z 143 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
Literatura
25
26
Edice
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
Poznámky
135
136
137
138
Slovníček
139
140
141
142
Obsah
143
- s. 18: ...sborníku, jmenovitě k těm, které jsou s jasnou přesvědčivostí připisovány Hynku z Poděbrad, k „Májovému snu“, „Ver- " šům o milovníku“, k básním...
- s. 19: ...o básnické škole. Skladatelem všech těchto básní a próz je Hynek z Podě- brad (1452—92), syn Jiřího z Poděbrad z druhého manžel- ství s...
- s. 22: ...Boccacciovým „Decameronem“. Zdá se však, že k překladu „Decameronu“ přistoupil Hynek z Poděbrad až na konci svého života, až v onom několikaletém odříkání...
- s. 138: ...řekl k Menelaovi se v Ovidiovi, tak jak jej cituje Hynek z Poděbrad, nevyskýtá. Vznikl asi kontaminací dvojích představ: jednak Menelaa jako klamaného...
Název:
Boccacciovské rozprávky (Hynek z Poděbrad)
Autor:
Grund, Antonín
Rok vydání:
1950
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
143
Počet stran předmluvy plus obsahu:
143
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 25: Literatura
- 27: Edice
- 135: Poznámky
- 139: Slovníček
- 143: Obsah
upravit
Strana 1
HYNEK Z PODÉBRAD Boccacciovské rozprávky K VYDÁNÍ PŘIPRAVIL ANTONIN GRUND ORBIS - PRAHA 1 9 5 0
HYNEK Z PODÉBRAD Boccacciovské rozprávky K VYDÁNÍ PŘIPRAVIL ANTONIN GRUND ORBIS - PRAHA 1 9 5 0
Strana 2
Strana 3
PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ VYDÁVÁ ORBIS PRO MATICI ČESKOU Podle vydavatelských pravidel Památek staré literatury české doporučili tento svazek k otiš- tění A. Škarka a V. Šmilauer a spolu s vyda- vatelem A. Grundem seúčastnili korektury tisku
PAMÁTKY STARÉ LITERATURY ČESKÉ VYDÁVÁ ORBIS PRO MATICI ČESKOU Podle vydavatelských pravidel Památek staré literatury české doporučili tento svazek k otiš- tění A. Škarka a V. Šmilauer a spolu s vyda- vatelem A. Grundem seúčastnili korektury tisku
Strana 4
Strana 5
ÚVOD Pojem renesanční literatury nebyl u nás ještě přesně sta- noven, často se pochybuje o její existenci vůbec. Renesance podle slov Micheletových „odkryla svět, od- kryla člověka“. Položila základy k rozvinutí světového obcho- du a k přechodu osamocených řemesel v manufaktury; obo- hatila městský stav, který se počíná více uplatňovati v kultuře; postavila veškeré poznání na moderním bádání přírodověd- ném. Vzkřísila pozemský a lidský svět antiky, zapudila extasi a mysticismus, osvobodila individuum ze středověkého uni- versalismu. V myšlení budovala na racionalismu, v umění uplatňovala realismus. Renesance se projevuje v oblasti po- znání smělými výboji lidského ducha, jako je vynález knih- tisku, objevení Ameriky, kosmický systém Koperníkův, v li- teratuře a umění žije pozemskou láskou Petrarcovou, usmívá se žerty Boccacciovými a podmaňuje drsnou realitou sochař- ských výtvorů Donatellových. „Byl to největší pokrokový pře- vrat, který lidstvo do té doby zažilo,“ praví B. Engels, „doba, která potřebovala obry a obry plodila, obry co se týče síly myšlení, vášně a charakteru, mnohostrannosti a učenosti.“ Toto při svém zrodu největší vzepětí tvořivosti italského trecenta a quatrocenta zasahuje k nám jen vzdáleným ohla- sem, z něhož praktický duch český zvelebuje a dále rozvíjí jmenovitě převratný vynález knihtisku. Naše středoevropské postavení způsobuje, že mnohé západní proudy, tak také otřesné myšlenky renesance, přicházejí k nám opožděně, ale táž poloha přináší, že se nové směry a proudy kříží s hospodářsko-politickými vlivy domácími, s ideologií vy- rostlou ze zvláštních potřeb naší země a našeho lidu. U nás se toliko nepřejímá, nýbrž vždy prožívá, odmítá nebo pře- tváří. A právě renesance, její náplň umělecká, narážela 5
ÚVOD Pojem renesanční literatury nebyl u nás ještě přesně sta- noven, často se pochybuje o její existenci vůbec. Renesance podle slov Micheletových „odkryla svět, od- kryla člověka“. Položila základy k rozvinutí světového obcho- du a k přechodu osamocených řemesel v manufaktury; obo- hatila městský stav, který se počíná více uplatňovati v kultuře; postavila veškeré poznání na moderním bádání přírodověd- ném. Vzkřísila pozemský a lidský svět antiky, zapudila extasi a mysticismus, osvobodila individuum ze středověkého uni- versalismu. V myšlení budovala na racionalismu, v umění uplatňovala realismus. Renesance se projevuje v oblasti po- znání smělými výboji lidského ducha, jako je vynález knih- tisku, objevení Ameriky, kosmický systém Koperníkův, v li- teratuře a umění žije pozemskou láskou Petrarcovou, usmívá se žerty Boccacciovými a podmaňuje drsnou realitou sochař- ských výtvorů Donatellových. „Byl to největší pokrokový pře- vrat, který lidstvo do té doby zažilo,“ praví B. Engels, „doba, která potřebovala obry a obry plodila, obry co se týče síly myšlení, vášně a charakteru, mnohostrannosti a učenosti.“ Toto při svém zrodu největší vzepětí tvořivosti italského trecenta a quatrocenta zasahuje k nám jen vzdáleným ohla- sem, z něhož praktický duch český zvelebuje a dále rozvíjí jmenovitě převratný vynález knihtisku. Naše středoevropské postavení způsobuje, že mnohé západní proudy, tak také otřesné myšlenky renesance, přicházejí k nám opožděně, ale táž poloha přináší, že se nové směry a proudy kříží s hospodářsko-politickými vlivy domácími, s ideologií vy- rostlou ze zvláštních potřeb naší země a našeho lidu. U nás se toliko nepřejímá, nýbrž vždy prožívá, odmítá nebo pře- tváří. A právě renesance, její náplň umělecká, narážela 5
Strana 6
