy Jana Mylheima dobré paměti na vychování v též kaple praedikatora vyměřeného i od: jinud k sobě loco vacante, v nebytnosti tu na faře téhož praedikatora, přijímali; podobně počtem povinní budou, Což by pak z obojich počtův po vynaložení na věci též kapli potřebné přebíhalo, to nejinam než toliko k dal- šímu zlepšení a zvětšení takových důchodův (jichž dosti naskrovuć v této roztržitosti se nachází) obrátiti a do obecní truhlice k tomu obzvláštně nařízené se skládat, od niż jeden klić za pp. mistry k tomu naifzenymi a druhy za pp. osadními neb jich úředníky [aby] zůstávaly. Ano i co za kým z důchodův a platův i jinač zadržáno, s pilností vyhledávati a zvyupomfnati se mó. Naposledy již jmeno- vaní pp. mistři klíče kostelní i farní, též i od klínotüv kostelních, tudiž i od krchova spolu s osadníui jcdno- stejnyini srovnale míti mají. CchoZ na polvrzení a skutečné zdrení tyto cedulé v jednostejná slova mezi stranami se- psané a z jedné strany městskou a z druhć nadepsanć kolleje cís. Karla pečetí utvrzené jsou, z nichž jedna za pp. mistry a druhá za pp. osadními Betlemskými zůstávati má, A vejše též cedule k budoucí paměti jak do kněh městských tak do manualu p. probošta kolleje Veliké, potom i do register zádušních, kteréž v nově založeny po tomto narovnání býti mají. se vtčělí a opíší. Stalo se v pátek den sv. Tří králův I. 1606. 209. 1606, leden (0). Rukop. č. 993 f. 300. (O kaza- tele kapli Betlemské.) Nejnepřemoženější Rímský císaři n nejjasnější Uherský, Ceský, Dalmatský a Charvatský oc králi, pane, pane náš nejmilostivější! Vaše C. M. na předešlúů naši ponmíženúů a poddanú supplikací i žádost s strany volení a podání kazatele anebo kaplana do kapli Betlemské podle fundací a crekcí dobré pamčti p. Jana z Milliejma i vejsad staroddvnich, tuké privilegii na to se vztahujících, kteréžto v sobě zavírají, ze tří: mistří přední a starší národu Ceského v kolleji Veliké s purkmistrem Su M. Pr. kaplana anebo kazatele do téZ kapli Dethlem- ské voliti a praesentovati maji, racili ste nám milostivé k odpovědí do štastného V. Cé Mti příjezdu na hrad Pražský čjší a poníženě to ku paměti V. Cé Mti přivozujíce žádáme, že k tomu své milostivé povolení dáti ráčíte, aby mistři kollegiati slavné paměti císaře Karla čtvrtého, jinak Veliké, s purkmistrem St. M. Pr. kazatele a kaplana do té kapli Betblemské, v kteréž již na dvě letě slova božího kázání a chval bož- ských vykonávání od smrti kněze Jana Mystopola nebyvi, podle fundací a stuarodávních vejsad i uživání voliti a praescn- tovali i pri tom zuostavcni býti mohli a čest a chvála boží se tudy rozšiřovati, slovo boží také lidu křesťanskému kázáno byti má a oni v poznání P. B. vSemohücího roz- máhati se i spasení duší svych nabyvati molli. Jsme té cclé k V. Cé Mti nadéje, Ze rdcite milostiv& toho dovoliti a pFi vymiéren( toho pobozného muze i nadání i fundac( jeho zuostaviti. Odpovédi milostivé od V. Cé Mti poddané zidáme. V. Cé Mu věrní poddaní purkmistr a konścić St. M. Pr. (Nápis tento na té supplikací jest:) J. M. pp. mistodrZici na misté J. Mui Cé k této slušné žádosti jich povolovatí ráčí, aby služby boží tak, jakž od starodávna bývalo, řádně a pobožně se vykonávati mohly, a kteří: sou koliv správcové a opatrovníci toho božího domu, li uby to opatiili. Act. 13. Juni a. 70 (3). 210. 1606, 14. dubna. Oeconom. B. I4. [. 461. Kudz Vaclav Dacicky, predikator kapli B., poslal psaní k p. rektorovi, že při též kaple nemíní víceji slovem È. p. 255. Kaple Betlemská. boZím posluhovati. Ale jsa již od p. administratora konsistoře Pražské k sv. Klementu podán, ano i konfirmován, že od tohoto sv. Jiří nejprvé příštího míní se tam odebrati. Mezi tím přišel kněz Jindřich od sv. Mikuláše v St. M. Pr. s písařem konsistorským, jsouce od p. administralora vy- sláni k pp. mistrům s strany: budoucího predikátora B. Kdež učinil týž p. farář promluvení, učinivše vinš pp. mistrům a pricinu vyslání svého oznamuje, že p. ad- ministrátor spolu se svejmi pp. assessory majíce pozor na touZ kaplu B. podávají za predikatora pp. mistrům kněze Jana Frankoniusa, děkana Nového Bydžova a někdy bakaláře této slavné akademie Pražské. Pak že tu p. ad- ministrator Zadá zpraven býti odpovědí, zdali by pp. mistři jeho k sobě voliti a za predikalora těž kapli při- jití chtěli. Odpověď dána od p. rektora, že ten a takový vinš srdečně přijímají a podle téhož že zase p administru- torovi a pp. konsistorianům s vinšováním všeho dobrého službu vzkazují. A že v brzkých dnech chtějí p. administra- lora jistou odpovědí zpraviti. Pp. vyslaní na tom pře- stali a s im pryč odešli. Po odchodu jich hned byla přednešena ta věc, co by tu činěno býti mělo. P, rektor radu díval. aby o lo s p. Humberkem, poněvadž jest z předních osadních. rada vzata byla, Ze se dle té smlouvy v nově učiněné i jich dotejče, a že na to potřeba bude pomysliti, aby proti naší fundací nebylo. P. děkan m. Skála: Ze tak budeme se vyvozovati z naXich privilegií, jestliže s osadnimi radu bráti budeme, poněvadž toliko p. purkmistr St. M. Pr. jest s jinejmi inistry volenec. Nez Ze aby se do rady psaní učinilo, tak jakž prvé činěno bylo. Jiní s ním se srovnali. Nechiíc všetečně konkludovati a ňákého in diversitate sententiarum zmatku učiniti, plal jsem znova, co má se učiniti. P. rektor pověděl, že on při tom svém zdání za- nechává. P, děkan s foukáním svým vobyčejném pověděl, že takové volení při mistřích a p. purkmistru zůstává, protož aby psaní k němu učiněno by!o. Odpovědčl jsem, że in ciusmodi diversitate sententiarum. nevím. co činil. Jednak do rady, jednak k p. purkmistru osobne psani učiněno bylo. Dal na to mi zase odpověď, že již on po- védél, abych ji konkludoval, co bych chtél. ]ta sumus astuli et sapientes, ubi opus lali sapientia nou est. Nevéda, co činiti, šel jsem k p. Humbergovi a jemu tu véc pfed- nesl. Oznámil, aby pp. mistti k nému okolo 2l. hodiny zejtřejšího dne sešli a o tu věc bedhvě rozmluvili. Mezi tím na knězi Petrovi aby přezvědíno bylo, kdo by ten jistý kněz a jakého chování byl, abychom se vyptali. Jda pak od télioz p. Humberga zastavil jsem sc u p. Melichara Haldiusa a tu vÉc přednášel. Kterýž oznámil, abychom p. administratorovi odpovéc dali, Ze tak pojednou takového faráře volení bejti nemüze. 15. Aprilis. Na zejtií priSedS$e k m. Humbergovi. kdež i pp. oufedníci kapli B. se sešli, mezi obs(rnym rozmlouváním a té věci uvažováním, na tom se vBickni snesli, aby k p. purkmistru se sešlo, a poněvadž jedním 'volencem zůstávati ráčí, jemu přednešeno bylo, že pp. mistři a pp. ovředníci kapli B. na tom se snášejí, aby za predikátora též kapli povolán byl p. administrator konsistoře Pražské, zvláště že již od mnoha let tu zastá- vala residenci p. administratora. Mezitím p. m. Humberg piedkláJal tolikéZ, zdali by z toho některak sjíti mohlo, aby do kanceláře království Ceského suplikováno a žá- dáno nebylo, aby týž p. predikator měl od J. Mti Cé tu konfirmován býti, poněvadž nehrubě dobrej vítr k učení Pražskému na ten čas při kanceláři se nachází, zvláště pak že již ty nevole mezi pp. mistry a pp. osadními jsou spokojené a smlouvou přátelskou stvrzené, což až posavad 

Strana 851
XXX. Bellemske nám. — Č. p. 255. Kaple Betlemská. 851 na resolucí J. Mti Cé zůstalo a zůstává. Ale že již takové | veliké opravy. Jestliže spravena bude do sv. Havla nej- dobré srozumční mezi týmiž pp. mistry a pp. osadními zůstává, že takové resolucí očekávati potřeba není. Nebo co se prvotné dálo, to že všecko z těch nedorozumění jest pocházelo, kteréž tropil starý p. primas Krocín mezi pp. mistry a ppp. 5t. M. Tu pii tom bylo jedno i druhé psaní čteno, jak p. primasa tak také pp. mistrův, dosti způrné a špinavé. Až polom i konfirmací od pp. ouředníkův zem- ských a místodržících J. Mu Cé, když ráčila do Reznu od- jeti I. 1594, kterouž ppp. na kněze Václava Datického, telidàz adminisiratora, odeslána, čtena byla, v kteréž do- kládatí ráčí, že na ten způsob se do též kapli podává, aby dle starobylého řádu se tam choval a to vše vykonával, coż předkové jeho. A lak v žádném kostele Pražském na to privilegií svejch nemajf, aby jazykem českým zpěvové konány byly, krom tohoto Betlema. Diligenter itaque illud venit notandum, quod ctiam illud confirment locum tenentes Caes. Mtis, ut secundum ritum ct fundationem illam administratio fiat ct instituatur. P. purkmistr, když to přednešeno bylo, povolil k tomu a że chce takovou věc přednésti v radě v pondělí nejprvé přiští, oznámil. 17. Aprilis. Pedellus vyslán od p. administratora zprvu dal, že p. administrator s konsistoriany pfi pp. mistifch toho žádají, aby dne středního mezi ně do konsistoři vslou- pili strany budouciho p. predikatora kapli B. Povolíno tomu. 18. Aprilis. P. purkmistr St. M. vzkázal, aby pp. mistři dva na zejtří na rathouz přišli, že dostanou odpo- védi, kterou se budou moci spraviti. 19. Aprilis. Ráno hned s p. rektorem šel jsem na rathouz a tu p. Melichar Haldius zprávu ućinil, że p. purk- mistr k tomu volení přistupuje, aby se do B. za predikatora p. administrator dostal. Vrátivše se z rathouzu vstoupili jste do konsistoře, p. rektor, děkan a já, a tu p. rektor zadal, aby p. administrator práci predikátora kapli B. k sobé prijal a pp. konsistoriani aby sc k nému primluvili. Což se všecko stalo a p. administrator takovou povinnost k sobě jest přijal. Po obědích sešli jsme tolikéž k p. ad- ministratorovi, aby o den a stěhování snešeno bylo. Na čemž potomně jest zařízeno, že způsob starého uvozování zachován byl, totíž z kolleje Veliké aby se přes rynk šlo, trubači u rathouzu troubili a na prahu kapli B. při- jímán byl. 211. 1606, 6. května. Oeconom. B. 465. u. f. Kněz Jindřich, p. farář sv. Mikuláše v St. M. Pr., jsa ! vyslán s písařem konsistořským od p. administratora k pp. inistrim dával toho zprávu, že p. administrator povinnosti predikatorský nemůže v kapli B. k sobě přijítí z příčin těchto, že jest nezdráv a tu u sv. Michala že mu povětří slouží. Druhé, že jest fara B. všecka zlá, takže téměř neví kde hlavy skloniti, že všudy teče. Třetí, že se obává, aby o všecek svůj stateček nepřišel pro neopatření té fary. Prednes]! jsem to před pp. mistry, uznali bejti věc nále- žilou, aby se k p. Humbergu sešlo a s ním o to rada vzata byla. P. Humberg pověděl, že jest to pravda, co p. administrator za obranu položil. Nic méně aby pp. mistři k němu na chvílku přišli okolo hodinv ne&porní, že s nimi o to radu chce vzíti, povolaje k sobě ouředníka též kapli. — 11. Maii. Téhoz dne p. Meiichar Haldius na mistć p. purkmistra St. M. s pp. mistry jsouce vyslán k p. ad- ministratoroví sešel, aby povinnost praedicaloris při kaple B. k sobě přijal, vzláště pak poněvadž sám při přítom- nosti pp. konsistorianův, že tam bejti chce, zamluvil. Od- povéd dal p. administrator, že žádným způsobem on se tam stěhovati nemůže, poněvadž ta všecka fara potřebuje prvé příštího, že proti tomu bejti nechce, aby se tam potomně nestěhoval. Přestáno na tom a žádáno, aby po- volení své k tomu dal, aby tam p. farář od sv. Jiljí po- sluhoval. Přistoupil k tomu. — 81 Maii Strany B. conclusum, aby s p. farárem o přísluhování na též kapli jednáno ‘bylo prve, nezli by svátek m. Jana Husi přišel, že bychom potomně třebas správce církevního míti nemohli. I učiněno jest téhož dne psanf x p. purkmistru. p. Humbergovi o té véci od p. rektora, aby jak ti počtové kapli B., tak také i tato věc mohla fedrována bejti. 212. 1606, 8. června. Oeconom. B. I4. f. 407. Zjednán p. farář k přisluhování do kapli B. kněz m. Rájský, od sv. Jiljí predikator; do sv. Havla mají se mu dáti 14 k. m. 213. 1606, 27. ïfjna. Oeconom. B. 14. f. 491. Conclusum, aby p. in. Tetaur sešel ku p. faráři Jilskému, aby na něm vyzvěděl, jakého by byl p. administrator ou- myslu, chtél-li by se dáti do kapli B. Jestli že by jináč mínil, Ze bychom chtěli žádati, aby p. administrator dal dovolení, aby p. farář Jilský na druhého půl leta přisluhoval. 214. 1608, 13. února. Oeconom. B. 14. [. 604. Kněz Jan Benedikt, administrator dolejší konsistoře Pražské a predikator kapli B., spis odeslal, stěžuje sobě, že pp. poručníci kšaftu p. Mikuláše Karyka jemu kvartálu a de- putátu jeho odeslati nechtí, že v kaple B. bytem není. Podle toho žádaje pp. mistrův a starších osadních kapli B., aby tu véc neprodlené opattili, poněvadž z bezelstné a nevyhnutedlné príciny a nad to sjistm vědomím a do- volením pánüv na faru sv. Michala do podružství se obrátil. Conclusum i od pp. mistrüv i osadnich, aby se piimluvne pfipsani ku pp. porucnikim ucinilo a spis p. administra- tora podle toho aby se odeslal. Stalo se tak a učiněno psaní takové. — 90. biezna. Tamléz f. 612. Byl jsem s p. M. Ba- cháčkem rektorem u p. Zvgle, rychtáře v Nov., M. Pr., a tu p. rektor předešlou žádost opáčil žádaje, aby p rychtář, co se odkazu p. Jana Kapouna dotyce, k tomu sc B. začaly, odvedeny byly. P. rychtář odpověděl, že to ním nic neschází, ale že smlouva mezi sirotky ještě k spe- četění nepřišla. — 91. brezna. Tamléz f. 675. Při vejjezdu do dvoru Trčouského dodáno psaní p. Jeronymovi Cejkovi z Ol- bramovic, jakožto přednímu poručníku kšaftu M. Karyka, za příčinou deputátu predikatorovi. Odpověděl — že ne- může kšaft ten protrhovati vydáním peněz p. predikato- rovi, poněvadž toliko tomu vycházetí mají, který by na faře B. zůstával a ne jinde. Když pak jemu bylo ozná- meno, Ze p. administratorovi pp. osadn( sv. Michala nic zádného platu nedávají, než toliko samého bytu přejí, dokudž by, co náleží, při kaple B. spraveno nebylo, po- věděl p. Cejka, že chce o tu věc s pp. poručníky jinými rozmlouvati. 215. 1608, 5. června. Tamićż [. 630. Kněz jan Benedikt, administrator a predikator kapli B., Zivot svůj na faře sv. Michala v St. M. Pr. dokonal. A aby se mohlo vyzvédéti, zdali véci aneb clenodia téz kapli B. v své celosti züstávajíf, a společného všech pp. ouredníküv sneSení, i dle rady p. primasa vyžádání jsou od pp. konsistorianův dva kněží, Jiřík. Hanuš, farář sv. Václava, a kněz Jan, farář sv. Havla, aby přítomní byli tomu inventování. Jakož pak všecko se našlo a vyhledalo dle poznamenání, které se stalo praeposito m. Laurentio Nudožerino, kromě jedné stříbrné ampulky, která se skrze nedbanlivost zvoníka při slavnosti a památce Mláďátek 107* 

Strana 852
852 ztratila. A o tu má se jednati s držiteli statku dobré pa- měti p. praedikatora. Klíče dva od kalichd, jeden od kapli a jeden od vornätü, pfijal k sob& p. Martin Koutsky, p. ouředlník též osady B., jiné klíče všecky od dveří kostelních, od fary j od krchova odvedeny jsou kostelníkovi. — 1. července. S p. farářem osady sv. Jiljí najed- náno, aby služby církevní na den sv. m, Jana z Husince, mistra Jeronyma a jiných mučedlníkův Ceských vykonal. Tomu za práci peticí, od kteréž žádným způsobem pustiti nechtěl, jest puštěna a dvě k. gr. m. pro uctění jiných pp. farářův jsou vydány. 216. 1608. 1. července. Oeconom. B. 18. /. 460. Těchto dnův divnou tragediam měli jsme s pp. konsisto- riany a předně s knězem Mikulášem Paradisí, farářem sv. Jiljí. Včerejšího dne byl k němu odsílán rektor školní sv. Havla s tím oznámením, že p. probošt a pp. mistři chtějí jemu těch 8 slepic vydati, k tomu s peticí dvě kopy a jiný dvě kopy že chtějí přidati, aby in die Hussii pány faráře peticí, kteří jemu nápomocni budou, uctil. Ze pp. mistři a osadní nemíní jeho svou přítomností utě- žovati. Zase vzkázal, že všecko draho jest a že by sotva maso a chleba za ty peníze koupil, a že od peticí upu- stiti nemíní a nechce nic od jiného upustiti, aby pp. mistři a osadní sami jídlem a pitím náležitě pp. faráře uctili. Bylo to vzkázáno ouředníkům B. (a ještě se na to od- volával, že v žádných rejstřích toho poznamenáno není, aby kdy pp. mistři měli se petici dotykati, což proti rejstrům jest). — 9. července. Tamtez. Opět bylo uvažováno to jeho podání a pro dobré porozumění, aby nebyl pokřik mezi lidem, dovoleno i k ty peticí. Na čemž obvykl. 217. 1608, 19. srpna. Oeconom. B. 14. J. 635. P. děkan m. Jan Campanus přednášel, že by p. Jan Libocky z Libé Hory, měštěnín a písař přední radní v Hradci Králové, maje z tohoto světa vykročití, na opravu kapli B. 20 k. m. kšaftem odkázal. 218. 1608, 16. září. Rukop. č. 2227 /. 164. Anna, pozůstalí vdova po Martinovi Fuglovi, přiznala se, że dluhu svého C k. gr. m. postupuje úředníkům záduší kapli Bethlemské na opravu a jiné potřeby též kapli. Act. fer. III. post Exalt. s. crucis. 219. 1608, 18. září. Oeconom. B. I4. f. 639. Do- voleno od pp. mistrův a osadních kapli B., aby p. Nata- nael Hložek, poněvadž za živobytí svého mnobými služ- bami dle povinnosti své akademii a učení Pražskému platně sloužil, byl v kapli B, kdež předkové jeho odpo- čívají, pochován (Natanael HloZek z Byslavic zemřel 17. září L. r. ve věku 60 let.) 290. 1609, 14. září. Dvorský, Paměti č. 664. (Pri- vilegia, svobody a zápisy universí Pražské, kteréž byla komise přehlídla.) Na kaplu Betićmskou: 1. Majestát krále Václava na pargameně s pečelí vi- sutou in originali. Druhý, též na pargameně, vidimus téhož majestátu, kterýmžto listem král povoluje Janovi Milhei- movi, aby dům s placem, řečený Skalský, kterýž někdy Kříž kramář k tomu cfli koupil a drzel, podle kaplice sv. Filipa a Jakuba na kaplu Mládátek a na faru obrátti molhl; v kterézto kaple kaplanové aby se uií(mZ jinjm neobfrali, neZ s samym kázáním slova božího jazykem českým na věčné casy. Item, že týž dům připojuje a vtě- luje k též kaple sv. Filipa a Jakuba. Dat. Mendicii a. 1391 die 7. Septembris. 2. List na pergamen& s pecetí visutou od Jana Mil. heirma dany, kterymż vyznává, že považujíce, kterak by v Praze mnoho míst k službám církevním nařízeno bylo, XXX. Bellemské ndm. — C. p. 9t6. Kaple Betlemská. ale k kázání slova božího žádné místo vysazené není, než že na větším díle kazatelé po domích a pokoutně k kázání slova božího toulati se inusejí; z té příčiny že kaplu novou, řečenou Betlem, v zahradě Kříže, měštěnína St. M. Pr., kterouž týž Kříž k tomu nadal, vyzdvihuje, aby lid v ní chlebem kázání slova božího sycen a krmen byl, jiné pak služby církevní na svobodě pozůstavuje. Item, že správce kapli sv. Filipa a Jakuba jistou smlouvou o to s ním spokojen jest a k tomu dovolil. Item, že správci též kapli nadává platu ročního 9 kop. gr. pr. a to na ceié vsi Přerově, náležející k Pardubicím. Jıem, dává moc, aby tři mistři starší s purkmistrem staromést- ským tři kazatele hodné a k pravdě čistého učení ná- chylnější pod závazkem dobrého svědomí obrali a témuž Křížovi přednesli a on, jednoho z nich vybera, za kaza- tele též kapli vyhlásiti mobl. Item, almužny, kteréž by se tu vybíraly, aby vynakládány byly na opravu kapli a zbyvalo-li by co po opravě, to aby obrátili na skoupeni | platu do 20 kop, a ten plat aby na kazatele druhého vy: cházel. A což by dále almužny zbylo, to aby také na skoupení platu obráceno bylo. A když by bylo toho platu do 5 k. skoupeno, tehdy aby na to jeden student theo- logie chován byl, pakli deset, tedy dva. Dat. Pragae a. 1891, 24. die Maii. 9. List Gregorii papae na pargamené s olovénou bullí, kterouZ poroući arcibiskupu prażskómu, aby touż fundaci potvrdil a nedostatky doplnil. Dat. Lucae idus Maii pontif. a. 9. 4. List na pargatnené s pecetí visutou fana arcibiskupa Pražského, jímž potvrzuje túž fundací. Item, dokládá, že Milheim nadává 9 k. platu míně 10 gr. na dílu vsi Újezdce blíž městečka Unhoště k straně polední na lidech tam sedících, předně na Květoňském 3 k. míně 11 gr. a na Maříkovi, sousedu jeho, 8 k. gr. bez jednoho a na Jež- kovi, sousedu jeho, 96 gr., na Tomáškovi, příjmím Prdel, 58 gr., na Machovi 83 gr. Dat. a. 1391, 27. Junii. 5. Majestát krále Václava na pargameučě s pečetí vi- sulou, v kterémž dokládá, kterak na kázání slova božího k vzdělání v lidech víry pravé mnoho záleží a protož že Janovi Milheimovi povoluje, aby na kazatele Betlemského až do 30 k. platu ročního skoupiti mohl. Datum Mendici a. 1391, 13. Septembris. 6. List na pargameně s pečetí visulou Vaclava, bi. skupa Nikopolského, vicaria Volbrama, arcibiskupa Praž- ského, kterýmž dává odpustkův za 40 dnův každému, kdo by kteroukoliv hodinu v kaple sv. Matěje a Matouše v Betlemě jedno Otčenáš a Zdrávas Maria zříkal. Dat. in domo officii sub monte Pctri a. 1394, die dominica ante Simonis ct Judae. 7. List na pargameně s pečetí visutou Jana Milheima, kterým dovoluje, aby Kříž kupec v kaple Betlemské mohl jeden oltář vyzdvihnouti a nadati. J)atum sabbato post festum s. Procopii a. 1391. 8. List na pargameně s pečetí visulou, jímžto Nico- laus Puchnik, místodržící arcibiskupa Pražského, vyznává, že Kriz pred nim se vyrnal, že předně 8 k. na statku Volbramově a na dvou vinicích Mikuláše lékaře, Ježících u vsi Braníka, a na všem příslušenství tčch vinic a na dědinách, lukách, chmelnicích 5 k. gr.; item 3 k. na Příznakově statku, totiž na vsi jeho Ledeč řečené se vším příslušenstvím, postupuje na studenty a na kaplana kapli Betlemské. Dat. a. 1896, 8. Januarii. 9. Smlouva mezi proboštem a pp. mistry učení Praž- ského a pp. osadními okolo Betlema, kteráž sc na to vztahuje: předně, co se kazatele dosazování do Betlema dotýče, toho se při majestátu krále Václava zůstavuje, 

Strana 853
XXX. Bellemské nam. — C. p. 255. Kaple Betlemská. Co se pak tkne opatrování kostela, jak při službách cir- kevních, tak při vybírání důchodů, jakkoliv nařízených a nadaných, to aby při osadních zůstávalo. .Item z důchodu ud Jana Milheima nadaného, aby pp. mistři počet činiti povinní byli. 221. 1609, 5. listopadu. Rukop. č. 2179 /. 141. Martin Koutskej, úředník kapli B. přijal vedle kšaftu Alž- běty z Ryzntálu 50 k. m. 222. 1610, 25. nora. Gliicklich, Korcspondence Budovcova sir. 86. Sequenti die post publicata comitia ordinatio nostrorum ministrorum in templo Bethlemitico in magna procerum et populi frequentia habita est im- ponentibus et alterius ordinis evangelicis concionatoribus manus nostris ministris. Actus ille fuit plenus ardentium ad deum tum precum, tum gratiarum actionum intermixlis subinde cantionibns et psalmis, quas universi una vocc cantarunt. Aderant et ex jesuitis quidam. — Ultimo actus dle hymno »Te deum laudamuse finilus. 228. 1612, 7. bfezna. Orig. arch. univ. a rukop. univer. kníhovny XV A. 1. f. 169. Ve jméno boží amen. [.é1a od narození syna božího tisícího šestistého dvanáctého první středu v postě stala se smlouva dobrovolná, přátel- ská celá a dokonalá mezi vysoce učenými pány mistry staršími národu Ceského kolleje císaře Karla IV. univer- sitatis učení Pražského v přítomnosti jiných všech pánův professorů z jedné a urozenými pány pány, urozenými a statečnými pány z rytířstva a slovutné a mnohovzáctné poctivosti pány Pražany a osobami ze všech tří: siavův tohoto království Ceského pod obojí k konfessi Ceské se přiznávajícími, kteříž předešle z Jednoty Bratrské jmenování bývali, a se dvojíctihodným knězem Matyášem Cyrem, seniorem konsistofe Pražské, a kněžstvem k řádu jeho náležejícím, spravují, nyní zde v Městech Pražských pří- tomnými a v této smlouvě zejména podepsanými, nyněj- šími i budoucími, i na místě jiných všech nepřítomných a nepodepsaných, z strany druhé, a to taková: Jakož sou J. Mti všickní tři v víře křestanské a svaté sjednocení páni stavové tohoto slavného království Ces- kého pod obojí, majíce sobě slavným majestátem J. Mti Cé císaře Rudolfa, toho jména druhého. jakožto krále Ceského, pána pána svého nejmilostivějšího, jim na svo- bodné provozování náboženství jich daným, jakož konsistoř pražskou dolejší lak i akademii Pražskou se vším jejím příslušenstvím v moc danou, touž konsistoř. svou kněž- stvem svým podle též konfessi a svého mezi sebou učině- ného, týmž majestátem J. Mti Cé potvrzeného, vůbec vy- tištěného i v kniby nové konsistořské vloženého sjedno- cení a porovnání obnoviti a vedle p. administrátora a kněžstva k řádu jeho náležejícího, také z téhož výš dotčeného kněžstva, netoliko tři osoby, totiž nadepsaného kněze Matyáše Cyra za seniora a jiné dva kněží k řádu jeho náležející za assessory též konsistofe dosadili a juk by se, jakož p. administrátor lak i dotčený senior, jeden každý z nich s kněžstvem k řádu jeho náležejícím s strany dosazováví kněží na fary a kollatury i v jiných věcech chovati měli, jislé vyměření učiniti, ale také skrze jisté a k tvmu obzvláštuě od J. MU pénuov slaviv volené a nařízené osoby ze všech tří stavův království tohoto jsou téhož kněze Matyáše Cyra, seniora též konsistoře Pražské, s jednomyslným nadepsanÿch pânuov mistriv starších akademie Pražské, jakožto nejpřednějších kollatorův sneše- ním a jeho za predykatora Betlémské kapli, k též aka- demii Pražské náležející, volením do též jmenované kapli řádně a náležitě dosaditi a uvésti dáti ráčili. V kterémžto místě nebo kaple týž kněz Matyáš Cyrus spolu s kněž- 853 stvem k řádu jeho náležejícím již teď na třetí rok slovem božím a svátostmi přisluhuje. A starajíce se svrchupsaní páni stavové o to skuteč- ně, kterak by to místo i budoucím kazatelům kapli Betlein- ské kněžstvu téhož řádu k vykonávání v něm božích služeb dochováno a pozůstaveno býti mohlo, pročež sou na nade- psané pány mistry starší učení Pružského přátelskou žá- dost vzložili, aby jim to smlouvou přátelskou i na místě budoucích svých pro lepší toho bezpečnost dostatečně utvrdili tak a na ten způsob, aby jakož nadepsaný kněz Matváš Cyrus sám do živobytu svého, tak i budoucí pre- dikatorové v též kaple Betiemské na časy budoucí a potom- ní slovo boží kdzali a jiné služebnosti církevní vykonávati mohli. Uvolujice se dotčené osoby ze všech tří stavův království tohoto proti tomu, Ze jim pAnüm mistrům star- ším učení Pražského pro lepsf vychovśvan( štvdentův jistou pomoc učiniti, vděčnost prokázati a k tomu také týž kostel neboližto kaplu Betlemskou na náklad svůj vedle potřeby vnitř i zevnitř. beze všech jich pánův mistrův starších učení Pražského starostí a nákladu opravovati davati a na slavení udržovati, a jim pánům mistrům zase se všelijakým dobrým přátelstvím toho odměňovati chtějí. | Kteroužto žádost dotčených pánův, rytířstva a Pražan majice tíž pp. mistři starší s jinými pány mistry a prolessory v svém bedlivém uvážení, uznávajíce to také s dobrym též kapli i akademie bejti, k tomu sou dobrovolně přistoupili a na tom se všickní společně a jednomyslně snesli: Poněvadž táž kaple od někdy dobré paměti p. Jana Mylheyma tím oumyslem ana ten zplisob zaloZena i Betieemem nazívana, což i majestátem krále Václava potvrzeno jest, aby se v nf slovo boží jazykem Ceským v čistotě kázávalo i svátostmi od pána a spasitele našeho Ježíše Krysta nařízenými lidu věrnému posluhovalo, což se vše od téhož kněze Matyáše Cyra staršího a kněžstva k řádu jeho náležejícího vedle též konfessi J. Mí všech tří pánův stavův pod obojí při- jímajících, císařem Rudolfem druhým J. Mti, jakožto teh- dáž králem Ceskÿm, pânem pânem naším nejmilostivějším, potvrsené ke cti a slávě boží vykonává. A dotčený majc- stát od J. Mu Cé stavům i všechněmn obyvatelům království tohoto pod obojí příjímajícím daný na to se také vztahuje, Ze jeden každý na kollatury své může sobě kněží buď v též konsistoři aneb kdekoli jinde řízené, když se touž konfessí Ceskou spravovati budou, přijímati. Též že lo svrchu dotčené sjednocení, snešcní a porovnání, kteréž se mezi vší stranou pod obojí samou stalo a o kterémž se v lémž majestátu J. Mti Cé nejednou zmínka činí, i také, jakž výš dotčeno, v knihy kousistořské vešlo i vůbec vytištěno, nyní znovu od J. Mti Ké krále Matyáše, jakož- to krále Ceského, pána pana našeho nejmilostivějšího, po korunovän( J. Mti potvrzeno jest. Z těch ze všech i jiných mnohých příčin jsou k též pobožné a křestanské žádosti J. Mtí pánův stavův povolili a touto smlouvou povolují i laké často dotčeným pánům, rytířům a Pražanům i badoucim potomkim jich, kteřížto týmž seniorem konsistoïe Prazské a kněžstvem k řídu jeho ndlezZejfcim sc spravuji a spravovati budou, zavazují a připovídají : Předně, že týž kněz Matyáš Cyrus, senior konsistoře Pražské, vedle téhož předešlého pořádného jeho za predy- katora do též kapli Betleemské volení a uvedení při témž kostele na faře do vůle aneb do smrti své zůstávati a tu v též kaple spolu s kněžstvem k řádu jeho páležejícím služby boží vykonávati i laké těch všech důchodův od slarodávna predykátoru týž kapli náležitých užívati má. Tolikéž posluchači jejich také téhož místa a chrámu božího k sloužení v něm P. B. sobě a svobodně nu -budoucí a 

Strana 854
854 potomní časy užívati mají bez překážky jich pánův mistrův starších a každého člověka. A kdyby se koli s nadepsanym knězem Matyášem Cyrem aneb budoucím kterým kazatelem Betleemským z téhož řádu jakákoli proměna stala, tehdy že ihned, nedadouce dvěma měsícům projiti, dotčení páni mistři starší podlé fundací Jana Myllieyma a majestátu krále Václava jiné tři osoby z kučžstva dotčeného řádu seniorova za kazatele též kapli Betleemské voliti, pánům de(ensorüm přednésti i také za potvrzení jednoho z nich žádati chtějí, mají a povinní budou. Zatím pak, dokudž by se toho ne- stalo, aby lid boží kázáním slova božího a přisluhováním svátostmi tu v té kaple opuštěn nebyl, mají a povinní budou páni mistři starší dožádati se jednoho z týchž kněží, kteříž téhož řádu jsou, jako on kněz Matyáš Cyrus, a kteříž pod správu staršího náležejí, aby dotud a tak dlouho, dokudž by jiný kazatel téhož řádu dosazen nebyl, jakž slovem božím tak svátostmi tu pfisluhoval. Nad to vejše i tu moc dotčeným pánům stavům při tom dávajíce, aby v též kaple a při též kaple Betleemské mohli, co by se jim líbilo a zdálo ku pohodlí, v potřebě jich vnitř i zevnitř a to z důchodův na opravu též kapli přináležejí- cích s vědomím pánův osadních, a co by se nedostávalo, tehdy na jich náklad opravovati. K tomu také dotčený kněz Matyáš Cyrus a budoucí kazatelé též kapli pro pohodlí študentův, aby se od učení neodlrhovali, tu při též kaple školu partikulární způsobiti, do ní správce a učitele mládeže z akademie Pražské, kteříž by mu se hodili, a in classes, kteréž od J. Mu póniiv staviv vyzdvižené a schválené jsou, s svými dis- centy chodili, s nimi privatim i publice pilnć pracovali, bráti a týmiž správci školními a mládeži zpívání v též kaple sobě opatříti povinen bude. Proti tomu pak často dotčení páni, rytířstvo, Pražané a jiní, kteříž v též kaple Betleemské služeb božích užívati budou, mají býti povin- ni, jsou a budou i tím se zavazují týmž pánům mistrům starším pro snadnější vychovávání študentův učení Pruž- ského, za takové jim prokázané dobrodiní u přátelství každoročně jedno sto kop in. na dva rozdílné terminy, totiž na každý sv. Jiří a sv. Havel po padesáti k. m. ua časy budoucí a potomní odvozovatí. A coz jest luto mezi stranami smluveno a v télo smlouvě obsaženo, to jsou sobě všickni z obojí strany, jakž na pobožné a učené pány mistry, léž na urozené pány pány, statečné pány rytíře a na šlechetné a křesťan- ské lidi: náleží, zdrželi a tomu všemu dosti učiniti: při- pověděli a obostranně pritkli, Ze tato smiouva md vérné a právě ve všem jejím znění moc a pevnost svou jiníti, netoliko nyni ale i na budńci a polomni časy. Toho všeho na potvrzení a zdržení jsou tyto smlouvy na dvé v jednostejná slova napsány, k nimž jsou jakož páni mistři starší učení Pražského pecet kolleje Velikć s podpisem rukou svých vlastních přitiskli, tak tolikéž i dole ze jména podepsané osoby ze všech tří stavův království lohoto, kteří nyní přítomní jsou, pečeti a sekryty své na místě svém i na místě jiných, na ten čas nepřítomných, přitiskli a v nich sc vlastními rukami svými podepsali a tyto smlouvy do manualu Berleemskeho vepsati dali. Z kterychż- to smluv jedné každé straně jedna dána a odvedena jest. Stalo se léta a dne svrchupsaného. M. Ioh. Campanus Vodnianus, rector studii Pragensis. M. Simeon Skala de Kolinec, M. Daniel Vratislavsky Neoboleslavicnsis, tres seniores universitatis studii Pragensis. Boliuchval st. Berka, Václav Vilim z Roupova, Albrecht | Golfrid z Ronova, Václav Budovec z Budova, Purkhart Střela z Rokyc, Kryštof Karel z Roupova, Vilém Lex z Rican, Vaclav ml. ze Vchynic a Tetova, Jan Albrecht XXX. Bellemské ndm. — C. p. 265. Kaple Betlemská. Slavata z Chlumu a z KoŚmberku, Bernhart ml. z Hodějova, Myslibor Hamza Bořek z Zábědovic, Mikuláš z Bubna, Jan ml. z Bubna, Stastný Václav Pětipeský z Chýš a z Egerberku, Burjau ze Všehrd, Mikuláš Vratislav z Bubna, Ctibor Sinil Pecingar z Bydžína, Jindřich Otta z Losu, Mikuláš Hložek z Zbyslavie, Viclav st. Bukovsky z Hustifun, Jan sl. Dobien- ský z Dobřenic a na Dobrenicich, Bernart Jestfibsky z Ryzmburka, Albrecht Jestřibský z Ryzmburka, Albrecht Ctibor Pecingar z Bydžína, Adam Linhart z Najenperka, Jan Theodor z Ottrsdorfu, Jan Kechel z llollen&tejua, Marlin. Fruwein z Podolí, Pelr Macer z [Letošic, Eliáš Roviu z Javornfka, Matyń$ Borbonius doktor, Symcon Sušický z Sonnenštejna, Jiřík Závěta z Závětic, Jan Kamaryt z, Rovin, Vojtěch st. Kovtský z Jenštejna, Daniel Skréta Solnovsky z Zdvoric, David Florin z Lambitejna, Jan Musil Podvinsky z Doubravican, Pavel Cerhovsky z Rizetina, Jan Romanus z Rima, 224. 1612, 27. brezna. Rukop. ¢. 2179 I. J. 156. Symeon Humberk z Humburku kuncler pfiznul sc: Jakoż jest dle jistého nařízení od někdy Markéty Kromerovć od Vilímkův, aby na opravu kapli Betlemské po její smrti od Anny Fuglový 200 k. in. dáno bylo, kteréžto dvě stě Ze jest ona Anna p. probośtovi a star8im mistrům kolleje cís. Karla IV., též starším a osadnim tež kapli od- vedla a on p. Symon, jakožto úředník na ten čas v I. 1607 témuž žáduší nařízený, že jest je k ruce nadepsané kapli od nich přijal. Item pijznal se, Ze téZ na opravu záduší DeUímského a lazaretu pfi nàm leZícího prijal 50 k. a na opravu záduší dřevěného v osadć Betlimskć ležícího též 50 k. m. Nic méně p. Melichar Haldius z Najenperku, jakožto ochrance záduší Velikého, jenž slove dům bekyní, vedle domu řečeného Libockého k ruce témuž záduší 50 k. m. přijal. 225. 1612, 80. srpna. Oeconom. B. 25 [. 301. Hora quarta noctis obiit in. Simeon Humbergius ab Humberg, cancellarius, Veteris Urb. Pr. et unus ex dd. defensoribus, vir solida eruditione, consilio, sapientia alque prudentia praeditus, disertissimus item ac consultissimus, quem qui- libet reipublicae amans merito deflet et deplorat. Quid amiserit Praga Vetus, olim cognoscet et intelliget. Postca 9. Septembris in templo B. honorifice sepultus est. Epi- taphium: Hic iacet Humburgus gclida conclusus in urna, Spiritus in Christi gestit ovatque sinu. 226. 1613, 8. prosince. Monumenta 111, 229. Vir clarissimus medicinae doctor et aliquando in academia l'ra- geusi decanus el rector Adamus Zaluozauius a Zaluzan cor- reptus peste mortuus cst ct in sacello Bethleiitico sepultus. 227. 1614, 9]. brezna. Havelsky, Hus a Bellem str. 37 dle orig. univ. Inihovnv. (List královny Anny Staro- městským.) Našim věrným milým primatorovi a radě St. M. Pr. Anna, z Boží milosti Rímská císařovna v Německu, královna v Uhrách i v Cechách, arcikněžna Rakouská. Věrní milí. Došla nás zpráva, že se chová v tamním chrámě B. svaté tělo zcela nevinného dítěte. Pončvadž máme zvláštní úctu nábožnou k léto svátosti a ji v naší kapli míti chceme, tož od vás nejmilostivčji žádáme, abyste nám na důkaz nejposlušnější úcly své zmíněný oslatek vy- dali a s ním nějakého důvěrníka k nám vyslali, jenž by nám svaté tělo odevzdal. Nadějeme sec toho s důvěrou pevnou, již k Vám nejmilostivěji chováme, že tuto naši výslovnou žádost splníte. Tím nám způsobíte obzvláštní příjemnost, pro niž vám povždy co nejmilostivéji naklo- něny zůstaneme. Dáno v zámku Lineckém dne 21. bře- zna I. P. 1614. Anna. 

Strana 855
XXX. Bellemskć udm. — Č. p. 256. Kaple Betlemská. 228. 1614, po 24. dubnu. Dvorský, Paměli č. 723. (Senát university Pražské odpovídá knězi Matěji Cyrovi, że na kolleji Nazaretské mnoho opravovali nedají. P. in. Hagiochoran oznamoval, že p. kněz Matěj Cyrus k němu poslal, žáduje, aby mu bylo opraveno v té jeho kolleji, co náleží; žádaje v té véci, juk by se měl chovati, spra- vení. Conclusum: K té žádosti jeho, aby tam byl vy. slán p. ouredlnfk a jemu pověděl, že ta kollej k svému spuštění přichází: 1. že důchodové toho nemohou vynésti, ncbo na studiosy více se dá než vezme, 9. že pp. audi- tores jeho nejvíce proti pp. mistrům jsou, jako p. Smolík že v statky se uvozuje, pán z Hodějova neplatí; 3. že jsou se audilores zakázali, że budou spravovat všecko; 4. i koně jsou na ublížení, když se tam chovají, protož že ne mnoho mohou spravovali. 229. 1616, 25. června. Oeconom. B. 24. J. 369. P. prorector oznámil, že z uvážení společného k p. Dikastovi došel a s ním o tu obojí věc, totiž aby i v B. na den in. Jana z Husince i na den sv. Markóty v kolleji siużby boží a kázání konal v B., že mu věc možná není. Na den sv. Markéty tu práci na sebe přijíti připověděl. Též při- pověděl p. prorektor, když při tej smlouvě byli. aby do Betlema toliko Václavskej nebyl na sv. Jana Husa vzat. Aby kněz Havel byl dožádán od sv. [iljf, aby v B. kázal. 280. — Oeconom. B. 26. f. 229. Snešeno, aby na den památky m. J. Husi Georgius Tessucius. p. farář | llaštalský, v kapli B. veliké kázání a m. Tobiáš Adalbertus Vodňanus, farář sv. Klimenta, nešporní kázal. 981. 1617, 91. zái(. Oeconom. B. 26. P. probo&t pred. náSel,Ze p. Otto z Wartemberka žádá, aby dovoleno bylo, aby syn jeho do B. nešen byl a kázání nad ním se učinilo. Odtud že na panství vezen bude. Povuleno jest. 232. 1617, 6. listopadu. Tamléz f. 73. Slovutné poctivosti pp. purkmistru a radě města Pardubic, pp. přá- telům nám zvláště milým. Službu cte. Zdraví etc. Nepře- "stává při nás vyhledávati p. predikator kapli B., abychom na místě jeho, jakožto collatores, o plat ten, kterÿz az posavad na vychování kazatele slova božího v též kaple B. od obce vaší vycházel a za tento rok 1617 ještě od- veden není, připsání učinili. Jehož slušnou žádost býti majíce. tak činíme a k vám za něj se přimlouvajíce, že sem lakovy plat, jmenovitě 9 k. gr. č., proti jisté kvi- tanci co nejdříve u nás v kolleji Veliké odvésti poručiti rácíte, My na jiném nejsme, než vám sc toho vším dobrým přátelstvím odměnovati. Za odpověď, kterou bychom se spraviti mohli, žádáme. S tím oc. Stalo se v kolleji cís. Karla IV. na den sv. Leonarta a. 1617. Probošt a mistři kollegiati kolleje cís. Karla IV. — Slov. poctivosti — mčsta Příbramě hor stříbrných —. Oznamujeme vám, že jest na nás vznesl p. predikator kaple B., kterak plat ten kšaftem nařízený od dobré paměti p. Mikuláše Karyka z Rezna na vychování kazatele slova božího v též kapli B. za tento rok 1617 jemu se zadržuje a až puosavad neodvozujc, Zá- daje nás za toto k vám připsání. Jehožto slušné žádosti nemohouce oslyšeti tak cinime a k vám, jakožto správcové a kollatorové též kaplijB., se přiinlouváme, že jemu takový plat, totiž 60 k. gr. č. co nejdříve proti náležité kvitanci odvésti poručíte. S tím oc. Dźno v kolleji Karla IV. v ou- tery po sv. Linhartu 7. Novembris 1517. 988. 1617, 16. prosince. Tamléz f. 72. Magn. d. rector ex hac vita emigravit. Sepultus est in sacello B. maxima cum pompa. Concionatoris munus subiit d, Dicastus Milkovinus. 234. 1617, — Zamléž f. 238. Při svátku Mláďátek kdo by měl žádán býti, aby kázal v B. Dictum: Aby žádán byl kn. Václav Mitys Lipunsky, farár sv. Stépána Mal. kol. 855 285. 1618. — Skala lI. str. 162. Málo koliks dnů před tímto sjezdem stavův často jmenovaní praktikanti a ru- šitelé obecné svornosti a pokoje s některými konšely staro- městskými opět novou a nenáležitou partiku proti stavům pod obojí a náboženství jich sobě složili, za jiné dokonce nemajfce, neż że kvaltovne to jich předsevzetí žádnou mocí ani opatrností lidskou jim změněno a zrušeno moci býti nebude, když ovšem i kostel Betlémský k zapečetění, mistry pak a profesory akademie Pražské a skrze ně i všecky tři stavy pod obojí o právo jich, kteréž k tomu kostelu a dosazování do něho kazatele od starodávna mají, při- praviti chtěli, a to způsobem tímto: Jest již nahoře nejednou obšírně o tom oznámeno, kterak některé osoby z předních rad a služebníkův císař- ských náboženství římského pod jednou, kteréž se všech časův stavům pod oboj( za nepiátely stavéli, dosadivic v městech Pražských do üfadüv konSelskych osoby nábo- ženství svého, jiné pak konšely pod obojí sobě také div- nými svými praktikami k sve vůli získavše, již tak daleko přivedli, aby pro instrukcí cís. rychtářům dané a jiné zá- povědi Pražané obcemi a osadní svými kostely a kollatu- rami pod obojí vládnouti a bez cís. rychtáře ani se o své potřeby scházoeti nemohli. Již pak podlé toho úmyslu zlého postupovali dále a vědouce, že kollatura a kostel Betlemský všem třem slavům království Ceského k akademii Pražské náleží, protože fundator té kapli, jménem Jau Milhejin, o právu kollatorském a uvozování do též kapli kazatele to tak nařídil, kdyby koli který kazatel odtud odstoupil aneb z světa sešel. tehdy že tři mistři z kolleje cís. Karla IV. učení Pražského, národu Ceského, přijmouce k sobě purkmistra Většího M. Pr. jiného voliti mají. Cehož jsou mistři též akademie také vżdycky v pořádném držení bývali. V tom pak často dotčeném majestátu [+ r. 1609.] toho textovně doloženo jest, že císař stavům pod obojí akademii Pražskou v moc jejich dávati ráčí. 1 aby tíž nepřátelé a praktikanti i to zrušíti mohli, učinili sobě k tomu tento přístup. Když zajisté P. B. dobré pamětí kněze Matiáše Cyra, seniora ncb starSfho konsistote Pražské pod obojí, kterýž byv hned brzo po dání stavům toho majestátu za kazatele do též kapli pořádně vedle dotčené [undací vo- len a uveden, tu za několik let pořád slovem božím a velebuymi svdtostmi pod oboji ptisluboval, prostfedkem smrti z tohoto světa povolati ráčil, tu někteří z týchž kon- šelův staromčěstských, tehdáž s týmiž praktikanty spuntovaní a od nich přemluvení, dali se i v to, že jsou mistry z kol- leje k sobě na rathouz Staroměstský obeslali, aby tam podle vůle jich jiný predikátor volen byl. V čemž když se dotčení mistři jim šetrně omluvili a na fundací i na předešlé příklady, jako i na to, Ze jim bez vědomí defen- sorúv toho učinili a sc z fundací vyvésti dáti nenáleží, s tím ohlášením, když se tu, kdež náleží, poradí a o jistý den snesou k volení jiného kazatele, že se nepominou dožádati purkmistra, aby se k témuž volení do kolleje cís. Karla IV. podlé fundací najíti dal. Tu tíž konšelé, neo- hlédajice se na lo nic, Ze se tu strany pod jednou nic nedotýkalo, než mezi samou stranou pod obojí činiti bylo, v tom pak sněmě obceném a artikuli o dání moci defen. sorům nad dolejší konsistoří a akademií Pražskou toho že zjevně doloženo jest, byla-li by jaká potřeba mezi nimi stranami pod obojí samými co natizovali, pokojiti aneb k nápravě přivozovati, to aby defensorové pod obojí beze vší překážky učinili — toho všeho oni pominuli a nevznesvše toho na defensory a nic toho sobě tu, kdež náleželo, že by se jim v čem jaké ublížení stalo, nestíživše, dali se proli patrnému textu v zaneprázdnění tím císaře. 

