z 317 stránek
Titul
1
2
3
4
5
6
Edice
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
Poznámky
291
292
Slovníček
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
Doslov
309
310
311
312
313
314
315
316
317
Název:
Kronika Trojánská
Autor:
Daňhelka, Jiří
Rok vydání:
1951
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
317
Počet stran předmluvy plus obsahu:
317
Obsah:
- 1: Titul
- 7: Edice
- 291: Poznámky
- 293: Slovníček
- 309: Doslov
upravit
Strana 1
Strana 2
Strana 3
KRONIKA TROJÁNSKÁ
KRONIKA TROJÁNSKÁ
Strana 4
Strana 5
Strana 6
Strana 7
C. TUTO SE POČÍNÁ PŘEDMLUVA DOSPĚLÉHO MUŽE 78a GVIDONA Z [KOLUMNY] MEZÁNSKÉ NA KRONIKU TROJÁNSKŮ ETC. terakžkoli dávné věci novými druhdy zapadají, však někeré věci dávné dáv- Q no pominuly jsú, kteréžto svú veli- kostí duostojny jsú živúcie paměti, takže ani jich vetchost slepým uhry- záním muož zahladiti, ani minulého LIRb času vetchá léta usnulú mlčedlivostí zavřieti. Neb trvají v nich dřieve dálých věcí velebnosti ústavná vzpomína- nie, kdyžto od předkuov ku potomním řeč bývá věrným písmem popsána, a dávných skladačuov věrná popsánie, kterážto svým zachováním minulé jakožto přítomné miernějie okazují, a mužuov statečných, kteréžto dlúhý věk světa dávno skrze smrt pohltil, bedlivým čítaním knih živé obrazy našim duchóm oznamuje. Protož trojánského města zrušenie nenie hodné, by kterého dlúhého času vetchostí bylo zahlazeno, jedno aby ustavičným vzpomínaním kvetlo na mysli lidské, mnohých písařuov ruka věrným písmem popsala jest. Mnozí také skladači této příhody stalú pravdu obyčejem hercovým v rozličná podobenstvie sú přetvařovali, tak- že sú shledáni v nepravdě, ale vymyšlené básně sepsavše. Mezi nimižto za svých dnóv převeliké vzácnosti Omé- tus, skladatel řecký, ty dálé věci, púhú a prostú pravdu, v chytré rozprávky proměnil jest, zamýšleje mnohé věci, kteréž jsú se nedály, a kteréž jsú se dály, jinak přetvařuje. Neb jest pravil, že by bohové, jimž se jest klaněla dávná zpohanilost řecká, oni trojánského města dobývali, a v lidské tvárnosti bojujíce, mnozí z nich sešli. Jehožto bludu mnozí chytrci všetečně následujíce, dali sú vtip- ným srozuměti, že Omérus byl skladač básnivých zá- mysluov; a oni v tom jeho následovníci byli, píšíce kni-
C. TUTO SE POČÍNÁ PŘEDMLUVA DOSPĚLÉHO MUŽE 78a GVIDONA Z [KOLUMNY] MEZÁNSKÉ NA KRONIKU TROJÁNSKŮ ETC. terakžkoli dávné věci novými druhdy zapadají, však někeré věci dávné dáv- Q no pominuly jsú, kteréžto svú veli- kostí duostojny jsú živúcie paměti, takže ani jich vetchost slepým uhry- záním muož zahladiti, ani minulého LIRb času vetchá léta usnulú mlčedlivostí zavřieti. Neb trvají v nich dřieve dálých věcí velebnosti ústavná vzpomína- nie, kdyžto od předkuov ku potomním řeč bývá věrným písmem popsána, a dávných skladačuov věrná popsánie, kterážto svým zachováním minulé jakožto přítomné miernějie okazují, a mužuov statečných, kteréžto dlúhý věk světa dávno skrze smrt pohltil, bedlivým čítaním knih živé obrazy našim duchóm oznamuje. Protož trojánského města zrušenie nenie hodné, by kterého dlúhého času vetchostí bylo zahlazeno, jedno aby ustavičným vzpomínaním kvetlo na mysli lidské, mnohých písařuov ruka věrným písmem popsala jest. Mnozí také skladači této příhody stalú pravdu obyčejem hercovým v rozličná podobenstvie sú přetvařovali, tak- že sú shledáni v nepravdě, ale vymyšlené básně sepsavše. Mezi nimižto za svých dnóv převeliké vzácnosti Omé- tus, skladatel řecký, ty dálé věci, púhú a prostú pravdu, v chytré rozprávky proměnil jest, zamýšleje mnohé věci, kteréž jsú se nedály, a kteréž jsú se dály, jinak přetvařuje. Neb jest pravil, že by bohové, jimž se jest klaněla dávná zpohanilost řecká, oni trojánského města dobývali, a v lidské tvárnosti bojujíce, mnozí z nich sešli. Jehožto bludu mnozí chytrci všetečně následujíce, dali sú vtip- ným srozuměti, že Omérus byl skladač básnivých zá- mysluov; a oni v tom jeho následovníci byli, píšíce kni-
Strana 8
hy rozličné. Protož Ovidius sulmonenský rukotržným skládaním ve mnohých knihách obé jest zuosnoval a mnoho zámysluov k zámyslóm přičinil, a mezi tiem ně- kde druhdy pravdy neopúštěje. [Také] Virgilius v kni- hách svých [Eneidorum] píše, jakžkoli vždy, když se skutkuov trojánských dotekl, světle pravdu. Avšak od druhých zámysluov Omérových nechtěl své ruky zdržeti. Než aby věrných písařuov pravá písma o těch dálých věcech mezi lidmi na západ slunce přebývajícím v budú- cích časiech věčně zuostala k úžitku, zvláště těm, ješto kroniky rozličné čítají, aby uměli rozeznati pravdu od křivdy, a ku prospěchu udatenstvie lidu rytieřského, ty věci, kteréž skrze Dita řečského a Dana trojánského jsú popsány, kteřížto v ty časy byli přítomni u vojskách, a co jsú očítě spatřili, to jsú věrně popsali, a skrze mě, súdci Gvidona z Kolumny mezánské, v tyto knihy jsú 78b sepsány, jakož to v jich knihách dvojích téměř v rozpra- veních sobě rovných shledáno jest v Athenách. A jakž- koli ty dvoje knihy jeden Rímenín jménem Kornelius, vnuk velikého Sebestina, z řečského jazyka v latinský přeložil jest, však v tom pracuje, žádal skroven býti. Protož v rozpravení těchto knih všecko bude shle- dáno, cožkoli v té dálé věci obecně se dálo neb zvláště stalo se jest. Který jest byl kmen nepřiezni, jenž jest Reky proti Trojánským zbúřil. Tak však, aby pod jmé- nem řecké země Veliká Rekyně, kterážto slula Italia a kterúžto i podnes Romaniam nazýváme, ta nebyla toliko sama rozuměna, ale k tomu i jiné země řecké zbúřily jsú se proti Truoji, jakož to v těchto knihách jasnějie bude oznámeno. A tak bude tuto napořád popsáno, kteří králi, kteří vévody z Rekóv oděnú mocí a s koliko koráby tam jsú se přistěžili, kterých klénotuov v bojích požívali jsú; a k tomu kteří králi nebo vévody k obraně města troján- ského přitáhli sú; kolikrát dobýváno jest, kto co zname- nitého v boji učinil jest, kdy která strana a kterak svítě-
hy rozličné. Protož Ovidius sulmonenský rukotržným skládaním ve mnohých knihách obé jest zuosnoval a mnoho zámysluov k zámyslóm přičinil, a mezi tiem ně- kde druhdy pravdy neopúštěje. [Také] Virgilius v kni- hách svých [Eneidorum] píše, jakžkoli vždy, když se skutkuov trojánských dotekl, světle pravdu. Avšak od druhých zámysluov Omérových nechtěl své ruky zdržeti. Než aby věrných písařuov pravá písma o těch dálých věcech mezi lidmi na západ slunce přebývajícím v budú- cích časiech věčně zuostala k úžitku, zvláště těm, ješto kroniky rozličné čítají, aby uměli rozeznati pravdu od křivdy, a ku prospěchu udatenstvie lidu rytieřského, ty věci, kteréž skrze Dita řečského a Dana trojánského jsú popsány, kteřížto v ty časy byli přítomni u vojskách, a co jsú očítě spatřili, to jsú věrně popsali, a skrze mě, súdci Gvidona z Kolumny mezánské, v tyto knihy jsú 78b sepsány, jakož to v jich knihách dvojích téměř v rozpra- veních sobě rovných shledáno jest v Athenách. A jakž- koli ty dvoje knihy jeden Rímenín jménem Kornelius, vnuk velikého Sebestina, z řečského jazyka v latinský přeložil jest, však v tom pracuje, žádal skroven býti. Protož v rozpravení těchto knih všecko bude shle- dáno, cožkoli v té dálé věci obecně se dálo neb zvláště stalo se jest. Který jest byl kmen nepřiezni, jenž jest Reky proti Trojánským zbúřil. Tak však, aby pod jmé- nem řecké země Veliká Rekyně, kterážto slula Italia a kterúžto i podnes Romaniam nazýváme, ta nebyla toliko sama rozuměna, ale k tomu i jiné země řecké zbúřily jsú se proti Truoji, jakož to v těchto knihách jasnějie bude oznámeno. A tak bude tuto napořád popsáno, kteří králi, kteří vévody z Rekóv oděnú mocí a s koliko koráby tam jsú se přistěžili, kterých klénotuov v bojích požívali jsú; a k tomu kteří králi nebo vévody k obraně města troján- ského přitáhli sú; kolikrát dobýváno jest, kto co zname- nitého v boji učinil jest, kdy která strana a kterak svítě-
Strana 9
zila jest a kto mezi znamenitými od koho sšel jest a které léto a kterak jest to město dobyto a po dobytí co se dělo, o nichžto málo anebo nic nepsal svrchupsaný Kornelius. Protož již ku počátku věci počaté přistúpíme. 9
zila jest a kto mezi znamenitými od koho sšel jest a které léto a kterak jest to město dobyto a po dobytí co se dělo, o nichžto málo anebo nic nepsal svrchupsaný Kornelius. Protož již ku počátku věci počaté přistúpíme. 9
Strana 10
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY PRVNIE O KRÁLI, JENŽ SLUL PELEUS, KTERÝŽTO ÚKLADNĚ A ZLOSTNĚ NAVEDL JASONA, SYNOVCE SVÉHO, ABY JEL A DOBYL JEMU BERANA ZLATORUNNÉHO ETC. O království, řečeném Tesalia, jenž jest bylo z té vlasti, ješto slula Veliká řecká země, v kterémžto království bydlili Q jsú Myrmidonové, jimžto my řiekáme obecně Saloniti, v ty časy kralováše W jeden král urozený, slavný a bohatý, jménem Peleus, maje manželku svú jménem Tetis na- zvanú, z jichžto manželstvie pošel onen tak silný i tak udatný muž Achiles. A ti Myrmidonové od některých, ješto jsú Italí Velikú řeckú zemí nazvali, mněli sú, by byli lidé, ješto slovú Pruteni, na pomezí sicilského krá- lovství přebývající. A protož ta vlast nazvána jest Pruti- na a město hlavnie v té vlasti slove Tetin, a to jméno vzalo jest od té královny Tetis nadepsané. Ale kto to pravie, znamenítě blúdie, nebo Myrmidonové jsú zemané krá- lovstvie tesalského, jichžto král a pán po smrti otce své- ho krále Pelea, Achiles, v bojích trojánských s těmi lid- mi tesalskými mnoho udatných skutkuov páchal jest A o těch rozprávie Ovidius ve čtrnádstých knihách Meta- morfoseos, totiž Přetvořovánie básnivé, řka, že jsú lidé z mravencuov pošlí. Nebo když všecka obec tesalského královstvie mořem byla zahynula, jedno sám král zuo- 79a stal; i událo se jemu státi v lese u jednoho stromu, i uzřel veliké mraviště a hmyzajícé v něm množstvie veliké mravencuov. I prosil bohuov, aby ti mravenci byli v lidi obráceni k osazení jeho pusté země, a tak se jest stalo. A též máme z pašije svatého Matúše, že Myrmidonové jsú lidé tesalského královstvie, v němžto i apoštol svatý Pavel přebyl jest. Pak ten král Peleus, jakož líčí kronika, měl bratra 10
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY PRVNIE O KRÁLI, JENŽ SLUL PELEUS, KTERÝŽTO ÚKLADNĚ A ZLOSTNĚ NAVEDL JASONA, SYNOVCE SVÉHO, ABY JEL A DOBYL JEMU BERANA ZLATORUNNÉHO ETC. O království, řečeném Tesalia, jenž jest bylo z té vlasti, ješto slula Veliká řecká země, v kterémžto království bydlili Q jsú Myrmidonové, jimžto my řiekáme obecně Saloniti, v ty časy kralováše W jeden král urozený, slavný a bohatý, jménem Peleus, maje manželku svú jménem Tetis na- zvanú, z jichžto manželstvie pošel onen tak silný i tak udatný muž Achiles. A ti Myrmidonové od některých, ješto jsú Italí Velikú řeckú zemí nazvali, mněli sú, by byli lidé, ješto slovú Pruteni, na pomezí sicilského krá- lovství přebývající. A protož ta vlast nazvána jest Pruti- na a město hlavnie v té vlasti slove Tetin, a to jméno vzalo jest od té královny Tetis nadepsané. Ale kto to pravie, znamenítě blúdie, nebo Myrmidonové jsú zemané krá- lovstvie tesalského, jichžto král a pán po smrti otce své- ho krále Pelea, Achiles, v bojích trojánských s těmi lid- mi tesalskými mnoho udatných skutkuov páchal jest A o těch rozprávie Ovidius ve čtrnádstých knihách Meta- morfoseos, totiž Přetvořovánie básnivé, řka, že jsú lidé z mravencuov pošlí. Nebo když všecka obec tesalského královstvie mořem byla zahynula, jedno sám král zuo- 79a stal; i událo se jemu státi v lese u jednoho stromu, i uzřel veliké mraviště a hmyzajícé v něm množstvie veliké mravencuov. I prosil bohuov, aby ti mravenci byli v lidi obráceni k osazení jeho pusté země, a tak se jest stalo. A též máme z pašije svatého Matúše, že Myrmidonové jsú lidé tesalského královstvie, v němžto i apoštol svatý Pavel přebyl jest. Pak ten král Peleus, jakož líčí kronika, měl bratra 10
Strana 11
vlastnieho, řečeného Esona, věkem daleko staršieho, kterýžto když dlúhého věku starostí byl obtiežen, sám sebe zpravovati nemoha, vzdal své královstvie tesalské Peleovi, bratru svému mlazšiemu. A přesto ještě byl let mnoho živ, takže přielišnú starostí oči jeho byly zamra- čeny a tělo jeho práchnivělo. O němž praví týž Ovidius v knihách svrchuřečených, že potom byl zase v stkvúcí mladost i v sílu navrácen, a divným lékařstvím té vě- štice, Medea tak řečené, o nížto bude dolejie zvláštnie řeč položena. A z toho Esona byl syn jménem Jason, muž silný, udatný a mladý, velmi krásný, skrovný, štědrý, ochotný, bytedlný, milostivý a nade vše mravy, krású ozdobený. Toho všecka kniežata, páni i urození zemané tesalského královstvie i všickni obecní lidé pro velebnost ctnosti jeho velmi jsú jej milovali; a jakož Pelea krále, všudy ctili též i Jasona. Ale Jason, jsa tichý a pokorný, ve všem bieše poslušen Pelea krále, strýce svého, jakožto otce svého vlastnieho, dokudž jest kraloval. Ale Peleus král ne týmž během se jmějieše k němu, neb jakžkoli zevnitřním znamením k němu se laskavě měl, avšak vnitř horléše a mútieše se, boje se, by Jason pro svú šlechetnost a zachovalost k lidu nebyl ke cti královské vyzdvižen a on ponížen. A když velmi tajně a skrytě v svém srdci dlúho nosieše, aby to nižádným návěštím nebylo na něm poznáno, protož o mnohých cestách i běziech dnem i nocí mysléše, kterak by mohl Jasona, synovce svého, se ctí z královstvie zbýti a utratiti. A v ta doby o divné věci po mnohých krajinách světa slavná pověst byla ohlášena, že by na jednom ostrově, řečeném Kolchis, na pomezí královstvie trojánského na vzchod slunce byl jmien beran s zlatým rúnem, a že na tom ostrově kraluje král jménem Oetes, mocný a boha- tý, ale starý, a že toho berana s zlatým rúnem střeže div- ná stráž boha, řečeného Mars. Tak že ho střežeta dva 1I
vlastnieho, řečeného Esona, věkem daleko staršieho, kterýžto když dlúhého věku starostí byl obtiežen, sám sebe zpravovati nemoha, vzdal své královstvie tesalské Peleovi, bratru svému mlazšiemu. A přesto ještě byl let mnoho živ, takže přielišnú starostí oči jeho byly zamra- čeny a tělo jeho práchnivělo. O němž praví týž Ovidius v knihách svrchuřečených, že potom byl zase v stkvúcí mladost i v sílu navrácen, a divným lékařstvím té vě- štice, Medea tak řečené, o nížto bude dolejie zvláštnie řeč položena. A z toho Esona byl syn jménem Jason, muž silný, udatný a mladý, velmi krásný, skrovný, štědrý, ochotný, bytedlný, milostivý a nade vše mravy, krású ozdobený. Toho všecka kniežata, páni i urození zemané tesalského královstvie i všickni obecní lidé pro velebnost ctnosti jeho velmi jsú jej milovali; a jakož Pelea krále, všudy ctili též i Jasona. Ale Jason, jsa tichý a pokorný, ve všem bieše poslušen Pelea krále, strýce svého, jakožto otce svého vlastnieho, dokudž jest kraloval. Ale Peleus král ne týmž během se jmějieše k němu, neb jakžkoli zevnitřním znamením k němu se laskavě měl, avšak vnitř horléše a mútieše se, boje se, by Jason pro svú šlechetnost a zachovalost k lidu nebyl ke cti královské vyzdvižen a on ponížen. A když velmi tajně a skrytě v svém srdci dlúho nosieše, aby to nižádným návěštím nebylo na něm poznáno, protož o mnohých cestách i běziech dnem i nocí mysléše, kterak by mohl Jasona, synovce svého, se ctí z královstvie zbýti a utratiti. A v ta doby o divné věci po mnohých krajinách světa slavná pověst byla ohlášena, že by na jednom ostrově, řečeném Kolchis, na pomezí královstvie trojánského na vzchod slunce byl jmien beran s zlatým rúnem, a že na tom ostrově kraluje král jménem Oetes, mocný a boha- tý, ale starý, a že toho berana s zlatým rúnem střeže div- ná stráž boha, řečeného Mars. Tak že ho střežeta dva 1I
Strana 12
79b býky hrozná, z úst i z chřiepí ohnivé plameny vypúště- jíce, a ktož by chtěl mieti toho zlatorúnného berana, ten by měl s těmi býky sám bojovati, a přemoha je, jměl je jhem spřieci v pluh a jimi tudiež pole zuorati, a to učině, potom měl se s ještěrem velikým a hrozným, lupinami oděným, z jehožto hrdla i uší plamen soptáše, potkati a bojovati. A když by toho ještěra přemohl i zabil, tehdy měl z úst jeho všecky zuby vybrati a na pole oněmi býky zuorané vsieti. A když by se to stalo, tehdy by divné osenie z toho hned vyrostlo, nebo z každého vsátého zuba měl zruosti rytieř oděný zbraní a ti, mezi sebú hned bojujíce a sami se mordujíce, měli všichni zahynúti. A tak skrze ta nebezpečenstvie hrozná a jinak nic mohl by býti obdržán ten beran zlatorúnný. A všem i každému, kteříž jsú se chtěli o to pokusiti, král Oetes svobodně dopúštěl a všickni jsú zahubeni od těch býkuov aneb od toho ještěra hrozného. A jakžkoli o zlatorúnném beranu praví kronika, však chtie někeří, že jest to v podobenství po- věděno, neb ten král Oetes měl veliký zlata poklad, a že skrze čáry takovú stráž k němu byl připravil. A tak mnozí udatní a přěvážní mužie, žádajíce toho sbožie do- sieci, lakomstvím, jenž jest mátě všech zlostí, jsúce po- hnuti, vydávali jsú se na ta nebezpečenstvie i zahynuli sú od té čarodějné stráže. A když ta pověst před krále Pelea přijide o tom zlato- rúnném beranu a že s takým nebezpečenstvím má do- býván býti, ihned pomyslil, kterak by Jasona, synovce svého udatného, na to navedl, aby toho rúna dobýval a tudy aby bez hanby jeho i nároku zahynul. A protož uložil jest, aby v slavném městě tesalského královstvie slavný dvuor volaný měl, a zjednal. A když se množstvie veliké sjelo kniežat, pánuov, rytieřóv a panoší k tomu dvoru a když by třetí den tomu veselí, povola Peleus král Jasona, synovce svého, před těmi hostmi sezvanými i mluvi k němu a řka: „Dostiť zajisté slávy mám, milý 12
79b býky hrozná, z úst i z chřiepí ohnivé plameny vypúště- jíce, a ktož by chtěl mieti toho zlatorúnného berana, ten by měl s těmi býky sám bojovati, a přemoha je, jměl je jhem spřieci v pluh a jimi tudiež pole zuorati, a to učině, potom měl se s ještěrem velikým a hrozným, lupinami oděným, z jehožto hrdla i uší plamen soptáše, potkati a bojovati. A když by toho ještěra přemohl i zabil, tehdy měl z úst jeho všecky zuby vybrati a na pole oněmi býky zuorané vsieti. A když by se to stalo, tehdy by divné osenie z toho hned vyrostlo, nebo z každého vsátého zuba měl zruosti rytieř oděný zbraní a ti, mezi sebú hned bojujíce a sami se mordujíce, měli všichni zahynúti. A tak skrze ta nebezpečenstvie hrozná a jinak nic mohl by býti obdržán ten beran zlatorúnný. A všem i každému, kteříž jsú se chtěli o to pokusiti, král Oetes svobodně dopúštěl a všickni jsú zahubeni od těch býkuov aneb od toho ještěra hrozného. A jakžkoli o zlatorúnném beranu praví kronika, však chtie někeří, že jest to v podobenství po- věděno, neb ten král Oetes měl veliký zlata poklad, a že skrze čáry takovú stráž k němu byl připravil. A tak mnozí udatní a přěvážní mužie, žádajíce toho sbožie do- sieci, lakomstvím, jenž jest mátě všech zlostí, jsúce po- hnuti, vydávali jsú se na ta nebezpečenstvie i zahynuli sú od té čarodějné stráže. A když ta pověst před krále Pelea přijide o tom zlato- rúnném beranu a že s takým nebezpečenstvím má do- býván býti, ihned pomyslil, kterak by Jasona, synovce svého udatného, na to navedl, aby toho rúna dobýval a tudy aby bez hanby jeho i nároku zahynul. A protož uložil jest, aby v slavném městě tesalského královstvie slavný dvuor volaný měl, a zjednal. A když se množstvie veliké sjelo kniežat, pánuov, rytieřóv a panoší k tomu dvoru a když by třetí den tomu veselí, povola Peleus král Jasona, synovce svého, před těmi hostmi sezvanými i mluvi k němu a řka: „Dostiť zajisté slávy mám, milý 12
Strana 13
synovče muoj, z panstvie tesalského královstvie tak ve- lebného, ale mnohem viece mním se slavným, maje tak udatného a ovšem hodného synovce, poňavadž tvé ctno- sti zveličenost okolních vlastí skutkové svědečstvím po- znávají a jich pověst pravdy, pravená ustavičným roz- pravením, pronášé se dalece, nebo jsi netolik tesalského královstvie, nébrž i má čest i sláva. Neb dokudž jsi zdráv, bojie se tebe i mne všickni okolní, aniž o mě ani o tě smie se pokusiti kerý nepřietel. Než z ctnosti tvé sláva na výsosti tepruv by mě osadila, když by rúno zlaté, kteréž- to Oeta krále mohutnost drží v své stráži, tvé ruky mocí do mého královstvie mohlo býti přineseno. A jáť nepo- chybuji, že skrze tě mohlo by se dosti snadně státi, když by v síle udatný úmysl na se zmužile přijal a řeči mé rozká- zanie neoslýchávaje, budeš chtieti v skutek uvésti. A jest- liže to uložíš na své mysli učiniti, všecka výprava k tomu potřebná budeť připravena a čestně hlučné tovařistvo, kteréž sobě vyvolíš a vybéřeš z najlepších mého králov- stvie. Protož přivol slovóm mým a těch mých přikázaní vydaj se za milostivého zpuosobitele, aby v mém obe- zření potom většieho milovánie i daróv zaslúžil a skrze své statečné udatnosti k větším velebnostem slávy mohl přijíti, anižť bude bez velikého úžitka pohodlé práce tvá statečná. Neb pravými a jistými sliby tě jista činím, že když já s tohoto světa sejdu, že tě dědičným pánem v mém království učiním a ustavím. Protož, srozuměv všemu Jason, co bieše Peleus, král a strýc jeho, před množstvím tak slavného zástupu pro- 80a mluvil a sliby utvrdil, obradován jest velikú radostí, ne- věda úkladných králových chytrostí a jeho úmysla, lsti, lahodné řeči krovem zastřených, mně, by řeč jeho z čisté viery pocházela na přísporu jeho cti, ne na škodlivost jeho osoby. A tak, doufaje statečné smělosti srdce svého, nic sobě za nemožné a nesnadné nepokládaje, k vypuo- sobení, což bieše králova chytrost falešná požádala, a tak 13
synovče muoj, z panstvie tesalského královstvie tak ve- lebného, ale mnohem viece mním se slavným, maje tak udatného a ovšem hodného synovce, poňavadž tvé ctno- sti zveličenost okolních vlastí skutkové svědečstvím po- znávají a jich pověst pravdy, pravená ustavičným roz- pravením, pronášé se dalece, nebo jsi netolik tesalského královstvie, nébrž i má čest i sláva. Neb dokudž jsi zdráv, bojie se tebe i mne všickni okolní, aniž o mě ani o tě smie se pokusiti kerý nepřietel. Než z ctnosti tvé sláva na výsosti tepruv by mě osadila, když by rúno zlaté, kteréž- to Oeta krále mohutnost drží v své stráži, tvé ruky mocí do mého královstvie mohlo býti přineseno. A jáť nepo- chybuji, že skrze tě mohlo by se dosti snadně státi, když by v síle udatný úmysl na se zmužile přijal a řeči mé rozká- zanie neoslýchávaje, budeš chtieti v skutek uvésti. A jest- liže to uložíš na své mysli učiniti, všecka výprava k tomu potřebná budeť připravena a čestně hlučné tovařistvo, kteréž sobě vyvolíš a vybéřeš z najlepších mého králov- stvie. Protož přivol slovóm mým a těch mých přikázaní vydaj se za milostivého zpuosobitele, aby v mém obe- zření potom většieho milovánie i daróv zaslúžil a skrze své statečné udatnosti k větším velebnostem slávy mohl přijíti, anižť bude bez velikého úžitka pohodlé práce tvá statečná. Neb pravými a jistými sliby tě jista činím, že když já s tohoto světa sejdu, že tě dědičným pánem v mém království učiním a ustavím. Protož, srozuměv všemu Jason, co bieše Peleus, král a strýc jeho, před množstvím tak slavného zástupu pro- 80a mluvil a sliby utvrdil, obradován jest velikú radostí, ne- věda úkladných králových chytrostí a jeho úmysla, lsti, lahodné řeči krovem zastřených, mně, by řeč jeho z čisté viery pocházela na přísporu jeho cti, ne na škodlivost jeho osoby. A tak, doufaje statečné smělosti srdce svého, nic sobě za nemožné a nesnadné nepokládaje, k vypuo- sobení, což bieše králova chytrost falešná požádala, a tak 13
Strana 14
aby králova rozkázanie splnil, hotov se míle okáza a toho dobra viery slibem potvrdi. Protož obveselen jest král Peleus svého synovce Ja- sona vzácnú odpovědí. Dvoru řečenému brzo konec učini, žádaje svój úmysl lstivý spieše k miestu přivésti žádanému. A znamenaje, že toho ostrovu Kolchis, mo- řem vysokým se všech stran obklíčeného, nelze jinak dojíti, v němž rúno zlaté bieše, leč lodími a koráby moř- skými, i káza k sobě povolati z svého královstvie pře- vtipného tesaře jménem Argon, kterýžto podlé rozkáza- nie králova divné velikosti i krásy koráb ustavi a jemu převzdě jméno své Argon. A jakož někteří líčie, že ten byl první koráb v světě, na němž se lidé směli po vyso- kém moři do dalekých vlastí plaviti, a protož i dnes každý veliký koráb Argon Vlaši nebo Vlachové nazývají. KAPITOLA DRUHÁ VYPRÁVIE O TOM KORÁBU ARGON A O JASONOVI IO JINÝCH MNOHÝCH S NÍM NA TÉMŽ KORÁBU. A když ta lodí převeliká a mnohými pokoji ozdobená všie věci byla připravena a do nie potřeb hojně vneseno, kterážto na taký lid netoliko ku potřebě dosti byla, ale i k velebné slávě, mnozí urození z královstvie tesalského mnohé udatnosti zřětedlně s Jasonem vstúpichu do nie. Mezi nimižto byl jest onen přeudatný a nad jiné silný Herkuleš jmenovaný, jakož píší skladatelé pohanští, na- rozený z Jupitera a z Elkneny, ženy jednoho muže slo- vútného, Amfito řečeného. Toť jest ten Herkuleš, o je- hožto udatných skutciech řeč po všem světě rozhlášena jest, kterýžto mocí svú mnoho obruov jest zahubil a pře- mnoho rekovstvie divného okazoval. Ale já nechtěl sem tiem dlúhým líčením uší poslucha- čuov obtiežiti, poňavadž jeho vítězné činy slúpové mo- sazní, v moři na skále posazení, mimo kteréžto plavenie 14
aby králova rozkázanie splnil, hotov se míle okáza a toho dobra viery slibem potvrdi. Protož obveselen jest král Peleus svého synovce Ja- sona vzácnú odpovědí. Dvoru řečenému brzo konec učini, žádaje svój úmysl lstivý spieše k miestu přivésti žádanému. A znamenaje, že toho ostrovu Kolchis, mo- řem vysokým se všech stran obklíčeného, nelze jinak dojíti, v němž rúno zlaté bieše, leč lodími a koráby moř- skými, i káza k sobě povolati z svého královstvie pře- vtipného tesaře jménem Argon, kterýžto podlé rozkáza- nie králova divné velikosti i krásy koráb ustavi a jemu převzdě jméno své Argon. A jakož někteří líčie, že ten byl první koráb v světě, na němž se lidé směli po vyso- kém moři do dalekých vlastí plaviti, a protož i dnes každý veliký koráb Argon Vlaši nebo Vlachové nazývají. KAPITOLA DRUHÁ VYPRÁVIE O TOM KORÁBU ARGON A O JASONOVI IO JINÝCH MNOHÝCH S NÍM NA TÉMŽ KORÁBU. A když ta lodí převeliká a mnohými pokoji ozdobená všie věci byla připravena a do nie potřeb hojně vneseno, kterážto na taký lid netoliko ku potřebě dosti byla, ale i k velebné slávě, mnozí urození z královstvie tesalského mnohé udatnosti zřětedlně s Jasonem vstúpichu do nie. Mezi nimižto byl jest onen přeudatný a nad jiné silný Herkuleš jmenovaný, jakož píší skladatelé pohanští, na- rozený z Jupitera a z Elkneny, ženy jednoho muže slo- vútného, Amfito řečeného. Toť jest ten Herkuleš, o je- hožto udatných skutciech řeč po všem světě rozhlášena jest, kterýžto mocí svú mnoho obruov jest zahubil a pře- mnoho rekovstvie divného okazoval. Ale já nechtěl sem tiem dlúhým líčením uší poslucha- čuov obtiežiti, poňavadž jeho vítězné činy slúpové mo- sazní, v moři na skále posazení, mimo kteréžto plavenie 14
Strana 15
po moři nenie, zřejmě okazují. K nimžto Alexander Ve- liký z Macedonie, syn krále Filipa tesalského — nebo Tesalia jest Macedonia — [byl] přitáhl s mnohými ko- ráby. A to jest miesto úzké, jímžto okolnie moře, ješto vešken svět obcházie, prostřed země bydlitedlné vcházie a mimo kteréžto miesto nenie plavenie. A to miesto jazy- kem saracenským Safi jest nazváno. A tak [s] svými tovařiši vzem od krále Pelea, strýce svého, milostivé odpuštěnie, po novém moři, sobě i to- mu korábu neznámém, plyne, jsa puzen plátnem roz- patým a hodným je chvějícím povětřím. Miesta tesal- ského královstvie známost opusti a k neznámým se při- 8ob pusti a přiblíži. A tak mnoho dní i nocí zčastně plovúce pod zpravováním toho přeopatrného marináře, Filotea řečeného a z města Tesalia rozeného, kterýžto v hvěz- dářství dospělý bieše a hvězdní běh znajieše, totiž těch, ješto slovú Většie a Menšie Nedvědice, jimžto my Ce- chové řiekáme Vuoz Větší a Menší, i té hvězdy, kterúž marináři Záhorní nazývají, kterážto jest v uocase Nedvě- dice Menšie. O kterýchžto Nedvědiciech Ovidius v druhé kapitule [Metamorfoseos], totiž přetvořovánie básnivé, praví a řka, že by byla jedna Kaliscéné, ženima Jupiterova, Ar- chades, syn její, a slovúť ty hvězdy Septem triones, totiž- to sedm voluov, neb mají sedm hvězd krásných, jimžto druzí Čechové Vuoz řiekají, jimiž a po nichž se plavci morští zpravují. A tak plynúce, připluli jsú k břehóm královstvie tro- jánského, jemužto Frigia jméno jest. I přistali sú na to přistavadlo, jemuž Simeonta jméno od obecného lidu nazváno jest. 15
po moři nenie, zřejmě okazují. K nimžto Alexander Ve- liký z Macedonie, syn krále Filipa tesalského — nebo Tesalia jest Macedonia — [byl] přitáhl s mnohými ko- ráby. A to jest miesto úzké, jímžto okolnie moře, ješto vešken svět obcházie, prostřed země bydlitedlné vcházie a mimo kteréžto miesto nenie plavenie. A to miesto jazy- kem saracenským Safi jest nazváno. A tak [s] svými tovařiši vzem od krále Pelea, strýce svého, milostivé odpuštěnie, po novém moři, sobě i to- mu korábu neznámém, plyne, jsa puzen plátnem roz- patým a hodným je chvějícím povětřím. Miesta tesal- ského královstvie známost opusti a k neznámým se při- 8ob pusti a přiblíži. A tak mnoho dní i nocí zčastně plovúce pod zpravováním toho přeopatrného marináře, Filotea řečeného a z města Tesalia rozeného, kterýžto v hvěz- dářství dospělý bieše a hvězdní běh znajieše, totiž těch, ješto slovú Většie a Menšie Nedvědice, jimžto my Ce- chové řiekáme Vuoz Větší a Menší, i té hvězdy, kterúž marináři Záhorní nazývají, kterážto jest v uocase Nedvě- dice Menšie. O kterýchžto Nedvědiciech Ovidius v druhé kapitule [Metamorfoseos], totiž přetvořovánie básnivé, praví a řka, že by byla jedna Kaliscéné, ženima Jupiterova, Ar- chades, syn její, a slovúť ty hvězdy Septem triones, totiž- to sedm voluov, neb mají sedm hvězd krásných, jimžto druzí Čechové Vuoz řiekají, jimiž a po nichž se plavci morští zpravují. A tak plynúce, připluli jsú k břehóm královstvie tro- jánského, jemužto Frigia jméno jest. I přistali sú na to přistavadlo, jemuž Simeonta jméno od obecného lidu nazváno jest. 15
Strana 16
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY DRUHÉ TÉŽ KRONIKY TROJÁNSKÉ, V KTERÝCHŽTO KNIHÁCH ROZPRÁVIE SE, KTERAK JASON A HERKULEŠ S TOVAŘIŠI SVÝMI HANEBNĚ JSÚ ODEHNÁNI OD PŘISTAVADLA, NA NĚMŽTO ODPOČÍVÁCHU, SKRZE POSLY KRÁLE TROJÁNSKÉHO, A KTERAK ODTUD PLYNÚCE PŘIPLULI SU K TOMU OSTROVU KOLCHIS, KTEŽTO BERAN ZLATORÚNNÝ BIEŠE V SVÉ STRÁŽI. KAPITOLA PRVÁ. ekové pak morským zmietaním jsúce trudni, jakž sú k zemi přistali, žádali sú na ní odpočinúti. A vystúpivše z lo- die, vody črstvé z studnic vyvažová- chu, a vína přiměšujíc, vesele hodo- váchu a pro odpočinutie umienili jsú Q9 tu za několiko dní pobýti, než by lidem na čem [překáželi]. Ale závistná osuduov odporných zpuosoba, kterážto ústavně pokojně živým jest protivna, od nemyšlených úkladuov bez příčiny nepřiezni viny jest pochopila, pro něžto tak veliké strasti rozšířený neduh okršlek zemský zprznil jest, jímžto tolik králuov a kniežat bojovnú smrtí zahynulo jest a tak veliké i tak slavné město Troja v po- pel obráceno a tolik ovdovělo ctných žen a osiřelo dětí, tolik dievek i jinochóv urozených a svobodných u věčnú službu robotú podrobeno. A jakžkoli Rekové mezi tolik strastmi těžkými tesknostmi dosáhli sú vítězstvie, avšak tato byla toho vítězstvie odplata, že jsú potom mnoho časuov pykali svých urozenějších a statečnějších zahynu- tie. Ale zajistéť by bohóm tolik zlého nikoli vzácno ne- bylo, by pro tak lehkú vinu tak mnoho ukrutenstvie se páchalo, ale že jsú předvěděli, že [z] toho předešlého shromážděnie má býti mnoho dobrého rozplozenie. Neb tady, že Troja jest [zrušena], město římské, jenž jest 16
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY DRUHÉ TÉŽ KRONIKY TROJÁNSKÉ, V KTERÝCHŽTO KNIHÁCH ROZPRÁVIE SE, KTERAK JASON A HERKULEŠ S TOVAŘIŠI SVÝMI HANEBNĚ JSÚ ODEHNÁNI OD PŘISTAVADLA, NA NĚMŽTO ODPOČÍVÁCHU, SKRZE POSLY KRÁLE TROJÁNSKÉHO, A KTERAK ODTUD PLYNÚCE PŘIPLULI SU K TOMU OSTROVU KOLCHIS, KTEŽTO BERAN ZLATORÚNNÝ BIEŠE V SVÉ STRÁŽI. KAPITOLA PRVÁ. ekové pak morským zmietaním jsúce trudni, jakž sú k zemi přistali, žádali sú na ní odpočinúti. A vystúpivše z lo- die, vody črstvé z studnic vyvažová- chu, a vína přiměšujíc, vesele hodo- váchu a pro odpočinutie umienili jsú Q9 tu za několiko dní pobýti, než by lidem na čem [překáželi]. Ale závistná osuduov odporných zpuosoba, kterážto ústavně pokojně živým jest protivna, od nemyšlených úkladuov bez příčiny nepřiezni viny jest pochopila, pro něžto tak veliké strasti rozšířený neduh okršlek zemský zprznil jest, jímžto tolik králuov a kniežat bojovnú smrtí zahynulo jest a tak veliké i tak slavné město Troja v po- pel obráceno a tolik ovdovělo ctných žen a osiřelo dětí, tolik dievek i jinochóv urozených a svobodných u věčnú službu robotú podrobeno. A jakžkoli Rekové mezi tolik strastmi těžkými tesknostmi dosáhli sú vítězstvie, avšak tato byla toho vítězstvie odplata, že jsú potom mnoho časuov pykali svých urozenějších a statečnějších zahynu- tie. Ale zajistéť by bohóm tolik zlého nikoli vzácno ne- bylo, by pro tak lehkú vinu tak mnoho ukrutenstvie se páchalo, ale že jsú předvěděli, že [z] toho předešlého shromážděnie má býti mnoho dobrého rozplozenie. Neb tady, že Troja jest [zrušena], město římské, jenž jest 16
Strana 17
hlava všech v světě měst, [jest] ustaveno skrze Eneáše a Enchises, syna jeho, jemuž jméno bylo Julius. A též mnohé jiné vlasti trojánskými měšťany jsú štiepeny a 81a osazeny i zvelebeny, jakožto anglická, kterážto od měš- těnína trojánského, Brito řečeného, nazvána jest Brita- nia. A též franská země od Franka, krále a měštěnína trojánského a tovařiše Eneášova, jméno jest přijala, neb jest v ní ustavil město veliké, jemužto vzděl jest Francia. A také benátský zakladatel byl jest [Antenor] z Troje. A si- ciličské královstvie od Siktana z Troje bylo osazeno a zveličeno a Siktana nazváno; a když odtud postúpil do Tustie, tu jest osadil, ostaviv bratra svého Sicula řeče- ného, v Sicilí, od něhožto Sicilia jest jmenováno. A týž řečený Eneáš na pomoří [středozemném] mnoho měst slovútných ustanovil jest, totiž Neapolitana a jiná města. Také Diomedes, ač byl Řek a mnoho divného v boji trojánském okazoval, avšak pro zkažení Troje, když do svého královstvie nebyl přijat, osiedl Kalabří. O němž praví Ovidius, že Circe, dci Slunce, všecky jeho tovařiše svými kúzly v ptáky jest proměnila, kteréžto Diomedes do Kalabřie [s] sebú pobral, a že jsú se tu velmi roz- plodili, jakož líčí Isiodorus, biskup ispalenský. A ti ptáci tu zvláštnost mají, že člověka latinského od řečského rozeznávají, nebo k Rekóm se vinú milostivě a před latinskými utiekají. Ale byla-li jest příčina tak velikého a slavného králov- stvie zkaženie tolik budúcieho dobrého zplozenie, mysl lidská nenie jista. Než již se k rozpravení dřevniemu navrátím takto: Když jsú na břehu Jason a Herkuleš s tovařistvem svým vesele odpočívali, na přistavadlu, Simeonta řeče- ném, o nichžto pověst k Laumendonovi, králi troján- skému, přišla jest, že lid některý, Trojánským neznámý, totiž lid řečský, s novým korábem a valným připlul jest, aby skryté věci trojánského královstvie spatřil, aneb aby 17
hlava všech v světě měst, [jest] ustaveno skrze Eneáše a Enchises, syna jeho, jemuž jméno bylo Julius. A též mnohé jiné vlasti trojánskými měšťany jsú štiepeny a 81a osazeny i zvelebeny, jakožto anglická, kterážto od měš- těnína trojánského, Brito řečeného, nazvána jest Brita- nia. A též franská země od Franka, krále a měštěnína trojánského a tovařiše Eneášova, jméno jest přijala, neb jest v ní ustavil město veliké, jemužto vzděl jest Francia. A také benátský zakladatel byl jest [Antenor] z Troje. A si- ciličské královstvie od Siktana z Troje bylo osazeno a zveličeno a Siktana nazváno; a když odtud postúpil do Tustie, tu jest osadil, ostaviv bratra svého Sicula řeče- ného, v Sicilí, od něhožto Sicilia jest jmenováno. A týž řečený Eneáš na pomoří [středozemném] mnoho měst slovútných ustanovil jest, totiž Neapolitana a jiná města. Také Diomedes, ač byl Řek a mnoho divného v boji trojánském okazoval, avšak pro zkažení Troje, když do svého královstvie nebyl přijat, osiedl Kalabří. O němž praví Ovidius, že Circe, dci Slunce, všecky jeho tovařiše svými kúzly v ptáky jest proměnila, kteréžto Diomedes do Kalabřie [s] sebú pobral, a že jsú se tu velmi roz- plodili, jakož líčí Isiodorus, biskup ispalenský. A ti ptáci tu zvláštnost mají, že člověka latinského od řečského rozeznávají, nebo k Rekóm se vinú milostivě a před latinskými utiekají. Ale byla-li jest příčina tak velikého a slavného králov- stvie zkaženie tolik budúcieho dobrého zplozenie, mysl lidská nenie jista. Než již se k rozpravení dřevniemu navrátím takto: Když jsú na břehu Jason a Herkuleš s tovařistvem svým vesele odpočívali, na přistavadlu, Simeonta řeče- ném, o nichžto pověst k Laumendonovi, králi troján- skému, přišla jest, že lid některý, Trojánským neznámý, totiž lid řečský, s novým korábem a valným připlul jest, aby skryté věci trojánského královstvie spatřil, aneb aby 17
Strana 18
81b vlast trojánskú pohubil. Neb bieše v ta doby Trója ne tak veliké velikosti město, jakož potom bylo jest znova ustaveno. A v něm kralováše Lamendon, král dřieve řečený, kterýžto přijem radu škodlivú — kterážto aby nebyla slyšána —, i vyslal jest posla svého s množstvím mocným k Jasonovi. A když přijede k Jasonovi ten posel, i vece k nim: „Král Lamendon, tohoto královstvie pán, diví se vel- mi sem vašemu přijetí, proč jste do jeho země tak rotně vešli, neobdrževše jeho přivolenie, jehožto jest úmysl držeti ji a zachovati poklidem pokojným. Totoť jest vám přísně vzkázal, abyšte hned z jeho země vyšli, tak aby nazajtřie zvěděl v jistotě, že jste vy ze všech jeho zemí i krajin ovšem se vybrali. Pakli počije, že jeho rozkáza- ním pohrdáte, v jistotě vězte, žeť na vás s mocnú rukú vytáhne na záhubu statku vašeho i osob vašich." A když Jason vešken pořad poselstvie vyslyše, jakož to slušie na múdrého člověka, v hněvě a v zlosti srdce svého jsa zbúřen a horliv, dřieve nežli k slovuom posel- stvie odpovědě, změni obličej svuoj, a obrátiv se k Her- kulešovi a k svým tovařišóm, takto promluvi k nim: „Lamendon, tohoto královstvie pán, divné hanby nám činí bezprávně, poňavadž nás beze všie viny kázal vy- hnati z své země. A byť ho královská ušlechtilost byla ponukla, měl by rozkázati nás ctíti. Neb by to takováž příhoda do země řecké přišla, zvěděl by, žeť by Rekové jemu hanby neučinili, jedno čest hodnú jemu by učinili. Ale poňavadž jemu nečest viece nežli čest milá jest, i nám k němu táž buď odměna a hned z krajin jeho vy- stúpíme. Mohloť by se přihoditi snadně, žeť by jeho ne- řádná rada najdražší odměnú byla zaplacena. A skonav ty řeči Jason, obrátiv se k poslovi, vece k prvniemu: „Přieteli, poselstvie tvé pilně sme slyšeli a dary, které jsú nám od krále tvého poslány, jakož na to slu- 18
81b vlast trojánskú pohubil. Neb bieše v ta doby Trója ne tak veliké velikosti město, jakož potom bylo jest znova ustaveno. A v něm kralováše Lamendon, král dřieve řečený, kterýžto přijem radu škodlivú — kterážto aby nebyla slyšána —, i vyslal jest posla svého s množstvím mocným k Jasonovi. A když přijede k Jasonovi ten posel, i vece k nim: „Král Lamendon, tohoto královstvie pán, diví se vel- mi sem vašemu přijetí, proč jste do jeho země tak rotně vešli, neobdrževše jeho přivolenie, jehožto jest úmysl držeti ji a zachovati poklidem pokojným. Totoť jest vám přísně vzkázal, abyšte hned z jeho země vyšli, tak aby nazajtřie zvěděl v jistotě, že jste vy ze všech jeho zemí i krajin ovšem se vybrali. Pakli počije, že jeho rozkáza- ním pohrdáte, v jistotě vězte, žeť na vás s mocnú rukú vytáhne na záhubu statku vašeho i osob vašich." A když Jason vešken pořad poselstvie vyslyše, jakož to slušie na múdrého člověka, v hněvě a v zlosti srdce svého jsa zbúřen a horliv, dřieve nežli k slovuom posel- stvie odpovědě, změni obličej svuoj, a obrátiv se k Her- kulešovi a k svým tovařišóm, takto promluvi k nim: „Lamendon, tohoto královstvie pán, divné hanby nám činí bezprávně, poňavadž nás beze všie viny kázal vy- hnati z své země. A byť ho královská ušlechtilost byla ponukla, měl by rozkázati nás ctíti. Neb by to takováž příhoda do země řecké přišla, zvěděl by, žeť by Rekové jemu hanby neučinili, jedno čest hodnú jemu by učinili. Ale poňavadž jemu nečest viece nežli čest milá jest, i nám k němu táž buď odměna a hned z krajin jeho vy- stúpíme. Mohloť by se přihoditi snadně, žeť by jeho ne- řádná rada najdražší odměnú byla zaplacena. A skonav ty řeči Jason, obrátiv se k poslovi, vece k prvniemu: „Přieteli, poselstvie tvé pilně sme slyšeli a dary, které jsú nám od krále tvého poslány, jakož na to slu- 18
Strana 19
šie, přijali sme. Bohóm našim v pravdě osvědčujem, že sme z úmysla nevešli do země krále tvého, abychom kterú škodu komu v ní aneb násilé učinili, ale že do dalších krajin táhnúti mieníme, po potřebu svú sem sme se vyhnuli. Protož pověz králi svému, ať to vie v jistotě, žeť se z jeho země béřeme. A snad se móž přihoditi, ač snad ne od nás, ale od jiných, kteříž uslyšie toto nám učiněné bezprávie, žeť bude jemu to hodně odplaceno. Ale Herkuleš na slova Jasonova královu poslu takto odpovědě: „Přieteli, ktožkoli jsi, pověz králi svému, že posléz z jeho země zítra ovšem vyjedeme a budúcieho třetieho léta den poslední nemine, a žet nás chtěj aneb nechtě v jistotě uzří, ačť živ bude. A my kotvy svých korábuov do země jeho umeceme a tehdyť k dávaní odpuštěnie i k odjití nebude jemu plná svoboda popřiena, poňavadž jest svády nynie s námi počal. A dřieve, nežliť v ní sví- tězí, ohavné hanby břemenem bude utěšen. Jemuž posel králuov odpoviedaje vece: „Dostiť jest hanebné urozenému i ovšem rytieřskému muži bezprávné střěly vystřelovati dřieve času, anižť mně jest poručeno, jenž jsem vyslán k vám, abych se s vámi slovy svadil. Povědělť sem vám, co mi jest po- ručeno bylo; ačt se vám zdá múdře činiti, dávámť vám radu dobrú: Nebuď vám těžko z této země vytáhnúti dřieve, nežli byšte škody většie mohli vzieti. Nebť nenie dobré poctivé osoby hanebně ztráviti, kteréž mohú toho " sdravú radú počestně ujíti.“ A vzem od Rekuov odpuštěnie, jěde zase k svému králi. Pak Jason a Herkuleš bez prodlenie povolavše Filotea, svého marináře, kázachu koráb k plynutí nastrojiti a všecky věci, kteréž biechu na břeh vynesli, do korábu zase vnésti. Neb jsú to v jistotě věděli, že ač by chtěli se s Trojánskými potkati, že sú rovenstvie ani zisku neměli. 19
šie, přijali sme. Bohóm našim v pravdě osvědčujem, že sme z úmysla nevešli do země krále tvého, abychom kterú škodu komu v ní aneb násilé učinili, ale že do dalších krajin táhnúti mieníme, po potřebu svú sem sme se vyhnuli. Protož pověz králi svému, ať to vie v jistotě, žeť se z jeho země béřeme. A snad se móž přihoditi, ač snad ne od nás, ale od jiných, kteříž uslyšie toto nám učiněné bezprávie, žeť bude jemu to hodně odplaceno. Ale Herkuleš na slova Jasonova královu poslu takto odpovědě: „Přieteli, ktožkoli jsi, pověz králi svému, že posléz z jeho země zítra ovšem vyjedeme a budúcieho třetieho léta den poslední nemine, a žet nás chtěj aneb nechtě v jistotě uzří, ačť živ bude. A my kotvy svých korábuov do země jeho umeceme a tehdyť k dávaní odpuštěnie i k odjití nebude jemu plná svoboda popřiena, poňavadž jest svády nynie s námi počal. A dřieve, nežliť v ní sví- tězí, ohavné hanby břemenem bude utěšen. Jemuž posel králuov odpoviedaje vece: „Dostiť jest hanebné urozenému i ovšem rytieřskému muži bezprávné střěly vystřelovati dřieve času, anižť mně jest poručeno, jenž jsem vyslán k vám, abych se s vámi slovy svadil. Povědělť sem vám, co mi jest po- ručeno bylo; ačt se vám zdá múdře činiti, dávámť vám radu dobrú: Nebuď vám těžko z této země vytáhnúti dřieve, nežli byšte škody většie mohli vzieti. Nebť nenie dobré poctivé osoby hanebně ztráviti, kteréž mohú toho " sdravú radú počestně ujíti.“ A vzem od Rekuov odpuštěnie, jěde zase k svému králi. Pak Jason a Herkuleš bez prodlenie povolavše Filotea, svého marináře, kázachu koráb k plynutí nastrojiti a všecky věci, kteréž biechu na břeh vynesli, do korábu zase vnésti. Neb jsú to v jistotě věděli, že ač by chtěli se s Trojánskými potkati, že sú rovenstvie ani zisku neměli. 19
Strana 20
A tak vstúpichu všickni do korábu a vyzdvihše plátno 82a s přiezní bohuov, povětřie majíce povolné, a tak troján- ské opustichu břehy. A ne po mnohých dnech k ostrovu Kolchis připlynuchu a k žádúciemu přistavadlu štastně přistachu u města Jakonites řečeného. DRUHÁ KAPITULA, V NÍŽTO GVIDO VYPISUJE MĚSTO HLAVNIE TOHO OSTROVU KOLCHIS, KTERÉŽ SLULO JAKONITES, ETC. V ostrově Kolchis řečeném bieše město krásné a veli- ké, jemužto řiekáchu Jakonites, na břehu ustavené, die- lem a stavením výborné, valnými zdmi i věžemi ohra- zené, lidu ušlechtilého plné a bohaté. A že to město bylo hlavné toho královstvie, protož král Oetes v něm byd- léše s mocným dvorem. Neb bieše toho města položenie nevýmluvného utěšenie, ano vuokol i bliz i všudy poto- kuov a řek rybných i studnic drahých množstvie, saduov, luk, polí, trávníkuov převelmi mnoho, rozličnost kvietie polného, okolo něhožto lesové tepilí, plní zvěři všelikaké a ptactva rozličného, jichžto štěbetáním a zpievaním přechutným rostieše v lidu veselé a les vešken zvučieše rozkošně. A z těch lesuov rozličné zvěřiny i ptactva hojná sytost ústavně tomu městu jdieše od mnohých myslivcóv. Do toho města Jason a Herkuleš s urozenými tovařiši svými, jsúce výborným rúchem draze oděni a halžemi i záponami předrahými jsúce okrášleni, vjidechu u ve- selí. A když po uliciech toho města tak rotně, slušně, vážně, poctivě i pořádně berú se, chýléc se ku přiebytku královému, diví se vešken lid jich kráse, jich stkvúcie mladosti a jich královské i kniežetské okrase, jich sluš- nému kroku a poctivým obyčejóm, a tiežíce se mezi sebú, kterací jsú toto přeušlechtilé výbornosti lidé a odkud jsú a oč jsú se sem přibrali; a když se tak mezi sebú tiežíce, 20
A tak vstúpichu všickni do korábu a vyzdvihše plátno 82a s přiezní bohuov, povětřie majíce povolné, a tak troján- ské opustichu břehy. A ne po mnohých dnech k ostrovu Kolchis připlynuchu a k žádúciemu přistavadlu štastně přistachu u města Jakonites řečeného. DRUHÁ KAPITULA, V NÍŽTO GVIDO VYPISUJE MĚSTO HLAVNIE TOHO OSTROVU KOLCHIS, KTERÉŽ SLULO JAKONITES, ETC. V ostrově Kolchis řečeném bieše město krásné a veli- ké, jemužto řiekáchu Jakonites, na břehu ustavené, die- lem a stavením výborné, valnými zdmi i věžemi ohra- zené, lidu ušlechtilého plné a bohaté. A že to město bylo hlavné toho královstvie, protož král Oetes v něm byd- léše s mocným dvorem. Neb bieše toho města položenie nevýmluvného utěšenie, ano vuokol i bliz i všudy poto- kuov a řek rybných i studnic drahých množstvie, saduov, luk, polí, trávníkuov převelmi mnoho, rozličnost kvietie polného, okolo něhožto lesové tepilí, plní zvěři všelikaké a ptactva rozličného, jichžto štěbetáním a zpievaním přechutným rostieše v lidu veselé a les vešken zvučieše rozkošně. A z těch lesuov rozličné zvěřiny i ptactva hojná sytost ústavně tomu městu jdieše od mnohých myslivcóv. Do toho města Jason a Herkuleš s urozenými tovařiši svými, jsúce výborným rúchem draze oděni a halžemi i záponami předrahými jsúce okrášleni, vjidechu u ve- selí. A když po uliciech toho města tak rotně, slušně, vážně, poctivě i pořádně berú se, chýléc se ku přiebytku královému, diví se vešken lid jich kráse, jich stkvúcie mladosti a jich královské i kniežetské okrase, jich sluš- nému kroku a poctivým obyčejóm, a tiežíce se mezi sebú, kterací jsú toto přeušlechtilé výbornosti lidé a odkud jsú a oč jsú se sem přibrali; a když se tak mezi sebú tiežíce, 20
Strana 21
nemiechu, kto by je toho zpravil, až tak i k vratóm krá- lového dvoru přijidechu, až tak o nich pověst přijide před krále a o jich příjezdě. Tehdy král Oetes, přirozené ušlechtilosti nezapome- nuv, v přípravě královské i v hluku války valném knie- žat, pánuov, rytieřóv i panoší z sieni své jide proti nim, a je s hodnú poctivostí a jasnú tváří a ochotným obliče- jem přivítav a je zobjímav i laskavým darem jich poda- řiv, zakazuje se jim ku přieznivosti hodné i ke všemu pohodlí slušnému. A když s ním vjidechu na jeho sien královskú, zlatem, drahým kamením i malováním roz- ličně okrášlenú, tu je král vedlé sebe poctivě posadi. Kdežto Jason, velikú udatností jsa naplněn, skrovnými slovy a opatrnú výmluvú příčinu své příjezdy králi Oeto- vi oznámi a vypravi, a že ty všecky nebezpečnosti i puot- ky, kteréž jsú při zlatorúnném beranu, chce podstúpiti, aby mohl krále Pelea tesalského, strýce svého, žádost a rozkázanie naplniti a svému rčení i slibu dosti učiniti. A jehožto řeči král Oetes laskavě odpovědě, že což žádá, jemu chce toho dopustiti. 82b 21
nemiechu, kto by je toho zpravil, až tak i k vratóm krá- lového dvoru přijidechu, až tak o nich pověst přijide před krále a o jich příjezdě. Tehdy král Oetes, přirozené ušlechtilosti nezapome- nuv, v přípravě královské i v hluku války valném knie- žat, pánuov, rytieřóv i panoší z sieni své jide proti nim, a je s hodnú poctivostí a jasnú tváří a ochotným obliče- jem přivítav a je zobjímav i laskavým darem jich poda- řiv, zakazuje se jim ku přieznivosti hodné i ke všemu pohodlí slušnému. A když s ním vjidechu na jeho sien královskú, zlatem, drahým kamením i malováním roz- ličně okrášlenú, tu je král vedlé sebe poctivě posadi. Kdežto Jason, velikú udatností jsa naplněn, skrovnými slovy a opatrnú výmluvú příčinu své příjezdy králi Oeto- vi oznámi a vypravi, a že ty všecky nebezpečnosti i puot- ky, kteréž jsú při zlatorúnném beranu, chce podstúpiti, aby mohl krále Pelea tesalského, strýce svého, žádost a rozkázanie naplniti a svému rčení i slibu dosti učiniti. A jehožto řeči král Oetes laskavě odpovědě, že což žádá, jemu chce toho dopustiti. 82b 21
Strana 22
(. TAK SE SKONÁVAJÍ DRUHÉ KNIHY A POČÍNAJÍ SE TŘETIE A PRAVIE O TÉ PŘEVELMI KRÁSNÉ PANNĚ, UMĚLÉ A DOSPĚLÉ, JMÉNEM MEDEA, DCEŘI KRÁLE OETA, A OJEJÍMILOSTI K JASONOVI A KTERAK JEMU DALA JEST NAUČENIE, JÍMŽ BY MOHL DOBYTI ZLATÉHO RŮNA. KAPITOLA I. když by připravena veliká hojnost dra- hých krmí podlé velebnosti královské slávy a stolové kryti biechu a ozdo- beni řepicemi, čéšemi, konvicemi i ji- ným osudím drahým i zlatým, tehdy král Oetes, žádaje všecku ušlechtilost Q své královské lásky Rekóm okázati, posla po svú dceru, aby k němu přišla a s novými hostmi, kteréž on míle přivítal, aby s nimi v utěšení hodovala. Nebo bieše krále Oeta dci, jménem Medea, panna převelmi krásná a své- mu otci jediná a všeho jeho královstvie budúcie [dědič- ka], kterážto již jmějieše ke vdaní věk hodný a dospělý. A bieše plna všelikého uměnie, jemuž se lidé v světě učie, takže mimo ni v ty časy v světě nemohla býti na- lezena. Ale jejie najpilnějšie uměnie, kterýmžto nad jiné vévodieše, bylo jest čarodějné, jímžto rozličného zaklína- nie i také mocí mnohého kořenie i kamenie jasně a snad- ně v temnosti nočnie světlost proměňováše, větry zbú- řováše, přievaly, blýskanie, hřímanie i země hrozné tře- senie. Potokóm také zpět zase vzhuoru plúti rozkazo- váše a v zimě stromóm květ i ovotce zplozováše, mlá- dence v staré [měníci] a starým mladú zpuosobu dá- vajíci. A o téť panně praví dávná zpohanilost, že i na slunce i na měsiec, když chtěla, přivodila pokaženie proti při- rození. Než jakož pravie hvězdáři dospělí, že slunce, 22
(. TAK SE SKONÁVAJÍ DRUHÉ KNIHY A POČÍNAJÍ SE TŘETIE A PRAVIE O TÉ PŘEVELMI KRÁSNÉ PANNĚ, UMĚLÉ A DOSPĚLÉ, JMÉNEM MEDEA, DCEŘI KRÁLE OETA, A OJEJÍMILOSTI K JASONOVI A KTERAK JEMU DALA JEST NAUČENIE, JÍMŽ BY MOHL DOBYTI ZLATÉHO RŮNA. KAPITOLA I. když by připravena veliká hojnost dra- hých krmí podlé velebnosti královské slávy a stolové kryti biechu a ozdo- beni řepicemi, čéšemi, konvicemi i ji- ným osudím drahým i zlatým, tehdy král Oetes, žádaje všecku ušlechtilost Q své královské lásky Rekóm okázati, posla po svú dceru, aby k němu přišla a s novými hostmi, kteréž on míle přivítal, aby s nimi v utěšení hodovala. Nebo bieše krále Oeta dci, jménem Medea, panna převelmi krásná a své- mu otci jediná a všeho jeho královstvie budúcie [dědič- ka], kterážto již jmějieše ke vdaní věk hodný a dospělý. A bieše plna všelikého uměnie, jemuž se lidé v světě učie, takže mimo ni v ty časy v světě nemohla býti na- lezena. Ale jejie najpilnějšie uměnie, kterýmžto nad jiné vévodieše, bylo jest čarodějné, jímžto rozličného zaklína- nie i také mocí mnohého kořenie i kamenie jasně a snad- ně v temnosti nočnie světlost proměňováše, větry zbú- řováše, přievaly, blýskanie, hřímanie i země hrozné tře- senie. Potokóm také zpět zase vzhuoru plúti rozkazo- váše a v zimě stromóm květ i ovotce zplozováše, mlá- dence v staré [měníci] a starým mladú zpuosobu dá- vajíci. A o téť panně praví dávná zpohanilost, že i na slunce i na měsiec, když chtěla, přivodila pokaženie proti při- rození. Než jakož pravie hvězdáři dospělí, že slunce, 22
Strana 23
když běží pod okršlkem položenie svého, nemuož se pokaziti, leč se sběhne s měsiecem na tom miestě nebes- kém, ješto slove hlava neb ocas ještěrový. Neb v ta doby měsiec tělem svým zastúpí jasnost slunečnú, že slunce svých paprslkuov nevyskytne k osviecení světa, jakož o tom praví hvězdář veliký Ptolomeus. Ovidius sulmo- nenský a skladač pohanský divy o ní, totiž o Medee, básnivě rozprávie. Ale tomuť ižádný věrný křesťan ne- uvěří, byť to ona nebo který jiný člověk v světě mohl by kdy učiniti. Neb svrchovaný a věčný Buoh, jenž jest v múdrosti své, totiž v synu svém věčně urozeném, vše- cka těla stvořil, sedm hvězd bludných, jimžto Rekové pla- nety řiekají, a jim jich běhu i toku zákon uložil jest, věčně jehož nepřestúpie, leč by on sám kázal. A protož pokaže- nie a u plně zatměnie blesku [slunečného] nikdy nečtem, by se stalo proti přirození, kromě tehdy, když vtělené Slovo Božie dobrovolně trpělo smrt pro ny na kříži. Neb v ta doby byl měsiec u plně a tak stál proti slunci na odporní straně nebe a proti přirozenému běhu šel měsiec a stál před sluncem a jeho jasnost skryl před lidmi. A to divné zasloněnie vida hvězdář athenský jmé- nem Dionisius, i řekl: „Anebť Buoh všeho stvořenie trpí násilé, aneb všeho světa stavenie se zboří.“ Ale že se jest svět nezbořil, tehdy za to u plně měl ten hvězdář i lid athenský, že Buoh všeho stvořenie v ta doby trpěl násilé; a protož v svém chrámě ustavili oltář bohu neznámému - to jest Buoh pravý a věčný, jenž má moc věci přirozené změniti a přinutiti k přestúpení uloženého zákonu, jenž jest ku prosbě samého jednoho věrného, totiž Jozue, kázal státi slunci bez pohnutie. Ale byť to Medea aneb kto jiný učinil, nemá to býti věřeno, než že jest ona byla dospělé vtipnosti v umění hvězdářském a čarodějném. Ta Medea, poslúchajíc otcova rozkázanie, jakžkoli byla velmi krásná, avšak svú krásu ozdobujíc, což mohla najviec a najkráše, to se připravila. A kterak v královské 83a 23
když běží pod okršlkem položenie svého, nemuož se pokaziti, leč se sběhne s měsiecem na tom miestě nebes- kém, ješto slove hlava neb ocas ještěrový. Neb v ta doby měsiec tělem svým zastúpí jasnost slunečnú, že slunce svých paprslkuov nevyskytne k osviecení světa, jakož o tom praví hvězdář veliký Ptolomeus. Ovidius sulmo- nenský a skladač pohanský divy o ní, totiž o Medee, básnivě rozprávie. Ale tomuť ižádný věrný křesťan ne- uvěří, byť to ona nebo který jiný člověk v světě mohl by kdy učiniti. Neb svrchovaný a věčný Buoh, jenž jest v múdrosti své, totiž v synu svém věčně urozeném, vše- cka těla stvořil, sedm hvězd bludných, jimžto Rekové pla- nety řiekají, a jim jich běhu i toku zákon uložil jest, věčně jehož nepřestúpie, leč by on sám kázal. A protož pokaže- nie a u plně zatměnie blesku [slunečného] nikdy nečtem, by se stalo proti přirození, kromě tehdy, když vtělené Slovo Božie dobrovolně trpělo smrt pro ny na kříži. Neb v ta doby byl měsiec u plně a tak stál proti slunci na odporní straně nebe a proti přirozenému běhu šel měsiec a stál před sluncem a jeho jasnost skryl před lidmi. A to divné zasloněnie vida hvězdář athenský jmé- nem Dionisius, i řekl: „Anebť Buoh všeho stvořenie trpí násilé, aneb všeho světa stavenie se zboří.“ Ale že se jest svět nezbořil, tehdy za to u plně měl ten hvězdář i lid athenský, že Buoh všeho stvořenie v ta doby trpěl násilé; a protož v svém chrámě ustavili oltář bohu neznámému - to jest Buoh pravý a věčný, jenž má moc věci přirozené změniti a přinutiti k přestúpení uloženého zákonu, jenž jest ku prosbě samého jednoho věrného, totiž Jozue, kázal státi slunci bez pohnutie. Ale byť to Medea aneb kto jiný učinil, nemá to býti věřeno, než že jest ona byla dospělé vtipnosti v umění hvězdářském a čarodějném. Ta Medea, poslúchajíc otcova rozkázanie, jakžkoli byla velmi krásná, avšak svú krásu ozdobujíc, což mohla najviec a najkráše, to se připravila. A kterak v královské 83a 23
Strana 24
přípravě slavné přišedši u velikém zboru panen výbor- ných, stkvúcí přípravú oděném, najprvé otci svému po- ctivě se poklonila, a proč by po ni poslal, v té mieře se vztáza. Jížto král přikáza, aby hosty jeho míle a ochotně přivítala a je ctila a podlé Jasona se u stolu posadila. A ona to vše poctivě učinila, což jí otec její bieše roz- kázal. Ale ó biedná a oblázněná ušlechtilosti panenské slávy, co dáváš svú čest za nebezpečnú propast tvým ochoten- stvím k tak mladému a krásnému jinochu! Zdali na múdrého slušie, aby věřil stálosti panenské neb ženské- mu pohlaví, kteréžto v nižádných letech nezná stálosti, jejížto mysl jest ústavně v hýbaní, a najviece, když dievka ke vdaní let hodných dosiehne. Neb vieme, že vuole ženská vždy žádá muže jakožto nezpuosoba zpuosoby a škaredost krásy. A jakožto nezpuosoba přijmúci zpuo- sobu měla by mieti na ní dosti, avšak vždy jednu po druhé přijímá, též ženská žádost rozpuštěná vždy se od jednoho muže táhne bez konce k druhému, poňavadž jest jakás hlubokost bezedná, leč snad povaha studu súží smělost a oplzlost zatvoří mezemi poctivosti. Protož, ó králi Oetes, kterú jsi smělostí tak ušlechtilé mladosti dievky bok k boku tak hladkého mládence při- saditi a cizieho kázal? A kdyby byl křehkost ženského pohlavie, na své mysli váže, dřieve převážil, byl by potom nepykal své jediné [dcery] unesenie a pobránie svých drahých pokladuov. Co tobě boha vojenského, Mars řečeného, stráž byla platna proti lsti a úkladu tvé [dcery vlastnie? A snad takto odpovieš: „Co se mělo státi, nelze bylo tomu minúti.“ Kázal jsi své [dceři] s Jasonem kvasiti a tovařišiti v přijímaní rozličných pokrmuov a rozkošných, ale co se jest tobě z toho přihodilo, dálet kronika rozprávie. A když sedieše Medea mezi králem a Jasonem] a stu- dem [náramným] se zarděla bieše, avšak očí svých ne- 83b 24
přípravě slavné přišedši u velikém zboru panen výbor- ných, stkvúcí přípravú oděném, najprvé otci svému po- ctivě se poklonila, a proč by po ni poslal, v té mieře se vztáza. Jížto král přikáza, aby hosty jeho míle a ochotně přivítala a je ctila a podlé Jasona se u stolu posadila. A ona to vše poctivě učinila, což jí otec její bieše roz- kázal. Ale ó biedná a oblázněná ušlechtilosti panenské slávy, co dáváš svú čest za nebezpečnú propast tvým ochoten- stvím k tak mladému a krásnému jinochu! Zdali na múdrého slušie, aby věřil stálosti panenské neb ženské- mu pohlaví, kteréžto v nižádných letech nezná stálosti, jejížto mysl jest ústavně v hýbaní, a najviece, když dievka ke vdaní let hodných dosiehne. Neb vieme, že vuole ženská vždy žádá muže jakožto nezpuosoba zpuosoby a škaredost krásy. A jakožto nezpuosoba přijmúci zpuo- sobu měla by mieti na ní dosti, avšak vždy jednu po druhé přijímá, též ženská žádost rozpuštěná vždy se od jednoho muže táhne bez konce k druhému, poňavadž jest jakás hlubokost bezedná, leč snad povaha studu súží smělost a oplzlost zatvoří mezemi poctivosti. Protož, ó králi Oetes, kterú jsi smělostí tak ušlechtilé mladosti dievky bok k boku tak hladkého mládence při- saditi a cizieho kázal? A kdyby byl křehkost ženského pohlavie, na své mysli váže, dřieve převážil, byl by potom nepykal své jediné [dcery] unesenie a pobránie svých drahých pokladuov. Co tobě boha vojenského, Mars řečeného, stráž byla platna proti lsti a úkladu tvé [dcery vlastnie? A snad takto odpovieš: „Co se mělo státi, nelze bylo tomu minúti.“ Kázal jsi své [dceři] s Jasonem kvasiti a tovařišiti v přijímaní rozličných pokrmuov a rozkošných, ale co se jest tobě z toho přihodilo, dálet kronika rozprávie. A když sedieše Medea mezi králem a Jasonem] a stu- dem [náramným] se zarděla bieše, avšak očí svých ne- 83b 24
Strana 25
mohla zdržeti, by s libostí a s srdečnú chutí nevzhlédala na Jasona, lepú zpuosobu opatrujíc s rozmyšlováním. A že hned v jeho milování svú žádost zapálila, a tak nedba- la drahých nápojóv a chutných krmí okusiti. Nebo jejie pitie i krmě bieše na Jasona milé vzhlédanie, jehožto milováním naplněn jest její žaludek. A kteřížkoli na ni patřiechu na tak zardělú, mniechu, by od jiedla a od pitie pro stud se vzdržela. A protož Medea, tak velikého zapálenie jsúci zdrážděna žádostí počatú, lásku usiluje přikrýti, aby netoliko od těch, jenž na ni patřiechu, ne- mohla býti poznána, a tak sama od sebe rozličně vy- mýšlejíc, jimiž by to, což nehodného jest na panně, ob- rátila v dvorskú slušnost. A také tenkým zvukem své přejasné zuby sklepnúc, vece tato slova: „O by tento cizozemec tak krásný a tak urozený mně byl manželstvím spojen, abych sobě sama dala srozuměti, že nevinnú žádostí žádám, kterážto hřiechu prázdná nebude.“ Nebo všech žen jest ta vášně, že když nepočestnú žádostí kte- rého muže požádají, pod [některé] počestnosti příkro- vem své úmluvy ohlašují. A když se ten den skona, Medea, vzemši odpuštěnie od otce svého a hostí poctivě požehnavši, do svých pokojóv vjide. A rozkázaním krá- lovým Jasonovi a Herkulešovi na sieni královské by komora dána. Tehdy Medea, v své komoře sama jsúci, počatého milovánie plamenem by trápena a velikú teskností súže- na. A mnohým jsúci trudna vzdycháním, velmi pilně mysléše [sama] v sobě, kterak by mohla své lásky plápol uhasiti splněním své žádosti. Ale panenského studu ne- smělostí jsúci přemožena, ustupuje smělost, když v ní mezi sebou bojuje stud a milost. Milost ponúká, aby směla, ale skrze nesmělost stud brání. A když tak bieše dvojím bojem trápena, celý týden umlčečky lkáše, ne- mohúci sobě v své žádosti konečné a hodné dáti rady. Pak potom sta se, že jeden den o poledni, když král 25
mohla zdržeti, by s libostí a s srdečnú chutí nevzhlédala na Jasona, lepú zpuosobu opatrujíc s rozmyšlováním. A že hned v jeho milování svú žádost zapálila, a tak nedba- la drahých nápojóv a chutných krmí okusiti. Nebo jejie pitie i krmě bieše na Jasona milé vzhlédanie, jehožto milováním naplněn jest její žaludek. A kteřížkoli na ni patřiechu na tak zardělú, mniechu, by od jiedla a od pitie pro stud se vzdržela. A protož Medea, tak velikého zapálenie jsúci zdrážděna žádostí počatú, lásku usiluje přikrýti, aby netoliko od těch, jenž na ni patřiechu, ne- mohla býti poznána, a tak sama od sebe rozličně vy- mýšlejíc, jimiž by to, což nehodného jest na panně, ob- rátila v dvorskú slušnost. A také tenkým zvukem své přejasné zuby sklepnúc, vece tato slova: „O by tento cizozemec tak krásný a tak urozený mně byl manželstvím spojen, abych sobě sama dala srozuměti, že nevinnú žádostí žádám, kterážto hřiechu prázdná nebude.“ Nebo všech žen jest ta vášně, že když nepočestnú žádostí kte- rého muže požádají, pod [některé] počestnosti příkro- vem své úmluvy ohlašují. A když se ten den skona, Medea, vzemši odpuštěnie od otce svého a hostí poctivě požehnavši, do svých pokojóv vjide. A rozkázaním krá- lovým Jasonovi a Herkulešovi na sieni královské by komora dána. Tehdy Medea, v své komoře sama jsúci, počatého milovánie plamenem by trápena a velikú teskností súže- na. A mnohým jsúci trudna vzdycháním, velmi pilně mysléše [sama] v sobě, kterak by mohla své lásky plápol uhasiti splněním své žádosti. Ale panenského studu ne- smělostí jsúci přemožena, ustupuje smělost, když v ní mezi sebou bojuje stud a milost. Milost ponúká, aby směla, ale skrze nesmělost stud brání. A když tak bieše dvojím bojem trápena, celý týden umlčečky lkáše, ne- mohúci sobě v své žádosti konečné a hodné dáti rady. Pak potom sta se, že jeden den o poledni, když král 25
Strana 26
84а Oetes, radu svú svolav, s Jasonem a s Herkulešem o [mnohých] věcech na své sieni rozmlúváše, i posla po svú dceru Medeu, aby k němu hned přišla. A když ona v přípravě panenské a královské s velikým hlukem pa- nen slavně přijide a s poctivým zarděním své tváři a otcovým kázaním vedlé něho sěde, tehdy otec da jí od- puštěnie ochotnú řečí, aby s Jasonem a Herkulešem oby- čejem panenským slovy kratochvilnými rozmlúvala. Kte- rážto jakýms stydlivým obyčejem od otcova boku po- vstavši, i posadi se vedlé Jasona. A vida ji vedlé sebe Jason, by tiem vesel, a málo poseděv, odsěde od Herku- leše a k ní se přisadi. A mezi tiem král Oetes [s] družinú, kteráž při něm stáše, mnohými rozprávkami kratochvi- léše, k nimžto se i Herkuleš přivinu, také s nimi o mno- hých věcech rozjímaje. A tak mezi Jasonem a Medeú neby ižádné překážky, kteráž by jim k mluvení spo leč- niemu překážela. A protož Medea, vidúc hodný přístup k mluvení, kdyžto všickni jiní kratochvilně a hlučně mezi sebú ryčiechu, báznivého strachu složivši břiemě s sebe, v prvniem přístupu řeči takto vece k Jasonovi: „Přie- teli Jason, nemni tvá urozenost býti nectné, ani k vadám ženským připiš mi, když bych snad jako neznámá s tebú směla promluviti. Nebť já miením se rozmlúvaním ctnostným k tvé známosti popuditi, nebť se mně zdá hodné, aby urozenému hosti v pilné jeho potřebě od urozené dievky zdravá byla rada dána. Neb urozený dlužen jest urozenému dosti v pilné potřebě prospěti z milosti přirozené. Nebť já viem, že jsi velebného rodu, a jsa popuzen na své mysli udatností, přitáhl jsi do to- hoto královstvie, aby dobyl rúna zlatého. Pro kteréž zajisté dobývanie věz, že nebezpečenstvie podstúpíš jisté života svého. Ale já, tvé mladosti i tvé ušlechtilosti litu- jíc, žádám tobě k zdraví tvému radu dáti užitečnú i po- moc, jímž by tak velikého nebezpečenstvie mohl ujíti a do žádúcích přiebytkuov tvé vlasti mohl by se v tvém 26
84а Oetes, radu svú svolav, s Jasonem a s Herkulešem o [mnohých] věcech na své sieni rozmlúváše, i posla po svú dceru Medeu, aby k němu hned přišla. A když ona v přípravě panenské a královské s velikým hlukem pa- nen slavně přijide a s poctivým zarděním své tváři a otcovým kázaním vedlé něho sěde, tehdy otec da jí od- puštěnie ochotnú řečí, aby s Jasonem a Herkulešem oby- čejem panenským slovy kratochvilnými rozmlúvala. Kte- rážto jakýms stydlivým obyčejem od otcova boku po- vstavši, i posadi se vedlé Jasona. A vida ji vedlé sebe Jason, by tiem vesel, a málo poseděv, odsěde od Herku- leše a k ní se přisadi. A mezi tiem král Oetes [s] družinú, kteráž při něm stáše, mnohými rozprávkami kratochvi- léše, k nimžto se i Herkuleš přivinu, také s nimi o mno- hých věcech rozjímaje. A tak mezi Jasonem a Medeú neby ižádné překážky, kteráž by jim k mluvení spo leč- niemu překážela. A protož Medea, vidúc hodný přístup k mluvení, kdyžto všickni jiní kratochvilně a hlučně mezi sebú ryčiechu, báznivého strachu složivši břiemě s sebe, v prvniem přístupu řeči takto vece k Jasonovi: „Přie- teli Jason, nemni tvá urozenost býti nectné, ani k vadám ženským připiš mi, když bych snad jako neznámá s tebú směla promluviti. Nebť já miením se rozmlúvaním ctnostným k tvé známosti popuditi, nebť se mně zdá hodné, aby urozenému hosti v pilné jeho potřebě od urozené dievky zdravá byla rada dána. Neb urozený dlužen jest urozenému dosti v pilné potřebě prospěti z milosti přirozené. Nebť já viem, že jsi velebného rodu, a jsa popuzen na své mysli udatností, přitáhl jsi do to- hoto královstvie, aby dobyl rúna zlatého. Pro kteréž zajisté dobývanie věz, že nebezpečenstvie podstúpíš jisté života svého. Ale já, tvé mladosti i tvé ušlechtilosti litu- jíc, žádám tobě k zdraví tvému radu dáti užitečnú i po- moc, jímž by tak velikého nebezpečenstvie mohl ujíti a do žádúcích přiebytkuov tvé vlasti mohl by se v tvém 26
Strana 27
zdraví navrátiti. A toť tobě snadně prospěje, budeš-li ochotným srdcem mú radu přijímati a statečnú pilností v skutku okážeš. Tehdy Jason jasnú tváří, spav ruce, k jejím slovóm takto odpovědě: „O přeurozená panno, toběť věrným srdcem děkuji z toho, že mých prací tak milostivě z při- rozené šlechetnosti želéš, pro něžto k tvým libostem i službám věrně se všeho obětuji, poňavadž mnohem viece darové jsú vděčni, [kteřížto] ani prosbú, ani pro- předešlé zaslúženie bývají dáváni. Jemužto Medea vece: „Přieteli Jason, vieš-li, kterak veliká nebezpečenstvie ustavena sú tomu, ktož by chtěl rúna zlatého dobyti? Snad jest pověst, pravdy neznajíc, tobě pravé příčiny zjevně neoznámila, neb zajisté moc k jeho obdržení ledva aneb nikdy na smrtedlného při- padne člověka, poňavadž jest božská stráž jeho a nenieť v člověku síla, ješto by mohla moc přemoci bohuov. Kto jest zajisté mohl kdy ujíti bez úrazu těch býkuov, z nichžto plápolá lítý oheň? Kohož jest příhoda k tomu navedla, aby proti nim svú smělostí povstal, poňavadž proti nim povstana, naručest obrátí se v popel, a jsa spálen, v pýř se promění. Paklis lechkým úmyslem po- zdvižen a smieš se o to mdle pokusiti, velikým bláznov- stvím jsi zmámen, poňavadž odplata v té věci jest sama smrt. Protož odtrhni, Jasone, žádáš-li činiti múdře, od tak neštastného prahu nohu svú a nepřistúpaj k smrto- nosným prahóm, kteřížť život odjímají. Tehdy Jason, jakožto netrpělivý, k slovuom Medee odpovědě, jsa hněviv a proše jie, aby viece takových slov nemluvila. I vece dále Jason: „O přeurozená panno, zdali tvých řečí strachem umrtviti mě věříš, abych se tvrdých hróz lekaje, od počatého úmyslu odpadl? Zdali mníš, bych bez slávy chtěl živ býti a mezi národy lidský- mi věčnú han bú práchnivěti? A protož muojť jest úmysl 84b jistý na smrt se vydati, jsú-lit takové věci, jakož ty pra- 27
zdraví navrátiti. A toť tobě snadně prospěje, budeš-li ochotným srdcem mú radu přijímati a statečnú pilností v skutku okážeš. Tehdy Jason jasnú tváří, spav ruce, k jejím slovóm takto odpovědě: „O přeurozená panno, toběť věrným srdcem děkuji z toho, že mých prací tak milostivě z při- rozené šlechetnosti želéš, pro něžto k tvým libostem i službám věrně se všeho obětuji, poňavadž mnohem viece darové jsú vděčni, [kteřížto] ani prosbú, ani pro- předešlé zaslúženie bývají dáváni. Jemužto Medea vece: „Přieteli Jason, vieš-li, kterak veliká nebezpečenstvie ustavena sú tomu, ktož by chtěl rúna zlatého dobyti? Snad jest pověst, pravdy neznajíc, tobě pravé příčiny zjevně neoznámila, neb zajisté moc k jeho obdržení ledva aneb nikdy na smrtedlného při- padne člověka, poňavadž jest božská stráž jeho a nenieť v člověku síla, ješto by mohla moc přemoci bohuov. Kto jest zajisté mohl kdy ujíti bez úrazu těch býkuov, z nichžto plápolá lítý oheň? Kohož jest příhoda k tomu navedla, aby proti nim svú smělostí povstal, poňavadž proti nim povstana, naručest obrátí se v popel, a jsa spálen, v pýř se promění. Paklis lechkým úmyslem po- zdvižen a smieš se o to mdle pokusiti, velikým bláznov- stvím jsi zmámen, poňavadž odplata v té věci jest sama smrt. Protož odtrhni, Jasone, žádáš-li činiti múdře, od tak neštastného prahu nohu svú a nepřistúpaj k smrto- nosným prahóm, kteřížť život odjímají. Tehdy Jason, jakožto netrpělivý, k slovuom Medee odpovědě, jsa hněviv a proše jie, aby viece takových slov nemluvila. I vece dále Jason: „O přeurozená panno, zdali tvých řečí strachem umrtviti mě věříš, abych se tvrdých hróz lekaje, od počatého úmyslu odpadl? Zdali mníš, bych bez slávy chtěl živ býti a mezi národy lidský- mi věčnú han bú práchnivěti? A protož muojť jest úmysl 84b jistý na smrt se vydati, jsú-lit takové věci, jakož ty pra- 27
Strana 28
víš, smrt odplata. Neb opatrného muže zvláštnost jest, když jest kterého úmyslu počátek ohlásil, aby radějí umřel, nežli živ byl a počátku k konci nepřivedl. Jemužto vece Meda: „Prieteli Jasone, tehdy jest úmysl tvój ta jistota, že žádáš smrt předložiti životu svému v příčině blízského nebezpečenstvie smrti zjevné. Za- jisté tvé stálosti lituji, ale na tě, jenž máš smělost, po- hnuta sem střiezvým slitováním. Protož umienila sem, litujíc tebe i tvého zdravie, lék svého otce vecti i v lásce předložiti a svému studu neshověti ani svému zdraví. Ale toho dobroděnie milosti tak dosiehneš, když slíbíš věrně mých rad poslúchati a v skutku [naplniti], kteréžť poviem, a k těm lstí a úkladuov nepřimiesíš. K tomu Jason odpovědě a řka: „O přeurozená panno, cožkoli rozkážeš, abych měl učiniti, slibujiť tobě bez po- chybenie naplniti a toť bohóm osvědčuji.“ Jemuž Medea vece: „Najprvé totoť tobě pravím: Pojmeš mě sobě za ženu a mě z tohoto otcovského královstvie do tvé vlasti přineseš a mne nikdy neopustíš. Pomocť učiním v jistotě a zpuosobímť, že o rúnu zlatém obdrženie žádost svú naplníš a všecka zlá nebezpečenstvie v nic obrátíš. Nebť já sem sama mezi smrtedlnými, ještoť mohu i umiem moci boha bojovného, Mars řečeného, odraziti a jeho mohut- ným ustavením skrze odporu uměnie mohu se opřieti. K těm a takovým řečem Jason vece: „O, kterak veliké věci a nenadálé jsú zajisté tyto, kteréž mně ty, ó pře- urozená panno, slibuješ dáti a učiniti, kterážto mezi krás- nými všeho světa pannami výborné krásy zvláštností se stkvieš jakožto prvnie ruože, kterážto v čas podletní jiné na polích kvietie, [kteréž] dobrovolné přirozenie vyved- lo, svými ozdobami přesahá, že mě chceš vysvoboditi od škod tak mnoho zlých věcí, když se o dobytie zlatého rúna pokusím. Avšak viem, že tak velice vděčné věci nemohu spravedlivé odměny dáti. A ktož by takových daruov vděčen nebyl, hodně by měl řečen býti i jmien za 28
víš, smrt odplata. Neb opatrného muže zvláštnost jest, když jest kterého úmyslu počátek ohlásil, aby radějí umřel, nežli živ byl a počátku k konci nepřivedl. Jemužto vece Meda: „Prieteli Jasone, tehdy jest úmysl tvój ta jistota, že žádáš smrt předložiti životu svému v příčině blízského nebezpečenstvie smrti zjevné. Za- jisté tvé stálosti lituji, ale na tě, jenž máš smělost, po- hnuta sem střiezvým slitováním. Protož umienila sem, litujíc tebe i tvého zdravie, lék svého otce vecti i v lásce předložiti a svému studu neshověti ani svému zdraví. Ale toho dobroděnie milosti tak dosiehneš, když slíbíš věrně mých rad poslúchati a v skutku [naplniti], kteréžť poviem, a k těm lstí a úkladuov nepřimiesíš. K tomu Jason odpovědě a řka: „O přeurozená panno, cožkoli rozkážeš, abych měl učiniti, slibujiť tobě bez po- chybenie naplniti a toť bohóm osvědčuji.“ Jemuž Medea vece: „Najprvé totoť tobě pravím: Pojmeš mě sobě za ženu a mě z tohoto otcovského královstvie do tvé vlasti přineseš a mne nikdy neopustíš. Pomocť učiním v jistotě a zpuosobímť, že o rúnu zlatém obdrženie žádost svú naplníš a všecka zlá nebezpečenstvie v nic obrátíš. Nebť já sem sama mezi smrtedlnými, ještoť mohu i umiem moci boha bojovného, Mars řečeného, odraziti a jeho mohut- ným ustavením skrze odporu uměnie mohu se opřieti. K těm a takovým řečem Jason vece: „O, kterak veliké věci a nenadálé jsú zajisté tyto, kteréž mně ty, ó pře- urozená panno, slibuješ dáti a učiniti, kterážto mezi krás- nými všeho světa pannami výborné krásy zvláštností se stkvieš jakožto prvnie ruože, kterážto v čas podletní jiné na polích kvietie, [kteréž] dobrovolné přirozenie vyved- lo, svými ozdobami přesahá, že mě chceš vysvoboditi od škod tak mnoho zlých věcí, když se o dobytie zlatého rúna pokusím. Avšak viem, že tak velice vděčné věci nemohu spravedlivé odměny dáti. A ktož by takových daruov vděčen nebyl, hodně by měl řečen býti i jmien za 28
Strana 29
blázna púhého. Protož, přeurozená panno, mezi žen- ským pohlavím najušlechtilejšie, mě tobě za muže věrně a pokorně i za choti laskavého vydám a slibuji čistú a nepohnutú vierú všecky i každé věci, kteréž tvá vuole uloží, věrně a docela splniti.“ Tehdy Medea, takového poddávanie i slibovánie řečí jsúci [obradována], takto k jeho řeči opět odpovědě: „Přieteli Jason, ať tvých řečí sem ujištěna a ovšem bez- pečna, ne marnýmť srdcem žádám, aby v těch věcech mysl mú ubezpečil, i prosímť, aby mi svých slibuov pří- sahú potvrdil. Ale žeť k tomu toto miesto v této mieře nenie hodné, i zdá mi se ponechati toho, ažť země bude přikryta zjevnú noční mrákotú; kterýžto čas k skutkóm tajným jest velmi hodný a od viděnie lidského mnohé i vinné vymlúvá. A když toho čas hodný bude, jáť tobě po svém tajném poslu dám věděti a ty do mého pokoje bezpečně přijdeš, kdežto mě ujistíš skrze přísahu bo- huov. Nebo věz, že když mě tak ubezpečíš, potom mě budeš mieti jako svú vlastní manželku k tvé libosti. A tu o svých běziech, o něžto stojíš, budeš plnějie naučen ode mne.“ Jížto Jason krátkú řečí odpovědě: „Přeurozená panno, jakož jsi řekla, tak buď mně i tobě. A tak oba [dalšie] řeči mezi sebú nechavše, Medea od Jasona a Herkuleše, jenž v ta doby přijide, vzemši od- puštěnie a otce požehnavši, [s] sborem panen svých do pokoje jide. 85a DRUHÁ KAPITOLA PRAVÍ, KTERAK JASON PŘIŠEL TAJNĚ V NOCI K MEDEE, A O JEHO PŘÍSAZE A KTERAK JEJÍM NAUČENÍM JASON MĚL BEZPEČNĚ DOSIECI BERANA S ZLATÝM RNEM ETC. Když již bieše slunce puol dne daleko za sebú zuosta- vilo a chýléše se k vlastem západu svého, a Medea, sama jsúci v svém pokoji, řeči své, kteréž mluvila k Jasonovi, 29
blázna púhého. Protož, přeurozená panno, mezi žen- ským pohlavím najušlechtilejšie, mě tobě za muže věrně a pokorně i za choti laskavého vydám a slibuji čistú a nepohnutú vierú všecky i každé věci, kteréž tvá vuole uloží, věrně a docela splniti.“ Tehdy Medea, takového poddávanie i slibovánie řečí jsúci [obradována], takto k jeho řeči opět odpovědě: „Přieteli Jason, ať tvých řečí sem ujištěna a ovšem bez- pečna, ne marnýmť srdcem žádám, aby v těch věcech mysl mú ubezpečil, i prosímť, aby mi svých slibuov pří- sahú potvrdil. Ale žeť k tomu toto miesto v této mieře nenie hodné, i zdá mi se ponechati toho, ažť země bude přikryta zjevnú noční mrákotú; kterýžto čas k skutkóm tajným jest velmi hodný a od viděnie lidského mnohé i vinné vymlúvá. A když toho čas hodný bude, jáť tobě po svém tajném poslu dám věděti a ty do mého pokoje bezpečně přijdeš, kdežto mě ujistíš skrze přísahu bo- huov. Nebo věz, že když mě tak ubezpečíš, potom mě budeš mieti jako svú vlastní manželku k tvé libosti. A tu o svých běziech, o něžto stojíš, budeš plnějie naučen ode mne.“ Jížto Jason krátkú řečí odpovědě: „Přeurozená panno, jakož jsi řekla, tak buď mně i tobě. A tak oba [dalšie] řeči mezi sebú nechavše, Medea od Jasona a Herkuleše, jenž v ta doby přijide, vzemši od- puštěnie a otce požehnavši, [s] sborem panen svých do pokoje jide. 85a DRUHÁ KAPITOLA PRAVÍ, KTERAK JASON PŘIŠEL TAJNĚ V NOCI K MEDEE, A O JEHO PŘÍSAZE A KTERAK JEJÍM NAUČENÍM JASON MĚL BEZPEČNĚ DOSIECI BERANA S ZLATÝM RNEM ETC. Když již bieše slunce puol dne daleko za sebú zuosta- vilo a chýléše se k vlastem západu svého, a Medea, sama jsúci v svém pokoji, řeči své, kteréž mluvila k Jasonovi, 29
Strana 30
a odpovědi jeho mnohým myšlením v sobě přemietáše. A když to rozjímanie rozkládáše, širší radostí a přimieše- ním radosti radost se jejie zasloňuje. Kdyžto vší žádostí hodiny nočnie čekajíc, pro nižto jakožto té horlivé žá- dosti netrpělivá a v ní tápajíc, očima měří běh slunečný, s takú chytrostí žádá slunečného západu a takú teskností a tužbú té noci čeká, že tak malú a krátkú chvíli za dvú dní dlúhost sobě počítáše. A když slunce již zapade za horu a od zrakuov lid- ských odstúpi a tmy na zemskú tvář uvede a když by v [súmrak], tehdy mysl Medee chvějieše se, žádajíc, aby nočních mrákot ubylo, aby vyšla jasnost měsiečná proto, aby všickni, jenž biechu na sieni královské, vejdúce na svá odpočivadla, i zesnuli, aby tudy své žádosti úmysl mohla vedlé rčenie a slibuov naplniti. Ale ó kterakými tesknostmi srdce Medee bylo súženo, když čijieše, ano čeled králova na sieni dlúhým bděním noc mařie a dlé dáti miesto odpočinutí! A tak sobě miesta nemajíc, sem i tam vrtí se chodiec po pokoji, jednak běží ke dveřóm zpytajíc, již-li se čeled ke spaní strojí, a jednak k oknu, spatrujíc na nebi, mnoho-li již noci ubylo. A když tak v těch tesknostech váháše a kohútové již pěti počínáchu a čeled spat chvá- táše a když se již všady upokojichu, tehdy Medea, jsúc tiem ujištěna, jednu babku čelední, sobě věrnú a vel- mi zchytralú, posla k Jasonovi, a to velmi opatrně. A když Jason počije tu babku u pokoje, jenž bez usnutie tak dlúho čekáše, hned se schopi s lože od tovařiše a zne- náhla po temných té sieni schodiech přijide ku pokoji Medee, ana ve dveří stojéc čekáše. I pozdravi jie Jason slovy laskavými, jemužto ona da milé vítanie, a ujemši jej za pravici, vesele vstúpichu do pokoje. A hned odjide ta babka, nechavši Medee s Jasonem samých v pokoji. 83b A když uzaviera Medea svój pokoj, káza jemu siesti vedlé lože svého, divnú přípravú a předrahú [okrášleného]. 30
a odpovědi jeho mnohým myšlením v sobě přemietáše. A když to rozjímanie rozkládáše, širší radostí a přimieše- ním radosti radost se jejie zasloňuje. Kdyžto vší žádostí hodiny nočnie čekajíc, pro nižto jakožto té horlivé žá- dosti netrpělivá a v ní tápajíc, očima měří běh slunečný, s takú chytrostí žádá slunečného západu a takú teskností a tužbú té noci čeká, že tak malú a krátkú chvíli za dvú dní dlúhost sobě počítáše. A když slunce již zapade za horu a od zrakuov lid- ských odstúpi a tmy na zemskú tvář uvede a když by v [súmrak], tehdy mysl Medee chvějieše se, žádajíc, aby nočních mrákot ubylo, aby vyšla jasnost měsiečná proto, aby všickni, jenž biechu na sieni královské, vejdúce na svá odpočivadla, i zesnuli, aby tudy své žádosti úmysl mohla vedlé rčenie a slibuov naplniti. Ale ó kterakými tesknostmi srdce Medee bylo súženo, když čijieše, ano čeled králova na sieni dlúhým bděním noc mařie a dlé dáti miesto odpočinutí! A tak sobě miesta nemajíc, sem i tam vrtí se chodiec po pokoji, jednak běží ke dveřóm zpytajíc, již-li se čeled ke spaní strojí, a jednak k oknu, spatrujíc na nebi, mnoho-li již noci ubylo. A když tak v těch tesknostech váháše a kohútové již pěti počínáchu a čeled spat chvá- táše a když se již všady upokojichu, tehdy Medea, jsúc tiem ujištěna, jednu babku čelední, sobě věrnú a vel- mi zchytralú, posla k Jasonovi, a to velmi opatrně. A když Jason počije tu babku u pokoje, jenž bez usnutie tak dlúho čekáše, hned se schopi s lože od tovařiše a zne- náhla po temných té sieni schodiech přijide ku pokoji Medee, ana ve dveří stojéc čekáše. I pozdravi jie Jason slovy laskavými, jemužto ona da milé vítanie, a ujemši jej za pravici, vesele vstúpichu do pokoje. A hned odjide ta babka, nechavši Medee s Jasonem samých v pokoji. 83b A když uzaviera Medea svój pokoj, káza jemu siesti vedlé lože svého, divnú přípravú a předrahú [okrášleného]. 30
Strana 31
Tehdy Medea, otevřevši své poklady, i vyně jeden obraz zlatý, posvěcený ve jmě Jupitera, jakož byl obyčej pohanský, s velikú poctú a jemu jej pokáza při světle mnohých svěc, jimižto vešken pokoj byl jasně osviecen, a tato slova k němu promluvi a řkúc: „Prosím tebe, Jason, aby na tomto obrazu najvyšieho Jupitera přísahu učinil věrně, abych se bezpečně vydati mohla k tvé vuoli a naplnila tobě všecko, což sem řekla i slíbila, nepohnuté viery púhost věčnú. A ty mi přisežeš nepohnutú vieru věčně zachovati pravým srdcem, aby mě za pravú man- želku pojal, a dokud jsi živ, žádnú mierú mne neopúštěl.“ A tu Jason, nábožným obličejem položiv ruku na ob- raz, slíbil i přisáhl Medee splniti i zachovati všecko, což jest propověděl. TUTO SE POROKUJE JASONOVI PRO MEDEU PANNU: Kdež oklamavá toho muže úkladnost, kdež die: Po- věz, Jasone, co však mohla jest tobě učiniti viece ta ctná a urozená panna Medea, kterážto, zveličené duostojnosti i cti jako zapomenuvši, sebe, své ušlechtilé tělo i duši tobě mocně poručila, jsúci samého slibu tvého podtrže- na svěřením? A pro milost, kterúž měla k tobě, sama se dědičstvie svého zbavila a královstvie otce svého staré- ho i slavného nepoctivě opustila a z pokladu jeho naj- dražšieho jej oblúpila a tobě jej k tvé věčné slávě zjed- nala. Tě jest v tom nebezpečenství, v němžto všickni zhynuli, kteří jsú se kdy o to pokusili, ale ona tebe za- chovala svú múdrostí beze škody. A tak ztrativši se sama sobě, své vlasti i [svým] lidem, a ona tě navrátila tobě zase, tvému kraji i tvým známým s velikú ctí a sbožím velikým. O Jasone, však to vieš dobře, by jejie rady a pomoci nebylo, když by se o zlaté rúno pokusil, že by tu musil hned zahynúti. Pakli by se o to nepokusil, nesměl by se 31
Tehdy Medea, otevřevši své poklady, i vyně jeden obraz zlatý, posvěcený ve jmě Jupitera, jakož byl obyčej pohanský, s velikú poctú a jemu jej pokáza při světle mnohých svěc, jimižto vešken pokoj byl jasně osviecen, a tato slova k němu promluvi a řkúc: „Prosím tebe, Jason, aby na tomto obrazu najvyšieho Jupitera přísahu učinil věrně, abych se bezpečně vydati mohla k tvé vuoli a naplnila tobě všecko, což sem řekla i slíbila, nepohnuté viery púhost věčnú. A ty mi přisežeš nepohnutú vieru věčně zachovati pravým srdcem, aby mě za pravú man- želku pojal, a dokud jsi živ, žádnú mierú mne neopúštěl.“ A tu Jason, nábožným obličejem položiv ruku na ob- raz, slíbil i přisáhl Medee splniti i zachovati všecko, což jest propověděl. TUTO SE POROKUJE JASONOVI PRO MEDEU PANNU: Kdež oklamavá toho muže úkladnost, kdež die: Po- věz, Jasone, co však mohla jest tobě učiniti viece ta ctná a urozená panna Medea, kterážto, zveličené duostojnosti i cti jako zapomenuvši, sebe, své ušlechtilé tělo i duši tobě mocně poručila, jsúci samého slibu tvého podtrže- na svěřením? A pro milost, kterúž měla k tobě, sama se dědičstvie svého zbavila a královstvie otce svého staré- ho i slavného nepoctivě opustila a z pokladu jeho naj- dražšieho jej oblúpila a tobě jej k tvé věčné slávě zjed- nala. Tě jest v tom nebezpečenství, v němžto všickni zhynuli, kteří jsú se kdy o to pokusili, ale ona tebe za- chovala svú múdrostí beze škody. A tak ztrativši se sama sobě, své vlasti i [svým] lidem, a ona tě navrátila tobě zase, tvému kraji i tvým známým s velikú ctí a sbožím velikým. O Jasone, však to vieš dobře, by jejie rady a pomoci nebylo, když by se o zlaté rúno pokusil, že by tu musil hned zahynúti. Pakli by se o to nepokusil, nesměl by se 31
Strana 32
vrátiti zase věčně do Tesalie. I kam jsi bázen bohuov i stud k lidem i čest svú přirozenú, vieru i přísahu poděl? Kdes jich nechal a kdes zapomenul? I kde jest tvá vděč- nost takového dobroděnie od tak duostojné panny k ní přijatého, že jsi přeurozenú pannu proti svým slibóm i přísahám hanebně zklamal, kterážto, tě nad jiné milu- jíci, tobě nade všecky věřila a vše, což mohla mieti, vy- dala? O tvé zajisté nevěře i nevděčnosti píšeť kronika i tvú hanebnú smrt, kterúž jsi hodně proto na boziech zaslúžil, o níž tuto praviti nechci proto, že miesta tuto k tomu hodného nenie. TUTO SE POROKUJE MEDEE PRO JEJÍ ÚČINEK: 86a A ty, neopatrná Medea, o kteréžto pověst obecná vzněla, že jsi byla mnohým uměním nad jiné osviecena, co však tobě platno bylo nebeských hvězd všecky běhy i stavadla poznati, skrze něžto i budúcí puotku jmělas [předvěděti]? Ale slepá milost byla tě oslepila a tvé ústavné obránie od spatřovánie hvězd odvrátilo. Než jistéť jest, že hvězdářtí súdové i hádanie sú na nejis- tém ustaveni, poňavadž jsi ty sama sobě nemohla své puotky předvěděti. Než na saméhoť Boha slušie budúcie příhody v jistotě zvěděti, aneb komuž on ráčí to ozná- miti. Jakož psáno jest: „Nenieť vaše znáti časy a chvíle, kteréž jest Otec položil v své moci. DÁLE KRONIKA PRAVÍ: Přijavši Medea od Jasona přísahu, i vstúpišta oba spo- lu do lože ozdobeného s velikú radostí, kdežto v horlivé milosti přebývajíc, manželské skutky radostně plodie- chu. A jakžkoli přielišné lásky ochotenstvím svú žádost bieše Medea naplnila, však tiem u věrnější milost k Jaso- novi jest vstúpila a zapálena, nežli jest kdy dřieve měla. 32
vrátiti zase věčně do Tesalie. I kam jsi bázen bohuov i stud k lidem i čest svú přirozenú, vieru i přísahu poděl? Kdes jich nechal a kdes zapomenul? I kde jest tvá vděč- nost takového dobroděnie od tak duostojné panny k ní přijatého, že jsi přeurozenú pannu proti svým slibóm i přísahám hanebně zklamal, kterážto, tě nad jiné milu- jíci, tobě nade všecky věřila a vše, což mohla mieti, vy- dala? O tvé zajisté nevěře i nevděčnosti píšeť kronika i tvú hanebnú smrt, kterúž jsi hodně proto na boziech zaslúžil, o níž tuto praviti nechci proto, že miesta tuto k tomu hodného nenie. TUTO SE POROKUJE MEDEE PRO JEJÍ ÚČINEK: 86a A ty, neopatrná Medea, o kteréžto pověst obecná vzněla, že jsi byla mnohým uměním nad jiné osviecena, co však tobě platno bylo nebeských hvězd všecky běhy i stavadla poznati, skrze něžto i budúcí puotku jmělas [předvěděti]? Ale slepá milost byla tě oslepila a tvé ústavné obránie od spatřovánie hvězd odvrátilo. Než jistéť jest, že hvězdářtí súdové i hádanie sú na nejis- tém ustaveni, poňavadž jsi ty sama sobě nemohla své puotky předvěděti. Než na saméhoť Boha slušie budúcie příhody v jistotě zvěděti, aneb komuž on ráčí to ozná- miti. Jakož psáno jest: „Nenieť vaše znáti časy a chvíle, kteréž jest Otec položil v své moci. DÁLE KRONIKA PRAVÍ: Přijavši Medea od Jasona přísahu, i vstúpišta oba spo- lu do lože ozdobeného s velikú radostí, kdežto v horlivé milosti přebývajíc, manželské skutky radostně plodie- chu. A jakžkoli přielišné lásky ochotenstvím svú žádost bieše Medea naplnila, však tiem u věrnější milost k Jaso- novi jest vstúpila a zapálena, nežli jest kdy dřieve měla. 32
Strana 33
Toť jest okušenie vilnosti, ješto tak velikú rozkoší svodí milovníky, kteréžto čím viece bývá přijímáno, tiem viece bývá žádáno, jehož nemuož i nasycený ne- náviděti, poňavadž žádost srdečná a chtivost tělesné rozkoši pod strádaním žádanie rodí. A když již té noci záře vycházieše k zapuzení mrákoty nočnie a ku přivedení dennie jasnosti, kdyžto Jason k Medee takto promluvi a řka: „Paní milá, hodinať jest již nám z lože vstáti, ať by nás nezastihla dnová jasnost. Než neviem, má najmilejšie, již-lis co o mé věci pomyslila a zpuosobila, co bych měl činiti. Prosímť snažně, aby mi rady své tajnosti, jakož jsi řekla i slíbila, nynie tuto chvíli oznámila, abych, skrze tě jsa naučen, to konal, oč sem sem přijel. Neb to v jistotě věz, že k tomu, abych tě z tohoto ostrova vynesl a do své vlasti přivedl, čas se přibližuje.“ Jemužto Medea vece: „Přieteli najmilejší Ja- sone, o tvé věci, kterážto již i má také vlastnie jest, při- jala sem radu rozumu dospělého. Protož vstaňvaž z lože, abychom řeč skutkuom okázali. A hned vstavše a rychle se oblekše, Medea, otevřevši drahú škříni svých pokladóv, mnohé věci a výborné vyňala jest, kteréžto dala jest choti svému Jasonovi. KAPITOLA TŘETIE ROZPRÁVIE, KTERÉ VĚCI MEDEA DALA JASONOVI, SKRZE KTERÉŽTO VĚCI BEZE VŠIE ŠKODY MOHL JEST DOBYTI ZLATÉHO RÚNA A NAD JEHO STRÁŽÍ SVÍTĚZITI. Najprvé Medea dala jest Jasonovi obrázek střiebrný, kúzel a čáróv rozličnú vtipností stvořený, kterýžto moc jmějieše proti všem čáróm i jiným kúzlóm. Na kterúž- koli věc jej uvede, tu zemdlé, zruší i zmaří. A veléše jej Jasonovi ten obrázek tajně a opatrně chovati. — Druhé dala jest jemu masti převonné drahú přípravu, radieci, aby se tiem zmazal, že jemu ižádný oheň neuškodí, nebo 33
Toť jest okušenie vilnosti, ješto tak velikú rozkoší svodí milovníky, kteréžto čím viece bývá přijímáno, tiem viece bývá žádáno, jehož nemuož i nasycený ne- náviděti, poňavadž žádost srdečná a chtivost tělesné rozkoši pod strádaním žádanie rodí. A když již té noci záře vycházieše k zapuzení mrákoty nočnie a ku přivedení dennie jasnosti, kdyžto Jason k Medee takto promluvi a řka: „Paní milá, hodinať jest již nám z lože vstáti, ať by nás nezastihla dnová jasnost. Než neviem, má najmilejšie, již-lis co o mé věci pomyslila a zpuosobila, co bych měl činiti. Prosímť snažně, aby mi rady své tajnosti, jakož jsi řekla i slíbila, nynie tuto chvíli oznámila, abych, skrze tě jsa naučen, to konal, oč sem sem přijel. Neb to v jistotě věz, že k tomu, abych tě z tohoto ostrova vynesl a do své vlasti přivedl, čas se přibližuje.“ Jemužto Medea vece: „Přieteli najmilejší Ja- sone, o tvé věci, kterážto již i má také vlastnie jest, při- jala sem radu rozumu dospělého. Protož vstaňvaž z lože, abychom řeč skutkuom okázali. A hned vstavše a rychle se oblekše, Medea, otevřevši drahú škříni svých pokladóv, mnohé věci a výborné vyňala jest, kteréžto dala jest choti svému Jasonovi. KAPITOLA TŘETIE ROZPRÁVIE, KTERÉ VĚCI MEDEA DALA JASONOVI, SKRZE KTERÉŽTO VĚCI BEZE VŠIE ŠKODY MOHL JEST DOBYTI ZLATÉHO RÚNA A NAD JEHO STRÁŽÍ SVÍTĚZITI. Najprvé Medea dala jest Jasonovi obrázek střiebrný, kúzel a čáróv rozličnú vtipností stvořený, kterýžto moc jmějieše proti všem čáróm i jiným kúzlóm. Na kterúž- koli věc jej uvede, tu zemdlé, zruší i zmaří. A veléše jej Jasonovi ten obrázek tajně a opatrně chovati. — Druhé dala jest jemu masti převonné drahú přípravu, radieci, aby se tiem zmazal, že jemu ižádný oheň neuškodí, nebo 33
Strana 34
86b každý hned uhasne před ní. — Třetie dala jemu prsten zlatý s kamenem drahým, jímžto každú jedovatú věc ihned beze všie škody zapudí i [odžene.] By pak i jedem byl polit, jakožto od čisté vody politie ižádného nepočije protivenstvie. A k tomu ten prsten měl tuto moc: ktož by jej v hrsti skrytě nesl, že od nižádné věci vidomé ne- mohl viděn i býti. A ten kámen achátem mudráci na- zývají. Kterýžto najprvé byl v Cilicí nalezen, jakož líčí ten přeznamenitý skladač Virgilius. Eneáš jej nosil, když najprvé přijel na pomezie kartaginské, o němž takto die: „Neviděný béře se, jsa provozen věrným Achátem.“— Potom dala jemu lístek psaný písmem čitedlným a roz- umné známosti, o němž ho pilně naučila, aby přiblíže se k zlatorúnnému beranu po přemožení jiných přiekaz a aby se naň ne ihned oddal, ale bohóm se prvé nábožně pomodlil, třikrát to písmo přečítaje, aby tiem čtením jakožto vzácnú obětí ukrotil bohy mocné. — Naposledy dala jemu zlaté osudie, svrchu úzké a vezpod baňaté, široké, divné mokrosti plné, učéc jeho, když by se k bý- kóm přiblížil, z jichžto úst sopce oheň, aby jich hauby okropil tú mokrostí, a řkúci, že ta mokrost tu moc má, že když těch býkuov jich zuby budú zmočeny, tak se jich usta hned sklesnú, že jim jich nelze otevřieti. A když ho u plně všemu naučila, jimiž by měl rúna zlaté- ho dosieci, požehna jeho dřieve dne jasného. A Jason, vzemod nie laskavé odpuštěnie, vjide tajně do svékomory. KAPITOLA ČTVRTÁ ROZPRÁVIE, KTERAK JASON VZEL ODPUŠTENIE OD KRÁLE OETA, ABY MOHL DOBÝVATI RUNA ZLATÉHO, A KTERAK JEST SNADNĚ JEHO DOBYL ETC. A když záře přirozenými jasnostmi vznide a slunce své paprslky na vršiech horních okáza, tehdy Jason, při- praviv se s Herkulešem a svých rotú ušlechtilú, před 34
86b každý hned uhasne před ní. — Třetie dala jemu prsten zlatý s kamenem drahým, jímžto každú jedovatú věc ihned beze všie škody zapudí i [odžene.] By pak i jedem byl polit, jakožto od čisté vody politie ižádného nepočije protivenstvie. A k tomu ten prsten měl tuto moc: ktož by jej v hrsti skrytě nesl, že od nižádné věci vidomé ne- mohl viděn i býti. A ten kámen achátem mudráci na- zývají. Kterýžto najprvé byl v Cilicí nalezen, jakož líčí ten přeznamenitý skladač Virgilius. Eneáš jej nosil, když najprvé přijel na pomezie kartaginské, o němž takto die: „Neviděný béře se, jsa provozen věrným Achátem.“— Potom dala jemu lístek psaný písmem čitedlným a roz- umné známosti, o němž ho pilně naučila, aby přiblíže se k zlatorúnnému beranu po přemožení jiných přiekaz a aby se naň ne ihned oddal, ale bohóm se prvé nábožně pomodlil, třikrát to písmo přečítaje, aby tiem čtením jakožto vzácnú obětí ukrotil bohy mocné. — Naposledy dala jemu zlaté osudie, svrchu úzké a vezpod baňaté, široké, divné mokrosti plné, učéc jeho, když by se k bý- kóm přiblížil, z jichžto úst sopce oheň, aby jich hauby okropil tú mokrostí, a řkúci, že ta mokrost tu moc má, že když těch býkuov jich zuby budú zmočeny, tak se jich usta hned sklesnú, že jim jich nelze otevřieti. A když ho u plně všemu naučila, jimiž by měl rúna zlaté- ho dosieci, požehna jeho dřieve dne jasného. A Jason, vzemod nie laskavé odpuštěnie, vjide tajně do svékomory. KAPITOLA ČTVRTÁ ROZPRÁVIE, KTERAK JASON VZEL ODPUŠTENIE OD KRÁLE OETA, ABY MOHL DOBÝVATI RUNA ZLATÉHO, A KTERAK JEST SNADNĚ JEHO DOBYL ETC. A když záře přirozenými jasnostmi vznide a slunce své paprslky na vršiech horních okáza, tehdy Jason, při- praviv se s Herkulešem a svých rotú ušlechtilú, před 34
Strana 35
krále Oeta přistúpi k stolici, na niž se byl usadil, maje okolo sebe valný zástup urozených lidí. A když Jason jeho i [s] svými poctivě pozdravi, i těch, kteříž při něm stojiechu, král řečí ochotnú a jasnú tváří jemu poděko- vav i všem jeho, a jej míle přivíta, tieže, co by jej tak ráno k němu připravilo. Jemuž Jason vece: „Prosímť, veleb- ný králi, poňavadž mé mně meškánie zde velikú tesknost přivodí, protožť žádám, ačt jest tvé k tomu přieznivé povolenie, mně se o zlaté rúno bojovně pokusiti.“ Je- mužto král odpovědě: „Přieteli Jason, bojím se, by tvé mladosti udatnost neřádná tebe nepřivodila ku požádaní těch věcí, kteréž by tobě smrt rychlú přivedly a mně by přinesly pověst hanebnú pádu tvého. Protož tě napo- mínám věrně, aby se ve zdraví do své vlasti vrátil, nežli by se tolik zlým příhodám poddal k zahynutí.“ K tomu Jason odpovědě: „Najurozenější pane a králi, nenieť při mně udatnost bez rady dospělé. A protož, ačť mě co zlé- ho aneb smrt potká, máť k tomu vuole bude a vy budete bez viny přede vším světem.“ Jemuž vece král: „Přieteli Jasone, nerad tvých žádostí dopustím, avšak popřejte tobě bohové, aby od takového nebezpečenstvie byl vy- svobozen.“ K tomu vece Jason: „Staň se tak! Tehdy Jason, vzem od krále počestně odpuštěnie i [s] svými, i připravi se na cestu. A že bieše bliz od ostro- 87a va Kolchis malý ostrov malým mořem obklíčený, na němžto bieše ten zlatorúnný beran se vší svú stráží a k němužto na malé lodí mohl se přeplaviti. A tak Jason, na najbližší břeh přišed, ostavi tu Herkuleše s jinými na vysokém pahrbku, s něhožto mohli sú jeho činy opatřiti. A požehnav jich laskavě a poručiv se bohóm, i vsěde v lodičku, vzem s sebú oděnie, bran i co jemu Medea byla dala, a sám maje naději pevnú u vítězství, veslem se přeplavi na malý ostrov. A přistav k zemi, rychle z lo- dičky vyskočiv, ihned se k boji připravi i jide k miestu, v němžto bieše rúno zlatého berana. 35
krále Oeta přistúpi k stolici, na niž se byl usadil, maje okolo sebe valný zástup urozených lidí. A když Jason jeho i [s] svými poctivě pozdravi, i těch, kteříž při něm stojiechu, král řečí ochotnú a jasnú tváří jemu poděko- vav i všem jeho, a jej míle přivíta, tieže, co by jej tak ráno k němu připravilo. Jemuž Jason vece: „Prosímť, veleb- ný králi, poňavadž mé mně meškánie zde velikú tesknost přivodí, protožť žádám, ačt jest tvé k tomu přieznivé povolenie, mně se o zlaté rúno bojovně pokusiti.“ Je- mužto král odpovědě: „Přieteli Jason, bojím se, by tvé mladosti udatnost neřádná tebe nepřivodila ku požádaní těch věcí, kteréž by tobě smrt rychlú přivedly a mně by přinesly pověst hanebnú pádu tvého. Protož tě napo- mínám věrně, aby se ve zdraví do své vlasti vrátil, nežli by se tolik zlým příhodám poddal k zahynutí.“ K tomu Jason odpovědě: „Najurozenější pane a králi, nenieť při mně udatnost bez rady dospělé. A protož, ačť mě co zlé- ho aneb smrt potká, máť k tomu vuole bude a vy budete bez viny přede vším světem.“ Jemuž vece král: „Přieteli Jasone, nerad tvých žádostí dopustím, avšak popřejte tobě bohové, aby od takového nebezpečenstvie byl vy- svobozen.“ K tomu vece Jason: „Staň se tak! Tehdy Jason, vzem od krále počestně odpuštěnie i [s] svými, i připravi se na cestu. A že bieše bliz od ostro- 87a va Kolchis malý ostrov malým mořem obklíčený, na němžto bieše ten zlatorúnný beran se vší svú stráží a k němužto na malé lodí mohl se přeplaviti. A tak Jason, na najbližší břeh přišed, ostavi tu Herkuleše s jinými na vysokém pahrbku, s něhožto mohli sú jeho činy opatřiti. A požehnav jich laskavě a poručiv se bohóm, i vsěde v lodičku, vzem s sebú oděnie, bran i co jemu Medea byla dala, a sám maje naději pevnú u vítězství, veslem se přeplavi na malý ostrov. A přistav k zemi, rychle z lo- dičky vyskočiv, ihned se k boji připravi i jide k miestu, v němžto bieše rúno zlatého berana. 35
Strana 36
A jakžkoli král Oetes tomu bojování dívati se nechtěl, maje za to, že na prvniem potkání býkuov spálen bude, jakož se dřieve jiným stalo, avšak rytieřští lidé i jiní mnozí k tomu hroznému sedání s vysokých jsú věží při- hlédali jakožto k divu hroznému. Ale Medea, jsúci plna mysli báznivé, a s velikým vzdycháním vzjide na vrch sieni své, odkudž mohla spatřiti svého milého. A vidúci vystúpenie jeho z lodičky na zemi a jsa přistrojen k boji, poče náramně plakati a slzy štědře vylévati, jimižto oka- zujíc horlivú milost a žalost, nebo báše se velice za jeho život. A nemohúci ukojiti svého smutka srdečného, v tyto hlasy tiše usta svá otevřela, v pláči řkúci: „O naj- milejší přieteli Jason, kterak velikými tesknostmi pro tě jsem trápena a jakými žalostmi poražena sem vnitř i ze- vnitř, když se lekám, aby snad, jsa hrózami velikými [obraněn], i nezapomenul všelikého mého naučenie a tudy aby neztratil života svého milého a tak nebyla odlúčena věčně tvého laskavého obcovánie. A protož bohuom se modlím, abych tě opatřila, a ty se ve zdraví vracuješ a tvé štěstie aby muoj smutek obradovalo. A mezi tiem Jason opatrnými a vážnými kroky bera se proti stráži zlatorúnného berana, a když se přiblíži, uzře býky črné, veliké a velmi hrozné, ani plameny z sebe vypúštějí, jimižto všecko povětřie vuokol páláše v hor- kosti náramné, takže Jason nikoli nemožieše k nim při- stúpiti. Ale své najmilejšie nezapomenuv naučenie, tvář svú, hrdlo i ruce mastí od nie danú sobě zmazal a ten obrázek před se na prsi sobě zavěsil. A přečet lístek po třikrát, k býkóm směle přistúpiv, i poče s nimi bojovati. A když naň soptášta lítými plameny, terče jeho i dřevo na rychlost se spáli. A tu by byl zajisté Jason skonal život svój v tom ohni, by byl rychle tiem mokem od nie daným nelál na jich hauby a na ně jim nekropil. Nebo častým kropením hasieše jich oheň a parný dým z nich soptáše. A jich usta jakožto železnými řetězy biechu 36
A jakžkoli král Oetes tomu bojování dívati se nechtěl, maje za to, že na prvniem potkání býkuov spálen bude, jakož se dřieve jiným stalo, avšak rytieřští lidé i jiní mnozí k tomu hroznému sedání s vysokých jsú věží při- hlédali jakožto k divu hroznému. Ale Medea, jsúci plna mysli báznivé, a s velikým vzdycháním vzjide na vrch sieni své, odkudž mohla spatřiti svého milého. A vidúci vystúpenie jeho z lodičky na zemi a jsa přistrojen k boji, poče náramně plakati a slzy štědře vylévati, jimižto oka- zujíc horlivú milost a žalost, nebo báše se velice za jeho život. A nemohúci ukojiti svého smutka srdečného, v tyto hlasy tiše usta svá otevřela, v pláči řkúci: „O naj- milejší přieteli Jason, kterak velikými tesknostmi pro tě jsem trápena a jakými žalostmi poražena sem vnitř i ze- vnitř, když se lekám, aby snad, jsa hrózami velikými [obraněn], i nezapomenul všelikého mého naučenie a tudy aby neztratil života svého milého a tak nebyla odlúčena věčně tvého laskavého obcovánie. A protož bohuom se modlím, abych tě opatřila, a ty se ve zdraví vracuješ a tvé štěstie aby muoj smutek obradovalo. A mezi tiem Jason opatrnými a vážnými kroky bera se proti stráži zlatorúnného berana, a když se přiblíži, uzře býky črné, veliké a velmi hrozné, ani plameny z sebe vypúštějí, jimižto všecko povětřie vuokol páláše v hor- kosti náramné, takže Jason nikoli nemožieše k nim při- stúpiti. Ale své najmilejšie nezapomenuv naučenie, tvář svú, hrdlo i ruce mastí od nie danú sobě zmazal a ten obrázek před se na prsi sobě zavěsil. A přečet lístek po třikrát, k býkóm směle přistúpiv, i poče s nimi bojovati. A když naň soptášta lítými plameny, terče jeho i dřevo na rychlost se spáli. A tu by byl zajisté Jason skonal život svój v tom ohni, by byl rychle tiem mokem od nie daným nelál na jich hauby a na ně jim nekropil. Nebo častým kropením hasieše jich oheň a parný dým z nich soptáše. A jich usta jakožto železnými řetězy biechu 36
Strana 37
svázány, že viece plamen z nich nevycházieše. A když povětřie k své vlhkosti prostuzené se navráti a Jason, velikým udatenstvím jsa naplněn, silnými ranami mezi těch býkóv rohy ústavně tepa, zmámi je, a ujem je za rohy, poče jich hlavami volně semi tam viklati. A zvázav jho na jich hlavy, v pluh je zapřáh, i zuora jimi několiko brázd. A nechav tu jich na té rolí, bra se proti ještěrovi hroznému. A když ho ještěr opatři, poče tak náramně a zvučně sípěti, že se jeho zvuk a sípenie o skalé obrážieše. A vtom horúcie plameny ústavně a dalece z sebe vy- puštieše a okolnie povětřie velikú horkostí zahřieváše, a požieraje a [vysunuje] jazyk, smrtedlnými jedy dalece kropieše. Ale Jason smèle, na své milé Medee naučenie pamatuje, kámen zelený, v zlatém prstenu od nie daný, ještěru ukáza. Jehož se náramně ještěr ulek, i přesta pla- menem soptati a jedem kropiti a toče hlavú poče omdlé- vati, nemoha blesku toho kamene snésti. Tenť kámen nalézají v Indí, jakož píše Isiodorus, ale my jej nazýváme smaragdem. A toho kamene bez po- chyby jest taková moc, že ktož by jej připravě na dlouhú huol, i skytl jej kterémukoli jedovatému hmyzu k očima, nestrpíť ižádný, ale musí zahynúti. Než ten kámen potom se v drobné kusy rozpadne. A pak vida Jason omdlévanie ješterovo, poče jej silně sieci mečem ústavnými ranami. A když pade, jsa umrtve- ný, tehdy Jason, sťav hlavu jemu, i vybi z hrdla jeho zuby všecky podlé naučenie své milé Medee. A vzav je, po poli je rozsěl, kteréžto byl zuoral oněmi býky. Z kte- rýchžto ihned zrodichu se rytieři dospělí v uodění a s braní a hned počechu se vespolek ústavně bíti a sieci vesměs, až se všichni zmordovachu. A tak Jason naučením věrným své najmilejšie nad stráží zlatorúnného berana svítězi — skrze čáry a kúzla silnějšie přemohl mdlejšie. I bra se k beranu zlatorún- nému s velikým veselím, nečije na něm nižádné viece 87b 37
svázány, že viece plamen z nich nevycházieše. A když povětřie k své vlhkosti prostuzené se navráti a Jason, velikým udatenstvím jsa naplněn, silnými ranami mezi těch býkóv rohy ústavně tepa, zmámi je, a ujem je za rohy, poče jich hlavami volně semi tam viklati. A zvázav jho na jich hlavy, v pluh je zapřáh, i zuora jimi několiko brázd. A nechav tu jich na té rolí, bra se proti ještěrovi hroznému. A když ho ještěr opatři, poče tak náramně a zvučně sípěti, že se jeho zvuk a sípenie o skalé obrážieše. A vtom horúcie plameny ústavně a dalece z sebe vy- puštieše a okolnie povětřie velikú horkostí zahřieváše, a požieraje a [vysunuje] jazyk, smrtedlnými jedy dalece kropieše. Ale Jason smèle, na své milé Medee naučenie pamatuje, kámen zelený, v zlatém prstenu od nie daný, ještěru ukáza. Jehož se náramně ještěr ulek, i přesta pla- menem soptati a jedem kropiti a toče hlavú poče omdlé- vati, nemoha blesku toho kamene snésti. Tenť kámen nalézají v Indí, jakož píše Isiodorus, ale my jej nazýváme smaragdem. A toho kamene bez po- chyby jest taková moc, že ktož by jej připravě na dlouhú huol, i skytl jej kterémukoli jedovatému hmyzu k očima, nestrpíť ižádný, ale musí zahynúti. Než ten kámen potom se v drobné kusy rozpadne. A pak vida Jason omdlévanie ješterovo, poče jej silně sieci mečem ústavnými ranami. A když pade, jsa umrtve- ný, tehdy Jason, sťav hlavu jemu, i vybi z hrdla jeho zuby všecky podlé naučenie své milé Medee. A vzav je, po poli je rozsěl, kteréžto byl zuoral oněmi býky. Z kte- rýchžto ihned zrodichu se rytieři dospělí v uodění a s braní a hned počechu se vespolek ústavně bíti a sieci vesměs, až se všichni zmordovachu. A tak Jason naučením věrným své najmilejšie nad stráží zlatorúnného berana svítězi — skrze čáry a kúzla silnějšie přemohl mdlejšie. I bra se k beranu zlatorún- nému s velikým veselím, nečije na něm nižádné viece 87b 37
Strana 38
88a obrany, zabi jej a s něho kuoži zlatorúnnú sedře. A dieky vzdav bohuom z takého vítězstvie, vzav tu drahú kuoži, vesele jide k lodí. A vsed do té lodičky, připlavi se k vět- šiemu ostrovu, kdežto na břehu Herkuleš jeho se vší rotú rovařiskú čekáše. Jehožto vidúce ve zdraví s zla- tým rúnem, s nevýmluvným veselím jej sú přivítali, chváléc bohy z tak nenadálého štěstie a předivného svítězenie. A tak jdúce, s velikým veselím přijidechu na dvuor králuov, ano se jeho zdraví radují, všickni se jemu klaně- jíc; i vzjidechu na sien před krále Oetes. A když ho poctivě pozdravi a jeho velebnosti děkuje, že jemu ráčil popřieti toho sedánie v svém království, tu král s po- krytým a ne s pravým jej přivíta ochotenstvím pravě, že se raduje jeho zdraví i vítězství, ale toho v srdci ne- maje, nebo jemu závidieše obého. I káza Jasonovi vedlé sebe siesti, až večeři dospěchu, i posadi jej vedlé sebe za večeří. I posla po svú dceru Medeu i rozkáza jí, aby jej přivítala a podlé něho sedla. A ona to vše učinila s velikú poctivostí. A v ta doby diviechu se všickni lidé zlatému rúnu a viece se diviechu, že mohl smrtedlný člověk nesmrtedl- ného boha, Mars řečeného, jeho ustavenie zrušiti a zka- ziti. A když by za večeří, král s některými okolo něho sediec rozmlúváše, tehdy Medea šepcíc k Jasonovi pro- mluvi, aby k ní v noci v jistotě přišel. Jížto týmž zvukem Jason odpovědě, že to chce rád učiniti. A když by po večeři, tehdy Medea vstavši a krále požehnavši, jide do svého pokoje. Ale Jason, pokratochvíliv s truchlým králem, veselím pozdraviv jeho a vzem odpuštěnie, bra se s Herkulešem a s tovařiši svými do své komory. A když tma nočnie zemskú tvář přikry, tehdy Jason s opatrností velikú k Medee vjide do komory a jejím kázaním vstúpišta spolu do lože. A po mnohých skut- 38
88a obrany, zabi jej a s něho kuoži zlatorúnnú sedře. A dieky vzdav bohuom z takého vítězstvie, vzav tu drahú kuoži, vesele jide k lodí. A vsed do té lodičky, připlavi se k vět- šiemu ostrovu, kdežto na břehu Herkuleš jeho se vší rotú rovařiskú čekáše. Jehožto vidúce ve zdraví s zla- tým rúnem, s nevýmluvným veselím jej sú přivítali, chváléc bohy z tak nenadálého štěstie a předivného svítězenie. A tak jdúce, s velikým veselím přijidechu na dvuor králuov, ano se jeho zdraví radují, všickni se jemu klaně- jíc; i vzjidechu na sien před krále Oetes. A když ho poctivě pozdravi a jeho velebnosti děkuje, že jemu ráčil popřieti toho sedánie v svém království, tu král s po- krytým a ne s pravým jej přivíta ochotenstvím pravě, že se raduje jeho zdraví i vítězství, ale toho v srdci ne- maje, nebo jemu závidieše obého. I káza Jasonovi vedlé sebe siesti, až večeři dospěchu, i posadi jej vedlé sebe za večeří. I posla po svú dceru Medeu i rozkáza jí, aby jej přivítala a podlé něho sedla. A ona to vše učinila s velikú poctivostí. A v ta doby diviechu se všickni lidé zlatému rúnu a viece se diviechu, že mohl smrtedlný člověk nesmrtedl- ného boha, Mars řečeného, jeho ustavenie zrušiti a zka- ziti. A když by za večeří, král s některými okolo něho sediec rozmlúváše, tehdy Medea šepcíc k Jasonovi pro- mluvi, aby k ní v noci v jistotě přišel. Jížto týmž zvukem Jason odpovědě, že to chce rád učiniti. A když by po večeři, tehdy Medea vstavši a krále požehnavši, jide do svého pokoje. Ale Jason, pokratochvíliv s truchlým králem, veselím pozdraviv jeho a vzem odpuštěnie, bra se s Herkulešem a s tovařiši svými do své komory. A když tma nočnie zemskú tvář přikry, tehdy Jason s opatrností velikú k Medee vjide do komory a jejím kázaním vstúpišta spolu do lože. A po mnohých skut- 38
Strana 39
ciech lásky manželské o odjetí svém a přípravě k tomu s ní míle rozmluvi. A podlé rozkázanie Medee Jason v tom ostrově Kol- chis za měsiec osta. A potom, čas sobě hodný k tomu uloživše, Jason a Herkuleš s tovařiši svými, pojem svú Medeu, tajně se vylúdichu z toho ostrova, Kolchis řeče- ného, ani krále Oeta ani koho jiného požehnavše. TUTO SE POROKUJE MEDEE PRO JEJÍ ÚČINEK: O Medea, velmi jsi žádala povolných časuov, aby mohla [s] svým najmilejším Jasonem tiem spieše z otcov- ského královstvie utéci a do cizie vlasti tesalské přijeti! A nevědúc, co tě hanebného, co škodného od toho, komuž jsi najviece věřila a kohos najviece milovala a od smrti zachovala, má te v Tesalí potkati, že z tebe zjevnú a obecnú ženu učiní, jakož se to i stalo. Neb se čte o tobě, že si hanebnú a tajnú smrtí od něho s tohoto světa pro- vozena. A on také neušel pomsty nebeské, nebo po mnohých puotkách i mukách šeradně jest zahuben. Avšak co jest platna byla mrtvá pomsta bohuov nad Jasonem, jakož v uobecném přísloví řiekáme: Co platno jest mrchu léčiti? Bohovéť jsú léní, ale spravedliví mstite- lé, že rovnú pomstu hřiechuov učiněných váhú odva- žují, aby takéž trpěl, což jest jinému učinil. A tak, krátce praviece, po mnohých časiech po moři plynúce, šťastně k tesalskému království připlynuchu. To král Peleus, strýc Jasonóv, zvědě, ač toho na srdci neměl, však s velikým ochotenstvím i s veselím zevnitř- ným Jasona s Medeú a s Herkulešem i s jich se všemi přivíta. A vedlé slibu svého po mnohém hodování král Peleus Jasonovi královstvie svého slíbi postúpiti. A Ja- son ten slib od krále v uochotenství přije. Potom toho všeho dobroděnie zapomenuv, kteréž byl 39
ciech lásky manželské o odjetí svém a přípravě k tomu s ní míle rozmluvi. A podlé rozkázanie Medee Jason v tom ostrově Kol- chis za měsiec osta. A potom, čas sobě hodný k tomu uloživše, Jason a Herkuleš s tovařiši svými, pojem svú Medeu, tajně se vylúdichu z toho ostrova, Kolchis řeče- ného, ani krále Oeta ani koho jiného požehnavše. TUTO SE POROKUJE MEDEE PRO JEJÍ ÚČINEK: O Medea, velmi jsi žádala povolných časuov, aby mohla [s] svým najmilejším Jasonem tiem spieše z otcov- ského královstvie utéci a do cizie vlasti tesalské přijeti! A nevědúc, co tě hanebného, co škodného od toho, komuž jsi najviece věřila a kohos najviece milovala a od smrti zachovala, má te v Tesalí potkati, že z tebe zjevnú a obecnú ženu učiní, jakož se to i stalo. Neb se čte o tobě, že si hanebnú a tajnú smrtí od něho s tohoto světa pro- vozena. A on také neušel pomsty nebeské, nebo po mnohých puotkách i mukách šeradně jest zahuben. Avšak co jest platna byla mrtvá pomsta bohuov nad Jasonem, jakož v uobecném přísloví řiekáme: Co platno jest mrchu léčiti? Bohovéť jsú léní, ale spravedliví mstite- lé, že rovnú pomstu hřiechuov učiněných váhú odva- žují, aby takéž trpěl, což jest jinému učinil. A tak, krátce praviece, po mnohých časiech po moři plynúce, šťastně k tesalskému království připlynuchu. To král Peleus, strýc Jasonóv, zvědě, ač toho na srdci neměl, však s velikým ochotenstvím i s veselím zevnitř- ným Jasona s Medeú a s Herkulešem i s jich se všemi přivíta. A vedlé slibu svého po mnohém hodování král Peleus Jasonovi královstvie svého slíbi postúpiti. A Ja- son ten slib od krále v uochotenství přije. Potom toho všeho dobroděnie zapomenuv, kteréž byl 39
Strana 40
od Medee přijal, v zpurnost mysl svú vyda [tiem o rúně zlatém vítězstvím]. I poče dnem i nocí mysliti, kterak by se mohl nad Laumendontem, králem trojánským, mstíti toho bezprávie, kteréž jemu byl v své zemi okázal. A vzem o to radu s Herkulešem, kterýžto vše té pře práci na se přijev s pilností. A tak Jason a Herkuleš, krále a vévody řecké svolavše, i učinichu dvuor silný. A po mnohých kvasiech a po mnohém veselí oznámišta jim Jason a Herkuleš tu hanbu, kterúž jim byl učinil král trojánský v svém království, kázav jim, jakožto špehéřóm a škodlivým lidem, z země své vyjeti, nemaje k nim ižádné viny. A tak všichni řečští králi i vévody slíbichu mstíti toho bezprávie věrně vší svú mocí. 40
od Medee přijal, v zpurnost mysl svú vyda [tiem o rúně zlatém vítězstvím]. I poče dnem i nocí mysliti, kterak by se mohl nad Laumendontem, králem trojánským, mstíti toho bezprávie, kteréž jemu byl v své zemi okázal. A vzem o to radu s Herkulešem, kterýžto vše té pře práci na se přijev s pilností. A tak Jason a Herkuleš, krále a vévody řecké svolavše, i učinichu dvuor silný. A po mnohých kvasiech a po mnohém veselí oznámišta jim Jason a Herkuleš tu hanbu, kterúž jim byl učinil král trojánský v svém království, kázav jim, jakožto špehéřóm a škodlivým lidem, z země své vyjeti, nemaje k nim ižádné viny. A tak všichni řečští králi i vévody slíbichu mstíti toho bezprávie věrně vší svú mocí. 40
Strana 41
C. POČÍNAJÍ SE ČTVRTÉ KNIHY KRONIKYTROJÁNSKÉ 88b A PRAVIE, KTERAK HERKULEŠ PRACOVAL, SJIEŽDĚJE KRÁLE A VÉVODY KU POMOCI PROTI TROJÁNSKÝM. KAPITOLA I. šak někteří kronikáři od toho, což najposléze pověděno jest, dělé se, lí- čiec, že Herkuleš přijal tu práci na se a ke všem králóm a vévodám jezdil, túže jim toho bezprávie a [žádaje] jich pomoci ku pomstě. A že najprvé při- jel do té vlasti, řečené Sparten, v nížto dva bratry kralo- vášta, Kastor a Polux, o nichž pravili pohanští sklada- telé, že jsta byli syny Jupiterova, kteréž jemu byla po- rodila Dafne, mezi ženami najkrašie, s nížto měl i Hele- nu, tu převýborné krásy ženu, když s tú Dafne v zpuo- sobě vaječné sléhal se. Ktarážto Helena potom byla na- zvána Tindaris od jednoho města téhož jména v Sicilí, té vlasti nedaleko od města, řečeného Mesala. Ta dva brat- ry najprvé Herkuleš obdržal Jasonovi a sobě na pomoc proti Laumendontovi, králi trojánskému. Pak odtud jev do vlasti jménem Salernia k Telamo- novi králi, muži přeudatnému, prose jeho, aby jim byl také na pomoc; i toho také obdrže. A on jim slíbi, že jim chce statečně pomoci vedlé jiných králóv a vévod řeč- ských. Pak odtud jěde ku Peleovi králi, kterýžto slíbi jim býti na pomoc u Troje [s] svú mocí. A od toho jěde do vlasti řečské, jížto jméno Filon bieše, v nížto pano- váše Nestor vévoda; a proše za pomoc, i toho také snad- ně obdrže Jasonovi i sobě ku pomoci. Pak odtud jeda vráti se ku Peleovi králi do Tesalie, kdežto se všickni sjevše ku přistavadlu morskému v [Tesalí] šťastným pla- vením velikých lodí, s rytieřským lidem oděným i udat- ným naplněných. 41
C. POČÍNAJÍ SE ČTVRTÉ KNIHY KRONIKYTROJÁNSKÉ 88b A PRAVIE, KTERAK HERKULEŠ PRACOVAL, SJIEŽDĚJE KRÁLE A VÉVODY KU POMOCI PROTI TROJÁNSKÝM. KAPITOLA I. šak někteří kronikáři od toho, což najposléze pověděno jest, dělé se, lí- čiec, že Herkuleš přijal tu práci na se a ke všem králóm a vévodám jezdil, túže jim toho bezprávie a [žádaje] jich pomoci ku pomstě. A že najprvé při- jel do té vlasti, řečené Sparten, v nížto dva bratry kralo- vášta, Kastor a Polux, o nichž pravili pohanští sklada- telé, že jsta byli syny Jupiterova, kteréž jemu byla po- rodila Dafne, mezi ženami najkrašie, s nížto měl i Hele- nu, tu převýborné krásy ženu, když s tú Dafne v zpuo- sobě vaječné sléhal se. Ktarážto Helena potom byla na- zvána Tindaris od jednoho města téhož jména v Sicilí, té vlasti nedaleko od města, řečeného Mesala. Ta dva brat- ry najprvé Herkuleš obdržal Jasonovi a sobě na pomoc proti Laumendontovi, králi trojánskému. Pak odtud jev do vlasti jménem Salernia k Telamo- novi králi, muži přeudatnému, prose jeho, aby jim byl také na pomoc; i toho také obdrže. A on jim slíbi, že jim chce statečně pomoci vedlé jiných králóv a vévod řeč- ských. Pak odtud jěde ku Peleovi králi, kterýžto slíbi jim býti na pomoc u Troje [s] svú mocí. A od toho jěde do vlasti řečské, jížto jméno Filon bieše, v nížto pano- váše Nestor vévoda; a proše za pomoc, i toho také snad- ně obdrže Jasonovi i sobě ku pomoci. Pak odtud jeda vráti se ku Peleovi králi do Tesalie, kdežto se všickni sjevše ku přistavadlu morskému v [Tesalí] šťastným pla- vením velikých lodí, s rytieřským lidem oděným i udat- ným naplněných. 41
Strana 42
89a KAPITOLA 2., V NÍŽTO GVIDO VYPISUJE ČAS PODLETNÍ, V NĚMŽTO KRÁLI A VÉVODY ŘEČŠTÍ VYPRAVILI SÚ SE K MĚSTU TROJÁNSKÉMU ETC. A čas bieše, v němžto běží slunce během svým pod okrslkem nebeským, jemuž Rekové řiekají Zodiacus a my Čechové okrslek zvieřecí nazýváme proto, že hvězd- ná znamenie v tom okrslku jména mají zvieřat, jakožto Beran, Byk, Kozorožec etc. A tak slunce bieše v ta doby v znamení nebeském, jenž slove Beran; v ta doby, když- to čas počíná se ochotně mieti k smrtedlným jasností, povětřím a teplotú, kdyžto rozpúštějí se sněhové, měkcí větrové polodní dýmajíce [činie] vody kadeřavé; tehdy, když [studnice] z sebe vody s tenkými pěnkami vyřinují; tehdy, když vrchové stromuov a větvie, z lóna země pokrm hojný berúc, pukají se, kvetnú a zelenají; tehdy, když okrášlena bývá země travami, kvietím, ruoží a ptactva zpievaním, sladkými zvuky měniec hlasy; tehdy, když bieše pominulo puol dubna měsiece, kdyžto moře svých vln búře [ukrotilo], svrchek svój srovnalo. V ta doby dřieve řečeným králóm a vévodám Jason a Herkuleš s lodími svými, k tomu připravenými a zpuo- sobenými, všelikú potřebu vojenskú vzemše, počechu plúti, rozpnuvše plátna. A tak dlúho dnem i nocí kva- piece plynú beze všie přěkážky i nesnáze, až i doplynu- chu k břehu královstvie trojánského a přistachu na tom přistavadle, ješto slove Snigeum. A když tu přistachu, slunce táhnieše k západu. A pro- to kázachu kotvy uvrci do moře, aby lodie pevnějie se ustanovily. A když se tmy po světě rozprostrú v prvniem súmraku, kdyžto měsiec s malým světlem vynikáše od východu slunečného a když svým během bude povýšen, světlem zajatým nebo pójčeným činí den jalový, a tak tiem světlem popuzeni jsúce Rekové, hodným zpuoso- bem vystúpichu z lodí na zemi. A to jim bylo snadno 42
89a KAPITOLA 2., V NÍŽTO GVIDO VYPISUJE ČAS PODLETNÍ, V NĚMŽTO KRÁLI A VÉVODY ŘEČŠTÍ VYPRAVILI SÚ SE K MĚSTU TROJÁNSKÉMU ETC. A čas bieše, v němžto běží slunce během svým pod okrslkem nebeským, jemuž Rekové řiekají Zodiacus a my Čechové okrslek zvieřecí nazýváme proto, že hvězd- ná znamenie v tom okrslku jména mají zvieřat, jakožto Beran, Byk, Kozorožec etc. A tak slunce bieše v ta doby v znamení nebeském, jenž slove Beran; v ta doby, když- to čas počíná se ochotně mieti k smrtedlným jasností, povětřím a teplotú, kdyžto rozpúštějí se sněhové, měkcí větrové polodní dýmajíce [činie] vody kadeřavé; tehdy, když [studnice] z sebe vody s tenkými pěnkami vyřinují; tehdy, když vrchové stromuov a větvie, z lóna země pokrm hojný berúc, pukají se, kvetnú a zelenají; tehdy, když okrášlena bývá země travami, kvietím, ruoží a ptactva zpievaním, sladkými zvuky měniec hlasy; tehdy, když bieše pominulo puol dubna měsiece, kdyžto moře svých vln búře [ukrotilo], svrchek svój srovnalo. V ta doby dřieve řečeným králóm a vévodám Jason a Herkuleš s lodími svými, k tomu připravenými a zpuo- sobenými, všelikú potřebu vojenskú vzemše, počechu plúti, rozpnuvše plátna. A tak dlúho dnem i nocí kva- piece plynú beze všie přěkážky i nesnáze, až i doplynu- chu k břehu královstvie trojánského a přistachu na tom přistavadle, ješto slove Snigeum. A když tu přistachu, slunce táhnieše k západu. A pro- to kázachu kotvy uvrci do moře, aby lodie pevnějie se ustanovily. A když se tmy po světě rozprostrú v prvniem súmraku, kdyžto měsiec s malým světlem vynikáše od východu slunečného a když svým během bude povýšen, světlem zajatým nebo pójčeným činí den jalový, a tak tiem světlem popuzeni jsúce Rekové, hodným zpuoso- bem vystúpichu z lodí na zemi. A to jim bylo snadno 42
Strana 43
učiniti, poňavadž jsú nalezli břehy bez stráže. A tak vy- vedechu koně své i oděnie i bran vynesechu, na zemi stany své zdvižechu a ponocné stráže sobě se všech stran osadichu. A když slunce na obličej země vynide i by jasný den, tehdy král Peleus vzkáza králóm a vévodám a zvláště Jasonovi a Herkulešovi, aby k němu do jeho stanu přišli. A když přijidechu a by posazen každý na svém hodném miestě, tehdy král Peleus k nim takto promluvi, učiniv rukú mlčenie: „O mužie veliké udatnosti, zřětedlný okrslek zemský znáť moci vaše. Nikdyť slýcháno nenie, na kohož byšte vy vložili moci své, by ten vítězstvie obdržal. Protož nespravedlivá Lamendontova bezprávie nám spravedlivú připravila [jsú] při proti němu, aby- chom vtrhli vojensky do jeho země. A poňavadž se jest líbilo bohuom, v tuto zemi vstúpili sme na záhubu krále dřieve řečeného. I protož užitečné jest vám najprvé ke třem věcem vaše pilnosti přičiniti. Najprvé, abychom pilni byli brániti se a zachovati osoby naše před nepřá- tely našimi. Druhé, abychom na nepřátely naše konečnú zkázú všickni zmužile povstali. Třetie, abychom všemi mocmi našimi usilovali, abychom u vítězství nad našimi nepřátely konečný boj obdržali. Prvnieť nesnadně muož jíti, než dvě věci poslednie s přiezní bohuov nám budú pójčeny; jimižto užitkuov přemnoho dosiehnem, naše nepřátely pohubiece. Neb to jest známo všem, že Tro- jánští hojnost sbožie mají, jichžto vítěznú rukú když dobudeme, mám za to, že k tomu vzatku lodie naše ne- stačie. Protož jižť nám slušie všecky věci s rozmyslem vésti, abychom mohli s přiezní bohóv našich žádostí dosieci. A když král Peleus svú řeč skona, tehdy Herkuleš, přejav jiným řeč, takto odpovědě: „Chválení jsú skut- kové a chválené jsú i řeči, kteréžto jsú před námi pro- pověděny. A též chvály hodno, abychom k vyvedení pře 43
učiniti, poňavadž jsú nalezli břehy bez stráže. A tak vy- vedechu koně své i oděnie i bran vynesechu, na zemi stany své zdvižechu a ponocné stráže sobě se všech stran osadichu. A když slunce na obličej země vynide i by jasný den, tehdy král Peleus vzkáza králóm a vévodám a zvláště Jasonovi a Herkulešovi, aby k němu do jeho stanu přišli. A když přijidechu a by posazen každý na svém hodném miestě, tehdy král Peleus k nim takto promluvi, učiniv rukú mlčenie: „O mužie veliké udatnosti, zřětedlný okrslek zemský znáť moci vaše. Nikdyť slýcháno nenie, na kohož byšte vy vložili moci své, by ten vítězstvie obdržal. Protož nespravedlivá Lamendontova bezprávie nám spravedlivú připravila [jsú] při proti němu, aby- chom vtrhli vojensky do jeho země. A poňavadž se jest líbilo bohuom, v tuto zemi vstúpili sme na záhubu krále dřieve řečeného. I protož užitečné jest vám najprvé ke třem věcem vaše pilnosti přičiniti. Najprvé, abychom pilni byli brániti se a zachovati osoby naše před nepřá- tely našimi. Druhé, abychom na nepřátely naše konečnú zkázú všickni zmužile povstali. Třetie, abychom všemi mocmi našimi usilovali, abychom u vítězství nad našimi nepřátely konečný boj obdržali. Prvnieť nesnadně muož jíti, než dvě věci poslednie s přiezní bohuov nám budú pójčeny; jimižto užitkuov přemnoho dosiehnem, naše nepřátely pohubiece. Neb to jest známo všem, že Tro- jánští hojnost sbožie mají, jichžto vítěznú rukú když dobudeme, mám za to, že k tomu vzatku lodie naše ne- stačie. Protož jižť nám slušie všecky věci s rozmyslem vésti, abychom mohli s přiezní bohóv našich žádostí dosieci. A když král Peleus svú řeč skona, tehdy Herkuleš, přejav jiným řeč, takto odpovědě: „Chválení jsú skut- kové a chválené jsú i řeči, kteréžto jsú před námi pro- pověděny. A též chvály hodno, abychom k vyvedení pře 43
Strana 44
89b našie chválené rady požívali. Avšak daleko chválenějšie jest dobrú radu k skutku přivésti s zachováním vždy rady zdravějšie. Mněť se zdá hodné, abychom hned dřie- ve, nežli den nastane a také nežli by se naše přijetie ohlá- silo, abychom my i lid náš na dvé byli rozděleni. A v jed- nom dielu buď král Telamon se vším lidem svým a ty, pane králi, se vším lidem svým a k tomu Jason a já se vším lidem našim, abychom ihned tajně k městu táhli a stáli v jich sadiech a viniciech okolních. A druhý diel všeho lidu ostaň při lodech, neb netáhneť den býti, ažť král Lamendon zvie náš příjezd do své země; a hnedť s rytieřstvem svým k břehu přitáhne a my, z těchto záloh vyskočiece, město jich obdržíme. A pak z druhého dielu lidu našeho tři zástupy aneb vojska učiníme. V prvniem ať vládne Nestor vévoda s lidem svým, druhým Kastor král, třetím král Polux, kteřížto proti králi trojánskému na tomto miestě, kdež nynie sme, aby se postavili. A tak král Lamendon, mezi našimi vojsky jsa s obú stranú ob- klíčen, s svým rytieřstvem snáz bude poražen. Jáť věřím, že k našim žádostem přijitie lepšie cesty nenie. Tu slíbi se rada Herkulešova všem jednostajně, a rychle aby se stala, všichni ponúkáchu. A tak hned král Telamon, král Peleus, Jason a Herkuleš s svými vojsky, v uoděnie se rychle připravivše, vsedavše na koně, i jěde- chu tiše k městu trojánskému. A po miestech skrytých zálohy vzdělavše, a ostatek všeho vojska při lodech na břehu zuostavichu, hotové k boji proti králi Laumen- dontovi, když by přitáhl. A když slunce své jasnosti paprslky po zemi rozpro- stře a tmy nočnie zapudi, hlučná pověst krále trojánské- ho dojide o příjězdě valné Rekóv, pro něžto všem rytie- řóm i panošiem i měšťanóm k boji hodným káza rychle býti hotovu. A zřiediv vojska v roty, s velikú opatrností vsedavše na koně, táhnú z města s mužilú myslí, a ne- vědúce tajných záloh od města blízkých, i pospiecháchu 44
89b našie chválené rady požívali. Avšak daleko chválenějšie jest dobrú radu k skutku přivésti s zachováním vždy rady zdravějšie. Mněť se zdá hodné, abychom hned dřie- ve, nežli den nastane a také nežli by se naše přijetie ohlá- silo, abychom my i lid náš na dvé byli rozděleni. A v jed- nom dielu buď král Telamon se vším lidem svým a ty, pane králi, se vším lidem svým a k tomu Jason a já se vším lidem našim, abychom ihned tajně k městu táhli a stáli v jich sadiech a viniciech okolních. A druhý diel všeho lidu ostaň při lodech, neb netáhneť den býti, ažť král Lamendon zvie náš příjezd do své země; a hnedť s rytieřstvem svým k břehu přitáhne a my, z těchto záloh vyskočiece, město jich obdržíme. A pak z druhého dielu lidu našeho tři zástupy aneb vojska učiníme. V prvniem ať vládne Nestor vévoda s lidem svým, druhým Kastor král, třetím král Polux, kteřížto proti králi trojánskému na tomto miestě, kdež nynie sme, aby se postavili. A tak král Lamendon, mezi našimi vojsky jsa s obú stranú ob- klíčen, s svým rytieřstvem snáz bude poražen. Jáť věřím, že k našim žádostem přijitie lepšie cesty nenie. Tu slíbi se rada Herkulešova všem jednostajně, a rychle aby se stala, všichni ponúkáchu. A tak hned král Telamon, král Peleus, Jason a Herkuleš s svými vojsky, v uoděnie se rychle připravivše, vsedavše na koně, i jěde- chu tiše k městu trojánskému. A po miestech skrytých zálohy vzdělavše, a ostatek všeho vojska při lodech na břehu zuostavichu, hotové k boji proti králi Laumen- dontovi, když by přitáhl. A když slunce své jasnosti paprslky po zemi rozpro- stře a tmy nočnie zapudi, hlučná pověst krále trojánské- ho dojide o příjězdě valné Rekóv, pro něžto všem rytie- řóm i panošiem i měšťanóm k boji hodným káza rychle býti hotovu. A zřiediv vojska v roty, s velikú opatrností vsedavše na koně, táhnú z města s mužilú myslí, a ne- vědúce tajných záloh od města blízkých, i pospiecháchu 44
Strana 45
k břehóm. Tehda Rekové, jimižto břehové statečně bie- chu osazeni, vidúce vojska mnohých oděncuov, na rych- lost se k boji přistrojichu, ale však s nemalú úžestí. A tak vévoda Nestor první potka se s nimi udatně. A když boj poče se náramně lítý, [takže] lomoz od dřie- vie a od mečuov bieše hrozný, ano terče padají, přielbice se rušie, mnoho s obú stranú zbitých i mnoho raněných bieše, země od krve bieše zčrvenalá. Než ku ostatku množstvie trojánské přemáháše Řeky, neb sám Nestor vévoda s nimi [s] svým lidem bojováše. Tehdy vtom král Kastor, muž přeudatný, hned s velikým množstvím svých rytieřuov a panoší vehna do boje proti Troján- ským. I bieše křik veliký a hrozný a ukrutné s obú stranú bojovánie. Ale Trojánští padáchu velmi, nemohúce snésti úprku silného črstvých mužuov. Tehdy král Laumen- don obyčejem lvovým v hněviech řvúcieho, ten svým udatenstvím ony kuole, ony seče, ony s koňóv srážie, ony tlačí, to vše na záhubu Rekuov a svých bráně. A to vidúce Trojánští od svého krále takové rekovstvie, silně potisknuchu na Reky, raniece a tepúce je bez milosti. A když tak kvapiechu Trojánští, a tito tiem hlučnějie klesají, duše púštějíc. A když tak Rekové počechu mdléti a mnohé z sebe tratiti, tehdy král Polux, vida z daleka, ano se trudně v boji mají Rekové, ihned silně s svým [rytieřstvem přihna na Trojánské, a silně se na ně obořiv, takže mno- hé zbi a smrtedlně zrani i mnohé s koňóv zbode. Tu král 90a Lamendon, málo vyhnuv z boje, vida, ano jeho lidé trudně bojují, boje se škodnějšie příhody, a protož pros- bami i hruozami pokřiče na své, aby zase málo postúpili a v jednu rotu káza se jim zběhnúti. A v ty časy uhlédav Nestor vévoda Lamendonta krále a zvěděv, že on jest, podvrh své kopie, úprkem odda se k němu, všech jiných nechav. A král to vida, také udatně svým kopím hna proti němu, a tak oba, koňské boky 45
k břehóm. Tehda Rekové, jimižto břehové statečně bie- chu osazeni, vidúce vojska mnohých oděncuov, na rych- lost se k boji přistrojichu, ale však s nemalú úžestí. A tak vévoda Nestor první potka se s nimi udatně. A když boj poče se náramně lítý, [takže] lomoz od dřie- vie a od mečuov bieše hrozný, ano terče padají, přielbice se rušie, mnoho s obú stranú zbitých i mnoho raněných bieše, země od krve bieše zčrvenalá. Než ku ostatku množstvie trojánské přemáháše Řeky, neb sám Nestor vévoda s nimi [s] svým lidem bojováše. Tehdy vtom král Kastor, muž přeudatný, hned s velikým množstvím svých rytieřuov a panoší vehna do boje proti Troján- ským. I bieše křik veliký a hrozný a ukrutné s obú stranú bojovánie. Ale Trojánští padáchu velmi, nemohúce snésti úprku silného črstvých mužuov. Tehdy král Laumen- don obyčejem lvovým v hněviech řvúcieho, ten svým udatenstvím ony kuole, ony seče, ony s koňóv srážie, ony tlačí, to vše na záhubu Rekuov a svých bráně. A to vidúce Trojánští od svého krále takové rekovstvie, silně potisknuchu na Reky, raniece a tepúce je bez milosti. A když tak kvapiechu Trojánští, a tito tiem hlučnějie klesají, duše púštějíc. A když tak Rekové počechu mdléti a mnohé z sebe tratiti, tehdy král Polux, vida z daleka, ano se trudně v boji mají Rekové, ihned silně s svým [rytieřstvem přihna na Trojánské, a silně se na ně obořiv, takže mno- hé zbi a smrtedlně zrani i mnohé s koňóv zbode. Tu král 90a Lamendon, málo vyhnuv z boje, vida, ano jeho lidé trudně bojují, boje se škodnějšie příhody, a protož pros- bami i hruozami pokřiče na své, aby zase málo postúpili a v jednu rotu káza se jim zběhnúti. A v ty časy uhlédav Nestor vévoda Lamendonta krále a zvěděv, že on jest, podvrh své kopie, úprkem odda se k němu, všech jiných nechav. A král to vida, také udatně svým kopím hna proti němu, a tak oba, koňské boky 45
Strana 46
ukrutně svierajíce, náramným během se sběžešta. Ale rytieři Nestorovi kopie krále Lamendonta mečmi svede- chu, takže se Nestora chybi. Ale Nestor, kopím svým na štít králóv silně uhodiv, na dvé jej rozrazi. Kterúžto ranú král Lamendon jsa hrubě zaklán, s koně spade. Ale ani se rány ani pádu užas, rychle se od zemi vzchopi a dobyv meče přiteče pieškami na Nestora s mužilú smě- lostí. Ale jeden mládenec, rytieř trojánský, jménem Ce- dar, kterýž to léto byl v rytieřstvo pasován, jakž uzře krále svého opěšalého a v takovém nebezpečenství sta- tečně bojujíc, jakožto pánu svému poddaný a věrný, za- styděv se, velice se rozhorli a sevřev kuoň ostrohama a své kopie uchutnav a na Nestora vévodu prudce při- hnav a kopím raniv jej, s koně jej srazi a svrže před nohy krále svého. A král, vida Nestora ležiece před sebú na ze- mi, mečem svým silně a často naň tepa, i srazi jemu ná- nosek s přielbice a jej v tvář velmi silně rani. A v tu chvíli byl by Nestor zabit od krále Lamendonta, nebo bieše truden, protože jej krev náramně bieše ušla. Ale Rekóv jeho množstvie, na pomoc jemu přihnavše, na krále Lamendonta se obořichu. A jakžkoli mnozí tu z Rekuov [zahynuchu], avšak Nestora vévodu od noh králových odtrhše, na kuoň jemu pomožechu. Pak král Kastor vida, že Cedar, trojánský rytieř, zbodl Nestora s koně, žádaje toho pomstiti, u veliké horlivosti hna na Cedara. Ale dřieve nežli k němu doklopota, jeden Trojánský, jménem Sekundan, přietel téhož Cedara při- rozený, všinuv se mezi ně a úprkem pravým hnav na krále Kastora, i zláma oň kopie, avšak jeho nerani. Ale Kastor svým kopím Sekundana silně v bok uhodi a jej smrtedlně pobuode. I vida to Cedar, že jeho přietel tak náramně raněn jest, v hrozné horlivosti žádaje pomstiti jeho, s mečem vytrženým udatně hna na krále Kastora, a zmužile seka naň. Najprvé štít jemu srazi, a nánosek u přielbice odtav, v tvář jej velmi rani a s koně jej doluov 46
ukrutně svierajíce, náramným během se sběžešta. Ale rytieři Nestorovi kopie krále Lamendonta mečmi svede- chu, takže se Nestora chybi. Ale Nestor, kopím svým na štít králóv silně uhodiv, na dvé jej rozrazi. Kterúžto ranú král Lamendon jsa hrubě zaklán, s koně spade. Ale ani se rány ani pádu užas, rychle se od zemi vzchopi a dobyv meče přiteče pieškami na Nestora s mužilú smě- lostí. Ale jeden mládenec, rytieř trojánský, jménem Ce- dar, kterýž to léto byl v rytieřstvo pasován, jakž uzře krále svého opěšalého a v takovém nebezpečenství sta- tečně bojujíc, jakožto pánu svému poddaný a věrný, za- styděv se, velice se rozhorli a sevřev kuoň ostrohama a své kopie uchutnav a na Nestora vévodu prudce při- hnav a kopím raniv jej, s koně jej srazi a svrže před nohy krále svého. A král, vida Nestora ležiece před sebú na ze- mi, mečem svým silně a často naň tepa, i srazi jemu ná- nosek s přielbice a jej v tvář velmi silně rani. A v tu chvíli byl by Nestor zabit od krále Lamendonta, nebo bieše truden, protože jej krev náramně bieše ušla. Ale Rekóv jeho množstvie, na pomoc jemu přihnavše, na krále Lamendonta se obořichu. A jakžkoli mnozí tu z Rekuov [zahynuchu], avšak Nestora vévodu od noh králových odtrhše, na kuoň jemu pomožechu. Pak král Kastor vida, že Cedar, trojánský rytieř, zbodl Nestora s koně, žádaje toho pomstiti, u veliké horlivosti hna na Cedara. Ale dřieve nežli k němu doklopota, jeden Trojánský, jménem Sekundan, přietel téhož Cedara při- rozený, všinuv se mezi ně a úprkem pravým hnav na krále Kastora, i zláma oň kopie, avšak jeho nerani. Ale Kastor svým kopím Sekundana silně v bok uhodi a jej smrtedlně pobuode. I vida to Cedar, že jeho přietel tak náramně raněn jest, v hrozné horlivosti žádaje pomstiti jeho, s mečem vytrženým udatně hna na krále Kastora, a zmužile seka naň. Najprvé štít jemu srazi, a nánosek u přielbice odtav, v tvář jej velmi rani a s koně jej doluov 46
Strana 47
srazi. A uchvátiv s násilím kuoň jeho, i da jej jednomu svému chovati, a hanebnými slovy haněje krále Kastora pro raněnie Sekundana, přietele svého. A když král Kastor opěše, a Trojánští usilováchu jej mezi se ucho- piti, proti nimž se udatnú silú bránieše. Ale jsa mezi tolik množstvím, nemohl odolati. A tak v tu chvíli byl by jat od Trojánských, by byl král Polux jemu na po- moc nepospiešeil, maje [s] sebú sedm set rytieřuov udat- 9ob ných. A tak hnav k hluku, kterýž se brojieše okolo krále Kastora, velikú silú a mocí bojuje, hluk rozrazi, tepa, raně i porážeje, a tak bratra svého vysvobodi z jich rukú. Pak král Polux v náramné horlivosti hna na jednoho Trojánského, Eliach jménem, sebrav své všecky síly, raniv jej smrtedlně, s koně jej srazi. Ten Eliach bieše syn krále kartaginenského a sestřenec krále Lamendonta, z jeho sestry vlastnie narozený. A to vida Lamendon král, velice splaka, sestřence svého přehanebné smrti jeho želeje. Jsa u velikých tesknostech, své všecky v ža- losti napomíná, aby na pomstu jeho sestřence myslí zmu- žilú povstali. A když zatrúbi v svú trúbu, tehdy hned na sedm tisíc rytieřóv sta před ním, a jeho rozkázaním hnav- še proti Rekóm, nelítostivě je tepiechu, raniec mnohé, zmordovachu udatnýma rukama, takže musichu Rekové (před] Trojánskými utiekati, kteréžto ústavně stihajíc, te- piechu je až do končin břehuov. A v ta doby byl by král Lamendon konečně svítězil. Ale že zatiem král Telamon, král Peleus, Jason a Her- kuleš do města Truoje úkladně vtekli a vskočili a všecky muže silnějšie v něm zbili, a osadivše město Truoji krá- lem Telamonem, i strojichu se k boji svým Rekóm na pomoc. Mezi tiem jeden z Truoje, jsa náramně raněn, přihna k svému králi, jemužto v sloviech plačtivých a teskli- vých vypravil dobytie i zkaženie jeho města trojánského od Rekuov, nepřátel jeho. Uslyšav to král Lamendon, 47