u nás za prvního svého rozkvětu na závažnou zábranu, jíž byla originální myšlenka české reformace, přinášející nábo- ženskou odlišnost od světa západního a spolu proces soci- ální, nově pořádající společenské a národní poměry u nás, vybojovávaná tvrdě válkami husitskými. Důsledky tohoto záchovného boje pro rozvoj písemnictví a vzdělanosti, zvláště té, která hledala své poučení a zdroje v katolické renesanční Italii, jsou obecně známy. Nepřálo se jí, nebyla vítána, mohla ohroziti stykem s papežským Římem mladé výdobytky těž- kého boje revolučního. Nebýt této převážně obranné složky české společenské situace, jež přirozeně určovala zaměření naší literární pro- dukce k básnění polemickému, ke kolektivní písni, k traktá- tům nábožensko-společenským, i určovala základní odvrat naší literární orientace od světa k domovu, od světských myšlenek k náboženskému hloubalství, bývaly by hospo- dářské a společenské podmínky v husitských Čechách 15. st. velmi příbuzné podmínkám vlašským, za nichž se o sto let dříve rodila v Italii ve 14. stol. renesance. Nastaly podstatné změny ve středověkém složení naší společnosti. Páni (vysoká šlechta) a duchovenstvo nejsou již jediným podněcovatelem a převládajícím nositelem literárního zájmu. Společnost zli- dověla, čtenářští konsumenti se podstatně rozrostli. Do po- předí se dostává stav městský se střízlivým, realistickým názorem na život i literaturu, drobná zemanská šlechta a zčásti též osvobozený selský lid a městský řemeslnický prole- tariát, který právě husitská revoluce naučila čísti. Ale zrovna v okamžiku, kdy náboženská strohost alespoň u části kališníků ochabovala a mravní přísnost byla přístupna i světštějším zájmům a zálibám, asi v polovině 15. stol., zasahuje k nám vlašská renesance již svou druhou vlnou humanistickou. To již není proud opojivé, živelné a životné renesance, nýbrž spíše směr humanisticko-učenecký, který představují za Alpami Poggius, Aeneas Sylvius, Filip Bero- ald, v Německu Steinhöwel a j. Tomu již nešlo o obrození soudobého umění antickou vzdělaností, o proniknutí národní 6
u nás za prvního svého rozkvětu na závažnou zábranu, jíž byla originální myšlenka české reformace, přinášející nábo- ženskou odlišnost od světa západního a spolu proces soci- ální, nově pořádající společenské a národní poměry u nás, vybojovávaná tvrdě válkami husitskými. Důsledky tohoto záchovného boje pro rozvoj písemnictví a vzdělanosti, zvláště té, která hledala své poučení a zdroje v katolické renesanční Italii, jsou obecně známy. Nepřálo se jí, nebyla vítána, mohla ohroziti stykem s papežským Římem mladé výdobytky těž- kého boje revolučního. Nebýt této převážně obranné složky české společenské situace, jež přirozeně určovala zaměření naší literární pro- dukce k básnění polemickému, ke kolektivní písni, k traktá- tům nábožensko-společenským, i určovala základní odvrat naší literární orientace od světa k domovu, od světských myšlenek k náboženskému hloubalství, bývaly by hospo- dářské a společenské podmínky v husitských Čechách 15. st. velmi příbuzné podmínkám vlašským, za nichž se o sto let dříve rodila v Italii ve 14. stol. renesance. Nastaly podstatné změny ve středověkém složení naší společnosti. Páni (vysoká šlechta) a duchovenstvo nejsou již jediným podněcovatelem a převládajícím nositelem literárního zájmu. Společnost zli- dověla, čtenářští konsumenti se podstatně rozrostli. Do po- předí se dostává stav městský se střízlivým, realistickým názorem na život i literaturu, drobná zemanská šlechta a zčásti též osvobozený selský lid a městský řemeslnický prole- tariát, který právě husitská revoluce naučila čísti. Ale zrovna v okamžiku, kdy náboženská strohost alespoň u části kališníků ochabovala a mravní přísnost byla přístupna i světštějším zájmům a zálibám, asi v polovině 15. stol., zasahuje k nám vlašská renesance již svou druhou vlnou humanistickou. To již není proud opojivé, živelné a životné renesance, nýbrž spíše směr humanisticko-učenecký, který představují za Alpami Poggius, Aeneas Sylvius, Filip Bero- ald, v Německu Steinhöwel a j. Tomu již nešlo o obrození soudobého umění antickou vzdělaností, o proniknutí národní 6
Strana 7
literatury realistickými prvky, přístupnými lidu; ten již ne- probojovává nový světový názor daný renesancí, kde na místo středověké stavovské uniformity vstupuje osvobozené, vzdělané a společenskými předsudky nevázané individuum. Humanismus tohoto zaměření má v programu především oži- vení řecko-římské vzdělanosti a soutěžení s ideálem antické klasické formy. Protože v popředí hnutí stojí osoby převážně vědeckého zaměření, stává se humanismus víc a více středem zájmu učenců, filologů a školských pedagogů. Tím se vy- hraňuje jeho výlučný ráz. Z původního renesančního hnutí lidového přerozuje se v záležitost toliko vybraných jedinců, kteří svou výlučnost i učeneckou mezinárodnost dávají s oblibou najevo užíváním latiny jako jazyka spisovného. Tak se humanismus odcizuje širokým vrstvám národa a ne- může proto zapustiti kořeny hlouběji ani u nás. Stává se výsadou skupiny vzdělanců, píšících latinsky (na Moravě kruh kolem olomouckého biskupa Tasa Černohorského z Boskovic, v Čechách Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic), a jen málo z jeho zásad v této první fázi proniká do národní vzdělanosti. I tu však složka nauková převažuje nad přínosem literárním, jak je to patrné na vynikající právní činnosti Viktorina Kornela ze Všehrd. Přes tyto překážky a nesnadnou přizpůsobivost českého myšlení proudům renesančním v okamžicích jejich vzestupu a nejprudší zaalpské expanse nelze říci, že by renesanční složky v českém písemnictví vůbec nebyly. Nelze je ani po- přít, ani zcela přehlížet. Byly tu, je však povinností české literární vědy teprve je vysledovat a jejich pokrokovost ve vývoji naší literatury náležitě zdůraznit. Zde zbývá vykonati ještě všechnu práci heuristickou i kritickou, aby se ukázal význam nejsvéráznějšího básníka naší renesance, Hynka z Poděbrad, i spisovatele, vydavatele a knihtiskaře Mikuláše Konáče z Hodištkova; je třeba učiniti zkumný průřez tak zvaným lidovým čtením, celým tím velkým souborem ro- mánků, povídek a rozprávek 16. stol., je nutné sledovati renesanční hodnoty a prvky u spisovatelů doznívající rene-