Strana 856
856 Na kteroužto jejich toliko zprávu ihned ve středu po Vzkříšení K. P. léta tohoto těžké poručení od císaře s pod- pisem císařským a nejv. kancléře samotného z města Vídně vyšlo a místodržícím v ten rozum odesláno: Že místodržící z příležící supplikací purkmistra a konšelův Star. M. Pr. a z spisu v ní položeného šířeji vyrozumějí, kterak jsou na jedno i na druhé vzkázání týchž purkmistra a konšelův mistři kolleje cís. Karla IV. z prostředku svého jisté osoby do místa radního poslati a vedlé fundací spolu s purkinistrem faráře do kapli Betlemské obrati nechtěli, nýbrž že jsou ihned po smrti Matiáše Cyrusa bez vědomí a povolení jak rady tak i osadních jiného do též kapli uvésti a jemu klíče od ní i od klenotův kostelních sami o své ujmě odvésti dali. I poněvadž již zhusta to býti chce, že lide nepokojní, povrhnouce řád a právo, sami o své ujmě věcí těch, které jim nepříslušejí, sc vujímají, že císař nechce, aby to pro zlý příklad průchod svůj míti mělo. Pročež že jim poroučí, aby rektora i mistry dotčené kolleje před sebe povolati dali, jim takové předsevzetí jich, pokudž tomu tak jest, stížili a dostatečně poručili, aby se vedlé dotčené fundací | zachovali a spolu s purkmistrem Staroměstským faráře do též kapli ihned pořádně obrali. A jestli by v tom vedlé toho poručení císařského v témdni pořád zběhlém tak se nezachovali, aneb že by nějací odporové o to chtěli býti, tehdy aby skrze rychtáře císařského v St. M. Pr. takovou kapli: zapečetiti dali a tomu ted v nově uvedenému faráři jménem a na místě císařském poručili, aby on do též kapli víceji nechodil a jí se neujímal, nýbrž klíče od ni a od klenotův kostelních do kanceláře Ceské složil až do rozc- znání té věci. Dáleji také stranám, aby se pokojně proti sobě chovaly, poručili a vyslyšíce je v tom, co by na od- poru bylo, k nim se na místě jeho spravedlivě zachovali vědouce, že na tom jistou a milostivou vůli jeho císařskou naplní. Což když místodržící uvedli v známost rektorovi a mistrům dotčené kolleje Veliké, nepominuli dáti jim od- povědí své uctivé na to vznešení purkmistra a konšelův Staroměstských v sobotu po Nalez. sv. kříže, 5. dne máje, oznamuj(ce v nf, jaké jsou supplikací tíž purkmistr a kon- šelé císaři, králi a pánu jich nejmilostivějšímu, v příčině | kapli Betlemské podali a co na to císař milostivým psaním svým jim místodržícím poroučí, tomu že jsou z přípisův jim k odpovědí dání propůjčených vyrozuměli. Na kte- roužto jich supplikací vedle vyměření kanceláře Ceské že tuto svou zprávu dávají: Nejprvé, aby mezi Pražany Staroměstskými a předky jich rektora a akademie Pražské o dosazování predikátora Betlemského jací sporové býti a oni mimo samého purk- mistra, kteréhož by nejstarší tři mistři z národu Ceského se dožádali a k sobě připojili, k volení a dosazování téhož kazatele jaké právo míti a universitas ucení PraZského tu se Ceho proti fundací dopustiti a jich, když jsou k rekto- rovi a mistrům Pražským o to, aby se na rathouz k volení jiného kazatele najíti dali, posílali; odpovědí pominoutí měli, o tom že ne toliko nic nevědí, ale také tomu zjevně odpírají; místodržícím pak proti tomu oznamují to. že jsou na jiném nebyli a posavad nejsou, nežli vedle fun- dací tak se zachovati a snesouce se s purkmistrem Staro- městským spolu s ním takové volení vykonati. Ze jsou se pak k vykonání toho na rathouz Staroměstský najíti nedali, byly toho příčiny tyto: Jedno, že táž fundace toho v sobě nemá, aby od purkmistra a konšelův k tomu na rathouz obsflśni byli a tam to říditi měli, nýbrž že na- chází se v knihách jejich akademických poznamenáno to, že se jest to předešle v kolleji Veliké u přítomnosti purk- mistra dávalo. Druhé, že nechtíce sc rektor a mistři XXX. Bellemskć ndm. — C. p. 955. Kaple Betlemská. PraZ&i z té fundací vyvésti, majíce ohled na to, Ze jest slavné paměti cís. Rudolf, jakožto král Ceský, majestátem svým všem trem staviim král. Ceského pod obojí aka- demii Pražskou se vším jejím příslušenstvím v moc jejich dáti ráčil, a stavové že jsou také s milostivým povolením jeho z prostředku svého jisté defensory nad ní nařídili; kterýmižto poněvadž se akadcmic spravuje a v menších věcech o radu k nim se utíká, že jsou bez vědomí jejich toho učiniti nemohli. Jakož jsou se pak z společného jich uvážení v tom skrze písaře svého akademického při purk- mistru tehdejáím, Ondiejovi Leynhauzovi, ve vší šetrnosti omluviti dali s žádostí tou, aby jim to na zlou stranu vykládáno nebylo; jináč když se tu, kdež náleží, poradí a o jistý den k volení nového predikatora snesou, že | nepominou dožádati se purkmistra, aby se k témuž volení dal do kolleje Veliké podlé fundací najíti. Načež že týž purkmistr vedlé vzkázání jim zase přátelského vinše témuž vyslanému jejich oznámil, že chce lo vzkázání hned na zejtří většímu počtu přednésti, což se nepochybně i stalo. Mezitím pak že kněz Jan Cyrillus, o němž Pražané zmínku činí, jsa jedním assessorem konsistoře Pražské pod obojí, kterýž předešlého predikátora v též kaple Betlemské pomocníkem byl, nejsa od nich ani volen ani na faru uveden, ani tam bytu svého nemaje, toliko dokudž jiný predikátor volen nebude, zatím služby boží vykonává. Z čehož že místodržící mohou již milostivě vyrozuměti, že jsou Pražané Staroměstští k takovému supplikování žádné slušné příčiny neměli a že také toho není, což sobě slě- žují, Ze by od nich žádnou odpovědí zpraveni nebyli. Pročež že jest to rektorovi a professorům tím více s po- divením, že jsou císaři takovou zprávu učinili a proti božskému a lidskému právu toho žádati směli, aby kapla Betlemská na potupu všeho náboženství pod obojí beze všeho pořádného obvinění, slyšení a rozeznání k samé jich žádosti zapečetěna a tak od exekucí začínáno býti mělo. Cehož že císař, prohlédaje milostivě k tomu, že jsou | se tíž Pražané na předcích jejich ani na nich toho ni- čehož nedosoudili a vedle čeho dosuzovati nemají, na ně dopouštěti neráčí, že jsou k J. Mti Cé té ponížené naděje. I poněvadž pak předešle od delensorův jim rektorovi a professorům jiné naučení dáno není, nežli aby se podlé té fundac( Jana Milhejma a předešlých příkladův zacho- vali, a oni také na tom jsou, co nejdříve možné, dožá- dajíc se purkmistra St. M. Pr., predikátora do též kapli Betlemské voliti a dosaditi; protož Ze místodrzících za to poníženě prosí, že je při císaři a pánu, pánu jich nej- milostivějším, omluvené učiní, jemu tuto jich zprávu v zná- most uvedou u za ně se k němu laskavě přimluví: jedno, aby císař té zprávě Staromčěstských, jako by se čeho proti též (undací dočiniti měli, místa dávati neráčil: druhé, aby toho na ně nedopouštěl, aby v tak veliké věci na samou holou zprávu, a to ještě nejistou, dotčených Pra- žanův a pro nějaký jejich odpor, kterýž by oni naschvále vzbuditi chtěli, měli v své spravedlnosti a majestátích jaký nátisk trpěti a z possessí kollatury své beze všeho pořadu práva vyvozování býti; nýbrž aby císař ráčil nad nimi a nad jejich privilegilmi ruku ochrannou drżeti a týmž Pražanům Staroměstským nařízení učiniti, aby se v té příčině proti nim spokojili — v tom se místodržícím k milostivé a laskavé ochraně poručené Giníce—. Jakkoli dotčení rektor a professorové akademie Prażskć, byvše zůstavení při tom svém ohlášení, hleděli se zacho- vati dle jmenované fundací a obravše sobě k tomu volení nového kazatele den úterní, 8. dne máje, dožádali 'se ná- ležitě úřadu Staroměstského, aby obyčejem starobylým na týž den v hodinu dvanáctou na celém orloji purkmistra 

Strana 857
XXX. Bellemské nam. — C. p. 256. Kaple Betlemska. svého mezi ně do [fary Betlemské k volení téhož kazatele vypravil, Ze nepominou spolu s ním, vezmouce sobě P. B. ku pomoci, tu věc na místě postaviti. Což vše když stalo se k žádosti jich a purkmistr k té věci obzvláštně dožádaný, totiž Severin Loštický z Li- bánu — neb opravdový a pořádný purkmistr v St. M. Pr., jsa toho času osoba pod jednou, nemohl tomu volení býti přítomen, poněvadž se kněžstva pod obojí dotykalo, a toho času, když se ta fundaci stala, žádný pod jednou v radě Pražanův nebýval -— mezi jmenované professory národu Ceského v čas a místo určité najíti se dal; tak dalece v té věci společně pracovali, až naposledy zůstáno mezi nimi pokojně a přátelsky na tom, aby z těch tří osob duchovních, totiž kněze Jakuba, faráře u sv. Martina, kučze Jiříka Dykasta, na ten čas faráře u sv. M. B. před > Tynem, a knéze Jana Cyriliusa, na ten čas kazatele Be- tlemského, jedna do též kapli byla dosazena od těch, komuž to vlastně náleží. Ale pod tím jmenovaný purkmistr dožádaný, neozná- miv o tom týmž mistrům Pražským nic, vznesl túž věc sám o své ujmě na kancelář Ceskou ve čtvrtek po neděli Jubilate, 10. dne máje, a v tom se před místodržícími ohlásil, který by z těch tří osob za (faráře a predikátora do též kapli od J. Mti Cé dosazen býti mohl, toho že on pii milostivé vüli J. Mti zancchává. A jako by na tom vznešení jeho dosti nebylo, pročež purkmistr a konšelé téhož St. M. Pr. odeslali místodržícím hned na druhý den, totiž v pátek, 11. dne, o túž vče svou supplikací, ozna- mujíc jim: Ze dne včerejšího jest jim na kancelář od téhož dožádaného purkmistra jejich zpráva v spisu učiněna, co jest tak vedlé poručení krále a pána jich nejmilosti- vějšího 8. dne máje v příčině obrání predikátora do kapli Betlemské od něho s mistry a professory kolleje cfs. Karla IV. vyřízeno, totiž že jsou na fate Betlemské dle fundací k té povinnosti kazatelské svrchupsané tři osoby "přátelsky a pokojně obrali. A když na to přišlo, která by z těch tří vedlé již připomenuté fundací dosazena a konfirmována býti měla, tu že mezi týmiž třemi mistry a purkmistrem jich nesrovnání se stalo, takže mistři sami takové volení a právo na sebe vztahovali. Cemuż że purk- mistr jich místa nedával, dokládaje toho, že jak jim tak ani jemu dáleji v té věci, poněvadž se tu práva J. Mui Cé dotýče, kráčeti nenáleželo, žádaje jich, aby spolu s ním na kancelář vstoupili a místodržícím společně o tom re- lací učinili. Ale oni proti tomu replikujíc že na svém stáli a toho učiniti se zpěčovali. Naposledy však že na rozmyšlení sobě to do dne včerejšího vzali, že témuž purkmistru jejich odpověď dají. Ale Ze imnfsto odpovědi, pominuvše zůstání toho společ- ného, dne včerejšího dotčení mistři k ouřadu purkmi- strovskému dvě osoby vyslali a oznámiti dali, že o témž volení nepominuli oznámiti defensorům, kleřížto z těch tří osob že jsou Jana Cyrillusa do též kapli Betlemské za predikátora volili podlé majestátu cís. Rudolfa, žáda- jíce, aby purkmistr k uvedení jeho do též kapli dnešního dne se najíti dal. Cehož jsou se však purkmistr a konšelé Staroměstští do týchž mistrů Pražských, aby to mimo pa- trnou fundací a snešení společné, an o něho samého ; na konci determinováno nebylo a není, před sebe bráti měli, nikoli nenadáli. Protož že místodržících za to s ná- ležitou uctivostí žádají, poněvadž již tu mezi purkmistrem | a nimi mistry Pražskými odpor se nachází a tu vysoce ublížení práva jich Staroměstských se dotýče, aby to při dotčených mistřích, aby téhož Cyriilusa ani žádného jiného predikátora do též kapli pod týmž odporem nedosazovali, neprodleně zastavili a je při milostivé J. Mti Cé resolucí j 857 aż do dalšího rozeznání zanechali. Ale mistři a seniorové z národu Ceského kolleje Veliké, totiž Mikuláš Lycilus Hagiochoranus, Jakub Żabonius z Vy&etina a Jiří Sultys z Felsdorfu, vyrozumněvše z těch obou spisův Staroměst- ských, jim od místodržících 11. dne máje, času nešpor- ního propůjčených, nač by se vztahovaly, hned na ráno dali týmž místodržícím na né ve vší uctivé šelrnosti re- pliku svou takovou: Předně, co se spisu Severina Loštického týče, to že vše v pravdě tak jest, jakž on zpravuje. A ačkoli týž Loštícký mezi jinými řečmi i v tom se před mistry ohlásil, že by se u něho vidělo, aby takové jich snešení a volení buď císaři, králi a pánu jich nejmilostivějšímu aneb místo- držícím k dalšímu toho potvrzení přednešeno bylo, ale poněvadž všem vůbec vědomé jest, Ze táZ kapla Betlem- ská od starodávna k akademii Pražské náleží, a slavné paměti cís. Rudolf majestátem svým túž akademii se vším jejím příslušenstvím všem třem stavům království Ceského pod obojí v moc jejich dal, a tíž stavové podlé milosti- vého povolení nynějšího krále a pána svého nad tím z pro- středku svého jisté defensory nařídili, pod jejichžto ochra- nou doiéenf misti a professorové Pražští v té příčině zů- stávají; z té příčiny že jim to jinak trefovati nemůže, nežli takové volení týmž defensorům v známost uvésti a od nich potvrzení očekávati; jakož že pak uepominuli ihned na zejtří to vykonati. A poněvadž jsou delensores na místě stavův pod obojí takové volení schválili a z těch tří osob: kněze Jana Cyrilla, již predikátora též kapli, dosaditi jim poručili; že jsou se tak v tom zachovali a téhož kněze Jana dne včerejšího dříve a prvé, nežli jim ti spisové dodání byli, náležitě na kazatele do též kaplí uvedli, k čemuž že jest i purkmistr Staroměstský dožádán byl. K tomu že se i tíž purkmistr a konšelé Staroměstští tím svým druhým spisem, kterýž se s prvním spisem purk- mistra jich dožádaného velmi nesrovnává, také sami zjevně přiznávají, a tak že žádné hodné a slušné příčiny neměli a nemají místodržíci tím více zancprazdňovati. A poněvadž pak oni mistři podle dotčeného slavného majestátu cís. Rudolfa v té příčině v moci a opatrování týchž sltavův pod obojí zůstávají a takové pořádné podlé fundací i vlastního přiznání dožádaného purkmistra volení od defensorüv polvrzené a náležitě vykonanć jest, a tyż majestát, jako i snešení sněmovní to v sobě patrně ob- sahuje, že král Ceský těmi věcmi, které se samé strany pod obojí dotýkají, ani zaneprázdňován býtí nemá, jim pak se o to s Pražany Staroměstskými v nějaké další spisy a odpory vydávati nenáleží, protož zůstavujíce toho při své ponížené omluvě, budou-li chtíti tíž Staroměstští s stavy pod obojí oč toho míti činiti, jakž jest týmž majestátem, porovnáním mezi stranami a sněmovním snešením a tak právem a zřízením zemským vyměřeno, nezačínajíc proti již jednou v témž království Ceském o náboženství uči- něném pokoji od exekucí, toho že budou míti svobodu a vüli —. Když tedy praktikanti nalezli rektora a professory akademie Pražské v příčině té tak udatné, že jim všecky slavy pod obojí za soukupy vyslavují, a v tom potom v krátkých dnech ten druhý sjezd jejich nastal, pročež pominuli všeho toho mlčením, nebo měli již na jiné těžší véci dosti co mysliti. 286. 1618, 81. brezna. Oeconuom. B. 26 f. 177. P. děkan přednášel, že jsou oznámili s p. proboštem pp. defensorüm o vzkázán( ppp. St. M. Pr. v příčině volení nového predikatora kapli B. a odpovědi dané týmž ppp. Schváleno to vzkázání, aby za nynějšího a budoucího purkmistra to volení se nedálo, až bude pod obojí. 108 

Strana 858
858 XXX. Betlemské nám. — 27. dubna. P. m. Valentin Kochan z Prachovć s. p. Petrem Macerem oznamoval, Ze netají, kterak pečlivá paní vdova paní N. [po] knézi Cyrovi jest se jich do- žádala, aby přímluvu učinili ku pp. professorům, aby se pro práce snažné a platné neb. manžela jejího a náklad některý na túž kollej k nf nachylili a aż do sv. Havla bytu v též kolleji přáli. A to protože nakoupil neb. man- žel její vovsa a žita, s tím Że by ne tak na spěch mohla se vystěhovati — Dictum : Ze pro příklady jiných vdov kněžských, kteříž též toho užití nemohou, a zvláště že ta kollej jest pro studiosy, a kdyby ženy vidány byly v též kolleji, calumniae by byly. Nicméně pokudž by vždy žá- dala paní vdova, že ona může zůstávati na faře a obilí aby v svém místě zůstalo. Žákovstvo bratrské aby tam zůstávalo. A p. rektor že by též chtěl v též kolleji [Nazaretské] byt míti. — 16. března. Tamléž /. 245. Ode všech tří pp. slavüv vysláno v příčině kapli B., řádem p. seniora se spravující, kteří v Praze jsou shromážděni, včerejšího dne se sešli a co potřebí bylo, se radili, Pánům mistrům všeho dobrého s vinšováním oc že vzkazují. Podle toho že do- žádání jsou, aby oznámili, že P. B. povolati róćil seniorem kapli B. a že mají v paměti žádost vzloženou na scbe. A poněvadž tento det obrán, aby osoby pp. stavové ráčili z prostředku svého vyslati mezi pp. profesory, že oče- kávati budou laskavé odpovědi. Poněvadž zejtřejšího due slużby se díti budou, žádati ráčí, aby mohli klíče zase odevzdány býti. — Dictum, aby klíče se samýmu Cyrillovi dali a ne zvoníkovi, protože jest se obivali, aby on jsa civis nespuntoval oc cum civibus. Pp. vyslaným z vinše děkováno a též jim zase učiněno. Žádost o klíče má místo toliko, že se nespecifikuje, komu by měly zase dány býti Pročež že odeslány budou p. Cyrillovi. Dvojictibodný kněz p. Cyrillus ráčil jest slyšeti, jaké bylo rozinlouvání dne včerejšího o opatření kapli B. a to že vzváno bylo, aby žádnému jinému nebyly klíče ode- vzdány, krom jemu. Poněvadž se proslejchá, že by někdo chtěl nebezpečenství uvaliti na túž kapli. Ohlásil se kn. Jan Cyrillus, že on bedlivý pozor dá na klíče, než že se obává v nepřítomnosti jeho, maje klíče zvoník, aby nějak neuctivě se nechoval. J. Mu pp. tři stavové seniorem se spravující ohlásili sc, kdyby zvoník byl povolán a jemu ss oznamilo, Że bude míti va sebe laskavého pána. Naposledy žádali po- něvadž kn. m. Cyrus jest ze světa sešel, že žádají, aby mrtvé tělo mohlo při té kapli, kde by se pp. direktorům líbilo, pochováno byti. Dictum: PonévadZ se to dílkám přálo, že též jemu sc bude toho piti. — 24. března. Poněvadž kn. Cyrus zemřel, měliby dojiti ku ppp. St. M. a rozinluviti strany volení jiného praedikatora. Dictum: Ponévad2 jest véc těžká, aby ne- bylo spécháno s elekcí, aby sc s pp. defensory o tu věc poradili. -- b. května. Tamtéž [. 248. P. prorektor přednášel, že jsou zprávu na suplikací ppp. St. M. dodali p. kancléři, však že jemu jest navrženo, aby s elekcí neodkládali, jináč že na exekucí J. Mti Cé nastoupeno bude. Mezi tím že p. Jezbera radil, aby dnes bylo vzkázáno p. purkmistru St. M., aby se dal najíti k volení, že volení jest při pp. prolesořích s p. purkmistrem; konfirmací náleží pp. defen- sorům na místě J. Mti Ké. Pročež aby pp. ráčili obrali den a místo k volení. Dictum: Že den pondělní se de- terminuje k elekcí, jenž bude 7. Maii v 12. hodinu. Pro- čež aby vyslán byl ku p. purkmistru Francovi z Ostrštoku písaf akademicky s pedelem et praemissis praemittendis jeho žádal jménem p. probošta kolleje Veliké a jménem — C. p. 256. Kaple Betlemská. pp. mistrüv star&ích národu Ceského, aby podle fundací do kolleje dáti se ráčil nmajíti a při témž volení hlas svůj dáti. Stalo se. 1. purkmistr Franz z 0. zase vzkázal, že nemůže na ten čas od osoby své dáti místné odpovědi, neż że to vznese na vělší počet, Než že jest otázku. měli by purkmistr. dáti se mezi pp. mistry do kolleje najíti, čili pp. mistři: mezi: pp. radní Si. M. S tím jsinc odešli, Ale povoláni jsme zase byli. 1 ; v talo slova vzkázání učinil pp. mistrům: Ze kdy2 dà P. B. dne pon- dělního, že osoby z prostředku pp mistrův před radou se postaví a vyžádají sobě vstoupení před p. purkmistra a pány, připuštění k audienci budou. — 23. června. Tamtéž /. 249. Poněvadž mistra Jana z Husince a m. Jeronima svátek se bude světiti, kdo by měl dožádán býti z pp. farářů, aby kázání vykonal v B. Dictum: Pokudž by mohl k sobě to kněz Jan Rosacins Martinus, farář haštalský, [vzíti. aby] to vykonal. P. Petr Macer že mluvil s p. proboštem žádajíc ho, aby Janovi Cyrillovi kollej Nazaretská byla k obyvini propuštěna, poněvadž kn. Cyrus toho užíval. — 80. června. Kněz Jan Cyrillus žádost svou ku paměti přivozoval, poněvadž z vůle P. B. a pp. profesorův do kaplí B. jest za predikutora volen, konfirmován a uveden, že nemoha on na faře v místě svém, aby jemu příkladem kn. Maid$e Cyra v kolleji züstávati piiti raéili, Ze on pokojně se chovati piipovídá. Dictum: Ze jemu Cyrillovi bytu v též kolleji příti chtějí, ač by povděční byli, kdyby- mobl na faře zůstávati pro pomluvy, że ta kollej pro studenty jest vystavena. — Též žádá kněz Cyrill, poněvadž památka m. Jana Ilusi a Jeronyma má se svétiti v kajli B., Ze 2ádá, aby se rácili snésti, jak by se chtěli pánii zachovati, co se dotyće osob, kteriż by móli kazati. Zdaliż by měl kdo z jeho pomocníkův ranní kázání kázatí, čili někdo jiný bude k tomu obrán. Dictum: Ze k tomu povolují, aby kdokoliv, buď kněz Cyrillus aneb z pomoc- níkův jeho, ranní kázání vykonal. Veliké kázání že již jinému jest odevzdáno. Žádali také, po kázání slova božího aby se dali pp. professores na polivku k kn. Janovi na- jíti, poněvadž při introdukci nemohl pro roztržitost žádné vlídnosti prokázati. Zakázatí se ráčili páni, že na to pa- matovati budou. 287. 1618, 7. května. Occonom. B. 26 [. 83. Oznámeno, 2e p. purkmistr, poněvadž jest jednuška, že nebude při elekcí, než že Severina vyšle, aby elekcí byla na fafe B. Volcn [aby] byl ku. Dicastus, neb Václavský neb Marlinsky. Toliko aby nebyl volen Pikarl, Pročež má-lí býti ještě jednou vysláno k purkmistru, aby žádán byl, aby se dal najíti k elekcí do kolleje cís. Karla IV. Dic. tum: Aby vzkázáno bylo p. purkmistru praemissis prac. mittendis; pokudZ by v&ak se nedal najíti v hodin 12 dne do kollejc na vzkizdni stalć dneśniho dne, ještě aby podle privilegium a fundacf, tóż chvalitebnych prikladiv před- küv dne zejtřejšího 12 hodin dul se najiti do kolicje cis. Karla IV. a ne na faru B. Stalo sc. P. purkmistr vyslanym od pp. mistróv starších národu Českého toto za odpověď dal; Že v přítomností cís. rych- tate a pp. radních pp. mistrům národu Ceského zase své povolné služby vykazuje a všecko nejlepší dobré vinšuje a vzkázání to ujímá. A ačkoliv příklad sc nachází, že za purkmistrství Nerhofa někdy na rathouze clekcí byla, nicméné aby ncbylo po vüli jak pp. mistrüv tak i p. purk- mistra, že se dá najíti na Гаги IJ. dnc zejtfej&(ho. Stalo se. — ]0. Martii. Mag. d. prorector gralias egit, quia ad convocalionem venire voluerint. Causam convocationi praebuisse introductionem fuluram praedicatoris in sacel lum. B., unde ipsum periculum vercri, praesertim cum d id 

Strana 859
XXX. Bellemské nam. — C. p. 250. Kaple Betlemská. rector absit. Proinde petere, si haec introductio ipso ab- senti fieri poteret vcl ut ipsi caveatis, non illi periculum inde imminere. Dictum, ut nihilominus d. procector huic intersit introductioni tamquam vicarius. Sin abesset, quia hoc essct academiae íraudi, secundo offenderentur dd. defensores, tertio quin hoc forte grave accidet d. rectori, quarto, quia periculum imminet non uni personae, sed toti universitati, quinto, statuta pro parte ipsius stare - - Když se vrátil p. probošt, oznámil, že jest byl u p. France Ostrštoka (u něhož byl p. Severin), kterýž k němu promluvil, že se tomu diví, kterak není posláno ku p. Severinovi [Leinhozovi] v príGiné introdukc( predikatora do kapli B., poněvadž on byl při též elekci a jemu ouřad purkmistrovský jest poručen. Oznámil, že jest posláno, ale ou oznámil, že ještě není purkmistrem. V tom se ozval p. Severin a též sohě stěžoval, že jemu není časně o konfirmací oznámeno. Zádán byl od p. probošta, aby neměl za zlý, že bylo p. purkmistru p. Francovi o tom oznámeno, poněvadž měli sobě pp. defensores oznámeno, že lidé se ucházejí k němu o spravedlnosti své. Načež odpověděl, že poněvadž dle zůstání s pp. mistry dne pon- délnílio Ze mu cht&j( o praesentací oznámiti, jemu nic není oznámeno, Ze J. M. suplikací sepsal a dnešního dne před- nese, kterak se volení stalo dne pondělního jistých osob. Pročež že žádá za konfirmací na jednoho z nich. S tím odešel na rathouz. Vysláni z Betlema p. dr. Lavin a p. Aretin jménem některých defensorův, že mají v paméti o elekc( a konfir- mací za predikatora kapli B. od pp. defensorüv düstoj. kn. Jana Cyrilla. Pročež poněvadž pp. defensores někteří i z stavu panského i jiní jsou již v B. shromážděni, že žádají, aby pp. ráčili se do B. dáti najíti a jeho kněze Jana Cyrilla uvésti a vyhlásiti za téhož praedikatora. Však aby nejprv dali znáti p. purkmistru St. M. Pr., aby se dal k vyhlášení témuž najíti; tak aby privilegia v celosti zůstávaly. Dictum: Aby ku p. purkmistru ještě bylo posláno pro lepší toho spravedlnost, aby se k introdukcí dal pajiti. Aby kněz Cyryllus zase složil klíče, kde jest je vzal, že mu ty takové budou zase poručeny. Vyslán byl p. áfedlník s pí.afem na rathouz, aby praemissis praemittendis ku paměti přivedl žádost dne včerejšího na p. purkmistra: France Ostrštoka v příčině konfirmací od pp. defensorův dle moci majestátem sobě od cfs. Rudolfa dané a invcstitury nového predikalora kapli B., dvojetihodného Jana Cyrilla vloženou. Pročež že tu žádost opakujíce že jsou té naděje, že p. purkmistr dle fundací ráčí k též investituře do kolleje cís. Karla IV. přijíti, poněvadž i někteří z pp. defensorův i stavu vyššího osob na to očekávají. P. purkmistr v radě nebyl přítomen, totiZ p. Franc Ostrštok, ani Severin, na něhož vložen byl ouřad. Ale p. primas měl sobě úřad poručený. Pročež vzkázání a vinš pp. mistrův ujal a zase vin& ucinil a toto pp. mistrům oznámiti poručil: Že jsou se s p. purkmistrem Scverinem dne pondělního na tom pp. mistři po elekcí snesli, že p. purkmistru chtějí oznámiti o praesentací vo- lených osob. Však že jsou toho neučinili. Pročež že p. purkmistr utekl se na kancelář o tu věc a oni že očekávají na resolucí J. Mtí pp. místodržících. A tak že žádosti pp. mistrüv povoliti se neinüZe. NeZ p. purkmistr Ze od osoby své žádá pp. mistrův, aby takové investitury na ten čas poodloZili, dokudž by se s p. purkmistrem na něčem jistém nesnesli. 288. 1618. -- Druhá apologie slavův (1618) str. eee. 2 č. l53. (Zpráva s strany kostela Betlemského v St. M. Pr.) Zpráva o tom, jakou jsou ti, kdož stavům krá- 859 lovství Českého pod obojí jejich majestát, sněmovní sne- šení a porovnání s stranou pod jednou učiněné a tak svobody v provozování náboženství rušili, s některými konšeli slaroměstskými nenáležitou praktiku složili a i kostel B. v témž St. M. Pr. k zapečetění, mistry pak a profesory akademie Pražské, anobrž všecky tři slavy pod obojí o právo jich, kteréž k tomu kostelu a dosazování do něho praedi- catora mají, připraviti chtěli. Jest již nahoře dostatečně ukázáno, kterak některé osoby z předních rad a služebníků J. Mti Cé náboženství Rímského pod jednou, kteří se všech časů stavüm pod obojí za nepřáteli stavěli, dosadivše v městech Pražských do ouřadův konšelských osoby náboženství svého, jiné pak konšeli náboženství pod obojí sobě také divnými svými praktykami k své vůli získavše, již tak daleko přivedli, aby pro instrukcí od J. Mti Cé rychtáfüm dané a jiné zápovédi Pražané, obce a osadní svými kostely a kollatu- rami pod obojí vládnouti a bez cís. rychtáře ani se o své potřeby scházeti nemohli, jakž stížnost týchž Pražan to v sobě šíře zavírá. Již postupovali dále a vědouc, ze xol- latwra a kostel Betlemský v St. M. Pr. všem třem stavům království Ceského k akademii Pražské náleží, protože fundator té kapli B., jménem Jan Milhejm, o právu kol- latorském a o uvozování do téZ kapli kazatele to tak na- řídil: Kdyby koliv kazalel odstoupil anebo z světa sešel, tehdy že tii misti z kolleje cís. Karla IV. universitatis učení Pražského národu Ceského, přijmouc k sobě purg- mistra Většího Města Pr., jiného voliti mají. Cehož jsou mistři též akademie také vždycky v pořádném držení byli. V témž pak často dotčeném majestátu toho textovné do- loženo jest, že J. M. C. stavům pod obojí akademii Pražskou od starodávna straně pod obojí náležející se vším jejím příslušenstvím v moc jejich ddvali ráčí. | aby tíž nepřátelé a praktykanti i to zrušiti mohli, učinili sobě k tomu tento přístup. Když jest P. B. všemohoucí dobré paměti kněze Ma- tyáš: Cyra, seniora aneb staršího konsistoře Pražské pod obojí (kterýž byvše hned brzo po témž daném majestátu za kazatele do též kapli pořádně vedle dotčené fundací volen a uveden, tu za několik let pořád slovem božím a velebnymi svátostmi pod obojí prisluhoval) prostiedkein smrti z tohoto světa povolati ráčil. tu někteří z týchž kon- šelův staroměstských tehdáž s týmiž nepřáteli spuntovaní a od nich přemluvení dali se v lo, že jsou mistry z ko- leje k sobě na rathouz staroměstský obsílali, chtíce, aby tam podle vile jich jiný praedicator volen byl. V čemž když se dotčení mistři jim šetrně omlouvali a na fundací i předešlé příklady, jako i na to, že jim bez vědomí de- fensorův ode všech tří stavův pod obojí nařízených toho učiniti a se z fundací vyvésti dátí nenáleží, s tím ohlášením, když se tu, kdež náleží, poradí a o jistý den snesou k vo- lení jiného praedicatora, že se nepominou dožádati purg- mistra, aby se k témuž volení do kolleje cís. Karla IV. podle fundaci najíti dal. Tu tíž konšelé staroměsiští ne- ohlédajíce se na lo nic, že se tu strany pod jednou nic nedotýkalo, než mezi samou stranou pod obojí činiti bylo, v tom pak sněmě obecním a artykuli o dání moci defen- sorňin nad dolejší konsistoří a akademií Pražskou toho že zjevně doloženo jest: byla-li by kdy jaká potřeba mezi nimi stranami pod obojí samými co narizovali, pokojiti aneb k nápravě přivozovati, to aby defensorové pod obojí beze vší překážky, nezaneprázdňujíc tím J. M. Cou, učinili. Toho všeho oni pominuli a nevzevše toho na pp. defen- sory a nic toho sobě tu, kdež náleželo, že by se jim v čem jaké ublížení stalo, uestížívše, dali se proti patrnému textu v zaneprázdnění tím J. M. Cou. Na kteroužto jejich 108* 

Strana 860
860 toliko zprávu jaké jest ihned těžké poručení od J. Mti Cé z města Vídně vyšlo a místodržícím J. Mtem odesláno, též co jsou mistři akademie Pražské na to za odpověď dali a jak se s tou věcí zacházelo, tomu z těchto násle- dujících věcí porozumí se: Poručení J. Mti Cé v příčině kostela Betlemského v St. M. Pr, aby skrze cís. rychtáře zapečetěn byl, uči- něné z pravého originalu: Urozeným a statečným N. nejv. ouředníkům a soudcům zemským, místodržícím od nás v království Ceském na- řízeným, radám našim, věrným milým. Matyáš, z boží milosti volený Rímský císuř, po všecky časy rozmnožitel říše a Uherský, Ceský král sc. Urození a stateční věrní naši milí. Z príležící supplikací poctivých purkmistra a kon- - šelův St. M. Pr. a z spisu v ní položeného šířeji vyro- zumíte, kterak jsou na jedno i druhé vzkázání týchž purk- mistra a konšelův mistři kolleje cís. Karla IV. z prostředku svého jisté osoby do místa radního poslati a vedle fundací někdy Jana Milhejma spolu s purkmistrem faráře do kapli B. obrati nechtěli. Nýbrž že jsou ihned po smrli Matyáše Cyrusa bez védomí a povolení jak rady tak i osadních jiného do též kapli uvésti a jemu klíče od ní i od klínotův kostelních sami o své ujmě odvésti dali. I poněvadž již zhusta to býti chce, že lidé nepokojní opovrhnouce řád a právo sami o své ujmě věcí těch, které jim nepřislušejí, se ujímají, nechceme, aby to pro zlý příklad průchod svůj míti mnělo, pročež vám poroučeti ráčíme, abyste rektora a mistry dotčené kolleje před sebe povolati dali, jím takové předsevzetí jich, pokudž tomu tak jest, jak zpraveni jsme, stížili a dostatečně poručili, aby se vedle dotčené fundací zachovali a spolu s purkmistrem staroměstským faráře do též kapli ihned pořádně obrali. A jestli by v tom vedlé tohoto poručení našeho v tymdni porád zbéhlém tak se nezachovali ancb že by nějací odporové o to chtěli býti, tehdy skrze rychtáře našeho v St. M. Pr. takovou kaplu zapečetiti dejte a tomu teď v nově nepo- řádně uvedenému faráři jménem a na místě našem poručte, aby on do též kapli víceji nechodil, jí se neujímal, nýbrž klíče od ní i od klenotů kostelních do kanceláře naší složil aZ do rozeznání té véci. Dáleji také stranám, aby se pokojně proti sobě chovali, poručte a vyslyšíce je v tom, co by na odporu bylo, k nim se na místě našem spra- vedlivé zuchovejte. Védouce, Ze na tom jistou a milostivou vůli naší císařskou naplníte. Dán v městě našem Vídní v středu po slavném hodu Vzkříšení Krysta P. léta 1618, a království našich Rímského 6., Uherského 10. a Ceského 7. Matyáš. Sdenco Adalbertus Popl de Lobkovic s. r. li. cancellarius. Ad mandatum s. c. m. proprium. Odpovéd od rektora a mistrüv kolleje cís. Karla 1V. na svrchu dotčené poručení místodržícím J. Mti Cou daná. Vaše Milost urození páni páni, urození a stateční páni rytíři, nejvyšší páni ouředníci a soudcové zemští, J. Mti Cé rady a zřízení místodržící v království Ceském, páni k nám milostivě a laskavě přízniví. Jaké jsou suplikací pan purkmistr a konšelé St. M. Pr. J. Mti Cé králi a pánu našemu nejmilostivějšímu v příčině kapli Betlem- ské podali a co na to J. M. C. milostivfm psaním svým V. Mtem porouceli ráif, tomu sme z piípisüv od V. Mtf nám k odpovědi naší propůjčených vyrozumčli. Na kte- roužto jejich suplikací vedle vyměření V. Mi tuto svou zprávu dáváme: A nejprvé, aby mezi pány Pražany Staro- městskými a předky našimi o dosazování praedicatora do též kapli B. jací sporové býti a oni mimo samého p. purkmistra, kteréhož by nejstarší tři inistři z národu Ce- ského se dožádali a k sobě připojili; k volení a dosazo- vání léhoZ praedicatora voliti a do též kapli uvésti, se XXX. Bellemshé ndm. — C. p. 266. Kaple Betlemská. čeho proti fundací dopustiti a jich, když jsou k nám o to, abychom se na rathouz staromčstský k volení jiného pracdi- catora najíli dali, pos(lali, odpovédí pominouti méli, o tom netoliko my nevíme, ale také tomu zjevné odpírámc. A V. Mtem oznamujeme, že jsme my na jiném nebyli a posavad nejsme, nežli vedle té fundací tak sc zaclovati a snesouce se se p. purkmisirem staroméstskjm spolu s ním takové volení vykonati. Ze jame se pak k vykonání toho na rathouz St. M. Pr. najíti nedali, byly: jsou toho tyto příčíny: Jedna, že táž fundací toho v sobě nemá, abychom od p. purkmistra a konšelův k tomu na rathouz obsíláni býti a tam se to konali mělo, nýbrž nachází se v knihách našich -akademických poznamenáno, že jest sc to předešle v kolleji Veliké v přítomnosti p. purkmistra dálo. Druhé, nechl(ce se z 1éZ (íundací vyvésti, majícc ohled na to, že jest slavné pamětí cís. Rudolf, jakožto král Ceský, majestátem svým všem třem pp. stavům království Ceského pod obojí akademii Pražskou se vším jejím pří- slušenstvím v moc jejich dáti ráčil a pp. stavové že jsou také s milostivým povolením J. Mti Cé z prostředku svého jisté pp. defensory nad ní nařídili; kterýmižlo, poněvadž se akademie spravuje a v menších věcech o radu k nim se utíká, že jsme bez vědomí jejich to učiniti nemohli. Jakož jsme se pak my rektor a professores z společného našeho uvážení v tom skrze písaře našeho akadcmického při p. purkmistru tehdejším, p. Ondřejovi Teunhausovi, ve vší šetrnosti omluviti dali, s tou žádostí, aby nám to na zlou stranu vykládáno nebylo. Jináč když se tu, kdež náleží, poradíme a o jistý den sneseme k volení nového praedi- catora, že se nepomineme dožádati p. purkmistra, aby se k témuž volení dal do kolleje cís. Karla IV. podlé fundací najíti. Načež týž p. purkmistr vedlé vzkázání nám zase přátelského vinše témuž vyslanému našemu oznámil, že chce to vzkázání naše hned na zejtří většímu počtu před- nésti; což se nepochybně i stalo. Mezi tím pak kněz Jan Cyryllus, o němž páni Pražané zmínku činí, jsa jedním assessorem konsistoře Pražské pod obojí, kterýž předešlého pracdicatora v téZ kaple Betlemské pomoeníkem byl, nejsa od nás ani volen, ani na faru uveden, ani tam bytu svého nemaje, toliko dokudž jiný praedicalor volen nebude, zatím boží služby vykonává. Z čehož ráčíte moci milostivě vyrozuměti, že jsou k takovému suplikování žádné slušné příčiny neměli a že toho také není, což sobě stěžují, že by od nás žádnou odpovědí zpravenií nebyli. Pročež jest nám to tím více s podivením, že jsou J. Mti Cé takovou zprávu učiniti a proti božskému i lidskému právu toho žádati směli, aby kapla Betlemská na potupu všeho náboženství křesťanského pod obojí beze všeho pořádného obvinění, slyšení a ro- zeznání k samé jich žádosti zapečetěna a tak od cxckucí začínáno býti mělo. Cehož že J. M. C. prohlídajíce mi- lostivě k tomu, že jsou se tíž pp. Pražané na předcích našich ani na nás toho uicchoZ nedosoudili a vedlé Gelio dosuzovati nemají, na nás dopovštěti neráčí, té sme k J. Mu Cé ponížené naděje. I poněvadž pak, milostiví páni, předešle od pp. dc- fensorův nám jiné naučení dáno není, nežli abychom se podlé té fundací Jana Milhejina a předešlých příkladů za- chovali, a my také na tom sme, co nejdříve možné, do- žádajíc se p. purkmistra St. M. Pr., pracdicatora do též kapli B. voliti a dosaditi. Protož V. M. za to poníženč prosíme, že nás při J. Mu Cé pánu pánu našem nejmi- lostivějším omluvna učiníte, J. Mii Cé tuto naši zprávu v známost uvésti a za nás se k J. Mti laskavé piimluvit. ráčíte. Jedno, aby J. M. C. té zprávě p. purkmistra pánův, 

Strana 861
XXX. Bellemshé nám. — C. p. 256. jako bychom se čeho proti té fundací dočiniti měli, místa dávati neráčil. Druhé, aby J. M. C. toho na nás dopouštěti neráčil, abychom v tak veliké věci na samou holou zprávu, a to ještě nejistou, dotčených p. purkmistra pánův a pro nějaký jejich odpor, kterýž by oni naschvále vzbuditi chtěli, měli v naší spravedlnosti a majestátích jaký nátisk trpěti a z possesí naší kollatury beze všeho p řadu práva vyvozování býti. Nýbrž aby J. M. C. ráčil nad námi a nad našimi privilejími: ruku ochrannou držeti a týmž p. purk- mistru pánům nařízení učiniti, aby se v té příčině proti nám spokojilii. V čemž se V. Mtem k milostivé a laskavé ochraně poručena činíme. Datum v kolleji cís. Karla IV., jinak Veliké, v St. M. Pr. v sobotu po památce Nalezení sv. kříže, 5. Maii, I. 1618. K službám volní a hotoví rek- lor a mistři kolleje cís. Karla 4., jinak Veliké, v St. M. Pr. Spis Severina Loštického z Libánu, purkmistra dožá- daného (purkmistra dožádaného rozuměj proto, že toho času byl v St. M. purkmistr pod jednou, jemuž při tom volení, poněvadž se kněžstva pod obojí dotýkalo, ani býti nenáleželo, neb toho času, když se ta fundací stala, žá- dný pod jednou v radě nebýval) kterýmž od J. Mti Cé místodržícím oznamuje, že jest k tomu dožádán byl, tři osoby že jsou voleny, který by z nich dosazen býti měl, že toho při milostivé vüli J. Mii Cé zanechává (tím opět se k tomu směřovalo, aby to právo, kteréž stuvové pod obojí podle majestátu k tomu dosazení měli, jim zase od- ňato bylo.): Vaše Milosti urození páni páni, urození a stateční páni z rytířstva, nejv. páni ouředníci a soudcové zemští, J. Mu Cé páni rady a pp. místodržící v království Ce- ském, páni mně milostivě a dobrotivě přízniví. Netajím před V. Mtmi, že sem na požádání poctivých pp. mistrův professorüv kolleje cfs. Karla 1V. slavné a svaté paměti v outerf. minuly, to jest 8. Martii, do fary kapli B. v hodin 19. za piícinou obránf tf( osob duchovních podle fundacf dobré paměti někdy Jana Milhejma, mezi též pp. mistry najíti se dal. Kdež jest jisté snešení pokojně a přátelsky o osoby tyto, zejména tuto položené: o kněze Jakuba, faráře u sv. Martina, o kn. Jiříka Dykasta, na ten čas fa- ráře u M. B. před Tejnem, a o kněze Jana Cyryllusa, na ten čas praedicatora též kapli Betlemské. Protož který by z těch tří za faráře a pracdicatora do též kapli od J. Mu Cé dosazen býli mohl, toho při milostivé vůli J. Mti. Cé zunechávám. CehoZ sem V. Mtem v poníženosti a uctivosti tcjna uciniti nemohl. Actum ve étvrlek post dominicam Jubilate 10. Maii l. 1618. V. Mtein. k. sluZbám volný a poslušný purkmistr (na ten čas dozádany) St. M. P. Severin Lo&ticky z Libánu. Jiná suplikacf od purkmistra a kon&elüv staroméstskych J. Mu Cé místodržícím podaná, kteráž jak se s tou svrchu dotčenou zprávou dožádaného purkmistra srovnává a k čemu směřují, totiž aby při resolucí J. Mti Cé zůslavení a kostei zapecetín byl, vyrozumí3: Vaše Milost urození páni páni, urození a stateční páni z rytířstva, nejv. páni ouředníci a soudceové zemští, J. Mti Cé, jakožto krále Ceského, rady a místodržící v království Ceském, páni nám laskavě přízniví. Dne včerejšího jest V. Mtem na kancelári J. Mti Cé od purkmistra našeho zpráva v spisu učiněna, co jest lak vedlé poručení J. Mti Cé, krále a pána našeho nejmilosti- vějšího, VIII. dne Maii, v příčině obrání praedicatora do kapli Betlemské s mistry a professory kolleje cís. Karla IV., slavné paměti, vyřízeno, totiž že jsou se na faru kapli Betlem- ské z léž kolleje tři mistři spolu s ním sešii a tu dle (undací Jana Milhejina přátelsky a pokojně společně osoby „ lotiž kněze Jakuba, faráře u sv. Martina, kněze Jiříka Kaple Betlemská. 861 | Dykasta, faráře Tejnského, a kněze Jana Cyrylusa, obrali. A když na to přišlo, který by z těch tří vedlé již při- pomenuté Jana Milhejma fundací dosazen a konfirmován býti měl, tu jest mezi uimi nesrovnání se stalo, takže tíž mistři sami tukové volení a právo na sebc vztahovali a sobě je osobovali, čemuž jest purkmistr náš místa nedá- val, dokládaje toho, že jak jim, tak ani jeiu dáleji v té věci, poněvadž se tu práva J. Mti Cé dotýče, kráčeti ne- náleželo. Žádajíce jich, aby spolu s ním na kancelář vstou- pili a V. Mtem společně o tom relací učinili. Ale oni proti | tomu replikujíc na svém stáli, že toho učiniti nemohou. Naposledy na rozmýšlení sobě to do dne včerejšího, že témuž purkmistru: našemu odpověď dají, vzali, jakž dále týž spis jeho to v sobě šíře obsahuje a zavírá. Místo pak té odpovědi a pominuvše toho zůstání dotčení pp. mistři dne včerejšího k ouřadu J. Mti Cé purkmistrskému dvě osoby jou vyslali a oznámiti dali, že o témž volení pp. defensorüm oznámiti nepominuli a z těch tří osob pp. defen- sores jednu, totiZ Jana Cyryllusa, do též kapli Betlemské za praedicatora volili podlé majestálu sluvné paměti cís. Rudolfa všem třem pp. stavům pod obojí přijímajícím daného. Žádajíce, aby p. purkmistr k uvedení jeho do též kapli B. dnešního dne se najíti dal. Čehož sme se do nich, aby to inimo patrnou (undací a snešcení společné, an o něho samého na konec determinováno nebylo a není, před sebe bráti měli, nikoliv nenadáli. Protož V. Mtí za to s náležitou uctivostí žádáme, po- něvadž již tu mezi purkmistrem naším a nimi pp. mistry odpor se nachází a tu vysoce ublížení práva našeho se dotýče, že to při nich, aby téhož Cyrylla ani žádného ji- ného praedicatora do též kapli pod tím odporem nedo- sazovali, neprodleně zastavití a nás při milostivé J. Mti Cé resolucí až do dalšího rozeznání zanechati ráčíte. V čemž se V. Mtem k laskavé ochraně poručena činíme. Actum v pátek po nedéli Jubilate 11. Maii a. 1618. V. Mtem k sluZbám hotoví purkmistr a konielé St. M. Pr. Odpověd mistrův kolleje cís. Karla IV. na ty oba výš dotčené spisy J. Mti Cé místodržícím daná, v niž oznamují, komu praedicatora do též kapli Betlemské dosuzovati ná- leží. A že jsou se v tom ve všem náležitě zachovali. Vaše Milosti urození páni páni, urození a stateční páni z rytířstva, nejvyšší páni ouředníci a soudcové zcinští, J. Mii. Cé páni rady a pp. místodržící v království Ceském, páni páni nám milostivě a dobrotivě přízniví. Nač se ti dva »pisové, kteříž jsou V. Mtem, jeden od p. purkmistra, na ten čas dožádaného, St. M. Pr. Se- verina Loštického z Libánu a druhý od p. purkmistra a konšelů téhož St. M. Pr. dne včerejšího podaní a nám téhož dne času nešporního dodaní vztahují, tomu jsme porozuměli. Načež V. Mtí ve vší uctivé šetrnosti netajímc předně, co se spisu dotčeného p. Severina Loštického do- týče, e to v pravdé tak jest, Ze jsme podlé fundací do- bré paměti někdy Jana Milhejma v přítomnosti téhož p. purkmistra St. M. Pr. od nás k tomu obzvláštně dožáda- něho tři osoby duchovní, totiž kněze Jiříka Dykasta, na ten čas faráře Tejnského u M. B. před Tejnem, kněze Jana Cyrillusa, na ten čas praedicatora též kapli Betlem- ské, a kněze Jakuba, faráře u sv. Martina, volili a o to že jest se mezi námi a týmž dožádaným p. purkmistrem staroměslským jisté snešení pokojně a přátelsky o ty osoby stalo. A ačkoliv týž p. Severin Lo&tickf mezi jinými řečmi i v tom se před námi ohlásil, že by se u něho vidělo, aby takové naše snešení a volení buď J. Mti Cé králi a pánu našemu nejmilostivějšímu aneb V. Mti k dalšímu 

Strana 862
862 toho potvrzení přednešeno bylo, ale poněvadž táž kapla Betlemská od starodávna k akademii Pražské náleží a slavné paměti J. M. C. cís. Rudolf, jakožto král Ceský, majestátem svým královským touž akademii se vším jejím příslušen- stvím všem třem pp. stavům království tohoto pod obojí v moc jejich dáti ráčil a tíž pp. stavové podlé inilostivého povolení J. Mu Cé nynějšího krále a pána pína našeho nejmilostivéjsfho nad tím z prostředku svého jisté pány defensory nařídili, pod jejichžto ochranou a opatrováním my v té příčině zůstáváme. Z té příčiny že se nám jinak trefili: nemůže, nežli takové volení týmž pp. defensorům v známost uvésti a od nich potvrzení očekávati. Jakož sme pak nepominuli ihned na zejtří to vykonati. A poněvadž | jsou pp. delensores na místě všech tří pp. stavů takové volení schváliti a z těch tří osob jednu, totiž kněze Jana Cyrylla, jakożto jednoho assessora konsistofe pod obojí obrati a jej za praedicatora tóż kapli dosadili poruciti rá- čili, tak jsme se i v tom zachovali a téhož kněze Jana Cyrylla, již praedicatora též kapli, dpe včerejšího, dříve a prvé nežli nám ti spisové dodání byli, náležitě za prae- dicatora do též kapli uvedli, k čemuž a k témuž uve- dení že jest p. purkmistr také dožádán byl. K tomu se UŻ pp. Štaroměstští tím svým druhým spisem (kterýž se stím prvním spisem od dožádaného p. purkmistra V. Mtem podaného velmi nesrovnává) také sami zjevně přiznávají a tak žádné hodné, slušné příčiny neměli a nemají V. Mtí tím vice zaneprázdüovati. A poněvadž pak my podlé dotčeného slavného majestátu J, Mti Cé Rudolfa J. Mtem pp. stavům tohoto království Českého pod obojí daného v té příčině v moci a opatrování J. Mti pp. stavův zůstáváme a takové pořádné podlé fundací i vlast- ního přiznání dožádaného p. purkmistra volení od pp. de- fensorův potvrzené a náležitě vykonané jest, a týž majestát, jako i snešení sněmovní, lo v sobě patrně obsahuje, že J. M. C. těmi věcmi, které se samé strany pod obojí do- týkají, ani zaneprázdňován míti býti neráčí, nám pak se s pp. Pražany o to v nějaké další spisy a odpory dáti nenáleží. Protož zůstavujíce toho při této naší ponížené omluvé, budou-li chtíti pp. Staroměstští s J. Mimi pp. stavy tohoto království pod obojí oč toho tak činiti míti, jak jest týmž inajestátem, též porovnáním mezi stranami pod jednou a pod obojí a sněmovním snešením a tak právem a zřízením zemským vyměřeno, uezačínajíce proti již jednou v tom království o náboženství učiněném po- koji od exekucí, toho budou míti vůli. A s tím se V. Mtem k milostivé ochraně porutena Ciníme. Datum 12. dne měsíce máje 1. 1618. V. Mtem k službán volní a hotoví m. Mikuláš Troilus lfagiochoranus, m. Jakub Zabo- nius z, Vyšetína, m. Jiří Sultys z Felsdorfu, seniores z ná- rodu Ceského kolleje cís. Karla 4., jinak Veliké v St. M. Pr. Tyto věci svrchupsané kdoz Cisti bude a pováží be- dlivě slov tohoto majestálu, sněmovního snešení, též po- rovnání mezi stranou pod jednou a pod obojí, jako i pod obojí samou učiněného, kterýmiž to tak znamenitě opa- třeno bylo, že v těch věcech, oč by mezi stranou pod obojí samou jaký odpor byl, od J. Mu Cé a dědicův J. Mii ani: budoucích králův Ceských žádná poručení vychá- zeti nemají, anobrž že J. M. Cá hned tím ani zanepráz- dňován býli míti neráčí. Avšak přes to přese všecko Lo se dálo. Ten každý bude moci porozuměti, že takovými porucenimi se týž majestát zjevně rušil. Cehož všeho jsou ty zlé rady a nepřátelé, kteří J. M. Cou tak opanovali a stavům pod obojí všecko slyšení při |. Ml Cé zamezili, původové a příčinou byli. K čemuž také i to zdání jezu- vitské výš přípomenuté směřovalo, jakým způsobem sta- vům pod obojí i kostelové v Praze odnímání býti mají. XXX. Betlemské nám. -— ©. p. 255. Kaple Betlemská. 289. 1619, 22. února. Oeconom. B. 26. f. 267' Consultatum, že osadní Betlemští ujímají se kapli, že bez vüle pp. mistrüv kopati dávajf v kaple. Dictum: Aby było vzkázáno p. seniorovi, aby se osadni toho neujímali a ku paměti přivedli sobě smlouvu. 240. 1619, 21. prosince. Occonom B. 28. f. 5506. P. probošt přednesl žádost p. seniora, pracdikutora kaple 3., aby dle obyčeje starobylého obrán byl kazatci ku památce budoucí Mlíďátek. Po službách božích že žádá, aby pp. se dali k němu k obědu najíti, Dictum: Ačkoliv bude ta památka od soboty v tymdni, nic méné aby sc svétila od zejtfka v týmždní. Obrán k tomu p. farář od xv. Michala v St. M. kněz m. Jakub Jacobaeus. Ktefiż pak páni budou se moci uprázdniti, aby k občdu šli. | 241. 1620, 24. Cervence. Tamléz f 365. Cteno psaní dvojíctihodného kněze Jana Cyrilla Trebického, p. seniora kapli B., v němžto žádá, aby plat jemu, jakožto predikatoru kapli B., náležitý, zadržalý byl odveden a co tak koliv od pp. posluchačův kapli B. akademii jest za- držáno, to aby bylo vyraženo a co zbývá, jemu odvedeno. Dictum: Że toho užití má, když Příbramským a Pardu- bickÿm se napíše, a oni, co náleží, odvedou. 242. 1620, 1. srpna. Zamléz f. 31. Knéz Cyrillus, praedicator collegii s. Clemeutis ad pontem. 948. 1621. — Rukop. ¢. 744 f, 42. (Patent o vy- povědění praedikantův pražských z Ceského království.) My Karcl, z boží milosti kníže, vladař domu Lichtenštejn- ského, kníže Opavské, J. Mti Cé Uherského a Ceského krále tejná rada, komorník a na tento čas v království Ceském nařízený komisař, známo činíme límto listem všem, že ačkoliv po všem světě, jak božskými lak i světskými starodávními císařskými, královskými právy, též i obecným sueSenim, aby żadny poddanych proti vrchnosti k pozdvi- żeni nevzbuzoval a k nepokoji pficiny nedával, dostatečně nařízeno, obzvláštně pak praedikantům a farářům pod těžkou pokutou a trestáním, aby v těchto nynějších těžkých, v nově vzniklých víry křesťanské dotejkajících sc rozlržitostech lidu obecního k bouřce a nepokoji neponoukali a nejitřili, přísně zapovědíno jest, však nicméně se to světle, patrně a všemu světu zřejmě v skutku nachází, že toholo nedávno jmininulého pozdvížení a bouřky někteří čeští praedikanti nejprvnější začátek a původové jsou byli a tu jedovatou, hrozné &kodiivou rebellii rozsili a rozplemenili. Kdyžto mnozf z nich I. 1618 v neděli Křížovou zjevně v kostelích, na kazatedinicích spis velice jizlivej, bourlivej a nepravdivej jsou publikovali, čtli a vyhlašovali, lidu obecními všeli- jaké klamy předstírali a tudy jej proli své od P. B. vy- stavené pořádné nejvyšší vrchnosti, toliż na onen cas J. Mti R(mskéniu císari, Uherskému a Ceskému králi Matiášovi, slavné a svaté paměti, potom tolikéž proti nyní kralujícímu nejjasnějšímu velikomocnému a nejnepřemoženějšímu kní- 7eli a pánu p. Ferdinandovi 1l., volenému Rímskému císari, Uherskému a Ceskému králi, pánu nás v&cch nejmilostivéj- šímu, jako i proti J. Cé a Ké Mti nařízeným místodržícím, nejv. ouředlníkům zemským ua radám všetečně ponukli a pozdvihli, od jich povinné přísahy, dědičné poddanosti a poslušenství odvrátili a tudy k zbytečné, vysokomyslné, škodlivé vojenské vejpravě a dalšímu pozdvížení přivedli. — A někleří z nich již po započatém pozdvížení v kollcji cfs. Karla IV kázání jim činili a aby všichni jednomyslně v svém předsevzetí stále trvali, horlivě napomínali. Takže potom hned následující středu na hradě Pražském v kan- celáři Ceské někteří J. C6 a Kć Mu místodržící a rady ukrutné, neváZné, tyransky a v kFestanstvu prve neslychanć z vokna ven vyhození, jiní pak do arrestu vzati a z oufadüv (coZ i jiné J. Cé a Ké Mti včrné služebníky jest potkalo 