srazi. A uchvátiv s násilím kuoň jeho, i da jej jednomu svému chovati, a hanebnými slovy haněje krále Kastora pro raněnie Sekundana, přietele svého. A když král Kastor opěše, a Trojánští usilováchu jej mezi se ucho- piti, proti nimž se udatnú silú bránieše. Ale jsa mezi tolik množstvím, nemohl odolati. A tak v tu chvíli byl by jat od Trojánských, by byl král Polux jemu na po- moc nepospiešeil, maje [s] sebú sedm set rytieřuov udat- 9ob ných. A tak hnav k hluku, kterýž se brojieše okolo krále Kastora, velikú silú a mocí bojuje, hluk rozrazi, tepa, raně i porážeje, a tak bratra svého vysvobodi z jich rukú. Pak král Polux v náramné horlivosti hna na jednoho Trojánského, Eliach jménem, sebrav své všecky síly, raniv jej smrtedlně, s koně jej srazi. Ten Eliach bieše syn krále kartaginenského a sestřenec krále Lamendonta, z jeho sestry vlastnie narozený. A to vida Lamendon král, velice splaka, sestřence svého přehanebné smrti jeho želeje. Jsa u velikých tesknostech, své všecky v ža- losti napomíná, aby na pomstu jeho sestřence myslí zmu- žilú povstali. A když zatrúbi v svú trúbu, tehdy hned na sedm tisíc rytieřóv sta před ním, a jeho rozkázaním hnav- še proti Rekóm, nelítostivě je tepiechu, raniec mnohé, zmordovachu udatnýma rukama, takže musichu Rekové (před] Trojánskými utiekati, kteréžto ústavně stihajíc, te- piechu je až do končin břehuov. A v ta doby byl by král Lamendon konečně svítězil. Ale že zatiem král Telamon, král Peleus, Jason a Her- kuleš do města Truoje úkladně vtekli a vskočili a všecky muže silnějšie v něm zbili, a osadivše město Truoji krá- lem Telamonem, i strojichu se k boji svým Rekóm na pomoc. Mezi tiem jeden z Truoje, jsa náramně raněn, přihna k svému králi, jemužto v sloviech plačtivých a teskli- vých vypravil dobytie i zkaženie jeho města trojánského od Rekuov, nepřátel jeho. Uslyšav to král Lamendon, 47
Strana 48
tesklivě poče vzdychati a plakati. Tehdy trúbením své trúby svolav své všecky, nechav Rekuov na břehu již jakožto přemožených, i táhne v rychlosti k městu. A když bieše nedaleko odjel od nich s svým vojskem, uzře z daleka veliký diel nepřátel svých jedúc z města a že kvapie proti němu bojovně v rotách lidu rytieřského. A ohled se za se, i uzře, ano vojska řečská, od něho pře- možená, po něm pospiechají. Lekl se velmi i nevědieše, co by měl učiniti, jsa mezi nepřátely silně s obú stran obklíčen. Co dále? Poče se boj přehrozně lítý, ale ovšem nerovný, nebo Rekové daleko byli Trojánské přesilnili množstvím lidu svého. I padáchu Trojánští raněni jsúc i zbiti. A vtom bez meškánie přitěže Herkuleš, muž udatný, s přielišnú silú rytieřóv svých, sedě na silném oři, kropé- řem přikrytém. Ranami smrtedlnými lidi porážieše a hluky rytieřské silné rozrážieše, hubě silně Trojánské. A když jeho moci nemožiechu snésti Trojánští, s cesty jemu vyhybujíc a na zemi padajíc, zahubeni sú. Potom zazřev krále Lamendonta, hněvivě se proti němu zdviže, a jej uchopiv, i zabi, a stav hlavu s těla jeho, vrže ji s hrdo- stí mezi své. A to vidúce Trojánští, plakáchu, jsúc zba- veni svého krále ukrutnú smrtí, pro kterúžto smrt žádná naděje nebieše jim zuostavena, aby k svým ženám a stat- kóm mohli býti do města navráceni; aniž čijí, by kam měli útočiště aneb pomoc od koho kterú nalézti. A tak 91a padajíce, sem i tam, pole opustivše, utiekáchu. A také kteří jsú z toho boje utekli, musili sú daleký cíl mieti od Tróje, nemohúc pokoje mieti pro Reky. A tak s vítěznými korúhvemi vjědechu do města s ve- likým veselím, kteréžto bieše naplněno lidmi starými, ženami a dětmi tu zuostalými. A ti, chtiece životy své za- chovati, utekli sú do chrámuov bohuov. A mnohé ženy, zvěděvše smrt svých mužóv, žalostí a bázní jsúce otrá- peny, bědně nesúce dietky své na rukú, z města jsú se 48
tesklivě poče vzdychati a plakati. Tehdy trúbením své trúby svolav své všecky, nechav Rekuov na břehu již jakožto přemožených, i táhne v rychlosti k městu. A když bieše nedaleko odjel od nich s svým vojskem, uzře z daleka veliký diel nepřátel svých jedúc z města a že kvapie proti němu bojovně v rotách lidu rytieřského. A ohled se za se, i uzře, ano vojska řečská, od něho pře- možená, po něm pospiechají. Lekl se velmi i nevědieše, co by měl učiniti, jsa mezi nepřátely silně s obú stran obklíčen. Co dále? Poče se boj přehrozně lítý, ale ovšem nerovný, nebo Rekové daleko byli Trojánské přesilnili množstvím lidu svého. I padáchu Trojánští raněni jsúc i zbiti. A vtom bez meškánie přitěže Herkuleš, muž udatný, s přielišnú silú rytieřóv svých, sedě na silném oři, kropé- řem přikrytém. Ranami smrtedlnými lidi porážieše a hluky rytieřské silné rozrážieše, hubě silně Trojánské. A když jeho moci nemožiechu snésti Trojánští, s cesty jemu vyhybujíc a na zemi padajíc, zahubeni sú. Potom zazřev krále Lamendonta, hněvivě se proti němu zdviže, a jej uchopiv, i zabi, a stav hlavu s těla jeho, vrže ji s hrdo- stí mezi své. A to vidúce Trojánští, plakáchu, jsúc zba- veni svého krále ukrutnú smrtí, pro kterúžto smrt žádná naděje nebieše jim zuostavena, aby k svým ženám a stat- kóm mohli býti do města navráceni; aniž čijí, by kam měli útočiště aneb pomoc od koho kterú nalézti. A tak 91a padajíce, sem i tam, pole opustivše, utiekáchu. A také kteří jsú z toho boje utekli, musili sú daleký cíl mieti od Tróje, nemohúc pokoje mieti pro Reky. A tak s vítěznými korúhvemi vjědechu do města s ve- likým veselím, kteréžto bieše naplněno lidmi starými, ženami a dětmi tu zuostalými. A ti, chtiece životy své za- chovati, utekli sú do chrámuov bohuov. A mnohé ženy, zvěděvše smrt svých mužóv, žalostí a bázní jsúce otrá- peny, bědně nesúce dietky své na rukú, z města jsú se 48
Strana 49
rozběhly. A též panny, násilé a smrti se bojiece, vyběhly sú z města, nevědúce se kam dieti, ostavivše své domy plné statkuov. A k tomu shledávaní a zbieraní kořistí toho města měli jsú dosti činiti za celý měsiec, ústavně to vedúc se vší pilností. A potom, obořivše věže i zdi toho slavného města, potom sú i domy vysoké zbořili a všechny chrá- my obyčejem lúpežným oblúpivše, a staré muže i jiné, kteréž jsú v nich nalezli, napořád zbili a zmordovali, zbořivše všecky chrámy jich bohuov. Potom se obořivše na dvór krále Laumendonta a jeho dobyvše, nalezi jsú na něm panny divné krásy a ženy výborné; kdežto také mezi nimi nalezli jsú pannu nevýmluvné krásy a ctnosti, Exionu řečenú, dceru toho krále trojánského, kterážto aby se byla nikdy nenarázela na svět, nežli jest z takové slávy královské a tak ulíčilé krásy v tak hanebný stav byla uve- dena. Nebo Herkuleš dal ji za vítězstvie Telamonovi králi, protože týž král do města trojánského první byl vskočil. TUTO SE POROKUJE KRÁLI TELAMONOVI PRO TU KRÁSNŮ EXIONU, DCERU KRÁLE TROJÁNSKÉHO Ó, divná nevděčnost z toho tak ušlechtilé odplaty! Poňavadž tobě, ó Telamone, dostala se za odplatu Exio- na, ta ctná a výborné krásy panna, tuť jest tobě měla při- tovařišiti se jejieho urozenie a šlechetnosti vděčnost, tak aby přeurozenú pannu tak veliké krásy i zpuosoby nad jiné [zpósobenú], tak přeušlechtilými mravy ozdobenú a okrášlenú, manželstvím věrným spojenú aby k sobě přivinul, ne tak, aby ji šeradné vilnosti narčením po- škvrnil, a by ta dievka, ješto by se tobě ledva mohla dostati k manželství, i učinil jsi sobě ženimú. A pro tu Exionu vyšla jest příčina nevýmluvného zlého i mno- hem většie mezi trojánským králem, Priamus [řečeným], a mezi Reky. 49
rozběhly. A též panny, násilé a smrti se bojiece, vyběhly sú z města, nevědúce se kam dieti, ostavivše své domy plné statkuov. A k tomu shledávaní a zbieraní kořistí toho města měli jsú dosti činiti za celý měsiec, ústavně to vedúc se vší pilností. A potom, obořivše věže i zdi toho slavného města, potom sú i domy vysoké zbořili a všechny chrá- my obyčejem lúpežným oblúpivše, a staré muže i jiné, kteréž jsú v nich nalezli, napořád zbili a zmordovali, zbořivše všecky chrámy jich bohuov. Potom se obořivše na dvór krále Laumendonta a jeho dobyvše, nalezi jsú na něm panny divné krásy a ženy výborné; kdežto také mezi nimi nalezli jsú pannu nevýmluvné krásy a ctnosti, Exionu řečenú, dceru toho krále trojánského, kterážto aby se byla nikdy nenarázela na svět, nežli jest z takové slávy královské a tak ulíčilé krásy v tak hanebný stav byla uve- dena. Nebo Herkuleš dal ji za vítězstvie Telamonovi králi, protože týž král do města trojánského první byl vskočil. TUTO SE POROKUJE KRÁLI TELAMONOVI PRO TU KRÁSNŮ EXIONU, DCERU KRÁLE TROJÁNSKÉHO Ó, divná nevděčnost z toho tak ušlechtilé odplaty! Poňavadž tobě, ó Telamone, dostala se za odplatu Exio- na, ta ctná a výborné krásy panna, tuť jest tobě měla při- tovařišiti se jejieho urozenie a šlechetnosti vděčnost, tak aby přeurozenú pannu tak veliké krásy i zpuosoby nad jiné [zpósobenú], tak přeušlechtilými mravy ozdobenú a okrášlenú, manželstvím věrným spojenú aby k sobě přivinul, ne tak, aby ji šeradné vilnosti narčením po- škvrnil, a by ta dievka, ješto by se tobě ledva mohla dostati k manželství, i učinil jsi sobě ženimú. A pro tu Exionu vyšla jest příčina nevýmluvného zlého i mno- hem většie mezi trojánským králem, Priamus [řečeným], a mezi Reky. 49
Strana 50
A když to tak ušlechtilé město bieše zbořeno z kruntu, a sbožie z něho všecko pobravše, do svých lodí vstú- pichu. A tak břehy trojánské opustivše a plátna roz- pavše, v povolném povětří a u velikém veselí dnem i nocí štastně plynúce, vrátichu se do řecké země. A tak se jest zradovala všecka země řečská náramným veselím pro jich slavné vítězstvie i přielišné obohacenie, a svým bohóm hojné oběti činiece jakožto svým pomocníkóm v té válce a vojně. KAPITOLA TŘETIE PRAVÍ, CO SE JEST ZLÉHO MNOHO STALO NAD KRÁLEM LAMENDONTEM A KTERAK POTOMNĚ MNOHO KRÁLÓV, PÁNUOV I KNIEŽAT PROTO SU ZAVEDENI ETC. 91b Po zboření města Troje a hanebném zahubení krále Lamendonta, pána dědičného téhož města, s mnohými kniežaty, pány, rytieři i panošěmi a také s najvýbornější- mi měštěny trojánskými a po zebrání jich žen mladých a panen ušlechtilých k věčné službě a po vzětí té krásné a přeurozené panny Exiony, [dcery] toho krále troján- ského, v ženimstvo krále Telamona, tuto, mužie opatrní, snažně přihlédněte a uzříte, jak jsú v tomto světě divné příhody a že druhdy užitečnějie jest veliké bezprávie přezřieti nežli pomstiti! Nebo malé bezprávie jestiť jako jiskra malá, kterážto druhdy zplodí plamen veliký a druhdy vší obci velmi škodný. Tuto také měli by se učiti králi a kniežata i velicí páni cizozemcóm nepřeká- žeti, kteříž do jich vlastí pro své potřeby berú se a bez jich škody! Nebo tohoto světa štěstie jestiť jakožto nebe nestálé, nebo vysokých ponižuje a ponížených povyšuje, a to svého obyčeje zvláštní zvláštností. A tak čím kto na najvyšiem stupni tohoto světa štěstí stojí, tiem se viece má báti poníženie. Příkladuov toho máme plné a mnohé kroniky a tuto v této máme přítomné příklady o králi 50
A když to tak ušlechtilé město bieše zbořeno z kruntu, a sbožie z něho všecko pobravše, do svých lodí vstú- pichu. A tak břehy trojánské opustivše a plátna roz- pavše, v povolném povětří a u velikém veselí dnem i nocí štastně plynúce, vrátichu se do řecké země. A tak se jest zradovala všecka země řečská náramným veselím pro jich slavné vítězstvie i přielišné obohacenie, a svým bohóm hojné oběti činiece jakožto svým pomocníkóm v té válce a vojně. KAPITOLA TŘETIE PRAVÍ, CO SE JEST ZLÉHO MNOHO STALO NAD KRÁLEM LAMENDONTEM A KTERAK POTOMNĚ MNOHO KRÁLÓV, PÁNUOV I KNIEŽAT PROTO SU ZAVEDENI ETC. 91b Po zboření města Troje a hanebném zahubení krále Lamendonta, pána dědičného téhož města, s mnohými kniežaty, pány, rytieři i panošěmi a také s najvýbornější- mi měštěny trojánskými a po zebrání jich žen mladých a panen ušlechtilých k věčné službě a po vzětí té krásné a přeurozené panny Exiony, [dcery] toho krále troján- ského, v ženimstvo krále Telamona, tuto, mužie opatrní, snažně přihlédněte a uzříte, jak jsú v tomto světě divné příhody a že druhdy užitečnějie jest veliké bezprávie přezřieti nežli pomstiti! Nebo malé bezprávie jestiť jako jiskra malá, kterážto druhdy zplodí plamen veliký a druhdy vší obci velmi škodný. Tuto také měli by se učiti králi a kniežata i velicí páni cizozemcóm nepřeká- žeti, kteříž do jich vlastí pro své potřeby berú se a bez jich škody! Nebo tohoto světa štěstie jestiť jakožto nebe nestálé, nebo vysokých ponižuje a ponížených povyšuje, a to svého obyčeje zvláštní zvláštností. A tak čím kto na najvyšiem stupni tohoto světa štěstí stojí, tiem se viece má báti poníženie. Příkladuov toho máme plné a mnohé kroniky a tuto v této máme přítomné příklady o králi 50
Strana 51
tak mocném a slavném, Lamendontovi, jehožto moc, sláva i všecko sbožie na jeden den jsú zhynuly pro jeho zpurnú řeč k cizozemcóm. A z toho kmene zlostného pošlo jest, že syn Lamendonta krále, mstě toho zlého, což byli Rekové nad jeho otcem i nad sestrú jeho i nad jeho dědičstvím nepřátelsky spáchali, život, slávu i sbo- žie stratil s dětmi svými i se vším lidem svým, i to veleb- né město, kteréž byl znovu ustavil, i také sám se i mnohé krále i kniežata i mnoho tisíc lidu rytieřského s jich životy i statky zavedl, jakož bude o tom v těchto kni- hách rozprávěno. 51
tak mocném a slavném, Lamendontovi, jehožto moc, sláva i všecko sbožie na jeden den jsú zhynuly pro jeho zpurnú řeč k cizozemcóm. A z toho kmene zlostného pošlo jest, že syn Lamendonta krále, mstě toho zlého, což byli Rekové nad jeho otcem i nad sestrú jeho i nad jeho dědičstvím nepřátelsky spáchali, život, slávu i sbo- žie stratil s dětmi svými i se vším lidem svým, i to veleb- né město, kteréž byl znovu ustavil, i také sám se i mnohé krále i kniežata i mnoho tisíc lidu rytieřského s jich životy i statky zavedl, jakož bude o tom v těchto kni- hách rozprávěno. 51
Strana 52
C. TUTO SE POČÍNAJÍ PÁTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERÉŽTO ROZPRÁVĚJÍ O RODU LAMENDONTA, KRÁLE TROJÁNSKÉHO, A O JEHO SYNECH A VNUCIECH ETC. 92а amendon, král trojánský, mějieše syna dospělého mnohé udatnosti a velikú múdrostí ozdobeného. Toho mnoho W Q časuov před túto zlú a hanebnú pří- hodú byl vyslal na své nepřátely s voj- ſ skem valným. A ten pojav s sebú ženu svú i své syny, i oblehl jest jeden hrad v ciziem kraji v ty časy, kdyžto Rekové do jeho dědičného královstvie vtrhli a tu záhubu, o níž dřieve praveno jest, učinili. A ten Priamus jmějieše ženu přeurozenú a krásnú, Hekuba řečenú, s kterúžto měl jest pět synuov a tři [dcery], z nichžto první slovieše Hektor, kterýžto potom bieše muž neslýchané síly a udatnosti, rytieř nad jiné bojovný, o němž mnohá a divná udatnost v těchto kni- hách k věčné paměti [je] popsána. Druhý jeho syn sluh Paris, kterýžto potom byl nazván Alexander, mezi všem mládenci najkraší po všem těle, umělý nad jiné z [lučiště střelec. Třetí syn jeho slul Deifebus, muž udatný a stateč ných rad i dómysluov plný. Čtvrtý syn jeho bieše Ele- nius, muž umělý všeho učenie svobodného a dospělý nad jiné. Pátý slul Troilus, muž ctnostný a udatný v boji, jehož slovútní činové v této kronice nejsú opuštěni. Ale Virgilius psal jest, že týž Priamus z té své královny ještě měl jest jiné dva syny, jednoho jménem Polidora, kteréhožto král Priamus v letech jeho dětinských, jakž najprvé zvěděl, že Rekové zbierají lid, chtiece proti ně- mu táhnúti, poslal k jednomu králi, přieteli svému, s ve- likým pokladem zlata, aby u něho byl zachován, dokudž by nezvěděl, kterak se jemu v té válce povede. Ale ten král, jsa otrápen lakomstvím a toho zlata žádostí, zvě- Z 52
C. TUTO SE POČÍNAJÍ PÁTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERÉŽTO ROZPRÁVĚJÍ O RODU LAMENDONTA, KRÁLE TROJÁNSKÉHO, A O JEHO SYNECH A VNUCIECH ETC. 92а amendon, král trojánský, mějieše syna dospělého mnohé udatnosti a velikú múdrostí ozdobeného. Toho mnoho W Q časuov před túto zlú a hanebnú pří- hodú byl vyslal na své nepřátely s voj- ſ skem valným. A ten pojav s sebú ženu svú i své syny, i oblehl jest jeden hrad v ciziem kraji v ty časy, kdyžto Rekové do jeho dědičného královstvie vtrhli a tu záhubu, o níž dřieve praveno jest, učinili. A ten Priamus jmějieše ženu přeurozenú a krásnú, Hekuba řečenú, s kterúžto měl jest pět synuov a tři [dcery], z nichžto první slovieše Hektor, kterýžto potom bieše muž neslýchané síly a udatnosti, rytieř nad jiné bojovný, o němž mnohá a divná udatnost v těchto kni- hách k věčné paměti [je] popsána. Druhý jeho syn sluh Paris, kterýžto potom byl nazván Alexander, mezi všem mládenci najkraší po všem těle, umělý nad jiné z [lučiště střelec. Třetí syn jeho slul Deifebus, muž udatný a stateč ných rad i dómysluov plný. Čtvrtý syn jeho bieše Ele- nius, muž umělý všeho učenie svobodného a dospělý nad jiné. Pátý slul Troilus, muž ctnostný a udatný v boji, jehož slovútní činové v této kronice nejsú opuštěni. Ale Virgilius psal jest, že týž Priamus z té své královny ještě měl jest jiné dva syny, jednoho jménem Polidora, kteréhožto král Priamus v letech jeho dětinských, jakž najprvé zvěděl, že Rekové zbierají lid, chtiece proti ně- mu táhnúti, poslal k jednomu králi, přieteli svému, s ve- likým pokladem zlata, aby u něho byl zachován, dokudž by nezvěděl, kterak se jemu v té válce povede. Ale ten král, jsa otrápen lakomstvím a toho zlata žádostí, zvě- Z 52
Strana 53
děv, že se králi Priamovi zle vede, káza toho Polidora zahubiti a u některého břehu pochovati. — A druhého syna měl jest jménem [Ganimeda], jehožto ten buoh Jupiter, když lovil v lese, unesl jej do nebe a šenkem neb čéšníkem jej ustavil. A pak týž Priamus jměl jest dvě [dceři]. Jedna slula Enensa a ta jest byla Eneášova manželka, kterýžto byl syn Achileše s tú ženú, ješto slove Venus, o němž tato kronika mnoho bude praviti. A druhá, sestra jejie, slula Kasandra, kterážto jakžkoli byla panenskú ctí ozdobena, však svobodného učenie uměním viece byla osviecena a známostí v budúcích věcech učena. Třetie dcera krále Priama byla jménem Polixena, panna divné krásy a pěk- nosti nesmierné bieše. A mimo tyto děti týž král Priamus mějieše třidceti synóv z rozličných ženim narozených. První slul Ordinal, druhý Antonius, třetí Exdraxi, čtvrtý Debiris, pátý Sni- selemius, šestý Quintilenus, sedmý Modenus, osmý Kas- tilaus, devátý Decidoran, desátý Trostarus, jedenádctý Pitagoras, dvanádctý Cintinalot, třinádctý Eliastras, čtr- nádctý Menelaus, patnádctý Isidorus, šestnádctý Koras, sedmnádctý Celidomias, osmnádctý Emargoras, devátý- nádctý Median, dvadcátý Sardus, jedenmezcietmý Mar- gariton, dvamezcietmý Achiles, třimezcietmý Sancel, čtrmezcietmý Benius, pátýmezcietmý Matan, šestmez- cietmý Almadian, sedmmezcietmý Diltes, osmmezcietmý Kolodaris, devátýmezcietmý Duglas a i desátemezciet- mý Kastor tak řečený. 53
děv, že se králi Priamovi zle vede, káza toho Polidora zahubiti a u některého břehu pochovati. — A druhého syna měl jest jménem [Ganimeda], jehožto ten buoh Jupiter, když lovil v lese, unesl jej do nebe a šenkem neb čéšníkem jej ustavil. A pak týž Priamus jměl jest dvě [dceři]. Jedna slula Enensa a ta jest byla Eneášova manželka, kterýžto byl syn Achileše s tú ženú, ješto slove Venus, o němž tato kronika mnoho bude praviti. A druhá, sestra jejie, slula Kasandra, kterážto jakžkoli byla panenskú ctí ozdobena, však svobodného učenie uměním viece byla osviecena a známostí v budúcích věcech učena. Třetie dcera krále Priama byla jménem Polixena, panna divné krásy a pěk- nosti nesmierné bieše. A mimo tyto děti týž král Priamus mějieše třidceti synóv z rozličných ženim narozených. První slul Ordinal, druhý Antonius, třetí Exdraxi, čtvrtý Debiris, pátý Sni- selemius, šestý Quintilenus, sedmý Modenus, osmý Kas- tilaus, devátý Decidoran, desátý Trostarus, jedenádctý Pitagoras, dvanádctý Cintinalot, třinádctý Eliastras, čtr- nádctý Menelaus, patnádctý Isidorus, šestnádctý Koras, sedmnádctý Celidomias, osmnádctý Emargoras, devátý- nádctý Median, dvadcátý Sardus, jedenmezcietmý Mar- gariton, dvamezcietmý Achiles, třimezcietmý Sancel, čtrmezcietmý Benius, pátýmezcietmý Matan, šestmez- cietmý Almadian, sedmmezcietmý Diltes, osmmezcietmý Kolodaris, devátýmezcietmý Duglas a i desátemezciet- mý Kastor tak řečený. 53
Strana 54
92b V TÉTO KAPITOLE ČTE SE O USTAVENÍ MĚSTA NOVÉHO TROJÁNSKÉHO A O HRADU V NĚM [VÝBORNÉM] A MĚŠTANY I ŘEMESLNÍKY USAZENÉM A O HRÁCH DIVNÉ ZPUOSOBY V TOM MĚSTĚ VYMYŠLENÝCH ETC. A když bieše král Priamus s ženú, s dětmi i s lidmi svými v uobležení jednoho hradu velmi tvrdého, i při- jide jemu ta hrozná i žalostivá novina o zabití otce jeho Lamendonta, krále trojánského, i rytieřstva i jeho lidu a o zboření města Truoje krásného a o sestře jeho Exio- ně tak řečené, že jest vzata od krále Telamona za ženimu. I užasl se jest Priamus z takové noviny, a přielišnú ža- lostí jsa teskliv, ústavně žalostivě slzy vyléváše, vydávaje truchlivé hlasy s svými věrnými. A hned káza všem býti hotovu, a opustiv obleženie toho hradu, táhne s rych- lostí se vším vojskem k Troji. A když k ní přijede a uzře ji z kořen vyvrácenu a tak veliké škody své i svých, velmi jest zaplakal a za tři dny v té žalosti ústavně trval. Ale po třech dnech sám se k rozumu [navráti] věda, že ižádnú žalostí škody nebý- vají navráceny, ale viece se jich přispořuje. Mnoho svú myslí i svými věrnými přejměv vážných potazuov, i usta- novi, aby to město zase vzdělal a tak rozšířil, zveličil i utvrdil, aby se ižádné moci nepřátelské nebálo, a že by mohlo všem nepřátelóm silno býti. A tak svolav a shle- dav misterných kameníkuov a zedníkuov převeliké množstvie ze mnohých zemí i vlastí, i káza ten rum vešken vyčistiti a na témž miestě město daleko většie a širšie i delšie založiti ve jmě boha Neptimus řečeného a týmž jménem jakožto i dřieve káza Troja menovati. A bieše to město vzdélí za pět dní púti a tolikéž zšíří, takže ani po ustavení, ani před ustavením toho města nečte se, by které město bylo kde tak veliké ustaveno a tak výborným a pevným i opatrné zřiezenosti ustave- ním. Nebo najprvé bieše ohrazeno zdí přetlustú loket 54
92b V TÉTO KAPITOLE ČTE SE O USTAVENÍ MĚSTA NOVÉHO TROJÁNSKÉHO A O HRADU V NĚM [VÝBORNÉM] A MĚŠTANY I ŘEMESLNÍKY USAZENÉM A O HRÁCH DIVNÉ ZPUOSOBY V TOM MĚSTĚ VYMYŠLENÝCH ETC. A když bieše král Priamus s ženú, s dětmi i s lidmi svými v uobležení jednoho hradu velmi tvrdého, i při- jide jemu ta hrozná i žalostivá novina o zabití otce jeho Lamendonta, krále trojánského, i rytieřstva i jeho lidu a o zboření města Truoje krásného a o sestře jeho Exio- ně tak řečené, že jest vzata od krále Telamona za ženimu. I užasl se jest Priamus z takové noviny, a přielišnú ža- lostí jsa teskliv, ústavně žalostivě slzy vyléváše, vydávaje truchlivé hlasy s svými věrnými. A hned káza všem býti hotovu, a opustiv obleženie toho hradu, táhne s rych- lostí se vším vojskem k Troji. A když k ní přijede a uzře ji z kořen vyvrácenu a tak veliké škody své i svých, velmi jest zaplakal a za tři dny v té žalosti ústavně trval. Ale po třech dnech sám se k rozumu [navráti] věda, že ižádnú žalostí škody nebý- vají navráceny, ale viece se jich přispořuje. Mnoho svú myslí i svými věrnými přejměv vážných potazuov, i usta- novi, aby to město zase vzdělal a tak rozšířil, zveličil i utvrdil, aby se ižádné moci nepřátelské nebálo, a že by mohlo všem nepřátelóm silno býti. A tak svolav a shle- dav misterných kameníkuov a zedníkuov převeliké množstvie ze mnohých zemí i vlastí, i káza ten rum vešken vyčistiti a na témž miestě město daleko většie a širšie i delšie založiti ve jmě boha Neptimus řečeného a týmž jménem jakožto i dřieve káza Troja menovati. A bieše to město vzdélí za pět dní púti a tolikéž zšíří, takže ani po ustavení, ani před ustavením toho města nečte se, by které město bylo kde tak veliké ustaveno a tak výborným a pevným i opatrné zřiezenosti ustave- ním. Nebo najprvé bieše ohrazeno zdí přetlustú loket 54
Strana 55
čtyřidcěti a dvú stú zvýší z kamene tesaného. Jichžto svrchek vešken ozdoben bieše rozličných barev mramo- rem, že bieše na ně se všech stran mílo pohleděti. A v té zdi věží přemnoho; vždy věže bieše nedaleko jedna od druhé, jichžto výsost padesáte loket nad zdi bieše vy- zdvižena. Avšak jedno mějieše toliko šest bran ve vší ohradě, jichžto jedna slula Dardanides, druhá Timbrea, třetie Elias, čtvrtá Cetas, pátá Trojana, šestá Antenori- des. A každá z těch bran bieše dvěma brannýma věžema osazena a rytými obrazy mramorovými okrášlena. Z nichžto každá svú krású přátelóm libé dáváše vcháze- nie a nepřátelóm hrozné přistúpenie okazováše. Pak okolo všech zdí bieše roveň všady přeutěšená a pro- stranná, trávníky rozkošnými a kvietím výborným i roz- ličným ozdobená; a okolo niežto všady biechu přieko- pové hlubocí a širocí vyzdění. Pak v těch zdech, totiž v té veliké a tvrdé ohradě, bylo bez čísla vzděláno krás- ných a rozkošných domóv ku přiebytku měšťanóm, jichžto město bylo ozdobeno množstvím ulicemi pro- strannými a dlúhými. Také že s obú stranú každé ulice bieše lúbie vzděláno sklenuté i před domy, aby v čas deště nebo nechvíle mohl každý jíti, kamž by chtěl, po suše. A v tom městě bylo tak veliké stavenie, že nebyl duom v něm nižší šedesáti loktuov. A všickni domové biechu ozdobeni rytinami spředu rozličných osob lidských i zvie- řecích. A po těch uliciech biechu zdělána bydla a stavadla všelikterakým řemeslníkuom. Ondeť biechu kameníci, onde zedníci, onde tesaři, onde vápeníci etc. A pak skrze město řeka veliká, bystrá, črstvá a rybná tečieše, majíci přiekop mramorem vyzděný, jejiežto jméno bieše Xantus. A po březiech s obú stranú mlýnóv přemnoho vtipného stavenie. A z té řeky po trúbách mosazných bieše vedena voda do všech ulic, v nichžto biechu studnice mramorem vydělané, do nichž voda ústavně tečiešeku potřebě všem 93a bydlitelóm a přebyvačóm toho města trojánského. 55
čtyřidcěti a dvú stú zvýší z kamene tesaného. Jichžto svrchek vešken ozdoben bieše rozličných barev mramo- rem, že bieše na ně se všech stran mílo pohleděti. A v té zdi věží přemnoho; vždy věže bieše nedaleko jedna od druhé, jichžto výsost padesáte loket nad zdi bieše vy- zdvižena. Avšak jedno mějieše toliko šest bran ve vší ohradě, jichžto jedna slula Dardanides, druhá Timbrea, třetie Elias, čtvrtá Cetas, pátá Trojana, šestá Antenori- des. A každá z těch bran bieše dvěma brannýma věžema osazena a rytými obrazy mramorovými okrášlena. Z nichžto každá svú krású přátelóm libé dáváše vcháze- nie a nepřátelóm hrozné přistúpenie okazováše. Pak okolo všech zdí bieše roveň všady přeutěšená a pro- stranná, trávníky rozkošnými a kvietím výborným i roz- ličným ozdobená; a okolo niežto všady biechu přieko- pové hlubocí a širocí vyzdění. Pak v těch zdech, totiž v té veliké a tvrdé ohradě, bylo bez čísla vzděláno krás- ných a rozkošných domóv ku přiebytku měšťanóm, jichžto město bylo ozdobeno množstvím ulicemi pro- strannými a dlúhými. Také že s obú stranú každé ulice bieše lúbie vzděláno sklenuté i před domy, aby v čas deště nebo nechvíle mohl každý jíti, kamž by chtěl, po suše. A v tom městě bylo tak veliké stavenie, že nebyl duom v něm nižší šedesáti loktuov. A všickni domové biechu ozdobeni rytinami spředu rozličných osob lidských i zvie- řecích. A po těch uliciech biechu zdělána bydla a stavadla všelikterakým řemeslníkuom. Ondeť biechu kameníci, onde zedníci, onde tesaři, onde vápeníci etc. A pak skrze město řeka veliká, bystrá, črstvá a rybná tečieše, majíci přiekop mramorem vyzděný, jejiežto jméno bieše Xantus. A po březiech s obú stranú mlýnóv přemnoho vtipného stavenie. A z té řeky po trúbách mosazných bieše vedena voda do všech ulic, v nichžto biechu studnice mramorem vydělané, do nichž voda ústavně tečiešeku potřebě všem 93a bydlitelóm a přebyvačóm toho města trojánského. 55
Strana 56
Pak do toho města král Priamus všeho svého králov- stvie lid uvede k osazení města tak velikého, jimžto rozda domy hodné vedlé duostojnosti, povahy a stavu každého. I by město lidmi urozenými velmi ozdobeno i také vtipnými. A protož v tom městě vymyšleny jsú rozličné hry k kratochvilnosti lidské. Tuť jest vymyšlena ta hra šachová divné vtipnosti, tu hra vrchcábnie a také dvú neb tří kostek náhodným metáním vedená. Tu také i jiné hry kostečné, tu chvalná i hanlivá skládanie za- myšlena jsú vtipných řečí, jakžkoli druzí pravie, že chvalná skládanie zamyšlena jsú dřieve v uostrově sicil- ském. Tuť jest také mnoho her osobných zamyšleno, jimižto těla lidská rozličným hýbaním, běháním, skáka- ním rychlosti navykají ke všem skutkuom i pracem ry- tieřským s velikú libostí těch, ješto je páchají, i krato- chvílí, i také všem přihlédajícím. Potom pak král Priamus ustavi sobě duom na vysoké skále, se všech stran přieliš příkré, v městě vyskočilém, překrásný a všie ozdoby plný, pěti set loket zvýší, kromě okolních věží hustě ustavených, jichžto vysokost k obla- kuom saháše, s nichžto všechny okolnie krajiny mohly opatřeny býti. A toho všeho hradu biechu zdi mramoro- vé rozličných barev divně dělány a rytinami obrazovými ozdobeny, že každému divadlo z sebe přeutěšené vy- dáváchu. A toho domu okna křišťálem vydělána v zlatě osazeném. Sien pak na tom hradě dlúhá a prostranná, čistým mramorem vyzděná, ale sklenutie jejie bieše z dřievie a prken uhlazených, cedrových a javorových, zlatými skobami opažených, a všichni bokové vnitř stkviechu se drahým malováním divných obrazuov. A v hlavách té sieni bieše stolice královská, předivným mistrovským řemeslem z slonových kostí, zlata a z ced- rového dřievie ustavená, k nížto bieše sedm stupňóv z alabastru a z drahého kamenie uděláno, po nichž bieše vchod na tu stolici k sedění. Před ní stáše stuol drahý, 56
Pak do toho města král Priamus všeho svého králov- stvie lid uvede k osazení města tak velikého, jimžto rozda domy hodné vedlé duostojnosti, povahy a stavu každého. I by město lidmi urozenými velmi ozdobeno i také vtipnými. A protož v tom městě vymyšleny jsú rozličné hry k kratochvilnosti lidské. Tuť jest vymyšlena ta hra šachová divné vtipnosti, tu hra vrchcábnie a také dvú neb tří kostek náhodným metáním vedená. Tu také i jiné hry kostečné, tu chvalná i hanlivá skládanie za- myšlena jsú vtipných řečí, jakžkoli druzí pravie, že chvalná skládanie zamyšlena jsú dřieve v uostrově sicil- ském. Tuť jest také mnoho her osobných zamyšleno, jimižto těla lidská rozličným hýbaním, běháním, skáka- ním rychlosti navykají ke všem skutkuom i pracem ry- tieřským s velikú libostí těch, ješto je páchají, i krato- chvílí, i také všem přihlédajícím. Potom pak král Priamus ustavi sobě duom na vysoké skále, se všech stran přieliš příkré, v městě vyskočilém, překrásný a všie ozdoby plný, pěti set loket zvýší, kromě okolních věží hustě ustavených, jichžto vysokost k obla- kuom saháše, s nichžto všechny okolnie krajiny mohly opatřeny býti. A toho všeho hradu biechu zdi mramoro- vé rozličných barev divně dělány a rytinami obrazovými ozdobeny, že každému divadlo z sebe přeutěšené vy- dáváchu. A toho domu okna křišťálem vydělána v zlatě osazeném. Sien pak na tom hradě dlúhá a prostranná, čistým mramorem vyzděná, ale sklenutie jejie bieše z dřievie a prken uhlazených, cedrových a javorových, zlatými skobami opažených, a všichni bokové vnitř stkviechu se drahým malováním divných obrazuov. A v hlavách té sieni bieše stolice královská, předivným mistrovským řemeslem z slonových kostí, zlata a z ced- rového dřievie ustavená, k nížto bieše sedm stupňóv z alabastru a z drahého kamenie uděláno, po nichž bieše vchod na tu stolici k sedění. Před ní stáše stuol drahý, 56
Strana 57
týmž dielem stvořený, a pak na každém boce velmi drazí stolové a lavice alabastrové k sedání čeledi královské. A proti [čelu] bieše ustaven oltář zafírový, k němužto bieše stupňóv na dvadceti z alabastru a z ametystu a z ji- ného kamenie drahého, na kterémžto oltáři stáše obraz, vešken z čistého zlata slitý, patnádct loket zvýší, mno- hým a rozličným kamením drahým okrášlený, boha ře- čeného Jupiter, v kterémžto král Priamus jmějieše veli- ké doufánie, že by měl jim býti dlúho zachován v dlú- hém zdraví a štěstí i se všemi svými, i to město před každým násilím nepřátelským. A když král Priamus vedlé vuole a úmysla svého ulo- žení Troji město i také hrad jménem [Ilion] dokona, a toho ustavenie tvrdost i lidu množstvie silné udatno- 93b sti a sbožie hojnost na své mysli vážně přemietaje, i při- pade jemu na mysl rozličné bezprávie škodné i hanebné, jeho otci, jemu i jich lidem i tomu městu od Rekuov bez- právně učiněné. A nemoha toho déle v svém srdci snésti, nastroji slavný dvuor v městě trojánském. A když se všickni synové jeho, urození rytieři, panoše i měštané starší sjědechu, kromě Hektora, syna jeho najstaršieho, kterýžto tenkrát v uherské zemi byl, jeho otci poddané, otcovým kázaním s velikým množstvím lidu statečného, tu král v své královské slávě sedě na své sieni, [pokynuv rukú k mlčení, promluvi k nim a řka: „O mužie věrní a mně milí, v jistotě máte býti mé žalosti z práva tovaři- šie, kterúžto hodně mám z velikého bezprávie, kteréž mi se jest stalo i mému otci božské paměti i vám všem i mému všemu království od těch Rekuov, zpupných nepřátel našich a vrahuov našeho plemene, kteříž jsú mně i vám otce i přátely šeradně zmordovali, statky po- brali i město obořili; a mú sestru tak urozenú a tak pannu ozdobenú hanebně pohaněvše, za ženimu držie. A též [dcery] vaše i ženy i sestry vaše z domuov otcov- ských vytrhše, hanebnými službami sobě slúžiti pudie. 57
týmž dielem stvořený, a pak na každém boce velmi drazí stolové a lavice alabastrové k sedání čeledi královské. A proti [čelu] bieše ustaven oltář zafírový, k němužto bieše stupňóv na dvadceti z alabastru a z ametystu a z ji- ného kamenie drahého, na kterémžto oltáři stáše obraz, vešken z čistého zlata slitý, patnádct loket zvýší, mno- hým a rozličným kamením drahým okrášlený, boha ře- čeného Jupiter, v kterémžto král Priamus jmějieše veli- ké doufánie, že by měl jim býti dlúho zachován v dlú- hém zdraví a štěstí i se všemi svými, i to město před každým násilím nepřátelským. A když král Priamus vedlé vuole a úmysla svého ulo- žení Troji město i také hrad jménem [Ilion] dokona, a toho ustavenie tvrdost i lidu množstvie silné udatno- 93b sti a sbožie hojnost na své mysli vážně přemietaje, i při- pade jemu na mysl rozličné bezprávie škodné i hanebné, jeho otci, jemu i jich lidem i tomu městu od Rekuov bez- právně učiněné. A nemoha toho déle v svém srdci snésti, nastroji slavný dvuor v městě trojánském. A když se všickni synové jeho, urození rytieři, panoše i měštané starší sjědechu, kromě Hektora, syna jeho najstaršieho, kterýžto tenkrát v uherské zemi byl, jeho otci poddané, otcovým kázaním s velikým množstvím lidu statečného, tu král v své královské slávě sedě na své sieni, [pokynuv rukú k mlčení, promluvi k nim a řka: „O mužie věrní a mně milí, v jistotě máte býti mé žalosti z práva tovaři- šie, kterúžto hodně mám z velikého bezprávie, kteréž mi se jest stalo i mému otci božské paměti i vám všem i mému všemu království od těch Rekuov, zpupných nepřátel našich a vrahuov našeho plemene, kteříž jsú mně i vám otce i přátely šeradně zmordovali, statky po- brali i město obořili; a mú sestru tak urozenú a tak pannu ozdobenú hanebně pohaněvše, za ženimu držie. A též [dcery] vaše i ženy i sestry vaše z domuov otcov- ských vytrhše, hanebnými službami sobě slúžiti pudie. 57
Strana 58
Statky mé i vaše hanebně pobrali a domy s zemí srovnali svú hrdostí. Protož zdálo by se mi se za podobné i spra- vedlivé, abychom s přiezní bohuov, kteřížto pyšným ústavně se protivie, abychom se v jednu mysl svoléce, uči- nili pomstu takového bezprávie. Viete, že máme město tvrdé, veliké a lidné, a že my máme rytieře a panoše zmu- žilé síly, udatenstvím obdařené; mámeť i sbožie hojnost i všech potřeb, krále i kniežata k našemu požádaní ho- tova. Protož mněť se zdá, žeť jest vzácný čas i hodný, abychom proti nepřátelóm i vrahóm našim bran, oděnie vzchopili a na jich záhubu vší snažností již myslili, a sta- tečně přiložiece skutky své. Ale žeť válek i bójóv skoná- nie jest v uomylu, neb nevie ižádná strana, které bohové popřejí vítězstvie, byloť by bezpečnějie válek nechati, byť nás tak přehrozné škody a přehanebná bezprávie ne- nabádala ústavně. I zdali mi jest poctivé, zdali slušné neželeti a nemstíti toho, že mú sestru najmilejší naši ne- přietelé mají a jie v ne manželském řádu, ale [nevěst- ském neřádu hanebně] a ústavně požívají, byť pak všech jiných škod nám dálých nebylo a bezpráví? Protož zdá-li se vám za podobné ty nepřátely naše obeslati a napome- núti naším slovútným poselstvím, aby mně mú sestru Exionu poctivě zase navrátili, že jim jiných škod potom nechceme zpomínati, ale v tiché mlčedlivosti pozřieti?“ A tak král Priamus řeč svú dokona a všickni, před ním stojiece, chváléchu řeč i radu jeho, aby to bylo k miestu přivedeno. I zvoli Antenora, muže múdrého a v králov- ských [běziech] velmi opatrného, vyvoli jej a za posla- vyda jej; jehožto král prosbú i kázaním ku přijetí toho poselstvie i k vyzpuosobení vypravi jej, dosti odporné- ho, jakožto muže múdrého a nekvapného. 94a 58
Statky mé i vaše hanebně pobrali a domy s zemí srovnali svú hrdostí. Protož zdálo by se mi se za podobné i spra- vedlivé, abychom s přiezní bohuov, kteřížto pyšným ústavně se protivie, abychom se v jednu mysl svoléce, uči- nili pomstu takového bezprávie. Viete, že máme město tvrdé, veliké a lidné, a že my máme rytieře a panoše zmu- žilé síly, udatenstvím obdařené; mámeť i sbožie hojnost i všech potřeb, krále i kniežata k našemu požádaní ho- tova. Protož mněť se zdá, žeť jest vzácný čas i hodný, abychom proti nepřátelóm i vrahóm našim bran, oděnie vzchopili a na jich záhubu vší snažností již myslili, a sta- tečně přiložiece skutky své. Ale žeť válek i bójóv skoná- nie jest v uomylu, neb nevie ižádná strana, které bohové popřejí vítězstvie, byloť by bezpečnějie válek nechati, byť nás tak přehrozné škody a přehanebná bezprávie ne- nabádala ústavně. I zdali mi jest poctivé, zdali slušné neželeti a nemstíti toho, že mú sestru najmilejší naši ne- přietelé mají a jie v ne manželském řádu, ale [nevěst- ském neřádu hanebně] a ústavně požívají, byť pak všech jiných škod nám dálých nebylo a bezpráví? Protož zdá-li se vám za podobné ty nepřátely naše obeslati a napome- núti naším slovútným poselstvím, aby mně mú sestru Exionu poctivě zase navrátili, že jim jiných škod potom nechceme zpomínati, ale v tiché mlčedlivosti pozřieti?“ A tak král Priamus řeč svú dokona a všickni, před ním stojiece, chváléchu řeč i radu jeho, aby to bylo k miestu přivedeno. I zvoli Antenora, muže múdrého a v králov- ských [běziech] velmi opatrného, vyvoli jej a za posla- vyda jej; jehožto král prosbú i kázaním ku přijetí toho poselstvie i k vyzpuosobení vypravi jej, dosti odporné- ho, jakožto muže múdrého a nekvapného. 94a 58
Strana 59
V TÉTO KAPITOLE ČTE SE, KTERAK ANTENOR JEL V POSELSTVÍ DO ŘEČSKÉZEMĚIK JINÝM KRÁLÓM OD KRÁLE PRIAMA ETC. A když tak Antenor, to poselstvie na se přijav, k tomu se připraviv bez meškánie a připraviv lodie se vší k tomu hodnú zpuosobú, přijav k sobě hluk slušné čeledi, vsěde na lodí, maje povolné povětřie, vskuoře připlynu do Tesalie k jednomu městu, ješto slove Menufinum, kdežto král Peleus v ta doby náhodú bieše. A když král Peleus najprvé Antenora poctivě přivíta, otázav příčiny pří- jezdu jeho, jemužto Antenor těmito slovy odpovědě: „Od krále Priama poslán sem k vám, neb král Priamus toho po mně vzkázal vám. Těžká zajisté a nehodná bez- právie, kteráž jste jemu učinili, nemníť, byť z vašich vy- padla pamětí, kdyžto bez těžkého úrazu viny otce jeho vytrhli ste od královstvie, a jeho nešlechetně zabivše, vyvrátili ste město jeho z kořen, zahubivše biedně měš- ťany jeho; kterýmžto ještě příhoda popřála v živnosti zuostati, ty jste v službu podrobili. A dále sestru jeho Exionu, pannu královskú, hanebně unesli ste a nevěst- čím obyčejem chová jie, komuž se jest dostala. Protož, že jste veliké rozumnosti, zvláště týž král Priamus prosí i napomíná, ať by tudy přestala zloba válečná a budúcie horšie pozminú, kteréžto v uohyzdě dobrým a vážným mají býti. Ačť se líbí, pilnost chtějte přiložiti, ať aspoň sestra jeho Exiona bude jemu navrácena a jiné škody a bezprávie v mlčení budú od něho. A když to král Peleus všecko vyslyše, hned se zapáli v horlivosti a prudkosti. Neuskrovniv hněvu svého, zpupnými slovy oboři se na krále Priama, připisuje jemu bláznovstvie jeho smysla, a ukrutným hrozením káza Antenorovi pryč jíti. Pakli by chvilku váhal v jeho zemi, že by jej chtěl dáti k smrti. A to uslyšav Antenor, nevzav od krále odpuštěnie, rychle do lodie vsěde, a odplynuv 59
V TÉTO KAPITOLE ČTE SE, KTERAK ANTENOR JEL V POSELSTVÍ DO ŘEČSKÉZEMĚIK JINÝM KRÁLÓM OD KRÁLE PRIAMA ETC. A když tak Antenor, to poselstvie na se přijav, k tomu se připraviv bez meškánie a připraviv lodie se vší k tomu hodnú zpuosobú, přijav k sobě hluk slušné čeledi, vsěde na lodí, maje povolné povětřie, vskuoře připlynu do Tesalie k jednomu městu, ješto slove Menufinum, kdežto král Peleus v ta doby náhodú bieše. A když král Peleus najprvé Antenora poctivě přivíta, otázav příčiny pří- jezdu jeho, jemužto Antenor těmito slovy odpovědě: „Od krále Priama poslán sem k vám, neb král Priamus toho po mně vzkázal vám. Těžká zajisté a nehodná bez- právie, kteráž jste jemu učinili, nemníť, byť z vašich vy- padla pamětí, kdyžto bez těžkého úrazu viny otce jeho vytrhli ste od královstvie, a jeho nešlechetně zabivše, vyvrátili ste město jeho z kořen, zahubivše biedně měš- ťany jeho; kterýmžto ještě příhoda popřála v živnosti zuostati, ty jste v službu podrobili. A dále sestru jeho Exionu, pannu královskú, hanebně unesli ste a nevěst- čím obyčejem chová jie, komuž se jest dostala. Protož, že jste veliké rozumnosti, zvláště týž král Priamus prosí i napomíná, ať by tudy přestala zloba válečná a budúcie horšie pozminú, kteréžto v uohyzdě dobrým a vážným mají býti. Ačť se líbí, pilnost chtějte přiložiti, ať aspoň sestra jeho Exiona bude jemu navrácena a jiné škody a bezprávie v mlčení budú od něho. A když to král Peleus všecko vyslyše, hned se zapáli v horlivosti a prudkosti. Neuskrovniv hněvu svého, zpupnými slovy oboři se na krále Priama, připisuje jemu bláznovstvie jeho smysla, a ukrutným hrozením káza Antenorovi pryč jíti. Pakli by chvilku váhal v jeho zemi, že by jej chtěl dáti k smrti. A to uslyšav Antenor, nevzav od krále odpuštěnie, rychle do lodie vsěde, a odplynuv 59
Strana 60
94b od přistavadla morského, na vysoké se moře odda. A ply- na po neznámém moři, v nemnohých dnech připluk k městu řečenému Salernia, kdežto v ta doby král Tela- mon přítomen bieše; k němužto Antenor bra se i [s] svý- mi. Jehož když uzře král Telamon, nepřivíta jeho tváří přieznivú proto, nebo chtieše sobě obdržeti Exionu k své libosti, [pro] nižto ke všem Trojánským nenávist mějie- še. A vtom otáza Antenora, oč by přišel. Jemužto Ante- nor povědě, že jest poslán od krále Priama; a tu jemu vypravi řád svého poselstvie v tato slova: „Král Pria- mus, trojánského královstvie pán urozený, vás napo- míná, abyšte sestru jeho Exionu, kteréžto na sieni vaší neslušně požíváte, jemu navrátili zase, poňavadž ne- mnoho přistupuje k vaší slávě, dceru královu a sestru jeho mieti v nepoctivém tovařiství, kterážto měla by od rovně urozeného aneb vyšieho hodně býti uctěna. A ne- toliko od jiných jakožto od vás jemu bezpráví učiněných hanebně bude trápen žalostí, jestliže jemu dobrotivost vaše sestru jeho navrátí, neb král muoj praví, že ji ještě bude moci poctivě vdáti." A když Antenor řeč svú dokona, král Telamon ná- ramně se rozhorli a posměšným obličejem takto jemu odpovědě: „Přieteli, který si koli, lechkosti tvého krále divím se velmi, nebo poňavadž ani já jemu ani on mně přiezní jest povinovat, nezdá mi se podobné, abych jeho prosby uslyšal. Neb vie ten král tvuoj, že sem já na po- mstu některého nešlechetenstvie jeho, kteréž jest učinil, s jinými urozenými z Rekuov proti Lamendontovi králi, toho bezprávie činiteli, s vojskem přitáhl a v mém krve prolévaní nemalém rukú oděnú do města trojánského najprvní sem vtekl. Pro kteréžto z povolenie všeho vojska za odplatu mého vítězstvie dána mi jest Exiona, abych z nie učinil, což bych ráčil. Protož já takového dánie nemám za lechké, poňavadž ona jest přielišnú krású ozdobena a mnohým uměním znamenita a mravóv 60
94b od přistavadla morského, na vysoké se moře odda. A ply- na po neznámém moři, v nemnohých dnech připluk k městu řečenému Salernia, kdežto v ta doby král Tela- mon přítomen bieše; k němužto Antenor bra se i [s] svý- mi. Jehož když uzře král Telamon, nepřivíta jeho tváří přieznivú proto, nebo chtieše sobě obdržeti Exionu k své libosti, [pro] nižto ke všem Trojánským nenávist mějie- še. A vtom otáza Antenora, oč by přišel. Jemužto Ante- nor povědě, že jest poslán od krále Priama; a tu jemu vypravi řád svého poselstvie v tato slova: „Král Pria- mus, trojánského královstvie pán urozený, vás napo- míná, abyšte sestru jeho Exionu, kteréžto na sieni vaší neslušně požíváte, jemu navrátili zase, poňavadž ne- mnoho přistupuje k vaší slávě, dceru královu a sestru jeho mieti v nepoctivém tovařiství, kterážto měla by od rovně urozeného aneb vyšieho hodně býti uctěna. A ne- toliko od jiných jakožto od vás jemu bezpráví učiněných hanebně bude trápen žalostí, jestliže jemu dobrotivost vaše sestru jeho navrátí, neb král muoj praví, že ji ještě bude moci poctivě vdáti." A když Antenor řeč svú dokona, král Telamon ná- ramně se rozhorli a posměšným obličejem takto jemu odpovědě: „Přieteli, který si koli, lechkosti tvého krále divím se velmi, nebo poňavadž ani já jemu ani on mně přiezní jest povinovat, nezdá mi se podobné, abych jeho prosby uslyšal. Neb vie ten král tvuoj, že sem já na po- mstu některého nešlechetenstvie jeho, kteréž jest učinil, s jinými urozenými z Rekuov proti Lamendontovi králi, toho bezprávie činiteli, s vojskem přitáhl a v mém krve prolévaní nemalém rukú oděnú do města trojánského najprvní sem vtekl. Pro kteréžto z povolenie všeho vojska za odplatu mého vítězstvie dána mi jest Exiona, abych z nie učinil, což bych ráčil. Protož já takového dánie nemám za lechké, poňavadž ona jest přielišnú krású ozdobena a mnohým uměním znamenita a mravóv 60
Strana 61
poctivostí okrášlena. Protož nenieť mi lechko vrátiti tak drahú věc a takým nebezpečenstvím života mého do- bytú. I protož pověz králi tvému, žeť Exiony nevyprostí, leč ostrostí meče sečného! A těť mám za blázna učině- ného, žes takového poselstvie na se břiemě vzal, poňa- vadžs měl věděti, že se tiem vydáš na zjevné nebezpe- čenstvie. Protož vyjdi z země na rychlost! Pakli toho neučiníš, věz, že smrti těžké neutečeš. To Antenor uslyšav, nepožehnav krále, hned pospieši k lodí. A plyna šťastně s dobrým povětřím, připlul jest k Achai, kdežto dva blížence a králi bydléšta, k nimžto Antenor, z lodie vystúpiv, přistúpi a [vypravi] své posel- stvie, od Priama krále jemu poručené, o navrácení jeho sestry a bezprávie, kteréž sú se jemu staly bez viny, a za- hubení jeho otce a oblúpení a zmordování lidu jeho a města zbořenie. A když Antenor přesta mluvenie, tehdy Kastor přísnú řečí odpovědě: „Přieteli, kto jsi koli, ne- mámť za to ani tomu věřím, bychomť Priamovi kterú škodu aneb bezprávie učinili, poňavadž Lamendon král příčina jest všeho svého zlého, kterýžto jako neopatrný nám bezprávie učinil na některých země našie věcech. A tak, což sme nad ním i zemí jeho učinili, za toť se před žádným styděti nebudem. A zdá-liť se tvému králi oč pokusiti, myť toho nedbáme, nebo jeho nenávisti viece nežli přiezni žádáme a již proti němu a všem jeho úmysl nepřátelský nosíme; anižť věříme, by tě miloval ten, ktož jest tebe k tomuto poselství ponúkal. A ty sobě život svój lechce vážíš, že o takovú a nepodobnú věc smieš se k našim krajinám přiblížiti. Protož nižádné po- meškánie tebe v této zemi nedrž, ale pospěš z nie, ač nechceš života svého zbaven býti. A ta slova uslyšav Antenor, bez odpuštěnie odjide, pospiechaje k lodí. A vsed do lodie, i plynu, maje lahod- né povětřie, až připlynu k té zemi, ježto slove Filon, kdežto vévoda Nestor bydléše dvorem svým. Před ně- 95a 61
poctivostí okrášlena. Protož nenieť mi lechko vrátiti tak drahú věc a takým nebezpečenstvím života mého do- bytú. I protož pověz králi tvému, žeť Exiony nevyprostí, leč ostrostí meče sečného! A těť mám za blázna učině- ného, žes takového poselstvie na se břiemě vzal, poňa- vadžs měl věděti, že se tiem vydáš na zjevné nebezpe- čenstvie. Protož vyjdi z země na rychlost! Pakli toho neučiníš, věz, že smrti těžké neutečeš. To Antenor uslyšav, nepožehnav krále, hned pospieši k lodí. A plyna šťastně s dobrým povětřím, připlul jest k Achai, kdežto dva blížence a králi bydléšta, k nimžto Antenor, z lodie vystúpiv, přistúpi a [vypravi] své posel- stvie, od Priama krále jemu poručené, o navrácení jeho sestry a bezprávie, kteréž sú se jemu staly bez viny, a za- hubení jeho otce a oblúpení a zmordování lidu jeho a města zbořenie. A když Antenor přesta mluvenie, tehdy Kastor přísnú řečí odpovědě: „Přieteli, kto jsi koli, ne- mámť za to ani tomu věřím, bychomť Priamovi kterú škodu aneb bezprávie učinili, poňavadž Lamendon král příčina jest všeho svého zlého, kterýžto jako neopatrný nám bezprávie učinil na některých země našie věcech. A tak, což sme nad ním i zemí jeho učinili, za toť se před žádným styděti nebudem. A zdá-liť se tvému králi oč pokusiti, myť toho nedbáme, nebo jeho nenávisti viece nežli přiezni žádáme a již proti němu a všem jeho úmysl nepřátelský nosíme; anižť věříme, by tě miloval ten, ktož jest tebe k tomuto poselství ponúkal. A ty sobě život svój lechce vážíš, že o takovú a nepodobnú věc smieš se k našim krajinám přiblížiti. Protož nižádné po- meškánie tebe v této zemi nedrž, ale pospěš z nie, ač nechceš života svého zbaven býti. A ta slova uslyšav Antenor, bez odpuštěnie odjide, pospiechaje k lodí. A vsed do lodie, i plynu, maje lahod- né povětřie, až připlynu k té zemi, ježto slove Filon, kdežto vévoda Nestor bydléše dvorem svým. Před ně- 95a 61
Strana 62
hožto přišed Antenor, i povědě se poslem krále Priama trojánského a jemu oznámi též poselstvie a vuoli krále svého, jakož to i jiným učinil a vypravil. Ale Nestor, uslyšav poselstvie, vešken se zbúři v prchlivost a svú tvář změni, na Antenora horlivým zrakem vzhlede a jemu hněvivě v tato slova odpovědě: „Sluho nešlechet- ný, proč tě jest taková smělost sem přivedla, aby směl takovými slovy mluviti? A byť mě má urozenost ne- zdržela, kázalť bych z úst tvých jazyk vytrhnúti, kterýžto směl jest takové věci mluviti a praviti na hanbu krále i škodu tvého. A s mála bych tě kázal koňmi vláčiti a po- tom tvé tělo na kusy rozsekati. Protož beř se z země na rychlost, jinak tě to hned potká. A tak Antenor, lek se té řeči, rychle jide k lodí i pusti se na moře. A když na moře vysoké připlynu, tehdy zbú- ři se tak protivné povětřie z protivného větróv dýmanie ústavného, kdežto přévalové se lejí, hromobitie hrozná i blýskanie se dějí a tady vlny morské se nadýmají. A tak lodí jeho, vlny podjímajíc, jedna z sebe druhé podává, a jakožto miečem zmietajíc. A když Antenor i [s] svými jsa v tak velikém nebezpečenství, voláchu k bohóm s velikým náboženstvím. A když tak potrva té búře hrozná nebezpečnost, avšak potom přestachu větrové a utiši se moře. A tak plavci od velikého nebezpečenstvie vysvobozeni jsúce, bohóm dieky vzdachu. A tak plynúce libým povětřím k vlasti trojánské, u břehu přistachu. A tak vystúpivše z lodie, hned se do města trojánského brachu, bohóm děkujíce, že sú se ve zdraví od tak lítých nepřátel zase vrátili. A tak Antenor, obětovav oběti znamenité bohóm, děkováše jim, že jsú jej ve zdraví zachovali. Potom na dvuor krále Priamuov jidechu s množstvím lidu, ješto se radováchu jeho ve zdraví navrácení. A když sedieše král Priamus na sieni s svými staršími i s syny prvé řečenými a při něm stáše množstvie rytie- 62
hožto přišed Antenor, i povědě se poslem krále Priama trojánského a jemu oznámi též poselstvie a vuoli krále svého, jakož to i jiným učinil a vypravil. Ale Nestor, uslyšav poselstvie, vešken se zbúři v prchlivost a svú tvář změni, na Antenora horlivým zrakem vzhlede a jemu hněvivě v tato slova odpovědě: „Sluho nešlechet- ný, proč tě jest taková smělost sem přivedla, aby směl takovými slovy mluviti? A byť mě má urozenost ne- zdržela, kázalť bych z úst tvých jazyk vytrhnúti, kterýžto směl jest takové věci mluviti a praviti na hanbu krále i škodu tvého. A s mála bych tě kázal koňmi vláčiti a po- tom tvé tělo na kusy rozsekati. Protož beř se z země na rychlost, jinak tě to hned potká. A tak Antenor, lek se té řeči, rychle jide k lodí i pusti se na moře. A když na moře vysoké připlynu, tehdy zbú- ři se tak protivné povětřie z protivného větróv dýmanie ústavného, kdežto přévalové se lejí, hromobitie hrozná i blýskanie se dějí a tady vlny morské se nadýmají. A tak lodí jeho, vlny podjímajíc, jedna z sebe druhé podává, a jakožto miečem zmietajíc. A když Antenor i [s] svými jsa v tak velikém nebezpečenství, voláchu k bohóm s velikým náboženstvím. A když tak potrva té búře hrozná nebezpečnost, avšak potom přestachu větrové a utiši se moře. A tak plavci od velikého nebezpečenstvie vysvobozeni jsúce, bohóm dieky vzdachu. A tak plynúce libým povětřím k vlasti trojánské, u břehu přistachu. A tak vystúpivše z lodie, hned se do města trojánského brachu, bohóm děkujíce, že sú se ve zdraví od tak lítých nepřátel zase vrátili. A tak Antenor, obětovav oběti znamenité bohóm, děkováše jim, že jsú jej ve zdraví zachovali. Potom na dvuor krále Priamuov jidechu s množstvím lidu, ješto se radováchu jeho ve zdraví navrácení. A když sedieše král Priamus na sieni s svými staršími i s syny prvé řečenými a při něm stáše množstvie rytie- 62
Strana 63
řóv a panoší, tehdy Antenor pozdravi krále a jiných všech, jenž při králi stáchu. A tak jsa od nich laskavě přivítán, i poče jim rozprávěti všecko, což mu se bylo přihodilo v řecké zemi, a najprvé pravě jim, že měl těžkú odpověd od krále Pelea, hruozy a haněnie od krále Te- lamona, hanebné odpovědi od králuov Kastora a Po- luxě, tvrdé řeči a hroznú postavu od Nestora vévody. A král se všemi svými vyslyšav docela řeči jeho, zamúti se velmi z toho, že jeho posla, s hodným poselstvím vyslaného, tak hanebně a nepřátelsky jsú odbývali Ře- kové a že sestry jeho Exiony nikoli nechtie vrátiti jemu. 63
řóv a panoší, tehdy Antenor pozdravi krále a jiných všech, jenž při králi stáchu. A tak jsa od nich laskavě přivítán, i poče jim rozprávěti všecko, což mu se bylo přihodilo v řecké zemi, a najprvé pravě jim, že měl těžkú odpověd od krále Pelea, hruozy a haněnie od krále Te- lamona, hanebné odpovědi od králuov Kastora a Po- luxě, tvrdé řeči a hroznú postavu od Nestora vévody. A král se všemi svými vyslyšav docela řeči jeho, zamúti se velmi z toho, že jeho posla, s hodným poselstvím vyslaného, tak hanebně a nepřátelsky jsú odbývali Ře- kové a že sestry jeho Exiony nikoli nechtie vrátiti jemu. 63
Strana 64
C. POČÍNAJÍ SE [ŠESTÉ] KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ PRIAMA S SYNY SVÝMI, RYTIEŘI I MĚŠŤANY, CO BY MĚLO ČINĚNO BÝTI, A O MNOHÉM NÁVĚŠTÍ, ABY PARIS NEJEZDIL NA POMSTU DO ZEMĚ ŘECKÉ, JAKOŽ POTOM BUDE PRAVENO. 95b O když král Priamus po rozpravení An- tenora jasně srozumě o nepřiezni řec- ké, a že nemienie nikoli sestry jeho 2 O Exiony jemu navrátiti, umysli koneč- I ně vojsko silné do země řecké vypra- viti a svého i svých bezprávie po- Q mstiti. Ale, ó králi Priame, který však z osudóv nešťast- ný osud tak velikého neštěstie z smělosti tvého pokoj- ného štěstie úmysla jest popudil, žes těch osuduov prv- ních od úmysla tvého pohnúti skrze rady dospělé ne- mohl ani skrotiti a od škodné vuloe tvé býti odvrácen, aby škody dávno minulé a bezprávie radějie přezřel i opykal, nežli jsi nové zbudil na konečnú záhubu svú a všech svých. Nebo jsi nešetřil obecného příslovie, že mnozí mstiece malého bezprávie, upadají u většie. Aktož dobře a pokojně odpočívá, nekvap ku práci! Ale jistě štěstie tvé chtěl si poručiti osudóm mylným, kteřížto jsú tě i tvé u velikú strast uvedli a v pověst věčnú budúcím, jakož o tom bude v této kronice dlúhé rozpravenie. A tak král Priamus, svolav na svój dvór syny své a staršie pány zemany i také měšťany trojánské, takto k nim promluvi a řka: „Aj, jakož sem vedlé rady vašie Antenora byl vyslal k Rekóm o navrácení sestry mé Exiony, aby tady mezi námi i jimi všie nepřiezni příčina byla ukrocena, i vrátil se jest, jakož viete, jsa od nich hanebně uhaněn. Aniž chtie podbati na škody a bezprá- vie, kteréž jsú nám učinili, ale brž větší pýchú jsúc na- duti, nám hrozie většími. Nedajte toho bohové, aby se nám stalo, čehož oni žádají; a to, což jsú spáchali, aby A A 64
C. POČÍNAJÍ SE [ŠESTÉ] KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ PRIAMA S SYNY SVÝMI, RYTIEŘI I MĚŠŤANY, CO BY MĚLO ČINĚNO BÝTI, A O MNOHÉM NÁVĚŠTÍ, ABY PARIS NEJEZDIL NA POMSTU DO ZEMĚ ŘECKÉ, JAKOŽ POTOM BUDE PRAVENO. 95b O když král Priamus po rozpravení An- tenora jasně srozumě o nepřiezni řec- ké, a že nemienie nikoli sestry jeho 2 O Exiony jemu navrátiti, umysli koneč- I ně vojsko silné do země řecké vypra- viti a svého i svých bezprávie po- Q mstiti. Ale, ó králi Priame, který však z osudóv nešťast- ný osud tak velikého neštěstie z smělosti tvého pokoj- ného štěstie úmysla jest popudil, žes těch osuduov prv- ních od úmysla tvého pohnúti skrze rady dospělé ne- mohl ani skrotiti a od škodné vuloe tvé býti odvrácen, aby škody dávno minulé a bezprávie radějie přezřel i opykal, nežli jsi nové zbudil na konečnú záhubu svú a všech svých. Nebo jsi nešetřil obecného příslovie, že mnozí mstiece malého bezprávie, upadají u většie. Aktož dobře a pokojně odpočívá, nekvap ku práci! Ale jistě štěstie tvé chtěl si poručiti osudóm mylným, kteřížto jsú tě i tvé u velikú strast uvedli a v pověst věčnú budúcím, jakož o tom bude v této kronice dlúhé rozpravenie. A tak král Priamus, svolav na svój dvór syny své a staršie pány zemany i také měšťany trojánské, takto k nim promluvi a řka: „Aj, jakož sem vedlé rady vašie Antenora byl vyslal k Rekóm o navrácení sestry mé Exiony, aby tady mezi námi i jimi všie nepřiezni příčina byla ukrocena, i vrátil se jest, jakož viete, jsa od nich hanebně uhaněn. Aniž chtie podbati na škody a bezprá- vie, kteréž jsú nám učinili, ale brž větší pýchú jsúc na- duti, nám hrozie většími. Nedajte toho bohové, aby se nám stalo, čehož oni žádají; a to, což jsú spáchali, aby A A 64
Strana 65
jim sešlo bez hodné pomsty, kterúžto my jim s přiezní bohuov učiníme, neb doufáme, že jsme jich mocnější i bohatější, majíce město tvrdé i lidné, před každú mocí nepřátelskú bezpečné. Nebo máme lidu statečného uda- tenstvím množstvie převeliké a ve všech obyčejích bo- jovných zvyklé, králóv a kniežat a jiných přátel k naší pomoci přemnoho a zásoby k jedení a ku pití i sbožie hojnost velikú beze všeho nedostatku. Protož zdá mi se hodné, užitečné i počestné, ač se vám též vidí, abychom proti Rekóm, našim nemilostivým vrahóm, aspoň zkusili v něčem našich mocí, vyšlíce na jich záhubu vojska naše, kterážto by na jich zemi a lidi rychle připadly a jim na osobách a na statciech nenabyté škody učinily dřieve, nežli by se oni sebrali na obranu svých lidí. A tak tady svých škod nabudeme a pomstíme bezprávie našeho. Ani se tiem rozpakujte, že jsú oni proti předkuom našim svítězili, neboť to nová věc nenie, že často přemožený svého vítěze přemáhá.“ Tehdy všichni k té řeči králově svolichu jednostajnú myslí, vydávajíce se chtivě k naplnění vuole jeho. A král, vida je hotové k jeho vuoli, tiem svú smělost viece vy- zdviže; a poděkovav jim z toho, všecky rozpusti měš- ťany, s nímžto jedno synové jeho zuostachu a dvořené. A tu bieše Hektor, prvorozený syn jeho, kterýžto byl se vrátil z uherské země rozkázaním otce svého; k nimžto král Priamus takto promluvi, a to s pláčem velikým: „I zdali nepamatujete, milí synové, děda vašeho a otce mého smrti a Exiony, tetky vašie a mé milé sestry, služ- by hanebné, s nížto se jako s nevěstkú naši vrahové obie- rají, a my na to mlčiec patříme, a tak velikú moc majíce. I protož hodnéť by bylo i spravedlivé, abyšte toho obého statečně pomstili. Ač byšte již vy těch věcí mstíti ne- chtěli, ale aspoň naplňte v tom mú žádostnú vuoli, nebť já pro ta bezprávie jsem ústavně v tesknosti a v žalosti náramné. A poňavadž sem vám na svět pomohl a po- 96a 65
jim sešlo bez hodné pomsty, kterúžto my jim s přiezní bohuov učiníme, neb doufáme, že jsme jich mocnější i bohatější, majíce město tvrdé i lidné, před každú mocí nepřátelskú bezpečné. Nebo máme lidu statečného uda- tenstvím množstvie převeliké a ve všech obyčejích bo- jovných zvyklé, králóv a kniežat a jiných přátel k naší pomoci přemnoho a zásoby k jedení a ku pití i sbožie hojnost velikú beze všeho nedostatku. Protož zdá mi se hodné, užitečné i počestné, ač se vám též vidí, abychom proti Rekóm, našim nemilostivým vrahóm, aspoň zkusili v něčem našich mocí, vyšlíce na jich záhubu vojska naše, kterážto by na jich zemi a lidi rychle připadly a jim na osobách a na statciech nenabyté škody učinily dřieve, nežli by se oni sebrali na obranu svých lidí. A tak tady svých škod nabudeme a pomstíme bezprávie našeho. Ani se tiem rozpakujte, že jsú oni proti předkuom našim svítězili, neboť to nová věc nenie, že často přemožený svého vítěze přemáhá.“ Tehdy všichni k té řeči králově svolichu jednostajnú myslí, vydávajíce se chtivě k naplnění vuole jeho. A král, vida je hotové k jeho vuoli, tiem svú smělost viece vy- zdviže; a poděkovav jim z toho, všecky rozpusti měš- ťany, s nímžto jedno synové jeho zuostachu a dvořené. A tu bieše Hektor, prvorozený syn jeho, kterýžto byl se vrátil z uherské země rozkázaním otce svého; k nimžto král Priamus takto promluvi, a to s pláčem velikým: „I zdali nepamatujete, milí synové, děda vašeho a otce mého smrti a Exiony, tetky vašie a mé milé sestry, služ- by hanebné, s nížto se jako s nevěstkú naši vrahové obie- rají, a my na to mlčiec patříme, a tak velikú moc majíce. I protož hodnéť by bylo i spravedlivé, abyšte toho obého statečně pomstili. Ač byšte již vy těch věcí mstíti ne- chtěli, ale aspoň naplňte v tom mú žádostnú vuoli, nebť já pro ta bezprávie jsem ústavně v tesknosti a v žalosti náramné. A poňavadž sem vám na svět pomohl a po- 96a 65
Strana 66
čestně vás z dědinstva vychoval, máte z práva želeti mé žalosti a věrně mstíti.“ A obrátiv se na Hektora, vece: „A ty, muoj synu najmilejší, jenž jsi všech bratruov tvých prvorozený a statečností i silú tvé všecky bratry přemáháš, přijmi tato má napomínanie a rozkázanie mé v skutek snažným udatenstvím přijmi a buď ty sám vé- vodú a zprávcí vojny mocným. A všickni bratřie tvoji i lid vešken tebe budte všickni poslušni. Nebo ty v mo- hutnosti síly tvé umieš i muožeš skrocovati pyšné a v tvé udatné smělosti zpupným šíje skrocovati budeš. Neboť já po dnešní den a potom takých věcí se zbavuji a na tvé plece mocné věci ovšem vzkládám, neb ty v své bujné mladosti a síle muožeš práci snésti bojovnú, kteréžto já pro starost mdloby mé snésti ani strpěti nemohu, jsa již věku sešlého.“ A když král dokona svú řeč, tehdy Hektor [s] stydlivú počestností k slovóm otce svého odpovědě: „Najmilejší pane a králi, zdaliť nenie lidem od lidského přirozenie pošlým přirozeno, aby žádali mstíti bezprávie jim bez- právně učiněného. Protož ač my urození, jsúce veleb- ností povýšeni, jimžto všeliké bezprávie větší hanbu přinášie, žádáme se nad svými bezprávníky mstíti, nebo skrze to z meze nevystúpáme přirozenie lidského, poňa- vadž vidíme, že takovú žádost němá zvieřeta mají. Pro- tož, najmilejší otče, nižádný mezi tvými syny ani mými bratřími nenie, by tak byl povinovat želeti smrti děda našeho bezprávné jakožto já, jenž sem skrze prvoroze- nost věkem k němu najbližší, a tudy mám býti první v žádosti o pomstě děda našeho milého. A protož žádám se vší chtivostí mstíti jeho smrti nevinné a v jich se krvi pokochati, kteříž sú krev našeho děda, našich přátel, našich rytieřuov, našich měšťanóv i panoší ukrutně vy- lévali, k nim žádné viny nemajíce. Než jedinéť toto k tvé paměti, milý králi, přivodím, aby této vojny našie netoliko srozuměli počátku svú opatrností, ale i pro- 97b 66
čestně vás z dědinstva vychoval, máte z práva želeti mé žalosti a věrně mstíti.“ A obrátiv se na Hektora, vece: „A ty, muoj synu najmilejší, jenž jsi všech bratruov tvých prvorozený a statečností i silú tvé všecky bratry přemáháš, přijmi tato má napomínanie a rozkázanie mé v skutek snažným udatenstvím přijmi a buď ty sám vé- vodú a zprávcí vojny mocným. A všickni bratřie tvoji i lid vešken tebe budte všickni poslušni. Nebo ty v mo- hutnosti síly tvé umieš i muožeš skrocovati pyšné a v tvé udatné smělosti zpupným šíje skrocovati budeš. Neboť já po dnešní den a potom takých věcí se zbavuji a na tvé plece mocné věci ovšem vzkládám, neb ty v své bujné mladosti a síle muožeš práci snésti bojovnú, kteréžto já pro starost mdloby mé snésti ani strpěti nemohu, jsa již věku sešlého.“ A když král dokona svú řeč, tehdy Hektor [s] stydlivú počestností k slovóm otce svého odpovědě: „Najmilejší pane a králi, zdaliť nenie lidem od lidského přirozenie pošlým přirozeno, aby žádali mstíti bezprávie jim bez- právně učiněného. Protož ač my urození, jsúce veleb- ností povýšeni, jimžto všeliké bezprávie větší hanbu přinášie, žádáme se nad svými bezprávníky mstíti, nebo skrze to z meze nevystúpáme přirozenie lidského, poňa- vadž vidíme, že takovú žádost němá zvieřeta mají. Pro- tož, najmilejší otče, nižádný mezi tvými syny ani mými bratřími nenie, by tak byl povinovat želeti smrti děda našeho bezprávné jakožto já, jenž sem skrze prvoroze- nost věkem k němu najbližší, a tudy mám býti první v žádosti o pomstě děda našeho milého. A protož žádám se vší chtivostí mstíti jeho smrti nevinné a v jich se krvi pokochati, kteříž sú krev našeho děda, našich přátel, našich rytieřuov, našich měšťanóv i panoší ukrutně vy- lévali, k nim žádné viny nemajíce. Než jedinéť toto k tvé paměti, milý králi, přivodím, aby této vojny našie netoliko srozuměli počátku svú opatrností, ale i pro- 97b 66
Strana 67
středku i skonánie, nebť nenie múdré rady, kdež se ne- patří, kterak má válku začieti, ale viece, kterak ji má skonati a co z nie muož vyjíti. Nebo co platno jest ně- komu něco chvalně začieti, jehož by dobře nemohl do- konati. A tak bylo by druhdy lépe nepočínati těch věcí, kteréž mají mylné skonánie a často se k horšiemu chýlé, nežli počnúc, pro zlé dovedenie neb skonánie počátku pykati škodně. A tatoť slova, milý králi, proto mluvím, ať by pomsty náruživá chtivost dospělé radě nepřeká- žela. Vieš, otče najmilejší, že dva diely světa bydlitedlné- ho jsta Rekóm mocně poddána, totiž Afrika a Europa, a kterak množstvie mají rytieřstva veliké a znamenítě slovútným udatenstvím ohlášené a kterak hojná sbožie držie. A jakžkolivěk všecka Azia od moře Středmého až do vzchodu slunečného jest rozprostřěna, však nemá také mohutnosti jakožto vlasti Rekóm poddané, neb ač Azia má převeliké množstvie lidu, však nejsú tak zvyklí v práci rytieřské jakožto vlasti řečské. A protož to nám má býti za jisté bez omyla, počneme-li s mocnějšími sebe váleti, abychom mohli k miestu přivésti, jehož žádáme. Stav a bydlo naše, tak velikým pokojem uklizené a tak velikého štěstie hojností ozdobené, žádáme zbúřiti a z utěšeného odpočívanie ku práci žalostivé našich osob přistúpiti. Zajisté Exiona nemáť tak draho vyplacována býti, abychom my všickni aneb z nás lepší měli býti jí za odměnu. A protož nenieť nepodobné příhodu Exiony zavřenýma očima přezřieti, kterážto již toliko let trpěla jest bezprávie a snad ji smrt skuoro s tohoto světa vezme. Aniž se domnievaj, milý otče, bych tyto řeči mluvil s bázní války neb nesmělostí, ale že se lekám, by zlé příhody pří- pad tvé slávy i našie neponížil. Protož nerad bych k takové věci pospiešil, skrze nižto takové příhody pocházejí, neb dopuštěno jest i slušné zdravú radú odvésti, aby nebylo počínáno, jehož by skonánie potom mušeli želeti.“ A po těch sloviech opatrný Hektor a udatný umlče a sěde. 67
středku i skonánie, nebť nenie múdré rady, kdež se ne- patří, kterak má válku začieti, ale viece, kterak ji má skonati a co z nie muož vyjíti. Nebo co platno jest ně- komu něco chvalně začieti, jehož by dobře nemohl do- konati. A tak bylo by druhdy lépe nepočínati těch věcí, kteréž mají mylné skonánie a často se k horšiemu chýlé, nežli počnúc, pro zlé dovedenie neb skonánie počátku pykati škodně. A tatoť slova, milý králi, proto mluvím, ať by pomsty náruživá chtivost dospělé radě nepřeká- žela. Vieš, otče najmilejší, že dva diely světa bydlitedlné- ho jsta Rekóm mocně poddána, totiž Afrika a Europa, a kterak množstvie mají rytieřstva veliké a znamenítě slovútným udatenstvím ohlášené a kterak hojná sbožie držie. A jakžkolivěk všecka Azia od moře Středmého až do vzchodu slunečného jest rozprostřěna, však nemá také mohutnosti jakožto vlasti Rekóm poddané, neb ač Azia má převeliké množstvie lidu, však nejsú tak zvyklí v práci rytieřské jakožto vlasti řečské. A protož to nám má býti za jisté bez omyla, počneme-li s mocnějšími sebe váleti, abychom mohli k miestu přivésti, jehož žádáme. Stav a bydlo naše, tak velikým pokojem uklizené a tak velikého štěstie hojností ozdobené, žádáme zbúřiti a z utěšeného odpočívanie ku práci žalostivé našich osob přistúpiti. Zajisté Exiona nemáť tak draho vyplacována býti, abychom my všickni aneb z nás lepší měli býti jí za odměnu. A protož nenieť nepodobné příhodu Exiony zavřenýma očima přezřieti, kterážto již toliko let trpěla jest bezprávie a snad ji smrt skuoro s tohoto světa vezme. Aniž se domnievaj, milý otče, bych tyto řeči mluvil s bázní války neb nesmělostí, ale že se lekám, by zlé příhody pří- pad tvé slávy i našie neponížil. Protož nerad bych k takové věci pospiešil, skrze nižto takové příhody pocházejí, neb dopuštěno jest i slušné zdravú radú odvésti, aby nebylo počínáno, jehož by skonánie potom mušeli želeti.“ A po těch sloviech opatrný Hektor a udatný umlče a sěde. 67
Strana 68
97а Ale Paris, bratr Hektoróv, té jeho řeči pilně pozoro- vav, takto promluvi: „Najmilejší králi a otče, rač slyšeti o skonání štastném. Ktož z nás duovodně muož se le- kati, ač proti našim vrahuom válku puočneme? I zdali nenie nás tolik udatných a tolik mocných, tolik bohatých a tak v mocném a tvrdém městě usazených? I kto duo- vodně muož se domnievati, bychom my, jsúce tak bez- pečně a šťastně sjednáni, i mohli býti kejm zamúceni? Protož staň se směle, najmilejší pane otče, což tebú po- věděno jest, ať budú vyslány lodie plné rytieřstva na zá- hubu hanebných Rekuov, kteřížto nás i naše předky i lidi naše pohubili sú a město naše slavné z kořen vy- bořili. A najmilejší otče, ačt se líbí, pošli mě s nimi, neb v jistotě jist sem toho, že bohové chtie řeckú zemi těžce zahubiti i oblúpiti a zamútiti a najušlechtilejší ženu z Re- kuov odjieti a dáti ji mně a do města trojánského při- nésti, kteráž za tvú sestru Exionu snadně bude motci býti odměněna. A chtěli-li byšte zvěděti, kudy já to viem, dám vašemu vědomí jisté znamenie, kteréž sem od bo- huov v jistotě přijal. A tomu jest nemnoho dní minulo, když slunce pod znamenie nebeské, jenž slove Rak, naj- prvé podjide, tehdy v pátek jel sem do lesa s množstvím lovcuov; do kteréhožto když vjědech na úsvitě, a pra- cuje celý den, nic sem neuhonil. A když bieše k večeré- mu, nahodi mi se jelen krásný, jehožto já žádaje dostih- núti, opustiv všecky své tovařiše, honem prudkým hnach po něm. I přijědech na púšť, jenž slove Idan, a tu stratich toho jelena a snad mi se v húšti bieše skryl. A ne- moha jeho naleznúti, jědech sám do húšti, nebo běch já i kuoň mój ustal v potu. I ssědech s koně, přivázav je pevně k jednomu dřěvu, a leh na zemi travné, kterážto ještě bieše zelená proto, nebo větvie stromové jie od horkosti slunečné kryjiechu. A odloživ od sebe túl i lu- čiště, učinich z nich sobě podušku své hlavě a hned bez meškánie tvrdě usnuch. A v tom spaní viděl sem divné 68
97а Ale Paris, bratr Hektoróv, té jeho řeči pilně pozoro- vav, takto promluvi: „Najmilejší králi a otče, rač slyšeti o skonání štastném. Ktož z nás duovodně muož se le- kati, ač proti našim vrahuom válku puočneme? I zdali nenie nás tolik udatných a tolik mocných, tolik bohatých a tak v mocném a tvrdém městě usazených? I kto duo- vodně muož se domnievati, bychom my, jsúce tak bez- pečně a šťastně sjednáni, i mohli býti kejm zamúceni? Protož staň se směle, najmilejší pane otče, což tebú po- věděno jest, ať budú vyslány lodie plné rytieřstva na zá- hubu hanebných Rekuov, kteřížto nás i naše předky i lidi naše pohubili sú a město naše slavné z kořen vy- bořili. A najmilejší otče, ačt se líbí, pošli mě s nimi, neb v jistotě jist sem toho, že bohové chtie řeckú zemi těžce zahubiti i oblúpiti a zamútiti a najušlechtilejší ženu z Re- kuov odjieti a dáti ji mně a do města trojánského při- nésti, kteráž za tvú sestru Exionu snadně bude motci býti odměněna. A chtěli-li byšte zvěděti, kudy já to viem, dám vašemu vědomí jisté znamenie, kteréž sem od bo- huov v jistotě přijal. A tomu jest nemnoho dní minulo, když slunce pod znamenie nebeské, jenž slove Rak, naj- prvé podjide, tehdy v pátek jel sem do lesa s množstvím lovcuov; do kteréhožto když vjědech na úsvitě, a pra- cuje celý den, nic sem neuhonil. A když bieše k večeré- mu, nahodi mi se jelen krásný, jehožto já žádaje dostih- núti, opustiv všecky své tovařiše, honem prudkým hnach po něm. I přijědech na púšť, jenž slove Idan, a tu stratich toho jelena a snad mi se v húšti bieše skryl. A ne- moha jeho naleznúti, jědech sám do húšti, nebo běch já i kuoň mój ustal v potu. I ssědech s koně, přivázav je pevně k jednomu dřěvu, a leh na zemi travné, kterážto ještě bieše zelená proto, nebo větvie stromové jie od horkosti slunečné kryjiechu. A odloživ od sebe túl i lu- čiště, učinich z nich sobě podušku své hlavě a hned bez meškánie tvrdě usnuch. A v tom spaní viděl sem divné 68
Strana 69
viděnie. Naliť, buoh Merkurius vede tři bohyně s sebú; jedna bieše Venus, druhá Palas a třetie Juno. A hned při- stúpiv ke mně, málo od těch bohyň odstúpiv, vece: „Slyš, Paris! Aj, přivedl sem k tobě tyto tři bohyně proto, neb jest sváda mezi nimi, o kterúžto na tě samého přicházejí, ať by tvým súdem i nálezem ta sváda byla rozdělena. A ta jest takováto: když jednú sediechu na hodech slavných, tehdy jedno jablko, divné zpuosoby ryté z drahé věci uvrženo jest mezi ně, na němžto řecký- mi slovy bieše psáno, aby, kteráž jest z nich najkrašie, to jablko sobě vzala. A když z nich každá o to stojí, chtieci býti najkrašie, [aby] tudy to jablko obdržala, v tomť jsú se tvému rozsúzení poddaly a každát z nich tobě skrze mne slibuje za odplatu nálezu tvého dáti veliký dar, kterúž najkraší vypovieš. Nebo vypovieš-li, že Juno jest naj- krašie, učiní tě mezi všeho světa velebnými najvelebněj šieho. Pakli vypovieš, že Palas jest najkrašie, dát za od- platu, žeť tě učiní ze všech najmilejšieho. Pakli vypovieš, že Venus jest najkrašie, budeš mieti od nie za odplatu, žeť dá ze všech zemí řeckých ženu všech najkraší.“ A já to uslyšav od boha Merkuriáše, takto jemu odpověděch: že o tom pravého súdu nemohl bych vydati, leč by ty se bohyně nahé přede mnú okázaly, abych, všecky údy jich opatře, pravý súd mohl vydati. I vece Merkurius: ,Sta- neť se, jakož žádáš.“ A když se každá zvlášť okáza nahá přede mnú, zdálo mi se jest vedlé mého rozsúzenie, že Venus svú ozdobnú krású oně dvě očítě přesáhla, a pro- tož přisúdil sem jí jablko. I obdržela jest jablko veleb- nosti svú krású mým súdem, a jsúci veselá, pošeptala mi, že slib od Merkuriáše pravený bez pochyby mám mieti. A když odjidechu ode mne, ihned procítiv, upadech u veliký strach, a vybrav se z toho, jědech ven z toho lesa. Protož zda mníš, milý otče, byť bohové sliby své rušili? V jistotě to viem, jestliže mě do řecké země po- šleš, žeť najkraší ženu odtud přinesu, kterážto v jistotě 97b 69
viděnie. Naliť, buoh Merkurius vede tři bohyně s sebú; jedna bieše Venus, druhá Palas a třetie Juno. A hned při- stúpiv ke mně, málo od těch bohyň odstúpiv, vece: „Slyš, Paris! Aj, přivedl sem k tobě tyto tři bohyně proto, neb jest sváda mezi nimi, o kterúžto na tě samého přicházejí, ať by tvým súdem i nálezem ta sváda byla rozdělena. A ta jest takováto: když jednú sediechu na hodech slavných, tehdy jedno jablko, divné zpuosoby ryté z drahé věci uvrženo jest mezi ně, na němžto řecký- mi slovy bieše psáno, aby, kteráž jest z nich najkrašie, to jablko sobě vzala. A když z nich každá o to stojí, chtieci býti najkrašie, [aby] tudy to jablko obdržala, v tomť jsú se tvému rozsúzení poddaly a každát z nich tobě skrze mne slibuje za odplatu nálezu tvého dáti veliký dar, kterúž najkraší vypovieš. Nebo vypovieš-li, že Juno jest naj- krašie, učiní tě mezi všeho světa velebnými najvelebněj šieho. Pakli vypovieš, že Palas jest najkrašie, dát za od- platu, žeť tě učiní ze všech najmilejšieho. Pakli vypovieš, že Venus jest najkrašie, budeš mieti od nie za odplatu, žeť dá ze všech zemí řeckých ženu všech najkraší.“ A já to uslyšav od boha Merkuriáše, takto jemu odpověděch: že o tom pravého súdu nemohl bych vydati, leč by ty se bohyně nahé přede mnú okázaly, abych, všecky údy jich opatře, pravý súd mohl vydati. I vece Merkurius: ,Sta- neť se, jakož žádáš.“ A když se každá zvlášť okáza nahá přede mnú, zdálo mi se jest vedlé mého rozsúzenie, že Venus svú ozdobnú krású oně dvě očítě přesáhla, a pro- tož přisúdil sem jí jablko. I obdržela jest jablko veleb- nosti svú krású mým súdem, a jsúci veselá, pošeptala mi, že slib od Merkuriáše pravený bez pochyby mám mieti. A když odjidechu ode mne, ihned procítiv, upadech u veliký strach, a vybrav se z toho, jědech ven z toho lesa. Protož zda mníš, milý otče, byť bohové sliby své rušili? V jistotě to viem, jestliže mě do řecké země po- šleš, žeť najkraší ženu odtud přinesu, kterážto v jistotě 97b 69
Strana 70
tvuoj smutek zapudí a tvé srdce obveselí.“ A tak Paris svú řeč skonav, i sěde. Tehdy povstav Deifebus, třetí syn krále Priama, a když by učiněno mlčenie k jeho mluvení, úmysl svój takto povědě: „Najmilejší otče a králi, poňavadž v kaž- dém činu, [k] kterémuž kto má přistúpiti, a chtěl by na všecky věci zvláštnie a budúcie patřiti, nikdy by nižádný na se nepřijímal ižádné práce; nebo kdyby oráči vždy pilným rozmyšlováním vážili, co semen jich ptáci vy- zobí a co nezroste a co rzí, močem aneb suchem neb krúpami zahyne, nikdy by svých polí neosievali. Protož, námilejší otče, buďte přihotovány lodie, na nichžto [by Paris s hodným lidem byl do země řecké vypraven, nebť neslušie radě Paridově duovodné protiviti se. Neb udá-li se jemu kterú urozenú neb krásnú unésti ženu, snadnět se stane, žeť za ni Exiona, sestra tvá, bude odměnú vy- dána, pro nižto všeho našeho rodu ušlechtilost jest po- haněna a hanbú zprzněna jest." Pak Elenus, čtvrtý syn krále Priamuov, jakž Deifebus řeč svú skona, povstav s miesta svého, hnutie úmysla svého těmito slovy oznámi, [řka:] „Velikomyslný králi a otče najmilejší, slepé žádosti chtivost nepochycuj tebe o mstění, neb vieš, že přiezní bohuov dáno mi jest umě- nie ku poznání budúcích věcí ; a to jsi poznal na minu- lých věcech, že nikdy z úst mých nevycházela řeč o bu- dúcích věcech, kterážto by nebyla púhé pravdy v jistotě shledána. A protož nedopúštěj, milý otče, ať by Paris do řecké země směl se pokusiti, neb to věz tvá opatrnost v jistotě, že pojede-li Paris do Rekuov a to, což jest řekl, učiní, uzříš, že toto přeušlechtilé město bude z kořen vyvráceno od Rekuov a měštané vaši na smrt dáni budú; tě i nás všech, kteříž sme z tvých bedr pošli, zmordují. A protož vždy se od těch věcí zdržuj, jichžto skonánie žalost a vývod smrt hořká, dřieve, nežli uzříš sám se v pieštitém dolu zařícena a Hekubu, manželku tvú, za- 70
tvuoj smutek zapudí a tvé srdce obveselí.“ A tak Paris svú řeč skonav, i sěde. Tehdy povstav Deifebus, třetí syn krále Priama, a když by učiněno mlčenie k jeho mluvení, úmysl svój takto povědě: „Najmilejší otče a králi, poňavadž v kaž- dém činu, [k] kterémuž kto má přistúpiti, a chtěl by na všecky věci zvláštnie a budúcie patřiti, nikdy by nižádný na se nepřijímal ižádné práce; nebo kdyby oráči vždy pilným rozmyšlováním vážili, co semen jich ptáci vy- zobí a co nezroste a co rzí, močem aneb suchem neb krúpami zahyne, nikdy by svých polí neosievali. Protož, námilejší otče, buďte přihotovány lodie, na nichžto [by Paris s hodným lidem byl do země řecké vypraven, nebť neslušie radě Paridově duovodné protiviti se. Neb udá-li se jemu kterú urozenú neb krásnú unésti ženu, snadnět se stane, žeť za ni Exiona, sestra tvá, bude odměnú vy- dána, pro nižto všeho našeho rodu ušlechtilost jest po- haněna a hanbú zprzněna jest." Pak Elenus, čtvrtý syn krále Priamuov, jakž Deifebus řeč svú skona, povstav s miesta svého, hnutie úmysla svého těmito slovy oznámi, [řka:] „Velikomyslný králi a otče najmilejší, slepé žádosti chtivost nepochycuj tebe o mstění, neb vieš, že přiezní bohuov dáno mi jest umě- nie ku poznání budúcích věcí ; a to jsi poznal na minu- lých věcech, že nikdy z úst mých nevycházela řeč o bu- dúcích věcech, kterážto by nebyla púhé pravdy v jistotě shledána. A protož nedopúštěj, milý otče, ať by Paris do řecké země směl se pokusiti, neb to věz tvá opatrnost v jistotě, že pojede-li Paris do Rekuov a to, což jest řekl, učiní, uzříš, že toto přeušlechtilé město bude z kořen vyvráceno od Rekuov a měštané vaši na smrt dáni budú; tě i nás všech, kteříž sme z tvých bedr pošli, zmordují. A protož vždy se od těch věcí zdržuj, jichžto skonánie žalost a vývod smrt hořká, dřieve, nežli uzříš sám se v pieštitém dolu zařícena a Hekubu, manželku tvú, za- 70
Strana 71
bitú a všecky tvé mečem lítým zmordované. Nebo ty všecky věci jsú v pravdě budúcie. Zajisté, pojede-liť Paris do země řečské, že tyto všecky věci, ode mne po- věděné, stanú se.“ A to pověděv, navráti se s žalostí na miesto seděnie svého. A těmi řečmi Elenovými vikláše se úmysl králóv a v úžast vstúpi. A protož by pomlčenie, aniž bieše kto mezi nimi, ješto by směl co promluviti. Pak Troilus, najmlazší z synuov, vida, ani všickni mlčie, jsúce otrápeni velikú žalostí, tuto řeč propovědě a řka: „O mužie urození a velmi udatenstvím obdaření, proč se mútíte pro řeč jednoho kněze nesmělého? Však viete, že jest zvláštnie zvláštnost kněžská vystřiehati se válek i vojen, jimžto sama nesmělost velí milovati roz- koš a v samé sytosti jiedla a pitie radovati se. I kto jest ten múdrý, by věřil, aby mohl kto přezvěděti budúcie věci bohuov. Neslušieť múdrému takovým pověstem věřiti, poňavadž pocházejí z lehkosti bláznovské. Ne- chajž se béře Elenus, jest-li strachem poražen, do chrá- muov božských a dopustí, ať ti, ješto bohóm oběti činie, udatně za něho bojují. I co, milý králi i vy jiní, pro slova jeho se mútíte marná? Kaž lodie připraviti a rytieřóm hotovu býti na cestu vojenskú, poňavadž neslušie nám déle škod, bezprávie i hanby trpěti bez pomsty spraved- livé.“ A to pověděv Troilus, umlče; jehožto udatnost a chtivost pochválichu ti, kteříž při tom stáchu. A tak přikázaním královým přestachu rady. I jide král k stolóm již připraveným hojností jiedla i pitie. A když by po obědě, sěde král na své stolici v svých úmyslech trvaje, a aby vskutku byly dovedeny, a o to vel- mi pilně mysléše. I zavola synóv svých Parida a Deifeba k sobě a zjevně jima poruči, aby jeli do uherské vlasti na rychlost a aby odtud přivedli rytieřstva udatného valné množstvie, s nimiž by táhli do země řečské. A ihned král toho dne vypravi je na tu cestu do Uher. A tak Paris a Deifebus, požehnavše krále, odjědešta. 98a 71
bitú a všecky tvé mečem lítým zmordované. Nebo ty všecky věci jsú v pravdě budúcie. Zajisté, pojede-liť Paris do země řečské, že tyto všecky věci, ode mne po- věděné, stanú se.“ A to pověděv, navráti se s žalostí na miesto seděnie svého. A těmi řečmi Elenovými vikláše se úmysl králóv a v úžast vstúpi. A protož by pomlčenie, aniž bieše kto mezi nimi, ješto by směl co promluviti. Pak Troilus, najmlazší z synuov, vida, ani všickni mlčie, jsúce otrápeni velikú žalostí, tuto řeč propovědě a řka: „O mužie urození a velmi udatenstvím obdaření, proč se mútíte pro řeč jednoho kněze nesmělého? Však viete, že jest zvláštnie zvláštnost kněžská vystřiehati se válek i vojen, jimžto sama nesmělost velí milovati roz- koš a v samé sytosti jiedla a pitie radovati se. I kto jest ten múdrý, by věřil, aby mohl kto přezvěděti budúcie věci bohuov. Neslušieť múdrému takovým pověstem věřiti, poňavadž pocházejí z lehkosti bláznovské. Ne- chajž se béře Elenus, jest-li strachem poražen, do chrá- muov božských a dopustí, ať ti, ješto bohóm oběti činie, udatně za něho bojují. I co, milý králi i vy jiní, pro slova jeho se mútíte marná? Kaž lodie připraviti a rytieřóm hotovu býti na cestu vojenskú, poňavadž neslušie nám déle škod, bezprávie i hanby trpěti bez pomsty spraved- livé.“ A to pověděv Troilus, umlče; jehožto udatnost a chtivost pochválichu ti, kteříž při tom stáchu. A tak přikázaním královým přestachu rady. I jide král k stolóm již připraveným hojností jiedla i pitie. A když by po obědě, sěde král na své stolici v svých úmyslech trvaje, a aby vskutku byly dovedeny, a o to vel- mi pilně mysléše. I zavola synóv svých Parida a Deifeba k sobě a zjevně jima poruči, aby jeli do uherské vlasti na rychlost a aby odtud přivedli rytieřstva udatného valné množstvie, s nimiž by táhli do země řečské. A ihned král toho dne vypravi je na tu cestu do Uher. A tak Paris a Deifebus, požehnavše krále, odjědešta. 98a 71
Strana 72
98b Pak den druhý král Priamus, povolav měštan troján- ských, mluvi k nim a řka: „Moji milí a věrní měštané, dostiť jest oznámeno vám, kterak velikými škodami ne- nabytými, bezprávím i hanbami od těch Rekuov jsme trápeni, aniž jest na tom dosti, že jsme to vše od nich trpěli, ale že jsme v pověst a v posměch všem cizím krajóm i lidem dáni. Anižť mé milé sestry Exiony ha- nebné obývanie u nich opustí, abych mejm žádostiem u nich ku pomstě dal odpočinutie, poňavadž [mám, pa- matuje na ni, ustavičnou] žalost. A viete, věrní a milí měštané, žeť sem opatrného muže Antenora slal do země řečské, a ten nenie uslyšán v podobných mých žádostech, ale vražedlně uhaněn jest. I odvojila mi se jest má žalost, ale želením mají takové rány léčeny býti, jimžto masti lékové neprospievají. Protož uložil sem Parida, syna svého, s vojskem velikým rytieřstva udatného do Rekóv vyslati, aby na vrahy naše připadnúce, škodami je trápili nelítostivě, zdali by kterú ušlechtilú ženu odtud unesl a ji do města našeho přinesl, za niž bych mohl s přiezní bo huov své milé sestry zase dobyti. Ale žeť toho ne- miením vyvésti bez vašie rady pochválenie, protož sem vám to oznámil. Nebo bude-li se vám to zdáti hodné a podobné, tehdyť na tom úmyslu přestanu, neb jakžkoli ty všechny věci mne se najviece dotýčí, všakť se vás všech zajisté dotýkají. A cožť se dotýče všech, to má býti ode všech pochváleno. A když tu řeč král skona a všichni mlčiechu, tehdy jeden rytieř, Pente, syn Eusebia, velikého mudrce, v něhožto, jakož Ovidius praví, duše múdrá Pytagorova vstúpila, povstav, poče takto mluviti: „O přeurozený králi, poňavadž jsem tvé velebnosti dlužen nad jiné vě- ren býti, ty věci, kteréž ku paměti tvé umienil sem při- vésti, nechci opustiti, i rač přijieti milostivě jakožto po- věděnie z úmysla věrného. Neb vie tvá ušlechtilost, žet sem měl otce, Eusebius řečeného, kterýžto viece 72
98b Pak den druhý král Priamus, povolav měštan troján- ských, mluvi k nim a řka: „Moji milí a věrní měštané, dostiť jest oznámeno vám, kterak velikými škodami ne- nabytými, bezprávím i hanbami od těch Rekuov jsme trápeni, aniž jest na tom dosti, že jsme to vše od nich trpěli, ale že jsme v pověst a v posměch všem cizím krajóm i lidem dáni. Anižť mé milé sestry Exiony ha- nebné obývanie u nich opustí, abych mejm žádostiem u nich ku pomstě dal odpočinutie, poňavadž [mám, pa- matuje na ni, ustavičnou] žalost. A viete, věrní a milí měštané, žeť sem opatrného muže Antenora slal do země řečské, a ten nenie uslyšán v podobných mých žádostech, ale vražedlně uhaněn jest. I odvojila mi se jest má žalost, ale želením mají takové rány léčeny býti, jimžto masti lékové neprospievají. Protož uložil sem Parida, syna svého, s vojskem velikým rytieřstva udatného do Rekóv vyslati, aby na vrahy naše připadnúce, škodami je trápili nelítostivě, zdali by kterú ušlechtilú ženu odtud unesl a ji do města našeho přinesl, za niž bych mohl s přiezní bo huov své milé sestry zase dobyti. Ale žeť toho ne- miením vyvésti bez vašie rady pochválenie, protož sem vám to oznámil. Nebo bude-li se vám to zdáti hodné a podobné, tehdyť na tom úmyslu přestanu, neb jakžkoli ty všechny věci mne se najviece dotýčí, všakť se vás všech zajisté dotýkají. A cožť se dotýče všech, to má býti ode všech pochváleno. A když tu řeč král skona a všichni mlčiechu, tehdy jeden rytieř, Pente, syn Eusebia, velikého mudrce, v něhožto, jakož Ovidius praví, duše múdrá Pytagorova vstúpila, povstav, poče takto mluviti: „O přeurozený králi, poňavadž jsem tvé velebnosti dlužen nad jiné vě- ren býti, ty věci, kteréž ku paměti tvé umienil sem při- vésti, nechci opustiti, i rač přijieti milostivě jakožto po- věděnie z úmysla věrného. Neb vie tvá ušlechtilost, žet sem měl otce, Eusebius řečeného, kterýžto viece 72
Strana 73
nežli sto a osmdesát let byl v stáři, a jsa veliké múdrosti naučen uměním, měl plnú známost budúcích věcí. Tenť mi jest často pravil a za jisté tvrdil, jestliže pojede syn váš Paris do řečské země, aby od nich lúpežným aneb únosným obyčejem přivedl ženu sem, žeť toto vaše ušlechtilé město a převeliké, Troja, bude z kořen vy- vráceno od Rekuov a vy všichni budete ukrutně zbiti. Protož, přemúdrý králi, nelekaj se ani strachuj [uposlech- núti] slov mých, neb nenie bezpečno takového mudrce radú pohrdati, a zvláště v těch věcech, jichžto necháním nebude uražena ničímž tvá duostojnost, ale v nich zuo- staním muož snadno býti příčina budúcieho pádu vaše- ho. I pročež tehdy žádáš lekánie přidati k tvému pokoj- nému odpočívaní a tvój lid jistý nejistým poručiti pří- hodám, kteréžto všech nebezpečná plemena v sobě mají. Protož nech svého úmysla, ačť se zdá a líbí, ať syn váš Paris do řecké země nejezdí a jich se mezí nedotýká, než aspoň jiný buď do řečské země vyslán.“ Těmi slovy Pentea zbúřichu se velmi všickni, kteříž tu biechu, a jeho otce proročstvie hanějiece a Penteovu radu zamietajíce. Jehožto radám, ó by byli radějše svo- lili, potom by byli budúcích příhod neželeli! Ale že což osudové usúdie komu, tomu jest toho nelze ujíti. A protož všichni chválé a ponúkají, aby Paris do země řečské byl vyslán. A když to zvědě Kasandra, dcera králova, jenž bieše věštbú obdařena, jako by se zbláznila, vzúpi velikými hlasy a řkúci: „Auvech, přeušlechtilé město Troje, proč tě tak lítí osudové táhnú k tomu, aby v malých letech tvé vysoké věže i s domy bylo vyvráceno a zbořeno? Au- vech, nešťastný králi Priame, čím si provinil, aby své i svých všech musil smrti oplakati a služby věčné všech želeti? A ty, ó Hekubo králová, kteréhos prohřěšenie poškvrnú zkalena, že ty uzříš všecky puorody, aniť ukrutnú smrtí hynú! Proč nezabráníš Paridovi jeti do 99а 73
nežli sto a osmdesát let byl v stáři, a jsa veliké múdrosti naučen uměním, měl plnú známost budúcích věcí. Tenť mi jest často pravil a za jisté tvrdil, jestliže pojede syn váš Paris do řečské země, aby od nich lúpežným aneb únosným obyčejem přivedl ženu sem, žeť toto vaše ušlechtilé město a převeliké, Troja, bude z kořen vy- vráceno od Rekuov a vy všichni budete ukrutně zbiti. Protož, přemúdrý králi, nelekaj se ani strachuj [uposlech- núti] slov mých, neb nenie bezpečno takového mudrce radú pohrdati, a zvláště v těch věcech, jichžto necháním nebude uražena ničímž tvá duostojnost, ale v nich zuo- staním muož snadno býti příčina budúcieho pádu vaše- ho. I pročež tehdy žádáš lekánie přidati k tvému pokoj- nému odpočívaní a tvój lid jistý nejistým poručiti pří- hodám, kteréžto všech nebezpečná plemena v sobě mají. Protož nech svého úmysla, ačť se zdá a líbí, ať syn váš Paris do řecké země nejezdí a jich se mezí nedotýká, než aspoň jiný buď do řečské země vyslán.“ Těmi slovy Pentea zbúřichu se velmi všickni, kteříž tu biechu, a jeho otce proročstvie hanějiece a Penteovu radu zamietajíce. Jehožto radám, ó by byli radějše svo- lili, potom by byli budúcích příhod neželeli! Ale že což osudové usúdie komu, tomu jest toho nelze ujíti. A protož všichni chválé a ponúkají, aby Paris do země řečské byl vyslán. A když to zvědě Kasandra, dcera králova, jenž bieše věštbú obdařena, jako by se zbláznila, vzúpi velikými hlasy a řkúci: „Auvech, přeušlechtilé město Troje, proč tě tak lítí osudové táhnú k tomu, aby v malých letech tvé vysoké věže i s domy bylo vyvráceno a zbořeno? Au- vech, nešťastný králi Priame, čím si provinil, aby své i svých všech musil smrti oplakati a služby věčné všech želeti? A ty, ó Hekubo králová, kteréhos prohřěšenie poškvrnú zkalena, že ty uzříš všecky puorody, aniť ukrutnú smrtí hynú! Proč nezabráníš Paridovi jeti do 99а 73
Strana 74
řečské země, kterýžto svú jiezdú bude příčina všech těch zlých příhod budúcích.“ A tu přestavši úpěti, i bra se k otci svému, s náramným pláčem napomínajíc jeho žalostivě, aby od počatého úmysla svého odchýlil se, vědúc svým slavným naučením budúcie zlé, kteréžto králi i městu i všem jeho mělo v jistotě připadnúti. Ale protivní osudové, kteříž k svému cíli i ty doborovolně táhnú, kteřížto biedu trpěti mají, takže k svému zlému budú kvapiti ti, ješto mají zahynúti. O králi Priame, by ty byl rady Hektorovy a Elenovy a Penteovy rozprávky a Kasandry plačtivé uposlúchal napomenutie, i dnes by tvé slavné všemu světu Troja město stálo v svém duostojenství a tvého rodu kmenové v něm by kralovali. Ale nemilostiví osudové, jichžto uloženie ani obět ani prosba muož změniti, tamť lidi i s jich dobrú vólí pudie bez rozpači, kdež jsú jim cíl uložili. 74
řečské země, kterýžto svú jiezdú bude příčina všech těch zlých příhod budúcích.“ A tu přestavši úpěti, i bra se k otci svému, s náramným pláčem napomínajíc jeho žalostivě, aby od počatého úmysla svého odchýlil se, vědúc svým slavným naučením budúcie zlé, kteréžto králi i městu i všem jeho mělo v jistotě připadnúti. Ale protivní osudové, kteříž k svému cíli i ty doborovolně táhnú, kteřížto biedu trpěti mají, takže k svému zlému budú kvapiti ti, ješto mají zahynúti. O králi Priame, by ty byl rady Hektorovy a Elenovy a Penteovy rozprávky a Kasandry plačtivé uposlúchal napomenutie, i dnes by tvé slavné všemu světu Troja město stálo v svém duostojenství a tvého rodu kmenové v něm by kralovali. Ale nemilostiví osudové, jichžto uloženie ani obět ani prosba muož změniti, tamť lidi i s jich dobrú vólí pudie bez rozpači, kdež jsú jim cíl uložili. 74
Strana 75
C. POČÍNAJÍ SEDMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O VÝPRAVĚ PARIDA A DEIFEBA S VALNÝM VOJSKEM DO ŘECKÉ ZEMĚ IS JINÝM RYTIEŘSTVEM ETC. S as bieše, kdyžto deštová a větrná shvězděnie biechu [s] sluncem příběž- ná a slunce pod znamením nebeským, jemuž Býk dějí, běh svój konáše, když ten měsiec máj rozličným kvietiem D polí rovnost bieše ozdobil a novými zelenostmi, větviemi a květu množstvím ovotce hojnost budúcie [slibováše.] Tehdy Paris a Deifebus, z krajóv uherských se navrátivše, tři tisíce lidu s sebú přivedechu k boji udatných a silných. A potom když připravichu dvamezcietma lodí velikých, všie potřebné zásoby na- plněných, tehdy král Priamus Antenorovi poruči i při- káza, aby s Paridem do řecké země s jeho vojskem se vy- pravil. A když on k tomu věrně povoli, král Priamus povolav všech, kteréžto byl umienil na těch lodech vyslati, takto k nim promluvi: „Nenieť vám potřebie o té při, kteráž jest vám poručena a od vás přijata, mno- ho řečí opakovati, poňavadž vám známa jest u plně; kterážto hněte ústavně srdce mé teskností, pro nižto uložil sem vás do země řecké vyslati. A jakžkoli ta pří- čina o záhubě otce mého, rytieřóv, měšťan i panoší a zbořenie města našeho měla mě i vás hnúti ku pomstě, ale že nižádnu pomstú ta škoda nemóž býti nahrazena, protož tato vina zuostává nám najpilnějšie, abych mohl svú sestru zase mieti, kterážto pod velikú hanbú a teskli- vým neštěstím přebývá. Protož k jejiemu dobytí všicku snažnost máte věrně přiložiti a vší udatnosti silú po- vstati, nebo o jejiem navrácení spravedlivě válku začíná- me proti tomu, jenžto ji netoliko bezprávně, ale i haneb- ně drží. Vy viete, že nespravedlivě sú Rekové na nás 99b siehli a nám škody i hanby nenabyté učinili. Protož spra- G 75
C. POČÍNAJÍ SEDMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O VÝPRAVĚ PARIDA A DEIFEBA S VALNÝM VOJSKEM DO ŘECKÉ ZEMĚ IS JINÝM RYTIEŘSTVEM ETC. S as bieše, kdyžto deštová a větrná shvězděnie biechu [s] sluncem příběž- ná a slunce pod znamením nebeským, jemuž Býk dějí, běh svój konáše, když ten měsiec máj rozličným kvietiem D polí rovnost bieše ozdobil a novými zelenostmi, větviemi a květu množstvím ovotce hojnost budúcie [slibováše.] Tehdy Paris a Deifebus, z krajóv uherských se navrátivše, tři tisíce lidu s sebú přivedechu k boji udatných a silných. A potom když připravichu dvamezcietma lodí velikých, všie potřebné zásoby na- plněných, tehdy král Priamus Antenorovi poruči i při- káza, aby s Paridem do řecké země s jeho vojskem se vy- pravil. A když on k tomu věrně povoli, král Priamus povolav všech, kteréžto byl umienil na těch lodech vyslati, takto k nim promluvi: „Nenieť vám potřebie o té při, kteráž jest vám poručena a od vás přijata, mno- ho řečí opakovati, poňavadž vám známa jest u plně; kterážto hněte ústavně srdce mé teskností, pro nižto uložil sem vás do země řecké vyslati. A jakžkoli ta pří- čina o záhubě otce mého, rytieřóv, měšťan i panoší a zbořenie města našeho měla mě i vás hnúti ku pomstě, ale že nižádnu pomstú ta škoda nemóž býti nahrazena, protož tato vina zuostává nám najpilnějšie, abych mohl svú sestru zase mieti, kterážto pod velikú hanbú a teskli- vým neštěstím přebývá. Protož k jejiemu dobytí všicku snažnost máte věrně přiložiti a vší udatnosti silú po- vstati, nebo o jejiem navrácení spravedlivě válku začíná- me proti tomu, jenžto ji netoliko bezprávně, ale i haneb- ně drží. Vy viete, že nespravedlivě sú Rekové na nás 99b siehli a nám škody i hanby nenabyté učinili. Protož spra- G 75
Strana 76
vedlivě proti nim vojnú nepřátelskú povstaneme, poňa- vadž tomu podlé spravedlnosti má býti odpuštěno, ktož trpí bezprávie, žádá pomstiti se. Protož vás napomínám, jak už koli muožete, přiložte snažnost čestnú v dobývaní mé milé sestry, nebť nynie jest čas vzácný, aby skrze zá- mutek našich nepřátel vaše síla i šlechetnost byla ohlá- šena; udatnosti se okáží, kteréžto v nás bujejí. Vědúce to o mně, že zdařie-li bohové žádost mú vámi naplniti, vámť se dary svými takovú štědrostí okáži, že budete mieti z čeho ústavně děkovati. A bude-liť vám které po- moci proti Rekóm v této vojně potřebie, takovúť vám bez meškánie pošli, jichžto moc vedlé vás tak utiskne Řeky a tolik škod učiní, aby byli připuzeni vaší přítom- ností ku pláči. A k [vypósobení těch všech věcí Parida, syna mého, budete mieti za vévodu a Deifeba druhého a s radú Antenora a Eneáše, mužuov opatrných, kteřížto budú s vámi vypraveni. A když přesta král mluviti, tehdy všecka vojska, po- žehnavše krále, jědechu vesele k lodím. Pak Paris a Dei- febus, s pláčem vzemše od krále odpuštěnie, vstúpichu i s svými vojsky v lodie. A tak odvázavše provazy a zdvihše plátna a kotvy pustivše, ve jméno bohuov Jupi- tera a Neptima na vysoké moře vzplynuchu. A tak po- hodlným povětřím plynúce k ostrovuom Ciklades řeče- ným, u vlasti jménem Romania přistachu, mimo kteréžto ostrovy velikú snažností plynú. A tak plynúce při bře- ziech, i potkachu se tak náhodú s jednú lodí, na nížto bieše král Menelaus, jeden z větších králuov řeckých s svú čeledí, kterýžto v ta doby od vévody Nestora jsa pozván, plavieše se k městu Pira řečeném. A bieše ten Menelus krále Agamena bratr, maje ženu jménem Elenu, kterážto v ta doby divnú zpuosobú krásy nad jiné všecky vévodieše, jenž bieše sestra těch dvú králí [Kastora] a Poluxě, kterýžto v městě Samastar spolu bydléšta, chova- jíce u sebe Exionu, vnuku svú a [dceru] Eleny, sestry své. 76
vedlivě proti nim vojnú nepřátelskú povstaneme, poňa- vadž tomu podlé spravedlnosti má býti odpuštěno, ktož trpí bezprávie, žádá pomstiti se. Protož vás napomínám, jak už koli muožete, přiložte snažnost čestnú v dobývaní mé milé sestry, nebť nynie jest čas vzácný, aby skrze zá- mutek našich nepřátel vaše síla i šlechetnost byla ohlá- šena; udatnosti se okáží, kteréžto v nás bujejí. Vědúce to o mně, že zdařie-li bohové žádost mú vámi naplniti, vámť se dary svými takovú štědrostí okáži, že budete mieti z čeho ústavně děkovati. A bude-liť vám které po- moci proti Rekóm v této vojně potřebie, takovúť vám bez meškánie pošli, jichžto moc vedlé vás tak utiskne Řeky a tolik škod učiní, aby byli připuzeni vaší přítom- ností ku pláči. A k [vypósobení těch všech věcí Parida, syna mého, budete mieti za vévodu a Deifeba druhého a s radú Antenora a Eneáše, mužuov opatrných, kteřížto budú s vámi vypraveni. A když přesta král mluviti, tehdy všecka vojska, po- žehnavše krále, jědechu vesele k lodím. Pak Paris a Dei- febus, s pláčem vzemše od krále odpuštěnie, vstúpichu i s svými vojsky v lodie. A tak odvázavše provazy a zdvihše plátna a kotvy pustivše, ve jméno bohuov Jupi- tera a Neptima na vysoké moře vzplynuchu. A tak po- hodlným povětřím plynúce k ostrovuom Ciklades řeče- ným, u vlasti jménem Romania přistachu, mimo kteréžto ostrovy velikú snažností plynú. A tak plynúce při bře- ziech, i potkachu se tak náhodú s jednú lodí, na nížto bieše král Menelaus, jeden z větších králuov řeckých s svú čeledí, kterýžto v ta doby od vévody Nestora jsa pozván, plavieše se k městu Pira řečeném. A bieše ten Menelus krále Agamena bratr, maje ženu jménem Elenu, kterážto v ta doby divnú zpuosobú krásy nad jiné všecky vévodieše, jenž bieše sestra těch dvú králí [Kastora] a Poluxě, kterýžto v městě Samastar spolu bydléšta, chova- jíce u sebe Exionu, vnuku svú a [dceru] Eleny, sestry své. 76
Strana 77
A Trojánští když na tu lodí patřiechu, [viděli] jsú, ana se jim z potkánie daleko vyhýbá. A protož ani tito oněch ani oni těchto mohli poznati. A tak Trojánští libými větry ústavně plovúce, připluchu k ostrovu v krajině řecké, Citera řečenému, jemužto i dnes plavci Citrus řékají. K tomu ostrovu Trojánští s lodiemi svými přista- chu a kotvy na dno pustichu. Provazy lodie k břehu svázavše, i vystúpichu s radostí na zemi. A na tom ostro- vě bieše chrám krásný a bohatě nadaný a sbožie plný na čest té bohyni Venus ustavený, neb všecky země okolnie vedlé obyčeje pohanského velikú naději v ni pokládá- chu, neb od nie mieváchu odpovědi k svým žádostem. A ty dny slaviechu hod té bohyně, najznamenitějšie ženy, a protož biechu se ze všech okolních vlastí panny i panie v svých najkraších přípravách sebraly. A když to zvědě Paris, přistroji se krásně [s] svú rotú i bra se do chrámu. A vedlé obyčeje trojánského s počestným [obli- čejem] a s modlitbami nábožnými ofěry veliké na zlatě i na střiebře přede vším lidem obětova. A bieše Paris mládenec divnú krású všecky jiné převýšil, protož vši- ckni lidé jeho se kráse diviechu a jeho královské přípra- vě. A protož všickni se ptáchu, kto by byl a odkud a oč přijel jest tak výborný muž. A když se tak silně ptáchu, i pověděno jest jim, že jest Paris, syn krále Priamuov tro- jánského, kterýžto přijel s vojskem valným, aby dobyl Exi- ony, sestry svého otce, z moci řečské. A tak o tom rozličné rozprávky biechu mezi nimi. Ale žvavá pověst, kterážto mnoho moci dobývá, jdúci po krajinách okolních, se roz- hlási, že Paris, mládenec převýborné krásy, přijel do chrá- mu té bohyně Venus tak jmenované, až i k té královně Eleně ta novina přijide, kterážto rozličné vuole žádost v ní [zbúři,] jakož to obecně ženské mysli činie. Protož před svými zamysli, aby k slavnosti té bohyně vyjela, aby v jejiem chrámě sliby, oběti své naplnila, majíci toliko žádost takovú lepotu mládence královského opatřiti. 100а 77
A Trojánští když na tu lodí patřiechu, [viděli] jsú, ana se jim z potkánie daleko vyhýbá. A protož ani tito oněch ani oni těchto mohli poznati. A tak Trojánští libými větry ústavně plovúce, připluchu k ostrovu v krajině řecké, Citera řečenému, jemužto i dnes plavci Citrus řékají. K tomu ostrovu Trojánští s lodiemi svými přista- chu a kotvy na dno pustichu. Provazy lodie k břehu svázavše, i vystúpichu s radostí na zemi. A na tom ostro- vě bieše chrám krásný a bohatě nadaný a sbožie plný na čest té bohyni Venus ustavený, neb všecky země okolnie vedlé obyčeje pohanského velikú naději v ni pokládá- chu, neb od nie mieváchu odpovědi k svým žádostem. A ty dny slaviechu hod té bohyně, najznamenitějšie ženy, a protož biechu se ze všech okolních vlastí panny i panie v svých najkraších přípravách sebraly. A když to zvědě Paris, přistroji se krásně [s] svú rotú i bra se do chrámu. A vedlé obyčeje trojánského s počestným [obli- čejem] a s modlitbami nábožnými ofěry veliké na zlatě i na střiebře přede vším lidem obětova. A bieše Paris mládenec divnú krású všecky jiné převýšil, protož vši- ckni lidé jeho se kráse diviechu a jeho královské přípra- vě. A protož všickni se ptáchu, kto by byl a odkud a oč přijel jest tak výborný muž. A když se tak silně ptáchu, i pověděno jest jim, že jest Paris, syn krále Priamuov tro- jánského, kterýžto přijel s vojskem valným, aby dobyl Exi- ony, sestry svého otce, z moci řečské. A tak o tom rozličné rozprávky biechu mezi nimi. Ale žvavá pověst, kterážto mnoho moci dobývá, jdúci po krajinách okolních, se roz- hlási, že Paris, mládenec převýborné krásy, přijel do chrá- mu té bohyně Venus tak jmenované, až i k té královně Eleně ta novina přijide, kterážto rozličné vuole žádost v ní [zbúři,] jakož to obecně ženské mysli činie. Protož před svými zamysli, aby k slavnosti té bohyně vyjela, aby v jejiem chrámě sliby, oběti své naplnila, majíci toliko žádost takovú lepotu mládence královského opatřiti. 100а 77
Strana 78
TUTO SE POROKUJE ŽENSKÉMU POHLAVÍ PRO KRÁSNU ELENU I JÍ SAMÉ TUDIEŽ. 100b Ó kterak nestydaté mnohé ženy ku pádu jsú často přicházely při dívaní rozličných her, kdežto mládenci se sjedúc, divné hry strojie a tiem úmyslem ženské pohlavie, jakožto trest [vrtké], rozpuštěným veselím jich čistoty k hřiechu rychle svozují. Nebo když mládenci v uobco- vánie žen i panen mladých vniknú, brzo očima, brzo šerty, brzo dotýkaním neslušným k své libosti je divně přichylují. I protož zahyň ten, ktož jest najprvé vymyslil tance mládencuov s mladými ženami a pannami, kteřížto jsú zjevná příčina ku pohoršení všeliké čistoty panenské i ženské a pro kteréžto tance mnohé ctné na své cti jsú oblúpeny a hanebnú pověstí a poškvrnú jsú zmazány i pohaněny. A též hlučně vcházeti v chrámy, hluky lidí rozličných naplněné, jakžkoli to druhdy slušné jest, avšak se tu mnohé neslušnosti plodie, nebo tu u vidění mládencóv, v slyšení hudeb, v zpievaní rozličném často padají samy v sobě panny i ženy. A ty, Heleno, najkrašie v ženách, který je tě duch uchopil, aby v nepřítomnosti krále, pána a muže svého, jeho sien i čeled opustila pro tak lehké rozpravenie, aby viděla neznámého mládence krásu? Zdali nevieš, kterak mnohé ženy sem i tam putováním přicházely jsú v zlú pověst a v pohaněnie. O kterak libý i vzácný má býti ženám přiebytek v domiech mužóv svých vlastních nade všecky cizie domy a přiebytky Bezpečnať jest myš před kocúrem, dokudž v své dúpi přebývá, a též pták, jsa v kleci, před jestřábem a lodí před morskú búří u přistavadlu stojieci. Ale ty, Eleno, vyjela jsi z domu svého do ostrova a chrámu bohyně Venus posvěceného vstúpilas, aby muže cizokrajinného viděla; kteréžto viděnie jed smrtedlný tobě i mnohým jiným vlilo jest, pro něžto mnozí zhynuli Rekové, ale 78
TUTO SE POROKUJE ŽENSKÉMU POHLAVÍ PRO KRÁSNU ELENU I JÍ SAMÉ TUDIEŽ. 100b Ó kterak nestydaté mnohé ženy ku pádu jsú často přicházely při dívaní rozličných her, kdežto mládenci se sjedúc, divné hry strojie a tiem úmyslem ženské pohlavie, jakožto trest [vrtké], rozpuštěným veselím jich čistoty k hřiechu rychle svozují. Nebo když mládenci v uobco- vánie žen i panen mladých vniknú, brzo očima, brzo šerty, brzo dotýkaním neslušným k své libosti je divně přichylují. I protož zahyň ten, ktož jest najprvé vymyslil tance mládencuov s mladými ženami a pannami, kteřížto jsú zjevná příčina ku pohoršení všeliké čistoty panenské i ženské a pro kteréžto tance mnohé ctné na své cti jsú oblúpeny a hanebnú pověstí a poškvrnú jsú zmazány i pohaněny. A též hlučně vcházeti v chrámy, hluky lidí rozličných naplněné, jakžkoli to druhdy slušné jest, avšak se tu mnohé neslušnosti plodie, nebo tu u vidění mládencóv, v slyšení hudeb, v zpievaní rozličném často padají samy v sobě panny i ženy. A ty, Heleno, najkrašie v ženách, který je tě duch uchopil, aby v nepřítomnosti krále, pána a muže svého, jeho sien i čeled opustila pro tak lehké rozpravenie, aby viděla neznámého mládence krásu? Zdali nevieš, kterak mnohé ženy sem i tam putováním přicházely jsú v zlú pověst a v pohaněnie. O kterak libý i vzácný má býti ženám přiebytek v domiech mužóv svých vlastních nade všecky cizie domy a přiebytky Bezpečnať jest myš před kocúrem, dokudž v své dúpi přebývá, a též pták, jsa v kleci, před jestřábem a lodí před morskú búří u přistavadlu stojieci. Ale ty, Eleno, vyjela jsi z domu svého do ostrova a chrámu bohyně Venus posvěceného vstúpilas, aby muže cizokrajinného viděla; kteréžto viděnie jed smrtedlný tobě i mnohým jiným vlilo jest, pro něžto mnozí zhynuli Rekové, ale 78
Strana 79
Trojánští dokonce všickni pohubeni a ty cizoložnicí vše- mu světu si ohlášena. Co viece, Elena chtieci své žádosti dosti učiniti, svým některým čeledínóm káza přichystati veliké potřeby na cestu potřebné, aby jela na pút do chrámu té bohyně Venus řečené. Neb nedaleko bieše ten ostrov od jejieho královstvie, nebo od mezí jeho byl malým mořem roz- dělen. Aniž meškánie v tom učinivše, koni biechu hoto- vi i próvodce poctiví. A ona v slavné královské přípravě vsedúc na svój mimochodník, jedú k břehu a malým přívozem plynúc připluchu; i jide k chrámu s svú druži- nú, kdežto ji všickni poctivě přivítachu. A když do toho chrámu Veneris vjide, a tu oběti své drahé obětova té bohyni. A když to zvědě Paris, že Elena, krále Mene- laova žena, tu přijela do chrámu, o jejížto převýborné kráse prvé slýchal, v rotě urozených, hlučně a čestně při- pravených, a sám se v najvětší přípravu ozdobiv, vjide do chrámu. Kterúžto když uzře Paris, poče milost k mi- losti přikládati a plápolati v její lástce. A čím viece na Elenu hledieše, tim viece na ní shledáva příčiny k milo- vání, neb každý úd její svú krásu novú dáváše k milo- vání. [Diví] se najprvé, kterak na ní rdějící jasností rusejí se hustí vlasové, jako by všickni stkvúcím zlatem byli položeni, kteréžto pút [prostovlasá] sněžné bělosti libě na dvé děléše. Kteréžto vlasy niti pozlacené s obú stranú vespolek spletené držiechu, ale szadu toliko v kytu nitmi pozlacenými, bohatě s obú stranú na plecí jejích visutý- mi, biechu uvázány. Diví se čelu nad mléko bielému a hladkému, nižádnú vráskú nezuoranému a v hodném pro- stranství velikému. Jejiežto židoviny též přejasné bělosti, kterýchžto diel s obú stranú vlasové zlata stkvěním pře- sahajíce, přeslušně kryjiechu. Diví se obočí ušlechtilému a hustými vlasy libě složenému. Diví se očima přejasný- mi, přemilého a vážného vzhlédanie, kteréžto shuory 79
Trojánští dokonce všickni pohubeni a ty cizoložnicí vše- mu světu si ohlášena. Co viece, Elena chtieci své žádosti dosti učiniti, svým některým čeledínóm káza přichystati veliké potřeby na cestu potřebné, aby jela na pút do chrámu té bohyně Venus řečené. Neb nedaleko bieše ten ostrov od jejieho královstvie, nebo od mezí jeho byl malým mořem roz- dělen. Aniž meškánie v tom učinivše, koni biechu hoto- vi i próvodce poctiví. A ona v slavné královské přípravě vsedúc na svój mimochodník, jedú k břehu a malým přívozem plynúc připluchu; i jide k chrámu s svú druži- nú, kdežto ji všickni poctivě přivítachu. A když do toho chrámu Veneris vjide, a tu oběti své drahé obětova té bohyni. A když to zvědě Paris, že Elena, krále Mene- laova žena, tu přijela do chrámu, o jejížto převýborné kráse prvé slýchal, v rotě urozených, hlučně a čestně při- pravených, a sám se v najvětší přípravu ozdobiv, vjide do chrámu. Kterúžto když uzře Paris, poče milost k mi- losti přikládati a plápolati v její lástce. A čím viece na Elenu hledieše, tim viece na ní shledáva příčiny k milo- vání, neb každý úd její svú krásu novú dáváše k milo- vání. [Diví] se najprvé, kterak na ní rdějící jasností rusejí se hustí vlasové, jako by všickni stkvúcím zlatem byli položeni, kteréžto pút [prostovlasá] sněžné bělosti libě na dvé děléše. Kteréžto vlasy niti pozlacené s obú stranú vespolek spletené držiechu, ale szadu toliko v kytu nitmi pozlacenými, bohatě s obú stranú na plecí jejích visutý- mi, biechu uvázány. Diví se čelu nad mléko bielému a hladkému, nižádnú vráskú nezuoranému a v hodném pro- stranství velikému. Jejiežto židoviny též přejasné bělosti, kterýchžto diel s obú stranú vlasové zlata stkvěním pře- sahajíce, přeslušně kryjiechu. Diví se obočí ušlechtilému a hustými vlasy libě složenému. Diví se očima přejasný- mi, přemilého a vážného vzhlédanie, kteréžto shuory 79
Strana 80
101а i zdola viece - nad snieh biechu bielé a řasami přeslušný- mi ozdobena — druhdy vážně a míle kryjiechu. Diví se také nosu jejiemu zpuosoby střiedmé, kterýžto líci pře- slušně děléše na rovné dvě straně, diví se líci všie ozdoby krású ozdobenému, v nichžto přehladká rovnost pře- bielú skrovností velmi milú zardělost ústavně vyskýtáše. Diví se přelepé skrovnosti a zpuosobě ustóm, ze dvú pyskú obtlustnú a červeností okrášlenú složeným, mezi nimižto [sě milú skrovností v promluvení okazováchu zúbkové rovní a skrovní a pevně spojení], bělost sně- hovú přemáhajíce svú jasností. A tak všecka tvář jejie se všech stran ulíčilé krásy zpuosobu mějieše, že nelze bylo vymysliti, co by bylo na ní polepšeno. Diví se pak pře- výborné rovnosti, libé výsosti a přehladké okrúhlosti bielú jasností okrášlenému hrdlu. Diví se přerovnýma a skrovnýma plecoma z bělosti náramné, přesluš ně za- rdělýma a skrovné masitosti ušlechtilú zpuosobú [obda- řenýma], a též i ramen přeslušnú ozdobú mezi vyzdviže- ním a ponížením libé střiedmosti. Diví se rukama, ne- vídanú ušlechtilostí zpuosobenýma, jimažto nelze krásy přičiniti. Též se diví prsóm převýborné skrovnosti, na [nichžto] dva cecíčky jablečné okrúhlosti biešta vyzdvi- žena. Diví se pak všeho života přielišné postavě mezi výsostí a nízkostí střiedmé, kterážto ani tlustostí na čem zhruběla, ani churavostí posvadla. A tak po zevnitř oká- zané postavě a nevýmluvné kráse všech jiných oděných úduov lepotu usuzuje, takže on, Paris, i každý člověk rozumný musil by řieci, hledě na Elenu: „Toť jest žena přeušlechtilá na vší zpuosobě mezi všemi ženami, na nížto přirozenie nic nezapomenulo, co by k kráse tělesné příslušeti mohlo. A protož Paris, vší pilností přistúpiv bliz k Eleně a své oči upřev, na ni ústavně patřieše, a divě se její kráse dřieve nevídané. A jak už žádost má i libost Paris v zhlé- daní na lepost jejie, tak už i větší Elena má chtivost, též 80
101а i zdola viece - nad snieh biechu bielé a řasami přeslušný- mi ozdobena — druhdy vážně a míle kryjiechu. Diví se také nosu jejiemu zpuosoby střiedmé, kterýžto líci pře- slušně děléše na rovné dvě straně, diví se líci všie ozdoby krású ozdobenému, v nichžto přehladká rovnost pře- bielú skrovností velmi milú zardělost ústavně vyskýtáše. Diví se přelepé skrovnosti a zpuosobě ustóm, ze dvú pyskú obtlustnú a červeností okrášlenú složeným, mezi nimižto [sě milú skrovností v promluvení okazováchu zúbkové rovní a skrovní a pevně spojení], bělost sně- hovú přemáhajíce svú jasností. A tak všecka tvář jejie se všech stran ulíčilé krásy zpuosobu mějieše, že nelze bylo vymysliti, co by bylo na ní polepšeno. Diví se pak pře- výborné rovnosti, libé výsosti a přehladké okrúhlosti bielú jasností okrášlenému hrdlu. Diví se přerovnýma a skrovnýma plecoma z bělosti náramné, přesluš ně za- rdělýma a skrovné masitosti ušlechtilú zpuosobú [obda- řenýma], a též i ramen přeslušnú ozdobú mezi vyzdviže- ním a ponížením libé střiedmosti. Diví se rukama, ne- vídanú ušlechtilostí zpuosobenýma, jimažto nelze krásy přičiniti. Též se diví prsóm převýborné skrovnosti, na [nichžto] dva cecíčky jablečné okrúhlosti biešta vyzdvi- žena. Diví se pak všeho života přielišné postavě mezi výsostí a nízkostí střiedmé, kterážto ani tlustostí na čem zhruběla, ani churavostí posvadla. A tak po zevnitř oká- zané postavě a nevýmluvné kráse všech jiných oděných úduov lepotu usuzuje, takže on, Paris, i každý člověk rozumný musil by řieci, hledě na Elenu: „Toť jest žena přeušlechtilá na vší zpuosobě mezi všemi ženami, na nížto přirozenie nic nezapomenulo, co by k kráse tělesné příslušeti mohlo. A protož Paris, vší pilností přistúpiv bliz k Eleně a své oči upřev, na ni ústavně patřieše, a divě se její kráse dřieve nevídané. A jak už žádost má i libost Paris v zhlé- daní na lepost jejie, tak už i větší Elena má chtivost, též 80
Strana 81
stydlivě vzhlédajíci na Parida, divieci se jeho převýborné kráse. A tak sama v sobě súdí i svědčí, že na něm jest viece krásy, nežli jest o něm praveno, a že jest neviděla nikdy mládence krašieho, na všech údech přeušlechtile zpuosobeného a k její libosti hodnějšieho. A tak Elena nikam nevzhlédne ani své tváři obrátí k nižádným hrám ani službám, kteréžto se v chrámě dějiechu, jedno na Parida vždy hledieše. A čím naň viece patřieše, tiem se jí viece líbieše a v jeho milování viece a viece se zapaluje. A když tak na se dlúho tředú vzhlédášta, až na se spol- kem oba hlediešta a milým vzhlédaním milost v srdci skrytú sobě vespolek oznámišta. A když oba o to mys- lila, kterak by jeden druhého mohl dojíti a jemu úmysla svého povahu oznámiti, avšak Paris dřieve nežli ona da jí okem návěštie, že by s ní rád mluvil, a ona ponúknu okem, aby k ní v čas obecní v chrámě přistúpil. Kdežto Paris, nemoha svým žádostem odolati, všemu studu se oprnuv, tu, kdež Elena v své královské slávě sedieše, směle přistúpi a úmysl mysli své jí pošepmo oznámi. A když jiní lidé ryčných her obecně šetřiechu, kteréžto se dáchu v tom chrámě, on jí a ona jemu tajně zjevi s velikým vzdycháním milost vrúcí obapolně k sobě, a co by mělo se z toho státi, krátkými slovy sobě po- věděchu. A tu Paris s velikú poctivostí vzem od Eleny odpuštěnie, vesele jide z chrámu s svým tovařistvem a ona jej svýma očima míle provodi. A přišed k lodí, všech starších v radu zavola, k nimžto těmito slovy udatně promluvi a řka: „O mužie naj- milejší, známo jest vám, pro kterú příčinu líbilo se jest králi Priamovi nás do země řecké vyslati. Nebo byl jest jeho vešken úmysl, aby Exionu, sestru svú, naší pilností a snažností zase měl. A zdá-li se vám, že toho nemuož mieti, aspoň měli bychom Rekóm škody učiniti, kte- rýmžkoli muožem obyčejem. Nebť jest nelze Exiony dobyti, poňavadž král Telamon má ji, kterýžto jest nás 101b 81
stydlivě vzhlédajíci na Parida, divieci se jeho převýborné kráse. A tak sama v sobě súdí i svědčí, že na něm jest viece krásy, nežli jest o něm praveno, a že jest neviděla nikdy mládence krašieho, na všech údech přeušlechtile zpuosobeného a k její libosti hodnějšieho. A tak Elena nikam nevzhlédne ani své tváři obrátí k nižádným hrám ani službám, kteréžto se v chrámě dějiechu, jedno na Parida vždy hledieše. A čím naň viece patřieše, tiem se jí viece líbieše a v jeho milování viece a viece se zapaluje. A když tak na se dlúho tředú vzhlédášta, až na se spol- kem oba hlediešta a milým vzhlédaním milost v srdci skrytú sobě vespolek oznámišta. A když oba o to mys- lila, kterak by jeden druhého mohl dojíti a jemu úmysla svého povahu oznámiti, avšak Paris dřieve nežli ona da jí okem návěštie, že by s ní rád mluvil, a ona ponúknu okem, aby k ní v čas obecní v chrámě přistúpil. Kdežto Paris, nemoha svým žádostem odolati, všemu studu se oprnuv, tu, kdež Elena v své královské slávě sedieše, směle přistúpi a úmysl mysli své jí pošepmo oznámi. A když jiní lidé ryčných her obecně šetřiechu, kteréžto se dáchu v tom chrámě, on jí a ona jemu tajně zjevi s velikým vzdycháním milost vrúcí obapolně k sobě, a co by mělo se z toho státi, krátkými slovy sobě po- věděchu. A tu Paris s velikú poctivostí vzem od Eleny odpuštěnie, vesele jide z chrámu s svým tovařistvem a ona jej svýma očima míle provodi. A přišed k lodí, všech starších v radu zavola, k nimžto těmito slovy udatně promluvi a řka: „O mužie naj- milejší, známo jest vám, pro kterú příčinu líbilo se jest králi Priamovi nás do země řecké vyslati. Nebo byl jest jeho vešken úmysl, aby Exionu, sestru svú, naší pilností a snažností zase měl. A zdá-li se vám, že toho nemuož mieti, aspoň měli bychom Rekóm škody učiniti, kte- rýmžkoli muožem obyčejem. Nebť jest nelze Exiony dobyti, poňavadž král Telamon má ji, kterýžto jest nás 101b 81
Strana 82
zde daleko mocnější. A tenť jie nám nevrátí, leč by těž- kým bojem od nás byl přemožen, neboť ji miluje náram- ně. A my takové moci zde s sebú nemáme, bychom to mohli učiniti, anižť jest moc tuto taková v nás, bychom mohli dojíti jednoho města řeckého, protože jest zde lidu množstvie. I protož zdát mi se, abychom chvalným da- rem nepohrdali, kterýž nám bohové skýtú na tomto miestě. Nebo v tomto chrámě jsú nynie z větších měšťa- nuov řečských i žen urozených veliké množstvie a mezi jinými jest Elena, královna a žena krále Menelaa, a v chrámě jestiť sbožie převeliké na zlatě i na střiebře, na zlatohlaviech, perlách i drahém kamení. Protož když bychom se na ty lidi udatně oddali a je zjímali a ty klé- noty pobrali, velikú toho čest mieti budem i úžitek a naše nepřátely tiem velmi zamútíme. Protož zdá-li se vám podobné, abychom v noci, v uoděnie se tajně při- praviece, na chrám udeřili a muže i ženy zjímali, a což jest v něm drahého, pobrali, a zvláště Elenu, kterúžto budeme-li motci unésti, plnát bude naděje, žeť Exiona bude za ni odměněna. Protož viz tuto každý z nás, co máme učiniti dřieve, nežli by nám toho učiněnie snaž- nost byla odjata.“ — A tak řeči své Paris konec učini. Tehdy mnozí, jenž tu stáchu, jeho úmysla nepochvá- lichu, avšak vetší diel jeho řeči pochváli. Než po mno- hém urazení na tom všickni zuostachu, aby, když noc přijde a měsiec své blesky přikryje, v uodění a brannú rukú chrám vybili a všecko, což v něm jest, pobrali a lidi zjímali. I sta se v noci, kdyžto noc hvězdy pokáza a měsiec k západu svému táhnieše, tehdy Trojánští, oděnie na se a bran k sobě pobravše a stráž statečnú na lodech zuostavivše, ihned do chrámu vběhnú, a kteréž v něm naleznú, zjímají a vedú do lodí. Ale Paris královnu Ele- nu i s její družinú beze všie odpory pojma, i vede se s ní na lodí. A nechav jie tu i s jejími pod věrnú stráží, vrátí se zase do chrámu. A tu pobravše klénoty a drahé věci 82
zde daleko mocnější. A tenť jie nám nevrátí, leč by těž- kým bojem od nás byl přemožen, neboť ji miluje náram- ně. A my takové moci zde s sebú nemáme, bychom to mohli učiniti, anižť jest moc tuto taková v nás, bychom mohli dojíti jednoho města řeckého, protože jest zde lidu množstvie. I protož zdát mi se, abychom chvalným da- rem nepohrdali, kterýž nám bohové skýtú na tomto miestě. Nebo v tomto chrámě jsú nynie z větších měšťa- nuov řečských i žen urozených veliké množstvie a mezi jinými jest Elena, královna a žena krále Menelaa, a v chrámě jestiť sbožie převeliké na zlatě i na střiebře, na zlatohlaviech, perlách i drahém kamení. Protož když bychom se na ty lidi udatně oddali a je zjímali a ty klé- noty pobrali, velikú toho čest mieti budem i úžitek a naše nepřátely tiem velmi zamútíme. Protož zdá-li se vám podobné, abychom v noci, v uoděnie se tajně při- praviece, na chrám udeřili a muže i ženy zjímali, a což jest v něm drahého, pobrali, a zvláště Elenu, kterúžto budeme-li motci unésti, plnát bude naděje, žeť Exiona bude za ni odměněna. Protož viz tuto každý z nás, co máme učiniti dřieve, nežli by nám toho učiněnie snaž- nost byla odjata.“ — A tak řeči své Paris konec učini. Tehdy mnozí, jenž tu stáchu, jeho úmysla nepochvá- lichu, avšak vetší diel jeho řeči pochváli. Než po mno- hém urazení na tom všickni zuostachu, aby, když noc přijde a měsiec své blesky přikryje, v uodění a brannú rukú chrám vybili a všecko, což v něm jest, pobrali a lidi zjímali. I sta se v noci, kdyžto noc hvězdy pokáza a měsiec k západu svému táhnieše, tehdy Trojánští, oděnie na se a bran k sobě pobravše a stráž statečnú na lodech zuostavivše, ihned do chrámu vběhnú, a kteréž v něm naleznú, zjímají a vedú do lodí. Ale Paris královnu Ele- nu i s její družinú beze všie odpory pojma, i vede se s ní na lodí. A nechav jie tu i s jejími pod věrnú stráží, vrátí se zase do chrámu. A tu pobravše klénoty a drahé věci 82
Strana 83
z něho, i nesechu do lodí. V ta doby sta se křik od zjíma- ných, kteřížto žádáchu radějše zbiti býti nežli u vězení býti. Kterýžto křik po tom kraji hlasitě se rozléháše i zbudi posádku silnú na jednom hradě, kterážto toho chrámu ostřieháše. Kteřížto brannú rukú stekše na rych- lost, na Trojánské silně udeřichu, majíce za to, že by je měli poraziti a kořist i lidi zjímané odjieti. I by to šer- mice veliká, takže by mnoho s obú stranú raněných a něco zbitých. Ale že Trojánských bylo mnohem viece, tisknuchu směle na Reky, a oni, nemohúc ostati, dachu se na běh. A Trojánští je tepúce, hnachu je pod samú horu hradovú. A vrátivše se s vítězstvím, Trojánští vsě- dechu na lodie s lidmi zjímanými i se všemi kořistmi 102a převelikého bohatstvie. A tak zpuosobivše lodie ku pla- vení, s dobrým povětřím a s veselím plynú, a tak den sedmý k mezem trojánským připlynú a pod jedniem hradem šest mil od Troje vzdálí, jemuž jméno Tenedon, přistachu šťastně. A vmetavše kotvy do moře a lodie provazy přivázavše pevně ku přistavadlu, s radostí vy- stúpichu na břeh, kdežto ode všech lidí jakožto od svých vlastních s velikým veselím jsú přivítáni. Tu Paris na rychlost vyskočiv z lodie, ihned posla ku Priamovi králi jednoho svého, aby jemu pověděl, že Paris se všemi svými přijel a připlul k hradu Tenedon šťastně. I rozprávie jemu všecko, co se jest jemu v té cestě dálo, jako ten, kterýžto byl při všech takových pří- hodách. A když tu u hradu Tenedon bieše Paris, tehdy Elena královna mezi jinými smutnými vězni, jakož se zdáše těm, keříž při ní stáchu, velikú žalostí bieše otrá- pena, takže slzami svoji líci močieše i prsi, plačíc muže svého, bratruov, dcer, vlasti i známých svých. Kterážto častým kvielením jsúc teskliva, ani jiesti ani píti chtiše. A to vida Paris, těžce se mútieše, a přistúpiv k ní, pokor- nými prosbami i lahodnými řečemi ji těšieše, aniž mohl jie utěšiti ižádným obyčejem. I protož, jakožto hněvaje 83
z něho, i nesechu do lodí. V ta doby sta se křik od zjíma- ných, kteřížto žádáchu radějše zbiti býti nežli u vězení býti. Kterýžto křik po tom kraji hlasitě se rozléháše i zbudi posádku silnú na jednom hradě, kterážto toho chrámu ostřieháše. Kteřížto brannú rukú stekše na rych- lost, na Trojánské silně udeřichu, majíce za to, že by je měli poraziti a kořist i lidi zjímané odjieti. I by to šer- mice veliká, takže by mnoho s obú stranú raněných a něco zbitých. Ale že Trojánských bylo mnohem viece, tisknuchu směle na Reky, a oni, nemohúc ostati, dachu se na běh. A Trojánští je tepúce, hnachu je pod samú horu hradovú. A vrátivše se s vítězstvím, Trojánští vsě- dechu na lodie s lidmi zjímanými i se všemi kořistmi 102a převelikého bohatstvie. A tak zpuosobivše lodie ku pla- vení, s dobrým povětřím a s veselím plynú, a tak den sedmý k mezem trojánským připlynú a pod jedniem hradem šest mil od Troje vzdálí, jemuž jméno Tenedon, přistachu šťastně. A vmetavše kotvy do moře a lodie provazy přivázavše pevně ku přistavadlu, s radostí vy- stúpichu na břeh, kdežto ode všech lidí jakožto od svých vlastních s velikým veselím jsú přivítáni. Tu Paris na rychlost vyskočiv z lodie, ihned posla ku Priamovi králi jednoho svého, aby jemu pověděl, že Paris se všemi svými přijel a připlul k hradu Tenedon šťastně. I rozprávie jemu všecko, co se jest jemu v té cestě dálo, jako ten, kterýžto byl při všech takových pří- hodách. A když tu u hradu Tenedon bieše Paris, tehdy Elena královna mezi jinými smutnými vězni, jakož se zdáše těm, keříž při ní stáchu, velikú žalostí bieše otrá- pena, takže slzami svoji líci močieše i prsi, plačíc muže svého, bratruov, dcer, vlasti i známých svých. Kterážto častým kvielením jsúc teskliva, ani jiesti ani píti chtiše. A to vida Paris, těžce se mútieše, a přistúpiv k ní, pokor- nými prosbami i lahodnými řečemi ji těšieše, aniž mohl jie utěšiti ižádným obyčejem. I protož, jakožto hněvaje 83
Strana 84
102b se, k ní vece: „Co jest to, paní, že se ústavně žalostí mútíš, aniž kdy odpočineš. I kto jest ten, ješto by tolik žalostných hlasuov tak mnoho mohl snésti, poňavadž ve dne i v noci kvielíš a pláčeš. Zdali mníš, byť tobě neuško- dilo a tvému životu nepřineslo velikého nezdravie a ne- duhu? Věru již by měla syta býti svého pláče, by tolik se byla vody napila, jakož jsi slzí vylila! Protož, ráčíš-li, svému pláči učiň konec a přijmi utěšenie k svému po- sílení. Nebo věz, že ty v své velebnosti ctěna budeš jakožto všech najvětšie u velikém sboží a duostojenství a vězňové tvoji, keréž ty kážeš, budúť z vazby propuštěni a v království otce mého bezpečně budú motci živi býti.“ K tomu královna, setřevši slzy [s] sebe, odpovědě řkúci: „Viem, pane, chtěj já neb nechtěj, musím činiti tvú vuoli, neb ženská moc nemuož odolati mužské, a zvláště jsúc v jeho vazbě. A protož, co mně jaté neb jiným se mnú zjímaným kto dobrého [učiní], tenť bude mieti od bohuov odplatu, neb nad zamúcenými slitovati se velí člověčie přirozenie a bohóm se líbie milosrden- stvie lidská.“ Kteréžto Paris vece: „Najmilejšie paní, cožkoli rozkážeš, bez pochybenie budeť učiněno, jediné přijmi sobě utěšenie. A ujem ji za ruku s malú její odporú, s jejieho miesta jie pozdviže a uvede ji do stanu svého, velikú okrasú královskú připraveného, aby tu s ní o všech věcech po- volnějie mohl rozmluviti. A když tu tak spolu jieta a pieta, rozkošně vece k ní Paris: „Zdali mníš, paní pře- urozená, poňavadž jsú tě bohové a osudové od tvých a od tvé vlasti vzdáliti chtěli, ke mně a k mé vlasti pod- dali, byť ta odměna tobě na čem škodná měla býti, aby zde většieho sbožie, většie slávy i rozkoši nedosáhla? Zdali nemníš, že trojánská vlast achajský kraj plodností dalece přesáhla, řeckú vlast, majíc hojnost všelikého dob- rého v sobě? A zdali mníš, bych tvé královské duosto- jenstvie chtěl hanebně zprzniti? Nic, ale zajisté většie 84
102b se, k ní vece: „Co jest to, paní, že se ústavně žalostí mútíš, aniž kdy odpočineš. I kto jest ten, ješto by tolik žalostných hlasuov tak mnoho mohl snésti, poňavadž ve dne i v noci kvielíš a pláčeš. Zdali mníš, byť tobě neuško- dilo a tvému životu nepřineslo velikého nezdravie a ne- duhu? Věru již by měla syta býti svého pláče, by tolik se byla vody napila, jakož jsi slzí vylila! Protož, ráčíš-li, svému pláči učiň konec a přijmi utěšenie k svému po- sílení. Nebo věz, že ty v své velebnosti ctěna budeš jakožto všech najvětšie u velikém sboží a duostojenství a vězňové tvoji, keréž ty kážeš, budúť z vazby propuštěni a v království otce mého bezpečně budú motci živi býti.“ K tomu královna, setřevši slzy [s] sebe, odpovědě řkúci: „Viem, pane, chtěj já neb nechtěj, musím činiti tvú vuoli, neb ženská moc nemuož odolati mužské, a zvláště jsúc v jeho vazbě. A protož, co mně jaté neb jiným se mnú zjímaným kto dobrého [učiní], tenť bude mieti od bohuov odplatu, neb nad zamúcenými slitovati se velí člověčie přirozenie a bohóm se líbie milosrden- stvie lidská.“ Kteréžto Paris vece: „Najmilejšie paní, cožkoli rozkážeš, bez pochybenie budeť učiněno, jediné přijmi sobě utěšenie. A ujem ji za ruku s malú její odporú, s jejieho miesta jie pozdviže a uvede ji do stanu svého, velikú okrasú královskú připraveného, aby tu s ní o všech věcech po- volnějie mohl rozmluviti. A když tu tak spolu jieta a pieta, rozkošně vece k ní Paris: „Zdali mníš, paní pře- urozená, poňavadž jsú tě bohové a osudové od tvých a od tvé vlasti vzdáliti chtěli, ke mně a k mé vlasti pod- dali, byť ta odměna tobě na čem škodná měla býti, aby zde většieho sbožie, většie slávy i rozkoši nedosáhla? Zdali nemníš, že trojánská vlast achajský kraj plodností dalece přesáhla, řeckú vlast, majíc hojnost všelikého dob- rého v sobě? A zdali mníš, bych tvé královské duosto- jenstvie chtěl hanebně zprzniti? Nic, ale zajisté většie 84
Strana 85
sbožie i čest mieti budeš. A nepohrdáš-li mnú, jenž sem tobě v urození, v slávě i šlechtú roven, a u větší rozkoši se kochati budeš. Mě budeš za věrného manžela mieti, nebť já tě chci sobě za najmilejší manželku pojieti a s te- bú až do smrti zuostati v posvátném manželství. Aniž se toho lekaj, že malé královstvie, z něhož jsi vzata, za toto veliké směníš, poňavadž trojánskému království mnohá královstva jsú poddána, kterážto tebe ve všem v pocti- vosti služebné budú poslušna. Aniž ztracenie muže tvé- ho nemáš želeti, poňavadž mne v urození, v udatenství, v zboží, ve cti i v milování tebe i v jiném jest nižší. Neb to věz za jisté, žeť v milosti tvé vešken planu, a od toho, ktož tě viece miluje, většieho máš se nadieti všelikého dobrého. A protož přestaň plakati a nechaj túženie a svú žalost proměň u veselé a v tom uslyš pokornú prosbu mú. K tomu ona odpovědě: „I kto muož pláče nechati, jsa u veliké žalosti? I chtěla bych, aby bohové usúdili o mých příhodách. Ale poňavadž již jinak býti nemuož změněno, ač nerada, tvúť prosbu uslyším, poňavadž tvé vuoli protiviti ižádné moci nemám.“ A vtom ihned poče plakati a lkáti, jižto však Paris lahodnými řečemi ukoji. A když přesta plakati, Paris vzem od nie odpuštěnie a kázav pannám jejím k ní, i rozkáza jí rozkošnú večeři strojiti. A tu jí káza v svém stanu krásné lože připraviti. A pak zítra ráno Paris da jí rúcho zlatohlavné, drahým kamením a perlami okrášlené, kteréžto rúcho jemu byl dal král Priamus, otec jeho, a káza ji na kuoň velmi krásný, zlatým sedlem a pochvami i uzdú [ozdobený], vsaditi. A zpuosobiv panny jejie i jiné vězně na koně podlé jich každého stavu a duostojenstvie, káza jim napřed jeti s velikým rytieřstva hlukem. A po nich sám Paris v přípravě výborné a Deifebus s ním, a po nich Antenor, Eneas a Polidamas s množstvím urozených lidí, rytieřuov i panoší jědechu hodnú vahú. A když 85
sbožie i čest mieti budeš. A nepohrdáš-li mnú, jenž sem tobě v urození, v slávě i šlechtú roven, a u větší rozkoši se kochati budeš. Mě budeš za věrného manžela mieti, nebť já tě chci sobě za najmilejší manželku pojieti a s te- bú až do smrti zuostati v posvátném manželství. Aniž se toho lekaj, že malé královstvie, z něhož jsi vzata, za toto veliké směníš, poňavadž trojánskému království mnohá královstva jsú poddána, kterážto tebe ve všem v pocti- vosti služebné budú poslušna. Aniž ztracenie muže tvé- ho nemáš želeti, poňavadž mne v urození, v udatenství, v zboží, ve cti i v milování tebe i v jiném jest nižší. Neb to věz za jisté, žeť v milosti tvé vešken planu, a od toho, ktož tě viece miluje, většieho máš se nadieti všelikého dobrého. A protož přestaň plakati a nechaj túženie a svú žalost proměň u veselé a v tom uslyš pokornú prosbu mú. K tomu ona odpovědě: „I kto muož pláče nechati, jsa u veliké žalosti? I chtěla bych, aby bohové usúdili o mých příhodách. Ale poňavadž již jinak býti nemuož změněno, ač nerada, tvúť prosbu uslyším, poňavadž tvé vuoli protiviti ižádné moci nemám.“ A vtom ihned poče plakati a lkáti, jižto však Paris lahodnými řečemi ukoji. A když přesta plakati, Paris vzem od nie odpuštěnie a kázav pannám jejím k ní, i rozkáza jí rozkošnú večeři strojiti. A tu jí káza v svém stanu krásné lože připraviti. A pak zítra ráno Paris da jí rúcho zlatohlavné, drahým kamením a perlami okrášlené, kteréžto rúcho jemu byl dal král Priamus, otec jeho, a káza ji na kuoň velmi krásný, zlatým sedlem a pochvami i uzdú [ozdobený], vsaditi. A zpuosobiv panny jejie i jiné vězně na koně podlé jich každého stavu a duostojenstvie, káza jim napřed jeti s velikým rytieřstva hlukem. A po nich sám Paris v přípravě výborné a Deifebus s ním, a po nich Antenor, Eneas a Polidamas s množstvím urozených lidí, rytieřuov i panoší jědechu hodnú vahú. A když 85
Strana 86
103a biechu bliz od města Troje, král Priamus s syny svými u velikém zástupu slavných a slovútných lidí vyjěde proti nim a své syny i posly vesele přivítav, ihned krá- lovně Eleně ochotnú tváří da milé vítanie, se všemi svými jí se obětova ke vší přiezni, divě se i svými se všemi její kráse. A když vjědechu do města, tu od val- ného a bez čísla zástupu lidí, mužuov, žen, panen i paní městkých s velikým veselím a rozličným plésaním, hud- bami, trúbením, bubnováním i pištbú jsú míle přivítáni. A tu král ssed s koně svého a ujem kuoň Eleny za uzdu, vede jej, jda pieškami podlé nie u velikém množství uro- zených, a tak uvede ji na dvuor svuoj s velikú poctivosti a radostí. Co viece, by po všem městě i dvoře králově nevýmluvné veselé a neslýchané hodovánie nastrojeno. Při tak milých a vzácných hostech celú noc téměř ztrá- vivše u veselí, a nazajtřie ráno všickni s králem slavně se připravivše, královnu Elenu té bohyni Palas řečené s ve- likým veselím provodichu a tu Parida s ní slavně odda- chu podlé obyčeje pohanského. Kdežto král s syny svý- mi i se vším dvorem svým i se všemi měšťany trojánský- mi slavné hody a veselé nastrojichu. A tak kvasiec deset dní pořád ztrávichu. A když to Kasandra věštie, dcera krále Priamova, zvě- dě, že Paris, bratr, její, pojal královnu Elenu sobě za manželku, vzúpi hlasy žalostivými a túžebná kvičenie poče vydávati silně a řkúci: „Auvech, proč, nešťastní měšťané trojánští, tak veliká veselé strojíte pro svadbu Eleny a Parida, pro kteréžto má vám tak mnoho zlého přijíti budúcieho, a skrze něžto budete plakati smrti synóv vašich, kteréžto uzříte zmordované před vámi, a svých mužóv ukrutně zbitých ženy ovdovilé opatříte. Auvech, biedné matery, jakú žalostí srdce vaše budú se pilovati, když uzříte, ano z ploduov vašich střeva vy- mietají. O biedná Hekubo, odkud toliko budeš moci slzí vyvésti na záhubu všech svých synóv, kteréžto bude 86