literatury realistickými prvky, přístupnými lidu; ten již ne- probojovává nový světový názor daný renesancí, kde na místo středověké stavovské uniformity vstupuje osvobozené, vzdělané a společenskými předsudky nevázané individuum. Humanismus tohoto zaměření má v programu především oži- vení řecko-římské vzdělanosti a soutěžení s ideálem antické klasické formy. Protože v popředí hnutí stojí osoby převážně vědeckého zaměření, stává se humanismus víc a více středem zájmu učenců, filologů a školských pedagogů. Tím se vy- hraňuje jeho výlučný ráz. Z původního renesančního hnutí lidového přerozuje se v záležitost toliko vybraných jedinců, kteří svou výlučnost i učeneckou mezinárodnost dávají s oblibou najevo užíváním latiny jako jazyka spisovného. Tak se humanismus odcizuje širokým vrstvám národa a ne- může proto zapustiti kořeny hlouběji ani u nás. Stává se výsadou skupiny vzdělanců, píšících latinsky (na Moravě kruh kolem olomouckého biskupa Tasa Černohorského z Boskovic, v Čechách Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic), a jen málo z jeho zásad v této první fázi proniká do národní vzdělanosti. I tu však složka nauková převažuje nad přínosem literárním, jak je to patrné na vynikající právní činnosti Viktorina Kornela ze Všehrd. Přes tyto překážky a nesnadnou přizpůsobivost českého myšlení proudům renesančním v okamžicích jejich vzestupu a nejprudší zaalpské expanse nelze říci, že by renesanční složky v českém písemnictví vůbec nebyly. Nelze je ani po- přít, ani zcela přehlížet. Byly tu, je však povinností české literární vědy teprve je vysledovat a jejich pokrokovost ve vývoji naší literatury náležitě zdůraznit. Zde zbývá vykonati ještě všechnu práci heuristickou i kritickou, aby se ukázal význam nejsvéráznějšího básníka naší renesance, Hynka z Poděbrad, i spisovatele, vydavatele a knihtiskaře Mikuláše Konáče z Hodištkova; je třeba učiniti zkumný průřez tak zvaným lidovým čtením, celým tím velkým souborem ro- mánků, povídek a rozprávek 16. stol., je nutné sledovati renesanční hodnoty a prvky u spisovatelů doznívající rene-
Strana 8
sance, jako byli Rvačovský, Dačický, Lomnický a j. Práce nebude konána nadarmo a vnese do literárního období, do- posud nazíraného přísnýma očima náboženských polemik a humanistické učenosti, názornost a živost života skutečného, protože půjde o literaturu pro měštany psanou a jimi také čtenou i prožitou, ne o příklady školní vzdělanosti a naukové vyspělosti. Renesance 16. stol. u nás je odrazem silných posic poměštěné šlechty a bohatého měšťanstva. Buržoasie má už pevnou basi hospodářskou a usiluje o vítězství poli- tické. Sílí měštanské umění, jež jednak odráží rostoucí síly buržoasie, jednak se významně uplatňuje v ideologickém zápasu všude tam, kde se buržoasie nemohla ještě plně uplatnit politicky nebo ekonomicky. Vydávajíce „boccacciovské rozprávky“, pojednáme nej- prve o novele a jejím tvúrci Giovannim Boccacciovi (1313—75) a určíme její funkci ve vývoji české prózy vyprá- věcí. Novela, rozsahem vymezené, poutavé vypravování sentimentálního příběhu nebo rozvádějící vtipné úsloví, pi- kantní anekdotu s úmyslem upoutati a pobaviti posluchače pravidelně s překvapivým zakončením, je vpravdě výtvor italské renesance. Boccaccio prolnul svoje dílo především novou životní filosofií. Její těžiště není ve věčnosti, nýbrž v protikladu k středověkému asketismu zplna spočívá v životě přítomném, uplatňuje všechna práva tělesenství a lásky; pří- roda a rozum podpírají tuto morálku. Proto si za pracovni methodu volí realismus, realismus bujarý a často tendenčně karikující, vyvěrající však ze životních zkušeností a z pozoro- vání lidí. A tak se v „Decameronu“ rozvíjí před zrakem čtenářovým strhující lidská komedie: šlechtici i vzdělanci, duchovní i měšťané a měšťky, obchodníci, řemeslníci i sedláci a jejich ženy a dcery, postavy rozmarné a prostopášné i ko- mické a sentimentální, odvozené ze životní skutečnosti, ale přetvořené na příkladné typy tvůrčí fantasií vypravěče. Dějo- vost vyvěrá z příhod všedního dne, není však po každé vyvo- lána milostnou zápletkou, nýbrž spočívá na lidské hlouposti; vítězí bystrý duch a individuální iniciativa. „Decameron“ je 8
sance, jako byli Rvačovský, Dačický, Lomnický a j. Práce nebude konána nadarmo a vnese do literárního období, do- posud nazíraného přísnýma očima náboženských polemik a humanistické učenosti, názornost a živost života skutečného, protože půjde o literaturu pro měštany psanou a jimi také čtenou i prožitou, ne o příklady školní vzdělanosti a naukové vyspělosti. Renesance 16. stol. u nás je odrazem silných posic poměštěné šlechty a bohatého měšťanstva. Buržoasie má už pevnou basi hospodářskou a usiluje o vítězství poli- tické. Sílí měštanské umění, jež jednak odráží rostoucí síly buržoasie, jednak se významně uplatňuje v ideologickém zápasu všude tam, kde se buržoasie nemohla ještě plně uplatnit politicky nebo ekonomicky. Vydávajíce „boccacciovské rozprávky“, pojednáme nej- prve o novele a jejím tvúrci Giovannim Boccacciovi (1313—75) a určíme její funkci ve vývoji české prózy vyprá- věcí. Novela, rozsahem vymezené, poutavé vypravování sentimentálního příběhu nebo rozvádějící vtipné úsloví, pi- kantní anekdotu s úmyslem upoutati a pobaviti posluchače pravidelně s překvapivým zakončením, je vpravdě výtvor italské renesance. Boccaccio prolnul svoje dílo především novou životní filosofií. Její těžiště není ve věčnosti, nýbrž v protikladu k středověkému asketismu zplna spočívá v životě přítomném, uplatňuje všechna práva tělesenství a lásky; pří- roda a rozum podpírají tuto morálku. Proto si za pracovni methodu volí realismus, realismus bujarý a často tendenčně karikující, vyvěrající však ze životních zkušeností a z pozoro- vání lidí. A tak se v „Decameronu“ rozvíjí před zrakem čtenářovým strhující lidská komedie: šlechtici i vzdělanci, duchovní i měšťané a měšťky, obchodníci, řemeslníci i sedláci a jejich ženy a dcery, postavy rozmarné a prostopášné i ko- mické a sentimentální, odvozené ze životní skutečnosti, ale přetvořené na příkladné typy tvůrčí fantasií vypravěče. Dějo- vost vyvěrá z příhod všedního dne, není však po každé vyvo- lána milostnou zápletkou, nýbrž spočívá na lidské hlouposti; vítězí bystrý duch a individuální iniciativa. „Decameron“ je 8
Strana 9