Strana 863
XXX. Bellemské nim. — Č. p. 256. Kaple Betlemská. s posmčchem ssázení byli. A dále jsou taky tíž čeští prae- dikanti v kostelích jak zde v méstech Pražských, tak i jinde v království lomto Ceském každodenně v jisté hodiny při obyčejném zvonění lehkovážně, pohoršlívé modlení proti J. Cé a Ké Mti, též proti věrným J. Mti zjevně čtouce s lidmi tehdáž shromiżdenymi vykondvali, takovć tisknouli, psali, roznášeti a vůbec prodávati nařídili, ano ještě i jinších mno- hejch hrozaejch i těžkejch oučinkův se docinili, až i naposledy vedle takového jich podnětu, přední rebellové a domnělí dyrektorové obec po sobé potáhše a nad svým svědomím se zapomenuvše k nepořádnému volení jiného pána jsou přistoupili a jeho sobě za nového krále Ceského vystavili. Kterýmužto nešlechetnému a všem zemím škodlivému skutku dotčení praedikanti dle jich nejvyšší možnosti s velikou pilností a horlivostí jsou ponoukali a vedli, takže i sami takového násilně se ra království vetřelého a již od J. Cé a Ké Mti do achtu sv. Rímské říše daného Frydrycha, jenž se falekrabětem při Rejnu jmenuje, za nepravého krále Ceského neplatné korunovali a sumou ke viemu, coz k po- sile, rozmáháni a rozšíření té proklaté konfoederací a škod- livého puntování (skrze kteréž ve všem křesfanstvu jední proti druhým hrozně, těžce a jízlivě pozdvížení a zbouření sou, aż jiż i loto królovstvi spolu s privtélenymi zeméii, tćż celou sv. FSi i v$ecko kfestanstvo do pohanského a barbarského těžkého jha a v moc Turku, ouhlavnímu všeho křesťanstva nepříteli, přivedeno býli mělo) sloužilo boha- prázdně napomahali a všem vůbec za dobré a užitečné býti schvalovali. Jakož pak až posavad tíž nepokojní, vše- teční, zlí lidé den ode dne vedle příležitostí svých pří zjevných i tejných schůzkách o to se všelijak, aby lid obecný zase proti J. Cé a Ké Mti zjítřen, zdvížen a tudy opét vedle nešlechetného jich vinše nový v zemi nepokoj ztropen a způsoben býti mohl, vynasnažovati a prakticírovali ne- přestávají. 1 poněvadž to vše, což sc nadpisuje v pravém skutku, tak a nejinak, jakž všem vůbec dobře vědomé a známé se nachází, maje to vše spolu od J. Cé a Ké Mu k tomu nařízenými pp. komisaři v bedlivém uvážení, vedle společního snešení a na tom zavření za spravedlivé a vy- soce potřebné uznáno jest, aby pro zachování svrchu dotce- ných božských, císařských, královských i říšskejch svatejch a chvalitebnejch práv, též obecného snešení a stvrzeného pokoje dotčení nepokojní lidć a buńici, ktefiżto jak pred oznámeno I. 1618 to bouflivć proclama a Jechkomyslnej, sminyšlenej spis čtli, vyhlašovali a lidu obecnímu přednášeli, též dotčený rebellský oučinek toho nepořádného korunování vykonávali a takové činy jak sami, tak i skrze pomocníky k zaveden( lidu obecního zvelebovati, schvalovati a zastá- vali vedle nejvyšší možnosti, což na nich bylo, napomahali, z království Ceského a k němu přivtělených i jinejch všech J. Cé a Ké Mti zemí na časy nynější a budoucí do konce vypovédéni byli. Protož z mocnosti od J. Cé a Ké Mti nám propůjčené a komisí na nás v složení jen ty a takové zlé, nešlechetné, jízlivé lidi a bouřlivé české praedikanty, jakožto přestupníky a rušitele dobrého řádu a obecního pokoje, kteříž J. Cé a Ké Mu důstojenství těžce urazili, potupili, J. Mu sc zpronevěřili a zprotivili; všechny, žádného nevymiňujíc, vypovídáme. O tom dále nařizujeme a přísně poroučíme, aby oni se (an json mnohem větší a těžší pokuty a trestání spravedlivě zasloužili) z měst Pražských od publikování tohoto patentu našeho ve třech, z celého pak království Ceského a k němu přivtělených i jiných J. Cé a Ké Mti a všeho slavného domu rakovského zemí a krajin v osmi dnech pořád zběhlých konečně pryč odebrali, odstěhovali a v těch místech nikdy více se nezdržovali. Však z obzvláštní milosti a dobrotivosti k tomu se jim povoluje, aby své 863 mohovité včci s sebou vzíti a nemohovité statky: skrze osoby k tomu dožádané ve třech měsících pořád zběhlých rozprodati mohli. Pokudž by pak kterej z nich proti to- muto na$emu piístnému poručení a nařízení po vyjití to- hoto jim uloženého času zde v městech Pražských aneb nékde jinde v království Ceském a k nému privtélenych, též i v jiných J. Cé a Ké Mti a všemu slavnému domu rakouskému náležejících zemích a krajinách zastížen byl a to by se na něj vyhledalo, že také tím publikováním svrchu dotčeného a bouřlivého spisu anebo tím proti J. Cé a Ké Mti pozdvížením a od poslušenství a poddanosti odpadnoutím i jinými k tomu podobnými zlými skutky vinen jest a se jich oučastna učinil, ten každý má beze všeho ušetření a milosti, jiným ku příkladu a vcjstraze, na hrdle skutečně trestán býti a nemá žádný v nadepsaných ]J. Cé a Ké Mti dědičných a všeho slavného domu rakouského zemích tukových vypověděných a bannísirovaných zlých osob od vyjití tohoto uloženého času a terminu jak zjevně, tak ani tejně do příbytku svého přijímati, jich nepřecho- vávati, jim jídla a pitf ani nicehoż jiného nedodávati a jich netrpéti pod uvarováním J. Cé a Ké Mti hnévu a nemilosti nápodobného trestání a ncprominutedlné pokuty. A ta jest J. Cé a Ké Mti jistá milostivá vůle, vedle kteréžto dle naší povinnosti nám se zachovati náleželo. Čím sc všichni: zpravití a jak před takovým trestáním a J. Cé a Ké Mti nemilost( a hnévem uvarovati vědčti moci budovu. Dán v Men&ím Másté Prazském 13. Decembris 1621. Karel z L[ichten&tejna]. Jan: Kapr. * 1621 — M. Zacharias Theobald, Bellum Hussi- licum str. 14. (Templi Betlehem descriptio). Pontem trans. gressus si Veteris Urbis circum adire velis, ad. dextram concedas, oporlet, pervenisque ad d. Aegidii, nec procul inde ad collegium Lazari [recie Nazaret], iuxta quod templum Betlehem stat, cui additum est hospitium paupe- rum. Latum est, nec allum templum, concameratum, in quo anstrum sive meridiem vcrsus pu'eus rolundus elegan- tibus lapidibus quadratis eductus, quatuor ulnas profundus, dulcissimam aquam continens, ante aliquot annos construc- tas, lu hoc templo multi Germani, et inprimis Norici, sepeliuntur; equidem tameu nihil antiquum, mco proposito conveniens reperire potui, solum Hussii suggestum adhuc stat, quod non rotundum, sed quadratum ex taeda factum pannoque circumdatum, in quo ad dextram m. Hieroniinus depictus esl, qui cippo alligatus exuritur. In medio m. loannes Hussius, subter. quo carnifices igni nutrimenta ad- movere certant, quorum quidam ipsius libros, alter lectum in ignem conicit. In sinistro latere d. loannes aheno fervidi et bullientis olei pleno insidet, cuius cacabum vcl sartaginem plenam lurarius quidam capiti eius offundit, Quod suggestum si conscendere velis, primo per angustum ostium templo exeas, oportet, inde ad dextram sacellum est, in quo m. loannis Hussii vestis sacerdotalis est; tota nigra, holoserica. In eodem hoc sacello capsa est, in qua in arcula quadam iacet infantulus quidam ex eorum numero (quod populus docetur) quos Herodes interficiendos cura- vit. Arcula illa trium est spithamarum, viridi sed auropicto panno velatum obductumque. Aperta illa arcula apparct infans totus, plane lapidis instar rigidus, viridi quoque scericoque linteo involutus, in cuius capite nullam plane suturam cquidem cernere potui, ictus punctu (ut aiunt) puello inflictus circa femur interne sursum ad cordis late- bras ductus, ostenditur. Ex hoc saccllo egressus per scalas potes ascenderc in acdes, quas administrator incolit, quas si invisere nolis, cubiculum quoddam transiens ad ianuam pervenis. qua ad Hussii suggestum, quod doceus conscendit, deduceris. Ad 

Strana 864
864 cuius sinistram scamnum est, cui insedit. Id vero iam plane putre est et cariosum. De hoc suggestu omnes nationes minuta quaedam segmenta abscissa, signum secum aufe- runt, ut et quibusdam in locis ita conscissum est, ut pug: num per foramen transmittere queas. E suggestu egressus ulterius ascendis et perveni: in hypocaustum atque cubi- culum, iu. quo Fussius habitavit. Hypocaustum omnino in- crustatum est habetque vcrsus ortum solis duas fenestras atavico modo faclas, per quas lumen hypocaustum irra- diavit. Atque haec de templo Bethlehem deque Hussii habitaculo. * 1699. — Rukop. é. 323 B. f. 3l. (Kostel kapli Betlemské farní.) Od p. Adama Kukly z vinice 83 k. m., p. Jana Rfmského z chmelnice 1 k. 14 gr. 6 d., Jiříka koláře ze Smíchova z pole 54 gr., od pp. úředníkův záduší sv. Oudfeje z pole 2 k. 85 gr., p. Jindřicha Buchala ze dvou kusů u polí Volšanských 2 k. 25 gr.. od Václava krejčího ze Smíchova z pole | k., od Jana tesaře z pole 1 k., od Mikuláše Srcha z pole 1 k. 18 gr., od pp. starších bed- nářů z pole 57 gr. 4 d. Suma 14 k. 24 gr. 8 d. m. Jiných peněz stálých při též kaple žádných, leé co kdy z peticí aneb od půjčení svíc neb z povolení míst k kladení mrtvých, a to dosti na skrovně, přichází a se sbírá. ? 1623, 21. ledna. Č. Č. M. 1875 str. 290. (Dopis Jana Dačického Samueli z Dražova). — Dom. Jescnia erb zamazali dali v D., m. Jana Ilusa kazaledlnici a jeho pa- nátku vyborili a prec vyndali. * 1632, 23. února. Beckovský — Rezek 111 str. 73. Slovutné a mnoho vzáctné poctivosti p. Jiřímu Pagerlovi z Kopfen&tejna, p. purkmistru St. M. Pr., p. příteli našemu zvláště milému. Slovutné a vzáctné poctivosti p. purkmistie St. M Pr., p. příteli náš zvláště milý. Bůh dobrotivý rać Vaší milosti zdraví výborné, požehnání hojné a všecko spasitedlné dobré dáti, toho vinšovati nepřestáváme. Není V. Mti tujno, jak veliké a nevýmluvné dobrodiní bůh náš na věky požehnaný království tomuto Ceskému, vlasti naší milý, prokázati, když cestu k kázání evangelium svatého odevříti a věrný »vý kazatele k vykonávání povinností | zase navrátiti milostivě ráčil. Kteréhožto dobrodiní i my spolu se všemi pocty pravé milovníkami vděční jsouce, jeho božské milosti netoliko poníženě děkujeme, ale i do- sáhbše k tomu moci od J. Kur. Milosii sobě dané, místa prázdná, k naší jurisdikcí patřící, aby hodnými a pravými službami opatřeny byly, dnem i nocí o to pečujeme. A po- znavše to, kterak Betlemská kapla správce svého pořádného a pravého zbavena jest, na tom jsme, abychom ji služeb- nikem božím hodným opatřili. Jest pak V. Mti vědomo, kterak hodné a svaté pu- měti Jan Milhaim, fundator té kaple Hetleinské, v listu svém Da pergameně jistý způsob a řád nařídil, aby tři mistři: starší kolleje cfs. Karla 1V., jinak Velké, (kdyby koliv toho potřeba kázala služebníky boží do též kaple, piijmouce k sobě p. purkmistra toho času St. M. Pr., hodné osoby toho ouřadu společně v kolleji cís. Karla IV. volili a dále dle vyměření téhož fundátora o dosazení na faru připomenuté kaple pečovali. Podle čehož V, Mti v zná- most uvozujeme, Ze jsme se na tom snesli, abychom na taková volení správce cirkevního do též kapli (dá nám P. B. dobré zdraví dočekati) v outerý nejprv příští, dne devátého března, v hodinu šestnáctou zasedli a touž věc s pomocí P. B. všemohoucího vedle mínění a vůle fun- dátora i starobylé zvyklosti konali. Protož V. Mt. za to žádáme, že se k témuž dni a ho- dině uprázdniti a k nám do kolleje Veliké najíti dáti XXX. Bellemské nam. — C. p. 266. Kaple Betlemská. i takové volení podle fundací vykonati nápomocni byti ráčíte. Což že sc stane a naše upřimná žádost pro čest a chválu boží i pro vzdělání a rozšíření pravého nábožen- ství křesťanského pod obojí tělo a krev pána a spasitele našeho J. Kr. přijímajících, přijata bude, nepochybujeme, čehož se v příčinách slušných každýho času odměňovati rádi chceme. S tím milost a ochrana boží rac býti s námi. Datum v kolleji cís. Karla IV., jinak v Velké, v St. M. Pr. v sobotu dne 6. března |. 1632. Odpovědi, kterouž bychom se zpravili mohli, očekáváme. Probošt a mistři starší: kol- leje cís. Karla IV., jinak Velké, v St. M. Pr. Václav Karmazín a Jan Jiří Štěpánek z Vllavy, oba písařové radní St. M. Pr., dne 9. březnu dožádání byli od p. purkmistra, aby k tomu domnělému probostovi spolu došli a jemu oznámili: Poněvadž J. M. C. král a pán oâs vSech nejmilostivéjsi kaplu Betlemskou jinÿm dáti ráčil, toho že p. purkmistr při lom zůstavuje a rušití nechce. — Probošt jak to uslyšel, hned oznámil, že jest jim všem to s podivenim, Ze p. purkmistr tu svatou fun- daci toho pana Jana Milhaima rusiti a to od sebe odvra- ceti chce. A kdež toho dokládá p. purkmistr, že J. M. C. to jiným dáti ráčila, on s svými staršími mistry že o tom nevěděl. A poněvadž on p. purkmistr na jurisdikci J. Mti Cé nikdá nesahal, v tu naději také on probošt přichází, že J. M. C. pánům stavům pod obojí a starším mistrům kolleje Velké do jejich jurisdikcí sahati neráčí. Poněvadž pak p. purkmistr toho volení nového prcdikanta při Be- tlemské kapli ujímati sc nechce, že oni sami mocí takové fundaci predikanta pro kaplu Betlemskou voliti chleji. * 1632, 21. bfezna. Tamtéz slr. 175. N Druzebnou neděli mistr Daniel Alginus Bobrovinus, luteriánsky prc- | dikant, kázal v Betlemské kapli řečí českou. 8 1723. — Hammerschmied, Prodromus str. 130. De scpulturis et sepulchris in templo Bethlemitico. Si omnia sepulchra cum cpitaphiis in templo B. hactenus reperibilia describerc vellem, infinitus forem; quae la- men omnia ad amussim magno meo labore conscripta leges in men historia ecclesiae in B. diclac; interim sola noinina specificata accipe: A. 1618. obiit d. Adamus Zaluzanus a Zaluzan, eques Bocmus, sepultus est in ecclesia B. ad pedem altaris s. Catharinae cum epitaphio. A. 1666. die Martis festorum Pentecostalium obiit in domo sua Angelicus hortus dicta in Nova Civ. Pr. m. Matthaeus Kolin Kaurzimensis patria de Choterzin, pro- fessor linquae graecae in universitate Pragensi, acíatis a. b0., altera die sepultus in ecclesia B. lacet ad initium scamnorum sub ingressu templi, cum epitaphio. Abinde descendendo maius altare versus ab altari s. Anne sunt lapides unus penes alterum duabus lincis sex cum inscriptionibus; I. A. 1611 obiit perillustris d. Ber- nardus Hochhauser de Hochhaus. IT. A. 1612. obiit per- illustris d. Wenceslaus Hochhaus, dominus in Plsowolczy [Pšovlky]. III. 1620. domina Iohanna Kolowratiana, nata de Hochhaus, domina in Bystra. JV. D. loannes Kapoun de Karlowa et prima ipsius uxor Dorothea a. 1594. V A. 1618. d. Fridericus Seidlelius Gôrlicensis cum cpi- taphio. VI. A. 1618. Ioannes Cyrus, filius Mattliiae Cyri, pracdicatoris Bethlcemitici ct senioris consistorii inferioris sub utraque. Et ibidem etiam sepulta cod. anno 1618 eiusdem praedicantis Mathiae Cyri filiola Catharina aeta- tis 80 hebdomadarum. In muro post altare novum B. V. penes fontem est epitaphium d. loannis Kapoun de Karlowa. Penes fontem ante cancellos altaris s. Barbarae sunt duo lapides cum 

Strana 865
XXX. Bellemské nám. — C. p. 256. Kaple Betlemská. inscriptionibus: I. A. Libeo Monte. II. A. Libeo Monte. In fronte cancellorum maioris altaris sunt tres lapi- des penes se cum insigniis ct inscriptionibus: A. 1569 obiit d. Duchck Climelirz de Semechowa. JI. A. 1596. I. Maii obiit d. Catharina Groffiana de Semechowa, coniux d. Thomac Groff, scnatoris Vetero-Prag. llI. A. 1600. obiit d. Thomas Grofíf, senator Vctero-l'rag. Penes praenominatum d. Cyrum sub scamnis: A. 1612, 12. Sept. obiit d. Simeon Humburg de Humburg, civis et cancellarius Vetero-Prag., cum epitaphio. A. 1609 feria IV. post festum OO. SS. obiit perillustris d. Hiero- nymus Czejka de Olbramowiez, dominus in Chwal. Inter altare s. Wenceslni et. s. Magdalenae: A. 1617, 10 Augusti obiit m. Simcon Skala Glotovinus de Koli- necz, professor in academia Carolina ultra annos XX. Penes hunc propius ad aliare s. Mariae Magdalenae: A. 1581 R. Simeon Kaurzimsky p. t. capcllauus in Bethleem et assessor consistorialis sub utraque. Ante altare s. Ma- riae Magdalenae: A. 1602. obiit perillustris d. Ludmilla Hlozkiana de Wodolina et in Nusl, aetatis suae 65. Item anno 1608 perillustris d. Nathanac! Hlozek de Dyslawicz dominus in Nusl, praenominatae dominae maritus, aetatis 90. Statim" penes: ^A. 1680 d. Margaretha Woknuniana de Byslawicz. Penes ex altera parle: 1609 d. Dorotliea Hlozkiana nata Oprssalowna. A. 1682 d. Wenceslaus Wo- kaun de Sazawa. A. 1694, 23. Maii d. Valentinus Kirch- majer de Reicliwicz. Sub cathedra est magnus lapis, sub quo sepultus iacet. fundator huius capellae d. loannes Mjlhcim, qui obiit 1403. Aliorum nomina vide in mca Historia de hac ecclesia. ^. 15839 obiit Petrus, medicinae doctor (Weleslawinus fol. 562). A. 10855 obiit m. Sebestianus Aerichalcus. (Welesl. fol. 582.). A. 1557 m. Toaunes Hortensius, rector universitatis (Welesl. 2. Aprilis). A. 1670 Gcorgius senior Melantrich dc Aventino impressor (Welesl. fol. 681.). A. 1577 ipsius uxor Anna ((ol 936.) A. 1586 Nicolaus Kurik de Rzezna ct in Chwal (fol. 288.). A. 1661, 20. Martii vendidit universitas Pragensis collegio Clementino duas domos seu collegia, olim Na- zarenum el Laudanum dicta, itemque capellam in Beth. leem cum areis suis et iurc patronatus prctio 3.200 flor., in qua nunc habetur congregatio Bohemica. Schaller, Beschreibung 11] str. 190 «a sl. má tyto nápisy náhrobní: D. Adamo Zaluziano a Zaluzian, eguiti Boemo, summi ingenii, variae solidacque eruditionis scriptis testibus cla- rissiino viro ct docendo fideliter ct medendo feliciter, de patria benc merito, vita longiore, fortuna meliore dignus, sub anni MDCXVIII. exitum more erepto. Ve znaku piedni Gást jelena. Opis: Sanctiss. triadi sacr. Ludmilla Fortia coniux elc. et unigenus cognominis filius posuerunt. — L. P. 1698 v sobotu po sv. Bartholoméji Zivot skonal slovutný pán Jan Libický z Libé Hory, měšťan a senator St. M. Pr., tuto jest pochován. — [. P. 1591 v pondělí po sv. Trojicí usnul slovutný pán Jiřík Libický z Libé Hory maje let 90., méS(an a senator St. M. Pr., a tuto pochován. (Ve znaku tři hory.) — L. P. 1612 po Naro- zenf P. M. umfel pan Simeon Homburg z lIomburku, měšťan a kanclíř St. M. Pr. — L. P. 1682 ve středu před Všema Svatýma usnul jest v pánu uroz. a slatečný rytíř p. Jarolim Cejka z Olbramovic na Chvalách a Dolejších Počernicích. (Ve znaku prostý orel s pasem přes prsa.) Dormitorium aeviternum d. M. Simonis Skalae Glatovini de Kolinecz, p. p. in academia Carolina ultra annos XX. 1691 obiil d. loannes Georgius de 1698 obiit d. Ioannes senior dc 865 et collegii Regis praepositi placidiss. in Christo a. MDCXVII die ipso Laurentii, h. e. X. Augusti, cum spe beatitudinis aeternac consopiti. (Ve znaku na krku šípem prostřelený pták s dvěma růžema.) — Kromě těchto uvádí Schaller ještě: I. MD.. Markéta Kapounová z Vysoké. — L. P. 1582 dva synové urozenýho pána vladiky Zikmunda Ka- ryka z Křečína [recte z Rezna], Jiřík a Gily (?), oba pod jedným kamenem leZejí. — L. P. 16577 tu neděli po Ocistovinf P. M. umiela uroz. panf Kateřina Skornová z Sturnova, manželka uroz. pána p. Tadeáše Hájka z Hajku a tuto leží. — L. P. 1687 v sobotu po památce Seslání sv. Ducha uroz. p. vladyka Mikaláš Karik z Křečína [recte z Rezna] na Chvalách a Klukách pán, věku svého 62. leta. Kateřina, manželka jeho, věku svého 86 let, leta 1590, oba pod jedním kamenem odpočívají. — L. P. 1562 v sobotu po sv. Alžbětě umřel uroz. pán Václav Cerno- horský. — L. P. 1589 tu neděli po slavném narození P. Marie umřel uroz. pán Mathiaš Holeček z Karlovy Hory od zlaté hvězdy. — 1. P. 1677 ten den pred sv. Filipem a Jakubem paní Maria, manželka druhá slovutného p. Ji- řího Melantrycha z Aventinu. — L. P. 1568 tu neděli po sv. Václavu umřel ctihodný kněz Jan Mistopolus, dě- kan u sv. Apollináre a kazatel kaple Bethlehemské. — A. MDLXXXV salutiferi partus. XI. Novembris intra 23. et 24. horam, nobilitate ac genere clarus d. loannes a Furtenbach, senior in Reicheuschwanth et Kysenhofen, post mullarum regionum, nalionum, regnorum perlustra- tionem et labores vitaeque perlaesus Pragae, Boemorum metropoli, naturae debita persolvit ac sub hoc lapide marmoreo conditus iacet, cum omnibus elcclis resurecti- onem felicem expectans, quem filii Ioannes et Bonaven- tura pietatis ergo moeslissimi P. C. — I. P. 1559 na sy. Linharta umřel uroz. vladyka p. Jan Karyk z Křečína [Rezna]. — L. P. 1677 v neděli Smrtedlnou nmfel uroz. a statečný rytíř p. Sigmund Karyk z Křečína [Řezna]. — L. P. 1622 před sv. Dorotou tv neděli umřel slovutny p. Jan Kaňka z Kadlova [Karlova] a tuto odpočívá. — L. P. 1656 před sv. Mikulášem umřela uroz. paní Dorota Hložková a tuto leží. — Léta božího 1619, 24. Julii usnula v bobu urozená paní Estera Bělská rozená Grei- nářka ve Venci a z Misletína a na Lhenicích, věku svého 18 let; a byla nejmilejší a zasnoubena paní manželka uroz. a stat. rytíře p. Jiřího Vilíma Bělskýho. — L. P. 1672 v sobotu na sv. Václava umřela uroz. paní Markéta Wolstorferová z Wol&torfu, nékdy uroz. vladyky p. Mi- chala Karyka z Krecína [Rezna] manzelka. - - Manibus innocentibus sacrum. Post peraclos vitae brevis labores primus hic requiei locus adolescenti illustrissimo Mathiae Ioanni Francisco libero baroni de Wunschwitz, Mathiae Godefridi liberi baroni de Wunscliwitz, domini in Rons- perg, Wasscrau et Pleustein, S. C. M. consilarii, iudi- ciorum feudal. et cammeral. assessoris ac regii districlus Plsnensis capitanei in regno Bohemiae, nec non resoluti consiliarii aulico — imperialis, ex Anna Feliciana Pach- Чапа de Raiowa terlio genito. Cuius innocentiae ct prae. maturae virtuti invisibiti musica parentasse caelites fide dignorum testium traditio memorat. Tam innocentis vero animulae exuvias deponi in aede decebat Innocentium. Plangite, immo plaudite posteri el manibus dale lilia plenis. Natus est Brunae. XXII. Decemb. A. MDCLXX, denatus Pragae XXIII. Maii A. MDCLXXXII. Ronspergam e loco isto translatas A. MDCLXXXXII. Hoc ei mnemo- synon Godefridus Daniel liber baro de Wunschwitz anno post trigesimo secundo claritate fraterna erexit, posuit. * 1793. — Hammerschmied, Prodromts str. 131. (De statu moderno ccclesiae Bethleemiticae.) Situs seu 109 

Strana 866
866 structura huius ecclesiae fere quadrata, aut potius maior in latitudine, quam in longitudine. FHabcetque columnas quindecim tribus ordinibus a meridie scptemtrionem versus dispositas. Altaria in hoc templo sunt novem: scilicel s. Wen- ceslai, est seminarii, ad quod celebrantur quotidie sacra ab ipsis rr. pp. eidem seminario praefixis. list et in hac ecclesia altare maius. Altare s. Darbarac. Altare s. Mariac Magdalenae. Altare s. crucis. Altare novum B. V. M. ad murum. Altare s. Annae. Altare s. Catharinae penes portam maiorem. Altare Christi coronati in medio templi ad columnam. Inter alia etiam est fons in hoc templo, qui olim in domo seu area huius lempli fundaloris exstitit, et nunc in ecclesia visitur. * 1770. — Jenik z Bralfic v C. C. M. 1880 str. 7. V Betlemě byla skoro uprostřed kostela pěkně roubená | studnice s vodou čerstvou kříšťálovou, kterou každý rád píval; po stěnách a na stropě starodávné propovídky z písma sv. i kazatelna dřevěná s pěknou prací řezbářskou. * Kolem r. 1840. Krolmus v Ceském Lidu XII. sir. 218. lMorej&ek kostelíka B. byl dřevěný a dolejší díl měl kamenné sloupy. V kostele onom byla krypta s mno- hÿmi rakvemi; zakladatel toho kostela v ní odpočíval v měděné rakvi. Několik dodatků ke kollejím Nazaretu, Loudově a k kapli Betlemské. *]. ]89? Liber erecl. X11 f. F 15. (Media altera sexagena gr. de censu super capella Betlieem ad paroch. ecclesiam ss. Iacobi et Phil) Constütutus d. Ulricus, ple- banus ecclesie ss. Phil. et lac. ap. in Praga, coram d. lohaune, vicario in spiritualibus — confessus est, sibi et ecclesie sue salisfaclum fore pro jure et interessé suo super area, in qua capella ss. Innocentum dicta Bethleein, est cxstrucla, per donacionem unius s. cum media gr. den. pr. census annui ct perpetui de et super eadem capella ct ex oneracionibus et proventibus eiusdem capelle per rectorem ipsius capelle solvende — prout in littcris crcc- cionum super dicta capella confectis plenius continetur. Quem quidem censum —- rector capelle predicte — dicto d. plebano et suis successoribus tenebitur et debebit sol- vere —. In casu vero, ubi rector dicte capelle, videlicct d. Iohannes Protiva vel suj successores in aliquo termino lerminorum prescriptorum dictum censum non persolvcrit — quod ex tunc plebanus antedictus — debet — se intro- mittere de offertoriis in dicta capella provenientibus —. *3. 14129: — Cochlaeus lib. 7. (Instrumentum de tribus quaestionibus per Io. Hus.) In nomine domini amen. Anno — MCCCCXII — quinta die mensis Martii, hora terciarum vel quasi — in Mai. Civ. Pr. in capella ss. Innocentum Bethlehem nuncupata in camera commodae habitationis venerabilis et scientifici viri magistri et domini loannis de Husynecz, s. theologiae baccalarii formati, ar- lium liberalium magistri et diclae capellae praedicatoris —. *8. 1419—16. Mares, Lisly Husovy mislru Mar- linovi a Mikulásovi z Milicina v Bellemé è. 23, 49, 79, 84. *4. 1413. — Ru£op. univ. knih. I1. G 16 f. 137-140. Tstc auctoritates sunt scripte per m. Hus in B. in parie- tibus [de sex erroribus] sub inscriptionibus: creare, crc- dere, remittere, absolvere, obediencia, excommunicacio. — Rukop. 111. G 28. Auctoritates de fide, remissione pec- catorum, de excommunicacione, de simonia. — Rukop. é. 1. F XVIII f. 180— 95. Solucio auctoritatum et XXX. Bellemskć ndm. -— C. p. 955. Kaple Betlemská. scripturarum, que scripte sunt in B. in pariete per Wik- lephistas. — 85. 1418. — Cochlaeus líb. IV. Capella Bethlehem, quantumvis ampla, omnes capere inodo non poterat, licet prima fuerit illius pestilentiae cathedra. #6. 1420, 21. prosince. A. C. I. str. 500. Zikmund zastavil příjmy kaple B. Petrovi a Ctiborovi Kačicím. *7. 1423—30. Rukop. univ. kníh. V. G 25. Com- mentarius in epistolas canonicas, ingrossavi sub a. 1423 in Nazareth. — Rukop. V7. F 15. Testamentum vetus. Iste liber est Simonis sacerdolis. . . custodis . . Iste liber sa- piencialium pertinet ad Fabianum bacalarium ad Nazarel. — Rukop. A. E 19. Opera Martini de Lancicia in Na- zareth 1430. — “8. 1430—40. — Pukop. univ. &nih. V. C II. Mune librum d. Dorothea smigmatrix dedit ad librariun [Loudac] de Chlumezan. (TéZ rukop. V. D 19.) *9. 1432 —. Chronicon Treboniense v SS. rer. Huss. l., 63. In vig. s. Mar. Magd. ecclesie Egidii, Castuli, Bethleem, Leonardi — naufragium sunt perpessc. $10. 1433. Univ. knih. VII. E 9 f. 107. Aristotelis libri meteorum cum commentario mag. lqhannis de Bo- rotin. A. 1483 (er. IV. ante Salus populi mag. Borotín finivit lecturam istius libri. Finis huius textus 1433 in Nazareth. *|l. 1485. — Slavala, Pameli I. sir.:233.. Knéz Mikuláš z Betlema. 1. 1448. — Rukop. č. 2119 f. A 1. (KSaft Se- zemy z Zvíkovce.) Ve jméno božie amen. Já Sezema ze Zviekovce vyznávám etc., že ačkoli nemocen jsem ctc.: Najprvé činím a ustanovuji slovutné a opatrné lidi Jana Bendu, měštěnína Starého Města Pražského od tří bratruov, a Jana Šenka někdy na Veliši, tovaryše mého, přátely mé zvláštnie, pravé a mocné poručníky všeho statku mého movitého i nemovitého, kdežby koli a na čem koli ten záležel aneb kterým a kterýmkoli jménem muož neb mohl by jmenován býti, nic ovšem nevymicňuje aní co pozuo- stavuje. Jimžto nade všecky přátely své a jiné lidi včřím, že všecky věcí podle mé vuole a úmysla mého tuto po- ručeného a rozkázaného bez ujmy a proměny tak zjednají a ucinie, jakoż sè n.że popisuje, a k konci i miestu do- vedii skutećnómu. Potom vuo'c má jest a tak teď rozka- zuji i porúčiem: Aby poručníci mojí již jmenovaní po mé smrti z statku mého studentóm a žákóm kollejí a škol dolepsaných to, což jim na brách, slaniny, drva i na maso a na jiné jich potřeby i také osobám nížejmenovaným otkazuji, vydali bez zmatku: Najprvé studentóm v Naza- rethě bydlejicím otkazuji IIII kop gr. a studentóm z ko- leje domus nacionis Bohemorum 1llI kopy gr. knézín u sv. Michala v Starém M. Pr., každému což jich jest, ot- kazuji po zlatém uherském, kromě kněze Havla, jemužto II zlata uherská i s tú monstrancí, kterúž u sebe má. otkazuji a dávám mocně; a knězi Martinovi u Matky Božic v Týně jeden zlatý uherský také otkazuji. Item žákóm do školy tudiež u sv. Michala otkazuji 1l kopy gr. Item žá- kóm školy u sv. Jiljie II sex. gr. Item žákóm do školy u sv. Havla 1 sex. gr. Item žákóm školy sv. IIaštala 1 sex. gr. Item panic Barboře, sestře mé, s Mandú, dceři její, každé z nich otkazuji po II sexag. gr., Pěkníkovi z Nym- burga IIII s. gr., Vaňkovi kožišníku, sestřenci mému, II s. gr. Dále také vuole má jest i lak teď rozkazuji a po- rúčiem, aby poručníci moji svrchupsaní ihned po mé smrti coż najspieśe moci budú, 111] postavy sukna po C gr. kúpiec mezi chudé a nuzné ve jméno božie za mú a mých předších duše rozkrájeli a rozdali, tu a kdež si jim naj- lípe a najužitečněje bude zdáti, to lak opatříce, aby kněžic a studenti i žáci již dotčení mší slúžením, vigilií zpieváním 

Strana 867
XXX. Bellemske nam. — C. р. 266. Кар!е Betlemská. i jinými prosbami a modlitbami ku pánu Bohu méli mé i mých předších duší památku. Oznamuji naposléz, že osoby dolepsané jsú mi v těchto dluziech spravedlivě po- » vinni: Najprve paní Kateřina Krněčská (?) jest mi II s. gr. dlužna, Bohuslav z vápenice 111 zlaté uherské a Jana z Byt- kova z Jičína III s. gr. Ty dluhy, jakož i jiný statek muoj poručil jsem i tiemto mým poručenstvím posledním mocně poriciem porućnikóm mym svrchupsanym, inoc jim plni , dávaje z téch dluhuov po smrti mé upomínati, jich do- bývati, tiem i jiným vším statkem po mně zuostalým tak mocně, jako já sám, vlásti i jakž sě jim najlíp zdá po naplnění mého poručenstvie a rozkázánie svrchupsaného, jakožto jich vlastnie, obrátiti bez přátel mých i každých | lidí vÉelikého otporu i překážky. Jim toho a jich svědomí mocně svěřil sem a svěřoji a poručilí činím, tak aby přá- telóm mym ani komu z nich, nébrž i žádnému člověku žádnými počty ani jiným ničímž povinní nebyli ani z toho, což sč mého statku dotýče, byli komu odpoviedati zavá- záni. Na potvrzenie oc. Dalum fer. V. in die Anthonii anno domini oc. tricesimo octavo. Opraveno na XLmo a potom po druhé na 1448. 2. 1448. — Rukop. univ. knih. V. E 7. Mag. Buz- konis de Kdyna Quaestiones super Aristotelis libro de anima. F. //7.: Finitum fer. IIL in vig. Phil. et Iac. a. 1448 in domo d. Mathie de Chluméan circa Bethlem. — F. 125.: Finitum per manus Nicolai, scriptum in domo Mathie de Chlumpéan circa Bethlem fer. V. post Ju- dica 1449. | 3. 1449, 2. října. Rukop. č. 2119 f. B 4. Mistr Václav, kazatel v Betlemě. 4. 1450. — Liber decanorum fac. phil. sir. 43. V. die Octobris Nicolaus de Luna et Iohannes de Nova Civ. Pr. magisterii gradum susceperunt et prandium ma- gistris et dd. consulibus omnium trium civitatum Prag. preparaverunt in domo d. Laude, ubi eciam interfuerunt vfficiales tabularum regni. | 5. 1468—4. — Rukop. univ. knih. V. E 8. Quaesti- ones in Aristotelis libros physicorum. Exaratus 1453—4 | in domo Nazareth. — V. E 15. Petri de Crescentiis Ruralium commodorum libri XII. Iste liber cst Thome, coinmorantis in Nazareth. — V. С. 22. Quaestiones. Exa- ratus 1452—8. a Simone de Chrudim in Nazareth. 6. 1450—60. — Rukop. univ. knih. X. A 6. Ser- mones de sanctis. De libraria Laude. — X. A Z. Milicii | sermones. Theodulli Historiae Veteris Testamenti. De libris Mathie [Laudae]. — 1//. B 14. Summa de poenitencia (d. Mathie Laude]. Srov. Véstník akademie 1898 str. 271 — Ill. C 17. Sermones dominicales XIV. saec. Iste liber de libraria d. Mathie Laude. IV. A 12. Nugustini Triumphi Anconitani, T.ectura super Mathaeo. Iste liber est de libraria Mathie Laude. — //. B 20. Iohlini Postillae Sderazienses: Iste liber est dc libraria Mathie Laude. V. D 2. Conradi de Waldhausen Postillae excerpta. Iste liber est libraric Laude. 7. 1456. — Rukop. univ. kwih. 1 V. G 2. Thomac Bradwardini Arithmetica communis. A. 1456 sabbato post Procopi in domo Nazarclh studencium Antique Civ. Pr. 8. 1460—70. — Univ. knih. 111. H 9 f. 1—351. Sermones dominicales — bone et pie memorie mag. Wen- ceslai [dc Drachov], presidentis in Bethlem. [Srov. i rukop. IV. F 6.] — IV. A. 9. Petri Lombardi IV. libri Senten- ciarum de Bethleem. 9. 1472 () — Rukop. univ. knih. I. E 37 f. 179-84. ; Sermones de passione Styekne [Liber cst de Bethleem.] | | 867 10. 1498. — Rukop. c. 2103 f. 204. Mag. Georgius de Leta curia, mag. lacobus Pacoviensis et mag. l'aulus de Bethleem publicaverunt domnum olim Mandonis (&. p. 948.1), que eisdem per Augustinum episcopum est resignata. 11. 1501. — Rukop. c. 2005 f. G 19. Wenceslaus Koranda, magister alme universitatis Pragensis ncc non director collegii Regine, magister Martiuus de Wlassim, predicator capelle Bethleem directorque collegii Nazarcth ct Regine, magister lacobus de Pacow emerunt pro se ceterisque magistris ct studentibus collegiorum infra no- minatorum dnod:cim s. gr. pr. census annui et perpetui in vinea et agro inferiori eidem vinee mox contipuo et non a latere posito et in tentoribus fundi illius, que vinea una cum ag'o inferiori sita sunt post ianuam, que nunc- cupatur Montana, erga Martinum baccalarium de Batclow cum consensu Katherine, conthoralis sue, filie quondam lohannis arcuficis, pro CLXXV s. gr. pr. Ex quaquidem summa census prenominati daodecim s. quatuor s. gr. debent cedere et dari pro collegio Nazareth — ct quatuor s. gr. pro collegio Regine — «et ad collegium Karoli quatuor s. gr. — Act. fer. V. ante Sixti m. 12. 1512. — Liber decanorum fac. phil. sir. 243, Insignis Bethlemenus predicator mag. Wenceslaus Lito- myslensis. 13. 1617. — Rukof. č. 94 I. f. 218. JakoZ jest nebožtík Jiřík od tří korun kSaltem odkázal k některým osadám i do domuov zádušních sumy jisté: K sv. Štěpánu do zdi V k. pr. a k sv. Linhartu V k.; do domuov zá- dušních, jednoho podlé Betlema Il1/s k., druhého proti Goliášovi I1/s k., třetího u černých hvězd 111/5 k., čtvrtého podié Klimy formana ll!/; k., do Temple II'/> k., do domu zádušního proti mistru Václavovi, kancléii St. M. Pr, Ilj/5 k., a pannám podlé Jeruzalema I k. pr. gr. — że ty osoby — přijaly jsíí ty sumy. Act. fer. V, post Martini. 14. 15389. — S/avala, Pamèli I. str. 237. Za admi- nistratora posadili m. Martina Klatovského, kazatele kapli Betlemské. 15. 1550. Liber decan. sir. 353. Hoc anno annotatu digna haec videbantur: Primum sacerdotem Ioan- nem Mystopolum, administratorem sub utraque communi- cantium, concionatorem in sacello Bethleem constitutum, rcclori v. cl magistris directoribus per conciliarios ca- merae rcgiae imaiestatis, quo collegii Loudae parte poste- rio'i sibi cederctur, veliementer molestum fuisse ct sedulo iustilisse ; verum rectorem et directores respondisse, uni. versilali non esse integrum illius proposito el petitioni in ea re acquiescere, quia confirmatio privilegiorum eos inhibeat quippiam ex collegiis alienare; praeterea peti- tionem eiusmodi ex diametro pugnare cum voluntate fun- datorum et principum Podiebradiensium ac privilegiis se- renissimi regis Georgii. 16. 1579. — Desky zem. vélsi c. 20 f. № 23. K&aft Václava Kolína. Do kaple Betlemské na opravu chrámu 50 k. gr. & 17. 1588, v éervnu. Missiva 1586—89 f. 51v ar- chivu arcib. Nas die Amtsleute der Kirche und Kapelle zu Bethlehem in der Alten St. Prag zur Besserung und Auferbauung derselben an ]hr R. K. M. supplicando be- gehren thun, habe ich aus mir übersclickter Supplikation vernommen. Und ist hierauf mein Gutachten, dass ge- dachte Amtsleute für sich selbst bei denen von Farten- bach, deren Vater denn allda begraben, suchen, werden “ sich gebührlich in dem zu verhalten wissen. 18. 1689. Tamléz f. N 24. V outer po sv. Trojici ouředníci a starší kapli B. s Zikmundem Lopat- 1099 

Strana 868
868 ským, komorníkem při d. z. uvázali se v dědiny a dě- díctví někdy Václava Kolina, syna někdy Marka Kaliny, měštěnína v Kouřimi, ingrossatora památných desk, kterež na len cas Vilim st. Malovec z Malovic na Valečově v držení jest, totiž v dům, jenž slove: Andělská zahrada, s zahra- dou a to pro nedání a nezaplacení padesáti k. gr. č. sumy jistinné kaple B. na opravu chrámu božího — k za- placení dávno přišlé, nedalé a nezaplucené. V pondělí po Rozesl. sv. ap. Jan st. Libocký z Libé Hory a Diviš Nydrlander, majíce list mocný od starších osadních i vší osady záduší B., vyznávají že přijali padesáte k. gr. č. od Viléma st. M. z M. 19. 1609, 28. srpna. Gliicklich, O histor. dílech Budovce str. 23. (dle musej. rukop. IX. A S.) Kněz Matěj Cyrus v Betlemě začal kázali slovo boží v komži. 20. 1609, 14. září. Dvorský, Pamčli ¢. 664. (Vri- vilegia na kollej Nazaret.) List latinský na pargamenč, slove instrumentum Michaclis, nati quondam Nicolai de Prachatic, kterýž vyznává, že Kříž, kramář v St. M. Ir., odkazuje díl domu svého při kaple B. ležící, aby pracdi kator a studenti jej dědičně drželi a druhého dílu dědi- cům a budoucím svým pozůstavivše, plat z celého: domu k mčstu náležitý na ten díl sobě pozůstavený obrátil. Datum a. 1412, 10. Septembris. 21. 1699, 4. prosince. Gliicklich, O histor. dilcch Budovce z rukop. musejn. IX. A. 8. V pślek den sv. Barbory páni stavové pod obojí přišedše na rathouz, dil jejich, toliž volené osoby k uvedení do Betlema kněze Matěje Cyra, šli do kolleje, s nimiž nemalej počet ze všech tří stavův také šel. A zvěděvše, že rychtář císařskej staro- mésiskej Jan Kirchmajer v radć pfed p. purkmistrem a pá- ny ohlásil se, aby klíče od B. nevydávali až do dalšího J. Mti Cé poručení, i poslavše z prostředku svého některé osoby na rathouz, pán z Budova s nimi do rady vstoupil a žádal toho věděli, z jakejch příčin a čího poručení cís. rychtář takové ohlášení učinil, dotazujíce se potomně i sa- mého cís. rychtáře, má-li jaké o tom poruceni od J. Mti CE. Když on odpověděl, že nem, než že to vedle povinnosti své učinil, na to odpověď dal pán z Budova, že jest to učinil podle všetečnosti, poněvadž instrukcí jeho na nábo- ženství aneb na zamykání a odvírání kostelúv sc nevzla- huje, nybrż že jest tu zhřešil proti majestátu J. Mti Cé, v němž |. M. C. sjednocené straně pod obojí konsistoř a akademii Pražskou v moc dáti ráčil; podle čehož pp. defensorové spolu s pp. stavy konsistoľ svou obnovili, kněze Matěje Cyra po administrátorovi za staršího zvolili, též že administrátor a pp. kollegiáti a pp. delensorové i všickní tři pp. stavové i p. purkmistr. staroměstskej: na tom sou se snesli, aby kněz Matěj Cyrus dnes do B. ko- stela a na faru dosazen byl, Proti čemuž když se císařskej rychtář o své ujm& poslavuje, Ze činí proti majestátu J. Mti Cé, a každej takovej že jest odbojník prava, též že se poslavuje proti defensorům i všechněm (fem pp. sla- vům. Protož aby tak činil, aby se s něcím těžším, nežili ITajdelius, nepotkal. Načež on odpovídal, že to ohlášení strany těch klí- čúv na škodu není. Ale pán z Budova odpověděl, že čelí proli majestátu J. Mti Cé a že jest nepochybně původem šibalův to pošlo a že P. B. hromem svým a spravedlivými svejmi pokutami na ně bíti bude. A tak p. purkmistr a pá- ni poručili klíče pp. kolicgiálům, kteří tu na ně očekávali, navrátiti. Kteřížto spolu s jinými vyslanými do kolleje se navrátili a odtud s nemalejm počtem ze všech tří stavův, kdež jich přes dvanácte vozův bylo, kněze Matěje Cyra do B. vezli. A tu na prahu kostela B. p. Karcl z War- XXX. Bellemské nam. — Č. p. 256. Kaple Betlemská. temberka obšírnou řeč k knězi Cyrovi učinil, kterak podie majestátu J. Mti Cé, jakožto sjednoceného kněze u víře podle konfessi Ceské pp. defersorové a pp. stavové jeho do tohoto chrámu božího uvozují. Potom p. reklor m. Bacháček spolu s jinými pp. kollegiaty klíče mu od ko- stela a fary dodával, odtud pp. stavové a všecek lid šel do kostela a zpivali: Veni sancte spirilus. A knóz Cyrus stoje u voltáře učinil přepěkné napomenutí s připomenutím velkejeh skutkův božích, kteréž P. B. skrze ] M. Cou k pokoji a k svaté svornosti všudy vedoucí učiniti ráčí. A potom klekše všickní obšírnou modlitbu týž kněz Cy- rus ku P. BB. z paměti říkal a povstavše požehnání poslu- chačům dával, kteréž zavřela pěkná instrumentální na vše- lijaké iostrumenta též i vokální musica. Odtud pp. defen- sorové a volené osoby k tomu šli na faru a kněze Cyra tam uvedli s víinšováním jemu mnoho dobrého od P. B. požehnání a vzdělání církve svaté křesťanské. A tak v ten den P. B. oslaven byl proti těm zjevným i tejným nepřá- telům, kteří tomuto uvedení knčze Cyra na faru B. pře- kážku učiniti chtěli. * 1661, 20. března. Kniha viničná č. 28 f. 206. Einlag, vermóg welcher die lóbl. Facultiilen iuris el me- dicinac der uralten kais. kóniygl. Carolo-Ferdinandacischen Universitit zu Prag zu dencn der an dic wohlehrwiirdige P. P. Societatis Jesu kauflich iiberlassenen Kirchen Beth- lehem zugchórigen und auffl denen Weinberg-ambtlichen Griinden dieser kónigl. Jurisdieion haftenden Weinberg- feld, Wicsen oder anderen Ziinsen legilimir. o, folglich ein lóbi. kónigl. Prager Weinberg-Ambt im Koónigreich Bóbciwb den diesfals crrichleten Kauf-Con(racl sambt dieser Kinlag zur behórigen Kinverleibuny bewilliget hat. In consilio regii montium vini iudicii Pragae dic 15. Decembris anno 1758: Anno MDCLNI. XX. Marlii inter admodum reverendum, cximium, praenobiles, clarissimos ct excellentissimos dominos, dominum Magnilicum univer- sitatis Pragensis rectorem ac dominos scuiores juridicac ct medicac facultatum in pracdieta universilate Pragensi ex una, ct adm. reverendum et eximium Patrem loannem Saxium, Soc. lesu collegii ad S. Clementem Velero-Pra- gae rectorem, nomine ct loco collegii pracfali allera ex parte solennis, cerlus cl legilimus emplionis el vendi- Gionis celebralus est contractus, videlicel: (Quemadmodum sac. cacs. regiaque Majestas, pro ca, quae in bonum, de- cus et incrementum huius universilatis ferlur, palerna providentia clementissime decrevit, qualenus pagi consi- milesque fundi, sive ex fundalione, sive alio quovis iure ct quomodocunque ad saepius recensitam universilatem pertinentes, qui vel ob nimiam ab hine distantiam, vel alia quacunque cx causa universitati minus fructificant, modo, «quo possint, oplimo vendantur ct distrubantur, co- rumque precium in meliores universilalis usus, quo cx- aclius dictarum Tacultalum professores sua slijendia fu- turis lemporibus consequi possin, upplicetur. Ita sacrac cacs. Maieslalis ciementissiimae intentiont ct resolutioni, pracfati rector magnificus el seniores frequenlius repc- litac universilatis ct facullatum obsequentissime insislentes in pracsentia memoralac suae Maieslalis regiac camerac Boemicae consiliariorum fcudorum vicciudicis 1). Franeisci Edmundi Putz a Turriaquila, D. Christiani Juter ab Adel. fing ct D. Ioannis Georgii Boos ab Jihrenstein, veluti commissariotum ab inclyta camera regia Bocmica depu- latorum, domos duas in Antigua urbe Pragensi silas, qua: rum una collegium Nazarcum, allera Lauda nuncupatur, cum arcis suis ct inre palronalus capellae pracdictis do- mibus conliguae, volgo Bethlehem diclae, cum adhaeren- libus aedificiis ac structuris, carumque immunitate, liber- 

Strana 869
XXX. Bellemskć nám. — C. p. 264. Zádu&( Bellemské. lale el. quibuscunque commoditatibus, hucusque pleno iure ad universitatem saepe dictam pertinentes, et ab imme- morabili tempore legitime, quiete et sine. cuiusvis contra- dictionc possessas, eodem iure supra meinorato P. Joanni Saxio, rectori collegii ad S. Clementem Vctero Pragae, ipsi et successoribus cius, in codem collegio rectoribus, vendiderunt ct vigore huius con'ractus omni weliorc modo et formu, quibus validius et efficacius de iure vel con: svcludine fieri potest, aut debet, vendunt pretio trium millium ducentorum florenorum rhenensium, quemlibet pro sexaginta crucigeris computando; super quibus etiam diclum. einptorem vi praesentium plene ct omuimode quic- tant omneque ius, libertates, cxemptiones, qu bus hac- tenus praefatos fundos el domos, tam de iure, quam consvetudinc universitas possedit, in saepe dicluin I, rec- lorem collegii ct successores cius ad habendum, tenendum, plenissimo iure possidendum, utendum, fruendum ac de- nique tanquam de bonis propriis faciendum et disponen- dum, omnimode et absolute transferunt, cidemque omnino cedunt, exceptis pagis, fundis, censibus ct redditibus quo- cunque titulo ad pracfata loca ante hac fundaUs et assi- gnatis ct inde usque ad hunc dicm habitis, perceptis, ct in futurum ex faclis iam fundalionibus percipiendis, in quac sibi plenam dispositionem, omnimodum ius cl domi- nium, quemadmodum ct ius sepulturae in praefata capella Bethlehem, pro quibuscunque academicis doctoribus, offi- cialibus eorumque uxoribus et liberis sinc omni pro loco rcfusione vel solutione, solennissime ct per expressum, vi istius contractus, praefata universitas ct professores sibi resetvant, nequc ullatenus loc contractu comprehensa seu vendita censeri debent. Quodsi ctiam in saepe memoratis et iam venditis domibus seu capella non ncmo sibi ius quodpiam vendicaret ct saepius nominatum emptorem I. loannem Saxium vel successores in possessioue inquic- tarct aut turbarct, rector et seniores multoties repetitae universitatis ct facultatum consvetam et in huius inclyti regni iuribus cl slalutis expressam usilatam cvictionem in reliquis bonis ac fundis diclae universitatis prestant et promittunt; dantes insuper emptori et successoribus cius polestatem, hunc contractum cum consensu Suae Maicstalis consiliariorum et officalium tabularum, sive in, sive abs- que eorundem venditlorum praesenlia labulis regni inse- rendi. In cuius rei fidem ac robur bina cxemplaria utri- usquc partis et sigillis ct propriarum mauuum subscrip- tionibus confecta sunt auno, mense et dic, ut supra. l'rantz Edmundt Putz v. Adlerthurm, Christian Itter, loan. Georg Boos, loannes Saxius Sociclatis Jesu, collegii Pragensis ad S. Clem. rector, loannes de Werbna rector universi- tatis, Christophorus Kyblin a. Waffenburg, facultatis iuris senior, loannes Marcus Marci a Kronland, facultatis me- dicae senior, Anton Ignalz l'eigi notarius. 2 1725. — Schmiedl, Hisloria Sociclalis lesu 11., lib. V. c. 20. Cathedra pestilentiae (quae in cius rei per- petuum monumentum ibidem, magna scilicet religione, co usque asserrabatur. — ///. str. 36/. Vidimus puerilibus annis (de re loquitur Balbinus) cathedram Hassi stantem in illa ecclesia, quam inde vulgus ad dolorem dentium depellendum ac fortassis. ctiam ob docentis auctoritatem stulte solebat osculari, (Hoc fortassis de basi cathcdrac accipiendum est) — Ibique P. Weuceslaus Pillar dicere coepit. 869 Číslo pop. 254. (Záduší Betlemské.) #1. 1401, 90. října. Rukop. č. 996 /. 44. Domicella Ludmila, soror l'essiconis de Passowarz, emit pro se duas s. gr. pr. census ad vile sue dumtaxal tempora crga do- micellan Agneskam de Sczitneho pro XI s. gr. super domo ipsius Agnesce, sila circa Bethleem inter domos dumicelle Kuncze de Wartenberg ex una ct Michaclis Kudlata parte ex altcra. -— Act. fer. V. post festum s. Galli. ?9. 1409, 4. iedna. Eier, Pozüslalky 1. slr. 55. Iohannes de Chlum protestatus est, quod in heredilate sua in Hostovlicích, curiis araturatum — V. s. gr. census anuui et nudi et perpetui vendidit Bütce virgini moranti in Praga prope Bethlem, pro L s. gr. — lohannes de Chlum protestatus est, quod in hereditate sua in Hosto- vicích (!), curiis araturarum — duas s. gr. census annui nudi cb perpetui vendidit Agnezce virgini, moranti in Praga prope Bethleem, pro XX s. gr. “3. 1418. — — Véstnik kr. ceskć spol. nauk 1898 C. IV. str. 42. Pisn6 Husovy pro ženy bydlící při kapli. 94. 1414, 23. července. Rukop. č. 2099 f. 41. My purgmistr a konšelé Velikého Města Pražského vyzná- váme, že sú před námi stály v naší radě ctné panic Ka- thrina z Dubé, Alžbětha, Margretha tudiež z Dubé, Bětka, Anna, Ofka, Kathrina a Dorota a vyznaly si, kterak do- brovolné jsá sé svolily a v jednotu vstiipily o jich duom, jenz spoln mujf, kteryżto leżi podle Betlema blízko od domu Bohdalčína proti kostelu sv. Jakuba a sv. Philipa, jenž jest přidělán ke zdi Bethlemské, v té micře, takže ten duom od nich nemá prodán býti, jedně ač by je k tomu veliki níze prihnala nebo připudila. Také vuole jich všech jest, Ze bez vuole jiných některé z nich, ač by sč vytrhly, nemají imieti lé moci ku prodání bez jiných privolenie. Ale kdyZ by to piislo, Ze by ony nemohly (roka a berni zpravovati, tehdy moluí prodati a obrátiti ty penicze k svému užitku, anebo sé o né rozdéliti nebo ucimti, jakZ sé jim bude líbiti. Pakli by některé z nich, buďto dvě nebo tří zemřely, nebo toho na každý den če- kají, uevědúc, kdy potluče hospodář, večer-li, ráno-li čili na usvité, proto vždy ty, jenž ostaní živy, mají též právo micli v lom domu a že to vše k nim má obráceno býti. A ony pak opłt vścchny z svćho svolenie vyvolćce db, když bude po jich sinrti, buď to kteréikoli z nich osta- neta živé, aby právě iněly tíž svobodu a právo, kteréž ony nynie všechny spolu mají. Kromě toho, že již ne- máta prodali domu, ale chovati jeho, tak aby opdt vzely k sobě několiko dobrých panen, jenž rády Boha milují u jemu xliZie, varujice se kazdych marnosti, a také ještě budto Ze by jedinká z nich oslala Ziva, má téZ uiniti a z tčeh nových panen, ač: by byla která, jenž by marnosti a nesnází hledala, tehdy muož ji kázati pryč jítí a jiní na jejie miesto vzieli, tak ikde, bude-li s€ Ji libili. A tak aby byl ten duom zachován božím sluhám do jeho svaté vuole. A faké chtěla-li by pak některá z nich pryč z toho domu jíti z své dobré vuole, nemajíc nižídných přiekoří anebo nátiskuov, tehdy nemá odtud nie vzieli, lotiž co jest na domu jejicho dielu aneb co k domu prislusie, ule tak s¢ md odiud stéhovali pohceric, což jest jejie vlastnie. Actum post Incarnacionem domini anno oc XIII fer, JI. proxima antc festum s. Jacobi ap. 95. 1414, 3. zai. Z'amléz f. 39. Barbara, uxor Otti- conis, servitoris magistri moncte, dimisit. Bohdalkonissam prope Bethleem racione quorumdam impeticionum solutain ct liberam. Act. fer. Il. post. Egidii. 