103a biechu bliz od města Troje, král Priamus s syny svými u velikém zástupu slavných a slovútných lidí vyjěde proti nim a své syny i posly vesele přivítav, ihned krá- lovně Eleně ochotnú tváří da milé vítanie, se všemi svými jí se obětova ke vší přiezni, divě se i svými se všemi její kráse. A když vjědechu do města, tu od val- ného a bez čísla zástupu lidí, mužuov, žen, panen i paní městkých s velikým veselím a rozličným plésaním, hud- bami, trúbením, bubnováním i pištbú jsú míle přivítáni. A tu král ssed s koně svého a ujem kuoň Eleny za uzdu, vede jej, jda pieškami podlé nie u velikém množství uro- zených, a tak uvede ji na dvuor svuoj s velikú poctivosti a radostí. Co viece, by po všem městě i dvoře králově nevýmluvné veselé a neslýchané hodovánie nastrojeno. Při tak milých a vzácných hostech celú noc téměř ztrá- vivše u veselí, a nazajtřie ráno všickni s králem slavně se připravivše, královnu Elenu té bohyni Palas řečené s ve- likým veselím provodichu a tu Parida s ní slavně odda- chu podlé obyčeje pohanského. Kdežto král s syny svý- mi i se vším dvorem svým i se všemi měšťany trojánský- mi slavné hody a veselé nastrojichu. A tak kvasiec deset dní pořád ztrávichu. A když to Kasandra věštie, dcera krále Priamova, zvě- dě, že Paris, bratr, její, pojal královnu Elenu sobě za manželku, vzúpi hlasy žalostivými a túžebná kvičenie poče vydávati silně a řkúci: „Auvech, proč, nešťastní měšťané trojánští, tak veliká veselé strojíte pro svadbu Eleny a Parida, pro kteréžto má vám tak mnoho zlého přijíti budúcieho, a skrze něžto budete plakati smrti synóv vašich, kteréžto uzříte zmordované před vámi, a svých mužóv ukrutně zbitých ženy ovdovilé opatříte. Auvech, biedné matery, jakú žalostí srdce vaše budú se pilovati, když uzříte, ano z ploduov vašich střeva vy- mietají. O biedná Hekubo, odkud toliko budeš moci slzí vyvésti na záhubu všech svých synóv, kteréžto bude 86
Strana 87
sekati a řezati meč nemilostivých? Auvech, lidé slepí a své ukrutné smrti nevědomí, proč silnú rukú neode- jmete od nespravedlivého muže Eleny, cizie ženy, a jie nepospiešíte navrátiti muži jejiemu dřieve, nežli na vás tvrdý meč nepřispieší a meč ostrý u vaší se krvi neza- hřeje. Zda mníte, byť lúpež Pariduov bez těžké pokuty a hořké pomsty mohl minúti, z něhožto vám všem má přijíti konečně. Ach, nešťastná Eleno, lítá lvice, co nám narodíš žalosti. Vypuďte, ó bědní měšťané, nemilostivú mrchu z domuov vašich, a dokudž dopuštěno jest, smrti za život utecte!" A když ty řeči i hroznějšie s velikú horlivostí Kasan- dra křičieše, k napomínaní krále Priama, otce svého, nikoli přestati nechtieše, král ji káza jieti a v uokovy do sklepu vsaditi, kdežto Kasandra mnoho časuov bieše u vězení. O by byli Trojánští jejieho nařiekanie šetřili rozumně a jie uposlúchali, byli by své záhuby nikdy ne- pykali věčně. Jižto nynie své uši trudie, slyšiece o ní, nebo pro svú slovútnost nemuož býti uvedena v zapo- menutie nynějších i potomních lidí. 87
sekati a řezati meč nemilostivých? Auvech, lidé slepí a své ukrutné smrti nevědomí, proč silnú rukú neode- jmete od nespravedlivého muže Eleny, cizie ženy, a jie nepospiešíte navrátiti muži jejiemu dřieve, nežli na vás tvrdý meč nepřispieší a meč ostrý u vaší se krvi neza- hřeje. Zda mníte, byť lúpež Pariduov bez těžké pokuty a hořké pomsty mohl minúti, z něhožto vám všem má přijíti konečně. Ach, nešťastná Eleno, lítá lvice, co nám narodíš žalosti. Vypuďte, ó bědní měšťané, nemilostivú mrchu z domuov vašich, a dokudž dopuštěno jest, smrti za život utecte!" A když ty řeči i hroznějšie s velikú horlivostí Kasan- dra křičieše, k napomínaní krále Priama, otce svého, nikoli přestati nechtieše, král ji káza jieti a v uokovy do sklepu vsaditi, kdežto Kasandra mnoho časuov bieše u vězení. O by byli Trojánští jejieho nařiekanie šetřili rozumně a jie uposlúchali, byli by své záhuby nikdy ne- pykali věčně. Jižto nynie své uši trudie, slyšiece o ní, nebo pro svú slovútnost nemuož býti uvedena v zapo- menutie nynějších i potomních lidí. 87
Strana 88
103b C. POČÍNAJÍ SE OSMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ ŘEČSKÝCH KRÁLUOV A KNIEŽAT, KTERAK BY SE POMSTILI NAD TROJÁNSKÝMI O ÚNOSU ELENY KRÁLOVNY A O LÚPEŽI CHRÁMU A MORDU LIDÍ V NĚM. když jsú se již tak ty věci staly, totiž únos Eleny a mord lidí i lúpež v [chrá- V mu] té bohyně Venus tak řečené, jakož svrchu praveno jest, pověst hlasitá T mnohým ohlášením k králi Mene- DBRk laovi přijide, jenž v tý době bieše v městě řečeném Pira s vévodú Nestorem, tovařišem svým, takže jemu by pověděno o oblúpení chrámu na ostrově panstvie jeho, Citara řečeném, o mordu i tudiež o zjímaní lidu a zvláště o únosu ženy jeho Eleny, kte- rúžto viece nežli sám se milováše, i s její čeledí, tak sobě velice zateště, že nemožieše právě mluviti. Než po dlou- hé chvíli sám k sobě se navrátiv, v náramné žalosti srdce svého je se plakati únosu své najmilejšie ženy, mordu i zjímanie svých lidí i své čeledi, želeje zvláště, že s jeho milú ženú má se jiný obierati v kochání. A tak svému pláči a nařiekaní miesta nemaje, trváše v tom dlúhý čas. A když to by zvěstováno Nestorovi, i jěde k němu ja- kožto k svému milému a velmi zamúcenému přieteli, a vida náruživú jeho žalost, i zaplaka a poče lahodnými řečmi těšiti Menelaa, ale on nechtieše ižádného utěšenie přijieti. Tehdy Nestor ve množství rytieřstva svého a s velikú žalostí do královstvie jeho jej provodi. A jsa v svém království, posla ihned po krále Agamenona, prose jeho, aby k němu přijel bez meškánie. A též [vzká- za] králóm Kastorovi a Poluxovi, kteřížto uslyševše posla jeho, ihned ti třie králi spěšně k němu přijědechu. A král Agamenon, vida bratra svého v také žalosti, těše jej, takto vece: „Proč, milý bratře, takú jsi žalostí po- 88
103b C. POČÍNAJÍ SE OSMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ ŘEČSKÝCH KRÁLUOV A KNIEŽAT, KTERAK BY SE POMSTILI NAD TROJÁNSKÝMI O ÚNOSU ELENY KRÁLOVNY A O LÚPEŽI CHRÁMU A MORDU LIDÍ V NĚM. když jsú se již tak ty věci staly, totiž únos Eleny a mord lidí i lúpež v [chrá- V mu] té bohyně Venus tak řečené, jakož svrchu praveno jest, pověst hlasitá T mnohým ohlášením k králi Mene- DBRk laovi přijide, jenž v tý době bieše v městě řečeném Pira s vévodú Nestorem, tovařišem svým, takže jemu by pověděno o oblúpení chrámu na ostrově panstvie jeho, Citara řečeném, o mordu i tudiež o zjímaní lidu a zvláště o únosu ženy jeho Eleny, kte- rúžto viece nežli sám se milováše, i s její čeledí, tak sobě velice zateště, že nemožieše právě mluviti. Než po dlou- hé chvíli sám k sobě se navrátiv, v náramné žalosti srdce svého je se plakati únosu své najmilejšie ženy, mordu i zjímanie svých lidí i své čeledi, želeje zvláště, že s jeho milú ženú má se jiný obierati v kochání. A tak svému pláči a nařiekaní miesta nemaje, trváše v tom dlúhý čas. A když to by zvěstováno Nestorovi, i jěde k němu ja- kožto k svému milému a velmi zamúcenému přieteli, a vida náruživú jeho žalost, i zaplaka a poče lahodnými řečmi těšiti Menelaa, ale on nechtieše ižádného utěšenie přijieti. Tehdy Nestor ve množství rytieřstva svého a s velikú žalostí do královstvie jeho jej provodi. A jsa v svém království, posla ihned po krále Agamenona, prose jeho, aby k němu přijel bez meškánie. A též [vzká- za] králóm Kastorovi a Poluxovi, kteřížto uslyševše posla jeho, ihned ti třie králi spěšně k němu přijědechu. A král Agamenon, vida bratra svého v také žalosti, těše jej, takto vece: „Proč, milý bratře, takú jsi žalostí po- 88
Strana 89
ražen, aniž máš odpočinutie. Avšak jakžkoli máš příčinu žalosti spravedlivú, ale neslušie to na muže opatrného úmysla svého pohnutie zevnitřním ohlásiti znamením. Protož učiň se veselým, ač i žalost máš, učiň, jako by toho nedbal, o němž najvětší péči máš. Neboť ne teskli- vým pečováním, ani slzí vylévaním čest bývá dobývána, nebo žalost učiněná mečemť má býti pomštěna, opustiec žalostivé žaloby. A na tomť má býti poznána múdrého muže šlechetnost, kdyžto odporami jsúci zkúšena protiv- nými, umie snésti v tichosti protivenstvie, a tak pod- břemenem zlých věcí nepadne. Přijmi sobě úmysl smělý ku pomstě, a protož zbuď své udatnosti úmysl ku po- mstě, ať by bezprávie, tobě i nám učiněné, neminulo bez pomsty ukrutné, kterážto ne slzami, ale silú má býti vyvedena. Vieš, žeť máme hojnú moc a k té pomstě že máme mnohé tovařiše, nebo v té při všech zemí řečských povstane říše. A kteříž budú od nás napomenuti králi i kniežata, viem, žeť nám pomoci neodpovědie. A tak u přilišné moci lidí a ve množství lodí k Troji jedno- myslně přitrhneme, a udá-liť se nám stany na březiech rozbiti, tvrdoť bude, nébrž nelze Trojánským nás s bře- huov sehnati dřieve, ažť jich větší zbiti budú a lid jich věčné službě naší podroben bude, neb mocí naší Troja bude z kořen vyvrácena. A ten Paris, takých věcí zlých pachatel, udá-li se nám jej chytiti, jako zlý lotr na šibenici jsa zavěšen, přehořkúť pokutu zaplatí. Protož slušieť všie žalosti i tesknosti přestati a ke všem králóm řečským, vévodám, hrabiem, pánóm i k jiným urozeným listy naše rozeslati, ať nám v té při [hanby] tak veliké našie na pomstu svú moc dadie. A když král Agamenon svú řeč skona, král Menelaus k ní svoli. A hned po všech králích i kniežatech řečských listy rozeslachu. A tak sta se, že první přijědechu uro- zení, Achiles udatný a Patroklus, a ten přesilný Diome- des. Ti uslyševše té pře povahu, všickni slíbichu býti na 104a 89
ražen, aniž máš odpočinutie. Avšak jakžkoli máš příčinu žalosti spravedlivú, ale neslušie to na muže opatrného úmysla svého pohnutie zevnitřním ohlásiti znamením. Protož učiň se veselým, ač i žalost máš, učiň, jako by toho nedbal, o němž najvětší péči máš. Neboť ne teskli- vým pečováním, ani slzí vylévaním čest bývá dobývána, nebo žalost učiněná mečemť má býti pomštěna, opustiec žalostivé žaloby. A na tomť má býti poznána múdrého muže šlechetnost, kdyžto odporami jsúci zkúšena protiv- nými, umie snésti v tichosti protivenstvie, a tak pod- břemenem zlých věcí nepadne. Přijmi sobě úmysl smělý ku pomstě, a protož zbuď své udatnosti úmysl ku po- mstě, ať by bezprávie, tobě i nám učiněné, neminulo bez pomsty ukrutné, kterážto ne slzami, ale silú má býti vyvedena. Vieš, žeť máme hojnú moc a k té pomstě že máme mnohé tovařiše, nebo v té při všech zemí řečských povstane říše. A kteříž budú od nás napomenuti králi i kniežata, viem, žeť nám pomoci neodpovědie. A tak u přilišné moci lidí a ve množství lodí k Troji jedno- myslně přitrhneme, a udá-liť se nám stany na březiech rozbiti, tvrdoť bude, nébrž nelze Trojánským nás s bře- huov sehnati dřieve, ažť jich větší zbiti budú a lid jich věčné službě naší podroben bude, neb mocí naší Troja bude z kořen vyvrácena. A ten Paris, takých věcí zlých pachatel, udá-li se nám jej chytiti, jako zlý lotr na šibenici jsa zavěšen, přehořkúť pokutu zaplatí. Protož slušieť všie žalosti i tesknosti přestati a ke všem králóm řečským, vévodám, hrabiem, pánóm i k jiným urozeným listy naše rozeslati, ať nám v té při [hanby] tak veliké našie na pomstu svú moc dadie. A když král Agamenon svú řeč skona, král Menelaus k ní svoli. A hned po všech králích i kniežatech řečských listy rozeslachu. A tak sta se, že první přijědechu uro- zení, Achiles udatný a Patroklus, a ten přesilný Diome- des. Ti uslyševše té pře povahu, všickni slíbichu býti na 104a 89
Strana 90
pomoc se vší svú mocí. A též všickni králi, kniežata i hrabie, sjevše se, jednostajnú myslí svolichu se i slíbichu jemu se vší silú věrně a statečně spomáhati, aby to na rychlost k miestu bylo přivedeno. A tak uradichu se, aby jednoho z sebe vydali za vévodu a za zprávci všech jiných, jemuž by vešken zástup oznámen byl a pod je- hožto vladařstvím a zprávú zástup mohl by zčastně zpra- vován býti. A tak s povolením všech jiných krále Aga- menona, mnohé udatnosti muže a ve všech radách múd- rostí stkvúcieho, za zprávci a za vévodu zdvihli jsú a dána jest jemu moc nade všemi. A tak dřieve řečení bratřie Kastor a Polux, domnievajiece se Trojánské, jakož sú slyšeli, že by již do Frigie přišli s některými svými lodí- mi, i pustili se na moře, zda by snad dřieve řečenú Elenu mohli vysvoboditi prvé, nežli by Trojánské událo se tam připlúti. A tak Kastor a Polux bratřie, žádnému nic ne- pověděvše, ani krále Menelaa zavolánie zčekavše, hned jedno, jakž sú uslyšeli o únosu Eleny, pustili sú se na moře v rychlém plování. Ale co se jest jim přihodilo! Tak chtiece Trojánské následovati, jedno přes dva dny zčastně pluli sú, až v brzkosti nebe bieše obvedeno oblaky, že tmy veliké biechu vždy s blýskaním a velikým hromobitím. A tak oblakové, jsúc připuzeni v déšť, přie- valy z sebe vodnaté vypustichu, a tak se rozmáháchu ukrutní větrové. I poče se moře nadýmati u veliký a v hlučný běh vln, s kteréhožto povětřie náramně tma veliká připade s obostřením oblakuov. Proti mnohým vrchóm moře bieše se vyzdvihlo a vlny hrozné vyřino- váše sem i tam; a z toho moře črné, jako by vyvřelo, v bielé se obracováše na rychlost, že se stromové lámá- chu větrnicí a jiná plátna zedrachu se, provazy se ztrha- chu, kotvy se pryč zutrhuchu a jiné všecky přípravy od lodí se zlámachu a ztroskotachu. A tak z toho hrozného dýmanie větrného rozlúčichu se lodie jedna od druhé. Na té zajisté lodí, na nížto dřieve jmenovaní bratřie 104b 90
pomoc se vší svú mocí. A též všickni králi, kniežata i hrabie, sjevše se, jednostajnú myslí svolichu se i slíbichu jemu se vší silú věrně a statečně spomáhati, aby to na rychlost k miestu bylo přivedeno. A tak uradichu se, aby jednoho z sebe vydali za vévodu a za zprávci všech jiných, jemuž by vešken zástup oznámen byl a pod je- hožto vladařstvím a zprávú zástup mohl by zčastně zpra- vován býti. A tak s povolením všech jiných krále Aga- menona, mnohé udatnosti muže a ve všech radách múd- rostí stkvúcieho, za zprávci a za vévodu zdvihli jsú a dána jest jemu moc nade všemi. A tak dřieve řečení bratřie Kastor a Polux, domnievajiece se Trojánské, jakož sú slyšeli, že by již do Frigie přišli s některými svými lodí- mi, i pustili se na moře, zda by snad dřieve řečenú Elenu mohli vysvoboditi prvé, nežli by Trojánské událo se tam připlúti. A tak Kastor a Polux bratřie, žádnému nic ne- pověděvše, ani krále Menelaa zavolánie zčekavše, hned jedno, jakž sú uslyšeli o únosu Eleny, pustili sú se na moře v rychlém plování. Ale co se jest jim přihodilo! Tak chtiece Trojánské následovati, jedno přes dva dny zčastně pluli sú, až v brzkosti nebe bieše obvedeno oblaky, že tmy veliké biechu vždy s blýskaním a velikým hromobitím. A tak oblakové, jsúc připuzeni v déšť, přie- valy z sebe vodnaté vypustichu, a tak se rozmáháchu ukrutní větrové. I poče se moře nadýmati u veliký a v hlučný běh vln, s kteréhožto povětřie náramně tma veliká připade s obostřením oblakuov. Proti mnohým vrchóm moře bieše se vyzdvihlo a vlny hrozné vyřino- váše sem i tam; a z toho moře črné, jako by vyvřelo, v bielé se obracováše na rychlost, že se stromové lámá- chu větrnicí a jiná plátna zedrachu se, provazy se ztrha- chu, kotvy se pryč zutrhuchu a jiné všecky přípravy od lodí se zlámachu a ztroskotachu. A tak z toho hrozného dýmanie větrného rozlúčichu se lodie jedna od druhé. Na té zajisté lodí, na nížto dřieve jmenovaní bratřie 104b 90
Strana 91
Kastor a Polux spolu plaviechu se v mocnosti té pře- hrozné búře a nemějiechu, čím by ji zpravovali, nebo již bieše od nie všecko povětřím odlámáno, a tak po moř- ských vlnách sem i tam nosieše se, jednak sem, jednak zpátkem zase. Potom vlny mořské podjavše tu koráb, prkna od nie s násilím stroskotavše, žádní jiní toho ne- vidúce, i potonula jest mezi vodami mořskými; na kte- réžto lodí ti stateční dva bratřie Kastor a Polux s jinými, jenž se s nimi plaviechu, ztonuli sú. Tak i jiné lodie, jenž té následovachu, jednostajnú búří zahynuly sú. Těchto zajisté bratří když smrt lidem bieše neznáma a o jich smrti žádný nebieše, jenž by mohl jistotu pověděti, nebo někteří chtěli sú věřiti, že by pro jich ctnost božským darem bohové živí byli by učiněni, jakož tomu chce stará zpohanilost, že by do nebe přeneseni byli a že by z nich ustaveno bylo to nebeské znamenie, jenžto slove Blíženci. Ačkoli staří mudrci pravili sú, že proto to ne- beské znamenie nazváno jest Blíženci, nebo Slunce, když svój běh plní, dvakrát déle obývá pod ním nežli pod jiným znamením. Avšak jakžkoli o tom jest řečeno, dřieve řečení bratřie pro navrácenie Eleny, sestry jich, hořkú smrtí ztonuli sú ...etc. TUTO SE VYPISUJE O POSTAVÁCH OSOB, UDATENSTVIE, VÁŠNĚ, OBYČEJE I MRAVY NĚKTE- RÝCH ZNAMENITĚJŠÍCH A BOHATĚJŠÍCH KRÁLUOV, KNIEŽAT I UROZENĚJŠÍCH LIDÍ Z ŘEKUOV. Dares trojánský, muž vtipný, na tom miestě uložil tuto vypsati zpuosoby některých slovútnějších osob řeč- ských i trojánských, neb ten praví v knihách svých řeč- sky složených, že ty všecky pilně spatřil jest, aby jich mohl zpuosobu vypsati a postavu. Najprvé praví, že Elena přielišnú krású byla ozdo- bena; o jejížto zpuosobě dosti svrchu psáno jest. Než 91
Kastor a Polux spolu plaviechu se v mocnosti té pře- hrozné búře a nemějiechu, čím by ji zpravovali, nebo již bieše od nie všecko povětřím odlámáno, a tak po moř- ských vlnách sem i tam nosieše se, jednak sem, jednak zpátkem zase. Potom vlny mořské podjavše tu koráb, prkna od nie s násilím stroskotavše, žádní jiní toho ne- vidúce, i potonula jest mezi vodami mořskými; na kte- réžto lodí ti stateční dva bratřie Kastor a Polux s jinými, jenž se s nimi plaviechu, ztonuli sú. Tak i jiné lodie, jenž té následovachu, jednostajnú búří zahynuly sú. Těchto zajisté bratří když smrt lidem bieše neznáma a o jich smrti žádný nebieše, jenž by mohl jistotu pověděti, nebo někteří chtěli sú věřiti, že by pro jich ctnost božským darem bohové živí byli by učiněni, jakož tomu chce stará zpohanilost, že by do nebe přeneseni byli a že by z nich ustaveno bylo to nebeské znamenie, jenžto slove Blíženci. Ačkoli staří mudrci pravili sú, že proto to ne- beské znamenie nazváno jest Blíženci, nebo Slunce, když svój běh plní, dvakrát déle obývá pod ním nežli pod jiným znamením. Avšak jakžkoli o tom jest řečeno, dřieve řečení bratřie pro navrácenie Eleny, sestry jich, hořkú smrtí ztonuli sú ...etc. TUTO SE VYPISUJE O POSTAVÁCH OSOB, UDATENSTVIE, VÁŠNĚ, OBYČEJE I MRAVY NĚKTE- RÝCH ZNAMENITĚJŠÍCH A BOHATĚJŠÍCH KRÁLUOV, KNIEŽAT I UROZENĚJŠÍCH LIDÍ Z ŘEKUOV. Dares trojánský, muž vtipný, na tom miestě uložil tuto vypsati zpuosoby některých slovútnějších osob řeč- ských i trojánských, neb ten praví v knihách svých řeč- sky složených, že ty všecky pilně spatřil jest, aby jich mohl zpuosobu vypsati a postavu. Najprvé praví, že Elena přielišnú krású byla ozdo- bena; o jejížto zpuosobě dosti svrchu psáno jest. Než 91
Strana 92
105a toto přidává, že mezi dvěma obočíma měla malý šrámek, kterýžto divným obyčejem ji okrašlováše. — Pak Agame- non král bieše muž veliký a vešken bielý, silný, údóv mocných, rád pracuje a nerad odpočívaje, rozumný, smělý a krásných řečí. — Menelaus král, bratr jeho, a ten nebieše tak vysoký, než střiedmé postavy, muž udatný a smělý. — Achiles divné krásy a slušnosti, rusých a kade- řavých vlasuov, žlutých očí a velikých, jasného vzezřenie, širokých prsí i plecí, paže mocné i bedr vysokosti hodné, ten silú všecky téměř přesáhl Řeky, žádostivý k boji, štědrý v dařiech a na ztravě rukotržný. — Tantalus veli- kého těla, velmi silný, rozličných očí, bielý a zardělý, pravořečný, pokojný, nemiluje sváruov, než spravedli- vých bojóv žádaje. — Aiax Ezileus bieše hrubý na těle, širokých plecí, hrubých paždí a velmi dlúhých a drahým rúchem vždy oblečený, ale nesmělý a snadný k mluvení. — Telamonus krású slušný, črných vlasuov zatočených, maje hlas pozorný, nemiluje pýchy v svých mocech. — Ulixes všecky Řeky svú krású převýšil, udatný, ale všie chytrosti a úkladuov plný, lží veliký skladač, pln kun- štuov a tak libé výmluvy, že jemu rovně nebieše v sklá- daní rozumných řečí. — Diomedes bieše veliké výsosti, širokých plecí, mocných paždí, vzezřenie ukrutného, nejistý v řečech i v slibiech, udatný a žádostný vítězstvie, a sic ctnostný, sluhám těžký, smilný a mnoho jest mieval teskností pro horlivost milovánie. — Nestor vévoda vy- soké postavy, širokých prsí i plecí, hrubých paždí, vý- mluvný, velmi rozumný, výtečný a věrný v radách, ho- tov k hněvu a v tom nesnaden, ale skóro jej hněv míjel, jemuž se žádný nepřirovnal v ochotnosti, v přiezni, u vieře. — Proteslaus krásný byl a slušné postavy, črných a hustých vlasuov, očí velikú, bokuov i prsí velikých, srostlých obočí, v řeči zajiekavý, umělý v práviech. — Palamides bieše syn krále jménem Naulus, krásný a vy- soký, udatný v boji, ochotný ctitel a velmi dárný. — 92
105a toto přidává, že mezi dvěma obočíma měla malý šrámek, kterýžto divným obyčejem ji okrašlováše. — Pak Agame- non král bieše muž veliký a vešken bielý, silný, údóv mocných, rád pracuje a nerad odpočívaje, rozumný, smělý a krásných řečí. — Menelaus král, bratr jeho, a ten nebieše tak vysoký, než střiedmé postavy, muž udatný a smělý. — Achiles divné krásy a slušnosti, rusých a kade- řavých vlasuov, žlutých očí a velikých, jasného vzezřenie, širokých prsí i plecí, paže mocné i bedr vysokosti hodné, ten silú všecky téměř přesáhl Řeky, žádostivý k boji, štědrý v dařiech a na ztravě rukotržný. — Tantalus veli- kého těla, velmi silný, rozličných očí, bielý a zardělý, pravořečný, pokojný, nemiluje sváruov, než spravedli- vých bojóv žádaje. — Aiax Ezileus bieše hrubý na těle, širokých plecí, hrubých paždí a velmi dlúhých a drahým rúchem vždy oblečený, ale nesmělý a snadný k mluvení. — Telamonus krású slušný, črných vlasuov zatočených, maje hlas pozorný, nemiluje pýchy v svých mocech. — Ulixes všecky Řeky svú krású převýšil, udatný, ale všie chytrosti a úkladuov plný, lží veliký skladač, pln kun- štuov a tak libé výmluvy, že jemu rovně nebieše v sklá- daní rozumných řečí. — Diomedes bieše veliké výsosti, širokých plecí, mocných paždí, vzezřenie ukrutného, nejistý v řečech i v slibiech, udatný a žádostný vítězstvie, a sic ctnostný, sluhám těžký, smilný a mnoho jest mieval teskností pro horlivost milovánie. — Nestor vévoda vy- soké postavy, širokých prsí i plecí, hrubých paždí, vý- mluvný, velmi rozumný, výtečný a věrný v radách, ho- tov k hněvu a v tom nesnaden, ale skóro jej hněv míjel, jemuž se žádný nepřirovnal v ochotnosti, v přiezni, u vieře. — Proteslaus krásný byl a slušné postavy, črných a hustých vlasuov, očí velikú, bokuov i prsí velikých, srostlých obočí, v řeči zajiekavý, umělý v práviech. — Palamides bieše syn krále jménem Naulus, krásný a vy- soký, udatný v boji, ochotný ctitel a velmi dárný. — 92
Strana 93
Polidaxius byl hrubý, tlustý a břichatý, ledva mohl státi aneb choditi, udatný velmi a hrdý, neuměje vesel býti, než ústavně bieše výborným myšlením teskliv. — Ma- taon bieše rovné postavy, ne velmi vysoký ani velmi nízký, pyšný, soběvolný, lysý velmi, nikdy ve dne ne- spal. — Briseida, dcera Kalkasova, byla jest veliké krásy a slušnosti, střiedmé postavy, ani vysoká, ani nízká, ani tlustá, ani churavá, mléčné bělosti a ruožené črvenosti, rusých vlasuov, než srostlých obočí; a že bieše ta srost- lost hustá vlasy, činieše na ní nelepost; krásné výmluv- nosti, milostivá, ochotná, frejovná a v tom nestálá. Pak mimo tyto a jiné všecky většie popsal týž Dares, že král perský na pomoc Rekuom byl přitáhl, jehožto zpuosobu mezi jinými neopustil vypsati a řka, že byl veliké postavy, tlusté tváři, pichlavý na bradě i na hlavě jako oheň ryšavý. SEQUITUR: TUTO DARES VYPISUJE POSTAVY, SPUOSOBY, BARVY, VÁŠNĚ, OBYČEJE, MRAVY, UDATENSTVIE NĚKTERÝCH ZNAMENITĚJŠÍCH KRÁLUOV, KNIEŽAT I JINÝCH OSOB TROJÁNSKÝCH. Pak o těch králuov a kniežat, ješto jsú byli v Troji, týž Dares vypisuje a řka, že král Priamus byl vysoké posta- vy, tenký a slušný, řeči nehlasité, mnohé udatnosti, ráno chtivý k jedení, bez strachu, pochlebníkuov nenáviděl, milovník spravedlivých řečí i spravedlnosti, štědrý svým rytieřóm i panošiem nad jiné krále a maje všecky své v čest i také cizie. A z synóv jeho prvorozený byl jest Hektor. Nižádný nad něho udatenstvím nesáhl jest a všecky moci svú silú přesáhl; než málo zajiekavý v řeči byl jest, tvrdých úduov, břemena veliké těžkosti snadně snášeje i práce veliké, velikomocný a veliké postavy. Nikdy Troja tak veliké síly muže neporodila; a sic tichý, pokorný, ochotný, spravedlivý, múdrý, nikdy z úst jeho 105b 93
Polidaxius byl hrubý, tlustý a břichatý, ledva mohl státi aneb choditi, udatný velmi a hrdý, neuměje vesel býti, než ústavně bieše výborným myšlením teskliv. — Ma- taon bieše rovné postavy, ne velmi vysoký ani velmi nízký, pyšný, soběvolný, lysý velmi, nikdy ve dne ne- spal. — Briseida, dcera Kalkasova, byla jest veliké krásy a slušnosti, střiedmé postavy, ani vysoká, ani nízká, ani tlustá, ani churavá, mléčné bělosti a ruožené črvenosti, rusých vlasuov, než srostlých obočí; a že bieše ta srost- lost hustá vlasy, činieše na ní nelepost; krásné výmluv- nosti, milostivá, ochotná, frejovná a v tom nestálá. Pak mimo tyto a jiné všecky většie popsal týž Dares, že král perský na pomoc Rekuom byl přitáhl, jehožto zpuosobu mezi jinými neopustil vypsati a řka, že byl veliké postavy, tlusté tváři, pichlavý na bradě i na hlavě jako oheň ryšavý. SEQUITUR: TUTO DARES VYPISUJE POSTAVY, SPUOSOBY, BARVY, VÁŠNĚ, OBYČEJE, MRAVY, UDATENSTVIE NĚKTERÝCH ZNAMENITĚJŠÍCH KRÁLUOV, KNIEŽAT I JINÝCH OSOB TROJÁNSKÝCH. Pak o těch králuov a kniežat, ješto jsú byli v Troji, týž Dares vypisuje a řka, že král Priamus byl vysoké posta- vy, tenký a slušný, řeči nehlasité, mnohé udatnosti, ráno chtivý k jedení, bez strachu, pochlebníkuov nenáviděl, milovník spravedlivých řečí i spravedlnosti, štědrý svým rytieřóm i panošiem nad jiné krále a maje všecky své v čest i také cizie. A z synóv jeho prvorozený byl jest Hektor. Nižádný nad něho udatenstvím nesáhl jest a všecky moci svú silú přesáhl; než málo zajiekavý v řeči byl jest, tvrdých úduov, břemena veliké těžkosti snadně snášeje i práce veliké, velikomocný a veliké postavy. Nikdy Troja tak veliké síly muže neporodila; a sic tichý, pokorný, ochotný, spravedlivý, múdrý, nikdy z úst jeho 105b 93
Strana 94
nevyšlo slovo lživé, nikdy hanlivé, nikdy bezprávné, nikdy marné, nikdy neslušné neslýcháno. Nikdy se jemu s prací nestesklo, nikdy neustal v boji ani v jiezdě nižád- né a nikdy nečte se, by ode všech zemanuov tak obecně milován byl který jiný král a tak aby se každému ctně zachoval. A bieše muž v uodění hrozný a rychlý, než velmi vlasitý na hlavě a po všem životě chlupatý, na je- dení, pití, na spaní, na řeči skrovný. - Deifebus, druhý syn krále Priamuov, a třetí jménem Elenus, ta jsta byla rovné postavy a tak k sobě podobna, že téměř nižádný nebyl mezi nimi rozdiel, takže jedva jeden od druhého mohl býti rozeznán; nebo jich zpuosoba ovšem bieše taková jako krále Priamova, toliko ten rozdiel byl mezi těmi třmi, že král Priamus byl muž starý a tato dva biešta mládence. A Deifebus byl mnohé udatnosti, ale Elenus v sedmeru umění svobodných bieše velmi do- spělý. — Troilus, jakžkoli byl velikého těla, však většie mysli a smělosti, ale v tom maje skrovnost opatrnú, milý velmi pannám pro svú skrovnost a slušnú lepost i obco- vánie, v síle a v udatenství téměř bieše roven Hektorovi, takže po Hektorovi nebieše mládence tak silného a sta- tečného ve všem království trojánském. — Paris byl divnú a velikú krású ozdoben, rusých vlasuov, takže jeho vlasy zlatý lesk jmějiechu, střelec z lučiště výborně umělý a k lovuom velmi umělý a myslivý, udatný a ukrutný rytieř v boji. Eneáš bieše hrubých prsí, než malý na životě, divně rozumný v skutciech a skrovný v řečech, jasné a opatrné výmluvnosti a zdravých rad, mnohé múdrosti a mnohého uměnie, tváři velmi veselé, oči jeho biechu rozličné zpuosoby a barvy, ale krásné jasnosti, bohatý nad jiné měšťany trojánské na hradiech, na vsiech a na dědinách. — Antenor byl vysoký a tenký, mluvný, ale v tom rozumný, muž vtipný a silný, opatrný a králi Priamovi velmi milý. A když čas byl, bieše krato- chvilný s tovařiši svými a směšný, a sic vážný v činech 94
nevyšlo slovo lživé, nikdy hanlivé, nikdy bezprávné, nikdy marné, nikdy neslušné neslýcháno. Nikdy se jemu s prací nestesklo, nikdy neustal v boji ani v jiezdě nižád- né a nikdy nečte se, by ode všech zemanuov tak obecně milován byl který jiný král a tak aby se každému ctně zachoval. A bieše muž v uodění hrozný a rychlý, než velmi vlasitý na hlavě a po všem životě chlupatý, na je- dení, pití, na spaní, na řeči skrovný. - Deifebus, druhý syn krále Priamuov, a třetí jménem Elenus, ta jsta byla rovné postavy a tak k sobě podobna, že téměř nižádný nebyl mezi nimi rozdiel, takže jedva jeden od druhého mohl býti rozeznán; nebo jich zpuosoba ovšem bieše taková jako krále Priamova, toliko ten rozdiel byl mezi těmi třmi, že král Priamus byl muž starý a tato dva biešta mládence. A Deifebus byl mnohé udatnosti, ale Elenus v sedmeru umění svobodných bieše velmi do- spělý. — Troilus, jakžkoli byl velikého těla, však většie mysli a smělosti, ale v tom maje skrovnost opatrnú, milý velmi pannám pro svú skrovnost a slušnú lepost i obco- vánie, v síle a v udatenství téměř bieše roven Hektorovi, takže po Hektorovi nebieše mládence tak silného a sta- tečného ve všem království trojánském. — Paris byl divnú a velikú krású ozdoben, rusých vlasuov, takže jeho vlasy zlatý lesk jmějiechu, střelec z lučiště výborně umělý a k lovuom velmi umělý a myslivý, udatný a ukrutný rytieř v boji. Eneáš bieše hrubých prsí, než malý na životě, divně rozumný v skutciech a skrovný v řečech, jasné a opatrné výmluvnosti a zdravých rad, mnohé múdrosti a mnohého uměnie, tváři velmi veselé, oči jeho biechu rozličné zpuosoby a barvy, ale krásné jasnosti, bohatý nad jiné měšťany trojánské na hradiech, na vsiech a na dědinách. — Antenor byl vysoký a tenký, mluvný, ale v tom rozumný, muž vtipný a silný, opatrný a králi Priamovi velmi milý. A když čas byl, bieše krato- chvilný s tovařiši svými a směšný, a sic vážný v činech 94
Strana 95
a v řečech. — Polidamas, syn Antenoruov, mládenec krásný, v udatenství znamenitý, chvalných obyčejuov, postavy vysoké a tenké jako i otec jeho, málo smědý, silný a mocný v uodění a slovy brzo k hněvu popudlivý, ale sic ve všem skrovný. — Merion král krásné zpuosoby, ale veliké postavy, širokých plecí a hrubých, paží tvr- dých i prsí, rusých a kadeřavých vlasuov, črných obočí, jasných očí, divné statečnosti rytieř, kterýžto mnoho slavných skutkuov v boji ukázal. — Hekuba, královna trojánská, postavy vysoké i mocné, viece chýléci se k zpuosobě mužské nežli k ženské, divnú múdrostí 106a osviecená a mnohým uměním, přieliš milostivá, milujíc skutky milosrdné, všech ctností plná. - Andrometa, žena Hektorova, přielišnú krású byla obdařena, postavy ušlechtilé a vysoké, bělosti mléčné, tváři zardělé, úst črvených, očí přejasných, vlasuov jakožto zlato stkvú- cích, mezi ženami přepoctivá, všelikými ctnostmi okráš- lená. — Kasandra postavy slušné, bělosti veliké, piehavé tváři, očí šilhavých, milujíci čistotu panenskú a utiekajiec všech ženských činuov, věštie v budúcích věcech, neb bie- še v hvězdářství i v jiných umění dospělá. — Polixena, [dce- ra] krále Priamova, ušlechtilá a převelikú krású výbor- ná, takže jest byla od přirozenie pravé krásy nad paprslek, jejiežto přirozenie velikú snažností vymalovalo ji a na nížto v ničem nepoblúdilo, jedno v tom, že ji smrtedlnú učinilo. Jejiežto krásy zvláštními vypravovati řečmi byla by daremná práce a dlúhá, poňavadž jejie zpuosoba všech jiných žen krásu přesáhla. A protož rozumie se na ní všech úduov krása přeušlechtilá v hojnosti. Tak jest kvetla ctností, neb jest měla u veliké nenávisti nečistotu. O jiných pak králích a kniežatech trojánských i řeč- ských pro dlúhost Dares nechtěl psáti, aby jich zpuoso- by vylíčil, než o jich skutciech a udatnostech potom na svých miestech bude praveno jasnějie, jakož to na tuto kroniku Trojánskú záleží, a to v pravé pravdě. 95
a v řečech. — Polidamas, syn Antenoruov, mládenec krásný, v udatenství znamenitý, chvalných obyčejuov, postavy vysoké a tenké jako i otec jeho, málo smědý, silný a mocný v uodění a slovy brzo k hněvu popudlivý, ale sic ve všem skrovný. — Merion král krásné zpuosoby, ale veliké postavy, širokých plecí a hrubých, paží tvr- dých i prsí, rusých a kadeřavých vlasuov, črných obočí, jasných očí, divné statečnosti rytieř, kterýžto mnoho slavných skutkuov v boji ukázal. — Hekuba, královna trojánská, postavy vysoké i mocné, viece chýléci se k zpuosobě mužské nežli k ženské, divnú múdrostí 106a osviecená a mnohým uměním, přieliš milostivá, milujíc skutky milosrdné, všech ctností plná. - Andrometa, žena Hektorova, přielišnú krású byla obdařena, postavy ušlechtilé a vysoké, bělosti mléčné, tváři zardělé, úst črvených, očí přejasných, vlasuov jakožto zlato stkvú- cích, mezi ženami přepoctivá, všelikými ctnostmi okráš- lená. — Kasandra postavy slušné, bělosti veliké, piehavé tváři, očí šilhavých, milujíci čistotu panenskú a utiekajiec všech ženských činuov, věštie v budúcích věcech, neb bie- še v hvězdářství i v jiných umění dospělá. — Polixena, [dce- ra] krále Priamova, ušlechtilá a převelikú krású výbor- ná, takže jest byla od přirozenie pravé krásy nad paprslek, jejiežto přirozenie velikú snažností vymalovalo ji a na nížto v ničem nepoblúdilo, jedno v tom, že ji smrtedlnú učinilo. Jejiežto krásy zvláštními vypravovati řečmi byla by daremná práce a dlúhá, poňavadž jejie zpuosoba všech jiných žen krásu přesáhla. A protož rozumie se na ní všech úduov krása přeušlechtilá v hojnosti. Tak jest kvetla ctností, neb jest měla u veliké nenávisti nečistotu. O jiných pak králích a kniežatech trojánských i řeč- ských pro dlúhost Dares nechtěl psáti, aby jich zpuoso- by vylíčil, než o jich skutciech a udatnostech potom na svých miestech bude praveno jasnějie, jakož to na tuto kroniku Trojánskú záleží, a to v pravé pravdě. 95
Strana 96
Ú. POČÍNAJÍ SE KNIHY DEVÁTÉ KRONIKY TROJÁNSKÉ O KRÁLÍCH A KNIEŽATECH ŘEČSKÝCH, KTEŘÍŽ JSÚ SE SJELI K MĚSTU ATHENENSKÝCH S LODÍMI PLNÝMI RYTIERSTVA, ABY ODTUD TÁHLI K BOJI PROTI TROJÁNSKÝM. 106b as bieše, když již zima z svého jínie vyjide a mráz obyčejným časem led 3 svuoj rozpusti, a vody s hor svobod- BS ně běžiece, výmoly plnichu svým na- dýmaním a smutná zima před rychlú teplostí slunečnú utiekáše pro blízký příchod podletie veselého. A kdyžto slunce pod posled- niem nebeského okrslka znamením, jemuž jméno jest Ryby, obývalo a dnové toho měsiece února nastáváchu, tehdy všecka řečská vojska na mnohých lodech plných rytieřstva ku přistavadlu athenenskému připlynuchu. Nebo to vězte této kroniky čitatelé, že od počátka světa nikdy lidí rytieřských tak mnoho lodí plných spolkem se nescházelo, jakož tuto věrnú řečí bude pověděno. Agamenon, král řečský, vévoda najprvnější všeho voj- ska řečského, z města svého jménem Micena sto lodí pl- ných oděncuov přivedl jest. Menelaus, bratr Agamenon- uov a muž Eleny, král z královstvie svého Sparten řeče- ného, šedesát lodí plných rytieřstva. Archelaus a Prote- nor, králové z královstvie řečeného Boecia, padesát lodí lidu oděného, Astalofus vévoda a Helmus hrabě z vlasti z Citomenie třidceti lodí, Epistrofus král a Todius, král z svého královstvie Foradis řečeného, padesát lodí plných lidu branného. Telamonus Aiax z královstvie svého a z svého města valného, Salernia řečeného, pade- sát lodí, s nimižto bylo mnoho vévod a hrabí, totiž vé- voda Teuter, vévoda Anifrinakus, hrabě Darion, hrabě Teseus a starý vévoda Nestor s padesáti lodími plných rytieřstva. Taos, král z královstvie svého Toia nazvané- De 96
Ú. POČÍNAJÍ SE KNIHY DEVÁTÉ KRONIKY TROJÁNSKÉ O KRÁLÍCH A KNIEŽATECH ŘEČSKÝCH, KTEŘÍŽ JSÚ SE SJELI K MĚSTU ATHENENSKÝCH S LODÍMI PLNÝMI RYTIERSTVA, ABY ODTUD TÁHLI K BOJI PROTI TROJÁNSKÝM. 106b as bieše, když již zima z svého jínie vyjide a mráz obyčejným časem led 3 svuoj rozpusti, a vody s hor svobod- BS ně běžiece, výmoly plnichu svým na- dýmaním a smutná zima před rychlú teplostí slunečnú utiekáše pro blízký příchod podletie veselého. A kdyžto slunce pod posled- niem nebeského okrslka znamením, jemuž jméno jest Ryby, obývalo a dnové toho měsiece února nastáváchu, tehdy všecka řečská vojska na mnohých lodech plných rytieřstva ku přistavadlu athenenskému připlynuchu. Nebo to vězte této kroniky čitatelé, že od počátka světa nikdy lidí rytieřských tak mnoho lodí plných spolkem se nescházelo, jakož tuto věrnú řečí bude pověděno. Agamenon, král řečský, vévoda najprvnější všeho voj- ska řečského, z města svého jménem Micena sto lodí pl- ných oděncuov přivedl jest. Menelaus, bratr Agamenon- uov a muž Eleny, král z královstvie svého Sparten řeče- ného, šedesát lodí plných rytieřstva. Archelaus a Prote- nor, králové z královstvie řečeného Boecia, padesát lodí lidu oděného, Astalofus vévoda a Helmus hrabě z vlasti z Citomenie třidceti lodí, Epistrofus král a Todius, král z svého královstvie Foradis řečeného, padesát lodí plných lidu branného. Telamonus Aiax z královstvie svého a z svého města valného, Salernia řečeného, pade- sát lodí, s nimižto bylo mnoho vévod a hrabí, totiž vé- voda Teuter, vévoda Anifrinakus, hrabě Darion, hrabě Teseus a starý vévoda Nestor s padesáti lodími plných rytieřstva. Taos, král z královstvie svého Toia nazvané- De 96
Strana 97
ho, padesát lodí lidu branného, Aiax Cileus vévoda padesát lodí lidu rytieřského, Policetes Amfimakus z vlasti Idumeneus řečené a král Merion z Krety osm- desát lodí lidu vojenského. Ulixes, král převýborné vý- mluvnosti z královstvie svého Tracia řečeného, padesát lodí lidu oděného, Melius, vévoda z města svého Pigris řečeného, deset lodí lidu statečného, Protiabus a Pro- toslaus, vévody z vlasti Filata nazvané, padesát lodí lidu branného. Mataon, král z královstvie Tricianikum jme- novaného, a král Polidris, bratřie a synové Kolefis, dvě a třidceti lodí lidu statečného, Achiles z velebného města svého Filotes řečeného padesát lodí lidu branného, Tele- fus, král z ostrova z královstvie svého Bidon nazvaného, dvadceti lodí lidu oděného, Eirifilus, král z královstvie svého jménem Ortamenia, padesát lodí lidu statečného, Antipus a Amfimakus, vévody z vlasti Eustana aneb Hesides řečené, jedenmezcietma lodí lidu vojenského. Polipetes, král z královstvie svého, jenž slulo Bita, a vé- voda Lonfrius, jeho synovec, šedesát lodí lidu bojovné- ho, Diomedes udatný a v jeho tovařiství Telomeus a Kurialus z země své řečené Argis osmdesát lodí lidu sta- tečného. Polifebus, král z královstvie svého jménem Ertcia, osm lodí lidu rytieřského, Filmeus z královstvie, kteréž držieše od Rekuov, jedenádcte lodí lidu uodě- ného, Protalius z královstvie svého, ješto slulo Mesa, padesát lodí lidu udatného, Turpenor, král z královstvie svého Kapadria nazvaného, padesát lodí lidu statečného, Terorius, král z královstvie Reisa jmenovaného, dva- mezcietma lodí plných rytieřstva. A tak by bylo v tom vojště králuov a vévod bez dvú sedmdesát a lodí dvanádcte set a dvamezcietma kromě Palamida, syna krále Naulus nazvaného, kterýžto naj- posléz s lodími svými přitáhl, jakož o tom bude potom praveno. Ale Omerius pověděl lodí tisíc a osmdesát, ale snad jest pro tesknost nemohl všech vyčísti. 97
ho, padesát lodí lidu branného, Aiax Cileus vévoda padesát lodí lidu rytieřského, Policetes Amfimakus z vlasti Idumeneus řečené a král Merion z Krety osm- desát lodí lidu vojenského. Ulixes, král převýborné vý- mluvnosti z královstvie svého Tracia řečeného, padesát lodí lidu oděného, Melius, vévoda z města svého Pigris řečeného, deset lodí lidu statečného, Protiabus a Pro- toslaus, vévody z vlasti Filata nazvané, padesát lodí lidu branného. Mataon, král z královstvie Tricianikum jme- novaného, a král Polidris, bratřie a synové Kolefis, dvě a třidceti lodí lidu statečného, Achiles z velebného města svého Filotes řečeného padesát lodí lidu branného, Tele- fus, král z ostrova z královstvie svého Bidon nazvaného, dvadceti lodí lidu oděného, Eirifilus, král z královstvie svého jménem Ortamenia, padesát lodí lidu statečného, Antipus a Amfimakus, vévody z vlasti Eustana aneb Hesides řečené, jedenmezcietma lodí lidu vojenského. Polipetes, král z královstvie svého, jenž slulo Bita, a vé- voda Lonfrius, jeho synovec, šedesát lodí lidu bojovné- ho, Diomedes udatný a v jeho tovařiství Telomeus a Kurialus z země své řečené Argis osmdesát lodí lidu sta- tečného. Polifebus, král z královstvie svého jménem Ertcia, osm lodí lidu rytieřského, Filmeus z královstvie, kteréž držieše od Rekuov, jedenádcte lodí lidu uodě- ného, Protalius z královstvie svého, ješto slulo Mesa, padesát lodí lidu udatného, Turpenor, král z královstvie svého Kapadria nazvaného, padesát lodí lidu statečného, Terorius, král z královstvie Reisa jmenovaného, dva- mezcietma lodí plných rytieřstva. A tak by bylo v tom vojště králuov a vévod bez dvú sedmdesát a lodí dvanádcte set a dvamezcietma kromě Palamida, syna krále Naulus nazvaného, kterýžto naj- posléz s lodími svými přitáhl, jakož o tom bude potom praveno. Ale Omerius pověděl lodí tisíc a osmdesát, ale snad jest pro tesknost nemohl všech vyčísti. 97
Strana 98
107а C. POČÍNAJÍ SE DESÁTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK ŘEKOVÉ POSLALI POSLY SLAVNÉ S VELIKÝMI DARY A OBETMI K BOHU APOLO, ABY SE JEHO OTÁZALI, KTERAK SE MÁ JIM TA VOJNA U TROJE ZDAŘITI. TUDIEŽ O MODLÁCH ROZLIČNÝCH A KTERAK SU VZNIKLY V TOMTO SVĚTĚ A KTERAK SU ZASE PADLY A VIECE NEMLUVIE. talo se jest, když jsú králi, vévody a D kniežata řecká sjeli se k městu Athe- nis řečenému, jakož svrchu psáno jest: svolav král Agamenon krále, vévody a kniežeta i staršie na jednu roveň s před městem Athenis tak [řečeným], a když se posadichu vedlé řádu svého, tehdy pokynuv rukú, aby mlčeli, i vece král Agamenon k nim: „O mu- žie urození, kteřížto v ctnostech vašie mocnosti sjeli ste [se a očítě spolu vidíte, jak] veliká jest mocí vašich mo- hutnost a kterak veliká jest mužóv udatných a bojov- ných v rukú vašich hlučnost, jako jest kdy kto vídal v časiech již minulých tolik králuov, tolik vévod, tolik kniežat i hrabí vespolek a z jedné vuole v svornost se- braných tolik mládencóv udatenstvím slovútných, sjed- naných v jednu vuoli, aby brannú rukú vespolek a zmu- žile proti nepřátelóm byli hotovi v tak velikém množství. V jistotě zjevným bláznovstvem byl by veden a duchem pravé slepoty, ktož by se směl proti vám pozdvihnúti a moci vaše k boji vzdrážditi. Za jisté praviť vám všem, kteříž tuto v tomto vojště jste shromážděni: Sto moc- nějších tuto dosti znám, jichžto jeden každý stačil by k vysvobození aneb k vypuosobení toho šťasně, jehož my všickni žádáme. Ižádnému z vás nepadaj v pochybe- nie, jakým sme nynie potkáni pohaněním a kterak veli- kými škodami, nám a našim učiněnými, zbúřeni sme proti Trojánským, nepřátelóm našim, mocnú rukú po- 98
107а C. POČÍNAJÍ SE DESÁTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK ŘEKOVÉ POSLALI POSLY SLAVNÉ S VELIKÝMI DARY A OBETMI K BOHU APOLO, ABY SE JEHO OTÁZALI, KTERAK SE MÁ JIM TA VOJNA U TROJE ZDAŘITI. TUDIEŽ O MODLÁCH ROZLIČNÝCH A KTERAK SU VZNIKLY V TOMTO SVĚTĚ A KTERAK SU ZASE PADLY A VIECE NEMLUVIE. talo se jest, když jsú králi, vévody a D kniežata řecká sjeli se k městu Athe- nis řečenému, jakož svrchu psáno jest: svolav král Agamenon krále, vévody a kniežeta i staršie na jednu roveň s před městem Athenis tak [řečeným], a když se posadichu vedlé řádu svého, tehdy pokynuv rukú, aby mlčeli, i vece král Agamenon k nim: „O mu- žie urození, kteřížto v ctnostech vašie mocnosti sjeli ste [se a očítě spolu vidíte, jak] veliká jest mocí vašich mo- hutnost a kterak veliká jest mužóv udatných a bojov- ných v rukú vašich hlučnost, jako jest kdy kto vídal v časiech již minulých tolik králuov, tolik vévod, tolik kniežat i hrabí vespolek a z jedné vuole v svornost se- braných tolik mládencóv udatenstvím slovútných, sjed- naných v jednu vuoli, aby brannú rukú vespolek a zmu- žile proti nepřátelóm byli hotovi v tak velikém množství. V jistotě zjevným bláznovstvem byl by veden a duchem pravé slepoty, ktož by se směl proti vám pozdvihnúti a moci vaše k boji vzdrážditi. Za jisté praviť vám všem, kteříž tuto v tomto vojště jste shromážděni: Sto moc- nějších tuto dosti znám, jichžto jeden každý stačil by k vysvobození aneb k vypuosobení toho šťasně, jehož my všickni žádáme. Ižádnému z vás nepadaj v pochybe- nie, jakým sme nynie potkáni pohaněním a kterak veli- kými škodami, nám a našim učiněnými, zbúřeni sme proti Trojánským, nepřátelóm našim, mocnú rukú po- 98
Strana 99
vstati a ukrutné boje s nimi [podstúpiti]. Abychom hor- livými úmysly na pomstu hodnú takových bezpráví jed- nomyslně povstali, k tomuť vás rozumná potřeba po- núká a spravedlivá žalost popúzie; najprvé abychom hanebným utrhačóm cti našie usta zatvořili a naše uha- něnie shladili, tak aby Trojánští potom takových haneb- ných skutkóv tak bezumě a tak snadně se nedopúštěli, a za to, což jsú již neřádnú smělostí učinili, spravedlivě nad sebú pomstu počili a potom ke škodnějším sahati nesměli. Neb sú starší naši nenavykli svého pohaněnie mlčedlivostí nesmělú pominúti, aniž my, zamčiece oči, máme své hanby přezřieti, z něhožto i našim budúcím mohlo by býti porokováno v časiech budúciech. A zvláš- tě že toliko jest nás tuto v jednu vuoli sebraných, a v tak veliké moci sme ustaveni — i kto jest nynie, jenž by naše vyměřil mohutnosti? Tenť by porozuměl, žeť by ižádný proti síle naší nesměl se vzchopiti, kromě tohoto lidu přieliš bláznivého, trojánského, kterýžto slepú a neopa- trnú radú, svými úmysly proti nám jsú povstali. Avšak 107b to vie diel světa veliký, aniž to muož býti utajeno, kte- rým obyčejem kterak někeří z našich na krále Lamen- donta, otce tohoto krále Priama trojánského, obořivše se, zahubili sú jej ukrutně a téměř všecky jeho i město to slavné téměř z kořen vyvrátili. Zdaliť nenie jich i dnes přemnoho v našich krajích od našich v ta doby zjíma- ných a k nám přivedených a u věčnú službu porobe- ných? Zajistéť nenie nesnadno, aby sto, tisíce mocnějších učinilo, což jsú čtyřie méně mocní zmužile spáchali. Ját za to mám v jistotě, žeť oni vědie naše na jich konečnú záhubu strojenie, a protož sobě dobývají mnoho po- mocí, ať by se nám mocně opřeli a sebe proti nám zmu- žile bránili. Protož mně se zdá vážné, ač se vám zdá užitečné, abychom dřieve, nežli bychme se kam od to- hoto břehu hnuli, posly naše věrné do ostrova Delfos řečeného k bohu Apolo jmenovanému zvlášť s oběti 99
vstati a ukrutné boje s nimi [podstúpiti]. Abychom hor- livými úmysly na pomstu hodnú takových bezpráví jed- nomyslně povstali, k tomuť vás rozumná potřeba po- núká a spravedlivá žalost popúzie; najprvé abychom hanebným utrhačóm cti našie usta zatvořili a naše uha- něnie shladili, tak aby Trojánští potom takových haneb- ných skutkóv tak bezumě a tak snadně se nedopúštěli, a za to, což jsú již neřádnú smělostí učinili, spravedlivě nad sebú pomstu počili a potom ke škodnějším sahati nesměli. Neb sú starší naši nenavykli svého pohaněnie mlčedlivostí nesmělú pominúti, aniž my, zamčiece oči, máme své hanby přezřieti, z něhožto i našim budúcím mohlo by býti porokováno v časiech budúciech. A zvláš- tě že toliko jest nás tuto v jednu vuoli sebraných, a v tak veliké moci sme ustaveni — i kto jest nynie, jenž by naše vyměřil mohutnosti? Tenť by porozuměl, žeť by ižádný proti síle naší nesměl se vzchopiti, kromě tohoto lidu přieliš bláznivého, trojánského, kterýžto slepú a neopa- trnú radú, svými úmysly proti nám jsú povstali. Avšak 107b to vie diel světa veliký, aniž to muož býti utajeno, kte- rým obyčejem kterak někeří z našich na krále Lamen- donta, otce tohoto krále Priama trojánského, obořivše se, zahubili sú jej ukrutně a téměř všecky jeho i město to slavné téměř z kořen vyvrátili. Zdaliť nenie jich i dnes přemnoho v našich krajích od našich v ta doby zjíma- ných a k nám přivedených a u věčnú službu porobe- ných? Zajistéť nenie nesnadno, aby sto, tisíce mocnějších učinilo, což jsú čtyřie méně mocní zmužile spáchali. Ját za to mám v jistotě, žeť oni vědie naše na jich konečnú záhubu strojenie, a protož sobě dobývají mnoho po- mocí, ať by se nám mocně opřeli a sebe proti nám zmu- žile bránili. Protož mně se zdá vážné, ač se vám zdá užitečné, abychom dřieve, nežli bychme se kam od to- hoto břehu hnuli, posly naše věrné do ostrova Delfos řečeného k bohu Apolo jmenovanému zvlášť s oběti 99
Strana 100
108a hodnými vyslali, abychom od toho boha i od jiných bohuov našich jisté přijali odpovědi, co by nám potom slušelo činiti, co sme v naší při umienili počieti. Neboť bohové naše budúcie věci jasně vidie, kteréž jsú skryty před očima rozumu lidského.“ A když král Agamenon řeč skona, všickni králi, vé- vody i kniežata řeči jeho i rady pochválichu a to aby se stalo, což jest on uložil, jednostajně svolichu. A protož k tomu poselství jednú myslí všickni Achileše vyvolichu a Patrokla, aby oni tu práci podstúpili pro obecné dobré, kteréžto se všech dotýče, a do ostrova Delfos pluli a od- povědi na to od boha Apolona požádali i obdrželi. A tak Achiles a Patroklus, vsedše na lodě, majíce povolné po- větřie, s přiezní bohuov rychle k ostrovu umieněnému připlynuchu. A bieše ten ostrov mořem všudy vuokol otočen - o kterémžto ostrovu domnievají se druzí, že jest ostrov řečený Delos, ale písařskú neopatrností to slovo v Delfos jest obráceno — a jestiť mezi těmi ostrovy lid, jemužto Ciklades řiekáme, v [moři Eleponském] usa- zení téměř první. A na tom ostrově, jakož praví Isido- rus, Latona porodila jest Apolona a Dianu, a protož na tom ostrovu ustaven jest chrám převelmi krásný a slav- ný ve jmě boha řečeného Apolo. A nazván jest Delos proto, že když pominula potopa za Dentaliona v světě, dřieve všech jiných krajin zemských ten ostrov osviecen jest paprslky slunečnými a měsiečnými — nebo delos slo- ve ukázanie, nebo řecky delon vznie jakožto zjevenie — a žez toho ostrova najprvé opatřeno jest slunce a měsiec. A protož řekli sú pohané, že ten ostrov jest vlast slunce a měsiece, a proto že jsú bohové v něm známí všemu světu, protože ve všem světě svietie; nebo Apolo slove Slunce a Diana Mèsiec. A ten ostrov slul také Ortagia, protože na něm najprvé zarodili jsú se řeřábkové, kteréž- to Rekové ortagias nazývali sú. Toho Apolona pohané pravili sú, by byl buoh, řkúce, že jest on Slunce, jemuž 100
108a hodnými vyslali, abychom od toho boha i od jiných bohuov našich jisté přijali odpovědi, co by nám potom slušelo činiti, co sme v naší při umienili počieti. Neboť bohové naše budúcie věci jasně vidie, kteréž jsú skryty před očima rozumu lidského.“ A když král Agamenon řeč skona, všickni králi, vé- vody i kniežata řeči jeho i rady pochválichu a to aby se stalo, což jest on uložil, jednostajně svolichu. A protož k tomu poselství jednú myslí všickni Achileše vyvolichu a Patrokla, aby oni tu práci podstúpili pro obecné dobré, kteréžto se všech dotýče, a do ostrova Delfos pluli a od- povědi na to od boha Apolona požádali i obdrželi. A tak Achiles a Patroklus, vsedše na lodě, majíce povolné po- větřie, s přiezní bohuov rychle k ostrovu umieněnému připlynuchu. A bieše ten ostrov mořem všudy vuokol otočen - o kterémžto ostrovu domnievají se druzí, že jest ostrov řečený Delos, ale písařskú neopatrností to slovo v Delfos jest obráceno — a jestiť mezi těmi ostrovy lid, jemužto Ciklades řiekáme, v [moři Eleponském] usa- zení téměř první. A na tom ostrově, jakož praví Isido- rus, Latona porodila jest Apolona a Dianu, a protož na tom ostrovu ustaven jest chrám převelmi krásný a slav- ný ve jmě boha řečeného Apolo. A nazván jest Delos proto, že když pominula potopa za Dentaliona v světě, dřieve všech jiných krajin zemských ten ostrov osviecen jest paprslky slunečnými a měsiečnými — nebo delos slo- ve ukázanie, nebo řecky delon vznie jakožto zjevenie — a žez toho ostrova najprvé opatřeno jest slunce a měsiec. A protož řekli sú pohané, že ten ostrov jest vlast slunce a měsiece, a proto že jsú bohové v něm známí všemu světu, protože ve všem světě svietie; nebo Apolo slove Slunce a Diana Mèsiec. A ten ostrov slul také Ortagia, protože na něm najprvé zarodili jsú se řeřábkové, kteréž- to Rekové ortagias nazývali sú. Toho Apolona pohané pravili sú, by byl buoh, řkúce, že jest on Slunce, jemuž 100
Strana 101
také Titan dějí, jako jednomu proti druhému zbúření, kterýžto proti Juvovi bohu nic neučinil. A téhož nazvali jsú Febum, totiž Efebum, jenž se vykládá mládenec, protože slunce na všaký den omlazuje, když vycházie. A téhož nazvali sú Fitium od Fitona, přehrozného hada od něho zabitého. A odtud některé ženy slovú Fitony, že umějí o budúciech věcech praviti, jakož i ten Apolo těm, kteříž jeho tázáchu, prorokováše. A o té Fitonise psáno jest v Starém Zákoně, kterážto ku prosbě Saulově vzkřiesila Samuele proroka, aby jemu budúcie věci pro- rokoval, totiž o smrti jeho. A tak v tom chrámě bieše převeliký obraz, vešken z zlata, toho boha Apolo řečeného, kterýžto ačkoli byl němý a hluchý, však podlé bluduov pohanských jemu sú se klaněli, když jsú opustili klaněti se pravému a věčné- mu Bohu, kterýžto v múdrosti, totiž v svém synu věčně urozeném a sobě ovšem rovném, stvořil jest všecky věci vidomé i nevidomé, i přidrželi sú se k modlám němým, nazývajíce je bohy, ješto sú stvořenie němé, aneb lidé hřiešní a smrtedlní v tomto světě byli jsú a jichžto moc ižádná nenie. Aniž jsú odpovědi šly od těch samých ob- razuov, ale dáblové zchytralí, aby lidi svodili od jich spasenie, vidúce jich velikú příchylnost k obrazuom, vstupujíce v obrazy, i dávali jim odpovědi, aby v těch bludiech věčně zuostali. TUTO SE VYPISUJE, ODKUD JSU PADLY MODLY ROZLIČNÉ V SVĚTĚ A KTERAK VZNIKLY A NAJPRVÉ KTERAK SU KLESLY. Znamenaj, kterak modloslužebenstvie vzniklo jest a v světě se rozmohlo a kterak skrze ducha zlého dávány sú odpovědi, poňavadž miesto tuto jest k tomu, umyslili sme rozprávěti, a kterak jest pominulo, když slavným příchodem Pána našeho Jesukrista všecko jest přestalo. 101
také Titan dějí, jako jednomu proti druhému zbúření, kterýžto proti Juvovi bohu nic neučinil. A téhož nazvali jsú Febum, totiž Efebum, jenž se vykládá mládenec, protože slunce na všaký den omlazuje, když vycházie. A téhož nazvali sú Fitium od Fitona, přehrozného hada od něho zabitého. A odtud některé ženy slovú Fitony, že umějí o budúciech věcech praviti, jakož i ten Apolo těm, kteříž jeho tázáchu, prorokováše. A o té Fitonise psáno jest v Starém Zákoně, kterážto ku prosbě Saulově vzkřiesila Samuele proroka, aby jemu budúcie věci pro- rokoval, totiž o smrti jeho. A tak v tom chrámě bieše převeliký obraz, vešken z zlata, toho boha Apolo řečeného, kterýžto ačkoli byl němý a hluchý, však podlé bluduov pohanských jemu sú se klaněli, když jsú opustili klaněti se pravému a věčné- mu Bohu, kterýžto v múdrosti, totiž v svém synu věčně urozeném a sobě ovšem rovném, stvořil jest všecky věci vidomé i nevidomé, i přidrželi sú se k modlám němým, nazývajíce je bohy, ješto sú stvořenie němé, aneb lidé hřiešní a smrtedlní v tomto světě byli jsú a jichžto moc ižádná nenie. Aniž jsú odpovědi šly od těch samých ob- razuov, ale dáblové zchytralí, aby lidi svodili od jich spasenie, vidúce jich velikú příchylnost k obrazuom, vstupujíce v obrazy, i dávali jim odpovědi, aby v těch bludiech věčně zuostali. TUTO SE VYPISUJE, ODKUD JSU PADLY MODLY ROZLIČNÉ V SVĚTĚ A KTERAK VZNIKLY A NAJPRVÉ KTERAK SU KLESLY. Znamenaj, kterak modloslužebenstvie vzniklo jest a v světě se rozmohlo a kterak skrze ducha zlého dávány sú odpovědi, poňavadž miesto tuto jest k tomu, umyslili sme rozprávěti, a kterak jest pominulo, když slavným příchodem Pána našeho Jesukrista všecko jest přestalo. 101
Strana 102
108b Toto jisté jest podlé svatého Ctenie pravdy, v němž světlo všie pravdy záleží, že když král Herodes byl zkla- mán od tří králuov tak, že se k němu podlé jeho žádosti nenavrátili, a tak chtěl zahubiti Pána našeho v jeho dětinství, anjel Boží ukázal se Josefovi a kázal jemu, aby se bral se Pannú Marií a s Pánem Ježíšem do Ejipta. A to když se stalo, padly sú všeckny modly ejipské podlé pro- ročstvie Izaiáše, jenž die: „Vstúpí Pán na oblak lechký a vejde do Ejipta a pohnuty budú modly ejipské.“ Atiem ukázal jest, že skrze příchod syna Božieho tělesný na tento svět pohnuly sú se všecky modly pohanské s od- povědmi svými, takže již ani odpovědi dávají, ani divóv činie. A protož slušie věděti, že pravie židé, kterak Ismahel, syn Abrahamuov, z dievky pohanské, Agar řečené, jemu urozený první obraz udělal z hlíny. Ale pohané pravie, že Protomeus udělal obraz z bláta a že od něho najprvé počali se obrazové. Ale modloslužeben- stvie počalo se jest od Bela, Asyrských krále prvnieho, nebo ten Belus když umřel, Ninus, syn jeho, pochovav tělo jeho s velikú slavností, na pamět jeho kázal obraz zlatý udělati ku podobenství jeho. A tomu obrazu klaněl se Ninus jako bohu a svým všem kázal se jemu klaněti pravě, že jest mezi bohy otec jeho Belus počten pro svú šlechetnost. A dal takovú svobodu tomu obrazu, že kterýžkoli vinný utekl se k tomu obrazu, byl svoboden od své viny. A tak lidé ten obraz velmi ctiechu a jemu oběti činiechu. A dábel, jenž sobě, kdež a kudy muože, Boží chválu osobuje, to vida, i vstúpi do toho obrazu i poče k otázkám rozličným odpovědi dávati. A vidúce to jiné vlasti, obrazy sobě drahé děláchu, chtiec, aby takové jmievaly odpovědi. A že rozliční jsú jazykové, rozličná jim jména přezdieváchu; neb Asyrští řiekali sú svému Belus, jiní Belgon, jiní Bethel, jiní Baal, jiní Ba- lam, jiní Belfogor, jiní Belzebub, vždy pochop berúce od toho jména Belus. 102
108b Toto jisté jest podlé svatého Ctenie pravdy, v němž světlo všie pravdy záleží, že když král Herodes byl zkla- mán od tří králuov tak, že se k němu podlé jeho žádosti nenavrátili, a tak chtěl zahubiti Pána našeho v jeho dětinství, anjel Boží ukázal se Josefovi a kázal jemu, aby se bral se Pannú Marií a s Pánem Ježíšem do Ejipta. A to když se stalo, padly sú všeckny modly ejipské podlé pro- ročstvie Izaiáše, jenž die: „Vstúpí Pán na oblak lechký a vejde do Ejipta a pohnuty budú modly ejipské.“ Atiem ukázal jest, že skrze příchod syna Božieho tělesný na tento svět pohnuly sú se všecky modly pohanské s od- povědmi svými, takže již ani odpovědi dávají, ani divóv činie. A protož slušie věděti, že pravie židé, kterak Ismahel, syn Abrahamuov, z dievky pohanské, Agar řečené, jemu urozený první obraz udělal z hlíny. Ale pohané pravie, že Protomeus udělal obraz z bláta a že od něho najprvé počali se obrazové. Ale modloslužeben- stvie počalo se jest od Bela, Asyrských krále prvnieho, nebo ten Belus když umřel, Ninus, syn jeho, pochovav tělo jeho s velikú slavností, na pamět jeho kázal obraz zlatý udělati ku podobenství jeho. A tomu obrazu klaněl se Ninus jako bohu a svým všem kázal se jemu klaněti pravě, že jest mezi bohy otec jeho Belus počten pro svú šlechetnost. A dal takovú svobodu tomu obrazu, že kterýžkoli vinný utekl se k tomu obrazu, byl svoboden od své viny. A tak lidé ten obraz velmi ctiechu a jemu oběti činiechu. A dábel, jenž sobě, kdež a kudy muože, Boží chválu osobuje, to vida, i vstúpi do toho obrazu i poče k otázkám rozličným odpovědi dávati. A vidúce to jiné vlasti, obrazy sobě drahé děláchu, chtiec, aby takové jmievaly odpovědi. A že rozliční jsú jazykové, rozličná jim jména přezdieváchu; neb Asyrští řiekali sú svému Belus, jiní Belgon, jiní Bethel, jiní Baal, jiní Ba- lam, jiní Belfogor, jiní Belzebub, vždy pochop berúce od toho jména Belus. 102
Strana 103
A tak té modly příkladem pohané děláchu sobě modly, zamýšlejíce jim lidi vzácné, že jsú bohové učiněni po své smrti. A tak jiní obrazy dělajíce, klaniechu se jim a obě- továchu jim oběti návodem kněží pohanských, kteřížto tu vieru bludnú tvrdiechu a ty velebichu za bohy. A tak řekli sú, že prvý buoh byl jest Saturnus, jenž jest byl z Krety té vlasti. A když jest umřel, pravili sú, že jest buoh, nemaje otce ani mateře, neb o něm čteme básnivě, že když byl vtipný hvězdář poznal na hvězdách, že jeho žena měla poroditi syna, kterýž by měl jeho vyhnati z královstvie, protož přikázal ženě své, aby dietě, kteréž by porodila, dala jemu sniesti; a ona porodivši dietě, i skryla je a ukázala jemu kámen a řkúci, že jest jej uro- dila. A on jej ihned pohltil, z něhožto porodil tři syny a 109a jednu [dceru], totižto Jovoše, Neptyma a Plutona a [dceru] řečenú Juno; a pohané ty všecky za bohy měli. Protož Jupiter má jméno [zblúdilé] hvězdy; a toho ctie pohané za najvětšieho boha. Potom Martem bojovným nazvali Apolo; potom Venerem; potom Merkuriášem, jehož pravie, že jest syn Jupiteruov; potom Měsiec, jenžto Dianu jmenují, pravie, že jest dcera [Latony] A tak po rozličných národech lidských pohané rozlič- ným se modlám klanějí. V Ejiptě mají boha řečeného Izis; v Reciech byl buoh Jupiter, mezi múřeníny Zuba, mezi Latiníky Fanius, mezi Rímany Quirinus, v Athe- nách Minerva, v Hispaní Venus, na ostrově Delos nebo Delfos Apolo, jakož dřieve pověděno. A mimo tyto ustavili jsú sobě mnohá jiná jména modlám, v něžto věřichu, jakož kto jmějieše žádost k čemu. Ale již známo jest křesťanóm, že když najprvé stvoři- tel světa v ohnitém nebi stvořil anjely a z nich najduo- stojnější byl Lucifer, o němž die prorok: „Cedrové ne- byli sú vejše jeho, jedle nesrovnaly jsú se s vrcholem jeho, javorové nebyli sú rovni větviem jeho, každé dře- vo rajské nenie drahé v podobenství jeho kráse.“ A on 103
A tak té modly příkladem pohané děláchu sobě modly, zamýšlejíce jim lidi vzácné, že jsú bohové učiněni po své smrti. A tak jiní obrazy dělajíce, klaniechu se jim a obě- továchu jim oběti návodem kněží pohanských, kteřížto tu vieru bludnú tvrdiechu a ty velebichu za bohy. A tak řekli sú, že prvý buoh byl jest Saturnus, jenž jest byl z Krety té vlasti. A když jest umřel, pravili sú, že jest buoh, nemaje otce ani mateře, neb o něm čteme básnivě, že když byl vtipný hvězdář poznal na hvězdách, že jeho žena měla poroditi syna, kterýž by měl jeho vyhnati z královstvie, protož přikázal ženě své, aby dietě, kteréž by porodila, dala jemu sniesti; a ona porodivši dietě, i skryla je a ukázala jemu kámen a řkúci, že jest jej uro- dila. A on jej ihned pohltil, z něhožto porodil tři syny a 109a jednu [dceru], totižto Jovoše, Neptyma a Plutona a [dceru] řečenú Juno; a pohané ty všecky za bohy měli. Protož Jupiter má jméno [zblúdilé] hvězdy; a toho ctie pohané za najvětšieho boha. Potom Martem bojovným nazvali Apolo; potom Venerem; potom Merkuriášem, jehož pravie, že jest syn Jupiteruov; potom Měsiec, jenžto Dianu jmenují, pravie, že jest dcera [Latony] A tak po rozličných národech lidských pohané rozlič- ným se modlám klanějí. V Ejiptě mají boha řečeného Izis; v Reciech byl buoh Jupiter, mezi múřeníny Zuba, mezi Latiníky Fanius, mezi Rímany Quirinus, v Athe- nách Minerva, v Hispaní Venus, na ostrově Delos nebo Delfos Apolo, jakož dřieve pověděno. A mimo tyto ustavili jsú sobě mnohá jiná jména modlám, v něžto věřichu, jakož kto jmějieše žádost k čemu. Ale již známo jest křesťanóm, že když najprvé stvoři- tel světa v ohnitém nebi stvořil anjely a z nich najduo- stojnější byl Lucifer, o němž die prorok: „Cedrové ne- byli sú vejše jeho, jedle nesrovnaly jsú se s vrcholem jeho, javorové nebyli sú rovni větviem jeho, každé dře- vo rajské nenie drahé v podobenství jeho kráse.“ A on 103
Strana 104
109b vida své zvelebenie, i zpychal a řekl: „Postavím stolici mú na puol noci a roven budu najvyšiemu.“ A vtom hned od věčného blahoslavenstvie a slávy spadl jest s zá- stupem anjeluov, kteříž jemu v tom svolili, a učiněni jsú dáblové, nebo to slovo dábel vykládá se doluov spadlý, neb jest spadl od výsosti nebeské do propasti pekelné. O němž psáno jest: „Kterak spadlá jsi, hvězdo jitřnie, z prostředka kamenuov ohnitých!“ O němž i Pán Kris- tus die ve Ctení: „Viděl jsem šatana jako blesk padající na zemi.“ A ti jsúce nebeské slávy zbaveni, závidiece, že člověk měl by té slávy dojíti, protož najprvé ten Satan, proměniv se v hada, i zklamal první naši máteř Evu a krze ni otce našeho Adama v ráji, že jsú přestúpili Božie přikázanie a tady jsú rajské rozkoši zbaveni se vším po- kolením svým. A pak jiní zlí duchové, v modly se vlú- diece, lidi šálili a svodili v bludy rozličné. A tak na tom ostrově Delfos nebo Delos v ten zlatý obraz, který byl tu slit ve jmě Apolona, dábel vstúpil i zmámil lidi, jim budúcie věci oznamuje a je tudy ku poctám svým při- tahuje. A jakžkoli ti dáblové pravdu pravili o věcech a příhodách budúcích vedlé vtipnosti, jim včas pójčené a ot Boha stvořitele dané, avšak proto sú to činili, aby lidi uvedli k viece většie lži. A protož dábel nazván jest od Pána lhář a otec lží, nebo tiem, že praví pravé věci budúcie, chtě býti věřen pravým Bohem od lidí; a to jest lež nad jiné lži většie, nebo nelze jest té lži pravdú býti. Ale jiné lži mohly by pravdami býti, jako ta lež: ty sedíš, když by stál; a to bude pravda, když sedeš. A protož Achiles a Patroklus, připluvše k tomu ostro- vu s radú kněží, kteříž tudiež té modle posluhováchu a toho boha zveličováchu, vešli sú do toho chrámu s ve- likú pokorú a náboženstvím. A učinivše oběti přeštědré tomu bohu, Apolo tak řečenému, skrze ruce kněžské, kdežto když byl prošen Apolo, aby jim odpověděl, kte- rak by se jim u Troje mělo zvésti, odpověděl jim zmlk- 104
109b vida své zvelebenie, i zpychal a řekl: „Postavím stolici mú na puol noci a roven budu najvyšiemu.“ A vtom hned od věčného blahoslavenstvie a slávy spadl jest s zá- stupem anjeluov, kteříž jemu v tom svolili, a učiněni jsú dáblové, nebo to slovo dábel vykládá se doluov spadlý, neb jest spadl od výsosti nebeské do propasti pekelné. O němž psáno jest: „Kterak spadlá jsi, hvězdo jitřnie, z prostředka kamenuov ohnitých!“ O němž i Pán Kris- tus die ve Ctení: „Viděl jsem šatana jako blesk padající na zemi.“ A ti jsúce nebeské slávy zbaveni, závidiece, že člověk měl by té slávy dojíti, protož najprvé ten Satan, proměniv se v hada, i zklamal první naši máteř Evu a krze ni otce našeho Adama v ráji, že jsú přestúpili Božie přikázanie a tady jsú rajské rozkoši zbaveni se vším po- kolením svým. A pak jiní zlí duchové, v modly se vlú- diece, lidi šálili a svodili v bludy rozličné. A tak na tom ostrově Delfos nebo Delos v ten zlatý obraz, který byl tu slit ve jmě Apolona, dábel vstúpil i zmámil lidi, jim budúcie věci oznamuje a je tudy ku poctám svým při- tahuje. A jakžkoli ti dáblové pravdu pravili o věcech a příhodách budúcích vedlé vtipnosti, jim včas pójčené a ot Boha stvořitele dané, avšak proto sú to činili, aby lidi uvedli k viece většie lži. A protož dábel nazván jest od Pána lhář a otec lží, nebo tiem, že praví pravé věci budúcie, chtě býti věřen pravým Bohem od lidí; a to jest lež nad jiné lži většie, nebo nelze jest té lži pravdú býti. Ale jiné lži mohly by pravdami býti, jako ta lež: ty sedíš, když by stál; a to bude pravda, když sedeš. A protož Achiles a Patroklus, připluvše k tomu ostro- vu s radú kněží, kteříž tudiež té modle posluhováchu a toho boha zveličováchu, vešli sú do toho chrámu s ve- likú pokorú a náboženstvím. A učinivše oběti přeštědré tomu bohu, Apolo tak řečenému, skrze ruce kněžské, kdežto když byl prošen Apolo, aby jim odpověděl, kte- rak by se jim u Troje mělo zvésti, odpověděl jim zmlk- 104
Strana 105
lým a nízkým hlasem a řka: „Achiles, Achiles, vrať se k Rekóm svým a pověz jim za jisté, žeť k Troji šťast- ně a zdravě připlynú a tu mnoho bojóv mieti budú a desáté léto svítězie, Troji z kořen vybořie, jejieho krále i jeho manželku s syny jeho ztepú a všecky zlúpie i zahubie kromě těch, kteréž dobrá vuole Rekuov za- chová." A to Achiles uslyšav, velmi se uradova i s Pa- troklem. A když ještě v chrámě bieše Achiles, sta se divná pří- hoda. Nebo jeden z Trojánských, biskup jménem Kal- kas, syn Testoróv, dospělý v mnohém umění, kterýžto přikázaním krále Priamovým vyslán, vjide do chrámu, chtě od toho boha odpověd obdržeti, co by se mělo Tro- jánským od Rekuov státi. A když po obětech velmi se tomu bohu za to modléše, tehdy odpovědě Apolo a řka: „Kalkas, Kalkas, viz, aby se k svým nevracoval, ale hned do Reckých lodie, kteráž jest u tohoto ostrova s Achi- lem; s nímžto i do vojska řeckého rychle vejdi a nikdy od nich neodcházej, nebo budúcie jest, že Rekové svítě- zie proti Trojánským s vólí bohuov; neb ty budeš Re- kóm velmi potřeben tvými radami i naučením, dokudž oni toho vítězstvie nedosiehnú.“ A tak Kalkas tieže se i zvědě, že Achiles jest v chrámě. Rychle k němu po- spieši, a když se sjidechu, spřieznita se spolu, zjevivše o řečených věcech pravdu mezi sebú. A proto Achiles toho Kalkanta biskupa k sobě přivinuv, mnohým po- hodlím ucti jej. A tak všedše na lodí, připluchu šťastně a vesele k Athenám; a vystúpivše z lodie, Achiles toho biskupa před krále Agamenona a před jiné krále řecké přivede. A když Achiles odpověd bohuov o budúciem vítězství jich proti Trojánským pořád vypravi a kterak tudiež Kalkas biskup, posel krále Priamóv, protivnú od- pověd obdržal a že jemu buoh Apolo rozkázal, aby se k Trojánským nenavracoval, ale aby s Reky, dokudž by bojovná búřka trvala, přebýval, tehdy všickni Rekové 110a 105
lým a nízkým hlasem a řka: „Achiles, Achiles, vrať se k Rekóm svým a pověz jim za jisté, žeť k Troji šťast- ně a zdravě připlynú a tu mnoho bojóv mieti budú a desáté léto svítězie, Troji z kořen vybořie, jejieho krále i jeho manželku s syny jeho ztepú a všecky zlúpie i zahubie kromě těch, kteréž dobrá vuole Rekuov za- chová." A to Achiles uslyšav, velmi se uradova i s Pa- troklem. A když ještě v chrámě bieše Achiles, sta se divná pří- hoda. Nebo jeden z Trojánských, biskup jménem Kal- kas, syn Testoróv, dospělý v mnohém umění, kterýžto přikázaním krále Priamovým vyslán, vjide do chrámu, chtě od toho boha odpověd obdržeti, co by se mělo Tro- jánským od Rekuov státi. A když po obětech velmi se tomu bohu za to modléše, tehdy odpovědě Apolo a řka: „Kalkas, Kalkas, viz, aby se k svým nevracoval, ale hned do Reckých lodie, kteráž jest u tohoto ostrova s Achi- lem; s nímžto i do vojska řeckého rychle vejdi a nikdy od nich neodcházej, nebo budúcie jest, že Rekové svítě- zie proti Trojánským s vólí bohuov; neb ty budeš Re- kóm velmi potřeben tvými radami i naučením, dokudž oni toho vítězstvie nedosiehnú.“ A tak Kalkas tieže se i zvědě, že Achiles jest v chrámě. Rychle k němu po- spieši, a když se sjidechu, spřieznita se spolu, zjevivše o řečených věcech pravdu mezi sebú. A proto Achiles toho Kalkanta biskupa k sobě přivinuv, mnohým po- hodlím ucti jej. A tak všedše na lodí, připluchu šťastně a vesele k Athenám; a vystúpivše z lodie, Achiles toho biskupa před krále Agamenona a před jiné krále řecké přivede. A když Achiles odpověd bohuov o budúciem vítězství jich proti Trojánským pořád vypravi a kterak tudiež Kalkas biskup, posel krále Priamóv, protivnú od- pověd obdržal a že jemu buoh Apolo rozkázal, aby se k Trojánským nenavracoval, ale aby s Reky, dokudž by bojovná búřka trvala, přebýval, tehdy všickni Rekové 110a 105
Strana 106
tiem biechu obveseleni a s velikú radostí slaviechu tři dny tomu bohu Apolo. A řečeného Kalkas biskupa při- jechu za svého věrného, v púhé lásce slibujíce ve všech věcech činiti jeho žádosti. 106
tiem biechu obveseleni a s velikú radostí slaviechu tři dny tomu bohu Apolo. A řečeného Kalkas biskupa při- jechu za svého věrného, v púhé lásce slibujíce ve všech věcech činiti jeho žádosti. 106
Strana 107
C. POČINAJÍ SE KNIHY JEDENÁDCTÉ TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ KAL KANTA BISKUPA, TAJNÉHO ZRÁDCI TROJÁNSKÝCH, K ŘEKÓM VYDANÉ, O POHNUTÍ A PLYNUTÍ VOJSKA. když Rekové, vděčné odpovědi od bohuov přijemše a odslavivše ty dny bohóm, váháchu se odtad hnúti, ma- le jíce z města atenského veliké pohodlé, tehdy Kalcas, biskup trojánský, dru- hý den po hodech s Achilem a s Pat- Ao roklem, jide ráno do stanu krále Agamenona, kdežto se biechu sešli mnozí králi, kniežata, vévody i rytieři, kte- řížto před králem Agamenonem vedlé řádu svého sedie- chu. A když jim Achiles, Patroklus a Kalcas odpověd boha Apolona opáčichu, káza jim král Agamenon siesti, kdežto Kalcas ihned, uprosiv sobě mlčenie, ke všem takto promluvi a řka: „O najurozenější králi, vévody i kniežata, kteří jste se tuto sešli, však jest byl úmysl váš přední proti Trojánským, zjevným vašim nepřátelóm, vo- jensky povstati, kteřížto velikým svým prohřěšením a proti vám dopuštěním vašie síly moc zbúřili jsú. Pročež pak počátkóm statečným dlením přikládáte zmařenie, po- ňavadž vždy škodlivo jest hotovým prodlévati. I zdali ne- věříte aneb nemníte, by král Priamus neměl mezi vámi tajně svých zpytačuov, kteřížto po svých mlazších jemu vzkazují o vašem váhaní ústavně. Nebť vám nic tak ne- bezpečného nenie, jako když jemu dáte svobodna pro- dlenie, aby sobě zásoby i pomoci dobyl a pomocníky své shromáždil. A již jest drahně časuov k tomu hodných pominulo, v nichžto měli ste mocnú rukú v jeho králov- stvie vpadnúti. Však tohoto léta několiko jest minulo měsiecuov, v nichžto ku plynutí po moři měli ste časy vzácné, ano se všecka moře nynie ukrotila a všecky plav- ce ku plavení po sobě míle zovú, kdyžto sladkým dýma- 107
C. POČINAJÍ SE KNIHY JEDENÁDCTÉ TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ KAL KANTA BISKUPA, TAJNÉHO ZRÁDCI TROJÁNSKÝCH, K ŘEKÓM VYDANÉ, O POHNUTÍ A PLYNUTÍ VOJSKA. když Rekové, vděčné odpovědi od bohuov přijemše a odslavivše ty dny bohóm, váháchu se odtad hnúti, ma- le jíce z města atenského veliké pohodlé, tehdy Kalcas, biskup trojánský, dru- hý den po hodech s Achilem a s Pat- Ao roklem, jide ráno do stanu krále Agamenona, kdežto se biechu sešli mnozí králi, kniežata, vévody i rytieři, kte- řížto před králem Agamenonem vedlé řádu svého sedie- chu. A když jim Achiles, Patroklus a Kalcas odpověd boha Apolona opáčichu, káza jim král Agamenon siesti, kdežto Kalcas ihned, uprosiv sobě mlčenie, ke všem takto promluvi a řka: „O najurozenější králi, vévody i kniežata, kteří jste se tuto sešli, však jest byl úmysl váš přední proti Trojánským, zjevným vašim nepřátelóm, vo- jensky povstati, kteřížto velikým svým prohřěšením a proti vám dopuštěním vašie síly moc zbúřili jsú. Pročež pak počátkóm statečným dlením přikládáte zmařenie, po- ňavadž vždy škodlivo jest hotovým prodlévati. I zdali ne- věříte aneb nemníte, by král Priamus neměl mezi vámi tajně svých zpytačuov, kteřížto po svých mlazších jemu vzkazují o vašem váhaní ústavně. Nebť vám nic tak ne- bezpečného nenie, jako když jemu dáte svobodna pro- dlenie, aby sobě zásoby i pomoci dobyl a pomocníky své shromáždil. A již jest drahně časuov k tomu hodných pominulo, v nichžto měli ste mocnú rukú v jeho králov- stvie vpadnúti. Však tohoto léta několiko jest minulo měsiecuov, v nichžto ku plynutí po moři měli ste časy vzácné, ano se všecka moře nynie ukrotila a všecky plav- ce ku plavení po sobě míle zovú, kdyžto sladkým dýma- 107
Strana 108
110b ním větrové polední dýmajíce po mořských rovnostech těm, kteříž plúti žádají, ponúkají, veléce se plaviti. Pro- čež tehdy v letniem horce mysl vaše nedba plúti po mo- řiech, abyšte libým povětřím snadně a skuoro přitáhli k břehóm vašich nepřátel přelítých, aby jich uši hrozná pověst o vaší moci převeliké a o vaší snažnosti neváhavé prorazila? Ale ne tak, aby vašěho dlenie leností oni se veselili a proti vám zsílili zásobami i lidmi a vám se pro- dlévali a s škodú vaší své všecky žádosti zjednali. Mníte, byť slibové bohuov věrných na vás se nezměnili, když byšte, jich jsúce vděčni, rychle ruce své k dielu přiložili, a strachť jest, byšte svým váhaním jako nevděční přiezni bohuov nepotratili, aby slibuov svých libých v protivné vám neobrátili, neboť jim velice nelibo jest nevděčen- stvie. Protož zrušte váhanie svá, odvěžte lodie od bře- huov, a vyzdvihnúce jich plátna na výsost, rychle proti nepřátelóm vašim cestu svú s přiezní bohuov počněte činiti statečně, abyšte slibuov bohových skuoře a štastně dosáhli.“ A tak Kalkas, tajný zrádce trojánský, řeč svú skona. A Rekové, srozuměvše řeči jeho, pochválichu jie. A tu hned král Agamenon trubači ohlási, aby všickni zhuoru byli a na své lodie vstúpili; a tak od Aten toho města odtrhnú a na vysoké moře vzplynú v povolném povětří. A když ještě nebiechu od Athen padtnádste honóv odplynuli, tehdy naručest jasné povětřie v tem- né a nočnie mrákoty se proměni a tiché povětřie v hluč- ný vietr se obráti, z něhož by blýskanie i hromobitie pře- hrozné a búře po všem moři, takže vlny jakožto hory veliké sem i tam počechu se váleti a zmietati náramně lodími. Dšťové lijaví ústavně počechu jíti, pro něžto strach na všecky přehrozný připade, když se viděchu v takém nebezpečenství smrti ovšem posazené. Ale ten Kalkas, chytřec veliký, mezi většími a staršími zprávcemi lidu řečského povědě a řka: „Viem zajisté, proč se jest vztrhlo takové povětřie! Nebo Diana, ta bohyně, ta se 108
110b ním větrové polední dýmajíce po mořských rovnostech těm, kteříž plúti žádají, ponúkají, veléce se plaviti. Pro- čež tehdy v letniem horce mysl vaše nedba plúti po mo- řiech, abyšte libým povětřím snadně a skuoro přitáhli k břehóm vašich nepřátel přelítých, aby jich uši hrozná pověst o vaší moci převeliké a o vaší snažnosti neváhavé prorazila? Ale ne tak, aby vašěho dlenie leností oni se veselili a proti vám zsílili zásobami i lidmi a vám se pro- dlévali a s škodú vaší své všecky žádosti zjednali. Mníte, byť slibové bohuov věrných na vás se nezměnili, když byšte, jich jsúce vděčni, rychle ruce své k dielu přiložili, a strachť jest, byšte svým váhaním jako nevděční přiezni bohuov nepotratili, aby slibuov svých libých v protivné vám neobrátili, neboť jim velice nelibo jest nevděčen- stvie. Protož zrušte váhanie svá, odvěžte lodie od bře- huov, a vyzdvihnúce jich plátna na výsost, rychle proti nepřátelóm vašim cestu svú s přiezní bohuov počněte činiti statečně, abyšte slibuov bohových skuoře a štastně dosáhli.“ A tak Kalkas, tajný zrádce trojánský, řeč svú skona. A Rekové, srozuměvše řeči jeho, pochválichu jie. A tu hned král Agamenon trubači ohlási, aby všickni zhuoru byli a na své lodie vstúpili; a tak od Aten toho města odtrhnú a na vysoké moře vzplynú v povolném povětří. A když ještě nebiechu od Athen padtnádste honóv odplynuli, tehdy naručest jasné povětřie v tem- né a nočnie mrákoty se proměni a tiché povětřie v hluč- ný vietr se obráti, z něhož by blýskanie i hromobitie pře- hrozné a búře po všem moři, takže vlny jakožto hory veliké sem i tam počechu se váleti a zmietati náramně lodími. Dšťové lijaví ústavně počechu jíti, pro něžto strach na všecky přehrozný připade, když se viděchu v takém nebezpečenství smrti ovšem posazené. Ale ten Kalkas, chytřec veliký, mezi většími a staršími zprávcemi lidu řečského povědě a řka: „Viem zajisté, proč se jest vztrhlo takové povětřie! Nebo Diana, ta bohyně, ta se 108
Strana 109
jest z toho rozhněvala, že tací králi, tak slavní, mocní, múdří jsúce i bohatí, u athenského města stavivše se, " i neučinili jí hodné oběti na svém odtrhnutí. I poradi králi Agamenovi, aby se všemi lodími k ostro- vu řečenému kázal přistati a tu v chrámě, jenž se Dianě klanějí, aby král Agamenon sám svú rukú za vešken lid vojenský jí vzácnú obět obětoval. Nebo kdyžť ona bude ukrocena, všeckuť búři staví a čas libý ku plavení naše- mu zpuosobí. A vtom bez meškánie král Agamenon káza k ostrovu řečenému všem připlúti, a vystúpiv na- ručest z lodie, jide do chrámu Diany a nábožným srd- cem učini jí drahú obět. A hned ta přehrozná búře po- minu i nasta všady jasné povětřie a tak [potichnuchu mořské vody a lodiem chutné cesty zpuosobichu. A tak hvězdáři dospělí i dnes pravie, že Diana, totiž Měsiec, jest paní vod i cest, takže puosobí zčastné púti putují- cím, když vedlé běhu přirozeného [čas jeho nastane] ku panování, a zvláště když jest v domu desátém nebo dvad cátém obývanie svého. Než mně se zdá, má-li kto 111a stvoření němému věřiti, raději se svěř stvořiteli, kterýž- to i tu moc, jenž jest hvězdám i všemu stvoření pójčil, muož zase odjieti i proměniti, jakž ráčí. Potom král Agamenon káza trúbiti, aby všickni hotovi byli. A když se plaviechu v dobrém povětří beze všie překážky dnem i nocí, připlynuchu k břehóm vlastí trojánských a do přistavadl pod jedniem hradem, Sartonaba řečeným, všickni přistachu. A že tu bieše silná posádka Troján- ských k stráži těch přistavadl, udatně a rukú oděnú a brannú na Reky s toho hradu stekú, mnějíc ale bláznivě, by jim mohli brániti na zemi vystúpenie, a tak se náram- ně na Řeky obořie. Ale Rekové mocí převelikú na ně počechu tisknúti, kteréžto oni snésti nemohúce, na běh se oddachu, a Rekové je sekúce a tepúce, až bliz k hradu stíhajíc je a dostihše zmordovachu, a vběhše na hrad, jenž bieše otevřěn, aby svoji mohli do něho před Řeky 109
jest z toho rozhněvala, že tací králi, tak slavní, mocní, múdří jsúce i bohatí, u athenského města stavivše se, " i neučinili jí hodné oběti na svém odtrhnutí. I poradi králi Agamenovi, aby se všemi lodími k ostro- vu řečenému kázal přistati a tu v chrámě, jenž se Dianě klanějí, aby král Agamenon sám svú rukú za vešken lid vojenský jí vzácnú obět obětoval. Nebo kdyžť ona bude ukrocena, všeckuť búři staví a čas libý ku plavení naše- mu zpuosobí. A vtom bez meškánie král Agamenon káza k ostrovu řečenému všem připlúti, a vystúpiv na- ručest z lodie, jide do chrámu Diany a nábožným srd- cem učini jí drahú obět. A hned ta přehrozná búře po- minu i nasta všady jasné povětřie a tak [potichnuchu mořské vody a lodiem chutné cesty zpuosobichu. A tak hvězdáři dospělí i dnes pravie, že Diana, totiž Měsiec, jest paní vod i cest, takže puosobí zčastné púti putují- cím, když vedlé běhu přirozeného [čas jeho nastane] ku panování, a zvláště když jest v domu desátém nebo dvad cátém obývanie svého. Než mně se zdá, má-li kto 111a stvoření němému věřiti, raději se svěř stvořiteli, kterýž- to i tu moc, jenž jest hvězdám i všemu stvoření pójčil, muož zase odjieti i proměniti, jakž ráčí. Potom král Agamenon káza trúbiti, aby všickni hotovi byli. A když se plaviechu v dobrém povětří beze všie překážky dnem i nocí, připlynuchu k břehóm vlastí trojánských a do přistavadl pod jedniem hradem, Sartonaba řečeným, všickni přistachu. A že tu bieše silná posádka Troján- ských k stráži těch přistavadl, udatně a rukú oděnú a brannú na Reky s toho hradu stekú, mnějíc ale bláznivě, by jim mohli brániti na zemi vystúpenie, a tak se náram- ně na Řeky obořie. Ale Rekové mocí převelikú na ně počechu tisknúti, kteréžto oni snésti nemohúce, na běh se oddachu, a Rekové je sekúce a tepúce, až bliz k hradu stíhajíc je a dostihše zmordovachu, a vběhše na hrad, jenž bieše otevřěn, aby svoji mohli do něho před Řeky 109
Strana 110
utéci, až by jim bylo potřebie. A všedše do hradu, věže, domy i zdi vysoké položichu a obořichu, a což tu sobě užitečného naleznú, všecko poberú a s velikým vítěz- stvím k svým se lodiem navrátichu, a vstúpivše na lodie, ku přistavadlu trojánskému upřiemo plynú a k němu přistanú, složiece plátna a kotvy do moře vmetavše. A nad tiem přistavadlem bieše hrad, velmi tvrdý posád- kú valní a bohatstvím velmi hojný. A jeho položenie miesto bieše rozkošné a všie útěchy plné. A ten hrad od Troje bieše jedno šest mil vzdálí, Tenedon nazvaný. A tak ti s hradu rytieři a panoši, udatně hrad osadivše a se připravivše v uoděnie, v silné rotě na Reky zběhnú a s nimi zmužile v boj se svěří, takže raněných i zbitých drahně bylo s obú stranú. Než potom Trojánští, ne- mohúce řecké síle odolati, na běh se oddachu, a kteříž do Troje utekú, ti se zachovali, ale jiní všickni zbiti jsú od Rekuov, neb biechu od hradu zastiženi. Pak Rekové k hradu se oddachu a jeho statečně dobýváchu; jimž se statečně s hradu bránie, tepúce je brzo kamením a brzo střelbú a brzo kopími bodúc. Ale Rekové rozličná diela nastrojivše a se všech stran řebříky přistavivše, udatně k nim lezú na zdi, a Trojánští je strkajíce s řebříkuov, mnohým hlavy slámají a mnohé zmordují. Pak Troján- ští, ústavným bráněním ustavše, počechu se slabě a žen- sky brániti. A to vidúce Rekové, se všech stran se zro- tivše, pravú mocí hrad zlezú a ztekú, a kteréžkoli tu shle- dachu, neb mečem zahubichu, aneb shradu doluov svrhú, 111b a tak nižádnému stavu ani věku neodpustie. A když vše- cky zbichu, tehdy Rekové všecky skrejše toho hradu pře- hledachu, a což úžitečného sú nalezli v nich, to jsú vše pobrali a na své lodie vnesechu, a vrátivše se na hrad, jej vypálivše, z kořen vybořichu. 110
utéci, až by jim bylo potřebie. A všedše do hradu, věže, domy i zdi vysoké položichu a obořichu, a což tu sobě užitečného naleznú, všecko poberú a s velikým vítěz- stvím k svým se lodiem navrátichu, a vstúpivše na lodie, ku přistavadlu trojánskému upřiemo plynú a k němu přistanú, složiece plátna a kotvy do moře vmetavše. A nad tiem přistavadlem bieše hrad, velmi tvrdý posád- kú valní a bohatstvím velmi hojný. A jeho položenie miesto bieše rozkošné a všie útěchy plné. A ten hrad od Troje bieše jedno šest mil vzdálí, Tenedon nazvaný. A tak ti s hradu rytieři a panoši, udatně hrad osadivše a se připravivše v uoděnie, v silné rotě na Reky zběhnú a s nimi zmužile v boj se svěří, takže raněných i zbitých drahně bylo s obú stranú. Než potom Trojánští, ne- mohúce řecké síle odolati, na běh se oddachu, a kteříž do Troje utekú, ti se zachovali, ale jiní všickni zbiti jsú od Rekuov, neb biechu od hradu zastiženi. Pak Rekové k hradu se oddachu a jeho statečně dobýváchu; jimž se statečně s hradu bránie, tepúce je brzo kamením a brzo střelbú a brzo kopími bodúc. Ale Rekové rozličná diela nastrojivše a se všech stran řebříky přistavivše, udatně k nim lezú na zdi, a Trojánští je strkajíce s řebříkuov, mnohým hlavy slámají a mnohé zmordují. Pak Troján- ští, ústavným bráněním ustavše, počechu se slabě a žen- sky brániti. A to vidúce Rekové, se všech stran se zro- tivše, pravú mocí hrad zlezú a ztekú, a kteréžkoli tu shle- dachu, neb mečem zahubichu, aneb shradu doluov svrhú, 111b a tak nižádnému stavu ani věku neodpustie. A když vše- cky zbichu, tehdy Rekové všecky skrejše toho hradu pře- hledachu, a což úžitečného sú nalezli v nich, to jsú vše pobrali a na své lodie vnesechu, a vrátivše se na hrad, jej vypálivše, z kořen vybořichu. 110
Strana 111
C. POČÍNAJÍ SE DVANÁDCTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERÁK KRÁL AGAMENON KOŘIST NA TU DVÚ HRADU VZATŮ MEZI SVÉ VOJSKO ROZDĚLIL A KTERAK PODLÉ RADY JEHO VYSLÁNI SÚ POSLOVÉ KU PRIAMOVI, KRÁLI TROJÁNSKÉMU, ABY JIM ELENU KRÁLOVNU VRÁTIL A ŠKODY, OD PARIDA V CHRÁMĚ NA OSTROVĚ CITAREA UČINĚNÉ, NAVRÁTIL. TUDIEŽ O DIVNÉM A PŘEDRAHÉM STROMU NA SIENI KRÁLE PRIAMA USTAVENÉM Z ČISTÉHO ZLATA A STŘIEBRA A Z DRAHÉHO KAMENIE, A KTERAK TVRDE ULIXES A DIOMEDES KU PRIAMOVI KRÁLI MLUVILI JSU. ak Rekové, tú dvú hradú dobyvše a lidi na nich ukrutně zbivše a pobravše všecko sbožie, na břehu a na rovni pod tiem hradem odpočinuchu. Ale Agamenon král, pečuje o zprávu voj- ska, jemu poručeného, káza všem, kteříž z těch hraduov kořist byli pobrali, aby před ním ihned byli a tu kořist položili. A oni to ihned jakožto poslušní učinichu a před ním věrně položichu i okáza- chu. Tu král Agamenon mezi ně všecky věci vedlé kaž- dého hodnosti spravedlivě rozděli, kteříž sú v tom do- bývaní pracovali. A pak káza, aby všickni králi, vévody i kniežata i starší z vojska na úsvitě dne zajtřejšieho sešli se k němu v radu. A když se sebravše usadichu, král Agamenon, slovem i rukú mlčenie uloživ, takto k nim promluvi a řka: „Přietelé, králi, vévody i kniežata i vy všickni starší, kteří jste se sebrali, dostiť jest po všech světa krajinách vašie moci síla poznána, poňavadž veleb- nost vašeho udatenstvie svět všady jest zřětedlně ohlásil. Avšak vzácná i milá jest bohóm ta moc, kterážto pýchy nemá a zpupné chlúby vad nepoznala jest. Známoť jest všem vám, což zlých věcí z pýchy pozdvižené pocházie, O III
C. POČÍNAJÍ SE DVANÁDCTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERÁK KRÁL AGAMENON KOŘIST NA TU DVÚ HRADU VZATŮ MEZI SVÉ VOJSKO ROZDĚLIL A KTERAK PODLÉ RADY JEHO VYSLÁNI SÚ POSLOVÉ KU PRIAMOVI, KRÁLI TROJÁNSKÉMU, ABY JIM ELENU KRÁLOVNU VRÁTIL A ŠKODY, OD PARIDA V CHRÁMĚ NA OSTROVĚ CITAREA UČINĚNÉ, NAVRÁTIL. TUDIEŽ O DIVNÉM A PŘEDRAHÉM STROMU NA SIENI KRÁLE PRIAMA USTAVENÉM Z ČISTÉHO ZLATA A STŘIEBRA A Z DRAHÉHO KAMENIE, A KTERAK TVRDE ULIXES A DIOMEDES KU PRIAMOVI KRÁLI MLUVILI JSU. ak Rekové, tú dvú hradú dobyvše a lidi na nich ukrutně zbivše a pobravše všecko sbožie, na břehu a na rovni pod tiem hradem odpočinuchu. Ale Agamenon král, pečuje o zprávu voj- ska, jemu poručeného, káza všem, kteříž z těch hraduov kořist byli pobrali, aby před ním ihned byli a tu kořist položili. A oni to ihned jakožto poslušní učinichu a před ním věrně položichu i okáza- chu. Tu král Agamenon mezi ně všecky věci vedlé kaž- dého hodnosti spravedlivě rozděli, kteříž sú v tom do- bývaní pracovali. A pak káza, aby všickni králi, vévody i kniežata i starší z vojska na úsvitě dne zajtřejšieho sešli se k němu v radu. A když se sebravše usadichu, král Agamenon, slovem i rukú mlčenie uloživ, takto k nim promluvi a řka: „Přietelé, králi, vévody i kniežata i vy všickni starší, kteří jste se sebrali, dostiť jest po všech světa krajinách vašie moci síla poznána, poňavadž veleb- nost vašeho udatenstvie svět všady jest zřětedlně ohlásil. Avšak vzácná i milá jest bohóm ta moc, kterážto pýchy nemá a zpupné chlúby vad nepoznala jest. Známoť jest všem vám, což zlých věcí z pýchy pozdvižené pocházie, O III
Strana 112
112а nebo i sami bohové pyšným se opierají a vždy se proti- vie. A tak pyšní věrných přátel nemají, nébrž, ač kto pyšnému chce přietel býti, tenť musí mieti mnoho nepřá- tel, nebo nade všecky pyšní se vznášejí a nechtie, by se kto jim přirovnal, než aby vždy jich nižší byl. A protož vady pyšné v našich přech i v činech vystřiehajme se a zvláště v přítomné při. Než samú spravedlností v upřiem- nosti buďte naši skutci ozdobeni, ať by ižádný nám z pý- chy nemohl porokovati. Nebo vy viete, že jsme na po- mstu našeho bezprávie, nám od krále Priama učiněného, v moci naší až na meze královstvie jeho v silné ruce při- táhli a již sme jemu znamenitě uškodili a tudy sobě z nich lítějšie nepřátely dělali. A tak jsme se uptali dobře, že sú se již velikú mocí ohradili proti nám, vědúce, že od nich nejsme daleko a že sme se na jich záhubu sem vypra- vili. A budúliť moci kterým obyčejem neb radú pomstiti škod, jim vnově učiněných od nás, rádiť to učinie, neb škoda, vnově učiněná, těžšie jest každému, by pak byla malá, nežli daleko většie, kteráž jest zastaralá. Protož věříme, že již dvojí sílu mají proti nám i smělost a takét veliké má předánie ten, ktož se v své hospodě anebo vlasti mezi přátely a známými brání. Ana vrána, sedieci v svém hniezdě, ač jest mdlejšie sokola, avšak se jemu udatně opierá, dřieve nežliť ji uloví, a mnohokrát jsa raněn, od nie odletí. Zajistéť mezi vámi ne darmoť sem tyto řeči pověděl, ne proto, abych vám dal které pochy- benie naše proti nim v umieněném vítězství, ale že chvá- ly z toho veliké dosiehneme přede všemi, když všecky naše skutky, kteréžto v při naší činiti budeme, s roz- umem pravým a bez pýchy povedeme. Neb mnohé slav- né lidi zvyklo jest i v smrti pohrdati bez rady štěstie, kdyžto své pře upřiemostí ukvapie vyvésti svú zpurno- stí, neměvše dřieve o to zdravého puotazu. A přesto vieme, že král Priamus nás dávno zvláštními posly ob- sielal, abychom Exionu, sestru jeho, vrátili, ale my, jsúce 112
112а nebo i sami bohové pyšným se opierají a vždy se proti- vie. A tak pyšní věrných přátel nemají, nébrž, ač kto pyšnému chce přietel býti, tenť musí mieti mnoho nepřá- tel, nebo nade všecky pyšní se vznášejí a nechtie, by se kto jim přirovnal, než aby vždy jich nižší byl. A protož vady pyšné v našich přech i v činech vystřiehajme se a zvláště v přítomné při. Než samú spravedlností v upřiem- nosti buďte naši skutci ozdobeni, ať by ižádný nám z pý- chy nemohl porokovati. Nebo vy viete, že jsme na po- mstu našeho bezprávie, nám od krále Priama učiněného, v moci naší až na meze královstvie jeho v silné ruce při- táhli a již sme jemu znamenitě uškodili a tudy sobě z nich lítějšie nepřátely dělali. A tak jsme se uptali dobře, že sú se již velikú mocí ohradili proti nám, vědúce, že od nich nejsme daleko a že sme se na jich záhubu sem vypra- vili. A budúliť moci kterým obyčejem neb radú pomstiti škod, jim vnově učiněných od nás, rádiť to učinie, neb škoda, vnově učiněná, těžšie jest každému, by pak byla malá, nežli daleko většie, kteráž jest zastaralá. Protož věříme, že již dvojí sílu mají proti nám i smělost a takét veliké má předánie ten, ktož se v své hospodě anebo vlasti mezi přátely a známými brání. Ana vrána, sedieci v svém hniezdě, ač jest mdlejšie sokola, avšak se jemu udatně opierá, dřieve nežliť ji uloví, a mnohokrát jsa raněn, od nie odletí. Zajistéť mezi vámi ne darmoť sem tyto řeči pověděl, ne proto, abych vám dal které pochy- benie naše proti nim v umieněném vítězství, ale že chvá- ly z toho veliké dosiehneme přede všemi, když všecky naše skutky, kteréžto v při naší činiti budeme, s roz- umem pravým a bez pýchy povedeme. Neb mnohé slav- né lidi zvyklo jest i v smrti pohrdati bez rady štěstie, kdyžto své pře upřiemostí ukvapie vyvésti svú zpurno- stí, neměvše dřieve o to zdravého puotazu. A přesto vieme, že král Priamus nás dávno zvláštními posly ob- sielal, abychom Exionu, sestru jeho, vrátili, ale my, jsúce 112
Strana 113
velikú pýchú naduti, proseb jeho neopatrně jsme ne- uslyšeli a tudy hanbu i škodu v ostrově Citarea hroznú sme vzali, jichžto tuto mstíti chtiece, náramnými robo- tami i náklady sem jsme přitáhli a od svých domuov, vlastí i přátel dalece sme vzdáleni. A co nás v tom muož potkati, štěstie-li čili neštěstie, toho v jistotě nevieme. A protož, když by se vám to líbilo podlé zdravé rady, abychom práci ku praciem a nákladu k nákladóm nepři- dávali nadarmo, ale v slávě a ve zdraví mohli se do vlastí našich vrátiti, k tomu králi Priamovi posly naše vyšleme, ať nám Elenu naši milú dobrovolně navrátí a za to nám dosti učiní, což jest u nás v ostrově Paris, syn jeho, spáchal svú hrdostí. A jestliže král Priamus bude chtieti to učiniti, vskutku poctivě se domuov vrátíme, aniž bu- deme mieti z práva proti Trojánským povstati vojensky. Pakliť tomu odpovie, tehdy dvě věci chvalné budú za nás odmlúvati i bojovati, to jest spravedlnost, kteréž sme na něm žádali, a jeho zpupnost, že sme v tom od- něho neuslyšáni, a moc naše vymluvena bude před kaž- dým, kterúžto potom nad nimi okážeme. A kdyžtě o nás bude po všem světě ohlášeno, bude porokováno z ne- múdrosti Trojánským a našeť bude chválena upřiemost, že sme rovného žádajíc nemohli obdržeti. A tak, jestliže bychom pak, svého mstiece bezprávie, Trojánské všecky zbili a jich město obořili a ženy jich pohaněly i [dcery a je u věčnú službu podrobili, nižádný nám nebude moci porokovati spravedlivě. Protož srozumějte, ačť se líbí, ať podlé napomínanie mého k němu bude posláno." A když to povědě král Agamenon, někteří k tomu ne- přistúpichu hrdí, ale druzí toho velmi pochválichu. A na- posledy všickni jednostajně svolichu, aby o to byl obe- slán král Priamus. A ihned krále Diomeda a krále Ulixa vyslachu a oni o poledni přijědechu do Troje, neb za těch časóv měli sú plnú svobodu i bezpečnost poslové s obú stranu beze všech slibuov. A všedše na dvuor krá- 112b 113
velikú pýchú naduti, proseb jeho neopatrně jsme ne- uslyšeli a tudy hanbu i škodu v ostrově Citarea hroznú sme vzali, jichžto tuto mstíti chtiece, náramnými robo- tami i náklady sem jsme přitáhli a od svých domuov, vlastí i přátel dalece sme vzdáleni. A co nás v tom muož potkati, štěstie-li čili neštěstie, toho v jistotě nevieme. A protož, když by se vám to líbilo podlé zdravé rady, abychom práci ku praciem a nákladu k nákladóm nepři- dávali nadarmo, ale v slávě a ve zdraví mohli se do vlastí našich vrátiti, k tomu králi Priamovi posly naše vyšleme, ať nám Elenu naši milú dobrovolně navrátí a za to nám dosti učiní, což jest u nás v ostrově Paris, syn jeho, spáchal svú hrdostí. A jestliže král Priamus bude chtieti to učiniti, vskutku poctivě se domuov vrátíme, aniž bu- deme mieti z práva proti Trojánským povstati vojensky. Pakliť tomu odpovie, tehdy dvě věci chvalné budú za nás odmlúvati i bojovati, to jest spravedlnost, kteréž sme na něm žádali, a jeho zpupnost, že sme v tom od- něho neuslyšáni, a moc naše vymluvena bude před kaž- dým, kterúžto potom nad nimi okážeme. A kdyžtě o nás bude po všem světě ohlášeno, bude porokováno z ne- múdrosti Trojánským a našeť bude chválena upřiemost, že sme rovného žádajíc nemohli obdržeti. A tak, jestliže bychom pak, svého mstiece bezprávie, Trojánské všecky zbili a jich město obořili a ženy jich pohaněly i [dcery a je u věčnú službu podrobili, nižádný nám nebude moci porokovati spravedlivě. Protož srozumějte, ačť se líbí, ať podlé napomínanie mého k němu bude posláno." A když to povědě král Agamenon, někteří k tomu ne- přistúpichu hrdí, ale druzí toho velmi pochválichu. A na- posledy všickni jednostajně svolichu, aby o to byl obe- slán král Priamus. A ihned krále Diomeda a krále Ulixa vyslachu a oni o poledni přijědechu do Troje, neb za těch časóv měli sú plnú svobodu i bezpečnost poslové s obú stranu beze všech slibuov. A všedše na dvuor krá- 112b 113
Strana 114
113a lóv, i vjidechu na sien jeho. I diviechu se převelmi sieni jeho, že tak výborným diela mistrovstvím, tak draze a tak pevně i vysoce jest vzdělána se vším dvorem. A tu uzřechu vrostřed sieni strom, řemeslnú vtipností učině- ný z čistého zlata, dvanádcte loktuov zvýší a jako mocné ratiště oblý a tlustý, jehožto ratolesti široce vuokol mno- ho sieni zaměstknachu a těch ratolestí diel z zlata a diel bieše z střiebra stvořeno a též jich listie a kvietie a mezi nimi mnoho ovotce z drahého kamenie stvořeného a to se stkvějieše převýbornú krású. A tak tomu stromu dlúho se dívavše, s mnohým dvořan provázením vjidechu do pokoje králova, kdežto v množství slavném urozených lidí sedieše. A nepozdravivše jeho, ani jemu které pocti- vosti učinivše, než proti němu se usadivše, takto Ulixes vece k králi Priamovi a řka: „Králi Priame, nediv se tomu, žeť sme tebe, všedše k tobě, nepozdravili, nebo tebe máme za hlavnieho nepřietele, a nepřietel nemát žádati nepřieteli zdravie. Král Agamenon, jehož my jsme poslové, posielát k tobě, aby královnu Elenu, [z jeho královstvie mocí a násilím vzatú, navrátil jejiemu králi Menelaovi a škody těžké, kteréž sú Rekóm učiněny skrze Parida, syna tvého, aby jim hned nahradil vedlé jich vuole. A to učiníš-li, zdravě zdravé rady poživeš, pakli snad pohrdáš to učiniti, tehdy sám spatř, kterak veliké věci zlé k tobě i tvým všem konečně jsú příštie, nebo ty nešťastnú smrtí zahyneš a všickni tvoji ukrutnú smrti sejdú a toto tvé město ušlechtilé všecko bude obořeno.“ Ale král Priamus, srozuměv řeči Ulixově, nečekav řád- ného rozmýšlenie, takto odpovědě: „Ulixe, pravení slov tvých velmi se divím! Neb ode mne to chcete mieti, což by na krále již přemoženého a již na skončení uloženého ledva učiniti slušalo. Anižť mním, byť Rekové tvoji ta- kými silami mě přemáhali, abych byl připuzen to učiniti, což ty pravíš. Nebť oni žádají ode mne, abych jim dosti učinil, a jsúce mi sami vinni, a neviem, byla-li jest která 114
113a lóv, i vjidechu na sien jeho. I diviechu se převelmi sieni jeho, že tak výborným diela mistrovstvím, tak draze a tak pevně i vysoce jest vzdělána se vším dvorem. A tu uzřechu vrostřed sieni strom, řemeslnú vtipností učině- ný z čistého zlata, dvanádcte loktuov zvýší a jako mocné ratiště oblý a tlustý, jehožto ratolesti široce vuokol mno- ho sieni zaměstknachu a těch ratolestí diel z zlata a diel bieše z střiebra stvořeno a též jich listie a kvietie a mezi nimi mnoho ovotce z drahého kamenie stvořeného a to se stkvějieše převýbornú krású. A tak tomu stromu dlúho se dívavše, s mnohým dvořan provázením vjidechu do pokoje králova, kdežto v množství slavném urozených lidí sedieše. A nepozdravivše jeho, ani jemu které pocti- vosti učinivše, než proti němu se usadivše, takto Ulixes vece k králi Priamovi a řka: „Králi Priame, nediv se tomu, žeť sme tebe, všedše k tobě, nepozdravili, nebo tebe máme za hlavnieho nepřietele, a nepřietel nemát žádati nepřieteli zdravie. Král Agamenon, jehož my jsme poslové, posielát k tobě, aby královnu Elenu, [z jeho královstvie mocí a násilím vzatú, navrátil jejiemu králi Menelaovi a škody těžké, kteréž sú Rekóm učiněny skrze Parida, syna tvého, aby jim hned nahradil vedlé jich vuole. A to učiníš-li, zdravě zdravé rady poživeš, pakli snad pohrdáš to učiniti, tehdy sám spatř, kterak veliké věci zlé k tobě i tvým všem konečně jsú příštie, nebo ty nešťastnú smrtí zahyneš a všickni tvoji ukrutnú smrti sejdú a toto tvé město ušlechtilé všecko bude obořeno.“ Ale král Priamus, srozuměv řeči Ulixově, nečekav řád- ného rozmýšlenie, takto odpovědě: „Ulixe, pravení slov tvých velmi se divím! Neb ode mne to chcete mieti, což by na krále již přemoženého a již na skončení uloženého ledva učiniti slušalo. Anižť mním, byť Rekové tvoji ta- kými silami mě přemáhali, abych byl připuzen to učiniti, což ty pravíš. Nebť oni žádají ode mne, abych jim dosti učinil, a jsúce mi sami vinni, a neviem, byla-li jest která 114
Strana 115
vina, a snad ižádná, pro nižto zabili sú mi otce mého, přátely i jiné mé všecky a město naše zlúpivše obořili, mú milú sestru Exionu pojemše, kteréžto ne obyčejem královským, ale nevěstčím požívají — i pak chtie, abych jim dosti učinil? A já přesto dřieve chtěl sem tak mnoho zlého pod mlčením pominúti, nechaje válek bojovných, a protož slal sem k nim Antenora, přietele i posla mého věrného a milého, aby mi aspoň sestru Exionu navrátili, ničehuož nežádaje za své nevýmluvné škody a bezprávie. A oni tak hrdě, tak hanebně mého posla jsú uhaněli — a viete to vy dobře i já také. Protož nenie miesta k tomu, anižt jest podobné, abych slova vašeho poselstvie usly- šal, neb bych v jistotě chtěl raději zahýnúti konečně, nežli k vašemu požádaní svoliti. A protož Agamenon král buď bezpečen, žeť s Reky nikdy pokoje mieti ne- budu ani žádati, kteříž jsú mě tak žalostně zamucovali, a vás také, jenž jste takových řečí bezúmě požívali, byšte ke mně v poselství nebyli vysláni, kázal bych vás naj- ohavnější smrtí zahubiti. Protož vraťte se k svým, neb dokudž vás vidím, bez velikého hněvu býti nemohu.“ A k tomu hned Diomedes odpovědě: „O králi, poňa- vadž na nás toliko vzezřev, i nejsi bez hněvu, věz to tehdy, že po všecky dny života tvého bez hněvu nebudeš, poňavadž Rekové s tak velikú mocí budú od tebe vždy vídáni a nebudet v tom dlenie, že nás i je uzříš před městem tvým, proti tobě i proti tvým se zatáčejíce. A protož, poňavadž pro nás neoděné takú se trápíš ža- lostí, čím viece budeš se trápiti, když opatříš nás viece než sto set tisícóv Rekuov bojovně oděných, proti nimž- to nebude tobě moci ižádná moc zachovati obrany, aby ty i tvoji všickni nebyli ukrutnú smrtí zahubeni neštastně. A dřieve, nežli to se stane, muožeš bezpečně, maje svo- bodu, slova marná vylévati. Tehdy mnozí z těch, ješto při králi stojiechu, roz- hněvavše se, chtiechu na ně udeřiti, meče [vytrhavše]. 115
vina, a snad ižádná, pro nižto zabili sú mi otce mého, přátely i jiné mé všecky a město naše zlúpivše obořili, mú milú sestru Exionu pojemše, kteréžto ne obyčejem královským, ale nevěstčím požívají — i pak chtie, abych jim dosti učinil? A já přesto dřieve chtěl sem tak mnoho zlého pod mlčením pominúti, nechaje válek bojovných, a protož slal sem k nim Antenora, přietele i posla mého věrného a milého, aby mi aspoň sestru Exionu navrátili, ničehuož nežádaje za své nevýmluvné škody a bezprávie. A oni tak hrdě, tak hanebně mého posla jsú uhaněli — a viete to vy dobře i já také. Protož nenie miesta k tomu, anižt jest podobné, abych slova vašeho poselstvie usly- šal, neb bych v jistotě chtěl raději zahýnúti konečně, nežli k vašemu požádaní svoliti. A protož Agamenon král buď bezpečen, žeť s Reky nikdy pokoje mieti ne- budu ani žádati, kteříž jsú mě tak žalostně zamucovali, a vás také, jenž jste takových řečí bezúmě požívali, byšte ke mně v poselství nebyli vysláni, kázal bych vás naj- ohavnější smrtí zahubiti. Protož vraťte se k svým, neb dokudž vás vidím, bez velikého hněvu býti nemohu.“ A k tomu hned Diomedes odpovědě: „O králi, poňa- vadž na nás toliko vzezřev, i nejsi bez hněvu, věz to tehdy, že po všecky dny života tvého bez hněvu nebudeš, poňavadž Rekové s tak velikú mocí budú od tebe vždy vídáni a nebudet v tom dlenie, že nás i je uzříš před městem tvým, proti tobě i proti tvým se zatáčejíce. A protož, poňavadž pro nás neoděné takú se trápíš ža- lostí, čím viece budeš se trápiti, když opatříš nás viece než sto set tisícóv Rekuov bojovně oděných, proti nimž- to nebude tobě moci ižádná moc zachovati obrany, aby ty i tvoji všickni nebyli ukrutnú smrtí zahubeni neštastně. A dřieve, nežli to se stane, muožeš bezpečně, maje svo- bodu, slova marná vylévati. Tehdy mnozí z těch, ješto při králi stojiechu, roz- hněvavše se, chtiechu na ně udeřiti, meče [vytrhavše]. 115
Strana 116
113b Ale král Priamus, vzchopiv se z své stolice, pokřiče na ně, aby jim ižádného bezprávie nečinili, a řka: „Nenieť vášně múdrého v své múdrosti bláznóm jich bláznov- stvie přezřieti, nebo jakož blázen má svobodu bláznivé řeči vylévati, též múdrému chvalno slyšeti ty řeči, což praví, a slyšenému se zasmieti. A protož v sloviech bláznových máť býti blázen poznán a jáť bych chtěl dřie- ve na mé osobě utrpěti, nežli byšte kterému poslu na mém dvoře co bezprávného měli učiniti. Protož buďtež všickni u pokoji, aniž směj kto z vás nepočestných slov vylévati. A když všickni umlčechu podlé králova rozkázanie, tehdy Eneáš, jenž v ta doby vedlé krále Priama sedieše, vece: „Neniet bezprávie, ale ovšem hodné, pane králi, odpoviedati bláznu podlé bláznovstvie jeho, nébrž, ktož bláznivě smie mluviti, hodenť jest, aby za své bláznov- stvie přijal hodnú kázen, nebo jazyk nemúdrý vrah jest pána svého. Nebo mohl bych já tolik nepoctivých řečí před vaší milostí mluviti, že byšte měli i mohli z práva ká- zati mě stieti. A byť při tvé přítomnosti múdrost nebyla, ten, ktož tak bláznivě tolik mluvil jest, jižť by byl hodně umrtven, kterýžto tak směle slovy udatnými a uhryza- vými nelekal se utrhati tvé velebnosti a tvú čest roz- hněvati. Protož jeho napomínám, ať se odtud béře a naučí se svého bláznovstvie v múdrost proměniti." Tehdy Diomedes k tomu bez strachu takto odpovědě: „O ty, ktožkoli jsi, po tvých tě řečech znám, že nejsi súdce pravý, než omluvač hořký a velmi protivný! I žá- dámť tebe na hodném miestě naleznúti, ať bych hodně za tvé řeči poděkoval, než dobřeť snábdiem, žeť jest to král upřiemný, ještoť tě za rádci má, jenž tak dobře umieš raditi jemu, ať by byl ukrutný mstitel všech slov, a tak aby snáze klesl u větší škodu.“ Tehdy Ulixes opatrně řeč jeho přeje, napomínaje, aby přestal mluviti. A ihned sám králi Priamovi vece: „O králi, srozumělit 116
113b Ale král Priamus, vzchopiv se z své stolice, pokřiče na ně, aby jim ižádného bezprávie nečinili, a řka: „Nenieť vášně múdrého v své múdrosti bláznóm jich bláznov- stvie přezřieti, nebo jakož blázen má svobodu bláznivé řeči vylévati, též múdrému chvalno slyšeti ty řeči, což praví, a slyšenému se zasmieti. A protož v sloviech bláznových máť býti blázen poznán a jáť bych chtěl dřie- ve na mé osobě utrpěti, nežli byšte kterému poslu na mém dvoře co bezprávného měli učiniti. Protož buďtež všickni u pokoji, aniž směj kto z vás nepočestných slov vylévati. A když všickni umlčechu podlé králova rozkázanie, tehdy Eneáš, jenž v ta doby vedlé krále Priama sedieše, vece: „Neniet bezprávie, ale ovšem hodné, pane králi, odpoviedati bláznu podlé bláznovstvie jeho, nébrž, ktož bláznivě smie mluviti, hodenť jest, aby za své bláznov- stvie přijal hodnú kázen, nebo jazyk nemúdrý vrah jest pána svého. Nebo mohl bych já tolik nepoctivých řečí před vaší milostí mluviti, že byšte měli i mohli z práva ká- zati mě stieti. A byť při tvé přítomnosti múdrost nebyla, ten, ktož tak bláznivě tolik mluvil jest, jižť by byl hodně umrtven, kterýžto tak směle slovy udatnými a uhryza- vými nelekal se utrhati tvé velebnosti a tvú čest roz- hněvati. Protož jeho napomínám, ať se odtud béře a naučí se svého bláznovstvie v múdrost proměniti." Tehdy Diomedes k tomu bez strachu takto odpovědě: „O ty, ktožkoli jsi, po tvých tě řečech znám, že nejsi súdce pravý, než omluvač hořký a velmi protivný! I žá- dámť tebe na hodném miestě naleznúti, ať bych hodně za tvé řeči poděkoval, než dobřeť snábdiem, žeť jest to král upřiemný, ještoť tě za rádci má, jenž tak dobře umieš raditi jemu, ať by byl ukrutný mstitel všech slov, a tak aby snáze klesl u větší škodu.“ Tehdy Ulixes opatrně řeč jeho přeje, napomínaje, aby přestal mluviti. A ihned sám králi Priamovi vece: „O králi, srozumělit 116
Strana 117
sme u plně všemu, cožs mluvil. Jižť otejdeme od tebe a králi Agamenovi všecko povieme." A tak oba, vyšedše ze [dvora] a vsedavše na koně, rúče jedúc, přijědechu do vojsky, a zsedavše s koní, jidešta do stanu krále Agamenova, kdežto králi, vévody, knie- žata a větší všeho vojska při něm biechu, čekajíce od krále Priama odpovědi na své poselstvie. A když po- věděšta řeč krále Priamovu, divili sú se Rekové jeho odpovědi. A co měli již proti Trojánským činiti, mno- hými radami mnohé k tomu cesty vydávali, o nichž po- vieme napořád potomně. Avšak dřieve, nežli k tomu pravení přistúpíme, o řečeném Eneášovi něco povieme. Neb tento jest Eneáš, kterýžto narozen jest z bohyně, ře- čené Venus a od Enchizea otce, a tak po dobytí Troje byl vypověděn z trojánského královstvie od Rekuov, a tak po moři s mnohými Trojánskými na lodech plynúce, bliz od Ríma jsú přistali, a potom i v Římě byl knieže- tem, z jehožto pokolenie onen ciesař Augustus slavný pošel jest, kterýžto svú múdrostí a opatrností i udatností vešken svět Rímanóm podmanil. O kterémžto Eneášovi ciesař Justian v knihách Práv ciesařských slavnú činí pamět a řka: „Poňavadž od velikého ciesaře Augusta všickni ciesaři jsú nazváni Augustové, mnohem viece podlé prvních časuov všickni ciesaři od Eneáše měli by Eneášové býti nazváni, kterýžto první obec římskú zpra- voval jest jako římskú berlú ciesařskú.“ A [o] toho Eneáše životu i příhodách Virgilius mantovský v kni- hách, řečených Eneidos, mnoho jest psal. Ale smrtí jsa zastižen, nemohl všeho u plně popsati. Než potom bude praveno o jeho mnohých příhodách i puotkách v těchto knihách bliz od konce. 114a 117
sme u plně všemu, cožs mluvil. Jižť otejdeme od tebe a králi Agamenovi všecko povieme." A tak oba, vyšedše ze [dvora] a vsedavše na koně, rúče jedúc, přijědechu do vojsky, a zsedavše s koní, jidešta do stanu krále Agamenova, kdežto králi, vévody, knie- žata a větší všeho vojska při něm biechu, čekajíce od krále Priama odpovědi na své poselstvie. A když po- věděšta řeč krále Priamovu, divili sú se Rekové jeho odpovědi. A co měli již proti Trojánským činiti, mno- hými radami mnohé k tomu cesty vydávali, o nichž po- vieme napořád potomně. Avšak dřieve, nežli k tomu pravení přistúpíme, o řečeném Eneášovi něco povieme. Neb tento jest Eneáš, kterýžto narozen jest z bohyně, ře- čené Venus a od Enchizea otce, a tak po dobytí Troje byl vypověděn z trojánského královstvie od Rekuov, a tak po moři s mnohými Trojánskými na lodech plynúce, bliz od Ríma jsú přistali, a potom i v Římě byl knieže- tem, z jehožto pokolenie onen ciesař Augustus slavný pošel jest, kterýžto svú múdrostí a opatrností i udatností vešken svět Rímanóm podmanil. O kterémžto Eneášovi ciesař Justian v knihách Práv ciesařských slavnú činí pamět a řka: „Poňavadž od velikého ciesaře Augusta všickni ciesaři jsú nazváni Augustové, mnohem viece podlé prvních časuov všickni ciesaři od Eneáše měli by Eneášové býti nazváni, kterýžto první obec římskú zpra- voval jest jako římskú berlú ciesařskú.“ A [o] toho Eneáše životu i příhodách Virgilius mantovský v kni- hách, řečených Eneidos, mnoho jest psal. Ale smrtí jsa zastižen, nemohl všeho u plně popsati. Než potom bude praveno o jeho mnohých příhodách i puotkách v těchto knihách bliz od konce. 114a 117
Strana 118
C. POČÍNAJÍ SE TŘINÁDCTÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ AGAMENONA KRÁLE, ABY VYSLÁNI BYLI POSLOVÉ K KRÁLI TOHO KRÁLOVSTVIE, JEŠTO SLOVE MESE, ABY POTŘEBU VOJSKU ŘECKÉMU ZA PENIEZE KÁZAL VYDÁVATI Z SVÉ ZEMĚ. A V TOM POSELSTVÍ BYL JEST ACHILES A TELEFUS S SVÝMI VOJSKY, KTERÍŽTO, S TIEM KRÁLEM Z MESE BOJUJÍCE, ZABILI JSU JEHO. A TU TELEFUS UVÁZAL SE JEST V JEHO KRÁLOVSTVIE, NEBO JEMU BIEŠE JE PORUČIL. ALE ACHILES, NABRAV POTŘEB NA LODIE, VRÁTIL SE JEST K VOJSKU ŘECKÉMU SE VŠÍM RYTIEŘSTVEM SVÝM. když ty věci, o nichž svrchu praveno jest, staly jsú se, král Agamenon vše- cky krále, vévody i kniežata v uobec- s ní radu svola na čistú roveň, Tenedon )) b řečenú, k nimžto úmysl svój těmito slovy oznámi: „Mezi jinými pilnými řečmi toť jest najpilnějšie, aby vojska naše v tomto ob- ležení měla hojnost potřeb, neb bez té nelze jest trvati v uobležení. Protož zdá-lit se vám vyslati po zásobu do královstvie, řečeného Mese, v němžto jest hojnost po- třeb všelikých, pro množstvie vína, obilé i oleje, ať naši poslové tam zjednají a zpuosobie, ať by nám odtad po- třeba ústavně byla vydávána.“ Té rady všickni pochvá- lichu a Achile udatného a Telefa, syna Herkulešova, s velikým vojskem do královstvie, řečeného Mese, vy- pravichu. A v tom království kralováše král, řečený Tentram, kterýžto to královstvie mnohá léta v pokoji a v řádu spravedlnosti zpravoval, maje však lidu v něm množ- stvie rytieřského. A to královstvie, jakož druzí pravie, bylo jest sicilské, jenž jest ve všem, v uobilí, v oleji i u vínu mělo hojnost, kteréžto bylo nazváno Mesa od 118
C. POČÍNAJÍ SE TŘINÁDCTÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ AGAMENONA KRÁLE, ABY VYSLÁNI BYLI POSLOVÉ K KRÁLI TOHO KRÁLOVSTVIE, JEŠTO SLOVE MESE, ABY POTŘEBU VOJSKU ŘECKÉMU ZA PENIEZE KÁZAL VYDÁVATI Z SVÉ ZEMĚ. A V TOM POSELSTVÍ BYL JEST ACHILES A TELEFUS S SVÝMI VOJSKY, KTERÍŽTO, S TIEM KRÁLEM Z MESE BOJUJÍCE, ZABILI JSU JEHO. A TU TELEFUS UVÁZAL SE JEST V JEHO KRÁLOVSTVIE, NEBO JEMU BIEŠE JE PORUČIL. ALE ACHILES, NABRAV POTŘEB NA LODIE, VRÁTIL SE JEST K VOJSKU ŘECKÉMU SE VŠÍM RYTIEŘSTVEM SVÝM. když ty věci, o nichž svrchu praveno jest, staly jsú se, král Agamenon vše- cky krále, vévody i kniežata v uobec- s ní radu svola na čistú roveň, Tenedon )) b řečenú, k nimžto úmysl svój těmito slovy oznámi: „Mezi jinými pilnými řečmi toť jest najpilnějšie, aby vojska naše v tomto ob- ležení měla hojnost potřeb, neb bez té nelze jest trvati v uobležení. Protož zdá-lit se vám vyslati po zásobu do královstvie, řečeného Mese, v němžto jest hojnost po- třeb všelikých, pro množstvie vína, obilé i oleje, ať naši poslové tam zjednají a zpuosobie, ať by nám odtad po- třeba ústavně byla vydávána.“ Té rady všickni pochvá- lichu a Achile udatného a Telefa, syna Herkulešova, s velikým vojskem do královstvie, řečeného Mese, vy- pravichu. A v tom království kralováše král, řečený Tentram, kterýžto to královstvie mnohá léta v pokoji a v řádu spravedlnosti zpravoval, maje však lidu v něm množ- stvie rytieřského. A to královstvie, jakož druzí pravie, bylo jest sicilské, jenž jest ve všem, v uobilí, v oleji i u vínu mělo hojnost, kteréžto bylo nazváno Mesa od 118
Strana 119
hlavnieho města v něm, Mesa řečeného, kteréžto usta- 114b veno jest vedlé přistavadla toho ostrova. A proto jest nazvána Mesana od mese, slova latinského, totiž od žně, nebo obilé v té zemi, což ho bude sžato, to vymlá- tíce, ústavně do toho města vezú a po lodech do jiných krajin podávají. I jakžkoli někteří pravie, že Mesana to jméno měla i ta krajina od jednoho krále svého, řeče- ného Mesanus, kterýžto, kraluje v tom ostrově sicil- ském, to město Mesana a tu krajinu Mesanu nazval, než Dares Trojánský o tom v své kronice zmienky ižádné neučinil, než prostě že Achiles a Telefus do Mese přijeli, aby zásob do vojsky dobyli. A snad jest to byla jiná vlast nežli Sicilí, k jich vojsku bližšie, od niež by snáze mohla býti všecka potřeba přivezena, neb Sicilí byla jest jim velmi daleka, jakžkoli to jisto jest, že Sicilí poddána byla Rekóm. A tak do toho královstvie Mesa Achiles a Telefus se třmi tisíci rytieřuov udatných na mnoho lodech připlynuchu. A když z lodí vystúpichu, tehdy král z té vlasti, jménem Tentram, s valným rytieř- stvem a s zástupem pěších táhnieše na ně vojensky ja- kožto na nepřátely, ješto jsú do jeho země bez jeho vuole vtrhli. A to vidúce Achiles a Telefus, ihned se přistroji- chu k boji, a když se zběhnú, tehdy boj by náramně lítý, takže s obú stranú bude mnoho zsečených a mnoho zbitých, avšak viece z Mesanských. A jakžkoli Rekové silni byli, avšak nepřátelóm třikrát větším ledva možie- chu odolati. A zajisté byli by Rekové zbiti, by ten hrdina Achiles, kterýžto velikú snažností spatřil jest rychlost bojujících a tak uzřel Tentra uprostřed vojska jeho, kte- rýžto svým udatenstvím mnoho škody Rekóm činieše, a protož Achiles směle vskočiv do vojsky jeho a tra sobě cestu s obú stranú, lid jeho porážieše, seka i morduje. A přitek k tomu králi jako lev řvúcí, udatně naň tepa dotud, až přielbici jeho zruši a uchopiv jeho, svrže s ko- ně na zemi. A když zdvihl meč, chtě jej zabiti, uzřev to 119
hlavnieho města v něm, Mesa řečeného, kteréžto usta- 114b veno jest vedlé přistavadla toho ostrova. A proto jest nazvána Mesana od mese, slova latinského, totiž od žně, nebo obilé v té zemi, což ho bude sžato, to vymlá- tíce, ústavně do toho města vezú a po lodech do jiných krajin podávají. I jakžkoli někteří pravie, že Mesana to jméno měla i ta krajina od jednoho krále svého, řeče- ného Mesanus, kterýžto, kraluje v tom ostrově sicil- ském, to město Mesana a tu krajinu Mesanu nazval, než Dares Trojánský o tom v své kronice zmienky ižádné neučinil, než prostě že Achiles a Telefus do Mese přijeli, aby zásob do vojsky dobyli. A snad jest to byla jiná vlast nežli Sicilí, k jich vojsku bližšie, od niež by snáze mohla býti všecka potřeba přivezena, neb Sicilí byla jest jim velmi daleka, jakžkoli to jisto jest, že Sicilí poddána byla Rekóm. A tak do toho královstvie Mesa Achiles a Telefus se třmi tisíci rytieřuov udatných na mnoho lodech připlynuchu. A když z lodí vystúpichu, tehdy král z té vlasti, jménem Tentram, s valným rytieř- stvem a s zástupem pěších táhnieše na ně vojensky ja- kožto na nepřátely, ješto jsú do jeho země bez jeho vuole vtrhli. A to vidúce Achiles a Telefus, ihned se přistroji- chu k boji, a když se zběhnú, tehdy boj by náramně lítý, takže s obú stranú bude mnoho zsečených a mnoho zbitých, avšak viece z Mesanských. A jakžkoli Rekové silni byli, avšak nepřátelóm třikrát větším ledva možie- chu odolati. A zajisté byli by Rekové zbiti, by ten hrdina Achiles, kterýžto velikú snažností spatřil jest rychlost bojujících a tak uzřel Tentra uprostřed vojska jeho, kte- rýžto svým udatenstvím mnoho škody Rekóm činieše, a protož Achiles směle vskočiv do vojsky jeho a tra sobě cestu s obú stranú, lid jeho porážieše, seka i morduje. A přitek k tomu králi jako lev řvúcí, udatně naň tepa dotud, až přielbici jeho zruši a uchopiv jeho, svrže s ko- ně na zemi. A když zdvihl meč, chtě jej zabiti, uzřev to 119
Strana 120
115a Telefus, tovařiš Achiluov, rychle svého štítu nasadi ráně Achilově, prose pokorně, aby krále již raněného a na- poly mrtvého nedobíjel a dal jemu čas živu pobyti, jehož byl již přemohl. A on se jemu také, ruce spínaje, dáváše; jemuž vece Achiles: „A co tě k tomu však chýlí, že zjev- ného vraha našeho nedáš zabiti a velíš se nad ním slito- vati, kterýžto tak lítú snažností, v své oděnie doufaje, trápil naše i hubil? Spravedlivét jest, aby upadl v duol, kterýž jest kopal nám i našim.“ Jemužto vece Telefus: „Věz to, že tento král byl jest s otcem mým velikú přiez- zní stovařišem. A když sem v jedny časy do tohoto krá- lovstvie byl se přihodil, velmi mnoho poctivosti i přie- zni mně jest okázal. A protož těžko mi jest náramně na jeho smrt patřiti.“ Jemužto vece Achiles: „Toť jest, vez- miž jej sobě, učiň z něho, což chceš.“ A když Telefus vza krále Tentra v moc svú, boj se skona i rozjidechu se vojska. A k snažné prosbě krále Tentra Achiles a Telefus provodichu jej na sien jeho. A tu jsú velmi poctivě při- vítáni a hojností velikú hodovánie ctěni. A ne po mno- hých dnech král Tentram čije, že nemuož živ zuostati, káza Telefa a Achile k sobě povolati, a když přijidechu, nalezechu jej, an na královském loži, draze připraveném, leží; jenž promluvi k nim a řka: „Urozené vévody, bud vám dlúhé zdravie! Avšak toběť pravím, Telefe naj- milejší mój, žeť již k cíli života mého přišel sem, jist jsa smrtí. A poňavadž mi osudové dědice, ze mne poroze- ného, neráčili popřieti, ať by toto mé královstvie ne- ostalo v sirobě bez [zprávce], jehož sem s velikú prací do- byl a pracovitě držal sem i nákladně. A jáť bych je byl dávno ztratil, by ten muž z mužuov najudatnější, Herku- leš, otec tvuoj, nebyl mi k mé prosbě na pomoc přijel, když veliké vojsko nepřátel v mé zemi této ležieše, a již běch všie věci pozúfal, ale on s rytieřstvem svým a mocí síly své všecky nepřátely mé potřel jest, zbiv jich bez čísla. A tady toto mé královstvie ode všech nepřátel 120
115a Telefus, tovařiš Achiluov, rychle svého štítu nasadi ráně Achilově, prose pokorně, aby krále již raněného a na- poly mrtvého nedobíjel a dal jemu čas živu pobyti, jehož byl již přemohl. A on se jemu také, ruce spínaje, dáváše; jemuž vece Achiles: „A co tě k tomu však chýlí, že zjev- ného vraha našeho nedáš zabiti a velíš se nad ním slito- vati, kterýžto tak lítú snažností, v své oděnie doufaje, trápil naše i hubil? Spravedlivét jest, aby upadl v duol, kterýž jest kopal nám i našim.“ Jemužto vece Telefus: „Věz to, že tento král byl jest s otcem mým velikú přiez- zní stovařišem. A když sem v jedny časy do tohoto krá- lovstvie byl se přihodil, velmi mnoho poctivosti i přie- zni mně jest okázal. A protož těžko mi jest náramně na jeho smrt patřiti.“ Jemužto vece Achiles: „Toť jest, vez- miž jej sobě, učiň z něho, což chceš.“ A když Telefus vza krále Tentra v moc svú, boj se skona i rozjidechu se vojska. A k snažné prosbě krále Tentra Achiles a Telefus provodichu jej na sien jeho. A tu jsú velmi poctivě při- vítáni a hojností velikú hodovánie ctěni. A ne po mno- hých dnech král Tentram čije, že nemuož živ zuostati, káza Telefa a Achile k sobě povolati, a když přijidechu, nalezechu jej, an na královském loži, draze připraveném, leží; jenž promluvi k nim a řka: „Urozené vévody, bud vám dlúhé zdravie! Avšak toběť pravím, Telefe naj- milejší mój, žeť již k cíli života mého přišel sem, jist jsa smrtí. A poňavadž mi osudové dědice, ze mne poroze- ného, neráčili popřieti, ať by toto mé královstvie ne- ostalo v sirobě bez [zprávce], jehož sem s velikú prací do- byl a pracovitě držal sem i nákladně. A jáť bych je byl dávno ztratil, by ten muž z mužuov najudatnější, Herku- leš, otec tvuoj, nebyl mi k mé prosbě na pomoc přijel, když veliké vojsko nepřátel v mé zemi této ležieše, a již běch všie věci pozúfal, ale on s rytieřstvem svým a mocí síly své všecky nepřátely mé potřel jest, zbiv jich bez čísla. A tady toto mé královstvie ode všech nepřátel 120
Strana 121
mých [trápenie] v ta doby i potom až dosavad vysvobo- dil a mně jest je v úklidu pokojném otevšad svobodně navrátil. A protož ne mým zaslúžením, ale otce tvého udatenstvím až do sie chvíle vzal sem toto královstvie. Tuto z těchto slov máme, že to královstvie, Mesa ře- čené, bylo jest sicilské, nebo v Sicilí byl jest Herkuleš a v tom moři slúpy mosazné na svú pamět postavil, kte- réžto i podnes tak jmenují lidé, jenž tu bydlejí. A v té zemi král římský a sicilský, uhlédav pustinu velikú, ku přiebytku lidskému hodnú pro mnohú plodnost, i vydal jest ji lidem k těžení, kteráž jest i podnes Nová země na- zvána, plna lidí, obilé i ovotce. A tak král Tentram dále vece k Telefovi a řka: „Pro- tož, milú synu, poňavadž ten muž najvítěznější, otec tvój, toto královstvie byl sobě mocí svú dobyl a ját za to mám, žeť mi jest jeho nevrátil, ale jedne poručil, a po- ňavadž ty jsi dědic jeho, protož na těť toto královstvie po jeho smrti slušie a ját je tobě svým poručenstvím mocně vzdávám i porúčiem a dědicem ustavuji všeho statku mého. Než ty na mú vieru a lásku zpomena, kdyžť " umru, kaž mě s poctú královskú tuto slavně pochovati. A to propověděv a potvrdiv sliby i listy, život svuoj dokona před pány, rytieři i panošěmi svými. Jehožto král Telefus s velikú žalostí a královskú výpravú v hro- bě velikém mramorovém pochova a káza na jeho hrobě vyrýti tato slova: Tutoť král Tentram pochován leží, je- hož v boji zabil Achiles udatný. Tenť jest vzdal svého královstvie mocnú zprávu Telefovi, synu Herkulešovu. A to zjednavše, všickni páni urození, rytieři i panoše města Telefovi králi vieru a poslušenstvie přísahú slí- bichu a za krále svého s velikú radostí přijechu. A tak Telefus ve všecko královstvie, řečené Mesa, se uváza. A tu Achiles, zásobami rozličnými lodie naplniv, i chtieše se k vojsku navrátiti. Tehdy Telefus chtieše se také s ním vypraviti, ale Achiles jemu nedopusti, než 115b 121
mých [trápenie] v ta doby i potom až dosavad vysvobo- dil a mně jest je v úklidu pokojném otevšad svobodně navrátil. A protož ne mým zaslúžením, ale otce tvého udatenstvím až do sie chvíle vzal sem toto královstvie. Tuto z těchto slov máme, že to královstvie, Mesa ře- čené, bylo jest sicilské, nebo v Sicilí byl jest Herkuleš a v tom moři slúpy mosazné na svú pamět postavil, kte- réžto i podnes tak jmenují lidé, jenž tu bydlejí. A v té zemi král římský a sicilský, uhlédav pustinu velikú, ku přiebytku lidskému hodnú pro mnohú plodnost, i vydal jest ji lidem k těžení, kteráž jest i podnes Nová země na- zvána, plna lidí, obilé i ovotce. A tak král Tentram dále vece k Telefovi a řka: „Pro- tož, milú synu, poňavadž ten muž najvítěznější, otec tvój, toto královstvie byl sobě mocí svú dobyl a ját za to mám, žeť mi jest jeho nevrátil, ale jedne poručil, a po- ňavadž ty jsi dědic jeho, protož na těť toto královstvie po jeho smrti slušie a ját je tobě svým poručenstvím mocně vzdávám i porúčiem a dědicem ustavuji všeho statku mého. Než ty na mú vieru a lásku zpomena, kdyžť " umru, kaž mě s poctú královskú tuto slavně pochovati. A to propověděv a potvrdiv sliby i listy, život svuoj dokona před pány, rytieři i panošěmi svými. Jehožto král Telefus s velikú žalostí a královskú výpravú v hro- bě velikém mramorovém pochova a káza na jeho hrobě vyrýti tato slova: Tutoť král Tentram pochován leží, je- hož v boji zabil Achiles udatný. Tenť jest vzdal svého královstvie mocnú zprávu Telefovi, synu Herkulešovu. A to zjednavše, všickni páni urození, rytieři i panoše města Telefovi králi vieru a poslušenstvie přísahú slí- bichu a za krále svého s velikú radostí přijechu. A tak Telefus ve všecko královstvie, řečené Mesa, se uváza. A tu Achiles, zásobami rozličnými lodie naplniv, i chtieše se k vojsku navrátiti. Tehdy Telefus chtieše se také s ním vypraviti, ale Achiles jemu nedopusti, než 115b 121
Strana 122
aby v svém vnově přijatém království zuostal, prose jeho i napomínaje, aby se vším snaženstvím potřeb vojsku řeckému ústavně za jich penieze dodával; a on to slíbi věrně učiniti a Achiles, požehnav nového krále a od něho jsa velice darován, i bra se na lodie s rytieřstviem svým, a plynúce v dýmaní zdařilého povětřie, brzo při- stanú ku přistavadlu, Tenedon řečenému, kdežto ještě řecká vojska obýváchu. A ihned Achiles, vystúpiv s svý- mi z lodie, bra se do stanu krále Agamenona. A tu se všickni králi, vévody, kniežata i starší z vojska sjidechu, a Achile s velikým veselím vítajíc jakožto toho, jehož nad jiné milováchu a mimo jiné jmějiechu za rekov- nieho. A když Achiles všecky příhody i puotky jim napo- řád vypravi, i o Telefovi, že králem jest mocným a že tuto zásobu vypravil a viece vypravovati slíbil, když by koli bylo potřebie, a tak již Rekové tú zásobú ztravy jsúce utěšeni, radost mají velikú a Achilovo udatné i opatrné zjednánie všickni chválé. A tak Achiles do svých se stanuov vráti, kdežto od svých Myrmidonóv přivítán jest s velikým veselím. A že Dares tuto jest z pořadu vystúpil pravenie a vy- hnul dřieve nežli jest o běziech řeckých, na břehu Tene- don obývajících, co pravil, neb tuto jest vypisoval, kolik králuov a kteří sú králi a vévody i kniežata Trojánským v té mieře na pomoc přijeli z rozličných království. Neb poňavadž jsú z Rekuov králi, vévody i kniežeta popsána, hodnoť jest, aby i trojánští pomocníci byli po- psáni, ač ne všickni, ale znamenitější. 122
aby v svém vnově přijatém království zuostal, prose jeho i napomínaje, aby se vším snaženstvím potřeb vojsku řeckému ústavně za jich penieze dodával; a on to slíbi věrně učiniti a Achiles, požehnav nového krále a od něho jsa velice darován, i bra se na lodie s rytieřstviem svým, a plynúce v dýmaní zdařilého povětřie, brzo při- stanú ku přistavadlu, Tenedon řečenému, kdežto ještě řecká vojska obýváchu. A ihned Achiles, vystúpiv s svý- mi z lodie, bra se do stanu krále Agamenona. A tu se všickni králi, vévody, kniežata i starší z vojska sjidechu, a Achile s velikým veselím vítajíc jakožto toho, jehož nad jiné milováchu a mimo jiné jmějiechu za rekov- nieho. A když Achiles všecky příhody i puotky jim napo- řád vypravi, i o Telefovi, že králem jest mocným a že tuto zásobu vypravil a viece vypravovati slíbil, když by koli bylo potřebie, a tak již Rekové tú zásobú ztravy jsúce utěšeni, radost mají velikú a Achilovo udatné i opatrné zjednánie všickni chválé. A tak Achiles do svých se stanuov vráti, kdežto od svých Myrmidonóv přivítán jest s velikým veselím. A že Dares tuto jest z pořadu vystúpil pravenie a vy- hnul dřieve nežli jest o běziech řeckých, na břehu Tene- don obývajících, co pravil, neb tuto jest vypisoval, kolik králuov a kteří sú králi a vévody i kniežata Trojánským v té mieře na pomoc přijeli z rozličných království. Neb poňavadž jsú z Rekuov králi, vévody i kniežeta popsána, hodnoť jest, aby i trojánští pomocníci byli po- psáni, ač ne všickni, ale znamenitější. 122
Strana 123
TUTO GVIDO VYPISUJE JMÉNA I MOHUTNOST KRÁLÓV, KNIEŽAT A VÉVOD, KTERÍŽ JSŮ NA POMOC TROJÁNSKÝM PŘIJELI Z KTERÝCH KRÁLOVSTVÍ A S KOLIKO STY A TISICI. Slušieť tuto věděti, že Dares trojánský nepopsal jest 116a mnohých království, a také mnohých králuov jménem nepopisuje, než prostě řekl: Z větších králuov přijeli jsú třie králi viece nežli se třmi tisíci rytieřóv branných, totiž král Paridakus, král té vlasti, ješto slove Galia, pak z krajiny jedné, ješto slove Volafon, o nížto pravie ně- keří, že má v sobě mnoho měst krásných, přitáhli jsú čtyřie králi, majíc s sebú pět tisícuov rytieřóv, z nichžto jeden král slul Karax, druhý král slul Imazius, třetí král slul Nestor Silný, čtvrtý král slul Amfimakus. A pak z královstvie, Licia řečeného, přijel král Klaugon s pře- silným synem svým Strepedonem, majíce tři tisíce lidu rytieřského, kterýžto bieše krále Priama přietel přiro- zený. Pak z královstvie, ješto slove Tabaria, přitáhl král Remus se třmi tisíci lidu rytieřského, v jehožto vojště bylo sedm hrabí a čtyřie vévody, kteřížto biechu krále Rema věrní manové. A ti všickni mějiechu klénoty i oděnie barvy rusie. Pak z královstvie, ješto slove Ka- riasa, přitáhla jsta dva krále, Hupon válečný a Enfeo- dus, majíc puoldruhého tisíce lidu oděného. Pak z krá- lovstvie, jménem Tricia, přitáhl král Pilax a vévoda s ním, řečený Altamus, majíce jedenádcte set lidu vojen- ského s sebú. Pak z královstvie, ješto slove Panonia, přitáhl král Pentinofus a synovec jeho s ním, majíce tisíc rytieřóv s sebú statečných, neb ta vlast má lesuov, hor i sklalé mnoho. A protož pravie, že na těch pustinách jsú lidé divocí, jimžto řiekají Satiri, a saně jsú tu také se dvěma ruožkama, a tak v ní drahně se jest divóv dálo, neb v té zemi jest mnoho plemen zvěři, ptactva a lid v ní hrdinský k boji s kopím a s lučištmi. Pak z královstvie, 123
TUTO GVIDO VYPISUJE JMÉNA I MOHUTNOST KRÁLÓV, KNIEŽAT A VÉVOD, KTERÍŽ JSŮ NA POMOC TROJÁNSKÝM PŘIJELI Z KTERÝCH KRÁLOVSTVÍ A S KOLIKO STY A TISICI. Slušieť tuto věděti, že Dares trojánský nepopsal jest 116a mnohých království, a také mnohých králuov jménem nepopisuje, než prostě řekl: Z větších králuov přijeli jsú třie králi viece nežli se třmi tisíci rytieřóv branných, totiž král Paridakus, král té vlasti, ješto slove Galia, pak z krajiny jedné, ješto slove Volafon, o nížto pravie ně- keří, že má v sobě mnoho měst krásných, přitáhli jsú čtyřie králi, majíc s sebú pět tisícuov rytieřóv, z nichžto jeden král slul Karax, druhý král slul Imazius, třetí král slul Nestor Silný, čtvrtý král slul Amfimakus. A pak z královstvie, Licia řečeného, přijel král Klaugon s pře- silným synem svým Strepedonem, majíce tři tisíce lidu rytieřského, kterýžto bieše krále Priama přietel přiro- zený. Pak z královstvie, ješto slove Tabaria, přitáhl král Remus se třmi tisíci lidu rytieřského, v jehožto vojště bylo sedm hrabí a čtyřie vévody, kteřížto biechu krále Rema věrní manové. A ti všickni mějiechu klénoty i oděnie barvy rusie. Pak z královstvie, ješto slove Ka- riasa, přitáhla jsta dva krále, Hupon válečný a Enfeo- dus, majíc puoldruhého tisíce lidu oděného. Pak z krá- lovstvie, jménem Tricia, přitáhl král Pilax a vévoda s ním, řečený Altamus, majíce jedenádcte set lidu vojen- ského s sebú. Pak z královstvie, ješto slove Panonia, přitáhl král Pentinofus a synovec jeho s ním, majíce tisíc rytieřóv s sebú statečných, neb ta vlast má lesuov, hor i sklalé mnoho. A protož pravie, že na těch pustinách jsú lidé divocí, jimžto řiekají Satiri, a saně jsú tu také se dvěma ruožkama, a tak v ní drahně se jest divóv dálo, neb v té zemi jest mnoho plemen zvěři, ptactva a lid v ní hrdinský k boji s kopím a s lučištmi. Pak z královstvie, 123
Strana 124
116b ješto slove Boecia, přitáhli sú třie vévody se dvanádcti sty rytieřuov, totiž vévoda Anfrimus, vévoda Fortinus a vévoda Sarnus. Pak z královstvie, Biretum nazvaného, kteréžto jest na vzchod slunce, v [němžto] jest plno drahé- ho kořenie, přitáhla sta dva bratry krále s tisíci rytieři bo- jovnými, totižto král Boetes a král Epistarius. Pak z krá- lovstvie, řečeného Pafrigonia, velmi dalekého, na vzchod slunce položeného, král přebohatý jménem Fi- limenes přitáhl se dvěma tisícoma rytieřuov hrdinských, kteřížto jmějiechu štíty z koží toliko vařených stvořené, ale zlatem a drahým kamením okrášlené. Ten král Fili- menes bieše obrové postavy. Pak z královstvie, řečené- ho Etiopia, král Perses přitáhl a s ním král Merion s vévodami a hrabiemi sobě poddanými, majíce tři tisíce rytieřuov. A s nimi Timaion, bratr krále Meriona, svrchu řečeného. Pak z královstvie, řečeného Tatus, přitáhl král Teseus a Archilogus, syn jeho, s tisíci statečnými ry- tieři, a ten bieše krále Priamuov blízký přietel přiroze- ný. Pak z ostrovu, jménem Agresta, přijela dva krále se dvanádcti sty rytieřóv bojovných, jichžto jména tuto nejsú pověděna. Pak z královstvie, řečeného Delisma, kteréžto jest za královstvím Amazonským, přitěže král velmi starý, ale veliké múdrosti, jménem Epistorus, v sedmeru umění svobodném dospělý a zvláště v umění hvězdářském náramně vtipný a rozumný, maje s sebú tisíc rytieřóv statečných. A ten bieše s sebú přivedl div- ného střelce, jehožto polovice, totiž od pupka vzhuoru, bieše podobna člověku a dole bieše kuoň. A ta polovice, jenž bieše člověčie, bieše koží chlupatú oděna jakožto kuože koňova, oči maje plamenné, jakožto oheň zardě- lé, umělý, tuhý, udatný bieše střelec z lučiště a bieše hrozného vzezřenie. Nebo když v boj na Reky vytekl, mnoho koňóv ustrašil i lidem škody činil svú jiezvitú střelbú. A bieše rytieřuov, kteříž biechu přijeli s králi svrchu 124
116b ješto slove Boecia, přitáhli sú třie vévody se dvanádcti sty rytieřuov, totiž vévoda Anfrimus, vévoda Fortinus a vévoda Sarnus. Pak z královstvie, Biretum nazvaného, kteréžto jest na vzchod slunce, v [němžto] jest plno drahé- ho kořenie, přitáhla sta dva bratry krále s tisíci rytieři bo- jovnými, totižto král Boetes a král Epistarius. Pak z krá- lovstvie, řečeného Pafrigonia, velmi dalekého, na vzchod slunce položeného, král přebohatý jménem Fi- limenes přitáhl se dvěma tisícoma rytieřuov hrdinských, kteřížto jmějiechu štíty z koží toliko vařených stvořené, ale zlatem a drahým kamením okrášlené. Ten král Fili- menes bieše obrové postavy. Pak z královstvie, řečené- ho Etiopia, král Perses přitáhl a s ním král Merion s vévodami a hrabiemi sobě poddanými, majíce tři tisíce rytieřuov. A s nimi Timaion, bratr krále Meriona, svrchu řečeného. Pak z královstvie, řečeného Tatus, přitáhl král Teseus a Archilogus, syn jeho, s tisíci statečnými ry- tieři, a ten bieše krále Priamuov blízký přietel přiroze- ný. Pak z ostrovu, jménem Agresta, přijela dva krále se dvanádcti sty rytieřóv bojovných, jichžto jména tuto nejsú pověděna. Pak z královstvie, řečeného Delisma, kteréžto jest za královstvím Amazonským, přitěže král velmi starý, ale veliké múdrosti, jménem Epistorus, v sedmeru umění svobodném dospělý a zvláště v umění hvězdářském náramně vtipný a rozumný, maje s sebú tisíc rytieřóv statečných. A ten bieše s sebú přivedl div- ného střelce, jehožto polovice, totiž od pupka vzhuoru, bieše podobna člověku a dole bieše kuoň. A ta polovice, jenž bieše člověčie, bieše koží chlupatú oděna jakožto kuože koňova, oči maje plamenné, jakožto oheň zardě- lé, umělý, tuhý, udatný bieše střelec z lučiště a bieše hrozného vzezřenie. Nebo když v boj na Reky vytekl, mnoho koňóv ustrašil i lidem škody činil svú jiezvitú střelbú. A bieše rytieřuov, kteříž biechu přijeli s králi svrchu 124
Strana 125
psanými, dva a třidceti tisícuov set kromě rytieřstva Priamova a krále z Indie Menšie. Nebo nikdy od usta- venie tohoto světa nečte se, by tolik králuov, tolik vé- vod, tolik kniežat i hrabí a tolik lidu rytieřského kdy se sjelo na jednu vojnu jako tuto. A protož snábděte vši- ckni, kteřížto kroniku čtete, kterak pro malú při tolik převýborného všeho světa lidí jako jádro a květ všeho lidského pokolenie zahynulo jest v malých létech. A tak z malé jiskry co mnoho tisícuov srdcí se zapálilo a ko- nečně jakožto ohněm lítým splanulo! 125
psanými, dva a třidceti tisícuov set kromě rytieřstva Priamova a krále z Indie Menšie. Nebo nikdy od usta- venie tohoto světa nečte se, by tolik králuov, tolik vé- vod, tolik kniežat i hrabí a tolik lidu rytieřského kdy se sjelo na jednu vojnu jako tuto. A protož snábděte vši- ckni, kteřížto kroniku čtete, kterak pro malú při tolik převýborného všeho světa lidí jako jádro a květ všeho lidského pokolenie zahynulo jest v malých létech. A tak z malé jiskry co mnoho tisícuov srdcí se zapálilo a ko- nečně jakožto ohněm lítým splanulo! 125
Strana 126
C. POČÍNAJÍ SE ČTRNÁDCTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O PŘIPLAVENÍ KRÁLE PALAMIDA A OTOM, KTERAK ŘEKOVÉ HNULISÚ SE OD PŘISTAVADLA, KTERÉŽ BIEŠE POD HRADEM, [ŘEČENÝM] TENEDON. A ZŘIEDIVŠE LODIE SVÉ, I PLYNULI K BŘEHU BLIZ OD TROJE A O UKRUTNÉM BOJI MEZI ŘEKY A TROJÁNSKÝMI NA TÉMŽ BŘEHU. 117a eště Rekové nebiechu se od přistavad- la, řečeného Tenedon, pohnuli, že onen urozený Palamides, syn krále ol Nauluov, se třidceti lodími, rytieř- stvem obtieženými, tudiež přista, je- hožto připluním Rekové se velmi zve- O selichu, kterakžkoli o váhaní jeho bylo dřieve nelibé pomlúvanie. A zvláště králi jemu z toho porokováchu, proč jest k Athenám nepřitrhl podlé jiných, ale on ro- zumně se vymluvi, že byl u veliké nemoci. A ten Palami- des mezi Reky u veliké cti jmien jest, také že mezi větší- mi aneb prvními byl jest aneb druhý udatný v moci bo- jovánie, rozumný v každé radě a zvláště ku počínaní bo- jóv, plný sbožie a rytieřstvem bohatý. Protož prosichu jeho Rekové s velikú snažností, aby jeden z rady obec- né byl, a on k tomu rád svoli k jich požádaní. A tak mnoho dní i nocí scháziechu se spolu do rady, hledajíce, kterak by najjistějie a najužitečnějie Troji oblehli. A tak uložili sú, aby v noci odtad táhli, ale báchu se, by v tom hnutí vojsk i lodí na jiná miesta na lodech i na lidech ve- liké škody nevzali, poňavadž by se opatřiti nemohli a na moře nejsú svědomi, a protož toho úmysla necháchu. A když mnoho rad sem i tam zkušováchu, toliko krále Diomedova rada by pevna a zuosta, kterýžto mezi nimi takto mluvil: „Slyšte, králi i kniežata, slova má a jich úmyslu srozumějte! Velmi se máme styděti a velikú hanbú rdieti, že již minul rok i viece, jakž sme do této 126