oslavou smyslů, přírody a pravdy — konkretní skutečnosti, která se nás bezprostředně dotýká — vystupuje proti všem formám pověry, lehkověrnosti a pokrytectví. Morálka se tu neohání velkými slovy a nepotahuje na sebe věčné principy, nýbrž je positivní a realistická, je přitahována životem, jeho chybami, jimž se nelze vyhnouti. Boccaccio se přizpůsobuje čtenářské představivosti, jejímu cítění a střízlivému rozumu, potřebám pravdivosti a praktičnosti — obracelť se k obe- censtvu krajně věcnému. Proto přesně a plasticky popisuje běžného člověka vzezřením, gestem, jeho zvyky. Zato tu shledáváme málo psychologické analysy: výrazný pohyb, slovo nedbale pronesené, chování samo stačí, aby poučily o myšlenkách a citech nejen hlavních hrdinů, ale celé četné společnosti. Jasná mluva, blížící se hovorové, dokresluje, čeho je třeba v ději a charakteristice. Boccaccio psal, aby naučil radosti ze života, aby skládal krásné povídky, méně aby reformoval společnost, víru nebo mravy. Teprve refor- mace počala chápati Boccaccia jako proticírkevního bojovníka a užila jmenovitě některých jeho satir na mnichy jako bojo- vého prostředku. Boccaccio není nevěrec, ale rozhodně od- mítá asketismus a přetvářku — to je první velký zisk rene- sance z obnoveného kultu antiky. K nám proniká známost Boccaccia v českém překladu ojediněle již v polovině 15. stol. příběhem bezmezné lásky, manželčiny poslušnosti a oddanosti, oblíbenou a rozšířenou povídkou o Valtrovi a Kryseldě. Je to poslední novela desá- tého dne „Decameronu“ a byla přeložena z latinského zpra- cování Petrarcova. Okolo r. 1520 máme nový převod této novely, což svědčí, jak zájem o ni byl živý a neutuchal. Ale k soustavnějšímu poznávání Boccaccia u nás dochází až na přelomu stol. 15. a 16. Datum odpovídá hospodářsko-politic- kým poměrům za vlády Vladislava Jagellovce, ochotným k recepci renesančních hodnot, a není také nikterak opožděné, souhlasí se zeměpisnou polohou zaalpskou. Překládá se ze čtyř děl Boccacciových: 1. z mladistvého románu „Il Filocolo“ přeložen celý ro- 9
oslavou smyslů, přírody a pravdy — konkretní skutečnosti, která se nás bezprostředně dotýká — vystupuje proti všem formám pověry, lehkověrnosti a pokrytectví. Morálka se tu neohání velkými slovy a nepotahuje na sebe věčné principy, nýbrž je positivní a realistická, je přitahována životem, jeho chybami, jimž se nelze vyhnouti. Boccaccio se přizpůsobuje čtenářské představivosti, jejímu cítění a střízlivému rozumu, potřebám pravdivosti a praktičnosti — obracelť se k obe- censtvu krajně věcnému. Proto přesně a plasticky popisuje běžného člověka vzezřením, gestem, jeho zvyky. Zato tu shledáváme málo psychologické analysy: výrazný pohyb, slovo nedbale pronesené, chování samo stačí, aby poučily o myšlenkách a citech nejen hlavních hrdinů, ale celé četné společnosti. Jasná mluva, blížící se hovorové, dokresluje, čeho je třeba v ději a charakteristice. Boccaccio psal, aby naučil radosti ze života, aby skládal krásné povídky, méně aby reformoval společnost, víru nebo mravy. Teprve refor- mace počala chápati Boccaccia jako proticírkevního bojovníka a užila jmenovitě některých jeho satir na mnichy jako bojo- vého prostředku. Boccaccio není nevěrec, ale rozhodně od- mítá asketismus a přetvářku — to je první velký zisk rene- sance z obnoveného kultu antiky. K nám proniká známost Boccaccia v českém překladu ojediněle již v polovině 15. stol. příběhem bezmezné lásky, manželčiny poslušnosti a oddanosti, oblíbenou a rozšířenou povídkou o Valtrovi a Kryseldě. Je to poslední novela desá- tého dne „Decameronu“ a byla přeložena z latinského zpra- cování Petrarcova. Okolo r. 1520 máme nový převod této novely, což svědčí, jak zájem o ni byl živý a neutuchal. Ale k soustavnějšímu poznávání Boccaccia u nás dochází až na přelomu stol. 15. a 16. Datum odpovídá hospodářsko-politic- kým poměrům za vlády Vladislava Jagellovce, ochotným k recepci renesančních hodnot, a není také nikterak opožděné, souhlasí se zeměpisnou polohou zaalpskou. Překládá se ze čtyř děl Boccacciových: 1. z mladistvého románu „Il Filocolo“ přeložen celý ro- 9
Strana 10
mán Kronika o Floriovi a Biancefoře, tiskem 1519 u Jana Šmerhovského v Praze; 2. z latinské sbírky povídek „De claris mulieribus“ Kro- nyka o té poctivé a šlechetné paní Lukrecii, tiskem sice dochována až z roku 1592, ale překlad je jistě starší, sou- dívá se též i na Jana Češku, vychovatele mladých Pern- štýnů; 3. ze sbírky „De viris illustribus“ Hra pěkných připovídek, v nížto tyto osoby mluví: Štěstí, Chudoba, Neštěstí, v Praze u Konáče 1547; 4. z „Decameronu“ některé povídky ojediněle: Kronyka o smutném skončení Gviškarda a Sigismundy, u Konáče 1507, dochováno teprve 3. vyd. z r. 1592; Kronyka o Perytonovi, měštěnínu římském, a jeho synu Dyonydovi z počátku 16. stol., tisk známý až zr. 1592; Pamfila mládence rozprávka o Sercia- pelletovi z 1514 u Konáče a Kronyka o Cymonovi hlúpém skrze milost přemistrně vycvičeném, 1509 u Konáče. Překlá- dáno bylo jednak z latiny (zde byl prostředníkem Lionardo Bruni d'Arezzo a Filip Beroald), jednak z němčiny z prvního souborného překladu Arigova z r. 1473. Ale nad tyto ojedinělé překlady vyniká rozsahem, výběrem námětů vskutku boc- cacciovských, slohovou vyspělostí a vybroušeností překlad jedenácti novel, obsažených v Neuberkově sborníku. Neuberkův sborník je rukopisný soubor památek, jehož vznik klademe (V. B. Nebeský, Vilém Pražák) do posledního desítiletí 15. stol. Je neúplný a velmi poškozen. Obsahuje alegorické skladby milostné a moralistní, veršované i pro- zaické — dosud nejznámější jsou „Májový sen“ a „Verše o milovníku“. Na konci sborníku je vepsáno oněch jedenáct novel z Boccaccia. Poslední je neúplná, nevíme, zda jich původně nebylo více a zda chátráním sborníku a při převazbě poslední listy, ba celé složky nevzaly za své. Některé skladby sborníku přisuzují se synu krále Jiřího, Hynkovi z Poděbrad. Byl s největší pravděpodobností autorem skladeb všech. Jistě překlady z Boccaccia vyšly z jeho pera, jak dokážeme. Význam překladu z „Decameronu“ v Neuberkově sbor- 10