Strana 870
870 *6. 1494, 5. kvétna. Tamléz f. 377. Wilhelmus de Chlum, alias dc Svojkov, deposuit, qualiter Katherina virgo, dicta Vysoká, residens prope Bethleem, emit sibi JL s. gr. census de camera in Ilermanie villa pro XX s. gr. erga Iohannem de Chlum dictum Kepka —. Quem ceusum prefata virgo post mortem suam donat ad domum suam, que sita est immediate circa Dethlcem et illi, qui presideret domui — ad suscipiendum. — Act. die Ostens. reliq. 1. 1449, 6. září. virgo ct begudis enit domum immediate sitam penes hostium capelle Bethleem ex una et domum Elsscze be- gudis parte ex altera erga Katherinam viduam, dictam Klatovská, pro III s. gr. Act. sabbato ante Egidii. 9. 1459, 15. února. Rukop. c. 2105 f. 96. Mag. dalena virgo resignavit doinunculam suam post mortem, sitam prope Bethleem, penes domum olim Katlicrine vir- g.nis ex una et Dorothee virginis partc ex altera Magda- lene ct Barbare virginibus. Act. fer. V. post Valentini. 8. 1459, |. kvëtnn. Rukop. ć. 2119 f. K 6.a č. 2141 f. 149. Ve jméno bożie amen. JA Bonuśc vdova v St. M. Pr., u panny Magdaleny podle Bethlema bydle- Jície, vyznávám liemto listem obecně přede všemi, ktož jej uzřic neboli čtíce slyšeti budú, že ačkoli, jakož věk starosti iné snésti muož, zdráva jsem, P. B. děkujíc, na těle a rozumu i pamëti dobré požívám, však bojéci sč, by inne hodina smrtí v některakém obmeškání v nemoci mé, by na mě ji P. B. dopustil, nezastihla, ježto by skrze to o slatéek muvuj, aèkoli malÿ, svárové mezi přátely mými neboli jinymi kterfmikoli lidmi mohli vzaikmiti, i chtice ráda, což na mně jest, loho se vystřieci, toto mé posle- dnie poručenstvic i konečný úmysl vuole mé o témž sta- tečku mém řicdila sem a zpósobila i mocí tohoto kšaftu a poslednicho porucenstvic Ficdim a zpósobuji oby&ejem takovýmto: Takže činím a ustanovuji Pavla, písaře: páně Tu$kova, najvyśSieho poručníka a s ním také a podle něho poctivý pannu Magdalenu, dceru Regininu, u již: psané panny Magdaleny podle Bethlemu bydlející, přálely mé zvláštnic, pravé a mocné poručníky všeho statku mého, kterymkoli P, B. mě jest ráčil udělití, kdež by a na čem- koi zależał, budto na dluziech neboli na jinÿch vécech kterýchžkoli, kterým neb kterakým koli jinénem muož neb mohl by jmenován býti, nic nevymienujíc ani komu jinému co pozuostavujic, jimżto nad jiné lidi a přátely mé věřím, že ihned, když by mne P. B. neuchoval, v ten slatček inuoj sč uvčěžíc i jeho sč úplně zmocniec, ty věci všecky, kteréž ústně jím rozkáží a poručím, podle vuole mé tak zřicdic a zpósobie i k miestu skutečnému piivedi, jakoz | jsem jim a svědomí jich toho svěřila i věřím zvláště. Tak tomu chtiec, aby jim v tom práteli mymi aneb jinými hdmi kterými koli překážicno nebylo ani jim z toho, co 86 slalku mého a tohoto porutenstvie dotÿte, olpoviedali byli zavázáni. Dále oznamuji, že tylo osoby nf2epsuné jsû mi v těchto dluzicch spravedlivě povinní: Hlavová lll k., Ondráček, písař na Nov. M. 111/2 k. gr. a Ilanuš z Po- dola padesát gr. Ty dluhy také svrchupsaným poručníkóm mým porúčicií vedle jíného mého statku. Na potvrzenic toho prosila sem Jíry mydláře, v ty časy rychtáře, mí drÿch a opatrnÿch pp. Petra Païiezka a Petra Prazaka, konšeluov přísežných St. M. Pr., že jsti pečeti svć dali pfivèsiti k tomuto lislu. Jenż jest dán léta od narozenic — čtyřistého padesátého devátého, tu sobotu den sv. Prima. (V juxté: Andreas dictus Obudly recognovit, quia Paulus, notarius cancellarie Mai. Civ. Pr., ipsi de omnibus rebus per Benignam delegalis satisfécit. Act. fer. lll. ante Asc. d. Rukop. €. 90 f. 180. Dorotca | XXX. Bellemské ndm. — C. p. 254. Zâdusf Betlemské. 4. 1461, 2. června. Rukop. č. 2105 f. 149. Alcna et Margarctha, virgines sororesque de Ungaria, nec non Anna, virgo de Miliëin, emerunt domunculam sitam inter domos Katherine virginis ex una ct Simonis carpentarii parte ex altera erga Dorotheam begudcm pro VIIII s. gr. Act. fer. III. post Trinit. — Alena et Margaretha, soro- res de Ungaria, nec non Anna virgo de Milicín resigna: verunt domunculam ipsorum — Dorothee begude. — Act. eod. die. 5. 1469. — Rukop. c. 2141 f. 324. lohannes, no- tarius officialium officii sex dominoruin, fassus est, sc per- cepisse quinque s. gr., quas Regina rclicta, inquilina Ni- colai Hesolt, pro reformacione domus pcnes Bethleem immediate situate testamentaliter delegavit. — Item Bar- bara de domo pretacta penes Bethleem V s. gr. sibi lc- | galas accepi. — 6. 1465, 20. února. Rukop. č. 2105 f. 219. Do- rothea virgo e. d. prope Bethleem inter domos Magdalene ct Katherine virginum erga Dorotheam virginem pro XII s. gr. Act. fer ll. ante Kathedram Petri. 7. 1494, 26. dubna. Rukop. 6. 2107 f 6l. Barbara virgo e. d. domum sitam in angulo prope hostium ecclesie B. a virgine Dorothea pro VlIJ/2 s. gr. Act. sabb. post Marci. 8. 1505, 27. listopadu. Rukop. č. 2005 J. P 4. My purgmistr a rada No. M. Pr. známo činíme — klerak paní Anna z llostivice, sestra vlastní slovutného pana Václava z Hostivice, řečeného Haldecký, učinila pořízení — o ten plat, kterýž má na vinicech — na Sárce — čtyry kopy bez tří grošuo míš. — Z toho platu odkiízala najprv do velikého záduší u Betlema dvě kopě, it. do dřevěného záduší ?/, k., na pokrm chudých I k. — Stalo se v radě 1. 1499 ten pondělí po sv. Ondřeji [2. pro- since]. Ale tuto vepsino ve ctvrlek po sv. Kateřině 1605. 9. 1511, 25. února. Rukop. č. 2108 f. 72. Mron ct Dorothea ©. d. in angulo a parte posteriori penes domum virginis lolanne sitam a virgine Barbara pro IX s. Act postridie Mathie ap. 10. 1615, 25. února. Rukop. č 2000 f. 229. von od Betlema a Dorota k. vinici v haldách od Lidmily, Vikovy dcery, za Xlll k. gr. Act. dominico post Mathie. (Prodal r. 1520 za 16 k) 11. 15622, 24. května. Rukop. č. 554 III. J. 50. Dorota, hospodyně z domu zádušního podle kostela Jše- Uemu, seznala se, že přijala k témuž záduší I1!/, k. gr. nebožkú Martú Holubkú kšaftem na opravu téhož záduší otkázaných. Act. sabbato ante Urbani. 19. 1694. — Rukop. ¢. 1047 f. G I4. Hron od Betlema vyznal: Býval jsem u paní Losové týměř za celedína. 13. 1531, 20. května. Rukop. č. 2142 /. N 17, My purkmistr — vysvédèili: I. 1680 v úterý před sv. Václavem byli jsme požádání od neb. Hrona z domu vedle domku zádušnícho za B., súseda našeho, — kterýž — vuoli svü poslední — oznámil jest —- že manželce své Anně duom -- dávám. — Jenž jest dán I. 1531 v so- botu po sv. Zolii. 14. 1581, 8. září. Rukop. č. 2/42 f. O 3. Markylu Koliáška učinila kSalt, že — Barboře, dceři své, která jest v domě odkazuji XX k. m., Regině dceři VI k. m., na záduaší, které jest podle Votavü, v kterém jsou bekyně, ll k. m. ltem na záduSi Betlimské V k. m. na vopravu toho chrámu božího. -- Item Václavovi, vnuku svému, knihy, které jsou v truhlicích. — Act. die Nativ. M. V. 16. 1586, 22. srpna. Rukop. č. 2111 f. 142. Anna Hronová ležící v těžké nemoci oznámila, že duom svuoj ležící mezi Betlemem a zádušním — dala Markovi Ilolu- bovi kożeluhu, příteli svému, Dále oznámila, jakož má 

Strana 871
XXX. Bellemské nám. — Č. p. 254. přátely v Volduších, o těch že již jmenovanému Markovi | svěření učinila — který ze statku jejího vydali: má do Betlema, kdež žádá pochována býti, III k. gr. č. Act. fer. ll. ante Bartholom. 16. 1637, 17. září. Rukop. c. 2142 f. S 4. (K&aft panny Johanny z záduší.) My purkmistr — panna Johanna t záduší učinila kšaft — ten pondělí den sv. Abdona . 1637. Jenž jest dán — v pondělí den sv. Lamperta I. r. 17. 15687, 17. října. Rukop. č. 2008 /. 204. Po- ctivý kněz Marck, syn neb. Martina kožišníka, měštěnína Nov. M. Pr., oznámil, že jest postúpil platu svého ročního XXVII gr. m. na vinici na Šárce — do dřevěného zádušie menšího na potřeby té chudině, nynějším i budúcím, a úředníkuom téhož záduší, tak aby oni úředníci ten plat vybírajíce nikam jinam toho platu neobracovali, nez té chudině do toho záduší dřevěného na potřeby. Však také při tom při všem týž kněz Marek svrchupsaný moci sobě pozuostavuje, ještě dokud živ jest, jestli že by se to v pravdě našlo a sliledalo, ano ten plat tam a tu, jakoż již jest povědíno, té chudině na jich potřeby se neobrací a jim se nevydává, ale někde jinde zuostává aneb se ! obracf, aby ten plat mél moc jinam obiátiti. Act. fer. HII. post s. Galli. 18. 1540, 19. listopadu. Rukop. c. 2111 f. 299. Kateřina Brousková a syn její Petr k. d. mezi záduším Betlimským a Otavou od Marka koželuha za X k. gr. č. Act. fer. VI. post Briccium. 19. 1560, 23. inora. Rukop. č. 1165 f. 60. Vít Herkuliš, soused za kaplou Betlímskou, uvolil se, tu rouru a místo obecné při domu jeho, kterýž od starodávna Votavovský sloul, jež on zdí obehnati dal, k užívání a svobodnému průchodu souseduom propustiti, jakž by jediné rumy, kteříž tam jsou od stavení jeho posavad zůstaly, vyvésti odtud dal, poněvadž jest ta roura obecní, aby také okolní sousedé k ní příchoz svobodný a volný míti mohli, jakž jest to od starodávna bývalo. Act. in vig. Mathiae ev. — Rukop. č. 1234 f. 128. Vít Herkules jsa přítomen v radě, když jest k němu od pánuov promluveno, že by rouru tu, kteráž jest při domu jeho, zdí obdělati měl, takže žádný k ní mimo něho jíti nemůže, z čehož nemalá ujma okolním souseduom se děje, ježto taková roura vždycky od starodávna svobodná byla. Protož aby to tak opatřil, aby sousedć k nf svobodně mohli choditi. K tomu Vít oustně promluvil, že stavěje v tom svém domu a maje rumem to místo zanečištěné, dokudžby toho ne- vyklidil, tam jest nepouštěl. Ale chce to, co najdřív budc moci, vykliditi & tak opatřiti; aby sousedé k té rouře svobodný příchoz míti mohli, Act. pridic Mathei. 20. 1560, 25. ifjna. Rukop. c. 2117 f. 463. Kry&tof Opice n Anna k. d. od Petra Strnada klobouéníka za 9 k. gr. &. Act. die Crispini. 21. 1568, 9. zati. Rukop. c. 2118 f. 58. Valentin Weinhammer zedník a Barbora k. d. od Kryštofa Opice za 25 k. gr. č. Act. postridie Nativ. M. V. 22. 1581, 12. prosince. Rukop. ć. 2112 f. 115. Vor- šila Zlatá Křížová k. d. od Valentina Wcinhamra za 271/2 k. gr. č. Actum pridie Lucie Otilie. 28. 1686, 2. dubna. Tamléz f. 202. Úředníci kapli kostela B. koupili jsou k témuž záduší duom blíž kostela za domem zádušním ležící od Voršily Zlaté Křížové za 27a k. gr. č. Act. fer. III. post Letare. 24. 1589, 22. listopadu. Rukop. č. 2179 1 f. 35. Václav st. Krocín z Drahobejle, primas mésta, pfiznal se, že jest podle kšaftu Václava Stítovského ptijal na stavení špitálu v Betlemě 50 k. m. a chudým lidem v témž špi- tále in communitatem 50 k. m. Act. pridie Clementis. XXX. Bellemské nám. — È. p. 958. 87] 25. 1590, 15. října. Rukop. č. 2112 [. 346. Václav st. Krocín z Drahobýle, primas města, koupil zadní duom za kaplou Betiemskou mezi domy Jana Chlivenského z Ry- zenska a předního záduší obostranně ležící k domu v nově při: Betlemě vystevenému, kterýž se lazaret neb špitál jmenuje, v němž lidé nemocní, zvlášť žáčkové chudí, též jiní neduživí v těžkostech a nemocech postavení, pohodlí své berou, od Jana Libockého z Libé Hory, úředníka kapli Bellemsk€, i na místě jinych osadních jmenovaného záduší kapli B., za 27!/ k. gr. €. z statku Václava Si. tovského, jinak Poklopeckého, na milosrdné skutky k&af- tem porucenych. — Act. postridie Galli. 26. 1602, 12. července. Rukop. č. 2179 1 f 102. Vaclav st. Krocín z Dr. prijal na chudé lidi k lazaretu kapli Betlemské kšaftem Václava Synka 10 k. m. odká- zaných. Act. fer. VI. post Kyliani. Číslo pop. 253. (Zbořeno.) Kostel sv. Filipa a Jakuba.*) Viz výše Kapli Betlemskou. 1. 1383 — Visilační prolokol f. 10. Ecclesia s. Iacobi ct Filipi ap. habet III altaria, sacramenta sub bona custodia habens VIII pallas, 11II ornatus, duos feriales et duos festivales, duos calices argenteos ct unam agendam et viati- cum exilem et psalteriam antiquum donatum per plebanum. D. Ulricus, plebanus ccclesie predicte a IIII annis — dicit, quod habeat quendam vicarium, Hodsonem nominc qui dat blada ct braseos, ligna ct omnia blada super ter- minos in cariori pecuina, quam daret pro prompta pc- cunia, et quod sepius correctus non vult meliorari, et quod in anuo vix terna vice visitat dictam ecclesiam suam, Item. dicit, quod habeat quandam viduam, nomine Maram. que moratur in domo d. Wilhelmi dc Skala, que continue fovet occultas meretrices, quas introducit maritatas in dictam domum ct presbyteros, quas in dicta domo publicc permittit fornicari. Item dicit, quod habeat domum suam propriam in platea penes valvam in plebe s. Iohannis in vado et ultra poutem aliam, in quibus tenet publice oc- cultas mulieres meretrices. Item dicit, quod in plebe sua predicta moretur quedam Polka, de qua dicitur, ut audit, quod teneat eciam occulte meretrices, que post festum s. Galli se vult dc dicta plebe sua transferre, — Et non habet statuta. Maczko fistulator, parrochianus dicte ecclesie — dicit, quod ist quedam mulier in domo d. Wilhelmi de Skala, que post festum s. Galli vult se transferre de plebe. “2. 1419. — Rukop. c. 2102 f. 209. Slanico textor deputat mediam s. gr. census plebano ecclesie s. Ph. ct lac. ap., et successoribus suis super domo sua pro et loco ilius medie sexagenc census, quam predictus plebanus habere dinoscebatur in et super domo Katherine dc Ro- nov, quam erga dictum Staniconem emit. *8. 1429, 19. července. Rukop. č. 2099 f. 297. Per dominos consules domus olim plebani ecclesie s. Iacobi et Philippi restituta est Dernasskoni, nato Bernardi Kotek, tamquam vero collatori post patrem suum succedenti, que sita est contra Bethleem penes domum Marssonis brasea- toris. Act. fer. 111. ante Magdalene. *) Srov. Tadra, Soudní akta I. str. 108, II. str. 187, III. str. 342 a 844 (v příčině práva patronátního Alberta Kotkova), str. 345, 3+7, 895, V. str. 89 a 91. — Libri erect. Vl. f. F 4 a XII. f. A 3. 

Strana 872
XXX. Bellemské nam. — C. p. 872 253. “4. 14830, 13. února. Rukop. č. 992 f. 110. Nos magister civium, consules el scabini Mai. Civ. Prag. huius proscripcionis serie cunctis notificantes testamur, quod in causa illa, que hucusque vertebatur inler vitricos capclle Bethleem ac plebesianos seu parochianos olim ecclesie s. lacobi Philippi ex una ct Marssonem bruscatorem, quondam vitricum dicte ecclesie s. Jacobi Philippi, parle cx allera occasione clenodiorum ecclesiasticorum ecclesic prelacte, vidclicet calicumn, ornamentorum, suppelliciorum ct aliarum rerum seu apparamentorum ccclesie, pro quibus dictum Marssoncin impctebant, ex tunc nos domini pre- fati audientes ambas partes predictas cum earum propo- sicionibus ct replicacionibus nec non ct officiales com- munitalis pro tempore existentes, qui prefala clenodia seu rcs ecclesiasticas. ab. codem Marssonc pro communi- tale tollebant et recipiebant, «via diffinilive sentencie taliter pronuncciavimus mandantes, quatenus prefati vitrici nec non ct plebesiani ecclesie predicte iam nominatum Marssonem — per amplius non impetant. —. Act. fer. II. ante. Valentini. Číslo pop. 253. (U beránka, u červeného kříže, u zlatých slov.) 1. 1464, 2. kvltna. Rukop. ¢. 2105 f. 16. Benigna Alssonissa ct Margaretha virgo c. d. in acie penes arcam deserlam Mathie Lauda immediate erga Viclorinum ct Eli- sabcth, cius conthoralem, pro XIX s. Act. fer. V. post Conduct. pasclic. 2. 1404, 2. kvétaa. Tamtfeż. Adalbertus, colorator culium, el Katherina c. d. silam post B. in acic penes aream desertam. Mathic Lauda immediate erga. Benignam et Margarctham virginem pro XXIII s. gr. Act. cod. dic. 9. 1472, 22. dubna. Tamlét f. 316. Johannes sartor de lewissowicz e. d. in acic pencs curiam domus Simonis Kliśterka aput Adalbertum coloratorem cutium ct Cathe- rinam, uxorem cius, pro C s. gr. Act. fcr. IlII. ante Georgii. (Po smrti krejčího Jana splácí Nicta, manželka formana Klímy.) 4. 1472, 10. prosince. Zamlěž f. 327. Tohannes locu- lalor ct Iohanna e. domum auleriorem acialem circa B. situatam circa lohannem sartorem pro Ll[ s. gr. — Isus adiunclis, quod lohannes sartor et Iohannes loculatot fonte simul uti debent omnes impensas super co cquales facientes et parietem circa fontem curias predictarum domorum dividentem similiter cqualibus impensis reformare debent. Item cloaca uti debent simul et quicquid necesse fuerit sive pro emundacionce aut reformacione sedium et edificii circum et supra cloacam pavimenti, vulgariter pod- lahy, vel tecti, similiter equaliter impeudentes. Et inferius circa sedem suam Iohannes vaékát ligna aut alia pro usu suo ponerc debet similiter et Johannes sartor superius, unus sine alterius conlradiccione; cuius cloacc emundacio per domum lohaunis loculatoris esse debet. 1t im pavimen- tum supra curiam nunc tacli Iohannis, per quod erat tran- situs de domo anteriori ad poslcriorem usque liostium domus posterioris, ad anteriorem domum pertinebit; quod pavimentum statim. penes illud hostium lohaunes sartor Obstruel propriis impensis, ne posset transitus csse ad domum lohannis loculatoris et ne ad ciusdem lohannis curiam respici posset, excepta una parva fenestra ibidem facta ex opposito hostii. Et illud pavimentum lohanncs loculator aut successores eius, si vel novum construcre aut reformare voluerit, in eodem muro, ut nunc est, edi- XXX. Betlemské nam. — C. p. 258. ficare poterit sinc Toliannis sartoris contradiccione. llem aqua pluvialis et alia munda, au! si contingat duo vcl tria vasa cerevisacca lavare, de curia lohannis sarloris per curiam Ioh. loculatoris fluere dcbet. l'ostremo fenestras, que nunc sun, alter alteri nullo edificio aut aliarc, obum- brare debet. Act. fer. V. post Nicolai. 5. 1488, 18. října. Rukop. &. 2106 f. 245. Michael molendinator et Dorothca c. d. dictam ad agncllum situa: lam in acie erga lohanfam, relictam. lohannis, qui ven- dcbat pileos, pro XXVIII s. gr. pr. Act. die luce evang. 6. 1488, 18. fijna. Tamlcź. Postquam lohannes pi- leator domum ad agnellum lohanne, conthorali suc, cum Matheo, filio suo, testamento dclegavera', quam quidem domum pretacta lohanna Michacli molendinatori vendidit, cupiens itaque hec eadem lohanna Matheum, filium suum, reddere. cerciorem de porcione ipsius, cundem Matlicum ad veram medietatem domus sue in platea torrificum inter domos Simonis calcariste et olim Kabelonis site admisit. Act. cod. dic. 7. 1611, 9. ledna. Rukop. 6. 2108 f. 7I. Thomas faber dictus Sudlice ct Barbara e. d. acialem dictam ad agnellum penes domum Barthe, tcxtoris tcle, 4 Dorotlica, relicta Michaelis molendinatoris, pro 1.VIIt/, s. gr. pr. Act. fer. V. post Epiph, d. 8. 1554, 7. května. Rukop. č. 2117 f. 309. Vit HerkulcS, ingrossator památnych desk zemskjch, a Estcra k. d. na rohu vedle domu u Hájkuov řečeného od Tomáše Sudlice za 85 k. gr. &. Act. fer. IT. post Florianum. 9. 1556. — Nu&op. č. 2010 [. 220 a 248. Nit Herkules a Anna, sestra jeho a Jiříka Sárky m. a Bohu- slav, otec jich. 10. 1578. Rukop. ¢. 1051 f. 122. (Vysvěd- čení o řádném v stav manželský sjití Jana Malého s Mar- kétou, dcerou Urbana kameníka, též i o zplození na svět Simona Mnlého, syna jich.) Estera, pozüstalá vdova po Vitovi Herkulesovi z Morchudorfu, vysvódcila: Tato Mar. kéta sloužila u mé paní matky za čeledína; potom s ním Janem Malým jest se řádně sňala a v tom manželství syna Šimona jsou zplodili. A u mne sc narodil. — Dorota Hájková, vdova po Simonovi: Hájkovi: Ta Markéta byla u mne za čeledína mého 6 let; chovala se, pokud živa byla, vždycky poctivě, ač byla chudí. Potomně když s Jancm Malým, tesařem, v stav manželský vstoupila, s ním jest řádně, ctně, šlechetně živa byla a tohoto syna Simona zplodila. 11. 1586, 19. kvétna. Rukop. ¢. 21/2 f. 2341. Jan Králíček kožišník k. d. na rohu proti zvonici vedle domu u Hájků řečeného a zádušním obostranné od Jana IHerkulisc z Morchndorfu i na místě Václava, bratra jeho, za 136 k. gr. č. Act. fer. II. post Sophine. (Peníze kvituje Kateřina, Víta Herkuliše dcera.) 12. 1586, 24. listopadu. Rnkop. č. 2179 11. f. 20. V středu před sv. Divišem staly se smlouvy k stavu sv. inanżelstvf mezi Vaclavem Herkulesem, rodicem mósla ITory Kutny, a Dorotou, pozuostalou vdovou po neb. Mar- kovi Bradkovi, a to takové, že ona paní Dorota přijala jest do domu svého Václava Ilerkulesa na všecek statek svůj, kterýž na ten čas má aneb potom míti bude, za moc- ného hospodáře. Act. pridic Katharinae. 13. 1601, 28. ńnora. Rukop. ć. 1063 [. 40. (Průvod přípovědi Veruny, Ondřeje Stanga, deklainatora pfi dckách zemských, manželky, na dům po někdy Janovi Králickovi kožišníku, měštěnínu St. M. Pr., bratru svém, pozůstalý.) Marjána Sotnovská, Rehoře kloboučníka manželka, svěd- Gila: Ty lita, když sem ještě děvečckou byla, jsa v domě Jana Králíčka, i těchto let slejchala sem to od něho, že , 

Strana 873
XXX. Bellemské nám. — Č. p. 258. žádnýmu jinýmu než strejci Jakubovi, svymu, a Verunć, svý sestře, statek po smrti [dá], že ho žádnej neopatruje, než Veruna, a přátel že žádných jinejch nemá, — Jan Kapoun pekař: To v paměti mám, co sem byl v nájmě u p. Jana Królicka, tri lela, tu mezi tím, když bylo roz- mlouvání, kdyz nemáte žádnejch přátel, komu vy svůj statek odevzdáte? On řekl: Což nemám sestry Veruny? Komuž má bejti než jí a Ondřejovi, manželu jejímu, a Jakubovi, synu jejich, pro dobrodiní, který mi prokazují, jídlo a pití dávají. A vždycky ji jmenoval sestrou, Verunu, a ona ho opalrovala až do smrti a po smrli ho poctivě pohtbíti dala. 14. 1605, 9. prosince. Rukop. č. 2113 f. 377. Kry- štof Lejšnar bečvář a Anna k. d. proti krchovu kapli Betlemské vedle domu Urbana Třebechovského, na rohu ležící, od Veruny, Andresa Štanga z Labětína m. za 250 k. gr. č. 15. 1613, 11. března. Rukop. č. 2114 f. 303. Ja- kub Volšovskej a Eva k. d. vedle domu Kateřiny Wald- štejnské od Mandaleny a Doroty i na místě Anny Ryšové, dcer po p. Kryštofovi Lejšnarovi bečváři pozůstalých, za 410 k. gr. č. 16. 1616. —- Rukop. č. 1069 f. 134. (Svědomí k té při mezi Lidmilou Svobodovou, měštkou St. M, Pr., kdež o zamordování manžela jejího činiti jest, proti Ja- kubovi Volšanskýmu, mistru pivovarskýmu.) Jan Vodňanský bečvář: Toho sem povédom: Vykoukal sem z příbytku svého, že jest jej Jakub, mistr pivovárský, Jiříkem Svo- bodou strčil, až upadl ua klády. A tu jest Jakub po něm nohama šlapal a kyjem jej mlátil neb karabáčem, to no- vím. Než manželka jeho Jakubova votrhla ho a Lidmila, manželka jeho, vzala do hrníčku vocta a tu ho potíraly po židovinách. A tu ležel za umrlého. A tam ho vzali do příbytku jeho Jakuba a tam ležel přes noc. Daniel Brada: Týž den, když sc to stalo, křik po- . vstal, že Jakub Volšanský jednoho zabil u sebe v domě. Já slyšavši to šel sem podle povinnosti svý hejtmansky tam do toho příbytku, ptajíce se na hospodáře, chtě- jíce na něm vyzvčdčii, od koho jest ubit Jiřík Svoboda. V tom sedíce jich koliksi u kamen v svétnici na pití, jeden z týchž osob vyvstal z zástol( opilý chtějíce mi toho zprávu dávati. Já sem ho jednou napomenul a po- druhý okřikl, aby sedl na své místo, že sem tam proto nepřišel, aby měl od něho zprávu přijímati, nežli že sc ptám na hospodáře. V tom hospodář do světnice přišel. Tu sem se nahlas přede všemi, co jich v svěl- nici bylo, doptával, od koho a proč jest týž Jiřík Svo- boda tak zbit. V tom týž Svoboda seděl na kožené sto- lici maje tvář všecku v krvi, oči zavřené a nic nemluvil a bouli na hlavě pozadu nad temenem po pravé straně nad uchem. V týž pak bouli se mu barvíř páral instru- mentem tenkým jako strunka ohledávaje, jestli kost pro- rażena. Mezi tím lam vždy lidu přibývalo a křik byl. Obnovil sem svou řeč a ptal sem se hospodáře, od koho a proč jest tak zbit, aby mi pověděl pravdu. On oznámil: Já sem mu to udělal. Ptal sem se čím. Ozná- mil, že žílkou tenkou hovězí. Zádal sem ho, aby mi ji okázal, což jest udělal a okázal mi ji. A když mi ji při- nesl, spatřil jsem, že byla žíla hovězí suchá dobrýho palce z tlouští, asi 5/, z déli, nebyla-li jest delší. Spa- třívši: tu žílu, ptal sem se, proé jest mu to udélal. A on oznámil, 2e piijda tam opilej pijíce mezi jinejma hostma, pokoje Ze jim nedal, z svýho místa vyvstával, divně že sobě počínal. A on hospodář když jest ho na- pomínal spolu i s manželkou svou, on pak že jest jej plundroval, šelem a zrádců nadával, manželce jeho kurev | XXX. Bellemské nám. — Č. p. 268. 878 a jináč že jest je hanél a na něj že jest se dral, Ze ho bíti chtěl. On tudy že jest ho tou žílou dvakrát přes hlavu mrštil. Ptal sem se ho, kdo pro barvíře poslal. On ozna- moval hospodář, že on, což sem mu schválil a pravil sem, aby ho dal dobfe opatiiti, Ze mu toho nepřeji, co jest ho tu potkalo. V tom ho P. B. poručíc od něho sem pryč šel. Týž den okolo hodiny na noc vracejíc se do příbytku svého v týmž domě sem se zastavil, na téhož Jiříka Svobodu sem se ptal hospodyně, a jak jest s ním, bude-li živ anebo ne. Ona mi okázala, že tu leží na slámč v síni. Nebylo tu žádného. Ležel tiše. Ptal sem se jí, spí-li; ona pravila, že neví. I tekl sem jf, aby nenastydl. V tom sem ji P. B. i jeho poručil s tím doložením, že jí toho žádám, aby on Jiřík zdráv byl a ona aby s man- želem starosti neměla. Na druhý den na ráno poslal sem tam vzkazujíc jim dobrý den, aby mi vzkázali, kterak jest s tím člověkem, jest-li mu lépe anebo hůř. Vyslaný muž mluvil s manželkou Jakuba Volšanského, která mně vzká- zala takto, že jest ráno vstavši z též slámy od nich z domu bez klobouku, ač že mu jej dávali a on ho vzíti nechtěl, pryč odešel. Oznámil sem, že sem z toho potěšen, že jim toho přejí. . Jindřich Vejvoda, šenkýř u Zelený Záby: Šel sem od p. Václava Vokouna mimo Betlím a on se tu kfik stal. A Jakub Volšanskej vystrčil neb. Svobodu z svýho domu bez klobouku a bez pláště. On pak Svoboda byl velmi opilý, navrátil se zase do domu a řekl mu: Co ty, vy: jebená Selmo, más mne lu loupiti a mně bráti? A on Jakub Volšanskej zavřel před ním mřížku. Tu ňácí dva sedčli tam na pivě, řekii k Jakubovi: Proč zavíráš před ta- kovou šelmou mřížku? Chopili se naň s konvicí. On pak Jakub Volšanský tu mřížku vystavil a dům zavřel. A on předsce Jiřík Svoboda tloukl na dům, po svým stál, aby mu jeho klobouk vrátil. Tu jeden z těch, kteří: tam seděli, ty dvéře otevřel a znova s tou konvicí na něj chtěl. A Jakub Volšanskej sám ty dvíře otevra jemu jest ten klobouk hodil. A když on chtěl klobouk zdvihnouti, on Jakub na něj plášť hodil a po ty dvéře zavřel. Tu Svobodovi plášť okolo hlavy se zatočil. Nemoha sobě hlavy z toho pláště vytočiti, že opilý byl, upadl na dvíře. Jakub dvéře otevřel a proč mi na dvéře tlučeš, jeho jest karaváčem bil a po- hlavkoval. A Svoboda mu řekl: Zvyjebená šelmo, proč mne morduješ? A Jakub od sebe mu strčil a on od něho pád vzal na konce klády, až se mu do hlavy vťala, a bil jest ho k tomu tím karaváčem. A manželka Jakuba jest ho za karaváč i za ruku popadla a jej pamatovala. A on ; Jakub po něm Svobodovi nohama šlapal. Já pak sem tu přišel a řekl sem mu: Proč po něm nohama šlapáš, však vidíš, že jest zabitý. A ti dva, kteří v domě byli, vyšli z domu a k mně řekli: Co je tobě šelmo po něm? A ňáký ženy tu stály a pravily: Však jest již s těmi zrádci Košířskejmi. Již druhého zabil. Manželka jeho Jakuba ocet vzala a jej Svobodu křísila. Já pak odtud odejda sem to v známost p. rychtáři uvedl a p. rychtář s písařem ihned napřed tam žoldníře poslal a sám taky tam se mnou šel. Vejda do domu p. rychtář se ptal, kdo jest hospodářem a Jakub řekl: Já sem hospodářem. Rekl mu p. rychtář: Proč si ho pak bil? A on řekl: Však sem ho jen kara- váčem bil. P. rychtář všel do světnice, na něj patřil a barvíř ho vázal. Tu řekl Jakubovi: Jakube, půjdeš sc mnou. A Jakub řekl: V. M. p. rychtáři, neračte mi toho činiti, mám panský statky mezi rukama. I řekl p. rychtář: Počkej, až přezvím na barvíři. I ptal se barvíře, bude-li živ či nebude. Barvíř pravil, že nemůže znáti, že jest hrubé opilej. A p. rychtář šel k Jakubovi a jeho na závazek vzal a odešel. A ti dva stáli pred domem. Já jim řekl: 110 

Strana 874
874 XXX. Bellemské nám. — Č. p. 252. Kdyby vás nebylo, byl by Jakub k takovýmu pádu ne- přišel. V tom p. rychtář odešel. Daniel Sípať, rychláť městský: Toho sem povědom, že v outerej Próvodní léta tohoto 1615 bylo jest pro mne k rathouzu posláno, abych za Betlím šel, že tam jednoho člověka zabili. I šel sem a ono lidu moc stálo před do- mem, jenž slove u červeného kříže. I přijdouc do domu do světnice spatřil sem ukrvavenýho člověka, ležel na lavici jako umrly. Kázal sem sobě zavolati hospodáře a ptal sem se ho, kdo je mu to udělal. On mi to za od- pověď dal, že je mu to sám udělal. I řekl sem jemu, že ne dobře to udělal. Dal mi za odpověď, že bude z toho odpovídati. I slíbil mi svou cest, víru, rukou daní, jestli že ho bude kdo chtíti z čeho viniti, Ze se chce poslaviti. * 1644, 19. srpna. Rukop. 6. 2115 f 137. Rehot Vorel krejčí a Dorota k. d. narożnf bliż kapli Betlemské u červenýho kříže od Václava Liberského za 330 k. gr. m., jakž jest týž dům Václav Liberský vedle kšaftu neb. Evy Volšanský, manželky svý, měl. * 1667, 10. února. Rukop. č. 2116 f. 181. Vit Jakeš a Kateřina k. d. u červenýho kříže od Rehoře Vorla za 570 k. m. . * 1678, 19. listopadu. Tawm/ez f. 419. Rehof Vi. clav Pecl a Barbora k. d. u červenýho kříže od Vita Jakie za 670 zl. rýn. © 1687, 11. srpna. Rukop. č. 2256 f. 167. Jan Hof- man bečvář a Dorota k. d. u červenýho kříže od Rehoře Pecla za 830 zl. rýn. Číslo pop. 252. (Dům u zelených hájků, u Hájků.) Viz výše číslo pp. 253. 1. 1473, 12. října. Aukop. & 2105 /. 336. Bartoš pellifex dictus Biskup e. d. in acie penes curiam domus Simonis Klá&terka et domum Iohannis loculatoris situatam circa Nietam, uxorem Klime vectoris, pro LIIII s. gr. eo iure, quo illa per testamentum Iohannis sartoris, sui, tenuit et possedit. Act. fer. III. ante Gaili. 2. 1479, 6. listopadu, Rukop. C. 2106 f. 46. Wen- ceslaus, magister cerevisiarum, et Lida cmerunt d. pencs curiam Stepliani, textoris tele, et lohannis loculatoris siluatam aput Barthossium pellificem dictum Biskup pro XXXV s. gr. pr. Act. die s. Leonhardi. 8. 1481, 17. listopadu. Tamtéž f. 95. Stephanus pellifex et Víta e. d. acialem ex opposito domus Sazi- movsky seu Labufkovsky penes Stephanum Wotavam tex- lorem erga Wenceslaum, magistrum cerevisiarum, pro XL s. gr. pr. Act. sabbato post s. Othmari, [Neprovedeno.] 4. 1483, 26. dubna. Tamléž f. 122. lohannes Hájek de Sedlezano et Katherina e. d. in acie inter domos ad agnellum et Stephani Wotava hincinde situatam erga Wen- ceslaum, magistrum cerevisiarum, pro XL s, gr. pr. Act. sabbato post Georgii. 5. 1499, 25. února. Rukop. č. 2107 f. 161. Kalhe- rina, olim Iohannis Hájek, nunc vero Georgii pellificis conthoralis — resignavit domum suam, quam inhabitat, silam penes domum Stephani dicti Otava et domum Mi- chaelis molendinatoris a tergo. Georgio, marito suo. Act. fer. II. post Mathie. 6. 1604, 27. února. Zamléž f. 245. Stephanus pel- lifex emit domum — a Georgio pellifice pro XXXVII s. gr. pr. Act. fer. III. post Mathie ap. fratris XXX. Bellemské nam. — C. p. 262. 7. 1604, 7. zafi. Zamlez /. 253. Dorothea Vítová emit pro se, Simone, filio suo, domum — a Stephano pellifice pro XXXVIII!/, s. gr. pr. Act. in vig. Nativ. M. V. 8. 1519, 18. srpna. Rukop. č. 534 II f. 5. Staly se smlivy svatební k svatému manželství inezi Šimonem bakalářem a Katefiní Kaünhoví a to takové, že ona Ka- tefina — dává jemu Šimonovi, manželu svému, vešken díl svôj, kterajž jí po neb. Mikulášovi Kaňhovi náleží i jinaj slatek svój vešken, kterýž má nebo míti bude —. Act. sabbato ante Assumpt. M. V. 9. 1623, 2. prosince. Rukop. c. 2152 f. C 3. Simon bakalář od zel. hájkuov za Betlemem na místé Doroty, matky své, stoje s Bórton tkadlcem, sousedem svym, oznámil jest, kterak z dobrého přátelstvie a souscdstvie i z záplaty dobrovolně on Bárta tkadlec dopustil jest udélati na dvuor svuoj okna dvč v dolejšie i hožejšie světnici z domu předepsaného n zelených hájkuov, Zídaje za lo pp. dtednfkuov, aby taková věc pro pamčět knihami úřadu byla zapsána —. Act. fer. Ill. post Andree. 10. 1526, 7. března. Rukop. 129 [. 237. (Kateřina Hobšická s Šimonem bakalářem od zelených hájkuov, že jí statek pobral znamenitý.) V té pri mezi Katefini Ilob- šickú a Šimonem bakalářem od zelených hájkuov, kdež jest jeho vinila z toho, že on jí pobral statek znamenitý a v něj se uvázal bez práva a jel po ní a statek ten na cestě pobral jí pohrůžky čině a pravě, že sú jiní věřilelé a že po ní se též ptají. A tak pobral jí mnoho statku cizího i jejího a tudy jest ji v chudobu uvedl. A to sobě pokládá CC k. gr. A že na tom dosti neměl, ale i zde v městě v statek se uvázal a jej pobral. Prosíc v tom za opatření. Proti tomu od Simona mluvcno: Jak jest dala vysoce Żalovali, že by bez práva on jí se v statek uvázal a jí jej bral, že tomu odpírá. Než co je on učinil, že je činil všecko pořadem práva. Napřed že on ostav8i dluhu mateti jeho LXXXIl1!/, k. m., prec se z tohoto města vybrala. A když se toho uptal, že se listu od p. purgmistra a od pánuov dožádal, kdež by ji přistihl, aby svého a mateře své dluhu na ni postihl. A na to pokázal tajž list pravč, že když ji postihl s jejími vécini ng právě Hradeckém, s ní smlouvu učinil a na to i cedule řezané sou mezi sebou učinili. A k tomu že je ta smlouva i v registra rychtářskí vešia. A na to pokázal ceduli řezaný a položil list Bartoloměje, rychtáře Hradeckého, v němž táž smlouva vepsána byla. Proti tomu od Kateřiny mluveno, že je ona té smlouvy neslyšela, o ceduli nic neví, než hruozú jest k tomu po- kútně přilištěna, nebo ji v komoře zavřeli. A že tu statek její i lidský pobral. A potom zde i cedule, kteréž: měla | na dlužníky, že je pobral. A na to pokśzala svědomí a při tom prosila za opatření. Zase k tomu od Šimona mluveno, že ti toho svědkové neseznávají, jakž žaluje, aby on jí co mocí svú učinil, ale že je po právě šel od nižšího, až k vyššímu právu se dostal. A tu ona sama, což mu dala, na tom přestala. A k přímluvě přátel to učinil. A Ze je té sumy dráhně nedosáhl a že mu i kotlíky, kteréž zdc zůstaly, k tomu přidala. A proto ani tu svého nepostihl. A na to pokázal svědomí, žádaje v tom za spravedlivé opatření. Zase ona k tomu mluvila, že on ty svědky sobě ku pomoci béře, kteříž sú též statek její brali, jako on, a že ti takoví svědkové podlé práva býti nemohú. A že hledala toho, aby glejt měla, a za živnosti mateře jeho o to se starala, aby tomu dosti učinila; a ona mátě jeho glejtu jí dáti nechtěla. Na to pokázala svědomí. Tu p. purgmistr a páni — vypovídají: Poněvadž z svědkóv obojí strany to se světle nachází, on Simon bakalář na list panský sobé dany, coZ jest koliko puosobil pti Kateřině IMobšičce, při dceři její i také při statku 

Strana 875
XXX. Bellemské ndm. — C. p. 252. jejím, že jest všecko činil podlé pořadu práva. A protož nic neučinil, co by učiniti neměl. A ponévadZ ona Katc- fina Hobšíická prožalovavší, kterak by on Simon statku jejího jí dráhně pobral zde v Praze i vně a na n(jej vy- hrozil, a toho ničímž jest neprovedla a nepokázala, a on Simon to jest dostatečně podlé práva provedl, kterýž se jest statek jemu dostal za dluh jeho a jeho matefe spra- vedlivÿ, že jest s její volí bez pohrůžek i bez přinucení > v jeho ruce všel na právě a podle práva —- z těch příčin dává se jemu Simonovi za právo, takže on jí tou žalobou povinen není. Než což se cedulí těch dotýče, o kterých ona Kateřina promluvila, kteréž na dluhy její svědčí, že by j( on Simon je vzal a za scbû mél, a on aby jich nemél, tomu neodepřel. i z té příčiny, k[t]eréž má cedule, ty zde na právč aby položil do třetieho dne. Pakli by nic ne- p dożil, p. purgmistr a pani v tom se chtí k nému zachovati spravedlivě — Act. fer. 1111. post Transl. s. Wenc. — Item Šimon bakalář cedule, kteréž měl, položil hned tu a ona Hobšická jeho potom víc z nich neupomínala. 11. 1526, — Rukop. č. 1047 /. O 1. (Svědomí mezi Kateřinú IlobSicki a Simonem bakalářem od Betlema.) Dorota Tintěrka od Pavla Lancmana svědčila: Prosila mne IIobšická, abych mluvila s jejími dlužníky, aby jí klejt dali. A když sem s nimi mluvila a oni řekli, že bychom jí dali klejt, kdyby sem přišla. A ještě tehdá byla živa paní Dorota, mátě Simonova. — Anna Wolíganková: Kdeż mi jest Hobšická dlužna XXX k. i posílala ke mně Kate- řinu Mičánku, abych jí klejt dala. A potom mi list poslala Zádujfci mne pro P. B, abych jí klejt dala, abych mohla k svému přijílí, což mi jest on od Betlema pobral. A já se poradila s svým pánem Lukšem a on pověděl, proč by od toho byla, poněvadž jí jiné dobré hospodyně chtí klejt dáti. Necht jediné pošle na svém místě někoho ku p. purkmistru o to. A když sem něktení chvíli šla do tarmarku mezi přízi. řekla sem mateři Simonové: Paní Doroto, slyším, že jest tvój syn HobBicki stavil a jí všecky rouchy, což jich měla s sebou, pobral. A jsú to rúchy mý. A ona řekla: Jit já nevím, cí sú byly; když sem já jedině k svému přišla. A já řekla: Libot jest vám naše bráti a naším platiti. Budete-li museti zase vracovati, nebudeť vám libo. Vzdyt někdy z Cech nevyjedce, že jí někdy sem dočekáme. — Kateřina z comu Mičánova: Když inne nalezla v Hradci Hobšická, prosila mne pro P. B. a pro všecky svaté, abych to pro ní učinila, že nemám přítele, komuž bych se tolio svěřila, aby s těmi mými věřitely rozmluvii, komu sem co dluzna, aby mi klejt dali. A najradší bycb, kdo by rozmluvil sc pani Podkovovou, neb sem ji najviec dluzna. 1 mlwila sem já s paní Podkovovou a ona tak řekla, že já chci jí ráda klejt dáti. Pak potom v p.ném roce opět mne v Hradci nalezla a prosila mne, abych list vzala ku panf Wolfgankové, Ze jsá tu v tom listu ty všecky paní napsané, komuž sem koli dlužna. Ja sem to učiuila a ten sem list paní Wolfgankové dala. A paní sem Podkovovou při jarmarce zde nalezla. I oznámila sem jí, Ze sem list přinesla paní Wolfgankové. A potom sem s inateří Sim9- novou mluvila a řekla sem jí: Pani Doroto, mluvila se mnú Hobšícká žádající klejtu a že by se jí od vás ňáká křivda stala. A ona řekla: Nešlechetná Ilhářka. A my ještě za své peníze nemáme. Vzaliť sme, alc chalabala. 12. 1630, 18. listopadu. Rukop. ć. 534 171 f. 131. Jakož jest byla nesuáz mezi Jindřichem Jaromířským z VIč- nova z jedné a Dorotou, sestrou jeho a manželkou Simona, bakaláře od zelených hájkuov, z strany druhé o statek po- zuostalý po neb. Václavovi, bratru jich, a ten jest nálezem panským jim na rovný díl přisouzen. i výšpsaný Jindřich XXX. Bellemshé ndm. — Č.p. 262. — 875 seznal se, že přijal polovici statku toho. Act. fer. VI. ante Elisabeth. 18. 1531, 27. ledna. Rukop. č. 2142 f. O 10. (Käaft |; Kateřiny od Hájkuov.). My purkmistr a rada St. M. Pr. | známo činíme — že vstúpivše před nás Vavřinec Volovatý a Jiřík. Kord oznámili — když jsme přišli k Šimonovi bakaláři na žádost Kateřiny, tety téhož Šimona — tu ona vuoli svú oznámila nám: Cožkoli mámin — všecko dávám Simonovi, sestfenci svému, neb on mi jest dobře činil. | A to abyšte ráčili v paměti míti, prosím. Nebť i sestru тат а jiné přátely, aby mu v tom žádný žádné překážky nečinil. — Stalo se ve čtvrtek před XIm. Virg. (Vysvěd- čeno v pátek po Obrác. sv. Pavla 1532.) 14. 1582, 1. srpna. Rukop. č. 2111 f. 27. Simon bakalář od Hájkův vzdal duom svuoj, v němž bydlí, vinici Smiechově — Dorotě manželce své. Act. feriis Petri in. vinculis. 15. 1640, 18. kvétna, Rukop. c. 2008 f. 377. Simon Hájek bakalář a Dorota k. vinici a štěpnici v vo- hradě a slove Nebozízek, podle vinice Humpolcové a p. Jakuba z Vratu od Jana Petružilky mlynáře za C k. gr. m. Act. fer. JIL. ante Urbani. ‚ 16. 1562, b. února. Rukop. č. 2142 f. Z 16. Kšaft Simona bakaláře od Hájkuo za Betlemem.) My purkmistr a rada — známo činíme — kterak Simon bakalář od Hájkuo, někdy soused náš, učinil — své poslední vuole poručenství — pátek po sv. Voršile l. 1551 — takový: Najprvé že má zápis společného vzdání s Dorotou, man- želkou svou, od kteréhožto zápisu táž manželka jeho, jsúci tu přítomna, dobrovolně jest pustila —. IT podle ta- kového propuštění dále týž Šimon oznámil, že duom svuoj, v němž bydlí, se všemi svrchky a nábytky, vinici sv Fetent Nebozez — odkazuje Dorotě, manželce své, a Ta- deášovi, synu jich, společně na rovný mezi ně díl, však tak — aby byli povinní — vydati — Esteře, dceři jich, XXX k. m., Anně, druhé dceři, té pro její nedostatek XL k. m., a Lidmile, třetí dceři, XXX k. m. — Item pp. mistruom do Veliké kolleje číši sklenou s přikrývadlem, kteráž někdy sloula Karlova —. A což se pak Tadeáše, syna jeho, dotýče, oznámil, že jemu jako synu svému věří, že poslušnost a poddanost k matce své drZeti a chovati bude podlé přikázání božího a jí i pány poručníky se spravovati bude, těžkosti matce své s strany dílu svého nižádné nečině. Pakli by se tak, jakž se oznamuje, držeti a chovati nechtěl, tehdy aby mu táž matka jeho z toho všeho statku nebyla povinna více dáti než toliko XXX k. m. jako i jiným sestrám jeho —. K jichžlo před námi vuole poslední nadepsaného Simona — vyznání — pečet naši menší dali jsme — přiltiísknýúti — v pátek před sv. Dorotú pannú I. 15652. 17. 15671, 23. ledna. Kopídř archivu místodrž. č. 84 f. 199. (Cís. rychtáři St. M. Pr.) Jakož statek městský po někdy Jeronymovi Mauvircovi pozuostalý J. Mti Cé od práva St. M. Pr. jako nepořízený — přisouzen jest a strana odporná, s kterou ste o týž statek soud jměli, od takové vejpovědi — neapelovala, i vězte, že jest J. M. Cá, aby lékaři J. Mti Cé životnímu, doktorovi Tadeášovi z Hájku, z toho statku 400 k. m. vydáno bylo, milostivě povoliti ráčil. Protož jménem a na místě J. Mti poroučíme vám, abyšte nadepsanému p. doktorovi takových 400 k. m. z výš jmenovaného statku proti kvitanci jeho vydali a vyčtli. — Dán na hradě Pražském v outery po sv. Vincenci 1571. 18. 1577. — Rukop. & 2136 f. 187. Estera Hájková, vdova po Vítoví Herkulišovi z Morchndoríu, Jan, syn její, a Lidmila dcera. 110° 