C. POČÍNAJÍ SE ČTRNÁDCTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O PŘIPLAVENÍ KRÁLE PALAMIDA A OTOM, KTERAK ŘEKOVÉ HNULISÚ SE OD PŘISTAVADLA, KTERÉŽ BIEŠE POD HRADEM, [ŘEČENÝM] TENEDON. A ZŘIEDIVŠE LODIE SVÉ, I PLYNULI K BŘEHU BLIZ OD TROJE A O UKRUTNÉM BOJI MEZI ŘEKY A TROJÁNSKÝMI NA TÉMŽ BŘEHU. 117a eště Rekové nebiechu se od přistavad- la, řečeného Tenedon, pohnuli, že onen urozený Palamides, syn krále ol Nauluov, se třidceti lodími, rytieř- stvem obtieženými, tudiež přista, je- hožto připluním Rekové se velmi zve- O selichu, kterakžkoli o váhaní jeho bylo dřieve nelibé pomlúvanie. A zvláště králi jemu z toho porokováchu, proč jest k Athenám nepřitrhl podlé jiných, ale on ro- zumně se vymluvi, že byl u veliké nemoci. A ten Palami- des mezi Reky u veliké cti jmien jest, také že mezi větší- mi aneb prvními byl jest aneb druhý udatný v moci bo- jovánie, rozumný v každé radě a zvláště ku počínaní bo- jóv, plný sbožie a rytieřstvem bohatý. Protož prosichu jeho Rekové s velikú snažností, aby jeden z rady obec- né byl, a on k tomu rád svoli k jich požádaní. A tak mnoho dní i nocí scháziechu se spolu do rady, hledajíce, kterak by najjistějie a najužitečnějie Troji oblehli. A tak uložili sú, aby v noci odtad táhli, ale báchu se, by v tom hnutí vojsk i lodí na jiná miesta na lodech i na lidech ve- liké škody nevzali, poňavadž by se opatřiti nemohli a na moře nejsú svědomi, a protož toho úmysla necháchu. A když mnoho rad sem i tam zkušováchu, toliko krále Diomedova rada by pevna a zuosta, kterýžto mezi nimi takto mluvil: „Slyšte, králi i kniežata, slova má a jich úmyslu srozumějte! Velmi se máme styděti a velikú hanbú rdieti, že již minul rok i viece, jakž sme do této 126
Strana 127
zeme vtrhli, aniž sme se kam s tohoto miesta hnúti směli, abychom Troje mohli dojíti nebo ji právě ohledati. Co sme v této mieře dobrého zjednali? Zajisté nic jiného, než nepřátelóm našim hodnost a lhuotu sme dali, aby duomyslóv a rozumuov svých poostřili, aby snáze a opatrnějie i mocnějie nám uškodili a naší se síle mohli opřieti. Nebo v této mieře, jakož tuto ležíme, v jistotě vězte, že Trojánským mnohé jsú přibyly pomoci, neb sú se i novými zdmi i přiekopy i lidmi mohli ohraditi a brani dosti připraviti, zásob i všech příčin dobyti k své- mu vítězství i k své obraně. A jižť oni v jistotě za to mají, že my se k nim přiblížit nesmieme. A protož, čím dále budeme váhati přiblížením, tiem viece škody sobě i hanby dobudeme. Mním v jistotě, bychom byli ihned k najbližším břehóm trojánským přitáhli, byli by oni nezvěděli, až bychom my i na březiech hotovi byli k bo- jování; než již nám nesnáze pójde, neb mají ve všem výstrahy. Protožť napomínám, ačť se i vám líbí, buďte ihned připraveny lodie a zajtra na úsvitě, všecka die- la majíce hotova i bran k tomu hodnú, plynúc rychle k najbližším břehóm trojánským, a s udatnú mocí bo- jovnú vystúpíme udatně a mocně z lodí a stráž silnú proti městu zjednáme, neb to máme v jistotě věděti, že my toho nezjednáme s trojánských vólí, jedno s sečí a s bojováním udatným. Protož nemeškajme, všech ji- ných rozmysluov nechajíce, i co by nás od toho mělo odvésti, buďto štěstie neb něštěstie za sebú zuostaviece, hněme se statečně a s dobrú myslí, poňavadž tak musí býti a nelze jest nám jinú cestú hodnějie našich úmysluov k miestu přivésti.“ Tehdy slíbi se prostě všem řeč Diome- dova i rada. A když nazajtřie [zóře] povsta v jasnosti utěšené, zřie- divše lodie, kteréž mají býti napřed a které potom, i plynuchu na moře vysoké. A najprvé ustavie, aby sto lodí napřed plulo v čele s plátny rozprostřenými, ko- 127
zeme vtrhli, aniž sme se kam s tohoto miesta hnúti směli, abychom Troje mohli dojíti nebo ji právě ohledati. Co sme v této mieře dobrého zjednali? Zajisté nic jiného, než nepřátelóm našim hodnost a lhuotu sme dali, aby duomyslóv a rozumuov svých poostřili, aby snáze a opatrnějie i mocnějie nám uškodili a naší se síle mohli opřieti. Nebo v této mieře, jakož tuto ležíme, v jistotě vězte, že Trojánským mnohé jsú přibyly pomoci, neb sú se i novými zdmi i přiekopy i lidmi mohli ohraditi a brani dosti připraviti, zásob i všech příčin dobyti k své- mu vítězství i k své obraně. A jižť oni v jistotě za to mají, že my se k nim přiblížit nesmieme. A protož, čím dále budeme váhati přiblížením, tiem viece škody sobě i hanby dobudeme. Mním v jistotě, bychom byli ihned k najbližším břehóm trojánským přitáhli, byli by oni nezvěděli, až bychom my i na březiech hotovi byli k bo- jování; než již nám nesnáze pójde, neb mají ve všem výstrahy. Protožť napomínám, ačť se i vám líbí, buďte ihned připraveny lodie a zajtra na úsvitě, všecka die- la majíce hotova i bran k tomu hodnú, plynúc rychle k najbližším břehóm trojánským, a s udatnú mocí bo- jovnú vystúpíme udatně a mocně z lodí a stráž silnú proti městu zjednáme, neb to máme v jistotě věděti, že my toho nezjednáme s trojánských vólí, jedno s sečí a s bojováním udatným. Protož nemeškajme, všech ji- ných rozmysluov nechajíce, i co by nás od toho mělo odvésti, buďto štěstie neb něštěstie za sebú zuostaviece, hněme se statečně a s dobrú myslí, poňavadž tak musí býti a nelze jest nám jinú cestú hodnějie našich úmysluov k miestu přivésti.“ Tehdy slíbi se prostě všem řeč Diome- dova i rada. A když nazajtřie [zóře] povsta v jasnosti utěšené, zřie- divše lodie, kteréž mají býti napřed a které potom, i plynuchu na moře vysoké. A najprvé ustavie, aby sto lodí napřed plulo v čele s plátny rozprostřenými, ko- 127
Strana 128
rúhve a praporce vystaviece a na lodech sruby majíce 117b zdělány a střelbú dobře osazené a všelikú k tomu pří- pravnú braní, a potom aby šly jiné lodie řádem ulože- ným. I sta se, když tak vskuoře plynú, břehy trojánské spatřie a tak k břehóm rychle přistanú a na břehy s koň- mi se vyrojie a k boji se přistrojiti všickni naručest žá- dají. Ale Trojánští vidúce, že tolik lodí s oděným lidem k jich břehóm připlulo, ihned biechu k boji hotovi. A nedočekavše pána a krále svého rozkázanie, bez šiku a bez zřiezenie kvapie k břehu. A Rekové, vidúce tak ve- liké rytieřstva množstvie, divili sú se jich statečnosti a hbitosti v uodění, a nebieše mezi Reky nižádný tak smě- lý a tak udatný, by nevrtlal, patře na tak valné a připra- vené množstvie lidu. A že Rekové nikoli nemohli sú se vybrati z lodí na zemi, leč sečí a bojem udatným, a pro- tož Proteslaus, filardský král, kterýžto první byl v po- řadu lodí, první ve mnohé zmužilosti, k zemi přistav, na zemi se vyrojiti mějieše vší snažností. A mnohé lodie, jsúce velikými větry puzeny, k břehu sú je při- hnaly, takže sú se o břeh stroskotaly, a tak mnozí sú ztonuli, a kteříž živi zuostali, od Trojánských jsú ukrut- ně zmordováni. A když Rekové se pravú mocí na zemi vyrojichu, by taký křik i tak lítý boj, ano u břehu krví moře se zardievá od mnohých zbitých a tmie se povětřie od páry koňské i lidské a od střelby s obú stranú husté. Nikdy nečteme, by kdy které vojsko tak vražedlně a škodlivě a s takým neštěstím i nesnází z lodí na břeh ne- přátelský vystúpilo, jakož tuto se přihodilo. Pak po prvních sto lodech jiné lodie k břehu sú přistaly, ale ne tak jsú se o břeh obrážely jakožto prvnie, neb svá plát- na složivše, opatrně a vážně bez úprku jsú k zemi při- pluly. A tak, když Rekové na břeh vší mocí chtie vy- skákati, Trojánští jim udatně nedadie, ale Rekové, na- strojivše na lodech množstvie střelby, i potisknú Tro- jánských od krajóv břehových, nebo mnozí jsú z nich 128
rúhve a praporce vystaviece a na lodech sruby majíce 117b zdělány a střelbú dobře osazené a všelikú k tomu pří- pravnú braní, a potom aby šly jiné lodie řádem ulože- ným. I sta se, když tak vskuoře plynú, břehy trojánské spatřie a tak k břehóm rychle přistanú a na břehy s koň- mi se vyrojie a k boji se přistrojiti všickni naručest žá- dají. Ale Trojánští vidúce, že tolik lodí s oděným lidem k jich břehóm připlulo, ihned biechu k boji hotovi. A nedočekavše pána a krále svého rozkázanie, bez šiku a bez zřiezenie kvapie k břehu. A Rekové, vidúce tak ve- liké rytieřstva množstvie, divili sú se jich statečnosti a hbitosti v uodění, a nebieše mezi Reky nižádný tak smě- lý a tak udatný, by nevrtlal, patře na tak valné a připra- vené množstvie lidu. A že Rekové nikoli nemohli sú se vybrati z lodí na zemi, leč sečí a bojem udatným, a pro- tož Proteslaus, filardský král, kterýžto první byl v po- řadu lodí, první ve mnohé zmužilosti, k zemi přistav, na zemi se vyrojiti mějieše vší snažností. A mnohé lodie, jsúce velikými větry puzeny, k břehu sú je při- hnaly, takže sú se o břeh stroskotaly, a tak mnozí sú ztonuli, a kteříž živi zuostali, od Trojánských jsú ukrut- ně zmordováni. A když Rekové se pravú mocí na zemi vyrojichu, by taký křik i tak lítý boj, ano u břehu krví moře se zardievá od mnohých zbitých a tmie se povětřie od páry koňské i lidské a od střelby s obú stranú husté. Nikdy nečteme, by kdy které vojsko tak vražedlně a škodlivě a s takým neštěstím i nesnází z lodí na břeh ne- přátelský vystúpilo, jakož tuto se přihodilo. Pak po prvních sto lodech jiné lodie k břehu sú přistaly, ale ne tak jsú se o břeh obrážely jakožto prvnie, neb svá plát- na složivše, opatrně a vážně bez úprku jsú k zemi při- pluly. A tak, když Rekové na břeh vší mocí chtie vy- skákati, Trojánští jim udatně nedadie, ale Rekové, na- strojivše na lodech množstvie střelby, i potisknú Tro- jánských od krajóv břehových, nebo mnozí jsú z nich 128
Strana 129
tú střelbú raněni i zahubeni. A v ty doby Rekové vysko- čichu směle a rychle na zemi, a prvním spomoci žádajíce, a protož náramný boj nastrojichu proti Trojánským. Tu král Proteslaus divnú udatnost své síly nad Troján- skými pokáza, když jich přemnoho svým mečem zahu- bi. A tady velmi znamenitú čest učini ten hrdina svým mečem všem Rekóm. Nébrž by jeho samého nebylo, vši- ckni Rekové, ješto byli z lodí vyskákali, byli by od Tro- jánských zmordováni. Ale co platná byla udatného Pro- teslaa obrana, poňavadž ledva sedm tisícóv Rekóv bo- jovalo proti sto tisícóm Trojánských. A tak by s obú stranú boj velmi vražedlný. Než vidúce Rekové, že ne- mají bezpečného útočiště na lodí, neb jim jest nejisto na ně vstúpiti a moři se velikému poručiti, a tady své zavésti životy nesmějí, protož chtie radějše na zemi zmužile ze- mřieti nežli hanebně utiekajíc v moři ztonúti. A tak vší 118a silú bránie se a bojují a mnozí z nich hynú a krví piesek napájejí, nebo trojánskému množství přehroznému odo- lati nemohú. A když Rekové, zúfavše již nad svým zdra- vím, statečně a zmužile se bránie, ale s svú velikú škodú, ano na ně Trojánští silně tisknú, musichu na kraj břehu postúpiti. A v tu chvíli byli by všecky zahubili, by byl Archelaus a Protenor k zemi nepřipluli s lodími a s lidmi svými, kteřížto u veliké síle bojovné, buď nepřátelóm libo nebo žel, skákají s lodí a zmužile i statečně svým spomohú. A nastrojivše boj tvrdý pro odpočinutie svých trudných, statečně se tepú s nepřátely, ač s velikú osob škodú. A v ta doby vévoda Nestor s rytieřstvem svým čilým, žádajíce svým spomoci, naručest vyrojie se na zemi a ihned k boji tekú. Tu lámají se kopie a šimie ší- pové, letiece od jedněch k druhým, a křik se bojujících rozléháše v povětří, kdežto Archelaus a Protenor v své zmužilosti mnohé z Trojánských sú zmordovali. Tehdy král Askalus a král Alagus s lodími svými k břehu při- stachu a s mužmi bojovnými vytekú na zemi a v boj se 129
tú střelbú raněni i zahubeni. A v ty doby Rekové vysko- čichu směle a rychle na zemi, a prvním spomoci žádajíce, a protož náramný boj nastrojichu proti Trojánským. Tu král Proteslaus divnú udatnost své síly nad Troján- skými pokáza, když jich přemnoho svým mečem zahu- bi. A tady velmi znamenitú čest učini ten hrdina svým mečem všem Rekóm. Nébrž by jeho samého nebylo, vši- ckni Rekové, ješto byli z lodí vyskákali, byli by od Tro- jánských zmordováni. Ale co platná byla udatného Pro- teslaa obrana, poňavadž ledva sedm tisícóv Rekóv bo- jovalo proti sto tisícóm Trojánských. A tak by s obú stranú boj velmi vražedlný. Než vidúce Rekové, že ne- mají bezpečného útočiště na lodí, neb jim jest nejisto na ně vstúpiti a moři se velikému poručiti, a tady své zavésti životy nesmějí, protož chtie radějše na zemi zmužile ze- mřieti nežli hanebně utiekajíc v moři ztonúti. A tak vší 118a silú bránie se a bojují a mnozí z nich hynú a krví piesek napájejí, nebo trojánskému množství přehroznému odo- lati nemohú. A když Rekové, zúfavše již nad svým zdra- vím, statečně a zmužile se bránie, ale s svú velikú škodú, ano na ně Trojánští silně tisknú, musichu na kraj břehu postúpiti. A v tu chvíli byli by všecky zahubili, by byl Archelaus a Protenor k zemi nepřipluli s lodími a s lidmi svými, kteřížto u veliké síle bojovné, buď nepřátelóm libo nebo žel, skákají s lodí a zmužile i statečně svým spomohú. A nastrojivše boj tvrdý pro odpočinutie svých trudných, statečně se tepú s nepřátely, ač s velikú osob škodú. A v ta doby vévoda Nestor s rytieřstvem svým čilým, žádajíce svým spomoci, naručest vyrojie se na zemi a ihned k boji tekú. Tu lámají se kopie a šimie ší- pové, letiece od jedněch k druhým, a křik se bojujících rozléháše v povětří, kdežto Archelaus a Protenor v své zmužilosti mnohé z Trojánských sú zmordovali. Tehdy král Askalus a král Alagus s lodími svými k břehu při- stachu a s mužmi bojovnými vytekú na zemi a v boj se 129
Strana 130
118b vetrú udatně; a tak zmužile se na Trojánské obořichu a tak lítě tepú, bodú i sekú, že Trojánští musie postúpati. Ale Trojánských čilých bezčíslné množstvie, kteřížto ještě v tom boji prvé nebyli, na Reky se s udatenstvím náramným obořie, a v najvětší seč a dav—Rekové musichu postúpati. V ta doby král Ulixes přista k břehóm s lodí- mi svými a hned se s rytieřstvem svým statečně vyroji na pomoc Rekóm svým i hna do boje s velikú chtivostí. I nasta boj přieliš tvrdý a Ulixes, lvovým obyčejem v boji se hrdinsky zatáčeje, svým kopím mnoho jich po- hubuje a s koní srážeje; jehož když zazře král Pafrigo- nie, Filomenis řečený, an tak udatně bojuje a velikú ško- du Trojánským činí, podvrh své kopie a kuoň ostroha- ma sevřev, hna na Ulixa a hrdinsky štít jeho prorazi, a zavadiv na pancieř, jej pobuode, že znak s koně spadne, a vstyčiv se vzhuoru, musi pieškami bojovati. Nelekl se nic té pobodené rány; a tak s kopím přiběh k Filemo- novi, nad štít v uobojček silně jej kopím uhodi, a oboj- ček protasiv, v hrdelné žíly jej smrtedlně pobode, až Fi- lomenis s koně jako napoly mrtev spade a Trojánští, mnějíce, by již umřel, velikú mocí Rekuom jeho otejmú a na pavéze jej do Troje pošlí; a tak, že jsú mněli Tro- jánští, by Filomenis král zabit byl, velice se zamútichu. A by se bylo nepřihodilo králi Filomenovi, bez pochy- benie všecko vojsko řečské, kteříž byli s lodí sstúpili a s Trojánskými se v boj stekli, byli by tudiež pora ženi přielišnú silú trojánského rytieřstva. A v ta doby Toas král s lodími svými, král Agamenon, všeho vojska zprávce, král Menelaus s svými, s urozeným Telamo- nem, Aiax s svými rytieři a panošěmi k břehóm připly- nú, a hned se k boji přistrojiece, vyrojie se silně k Re- kóm na pomoc, jimžto těžko bieše v boji. A oddavše se s kopími napřed proti Trojánským, mnohé z nich s koní sbodú, jedny pobodené a druhé smrtedlně raněné. A když se boj rozmuože, mnozí Trojánští hynú. Tehdy 130
118b vetrú udatně; a tak zmužile se na Trojánské obořichu a tak lítě tepú, bodú i sekú, že Trojánští musie postúpati. Ale Trojánských čilých bezčíslné množstvie, kteřížto ještě v tom boji prvé nebyli, na Reky se s udatenstvím náramným obořie, a v najvětší seč a dav—Rekové musichu postúpati. V ta doby král Ulixes přista k břehóm s lodí- mi svými a hned se s rytieřstvem svým statečně vyroji na pomoc Rekóm svým i hna do boje s velikú chtivostí. I nasta boj přieliš tvrdý a Ulixes, lvovým obyčejem v boji se hrdinsky zatáčeje, svým kopím mnoho jich po- hubuje a s koní srážeje; jehož když zazře král Pafrigo- nie, Filomenis řečený, an tak udatně bojuje a velikú ško- du Trojánským činí, podvrh své kopie a kuoň ostroha- ma sevřev, hna na Ulixa a hrdinsky štít jeho prorazi, a zavadiv na pancieř, jej pobuode, že znak s koně spadne, a vstyčiv se vzhuoru, musi pieškami bojovati. Nelekl se nic té pobodené rány; a tak s kopím přiběh k Filemo- novi, nad štít v uobojček silně jej kopím uhodi, a oboj- ček protasiv, v hrdelné žíly jej smrtedlně pobode, až Fi- lomenis s koně jako napoly mrtev spade a Trojánští, mnějíce, by již umřel, velikú mocí Rekuom jeho otejmú a na pavéze jej do Troje pošlí; a tak, že jsú mněli Tro- jánští, by Filomenis král zabit byl, velice se zamútichu. A by se bylo nepřihodilo králi Filomenovi, bez pochy- benie všecko vojsko řečské, kteříž byli s lodí sstúpili a s Trojánskými se v boj stekli, byli by tudiež pora ženi přielišnú silú trojánského rytieřstva. A v ta doby Toas král s lodími svými, král Agamenon, všeho vojska zprávce, král Menelaus s svými, s urozeným Telamo- nem, Aiax s svými rytieři a panošěmi k břehóm připly- nú, a hned se k boji přistrojiece, vyrojie se silně k Re- kóm na pomoc, jimžto těžko bieše v boji. A oddavše se s kopími napřed proti Trojánským, mnohé z nich s koní sbodú, jedny pobodené a druhé smrtedlně raněné. A když se boj rozmuože, mnozí Trojánští hynú. Tehdy 130
Strana 131
Proteslaus, král filardský, pracovav v boji, málo vyhnu z boje, aby mohl [oddechnúti], a tak na kraj břehu přijěde, kdežto bieše se tu boj počal, a tu znamena, že jeho téměř všickni tu sú byli zbiti. Sám v sobě jich náramně želéše, a z toho jsa pohnut v hněv horlivý, i uloži se zase do boje vrátiti a jich smrti pomstiti smrtí Trojánských. A tak svój kuoň i svých koně, kteříž byli ještě čilí zuostali, káza z lodie vyvésti, a vsedavše na ně, hnáchu do boje s velikú smělostí. A tak v horlivosti běhá sem i tam, seče, mnoho s koně srážie, ony raní, ony mrtví. Tehdy Perses, múřenínský král, s velikým a silným vojskem hor- livě přihna do boje a tu se počne boj silně rozmáhati, neb Trojánští z jich příjezdy takú biechu udatnost přijali, že jako by nepracovali, biechu čilí, a tak udatně počeli na Reky tisknúti, tepúce je, bodúc i mordujíc, a tak je při- pudichu, že musichu k břehu postúpiti. A tuť by zajisté všickni Rekové byli přemoženi, by byl ten udatný Pala- mides s lodími svými a s lidmi čilými nepřitáhl k břehu, kterýžto vida řeckú núzi, vsedavše na koně a do boje směle hnavše, hroznú škodu nad Trojánskými učinichu a sám Palamides u veliké horlivosti otda se na Sigamo- na, bratra krále Meridona a synovce krále Persea, kte- rýžto v ta doby divné skutky ukazováše; hrdinsky při- tek k němu, kopím svým v bok jeho vehna a svrže jej s koně mrtvého; a jeho nechav, oboři se na zástupy tro- jánské a svým udatenstvím porážie mnohé, seka, tepa i tlače, takže jeho ižádný nesmějieše utkati, než všickni se jemu z cěsty vyhybují, a tak Trojánští, nemohúce snésti jeho prudké smělosti, daleko postúpichu. A v tu chvíli byli by utiekali, by v ty časy ten najudatnější i naj- silnější z rytieřuov, Hektor, křikem svým jsa popuzen, z města Troje u velikém hluku branném statečného lidu vyteče svým na pomoc s náramnú horlivostí, a blýskaje se v stkvúciem odění a s rytým kopím, štít nesieše zlatý, třmi lvy malovanými znamenaný. A když na Řeky moc- 131
Proteslaus, král filardský, pracovav v boji, málo vyhnu z boje, aby mohl [oddechnúti], a tak na kraj břehu přijěde, kdežto bieše se tu boj počal, a tu znamena, že jeho téměř všickni tu sú byli zbiti. Sám v sobě jich náramně želéše, a z toho jsa pohnut v hněv horlivý, i uloži se zase do boje vrátiti a jich smrti pomstiti smrtí Trojánských. A tak svój kuoň i svých koně, kteříž byli ještě čilí zuostali, káza z lodie vyvésti, a vsedavše na ně, hnáchu do boje s velikú smělostí. A tak v horlivosti běhá sem i tam, seče, mnoho s koně srážie, ony raní, ony mrtví. Tehdy Perses, múřenínský král, s velikým a silným vojskem hor- livě přihna do boje a tu se počne boj silně rozmáhati, neb Trojánští z jich příjezdy takú biechu udatnost přijali, že jako by nepracovali, biechu čilí, a tak udatně počeli na Reky tisknúti, tepúce je, bodúc i mordujíc, a tak je při- pudichu, že musichu k břehu postúpiti. A tuť by zajisté všickni Rekové byli přemoženi, by byl ten udatný Pala- mides s lodími svými a s lidmi čilými nepřitáhl k břehu, kterýžto vida řeckú núzi, vsedavše na koně a do boje směle hnavše, hroznú škodu nad Trojánskými učinichu a sám Palamides u veliké horlivosti otda se na Sigamo- na, bratra krále Meridona a synovce krále Persea, kte- rýžto v ta doby divné skutky ukazováše; hrdinsky při- tek k němu, kopím svým v bok jeho vehna a svrže jej s koně mrtvého; a jeho nechav, oboři se na zástupy tro- jánské a svým udatenstvím porážie mnohé, seka, tepa i tlače, takže jeho ižádný nesmějieše utkati, než všickni se jemu z cěsty vyhybují, a tak Trojánští, nemohúce snésti jeho prudké smělosti, daleko postúpichu. A v tu chvíli byli by utiekali, by v ty časy ten najudatnější i naj- silnější z rytieřuov, Hektor, křikem svým jsa popuzen, z města Troje u velikém hluku branném statečného lidu vyteče svým na pomoc s náramnú horlivostí, a blýskaje se v stkvúciem odění a s rytým kopím, štít nesieše zlatý, třmi lvy malovanými znamenaný. A když na Řeky moc- 131
Strana 132
ně přiteče, a rozplašiv hluk bojovný Rekuov násilnú mocí svú, i potka se Proteslaem králem, kterýžto ústav- ně Trojánské tepieše, a přitek k němu s nahým mečem, nebo byl dřieve dřevo své o Reky zlámal, a nazdvih ruku svú, tak silně na něho udeři, že jej ovšem na dvé přeta až do pupku i s jeho oděním, a tak spade s koně a sjide ten přeudatný a přeurozený král, král Proteslaus, a Hektor, nechav jeho, oboři se na jiné, a kohožkoli svým mečem dosiehne, každého zabie, neb mnoho bieše v svém hně- vu na svém oři ztěkal a tolik jich pohubil, až jiní, jeho sílú jsúce uděšeni, vystřieháchu se jeho potkánie jako své smrti. A když jeden druhého tázáše u veliké žalosti, který by to hrdina byl, odpoviedáchu řkúce: „Toť jest ten Hektor, všech najsilnější,“ a tak před ním Rekové utiekají, ran jeho strpěti nemohúce. Dokudž on v boji trva, scháziechu velmi Rekové. A když tak dlúho bojo- va, ztrudi kuoň pod sebú o nešporní hodině i vráti se do města, ostaviv tu své k bojování, kteřížto statečně s řeky bojováchu a tiskniechu silně na Reky, takže již chtiechu Rekové před Trojánskými postúpiti. A v tu chvíli onen najsilnější muž mezi Reky, Achiles, [s] svými lodími a s Myrmidony, lidmi svými, připlynú k břehu, a jsúce hotovi, ihned k boji jědechu a na Trojánské se lítě oddachu, a tak Rekové zmocněchu příjezdú Achilovú, neb s ním bylo připlulo tři tisíce lidu branného. I nasta boj lítý náramně a ukrutný mord, nebo padají na vše strany ranění a zbití, ale viece Trojánských, nebo pře- silný Achiles je stíhaje, i seká mečem nemilostivě. A v ta doby všecky lodie řecké biechu připluly a vši- ckni oděnci z nich se na zemi vyrojili a všickni v boj vnikli, jichžto veliké moci Trojánští nemohúce odolati, protože Achiles mocí svú je hubieše, obrátichu se a od- dachu se na běh k městu. Ale Achiles, vešken jsa ukrva- ven krví zbitých, je stíhá, zabitých k zabitým přispářeje s velikým křikem raněných. A když [přiběhnú] k branám 119а 132
ně přiteče, a rozplašiv hluk bojovný Rekuov násilnú mocí svú, i potka se Proteslaem králem, kterýžto ústav- ně Trojánské tepieše, a přitek k němu s nahým mečem, nebo byl dřieve dřevo své o Reky zlámal, a nazdvih ruku svú, tak silně na něho udeři, že jej ovšem na dvé přeta až do pupku i s jeho oděním, a tak spade s koně a sjide ten přeudatný a přeurozený král, král Proteslaus, a Hektor, nechav jeho, oboři se na jiné, a kohožkoli svým mečem dosiehne, každého zabie, neb mnoho bieše v svém hně- vu na svém oři ztěkal a tolik jich pohubil, až jiní, jeho sílú jsúce uděšeni, vystřieháchu se jeho potkánie jako své smrti. A když jeden druhého tázáše u veliké žalosti, který by to hrdina byl, odpoviedáchu řkúce: „Toť jest ten Hektor, všech najsilnější,“ a tak před ním Rekové utiekají, ran jeho strpěti nemohúce. Dokudž on v boji trva, scháziechu velmi Rekové. A když tak dlúho bojo- va, ztrudi kuoň pod sebú o nešporní hodině i vráti se do města, ostaviv tu své k bojování, kteřížto statečně s řeky bojováchu a tiskniechu silně na Reky, takže již chtiechu Rekové před Trojánskými postúpiti. A v tu chvíli onen najsilnější muž mezi Reky, Achiles, [s] svými lodími a s Myrmidony, lidmi svými, připlynú k břehu, a jsúce hotovi, ihned k boji jědechu a na Trojánské se lítě oddachu, a tak Rekové zmocněchu příjezdú Achilovú, neb s ním bylo připlulo tři tisíce lidu branného. I nasta boj lítý náramně a ukrutný mord, nebo padají na vše strany ranění a zbití, ale viece Trojánských, nebo pře- silný Achiles je stíhaje, i seká mečem nemilostivě. A v ta doby všecky lodie řecké biechu připluly a vši- ckni oděnci z nich se na zemi vyrojili a všickni v boj vnikli, jichžto veliké moci Trojánští nemohúce odolati, protože Achiles mocí svú je hubieše, obrátichu se a od- dachu se na běh k městu. Ale Achiles, vešken jsa ukrva- ven krví zbitých, je stíhá, zabitých k zabitým přispářeje s velikým křikem raněných. A když [přiběhnú] k branám 119а 132
Strana 133
svým Trojánští, a že valem nemožechu do brány vjeti, vtom Rekové zadnie tepúc mordují před samými brana- mi, což jsú jich byli od města zastihli. A byl by se dale- ko větší mord stal, by byl ten hrdinský Troilus a Paris a Deifebus s množstvím rytieřstva s Reky [se] nepotkali, kteřížto chtiechu s Trojánskými do města; a udatně je od bran odrazichu a v tom potkání mord přesta a noč- ními tmami boj se uklidi a rozjide a Achiles s Reky vráti se na břeh v radosti a ve mnohé slávě, protože jsú sobě miesto a břeh ku poležení vojska obdrželi. A Trojánští brány své [zámky] i závorami pevně uzavieráchu. Pak Agamenon král, spatřiv miesto, hodné k rozbití 119b stanuov, káza rychle stany rozbiti a búdy nové zstavěti a koňóm svým stavadl hodných nadělati. A tak se sta vedlé jeho rozkázanie. A lodie pevně přivazováchu, spus- tivše kotvy v moře, a tak té noci, ustanovivše vedlé roz- kázanie krále Agamenona, obleženie pevné zdělachu, takže mnohými ohni plápolajícími i pochodněmi tmy nočnie zapudivše, den v nově stvořený přivedechu. Ne- bo tak se mezi řeckým vojskem ohňové blyštiechu, jako by dnová jasnost je osvěcovala. Káza také král Agame- non šraňky nebo obruby dvuoje zdělati okolo vojska, jedny bližšie, druhé dalšie. A tak tu noc v pokoji ztrá- vichu bez přiekazy Trojánských. Neb z nich nižádný z města nevycházieše. A stráže zpuosobiv král Agame- non té noci, i zjedna ponocné s rozličnú pištbú a množ- stvím lidu oděného, kteříž by všecko vojsko před úkladnými zálohami zbraňovali bezpečně a oni aby po trudu morském a bojovném odpočinuli bezpečně. Avšak všickni v uodění se zkladechu, až i zuornie hvěz- da se ukáza. 133
svým Trojánští, a že valem nemožechu do brány vjeti, vtom Rekové zadnie tepúc mordují před samými brana- mi, což jsú jich byli od města zastihli. A byl by se dale- ko větší mord stal, by byl ten hrdinský Troilus a Paris a Deifebus s množstvím rytieřstva s Reky [se] nepotkali, kteřížto chtiechu s Trojánskými do města; a udatně je od bran odrazichu a v tom potkání mord přesta a noč- ními tmami boj se uklidi a rozjide a Achiles s Reky vráti se na břeh v radosti a ve mnohé slávě, protože jsú sobě miesto a břeh ku poležení vojska obdrželi. A Trojánští brány své [zámky] i závorami pevně uzavieráchu. Pak Agamenon král, spatřiv miesto, hodné k rozbití 119b stanuov, káza rychle stany rozbiti a búdy nové zstavěti a koňóm svým stavadl hodných nadělati. A tak se sta vedlé jeho rozkázanie. A lodie pevně přivazováchu, spus- tivše kotvy v moře, a tak té noci, ustanovivše vedlé roz- kázanie krále Agamenona, obleženie pevné zdělachu, takže mnohými ohni plápolajícími i pochodněmi tmy nočnie zapudivše, den v nově stvořený přivedechu. Ne- bo tak se mezi řeckým vojskem ohňové blyštiechu, jako by dnová jasnost je osvěcovala. Káza také král Agame- non šraňky nebo obruby dvuoje zdělati okolo vojska, jedny bližšie, druhé dalšie. A tak tu noc v pokoji ztrá- vichu bez přiekazy Trojánských. Neb z nich nižádný z města nevycházieše. A stráže zpuosobiv král Agame- non té noci, i zjedna ponocné s rozličnú pištbú a množ- stvím lidu oděného, kteříž by všecko vojsko před úkladnými zálohami zbraňovali bezpečně a oni aby po trudu morském a bojovném odpočinuli bezpečně. Avšak všickni v uodění se zkladechu, až i zuornie hvěz- da se ukáza. 133
Strana 134
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY PATNÁDCTÉ TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O DRUHÉM A VELIKÉM A VELMI VRAŽEDLNÉM BOJI, KTERYŽ JSU MĚLI ŘEKOVÉ S TROJÁNSKÝMI. 120a dyž tmy nočnie minuchu, jenž je vy- pudila záře, a slunce poče zastierati mrákoty a své paprslky rozprostiera- Q ti, tehdy ten najudatnější a najsilněj- ší muž, bojovný Hektor, káza všem býti k boji hotovu a tu na jedné Ze prostrané rovni vprostřed města, kdežto chrám té bo- hyně, Diana řečené, byl slavně ustaven, káza se sjíti. A rozděliv bojovným rozdilelem po rotách a zástupiech lid vešken, káza jednu bránu otevřieti, kterážto slovieše Dardanides, a přivolav k sobě dva z svých přátel přiro- zených, totižto Glauka z té zemi, kteráž slovieše Licia, a Cinabora, bratra svého nevlastnieho, poruči jim voj- sko v předniem hluku s tisícem rytieřóv udatných, sil- ných a bývalých v puotkách bojovných. A tak Hektor, požehnav jich ve jmě bohuov, i propusti je s veselím, a k té rotě tisíc rytieřuov přidav opatrných, kteréžto králi Teseovi, [králi] Tracie, a Archilogovi, synu jeho, jakožto vuodcem poruči, a poručiv je bohuom, káza se jim ku- první rotě přivinúti. Druhý zástup učini, v němž tři ti- síce rytieřóv ustavi lidu udatného, a ten poruči dvěma králoma, totiž Xantipovi a Alkanovi, jenžto biechu mu- žie veliké moci i] síly. Ati také túž bránú vyjědechu ja- kožto i přední, táhnúce k Rekóm jiezdú vážného kroku, očekávaje jeden zástup druhého. Pak třetí zástup zřiedi opět se třmi tisíci rytieřuov statečných a ten poruči bratru svému, bojovnému Troilovi, prose jeho velmi pilně těmito slovy: „Najmilejší bratře mój, vždyť na tě péči mám, kdyžkoli jedeš v boj, šetře tvé vážnosti, neb se lekám za tě, by v své buojnosti sebe nepředával bez 134
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY PATNÁDCTÉ TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O DRUHÉM A VELIKÉM A VELMI VRAŽEDLNÉM BOJI, KTERYŽ JSU MĚLI ŘEKOVÉ S TROJÁNSKÝMI. 120a dyž tmy nočnie minuchu, jenž je vy- pudila záře, a slunce poče zastierati mrákoty a své paprslky rozprostiera- Q ti, tehdy ten najudatnější a najsilněj- ší muž, bojovný Hektor, káza všem býti k boji hotovu a tu na jedné Ze prostrané rovni vprostřed města, kdežto chrám té bo- hyně, Diana řečené, byl slavně ustaven, káza se sjíti. A rozděliv bojovným rozdilelem po rotách a zástupiech lid vešken, káza jednu bránu otevřieti, kterážto slovieše Dardanides, a přivolav k sobě dva z svých přátel přiro- zených, totižto Glauka z té zemi, kteráž slovieše Licia, a Cinabora, bratra svého nevlastnieho, poruči jim voj- sko v předniem hluku s tisícem rytieřóv udatných, sil- ných a bývalých v puotkách bojovných. A tak Hektor, požehnav jich ve jmě bohuov, i propusti je s veselím, a k té rotě tisíc rytieřuov přidav opatrných, kteréžto králi Teseovi, [králi] Tracie, a Archilogovi, synu jeho, jakožto vuodcem poruči, a poručiv je bohuom, káza se jim ku- první rotě přivinúti. Druhý zástup učini, v němž tři ti- síce rytieřóv ustavi lidu udatného, a ten poruči dvěma králoma, totiž Xantipovi a Alkanovi, jenžto biechu mu- žie veliké moci i] síly. Ati také túž bránú vyjědechu ja- kožto i přední, táhnúce k Rekóm jiezdú vážného kroku, očekávaje jeden zástup druhého. Pak třetí zástup zřiedi opět se třmi tisíci rytieřuov statečných a ten poruči bratru svému, bojovnému Troilovi, prose jeho velmi pilně těmito slovy: „Najmilejší bratře mój, vždyť na tě péči mám, kdyžkoli jedeš v boj, šetře tvé vážnosti, neb se lekám za tě, by v své buojnosti sebe nepředával bez 134
Strana 135
rady. Z svých se roty vyvraceje klopotně, chovaj těla svého vší snažnosti, aniž se ovšem porúčeje své smělosti neopatrné. Než tak bojuj, ať naším zlejm naši nepřietelé se neradují. Protož jeď zčastně a do města svého navrať se ve zdraví, jakožť žádám s pravú vierú.“ Jemužto Troilus odpovědě: „Najmilejší pane bratře! S přiezní bohuov nikoli se nemáš za to báti, neb rozkázanie tvého bez pochybenie nepřestúpím.“ A s tiem vyjěde vesele s rytieřstvem svým z brány, maje štít vešken pozlacený a na něm třie lvové. Pak Hektor čtvrtý zástup zpuosobi, v němžto postavi také tři tisíce mužuov udatných a sedm set k tomu přidav. I poruči ten králi z Larisy, řečenému Hupon, jenž bieše muž přesilný a udatný, žádaje bojo- vati, takže ve všem vojště trojánském nebyl jemu v síle roveň kromě Hektora. V jehožto zástupu bieše onen udatný Ardelaus z téhož královstvie. A ti všickni hned po předních vyjědechu, požehnavše Hektora. A tomu zástupu Hektor byl vydal za zprávci Dimatra, nevlast- nieho bratra svého, velmi milého pro jeho udatnost. Pak pátý zástup vojenský učini z vojska krále z té země, ješto slove Cizonia. A ti Cizonští biechu mužie převelicí a přesilní jako obrové. A toho krále bieše oděnie i štít rusý beze všeho znamenie. A přida Hektor k zprávě toho zástupu Polidama, bratra svého. A tu hned Hekto- ra požehnavše, vyjědechu vesele z brány. Pak [šestý] zá- stup zpuosobi Hektor z lidu statečného z královstvie Poenia řečeného, nad kterýmžto krále Protonosa a vé- vodu jeho Sardona zprávcí ustavi. A ten lid k boji žád- ného jest nepožíval oděnie, ani plátuov, ani pancieřuov, než bran jich lučiště bieše. A své střely dlúhým peřím peřiti obyčej jmějiechu. A miesto železa na střelišti svrchu pilky železné, s obú stranú zubnaté, zasazová- chu, jimižto svým nepřátelóm smrtedlné zástřely a rány činiechu. A mějiechu koně silné a rúčie. A nad tiem zá- stupem Hektor zprávcí učini Deifeba, bratra svého vlast- 135
rady. Z svých se roty vyvraceje klopotně, chovaj těla svého vší snažnosti, aniž se ovšem porúčeje své smělosti neopatrné. Než tak bojuj, ať naším zlejm naši nepřietelé se neradují. Protož jeď zčastně a do města svého navrať se ve zdraví, jakožť žádám s pravú vierú.“ Jemužto Troilus odpovědě: „Najmilejší pane bratře! S přiezní bohuov nikoli se nemáš za to báti, neb rozkázanie tvého bez pochybenie nepřestúpím.“ A s tiem vyjěde vesele s rytieřstvem svým z brány, maje štít vešken pozlacený a na něm třie lvové. Pak Hektor čtvrtý zástup zpuosobi, v němžto postavi také tři tisíce mužuov udatných a sedm set k tomu přidav. I poruči ten králi z Larisy, řečenému Hupon, jenž bieše muž přesilný a udatný, žádaje bojo- vati, takže ve všem vojště trojánském nebyl jemu v síle roveň kromě Hektora. V jehožto zástupu bieše onen udatný Ardelaus z téhož královstvie. A ti všickni hned po předních vyjědechu, požehnavše Hektora. A tomu zástupu Hektor byl vydal za zprávci Dimatra, nevlast- nieho bratra svého, velmi milého pro jeho udatnost. Pak pátý zástup vojenský učini z vojska krále z té země, ješto slove Cizonia. A ti Cizonští biechu mužie převelicí a přesilní jako obrové. A toho krále bieše oděnie i štít rusý beze všeho znamenie. A přida Hektor k zprávě toho zástupu Polidama, bratra svého. A tu hned Hekto- ra požehnavše, vyjědechu vesele z brány. Pak [šestý] zá- stup zpuosobi Hektor z lidu statečného z královstvie Poenia řečeného, nad kterýmžto krále Protonosa a vé- vodu jeho Sardona zprávcí ustavi. A ten lid k boji žád- ného jest nepožíval oděnie, ani plátuov, ani pancieřuov, než bran jich lučiště bieše. A své střely dlúhým peřím peřiti obyčej jmějiechu. A miesto železa na střelišti svrchu pilky železné, s obú stranú zubnaté, zasazová- chu, jimižto svým nepřátelóm smrtedlné zástřely a rány činiechu. A mějiechu koně silné a rúčie. A nad tiem zá- stupem Hektor zprávcí učini Deifeba, bratra svého vlast- 135
Strana 136
120b nieho. Jenžto přijav zprávu a požehnav Hektora, také [s] svým vlastním lidem jěde po předních. A k tomu zástupu Hektor přidal jest hluk veliký rytieřstva, a zvláště ten lid z královstvie, jenž slove Agresta, a poruči je králi, řečnému Petras a králi jménem Filon. A ten jmějieše divný vuoz, vešken z slonových kostí, než kola toho vozu biechu [z vazu], šíny na nich z čistého zlata a střiebra zdělány, drahým kamením a perlami rozličně ozdobeny. A ten vuoz jmějieše spředu i zzadu dva ry- tieře oděná přesilná, a v něm koni třie velicí zapřeženi, přikrytí zelenými kropéři, a na každém rytieř rekovný ve všem odění i s braní. A nad ta dva krále ustavi Hek- tor zprávcí Pitagora, bratra svého. A ti rychle jedú k boji, požehnavše Hektora. Pak Eneáše, muže uroze- ného, — o něm sme svrchu drahně pravili — sedmému zástupu da za zprávci. V jehožto vojště všickni rytieři i panošie z té vlasti, Kanium řečené, byli jsú počtěni, kte- řížto také biechu v právě přeurozeného muže, Eufro- nius jmenovaného. Ti všickni, požehnavše Hektora, hnáchu vesele k boji. Pak osmý zástup ustavi z voj- ska krále perského, jenž slul Dirses, nad nímž učini zprávcí Parida, bratra svého, jehož prosí, aby kvapil s tiem králem a lidem ku předniemu zástupu, ale aby bez něho nikoli nebojoval, že se chce po něm rychle vypraviti. A tak Paris, požehnav bratra svého, jède ra- dostně z města. Pak devátý zástup ustavi z urozených a silných mužuov i udatných trojánského města, pojem s sebú deset bratróv svých nevlastních udatnějších. A zjedna v tom zástupu svém pět tisícuov rytieřského a statečného lidu. A tak vyjěde udatně z města k vojsku svému, dřieve vyslanému. Než dřieve výjezdy jěde v uodění k otci svému, králi Priamovi, na koni přesilném a rychlém jménem Galatea, o němž Dares divy píše o velikosti, o kráse i o síle jeho, že nebrzo kto viděl takého. I vece k němu: „Otče naj- 136
120b nieho. Jenžto přijav zprávu a požehnav Hektora, také [s] svým vlastním lidem jěde po předních. A k tomu zástupu Hektor přidal jest hluk veliký rytieřstva, a zvláště ten lid z královstvie, jenž slove Agresta, a poruči je králi, řečnému Petras a králi jménem Filon. A ten jmějieše divný vuoz, vešken z slonových kostí, než kola toho vozu biechu [z vazu], šíny na nich z čistého zlata a střiebra zdělány, drahým kamením a perlami rozličně ozdobeny. A ten vuoz jmějieše spředu i zzadu dva ry- tieře oděná přesilná, a v něm koni třie velicí zapřeženi, přikrytí zelenými kropéři, a na každém rytieř rekovný ve všem odění i s braní. A nad ta dva krále ustavi Hek- tor zprávcí Pitagora, bratra svého. A ti rychle jedú k boji, požehnavše Hektora. Pak Eneáše, muže uroze- ného, — o něm sme svrchu drahně pravili — sedmému zástupu da za zprávci. V jehožto vojště všickni rytieři i panošie z té vlasti, Kanium řečené, byli jsú počtěni, kte- řížto také biechu v právě přeurozeného muže, Eufro- nius jmenovaného. Ti všickni, požehnavše Hektora, hnáchu vesele k boji. Pak osmý zástup ustavi z voj- ska krále perského, jenž slul Dirses, nad nímž učini zprávcí Parida, bratra svého, jehož prosí, aby kvapil s tiem králem a lidem ku předniemu zástupu, ale aby bez něho nikoli nebojoval, že se chce po něm rychle vypraviti. A tak Paris, požehnav bratra svého, jède ra- dostně z města. Pak devátý zástup ustavi z urozených a silných mužuov i udatných trojánského města, pojem s sebú deset bratróv svých nevlastních udatnějších. A zjedna v tom zástupu svém pět tisícuov rytieřského a statečného lidu. A tak vyjěde udatně z města k vojsku svému, dřieve vyslanému. Než dřieve výjezdy jěde v uodění k otci svému, králi Priamovi, na koni přesilném a rychlém jménem Galatea, o němž Dares divy píše o velikosti, o kráse i o síle jeho, že nebrzo kto viděl takého. I vece k němu: „Otče naj- 136
Strana 137
milejší, měj při sobě pět set tisícuov rytieřuov, s nimižto i se všemi pěšími brannými buď při obrubách řeckých dalších, a buď v tom opatren, ať nižádný z tvých přes ty obruby nevystúpá, leč bych já rozkázal, abychom v núzi jměli tě na útočiště i na obranu. A jáť mám s sebú jisté posly, kteříž ode mne k tobě pojedú i odjedú zase ke mně, ještoť ústavně povědie, kterak se nám v boji vede, aby věděl, co máš činiti vedlé zčestie nebo nezčestie. A ty budeš v svém rytieřstvu v opatrné stráži, ať by nižád- ným úkladem ani lstí kterú, když my budem bojovati, neztekli tebe ani tvých naši nepřietelé; aby ty jim byl i se všemi tvými jako zed, nedada jim k městu.“ — Je- muž otec vece: „Staň se všecko, jakož velíš, synu najmi- lejší, nebť mně po boziech nenie jiné naděje ani viery, než toliko v moci tvé udatnosti a v tvém rozumném smyslu a zprávě. A bohóm se pokorně modlím, ať tě za- 121a chovají ve zdraví a ode všech zlých puotek učinie svo- bodného. A tak Hektor, požehnav otce svého a krále, hna vese- le k vojsku svému. Neb bieše Hektor veliké síly, křep- kosti i udatnosti, na ižádného živého člověka ve všem světě žádné péče nemaje; a k tomu přeopatrný zpuo- sobce vojsk v puotkách všelikých bojovných; a klénot jeho bieše vešken štít zlatý a na něm jeden lev črvenú barvú malovaný. A tak ve jmě bohuov vyjěde slavně a branně s rotú svú, vyzdvihše korúhve i praporce své. A jakžkoli ten přeudatný muž Hektor mezi jinými zá- stupy byl v posledniem, netáhl se k boji přiblížiti, ač byl přede všemi první. Pak ženy urozené, a zvláště z dvo- ru Priamova, vjidechu na zdi měscké, aby se boji dívaly. Neb tu bieše Elena se dcerami krále Priamovými, majíc péči o [svého muže], bratry i přátely. A poňavadž Hek- tor takým řádem svá vojska zpuosobil, zda by kto se do- mnieval, by král Agamenon své zprávy zapomenul mezi Reky svými? Neb z lidu svého šestmezcietma zpuosobil 137
milejší, měj při sobě pět set tisícuov rytieřuov, s nimižto i se všemi pěšími brannými buď při obrubách řeckých dalších, a buď v tom opatren, ať nižádný z tvých přes ty obruby nevystúpá, leč bych já rozkázal, abychom v núzi jměli tě na útočiště i na obranu. A jáť mám s sebú jisté posly, kteříž ode mne k tobě pojedú i odjedú zase ke mně, ještoť ústavně povědie, kterak se nám v boji vede, aby věděl, co máš činiti vedlé zčestie nebo nezčestie. A ty budeš v svém rytieřstvu v opatrné stráži, ať by nižád- ným úkladem ani lstí kterú, když my budem bojovati, neztekli tebe ani tvých naši nepřietelé; aby ty jim byl i se všemi tvými jako zed, nedada jim k městu.“ — Je- muž otec vece: „Staň se všecko, jakož velíš, synu najmi- lejší, nebť mně po boziech nenie jiné naděje ani viery, než toliko v moci tvé udatnosti a v tvém rozumném smyslu a zprávě. A bohóm se pokorně modlím, ať tě za- 121a chovají ve zdraví a ode všech zlých puotek učinie svo- bodného. A tak Hektor, požehnav otce svého a krále, hna vese- le k vojsku svému. Neb bieše Hektor veliké síly, křep- kosti i udatnosti, na ižádného živého člověka ve všem světě žádné péče nemaje; a k tomu přeopatrný zpuo- sobce vojsk v puotkách všelikých bojovných; a klénot jeho bieše vešken štít zlatý a na něm jeden lev črvenú barvú malovaný. A tak ve jmě bohuov vyjěde slavně a branně s rotú svú, vyzdvihše korúhve i praporce své. A jakžkoli ten přeudatný muž Hektor mezi jinými zá- stupy byl v posledniem, netáhl se k boji přiblížiti, ač byl přede všemi první. Pak ženy urozené, a zvláště z dvo- ru Priamova, vjidechu na zdi měscké, aby se boji dívaly. Neb tu bieše Elena se dcerami krále Priamovými, majíc péči o [svého muže], bratry i přátely. A poňavadž Hek- tor takým řádem svá vojska zpuosobil, zda by kto se do- mnieval, by král Agamenon své zprávy zapomenul mezi Reky svými? Neb z lidu svého šestmezcietma zpuosobil 137
Strana 138
121b zástupuov a vojsk, z nichžto v prvniem Patrokla ustavi vévodú. A v tom zástupu byl vešken lid krále Agame- nona a vešken lid Achiluov, Myrmidonové bojovní velmi; neb Achiles ten dne nevyjiežděl k boji, dav sobě rány léčiti včerajšie. A bieše Patroklus muž urozený a vévoda z kmene slavného svých předkuov pošlý, jas- ných mravuov a velmi bohatý. Jehož Achiles prvé přiezní a láskú k sobě tak bieše přivinul, že biešta oba jedné vuole, a což měl jeden, to i druhý nerozdielně. Pak král Agamenon druhý zástup poruči králi, řečené- mu Merion, a králi Idumenovi. V něm byly tři tisíce ry- tieřuov. A [zprávcí ustavi] Monestea, vévodu Aten- ských, se vším lidem jeho bojovným. Třetí zástup po- ruči králi Astalafovi a jeho synu Filemenovi; v němž byl lid statečný, cirmanský tak řečený. Ctvrtý zástup poruči králi Archelaovi a králi Protenorovi; s nimižto byl pře- silný muž Sekurian se vším lidem svým z té země, ješto Boecia slove. Pátý zástup poruči králi Menelaovi, bratru svému, se vším lidem jeho spartenským. [Šestý] zástup poruči králi Epistrofovi a králi, Belides řečenému, s li- dem země, řečené Fodizis. Sedmý zástup poruči Tela- monovi, řečenému Aiax, s jeho lidem z Salerniny; v je- hožto rotě byli sú čtyřie hrabie, to jest Teseus, Amfima- kus, Darius a Polifarius. Osmý zástup poruči Toasovi, muži udatnému. Devátý zástup poruči Aiaxovi, řečené mu Ezileus. Desátý králi Filotois, muži bojovnému. Je- denáctý zástup poručil králi Idumeneus tak řečenému a králi Merion nazvanému. Dvanádctý zástup poruči vé- vodě Nestorovi. Třinádctý zástup poručil králi, řečené- mu Nones, synu Elenonty. Ctrnádctý poručil králi Meri- onovi. Patnádctý poručil králi Hilimenovi. Šestnádctý poručil, jenž bieše lid onoho slovútného Proteslava, kteřížto žádáchu jeho smrti mstíti. Sedmnádctý poručil dvěma králoma, Polidamus a Mataon nazvanýma. Osm- nádctý poručil králi rodskému. Devátýnádctý poručil 138
121b zástupuov a vojsk, z nichžto v prvniem Patrokla ustavi vévodú. A v tom zástupu byl vešken lid krále Agame- nona a vešken lid Achiluov, Myrmidonové bojovní velmi; neb Achiles ten dne nevyjiežděl k boji, dav sobě rány léčiti včerajšie. A bieše Patroklus muž urozený a vévoda z kmene slavného svých předkuov pošlý, jas- ných mravuov a velmi bohatý. Jehož Achiles prvé přiezní a láskú k sobě tak bieše přivinul, že biešta oba jedné vuole, a což měl jeden, to i druhý nerozdielně. Pak král Agamenon druhý zástup poruči králi, řečené- mu Merion, a králi Idumenovi. V něm byly tři tisíce ry- tieřuov. A [zprávcí ustavi] Monestea, vévodu Aten- ských, se vším lidem jeho bojovným. Třetí zástup po- ruči králi Astalafovi a jeho synu Filemenovi; v němž byl lid statečný, cirmanský tak řečený. Ctvrtý zástup poruči králi Archelaovi a králi Protenorovi; s nimižto byl pře- silný muž Sekurian se vším lidem svým z té země, ješto Boecia slove. Pátý zástup poruči králi Menelaovi, bratru svému, se vším lidem jeho spartenským. [Šestý] zástup poruči králi Epistrofovi a králi, Belides řečenému, s li- dem země, řečené Fodizis. Sedmý zástup poruči Tela- monovi, řečenému Aiax, s jeho lidem z Salerniny; v je- hožto rotě byli sú čtyřie hrabie, to jest Teseus, Amfima- kus, Darius a Polifarius. Osmý zástup poruči Toasovi, muži udatnému. Devátý zástup poruči Aiaxovi, řečené mu Ezileus. Desátý králi Filotois, muži bojovnému. Je- denáctý zástup poručil králi Idumeneus tak řečenému a králi Merion nazvanému. Dvanádctý zástup poruči vé- vodě Nestorovi. Třinádctý zástup poručil králi, řečené- mu Nones, synu Elenonty. Ctrnádctý poručil králi Meri- onovi. Patnádctý poručil králi Hilimenovi. Šestnádctý poručil, jenž bieše lid onoho slovútného Proteslava, kteřížto žádáchu jeho smrti mstíti. Sedmnádctý poručil dvěma králoma, Polidamus a Mataon nazvanýma. Osm- nádctý poručil králi rodskému. Devátýnádctý poručil 138
Strana 139
králi, Siripilus řečenému, lidu ortomenských. Dvadcátý poručil králi Xantipovi lidorských a králi Amfimakovi. Jedenmezcietmý poručil králi z Larisy, řečenému Filo- tes. Dvamezcietmý poručil Diomedovi a Stelenovi. Tři- mezcietmý poručil králi Protailus tak řečenému. Pět- mezcietmý poručil králi, jenž slul Kapenar z královstvie řečeného Kapodis. Pak Agamenon král šestmezcietmý zástup poruči sám sobě v uopravu. A když zástupy vojenské, tak jakož vypraveno jest, s obú stranú zpuosobichu, obě straně na svobodné pole k boji vytržechu. Ale onen najsilnější Hektor, netrpě od- počinutie, napřed přede všemi, sevřev kuoň ostrohama, hna na první zástup řecký u veliké hněvivosti. Proti ně- mužto Patroklus vévoda z zástupu prvnieho hna s ko- pím upřiemo a uhodi na štít Hektora, jemuž štít i pláty protasi až do živého. A Hektor se z toho rozhorliv, vy- ňav meč, tak ho náramně skrze přielbici sečnú ranú ude- ři, že jemu hlavu jeho rozvráti. A tak Patroklus s koně mrtev spade mezi koně. Tehdy Hektor, vida Patrokla mrtvého a na něm sktvúcie oděnie, ssed s koně svého, za otěž jednú rukú drže, a druhú chtieše oděnie s něho svléci. Ale král Merion se třmi tisíci rytieřóv přihna na obranu mrtvého těla Patroklova, s velikým udatenstvím sobě v zástupu cestu prostraniec s krve nelítostivým vy- lévaním. A k tělu vší sílú se přiraziv s množstvím lidu bojovného, nedada Hektorovi svléci mrtvého, a hněvi- vým úmyslem vece Hektorovi: „Vlče hltavý a nenasy- cený! Zajisté toho, což žádáš, nebudeš moci toho oku- siti. Jinde musíš hledati pokrmu, neb uzříš proti sobě mnoho tisíc bojovníkuov.“ A tak ten král s svými tištie na Hektora, chtiece jej poraziti svú vší silú, až ho vždy utištěchu, že pade na kolena. A když mnozí usilováchu, žádajíce kuoň jeho odjieti, Hektor se v horlivosti udatně vztyčiv, a v moci síly své, bud Rekóm libo nebo žel, udatně na svój kuoň vsěde a hna hned proti králi Merio- 139
králi, Siripilus řečenému, lidu ortomenských. Dvadcátý poručil králi Xantipovi lidorských a králi Amfimakovi. Jedenmezcietmý poručil králi z Larisy, řečenému Filo- tes. Dvamezcietmý poručil Diomedovi a Stelenovi. Tři- mezcietmý poručil králi Protailus tak řečenému. Pět- mezcietmý poručil králi, jenž slul Kapenar z královstvie řečeného Kapodis. Pak Agamenon král šestmezcietmý zástup poruči sám sobě v uopravu. A když zástupy vojenské, tak jakož vypraveno jest, s obú stranú zpuosobichu, obě straně na svobodné pole k boji vytržechu. Ale onen najsilnější Hektor, netrpě od- počinutie, napřed přede všemi, sevřev kuoň ostrohama, hna na první zástup řecký u veliké hněvivosti. Proti ně- mužto Patroklus vévoda z zástupu prvnieho hna s ko- pím upřiemo a uhodi na štít Hektora, jemuž štít i pláty protasi až do živého. A Hektor se z toho rozhorliv, vy- ňav meč, tak ho náramně skrze přielbici sečnú ranú ude- ři, že jemu hlavu jeho rozvráti. A tak Patroklus s koně mrtev spade mezi koně. Tehdy Hektor, vida Patrokla mrtvého a na něm sktvúcie oděnie, ssed s koně svého, za otěž jednú rukú drže, a druhú chtieše oděnie s něho svléci. Ale král Merion se třmi tisíci rytieřóv přihna na obranu mrtvého těla Patroklova, s velikým udatenstvím sobě v zástupu cestu prostraniec s krve nelítostivým vy- lévaním. A k tělu vší sílú se přiraziv s množstvím lidu bojovného, nedada Hektorovi svléci mrtvého, a hněvi- vým úmyslem vece Hektorovi: „Vlče hltavý a nenasy- cený! Zajisté toho, což žádáš, nebudeš moci toho oku- siti. Jinde musíš hledati pokrmu, neb uzříš proti sobě mnoho tisíc bojovníkuov.“ A tak ten král s svými tištie na Hektora, chtiece jej poraziti svú vší silú, až ho vždy utištěchu, že pade na kolena. A když mnozí usilováchu, žádajíce kuoň jeho odjieti, Hektor se v horlivosti udatně vztyčiv, a v moci síly své, bud Rekóm libo nebo žel, udatně na svój kuoň vsěde a hna hned proti králi Merio- 139
Strana 140
122а novi, chtě se nad ním mstíti. Ale král Glaugon a král Teseus s Archilejem, synem svým, a s jinými třmi tisíci rytieřuov Merionovi na pomoc přispěchu, postavivše se zmužile proti Hektorovi. Ale Hektor, prvnieho pot- kav z Rekuov, zabie jej jednú ranú, a též mnohým učini, kteří jsú jej směli potkati. A mezi tiem boj se poče náramně ukrutný. A vtom se Hektor k tělu zase navrátiv a ssed opět s koně, chtě jej vždy z oděnie vyvléci, nedbaje, že Idumeneus, král řec- ký, se dvěma tisícoma lidu branného proti němu přihna do boje. A když Hektor obieráše se s tělem Patroklo- vým, chtě vždy svléci s něho oděnie, tehdy král Merion opět s převelikým zástupem rytieřstva na něho hna a tak poče naň s svými sieci náramně a statečně, že jemu nikoli nedadiechu vsiesti na kuoň, takže jemu již dosti těžko bieše, neb muž pěší a sám jsa mezi tolik tisíci jiezdnými. A protož všecku sílu svú sebrav, poče se tu tak hrdinsky brániti, že jich tu patnádcte zabie mečem svým, kromě raněných množstvie. A mezi tiem král Me- rion káza Patroklovo tělo před se na kuoň vložiti, i nese je do stanuov řeckých. A přesto Rekové snažně vždy na Hektora tisknú, aby jej mohli zabiti neb kuoň jemu od- jieti, takže s velikú nesnází koně dosěde. A že mezi těmi Reky bieše jeden rytieř najsilnější, jménem Turion z Petra, kterýžto byl Hektora najpilnějí v té sečbě v rotě silné svých tovařišuov. Tehdy vida jeden panoše pána svého Hektora v takém nebezpečenství obklíčeného, maje dvě kopie přeostré, hna udatně proti tomu rytieři Turionovi a zabuode jej smrtedlně kopím v prsi, takže mra s koně spade. A podvrh druhé kopie, hna na dru- hého, jenž na Hektora pilně tisknieše; a tak jej silně rani, že hned spade pod kuoň. A týž pacholek vida, že Hek- tor, ač se statečně brání a mnohé seče, hubí i morduje, však také síle odolati nemuož, pokřiče na Trojánské, aby rychle spomohli Hektorovi. Tehdy Cicinabor, jeden 140
122а novi, chtě se nad ním mstíti. Ale král Glaugon a král Teseus s Archilejem, synem svým, a s jinými třmi tisíci rytieřuov Merionovi na pomoc přispěchu, postavivše se zmužile proti Hektorovi. Ale Hektor, prvnieho pot- kav z Rekuov, zabie jej jednú ranú, a též mnohým učini, kteří jsú jej směli potkati. A mezi tiem boj se poče náramně ukrutný. A vtom se Hektor k tělu zase navrátiv a ssed opět s koně, chtě jej vždy z oděnie vyvléci, nedbaje, že Idumeneus, král řec- ký, se dvěma tisícoma lidu branného proti němu přihna do boje. A když Hektor obieráše se s tělem Patroklo- vým, chtě vždy svléci s něho oděnie, tehdy král Merion opět s převelikým zástupem rytieřstva na něho hna a tak poče naň s svými sieci náramně a statečně, že jemu nikoli nedadiechu vsiesti na kuoň, takže jemu již dosti těžko bieše, neb muž pěší a sám jsa mezi tolik tisíci jiezdnými. A protož všecku sílu svú sebrav, poče se tu tak hrdinsky brániti, že jich tu patnádcte zabie mečem svým, kromě raněných množstvie. A mezi tiem král Me- rion káza Patroklovo tělo před se na kuoň vložiti, i nese je do stanuov řeckých. A přesto Rekové snažně vždy na Hektora tisknú, aby jej mohli zabiti neb kuoň jemu od- jieti, takže s velikú nesnází koně dosěde. A že mezi těmi Reky bieše jeden rytieř najsilnější, jménem Turion z Petra, kterýžto byl Hektora najpilnějí v té sečbě v rotě silné svých tovařišuov. Tehdy vida jeden panoše pána svého Hektora v takém nebezpečenství obklíčeného, maje dvě kopie přeostré, hna udatně proti tomu rytieři Turionovi a zabuode jej smrtedlně kopím v prsi, takže mra s koně spade. A podvrh druhé kopie, hna na dru- hého, jenž na Hektora pilně tisknieše; a tak jej silně rani, že hned spade pod kuoň. A týž pacholek vida, že Hek- tor, ač se statečně brání a mnohé seče, hubí i morduje, však také síle odolati nemuož, pokřiče na Trojánské, aby rychle spomohli Hektorovi. Tehdy Cicinabor, jeden 140
Strana 141
z bratróv Hektorových nevlastní, jakž ten hlas uslyše, se vším zástupem, s nímžto bieše, přihna u veliké horlivosti na Reky. A sečí smělú učiniv sobě cestu, odda se na těch sto rytieřuov statečných, kteřížto tak pilně na Hektora sečiechu. A tu jich na miestě třidceti zabichu. A tudy Trojánští s Hektorovú pomocí, kterýžto nade všecky hrdinsky činieše, pole obdržěchu a Reky s něho spudi- chu svú mocí. A tak Hektor, opraviv se na koni, opět znova [žene] na Reky, a ktožkoli jemu se naměte, každého nelítostivě porážie, seče, hubí, tepe i morduje, takže Re- kové před ním jako před jistú smrtí utiekáchu klopotně. A pak Hektor, sem i tam honě, vešken se bieše ukrva- vil řeckú krví. V ta doby Monesteus, vévoda athenienský, přitěže k boji, maje s sebú tři tisíce rytieřuov statečných. A s tú rotú, vyhnuv nalevo, vrazi se udatně do vojska troján- ského, v němžto Troilus, bratr Hektoruov, hrdinsky Reky hubieše. S nímžto biechu král Antipus a král Al- tanus, kteřížto s Troilem toho vojska vuodce biechu. A když se stekú, hrozný boj nasta. A v ta doby Mones- teus vévoda hrdinsky hna na Troila, a tak ho silně uhodi kopím, že Troilus s koně spade na zemi a mezi toliko jiezdnými nepřátely z nich se vyplésti nemóžieše. A pro- tož Monesteus píléše, aby mohl jieti Troila. A tak i [s svými pracuje, nesnadně vší silú [dobude] jeho a jme je a již vedieše jej v síle zástupu velikého. Ale v ta doby jeden rytieř trojánský, Mifres řečený, na Trojánské silně pokřiče: „O udatní mužie, proč jste přijeli do boje? Zdali abyšte bojovali, čili abyšte věčnu hanbu obdržali? Vězte, že Troila, syna krále Priamova, bratra Hektoro- va, nepřietelé vedú jatého! Dopustíte-li tak jeho uvésti, té hanby věčně nenabudete i s svými dědici budúcími. Protož obraťte se v moci své zmužile a hrdinsky, abyšte jim jeho naručest odjali. Tehdy král Altanus, rozlítiv se vešken, pochytiv kopie, hna, svój kuoň lítě sevřev ostro- 122b 141
z bratróv Hektorových nevlastní, jakž ten hlas uslyše, se vším zástupem, s nímžto bieše, přihna u veliké horlivosti na Reky. A sečí smělú učiniv sobě cestu, odda se na těch sto rytieřuov statečných, kteřížto tak pilně na Hektora sečiechu. A tu jich na miestě třidceti zabichu. A tudy Trojánští s Hektorovú pomocí, kterýžto nade všecky hrdinsky činieše, pole obdržěchu a Reky s něho spudi- chu svú mocí. A tak Hektor, opraviv se na koni, opět znova [žene] na Reky, a ktožkoli jemu se naměte, každého nelítostivě porážie, seče, hubí, tepe i morduje, takže Re- kové před ním jako před jistú smrtí utiekáchu klopotně. A pak Hektor, sem i tam honě, vešken se bieše ukrva- vil řeckú krví. V ta doby Monesteus, vévoda athenienský, přitěže k boji, maje s sebú tři tisíce rytieřuov statečných. A s tú rotú, vyhnuv nalevo, vrazi se udatně do vojska troján- ského, v němžto Troilus, bratr Hektoruov, hrdinsky Reky hubieše. S nímžto biechu král Antipus a král Al- tanus, kteřížto s Troilem toho vojska vuodce biechu. A když se stekú, hrozný boj nasta. A v ta doby Mones- teus vévoda hrdinsky hna na Troila, a tak ho silně uhodi kopím, že Troilus s koně spade na zemi a mezi toliko jiezdnými nepřátely z nich se vyplésti nemóžieše. A pro- tož Monesteus píléše, aby mohl jieti Troila. A tak i [s svými pracuje, nesnadně vší silú [dobude] jeho a jme je a již vedieše jej v síle zástupu velikého. Ale v ta doby jeden rytieř trojánský, Mifres řečený, na Trojánské silně pokřiče: „O udatní mužie, proč jste přijeli do boje? Zdali abyšte bojovali, čili abyšte věčnu hanbu obdržali? Vězte, že Troila, syna krále Priamova, bratra Hektoro- va, nepřietelé vedú jatého! Dopustíte-li tak jeho uvésti, té hanby věčně nenabudete i s svými dědici budúcími. Protož obraťte se v moci své zmužile a hrdinsky, abyšte jim jeho naručest odjali. Tehdy král Altanus, rozlítiv se vešken, pochytiv kopie, hna, svój kuoň lítě sevřev ostro- 122b 141
Strana 142
123a hama, pravým úprkem na ty Řeky, kteřížto s Troilem ujíti kvapiechu do svých stanuov. A hned jednoho zna- menitého, smrtedlně raniv, s koně srazi a potom, hnav na jiného, též jeho s koně svrže. A tak s pomocí statečnú rytieřuov svých, kteřížto zmužile Reky tepiechu, Troila vysvoboditi žádajíce, jimžto na pomoc přihna král Xan- tipus s rotú svú, a na Monestea se oboři, udatně naň seka bez rozpači, že vždy z ruky řecké Troila vysvobodichu. Ale Monesteus, želeje toho, pokřiče silně na své. A v ta doby přitěže veliká moc Rekuov jemu na pomoc. A když se stekú, nasta boj mezi nimi vražedlný, ano s uobú stra- nú zbití padají pravým povalem. Mezi tiem Hektor, to zvěděv, tu příhodu, v své veliké horlivosti, v nížto bo- jem nikdy nemohl ustati, přihnav, mnoho rytieřuov zbí, raní, tepá, s koní smietá. Ale Monesteus, [žalostivý] od- jetím vězně takého a záhubú svých převelikú, když sem i tam jako vzteklý běhá, velikú škodu činieše Troján- ským. Tehdy onen rytieř Mifres trojánský, skrze něhož- to Troilovi bylo spomoženo, s ním se potka. Na něhož- to Monesteus v horlivosti síly své hnav s kopím, s koně jej zbuode, a též i druhému jeho tovařiši učini zmužile. K tomu přiteče z trojánského vojska valný a silný muž, král Hupon, a s ním Eripius se dvěma tisícoma lidu bo- jovného a se všemi toho královstvie, řečeného Larisa. Proti nimžto král Protenor a král Archelaus s lidmi svý- mi z královstvie, ješto slove Boecia, vyrazichu se. I nasta boj náramně tvrdý. A skuoro po nich přihna k Troján- ským Polidamas, syn Antenoróv, u velmi veliké rotě bojovníkuov. Kterýžto, vida tolik vojsk trojánských v jednom hluku, nechtieše se k nim přivinúti, než aby zvláště s svými bojoval proti Rekóm. A tak se na druhú stranu s svýn vojskem obráti na ně, tu mnohá hrdin- stva nad nepřátely okáza. Pak přitaže král Remus od města trojánského, maje [s] sebú tři tisíce rytieřstva sta- tečného. Na něhožto hned odda se král Menelaus. Udat- 142
123a hama, pravým úprkem na ty Řeky, kteřížto s Troilem ujíti kvapiechu do svých stanuov. A hned jednoho zna- menitého, smrtedlně raniv, s koně srazi a potom, hnav na jiného, též jeho s koně svrže. A tak s pomocí statečnú rytieřuov svých, kteřížto zmužile Reky tepiechu, Troila vysvoboditi žádajíce, jimžto na pomoc přihna král Xan- tipus s rotú svú, a na Monestea se oboři, udatně naň seka bez rozpači, že vždy z ruky řecké Troila vysvobodichu. Ale Monesteus, želeje toho, pokřiče silně na své. A v ta doby přitěže veliká moc Rekuov jemu na pomoc. A když se stekú, nasta boj mezi nimi vražedlný, ano s uobú stra- nú zbití padají pravým povalem. Mezi tiem Hektor, to zvěděv, tu příhodu, v své veliké horlivosti, v nížto bo- jem nikdy nemohl ustati, přihnav, mnoho rytieřuov zbí, raní, tepá, s koní smietá. Ale Monesteus, [žalostivý] od- jetím vězně takého a záhubú svých převelikú, když sem i tam jako vzteklý běhá, velikú škodu činieše Troján- ským. Tehdy onen rytieř Mifres trojánský, skrze něhož- to Troilovi bylo spomoženo, s ním se potka. Na něhož- to Monesteus v horlivosti síly své hnav s kopím, s koně jej zbuode, a též i druhému jeho tovařiši učini zmužile. K tomu přiteče z trojánského vojska valný a silný muž, král Hupon, a s ním Eripius se dvěma tisícoma lidu bo- jovného a se všemi toho královstvie, řečeného Larisa. Proti nimžto král Protenor a král Archelaus s lidmi svý- mi z královstvie, ješto slove Boecia, vyrazichu se. I nasta boj náramně tvrdý. A skuoro po nich přihna k Troján- ským Polidamas, syn Antenoróv, u velmi veliké rotě bojovníkuov. Kterýžto, vida tolik vojsk trojánských v jednom hluku, nechtieše se k nim přivinúti, než aby zvláště s svými bojoval proti Rekóm. A tak se na druhú stranu s svýn vojskem obráti na ně, tu mnohá hrdin- stva nad nepřátely okáza. Pak přitaže král Remus od města trojánského, maje [s] sebú tři tisíce rytieřstva sta- tečného. Na něhožto hned odda se král Menelaus. Udat- 142
Strana 143
ně na se hnašta, oba se s koní zbuodešta. Ale Polidamas hna na Menelaa, synovce Elenina a vévodu, jenž tolik bieše dvadceti let v stáři, a v svém jinošství za rytieře udatného jmien bieše. A tak silně jej kopím probuode, že mra s koně spade na zemi. A uzřev to Menelaus král, by tiem žalostiv velmi, neb jej velmi milováše. I odda se velmi horlivě na Trojánské, chtě smrti jeho mstíti, poče na krále Rema prudce sieci mečem svým, že jej vždy v hlavu posěče, až i s koně spade. Jehož rytieřstvo, mně- jíce, by byl zabit, nedbáchu jemu spomoci, než chtiechu již z boje pryč velikú žalostí. Kterýžto Polidamas zmu- žilým napomínaním ledva zdržéše je. A tak udatnú snažností o to spolkem pracujíce, krále Rema za mrtvé- ho zdvižechu a s vojsky [s] sebú vyvedechu. Pak král řecký, Belidis řečený, kterýžto v svých dnech všecky Řeky krású těla svého přesaháše, kteréhožto královna semejská viece nežli sama se milováše, ten král Belides odda se udatně na Polidama, chtě ho kopím svým s koně sraziti. Ale Polidamas, sved [s] sebe jeho kopie, přitek k němu, tak silně mečem svým na hlavu jeho udeři, že hned mrtev s koně spade. A mezi tiem Hektor svým sta- tečně spomáhaje a nepřátely ústavně hubě, i tepá je ne- lítostivě, připudí Řeky, že musichu postúpiti za se. A ve- hnav v jich vojsko, rozplaši roty mnohé, tepa, tlače, raně i mrtvě, až i přiteče na lid z té vlasti, ješto slove Sa- lernia, lid statečně bojující s králem svým, Teselaus ře- čeným, kterýžto s svými drahně pohubil bieše Troján- ských. Tehdy král řecký Teuter přihna na Hektora s ko- pím svým tak udatně, že jej vždy skrze jeho oděnie po- buode. Na něhožto Hektor v žádosti pomsty hněvivě se oboři a král Teuter před ním uteče do množstvie vojska řeckého. Po němž Hektor běže, potka se v své hněvivo- sti s jedniem Řekem, Admirakus [řečeným], jehož hned jednú ranú zabi. A tak veliký diel zástupuov obklíči Hektora, aby jej vždy jali aneb zahubili. Mezi nimi když 143
ně na se hnašta, oba se s koní zbuodešta. Ale Polidamas hna na Menelaa, synovce Elenina a vévodu, jenž tolik bieše dvadceti let v stáři, a v svém jinošství za rytieře udatného jmien bieše. A tak silně jej kopím probuode, že mra s koně spade na zemi. A uzřev to Menelaus král, by tiem žalostiv velmi, neb jej velmi milováše. I odda se velmi horlivě na Trojánské, chtě smrti jeho mstíti, poče na krále Rema prudce sieci mečem svým, že jej vždy v hlavu posěče, až i s koně spade. Jehož rytieřstvo, mně- jíce, by byl zabit, nedbáchu jemu spomoci, než chtiechu již z boje pryč velikú žalostí. Kterýžto Polidamas zmu- žilým napomínaním ledva zdržéše je. A tak udatnú snažností o to spolkem pracujíce, krále Rema za mrtvé- ho zdvižechu a s vojsky [s] sebú vyvedechu. Pak král řecký, Belidis řečený, kterýžto v svých dnech všecky Řeky krású těla svého přesaháše, kteréhožto královna semejská viece nežli sama se milováše, ten král Belides odda se udatně na Polidama, chtě ho kopím svým s koně sraziti. Ale Polidamas, sved [s] sebe jeho kopie, přitek k němu, tak silně mečem svým na hlavu jeho udeři, že hned mrtev s koně spade. A mezi tiem Hektor svým sta- tečně spomáhaje a nepřátely ústavně hubě, i tepá je ne- lítostivě, připudí Řeky, že musichu postúpiti za se. A ve- hnav v jich vojsko, rozplaši roty mnohé, tepa, tlače, raně i mrtvě, až i přiteče na lid z té vlasti, ješto slove Sa- lernia, lid statečně bojující s králem svým, Teselaus ře- čeným, kterýžto s svými drahně pohubil bieše Troján- ských. Tehdy král řecký Teuter přihna na Hektora s ko- pím svým tak udatně, že jej vždy skrze jeho oděnie po- buode. Na něhožto Hektor v žádosti pomsty hněvivě se oboři a král Teuter před ním uteče do množstvie vojska řeckého. Po němž Hektor běže, potka se v své hněvivo- sti s jedniem Řekem, Admirakus [řečeným], jehož hned jednú ranú zabi. A tak veliký diel zástupuov obklíči Hektora, aby jej vždy jali aneb zahubili. Mezi nimi když 143
Strana 144
bieše, Teseus přieznivě k Hektorovi promluvi, aby se z boje vyrojil, aby nemúdře nezahynul mezi toliko lidu množstvím bojovného. A tu Hektor, míle jemu podě- kovav z toho a sebrav svú sílu, ze všeho zástupu, jímž 123b bieše obklíčen, udatně se vybi s pohubením mnohých Rekuov. Takže Trojánští silně na Reky tiskniechu. A nedaleko od Hektora Polidamas zmužile bojováše proti Rekóm. Tehdy král Menelaus a Telamonus oddata s na Polidama udatně; jehožto Telamonus [kopím prudce uhodiv, s koně srazi a král Menelaus a Telamo- nus, snaživše se] vší silú, takže Polidama jmú, jenž zlá- mav meč, bieše opěšal v boji. A sňavše přielbici s hlavy jeho, vedechu jej, chtiece poslati do stanuov řeckých. Ale Hektor, kterýžto nedaleko bieše v ta doby od Poli- dama, vida, co se jemu děje, hned jsa hněviv, oboři se na ně, kteříž biechu okolo Polidama, tepa, seka, i morduje, takže je rozrazi. A přitek k těm, ješto Polidama vedie- chu, na třidceti jich zabi. A jiní, bojiece se téhož, Poli- dama propustichu. A tak bude vysvobozen divnú moci Hektorovú. —V ta doby král Epistrofus, král Menelaus a král Telamonus se všemi svými zástupy, strhše se v je- den hluk valný, náramně tak silně povstachu a udatně tiskniechu, že Trojánští obrátichu se na běh. Jakžkoli Hektor bieše mezi nimi a mnoho hrdinstva ukazoval, však takové síle opřieti se nemohli, neb biechu kuoň jeho pod ním zakláli. Avšak pěš se zmužile tak bránil, že naň nesměl ižádný tak udatně doskočiti. Nebo ne- vlastní Hektorovi bratřie vidúce, že vojsko Trojánské téměř přemoženo od Rekuov a Hektora nevidiec, strže- chu se v jednu rotu, hledajíce jeho snažně u vojště řec- kém, takže k němu pravú mocí ledva se dotrú k němu. Tu Dicadar, jeden z těch, Hektoruov bratr, hna na Pa- lixena, jednoho urozeného z Rekóv, jenž na silném hyn- ště sedieše, a udatně v něho kopím uhodiv, srazi jej do- luov s koně. A pojem hynšt, i da jej Hektorovi, an pieš- 144
bieše, Teseus přieznivě k Hektorovi promluvi, aby se z boje vyrojil, aby nemúdře nezahynul mezi toliko lidu množstvím bojovného. A tu Hektor, míle jemu podě- kovav z toho a sebrav svú sílu, ze všeho zástupu, jímž 123b bieše obklíčen, udatně se vybi s pohubením mnohých Rekuov. Takže Trojánští silně na Reky tiskniechu. A nedaleko od Hektora Polidamas zmužile bojováše proti Rekóm. Tehdy král Menelaus a Telamonus oddata s na Polidama udatně; jehožto Telamonus [kopím prudce uhodiv, s koně srazi a král Menelaus a Telamo- nus, snaživše se] vší silú, takže Polidama jmú, jenž zlá- mav meč, bieše opěšal v boji. A sňavše přielbici s hlavy jeho, vedechu jej, chtiece poslati do stanuov řeckých. Ale Hektor, kterýžto nedaleko bieše v ta doby od Poli- dama, vida, co se jemu děje, hned jsa hněviv, oboři se na ně, kteříž biechu okolo Polidama, tepa, seka, i morduje, takže je rozrazi. A přitek k těm, ješto Polidama vedie- chu, na třidceti jich zabi. A jiní, bojiece se téhož, Poli- dama propustichu. A tak bude vysvobozen divnú moci Hektorovú. —V ta doby král Epistrofus, král Menelaus a král Telamonus se všemi svými zástupy, strhše se v je- den hluk valný, náramně tak silně povstachu a udatně tiskniechu, že Trojánští obrátichu se na běh. Jakžkoli Hektor bieše mezi nimi a mnoho hrdinstva ukazoval, však takové síle opřieti se nemohli, neb biechu kuoň jeho pod ním zakláli. Avšak pěš se zmužile tak bránil, že naň nesměl ižádný tak udatně doskočiti. Nebo ne- vlastní Hektorovi bratřie vidúce, že vojsko Trojánské téměř přemoženo od Rekuov a Hektora nevidiec, strže- chu se v jednu rotu, hledajíce jeho snažně u vojště řec- kém, takže k němu pravú mocí ledva se dotrú k němu. Tu Dicadar, jeden z těch, Hektoruov bratr, hna na Pa- lixena, jednoho urozeného z Rekóv, jenž na silném hyn- ště sedieše, a udatně v něho kopím uhodiv, srazi jej do- luov s koně. A pojem hynšt, i da jej Hektorovi, an pieš- 144
Strana 145
kami rekovsky bojuje. Naňžto rychle Hektor vsede — a tu se všickni bratřie jeho k němu přivinuchu a divy síly své nad Reky ukazováchu. A v ta doby přihna Deifebus se vším vojskem svým, kteréž jemu bieše Hektor poručil, s tiem lidem z vlasti, řečené Panonia, s jich tuhými lučištěmi a střelami pře- břidkými, jimižto zstřieleli mnoho Rekuov. A sám Dei- febus krále Tentram velmi v tvář postřeli. A tak nasta boj velmi vražedlný s obú stranú, neb Trojánští, kteří bie- chu poběhli, ochřestavše se, udatně se zase vrátichu k boji. A když Teseus, Řek svrchu psaný, proti Troján- ským tisknieše se vší svú rotú, tehdy Quintilenus, jeden nevlastní bratr Hektoruov, na Tesea se oboři, a jav jej, i chtieše zabiti. To vida Hektor, pokřiče, aby jemu nic nečinili, ale svobodna aby propustili, zpomenuv jako ctný muž na věrnú výstrahu jeho. A Teseus, poděkovav Hektorovi, k Rekóm se navráti. Mezi tiem přijede k boji král Toas řecký s lidem z Kalcedoní a Filotes s ním. A tak král Toas hna na Kasibila, syna přirozeného krále Priamova, a tak ho silně kopím prokla v život, že ho 124a mrtva srazi s koně. A když to uzře Hektor, by žalostiv velmi a na Reky se rozhorli tak, že ony hubieše, ony me- táše s koní, ony mordováše napořád, takže před mocí síly jeho Rekové musichu postúpiti. Mezi tiem přitěže vévoda řecký Nestor s pěti tisíci lidu bojovného, proti němužto král Exdras a král Filon na voze svém předra- hém, o němž svrchu praveno jest, s lidem z vlasti, ješto slove Agresta, velmi udatným, majíce zprávcí Jekoniá- še, syna krále toho lidu. A když se stečechu s Reky, na- sta boj hrozný a smrtedlný, neb mnoho lidu by zbito i raněno s obú stranú. Tu král Filon s svými statečně bo- jováše, mnoho škody Rekóm činiec. Avšak zrotivše se, Rekové obklíčichu krále Filona, jeho jieti aneb zabiti usilujíce. A když jej jachu, tehdy Jekoniáš králi Exdrovi vece: „Však vidíš, že král Filon již jest jat od Rekuov. 145
kami rekovsky bojuje. Naňžto rychle Hektor vsede — a tu se všickni bratřie jeho k němu přivinuchu a divy síly své nad Reky ukazováchu. A v ta doby přihna Deifebus se vším vojskem svým, kteréž jemu bieše Hektor poručil, s tiem lidem z vlasti, řečené Panonia, s jich tuhými lučištěmi a střelami pře- břidkými, jimižto zstřieleli mnoho Rekuov. A sám Dei- febus krále Tentram velmi v tvář postřeli. A tak nasta boj velmi vražedlný s obú stranú, neb Trojánští, kteří bie- chu poběhli, ochřestavše se, udatně se zase vrátichu k boji. A když Teseus, Řek svrchu psaný, proti Troján- ským tisknieše se vší svú rotú, tehdy Quintilenus, jeden nevlastní bratr Hektoruov, na Tesea se oboři, a jav jej, i chtieše zabiti. To vida Hektor, pokřiče, aby jemu nic nečinili, ale svobodna aby propustili, zpomenuv jako ctný muž na věrnú výstrahu jeho. A Teseus, poděkovav Hektorovi, k Rekóm se navráti. Mezi tiem přijede k boji král Toas řecký s lidem z Kalcedoní a Filotes s ním. A tak král Toas hna na Kasibila, syna přirozeného krále Priamova, a tak ho silně kopím prokla v život, že ho 124a mrtva srazi s koně. A když to uzře Hektor, by žalostiv velmi a na Reky se rozhorli tak, že ony hubieše, ony me- táše s koní, ony mordováše napořád, takže před mocí síly jeho Rekové musichu postúpiti. Mezi tiem přitěže vévoda řecký Nestor s pěti tisíci lidu bojovného, proti němužto král Exdras a král Filon na voze svém předra- hém, o němž svrchu praveno jest, s lidem z vlasti, ješto slove Agresta, velmi udatným, majíce zprávcí Jekoniá- še, syna krále toho lidu. A když se stečechu s Reky, na- sta boj hrozný a smrtedlný, neb mnoho lidu by zbito i raněno s obú stranú. Tu král Filon s svými statečně bo- jováše, mnoho škody Rekóm činiec. Avšak zrotivše se, Rekové obklíčichu krále Filona, jeho jieti aneb zabiti usilujíce. A když jej jachu, tehdy Jekoniáš králi Exdrovi vece: „Však vidíš, že král Filon již jest jat od Rekuov. 145
Strana 146
Líbí-liť se, rychle jemu zpomozme. A tak Trojánští se zro- tivše, udatně se na Řeky obořichu, a buď jim libo neb žel, krále Filona jim odejmú. Mezi tiem Hektor hna do boje s bratry svými nevlastními a s ním také Dei- febus a Polidamas. Divy síly své nad Reky ukazováchu, chtiec dotisknúti, aby Rekové musili utiekati. Ale Me- nelaus a Telamon tak se opierají, že se to nestane. A v ta doby přitěže urozené knieže trojánské, Eneáš, tak s valným hlukem proti Rekóm, s tiem lidem udatným z té země, ješto Ronium slove, a jichžto zprávce a vuodce sluh Konfroin. S nímžto i Hektor se zrotiv, udeři silně na Reky, takže jich moci nemohúce se déle opřieti, mu- sichu postúpiti. Ale Telamon, kterýžto hrdinsky za Reky bojováše, vida, ano Rekové postupují a sršie, chtiec uté- ci, i zažele velice toho. Než ohled se za se, uzře mnohá vojska řecká táhnúc k boji, kterážto toho dne ještě v boji nebyla, a že, rozvinuvše korúhve, kvapiechu ku pobití, v nichžto zajisté vešken květ bieše lidu řeckého. A pro- tož poče napomínati Reky, aby neutiekali, ale stáli zmu- žile, že „naručest přitáhne pomoc nám.“ A tak nasta boj tvrdý, kdežto Eneáš a Aiax proti sobě tak prudce a hor- livě hnašta, že oba se kopími udatně uhodišta a s koní se doluov zbuodešta. Ale Filotes z Kalcedonie, přitek se třmi tisíci lidu branného, Aiaxovi pomuože a Trojánští Eneášovi. A až dotad Trojánští jmějiechu lepše v boji nežli Rekové, kteřížto o to pracováchu, aby Řeky při- pudili k běžení. Než dva jsta silna zástupy, kterážto bie- šta s Filotem přitáhla, spomežešta Rekóm, a tak by ná- ramná seč. A protož Filotes, hna s kopím na Hektora, a zláma oň kopie své. Ale Hektor tak ho silně uhodi ko- pím a zakla, že s koně jako mrtvý spade mezi nohy koň- ské. A zatiem přitěže Humoneus řecký s valným zástu- pem a Ulixes s svými z Tracie a král Humolinus, kterýž bieše s sebú přivedl deset tisícuov lidu branného. A pro- tož, což jsú již mohli učiniti Trojánští, poňavadž téměř 124b 146
Líbí-liť se, rychle jemu zpomozme. A tak Trojánští se zro- tivše, udatně se na Řeky obořichu, a buď jim libo neb žel, krále Filona jim odejmú. Mezi tiem Hektor hna do boje s bratry svými nevlastními a s ním také Dei- febus a Polidamas. Divy síly své nad Reky ukazováchu, chtiec dotisknúti, aby Rekové musili utiekati. Ale Me- nelaus a Telamon tak se opierají, že se to nestane. A v ta doby přitěže urozené knieže trojánské, Eneáš, tak s valným hlukem proti Rekóm, s tiem lidem udatným z té země, ješto Ronium slove, a jichžto zprávce a vuodce sluh Konfroin. S nímžto i Hektor se zrotiv, udeři silně na Reky, takže jich moci nemohúce se déle opřieti, mu- sichu postúpiti. Ale Telamon, kterýžto hrdinsky za Reky bojováše, vida, ano Rekové postupují a sršie, chtiec uté- ci, i zažele velice toho. Než ohled se za se, uzře mnohá vojska řecká táhnúc k boji, kterážto toho dne ještě v boji nebyla, a že, rozvinuvše korúhve, kvapiechu ku pobití, v nichžto zajisté vešken květ bieše lidu řeckého. A pro- tož poče napomínati Reky, aby neutiekali, ale stáli zmu- žile, že „naručest přitáhne pomoc nám.“ A tak nasta boj tvrdý, kdežto Eneáš a Aiax proti sobě tak prudce a hor- livě hnašta, že oba se kopími udatně uhodišta a s koní se doluov zbuodešta. Ale Filotes z Kalcedonie, přitek se třmi tisíci lidu branného, Aiaxovi pomuože a Trojánští Eneášovi. A až dotad Trojánští jmějiechu lepše v boji nežli Rekové, kteřížto o to pracováchu, aby Řeky při- pudili k běžení. Než dva jsta silna zástupy, kterážto bie- šta s Filotem přitáhla, spomežešta Rekóm, a tak by ná- ramná seč. A protož Filotes, hna s kopím na Hektora, a zláma oň kopie své. Ale Hektor tak ho silně uhodi ko- pím a zakla, že s koně jako mrtvý spade mezi nohy koň- ské. A zatiem přitěže Humoneus řecký s valným zástu- pem a Ulixes s svými z Tracie a král Humolinus, kterýž bieše s sebú přivedl deset tisícuov lidu branného. A pro- tož, což jsú již mohli učiniti Trojánští, poňavadž téměř 124b 146
Strana 147
jich všecka vojska byla se sjela, a mnohú prací biechu ustalá, takže ani sebe brániti, ani s nepřátely statečně mo- žiechu bojovati. A vtom Paris s lidem z Persie přitěže a s boku pravého mezi lid řecký hrdinsky se vrazi, a hnav s kopím na krále Fratrisie, synovce Ulixova, smrtedlně jej zabuode, že hned mra s koně spade. Ale Rekové smrti toho krále velmi želéchu. A proto Ulixes u veliké horli- vosti hna na Parida, chtě jej svým kopím prohnati, i uho- di v jeho kuoň takově, že hned umřel pod Paridem. A to uzřev Troilus, že Ulixes pílí Paridovi škodu učiniti, hna k němu s vytrženým mečem a tak silně na jeho přielbici udeři, že jeho tvář i čelo krví obli. Avšak Ulixes na koni osta a také Troila bliz od sebe v [tvář] posěče. A tak Re- kové na Trojánské náramnú mocí [valichu] se, že by byli musili v tu chvíli před nimi postúpati, by byl ten najsilnější, Hektor, s bratřími svými, to jest s Troilem, s Deifebem a s Paridem, jim hrdinsky nespomohli. Neb ten den Hektor sem i tam po vojskách řeckých rekovsky těkaje, bieše od vojska svého vlastnieho odjel, jehož bie- še zprávu sám na se přijal. Ale jakž uzře, že Rekové roz- máhají se proti Trojánským, vráti se k vojsku svému. A protož Trojánští obveselichu se, majíc svého zpráci re- kovného při sobě; a tu Hektor laskavě s nimi rozmlúvá a přivodí jim ku paměti od Rekuov učiněná bezprávie a co by jim zlého učinili Rekové, když by nad nimi svítě- zili. A tak jich ponúká, aby statečně bojovali a svých bez- práví zmužile nad Reky mstili. A když k tomu chtivú žádostí přivolichu, tehdy Hektor vede je s pravé strany skrze někeraku rokli proti Rekóm do boje. A ihned by seč převeliká, neb mnozí Rekové od ruky Hektorovy a mnozí od jeho lidu udatnosti padají, an se mezi nimi jako lev zatáčíe a je nemilostivě porážie a zarmucuje, že z svého šiku musie postúpati. Ale král Toas, kterýžto Kasibilana, syna krále Priamova, bieše zabil, tèkaje po vojště trojánském, mnoho škody jim činieše. Jehož sy- 147
jich všecka vojska byla se sjela, a mnohú prací biechu ustalá, takže ani sebe brániti, ani s nepřátely statečně mo- žiechu bojovati. A vtom Paris s lidem z Persie přitěže a s boku pravého mezi lid řecký hrdinsky se vrazi, a hnav s kopím na krále Fratrisie, synovce Ulixova, smrtedlně jej zabuode, že hned mra s koně spade. Ale Rekové smrti toho krále velmi želéchu. A proto Ulixes u veliké horli- vosti hna na Parida, chtě jej svým kopím prohnati, i uho- di v jeho kuoň takově, že hned umřel pod Paridem. A to uzřev Troilus, že Ulixes pílí Paridovi škodu učiniti, hna k němu s vytrženým mečem a tak silně na jeho přielbici udeři, že jeho tvář i čelo krví obli. Avšak Ulixes na koni osta a také Troila bliz od sebe v [tvář] posěče. A tak Re- kové na Trojánské náramnú mocí [valichu] se, že by byli musili v tu chvíli před nimi postúpati, by byl ten najsilnější, Hektor, s bratřími svými, to jest s Troilem, s Deifebem a s Paridem, jim hrdinsky nespomohli. Neb ten den Hektor sem i tam po vojskách řeckých rekovsky těkaje, bieše od vojska svého vlastnieho odjel, jehož bie- še zprávu sám na se přijal. Ale jakž uzře, že Rekové roz- máhají se proti Trojánským, vráti se k vojsku svému. A protož Trojánští obveselichu se, majíc svého zpráci re- kovného při sobě; a tu Hektor laskavě s nimi rozmlúvá a přivodí jim ku paměti od Rekuov učiněná bezprávie a co by jim zlého učinili Rekové, když by nad nimi svítě- zili. A tak jich ponúká, aby statečně bojovali a svých bez- práví zmužile nad Reky mstili. A když k tomu chtivú žádostí přivolichu, tehdy Hektor vede je s pravé strany skrze někeraku rokli proti Rekóm do boje. A ihned by seč převeliká, neb mnozí Rekové od ruky Hektorovy a mnozí od jeho lidu udatnosti padají, an se mezi nimi jako lev zatáčíe a je nemilostivě porážie a zarmucuje, že z svého šiku musie postúpati. Ale král Toas, kterýžto Kasibilana, syna krále Priamova, bieše zabil, tèkaje po vojště trojánském, mnoho škody jim činieše. Jehož sy- 147
Strana 148
125a nové přirození krále Priamovi, v jistotě znajíce se, vši- ckni jednomyslně sjědechu se a na krále Toas řečeného obořichu se a jej s koně svržechu. A on nemějieše, čím by se bránil, maje meč zlámaný. A tak na hlavu jeho sil- ně sekúce, přielbici rozrazichu a hlavu jeho obnažichu, a když chtiechu jemu hlavu srúbiti, v tu chvíli vévoda athenienský, Monesteus řečený, přihna udatně na ně s ve- likú silú svých. A ihned Quintilena, jenž najpilnějie toho krále bieše, velmi raniv, s koně jej svrže. A když k druhé- mu tisknieše, vyskočiv Paris, vytáh lučiště, mezi žebra toho vévodu zastřeli, ale on toho nic nedbaje, svú mocí krále Toasa, na mnohých miestech již raněného, z jich rukú vysvobodil. A ten vévoda se mnohých udatných mužuov pomocí i s tiem králem od nich odjěde. Ale Hektor, kterýžto o přemožení Rekuov píléše, se všemi svými sem i tam rekovsky se zatáčeje, napořád je hubie- še. Ale král řecký Humeneus, vytáh lučiště, v líce šípem Hektora postřeli. Na něhožto hned Hektor hnav, tak ve- lice na jeho hlavu svým mečem udeři, že jemu i s přiel- bicí na dvé hlavu rozvráti, a tak tělo mrtvé s koně spade. Pak Rekové jedné trúby hlasem vysokým sedm tisícóv bojovného lidu svolavše, přikázachu, aby na Hektora snažně se oddali, a jej, jakž by mohli, zahubili jakožto mordéře Rekuov ukrutného. A když se naň všickni zdvižechu s povykem hrozným, tehdy Hektor s svými tak se zmužile proti nim postavi, že nebieše, kto by naň směl počieti. A tak háněje jako vzteklý mezi nimi, pře- mnoho jich s světa provodi. A vida, že se jeho mohú ostatku brániti, i hna z boje ku Priamovi králi, otci své- mu, aby jemu pomoc dal, že sú se Rekové rozmohli a Trojánští ustávají v ústavné práci bojovné. Jemuž král ihned tři tisíce lidu branného a črstvého vyda, s nimižto kvapě, navráti se do boje, kdežto nová seč nasta pře- hrozná, takže padají s obú stranú zbití a ranění, avšak viece s strany řecké. A vtom Telamon s Hektorem udat- 148
125a nové přirození krále Priamovi, v jistotě znajíce se, vši- ckni jednomyslně sjědechu se a na krále Toas řečeného obořichu se a jej s koně svržechu. A on nemějieše, čím by se bránil, maje meč zlámaný. A tak na hlavu jeho sil- ně sekúce, přielbici rozrazichu a hlavu jeho obnažichu, a když chtiechu jemu hlavu srúbiti, v tu chvíli vévoda athenienský, Monesteus řečený, přihna udatně na ně s ve- likú silú svých. A ihned Quintilena, jenž najpilnějie toho krále bieše, velmi raniv, s koně jej svrže. A když k druhé- mu tisknieše, vyskočiv Paris, vytáh lučiště, mezi žebra toho vévodu zastřeli, ale on toho nic nedbaje, svú mocí krále Toasa, na mnohých miestech již raněného, z jich rukú vysvobodil. A ten vévoda se mnohých udatných mužuov pomocí i s tiem králem od nich odjěde. Ale Hektor, kterýžto o přemožení Rekuov píléše, se všemi svými sem i tam rekovsky se zatáčeje, napořád je hubie- še. Ale král řecký Humeneus, vytáh lučiště, v líce šípem Hektora postřeli. Na něhožto hned Hektor hnav, tak ve- lice na jeho hlavu svým mečem udeři, že jemu i s přiel- bicí na dvé hlavu rozvráti, a tak tělo mrtvé s koně spade. Pak Rekové jedné trúby hlasem vysokým sedm tisícóv bojovného lidu svolavše, přikázachu, aby na Hektora snažně se oddali, a jej, jakž by mohli, zahubili jakožto mordéře Rekuov ukrutného. A když se naň všickni zdvižechu s povykem hrozným, tehdy Hektor s svými tak se zmužile proti nim postavi, že nebieše, kto by naň směl počieti. A tak háněje jako vzteklý mezi nimi, pře- mnoho jich s světa provodi. A vida, že se jeho mohú ostatku brániti, i hna z boje ku Priamovi králi, otci své- mu, aby jemu pomoc dal, že sú se Rekové rozmohli a Trojánští ustávají v ústavné práci bojovné. Jemuž král ihned tři tisíce lidu branného a črstvého vyda, s nimižto kvapě, navráti se do boje, kdežto nová seč nasta pře- hrozná, takže padají s obú stranú zbití a ranění, avšak viece s strany řecké. A vtom Telamon s Hektorem udat- 148
Strana 149
ně na se kopíma hnašta, takže oba s koní spadešta, ale oba na koně se v rychlosti vrátišta. A mezi tiem král Me- nelaus zabi jednoho znamenitého z Trojánských a Celi- donius trojánský zabi Jalesa z Horepa, synovce krále Toasova. Pak Madon z vlasti Ikara řečené, hnav na krá- le Sedia, tak ho rani v tvář, že jemu oko vyrazi. Sardel- lus trojánský jednoho znamenitého Reka zabi. Pak Mar- gariton, syn přirozený krále Priamuov, hna na Telamo- na, ale Telamon jeho velmi rani. A tak raněný syn král Priamuov, zdvih se na krále Protenora, srazi jej udatně s koně. A tak jiní bratřie Hektorovi a synové Priamovi, proti Rekuom bojujíce, statečně sobě činiechu. A zatiem král Duglas, pomocník trojánský, muž silný a udatný, hnav na Monestea, vévodu atenienského, tak hrdinsky na jeho přielbici udeři, že jemu nánosek srazi a jej v nos posěče. Pak Remor, vida bratra svého posečeného, zdvi- že se proti králi Duglasovi. Jehož král s koně zbuode, a oddav se na Monestea vévodu, tak silně veň kopím uhodi, že jej s koně srazi; a když opěše, tehdy třie bratřie a sy- nové krále Priamovi naň se srazichu, aby jej jali anebo zabili. Ale Monesteus těm třem bratruom zmužile se brá- nieše, ale že v ta doby nemějieše moci, ti třie bratřie tak naň lítě sečiechu, že na něm rozrazichu štít a přielbici i oděnie zrušichu. A zvláště Toras, jich bratr starší, ne- milostivě naň sečieše. Tehdy král Teuter, vida Mone- stea vévodu v poslední mři, rychle přispě jemu na po- moc. Ale Hektor, přihnav na Monestea i na krále Teu- tra, tak na ně poče silně sieci, že již oba před ním postú- pašta. A vtom Telamon a Aiax s tisíci rytieři tisknú na Hektora, ale Hektor, rekovsky se jim bráně, zbi jich velmi mnoho. A mezi tiem král perský s pěti tisíci rytieři pod zprávú Paridovú přitěže a hrdinsky se v boj vrazi. A k tomu přihnachu jim zástupové trojánští proti Ře- kuom, takže přelítý boj nasta s uobú stranú, kdežto Tro- jánští v svém udatenství a zvlášť hrdinstvem Hektora 125b 149
ně na se kopíma hnašta, takže oba s koní spadešta, ale oba na koně se v rychlosti vrátišta. A mezi tiem král Me- nelaus zabi jednoho znamenitého z Trojánských a Celi- donius trojánský zabi Jalesa z Horepa, synovce krále Toasova. Pak Madon z vlasti Ikara řečené, hnav na krá- le Sedia, tak ho rani v tvář, že jemu oko vyrazi. Sardel- lus trojánský jednoho znamenitého Reka zabi. Pak Mar- gariton, syn přirozený krále Priamuov, hna na Telamo- na, ale Telamon jeho velmi rani. A tak raněný syn král Priamuov, zdvih se na krále Protenora, srazi jej udatně s koně. A tak jiní bratřie Hektorovi a synové Priamovi, proti Rekuom bojujíce, statečně sobě činiechu. A zatiem král Duglas, pomocník trojánský, muž silný a udatný, hnav na Monestea, vévodu atenienského, tak hrdinsky na jeho přielbici udeři, že jemu nánosek srazi a jej v nos posěče. Pak Remor, vida bratra svého posečeného, zdvi- že se proti králi Duglasovi. Jehož král s koně zbuode, a oddav se na Monestea vévodu, tak silně veň kopím uhodi, že jej s koně srazi; a když opěše, tehdy třie bratřie a sy- nové krále Priamovi naň se srazichu, aby jej jali anebo zabili. Ale Monesteus těm třem bratruom zmužile se brá- nieše, ale že v ta doby nemějieše moci, ti třie bratřie tak naň lítě sečiechu, že na něm rozrazichu štít a přielbici i oděnie zrušichu. A zvláště Toras, jich bratr starší, ne- milostivě naň sečieše. Tehdy král Teuter, vida Mone- stea vévodu v poslední mři, rychle přispě jemu na po- moc. Ale Hektor, přihnav na Monestea i na krále Teu- tra, tak na ně poče silně sieci, že již oba před ním postú- pašta. A vtom Telamon a Aiax s tisíci rytieři tisknú na Hektora, ale Hektor, rekovsky se jim bráně, zbi jich velmi mnoho. A mezi tiem král perský s pěti tisíci rytieři pod zprávú Paridovú přitěže a hrdinsky se v boj vrazi. A k tomu přihnachu jim zástupové trojánští proti Ře- kuom, takže přelítý boj nasta s uobú stranú, kdežto Tro- jánští v svém udatenství a zvlášť hrdinstvem Hektora 125b 149
Strana 150
tak Reky statečně tepúce tiskniechu. A jich moci nemo- húce odolati, Rekové musichu postúpiti. Neb jakož píše Dares, že v ta doby Hektor na tisíc lidu rytieřského z Rekóv zabil jest svú rukú kromě pomocníkuov svých. A když Hektor sem i tam mezi řeckými vojsky, seka i tepa, hánie, tu král Merion jeho utká před jedniem stanem. Jehož uzřev Hektor, vece k němu: „Nešlechet- ný zrádče! Jižť jest přišla hodina tvá, aby hodnú pomstu přijal za to, žes Patrokla směl unésti.“ A hnav na něho s kopím, sbuode jej statečně s koně. A hned Hektor, skočiv s koně doluov, stě hlavu jemu a chtieše tělo mrtvé z oděnie vyvléci. Ale Monesteus athenienský to zvěděv, pochopiv kopie, hna zmužile na Hektora, a on o tom nevědieše. Tu jej velmi pobuode, ale boje se ná- hlosti jeho, hned uteče od něho. A Hektor, čije se raně- na, vyjěde z boje i káza sobě ránu opatrnému lékaři uvá- zati, aby z nie krev nešla. A ihned se zase vráti do boje a tu v svém hněvě zahubi mnoho Rekuov. A tak vojsko řecké by velmi zemdleno a uděšeno jeho velikú silú, že ižádný nesmějieše se proti němu postaviti, aniž králi Agamenovi bieše svoboda, by mohl přitáhnúti svým na pomoc. A tak vojsko trojánské náramnú mocí na Řeky tisk- nieše, že dotavad postúpajíc před nimi, musichu mezi stany utéci. A tu Trojánští, zmužile vskočivše do jich sta- nuov jakožto vítězové, cožnaleznú, to vše poberú, oděnie, zlato, střiebro i jiné všecky nádoby, a to vše do Troje poslachu. Tenť jest zajisté byl den, v němž by se byl stal věčný konec všie válce, neb již by byli Trojánští prostě nad Reky svítězili. Ale osudové, kteřížto činie z libých počátkuov zlé skonánie, tak mysl lidskú oslepie, že od toho vždy odvede, což by jich usúzení mohlo překaziti, 126a a na to vždy zvede, což jsú oni uložili. A jak mdlá byla jest udatnost Trojánských, jichžto oči byly sú oslepeny, a zvláště Hektorovy, kterýžto své osoby a všech svých 150
tak Reky statečně tepúce tiskniechu. A jich moci nemo- húce odolati, Rekové musichu postúpiti. Neb jakož píše Dares, že v ta doby Hektor na tisíc lidu rytieřského z Rekóv zabil jest svú rukú kromě pomocníkuov svých. A když Hektor sem i tam mezi řeckými vojsky, seka i tepa, hánie, tu král Merion jeho utká před jedniem stanem. Jehož uzřev Hektor, vece k němu: „Nešlechet- ný zrádče! Jižť jest přišla hodina tvá, aby hodnú pomstu přijal za to, žes Patrokla směl unésti.“ A hnav na něho s kopím, sbuode jej statečně s koně. A hned Hektor, skočiv s koně doluov, stě hlavu jemu a chtieše tělo mrtvé z oděnie vyvléci. Ale Monesteus athenienský to zvěděv, pochopiv kopie, hna zmužile na Hektora, a on o tom nevědieše. Tu jej velmi pobuode, ale boje se ná- hlosti jeho, hned uteče od něho. A Hektor, čije se raně- na, vyjěde z boje i káza sobě ránu opatrnému lékaři uvá- zati, aby z nie krev nešla. A ihned se zase vráti do boje a tu v svém hněvě zahubi mnoho Rekuov. A tak vojsko řecké by velmi zemdleno a uděšeno jeho velikú silú, že ižádný nesmějieše se proti němu postaviti, aniž králi Agamenovi bieše svoboda, by mohl přitáhnúti svým na pomoc. A tak vojsko trojánské náramnú mocí na Řeky tisk- nieše, že dotavad postúpajíc před nimi, musichu mezi stany utéci. A tu Trojánští, zmužile vskočivše do jich sta- nuov jakožto vítězové, cožnaleznú, to vše poberú, oděnie, zlato, střiebro i jiné všecky nádoby, a to vše do Troje poslachu. Tenť jest zajisté byl den, v němž by se byl stal věčný konec všie válce, neb již by byli Trojánští prostě nad Reky svítězili. Ale osudové, kteřížto činie z libých počátkuov zlé skonánie, tak mysl lidskú oslepie, že od toho vždy odvede, což by jich usúzení mohlo překaziti, 126a a na to vždy zvede, což jsú oni uložili. A jak mdlá byla jest udatnost Trojánských, jichžto oči byly sú oslepeny, a zvláště Hektorovy, kterýžto své osoby a všech svých 150
Strana 151
budúcieho zahynutie nemohl se vystřieci. Nebo takovú moc měli sú ten den Trojánští nad Reky, že jsú mohli od budúcích zlých puotek sami se vysvoboditi. Zajisté ne- nieť to na múdrém člověku chvalná opatrnost, že když jej štěstie potká, jímž by mohl vrahy své konečně utisk- núti a se před nimi věčně ohraditi, že tiem pohrdá a toho k miestu hodnému nepřivede. Neb jestliže toho v tu hodinu vděčně [nepřijme], potom, ač o to s pilností státi bude, nebude jemu toho pójčeno. TUTO SE POROKUJE TROJÁNSKÝM PRO JICH NEDBALOST. O Trojánští, co jste sobě i svým budúcím ten den mnoho zlého učinili, že ste stěstie vám pójčeného jakož- to nevděční nepřijali a k věčnému pohodlí i oslavenství nepřivedli, majíce své vrahy v svú rukú. Jim jste shově- li, ale oniť vám hověti nebudú! Vy, kdy jste mohli ne- přátely své pohubiti aneb je v svú věčnú službu poro- biti aneb v přiezen uvésti, i nechtěli ste, bláznivě ste uči- nili. Přijdeť na to, že budete chtieti k tomu múdře jíti, a nebudete moci toho zpuosobiti, nebť mine vašěmu štěstí hodina. V ta doby jeden z Rekuov vyroji se udatně proti Hek- torovi, syn Exiony, tetěný bratr jeho jménem Telamo- nus Aiax, syn krále Telamona, jenž bieše pravý hrdina a muž velmi silný. A tak by seč veliká mezi těma dvěma mužoma, silú a udatenstvím ozdobenýma. A když tak tepúce se, k sobě promluvišta, pozna jej Hektor, že jest syn tety jeho a sestry krále Priamovy, o niž se válka vražedlná mezi Řeky a Trojánskými počala. I by tiem velmi vesel Hektor, že má tak statečného přietele přiro- zeného, a sněmše přielbici s sebe, velmi se k němu Hek- tor přieznivě okáza, jemu se ve všem zakazuje a že chce všemi obyčeji učiniti, což on káže. A prosí jeho pilně, 151
budúcieho zahynutie nemohl se vystřieci. Nebo takovú moc měli sú ten den Trojánští nad Reky, že jsú mohli od budúcích zlých puotek sami se vysvoboditi. Zajisté ne- nieť to na múdrém člověku chvalná opatrnost, že když jej štěstie potká, jímž by mohl vrahy své konečně utisk- núti a se před nimi věčně ohraditi, že tiem pohrdá a toho k miestu hodnému nepřivede. Neb jestliže toho v tu hodinu vděčně [nepřijme], potom, ač o to s pilností státi bude, nebude jemu toho pójčeno. TUTO SE POROKUJE TROJÁNSKÝM PRO JICH NEDBALOST. O Trojánští, co jste sobě i svým budúcím ten den mnoho zlého učinili, že ste stěstie vám pójčeného jakož- to nevděční nepřijali a k věčnému pohodlí i oslavenství nepřivedli, majíce své vrahy v svú rukú. Jim jste shově- li, ale oniť vám hověti nebudú! Vy, kdy jste mohli ne- přátely své pohubiti aneb je v svú věčnú službu poro- biti aneb v přiezen uvésti, i nechtěli ste, bláznivě ste uči- nili. Přijdeť na to, že budete chtieti k tomu múdře jíti, a nebudete moci toho zpuosobiti, nebť mine vašěmu štěstí hodina. V ta doby jeden z Rekuov vyroji se udatně proti Hek- torovi, syn Exiony, tetěný bratr jeho jménem Telamo- nus Aiax, syn krále Telamona, jenž bieše pravý hrdina a muž velmi silný. A tak by seč veliká mezi těma dvěma mužoma, silú a udatenstvím ozdobenýma. A když tak tepúce se, k sobě promluvišta, pozna jej Hektor, že jest syn tety jeho a sestry krále Priamovy, o niž se válka vražedlná mezi Řeky a Trojánskými počala. I by tiem velmi vesel Hektor, že má tak statečného přietele přiro- zeného, a sněmše přielbici s sebe, velmi se k němu Hek- tor přieznivě okáza, jemu se ve všem zakazuje a že chce všemi obyčeji učiniti, což on káže. A prosí jeho pilně, 151
Strana 152
126b aby do Troje přijel a opatřil svój rod rozšířený a zvele- bený ctí i sbožím. Ale on odpieráše do Troje jeti. Než vždy žádaje lidu svému spomoci v najposlednější jich núzi, i prosí Hektora, poňavadž jemu tak mnoho přeje a tak se velice zakazuje, aby přikázal Trojánským, aby toho dne bojovati přestali a Rekuov aby nestíhali, než aby se do města Troje navrátili a Rekuov ten den u po- koji nechali. Přivoli k tomu nešťastnému prošení ne- šťastný Hektor, i káza zatrúbiti v trúbu vojenskú a při- káza Trojánským, aby přestanúce bojovati, do města se vrátili. A již biechu Trojánští řeckých lodie počali páliti a byli by bez pochyby všecky spálili, ale ku přikázaní svého zprávce najvyšieho všeho nechavše, s žalostí a s hněvem do města jědechu, znamenajíce to dobře, že jeho rozkázanie bude jeho i jich všech konečnie zahube- nie. A tak Trojánští ten den svých nepřátel hubiti pře- stavše, své záhubě počátek jsú učinili, jehož jsú potom, vší snažností pracujíce, nikoli najíti nemohli, až jsú i za- hynuli. Viz, kterak jest lechká byla příčina, pro niž jsú Trojánští nad Reky nesvítězili a sami potom jsú koneč- ně přemoženi — jedno prosba toho ženimčice Telamo- nina Aiaxa. A tak, ó Trojánští, mátě jeho vaši strast po- čela jest a syn dokonal. 152
126b aby do Troje přijel a opatřil svój rod rozšířený a zvele- bený ctí i sbožím. Ale on odpieráše do Troje jeti. Než vždy žádaje lidu svému spomoci v najposlednější jich núzi, i prosí Hektora, poňavadž jemu tak mnoho přeje a tak se velice zakazuje, aby přikázal Trojánským, aby toho dne bojovati přestali a Rekuov aby nestíhali, než aby se do města Troje navrátili a Rekuov ten den u po- koji nechali. Přivoli k tomu nešťastnému prošení ne- šťastný Hektor, i káza zatrúbiti v trúbu vojenskú a při- káza Trojánským, aby přestanúce bojovati, do města se vrátili. A již biechu Trojánští řeckých lodie počali páliti a byli by bez pochyby všecky spálili, ale ku přikázaní svého zprávce najvyšieho všeho nechavše, s žalostí a s hněvem do města jědechu, znamenajíce to dobře, že jeho rozkázanie bude jeho i jich všech konečnie zahube- nie. A tak Trojánští ten den svých nepřátel hubiti pře- stavše, své záhubě počátek jsú učinili, jehož jsú potom, vší snažností pracujíce, nikoli najíti nemohli, až jsú i za- hynuli. Viz, kterak jest lechká byla příčina, pro niž jsú Trojánští nad Reky nesvítězili a sami potom jsú koneč- ně přemoženi — jedno prosba toho ženimčice Telamo- nina Aiaxa. A tak, ó Trojánští, mátě jeho vaši strast po- čela jest a syn dokonal. 152
Strana 153
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY ŠESTNÁDCTÉ TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O ULOŽENÍ PŘÍMĚŘIE MEZI ŘEKY A TROJÁNSKÝMI ZA DVA MĚSIECE, O NAŘIEKANÍ KASANDRY A O POZDVIŽENÍ KRÁLE PALAMIDA PROTI KRÁLI AGAMENOVI O ZPRÁVU LIDU ŘECKÉHO A O TŘETIEM BOJI ŘECKÉM S TROJÁNSKÝMI ETC. když by [večer], všickni se do města shrnuchu Trojánští a brány uzavie- rachu zámky i závorami pevnými. A když hodina by zuornie, Trojánští vstavše, k boji se připravichu, aby, když slunce vyjde, z města vyjeli po- dlé Hektorova, zprávce svého, přikázanie. A když by den, poslachu Rekové ku Priamovi králi, aby s nimi jměl a utvrdil příměřie za dva měsiece. K tomu král Priamus i Hektor s radú starších přivolichu, ale nemúdře, nečijíce ani smysléce skrze to své strasti budúcie. A tak Rekové, obdržavše sobě odpočinutie, své zbité jedny schovachu v zemi a druhé ohněm spálichu. Než Achiles, kterýžto pro Patroklovu smrt nemohl býti obveselen, želeje a pláče ústavně smrti jeho, a pro- tož, ustaviv hrob z mramoru poctivý, tělo jeho s velikú ctí pochova. A též tělo Proteslaovo v hrobě mramoro- vém, [okrášleném] drahým dielem, pochovali sú s slavnú přípravú. A Trojánští v svém příměří své raněné káza- chu dospělým lékařóm léčiti. A tak dřieve nežli jsta ta dva měsiece minula, byli jsú všickni uléčeni. A král Priamus, kterýžto také nemohl býti obveselen pro smrt syna své- ho Kasibila, protože jej přielišně milováše, toho káza v chrámě té bohyně, ješto slove Venus, v draze připrave- ném hrobě pochovati s pláčem obecným všeho dvoru i lidu svého. Ale Kasandra, umělá a věštie panna, uslyševši pláč a kvielenie, vzúpi velikým hlasem a řkúci: 153
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY ŠESTNÁDCTÉ TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O ULOŽENÍ PŘÍMĚŘIE MEZI ŘEKY A TROJÁNSKÝMI ZA DVA MĚSIECE, O NAŘIEKANÍ KASANDRY A O POZDVIŽENÍ KRÁLE PALAMIDA PROTI KRÁLI AGAMENOVI O ZPRÁVU LIDU ŘECKÉHO A O TŘETIEM BOJI ŘECKÉM S TROJÁNSKÝMI ETC. když by [večer], všickni se do města shrnuchu Trojánští a brány uzavie- rachu zámky i závorami pevnými. A když hodina by zuornie, Trojánští vstavše, k boji se připravichu, aby, když slunce vyjde, z města vyjeli po- dlé Hektorova, zprávce svého, přikázanie. A když by den, poslachu Rekové ku Priamovi králi, aby s nimi jměl a utvrdil příměřie za dva měsiece. K tomu král Priamus i Hektor s radú starších přivolichu, ale nemúdře, nečijíce ani smysléce skrze to své strasti budúcie. A tak Rekové, obdržavše sobě odpočinutie, své zbité jedny schovachu v zemi a druhé ohněm spálichu. Než Achiles, kterýžto pro Patroklovu smrt nemohl býti obveselen, želeje a pláče ústavně smrti jeho, a pro- tož, ustaviv hrob z mramoru poctivý, tělo jeho s velikú ctí pochova. A též tělo Proteslaovo v hrobě mramoro- vém, [okrášleném] drahým dielem, pochovali sú s slavnú přípravú. A Trojánští v svém příměří své raněné káza- chu dospělým lékařóm léčiti. A tak dřieve nežli jsta ta dva měsiece minula, byli jsú všickni uléčeni. A král Priamus, kterýžto také nemohl býti obveselen pro smrt syna své- ho Kasibila, protože jej přielišně milováše, toho káza v chrámě té bohyně, ješto slove Venus, v draze připrave- ném hrobě pochovati s pláčem obecným všeho dvoru i lidu svého. Ale Kasandra, umělá a věštie panna, uslyševši pláč a kvielenie, vzúpi velikým hlasem a řkúci: 153
Strana 154
TUTO KASANDRA VĚŠTIE POROKUJE TROJÁNSKÝM. 127a „O biední Trojánští, proč záhuby vašie nynějšie i bu- dúcie trpíte a dále chcete dopustiti? Proč věčného míru nynie s Reky neučiníte, proč ho nehledáte dřieve, nežli budete všickni mečem zmordováni a vaše město ušlech- tilé bude z kořen vybořeno a dřieve nežli ma tery budete svých dietek zbaveny, budete u věčnú službu hanebně podrobeny? Zajisté Elena neměla jest tak žalostivú a tak záhubnú cenú kupována býti, abychom všickni tak hanebně zahynuli. A že Kasandra takových řečí nechtieše přestati, káza ji král Priamus jieti a u pevném ji žaláři chovati. A mezi tiem Palamides žaluje mezi Reky na krále Aga- menona z toho, že jest nad takými vojsky za zprávci ustaven, a pravě, že nenie hoden toho povýšenie nad králi, vévody i kniežaty a že sám jest toho vládanie hod- nějí, aniž jeho chce mieti za svého vyšieho, poňavadž jeho za toho nezvolil, aniž ode všech králuov, vévod a kniežat k tomu jest zvolen, jichžto jest na třidceti, než takto od tří králuov bez vědomie všech jiných. Avšak v té při súdu žádného neučinichu ani nalezú. TUTO SE ČTE O TŘETIEM BOJI VRAŽEDLNÉM MEZI ŘEKY S TROJÁNSKÝMI. A když minušta dva měsiece daného příměřie, král Agamenon, v své moci úřadu bdě a maje snažnú pečli- vost lidu sobě poručeného, aby řádně táhli k boji. A tak první zástup poruči Achilovi a druhý Diomedovi, třetí Menalaovi, čtvrtý Monesteovi, vévodě athenienských, a tak všecky jiné zástupy zpuosobi opatrně. Ale Hektor vojenské zástupy své zřiezenú spuosobú ustanovi. První poruči Troilovi a též ve všech jiných ustanovi zprávce, udatenstvím a opatrností i silú ozdobené muže, a bez 154
TUTO KASANDRA VĚŠTIE POROKUJE TROJÁNSKÝM. 127a „O biední Trojánští, proč záhuby vašie nynějšie i bu- dúcie trpíte a dále chcete dopustiti? Proč věčného míru nynie s Reky neučiníte, proč ho nehledáte dřieve, nežli budete všickni mečem zmordováni a vaše město ušlech- tilé bude z kořen vybořeno a dřieve nežli ma tery budete svých dietek zbaveny, budete u věčnú službu hanebně podrobeny? Zajisté Elena neměla jest tak žalostivú a tak záhubnú cenú kupována býti, abychom všickni tak hanebně zahynuli. A že Kasandra takových řečí nechtieše přestati, káza ji král Priamus jieti a u pevném ji žaláři chovati. A mezi tiem Palamides žaluje mezi Reky na krále Aga- menona z toho, že jest nad takými vojsky za zprávci ustaven, a pravě, že nenie hoden toho povýšenie nad králi, vévody i kniežaty a že sám jest toho vládanie hod- nějí, aniž jeho chce mieti za svého vyšieho, poňavadž jeho za toho nezvolil, aniž ode všech králuov, vévod a kniežat k tomu jest zvolen, jichžto jest na třidceti, než takto od tří králuov bez vědomie všech jiných. Avšak v té při súdu žádného neučinichu ani nalezú. TUTO SE ČTE O TŘETIEM BOJI VRAŽEDLNÉM MEZI ŘEKY S TROJÁNSKÝMI. A když minušta dva měsiece daného příměřie, král Agamenon, v své moci úřadu bdě a maje snažnú pečli- vost lidu sobě poručeného, aby řádně táhli k boji. A tak první zástup poruči Achilovi a druhý Diomedovi, třetí Menalaovi, čtvrtý Monesteovi, vévodě athenienských, a tak všecky jiné zástupy zpuosobi opatrně. Ale Hektor vojenské zástupy své zřiezenú spuosobú ustanovi. První poruči Troilovi a též ve všech jiných ustanovi zprávce, udatenstvím a opatrností i silú ozdobené muže, a bez 154
Strana 155
meškánie s těmi se všemi zástupy Hektor z města vesele jěde, a přiekopy řecké minuv, na pole prostrané vyjěde. A tu zazřev Hektor Achile, neb jej dobře znajieše po po- stavě i po štítu, i hna naň. A on také proti němu s veli- kým hrdinstvem. Sevřevše koně ostrohama a kopie podvrhše, sběhše se, silně oba se zbuodeště s koní. Ale Hektor dřieve se vzchopí vzhuoru a vsedá na kuoň, [žene na vojska nepřátelská a větší diel, kteříž jej potykují, zhubí, ony bode, ony seče, ony s koní mece, ony mor- duje. A tak ústavně bojuje, všecky zástupy nepřátelské rozrážie a kdežkoli chce, meč svój v krvi řecké omáčie. Ale Achiles po chvíli vstav a kuoň svój okročiv, hna úprkem na Trojánské, z nichžto mnohé zrani i zbi, mezi nimi vztekle háněje. A tak se s Hektorem potka a tu se hrdinsky kopími stečesta a tak Hektor silně Achile v uho- di, že dřevo v kusy ztroskota a jej s koně srazi. A když chtieše Hektor kuoň Achiluov pojieti, ale že měl mnoho opatrníkuov, nemóže toho dojíti. A zatiem Achiles na kuoň vsěde i hna na Hektora s nalhým mečem, a tak 127b silně na jeho přielbici udeři, že Hektor sebú zaviklav, jedva na koni osedě. Protož Hektor v také hněvivosti se zapálí, zdvíhá se na Achile, mečem udeři na jeho přielbici tak silné tři rány, že tvář jeho všicku krví poli. A tak vražedlně se tepiešta, že byšta byla v tom málo déle potrvala, byl by musil jeden od druhého sjíti aneb oba zahynúti. Ale vojska jich, s obú stranú přiběhše, jedva je rozrazichu. V ta doby Diomedes přitěže k boji u velikém vojsku a Troilus s větším; a kdy se ta dva zprávce udatně ste- četa kopími, jeden druhého tak statečně uhodi, že oba spadešta na zemi. Než Diomedes, spieše se vztyčiv, na kuoň vsěde, a vida, ano Troilus pěš stojí, mečem na přielbici jeho tak silně udeři, až jemu obruč ocelivý s nie srazi. A přesto Troilus, jednú ranú kuoň Diomeduov poraziv, zabi, takže se musista bíti pieškami. Ale Re- 155
meškánie s těmi se všemi zástupy Hektor z města vesele jěde, a přiekopy řecké minuv, na pole prostrané vyjěde. A tu zazřev Hektor Achile, neb jej dobře znajieše po po- stavě i po štítu, i hna naň. A on také proti němu s veli- kým hrdinstvem. Sevřevše koně ostrohama a kopie podvrhše, sběhše se, silně oba se zbuodeště s koní. Ale Hektor dřieve se vzchopí vzhuoru a vsedá na kuoň, [žene na vojska nepřátelská a větší diel, kteříž jej potykují, zhubí, ony bode, ony seče, ony s koní mece, ony mor- duje. A tak ústavně bojuje, všecky zástupy nepřátelské rozrážie a kdežkoli chce, meč svój v krvi řecké omáčie. Ale Achiles po chvíli vstav a kuoň svój okročiv, hna úprkem na Trojánské, z nichžto mnohé zrani i zbi, mezi nimi vztekle háněje. A tak se s Hektorem potka a tu se hrdinsky kopími stečesta a tak Hektor silně Achile v uho- di, že dřevo v kusy ztroskota a jej s koně srazi. A když chtieše Hektor kuoň Achiluov pojieti, ale že měl mnoho opatrníkuov, nemóže toho dojíti. A zatiem Achiles na kuoň vsěde i hna na Hektora s nalhým mečem, a tak 127b silně na jeho přielbici udeři, že Hektor sebú zaviklav, jedva na koni osedě. Protož Hektor v také hněvivosti se zapálí, zdvíhá se na Achile, mečem udeři na jeho přielbici tak silné tři rány, že tvář jeho všicku krví poli. A tak vražedlně se tepiešta, že byšta byla v tom málo déle potrvala, byl by musil jeden od druhého sjíti aneb oba zahynúti. Ale vojska jich, s obú stranú přiběhše, jedva je rozrazichu. V ta doby Diomedes přitěže k boji u velikém vojsku a Troilus s větším; a kdy se ta dva zprávce udatně ste- četa kopími, jeden druhého tak statečně uhodi, že oba spadešta na zemi. Než Diomedes, spieše se vztyčiv, na kuoň vsěde, a vida, ano Troilus pěš stojí, mečem na přielbici jeho tak silně udeři, až jemu obruč ocelivý s nie srazi. A přesto Troilus, jednú ranú kuoň Diomeduov poraziv, zabi, takže se musista bíti pieškami. Ale Re- 155
Strana 156
kové Diomeda a Trojánští Troila pojevše mezi se, mocí tu svádu stavichu. A kdy by kuoň jiný Diomedovi dodán, oba vsedavše na koně, počneta se bíti statečně. Tu Diomedes Troila přemáhaje, vedieše jej svými s sebú. Ale Trojánští, od- davše se na Diomeda, Troila z moci jeho vysvobodichu s velikým krveprolitím. V ta doby, těkaje po vojskách, přihna Menelaus a s Trojánskými Paris se přibuode. I nasta boj přesilný, s obú stranú s velikým lidu zahubením. A tu Hektor jako vzteklý v boji háněje, každého, ktož jej potká, neb raní, neb zabie aneb s koně srazí. A když ho potka jeden pře- udatný rytieř nový, jménem Boetes, a na Hektora sta- tečně udeři svým mečem, a Hektor se rozhněvav, tak sil ně na hlavu v přielbici mečem svým uhodi, že jej roztě všeho až do pupku; a umřev spade s koně svého. A uchvat Hektor jeho silný kuoň, káza sluze svému jej zachovati. A když to uzře král Archelaus, přietel toho rytieře přirozený, chtě jeho smrti ukrutné pomstiti, hna na Hek- tora v své horlivosti, proti němužto Hektor zdvih se, tak náramně na přielbici mečem svým udeři, že jej se vším oděním jeho na dvé rozta. Ale král Protenor neopatr- nú smělostí s boku hna na Hektora s kopím a tak jej silně uhodi, že [Hektora], jenž o tom nic nevědieše, s koně zbuode. Ale Hektor naručest zchopiv se, vsed na kuoň, hna na Protenora a tak silně svým mečem na hlavu jeho udeři, že jeho tělo právě na dvé rozděli. A když uzře Achiles Protenora tak lítě rozsečeného, jenž bieše při- rozený přietel jeho, zamúti se velmi, a též i král Archi- logus, přietel Protenoruov, jmějieše toho žalost převeli- kú. A tak oba, totiž Achiles a král Archelaus, umieníta dobyti těla Protenorova, ale nemohú toho nikoli učiniti, neb se biechu vojska trojánská rozmohla. A tak Troján- ští tisknú silně na Reky, že musichu postúpiti a potom 156
kové Diomeda a Trojánští Troila pojevše mezi se, mocí tu svádu stavichu. A kdy by kuoň jiný Diomedovi dodán, oba vsedavše na koně, počneta se bíti statečně. Tu Diomedes Troila přemáhaje, vedieše jej svými s sebú. Ale Trojánští, od- davše se na Diomeda, Troila z moci jeho vysvobodichu s velikým krveprolitím. V ta doby, těkaje po vojskách, přihna Menelaus a s Trojánskými Paris se přibuode. I nasta boj přesilný, s obú stranú s velikým lidu zahubením. A tu Hektor jako vzteklý v boji háněje, každého, ktož jej potká, neb raní, neb zabie aneb s koně srazí. A když ho potka jeden pře- udatný rytieř nový, jménem Boetes, a na Hektora sta- tečně udeři svým mečem, a Hektor se rozhněvav, tak sil ně na hlavu v přielbici mečem svým uhodi, že jej roztě všeho až do pupku; a umřev spade s koně svého. A uchvat Hektor jeho silný kuoň, káza sluze svému jej zachovati. A když to uzře král Archelaus, přietel toho rytieře přirozený, chtě jeho smrti ukrutné pomstiti, hna na Hek- tora v své horlivosti, proti němužto Hektor zdvih se, tak náramně na přielbici mečem svým udeři, že jej se vším oděním jeho na dvé rozta. Ale král Protenor neopatr- nú smělostí s boku hna na Hektora s kopím a tak jej silně uhodi, že [Hektora], jenž o tom nic nevědieše, s koně zbuode. Ale Hektor naručest zchopiv se, vsed na kuoň, hna na Protenora a tak silně svým mečem na hlavu jeho udeři, že jeho tělo právě na dvé rozděli. A když uzře Achiles Protenora tak lítě rozsečeného, jenž bieše při- rozený přietel jeho, zamúti se velmi, a též i král Archi- logus, přietel Protenoruov, jmějieše toho žalost převeli- kú. A tak oba, totiž Achiles a král Archelaus, umieníta dobyti těla Protenorova, ale nemohú toho nikoli učiniti, neb se biechu vojska trojánská rozmohla. A tak Troján- ští tisknú silně na Reky, že musichu postúpiti a potom 156
Strana 157
utéci. A oni je stíháchu až do jich stanuov, ústavně je se- 128a kúce a tepúce udatně a nelítostivě. A když slunce jide na západ svój, Trojánští Rekuov odpadechu a vrátichu se do města trojánského. A tak toho dne boj přesta pro noční temnost. 157
utéci. A oni je stíháchu až do jich stanuov, ústavně je se- 128a kúce a tepúce udatně a nelítostivě. A když slunce jide na západ svój, Trojánští Rekuov odpadechu a vrátichu se do města trojánského. A tak toho dne boj přesta pro noční temnost. 157
Strana 158
C. POČÍNAJÍ SE SEDMNÁDCTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ ŘEKUOV, KTERAK BY HEKTORA S SVĚTA PROVODILI, A O ČTVRTÉM BOJI UKRUTNÉM ŘEKUOV S TROJÁNSKÝMI. lunce zapade za horu a tmy počechu zemi přikrývati a hvězdy svój blesk okazováchu. Sjidechu se králi, vévo- dy i kniežata do stanu krále Agame- nova, svého zprávce, v radu, a toliko o to se radili, kterak by mohli Hekto- O ra zahubiti a řkúce: „Leč on bude zahuben, nám jest nelze svítěziti. Neb on sám jest obránce Trojánských a vrah všech Rekuov. Neb kto jest kdy slýchal takého muže, tak silného, udatného a neustálého, před ranami jeho ani železo muož zuostati, a že člověka v uodění jako nahé dietě [rozetne], když se rozhorlí.“ A tak na tom všichni zuostachu jednostajně, že to Achilovi mocně po- ručichu, aby on toho pilen byl, aby Hektora zyhubil, jakž by koli mohl neb uměl. A protože on, Hektor, ve- lice žádá smrti Achilovy, a nebude-li v tom Achiles opat- ren, velmi snadně muož od Hektora zahynúti. A na tom konečně zuostavše, rozjidechu se každý do svého sta- nu na nočnie odpočívanie. A na zajtřie, když dnieti [po- číná sě], Rekové hlučně odění běžie, ano již ten najsilněj ší Hektor neklidný bieše se vyrojil z brány městké a vy- trh na pole, aby bojoval s svým bojovným zástupem, kterýž bieše sobě zpuosobil. Po němž vyjěde Eneáš s zá- stupem svým brzo po něm. A pak Paris s Deifebem a též Troilus i jiní všickni s zástupy svými. A vtom Hek- tor poče bojovati se všemi řeckými vojsky, v nichžto, jakož popsal Dares, bieše sto a padesát tisícuov lidu branného. I nasta boj velmi lítý s uobú stranú a Paris s tiem lidem z Persie, kteřížto lučišti svými mnoho ško- dy Rekuom činichu, neb jich bez čísla střieleli jsú. Mezi Q WBo 158
C. POČÍNAJÍ SE SEDMNÁDCTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ ŘEKUOV, KTERAK BY HEKTORA S SVĚTA PROVODILI, A O ČTVRTÉM BOJI UKRUTNÉM ŘEKUOV S TROJÁNSKÝMI. lunce zapade za horu a tmy počechu zemi přikrývati a hvězdy svój blesk okazováchu. Sjidechu se králi, vévo- dy i kniežata do stanu krále Agame- nova, svého zprávce, v radu, a toliko o to se radili, kterak by mohli Hekto- O ra zahubiti a řkúce: „Leč on bude zahuben, nám jest nelze svítěziti. Neb on sám jest obránce Trojánských a vrah všech Rekuov. Neb kto jest kdy slýchal takého muže, tak silného, udatného a neustálého, před ranami jeho ani železo muož zuostati, a že člověka v uodění jako nahé dietě [rozetne], když se rozhorlí.“ A tak na tom všichni zuostachu jednostajně, že to Achilovi mocně po- ručichu, aby on toho pilen byl, aby Hektora zyhubil, jakž by koli mohl neb uměl. A protože on, Hektor, ve- lice žádá smrti Achilovy, a nebude-li v tom Achiles opat- ren, velmi snadně muož od Hektora zahynúti. A na tom konečně zuostavše, rozjidechu se každý do svého sta- nu na nočnie odpočívanie. A na zajtřie, když dnieti [po- číná sě], Rekové hlučně odění běžie, ano již ten najsilněj ší Hektor neklidný bieše se vyrojil z brány městké a vy- trh na pole, aby bojoval s svým bojovným zástupem, kterýž bieše sobě zpuosobil. Po němž vyjěde Eneáš s zá- stupem svým brzo po něm. A pak Paris s Deifebem a též Troilus i jiní všickni s zástupy svými. A vtom Hek- tor poče bojovati se všemi řeckými vojsky, v nichžto, jakož popsal Dares, bieše sto a padesát tisícuov lidu branného. I nasta boj velmi lítý s uobú stranú a Paris s tiem lidem z Persie, kteřížto lučišti svými mnoho ško- dy Rekuom činichu, neb jich bez čísla střieleli jsú. Mezi Q WBo 158
Strana 159
tiem Agamenon král s zástupem svým do boje přijěde, na něhožto hned Hektor hnav kopím, jej s koně srazi těžce pobodeného. A v ta doby Achiles odda se na Hek- tora a mnohú sečí na jeho přielbici tepa, až ji poruši. Ale sám bez škody neujide, nebo ihned Eneáš a Troilus obo- řichu se na Achile v množství lidu rytieřského. A v ta doby onen přesilný Diomedes přitěže k boji a přiteče na Eneáše a rani jej velmi, a porokuje jemu, a k tomu vece Eneášovi: „Zdráv, dobrý rádče, jenž jsi králi Priamovi dobrú radu dal, aby se nade mnú mstil! A v jistotě věz, že tu seč ode mne často počiješ, a dosta- neš-li mi se v moji ruce, musíš od nich umřieti. A hna na Eneáše s kopím i sbuode jej s koně. Zatiem Hektor hna na Achile a silnú sečí svú velmi jej trápi, až i roz- razi na hlavě jeho přielbici mečem svým. A již ho chtieše jieti, ale syn Tideův vida, že Achiles jest v núzi, odda se na Hektora v hněvivosti a tak velikú ranú udeři na přiel- bici jeho, že ho škodně rani. Ale Hektor nelekl se té rány, avšak jsa hněviv, zdviže se na Diomeda, kterýžto jej drahně i udatně trápieše, a tak silně mečem svým na jeho přielbici udeři, že hned s koně spade. A vida Troi- lus, že Diomedes spadl s koně, ssěde doluov k němu s nahým mečem. Jemuž se Diomedes zmužile postavi, takže oba té seči přestachu a vsedešta na koně. V ta doby stekše se Hektor s Achilem, statečně bojo- vášta, tepúce na se nelítostivě, tak však, že Achiles k svým musí před ním postúpiti. A zatiem Menelaus král a Ulixes, Polimores, Neptolomus, Polidamas, Mo- nesteus, Stelenus, Toas, Timalus, Filtras a Teseus, Re- kové, přitěžechu do boje a všickni králi a pomocníci tro- jánští i všickni zástupové lidu branného, od Hektora spuosobení a šikovaní. Nasta divný boj a s uobú stranú velmi vražedlný. Mezi tiem král Agamenon a král Pan- dalus s kopíma se statečně stečeta, takže oba s koní spa- dešta. A král Menelaus hna proti Paridovi, neb se oba 128b 159
tiem Agamenon král s zástupem svým do boje přijěde, na něhožto hned Hektor hnav kopím, jej s koně srazi těžce pobodeného. A v ta doby Achiles odda se na Hek- tora a mnohú sečí na jeho přielbici tepa, až ji poruši. Ale sám bez škody neujide, nebo ihned Eneáš a Troilus obo- řichu se na Achile v množství lidu rytieřského. A v ta doby onen přesilný Diomedes přitěže k boji a přiteče na Eneáše a rani jej velmi, a porokuje jemu, a k tomu vece Eneášovi: „Zdráv, dobrý rádče, jenž jsi králi Priamovi dobrú radu dal, aby se nade mnú mstil! A v jistotě věz, že tu seč ode mne často počiješ, a dosta- neš-li mi se v moji ruce, musíš od nich umřieti. A hna na Eneáše s kopím i sbuode jej s koně. Zatiem Hektor hna na Achile a silnú sečí svú velmi jej trápi, až i roz- razi na hlavě jeho přielbici mečem svým. A již ho chtieše jieti, ale syn Tideův vida, že Achiles jest v núzi, odda se na Hektora v hněvivosti a tak velikú ranú udeři na přiel- bici jeho, že ho škodně rani. Ale Hektor nelekl se té rány, avšak jsa hněviv, zdviže se na Diomeda, kterýžto jej drahně i udatně trápieše, a tak silně mečem svým na jeho přielbici udeři, že hned s koně spade. A vida Troi- lus, že Diomedes spadl s koně, ssěde doluov k němu s nahým mečem. Jemuž se Diomedes zmužile postavi, takže oba té seči přestachu a vsedešta na koně. V ta doby stekše se Hektor s Achilem, statečně bojo- vášta, tepúce na se nelítostivě, tak však, že Achiles k svým musí před ním postúpiti. A zatiem Menelaus král a Ulixes, Polimores, Neptolomus, Polidamas, Mo- nesteus, Stelenus, Toas, Timalus, Filtras a Teseus, Re- kové, přitěžechu do boje a všickni králi a pomocníci tro- jánští i všickni zástupové lidu branného, od Hektora spuosobení a šikovaní. Nasta divný boj a s uobú stranú velmi vražedlný. Mezi tiem král Agamenon a král Pan- dalus s kopíma se statečně stečeta, takže oba s koní spa- dešta. A král Menelaus hna proti Paridovi, neb se oba 128b 159
Strana 160
129a dobře znajiešta, a tu Menelaus kopím pobuode Parida i srazi s koně. Ale Paris za to se velmi zastydě [pro Elenu, kterážto na zdi stojieše se mnohými ženami i pannami urozenými, dívajíce se boji, že jemu tu hanbu učinil Menelaus. Pak mezi králem Araster řečeným by veliká sváda sečná a mezi Ulixem, takže Ulixes jeho s koně zbuode a kuoň jeho káza vésti do stanuov. Poli- damas, syn Antenoróv, hnav na krále Apon řečeného, i posèče jej tak velmi, že hned mra s koně spade. Mezi tiem Neptolomus hna na Archiloga krále s kopím, a tu se oba statečně uhodišta, takže se oba s koní zbuodešta. A Polidamas zdviže se na Palamida, a pobod jej svým ko- pím, s koně jej srazi, přimlúvaje jemu z jeho nestateč- nosti. Pak král Stelenus a král Kartas udatně se sečeta, ale král Stelenus krále Kartasa raniv, s koně jej srazi. A Filimenis s králem Remenem hnašta na se s kopíma, oba se skoní zbuodešta. Pak Teseus s králem Tymalem statečně se tepiešta a oba se s koní srazišta. A tu přiroze- ní synové krále Priamovi svým udatenstvím mnoho re- kovských činóv páší, přemnoho Rekuov ranivše i zbiv- še. Mezi tiem král Telamon s králem Spardonem s ko- pími na se hnašta tak zmužile, že se oba zbuodešta s koní a biešta oba téměř napoly mrtva, ležiec na zemi. Pak král Toas a Achiles, přirození přietelé, oddata se na Hektora, sekúce naň náramnú silú, takže jej v hlavu raní. Ale Hektor znužile se bráně, Toasovi králi puol nosa utě a Achile obrazi velmi. V té mieře synové Pria- movi na pomoc Hektorovi přispěchu a Rekóm hroznú škodu učinichu, krále Toasa jmú a krále Telamona smrtedlně ranichu, takže jej jako mrtvého do stanuov řeckých nesechu. A krále Toasa do Troje města po Dei- febovi a Antenoru poslachu. A když král Menelaus, ku Paridovi přiskočiv, chtě jemu škodu učiniti, Paris tomu srozuměv, vytáh lučiště a s nálpem střelu naloživ, i vy- střeli na něho v své náhlosti a tak jej postřeli, že jej ne- 160
129a dobře znajiešta, a tu Menelaus kopím pobuode Parida i srazi s koně. Ale Paris za to se velmi zastydě [pro Elenu, kterážto na zdi stojieše se mnohými ženami i pannami urozenými, dívajíce se boji, že jemu tu hanbu učinil Menelaus. Pak mezi králem Araster řečeným by veliká sváda sečná a mezi Ulixem, takže Ulixes jeho s koně zbuode a kuoň jeho káza vésti do stanuov. Poli- damas, syn Antenoróv, hnav na krále Apon řečeného, i posèče jej tak velmi, že hned mra s koně spade. Mezi tiem Neptolomus hna na Archiloga krále s kopím, a tu se oba statečně uhodišta, takže se oba s koní zbuodešta. A Polidamas zdviže se na Palamida, a pobod jej svým ko- pím, s koně jej srazi, přimlúvaje jemu z jeho nestateč- nosti. Pak král Stelenus a král Kartas udatně se sečeta, ale král Stelenus krále Kartasa raniv, s koně jej srazi. A Filimenis s králem Remenem hnašta na se s kopíma, oba se skoní zbuodešta. Pak Teseus s králem Tymalem statečně se tepiešta a oba se s koní srazišta. A tu přiroze- ní synové krále Priamovi svým udatenstvím mnoho re- kovských činóv páší, přemnoho Rekuov ranivše i zbiv- še. Mezi tiem král Telamon s králem Spardonem s ko- pími na se hnašta tak zmužile, že se oba zbuodešta s koní a biešta oba téměř napoly mrtva, ležiec na zemi. Pak král Toas a Achiles, přirození přietelé, oddata se na Hektora, sekúce naň náramnú silú, takže jej v hlavu raní. Ale Hektor znužile se bráně, Toasovi králi puol nosa utě a Achile obrazi velmi. V té mieře synové Pria- movi na pomoc Hektorovi přispěchu a Rekóm hroznú škodu učinichu, krále Toasa jmú a krále Telamona smrtedlně ranichu, takže jej jako mrtvého do stanuov řeckých nesechu. A krále Toasa do Troje města po Dei- febovi a Antenoru poslachu. A když král Menelaus, ku Paridovi přiskočiv, chtě jemu škodu učiniti, Paris tomu srozuměv, vytáh lučiště a s nálpem střelu naloživ, i vy- střeli na něho v své náhlosti a tak jej postřeli, že jej ne- 160
Strana 161
siechu do stanuov napoly mrtvého. Ale hned káza sobě ránu lékaři vtipnému uvázati, a ihned vsed na kuoň, a s rotú svu do boje se vráti, hledaje Parida, aby se pomstil nad ním. A tak v své horlivosti odda se s kopím tak prudce na Parida, chtě jej prokláti, a byl by to učinil, by byl Eneáš mezi ně se statečně [s] svým štítem nevrazil. Neb Paris v ta doby nejmějieše plátuov svých na sobě, protože je bieše dobrovolně v Troji ostavil. A že to vě- děl král Menelaus, i měl tu naději, že by jej mohl snáze zakláti a zabíti. A protož Eneáš s velikým vojskem pro- vodi Parida do města, aby jeho Menelaus úkladně neza- hubil. V ta doby Hektor na krále Menelaa přihnav, chtě jej jieti. Než hned přitěže veliký hluk lidu rytieřského na pomoc králi Menelaovi, a tak jeho opustiv, na to rytieř- stvo jako lev na stádo ovec hrdinsky se oboři, seka, tepa i morduje napořád, takže se jemu nesmějíce posta- viti, musichu Rekové utéci, ano je Trojánští tepúce stí- hají a do jich stanuov za nimi běžie. A když slunce za horu zapade, Trojánští, opustivše Reky, vrátichu se do města s veselím. 161
siechu do stanuov napoly mrtvého. Ale hned káza sobě ránu lékaři vtipnému uvázati, a ihned vsed na kuoň, a s rotú svu do boje se vráti, hledaje Parida, aby se pomstil nad ním. A tak v své horlivosti odda se s kopím tak prudce na Parida, chtě jej prokláti, a byl by to učinil, by byl Eneáš mezi ně se statečně [s] svým štítem nevrazil. Neb Paris v ta doby nejmějieše plátuov svých na sobě, protože je bieše dobrovolně v Troji ostavil. A že to vě- děl král Menelaus, i měl tu naději, že by jej mohl snáze zakláti a zabíti. A protož Eneáš s velikým vojskem pro- vodi Parida do města, aby jeho Menelaus úkladně neza- hubil. V ta doby Hektor na krále Menelaa přihnav, chtě jej jieti. Než hned přitěže veliký hluk lidu rytieřského na pomoc králi Menelaovi, a tak jeho opustiv, na to rytieř- stvo jako lev na stádo ovec hrdinsky se oboři, seka, tepa i morduje napořád, takže se jemu nesmějíce posta- viti, musichu Rekové utéci, ano je Trojánští tepúce stí- hají a do jich stanuov za nimi běžie. A když slunce za horu zapade, Trojánští, opustivše Reky, vrátichu se do města s veselím. 161
Strana 162
(. POČÍNAJÍ SE OSMNÁDCTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ KRÁLE PRIAMOVĚ, O VĚZNI KRÁLI TOAS A O ROZPAKOVÁNÍ ŘEKUOV A O PÁTÉM BOJI ETC. 129b když Trojánští do města vjědechu, brány pevně uzavierachu, zpuoso- bivše dosti ponocných, aby bojov- S níci trudní bezpečně odpočívali, spá- o ) chu všickni bez strachu. A když by ráno, král Priamus ustavi, aby ten den nebojovali, že chce radu pilnú mieti s svými. A po- volal Hektora, Parida, Troila, Deifeba, Polidama, Ante- nora a Eneáše, usadiv se s nimi, vece k nim: „Viete, že král Toas jest v našem vězení, kterýžto nemaje k nám ižádné viny, u veliké smělosti na nás i na našeho města záhubu přitáhl jest s našimi nepřátely. Protož mněť se zdá spravedlivé, ať od nás hanebnú smrtí zahyne, ktožť jest žádal nás zahubiti, tak, aby neb na šibenici byl zavě- šen aneb jinú ohavnú smrtí byl utracen. Protož, což se vám zdá, dajte mi toho zdravú radu." Tu Eneáš na králova slova první odpo vědě a řka: Ne- dajte toho, bohové, by k také pakosti vaše ušlechtilost byla přivedena, poňavadž král Toas jest z najlepších mezi králi všemi řeckými, maje mnoho přátel přiroze- ných a dobrých. A vy máte mnoho milých, mohl by ně- kerý z nich jat býti od Rekuov, jemuž by Rekové tako- vúž smrt učinili k vaší hanbě i žalosti, kteráž by se jemu od vás stala, jehož byšte za veliký dar světa nechtěli trpěti. A tak zdá mi se, že jest lépe krále Toasa zacho- vati, a jestliže by kto z nás jat byl v boji, aby jím byl od- měněn.“ Pak Hektor rady Eneášovy pochváli. Ale král Priamus, ještě v úmyslu svém trvaje, opět vece jim: „Jestliže tak uložíte, aby se to stalo, tak jižť Rekové za- to jmieti budú i tomu věřiti, že jsme již naručest tak pora- 162
(. POČÍNAJÍ SE OSMNÁDCTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O RADĚ KRÁLE PRIAMOVĚ, O VĚZNI KRÁLI TOAS A O ROZPAKOVÁNÍ ŘEKUOV A O PÁTÉM BOJI ETC. 129b když Trojánští do města vjědechu, brány pevně uzavierachu, zpuoso- bivše dosti ponocných, aby bojov- S níci trudní bezpečně odpočívali, spá- o ) chu všickni bez strachu. A když by ráno, král Priamus ustavi, aby ten den nebojovali, že chce radu pilnú mieti s svými. A po- volal Hektora, Parida, Troila, Deifeba, Polidama, Ante- nora a Eneáše, usadiv se s nimi, vece k nim: „Viete, že král Toas jest v našem vězení, kterýžto nemaje k nám ižádné viny, u veliké smělosti na nás i na našeho města záhubu přitáhl jest s našimi nepřátely. Protož mněť se zdá spravedlivé, ať od nás hanebnú smrtí zahyne, ktožť jest žádal nás zahubiti, tak, aby neb na šibenici byl zavě- šen aneb jinú ohavnú smrtí byl utracen. Protož, což se vám zdá, dajte mi toho zdravú radu." Tu Eneáš na králova slova první odpo vědě a řka: Ne- dajte toho, bohové, by k také pakosti vaše ušlechtilost byla přivedena, poňavadž král Toas jest z najlepších mezi králi všemi řeckými, maje mnoho přátel přiroze- ných a dobrých. A vy máte mnoho milých, mohl by ně- kerý z nich jat býti od Rekuov, jemuž by Rekové tako- vúž smrt učinili k vaší hanbě i žalosti, kteráž by se jemu od vás stala, jehož byšte za veliký dar světa nechtěli trpěti. A tak zdá mi se, že jest lépe krále Toasa zacho- vati, a jestliže by kto z nás jat byl v boji, aby jím byl od- měněn.“ Pak Hektor rady Eneášovy pochváli. Ale král Priamus, ještě v úmyslu svém trvaje, opět vece jim: „Jestliže tak uložíte, aby se to stalo, tak jižť Rekové za- to jmieti budú i tomu věřiti, že jsme již naručest tak pora- 162
Strana 163
ženi a ot nich ustrašeni, že nesmieme nad nepřátely našimi pomstiti ani spravedlivosti učiniti; kterakžkoli já ovšem na vaší radě a úmyslu chci přestati.“ A na tom zuostavše, Eneáš vece, že chce k Eleně jíti a ji ohledati a zvěděti, kterak se má v této mieře. A protož Troila a Antenora po- jem s sebú, jide k ní. A když vstúpichu do pokoje pře- krásného, Hekuba s Elenú sedieše v množství panen i paní urozených. Tehdy Eneáš a Troilus počešta Elenu těšiti mnohými řečmi laskavými; ale královna Hekuba jakožto múdrá a opatrná ponúkáše jich, aby pilni byli města, lidu i krále Priama hájiti i brániti. A v ty časy Rekové zrotichu se mezi sebú a tajně i zjevně úmyslem hněvivým a rozpačitým velmi horlé a řkúce, že sú velikým bláznovstvím byli zmámeni, že „sme se na tak veliké nebezpečenstvie a škody osob i statkuov vydali, a mohúce se vší ctí této války vražedl- né a velmi škodné prázdni býti.“ A té noci zamrači se povětřie a déšt lijavý štědře poče vylévati s velikú búří, jako by dřieve oblakové nikdy z sebe vod nevydávali a jako by chtěli bohové potopu na všicku zemi uvésti, jakož byli za časuov Deutalmových uvedli, i by hrozné blýskanie i hromobitie, že všecky stany řecké z kořen vyvrátichu se a búdy zbořichu. A tiem Rekové biechu velmi zamúceni a k veliké práci i k škodám připraveni. Ale s noční temností mračno i vietr pominú a zuornie jasnost libě se okáza a všicku zemi osvieti. A v ta doby Rekové oděnie na se pobrachu, kvapiece k boji vyjeti. Atak Achiles najprvé by na poli s svými, po něm Diomedes, potom král Agamenon, po něm král Menelaus a pak Monesteus, vévoda athenský. A tak vše- cka vojska vytržechu na pole. Ale Hektor najprvé vysla do boje krále silného, řečeného Hupon s prvním zástu- pem a krále Xantipa v druhém, krále Filis v třetiem. 130a A tak zřiediv s velikú opatrností ta i jiná všecka vojska, Hektor vytěže z města k boji. Tu Achiles, hnav udatně 163
ženi a ot nich ustrašeni, že nesmieme nad nepřátely našimi pomstiti ani spravedlivosti učiniti; kterakžkoli já ovšem na vaší radě a úmyslu chci přestati.“ A na tom zuostavše, Eneáš vece, že chce k Eleně jíti a ji ohledati a zvěděti, kterak se má v této mieře. A protož Troila a Antenora po- jem s sebú, jide k ní. A když vstúpichu do pokoje pře- krásného, Hekuba s Elenú sedieše v množství panen i paní urozených. Tehdy Eneáš a Troilus počešta Elenu těšiti mnohými řečmi laskavými; ale královna Hekuba jakožto múdrá a opatrná ponúkáše jich, aby pilni byli města, lidu i krále Priama hájiti i brániti. A v ty časy Rekové zrotichu se mezi sebú a tajně i zjevně úmyslem hněvivým a rozpačitým velmi horlé a řkúce, že sú velikým bláznovstvím byli zmámeni, že „sme se na tak veliké nebezpečenstvie a škody osob i statkuov vydali, a mohúce se vší ctí této války vražedl- né a velmi škodné prázdni býti.“ A té noci zamrači se povětřie a déšt lijavý štědře poče vylévati s velikú búří, jako by dřieve oblakové nikdy z sebe vod nevydávali a jako by chtěli bohové potopu na všicku zemi uvésti, jakož byli za časuov Deutalmových uvedli, i by hrozné blýskanie i hromobitie, že všecky stany řecké z kořen vyvrátichu se a búdy zbořichu. A tiem Rekové biechu velmi zamúceni a k veliké práci i k škodám připraveni. Ale s noční temností mračno i vietr pominú a zuornie jasnost libě se okáza a všicku zemi osvieti. A v ta doby Rekové oděnie na se pobrachu, kvapiece k boji vyjeti. Atak Achiles najprvé by na poli s svými, po něm Diomedes, potom král Agamenon, po něm král Menelaus a pak Monesteus, vévoda athenský. A tak vše- cka vojska vytržechu na pole. Ale Hektor najprvé vysla do boje krále silného, řečeného Hupon s prvním zástu- pem a krále Xantipa v druhém, krále Filis v třetiem. 130a A tak zřiediv s velikú opatrností ta i jiná všecka vojska, Hektor vytěže z města k boji. Tu Achiles, hnav udatně 163
Strana 164
s kopím na krále Hupona, a prohna jej kopím a mrtva jej s koně srazi. A ten Hupon bieše král Tarsie, muž silný a veliký jako obr. Protož neměl na sobě mnoho železa, doufaje síle své. A král Ortomeus odda se na Hektora; jehož Hektor ihned zabi jednú ranú. Pak Diomedes krále Xantipa, proti sobě zmužile bojujícieho, mocí síly své zahubi. Pak dva krále bratry, z nichžto jeden sluh- Epistrofus a druhý Cedius [s] svými zástupy se zrotiece, zdvihnú se na Hektora. A tu Epistrofus znaje Hektora, poče jej velmi haněti. A po tom hanění hna udatně s ko- pím na něho a silně v něho zavadi, avšak jeho nemóže od sedla pohnúti. A rozhněvav se Hektor pro jeho ne- hodnú řeč, zdviže se proti němu, a vší silú svú mečem svým naň udeřiv, zabi jej a řka k němu: „Dostis hanebná slova vyléval mezi živými, beřiž se s tohoto světa na " onen a mezi mrtvými muožeš tolikéž slov zlých vylévati. A vida to král Cedius, že bratr jeho tak hanebně zabit, velice toho želeje, svola svých na tisíc rytieřuov udat- ných a přikáza jim přísně pod milostí, aby s ním na Hek- tora pilne povstali jakožto na vraha jeho, aby jej, jakž by koli mohli, zahubili. A bez meškánie král Cedius s těmi rytieři jědechu, zda by kde Hektora zuočili nebo potkali, aby úmysl vražedlný nad ním dokonali; a tak setkavše se s ním, oddadie se na něho lítě valem a dosti nesnadně s koně jej svalichu a král Cedius přihnav, hned zvede ruku, chtě naň mečem udeřiti. Vida to Hektor, i udeři naň tak silně mečem svým, že jemu uta paždí i s mečem jeho a na tom miestě jej zabi a on s koně mrtev spade na zemi. A mezi tiem Eneáš hnav na krále Amfimaka a s ním zmužile bojuje, tak jeho sečmo a silně udeři, že hned mra s koně spade. Pak Menelaus a Monesteus, vévoda athenienský, král Telamon, král Ulixes, král Diomedes, král Archelaus a král Agamenon se všemi svými vojsky přitažechu do boje, kdežto poče se seč nová a hrozná 164
s kopím na krále Hupona, a prohna jej kopím a mrtva jej s koně srazi. A ten Hupon bieše král Tarsie, muž silný a veliký jako obr. Protož neměl na sobě mnoho železa, doufaje síle své. A král Ortomeus odda se na Hektora; jehož Hektor ihned zabi jednú ranú. Pak Diomedes krále Xantipa, proti sobě zmužile bojujícieho, mocí síly své zahubi. Pak dva krále bratry, z nichžto jeden sluh- Epistrofus a druhý Cedius [s] svými zástupy se zrotiece, zdvihnú se na Hektora. A tu Epistrofus znaje Hektora, poče jej velmi haněti. A po tom hanění hna udatně s ko- pím na něho a silně v něho zavadi, avšak jeho nemóže od sedla pohnúti. A rozhněvav se Hektor pro jeho ne- hodnú řeč, zdviže se proti němu, a vší silú svú mečem svým naň udeřiv, zabi jej a řka k němu: „Dostis hanebná slova vyléval mezi živými, beřiž se s tohoto světa na " onen a mezi mrtvými muožeš tolikéž slov zlých vylévati. A vida to král Cedius, že bratr jeho tak hanebně zabit, velice toho želeje, svola svých na tisíc rytieřuov udat- ných a přikáza jim přísně pod milostí, aby s ním na Hek- tora pilne povstali jakožto na vraha jeho, aby jej, jakž by koli mohli, zahubili. A bez meškánie král Cedius s těmi rytieři jědechu, zda by kde Hektora zuočili nebo potkali, aby úmysl vražedlný nad ním dokonali; a tak setkavše se s ním, oddadie se na něho lítě valem a dosti nesnadně s koně jej svalichu a král Cedius přihnav, hned zvede ruku, chtě naň mečem udeřiti. Vida to Hektor, i udeři naň tak silně mečem svým, že jemu uta paždí i s mečem jeho a na tom miestě jej zabi a on s koně mrtev spade na zemi. A mezi tiem Eneáš hnav na krále Amfimaka a s ním zmužile bojuje, tak jeho sečmo a silně udeři, že hned mra s koně spade. Pak Menelaus a Monesteus, vévoda athenienský, král Telamon, král Ulixes, král Diomedes, král Archelaus a král Agamenon se všemi svými vojsky přitažechu do boje, kdežto poče se seč nová a hrozná 164
Strana 165