mán Kronika o Floriovi a Biancefoře, tiskem 1519 u Jana Šmerhovského v Praze; 2. z latinské sbírky povídek „De claris mulieribus“ Kro- nyka o té poctivé a šlechetné paní Lukrecii, tiskem sice dochována až z roku 1592, ale překlad je jistě starší, sou- dívá se též i na Jana Češku, vychovatele mladých Pern- štýnů; 3. ze sbírky „De viris illustribus“ Hra pěkných připovídek, v nížto tyto osoby mluví: Štěstí, Chudoba, Neštěstí, v Praze u Konáče 1547; 4. z „Decameronu“ některé povídky ojediněle: Kronyka o smutném skončení Gviškarda a Sigismundy, u Konáče 1507, dochováno teprve 3. vyd. z r. 1592; Kronyka o Perytonovi, měštěnínu římském, a jeho synu Dyonydovi z počátku 16. stol., tisk známý až zr. 1592; Pamfila mládence rozprávka o Sercia- pelletovi z 1514 u Konáče a Kronyka o Cymonovi hlúpém skrze milost přemistrně vycvičeném, 1509 u Konáče. Překlá- dáno bylo jednak z latiny (zde byl prostředníkem Lionardo Bruni d'Arezzo a Filip Beroald), jednak z němčiny z prvního souborného překladu Arigova z r. 1473. Ale nad tyto ojedinělé překlady vyniká rozsahem, výběrem námětů vskutku boc- cacciovských, slohovou vyspělostí a vybroušeností překlad jedenácti novel, obsažených v Neuberkově sborníku. Neuberkův sborník je rukopisný soubor památek, jehož vznik klademe (V. B. Nebeský, Vilém Pražák) do posledního desítiletí 15. stol. Je neúplný a velmi poškozen. Obsahuje alegorické skladby milostné a moralistní, veršované i pro- zaické — dosud nejznámější jsou „Májový sen“ a „Verše o milovníku“. Na konci sborníku je vepsáno oněch jedenáct novel z Boccaccia. Poslední je neúplná, nevíme, zda jich původně nebylo více a zda chátráním sborníku a při převazbě poslední listy, ba celé složky nevzaly za své. Některé skladby sborníku přisuzují se synu krále Jiřího, Hynkovi z Poděbrad. Byl s největší pravděpodobností autorem skladeb všech. Jistě překlady z Boccaccia vyšly z jeho pera, jak dokážeme. Význam překladu z „Decameronu“ v Neuberkově sbor- 10
Strana 11
níku je veliký. Po prvé přistupuje český autor ke klasiku novely, aby jej předvedl ve výběru co největším a přitom ukázkami charakteristickými. Představuje Boccaccia ne již zamilovanými příběhy o věrné lásce, jež překonává všechny překážky, nýbrž povídkami renesančními se zdravou smysl- ností, vtipem a pointou. Volí realistické náměty, nabité živo- tem všech vrstev společnosti: sedláci jako páni, kněží jako měštané, korunované hlavy a jejich čeleď, studenti a drobný dělný lid představují se tu za různých, hýřivých okamžiků svého života. Všimněme si, které povídky v počtu jedenácti si český pře- kladatel vyvolil ze sta novel „Decameronu“. Jsou to pře- vážně povídky o lidech, kteří obratností dosáhli, po čem bažili, povídky o ženách, které podvádějí žárlivé muže, a o čtveračivých sousedech, kteří se vzájemně klamou se svými manželkami, tedy povídky třetího, sedmého a osmého dne rámcového vypravování. Toliko jedna povídka je ze dne devátého, ale ta celým svým rázem zapadá do povídek třetího dne. Vesměs jde o náměty hodně erotické, není příběhu, který by nás nevedl do ložnice a kde by se vášeň, milostná hra a vtip nevybíjely nakonec v mileneckém objetí. Tak se tam setkáváme se selskými prosťáky, klášterním zahradníkem Kostrbou a sedlákem Maříkem, jejž opat kláštera uspí, aby se mohl stýkat s jeho ženou, s krásnými, zpravidla uroze- nými paními, jež vzbuzují žárlivost svých kupeckých man- želů, aby je tím snáze klamaly se svými milenci; seznáváme přátelskou přízeň a různé dary, jimiž se uspává ostražitost a bdělost manželova; úklady a láska se nezastavují ani před královským majestátem, do jehož manželského lože vcházejí služebníci. Nejen výběr námětů, nýbrž i podání samo, pře- kladatelem místy upravené, ukazují jasně, kam se chýlí jeho sympatie: na stranu vtipných žen, které se pro lásku k mi- lenci dopouštějí všelijakého šibalství. Stranou překladatelova zájmu zůstávají povídky o těžce zkoušené lásce, o útrapách a neblahých příhodách milenců, o lásce s nešťastným kon- cem a o šlechetných skutcích ve věcech lásky (povídky dru- 11
níku je veliký. Po prvé přistupuje český autor ke klasiku novely, aby jej předvedl ve výběru co největším a přitom ukázkami charakteristickými. Představuje Boccaccia ne již zamilovanými příběhy o věrné lásce, jež překonává všechny překážky, nýbrž povídkami renesančními se zdravou smysl- ností, vtipem a pointou. Volí realistické náměty, nabité živo- tem všech vrstev společnosti: sedláci jako páni, kněží jako měštané, korunované hlavy a jejich čeleď, studenti a drobný dělný lid představují se tu za různých, hýřivých okamžiků svého života. Všimněme si, které povídky v počtu jedenácti si český pře- kladatel vyvolil ze sta novel „Decameronu“. Jsou to pře- vážně povídky o lidech, kteří obratností dosáhli, po čem bažili, povídky o ženách, které podvádějí žárlivé muže, a o čtveračivých sousedech, kteří se vzájemně klamou se svými manželkami, tedy povídky třetího, sedmého a osmého dne rámcového vypravování. Toliko jedna povídka je ze dne devátého, ale ta celým svým rázem zapadá do povídek třetího dne. Vesměs jde o náměty hodně erotické, není příběhu, který by nás nevedl do ložnice a kde by se vášeň, milostná hra a vtip nevybíjely nakonec v mileneckém objetí. Tak se tam setkáváme se selskými prosťáky, klášterním zahradníkem Kostrbou a sedlákem Maříkem, jejž opat kláštera uspí, aby se mohl stýkat s jeho ženou, s krásnými, zpravidla uroze- nými paními, jež vzbuzují žárlivost svých kupeckých man- želů, aby je tím snáze klamaly se svými milenci; seznáváme přátelskou přízeň a různé dary, jimiž se uspává ostražitost a bdělost manželova; úklady a láska se nezastavují ani před královským majestátem, do jehož manželského lože vcházejí služebníci. Nejen výběr námětů, nýbrž i podání samo, pře- kladatelem místy upravené, ukazují jasně, kam se chýlí jeho sympatie: na stranu vtipných žen, které se pro lásku k mi- lenci dopouštějí všelijakého šibalství. Stranou překladatelova zájmu zůstávají povídky o těžce zkoušené lásce, o útrapách a neblahých příhodách milenců, o lásce s nešťastným kon- cem a o šlechetných skutcích ve věcech lásky (povídky dru- 11