Strana 876
876 XXX. Bellemské nám. — Č. p. 252. 19. 1678, 26. září. Kopídř č. 98 f. 169 v archivu místodrž. Rudolfoc. Wir haben zwen eure vom 56. Juli und 1. Augusti uns — gelhane Bericht, alles in Sachen des Lehenshofs, so uns durch Absterben weiland Hansen Marvou$ im Рог Dinov haimgefallen, betreffendt, emp- fangen, und daraus — verslanden, was massen ir in eurem Guctbedunken dahingeeht, dass wir denselben unserm Haubtmann zu Podiewrat, Christofen Prag, in Abschlag seiner habenden Expeclanzen bewilligen mechten. Dieweil aber weilandt K. Maxmilians — gewesener Hof- medicus Thadeo Hajck an seiner gehabten Hofbesoldung noch ubver zwelfhundert Gulden nun lang aussteet, deren er umb der euch selbst bewisen Ungelegenhait willen bisher nit bezahlt werden miigen und aber tżglich mit hóchster Ungeduld darumben angehalten und ime die Bezalung dersclben aus egemeliem Lchenshof gleichfalls ervolgen zu lassen bitlen thuet. Und da wir dann fir billich achten, dass er soliches seines Verdienens conlen- tirt werde, so haben wir ime Hajek das Kaufgeld, so uns von bemeltem Hof zukomben wiirdet, in Abschlag ge- hórtes seines Ausstandes crvolgen zu lassen gencdiglich bewilligt. Und ist unser genediger Bevclch au kuch, ir wollet Verordnung thuen, dass beruerter IIof widerumben ainem Pauern verkauft — werde. Geben auf unserm ku: niglichen Schloss Prag den 26. Septembris 1578. 20. 1580, 4. března. Rukop. ć. 1/35 /. 110. Anna z IIradiśtku s p. doktorem Tadeń3em Hájkem z Hájku. L. P. oc 80. v pátek na zejtii sv. Matćje Anna z Hra- dištku a p. dr. Tadeaš z Hájku stojíce podle jistýho od- kladu v radě, tu Anna od sebe promluviti dala: Kdež jí onchdejšího dne relací pp. radních s strany činění počtu podle vejpovědi od p. dr. Tadeáše vydaná byla, v tu jest nahlídla, a dále aby se mimo ní več jiného dávati měla, jakž by snad p. doktor chtěl, jí se toho učiniti nevidí, nýbrž za to žádá, aby p. purkmistr páni v ty odpory jejich nahlídnouti, je uvážiti a vejpovědí o to jich poděliti ráčili. — Nato p. doktor promluvil: Ač svého přítele, který se těch věcí vždycky dotejkal, při sobě nemá, však pokudž budc moci, něco oznámiti chce. A poněvadž nej- větší mezi nimi s strany úrokův rozdíl jest, tak že Anna sobě ourok plny z sumy 912 kop od I. oc 64. aż 79. počítá, jakoby nebożka Anna Urtycellová tu sumu jí Anně a jiným sestrám a bratru pod ourok odkázala a jim po- ručníkům poroučela, aby takoví sumu i s ouroky jedné každé náležitou vydali, anebo túž sumu také sami uručili. Cehož se nic z kšaftu jejího nenachází, aby nebožka ta- kové vuole byla, jakž to Anna natahuje. Nýbrž toto se z téhož kšaftu jejího vejslovně nachází, že poroučí tu sumu, kteráž byla za pp. Pražany a za pp. Mostskými, i s ouroky Mikulášovi, Alžbětě, Apoloně a Anně, doklá- dajíc toho toliko, aby oni poručníci, jmenujíc je zejmena, lakovć sumy i s ouroky opatrovali, z nich upomínali i právem dobývali a se dosuzovati mohli a plnou moc měli. A dále o žádných jiných sumách, kteréž by na ourocích byly, anebo aby oni poručníci jaké jiné sumy mimo svrchudotčené pod ourok dávati měli, v témž kšaftu neoznamuje a neporoučí. Nebo kdež také kšaftuje o sumě 187 k. gr. č., kterúž při ouřadě nejv. purgrabství Praž. ského na někdy p. Janovi Slovským obdržela, ale ještě nevyzdvihla, o té sumě nic jiného neporoučí, než že ji odkazuje a dává Mikulášovi, Alžbětě, Apolončě a Annčě na rovný mezi ně podíl. Potom při konci kšaftu, kdež také o čtyry sta kop u paní Fictumové zmínku činí oznamujíc, že na ně při témž ouřadu rozsudek má, nic jiného ne- dokládá, než že ty dává a odkazuje svrchudotčeným Mi- kulášovi, Alžbětě, Apoloně a Anně. Ovšem kdyby nebožka XXX. Bellemské nám, — С. р. 959. byla chtěla, aby oni sumy již jmenované, na něž rozsudek byla měla, dosahbnouce jich, na ourok dávati nebo z nich ouročiti měli, byla by toho v témž svém kšaltu, jako o jiných, doložila těmito slovy: což z takových sum, na něž | rozsudek mám, po vyplnění těm osobám, kterýmž sem jisté sumy odkázala, zůstane, to také opatříte, ať z nich ourok jde. Ale toho od ní nebožky doloženo není, nebo vuole její v tom nebyla. I klerakż tehdy tato Anna na otci svém, kterýž již z tohoto svěla pojat a teď na něm pozůstalým poručníku úrok z těch sum proti jisté vuoli nebožky (lety své žádati smí jakým právem au jakým pů- vodem? Ovšem žádným, než samou svou vlastní vuolí a z té své nechuli, kterouž k němu má, aby jeho proti vší spravedlnosti, proti vlastnímu kšaftu a poslední vuoli ne- božky tety její toliko stížila, chtějící na něm více míti, nežli jest ona kšaftem vyměřila. Protož on praví. že z do- tčených 912 k. ourokem jí Anně povinen není, než tím toliko ourokem spravedlivě jí povinen se býti uznává, pokudž suma ta pod ourok byla, a kterýžto ourok oni poručníci přijímali, tak jakž jest to sama Urtycellová kšaftem svým vyměřila a pokavadž sou lidé sumy hlavní za scbou míli chtěli. Nebo i toho doložiti musí, láhna se v tom na paměť p. purgmislra pánův, že tu snmu, kterouž nebožka pp. pánům zdejším pod ourok byla půjčila, páni do své Jibosti za sebou míti ráčili. A oni poručníci ji nevy- povídali avi požádali, a snad kdyby vůle pánův byla, mohla by třebas do dnešního dne za nimi zůstati. Ale když ji nepotřebovali a dále za sebou míti nechtěli, což sou oni porucnici Giniti młli, neż ji k sobó piijfti, zdaliż sou jiné na lu sumnu pobizeli a sami se nulkati móli. Avšak on, pokudž mohl, o to pečoval, aby vždy, buď všecku sumu neb což by mohl, někomu jistému pod týž ourok vydal, a tak 1000 k. p. Walterovi jest pijcil. Vice opa- tříti nemohl, nebyvší toho času ani v zemi; však nicméně svou péčí přivedl užitku až do 270 kop, jakkoli povinen nebyl tu sumu, kterúž pp. Pražané složili, dále pod onrok dávati. Ježto se jemu vidi, Że by tato Anna takovou jeho péči a vyhledávání jejího a sestr její dobrého v tom jinak sobě vážití a jinačejší vděčnost k němu prokazovati měla; že jí a sestrám všecky sumy jim náležité dochoval i zvětšil a ouroku na Malé Straně do několika set obdržel a led za tlakovou svou péčí odplatu béře, chtějíc od něho míli ty ouroky, jimiž jest nikda žádný poručník povinnoval nebýval. Jakož by ona sama teď starodávní právo a obyčej chvalitebny zruBili chtěla, a dvéře odevříti všem sirotkům, aby oni z sum, kteréž by za poručníky zůstávaly, upomí- nali a porucnici úroky jim povinni byli, kam by se to vzláhlo a co z toho dobrého přišlo? Kdo by potom po- ručenství k sobě přijímati chtěl, může každý rozumětí, an příklad před očima jesl, že sirotci Smertošovic měli do 2000 kop za p. purgmistrem pány, ale že (a suma nebyla pod ourok dána. Protož sirotci potom také žádného ouroku požíti nemohbli aniż poručníci jakými ouroky po- vinni: byli. Dále dokládá Anna i toho, že by on dr. Ta- deáš té sumy její požíval, protož že by laké ourokcm povinen byl; i mluví se, ale ničímž se neukazuje, aby on všecek její díl za sebou imíti měl, čemuž také odpírá. Nebo jest věc patrná, že díl nemalý jejího dílu a Miku- láše, bratra, celý díl na Malé Straně za jich otcem zůstal, o čež se soudil i s pomocí Boží obdržel. A tak neměv on jejího dílu za sebou, aní toho dílu ani ouroku z něho jí Anně vyplniti jest nemohl, zvláště vkročivší o to v soud, na Malé Straně tak dobře o její jako o bratra jejího dil. Protož on té naděje není, aby čím více jí povinovat býti měl, než jak v svých spisích položil, totiž hlavní sumy . 912 kop a co by ourokiiv pfijatych na jejt dil bylo, jakż 

Strana 877
XXX Bellemské ndm. — C. p. 262. od něho sečteno a relací pp. radních ukazuje, což všeho učiní 1192 k. 48 gr. až do léta oc 74. Georgii. Co sc pak dále ourokův, kteréž od macechy její vydány býti mají, tkne, tu jí od něho také třetí díl vydán býti má, totiž co se jich sejde od |. 74. Galli aZ 79. časn sv. Havla. A tak on již vedle toho, což oznámeno, mimo to čímž by jí více povinen býti měl, nenachází. Kdež jeho Anna také tím stihá, že by ouroky po- vinen byl, proto že i otce její nebo macecha jich na místě jeho je dáti musí, k tomu on odpovídá, že z toho jemu ona i sestry její děkovati mají, ač ne ze vší sumy, kleráž na (roce byla a za ním zůstala, dáti má, než to- liko z 1000 kop, to jest ze tfi set Ficlumovych a z 700 od p. purkmistra pánův zdejších přijatých a lo proto, že jest se nebožtík sám v to uvolil, jakž to všeckno od něho prokázáno jest. Ale ze 400 k. pozůstalých po sumě od pp. Mostských přijaté žádného ouroku jemu se nepočítalo a nepočítá, a to z příčiny té, že jest se toho času užitek jaký z nich dáti neuvolil a jemu také nevidělo se slušně na ten uZitek z té sumy nastupovati. Ty by tato Anna od něho míti chtéla, an jich ani otec jeji, ani on doktor nepfijímali, to by spravedlivě býti nemohlo. A tak vec se nebožtík otec její uvolil, tím také povinen byl, anobrž i proto, že on žádné práce, omtrat a nákladův nevedl. jako on dr. Tadeáš. Protož neuvolivší se on v nic, ni- čímž dále povinen nebude; aniž té naděje není, aby podle práva pro zlý začátek nalezeno býti mohlo, aby on těmi ouroky, kterychż on nebral, povinen býti měl. Proli tomu od Anny z Hradi$tka mluveno: Těmto rozprávkám a vejkladům ona v ničemž místa nedává. Nebo když se on na kšaft odvolává a jej sobě divně natahuje, ale bez důvodu a zbytečně, ona též přitom zůstavena býti žádá. Nebo v něm patrně doloženo, že všecken statek a jisté sumy i s ouroky jim, telám svým, odkazuje a poroučí a że se jim porućnikim v tom, że lyż statek, sumy i ouroky jim dětem dochovají, důvěřuje. Protož jejich povinnost byla ta, to tak opalfiti, aby z těch sum vždycky jim užitek šel. Jak sou pak to opatřili, oni vědí; věře, že jemu z práva nalezeno bude, že ze všech sum v kšaftu postavených ourok dáti povinen bude. Nebo v při hlavní sou nálezové ukazování, že poručníci povinní byli ouroky vyplñovati, jak sou pak koli s jistinami Safovali, v tom sirotci nikdy nehynnli, pfitemZ ona také Ze z‘slavena bude, věří. Příklad Šmertošův sem se nic netrefi, tam byly půjčeny bez ouroků, ale tuto se odkazují a poruć: níkům k opatrování se poroučí i s ouroky. Chtěl — by proti jistému nálezu teprva ukazovali, že nic učiniti ne- může, dokud z Malé Strany nevezme, čehož se dosoudil. I nemůže to býti, poněvadž sou věci od sebe rozdílné. Tam činiti jest o nápad a zde o díl. Protož praví, že p. doktor žádosti své užili nemá, zvláště aby k jakému prů- vodu připuštěn býti měl, poněvadž věc již rozsouzena jest, nýbrž žádá, podie nálezu a relací zachována býti a aby vysvětleno bylo, čím jí p. dr. povinen jest, aby jednou o lo koncc byl. Od p. doktora doloženo: Dosti on ukázal i mluvil, více potřeba není. Podle čehož se jemu vidí, že více ourokův dávati povinen není, než pokud je sám brával, a sumy u lidí na urocích byly. Zvláště ncbyv k tomu kšaftem zavázán, aby se vždycky z těch sum ou- ročiti mělo. S tím strany k uvážení spravedlivému se připustily. Tu p. purkmistr a rada — takto o tom nalézají: Že on dr. Tadcáš Hájek z Hájku jí Anně z Hradištku podle vlastního přiznání svého sumy hlavní na díl její dáti a vyplniti povinen jest 912 kop 12 gr. 51/; d. vše míš., XXX. Bellemské nám. — Č. p. 262. 877 a to konečně ve dvou nedělích pořád zběhlých od actum nálezn tohoto. Co se pak některých ourokův dotýče, po- něvadž mezi stranami o ně spor jest, z té příčiny též strany při průvodech se zůstavují a k těm od dneška ve 2 nedělích aby stáli a co které zapotřebí bude, to uka- zovali. S strany svrškův, poněvadž o ně prve vejpověď se jest stala, protož se toho při též vejpovědí zůstavuje. Co se domu tkne, poněvadž jest od obou poručníkův käaftem Anny Urtycellové nařízených v jistý sumě Alž- bětě, sestře jí Anny, postoupen a odprodán, to také při tom zůstati má na ten způsob, aby jí Anně díl v témž domě náležející, (ač není-li posavad) vydán byl. Naposledy co se dotejče nápadu po Mikulášovi, bratru Anniným, jí Anně náležejícího, z toho on dr. Tadeáš, jak se také v to sám uvoluje, jí Anně s jinými sestrami též pořádný počet učiniti, a což na díl její přijde, to vydati povinen jest. Act. fer. VI., post Reminiscere, 21. 1580, 18. září. Tamtéž. Podle kteréžto vejpo- védi, pokudZ se ouroküv dotejée, strany souce na prüvody podány, když termín k nim od práva uložený přišel a obě dvě strany stály, Anna, jakožto půvoJ, dala čísti zápis z desk zemských od Uršily Pflugpové z Rabštejna »c dok- torovi Tadeášovi z Hájku na 200 kop gr. č. učiněný, it. vyručení tejchž 200 k. při dckách složených od Jana Šimůnka, též vejpověď o díly a ouroky mezi stranami učiněnou, dále zápis postoupení a dání domu od Anny Urtycellové, k&aft Anny Urtyccllové (v téch klauzulích, kde nařizuje poručníky a jak mají odbejvati dětí a odkazu), nález mozi dr. Tadcášem a Apolonou Kamarytovou a ji- nými, zřízení zemské I. 68, též právo městské II 36; k tomu mluvě, kterak nálezem hlavním, kterýž vrchním právem k stvrzení přišci, doktorovi Tadeášovi nalezeno, že jí Anně dílem náležitým povinen; kteréhožto dílu, jakž v vejpovědi poslední obsaženo, našlo se 912 kop 12 gr. 51/, d. Ze se pak Anna dale na to potahnje, aby se duklor, jakožto důvěrný poručník, k ní podle kšaftu zachoval a jí ouroky od l. 64. až do I. 80. do dne sv. Jiří dal. Kterýchžto ourokův nejde se do 848 kop 7 gr. m. více uebo méně. Praví Anna, že proto tím povinen, poněvadž v kšafiu Anny Urtycellové se nachází, že odkazuje všecky listy blavní i s ouroky, a nad tím že činí poručníky Si- mona a doktora, důvěřnjíc se jim, že sirotkům těch sum i s ouroky dochovají a jim sirotkům, když k letům pří- jdou a od nich by požádali, vydají. A poněvadž vůle kšaftujícího má vyplněna býti, jest ona lé naděje, že mu z práva nalezeno bude, že takovými ouroky povinen jest. Nebo z zápisu Uršily Fictumové se nachází, že za ní 200 kop gr. čes. s ouroky zůstalo; kterúžto sumu když opa ke dekám položila, Jun Simůnek, otec těch dětí, takové sumy jinak uziti nemohl, neż musil ji zaruciti. Podle kte- réhožto uručení on doktor Tadeáš po smrti Jana Šimůnka na pozůslalou manželku jeho a jiné poručníky i také pro jiné sumy, kteréž Jan Šimůnek k sobě byl přijal, položiv jich sobě přes 18 set, více nebo méně, nastoupil, i také ueloliko sumy jistinny, ale i ouroky na nich soudem obdržel, což také vrchním právem potvrzeno jest. I po- něvadž sám doktor takových ourokův se dosoudil a vlastní otec uručití musil, tchdy mnohem vejšeji poručník, maje takovć sumy za sebou a je podle kŻaflu opatrovali majc, bude povinen z těch všech sum ouroky dáli. Načež i zří- zení zemské ukázáno jest, že olcc povinen jest dětem statek uručiti, a právo městské ukázané také vymčěřuje, jak se poručníci s strany interesse chovali majf. Nebo nemělť jest tek marně té sumy nechatí ležeti, aby zahá- lela, nýbrž měla zisk vynášeti, a lak se přilom, jakožto lideicommissarius, souc věrný poručník kšaftem nařízený, 

Strana 878
878 XXX. Bellemské ndm. — C. p. 262. chovali; davše dále čísti právo městské D. 8. F. 4. roz. J. a 2. S. 7. doložila, že z tohoto práva se nachází, jak se poručníci podle kšaftu chovati mají. Kdo by na škodu sirotčí co toho zadrZoval, Ze to má vynahraZovati, a tak i on doktor povinen jí Anně ouroky. Nad to p. doktor, kterýž žádné péče ani starosti o Annu neméül, ani ji ncopatroval, ale peníze takové obra | coval kam chtěl, povinen bude z sumy hlavní Anně také ouroky dáti. Nebo i jiní nálezové sou, kdo inél za scbou sumu sirotčí a nedal ji k užívání pro dobré sirotčí, musil z ní ourok dáti, zvláště jestliže se na jiných toho do- soudil; jest i jiných, že se to také při této stolici za dobrý řád a právo drží, kdo chce statku sirotčího užili, musí jej zaručiti. Proč by tehdy on dr. Tadcáš také tím | povinen býti neměl, jemuž tak kšaftem odkázáno bylo a on sc tolio také sám dosuzoval, anobrž psaním svým vlast- ním se proncsl, což jim spravedlivě náležetí bude podle kšaftu, že jim vydati chce. Kteréžto psaní čísti davši do- ložila, že podle vlastního uvolení doktor žádá, aby spra- vedlivým nálezem byla opatřena, a on k tomu právem přidržán, aby jí z těch sum k sobě přijatých ouroky | spravil a od sebe odvedl. Proti tomu od dr. Tadeáše skrze přítele jest mluveno: Slyšel průvod, čeho Anna žádosliva, toliž aby z sumy hlavní jí přísouzené od I. 64. až do 80. ouroky ji dal; honosí se Anna, Ze jest to provedla, ale jemu se vidí, že by jí povinen nebyl těmi ouroky, že ničímž téměř ne- provozuje. Nebo kšaft Urtycellovy ukázaný na jistý způsob učiněn jest, do kteréhoz kdyZ se nahlídne, nenacházf sc toho, aby on, jakožto poručník na onen čas s druhým, ! mél byti od ní Urtycellovy tím zavázán, aby ze všech sum k sobě tak přijatých a jím sestrám s bratrem odká- zanych jaké ouroky povinen byl dávati. A pro vyrozumění žádá opáčení kšaltu, zvláště tu, kdež činí zmínku o sumách půjčených, mluvě: Proto opáčen, na onen čas jak Jan Simünek, (ak on doktor poručníci nebyly zavázáni od Ur- tycellové, aby z sum, které chovali, byli povinni ouročití sami, ale co jinde bylo va onrocích, jako zde a v Mostě, poroučí, aby týž sumy dochovány byly i s ouroky, na | kterychż tehdáž byly. Jakož se tak zachoval. Dokud ta | svma byla za Pražany i Mostskými, že takový ouroky jest bral a tčeh sum jim dochoval i s ouroky a potom do | počtu pojal i při počtu odvedl. Ale aby se vždycky z těch peněz onročiti mělo, toho není. Nebo kdyby vůle Urty- cellové taková bejti měla, aby ze všech hlavních sum ouroky dáti měii, byla by to expresse a zfeledlnć dolo- žila, totiž aby těch sum, kteréžkoli mimo vydání za po- ručníky zůstanou, dochovali a potom jim, když by k le- tům přišli, takové všecky sumy i s ouroky takovými zou- plna od sebe odvedli. Nebo právo městské B. 64 , kteréž čísti dal, ukazuje, čím kdo zřetedlně zavázán není, že toho také vykonávati povinen není. Quod prohibitum nou cst, videtur essc concessum, expressa vocent. A tak neslušné věcí proti patrnému kšafiu žádá, poněvadž v lémž kšaltu zřetedlně vysvětleno není, aby oni poruéníci jakymi ou- roky povinní byli. Nebo vždycky vůle kšalujícího šetřína byli mi podle priva starćho kap. 64. art. 96. roz. 3. A poněvadž v tomto kšaftu nic výslovně o ourocích dosta- veno není, protož on jí Annč žádnými ouroky povinen nebude. Co se tkne nálezu mczi nim doktorem a Apo- lonou Kamarytovou, jest vlastní uvolení Jana Simünka, že tu sumu na jistou vejminku vyrucil, tak Ze ji chce dáti pod ourok, aby tam darmo nelcZela. Dav t6Z uru&ení opačiti mluvě: Nachází se dobrovolné uvolení jeho Ši- | můnka, že tu sumu obrátí na užívání. Poněvadž to činil mimo kšaft Urtycellové a povinnost poručníka, slušně | XXX. Bellemské ndm. — C. p. 959. na to nastoupil doktor, neb več se jeden uvolí, povinen tomu zadosti učiniti (právo starý K. 1. art. 83. roz. 5.; právo nový B. 74.). Ale on doktor aby mčl se kdy vcč uvolovali, anebo ty sumy ouročné z nich dávati měl, toho od Anny ukázáno není. A tak ten nález přivedcný sem se nclrefí. Kdeż také zřízcní zemské ukazuje, tomu sc místo dává, že tak jest. Ale aby on tím zavázán byl, že by ten statek měl zúrukovati aneb interesse dávati, toho se z kšafii nenachází. Jiní nálezové též se sem netrefí, nebo tam bylo činiti o dluhy, když v čas určitý nedalí a se soudili museli o sumu, potom i z uvážení právi býti museli. Ale tuto není činiti o dluli, a aby kdy ly sumy na ouroce byly, který za sebou měl, také ukázáno není. A tak to téZ nic sem sc netrcfí, nebo on se lim neza vázal; než pokud měl který sumy na ourocich, Ly jest odvedl Annč i sestrám jejím, jak se při počtu nachází. Na který se táline, že pokud sumy byly na ourocích, že jest jim ouroky počítal. A poněvadž Anna ničímž toho neukazuje, aby on těmi ouroky povinen byl, ani toho, aby ta suma náležící Anně na ourocích byla. tehdy té žádosti užiti moci nebude. Dav čísti právo městské A. 61. A. 58. Co se tkne sumy u Kictumové a p. Slovského, ty nebyly na ourocích, a v kšaftu žádná zmínka o nich není, aby na ourok dány byly, než aby je toliko dochoval. Kudy by on k tomu přišel, aby opatruje sirotky, ještě k tomu pfikláduti mél. Ano i staré právo kap. 14. art. 3. roz. 2. ukazuje, že statek sirotčí nemá na lichvu dáván býti. A není ta naděje, aby mohlo vyhledáno býti, aby kteří poručníci, přijmouce k sobě statek sirotčí, povinní byli ourok dávati. A připomíná příklad sirotků Smertošo- vých a zprávu p. kancléře. K tomu p. doktor mluvil, že on jeho pořádně obeslal, aby mu zprávu tu dal. Anobrž i z prá- va jemu nalezeno bylo, že jí povinen jest. Protož věří, že čtena i přijata bude. Kterážto zpráva, když podle ozná- mení od práva čtena byla, p. doktor doložil, kterak pa- trné, Ze poruéníci S(patovic nebyli povinui ourokem z sum přijatých sirotčích; neb není příkladu, aby kdy sirotci na poručníky nastoupiti měli a od nich ouroku žádati, an ani práva od Anny přivedená žádné zmínky o ourocich nečiní, a on se jest zachoval podle kšaftu, sumy jim do- choval. Také není ukázáno, aby doktor, jako jeden po- ručník, z sum k sobě přijatých povinen býti měl dávatí ourok, ani kšafici provedeno není, aby tu sumu na ourok doktor dáti měl, ani o ourocích zmínka není, anobrž ta suma, kteráž za p. Šlovským se tu dokládá, aby na rovnej mezi ně podíl dochována byla. A o ourocích nic ncpo: rouci. TolikéZ o sumy u p. Kictumovć. Aniż ukazuji, aby z sum k sobě přijatých ourociti měli, leč by se dobro- volné v to uvolili. Protož tím ničímž povinen není, po- roučeje se k opatření. Opét Anna příteli svému mluviti dala: Vykládá doktor podle svý vůle kšaft, a ne podle mínění kšaftujícího, ježto vůle kšaftujícího má nejvíce šetřína byti. Ale Anna vcj kladu jebo nikoli povoliti nemůže. Nebo mínění Urty- cellové nemá jinač míněno býti než tak, jakž samo v sobě zapsáno jest a v knihy vešlo; totiž jím dětem aby sumy i také ouroky do jejich let dochovali a ne do některého Casu, jak by p. doktor chtěl. Nebo kdyby její vůle taková byla, byla by jistej čas oznámila, do kterého léta má zů- stávali (a suma na ourocích. A Anna od něho žádného nákladu neměla ani opatření. A tak žádnému jinému ne- náleží jich vybejvati než jemu, jak se sám listem přiznává. Právo piivozuje, kdo by čím patrně nebyl zavázán, že tím povinen není. I nejní-li dosti zavázíno, že sumy i ouroky opatrovati mél, a tak kBaftem tím právem zru&en bejti má, poněvadž jím Urtycellová poručila i tím je zavázala, 

Strana 879
XXX. Bellemské ndm. — C. p. 252. aby ta suma na ourocích zůstávala. Podle toho mči se tak doktor zachovati. Pravf, źe Simiinek se uvolil k tomu, to jest k ourokim. I nenf pochybny, że p. doktor podlf svý vůle právo vede a ukazuje, kdo sc več dobrovolně uvoluje, že tím povinen jest. Ale také slyšáno jest zřízení zemské I. 63., že netoliko poručník, ale i otec dětem svým statek jejich zaručiti má. A poněvadž doktor sím dosoudil se jinde ouroků, protož bude jimi též Anně po- vinen. Nebo předchází prve závazek jednoho každého poručníka, než uvolení. A tak ona provozuje, že jí tím povinen. Zastírá se počtem, že z ouroku, kteréž k sobě přijal, počet činil a je odvozoval, ale ona toho nepřijímá. Pročež tento soud vzešel a o to na průvody podány. Obhlašuje se dále k právu, že původ když nic neukazuje, nic neobdržuje; ale ona ukazuje přísudkem i jiným, že těmito roky povinen. Ježto z ty sumy při soudu purgrab- ským sám doktor přes sto kop bral ourok, a o těch mlčí. Praví dále, že práva brání, aby statek sirotčí na lichvu dáván býti měl. I ovšem tak jest, což pro opatření se | béře k schování, že nejsou povinní p. purgkmistr páni za práci co přikládati. Ale když se dá cizímu k užívání, tu se lak opatruje, aby se ourocilo. Dále praví, že není zavázán, aby podle libosti Anny dával sumu na ouroky. Ale ona nebyla žádnej sirotek jeho, než teta Urtycellový, a v právě městským obsahuje se D. 26., jak poručníci se zachovati mají s penězi a stalkem, aby darmo peníze neleżely. A tak podlí těchto průvodů bude povinen také počtem, čehož se posavad neštalo, aby jí také z klínotů, z kožichu kuního učinil, z domu činže spravil, což jí ná- leží, poroučeje se k opatření. Nato dr. Tadca$ dal mluviti: Zle vykládá zřízení zemské I. 54., kteréž se na to vztahuje, kdyby někdo sám o svý ujmě chtěl k sobě přijítí statek, tehdy povinen vručili. Ale aby tím byli zavázáni, toho není. Než k čemu on potažen byl kšaftem Urtycellové, to k sobě přijal a podle svěření jim ho zouplna dochoval, že jest jim ně- zhynul. A tak více Anna na něm míti nemůže. A ničímž neukazuje, aby které sumy kde na ourok dávati měl, aniž tím zavázán nebyl. Nebo hkšalt zní, který sumy byly na ourocích aby zůstaly na ourocích, a jim vydávány byly, ale o jinejch nečiní zmínky o ourocích. Tehdy vej- šeji nadto není jim povinen ouroky. A tímto zavírá svou při: Poněvadž se to neukazuje, aby mimo lo, z ćcho jest počet učinil, jaká jiná suma na ourocích byla, protož jest naděje té, že nebude žádnými ouroky povinen. Zase od Anny mluveno: Zachoval-li se podle kšaftu či nezachoval, on ví. Vždy praví, že se nachází zápis dckami zemskými, kterýmž se dotvrzuje, že jest se podle kšaftu zachoval a sumu Fictumovy dal na ourok. Tak i s jinými sumami učiniti měl. Nebo co se mu jednou líbilo, mělo se mu vždycky líbiti. Zádaje podle toho züstavena bejti. Napo- sledy dr. Tadeáš mluvil: Nebyl zavázán kšaftem k žídnému úrukování statku a penězům jejich. Tím spor zavřeli a právu k uvážení i rozsudku se připustili. Tu p. purgmistr a rada — vypovídají: Poněvadž někdy Anna Urtycellová £ Hradištka nad kšaftem svým od práva zlvrzeným někdy Jana Simünka z Hradištka, měštěnína Menšího M. Pr., a doktora Tadeáše Hájka z Hájku, po- ručníky nařidivšií, v témž kšaftu toho doložila, aby oni jisté sumy peněz bratru a sestrám z Hradištka od ní uká- zané i s ouroky opatrovali, a když by který z dotčených bratrů a sester k letům rozumným přišel a dílu svého požádal nebo požádala, tehdy aby ihned, což by tak naň spravedlivě z sumy i z ourokův přišlo, to jemu anebo jí vydati povinní byli bez odpornosti. A z vejpovědi od práva tohoto předešle mezi nadepsanými stranami učiněné, kteréž XXX. Bellemské nám. — C. p. 252. 879 actum jest fcr. 6. post Reminiscere 1580. to se jest našlo, že z dotčených sum peňčz odkázaných jí Annč z Hradištka na díl její 912 kop 12 gr. b!/, d., vše míš. jest náleželo a náleží, z těch příčin dává se též Anně z Hradištka, původu, proti nčmu doktorovi Tadeášovi Hájkovi z Hájku, obvi- něnému, jakožto samému živému pozůstalému nad kšaftem někdy Anny Urtycellové poručníku, za právo tak, že což- koli ourokův podle nového nařízení z sumy dotčené 912 kop od l. 64. dne sv. Havla až do I. 79. dne sv. Jiří dáti se dostane, ty všecky on dr. Tadeś$ jf spraviti a odvésti, a to do dvou nedělí pořád zběhlých, podle práva | povinen jest. Act. fer. 8. post Nativitatis. 22. 1582. — Rukopis. č. 1060 /. 183. (Svědomí mezi p. Tadeášem H. z H. a p. Eliášem Behmcm z Paumberku.) Bernart Bron ze Špýru, tovaryš krejčovský: Toho sem povédom, Ze scm s p. doklorem TTadcásem H. z Vratislavé vyjel a sem do Prahy přijel druhého dne měsíce Aprilis léta tohoto 82. A to také vím, že on p. dr. poslední dni masopustní tam do Vratislavé přijel a tu na jednom veselí byl. A potom tam zůstal, až sem já s ním do Prahy přijel. — Jiří Forster z Freiberku: Když sem v domu p. dr. Tadeáše nemocen jsa ležel, on p. dr. ten tejden před nedělí masopustní odsud do Vratislavě odjel a odtud se nevrátil až teprva ten pondělí před nedělí Květnou, který byl druhy den m. Aprilis. — Estera He!kule&ová: V pa- měti mám, kterak jest p. bratr můj ode mne duom trżil, p. dr. Tadeáš, i to pravím, že jest se mnou o to nemluvil a jak živ nekupoval ani ho uetržil, ani se mnou o to jak živ slova nemluvil a v žádným trhu sem s ním nebyla, taky nemá od čeho pouštěti. Také abych potom p. Eliáše pobízeti měla, toho není, než p. Eliáš jest toho při mně hledal, abych mu jej prodala skrze přátely své i mé. P. Vaclav Krocin_ se mnou o to miwil a p. Jan Smertoš několikráte na jeho žádost. —- Lidmila Šmertošová z Mor- chendorfu: To jest mi vědomo, že p. Eliáš B. několikrát přišel ke mně a za to mne žádal, abych se k paní matce přimluvila, aby jemu ten duom prodala, což k žádosti jeho tak sem učinila. Ale jakž sobě p. Eliáš to zoumysla vy- mejšlí, abych já při trhu a prodaji, když ten duom tril, přítomna byla, tvmu zjevně odpírám. Nýbrž když jest trh v radě před pány oznamován byl, tu sem na žádost paní matky své přítomna byla. Tolikéž abych o tom ňákou vědomost měla, že jest p. dr. Tadeáš H. kdy duom ten od paní matky trziti mól, o tom na málo i na mnoze níc nevím a od žádného sem o té věcí jak živa neslyšela. A toho bych se nenadála, aby p. Eliáš měl na mně ne- pravý věci žádati. Tolikéž i to, když je paní matka lep- šího kupce měla, přišel ke mně, abych paní matky prosila, aby sobě ty některý kopy nevykoristovala a jemu ho do- přála, což jsem na žádost jeho tak učinila. Jan Šmertoš: To jest mi vědomé, že jest p. Eliáš mnohokráte se mnou se shledavší za to žádal, abych sc k paní Esteře Hájkové přimluvil a jí za to žádal, aby ona žádnému mimo něho duom svůj neprodávala, že se s ní o něj chce smluviti — ale abych věděti měl že by p. dr. Tadeáš od paní Estery kdy ten duom tržil a o něj jednal, jakž sobě to p. Behem vymejšlí, o tom nevím. 28. 1585 (?) — Rukop. č. 1052 f. J 18. (Svědomí ku potřebě p. dr. Tadeášovi Hájkovi z H. proti p. Eliášovi Behemovi.) Jiřík Libocký, jinak Ceček, svědčil: Takto od 50 let tu žádného stavení nebylo, jakož pamatuji, k straně p. Tadeáše, a ulička bývala svobodná a skrze dům cho- dívali lidé a s vozem jezdili. A nyní všecko zastavcno. — Jan Slunce, kloboučník: Toho sem povědom, že za mé paměti vždycky dům ten průchoditý byl; a co se dotýče roury, všickní i služebné děvečky, svobodně vodu brali. 

Strana 880
880 XXX. Bellemské nám. — Č. p. 252. Strany stavení od 60ti let žádného tu nepamatuji. Které nyní jest postavil p. Eliáš, to se spatřuje, že dvěma sou- sedům se zastfnuje. A trouby na témž místě položeny jsou. — Konrad Nell (?) Mlašnýř: V pamětí mám, že sem byl 12 let u p. Duchka Břekovce na pokoji a skrze ten dům sem chodíval do lázně do Točenice. A potom sem se stěhoval do domu vedle pivovára Šrámkova; potom sem nechodíval nikdy skrze dům a tak nevím, kdy jest zavřený. — Auna z domu p. dr. Tadeáše: Co se dotýče toho domu průchoditého, někdy Votavovic a nyní p. Eliáše, ze mladosti mé, když sem tudy s matkou chodívala, za ruku mne vodívala. Od té doby když sem v líta rostla, vždycky pamatuji, že sou skrze něj chodívali až do toho času, až p. Vitovi přišel. — Zikmund Pastucha: Co se dotýče Votavovskýho domu, že jest tudy průchodiště bylo před dvacíti lety; za Víta Herkuliše že jest zavřeno bylo. Lidmila Šmertošová: V paměti své mám, že za živo- bytí paní mateře mé těmi vraly, když potřeba byla, svo- žádného nebylo, takže mobl skrze týž vrata volně s vozem projeli. Též i průchodiště vlomené do domu paní Doroty Ilájkové, paní báby naší, z téhož dvoru toho domu, který jest koupil p. Eliáš, jest bylo, na kterýmž místě stavení nyní od dřeva nebezpečné týž p. Eliáš ustavěti dal. I toho povědoma scm, že tudy na tom místě, kde to stavení postaveno jest, obecní trouby, skrze kteréž se voda od mlejna ženc, v zemi položeny sou a často se v tom místě ty trouby protrhují, o čemž Martin, který ty trouby spra- vuje, dobrou vědomost má. 94. 1698, 19. února. Kopiař míslodrž. archivu sv. 106 f. [37. (Komisí Tadeáše z Hájku a Jana Jakuba Otmaru.) J. M. C. ráčil milostivě poručití: příležící supli- kací v jazyku latinském Jana Jakuba Otmara a na ní zase zprávu od slovut. Tadcáše z Hájku, v lékařství doktora, stateč. Václavovi Budovcovi z Budova, J. Mti Cé radě nad apelacími, poctivým Vavřincovi Břekovcovi Sotnovskému z Závořic, perkmistru hor viničních při městech Pražských, a Melicharovi Haldiusovi z Najenperku pro vyrozumění tomu, co jest se mezi nimi a za jakou příčinou sběhlo, odeslali, a poněvadž tejž Jan Jakub Otmar omylně a ne- vinně jeho Dra Tadeáše v též své suplikací dotejká a na- říká, neučinivši on Tadeáš sám od sebe nic toho, což mu se přičítá, ráčí je Václava Budovce a Vavtince lifekovce, Melichara Haldiusa za komisaře v té věci mezi týmiž stranami nařízovatí a jím milostivě poroučeti, aby je v tom vyslyšeli i také slušným a mírným a oběma stranám pří- jemným prostředkem a jich srovnáním to nadepsanému Dru Tadeášovi, v čemž by se jemu od téhož Jana Jakuba Otmara (stížíc to jemu Otmarovi) ublížilo, přivedli a je v tom spokojili; pak-li by jich spokojiti nemohli, tehdy jak se to mezi nimi z vyslyšení jich najde a vyhledá, J. Mu C. zprávu a relací v spisu s dobrým zdáním svým, jakým by slušným prostředkem to od J. Mti k místu při- vedeno bejti mohlo, do kanceláře Ceské učinili. Na tom 9c. Decretum oc. in arce Prag. 19. Febr. 1598. 25. 1600, 1. září. Oeconom. B. 15. Hora 4. noctis mortuus est venerandus senex d. Thadaeus Hajecius ab Hájek, medicus et mathematicus excellentissimus. Sepul- tus tercia hujus mensis in sacello Bethlehemitico. Aderat Tycho Brahe. 26. 1600, 13. září. Ruhop. 6. 2232 f. 76. Jakoz jest z vuole a uložení P. B. všemohoucího urozený a vy- soce učený p. Tadeáš Hájek z Hájku z tohoto světa se odebral a paní Zuzannu, rozenou Merlovou, jakožto man- želku svou milou se třemi vlastními dětmi svými, totiž XXX. Betlemské nám. — Č. p. 2692. Václavem, pannou Annou z prvnější, a pannou Zuzannou z druhé manželky své zplozenými po sobě pozůstavil, i takto jest mezi jinenovanou vdovou a Zuzannou, jakožto vlastní dcerou její, z jedné a Václavem, též Annou z Hájku, sestrou jeho, jakožto pastorky paní vdovy, z strany druhé o všecken a všelijakej statek po témž nebožtíkovi dokto- rovi Hájkovi z Hájku pozůstalý z příbuzenství přátelského porovnáno a dnes datum dobrovolně k tomu přivedeno a smluveno: Předně dva domy v tomto St. M. Pr. po témž Tadecášovi Hájkovi pozustalí, jeden nu frejmartě proti stáním masným a druhý za kaplou Izetlemskou lezicf se všemi k tomu v týchž domích jednom i druhém případ- nostmi a příslušenstvím i se všemi v nich pozůstalými svršky, nábytky, penězi hotovými, dluhy, příjmy, klenoty, Satstvem, plátny i jinymi, ouhrnkem v&emi vécmi, jakkoliv ty jmenovány byti mohou, krom toliko samou biblioteku a některé níže zejména postavené a špecifikované věci vymienujíc, Zuzanně vdově s vlastní dcerou její Zuzannou jako jejich vlastní a dědiční se přivlastňují a jim společně k jejich dědičnému vládnutí a obdržení postupují, ode- vzdávají a pozůstavují, nimiž ony podle své líbezné a svo- bodné vůle jako s svými vlastními a dědičnými, co se jim koliv líbiti bude, působítí, řéditi a činiti moci budou. Proti tomu jmenovaná Zuzanna vdova a její dcera Zuzanna dotčeným pastorkům Václavovi a Anně z Hájku za všecku po otci jejich spravedlnost jim náležející 2000 tol. nyní při vyjití tohoto roku z toho statku na penězích ho- tovÿch vydati a odvésti aneb túž sumu peněz podle obyčeje zemského buď méstskym nebo jinejm pifjemnejur způsobem, jak by na tom prestati mohli, pojistiti mají. Však dříveji zaplacení též sumy hlavní obyčejný ourok, totiž ze sta kop, od začátku roku příštího 1601 počítajíc, vidyckny při náležitém času jim dávatí a bez jich nákladu v ta místa, kde by byli, na dobré široké minci neb po- nězích odvozovati povinní a zavázání budou. A nadto vejše ona vdova z náchylnosti a lásky mateřské dobro- volně se jest uvolila tastojmenovanému VâAciavovi a Annè z Hájku, každému z nich, dvě a lak společně čtyři do- bře spravené postele ložních šatův se vším příslušenstvím, též každému jeden centnýř cínového nádobí z jmenovaného nábytku dáti a odvésti nebo nedělaného cejnu koupiti a co od libry od díla náleží, hotovými penězi spokojiti Dá- leji také jmenovaná vdova s Zuzannou dcerou všecky dlu- hy po nebožtíkovi p. otci jejich, což se jich nyní nachází neb budoucné ukázati a najíti by se mohlo, sami bez po- moci: druhých dětí k zaplacení na sebe přejímají. | Proti tomu také na pomoc všecky dluhy nebožtíka Tadeáše, co mu tak lidé povinovati byli, kromě dvou níže polože- ných pošt, od ní vdovy a dcery její Zuzanny vyupomí- nány a dobývány býti a jím samým k zlepšení dílův jejich zůstati a ony sobě jich zanechati i k dobrému a užítečnému svému je obrátiti mají. Kdež pak častojmenovanému někdy Tadeášovi z Hájku pštolunku za službu jeho od stavův království Českého čtyry sta tolarův každoročně nařízené- ho ještě šest set tolarů nedoplacených zůstává, tolikéž u Kryštofa Ulrycha z Normberka 681 tolar na hotových půjčených pozůstává, tak se vdova s Zuzannou, dcerkou, Václavem a Annou z Hájků na tom snoesli, že takové oba dluhy spolu rovným dílem na zisk i ztrátu, jakož již dobrý začátek učiněn jest, společně nebo rozdílně, však na společnej náklad neb outratu, pokudž by na to něco vy- jíti musilo, vyupomínati mají, a co tak, buď mnoho nebo málo, by zvyupomínáno bylo, z toho jeden díl vdově a Zuzanně, dceři její, druhý pak díl Václavovi a Anně z Háj- ku náležeti má a jedné každé straně takový dil její bez od- pornosti propuštěn býti. Co se pak bibliothéky po témž 

Strana 881
XXX. Bellemské ndm. — C. p. 262. Tadeášovi z H. pozůstalé dolýče, buďto na knihách, spisích nebo jiných věcech, k učení náležitých, taková bibliothéka i s jinými všemi náležitostmi, což tak před rukama jest, Václavovi z H. napřed zouplna dána a jemu zanechána jest, tak aby on s ní jako s svou vlastní moc měl činití podle své nejlepší libosti s tím uvážením, po- něvadž on Václav z Hájku od mladosti a již do dvadcíti let v cizích krajinách při poctivých službách bez pomocí a nákladu nebožtíka otce jeho se jest vychoval a tuk v tom času v nejmenším k útratám neb nákladům příčiny jest nedal, že ten skrovný fortel pro vynaliražení před ji- nými dětmi jemu se zanechává. Naposledy také se jmenova- ná vdova spolu s Zuzannou z H., dcerkou svou, upřímným srdcem uvolily k jmenovaným pastorkům, bratru i sestře, upřímným oumyslem se chovati a kdyby časnou smrti který z nich sešel, což v božské moci a vůli z obojí stra- ny zůstává, a P. B. toho za dlouhý časy uchovati rač, na ně náležitě spomínati a jich nezamítati. V podobné příčině on Vaclav a Anna z H. proli matce všelijakou détinskou povinnost tolikéZ Zuzanne jak bratrski tak se- strovski lasku prokazovali piipovedeli. A tak netoliko, což se z svrchu píše, oběstranně dobře spokojeny jsou, ale i podle toho jmenovaná vdova s dcerkou svou Zuzan- nou oustně i rukou dáním na místě svém i dědicův a budúcích svých ınfsto křesťanského závazku připověděly tomu všemu, jakž se z svrchu píše, pravdivě a upřímně v skutku zadosti učiniti. Tolikéž i Václav a Anna z H. oustně i rukou dáním připovědčěli, to vše upřímně a pevně zdržetí a v nejmenším tomu na odpor se nestavéti, bud právně nebo jiným způsobem duchovním ani světským. Ale pro vykonání s svrchu jmenovaných věcí, což tak po někdy otci jich jim náleželo, toho se v nalezitÿch místech odříkati. Na potvrzení, bezpečnost a dokonalejší zdržení toho všeko vdova i Zuzanna, dcerka její, tak také i Václav a Anna z H. tuto přátelskou smlouvu a dobro- volné porovnání pečetmi svými vlastními s podpisem ru- kou svých jsou utvrdili. Podle toho dožádali jsou se uro- zenych pana Vaclava Elkara z Ekhofu, vrchniho próva nad cly v Slyz&té, a p. Maximiliana Wolgetha z Mittbur- ku, J. Mti Cé dvořenína, jakožto toho času této smlouvy pánův přátel přítomných, že jsou také pečeti jich vlastní pFitiskli a rukama svýma jakožto svědkové se podepsali, však sobě i dědicům a budúcím jich beze škody. Stalo se v Praze třináctého dne měsíce září léta šestnáctistého. 27. 1608, 11. srpna. Rukop. ć. 2113 f. 300. Urban Třebechovský a Kateřina k. d. mezi domy Adama Gero nysa a někdy Jana Králícka od paní Zuzanny Hájkové z Míslova a Zuzanny roz. Hájkové z Hájku, dcery její, za 996 k. gr. & 28. 1607, 18. srpna. Tamléž f. 441. Zveden Václav z Hájku i na místě Anny, sestry jeho, domu v osadě Be- tlemské jim podle jisté smlouvy a vejpovědi náležejícího. €9. 1609. — Rukop. č. 2232 /. 423. Paní Zuzana Hajková z Merlinu a panna Zuzana z Hájku, dcera jeji, přiznaly se, že sou dlužny 2000 tolarů Václavovi Hájkovi z Hájku, cís. výběrčímu posudního v knížetství Opolském, Ratibořském, Těšínském a panství Plštínském, a panně An- ně, též z Hájku, sestře jeho. Kteroužto sumu ujištuji na domu svém na freymartě mezi domy Anny Kateřiny hra- binky Slikové roz. z Smific a Bernarta Ople kožišníka —. 30. 1610, 8. března. Rukop. č. 2113 f. 521. Uroz. p. Jan Vilfm Kostomlatsky z Vřesovic a na Libtovsi a Nehasicích k. d. mezi domy Adama st. Geronysa a zadku kapli Betlemské od Anny, Kurla Kamocy manželky, za 300 k. gr. č. XXX. V Liliové ulici. — C.p. 961. — 881 81. 1610, 14. června. Rukop. č. 2114 f. 5. Uroz. paní Kateřina Waldštejnská Anďelovna z Ronovce k. d. za kaplou Betlimskou od uroz. p. Jana Vilima Kost. z Vfe- sovic za 8756 k. gr. č. * 1626, 16. března. Tamtéž f. 352. Uroz. paní Theo- dora Elena Mitrovská roz. Hanybalova z Ekersdorfu k. d. vedle Jana Jezbery a červeného kříže obostranně od uroz. p. Zděnka Zigmunda z Waldštejna a uroz. paní Mandaleny Hanybalové z Waldštejna a na Průhonicích, syna a dcery uroz. paní Kateřiny Waldštejnské z Ronovce, za 800 k. gr. č. * 1685, 20. března. Rukop. č. 2256 f. 322. Dorota Helena Mitrovská roz. Hanibalová z Ekersdorfu dává 1000 k. gr. m. Marii Kateřině z Roupova v klášteře Brány nebeské ve Vídní a zapisuje je na tomto domě. * 1691, 1. srpna. Tamtéž f. 347. Klášter Brány ne- beské ve Vídni prodal dům u P. Marie Janovi Baltazarovi hraběti Clarimu na Šparbersbachu za 400 zl. rým. V Liliovć ulice. Číslo pop. 251. (Dům Votavovský). #1. 1400, 20. kvétna. Rukop. 996. f. I3. Marga- retha, relicta olim. Wenceslai Swachonis, emit duas s. gr. census erga Modliborium de Ierzmanicz pro quatuordecim cum media s. gr., quas habuit super domibus infrascriptis, videlicct super domo Iohannis Reczkonis alleram mediam s. gr. sita prope s. Stephanum in muro penes domum Iess- conis Kurviczka immediate, et dimidiam s. super doino IIenslini Schaffer sita in platea taxillatorum inter domos Procopii Czwifaber cyrothecarii ex una et laxonis linicide parte ex altera.— Act. fer. V. ante Vocem iocunditatis. 52. 1408, 28. srpna. Rukop. ¢. 996 f. 88. Erhardus Steubil deputat duas s. gr. census lacobo, olim Andree Scheitter filio, quem habuit super domo Swaclionis bra- sealoris sita penes ecclesiam ss. Philippi et Iacobi —. Act. die s. Augustini. *3. 1405, 10. ziti. Rukop. ¢. 2101 f. 55. lohannes Wysner et Elizabeth, conthoralis ipsius, resignaverunt di- midiam alteram s. census d. Nicolao, professo monasterii in. Ossek, fratri dicte d. Elizabeth, quas habere dinoscun- tur super domo Swachonis braseatoris. — Act. fer. V. ante Exaltat. #4. 1410, 14. ledna. Tamléž. [. 215. D. Nicolaus Wisner, professus monasterii in Ossyck, resignavit alte- ram dimidiam s. gr. census, quas habuit, ad vite sue dumtaxat tempora, super domo Swachonis braseatoris Io- hanni Wisner. Act. fer. II. ante Anthon, *5. 1410, 25. února. Tamleż f. 217. Wenceslaus Schirmer et Dorothea, conthoralis eius, emerunt VII s. gr. c. erga Ludwicum apothecarium pro LXIII s, videlicet super domo Andrce Krajsa tres s. et JIII s. super domo Jacobi currificis iu foro s. Galli. Act. fer. III. post Oculi. *6. 1410, 26. inora. Tamież. Hannus Oulinger cmit II. s. gr. erga Iohannem Wysner pro XVIII s., quas habuit super domo Swachonis braseatoris. Act. fer. IIL post Oculi. 97. 1411, 27. ledna. Tamléž f. 253. Hannus Ot- linger emit I s. gr. erga Swachonem braseatorem et Ka- therinam, conthoralem eius, pro VIII s. gr. super domo ipsorum prope eccl. s. lil. et Iac. Act. fer. JI]. post Conver. s. Pauli. 111 