bitva, takže s uobú stranú by mnoho raněných a mnoho zbitých lidí i koní. A když by o poledni, všickni Rekové biechu v boji a po mnohé sečbě vražedlné tak náramnú silú na Trojánské tiskniechu Rekové, že před nimi mu- sichu postúpiti. A mezi tiem Achiles, bojuje udatně s králem Filis ře- čeným a svú mocí jej přemoha, zabi na tom miestě. A Hektor to vida, z pravé žalosti se zbúřiv, hna na dva krále řecká, Apimor a Dermis řečená, a oba hrdinsky s tohoto světa sprovodi. A tak Trojánští, vidúc stateč- nost Hektorovu, statečně se obrátie a pole zase zíští a valem Reky trápie a silně tisknú a| bez rozpači tepúc, 13ob mnohé z nich s světa provázejíc. A v ta doby král Epistorus vyjeda z města Troje, maje s sebú tři tisíce lidu branného a vehnav do boje, i poče bíti, sieci i hubiti Reky napořád. A ten král jměji- eše divného a statečného střelce s sebú, kterýžto od pup- ka doluov bieše jako kuoň a i hlava jeho kromě samé tváři, i vešken život bieše srstí oděn, delší nežli kuoň; než obličej jmějieše velmi zardělý a oči jeho jako oheň se blýskášta a tiem každého člověka uděsil i každý kuoň lekl se jeho vzezřenie. A ten střelec bieše velmi mierný k cíli i k živému nad jiné střelce a k vytahování lučiště velmi silný. Ale nižádného oděnie nenosieše, jedno maje túl plný šípuov a lučiště v ruce nesa, jel do boje. A koně řečtí jej vidúce, odvracováchu se od něho, utiekajíc před ním proti vuoli těch, ješto na nich sediechu. A tak za- rmúti vojsko řecké svú přítomností a mnohé zrani i zhu- bi svým střielením. Mezi tiem Hektor vévodu Polixen- ských, jenž se s ním udatně sečieše, hned zabi, že s koně na zemi spade. A když ten střelec, těkaje mezi vojsky řeckými, mnohé zstřielé [Reky], a Trojánští silně tisk- niechu na Reky, takže musichu pleci obrátiti a utiekati k svým stanuom klopocíce. Po nichžto Trojánští, až do stanuov jich stíhajíce, tepú, a tak je tepúce, ústavně svú 165
bitva, takže s uobú stranú by mnoho raněných a mnoho zbitých lidí i koní. A když by o poledni, všickni Rekové biechu v boji a po mnohé sečbě vražedlné tak náramnú silú na Trojánské tiskniechu Rekové, že před nimi mu- sichu postúpiti. A mezi tiem Achiles, bojuje udatně s králem Filis ře- čeným a svú mocí jej přemoha, zabi na tom miestě. A Hektor to vida, z pravé žalosti se zbúřiv, hna na dva krále řecká, Apimor a Dermis řečená, a oba hrdinsky s tohoto světa sprovodi. A tak Trojánští, vidúc stateč- nost Hektorovu, statečně se obrátie a pole zase zíští a valem Reky trápie a silně tisknú a| bez rozpači tepúc, 13ob mnohé z nich s světa provázejíc. A v ta doby král Epistorus vyjeda z města Troje, maje s sebú tři tisíce lidu branného a vehnav do boje, i poče bíti, sieci i hubiti Reky napořád. A ten král jměji- eše divného a statečného střelce s sebú, kterýžto od pup- ka doluov bieše jako kuoň a i hlava jeho kromě samé tváři, i vešken život bieše srstí oděn, delší nežli kuoň; než obličej jmějieše velmi zardělý a oči jeho jako oheň se blýskášta a tiem každého člověka uděsil i každý kuoň lekl se jeho vzezřenie. A ten střelec bieše velmi mierný k cíli i k živému nad jiné střelce a k vytahování lučiště velmi silný. Ale nižádného oděnie nenosieše, jedno maje túl plný šípuov a lučiště v ruce nesa, jel do boje. A koně řečtí jej vidúce, odvracováchu se od něho, utiekajíc před ním proti vuoli těch, ješto na nich sediechu. A tak za- rmúti vojsko řecké svú přítomností a mnohé zrani i zhu- bi svým střielením. Mezi tiem Hektor vévodu Polixen- ských, jenž se s ním udatně sečieše, hned zabi, že s koně na zemi spade. A když ten střelec, těkaje mezi vojsky řeckými, mnohé zstřielé [Reky], a Trojánští silně tisk- niechu na Reky, takže musichu pleci obrátiti a utiekati k svým stanuom klopocíce. Po nichžto Trojánští, až do stanuov jich stíhajíce, tepú, a tak je tepúce, ústavně svú 165
Strana 166
střelbú šípie i mordují. A již Trojánští Rekóm mezi jich stany vskakují náramně. Tu Diomedes utiekaje, i utka se před jedniem stanem s tiem střelcem. A nemoha jeho nikoli zbýti pro Trojánské, kteřížto na ně valně s zadu i s předu tiskniechu, takže musi naň hnáti. Jehožto když ho ten střelec postřeli, Diomedes se rozhněvav, hrdin- sky naň mečem seka, zabi jej, že na zemi pade. A tu opět Rekové zíští pole a Trojánští postúpichu před nimi. Pak Hektor hna úprkem na Achile a Achiles udatně na něho, a tak oba se kopími zbuodešta s koní. Ale Achiles, prvé nežli Hektor se vztyčiv, uchváti kuoň Hektoruov, ale Hektor udatně na své zvola, aby nedo- púštěli s jeho koněm ujeti. A protož mnoho tisícuov ry- tieřuov trojánských zdvihne se na Achile a vojsko jeho. I nasta těžký boj mezi nimi s uobú stranú o ten kuoň. A zatiem bratřie Hektorovi přihnavše, udatně bojujíce vysvobodie kuoň Hektoruov a jemu jej vrátichu. A když se to dějieše a Antenor mezi řeckými vojsky těkáše, hr- dinsky bojuje, tehdy veliký zástup Rekuov, spikše se, i jmú Antenora a do stanuov svých poslachu jej. Ale že den již se chýléše k večeru, jakžkoli Polidamas, syn Ante- noruov, s velikú snažností i udatností bojováše a pracuje, aby otci svému z rukú řeckú pomohl, avšak pro tmy nočnie nemóže tomu nic učiniti, a tak se rozjidechu bo- jovníci na svá bydla. 166
střelbú šípie i mordují. A již Trojánští Rekóm mezi jich stany vskakují náramně. Tu Diomedes utiekaje, i utka se před jedniem stanem s tiem střelcem. A nemoha jeho nikoli zbýti pro Trojánské, kteřížto na ně valně s zadu i s předu tiskniechu, takže musi naň hnáti. Jehožto když ho ten střelec postřeli, Diomedes se rozhněvav, hrdin- sky naň mečem seka, zabi jej, že na zemi pade. A tu opět Rekové zíští pole a Trojánští postúpichu před nimi. Pak Hektor hna úprkem na Achile a Achiles udatně na něho, a tak oba se kopími zbuodešta s koní. Ale Achiles, prvé nežli Hektor se vztyčiv, uchváti kuoň Hektoruov, ale Hektor udatně na své zvola, aby nedo- púštěli s jeho koněm ujeti. A protož mnoho tisícuov ry- tieřuov trojánských zdvihne se na Achile a vojsko jeho. I nasta těžký boj mezi nimi s uobú stranú o ten kuoň. A zatiem bratřie Hektorovi přihnavše, udatně bojujíce vysvobodie kuoň Hektoruov a jemu jej vrátichu. A když se to dějieše a Antenor mezi řeckými vojsky těkáše, hr- dinsky bojuje, tehdy veliký zástup Rekuov, spikše se, i jmú Antenora a do stanuov svých poslachu jej. Ale že den již se chýléše k večeru, jakžkoli Polidamas, syn Ante- noruov, s velikú snažností i udatností bojováše a pracuje, aby otci svému z rukú řeckú pomohl, avšak pro tmy nočnie nemóže tomu nic učiniti, a tak se rozjidechu bo- jovníci na svá bydla. 166
Strana 167
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY DEVÁTÝNÁDCTÉ KRONIKY TROJÁNSKÉ O PŘÍMĚŘÍ A KTERAK V TOM PŘÍMĚŘÍ HEKTOR JEL K ACHI LOVI A O VYDÁNÍ KRÁLE TOASA ZA KRÁLE ANTENORA A O VYDANÍ BRISEIDY, [DCERY] KALKASOVY. 1312 když na zajtřie zuornie hvězda jasně se okáza, tehdy s uobú stranú vojska na se oděnie berú a koně připravují. A když slunce bleskem svým svět osvieti, obojí se vyrojichu v pole Q k boji, totiž lid trojánský s lidem řec- kým, a stekše se, velikú bitvu a vražedlnú s uobú stranú učinichu. Avšak viece Trojánských ten den bieše zbi- tých nežli Rekuov, neb toho dne Rekóm se lépe vedie- še; avšak ten den celý jest bojováno bez přietrži krvavé, až je noc rozehna. A nazajtrie pošlí Rekové Diomeda a Ulixa ku Pria- movi králi, aby jim dal příměřie za tři měsiece. A těm poslóm slíbi se jeden rytieř, Dolon řečený, dosti bohatý, na dvoře krále Priamově a urozený rodem z města Troje, neb je bieše čestně přivítal a je provodi až před krále Priama; kdežto ti poslové své poselstvie řádně zděchu ku Priamovi králi, jenž v ta doby za svým stolem sedieše a před ním krmí hojnost rozkošných a veliké množstvie rytieřstva před ním, jedni v službě stojiec a druzí za sto- lem sediec a s ním jedúc. Tu král Priamus odpovědě s počestností slov, že hned po obědiech o to se chce [s] svú radú potázati a jim na to odpověd dáti. A když svú radu svola, všickni na tom zuostati chtie, aby to příměřie jim bylo dáno i ujištěno, kromě Hekto- ra, kterýžto odmlúval, aby nikoli nebylo dáno ani ulo- ženo příměřie, pravě, že oni lstí a úkladem stojie o pří- měřie, přijemše omluvu, že chtie své mrtvé pochovati. I budú moci sláti po zásobu k ztravě, v nichžto nedo- 167
C. POČÍNAJÍ SE KNIHY DEVÁTÝNÁDCTÉ KRONIKY TROJÁNSKÉ O PŘÍMĚŘÍ A KTERAK V TOM PŘÍMĚŘÍ HEKTOR JEL K ACHI LOVI A O VYDÁNÍ KRÁLE TOASA ZA KRÁLE ANTENORA A O VYDANÍ BRISEIDY, [DCERY] KALKASOVY. 1312 když na zajtřie zuornie hvězda jasně se okáza, tehdy s uobú stranú vojska na se oděnie berú a koně připravují. A když slunce bleskem svým svět osvieti, obojí se vyrojichu v pole Q k boji, totiž lid trojánský s lidem řec- kým, a stekše se, velikú bitvu a vražedlnú s uobú stranú učinichu. Avšak viece Trojánských ten den bieše zbi- tých nežli Rekuov, neb toho dne Rekóm se lépe vedie- še; avšak ten den celý jest bojováno bez přietrži krvavé, až je noc rozehna. A nazajtrie pošlí Rekové Diomeda a Ulixa ku Pria- movi králi, aby jim dal příměřie za tři měsiece. A těm poslóm slíbi se jeden rytieř, Dolon řečený, dosti bohatý, na dvoře krále Priamově a urozený rodem z města Troje, neb je bieše čestně přivítal a je provodi až před krále Priama; kdežto ti poslové své poselstvie řádně zděchu ku Priamovi králi, jenž v ta doby za svým stolem sedieše a před ním krmí hojnost rozkošných a veliké množstvie rytieřstva před ním, jedni v službě stojiec a druzí za sto- lem sediec a s ním jedúc. Tu král Priamus odpovědě s počestností slov, že hned po obědiech o to se chce [s] svú radú potázati a jim na to odpověd dáti. A když svú radu svola, všickni na tom zuostati chtie, aby to příměřie jim bylo dáno i ujištěno, kromě Hekto- ra, kterýžto odmlúval, aby nikoli nebylo dáno ani ulo- ženo příměřie, pravě, že oni lstí a úkladem stojie o pří- měřie, přijemše omluvu, že chtie své mrtvé pochovati. I budú moci sláti po zásobu k ztravě, v nichžto nedo- 167
Strana 168
131b statky mají, a tak „oni zásobie se ztravú a my zatiem svú zásobu ztrávíme, aniž brzo jiné budem moci dobyti lidu tak mnohému bez čísla, s nímž jsme se zavřeli v tomto městě.“ Ale poňavadž dřevní radě všickni byli povolili, i nechtěl mnoho odpierati, neb každý rozumný, jsa po- volán v radu mezi mnohé, ač pak vidí, že jsú všickni na jednom nálezu zuostali, zdá-li se jemu co lepšieho a muož toho rozumným duovodem dovésti nebo brániti, nemá mlčeti, ale úmysl svój i z duovodem pověděti. Nebo druhý, méně múdrý, lépe se domyslí ledačehos užitečnějšieho, jenžto múdřejšiemu neudálo by se po- mysliti. A uslyšiec to, i převážie a toho pochválé všickni, aniž to jest proti právu, kteréžto takto die, aby nález zuostal většie strany, neb to má býti rozuměno, kdyžto menší diel sboru protiví se nálezu většieho dílu i volení a o to na súd přijdú. Tehdy většie aneb statečnějšie stra- na obdrží, než vždy ten jeden na své radě ústupně ne- zuostávaj proti všem jiným. Jakož i Hektor učinil. A tak s povolením obú stranú příměřie uložichu a je zapsachu a sliby potvrdichu. A v tom příměří král Pria- mus krále Toasa vyda Rekuom za Antenorovo vysvo- bozenie z vazby řecké. Pak biskup trojánský zlý, kte- rýžto z rozkázanie bohuov, opustiv Trojánské, přivinul se zrádně k Rekóm, ten jmějieše jednu [dceru], velmi krásnú pannu jménem Briseida, a velmi [múdrúj. Protož ten biskup přistúpiv před krále Agamenona i jiných snažně vzprosi, aby požádali na králi Priamovi, aby jemu [dce- ru] vydal, neb po ní velmi túžieše. A když o to snažně stáchu u krále Priama, aby ta panna Kalkasovi byla vy- dána, Trojánští obecně přivstachu proti Kalkasovi, na- zývajíce jej nešlechetným, zrádcí a hodným smrti. Ale král Priamus ku prozbě řecké při odměně Toasa krále za Antenora i tu Briseidu káza propustiti. 168
131b statky mají, a tak „oni zásobie se ztravú a my zatiem svú zásobu ztrávíme, aniž brzo jiné budem moci dobyti lidu tak mnohému bez čísla, s nímž jsme se zavřeli v tomto městě.“ Ale poňavadž dřevní radě všickni byli povolili, i nechtěl mnoho odpierati, neb každý rozumný, jsa po- volán v radu mezi mnohé, ač pak vidí, že jsú všickni na jednom nálezu zuostali, zdá-li se jemu co lepšieho a muož toho rozumným duovodem dovésti nebo brániti, nemá mlčeti, ale úmysl svój i z duovodem pověděti. Nebo druhý, méně múdrý, lépe se domyslí ledačehos užitečnějšieho, jenžto múdřejšiemu neudálo by se po- mysliti. A uslyšiec to, i převážie a toho pochválé všickni, aniž to jest proti právu, kteréžto takto die, aby nález zuostal většie strany, neb to má býti rozuměno, kdyžto menší diel sboru protiví se nálezu většieho dílu i volení a o to na súd přijdú. Tehdy většie aneb statečnějšie stra- na obdrží, než vždy ten jeden na své radě ústupně ne- zuostávaj proti všem jiným. Jakož i Hektor učinil. A tak s povolením obú stranú příměřie uložichu a je zapsachu a sliby potvrdichu. A v tom příměří král Pria- mus krále Toasa vyda Rekuom za Antenorovo vysvo- bozenie z vazby řecké. Pak biskup trojánský zlý, kte- rýžto z rozkázanie bohuov, opustiv Trojánské, přivinul se zrádně k Rekóm, ten jmějieše jednu [dceru], velmi krásnú pannu jménem Briseida, a velmi [múdrúj. Protož ten biskup přistúpiv před krále Agamenona i jiných snažně vzprosi, aby požádali na králi Priamovi, aby jemu [dce- ru] vydal, neb po ní velmi túžieše. A když o to snažně stáchu u krále Priama, aby ta panna Kalkasovi byla vy- dána, Trojánští obecně přivstachu proti Kalkasovi, na- zývajíce jej nešlechetným, zrádcí a hodným smrti. Ale král Priamus ku prozbě řecké při odměně Toasa krále za Antenora i tu Briseidu káza propustiti. 168
Strana 169
KAPITOLA DRUHÁ O ROZMLÚVANÍ HEKTORA S ACHILEM A KTERAK NAŇ NEVRAŽÍ A KTERAK JEST BRISEIDA S VELIKU ŽALOSTÍ PRYČ VEDENA PRO TROILA. V tom příměří Hektor v množství rytieřstva jěde do stanuov řeckých a do Achilova stanu vjide. A když mezi sebú rozličné řeči rozmlúváchu, Achiles vece tato slova k Hektorovi: „Hektor, Hektor, rád tě vidím bez oděnie, neb sem tebe bez oděnie dřieve nikdy nevídal. Než radějí bych viděl, by ty od mého života moci smrtí spieše zahynul, nebť sem já v mnohé moci tvého bojo- vánie poznal v tobě sílu přemnohú, i na prolévání mé krve, i na silných ranách meče tvého. A jakžkoli duch muoj tiem jest často teskliv, avšak větší teskností se mútím z toho, že jsi Patrokla, mého najmilejšieho přie- tele, zahubil; jehož sem nic méně sebe miloval, tohos ty odlúčil ode mne, s nímž mě přirozené lásky svazek byl spojil. Než ty to za jisté měj, že dřieve, nežli rok mine, Patroklova smrt hořce bude nad tebú pomštěna. Jižť jest potřebie, aby od ruky mé ukrutně umřel, a zvláště pro- to, neb sem v jistotě poznal, že o mú smrt pilně stojíš.“ Jemuž Hektor těmito slovy odpovědě: „Pane Achiles, jestliže já tebe nenávidím a o tvé umrtvenie snažně sto- jím, bezprávně se divíš. Neb věřím nechylně, že to dobře vieš, že by to [z spravedlnosti] mohlo vyjíti, abych toho měl milovati, jenž mě nenávidí úhlavnú nenávistí. A ovšem toho, ktož jest na mú i na mých všech záhubu tak vražedlně přivstal. Nebť z vražedlné záhuby nikdy nepocházie milovánie, ani z nenávisti láska pravá muož vyjíti, neb milovánie z lásky se zarozuje a z nenávisti ne- přiezen vycházie, jejiežto mátě i chovačka jest válka. V jistotěť chci, aby ty to věděl, že mne slova tvá ne- pohnú, nébrž budu-liť toliko dvě létě živ, úfámť zajisté bohóm, žeť já toliko své síly mocí tě i všecka řecká 169
KAPITOLA DRUHÁ O ROZMLÚVANÍ HEKTORA S ACHILEM A KTERAK NAŇ NEVRAŽÍ A KTERAK JEST BRISEIDA S VELIKU ŽALOSTÍ PRYČ VEDENA PRO TROILA. V tom příměří Hektor v množství rytieřstva jěde do stanuov řeckých a do Achilova stanu vjide. A když mezi sebú rozličné řeči rozmlúváchu, Achiles vece tato slova k Hektorovi: „Hektor, Hektor, rád tě vidím bez oděnie, neb sem tebe bez oděnie dřieve nikdy nevídal. Než radějí bych viděl, by ty od mého života moci smrtí spieše zahynul, nebť sem já v mnohé moci tvého bojo- vánie poznal v tobě sílu přemnohú, i na prolévání mé krve, i na silných ranách meče tvého. A jakžkoli duch muoj tiem jest často teskliv, avšak větší teskností se mútím z toho, že jsi Patrokla, mého najmilejšieho přie- tele, zahubil; jehož sem nic méně sebe miloval, tohos ty odlúčil ode mne, s nímž mě přirozené lásky svazek byl spojil. Než ty to za jisté měj, že dřieve, nežli rok mine, Patroklova smrt hořce bude nad tebú pomštěna. Jižť jest potřebie, aby od ruky mé ukrutně umřel, a zvláště pro- to, neb sem v jistotě poznal, že o mú smrt pilně stojíš.“ Jemuž Hektor těmito slovy odpovědě: „Pane Achiles, jestliže já tebe nenávidím a o tvé umrtvenie snažně sto- jím, bezprávně se divíš. Neb věřím nechylně, že to dobře vieš, že by to [z spravedlnosti] mohlo vyjíti, abych toho měl milovati, jenž mě nenávidí úhlavnú nenávistí. A ovšem toho, ktož jest na mú i na mých všech záhubu tak vražedlně přivstal. Nebť z vražedlné záhuby nikdy nepocházie milovánie, ani z nenávisti láska pravá muož vyjíti, neb milovánie z lásky se zarozuje a z nenávisti ne- přiezen vycházie, jejiežto mátě i chovačka jest válka. V jistotěť chci, aby ty to věděl, že mne slova tvá ne- pohnú, nébrž budu-liť toliko dvě létě živ, úfámť zajisté bohóm, žeť já toliko své síly mocí tě i všecka řecká 169
Strana 170
132a vojska svým mečem pohubím, kteřížto proti mně a mým ústavně bojují. Neb to viem, že vy všickni starší těchto vojsk vašich řeckých velikú bezumností a bláz- novstvím jste zmámeni, přijemše na se to břiemě, jímžto bez pochyby konečně budete zdáveni. A tohoť sem jist, že ty dřieve umřeš ukrutně, nežliť svítězí nade mnú meč tvój. Pakli máš tu smělost, že mníš, by měl mě přemoci, zpuosob, ať k tomu králi všickni i kniežata vaši svolé a toho jistotu učinie, abychva my dva toliko spolu bila se; a jestliže by ty mě přemohl, tehdy aby moji roditelé, bratřie i přietelé tohoto i všech našich království mocně tobě a Rekóm ihned postúpili a na púšt se se všemi brali. A toť tobě ujistím pevným zaručením, přísahami i zástavníky. A tak, učiníš-li to, netoliko sobě, ale i všech úžitek veliký zístěš a pokoj vašim všem učiníš věčný. Pakli by mně údalo se tě přemoci, spuosobiž toliko to, ať všecka vojska řecká z země našie vytrhnú a nás u po- koji bez nesnází a škod zuostavie. K těm slovóm Hektorovým Achiles, vešken hněvem jsa zahřien, a pot se s něho štědře vylévati poče a k tomu bití směle svoli, a přistúpiv k Hektorovi, postavi se k tomu vesele a Hektor to s velikú žádostí přije, čije sílu i udatnost svú. Ale král Agamenon, uslyšav o to ryk hlučný, se mnohými králi řeckými do stanu Achilova jidechu, a svolav hned staršie z vojsk, počechu o to mlu- viti. Tehdy všichni jednostajně odmlúvají, nechtied k tomu bití svoliti, k čemu se jest Achiles vydal, nepo- radiv se o to, aniž se jim zdálo podobné, aby chtěli tak velikú věc příhodě poručiti a tolik králuov, kniežat, vé- vodi lidí život i smrt na jednoho rytieře štěstie neb neštěs- tí zavěsiti. A též Trojánští nechtie k té bitvě svoliti, kromě samého krále Priama, kterýžto jist bieše silú i hrdinstvem Hektora, že by jemu to snadno bylo jednoho rytieře ubiti, jenž jest na tisíc rytieřuov ubíjel v jednom boji. Ale že král k obecné vuoli i radě vždy rád přistupoval... 170
132a vojska svým mečem pohubím, kteřížto proti mně a mým ústavně bojují. Neb to viem, že vy všickni starší těchto vojsk vašich řeckých velikú bezumností a bláz- novstvím jste zmámeni, přijemše na se to břiemě, jímžto bez pochyby konečně budete zdáveni. A tohoť sem jist, že ty dřieve umřeš ukrutně, nežliť svítězí nade mnú meč tvój. Pakli máš tu smělost, že mníš, by měl mě přemoci, zpuosob, ať k tomu králi všickni i kniežata vaši svolé a toho jistotu učinie, abychva my dva toliko spolu bila se; a jestliže by ty mě přemohl, tehdy aby moji roditelé, bratřie i přietelé tohoto i všech našich království mocně tobě a Rekóm ihned postúpili a na púšt se se všemi brali. A toť tobě ujistím pevným zaručením, přísahami i zástavníky. A tak, učiníš-li to, netoliko sobě, ale i všech úžitek veliký zístěš a pokoj vašim všem učiníš věčný. Pakli by mně údalo se tě přemoci, spuosobiž toliko to, ať všecka vojska řecká z země našie vytrhnú a nás u po- koji bez nesnází a škod zuostavie. K těm slovóm Hektorovým Achiles, vešken hněvem jsa zahřien, a pot se s něho štědře vylévati poče a k tomu bití směle svoli, a přistúpiv k Hektorovi, postavi se k tomu vesele a Hektor to s velikú žádostí přije, čije sílu i udatnost svú. Ale král Agamenon, uslyšav o to ryk hlučný, se mnohými králi řeckými do stanu Achilova jidechu, a svolav hned staršie z vojsk, počechu o to mlu- viti. Tehdy všichni jednostajně odmlúvají, nechtied k tomu bití svoliti, k čemu se jest Achiles vydal, nepo- radiv se o to, aniž se jim zdálo podobné, aby chtěli tak velikú věc příhodě poručiti a tolik králuov, kniežat, vé- vodi lidí život i smrt na jednoho rytieře štěstie neb neštěs- tí zavěsiti. A též Trojánští nechtie k té bitvě svoliti, kromě samého krále Priama, kterýžto jist bieše silú i hrdinstvem Hektora, že by jemu to snadno bylo jednoho rytieře ubiti, jenž jest na tisíc rytieřuov ubíjel v jednom boji. Ale že král k obecné vuoli i radě vždy rád přistupoval... 170
Strana 171
A tak Hektor, požehnav Rekuov, do města se navráti. Pak Troilus zvěděv, ze král Priamus přidal svú vuoli, aby Briseida byla propuštěna a otci navrácena, jenžto ji přielišnú láskú a srdečně i věrně, ale mladě milováše, jmě toho žalost náramnú. Kvielí a pláče ústavně, aniž chce přijieti utěšenie. Briseida též nic méně nemilováše Troila, aniž co méně jměnieše žalosti o to, že má otci na- vrácena býti. A protož kvielí a pláče ústavně a tak štědře slzy vylévá z svých očí, že všecko rúcho spředu od hrdla až doluv tak mokro bylo, že by z něho vodu štědře vyždímal; nehty svými líce své zdrásala a své zla- té vlasy zkostrbativši rváše s hlavy, rozpomínajíc se na 132b to, že od svého najmilejšieho Troila má býti rozlúčena, často omdlévá v žalosti praviec, že by radějši k smrti nežli k tomu rozlúčení svolila, poňavadž od toho má býti vzdálena, od jehožto života všecko utěšenie jejie pocházelo. A tak Troilus tajně v nočních temnostech bra se k Briseidě a svého zámutku pozapomenuv, přivsta, aby ji mohl utěšiti. I prosí jie s pláčem žalostivým, aby uskrovnila smutku svého. A když ji Troilus žádá utě- šiti, Briseida často mezi ruce jeho padá omdlevši, jižto líbaním a objímaním laskavým plačtivě těšieše téměř noc celú. A když se den přibližováše, tehdy Troilus s velikú žalostí a teskností od nie odjide i bra se na králuov dvuor. TUTO SE POROKUJE TROILOVI PRO BRISEIDU. O Troile, která tě v taký blud vede dóvěra, [že] Bri- seidy toliko slzám věříš a jejieho líbánie ochotenstvím dáš se uloviti! Zajisté obecněť jest ženám vtěleno od přirozenie, aby jich mysl nikdy pevné stálosti nejměla; jejiežto oko pláče-li jedno, druhéť se směje a druhdy radost vnitřní smutkem zevnitřním zastierá; jichžto ne- stálost a vrtkost k oklamání mužuov je nabádá. A kdyžť 171
A tak Hektor, požehnav Rekuov, do města se navráti. Pak Troilus zvěděv, ze král Priamus přidal svú vuoli, aby Briseida byla propuštěna a otci navrácena, jenžto ji přielišnú láskú a srdečně i věrně, ale mladě milováše, jmě toho žalost náramnú. Kvielí a pláče ústavně, aniž chce přijieti utěšenie. Briseida též nic méně nemilováše Troila, aniž co méně jměnieše žalosti o to, že má otci na- vrácena býti. A protož kvielí a pláče ústavně a tak štědře slzy vylévá z svých očí, že všecko rúcho spředu od hrdla až doluv tak mokro bylo, že by z něho vodu štědře vyždímal; nehty svými líce své zdrásala a své zla- té vlasy zkostrbativši rváše s hlavy, rozpomínajíc se na 132b to, že od svého najmilejšieho Troila má býti rozlúčena, často omdlévá v žalosti praviec, že by radějši k smrti nežli k tomu rozlúčení svolila, poňavadž od toho má býti vzdálena, od jehožto života všecko utěšenie jejie pocházelo. A tak Troilus tajně v nočních temnostech bra se k Briseidě a svého zámutku pozapomenuv, přivsta, aby ji mohl utěšiti. I prosí jie s pláčem žalostivým, aby uskrovnila smutku svého. A když ji Troilus žádá utě- šiti, Briseida často mezi ruce jeho padá omdlevši, jižto líbaním a objímaním laskavým plačtivě těšieše téměř noc celú. A když se den přibližováše, tehdy Troilus s velikú žalostí a teskností od nie odjide i bra se na králuov dvuor. TUTO SE POROKUJE TROILOVI PRO BRISEIDU. O Troile, která tě v taký blud vede dóvěra, [že] Bri- seidy toliko slzám věříš a jejieho líbánie ochotenstvím dáš se uloviti! Zajisté obecněť jest ženám vtěleno od přirozenie, aby jich mysl nikdy pevné stálosti nejměla; jejiežto oko pláče-li jedno, druhéť se směje a druhdy radost vnitřní smutkem zevnitřním zastierá; jichžto ne- stálost a vrtkost k oklamání mužuov je nabádá. A kdyžť 171
Strana 172
133a najviece milosti znamenie kterému muži okazuje, kte- rážto již myslí k jinému se přivinúti, aneb se jest již při- vinula a žádostí tělesnú mysli své radost přikrývá, aby dřěvnieho i vnově zvolaného milého rozum ona omý- lila svú chytrostí. A byť ižádný k ní nenabiedl o milost její, ale onať svú přípravú aneb svým vzhlédaním aneb svým ochotenstvím vždy někoho aneb v domu neb na ulici aneb v chrámě přivábí. A protož nenieť [mylnějšie naděje nežli ta, kteráž na ženě jest založena anebo od ženy vycházie. A tak bláznivý jest ten mládenec a ovšem pak muž věku dospělého, ktož lahodným jich řečem neb slzám neb ochotenství věří aneb se jemu mocně poručí. A pak Briseida rozkázaním krále Priama s velikú pří- pravú a ozdobú přistroji se k jiezdě, jižto Troilus a mno- zí Trojánští urození na kuoň přístrojný vsadivše a na své koně vsedavše, poctivě ji z města vyprovodichu a Rekóm, kteříž jsú proti ní vyjeli, vydachu a sami se do města vrátichu. A že mezi těmi Řeky bieše přední Dio- medes, jak ji opatři v její ulíčilé kráse a výborné přípra- vě, ihned ji srdečnú lásku zamilova; a tak vedlé nie jeda, oznámi jí svú vrúcí milost k ní a velikými prosbami i la- hodnými řečmi a rozličným zakazováním i poddáva- ním a velikými sliby jejie přiezni velice žádáše. Kterážto přirozenú zchytralostí první jeho řečí opatrně pohrdá, nechtiec k tomu nikoli přivoliti. Avšak když Diomedes potrva v svých řečech žádostivých a frejovných, ne- chtieci jeho od naděje odraziti, vece k němu slovy tichý- mi: „Milosti tvé obětí v této mieře ani přijímám, ani po- hrdám, nebť nenie srdce mé tak spuosobeno, bychť mohla jinak odpověděti." Uslyšav ta slova Diomedes, by velmi vesel, neb srozumě na ní, že nenie zbaven ovšem dobré naděje. A protož provázieše ji k otci jejiemu. A když měla Briseida ssiesti s koně, Diomedes ssadi ji sám s koně a tu jednu její rukavičku tajně ukrade. Ale ona to čijíc, přezří ten krádež svému milovníku. A tu 172
133a najviece milosti znamenie kterému muži okazuje, kte- rážto již myslí k jinému se přivinúti, aneb se jest již při- vinula a žádostí tělesnú mysli své radost přikrývá, aby dřěvnieho i vnově zvolaného milého rozum ona omý- lila svú chytrostí. A byť ižádný k ní nenabiedl o milost její, ale onať svú přípravú aneb svým vzhlédaním aneb svým ochotenstvím vždy někoho aneb v domu neb na ulici aneb v chrámě přivábí. A protož nenieť [mylnějšie naděje nežli ta, kteráž na ženě jest založena anebo od ženy vycházie. A tak bláznivý jest ten mládenec a ovšem pak muž věku dospělého, ktož lahodným jich řečem neb slzám neb ochotenství věří aneb se jemu mocně poručí. A pak Briseida rozkázaním krále Priama s velikú pří- pravú a ozdobú přistroji se k jiezdě, jižto Troilus a mno- zí Trojánští urození na kuoň přístrojný vsadivše a na své koně vsedavše, poctivě ji z města vyprovodichu a Rekóm, kteříž jsú proti ní vyjeli, vydachu a sami se do města vrátichu. A že mezi těmi Řeky bieše přední Dio- medes, jak ji opatři v její ulíčilé kráse a výborné přípra- vě, ihned ji srdečnú lásku zamilova; a tak vedlé nie jeda, oznámi jí svú vrúcí milost k ní a velikými prosbami i la- hodnými řečmi a rozličným zakazováním i poddáva- ním a velikými sliby jejie přiezni velice žádáše. Kterážto přirozenú zchytralostí první jeho řečí opatrně pohrdá, nechtiec k tomu nikoli přivoliti. Avšak když Diomedes potrva v svých řečech žádostivých a frejovných, ne- chtieci jeho od naděje odraziti, vece k němu slovy tichý- mi: „Milosti tvé obětí v této mieře ani přijímám, ani po- hrdám, nebť nenie srdce mé tak spuosobeno, bychť mohla jinak odpověděti." Uslyšav ta slova Diomedes, by velmi vesel, neb srozumě na ní, že nenie zbaven ovšem dobré naděje. A protož provázieše ji k otci jejiemu. A když měla Briseida ssiesti s koně, Diomedes ssadi ji sám s koně a tu jednu její rukavičku tajně ukrade. Ale ona to čijíc, přezří ten krádež svému milovníku. A tu 172
Strana 173
Kalkas biskup proti své dceři v hluku Rekuov vyjide a veselú tváří ji přivíta a do svého stanu ji uvede. A Dio- medes jie požehnav odjide, jsa milostí Briseidy náramně zapálen. Pak Briseida, sediec sama s otcem v stanu, tvrdě s ním poče mluviti s velikým pláčem a řkúci: „Kterak, otče najmilejší, zbláznivěl jest úmysl tvój, kterýžto tak velikú slovútností navykl bujeti a kvísti mezi lidmi, že ty, jenž jsi mezi Trojánskými [velebný] a vyzdvižený, jsa učiněn jako pán mezi nimi, zbožím hojným a dědi- nami rozmocněný, jižs pak učiněn jich zrádcí. Své jsi zapřel vlasti, poběhl jsi přátel svých i známých, jichžto měl si věrný býti přietel, zprávce, rádce i obránce sta- tečný, a již jsi sobě zvolil býti vypověděncem v potupě a v chudobě a přivinul si se k nepřátelóm a vrahóm vlasti své přirozené i všech svých přátel i známých. Ó kterak velikú hanbu a pohaněnie ot nich a od těch trpíš, kteříž jsú tě dřieve v slávě a ve cti měli! Nikdyť tak veliké hanby ohavné nebude setřěna špína s tebe, když jsi jí dalece zkálen. A zdali mníš, byť na tom dosti bylo lidském uhanění? Ale i po smrti musíš za to v pek- lech muky hořké trpěti. Protož bylo by tobě i nám lépe zvoliti miesto někde na púšti k našemu obývaní, nežli bydleti mezi známými v takém nároku hanebném. Zdali mníš, byť Rekové za věrného tě sobě jměli, jenž tvé při- rozené vlasti zjevně nevěrní sú. Zajisté zklamalyť jsú tě Apolovy křivé odpovědi, od něhožto pravíš, žes měl přikázanie, aby bydla svých otcuov opustil. Jistě nebylť jest to buoh Apolo, ale obluda pekelná, od niežs přijal tyto odpovědi klamavé." A to Brisida mluvieci, velmi plakala i kvielila, jížto Kalkas biskup krátkými slovy odpovědě řka: „O milá dci, zda mníš, by hodno bylo a bezpečno rozkázaním bohuov pohrdati a v tom jim nesvoliti, v kterémžto mohu býti zachován od ukrutné smrti; a ovšem já, biskup, jenž všem radím k bohóm mieti poslušenstvie, zdali sám jich poslúchati nebudu? 173
Kalkas biskup proti své dceři v hluku Rekuov vyjide a veselú tváří ji přivíta a do svého stanu ji uvede. A Dio- medes jie požehnav odjide, jsa milostí Briseidy náramně zapálen. Pak Briseida, sediec sama s otcem v stanu, tvrdě s ním poče mluviti s velikým pláčem a řkúci: „Kterak, otče najmilejší, zbláznivěl jest úmysl tvój, kterýžto tak velikú slovútností navykl bujeti a kvísti mezi lidmi, že ty, jenž jsi mezi Trojánskými [velebný] a vyzdvižený, jsa učiněn jako pán mezi nimi, zbožím hojným a dědi- nami rozmocněný, jižs pak učiněn jich zrádcí. Své jsi zapřel vlasti, poběhl jsi přátel svých i známých, jichžto měl si věrný býti přietel, zprávce, rádce i obránce sta- tečný, a již jsi sobě zvolil býti vypověděncem v potupě a v chudobě a přivinul si se k nepřátelóm a vrahóm vlasti své přirozené i všech svých přátel i známých. Ó kterak velikú hanbu a pohaněnie ot nich a od těch trpíš, kteříž jsú tě dřieve v slávě a ve cti měli! Nikdyť tak veliké hanby ohavné nebude setřěna špína s tebe, když jsi jí dalece zkálen. A zdali mníš, byť na tom dosti bylo lidském uhanění? Ale i po smrti musíš za to v pek- lech muky hořké trpěti. Protož bylo by tobě i nám lépe zvoliti miesto někde na púšti k našemu obývaní, nežli bydleti mezi známými v takém nároku hanebném. Zdali mníš, byť Rekové za věrného tě sobě jměli, jenž tvé při- rozené vlasti zjevně nevěrní sú. Zajisté zklamalyť jsú tě Apolovy křivé odpovědi, od něhožto pravíš, žes měl přikázanie, aby bydla svých otcuov opustil. Jistě nebylť jest to buoh Apolo, ale obluda pekelná, od niežs přijal tyto odpovědi klamavé." A to Brisida mluvieci, velmi plakala i kvielila, jížto Kalkas biskup krátkými slovy odpovědě řka: „O milá dci, zda mníš, by hodno bylo a bezpečno rozkázaním bohuov pohrdati a v tom jim nesvoliti, v kterémžto mohu býti zachován od ukrutné smrti; a ovšem já, biskup, jenž všem radím k bohóm mieti poslušenstvie, zdali sám jich poslúchati nebudu? 173
Strana 174
Viem to v jistotě, že tato válka dlúho trvati nebude a že město Troje v krátkém času bude zbořeno s záhubú všech urozených i obecných lidí. A protož, má najmilej- šie dcerko, lépet jest zde nám v pokoji zuostati živu, nežli s našimi přátely a s známými zahynúti. A po malé chvíli přijidechu k Kalkasovi větší z Re- kuov, vítajíce dceru jeho a jejie se kráse diviece a tiežíce se jie o tvrdosti města a o množství měštan a o síle krále Priama, o jeho moci i bohatství. Jimžto Briseida všecko vypravi zřiezenú řečí. A protož všickni starší poctivě a laskavě ji přivítachu, slibujíce, že chtie na ni rádi laskavi býti jako na vlastní [dceru] a všemi obyčeji ctíti. A v tom od nie odšedše, mnoho daruov jí poslachu. Ještě ten den nebieše přišel k hodině nešporní a již Briseida svú vuoli změni i dávné úmysly srdce svého, nebo se jí zdáše již lépe přebývati s Řeky, nežli jest přebývala až do té chvíle mezi Trojánskými. Již poče ušlechtilého Troila vrúcie láska vlažněti na její mysli. A tak v krátké chvíli poče ke všem se měniti, nebo darové ukrocují bohy a převracují úmysly lidské a zvláště ženské, poňavadž to jest toho pohlavie zvláštnost vlastnie, že jich úmysl vrtký na obrtli sedí. A jakožto oko snadně se hne v svém loži na- pravo i nalevo, též vuole ženská, anižť muož člověk jich chtění rozličnosti vypsati, neb sú bezčíslnými obyčeji proměnitedlná. 133b 174
Viem to v jistotě, že tato válka dlúho trvati nebude a že město Troje v krátkém času bude zbořeno s záhubú všech urozených i obecných lidí. A protož, má najmilej- šie dcerko, lépet jest zde nám v pokoji zuostati živu, nežli s našimi přátely a s známými zahynúti. A po malé chvíli přijidechu k Kalkasovi větší z Re- kuov, vítajíce dceru jeho a jejie se kráse diviece a tiežíce se jie o tvrdosti města a o množství měštan a o síle krále Priama, o jeho moci i bohatství. Jimžto Briseida všecko vypravi zřiezenú řečí. A protož všickni starší poctivě a laskavě ji přivítachu, slibujíce, že chtie na ni rádi laskavi býti jako na vlastní [dceru] a všemi obyčeji ctíti. A v tom od nie odšedše, mnoho daruov jí poslachu. Ještě ten den nebieše přišel k hodině nešporní a již Briseida svú vuoli změni i dávné úmysly srdce svého, nebo se jí zdáše již lépe přebývati s Řeky, nežli jest přebývala až do té chvíle mezi Trojánskými. Již poče ušlechtilého Troila vrúcie láska vlažněti na její mysli. A tak v krátké chvíli poče ke všem se měniti, nebo darové ukrocují bohy a převracují úmysly lidské a zvláště ženské, poňavadž to jest toho pohlavie zvláštnost vlastnie, že jich úmysl vrtký na obrtli sedí. A jakožto oko snadně se hne v svém loži na- pravo i nalevo, též vuole ženská, anižť muož člověk jich chtění rozličnosti vypsati, neb sú bezčíslnými obyčeji proměnitedlná. 133b 174
Strana 175
C. TUTO SE POČÍNAJÍ DVADCÁTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O [ŠESTÉM] BOJI ŘECKÉM S TROJÁNSKÝMI A K TOMUO MNOHÝCH POTOM BOJÍCH A CO ZNAMENITÝCH S UOBÚ STRANŮ ZHYNULO, AVŠAK VIECE ŘEKUOV. I O třech měsiecích příměřie uloženého mezi Trojánskými a Reky nasta den a Trojánští, zřiedivše vojska rozká- zaním Hektorovým, s nimižto vyjěde Hektor, maje s sebú patnádte tisí- W cuov rytieřuov branných, kteréžto E svém zástupu. Po němž ihned Troilus toliko by početl v s deseti tisíci rytieři vyjěde, potom Paris vyjède s množ- stvím hrozným střelcuov s lučišti, po něm vyjěde Dei- febus, maje s sebú tři tisíce rytieřuov statečných, potom Eneáš s valným hlukem. A bieše ten den v trojánských vojskách sto tisícuov branného a udatného lidu, jakož píše Dares. A od Rekuov vyjěde král Menelaus první, maje s sebú patnádcte tisícuov lidu branného, a potom Diomedes s tolikým vojskem, potom Achiles s tolikýmž, pak Xantipus se třmi tisíci lidu bojovného; a po nich král Agamenon s přieliš valným vojskem. A tak z Rekuov král Filis poče s Trojánskými bojo- vati, proti němužto Hektor se zbúři, a hnav naň s kopím, hrdinsky a smrtedlně jej zaklál, a tak mrtev s koně spade. A pro smrt krále Filis řečeného i by křik u vojště řec- kém velmi veliký. I nasta boj vražedlný s uobú stranú, takže by mnoho raněných a mnoho zbitých. Pak král Xantipus, chtě mstíti smrti krále Filis, ujce svého, oboři se s velikú rotú na Trojánské a tu mnohé zahubi až i na Hektora se odda. Ale Hektor rozhněva se i hna rychle na něho a tak smrtedlně rani, že s koně spade mrtev na zemi. A pro smrt krále Xantipa rozhorlichu se Rekové proti Trojánským, a zrotivše se, tisknú silně na Troján- 1342 175
C. TUTO SE POČÍNAJÍ DVADCÁTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O [ŠESTÉM] BOJI ŘECKÉM S TROJÁNSKÝMI A K TOMUO MNOHÝCH POTOM BOJÍCH A CO ZNAMENITÝCH S UOBÚ STRANŮ ZHYNULO, AVŠAK VIECE ŘEKUOV. I O třech měsiecích příměřie uloženého mezi Trojánskými a Reky nasta den a Trojánští, zřiedivše vojska rozká- zaním Hektorovým, s nimižto vyjěde Hektor, maje s sebú patnádte tisí- W cuov rytieřuov branných, kteréžto E svém zástupu. Po němž ihned Troilus toliko by početl v s deseti tisíci rytieři vyjěde, potom Paris vyjède s množ- stvím hrozným střelcuov s lučišti, po něm vyjěde Dei- febus, maje s sebú tři tisíce rytieřuov statečných, potom Eneáš s valným hlukem. A bieše ten den v trojánských vojskách sto tisícuov branného a udatného lidu, jakož píše Dares. A od Rekuov vyjěde král Menelaus první, maje s sebú patnádcte tisícuov lidu branného, a potom Diomedes s tolikým vojskem, potom Achiles s tolikýmž, pak Xantipus se třmi tisíci lidu bojovného; a po nich král Agamenon s přieliš valným vojskem. A tak z Rekuov král Filis poče s Trojánskými bojo- vati, proti němužto Hektor se zbúři, a hnav naň s kopím, hrdinsky a smrtedlně jej zaklál, a tak mrtev s koně spade. A pro smrt krále Filis řečeného i by křik u vojště řec- kém velmi veliký. I nasta boj vražedlný s uobú stranú, takže by mnoho raněných a mnoho zbitých. Pak král Xantipus, chtě mstíti smrti krále Filis, ujce svého, oboři se s velikú rotú na Trojánské a tu mnohé zahubi až i na Hektora se odda. Ale Hektor rozhněva se i hna rychle na něho a tak smrtedlně rani, že s koně spade mrtev na zemi. A pro smrt krále Xantipa rozhorlichu se Rekové proti Trojánským, a zrotivše se, tisknú silně na Troján- 1342 175
Strana 176
ské a mnoho jich ztepú; a Achiles drahně urozenějších zahubi, mezi nimiž bieše vévoda [Likaon] a [Eufrobi- nus], znamenitého udatenstvie mužie, kteřížto biechu Trojánským na pomoc přijeli. A toho dne Hektor bieše posečen v tvář, a nevěda od koho, a z té rány jemu velmi mnoho krve vyteče. A protož Trojánští musichu postú- pati před řeky, nemajíce svého obránce, a tak, že bie- chu bliz od města trojánského. I uda se Hektorovi na zdi městské vzhlédnúti. Nalit Elena i žena jeho v hluku uro- zených žen a panen stojie na zdi, dívajíce se boji. A tiem se Hektor velice zastydě, že jej viděly před nepřátely po- stúpajíce, a protož v tom studu hanebném Hektor roz- horliv se, hna na krále Meriona, synovce Achilova, a tak na hlavu jeho silně mečem udeři, že obrúček přielbičný srazi, a přielbice rozraziv, v hlavu jej smrtedlně posěče, že mra s koně spade. A když to uzře Achiles, vzem kopie tlusté, hna na Hektora tak, že neškodně pancieř i oděnie na něm probuode, avšak Hektorem z sedla nepohnu. Ale Hektor otda se na Achile s mečem nahým a hrdinsky tepieše na přielbici jeho, takže ji prosěče, a přesto na ple- ci Achilovi meč chybiv se přielbice, tú ránú spade, takže pláty jeho i pancieř prota až do holého těla, ale v tělo je nepotě. Avšak Achiles sem i tam sebú na koni vikláše, jsa velikými ranami otrápen; jemuž ihned Hektor vece: „Achiles, Achiles, vždy se zajisté ke mně tiskneš! Věz, že k ohni přistúpáš, ne aby tě ožehl, ale spálil. A když Achiles chtieše na jeho slova odpověděti, v tu chvíli Troi- lus přihna [s] svú rotú, a je rozraziv, na Reky se zdviže, a nemilostivě tepa viece jich nežli pět set zahubi s pomocí svých rytieřuov. A tak Rekové před Trojánskými musi- chu postúpati. A v ta doby na pomoc Rekóm přitěže král Menelaus, a tehdy Rekové opět se v pole navrátichu. Ale Troján- ským na pomoc přijěde král Odemon s velikým vojskem lidu svého, a ihned na krále Menelaa hnav, hrdinsky jej 176
ské a mnoho jich ztepú; a Achiles drahně urozenějších zahubi, mezi nimiž bieše vévoda [Likaon] a [Eufrobi- nus], znamenitého udatenstvie mužie, kteřížto biechu Trojánským na pomoc přijeli. A toho dne Hektor bieše posečen v tvář, a nevěda od koho, a z té rány jemu velmi mnoho krve vyteče. A protož Trojánští musichu postú- pati před řeky, nemajíce svého obránce, a tak, že bie- chu bliz od města trojánského. I uda se Hektorovi na zdi městské vzhlédnúti. Nalit Elena i žena jeho v hluku uro- zených žen a panen stojie na zdi, dívajíce se boji. A tiem se Hektor velice zastydě, že jej viděly před nepřátely po- stúpajíce, a protož v tom studu hanebném Hektor roz- horliv se, hna na krále Meriona, synovce Achilova, a tak na hlavu jeho silně mečem udeři, že obrúček přielbičný srazi, a přielbice rozraziv, v hlavu jej smrtedlně posěče, že mra s koně spade. A když to uzře Achiles, vzem kopie tlusté, hna na Hektora tak, že neškodně pancieř i oděnie na něm probuode, avšak Hektorem z sedla nepohnu. Ale Hektor otda se na Achile s mečem nahým a hrdinsky tepieše na přielbici jeho, takže ji prosěče, a přesto na ple- ci Achilovi meč chybiv se přielbice, tú ránú spade, takže pláty jeho i pancieř prota až do holého těla, ale v tělo je nepotě. Avšak Achiles sem i tam sebú na koni vikláše, jsa velikými ranami otrápen; jemuž ihned Hektor vece: „Achiles, Achiles, vždy se zajisté ke mně tiskneš! Věz, že k ohni přistúpáš, ne aby tě ožehl, ale spálil. A když Achiles chtieše na jeho slova odpověděti, v tu chvíli Troi- lus přihna [s] svú rotú, a je rozraziv, na Reky se zdviže, a nemilostivě tepa viece jich nežli pět set zahubi s pomocí svých rytieřuov. A tak Rekové před Trojánskými musi- chu postúpati. A v ta doby na pomoc Rekóm přitěže král Menelaus, a tehdy Rekové opět se v pole navrátichu. Ale Troján- ským na pomoc přijěde král Odemon s velikým vojskem lidu svého, a ihned na krále Menelaa hnav, hrdinsky jej 176
Strana 177
v hledí ostrým uhodiv, zbuode s koně. A tak Troilus a král Odemon chtiechu krále Menelaa jieti a jatého do města uvésti trojánského. Ale že řecká vojska toho vší mocí brániechu, i nemožiechu toho konati po své vuoli. Neb v té mieře přihna ten bojovný Diomedes s velikým vojskem a udatným. A ten hned hna na Troila ] a ko- pím jej s koně srazi, a kuoň jeho uchvátiv, posla jej Bri- seidě, vzkázav jí, že ten kuoň byl jejieho milého, s ně- hožto on jej zbodl svú silú a že jie za to prosí pokorně, aby svého Diomeda od své paměti neodháněla. A tak posel s koněm Troilovým, velmi rychlým, silným a krásným, pospieší ku panně Briseidě a jí ten kuoň od Diomeda dá a slova jeho rozkázanie věrně jí povie. Ale Briseida, přijemši vesele kuoň, vzkáza Diomedovi tato slova: „Pověz bezpečně pánu svému, žeť já toho nená- viděti nemohu, ktožť mě tak púhým srdcem miluje. A posel odjěde ot nie, kvapě ku pánu svému, an ještě bo- juje, a to jemu povědě, co jemu Briseida vzkázala. A tiem poselstvím vesel sa Diomedes, otda se mezi vojska Tro- jánská, kterážto tiskniechu Řeky udatně, takže musichu postúpiti a do stanuov svých utiekati. A trojánští je stí- háchu, nelítostivě je tepúce, bodúce, porážejíce i sekú- ce. A by byl v tu mieru král Agamenon s valným voj- skem Rekóm nespomohl, byli by konečně poraženi. A tak se boj napravi jeho spomocí, i by náramně lítý a Rekové biechu těžci Trojánským, že již před nimi po- stúpáchu. A v ta doby Polidamas přihna k boji u valném vojště a v množství lidu rytieřského na pomoc Trojánským, kteřížto ku přiekopuom biechu s pole stištěni, vzemše škodu nemalú na lidu vojska svého. A tak Polidamas mnoho škody Rekóm učini a Trojánským udatně spo- može v pole, že Reky valně tiskniechu. A uzřev Diome- des, že Polidamas tak lítě Reky hubí, hna naň s kopím. A to vida Polidamas, zdviže se proti němu hrdinsky a tak 134b 177
v hledí ostrým uhodiv, zbuode s koně. A tak Troilus a král Odemon chtiechu krále Menelaa jieti a jatého do města uvésti trojánského. Ale že řecká vojska toho vší mocí brániechu, i nemožiechu toho konati po své vuoli. Neb v té mieře přihna ten bojovný Diomedes s velikým vojskem a udatným. A ten hned hna na Troila ] a ko- pím jej s koně srazi, a kuoň jeho uchvátiv, posla jej Bri- seidě, vzkázav jí, že ten kuoň byl jejieho milého, s ně- hožto on jej zbodl svú silú a že jie za to prosí pokorně, aby svého Diomeda od své paměti neodháněla. A tak posel s koněm Troilovým, velmi rychlým, silným a krásným, pospieší ku panně Briseidě a jí ten kuoň od Diomeda dá a slova jeho rozkázanie věrně jí povie. Ale Briseida, přijemši vesele kuoň, vzkáza Diomedovi tato slova: „Pověz bezpečně pánu svému, žeť já toho nená- viděti nemohu, ktožť mě tak púhým srdcem miluje. A posel odjěde ot nie, kvapě ku pánu svému, an ještě bo- juje, a to jemu povědě, co jemu Briseida vzkázala. A tiem poselstvím vesel sa Diomedes, otda se mezi vojska Tro- jánská, kterážto tiskniechu Řeky udatně, takže musichu postúpiti a do stanuov svých utiekati. A trojánští je stí- háchu, nelítostivě je tepúce, bodúce, porážejíce i sekú- ce. A by byl v tu mieru král Agamenon s valným voj- skem Rekóm nespomohl, byli by konečně poraženi. A tak se boj napravi jeho spomocí, i by náramně lítý a Rekové biechu těžci Trojánským, že již před nimi po- stúpáchu. A v ta doby Polidamas přihna k boji u valném vojště a v množství lidu rytieřského na pomoc Trojánským, kteřížto ku přiekopuom biechu s pole stištěni, vzemše škodu nemalú na lidu vojska svého. A tak Polidamas mnoho škody Rekóm učini a Trojánským udatně spo- može v pole, že Reky valně tiskniechu. A uzřev Diome- des, že Polidamas tak lítě Reky hubí, hna naň s kopím. A to vida Polidamas, zdviže se proti němu hrdinsky a tak 134b 177
Strana 178
135а silně jej kopím uhodi, že jej i s koněm porazi i poče Dio- meda koněm svým tlačiti. A když se kuoň Diomeduov zase vzchopi, Polidamas jej uchytiv, i da jej Troilovi, an pieškami bojuje, na kterýžto Troilus rychle vsede. Ale naň se Achiles prudce oboři, jemuž Troilus rekov- sky oprnu, neb ho raniv, s koně srazi. Ale Achiles nelekl se toho pádu, ani rány těžké dbaje, rychle se vzstyči a chtě na kuoň vsiesti. Ale Trojánští jemu zmužile bránie. A zatiem Hektor k tomu přihna, a jakož píše Dares, tu na tisíc Rekuov branných zabi, kteřížto Achilovi spo- máháchu, kdežto Achiles tak byl těžce utištěn, že trudně na kuoň a ledva vsěde a sotně se brániti muože. A v ta doby byl by ten zpupný a hrdý Achiles jat od Hektora bez pochyby, by Telamon a Monesteus, vévoda athenienský, nebyli mu na pomoc přitekli [s] svými voj- sky črstvými. A když slunce za horu zapade, vojska se rozjedechu na svá obývadla. Potom za třidceti dní ústav- ně bojováno jest a mnoho lidu s uobú stranú zbito jest, avšak viece Rekuov. A v těch dnech zabito jest šest sy- nuov přirozených krále Priamových a Hektor v tvář bieše posečen. A protož král Priamus k Agamenovi králi posla posly své, žádaje příměřie za [šest] měsie- cuov; a Rekové toho pójčiechu rádi, listy toho potvr- divše mezi sebú. 178
135а silně jej kopím uhodi, že jej i s koněm porazi i poče Dio- meda koněm svým tlačiti. A když se kuoň Diomeduov zase vzchopi, Polidamas jej uchytiv, i da jej Troilovi, an pieškami bojuje, na kterýžto Troilus rychle vsede. Ale naň se Achiles prudce oboři, jemuž Troilus rekov- sky oprnu, neb ho raniv, s koně srazi. Ale Achiles nelekl se toho pádu, ani rány těžké dbaje, rychle se vzstyči a chtě na kuoň vsiesti. Ale Trojánští jemu zmužile bránie. A zatiem Hektor k tomu přihna, a jakož píše Dares, tu na tisíc Rekuov branných zabi, kteřížto Achilovi spo- máháchu, kdežto Achiles tak byl těžce utištěn, že trudně na kuoň a ledva vsěde a sotně se brániti muože. A v ta doby byl by ten zpupný a hrdý Achiles jat od Hektora bez pochyby, by Telamon a Monesteus, vévoda athenienský, nebyli mu na pomoc přitekli [s] svými voj- sky črstvými. A když slunce za horu zapade, vojska se rozjedechu na svá obývadla. Potom za třidceti dní ústav- ně bojováno jest a mnoho lidu s uobú stranú zbito jest, avšak viece Rekuov. A v těch dnech zabito jest šest sy- nuov přirozených krále Priamových a Hektor v tvář bieše posečen. A protož král Priamus k Agamenovi králi posla posly své, žádaje příměřie za [šest] měsie- cuov; a Rekové toho pójčiechu rádi, listy toho potvr- divše mezi sebú. 178
Strana 179
C. POČÍNAJÍ SE JEDENMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O PŘÍMĚŘÍ. POTOM O MNOHÝCH BOJÍCH A O ZABITÍ HEKTORA, NAJSILNĚJŠIEHO OBRÁNCE TROJÁNSKÝCH. jistivše to příměřie za šest měsiecóv, Hektor da své rány léčiti a ležieše na sieni převelmi krásné toho hradu ušlechtilého, Ilion nazvaného, o něm- žto psal jest Dares a řka, že ta sien byla jest ustavena toliko z patnádcti tak velikých alabastruov, majíc na dél dvadceti kročejí, kteréžto sieni podlaha byla kříšťálem vydlážena a stěny drahým kamením ozdobeny. A na té sieni v každém úhle, jichžto bylo toliko čtyřie, alabastrový stáše slúp veliký, na němž na každém stáše obraz divným vtipem řemeslničím dělaný. O nichžto Dares divy veliké píše jako k vieře nepodobné, a jakžkoli on to jistí, že jest to vše tak bylo v jisté pravdě. A mezi tiem král Priamus syny své, v boji zbité, káza s velikú slavností pochovati, každému zvláštní hrob ustaviv velmi drahý. Ale Diomedes, kterýžto bieše v milování Briseidy velmi zapálen, nevie, co má činiti, poňavadž té, kterúžto tak náramně milováše, nemuož snadně k své libosti mieti. Sen tratí, jiedla i pitie poče nenáviděti; a tomu hledaje lékařstvie, k Briseidě nacházieše tiem častějie, prose jie i s pláčem, aby jemu svolila k manželství. Ale Briseida, zchytralá náramně dievka, opatrnými výmlu- vami dlí naději Diomedovu, aby dlením rostla žádost s milováním jeho k ní. A tak jeho chytře na řečiech svých drží, že ani Diomeda v jeho žádostech uslyší, aniž jemu světle odpovie, a tak jeho mysl jako na moři bez plavce lodí zuostaví. A když šest měsiecuov příměří vyjide, dvanádcte dní napořád bojováchu. Mezi tiem mnoho znamenitých mu- 179
C. POČÍNAJÍ SE JEDENMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O PŘÍMĚŘÍ. POTOM O MNOHÝCH BOJÍCH A O ZABITÍ HEKTORA, NAJSILNĚJŠIEHO OBRÁNCE TROJÁNSKÝCH. jistivše to příměřie za šest měsiecóv, Hektor da své rány léčiti a ležieše na sieni převelmi krásné toho hradu ušlechtilého, Ilion nazvaného, o něm- žto psal jest Dares a řka, že ta sien byla jest ustavena toliko z patnádcti tak velikých alabastruov, majíc na dél dvadceti kročejí, kteréžto sieni podlaha byla kříšťálem vydlážena a stěny drahým kamením ozdobeny. A na té sieni v každém úhle, jichžto bylo toliko čtyřie, alabastrový stáše slúp veliký, na němž na každém stáše obraz divným vtipem řemeslničím dělaný. O nichžto Dares divy veliké píše jako k vieře nepodobné, a jakžkoli on to jistí, že jest to vše tak bylo v jisté pravdě. A mezi tiem král Priamus syny své, v boji zbité, káza s velikú slavností pochovati, každému zvláštní hrob ustaviv velmi drahý. Ale Diomedes, kterýžto bieše v milování Briseidy velmi zapálen, nevie, co má činiti, poňavadž té, kterúžto tak náramně milováše, nemuož snadně k své libosti mieti. Sen tratí, jiedla i pitie poče nenáviděti; a tomu hledaje lékařstvie, k Briseidě nacházieše tiem častějie, prose jie i s pláčem, aby jemu svolila k manželství. Ale Briseida, zchytralá náramně dievka, opatrnými výmlu- vami dlí naději Diomedovu, aby dlením rostla žádost s milováním jeho k ní. A tak jeho chytře na řečiech svých drží, že ani Diomeda v jeho žádostech uslyší, aniž jemu světle odpovie, a tak jeho mysl jako na moři bez plavce lodí zuostaví. A když šest měsiecuov příměří vyjide, dvanádcte dní napořád bojováchu. Mezi tiem mnoho znamenitých mu- 179
Strana 180
135b žuov i sic obecných sešlo jest s uobú stranú, řeckých i trojánských. A že bieše v létě, bieše náramně horko, takú mdlobu i neduh uvede na vojska řecká. A protož král Agamenon posla ku Priamovi králi, aby s ním měl příměřie za třidceti dní; a král Priamus k tomu svoli. A když minu těch třidceti dní toho příměřie, obě straně strojíta se k boji. A té noci před bojováním Adrometa, žena Hektorova, jenž bieše dva syny s Hektorem již měla — jeden slul Lamendont po pradědu a druhý Idio- cianakta, kteréhožto ještě chovačka milováše. Ta Andro meta ve snách viděla hrozné viděnie, v němž jest bylo řečeno: vyjede-li nazajtrie Hektor, že smrti neujde, ale zabit bude. A tiem snem Andrometa jsúci zděšena, ležéo s Hektorem na loži, oznámi jej jemu, proséci jeho velice i s pláčem žalostivým, aby zajtra do boje nevyjiežděl. Ale Hektor na ni se rozhnèvav, zláv jí, i zbil ji k tomu a řka, že na múdré lidi neslušie snovým marnostem věřiti, neb často jimi bývají zklamáni. A když by na udnění, Hektor vstav, poče se v uoděnie obláčiti. Ale Andrometa o jeho zdraví jsúci pečliva, jide ku Priamovi králi a k Hekubě královně jeho a jim vypravi sen svój pokorně, i s pláčem jich proséci, aby Hektorovi ten den nedali do boje vyjeti. A když by den, zpuosobi Hektor všecka vojska tro- jánská, tak aby Troilus byl v prvniem hluku, Paris v dru- hém, Eneáš v třetiem. Potom Polidama vypravi, po něm Sarpedon, potom král Epistorus, potom král Exios, po- tom král Fortuis a král Filimenis a po něm jiní králi, kte- říž biechu na pomoc Trojánským přitáhli. Jichžto, totiž všech králuov i vojsk, požehna král Priamus. A již bie- chu Rekové na pole vytáhli z svých stanuov. A tu při- káza král Priamus Hektorovi přísně, aby ten den do boje nevjiežděl, a Hektor se z toho velice rozhněva, mnoho žalostí bezprávných své ženě učini, že ona to zpuosobila, aby k boji nebyl vypuštěn, a že rozkázaním otcovým sluhy jeho biechu oděnie schovali, na nichž 180
135b žuov i sic obecných sešlo jest s uobú stranú, řeckých i trojánských. A že bieše v létě, bieše náramně horko, takú mdlobu i neduh uvede na vojska řecká. A protož král Agamenon posla ku Priamovi králi, aby s ním měl příměřie za třidceti dní; a král Priamus k tomu svoli. A když minu těch třidceti dní toho příměřie, obě straně strojíta se k boji. A té noci před bojováním Adrometa, žena Hektorova, jenž bieše dva syny s Hektorem již měla — jeden slul Lamendont po pradědu a druhý Idio- cianakta, kteréhožto ještě chovačka milováše. Ta Andro meta ve snách viděla hrozné viděnie, v němž jest bylo řečeno: vyjede-li nazajtrie Hektor, že smrti neujde, ale zabit bude. A tiem snem Andrometa jsúci zděšena, ležéo s Hektorem na loži, oznámi jej jemu, proséci jeho velice i s pláčem žalostivým, aby zajtra do boje nevyjiežděl. Ale Hektor na ni se rozhnèvav, zláv jí, i zbil ji k tomu a řka, že na múdré lidi neslušie snovým marnostem věřiti, neb často jimi bývají zklamáni. A když by na udnění, Hektor vstav, poče se v uoděnie obláčiti. Ale Andrometa o jeho zdraví jsúci pečliva, jide ku Priamovi králi a k Hekubě královně jeho a jim vypravi sen svój pokorně, i s pláčem jich proséci, aby Hektorovi ten den nedali do boje vyjeti. A když by den, zpuosobi Hektor všecka vojska tro- jánská, tak aby Troilus byl v prvniem hluku, Paris v dru- hém, Eneáš v třetiem. Potom Polidama vypravi, po něm Sarpedon, potom král Epistorus, potom král Exios, po- tom král Fortuis a král Filimenis a po něm jiní králi, kte- říž biechu na pomoc Trojánským přitáhli. Jichžto, totiž všech králuov i vojsk, požehna král Priamus. A již bie- chu Rekové na pole vytáhli z svých stanuov. A tu při- káza král Priamus Hektorovi přísně, aby ten den do boje nevjiežděl, a Hektor se z toho velice rozhněva, mnoho žalostí bezprávných své ženě učini, že ona to zpuosobila, aby k boji nebyl vypuštěn, a že rozkázaním otcovým sluhy jeho biechu oděnie schovali, na nichž 180
Strana 181
to Hektor vymluviv, obleče se. A vidúc to Andrometa, velikú žalostí pochytivši mlazšieho syna svého na ruku, sběže k Hektorovi, a padši k nohám jeho, s náramným lkáním prosieše pokorně, aby složil oděnie. A když Hek- tor nechtě toho učiniti, Andrometa často padajíc omdlé- váše před ním a proséci žalostivě, nechtěl-li by se nad ní smilovati, aby se aspoň nad dietětem svým slitoval, „ať by synové tvoji i jich mátě hroznú smrtí nezahynuli aneb v službu cizích v chudobě nebyli podrobeni." Pak Hekuba, mátě jeho, Kasandra i Polixena, sestry jeho, i Elena, padše k nohám jeho, plačtivě prosichu, aby ne- vyjiežděl a oděnie aby s sebe složil. Ale on ani byl po- hnut jich prosbami, ani slzami, než v uodění sjide z sieni své, a vsed na kuoň, chvátáše vyjeti k boji. Ale věrná a ctná Andrometa, žena jeho, ku Priamovi králi, roztrhši rúcho na sobě a zedravši líce svoje až do krve, všecka v slzách, že jie nesnadno bieše poznati, jako vzteklá při- běhši a padši u veliké žalosti k nohám krále Priamovým, žalostivě prosieše, aby kvapně šel s sieni a Hektora od- volal, dokudž by do boje nevjel. A král naručest sšed s sieni a vsed na kuoň, hna po něm, a dostih jeho, horlivě uchváti kuoň za uzdu, prose jeho a napomínaje s pláčem pro bohy, aby se vrátil a dále nejel. A jakžkoli Hektor odpor mnohý v tom jmějieše, však otce v tom nemohl oslyšeti, vráti se s ním do hradu a jide na sien s králem. Než oděnie nechtieše s sebe složiti. Vědomo jest tuto, že súdové božští vedlé řádu skrze Boha jim uloženého nemohú býti nikoli změněni lidskú mocí ani opatrností, takže se to vždy musí státi člověku, což jest jemu Bo- hem usúzeno, jakž bylo i tomuto Hektorovi stalo se. A mezi tiem nasta boj velmi vražedlný mezi Reky a Trojánskými. A tu Diomedes a Troilus udatně se sbě- žešta kopími a potom meči tak lítě na se sečiešta, jako by jeden druhého nemienil živiti. I bylo by se to bez po- chyby stalo, by byl král Menelaus s vojskem svým ne- 136a 181
to Hektor vymluviv, obleče se. A vidúc to Andrometa, velikú žalostí pochytivši mlazšieho syna svého na ruku, sběže k Hektorovi, a padši k nohám jeho, s náramným lkáním prosieše pokorně, aby složil oděnie. A když Hek- tor nechtě toho učiniti, Andrometa často padajíc omdlé- váše před ním a proséci žalostivě, nechtěl-li by se nad ní smilovati, aby se aspoň nad dietětem svým slitoval, „ať by synové tvoji i jich mátě hroznú smrtí nezahynuli aneb v službu cizích v chudobě nebyli podrobeni." Pak Hekuba, mátě jeho, Kasandra i Polixena, sestry jeho, i Elena, padše k nohám jeho, plačtivě prosichu, aby ne- vyjiežděl a oděnie aby s sebe složil. Ale on ani byl po- hnut jich prosbami, ani slzami, než v uodění sjide z sieni své, a vsed na kuoň, chvátáše vyjeti k boji. Ale věrná a ctná Andrometa, žena jeho, ku Priamovi králi, roztrhši rúcho na sobě a zedravši líce svoje až do krve, všecka v slzách, že jie nesnadno bieše poznati, jako vzteklá při- běhši a padši u veliké žalosti k nohám krále Priamovým, žalostivě prosieše, aby kvapně šel s sieni a Hektora od- volal, dokudž by do boje nevjel. A král naručest sšed s sieni a vsed na kuoň, hna po něm, a dostih jeho, horlivě uchváti kuoň za uzdu, prose jeho a napomínaje s pláčem pro bohy, aby se vrátil a dále nejel. A jakžkoli Hektor odpor mnohý v tom jmějieše, však otce v tom nemohl oslyšeti, vráti se s ním do hradu a jide na sien s králem. Než oděnie nechtieše s sebe složiti. Vědomo jest tuto, že súdové božští vedlé řádu skrze Boha jim uloženého nemohú býti nikoli změněni lidskú mocí ani opatrností, takže se to vždy musí státi člověku, což jest jemu Bo- hem usúzeno, jakž bylo i tomuto Hektorovi stalo se. A mezi tiem nasta boj velmi vražedlný mezi Reky a Trojánskými. A tu Diomedes a Troilus udatně se sbě- žešta kopími a potom meči tak lítě na se sečiešta, jako by jeden druhého nemienil živiti. I bylo by se to bez po- chyby stalo, by byl král Menelaus s vojskem svým ne- 136a 181
Strana 182
136b přispěl, jenž je rozvadil. Pak král Menelaus hna na krále Mizeron syrského, jehož sbuode s koně; a jmú jej Re- kové a chtiechu vésti do stanuov svých. Ale Eneáš u valném hluku hrdinsky přihnav, neda ho vésti Rekóm, a Rekové vidúce, že ho uvésti nemohú, chtiechu jemu hlavu stieti. A zatiem přitěže udatný Troilus s rotú svú, a mnoho zbiv Rekuov, krále Mizeron z jich rukú vysvo- bodi. V ta doby Telamon Aiax se třmi tisíci mužuov bo- jovných do boje vjěde, a hnav na Polidama, s koně ho sbuode. Ale Troilus rychle přispě na pomoc Polidamo- vi a jemu nesnadně na kuoň spomóže. Pak Paris v boj vjěde s svými střelci a mnoho škody a žalosti Rekóm učini. A pak Achiles [s] svými Myrmidony proti Troján- ským silně poče tisknúti. A tak zrotivše se Rekové, sta- tečně bojují, že Trojánští musichu obrátiti chřbet, k měs- tu chvátajíce. A mezi tiem Achiles usiluje, aby jal jedno- ho syna přirozeného krále Priamova, Margariton řeče- ného. A když se jemu statečně Margariton brání, Achi- les zabie jej. A tu křik bude veliký od Trojánských pro- jeho ukrutné zahubenie. A v ta doby Telamonus silně tiskne na ně. Ale Paris jich hrdinsky brání i jiní synové krále Priamovi, avšak nemohú přielišné moci odolati, než musejí postúpati do města před Řeky, nesúce s sebú tělo mrtvé Margarito- vo. A když jeho Hektor opatři, s velikú žalostí ptá se snažně, kdo by to učinil. A zvěděv, že Achiles to učinil, jako vzteklý zvázav na se štít svój a přielbici vstaviv na hlavu, bez vědomie králova se všemi vojsky vyhna na Řeky a v náhlosti své dva vévody řecká a potkání zabi, totižto Trofila a Hospidia, a potom rozrážeje vojska řecká, tepe, seče i morduje napořád, ktož se jemu koli naměte, takže před ním jako před jistú smrtí utiekáchu. Avšak druhá vojska řecká jachu Polidama a jatého chtie vyvésti z boje a poslati do stanuov. Ale Hektor, hnav na ně, dvě stě rytieřóv rekovsky a rychle zabi, kteřížto 182
136b přispěl, jenž je rozvadil. Pak král Menelaus hna na krále Mizeron syrského, jehož sbuode s koně; a jmú jej Re- kové a chtiechu vésti do stanuov svých. Ale Eneáš u valném hluku hrdinsky přihnav, neda ho vésti Rekóm, a Rekové vidúce, že ho uvésti nemohú, chtiechu jemu hlavu stieti. A zatiem přitěže udatný Troilus s rotú svú, a mnoho zbiv Rekuov, krále Mizeron z jich rukú vysvo- bodi. V ta doby Telamon Aiax se třmi tisíci mužuov bo- jovných do boje vjěde, a hnav na Polidama, s koně ho sbuode. Ale Troilus rychle přispě na pomoc Polidamo- vi a jemu nesnadně na kuoň spomóže. Pak Paris v boj vjěde s svými střelci a mnoho škody a žalosti Rekóm učini. A pak Achiles [s] svými Myrmidony proti Troján- ským silně poče tisknúti. A tak zrotivše se Rekové, sta- tečně bojují, že Trojánští musichu obrátiti chřbet, k měs- tu chvátajíce. A mezi tiem Achiles usiluje, aby jal jedno- ho syna přirozeného krále Priamova, Margariton řeče- ného. A když se jemu statečně Margariton brání, Achi- les zabie jej. A tu křik bude veliký od Trojánských pro- jeho ukrutné zahubenie. A v ta doby Telamonus silně tiskne na ně. Ale Paris jich hrdinsky brání i jiní synové krále Priamovi, avšak nemohú přielišné moci odolati, než musejí postúpati do města před Řeky, nesúce s sebú tělo mrtvé Margarito- vo. A když jeho Hektor opatři, s velikú žalostí ptá se snažně, kdo by to učinil. A zvěděv, že Achiles to učinil, jako vzteklý zvázav na se štít svój a přielbici vstaviv na hlavu, bez vědomie králova se všemi vojsky vyhna na Řeky a v náhlosti své dva vévody řecká a potkání zabi, totižto Trofila a Hospidia, a potom rozrážeje vojska řecká, tepe, seče i morduje napořád, ktož se jemu koli naměte, takže před ním jako před jistú smrtí utiekáchu. Avšak druhá vojska řecká jachu Polidama a jatého chtie vyvésti z boje a poslati do stanuov. Ale Hektor, hnav na ně, dvě stě rytieřóv rekovsky a rychle zabi, kteřížto 182
Strana 183
Polidama vediechu, a jej vysvobodi. A to vida jeden Rek najvětší z Rekuov, jménem Lechides, hna na Hektora, chtě jej vždy zabiti. Ale Hektor, vešken plápolaje v hně- vě, přihnav k němu, ihned jej zabi povalem. A Achiles vida, že Hektor toliko urozených a jiných bez čísla zbil, uloži na mysli své, že leč by rychle jej s světa sprovodil, že by nelze bylo Rekóm proti Trojánským svítěziti pro moc, udatnost a statečnost samého Hektora. I pomysli, kterak by to mohl k miestu přivésti. A v ta doby přivinu se k Hektorovi vévoda Policeus, kterýž bieše přijel do vojska pro Achile, naděje se, že by jednu sestru Achilovu za ženu měl pojieti. A tak bieše bohatě přijel u velkém množství lidu. A když mezi voj- sky s Hektorem se ten vévoda potka, Hektor hned hnav naň, zabi jej, a Achiles hnav na Hektora, s velikú horlivostí chtě Policena pomstiti. Ale Hektor, maje v ruce někeraké přeostré kopíce, jímžto udeři Achile v třiesla a rani jej velmi. Protož vyjède Achiles z boje, a dav sobě ránu uvázati, vráti se do boje, zda by se mohl nad Hektorem pomstiti, by pak i sám měl zabit býti. A v ta doby Hektor odda se na jednoho krále řeckého, a toho jav, chtieše jej z vojsky vyvésti, zavrh za se štít svój na pleci, aby snáze mohl toho krále z vojsky vyvésti. A to zvěděv Achiles, že Hektor štítu před sebú nemá a toho krále vede, vzem hrubé a přeostré kopie, sevřev kuoň ostrohama a všecky své moci sebrav, [an] Hektor toho nevidí, hna úprkem na něho i pobuode jej smrte- dlně v prsi tak, že mra s koně spade. Ale král Odemon, jakž uzře Hektora umrlého, želeje smrti jeho, hna na- Achile, a raniv ho velmi kopím, s koně sbuode, takže Achile jako mrtvého zchopivše, na paveze nesechu do sta- nuov. A Trojánští svého hrdinu najsilnějšieho a najudat- nějšieho vidúce mrtva, silnú a statečnú sečí těla jeho do- byvše, vjědechu s ním do města s velikým pláčem, lkáním i žalostí, kteréžto nelze ižádnému vypraviti ani vypsati. 183
Polidama vediechu, a jej vysvobodi. A to vida jeden Rek najvětší z Rekuov, jménem Lechides, hna na Hektora, chtě jej vždy zabiti. Ale Hektor, vešken plápolaje v hně- vě, přihnav k němu, ihned jej zabi povalem. A Achiles vida, že Hektor toliko urozených a jiných bez čísla zbil, uloži na mysli své, že leč by rychle jej s světa sprovodil, že by nelze bylo Rekóm proti Trojánským svítěziti pro moc, udatnost a statečnost samého Hektora. I pomysli, kterak by to mohl k miestu přivésti. A v ta doby přivinu se k Hektorovi vévoda Policeus, kterýž bieše přijel do vojska pro Achile, naděje se, že by jednu sestru Achilovu za ženu měl pojieti. A tak bieše bohatě přijel u velkém množství lidu. A když mezi voj- sky s Hektorem se ten vévoda potka, Hektor hned hnav naň, zabi jej, a Achiles hnav na Hektora, s velikú horlivostí chtě Policena pomstiti. Ale Hektor, maje v ruce někeraké přeostré kopíce, jímžto udeři Achile v třiesla a rani jej velmi. Protož vyjède Achiles z boje, a dav sobě ránu uvázati, vráti se do boje, zda by se mohl nad Hektorem pomstiti, by pak i sám měl zabit býti. A v ta doby Hektor odda se na jednoho krále řeckého, a toho jav, chtieše jej z vojsky vyvésti, zavrh za se štít svój na pleci, aby snáze mohl toho krále z vojsky vyvésti. A to zvěděv Achiles, že Hektor štítu před sebú nemá a toho krále vede, vzem hrubé a přeostré kopie, sevřev kuoň ostrohama a všecky své moci sebrav, [an] Hektor toho nevidí, hna úprkem na něho i pobuode jej smrte- dlně v prsi tak, že mra s koně spade. Ale král Odemon, jakž uzře Hektora umrlého, želeje smrti jeho, hna na- Achile, a raniv ho velmi kopím, s koně sbuode, takže Achile jako mrtvého zchopivše, na paveze nesechu do sta- nuov. A Trojánští svého hrdinu najsilnějšieho a najudat- nějšieho vidúce mrtva, silnú a statečnú sečí těla jeho do- byvše, vjědechu s ním do města s velikým pláčem, lkáním i žalostí, kteréžto nelze ižádnému vypraviti ani vypsati. 183
Strana 184
C. POČÍNAJÍ DVAMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK JSÚ VŠICKNI TROJÁNŠTÍ ŽALOST MĚLI PRO SMRT HEKTOROVU A TAK DIVNÝM ZVELEBENÍM TĚLO JEHO V CHRÁMĚ V STÁNKU NA ZLATÉ STOLICI JEST POSTAVENO. 137а dyž by zabit Hektor a do města vne- sen, nasta pláč a kvielenie i nařieka- nie ote všech obecně po všem dvoře králově a po všem městě. A tak každý, jako by svého najmilejšieho přietele ztratil. Nébrž nebieše na všem dvo- ře krále Priamově ani ve všem městě trojánském, kto by syna svého nevydal za život Hektoruov, by toho bo- hové popřieli. Ženy také i panny po všem městě žalost nevýmluvnú mají, plačíce, kvieléce i naříkajíce hlasy ža- lostivými a řkúce: „Již nebudeme mieti ižádného odpo- čívanie před našimi nepřátely, poňavadž jest náš hrdin- ský obránce zahynul, v němž sme všichni po boziech pevnú měli naději, za něhož sme bezpečně odpočívali, nebojiece se našich vrahuov, by nás kdy mohli přemoci a dobyti i zlúpiti i u věčnú službu podrobiti. Ale již toho zlého všickni čekáme.“ — A v té žalosti trváchu mnoho dní a tělo Hektorovo všickni králi, kniežata i lidé urození nesiechu na dvór králuov, roztrhavše rú- cho na sobě a obnaživše hlavy své žalostivě položichu. A když to uzře král Priamus, neslýchanú žalostí přiběh, i pade na tělo jeho a omdlé náramnú žalostí a za to vši- ckni mniechu, že by měl umřieti pro přielišnú žalost i tesknost, vida toho mrtvého, jehož život viece nežli svój vlastní milováše a v němž všicknu svú naději po- kládáše. Ale jiní králi a kniežata, odjemše jej od těla, vede- chu a takměř napoly mrtvého nesechu do jeho pokoje. Též i bratřie jeho neslýchaně biechu žalostivi, že všickni žá- dáchu s ním zemřieti, nežli jeho sobě, bratra najmilejšie- ) 184
C. POČÍNAJÍ DVAMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK JSÚ VŠICKNI TROJÁNŠTÍ ŽALOST MĚLI PRO SMRT HEKTOROVU A TAK DIVNÝM ZVELEBENÍM TĚLO JEHO V CHRÁMĚ V STÁNKU NA ZLATÉ STOLICI JEST POSTAVENO. 137а dyž by zabit Hektor a do města vne- sen, nasta pláč a kvielenie i nařieka- nie ote všech obecně po všem dvoře králově a po všem městě. A tak každý, jako by svého najmilejšieho přietele ztratil. Nébrž nebieše na všem dvo- ře krále Priamově ani ve všem městě trojánském, kto by syna svého nevydal za život Hektoruov, by toho bo- hové popřieli. Ženy také i panny po všem městě žalost nevýmluvnú mají, plačíce, kvieléce i naříkajíce hlasy ža- lostivými a řkúce: „Již nebudeme mieti ižádného odpo- čívanie před našimi nepřátely, poňavadž jest náš hrdin- ský obránce zahynul, v němž sme všichni po boziech pevnú měli naději, za něhož sme bezpečně odpočívali, nebojiece se našich vrahuov, by nás kdy mohli přemoci a dobyti i zlúpiti i u věčnú službu podrobiti. Ale již toho zlého všickni čekáme.“ — A v té žalosti trváchu mnoho dní a tělo Hektorovo všickni králi, kniežata i lidé urození nesiechu na dvór králuov, roztrhavše rú- cho na sobě a obnaživše hlavy své žalostivě položichu. A když to uzře král Priamus, neslýchanú žalostí přiběh, i pade na tělo jeho a omdlé náramnú žalostí a za to vši- ckni mniechu, že by měl umřieti pro přielišnú žalost i tesknost, vida toho mrtvého, jehož život viece nežli svój vlastní milováše a v němž všicknu svú naději po- kládáše. Ale jiní králi a kniežata, odjemše jej od těla, vede- chu a takměř napoly mrtvého nesechu do jeho pokoje. Též i bratřie jeho neslýchaně biechu žalostivi, že všickni žá- dáchu s ním zemřieti, nežli jeho sobě, bratra najmilejšie- ) 184
Strana 185
ho, mrtva vidúc, živi býti. Co pak dieme o té přectné mateři jeho, králové Hekubě, o jeho sestrách, totiž Po- lixeně a Kasandře, a co o jeho věrné manželce Andro- metě, kterakú sú ty všecky i každá z nich žalost měly, jakž by toho člověk nemohl vymluviti ani pero mohlo by vypsati. Ale krátce diem: Byla jest tu taková žalost, jako by každý želel své smrti. Ale že to tělo Hektorovo dlúho nemohlo trvati bez porušenie, král Priamus svolav mistry a vtipné lékaře, táza na nich, mohlo-li by kterým obyčejem býti připra- veno, aby to tělo bylo postaveno neb posazeno bez po- rušenie před očima lidskýma. Aoni se utázavše, i slíbichu to připraviti. A připravichu to svým mistrovstvím, že v tom chrámu Apolinis, kterýžto bieše ustaven bliz od brány, jenž slula Timbrea, ustavichu na slúpě křišťálo- vém podlé oltáře najvzácnějšieho jako stánek na čtyřech slúpiech litých z čistého zlata, takže každý slúp jmějieše obraz anjelský, a na vršiech těch zlatých slúpuov i na spodciech biechu rytiny přemisterné. A jakžkoli i vrch toho stánku bieše zlatý, však vnitř i zevnitř byl ozdoben velikým drahým kamením, jichžto blesk přirozený ve dne i v noci divné jasnosti paprslky ústavně vydáváše. A že ten stánek bieše vysoce posazen na hrubém slúpě, křišťálovém, protož biechu stupňové také křišťáloví k němu vtipně zděláni. A pak na vrchu toho stánku po- stavichu obraz veliký zlatý k Hektorovi podobný, drže nahý meč v ruce, jehož obličej byl obrácen v tu stranu, kdežto vojsko řecké ležieše, jako by jim mečem hrozil. A pak v tom stánku divně a skrytě tělo Hektorovo po- sadichu v zlatohlavě na zlaté stolici a zavěsili nad vrchem jeho hlavy báni zlatú, učinivše z nie pruoduch tenký a skrytý do hlavy jeho skrze leb. A ta báně bieše plna dra- hého balsámu a mnohými tuky rozličného kořenie dra- hého smiešeno, z kteréžto báně ústavně kapáše do hla- vy Hektorovy a z hlavy do všech údóv i žil i do všeho 137b 185
ho, mrtva vidúc, živi býti. Co pak dieme o té přectné mateři jeho, králové Hekubě, o jeho sestrách, totiž Po- lixeně a Kasandře, a co o jeho věrné manželce Andro- metě, kterakú sú ty všecky i každá z nich žalost měly, jakž by toho člověk nemohl vymluviti ani pero mohlo by vypsati. Ale krátce diem: Byla jest tu taková žalost, jako by každý želel své smrti. Ale že to tělo Hektorovo dlúho nemohlo trvati bez porušenie, král Priamus svolav mistry a vtipné lékaře, táza na nich, mohlo-li by kterým obyčejem býti připra- veno, aby to tělo bylo postaveno neb posazeno bez po- rušenie před očima lidskýma. Aoni se utázavše, i slíbichu to připraviti. A připravichu to svým mistrovstvím, že v tom chrámu Apolinis, kterýžto bieše ustaven bliz od brány, jenž slula Timbrea, ustavichu na slúpě křišťálo- vém podlé oltáře najvzácnějšieho jako stánek na čtyřech slúpiech litých z čistého zlata, takže každý slúp jmějieše obraz anjelský, a na vršiech těch zlatých slúpuov i na spodciech biechu rytiny přemisterné. A jakžkoli i vrch toho stánku bieše zlatý, však vnitř i zevnitř byl ozdoben velikým drahým kamením, jichžto blesk přirozený ve dne i v noci divné jasnosti paprslky ústavně vydáváše. A že ten stánek bieše vysoce posazen na hrubém slúpě, křišťálovém, protož biechu stupňové také křišťáloví k němu vtipně zděláni. A pak na vrchu toho stánku po- stavichu obraz veliký zlatý k Hektorovi podobný, drže nahý meč v ruce, jehož obličej byl obrácen v tu stranu, kdežto vojsko řecké ležieše, jako by jim mečem hrozil. A pak v tom stánku divně a skrytě tělo Hektorovo po- sadichu v zlatohlavě na zlaté stolici a zavěsili nad vrchem jeho hlavy báni zlatú, učinivše z nie pruoduch tenký a skrytý do hlavy jeho skrze leb. A ta báně bieše plna dra- hého balsámu a mnohými tuky rozličného kořenie dra- hého smiešeno, z kteréžto báně ústavně kapáše do hla- vy Hektorovy a z hlavy do všech údóv i žil i do všeho 137b 185
Strana 186
těla jeho, neb ten balsám tak připravený jmějieše moc mrtvé tělo zachovati bez smradu a bez porušenie, takže tvář jeho malú proměnu od živého jmějieše i všecko tělo jeho. A pak k nohám jeho bieše jiné zlaté osudie, plné toho balsámu, divně a misterně přisazeno, jímžto i nohy v své celosti zachovány byly. A pak zavěsili čtyři lampy okolo toho stánku, v nichžto světlo neuhasitedl- né bieše divně připraveno. A k tomu stánku se všech stran předrahé zavieradlo skladitých dveří bieše udělá- no, aby ne vždy to tělo bylo viděno, než když by jej král kázal otevřieti. Pak král Priamus zjedna i ustavi mnoho kněží pohanských v tom chrámě, aby bohy ve dnei v noci chválili a toho stánku ostřiehali, nadav je hojným sbožím. TU SE ČTE O SSAZENÍ KRÁLE AGAMENONA S URADU A O VYZDVIŽENÍ PALAMIDA ZA [ZPRÁVCI] VOJSKA ŘECKÉHO. Mezi tiem král Agamenon, když byl Hektor zabit a Achiles velmi raněn, svolav všecky krále a staršie voj- ska řeckého, takto k nim promluvi a řka: „Přietelé, králi, kniežata i vévody! Zajisté dieky pokorně máme vzdáti bohóm milostivým srdcem nábožným, že tvrdého a lí- tého vraha našeho, Hektora, ráčili sú zpuosobiti, že jest zabit od Achile. Neb dokuž jest on živ byl, nemohli sme ižádného nad nepřátely našimi nadieti se vítězstvie, jenž jest králuov našich toliko zmordoval, to jest krále Pro- teslava, krále Patrokla, krále Meriona, krále Cedia, krále Filotea, krále Protenora, krále Xantipa, krále Amfimaka, krále Archiloga, krále Doria, krále Policenora, krále Isi- da, krále Polipeta a krále Cetobonis a mnoho vévod a urozených lidu našeho, kromě všeho lidu rytieřského, jemuž počtu nevieme. Protož več mají již úfati Troján- ští, než ústavně čekati své záhuby, a my čeho se máme 138a nadieti, jedno že v krátkém času nad nimi [svítězíme]! 186
těla jeho, neb ten balsám tak připravený jmějieše moc mrtvé tělo zachovati bez smradu a bez porušenie, takže tvář jeho malú proměnu od živého jmějieše i všecko tělo jeho. A pak k nohám jeho bieše jiné zlaté osudie, plné toho balsámu, divně a misterně přisazeno, jímžto i nohy v své celosti zachovány byly. A pak zavěsili čtyři lampy okolo toho stánku, v nichžto světlo neuhasitedl- né bieše divně připraveno. A k tomu stánku se všech stran předrahé zavieradlo skladitých dveří bieše udělá- no, aby ne vždy to tělo bylo viděno, než když by jej král kázal otevřieti. Pak král Priamus zjedna i ustavi mnoho kněží pohanských v tom chrámě, aby bohy ve dnei v noci chválili a toho stánku ostřiehali, nadav je hojným sbožím. TU SE ČTE O SSAZENÍ KRÁLE AGAMENONA S URADU A O VYZDVIŽENÍ PALAMIDA ZA [ZPRÁVCI] VOJSKA ŘECKÉHO. Mezi tiem král Agamenon, když byl Hektor zabit a Achiles velmi raněn, svolav všecky krále a staršie voj- ska řeckého, takto k nim promluvi a řka: „Přietelé, králi, kniežata i vévody! Zajisté dieky pokorně máme vzdáti bohóm milostivým srdcem nábožným, že tvrdého a lí- tého vraha našeho, Hektora, ráčili sú zpuosobiti, že jest zabit od Achile. Neb dokuž jest on živ byl, nemohli sme ižádného nad nepřátely našimi nadieti se vítězstvie, jenž jest králuov našich toliko zmordoval, to jest krále Pro- teslava, krále Patrokla, krále Meriona, krále Cedia, krále Filotea, krále Protenora, krále Xantipa, krále Amfimaka, krále Archiloga, krále Doria, krále Policenora, krále Isi- da, krále Polipeta a krále Cetobonis a mnoho vévod a urozených lidu našeho, kromě všeho lidu rytieřského, jemuž počtu nevieme. Protož več mají již úfati Troján- ští, než ústavně čekati své záhuby, a my čeho se máme 138a nadieti, jedno že v krátkém času nad nimi [svítězíme]! 186
Strana 187
Ale že nemuožem v boj s nepřátely vstúpiti s jistú na- dějí vítězstvie, leč Achilově mocné udatnosti dobré zdá se i užitečné a vám to bude vzácno, abychom s Troján- skými uložili příměřie, dokudž by se Achiles nezlepšil, a o to krále Priama abychom obeslali svými posly, ať s námi má příměřie za dva měsiece, abychom mohli naše rány zléčiti a mrtvé spáliti.“ A když král Agamenon tu řeč skona, všichni jie pochválichu jednostajně i posla- chu ku Priamovi králi. A on k tomu svoli, aby trvalo mezi nimi za dva měsiece příměřie. A v tom příměří Palamides žalováše mezi králi o zprávu krále Agamenona, jakož i dřieve byl to před nimi ohlásil. Tehdy král Agamenon v svého úmysla ro- zumnosti takto jemu tiše před králi odpovědě: „Přieteli Palamides, z mohutnosti mé zprávy mně pójčené a svě- řené zdali mníš, bychť měl mnohá utěšenie, na tom se velmi mýlíš, anižť sem od počátku o ni stál, aby mi byla poručena, aniž sem v ní kterých ziskuov hledal, než du- chu mému a sobě přidal sem pečlivosti a přispořil sem práce, aby za mého vládanie králi i kniežata i všecka voj- ska, jakož běh vojenský dopustí, v úřadu a v celosti i ve zdraví bez nedostatkuov byla zachována. A byť mi ta mohutnost dřieve nikdy pójčena nebyla, aneb ihned od- jata byla, neželel bych toho, aneb bych tak rád v jiného úfal i [jiného slyšel], jako nynie jiným vládnu. Poňavadž jiní králi i kniežata dosti mají a takéť mním, že sem v svém vladařství ne mnoho shřešil, aniž sem které lsti, ani kterého úkladu, ani kterého obmeškánie dopustil. Pakli při mém ustavení na tomto úřadu tvého nebylo svolenie, nemáš se diviti, neb si při mém volení nebyl přítomen, aniž jsi potom k vojsku našemu přijel, leč po dvú letú. A abyť tvého povolenie čekáno bylo, ještěť by snad vojska naše v přistavadle athenienském obývala. A aby nemněl, bychť toho vladařstvie žádal, a snad by rád, by k tomu jiný zvolen byl, vděk mi učiníš, když to 187
Ale že nemuožem v boj s nepřátely vstúpiti s jistú na- dějí vítězstvie, leč Achilově mocné udatnosti dobré zdá se i užitečné a vám to bude vzácno, abychom s Troján- skými uložili příměřie, dokudž by se Achiles nezlepšil, a o to krále Priama abychom obeslali svými posly, ať s námi má příměřie za dva měsiece, abychom mohli naše rány zléčiti a mrtvé spáliti.“ A když král Agamenon tu řeč skona, všichni jie pochválichu jednostajně i posla- chu ku Priamovi králi. A on k tomu svoli, aby trvalo mezi nimi za dva měsiece příměřie. A v tom příměří Palamides žalováše mezi králi o zprávu krále Agamenona, jakož i dřieve byl to před nimi ohlásil. Tehdy král Agamenon v svého úmysla ro- zumnosti takto jemu tiše před králi odpovědě: „Přieteli Palamides, z mohutnosti mé zprávy mně pójčené a svě- řené zdali mníš, bychť měl mnohá utěšenie, na tom se velmi mýlíš, anižť sem od počátku o ni stál, aby mi byla poručena, aniž sem v ní kterých ziskuov hledal, než du- chu mému a sobě přidal sem pečlivosti a přispořil sem práce, aby za mého vládanie králi i kniežata i všecka voj- ska, jakož běh vojenský dopustí, v úřadu a v celosti i ve zdraví bez nedostatkuov byla zachována. A byť mi ta mohutnost dřieve nikdy pójčena nebyla, aneb ihned od- jata byla, neželel bych toho, aneb bych tak rád v jiného úfal i [jiného slyšel], jako nynie jiným vládnu. Poňavadž jiní králi i kniežata dosti mají a takéť mním, že sem v svém vladařství ne mnoho shřešil, aniž sem které lsti, ani kterého úkladu, ani kterého obmeškánie dopustil. Pakli při mém ustavení na tomto úřadu tvého nebylo svolenie, nemáš se diviti, neb si při mém volení nebyl přítomen, aniž jsi potom k vojsku našemu přijel, leč po dvú letú. A abyť tvého povolenie čekáno bylo, ještěť by snad vojska naše v přistavadle athenienském obývala. A aby nemněl, bychť toho vladařstvie žádal, a snad by rád, by k tomu jiný zvolen byl, vděk mi učiníš, když to 187
Strana 188
138b přivedeš k miestu, a jáť chci rád s jinými králi i kniežaty v tom volení pracovati a k němu vší žádostí přivoliti. Aniž muožeš řieci, pane Palamides, byť naše vojsko bez tvé rady nemělo býti vedeno i pracováno, poňavadž bez tebe a bez rad tvých nálezuov mnoho v tomto vojště do- savad se dálo, ješto i dnes nemuož býti hyzděno.“ A když král Agamenon řeč svú skona, toho dne neby o to ižádné rady ani žádné pomluvy ani zpuosoby. A protož král Agamenon toho dne v nešporní hodinu káza biřicovi hlasem volati, aby všickni králi i kniežata i starší i všecka vojska zítra ráno k jeho se stanu sešla k rozmlúvání a puotazu obecnému. A když by ráno, všickni se sjědechu Rekové k stanu krále Agamenona, mezi nimiž on takto povědě: „Králi, kniežata i přietelé i bratřie! Dosavad nosil sem zprávy vašie břiemě, pod jehožto těžkostí dosti pracovitě potil sem se, všecky běhy, jakž najlépe mohl sem, puosobil sem, jimiž by tak větší jako menší pod mú zprávú chvalně bydlili a odpo- čívali. A že přiezní bohuov stalo se jest, že za mé zprávy úřadu k břehu [slavnému] sme přivedeni štastně, ale že spravedlivé i podobné jest, aby valná obec toliko na jednom nezpoléhala, ale rovným podělením i jiné obce tiežiti, ať by i jiní toho břemene na svú plecí pro obecné dobré potiepali a pod ním ustávali i odpočívali. A již čas hodný jest, abych té zprávy těžké břiemě s sebe složil, kteréž sem nosil až dosavad na sobě, a protož hod- néť jest, abychom jednoho z králuov aneb kniežat k to- mu úřadu jednostajně volili, ať by nás zpravoval řád- ně svú opatrností bedlivú. — A když král Agamenon řeč svú skona, všichni k tomu přivolichu, neb tať jest vada lidem přirozena, aby se často novému panství ra- dovali a novú proměny zpuosobú utěšenie [měli], jakž- koli druhdy hodnějšieho pozbudúce, nestatečného dobý- vají. A na tom zuostachu, aby jiný zprávce volen byl, a uradivše se, zvolili Palamida za zprávci a vévodu všeho 188
138b přivedeš k miestu, a jáť chci rád s jinými králi i kniežaty v tom volení pracovati a k němu vší žádostí přivoliti. Aniž muožeš řieci, pane Palamides, byť naše vojsko bez tvé rady nemělo býti vedeno i pracováno, poňavadž bez tebe a bez rad tvých nálezuov mnoho v tomto vojště do- savad se dálo, ješto i dnes nemuož býti hyzděno.“ A když král Agamenon řeč svú skona, toho dne neby o to ižádné rady ani žádné pomluvy ani zpuosoby. A protož král Agamenon toho dne v nešporní hodinu káza biřicovi hlasem volati, aby všickni králi i kniežata i starší i všecka vojska zítra ráno k jeho se stanu sešla k rozmlúvání a puotazu obecnému. A když by ráno, všickni se sjědechu Rekové k stanu krále Agamenona, mezi nimiž on takto povědě: „Králi, kniežata i přietelé i bratřie! Dosavad nosil sem zprávy vašie břiemě, pod jehožto těžkostí dosti pracovitě potil sem se, všecky běhy, jakž najlépe mohl sem, puosobil sem, jimiž by tak větší jako menší pod mú zprávú chvalně bydlili a odpo- čívali. A že přiezní bohuov stalo se jest, že za mé zprávy úřadu k břehu [slavnému] sme přivedeni štastně, ale že spravedlivé i podobné jest, aby valná obec toliko na jednom nezpoléhala, ale rovným podělením i jiné obce tiežiti, ať by i jiní toho břemene na svú plecí pro obecné dobré potiepali a pod ním ustávali i odpočívali. A již čas hodný jest, abych té zprávy těžké břiemě s sebe složil, kteréž sem nosil až dosavad na sobě, a protož hod- néť jest, abychom jednoho z králuov aneb kniežat k to- mu úřadu jednostajně volili, ať by nás zpravoval řád- ně svú opatrností bedlivú. — A když král Agamenon řeč svú skona, všichni k tomu přivolichu, neb tať jest vada lidem přirozena, aby se často novému panství ra- dovali a novú proměny zpuosobú utěšenie [měli], jakž- koli druhdy hodnějšieho pozbudúce, nestatečného dobý- vají. A na tom zuostachu, aby jiný zprávce volen byl, a uradivše se, zvolili Palamida za zprávci a vévodu všeho 188
Strana 189
lidu řeckého. A davše jemu plnú moc toho úřadu a tak skonavše to volenie a jemu slíbivše poslušenstvie, roz- jidechu se všickni do svých bud a stanuov. A když to Achilovi by známeno, o krále Agamenova ssazení a Pa- lamidově ustavení za zprávci, neslíbi mu se to a hněvivě těm, jenž při něm stáchu, vece, že Agamenovo zsazenie nenie potřebné ani dobré, poňavadž miesto něho usta- vený ani jest jemu vecti roven, ani v zpravování nenie, aniž má opatrnosti, a takové směny měly by za lepšie uči- něny býti. Ale že všickni jiní k té směně byli svolili, pro- tož zuostalo jest to bez pohnutie. 189
lidu řeckého. A davše jemu plnú moc toho úřadu a tak skonavše to volenie a jemu slíbivše poslušenstvie, roz- jidechu se všickni do svých bud a stanuov. A když to Achilovi by známeno, o krále Agamenova ssazení a Pa- lamidově ustavení za zprávci, neslíbi mu se to a hněvivě těm, jenž při něm stáchu, vece, že Agamenovo zsazenie nenie potřebné ani dobré, poňavadž miesto něho usta- vený ani jest jemu vecti roven, ani v zpravování nenie, aniž má opatrnosti, a takové směny měly by za lepšie uči- něny býti. Ale že všickni jiní k té směně byli svolili, pro- tož zuostalo jest to bez pohnutie. 189
Strana 190
U, POČÍNAJÍ SE TŘIMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O BOJOVÁNÍ KRÁLE PRIAMA A KTERAK HRDINSKY NAD ŘEKY SVÍTĚZIL A POLE OBDRŽAL A O ULOŽENÍ PŘÍMĚŘIE, V NĚMŽ ACHILES POLIXENU, [DCERU] KRÁLE PRIAMOVU ZAMILOVAL SRDEČNŮ MILOSTÍ. 139a dyž dva měsiece, daná ku příměří, minušta, král Priamus, žádaje smrti syna svého najmilejšieho mstíti me- čem svým, zpuosobiv a zřiediv vše cka vojska a nad nimi zprávce a vuod- ce ustanoviv, sám vybra sobě dvad- O ceti tisícuov lidu rytieřského k svému vojsku. Neb, ja- kož píše Dares, že toho dne sto a padesáte tisícuov jiezd- ného lidu vyjelo jest k boji s králem Priamem z města trojánského. Najprve vyjěde Deifebus s valným zástu- pem, po něm Troilus, potom Paris, po něm král Pria- mus, po něm Eneáš, po něm král Meneon, Polidamas. A též Palamides, nový zprávce vojska řeckého, jenž bieše vojska svá zřiedil a zpuosobil, s nimižto vyroji se proti Trojánským. I nasta seč a mord hrozný, mnoho pade zbitých s uobú stranú. A v ta doby král Priamus hna hrdinsky s kopím na Palamida a jej zbuode s koně, a nechav jeho, otda se na Řeky v hněvivosti a mnoho jich porážie, mnoho raní i zabíjie. Mnohoť jest ten den král Priamus spáchal udat- ného svú osobú, ješto se zdá k viěře nepodobno, by muž takového věku starého mohl tolik skutkouv bojovných tak statečně učiniti. A vtom Deifebus tiskne Reky bez přestánie, seka i tepa udatně. Pak král Sarpedon hna na Neptoloma, najsilnějšieho muže Rekuov, ale Neptolo- mus zabod kuoň, nuž se proti němu a hned jej zbuode s koně. Než král Sarpedon rychle se vzchopi a tak pěš bèže na Neptoloma s mečem nahým a velmi jej u bedra o 190
U, POČÍNAJÍ SE TŘIMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O BOJOVÁNÍ KRÁLE PRIAMA A KTERAK HRDINSKY NAD ŘEKY SVÍTĚZIL A POLE OBDRŽAL A O ULOŽENÍ PŘÍMĚŘIE, V NĚMŽ ACHILES POLIXENU, [DCERU] KRÁLE PRIAMOVU ZAMILOVAL SRDEČNŮ MILOSTÍ. 139a dyž dva měsiece, daná ku příměří, minušta, král Priamus, žádaje smrti syna svého najmilejšieho mstíti me- čem svým, zpuosobiv a zřiediv vše cka vojska a nad nimi zprávce a vuod- ce ustanoviv, sám vybra sobě dvad- O ceti tisícuov lidu rytieřského k svému vojsku. Neb, ja- kož píše Dares, že toho dne sto a padesáte tisícuov jiezd- ného lidu vyjelo jest k boji s králem Priamem z města trojánského. Najprve vyjěde Deifebus s valným zástu- pem, po něm Troilus, potom Paris, po něm král Pria- mus, po něm Eneáš, po něm král Meneon, Polidamas. A též Palamides, nový zprávce vojska řeckého, jenž bieše vojska svá zřiedil a zpuosobil, s nimižto vyroji se proti Trojánským. I nasta seč a mord hrozný, mnoho pade zbitých s uobú stranú. A v ta doby král Priamus hna hrdinsky s kopím na Palamida a jej zbuode s koně, a nechav jeho, otda se na Řeky v hněvivosti a mnoho jich porážie, mnoho raní i zabíjie. Mnohoť jest ten den král Priamus spáchal udat- ného svú osobú, ješto se zdá k viěře nepodobno, by muž takového věku starého mohl tolik skutkouv bojovných tak statečně učiniti. A vtom Deifebus tiskne Reky bez přestánie, seka i tepa udatně. Pak král Sarpedon hna na Neptoloma, najsilnějšieho muže Rekuov, ale Neptolo- mus zabod kuoň, nuž se proti němu a hned jej zbuode s koně. Než král Sarpedon rychle se vzchopi a tak pěš bèže na Neptoloma s mečem nahým a velmi jej u bedra o 190
Strana 191
posěče. V ta doby král perský do boje přitěže k vojskám svým a spomože, aby král Sarpedon mohl na kuoň vsies- ti, na něhožto vévoda athenienský a král Menelaus smnož- stvím rytieřstva oddašta se. A zdvihše se i s svými zástupy se všech stran, Trojánské otekú, takže Troján- ští musichu za se postúpiti. Jimžto na pomoc přihna král Sarpedon s rotú svú a k tomu Priamus s syny svými při- rozenými, kteřížto ústavně se jeho přidržiechu, i poče statečně řeckú krev vylévati, tepa a sekaje napořád bez milosti, takže ten den nebyl ižádný z Trojánských, ješto by tak zmužile a statečně bojoval proti Rekóm jako jich král Priamus; neb žalost a hněv síly jemu přispářieše. Ale Rekové, uradivše se, na to miesto mnohá vojska srazichu, aby Trojánským k městu utéci nedali, a když se druhá vojska řecká na Trojánské vší mocí povalichu, a Trojánští postúpajíc před nimi, lid hotový nepřátelský v cestě zastúpě, s nimiž se udatně svieží. A zatiem král Priamus szadu na Reky udeři, s lidem svým spomáhaje; neb by byl v tu chvíli nepřispěl, mnoho by byl lidu ztra- til. Pak Paris přitěže s druhé strany s množstvím lidu bo- jovného a na Reky se oboři, tu střelbami jich mnoho zrani a zbubi a tak je tisknu svú mocí, že musichu Rekové po- stúpiti, nemohúce strpěti síly a střelby jich, jimižto mnozí biechu ustřieleni. A tak do stanuov svých utečechu. Ale Trojánští nechtiechu jich honiti, neb se k večeru blížie- še. A tady toho dne vítězstvie Trojánských proti Ře- kóm samému králi Priamovi jest ke cti připsáno. 191
posěče. V ta doby král perský do boje přitěže k vojskám svým a spomože, aby král Sarpedon mohl na kuoň vsies- ti, na něhožto vévoda athenienský a král Menelaus smnož- stvím rytieřstva oddašta se. A zdvihše se i s svými zástupy se všech stran, Trojánské otekú, takže Troján- ští musichu za se postúpiti. Jimžto na pomoc přihna král Sarpedon s rotú svú a k tomu Priamus s syny svými při- rozenými, kteřížto ústavně se jeho přidržiechu, i poče statečně řeckú krev vylévati, tepa a sekaje napořád bez milosti, takže ten den nebyl ižádný z Trojánských, ješto by tak zmužile a statečně bojoval proti Rekóm jako jich král Priamus; neb žalost a hněv síly jemu přispářieše. Ale Rekové, uradivše se, na to miesto mnohá vojska srazichu, aby Trojánským k městu utéci nedali, a když se druhá vojska řecká na Trojánské vší mocí povalichu, a Trojánští postúpajíc před nimi, lid hotový nepřátelský v cestě zastúpě, s nimiž se udatně svieží. A zatiem král Priamus szadu na Reky udeři, s lidem svým spomáhaje; neb by byl v tu chvíli nepřispěl, mnoho by byl lidu ztra- til. Pak Paris přitěže s druhé strany s množstvím lidu bo- jovného a na Reky se oboři, tu střelbami jich mnoho zrani a zbubi a tak je tisknu svú mocí, že musichu Rekové po- stúpiti, nemohúce strpěti síly a střelby jich, jimižto mnozí biechu ustřieleni. A tak do stanuov svých utečechu. Ale Trojánští nechtiechu jich honiti, neb se k večeru blížie- še. A tady toho dne vítězstvie Trojánských proti Ře- kóm samému králi Priamovi jest ke cti připsáno. 191
Strana 192
139b TUTOSE ČTE, KTERAK ACHILES, HRDINA ŘECKÝ, LAPEN JEST V MILOSTI TÉ PŘEVELMI KRÁSNÉ A UŠLECHTILÉ PANNY POLIXENY, DCERY KRÁLE PRIAMOVY, A KTERAK ACHILES VJEL DO MĚSTA I DO CHRÁMU TU V TROJI. Když by ráno, Trojánští poslachu k Rekóm, žádajíce příměřie. A oni se o to poradivše, i dachu jim příměřie, ale za kerý čas, to nenie ot [Darea] popsáno. Ale někeří tomu chtie, že by za čtyři měsiece bylo dáno. A v tom příměří tělo krále perského s velikým pláčem bylo při- neseno do města trojánského, jehož smrti král Priamus se vším dvorem svým náramně želel jest i se všemi měš- ťany trojánskými, a zvláště Paris, kterýž ho srdečně mi- lováše. A protož Paris zpuosobi, že to tělo krále perské- ho by do královstvie jeho poctivě provozeno, aby tam vedlé předkuov svých byl pochován a slavností králov- skú; a to zpuosobi před dvěma synoma jeho, kteráž bie- chu s ním přijela. A že v tom příměří nasta vedlé obyčeje pohanského čas, aby mrtvému Hektorovi král Priamus i všickni jeho službu činili s obnovením žalostí, a tak bylo králem Pria- mem rozkázáno, aby za patnádcte dní všickni světili, že- lejíce smrti tak věrného, silného a udatného obránce své- ho. A tak bieše provoláno, aby i Rekové v určenú chvíli mohli do města jeti i jíti v určeném množství pokojně, ctně a řádně. A též Trojánským bylo dopuštěno, v též mieře že mohli mezi stany řecké svobodně jeti i jíti v tom příměří. A v ta doby slyše Achiles divy o tom městě, aby je opatřil i tu slavnost, kterúž vediechu Trojánští, a tak bez oděnie v své kniežecké přípravě vjěde do města v hluku rytieřstva i vjide do chrámu Apolinis, kdežto tělo Hektorovo bylo posazeno u veliké velebnosti, jakož o tom dřieve jest praveno. Kdežto množstvie mužuov a žen urozených lkáchu a plakáchu, patřiec na tělo Hek- 192
139b TUTOSE ČTE, KTERAK ACHILES, HRDINA ŘECKÝ, LAPEN JEST V MILOSTI TÉ PŘEVELMI KRÁSNÉ A UŠLECHTILÉ PANNY POLIXENY, DCERY KRÁLE PRIAMOVY, A KTERAK ACHILES VJEL DO MĚSTA I DO CHRÁMU TU V TROJI. Když by ráno, Trojánští poslachu k Rekóm, žádajíce příměřie. A oni se o to poradivše, i dachu jim příměřie, ale za kerý čas, to nenie ot [Darea] popsáno. Ale někeří tomu chtie, že by za čtyři měsiece bylo dáno. A v tom příměří tělo krále perského s velikým pláčem bylo při- neseno do města trojánského, jehož smrti král Priamus se vším dvorem svým náramně želel jest i se všemi měš- ťany trojánskými, a zvláště Paris, kterýž ho srdečně mi- lováše. A protož Paris zpuosobi, že to tělo krále perské- ho by do královstvie jeho poctivě provozeno, aby tam vedlé předkuov svých byl pochován a slavností králov- skú; a to zpuosobi před dvěma synoma jeho, kteráž bie- chu s ním přijela. A že v tom příměří nasta vedlé obyčeje pohanského čas, aby mrtvému Hektorovi král Priamus i všickni jeho službu činili s obnovením žalostí, a tak bylo králem Pria- mem rozkázáno, aby za patnádcte dní všickni světili, že- lejíce smrti tak věrného, silného a udatného obránce své- ho. A tak bieše provoláno, aby i Rekové v určenú chvíli mohli do města jeti i jíti v určeném množství pokojně, ctně a řádně. A též Trojánským bylo dopuštěno, v též mieře že mohli mezi stany řecké svobodně jeti i jíti v tom příměří. A v ta doby slyše Achiles divy o tom městě, aby je opatřil i tu slavnost, kterúž vediechu Trojánští, a tak bez oděnie v své kniežecké přípravě vjěde do města v hluku rytieřstva i vjide do chrámu Apolinis, kdežto tělo Hektorovo bylo posazeno u veliké velebnosti, jakož o tom dřieve jest praveno. Kdežto množstvie mužuov a žen urozených lkáchu a plakáchu, patřiec na tělo Hek- 192
Strana 193
torovo. Neb jakož dřieve dotčeno jest, ten drahý stá- nek, v němž to tělo sedieše, když dveři byly od něho od- jaty, tehdy se všech stran tělo mohlo býti opatřeno. A v ta doby královna Hekuba se dcerú svú převýbor- né krásy, pannú Polixena řečenú, a s množstvím uroze- ných žen a panen tu bieše v tom chrámě, kteréžto sediec a patřiec na tělo Hektorovo, plakáchu velmi žalostivě. Avšak Polixena, jsúci v takých žalostech, i zuostala při své ušlechtilé kráse, neb neopustila jie barva přirozená, ni slušnost, ni všech úduov převýborná zpuosoba, aniž slzí mnoho vylitých na čem zemdlilo jasnost očí jejích. Zajisté tak se blyštiechu slzy na jejích líciech, jako by deštičky slonové, svrchovaně uhlazené a nad snieh bie- lé, pokropeny byly přejasnú vodú. Ustóm jich črve- nosti ani zubóm mléčné bělosti smutek nemohl ničímž pomenšiti, aniž vlasuov neučesaná rozprostřenost zlaté barvy stkvúcie ujieti. A když ona v ně rukama saháše z teskonosti, jako by zlatých strun množstvie sněžné bě- losti ušlechtilými [prstky] procházelo. A protož když Achiles na ni [vzhlede] a všicku jejie krásu pilně opatři, na své mysli musí řéci, že jest panny ani ženy, jakž jest živ, nikdy krašie nevídal, aniž by to tré bylo spolkem shledáno, tak slavné duostojnosti urozenost a tak pře- výborná krása všech úduov a tak převeliká hojnost sbo- žie. A čím na ni viece patřieše Achiles, zda by které vady mohl se na ní dopatřiti, tiem viece kraší ušlechtilosti svrchované na ní vidí. A tady v jejiem milování všecko srdce jeho zplápolá, a čím na ni viece hledí, v tom svého utěšenie hledě, tiem se viece a viece v milosti rozněcuje a k túžení příčiny dobývá. A když se jemu krása jejie v úmysl častějie vtěluje, tiem viece z své se krásy oblu- puje. Co viece! Achiles již nevie, co má činiti, a jenž mnoho silných mužóv přěmáhal, již v své laskavé žádosti v ničemž se nemóž opřieti, všecky pečlivosti od sebe odehnal, tu sobě samu pečlivost vtělil, aby na Polixenu 140а 193
torovo. Neb jakož dřieve dotčeno jest, ten drahý stá- nek, v němž to tělo sedieše, když dveři byly od něho od- jaty, tehdy se všech stran tělo mohlo býti opatřeno. A v ta doby královna Hekuba se dcerú svú převýbor- né krásy, pannú Polixena řečenú, a s množstvím uroze- ných žen a panen tu bieše v tom chrámě, kteréžto sediec a patřiec na tělo Hektorovo, plakáchu velmi žalostivě. Avšak Polixena, jsúci v takých žalostech, i zuostala při své ušlechtilé kráse, neb neopustila jie barva přirozená, ni slušnost, ni všech úduov převýborná zpuosoba, aniž slzí mnoho vylitých na čem zemdlilo jasnost očí jejích. Zajisté tak se blyštiechu slzy na jejích líciech, jako by deštičky slonové, svrchovaně uhlazené a nad snieh bie- lé, pokropeny byly přejasnú vodú. Ustóm jich črve- nosti ani zubóm mléčné bělosti smutek nemohl ničímž pomenšiti, aniž vlasuov neučesaná rozprostřenost zlaté barvy stkvúcie ujieti. A když ona v ně rukama saháše z teskonosti, jako by zlatých strun množstvie sněžné bě- losti ušlechtilými [prstky] procházelo. A protož když Achiles na ni [vzhlede] a všicku jejie krásu pilně opatři, na své mysli musí řéci, že jest panny ani ženy, jakž jest živ, nikdy krašie nevídal, aniž by to tré bylo spolkem shledáno, tak slavné duostojnosti urozenost a tak pře- výborná krása všech úduov a tak převeliká hojnost sbo- žie. A čím na ni viece patřieše Achiles, zda by které vady mohl se na ní dopatřiti, tiem viece kraší ušlechtilosti svrchované na ní vidí. A tady v jejiem milování všecko srdce jeho zplápolá, a čím na ni viece hledí, v tom svého utěšenie hledě, tiem se viece a viece v milosti rozněcuje a k túžení příčiny dobývá. A když se jemu krása jejie v úmysl častějie vtěluje, tiem viece z své se krásy oblu- puje. Co viece! Achiles již nevie, co má činiti, a jenž mnoho silných mužóv přěmáhal, již v své laskavé žádosti v ničemž se nemóž opřieti, všecky pečlivosti od sebe odehnal, tu sobě samu pečlivost vtělil, aby na Polixenu 140а 193
Strana 194
140b pohleděl, a ptaje svým žádostem očima polechčenie, i přidává těžkosti srdci. A když již den chýléše se k večeru, královna Hekuba se dcerú svú Polixenú pláč skonavše a osušivše slzy, vy- jidešta z chrámu u velikém zástupu urozených panen i paní, jižto Achiles s libým zrakem, což mohl najdál, provázieše. A přirovnávaje jiných panen krásu i uroze- ných paní [k kráse sobě Polixeny zamilované], a v tom nemuož ižádného shledati přirovnánie, jako by jasnost jiskry uhelné k slunečnému blesku přirovnával. A tak Achiles tužbú milosti neslýchané jsa teskliv, vráti se do svého stanu a ihned se na lože položi. A chtě se rozmyš- lováním krásy na své milé shledané utěšiti, tu sobě tužby i tesknosti přispoři. A tak srozumievá na sobě, že milost přielišná ku Polixeně zdravie jemu odjímá, sílu mdlí a ode všech jiných věcí rozum, vuoli i pamět odvracuje. A protož v túhách tesklivých sám k sobě takto promlu- vi: „Běda mně biednému, že mě, jehož jsú najsilnější mužové nikdy nemohli přemoci, ani ten najsilnější a najudatnější mezi mužmi — Hektor, jednie panny ohlé- danie tak jest usedalo a mě ovšem položilo, že sobě ani pomoci mohu ani raditi. A poňavadž ta panna jest pří- čina mé tesknosti, kto mi jiný najmúdřejší bude moci dáti lékařstvie proti tomu, nežli ona sama jediná. Když by chtěla, byla by najlepší lékař mého neduhu i také lé- kařstvie. Ale jieť ani mé prosby, ani moji darové, ani mého rodu ušlechtilost, ani mých sboží hojnost, ani mé síly udatnost muož přichýliti k milování. I jaké bláznov- stvie zamèsknalo jest muoj rozum, že tu miluji i jie tak náramně žádám svého srdce žádostí, kterážto mne nená- vidí úhlavnú nenávistí, poňavadž sem já do jejieho krá- lovstvie nepřátelsky vtáhl, abych ji zbavil jejích rodite- luov, bratří, sbožie, přátel i známých, a teď sem ji od naj- milejšieho bratra odlúčil. Protož bez nie zuostati nemo- hu. I kterým však obyčejem budu ji moci připraviti, aby 194
140b pohleděl, a ptaje svým žádostem očima polechčenie, i přidává těžkosti srdci. A když již den chýléše se k večeru, královna Hekuba se dcerú svú Polixenú pláč skonavše a osušivše slzy, vy- jidešta z chrámu u velikém zástupu urozených panen i paní, jižto Achiles s libým zrakem, což mohl najdál, provázieše. A přirovnávaje jiných panen krásu i uroze- ných paní [k kráse sobě Polixeny zamilované], a v tom nemuož ižádného shledati přirovnánie, jako by jasnost jiskry uhelné k slunečnému blesku přirovnával. A tak Achiles tužbú milosti neslýchané jsa teskliv, vráti se do svého stanu a ihned se na lože položi. A chtě se rozmyš- lováním krásy na své milé shledané utěšiti, tu sobě tužby i tesknosti přispoři. A tak srozumievá na sobě, že milost přielišná ku Polixeně zdravie jemu odjímá, sílu mdlí a ode všech jiných věcí rozum, vuoli i pamět odvracuje. A protož v túhách tesklivých sám k sobě takto promlu- vi: „Běda mně biednému, že mě, jehož jsú najsilnější mužové nikdy nemohli přemoci, ani ten najsilnější a najudatnější mezi mužmi — Hektor, jednie panny ohlé- danie tak jest usedalo a mě ovšem položilo, že sobě ani pomoci mohu ani raditi. A poňavadž ta panna jest pří- čina mé tesknosti, kto mi jiný najmúdřejší bude moci dáti lékařstvie proti tomu, nežli ona sama jediná. Když by chtěla, byla by najlepší lékař mého neduhu i také lé- kařstvie. Ale jieť ani mé prosby, ani moji darové, ani mého rodu ušlechtilost, ani mých sboží hojnost, ani mé síly udatnost muož přichýliti k milování. I jaké bláznov- stvie zamèsknalo jest muoj rozum, že tu miluji i jie tak náramně žádám svého srdce žádostí, kterážto mne nená- vidí úhlavnú nenávistí, poňavadž sem já do jejieho krá- lovstvie nepřátelsky vtáhl, abych ji zbavil jejích rodite- luov, bratří, sbožie, přátel i známých, a teď sem ji od naj- milejšieho bratra odlúčil. Protož bez nie zuostati nemo- hu. I kterým však obyčejem budu ji moci připraviti, aby 194
Strana 195
mě mohla milovati, poňavadž ona mě urozením i bohat- stvím i krású dalece přemáhá a má tu krásu slušnú při sobě, jížto jest všecko pohlavie ženské ovšem převýšila. A tak vidím, že mně všecky cesty jsú pevně zavřeny bez naděje otevřenie, jimiž bych měl aneb mohl jejie lásky dojíti a lékařstvie mému neduhu.“ A obrátiv se k stěně, srdečně zaplaka a z svých očí štědře slzy ústavně vylévá, a což muož, sám se těší, aby ižádný neznamenal jeho ža- losti. A přestana pláče a otřev slzy, v časté vzdychánie upade a rozličných cest, běhóv i obyčejóv pta v sobě, ji- miž by mohl, což žádá, dosieci. A vstana z lože a od sluh bera vodu, umy svú tvář a znamenie své truchlosti za- stiera na sobě, jakž muože. 195
mě mohla milovati, poňavadž ona mě urozením i bohat- stvím i krású dalece přemáhá a má tu krásu slušnú při sobě, jížto jest všecko pohlavie ženské ovšem převýšila. A tak vidím, že mně všecky cesty jsú pevně zavřeny bez naděje otevřenie, jimiž bych měl aneb mohl jejie lásky dojíti a lékařstvie mému neduhu.“ A obrátiv se k stěně, srdečně zaplaka a z svých očí štědře slzy ústavně vylévá, a což muož, sám se těší, aby ižádný neznamenal jeho ža- losti. A přestana pláče a otřev slzy, v časté vzdychánie upade a rozličných cest, běhóv i obyčejóv pta v sobě, ji- miž by mohl, což žádá, dosieci. A vstana z lože a od sluh bera vodu, umy svú tvář a znamenie své truchlosti za- stiera na sobě, jakž muože. 195
Strana 196
C. POČÍNAJÍ SE ČTRMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK ACHILES POSLAL K HEKUBĚ O POLIXENU A ŽE PRO JEJIE MILOVÁNIE NECHCE VIECE BOJOVATI. 141a když by noc a ještě trváše příměřie, Achiles leže na loži a [neusne] nikdiež, aniž muož pro túžebnost sna dosieci, mysle, kterak by poslal k Hekubě královně svého najvěrnějšieho po- G Ooo? sla a svého tajemníka, aby s ní mluvil tajně, jestliže by chtěla dáti jemu dceru svú Polixenu v manželstvie, že to chce zpuosobiti s pilnú snažností, aby všecko vojsko řecké z jich královstvie bez škody vy- trhlo a do země se řecké zase navrátilo s plným mírem a pokojem. Vizme tuto tohoto milovníka horlivého omá- menie, kteréžto i jiné milovníky takové obecně trápíše: všecky nesnáze zdají se jim snadné, ač i jich moci k tomu druhdy nestačie, aby jedno dosieci mohli, což žádají! — A protož ráno na udnění povola k sobě svého věrného a velmi tajného i opatrného služebníka a jemu žádost ta- jemstvie svého oznámi, zapřisáh jeho, aby toho ižádné- mu jinému nezjevoval. I káza jemu jíti k Hekubě králov- ně a to zdieti poselstvie. Tehdy ten posel pílí naplniti to, což jest jemu pán jeho rozkázal. A přišed k Hekubě královně, úmysl pána svého jí věrně a tajně zvěstova. Ale královna Hekuba, srozuměv- ši poselství, jako žena opatrná vzdychajíc, poslu laskavě odpovědě a řkúc: „Přieteli, ku pánu svému se navrátě, ode mne jemu v jistotě pověz, že cožť jest na mně, chcit se k tomu ráda přičiniti, aby žádost jeho byla naplněna. Než aby ta věc hodně mohla býti konána, chci to na krá- le, pána svého vznésti a na syna mého Parida, a cožt jich vuole v tom bude, třetí den ke mně přijedeš, dámť vědě- ti.“ Uslyšav posel řeč královny, ku pánu svému Achilo- 196
C. POČÍNAJÍ SE ČTRMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK ACHILES POSLAL K HEKUBĚ O POLIXENU A ŽE PRO JEJIE MILOVÁNIE NECHCE VIECE BOJOVATI. 141a když by noc a ještě trváše příměřie, Achiles leže na loži a [neusne] nikdiež, aniž muož pro túžebnost sna dosieci, mysle, kterak by poslal k Hekubě královně svého najvěrnějšieho po- G Ooo? sla a svého tajemníka, aby s ní mluvil tajně, jestliže by chtěla dáti jemu dceru svú Polixenu v manželstvie, že to chce zpuosobiti s pilnú snažností, aby všecko vojsko řecké z jich královstvie bez škody vy- trhlo a do země se řecké zase navrátilo s plným mírem a pokojem. Vizme tuto tohoto milovníka horlivého omá- menie, kteréžto i jiné milovníky takové obecně trápíše: všecky nesnáze zdají se jim snadné, ač i jich moci k tomu druhdy nestačie, aby jedno dosieci mohli, což žádají! — A protož ráno na udnění povola k sobě svého věrného a velmi tajného i opatrného služebníka a jemu žádost ta- jemstvie svého oznámi, zapřisáh jeho, aby toho ižádné- mu jinému nezjevoval. I káza jemu jíti k Hekubě králov- ně a to zdieti poselstvie. Tehdy ten posel pílí naplniti to, což jest jemu pán jeho rozkázal. A přišed k Hekubě královně, úmysl pána svého jí věrně a tajně zvěstova. Ale královna Hekuba, srozuměv- ši poselství, jako žena opatrná vzdychajíc, poslu laskavě odpovědě a řkúc: „Přieteli, ku pánu svému se navrátě, ode mne jemu v jistotě pověz, že cožť jest na mně, chcit se k tomu ráda přičiniti, aby žádost jeho byla naplněna. Než aby ta věc hodně mohla býti konána, chci to na krá- le, pána svého vznésti a na syna mého Parida, a cožt jich vuole v tom bude, třetí den ke mně přijedeš, dámť vědě- ti.“ Uslyšav posel řeč královny, ku pánu svému Achilo- 196
Strana 197
vi se navráti. Jehož vyslyšav Achiles, v svých túhách od- počinu, maje polechčenie, neb po jejích sloviech poro- zumě, že se jemu cesta k jeho žádosti otvierá, jížto v něm se zarozuje naděje dosáhnúti toho, jehož žádáše. Tehdy královna Hekuba jide ku Priamovi králi, a po- volavši syna svého Parida k tomu, povědě jim poslestvie k ní zdálé od Achile. To uslyšav král, skloniv hlavu, dobrú chvíli pomlče, přemietaje slova toho poslestvie rozličně. Pak v tom vece k své královně: „O kterak tvrdé úmyslu mému zdá se toho za přietele přijieti, kte- týž v tak veliké nepřiezni i v nenávisti mně jest uškodil, světlo očí mých mně odjal, Hektora, syna mého najmi- lejšieho, zamordoval, neb po jeho smrti Rekové sú se rozmocněli a smělost přijali na mú i všech mých záhubu. Než abychom se budúcích věcí snad těžších vystřěhli a asponě ostatní synové moji mně ve zdraví byli zacho- váni a já abych na své stolici v svém království v pokoji odpočíval, i protož, ač nerad, svoluji žádostem jeho, ale však ať to splní, cožť slibuje, aby snad nás někakým úkla- dem nepodtrhl.“ A uslyšav slova králova Paris, rady jeho pochváli, protože měl s Elenú zuostati a dřevnie- mu muži neměla vrácena býti. A tak když den třetí přijide, k královně Hekubě Achi- les posla svého téhož po odpověd vypravi. A když k ní posel tajně přijide, královna Hekuba povědě jemu, žeť „se líbí králi Priamovi i mně, aby žádost pána tvého byla splněna, když by on dřieve slib svój k miestu přivedl. Tak ta věc jestiť jista a v moci jeho buď, aby byla koná- na, než toť se musí dieti skrytě a opatrně.“ A když se po- sel Achilovi navráti a jemu úmysl královny oznámi na- pořád, ale Achiles, vrúcí milostí jsa zapálen, a znamena, že jinú cestú nemuož Polixeny dojíti nežli tú, kterúž jest po svém poslu vzkázal, a tiem sobě počne velmi stýskati, že to jest slíbil králi, ješto nezálleží u plně na jeho moci. 141b Neb jest obyčej horlivých milovníkuov, že častokrát 197
vi se navráti. Jehož vyslyšav Achiles, v svých túhách od- počinu, maje polechčenie, neb po jejích sloviech poro- zumě, že se jemu cesta k jeho žádosti otvierá, jížto v něm se zarozuje naděje dosáhnúti toho, jehož žádáše. Tehdy královna Hekuba jide ku Priamovi králi, a po- volavši syna svého Parida k tomu, povědě jim poslestvie k ní zdálé od Achile. To uslyšav král, skloniv hlavu, dobrú chvíli pomlče, přemietaje slova toho poslestvie rozličně. Pak v tom vece k své královně: „O kterak tvrdé úmyslu mému zdá se toho za přietele přijieti, kte- týž v tak veliké nepřiezni i v nenávisti mně jest uškodil, světlo očí mých mně odjal, Hektora, syna mého najmi- lejšieho, zamordoval, neb po jeho smrti Rekové sú se rozmocněli a smělost přijali na mú i všech mých záhubu. Než abychom se budúcích věcí snad těžších vystřěhli a asponě ostatní synové moji mně ve zdraví byli zacho- váni a já abych na své stolici v svém království v pokoji odpočíval, i protož, ač nerad, svoluji žádostem jeho, ale však ať to splní, cožť slibuje, aby snad nás někakým úkla- dem nepodtrhl.“ A uslyšav slova králova Paris, rady jeho pochváli, protože měl s Elenú zuostati a dřevnie- mu muži neměla vrácena býti. A tak když den třetí přijide, k královně Hekubě Achi- les posla svého téhož po odpověd vypravi. A když k ní posel tajně přijide, královna Hekuba povědě jemu, žeť „se líbí králi Priamovi i mně, aby žádost pána tvého byla splněna, když by on dřieve slib svój k miestu přivedl. Tak ta věc jestiť jista a v moci jeho buď, aby byla koná- na, než toť se musí dieti skrytě a opatrně.“ A když se po- sel Achilovi navráti a jemu úmysl královny oznámi na- pořád, ale Achiles, vrúcí milostí jsa zapálen, a znamena, že jinú cestú nemuož Polixeny dojíti nežli tú, kterúž jest po svém poslu vzkázal, a tiem sobě počne velmi stýskati, že to jest slíbil králi, ješto nezálleží u plně na jeho moci. 141b Neb jest obyčej horlivých milovníkuov, že častokrát 197
Strana 198
viece slibují, nežli mohú, žádajíce, což milují, dosieci. Avšak Achiles, doufaje přiezni řecké a svému slavnému zaslúžení, že když jim odpovie, že nechce bojovati proti Trojánským, že snadně jemu svolé, aby se domuov na- vrátili, války nechajíc, a protož s povolením krále Pala- mida Achiles krále i kniežata svola k rozmluvení a jim takto povědě: „Přietelé králi, vévody, kniežata i všickni vespolek, jenž války této těžké břiemě neseme, kteréžto jedné panie Eleny dobývanie z vlastních království, domuov i krajin dosti neopatrně nás sem jest vyrojilo, takže svá vlastnie panstva v cizích rukú a druhým k lú- peži ostavivše, sem sme přitáhli a již sme tak veliké ná- klady o jejie dobývanie učinili, tolik králuov a kniežat a silných urozených rytieřuov a panoší sme zmrhali, ješto by i dnes s námi ve zdraví byli k naší slávě, pomoci i k utěšení i všem svým přátelóm i známým. A já již skrze mnohé rány mnoho sem své krve vylil i s vámi a najposléze od Hektora takú sem ránu strpěl, jiež sem se nenadál zhojiti. Nikdyť jest Elena nebyla také ceny, byť pro ni mělo tolik prací a nákladuov býti naloženo a tolik králuov, kniežat i dobrých lidí zmordováno. Avšak jest v světě mnoho urozenějších i krásných pa- nen i paní, z nichžto netoliko jednu, ale i dvě móž sobě Menelaus vyvoliti i pojieti, nežli o tuto všem Rekóm tolik prací a nákladuov i škod podstúpiti. Neb nenie lehko, jakož druzí mnějí, Trojánské přemoci, poňavadž mají převeliké a tvrdé město a lidu i zásob dosti. A poňa- vadž již škod sme jim mnoho učinili i jich pomocní- kóm, mnoho králuov i toho najsilnějšího Hektora za- bili, se vší ctí muožem se do svých krajin vrátiti. Aniž to nám k hanbě muože býti připsáno, že Eleny nedobu- dem, poňavadž máme miesto nie Exionu, sestru krále Priamovu vlastní, jiežto urozením Elena vyšie nenie. A tak Achiles svú řeč skona. Ale král Toas a vévoda athenienský Monesteus mnohými slovy úkornými tomu 198
viece slibují, nežli mohú, žádajíce, což milují, dosieci. Avšak Achiles, doufaje přiezni řecké a svému slavnému zaslúžení, že když jim odpovie, že nechce bojovati proti Trojánským, že snadně jemu svolé, aby se domuov na- vrátili, války nechajíc, a protož s povolením krále Pala- mida Achiles krále i kniežata svola k rozmluvení a jim takto povědě: „Přietelé králi, vévody, kniežata i všickni vespolek, jenž války této těžké břiemě neseme, kteréžto jedné panie Eleny dobývanie z vlastních království, domuov i krajin dosti neopatrně nás sem jest vyrojilo, takže svá vlastnie panstva v cizích rukú a druhým k lú- peži ostavivše, sem sme přitáhli a již sme tak veliké ná- klady o jejie dobývanie učinili, tolik králuov a kniežat a silných urozených rytieřuov a panoší sme zmrhali, ješto by i dnes s námi ve zdraví byli k naší slávě, pomoci i k utěšení i všem svým přátelóm i známým. A já již skrze mnohé rány mnoho sem své krve vylil i s vámi a najposléze od Hektora takú sem ránu strpěl, jiež sem se nenadál zhojiti. Nikdyť jest Elena nebyla také ceny, byť pro ni mělo tolik prací a nákladuov býti naloženo a tolik králuov, kniežat i dobrých lidí zmordováno. Avšak jest v světě mnoho urozenějších i krásných pa- nen i paní, z nichžto netoliko jednu, ale i dvě móž sobě Menelaus vyvoliti i pojieti, nežli o tuto všem Rekóm tolik prací a nákladuov i škod podstúpiti. Neb nenie lehko, jakož druzí mnějí, Trojánské přemoci, poňavadž mají převeliké a tvrdé město a lidu i zásob dosti. A poňa- vadž již škod sme jim mnoho učinili i jich pomocní- kóm, mnoho králuov i toho najsilnějšího Hektora za- bili, se vší ctí muožem se do svých krajin vrátiti. Aniž to nám k hanbě muože býti připsáno, že Eleny nedobu- dem, poňavadž máme miesto nie Exionu, sestru krále Priamovu vlastní, jiežto urozením Elena vyšie nenie. A tak Achiles svú řeč skona. Ale král Toas a vévoda athenienský Monesteus mnohými slovy úkornými tomu 198
Strana 199
se zprotivichu a též větší diel králuov a kniežat k Achi- lovi nechtiechu svoliti. A z toho se Achiles rozhněvav, přikáza svým Myrmidonóm, aby proti Trojánským viece nebojovali ani jim v čem pomocni byli. A zatiem se Rekóm u vojště zásob ztravních nedosta, takže hlad byl veliký u vojště. A protož Palamides, svo- lav krále, kniežata i staršie, uradi se s nimi, aby král Agamenon k Telefovi králi do krajiny řečené Mese byl vyslán s lodími pro zásobu potřebnú všemu vojsku. A tak král Agamenon na lo dech se vypravi, a štastným 142a povětřím jsa puzen, v skuoře připlynu k Mese králov- ství, kdežto král Telefus krále Agamenona s velikým veselím a s hodnú přivíta poctivostí, a naplniv všecky lodie, všeliké zásoby lidem i koniem potřebné. A tak král Agamenon krále Telefa s děkováním požehna, po- volné maje povětřie, k Rekóm svým se navráti, kdežto přivítán jest s velikým veselím ode všech. Ale Palamides zprávce, maje péči svého úřadu a patře k budúciemu pohodlí, všecky lodie řecké káza zuopravovati, aby byly k jich potřebám hotovy. 199
se zprotivichu a též větší diel králuov a kniežat k Achi- lovi nechtiechu svoliti. A z toho se Achiles rozhněvav, přikáza svým Myrmidonóm, aby proti Trojánským viece nebojovali ani jim v čem pomocni byli. A zatiem se Rekóm u vojště zásob ztravních nedosta, takže hlad byl veliký u vojště. A protož Palamides, svo- lav krále, kniežata i staršie, uradi se s nimi, aby král Agamenon k Telefovi králi do krajiny řečené Mese byl vyslán s lodími pro zásobu potřebnú všemu vojsku. A tak král Agamenon na lo dech se vypravi, a štastným 142a povětřím jsa puzen, v skuoře připlynu k Mese králov- ství, kdežto král Telefus krále Agamenona s velikým veselím a s hodnú přivíta poctivostí, a naplniv všecky lodie, všeliké zásoby lidem i koniem potřebné. A tak král Agamenon krále Telefa s děkováním požehna, po- volné maje povětřie, k Rekóm svým se navráti, kdežto přivítán jest s velikým veselím ode všech. Ale Palamides zprávce, maje péči svého úřadu a patře k budúciemu pohodlí, všecky lodie řecké káza zuopravovati, aby byly k jich potřebám hotovy. 199
Strana 200
C. POČÍNAJÍ SE PĚTMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O BOJI DESÁTÉM A O SMRTI DEIFEBA, SARPEDONA A PALAMIDA, Z PRÁVCE ŘECKÉHO, NA JEHOŽTO MIESTO ZASE VYZDVIŽEN JEST KRÁL AGAMENON. ) když minu čas daného příměřie, s obú stranú vojska vyrojichu se na pole i nastrojichu boj hrozný, kdežto Dei- I febus, syn krále Priamóv, na krále Q b V Kresea z Agresty hna a on proti ně- mu udatně s kopím. A když se silně stečešta, Deifebus krále Kresea smrtedlně pobuode, až hned mra s koně spade. A smrtí jeho Rekové biechu za- múceni. A když Trojánští tvrdě a zmužile na Reky tisk- niechu, krev jich štědře vylévajíc, tehdy Rekové chřbet obrátivše, utiekanie za útočiště přijímáchu. Ale Palami- des a Diomedes se dvadceti tisíci lidu branného Rekóm na pomoc přihnachu a s nimi Telamonus Aiax rekovný, kterýžto hned hna na Sicea, syna krále Priamova přiro- zeného, a jej tak silně rani v pravú paži, že od té chvíle Siseus viec nemohl bojovati. A jakž to uzre Deifebus, u veliké horlivosti hna s kopím na Telamona, a zaklav jej s koně zbuode, jehož Palamides chtě mstíti, vzem kopie, úprkem zdviže se na Deifeba a tak silně veň uhodi, že štít jeho rozraziv a oděnie protasiv v prsi jej smrte- dlně zakla, takže zláma se kopie a kus dřeva s hrotem v jeho prsiech zuostal. A v ta doby Paris, bratr Deifebuov, zazřev, že Deife- bus spadl s koně, jsa raněn, s velikú prací a sečí udatnú ihned jej zchopi a jej bliz k městu přinese s velikú ža- lostí. Kdežto leže Deifebus, oči svoji otevřev, uzře Pa- rida, bratra svého, i vece k němu: „Milý bratře, zdali mi dáš bez úžitka sjíti do pekel? Prosímť, dřieve nežliť tento hrot s úlomkem z mých prsí bude vytržen, a dřieve než- 200
C. POČÍNAJÍ SE PĚTMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O BOJI DESÁTÉM A O SMRTI DEIFEBA, SARPEDONA A PALAMIDA, Z PRÁVCE ŘECKÉHO, NA JEHOŽTO MIESTO ZASE VYZDVIŽEN JEST KRÁL AGAMENON. ) když minu čas daného příměřie, s obú stranú vojska vyrojichu se na pole i nastrojichu boj hrozný, kdežto Dei- I febus, syn krále Priamóv, na krále Q b V Kresea z Agresty hna a on proti ně- mu udatně s kopím. A když se silně stečešta, Deifebus krále Kresea smrtedlně pobuode, až hned mra s koně spade. A smrtí jeho Rekové biechu za- múceni. A když Trojánští tvrdě a zmužile na Reky tisk- niechu, krev jich štědře vylévajíc, tehdy Rekové chřbet obrátivše, utiekanie za útočiště přijímáchu. Ale Palami- des a Diomedes se dvadceti tisíci lidu branného Rekóm na pomoc přihnachu a s nimi Telamonus Aiax rekovný, kterýžto hned hna na Sicea, syna krále Priamova přiro- zeného, a jej tak silně rani v pravú paži, že od té chvíle Siseus viec nemohl bojovati. A jakž to uzre Deifebus, u veliké horlivosti hna s kopím na Telamona, a zaklav jej s koně zbuode, jehož Palamides chtě mstíti, vzem kopie, úprkem zdviže se na Deifeba a tak silně veň uhodi, že štít jeho rozraziv a oděnie protasiv v prsi jej smrte- dlně zakla, takže zláma se kopie a kus dřeva s hrotem v jeho prsiech zuostal. A v ta doby Paris, bratr Deifebuov, zazřev, že Deife- bus spadl s koně, jsa raněn, s velikú prací a sečí udatnú ihned jej zchopi a jej bliz k městu přinese s velikú ža- lostí. Kdežto leže Deifebus, oči svoji otevřev, uzře Pa- rida, bratra svého, i vece k němu: „Milý bratře, zdali mi dáš bez úžitka sjíti do pekel? Prosímť, dřieve nežliť tento hrot s úlomkem z mých prsí bude vytržen, a dřieve než- 200
Strana 201
liť já umru, zpuosob, ať Palamides od tvú rukú sejde. A Paris, uslyšav řeč bratra svého, u velikém zámutku i pláči a v hněvu, již nežádaje živ zuostati, po svém mi- lém bratru hna do boje i hleda Palamida se vší pilností i snažností. I naleze jej, an proti králi Sarpedonovi zmužile bojuje. Neb bieše král Sarpedon zmužile se od dal na Palamida. A když usilováše jej zabiti, tehdy Pala- mides se opraviv, tak se hněvive na Sarpedona zdviže, že bedro jeho odta od třiesla. A tak král Sarpedon mrtev s koně spade. A vida to Paris, což Palamides nad Tro- jánskými pácháše vražedlně, takže musichu před ním postúpati s mnohých záhubú, a vytáh lučiště svú vší silú a ostře patře, kde by mohl Palamida raniti smrtedlně, tehdy jednú střelú s nálpem uhodi jej v hrdlo, takže krvavnicí proběhši, na tom miestě jej umrtvi a s koně jej srazi na zemi. A v ta doby vzúpichu Rekové, svého zprávce smrti velice želejíce, a tak jsúce ustřašeni, hned opustie pole a na běh utiekavý se oddadie. Po nichžto Trojánští běžiec, mnoho zbichu i zranichu. Ale Rekové u svých stanuov pomoc přijemše, postavichu se udatně proti Troján- ským. A to vidúce Trojánští, ssedavše s koní, tvrdý boj i vražedlný s nimi podstúpichu a tak Reky tisknú stateč- ně, že i jich stany zlúpichu, střiebra i zlata mnohého, kteréž jsú v jich škříniech shledali, vše pobrali. Tehdy Paris a Troilus se třidceti tisíci lidu branného přihnavše, i kázáchu lodie řecké páliti. A hned zapálichu mnoho lodí, od nichžto blízké povětřie dýmem počrna. A když plamenové se rozmuožechu, mrákota pominu a blízká miesta všudy se osvietichu, takže plamenové se zdí městckých svobodně biechu viděni. A zatiem Telamon Aiax s velikým vojskem přihna, tiskna statečně na Tro- jánské; i nasta boj s uobú stranú vražedlný, mnozí jsú tu zbiti i raněni. A zajisté v tu chvíli bylo by jich pře- mnoho spáleno, by ten Telamon nebyl k nim přispěl. 142b 201
liť já umru, zpuosob, ať Palamides od tvú rukú sejde. A Paris, uslyšav řeč bratra svého, u velikém zámutku i pláči a v hněvu, již nežádaje živ zuostati, po svém mi- lém bratru hna do boje i hleda Palamida se vší pilností i snažností. I naleze jej, an proti králi Sarpedonovi zmužile bojuje. Neb bieše král Sarpedon zmužile se od dal na Palamida. A když usilováše jej zabiti, tehdy Pala- mides se opraviv, tak se hněvive na Sarpedona zdviže, že bedro jeho odta od třiesla. A tak král Sarpedon mrtev s koně spade. A vida to Paris, což Palamides nad Tro- jánskými pácháše vražedlně, takže musichu před ním postúpati s mnohých záhubú, a vytáh lučiště svú vší silú a ostře patře, kde by mohl Palamida raniti smrtedlně, tehdy jednú střelú s nálpem uhodi jej v hrdlo, takže krvavnicí proběhši, na tom miestě jej umrtvi a s koně jej srazi na zemi. A v ta doby vzúpichu Rekové, svého zprávce smrti velice želejíce, a tak jsúce ustřašeni, hned opustie pole a na běh utiekavý se oddadie. Po nichžto Trojánští běžiec, mnoho zbichu i zranichu. Ale Rekové u svých stanuov pomoc přijemše, postavichu se udatně proti Troján- ským. A to vidúce Trojánští, ssedavše s koní, tvrdý boj i vražedlný s nimi podstúpichu a tak Reky tisknú stateč- ně, že i jich stany zlúpichu, střiebra i zlata mnohého, kteréž jsú v jich škříniech shledali, vše pobrali. Tehdy Paris a Troilus se třidceti tisíci lidu branného přihnavše, i kázáchu lodie řecké páliti. A hned zapálichu mnoho lodí, od nichžto blízké povětřie dýmem počrna. A když plamenové se rozmuožechu, mrákota pominu a blízká miesta všudy se osvietichu, takže plamenové se zdí městckých svobodně biechu viděni. A zatiem Telamon Aiax s velikým vojskem přihna, tiskna statečně na Tro- jánské; i nasta boj s uobú stranú vražedlný, mnozí jsú tu zbiti i raněni. A zajisté v tu chvíli bylo by jich pře- mnoho spáleno, by ten Telamon nebyl k nim přispěl. 142b 201
Strana 202
143a Avšak přesto na padesát jich lodí spálichu. Tu sú v tak veliké moci Trojánští přemáhali Reky, že kromě zbitých mnoho bylo raněných, z nichžto mnozí sú zemdleni, a tak sú musili z boje vyjeti. Z nichž jeden bieše Hebor; když byl smrtedně poklán kopím a úlomek s hrotem v něm vězieše, i by provozen do stanu Achilova, kterýžto v stanu sedieše; a byl se ten den odpověděl bojovati pro milost Polixeny. A tu Hebor poče velmi porokovati, že tak nemilostivě proti svých vražedlné záhubě na pomoc nepovstane, a jim moha spomoci, i nespomuož a dá jim tak hanebně býti mordováno. A když z toho Hebora úlomek kopie s hrotem [vytržechu], a on tu před Achilem skona. A v ta doby přihnav pacholek Achiluov, vece: „Pane, ó kterak se Rekóm zle vede pro množstvie Tro- jánských nesmierné, kteříž je mordují napořád nemilos- tivě. Neb za to mám, že což bylo v Troji lidu branného, všichni jsú v boj přijeli a naše utiskají velikým násilím. A protož, milý pane, poňavadž již Trojánští jsú mnohú prací ustali, jest-li vám k mysli, abyšte nynie v boj s svý- mi proti nim vyjeli, mohli byšte sobě jméno slavné a věčné obdržeti. A když byšte jedno vyjeli do boje, vaší silú všickni Trojánští byli by přemoženi, aniž by mohli pro udatnost tvú zdvihnúti své ruky.“ Ale Achiles ani slovóm sluhy svého ani pro smrt Heborovu, kterýžto před ním umřel, svým úmyslem pohne. Než všecko, co vidí neb slyší, jako nevídané a neslýchané mine, jakožto ten, ješto k své milé všecky smysly obrátil, neb jest ten obyčej horlivých milovníkuov, že milováním jsúce osle- peni, cti i všech puotek nešetřie, než jedno toho vší pilností hledají, aby miláčkám svým se slíbili, všeho dobrého svého zapomenúce. A tak boj ukrutný trváše mezí Trojánskými a Řeky a Rekóm velikú škodu učinichu. Ale že den sluncem klonieše se na západ, rozjidechu se vojska. Troilus a Pa- ris s Trojánskými tažechu k městu. A ještě i Deifebus 202
143a Avšak přesto na padesát jich lodí spálichu. Tu sú v tak veliké moci Trojánští přemáhali Reky, že kromě zbitých mnoho bylo raněných, z nichžto mnozí sú zemdleni, a tak sú musili z boje vyjeti. Z nichž jeden bieše Hebor; když byl smrtedně poklán kopím a úlomek s hrotem v něm vězieše, i by provozen do stanu Achilova, kterýžto v stanu sedieše; a byl se ten den odpověděl bojovati pro milost Polixeny. A tu Hebor poče velmi porokovati, že tak nemilostivě proti svých vražedlné záhubě na pomoc nepovstane, a jim moha spomoci, i nespomuož a dá jim tak hanebně býti mordováno. A když z toho Hebora úlomek kopie s hrotem [vytržechu], a on tu před Achilem skona. A v ta doby přihnav pacholek Achiluov, vece: „Pane, ó kterak se Rekóm zle vede pro množstvie Tro- jánských nesmierné, kteříž je mordují napořád nemilos- tivě. Neb za to mám, že což bylo v Troji lidu branného, všichni jsú v boj přijeli a naše utiskají velikým násilím. A protož, milý pane, poňavadž již Trojánští jsú mnohú prací ustali, jest-li vám k mysli, abyšte nynie v boj s svý- mi proti nim vyjeli, mohli byšte sobě jméno slavné a věčné obdržeti. A když byšte jedno vyjeli do boje, vaší silú všickni Trojánští byli by přemoženi, aniž by mohli pro udatnost tvú zdvihnúti své ruky.“ Ale Achiles ani slovóm sluhy svého ani pro smrt Heborovu, kterýžto před ním umřel, svým úmyslem pohne. Než všecko, co vidí neb slyší, jako nevídané a neslýchané mine, jakožto ten, ješto k své milé všecky smysly obrátil, neb jest ten obyčej horlivých milovníkuov, že milováním jsúce osle- peni, cti i všech puotek nešetřie, než jedno toho vší pilností hledají, aby miláčkám svým se slíbili, všeho dobrého svého zapomenúce. A tak boj ukrutný trváše mezí Trojánskými a Řeky a Rekóm velikú škodu učinichu. Ale že den sluncem klonieše se na západ, rozjidechu se vojska. Troilus a Pa- ris s Trojánskými tažechu k městu. A ještě i Deifebus 202
Strana 203
nebyl umřel, když Paris a Troilus k němu přijidešta z boje, a vidúce, an u velikých tesknostech k smrti táhne, s velikú žalostí ssědešta s koní k němu, žádajíce s ním umřieti ja- kožtos najmilejším bratrem svým. Tehdy Deifebus vzhléd, hlasem mdlým a žalostivým otáza Parida, umřel-li jest jeho vrah. A když mu Paris povědě, že jest jej do smrti zastřelil, káza úlomek kopie s hrotem, kterýž v jeho prsiech vězieše, vytrhnúti. A když [vytržechu], ihned Dei- febus před nimi skona. Ale jeho smrti kterak sú želeli Trojánští, zvláště král Priamus, královna Hekuba, jeho bratřie i sestry jeho i vešken dvuor králuov, a též smrti Sarpedona, kto by ro mohl vypraviti neb perem vypsati? Než tolik buď řečeno, tak smrtí jich všickni želéchu jako své vlastnie. Ale král Priamus káza hrob velmi drahý udělati a tělo s poctú a slavností královskú pochovati. A též tělu krále Sarpedona káza učiniti. A v té mieře pláč i nařiekanie a kvielenie mezi řeckými vojsky by vel- mi veliký o smrti Palamidově, jich zprávce. A pochova- vše jeho, jakož slušie, s velikú poctivostí, a rozumějíce, že bez zprávce nemohú býti, a tak sšedše se podlé rady Nestorovy, krále Agamenona za zprávci sobě zvolichu. A když by den druhý, zpuosobivše vojska Trojánští, vytržechu v pole, proti nimžto Rekové ihned vyjedechu. I by mezi nimi boj náramně lítý, takže s uobú stranú lidé padechu zbití. Ale že ten den bieše dštový, přesto bojo- váchu udatně mezi sebú a mnoho jich zbichu s uobú stra- nú, avšak viece Rekuov. V ta doby přihna do boje Troi- lus u velmi velikém hluku lidu bojovného a tak hrdin- sky vojska řecká tisknieše, že nemolhúce jemu odolati, 143b musíchu před ním utéci do stanuov. A Troilus je stíhaje, mnoho jich pohubi. Ale že déšť lijavý jdieše, proto ne- chav jich, vráti se s vojsky svými do města. Pak den druhý nasta boj mezi oběma stranoma smrte- dlný, v němžto Troilus [s] svými nelítostivě Řeky hu- bieše, takže ten den celý až do noci bojováchu. A též 203
nebyl umřel, když Paris a Troilus k němu přijidešta z boje, a vidúce, an u velikých tesknostech k smrti táhne, s velikú žalostí ssědešta s koní k němu, žádajíce s ním umřieti ja- kožtos najmilejším bratrem svým. Tehdy Deifebus vzhléd, hlasem mdlým a žalostivým otáza Parida, umřel-li jest jeho vrah. A když mu Paris povědě, že jest jej do smrti zastřelil, káza úlomek kopie s hrotem, kterýž v jeho prsiech vězieše, vytrhnúti. A když [vytržechu], ihned Dei- febus před nimi skona. Ale jeho smrti kterak sú želeli Trojánští, zvláště král Priamus, královna Hekuba, jeho bratřie i sestry jeho i vešken dvuor králuov, a též smrti Sarpedona, kto by ro mohl vypraviti neb perem vypsati? Než tolik buď řečeno, tak smrtí jich všickni želéchu jako své vlastnie. Ale král Priamus káza hrob velmi drahý udělati a tělo s poctú a slavností královskú pochovati. A též tělu krále Sarpedona káza učiniti. A v té mieře pláč i nařiekanie a kvielenie mezi řeckými vojsky by vel- mi veliký o smrti Palamidově, jich zprávce. A pochova- vše jeho, jakož slušie, s velikú poctivostí, a rozumějíce, že bez zprávce nemohú býti, a tak sšedše se podlé rady Nestorovy, krále Agamenona za zprávci sobě zvolichu. A když by den druhý, zpuosobivše vojska Trojánští, vytržechu v pole, proti nimžto Rekové ihned vyjedechu. I by mezi nimi boj náramně lítý, takže s uobú stranú lidé padechu zbití. Ale že ten den bieše dštový, přesto bojo- váchu udatně mezi sebú a mnoho jich zbichu s uobú stra- nú, avšak viece Rekuov. V ta doby přihna do boje Troi- lus u velmi velikém hluku lidu bojovného a tak hrdin- sky vojska řecká tisknieše, že nemolhúce jemu odolati, 143b musíchu před ním utéci do stanuov. A Troilus je stíhaje, mnoho jich pohubi. Ale že déšť lijavý jdieše, proto ne- chav jich, vráti se s vojsky svými do města. Pak den druhý nasta boj mezi oběma stranoma smrte- dlný, v němžto Troilus [s] svými nelítostivě Řeky hu- bieše, takže ten den celý až do noci bojováchu. A též 203
Strana 204
sedm dní potom napořád bojováchu a mord hrozný mezi sebú s uobú stran pácháchu, takže již Rekové, ne- mohúce déle trpěti těl mrtvých na poli bez pohřebu, žá- dáchu na králi Priamovi příměřie i obdržechu za dva mě- siece. A v tom příměří puošle král Agamenon k Achilo- vi vévodu Nestora, Ulixa a Diomeda, aby ho napome- nuli a navedli, aby podlé jiných Rekuov do boje jezdil a nedopúštěl, aby Rekové od Trojánských tak ukrutně mordováni nebyli. A když k Achilovi přijdú, vesele je přivíta i posadi je s sebú, kdežto výmluvný Ulixes k ně- mu takto promluvi a řka: „Pane Achiles, však úmysl nás i vás všech byl jest, abychom královstvie i obydlé svá opustili a do královstvie krále Priamova vojensky vytrhli, abychom toho krále i jeho všecky zahubili a město jeho z kořen vyvrátili. Odkud jest vám pak nový úmysl přišel a vuoli vaši v odpornost obrátil po tolika škodách, nám v této zemi od Trojánských učiněných? Po toliko tesknostech a žalostech, ano nám od nich tolik králuov, kniežat urozených a rytieřských lidí jest zahu- beno? Stanové naši dvakrát oblúpeni a dvakrát lodie naše pálili, však jsme již silú tvého udatenstvie k naději vítězstvie přišli, když si najsilnějšieho, Hektora, na němž jich doufánie záležieše, s tohoto světa sprovodil. A kdyžt jest již i Deifebus také z světa provozen, všecka jich na- děje ovšem jest od nich odjata. A vy již, jenž jste tak ve- liké slávy pověst sobě tak trudně dobyli, i chcete již ji tak hanebně zmrhati, dopúštiece, aby lid váš přirozený tak vražedlně byl zmordován od Trojánských, jehož jste tak mnoho časóv své krve vylévaním věrně a hrdin- sky bránili. Protož račiž již slávy své pověst bez ohyzdy zachovati a svých statečně brániti, kteřížto bez vašie moci spomoci nic nemohú k tomu učiniti, abychom nad našimi nepřátely tiem spieše svítězili a do svých krajóv vesele se a slavně vrátili.“ A na tom Ulixes zavře řeč svú. K nimžto Achiles takto odpovědě: „Pane Ulixes, takt 204
sedm dní potom napořád bojováchu a mord hrozný mezi sebú s uobú stran pácháchu, takže již Rekové, ne- mohúce déle trpěti těl mrtvých na poli bez pohřebu, žá- dáchu na králi Priamovi příměřie i obdržechu za dva mě- siece. A v tom příměří puošle král Agamenon k Achilo- vi vévodu Nestora, Ulixa a Diomeda, aby ho napome- nuli a navedli, aby podlé jiných Rekuov do boje jezdil a nedopúštěl, aby Rekové od Trojánských tak ukrutně mordováni nebyli. A když k Achilovi přijdú, vesele je přivíta i posadi je s sebú, kdežto výmluvný Ulixes k ně- mu takto promluvi a řka: „Pane Achiles, však úmysl nás i vás všech byl jest, abychom královstvie i obydlé svá opustili a do královstvie krále Priamova vojensky vytrhli, abychom toho krále i jeho všecky zahubili a město jeho z kořen vyvrátili. Odkud jest vám pak nový úmysl přišel a vuoli vaši v odpornost obrátil po tolika škodách, nám v této zemi od Trojánských učiněných? Po toliko tesknostech a žalostech, ano nám od nich tolik králuov, kniežat urozených a rytieřských lidí jest zahu- beno? Stanové naši dvakrát oblúpeni a dvakrát lodie naše pálili, však jsme již silú tvého udatenstvie k naději vítězstvie přišli, když si najsilnějšieho, Hektora, na němž jich doufánie záležieše, s tohoto světa sprovodil. A kdyžt jest již i Deifebus také z světa provozen, všecka jich na- děje ovšem jest od nich odjata. A vy již, jenž jste tak ve- liké slávy pověst sobě tak trudně dobyli, i chcete již ji tak hanebně zmrhati, dopúštiece, aby lid váš přirozený tak vražedlně byl zmordován od Trojánských, jehož jste tak mnoho časóv své krve vylévaním věrně a hrdin- sky bránili. Protož račiž již slávy své pověst bez ohyzdy zachovati a svých statečně brániti, kteřížto bez vašie moci spomoci nic nemohú k tomu učiniti, abychom nad našimi nepřátely tiem spieše svítězili a do svých krajóv vesele se a slavně vrátili.“ A na tom Ulixes zavře řeč svú. K nimžto Achiles takto odpovědě: „Pane Ulixes, takt 204
Strana 205
jest, jakož jste pověděli, že sme tiem úmyslem, vámi ny- nie vylíčeným, do této země vtrhli. Než v jistotě muož- me řieci, že velikého bláznovstvie vietr nás popudil a převelliké bezumosti duch [uchvátil] smysly naše, že pro jediného pana krále ženu, totiž Menelaovu, tolik králuov, tolik kniežat a tolik udatných lidí na smrt se jest vydalo a my všickni abychom, své vlasti opustivše, přátely i známé, zbiti byli v cizí zemi. O kterak by lépe bylo urozenému zprávci našemu Palamidovi v svém království pokojně bydliti nežli v cizí zemi zabitu býti, a též pravi o jiných králích, kniežatech i lidí rytieřských, kteřížto, opustivše své krajiny, ženy i přátely, s nimižto mohli dlúho živi býti, zde v cizí zemi jsú ukrutně zmor- dováni. Zajisté, poňavadž jest zde diel větší králuov, kniežat i urozených lidí všeho světa do našeho vojska sebráno, jestliže by ti všickni zde zhynuli, tehdyť malý svět musí býti osazen a zplozen. Toť se musí dieti z po- kolenie chlapského. Však viete, že ten najsilnější z mu- žuov, Hektor, zabit jest v tomto boji! Též bych i já mohl zabit býti, nejsa tak veliké síly. Protož napomínati mě aneb mne prositi, abych proti Trojánským bojoval, jest práce stracená, neb úmysl muoj jest, abych se viec u vražedlné boje nevměšoval, neb chci, aby mého uda- tenstvie pověst byla uhašena nežli má osoba zahubena. [Neb] šlechetnost, ač bude za chvíli chválena, však bývá brzo zapomenuta.“ A na tom Achiles řeč svú skona. A když Nestor a Ulixes s ním mnoho mluviešta, všakž s čímž biešta poslána, na něm nemožiešta mieti, neb ani Agamenových ani jiných řečí i proseb chce poslúchati. Než radí jim a řka: „Užitečnost jest vám pokoje hledati s Trojánskými dřieve, nežli byšte tak urozených mnoho ztratili. A tak vráti se Nestor a Ulixes k Agamenovi králi a všecko jemu řádem pověděchu, co sú slyšali od Achile. Pro něž král Agamenon káza všem králóm, kniežatóm 144а 205