Strana 12
hého, čtvrtého, pátého a desátého dne). Ale překladatele nezaujaly ani krátké, vtipné povídky, zakládající se na po- hotové odpovědi, jež vyprošťuje z nemilé situace (povídky šestého dne). Jestliže sentimentální a vážné povídky ne- odpovídaly duchu překladatelovu, nemohly mu býti blízké ani tyto povídky anekdotické povahy. Nejen pro svoji drob- nou, sevřenou formu — český překladatel miloval raději dějovou výpravnost —, ale zdaleka více pro své vnější znaky, v nichž rozeznáváme ještě charakter středověké prózy: kaza- telem rozvedený příklad a na něj navázané anekdotické vy- právění. Český překladatel výběrem i slohovým zaměřením jeví se tu skutečně jako osobnost novodobá, prostoupená již životním názorem renesančním a usilující také o nový výraz, o formu novelistickou. Jako překladatel počíná si Čech ku podivu obratně; musil jím býti spisovatel již zkušený. Nestírá nic z předlohy, osnova i figury děje jsou plastické, řeč jadrná. Překládal z Arigova (Schlüsselfelderova) německého převodu z r. 1473 — vyšel právě roku devadesátého v druhém vydání —, ale i tak to byla dobrá volba. Arigův převod se objevuje na knižním trhu rok po vydání vlašského „Decameronu“ tiskem; seznamoval s Boccacciem všechny, kdož nechtěli nebo nemohli jej čísti v originálu. Nebylo těch žádostivých čtenářů mnoho v Ně- mecku, ani ve střední a slovanské Evropě. Čech je první, kdož uvědoměle a skoro současně se vznikem Arigova pře- kladu po něm sahá. Arigovi se vytýká, že je rozvleklý, že libovolně vynechává a krátí, že věty a větné celky staví vedle sebe a na sebe bez logického zvládnutí a využití vět vedlejších a závislých, že nadbytečně užívá synonym. Nebudeme pole- misovati s těmito soudy německé filologické kritiky, jenom připomínáme, že Arigův překlad je jediný, který Němci po dlouhou dobu měli, a tudíž průkopnický. Pokud se týká českého překladu, obsahově sleduje věrně svoji předlohu se všemi jejími přídavky proti textu Boccacciovu, výrazově však stojí vysoko nad ní. Jako by se překladatel varoval toho, co bývá vytýkáno převodu Arigovu. Nerozmělňuje ho ještě více, 12
hého, čtvrtého, pátého a desátého dne). Ale překladatele nezaujaly ani krátké, vtipné povídky, zakládající se na po- hotové odpovědi, jež vyprošťuje z nemilé situace (povídky šestého dne). Jestliže sentimentální a vážné povídky ne- odpovídaly duchu překladatelovu, nemohly mu býti blízké ani tyto povídky anekdotické povahy. Nejen pro svoji drob- nou, sevřenou formu — český překladatel miloval raději dějovou výpravnost —, ale zdaleka více pro své vnější znaky, v nichž rozeznáváme ještě charakter středověké prózy: kaza- telem rozvedený příklad a na něj navázané anekdotické vy- právění. Český překladatel výběrem i slohovým zaměřením jeví se tu skutečně jako osobnost novodobá, prostoupená již životním názorem renesančním a usilující také o nový výraz, o formu novelistickou. Jako překladatel počíná si Čech ku podivu obratně; musil jím býti spisovatel již zkušený. Nestírá nic z předlohy, osnova i figury děje jsou plastické, řeč jadrná. Překládal z Arigova (Schlüsselfelderova) německého převodu z r. 1473 — vyšel právě roku devadesátého v druhém vydání —, ale i tak to byla dobrá volba. Arigův převod se objevuje na knižním trhu rok po vydání vlašského „Decameronu“ tiskem; seznamoval s Boccacciem všechny, kdož nechtěli nebo nemohli jej čísti v originálu. Nebylo těch žádostivých čtenářů mnoho v Ně- mecku, ani ve střední a slovanské Evropě. Čech je první, kdož uvědoměle a skoro současně se vznikem Arigova pře- kladu po něm sahá. Arigovi se vytýká, že je rozvleklý, že libovolně vynechává a krátí, že věty a větné celky staví vedle sebe a na sebe bez logického zvládnutí a využití vět vedlejších a závislých, že nadbytečně užívá synonym. Nebudeme pole- misovati s těmito soudy německé filologické kritiky, jenom připomínáme, že Arigův překlad je jediný, který Němci po dlouhou dobu měli, a tudíž průkopnický. Pokud se týká českého překladu, obsahově sleduje věrně svoji předlohu se všemi jejími přídavky proti textu Boccacciovu, výrazově však stojí vysoko nad ní. Jako by se překladatel varoval toho, co bývá vytýkáno převodu Arigovu. Nerozmělňuje ho ještě více, 12
Strana 13
a když, je to jen tehdy, jestliže chce nejasné říci názorněji, nebo ožehavé místo vyjádřit peprněji, při čemž je patrné, že překladatel hledá oporu v jazyku hovorovém: in armen mannes form 166, 38 v žebráčiech šatech 32, 6; der materi ur- sache 169, 12 té věci póvod 35, 8-9; das stet nicht wol 166, 12 totoť kořenie dobře tak nestojí, nic dobře dělati neumieš 30, 10; mit grossem luste und freudenn zu manch malen mit einander ir freude hetten 194, 3—5 s velikú žádostí a veselím mnohokrát spolu u veliké radosti přebývali sú a ten kuóň doplacovali. Amen 104, 15—16. ja es ist tag 572, 28 ano, jest den, ale v Zadní Indii 52, 15; wie wol Masetto reiten künde 169, 22—23 kterak dobře Kostrba na živých polštářiech jezditi umi 35, 19—20; also in alle seine güter wider ein geseczt und von seiner haußwirtin gar schöne empfangen warde 224, 27—28 a potom hned ve všecky své důchody a úžitky, kteréž jest byl měl, zase od své ženy vpuštěn a od své ženy velmi pěkně přivítán byl 116, 24—27. Vyhýbá se zdvojeným synonymům, jimiž text narůstá: liebe und hulde 218, 37 svú lásku 108, 6; lust und freüde 441,33 krato- chvíl 42, 26. Ovládá dobře pomocí přechodníků a spojkových vět slo- žitá souvětí, takže zřídka kdy se mu přihodí nějaký výšin z vazby nebo připadneme na místo méně srozumitelné. Více dbá smyslu než otrockého překladu, a proto boccacciovské rozprávky překvapují nenuceným tónem, výstižnými obraty a nehledanými výrazy: do von dir besunder nucze und freüd zu sten süllen 443, 32 čin se toho ne- věda, shledáš, že skrze to tobě zvláštní úžitek a veselé přijíti má 44, 32—34 do ich weder syn noch willen hab hin ze kommen 443, 5 ale na to nemys- lila sem, bych tam přijíti měla, aniž myslím 44, 3—4; weder für sich noch yemant anders sölcher sache halben dem gelücke mere untertenig ma- chet noch also mere verseczen wolte 175, 37—38 v takové věci se nedával, ani se v takových kořistech stavoval 57, 34—35; und dem volcke der gegent zu versten gaben 170, 35—36 lidu vuókol oznamujíc a jim dávajíc věděti 37, 10—11; daz er villeicht alle seine tage in sölcher masse nye gearbet warde 167, 30 žeť vám zahradu zdělám tak, že jakž je byla na světě nikdy v takové míře zdělána nebyla 33, 7—9; das wölt er freüntlich umb in ver- dienen 440, 2 že by chtěl rád u něho býti a jemu věrný býti etc. a že tomu hospodáři věrně chce zasluhovati 40, 24—26; es ist sünde daz ir euch selbes nicht die helse abe stosset 572, 10—11 jest div, že pro vaše přílišné ožíránie sami sobě hrdel nestrkáte 51, 29—30; dem künige geleiche on masse in al- ler geradigkeit 172, 4 k králi nápodoben na všech údech i zróstu 53, 15—16. 13