Strana 882
882 XXX. V Liliové ulici. — C. p. 961. *8. 1411, 12. kvétna. Tamlćż f. 260. lohannes Reczko, Katherina conthoralis ipsius, exsolverunt II s. gr. c. erga Margaretham, relictam Wenceslai Swachonis, prope s. Egidium, pro XXl cum media s. gr. super domo pro- pria Act. fer. III. post Stanislai. l. 1466, 24. &crvence. Rukop. 6. 2105 f. 56. Ka therina, nata olim Michaelis de hospitali, conthoralis vero Swachonis braseatoris, resignavit ius suum, quod haberc dinoscitur ad aream desertam silam post В. inter domos olim monachorum de Rudnic, nunc vero lohannis, marsalci dominorum, et Adalberti, coloratoris hincinde, Wenceslao carpentario. Acl. sabbato ante Jacobi ap. 2. 1456, 22. listopadu. Rukop. č. 2141 f. 21. V té pri, v nieZ Vaněk tesař, Kiášlerka řečený, Mr Ma- thiáše Loudu o městiště pusté někdy domu Michala z Špi- tála a potom Svacha siadovníka, kterýžto duom leží za Be- tlcinem podle domu maršálkova z jedné a Vojičehova bar- vieře z strany druhé, pravě, že by k témuž domu vzdáním panie Kateřiny vdovy, někdy dcery již jmenovaného Mi- cliala z Spitála a potom Svacha sladovníka manželky pravé, dědicky lepší právo jměl nežli Mathiáš Louda, vinně dále téhož, že jest ten duom bořil, cihly zbieral a jinam vozil a děl, kam chtěl, žádaje, aby jemu to městiště podle spra- vedlnosti bylo postiípeno a škody byly nahrazeny. Jemuž Louda odpieraje pravil, že by ty pústky i s tiem stavením, což ho ještě bylo, kúpil a zaplatil od mistra Augustina, poručníka mistra Jeronyma, a toho v držení byl za dhihy Cas bez nariekdnie. Vanék zasě pravil, Ze ten trh nestal sě jest podle práva, ani v knihách zapsán a že mistr Je- ronym ani mistr Augustin k tomu domu nikdy žádného práva jsú neměli. Ubrman znamenav, že Matiáš k tomu domu žádného práva knihami ani kterým jiným obyčejem nejmá a také že mistr Jeronym ani Augustin práva dosta- tečného žádného ku prodávání toho domu nejmčěli, povážív také, že Vaněk ten duom od pravé dědičky má zapsaný, vyřekl jest, aby Matiáš městiště Vańkovi postipil a za ty škody těch drev, kteréž jsú tudicž v té pústce zastíženy, nechal —. Actum fer. II. die Cecilie. 3. 1456, 23. listopadu. Rukop. é. 2105 f. 61. De mandato dominorum — Wenceslaus carpentarius ductus est super aream desertam Katherine, nale olim Michaclis de hospitali, conthoralis vero Swachonis pie memorie bra- seatoris, nec non supcr ligna et alia omnia et singula in area predicta reperta virtutc. arbitrarie. pronuncciacio- nis inter dictum Wenceslaum et Mathiam Louda facte. Act. die Clementis. 4. 1461, 14. prosince. Rukop. ć. 2105 f. 157. Wenceslaus carpentarius resignat domum suam penes do- mum Adalberti, coloratoris cutium, ex una et habitaculum lohannis, marssalci dominorum, parte cx altera Simoni, nato suo —. Act. fer. II. post Lucie. 5. 1475, 17. Gervna. Tamicż f. 355. Vitus de domo Kbelsky et Manda e. d. penes domum Mande be- gudis et Barthossii Biskup pellificis aput Siinonem Kla- ssterkam pro LIII s. gr. Act. sabbato post Vili. 6. 1475, 10. října. Tamlež /. 360. Stephanus, lex- tor tele, et Iohanna e. d. retro B. inter domos Clime rectoris et lohannis institoris aput Vitum Kbelsky pro XXX s. gr. boem. Act. fer. III. post Dionisii. 7. 1482, 11. května. Rukop. č. 94 7 f. 38. Stepha- nus Votava textor fassus est, se teneri Anne JeZi&kové et Georgio, filio eius, XX s. gr. pr., quas proscribit in ba- bitaculo, quod vendiderat a sua domo Martino Rzemen- koni —. Act. sabbato post Stanislai. 8. 1499, 21. ledra. Rukop. 6. 2107 f. 159. Bartha, textor tele, et Katherina emerunt medielatem domus, que XXX. V Liliové ulici. — C. p. 261. medietas sila est in acie retro domum lohannis Horsky pistoris et inter domos Iacobi Tuleha ct Gcorgii pellificis parte ex utraque a Stephano textore tele dicto Votava pro XXV s. gr. pr. istis sub condicionibus: Quod structura, que debet dividere domos, equalibus impensis construerc et reformarc debebunt, que directe dcbet procedere per curiam a domo Georgii pellificis usque ad aciem estuarii prenominati Stephani. Et idem Stephanus aquam libere debet aggredi, que ducillatur de statua lignea, laborando sibi hostium in eadem struclura. Act. die Agnets. 9. 1504, 25. září. Tamtéž č. 2107 f. 255. Jakož jest Bárta tkadlec před některým časem koupil duom od Štěpána Votavy, bratra svého, za XXV k. gr. pr. — pří- povédníci pak a kteří zápisy na témz domu méli, chtiecc tu dluhuov svých postihnútí, jimž se byl neb. Stěpán zdlužil, nadepsanému Bártoví překážku sú učinili, již jmo- novaný pak Bárta s těmi se všemi o ty dluhy, pokadž ta suma XXV k. gr. posta&(, smlívu jest ucinil —. Act. fer. TUI. ante Wenceslai. 10. 1611. — toris tele. 11. 1517, 31. března. Rukop. č. 8 f. 25. (Bartoše Volavy kšaft.) Bartoš Votava fecit lestamentum fer. ITIL anlc Ambrosii. Oznámil, Ze duom svuoj — otkazuje Pav- lovi, zeli svému, s Lidmilou, manżelki jeho a dceri mú —. Oznámil, že sú mu dlužní — za mlýn v Bynicích XXIII k. m. ` 12. 1621, 4. února. Rukop. è. 1129 J. 344. (Pavel, syn Votavuov, vinil Vaclava, syna Fukova, z mordu.) V té při mezi Pavlem, Votavovým synem, a Václavem, synem Fukovym, kdeż jest ho vinil z mordu, Że jest ho v městě Rukop. ¢. 2108 J. 71. Barthe, tex- zamordoval, an k tomu příčiny žádné nedal —. Act. fer. ll. post Blasii. 13. 1634, 24. listopadu. Rukop ¢. 2111 f 89. Va- vel Votava vzdal duom svuoj Anně, manželce své. Act. fer. IIJ. ante Andrce. 14. 1538, 28. i(jna. Rukop. ¢, 2154 /. 2. Pavel Votava přiznal se, že jest dopustil Simonovi bakaláři od Hájkuov, aby sobě vokno druhé z dolejší světnice své prolomil k němu na jeho dvuor a že jest za to přijal ot něho V k. Jestliže by on Pavel chtěl, aneb dědicové jeho a budoucí, co tu u toho vokna staveti, że nemá a nemají blíže pěti loket ot toho vokna žádného stavení poslaviti. Act. fer. JIII. ante Simonis et Jude. 15. 1548, 10. února. Rukop. č. 100 /. 159. Jakož jest statóck a duom zuostal prichodity vedle B. po neb. Pavlovi Votavovi a sirotci dva, Vaviincc a Katefina, a Anna, macecha jich, i oznámili, Ze jsá se o tajż duom smluvili — a to tak, Ze dotéená Anna duom ten jest ujala — a dále Vavřincovi a Kateřině za díly jich má dáti jim společně XXVI k. gr. č. — Act. Dorotlieam. 16. 1568, 1. srpna. Rukop. &. 990 f. 132. Jakoż jest Jan Prase švec s Kateřinou, manželkou svou a dcerou někdy Pavla Votavy, obeslav ku právu J. Mti Cé p. rych- táře Benjamina z Vlkanova vznešení před p. purkmistra a pány učinil a promluviti poručil, Ze se jim překážka děje v tom statku a domu pozůstalém po Anně Votavové, někdy manželce Pavla Votavy, k kterémuž oni spravedlnost lepší, nežli kdo jiný nápadem mají, nebo ona Kateřina byla jest dcera někdy Pavla Votavy, což prokázati chtějí, jakž jím to od práva jest nalezeno. Davše průvody své o témž příbuzenství cisti žádali v tom za spravedlivé opa- tření, aby jím (еп Чёт i statek po Anné Votavové po- zůstalý podle takového průvodu jejich byl pfivlastnen. sabbato post 

Strana 883
XXX. V Liliové ulici. — C. p. 961. Proti tomu od rychtáře Benjamina z Vlkanova pro- mluveno: Slyšel jest tento průvod Jana Prasete a Kate- řiny, manželky jeho, o příbuzenství jejich s Paviem Vo- tavou; že by býti mělo, tomu on na odpor není, a Ka- teřina aby dcera nebožtíka Pavla Volavy nebyla, též tomu se neodpírá; ale ten statek a dům po Anně pozůstalý aby jeho nebožtíka Pavla byl, tomu se místa nedává, než její Annin jest byl, nebo ona sobě jej od Kateřiny a Vavřince, sirotkův po Pavlovi pozůstalých, za svobodný koupila a jim jej zaplatila, jakž oni jí Anny, sv€ macechy, se odkvitovali. Ukázav a čísti dav na to zápis i s kvitancemi z kněh města a práva tohoto promluviti poručil, že z toho zápisu a těch kvitancí to se nachází, že len statek a dům jí Auny Votavové byl jest svobodný i zaplacený, a ona, jsouc jí Kateřině macechou, tak v žádném příbuzenství s ní ne- bíla, ježto tolíko ti, kdož by příbuzní přátelé s městem trpící byli, podle obdarování tomuto městu daného nápad míti mají, jakž týž majestát na příbuzné přátely se vztahuje, protož když ona Kateřina žádného s ní Annou příbuzenství neukazuje a ten slatek i dům její Annin jest byl svobodný i zaplacený, žádá podle obdarování a majestátu do toho stalku a domu za uvedenf. Zase Jan P. proti tomu dal čísti zápis společného vzdání někdy Pavla Votavy s nebožkou Annou, kdež sobě obapolně statek, kterýž mají neb míti budou, jsou zapsali, a ona Anna jest s dětmi společnice učiněna, protož jsouc Kateřině macecha byla jest jí příbuzná přítelkyně, ježto odoumrtí na jakéZkoli přátely i najdálší s městem trpící se vztahují, žádajíce též toho užiti. A s tím strany poru- cily se k spravcdlivému opatření i uvážení. Tu p. purkmistr a rada vypovídají: Poněvadž v ma- jestátu a privilegium císařském městu tomuto daného to patrně vo odoumrtech jest položeno a dostaveno, jestli by kderý obyvatel pražský bez poručenství umřel a v mě- stech našich Pražských přítele krevního neb příbuzného neměl, tehdy taková odoumrt ne na jiného, nežli na nás, dědice a budúcí krále České, připadnouti má, a ona Ka- teiina jest to podle práva svědomím pokázala, že jest vlastní dcera nebožtíka Pavla Votavy, manžela Anny Vo- tavové, a tak ona Anna jí Kateřině macecha a příbuzná přítelkyně jest byla, protož podie takového privilegium dává se jí Kateřině, Jana Prasete manželce, za právo tak, že ten statek a dům po Anně Votavové pozůstalý jí Ka- teřině, jakožto příbuzné přítelkyni s městem trpící, se od práva připovídá a přisuzuje. Act. f. V. die Acgidii 1658. 17. 16569. — Rukop. é. 1028 f. 27. My Ferdinand oc, v té pri meri Janem Prasetem ševcem a Kateřinou m.j. ! z jedné a rychtářem nasim Benjamínem z Vlkanova z strany druhé, co se statku a domu po někdy Anně Votavové po- zuostalého dotýče, pováživše, takto ten ortel napravují: PonévadZ se jest vyhledalo, 2e Anua, po nékdy Pavlovi Votavovi pozucstalá vdova, majíc statek svuoj svobodny bez kšaftu jest umřela a dotčený Jan Prase švec s Kate- řinou m. svou aby nebožce Anně Votavové Kateřina m. j. jaká příbuzná byla, toho jsou nepokázali, z těch příčin takový po Anně Votavové jakožto neporučený pozuostalý statek rychtáři našemu přisuzují. 18. 1561, 9. července. Rukop. č. 1235 f. 1. (Vit Herkuleš.) Přečtení zápisové dva latin&ti na duom Vota- vovský učinění, jeden kdež Štěpán tkadlec koupil od Víta Kbelského duom celý, a druhý, že Bárta tkadlec od téhož Štěpána puol domu jeho koupil. A po přečtení jemu Ví- tovi oznámeno, že v tom jednom aní druhém zápisu toho se ncnachózi, aby mélo to místo obecní, jakž se na to on Vít potahuje, zahražováno býti, aby tudy svobodný pruochod mimo duom jeho, kterýž má od kováře Sudlice, | | | XXX. V Liliové ulici. — C. p. 961. 883 též někdy Pavla Votavy drží, býti neměl, jakż od staro- dávna od let padesáti i šedesáti, což se pamatuje, vždycky býval svobodný. A on Vít také jest se uvolil předešle, że ho hâjiti nechce. Pročež páni jej Víta napomínají, aby ten pruochod za Betlemem u domu Votavovského pro- pustil svobodný. — Vít žádá, aby při užívání toho domu od J. Mti arciknížecí sobě daného a propůjčeného zno- slaven byl. — Act. postridie Kyliani. 19. 1661, 24. Jistopadu. Kopidf v archivu místodrz. č. 69 f. 190 a rukop. Ć. 2117 f. 440. Ferdinand sc Sta- roměstským. Poctiví věrní naši milí. Jakož jest syn náš nejmilejší arcikníže Ferdinand, jeho láska, na místě našem domček Votavovský ležící za Betlemem, kterýž jest na nás po někdy Annč Volavové odoumrtím připadl, slovut- nému Vftovi Herkulisovi z Morchndorfu, ingrossistovi na- šemu při komoře Ceské, věrnému milému, dáti a rychtáři našemu St. M. Pr. Florianovi Strnadovi z Tryskovic knie- hami městskými téhož všeho statku jest postoupiti poručil, i jsouce my nyní od téhož Víta Herkuliše poníženě pro- Seni, aby takové dání od nás jemu dokonaleji, tak aby on téhož domečku a gruntuov k němu přináležejících svobodně podle předešlejch starejch v kniehách městskejch zépisuov — užívati, jimi vládnouti — mohl, potvrzeno bylo. I znajíce my prosbu jeho slušnú býti, "protož vám poroućeli róćfine, abyšte svrchupsaného Víta Herkuliše, jeho dédice a budouci pri tom milostivém od syna naScho, jeho lásky, na místě našem toho domečku dání — v po- kojném držení a užívání zanechali. — Dán v pondělí po sv. Klimentu. 20. 1582, 12. března. Rukop. č. 2112 f. 119. Eliáš Behem z Bawenberku šmukýř koupil Janovi, synu svému, duom Votavovsky feCeny ;a Betlemem mezi domy Jana Lemle a Hájkovic od Hestery Hájkovy, po Vítovi Ier- kulišovi z Morchendorfu vdovy, Jana Herkuliše, syna, též Lidmily Smertošový, dcery její, léta dospělá majících i na místě jiných dětí jmenované Hestery let nedošlých, za 250 k. gr. č. Act. die Gregorii papac. 21. 1588, 20. června. Tamléz f. 307. Uroz. pán Jiřík st. Vratislav z Mitrovic, panství Chlumeckého hejt- man, k. duom Votavovský za kaplou B. mezi domy Háj- kovic a nékdy Jana Lemle, od p. Eliáše Behma z Bawen- berku za 275 k gr. €. Act. fer. Il. post Viti. 22. 1599, v6. ledna. Rukop. č. 2113 f. 123. Adam nejsí. Geronys z Libušína a Salomena z Závořic m. j. k. d. Votavovsky od p. Jifika st. Vratislava z Mitrovic na Humburefch a Jeficich za 380 k. gr. č. 23. 1599, 30. června. Missiva archivu mislodrz. č. 106 f. 96. (Lucie Adamová vdova.) Jakou stížnost na J. M. Cou Lucie, pozüstalá vdova po nékdy Adamovi, manzelu svém, s strany osoby Adama nejstarsiho Giro- nysa, kterýž by ji v nějaký zápis uvésti a smlouvu mezi ní a jím o dům její učiněnou porušiti, jí nemalé příkoří a outisky činiti jměl, vznáší a v tom za opatření prosí, tomu poctiví purkmistr a konšelé St. M. Pražského z pří- ležící suplikací šířeji vyrozumějí, i pokudž by tak bylo, jakž zpravuje, a strany že na průvody od vás podány sou, nechtíc J. M. C, aby se vdovám v čem mimo spravedlivé ublížovati jinělo, ráčí dotčeným Pražanům poroučeti, aby to při dotčeném témž Adamovi Gironysovi opatřili, aby do rozeznání té pře mezi stranami téhož domu prázden byl a jí v živnosti a v hospodářství překážky a příkoří ncéinil. Na loni etc, Decretum etc. Pragae 90. Juni 1599. 24. 1605. -— Rukop. c. 1065 f. !41. (Svědomí ku potfcbé p. Adama nejst. Geronysa z Libu&ína proti Mar- tinovi Prevrätilovi.) Martin Caba svědčil: Toho povédom jsem, kterak přede dvěmu lety Dorota Roubíčková, měštka 111* 

Strana 884
884 XXX. V Liliové ulici. — C. p. 951. mésta Slaného, matka Marlina Prcvrátila, do domu pána mého p. Adama s některejmi pány a přátely svými z léhož města Slaného jest přišla a téhož syna svého k handli, kterýž pán můj vede, zamluviti chtěla. Prve nežli jest pak projednán byl, ptala se, na kolik by let pán jeho přijíti mínil. Podáno jí od pána šest lel a oznámeno jí bylo, že jsem já sedm let sloužil; a to na takový způsob, aby ona jeho do polovice těch šesti let šaty opatrovala, druhý tři leta že pán jeho opatrovati a šaty dávati chce. Ale ona že jest to u pána na přímluvu pánův a přátel zjednala, zvláště poněvadž když v školách byl, na něj mnoho vy- naložila, že by sobč málo u pána vysloužil, kdyby mu matka do polovici těch let šaty jednati měla, že jest na pét let přijat a šaty, jak na čeledína a učedlníka náleží, každého roku že mu pán dáti připověděl. A že jest matky jeho žádal, aby mu peněz neposílala;, Ze má co jísti a v čem choditi. Ale malka že mu peníze, když nač potře- boval a o né psal, za častý posílala, To mi vše on Martin Převrátil pravil, když do krámu dolů toho času ze svěl- nice sešel, neb sem já při tom jednání nebyl. Druhé, v pravdě toho povědom sem, že ty šaty i jiné věci, které v truhlách jeho nalezeny a spečetěny jsou, jest lo všeckno za své peníze, a ne za panské peníze, kupoval, (kromě těch jedněch šatů, kteréž mu pán v těch dvou letech, též košile, vobojky, šátky i jiné věci k tomu náležité, a v zimě vlčí rukavice zjednal), a mým vědomím pánu ani paní z handle jejich nebral, dobře a poctivě, jak na věrného čeledína náleží, se jest choval. Matka jeho že mu peníze po ženě Vavřince Holomečka z Slanýho posílala, to mluvil. I také sem sám za častý, že mu je při přítomnosti mé dávala, viděl. Jakož pak i při Václavě 1. 1604., když jsme v boudě prodávali za kotci, jest mu paní malka jeho 10 k. m. dala, za kteréžto peníze on sobě od paní Marušky Bor- kové na plášť při přítomnosti mý anglickýho sukna konpil a je jí zaplativše ihned tehdáž jej sobě potomně i dělati dal. Z počátku pak, když se ku pánu dostal, zamluvil sobě 11/; lokte anglického sukna levandulové barvy po 8 k. m., za kteréž učiní 43/s k. m., s tím dalším dolo- žením, abych ho jinému neprodával; když mu paní matka peníze odešle, že je zaplatí. Jakož jest tak učinil a z něho sobě galyoty udělati dal. Též rapíry, jiné věci sobě ku- poval, krom ručnice jedné anebo dvou, kuše, kteréž jsou jemu při těch truhlách z Slaného odeslány byly. Též i to za častý jsem viděl, že jest v komoře, když jsme spat chodili, před námi všemi na dudcích a jiné minci sázíval a že mu je paní matka odsílá, oznamoval. Třetí, i toho povčdom sem, že jest sobě tolary a český groše starý za všelijakou ininci ode mne, časem i od Melichara Šramle i od jiných lidí měnil, takže se pánu na jeho statku žádná škoda skrze to mčnční nestala. Já když jsem mu pak domlouval, proč se s penězi mění, pravil, že sobě široký chová. A když Holomečková v Praze bejvala, slyšel jsem, že jí, aby mu peníze od paní matky přinesla, za časty žádal. A co jest sobě kdy mým vědomím od panských peněz vypůjčil, zase, když mu peníze odeslány byly, mně anebo druhýmu sluzebníku Melicharovi Sramlovi oplatil a v tom věrně se choval, takže nic zlého va něj nevím. Ciwrté, i tolio povědom jsem, že jest mi Martin l'fevrátl v Bílou sobotu jminulou pověděl, když ho pán ten den ku p. Janovi Kollinovi poslal, on prve než se zase domů navrátil, pán pro zámečníka poslal, kteréhož jsem též sám opatřil, jsa synem pánovejm na Malou Stranu pro střevíce pánový, paniný i synový poslán, že nahoru po schodích z dolejšího mazhauzu šel. Já nevéda, co bude odmykati, slova jsem mu neřekl. Ale když jsem z Malé Strany zase domů přišel, takový tartas y domě byl před těmi slav- XXX. V Liliové ulici. — C. p. 951. nejmi hody, že já nevéda, co se to děje, až jsem před pána přišel, i kterýž se mne dotazoval, proč jsem témuž Martinovi tolary bez vůle jeho měnil. Oznámil jsem, že to nic pánu na škodu nebylo a není, poněvadž jinou minci za ně dával. Oznámil mi Martin, že pán jemu prvé nežli se domů od p. Jana Kollina vrátil, truhlu: jeho, v kteréž své peníze měl, lémuž zámečníku odmeknouti dal. V kteréžto truhle spatřivše zámček svůj malej, kterýmž přítruhlí, kde peníze své měl, zavřené bylo, že inu Anna Bukonická, která mnoho let u pána slouží, jeho půjčila, pánu že ho nevzal. Ale když sobě takovej koupí, že len pádu zase navrátiti připovídal. Jdouce pak my oba dvu ten den do komory naší mně touž truhlicíi svou odcinkna u víka zapaditou skobu, Ze vytazena a zasc lan) vraZena byla, ukazoval. Což spatřivše já to dáleji oznamoval, že pán za ním do komory přišel, jemu, aby mu svou truhlici otevřel, poručil. On že tak učinil a když ji olevřel, ptal se, kde jest ten zámček, kterýmž přítruhlí zamčené bylo, vzal. On, Ze mu lio Annu půjčila, oznámil. Potomně když se na jeho peníze plal, pověděl, že je pánu ukázal. Kte- réžlo peníze a tak velkou sumu pán vida oznámil, Ze jest bohatší nežli pán. Dal pánu zase prej za odpověd, kdyby utrácel, že by jich tak neměl. Kteréž pán přečetše našlo se v krabici 24 tolary široký a v bejkovém měšci do 8 k. starejch českejch grošů a šestáků. Pánu pravil, že jeho vlastní jsou. Tolikéž i toho povědom jsem, že za jeden tolar z těch 24 ještě byl drobnejch nedal. Zase jej potom při přítomnosti mý a Melichara Sramle navrátil, ktercjž do truhlíku dán byl a paní oznámeno, že jest to ten tolur. za kterejž on drobnejch ještě nedal, a ona jej přijala. Mimo pak ten tolar nic více pánu dlužen nebyl. Páté, i toho povědom jsem a od něho to slyšel: Když asi rok u pána byl, pravil mi, nebude-li lepší řád u pána a nedají-li mu šatu, že s těžkostí vyslouží. Když jsem jej pak napomínal, aby tak zpurnej nebyl, také čekati, snášeti uměl, jestli že nevyslouží svejch let, na kteréž: pánu projednán byl, že pozná poplatila (2), odpověděl, jak mi se příčina dá, po- jedu do Uber. Sesté i toho povědom jsem, že jest na rukou svejch časem dva a učkdy tří prsteny míval, kteréž z Slaného přinesl. Třetí pak sekryt stiíbrnej nebožtíka otce svého mi ukazoval. Ctvrtej prstýnek od Lídy Zidovky sobě za dukát tureckej koupil. Sedmé i toho povčdom jsem, že jest sobě za časté pro pálené posílal, koláče, hořké pivo i víno sobě kupoval, zvlaště když víno nu čepě bylo doma, po půlce a někdy po žejdlíku. S ním jsem nemnoho jak na víně tak i na pivé bejval. Kde jc se mnou a s jinými někdy pil, co na každého přišlo, jsmc platili, a to přes čtyrykráte nebylo. On také nečasto bez vůle pána kde chodil a kdy jsem já doma byl s jinejmi, nic pánu, jdouce zvláště za jeho potřebami, neobmeškal. Jednou pak v postě pominulým v neděli jdouce na Koňský trli, v samej večer, chtějíc zvédéli, jestli kdo z Slaného v Proze, když domů přišel, co se mu přihodilo, jdoue domů, jest mi oznámil. Totiž to, že jej potkalo šest osvb po mlynársku pfipravenejch a majíc jeden každej sekeru a při ní topořiště asi na půltřetího lokte zdíli, z nichž jeden jeho v hřbet a druhej v hlavu uhodil, povídal. Jakož pak od toho uhození na hlavě: drobet byl v čelo raněn, a třetí mu tulich vytáhl. Pistolet pak majíc on pii sobě ním jest se jim bránil, až mu preč z rukou vypadl. Kterejž oni vzavše s ním k sv. Jindžichu do té ulice že jscu utekli. A tak on s pošvami hodinu na noc toliko domů přišel. A víceji přes 1?/; hodiny tomu, jak byl z domu odešel, nebylo. Tolikéž i toho povědom jsem, když pán jednoho dne se paní z rathouzu domů přišel a Martin Pfevrátil, jsa jiZ toho vézcní prázen, v kterymz 

Strana 885
XXX. V Liliové ulici. — C. p. 961. dvě neděle plný zůstával, do domu pána mého přišel a svý bílý peří v komoře, kde líháme, vzal a sním chodil, tu se pán i paní ptali, kdo jest mu to peří vydal. Ozná- mil jsem, že jest sám pro ně do komory chodil. Pověděl pán: Proč on do domu mého choditi má, neb jemu, aby domu mého prázen byl, jsem zapověděl. A když podruhý tudy šel, pravil jsem mu, proč chodí do domu pána mého, poněvadž mu zapovědín jest, aby ho prázen byl. On pravil, že jest o tom prve nevěděl, aby mu dům byl za- povědín; a kdyby o tom byl věděl, že by do domu pána mého, jak se z vězení dostal, ani byl nevkročil. A od té chvíle nikda do domu více nechodil. Naposledy i toho v pravdě též povědom jsem : Když jest Martin Převrátil v Sla- nym byl, jdouc mimo dům Bohuslav Záhořanský a Pangrác Švertner, služebníci p. Mikuláše Rydle, u krámu se se mnou zastavili, toho doslejchali, że jest panf mezi jinou řečí svou Martinovi šelem zlodejskejch nadávala a že nechce, abychom ho do domu jejího vábili. Václav Turek: Předně tolio jsem povědom, že jsem Martinovi za častý pro pálený, pro pivo rakovnický, pro vino chodival. Druhé, že jest sobě koláče, pomeranči i vo- řechy kupoval; třetí, když v Velký pátek pán můj šel se dívati na Kapucíny, tehdy Martin s pánem šel i s jínými slu- zebufky a v tom zapomněl klíčů v truhlici své. A já sem ji odevřel, co v ní má, pohleděl. I našel sem krabičku plnou tolarů, item bejkovec širokých českých grošů, item běžné minci v plátěným pytlíčku. I ten v tejž truhlici jsem panský zámček uhlídal, na ktercj se pán müj za častý plával. Potom pak na druhej den ráno oznámil sem to pánu svému a řekl jsem: Pane, Marlin vám musí pe- nfze krásti. A on má mnoho peněz a čistě utrácí. Cvrté povédom jsem, Ze jest sobé dal délati tupltykytovou pintu. Toho v pravdě povědom jsem a několikráte to shlídl, když jest co prodal, maje penize do stolecku vsypati, jich na celpretě nechal a papírem je prikryl. 25. 1609, 27. srpoa. Rukop. ¢. 2232 f. 420. Adam nejst. Geronys z Libuäfna pfiznal se, Ze jest dlużen zu sukna englická 1800 k. m. Anně, po někdy Tomášovi Jaksonovi vdov$, a Milonovi, synu jejímu. Kticrízto sumu zapisuje na domu svém za Bellemem. 26. 1610, 18. cervna. Rukop. &. 2114 / 7. Jan Vi- lim Kostomlatsky z Viesovic na Libcovsi a Nehasicfch k. dim za kaplou Betlemskou vedle domu paní Kateřiny Wald3tejnskÿ od Milona Jaksona a Anny, matky jeho, za 700 k. gr. č. jakž jest jej sám vedle postoupení Adama nejst. Geronysa a jistého vyměřcní p. purkmistra a pá- niv jmél. 27. 1616, 11. prosince. Tamléz f. 192. Jan Jezbera z Kolivé Hory a Bohunka z Sobi&ku m. j. k. d. od uroz. p. Jana Vilfma Kostomlatskÿlo z Vtesovic za 500 k. gr. č. * 1624, 22. června. Rukop. ¢. 477 f. 114. Pan Jan Jezbera vykázal ze světnice svý z okna v světnici p. Mě- síčka v domě jeho velikej sklad suchejch ryb a tu pravil, že velikej smrad snášeti musí. Jako pak jest vedl do skle- pu p. úředníky, kde líhá, takže jsou páni úředníci osobně smrd cítili, a toho dotekl, kdo by ten byl, který v nich handluje, Ze ho nezná; než že má tu zprávu, že by mě- šťanem bejti neměl, a Ze jest sc nikdo na svýho souseda toho nenadál, aby měl jemu takovou nepříležitost učiniti. A poněvadž to jest právy království tohoto obinezeno, aby soused sousedu žádným smradem ancb litím nepříle- Zitost netinil, Ze on chce tu věc, tu kdež náleží, vznésti. Toliko pánüv úředníkův žádá, aby, co jsou tak spatřili, pánům radním o té věci relací učinili. XXX. V Liliové ulici. — C.p. 260. — 885 Číslo pop. 250. (Dům Roudnický, u stolice zlaté.) 1. 1456, 29. ledna. Rukop. č. 2105 f. 50. lohan- nes de Radiicz, marssalcus dominorun c. d. Rudnicensem in acie penes posterius hostium Iohannis Pytlík immediate erga Anna, relictam Wenceslai Sslahun vectoris, pro, XXXVII s. Act. fer. V. post Crisostomi. 2. 1456. — Tauléz f. 56. Olim monachorum dc Rudnicz, nunc vero Johannis, marsalci dominorum. 9. 1468, 5. srpna. Tamléz f. 89. Clima vector et Nieta e. d. cum testudine, que cst in curia prope fontem, erga lohannem, marsalcum dominorum, pro XLIIII s. gr. pr. hiis condicionibus notanter expressis: Quod quousque structura illu, alias lhráze, que per ipsos Iolaunem et Cli- mam extat per consignos, alias kolíky, demensurata et con- signata, dividens domum ipsius Clime a habitaculo poste- riori, quod prefatus Iohannes marsalcus pro sc et hercdibus suis reservavit, non fuerit extructa, exinde prefati Iolian- nes et Clima accessum liberum et transilum ad se veniendi, equitandi, exeundi et reccdendi habere debent inimpedite. In casum vero, si prefatus lohannes ab ipso Clima aut c converso pro huiusmodi structura fuerit monitus, extunc simultanee impensis equalibus — eandem structuram tene- buntur extruere. In quaquidem structura debet construi hostium, per quód ipse Iohannes et dicti habitaculi pos- sessores habeant liberum accessum ad fontem, tantummodo pro aqua haurienda —. Act. die Oswaldi. 4. 1463, 10. listopadu. Tamléž f. 177. Clemens vec- lor et Nieta e. habitaculum cum orto, quod prius ad do- mum prefati Clime spectare dinosccbatur, erga Iohannem de Radicz, marssalcum dominorum, pro XXVIII s. gr. pr. Act. die Trsnsiat. s. Ludmile. b. 1498, 28. února. Rukop. č. 2107 /. 151. Jacobus Tříkrál [Tuleha] et Ofka e. d. inter domos Stepliani dicti Votava et Georgii braseatoris a Niela, vidua olim Clime vectoris, pro XI, s. gr. pr. Act. fer. V. in vig. Mathei ev. 6. 1517, — Rukop. c. 2103 f. 243. Viktorin Tu- leha má duom ležící mezi domy Stěpána Volavy a Jiříka sladovnfka obostranné, kterajto duom pripadl jest na né na Viktorina a na Jana, bratra jeho, plným právem dě- dičně po neb. Jakubovi Třikrálovi, otci jich. 7. 1520, 17. řijna. Rukop. č. 2142 /. B 18. (Kšaft Viktorina [Tulehy.] My purgmistr a rada St. M. Pr. zná- mo činíme —- že vysvědčen byl — I. XX (en ilery po sv. Jiljf — kSaft Viktorina [Tuleby] z Lużenic — takovyto: Nejprvé jestli Ze by Regina m. j. s tiem détátkem, kteréz v svém životě nosí a jeho přebyla, že tomu chci, aby podle smluv svatebních zachována byla. A k tomu z mi- losti své jí přidává ještě L k. gr. m. — Stalo se v stře- du po sv. Havle. 8. 1588, 28. ánora. Rukop. ć. 2111 f. 230. Kateřina Kulíšková k. d. ležící mezi domy Mikuláše sladovnfka a Votavou obostranně, za LV k. gr. č. od Jaroše, písaře v kanceláří dolejší. Act. in vig. Mathé ap. (Peníze grun- lovní přijímá Zofie, dcera Viktorinova, s matkou svou.) 9. 1541, 6. iijna. Tamież f. 319. Katerina Kuliskovâ postoupila d. Matoušovi apatekáři od p. Šimona z Tiš- nova (s výhradou svobodného bytu do smrti.) Act. fer. V. post Franc. 10. 1548, 6. března. Rukop. č. 2/42 f. Y 9. (Kšaft Malouše apatekáre) My purgmistr a rada St. M. Pr. zná- mo činíme — kterak Malúš apatekář, někdy soused náš, učinil jest kšaft — v neděli den Božího narození I. XLVJII — takže duom svuoj jeden podle domuov někdy Mikuláše Kunáče z jedné a Votavové vdovy z strany druhé ležící 

Strana 886
886 XXX V Liliové ulici. — C. p. 260. v faře sv. Jilské a k tomu vinici za Radlicí strych míry držící, item duom druhý na Nov. M. Pr. u Svinské brány ležící a podle toho i jiný statek — odknzuje Anně, man- želce své —. Jenž jest dán 1. XLVIII v poudělí po Pře- nescnf sv. Vaclava. 11. 1656, 10. bfczna. Tamlež f. CC 3. (Kšalt Ka- teřiny Kulíškové.) My purgmistr a rada Star. M. Pr zná- mo činíme — kterak Kateřina Kuliskovic, Jana Beránka tesaře: manželka, někdy souseda naše, učínila kSaft — v úterý den sv. Barbory I. 1554 - - takze — duom svuoj, v němž bydlí — dává Janovi Beránkovi, manželu svému, Adamovi a Mikulášovi. dětem jejich —. Jakož jiná spra- vedlivost po otci svém v Sedlčanech, jinenovité L, k. m., Ze tu poroučí — manželu svému. — Stalo se — ve čtvr- tek po Přencesení sv. Václava. 12. 1562, 29. kvtna. Rukop. ć. 2118 f. 26. Hanuš Lem! [Beránek] vzdal duom Mandaleně, manželce své. Act. fer. VI. post Urbanum. 18. 1591, 12. prosince. Rukop. ć. 1139 f. 12. Jan Menc a Mandalena m. j. osvobozeni od Żaloby, że by nařkli Martu Eybertovou z krádcze. 14. 1611, 81. srpna Nukop. ¢. 2205 f. 324. (Kšalt Mandaleny Menclové.) My purkmistr a rada Star. M. Pr. známo činíme — Zc k&Éaft — od Mandaleny Menclové, mčštky naší starožitné — pred námi oteviín -— v pondélf po sv. Janu Kř. (22. června.) I. 1611 — zavírá slovo od slova takto: Ve jméno —. Já Mandalena Menelová — jsúci v rychlosti v truchlé nemoci mimo nadálost posta- vena — vüli mou poslední oznamuji takovou: - - Statek müj vEelijaky — totižto dům můj, v němž bydlím — dá- vám — Janovi Menclovi, manzeln inému nejmilejšímu, neb jest mi takového statku pracovitě od mnoha násob- ných let, tak až sme se již oba dva zstarali a do šedin přišli, dobejvati všelijak nápomocen byl a pomáhal i vše- likterak až do tohoto mého posledního času mne opatroval a opatrovati vždycky usiloval, a skutečností toho všeho, jakožto manžel věrný a otec by vlastní byl, po ta všeckna leta dokazovat. — Stalo se v stfedu po nedóli Prôvodni 1611. — Stalo se v radě 21. dne měsíce srpna 1611. 15. 1612, 8. února. Rukop. č. 1174 f. 3953. (Vo- pis statku Anny Gebhartové.) V pátek po Očištování P. M. stalo se poznamenání statečku po neb. Anně Gebhar- tové pozůstalého v domě Jana Mencle: Alžběta, sirotek s neb. Eliášem Widmanem splozeny. V svétnici: almárka żlutń a v ni kalamsii, palronta8l s toulcem, flasnleder téà s tou'cem, pár nožů s vidličkami a pouzdro nožů, 8 štučky tkanic na premování holster, 4 kroužky zlatý, stříbrný naušníček, dva prsteny stříbrný pozlacený, zub vlčí a 2 srdíčka do stříbra fasovaná, kousek jednorožcovýho rohu též do stříbru fasovaný. Nad almaron bible némcckd in folio, katechismus německý in 49, 15 knížek něm. in 160 ct 80, 6 mís cínových na polici, 4 konvice, flaška a 3 džbány cínoví, mfska skicnnd, flaška, koficek. Postel pod nebesy se šeřkovaným firhaňkem, 2 peřiny, polštář. Stoly 3, 4 podušky dětěcí, muškety 2 a ručnice krátká. Umý- vadlo cínový, moždíř s paličkou, 92 pilky, sckera, šrajb- štokl, nůž, 2 starý stolčky. V komoře: Postel zelená pod nebesy, 2 peřiny, polštář a prostěradlo. TF klo- bouky ženský v krabici, jedna popeličí čepice ženská, tři páry podvazkú mužských, stolička kožená do kostela, 9 kusů příze a pulpit malý, 67 loket režného plátna tlu- stýho. Pod postelí malá trublička a v ní 6 košilí ženských, 8 párů rukavic, 8 cejšek dětěcích, dvě košilky a dvě pásmiéky détécf, 9 plýnek starých, 4 povíjačky, 8 čepce ženský, 2 svazky nití režných, 4 lokte plátna režnýho XXX. V Liliové ulici. — C. p. 950. Pulpit prostej a v něm 3 cejsky a koBílka détécí. Za dveřmi v komoře bílá truhla a v ní dva kolárky starý barchanový, poslanka stará, dvě cejchy starý tlustý, 64 lokte režnýho a 12 loket tenčejšího plátna. Malá truhlička na nohách a v ní dvě pouzdra talířuov cínovejch, 4 ubrusy, 8 ručníky, 12 cejch a prostěradel, dva kousky cvilinku, 6 rouch ženských, 2 paluchy, čepice zimní a 16 loket tenkýho plátna. Truhla v koutě a v ní plášt mužskej soukernej černej, šorcpele tykytový, černá šamlatová sukně bez vody, sukně soukenná višňový barvy, živůtek damaškový a druly tykylovy, sukné Samlatová tèlnÿ barvy, 2 mantlíky podšitý, jeden šamlatový a druhý imuclejrovy, z (értuchy černý. Prostá bílá truhla a v ní pulnicka muchýrová pod- šitá, živůtek kožený, kolár zvířecí, 8 ubrusy, ručník, 5 košilí mužských. Kolíbka děťčcí a na ní tři podušky. Po- lice a almara, kotlík plechový a jeden mčdčnej rybní. Pás stříbrný váží 87 lotů. Pod krovem našla se postel žlutá pod nebesy, 2 peřiny a polštář, kožený polštář, 40 forem dřevčných na holstra, 18 pintfell a 8 truhel nepovletenÿch. V ku- chyni ro&t Zeleznej, 2 roZny, lZíce plechová, imíska cínová, klíště železný, 3 pokličky plechový, některý necičky a talíře: dřevěný, 6 pouzder na ubršlaky, 12 tlumoků ho- tových, 12 maly pili (2), 12 patrontasky nedodélanÿch, bez patronů. Jedny klíště železný k stříhání plechu. Jtem v domě Jiříka Fišera v krámě: 70 holstrů na pistoly na díle hotovejch a na díle nedodélanejch, 26 truhel povlecenejch menších a prostředních, 15 velký pili ©), 20 tanistr, 69 felcízen neb tlumoků menších a prostředních, 9 černých půlí, 7 futer neb pouzder na klobouky, 39 visáky menší ua větší, 6 fuler na vobojky, 7 koženejch polních neb vojenskejch stoliček a 7!/; koží vostarkovÿ (?) a některá instrumenta k werkcejku ná- ležející. 16. 1614, 3. listopadu. Rukop. č. 475 f. 243. (Pavel Weis z Petřína s Janem Menclem.) Od p. Wcisa za tou příčinou obeslati dal před úřad tento Jana Mepncle, sou- seda svého, jakož má starobylou služebnost vejpadem vody z domu svého pod zdí svou vlastní do tralivodu v zahradě Jana Mencle, kteréžto služebnosti předešle jemu byl hájil a díru tu, kudyž voda do zahrady jeho vpadá, zahražoval. A o lo přátelsky potom se namluvili, až po- tom opět zase znovu téhož vejpadu vody mu hájití chce. Ale že starobylá služebnost z domu jeho do zahrady Jana Mencle jest, to pii vejchozi ukázati clicc. Od J. Mencle: Porozumél obesldni tomuto, ale nevi v pravdě, jak táž služebonost do zahrady jeho z domu p. Pavla uvedena jest, však povoluje k vejchozi, aby se spatřilo, zdaliž jaká řádná služebnost jest, cili nic. 17. 1616, 9. listopadu. Nukop. č. 476 f. 85. (Pa- vel Weis s Janem Menclem.) Za tou příčinou dal obeslati Jana Mencle, nezbedného Němce, kterýž nepamalujíc na zápisy a jisté smlouvy, kdež mu při vejchozi nalezeno to okno bylo mříží zamřežovati a jemu tok vody trpéti do domu svého, tolikéž i zeď společný vápnem obvrci a vy- dynchovali, tolikéž kdyby se (rativod zapénil, p. Pavel jej měl dáti vycíditi, k čemuž tehdáž přistoupil, to ujal. Však nyní přivedši sobě zedníka to okno zahraditi chtěl, zastírajíc se nějakými zápisy a že by tomu nerozuměl. Pročež žádá, aby k lomu, co jednou na místě postaveno, dosti učiniti příidržán byl, Od Mencle: Ze nic proti p. Pavlovi v příčině mříže sázení a žlabu není, než když p. Pavel žlab k krovu táhnouti dal, tehdy díru do domu jeho prolomil, a když ji zadělati dáti chtěl, tehdy mu toho bránil, vodu na něj lil a kamením házel Zasc od p. Pavla: 

Strana 887
XXX. V Liliové ulici. — C. p. 250. Co jest při vejchozi s ním se narovnal, užiti žádá. že jest Jan Němec svéhlavý, když co p. Pavel před scbe vzíti chce, tehdy mu toho brání. Ale aby tomu zpomo- žíno býti mohlo a on sobě to, což smluveno, totiž okno od něho zamřežovati, žlábek položili a vůkol vydlážditi, kudyž voda způsobem starodávným vypadá, i zeď společní spraviti, dáti měl, aby mu v tom překážky nečinil, žádal. Dictum oustní: Poněvadž Jan Mencl k tomu se přiznává, Ze by jistá námluva pro ujití dalších nějakých nevolf o položení žlábku nového, kterýmž by voda z domu p. Pa. vla Weisa vedle starobylé služebnosti do domu jeho Jana Mencle vypadala, zamřežování okna a vycvikování zdi společní, učiněna byla, ale když p. Weis co takového ve- dle té smlouvy opatřiti chtěl, vždycky jest mu toho bránil. Prolož z práva se nachází, že jest týž Jan Mencl takový | starodávný žlábek trpěti a tomu průchod dle uvolení svého dáti povinen, tak aby voda výpadní z domu p. Pavla do trativodu Jana Mencle po žlábcích, kteréž p. Pavel polo- žití a pod nimi nákladem svým poddlážditi dáti má, svůj volný odpad míti mohla. Ale co se zdi prolomené příči- nou tažení žlabu mezi krovy p. Pavla dotýče, to zase za- zdíti a zadělati dáti p. Pavlovým nákladem má. 18. 1616, 17. listopadu. Rukop. c. 2114 J. 192. Jan Gebhart tobolář a Dorota k. d. ležící mezi domy Jana Vilíma Kostomlatského z Vřesovic a Pavla Weisa od Jana Mencla za 850 k. gr. Ć. (R. 1621 splácí vdova Dorota.) 19. 1620. — Rukop. ¢. 2148 /. 132. V neděli po Božím Vstoupení mezi paní Dorotou, po někdy p. Pa- vlovi Weisovi z Petřína vdovou, a p. Janem Gebhartem tobolářem stala se jest přálelská smlouva: Jakož před pp. úředníky šestipanskými některé stížnosti s strany v nově začatého stavení, v čem by se jaké ublížení činiti chtělo, přednášeny jsou byly — takto jsou se dobrovolně smlu- vili, že paní Dorota Weisová s sirotky svými k tomu své povolení dává, což jest tak on p. Jan Gebhart k domu jich v nově na společní zdi ode dřeva vystavěl, tehdy toho aby týž p. Gebbhart užití mohl. Avšak vejšeji aby se to stavení nedělalo. A poněvadž tím stavením svobo- dné vyhl(dnutí z altánu jí paní Doroty Weisové do dvoru jeho p. Gebharta zastaveno i také pokoji vedle téhož al- tánu nemálo světla odňato jest, na tom jsou se strany snesli, aby on p. Gebhart altán ten na svůj náklad za- zdíti (však táž zeď společná aby sloula) a k vynahražení toho dvě okna, každé dvouch loket zvejší a 5/, lokte zšíří, na témž pokoji k vyhlídnutí do svého dvoru prolomiti, je tesati i postaviti dal. TémuZ pak vyhlídnutí ani on ani budoucí jeho žádné překážky na časy věčné činili nemá. Však pro zachování dobrého sousedství paní Dorota Wei- sová uvolila se dobrovolně k opravení týchž oken jeden dub hodný i jiného dříví, co by zapotřebí k těm voknům bylo, jemu p. Gebhartovi na pomoc darovati a on p. Geb- hart má od díla zaplatiti, rámy a skla, též mříži železnou do jednoho okna na svůj náklad udělati dáti. Druhou pak mříží železnou na týž způsob udělanou do druhého okna on p. soused též na svůj náklad spraviti povinen jest. Co se pak komínu, který vzhůru blíž střech Weisovic p. Gebhart hnáti chce, dotýče, k tomu též p. Dorota po- voluje na takový způsob, aby on p. Gebhart štítek v šin- delné střeše Weisovské až nad střechu vyhnati dáti a okno zase tak hrubé, jak nyní jest, udčlati dal na svůj náklad s tím při tom doložením, aby mohla paní Weisová neb držitelé budoucí téhož domu k též potřebě a střeše žlab z domu jeho p. Gebharla dáti táhnouti, v čemž se k tomu z dobrého přátelského sousedství p. Gebhart dobrovolně uvolil. Jakož pak p. Gebhart nemalé stavení nad sklepem XXX. V Liliové ulici. — Č. p. 249. 887 Ale | jí paní Dorotě náležejícím vyzdvihnouti i také prostranní vrata postaviti jest dal, nikda prve nebývalé, do domu jeho právě přes dotčený sklep Weisovic býti musí, zavázal sc jest, kdybykoliv do domu vjížděním aneb čehokoliv s vozu shazováním témuž sklepu nejaká škoda se stala, že z toho všeho práv býti a na svůj náklad zase náležitě spraviti povinen bude. Nicméně p. Gcblart trám dubový velký pies tyż sklep polożiti dati a na témž trámě zíďku dáti ku potřebě své, aby se tudy žádná sklepu škoda nedála, mé. A poncvadi od starodávna dvé okna dosti prostranné stojící z téhoZ sklepu Weisovic na dvür jeho p. Gebharta jsou byla, ty v své váze a podstatě zůstali mají. Však na žádost p. souseda, aby tím volnější vjezd míti mohl, povolila jest paní Weisová, sby p. soused to jedno okno položiti, trám dubový neb kamenný, (ak velký, jak od starodávna byl, a mříží železnou do něho udělati dal na svůj náklad. A týmž oknem žádné světlo se odjímati nyní nemá ani na časy: budoucí. * 1635. — U stolice zlaté, © 1660, 9. prosince. Rukop. č. 2115 f. 420. Pavel Sfcha sladovnik a Anna k. d. od vdovy Šťastné Gebhar- tový a P. Jeronyma Gebharta, domínikána, syna jejího po Janovi Gebhartovi toboláři, za 900 zl. ryn. Číslo pop. 249. (U Kunácü, u Weisi). Viz předešlý dům č. p. 250. 1. 1491, 10. ledna. Rukop. č. 2106 f. 289. lacobus Tříkrál a Ofka e. d. prope eclanstrum s. Anne penes hostium posterius domus olim Pytlikonis ct ex opposito doraus Marthe, relicte Silvestri, sitam immediate, erga Nictam, relictam Clime vectoris, Slahoun dicti, pro XX s. gr. pr. Act. fer. IT. post Epiph. d. 2. 1498, 19. května. Rukop. č. 2107 f. 145. Ge- orgius braseator e. domum acialem penes hostium poste- rius Iohannis Knecht silam a Iacobo Tuleha pro LV s. gr. Act. sabbato ante Sophic. 8. 1500, 18. srpna. Tamież f. 190. lohannes Kunác c. d. a. Georgio braseatore pro LX s. gr. pr. Act. fer. V. ante Assumpt. M. V. 4. 1602, 18. srpna. Zasléz f. 214. Johannes Kunáé admisit Dorotheam, conthoralem suam, ad domum propriam sitam penes hostium posterius domus lohannis Knecht. Acl. sabbato post Tiburcii. 6. 1509, 19. února. Rukop. č. 2108 f. 31. lohannes Kunść resignat domum Anne, conthorali sue. Act. fer. II. s. Valentini. 6. 1514, 18. května. Zamléž f. I4|. Jan Kunáé oznámil, že Anny m. j. tato vuole jest jejic, že jakož sobě pozuostavila na svatebních smlúvách XX k. m., aby je vydala z statku toho, komu by chtěla a jmenovitě Voršile, dceři své, i jestli že by jie Anny tyto časy P. B. od smrti neuchoval, abych já též Voršile toho stalku vydal XXX k. m., XX kop těch, kteréž sobě byla poznostavila, a těch, kteréž sem jí přiřekl dáti z své dobré vuole, a výpravu slušnú. Act. fer. V. post Zophie. (V kvilanci z r. 1518 kvituje Voršila, pastorkyně neb. Jana Kunáče, Do- rotu, vdovu po již jmenovaném Janovi zuostali.) 7. 1621, 27. února. Rukop. č. 2109 f. 158. Jakub Trubka noZief vzdal duom svuoj — Dorotě, manželce své [asi vdově po Janovi Kunáčovi] a ona Dorota i svój duom, kterýž má — manželu svému —. Act. fer. IIII. post Mathic ap. 