jest, jakož jste pověděli, že sme tiem úmyslem, vámi ny- nie vylíčeným, do této země vtrhli. Než v jistotě muož- me řieci, že velikého bláznovstvie vietr nás popudil a převelliké bezumosti duch [uchvátil] smysly naše, že pro jediného pana krále ženu, totiž Menelaovu, tolik králuov, tolik kniežat a tolik udatných lidí na smrt se jest vydalo a my všickni abychom, své vlasti opustivše, přátely i známé, zbiti byli v cizí zemi. O kterak by lépe bylo urozenému zprávci našemu Palamidovi v svém království pokojně bydliti nežli v cizí zemi zabitu býti, a též pravi o jiných králích, kniežatech i lidí rytieřských, kteřížto, opustivše své krajiny, ženy i přátely, s nimižto mohli dlúho živi býti, zde v cizí zemi jsú ukrutně zmor- dováni. Zajisté, poňavadž jest zde diel větší králuov, kniežat i urozených lidí všeho světa do našeho vojska sebráno, jestliže by ti všickni zde zhynuli, tehdyť malý svět musí býti osazen a zplozen. Toť se musí dieti z po- kolenie chlapského. Však viete, že ten najsilnější z mu- žuov, Hektor, zabit jest v tomto boji! Též bych i já mohl zabit býti, nejsa tak veliké síly. Protož napomínati mě aneb mne prositi, abych proti Trojánským bojoval, jest práce stracená, neb úmysl muoj jest, abych se viec u vražedlné boje nevměšoval, neb chci, aby mého uda- tenstvie pověst byla uhašena nežli má osoba zahubena. [Neb] šlechetnost, ač bude za chvíli chválena, však bývá brzo zapomenuta.“ A na tom Achiles řeč svú skona. A když Nestor a Ulixes s ním mnoho mluviešta, všakž s čímž biešta poslána, na něm nemožiešta mieti, neb ani Agamenových ani jiných řečí i proseb chce poslúchati. Než radí jim a řka: „Užitečnost jest vám pokoje hledati s Trojánskými dřieve, nežli byšte tak urozených mnoho ztratili. A tak vráti se Nestor a Ulixes k Agamenovi králi a všecko jemu řádem pověděchu, co sú slyšali od Achile. Pro něž král Agamenon káza všem králóm, kniežatóm 144а 205
Strana 206
144b i starším vojska řeckého sjíti se na potaz. A když se sjide- chu všickni, povědě jim, že Achiles, jsa prošen od něho, po kniežatech řeckých, aby jezdil do boje proti Troján- ským, prostě odpověděl, že nechce a že radí, „abychom s Trojánskými pokoj učinili a se zase do svých vlastí na- vrátili. Protož, co jest v tom úmysla vašeho a co chome " dále vésti, rač každý z vás řádem svým pověděti.“ Tehdy král Menelaus najprvé vstav, vece: „Pokoje hledati s Trojánskými dosti jest nepodobné, poňavadž Hektor a Deifebus zbiti jsú, po nichžto Trojánští viece se mnie mrtvi býti nežli živi. A již jisto jest, že i bez po- moci Achilovy vítězstvím nad Trojánskými jsme bez- pečni." Ale Nestor a Ulixes proti Menelaovi odmlúvaš- ta a řkúce: „Nenieť div, že Menelaus žádá bojovati a brání Rekuom do svých vlastí se vrátiti, neb duch jeho o navrácení ženy jeho vší snažností usiluje. Aniž Troja jest u plně od Hektora a Deifeba ovdověla, poňavadž druhého má v sobě Hektora silného a udatného, Troila, kterýžto nic méně netrápí Rekuov nežli Hektor, živ jsa, bratr jeho. Tam jest i druhý Deifebus, Paris, muž rychlý a smělý, tolikéž moci maje jakožto Deifebus. A protož všickni radie ku pokoji uloženie a do svých vlastí navrá- cenie.“ Ale Kalkas, biskup zlý, zrádný pop, zrádce Tro- jánských, jako by se zbláznil, vzúpi silně mezi Reky a řka: „O mužie urození, i co myslíte učiniti proti rozká- zaní bohóv? Však jsú vám bohové slíbili dáti vítězstvie nad Trojánskými, jakož sem bez pochyby z jich úst sly- šal. A nenieť bezpečno jimi klamati a jich rozkázaní se protiviti! Protož oblectež se udatně v své oděnie a ve- změte bran k sobě a nastrojte bran proti nim, aniž ustá- vaj proti nim ruka vaše, dokadž nadálého a vám v jisto- tě od bohuov slíbeného nedosáhnete vítězstvie.“ A tak ten zlosyn zrádný své vlastnie vlasti radu svú zrádnú skona. O by byl tu i svój zrádný život skonal, nežli jest tolik lidu a jich čest, život i statek zavedl. A tak slavné 206
144b i starším vojska řeckého sjíti se na potaz. A když se sjide- chu všickni, povědě jim, že Achiles, jsa prošen od něho, po kniežatech řeckých, aby jezdil do boje proti Troján- ským, prostě odpověděl, že nechce a že radí, „abychom s Trojánskými pokoj učinili a se zase do svých vlastí na- vrátili. Protož, co jest v tom úmysla vašeho a co chome " dále vésti, rač každý z vás řádem svým pověděti.“ Tehdy král Menelaus najprvé vstav, vece: „Pokoje hledati s Trojánskými dosti jest nepodobné, poňavadž Hektor a Deifebus zbiti jsú, po nichžto Trojánští viece se mnie mrtvi býti nežli živi. A již jisto jest, že i bez po- moci Achilovy vítězstvím nad Trojánskými jsme bez- pečni." Ale Nestor a Ulixes proti Menelaovi odmlúvaš- ta a řkúce: „Nenieť div, že Menelaus žádá bojovati a brání Rekuom do svých vlastí se vrátiti, neb duch jeho o navrácení ženy jeho vší snažností usiluje. Aniž Troja jest u plně od Hektora a Deifeba ovdověla, poňavadž druhého má v sobě Hektora silného a udatného, Troila, kterýžto nic méně netrápí Rekuov nežli Hektor, živ jsa, bratr jeho. Tam jest i druhý Deifebus, Paris, muž rychlý a smělý, tolikéž moci maje jakožto Deifebus. A protož všickni radie ku pokoji uloženie a do svých vlastí navrá- cenie.“ Ale Kalkas, biskup zlý, zrádný pop, zrádce Tro- jánských, jako by se zbláznil, vzúpi silně mezi Reky a řka: „O mužie urození, i co myslíte učiniti proti rozká- zaní bohóv? Však jsú vám bohové slíbili dáti vítězstvie nad Trojánskými, jakož sem bez pochyby z jich úst sly- šal. A nenieť bezpečno jimi klamati a jich rozkázaní se protiviti! Protož oblectež se udatně v své oděnie a ve- změte bran k sobě a nastrojte bran proti nim, aniž ustá- vaj proti nim ruka vaše, dokadž nadálého a vám v jisto- tě od bohuov slíbeného nedosáhnete vítězstvie.“ A tak ten zlosyn zrádný své vlastnie vlasti radu svú zrádnú skona. O by byl tu i svój zrádný život skonal, nežli jest tolik lidu a jich čest, život i statek zavedl. A tak slavné 206
Strana 207
ve všem světě město k zboření připravil zrádnú radú, kterúžto Rekuov popudil, zlý a nešlechetný biskup, pro- ti svému lidu trojánskému, jehož měl věrně hájiti a pro jeho zachovánie dobrovolně umřieti. A tak Rekové toho biskupa řečí sílu i smělost proti Trojánským vze- chu, nedbajíce nic na pomoc Achilovu, jako by on nebyl v počtu mezi nimi. 207
ve všem světě město k zboření připravil zrádnú radú, kterúžto Rekuov popudil, zlý a nešlechetný biskup, pro- ti svému lidu trojánskému, jehož měl věrně hájiti a pro jeho zachovánie dobrovolně umřieti. A tak Rekové toho biskupa řečí sílu i smělost proti Trojánským vze- chu, nedbajíce nic na pomoc Achilovu, jako by on nebyl v počtu mezi nimi. 207
Strana 208
C. POČÍNAJÍ ŠESTMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O MNOHO HROZNÝCH BOJÍCH ŘEKUOV S TROJÁNSKÝMI A O ZÁHUBĚ TROILA A KRÁLE MENONA, MUŽUOV UDATNÝCH. dyž minušta dva měsiece daná ku pří- měří, Rekové zpuosobivše svá voj- ska, vytržechu v pole zmužile proti Trojánským. A též Trojánští, jsúce hotovi a svým řádem zřiezeni, rychle se s nimi svázachu. I nasta boj lítý s uobú stranú se mnohým krve vylitím, i mnoho by zse- čených i zbitých s uobú stranú. V ta doby přihna Troi- lus do boje u velmi velikém zástupu lidu rytieřského; mstě smrti bratra svého Deifeba, všecky tepá Reky na- pořád, takže toho dne, jakož píše Dares, tisíc mužuov svým mečem hrdinsky zabil jest. A tak Rekové utiekají před ním, nesmějíce se potkati s ním, a hřbety obrátivše k nepřátelóm, i běžie k stanóm svým. A Trojánští je udatně honiec, tepú až do jich stanuov. A že noc se při- blíži, toho dne boj přesta. Pak nazajtřie by patnádctý boj. Když se vojska oba- polně zřiezena sjedechu, hrubě a vřažedlně proti sobě se zdvižechu. Neb Rekové svých zbitých pomstiti žádá- chu, a zvláště Diomedes tu své hrdinstvo okazováše nad Trojánskými, seka je, tepa i porážeje. A uzřev to Troi- lus, což pácháše Diomedes, podvrh kopie a sevřev kuoň 145a ostrohama, úprkem hna na něho; jehož Diomedes udatně kopím potka, a uhodiv Troila, kopie o něho zlá- ma, avšak jemu nic neuškodi. Ale Troilus tak zmužile doskoči jeho, že ho hned s koně sbuode na zemi velmi pobodeného a vece jemu Troilus něco rúhavého o fre- jieřce jeho Briseidě. Ale Rekové s velikú prací Diomeda mezi koňmi dobudú a jako mrtvého zdvihnú a na pavéze jej nesechu do stanuov s velikú žalostí. A král Menelaus, 208
C. POČÍNAJÍ ŠESTMEZCIETMÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O MNOHO HROZNÝCH BOJÍCH ŘEKUOV S TROJÁNSKÝMI A O ZÁHUBĚ TROILA A KRÁLE MENONA, MUŽUOV UDATNÝCH. dyž minušta dva měsiece daná ku pří- měří, Rekové zpuosobivše svá voj- ska, vytržechu v pole zmužile proti Trojánským. A též Trojánští, jsúce hotovi a svým řádem zřiezeni, rychle se s nimi svázachu. I nasta boj lítý s uobú stranú se mnohým krve vylitím, i mnoho by zse- čených i zbitých s uobú stranú. V ta doby přihna Troi- lus do boje u velmi velikém zástupu lidu rytieřského; mstě smrti bratra svého Deifeba, všecky tepá Reky na- pořád, takže toho dne, jakož píše Dares, tisíc mužuov svým mečem hrdinsky zabil jest. A tak Rekové utiekají před ním, nesmějíce se potkati s ním, a hřbety obrátivše k nepřátelóm, i běžie k stanóm svým. A Trojánští je udatně honiec, tepú až do jich stanuov. A že noc se při- blíži, toho dne boj přesta. Pak nazajtřie by patnádctý boj. Když se vojska oba- polně zřiezena sjedechu, hrubě a vřažedlně proti sobě se zdvižechu. Neb Rekové svých zbitých pomstiti žádá- chu, a zvláště Diomedes tu své hrdinstvo okazováše nad Trojánskými, seka je, tepa i porážeje. A uzřev to Troi- lus, což pácháše Diomedes, podvrh kopie a sevřev kuoň 145a ostrohama, úprkem hna na něho; jehož Diomedes udatně kopím potka, a uhodiv Troila, kopie o něho zlá- ma, avšak jemu nic neuškodi. Ale Troilus tak zmužile doskoči jeho, že ho hned s koně sbuode na zemi velmi pobodeného a vece jemu Troilus něco rúhavého o fre- jieřce jeho Briseidě. Ale Rekové s velikú prací Diomeda mezi koňmi dobudú a jako mrtvého zdvihnú a na pavéze jej nesechu do stanuov s velikú žalostí. A král Menelaus, 208
Strana 209
vida Diomeda tak velmi raněného, rozbod kuoň, hna s kopím na Troila, chtě Diomeda pomstiti. A to uzřev Troilus, podvrh kopie, zdviže se hrdinsky na něho. A tak Menelaa statečně uhodi, že jej ihned s koně srazi velmi pobodeného; jehož zdvihše s velikú prací a vlo- živše na štít, do stanuov nesechu. A vida král Agame- non, že Rekuov ubývá a mdlejí v boji, s hlukem veli- kým odda se na Trojánské, trápě je ranami mnoho smrte- dlnými. Ale Troilus toho želeje, prudce hnav na Agame- nona krále, a pobod jej s koně srazi; jemužto jeho rytieř- stvo na kuoň zase pomožechu. A vida, že se Rekóm zle- vede, do stanuov postúpi. A tak boj toho dne přesta s velikú škodú Rekuov. A zajtra ráno král Agamenon s povolením starších vojska vysla ku Priamovi králi, žádaje příměřie za šest měsiecuov, a král Priamus, potázav se, i svoli k tomu. A to mezi sebú potvrdichu, jakžkoli mnoho jeho věrným neby to libo, k tak dlúhému příměří svoliti. Mezi tiem Briseida proti vuoli otce svého častějie navštěvováše Diomeda, kterýžto pro ránu ležieše v loži. A jakžkoli věděla, že jest od Troila, dřevnieho jejieho milého, podoben, kteréhožto někdy viece nežli se mi- lováše, s mysli své ovšem spustivši jako toho, v němž sobě ižádné naděje nepokládáše, a k Diomedovi všicku svú milost spolkem obráti svú vrtkavú ženskú chtivos- tí. A tak na své mysli uloži, že Diomeda nechce viece na řeči jalové držeti, ale když jedno zmuože se, že chce vuoli jeho splniti, vrúci již v jeho milování. A v tom příměří král Agamenon přišed k Achilovi, i mluví k němu pilně, aby již do boje jezdil a nedal Re- kuov svých tak lítě mordovati Trojánským. Ale Achi- les nedá sebú ižádnú prosbú pohnúti. Než proto, že na Agamenona velmi laskav bieše, všem Myrmidonóm svým přikáza, aby s králem Agamenonem v bojích bý- vali. A z toho jemu poděkovav, i jěde do svého stanu. 209
vida Diomeda tak velmi raněného, rozbod kuoň, hna s kopím na Troila, chtě Diomeda pomstiti. A to uzřev Troilus, podvrh kopie, zdviže se hrdinsky na něho. A tak Menelaa statečně uhodi, že jej ihned s koně srazi velmi pobodeného; jehož zdvihše s velikú prací a vlo- živše na štít, do stanuov nesechu. A vida král Agame- non, že Rekuov ubývá a mdlejí v boji, s hlukem veli- kým odda se na Trojánské, trápě je ranami mnoho smrte- dlnými. Ale Troilus toho želeje, prudce hnav na Agame- nona krále, a pobod jej s koně srazi; jemužto jeho rytieř- stvo na kuoň zase pomožechu. A vida, že se Rekóm zle- vede, do stanuov postúpi. A tak boj toho dne přesta s velikú škodú Rekuov. A zajtra ráno král Agamenon s povolením starších vojska vysla ku Priamovi králi, žádaje příměřie za šest měsiecuov, a král Priamus, potázav se, i svoli k tomu. A to mezi sebú potvrdichu, jakžkoli mnoho jeho věrným neby to libo, k tak dlúhému příměří svoliti. Mezi tiem Briseida proti vuoli otce svého častějie navštěvováše Diomeda, kterýžto pro ránu ležieše v loži. A jakžkoli věděla, že jest od Troila, dřevnieho jejieho milého, podoben, kteréhožto někdy viece nežli se mi- lováše, s mysli své ovšem spustivši jako toho, v němž sobě ižádné naděje nepokládáše, a k Diomedovi všicku svú milost spolkem obráti svú vrtkavú ženskú chtivos- tí. A tak na své mysli uloži, že Diomeda nechce viece na řeči jalové držeti, ale když jedno zmuože se, že chce vuoli jeho splniti, vrúci již v jeho milování. A v tom příměří král Agamenon přišed k Achilovi, i mluví k němu pilně, aby již do boje jezdil a nedal Re- kuov svých tak lítě mordovati Trojánským. Ale Achi- les nedá sebú ižádnú prosbú pohnúti. Než proto, že na Agamenona velmi laskav bieše, všem Myrmidonóm svým přikáza, aby s králem Agamenonem v bojích bý- vali. A z toho jemu poděkovav, i jěde do svého stanu. 209
Strana 210
145b A když minu šest měsiecuov uloženého příměřie, král Agamenon se všemi vojsky vytrže na pole a Achiles káza všem Myrmidonóm hotovu býti podlé krále Agame- nona k boji a každému znamenie črvené na oděnie učini, aby známi byli ode všech jiných; a však s pláčem jich po- požehna. Ale ti Myrmidonové ! vesele jedechu k boji. A v ta doby vojska trojánská, řádem opatrným zřieze- ná, vyrojichu se na Reky s velikú silú i udatenstvím i po- čechu je náramně tisknúti, sekúce, bodúce i porážejíce. Než vévoda athenienský Monesteus statečně jich bránie- še; na něhožto vyraziv se Troilus, zbuode jej rekovsky s koně, a hnav mezi Myrmidony, mnoho jich zbi a zrani. A tak toho dne bojováno jest až do západu slunečného, neb se obě strany vrátišta na svá bydla k večeru. Pak dne druhý obě vojště vytržešta v pole i nasta boj lítý a vražedlný mezi nimi. A tu král Filimenis a Polida- mas krále Toasa jmú a chtiechu jej vyvésti z boje. Ale Myrmidonové zmužile bránichu, a nedadúc ho vésti, a tak jej z jich rukú vysvobodichu. Ale Troilus, vraziv se mezi Myrmidony, mnoho jich zsěče, porazi i zbi, kteříž- to učinivše rotu valnú i s jiných pomocí obořichu se na Troila a kuoň pod ním zabichu, usilujíc jeho jieti. V ta doby přihna Paris s bratřími svými a je rozrazi, seka, tepa i porážeje, a tak vysvobodi Troila z jich rukú, ale s velikú nesnází, neb tu by zabit syn krále Priamuov, jménem Sirargaron. A tu jemu jiného koně dodachu, na kterýžto vsěde Troilus, a chtě mstíti bratra svého a své- ho bezprávie, odda se hrdinsky na ty Myrmidony a tu jich mnoho zrani i zbi s pomocí Parida, bratra svého, i jiných svých bratří přirozených. Neb nebieše snadno Myrmidony rozrážeti, protože biechu mužie veliké udat- nosti a náramně v boji umělí a biechu se v jeden hluk srazili a z sebe divnú tvrz učinili, jiežto nesnadno bylo dobyti, bojiece se množstvie Trojánských, avšak nemo- žechu i té tvrze požiti, neb je vždy rozrazi Troilus a 210
145b A když minu šest měsiecuov uloženého příměřie, král Agamenon se všemi vojsky vytrže na pole a Achiles káza všem Myrmidonóm hotovu býti podlé krále Agame- nona k boji a každému znamenie črvené na oděnie učini, aby známi byli ode všech jiných; a však s pláčem jich po- požehna. Ale ti Myrmidonové ! vesele jedechu k boji. A v ta doby vojska trojánská, řádem opatrným zřieze- ná, vyrojichu se na Reky s velikú silú i udatenstvím i po- čechu je náramně tisknúti, sekúce, bodúce i porážejíce. Než vévoda athenienský Monesteus statečně jich bránie- še; na něhožto vyraziv se Troilus, zbuode jej rekovsky s koně, a hnav mezi Myrmidony, mnoho jich zbi a zrani. A tak toho dne bojováno jest až do západu slunečného, neb se obě strany vrátišta na svá bydla k večeru. Pak dne druhý obě vojště vytržešta v pole i nasta boj lítý a vražedlný mezi nimi. A tu král Filimenis a Polida- mas krále Toasa jmú a chtiechu jej vyvésti z boje. Ale Myrmidonové zmužile bránichu, a nedadúc ho vésti, a tak jej z jich rukú vysvobodichu. Ale Troilus, vraziv se mezi Myrmidony, mnoho jich zsěče, porazi i zbi, kteříž- to učinivše rotu valnú i s jiných pomocí obořichu se na Troila a kuoň pod ním zabichu, usilujíc jeho jieti. V ta doby přihna Paris s bratřími svými a je rozrazi, seka, tepa i porážeje, a tak vysvobodi Troila z jich rukú, ale s velikú nesnází, neb tu by zabit syn krále Priamuov, jménem Sirargaron. A tu jemu jiného koně dodachu, na kterýžto vsěde Troilus, a chtě mstíti bratra svého a své- ho bezprávie, odda se hrdinsky na ty Myrmidony a tu jich mnoho zrani i zbi s pomocí Parida, bratra svého, i jiných svých bratří přirozených. Neb nebieše snadno Myrmidony rozrážeti, protože biechu mužie veliké udat- nosti a náramně v boji umělí a biechu se v jeden hluk srazili a z sebe divnú tvrz učinili, jiežto nesnadno bylo dobyti, bojiece se množstvie Trojánských, avšak nemo- žechu i té tvrze požiti, neb je vždy rozrazi Troilus a 210
Strana 211
z nich mnohé zrani i zbi a druhé odehna od jich roty. Tehdy král Agamenon a král Menelaus, král Telamon, Ulixes a Diomedes, jsúce zléčeni dokonale svých ran, s vojsky svými přitažechu k boji. A když se speřichu s ve- likú horlivostí oboje vojska, sta se mord hrozný mezi nimi s uobú stranú, avšak Trojánských viece zahynu. Ale Troilus na tu se stranu odda, kdežto Rekové najviec na Trojánské tiskniechu, a tak se na ně horlivě oboři, že síly jeho nemuožechu snésti, a obrátiec se, oddachu se na běh k stanóm svým, klopotně utiekajíc. Ale Tela- mon Aiax s svým vojskem do boje vjěde i oboři se na Trojánské udatnú mocí bojovnú a Rekové poběhlí v pole se navrátichu. A toť jest byl šestnádctý boj velmi smrtedlný, neb v něm bylo zbito přemnoho lidu rytieř- ského s uobú stranú. Ale Troilus, kterýž v své síle Myrmidony ústavně trá- pieše a tak všecky jiné Řeky hrdinsky múti, že moci jeho silnější z Rekuov nemožechu se opierati, a protož opět Rekové musichu utiekati a Trojánští je stíhajíc tepú až do jich stanuov. A tu Troilus přihnav v náramné své síle, sto Rekuov, urozených mužuov, zjímal a do města poslal, a tak ten den druhý boj přesta mezi oběma stranoma. Ale Myrmidonové do stanu Achilova se vráti- chu mnozí ranění, rozprávějíc jemu, že jich mnoho tento den zahynulo v boji, takže jsú své zbité ohledávali a počtli jich viece nežli na sto. A tu Achiles obojích velmi želé a u velikých žalostech lehne a pokoje nemá a slibuje, že svých očí ke spaní nechce zavřieti, leč svých statečně pomstí. A tak uloži na mysli své zajtra jeti do boje, ale milost veliká jemu se v tom úmyslu protiví, neb poňa- vadž miluje Polixenu viece nežli se a o ni stojí vší snaž- ností. Jestliže v boj vjede, tehdy žádost svú i milost její zmrhá i všeho veselé se zbaví, kteréhož se jest nadál od nie, když by mu se dostala. Nebo by již králem Priamem sklamal, čině proti slibuom svým, protože jest slíbil Re- 146a 211
z nich mnohé zrani i zbi a druhé odehna od jich roty. Tehdy král Agamenon a král Menelaus, král Telamon, Ulixes a Diomedes, jsúce zléčeni dokonale svých ran, s vojsky svými přitažechu k boji. A když se speřichu s ve- likú horlivostí oboje vojska, sta se mord hrozný mezi nimi s uobú stranú, avšak Trojánských viece zahynu. Ale Troilus na tu se stranu odda, kdežto Rekové najviec na Trojánské tiskniechu, a tak se na ně horlivě oboři, že síly jeho nemuožechu snésti, a obrátiec se, oddachu se na běh k stanóm svým, klopotně utiekajíc. Ale Tela- mon Aiax s svým vojskem do boje vjěde i oboři se na Trojánské udatnú mocí bojovnú a Rekové poběhlí v pole se navrátichu. A toť jest byl šestnádctý boj velmi smrtedlný, neb v něm bylo zbito přemnoho lidu rytieř- ského s uobú stranú. Ale Troilus, kterýž v své síle Myrmidony ústavně trá- pieše a tak všecky jiné Řeky hrdinsky múti, že moci jeho silnější z Rekuov nemožechu se opierati, a protož opět Rekové musichu utiekati a Trojánští je stíhajíc tepú až do jich stanuov. A tu Troilus přihnav v náramné své síle, sto Rekuov, urozených mužuov, zjímal a do města poslal, a tak ten den druhý boj přesta mezi oběma stranoma. Ale Myrmidonové do stanu Achilova se vráti- chu mnozí ranění, rozprávějíc jemu, že jich mnoho tento den zahynulo v boji, takže jsú své zbité ohledávali a počtli jich viece nežli na sto. A tu Achiles obojích velmi želé a u velikých žalostech lehne a pokoje nemá a slibuje, že svých očí ke spaní nechce zavřieti, leč svých statečně pomstí. A tak uloži na mysli své zajtra jeti do boje, ale milost veliká jemu se v tom úmyslu protiví, neb poňa- vadž miluje Polixenu viece nežli se a o ni stojí vší snaž- ností. Jestliže v boj vjede, tehdy žádost svú i milost její zmrhá i všeho veselé se zbaví, kteréhož se jest nadál od nie, když by mu se dostala. Nebo by již králem Priamem sklamal, čině proti slibuom svým, protože jest slíbil Re- 146a 211
Strana 212
146b kóm viec nepomáhati, a již jest jim spomáhal lidem svým. A v takých odporných myšlení několiko dní ztrá- vi. A když Trojánští a Rekové k boji sedmnádctému se vyrojie a vypravie, statečně a vražedlně mezi sebú bojují, tratiec lidi s uobú stranú. A ten boj trval sedmnádcte dní napořád. Avšak v těch dnech Achiles, jsa milostí Polixeny přemožen, nevyjiežděl sám do boje. A v těch dnech pře- mnoho Rekuov zahynulo. A to vida Agamenon, žádá příměřie na Trojánských dosti dlúhého. Ale Trojánští dadie jemu odpověd: kromě čtyř dní, v nichžto by mohli pochovati aneb spáliti své mrtvé. A když ti dnové minuchu, sta se boj smrtedlný osm- nádctý mezi obojími, kdežto král Menelaus a Paris hrdin- sky se sbuodešta, ale oba se schytišta a na koně tychle vsědešta. Pak Polidamas, syn Antenoruov, hna směle na Ulixa s mečem nahým a Ulixes, ten hrdinsky proti němu bráni se. A též Monesteus, vévoda athenienský, odda se na Antenora a jej s koně sbuode. Král také Fi- limenis zdviže se na krále Agamenona, jemuž by byl bez pochyby hrubě uškodil, by ho byl Telamonus rekovně nezastal, kterýžto prudce hnav na Filimena, s koně jej sbuode. Pak Archilogus, syn vévody Nestoróv, odda se na jednoho z synuov přirozených krále Priama, jenž slo- vieše Benius, a zaklav jej smrtedlně srazi s koně mrtvé- ho; pro jehožto smrt biechu Trojánští velmi tesklivi. A když to Troilovi pověděchu, jenž u vojště řeckém brázdieše rekovně, velice zaplaka a ihned se oboři na Řeky velmi horlivě a proli jich krve přemnoho, takže před ním již všichni postúpáchu. A v ta doby přitekú Myrmidonové, i ti také i jiní Rekové Trojánskýc moci velmi valné odolati nemohúce, klopotně utiekáchu, po nichž Trojánští rychle tekúc, mnoho jim škody učinie, až do jich stanuov je stíhajíc, a ssedavše s koní, Řeky sekú i mordují. I by křik velmi veliký od Rekuov v sta- niech a povyk jich o blízké se povětřie obrazováše roz- 212
146b kóm viec nepomáhati, a již jest jim spomáhal lidem svým. A v takých odporných myšlení několiko dní ztrá- vi. A když Trojánští a Rekové k boji sedmnádctému se vyrojie a vypravie, statečně a vražedlně mezi sebú bojují, tratiec lidi s uobú stranú. A ten boj trval sedmnádcte dní napořád. Avšak v těch dnech Achiles, jsa milostí Polixeny přemožen, nevyjiežděl sám do boje. A v těch dnech pře- mnoho Rekuov zahynulo. A to vida Agamenon, žádá příměřie na Trojánských dosti dlúhého. Ale Trojánští dadie jemu odpověd: kromě čtyř dní, v nichžto by mohli pochovati aneb spáliti své mrtvé. A když ti dnové minuchu, sta se boj smrtedlný osm- nádctý mezi obojími, kdežto král Menelaus a Paris hrdin- sky se sbuodešta, ale oba se schytišta a na koně tychle vsědešta. Pak Polidamas, syn Antenoruov, hna směle na Ulixa s mečem nahým a Ulixes, ten hrdinsky proti němu bráni se. A též Monesteus, vévoda athenienský, odda se na Antenora a jej s koně sbuode. Král také Fi- limenis zdviže se na krále Agamenona, jemuž by byl bez pochyby hrubě uškodil, by ho byl Telamonus rekovně nezastal, kterýžto prudce hnav na Filimena, s koně jej sbuode. Pak Archilogus, syn vévody Nestoróv, odda se na jednoho z synuov přirozených krále Priama, jenž slo- vieše Benius, a zaklav jej smrtedlně srazi s koně mrtvé- ho; pro jehožto smrt biechu Trojánští velmi tesklivi. A když to Troilovi pověděchu, jenž u vojště řeckém brázdieše rekovně, velice zaplaka a ihned se oboři na Řeky velmi horlivě a proli jich krve přemnoho, takže před ním již všichni postúpáchu. A v ta doby přitekú Myrmidonové, i ti také i jiní Rekové Trojánskýc moci velmi valné odolati nemohúce, klopotně utiekáchu, po nichž Trojánští rychle tekúc, mnoho jim škody učinie, až do jich stanuov je stíhajíc, a ssedavše s koní, Řeky sekú i mordují. I by křik velmi veliký od Rekuov v sta- niech a povyk jich o blízké se povětřie obrazováše roz- 212
Strana 213
léhaním. A tiem jsa popuzen Achiles, vzchopi se i stáše v stanu, tieže, co by to bylo. Jemužto pověděchu, že Re- kové jsú od Trojánských přemoženi a že jsú před nimi mu- sili utéci do stanuov, jimž i tu nemohú se obrániti, ano je vždy mordují. „A vy, ješto mníte, byšte v stanu svém bezpečně stáli, na rychlost uzříte viece nežli padesát ti- sícuov Trojánských, kteříž vám neoděným živu býti ne- přepustie. A kteříť jsú tolik Myrmidonóv tvých ukrutně zahubili a ještě nepřestávají mrtviti, mníte, byť vám od- pustili, leč jim mocnú rukú odoláte?“ Tú řečí zbúři se Achiles a u veliké horlivosti [milosti] Polixeny pozapo- menuv, naručest oděnie na se vzchopi a kvapně vsěde na kuoň a jakožto vlk lačný mezi ovce vrazi se mezi Tro- jánské a je rozhánie, seká, tepá, takže v malé chvíli by znám meč jeho v boji, kterýž vešken bieše zmočen krvi Trojánských, a zbitými zemi přistierá. A to vida Troi- lus, hna na něho s mečem a on zase proti němu. A tu Troilus tak velmi posěče Achile, že za mnoho dní ne- muože bojovati, ale v loži musí ležeti. A Troilus tu by také velmi posečen od něho, ale neškodně. A tak oba na se silně tepúce, sražišta se skoní. A ten den celý trváše boj až do noci. A když noc přistúpi, každé vojsko po- stavi na své miesto. A tak šest měsiecuov napořád na všaký den bojo- váno jest a přemnoho lidu zbito jest s obú stranú. A těch bojuov i příhod v nich, kteréž sú se dály v nich zname- nitým lidem i obecně rytieřským i panoským, že by bylo nesnadno i nelze jest vypsati docela, i protož tuto jest to opuštěno. A uslyšav král Priamus, že Achiles proti slibóm svým bojoval, velmi byl žalostiv, v jistotě již tomu věře, že což byl jemu vzkázal, že to jest úkladně a lstivě mluvil, a by byl slovóm jeho král svěřil, že by byl u velikú škodu a hanbu upadl. Želé toho i Polixena, kteréžto již bieše se slíbilo, aby Achile měla za manžela. Ale Achi- 213
léhaním. A tiem jsa popuzen Achiles, vzchopi se i stáše v stanu, tieže, co by to bylo. Jemužto pověděchu, že Re- kové jsú od Trojánských přemoženi a že jsú před nimi mu- sili utéci do stanuov, jimž i tu nemohú se obrániti, ano je vždy mordují. „A vy, ješto mníte, byšte v stanu svém bezpečně stáli, na rychlost uzříte viece nežli padesát ti- sícuov Trojánských, kteříž vám neoděným živu býti ne- přepustie. A kteříť jsú tolik Myrmidonóv tvých ukrutně zahubili a ještě nepřestávají mrtviti, mníte, byť vám od- pustili, leč jim mocnú rukú odoláte?“ Tú řečí zbúři se Achiles a u veliké horlivosti [milosti] Polixeny pozapo- menuv, naručest oděnie na se vzchopi a kvapně vsěde na kuoň a jakožto vlk lačný mezi ovce vrazi se mezi Tro- jánské a je rozhánie, seká, tepá, takže v malé chvíli by znám meč jeho v boji, kterýž vešken bieše zmočen krvi Trojánských, a zbitými zemi přistierá. A to vida Troi- lus, hna na něho s mečem a on zase proti němu. A tu Troilus tak velmi posěče Achile, že za mnoho dní ne- muože bojovati, ale v loži musí ležeti. A Troilus tu by také velmi posečen od něho, ale neškodně. A tak oba na se silně tepúce, sražišta se skoní. A ten den celý trváše boj až do noci. A když noc přistúpi, každé vojsko po- stavi na své miesto. A tak šest měsiecuov napořád na všaký den bojo- váno jest a přemnoho lidu zbito jest s obú stranú. A těch bojuov i příhod v nich, kteréž sú se dály v nich zname- nitým lidem i obecně rytieřským i panoským, že by bylo nesnadno i nelze jest vypsati docela, i protož tuto jest to opuštěno. A uslyšav král Priamus, že Achiles proti slibóm svým bojoval, velmi byl žalostiv, v jistotě již tomu věře, že což byl jemu vzkázal, že to jest úkladně a lstivě mluvil, a by byl slovóm jeho král svěřil, že by byl u velikú škodu a hanbu upadl. Želé toho i Polixena, kteréžto již bieše se slíbilo, aby Achile měla za manžela. Ale Achi- 213
Strana 214
147a les i [milosti], cti i viery v slibiech svých zapomenuv v těch šesti měsieciech, když by na své rány ode všech uléčen. Avšak vrúcí proti Troilovi mějieše hněvivost, kterýž bieše jeho tak velmi ranil. A protož mezi svými často řiekáše, že to se asi státi musí, aby Troilus zahynul těžce i umřel od jeho rukú. A zatiem čas přijide, v němž- to nasta boj devatenádctý, přieliš vražedlný, neb když vojska se zběžešta s uobú stranú, by seč nelítostivá mezi nimi a mnohým smrtedlná. Achiles dřieve, nežli do boje jel, svolav své Myrmidony, káza jim a prosi jich, aby se spolu držiece, všickni snažnost svú na to naložili, aby Troila obklíčili a mezi sebú zadrželi, až by on přispěl, neb od nich nechce v boji daleko býti. A tak jěde s Myr- midony svými do boje. A v té mieře přijede Troilus u velmi velikém zástupu rytieřstva k boji a na Reky se odda, porážeje, tepa i seka rekovsky, takže v malé chvíli Rekové musichu postúpiti, nébrž utiekati před Troján- skými do svých stanuov jakožto přemožení. A to bieše v polední hodinu. Tehdy Myrmidonové, jichžto bieše na dva tisíce ještě mužuov statečných, přitekú v boj stateč- ně a hrdinsky v jednom hluku vedlé rozkázanie pána svého, i oddadie se statečně a hrdinsky na Trojánské; a tak Rekové v pole se zase navrátie. I by krvavý boj mezi nimi s uobú stranú. Ale Myrmidonové pilně hledají Troila u vojskách, až ho i uhledají, an zmužile Reky po- rážie. Tu ho samého obklíčichu se všech stran, jimžto on rekovsky se bráně, mnohé z nich zseče a mnohé s světa provázie. Ale že nebieše v té mieře, kto by jemu spomohl, zabijí kuoň pod ním a naň tak náramně sekú, že přielbici jeho násilím srazie. A tak Troilus s holú hla- vú ještě statečně se brání. A v ta doby přihna Achiles, a vida, že Troilus má hlavu holú, přihnav k němu a často sekaje, ukrutně sťa jemu hlavu a vrže mezi nohy koňské, a tělo jeho ujem a k ocasu koně svého uvázav, po všem vojště jím smýkáše nemilostivě. 214
147a les i [milosti], cti i viery v slibiech svých zapomenuv v těch šesti měsieciech, když by na své rány ode všech uléčen. Avšak vrúcí proti Troilovi mějieše hněvivost, kterýž bieše jeho tak velmi ranil. A protož mezi svými často řiekáše, že to se asi státi musí, aby Troilus zahynul těžce i umřel od jeho rukú. A zatiem čas přijide, v němž- to nasta boj devatenádctý, přieliš vražedlný, neb když vojska se zběžešta s uobú stranú, by seč nelítostivá mezi nimi a mnohým smrtedlná. Achiles dřieve, nežli do boje jel, svolav své Myrmidony, káza jim a prosi jich, aby se spolu držiece, všickni snažnost svú na to naložili, aby Troila obklíčili a mezi sebú zadrželi, až by on přispěl, neb od nich nechce v boji daleko býti. A tak jěde s Myr- midony svými do boje. A v té mieře přijede Troilus u velmi velikém zástupu rytieřstva k boji a na Reky se odda, porážeje, tepa i seka rekovsky, takže v malé chvíli Rekové musichu postúpiti, nébrž utiekati před Troján- skými do svých stanuov jakožto přemožení. A to bieše v polední hodinu. Tehdy Myrmidonové, jichžto bieše na dva tisíce ještě mužuov statečných, přitekú v boj stateč- ně a hrdinsky v jednom hluku vedlé rozkázanie pána svého, i oddadie se statečně a hrdinsky na Trojánské; a tak Rekové v pole se zase navrátie. I by krvavý boj mezi nimi s uobú stranú. Ale Myrmidonové pilně hledají Troila u vojskách, až ho i uhledají, an zmužile Reky po- rážie. Tu ho samého obklíčichu se všech stran, jimžto on rekovsky se bráně, mnohé z nich zseče a mnohé s světa provázie. Ale že nebieše v té mieře, kto by jemu spomohl, zabijí kuoň pod ním a naň tak náramně sekú, že přielbici jeho násilím srazie. A tak Troilus s holú hla- vú ještě statečně se brání. A v ta doby přihna Achiles, a vida, že Troilus má hlavu holú, přihnav k němu a často sekaje, ukrutně sťa jemu hlavu a vrže mezi nohy koňské, a tělo jeho ujem a k ocasu koně svého uvázav, po všem vojště jím smýkáše nemilostivě. 214
Strana 215
TUTO SE POROKUJE OMÉROVI, SKLADAČI RECKÉMU, PRO ACHILE. O ty Oméře, řecký skladači, kterak velikými chválami velebil si Achile a pravě, že zabil dva Hektory, totižto Hektora a bratra jeho Troila. I nemluvíš jako přietel pravdy, ale svého přirozeného jazyka pochlebník. Snad- no bylo Hektora zabíti jeho v nevidky, jenž veda krále jatého, svój štít byl na plecí zavrhl, a též Troila opěšalé- ho s holú hlavú v takém hluku. Jaká nesnáz byla zahu- biti a jaké hrdinstvie mrtvé tělo smýkati koněm a jaká čest urozenějšieho sebe osobu tak hanebně trýzniti? Ale zkusil byl Achiles těch obú bratrú síly, jimž se jeho moc nemohla vrovnati. A protož hledal úkladu i kterak by je mohl zahubiti, tepa se s nimi ne rytieřským obyčejem, ale lstí vražedlnú. A dále které jest chvály hoden Achi- les, tiem-li že na králi Priamovi lstivě dceru jeho chtěl vyklamati svými sliby falešnými? A když zvěda od Polidama a Eneáše Paris o smrti Troilově a o smýkání těla jeho, vešken zmrtvie náramnú žalostí. Ale Trojánští s krvavú prací usilováchu, chtiec dobyti těla Troilova, ale nemožechu k tomu přijíti pro množstvie Rekuov. Ale král Merion, smrti Troilovy ná- ramně želeje, hna na Achile s velikú horlivostí. A naj- prvé potka ho řečí hanlivú a řka: „O nešlechetný zrádce, kudy tě tak mohla rozlítiti tvá ukrutnost, aby tak přeurozeného syna králova přivázal k ocasu koně svého a jeho po zemi katovsky smýkal? Již to nebude bez škody tvé přezřěno tobě. A hnav na něho, i pobuode jej v prsi tak silně, že leda Achiles se na koni obdrže, a vyněm meč svój, poče na přielbici jeho velmi sieci, že rani jej v hlavu, takže Achiles s koně spade napoly mrtev. A protož Tro- jánští těla Troilova dobychu, ale s bojem krvavým a s velikú nesnází. A v ta doby Myrmidonové Achilovi na kuoň pomo- 147b 215
TUTO SE POROKUJE OMÉROVI, SKLADAČI RECKÉMU, PRO ACHILE. O ty Oméře, řecký skladači, kterak velikými chválami velebil si Achile a pravě, že zabil dva Hektory, totižto Hektora a bratra jeho Troila. I nemluvíš jako přietel pravdy, ale svého přirozeného jazyka pochlebník. Snad- no bylo Hektora zabíti jeho v nevidky, jenž veda krále jatého, svój štít byl na plecí zavrhl, a též Troila opěšalé- ho s holú hlavú v takém hluku. Jaká nesnáz byla zahu- biti a jaké hrdinstvie mrtvé tělo smýkati koněm a jaká čest urozenějšieho sebe osobu tak hanebně trýzniti? Ale zkusil byl Achiles těch obú bratrú síly, jimž se jeho moc nemohla vrovnati. A protož hledal úkladu i kterak by je mohl zahubiti, tepa se s nimi ne rytieřským obyčejem, ale lstí vražedlnú. A dále které jest chvály hoden Achi- les, tiem-li že na králi Priamovi lstivě dceru jeho chtěl vyklamati svými sliby falešnými? A když zvěda od Polidama a Eneáše Paris o smrti Troilově a o smýkání těla jeho, vešken zmrtvie náramnú žalostí. Ale Trojánští s krvavú prací usilováchu, chtiec dobyti těla Troilova, ale nemožechu k tomu přijíti pro množstvie Rekuov. Ale král Merion, smrti Troilovy ná- ramně želeje, hna na Achile s velikú horlivostí. A naj- prvé potka ho řečí hanlivú a řka: „O nešlechetný zrádce, kudy tě tak mohla rozlítiti tvá ukrutnost, aby tak přeurozeného syna králova přivázal k ocasu koně svého a jeho po zemi katovsky smýkal? Již to nebude bez škody tvé přezřěno tobě. A hnav na něho, i pobuode jej v prsi tak silně, že leda Achiles se na koni obdrže, a vyněm meč svój, poče na přielbici jeho velmi sieci, že rani jej v hlavu, takže Achiles s koně spade napoly mrtev. A protož Tro- jánští těla Troilova dobychu, ale s bojem krvavým a s velikú nesnází. A v ta doby Myrmidonové Achilovi na kuoň pomo- 147b 215
Strana 216
žiechu, kterýžto okřev, hořlivě se odda na krále Merio- na. I sta se mezi nima boj hrdinský, ale král Merion tiež a statečnějie trápieše Achile. Ale když se vyroji množ- stvie s uobú stranú bojovníkuov, rozrazichu je, a že již slunce chtieše se skrýti před očima lidskýma, rozjidechu se bojovníci obú stranú — a mnoho lidu zhynulo. Pak Achiles, svých ran poléčiv, žáda se nad králem Merionem pomstiti. I jéde den sedmý do boje, a svolav své Myrmidony, přikáza jim pevně, aby krále Meriona obklíčili a mezi sebú drželi do jeho příjezdy, jako i Troi- la, aby se nad ním konečně pomstil. A když boj bieše těžký a lítý mezi vojsky a mnoho lidu obapolně snide, král Merion s Achilem spolu se stečešta kopíma tak prudce, že oba se sbuodešta s koní a oba pieškani zmu- žile se tepeta bez milosti. A v ta doby Myrmidonové krále Meriona se všech stran obklíčie a jmú jej, lid jeho od něho odrazivše, takže jemu ižádný nemuož spomoci pro sílu těch Myrmidonuov i ji- ných Rekuov. Auhlédav Achiles krále Meriona od Myrmi- donuov a od jiných Rekuov obklíčeného, přiběh k němu, velikými ranami seka a tepa naň, zabi jej. Avšak toho snadně nemohl učiniti, nebo král Merion, hrdinsky se bráně, byl Achile mnoho ranami zsekal, žez něho krev jako z vraha stříkáše, takže nemněl sám, by živ mohl zuostati. Tuto pozoruj, ó biedný Oméře, že tvój Achiles nikdy jest žádného muže znamenitě nezabil, jedno úkladně a zrádně. Protož měl by býti hoden chvály, když by úklad a zrada byla velebena. Zdali jest nesnadno býka pora- ziti, kteréhož jiní za rohy i za nohy držie pevně? Ale cot jest Achiles nad jinými páchal, toť jest potom na sobě počil. A zatiem král Menelaus, vévoda Monesteus, Dio- medes, Telamonus s vojsky svými oddadie se statčeně na Trojánské a je tak náramně tisknú, že musejí pole- opustiti a s svú nemalú škodú do města utéci. Po nichžto běžiece Rekové, mnoho jich zranie i ztepú svú silú. 216
žiechu, kterýžto okřev, hořlivě se odda na krále Merio- na. I sta se mezi nima boj hrdinský, ale král Merion tiež a statečnějie trápieše Achile. Ale když se vyroji množ- stvie s uobú stranú bojovníkuov, rozrazichu je, a že již slunce chtieše se skrýti před očima lidskýma, rozjidechu se bojovníci obú stranú — a mnoho lidu zhynulo. Pak Achiles, svých ran poléčiv, žáda se nad králem Merionem pomstiti. I jéde den sedmý do boje, a svolav své Myrmidony, přikáza jim pevně, aby krále Meriona obklíčili a mezi sebú drželi do jeho příjezdy, jako i Troi- la, aby se nad ním konečně pomstil. A když boj bieše těžký a lítý mezi vojsky a mnoho lidu obapolně snide, král Merion s Achilem spolu se stečešta kopíma tak prudce, že oba se sbuodešta s koní a oba pieškani zmu- žile se tepeta bez milosti. A v ta doby Myrmidonové krále Meriona se všech stran obklíčie a jmú jej, lid jeho od něho odrazivše, takže jemu ižádný nemuož spomoci pro sílu těch Myrmidonuov i ji- ných Rekuov. Auhlédav Achiles krále Meriona od Myrmi- donuov a od jiných Rekuov obklíčeného, přiběh k němu, velikými ranami seka a tepa naň, zabi jej. Avšak toho snadně nemohl učiniti, nebo král Merion, hrdinsky se bráně, byl Achile mnoho ranami zsekal, žez něho krev jako z vraha stříkáše, takže nemněl sám, by živ mohl zuostati. Tuto pozoruj, ó biedný Oméře, že tvój Achiles nikdy jest žádného muže znamenitě nezabil, jedno úkladně a zrádně. Protož měl by býti hoden chvály, když by úklad a zrada byla velebena. Zdali jest nesnadno býka pora- ziti, kteréhož jiní za rohy i za nohy držie pevně? Ale cot jest Achiles nad jinými páchal, toť jest potom na sobě počil. A zatiem král Menelaus, vévoda Monesteus, Dio- medes, Telamonus s vojsky svými oddadie se statčeně na Trojánské a je tak náramně tisknú, že musejí pole- opustiti a s svú nemalú škodú do města utéci. Po nichžto běžiece Rekové, mnoho jich zranie i ztepú svú silú. 216
Strana 217
C. POČÍNAJÍ SE SEDMMEZCIETMÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O SMRTI ACHILOVĚ A ANTILOGOVĚ V CHRÁMĚ APOLONOVĚ A O SMRTI PARIDA A TELAMONA AIAX ŘEČENÉHO, O UKRUTNÉM BOJI JICH. dyž tělo Troilovo bieše na dvuor krá- 148a le Priamuov přineseno, želé král, želé královna, želé Paris i všickni přietelé S i dvořané, nébrž i všecka obec tro- 6 jánská, jako by každý otce milého ztratil, neb otce milého smrt viděl, a u velikém kvielení plačtivém několiko dní ztrávichu. Neb když čijí všickni, že sú Hektorovy, Deifebovy a Troilovy pomoci zbaveni, za to obecně mají, že jim nelze svítěziti nad nepřátely, než konečně že od nich své zá- huby čekají. Protož král Priamus posla k Rekóm, aby jemu bylo dáno příměřie za dva měsiece, a oni k tomu svolichu a utvrdichu. A v tom král Priamus káza dva hroby drahá a slavná udělati, v nichžto tělo Troilovo a krále Merionovo káza poctivě pochovati. Ale královna Hekuba smrti svých synuov želejíc, náramně mnohých cest hledajíc, jimiž by se mohla pomstiti nad vrahem svým Achilem. A povolavši k sobě tajně syna svého Pa- rida, i mluví s ním u velikém pláči slz svých a řkúci: „Najmilejší synu muoj, vieš, kterak ten nešlechetný Achi- les často mě jest obsielal, žádaje dcery mé Polixeny sobě v manželstvie a že chce nám věčný pokoj zjednati. A když sem ho již na cestě postavila naděje, nic sem ne- shledala slibuov jeho, než jedno klam a škodu nenaby- tú, i umyslila sem ho obeslati, aby ke mně do chrámu Apolova tajně přišel, že s ním mám pilně o jeho dobré rozmluviti. A ty, milý synu, budeš v chrámě s našimi věrnými rytieři a tak zjednáš, aby on tu vždy byl umrt- ven na pomstu mých milých synuov a tvých bratruov." 217
C. POČÍNAJÍ SE SEDMMEZCIETMÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O SMRTI ACHILOVĚ A ANTILOGOVĚ V CHRÁMĚ APOLONOVĚ A O SMRTI PARIDA A TELAMONA AIAX ŘEČENÉHO, O UKRUTNÉM BOJI JICH. dyž tělo Troilovo bieše na dvuor krá- 148a le Priamuov přineseno, želé král, želé královna, želé Paris i všickni přietelé S i dvořané, nébrž i všecka obec tro- 6 jánská, jako by každý otce milého ztratil, neb otce milého smrt viděl, a u velikém kvielení plačtivém několiko dní ztrávichu. Neb když čijí všickni, že sú Hektorovy, Deifebovy a Troilovy pomoci zbaveni, za to obecně mají, že jim nelze svítěziti nad nepřátely, než konečně že od nich své zá- huby čekají. Protož král Priamus posla k Rekóm, aby jemu bylo dáno příměřie za dva měsiece, a oni k tomu svolichu a utvrdichu. A v tom král Priamus káza dva hroby drahá a slavná udělati, v nichžto tělo Troilovo a krále Merionovo káza poctivě pochovati. Ale královna Hekuba smrti svých synuov želejíc, náramně mnohých cest hledajíc, jimiž by se mohla pomstiti nad vrahem svým Achilem. A povolavši k sobě tajně syna svého Pa- rida, i mluví s ním u velikém pláči slz svých a řkúci: „Najmilejší synu muoj, vieš, kterak ten nešlechetný Achi- les často mě jest obsielal, žádaje dcery mé Polixeny sobě v manželstvie a že chce nám věčný pokoj zjednati. A když sem ho již na cestě postavila naděje, nic sem ne- shledala slibuov jeho, než jedno klam a škodu nenaby- tú, i umyslila sem ho obeslati, aby ke mně do chrámu Apolova tajně přišel, že s ním mám pilně o jeho dobré rozmluviti. A ty, milý synu, budeš v chrámě s našimi věrnými rytieři a tak zjednáš, aby on tu vždy byl umrt- ven na pomstu mých milých synuov a tvých bratruov." 217
Strana 218
148b Kdežto Paris, vida žalost mateře své a sám jsa u veliké žalosti, k tomu svoli. A tak Paris se dvadceti věrnými a udatnými rytieři, na to se připravivše, v chrámě se skry- chu. A královna Hekuba po Achile posla, a on, jsa osle- pen milostí Polixeny, s samým Antilogem, Nestorovým synem, tajně do chrámu přijide. Téť jest povahy milost horlivá, žeť svého pána ospepí a v jámu jej, jiež se nena- děje, dovede. A když v chrámě biešta Achiles a Antilogus, Paris se na ně vyrazi s svými. Meče vytrhavše, počechu na ně sieci udatně. A že Achiles nemějieše na sobě oděnie, Pa- ris v něho tři střely z lučiště vstřeli. Ale Achiles plášt- kem svým obinuv ruku levú, hna na ně. A tu těch rytie- řuov sedm zabi, ale druzí se na ně obořivše hrdinsky, a tu je oba zabichu. — Dosti hodně Achiles jest umrtven úkladem, poňavadž jest jiné úkladně mrtvil. Jakožto die Seneka mudřec: „Od jiného na se toho čekaj, což jsi ty jiným činil.“— A tu Paris káza jich těla ptákóm a psuom vyvrci. Než prozbú pokornú královny z chrámu vyme- táni sú na ulice, aby jich vrahové ode všech Troján- ských byli opatřeni. A tak radují se Trojánští, vidúce ty umrtveny, a mezi sebú rozmlúvajíce, že již bez pochyby nad Reky se pomstie, poňavadž svého najudatnějšieho hrdiny jsú zbaveni. Pak král Agamenon, zvěděv o jich smrti, posla [své) k králi Priamovi, aby vydal těla jich Rekóm, [Achi- lovo] a Antilogovo. A on jim toho pójči a vyda. Rekové přijevše, i pobrachu ta těla s velikú žalostí i donesechu mezi stany, kdežto by pláč náramný od všech Rekuov. A již mezi sebú rozmlúváchu, sami že již čáky ižádné ne- mají k dobytí města trojánského, poňavadž jim ten za- hynul, v němž jsú po boziech najvětší naději pokládali. A tu zpuosobichu, aby Achilovi drahý hrob byl udělán. Protož krále Priama prosie, aby dopustil v svém městě hrob jemu udělati a pochovati tělo jeho. A král k tomu 218
148b Kdežto Paris, vida žalost mateře své a sám jsa u veliké žalosti, k tomu svoli. A tak Paris se dvadceti věrnými a udatnými rytieři, na to se připravivše, v chrámě se skry- chu. A královna Hekuba po Achile posla, a on, jsa osle- pen milostí Polixeny, s samým Antilogem, Nestorovým synem, tajně do chrámu přijide. Téť jest povahy milost horlivá, žeť svého pána ospepí a v jámu jej, jiež se nena- děje, dovede. A když v chrámě biešta Achiles a Antilogus, Paris se na ně vyrazi s svými. Meče vytrhavše, počechu na ně sieci udatně. A že Achiles nemějieše na sobě oděnie, Pa- ris v něho tři střely z lučiště vstřeli. Ale Achiles plášt- kem svým obinuv ruku levú, hna na ně. A tu těch rytie- řuov sedm zabi, ale druzí se na ně obořivše hrdinsky, a tu je oba zabichu. — Dosti hodně Achiles jest umrtven úkladem, poňavadž jest jiné úkladně mrtvil. Jakožto die Seneka mudřec: „Od jiného na se toho čekaj, což jsi ty jiným činil.“— A tu Paris káza jich těla ptákóm a psuom vyvrci. Než prozbú pokornú královny z chrámu vyme- táni sú na ulice, aby jich vrahové ode všech Troján- ských byli opatřeni. A tak radují se Trojánští, vidúce ty umrtveny, a mezi sebú rozmlúvajíce, že již bez pochyby nad Reky se pomstie, poňavadž svého najudatnějšieho hrdiny jsú zbaveni. Pak král Agamenon, zvěděv o jich smrti, posla [své) k králi Priamovi, aby vydal těla jich Rekóm, [Achi- lovo] a Antilogovo. A on jim toho pójči a vyda. Rekové přijevše, i pobrachu ta těla s velikú žalostí i donesechu mezi stany, kdežto by pláč náramný od všech Rekuov. A již mezi sebú rozmlúváchu, sami že již čáky ižádné ne- mají k dobytí města trojánského, poňavadž jim ten za- hynul, v němž jsú po boziech najvětší naději pokládali. A tu zpuosobichu, aby Achilovi drahý hrob byl udělán. Protož krále Priama prosie, aby dopustil v svém městě hrob jemu udělati a pochovati tělo jeho. A král k tomu 218
Strana 219
svoli, aby u brány ješto slove Timbrea, byl jemu hrob ustaven, o jehožto drahosti a zpuosobě psáti vidí se zbytné. Pak král Agamenon krále a kniežata řecká svola na potaz, k nimžto takto promluvi a řka: „Poňavadž skrze smrt Achilovu větší diel vojska našeho pozúfá, protož co se vám zdá lepšieho, boj-li před se vésti, čili přestati a do zemí se našich navrátiti.“ K tomu se králuov a knie- žat úmyslové rozdvojichu. Nebo jedni radie, aby bylo bojováno, a druzí, aby bylo necháno. Než konečně na tom všickni zuostachu, aby bylo bojováno, a řkúce: „Ač pak Achiles nám jest zahynul, že nám nezahynú slibové bohuov o našem svítězení konečném spravedlivě nad Trojánskými." Ale Aiax povstav mezi nimi, poradi jim, aby po syna Achilova poslali, kterýžto u krále Likome- da, děda svého, obývá, neb jest to zvěděl v jistotě, že Rekové bez něho nebudú moci svítěziti nad Trojánský- mi. K té radě všichni přistúpichu a krále Menelaa vyvolé i pošlí po syna Achilova jménem Neptoloma k králi Li- komedovi. A bieše čas, v němž slunce pod okrslkem nebeským, jemuž dějí Zodiakus, bieše přeběhlo, takže podjide zna- menie nebeské, ješto slove Rak, v němžto podlé bož- ského zjednánie bývá stavadlo slunečné letnie. A slovúť proto stavadla, neb ten okrslek nebeský k nám rovně nestojí, neb jeden diel jeho nad námi jest vyzdvižen a druhý k nám schýlen. A protož, když přijde slunce pod to znamenie, ješto slove Rak, jižť výše nad nás nemuož vstúpiti, ale tu stojí, počna činiti dny dlúhé a noci krát- ké. A to se děje od poloviny měsiece prosince až do polu črvna. Ale když slunce [s]stúpí bliz k zemi, tehdy přijde pod nebeské znamenie, ješto slove Ca] pricornus, to jest Kozel. A tuť stojí, počna činiti noci dlúhé a dny krátké. A to se dèje od polu měsiece črvna až do polu prosince. A v tom času ráčil se jest Syn Boží časně z věčné a všemu 149а 219
svoli, aby u brány ješto slove Timbrea, byl jemu hrob ustaven, o jehožto drahosti a zpuosobě psáti vidí se zbytné. Pak král Agamenon krále a kniežata řecká svola na potaz, k nimžto takto promluvi a řka: „Poňavadž skrze smrt Achilovu větší diel vojska našeho pozúfá, protož co se vám zdá lepšieho, boj-li před se vésti, čili přestati a do zemí se našich navrátiti.“ K tomu se králuov a knie- žat úmyslové rozdvojichu. Nebo jedni radie, aby bylo bojováno, a druzí, aby bylo necháno. Než konečně na tom všickni zuostachu, aby bylo bojováno, a řkúce: „Ač pak Achiles nám jest zahynul, že nám nezahynú slibové bohuov o našem svítězení konečném spravedlivě nad Trojánskými." Ale Aiax povstav mezi nimi, poradi jim, aby po syna Achilova poslali, kterýžto u krále Likome- da, děda svého, obývá, neb jest to zvěděl v jistotě, že Rekové bez něho nebudú moci svítěziti nad Trojánský- mi. K té radě všichni přistúpichu a krále Menelaa vyvolé i pošlí po syna Achilova jménem Neptoloma k králi Li- komedovi. A bieše čas, v němž slunce pod okrslkem nebeským, jemuž dějí Zodiakus, bieše přeběhlo, takže podjide zna- menie nebeské, ješto slove Rak, v němžto podlé bož- ského zjednánie bývá stavadlo slunečné letnie. A slovúť proto stavadla, neb ten okrslek nebeský k nám rovně nestojí, neb jeden diel jeho nad námi jest vyzdvižen a druhý k nám schýlen. A protož, když přijde slunce pod to znamenie, ješto slove Rak, jižť výše nad nás nemuož vstúpiti, ale tu stojí, počna činiti dny dlúhé a noci krát- ké. A to se děje od poloviny měsiece prosince až do polu črvna. Ale když slunce [s]stúpí bliz k zemi, tehdy přijde pod nebeské znamenie, ješto slove Ca] pricornus, to jest Kozel. A tuť stojí, počna činiti noci dlúhé a dny krátké. A to se dèje od polu měsiece črvna až do polu prosince. A v tom času ráčil se jest Syn Boží časně z věčné a všemu 149а 219
Strana 220
světu slavné Panny Marie naroditi v našem plném těle- senství, neb v ta doby počíná dne přibývati a noci ubý- vati na znamenie, že Syn Boží proto se ráčil naroditi, aby se světlo pravdy rozšířilo a tmy bludu pohynuly. Než tuto muož býti hodně tázáno, proč slunce, čím jest k nám bližše, tiem nás méně ohřievá, a čím najvýše od nás, tiem nás najviece pálí. K tomu slušie takto odpo- věděti, že když jest najblíže, tehdy paprslky své přes nás skýte a tady nemóž zřejmě ohřievati. Ale když jest nad námi, tehdy paprslkové jeho rovně na nás sstupují a upřiemo, a tak nás velmi pálé a zahřievají. Avšak šestnádctý den měsiece črvna, kdyžto dnové sú najdelší, nasta boj mezi Trojánskými a Řeky náram- ně vražedlný. A v tom Aiax, jakýms bláznovstvím jsa pohnut, na hlavě ani na životě nemaje oděnie ani štítu před sebú, než toliko sám meč nesa v ruce, i vjěde do boje. A jiná kniežata řecká, Diomedes, Monesteus, Uli- xes, Agamenon, vojska svá řádně zpuosobivše, vytrh- nú v pole. A král Priamus přikáza svým také vyjeti, zřiediv statečně všecka vojska. Ale jakú mají Trojánští smělost, nemajíce již mezi sebú ani najsilnějsšieho Hek- tora, ani přemúdrého Deifeba, ani přeudatného Troila! Ale že je pudí, aby Trojánští bránili svých životuov, žen, dětí i statkuov, životy své vydávají na nebezpečenstvie. Ale Paris vytaže k boji s pláčem pro zbavenie svých mi- lých bratří. Avšak s velikým zástupem oděncuov vyjěde k boji po něm Polidamas, pak král Filis, potom král Ex- dras, po nich Eneáš, i hnachu k boji, kdežto Paris s voj- skem perským s jich lučištmi mnoho Rekuov zranichu i umrtvichu, takže Diomedes s lidem svým, nemoha jich trápenie snésti, musi za se postúpiti. Ale Monesteus, vé- voda athenienský, hnav na Polidama, hrdinsky jej s koně sbuode a sskočiv s svého koně, poče naň sieci horlivě, chtě jej vždy zabiti. A toť by se bylo stalo, by byl král Filis jemu na pomoc nepřispěl a jeho nevysvobodil z jeho 220
světu slavné Panny Marie naroditi v našem plném těle- senství, neb v ta doby počíná dne přibývati a noci ubý- vati na znamenie, že Syn Boží proto se ráčil naroditi, aby se světlo pravdy rozšířilo a tmy bludu pohynuly. Než tuto muož býti hodně tázáno, proč slunce, čím jest k nám bližše, tiem nás méně ohřievá, a čím najvýše od nás, tiem nás najviece pálí. K tomu slušie takto odpo- věděti, že když jest najblíže, tehdy paprslky své přes nás skýte a tady nemóž zřejmě ohřievati. Ale když jest nad námi, tehdy paprslkové jeho rovně na nás sstupují a upřiemo, a tak nás velmi pálé a zahřievají. Avšak šestnádctý den měsiece črvna, kdyžto dnové sú najdelší, nasta boj mezi Trojánskými a Řeky náram- ně vražedlný. A v tom Aiax, jakýms bláznovstvím jsa pohnut, na hlavě ani na životě nemaje oděnie ani štítu před sebú, než toliko sám meč nesa v ruce, i vjěde do boje. A jiná kniežata řecká, Diomedes, Monesteus, Uli- xes, Agamenon, vojska svá řádně zpuosobivše, vytrh- nú v pole. A král Priamus přikáza svým také vyjeti, zřiediv statečně všecka vojska. Ale jakú mají Trojánští smělost, nemajíce již mezi sebú ani najsilnějsšieho Hek- tora, ani přemúdrého Deifeba, ani přeudatného Troila! Ale že je pudí, aby Trojánští bránili svých životuov, žen, dětí i statkuov, životy své vydávají na nebezpečenstvie. Ale Paris vytaže k boji s pláčem pro zbavenie svých mi- lých bratří. Avšak s velikým zástupem oděncuov vyjěde k boji po něm Polidamas, pak král Filis, potom král Ex- dras, po nich Eneáš, i hnachu k boji, kdežto Paris s voj- skem perským s jich lučištmi mnoho Rekuov zranichu i umrtvichu, takže Diomedes s lidem svým, nemoha jich trápenie snésti, musi za se postúpiti. Ale Monesteus, vé- voda athenienský, hnav na Polidama, hrdinsky jej s koně sbuode a sskočiv s svého koně, poče naň sieci horlivě, chtě jej vždy zabiti. A toť by se bylo stalo, by byl král Filis jemu na pomoc nepřispěl a jeho nevysvobodil z jeho 220
Strana 221
rukú. Ten král [mnohé] z Rekuov zrani a mnohé zbi. V ta doby ten Aiax bez oděnie zatáčieše se sem i tam mezi Trojánskými a potom mezi Perskými a mnoho jich zrani a zbi, takže již všickni postúpáchu před ním. A vida to Paris, vytáh lučiště své najvýše a střelu s nál- pem naloživ, i zastřeli jej v bok levý, v samu slezenu, takže tomu Aiax srozumě, že má od toho zastřelenie umřieti. A protož dřieve, nežli by umřel, hledáše Parida s pilností, až se s ním setka, i vece jemu: „Paris, Paris, tys mne smrtedlně zastřelil, ale dřieve, nežliť umra [s]stúpím do pekel, budeš ty mne předchuozí mú. Neb jest potře- bie, aby od nespravedlného milovánie Eleny, pro nižto jest mnoho urozených sešlo a zahubeno, ihned byl od- lúčen.“ A tak silně udeři jej mečem v tvář, že líci jeho na dvé rozděli a od mozku rozrazi, takže on hned mrtev s koně spade na zemi mezi nohy koňské. A Aiax, neda- leko od něho otjev, mrtev spade s koně. Ale Trojánští, vidúce Parida mrtvého, těla jeho s velikú prací dobudú se mnohým krve prolitím a s velikým pláčem do města nesechu. Ale Diomedes a Monesteus s vojsky řeckými tak náramně na trojánské tiskniechu, že musichu postú- piti a do města utéci s velikú škodú lidu svého, ano již bieše slunce zapadlo za horu, a tak město o sobě pevně zavřechu. A když by v noci, král Agamenon s potazem králuov, kniežat i starších bliz u města učinichu obleženie, kázav rozbíti stany a búdy napořád. Ale Trojánští, jakžkoli mějiechu zed okolo města převysokú a tlustú, avšak po- nocné na zdech zpuosobichu k ostraze městcké. A té noci vnesechu tělo Paridovo na dvór s hrozným pláčem, nebo bieše žalost nevýmluvná od krále, od královny, od Eleny i ode všeho dvora králova i ode všie obce troján- ské. A zvláště ta nešťastná Elena, pro nižto s uobú stra- nú tolik dobrých a urozených sešlo jest a konečně všem Trojánským přišlo neštěstie, ta na dvadcetikrát padla 149b 221
rukú. Ten král [mnohé] z Rekuov zrani a mnohé zbi. V ta doby ten Aiax bez oděnie zatáčieše se sem i tam mezi Trojánskými a potom mezi Perskými a mnoho jich zrani a zbi, takže již všickni postúpáchu před ním. A vida to Paris, vytáh lučiště své najvýše a střelu s nál- pem naloživ, i zastřeli jej v bok levý, v samu slezenu, takže tomu Aiax srozumě, že má od toho zastřelenie umřieti. A protož dřieve, nežli by umřel, hledáše Parida s pilností, až se s ním setka, i vece jemu: „Paris, Paris, tys mne smrtedlně zastřelil, ale dřieve, nežliť umra [s]stúpím do pekel, budeš ty mne předchuozí mú. Neb jest potře- bie, aby od nespravedlného milovánie Eleny, pro nižto jest mnoho urozených sešlo a zahubeno, ihned byl od- lúčen.“ A tak silně udeři jej mečem v tvář, že líci jeho na dvé rozděli a od mozku rozrazi, takže on hned mrtev s koně spade na zemi mezi nohy koňské. A Aiax, neda- leko od něho otjev, mrtev spade s koně. Ale Trojánští, vidúce Parida mrtvého, těla jeho s velikú prací dobudú se mnohým krve prolitím a s velikým pláčem do města nesechu. Ale Diomedes a Monesteus s vojsky řeckými tak náramně na trojánské tiskniechu, že musichu postú- piti a do města utéci s velikú škodú lidu svého, ano již bieše slunce zapadlo za horu, a tak město o sobě pevně zavřechu. A když by v noci, král Agamenon s potazem králuov, kniežat i starších bliz u města učinichu obleženie, kázav rozbíti stany a búdy napořád. Ale Trojánští, jakžkoli mějiechu zed okolo města převysokú a tlustú, avšak po- nocné na zdech zpuosobichu k ostraze městcké. A té noci vnesechu tělo Paridovo na dvór s hrozným pláčem, nebo bieše žalost nevýmluvná od krále, od královny, od Eleny i ode všeho dvora králova i ode všie obce troján- ské. A zvláště ta nešťastná Elena, pro nižto s uobú stra- nú tolik dobrých a urozených sešlo jest a konečně všem Trojánským přišlo neštěstie, ta na dvadcetikrát padla 149b 221
Strana 222
jest na jeho tělo a tolikrát s něho jakožto mrtvá jest zdvižena, žádajíc umřieti s mrtvým. A byť kto jich všech i jejie nařiekanie a nevýmluvné řeči chtěl vypraviti, úmysl lidský nemohl by k tomu stačiti, nebo všickni již sú svého zachovánie, zdravie i štěstie i naději potratili, poňavadž jsú všech svých obráncí statečných zbaveni. A píše Dares, že král i královna v svém přielišném zá- mutku tak jsú se Elenině veliké žalosti divili, že jako své vlastnie žalosti příčiny zapomenuvše, její žalostí k ža- losti znova jsú připuzeni. A proto jsú Elenu viece nežli svú vlastní dceru milovali, neb jsú pro náramné žalosti jejie lásky nesmiernost, kterúž jměla ku Paridovi, v jis- totě poznali sú. Pak král v chrámě té bohyně Juno káza přieliš drahý a krásný hrob udělati a tělo Paridovo s velikú ctí a [slávú] po-chovati. 222
jest na jeho tělo a tolikrát s něho jakožto mrtvá jest zdvižena, žádajíc umřieti s mrtvým. A byť kto jich všech i jejie nařiekanie a nevýmluvné řeči chtěl vypraviti, úmysl lidský nemohl by k tomu stačiti, nebo všickni již sú svého zachovánie, zdravie i štěstie i naději potratili, poňavadž jsú všech svých obráncí statečných zbaveni. A píše Dares, že král i královna v svém přielišném zá- mutku tak jsú se Elenině veliké žalosti divili, že jako své vlastnie žalosti příčiny zapomenuvše, její žalostí k ža- losti znova jsú připuzeni. A proto jsú Elenu viece nežli svú vlastní dceru milovali, neb jsú pro náramné žalosti jejie lásky nesmiernost, kterúž jměla ku Paridovi, v jis- totě poznali sú. Pak král v chrámě té bohyně Juno káza přieliš drahý a krásný hrob udělati a tělo Paridovo s velikú ctí a [slávú] po-chovati. 222
Strana 223
C. TUTO SE POČÍNAJÍ OSMMEZCIETMÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O PANTASILÍ, AMAZONSKÉ KRÁLOVNĚ, JEJIEŽTO PŘÍJEZDY ČEKAL JEST KRÁL PRIAMUS A NECHTĚL JEST BRAN ODEVRIETI, AO JICH BOJI, KTERAK JSU STATEČNĚ BOJOVALY S TROJÁNSKÝMI PROTI ŘEKUOM. O O když mineta dva měsiece, daná ku 150a příměří, král Priamus neda bran ote- ( S vřieti města trojánského, čekaje po- moci od královny amazonské, a do- kudž biechu brány zavřěny, s ničímž W se Trojánští neobieráchu, jedno s plá- čem a s nařiekaním. Ale Agamenon král mezi tiem mno- hokrát krále Priama obsielal, aby lidu svému kázal vy- trhnúti k boji. Ale král Priamus ovšem odpoviedal, že toho nechce dopustiti, do času svého. Ale to jest učinil, boje se konečné záhuby lidu svého a tak i města vlast- nieho. A v jistotě věděl, že bojovná královna amazon- ská má jemu na pomoc přijeti. Nebo bieše v ta doby v krajinách na vzchod slunce vlast amazonská, v nížto samy ženy a panny bez mužuov bydléchu, kteréžto v své bujné mladosti o ničemž jiném většie péče nejmějiechu, než aby se s oděním a boji ústavně obieraly a tady aby svú slávu zvelebily. A bieše bliz od té vlasti ostrov od- dělený vodami, v němžto bydléchu sami mužie, s těže- ním dědin snažně se obierajíce. A bieše těch žen obyče tento, že na počátku měsiece máje k muožuom se pře- plavováchu a s nimi tři měsiece napořád u velikém ve- selí a ochotenství přebýváchu. A tak od nich byly obři- chaceny a zase se vrátily do své vlasti. A když děti zro- dily, a byla-li jest dievka, ta jest viec s nimi zuostala. Pakli byl pacholík, toho do třetieho léta u sebe chovaly a potom k mužuom poslaly. A té vlasti bieše královna jedna urozená a velmi bojovná a té bieše jméno Pantasi- 223
C. TUTO SE POČÍNAJÍ OSMMEZCIETMÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O PANTASILÍ, AMAZONSKÉ KRÁLOVNĚ, JEJIEŽTO PŘÍJEZDY ČEKAL JEST KRÁL PRIAMUS A NECHTĚL JEST BRAN ODEVRIETI, AO JICH BOJI, KTERAK JSU STATEČNĚ BOJOVALY S TROJÁNSKÝMI PROTI ŘEKUOM. O O když mineta dva měsiece, daná ku 150a příměří, král Priamus neda bran ote- ( S vřieti města trojánského, čekaje po- moci od královny amazonské, a do- kudž biechu brány zavřěny, s ničímž W se Trojánští neobieráchu, jedno s plá- čem a s nařiekaním. Ale Agamenon král mezi tiem mno- hokrát krále Priama obsielal, aby lidu svému kázal vy- trhnúti k boji. Ale král Priamus ovšem odpoviedal, že toho nechce dopustiti, do času svého. Ale to jest učinil, boje se konečné záhuby lidu svého a tak i města vlast- nieho. A v jistotě věděl, že bojovná královna amazon- ská má jemu na pomoc přijeti. Nebo bieše v ta doby v krajinách na vzchod slunce vlast amazonská, v nížto samy ženy a panny bez mužuov bydléchu, kteréžto v své bujné mladosti o ničemž jiném většie péče nejmějiechu, než aby se s oděním a boji ústavně obieraly a tady aby svú slávu zvelebily. A bieše bliz od té vlasti ostrov od- dělený vodami, v němžto bydléchu sami mužie, s těže- ním dědin snažně se obierajíce. A bieše těch žen obyče tento, že na počátku měsiece máje k muožuom se pře- plavováchu a s nimi tři měsiece napořád u velikém ve- selí a ochotenství přebýváchu. A tak od nich byly obři- chaceny a zase se vrátily do své vlasti. A když děti zro- dily, a byla-li jest dievka, ta jest viec s nimi zuostala. Pakli byl pacholík, toho do třetieho léta u sebe chovaly a potom k mužuom poslaly. A té vlasti bieše královna jedna urozená a velmi bojovná a té bieše jméno Pantasi- 223
Strana 224
150b lia, kterážto velmi milováše Hektora pro jeho udatnosti i šlechetnost. A zvěděvši, že Rekové s velikými vojsky vtrhli do země trojánské, připravi se s tisíci pannami velmi udatnými, aby na pomoc králi Priamovi přijela pro milost, kterúž jest k Hektorovi měla, nevědúc, by byl zahuben. A tak na cestě o jeho smrti zvěděvši, pla- kala jest mnoho dní. A když do Troje přijěde, s svým vojskem by radostně i poctivě od krále Priama, od dvo- ru jeho i ode všech Trojánských přivítána. A tu odpoči- nuvši, prosi krále Priama, aby zajtra svá vojska k boji vy- pravil, že chce také s svými dievkami vytáhnúti, aby Re- kové poznali, co mohú ruce panenské v boji. A tak k rozkázaní krále Priama král Filimenis s svým lidem, Eneáš a Polidamas i jiní s svými vojsky a královna Pan- tasilia s dievkami svými z brány Dardanides řečené vy- tažechu podlé králova rozkázanie. Proti nimžto Reko- vé udatně se vyrojichu, úprkem ženúc na ně kopiníci; kdežto královna Pantasilia tak statečně kopím uhodi Monestea, vévodu athenienského, že jej hned s koně sbuode a kuoň jeho uchvátivši, da jej dievkám svým. A Diomedes odda se s kopím proti Pantasilí prudkým honem a ona zdviže se proti němu a tak silně Diomeda uhodi, že i s koněm se jedva obdrže, že nespade doluov. Ale Pantasilia doskočivši Diomeda, štít s jeho hrdla strhši, i da jej své dievce. Ale Telamonus, nemoha strpě- ti, což Pantasilia pácháše, v boji hna úprkem s kopím proti ní, a ona se nezmeškavši, tak se směle na něho oboři, že jej s koně sbuode, že spade na zemi. A hnavši na Reky, tak udatně je porážieše, sekúc a tepúc, že v malé chvíli Rekové poznachu moc Pantasilie, udatnost i sílu. Kterážto sečbú meče svého odda se na Telamona krále tak, že s pomocí krále Filimenis jmú jej, a již jej chtieše poslati do města. Ale uzřev to Diomedes, roz- hněvav se, zdviže se s svými na ty, ješto Telamona držiechu, takže jej vysvobodi z jich rukú. Tehdy Panta- 224
150b lia, kterážto velmi milováše Hektora pro jeho udatnosti i šlechetnost. A zvěděvši, že Rekové s velikými vojsky vtrhli do země trojánské, připravi se s tisíci pannami velmi udatnými, aby na pomoc králi Priamovi přijela pro milost, kterúž jest k Hektorovi měla, nevědúc, by byl zahuben. A tak na cestě o jeho smrti zvěděvši, pla- kala jest mnoho dní. A když do Troje přijěde, s svým vojskem by radostně i poctivě od krále Priama, od dvo- ru jeho i ode všech Trojánských přivítána. A tu odpoči- nuvši, prosi krále Priama, aby zajtra svá vojska k boji vy- pravil, že chce také s svými dievkami vytáhnúti, aby Re- kové poznali, co mohú ruce panenské v boji. A tak k rozkázaní krále Priama král Filimenis s svým lidem, Eneáš a Polidamas i jiní s svými vojsky a královna Pan- tasilia s dievkami svými z brány Dardanides řečené vy- tažechu podlé králova rozkázanie. Proti nimžto Reko- vé udatně se vyrojichu, úprkem ženúc na ně kopiníci; kdežto královna Pantasilia tak statečně kopím uhodi Monestea, vévodu athenienského, že jej hned s koně sbuode a kuoň jeho uchvátivši, da jej dievkám svým. A Diomedes odda se s kopím proti Pantasilí prudkým honem a ona zdviže se proti němu a tak silně Diomeda uhodi, že i s koněm se jedva obdrže, že nespade doluov. Ale Pantasilia doskočivši Diomeda, štít s jeho hrdla strhši, i da jej své dievce. Ale Telamonus, nemoha strpě- ti, což Pantasilia pácháše, v boji hna úprkem s kopím proti ní, a ona se nezmeškavši, tak se směle na něho oboři, že jej s koně sbuode, že spade na zemi. A hnavši na Reky, tak udatně je porážieše, sekúc a tepúc, že v malé chvíli Rekové poznachu moc Pantasilie, udatnost i sílu. Kterážto sečbú meče svého odda se na Telamona krále tak, že s pomocí krále Filimenis jmú jej, a již jej chtieše poslati do města. Ale uzřev to Diomedes, roz- hněvav se, zdviže se s svými na ty, ješto Telamona držiechu, takže jej vysvobodi z jich rukú. Tehdy Panta- 224
Strana 225
silia pokřiče na své dievky a srazi je v jeden pluk, a hnav- ši na Reky, tak je hrdinsky tepieše a tisknieše, že musi- chu před nimi postúpiti Rekové, utiekajíc k stanuom. Ale Pantasilia sekúci i tepúci je stiháše až na břeh mor- ský. A tu by Rekové konečně byli zahynuli, by byl nepři- táhl Diomedes s valným zástupem na pomoc Rekuom a jim statečně nespomohl v tu chvíli. A tak by bojováno až do noci. A pak královna Pantasilia s králem Filime- nem i se všemi vojsky do Troje vesele jědechu, kdežto král Priamus Pantasilí míle přivíta a poděkova z jejích udatných činóv a mnoho jí daruov obětova, se vším svým dvorem jí se svobodně zakazuje, doufaje, že skrze ni svých zbude žalostí. A tak na všaký den bylo potom bojováno, až i král Menelaus vráti se od krále Nikomeda a přivede s sebú syna Achilova, Neptolomus a Pirus řečeného, neb jmě- jieše dvě jméně. Jehožto králi, kniežata i starší s velikú ctí přivítali sú, a zvláště Myrmidonové, jakožto pána svého přirozeného. A hned králi toho Neptoloma na rytieřstvie pasováchu, jehož Telamon mečem jej s pá- sem opasuje, vece k němu: „Tiemto tě pasem rytieř- ským opasuji, aby na pomstu velebného otce tvého udat- ně povstal.“ A dva z kniežat řeckých vpali jemu dvě ostroze pozlacené. A král Agamenon vyda jemu všecko oděnie i bran i všecky klénoty i jiné věci otce jeho. A tak biechu veseli všickni Rekové, za mnoho dní svě- tiece z pasovánie nového rytieře. Mezi tiem den bojovný přijide. Tehdy obú stranú vojska, zřiezená velikú opatrností, vyrojichu se v pole. I nasta boj náramně lítý a vražedlný, převeliký. Tehda syn Achiluov v uodění otce svého s Myrmidony svými vjéde do boje a ihned hna na Polidama a udatně naň me- čem seka, chtě jej zabíti. Jemuž se on statečně bráně, zase naň tepieše. A zatiem král Filimenis přispě Polida- movi na pomoc, ale Pirus, nechav Polidama, odda se 225
silia pokřiče na své dievky a srazi je v jeden pluk, a hnav- ši na Reky, tak je hrdinsky tepieše a tisknieše, že musi- chu před nimi postúpiti Rekové, utiekajíc k stanuom. Ale Pantasilia sekúci i tepúci je stiháše až na břeh mor- ský. A tu by Rekové konečně byli zahynuli, by byl nepři- táhl Diomedes s valným zástupem na pomoc Rekuom a jim statečně nespomohl v tu chvíli. A tak by bojováno až do noci. A pak královna Pantasilia s králem Filime- nem i se všemi vojsky do Troje vesele jědechu, kdežto král Priamus Pantasilí míle přivíta a poděkova z jejích udatných činóv a mnoho jí daruov obětova, se vším svým dvorem jí se svobodně zakazuje, doufaje, že skrze ni svých zbude žalostí. A tak na všaký den bylo potom bojováno, až i král Menelaus vráti se od krále Nikomeda a přivede s sebú syna Achilova, Neptolomus a Pirus řečeného, neb jmě- jieše dvě jméně. Jehožto králi, kniežata i starší s velikú ctí přivítali sú, a zvláště Myrmidonové, jakožto pána svého přirozeného. A hned králi toho Neptoloma na rytieřstvie pasováchu, jehož Telamon mečem jej s pá- sem opasuje, vece k němu: „Tiemto tě pasem rytieř- ským opasuji, aby na pomstu velebného otce tvého udat- ně povstal.“ A dva z kniežat řeckých vpali jemu dvě ostroze pozlacené. A král Agamenon vyda jemu všecko oděnie i bran i všecky klénoty i jiné věci otce jeho. A tak biechu veseli všickni Rekové, za mnoho dní svě- tiece z pasovánie nového rytieře. Mezi tiem den bojovný přijide. Tehdy obú stranú vojska, zřiezená velikú opatrností, vyrojichu se v pole. I nasta boj náramně lítý a vražedlný, převeliký. Tehda syn Achiluov v uodění otce svého s Myrmidony svými vjéde do boje a ihned hna na Polidama a udatně naň me- čem seka, chtě jej zabíti. Jemuž se on statečně bráně, zase naň tepieše. A zatiem král Filimenis přispě Polida- movi na pomoc, ale Pirus, nechav Polidama, odda se 225
Strana 226
151a na Filimena krále a jej udatně s koně sbuode a chtieše jej jieti. Ale lid Filimenóv statečně se oň zastavi, brániec krále svého. Ale Myrmidonové odpieráchu vší svú silú. A zatiem Telamon prihna, usiluje krále Filimena zabiti, ale lid jeho nedopusti toho a jiní Trojánští. A v tu chvíli královna Pantasilia s dievkami svými přitaže do boje v bielém jakožto snieh v uodění i odda se na Myrmidony, kteréž s koní srážieše, tepúc, mnohé zrani nelítostivě. Ale Telamon hnav na Pantasilí, sbuode ji s koně a ona, tak jsúc sbodena, k Telamonovi pieškami přiběhši, i tak jej silně mečem posěče, že hned s koně spade. Ale dievky Pantasilie statečně bojujíce, spomožechu jí na kuoň. A jakž to Pantasilia zvědě, že král Filimenis jest obklí- čen ot Myrmidonóv a lid jeho nemuož jemu spomoci, hna na Myrmidony u veliké chtivosti, i poče je sieci a bíti tak velmi, že musichu před ní postúpati. Tehda vida Pirus svých Myrmidonóv tak veliký mord a záhubu, i propusti krále Filimena, jehož bieše jal, i pokřiče na své silně a řka: „Máte se za to styděti, že vás tak mordují ruce ženské, a protož snažte se se mnú, abychom ji na- ručest zahubili!“ Ale Pantasilia, přiblíživši se k Pirovi tak, že mohl její řeč slyšeti, i porokováše jemu velmi, že Hektor jest zrádně zabit od jeho otce, a té smrti na po- mstu že „netoliko mužie hodni sú, ale i ženy, i vešken svět měl by povstati. A násť nazývají Rekové ženami, brzoť počijí smrtedlné rány“. Ale Pirus, uslyšev ta slova, velikým se hněvem zapáli. A protož proti Pantasilí, ubod kuoň, hna prudce s kopím a tak ji silně uhodi, že o ni kopie zláma, avšak jí z sedla nepohnu. Ale Pantasilia tak statečně veň zavadi, že jej velmi prudce s koně sbuode, až se na zemi rozhosti. Ale Pirus vztyčiv se od země, bèže na ni s mečem, seka zmužile a tepa na ni. Avšak Pantasilia tak veliké rány dáváše jemu, a Pirus čije tak těžké rány od nie, i musi postúpati před ní. A v tom při- tekli Myrmidonové jeho i pomohú jemu na kuoň. 226
151a na Filimena krále a jej udatně s koně sbuode a chtieše jej jieti. Ale lid Filimenóv statečně se oň zastavi, brániec krále svého. Ale Myrmidonové odpieráchu vší svú silú. A zatiem Telamon prihna, usiluje krále Filimena zabiti, ale lid jeho nedopusti toho a jiní Trojánští. A v tu chvíli královna Pantasilia s dievkami svými přitaže do boje v bielém jakožto snieh v uodění i odda se na Myrmidony, kteréž s koní srážieše, tepúc, mnohé zrani nelítostivě. Ale Telamon hnav na Pantasilí, sbuode ji s koně a ona, tak jsúc sbodena, k Telamonovi pieškami přiběhši, i tak jej silně mečem posěče, že hned s koně spade. Ale dievky Pantasilie statečně bojujíce, spomožechu jí na kuoň. A jakž to Pantasilia zvědě, že král Filimenis jest obklí- čen ot Myrmidonóv a lid jeho nemuož jemu spomoci, hna na Myrmidony u veliké chtivosti, i poče je sieci a bíti tak velmi, že musichu před ní postúpati. Tehda vida Pirus svých Myrmidonóv tak veliký mord a záhubu, i propusti krále Filimena, jehož bieše jal, i pokřiče na své silně a řka: „Máte se za to styděti, že vás tak mordují ruce ženské, a protož snažte se se mnú, abychom ji na- ručest zahubili!“ Ale Pantasilia, přiblíživši se k Pirovi tak, že mohl její řeč slyšeti, i porokováše jemu velmi, že Hektor jest zrádně zabit od jeho otce, a té smrti na po- mstu že „netoliko mužie hodni sú, ale i ženy, i vešken svět měl by povstati. A násť nazývají Rekové ženami, brzoť počijí smrtedlné rány“. Ale Pirus, uslyšev ta slova, velikým se hněvem zapáli. A protož proti Pantasilí, ubod kuoň, hna prudce s kopím a tak ji silně uhodi, že o ni kopie zláma, avšak jí z sedla nepohnu. Ale Pantasilia tak statečně veň zavadi, že jej velmi prudce s koně sbuode, až se na zemi rozhosti. Ale Pirus vztyčiv se od země, bèže na ni s mečem, seka zmužile a tepa na ni. Avšak Pantasilia tak veliké rány dáváše jemu, a Pirus čije tak těžké rány od nie, i musi postúpati před ní. A v tom při- tekli Myrmidonové jeho i pomohú jemu na kuoň. 226
Strana 227
A v ta doby král Agamenon u velmi velikém zástupě rytieřstva a Diomedes s svým vojskem a vévoda athenien- ský Monesteus s hlukem svým a jiné vévody i kniežata řecká s rytieři a bojovníky svými přitažechu do boje. Ale král Filimenis, jsa z moci Pirovy vysvobozen, Panta- silí velmi poděkova a pravě, že její pomocí jeho život jest uchován. A v ta doby lid svój svola v jeden hluk, a též Pantasilia káza dievkám svým sjeti se v jednu rotu. Ale Polidamas, kterýž po svém sbodení s koně a mezi koňmi s velikú prací jedvy se vypletl, ten u velmi veli- kém zástupu do boje přijěde. A též král Remus a Eneáš valně z Troje přispěchu, kdežto nasta boj náramně vra- žedlný s uobú stranú. A tu Pirus bieše dosti těžek Tro- jánským, ale Pantasilia těžce tisknieše Reky. Pak Pirus hna na Glauka, syna Antenorova a bratra Polidamova z jiné mateře narozeného, tak hněvivě, že jej hned me- čem zabi. A proto Pantasilia odda se na Pira a Pirus udatně proti ní, kdežto se hrdinsky spolu tepeta, až je vojska rozrazichu. Ale Polidamas, bratra svého smrti ná- ramně želeje a mstě ukrutně, Řeky seče i tepe. I sta se, že mocí Polidama a Pantasilie, kteřížto Řeky udatně tepie- chu a tak náramně, že Rekové, jsúc puzeni od nich, utie- kají před nimi, kteréžto Polidamas a Pantasilia stíhajíc, mordují. A když již daleko biechu s pole zbèhli, Pirus, Telamon a Diomedes stavichu je. Ale že bieše slunce za- padlo za horu, boj se rozjide. A tak celý měsiec napořád by bojováno, [v němžto] viece nežli deset tisícuov lidu rytieřského sešlo jest. A tak v těch bojiech mnoho svých dievek udatných ztrati královna Pantasilia. A když by po jednom měsieci, nasta boj velmi ukrut- ný, neb s uobú stranú stečechu se vojska, lítě se tepúce. A v ta doby vjěde Pirus do boje a vzápětí Pantasilia proti němu, nevražiece na se s uobú stranú. A tak hna proti ní Pirus a zláma kopie o ni, avšak jí z sedla pohnúti 151b 227
A v ta doby král Agamenon u velmi velikém zástupě rytieřstva a Diomedes s svým vojskem a vévoda athenien- ský Monesteus s hlukem svým a jiné vévody i kniežata řecká s rytieři a bojovníky svými přitažechu do boje. Ale král Filimenis, jsa z moci Pirovy vysvobozen, Panta- silí velmi poděkova a pravě, že její pomocí jeho život jest uchován. A v ta doby lid svój svola v jeden hluk, a též Pantasilia káza dievkám svým sjeti se v jednu rotu. Ale Polidamas, kterýž po svém sbodení s koně a mezi koňmi s velikú prací jedvy se vypletl, ten u velmi veli- kém zástupu do boje přijěde. A též král Remus a Eneáš valně z Troje přispěchu, kdežto nasta boj náramně vra- žedlný s uobú stranú. A tu Pirus bieše dosti těžek Tro- jánským, ale Pantasilia těžce tisknieše Reky. Pak Pirus hna na Glauka, syna Antenorova a bratra Polidamova z jiné mateře narozeného, tak hněvivě, že jej hned me- čem zabi. A proto Pantasilia odda se na Pira a Pirus udatně proti ní, kdežto se hrdinsky spolu tepeta, až je vojska rozrazichu. Ale Polidamas, bratra svého smrti ná- ramně želeje a mstě ukrutně, Řeky seče i tepe. I sta se, že mocí Polidama a Pantasilie, kteřížto Řeky udatně tepie- chu a tak náramně, že Rekové, jsúc puzeni od nich, utie- kají před nimi, kteréžto Polidamas a Pantasilia stíhajíc, mordují. A když již daleko biechu s pole zbèhli, Pirus, Telamon a Diomedes stavichu je. Ale že bieše slunce za- padlo za horu, boj se rozjide. A tak celý měsiec napořád by bojováno, [v němžto] viece nežli deset tisícuov lidu rytieřského sešlo jest. A tak v těch bojiech mnoho svých dievek udatných ztrati královna Pantasilia. A když by po jednom měsieci, nasta boj velmi ukrut- ný, neb s uobú stranú stečechu se vojska, lítě se tepúce. A v ta doby vjěde Pirus do boje a vzápětí Pantasilia proti němu, nevražiece na se s uobú stranú. A tak hna proti ní Pirus a zláma kopie o ni, avšak jí z sedla pohnúti 151b 227
Strana 228
nemóže. Ale ona tak hrdinsky v něho zavadi, že jej velmi pobuode a kopie oň ztroskota, takže hrot i s úlomkem v něm zuosta. A proto by křik veliký na pomstu a tak veliká rota na ni se oboři, takže přielbici na ní s velikým násilím rozbichu. Ale Pirus v horlivosti svého udaten- stvie trvaje, aniž dbaje toho zlomku v sobě, přiteče na Pantasilí, kterážto v ta doby přielbice na sobě nejmějie- še, neb bieše všecka rozbita od Rekuov. A vidúc Panta- silia, že Pirus proti ní běží, i chtiše ho ránú předstihnúti, i chybi se jeho svú ránú. Ale on tak silně na ni udeři, že jí rámě i s mečem utne, od kteréžto rány Pantasilia umřevši, spade s koně. A tu Pirus, mstě se nad ní, v kusy ji rozseka. A sám, že jej byla krev ušla, mezi svými pade napoly mrtev, jehožto Myrmidonové vzemše na štít, ne- sechu do stanu. Ale dievky Pantasilí smrtí její biechu vel- mi zamúceny, žádajíce viece zemřieti po ní nežli živy býti. A protož mstiece smrti jejie, na Myrmidony se od- dadie, kteřížto svého pána a obránce nemějiechu, takže několiko set jich ztepú; a jiných Rekuov viece nežli dva tisíce ten den zahubichu. Ale co platno bylo Trojánským zbíti mnoho Rekuov, poňavadž jich bylo tak mnoho přieliš. A když jsú chtěli, tehdy jim na lodech lidí při- bylo. A tak zrotivše se Rekové, se vší mocí na ty dievky i na Trojánské silně se obořichu a jich bez čísla zbichu, neb zprávcí statečných nemějiechu. A jakož psal Dares, deset tisícuov trojánského lidu v ta doby jest zmordováno od Rekuov. A protož ostatek lidu trojánského a těch 152a ctných a udatných dievek, kteříž jsú mohli utéci do města, utekli sú a město o sobě pevně zavřechu, poňa- vadž již Trojánští nemají vyjiežděti viece s kým k boji proti Rekóm. 228
nemóže. Ale ona tak hrdinsky v něho zavadi, že jej velmi pobuode a kopie oň ztroskota, takže hrot i s úlomkem v něm zuosta. A proto by křik veliký na pomstu a tak veliká rota na ni se oboři, takže přielbici na ní s velikým násilím rozbichu. Ale Pirus v horlivosti svého udaten- stvie trvaje, aniž dbaje toho zlomku v sobě, přiteče na Pantasilí, kterážto v ta doby přielbice na sobě nejmějie- še, neb bieše všecka rozbita od Rekuov. A vidúc Panta- silia, že Pirus proti ní běží, i chtiše ho ránú předstihnúti, i chybi se jeho svú ránú. Ale on tak silně na ni udeři, že jí rámě i s mečem utne, od kteréžto rány Pantasilia umřevši, spade s koně. A tu Pirus, mstě se nad ní, v kusy ji rozseka. A sám, že jej byla krev ušla, mezi svými pade napoly mrtev, jehožto Myrmidonové vzemše na štít, ne- sechu do stanu. Ale dievky Pantasilí smrtí její biechu vel- mi zamúceny, žádajíce viece zemřieti po ní nežli živy býti. A protož mstiece smrti jejie, na Myrmidony se od- dadie, kteřížto svého pána a obránce nemějiechu, takže několiko set jich ztepú; a jiných Rekuov viece nežli dva tisíce ten den zahubichu. Ale co platno bylo Trojánským zbíti mnoho Rekuov, poňavadž jich bylo tak mnoho přieliš. A když jsú chtěli, tehdy jim na lodech lidí při- bylo. A tak zrotivše se Rekové, se vší mocí na ty dievky i na Trojánské silně se obořichu a jich bez čísla zbichu, neb zprávcí statečných nemějiechu. A jakož psal Dares, deset tisícuov trojánského lidu v ta doby jest zmordováno od Rekuov. A protož ostatek lidu trojánského a těch 152a ctných a udatných dievek, kteříž jsú mohli utéci do města, utekli sú a město o sobě pevně zavřechu, poňa- vadž již Trojánští nemají vyjiežděti viece s kým k boji proti Rekóm. 228
Strana 229
C. POČÍNAJÍ SE DEVÁTÉMEZCIETMÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O ROKOVÁNÍ MEZI ŘEKY A TROJÁNSKÝMI, NA KTERÉMŽTO ROKOVÁNÍ JEDNÁNA JEST ZRADA A ÚKLAD TOHO SLAVNÉHO A VELEBNÉHO MĚSTA TROJÁNSKÉHO OD JEHO SLUŽEBNÍKUOV. rojánští, zavřevše již všecky brány, u veliké tesknosti a žalosti přebývají, O poňavadž již ižádné ovšem pomoci odnikudž nečekají. Protož již jiného nic na práci nemají, než aby města ostřiehali. A protož věrné a ctné strá- že zjednachu k tomu, [vědúce], že mají okolo města zdi převysoké a tlusté, že jich nižádný nemohl by dobyti malú ochranú osazených a že by na věky věkuov před Reky mohli v něm bezpečně přebývati, když by v něm toliko zásobu od jiedla a pitie měli. A protož již jiné po- nechavše žalosti, jedno smrti té věrné a přeudatné krá- lovny Pantasilie velice želejí, kterážto z tak daleké vlasti byla jim na pomoc přijela a tak zmužile [s] svými diev- kami udatnými za ně bojovala, až na tom i zahubena jest s velikú rotú dievek statečných. A nadto želé král Pria- mus se vším dvorem svým, želejí i všickni měštěné tro- jánští, že jejieho těla mieti nemohú, aby slavným po- hřebem těla jejieho vieru i sílu vzpomínali. Ale Rekové před každú bránú městkú stráž silnú z lidu udatného zpuosobichu, aby nižádný z města a do města vyjíti ani přijíti mohl. A tělo Pantasilie někteří sú chtěli psuom k snědení vyvrci, ale Pirus nedal, než aby byla jako uro- zená pochována hodně a ctně. Než Diomedes řekl: „To tělo nenie hodno pochovánie, neb jest mnoho Rekuov urozených sešlo od jejích rukú.“ A pak na tom zuo- stáno jest konečně ode všech řeckých starších, aby jejie tělo nebylo v zemi pochováno, ale do jednoho jezera 229
C. POČÍNAJÍ SE DEVÁTÉMEZCIETMÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O ROKOVÁNÍ MEZI ŘEKY A TROJÁNSKÝMI, NA KTERÉMŽTO ROKOVÁNÍ JEDNÁNA JEST ZRADA A ÚKLAD TOHO SLAVNÉHO A VELEBNÉHO MĚSTA TROJÁNSKÉHO OD JEHO SLUŽEBNÍKUOV. rojánští, zavřevše již všecky brány, u veliké tesknosti a žalosti přebývají, O poňavadž již ižádné ovšem pomoci odnikudž nečekají. Protož již jiného nic na práci nemají, než aby města ostřiehali. A protož věrné a ctné strá- že zjednachu k tomu, [vědúce], že mají okolo města zdi převysoké a tlusté, že jich nižádný nemohl by dobyti malú ochranú osazených a že by na věky věkuov před Reky mohli v něm bezpečně přebývati, když by v něm toliko zásobu od jiedla a pitie měli. A protož již jiné po- nechavše žalosti, jedno smrti té věrné a přeudatné krá- lovny Pantasilie velice želejí, kterážto z tak daleké vlasti byla jim na pomoc přijela a tak zmužile [s] svými diev- kami udatnými za ně bojovala, až na tom i zahubena jest s velikú rotú dievek statečných. A nadto želé král Pria- mus se vším dvorem svým, želejí i všickni měštěné tro- jánští, že jejieho těla mieti nemohú, aby slavným po- hřebem těla jejieho vieru i sílu vzpomínali. Ale Rekové před každú bránú městkú stráž silnú z lidu udatného zpuosobichu, aby nižádný z města a do města vyjíti ani přijíti mohl. A tělo Pantasilie někteří sú chtěli psuom k snědení vyvrci, ale Pirus nedal, než aby byla jako uro- zená pochována hodně a ctně. Než Diomedes řekl: „To tělo nenie hodno pochovánie, neb jest mnoho Rekuov urozených sešlo od jejích rukú.“ A pak na tom zuo- stáno jest konečně ode všech řeckých starších, aby jejie tělo nebylo v zemi pochováno, ale do jednoho jezera 229
Strana 230
152b aby bylo uvrženo, kteréžto bieše od města nedaleko. A když král Priamus i se všemi svými biechu v tom zavření velice tesklivi, tehdy Anchises s synem svým Eneášem a k tomu Antenor s synem svým Polidamem v radu vstúpichu, kterak by mohli životy své zachovati, aby od Rekuov nebyli zahubeni; a jestliže by nemohli toho jinak zjednati, že by chtěli město Rekóm zraditi. A protož zuostachu na tom mezi sebú, aby krále Priama na to navedli, aby on žádal od Rekuov pokoje a že chce Elenu králi Menelaovi zase navrátiti a za škody, kteréž sú učiněny od Parida na ostrově Citarea řečeném, dos- ti učiniti. O kterak štastně, králi Priame, tobě by se stalo bylo, by byli chtěli Rekové tu smlúvu přijieti, kteréž sú na tobě žádali! Neb jakžs si koli velikého hrdinstvie syny ztratil i bez čísla jiných a tolik škod přijal, však by byl těmi smlúvami život svój i svých i statky i město za- choval. Než v přísloví jest, že když mohl, tehdy nechtěl, a když chtěl, tehdy nemohl učiniti, a že smlúvy mladé jsú dobré, totiž když se ihned na počátku svády dějí, ale ne ty, kteréžto po velikých škodách se dějí a osnují. A kto by, jsa rozumu zdravého, mohl tomu věřiti, by již Rekové tu smlúvu chtěli přijieti, již nad králem Priamem v poli svítězivše a tolik urozených ztrativše a vzemše škody nenabyté. A protož muož tomu každý srozuměti, že ta rada z úkladu a ze lsti těch zrádcí pocházela. Než toliko jsú proto zamyslili, aby měli přístup k Rekóm k rozmlúvaní, aby jim město zradili a své osoby i statky zachovali. TUTO SE POROKUJE ANTENOROVI A ENEÁŠOVI PRO JICH ZRADU. O nevěrní a neštastní zrádce, kam jste vieru i čest svú poděli, že chtiec se zachovati, i takého krále, statku, če- ledi, takú obec přemnohú i také město převeliké haneb- 230
152b aby bylo uvrženo, kteréžto bieše od města nedaleko. A když král Priamus i se všemi svými biechu v tom zavření velice tesklivi, tehdy Anchises s synem svým Eneášem a k tomu Antenor s synem svým Polidamem v radu vstúpichu, kterak by mohli životy své zachovati, aby od Rekuov nebyli zahubeni; a jestliže by nemohli toho jinak zjednati, že by chtěli město Rekóm zraditi. A protož zuostachu na tom mezi sebú, aby krále Priama na to navedli, aby on žádal od Rekuov pokoje a že chce Elenu králi Menelaovi zase navrátiti a za škody, kteréž sú učiněny od Parida na ostrově Citarea řečeném, dos- ti učiniti. O kterak štastně, králi Priame, tobě by se stalo bylo, by byli chtěli Rekové tu smlúvu přijieti, kteréž sú na tobě žádali! Neb jakžs si koli velikého hrdinstvie syny ztratil i bez čísla jiných a tolik škod přijal, však by byl těmi smlúvami život svój i svých i statky i město za- choval. Než v přísloví jest, že když mohl, tehdy nechtěl, a když chtěl, tehdy nemohl učiniti, a že smlúvy mladé jsú dobré, totiž když se ihned na počátku svády dějí, ale ne ty, kteréžto po velikých škodách se dějí a osnují. A kto by, jsa rozumu zdravého, mohl tomu věřiti, by již Rekové tu smlúvu chtěli přijieti, již nad králem Priamem v poli svítězivše a tolik urozených ztrativše a vzemše škody nenabyté. A protož muož tomu každý srozuměti, že ta rada z úkladu a ze lsti těch zrádcí pocházela. Než toliko jsú proto zamyslili, aby měli přístup k Rekóm k rozmlúvaní, aby jim město zradili a své osoby i statky zachovali. TUTO SE POROKUJE ANTENOROVI A ENEÁŠOVI PRO JICH ZRADU. O nevěrní a neštastní zrádce, kam jste vieru i čest svú poděli, že chtiec se zachovati, i takého krále, statku, če- ledi, takú obec přemnohú i také město převeliké haneb- 230
Strana 231
ně jste zradili! Bylo vám lépe se ctí a vierú takému králi i také obci zachovánu zemřieti, nežli, cti a viery jsúc oblúpeni a obnaženi, býti živi věčně. A tak zlosynové zrádní, chtiece úmysl svój zrádný k miestu přivésti, přišedše k králi Priamovi, o to mlu- vichu. A při tom bieše Amfimakus, jeden z jeho synuov přirozených najmilejší, a mnoho rytieřuov, panoší i měš- tanóv; a král přeslyšev, že Antenor a Eneáš, jimžto nad jiné věřieše, jemu to radie, aby bylo rokováno o pokoj s Reky, ihned se domnieva na mysli své, že ne z věrné lásky ta by rada vycházela. Ale když o to by rozjímanie, mnohé odpovědě jim král Priamus odporně, taje však úmysla svého, i vece jim, že se chce o to potázati. Jemuž oni vecechu: „Slyš také naši radu, a nebude-lit se líbiti, budeš moci jiných radu přijieti.“ Jimžto odpovědě král: „Radyť vašie nezamietám, než rádť ji slyším i jí věřiti chci, jest-liť dobrá. Pakli by nebyla užitečná, nemá se to vám nelíbiti, když bych se chytil lepšie.“ Tehdy vstav Antenor vece: „Nemuožť vaše [opatrnost nevěděti], kterak velikým nebezpečenstvím vy i vaši jste všickni obstúpeni, neb jsú vaši vrahové již mocně oblehli brány městské. A tu jest viece než padesát králuov s mocí svú, a ti všickni nic jiného nežádají, než toto ušlechtilé město z kořen obořiti, i z vás i z vašich aby ižádný živ nezuo- stal. A jižť u vás nenie také moci, byšte mohli svítěziti nad nimi aneb se jim mohli obrániti, neb jste tak zemdle- ni, že svých bran nemóžete svobodně otevřieti, aniž čijete kterých pomocníkuov, ješto by vás a vaši zemi před jich mocí obránili, poňavadž všickni synové vaši i pomocníci v boji sú zahubeni. Tak-li vy i mý všickni zahynúti máme v tomto zavření? Hodnéť jest, aby ze dvého zlého menšie zlé za dobré bylo přijato. Protož zdá se nám všem užitečné, počestné a ovšem podobné, abyšte hledali míru a pokoje od Rekuov tady, aby Elena 153a 231
ně jste zradili! Bylo vám lépe se ctí a vierú takému králi i také obci zachovánu zemřieti, nežli, cti a viery jsúc oblúpeni a obnaženi, býti živi věčně. A tak zlosynové zrádní, chtiece úmysl svój zrádný k miestu přivésti, přišedše k králi Priamovi, o to mlu- vichu. A při tom bieše Amfimakus, jeden z jeho synuov přirozených najmilejší, a mnoho rytieřuov, panoší i měš- tanóv; a král přeslyšev, že Antenor a Eneáš, jimžto nad jiné věřieše, jemu to radie, aby bylo rokováno o pokoj s Reky, ihned se domnieva na mysli své, že ne z věrné lásky ta by rada vycházela. Ale když o to by rozjímanie, mnohé odpovědě jim král Priamus odporně, taje však úmysla svého, i vece jim, že se chce o to potázati. Jemuž oni vecechu: „Slyš také naši radu, a nebude-lit se líbiti, budeš moci jiných radu přijieti.“ Jimžto odpovědě král: „Radyť vašie nezamietám, než rádť ji slyším i jí věřiti chci, jest-liť dobrá. Pakli by nebyla užitečná, nemá se to vám nelíbiti, když bych se chytil lepšie.“ Tehdy vstav Antenor vece: „Nemuožť vaše [opatrnost nevěděti], kterak velikým nebezpečenstvím vy i vaši jste všickni obstúpeni, neb jsú vaši vrahové již mocně oblehli brány městské. A tu jest viece než padesát králuov s mocí svú, a ti všickni nic jiného nežádají, než toto ušlechtilé město z kořen obořiti, i z vás i z vašich aby ižádný živ nezuo- stal. A jižť u vás nenie také moci, byšte mohli svítěziti nad nimi aneb se jim mohli obrániti, neb jste tak zemdle- ni, že svých bran nemóžete svobodně otevřieti, aniž čijete kterých pomocníkuov, ješto by vás a vaši zemi před jich mocí obránili, poňavadž všickni synové vaši i pomocníci v boji sú zahubeni. Tak-li vy i mý všickni zahynúti máme v tomto zavření? Hodnéť jest, aby ze dvého zlého menšie zlé za dobré bylo přijato. Protož zdá se nám všem užitečné, počestné a ovšem podobné, abyšte hledali míru a pokoje od Rekuov tady, aby Elena 153a 231
Strana 232
Menelaovi byla navrácena, pro niž jest tolik urozených zmordováno, poňavadž Paris umřel jest, a také aby ško- dy, kteréž jest Paris učinil na ostrově Citarea řečeném, byly Rekóm nahrazeny. Tehdy Amfimakus, syn přirozený krále Priamuov, po- vstav, mnohým jeho řečem odmlúváše, a porokuje jemu z jeho řeči, i vece: „Kterakú naději král Priamus i my máme podnes mieti, poňavadž ty, jenž jsi měl nad jiné ku Priamovi králi i k tomuto městu pevný úmysl mieti a stálý, i chvějěš se jako trest na bahně beze všie stálosti, jenž si s námi měl zlé i dobré, život i smrt stále trpěti? A již, obrátiv pláštěk na ruby, radíš nepoctivě, aby král Priamus žádal pokoje od Rekuov v tak velikém tvém pochybení od něho, jehož by měl svú radú posilniti v jeho mdlobě a v jeho smtku utěšiti. Zajisté tvrdát jest tvá řeč! Dřieveť zahyne dvadceti tisíc lidu, nežliť v sku- tek bude uvedena, neb ne z milosti viery pocházie, ale z hanebné rady úmysla.“ Ale Eneáš chtiše sladkými slo- vy horlivost Amfimakovu ukrotiti. I vece: „Ovšem tak jest, že již ani muožem s nepřátely našimi bojovati, ani svobodně odevřieti bran městkých. Protož nezdá se, by cesta užitečnějšie mohla nalezena býti, než pokoje hle- dati.“ Ale král Priamus, nemoha déle krýti úmysla své- ho, s hněvem proti Eneášovi a Antenorovi žehře, takto jim vece: „Kterak muožete vy v tak veliké neviery smě- losti se mnú bez hanby obcovati? Zajisté s vaší radú mně tesknosti činíte a v zúfalstvie mě uvodíte konečně. Poňavadž všecko, co sem činil dosavád proti Rekóm, to sem činil s vaší radú. Však ty, Antenore, vieš, když jsi se z Rekuov vrátil, byv ode mne k nim vyslán o navrá- cenie sestry mé Exiony, radil si mi, abych Parida do Re- kuov poslal, aby je lúpil a jim škody činil. To jest z mé smělosti nikdy nepocházelo, abych válel s nimi, a maje klidný pokoj v svém království, než tvých rad nabáda- ním ustavičným mě si k tomu připravil. A ty, pane Ene- 232
Menelaovi byla navrácena, pro niž jest tolik urozených zmordováno, poňavadž Paris umřel jest, a také aby ško- dy, kteréž jest Paris učinil na ostrově Citarea řečeném, byly Rekóm nahrazeny. Tehdy Amfimakus, syn přirozený krále Priamuov, po- vstav, mnohým jeho řečem odmlúváše, a porokuje jemu z jeho řeči, i vece: „Kterakú naději král Priamus i my máme podnes mieti, poňavadž ty, jenž jsi měl nad jiné ku Priamovi králi i k tomuto městu pevný úmysl mieti a stálý, i chvějěš se jako trest na bahně beze všie stálosti, jenž si s námi měl zlé i dobré, život i smrt stále trpěti? A již, obrátiv pláštěk na ruby, radíš nepoctivě, aby král Priamus žádal pokoje od Rekuov v tak velikém tvém pochybení od něho, jehož by měl svú radú posilniti v jeho mdlobě a v jeho smtku utěšiti. Zajisté tvrdát jest tvá řeč! Dřieveť zahyne dvadceti tisíc lidu, nežliť v sku- tek bude uvedena, neb ne z milosti viery pocházie, ale z hanebné rady úmysla.“ Ale Eneáš chtiše sladkými slo- vy horlivost Amfimakovu ukrotiti. I vece: „Ovšem tak jest, že již ani muožem s nepřátely našimi bojovati, ani svobodně odevřieti bran městkých. Protož nezdá se, by cesta užitečnějšie mohla nalezena býti, než pokoje hle- dati.“ Ale král Priamus, nemoha déle krýti úmysla své- ho, s hněvem proti Eneášovi a Antenorovi žehře, takto jim vece: „Kterak muožete vy v tak veliké neviery smě- losti se mnú bez hanby obcovati? Zajisté s vaší radú mně tesknosti činíte a v zúfalstvie mě uvodíte konečně. Poňavadž všecko, co sem činil dosavád proti Rekóm, to sem činil s vaší radú. Však ty, Antenore, vieš, když jsi se z Rekuov vrátil, byv ode mne k nim vyslán o navrá- cenie sestry mé Exiony, radil si mi, abych Parida do Re- kuov poslal, aby je lúpil a jim škody činil. To jest z mé smělosti nikdy nepocházelo, abych válel s nimi, a maje klidný pokoj v svém království, než tvých rad nabáda- ním ustavičným mě si k tomu připravil. A ty, pane Ene- 232
Strana 233
áši, všaks s Paridem do Rekuov jel a jemu jsi radil unésti Elenu a pobrati, což bylo v chrámě. A byť tvé rady k tomu nebylo, nikdyť by Elena tohoto města neohle- dala. A již pak po smrti všech synóv mých a po toliko škodách mých [povstali ste v radu, abych] velmi haneb- nú i škodnú smlúvu vzel a abych hledal pokoje od Re- kuov a jim škody nahrazoval, kteříž mě tak vražedlně i konečně zahubili i s mými najmilejšími. Zajisté nenieť hodné, bych tvé rady uposlúchal, kteráž by mój život v pohanění skonala.“ Ale Eneáš, rozhněvav se, mnoho hrdých řečí vymluvi proti králi. Ale Antenor s Eneášem odjidechu od krále s hněvivými řečmi. Tehdy král Priamus, zatesk sobě, velmi zaplaka, již se v jistotě boje, by oni města Rekóm nezradili. A pro- tož, chtě jich úmysl zrádný zrušiti, s Amfimakem, synem svým, tajně mluvi a řka: „Milý synu, však vieš, žeť sem já otec tvój a ty syn mój, já tvá krev a ty má, nemuožem, jedno skrze smrt býti rozlúčeni. Protož se jie, což muo- žem najdél,vystřiehajme! Viemť za jisté, že tato dva mieníta město Rekóm zraditi a nás i naše všecky o stat- ky i o životy připraviti. A protož byloť by podobné, abyšta ona upadla v jámu, kterúž jsú nám kopali. I umys- lil sem je zbíti prvé, nežli od nich zbitie i se všemi svý- mi dočekati. Protož [večer], když ke mně v radu vejdú, ty buď tajně na této sieni s někerými našimi věrnými ho- tov k tomu, abyšte na ně vyskočíce, i zbili je.“ A Amfi- makus slíbi to králi věrně učiniti a to tajně při sobě mieti. Ale žeť pole má oči a les uši, ta rada Eneáše dojide i Antenora. A protož přísahu učiništa s některými svými rotníky město Rekóm zraditi, a budú-li v radu královu povoláni, že chtie v množství oděncuov přijíti, neb bie- še tehdy Eneáš velmi mocný v Troji sbožím i přátely, že se mohl i králi bezmála vrovnati; a též bieše i Antenor. A tak mnoho cest i obyčejóv mezi sebú ptášta, kterak by mohli s Reky podobně mluviti o zrazení jim města 153b 233
áši, všaks s Paridem do Rekuov jel a jemu jsi radil unésti Elenu a pobrati, což bylo v chrámě. A byť tvé rady k tomu nebylo, nikdyť by Elena tohoto města neohle- dala. A již pak po smrti všech synóv mých a po toliko škodách mých [povstali ste v radu, abych] velmi haneb- nú i škodnú smlúvu vzel a abych hledal pokoje od Re- kuov a jim škody nahrazoval, kteříž mě tak vražedlně i konečně zahubili i s mými najmilejšími. Zajisté nenieť hodné, bych tvé rady uposlúchal, kteráž by mój život v pohanění skonala.“ Ale Eneáš, rozhněvav se, mnoho hrdých řečí vymluvi proti králi. Ale Antenor s Eneášem odjidechu od krále s hněvivými řečmi. Tehdy král Priamus, zatesk sobě, velmi zaplaka, již se v jistotě boje, by oni města Rekóm nezradili. A pro- tož, chtě jich úmysl zrádný zrušiti, s Amfimakem, synem svým, tajně mluvi a řka: „Milý synu, však vieš, žeť sem já otec tvój a ty syn mój, já tvá krev a ty má, nemuožem, jedno skrze smrt býti rozlúčeni. Protož se jie, což muo- žem najdél,vystřiehajme! Viemť za jisté, že tato dva mieníta město Rekóm zraditi a nás i naše všecky o stat- ky i o životy připraviti. A protož byloť by podobné, abyšta ona upadla v jámu, kterúž jsú nám kopali. I umys- lil sem je zbíti prvé, nežli od nich zbitie i se všemi svý- mi dočekati. Protož [večer], když ke mně v radu vejdú, ty buď tajně na této sieni s někerými našimi věrnými ho- tov k tomu, abyšte na ně vyskočíce, i zbili je.“ A Amfi- makus slíbi to králi věrně učiniti a to tajně při sobě mieti. Ale žeť pole má oči a les uši, ta rada Eneáše dojide i Antenora. A protož přísahu učiništa s některými svými rotníky město Rekóm zraditi, a budú-li v radu královu povoláni, že chtie v množství oděncuov přijíti, neb bie- še tehdy Eneáš velmi mocný v Troji sbožím i přátely, že se mohl i králi bezmála vrovnati; a též bieše i Antenor. A tak mnoho cest i obyčejóv mezi sebú ptášta, kterak by mohli s Reky podobně mluviti o zrazení jim města 153b 233
Strana 234
154a a aby od Rekuov byli ujištěni, aby oni s přátely svými a s statky byli zachováni. Mezi tiem Agamenon král pro- še, aby Antenor a Eneáš k němu vyšli, aby radili, na čem by již konečně mělo býti zuostáno. Ale oni vyjeti ne- chtiechu pro zlé domněnie, leč by král Priamus k tomu svolil se vší obcí trojánskú. A protož ku Priamovi králi jidechu v množství lidí branných. A to vida král, káza Amfimakovi, aby nechal toho, což jemu bieše dřieve rozkázal. I prosišta krále, aby král zítra ráno kázal všem býti měšťanóm v puotazu o obecné dobré. A když se sji- dechu, Eneáš povstav, napomíná i radí všem vuobec vel- mi zchytralú řečí, kryje [jí úmysl svój] i tovařiše svého zrádného, aby s Reky o pokoj bylo rokováno. A k tomu všickni Trojánští přistúpichu. A když král Priamus pro- ti tomu odmlúva, vece jemu Eneáš: „Proč se obecnému dobrému protivíš? Chtěj ty nebo nechtěj, budeť s Řeky o pokoj rokováno!“ A vida král, že jeho odpor platný nenie, a nechtě obce popuditi proti sobě, i vece proti Eneášovi: „Což koli vám se zdá učiniti v této při, učiňte, nab já to také přijmu.“ Tuto znamenajte, králi, kniežata i páni, kterak jest krátká jich vzácnost i sláva, ale dotud trvá, dokudž při nich štěstie jest. Jakož král Priamus, dokud měl štěstie, dotud vzácná byla řeč jeho ke všem i pozorná. A když pade v neštěstie, i jeho vlastní nedbáchu na něho. A když se o to potázachu Trojánští, Antenor by zvo- len poslem k Rekóm, aby s nimi rokoval o pokoj. A když se rada rozjide, Trojánští všedše na zdi městcké, větvie olivové Rekóm okazováchu na znamenie míru, a Rekové to vidúc, téhož ukazováchu znamenie. A protož Antenora spustichu se zdi městcké k Rekóm. A když ho Rekové přivítachu a k králi Agamenovi přivedechu, král Agamenon, potázav se s králi i s kniežaty i se všemi staršími vojska řeckého, králi kretskému a Diomedovi a Ulixovi všicku té pře moc poručichu, slibujíce všecko, 234
154a a aby od Rekuov byli ujištěni, aby oni s přátely svými a s statky byli zachováni. Mezi tiem Agamenon král pro- še, aby Antenor a Eneáš k němu vyšli, aby radili, na čem by již konečně mělo býti zuostáno. Ale oni vyjeti ne- chtiechu pro zlé domněnie, leč by král Priamus k tomu svolil se vší obcí trojánskú. A protož ku Priamovi králi jidechu v množství lidí branných. A to vida král, káza Amfimakovi, aby nechal toho, což jemu bieše dřieve rozkázal. I prosišta krále, aby král zítra ráno kázal všem býti měšťanóm v puotazu o obecné dobré. A když se sji- dechu, Eneáš povstav, napomíná i radí všem vuobec vel- mi zchytralú řečí, kryje [jí úmysl svój] i tovařiše svého zrádného, aby s Reky o pokoj bylo rokováno. A k tomu všickni Trojánští přistúpichu. A když král Priamus pro- ti tomu odmlúva, vece jemu Eneáš: „Proč se obecnému dobrému protivíš? Chtěj ty nebo nechtěj, budeť s Řeky o pokoj rokováno!“ A vida král, že jeho odpor platný nenie, a nechtě obce popuditi proti sobě, i vece proti Eneášovi: „Což koli vám se zdá učiniti v této při, učiňte, nab já to také přijmu.“ Tuto znamenajte, králi, kniežata i páni, kterak jest krátká jich vzácnost i sláva, ale dotud trvá, dokudž při nich štěstie jest. Jakož král Priamus, dokud měl štěstie, dotud vzácná byla řeč jeho ke všem i pozorná. A když pade v neštěstie, i jeho vlastní nedbáchu na něho. A když se o to potázachu Trojánští, Antenor by zvo- len poslem k Rekóm, aby s nimi rokoval o pokoj. A když se rada rozjide, Trojánští všedše na zdi městcké, větvie olivové Rekóm okazováchu na znamenie míru, a Rekové to vidúc, téhož ukazováchu znamenie. A protož Antenora spustichu se zdi městcké k Rekóm. A když ho Rekové přivítachu a k králi Agamenovi přivedechu, král Agamenon, potázav se s králi i s kniežaty i se všemi staršími vojska řeckého, králi kretskému a Diomedovi a Ulixovi všicku té pře moc poručichu, slibujíce všecko, 234
Strana 235
což ti třie zjednají, věčně v pevnosti zdržeti. A toho vši- ckni Rekové potvrdichu svými přísahami. A když ti třie, sstúpivše s cesty s Antenorem, slyšenie jemu dachu, tehdy Antenor, pln jsa lstí a úkladuov, slíbi jim zraditi město, aby s nimi svú vuoli učinili, ale tak, aby jeho a Eneáše i s jich přátely ujistili pevně, ani aby jich osobám uškodili, anižto na jich statciech. A to ti třie svrchu jme- novaní slíbichu učiniti i přísahú toho potvrdichu, a to aby skryto jměli, prosi Antenor s velikým snaženstvím, aby skrze pronesenie nemělo ižádné přiekazy to, což jest umluveno. A prosi jich Antenor pilně, aby sliby své listy i pečetmi utvrdili, a to aby podobnějie bylo konáno, žáda, aby Kalcipius král, poctivý muž a starostí obtie- žený, jemuž by snáze svěřeno bylo, aby s ním byl poslán do Troje, kterýž by chytře se optal úmysla Trojánských, žádají-li všickni pokoje, a že by Rekové pokoji chtěli, aby tak pravil. A tak Antenor s králem Kalcibiem vzem- še odpuštěnie od Rekuov, do města jědechu a králi Pria- movi jich příjezd zvěstovachu. A nazajtřie král Priamus svola všecky měšťany, aby slyšali poselstvie od Antenora. I káza Antenorovi, aby přede všemi pověděl, na čem jest s Řeky zuostal. Ale Antenor, chtě svých úkladuov lest přikrýti, zuosnova řeč velmi dlúhú, pravě o veliké síle řecké, o jich jistotě v slibiech, kterúžtu vždy sú zachovali, a chtě tiem chytře dovésti, aby jim bylo věřeno o zdržení příměřie, jehož jsú nikdy neporušili. A pak poče řiediti o přielišné mdlo- bě Trojánských a že nejsú k ničemuž přivedeni, než aby v tesknostech a žalostech ústavných časy své ztrávili. A tak slovy svými ovšen pilen bieše dolíčiti, že by již bylo užitečné a hodné, té cesty se uptati a uptané se pev- ně držeti, jíž by těm tesknostem a žalostem cíl býti ulo- žen. A přida k tomu také, že nemohú jinak k tomu při- jíti, leč dadie Rekóm zlata a střiebra přemnoho za na- hrazenie škod jich, kteréž sú až dosavád vzeli. A protož 154b 235
což ti třie zjednají, věčně v pevnosti zdržeti. A toho vši- ckni Rekové potvrdichu svými přísahami. A když ti třie, sstúpivše s cesty s Antenorem, slyšenie jemu dachu, tehdy Antenor, pln jsa lstí a úkladuov, slíbi jim zraditi město, aby s nimi svú vuoli učinili, ale tak, aby jeho a Eneáše i s jich přátely ujistili pevně, ani aby jich osobám uškodili, anižto na jich statciech. A to ti třie svrchu jme- novaní slíbichu učiniti i přísahú toho potvrdichu, a to aby skryto jměli, prosi Antenor s velikým snaženstvím, aby skrze pronesenie nemělo ižádné přiekazy to, což jest umluveno. A prosi jich Antenor pilně, aby sliby své listy i pečetmi utvrdili, a to aby podobnějie bylo konáno, žáda, aby Kalcipius král, poctivý muž a starostí obtie- žený, jemuž by snáze svěřeno bylo, aby s ním byl poslán do Troje, kterýž by chytře se optal úmysla Trojánských, žádají-li všickni pokoje, a že by Rekové pokoji chtěli, aby tak pravil. A tak Antenor s králem Kalcibiem vzem- še odpuštěnie od Rekuov, do města jědechu a králi Pria- movi jich příjezd zvěstovachu. A nazajtřie král Priamus svola všecky měšťany, aby slyšali poselstvie od Antenora. I káza Antenorovi, aby přede všemi pověděl, na čem jest s Řeky zuostal. Ale Antenor, chtě svých úkladuov lest přikrýti, zuosnova řeč velmi dlúhú, pravě o veliké síle řecké, o jich jistotě v slibiech, kterúžtu vždy sú zachovali, a chtě tiem chytře dovésti, aby jim bylo věřeno o zdržení příměřie, jehož jsú nikdy neporušili. A pak poče řiediti o přielišné mdlo- bě Trojánských a že nejsú k ničemuž přivedeni, než aby v tesknostech a žalostech ústavných časy své ztrávili. A tak slovy svými ovšen pilen bieše dolíčiti, že by již bylo užitečné a hodné, té cesty se uptati a uptané se pev- ně držeti, jíž by těm tesknostem a žalostem cíl býti ulo- žen. A přida k tomu také, že nemohú jinak k tomu při- jíti, leč dadie Rekóm zlata a střiebra přemnoho za na- hrazenie škod jich, kteréž sú až dosavád vzeli. A protož 154b 235
Strana 236
radieše všem, kteříž mají penieze, a zvlášť králi, aby pro zbavenie toliko žalostí a záštie ruce své odvierali štědře, poňavadž vedlé obecného příslovie lépe jest měšec ura- ziti nežli osobu. A že ještě na Reciech nemohli sú ko- nečné vuole jich v tom zvěděti, i žádal jest Antenor i i chválil, aby s ním Eneáš o to byl byslán, co by za ty škody mieti chtěli. A také, aby Rekové lépe ujištěni byli těch slov, kteréž jim byl Antenor učinil. A tak řečenie Antenorovo všickni pochválichu. A protož Antenor a Eneáš s králem Kalcibiem bra- chu se k Rekóm, ale král Priamus po rozchodu té rady jide do pokoje svého tajného, kdežto mnoho slzí v přie- lišných tesknostech vyli, snášeje v svém srci zrádné úklady Antenorovy a Eneášovy a že jest všecky syny své, tak zdařilé a tak udatné, ztratil a tolik škod přetrpěl a že ještě bolest k bolesti musí přičiniti a se i své z rukú nepřátel svých takými výplatami vyplacovati, kteřížto jemu sú tolik nenabytých škod učinili, a že na tu výplatu všecky své poklady musí vydati, kteréžto jest od mnohých časuov shromáždil. A když to všecko vydá a tady se ochudí, ještě by to přijal za dobré, by tolik byl bezpečen svým životem i svých věrných. A tak král Priamus v svých tesknostech nevie, co má činiti, poňavadž již musí činiti jich vuoli, kteřížto na zbavenie jeho všeho dobrého i života vší mocí tisknú i usilují. Ale Elena, zvěděvši, že rokují o pokoj s Řeky Ante- nor a Eneáš, jide v noci k Antenorovi tajně a prosi jeho snažně, aby s králem Menelaem ji smířil a smluvil, aby s ním zase byla a jemu navrácena; kdežto Antenor slíbi jí to zpuosobiti. A tak Elena jide od něho zase na krá- luov dvuor. A mezi tiem Glaukus, mrtvý syn krále Pria- muov, poctivě jest pochován s velikú žalostí. A v ta doby král Filimenis zjedna o těle Pantalisie královny, aby nebylo pochováno ani kam utraceno, dokuž by se smlúva o pokoj nestala. Že by to tělo chtěl provoditi do 236
radieše všem, kteříž mají penieze, a zvlášť králi, aby pro zbavenie toliko žalostí a záštie ruce své odvierali štědře, poňavadž vedlé obecného příslovie lépe jest měšec ura- ziti nežli osobu. A že ještě na Reciech nemohli sú ko- nečné vuole jich v tom zvěděti, i žádal jest Antenor i i chválil, aby s ním Eneáš o to byl byslán, co by za ty škody mieti chtěli. A také, aby Rekové lépe ujištěni byli těch slov, kteréž jim byl Antenor učinil. A tak řečenie Antenorovo všickni pochválichu. A protož Antenor a Eneáš s králem Kalcibiem bra- chu se k Rekóm, ale král Priamus po rozchodu té rady jide do pokoje svého tajného, kdežto mnoho slzí v přie- lišných tesknostech vyli, snášeje v svém srci zrádné úklady Antenorovy a Eneášovy a že jest všecky syny své, tak zdařilé a tak udatné, ztratil a tolik škod přetrpěl a že ještě bolest k bolesti musí přičiniti a se i své z rukú nepřátel svých takými výplatami vyplacovati, kteřížto jemu sú tolik nenabytých škod učinili, a že na tu výplatu všecky své poklady musí vydati, kteréžto jest od mnohých časuov shromáždil. A když to všecko vydá a tady se ochudí, ještě by to přijal za dobré, by tolik byl bezpečen svým životem i svých věrných. A tak král Priamus v svých tesknostech nevie, co má činiti, poňavadž již musí činiti jich vuoli, kteřížto na zbavenie jeho všeho dobrého i života vší mocí tisknú i usilují. Ale Elena, zvěděvši, že rokují o pokoj s Řeky Ante- nor a Eneáš, jide v noci k Antenorovi tajně a prosi jeho snažně, aby s králem Menelaem ji smířil a smluvil, aby s ním zase byla a jemu navrácena; kdežto Antenor slíbi jí to zpuosobiti. A tak Elena jide od něho zase na krá- luov dvuor. A mezi tiem Glaukus, mrtvý syn krále Pria- muov, poctivě jest pochován s velikú žalostí. A v ta doby král Filimenis zjedna o těle Pantalisie královny, aby nebylo pochováno ani kam utraceno, dokuž by se smlúva o pokoj nestala. Že by to tělo chtěl provoditi do 236
Strana 237
královstvie amazonského, aby v svém království pocti- vě bylo pochováno obyčejem královským. A tak Antenor a Eneáš berú se do stanuov řeckých, kdežto s těmi třmi, kteréžto biechu Rekové vydali z sebe za smlúvce, o zrazení města pevnějie sú to mezi sebú srovnali a smluvili, a o smíření Eleny s králem Mene- laem, mužem jejím; a tu jsú jí ihned zjednali milost pevnú od něho. A protož Rekové uložichu, aby Ulixes a Diomedes s Antenorem a s Eneášem šli do města. A když vjidechu do města, tehdy lid obecní, mysli vrt- kavé a neopatrné, nepatřě ke všem příhodám lestným, než toliko k řeči té, jenž jim mír a pokoj zvěstovala, zradova se velice, nadějíce se pokoji. Neb poňavadž oba jsta krále a oba rozumna, i mnějí, by jim snáze pokoj pevně a věrně jimi byl uložen. A zajtra ráno všickni Tro- jánští sejdú se na sien královu královým rozkázaním, kdežto vstav Ulixes, chytrú řečí vece k nim, že Rekové dvú věcí žádají: najprvé na zahrazenie škod svých velikú zlata a střiebra záplatu, a Amfimakus aby byl věčně z města vypověděn beze všie naděje na vrácenie. A to všecko byl zpuosobil úkladně Antenor, protože on od- mlúval, když Antenor a Eneáš králi radili, aby od Re- kuov pokoje žádal. Tuto patř každý opatrný a vystřiehaj se, aby v čas búře obecné řečníkem nebýval, a kdež by viděl, že řeč platná nenie, aby radějí mlčal nežli mluvil, neb die mud- řec, že často želel mluvenie, ale nikdy mlčenie. Ale po- tom stalo se též Antenorovi zjednáním Eneášovým, že byl z Troje věčně vypověděn, jakož potom bude pra- veno. Nebo nenie hodnějšieho a podobnějšieho, než aby ten též trpěl bezprávie, kteréž jest jinému učinil. A když všickni biechu na sieni králově, náhle sta se křik velmi veliký a úpěnie zevnitř sieni, takže se lečešta Ulixes a Diomedes, bojiece se, by se lid nezbúřil na jich záhubu. A druzí mnějiechu, by synové přirození královi 155a 237
královstvie amazonského, aby v svém království pocti- vě bylo pochováno obyčejem královským. A tak Antenor a Eneáš berú se do stanuov řeckých, kdežto s těmi třmi, kteréžto biechu Rekové vydali z sebe za smlúvce, o zrazení města pevnějie sú to mezi sebú srovnali a smluvili, a o smíření Eleny s králem Mene- laem, mužem jejím; a tu jsú jí ihned zjednali milost pevnú od něho. A protož Rekové uložichu, aby Ulixes a Diomedes s Antenorem a s Eneášem šli do města. A když vjidechu do města, tehdy lid obecní, mysli vrt- kavé a neopatrné, nepatřě ke všem příhodám lestným, než toliko k řeči té, jenž jim mír a pokoj zvěstovala, zradova se velice, nadějíce se pokoji. Neb poňavadž oba jsta krále a oba rozumna, i mnějí, by jim snáze pokoj pevně a věrně jimi byl uložen. A zajtra ráno všickni Tro- jánští sejdú se na sien královu královým rozkázaním, kdežto vstav Ulixes, chytrú řečí vece k nim, že Rekové dvú věcí žádají: najprvé na zahrazenie škod svých velikú zlata a střiebra záplatu, a Amfimakus aby byl věčně z města vypověděn beze všie naděje na vrácenie. A to všecko byl zpuosobil úkladně Antenor, protože on od- mlúval, když Antenor a Eneáš králi radili, aby od Re- kuov pokoje žádal. Tuto patř každý opatrný a vystřiehaj se, aby v čas búře obecné řečníkem nebýval, a kdež by viděl, že řeč platná nenie, aby radějí mlčal nežli mluvil, neb die mud- řec, že často želel mluvenie, ale nikdy mlčenie. Ale po- tom stalo se též Antenorovi zjednáním Eneášovým, že byl z Troje věčně vypověděn, jakož potom bude pra- veno. Nebo nenie hodnějšieho a podobnějšieho, než aby ten též trpěl bezprávie, kteréž jest jinému učinil. A když všickni biechu na sieni králově, náhle sta se křik velmi veliký a úpěnie zevnitř sieni, takže se lečešta Ulixes a Diomedes, bojiece se, by se lid nezbúřil na jich záhubu. A druzí mnějiechu, by synové přirození královi 155a 237
Strana 238
155b pro vypověděnie Amfimakovo takový povyk nastrojili a úpěnie. Ale pilně se na to ptajíc, nemohli sú zvěděti, odkud by se to stalo. A tu pomluvivše, všickni se rozji- dechu. Než Antenor odvede se s Diomedem a Ulixem na taj- né miesto, kdežto bezpečně muožechu mluviti o tajných věcech. A když ti třie sediechu spolu, Ulixes vece Ante- norovi, proč by tak dlúho prodléval splniti jich žádosti. Jemužto Antenor odpovědě: „Vědieť bohové vuoli mú, žeť o jiné nebdím, než aby slibové moji vám brzo byli splněni. Ale přiekaza toho najpilnějšie jest jedna zpuo- soba bohuov, a tuť vám, líbíliť se, vypravím.“ Jemuž vece Diomedes: „Rádi to uslyšíme.“ Jemuž Antenor povědě, že když v tomto městě kraloval Ilius, od ně- hožto Troja Ilion jest nazvána, ustavil chrám ke cti té bohyně Palas řečené. „A již všecky zdi byly dokonány a toliko střecha měla býti ustavena. Tehdy z nebe jakés divné znamenie a divně mocná věc sstúpila jest a podlé oltáře velikého božským zjednáním divně velnula v zed. A tu vždy stojí a nedopustí sebe nižádnému pohnúti kromě strážnému knězi svému. A nynieť má jednoho strážného kněze jménem Toanta, kterýž té věci ostřiehá s velikú pilností. A jakož sem zpraven, ta věc jestiť naj- viece učiněna z [dřeva], ale keraké jest dřevo, ižádný nevie, aniž kto vie, kterak v tu zpuosobu mohlo býti dřevo uvedeno. A ta bohyně Palas, kterážto z milosti své tu věc Trojánským dala, a pověděla jest, která věc v tom dřevě jest a v tom znamení, že dokudž to zname- nie v tom chrámě neb v ohradě městcké ostane, Troján- ští města neztratie, ani králi, ani dědicové jich budú zbaveni královstvie. To jest naděje přejistá Troján- ských, pro nižto bezpečně živi jsú v Truoji, nebojiece se dobytie ani zbořenie. A [toto] znamenie jest Paladium, neb věřie, že ta bohyně Palas jim to dala jest.“ K tomu vece Diomedes: „Antenor přieteli, jest-lit tak o tom Pa- 238
155b pro vypověděnie Amfimakovo takový povyk nastrojili a úpěnie. Ale pilně se na to ptajíc, nemohli sú zvěděti, odkud by se to stalo. A tu pomluvivše, všickni se rozji- dechu. Než Antenor odvede se s Diomedem a Ulixem na taj- né miesto, kdežto bezpečně muožechu mluviti o tajných věcech. A když ti třie sediechu spolu, Ulixes vece Ante- norovi, proč by tak dlúho prodléval splniti jich žádosti. Jemužto Antenor odpovědě: „Vědieť bohové vuoli mú, žeť o jiné nebdím, než aby slibové moji vám brzo byli splněni. Ale přiekaza toho najpilnějšie jest jedna zpuo- soba bohuov, a tuť vám, líbíliť se, vypravím.“ Jemuž vece Diomedes: „Rádi to uslyšíme.“ Jemuž Antenor povědě, že když v tomto městě kraloval Ilius, od ně- hožto Troja Ilion jest nazvána, ustavil chrám ke cti té bohyně Palas řečené. „A již všecky zdi byly dokonány a toliko střecha měla býti ustavena. Tehdy z nebe jakés divné znamenie a divně mocná věc sstúpila jest a podlé oltáře velikého božským zjednáním divně velnula v zed. A tu vždy stojí a nedopustí sebe nižádnému pohnúti kromě strážnému knězi svému. A nynieť má jednoho strážného kněze jménem Toanta, kterýž té věci ostřiehá s velikú pilností. A jakož sem zpraven, ta věc jestiť naj- viece učiněna z [dřeva], ale keraké jest dřevo, ižádný nevie, aniž kto vie, kterak v tu zpuosobu mohlo býti dřevo uvedeno. A ta bohyně Palas, kterážto z milosti své tu věc Trojánským dala, a pověděla jest, která věc v tom dřevě jest a v tom znamení, že dokudž to zname- nie v tom chrámě neb v ohradě městcké ostane, Troján- ští města neztratie, ani králi, ani dědicové jich budú zbaveni královstvie. To jest naděje přejistá Troján- ských, pro nižto bezpečně živi jsú v Truoji, nebojiece se dobytie ani zbořenie. A [toto] znamenie jest Paladium, neb věřie, že ta bohyně Palas jim to dala jest.“ K tomu vece Diomedes: „Antenor přieteli, jest-lit tak o tom Pa- 238
Strana 239
ladium, daremnať jest práce naše, poňavadž proň město nemuož dobyto býti.“ Odpovědě Antenor: „Divíte-li se, proč meškáme sliby své vám plniti? Toť jest příčina dlenie! Než jáť sem již mluvil s knězem a s strážným toho znamenie, aby bylo nám znamenie vydáno tajně. Než chceť za to mieti mnoho zlata; v jistotě abychom jemu dali, a že je nám chce vydati. A netáhneť mi to Pa- ladium vydati. Ažť já je vám vydám, a takť se dokoná v jistotě žádost vaše. A vizte, najmilejší, ať tato rada ni- koli nebude pronesena, abychom v tom zmatku neměli. A také mé tuto s vámi dlenie ať by nemělo zlého domnie- vanie, musímť k králi Priamovi dojíti a jemu zámysly své pověděti, že sem s vámi rozmlúval o zlatu, kteréhož- to žádáte od krále a od jeho měšťanóv.“ A tak, požehnav- še se ve spolek, i bra se Antenor ku Priamovi králi na palác. 239
ladium, daremnať jest práce naše, poňavadž proň město nemuož dobyto býti.“ Odpovědě Antenor: „Divíte-li se, proč meškáme sliby své vám plniti? Toť jest příčina dlenie! Než jáť sem již mluvil s knězem a s strážným toho znamenie, aby bylo nám znamenie vydáno tajně. Než chceť za to mieti mnoho zlata; v jistotě abychom jemu dali, a že je nám chce vydati. A netáhneť mi to Pa- ladium vydati. Ažť já je vám vydám, a takť se dokoná v jistotě žádost vaše. A vizte, najmilejší, ať tato rada ni- koli nebude pronesena, abychom v tom zmatku neměli. A také mé tuto s vámi dlenie ať by nemělo zlého domnie- vanie, musímť k králi Priamovi dojíti a jemu zámysly své pověděti, že sem s vámi rozmlúval o zlatu, kteréhož- to žádáte od krále a od jeho měšťanóv.“ A tak, požehnav- še se ve spolek, i bra se Antenor ku Priamovi králi na palác. 239
Strana 240
C. POČÍNAJÍ SE TŘIDCÁTÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O DOBYTÍ, NÉBRŽ O ZRÁDNÉM ZTEČENÍ MĚSTA SLAVNÉHO TROJÁNSKÉHO A O ZBOŘENÍ A ZLUPENÍ JEHO A O ZMORDOVÁNÍ KRÁLE I VŠECH JEHO TÉMĚŘ DVOŘANUOV A MĚŠŤANóVA O ZJÍMANÍ PANEN I PANÍ IO ZABITÍ TÉ PŘEKRÁSNÉ PANNY POLIXENY, DCERY KRÁLOVY. 156a dyž Ulixes a Diomedes do stanuov se navrátišta, tehdy vtom Antenor, při- šed k králi Priamovi, vece, aby kázal býti všem měšťanóm na potazu. A když se sjidechu, tehdy Antenor EQ2 v svém líčení oznámi jim smlúvu uči- něnú s Řeky, aby jim bylo vydáno za jich škody dvadceti tisícóv hřiven zlata a tolikéž střiebra a sto tisícóv mtuov obilé, a to aby jim bylo ve dnech určených vydáno a od Rekuov jistota o zdržení nepohnutedlném pokoje a míru věčného přijata. A když k tomu by svoleno, aby to bylo v určených dnech sebráno a vydáno, tehdy zlý Antenor a vrah své vlasti jide tajně v noci k Toantovi knězi a k stráž- nému toho Paladia, nesa s sebú zlata přemnoho, kteréžto dávaje jemu vece: „Aj zlata množstvie, jímžto ty i tvoji dědicové, dokudž jste živi, bohati budete, vezmi sobě a Paladium vydaj mně, ať bych mohl [je] odnésti, a žádnýť toho ] nezvie, jedno my dva, což činíme. Neb jakož ty žádáš v nelibost Trojánských neupadnúti, též i já. Nebť já miením to Paladium Ulixovi vydati, a bude-liť potom u něho nalezeno, budeť jemu připsáno, že jest je z chrá- mu ukradl, a my budeme ovšem nevinni.“ Ale ten pop za veliký diel té noci odpieráše, nechtě k tomu přivoliti. Než dřieve, aby čas nepřišel a hodina, v níž by Antenor musil od něho odjíti pro udněnie, jsa osidlán lakom- stvím zlata, nehodný kněz, kněžské cti a viery zapome- nuv, vyda Antenorovi Paladium a zlato od něho přije. 240
C. POČÍNAJÍ SE TŘIDCÁTÉ KNIHY TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O DOBYTÍ, NÉBRŽ O ZRÁDNÉM ZTEČENÍ MĚSTA SLAVNÉHO TROJÁNSKÉHO A O ZBOŘENÍ A ZLUPENÍ JEHO A O ZMORDOVÁNÍ KRÁLE I VŠECH JEHO TÉMĚŘ DVOŘANUOV A MĚŠŤANóVA O ZJÍMANÍ PANEN I PANÍ IO ZABITÍ TÉ PŘEKRÁSNÉ PANNY POLIXENY, DCERY KRÁLOVY. 156a dyž Ulixes a Diomedes do stanuov se navrátišta, tehdy vtom Antenor, při- šed k králi Priamovi, vece, aby kázal býti všem měšťanóm na potazu. A když se sjidechu, tehdy Antenor EQ2 v svém líčení oznámi jim smlúvu uči- něnú s Řeky, aby jim bylo vydáno za jich škody dvadceti tisícóv hřiven zlata a tolikéž střiebra a sto tisícóv mtuov obilé, a to aby jim bylo ve dnech určených vydáno a od Rekuov jistota o zdržení nepohnutedlném pokoje a míru věčného přijata. A když k tomu by svoleno, aby to bylo v určených dnech sebráno a vydáno, tehdy zlý Antenor a vrah své vlasti jide tajně v noci k Toantovi knězi a k stráž- nému toho Paladia, nesa s sebú zlata přemnoho, kteréžto dávaje jemu vece: „Aj zlata množstvie, jímžto ty i tvoji dědicové, dokudž jste živi, bohati budete, vezmi sobě a Paladium vydaj mně, ať bych mohl [je] odnésti, a žádnýť toho ] nezvie, jedno my dva, což činíme. Neb jakož ty žádáš v nelibost Trojánských neupadnúti, též i já. Nebť já miením to Paladium Ulixovi vydati, a bude-liť potom u něho nalezeno, budeť jemu připsáno, že jest je z chrá- mu ukradl, a my budeme ovšem nevinni.“ Ale ten pop za veliký diel té noci odpieráše, nechtě k tomu přivoliti. Než dřieve, aby čas nepřišel a hodina, v níž by Antenor musil od něho odjíti pro udněnie, jsa osidlán lakom- stvím zlata, nehodný kněz, kněžské cti a viery zapome- nuv, vyda Antenorovi Paladium a zlato od něho přije. 240
Strana 241
A Antenor, dones je domuov, obinuv pilně a zavázav, po svém pacholku té noci posla Ulixovi, aby potom bylo ohlášeno, že Ulixes svú chytrostí dobyl toho z chrámu. Ale ó vy bohové, poňavadž kněz Toanta radějí chtěl jest svátost vaši prodati a město své zrádně zavésti na zahynutie nežli zlato zmrhati, které město bude moci býti jisto neb bezpečno, když svátost neporušitedlná bude porušena? Zajisté nenieť toto nové v knězi, v kte- réhožto z dávna lakomstvie, mátě hřiechóv, konečně se vtělila a nenasycená žádost své střeny vtělila, neb té zlosti nenie tak těžké, k jejiež by dopuštění druzí kněžie lštěním [zlata] nebyli oslepeni a svedeni. Neb poňavadž sme všickni z hlíny stvořeni, jsme jakožto hrnci. A ja- kožto hrnec, čím výše bude posazen, když spadne, viece se rozbie nežli z nízka svalený. Též kněz v najvětšiem stavu viece nežli jiný shřeší, nebo oni jsú lakomstvie chrám a žádosti útočiště. A když Trojánští zlato, střiebro i obilé zbieráchu a do chrámu Minervy té bohyně snášiechu, i slíbilo se jest všem Trojánským, aby v chrámě učinili slavnú obět bohu Apolovi v jeho chrámě ve množství hovad a bra- vóv. A když podlé obyčeje pohanského ta hovada i bra- vy na oltář vykladechu rozebraná, pod ně drva suchá podloživše v hranici složená, tehdy kněžie drev nikoli zapálit nemuožechu, na desetkrát se o to pokúšejíc. Pakli se kdy zapálila, ale ihned uhasla a plamen v dým se obrá- til. A druhdy sta se tento div, že když droby z těch hovad i bravóv kněžie připravivše na oltář položichu, tehdy orel [letící] v povětří s křikem velikým sletěv, ty droby po- chopi a je na lodie řecké nese. A tu Trojánští zamútichu se velmi, vidúce ta dva divy, a lečechu se náramně a srozuměchu po prvniem zázraku, že bohové se na ně hněvají. Než aby těm zázrakóm srozuměli dokonce, žá- dají rady od Kasandry, věštie dcery krále Priamovy. A ona o prvniem divu vece, že „Apolo na vás se hněvá, 241
A Antenor, dones je domuov, obinuv pilně a zavázav, po svém pacholku té noci posla Ulixovi, aby potom bylo ohlášeno, že Ulixes svú chytrostí dobyl toho z chrámu. Ale ó vy bohové, poňavadž kněz Toanta radějí chtěl jest svátost vaši prodati a město své zrádně zavésti na zahynutie nežli zlato zmrhati, které město bude moci býti jisto neb bezpečno, když svátost neporušitedlná bude porušena? Zajisté nenieť toto nové v knězi, v kte- réhožto z dávna lakomstvie, mátě hřiechóv, konečně se vtělila a nenasycená žádost své střeny vtělila, neb té zlosti nenie tak těžké, k jejiež by dopuštění druzí kněžie lštěním [zlata] nebyli oslepeni a svedeni. Neb poňavadž sme všickni z hlíny stvořeni, jsme jakožto hrnci. A ja- kožto hrnec, čím výše bude posazen, když spadne, viece se rozbie nežli z nízka svalený. Též kněz v najvětšiem stavu viece nežli jiný shřeší, nebo oni jsú lakomstvie chrám a žádosti útočiště. A když Trojánští zlato, střiebro i obilé zbieráchu a do chrámu Minervy té bohyně snášiechu, i slíbilo se jest všem Trojánským, aby v chrámě učinili slavnú obět bohu Apolovi v jeho chrámě ve množství hovad a bra- vóv. A když podlé obyčeje pohanského ta hovada i bra- vy na oltář vykladechu rozebraná, pod ně drva suchá podloživše v hranici složená, tehdy kněžie drev nikoli zapálit nemuožechu, na desetkrát se o to pokúšejíc. Pakli se kdy zapálila, ale ihned uhasla a plamen v dým se obrá- til. A druhdy sta se tento div, že když droby z těch hovad i bravóv kněžie připravivše na oltář položichu, tehdy orel [letící] v povětří s křikem velikým sletěv, ty droby po- chopi a je na lodie řecké nese. A tu Trojánští zamútichu se velmi, vidúce ta dva divy, a lečechu se náramně a srozuměchu po prvniem zázraku, že bohové se na ně hněvají. Než aby těm zázrakóm srozuměli dokonce, žá- dají rady od Kasandry, věštie dcery krále Priamovy. A ona o prvniem divu vece, že „Apolo na vás se hněvá, 241
Strana 242
že jste v chrámě jeho lidi zbili a krví lidskú chrám jeho poškvrnili. Ale za to máte toto učiniti: K Achilovu hrobu, kterýž v chrámě zabit, jděte a tu světla zajžete, jimiž oběti zapálíte; a toť světlo nikdy neuhasne.“ O dru- hém divu řekla jest, že „jest znamenie jisté zrady města trojánského, jížto statci vaši i lidé druzí budú pobráni a na lodě řecké vneseni a uvedeni.“ Ale Kalkas biskup, o těch zázraciech jsa otázán od Rekuov, řekl jest, že „skuoro vám město trojánské bude poddáno. I radí se s knězem Krisis řečeným, aby oběti své bohu Apolovi učinili v náboženství. A to se jest hned stalo. Pak kněz Krisis, kaplan řecký, svolav staršie z Ře- kóv, tajně jim poradi, aby ku podobenství koně kuoň měděný kázali slíti, tak veliký, v němž by mohlo tisíce rytieřóv oděných schováno býti, a ten aby byl dělán, „jakžť já rozkáži. Nebo to jest vuole všech bohuov. A ten kuoň bude dělán řemeslem a mistrovstvím Apia, múdré- ho řemeslníka; v němžto budú dělána zavieradla vnitř znamenaná, jimižto, když toho miesto a čas bude, zavře- ni rytieři v koni jsúce, moci budú, sobě odevrúce, ven vyjíti. A když ten bude kuoň udělán a do něho vstúpie rytieři, budete prositi krále Priama, ať jej přepustí do mě- sta uvésti, že chcete jej té bohyni Palas řečené obětovati podlé slibu svého. A tak podlé rozkázanie toho kněze Krisis řečeného, dnem i nocí ústavně dělajíce řemeslníci mnozí, ledva jej dokonachu to léto, jakož jim město zrazeno jest. A v ta doby ti králi, kteříž byli přijeli na pomoc králi Priamovi, o nichž svrchu praveno jest, vidúce smlúvu hanebnú, kterúž byl král Priamus s Reky učinil, jědechu z Troje, pojemše dievky amazonské s sebú, jichžto bieše jedno čtyři sta zuostalo, i vrátichu se zase do svých vlastí. A nazajtřie, jakož bylo umluveno pode lstí, aby Re- kové přisáhli trojánskému králi i obci o zdržení míru a 156b 242
že jste v chrámě jeho lidi zbili a krví lidskú chrám jeho poškvrnili. Ale za to máte toto učiniti: K Achilovu hrobu, kterýž v chrámě zabit, jděte a tu světla zajžete, jimiž oběti zapálíte; a toť světlo nikdy neuhasne.“ O dru- hém divu řekla jest, že „jest znamenie jisté zrady města trojánského, jížto statci vaši i lidé druzí budú pobráni a na lodě řecké vneseni a uvedeni.“ Ale Kalkas biskup, o těch zázraciech jsa otázán od Rekuov, řekl jest, že „skuoro vám město trojánské bude poddáno. I radí se s knězem Krisis řečeným, aby oběti své bohu Apolovi učinili v náboženství. A to se jest hned stalo. Pak kněz Krisis, kaplan řecký, svolav staršie z Ře- kóv, tajně jim poradi, aby ku podobenství koně kuoň měděný kázali slíti, tak veliký, v němž by mohlo tisíce rytieřóv oděných schováno býti, a ten aby byl dělán, „jakžť já rozkáži. Nebo to jest vuole všech bohuov. A ten kuoň bude dělán řemeslem a mistrovstvím Apia, múdré- ho řemeslníka; v němžto budú dělána zavieradla vnitř znamenaná, jimižto, když toho miesto a čas bude, zavře- ni rytieři v koni jsúce, moci budú, sobě odevrúce, ven vyjíti. A když ten bude kuoň udělán a do něho vstúpie rytieři, budete prositi krále Priama, ať jej přepustí do mě- sta uvésti, že chcete jej té bohyni Palas řečené obětovati podlé slibu svého. A tak podlé rozkázanie toho kněze Krisis řečeného, dnem i nocí ústavně dělajíce řemeslníci mnozí, ledva jej dokonachu to léto, jakož jim město zrazeno jest. A v ta doby ti králi, kteříž byli přijeli na pomoc králi Priamovi, o nichž svrchu praveno jest, vidúce smlúvu hanebnú, kterúž byl král Priamus s Reky učinil, jědechu z Troje, pojemše dievky amazonské s sebú, jichžto bieše jedno čtyři sta zuostalo, i vrátichu se zase do svých vlastí. A nazajtřie, jakož bylo umluveno pode lstí, aby Re- kové přisáhli trojánskému králi i obci o zdržení míru a 156b 242
Strana 243
zachovánie pokoje, tu Rekové své svátosti poctivě vy- stavichu na stuol přikrytý prostřed pole. A král Priamus vyjěde u velikém množství. A tu Trojánští i Rekové pří- saháchu podlé ruoty vydané jim, jakož byl Antenor zpuosobil mezi nimi zrádně a úkladně. A tak najprvé Diomedes přísaha ten pokoj zachovati bez porušenie, ja- kož Antenor uložil. A též jiní Rekové přísaháchu. A tak se tuto Rekové vymlúvají, že sú křivě nepřísahali, neb sú tak s Antenorem byli smluvili, aby lstivě přísahali a svú vuoli aby nad Trojánskými plnili. Ale měli by věděti, že ktož úkladně přísahá, tenť úkladně jest zlé přísahy. Ale jim král Priamus s svými Trojánskými prostě, beze všie lsti přísahal jest, mnějíc, by jim též Rekové věrně přísahali. A když přísahy s uobú stranú stachu se, král jim Elenu slíbi vrátiti a poče jich prosbami pokornými prositi, aby ji míle přijali a nedopúštěli toho, aby se jí pro to une- senie které stalo protivenstvie. A to Rekové slíbichu učiniti. A tu jim, Rekóm, zlato, střiebro i obilé by vy- dáno, nébrž na jich lodie uvezeno. Ale Rekové zlého kněze, Krisis řečeného, návodem, chtiec úmysl svój úkladný splniti a vedlé zrady Anteno- rovy a Eneášovy, krále, lid jeho a město oblúpiec a za- hubiec, [zrušiti], i prosichu krále Priama, aby kuoň mě- děný, kterýž ke cti té bohyně Palas řečené byli, ale úklad- ně, udělali, dopustil v město trojánské uvésti a před té chrámem té bohyně Minervy postaviti, aby Palas, tak ve- lebnú obětí jsúc ukrocena, jim krádež svého znamenie Pa- ladium řečeného odpustila a na jich cestě, kdy by se do svých vlastí navracovali, jim milostiva byla a jim dobré počesie ku převozu přes moře zjednala. A jakžkoli král Priamus k tomu nic neodpovědě, čije a znaje, že se to úkladně vše děje, ale Eneáš a Antenor, o tom úkladu vě- dúce, ponuknú, že se to má státi, a praviece, že ten dar a ta obět má zuostati k věčné cti a slávě města trojánské- ho. Avšak král Priamus nerad k tomu svoli, což jsú 157а 243
zachovánie pokoje, tu Rekové své svátosti poctivě vy- stavichu na stuol přikrytý prostřed pole. A král Priamus vyjěde u velikém množství. A tu Trojánští i Rekové pří- saháchu podlé ruoty vydané jim, jakož byl Antenor zpuosobil mezi nimi zrádně a úkladně. A tak najprvé Diomedes přísaha ten pokoj zachovati bez porušenie, ja- kož Antenor uložil. A též jiní Rekové přísaháchu. A tak se tuto Rekové vymlúvají, že sú křivě nepřísahali, neb sú tak s Antenorem byli smluvili, aby lstivě přísahali a svú vuoli aby nad Trojánskými plnili. Ale měli by věděti, že ktož úkladně přísahá, tenť úkladně jest zlé přísahy. Ale jim král Priamus s svými Trojánskými prostě, beze všie lsti přísahal jest, mnějíc, by jim též Rekové věrně přísahali. A když přísahy s uobú stranú stachu se, král jim Elenu slíbi vrátiti a poče jich prosbami pokornými prositi, aby ji míle přijali a nedopúštěli toho, aby se jí pro to une- senie které stalo protivenstvie. A to Rekové slíbichu učiniti. A tu jim, Rekóm, zlato, střiebro i obilé by vy- dáno, nébrž na jich lodie uvezeno. Ale Rekové zlého kněze, Krisis řečeného, návodem, chtiec úmysl svój úkladný splniti a vedlé zrady Anteno- rovy a Eneášovy, krále, lid jeho a město oblúpiec a za- hubiec, [zrušiti], i prosichu krále Priama, aby kuoň mě- děný, kterýž ke cti té bohyně Palas řečené byli, ale úklad- ně, udělali, dopustil v město trojánské uvésti a před té chrámem té bohyně Minervy postaviti, aby Palas, tak ve- lebnú obětí jsúc ukrocena, jim krádež svého znamenie Pa- ladium řečeného odpustila a na jich cestě, kdy by se do svých vlastí navracovali, jim milostiva byla a jim dobré počesie ku převozu přes moře zjednala. A jakžkoli král Priamus k tomu nic neodpovědě, čije a znaje, že se to úkladně vše děje, ale Eneáš a Antenor, o tom úkladu vě- dúce, ponuknú, že se to má státi, a praviece, že ten dar a ta obět má zuostati k věčné cti a slávě města trojánské- ho. Avšak král Priamus nerad k tomu svoli, což jsú 157а 243
Strana 244
157b Eneáš a Antenor lstivými úklady pójčili. A tak, když by po poledni, všickni Rekové sšedše se, s velikým ze- vnitřním náboženstvím, ale s lstivým srdcem, s prováze- ním svých kněží zlosynských, provazy ten kuoň mědě- ný, rytieřstva plný, uvázavše a na váhy hodně připraviv- še, tiežechu až k bráně měscké. A že brána nebieše té širo- kosti a výsosti, [že] by tak velmi veliká věc mohla býti uvedena, i musichu Trojánští řečených zrádcí rozkáza- ním zdi na stranách i svrchu mnoho vybořiti, aby ten kuoň zlořečený mohl do města uveden býti. A tak již Trojánští sami ten kuoň s velikú radostí do města taže- chu, nevědúce, že sobě smrt a žalost táhnú a svého slav- ného města věčné zkaženie. A Rekové byli sú do toho koně někerakého Šimona vsadili k oděncóm a jemu od zámkuov toho koně klíče poručili, aby vzápětí, když by srozuměl, že v městě se lidé upokojili v domiech svých, ty oděnce z toho koně vypustil a Rekóm zapálenie ohně návěštie dal, aby při- ženúc do města, tiem snáze Trojánské zmordovali. A toho dne pošlí Rekové lstivě a falešně k králi Priamo- vi, že táhnú od Troje a že té noci chtie k břehu a k při- stavadlu Tenedon řečenému připlúti a že chtie tu noco- vati a tu Elenu v noci přijieti, neb sú na ni mnozí nevra- žili pro své pány i přátely, kteréž jsú pro ni ztratili, aby jie nezabili, a že chtie poslati po ni v noci, když svú chvíli uzřie. I slíbichu se ta slova králi Priamovi, neb za to mnieše, by upřiemna byla, naliť lstí a úkladuov plna. A když Rekové na své lodie vsedáchu, plátna na lodech roztáhše, i počechu plúti od břehuov trojánských, ano na to Trojánští se zdí patřie a tiem jsú velmi veseli. A tak k přistavadlu, Tenedon řečenému, přistachu Reko- vé málo před západem slunečným. A když tu s velikým veselím večeřechu, na tom břehu noc připade. Rekové všickni oblečechu se v uoděnie a velmi tiše jidechu k městu trojánskému. Ale Šimon, jemuž biechu klíče 244