a když, je to jen tehdy, jestliže chce nejasné říci názorněji, nebo ožehavé místo vyjádřit peprněji, při čemž je patrné, že překladatel hledá oporu v jazyku hovorovém: in armen mannes form 166, 38 v žebráčiech šatech 32, 6; der materi ur- sache 169, 12 té věci póvod 35, 8-9; das stet nicht wol 166, 12 totoť kořenie dobře tak nestojí, nic dobře dělati neumieš 30, 10; mit grossem luste und freudenn zu manch malen mit einander ir freude hetten 194, 3—5 s velikú žádostí a veselím mnohokrát spolu u veliké radosti přebývali sú a ten kuóň doplacovali. Amen 104, 15—16. ja es ist tag 572, 28 ano, jest den, ale v Zadní Indii 52, 15; wie wol Masetto reiten künde 169, 22—23 kterak dobře Kostrba na živých polštářiech jezditi umi 35, 19—20; also in alle seine güter wider ein geseczt und von seiner haußwirtin gar schöne empfangen warde 224, 27—28 a potom hned ve všecky své důchody a úžitky, kteréž jest byl měl, zase od své ženy vpuštěn a od své ženy velmi pěkně přivítán byl 116, 24—27. Vyhýbá se zdvojeným synonymům, jimiž text narůstá: liebe und hulde 218, 37 svú lásku 108, 6; lust und freüde 441,33 krato- chvíl 42, 26. Ovládá dobře pomocí přechodníků a spojkových vět slo- žitá souvětí, takže zřídka kdy se mu přihodí nějaký výšin z vazby nebo připadneme na místo méně srozumitelné. Více dbá smyslu než otrockého překladu, a proto boccacciovské rozprávky překvapují nenuceným tónem, výstižnými obraty a nehledanými výrazy: do von dir besunder nucze und freüd zu sten süllen 443, 32 čin se toho ne- věda, shledáš, že skrze to tobě zvláštní úžitek a veselé přijíti má 44, 32—34 do ich weder syn noch willen hab hin ze kommen 443, 5 ale na to nemys- lila sem, bych tam přijíti měla, aniž myslím 44, 3—4; weder für sich noch yemant anders sölcher sache halben dem gelücke mere untertenig ma- chet noch also mere verseczen wolte 175, 37—38 v takové věci se nedával, ani se v takových kořistech stavoval 57, 34—35; und dem volcke der gegent zu versten gaben 170, 35—36 lidu vuókol oznamujíc a jim dávajíc věděti 37, 10—11; daz er villeicht alle seine tage in sölcher masse nye gearbet warde 167, 30 žeť vám zahradu zdělám tak, že jakž je byla na světě nikdy v takové míře zdělána nebyla 33, 7—9; das wölt er freüntlich umb in ver- dienen 440, 2 že by chtěl rád u něho býti a jemu věrný býti etc. a že tomu hospodáři věrně chce zasluhovati 40, 24—26; es ist sünde daz ir euch selbes nicht die helse abe stosset 572, 10—11 jest div, že pro vaše přílišné ožíránie sami sobě hrdel nestrkáte 51, 29—30; dem künige geleiche on masse in al- ler geradigkeit 172, 4 k králi nápodoben na všech údech i zróstu 53, 15—16. 13
Strana 14
Předlohu šťastně a vtipně lokalisuje. Činí tak dvojím způ- sobem. Jednak ponechává vlašské názvy míst, nebo jejich vlašský původ podtrhuje termínem latinským u nás známěj- ším, nebo užívá termínu zdomácnělého: Boloni 439, 12 a j. Bononie 39, 20 a j.; in der stat Napels 194, 17 v městě Napuli 85, 4; zu Parisy 438,34 v Paříži 39, 3; in Lamparten 171,31 v Lampartiech 53, 3. Málokdy místní název komolí. Bývá to jen u míst méně známých a pokroucených již v německém převodu: ob unser stat genant Mongone (v it. orig. pohoří Mugnone) 569, 17 od města jednoho jménem Mandona 47, 2; in der statt Sena (v it. orig. Siena) 515, 27 v městě jednom Senezi 59, 4. Jednak některé místní názvy udomácňuje přenesením dějiště do Čech: und heym gen Lampolechio 165, 32 do své vsi do Stakor 29, 16; in der stat Rymel (it. orig. Rimini) 428, 26 v Jevíčku 66, 5; es waz in unser gegent Tuschana und noch ist ein abteye gelegen als gern gewonheit ist an einem eynigen ende gar selten von yemant gefisitirt 216, 34—36 byl jeden klášter v našem kraji Boleslavském, jakož ještě i podnes to opatství svých v kruntích a založení jméno své má. Kdež klášter toho opatství byl jest postaven súkromí v horách, proto nedaleko kraje, kdež takový klášter řídko jest kdy byl anebo nikdy od starších přehledován 105, 5—9; in der edelen stat Pistoia in dem geschlecht genant Vergalesy waz ein ritter genant herr Francz... zu einem haubtman oder richter gen Meylant erwelt was 189, 23—26 v slavném městě v Písku, v rodu jménem Říčan- ských byl jeden rytieř, pan Habart jménem... za hajtmana anebo zprávcí Kúřimského kraje zvolen jest byl 97, 5—8. Podobně nakládá s jmény osobními, která ponechává v po- češtěné formě, nebo je přiléhavě přejmenovává: Adriano 571, 21 Adriáš 50, 33; Benedetto 223, 16 Benedikt 115, 1; Berlin- ghere 445, 14 Linhart 75, 6; Cyma 189,31 Tým 97, 14; Giani 439, 13 Gianus 39, 21; Hanichino 439, 37 Hajmkyn 40, 21. Ferondo 217, 7 sedlák Mařík 105, 1; Masetto 165, 34 Kostrba (vlasáč) 29, 20; Nuto 166,1 Nutkal 29, 23; Pinnuczo 572, 22 Buřivoj (náměsíční spáč, který v noci bouří) 52, 7; Spinelluczo 515, 28 Bartoš 59, 6; Zeppa 515, 29 Štípa 59, 6. Není pochyby, že jména lokalisovaná a vížící se k určitým českým místům nebo osobám vybízejí, aby pomocí jich bylo usuzováno na překladatele nebo na kraj jeho působení. Tu 14