Strana 888
888 XXX. V Liliové ulicí. — Č. p. 249. 8. 1523. — Rukop. č. 2153 f. 105. V té při mezi Ludmilou vdovou, manželkou někdy Viktoriina Tulehy, a Jakubem Trubkou z domu někdy Kunáčora, jakož táž Lidmila viní Jakuba Trubku, kdež jsa v Jrzenie domu Kunáčovského a inaje v dvoře svém strouhu udělanú od studnice ke zdi její, a kdež voda skrze zeď dicrou vy- cházeti má na dvuor domu jejího do trativodu k tomu ptipraveného, že tudy všeliké nečistoty a hnoje na ni poustie a Lralivod zanáiXie, jeZto podle zápisu piedlcm i smlouvy po ném ucinéné toho jie činiti nemá a žádných nečistot pouštěli, než toliko vodu čistou od studnice neb dštovou nápadní, a že při samé zdi jejie hnuoj klade jie na škodu k zanešenie téhož trativodu. Také jakož má mieti svobodu a pruocbod k studnicí z domu svého skrze dvéřec za studnící k tomu připravené, že jest ji je za- hradil a dřívím zakladl. Ježto kdyby potřeba toho jí ká- zala a nebezpečnost jaká nastala, ona k studnicí přístupu mieti nemuoZ. Zádajíc, aby páni úředníci vyjíti ráčili a na to pohledéti. Proli tomu Jakub Trubka pravic, Ze on sousedé své překážky žádné nečinic ani jakých nečislot na ní pouštie, než poněvadž časové mocní byli a dštové častic, že jest se tomu vyhnouti nemohl, aby do trativodu jejicho něco se vnésti nemělo, a že on proti zápisu ani smlouvě nic nečinie a tak se chová. A kdež chce mieti pruochod k studnici do domu mého, na zápis ukazujíc, Ze o to předek muoj s neb. mužem jejím smlouvu má, kde? v té smlouvě se dokládá, že dveře zazděny býti mají a jeden od druhého z duolu i z huoru mají se přehraditi. A na to ukázal smlouvu a podle té žádá zachován býti, Proti tomu Lidmila praví, že v té smlouvě o dvéřcích žádné zmínky není, než toliko dvéře, kteréž jsú ve zdi, ty aby zahrazeny a zazděny byly, jakž se jest i tak stalo. Tu páni úředníci — vypovídají: Ačkoli ona Lidmila podle zápisuov předešlých, kteréž jest ukázala, s čím jsú předkové jejíc duom ten drželi a jakých svobod užívali, buď o trativodu, buď o pruochodu k té studnici v lé spo- lečnosti s domem Jakuba Trubky a předkuov jeho, při tom všem, dostatečně pokazujíc, mohla by zachována býti podle práva, ale že Viktorin Tuleha, manžel jejie a mocný driitel domu toho, u&iniv smlouvu s Janem Kunáčem, do- brovolně od těch svobod pustil, a že se má odhraditi od domu Jana Kunáče z doluo i z horuo, k tomu se zavázal, zvláště, jakž smlouva ukazuje, od sladovny, aby se žádná škoda nedála do domu nyní Jakuba Trubky, protož podlé toho svolenie pp. úředníci jeho Jakuba při tom zuostavují a též i ji Lidmilu v tom opatrujf, aby Jakub hnuoj, kterÿz v dvoru svém při zdi její nyní má, ten aby vyprázdnil a více na témž místě jí k škodě aby nekladl, a díru, kterouž skrze zeď voda do trativodu vpadá, lu aby tak opatřil, aby též podle smlouvy žádných nečistot tam ke Skod& jejie nepoustél. 9. 1595, 17. Fijna. Rukop. č. 2110 f. 119. Mikuláš, zet Knechtuov, a Kateřina k. d. se vším příslušenstvím, což náleží ku pivu vaření, s drvy dubovými a sosnovými a s haldú na břehu, ležící podle vrat zadních Knechtových od Jakuba Trubky nożicie a Doroty m. j. za CXXX k. gr. Act. fer. III. post Galli. 10. 1563, 14. března. Rukop. &. 2117 f. 285. Anna, dcera Mikuláše Kunâèe a manzelka Zygmunda Zoubka, vzdává duom manželu. Act. fer. III. post Gregorium. 11. 18565. — Rukop. é. 1131 f. 6. Jakoż jest Alż- béta, sluZebnice nékdy Zigmunda Zoubka v domu Kuná- čovském, právem do vězení vzata byla za příčinou neřádu, kteréhož se jest dopustila, že dítě měla nemajíc svého XXX. V Liliové ulici. — C. p. 949. manžela, a stojící při právě oznámila, že jest s předdo- tCením Zigmundem Zoubkem oblěžkána byla a toho dítěte se dopustila. Nebo jest jí svou pěknou řečí on na to namluvil, a s žádným jiným ho nemělu. Kdež on Zigmund Zoubek přítomen jsa pti právě a to od Alžběty slyše oznámil, Ze toho odpfr4, což o něm roznáší a není jí ničím povinen, nebo tato žena jest podezřelá; majíc svého manžela, od něho jest pryč odešla a lak se nepořádně chová. Ano i to před lidmi mluvila, že jí on Zigmund vinen není, když jest manželka jeho Zigmundova na ni Alžbětu o to před její hospodyní v domu p. Spetle se domlouvalu, nybrż i kdyż sc sám Zigmund k ni o to do- mlouval, co by o něm na těžkost jeho mluviti měla. Tehdy jest odepřela, že nic nemluvila. (Nález nezapsán.) 12. 1665. -- Rukop. č. 1048 f. 133. (Svědomí mezi Zigmundem Kvonáčem a Alžbětou, kuchařkou od Jana Strajce.) Václav Vladyka šenkýř u Šrámků: Seděl pán před domem a ta Alžběta před ním stála, mluvila tak, když jí pán řekl: Alžběto, děláš o mne klevety, čehož na mne dokázati nemůžeš: Panc, já nic zlého na vás nevím. — Dorota, kuchařka Jercmiáše písaře: Pravila přede mnou Alžběta tak, že jest jí velmi hrubě těžko již několik měsíců. Potom ptala se mnc na nějaký koření. Já sem jí pověděla: Jestli si nelíhala s pánem, nenít po- třeba koření. A ona pověděla, aby na ni slunce nesv(lilo na véky a aby se nad ní Buoh nesmiloval, jestliže jest s ním líhala. Potom sem já její paní pověděla o tom koření. Potom sem ji podruhý trestala z toho) potkala sem ji v tarmarce: Alžběto, cos to učinila, kterak si se klela přede mnou a toť províš na pána. Ona mně řekla, tak kdo praví, že v hrdlo lže; já na pána nepravím nic. Co sem vhonila, to chci chovati. A pověděla přede mnou, že muže má. — Káča, Václava Vladyky žena: Já sem ji trestala: Alžběto, nemluv toho, jsou to nedůvodný véci na p. Zigmunda. A ona řekla: Ilrom po něm, já na něj nepravím. — Marta, hospodyné z domu p. Spetle: Tre- stala sem Alžbětu z toho, že jest pravila na p. Zigmunda. Rekla sem jí, však praví, že si s Bechkem sladovníkem ležela. A ona, prej, bylo mu zima a já ho zavolala, aby se vohřel. A když se vohřel, šel zase pryč. A pověděla, že jedny po dvakráte s ním ležela. 18. 1579. — Rukop. ë 1051 f. 223. (Svëdomi mezi Zygmundem Zoubkeimn, jinak Kunáčem, a Prokopem Zoubkem, bratrem jeho.) Anna, někdy Matěje: Zoubka dcera, svědčila: Jest mi povédomo, Ze mimo tu ceduli, kterou jest Prokop s p. Zygmundem udělal, přijal na svůj díl 50 k. Co jest mu paní dala, když jest k ní kdy při- šel a prosil jí pro P, B. a něco mu sama paní půjčila. A Jaroslav také sám někdy nosil i kuchařka, A tak ty sumy mimo tu ceduli učiní za 6!/s k. — Jakub Vyskočil, sladovník od Jiříka Smolíka: Když sem byl u p. Zyg. munda, rovnal sem dříví k sklepu, a on lam přišel Pro- kop, bratr jeho, k sklepu. I řekl p. Zygmundovi, aby mu dal některý peníz a p. Zygmund mu řekl: Však sem ne- dávno dal 50 k. Udělej mi na ně zápis, abych věděl, coť vydávám. A Prokop řekl: Ze na ten čas chvíle nemá; až pokoj bude míti s p. Vítem Vodickou. Potom spolu německy mluvili; nevím co. Pavel Muchta z Nov. M. Pr.: Toho sem povédom, že jest neb. Matěje Zoubka manželka, jménem Kateřina, se ke mně přistěhovala, kterouž jest pojal Andres Raufait řezník. A ta jest byla u mne až do smrti. Jest rozuměti, že za tou příčinou se ke mně přistěhovala, Ze sou se snésti nemohli, s bratrem Václavem, Prokop tento pozůstalý, že sou museli ten statek prodali, aby mohl jeden każdy o svém dílu védéti. 

Strana 889
XXX V Liliové ulici. — C. p. 949. 14. 1586, 24. července. Rukop. č. 2112 f. 238. Pavcl | Weis a Dorota k. d. podle vrat domu Knechtovského a domu Lemlovýmu ležící od p. Zigmunda Zoubka, jinak Kunáče, a Anny m. j. za 350 k. gr. č. Při tom oznámeno, Ze p. Zigmund v domu tom a sladovné, pokavadZ by v. druhém domu svém jiné sladovny nevystavěl, slady psenićny a jećny dólali moci bude. Act. in vig. Iacobi ap. * 1631, 22. března. Rukop. č. 2234 f. 377. Mezi uroz. p. Adamem Albrechtem Kapounem z Karlova na místě lšvy Kateřiny a Lidmily Kateřiny, dětí jeho s někdy paní Kateřinou Kapounovou z Petřína, dílem dčdickým nevybytou, z jedné a Přemyslem Václavem Weisem, p. Ladislavem Pavlem Weisem a paní Annou Libuší Pruš- kovou, bralřími a sestrou, vše z Petřína, z strany druhé o statek po dobré pamčti p. Pavlovi Weisovi z Petřína, p. otci jich, zůstalý nemohovitý stala se smlouva taková: Že p. Adam Albrecht Kapoun z Kmlova po spokojení však paní Markéty Weisové z Seherku v pretensi, již sobě na místě dítek svých s dobré paměti p. Jaroslavem Weisem z Petřína zplozených tu míti pokládala, jako i po dobrovolném od paní Prudencie lšufemie Weisové z Se- binu též na místě dítek jejích s někdy p. Albrechtem Wcisem z Petřína zplozených od dílu upuštění, ano i pokud by se p. Karcl Weis z Petiínn, syn nadepsaného p. Pavla Weisa z P., zde v království Ceském nepřítomný, do vlasti své zase navrátil aneb kdokoliv jiný na místě jeho se ohlašovatí chtěl toho, že jest on Karel W. z P. tak mnoho, jestliže ne více, co by na díl jednoho každého z nich přijíti mčlo, na hotově i jinak k sobě jest přijal, jislém stálém vyměření, tentýž všecken statek na 4 díly rovné jest rozdělen takto: Díl první: Dům slove u Weisi v osadě sv. Jiljí v St. M. Pr. vedle vrat domu Kuech- tovského ležící, tak, že kdokoliv týž dům na svůj díl ujme, bude povinen z téhož dílu zaplatiti dluhy tyto: Do kláštera sv. Jakuba na St. M. Pr. 200 k. m., Adamovi Albrechtovi Kapounovi z Karlova 300 k. m. Díl druhý: Dům slove Kapounovský vedle tychż vrat domu Knech- tovského z druhé strany a domem někdy p. Petra Pajera obostranné ležící. Ten kdo na svůj díl ujme, bude po- vinen zaplatiti ouroku a berní 291 k. m. Díl třetí: Vinice v Košiřích lezícf, slovc Dejmovka. Tu kdo ujme, bude povinen zaplatiti dluhů za 350 k. m. Díl čtvrtý: Vinice Vokrouhlík řečená, též v Košířích. Z toho dílu zaplatí se dluhů za 402 k. m. Paní Anna Prušková ujala díl třetí, | Ladislav Pavel Weis díl čtvrtý, Přemysl Václav Weis díl | první a díl druhý p. Adamovi Albrechtovi: Kapounovi z Karlova zanechán. . * 1631, 8. dubna. Rukop. ć. 2/14 f. 454. Jan Cer- venka a Kateřina k. d. nárožní vedle vrat domu Knech- tovského a proti domu u Kunáčů řečenému od Václava Premysla Weisa z Petřína za 1800 k. m. Číslo pop. 248. (U kokotův, u kohouta, u Košáků.) *]. 1437. — Rukop. &. 2102 f. 402. Orphanorum olim Iohannis Kukla. 52. 1487, 6. února. Rukop. č. 2099 /. 437. Nico- laus Humpolec, olim Mai. Civ. Pr. protonotarius, fassus cst, se nomine Aniczce, relicte Iohannis Brunner, aliqua clenodia, que fucrunt lolanni apothecario dicto Kukla, residenti circa s. Annam, data ad fidas manus servandum, levasse — a commissario prefati Iohannis. Act. die s. Dorotliec. XXX. V Liliové ulicí. — C.p. 948. 88Y $3. 1439, 4. zAïf. Rukop. c. 992 f. 196. Ve jméno božie amen. My Janek a Martha, děti dobré paměti Janovi apatekářovi proti sv. Anně na Star. M. Pr., oznamujem tiemto listem všem lidem nynějším i budúcím a na vě- domie dáváme, že ačkolivěk jsíce oba spolu nemocní na těle, však proto požívajíce zdravého rozumu, tudiež i pa- měti, ze všeho zbožíc našeho movitého i nemovitého, kdež- kolivčk máme, nechtiece by sč o ně po naší smrti mezi přátely a příbuznými našimi kteří svárové dáli, toto své poslednie poručenstvic zjednáváme, činíme a zpósobujem obycejem tiemto dolepsaným: Najprve ustanovujem a zje- dnáváme tohoto svého poručenstvie i všeho zbožie a statku našeho, kdež ten kolivčk máme, buď to v Praze nebo vně na zemi, kterým by ten kolivěk jménem mohl jme- nován byti, nic nepozuostavujíce, a jmenovité nad domy našimi, jedním, jenž slove u kokutkuov proti sv. Anně, a druhým blíž z Bethlemu, jenž slove Sezemové, múdrého a opatrného muže Jana Rečka z Ledče, měštěnína St. M. Pr., přietele našeho zvláštnieho, pravého a mocného po- ručníka. To takovú mčrú, aby on po naší smrti to všecko zbožie po nás zuoslalé i veškeren statek rozdal a rozdělil mezi naše príbuzné piátely i také na almużny chudych a nuzných lidí tak, kdež by sč jemu a kterak za podobné zdálo, bcze všeho jemu v tom zmatku činěnic ode všel:- kterakých lidí a překážek kterýchkolivěk. A také týž po- ručník aby z tohoto našeho poručenstvie i ze všeho zbožie a statku žádnému živému nečinil počtu ižádného, neb sme jemu toho všeho mocně svěřili, jako otci svému. A také aby týž poručník moll za svého zdravého života ancboli * na sinrtediné posteli miesto scbe jiného poručníka tohoto našeho poručenstvie ustanoviti s plnú inocí, kohož by sě jemu za podobné zdálo beze všic překážky. Toho všeho na svédectvie pceéc:i slovutnych a opatrnych muzóv, Vaüka, řečeného Holý, rychtáic, Bernarda od Sampsona a Václava od Vlčieho hrdla, kon&eluov piíseznych St. M. Pr., k naší společní prosbě přivěšeny jsú k tomuto listu, jenž dán |l. — čtyrstého tříidcátého devátého v pátek před Naro- zenie M. B. slavné panny. 1. 1440, 5. biezna. Rukop. ć. 90 f. 50. Per do- minos magistrum civium et consules Mai. Civ. Pr. appro- priata est domus dicla ad gallum sita ex opposito chori monasicrii s. Anne intcr domos Michaelis, servitoris do- minorum, cx una ct lolannis dicti Dytlík parte ab altera cum scita ct voluntate commissariorum lohannis Reéck Margarethe, rclicte Procopii dicti Hrbek cirologi, virtute testamenti prefati lohannis Reček — salvo tamen una s. gr. census perpetui annui pro lampade ccclesie s. Stephani in muro, quam prclibatus lohannes Rceéko in predicta domo legat. Act. sabbato ante Letarc. 2. 1440, 25. ifjna. Tasdéz f. 60. lohannes brase- alor et. Katherina e. d inter domos Procopii pellificis ex vna ct Iohannis dicti Pytlik parte ab altera erga Marga- retham dictam Hrbková et lohannem, maritum cius, pro XXXVII s. gr. pr. Act. fer. III. ante Sim. et Iude. 3. 1446, 19. ledna. Rukop. č. 2099 f. 1014. Stala sč jesti úmluva o manželstvo svaté skrze opatrné muže Jakuba Sobka a Rehoře Krtkovic z strany panny Margrety, dcery dobré paměti Vaňkovy od kokuotkuov z jedné, Jana Studnička a Hanuška sladovníka z strany Petra platnéře druhé, úmluvce svatebnie — takováto, že Katruše, matka nadepsané Margrety, a Jan, otčím její, mají dáti svrchu. psanému Petrovi XX. k. gr. jinénem vèna — a k tomu výpravu. A on Petr proti tomu jménem odvěněnic zaru- Gil jest svrchupsané panné Margreté XL k. gr. do dne a do roka. Po dni a po roce neuchovéá.li by P. B. jiZ jmc- novanélio Petra s tohoto svěla sníti, dietěte s ní nemaje, 112 

Strana 890
890 XXX. V Liliové ulici. — C. p. 948. tehdd na tíž Margretu má spadmíti veškeren statek jeho. Pakli by spolu děti měli, tehda na Margretu a na dětí ten veškeren statek jeho mi spadniti na rovny diel —. Act. fer. III. post Anthonium. 4. 14406, 92. Gervna. Tamléz. Iohannes a gallo bra- seator et Katherina cmerunt vineam cum humuleto eidein annexo crga Zdimirium de Sedlecz, prothonotarium Mai. Civ. Pr, pro XV!/, s. gr. Que vinea sita est super Car- thus penes vineam Stiepankonis de Minori Parte ex una et stratlain, que ducit in Kossierz parte ex altera. Act. fer, INT. ante Iob. B. 5. 1457, 21. ;íjna. Rukop. c. 2119 f. J 5. (K&aft Kateriny od kokútkuov.) Ve jméno božic amen. Já Kate- řina, měštka St. M. Pr. od kokuotkuov, vyznávám tiemto oc že ačkoli z dopušlčnie božieho nemocna jsem oc naj- prve a přede všemi včemi činím a uslanovuji opatrné lidi Václava od ďietek blíž mostu u Mikuláše Košťála, měšťany St. M. Pr., pravé a mocné poručníky Jakuba a Tomáše, synuov mých, a toho všeho statku mého —. Potom pak duom muoj, v němž bydlím, kterýž proti kuoru sv. Anny leží, vinici s chmelnicí, kteráž leží podle Přibyny z Malé Strany — odkazuji — Jakubovi a Tomášovi, synóm mym na rovny mezi ne rozdiel. Neuchoval-li by kterého z nich od smrti P. B. dřicve nežli by k letóm rozumnym ptisli, aby dicl umrlého na zuostalého živého př padl bez zmatku. Pakli by obú Buoh před lety od smrti neuchoval, tehdy tomu chci, aby ten vSeckeren statek do smrti: synuov mých zuostalý na Margretu a Dorotu, dcery mé, na rovný inězi ně rozdiel připadl plným právem. — Dat. fer. V. post Luce cv. 6. 1463, 26. kv8tna. Rukop. ć. 2141 f. 380. Stal sč jest rozdiel dobrovolný mezi Jakubem a Tomáškem, bratřími a syny někdy Jana od kokuotkóv, o duom a o jiné vSccky véci svrchnie, o kteréZ jsá sě prve nedélili, kromé chmelnice, tu jsá sobě ještě spolu pozuostavili, a | to s volí a povolením panským takovýto: Najprvé duom ten u kokuotkuov řečený, kterýž leží podle domu Jana Pytlíka z zadu a Sigmunda sladovníka z strany druhé, a k tomu jiné všecky véci svrchnie má zuostati při Jakubovi. A z toho ze všeho týž Jakub má vydati Tomáškovi, bratru svému, XL k. — s těmito přiměnkami mezi nimi svole- lenými: Najprv Tomášek aby s Jakubem tu v domu bydlel ten pokoj s svétnickü k své potřebě maje, a také ztravu aby Jakub jemu dával s sebú, kdyby řemesla nedělal, a to až do toho času, dokavadž by jemu peněz svrchu- psanych nevyplnil. Item chmeluice — má požívali Jakub, dokavadź by jie neprodali. Act. fer. V. ante Pentecostes. 7. 1461, 30. srpna. Rukop. ¢. 2119 f. N 7. (Kšaft Jakuba od kokuotkuov.) Ve jméno bożic amen. Jd Jakub — od kokuotkuov vyznávám oc že ačkoli z dopušiěnic božiebo nemocen jsem oc takže duom muoj, v němž bydlím — dal sem — Tomáškovi, bralru mému milému —. Act. fer. V. ante Egidii. 8. 1465, 24. dubna. Rukop. č. 2105 f. 222. Zigis- mundus brascator et Dorothea e. d. erga Thomasskonem pannitonsorem pro LX s. gr. Act. iu crastino Georgii. 9. 1474, 6. nora. Rulkop. é. 2119 f. R 10. Ve jméno boZie amen. Já Sigmund od kokotuov proti kuoru kláštera sv. Anny — porutiem — aby duom muoj pro- dadúce — z těch peněz na opravu kostela sv. Jiljie vydali X k. a druhých deset k. na chudé a nuzné lidi — svr- check domovy Doroté, manZelce mé, vydajte. Act. sab- bato ante Dorothee. 10. 1476, 4. září. Rukop. ć. 2105 f. 359. Lauren- cius, gener Milaczonis, e. d. aput commissarios olim Si- I i | | | XXX. V Liliovć ulici. — Ć. p. 948. gismundi bruseatoris a kokuotck pro LXXX s. gr. Act. fer. II. post. Egidii. 11. 1488. — Rukop. c. 2106 f. 247. 1.aurcncii Kokuotek. 12. 1496, 11. února. Rukop. č. 94 11. f. 65. Matěj, syn někdy Vavřince ód kokuolkuov, oznámil jest, Ze pte- byv své všechny bratry i sestry piijal jest s Johannú, matkú svú, LVII1/5 s. gr. pr. Sirokÿch a VII zl. uh. od Jana Pytlíka a Jana Volovatého, kteréžto prose i zlaté nadepsanj Vavřinec byl jest jim k věrné ruce dal scho- vati. Act. fer. V. post Scolastice. 18. 1499. — Tamléz f. 7S8. Vitrici ecclesic s. Egi- dii fassi suut, se percepisse XX s, quas olim Mathias Kokuotek pro dicla ccclesia testanicntaliler legavil, a Pe- tro et farossio, fratribus predicti Mathie. 14. 1499, 18. července. Nukop. ë. 2107 f. 172. lolannes Roštík braseator ct Murgaretha ce. d. acialem dictam u kokuotkuov penes domum Johannis Knecht a ter- go et domum Katru$ky vidue a farossio et Petro fratribus, Anna, Barbara et Dorothea, sororibus corum, pro JV s. gr. pr. Act. die Arnolphi. 15. 1522, 11. ledna. Nukop. ć. 2109 [. 215. Václav Kosik sladovnik a Johanna k. d. podle domu Bartoloměje písaře a Váciava Knechta z zadu od Jana Roštíka za 11/;CXXV k. gr. č. Act. sabbato post Epiph. d. 16. 1531, 2. ledna. Rukop. č. 2142 J. О 9. (Kšaft Jana Roštíka.) My purgmistr a rada St. M. Pr. známo čí- níme naším ticinto listem obceně přede všemi, kdež čten nebo čtúcí slyšán bude, že vstúpivše před nás do rady opatrní Kliment kožešník, Martin Velvarský, Jiřík: Kord a Jil(k z domu Hatapatova, sousedé naši, podali jsou nám kšaftu a pořízení nebożt/ka Jana Roślika sladovnika, tóż souseda našeho, na papife scpsaného, ozndmivie pti tom, že jest to vuole jeho posledni byla, cozkoli lýž k&aft v sobě drží a zavírá; kterýžto když po jeho smrti podle práva města Pražského byl čten, toto jest v sobě držel a zavíral, drží a zavírá slovo od slova takto: Item poii- zenie nebožtíka Jana Rostika: ltem poroučím Kateřině, ženě své, statek svuoj i dluby všecky kromě na dvú do- mích, jakž níže dotčeno jest, a z toho Kateřina má dáti Aničce do Ounhoště kovářce, přítelkyní mé, X kop míš. à Jakubovi pacholeti III kopy míš., schovanci mému. I pe- nieze. které mám na domu p. Havla pasíře, sto kop'miš.. a u Václava Košáka, též na domě což ještě zuostává, kni- hami městkými se spraví, ty dávám a poroučím Janovi schovanci, strajci svćmu. Stalo se v středu po Všech sva tých I. sc XXXI. — Jenž jest dán léta MYCXXXII v ńtery po Novém létě. 17. 1635, 8. listopadu. Rukop. č. 1150 f. 120. Kdež jest Václav Košák obeslal jest Jana Roštíka, vinil ho z toho, Ze jest od něho duom koupil za sumu ji-tou podle obyčeje města tohoto, na klerýmžto domu závada nějaká jest, o kteréž on žádné vědomosti jest neměl, a lu | jemu jest od Roštíka oznámena nebyla. Ježto on kdyby to byl věděl a znal, toho by domu nikoli tak draho uc- kupoval. A poněvadž nic o tom platu, kterýž on osadnim sv. Stěpána do zdí platiti musí, oznámeno- nebylo a on Roštík o té závadě důminky žádné jest neučinil, ježto sc to obyčejně při trzích domovních zachovává. Proti tomu Roštík dal mluviti, že jest on duom ten jemu s tím se vším právem i také povinnosti, jakž jest sám prve jměl, prodal a on Václav více nežli od devíti let stoje v trhu à plat ten k sv. Štěpánu plalć nikdaż se jest k němu nedomlúval. P. purgmistr a páni — nalézají: Pončvadž Václav Košák od někdy Jana Roštíka koupil jest duom a on Jan 

Strana 891
XXX. V Liliové ulíci. — Č. p. 248. Roštík obyčejný zápis jemu Košákovi naň učinil, tak jako by ten duom v poplatku jiným nezaseděl, než toliko v ty svobodě, jako jiní domové měštanští. Ale že na tom do- mu jest mimo svobodu jiných domuov XXX gr. č. platu k sv. Štěpánu do zdi zavázáno a při trhu a toho domu prodaji on Jan Roštík Václavovi Košákovi toho platu jest ncoznámil, i z té příčiny dává se jemu Košákovi za prá- vo, takže on' Jan Roštík povinen jest ten plat z toho do- mu jemu svésti anebo peníze jemu za něj dáli, zač. by takový plat koupen býti mohl. A což jest koli toho platu do času tohoto platil, ten. jemu má zase navrátiti. Act. fer. 1111. post OO. SS. 18. 1568, 12. srpna. Rukop. è. 2117 f. 427. Jan od boží sukně a Anna k. d. mezi domy Ondřejovým a Knechtovým od Jany, Václava, někdy Košáka, manželky a Jana, syna jejího, za 11/,CXXV k. gr. & Act, fer. VI. post Laurencii. 19. 1565. Rukop. č. 1048 J. 131. (Svédomí mezi Jancm od boží sukně a Annou ŠSilhavou, též Alžbětou Fochrovou.) Lorenc, tovaryš nožířský, svědčil: Bylo v pá- tek na M. B., dnca jsou tři neděle. Přišli tam ty dvě ženy, či děvečky jsou, toho neumím povědíti. Dávali jim pivo a měli dobrou vuoli. Když chtěly pryč jíti, šly až do dveří, a Jíra, syn páně Janů, ty mladý se chytil, vohledal jí a strhl s ní plášť. A měla konvičku zádu. A on ji vzal a vslrčil ji zase do domu. Potom kázal mně jíti s starším pro rychtáře. I nemohl sem ho najítí. Potom šel se mnou biřič. Když biřič přišel, řekla ta mladá starší: Tys mne navedla. Potom přišel teprva sám Suknička a dal na ní právo. — Václav Vladyka od Šrámků: Když sem seděl na stolici a ta Focbrová s tou druhou pily, dokad se jim líbilo, měly před sebou tři konvičky. Potom se ta třetí konvička ztratila. Tehdy Jiřík řekl: Konvičky jedny ne- mám, prej, nechtež ji, až půjde ven z domu. A když se napily, kázaly sobě dáti do velký konve piva, nevím zac. Pobízely se, aby šly domů. Tehdy ta děvečka šla napřed z domu. Já šel za ní s Jiříkem. Tehdy Jiřík strhl s ní pláštěk: Rekl jí: Počkejte. A ona, prej, co děláte. A kon- víčka ji visí na pásu za ucho. Nevěděl, co délati. Poslali po právo a starý pán přišel po všem, dal na ni právo. — Jan Sedivý: Přišel sem k Sukničkovům do domu někdy Koëäkovic, kâzal sem sobě dáti konvici piva. A křik po- el, Ze nëjakä dévetka, kteréZ jmenovali Annou Silhavou, konvici vzala. A Jiřík, syn Jana Sukničky, běžel za ní z domu, vzal jí tu konvici, zase ji do domu vehnal. A oni se jí ptali, proč je to udělala. Ona odpovédéla, Ze ji na- vedla Alžběta Iochrová. Potom přišel sim p. Jan Sukni- čka, šel po právo, dal do vězení obě dvě. Nazejtří pak přišel Valentin krajčí, Mikuláš malíř prosíce p. Jana, aby je z vězení propustil, že se chtějí obě dvě o to všecko umluviti. 20. 1567, 18. unora. Rukop. ¢. 2118 f. 152. Jan od boží sukně odevzdal duom svůj, řečený Košákovský, mezi domem někdy Ondřeje posla a Kašpara sekretáře, Jindřichovi [Sukničkovi], synu svému, a Anně m. j. Act. fer. lI post Invoc. 21. 15829, 1. srpna. Kšaft Anny z Kačína, manželky Jindřicha Sukničky, viz zde díl 1. str. 726 č. 16. 92. 1586, 24. července. Rukop. č. 2230 f. 147. Jindřích Suknička, měštěnín St. M. Pr., oznámil, že jakož jest někdy Anna z Kačína, manželka jeho, kšaftem svým Vojtíchovi, synu jejímu, z statku na neboZku Annu po rodičích též Anny v podílu přišlého v sumě do 500 k. m., dva řetězy zlatá, zlatých uherských jistý počet, prstenů desel — odkázala, kteréžto véci on Jindřich za sebou XXX. V Liliové ulici. — C.p. 948. 891 majíc —-dalli by P. B. Vojtěchovi, synu jeho, k letuom spravedlivým přijíti — od vésti má —. Act. in vig. Jacobi ap. 28. 1591, 2. zát( Rukop. c. 2205 f. 106. (Käaft Jindřicha Sukničky.) Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. Já Jindřích Suknička, měštěnín St. M. Pr., známo činím tímto listem ..., že jsa v nedostatku zdraví svého od pána Boha všemohoucího postaven,.... o stalečku svém řídím a kšaftuji . Předně a nejprve duom na- proti klášteru sv. Anny ležící, v němž bydlím, druhý duom s viničkou a stodolou na Vyšehradě, item za Vyšehradem vinici, též i pole v několika kusích ležící, peníze hotové, klínoty, svršky, nábytky, nádobí cínové, měděné, mosazné, šaty chodicí i perné, koflíčky tři stříbrné, pozlacené, dříví suché na haldě, též i hvozdové, pšenice, slady, dluhy všecky, jimiZ sou mi lidé povinní a sumou všecko všudy, což mého koli a na čemž koli jest (kromě pole nad Michlí) po mé smrti, a prve nic, mocně poroučím a dávám Voj- těchovi, synu mému milému. Nad ním Vojtěchem řídím a ustanovuji mocné otcovské poručníky slovutné: p. Mar- tina Senwolta, jinak Volovatého, p. Václava Pražáka, jinak Fafanta, kmotry mé, p. Jifíka Kapra z Kapritejua a p. Simeona [.opatskÿho, švagry mé milé, jim se toho duo- věřuji nad jiné lidi smrtedlné, že oni ten a takový statek synu mému Vojtěchovi ode mne odkázaný s dobrým a poctivým jeho i s ním, synem mým, do let jeho rozum- ných a spravedlivých opatrovati budou a syna mého k li- ternímu umění, dobrejm mravuom i k jinému dobrému, aby ho předně P. B. získali, povedou. A tomu chci a to jest vuole md, aby častopsaný syn muoj hned po mé smrti od p. Jiříka Kapra vzat byl a u něho byt svůj ano i ztravu i jiné pohodlé měl; však jiní pp. poručníci statku i syna mého budou se povinní s ním p. Jiříkem, co by mu měli za tu ztravu a opatrování ročně dávali, umluviti. Jestliže by pak P. B. všemohoucí syna mého prostředkem smrti z tohoto světa dříve, nežli by let svých spravedli- vých došel, povolati ráčil, tomu chci a ta jesti vuole má, aby ten všicek statek movitej i nemovitej, ode mne synu mému odkázanej na výš jmenované pp. poručníky, an by syna mého živobytím přečkali, rovným dílem přišel a při- padl. Obzvláštně tomu chci, aby p. Jiřík Kapr z Kapr- Stejna a p. Simeon Lopatskj vSecka !a pole oni toliko dva opatrovali, vosívali a ou?itky sobé brali, ale aby jich nespouštěli, náležitě hnojili a jak by je k sobě přijali, když by čas přišel, lak také jich synu mému postoupili i hnojuov navézti dali, jako nyní jich dosti jest navezeno. Tolikéž tomu chci, aby Simeon Lopatský, švagr muoj, s manželkou svou vinic a zahrad: sám v držení a užívání byl do let rozumných syna mého Vojtěcha. A nic méně dotčení pp. poručníci všickní budou povinní dluhy mé všecky, jimiž sou mi lidé povinni, buď podle zápisův rc- gister i jinak, zvyupomfínali a peníze zvyupomínané aneb začkolivěk z statečku mého stržené a přijaté za p. Jiříkem Kaprem a za žádným jiným poručníkem ancb při žádným jiným poručníku zuostávati nemají, než při něm Jiříkovi Kaprovi a to do vzrostu syna mého a také žádnému se nemají takové peníze půjčovati. Z toho pak ze všeho statku synu mému ode mne odkázaného pp. poručníci aby po mé smrti na hotových penězích vydali osobám těmto: Martinovi, starému mistru pivovarskému, strejci mému milému, 156 k. gr. č., Anně, strejně mé, dceři vlastní někdy Jiříka Sukničky, bratra mého a již Si- meona Lopatského manžela, tolikéž 16 k. gr. č., paní Elšce Poucarové z Kačína, švagrové mé, 5 k. gr. č., Vá- clavovi Měchurovi, mistru pivovarskému, 8 k. gr. č., k zá- duší sv. Jiljí, kdež tělo mé odpočívati bude, 26 k. gr. č. a p. Václavovi Pražákovi jinak Fafontovi to pole, o němž 112° 

Strana 892
899 XXX. V Liliové ulici. — C. p. 948. XXX. V Liliové ulici. — C. p. 947a. sem zmínku vejše učinil, nad Michlí ležící, po mé smrti | schodích: V truhle velky za dvetmi koflik pozlacenÿ vy- mocně dávám. A poněvadž o svém vlastním statku kšaftuji, protož jestliže by kdo na tom, což mu z lásky a ne z po- vinnosti odkazuji, pfestati nechtěl a se v jaké odpory dával, tehdy tomu žádnému aby nic dáváno nebylo, ani tohož, co sem mu odkázal, než to všecko za pp. poruć- níky zuostalo. A jakož sem některé věci po smrti Anny z Kacína, manželky mé, synu mému odkázané přijal, o čemž p. Václav Deklivo z Závořic dobrou vědomost má, ty všecky věci od svrškuov tak ode mne přijatých v truhle mé složené se nadjíti mají. Než co se tkne těch 500 k. m., kteréž sem k sobě tolikéž přijal, z těch sem vedle k5afiu nebožky manželky mé toto vydal: předně p. Václa vovj Deklivovi 150 k. m. a sám sobě z nich vzal podle odkazu ICO k. m. Na pohicb tela jejiho i s kamenem mramorovým, kterýž sem na hrob její udělati dal, přes 70 k. m. a ostatek v příčině nápadu, soudě se s p. Vá- clavem Deklivou z Závořic, na soud vynaložil. Aniž toho mlčením pominouti mohu, že sem prodal slovutnému p. Jiříkovi Kaprovi z Kaprštejna a paní Martě, manželce jeho, dědicuom a budoucím jich polovici zahrady s polem při ní na jistej zpuosob a za jistou sumu, jakž ode mne jim na to mé vlastní přiznání pod sekretem s podpisem ruky mé vlastní, k tomu dvou dobrých lidí též s přitištěním sckretuov jich na svědomí daný to vše v sobě šíře zní; protož jestliže bych jim té polovice zahrady s polem při ní pro nedostatek zdraví svého podle vytržení kněhami tu, kdež náleží, zjistiti nemohl a v tom času z tohoto | světa prostředkem smrti sešel, tehdy po mé smrti pp. poručníci to budou povinní učiniti aneb kdož by po mé smrti držitelem statku mého byl, na té polovici zahrady s polem zápis tu, kdež náleží, vykonati. Naposledy J. Mif p. purkmistra a pánuov Starého M. P. žádám, že nad touto mou poslední a konečnou volí ruku svou ochrannou drżeli a žádnému jí přerušiti dopustiti neráčí. Stalo se v pondél( po sv. Luciji l. 1590. — K žádosti pornčníkuov otcovských v tomto kšaftu postavených — stvrzen — v pondělí po sv. Jiljí 1. p. r. 91. 24. 1591, 16. ledna. Rukop. c. 1123 f. 210. (In- ventář věcí po Jindřichovi Sukničkovi.) Ve středu po sv. Stastném stal se popis statku po Jindřichovi Sukničkovi pozuostalého: Předně Vojtěch, sirotek po něm pozuostalý. It. duom naproti klášteru sv. Anny ležící, duom druhý s viničkou a s stodolou na Vyšehradě, za Vyšehradem vinice a pole v několika kusích. V domě blíž kláštera sv. Anny ve světnici velké toto se našlo: Dva stoly, na jednom koberec, židle, jedna větší, druhá menší, troje rohy jelenní, umývadlo (asovaný cínem s almárkon, figury dvě v rámích, almary dvě koutní, stolička zelená čtvernohá, štoudev dubová, hrnec v kam- nách, mísník, v almaře jedny herbář starý, postilla Spangenbergii, Iamentací retování, modlitby český jedny. V krabici některé škarty neužitečný. Vruby na piva a registra nevelmi jistá, též na piva. V druhý almaře na mísce cínový v kornoutku tolar a 8 groše bílí, drobné mince. V pokoji na mazhouze: Luożko dětinský s mřížkami, hrnec v kamnách, stůl velký, zbroje na jed- noho pacholka. Almórka s umyvadlem fasovanym cinem, rohy jelenní jedny a dvoje maličký, voštíp, sedlo s ryst- xnnkem a uzda jedna, biblí česká, vejklad na evangelia. Satuov vinutych starych 15 kusuov, pekáč mčdčný, rendlík, měděnice mosazná, lucerna sklenná, rucnice krótka, moz- dířek s paličkou a přikrývadlem , moždíř druhý větší, hrněck měděný k vodě braní, hrnec velký na vohniště. Korbele 4 kožení, kladivo, předena 2. V sklepě na bíjený, dva koflíky menší, 14 tolarüv a ort. V krabicí v též truhle: rouchy 3, dvě z nich s červeným a třetí s černým vyšíváním, šátek jeden, cejšky 2 s mřížemi a rouchy bílý prostý dvě. V škalulce sekryt pozlacený, 8 prstínky, 2 groše s oušky a jeden tříhranatý, uherských zlatých 281/; koruny, lžíce stříbrná, čepcc zlatý, groš jeden na hrdlo, při něm granálek, páteř s groši stříbrnými a zrny korálovými, zubem vlčím a při něm jablíčko. — V třetí truhlici prostěradla 2, cejšky 3, ubrus, ručník, roucha křtící, f&rluch, čechlík, rukávce devatery. Dále po témž Jindřichovi toto se naslo: Harckap aksamítový, 2 sukně soukenné, postílka prázdná, hrnec měděný velký k máslu. V truhlici cínového nádobí 6 mís, 9 konvicek. Tri kordy, cep vokovaný, voštíp, pancíř zlej, zerzavej, Éperloch na vüz Gervenej. V truhle. vykládany ubrusuov 6, cích 8, plachet neb prostěradel 6, ručníkuov 6, cínového nádobí 2 cent. 50 liber. Na dvoře v marštali byli dva koně. V komoře zadní 2a svétnicí Satuov loZních 7 kusuov. V sklípku na dvoře kotel prací s drejfuscm, 4 líhy a námětek. V komoře na schodích zadních na dvoře dva smyky, v druhé komoře, kde sládci léhají, luože jedno a na něm dva kusy | peřin špinavejch. Na dvoře 7 prasat. 25. 1596. — Rukop. č. 2179 1. f. 08. viz dil 1. str. 727 č. 17. 96. 1605, 14. února. Rukop. č. 2113 [. 330. Pavel Weis z Petřína a Dorota a Albrecht, syn jejich, k. d. mezi vraty zadními domu Knechtovského, nyní u sekre- tářův řečeného, a Petra Pejra obostranně ležící od Voj- técha Suknièky za 700 k. gr. €. * 1682, 29. listopadu. Rukop. é. 2114 f. 470. Kry&tof Turek z Rozentalu a Zuzanna k. d. u Kapounü řečený vedle vrat domu Knechtovského a domu někdy Petra | Pajera od Adama Albrechta Kapouna z Karlova za 1500 zl. ryn., jakż jest tyż dim Adam Albrecht vedle podělení statki po neb. Pavlovi Wcisovi z Petfina sám mel. (Viz dům předešlý.) * 1640, 11. května. Rukop. č. 215 f. 80. Vilibert Emanuel de Bois a Marie k. dim nárožní za 15600 z!. rýn. od Kryštofa Turka z Rozentalu. Číslo pop. 247a. 1. 1487. — Rukop. č. 2102 f. 402. Procopius pel- lifex et Susanna e. d. sitam contra monasterium s. Anne inter domos Martini Mddry ct orphanorum olim Tohannis Kukla erga Annam, conthoralem Viti dicti Nastojte, pro XII s. gr. (Interdixit Petrus T'rewsl pellifex.) 9. 1444, 18. srpna. Rukop. ć. 2099 f. 496. Inter Petrum Treusl pellificem ex una, Wenceslaum de Skopecz parte ex altera et Elsskam, relictam Marssonis, parle ex tercia prout causa vertebalur occasione domus et aliorum bo- norum post morlem Procopii pellificis, vitrici prefati Petri, derelictorum, arbitri pronuncciaverunt — Petro — domum iam dicti Procopii — adiudicantes —. Act. fcr. III. ante Bartholom. 8. 1446, 10. května. Tamléž jJ. 1018. Sicul iterala vice orla fuit accionis causa inter Wcuceslaum, nalum Andree, notarii minorum tabularum terre, ex una ct Wen- ceslaum carpenlarium, vicinum suum, parle ex allera prc- textu. secunde fenestre in stuba sua noviter constructa ultra pronuncciacionem officialium officii sex dominorum 

Strana 893
XXX. V Liliové ulici. — C. p. 947a. elaborate domini magister civium ct consules — adin- venerunt mandantes Wenceslao carpentario, ut eandem fenestram secundam versus ipsius stubam claboralam ob- strueret et recluderet. Act. fer. ]IT. post Stanislai. 4. 1446, 93. srpna. Rukop. ć. 90 f. 136. Dorothea, conthoralis Andrec, notarii tabularum terrestrium, e. d. penes Wenccslaum [KláSterka] carpenturium ex una et Io- hannem ad gallum parte ex allera crga Petrum. Treusl pellificem pro XJI s. Act. in vig. Bartholom. 5. 1457, 24. züïf. Rukop. à. 2105 jf. 70. Sigis- mundus brascator c. d. erga Dorotlieam, reliclam Audrcee a tabulis Lerre, pro XXV s. gr. Act. sabbato ante Wenc. 6. 1466, 24. dubna. Tamléž f. 222. lohannes dc Grecz Regine et Katherina e. d. crga Zigismundum bra- scalorem pro XXXV!/, s. gr. Act. in. crastino Georgii. 7. 1612, 12. kvetna. Rukop. &. 2108 f. 96. Iohan- nes cingulator et Kalherina e. d. inter domos Iohannis RoStík ct Laurencii ssroterii sitam a Iohanne Cvok et Klizabeth, ipsius conthoralem, pro LXXX s. gr. pr. Act. fer. Ill. ante Zophie. 8. 1516, 27. srpna. Tamléz f. 189. Bartoloměj, toho času písař páně purgmistruov, a Markéta k. d, mczi domy Jana Ro&tíka a Vavfince sladovnika od Jana pasieře za L k. gr. C. Act. die Rufi. 9. 1682, 16. listopadu. Rukop. ¢. 2111 f. 35. Jan z Příbramě a Marta k. d. mezi domy Václava Košáka a Jíry šrotýře od Bartoloměje písaře za LUJI k. gr. č. Act. sabbato post Briccium. 10. 15835, 2. dubna. Tamtéž /. 99. Ondřej, služeb- nik purkmistrsky, a Anna k. d. vedle Jana husafe od Jana Bílého z Pi(bramé za LIIII k. gr. è. Act. fer. VI. post Pascha. 11. 1586, 80. července. Rukop. č. 2230 /. 120. Jakož jesti se Kateřina, dcera pozuostalá po Ondřejovi, na onen čas služebníku p. purkmistra, na podíl svůj po témž otci svém na dům ležící mezi domy Jindřicha Suk- ničky a někdy řečeném Housarovském potahovala a obc- slavie Ifavla [Kapihorského], bratra svého, na něm jesti za dopomožení 1é vší spravedlnosti, nebo aby jf dal a zaplatil anebo domu postoupil, žádala, proti tomu on Havel jí ničímž nebýti povinen z příčin některých [pravil], i jsou obě strany smluveny, że on Havel Ondiejuov, jeji bratr, uvolil se jí dáti 126 k. m. Stalo se v outerý po sv. Martě. 12. 1588, 22. června. Rukop. ¢. 2112 f. 292. Pavel Wcis a Dorota k. d. mezi domy Jindřicha Sukničky a p. Jiřího Otty od Anny, někdy Havla Kapilorskýho man- želky, a Petra, též Anny syna, za 180 k. gr. č. Act. fer. MIT. post Corp. Chr. Číslo pop. 247b. (llousarovský d.) *]. 1434, 27. července. Rukop. č. 2099 /. 391. Martinus Miidry fassus esl, sc leneri in II s. pro cu- tibus Petro Karthüs pellifici —. Act. fer. III. post Jacobi. 92. 1488, 10. dubna. Rrukop. č. 90 /. IZ. Michael forensis e. d sitam inter domos Nicolai Slawi cx una ct Procopii pellificis parte ab altera crga Martinum dictum Mádry pro VID/s s. gr. Act. fer. V. ante Resurrect. d. 1. 1448, 6. ûnora. Tamléz f. 78. Wenceslaus car- pentarius ct Elizabeth c. d. inter domos Petri Treusl pel- lificis et Nicolai pictoris erga Kaczkam, natam Michaclis forensis, pro VIII s. gr. Act. fer. Ill. ante Dorothee. XXX. V Liliové ulici. — C. P. 247 b. 893 9. 1463, 8. listopadu. Nukop. ć. 2105 f. 198. Wen. ceslaus carpentarius Klá&terka diclus resignavit. domum suam sitam inter domos Slavi pictoris ex una et Zigismundi parle ex altera Margarethe, conthorali suc. Act. fer. III. ante festum Marlini. 3. 1474, 30. dubna. Tamićż f. 343. Petrus pictor ct Gedrudis e. d. inter domos lohannis, ingrossatoris librorum civilium, et memorati Petri utrinque situatam circa Wenceslaum dictum Klásterka pro LV s. gr. pr. Act. sabbato in vig. ss. Phil. et Tac. 4. 1478, 10. prosince. Rukop. č. 2106 f. 27. Ma- theus de Kublas de Luna е. d. in plebe s. Egidii inter domos Iohannis, notarii consilii dominorum, ct Petri Slovák utrinque situatam aput eundem Petrum Slovák pro XXVII! e s. gr. pr. Act. fer. V. post Concept. M. V. 5. 1484, 10. dubna. Jamléz f. 140. Augustinus bra. scator de Wodnian e. d. aput communitatem Mai. Civ. Prag. pro XV s. gr. Act. sabbato post Sixti. 6. 1485, 28. dubna. Tamléz f. 156. Augustinus bra. sealor resignat domum Marte, uxori sue. Act. fer. V. ante Phil. et lac. 7. 1485, 8. listopadu. Tamléë f. 167. Gallus, ma- fister cerevisiarum, et Hesthera e. d. inter domos Katru&e, relicte candelatricis, et Samuelis cultcllifabri erga Augusti- num brascatorem pro XV s. gr. pr. Act. fer. V. post OOSS. 8. 1493, 17. srpna. Nukop. ć. 2107 f. 43. lohannes Roštík braseator et Maruška e. d. penes domem Katherine Marzikonis aput Gallum braseatorem pro XXVI s. gr. pr. Act. sabbato post Assumpt. M. V. 9. 1500, 12. fijna. Tamiléz f. 193. Margarctha pu&- kafka e. d. erga lohannem Ro&tík pro XXVI s. gr. pr. Act. fer. II. ante Galli. (Bez kvitanci.) 10. 1504, 81. srpna. Za»4éz f. 254. Iohannes bra- seator dictus RoXtík ct Margaretha. e. d. erga. Iohannem Kunát et Dorotheam, conthoralem eius, pro XXX s. gr. pr. Act. sabbato ante Egidii. 11. 1629, $9. dubna. Aukop. č. 2109 f. 232. Mi- kula$ sladovnfk, zet Kuechtiiv, a Kateřina k. d. mezi domy Patliána nožieře a Bartoloměje písaře obostrunné od Jana Roštíka za 80 k. gr. č. Act. fer. III. ante Phil. ct Iac. 12. 1528, 29. srpna. Rukop. č. 2110 f. 276. Jiří šrotéř a Regina k. d. od Mikuláše, zetě Knechtova, za XLII", k. gr. ć. Act. die Decoll. s. Joh. B. 13. 1534, 14. listopadu. Aukop. ¢. 2111 J. S8. Jan IIusaf konvár a Vor&ila k. d. od ]iry &rotyfe za XLII: k. gr. ©. Act. sabbato post Briccium. 14. 1661, 10. června. Rukop. 6. 2118 f. 4. Wolf Baldauf a Marta k. d. od Vor&ily Husakovy za 76!/; k. gr. č. Act. fer. III. post Bonifac. 15. 1578, 18. září. Nuhop. c. 2122 f. 269. Jakož jest po Wolfovi Baldaufovi pozuostal duom proti kuru kláštera sv. Anny, takć decra jmenem Zuzanna, lóż Eva, na onen cas och. Buldaufa manżelka a Zuzanny macecha, o kterýžto stattek mezi ní Evou a Zuzannou, paslorkyni její, přá- telské porovnání stalo se takové, že Eva ten takový duom ujala jest sobě, Jiříkovi Bechkovi, nynějšímu imanželu svému; Zuzunné pak vydati mA 45 k. gr. C. Act, postridie Lamperli. 16. 1588, 11. března. Rukop. 6. 2112 f. 144, Jiri Otto z Losu a na Nížburce a Kateřina ze Senfeldu k. d. mczi domy tehoż p. Jiiika Owy a Havla z Kapf Hory obostranně ležící od Evy Baldaufové, Petra Strosa kraj- čího manželky, za 146 k. gr. è. Act. fer. VI. post Remi- niscere. Spojeno s sousedním domem, 