157b Eneáš a Antenor lstivými úklady pójčili. A tak, když by po poledni, všickni Rekové sšedše se, s velikým ze- vnitřním náboženstvím, ale s lstivým srdcem, s prováze- ním svých kněží zlosynských, provazy ten kuoň mědě- ný, rytieřstva plný, uvázavše a na váhy hodně připraviv- še, tiežechu až k bráně měscké. A že brána nebieše té širo- kosti a výsosti, [že] by tak velmi veliká věc mohla býti uvedena, i musichu Trojánští řečených zrádcí rozkáza- ním zdi na stranách i svrchu mnoho vybořiti, aby ten kuoň zlořečený mohl do města uveden býti. A tak již Trojánští sami ten kuoň s velikú radostí do města taže- chu, nevědúce, že sobě smrt a žalost táhnú a svého slav- ného města věčné zkaženie. A Rekové byli sú do toho koně někerakého Šimona vsadili k oděncóm a jemu od zámkuov toho koně klíče poručili, aby vzápětí, když by srozuměl, že v městě se lidé upokojili v domiech svých, ty oděnce z toho koně vypustil a Rekóm zapálenie ohně návěštie dal, aby při- ženúc do města, tiem snáze Trojánské zmordovali. A toho dne pošlí Rekové lstivě a falešně k králi Priamo- vi, že táhnú od Troje a že té noci chtie k břehu a k při- stavadlu Tenedon řečenému připlúti a že chtie tu noco- vati a tu Elenu v noci přijieti, neb sú na ni mnozí nevra- žili pro své pány i přátely, kteréž jsú pro ni ztratili, aby jie nezabili, a že chtie poslati po ni v noci, když svú chvíli uzřie. I slíbichu se ta slova králi Priamovi, neb za to mnieše, by upřiemna byla, naliť lstí a úkladuov plna. A když Rekové na své lodie vsedáchu, plátna na lodech roztáhše, i počechu plúti od břehuov trojánských, ano na to Trojánští se zdí patřie a tiem jsú velmi veseli. A tak k přistavadlu, Tenedon řečenému, přistachu Reko- vé málo před západem slunečným. A když tu s velikým veselím večeřechu, na tom břehu noc připade. Rekové všickni oblečechu se v uoděnie a velmi tiše jidechu k městu trojánskému. Ale Šimon, jemuž biechu klíče 244
Strana 245
toho koně poručili, jakž srozumě, že Trojánští již sú se upokojili, oheň zapáli a všecky oděnce vypusti. A vidúce Rekové oheň, směle skrze vybořenú bránu valně do města vjidechu a hned se v roty rozdělivše, domy vybí- její a trojánské měšťany, ani spie, ižádné péče na ně nema- jíc, a do domuov vběhnúce, jako vzteklí mordují napořád všecky, kteréž zastihnú, ani stavu ani věku ani kterému pohlaví odpustie, a berúce jich statky napořád. A té noci, drieve nežli se den rozsvieti, viece nežli dvadceti tisícuov mužuov zmordovachu a chrámy všecky zlúpichu. A tak by přehrozné úpěnie a křik žalostivý po všech domiech i uliciech. A uslyšav král Priamus to úpěnie všudy po městě, ihned srozumě, že jest zrazen od Antenora a Eneáše, jakož se byl i dřieve toho nadál. A tak s velikým stra- chem, žalostí i pláčem vstav z lože svého, oblek se naru- čest, i běží z sieni své. A běžev do chrámu Apolinova, kterýž v jeho dvoře bieše, maje za to, že by hned měl od nepřátel umrtven býti, a tak před velikým oltářem pade na tvář, jisté smrti čekaje. Ale Kasandra, jako by se zbláznila, z doma uteče do chrámu Minervy a tu i jiní z hradu běžie, kdežto kvielé smrti všech svých. A jiné královské ženy na sieni královské v náramných žalostech i pláčích zuostachu. A když by ráno, tehdy Rekové vedeni sú od Antenora a Eneáše, své vlasti i svého pána hanebných zrádcí, v hrad králuov, ješto slul veliký Ilion. A že v něm ižád- né odpory nenalezechu od dvořanuov, protož všecky tu zmordovachu. A Pirus, syn Achiluov, vběh do chrámu Apolinova, kdežto král Priamus před oltářem leže, své smrti čekáše, a na to Eneáš a Antenor patříta, ihned zabi krále Priama, takže i oltáře větší diel zkrvavi. Ale krá- lovna Hekuba s tú převýborné krásy dievkú Polixenú, dcerú svú, chtiec utéci, ale nevědieše kam. A tak jdúce, potka se s Eneášem, jemuž královna vece: „O nešle- 245
toho koně poručili, jakž srozumě, že Trojánští již sú se upokojili, oheň zapáli a všecky oděnce vypusti. A vidúce Rekové oheň, směle skrze vybořenú bránu valně do města vjidechu a hned se v roty rozdělivše, domy vybí- její a trojánské měšťany, ani spie, ižádné péče na ně nema- jíc, a do domuov vběhnúce, jako vzteklí mordují napořád všecky, kteréž zastihnú, ani stavu ani věku ani kterému pohlaví odpustie, a berúce jich statky napořád. A té noci, drieve nežli se den rozsvieti, viece nežli dvadceti tisícuov mužuov zmordovachu a chrámy všecky zlúpichu. A tak by přehrozné úpěnie a křik žalostivý po všech domiech i uliciech. A uslyšav král Priamus to úpěnie všudy po městě, ihned srozumě, že jest zrazen od Antenora a Eneáše, jakož se byl i dřieve toho nadál. A tak s velikým stra- chem, žalostí i pláčem vstav z lože svého, oblek se naru- čest, i běží z sieni své. A běžev do chrámu Apolinova, kterýž v jeho dvoře bieše, maje za to, že by hned měl od nepřátel umrtven býti, a tak před velikým oltářem pade na tvář, jisté smrti čekaje. Ale Kasandra, jako by se zbláznila, z doma uteče do chrámu Minervy a tu i jiní z hradu běžie, kdežto kvielé smrti všech svých. A jiné královské ženy na sieni královské v náramných žalostech i pláčích zuostachu. A když by ráno, tehdy Rekové vedeni sú od Antenora a Eneáše, své vlasti i svého pána hanebných zrádcí, v hrad králuov, ješto slul veliký Ilion. A že v něm ižád- né odpory nenalezechu od dvořanuov, protož všecky tu zmordovachu. A Pirus, syn Achiluov, vběh do chrámu Apolinova, kdežto král Priamus před oltářem leže, své smrti čekáše, a na to Eneáš a Antenor patříta, ihned zabi krále Priama, takže i oltáře větší diel zkrvavi. Ale krá- lovna Hekuba s tú převýborné krásy dievkú Polixenú, dcerú svú, chtiec utéci, ale nevědieše kam. A tak jdúce, potka se s Eneášem, jemuž královna vece: „O nešle- 245
Strana 246
158a chetný zrádce, kudy jest mohla od tebe vyjíti tak veliké nemilosti ukrutnost, žes na krále Priama, pána a věrné- ho přietele tvého, od něhožs tak veliká zbožie přijal a tak velikú slávú i ctí jsi zveleben, jeho vrahy přivedls, aby jej tak hanebně zamordovali. Jehož smrt měls svú smrtí zachovati! I zradils vlast vlastní i město, v němž si se narodil a v němž jsi tak slavným byl mnoho časuov. I kterak muožeš na jeho záhubu hleděti a lúpež, mord i pálenie? Ač pak nad těmi všemi nechtěls si se smilovati, asponě smiluj se nad dcerú jeho Polixenú. A nechcelit se tvój zlý úmysl nad ní slitovati, slituj se nešlechetné oko tvé, aby mezi toliko zlými věcmi, kteréžs si páchal, asponě toto malé dobré bylo shledáno, když ji při cti a při životě zachováš. A Eneáš, hnuv se těmi slovy, přija Polixenu, a proměniv někerakým přístěrkem hlavu její, aby krása jejie nebyla poznána, i schova ji v tajném miestě. Ale Telamonus z chrámu Minervy Andrometu, někdy ženu Hektorovu, a Kasandru, dceru krále Pria- movu a umělú u věštbě, pojem je, vede s sebú. A král Menelaus s sieni královy svú ženu Elenu vesele poje. A pak Rekové, svú ukrutnost množiece, vešken hrad- ten překrásný obořili sú a všecko téměř město spálili, kromě domuov těch hanebných zrádcí Antenora a Ene- áše a jich přátel, kteřížto majíce znamenie od Rekuov, zachováni jsú. A když téměř z kořen obořichu Troji, král Agamenon do velikého chrámu Minervy káza se sjíti všem Rekóm i otáza jich o dvojí věci: „Najprvé slušie-li těm vieru naši zachovati, jichžto pilností Rekové svítězili sú nad Trojánskými, totižto Antenorovi a Eneášovi. A druhé, který obyčej má býti v rozdělování kořistí a pokladuov i statkuov městckých?“ K tomu Rekové odpověděchu, že „Antenorovi a Eneášovi i jich přátelóm má viera naše i slib náš zachován býti, jichžto radú město jest dobyto." A že ta kořist má býti rozdělena mezi všecky podlé stavu 246
158a chetný zrádce, kudy jest mohla od tebe vyjíti tak veliké nemilosti ukrutnost, žes na krále Priama, pána a věrné- ho přietele tvého, od něhožs tak veliká zbožie přijal a tak velikú slávú i ctí jsi zveleben, jeho vrahy přivedls, aby jej tak hanebně zamordovali. Jehož smrt měls svú smrtí zachovati! I zradils vlast vlastní i město, v němž si se narodil a v němž jsi tak slavným byl mnoho časuov. I kterak muožeš na jeho záhubu hleděti a lúpež, mord i pálenie? Ač pak nad těmi všemi nechtěls si se smilovati, asponě smiluj se nad dcerú jeho Polixenú. A nechcelit se tvój zlý úmysl nad ní slitovati, slituj se nešlechetné oko tvé, aby mezi toliko zlými věcmi, kteréžs si páchal, asponě toto malé dobré bylo shledáno, když ji při cti a při životě zachováš. A Eneáš, hnuv se těmi slovy, přija Polixenu, a proměniv někerakým přístěrkem hlavu její, aby krása jejie nebyla poznána, i schova ji v tajném miestě. Ale Telamonus z chrámu Minervy Andrometu, někdy ženu Hektorovu, a Kasandru, dceru krále Pria- movu a umělú u věštbě, pojem je, vede s sebú. A král Menelaus s sieni královy svú ženu Elenu vesele poje. A pak Rekové, svú ukrutnost množiece, vešken hrad- ten překrásný obořili sú a všecko téměř město spálili, kromě domuov těch hanebných zrádcí Antenora a Ene- áše a jich přátel, kteřížto majíce znamenie od Rekuov, zachováni jsú. A když téměř z kořen obořichu Troji, král Agamenon do velikého chrámu Minervy káza se sjíti všem Rekóm i otáza jich o dvojí věci: „Najprvé slušie-li těm vieru naši zachovati, jichžto pilností Rekové svítězili sú nad Trojánskými, totižto Antenorovi a Eneášovi. A druhé, který obyčej má býti v rozdělování kořistí a pokladuov i statkuov městckých?“ K tomu Rekové odpověděchu, že „Antenorovi a Eneášovi i jich přátelóm má viera naše i slib náš zachován býti, jichžto radú město jest dobyto." A že ta kořist má býti rozdělena mezi všecky podlé stavu 246
Strana 247
zaslúženie a práce každého. Ale Telamonus přida a řka, že by Elena měla býti umořena, pro nižto mnoho tisí- cuov jest zahubeno. A k té radě mnozí králi přistúpichu. Ale v ta doby král Agamenon a král Menelaus Elenu za- chovašta před smrtí. Tu také král Ulixes proti nim rozu- mem i řečí dovede, že Elena ničímž vinna nenie, neb jest mocnú rukú vzata a toho nežádala, aby o ni vojna byla, a že mohúci jinam ujíti, i neušla, ale prosila jest po Antenorovi, aby muži svému byla navrácena. A k té řeči všickni králi i vojska svolichu, aby Elena byla svobodna. Pak král Agamenon pilně sta o to před králi, aby jemu Kasandra, dcera krále Priamova, byla dána za odplatu jeho práce, a oni jemu toho pójčichu. A též Antenor a Eneáš přistúpichu před ně, praviece, kterak Andrometa, žena Hektorova, a Elenus, syn krále Priamuov, vždy sú králi radili, aby Rekóm neškodili a s nimi pokoj měli, a že jich přímluvú dopuštěno jest, že tělo Achilovo po- chováno jest v městě trojánském. A protož hodni sú z vazby propuštěnie. I dachu je Pirovi, synu Achilovu, a k tomu jiní králi svolichu. A pak Elenus, obdržav mi- lost, prosi králuov a Andrometa s ním, za dva syny Hek- torovy, jakožto strýc za synovce své a mátě za syny své. A k tomu také svolichu, i Pirus také k tomu svoli, neb on je v své moci jmějieše. A na tom všickni zuostachu, aby všecky ženy urozené, kteréž sú živy zuostaly, byly svobodny jíti, kamž by chtěly, i panny též. A potom chystáchu se všickni Rekové, aby se do svých krajin navrátili. Ale zbúři se tak náramně po- větřie, že za měsiec nemožechu se odtad hnúti. A když ta búře trváše, Rekové otázachu Kalkanta, biskupa zrád- ného, proč se jest vztrhlo to povětřie, jimž on odpově- dě, že to činie búřky pekelné, neb ještě nenie dosti uči- něno té bohyni, v jejiemžto chrámě zabit jest Achiles, ani za duši jeho, neb smrti jeho ještě nenie pomštěno. A protož Pirus pta se snažně, co se jest stalo Polixeně. 158b 247
zaslúženie a práce každého. Ale Telamonus přida a řka, že by Elena měla býti umořena, pro nižto mnoho tisí- cuov jest zahubeno. A k té radě mnozí králi přistúpichu. Ale v ta doby král Agamenon a král Menelaus Elenu za- chovašta před smrtí. Tu také král Ulixes proti nim rozu- mem i řečí dovede, že Elena ničímž vinna nenie, neb jest mocnú rukú vzata a toho nežádala, aby o ni vojna byla, a že mohúci jinam ujíti, i neušla, ale prosila jest po Antenorovi, aby muži svému byla navrácena. A k té řeči všickni králi i vojska svolichu, aby Elena byla svobodna. Pak král Agamenon pilně sta o to před králi, aby jemu Kasandra, dcera krále Priamova, byla dána za odplatu jeho práce, a oni jemu toho pójčichu. A též Antenor a Eneáš přistúpichu před ně, praviece, kterak Andrometa, žena Hektorova, a Elenus, syn krále Priamuov, vždy sú králi radili, aby Rekóm neškodili a s nimi pokoj měli, a že jich přímluvú dopuštěno jest, že tělo Achilovo po- chováno jest v městě trojánském. A protož hodni sú z vazby propuštěnie. I dachu je Pirovi, synu Achilovu, a k tomu jiní králi svolichu. A pak Elenus, obdržav mi- lost, prosi králuov a Andrometa s ním, za dva syny Hek- torovy, jakožto strýc za synovce své a mátě za syny své. A k tomu také svolichu, i Pirus také k tomu svoli, neb on je v své moci jmějieše. A na tom všickni zuostachu, aby všecky ženy urozené, kteréž sú živy zuostaly, byly svobodny jíti, kamž by chtěly, i panny též. A potom chystáchu se všickni Rekové, aby se do svých krajin navrátili. Ale zbúři se tak náramně po- větřie, že za měsiec nemožechu se odtad hnúti. A když ta búře trváše, Rekové otázachu Kalkanta, biskupa zrád- ného, proč se jest vztrhlo to povětřie, jimž on odpově- dě, že to činie búřky pekelné, neb ještě nenie dosti uči- něno té bohyni, v jejiemžto chrámě zabit jest Achiles, ani za duši jeho, neb smrti jeho ještě nenie pomštěno. A protož Pirus pta se snažně, co se jest stalo Polixeně. 158b 247
Strana 248
Poňavadž ižádnému nenie svědomo o její smrti ani o jetí, kterážto byla jest prvnie příčina smrti Achilovy, a vši- ckni obecně pravie, že živa jest, a protož král Agamenon pilně se pta na Antenorovi, ale on přieše pravě, že o ní nic nevie. A přesto, když na Agamenona i jiní Rekové utýkáchu a on, vida o to nesnáz, jako syn všie nešlechet- nosti aby zradu svú u plně dokonal, mnoho dní o to s pil- ností ptá se i túlá sem i tam, až se i uptá, a snad na svém zrádném tovařiši Eneášovi, že skryta jest v jedné věži staré. A šed tam ten zrádce, i vytěže ji ven a hned před krále Agamenona ji přivede. Ale král Agamenon posla ji Pirovi a on ji káza vésti k hrobu Achile, otce svého. A to vidúce králi, kniežata i jich rytieři a panoši, že tu překrásnú pannu vedú, zběžechu se, a spatřivše její přie- lišnú krásu, obecně želejí, že má býti zahubena. A již by ji byli z rukú Pirových vysvobodili, ale řeč lživá Kalkan- tova překazila, jenž byl pověděl Rekóm, že dokudž ona živa bude, dotud nebudú moci Rekové do krajin svých se navrátiti. A když Polixena k hrobu Achilovu by při- vedena, praviec, že o jeho smrti nic jest nevěděla, by se státi měla, a když jest zvěděla, že toho velice želela a že se tomu velmi diví, že králi řečtí mohú to trpěti, aby ne- vinná ovšem dievka jako vinná byla zahubena, ne proto, by se ona smrti lekala, poňavadž život její jest jí nad smrt těžší, v němž by snad tak velebného rodu dievka měla býti na své cti poškvrněna aneb někomu hubeněj- šiemu sebe v službu poddána, a zvláště těm vrahóm svým, kteřížto jsú otce jejieho i bratry najmilejšie zahu- bili, a tak lépe jest jí v své vlasti s zachováním cti své umřieti, nežli s nectí v tesknostech chudoby po jiných krajích hanebně se túlati, a že smrt vděčně přijímá, ješto ji toho dvého zbaví, to jest necti a chudoby, a že dnes svú čest panenskú i smrt nevinně bohóm obětuje. A když umlče ta přeurozená a překrásná i múdrá panna Polixena, všemi ctnostmi ozdobená, ihned Pirus v hrobu 159a 248
Poňavadž ižádnému nenie svědomo o její smrti ani o jetí, kterážto byla jest prvnie příčina smrti Achilovy, a vši- ckni obecně pravie, že živa jest, a protož král Agamenon pilně se pta na Antenorovi, ale on přieše pravě, že o ní nic nevie. A přesto, když na Agamenona i jiní Rekové utýkáchu a on, vida o to nesnáz, jako syn všie nešlechet- nosti aby zradu svú u plně dokonal, mnoho dní o to s pil- ností ptá se i túlá sem i tam, až se i uptá, a snad na svém zrádném tovařiši Eneášovi, že skryta jest v jedné věži staré. A šed tam ten zrádce, i vytěže ji ven a hned před krále Agamenona ji přivede. Ale král Agamenon posla ji Pirovi a on ji káza vésti k hrobu Achile, otce svého. A to vidúce králi, kniežata i jich rytieři a panoši, že tu překrásnú pannu vedú, zběžechu se, a spatřivše její přie- lišnú krásu, obecně želejí, že má býti zahubena. A již by ji byli z rukú Pirových vysvobodili, ale řeč lživá Kalkan- tova překazila, jenž byl pověděl Rekóm, že dokudž ona živa bude, dotud nebudú moci Rekové do krajin svých se navrátiti. A když Polixena k hrobu Achilovu by při- vedena, praviec, že o jeho smrti nic jest nevěděla, by se státi měla, a když jest zvěděla, že toho velice želela a že se tomu velmi diví, že králi řečtí mohú to trpěti, aby ne- vinná ovšem dievka jako vinná byla zahubena, ne proto, by se ona smrti lekala, poňavadž život její jest jí nad smrt těžší, v němž by snad tak velebného rodu dievka měla býti na své cti poškvrněna aneb někomu hubeněj- šiemu sebe v službu poddána, a zvláště těm vrahóm svým, kteřížto jsú otce jejieho i bratry najmilejšie zahu- bili, a tak lépe jest jí v své vlasti s zachováním cti své umřieti, nežli s nectí v tesknostech chudoby po jiných krajích hanebně se túlati, a že smrt vděčně přijímá, ješto ji toho dvého zbaví, to jest necti a chudoby, a že dnes svú čest panenskú i smrt nevinně bohóm obětuje. A když umlče ta přeurozená a překrásná i múdrá panna Polixena, všemi ctnostmi ozdobená, ihned Pirus v hrobu 159a 248
Strana 249
otce svého jí ukrutně hlavu stě a ukrutně jejie údy roz- seka, takže hrob téměř se všech stran její krví okrvavi. A když ta urozená, ctná a přemúdrá žena, královna He- kuba, uzře smrt najmilejšie [dcery] své, tak lítě a ukrut- ně přielišnú žalostí jsúci poražena, ihned se zbláznila a tak, sem i tam běhajíc, kohož mohla, jako lítý pes kúsá- še a kamením chrléše na každého a mnoho Rekóm či- nieše nesnází. A protož kázachu ji Rekové jieti a na ostrov blízký od Troje, řečený Aulida, vyvésti a ukame- novati. Avšak kázachu tělu jejiemu hrob znamenitý učiniti ku paměti věčné, jehož i podnes jest znamenie. A sloveť to miesto i podnes Nesnadné pro nesnázi, kte- rúž sú Rekové od Hekuby trpěli v jejiem bláznovství velikém. 249
otce svého jí ukrutně hlavu stě a ukrutně jejie údy roz- seka, takže hrob téměř se všech stran její krví okrvavi. A když ta urozená, ctná a přemúdrá žena, královna He- kuba, uzře smrt najmilejšie [dcery] své, tak lítě a ukrut- ně přielišnú žalostí jsúci poražena, ihned se zbláznila a tak, sem i tam běhajíc, kohož mohla, jako lítý pes kúsá- še a kamením chrléše na každého a mnoho Rekóm či- nieše nesnází. A protož kázachu ji Rekové jieti a na ostrov blízký od Troje, řečený Aulida, vyvésti a ukame- novati. Avšak kázachu tělu jejiemu hrob znamenitý učiniti ku paměti věčné, jehož i podnes jest znamenie. A sloveť to miesto i podnes Nesnadné pro nesnázi, kte- rúž sú Rekové od Hekuby trpěli v jejiem bláznovství velikém. 249
Strana 250
C. POČÍNAJÍ SE JEDNY A TŘIDCÁTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK ENEÁŠ VYPOVĚDĚN JEST OD ŘEKUOV Z KRÁLOVSTVIE TROJÁNSKÉHO A ANTENOR OD TROJÁNSKÝCH AO SMRTI TELAMONOVĚ A O ZTONUTÍ 34 LODÍ ŘECKÝCH A HROMEM SPÁLENÝCH. o ztečení zrádném slavného města trojánského a po jeho oblúpení i vy- pálení a měšťanóv zmordování a ještě Rekové [nemožechu] vsiesti na moře pro jeho búři přielišnú. A v tom Te- A lamon Aiax před králem Agameno- A nem a před jinými králi řeckými i kniežaty žalova na Ulixa, že poňavadž v rozdielu kořistí zbožie i statkuov, v trojánském městě i na hradě krále Priama pobraných, mělo se dáti v rovenství vedlé stavu a zaslúženie, toho se jest nestalo, „neb Ulixes, maje diel hodný ve všech věcech s námi, a mimo to zachoval jest věc předrahú z chrámu té bohyně Palas draze kúpenú i vzatú, jiežto Paladium řiekají, a on toho nenie hodnější mne, neb mým udatenstvím a prací mú velikú dobýval sem naše- mu vojsku potřeby v jeho núzi a častokrát, když naši bý- vali od Trojánských přemáháni, já směle svého života nasazoval sem a jim statečně spomáhal, že sú již, poběh- še, zmužile se navrátili a Trojánské k utiekaní připu- dili. Jáť sem krále a pomocníka Trojánských Polimestra zabil, jemuž byl král Priamus syna svého Polidora po- ručil s velikými poklady; kteréhožto Polimestra já za- biv, všecky ty poklady jeho do vojska sem přinesl a nad to že sem panství řeckému mnohá královstvie svú prací, svú silú i svú snažností podmanil, totiž Gargarikopesim, Avzdram, Lorisam i jiná mnohá okolo Troje královstva. Aniž byl jest kto kromě Achile, by tolik Trojánským uškodil. Ale on, Ulixes, nemaje žádného udatenstvie ry- O)) 159b 250
C. POČÍNAJÍ SE JEDNY A TŘIDCÁTÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK ENEÁŠ VYPOVĚDĚN JEST OD ŘEKUOV Z KRÁLOVSTVIE TROJÁNSKÉHO A ANTENOR OD TROJÁNSKÝCH AO SMRTI TELAMONOVĚ A O ZTONUTÍ 34 LODÍ ŘECKÝCH A HROMEM SPÁLENÝCH. o ztečení zrádném slavného města trojánského a po jeho oblúpení i vy- pálení a měšťanóv zmordování a ještě Rekové [nemožechu] vsiesti na moře pro jeho búři přielišnú. A v tom Te- A lamon Aiax před králem Agameno- A nem a před jinými králi řeckými i kniežaty žalova na Ulixa, že poňavadž v rozdielu kořistí zbožie i statkuov, v trojánském městě i na hradě krále Priama pobraných, mělo se dáti v rovenství vedlé stavu a zaslúženie, toho se jest nestalo, „neb Ulixes, maje diel hodný ve všech věcech s námi, a mimo to zachoval jest věc předrahú z chrámu té bohyně Palas draze kúpenú i vzatú, jiežto Paladium řiekají, a on toho nenie hodnější mne, neb mým udatenstvím a prací mú velikú dobýval sem naše- mu vojsku potřeby v jeho núzi a častokrát, když naši bý- vali od Trojánských přemáháni, já směle svého života nasazoval sem a jim statečně spomáhal, že sú již, poběh- še, zmužile se navrátili a Trojánské k utiekaní připu- dili. Jáť sem krále a pomocníka Trojánských Polimestra zabil, jemuž byl král Priamus syna svého Polidora po- ručil s velikými poklady; kteréhožto Polimestra já za- biv, všecky ty poklady jeho do vojska sem přinesl a nad to že sem panství řeckému mnohá královstvie svú prací, svú silú i svú snažností podmanil, totiž Gargarikopesim, Avzdram, Lorisam i jiná mnohá okolo Troje královstva. Aniž byl jest kto kromě Achile, by tolik Trojánským uškodil. Ale on, Ulixes, nemaje žádného udatenstvie ry- O)) 159b 250
Strana 251
tieřského, než toliko maje výmluvnost řečničí, jenž se nehodí jedno ku pochlebnostem a chytrostem řečným, paklit die, že sme Troji opanovali skrze něho, toť jest nepošlo z moci jeho udatenstvie, ale z falešných a zrád- ných jeho řečí, pro něžto hanbu věčnú mieti budem v ná- rodiech lidských, že sme Trojánské skrze chytrostě, fal- še a úklady přemohli, kteréžto udatností našie moci měli sme přemoci.“ A když Telamonus svú řeč skona, Ulixes jemu směle odpovědě, že „Trojánští s vojsky svý- mi netoliko udatenstvím, ale i smysla múdrého radú přemoženi jsú, kterážto by nebyla u vojště řeckém, ještě by Troja v své pevnosti i v slávě zuostala a král i měšťa- né jeho byli by v své síle. Zajisté mezi jinými věcmi ne tvú sílú, pane Telamone, Rekóm Paladium dostalo se jest, alebrž skrze mé snažnosti. I co by ještě Trojánským vadilo, bych já svú opatrností Paladium nedobyl, na němžto zaležalo toho města i všeho královstvie zacho- vánie, takže by to město naší silú ani múdrostí nemohlo dobyto býti, dokudž by to Paladium v městě ostalo. A protož vážil sem život svój a všel sem v noci do města tajně, a tak svú opatrností že sem Paladium dosáhl. A tady jsme přišli toho města panování.“ A tak Ulixes řeči své konec učini. Ale Telamonus Aiax hanebně Uli- xa hanieše, a on jeho zase. A proto biešta svá úhlavnie nepřietelé. A Telamonus zjevně mluvieše, že musí Ulixes od jeho rukú umřieti. Avšak o tom Paladium, kto by jej měl mieti, na krále Agamenona a na krále Menelaa roz- súzenie přijidechu, a oni to Paladium Ulixovi přisúdichu jakožto jeho opatrností dobyté. Ale snad k tomu vyrčení to jich pohnulo, že Ulixovú výmluvností byla Elena od smrti zachována a králi Menelaovi navrácena. A tak že- léše Telamonus toho přisúzenie od těch králuov učině- ného, [jímž] to Paladium při Ulixovi zuostavichu. Poňa- vadž téměř všickni králi a starší vojsk řeckých stále lí- čiechu, že toho Paladium hodnějí by byl Telamon nežli 251
tieřského, než toliko maje výmluvnost řečničí, jenž se nehodí jedno ku pochlebnostem a chytrostem řečným, paklit die, že sme Troji opanovali skrze něho, toť jest nepošlo z moci jeho udatenstvie, ale z falešných a zrád- ných jeho řečí, pro něžto hanbu věčnú mieti budem v ná- rodiech lidských, že sme Trojánské skrze chytrostě, fal- še a úklady přemohli, kteréžto udatností našie moci měli sme přemoci.“ A když Telamonus svú řeč skona, Ulixes jemu směle odpovědě, že „Trojánští s vojsky svý- mi netoliko udatenstvím, ale i smysla múdrého radú přemoženi jsú, kterážto by nebyla u vojště řeckém, ještě by Troja v své pevnosti i v slávě zuostala a král i měšťa- né jeho byli by v své síle. Zajisté mezi jinými věcmi ne tvú sílú, pane Telamone, Rekóm Paladium dostalo se jest, alebrž skrze mé snažnosti. I co by ještě Trojánským vadilo, bych já svú opatrností Paladium nedobyl, na němžto zaležalo toho města i všeho královstvie zacho- vánie, takže by to město naší silú ani múdrostí nemohlo dobyto býti, dokudž by to Paladium v městě ostalo. A protož vážil sem život svój a všel sem v noci do města tajně, a tak svú opatrností že sem Paladium dosáhl. A tady jsme přišli toho města panování.“ A tak Ulixes řeči své konec učini. Ale Telamonus Aiax hanebně Uli- xa hanieše, a on jeho zase. A proto biešta svá úhlavnie nepřietelé. A Telamonus zjevně mluvieše, že musí Ulixes od jeho rukú umřieti. Avšak o tom Paladium, kto by jej měl mieti, na krále Agamenona a na krále Menelaa roz- súzenie přijidechu, a oni to Paladium Ulixovi přisúdichu jakožto jeho opatrností dobyté. Ale snad k tomu vyrčení to jich pohnulo, že Ulixovú výmluvností byla Elena od smrti zachována a králi Menelaovi navrácena. A tak že- léše Telamonus toho přisúzenie od těch králuov učině- ného, [jímž] to Paladium při Ulixovi zuostavichu. Poňa- vadž téměř všickni králi a starší vojsk řeckých stále lí- čiechu, že toho Paladium hodnějí by byl Telamon nežli 251
Strana 252
160a Ulixes, protož Telamon proti králóm Agamenovi a Me- nelaovi horle, mnoho slov hanlivých vymluvi pravě, že jich nepřietelem chce býti úhlavným. A ta oba krále i Uli- xes, bojiece se síly a zmužilosti jeho, zpuosobichu, že jich ostřieháchu pilně veliká vojska lidu rytieřského. A když ten den minu i s nocí potomní, nazajtřie ráno, když den své paprslky okáza, by nalezen Telamon zabitý v své hospodě na loži a mnohými ranami sečenými i bodenými zamordovaný. A protož by křik veliký po všem vojště řeckém pro tak hanebnú smrt tak udatného, ctného a ve všem užitečného krále. Želejíce jeho smrti náramně, a na krále Agamenona, Menelaa a Ulixa vinu pokládají, a najviece na lstivého Ulixa. A protož syn Achiluov Pirus, jenž náramně milováše Telamona, Uli- xovi i jiným jeho v tom tovařišóm velmi hrozieše. A tak Ulixes, nejsa jist svým životem, jedné noci velmi temné s lodmi svými odplynu a na vysoké moře se odda, Dio- medovi, přieteli svému, Paladium poručiv a ostaviv. Ale Pirus tělo Telamonovo káza spáliti a ten popel v báni zlatú a divně zabedněnú vsypati; i posla ji do jeho krá- lovstvie. A pak král Agamenon a Menelaus s některými králi sobě přieznivými s jedné strany a Pirus s druhé strany s druhými králi sobě příchylnými znepřieznichu se mezi sebú, pečujíce na se s uobú stranú. Ale Antenor svú chytrostí je smluvi a smíři a všem hody slavné připra- vi s rozličností drahých krmí i pitie, kteréžto i darova štědře. Pak Rekové na Eneáše utýkáchu, líčéce, že jim svú vieru i přísahu jim učiněnú zrušil na tom, že jest byl skryl Polixenu, vinnú smrti, protože pro ni veliký Achi- les byl zabit. A protož, potázavše se, vypověděchu Ene- áše z města i z královstvie trojánského věčně. A on, ne- moha se protiviti jich kázaní, prosi Rekuov, aby asponě dvamezcietma lodí, s nimiž byl Paris do Rekuov plul, jemu ráčili pójčiti, a protože potřebují velikého opravo- 252
160a Ulixes, protož Telamon proti králóm Agamenovi a Me- nelaovi horle, mnoho slov hanlivých vymluvi pravě, že jich nepřietelem chce býti úhlavným. A ta oba krále i Uli- xes, bojiece se síly a zmužilosti jeho, zpuosobichu, že jich ostřieháchu pilně veliká vojska lidu rytieřského. A když ten den minu i s nocí potomní, nazajtřie ráno, když den své paprslky okáza, by nalezen Telamon zabitý v své hospodě na loži a mnohými ranami sečenými i bodenými zamordovaný. A protož by křik veliký po všem vojště řeckém pro tak hanebnú smrt tak udatného, ctného a ve všem užitečného krále. Želejíce jeho smrti náramně, a na krále Agamenona, Menelaa a Ulixa vinu pokládají, a najviece na lstivého Ulixa. A protož syn Achiluov Pirus, jenž náramně milováše Telamona, Uli- xovi i jiným jeho v tom tovařišóm velmi hrozieše. A tak Ulixes, nejsa jist svým životem, jedné noci velmi temné s lodmi svými odplynu a na vysoké moře se odda, Dio- medovi, přieteli svému, Paladium poručiv a ostaviv. Ale Pirus tělo Telamonovo káza spáliti a ten popel v báni zlatú a divně zabedněnú vsypati; i posla ji do jeho krá- lovstvie. A pak král Agamenon a Menelaus s některými králi sobě přieznivými s jedné strany a Pirus s druhé strany s druhými králi sobě příchylnými znepřieznichu se mezi sebú, pečujíce na se s uobú stranú. Ale Antenor svú chytrostí je smluvi a smíři a všem hody slavné připra- vi s rozličností drahých krmí i pitie, kteréžto i darova štědře. Pak Rekové na Eneáše utýkáchu, líčéce, že jim svú vieru i přísahu jim učiněnú zrušil na tom, že jest byl skryl Polixenu, vinnú smrti, protože pro ni veliký Achi- les byl zabit. A protož, potázavše se, vypověděchu Ene- áše z města i z královstvie trojánského věčně. A on, ne- moha se protiviti jich kázaní, prosi Rekuov, aby asponě dvamezcietma lodí, s nimiž byl Paris do Rekuov plul, jemu ráčili pójčiti, a protože potřebují velikého opravo- 252
Strana 253
vánie, aby jemu lhuotu dali k jich opravení. A Rekové jemu těch lodí pójčichu milostivě a čtyř měsiecóv lhuo- tu jemu k opravování dachu. — A mezi tiem Antenor, nechtě v Truoji zuostati po Eneášovi, čije vinu svú zrádnú na sobě, dobyv sobě lodí k své potřebě i těch přátel, kteréž s sebú pojieti umienil, dobrovolně s množ- stvím velikým Trojánských odjěde. Ale kam se obrátil, aneb kde jest zuostal, v této kronice nenie popsáno, avšak dolejie bude vypraveno. Ale Eneáš, maje proti Antenorovi úmysl zlostný, neb účinkem jeho stalo se jest, že byl z Truoje vypověděn a Antenorovi dáno jest dobrovolenstvie tu ostati aneb jinam se bráti, tajně chtie- še uložiti s Trojánskými, aby Antenor byl vypověděn z města a z vlasti trojánské. A protož jeden den svola Trojánské všecky, kteří biechu zuostali živi, i mluvi k nim a řka: „Přietelé a bratřie, poňavadž jste velikým neštěstím v tento zlý stav uvedeni, protož, abyšte snad v horší nevpadli, slušieť vám o to pilně pomysliti, abyšte ně koho za zprávci a za obránci měli po mé odjězdě, sic nebudete moci na dléch trvati. Nebo jakž súsedé vaši, ještoť po vsech a hradiech bydlejí, zvědie, že bez obránce přebýváte a bez zprávce, zrotiece se, připadnút na vás, a snad zmordujíce vás, u vaše se statky uvieží. Protož mněť se zdá užitečné vám, abyšte poslali po Antenora a ustavili jej sobě za krále, abyšte s jeho radú a pomocí mohli se bezpečně živiti a brániti bezpráví svému.“ A ta rada všem se slíbi a ihned poslachu po Antenora a on rychle přijěde, na něhožto ihned Eneáš [s] svými chtieše brannú rukú udeřiti, neb bieše ještě Eneáš mocnější nežli Antenor. A protož Trojánští, tomu srozuměvše, prosichu Eneáše, aby toho úmysla nechal, aby asponě ty zlé věci, kteréž jsú se s válkú dokonaly, skrze vnitřnie městcké svády se neobnovily. K jichžto prosbě Eneáš odpovědě a řka: „Který by člověk tak veliké milosti mohl ukrocen býti sladkostí, aby tak přenešlechetnému 160b 253
vánie, aby jemu lhuotu dali k jich opravení. A Rekové jemu těch lodí pójčichu milostivě a čtyř měsiecóv lhuo- tu jemu k opravování dachu. — A mezi tiem Antenor, nechtě v Truoji zuostati po Eneášovi, čije vinu svú zrádnú na sobě, dobyv sobě lodí k své potřebě i těch přátel, kteréž s sebú pojieti umienil, dobrovolně s množ- stvím velikým Trojánských odjěde. Ale kam se obrátil, aneb kde jest zuostal, v této kronice nenie popsáno, avšak dolejie bude vypraveno. Ale Eneáš, maje proti Antenorovi úmysl zlostný, neb účinkem jeho stalo se jest, že byl z Truoje vypověděn a Antenorovi dáno jest dobrovolenstvie tu ostati aneb jinam se bráti, tajně chtie- še uložiti s Trojánskými, aby Antenor byl vypověděn z města a z vlasti trojánské. A protož jeden den svola Trojánské všecky, kteří biechu zuostali živi, i mluvi k nim a řka: „Přietelé a bratřie, poňavadž jste velikým neštěstím v tento zlý stav uvedeni, protož, abyšte snad v horší nevpadli, slušieť vám o to pilně pomysliti, abyšte ně koho za zprávci a za obránci měli po mé odjězdě, sic nebudete moci na dléch trvati. Nebo jakž súsedé vaši, ještoť po vsech a hradiech bydlejí, zvědie, že bez obránce přebýváte a bez zprávce, zrotiece se, připadnút na vás, a snad zmordujíce vás, u vaše se statky uvieží. Protož mněť se zdá užitečné vám, abyšte poslali po Antenora a ustavili jej sobě za krále, abyšte s jeho radú a pomocí mohli se bezpečně živiti a brániti bezpráví svému.“ A ta rada všem se slíbi a ihned poslachu po Antenora a on rychle přijěde, na něhožto ihned Eneáš [s] svými chtieše brannú rukú udeřiti, neb bieše ještě Eneáš mocnější nežli Antenor. A protož Trojánští, tomu srozuměvše, prosichu Eneáše, aby toho úmysla nechal, aby asponě ty zlé věci, kteréž jsú se s válkú dokonaly, skrze vnitřnie městcké svády se neobnovily. K jichžto prosbě Eneáš odpovědě a řka: „Který by člověk tak veliké milosti mohl ukrocen býti sladkostí, aby tak přenešlechetnému 160b 253
Strana 254
161а muži zrádnému mohl milostivě odpustiti, jehožto zrád- nú chytrostí stalo se jest, že Polixena, tak ušlechtilá panna a dcera [krále] Priamova, tak hanebně jest u hrobu Achilova beze všie viny zamordována? A já sem také od vašeho tovařistvie věčně vypověděn, jenž sem žádal s vámi vašich žalostí želeti a vašim tesknostem naleznúti některaké utišenie, abychom mohli spolkem v tak veli- kých zámutciech oddechnúti.“ A tak k slovuom Eneášo- vým Trojánští mezi sebú uložichu, aby Antenor od Troje byl vypověděn bez naděje na vrácenie. A tak se jest stalo, že Antenor ihned s přátely svými, pobravše statek svój na lodie, i vsědechu na ně a na moře vysoké oddachu se. A když dlúho pluchu po neznámých mořích, tehdy lúpežníci mořští na ně připadechu i zlúpichu je a druhé zsečechu i zmordovachu. A když propustichu s Ante- norem ostatnie, tak dlúho plujíc po moři, až připlynú dobrým povětřím k jedné vlasti, Oerbuda řečené, v níž- to kralováše jeden král velmi spravedlivý a milostivý jménem Tetides, kterýž tu vlast u velikém řádu a pokoji zpravováše. Do té země vysěde Antenor [s] svú rotú po- dlé břehu skály vysoké, kterážto nad břehem bieše vy- skočila a dalece i široce v pole sáhla i v lesy a mnoho mějieše okolo sebe studánek. Kdežto Antenor, miesto utěšené spatřiv i položenie na vrchu té skály, s povole- ním toho krále město založi s těmi Trojánskými, kteříž biechu s ním připluli. A to město nazva Menelaon, kte- réžto v krátkém času mocnú zdí ohradi a ustavi v ní mnoho věží branných, takže o tom Trojánští zvědě- chu, kteříž biechu ještě v Truoji ostali, že na miestě tvrdém a plodném i rozkošném Antenor s svými i s ji- nými město pevné ustaviv, tu se osadil a že se již v něm měšťané rozmohli. A tak Antenor, opatrný muž, Teti- dovi králi tak se zachova hodným posluhováním, že by král naň velmi laskav a tak jej zvelebi, že jej učini dru- hým po sobě. 254
161а muži zrádnému mohl milostivě odpustiti, jehožto zrád- nú chytrostí stalo se jest, že Polixena, tak ušlechtilá panna a dcera [krále] Priamova, tak hanebně jest u hrobu Achilova beze všie viny zamordována? A já sem také od vašeho tovařistvie věčně vypověděn, jenž sem žádal s vámi vašich žalostí želeti a vašim tesknostem naleznúti některaké utišenie, abychom mohli spolkem v tak veli- kých zámutciech oddechnúti.“ A tak k slovuom Eneášo- vým Trojánští mezi sebú uložichu, aby Antenor od Troje byl vypověděn bez naděje na vrácenie. A tak se jest stalo, že Antenor ihned s přátely svými, pobravše statek svój na lodie, i vsědechu na ně a na moře vysoké oddachu se. A když dlúho pluchu po neznámých mořích, tehdy lúpežníci mořští na ně připadechu i zlúpichu je a druhé zsečechu i zmordovachu. A když propustichu s Ante- norem ostatnie, tak dlúho plujíc po moři, až připlynú dobrým povětřím k jedné vlasti, Oerbuda řečené, v níž- to kralováše jeden král velmi spravedlivý a milostivý jménem Tetides, kterýž tu vlast u velikém řádu a pokoji zpravováše. Do té země vysěde Antenor [s] svú rotú po- dlé břehu skály vysoké, kterážto nad břehem bieše vy- skočila a dalece i široce v pole sáhla i v lesy a mnoho mějieše okolo sebe studánek. Kdežto Antenor, miesto utěšené spatřiv i položenie na vrchu té skály, s povole- ním toho krále město založi s těmi Trojánskými, kteříž biechu s ním připluli. A to město nazva Menelaon, kte- réžto v krátkém času mocnú zdí ohradi a ustavi v ní mnoho věží branných, takže o tom Trojánští zvědě- chu, kteříž biechu ještě v Truoji ostali, že na miestě tvrdém a plodném i rozkošném Antenor s svými i s ji- nými město pevné ustaviv, tu se osadil a že se již v něm měšťané rozmohli. A tak Antenor, opatrný muž, Teti- dovi králi tak se zachova hodným posluhováním, že by král naň velmi laskav a tak jej zvelebi, že jej učini dru- hým po sobě. 254
Strana 255
Ale Kasandra, kteráž bieše zuostala v Troji, velikými [zamúcena] žalostmi pro zahubenie najmilejšie sestřičky a ukamenovánie své milé matky, potom slzy své málo osušivši, i přesta nařiekanie. Tehdy Rekové, chtiece se vrátiti do svých vlastí, tázáchu Kasandry o budúciech věcech svých. Jimžto odpovědě, že budú mieti mnoho zlých příhod a mnozí zhynú na moři, dřieve nežli se na svá obydlé vrátie. A že král Agamenon zabit bude odsvých v domu svém. A tak mnohým z nich zvěstova příhody budúcie, a jakož komu zvěstovala, tak se jemu přihodilo, jakož o tom bude potom praveno. A že Telamonus, král Mese, jenž byl zabit, dva syny byl zuostavil, kteréžto měl se dvěma královnama, ženama svýma, z nichžto první slo- vieše Exnicides z královny Glauka řečené, a druhý z krá- lovny Excimisa, jemuž jméno nieše Antisakus. A ta dva v svém dětinství dána biešta králi Trencielovi k odcho- vání, až by i hodni byli k rytieřství. Pak král Agamenon a král Menelaus prosie králuov, kniežat i starších řec- kých s velikú snažností a ledva na nich to uprosichu, aby jim odpustili odjeti do svých krajin a vlastí, majíce do nich všickni domněnie o smrti úkladné Telamona, [krále] Mese, neb i Ulixes svým nočním utiekaním sám se vinným učinil tú smrtí. A oni plynúce od Troje, na vy- soké moře oddachu se. A čas bieše, kdyžto vytlačují vinné hrozny, neb pod- zim bieše své měsiece vyplnila a zima poče zemi i stro- móm oděv i krásu odjímati, zapověděvši ptáčkóm veselé zpievanie; a kdyžto větruov šimavá búře ukrutným dý- maním vyšinuje se z jeskyň svých a jasnost nebe tmavý- mi ostěrami odievá a z nich vycezuje dštivých vod množ- stvie k smáčení zemské suchosti a ku příspoře potokóv. V ta doby búřenie nežádúcé chtivosti Reckých všech bieše pohnula a s žádostí dávno nevídaných vlastí k ohle- dání zapálila, aby neštěstie cest a nebezpečenství oby- čejných ani neustavičnosti povětřie dbajíc, oddali se na 255
Ale Kasandra, kteráž bieše zuostala v Troji, velikými [zamúcena] žalostmi pro zahubenie najmilejšie sestřičky a ukamenovánie své milé matky, potom slzy své málo osušivši, i přesta nařiekanie. Tehdy Rekové, chtiece se vrátiti do svých vlastí, tázáchu Kasandry o budúciech věcech svých. Jimžto odpovědě, že budú mieti mnoho zlých příhod a mnozí zhynú na moři, dřieve nežli se na svá obydlé vrátie. A že král Agamenon zabit bude odsvých v domu svém. A tak mnohým z nich zvěstova příhody budúcie, a jakož komu zvěstovala, tak se jemu přihodilo, jakož o tom bude potom praveno. A že Telamonus, král Mese, jenž byl zabit, dva syny byl zuostavil, kteréžto měl se dvěma královnama, ženama svýma, z nichžto první slo- vieše Exnicides z královny Glauka řečené, a druhý z krá- lovny Excimisa, jemuž jméno nieše Antisakus. A ta dva v svém dětinství dána biešta králi Trencielovi k odcho- vání, až by i hodni byli k rytieřství. Pak král Agamenon a král Menelaus prosie králuov, kniežat i starších řec- kých s velikú snažností a ledva na nich to uprosichu, aby jim odpustili odjeti do svých krajin a vlastí, majíce do nich všickni domněnie o smrti úkladné Telamona, [krále] Mese, neb i Ulixes svým nočním utiekaním sám se vinným učinil tú smrtí. A oni plynúce od Troje, na vy- soké moře oddachu se. A čas bieše, kdyžto vytlačují vinné hrozny, neb pod- zim bieše své měsiece vyplnila a zima poče zemi i stro- móm oděv i krásu odjímati, zapověděvši ptáčkóm veselé zpievanie; a kdyžto větruov šimavá búře ukrutným dý- maním vyšinuje se z jeskyň svých a jasnost nebe tmavý- mi ostěrami odievá a z nich vycezuje dštivých vod množ- stvie k smáčení zemské suchosti a ku příspoře potokóv. V ta doby búřenie nežádúcé chtivosti Reckých všech bieše pohnula a s žádostí dávno nevídaných vlastí k ohle- dání zapálila, aby neštěstie cest a nebezpečenství oby- čejných ani neustavičnosti povětřie dbajíc, oddali se na 255
Strana 256
161b cesty morské. A když nasta den jasný, na své lodie s zla- tem a střiebrem, drahým kamením i rozličnú drahú ko- řistí vsedachu s velikým veselím. A zdvihše i roztáhše plátna, po moři plynú, k domové sladkosti chvátajíce. A když tak za čtyři dny a čtyři noci zčastně plynuchu, pak jasné povětřie naručest se obráti v temnosti a v mrá- koty, poče lijavé dště vylévati, náramně [řeve] nebe hro- mobitím, ústavně děse lidi, a blýskanie blesk častý tmy s hrózú [prosvěcuje] od vzchodu slunečného a polední větrové moře podvracují a mezi rotnými vlnami lítý boj strojiece. A brzo jedny jako hory velké nadmú, a brzo na dno sraziec, rokle z nich hluboké činie. A tak řecké lodie brzo na horu vln bývají vyzdviženy a brzo na údolé svrženy a tiem ústavným sem i tam klácením lámají se stromové mocní, na nichž jsú plátna [zavěšena v lodech]. Plátna se pukají a derú, provazové se trhají větrnú ná- ramností a vesla od lodí se utrhávají. A druhé lodie mezi mořskými vlnami tápajíce, hromovým ohněm zapálené plají od ohně nebeského a tonú u vodách morských. A tak Rekové mnozí zpálením ztonuchu i se všemi po- klady trojánskými. Kde tu bieše Kalkas, biskup zrádný, aby radil búři mořskú staviti nevinné panny krve proli- tím? Mám za to, že jest, zlosyn, i s těmi utonul a od hro- mu spálen jest. Avšak toto za div pokládaj, že Eleseus, Aiax řečený, kterýžto se třmi a se třidceti lodími v tu búři byl upadl, a když všecky lodie jeho hromovým ohněm byly spáleny a téměř se všemi i se vším sbožím ztonuly, takovú silú plaval, že i na břeh napoly mrtvý vždy připlul nahý. A též někeří jeho rytieři po něm plo- vúce, jedni ztonuli a druzí na břeh vypluli, hledajíce pána svého. Na udnění naleznú jej, an na piesku leží a z něho voda morská běží. Nuže věřtež potom bohóm pohanským, kteřížť sú vám vítězstvie nad Trojí slíbili, neb jste toho vítězstvie málo požili, aniž byšte Troje kdy dobyli těch bohuov 256
161b cesty morské. A když nasta den jasný, na své lodie s zla- tem a střiebrem, drahým kamením i rozličnú drahú ko- řistí vsedachu s velikým veselím. A zdvihše i roztáhše plátna, po moři plynú, k domové sladkosti chvátajíce. A když tak za čtyři dny a čtyři noci zčastně plynuchu, pak jasné povětřie naručest se obráti v temnosti a v mrá- koty, poče lijavé dště vylévati, náramně [řeve] nebe hro- mobitím, ústavně děse lidi, a blýskanie blesk častý tmy s hrózú [prosvěcuje] od vzchodu slunečného a polední větrové moře podvracují a mezi rotnými vlnami lítý boj strojiece. A brzo jedny jako hory velké nadmú, a brzo na dno sraziec, rokle z nich hluboké činie. A tak řecké lodie brzo na horu vln bývají vyzdviženy a brzo na údolé svrženy a tiem ústavným sem i tam klácením lámají se stromové mocní, na nichž jsú plátna [zavěšena v lodech]. Plátna se pukají a derú, provazové se trhají větrnú ná- ramností a vesla od lodí se utrhávají. A druhé lodie mezi mořskými vlnami tápajíce, hromovým ohněm zapálené plají od ohně nebeského a tonú u vodách morských. A tak Rekové mnozí zpálením ztonuchu i se všemi po- klady trojánskými. Kde tu bieše Kalkas, biskup zrádný, aby radil búři mořskú staviti nevinné panny krve proli- tím? Mám za to, že jest, zlosyn, i s těmi utonul a od hro- mu spálen jest. Avšak toto za div pokládaj, že Eleseus, Aiax řečený, kterýžto se třmi a se třidceti lodími v tu búři byl upadl, a když všecky lodie jeho hromovým ohněm byly spáleny a téměř se všemi i se vším sbožím ztonuly, takovú silú plaval, že i na břeh napoly mrtvý vždy připlul nahý. A též někeří jeho rytieři po něm plo- vúce, jedni ztonuli a druzí na břeh vypluli, hledajíce pána svého. Na udnění naleznú jej, an na piesku leží a z něho voda morská běží. Nuže věřtež potom bohóm pohanským, kteřížť sú vám vítězstvie nad Trojí slíbili, neb jste toho vítězstvie málo požili, aniž byšte Troje kdy dobyli těch bohuov 256
Strana 257
mocí, byšte byli svých úkladuov a cizích zrad neměli. A v tom znajte, křesťané, že všickni bohové pohanští, ještoť jsú je svými odpovědmi šálili, dáblové sú byli, lží tvořitelé, a moci jiné nemajíce, než což jim všemo- húcí buoh nad jich lidmi dopúštěl. Než což se pak při- házelo, kteříž sú i před tú búří i z té búře vyšli a potom jinak ztomuli a zhynuli, toť bude potom pověděno svým řádem. 257
mocí, byšte byli svých úkladuov a cizích zrad neměli. A v tom znajte, křesťané, že všickni bohové pohanští, ještoť jsú je svými odpovědmi šálili, dáblové sú byli, lží tvořitelé, a moci jiné nemajíce, než což jim všemo- húcí buoh nad jich lidmi dopúštěl. Než což se pak při- házelo, kteříž sú i před tú búří i z té búře vyšli a potom jinak ztomuli a zhynuli, toť bude potom pověděno svým řádem. 257
Strana 258
(. POČÍNAJÍ SE TŘIDCÁTÉ DRUHÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O KŘIVÝCH POVĚSTECH O SMRTI PALAMIDOVĚ A O TÁPÁNÍ DRUHÝCH ŘEKUOV A ZTONULÝCH V MORSKÝCH VLNÁCH A OSMRTI. ÚKLADNÉ OD SVÝCH KRÁLE AGAMENONA. 162а oho času bieše jeden král starý v Ře- ciech, jménem Naulus, maje králov- stvie velmi prostrané, kteréžto s bo- O S ku puolnočnieho bieše mořem obklí- čené, a mějieše na březiech skalé vy- soké i v moři skryté. Ten král v čas O války trojánské jmějieše dva syny, jichžto prvorozený slovieše Palamides a druhý [Oetus]. Ten Palamides bieše muž silný a udatný velmi, jakž o něm svrchu mnoho psáno jest. Ten do vojska řeckého se mnohými lodími a s velikým vojskem a s hojnú přípravú mocně přitěže, neb nižádný král řecký neměl většieho královstvie jako on, aniž tak bohatého. Toho sú byli Rekové zprávcí všech vojsk mocným učinili, ssadivše krále Agamenona. Kte- rýžto Palamides byl zabit v boji od Parida po mnohých skutciech hrdinských, jakož o tom svrchu široce psáno jest. Ale někteří marní lidé, jenž lživými řečmi dobré vi- nie, a dobrým utrhajíce, úkladně je hyzdie, pravili sú, že by Palamides nebyl v boji zabit, ale tajně a lstivě za- huben od Ulixa a Diomeda s radú řeckú. A aby tomu zámyslu bylo svěřeno, složili sú, že Ulixes, Diomedes a Agamenon a Menelaus dva listy falešná složili, na nichž- to bylo psáno, že by Palamides s Trojánskými o zradu řečskú skrytě jednal, slib maje od Trojánských, že má za za to mnoho zlata vzieti. A ty listy jednomu zabitému člověku trojánskému v ňadra vložili. A že Ulixes, chtě těch listuov chytře potvrditi, jednomu komorníku Pa- lamidovu divně svěřil, že tolikéž zlata, jakož v listech stálo, pod hlavu tajně vložil v lože Palamidovo, a to 258
(. POČÍNAJÍ SE TŘIDCÁTÉ DRUHÉ KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O KŘIVÝCH POVĚSTECH O SMRTI PALAMIDOVĚ A O TÁPÁNÍ DRUHÝCH ŘEKUOV A ZTONULÝCH V MORSKÝCH VLNÁCH A OSMRTI. ÚKLADNÉ OD SVÝCH KRÁLE AGAMENONA. 162а oho času bieše jeden král starý v Ře- ciech, jménem Naulus, maje králov- stvie velmi prostrané, kteréžto s bo- O S ku puolnočnieho bieše mořem obklí- čené, a mějieše na březiech skalé vy- soké i v moři skryté. Ten král v čas O války trojánské jmějieše dva syny, jichžto prvorozený slovieše Palamides a druhý [Oetus]. Ten Palamides bieše muž silný a udatný velmi, jakž o něm svrchu mnoho psáno jest. Ten do vojska řeckého se mnohými lodími a s velikým vojskem a s hojnú přípravú mocně přitěže, neb nižádný král řecký neměl většieho královstvie jako on, aniž tak bohatého. Toho sú byli Rekové zprávcí všech vojsk mocným učinili, ssadivše krále Agamenona. Kte- rýžto Palamides byl zabit v boji od Parida po mnohých skutciech hrdinských, jakož o tom svrchu široce psáno jest. Ale někteří marní lidé, jenž lživými řečmi dobré vi- nie, a dobrým utrhajíce, úkladně je hyzdie, pravili sú, že by Palamides nebyl v boji zabit, ale tajně a lstivě za- huben od Ulixa a Diomeda s radú řeckú. A aby tomu zámyslu bylo svěřeno, složili sú, že Ulixes, Diomedes a Agamenon a Menelaus dva listy falešná složili, na nichž- to bylo psáno, že by Palamides s Trojánskými o zradu řečskú skrytě jednal, slib maje od Trojánských, že má za za to mnoho zlata vzieti. A ty listy jednomu zabitému člověku trojánskému v ňadra vložili. A že Ulixes, chtě těch listuov chytře potvrditi, jednomu komorníku Pa- lamidovu divně svěřil, že tolikéž zlata, jakož v listech stálo, pod hlavu tajně vložil v lože Palamidovo, a to 258
Strana 259
Ulixovi ten komorník oznámil. A tak Ulixes kázal toho komorníka na tom miestě zabiti. A když ti listové u toho mrtvého biechu od Rekuov nalezeni i čteni, vši- ckni se zle domnieváchu, že by Palamides tú zradú vi- nen byl. A když vjedechu do stanu jeho, hledajíc toho zlata, i nalezechu je v hlavách lože jeho. A tak u plně vě- řichu Rekové na Palamida, že by je měl zraditi k Tro- jánským, i chtiechu naň udeřiti a jej zabiti jakožto zrád- ci svého. Ale Palamides, své nevině doufaje, smèle od- pieráše, a že toho chce životem svým a sedáním s sebe svésti a svú nevinu rytieřsky okázati. A že v ta doby ne- bieše ižádný mezi Řeky tak udatný, by směl se s ním o to bíti, protož Ulixes postavi se za něho zlosynsky jako přietel a svú chytrú řečí tuto pověst uhasi. A vi- dúce nepřietelé Palamidovi, že jemu tiem obyčejem ne- mohú uškoditi, o jiném pomyslichu. Neb po několiko dnech Ulixes a Diomedes, přišedše ku Palamidovi, i mlu- vili sú tajně jemu, že jsú toho v jistotě došli, kterak v jedné staré studnici vyschlé veliký poklad zlata jest, aby s nimi tajně šel v noci a s nimi toho pokladu dobyl. A Palamides jim vèře, i jide sám s nimi, a jich ponúce- ním szuv se a rúcho s sebe svlék, sleze do studnice. A když by na dně, tehdy Ulixes a Diomedes, mecíce naň kamením, zabijí jej. A vrátivše se té noci do stanóv svých tajně, i lehú. A nazajtrie ptají se na Palamida, a žád- ný neví, kam se jest děl. Tu pověst, ovšem lživú, lháři před krále Naula, otce 162b Palamidova, a před Oeta, bratra jeho, přinesechu, chtiec mezi nimi svádu učiniti a je proti Rekóm zbúřiti ku po- mstě. A vtom král Naulus i Oetes zvěděchu, že Rekové v zimě od Troje sú odtrhli a na moře vsedali, aby do svých vlastí pluli. A že plúti měli mimo jich meze a mimo jich královstvie dnem i nocí, jakož obyčej na mo- ři jest, protož král Naulus i s synem svým přikázachu lidem všeho svého královstvie, kteřížto při mezech byd- 259
Ulixovi ten komorník oznámil. A tak Ulixes kázal toho komorníka na tom miestě zabiti. A když ti listové u toho mrtvého biechu od Rekuov nalezeni i čteni, vši- ckni se zle domnieváchu, že by Palamides tú zradú vi- nen byl. A když vjedechu do stanu jeho, hledajíc toho zlata, i nalezechu je v hlavách lože jeho. A tak u plně vě- řichu Rekové na Palamida, že by je měl zraditi k Tro- jánským, i chtiechu naň udeřiti a jej zabiti jakožto zrád- ci svého. Ale Palamides, své nevině doufaje, smèle od- pieráše, a že toho chce životem svým a sedáním s sebe svésti a svú nevinu rytieřsky okázati. A že v ta doby ne- bieše ižádný mezi Řeky tak udatný, by směl se s ním o to bíti, protož Ulixes postavi se za něho zlosynsky jako přietel a svú chytrú řečí tuto pověst uhasi. A vi- dúce nepřietelé Palamidovi, že jemu tiem obyčejem ne- mohú uškoditi, o jiném pomyslichu. Neb po několiko dnech Ulixes a Diomedes, přišedše ku Palamidovi, i mlu- vili sú tajně jemu, že jsú toho v jistotě došli, kterak v jedné staré studnici vyschlé veliký poklad zlata jest, aby s nimi tajně šel v noci a s nimi toho pokladu dobyl. A Palamides jim vèře, i jide sám s nimi, a jich ponúce- ním szuv se a rúcho s sebe svlék, sleze do studnice. A když by na dně, tehdy Ulixes a Diomedes, mecíce naň kamením, zabijí jej. A vrátivše se té noci do stanóv svých tajně, i lehú. A nazajtrie ptají se na Palamida, a žád- ný neví, kam se jest děl. Tu pověst, ovšem lživú, lháři před krále Naula, otce 162b Palamidova, a před Oeta, bratra jeho, přinesechu, chtiec mezi nimi svádu učiniti a je proti Rekóm zbúřiti ku po- mstě. A vtom král Naulus i Oetes zvěděchu, že Rekové v zimě od Troje sú odtrhli a na moře vsedali, aby do svých vlastí pluli. A že plúti měli mimo jich meze a mimo jich královstvie dnem i nocí, jakož obyčej na mo- ři jest, protož král Naulus i s synem svým přikázachu lidem všeho svého královstvie, kteřížto při mezech byd- 259
Strana 260
léchu, aby po vršiech těch hor i skal na všakú noc ohně pálili, aby tady jsúce zklamáni Rekové, mněli by, by bliz od země byli, k nim se táhli, a přitáhnúc, bezpečně přistali. Jakož se pak i stalo, že o skalé lodie své rozráželi jsú a tak zahynuli; a tu jich mnoho i s lidmi zahynulo, nebo jich břicha o skalé ostré v moři zatonulé se ztroskotaly. Ale druhé lodie, kteréžto po nich připlynuchu bliz k té- muž miestu, uslyševše loskot lodí a křik lidí, odtad se vyhnuvše, pustichu se na moře prostrané, s nimižto bieše král Agamenon, král Menelaus, král Diomedes; vystřiehli sú se té příhodě. Pak řečený Oetus nebo Peleus, nebo ten jmějieše dvě jména syn krále Nauluov, žádaje velmi krále Agameno- na a Diomeda zahubiti, i mysli o rozličných běziech i cestách, kterak by mohl to zpuosobiti, aneb jinak uško- diti, ač by se jim událo do svých vlastí navrátiti. A pro- tož po listech svých a po poslu chytrém k králové Kli- temestře, ženě Agamenově, za jisté vzkáza, že její muž jednu ze dcer krále Priamových pojal sobě za ženu, jsa na ni laskav náramně, veze ji s sebú a chce ji ustaviti v svém království královnú, a že Klitemestru chce zba- viti královstvie skrze smrt její, a že to za času slušie ob- mysliti, aby se toho vystřiehla. A Klitemestra tomu uvě- ři a velmi jemu z té výstrahy poděkova. I mysli, kterak by se mohla úkladu svého muže vystřieci. I sta se, že král Agamenon do svého královstvie zdráv se navráti. Klitemestra lstivě, ale velmi míle a ochotně přivíta jej, nebo bieše již jiného zamilovala, jménem Egista, a tak bieše naň laskava, že s ním dceru jmějieše Eugenia ře- čenú; jemuž bieše slíbila i královstvie postúpiti, jakžkoli nebieše rodu královského ani kniežecského. A to jest jisté znamenie, že když žena své viery a cti zapomene a chce svój stav proměniti neb přestúpiti, nikdyť nehledá, rovným aneb vyšším aby to učinila, než vždy s hubeněj- ším, jakžkoli cizoložstvie duostojenstvím cizoložníka 260
léchu, aby po vršiech těch hor i skal na všakú noc ohně pálili, aby tady jsúce zklamáni Rekové, mněli by, by bliz od země byli, k nim se táhli, a přitáhnúc, bezpečně přistali. Jakož se pak i stalo, že o skalé lodie své rozráželi jsú a tak zahynuli; a tu jich mnoho i s lidmi zahynulo, nebo jich břicha o skalé ostré v moři zatonulé se ztroskotaly. Ale druhé lodie, kteréžto po nich připlynuchu bliz k té- muž miestu, uslyševše loskot lodí a křik lidí, odtad se vyhnuvše, pustichu se na moře prostrané, s nimižto bieše král Agamenon, král Menelaus, král Diomedes; vystřiehli sú se té příhodě. Pak řečený Oetus nebo Peleus, nebo ten jmějieše dvě jména syn krále Nauluov, žádaje velmi krále Agameno- na a Diomeda zahubiti, i mysli o rozličných běziech i cestách, kterak by mohl to zpuosobiti, aneb jinak uško- diti, ač by se jim událo do svých vlastí navrátiti. A pro- tož po listech svých a po poslu chytrém k králové Kli- temestře, ženě Agamenově, za jisté vzkáza, že její muž jednu ze dcer krále Priamových pojal sobě za ženu, jsa na ni laskav náramně, veze ji s sebú a chce ji ustaviti v svém království královnú, a že Klitemestru chce zba- viti královstvie skrze smrt její, a že to za času slušie ob- mysliti, aby se toho vystřiehla. A Klitemestra tomu uvě- ři a velmi jemu z té výstrahy poděkova. I mysli, kterak by se mohla úkladu svého muže vystřieci. I sta se, že král Agamenon do svého královstvie zdráv se navráti. Klitemestra lstivě, ale velmi míle a ochotně přivíta jej, nebo bieše již jiného zamilovala, jménem Egista, a tak bieše naň laskava, že s ním dceru jmějieše Eugenia ře- čenú; jemuž bieše slíbila i královstvie postúpiti, jakžkoli nebieše rodu královského ani kniežecského. A to jest jisté znamenie, že když žena své viery a cti zapomene a chce svój stav proměniti neb přestúpiti, nikdyť nehledá, rovným aneb vyšším aby to učinila, než vždy s hubeněj- ším, jakžkoli cizoložstvie duostojenstvím cizoložníka 260
Strana 261
menšie viny nenie ani hanby. A protož ta cizoložná krá- lovna Klitemestra s milým svým Egistem tajně smluvi, aby muže jejieho, krále Agamenona, té prvé noci, když by usnul, ihned zamordoval na loži. A to se sta. A když ho čestně káza pochovati jako v náhle umřelého, ne po mnohých dnech Klitemestra Egista poje sobě za muže a učini jej Mecenských králem. Ale syn Agamenuov bieše zuostal po něm, [Honestes řečený. Toho král Kalciebus, přietel jeho, boje se, by ho Egistus tajně nezabil, vzel jej odtud k sobě a králi kret- skému Idumeneus řečenému, přieteli jeho i svému, ale dalekému, chovati poručil, vydav s ním veliké poklady. A toho [Honesta] král Idumeneus a jeho žena Tamazis řečená velmi vděčně přijali sú a tak jej milováchu, jakož- to jednu dcerku svú, ještě malú, Elimara řečenú, kte- rúžto mysléchu za dědičnu ostaviti svého královstvie. Pak týž Oetus nebo Peleus, syn krále Nauluov, [k] královně Egea řečené, ženě Diomedově, přijěde a týmž obyčejem, jakož byl navedl královnu Klitemestru k věření o muži jejiem Agamenovi, i tuto Egeu navede. A ta Egea bieše dci krále Arginských, Palmas řečeného, po jehožto smrti bieše zuostala ta Egea a jeden syn jmé- nem Asandrus. I rozdělichu mezi se královstvie Argin- ských, takže jeden diel dostal se Egee a druhý Asandro- vi. A tak Egea byla pojela muže jménem Diomeda. A když bratr její Asandrus na pomoc Rekóm jède k Troji s tiem Diomedem, svakem svým, dřieve nežli tam při- pluchu, do Boecie přitěžechu, aby tu za několiko dní od- počinuli. Ale král Telefus, té vlasti pán, nechtě jim toho přieti, by s toliko oděným rytieřstvem v jeho zemi leželi. A protož s velikým vojskem na ně přitěže. A tito se bez- děky násilí brániece, i ztepú jemu mnoho lidu rytieřské- ho, a zvláště Asandrus svú udatností. A to vida král Te- lefus, hna s ostrým kopím na Asandra i zabuode je smrtedlně a mrtvého s koně zbuode. A Diomedes želeje 163a 261
menšie viny nenie ani hanby. A protož ta cizoložná krá- lovna Klitemestra s milým svým Egistem tajně smluvi, aby muže jejieho, krále Agamenona, té prvé noci, když by usnul, ihned zamordoval na loži. A to se sta. A když ho čestně káza pochovati jako v náhle umřelého, ne po mnohých dnech Klitemestra Egista poje sobě za muže a učini jej Mecenských králem. Ale syn Agamenuov bieše zuostal po něm, [Honestes řečený. Toho král Kalciebus, přietel jeho, boje se, by ho Egistus tajně nezabil, vzel jej odtud k sobě a králi kret- skému Idumeneus řečenému, přieteli jeho i svému, ale dalekému, chovati poručil, vydav s ním veliké poklady. A toho [Honesta] král Idumeneus a jeho žena Tamazis řečená velmi vděčně přijali sú a tak jej milováchu, jakož- to jednu dcerku svú, ještě malú, Elimara řečenú, kte- rúžto mysléchu za dědičnu ostaviti svého královstvie. Pak týž Oetus nebo Peleus, syn krále Nauluov, [k] královně Egea řečené, ženě Diomedově, přijěde a týmž obyčejem, jakož byl navedl královnu Klitemestru k věření o muži jejiem Agamenovi, i tuto Egeu navede. A ta Egea bieše dci krále Arginských, Palmas řečeného, po jehožto smrti bieše zuostala ta Egea a jeden syn jmé- nem Asandrus. I rozdělichu mezi se královstvie Argin- ských, takže jeden diel dostal se Egee a druhý Asandro- vi. A tak Egea byla pojela muže jménem Diomeda. A když bratr její Asandrus na pomoc Rekóm jède k Troji s tiem Diomedem, svakem svým, dřieve nežli tam při- pluchu, do Boecie přitěžechu, aby tu za několiko dní od- počinuli. Ale král Telefus, té vlasti pán, nechtě jim toho přieti, by s toliko oděným rytieřstvem v jeho zemi leželi. A protož s velikým vojskem na ně přitěže. A tito se bez- děky násilí brániece, i ztepú jemu mnoho lidu rytieřské- ho, a zvláště Asandrus svú udatností. A to vida král Te- lefus, hna s ostrým kopím na Asandra i zabuode je smrtedlně a mrtvého s koně zbuode. A Diomedes želeje 163a 261
Strana 262
163b smrti šíře svého, odda se na lid krále Telefa a mnoho lidu jeho ztepa, doby těla Asandrova mocí od noh koňských a s velikým pláčem k svým přinese. A tak se v prav- dě byla stala smrt Asandrovi. Ale Oetus sestře jeho spravil, řečené Egea, že Diomedes jeho smrt zjednal, aby druhý diel královstvie arginského na jeho ženu Egeu připadl, a tady aby on byl pánem všeho králov- stvie arginského. Ale že Egea tak milovala bratra svého Asandra, že by byla radějši svú polovici královstvie ztratila, nežli by jeho byla zbavena, i vze zlý úmysl proti Diomedovi, muži svému. A protož sjedna s zemany, aby nikoli nepřijímali Diomeda. A vypovědě jej z svého krá- lovstvie. A tak Diomedes musi prázden býti královstvie, a nevěda, kam se obrátiti, a tak náhodú přijěde do Saler- niny, vlasti, kdežto Tonten, bratr někdy Telamonóv, pán té vlasti bydléše. A dávno byl slyšal, kterak Diome- des s Ulixem byli uložili smrt Telamonovu, bratra jeho. A protož káza jej jieti. Ale Diomedes to zvěděv, tajně uteče z rukú jeho. A též král Demoson a král Altanus, když k svým krá- lovstvím s té vojny přijeli, musili sú kromě nich vypo- věděnci býti. A ti přijědechu do vlasti Koachim vévody Nestor řečeného a od něho přieznivě přivítáni jsú. A ta dva krále uložišta, aby vojensky do svých království při- jela a všecky zahubila, a zvláště ty, kteříž sú těch pověstí byli vymyslitelé. Ale Nestor jich úmyslu nepochváli, než poradi jim, aby múdré posly do svých království vy- slali a je aby ochotnými řečmi navedli, aby pány své mi- lostivě a poctivě přijali, že jim veliké svobody a milosti dadie. A tak se jest stalo, že ne po mnoha časiech zema- né přijemše, s nimi se přieznivě smluvie a je počestně do jich království uvedú. A že Eneáš bieše zuostal v Troji, napravuje své lodie, i mieval časté puotky od okolních súseduov, kteřížto zuostalé Trojánské usilováchu zlúpiti a zbíti. A protož 262
163b smrti šíře svého, odda se na lid krále Telefa a mnoho lidu jeho ztepa, doby těla Asandrova mocí od noh koňských a s velikým pláčem k svým přinese. A tak se v prav- dě byla stala smrt Asandrovi. Ale Oetus sestře jeho spravil, řečené Egea, že Diomedes jeho smrt zjednal, aby druhý diel královstvie arginského na jeho ženu Egeu připadl, a tady aby on byl pánem všeho králov- stvie arginského. Ale že Egea tak milovala bratra svého Asandra, že by byla radějši svú polovici královstvie ztratila, nežli by jeho byla zbavena, i vze zlý úmysl proti Diomedovi, muži svému. A protož sjedna s zemany, aby nikoli nepřijímali Diomeda. A vypovědě jej z svého krá- lovstvie. A tak Diomedes musi prázden býti královstvie, a nevěda, kam se obrátiti, a tak náhodú přijěde do Saler- niny, vlasti, kdežto Tonten, bratr někdy Telamonóv, pán té vlasti bydléše. A dávno byl slyšal, kterak Diome- des s Ulixem byli uložili smrt Telamonovu, bratra jeho. A protož káza jej jieti. Ale Diomedes to zvěděv, tajně uteče z rukú jeho. A též král Demoson a král Altanus, když k svým krá- lovstvím s té vojny přijeli, musili sú kromě nich vypo- věděnci býti. A ti přijědechu do vlasti Koachim vévody Nestor řečeného a od něho přieznivě přivítáni jsú. A ta dva krále uložišta, aby vojensky do svých království při- jela a všecky zahubila, a zvláště ty, kteříž sú těch pověstí byli vymyslitelé. Ale Nestor jich úmyslu nepochváli, než poradi jim, aby múdré posly do svých království vy- slali a je aby ochotnými řečmi navedli, aby pány své mi- lostivě a poctivě přijali, že jim veliké svobody a milosti dadie. A tak se jest stalo, že ne po mnoha časiech zema- né přijemše, s nimi se přieznivě smluvie a je počestně do jich království uvedú. A že Eneáš bieše zuostal v Troji, napravuje své lodie, i mieval časté puotky od okolních súseduov, kteřížto zuostalé Trojánské usilováchu zlúpiti a zbíti. A protož 262
Strana 263
radil jim, poňavadž s nimi nemá dlúho zuostati, aby po Diomeda krále a muže opatrného a udatného poslali, kterýž, poňavadž nenie dopuštěn do svého královstvie, že k nim rád přijede a jich obránce bude. A když by od nich Diomedes obeslán, sebrav moc, kterúž mohl, rád do Troje přijěde a nalezl Trojánské téměř od nepřá- tel obležené. A Eneáše ještě bieše tu zastihl. I vypravi- chu se oba s svými se všemi proti nepřátelóm, pojemše s sebú Trojánské hodné muže k bojování, vyjědechu vo- jensky z města i bojováchu s nimi sedm dní napořád. Kdežto Diomedes mnoho hrdinstva ukáza a velmi mno- ho zbi nepřátel a mnohé zjíma a zjímané káza zvěsiti ja- kožto zloděje a lúpežníky. Pak den osmý velikú chytros- tí s nepřátely bojuje, tak je se všech stran obklíči, aby nižádný nemohl jemu utéci; kteréžto zjímav, káza všecky zvěsiti. A to uslyševše jiní okolní súsedé s hraduov i ze vsí, že jich známí i tovařišie, ješto Trojánským škodie- chu, tak jsú hanebně zmrtveni, lekše se, i nesmiechu Trojánským škoditi. A tak biechu v pokoji Trojánští. Ale Eneáš, opraviv své lodie, pojem s sebú množstvie Trojánských, s otcem svým, Enchises řečeným, plynu po vysokém moři, nevěda jistoty, kde by jemu osudové miesto k bydlení uložili. A přejměv mnoho nebezpeč- ných puotek na moři a sem i tam přistávav, a tak dlúho po neznámých krajinách plava, až k té vlasti, ješto slove Italia I přista i jěde do Tustie. Než o jeho rozličných puotkách i příhodách, kteréž jest mieval od vyjitie z Tro- je, a kterak se osadil v Tustí, tatoť kronika nepraví, než ktož chce to u plně zvěděti, čti knihy toho výborného skladače pohanského Virgiliáše, ještoť slovú od Eneáše Eneidorum, totižto Eneidské. Pak žena Egea Diomedova a královna Arginských, zvěděvši, že Trojánští po Diomeda poslali a že statečně přemohl jich nepřátely, bojéci se, aby moc nesbera i ne- přitáhl do jejie země i nemstil se nad ní i nad jejími lidmi, 164a 263
radil jim, poňavadž s nimi nemá dlúho zuostati, aby po Diomeda krále a muže opatrného a udatného poslali, kterýž, poňavadž nenie dopuštěn do svého královstvie, že k nim rád přijede a jich obránce bude. A když by od nich Diomedes obeslán, sebrav moc, kterúž mohl, rád do Troje přijěde a nalezl Trojánské téměř od nepřá- tel obležené. A Eneáše ještě bieše tu zastihl. I vypravi- chu se oba s svými se všemi proti nepřátelóm, pojemše s sebú Trojánské hodné muže k bojování, vyjědechu vo- jensky z města i bojováchu s nimi sedm dní napořád. Kdežto Diomedes mnoho hrdinstva ukáza a velmi mno- ho zbi nepřátel a mnohé zjíma a zjímané káza zvěsiti ja- kožto zloděje a lúpežníky. Pak den osmý velikú chytros- tí s nepřátely bojuje, tak je se všech stran obklíči, aby nižádný nemohl jemu utéci; kteréžto zjímav, káza všecky zvěsiti. A to uslyševše jiní okolní súsedé s hraduov i ze vsí, že jich známí i tovařišie, ješto Trojánským škodie- chu, tak jsú hanebně zmrtveni, lekše se, i nesmiechu Trojánským škoditi. A tak biechu v pokoji Trojánští. Ale Eneáš, opraviv své lodie, pojem s sebú množstvie Trojánských, s otcem svým, Enchises řečeným, plynu po vysokém moři, nevěda jistoty, kde by jemu osudové miesto k bydlení uložili. A přejměv mnoho nebezpeč- ných puotek na moři a sem i tam přistávav, a tak dlúho po neznámých krajinách plava, až k té vlasti, ješto slove Italia I přista i jěde do Tustie. Než o jeho rozličných puotkách i příhodách, kteréž jest mieval od vyjitie z Tro- je, a kterak se osadil v Tustí, tatoť kronika nepraví, než ktož chce to u plně zvěděti, čti knihy toho výborného skladače pohanského Virgiliáše, ještoť slovú od Eneáše Eneidorum, totižto Eneidské. Pak žena Egea Diomedova a královna Arginských, zvěděvši, že Trojánští po Diomeda poslali a že statečně přemohl jich nepřátely, bojéci se, aby moc nesbera i ne- přitáhl do jejie země i nemstil se nad ní i nad jejími lidmi, 164a 263
Strana 264
poradivši se s zemany svými, i posla po Diomeda, aby též bezpečně přijel do královstvie svého. A on, uslyšav posla ženy své, vesele pospieši k ní, kdežto od nie i ode všech Arginských přivítán jest a přijat poctivě s velikým veselím. A též jiní Rekové, ktéřížto sprvu nechtěli při- jieti svých králuov do svých vlastí, potom toho želejíce, hledali sú jich a je k jich duostojenství navrátili sú. A ti se zase vrátivše, zbořené hrady i města vidúc, opravují a v lepší stav navracují. 264
poradivši se s zemany svými, i posla po Diomeda, aby též bezpečně přijel do královstvie svého. A on, uslyšav posla ženy své, vesele pospieši k ní, kdežto od nie i ode všech Arginských přivítán jest a přijat poctivě s velikým veselím. A též jiní Rekové, ktéřížto sprvu nechtěli při- jieti svých králuov do svých vlastí, potom toho želejíce, hledali sú jich a je k jich duostojenství navrátili sú. A ti se zase vrátivše, zbořené hrady i města vidúc, opravují a v lepší stav navracují. 264
Strana 265
I. POČÍNAJÍ SE TŘIDCÁTÉ TŘETIE KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK HONESTES POMSTIL SMRTI KRÁLE OTCE SVÉHO, AGAMENONA, A KTERAK DOBYL A DOSÁHL KRÁLOVSTVIE OTCE SVÉHO. ak Honestes, syn krále Agamenóv, jehož král kretský Idumeneus bieše odchoval, takže již bieše jinoch večtr- C mezcietma letech, i by od něho paso- ván k rytieřství. A když by rytieřem, A prosi snažně Idumenea, aby ráčil jemu A raden a pomocen býti, když by čas hodný k tomu viděl, aby mohl svého královstvie dojíti a otce svého Agame- nona smrti pomstiti. Poňavadž by jeho věk i čas toho žádal, a král Idumeneus jemu tisíc rytieřuov svých udat- ných na pomoc dal. A že mnozí v tom království, v němž byl odchován, znamenití pro jeho pokoru i mno- hé ctnosti biechu na Honesta laskavi, i vydachu jemu na pomoc druhý tisíc lidu rytieřského. A tak Honestes se dvěma tisícoma rytieřuov jede do města Trozen řečené- ho, v němžto kralováše král jménem Forensis, a ten byl zvláštní přietel krále Agamenóv, otce jeho, a veliký ne- přietel Egistuov, otčíma jeho, proto, neb ten král Fo- rensis bieše slíbil jemu dáti i dal svú [dceru] k manželství, a Egistus, zamilovav Klitemestru, máteř Honestovu, dcery jeho [odby] a Klitemestry se přidrže. A protož ten král Forensis prosi Honesta, aby ho k sobě přivinul proti Egistovi, a že jemu chce pomocen býti se třmi sty ry- tieři statečnými. A z toho Honestes jemu velice podě- kova. I bieše čas, když slunce pod znamenie nebeské, jemuž Býk dějí, vešlo bieše, a tehdy, když lúky zelenají se, kvietie bujie voňavé na stromiech, rdějí se ruože na všem zeleném křoví a v sladkých piesniech slavíčkových v hájích se hlasové rozléhají, jemuž všelikého plemene 164b 265
I. POČÍNAJÍ SE TŘIDCÁTÉ TŘETIE KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ, KTERAK HONESTES POMSTIL SMRTI KRÁLE OTCE SVÉHO, AGAMENONA, A KTERAK DOBYL A DOSÁHL KRÁLOVSTVIE OTCE SVÉHO. ak Honestes, syn krále Agamenóv, jehož král kretský Idumeneus bieše odchoval, takže již bieše jinoch večtr- C mezcietma letech, i by od něho paso- ván k rytieřství. A když by rytieřem, A prosi snažně Idumenea, aby ráčil jemu A raden a pomocen býti, když by čas hodný k tomu viděl, aby mohl svého královstvie dojíti a otce svého Agame- nona smrti pomstiti. Poňavadž by jeho věk i čas toho žádal, a král Idumeneus jemu tisíc rytieřuov svých udat- ných na pomoc dal. A že mnozí v tom království, v němž byl odchován, znamenití pro jeho pokoru i mno- hé ctnosti biechu na Honesta laskavi, i vydachu jemu na pomoc druhý tisíc lidu rytieřského. A tak Honestes se dvěma tisícoma rytieřuov jede do města Trozen řečené- ho, v němžto kralováše král jménem Forensis, a ten byl zvláštní přietel krále Agamenóv, otce jeho, a veliký ne- přietel Egistuov, otčíma jeho, proto, neb ten král Fo- rensis bieše slíbil jemu dáti i dal svú [dceru] k manželství, a Egistus, zamilovav Klitemestru, máteř Honestovu, dcery jeho [odby] a Klitemestry se přidrže. A protož ten král Forensis prosi Honesta, aby ho k sobě přivinul proti Egistovi, a že jemu chce pomocen býti se třmi sty ry- tieři statečnými. A z toho Honestes jemu velice podě- kova. I bieše čas, když slunce pod znamenie nebeské, jemuž Býk dějí, vešlo bieše, a tehdy, když lúky zelenají se, kvietie bujie voňavé na stromiech, rdějí se ruože na všem zeleném křoví a v sladkých piesniech slavíčkových v hájích se hlasové rozléhají, jemuž všelikého plemene 164b 265
Strana 266
[ptactvo] svým štěbetáním spomáhá vesele, kteréžto máj měsiec přeutěšený ochotně krmí i veselí. Tehdy Hones- tes s králem Forensem a s vojsky svými z města Trozen vyjědechu vojensky a k městu Mecenas Honestovu dě- dičnému přitržechu. A když ho měštěné přijieti nechtie- chu, ihned je silně obležechu, neb bieše Honestes od bo- huov přijal odpověd, aby směle proti Egistovi válel, že nad ním svítězí, a že libo jest bohóm, aby nad mateří rukú svú mstil smrti otce svého. A jakžkoli v tom městě bieše Klitemestra, však Egistus bieše vyjel lidu dobývat k obraně své i toho města. Ale Honestes, uptav se toho v jistotě, kdy a kterú cestú měl by se Egistus vrátiti do města, založi jemu cestu množstvím rytieřuov svých, aby ho mohl jieti. A on mezi tiem s králem Forensem to město ústavně trápiechu, mnoho škod jemu činiece. Neb nebieše tehdáž město proti nepřátelóm dobře ohrazeno, a protož měšťané, nenavyklí válce, nemohúce dnem i nocí pracovati v uobraně měscké, den patnádctý svého obleženie přestachu se brániti a lid Honestuov a Foren- sóv doby ho udatně, a vjevše do něho, ihned Honestes osadi brány svými, aby nižádný vjíti ani vyjíti nemohl, a všed na dvuor někdy otce svého s králem Forensem a s svými, kdežto máteř svú Klitemestru naleze, kterúžto káza ihned jieti a u vazbě jisté chovati. A též i všecky jiné, kteřížto smrtí vinni biechu otce jeho. A Egistus, kvapě zase k městu, chtě jemu spomoci, i vpade v zá- lohu jemu učiněnú od Honesta, kterážto vyskočivši naň, i jmu jej, ztepúc vešken lid jeho. A tak by Egestus při- veden před Honesta, maje ruce s zadu svázané. Pak dru- hý den Honestus káza máteř svú Klitemestru nahú a svázanú před se přivésti, jižto sám mečem seka zabi, vy- řezav prsi jejie svú rukú, a zabitú i nahú káza vléci z města, psóm a ptákóm jejie tělo povrci na zemi na poli. A tak dlúho leže tu to tělo, až je psi a ptáci všecko kromě kostí sežrali. A Egista káza nahého po všem městě smý- 266
[ptactvo] svým štěbetáním spomáhá vesele, kteréžto máj měsiec přeutěšený ochotně krmí i veselí. Tehdy Hones- tes s králem Forensem a s vojsky svými z města Trozen vyjědechu vojensky a k městu Mecenas Honestovu dě- dičnému přitržechu. A když ho měštěné přijieti nechtie- chu, ihned je silně obležechu, neb bieše Honestes od bo- huov přijal odpověd, aby směle proti Egistovi válel, že nad ním svítězí, a že libo jest bohóm, aby nad mateří rukú svú mstil smrti otce svého. A jakžkoli v tom městě bieše Klitemestra, však Egistus bieše vyjel lidu dobývat k obraně své i toho města. Ale Honestes, uptav se toho v jistotě, kdy a kterú cestú měl by se Egistus vrátiti do města, založi jemu cestu množstvím rytieřuov svých, aby ho mohl jieti. A on mezi tiem s králem Forensem to město ústavně trápiechu, mnoho škod jemu činiece. Neb nebieše tehdáž město proti nepřátelóm dobře ohrazeno, a protož měšťané, nenavyklí válce, nemohúce dnem i nocí pracovati v uobraně měscké, den patnádctý svého obleženie přestachu se brániti a lid Honestuov a Foren- sóv doby ho udatně, a vjevše do něho, ihned Honestes osadi brány svými, aby nižádný vjíti ani vyjíti nemohl, a všed na dvuor někdy otce svého s králem Forensem a s svými, kdežto máteř svú Klitemestru naleze, kterúžto káza ihned jieti a u vazbě jisté chovati. A též i všecky jiné, kteřížto smrtí vinni biechu otce jeho. A Egistus, kvapě zase k městu, chtě jemu spomoci, i vpade v zá- lohu jemu učiněnú od Honesta, kterážto vyskočivši naň, i jmu jej, ztepúc vešken lid jeho. A tak by Egestus při- veden před Honesta, maje ruce s zadu svázané. Pak dru- hý den Honestus káza máteř svú Klitemestru nahú a svázanú před se přivésti, jižto sám mečem seka zabi, vy- řezav prsi jejie svú rukú, a zabitú i nahú káza vléci z města, psóm a ptákóm jejie tělo povrci na zemi na poli. A tak dlúho leže tu to tělo, až je psi a ptáci všecko kromě kostí sežrali. A Egista káza nahého po všem městě smý- 266
Strana 267
kati koňmi a potom oběsiti na šibenici a též i jiným po- mocníkóm jeho káza učiniti. A tak vyčisti město od zlých a nevěrných lidí, otce svého pomsti statečně smrti nevinné jeho. Hodnát jest byla zajisté smrti té ohavné Klitemestra, kterážto takového krále muže majíci, a syna takého, s takým člověkem rovným scizoložila k jich nenabyté hanbě a tak krále slavného smrt zjedna- la. A též hoden byl Egistus té smrti, jenž s takú královnú scizoložil a tak velebného krále zrádně umrtvil. Mezi tiem král Menelaus, kterýžto po mnohých puot- kách nebezpečných s Elenú, ženú svú, do Krety plynu. Kdežto o smrti krále Agamenona, bratra svého, a o po- mstě, kterúž učinil Honestes, noviny uslyše. A tu v Kretě hlučně lidé běžiechu, aby Elenu opatřili, pro niž- to Rekové tolik let váleli sú. A když by povolné po- větřie, král Menelaus s Elenú od Krety plynu k břehu mecenskému. I by velmi hněviv na Honesta z tak ukrut- né nad mateří svú pomsty, a pravě, že by z práva neměl mieti nápadu v tom království pro své ukrutenstvie. A protož král Menelaus povola Honesta do města athe- nienského před mnohé krále řecké, i poče naň žalovati, že nenie hoden královstvie otce svého pro takú ukrut- nost své mateři učiněnú a že by hoden byl na púšť vypo- věděnie. Ale Honestes odpovědě, že což jest učinil, byla jest vuole bohuov. Kdežto Monesteus, vévoda athe- nienský, pomáhaje Honestovi, i vyda se a řka, že proti každému chce dovésti životem, že Honestes hoden jest panstvie v království macenském, a cožkolii mateři jest učinil, že na tom učinil jest vuoli bohuov. A když neby ižádný, ješto by se směl proti Monestovi posaditi, tehdy králi řečtí, poradivše se, ode všie žaloby Honesta vy- svobodichu a k království otce jeho jej korunovachu. Jehož týž vévoda do jeho královstvie provodi, kdežto biechu s velikú ctí přivítáni. A tak Honestes, sedě na sto- lici královstvie otce svého korunovaný, kyselú mysl 165a 267
kati koňmi a potom oběsiti na šibenici a též i jiným po- mocníkóm jeho káza učiniti. A tak vyčisti město od zlých a nevěrných lidí, otce svého pomsti statečně smrti nevinné jeho. Hodnát jest byla zajisté smrti té ohavné Klitemestra, kterážto takového krále muže majíci, a syna takého, s takým člověkem rovným scizoložila k jich nenabyté hanbě a tak krále slavného smrt zjedna- la. A též hoden byl Egistus té smrti, jenž s takú královnú scizoložil a tak velebného krále zrádně umrtvil. Mezi tiem král Menelaus, kterýžto po mnohých puot- kách nebezpečných s Elenú, ženú svú, do Krety plynu. Kdežto o smrti krále Agamenona, bratra svého, a o po- mstě, kterúž učinil Honestes, noviny uslyše. A tu v Kretě hlučně lidé běžiechu, aby Elenu opatřili, pro niž- to Rekové tolik let váleli sú. A když by povolné po- větřie, král Menelaus s Elenú od Krety plynu k břehu mecenskému. I by velmi hněviv na Honesta z tak ukrut- né nad mateří svú pomsty, a pravě, že by z práva neměl mieti nápadu v tom království pro své ukrutenstvie. A protož král Menelaus povola Honesta do města athe- nienského před mnohé krále řecké, i poče naň žalovati, že nenie hoden královstvie otce svého pro takú ukrut- nost své mateři učiněnú a že by hoden byl na púšť vypo- věděnie. Ale Honestes odpovědě, že což jest učinil, byla jest vuole bohuov. Kdežto Monesteus, vévoda athe- nienský, pomáhaje Honestovi, i vyda se a řka, že proti každému chce dovésti životem, že Honestes hoden jest panstvie v království macenském, a cožkolii mateři jest učinil, že na tom učinil jest vuoli bohuov. A když neby ižádný, ješto by se směl proti Monestovi posaditi, tehdy králi řečtí, poradivše se, ode všie žaloby Honesta vy- svobodichu a k království otce jeho jej korunovachu. Jehož týž vévoda do jeho královstvie provodi, kdežto biechu s velikú ctí přivítáni. A tak Honestes, sedě na sto- lici královstvie otce svého korunovaný, kyselú mysl 165a 267
Strana 268
maje k Menelaovi, strýci svému. A když odjěde od něho vévoda athenienský, král Idumeneus kretský do Mecenas přijev, mezi králem Menelaem a Honestem úmluvu uči- ni přieznivú, tak aby Honestes pannu Exigonu, dceru Menelaovu, za ženu pojal, svú sestru strýčenú, s velikú slavností svatební. A protož Exigona, z Klitemestry a Egista cizoložně urozená [dcera], zvěděvši, že Honestes polubratřie její jest potvrzen v manželstvie, v králov- ství Mecenských, náramnú žalostí jsúci trápena, sama se oběsi. A pak ne po mnoho dnech Ulixes se dvěma toliko 165b kupeckýma lodíma, kteréžto byl najal, přijede do Krety, neb své lodie bieše ztratil na moři, a cožkoli měl, bylo jemu pobráno od lúpežníkuov morských. A tiem viece, že byl vpadl v ruce Telamonově Aiaxa, kterýžto jal je a všecko, což měl, jemu pobral, a že jej chtěl na šibenici oběsiti, ale že ušel z moci jeho svú opatrností, chud jsa a nedostatečen a nic při sobě nemaje, vynikl z toho osid- la, a že opět vpadl v ruce Naula, kterýžto pro smrt Pala- mida, syna svého, úhlavní bieše jeho nepřietel, ale kterak jest z rukú jeho vyšel, nepravíť tato kronika, než že pro ty příčiny a svú chudobu k králi Idumeneovi se přibral. Ale král ten, divě se chudobě jeho, a přesto milostivě a ochotně jej přivíta a na něm se upta jeho příhod i puo- tek všelikých napořád, jakož svrchu psáno stojí. A k to- mu toto povědě: „Pravdať jest, pane králi, že po dobyti Troje, jehožto já byl sem veliká příčina, se mnohými lo- dími kořistí zlata, střiebra, rúcha naplněnými, a s valnú rotú mých tovařišóv oddach se na moře, a šťastně plova, za několiko dní kázach k jednomu břehu, Mirua řečné- mu, přistati pro odpočinutie, kdežto bezpečně sšedše, několiko dní pobychom. A odtad s dobrým libým pově- třím ku přistavadlu Kalestrafriges jménem přitržech, kdežto opět s svými několiko dní pobych. A když nevěrní větrové okazováchu se mně ochotně, od toho břehu ply- 268
maje k Menelaovi, strýci svému. A když odjěde od něho vévoda athenienský, král Idumeneus kretský do Mecenas přijev, mezi králem Menelaem a Honestem úmluvu uči- ni přieznivú, tak aby Honestes pannu Exigonu, dceru Menelaovu, za ženu pojal, svú sestru strýčenú, s velikú slavností svatební. A protož Exigona, z Klitemestry a Egista cizoložně urozená [dcera], zvěděvši, že Honestes polubratřie její jest potvrzen v manželstvie, v králov- ství Mecenských, náramnú žalostí jsúci trápena, sama se oběsi. A pak ne po mnoho dnech Ulixes se dvěma toliko 165b kupeckýma lodíma, kteréžto byl najal, přijede do Krety, neb své lodie bieše ztratil na moři, a cožkoli měl, bylo jemu pobráno od lúpežníkuov morských. A tiem viece, že byl vpadl v ruce Telamonově Aiaxa, kterýžto jal je a všecko, což měl, jemu pobral, a že jej chtěl na šibenici oběsiti, ale že ušel z moci jeho svú opatrností, chud jsa a nedostatečen a nic při sobě nemaje, vynikl z toho osid- la, a že opět vpadl v ruce Naula, kterýžto pro smrt Pala- mida, syna svého, úhlavní bieše jeho nepřietel, ale kterak jest z rukú jeho vyšel, nepravíť tato kronika, než že pro ty příčiny a svú chudobu k králi Idumeneovi se přibral. Ale král ten, divě se chudobě jeho, a přesto milostivě a ochotně jej přivíta a na něm se upta jeho příhod i puo- tek všelikých napořád, jakož svrchu psáno stojí. A k to- mu toto povědě: „Pravdať jest, pane králi, že po dobyti Troje, jehožto já byl sem veliká příčina, se mnohými lo- dími kořistí zlata, střiebra, rúcha naplněnými, a s valnú rotú mých tovařišóv oddach se na moře, a šťastně plova, za několiko dní kázach k jednomu břehu, Mirua řečné- mu, přistati pro odpočinutie, kdežto bezpečně sšedše, několiko dní pobychom. A odtad s dobrým libým pově- třím ku přistavadlu Kalestrafriges jménem přitržech, kdežto opět s svými několiko dní pobych. A když nevěrní větrové okazováchu se mně ochotně, od toho břehu ply- 268
Strana 269
nul sem šťastně. A potom hned búře se větruóv taká vztrže a z jasného povětřie by naručest mračné. A ta nechvíle mě sem i tam náramně pudieše a tak, že musich k Silici přistati. Kdežto mnohá a rozličná trpěl sem trá- penie a divné příhody i puotky, neb v Silici biešta dva bratry krále, z nichžto jeden slul Stigenen a druhý Ciklo- pan; i připadechu na mě s lidem svým, a vidúce mé lo- die sbožím naplněné, mocí mi pobrachu, což sú chtěli. A nad to přijědechu dva syny jich, rytieře udatná a velmi válečná, jichžto jednomu řiekáchu Alifan a druhému Po- lifenius. Ta se oddašta na mú čeled i zbichu mých sto ry- tieřuov a mě jachu a jednoho z mých tovařišóv, Alfenor řečeného, i vsadichu nás v žalář na jednom hradě. A ten Polifenius mějieše sestru, pannu velmi krásnú, kterúžto uzřev Alfenor, tak náramně ji zamilova a tak by osidlán její milostí, že túže po ní, bláznieše. A tak za šest měsie- cuov mě s Alfenorem ten Polifemius držal u vazbě v Si- lici. Potom slitova se nad námi i propusti nás a mnoho pohodlé a pocty nám učini. Než Alfenor] v uotrapě svého milovánie tak by snažen, že sestru toho Polifenia ulúdi a ji s sebú poje k lodím našim. A to když zvědě Po- lifenius, s velikým množstvím lidu rytieřského v noci na nás přiteče, a vzem sestru svú zase, odda se na mě Pole- nius, jemuž se bráně, vyrazich jemu oko a se všemi tova- řiši mými, kteříž biechu mi zuostali, na lodie utečechme. A té noci od Silicie odplynuchme k ostrovu Kalides ře- čenému, ač neradi, ale jsúce větrem připuzeni. A na tom ostrově biešta dvě panie, kteréžto čaroděj- nice a kúzedlnice biešta velicie. A tak, kterým se kdy při- hodilo, plovúce, na ten ostrov, ty panny ne tak svú krású jakožto kúzly svými tak je osidlachu, že ižádné sú naděje neměli, by kdy domóv mohli se navrátiti, neb jsú pečlivo- stí svých všech zapomenuli. A jestliže by koho shledaly, ježto by se jich rozkázaní zprotivil, ihned jej v hovado aneb v zvieře proměnichu. Z nichžto jedna v tom umění 166a 269
nul sem šťastně. A potom hned búře se větruóv taká vztrže a z jasného povětřie by naručest mračné. A ta nechvíle mě sem i tam náramně pudieše a tak, že musich k Silici přistati. Kdežto mnohá a rozličná trpěl sem trá- penie a divné příhody i puotky, neb v Silici biešta dva bratry krále, z nichžto jeden slul Stigenen a druhý Ciklo- pan; i připadechu na mě s lidem svým, a vidúce mé lo- die sbožím naplněné, mocí mi pobrachu, což sú chtěli. A nad to přijědechu dva syny jich, rytieře udatná a velmi válečná, jichžto jednomu řiekáchu Alifan a druhému Po- lifenius. Ta se oddašta na mú čeled i zbichu mých sto ry- tieřuov a mě jachu a jednoho z mých tovařišóv, Alfenor řečeného, i vsadichu nás v žalář na jednom hradě. A ten Polifenius mějieše sestru, pannu velmi krásnú, kterúžto uzřev Alfenor, tak náramně ji zamilova a tak by osidlán její milostí, že túže po ní, bláznieše. A tak za šest měsie- cuov mě s Alfenorem ten Polifemius držal u vazbě v Si- lici. Potom slitova se nad námi i propusti nás a mnoho pohodlé a pocty nám učini. Než Alfenor] v uotrapě svého milovánie tak by snažen, že sestru toho Polifenia ulúdi a ji s sebú poje k lodím našim. A to když zvědě Po- lifenius, s velikým množstvím lidu rytieřského v noci na nás přiteče, a vzem sestru svú zase, odda se na mě Pole- nius, jemuž se bráně, vyrazich jemu oko a se všemi tova- řiši mými, kteříž biechu mi zuostali, na lodie utečechme. A té noci od Silicie odplynuchme k ostrovu Kalides ře- čenému, ač neradi, ale jsúce větrem připuzeni. A na tom ostrově biešta dvě panie, kteréžto čaroděj- nice a kúzedlnice biešta velicie. A tak, kterým se kdy při- hodilo, plovúce, na ten ostrov, ty panny ne tak svú krású jakožto kúzly svými tak je osidlachu, že ižádné sú naděje neměli, by kdy domóv mohli se navrátiti, neb jsú pečlivo- stí svých všech zapomenuli. A jestliže by koho shledaly, ježto by se jich rozkázaní zprotivil, ihned jej v hovado aneb v zvieře proměnichu. Z nichžto jedna v tom umění 166a 269
Strana 270
166b bieše dospělejšie nežli druhá. Jedna Circe a druhá Ka- lipsis sloviše. A ta prvá mě zamilovavši, svá pitie smiesila jest a svými kúzly tak mě ošálila, že celý rok nemohl sem od nie odjeti. A v tom roce obřichatě i porodi ze mne syna, jemuž Telagenus převzděchme. A když já pečo- vách, abych odjel od nie, to poznavši Circe, rozhněva se a pilna by, aby mě obdržala svými kúzly. Ale já, že biech v tom umění dosti naučen, odpornými čáry všecky sem jejie kúzla zrušil, a že tak uměnie bývá uměním zklamá- no, má kúzla jejím sú odolala. A tak, že se všemi svými tovařiši, kteříž se mnú biechu, odjědech. Než vietr mě po moři připudi k zemi, v nížto kralo- vala Kolipsie královna i přebývala, kterážto také svými čáry mě osidlala, takže mě tu déle zdrže, nežli sem chtěl býti. Ale to dlenie nebylo mi velmi tesklivé pro krásu té královny, jenžto bieše divně ozdobena, a také pro libé přieznivosti, kteréžto mně i mým ráda okazováše. Pak skrze mé uměnie opatrnosti s velikú prací od nie odjě- dech, nebo skrze má kúzla jedva sem přemohl jejie čáry. A tak s nimi plyna, připlul sem k jednomu ostrovu, na němžto bieše obraz, kterýžto bohuov mocí pravé a jisté odpovědi dáváše k otázkám. Od něhožto mnoho sem tázal věcí dvorných, mezi nimižto sem otázal, co se našim dušém přiházie, když z těla vystúpie. A jakžkoli o všech věcech jiných jisté mi dal odpovědi, ale o du- šiech našich nemohl sem ižádné jisté obdržeti odpovědi. A když odtud odplynuch, povětřie dosti povolné připu- di mě s lodími, že připlynuch na miesta plná všeho ne- bezpečenstvie, kdežto ochechule převeliké mořské a potvory u velikém množství přebýváchu. A jsúť od polu shuory zpuosoby panenské, majíce tváři, ale dole všie věci zpuosobu ryby mají. A tyť divné hlasy divnými zvuky tvořie, a tak v sladkém zpievaní zdá se, že by mněl, že by nebeských piesní hlasy vydávaly, takže dru- zí plavci, když k nim připlynú, plátna sejmú, vesla složie 270
166b bieše dospělejšie nežli druhá. Jedna Circe a druhá Ka- lipsis sloviše. A ta prvá mě zamilovavši, svá pitie smiesila jest a svými kúzly tak mě ošálila, že celý rok nemohl sem od nie odjeti. A v tom roce obřichatě i porodi ze mne syna, jemuž Telagenus převzděchme. A když já pečo- vách, abych odjel od nie, to poznavši Circe, rozhněva se a pilna by, aby mě obdržala svými kúzly. Ale já, že biech v tom umění dosti naučen, odpornými čáry všecky sem jejie kúzla zrušil, a že tak uměnie bývá uměním zklamá- no, má kúzla jejím sú odolala. A tak, že se všemi svými tovařiši, kteříž se mnú biechu, odjědech. Než vietr mě po moři připudi k zemi, v nížto kralo- vala Kolipsie královna i přebývala, kterážto také svými čáry mě osidlala, takže mě tu déle zdrže, nežli sem chtěl býti. Ale to dlenie nebylo mi velmi tesklivé pro krásu té královny, jenžto bieše divně ozdobena, a také pro libé přieznivosti, kteréžto mně i mým ráda okazováše. Pak skrze mé uměnie opatrnosti s velikú prací od nie odjě- dech, nebo skrze má kúzla jedva sem přemohl jejie čáry. A tak s nimi plyna, připlul sem k jednomu ostrovu, na němžto bieše obraz, kterýžto bohuov mocí pravé a jisté odpovědi dáváše k otázkám. Od něhožto mnoho sem tázal věcí dvorných, mezi nimižto sem otázal, co se našim dušém přiházie, když z těla vystúpie. A jakžkoli o všech věcech jiných jisté mi dal odpovědi, ale o du- šiech našich nemohl sem ižádné jisté obdržeti odpovědi. A když odtud odplynuch, povětřie dosti povolné připu- di mě s lodími, že připlynuch na miesta plná všeho ne- bezpečenstvie, kdežto ochechule převeliké mořské a potvory u velikém množství přebýváchu. A jsúť od polu shuory zpuosoby panenské, majíce tváři, ale dole všie věci zpuosobu ryby mají. A tyť divné hlasy divnými zvuky tvořie, a tak v sladkém zpievaní zdá se, že by mněl, že by nebeských piesní hlasy vydávaly, takže dru- zí plavci, když k nim připlynú, plátna sejmú, vesla složie 270
Strana 271
a plúti přestanu, neb je tak sladkost jich zpievanie otrá- pí, že všech jiných péčí zapomenú, i sami sebe, a že ani jiesti ani píti jim se zechce, než toliko dřiemati a spáti. A když ty ochechule počijí, že sú lidé v lodí zesnuli, ihned lodie převrátie a lidi ztopie. Mezi ty byl sem se do- stal s svú lodí a s lodími mých tovařišuov, tu sem svými kúzly své i jich uši ohlušil, že málo jich piesní přesly- ševše, ihned sme jich potom neslyšeli, až sme jich, plo- vúc daleko, minuli. Potom připluli sme na bezedné moře, kteréž se ústavně točí jako voda v nálevce. A to dobře trvá patnádctery hony, kdežto viece než polovice mých lodí i s tovařiši i s plavci potunuchu. A já s dru- hými lodími a s tovařiši jedva se přeplavichme. Pak od- tad k jednomu ostrovu připlynuchme, na němžto lidé divné ukrutnosti bydléchu, kteřížto na nás přihnavše, větší diel mých zmordovachu, a to vše, co sme měli, po- brachu, a mě i mé ostatnie zjímavše, do tvrdých vsadi- chu žaláří. Ale bohóm k vóli nás propustili, ničehuož nám zase nevrátichu. A tak u přielišné chudobě točil sem se po moři, až sem k této zemi připlul, jsa chud a ne- dostatečen, jakož vidíš. A jižť sem vypravil všecky pří- hody své, kteréžť sem na moři měl, jakž sem od Troje odplul. A tak sem vypravil všecky příčiny mé chudoby. A s tiem Ulixes své řeči konec učini. Tehdy král Idumeneus, přeslyšev jeho, velmi želéše jeho chudoby a pro jeho urozenie i opatrnost s výmluv- ností velikú bieše naň laskav. A protož, dokudž tu v Kretě líbilo se Ulixovi bydleti, u veliké hojnosti cti jej král ochotně. A když chtieše s Krety Ulixes odjeti, král Idumeneus da jemu dvě lodie, hojně zásobené po- třebami rozličnými, i zlata tolik, aby mohl do královstvie svého bez nedostatku připlúti. Než za to prosi král Ido- meneus Ulixa, aby se stavil u Antenora, neb jeho Ante- nor velice žádáše viděti. A tak Ulixes, požehnav krále, vsède na lodie a k An- 271
a plúti přestanu, neb je tak sladkost jich zpievanie otrá- pí, že všech jiných péčí zapomenú, i sami sebe, a že ani jiesti ani píti jim se zechce, než toliko dřiemati a spáti. A když ty ochechule počijí, že sú lidé v lodí zesnuli, ihned lodie převrátie a lidi ztopie. Mezi ty byl sem se do- stal s svú lodí a s lodími mých tovařišuov, tu sem svými kúzly své i jich uši ohlušil, že málo jich piesní přesly- ševše, ihned sme jich potom neslyšeli, až sme jich, plo- vúc daleko, minuli. Potom připluli sme na bezedné moře, kteréž se ústavně točí jako voda v nálevce. A to dobře trvá patnádctery hony, kdežto viece než polovice mých lodí i s tovařiši i s plavci potunuchu. A já s dru- hými lodími a s tovařiši jedva se přeplavichme. Pak od- tad k jednomu ostrovu připlynuchme, na němžto lidé divné ukrutnosti bydléchu, kteřížto na nás přihnavše, větší diel mých zmordovachu, a to vše, co sme měli, po- brachu, a mě i mé ostatnie zjímavše, do tvrdých vsadi- chu žaláří. Ale bohóm k vóli nás propustili, ničehuož nám zase nevrátichu. A tak u přielišné chudobě točil sem se po moři, až sem k této zemi připlul, jsa chud a ne- dostatečen, jakož vidíš. A jižť sem vypravil všecky pří- hody své, kteréžť sem na moři měl, jakž sem od Troje odplul. A tak sem vypravil všecky příčiny mé chudoby. A s tiem Ulixes své řeči konec učini. Tehdy král Idumeneus, přeslyšev jeho, velmi želéše jeho chudoby a pro jeho urozenie i opatrnost s výmluv- ností velikú bieše naň laskav. A protož, dokudž tu v Kretě líbilo se Ulixovi bydleti, u veliké hojnosti cti jej král ochotně. A když chtieše s Krety Ulixes odjeti, král Idumeneus da jemu dvě lodie, hojně zásobené po- třebami rozličnými, i zlata tolik, aby mohl do královstvie svého bez nedostatku připlúti. Než za to prosi král Ido- meneus Ulixa, aby se stavil u Antenora, neb jeho Ante- nor velice žádáše viděti. A tak Ulixes, požehnav krále, vsède na lodie a k An- 271
Strana 272
167а tenorovi plynu. Kterýžto jej přivíta velmi ochotně a ve- sele, jemuž se slíbi Ulixes náramně v uopatrnosti své řeči. A tu Ulixes zvědě jisté pověsti o ženě své, Penelo- pe řečené, že toliko jměla od velebných lidí frejovného lákanie v své kráse, avšak svú čistotu i čest ctně zacho- vala jest, a kterak někeří v její zemi mocí a lstí uvázali sú se proti její vuoli. A zvěděv Telemachus, syn Ulixóv, že se otec jeho vrátil, přijěde k němu a radostně jej přivítav, těch pověstí otci pravených ovšem potvrdi. Kdežto Ulixes prosi krále Antenora, aby jej ráčil provoditi do jeho královstvie s svým lidem, a on rád učini. A vsedše na mnoho lodí s množstvím lidu rytieřského a štastně plynúce s libým povětřím, a tak Ulixes zpuosobi, že v noci k svému městu hlavniemu připlynu. A vysedše z lodí na zemi, do města valem, ale tajně, jědechu a ty všecky, kteříž sú byli město osedli, nepřátely zhubi. A když by den jasný, bra se s králem Antenorem na dvuor svój královský, kdežto přivítán jest s velikú ra- dostí, a zvláště od své královny a věrné ženy své Pene- lope, jehožto tak mnoho časuov s velikú žalostí čekala jest a jemužto toliko v svých příhodách čest i vieru svú bez přerušenie byla zachovala. Přijidechu měšťané, sjě- dechu se zemané, s radostí a veselím krále svého vítajíce. A tak sjedna s králem Antenorem, že Telemachus, syn Ulixóv, poje dceru Antenorovu, Nausika řečenú. A pro- tož nastrojichu svadbu s velikú slavností. A potom král Antenor vráti se do královstvie svého a Ulixes v krá- lovství svém u pokoji své zpravováše královstvie. 272
167а tenorovi plynu. Kterýžto jej přivíta velmi ochotně a ve- sele, jemuž se slíbi Ulixes náramně v uopatrnosti své řeči. A tu Ulixes zvědě jisté pověsti o ženě své, Penelo- pe řečené, že toliko jměla od velebných lidí frejovného lákanie v své kráse, avšak svú čistotu i čest ctně zacho- vala jest, a kterak někeří v její zemi mocí a lstí uvázali sú se proti její vuoli. A zvěděv Telemachus, syn Ulixóv, že se otec jeho vrátil, přijěde k němu a radostně jej přivítav, těch pověstí otci pravených ovšem potvrdi. Kdežto Ulixes prosi krále Antenora, aby jej ráčil provoditi do jeho královstvie s svým lidem, a on rád učini. A vsedše na mnoho lodí s množstvím lidu rytieřského a štastně plynúce s libým povětřím, a tak Ulixes zpuosobi, že v noci k svému městu hlavniemu připlynu. A vysedše z lodí na zemi, do města valem, ale tajně, jědechu a ty všecky, kteříž sú byli město osedli, nepřátely zhubi. A když by den jasný, bra se s králem Antenorem na dvuor svój královský, kdežto přivítán jest s velikú ra- dostí, a zvláště od své královny a věrné ženy své Pene- lope, jehožto tak mnoho časuov s velikú žalostí čekala jest a jemužto toliko v svých příhodách čest i vieru svú bez přerušenie byla zachovala. Přijidechu měšťané, sjě- dechu se zemané, s radostí a veselím krále svého vítajíce. A tak sjedna s králem Antenorem, že Telemachus, syn Ulixóv, poje dceru Antenorovu, Nausika řečenú. A pro- tož nastrojichu svadbu s velikú slavností. A potom král Antenor vráti se do královstvie svého a Ulixes v krá- lovství svém u pokoji své zpravováše královstvie. 272
Strana 273
C. POČÍNAJÍ SE 34. KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O PUOTKÁCH A PŘÍHODÁCH PIRA, SYNA ACHILOVA, A OSMRTI A ZABITÍ JEHO. ž dosavád o Pirovi, synu Achilovu, nebyla zmienka, o jeho příhodách a běziech, kteréžto jest měl po odjetí od Troje. Protož tuto o něm chci roz- právěti. Pirus po otci svém Achilovi o měl děda, krále Pelea, kterýžto měl jest jej s svú ženú Tetis řečenu. A pak Achiles, s Didanú, dcerú krále Likomeda, měl jest Pira. A tak Pirus po otci měl děda krále Pelea a po mateři krále Likomeda. Kte- rýžto Likomedes, syn krále Agasta bieše a praděda Pi- rova. A ten Agastus ještě živ bieše ale u velikém věku starosti, a mèjieše v nenávisti Pira, pravnuka svého. Ale proč ta byla nenávist, nenie tuto psáno. A tak ten Agastus krále Pelea z tesalského královstvie vyhna a zálohy učini úkladné, aby Pira zahubil. A tak Pirus, když od Troje od- jěde, da se na moře, mnoho zlých puotek i příhod trpěl jest na moři, nebo větší diel kořistí, kteréž byl pobral v Troji, musil do moře umetati pro polechčenie svých lodí. A když biechu se jeho lodie na moři porušily, i muši přistati k menelapskému království pro opravenie lodí. A tu zvědě, že král Agastus, jeho praděd, krále Pelea, děda jeho, zbavil královstvie a že hledá i jeho, to jest Pira zahubiti. A tak obého želéše Pirus náramně, neb dřieve řečený král Likomedes, děd jeho po mateři a syn toho Agasta krále, bieše Pira zchoval z jeho dětinstvie a v jinošství ve vší počestnosti. A že král Peleus, jsa od krále Agasta svého královstvie zbaven, boje se dvú synú Agastových, totiž Filistina a Merilipa, nesměje se zje- viti bezpečně, a protož hledáše, kde by mohl bezpečně pobyti až do navrácenie Pira, vnuka svého, od Troje, jenž by jemu z jeho núze spomohl i bezprávie. A bieše 167b 273
C. POČÍNAJÍ SE 34. KNIHY KRONIKY TROJÁNSKÉ O PUOTKÁCH A PŘÍHODÁCH PIRA, SYNA ACHILOVA, A OSMRTI A ZABITÍ JEHO. ž dosavád o Pirovi, synu Achilovu, nebyla zmienka, o jeho příhodách a běziech, kteréžto jest měl po odjetí od Troje. Protož tuto o něm chci roz- právěti. Pirus po otci svém Achilovi o měl děda, krále Pelea, kterýžto měl jest jej s svú ženú Tetis řečenu. A pak Achiles, s Didanú, dcerú krále Likomeda, měl jest Pira. A tak Pirus po otci měl děda krále Pelea a po mateři krále Likomeda. Kte- rýžto Likomedes, syn krále Agasta bieše a praděda Pi- rova. A ten Agastus ještě živ bieše ale u velikém věku starosti, a mèjieše v nenávisti Pira, pravnuka svého. Ale proč ta byla nenávist, nenie tuto psáno. A tak ten Agastus krále Pelea z tesalského královstvie vyhna a zálohy učini úkladné, aby Pira zahubil. A tak Pirus, když od Troje od- jěde, da se na moře, mnoho zlých puotek i příhod trpěl jest na moři, nebo větší diel kořistí, kteréž byl pobral v Troji, musil do moře umetati pro polechčenie svých lodí. A když biechu se jeho lodie na moři porušily, i muši přistati k menelapskému království pro opravenie lodí. A tu zvědě, že král Agastus, jeho praděd, krále Pelea, děda jeho, zbavil královstvie a že hledá i jeho, to jest Pira zahubiti. A tak obého želéše Pirus náramně, neb dřieve řečený král Likomedes, děd jeho po mateři a syn toho Agasta krále, bieše Pira zchoval z jeho dětinstvie a v jinošství ve vší počestnosti. A že král Peleus, jsa od krále Agasta svého královstvie zbaven, boje se dvú synú Agastových, totiž Filistina a Merilipa, nesměje se zje- viti bezpečně, a protož hledáše, kde by mohl bezpečně pobyti až do navrácenie Pira, vnuka svého, od Troje, jenž by jemu z jeho núze spomohl i bezprávie. A bieše 167b 273
Strana 274
od města hlavnieho tesalského za osm honuov v lese ně- kaké městiště dávného stavenie nad břehem morským, na němžto králi tesalští často jsú přijiežděli pro lov zvěři, nebo jie v lesiech bieše mnoho. A pod tiem městištěm bieše mnoho skrýší v zemi, v nichžto mohl se dobře, kto chtěl, skrýti, neb vchod do nich bieše neznámý li- dem, protože byl zarostl křovím i rozličným býlím a chamradím, ale od toho próduchu snadný bieše vchod do těch jeskyn. A tak Peleus, zásobiv se jiedlem a pitím tudiež tajně přebýváše, očekávaje Pira, vnuka svého, od Troje vrácenie. A protož [též] vycházieše z těch skrýší a hledě po moři, skuoro-li by uzřel Pirovu lodie. A když Pirus zopravova své lodie, uloži plúti do krá- lovstvie tesalského, aby se pomstil nad Agastem, pra- dědem svým po mateři své, bezprávie Peleova i svého. A to aby mohl snáze a opatrnějie učiniti, posla svá dva tajemníky věrná, Krispa a Arastra, opatrná muže, k Asandrovi, měštěnínu tesalskému, kterýžto bieše věr- ný králi Peleovi i Pirovi, aby skrze něho byl zpraven všech běhóv. A když ti poslové přijidechu k Asandrovi, on je věrně zpravi všech věcí, a oni se vrátivše ku Piro- vi, všecko jemu pověděchu. A hned Pirus s svými vse- davše, chtiechu upřiemo plúti k Tesalí. Ale že se búře vztrže, po třech dnech plynúc, i připluchu, chtiec odpo- činúti, k břehu, jenž slove Sepeliades, od města Tesalie osmi honóv vzdálí. A bieše bliz pod těmi jeskyněmi, v nichžto bydléše Peleus. A tak Pirus, búří morskú jsa truden, vystúpi na zemi a bra se do lesa pieškami. A když přijide nad ten vchod tak zarostlý, i upade do té diery. A vida vchod prostraný, bra se do těch jeskyn. A když tam hlúbe vjide, vyjide král Peleus, jenž se tam tajieše, mně jiného někoho; a uzřev vnuka svého, vesele se jemu okáza, a jako by Achile viděl, tak se i radova, a ob- chytiv jeho, políbi jej a zaplaka i poče jemu rozprávěti puotky a příhody své všecky napořád, a on to vše na 274
od města hlavnieho tesalského za osm honuov v lese ně- kaké městiště dávného stavenie nad břehem morským, na němžto králi tesalští často jsú přijiežděli pro lov zvěři, nebo jie v lesiech bieše mnoho. A pod tiem městištěm bieše mnoho skrýší v zemi, v nichžto mohl se dobře, kto chtěl, skrýti, neb vchod do nich bieše neznámý li- dem, protože byl zarostl křovím i rozličným býlím a chamradím, ale od toho próduchu snadný bieše vchod do těch jeskyn. A tak Peleus, zásobiv se jiedlem a pitím tudiež tajně přebýváše, očekávaje Pira, vnuka svého, od Troje vrácenie. A protož [též] vycházieše z těch skrýší a hledě po moři, skuoro-li by uzřel Pirovu lodie. A když Pirus zopravova své lodie, uloži plúti do krá- lovstvie tesalského, aby se pomstil nad Agastem, pra- dědem svým po mateři své, bezprávie Peleova i svého. A to aby mohl snáze a opatrnějie učiniti, posla svá dva tajemníky věrná, Krispa a Arastra, opatrná muže, k Asandrovi, měštěnínu tesalskému, kterýžto bieše věr- ný králi Peleovi i Pirovi, aby skrze něho byl zpraven všech běhóv. A když ti poslové přijidechu k Asandrovi, on je věrně zpravi všech věcí, a oni se vrátivše ku Piro- vi, všecko jemu pověděchu. A hned Pirus s svými vse- davše, chtiechu upřiemo plúti k Tesalí. Ale že se búře vztrže, po třech dnech plynúc, i připluchu, chtiec odpo- činúti, k břehu, jenž slove Sepeliades, od města Tesalie osmi honóv vzdálí. A bieše bliz pod těmi jeskyněmi, v nichžto bydléše Peleus. A tak Pirus, búří morskú jsa truden, vystúpi na zemi a bra se do lesa pieškami. A když přijide nad ten vchod tak zarostlý, i upade do té diery. A vida vchod prostraný, bra se do těch jeskyn. A když tam hlúbe vjide, vyjide král Peleus, jenž se tam tajieše, mně jiného někoho; a uzřev vnuka svého, vesele se jemu okáza, a jako by Achile viděl, tak se i radova, a ob- chytiv jeho, políbi jej a zaplaka i poče jemu rozprávěti puotky a příhody své všecky napořád, a on to vše na 274
Strana 275
své mysli uloži. A tak vyjidešta spolu z těch jeskyn. 168a A v ta doby přijdú ku Pirovi jeho tovařišie. A v tu chvíli by Pirovi pověděno, že dva syny krále Agastovy vjeli sú do lesa lovit, totiž Filistines a Merilipa. A to uslyšav Pirus, svleče s sebe rúcho své a v šaty zedrané se obleče, připásav k sobě meč, a káza se svým tovařišóm vrátiti k lodím a sám se bra hlúbe do lesa. A když neda- leko pojide, utkašta ho dva syny krále Agastova, kteráž- to otázašta ho, kto jest, odkud jest a kam se béře. Jimžto Pirus odpovědě, že jest z Rekóv a „od Troje s jinými tovařiši s lodími pluli sme a chtěli sme se do své vlasti vrátiti. Ale tak se veliká búře vztrhla větróv, že nás viece nežli pět set v moři zahynulo nedaleko od břehóv. A já sem sám zuostal neb mě jest prúd vln na břeh vyvrhl jako mrtvého, kdežto po mnohém vyvrácení z sebe té slané vody mořské ledva sem se k sobě navrátil. A že v tom tápaní ztratil sem všecko, co sem měl, a tak žebři všady, dokudž se domóv nevrátím. Protož jestliže jste ještě nejedli a přinesli ste co s sebú ku pojedení, udělte mi také milostivě. A oni jemu vecechu: „Ostaň s námi. A v ta doby, když s nimi mluvieše, jelen slabým bě- hem před nimi se ukáza. Po něm ihned Merilipus hna sám, nechav bratra svého Filistina s Pirem. A když velmi se od nich vzdáli, tehdy Filistin ssěde s koně, chtě odpo- činúti. A ihned Pirus, vytrh meč, zabi jej. A když [Meri- lipus] od stíhanie toho jelena se vráti, a když Pirus, hnav naň, ihned jej zabi mečem svým, a uvleče je oba do těch jeskyn a dva koně jich k stromu přiváza. A když jide k svým tovařišóm Pirus, potka jej Cimarus, čeledín krále Agastuov; jehož otáza Pirus, kde jest král Agastus. A on odpovědě, že tu blízko jest. A hned Pirus, hnav na něho, zabi jej, a pojav koně, k lodiem jède, a oblek se v dobré rúcho své a odšed nedaleko od svých, potka se s králem Agastem. Jemužto Agastus, nevèda, by on byl, Pirus, vece: „Kto jsi ty?“ A on jemu odpovědě: „Jsem jeden 275
své mysli uloži. A tak vyjidešta spolu z těch jeskyn. 168a A v ta doby přijdú ku Pirovi jeho tovařišie. A v tu chvíli by Pirovi pověděno, že dva syny krále Agastovy vjeli sú do lesa lovit, totiž Filistines a Merilipa. A to uslyšav Pirus, svleče s sebe rúcho své a v šaty zedrané se obleče, připásav k sobě meč, a káza se svým tovařišóm vrátiti k lodím a sám se bra hlúbe do lesa. A když neda- leko pojide, utkašta ho dva syny krále Agastova, kteráž- to otázašta ho, kto jest, odkud jest a kam se béře. Jimžto Pirus odpovědě, že jest z Rekóv a „od Troje s jinými tovařiši s lodími pluli sme a chtěli sme se do své vlasti vrátiti. Ale tak se veliká búře vztrhla větróv, že nás viece nežli pět set v moři zahynulo nedaleko od břehóv. A já sem sám zuostal neb mě jest prúd vln na břeh vyvrhl jako mrtvého, kdežto po mnohém vyvrácení z sebe té slané vody mořské ledva sem se k sobě navrátil. A že v tom tápaní ztratil sem všecko, co sem měl, a tak žebři všady, dokudž se domóv nevrátím. Protož jestliže jste ještě nejedli a přinesli ste co s sebú ku pojedení, udělte mi také milostivě. A oni jemu vecechu: „Ostaň s námi. A v ta doby, když s nimi mluvieše, jelen slabým bě- hem před nimi se ukáza. Po něm ihned Merilipus hna sám, nechav bratra svého Filistina s Pirem. A když velmi se od nich vzdáli, tehdy Filistin ssěde s koně, chtě odpo- činúti. A ihned Pirus, vytrh meč, zabi jej. A když [Meri- lipus] od stíhanie toho jelena se vráti, a když Pirus, hnav naň, ihned jej zabi mečem svým, a uvleče je oba do těch jeskyn a dva koně jich k stromu přiváza. A když jide k svým tovařišóm Pirus, potka jej Cimarus, čeledín krále Agastuov; jehož otáza Pirus, kde jest král Agastus. A on odpovědě, že tu blízko jest. A hned Pirus, hnav na něho, zabi jej, a pojav koně, k lodiem jède, a oblek se v dobré rúcho své a odšed nedaleko od svých, potka se s králem Agastem. Jemužto Agastus, nevèda, by on byl, Pirus, vece: „Kto jsi ty?“ A on jemu odpovědě: „Jsem jeden 275
Strana 276
z synúov krále Priamových, vězeň Piruov.“A král Agas- tus, nevěda, by on byl Pirus, vece k němu: „A kde jest Pirus? Jemuž on odpovědě: „Velikú búří morskú me- tán sa, i bral se jest do této jeskyně,“ kterúžto jemu, ztáh ruku, ukáza. A vtom, vytáh meč, chtieše jej ihned zabiti. A v ta doby přijide k nim Tetis, žena krále Pelea, jenž bieše krále Agastova dcera a mátě Achilova a bába Pi- rova. I vece Pirovi: „Milý vnuku, co však chceš učiniti? Všakť já bába tvá sem. Zbavil si mě dvú bratrú a tvých ujcóv a již mě chceš zbaviti krále Agasta, otce mého? A ihned Tetis silně objemši Pira, uchopi ruku jeho, v nížto 168b meč držieše, aby ho nezdvihl k úrazu krále Agasta. Jížto vece Pirus: „Král Agastus, otec tvój, krále Pelea, děda mého a muže tvého, královstvie jest zbavil a na tom jest i tobě křivdu učinil. Nechžť přijde Peleus, a chce-liť jemu odpustiti, i jáť odpustím jemu.“ A v ta doby zavola Pirus na Pelea krále a Peleus vyjide z jeskyně i prosi Pira, aby králi Agastovi nic nečinil, poňavadž smrtí svú dvú synú dosti zamúcen a žeť má život horší smrti. A tak smířišta se král Agastus s králem Peleem. A když mluviechu spolu na trávě sediece o královstvie tesalské, aby Peleovi zase bylo navráceno, král Agastus vece: „Jáť sem již přielišnú starostí obtiežen, již o práci kralovánie péče malá mi jest, syny mé ztrátil sem, kte- rýmžto mienil sem královstvie ostaviti. Jižť ižádného nenie, na něhož by z práva mělo připadnúti mé králov- stvie, než na mého pravnuka najmilejšieho Pira. A pro- tož dnes postupuji jemu mého královstvie." A ihned je uvede v drženie, a udeřiv klínem rúcha svého v klín rú- cha Pirova vedlé obyčeje dávného. A král Peleus vece: „A já všeho práva svého, kteréžť mám k tesalskému krá- lovství, dnes Pirovi postupuji, nebť jest to byla žádost má, aby Pirus je měl.“ A vstanúc všickni a na koně vse- dajíc, jědechu do Tesalie města slavného. A Pirus káza, aby lodie jeho všecky i s čeledí jeho 276
z synúov krále Priamových, vězeň Piruov.“A král Agas- tus, nevěda, by on byl Pirus, vece k němu: „A kde jest Pirus? Jemuž on odpovědě: „Velikú búří morskú me- tán sa, i bral se jest do této jeskyně,“ kterúžto jemu, ztáh ruku, ukáza. A vtom, vytáh meč, chtieše jej ihned zabiti. A v ta doby přijide k nim Tetis, žena krále Pelea, jenž bieše krále Agastova dcera a mátě Achilova a bába Pi- rova. I vece Pirovi: „Milý vnuku, co však chceš učiniti? Všakť já bába tvá sem. Zbavil si mě dvú bratrú a tvých ujcóv a již mě chceš zbaviti krále Agasta, otce mého? A ihned Tetis silně objemši Pira, uchopi ruku jeho, v nížto 168b meč držieše, aby ho nezdvihl k úrazu krále Agasta. Jížto vece Pirus: „Král Agastus, otec tvój, krále Pelea, děda mého a muže tvého, královstvie jest zbavil a na tom jest i tobě křivdu učinil. Nechžť přijde Peleus, a chce-liť jemu odpustiti, i jáť odpustím jemu.“ A v ta doby zavola Pirus na Pelea krále a Peleus vyjide z jeskyně i prosi Pira, aby králi Agastovi nic nečinil, poňavadž smrtí svú dvú synú dosti zamúcen a žeť má život horší smrti. A tak smířišta se král Agastus s králem Peleem. A když mluviechu spolu na trávě sediece o královstvie tesalské, aby Peleovi zase bylo navráceno, král Agastus vece: „Jáť sem již přielišnú starostí obtiežen, již o práci kralovánie péče malá mi jest, syny mé ztrátil sem, kte- rýmžto mienil sem královstvie ostaviti. Jižť ižádného nenie, na něhož by z práva mělo připadnúti mé králov- stvie, než na mého pravnuka najmilejšieho Pira. A pro- tož dnes postupuji jemu mého královstvie." A ihned je uvede v drženie, a udeřiv klínem rúcha svého v klín rú- cha Pirova vedlé obyčeje dávného. A král Peleus vece: „A já všeho práva svého, kteréžť mám k tesalskému krá- lovství, dnes Pirovi postupuji, nebť jest to byla žádost má, aby Pirus je měl.“ A vstanúc všickni a na koně vse- dajíc, jědechu do Tesalie města slavného. A Pirus káza, aby lodie jeho všecky i s čeledí jeho 276
Strana 277
k Tesalí připluly. A když všickni u městě biechu, král Agastus káza měštanóm všem i zemanóm, aby Pira za krále přijali a jemu vieru i poslušenstvie slíbili a toho potvrdili přísahú. A oni to všickni rádi učinili. A na- zajtrie král Agastus a Peleus korunovášta Pira s velikú slavností. Aby krátce bylo pověděno, co se jest dlúho dělo: Král Pirus udatností a spravedlností v malých letech to krá- lovstvie tesalské tak zvelebi, že by lidné i bohaté nad jiná všecka královstvie. Ale král Idumeneus řecký umře, ostaviv dva syny po sobě, Meriona a [Laerta]. Ale Me- rion po otci brzo umřel a byl čestně pochován a Laerto- vi královstvie zuosta. Pak Telemakus, syn Ulixóv s Nau- sikú, dcerú Antenorovú, ženú svú, jmě syna, jemuž pře- vzdě Deifebus. Ale král Agastus byl žalostiv pro smrt synóv svých, než Pirus káza jich těla slavně pochovati v Tesalí v hrobiech velmi drahých. A že osudové lidem v najvyšie štěstie uvedeným závidie, protož často je uvo- die tajnými úklady v duol neštěstíe. A tak Pirus, jsa zve- leben v svém království, Exigonu, dceru krále Menelaa a Eleny a ženu Honestovu, ] macenských krále, tak ná- 169a ramnè zamilova, že nemoha túhami po ní zuostati, i une- se ji tajně do svého královstvie tesalského sobě v man- želstvie. Ale Honestes král má žalost toho i hanbu ve- likú. Než té moci nemá, aby se mohl pomstiti nad krá- lem Pirem a ženy své od něho dobyti. A tak ústavně myslí, kterak by se mohl pomstiti. I sta se, že Pirus umieni jeti na ostrov Delfos řečený, aby tu bohu Apoli- novi dieky i oběti učinil z vítězstvie jemu pójčeného u Troje, a z pomsty otce svého Achile, učiněné nad Pa- ridem a Polixenú. A tak s velikú přípravú plynu Pirus k tomu ostrovu, ostaviv na hradě svém Andrometu, ženu někdy Hektorovu, s synem jejím malým Laumen- dontem tak řečeným. A ta Andrometa bieše těhotna s Pirem. A také tu bieše Exigona, žena krále Honestova 277
k Tesalí připluly. A když všickni u městě biechu, král Agastus káza měštanóm všem i zemanóm, aby Pira za krále přijali a jemu vieru i poslušenstvie slíbili a toho potvrdili přísahú. A oni to všickni rádi učinili. A na- zajtrie král Agastus a Peleus korunovášta Pira s velikú slavností. Aby krátce bylo pověděno, co se jest dlúho dělo: Král Pirus udatností a spravedlností v malých letech to krá- lovstvie tesalské tak zvelebi, že by lidné i bohaté nad jiná všecka královstvie. Ale král Idumeneus řecký umře, ostaviv dva syny po sobě, Meriona a [Laerta]. Ale Me- rion po otci brzo umřel a byl čestně pochován a Laerto- vi královstvie zuosta. Pak Telemakus, syn Ulixóv s Nau- sikú, dcerú Antenorovú, ženú svú, jmě syna, jemuž pře- vzdě Deifebus. Ale král Agastus byl žalostiv pro smrt synóv svých, než Pirus káza jich těla slavně pochovati v Tesalí v hrobiech velmi drahých. A že osudové lidem v najvyšie štěstie uvedeným závidie, protož často je uvo- die tajnými úklady v duol neštěstíe. A tak Pirus, jsa zve- leben v svém království, Exigonu, dceru krále Menelaa a Eleny a ženu Honestovu, ] macenských krále, tak ná- 169a ramnè zamilova, že nemoha túhami po ní zuostati, i une- se ji tajně do svého královstvie tesalského sobě v man- želstvie. Ale Honestes král má žalost toho i hanbu ve- likú. Než té moci nemá, aby se mohl pomstiti nad krá- lem Pirem a ženy své od něho dobyti. A tak ústavně myslí, kterak by se mohl pomstiti. I sta se, že Pirus umieni jeti na ostrov Delfos řečený, aby tu bohu Apoli- novi dieky i oběti učinil z vítězstvie jemu pójčeného u Troje, a z pomsty otce svého Achile, učiněné nad Pa- ridem a Polixenú. A tak s velikú přípravú plynu Pirus k tomu ostrovu, ostaviv na hradě svém Andrometu, ženu někdy Hektorovu, s synem jejím malým Laumen- dontem tak řečeným. A ta Andrometa bieše těhotna s Pirem. A také tu bieše Exigona, žena krále Honestova 277
Strana 278
169b a dcera krále Menelaa, kterážto po odjetí Pira hned posla k otci svému, túžiec jemu na Pira, že ji unesl od muže jejieho a toliko Andrometu miluje a jie málo tbá, aby pospiešil do Tesalie a Andrometu zahubil s jejím synem. Král Menelaus, přijeda a své cti urozenie zapomena, meč vytrhna, i běží na Andrometu. A ona, pochytiec syna svého Laumendonta, vyběhne s hradu na město a po- křikne na měšťany s velikým pláčem, aby jie nedali za- biti s jejím synem. A lid se zbúři, takže král Menelaus musi z města utéci a domuov se vrátiti. Ale král Hones- tes, zvěděv, že Pirus jel na ostrov Delfos, v mále sebrav rytieřstva veliké množstvie, vypravi se po něm, a moc- nú rukú oddav se na Pira, v tom ostrově udatně je zabi; jehož tělo tu bylo od čeledi jeho pochováno. A Ho- nestes, jev do Tesalie, vzal jest svú ženu Exigonu a do svého ji přinese královstvie. Ale Peleus [a Tetis] Andro- metu, od Pira obřichacenú, s synem jejím Laumendon- tem pojemše, plynuchu z Tesalie do královstvie Melo- psa řečeného. A tu Andrometa porodi syna, jemuž Achi- leides převzděchu. A pak Achileides, když k letóm při- jide, Laumendonta, bratra svého a syna Hektorova, králem tesalským korunova, sám sebe nechav, jakžkoli naň to královstvie po Pirovi z práva slušieše. A přesto téhož bratra tak miloval, že zpuosobil po všech zemiech řeckých, aby všickni lidé trojánští v službu podrobení byli k své svobodě navráceni. Pak tuto přidává kronika, o němž praveno jest svrchu v čtrmezcietmých a v pětmezcietmých knihách, že když Achiles zabil v boji Troila, přivázal tělo jeho k koni své- mu k ocasu a smýkal je hanebně po vojště řeckém, kdež- to král Merion o to zmužile stál, aby mohl těla jeho do- byti, pro něžto, hnav na Achile, pobodl jej I velice a s koně jej zbodl, takže jej musili nésti do stanóv. A po- tom, mstíti se chtě Achiles na králem Merionem, kázal svým Myrmidonóm jeho obklíčiti a tak ho zrádně zabil. 278
169b a dcera krále Menelaa, kterážto po odjetí Pira hned posla k otci svému, túžiec jemu na Pira, že ji unesl od muže jejieho a toliko Andrometu miluje a jie málo tbá, aby pospiešil do Tesalie a Andrometu zahubil s jejím synem. Král Menelaus, přijeda a své cti urozenie zapomena, meč vytrhna, i běží na Andrometu. A ona, pochytiec syna svého Laumendonta, vyběhne s hradu na město a po- křikne na měšťany s velikým pláčem, aby jie nedali za- biti s jejím synem. A lid se zbúři, takže král Menelaus musi z města utéci a domuov se vrátiti. Ale král Hones- tes, zvěděv, že Pirus jel na ostrov Delfos, v mále sebrav rytieřstva veliké množstvie, vypravi se po něm, a moc- nú rukú oddav se na Pira, v tom ostrově udatně je zabi; jehož tělo tu bylo od čeledi jeho pochováno. A Ho- nestes, jev do Tesalie, vzal jest svú ženu Exigonu a do svého ji přinese královstvie. Ale Peleus [a Tetis] Andro- metu, od Pira obřichacenú, s synem jejím Laumendon- tem pojemše, plynuchu z Tesalie do královstvie Melo- psa řečeného. A tu Andrometa porodi syna, jemuž Achi- leides převzděchu. A pak Achileides, když k letóm při- jide, Laumendonta, bratra svého a syna Hektorova, králem tesalským korunova, sám sebe nechav, jakžkoli naň to královstvie po Pirovi z práva slušieše. A přesto téhož bratra tak miloval, že zpuosobil po všech zemiech řeckých, aby všickni lidé trojánští v službu podrobení byli k své svobodě navráceni. Pak tuto přidává kronika, o němž praveno jest svrchu v čtrmezcietmých a v pětmezcietmých knihách, že když Achiles zabil v boji Troila, přivázal tělo jeho k koni své- mu k ocasu a smýkal je hanebně po vojště řeckém, kdež- to král Merion o to zmužile stál, aby mohl těla jeho do- byti, pro něžto, hnav na Achile, pobodl jej I velice a s koně jej zbodl, takže jej musili nésti do stanóv. A po- tom, mstíti se chtě Achiles na králem Merionem, kázal svým Myrmidonóm jeho obklíčiti a tak ho zrádně zabil. 278
Strana 279
Než král Priamus káza dva drahá hroby učiniti a v jed- nom tělo Troilovo a v druhém tělo Merionovo pocho- vati. Pak tuto praví kronika dále, že ten král Merion měl sestru divné krásy. A ta po několiko letech v Troji se okáza a káza otevřieti hrob krále Meriona. I vybéře kosti jeho a vloži v některaké osudie zlaté a ihned s tiem zmisa přede všemi jako stien, takže potom nikdy nebyla viděna. A tak se druzí domnievají, že byla bohyně. Ale jáť mám za to, žeť jest byla veliká čarodějnice. 279
Než král Priamus káza dva drahá hroby učiniti a v jed- nom tělo Troilovo a v druhém tělo Merionovo pocho- vati. Pak tuto praví kronika dále, že ten král Merion měl sestru divné krásy. A ta po několiko letech v Troji se okáza a káza otevřieti hrob krále Meriona. I vybéře kosti jeho a vloži v některaké osudie zlaté a ihned s tiem zmisa přede všemi jako stien, takže potom nikdy nebyla viděna. A tak se druzí domnievají, že byla bohyně. Ale jáť mám za to, žeť jest byla veliká čarodějnice. 279
Strana 280
. POČÍNAJÍ SE TŘIDCÁTÉ A PÁTÉ KNIHY I POSLEDNIE TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O SMRTI KRÁLE ULIXOVĚ, KTERAK JEST DIVNÚSMRTÍ SŠEL S TOHOTO SVĚTA, NEB JEST ZABIT OD SYNA SVÉHO VLASTNIEHO. ak o smrti divné toho znamenitého a opatrného i výmluvného krále Ulixa, jiných nechajíc, bude tuto praveno. Jedné noci leže Ulixes na svém loži, i měl jest ve spaní takové viděnie, že viděl někeraký obraz mladé zpuodo- by aa divné, takže nezdálo se jemu, by ten obraz byl člo- věčí, ale božský pro přielišnú krásu zpósoby jeho. A on velmi žádáše dotknúti se toho obrazu, aneb jej objieti, neb bieše zdálen od něho. Pak ten obraz zdáše se, jako by k němu přistúpil, i otáza jeho, co by chtěl. Vece Uli- xes: „Abychom se spojili, abych tě poznal.“ A ten obraz vece: „O, kterak jest v tom tvá těžká a hořká prosba, neb když prosíš, aby se se mnú spojil, prosíš, aby jeden z [nás] umřel.“ Potom zdáše se jemu, by ten obraz nesl někeraký list v ruce, na jehožto konci zdáchu se kolečka někeraké z ryb misterně udělaná. Potom zdáše se jemu, by ten obraz chtěl od něho odjíti a že vece k němu: „Toť jest znamenie umrtvenie panstvie, kteréžto má býti mezi námi.“ A když procíti Ulixes, podivi se tomu snu, pře- myšluje, co by ten sen znamenal. A když by den, tieže se na hadačích, co by ten sen znamenal. A oni odpově- děchu, že ten sen okazuje, že Ulixes od svého syna aneb smrt, aneb vyhnánie z královstvie svého bude trpěti. A protož užasl se jest velmi Ulixes toho. I káza jieti Te- lemacha, syna svého, a u vazbě jisté jej držeti. A Ulixes zvoli sobě město bydliti mezi věrnými svými. A to měs- to ohradi zdmi vysokými a mocnými, k němužto neby přístup, jediné po mostu zdvihutém, a ustavi, aby 280
. POČÍNAJÍ SE TŘIDCÁTÉ A PÁTÉ KNIHY I POSLEDNIE TÉTO KRONIKY TROJÁNSKÉ O SMRTI KRÁLE ULIXOVĚ, KTERAK JEST DIVNÚSMRTÍ SŠEL S TOHOTO SVĚTA, NEB JEST ZABIT OD SYNA SVÉHO VLASTNIEHO. ak o smrti divné toho znamenitého a opatrného i výmluvného krále Ulixa, jiných nechajíc, bude tuto praveno. Jedné noci leže Ulixes na svém loži, i měl jest ve spaní takové viděnie, že viděl někeraký obraz mladé zpuodo- by aa divné, takže nezdálo se jemu, by ten obraz byl člo- věčí, ale božský pro přielišnú krásu zpósoby jeho. A on velmi žádáše dotknúti se toho obrazu, aneb jej objieti, neb bieše zdálen od něho. Pak ten obraz zdáše se, jako by k němu přistúpil, i otáza jeho, co by chtěl. Vece Uli- xes: „Abychom se spojili, abych tě poznal.“ A ten obraz vece: „O, kterak jest v tom tvá těžká a hořká prosba, neb když prosíš, aby se se mnú spojil, prosíš, aby jeden z [nás] umřel.“ Potom zdáše se jemu, by ten obraz nesl někeraký list v ruce, na jehožto konci zdáchu se kolečka někeraké z ryb misterně udělaná. Potom zdáše se jemu, by ten obraz chtěl od něho odjíti a že vece k němu: „Toť jest znamenie umrtvenie panstvie, kteréžto má býti mezi námi.“ A když procíti Ulixes, podivi se tomu snu, pře- myšluje, co by ten sen znamenal. A když by den, tieže se na hadačích, co by ten sen znamenal. A oni odpově- děchu, že ten sen okazuje, že Ulixes od svého syna aneb smrt, aneb vyhnánie z královstvie svého bude trpěti. A protož užasl se jest velmi Ulixes toho. I káza jieti Te- lemacha, syna svého, a u vazbě jisté jej držeti. A Ulixes zvoli sobě město bydliti mezi věrnými svými. A to měs- to ohradi zdmi vysokými a mocnými, k němužto neby přístup, jediné po mostu zdvihutém, a ustavi, aby 280
Strana 281
k němu ižádný nechodil kromě těch věrných jeho. Ale Ulixes, zblúdiv se po moři, měl jest byl syna s krá- lovnú kúzedlnú a čarodějnú, Circe řečenú, jemužto jmé- no byl převzděl Telagenus, jakož jest praveno svrchu v knihách třidcátých třetích. A toho ižádný nevěděl v tom království, čí by byl syn, kromě té královny Circe a samého Ulixa. A ten když by v patnádcti letech, velmi pilně stáše o to, prose mateře, aby jemu pověděla, čí by syn byl, a jest-li ještě živ otec jeho a kde bydlí. A když jemu dlúho nechtěla pověděti, potom častým jeho stará- ním jsúci přemožena, povědě jemu, řkúci, že Ulixes král jest otec jeho a že v království jménem Tracia přebývá. A to uslyšav Telagenus, by velmi radosten. Ale velice žádá otce svého opatřiti. A tak, vzem odpuštěnie od své mateře i na ztravu, bra se ústavně, až i přijide do Chaidy, města u vlasti Tracia řečené, kdežto zvěděv Ulixóv přie- bytek, v jistotě bra se k tomu městu. A když jeden pondělí ráno přijide k mostu, prosí stráž- ných mostu, aby ho k králi Ulixovi dopustili, že má s ním pilně rozmluviti. A oni jemu toho jemu odpově- die, a Telagenus pokornými prosbami prosí, aby to uči- nili. Ale oni, moci požívajíce, odženú jej hněvivě, a Te- lagenus, nechtě toho bezprávie přezřieti, na jednoho z těch strážných se odda a pěstí na vaz hrdla jeho tak sil- ně udeři, až jemu krk přerazi, že pad i umře; a na jiné strážné se obořiv, strká je s mostu do přékopa velmi hlu- bokého. A tak by křik veliký, že jim na pomoc vytekú oděnci, zbraní chtiece jeho zahubiti. Ale Telagenus, hnav k jednomu, vytrže jednomu meč z ruky pravú mocí a odda se na jiné, patnádcte jich tu zabi a sám by od nich velmi raněn také. A když se sta křik veliký, vzchopi se král Uli- xes, mně, by z čeledi Telamachovy, jehož u vazbě držie- še, svadil se s jeho čeledí, aby je zraně aneb zhubě, Tela- macha vysvobodil. A tak Ulixes, pochopiv kopie, běží k mostu, a mstě svých zbitých, vyvrže kopie na Telagena 170а 281
k němu ižádný nechodil kromě těch věrných jeho. Ale Ulixes, zblúdiv se po moři, měl jest byl syna s krá- lovnú kúzedlnú a čarodějnú, Circe řečenú, jemužto jmé- no byl převzděl Telagenus, jakož jest praveno svrchu v knihách třidcátých třetích. A toho ižádný nevěděl v tom království, čí by byl syn, kromě té královny Circe a samého Ulixa. A ten když by v patnádcti letech, velmi pilně stáše o to, prose mateře, aby jemu pověděla, čí by syn byl, a jest-li ještě živ otec jeho a kde bydlí. A když jemu dlúho nechtěla pověděti, potom častým jeho stará- ním jsúci přemožena, povědě jemu, řkúci, že Ulixes král jest otec jeho a že v království jménem Tracia přebývá. A to uslyšav Telagenus, by velmi radosten. Ale velice žádá otce svého opatřiti. A tak, vzem odpuštěnie od své mateře i na ztravu, bra se ústavně, až i přijide do Chaidy, města u vlasti Tracia řečené, kdežto zvěděv Ulixóv přie- bytek, v jistotě bra se k tomu městu. A když jeden pondělí ráno přijide k mostu, prosí stráž- ných mostu, aby ho k králi Ulixovi dopustili, že má s ním pilně rozmluviti. A oni jemu toho jemu odpově- die, a Telagenus pokornými prosbami prosí, aby to uči- nili. Ale oni, moci požívajíce, odženú jej hněvivě, a Te- lagenus, nechtě toho bezprávie přezřieti, na jednoho z těch strážných se odda a pěstí na vaz hrdla jeho tak sil- ně udeři, až jemu krk přerazi, že pad i umře; a na jiné strážné se obořiv, strká je s mostu do přékopa velmi hlu- bokého. A tak by křik veliký, že jim na pomoc vytekú oděnci, zbraní chtiece jeho zahubiti. Ale Telagenus, hnav k jednomu, vytrže jednomu meč z ruky pravú mocí a odda se na jiné, patnádcte jich tu zabi a sám by od nich velmi raněn také. A když se sta křik veliký, vzchopi se král Uli- xes, mně, by z čeledi Telamachovy, jehož u vazbě držie- še, svadil se s jeho čeledí, aby je zraně aneb zhubě, Tela- macha vysvobodil. A tak Ulixes, pochopiv kopie, běží k mostu, a mstě svých zbitých, vyvrže kopie na Telagena 170а 281
Strana 282
170b a rani jej, ale ne velmi. Ale Telagenus, vzchopiv kopie na zemi, na Ulixa silně vyvrže, a v bok jej uhodiv, smrte- dlně ho rani, takže Ulixes pade na zemi, čije, že má brzo umřieti. A když mdle velmi a ledva slova tvoři, k Tela- genovi promluvi, tieže se, kto by on byl, zpomenuv na sna svého výklad. A chtě odpověděti jemu Telagenus, otáza se tu stojícieho jednoho, kto by to byl. A on jemu odpovědě, že jest král Ulixes. A to uslyšev Telagenus, s velikú žalostí zkřiče, a řka: „Běda, běda mně nešťast- nému, přišel sem, abych opatřil otce mého milého a s ním vesel pobyl, a již sem učiněn příčina smrti jeho a vrah otce mého milého. A ihned velikú žalostí pade na zemi omdlev, a povstav od země, poče na sobě rúcho trhati a pěstma svú tvář bíti, s hlavy vlasy své rváti. A pad k nohám Ulixovým, s velikým pláčem povědě a řka: „Jáť sem Telagenus, neštastný syn tvój z Circe narozený. Umřeš-li, otče milý, popřejte mi toho boho- vé, abych s tebú umřel, aby mi po tobě živu nedopúštěli býti.“ Tehdy Ulixes, poznav, že on jest syn jeho z Circe narozený, poče ho těšiti a káza mu pláče přestati pravě, že se to musilo státi osudem bohy uloženým. A posla pro Telemacha, syna svého, aby vyšel z vězenie. Kte- rýžto přišed, chtieše na Telagena udeřiti, chtě otce svého mstíti. Ale Ulixes, slovy i kývaním, jakž moha, Telama- chovi zabráni, aby ho nechal a naň laskav byl, jakožto na bratra svého. A tak vezechu Ulixa do Achaje, města hlavnieho té vlasti, ješto slove Tracia, kdežto po třech dnech život skona, maje let devadesáte, a s poctú krá- lovskú by pochován. A po smrti jeho [Telemachus] by miesto otce usúzen králem, kterýžto Telagena, polubratřie svého, chova při sobě u veliké cti puol druhého léta a jej rytieřem učini, žádaje, aby s ním zuostal po něm v jeho království. A Telagenus nechtě zuostati, jsa [častými nabádán] listy mateře své. Nechtě jie hněvati, nerad odjěde od bratra. 282
170b a rani jej, ale ne velmi. Ale Telagenus, vzchopiv kopie na zemi, na Ulixa silně vyvrže, a v bok jej uhodiv, smrte- dlně ho rani, takže Ulixes pade na zemi, čije, že má brzo umřieti. A když mdle velmi a ledva slova tvoři, k Tela- genovi promluvi, tieže se, kto by on byl, zpomenuv na sna svého výklad. A chtě odpověděti jemu Telagenus, otáza se tu stojícieho jednoho, kto by to byl. A on jemu odpovědě, že jest král Ulixes. A to uslyšev Telagenus, s velikú žalostí zkřiče, a řka: „Běda, běda mně nešťast- nému, přišel sem, abych opatřil otce mého milého a s ním vesel pobyl, a již sem učiněn příčina smrti jeho a vrah otce mého milého. A ihned velikú žalostí pade na zemi omdlev, a povstav od země, poče na sobě rúcho trhati a pěstma svú tvář bíti, s hlavy vlasy své rváti. A pad k nohám Ulixovým, s velikým pláčem povědě a řka: „Jáť sem Telagenus, neštastný syn tvój z Circe narozený. Umřeš-li, otče milý, popřejte mi toho boho- vé, abych s tebú umřel, aby mi po tobě živu nedopúštěli býti.“ Tehdy Ulixes, poznav, že on jest syn jeho z Circe narozený, poče ho těšiti a káza mu pláče přestati pravě, že se to musilo státi osudem bohy uloženým. A posla pro Telemacha, syna svého, aby vyšel z vězenie. Kte- rýžto přišed, chtieše na Telagena udeřiti, chtě otce svého mstíti. Ale Ulixes, slovy i kývaním, jakž moha, Telama- chovi zabráni, aby ho nechal a naň laskav byl, jakožto na bratra svého. A tak vezechu Ulixa do Achaje, města hlavnieho té vlasti, ješto slove Tracia, kdežto po třech dnech život skona, maje let devadesáte, a s poctú krá- lovskú by pochován. A po smrti jeho [Telemachus] by miesto otce usúzen králem, kterýžto Telagena, polubratřie svého, chova při sobě u veliké cti puol druhého léta a jej rytieřem učini, žádaje, aby s ním zuostal po něm v jeho království. A Telagenus nechtě zuostati, jsa [častými nabádán] listy mateře své. Nechtě jie hněvati, nerad odjěde od bratra. 282
Strana 283
Jehož král Telamachus velikými dary, klénoty, hoňmi i jinú výpravú i čeledí obdaři, a on s velikým pláčem, požehnav krále, odjěde, a maje povolné povětřie, vse- davše na lodie, dnem nocí štastně plyna, k ostrovu řeče- nému Aulides přista a k mateři své slavně přijěde, kdežto by ode všech přivítán čestně s radostí, a zvláště od mateře, kterážto za něho pečováše pro puotky jeho, kteréž ona byla [předzvěděla] z uměnie svého. A po mnohých letech královna Circe, jeho mátě, velmi se roznemóže a z tohoto vsěta sjide a v tom ostrově syna svého Telagena králem zuostavi. A tak král Telemachus, spravedlivě své králov- stvie v úřadu a v pokoji zpravuje, rozmnoživ a zvelebiv, byl jest živ sedmdesáte let. Na tomto Dietes tuto jest kroniku skonal, též i Kor- nelius. Ale Dares, chtě doplniti kroniku svú, ostatek tento přidává a s ním se Dietes srovnává, neb jsta oba byla v čas té války a byla jim svoboda dána v uobém voj- sku bývati, takže v piesmiech svých malý rozdiel máta. Ale v tom, že Antenor a Eneáš byla sta prvá zrádce měs- ta Trojánského, jakož svrchu praveno jest. Ale Dares praví, že Polidamas, syn Antenoruov, v noci bral se k Rekóm a s nimi srokoval, aby, když jim bude zname- nie dáno ohněm, ihned k městu přitekli a že jim brána, řečená Cetes, bude otevřena. A nečiní zmienky o koni měděném ani o vyboření brány, než že nad tú bránú byla veliká koňská hlava z mramoru udělána. Ale Virgilius a Dietes o koni měděném pravíta rovně. A mohlo se obé státi pro velikost města, že na dvé sú město ztekli. A praví Dares, že Eneáš a Antenor s synem svým Poli- damem uvedli sú Reky do mèsta, a najprvé Neptoloma, syna Nestorova. A dále praví, že Eneáš netoliko byl skryl Polixenu, tu převýborné krásy pannu, ale i máteř její, královnu Hekubu. A protož vinně byl z města vy- pověděn jakožto nevěrný Rekóm. Ale o smrti královny 171а 283
Jehož král Telamachus velikými dary, klénoty, hoňmi i jinú výpravú i čeledí obdaři, a on s velikým pláčem, požehnav krále, odjěde, a maje povolné povětřie, vse- davše na lodie, dnem nocí štastně plyna, k ostrovu řeče- nému Aulides přista a k mateři své slavně přijěde, kdežto by ode všech přivítán čestně s radostí, a zvláště od mateře, kterážto za něho pečováše pro puotky jeho, kteréž ona byla [předzvěděla] z uměnie svého. A po mnohých letech královna Circe, jeho mátě, velmi se roznemóže a z tohoto vsěta sjide a v tom ostrově syna svého Telagena králem zuostavi. A tak král Telemachus, spravedlivě své králov- stvie v úřadu a v pokoji zpravuje, rozmnoživ a zvelebiv, byl jest živ sedmdesáte let. Na tomto Dietes tuto jest kroniku skonal, též i Kor- nelius. Ale Dares, chtě doplniti kroniku svú, ostatek tento přidává a s ním se Dietes srovnává, neb jsta oba byla v čas té války a byla jim svoboda dána v uobém voj- sku bývati, takže v piesmiech svých malý rozdiel máta. Ale v tom, že Antenor a Eneáš byla sta prvá zrádce měs- ta Trojánského, jakož svrchu praveno jest. Ale Dares praví, že Polidamas, syn Antenoruov, v noci bral se k Rekóm a s nimi srokoval, aby, když jim bude zname- nie dáno ohněm, ihned k městu přitekli a že jim brána, řečená Cetes, bude otevřena. A nečiní zmienky o koni měděném ani o vyboření brány, než že nad tú bránú byla veliká koňská hlava z mramoru udělána. Ale Virgilius a Dietes o koni měděném pravíta rovně. A mohlo se obé státi pro velikost města, že na dvé sú město ztekli. A praví Dares, že Eneáš a Antenor s synem svým Poli- damem uvedli sú Reky do mèsta, a najprvé Neptoloma, syna Nestorova. A dále praví, že Eneáš netoliko byl skryl Polixenu, tu převýborné krásy pannu, ale i máteř její, královnu Hekubu. A protož vinně byl z města vy- pověděn jakožto nevěrný Rekóm. Ale o smrti královny 171а 283
Strana 284
Hekuby nic jest nepravil Dares. Než toto na konci kro- niky své přidává, že bojováno jest před Trojí deset let, šest měsiecuov a dvanádcte dní a že v řeckém vojsku bylo lidu rytieřského osm set tisícuov a šest tisícóv a těch, ješto v Troji bojovali, bylo šest set tisícóv, sedmdesáte a šest tisícóv. Ale lodie, s nimiž se odstěhoval Eneáš od Troje a na nichžto byl předtiem Paris plul k ostrovu Citarea řečenému do Rekóv, těch bylo dvě stě. Pak trojánských měštanóv, kteřížto pluli sú od Troje s Antenorem, bylo puol třetieho tisíce, a jiní pluli sú s Eneášem. Pak že krá- luov jest mnoho zbito v těch bojích s uobú stranú, jakož píše Dares, od koho který z nich sšel jest. Takto praví, že sám Hektor, prvorozený syn krále Priamuov, muž nade všecky muže silný a hrdinský, tyto zbil krále řecké svú rukú: krále Proteslava, krále Patrokla, krále Merio- na, krále Cedia, krále Filotea, krále Xantipa, krále Orti- menona, krále Archiloga, krále Protenora, krále Poleo- na, krále Daria, krále Polixenora, krále Feba, krále Ar- chipa, krále Laeta, krále Polipeta. Pak Paris zabil zprávci řeckého vojska, krále Palamida, krále Antiloga, krále Achile, krále Aiaxa, a Aiax jeho, neb sta se oba spolu zabi- la. Pak Eneáš zabil Amfimaka. Pak král Achiles, syn krále Pelea, zbil v biji tyto pomocníky trojánské: král Eufe- nia, krále Iponea, krále Febia, krále Austroforia, krále Likonia, krále Euskorbia, Hektora, Troila, krále Merio- na, krále Neptoloma. Pak Pirus, syn Achiluov, zabil královnu amazonskú Pantasilí, krále Priama a dceru jeho převelmi krásnú Polixenu. Pak Diomedes zabil krále Antipa, krále Esteriona, Protenora a krále Opto- mena. Palamides zabil Deifeba, syna krále Priamova trojánského. A já, iudex Quido z Kolumny mesanské, dřieve řeče- ného Dita, kronikáře řeckého, téměř ve všech rozpráv- kách následoval sem, protože on praví, by dokonalé 284
Hekuby nic jest nepravil Dares. Než toto na konci kro- niky své přidává, že bojováno jest před Trojí deset let, šest měsiecuov a dvanádcte dní a že v řeckém vojsku bylo lidu rytieřského osm set tisícuov a šest tisícóv a těch, ješto v Troji bojovali, bylo šest set tisícóv, sedmdesáte a šest tisícóv. Ale lodie, s nimiž se odstěhoval Eneáš od Troje a na nichžto byl předtiem Paris plul k ostrovu Citarea řečenému do Rekóv, těch bylo dvě stě. Pak trojánských měštanóv, kteřížto pluli sú od Troje s Antenorem, bylo puol třetieho tisíce, a jiní pluli sú s Eneášem. Pak že krá- luov jest mnoho zbito v těch bojích s uobú stranú, jakož píše Dares, od koho který z nich sšel jest. Takto praví, že sám Hektor, prvorozený syn krále Priamuov, muž nade všecky muže silný a hrdinský, tyto zbil krále řecké svú rukú: krále Proteslava, krále Patrokla, krále Merio- na, krále Cedia, krále Filotea, krále Xantipa, krále Orti- menona, krále Archiloga, krále Protenora, krále Poleo- na, krále Daria, krále Polixenora, krále Feba, krále Ar- chipa, krále Laeta, krále Polipeta. Pak Paris zabil zprávci řeckého vojska, krále Palamida, krále Antiloga, krále Achile, krále Aiaxa, a Aiax jeho, neb sta se oba spolu zabi- la. Pak Eneáš zabil Amfimaka. Pak král Achiles, syn krále Pelea, zbil v biji tyto pomocníky trojánské: král Eufe- nia, krále Iponea, krále Febia, krále Austroforia, krále Likonia, krále Euskorbia, Hektora, Troila, krále Merio- na, krále Neptoloma. Pak Pirus, syn Achiluov, zabil královnu amazonskú Pantasilí, krále Priama a dceru jeho převelmi krásnú Polixenu. Pak Diomedes zabil krále Antipa, krále Esteriona, Protenora a krále Opto- mena. Palamides zabil Deifeba, syna krále Priamova trojánského. A já, iudex Quido z Kolumny mesanské, dřieve řeče- ného Dita, kronikáře řeckého, téměř ve všech rozpráv- kách následoval sem, protože on praví, by dokonalé 284
Strana 285
dielo učinil v své kronice. Než v svú řeč jeho sem úmysl obrátil, aby lidé umělí v tom utěšenie užitečné měli. A byl bych ty rozprávky rozličnú krásnú řečí rozšířil i ozdobil, ale bál sem se, bych neprodlil, a snad sám sobě nad nimi steskna, jich bych nedokonal, aneb prací svú tesknost bych čitatelóm zjednal. A tak s pomocí Boží toto dielo ve třech měsiecích skonal sem, totižto od prvnieho dne měsiece zářie až do pětmezcietmého dne měsiece listopada potom napořád přišlého. Jakž- koli před tiem daleko k žádosti duostojného muže, kně- ze Matěje z Porty, saleritánského arcibiskupa, velikého uměnie člověka, byl sem toliko prvé knihy v uobyčej řeči své přeložil, ale když on umře, jenž mě nabádal k tomu, tehda sem toho diela přestal, nevěda, komu bych k libosti konal. Avšak spatřiv v těch rozprávkách mu- žuov velikých, točížto Virgilia a Ovidiáše, Oméra sklá- danie, kteřížto jsú drahně pravdy opustili, v zpuosobu básně pradu obrátivše v slavnú řeč, protož snažil sem se, abych pravdu z toho vyvedl podlé líčenie těch mu- žuov spravedlivých, kteříž jsú při tom osobně byli a očima svýma spatřili a věrně i upřiemně popsali. A tak skonáno jest toto dielo léta od narozenie syna Božieho tisícieho dvústého osmdesátého sedmého, pětmezciet- mý den listopada mèsiece. 171b NAPIS NAD HROBEM HEKTOROVYM BYL JEST TAKOVÝ: Hektor, syn krále Priamuov, najsilnější ze všech Rekuov, strach řecký, obránce Trojánských, tuto leží, jenž sám dne jednoho zbíjel tisíc lidu oděného. 285
dielo učinil v své kronice. Než v svú řeč jeho sem úmysl obrátil, aby lidé umělí v tom utěšenie užitečné měli. A byl bych ty rozprávky rozličnú krásnú řečí rozšířil i ozdobil, ale bál sem se, bych neprodlil, a snad sám sobě nad nimi steskna, jich bych nedokonal, aneb prací svú tesknost bych čitatelóm zjednal. A tak s pomocí Boží toto dielo ve třech měsiecích skonal sem, totižto od prvnieho dne měsiece zářie až do pětmezcietmého dne měsiece listopada potom napořád přišlého. Jakž- koli před tiem daleko k žádosti duostojného muže, kně- ze Matěje z Porty, saleritánského arcibiskupa, velikého uměnie člověka, byl sem toliko prvé knihy v uobyčej řeči své přeložil, ale když on umře, jenž mě nabádal k tomu, tehda sem toho diela přestal, nevěda, komu bych k libosti konal. Avšak spatřiv v těch rozprávkách mu- žuov velikých, točížto Virgilia a Ovidiáše, Oméra sklá- danie, kteřížto jsú drahně pravdy opustili, v zpuosobu básně pradu obrátivše v slavnú řeč, protož snažil sem se, abych pravdu z toho vyvedl podlé líčenie těch mu- žuov spravedlivých, kteříž jsú při tom osobně byli a očima svýma spatřili a věrně i upřiemně popsali. A tak skonáno jest toto dielo léta od narozenie syna Božieho tisícieho dvústého osmdesátého sedmého, pětmezciet- mý den listopada mèsiece. 171b NAPIS NAD HROBEM HEKTOROVYM BYL JEST TAKOVÝ: Hektor, syn krále Priamuov, najsilnější ze všech Rekuov, strach řecký, obránce Trojánských, tuto leží, jenž sám dne jednoho zbíjel tisíc lidu oděného. 285
Strana 286
Tenť se nelekával, aniž jest kdy v boji ustával. Sestnádcte králuov řeckých zabil v boji svú rukú, kromě kniežat a pánuov. Jehož kopie Achilovo úkladně prsi proklálo a tak ho smrt přemohla, neb jest nic viece nemohla. A protož viz co zbožie, chvála komu platna, síla, sláva, toť vše spolkem mine — když člověk smrtí zhyne. Teď Hektor, chvalný v síle, v sboží nad jiné slavný, zahynul od kopie Achilova oka mženie. Toť sedí v stánku zlatém mrtvý v rúše bohatém, zdát se ještě mnohým živý skrze lékařské přípravy, svietieť světla věčně jemu, věčně slepému. Jižť sebú viec nevládne, jsa pohnut, k zemi padne. Jenž jest vojska valná honil, bez miery mnoho krve prolil, šestnádcte králuov krom kniežat, rytieřóv a jiného lidu zbiv, smrti sám neujide. A viz, načt vražda přijde! Pak duši co bude potom? Snad se dostane črtóm a snad tam zuostane věky věkóm. 286
Tenť se nelekával, aniž jest kdy v boji ustával. Sestnádcte králuov řeckých zabil v boji svú rukú, kromě kniežat a pánuov. Jehož kopie Achilovo úkladně prsi proklálo a tak ho smrt přemohla, neb jest nic viece nemohla. A protož viz co zbožie, chvála komu platna, síla, sláva, toť vše spolkem mine — když člověk smrtí zhyne. Teď Hektor, chvalný v síle, v sboží nad jiné slavný, zahynul od kopie Achilova oka mženie. Toť sedí v stánku zlatém mrtvý v rúše bohatém, zdát se ještě mnohým živý skrze lékařské přípravy, svietieť světla věčně jemu, věčně slepému. Jižť sebú viec nevládne, jsa pohnut, k zemi padne. Jenž jest vojska valná honil, bez miery mnoho krve prolil, šestnádcte králuov krom kniežat, rytieřóv a jiného lidu zbiv, smrti sám neujide. A viz, načt vražda přijde! Pak duši co bude potom? Snad se dostane črtóm a snad tam zuostane věky věkóm. 286
Strana 287
NÁPIS NAD HROBEM ACHILOVÝM BYL JEST TENTO: (Převrz list a najdeš) 172b Z Rekuov najudatnější Achiles najrekovnější, Paridem v chrámě ustřělený, úkladem umrtvený, jenž Hektora zabil úkladem a týmž padl potom. Ktož učiní bezprávie komu, dočekáť téhož v domu, a jakž kým jest měřeno, téžť bude jemu odměněno. Toť leží znak nosem k nebi v této přeslavné pohřebi. Jižť sebú nevládne, tlé, smrdí, hnije i vadne. Toť rek předivný, mezi Reky nad jiné silný. Achiles udatný knieže, rytieř všady vzácný, zabit lítě v chrámě. Nespomohlo jemu hrdinské rámě. Jižť leží v drahém hrobě a nemoha raditi sobě. Kterak jeho síla minu, čest i chvála brzo splynu. Zuostať jedno jméno, pověst větrná v světě jeho. Viz světské marnosti, neniet v ní žádné starosti, ni viery, ni ctnosti, všudy křivdy a plno zlosti. 287
NÁPIS NAD HROBEM ACHILOVÝM BYL JEST TENTO: (Převrz list a najdeš) 172b Z Rekuov najudatnější Achiles najrekovnější, Paridem v chrámě ustřělený, úkladem umrtvený, jenž Hektora zabil úkladem a týmž padl potom. Ktož učiní bezprávie komu, dočekáť téhož v domu, a jakž kým jest měřeno, téžť bude jemu odměněno. Toť leží znak nosem k nebi v této přeslavné pohřebi. Jižť sebú nevládne, tlé, smrdí, hnije i vadne. Toť rek předivný, mezi Reky nad jiné silný. Achiles udatný knieže, rytieř všady vzácný, zabit lítě v chrámě. Nespomohlo jemu hrdinské rámě. Jižť leží v drahém hrobě a nemoha raditi sobě. Kterak jeho síla minu, čest i chvála brzo splynu. Zuostať jedno jméno, pověst větrná v světě jeho. Viz světské marnosti, neniet v ní žádné starosti, ni viery, ni ctnosti, všudy křivdy a plno zlosti. 287
Strana 288
Tiehněme k věčnosti upřiemú cestú v spravedlnosti, v níž cti, krásy jest dosti, sbožie, zdravie i všie radosti. Jakož die svatý Pavel v první epištole v druhé kapi- tole: „Míjieť svět a žádost jeho.“ A v tom nám všem [ukazuje] nestálost a útlost těch všech věcí světských, po nichžto světští lidé stojie, totižto o slávu, aby o nich po mnohých vlastech i národiech chvalně pravili; o čest, aby je všickni v čest měli; o sbožie, aby ho hojnost ob- drželi; o sílu, aby nad jiné silni byli; o krásu, aby jiné zpuosobú tělesnú, lepotú převýšili; o moc, aby jinými vládli; o dlúhé zdravie, aby ižádné nemoci nepočili; o štěstie, aby ve všem, což žádají, prospěch měli; o rozkoš, aby se v libých věcech tělu kochali. A že ta města najvý- bornějšie, najvětšie, najmocnějšie v světě toho všeho mě- la sú množstvie v sobě a s tiem se vším zahynula jsú, takže druhých i znamenie nezuostalo, protož hodnějie a spra- vedlnějie řekl jest svatý Jan: „Míjieť svět i žádost jeho. Neb prvé město v světě slovútné, mocné a bohaté v zemi palestinské bylo jest Salem řečené, potom Jerusalem na- zvané. To jest od Tita a Vespasiana i s lidem zahynulo a tak z kořen vybořeno, že nezuostal kámen na kameni; neb již Jerusalem na jiném miestě jest ustaven, nežli sprvu. Druhé město dávné a velmi mohutné v zemi kal- dejské bylo jest Babilonia, okolo oné věže, Babel řečené, ustavené, o němž praví Orosius, že od jednoho uhla do druhého bylo šestnádcte mil v sobě veliké; a bylo čtve- rohranaté a zed jeho vztlúští čtyřidceti a pět loket a sto loket zvýší a sto bran mosazných v sobě mělo a věže husté okolo sebe, z nichžto každá měla výsost puol dru- hého sta loket. To jest zbořeno a lid v něm pohuben od Tira, krále perského. Třetie město veliké, rozkošné, krásné, mocné i bohaté, bylo jest v království asyrském, 172а 288
Tiehněme k věčnosti upřiemú cestú v spravedlnosti, v níž cti, krásy jest dosti, sbožie, zdravie i všie radosti. Jakož die svatý Pavel v první epištole v druhé kapi- tole: „Míjieť svět a žádost jeho.“ A v tom nám všem [ukazuje] nestálost a útlost těch všech věcí světských, po nichžto světští lidé stojie, totižto o slávu, aby o nich po mnohých vlastech i národiech chvalně pravili; o čest, aby je všickni v čest měli; o sbožie, aby ho hojnost ob- drželi; o sílu, aby nad jiné silni byli; o krásu, aby jiné zpuosobú tělesnú, lepotú převýšili; o moc, aby jinými vládli; o dlúhé zdravie, aby ižádné nemoci nepočili; o štěstie, aby ve všem, což žádají, prospěch měli; o rozkoš, aby se v libých věcech tělu kochali. A že ta města najvý- bornějšie, najvětšie, najmocnějšie v světě toho všeho mě- la sú množstvie v sobě a s tiem se vším zahynula jsú, takže druhých i znamenie nezuostalo, protož hodnějie a spra- vedlnějie řekl jest svatý Jan: „Míjieť svět i žádost jeho. Neb prvé město v světě slovútné, mocné a bohaté v zemi palestinské bylo jest Salem řečené, potom Jerusalem na- zvané. To jest od Tita a Vespasiana i s lidem zahynulo a tak z kořen vybořeno, že nezuostal kámen na kameni; neb již Jerusalem na jiném miestě jest ustaven, nežli sprvu. Druhé město dávné a velmi mohutné v zemi kal- dejské bylo jest Babilonia, okolo oné věže, Babel řečené, ustavené, o němž praví Orosius, že od jednoho uhla do druhého bylo šestnádcte mil v sobě veliké; a bylo čtve- rohranaté a zed jeho vztlúští čtyřidceti a pět loket a sto loket zvýší a sto bran mosazných v sobě mělo a věže husté okolo sebe, z nichžto každá měla výsost puol dru- hého sta loket. To jest zbořeno a lid v něm pohuben od Tira, krále perského. Třetie město veliké, rozkošné, krásné, mocné i bohaté, bylo jest v království asyrském, 172а 288
Strana 289
Niniven nazvané, od Nina krále ustavené, tři dni púti dlúhé a tolikéž široké. To jest pro množstvie hřiechuov, k nimž jsú se po pokání navrátili, kteréž biechu ku poro- kování Jonáše proroka statečně učinili, i s králem bojie- ce se propadenie, rozvodněním jezera, kteréž podlé něho bylo, jedné hodiny [zahynulo], jakož Tobiáš pro- rokoval. Čtvrté město převelmi veliké bylo jest Troja, od krále Priama ustavené tak, že ani potom, ani prvé v světě nebylo krašie, o jehožto velikosti slavné i veleb- nosti psáno jest v pátých knihách této kroniky. A proč, aneb kterak jest to město zahynulo s králem i s lidem, tato kronika jasně ukazuje. A že této kronice nenie položen čas neb léto od stvo- 172b řenie světa toho dobytie a zkaženie města trojánského, protož slušie věděti, že se jest stalo léta třetieho toho súdce židovského jeho panovánie, jemuž jméno bylo Abdon, kterýžto měl jest třidceti synuov ženatých a to- likéž dcer vdaných, jakož psáno jest v knihách súdci izrahelských ve dvadcáté kapitole. A to se jest dálo léta od stvořenie světa po čtyřech tisících po stu a po čtrnád- cti letech měsiece října a před ustavením města římské- ho tři sta a třidceti let. Ale že město římské ustaveno jest od Romula před narozením Pána našeho Jesukrista sedm set let a patnádcte let, tehdy od dobytie města tro- jánského až do narozenie Pána našeho Jezukrista, syna Božieho, minulo tisíce let a čtyřidceti a pět let. A že již od narozenie syna božieho počítáme čtrnádcte set let a šedesáte devět let, protož sečtúce ta léta v hromadu, tehdy od dobytie Troje až do sie doby minulo jest puol třetieho tisíce let a čtrnádcte let. 289
Niniven nazvané, od Nina krále ustavené, tři dni púti dlúhé a tolikéž široké. To jest pro množstvie hřiechuov, k nimž jsú se po pokání navrátili, kteréž biechu ku poro- kování Jonáše proroka statečně učinili, i s králem bojie- ce se propadenie, rozvodněním jezera, kteréž podlé něho bylo, jedné hodiny [zahynulo], jakož Tobiáš pro- rokoval. Čtvrté město převelmi veliké bylo jest Troja, od krále Priama ustavené tak, že ani potom, ani prvé v světě nebylo krašie, o jehožto velikosti slavné i veleb- nosti psáno jest v pátých knihách této kroniky. A proč, aneb kterak jest to město zahynulo s králem i s lidem, tato kronika jasně ukazuje. A že této kronice nenie položen čas neb léto od stvo- 172b řenie světa toho dobytie a zkaženie města trojánského, protož slušie věděti, že se jest stalo léta třetieho toho súdce židovského jeho panovánie, jemuž jméno bylo Abdon, kterýžto měl jest třidceti synuov ženatých a to- likéž dcer vdaných, jakož psáno jest v knihách súdci izrahelských ve dvadcáté kapitole. A to se jest dálo léta od stvořenie světa po čtyřech tisících po stu a po čtrnád- cti letech měsiece října a před ustavením města římské- ho tři sta a třidceti let. Ale že město římské ustaveno jest od Romula před narozením Pána našeho Jesukrista sedm set let a patnádcte let, tehdy od dobytie města tro- jánského až do narozenie Pána našeho Jezukrista, syna Božieho, minulo tisíce let a čtyřidceti a pět let. A že již od narozenie syna božieho počítáme čtrnádcte set let a šedesáte devět let, protož sečtúce ta léta v hromadu, tehdy od dobytie Troje až do sie doby minulo jest puol třetieho tisíce let a čtrnádcte let. 289
Strana 290
SKONÁVÁ SE TATO KRONIKA TROJÁNSKÁ O TOM SLAVNÉM MĚSTU TROJÁNSKÉM A O BOJÍCH, KTERÉŽ JSU SE STALY, IO JEHO DOBYTÍ LÉTA BOŽIEHO TISÍCIEHO ČTYŘSTÉHO ŠEDESÁTÉHO DEVÁTÉHO V SOBOTU [PŘED] PROVODEM VELIKONOČNÍM PER ME LAURENTIUM DE TÝN HORŠÍ. �
SKONÁVÁ SE TATO KRONIKA TROJÁNSKÁ O TOM SLAVNÉM MĚSTU TROJÁNSKÉM A O BOJÍCH, KTERÉŽ JSU SE STALY, IO JEHO DOBYTÍ LÉTA BOŽIEHO TISÍCIEHO ČTYŘSTÉHO ŠEDESÁTÉHO DEVÁTÉHO V SOBOTU [PŘED] PROVODEM VELIKONOČNÍM PER ME LAURENTIUM DE TÝN HORŠÍ. �
Strana 291
POZNÁMKY Starší překlad „Trojánské kroniky“ z konce 14. století je zacho- ván v šesti rukopisech. Z nich tři tvoří jednu skupinu, jsou si navzájem blízké. Je to rukopis strahovský (III DG 7) z roku 1437 (nejstarší ze známých rukopisů), lobkovický z roku 1442 (dnes v Národní a universitní knihovně XXIII D 1) a osecký z roku 1468, chovaný dnes v knihovně Národního musea v Praze (IE 8). V Národním museu je chován ještě jeden rukopis (V D 7), ne- úplný, ale to je velmi pozdní opis, nejspíše až z 18. století. Byl opsán z nějakého velmi starobylého rukopisu, proto zachovává některá čtení v lepší podobě než zmíněné tři rukopisy ze století 15. V Národní a universitní knihovně v Praze je uložen rukopis (XVII B 6) z roku 1469, zajímavý tím, že text „Trojánské kroniky je tu v některých podrobnostech proti textu ostatních rukopisů upraven. Úpravy nejsou velké, ale přece jenom svědčí o tom, že písař neopisoval zcela mechanicky — je to projev jistého čtenář- ského zájmu. Z roku 1519 je rukopis petrohradský, ale ten mimo otištěné nepatrné ukázky (Listy filologické, roč. 7, str. 128) není přístupný. — Mladší překlad „Trojánské kroniky“, z roku 1411, je dochován v nepatrných zlomcích, chovaných v Národním museu v Praze (srov. Jos. Jireček, Rozpravy z oboru historie, filologie a literatury, roč. 1, 1860, str. 74).— Po prvé byla tištěna „Trojánská kronika“ snad roku 1468 v Plzni — datum i místo vytištění jsou sporné (podle sdělení Dr E. Urbánkové tiskař sázel podle ruko- pisu oseckého, který sám vznikl roku 1468). Po druhé byla tištěna roku 1488 v Praze, po třetí roku 1603 — V době obrozenské vydal „Trojánskou kroniku“ V. M. Kramerius roku 1790. Nákladem jeho dědiců vyšlo ještě dvojí vydání, roku 1812 a 1843. Tato tři poslední vydání se jen v základu drží rukopisů a starých tisků, text je značně volně upravován. Toto vydání je pořízeno z rukopisu Národní a universitní knihovny v Praze XVII B 6. Tento rukopis byl vybrán z několika důvodů. Především jeho text nebyl dosud tištěn. Z textu oněch tří příbuzných rukopisů vycházejí staré tisky (prvotisk z roku 1468 byl znovu biblio filsky, ale s mnohými chybami přetištěn roku 1919 — pro kritiku textu tento přetisk nemá téměř cenu). Za druhé jde o text, na němž je už možno sledovat růst textu na základě čtenář- ského zájmu. Vydání, které předkládám čtenářům, není kritické, 291
POZNÁMKY Starší překlad „Trojánské kroniky“ z konce 14. století je zacho- ván v šesti rukopisech. Z nich tři tvoří jednu skupinu, jsou si navzájem blízké. Je to rukopis strahovský (III DG 7) z roku 1437 (nejstarší ze známých rukopisů), lobkovický z roku 1442 (dnes v Národní a universitní knihovně XXIII D 1) a osecký z roku 1468, chovaný dnes v knihovně Národního musea v Praze (IE 8). V Národním museu je chován ještě jeden rukopis (V D 7), ne- úplný, ale to je velmi pozdní opis, nejspíše až z 18. století. Byl opsán z nějakého velmi starobylého rukopisu, proto zachovává některá čtení v lepší podobě než zmíněné tři rukopisy ze století 15. V Národní a universitní knihovně v Praze je uložen rukopis (XVII B 6) z roku 1469, zajímavý tím, že text „Trojánské kroniky je tu v některých podrobnostech proti textu ostatních rukopisů upraven. Úpravy nejsou velké, ale přece jenom svědčí o tom, že písař neopisoval zcela mechanicky — je to projev jistého čtenář- ského zájmu. Z roku 1519 je rukopis petrohradský, ale ten mimo otištěné nepatrné ukázky (Listy filologické, roč. 7, str. 128) není přístupný. — Mladší překlad „Trojánské kroniky“, z roku 1411, je dochován v nepatrných zlomcích, chovaných v Národním museu v Praze (srov. Jos. Jireček, Rozpravy z oboru historie, filologie a literatury, roč. 1, 1860, str. 74).— Po prvé byla tištěna „Trojánská kronika“ snad roku 1468 v Plzni — datum i místo vytištění jsou sporné (podle sdělení Dr E. Urbánkové tiskař sázel podle ruko- pisu oseckého, který sám vznikl roku 1468). Po druhé byla tištěna roku 1488 v Praze, po třetí roku 1603 — V době obrozenské vydal „Trojánskou kroniku“ V. M. Kramerius roku 1790. Nákladem jeho dědiců vyšlo ještě dvojí vydání, roku 1812 a 1843. Tato tři poslední vydání se jen v základu drží rukopisů a starých tisků, text je značně volně upravován. Toto vydání je pořízeno z rukopisu Národní a universitní knihovny v Praze XVII B 6. Tento rukopis byl vybrán z několika důvodů. Především jeho text nebyl dosud tištěn. Z textu oněch tří příbuzných rukopisů vycházejí staré tisky (prvotisk z roku 1468 byl znovu biblio filsky, ale s mnohými chybami přetištěn roku 1919 — pro kritiku textu tento přetisk nemá téměř cenu). Za druhé jde o text, na němž je už možno sledovat růst textu na základě čtenář- ského zájmu. Vydání, které předkládám čtenářům, není kritické, 291
Strana 292
s rozsáhlým srovnávacím poznámkovým materiálem, to ostatně ani není účel této edice. Je to vydání, jak už řečeno, textu jednoho rukopisu. Ovšem tam, kde jsou v rukopise zřejmé chyby, ať tex- tové, či jazykové, chyby, které padají na vrub opisovači nebo snad i předloze, tam se uchyluji k čtením jiných rukopisů, pokud jsou tato čtení lepší, nebo v několika případech opravuji text, který je zřejmě porušen ve všech rukopisech. V každém případě jde jen o případy nejnutnější. Místa opravená jsou v textu vysázena v hra- natých závorkách. Protože čtenáře nemohu zatěžovat poznámkami k těmto opraveným místům, neotiskuji tyto poznámky, ale mate- riál k nim ukládám v Ústavu pro jazyk český České akademie věd a umění v Praze. Usnadní se tak práce i badatelům, dokud mi ne- bude možno dokončit a vydat vydání kritické. Po jazykové stránce se při vydání držím zásad, jež jsou obvyklé v knižnici Památky staré literatury české, vydávané na podnět Matice české. Text neupravuji, ponechávám kolísání některých jazykových jevů, ponechávám všechny vazebné zvláštnosti, na- podobeniny latinské větné skladby i četné, ve staré češtině ob- vyklé i méně obvyklé výšiny z vazby (na př. přechodníky se spoj- kou, vedlejší větu bez věty řídící a pod.). Některé nejméně srozu- mitelné vazby jsou vyloženy ve slovníčku. K vydání připojuji jen slovníček. Do něho zahrnuji i všechno to nejnutnější, co se ob- vykle dává do výkladových poznámek. Činím tak z toho důvodu, že by jiná praxe vydání značně zatížila. Pro úspornost nepodávám ve slovníčku soupis vlastních jmen s vysvětlivkami. Nesmíme za- pomínat, že většina jmen je vymyšlena; pouhá registrace by pak neměla smyslu, a říci více, než registrovat a opakovat slova textu, ve většině případů nedovedeme. Z vlastních jmen najde tedy čte- nář ve slovníčku jen ta, k nimž potřebuje vysvětlení a k nimž je dovedeme dát. V přepisování vlastních jmen se jednoznačně užívá -i-, protože rukopis u téhož jména kolísá v psaní -i- a -y-; důsled- ně však píši Myrmidonové, protože tu má rukopis jen y-. Jedno- značně přepisuji kolísající -th- v -t- mimo slovo Athény, athénský, kde nechávám kolísání. Pokud je to nutné, odkazuje se ve slov- níčku na stránku a řádek vydání. Nakonec je třeba poděkovat všem, kdo k tomuto vydání přispěli radou i pomocí, zejména sprá- vám knihoven, v nichž jsou uloženy rukopisy „Trojánské kroniky" zvlášť ochotně mi vyšla vstříc Dr E. Urbánková z pražské Národní a universitní knihovny, jíž děkuji i za cenné rady při výběru ilustrací. 292
s rozsáhlým srovnávacím poznámkovým materiálem, to ostatně ani není účel této edice. Je to vydání, jak už řečeno, textu jednoho rukopisu. Ovšem tam, kde jsou v rukopise zřejmé chyby, ať tex- tové, či jazykové, chyby, které padají na vrub opisovači nebo snad i předloze, tam se uchyluji k čtením jiných rukopisů, pokud jsou tato čtení lepší, nebo v několika případech opravuji text, který je zřejmě porušen ve všech rukopisech. V každém případě jde jen o případy nejnutnější. Místa opravená jsou v textu vysázena v hra- natých závorkách. Protože čtenáře nemohu zatěžovat poznámkami k těmto opraveným místům, neotiskuji tyto poznámky, ale mate- riál k nim ukládám v Ústavu pro jazyk český České akademie věd a umění v Praze. Usnadní se tak práce i badatelům, dokud mi ne- bude možno dokončit a vydat vydání kritické. Po jazykové stránce se při vydání držím zásad, jež jsou obvyklé v knižnici Památky staré literatury české, vydávané na podnět Matice české. Text neupravuji, ponechávám kolísání některých jazykových jevů, ponechávám všechny vazebné zvláštnosti, na- podobeniny latinské větné skladby i četné, ve staré češtině ob- vyklé i méně obvyklé výšiny z vazby (na př. přechodníky se spoj- kou, vedlejší větu bez věty řídící a pod.). Některé nejméně srozu- mitelné vazby jsou vyloženy ve slovníčku. K vydání připojuji jen slovníček. Do něho zahrnuji i všechno to nejnutnější, co se ob- vykle dává do výkladových poznámek. Činím tak z toho důvodu, že by jiná praxe vydání značně zatížila. Pro úspornost nepodávám ve slovníčku soupis vlastních jmen s vysvětlivkami. Nesmíme za- pomínat, že většina jmen je vymyšlena; pouhá registrace by pak neměla smyslu, a říci více, než registrovat a opakovat slova textu, ve většině případů nedovedeme. Z vlastních jmen najde tedy čte- nář ve slovníčku jen ta, k nimž potřebuje vysvětlení a k nimž je dovedeme dát. V přepisování vlastních jmen se jednoznačně užívá -i-, protože rukopis u téhož jména kolísá v psaní -i- a -y-; důsled- ně však píši Myrmidonové, protože tu má rukopis jen y-. Jedno- značně přepisuji kolísající -th- v -t- mimo slovo Athény, athénský, kde nechávám kolísání. Pokud je to nutné, odkazuje se ve slov- níčku na stránku a řádek vydání. Nakonec je třeba poděkovat všem, kdo k tomuto vydání přispěli radou i pomocí, zejména sprá- vám knihoven, v nichž jsou uloženy rukopisy „Trojánské kroniky" zvlášť ochotně mi vyšla vstříc Dr E. Urbánková z pražské Národní a universitní knihovny, jíž děkuji i za cenné rady při výběru ilustrací. 292
Strana 293
SLOVNÍČEK A aby aby, abys abychva (duál) abychom (my dva) ač ač, ačkoli, jestliže achajský řecký ; podle Achaje, krajiny na severním Peloponesu „Achileś = Achilles; 1. hlavní hrdina fecky pfed Trojou, 2. otec Eneüv (53/8), omylem místo Enchizes, srov. (17/2, 117/14) an a on aneb — (a) neb buď — nebo anjel andél ano neboť „Apolinis: chrám Apolinis = chrám Apolonův asponé aspoň ať: ať jsem bez pečna — abych byla bez- pečna (29/8) athenenský, athenienský, aten — athénsky "Athenis Athény B bdti se zaë bâti se où bázen bázeň , bázen války strach z války báznivý bázlivý bdieti oč pečovati oč, starati se oč bedra (gen. bedr) bedra, bok, slabiny klin; pfenes. rod běh: běby = záležitosti, týmž během = stejným způsobem, stejně bez právné neprávem, proti právu bez právník kdo páše bezpráví bezumě nerozumně bezumost nerozumnost bláznovstvo bláznovství blesk blesk; lesk, světlo, záře bliz blízko bliżnec (-żence) blíženec, dvojče bodenÿ bodnÿ; bodend rdna = bodná râna bohatý na co, na čem bohatý čím bran zbraň, zbroj branný: branná véž — včž k ochranč brány brdzditi jezditi sem a tam brojiti sé rojiti se by kdyby bydlitel obyvatel bydlite( d) In obyvatelny, obývaný bydliti Ziti, prodlévati bydlo bydlení, obydlí, byt, stanoviště byť že by bytedinÿ vlidnÿ (tractabilis) bývalý zkušený, sběhlý (134/19) C Cileus (Aiax) asi omylem m. Oileus Citera, Citarea osttov pti pobtezi Rec- ka (Kythéra) č čdka naděje časně včas čelední k čeledi příslušející, služebný čest čest, úcta; mieži v česí = vážiti se, ctíti čéše číše čéšník číšník číslo počet; bez čísla = bez počtu, ne- sčetně čitateľ Čtenáť efti v. čúti črný černý érstvý čerstvý érvenos} Cervenost, červeň C'tenie Písmo Svaté étiti cititi, pocitovati; pozotovati D dadie v. dâti dalece daleko Dan(us) trojánskj — omylem m. Dates Trojśnsky (= Frygius), viz o nóm v doslovu daremnj marny, bez użitku darmo nadarmo, zbytečně darovati obdarovavati dáti : dadie (3. pl.) = dají ddvati s& vzdävati se, poddávati se dci dcera Dentalion spr. Denkalion, tecky Noe, jedinÿ muz, kterÿ se zachrânil za potopy světa, s ním se zachránila Pyrrha, a ti stvořili nové lidstvo dědina dědičný statek, pozemky 293
SLOVNÍČEK A aby aby, abys abychva (duál) abychom (my dva) ač ač, ačkoli, jestliže achajský řecký ; podle Achaje, krajiny na severním Peloponesu „Achileś = Achilles; 1. hlavní hrdina fecky pfed Trojou, 2. otec Eneüv (53/8), omylem místo Enchizes, srov. (17/2, 117/14) an a on aneb — (a) neb buď — nebo anjel andél ano neboť „Apolinis: chrám Apolinis = chrám Apolonův asponé aspoň ať: ať jsem bez pečna — abych byla bez- pečna (29/8) athenenský, athenienský, aten — athénsky "Athenis Athény B bdti se zaë bâti se où bázen bázeň , bázen války strach z války báznivý bázlivý bdieti oč pečovati oč, starati se oč bedra (gen. bedr) bedra, bok, slabiny klin; pfenes. rod běh: běby = záležitosti, týmž během = stejným způsobem, stejně bez právné neprávem, proti právu bez právník kdo páše bezpráví bezumě nerozumně bezumost nerozumnost bláznovstvo bláznovství blesk blesk; lesk, světlo, záře bliz blízko bliżnec (-żence) blíženec, dvojče bodenÿ bodnÿ; bodend rdna = bodná râna bohatý na co, na čem bohatý čím bran zbraň, zbroj branný: branná véž — včž k ochranč brány brdzditi jezditi sem a tam brojiti sé rojiti se by kdyby bydlitel obyvatel bydlite( d) In obyvatelny, obývaný bydliti Ziti, prodlévati bydlo bydlení, obydlí, byt, stanoviště byť že by bytedinÿ vlidnÿ (tractabilis) bývalý zkušený, sběhlý (134/19) C Cileus (Aiax) asi omylem m. Oileus Citera, Citarea osttov pti pobtezi Rec- ka (Kythéra) č čdka naděje časně včas čelední k čeledi příslušející, služebný čest čest, úcta; mieži v česí = vážiti se, ctíti čéše číše čéšník číšník číslo počet; bez čísla = bez počtu, ne- sčetně čitateľ Čtenáť efti v. čúti črný černý érstvý čerstvý érvenos} Cervenost, červeň C'tenie Písmo Svaté étiti cititi, pocitovati; pozotovati D dadie v. dâti dalece daleko Dan(us) trojánskj — omylem m. Dates Trojśnsky (= Frygius), viz o nóm v doslovu daremnj marny, bez użitku darmo nadarmo, zbytečně darovati obdarovavati dáti : dadie (3. pl.) = dají ddvati s& vzdävati se, poddávati se dci dcera Dentalion spr. Denkalion, tecky Noe, jedinÿ muz, kterÿ se zachrânil za potopy světa, s ním se zachránila Pyrrha, a ti stvořili nové lidstvo dědina dědičný statek, pozemky 293
Strana 294
děkovati z čeho děkovati zač déšť: dšťové lijaví = lijáky dešťový : dešťové shvězděnie = Hyady, sedmihvézdí v souhvězdí Býka, pti jejichž ranním západu nastávají na jihu deště détinstvo dětství, Deutalm(us) : Deutalmovÿch omylem m. Deukalionových diek z čeho dík zač Dit(us) řečský = Diktys Ctetensis, viz o něm v doslovu divanie čeho dívání se nač, pozorování čeho divati se cemu divati se nać dlenie prodlévání, meškání dliti prodlévati, protahovati dnovÿ denni doba čas, v ta doby = v tu dobu, v ten čas dobyti dobyti, získati doëekati vyékati doklopotati ptichvâtati dokonati dokontiti ddl jâma dole : dolejie (komp.) = níže dolí&ti dokázati, dotvtditi domnievati sé domnivati se ; domnievajice se Trojánské, jakož sú slyšeli, že by již do Frigie prišli — domnívajíce se, že Trojansti, jak slyšeli, již do F. přišli dómys! důmysl, vtip, chytrost dopustiti dovoliti dosáhniti (dosáhnu, -siehne$...) do- sáhnouti dosiesti dosednouti doskoëiti sxokem dostihnouti dospělý zralý, dokonalý, vynikající dotiskniti moci néco vykonati, něčeho dosáhnouti dottieti së prodrati se doufánie: doufânie mieti v tem = mit düvéru vec, důvěřovati čemu doufati ‘emu doufati veé, spoléhati nat, dûvétovati temu dovedenie dokonteni dóvéra düvéra dovésti dokontiti ; dokázati dévodné s důvodem drahně dlouho, značně držěti > Diomeda nechce viece na řečí jalové drgeti — D. nechce dále klamati, voditi za nos dřevní dřívější, starý dřévo strom dřieve: drieve dne jasného = dříve než nastal jasný den dšťové deště — v. déšť duo] v. dól duomysl v. dómysl duovodné v. dóvodné dúpě doupě, dira dýmanie vanutí djmati douti, vanouti E ejipský egyptský Ejipt Egypt Elena Helena eleponskÿ helespontskÿ Hneidorum, Eneidos : Vergiliovo epos Aeneis efc et ceteta = a tak dále Exilens (Aiax) asi omylem m. Oileus F frejieřka záletnice frejovný záletnický, záletný, milostný G Gvido Quido, v. v doslovu H hauba huba halže řetěz na ozdobu htdla häneti honiti (se), béhati Herkules: Herakles, Herkules, heros proslavený silou a vytrvalostí, o němž se rozšířilo mnoho pověstí hlavný hlavní hledie hledí hlúbe v. hluboko hluboko: hlúbe (komp.) = hlouběji hlučné četnč, nápadné hľuk zástup, družina hmyzati hemžiti se Anáti táhnouti, jeti ; útočiti bniti sé dáti se pohnouti, byti pohnut hnutie: hnutie ámysla = poboufeni, rozhotteni hodně (komp. hodnějie) vhodně, po zásluze hodnost vhodnost, příležitost (habilitas) hodný (komp. hodnějí) vhodný, pří- hodný, náležitý 294
děkovati z čeho děkovati zač déšť: dšťové lijaví = lijáky dešťový : dešťové shvězděnie = Hyady, sedmihvézdí v souhvězdí Býka, pti jejichž ranním západu nastávají na jihu deště détinstvo dětství, Deutalm(us) : Deutalmovÿch omylem m. Deukalionových diek z čeho dík zač Dit(us) řečský = Diktys Ctetensis, viz o něm v doslovu divanie čeho dívání se nač, pozorování čeho divati se cemu divati se nać dlenie prodlévání, meškání dliti prodlévati, protahovati dnovÿ denni doba čas, v ta doby = v tu dobu, v ten čas dobyti dobyti, získati doëekati vyékati doklopotati ptichvâtati dokonati dokontiti ddl jâma dole : dolejie (komp.) = níže dolí&ti dokázati, dotvtditi domnievati sé domnivati se ; domnievajice se Trojánské, jakož sú slyšeli, že by již do Frigie prišli — domnívajíce se, že Trojansti, jak slyšeli, již do F. přišli dómys! důmysl, vtip, chytrost dopustiti dovoliti dosáhniti (dosáhnu, -siehne$...) do- sáhnouti dosiesti dosednouti doskoëiti sxokem dostihnouti dospělý zralý, dokonalý, vynikající dotiskniti moci néco vykonati, něčeho dosáhnouti dottieti së prodrati se doufánie: doufânie mieti v tem = mit düvéru vec, důvěřovati čemu doufati ‘emu doufati veé, spoléhati nat, dûvétovati temu dovedenie dokonteni dóvéra düvéra dovésti dokontiti ; dokázati dévodné s důvodem drahně dlouho, značně držěti > Diomeda nechce viece na řečí jalové drgeti — D. nechce dále klamati, voditi za nos dřevní dřívější, starý dřévo strom dřieve: drieve dne jasného = dříve než nastal jasný den dšťové deště — v. déšť duo] v. dól duomysl v. dómysl duovodné v. dóvodné dúpě doupě, dira dýmanie vanutí djmati douti, vanouti E ejipský egyptský Ejipt Egypt Elena Helena eleponskÿ helespontskÿ Hneidorum, Eneidos : Vergiliovo epos Aeneis efc et ceteta = a tak dále Exilens (Aiax) asi omylem m. Oileus F frejieřka záletnice frejovný záletnický, záletný, milostný G Gvido Quido, v. v doslovu H hauba huba halže řetěz na ozdobu htdla häneti honiti (se), béhati Herkules: Herakles, Herkules, heros proslavený silou a vytrvalostí, o němž se rozšířilo mnoho pověstí hlavný hlavní hledie hledí hlúbe v. hluboko hluboko: hlúbe (komp.) = hlouběji hlučné četnč, nápadné hľuk zástup, družina hmyzati hemžiti se Anáti táhnouti, jeti ; útočiti bniti sé dáti se pohnouti, byti pohnut hnutie: hnutie ámysla = poboufeni, rozhotteni hodně (komp. hodnějie) vhodně, po zásluze hodnost vhodnost, příležitost (habilitas) hodný (komp. hodnějí) vhodný, pří- hodný, náležitý 294
Strana 295
hon délka 125 kroku honiti jezditi, ûtotiti, pronäsledovati horlivost čeho náruživost v čem, vášni- vost hořký hořký, nepříjemný hospoda útulek, byt, domov hotový pohotový, ochotný, připravený hovado dobytče, zvíře hovéti povolovati, vyhovovati hrabie hrabé hradovÿ : hora bradovd = stál hrad hrdlo krk hrubý velký, hrubý na těle = silný, silného těla hubený ubohý, chudý, nízkého posta- vení hýbanie pohyb, změna Aynšt kůň hora, na niż CH chamradie plevel, hlożi chovačka chůva chovati drZeti, opatrovati churavý hubený chvalný chvalitebný chyliti nakloñovati chÿliti sé sklánéti se, bliZiti se, ubirati se chytfer (gen. chytrce) chytrók I Ilion: podle Quidona jméno hradu trojského, Ilion je v$ak druhy název pro Troju, trojsky hrad se jmeno- val Pergamon Indie: v Indí — v Yndii Isidorus: od r. 600 po Kt. biskup se- vilsky, proslulý vzdělanec, který ve své encyklopedii shrnul soudobé vědění ispalenskÿ (h)ispansky, $panélsky iudex soudce ižádný žádný J jakžkoli jakkoli, ačkoli, i kdyby jalový jalový; den jalový (42/32) = ne- pravý den, je to vlastně noc, v níž svítí měsíc, takže je světlo „jako ve dne“ jedne v. jedno jedno, jedne jen jednostajně stejně jednostajný stejný, týž, shodný jesto jenż, jeż Jieti sé jmouti se (aot. £ se n. je se = jal se) Jiezdni jízdní jiezvitý rány püsobici, zrañujici Jźnie jini, snih Jistiti ujistovati, tvrditi jistota pravda; v jistotě = jistě ; jistolu ucinili = potvrditi jmě jméno śmieli miti; jest jmien = je drżen, chován Jovoś Jupiter Jupiter (Jova...) nejvyšší bůh římský Justian: spr. Justinian, byzantský císař v 6. stol. po Kr. Kodifikováním římského práva dal základ středo- věké právní vědě Juvovi m. Jovovi = Jupiterovi K kdyZkoli kdykoli kejm kÿm Aladitý skládací klamati kÿm klamati koho Kláti (kolu, -e$...) v boji bodati klénot klenot, ozdoba, znak rytiże Alin cip klopoctée v. klopotati klopotati (klopocu, -es…) spéchati klopotné prudce, divoce kmen původ, počátek Aochánie, kochání, radování, radost, tozkoš Kocbati sé těšiti se Aonečně konečně ; nadobto, zcela koneční konečný kopice kopi kopinik voják ozbrojený kopím kostećny : kostečná bra = hra v kostky krádež (m.) krádež (f.) Arálovstvo království krásný (komp. krašší, kraïi, supetl. najkrašší, najkraší) krásný kratochvileti miti kratochvili, baviti se kratochvilnost zábava Aratochvilný příjemný, zábavný, milý kroiëjé krok kromê leda, jenom kroper ozdobná pokrývka rytírského konč krunt zaklad 295
hon délka 125 kroku honiti jezditi, ûtotiti, pronäsledovati horlivost čeho náruživost v čem, vášni- vost hořký hořký, nepříjemný hospoda útulek, byt, domov hotový pohotový, ochotný, připravený hovado dobytče, zvíře hovéti povolovati, vyhovovati hrabie hrabé hradovÿ : hora bradovd = stál hrad hrdlo krk hrubý velký, hrubý na těle = silný, silného těla hubený ubohý, chudý, nízkého posta- vení hýbanie pohyb, změna Aynšt kůň hora, na niż CH chamradie plevel, hlożi chovačka chůva chovati drZeti, opatrovati churavý hubený chvalný chvalitebný chyliti nakloñovati chÿliti sé sklánéti se, bliZiti se, ubirati se chytfer (gen. chytrce) chytrók I Ilion: podle Quidona jméno hradu trojského, Ilion je v$ak druhy název pro Troju, trojsky hrad se jmeno- val Pergamon Indie: v Indí — v Yndii Isidorus: od r. 600 po Kt. biskup se- vilsky, proslulý vzdělanec, který ve své encyklopedii shrnul soudobé vědění ispalenskÿ (h)ispansky, $panélsky iudex soudce ižádný žádný J jakžkoli jakkoli, ačkoli, i kdyby jalový jalový; den jalový (42/32) = ne- pravý den, je to vlastně noc, v níž svítí měsíc, takže je světlo „jako ve dne“ jedne v. jedno jedno, jedne jen jednostajně stejně jednostajný stejný, týž, shodný jesto jenż, jeż Jieti sé jmouti se (aot. £ se n. je se = jal se) Jiezdni jízdní jiezvitý rány püsobici, zrañujici Jźnie jini, snih Jistiti ujistovati, tvrditi jistota pravda; v jistotě = jistě ; jistolu ucinili = potvrditi jmě jméno śmieli miti; jest jmien = je drżen, chován Jovoś Jupiter Jupiter (Jova...) nejvyšší bůh římský Justian: spr. Justinian, byzantský císař v 6. stol. po Kr. Kodifikováním římského práva dal základ středo- věké právní vědě Juvovi m. Jovovi = Jupiterovi K kdyZkoli kdykoli kejm kÿm Aladitý skládací klamati kÿm klamati koho Kláti (kolu, -e$...) v boji bodati klénot klenot, ozdoba, znak rytiże Alin cip klopoctée v. klopotati klopotati (klopocu, -es…) spéchati klopotné prudce, divoce kmen původ, počátek Aochánie, kochání, radování, radost, tozkoš Kocbati sé těšiti se Aonečně konečně ; nadobto, zcela koneční konečný kopice kopi kopinik voják ozbrojený kopím kostećny : kostečná bra = hra v kostky krádež (m.) krádež (f.) Arálovstvo království krásný (komp. krašší, kraïi, supetl. najkrašší, najkraší) krásný kratochvileti miti kratochvili, baviti se kratochvilnost zábava Aratochvilný příjemný, zábavný, milý kroiëjé krok kromê leda, jenom kroper ozdobná pokrývka rytírského konč krunt zaklad 295
Strana 296
krvavnicé žila kie kde kterýkoli: který si koli = at jsi kdokoli Aterýžto který, a ten ktokoli : kto jsi koli = at jsi kdokoli Aunšt umění, chytrost, žert Kuole n. &ole v. kláti kvapiti pospichati kvasiti hodovati kvetniti rozkvétati kyia svazek, chochol, uzel (vlasà) L lahodný príjemný Laurentius Vavtinec; per me Lauren- tium de Týn Horší = ode mne, Va- vřince z Horšovského Týna lec leda, jen když lecechu sé v. leknüti sé lecefta sé v. leknüti sé Jedva sotva lechky lehký lékarsivie lék lekniti sé leknouti se; aot. Jecechu sé = lekli se, aor. du. /ecesza sé — lekli se lékovÿ lééivÿ léni linÿ lepota krása, sličnost Ihóta volnost, polehteni, svoboda Ihuota v. lhóta libj v. Iuby lidny v. Tudny lijavy : dstové lijavi = lijáky Jodie, lodí loď loskost himot, hluk ldbie loubi Zščenie, [štěnie klamání, mámení [ubost krása ľubý príjemný, pékny ľudný zalidnčný, lidnatý lúpež (m.) loupež (£.) lupina šupina M málo: s mála = málem; v mále = v krátkém čase malý malý, nemnohy ; v malých létech = v několika letech marinár plavec marnj daremny matery v. mâti mdti matka (gen. sg. matery m. matere = matky ; nom. pl. matery = matky) mdléti mdliti, umdlévati mdliti mdlÿm €initi, oslabovati mdloba slabost mdly unaveny mejm mým menovati jmenovati Merkuriáš : počeštěné Merkurius, fim- ský bůh, ochránce obchodu městiště obec, město méstkÿ méstskÿ mésickÿ městský měšťan: měštěny = měšťany met mira věcí sypkých Metamorfoseos : Metamorfosy (Prome- ny) hlavni dilo Ovidiovo metati zmitati -mezcietmý -dvacátý mezé hranice miera: v té miere — v té chvíli (177/5) v této miere — v tu chvíli, tou dobou, teď (127/7) miernÿ mítný; mající dobrou míru, jenž dovede dobře mířit miesto místo; k miestu privésti = pro- vésti, vykonati, dokončiti miei sé: Řekové se trudné mají v boji = Řekům se v boji špatně vede miláčka milenka mile mile mile : 1 římská míle = jeden a půl kilo- metru milost milost, láska milostivý laskavý mimochodnik kůň chodící zvláštním krokem (vždy oběma pravýma ne- bo levýma nohama současně), leh- ký jezdecký kůň mladě nedospěle, nemoudře, ukvape- ně, prudce mlady (komp. mlazi 0. mlazsi, mlazsi) mlady mlazší v. mladý mleedlivost mlčelivost, mlčení, tichost mnieti (müu, mnieS...) domnívati se; nemni tvd urozenost bÿtt nectné = nedomnivej se, tvâ urozenost, Ze je nectné "mnoxiti xozmnoZovati moć (m.) mokro, mokrost modloslužebenstvie sloužení modlám mok tekutina znokrost vlhká věc, tekutina mord vraždění 296
krvavnicé žila kie kde kterýkoli: který si koli = at jsi kdokoli Aterýžto který, a ten ktokoli : kto jsi koli = at jsi kdokoli Aunšt umění, chytrost, žert Kuole n. &ole v. kláti kvapiti pospichati kvasiti hodovati kvetniti rozkvétati kyia svazek, chochol, uzel (vlasà) L lahodný príjemný Laurentius Vavtinec; per me Lauren- tium de Týn Horší = ode mne, Va- vřince z Horšovského Týna lec leda, jen když lecechu sé v. leknüti sé lecefta sé v. leknüti sé Jedva sotva lechky lehký lékarsivie lék lekniti sé leknouti se; aot. Jecechu sé = lekli se, aor. du. /ecesza sé — lekli se lékovÿ lééivÿ léni linÿ lepota krása, sličnost Ihóta volnost, polehteni, svoboda Ihuota v. lhóta libj v. Iuby lidny v. Tudny lijavy : dstové lijavi = lijáky Jodie, lodí loď loskost himot, hluk ldbie loubi Zščenie, [štěnie klamání, mámení [ubost krása ľubý príjemný, pékny ľudný zalidnčný, lidnatý lúpež (m.) loupež (£.) lupina šupina M málo: s mála = málem; v mále = v krátkém čase malý malý, nemnohy ; v malých létech = v několika letech marinár plavec marnj daremny matery v. mâti mdti matka (gen. sg. matery m. matere = matky ; nom. pl. matery = matky) mdléti mdliti, umdlévati mdliti mdlÿm €initi, oslabovati mdloba slabost mdly unaveny mejm mým menovati jmenovati Merkuriáš : počeštěné Merkurius, fim- ský bůh, ochránce obchodu městiště obec, město méstkÿ méstskÿ mésickÿ městský měšťan: měštěny = měšťany met mira věcí sypkých Metamorfoseos : Metamorfosy (Prome- ny) hlavni dilo Ovidiovo metati zmitati -mezcietmý -dvacátý mezé hranice miera: v té miere — v té chvíli (177/5) v této miere — v tu chvíli, tou dobou, teď (127/7) miernÿ mítný; mající dobrou míru, jenž dovede dobře mířit miesto místo; k miestu privésti = pro- vésti, vykonati, dokončiti miei sé: Řekové se trudné mají v boji = Řekům se v boji špatně vede miláčka milenka mile mile mile : 1 římská míle = jeden a půl kilo- metru milost milost, láska milostivý laskavý mimochodnik kůň chodící zvláštním krokem (vždy oběma pravýma ne- bo levýma nohama současně), leh- ký jezdecký kůň mladě nedospěle, nemoudře, ukvape- ně, prudce mlady (komp. mlazi 0. mlazsi, mlazsi) mlady mlazší v. mladý mleedlivost mlčelivost, mlčení, tichost mnieti (müu, mnieS...) domnívati se; nemni tvd urozenost bÿtt nectné = nedomnivej se, tvâ urozenost, Ze je nectné "mnoxiti xozmnoZovati moć (m.) mokro, mokrost modloslužebenstvie sloužení modlám mok tekutina znokrost vlhká věc, tekutina mord vraždění 296
Strana 297
morský mořský możci moci mraviště mraveniště mriviti zabíjeti mré: v posledni mfi — v poslednim ta- żeni (?) mstili sć deko mstiti se zać mudrdk mudrc mutiti sé rmoutiti se N náboženstvie nábožnost nabjti nahraditi nadaný důchodem opatřený na dléch na dlouho nadýmanie vzdouvání nadjmati sł nadouvati se najkraší v. krásný najmlazší v. mladý najposléze nejposledněji najprvní nejprvnější náklad výdaj, hmotná oběť nákladně draze, s velkými obětmi nálep jedovatý nátěr, jed nález tozsudek, nález soudu nalif hle nalogiti nalożiti, vynalożiti, płilożiti namiesti sé (namatu, namóteś...) na- mâsti se, namátnouti se námilejší najmilejší nánosek část přilbice chránící nos nápad dědický nárok naplniti v skutky v skutek obrátiti, vy- plniti napoly v. pol napomansiti napomenouti, vzyvinim prositi, upomenouti napomenáti v. napomanüti napořád bez rozdílu, jeden vedle dru- hého, po sobě; měsžece napořád přišléko = příštího měsíce náramnost velikost, prudkost nardzeti së roditi se naréenie obvinění, pohanční naroditi co přivésti co na svět, při- voditi, způsobiti nárok nařčení, pomluva naručesť náhle nastrojili pfipraviti navracovati vraceti navracovati sé navraceti se navrdtiti s& k sobě přijíti k sobě, vzkří- siti se navrátiti škodu napraviti škodu návěšstie návěští, znamení neb — (a)neb buď — nebo nébrž ba, ba dokonce, nýbrž nedosiehnú m. nedosáhnú v. dosá- hnüti nedostatečný mající nouzi, nuzný necheme nechceme nechvile netas, nepohoda nechylně pevně někaký nějaký, jakýsi neleposť nepčknost nenabytý: nenabytá škoda = nenahradi- telná škoda nepodobný nepěkný, neslušný, nenále- žitý nepohnuty nepohnutelny nepřátelsky po způsobu nepřátel, jako nepřátelé Neptimus: spr. Neptunus, římský bůh, ochránce vod nešporní odpolední, podvečetní netdhnáti neme&kati ; netdhne? den byti — nebude ani den neustálý, neúnavný, vytrvalý nevěstčí: nevěstčím obyčejem = jako ne- věstka nevidky : v nevidky = když neviděl, zá- keřně nevýmluvný nevýslovný nový: vnově = nově nu sě! vzhům! O 0: prifiti of = płijiti za čím obapolně s obou stran obdrzéti obdrżeti, ziskati, dobyti; ob- držéti vítézstvie = zvítěziti, obdržéti pole = ovládnouti pole obdrzéti sć udrżeti se obecny : obecny lid = prosty lid obét: s obéti — s obétmi obierati s¢ obirati se, zabyvati se; obze- rati s¢ v Rockdn{ = kochati se, rado- vati se obiniiiż ovinouti oblátiti s&, v1. obvld&zti s£ oblékati se obláznénj pobláznény obldpiti koho z čeho oloupiti koho oč obojček část brnění chránící krk oboriti zbofiti, rozbofiti obradovän bÿti radost míti obradovati radostí naplniti, potěšiti 297
morský mořský możci moci mraviště mraveniště mriviti zabíjeti mré: v posledni mfi — v poslednim ta- żeni (?) mstili sć deko mstiti se zać mudrdk mudrc mutiti sé rmoutiti se N náboženstvie nábožnost nabjti nahraditi nadaný důchodem opatřený na dléch na dlouho nadýmanie vzdouvání nadjmati sł nadouvati se najkraší v. krásný najmlazší v. mladý najposléze nejposledněji najprvní nejprvnější náklad výdaj, hmotná oběť nákladně draze, s velkými obětmi nálep jedovatý nátěr, jed nález tozsudek, nález soudu nalif hle nalogiti nalożiti, vynalożiti, płilożiti namiesti sé (namatu, namóteś...) na- mâsti se, namátnouti se námilejší najmilejší nánosek část přilbice chránící nos nápad dědický nárok naplniti v skutky v skutek obrátiti, vy- plniti napoly v. pol napomansiti napomenouti, vzyvinim prositi, upomenouti napomenáti v. napomanüti napořád bez rozdílu, jeden vedle dru- hého, po sobě; měsžece napořád přišléko = příštího měsíce náramnost velikost, prudkost nardzeti së roditi se naréenie obvinění, pohanční naroditi co přivésti co na svět, při- voditi, způsobiti nárok nařčení, pomluva naručesť náhle nastrojili pfipraviti navracovati vraceti navracovati sé navraceti se navrdtiti s& k sobě přijíti k sobě, vzkří- siti se navrátiti škodu napraviti škodu návěšstie návěští, znamení neb — (a)neb buď — nebo nébrž ba, ba dokonce, nýbrž nedosiehnú m. nedosáhnú v. dosá- hnüti nedostatečný mající nouzi, nuzný necheme nechceme nechvile netas, nepohoda nechylně pevně někaký nějaký, jakýsi neleposť nepčknost nenabytý: nenabytá škoda = nenahradi- telná škoda nepodobný nepěkný, neslušný, nenále- žitý nepohnuty nepohnutelny nepřátelsky po způsobu nepřátel, jako nepřátelé Neptimus: spr. Neptunus, římský bůh, ochránce vod nešporní odpolední, podvečetní netdhnáti neme&kati ; netdhne? den byti — nebude ani den neustálý, neúnavný, vytrvalý nevěstčí: nevěstčím obyčejem = jako ne- věstka nevidky : v nevidky = když neviděl, zá- keřně nevýmluvný nevýslovný nový: vnově = nově nu sě! vzhům! O 0: prifiti of = płijiti za čím obapolně s obou stran obdrzéti obdrżeti, ziskati, dobyti; ob- držéti vítézstvie = zvítěziti, obdržéti pole = ovládnouti pole obdrzéti sć udrżeti se obecny : obecny lid = prosty lid obét: s obéti — s obétmi obierati s¢ obirati se, zabyvati se; obze- rati s¢ v Rockdn{ = kochati se, rado- vati se obiniiiż ovinouti oblátiti s&, v1. obvld&zti s£ oblékati se obláznénj pobláznény obldpiti koho z čeho oloupiti koho oč obojček část brnění chránící krk oboriti zbofiti, rozbofiti obradovän bÿti radost míti obradovati radostí naplniti, potěšiti 297
Strana 298
obradovati sé zaradovati se obranény poranény, raněný obrdnie obirini, zaneprazdnéni (?) obrániti s¢ ubraniti se obrdtiti: obrdtiti pleci = dati se na útěk obraz socha obragiti uraziti, zaraziti obrazovati sé odrâZeti se obrdgéti sé odrâzeti se; obrdgéti sé oc = odrázeti se od éeho obrový obří obruba ohrada obrteľ otáčivé, vratké zaťízení: úmysl sedí na obrtli = je vratký obrúček přielbičný obrouček na přilbě obfichatéti ptivésti do jiného stavu, otéhotnéti obsielati obesilati obtieziti zatiziti obtlusinÿ plnÿ, masitÿ (?) obveseliti sé rozveseliti se, zaradovati se obvlácéti sé oblékati se obyčej způsob ; obyćejerm /vovfm — jakolev objvadlo příbytek, byt obyvati piebyvati, byti usazen ocelivý ocelový odi: divi se očima přejasnýma (dat.) = očím přejasným očíté na vlastní oči od, od- v. ot, ot- odénie zbroj odény ozbrojeny ; odénd ruka = ozbro- jena moc, odénd moc = ozbrojenś sila oféra obét ohlásiti xozhlásiti, známym, proslulÿm učiniti ohlášenie rozhlażeni ohlášený proslulý, známý ohledati co podívati se nać, vyśetfiti co obnitý ohnivý ohyzda mrzkost, hanba, potupa ochechule siréna ochotenstvie ochota, přízeň; s ochoten- sívím = ochotně, vlídně ochožný úslužný, vlídný, veselý, milos- tivý, laskavý ochřestati sé oklepati se, osvčžiti se ochytiti obejmouti okrasa ozdoba okázati: abychom tel skutkuom okdzali = abychom řeč převedli ve skutky okdzati sé osvědčiti se; okázati se dary = odměniti se oklamaný klamavý, ošidný okrslek, okrilek okrsek ; zemskÿ okrslek = svèt ; nebeskÿ okrslek = obloha okfieti okiâti Omerus Homer omluva omluva, vymluva omłluwać mluvka, tlachal opdiiti obrâtiti, opétovati, opakovati opatren v. opatrný opatrnik opatrovník, ochránce opatrnost obezřetnost, rozvážnost opatrný rozvážný, moudtý, obezřetný opatrovati divati se, hled&ti, prohlizeti si, pozorovati opatriti spatfiti opésaly pesky se pohybujici (bez kong) opéjati stâti se pěším (ztrátou koně) oprava opatrování, spravování opraviti sé vzmoci se oprnüti sé optiti se opustiti opustiti, opomenouti opykati oplakati, oZeleti Orosins římský dějepisec z s. stol. osaditi opatfiti (?) osedéti züstati sedéti osidlati do osidel zaplésti, zlákati osiesti co usaditi se v Cem; oséd] — usadil se oslavenstvie oslaveni, sláva ostatek zbytek ostéra kupa, kupovitÿ mrak, který při- kryvá nebe (congeries) ostraha stráž, střežení, ochrana ostroha ostruha ostřé bedlivě, pozorné ostřiehati střežiti, chrániti osvédéovati prohlasovati osudie nádoba of od; od hradu = (110/17) mimo hrad otdati sé dáti se z odtati sé na koho = vy- dati se na koho, vypraviti se proti komu, o/dati sé tia more = vyplouti, otdati sè ke komu = vypraviti se proti komu otejmiti odejmouti otméniti vyméniti, sméniti otočený obklopený otpadniti : otpadniti ot úmysla = opus- titi ümysl otpora odpor, překážka oźporni, otporny protivay, naproti jsou- cí, opačnou moc mající 298
obradovati sé zaradovati se obranény poranény, raněný obrdnie obirini, zaneprazdnéni (?) obrániti s¢ ubraniti se obrdtiti: obrdtiti pleci = dati se na útěk obraz socha obragiti uraziti, zaraziti obrazovati sé odrâZeti se obrdgéti sé odrâzeti se; obrdgéti sé oc = odrázeti se od éeho obrový obří obruba ohrada obrteľ otáčivé, vratké zaťízení: úmysl sedí na obrtli = je vratký obrúček přielbičný obrouček na přilbě obfichatéti ptivésti do jiného stavu, otéhotnéti obsielati obesilati obtieziti zatiziti obtlusinÿ plnÿ, masitÿ (?) obveseliti sé rozveseliti se, zaradovati se obvlácéti sé oblékati se obyčej způsob ; obyćejerm /vovfm — jakolev objvadlo příbytek, byt obyvati piebyvati, byti usazen ocelivý ocelový odi: divi se očima přejasnýma (dat.) = očím přejasným očíté na vlastní oči od, od- v. ot, ot- odénie zbroj odény ozbrojeny ; odénd ruka = ozbro- jena moc, odénd moc = ozbrojenś sila oféra obét ohlásiti xozhlásiti, známym, proslulÿm učiniti ohlášenie rozhlażeni ohlášený proslulý, známý ohledati co podívati se nać, vyśetfiti co obnitý ohnivý ohyzda mrzkost, hanba, potupa ochechule siréna ochotenstvie ochota, přízeň; s ochoten- sívím = ochotně, vlídně ochožný úslužný, vlídný, veselý, milos- tivý, laskavý ochřestati sé oklepati se, osvčžiti se ochytiti obejmouti okrasa ozdoba okázati: abychom tel skutkuom okdzali = abychom řeč převedli ve skutky okdzati sé osvědčiti se; okázati se dary = odměniti se oklamaný klamavý, ošidný okrslek, okrilek okrsek ; zemskÿ okrslek = svèt ; nebeskÿ okrslek = obloha okfieti okiâti Omerus Homer omluva omluva, vymluva omłluwać mluvka, tlachal opdiiti obrâtiti, opétovati, opakovati opatren v. opatrný opatrnik opatrovník, ochránce opatrnost obezřetnost, rozvážnost opatrný rozvážný, moudtý, obezřetný opatrovati divati se, hled&ti, prohlizeti si, pozorovati opatriti spatfiti opésaly pesky se pohybujici (bez kong) opéjati stâti se pěším (ztrátou koně) oprava opatrování, spravování opraviti sé vzmoci se oprnüti sé optiti se opustiti opustiti, opomenouti opykati oplakati, oZeleti Orosins římský dějepisec z s. stol. osaditi opatfiti (?) osedéti züstati sedéti osidlati do osidel zaplésti, zlákati osiesti co usaditi se v Cem; oséd] — usadil se oslavenstvie oslaveni, sláva ostatek zbytek ostéra kupa, kupovitÿ mrak, který při- kryvá nebe (congeries) ostraha stráž, střežení, ochrana ostroha ostruha ostřé bedlivě, pozorné ostřiehati střežiti, chrániti osvédéovati prohlasovati osudie nádoba of od; od hradu = (110/17) mimo hrad otdati sé dáti se z odtati sé na koho = vy- dati se na koho, vypraviti se proti komu, o/dati sé tia more = vyplouti, otdati sè ke komu = vypraviti se proti komu otejmiti odejmouti otméniti vyméniti, sméniti otočený obklopený otpadniti : otpadniti ot úmysla = opus- titi ümysl otpora odpor, překážka oźporni, otporny protivay, naproti jsou- cí, opačnou moc mající 298
Strana 299
otpovédéti odpovédéti, odfíci; o£pové- déti sé odmitnouti otpustiti dovoliti olpustenie, otpustenie odpouštční, do- voleni, propusténi ; vzieti odpusténie = tozloutiti se, odejiti, ddti odpuité- nie = propustiti otrapiti omámiti, smyslů zbaviti ovdovilÿ ovdovélÿ Ovidius sulmonenskÿ: Publius Ovidius Naso, básník římský, nat. r. 43 př. Kr. v Sulmoné, zemř. r. 17 po Kt. ovoice ovoce P padechu v. pásti Dakosť neduh, svízel, škoda pdlati planouti pancień pancit panoskj panośsky Paprslek, paprilek paprsek pdsti (padu, pades.…) padnouti; pa- dechu (aor.) = padli patfiti hledśti pavéza velky oktouhly &tít periti petim opatfovati piebavy pihovaty Dieškami pčšky pieštitý, ptesčitý písčitý pileti snaziti se piliti pospichati pilný: pilen (pilný) býti čeho = hleděti si čeho, pečovati oč, snažití se oč, usilovati oc pilovati sé diiti se, drâsati se, trápiti se piščba, biftba hra na píšťalu, pískání pldsiek, plditék plastik plát plech na kryti prsou plátno plachta (lodní) plémě rod, druh plně (komp. plnějie) plně, zcela plný: u plně = zcela ploditi páchati, délati plynutie plavení, plavba Do (s acc.) pro: posla po svú dceru — pro svou dceru, po potrebu = pro potře- bu, z nutnosti, protože jsme potře- bovali (19/4); (s lok.) za: po něm = za ním; podle: e pravovati se po dem = fiditi se podle ćeho pobéhnáti dáti se na áték, prchnouti pobodeny bodny ; pobodend rdna = bodná rána počísti vypočítati, spočítati, započítati, załaditi Dočíti v. poćńti Poërnati zternati pocstivost pocestnost, Cest, pocta positi pocítiti, uvidéti podbati złetel vziti podjieti zdvihnouti, uchvátiti podjimati zdvihati podjiti: (aor.) podjide = podeslo podlé podle, vedle podletie jaro podobný náležitý, slušný, vhodný podirhniti podtrhnouti, oklamati, podvésti Podvraceti: podvraceti moñe = zpüsobo- vati vlnobití (?) Podvrhniti kopie = založiti kopí, při- praviti kopí k boji, namířiti kopí pohnutie hnutí, vyraZení (na cestu) pohřeb pohřeb, hřbitov, hrob Pohubovati hubiti Pochopiti uchopiti pochva postroj koňský (?) pochybenie pochyba, bez pochybenie — bez pochyby, jistč pochycovati zachvacovati; slepé žádosti chtivost nepochycuj Tebe o msténí — nezachvacuj té chtivost slepé Zá- dosti o msténí (70/22) Dójciti povoliti, p£ipustiti pokdzałi ukázati pokládati naději = skládati naději Pokratochviliti pobaviti se Pokusiti sé: mnê se o zlaté rúno bojovné pokusiti = abych se mohl pokusiti zlaté rouno vybojovat pół pul; napoły = polou, na polovic; od polu — do polu = od poloviny — do poloviny pole místo, kde se svádí boj, bojiště, zápasiště ; obdrzéti pole — zvitéziti Polední jižní Polechčenie ulehčení, úleva polodní polední, jižní poloziti uloziti, sloziti, strhnouti polubrattie nevlastní bratr pomenšiti zmenšiti, zmírniti pomłlićnie pomlka pomysli of vymysliti co pondkati ponoukati, pobizeti ponukndti pobidnouti ; ponukniiti kobo = podnét dati komu 299
otpovédéti odpovédéti, odfíci; o£pové- déti sé odmitnouti otpustiti dovoliti olpustenie, otpustenie odpouštční, do- voleni, propusténi ; vzieti odpusténie = tozloutiti se, odejiti, ddti odpuité- nie = propustiti otrapiti omámiti, smyslů zbaviti ovdovilÿ ovdovélÿ Ovidius sulmonenskÿ: Publius Ovidius Naso, básník římský, nat. r. 43 př. Kr. v Sulmoné, zemř. r. 17 po Kt. ovoice ovoce P padechu v. pásti Dakosť neduh, svízel, škoda pdlati planouti pancień pancit panoskj panośsky Paprslek, paprilek paprsek pdsti (padu, pades.…) padnouti; pa- dechu (aor.) = padli patfiti hledśti pavéza velky oktouhly &tít periti petim opatfovati piebavy pihovaty Dieškami pčšky pieštitý, ptesčitý písčitý pileti snaziti se piliti pospichati pilný: pilen (pilný) býti čeho = hleděti si čeho, pečovati oč, snažití se oč, usilovati oc pilovati sé diiti se, drâsati se, trápiti se piščba, biftba hra na píšťalu, pískání pldsiek, plditék plastik plát plech na kryti prsou plátno plachta (lodní) plémě rod, druh plně (komp. plnějie) plně, zcela plný: u plně = zcela ploditi páchati, délati plynutie plavení, plavba Do (s acc.) pro: posla po svú dceru — pro svou dceru, po potrebu = pro potře- bu, z nutnosti, protože jsme potře- bovali (19/4); (s lok.) za: po něm = za ním; podle: e pravovati se po dem = fiditi se podle ćeho pobéhnáti dáti se na áték, prchnouti pobodeny bodny ; pobodend rdna = bodná rána počísti vypočítati, spočítati, započítati, załaditi Dočíti v. poćńti Poërnati zternati pocstivost pocestnost, Cest, pocta positi pocítiti, uvidéti podbati złetel vziti podjieti zdvihnouti, uchvátiti podjimati zdvihati podjiti: (aor.) podjide = podeslo podlé podle, vedle podletie jaro podobný náležitý, slušný, vhodný podirhniti podtrhnouti, oklamati, podvésti Podvraceti: podvraceti moñe = zpüsobo- vati vlnobití (?) Podvrhniti kopie = založiti kopí, při- praviti kopí k boji, namířiti kopí pohnutie hnutí, vyraZení (na cestu) pohřeb pohřeb, hřbitov, hrob Pohubovati hubiti Pochopiti uchopiti pochva postroj koňský (?) pochybenie pochyba, bez pochybenie — bez pochyby, jistč pochycovati zachvacovati; slepé žádosti chtivost nepochycuj Tebe o msténí — nezachvacuj té chtivost slepé Zá- dosti o msténí (70/22) Dójciti povoliti, p£ipustiti pokdzałi ukázati pokládati naději = skládati naději Pokratochviliti pobaviti se Pokusiti sé: mnê se o zlaté rúno bojovné pokusiti = abych se mohl pokusiti zlaté rouno vybojovat pół pul; napoły = polou, na polovic; od polu — do polu = od poloviny — do poloviny pole místo, kde se svádí boj, bojiště, zápasiště ; obdrzéti pole — zvitéziti Polední jižní Polechčenie ulehčení, úleva polodní polední, jižní poloziti uloziti, sloziti, strhnouti polubrattie nevlastní bratr pomenšiti zmenšiti, zmírniti pomłlićnie pomlka pomysli of vymysliti co pondkati ponoukati, pobizeti ponukndti pobidnouti ; ponukniiti kobo = podnét dati komu 299
Strana 300
poostfiti naostfiti, ptiosttiti pop kněz Ppoprieti poptâti porod rod, potomek Pporokovati vÿtitky éiniti, vytÿkati, kárati Porozený narozený, zplozeny poručenstvie odkaz, závěť porsceny svěřený pordcéti svéfovati, odevzdavati poruëiti dâti do ochrany, svétiti Porusenie porużeni, zkáza poslati (posli, posles.…) poslati; poslé = poslou postava vzezření, zevnějšek, podoba Postavití sé postaviti se na odpor, opříti se postdpati ustupovati postpiti (za se) ustoupiti Posvadniti zvadnouti poskurna poskvrna poslí v. poslati potaz porada potdzati sé poraditi se potiepati namahavé nésti potisknáti zatlaciti, zaátociti potkati bojem utkati potkati sé bojem se utkati Potontiti utonouti Potratiti ztratiti Potréba potiebnà vèc, vyZiva Potykovati napadati poval pád, porázka, pobití (strages); sbití padají pravým povalem = mrtvi padají jako na porázce poval silné dfevo, sochor(?) povédéti sd: povédé s poslem = prohlásil se za posla, řekl, že je posel pověst: pověst hanebná pádu tvého = po- mluva, nařčení pro tvůj pád Povinovatÿ povinen povolny jsoucí po vůli, příznivý Povstati : vojensky povstati = valku zvednouti, vypovédéti poxmináti pominouti poxornj vhodny, piívétivy pozfietż płehlednouti Poxdfati zoufati si Dbożchnati koho rozżehnati se s kým Jos íti co (poZivu, -e$...) uziti Ceho Požívatí užívati, míti k užitku Doživeš v. požíti právě opravdu, správně, dobře právo: býti v právě = býti v poddan- ství; % práva — podle práva, prá- vem; g prdva mieti = byti oprivnén pravorelny pravdomluvny prázdný čeho postrádající co, ušetřený čeho procititi procitnouti pročež proč Prodléti prodliti, zmeskati próduch průduch, otvor, trubice prohnati: prohnati kopim = probod- nouti prokldti probodnouti prondseti sł rozhlażovati se, roz$ifo- vati se pronésti vyzraditi, prozraditi propovédéti promluviti, pfednésti proročstvie proroctví protasiti proseknouti, probodnouti protiviti sé stavěti se na odpor Protivný, nepřátelský, nepříznivý, nelibý provod provodní neděle (1. neděle po velikonocích); sobota před provo- dem velikonočním t. 1469 připadla na 8. dubna provoditi doprovoditi, doprovázeti ; provoditi se svéta = sprovoditi pruoduch v. préduch prvé dříve přebřidký přeostrý přébyvač obyvatel Drébyvati pfeby vati, bydliti; (8/10) pre- bývajícím — přebývajícími přédanie přednost, výhoda předávaři sé přepínati se, přeceňovati se prédlogiti: predloziti co čemu = dáti přednost čemu před čím prédvédéti pfedem znáti, pfedvídati přejmietí míti płemyślovati płemyśleti Présahati ptevysovati présdhnáti pevysiti, pfedstihnouti présilniti pfekonati přéstati čeho nechati čeho přéval v. přieval převážiti uvážiti, rozvážiti přézřietí přehlédnoutí brézvédéti vyzvédéti, zvédéti příběžný : dešťová a větrná shvězděnie bie- chu s sluncem příběžná = slunce do- stihlo Hyady a Plejady Driibdsti s¢ na koni se pfihnati 300
poostfiti naostfiti, ptiosttiti pop kněz Ppoprieti poptâti porod rod, potomek Pporokovati vÿtitky éiniti, vytÿkati, kárati Porozený narozený, zplozeny poručenstvie odkaz, závěť porsceny svěřený pordcéti svéfovati, odevzdavati poruëiti dâti do ochrany, svétiti Porusenie porużeni, zkáza poslati (posli, posles.…) poslati; poslé = poslou postava vzezření, zevnějšek, podoba Postavití sé postaviti se na odpor, opříti se postdpati ustupovati postpiti (za se) ustoupiti Posvadniti zvadnouti poskurna poskvrna poslí v. poslati potaz porada potdzati sé poraditi se potiepati namahavé nésti potisknáti zatlaciti, zaátociti potkati bojem utkati potkati sé bojem se utkati Potontiti utonouti Potratiti ztratiti Potréba potiebnà vèc, vyZiva Potykovati napadati poval pád, porázka, pobití (strages); sbití padají pravým povalem = mrtvi padají jako na porázce poval silné dfevo, sochor(?) povédéti sd: povédé s poslem = prohlásil se za posla, řekl, že je posel pověst: pověst hanebná pádu tvého = po- mluva, nařčení pro tvůj pád Povinovatÿ povinen povolny jsoucí po vůli, příznivý Povstati : vojensky povstati = valku zvednouti, vypovédéti poxmináti pominouti poxornj vhodny, piívétivy pozfietż płehlednouti Poxdfati zoufati si Dbożchnati koho rozżehnati se s kým Jos íti co (poZivu, -e$...) uziti Ceho Požívatí užívati, míti k užitku Doživeš v. požíti právě opravdu, správně, dobře právo: býti v právě = býti v poddan- ství; % práva — podle práva, prá- vem; g prdva mieti = byti oprivnén pravorelny pravdomluvny prázdný čeho postrádající co, ušetřený čeho procititi procitnouti pročež proč Prodléti prodliti, zmeskati próduch průduch, otvor, trubice prohnati: prohnati kopim = probod- nouti prokldti probodnouti prondseti sł rozhlażovati se, roz$ifo- vati se pronésti vyzraditi, prozraditi propovédéti promluviti, pfednésti proročstvie proroctví protasiti proseknouti, probodnouti protiviti sé stavěti se na odpor Protivný, nepřátelský, nepříznivý, nelibý provod provodní neděle (1. neděle po velikonocích); sobota před provo- dem velikonočním t. 1469 připadla na 8. dubna provoditi doprovoditi, doprovázeti ; provoditi se svéta = sprovoditi pruoduch v. préduch prvé dříve přebřidký přeostrý přébyvač obyvatel Drébyvati pfeby vati, bydliti; (8/10) pre- bývajícím — přebývajícími přédanie přednost, výhoda předávaři sé přepínati se, přeceňovati se prédlogiti: predloziti co čemu = dáti přednost čemu před čím prédvédéti pfedem znáti, pfedvídati přejmietí míti płemyślovati płemyśleti Présahati ptevysovati présdhnáti pevysiti, pfedstihnouti présilniti pfekonati přéstati čeho nechati čeho přéval v. přieval převážiti uvážiti, rozvážiti přézřietí přehlédnoutí brézvédéti vyzvédéti, zvédéti příběžný : dešťová a větrná shvězděnie bie- chu s sluncem příběžná = slunce do- stihlo Hyady a Plejady Driibdsti s¢ na koni se pfihnati 300
Strana 301
pridati ptidati; pridati véli = ptivoliti priekaza ptekaZka, obtiz přietel přítel, příbuzný prieti popirati přieval mocný déšť, příval příhoda nehoda, neštěstí, náhoda PFihoditi sé nahoditi se, ndhodou se dostati prihotovati zhotovovati příjézda příjezd prüieti pfijmouti; prem n. prijev = přijav příklad: té modly příkladem = podle té modly priklddati: priklddati zmarenie = zmafiti priloziti pfidati, vynaloziti ; pilnost chtějte přiložití = vynaložte úsilí primlivati domlouvati, vytÿkati pripadniti na koho napadnoutí koho, udeřiti na koho připlynútí připlaviti se příprava úprava, oděv, roucho připravený upravený Pripuditi ptinutiti prirogeny vrozeny, poktevny, rodily Dfisaditi sł płisednouti si DFispdréti rozmnoZovati prispora rozhojnéni prispofovati sé rozhojtiovati se pristavadlo ptistav psřítěrek šátek přistěžití sé přitáhnouti pristrojiti sé ptipraviti se přístrojný přistrojený, se slavnostním postrojem Dritáhnúti pritáhnouti , přisěže (aor.) = přitáhl prité&e v. pfitáhnüti Ppritrhni?i ptitthnouti, ptijiti; pritrZech (aor.) = ptisel jsem přístup příležitost Pristupovati ptispivati Pritdhniti ptitähnouti ; pritége (aot.) = přitáhl Pritéci ptibéhnouti pfiteże v. płitśhniti pritovarisiti sé pridruziti se privésti : k miestu privésti = uskutečniti, vykonati proviniti piipojiti priviniti sé piipojiti se Privoditi ptivésti, uvésti privstati povstati Ptolomeus Ptolemaios, zemépisec, astronom a matematik, Zijící v 2. stol. po Kr. v Alexandrii puditi hnáti, nutiti pifhost pouhost; věčná púhost nepohnuté viery = pouhou véénou nezrusitel- nou düvéru púký pouhý; púký blázen = jen blázen Puoëniti v. poénûti puorod v. potod Puotaz v. potaz Pustina poušť Dykati litovati, żeleti pýř (m. n. f.) prach R radovati sé čím xadovati se z čeho ratiště rukojeť u kopí rčenie výrok, vedlé rčenie = podle vý- roku rekovní rekovný rota zástup; roža tovařiská = zástup druhů rožně v houfu rotník společník, spolčenec, druh, spoluspiklenec roveň n. rovné (£.) rovina roveň (m.) vrstevník, rovnocenný člo- včk rovně stejně rovensivie rovnost rovnosť rovnina; morskd rovnosť a hladina moře rogbodniti bodnutím pobídnouti rozdiel rozdělení rozkdzanie rozkaz; rozkdzanim = na rozkaz rozléhanie ozvěna rozmluvenie rozmluva, porada rozmocnénÿ moc majici, mocí nadaný, mocný rozmoctiéti sé rozmoci se rox bac váháni, rozpaky ; bez rog paci = bez rozpakü roz pakovati sé dim = v rozpaky upadati pro co rozplozenie rozmnožení rozpravenie vypravování roz prostřénost rozložení rozpuščený, roz puštěný rozpustilý, zpustlý rozumně chytře 301
pridati ptidati; pridati véli = ptivoliti priekaza ptekaZka, obtiz přietel přítel, příbuzný prieti popirati přieval mocný déšť, příval příhoda nehoda, neštěstí, náhoda PFihoditi sé nahoditi se, ndhodou se dostati prihotovati zhotovovati příjézda příjezd prüieti pfijmouti; prem n. prijev = přijav příklad: té modly příkladem = podle té modly priklddati: priklddati zmarenie = zmafiti priloziti pfidati, vynaloziti ; pilnost chtějte přiložití = vynaložte úsilí primlivati domlouvati, vytÿkati pripadniti na koho napadnoutí koho, udeřiti na koho připlynútí připlaviti se příprava úprava, oděv, roucho připravený upravený Pripuditi ptinutiti prirogeny vrozeny, poktevny, rodily Dfisaditi sł płisednouti si DFispdréti rozmnoZovati prispora rozhojnéni prispofovati sé rozhojtiovati se pristavadlo ptistav psřítěrek šátek přistěžití sé přitáhnouti pristrojiti sé ptipraviti se přístrojný přistrojený, se slavnostním postrojem Dritáhnúti pritáhnouti , přisěže (aor.) = přitáhl prité&e v. pfitáhnüti Ppritrhni?i ptitthnouti, ptijiti; pritrZech (aor.) = ptisel jsem přístup příležitost Pristupovati ptispivati Pritdhniti ptitähnouti ; pritége (aot.) = přitáhl Pritéci ptibéhnouti pfiteże v. płitśhniti pritovarisiti sé pridruziti se privésti : k miestu privésti = uskutečniti, vykonati proviniti piipojiti priviniti sé piipojiti se Privoditi ptivésti, uvésti privstati povstati Ptolomeus Ptolemaios, zemépisec, astronom a matematik, Zijící v 2. stol. po Kr. v Alexandrii puditi hnáti, nutiti pifhost pouhost; věčná púhost nepohnuté viery = pouhou véénou nezrusitel- nou düvéru púký pouhý; púký blázen = jen blázen Puoëniti v. poénûti puorod v. potod Puotaz v. potaz Pustina poušť Dykati litovati, żeleti pýř (m. n. f.) prach R radovati sé čím xadovati se z čeho ratiště rukojeť u kopí rčenie výrok, vedlé rčenie = podle vý- roku rekovní rekovný rota zástup; roža tovařiská = zástup druhů rožně v houfu rotník společník, spolčenec, druh, spoluspiklenec roveň n. rovné (£.) rovina roveň (m.) vrstevník, rovnocenný člo- včk rovně stejně rovensivie rovnost rovnosť rovnina; morskd rovnosť a hladina moře rogbodniti bodnutím pobídnouti rozdiel rozdělení rozkdzanie rozkaz; rozkdzanim = na rozkaz rozléhanie ozvěna rozmluvenie rozmluva, porada rozmocnénÿ moc majici, mocí nadaný, mocný rozmoctiéti sé rozmoci se rox bac váháni, rozpaky ; bez rog paci = bez rozpakü roz pakovati sé dim = v rozpaky upadati pro co rozplozenie rozmnožení rozpravenie vypravování roz prostřénost rozložení rozpuščený, roz puštěný rozpustilý, zpustlý rozumně chytře 301
Strana 302
rozumný srozumitelný rozvrdtiti rozraziti, rozbiti róžéný růžový, jako růže rúčé rychle rúčí rychlý, hbitý ruka: odčná ruka — ozbrojená moc rukotrZnÿ prudkÿ, ukvapeny ruota v. rota raséti sé rusou barvou se lesknouti rybný rybnatý, rybami oplývající rycéti vyskati rychlosť: na rychlosť — v rychlosti, rychle rytina socha; rytina obrazová = socha rytý tesaný, rytinami ozdobený ; ryžý obraz = socha Y R řád pořádek, stav, důvod řečený nazývaný: k městu řečeném = k městu nazývanému (76/30) řéčničí řečnický řečský řecký řemeslničí řemeslnický řépicé číše, nádoba k pití řeřábek kiepelka (coturnix) fiediti tiditi tet, pfevadéti fe¢ (na néco jiného) S sdhniti sahnouti; siehli = sahli; sdhnditi nad někoho = předčiti někoho saleritánský salernský sám: ku prosbě samého jednoho = ku prosbě jediného sbožie majetek, statek sdravý zdravý Sebestinus (8 [20) omylem m. Sallustius, římský dějepisec v 1. stol. př. Kr. séč bitva, boj séčený sečný ; sečená rána = sečná rána seddnie zapas sede v. siesti sedmero umění svobodných předměty, je- jichž studium se považovalo v Římě zanutné prodětisvobodných mužů; ve středověku základní obory vyš- šího vzdělání, jimž se učilo na fa- kultách artistických (filosofických) ; gramatika, rétorika, dialektika, arit- metika, musika, geometrie, astro- nomie sékůúce v. sieci Senneca Annaeus Lucius římský filosof v 1. stol, po Kr. sestřénec syn sestry shovéti povoliti, poleviti, vyhovéti shvězděnie souhvězdí; dešťová a větrná shvézdénie = Hyady a Plejady schopiti sé vzchopiti se schovati ukrÿti si tento ; do sie chvile = do této chvile sic jinak, takto, prece siciliiskj sicilsky sieci (séku, sètes…) sekati; seksice = sekajice Jiehli v. sáhnüti sien siń, pokoj stesti (sadu, sčdeš...) posaditi se, séde (a0r.) — posadil se sjfti v. sniti skalé skalí, skály skladač skladatel, básnik skladitý skládací sklamati, vl. zklamati kÿm oklamati koho sklenutie klenuti, klenba, strop sklepniti sklepnouti, stisknouti Sklesniti sł sevfiti se skonánie skončení, konec skonaťi skončiti, dokončiti sköro brzo, blízko, rychle skrocovati, vl. zkrocovati ktotiti, mit- niti skrovnost skromnost skuoro v. skôro skÿsti (skytu, skytes.…) poskytovati, skytati skytati poskytovati skyte v. skysti sldti posilati slezena slezina slibiti së v. slûbiti sé Slovo: vtělené Slovo Božie = (srov. Jan 1, 1 a dalsi) słovńiny slavny slogiti sestaviti, vymysliti slibiti sć zalibiti se slušnosť púvab, sličnost Slušný sličný, půvabný, účelný smédý osmáhly, snédy smélost odvaha směšný smějící se, žertující, žertovný smrtedinÿ smrtelnÿ ; zpodstat. = smrtelnik smysl rozum Kristus 202
rozumný srozumitelný rozvrdtiti rozraziti, rozbiti róžéný růžový, jako růže rúčé rychle rúčí rychlý, hbitý ruka: odčná ruka — ozbrojená moc rukotrZnÿ prudkÿ, ukvapeny ruota v. rota raséti sé rusou barvou se lesknouti rybný rybnatý, rybami oplývající rycéti vyskati rychlosť: na rychlosť — v rychlosti, rychle rytina socha; rytina obrazová = socha rytý tesaný, rytinami ozdobený ; ryžý obraz = socha Y R řád pořádek, stav, důvod řečený nazývaný: k městu řečeném = k městu nazývanému (76/30) řéčničí řečnický řečský řecký řemeslničí řemeslnický řépicé číše, nádoba k pití řeřábek kiepelka (coturnix) fiediti tiditi tet, pfevadéti fe¢ (na néco jiného) S sdhniti sahnouti; siehli = sahli; sdhnditi nad někoho = předčiti někoho saleritánský salernský sám: ku prosbě samého jednoho = ku prosbě jediného sbožie majetek, statek sdravý zdravý Sebestinus (8 [20) omylem m. Sallustius, římský dějepisec v 1. stol. př. Kr. séč bitva, boj séčený sečný ; sečená rána = sečná rána seddnie zapas sede v. siesti sedmero umění svobodných předměty, je- jichž studium se považovalo v Římě zanutné prodětisvobodných mužů; ve středověku základní obory vyš- šího vzdělání, jimž se učilo na fa- kultách artistických (filosofických) ; gramatika, rétorika, dialektika, arit- metika, musika, geometrie, astro- nomie sékůúce v. sieci Senneca Annaeus Lucius římský filosof v 1. stol, po Kr. sestřénec syn sestry shovéti povoliti, poleviti, vyhovéti shvězděnie souhvězdí; dešťová a větrná shvézdénie = Hyady a Plejady schopiti sé vzchopiti se schovati ukrÿti si tento ; do sie chvile = do této chvile sic jinak, takto, prece siciliiskj sicilsky sieci (séku, sètes…) sekati; seksice = sekajice Jiehli v. sáhnüti sien siń, pokoj stesti (sadu, sčdeš...) posaditi se, séde (a0r.) — posadil se sjfti v. sniti skalé skalí, skály skladač skladatel, básnik skladitý skládací sklamati, vl. zklamati kÿm oklamati koho sklenutie klenuti, klenba, strop sklepniti sklepnouti, stisknouti Sklesniti sł sevfiti se skonánie skončení, konec skonaťi skončiti, dokončiti sköro brzo, blízko, rychle skrocovati, vl. zkrocovati ktotiti, mit- niti skrovnost skromnost skuoro v. skôro skÿsti (skytu, skytes.…) poskytovati, skytati skytati poskytovati skyte v. skysti sldti posilati slezena slezina slibiti së v. slûbiti sé Slovo: vtělené Slovo Božie = (srov. Jan 1, 1 a dalsi) słovńiny slavny slogiti sestaviti, vymysliti slibiti sć zalibiti se slušnosť púvab, sličnost Slušný sličný, půvabný, účelný smédý osmáhly, snédy smélost odvaha směšný smějící se, žertující, žertovný smrtedinÿ smrtelnÿ ; zpodstat. = smrtelnik smysl rozum Kristus 202
Strana 303
smyslití přemýšleti, rozumem chá- pati Sndbdeti pozorovati, všímati sí snażnost snaha, snažení sniti sejiti se svéta, zemfiti, zahy- nouti sobévolnÿ svévolnÿ soptati (sopcu...) soptiti sofně sotva, stěží Sparten Sparta, Lakedaimon, králov- ství na Peloponesu spatrovati spatiovati, vidéti, všímati si, pozotovati spefifi sé seprati se spiefe dříve, rychle spieti sepnouti; spav = sepjav splakati, v\. vy plakati zaplakati splandti, v1. vz plansiti shoteti spolek: spolkem = společně, zároveň spomdhati pomâhati spomoci pomoci správě správce; správí = správcem spraviti vypraviti, pověděti sprieci (sptahu, sptéZzes…) sptâähnouti spriezniti sé spfâteliti se spuosoba v. zpósoba spustiti: spustili s mysli koho = zapo- menouti na koho sragiti sé sraziti se, dâti se dohromady, shluknouti se srokovati sé smluviti se srozuméti porozuméti srogumievati poznâvati sriéti hroziti se, hrûzu miti, plasiti se sräbiti stiti ssédech v. ssiesti ssiesti (ssadu, sséde$...) sesednouti; ssédech = sesedl jsem, sesedl sstupiti sestoupiti starost stáří; w velikému věku starosti = ve velkém věku stáří, když byl vel- mi stár słatek majetek stdti po ‘em usilovati où stavadlo stanoviště, stánek, stáj stavenie stavba; mlýny vtipného stavenie = mlýny důmyslné konstrukce stéci sebéhnouti, vypad uéiniti, do- padnouti, dobyti stéci së sebéhnouti se, setkati se, sraziti se stesknitisémrzeti se : nikdy sejemu s pra- cí nestesklo = nikdy ho žádná práce neomrzela ; szeskniśći sł s čím = za- stesknouti se po čem , stesknúti sobé = zastesknouti si słkwiści skvouci, vynikajici, prosluly stovarisiti sé spiáteliti se straliti ztratiti strpéši vydržeti stroskotati së& polamati se, rozbiti se strýččný: sestra strýčená = sestřenice střen vnitřek, morek (medulla) středozemný středozemní střélišče, střeliště střela stieci (sttéhu, st¥éZes...) stfeziti JI edm střední, prostřední střiezvý střízlivý sváda pře, potyčka; sváda sečná = Sarvâtka svaditi së potÿkati se, svâdu vésti svdgati së spojiti se, setkati se svědomý známý, znalý svěřenie uvěření, důvěra svêtle jasnè svitéziti Zvitéziti svobodný svobodný, volný svoliti sé umluviti se, spiknouti se svogovati svâdéti svrchek povrch, vrchní část szadu zezadu szúti sé zouti se vx Satan satan Séiepiti Stépovati, roubovati, jiné vlasti irojánskými měšťany jsú Stiepeny = jiné země (státy) trojánskými měšťany jsou založeny šenk číšník Seradny Seredny Sermicé $arvatka Sert lichotka Setriti &eho dbáti nac, hledéti nac, po- Zotovati co Simavÿ Sumivy, śumici, dunici; větrnov šimavá búře = hučící vichřice Šiměti Sumeti Jfpiti sttileti šíře v. šúřě škodně škodlivě škodný škodlivý, škodu přinášející ; škodnějšie příhoda = příhoda, neho- da, která by mohla způsobiti větší škodu Jkříně skříň 303
smyslití přemýšleti, rozumem chá- pati Sndbdeti pozorovati, všímati sí snażnost snaha, snažení sniti sejiti se svéta, zemfiti, zahy- nouti sobévolnÿ svévolnÿ soptati (sopcu...) soptiti sofně sotva, stěží Sparten Sparta, Lakedaimon, králov- ství na Peloponesu spatrovati spatiovati, vidéti, všímati si, pozotovati spefifi sé seprati se spiefe dříve, rychle spieti sepnouti; spav = sepjav splakati, v\. vy plakati zaplakati splandti, v1. vz plansiti shoteti spolek: spolkem = společně, zároveň spomdhati pomâhati spomoci pomoci správě správce; správí = správcem spraviti vypraviti, pověděti sprieci (sptahu, sptéZzes…) sptâähnouti spriezniti sé spfâteliti se spuosoba v. zpósoba spustiti: spustili s mysli koho = zapo- menouti na koho sragiti sé sraziti se, dâti se dohromady, shluknouti se srokovati sé smluviti se srozuméti porozuméti srogumievati poznâvati sriéti hroziti se, hrûzu miti, plasiti se sräbiti stiti ssédech v. ssiesti ssiesti (ssadu, sséde$...) sesednouti; ssédech = sesedl jsem, sesedl sstupiti sestoupiti starost stáří; w velikému věku starosti = ve velkém věku stáří, když byl vel- mi stár słatek majetek stdti po ‘em usilovati où stavadlo stanoviště, stánek, stáj stavenie stavba; mlýny vtipného stavenie = mlýny důmyslné konstrukce stéci sebéhnouti, vypad uéiniti, do- padnouti, dobyti stéci së sebéhnouti se, setkati se, sraziti se stesknitisémrzeti se : nikdy sejemu s pra- cí nestesklo = nikdy ho žádná práce neomrzela ; szeskniśći sł s čím = za- stesknouti se po čem , stesknúti sobé = zastesknouti si słkwiści skvouci, vynikajici, prosluly stovarisiti sé spiáteliti se straliti ztratiti strpéši vydržeti stroskotati së& polamati se, rozbiti se strýččný: sestra strýčená = sestřenice střen vnitřek, morek (medulla) středozemný středozemní střélišče, střeliště střela stieci (sttéhu, st¥éZes...) stfeziti JI edm střední, prostřední střiezvý střízlivý sváda pře, potyčka; sváda sečná = Sarvâtka svaditi së potÿkati se, svâdu vésti svdgati së spojiti se, setkati se svědomý známý, znalý svěřenie uvěření, důvěra svêtle jasnè svitéziti Zvitéziti svobodný svobodný, volný svoliti sé umluviti se, spiknouti se svogovati svâdéti svrchek povrch, vrchní část szadu zezadu szúti sé zouti se vx Satan satan Séiepiti Stépovati, roubovati, jiné vlasti irojánskými měšťany jsú Stiepeny = jiné země (státy) trojánskými měšťany jsou založeny šenk číšník Seradny Seredny Sermicé $arvatka Sert lichotka Setriti &eho dbáti nac, hledéti nac, po- Zotovati co Simavÿ Sumivy, śumici, dunici; větrnov šimavá búře = hučící vichřice Šiměti Sumeti Jfpiti sttileti šíře v. šúřě škodně škodlivě škodný škodlivý, škodu přinášející ; škodnějšie příhoda = příhoda, neho- da, která by mohla způsobiti větší škodu Jkříně skříň 303
Strana 304
špehéř zvěd śrańky miiże, ohrada Stédré silné, značné Stiepiti v. Sciepiti Sté (m.) $vagr T tdhndti v. netdhnati tajnj kdo néco dovede tajiti, àskoény, lstivy takové tak tdzati sé: tiege sé, tiegice sé = tázaje, tážíce se télesenstvie télesnost, podoba tělesná tepati (tepu n. tepam) biti, tlouci; teprice = bijíce tepati sé biti se, zdpasiti tepilÿ ztepilÿ, štíhlý żerć (m.) n. žerčé (f.) štít tesklivý tesklivost působící, smutný tesknost tesklivost, zärmutek, omrzeni tetény po teté Zeżenie obdelavani (zemć) ; teenie dédin = obdělávání pozemků téžký obtížený, jsoucí na obtíž žieže sć v. tazati sć tiskndti tlaCiti, utiskowvati, Gtociti biśceżż, tištětí tisknouti, tlačiti ; Иже = tlačí, utiskují Titus a Vespasianus spr. Titus Vespa- Jianus cisaf římský; za jeho vlády r. 79 výbuchem Vesuvu zničena města Pompeje, Herculaneum a Sta- biae Imieti sé zatemñovati se tolikÿ tak veliký fovařiš přítel, druh tovaristvo, tovarisstvo druzina přátel tovarisiti düverne obcovati, stykati se fovařišstvie přátelství, družba šravný trávou porostlý, travnatý trest (trsti, třsti) třtina, rákos rud namáhání, svízel trudné namáhavě, těžce, špatně #rudnÿ nemocný, smutný, nebohý tředá (?) snad omyl m. Zřiedá = stii- davě 7736510 slabiny fudiež na témž místě, v téže době, zároveň tuhy nepoddajny, hruby titi Zzalovati, natikati, stéZovati si tvárnost tvářnost, podoba fvořitel tvůrce, pachatel Týn Horší snad Hotšovský Týn, mě- sto sev. od Domažlic U účinek čin, skutek, konání udésiti podésiti udnénie rozednivani, svitäni uhaniti pohanéti, uraziti úhel roh, kout úhlavný úhlavní uhledati vyhledati uhlédati vidéti uchuïnati okusiti, zkusiti ujec stryc ujieti uchopiti; #jemsi = uchopivsi ujistiti zajistiti, zabezpeciti ujíti odejíti; krev jej náramně bieše ušla = ušlo mu mnoho ktve. úklid poklid, pokoj úkorný hanlivý, utrhačný ukrocovati krotiti ukrotiti zkrotiti, uchlácholiti ukrvaviti (krvi) zbrotiti, potiisniti ulíčilý ozdobný ulogiti uložiti, prikázati, tajnč ujednati umluviti umésti vmésti, uvrhnouti umetati vmetati, vhoditi umělý dovedný, znalý, vzdělaný, zku- šený umieniti uminiti si umlčečky mlčky uwnlkniti umlknouti; umlée (aor.) = zmlkl, umlkl umrtveny zabity umrtviti zabíti; zdali tvých řečí strachem umrtviti me věříš = zda věříš, že mne zabijeś tim, že budu mít strach z tvých řečí úmysl mínění, smysl, rozum umysliti usmysliti si, pojmouti ümysl, tozhodnouti se uobecní obecní, obecný uobležení obležení uohyzda v. ohyzda uochotenstvie v. ochotenstvie „oprava v. oprava uostrov v. ostrov u plně v. plný uposláchaří býti poslušný uprositi sobë vyprositi si upřiemo přímo 304
špehéř zvěd śrańky miiże, ohrada Stédré silné, značné Stiepiti v. Sciepiti Sté (m.) $vagr T tdhndti v. netdhnati tajnj kdo néco dovede tajiti, àskoény, lstivy takové tak tdzati sé: tiege sé, tiegice sé = tázaje, tážíce se télesenstvie télesnost, podoba tělesná tepati (tepu n. tepam) biti, tlouci; teprice = bijíce tepati sé biti se, zdpasiti tepilÿ ztepilÿ, štíhlý żerć (m.) n. žerčé (f.) štít tesklivý tesklivost působící, smutný tesknost tesklivost, zärmutek, omrzeni tetény po teté Zeżenie obdelavani (zemć) ; teenie dédin = obdělávání pozemků téžký obtížený, jsoucí na obtíž žieže sć v. tazati sć tiskndti tlaCiti, utiskowvati, Gtociti biśceżż, tištětí tisknouti, tlačiti ; Иже = tlačí, utiskují Titus a Vespasianus spr. Titus Vespa- Jianus cisaf římský; za jeho vlády r. 79 výbuchem Vesuvu zničena města Pompeje, Herculaneum a Sta- biae Imieti sé zatemñovati se tolikÿ tak veliký fovařiš přítel, druh tovaristvo, tovarisstvo druzina přátel tovarisiti düverne obcovati, stykati se fovařišstvie přátelství, družba šravný trávou porostlý, travnatý trest (trsti, třsti) třtina, rákos rud namáhání, svízel trudné namáhavě, těžce, špatně #rudnÿ nemocný, smutný, nebohý tředá (?) snad omyl m. Zřiedá = stii- davě 7736510 slabiny fudiež na témž místě, v téže době, zároveň tuhy nepoddajny, hruby titi Zzalovati, natikati, stéZovati si tvárnost tvářnost, podoba fvořitel tvůrce, pachatel Týn Horší snad Hotšovský Týn, mě- sto sev. od Domažlic U účinek čin, skutek, konání udésiti podésiti udnénie rozednivani, svitäni uhaniti pohanéti, uraziti úhel roh, kout úhlavný úhlavní uhledati vyhledati uhlédati vidéti uchuïnati okusiti, zkusiti ujec stryc ujieti uchopiti; #jemsi = uchopivsi ujistiti zajistiti, zabezpeciti ujíti odejíti; krev jej náramně bieše ušla = ušlo mu mnoho ktve. úklid poklid, pokoj úkorný hanlivý, utrhačný ukrocovati krotiti ukrotiti zkrotiti, uchlácholiti ukrvaviti (krvi) zbrotiti, potiisniti ulíčilý ozdobný ulogiti uložiti, prikázati, tajnč ujednati umluviti umésti vmésti, uvrhnouti umetati vmetati, vhoditi umělý dovedný, znalý, vzdělaný, zku- šený umieniti uminiti si umlčečky mlčky uwnlkniti umlknouti; umlée (aor.) = zmlkl, umlkl umrtveny zabity umrtviti zabíti; zdali tvých řečí strachem umrtviti me věříš = zda věříš, že mne zabijeś tim, že budu mít strach z tvých řečí úmysl mínění, smysl, rozum umysliti usmysliti si, pojmouti ümysl, tozhodnouti se uobecní obecní, obecný uobležení obležení uohyzda v. ohyzda uochotenstvie v. ochotenstvie „oprava v. oprava uostrov v. ostrov u plně v. plný uposláchaří býti poslušný uprositi sobë vyprositi si upřiemo přímo 304
Strana 305
uplati sé čeho vyptati se nač, zvédéti co uradovati s& zaradovati se #raz pohanéni, porażka uraziti ubliZiti, uskoditi uskrovniti zmensiti ustalÿ unavený ustanoviti sé usaditi se ustati umdlíti, unaviti se usiaviti natiditi; vystavéti ústavně ustavičně, stále ústavný ustavičný ustřélití zastřelití utdzati së potaz vziti, poraditi se utéci čemu uniknoutí čemu utiekati čeho utíkati od čeho, vyhýbati se čemu ulisknáli utisknouti, potlaciti utkati koho potkati koho ulrpeti Skodu utrpěti, býtí poškozen ulvrditi upevniti utykati dotirati, vytykati, svalovati vinu uvésti odvésti uvléci odvléci uvrcż (uvrhu, uvrżeś) uvrhnouti, vrhnouti użasniiki sé leknouti se ; užasnúti sť čeho n. z čeho úžást úžas v váhy zařízení na dopravu bfemen(?) vaječný: Jupiter sléhal se s Dafne( !) v z puosobě vaječné = nardii se na po- věst, podle níž Leda, choť Tynda- tea, krále spartského, zrodila z Dia, proměněného v labuť, dvě vejce, z nichž vzešla Helena a Dioskurové (Kastor a Polux) val zástup, houf; vale = houfně váleti válčiti valní, valný mocný, silný vaz šíje; (136/7) dřevo z ušlechtilého stromu vděčný hodný vděku vér látka, materia , všie véri — naprosto, úplně, zcela večer: k večerému = k večeru vedlé podle vehnati vraziti Veliká Řekyně, Veliká řecká země, Graecia Magna, Řecko se všemi osadami Řeky založenými a spra- vovanými na jihoitalském pobřeží a na Sicilii velikomocný velkolepý, mohutný velniti vniknouti, přilnouti Venerum: zkomolené Venus = Ve- nuše věrný větný, pravdivý veselé veselí vésti dělati, vésti; boj vésti před se = pokračovati v boji věščí věšteckým uměním nadaný véséie (£.) věštkyně věštba věštecké umění věšticé věštkyně véftie v. vé&Cie vétrnicé povétii, vichfice větrný : větrné shvězděnie = Plejady, sku- pina hvězd v souhvězdí Býka viděti: ač se vám též vidí = jestliže se vám také zdá, jestliže také máte zato vilnost chlipnost vinně pro svou vinu vinný povinný, dlužný Virgilidÿ Vergilius Virgilius mantovskÿ: bâsnik Publius Vergilius Maro pocházel z Mantuy (Mantovy) vládanie vláda, vedení, řízení vlast kraj, krajina, země vlažněti stávati se vlažným vloziti : vlogiti moc na né&oho = obrätiti svou moc proti nékomu, vynaloZiti sílu na někoho vmetati vrhnouti vnově v. nový vnuka vnučka vojska (f.) vojsko vpali v. vpieti vpieti vepnouti, pripnouti vracovali sé vraceti se vrah nepřítel vraziti sè vplésti se vrhcábní hra = hra v kostky vrch vrcholek vrchcábní v. vrhcóbni vrovnati së bÿti roven vrikavj nestály vrilati pochybovati, váhati vrúci v. v£ieti yrieti viiti ; vrilei v jeho milování = jsouc do něho vášnivě zamilována vsiesti (vsédu, -eš...) vsednoutí 305
uplati sé čeho vyptati se nač, zvédéti co uradovati s& zaradovati se #raz pohanéni, porażka uraziti ubliZiti, uskoditi uskrovniti zmensiti ustalÿ unavený ustanoviti sé usaditi se ustati umdlíti, unaviti se usiaviti natiditi; vystavéti ústavně ustavičně, stále ústavný ustavičný ustřélití zastřelití utdzati së potaz vziti, poraditi se utéci čemu uniknoutí čemu utiekati čeho utíkati od čeho, vyhýbati se čemu ulisknáli utisknouti, potlaciti utkati koho potkati koho ulrpeti Skodu utrpěti, býtí poškozen ulvrditi upevniti utykati dotirati, vytykati, svalovati vinu uvésti odvésti uvléci odvléci uvrcż (uvrhu, uvrżeś) uvrhnouti, vrhnouti użasniiki sé leknouti se ; užasnúti sť čeho n. z čeho úžást úžas v váhy zařízení na dopravu bfemen(?) vaječný: Jupiter sléhal se s Dafne( !) v z puosobě vaječné = nardii se na po- věst, podle níž Leda, choť Tynda- tea, krále spartského, zrodila z Dia, proměněného v labuť, dvě vejce, z nichž vzešla Helena a Dioskurové (Kastor a Polux) val zástup, houf; vale = houfně váleti válčiti valní, valný mocný, silný vaz šíje; (136/7) dřevo z ušlechtilého stromu vděčný hodný vděku vér látka, materia , všie véri — naprosto, úplně, zcela večer: k večerému = k večeru vedlé podle vehnati vraziti Veliká Řekyně, Veliká řecká země, Graecia Magna, Řecko se všemi osadami Řeky založenými a spra- vovanými na jihoitalském pobřeží a na Sicilii velikomocný velkolepý, mohutný velniti vniknouti, přilnouti Venerum: zkomolené Venus = Ve- nuše věrný větný, pravdivý veselé veselí vésti dělati, vésti; boj vésti před se = pokračovati v boji věščí věšteckým uměním nadaný véséie (£.) věštkyně věštba věštecké umění věšticé věštkyně véftie v. vé&Cie vétrnicé povétii, vichfice větrný : větrné shvězděnie = Plejady, sku- pina hvězd v souhvězdí Býka viděti: ač se vám též vidí = jestliže se vám také zdá, jestliže také máte zato vilnost chlipnost vinně pro svou vinu vinný povinný, dlužný Virgilidÿ Vergilius Virgilius mantovskÿ: bâsnik Publius Vergilius Maro pocházel z Mantuy (Mantovy) vládanie vláda, vedení, řízení vlast kraj, krajina, země vlažněti stávati se vlažným vloziti : vlogiti moc na né&oho = obrätiti svou moc proti nékomu, vynaloZiti sílu na někoho vmetati vrhnouti vnově v. nový vnuka vnučka vojska (f.) vojsko vpali v. vpieti vpieti vepnouti, pripnouti vracovali sé vraceti se vrah nepřítel vraziti sè vplésti se vrhcábní hra = hra v kostky vrch vrcholek vrchcábní v. vrhcóbni vrovnati së bÿti roven vrikavj nestály vrilati pochybovati, váhati vrúci v. v£ieti yrieti viiti ; vrilei v jeho milování = jsouc do něho vášnivě zamilována vsiesti (vsédu, -eš...) vsednoutí 305
Strana 306
vskóřé v rychlosti, brzo všelikteraký rozličný vtéci vniknouti vtip důvtip, dovednost vtipnost důvtip, důmysl vtipný zkušený, dovedný, zručný vybiti vytlouci vybrati së odebrati se, vyjiti výborný : město dielem a stavením výborné = město krásně a výstavně zbudo- vané vyboriti zbofiti, rozbotiti vyëisti vypocitati vydati (58/29) uréiti vydati së vdáti se, oZeniti se vydélati zhotoviti; (56/25) vyloziti vydldzditi vydlázditi, vyloziti vyhnáti (sé) odbociti, vzdáliti se vyhybovati (sé) uhybati, vyhybati se výjézda vyjetí, odjezd vyklamati klamáním dostati vymietati vymitati, odstrañovati vymlévati omlouvati, osvobozovati vynieti vyjmouti ; vyré (aor.) = vyńal vypôsobenie vykonání, provedení vypovédéti povédéti, řečí označiti vypraviti vypovédéti vyrčenie výrok, rozsudek, příkaz vyrojiti sé vyraziti, vybéhnouti vyséde v. vysiesti vysiesti vysednouti ; vyséde (aor.) = vy- sedl vyskýtatí vystrkovati, zdůrazňovati(?) vyskytniti vydati vyslati : vyïlice = když vyšleme vysoký : vysoké moře = hluboké moře výsost výše ; na výsosť — do výšky vystrieci sé vyhnouti se vytahovdnie vytahování, napínání yyteci vybehnouti vyirhnáti vytrhnouti, vyraziti (na ces- tu) ; vyzržešta (duál aor.) = vytrhli; vytrhniti mof — vytasiti mec vytrZeita v. vytrhnûti vyvésti provésti, uskuteéniti vývod uskutečnění, výsledek vyvracéti sé vyjížděti(?) vyvrci vyvrhnouti, vyhoditi vyz pósobenie provedení vzařek kořist vxdávati odevzdávati vzdéli zdéli vzdieti komu dáti komu jméno vzdrdźditi vydróżditi, rozdróżditi vzdrzdźi sć zdrżeti se vzem v. vzieti vxezrieti vzhütu pohlédnouti, vzhléd- nouti vzhlédanie vzhliZeni, pohliZeni vzhlédniiti vzhlédnouti; vzhlede (aor.) = vzhlédl vzhôru, vzhuoru vzhüru vzchod východ vxieli Vziti; vxerm — vzav ; vzieti Jkodu = škodu utrpěti vzjíti vyjiti vxnieti zníti, zazníti vzstyčití sé vztyčiti se Vvlázali sé otázati se vztrhnüti së strhnouti se (o bouři) vzdpiti zaupóti, vzkłiknouti Z za (s acc.) po dobu: za celý mósżec = po celý měsíc; (s instr.) po: za večeří = po večeři zafirovy safirový záhorní za horami se nacházející ; zde jméno hvězdy = Polárka zahřietí zahřáti; zahřien = zahřát zajatý : světlo zajaté = půjčené světlo zajiekavý zajíkavý zajžete v. zažéci zakazovánie zavazování, slibování zakazovati sé zavazovati se zakläti proklâti, zabiti zdlezeti nâlezeti; záleží něco na něco = něco na něco patří, něco se něčemu sluší zdloha nástraha zalogiti zálohou obsaditi xaméieti zatáhnouti; zamiie/i oci — za- vříti oči zamésknati co zmocniti se čeho zaméstknati zaplniti zamucovati zarmucovati, rmoutiti zamiliti zatmoutiti zdmysł výmysl zamysliti vymysliti, usmysliti si zamýšletí vymýšleti zapadniti zapadnouti,; zapade = za- padlo zápona náhrdelník, spona zaroditi sł zroditi se zarozovati sé roditi se zaslonénie zaclonèni 306
vskóřé v rychlosti, brzo všelikteraký rozličný vtéci vniknouti vtip důvtip, dovednost vtipnost důvtip, důmysl vtipný zkušený, dovedný, zručný vybiti vytlouci vybrati së odebrati se, vyjiti výborný : město dielem a stavením výborné = město krásně a výstavně zbudo- vané vyboriti zbofiti, rozbotiti vyëisti vypocitati vydati (58/29) uréiti vydati së vdáti se, oZeniti se vydélati zhotoviti; (56/25) vyloziti vydldzditi vydlázditi, vyloziti vyhnáti (sé) odbociti, vzdáliti se vyhybovati (sé) uhybati, vyhybati se výjézda vyjetí, odjezd vyklamati klamáním dostati vymietati vymitati, odstrañovati vymlévati omlouvati, osvobozovati vynieti vyjmouti ; vyré (aor.) = vyńal vypôsobenie vykonání, provedení vypovédéti povédéti, řečí označiti vypraviti vypovédéti vyrčenie výrok, rozsudek, příkaz vyrojiti sé vyraziti, vybéhnouti vyséde v. vysiesti vysiesti vysednouti ; vyséde (aor.) = vy- sedl vyskýtatí vystrkovati, zdůrazňovati(?) vyskytniti vydati vyslati : vyïlice = když vyšleme vysoký : vysoké moře = hluboké moře výsost výše ; na výsosť — do výšky vystrieci sé vyhnouti se vytahovdnie vytahování, napínání yyteci vybehnouti vyirhnáti vytrhnouti, vyraziti (na ces- tu) ; vyzržešta (duál aor.) = vytrhli; vytrhniti mof — vytasiti mec vytrZeita v. vytrhnûti vyvésti provésti, uskuteéniti vývod uskutečnění, výsledek vyvracéti sé vyjížděti(?) vyvrci vyvrhnouti, vyhoditi vyz pósobenie provedení vzařek kořist vxdávati odevzdávati vzdéli zdéli vzdieti komu dáti komu jméno vzdrdźditi vydróżditi, rozdróżditi vzdrzdźi sć zdrżeti se vzem v. vzieti vxezrieti vzhütu pohlédnouti, vzhléd- nouti vzhlédanie vzhliZeni, pohliZeni vzhlédniiti vzhlédnouti; vzhlede (aor.) = vzhlédl vzhôru, vzhuoru vzhüru vzchod východ vxieli Vziti; vxerm — vzav ; vzieti Jkodu = škodu utrpěti vzjíti vyjiti vxnieti zníti, zazníti vzstyčití sé vztyčiti se Vvlázali sé otázati se vztrhnüti së strhnouti se (o bouři) vzdpiti zaupóti, vzkłiknouti Z za (s acc.) po dobu: za celý mósżec = po celý měsíc; (s instr.) po: za večeří = po večeři zafirovy safirový záhorní za horami se nacházející ; zde jméno hvězdy = Polárka zahřietí zahřáti; zahřien = zahřát zajatý : světlo zajaté = půjčené světlo zajiekavý zajíkavý zajžete v. zažéci zakazovánie zavazování, slibování zakazovati sé zavazovati se zakläti proklâti, zabiti zdlezeti nâlezeti; záleží něco na něco = něco na něco patří, něco se něčemu sluší zdloha nástraha zalogiti zálohou obsaditi xaméieti zatáhnouti; zamiie/i oci — za- vříti oči zamésknati co zmocniti se čeho zaméstknati zaplniti zamucovati zarmucovati, rmoutiti zamiliti zatmoutiti zdmysł výmysl zamysliti vymysliti, usmysliti si zamýšletí vymýšleti zapadniti zapadnouti,; zapade = za- padlo zápona náhrdelník, spona zaroditi sł zroditi se zarozovati sé roditi se zaslonénie zaclonèni 306
Strana 307
asloriovati zaclotiovati, zakryvati zasmieti së zasmâti se zdstavnik zástava, záruka, záruční předmět, ručitel, zásiťč) střelná rána Zzatdièti sé otáčeti se, oháněti se zatesknýútí si zastesknouti si; zatešstě sobé (aor.) = zastesklo se mu zatvoñiti zaviiti Ravaditi nal naraziti nad, zavaditi oc; zavaditi v koho = vraziti do koho; zavaditi o£ — vraziti do Ceho zavésti pirivésti do nebezpečí zavieradlo závčr, závora zazřieti uviděti zaÿéci (zazhu, zazzes п. Zajzes.…) za- páliti zaželetí čeho politovati co, míti lítost pro co zběhnátí sé sběhnouti se zbiřý zabitý, padlý zbláznivěti státi se bláznivým zbliditi (sł) zablouditi zbósłi bodnutim svrhnouti zbrañovati ochtañovati gbüriti sé, vl. vebáriti sí vzboutiti se zbytný zbytečný zčastné n. Zlasiné stastné zéékati vyčkati zčrvenalý zčervenalý zdálý učiněný; zdálé poselstvie = vy- řízený vzkaz xdéchu v. zdieti zdélati udélati, zbudovati zdieli vykonati; vdéchu (aor.) = vy- konali zdrážděný rozdrážděný, podrážděný zdržčnie dodržení zdvihnúti, vl. vzdvihnúti zdvihnouti zdvihutý zdvíhací zed zed zedranÿ rozedranÿ, rozbitý zedrati rozedrati, roztrhati, rozbiti zemdliti véiniti mdlÿm, unaviti zesniti usnouti zevnitřní v. zevňutřní zevňutřní vnější; zevnitřním znamením = navenek zhlédanie, vl. vzhlédanie vzhlížení zhuoru v. vzhóru zchovati, vl. vzchovati vychovati získali (zíšču, zíščeš n. zístéš... zíští n. zíščí) získati z jednati sjednati, zaříditi zkaliti poskvrniti zkaženie zničení zklásti sé položiti se, lehnouti si zkosirbatiti rozcuchati (vlasy) zkułovati zkoużeti ХИ vyplisniti z/atohlav látka prošívaná zlatem zlatohlavnÿ ze zlatohlavu (v. t.) utkaný zléčiti vyléčiti zlejm zlým xlézti lezením dobyti, ztéci zlosynsky niéemnè zmagati znekistiti, poskvrniti zmeskati sé opozditi se zmisati zrnizeti zmocnêti stâti se mocnym, zesiliti gmordovati pobiti zmrhati promarniti ; gmrhati co = opo- vrhnouti lim, ztratiti co zmrivéti ztrnouti znak na znak, pozpátku xnamenati pozorovati, vsimati si, po- znávati Znamenany označený znamenitý proslulý Zuámost známost ; porozumění, známý obsah Zodiakus zvěrokurh xopravovali lodi — opraviti jednu lod Za druhou &órní tanni, jitfní &ová v. zváti Zpläpolati, vl. vz plépolati vzplanouti Zpohanilost, pohanstvi, pohanstvo %pósoba podoba Zpósobce tvitce, organisâtor Zpdsobiti ptipraviti, nastrojiti, utiniti, zaříditi Zploditi, vl. vz ploditi &pomentiti, Nl. v pomentiti vzpomenouti Zpominati, vl. vy pominati vzpominati Zpychati státi se pyšným Zpyłać zvćd Zprdva správa, zpráva Zprávcé správce Zpraveny leko zpraveny o čem %pravovati spravovati Zpravovati sé říditi se Zprotiviti sé postaviti se na odpor Zpræniti zhanobiti, potupiti Zpuo- v. zpó- ZPupny spupny 307
asloriovati zaclotiovati, zakryvati zasmieti së zasmâti se zdstavnik zástava, záruka, záruční předmět, ručitel, zásiťč) střelná rána Zzatdièti sé otáčeti se, oháněti se zatesknýútí si zastesknouti si; zatešstě sobé (aor.) = zastesklo se mu zatvoñiti zaviiti Ravaditi nal naraziti nad, zavaditi oc; zavaditi v koho = vraziti do koho; zavaditi o£ — vraziti do Ceho zavésti pirivésti do nebezpečí zavieradlo závčr, závora zazřieti uviděti zaÿéci (zazhu, zazzes п. Zajzes.…) za- páliti zaželetí čeho politovati co, míti lítost pro co zběhnátí sé sběhnouti se zbiřý zabitý, padlý zbláznivěti státi se bláznivým zbliditi (sł) zablouditi zbósłi bodnutim svrhnouti zbrañovati ochtañovati gbüriti sé, vl. vebáriti sí vzboutiti se zbytný zbytečný zčastné n. Zlasiné stastné zéékati vyčkati zčrvenalý zčervenalý zdálý učiněný; zdálé poselstvie = vy- řízený vzkaz xdéchu v. zdieti zdélati udélati, zbudovati zdieli vykonati; vdéchu (aor.) = vy- konali zdrážděný rozdrážděný, podrážděný zdržčnie dodržení zdvihnúti, vl. vzdvihnúti zdvihnouti zdvihutý zdvíhací zed zed zedranÿ rozedranÿ, rozbitý zedrati rozedrati, roztrhati, rozbiti zemdliti véiniti mdlÿm, unaviti zesniti usnouti zevnitřní v. zevňutřní zevňutřní vnější; zevnitřním znamením = navenek zhlédanie, vl. vzhlédanie vzhlížení zhuoru v. vzhóru zchovati, vl. vzchovati vychovati získali (zíšču, zíščeš n. zístéš... zíští n. zíščí) získati z jednati sjednati, zaříditi zkaliti poskvrniti zkaženie zničení zklásti sé položiti se, lehnouti si zkosirbatiti rozcuchati (vlasy) zkułovati zkoużeti ХИ vyplisniti z/atohlav látka prošívaná zlatem zlatohlavnÿ ze zlatohlavu (v. t.) utkaný zléčiti vyléčiti zlejm zlým xlézti lezením dobyti, ztéci zlosynsky niéemnè zmagati znekistiti, poskvrniti zmeskati sé opozditi se zmisati zrnizeti zmocnêti stâti se mocnym, zesiliti gmordovati pobiti zmrhati promarniti ; gmrhati co = opo- vrhnouti lim, ztratiti co zmrivéti ztrnouti znak na znak, pozpátku xnamenati pozorovati, vsimati si, po- znávati Znamenany označený znamenitý proslulý Zuámost známost ; porozumění, známý obsah Zodiakus zvěrokurh xopravovali lodi — opraviti jednu lod Za druhou &órní tanni, jitfní &ová v. zváti Zpläpolati, vl. vz plépolati vzplanouti Zpohanilost, pohanstvi, pohanstvo %pósoba podoba Zpósobce tvitce, organisâtor Zpdsobiti ptipraviti, nastrojiti, utiniti, zaříditi Zploditi, vl. vz ploditi &pomentiti, Nl. v pomentiti vzpomenouti Zpominati, vl. vy pominati vzpominati Zpychati státi se pyšným Zpyłać zvćd Zprdva správa, zpráva Zprávcé správce Zpraveny leko zpraveny o čem %pravovati spravovati Zpravovati sé říditi se Zprotiviti sé postaviti se na odpor Zpræniti zhanobiti, potupiti Zpuo- v. zpó- ZPupny spupny 307
Strana 308
zpytati prozkoumávati, špehovati zradovati sě, vl. vzradovati sě zaradovati se zrósti, vl. vzrósti vzrůsti zrotiti sé sešikovati se, zříditi rotu zrušiti porušiti, zničiti zřiediti seříditi, sešikovati zřiezený spořádaný, způsobný, náležitý zstavěti vystavěti zsěčený zraněný, posekaný zstřieleti postříleti ztáhnúti, vl. vztáhnúti vztáhnouti ztéci stéci, dobýti ztěkati zběhati ztonúti utopiti se ztrava strava ztravní týkající se potravin; zásoba ztravní = zásoba potravin ztroskotati polámati, rozbíti zubnatý ozubený, zubatý zuorati zorati zuorní v. zórní zutrhati sě utrhati se (postupně); zutrhuchu sě = zutrhaly se zváti (zovu, zoveš...) zváti zvázati zavázati zveličenost zvelebení, znamenitost zveličiti zvelebiti, zvětšiti zveseliti sé obveseliti se, rozveseliti se, zaradovati se zvěsiti pověsiti, rozvěsiti zvésti sě, vl. vzvésti sě podařiti se zvýší, vl. vzvýší zvýši Ž žádostný žádostivý žádúcí žádoucí, drahý žalovati oč stěžovati si nač žebrati (žebři, žebřeš...) žebrati ženima nevěstka, souložnice, konku- bina ženimčic syn ženimy ženimstvo konkubinát žensky mdle, chabě Židoviny (pl. f.) skráně živost život život tělo žvavý žvanivý, tlachavý 308
zpytati prozkoumávati, špehovati zradovati sě, vl. vzradovati sě zaradovati se zrósti, vl. vzrósti vzrůsti zrotiti sé sešikovati se, zříditi rotu zrušiti porušiti, zničiti zřiediti seříditi, sešikovati zřiezený spořádaný, způsobný, náležitý zstavěti vystavěti zsěčený zraněný, posekaný zstřieleti postříleti ztáhnúti, vl. vztáhnúti vztáhnouti ztéci stéci, dobýti ztěkati zběhati ztonúti utopiti se ztrava strava ztravní týkající se potravin; zásoba ztravní = zásoba potravin ztroskotati polámati, rozbíti zubnatý ozubený, zubatý zuorati zorati zuorní v. zórní zutrhati sě utrhati se (postupně); zutrhuchu sě = zutrhaly se zváti (zovu, zoveš...) zváti zvázati zavázati zveličenost zvelebení, znamenitost zveličiti zvelebiti, zvětšiti zveseliti sé obveseliti se, rozveseliti se, zaradovati se zvěsiti pověsiti, rozvěsiti zvésti sě, vl. vzvésti sě podařiti se zvýší, vl. vzvýší zvýši Ž žádostný žádostivý žádúcí žádoucí, drahý žalovati oč stěžovati si nač žebrati (žebři, žebřeš...) žebrati ženima nevěstka, souložnice, konku- bina ženimčic syn ženimy ženimstvo konkubinát žensky mdle, chabě Židoviny (pl. f.) skráně živost život život tělo žvavý žvanivý, tlachavý 308
Strana 309
DOSLOV Vyvrácení Troje a události, které s tím souvisely, staly se před- mětem literárního zájmu již ve starověku. Oba slavné eposy „Ilias“ a „Odyssea“, přičítané tradičně Homérovi, jsou jednak vý- sledkem dlouhé ústní tradice předhomérovské, jednak jsou přímo i nepřímo pramenem a podnětem dlouhé literární tradice pozdější. Tato literární tradice přežila četné antické ohlasy trojánské histo- rie, nejúže spjaté s dílem Homérovým; se vznikem a upevňováním feudálního řádu proměnilo se podání této látky v nový útvar a posléze znovu rozkvetlo, ovšem v útvaru opět změněném, když do středověké společnosti vstoupilo měšťanstvo jako nový aktivní živel tehdejšího politického i kulturního života. Sledujme aspoň ve zkratce tento složitý a zajímavý vývoj, jehož poslední fáze za- sáhla i naše země. Základem t. zv. trojánské historie jsou příběhy, snad historické, které se udály za t. zv. trojské války na konci druhého tisíciletí před Kristem, kdy byla vyvrácena Troja, mocné město na maloasijském pobřeží Středozemního moře. Tyto historické události, pozměněné ústní tradicí, jsou před- mětem líčení dvou klasických eposů starověku, „Iliady“ a „Odys- seje“, jež se, jak již řečeno, přičítají Homérovi. V prvním epose, v „Iliadě“, líčí se asi v 15.000 veršů události jedenapadesáti dní z posledního roku války, je v něm zpracována episoda o hněvu Achillově, ale tak, že do širokého vyprávění je vsunuta řada odkazů na to, co se dříve stalo, i na to, co se má státi; a tak je vlastně „Ilias“ eposem o Iliu (Ilium nebo Ilion je druhý název pro Troju). V „Odysseji“ se navazuje na „Iliadu“ v tom smyslu, že se líčí dobro- družství jednoho z řeckých hrdinů, Odyssea (jinak Ulixa nebo Ulis- sa), za jeho návratu od Troje (Ilia) do vlasti. Odysseus bloudil na své cestě deset roků. „Odyssea“, podobně stavěná jako „Ilias“, líčí jen dobrodružství jedenačtyřiceti dní posledního roku a do nich shr- nuje události celých deseti let. Tedy motivicky na sebe oba eposy nepřímo navazují. Trojánské historie se přímo týká jen „Ilias“. Bádání o Homérových eposech přineslo řadu složitých problé- mů i řadu řešení těchto problémů. I sám skladatel Homéros je postava celkem záhadná. Ani starověk nevěděl o něm nic bližšího, ani kdy žil, ani odkud pocházel a kde žil. Je pravděpodobné, že to byl řemeslný pěvec, rapsod, který se pohyboval na šlechtických dvorech a přednášel hrdinské básně, jež si vytvořila ústní tradice. 309
DOSLOV Vyvrácení Troje a události, které s tím souvisely, staly se před- mětem literárního zájmu již ve starověku. Oba slavné eposy „Ilias“ a „Odyssea“, přičítané tradičně Homérovi, jsou jednak vý- sledkem dlouhé ústní tradice předhomérovské, jednak jsou přímo i nepřímo pramenem a podnětem dlouhé literární tradice pozdější. Tato literární tradice přežila četné antické ohlasy trojánské histo- rie, nejúže spjaté s dílem Homérovým; se vznikem a upevňováním feudálního řádu proměnilo se podání této látky v nový útvar a posléze znovu rozkvetlo, ovšem v útvaru opět změněném, když do středověké společnosti vstoupilo měšťanstvo jako nový aktivní živel tehdejšího politického i kulturního života. Sledujme aspoň ve zkratce tento složitý a zajímavý vývoj, jehož poslední fáze za- sáhla i naše země. Základem t. zv. trojánské historie jsou příběhy, snad historické, které se udály za t. zv. trojské války na konci druhého tisíciletí před Kristem, kdy byla vyvrácena Troja, mocné město na maloasijském pobřeží Středozemního moře. Tyto historické události, pozměněné ústní tradicí, jsou před- mětem líčení dvou klasických eposů starověku, „Iliady“ a „Odys- seje“, jež se, jak již řečeno, přičítají Homérovi. V prvním epose, v „Iliadě“, líčí se asi v 15.000 veršů události jedenapadesáti dní z posledního roku války, je v něm zpracována episoda o hněvu Achillově, ale tak, že do širokého vyprávění je vsunuta řada odkazů na to, co se dříve stalo, i na to, co se má státi; a tak je vlastně „Ilias“ eposem o Iliu (Ilium nebo Ilion je druhý název pro Troju). V „Odysseji“ se navazuje na „Iliadu“ v tom smyslu, že se líčí dobro- družství jednoho z řeckých hrdinů, Odyssea (jinak Ulixa nebo Ulis- sa), za jeho návratu od Troje (Ilia) do vlasti. Odysseus bloudil na své cestě deset roků. „Odyssea“, podobně stavěná jako „Ilias“, líčí jen dobrodružství jedenačtyřiceti dní posledního roku a do nich shr- nuje události celých deseti let. Tedy motivicky na sebe oba eposy nepřímo navazují. Trojánské historie se přímo týká jen „Ilias“. Bádání o Homérových eposech přineslo řadu složitých problé- mů i řadu řešení těchto problémů. I sám skladatel Homéros je postava celkem záhadná. Ani starověk nevěděl o něm nic bližšího, ani kdy žil, ani odkud pocházel a kde žil. Je pravděpodobné, že to byl řemeslný pěvec, rapsod, který se pohyboval na šlechtických dvorech a přednášel hrdinské básně, jež si vytvořila ústní tradice. 309
Strana 310
Žil snad kolem 8. století před Kristem. Je sporná otázka, zda je skladatelem v pravém smyslu toho slova básní jemu přičítaných. Názory na to jsou různé. Pravdě nejpodobnější je snad theorie, že oba eposy mají základ v starších tradovaných pověstech a že tyto pověsti byly shrnuty, doplněny a sestaveny v umělý jednolitý celek nějakým řemeslným pěvcem, rapsodem; to snad byl Homér. Druhá základní sporná otázka je, zda je Homér autorem nebo adaptátorem obou jemu přičítaných eposů. Je totiž mezi nimi podstatný rozdíl. Kdežto „Ilias“ je typicky hrdinský epos, pathe- tický a dramatický, „Odyssea“ je epos spíše dobrodružný, prostší, rázu do značné míry pohádkového. Především jsou obě básně zřejmě plody různých stadií vývoje lidské společnosti. Oproti „Iliadě“, která je odrazem patriarchálně rodového zřízení, se obje- vují v „Odysseji“ již prvky budoucí společnosti otrokářské. To všechno vede k oprávněnému závěru, že „Odyssea“ je mladší a že její autor není totožný s autorem „Iliady“. Daleko šíře než Homér zpracovávají trojánskou historii po- homérovské epické cykly, jež obsáhly pověsti o událostech před trojskou válkou i po ní. Z nich zaslouží zmínky aspoň epos „Kypria“ (ze 7. století př. Kr.), za jehož původce je označován Stasinos z Kypru, epos „Aithiopis“ (z 8. století př. Kr.) a epos „Iliupersis“ (Pád Ilia) snad od Arktina z Miléta, posléze i epos „Malá Ilias“ (ze 7. století př. Kr.), jejímž autorem snad byl Leschés. Ve starověké literatuře trojánskou historii znovu oživil jednak Vergilius, jednak Ovidius. Publius Ovidius Naso (43 př. Kr.—18 po Kr.) ve svých „Metamorfosách“ (básně o proměnách, o osudech lidí, kteří byli nějak proměněni, v našem díle je spis Ovidiův nazván „Přetvořovánie básnivé“) zpracoval některé látky, které se jako samostatné episody připínají k trojánské historii (Medea, Theseus, Aiax a Odysseus a j.). Publius Vergilius Maro (70—19 př. Kr.), podnícen „Annály“ básníka Quinta Ennia (239—169 př. Kr.), v nichž byla vyslovena myšlenka o původu Římanů z trojského rodu, oslavil ve svém největším díle, v epose „Aeneis“, Trojana Aeneu, domnělého zakladatele římského císařského rodu. Do svého díla vložil pak rozsáhlé Aeneovo vyprávění o trojské válce, hlavně o jejích posledních fázích, a vyprávění o osudech Aeneových po opuštění Troje. — Homérovy řecké básně přešly ze starověku do středověku v přepracované a polatinštěné podobě, v díle „Epitome Iliados Homericae“ (Výtah z Homérovy Iliady) z 1. století po Kristu. Středověk při vytváření nové, feudální, t. zv. rytířské kultury nacházel mezi kulturním dědictvím minulé epochy, pokud je pře- 310
Žil snad kolem 8. století před Kristem. Je sporná otázka, zda je skladatelem v pravém smyslu toho slova básní jemu přičítaných. Názory na to jsou různé. Pravdě nejpodobnější je snad theorie, že oba eposy mají základ v starších tradovaných pověstech a že tyto pověsti byly shrnuty, doplněny a sestaveny v umělý jednolitý celek nějakým řemeslným pěvcem, rapsodem; to snad byl Homér. Druhá základní sporná otázka je, zda je Homér autorem nebo adaptátorem obou jemu přičítaných eposů. Je totiž mezi nimi podstatný rozdíl. Kdežto „Ilias“ je typicky hrdinský epos, pathe- tický a dramatický, „Odyssea“ je epos spíše dobrodružný, prostší, rázu do značné míry pohádkového. Především jsou obě básně zřejmě plody různých stadií vývoje lidské společnosti. Oproti „Iliadě“, která je odrazem patriarchálně rodového zřízení, se obje- vují v „Odysseji“ již prvky budoucí společnosti otrokářské. To všechno vede k oprávněnému závěru, že „Odyssea“ je mladší a že její autor není totožný s autorem „Iliady“. Daleko šíře než Homér zpracovávají trojánskou historii po- homérovské epické cykly, jež obsáhly pověsti o událostech před trojskou válkou i po ní. Z nich zaslouží zmínky aspoň epos „Kypria“ (ze 7. století př. Kr.), za jehož původce je označován Stasinos z Kypru, epos „Aithiopis“ (z 8. století př. Kr.) a epos „Iliupersis“ (Pád Ilia) snad od Arktina z Miléta, posléze i epos „Malá Ilias“ (ze 7. století př. Kr.), jejímž autorem snad byl Leschés. Ve starověké literatuře trojánskou historii znovu oživil jednak Vergilius, jednak Ovidius. Publius Ovidius Naso (43 př. Kr.—18 po Kr.) ve svých „Metamorfosách“ (básně o proměnách, o osudech lidí, kteří byli nějak proměněni, v našem díle je spis Ovidiův nazván „Přetvořovánie básnivé“) zpracoval některé látky, které se jako samostatné episody připínají k trojánské historii (Medea, Theseus, Aiax a Odysseus a j.). Publius Vergilius Maro (70—19 př. Kr.), podnícen „Annály“ básníka Quinta Ennia (239—169 př. Kr.), v nichž byla vyslovena myšlenka o původu Římanů z trojského rodu, oslavil ve svém největším díle, v epose „Aeneis“, Trojana Aeneu, domnělého zakladatele římského císařského rodu. Do svého díla vložil pak rozsáhlé Aeneovo vyprávění o trojské válce, hlavně o jejích posledních fázích, a vyprávění o osudech Aeneových po opuštění Troje. — Homérovy řecké básně přešly ze starověku do středověku v přepracované a polatinštěné podobě, v díle „Epitome Iliados Homericae“ (Výtah z Homérovy Iliady) z 1. století po Kristu. Středověk při vytváření nové, feudální, t. zv. rytířské kultury nacházel mezi kulturním dědictvím minulé epochy, pokud je pře- 310
Strana 311
jímal, v látce trojánské historie zvláštní zalíbení. To vyplývalo na příklad z usilování feudálních pánů o ušlechtilou rodovou tradici: převážná většina panovnických rodů se snažila podle vzoru Enniova a Vergiliova Říma odvozovat svůj původ z Troje. Za- kladatelem Britannie byl prý Trojan Brito, zakladatelem franského kmene Trojan Frank, zakladatelem Benátek Trojan Antenor a tak podobně. Za druhé středověkého rytíře uchvátilo na trojánské historii všechno to, co k skutečné události připojila básnivá tra- dice: únos krásné Heleny jako příčina krvavých válek, nesčíslná a pestrá dobrodružství hrdinská a milostná. Posléze k oblibě Troje přispělo snad i její umístění na pobřeží Malé Asie a její poměrná blízkost k těm místům, kam směřovaly touhy každého středo- věkého rytíře — k Svaté Zemi. Ovšem středověk nemohl přijmout trojánskou historii Vergiliovu nebo snad dokonce Homérovu. Křesťanský vzdělanec středověku nemohl přijmout myšlenku, že lidské události, svízele a radosti jsou jen zdejší vyjádření lidských osudů lidsky pojatých pohanských bohů. Nesnesl myšlenku, že by Troja byla musila padnout proto, že na její straně stáli méně vlivní bohové než na straně Řeků. S tohoto hlediska byly básně Homérovy i konečně dílo Vergiliovo pro středověk nepřijatelné. Na druhé straně středověk při vytváření své vlastní kultury se potřeboval opřít a při charakteru svého společenského zřízení toužil navázat a pokračovat v určitých tradicích minulosti. V sou- vislosti s tím cenil autentičnost před originalitou: náměty se pře- jímaly, aniž v tom byl spatřován plagiát, spíše naopak, vše, co bylo psáno, chtělo být opřeno o prameny, třeba o prameny předstírané a padělané. Proto, když nebylo možno Homéra uznat za pramen pro trojánskou historii, musil být takový pramen opatřen. Pra- meny pro básnické vylíčení trojské historie byly ve středověku vytvořeny dva. Hlavním pramenem středověkých trojánských historií bylo la- tinsky psané dílko „Historia de excidio Troiae“ (Historie o vyvrá- cení Troje). Je to stručné, latinsky psané zpracování obsáhlého řeckého spisu, jehož autorem prý byl trojský kněz Hefaistův Dares Frygius. V úvodě je list, v němž autor pod maskou Cornelia Nepota o tom píše římskému historikovi Caiu Sallustiovi. Dnes je nám vcelku jasno, že osoba Daretova je fiktivní, tak jako jeho řecké dílo. Nejde o dílo účastníka trojské války, nýbrž „Historia“ Daretovi přičítaná pochází z 5. století po Kristu a byla sepsána přímo latinsky. Stejně fiktivní je i druhý domněle starobylý pra- men, spis Diktyse Krétského „Ephemeris belli Troiani“ (Letopisy trojské války), složený prý původně ve foinické řeči, na rozkaz 311
jímal, v látce trojánské historie zvláštní zalíbení. To vyplývalo na příklad z usilování feudálních pánů o ušlechtilou rodovou tradici: převážná většina panovnických rodů se snažila podle vzoru Enniova a Vergiliova Říma odvozovat svůj původ z Troje. Za- kladatelem Britannie byl prý Trojan Brito, zakladatelem franského kmene Trojan Frank, zakladatelem Benátek Trojan Antenor a tak podobně. Za druhé středověkého rytíře uchvátilo na trojánské historii všechno to, co k skutečné události připojila básnivá tra- dice: únos krásné Heleny jako příčina krvavých válek, nesčíslná a pestrá dobrodružství hrdinská a milostná. Posléze k oblibě Troje přispělo snad i její umístění na pobřeží Malé Asie a její poměrná blízkost k těm místům, kam směřovaly touhy každého středo- věkého rytíře — k Svaté Zemi. Ovšem středověk nemohl přijmout trojánskou historii Vergiliovu nebo snad dokonce Homérovu. Křesťanský vzdělanec středověku nemohl přijmout myšlenku, že lidské události, svízele a radosti jsou jen zdejší vyjádření lidských osudů lidsky pojatých pohanských bohů. Nesnesl myšlenku, že by Troja byla musila padnout proto, že na její straně stáli méně vlivní bohové než na straně Řeků. S tohoto hlediska byly básně Homérovy i konečně dílo Vergiliovo pro středověk nepřijatelné. Na druhé straně středověk při vytváření své vlastní kultury se potřeboval opřít a při charakteru svého společenského zřízení toužil navázat a pokračovat v určitých tradicích minulosti. V sou- vislosti s tím cenil autentičnost před originalitou: náměty se pře- jímaly, aniž v tom byl spatřován plagiát, spíše naopak, vše, co bylo psáno, chtělo být opřeno o prameny, třeba o prameny předstírané a padělané. Proto, když nebylo možno Homéra uznat za pramen pro trojánskou historii, musil být takový pramen opatřen. Pra- meny pro básnické vylíčení trojské historie byly ve středověku vytvořeny dva. Hlavním pramenem středověkých trojánských historií bylo la- tinsky psané dílko „Historia de excidio Troiae“ (Historie o vyvrá- cení Troje). Je to stručné, latinsky psané zpracování obsáhlého řeckého spisu, jehož autorem prý byl trojský kněz Hefaistův Dares Frygius. V úvodě je list, v němž autor pod maskou Cornelia Nepota o tom píše římskému historikovi Caiu Sallustiovi. Dnes je nám vcelku jasno, že osoba Daretova je fiktivní, tak jako jeho řecké dílo. Nejde o dílo účastníka trojské války, nýbrž „Historia“ Daretovi přičítaná pochází z 5. století po Kristu a byla sepsána přímo latinsky. Stejně fiktivní je i druhý domněle starobylý pra- men, spis Diktyse Krétského „Ephemeris belli Troiani“ (Letopisy trojské války), složený prý původně ve foinické řeči, na rozkaz 311
Strana 312
W bi Vtilla WIIIV V F.Y B Ae Q e — Dřevoryt z německého vydání Trojánské kroniky, vydaného r. 1474 v Augšpurku. Neronův přeložený do řečtiny a pak vzdělaný latinsky. Jde však nejspíše o původní latinské dílo, složené v 3. století po Kristu. Především z těchto dvou domněle starobylých pramenů vy- cházela všechna středověká zpracování trojánské historie. Podstat- ným znakem těchto rytířsky založených zpracování je to, že to jsou skladby veršované. Jsou to vesměs rytířské eposy, přizpůsobující středověkému prostředí tuto starověkou látku. Dlouhá řada latin- ských, německých a francouzských rytířských eposů vrcholí v díle francouzského básníka Benoit de Sainte More, nazývaném „De- struction de Troie“ nebo „Roman de Troie“ (Vyvrácení Troje nebo Román o Troji). Zde je látka trojánské historie přizpůsobena středověkému prostředí nejvíce, zde je původní stručná verse Daretova a Diktysova nejvíce rozšířena, vedle hlavního dějového pásma rozvedena do drobnějších episod, propracována do šířky i do detailu. Celá skladba má přes 30.000 veršů. Ve 13. století dochází ke zřetelnějším změnám v situaci hospo- dářské, politické i kulturní. Nový aktivní společenský činitel, měšťanstvo, těžíc z rozporů mezi feudály, začíná usilovat o vstup na politickou arénu, aby rozšířilo a upevnilo své hospodářské 312
W bi Vtilla WIIIV V F.Y B Ae Q e — Dřevoryt z německého vydání Trojánské kroniky, vydaného r. 1474 v Augšpurku. Neronův přeložený do řečtiny a pak vzdělaný latinsky. Jde však nejspíše o původní latinské dílo, složené v 3. století po Kristu. Především z těchto dvou domněle starobylých pramenů vy- cházela všechna středověká zpracování trojánské historie. Podstat- ným znakem těchto rytířsky založených zpracování je to, že to jsou skladby veršované. Jsou to vesměs rytířské eposy, přizpůsobující středověkému prostředí tuto starověkou látku. Dlouhá řada latin- ských, německých a francouzských rytířských eposů vrcholí v díle francouzského básníka Benoit de Sainte More, nazývaném „De- struction de Troie“ nebo „Roman de Troie“ (Vyvrácení Troje nebo Román o Troji). Zde je látka trojánské historie přizpůsobena středověkému prostředí nejvíce, zde je původní stručná verse Daretova a Diktysova nejvíce rozšířena, vedle hlavního dějového pásma rozvedena do drobnějších episod, propracována do šířky i do detailu. Celá skladba má přes 30.000 veršů. Ve 13. století dochází ke zřetelnějším změnám v situaci hospo- dářské, politické i kulturní. Nový aktivní společenský činitel, měšťanstvo, těžíc z rozporů mezi feudály, začíná usilovat o vstup na politickou arénu, aby rozšířilo a upevnilo své hospodářské 312
Strana 313
M — A A A Q S S 2☞ Z Dřevoryt z německého vydání Trojánské kroniky, vydaného r. 1474 v Augšpurku. posice. Je to činitel vlivný. Jeho vzrůstající síla tkví v jeho moci hospodářské, opřené o řemeslnou výrobu a obchod, rozkvétající na základě této výroby. Nástup měšťanstva ve veřejném životě projevuje se ovšem záhy i v kulturní oblasti. Vedle rytířského a panského eposu s látkou hrdinskou a proti němu vyrůstá nový útvar bajky a drobné povídky, a tomuto novému útvaru se dává také nový tón: satirisující a moralisující, útočící na feudální pan- stvo a posilující sebevědomí třetího stavu. Ovšem tyto nové literár- ní druhy a formy se vyvíjejí zvolna. Po jistou dobu se setkáváme se zjevem obvyklým, že si měšťanstvo také osvojuje kulturní hodnoty dob předchozích, při čemž si je ovšem přetváří a přizpůsobuje podle svého vkusu. Tak si vysvětlíme, že do měštanského pro- středí vnikla přes prostředí rytířské i tradiční látka historie trojánské. Roku 1287 dokončil messinský soudce Quido z Columny svůj román „Historia destructionis Troiae“ (Dějiny vyvrácení Troje). Je to dílo zajímavé po mnoha stránkách a pro evropský literární vývoj je důležité. Je psáno dosti hrubou latinou, v mnohých rysech značně osobitou (po té stránce se liší od elegantního stylu svých 313
M — A A A Q S S 2☞ Z Dřevoryt z německého vydání Trojánské kroniky, vydaného r. 1474 v Augšpurku. posice. Je to činitel vlivný. Jeho vzrůstající síla tkví v jeho moci hospodářské, opřené o řemeslnou výrobu a obchod, rozkvétající na základě této výroby. Nástup měšťanstva ve veřejném životě projevuje se ovšem záhy i v kulturní oblasti. Vedle rytířského a panského eposu s látkou hrdinskou a proti němu vyrůstá nový útvar bajky a drobné povídky, a tomuto novému útvaru se dává také nový tón: satirisující a moralisující, útočící na feudální pan- stvo a posilující sebevědomí třetího stavu. Ovšem tyto nové literár- ní druhy a formy se vyvíjejí zvolna. Po jistou dobu se setkáváme se zjevem obvyklým, že si měšťanstvo také osvojuje kulturní hodnoty dob předchozích, při čemž si je ovšem přetváří a přizpůsobuje podle svého vkusu. Tak si vysvětlíme, že do měštanského pro- středí vnikla přes prostředí rytířské i tradiční látka historie trojánské. Roku 1287 dokončil messinský soudce Quido z Columny svůj román „Historia destructionis Troiae“ (Dějiny vyvrácení Troje). Je to dílo zajímavé po mnoha stránkách a pro evropský literární vývoj je důležité. Je psáno dosti hrubou latinou, v mnohých rysech značně osobitou (po té stránce se liší od elegantního stylu svých 313
Strana 314
rytířských vzorů), i když nepostrádá míst psaných obratně, ba vzletně. Quido udává v předmluvě k svému dílu typicky středo- věký důvod, proč psal. Nechtěl prý, aby slavná historie trojánské války zapadla nebo aby byla znešvařena „básnickými výmysly“ především Homérovými a Ovidiovými. Proto prý chtěl čtenáři postavit před oči pravdivou historii, založenou na pramenech autentických, především na Daretovi a Diktysovi. Tyto dva pra- meny jmenuje výslovně, ačkoli ve skutečnosti nejsou hlavními prameny jeho díla. Jeho „Historia“ je především založena na díle Benoitově, ale o tom se Quido vúbec nezmiňuje. To však lze lehko vysvětlit: Benoit je básník, to není pro středověk pramen, proto se Quido musil zabezpečit něčím pevnějším, a to je Dares a Diktys. V otázce opory o prameny je dílo Quidonovo obecně stře- dověké. Na Quidonově zpracování nalézáme neklamné znaky nového, měšťanského hlediska. Tak na příklad autor vidí proti všem středo- věkým rytířským eposům v trojánské historii především historii města, a s jejího hlediska jako by viděl historii celé západní Evropy. Z mnoha míst cítíme jakoby pýchu nad tím, že západoevropské kmeny mohou odvozovat svůj původ od ztroskotanců a vystěho- valců trojánských. Sami Trojané nejsou u Quidona živel zcela pasivní, není to jen pasivní masa, vedle níž má vyniknout několik hrdinů. Quido nedovedl sice setřít individualisticko-hrdinský ráz své látce, ale v jeho rámci dovedl částečně ztlumit individualistic- kou složku a vyzvednout účast celé obce, řecké i trojánské, na všem jednání i válečném dění. Jiný svérázný rys dostala Quidonova „Historia“ přijetím nové formy. Veršované epos je tu vystřídáno prozaickým románem. Je třeba ještě blíže prozkoumat a osvětlit vznik středověké krásné prózy, ale zatím lze bezpečně tvrdit, že právě umělecká próza je typickým útvarem literatury z měšťanstva vyšlé a pro městské vrstvy určené. Je ovšem jasné, že se tento vývoj od verše k próze neudál naráz a že nezasáhl celé pole literární tvorby. Pozvolna, s postupujícím úpadkem feudální společnosti však dochází k roz- kladu tradičního epického verše, na jedné straně veršová forma se zplaněním obsahu zachází až do samoúčelného verbalismu, na druhé straně se pak verš rozbíjí, stává se prozaičtějším, až se mění v prózu. Proces této „prozaisace“ se jeví i na přechodu rytířského eposu v román. Quidonova „Historia" byla přeložena do češtiny, a to hned dva- krát. Po prvé v druhé polovině 14. století. Kdo pořídil překlad, není známo. Je to překlad celkem volný a jazykově obratný, i když 314
rytířských vzorů), i když nepostrádá míst psaných obratně, ba vzletně. Quido udává v předmluvě k svému dílu typicky středo- věký důvod, proč psal. Nechtěl prý, aby slavná historie trojánské války zapadla nebo aby byla znešvařena „básnickými výmysly“ především Homérovými a Ovidiovými. Proto prý chtěl čtenáři postavit před oči pravdivou historii, založenou na pramenech autentických, především na Daretovi a Diktysovi. Tyto dva pra- meny jmenuje výslovně, ačkoli ve skutečnosti nejsou hlavními prameny jeho díla. Jeho „Historia“ je především založena na díle Benoitově, ale o tom se Quido vúbec nezmiňuje. To však lze lehko vysvětlit: Benoit je básník, to není pro středověk pramen, proto se Quido musil zabezpečit něčím pevnějším, a to je Dares a Diktys. V otázce opory o prameny je dílo Quidonovo obecně stře- dověké. Na Quidonově zpracování nalézáme neklamné znaky nového, měšťanského hlediska. Tak na příklad autor vidí proti všem středo- věkým rytířským eposům v trojánské historii především historii města, a s jejího hlediska jako by viděl historii celé západní Evropy. Z mnoha míst cítíme jakoby pýchu nad tím, že západoevropské kmeny mohou odvozovat svůj původ od ztroskotanců a vystěho- valců trojánských. Sami Trojané nejsou u Quidona živel zcela pasivní, není to jen pasivní masa, vedle níž má vyniknout několik hrdinů. Quido nedovedl sice setřít individualisticko-hrdinský ráz své látce, ale v jeho rámci dovedl částečně ztlumit individualistic- kou složku a vyzvednout účast celé obce, řecké i trojánské, na všem jednání i válečném dění. Jiný svérázný rys dostala Quidonova „Historia“ přijetím nové formy. Veršované epos je tu vystřídáno prozaickým románem. Je třeba ještě blíže prozkoumat a osvětlit vznik středověké krásné prózy, ale zatím lze bezpečně tvrdit, že právě umělecká próza je typickým útvarem literatury z měšťanstva vyšlé a pro městské vrstvy určené. Je ovšem jasné, že se tento vývoj od verše k próze neudál naráz a že nezasáhl celé pole literární tvorby. Pozvolna, s postupujícím úpadkem feudální společnosti však dochází k roz- kladu tradičního epického verše, na jedné straně veršová forma se zplaněním obsahu zachází až do samoúčelného verbalismu, na druhé straně se pak verš rozbíjí, stává se prozaičtějším, až se mění v prózu. Proces této „prozaisace“ se jeví i na přechodu rytířského eposu v román. Quidonova „Historia" byla přeložena do češtiny, a to hned dva- krát. Po prvé v druhé polovině 14. století. Kdo pořídil překlad, není známo. Je to překlad celkem volný a jazykově obratný, i když 314
Strana 315
na některých místech, jak čtenář snadno pozná z tohoto vydání, je z něho cítit závislost na předloze. Tato závislost se především projevuje sklonem k napodobování syntaktických zvláštností latiny. Český překlad „Trojánské historie“ neboli kroniky měl jistě velký ohlas. Svědčí o tom poměrně značné množství zachovaných rukopisů (na počátku 19. století se mluvilo o devíti, dnes víme o šesti). Svědčí o tom konečně i to, že v době poměrně blízké překladu prvnímu byl pořízen ještě překlad druhý. Tento druhý překlad si objednal známý příznivec Husův, Petr Zmrzlík ze Svoj- šína, nejvyšší minemistr království českého. Překlad vzniklý na jeho popud není tak pěkný jako překlad starší. Je doslovný, proto neobratný a jazykově zcela závislý na předloze. Je ho zachován jen malý zlomek. Na první pohled si lze nesnadno vysvětlit, že „Kronika troján- ská“ zůstala v oblibě i za revoluce husitské, že čtenářský zájem o ni přetrval revoluci, že zůstala aktuálním čtením i po revoluci. Vy- slovuje se někdy podiv nad tím, že „Kronika trojánská“ je první tištěná kniha u nás (po prvé byla tištěna snad roku 1468 nebo o něco později a snad v Plzni, po druhé byla vytištěna v Praze roku 1488), u národa, který prý má takovou náboženskou tradici, který se prý dovedl se zbraní v ruce postavit proti celému světu na obranu svých náboženských koncepcí. Tato nesrovnalost přestane být nesrovnalostí, sledujeme-li vývoj kulturní a literární v souvislosti s celým vývojem politickým a sociálním. Nezapomínejme, že revo- luce husitská má hluboký sociální podklad. Do revoluce šly vedle chudiny městské a venkovské i ty vrstvy, které u nás ve 14. století prodělávaly vzestupný vývoj: nižší šlechta (zemanstvo a do stavu šlechtického povýšení měšťané) a měšťanstvo. Je pravda, že se tyto vrstvy v průběhu revoluce octly na jejím pravém křídle, ale tím se nepopře, že přece jen v zápase proti moci feudálů církevních a světských hrály významnou roli. A v těchto vrstvách našla „Kro- nika trojánská“ čtenářský zájem. To vidíme přímo z rukopisů. Ptáme se ovšem, proč byla tak oblíbena. Byla to totiž četba vhodná pro ony vzrušené doby. Byla to četba povzbuzující. Tato její funkce jí zůstala za revoluce, hlavně v době, kdy bylo nutno společ- nými silami a s bezpříkladnou odvahou odrazit cizí útoky, pro- lomit obležení a zachránit celý národ před osudem, který mu měla připravit pětinásobná křížová výprava proti němu vyslaná. „Kro- nika trojánská“ povzbuzovala i po Lipanech (1434), kdy zradou revoluce byla rozštěpena úspěšná národní jednota. Máme toho přímý doklad v rukopise strahovském z roku 1437, v jehož závěr 315
na některých místech, jak čtenář snadno pozná z tohoto vydání, je z něho cítit závislost na předloze. Tato závislost se především projevuje sklonem k napodobování syntaktických zvláštností latiny. Český překlad „Trojánské historie“ neboli kroniky měl jistě velký ohlas. Svědčí o tom poměrně značné množství zachovaných rukopisů (na počátku 19. století se mluvilo o devíti, dnes víme o šesti). Svědčí o tom konečně i to, že v době poměrně blízké překladu prvnímu byl pořízen ještě překlad druhý. Tento druhý překlad si objednal známý příznivec Husův, Petr Zmrzlík ze Svoj- šína, nejvyšší minemistr království českého. Překlad vzniklý na jeho popud není tak pěkný jako překlad starší. Je doslovný, proto neobratný a jazykově zcela závislý na předloze. Je ho zachován jen malý zlomek. Na první pohled si lze nesnadno vysvětlit, že „Kronika troján- ská“ zůstala v oblibě i za revoluce husitské, že čtenářský zájem o ni přetrval revoluci, že zůstala aktuálním čtením i po revoluci. Vy- slovuje se někdy podiv nad tím, že „Kronika trojánská“ je první tištěná kniha u nás (po prvé byla tištěna snad roku 1468 nebo o něco později a snad v Plzni, po druhé byla vytištěna v Praze roku 1488), u národa, který prý má takovou náboženskou tradici, který se prý dovedl se zbraní v ruce postavit proti celému světu na obranu svých náboženských koncepcí. Tato nesrovnalost přestane být nesrovnalostí, sledujeme-li vývoj kulturní a literární v souvislosti s celým vývojem politickým a sociálním. Nezapomínejme, že revo- luce husitská má hluboký sociální podklad. Do revoluce šly vedle chudiny městské a venkovské i ty vrstvy, které u nás ve 14. století prodělávaly vzestupný vývoj: nižší šlechta (zemanstvo a do stavu šlechtického povýšení měšťané) a měšťanstvo. Je pravda, že se tyto vrstvy v průběhu revoluce octly na jejím pravém křídle, ale tím se nepopře, že přece jen v zápase proti moci feudálů církevních a světských hrály významnou roli. A v těchto vrstvách našla „Kro- nika trojánská“ čtenářský zájem. To vidíme přímo z rukopisů. Ptáme se ovšem, proč byla tak oblíbena. Byla to totiž četba vhodná pro ony vzrušené doby. Byla to četba povzbuzující. Tato její funkce jí zůstala za revoluce, hlavně v době, kdy bylo nutno společ- nými silami a s bezpříkladnou odvahou odrazit cizí útoky, pro- lomit obležení a zachránit celý národ před osudem, který mu měla připravit pětinásobná křížová výprava proti němu vyslaná. „Kro- nika trojánská“ povzbuzovala i po Lipanech (1434), kdy zradou revoluce byla rozštěpena úspěšná národní jednota. Máme toho přímý doklad v rukopise strahovském z roku 1437, v jehož závěr 315
Strana 316
vepsal písař tato slova: „... dokonány jsú tyto knichy k rozkázaní slovútného a statečného rytieře, pana Václava z Baštku, napřěd k slávě Boží a ke cti i k užitku lidu rytieřského země české, aby je čtúce nebo slyšiece naučili sě slavným a udatným skutkóm rytieř- ským k uobraně zákona Božieho a své vlasti české, chudých a sirých lidí před jejich násilníky.“ JIŘÍ DAŇHELKA 316
vepsal písař tato slova: „... dokonány jsú tyto knichy k rozkázaní slovútného a statečného rytieře, pana Václava z Baštku, napřěd k slávě Boží a ke cti i k užitku lidu rytieřského země české, aby je čtúce nebo slyšiece naučili sě slavným a udatným skutkóm rytieř- ským k uobraně zákona Božieho a své vlasti české, chudých a sirých lidí před jejich násilníky.“ JIŘÍ DAŇHELKA 316
Strana 317
SEZNAM VYOBRAZENÍ Strana 304—305 První list textu „Trojánské kroniky“ v rukopise XVII B 6 Národní a universitní knihovny v Praze. Zobrazení středověkého dobývání města z latinského rukopisu XIII D 7 Národní a universitní knihovny v Praze. Strana 312—313 Dřevoryty z německého vydání „Trojánské kroniky“, vydaného roku 1474 v Augšpurku. Na obálce Král Peleus, kresba z rukopisu XVII B 6 Národní a universitní knihovny v Praze.
SEZNAM VYOBRAZENÍ Strana 304—305 První list textu „Trojánské kroniky“ v rukopise XVII B 6 Národní a universitní knihovny v Praze. Zobrazení středověkého dobývání města z latinského rukopisu XIII D 7 Národní a universitní knihovny v Praze. Strana 312—313 Dřevoryty z německého vydání „Trojánské kroniky“, vydaného roku 1474 v Augšpurku. Na obálce Král Peleus, kresba z rukopisu XVII B 6 Národní a universitní knihovny v Praze.
- 1: Array
- 7: Array
- 291: Array
- 293: Array
- 309: Array