Strana 894
894 XXX. V Liliové ulici. — C. p. 246. Číslo pop. 246. 1. 1474, 21. dubna. Rukop. c. 2141 f. 208. Facta esl concordia in causa sacri malrimonii inter Gedrudem, relictam Nicolai Sclavi, et Petrum pictorem talis, quod ipsa Gedrudis maritum suum admisit ad domum suam, quam nunc habel. — Act. fer. V. ante Georgii. 9. 1483, 98. července. Rukop. č. 2119 f. K I2. Já Gedruta Slováková maléřka — vyznávám -— jakoż podle smluv svatebních Petrovi, manželu mému, duom muoj, v némz bydlím, i statek všecken knihami městskými jsem zapsala sto kop sobě pozuostavší — protož — těch sto kop — Petrovi, manželu mému, otkazuji — tak však, aby z toho po smrti mé k sv. Jiljí na školu dal III k. — Act. die Apolinaris. 3. 1488, 27. srpna. Tamfleż f. U 15. Já Petr Slo- vák maléř, měštěnín St. M. Pr., vyznávám etc. takže duom muoj, v némz bydlím, a k tomu také penieze ho- tové, kteréž mám, dal sem dobrovolně a tiemto kšaftem mocně po smrti mé otkazuji a oldávám Martě, matce mé, tak totiZ, aby ona v domu tom jsáci jeho bez pre- káZky pozívala aZ do své smrü. Nez po smrti jejie vuole má ta jest, aby tyż duom k kostelu sv. Jiljie připadl plným právem. Jiného pak statku mého všeho, kdež by a na čemkoli záležal, beze viie vymienky činím a usta- novuji opatrné lidi Petra kotlife od mostu a Jana Zam- berského zlatotepce oc, přátelé mé zvláštnie, pravé a moc- né poručníky, věře jim nad jiné, že všecky věci mnú jim tuto poručené tak zřiedie a zpósoběji, kamž co otka- zuji vydadúce, jakož s& níže píše: Najprve k sv. Jiljí ko- rouhve dvě zelené prostřednic, item k M. B. do Týna také dvě většie zelené pod (sic) najlepšími, It. k sv. Havlu také dvě, kteréž najlepšie jsú, it. do Betlema dvě a k sv. Auné také dvé aby méli vuoli vzieti, kterych se jim ba- rev bude zdali, Jiny pak statek všecken na čemkoli zále- žící poručníci nadepsaní ve jméno božic na skutky milo- srdné obraťte, kdež se jim najlépe a najužitečňěji bude zJäti, Na potvrzenie —. Act. fer. III. post Bartholomei, 4. 1485, 80. srpna. Rukop. č. 2106 f. 162. Samuel cultellifaber et Dorothea e. d. ex opposito claustri s. An- ne inler domos Augustini braseatoris et d. Coldicz plate- olla mediante sitam erga vitricos ecclesie s. Egidii, que domus per Petrum Slovák predicte ecclesie est testamen- taliter delegata. Act. die Felicis et Aucti. (R. 1497 splści Dorota vdova.) 6. 1498, 22. ledna. Rukop. č. 2107 f. 137. Fa bianus cultellator et Katherin e. d. acialem penes domum Johannis brascaloris dicii Roštík erga commissarios bo- norum olim Samuclis cultellatoris pro LXXIX s. gr. Act. die Vincencii. 6. 1520, 4. října. Rukop. č. 2153 f. 16. V té při mezi Fabianem nożierem a mezi Tomášem šlajféřem, sou- sedem jeho, kdež jmenovaný Fabian vinil jeho Tomáše šlaj(éře, že chce pavlač postaviti, kterážlo pavlać kdyby poslavena byla, světla by mu stínila do světnice. Proti tomu Tomáš mluvil jest, že on pavlač postaviti chce sobě ku potřebě a na svém jemu bez škody a že ani světla jemu do světnice žádná překážka nebude. Tu pp. úředníci -— vypovídají: Poněvadž právo všeliké ustaveno jest pro řád a vedle řádu a práva žádný soused nemá mimo dru- hého ven do ulice vystavovali, a to je porádek mésta, i z těch příčin jemu Tomášovi se nalézá, že toho učiniti nemá. Než chce-li tu pavlač stavěti, aby ji srovnal s svět- nicf souseda svého n mimo jeho světnici aby nevydával nie. Act. fer. V. Jeronimi, XXX. V Liliové ulici. — Č. p. 246. 7. 1688, 17. ledna. Rukop. ¢. 2111 f. 95. Jan no- žíř Domažlický a Dorota k. d. ležící na robu Pw'hanovsky od Kateřiny Pathanky za 80 k. gr. č. Act. fer. VI. post octavam Epiph. 8. 1561, 8. prosince. Rukop. č. 2/21 f. 21. Jakoż jest rozdíl a nesnáz vznikla o kšalt Jana, syna Tomáše Zmrzlika, a o duom po někdy Janovi Domažlickým po- zuostalý mezi Tomášem Zimrzlíkem a Mandalenou, nevěstou jeho, manželkou někdy Jana Zmrzlíka, i na místě sirol- kuov po něm zuostalých, kdež pak jsou smluveni taklo: Pfedkem duom ten nékdy Jana Domazlického noZírc jmc- novany Tomás Zmrzlík ujal jest. Z kteréhozto domu má vydati Mandalené za věno XXVII k., Anně a Marketé, dcerám jejím, po XIII k. m. Co se dětí jeho Tomáše Zmrzlíka dotýče, jinenovitě Petra, Doroty, Markéty, Lid- mily a Anny, těm on Tomás po X k. m. skládati má. Act. fer. IIll. post Andream. 9. 1569, 2. prosince. Rukop. č. 2118 f. 238. Be- neš Třílický k. d. proti sv. Anně mezi domy někdy Wolfa Baldaufa a p. Adama Muchky ob ulicku od Tomáse Zmr- zlika za 195 k. gr. ©. Act. fer. VI. post Andrce. (R. 1577. splácí vdova Johanna.) 10. 1578, 24. dubna. Rukop. ë. 2112 J. 30. Meli- char Hyl&nar bradíf a Marjana k. d. na rohu od Johanny, vdovy po Beneši Třílickém, za 250 k. gr. č. Act. postri- die s. Georgii. 11. 1581, 81. října. Tamtéž /. 110. Jiří Otto z Lo- su na Nížburce a Kateřina ze Senfeldu m. j. k. d. od Mclichara Hylinera za 967 1/5 k. gr. č. Act. in vig. OO. SS. 12. 1601, 24. května. Rukop. č. 2113 f. 200. Yan Adam Otta z Losu, syn a dědic po dobré paměti p. Jiří- kovi Ottovi z Losu pozůstalý, a p. Zikmund Sluzský z Chlu- mu na inístě paní Johanny Sluzské z Losu, manželky své, a dcery a dědičky po témž p. Jiříkovi Ottovi z Losu, pozůstalé, jakož jsou na ně Adama a paní Johannu vedle p. Jindřicha Otty z Losu, bratra jich, dva domy, jeden nárožní mezi domem Bechkovym a panf Doroty Hrza- novy ob uličku, druhý vedle domu Havla z Kapí Hory a poustka neb kolna při týchž domích ležící po p. Jiříkovi, p. otci jich, připadly, že oni to postupují Jindřichovi Ottovi z Losu a pani Elśce Ottové ze Vchynic a z Tetova m.j. % 1621. Srov. Bílka Dějiny konfiskací str. 404 — 407. * 1621, 4. prosince. Rukop. č. 2114 J. 294. Pocti- vému Trancovi Ostrštokovi z Astleldu, správci ouřadu rychtářského v St. M. Pr. k dodání. J. M. osvícené kníže Karel, vladat domu Lichtenštejnského — jménem a na místě J. Mii Cé — poctivému Francovi Osträtokovi z Ast- feldu — poroučetí ráčí, aby on domy dva i s kolnou, vše již v jedno pojaté, proti kůru kláštera sv. Anny le- žící a po Hendrychovi Ottovi z Losu na J. M. Cou v po- kutě přišlé a od Petra Pajera v 1200 ryn. zl. koupené — jemu — do kněh městských uvísti dal, vědouc, že na tom jistá vüle J. Mti Cé naplnéna budc. Karel. Decretum per suam illustrissimam celsitudinem Pragae 4. Decem- bris a. 1621. S. Tahlo. V Retézové ulici. Číslo pop. 247c (vzadu.) (U Jonáše.) 1. 1441, 1. dubna. Rukop. č. 90 f. 65. Jaksso car- penlarius, commissarius Wenceslai lapicide, nati Jire la. picide, emit pro ct Magdalena, puero prefati Wenceslai, 

Strana 895
XXX. V Relézové ulici. — C. p. 247c (vzadu). — č. p. 248 (vzadu). — C. p. 245. et Dorothea, matre ciusdem pueri, domum sitam in pla- tcolla prope curiam d. Boczkonis inter domos Nicolai Slavi et domum posteriorem a gallo erga commissarium orphanorum Jarossii dietarii pro VI. s. gr. Act. sabbato ante Judica. 2. 1445, Il. srpna. Tamléz J. [20. Martinus Slej(ér et Neda c. d. sitam. contra domum d. Boczkonis inter domos Nicolai pictoris dicti Slovák et Iohannis Kokuot- konis tergoversus erga Jakssunem carpentarium, tutorem per Wenceslaum lapicidam subordinatum, pro VIII s. gr. Act. fer. Illl. ante Assumpt. M. V. 8. 1456. — Rukop. à. 2019 f. H 48 a c. 992 J. 231. Ve jméno božie amen. Jí Neda, někdy Marti- nova §lajférova, ale jiż Matu$ova krajcierova inanżelka, ; vyznávám tiemto listem oc Ze ackoli z dopu¥ténie bozicho nemocna a nedużiva na téle oc także duom muoj, v němž bydlím, jenž leží mezi domy Mikulášovým Slovákovým a u. Kokuotkuov z strany druhé, kterýž jsem já svými pe- nězi vlastními sama zaplatila — otdávám Matúšovi, muži mému. (lšez označení dne.) . 4. 1457, 12. kvétna. Rukop. c. 2105 f. 155. Ва\- thasar de Kossin emit domnum ad Jonam nunccupatam sitam in plateoila cx opposito domus d. Boczkouis inter doinos Nicolai Slovák et Kokutkonis a tergo erga Matheum sartorem pro XVIII s. gr. Act. fer. V. post Stanislai. 5. 1463, 20. prosince. Rukop. ë 2141 /. 358. Bultazar de Kossin fassus est, sc teneri XVI s. larossio porybuj racione fideiussorie caucionis obligati in prefato debito prescribens sibi domunculam, quam habet penes domum Kokuotkonis a tergo ex una et Nicolai pictoris parle ex altera. Act. in vig. Thome ap. (Splác( 1464 Jan Ślajfćf.) 6. 1468, 20. prosince. ZamléZ f. 395. lohannes de Radić, marssalcus dominorum, indixit se ad domum Baltasari, olim. Bohuslai de Kossin nati, pretextu cuiusdam caucionis. Act. in vig. Thome ap. 7. 1464, 18. prosince. Nukop. c. 2105 f. 201. lohannes Slajfét dictus: Kvapil ct Dorothea c. d. erga Baltasarum de Kossinie pro XXIII s. gr. pr. Act. fer. II. ante Thome. 8. 1472, 9. zái(. Zamléz f. 316. Wenceslaus cul. tellifaber et Margaretha e. d. aput Iohannem Slajfét pro XXV s. gr. pr. Act. fer. IIII. ante Philipi. 9. 1477, 9. Fijna. Tamtéž f. 392. Iohannes, no- tarius consilii dominorum Mai. Civ. Pr., et Katherina c. d. aput Margarctham, uxorem Blasii caltellifabri, pro XX s. gr. Act. fer. V. post. Remigii. 10. 1516, 27. Fijna. Rukop. ë. 2108 f. 168. Svatoš Trnka nožíř a Apolena k. d., kterýžto leží v uličce jdúce k sv. Anně mezi domy Fabiana Pafhana a Jana Roštíka z zadu od Jana pasíle za 281/, k. gr. & Act. subbato ante Sim. et Jude. 11. 1617, 98. kvétna. Tamtéž f. 205. Burián Zmajdff a Lidmila k. d. ležící mezi Janem Roëtfkem a Pabiánem nožířem od Apoleny Trnkové nožířky za XXVIII 1/5 s. gr. pr. Act. fer. V. ante Penthecost. 12. 15618, 12. dubna. Tamléz f. 223. Tomáš Jezbera nożier a Majdalena k. d. podle domu Jana Ro- | štíka z zadu a Pabidna nožieře také z zadu ležící od Burjana šmajdéře za XXXIX s. gr. pr. Act. fer. II. post Cond. Pasche. 18. 1666, 28. listopadu. Rukop. 6C. 2117 f. 374. Jiří Jezbera vzdal dům svůj inanželce své Lidmile. Act. fer. II. ante Katherine. 895 14. 15672, 21. května. Rukop. č. 2118 [.308. Wolf flanyt a Anna k. poustku neb kolnu za domy Be- neše Třílického a Jindřicha Sukničky ležící od Lidmily, Jana Mráza manželky, za 17!/; k. gr. č. Act. fer. lll. post Ascens. d. 16. 1595, 19. června. Rukop. č. 2113 f. 29. Jiřík Otta z Losu k. kolnu při domě svým ležící od Martina Wintera, Wolfa [lašnýře náměstka, a Alžběty m.j. za 125 k. gr. č. Act. fer. II. post Viti. Číslo pop. 248 (vzadu). 1. 1441. — Rukop. č. 90 f. 65. Domus poste- rior a gallo, 2. 1446. — Tumlei f. 120. lohannis Kokuot- konis tergoversus. 9. 1488. — Rukop. ¢. 2106 f. 247. Laurencii Kokuotek. 4. 1600. — Ruop. c. 2107 f. 288. Domus posterior Iohannis Ro&t(k. 5. 1528. — Rukop c. 2109 f. 282. Někdy | Roštíkův dům. 6. 1608, 18. dubna. Rukop. č. 2148 /. 44. Stala sc smlouva mezi Vojtěchem Sukničkou a Annou m. j. a Jiříkem Keberhartem a to taková: Jakož jest dotčený Jiřík do domu jeho néklerd vokna a dymnfky, ano i tok vody s krovu svého od starodávna vzdělané a obrácené jměl a stavíce dům svůj místo těch větší, širší, a více jich míti chtěl, ale Vojičšeh mimo starobylé více dopustiti pro pohodlí jeho nechtěl. [Г aby mezi nimi láska sou- sedská zůstávati mohla, předdočetný Vojtěch od svého předsevzetí upustil a Keberhartovi do domu svélio voken šesti a některého dymníku v střeše obráltiti dopustil, ty aby jak se jemu libiti bude, na vej$ i na 8iF udólati, do nich skla vsázeti dal. — Act. v pátek po Svátosti. Číslo pop. 245. (U třech myslivců.) 1. 1445, 15. dnora. Rukop. ¢. 90 f. 112. Toman sartor de Brna et Marka e. d. sitam penes domum Ni- cnlai Hochuta et Martini 3lejfar crga Zophiam, relictam lohannis Paléck pro X s. gr. Act. fer. IT. post Valent. 2. 1488, 8. listopadu. Rukop. 6. 2106 f. 247. Wenceslaus cultellator dictus Kokysl ct Zuzanna e. d. i inter domos Georgii instiloris et Laurencii Kokuolek dicti a lergo siluatam erga Tomkonem sartorem pro XV s. gr. pr. Act. sabbato ante Martini. 3. 1495, 7. října. Rukop. ë. 2107 f. 90. Dorothea, relicta olim Iohannis Labutsky c. d. penes domum Ka- trusky candelatricis et domum Mathei cultellatoris crga Zuzannam viduam pro XV s. gr. Act. fer. III. post Francisci. 4. 1606, 12. září. Tamtéž f. 288. Paulus pellifex diclus Nesvatil et Ludmila e. d. acialem penes hostium posterius domus Iohannis Rostík ex una et domum Iacobi cultellatoris dicli Lupać parte ex altera sitam a Zuzanna, relicta olim Petri Stétina pro XXI1/, s. gr. Act. sabbato anle Éxalt. s. crucis. 5. 1508, 8. května. Rukop. č. 2108 f. 20. Iohan- nes vinitor et Anna e. d. a Ludinila, relicta Pauli Nesva- Cil, pro XX s. gr. Act. die Stanislai. 

Strana 896
896 6. 1514, 2. ledna. Tamléž f. 132. Ambrož ovocník k. d. od Jana hokynáře [tržného] za XXV k. gr. pr. Dálo sc v pondělí po Novém lítě. 7. 1516, 8. bfezna. Tamdéz f. 173. Wenceslaus Pikart ct Marta c. d. a Brosio pencslico pro XLIX s. gr. m. Act. fer. Il. ante Translat. s. Wenc. 8. 1523, 18. března. Rukop. ć. 2109 f. 282. Do- rota, vdova Urbana měšečníka, k. d. od Václava Pikarta noZicie za XXIII1/9 k. gr. pr. Act, fer. III. post Ge- drudis. (R. 1516 splácí Bartoň Služebka, manžel Doroty nadepsané.) 9 1586, 10. dubna. Rukop. č. 2/1 f. 141. Anna tobolátka a Salomena, dcera její, k. d. od Barloie Slu- Zibky za 96 К. gr. €. Act. fer. II. post Sixtum, 10. 1561, 18. listopadu. Rukop. č. 2142 f. FF X (Kšaft Anny tobolářky.) Ve jméno - - Já Anna tobolárka, тё ка 51. М. Рг. — pořízení — takové činím: Předkem a najprvé k záduší tomu, kdež tělo mé pochováno bude, odkazuji dvě k. m. na víno k službě boží. Duom pak svuoj v Sr. M. Pr, v némZ bydlím, vinici i jiny vÉecken statek — odkazuji Saloméně, dceři mé. Což se pak do- týče Doroty, dcery druhé mé, kterúž sem s Jeremiášem, manželem prvním, měla, ač sem ji prvé z statku svého odbyla, však přes to přes všecko, což sem jí koli jako matka učinila a dala, ještě deset k. m. jí odkazují; pakli by na tom prestati ncchtélu, tehdy Salomena, dcera má, aby jí Dorotě ani těmi X k. povinna nebyla, ač mne sobě Dorota málo vážila a mne v nemoci mé poslúžili všelijak se vzdalovala, jakž také i Hanuš, manžel její, o tom jí přikazoval, aby ona mně, kurvě staré a zmučené, neposluhovala. Stalo se -— v outery den sv. Ozvalda 1. LXI. (Vyhlášeno v úterý před sv. Alžbětou.) 11. J563. 8. “joa. Rukop. č. 2118 f. 60. Zmocněna je:t Salomena Tobolářovic domu někdy Anny tobolářky, matky své, podle přísudku v radě učinčného. Act. fer. VI. post Francisc. 12. 1571. — Rukop. č. 2/20 f. 105. (K&aft Salo- meny tobolářové.) Ve jméno —. Já Salomena Tobolářovic, dcera Anny tobolářky — pořízení -- činím, že — všecko — pani Markytć Kyndulce, protože jest mně dobře činila a mne opatrovala — od mnoha casuov —. Z toho aby povinna byla vydati — k záduší sv. Haštala, kdež tělo mé pochováno bude, na vopravu školy a nic jiného X k. m. —. Item aby dala Václavovi Charouzovi, manželu mému, klerejž mne jakživ v ničemž neopatroval, nýbrž těžkostí mých příčina byl, též X k. m. — Stalo se v pondčií po Кохс5!. ар. [17. července] I. 1570. — Vyhlašeno v úterý před DB. Télem [I9. &erena] 1. 71. 18. 1574, 16. ledna. Rukop. č. 2118 f. 360. Jan Marie Vlach vzdal statek svůj Kateřině m. a ona jemu, svému manželi —. A neuchoval.li by jeho Jana P. B. od smrti prve než Kateříny, tehdy táž Kateřina má býti rovná společnice s Lucií, dcerou Jana s Markétou, pře- de&lou manZelkou jcho, zplozenou. Act. postridie Felicis. 14. 1081. — Hukop. ć. 1173 f. 6. (Soupis pozü. stalosti Jana Мапа Vlacha.) V středu po Naroz. P. M. stal se popis véc( pozuostalych po Hansovi Marijí: Předně Anna, manželka po něm pozůstalá, Lucic, dcera, a Jan Maric, sirotci. Jtem duom zaplacený. V světnici nahoře: Tři stoly s truhlicemi, židle jedna, luožko pod nebesy s firbaňkem, na něm svrchní peřina a spodní s polštářem a prostěradlo. Cínového nádobí na rozích, mís véiSich šest a menších 6, talíře 3, konvice 2 po 8 žejdlicích, třetí pinetní, flaše v pintu, 2 konvice poloupinetní, 2 žejdliky, 2 půlky, slínka, umývadlo vo jedny cívce, svícen visutý vo třech cívkách, hrnec v kamnách, halapartna, 3 sklenice, v XXX. V Relézové ulici. — C. p. v 245. kolíbka, šrák, rožnův 4, jeden menší, rošt, kuchta, dva pekáčky. V komoře vedle světnice: Moždířek s palicí, svícen mosazný vo jedny cívce, měděnice, dva kotlíky prostřední, 2 pánvice, pekáč, toulec, dvě sítka hrachová, jedno na jíchy, toulček malý, postel s nebesy žlmá bez dna, na něm pořin pět ve tij puoli a dvé v puol tfetí, tri podušky, dva polštáře. Almara a v ni 3atuov chodicfch: pulniéka mocherová králiky podsitá sprátky nydrlanskymi, mantl(k Samlatovy podbríSky podsity s laloky, sukné zclcná, druhá htebíGkovaá, sukné mocherová brunatná, druhá Zlutá s Zivütkem mocherovím léž Zlutm, Zivütek aksamftovy, druhý tamínový, třetí hřebíčkový šamlatový, čtvrtý inochej- rovej brunatnej, puol futra sprátkového bílého, čepice dě- tinská, truhlice vedle Inože prázdná. V jiné truhlici malé malované prostěradel šest, cejch na peřiny 6, tenkýho plát- na cejch na polštáře 4, ubrus, ručníky 4, 9 prostěradla kmentová, 2 cejšky na podušky, jedna kmentová, sovček Q) v 9 1/, püli, cejcha na spodní pefinu. V jiné truhlici man - tlik kansvacovej. V jiné truhlici merhované od šatstva, košilí, rukávec. Ouhrnkem ž nská vokrasa. V almaře za dveřmi kožích liščí hřbetový soukenny vléaty, suknicka soukenná fialové barvy, tři kallioty: kožený, jedny s ná- kolenkami, punčochy soukenný, hrnce mosazný, víra, man- tlík mochejrovej. — Almara na mazhause se tříma při- hrádkami. Vc sklepé dolej&ím kotel prací, klín, 2 luoże, truhlice prázúná. Ctyry pokoje v domě. —- Vod dolejšího pokoje platu 5 k. m., vod hořejšího 7'!/; k.. 15. 1585, 7. куёта. Rukop. č. 2205 /. 50. (Kšaft Jana Marie Vlacha.) Ve jinéno Boží, amen. Jan Maria Vlach, měštěnín v St. M. P., jsa v nedostatku zdraví svého po- staven, učinil jest kšaft a pořízení o statku svém taklo: Předně duši svou P. B. poroučejíc, dále oznámivši že sou mu dlužní podle jistých spcécténych &uldpryfüv Jan z Du- bence, písaf pfi appellacích, LXXJ k. LII groše, vše mí- Xenské. Die duom svuoj se vším jcho příslušenstvím, buďto také na svrclicích a nábytcích, penězích hotových, nic ovšem nevymiňujíc, po své smrti dává a odkazuje Antonínovi a Luciji, synu a dceři své, mczi ně na rovný podíl; však z toho ze všeho aby povinní byli Anně, man- želce jeho, vydati CL k. m. Dále že mu dlužen Karci kroupnfk podle ceduli řezaných XVI k. m. Dále má fiffka Knejslíčka VII prstenuov ve Xll k. Item p. Antonína z Uchteryc 1 korunu a prsten zlaty s turkuscin ve 4 К. in. Item Káča Vokůrková 83 k. m. Proti tomu dlużen wistru Bernartovi 24/5 k. m. Item Hanzl, jako u nóho v podruzí [jest], od pochování ženy jeho 3 kopy 44 krej- cary 8 d. vynaloženo, což mu zapravití týž Hanzl povinen. Item páni osadní sv. Jiljí od díla co mu pozuostávajf, to starším mistruom k rozeznání připouští a na to dílo že jest 52 k. m. přijal. Naposledy tomu chce, jestliže: by P. B. klerýho z dětí jeho od smrti uchovat: neráčil, aby nápad s vmrlého na živa pozuostalýho i na manželku jeho připadl a šel. Však sobě moci k změnění kšaftu to- holo zanecháva. Stalo se v Praze v středu po Stětí sv. Jana 1. osmdesátého druhého. (Vyblášeno 7. května 1585.) 16. 1589, 20. července. KRukop. č. 2112 f. 322. Jiřík Gebhart jehlař a Barbora k. d. mezi zadky domu Kapléfovského a Jindficha Sukničky od Samucle Hronka a Lucie m. j. za 225 k. gr. č. Act. fer. V. post Divis. ap. % 1629, 16. července. Rukop. č. 2114 f. 410. Klaudy Para a Helena k. d. u třech myslivcův řečený od Anny z Hertnberku, Adolfa Puše manželky, za 9500 zl. rýn., jakž jest týž dům Anna po Jiříkovi Gebhartovi, otci svým, sama měla. 

Strana 897
XXX. V Relězové ulici. — ©. p. 244. Číslo pop. 244. 1. 1468, 80. dubna. Rukop. č. 2141 /. 161. V té při, v nicž Uršula, pastorkynë MiknléSe Hochuta, nařic- kajíci vinila téhož Mikuláše, otčima svého, z domu a statku pravicci, že by on po matce její statek otce jejicho ve- lik уха! а (сп duom, kterýž má, za to kupoval. I také v Mosté dédictvie jejie vysidil a pobral a ji z toho ze všeho statku nikdy nic nedali ani jie odbyvali. Zádajíci na pániech, aby jic z toho stalku spravedlivě učinil. Jiež výšpsaný Mikuláš otpieraje pravil, že paní Uršula jeho prve (akéž nařiekala a potom z rozkázánice panského, že jsú přátely o to v3ecko smluveni a on podle týchž přálel vyrčenic jie odbyl a dal šest k. gr. — Proti němuž Ur- Sula pravila — že ta smlúva sě jest nestala o všecky věci, ale toliko o to, co sě statku v Mostě dotýče —. Tu'p. purgmistr a páni — vyrčenic potvrdili jsí — při- kazujíce nahoře psané Uršulc, aby Mikuláše od takového nařickanie v pokoji nechala —. Act. sabbalo ante Phi- lippi et Iacobi. 2. 1468, 18. června. Rukop. č. 2105 f. 186. 1о- hannes dictus Kabát et Margareta e. d. sitam inter domos Anne, relicte. Petri Kartliís pellificis, et Thome sartoris erga Nicolaum Hochut pro XLIX s. gr. Act. fer. ll. post Corp. Chr. 8. 1472, 9. bfezna. Tamléz f. 315. lohannes Holub c. d. circa Margaretam, olim Iohannis Kabát uxorem, pro XLVII s. gr. Act. fer. II. post Letare. 4. 1472, 12. srpna. Tamież f. 316. Valentinus, filius olim Tohannis Rotovskÿ, e. d. circa Iohannem Holub pro LIII s. gr. Act. fer. IIII. post Tiburcii. 5. 1478, 26. tinora. Zamtéz [. 330. Georgius pin- cerna et Anna e. d. circa Valentinum, filium olim lohan- nis Ročovský pro XLV!/, s. gr. Act. fer. V. post Mathie. 6. 1474, 15. i(jna. Tamléz f. 348. Gcorgius cul- lellifaber et Margareta e. d. aput Georgium pincernam pro XLVIIL s. gr. Act. sabbato antc Galli. 7. 1476, 80. srpna. Tamléž f. 358. Georgius pel- lifex et Dorothea e. d. aput Margaretam, relictam Georgii cultellifabri dicti Svétlfk pro XXIIIT!/; s. gr. pr. Act. fer. II. ante Egidii. 8. 1492, 26. ledna. Rukop. ¢. 2107 f. 2. Matheus (Diimal] cultellator et Regina e. d. a Georgio institore pro LV s. gr. pr. Act. fer. V. post Convers. s. Pauli. (Kvituje též Dorota, manželka Jiříka Kramáře, kožešníka.) 9. 1500, 29. éervence. Tamléz f. 189. Iacobus cul- tellator Lupác et Anna e. d. a Matheo cultellatore pro LX s. gr. Act. fer. V. post Magdalene. 10. 1527. — Rukop. č. 1047 f. R 14. (Mezi Ja- kubem Lupácem nożicfem a Štěpánem Nábožným téhož řemesla.) Jakub Trubka nožicř svědčil: Jest mi to dobře védomo, co sc Jakuba Lupáče dolyle, Ze jest Nábožnaj mluvil o něm stoje před námi v cechu, že jest zloděj ne- vyvedenaj. A já mu řekl: Proč to mluvíš, však jest do- brý člověk, nikda o něm toho nebylo slycháno. A on řekl: 897 A já ještě pravím, že jest zloděj. — Vít Chlevec: Před- stúpil před stuol Štěpán Nábožnaj nožicř, když sme v ce- chu seděli, i pověděl o Lupáčovi, že jest zlodéj nevyve- denaj. A my mu pověděli: Zle mluvíš, pane Štěpáne, my sme toho o něm nikdy neslychali. A on pověděl: Však vy mě o to súditi nebudete. A my řekli: Ba nebudem. (Tak vypovídal i nožíř Jiřík Farář.) 11. 1589, 4. června. Rukop. ¢. 2111 f. 258. Uroz. paní Anna Andělka z Jistebna a na Hostivici k. d. od Jana Lup4ce za CII!/2 k. gr. ë. Act. fer. lIII. ante Corp. Chr. (Anna Andělka byla druhou manželkou Václava Bez- drużickćho z Kolovrat, jehoż syn byl Ludvík.) 12. 1552, 14. Fijna. Rukop. ć. 2117 f. 274. Uroz. p. Vilím Luknvecky z Renec a Apolona z Adlaru m. j. k. d. od ur. p. Ludvika Bezdrużickćho z Kolovrat za CIl!/s k. gr. 6. Act. die Calixti. 18. 1566, 4. února. Tamléž f. 352. Habarl Ko- kovskaj z Hertenberka a paní Helena Slikovna z Holajée m. j. k. d. od p. Viléma Lukaveckélo z Renec za CV k. gr. č. Act. fer. III. post Blasium. 14. 15669, 27. dubna. Rukop. č. 2118 f. 219. Uroz. p. Jan z Sovince a z Doubravice na Toužetíně a uroz. paní Veronika Slikovna z Pasounu a z Lokte m. j. k. d. | v osadě sv. Jiljí za domem p. Zigmunda Berky ležící od | p. Habarta Kokovského z Hertmberka a na Kokovicích za sto k. gr. ©. Act. fer. III. post Marci. 15. 1601, 22. inora. Rukop. ć. 2113 f. 181. Uroz. paní Kateřina, na onen čas Šelmberková, nyní Lybentolová z Weytmille, slojéci osobně v radě oznámila, že dům svůj v osadě sv. Jiljí za domem někdy p. Zikmunda Berky ležící a na ni paní Kateřinu po dobré paměti uroz. paní Veronice Šlikovně, jakožto paní mateři její vlastní, právem dědickým připadlý po smrti své dává uroz. p. Petrovi Lybentolovi z Lybentolu na Krační a Pičerbicích, p. man- želu svému milému. 16. 1604, 2. prosince. Tamléž f. 305. Uroz. paní Johanna Pruskovská roz. z Sulevic a na Vidimi [manželka Oldřicha Desideria Pruskovského z Pruskova a na Sta- rých Hradech] k. dům vedle domu Jiříka Gebharta od p. Petra Lybenthola z Lybentholu, cís. truksasa a paní Kateřiny z Weitmilie m. j.za 600 k. gr. č. 17. 1606, 14. března. Tamtéž f. 386. Johanka Proskovská z Sulevic oznámila, že domu svého postoupila p. Vojléchovi VAclavovi Kaplffi z Sulevic à na Brodcích, p. bratru svému, a Mandaleně z Oudrče m. j. 18. 1619, 16. února. Rukop. ¢. 2114 f. 249. Ur. rytíř p. Kryštof Hrobčický z Hrobčice na Dobřanech a Velikým Vořechově a Markéta z Roupova m. j. k. d. od paní Lidmily Lokšanové ror. Cernínky z Chuděnic a na Březnici za 850 k. gr. č., jakž jest týž dům ona paní Lidmila po p. Vojtěchovi Václavovi Kaplíři ze Sulevic dle zjištění na něm 2000 k. m. sama měla. 113 

Strana 898
Rejstřík význačných budov a zařízení v dílu I. Str. Bratrstvo rybářů . . M. 371 Drusírna . TI. 499 Celnice obecní- .M. 469 Clo na mosté . M. 347 Fara Betlemski . M. 794 u sv. Jilj( . . M. 715 — u sv. Linharta . .lj. 69 — u Matky Boží na louží: .M. 80 — u Matky Boží před Týnem .1. 459 — Michalská víz kostel sv. Michala ‚1. 788 — Mikulášská viz kostel sv. Mikuláše . l. 82 — Dynská. . . .1. 459 — Valentinská viz kostel | sv. Valentina . . I. 267 Kaple viz kostel. Kašna na Velkém Náměstí . 2... 64 Klášter Dominikánský, Jezovitský u sv. Klimenta . Il. 590 — — KliZovnicky s Gervenou hvězdou . Il. 329 Knihtiskárna ‚1. 189 Kollej Andělská . . I. 181 — Apostolski CL 787, 866 — Loudova . I. 787, 866 — Nazarelski . HW. 761 — Všech Svatých . . M. 181 Kostel (kaple) < sv. Bartoloměje ©. 49 . . M. 393 — — č.9 2... 4l = Bedennkd . W. 795, 866 — . Eloie . . . uU. 386 -- . Vilipa a Jakuba . . 1L. 871 sv. v. Jii . . II. 672 — sv. Klimenta .11. 890 — sv. Linharta . . ‚И. 69 — sv. Martina Menšího . I. 385 - Matky Boží na louži .J1. 30 — Matky Boží před Týnem .l 469 — sv. Michala , m .L. 733 -- sv. Mikuláie , . . .1. 89 — sv. Salvatora (Německý) . .L 371 — sv. Valentina . M. 267 Krámy kolem radnice . .1 56 — kožešnické ‚1 57 — soukcnickć .U 56 — uzdaiskć CooL. 2 Kuchyně .. ‚1.774, М. 69 Lázeň Královská . . 1. 470 ledu sekání na Vltavě .AF. 877 Mandl . .]l. 499 Mlyny Staroměstské . IT. 482 Most Karlův . . l. 847 Mostský úřad . I. 347 Náměstí Betlemské . U. 794 — Kiiżovnickć . . . d. 399, 459 -— Linhartské . 1.774, 778,11. 1 — Malé Starom. 1. 181, 669, 748 Náměslí Mariánské . Mikulášské (Viz ulice u radnice) Slr. . 11.258, 413, 461 II. 82, 180 - Ryneček víz Náměstí Malé Starom. Rynetek u sv. Valentinské . Veľké Starom. |. Valentina . .M. 800 11. 294, " '1,94, 217, 939, 319, 360, 363, 3 427, 519, 605, 654, 062 Ostrov Stfelecky . . 878 Plavecké právo E 372 Plavba po Vltavě | . 347, 376 Pranyf . "i 64 Právo plavecké . M. 372 Pulirna . . . n 498 Radnice Starom. I. 1 Rybáři . . M. 371 Sanytrové hat . . ll. 288 Sekání ledu na Vltavě | . MH. 377 Střelci . . I. 378 Střelecký ostrov . U. 378 Škola Jilská . M . M. 671 — Linhartská viz kostel sv. Linharta .M. 69 — Michalski . . Be ‚1. 748 — Mikulášská viz kostel sv. ' Mixulake u. 82 — Týnská. eros .. 497 — Valentinská viz kostel : sv. | Valentina В ‚И 967 Šlejfírna . M. 499 Spitál Křiížovnický 2s s s IL 329 Trh kurný 1.774, 1.1, 69 — ovocný. l. 669, 773 — rybny .Ll 42 = solnf . . . .L. 62 — na Velkém náměstí . .. 88 — vénetny .1l. 778 Ulice Anenská | . . MH. 561 — Celetni 1. 441,585 — Dlouhá třída Ku 360 — Dominikánská 1. 779, 1). 610, 626. 664, 666, 670 698, 715, 716, 728 — Dušní . .1. 87] -- QGranátová . MR . . Il. 329 — Husova 1. 779, 11. 610, 626, 664, 670, 698, 715 716, 728 — Jáchymova . . .WH. 169 — Jalovcová . 2...MH. 633, 666 — jezovitská . - 779, 784, 1. 501, 626 Jilská Kaprová Karlova Malá . Velká Karoliny Světlé Kostečná . Křižovnická . Liliová . Mayslova . . 1. 695, II. 666, 711, 716 . Jl. 205, 234, 267, 291 ll . . .l. 691, 784 . 11. 491, 501, 560, 626, 718 . . . 470 . ü 317 . . .lL 399,388 . ll. 560, 625, 881 ‚1. 871 

Strana 899
899 Str. Ulice Melantrychova . . . . . . . . . . 1. 629. 662 Michalská . . . . . . . . . . . . . . 1. 712 Mikulášská 1I. 143 . . . . . . . . . . . Nožířská . . . . . 11. 501, 566, 626, 716 Ostrožnická 5 . . . II. . . . . . . . . Plutnéřská . . . . 11. 5, 209, 233, 257, 262, 306 U radnicc 143 . . . . . . 1. 117, 131, 1l. 82, 894 Řetězová . . II. 616, . . . . . . . . Třístudniční . . . . . . . . . 377 . . . . 1. Týnská . 422 . . . . . . . . . . . . . . 1. pod uzdaři 181 „ „ „ . . . . . . . . 1. — — Str. . . . . . . . . . . . . . 11. 251 Ulice Valentinska na Veselí . . . . . . . . . . . . . . I. 363 Zlatnická . . . . . . . . . . 1. 784, 11.626, 716 — Žatecká . . . . . . . . . . . . . H1. 209, 266 — Zelezná . . . . . . . . . . . . 1. 567, 650 Váha a míra vůbec . . . . . . . . . . . . . 1. 56 Váha kořenná . . . . . . . . . . . . . . . 1. 53 Vltava . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11. 347 Vodárna Starom. . . . . . . . . . . . . . . 11. 494 Vory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11. 376 Záduší Betlemské . . . . . . . . . . . . 11. 869 Rejstřík jmen domovních. Adam a lva . . . . 1. 790, 11. 171 Adamovský . . . . . . . 1. 171 3 Adlarovský . . . . . . . 11. . 1I. 317 Albíkovský . . . . . Anděl . . l. 662, 748, 11. 413 Anděl na kohoutě . 1. 791 . Andělů sedm . . . I. 695, II. 415 Apoštolská kollej . . . . . II. 787 Babkovský . . . . . . . . 1. 774 Bannovský . . . . . . . . I1. 742 Bartovský . . . . . . . . H. 596 Benedie domine . . . . . 11. 664 Benedovský . 1. 711 Beránek . . 1. 535, 582, II. 872 Beránek černý . . . . . 11. 728 u Betlemských . . . . . 11. 773 Biskupové tři . . . . . . 11. 205 Bočkovský . . . . 11. 236, 623 Bradavičovský . . . . . . 1. 362 u Břečků . . . . . . . 11. 209 u Březinů . . . . . . . . L. 178 Bubny . . . . . . 1. 180 Burjanovský . . . . . . . 1. 117 Cepy . . . . . . . . 1. 191 Cáp zlatý . . . . . . „11.13 Capy . . „ . . . 1. lö Celechovský . . . . . 1. 536 Danielovský s „ .II. 50) Dejmkovský . 1. 381 . - desky dvorské . I. 381 .. . desky zemské . . . 1. 393, 11. 741 díra . . . . . . . . . 11. 68 dítky . . . . . . . . . . 11 501 Doktoři . . . . . . . 1. 776 Domináčkovský . . . . .H. 62 Donínský . . . „ I. 519 Drabanti I. 187 t 8 „“ Drdákovský 585 I. „ Drobnicovský 717 I. . . . . u Dřelů II. 579 . . . . „ Dubský . II. 258 . . . . . Duha . . . . „ . 1. 422 Dvéře černé . . . . . . 1. 532 Dvéře červené . . . . . . 1. 567 Dvéře modré . . . . . . 1. 579 Dvéře železné . . . . . . 1. 722 Dvořákovský . . . . . . 11. 170 Str. fendrichové tři . . . . . . 11. 664 flašky . . . . I. 378. II. 384 Fraňkovský . . . . . . . 1. 770 Freserovský 5 . . . . . . . H. Frydlovský . . . . . . . 1. 67 u Gonů . . . . . . . . 11. 171 u Hájků . . . . . . . . . 11. 874 Hájky zelené . . . . . . . 11. 874 Hajdárovský . . . . . . . 1. 378 Harfeníci. . . . . . . . 11. 759 Hasištejnský .. . . . . . 1. 71O Havéři . „ . . . . . l. 782 Hedvíkovský . . . . . .1. 675 Helmovský . . . . . . . H. 2 Hesoltovský . . . . . . 1. 693 Hlavsovský . . . . . . . 1. 675 Hodějovský . . . . . . . 1. 410 u Holců . . . . . . . . 1. 385 Holianovic . . . . . . . 11. 260) Housarovský . . . . . . . 11. 893 Hrdinovský . . . . . . . 11. 451 hřebeny * . . . . . . . 1. 203 husa modrá . . . . . . . . I. 623 husa zlatá . . . . . . . 1. 148 hvězda zlatá . . . . . . . 1. BO Chmelovský „ . . . .I. 770 Cholovský II. 260 . . . „ Chřenový I. 232 „ . . „ Chřestovský „ . * 1. 690 Jablka rajská . . . . . . I. 717 Jablko zlaté . 1. 628 . . . . . u Jaroslavů I. 557 . . . . . Jednorožec . . . . 1. 549. II. 194 Jchlařovský . . . . . . 11. 429 Jelen modrý . . . . . . . I. 675 u Ježků . . . . . . . 1I. 318 sv. Jiří . . . . . . . . 1. 382 Jonáš . . . . . . . II. 169, 894 Kalich I. 784 3 . . . - Kalichy tři . . . . . II. 735 KameneČ . . . . . „ I. 626 Kaple . . . . . . . . .1. 402 Kapr . . . I. 690 . . . . . Kapři . . . . . . . . . I. 245 Karafilálovský . . . . . . . 11. 234 Klíče . . . . . . 11. 610 Kloučkovský . . . . . . . 1. 422 Str Knechtovský . . . . II. 747 Knykmanovský . . . . . 1. 458 Kočovníkovsky . . . . . II. 747 Koflík 11. 422 . . . . . . Kohout . . . . . 1. 220, II. 889 Kokot . . . . . . . . 11. 889 Kokyslovský . . . . . . . H. 626 Kola půl .1. 731, 1I. 431, 439 Koldicovský . . . . . . II. 623 Kometa . . . . . . 1. 370 Koníkovský . . . . . . 11. 413 Konopovský . . . . „1. Ble Kopáčovský . . . . . . . 11. 208 Kouve . . . . . .1. 629 Konve tři . . . . . . . . 1. 636 Koráb . . . . . . . 1. 310 Koruna zlatá . . . . . 1. 111, 614 Kostský . . . . . . . . . 11. 625 u Košáků . . . . . . . . I. 889 Koutkovský . . . . . . . 1. 567 Kovárna . . . . . . . 11. 381 Kozli . . . . . . . . . . 1. 687 Kozlovský . . . . . . . . 1. 252 Kraſy . - . . . . . . . H. 5l2 Králové tři . . . . . . . 1. 44 u Krtků . . . . . . . . . 11. 703 Kryštofor . . . . . . . 1. 66O u Kryštoforů . . . . . . 11. 571 Kříž bílý . . . . . . 1. 236 Kříže bílé . . . . . . 11. 209 Kříže červené . . . 1. 426, 872 Kříže zlaté . . . . . . 11. 633 Kůň bílý . . . . . . 1. 652 Kůň modrý . . . . . . . 1. 787 Kůň zlatý . . . . . . . 1. 382 u Kunáčů . . . . . . . 11. 887 Kurník . . . . I. 775, II. 65 Kutovcovský . . . . . 1. 710 Kyj zlatý „ „ . 11. 258 Kyjovský . 11. 258 . . . . Labut I. 252 . . . . 8 Labuť bílá . . . . . . . II. 312 Labuté tři . . . . . . . II. 588 . Lazar 11. 470 . . . . . . Lázeň královská . . . . . II. 470 Lázeň na schodci . . . . . 11. 322 Legátovský . . . . . . . I. 654 113" Str.

Strana 900
900 Str. Lev bílý . .l. 756 Lvi dva bíl( . . .M. 16 Lev Gerveny . En 218, 612 Levovský . . 206 lilie E . 'u 678 pánů z Lipé . .M. 258 Lipskÿ . . . II. 258 Livovsky .. . II. 205 loudova kollej . . 11. 787 Lumeudovsky . ..L 878 pod mandlí . 1, 608, 612 Mandovsky . . .l. 549 Markrabskÿ . .1. 342 Máří: Mapdalena .IL 19 maršálkovský .I. 532 Medafovsky . .I 614 medvěd stříbrný .1. 721 medvěd zlatý I. 644 medvídek černý ... 181 ména , .l 538 ména stará .L. 403 mésic , . . . , .J. 402 měsíce půl . . .l. 4029 Mié&ánovsky . . IL. 6283 Miglicerovsky .l 410 Michalovsky . . . ll. 884 Miyny staroměstské , . JI. 482 mouřenín . .I. 669 inoufenínü devět . II. 620 mříž černá .l. 88 mříž vysoká .I. 399 mříž železná , . MI. 457 muZ Zelezny . II. 919 muZi tti. divi . . I. 619 Mydlárovsky . .1. 621 myslivci tři. . II. 895 Nastojtovsky , 2 3 .l 644 Nazaretská kollcj . AI. 761 Nerbolovsky . .1. 691 u nohů , , . U. 264 u Nymburskych - . II. 294 Obrázky . . 11. 808 Ocásovsky . . M. 816 Odénec , . M. 219 Odhdjovsky . 8 Opalovsky | „J. 711 Opršálovský . . 11. 596 orel cerny , Lu 3, 251 orel červený . .1. 698 orel zelený .Ll 712 orel zlaty . I. 683 osli . H. 9 Ostrovští . II. 426 Otavovsky , . U. 881 Ouštský . . M. 741 Ovce zlatá . . : ur 447 Panen deset . E 631, . 633 Páv zluty , B 881 pávi .. 2. .Ll 787 u Pechancü . I. 401, 11. 461 Pechanovsky . . II. 266 Pckelec . . .L 608 Pelechovky I. 430, 675 Pelikáns , .. „ U. 666 Str. Pelikán zlatý . . . . . . .J. 608 Penfzkovsky . .. ....1l 220 Pergameníci . . . .. . .1l. 996 Pergamen(kovsky . . . . .11. 468 Pernêtejnskÿ . . . . . , .1. 842 Pesoldovsky . .M. 633 u Pešonů . , . . . . . . . II. 685 sv. Petr . , ...... .]. 768 Petříčkovský . . . . .1. 698 Pikartovský . . 441, 582 Pípy fF ........ 1 587 Podusky . . . . . . . + E 278 Poklopec . . . . . . . . .I. 790 PrhoBovskf , . . .. . . . II. 234 Profeń |. ........L 712 Prokiipkovsky . . , . . . .l 770 Prooci . ........1. 7I9 Prüchodity . I. 232, 1I. 747 Prsten , . ... . ....L 707 u Pstrosi .l 777 Pták stříbrný .1. 577 Pülmésíc . .l. 402 Pytlfkovsky . .l 769 Ta... .... . . . .l. 205 Raduice . I. 1, 4, 94, 142, k.) 7 Ráj ls rak červený ...... d 748 596 uv Ramdd . . . . ..... 1. 6 Rejipánovsky . . . . . . . II. 415 Roubalovsky . . . . . . . JI. 664 Roudnický . . . . . . ll. 885 Rozsypalovsky , En 171, 205 rukavice ... . M. 702 růže bild . . . . . . . .1. 1483 růže červená ... . . . .1. 608 rie modrd . . . . . . . .1. 886 růže zlatá . . . . ... .1. 309 Reháčkovský . . . . . . .l. 278 Saky ......... .M. 601 Sazimovský , , .. .. . . I. 741 sedláci . . . . .. . . . . IL. 264 sekerky tři . . . . . . . . I. 294 schodee . . . . . . .. .I. 344 na schodci lázch , . . . . 1. 322 u Silvestrû . E 493, 521 Siréna . . . IL. 636, 537 Skfidlice |... ... 538 u Sladkych . . . . ... . di 708 Sláma zlatá . . . . . . . .M. 606 Sloup ćeny |. ......I. 8 Sloup modry . . . . . . .I. 200 slovazlatá . . ... .. .1L 872 slunce 56, , ......-.1. 721 slunce zlaté . . . . . . . .1. 585 u slunců . 585, 11. 318 smrt. . ....... 1. 870 u Smrtośi . .......L 654 sokol... ........IL. 577 srpy . . 600, 621 srpy zl té .....L 598 stodola, , , .......1 121 stolice . . . . I 410 stolice zlatá . . . . II. 885 straky ui. , . , . , . + . Il. 200 strom jalovcovy studnice tří světnice studená svíčníkovský . Syrovcovský . Syxtovskÿ . . Sachy , Salomon? Sandovskÿ . šavle stříbrná Sídlovský Sípařovský . Širůčkovský Šmerhov Soltovsky sv. Štěpán . Štěpánkovský Štěpánovský . Svihovsky toCenice bílá , Tomanovsky u Toulů Trčkovský . Trefanovsky trouba zlatá trubičky . Turci tii tvář tváře . tykcv Ulhlifovsky . Vackovic Vénkovsky , Vez Vilfmkovsky VIcihrdlovsky vlk husím pfískajíci Vocásovsky vodárna , voháüky tti 7 volejn(kovsky volek (vůl) Volkovsky .. . Votavovsky Warteinberkovsky . u Weisü Wolframovsky na zábradlí Zaduhladikovský Zachařovský zajíc bílý Zárovský u Zimü , zlatotepci Zlomkovský zvon bílý u Zvouíckü Zvonikovic žába černá žába zelená Žatecký . Žižka . : x 654, — a '—— Str. - 663 . 154 383 18 . 414 519 881 382 . 619 . 696 . 202 711 . 529 96 776 626 626 629 401 . 560 788 - 566 430 . MI 266 . 409 . 821 . 173 . M8 714 - 205 402 377 . 148 660 669 716 . 816 . 482 348 164 769 . 202 . 881 252 . 887 278 . 991 . 670 10 715 401 410 183 777 417 . 206 . 906 180 181 . 266 721 

Strana 901
(kazovatel dle čísel domovních. Cp Ctvrt první. Str. l . I. 4, 94, 142, 144, 145, 146 a ..... ssl 1 2 2... L 147, 220 3 ........ .l 217 4 .I. 212 ba l... 1. 207 5b ....... .L 209 6 .......... I. 205 7 .1. 208 8 .1. 200 9 .l. 198 10 „I. 191 11 . .L 189 12 l. 155, 187 13 ..L 183 14 ‚1. 181 16 | .......... II. 180 16 . 1l. 181 17 . M. 180 18 .......... I. 178 19 .l 171 20 .l 166 21 .l 164 29 .I 158 23 ‚1. 148 24а ‚1. 127 24b .I. 129 24c .l. 131 24d ‚1. 182 2e ‚к. I. 140 Tc . II. 148 97d . II. 143 27e . IL 145 276 ....... . II. 148 27g . IL 154 28 . JI. 194 29 . A. 200 80 es v . IL 178 31 BE . I. 202 38 (chybné udáno zde 35) II. 205 35 (chybné uddno zde 38) II. 205 88 (místo chybného c. 40a) 1l. 206 40a (sluší vynechali, viz č. p. 88) 40 (místo 40b) . . . . . II. 208 41 2424... . 11. 266 42. ...... . . . . II. 234 4 ....... . . .1L 286 45 ....... . . .M. 989 47 ....... . . . ШП. 944 49a . . II. 946 49b e... . . JI. 245 490 . ......... II. 255 49de....... . . . I. 256 62a ......... . 11. 949 52b . .........MW.200 620 . . . .. .....I. 21 56 e . II. 267 68 s... IL 297 60a-b AWE xs aE a 11. 300 600 ...... les Il. 801 6la . II. 801 C. 61 62 63 64 66 66 67a 67b-c 68 69a 69b 70 71 86a 86b 87 88 89 90a 90b 90c 9la 91b 92 98 94 95-99 100 101 102a 102b 1031 108b 104 p. 121 122 123 124a 124b 125 126 127 128 129a CL . IL ‚ ‚Ш. „U. . .IL . IL II. „IL. ‚ ‚М. . IL. . .I. IL GIL . IL . JL „1. JT. CL Dd E IL En dn DIE . . I. . .I. . II. . IL . IT. . JT. . lI. . IL . IL. CL . .IL m m . Ir. . M. . IL . .M. . M. . AT. . 1 . IL. 2... .... 18, . U. 11, 67, ....I. . M. . JI. . JI. ..M . 1 „II. CL . II. . M. CL . II. II. DO 67, Str. 302 296 296 294 304 305 292 293 326 66 217 218 10 219 9 222 8 225 226 227 229 280 5 3 68 C. p 199b . 181 132 138a . 183b . 133c . 134 136 186 137 138 139 140 141 142 148 144 146 146 147 148 149 150 151 152 168 154 160a . . 156b . 156a . 156b . 157 168a 168b-c 161 168 164 166 169 171 172 178 174 175 176a . 176b . 177a . um 178 179 180a . 180b . . 181 182 188 184a : D. 184b . . 185a 1856 . | | | 186a 11111111 1 186b . JL CL . M. . . IL . .IL. . M. SL eee < нон i i оо Оо m ое v cnn оон он 901 Str. 68 64 64 60 62 777 776 775 774 778 772 770 774 759 756 748 791 790 . 688 789 787 . 681 . 630 1786 . 627 784 788 784 - 606 . 610 782 778 779 - 600 . 696 . 590 . 591 . 588 . 587 . 687 . 585 . 681 . 481 . 458 . 458 - 457 . 457 - 579 - 677 . 665 . 687 1 1 1 LIL 533 . JI. 586, . . 11. 621 . 599 . 690 . 664 664 512 

Strana 902
902 C. p. 188 189 190a 190aa . 190d 190€ 1901 190g 190h 1901 190k 1901 190m . 190n . 1900 . 190p . 1904 190r 190s . 190uu . 190w . 190y 193 194 195 .. 195 202 . 220a část první 220a část druhá 990b . 221 222u . 222b 223 794 925 226 227a . 221b . 228 229 230a . 230b , 231 232 238 234 23ba . 235b 235¢ 235d 236 237 Mezi 238 239 240a 240b 241 242 č. p. 287 a 35% . M. CL JL .M. . M. CL . M. . H. . IL. I. dl .H. . I. IL . M. ‚Л. . 1. TL. . M. JL . IL . IL. . MH. „11. . LIL .M. ‚М. . IL. CL ll. M. . M. „JI. . I. ‚М. „I. . H. .H. „11. . lI. . II. . AL. „I. . M. .M. „IL. .H. . M. m . M. JT. . JI. .H. . IH. . M. a. . M. „1. Str 505 501 390 381 407 409 . 413 413 414 415 416 422 423 426 425 429 388 388 389 383 384 385 459 468 470 482 561 563 563 560 621 623 620 619 617 616 615 616 612 611 626 665 664 664 663 666 670 670 671 671 715 698 702 773 761 747 759 742 741 čásl první část druhá &. p. 369 a 236 = = = e A . MH. . M. „I. CL m . M. „I. CL I. . AM. a. 0 . M. . ll. „ll . M. . M. . II. . M. .H. . T. ‚М. . AL. . M. M. C. p. 480b . 481 482 488 484 544 545 546 547 548a b48b . 549 550 551 552 553 554 555 556 601 602 603 604 605 606a 606b . 607 608 609 610 629 923a 925b . 926a 996b 927 928 929 030a 930b . 930c 9304 . 931 982 933 934 985 936 937a 937b 937c 67 70 71 72 73 74 1. 885, i aa =_= = = === =_= 978, E 1 '1. 259, 383, A Čtvrt pátá. .d I. l. . M. a. . M. ‚И. . M. Str. 621 614 612 608 605 589 679 577 567 549 567 548 538 535 532 519 600 598 E85 469 441 430 497 417 402 410 401 399 387 387 422 367 370 364 363 362 360 348 336 342 844 377 310 377 266 257 385 232 111 117 121 - 170 169 382 381 378 377 

Strana 903
PRñLOHA T I. TEDSLV Anw 147. aýormalu i 66/. adiziłum, lei fa K rã jah wenc ine Miaso. I ☞ A KOSTEL SV MIKULASE NA STAR. M. PR MOVd Tíěeíněh1é šl ěn. E Š KINÍ ENIOVNÍ V PRAHI

Strana 904
qZ7YXd. NAP ES ENCEMEIEONN ondas So oNE T000. ANG Z ZNA Ad "W VLS VX JSVTOPMIW AS TaLSOM u : Enzvuv) eg o4 sb vu nuq> rę nvufogod e, l 6 0103 621713 śą 1 MO? sv v zoo M Meron 283i ojuoyc joo w3 * Jvpgop DNC d piviqofa b»mojvs 'u*u4ém »aad qo» Cgehud dusaeqtoa ZG 2] zu gaz, 6193 |, cjlvjogus i5 zus mp9 M cune ML