Předlohu šťastně a vtipně lokalisuje. Činí tak dvojím způ- sobem. Jednak ponechává vlašské názvy míst, nebo jejich vlašský původ podtrhuje termínem latinským u nás známěj- ším, nebo užívá termínu zdomácnělého: Boloni 439, 12 a j. Bononie 39, 20 a j.; in der stat Napels 194, 17 v městě Napuli 85, 4; zu Parisy 438,34 v Paříži 39, 3; in Lamparten 171,31 v Lampartiech 53, 3. Málokdy místní název komolí. Bývá to jen u míst méně známých a pokroucených již v německém převodu: ob unser stat genant Mongone (v it. orig. pohoří Mugnone) 569, 17 od města jednoho jménem Mandona 47, 2; in der statt Sena (v it. orig. Siena) 515, 27 v městě jednom Senezi 59, 4. Jednak některé místní názvy udomácňuje přenesením dějiště do Čech: und heym gen Lampolechio 165, 32 do své vsi do Stakor 29, 16; in der stat Rymel (it. orig. Rimini) 428, 26 v Jevíčku 66, 5; es waz in unser gegent Tuschana und noch ist ein abteye gelegen als gern gewonheit ist an einem eynigen ende gar selten von yemant gefisitirt 216, 34—36 byl jeden klášter v našem kraji Boleslavském, jakož ještě i podnes to opatství svých v kruntích a založení jméno své má. Kdež klášter toho opatství byl jest postaven súkromí v horách, proto nedaleko kraje, kdež takový klášter řídko jest kdy byl anebo nikdy od starších přehledován 105, 5—9; in der edelen stat Pistoia in dem geschlecht genant Vergalesy waz ein ritter genant herr Francz... zu einem haubtman oder richter gen Meylant erwelt was 189, 23—26 v slavném městě v Písku, v rodu jménem Říčan- ských byl jeden rytieř, pan Habart jménem... za hajtmana anebo zprávcí Kúřimského kraje zvolen jest byl 97, 5—8. Podobně nakládá s jmény osobními, která ponechává v po- češtěné formě, nebo je přiléhavě přejmenovává: Adriano 571, 21 Adriáš 50, 33; Benedetto 223, 16 Benedikt 115, 1; Berlin- ghere 445, 14 Linhart 75, 6; Cyma 189,31 Tým 97, 14; Giani 439, 13 Gianus 39, 21; Hanichino 439, 37 Hajmkyn 40, 21. Ferondo 217, 7 sedlák Mařík 105, 1; Masetto 165, 34 Kostrba (vlasáč) 29, 20; Nuto 166,1 Nutkal 29, 23; Pinnuczo 572, 22 Buřivoj (náměsíční spáč, který v noci bouří) 52, 7; Spinelluczo 515, 28 Bartoš 59, 6; Zeppa 515, 29 Štípa 59, 6. Není pochyby, že jména lokalisovaná a vížící se k určitým českým místům nebo osobám vybízejí, aby pomocí jich bylo usuzováno na překladatele nebo na kraj jeho působení. Tu 14
Strana 15
nutno ovšem připomenouti, že jména domácně obměněná jsou volena tak, aby buď svým zvukem upomínala na originál (Nuto — Nutkal, Zeppa — Štípa, Pistoja — Písek), nebo vtipně charakterisují (Kostrba, Buřivoj, snad i Jevíčko), nebo vycházejí toliko ze známých jmen míst a rodů, aby se budil větší dojem pravděpodobnosti (kraje Boleslavský a Kou- řimský, ves Stakory u Mladé Boleslavě, rod Říčanských, kteří byli usedlí na Říčansku a Čáslavsku, někteří z nich dokonce byli kouřimskými hejtmany). Nebylo ostatně v pod- statě boccacciovské novely pojmenováním místa a příjmením příběh přesně identifikovat. Ctenář se toliko mystifikoval a jeho zájem napínal zdánlivě přesnými údaji a každodenní pravděpodobností. Toliko dvojí, ale cenné poznatky můžeme z lokalit vyvoditi: že pomístní zájem překladatelův krouží ponejvíce v oblasti středočeské, dotýkající se Poděbrad, a že zná Italii, její zeměpis a zvláštnosti z vlastního názoru. Pro druhé tvrzení máme ještě další doklady v tom, jak překla- datel jemně a znalecky mění a zasahuje všude tam, kde by se údaj nebo situace zdály s českého hlediska nepravděpodobné. Tak in unser stat 445, 13 a j. překládá v městě Florencii 75, 5 a j. se zřejmým označením původu decameronských historek; under dem tannen- paum (it. orig. má ,pod pinií“) 443, 13 umistuje v Čechách mezi štěpy 44, 12; ein schöne iunckfraw... pey czwelff iaren alte 569, 23 mění na pannu... v letech šestnácti 47, 10, což více odpovídá pozdnějšímu dozrá- vání severských žen. Český překlad se ještě po několikeré stránce odlišuje od německé předlohy. Především překladatel vynechává úvody, jimiž účastníci štastných decameronských dnů zahajují a vzájemně spojují jednotlivá vypravování v rámcovou no- velu. To je věc spíše technické povahy. Překladatel neměl v úmyslu překládati „Decameron“ celý, zaměřil svoji po- zornost jen k určitým novelám a určitým námětům a sou- středil se na podání děje jednotlivých příhod. K vlastnímu ději pak upíná čtenářův zájem hned od samého počátku tím, že samostatně formuluje i názvy povídek. Ty jsou buď pod- statně zkrácené a zhuštující, na př.: „o jeptiškách“, „o jed- 15
nutno ovšem připomenouti, že jména domácně obměněná jsou volena tak, aby buď svým zvukem upomínala na originál (Nuto — Nutkal, Zeppa — Štípa, Pistoja — Písek), nebo vtipně charakterisují (Kostrba, Buřivoj, snad i Jevíčko), nebo vycházejí toliko ze známých jmen míst a rodů, aby se budil větší dojem pravděpodobnosti (kraje Boleslavský a Kou- řimský, ves Stakory u Mladé Boleslavě, rod Říčanských, kteří byli usedlí na Říčansku a Čáslavsku, někteří z nich dokonce byli kouřimskými hejtmany). Nebylo ostatně v pod- statě boccacciovské novely pojmenováním místa a příjmením příběh přesně identifikovat. Ctenář se toliko mystifikoval a jeho zájem napínal zdánlivě přesnými údaji a každodenní pravděpodobností. Toliko dvojí, ale cenné poznatky můžeme z lokalit vyvoditi: že pomístní zájem překladatelův krouží ponejvíce v oblasti středočeské, dotýkající se Poděbrad, a že zná Italii, její zeměpis a zvláštnosti z vlastního názoru. Pro druhé tvrzení máme ještě další doklady v tom, jak překla- datel jemně a znalecky mění a zasahuje všude tam, kde by se údaj nebo situace zdály s českého hlediska nepravděpodobné. Tak in unser stat 445, 13 a j. překládá v městě Florencii 75, 5 a j. se zřejmým označením původu decameronských historek; under dem tannen- paum (it. orig. má ,pod pinií“) 443, 13 umistuje v Čechách mezi štěpy 44, 12; ein schöne iunckfraw... pey czwelff iaren alte 569, 23 mění na pannu... v letech šestnácti 47, 10, což více odpovídá pozdnějšímu dozrá- vání severských žen. Český překlad se ještě po několikeré stránce odlišuje od německé předlohy. Především překladatel vynechává úvody, jimiž účastníci štastných decameronských dnů zahajují a vzájemně spojují jednotlivá vypravování v rámcovou no- velu. To je věc spíše technické povahy. Překladatel neměl v úmyslu překládati „Decameron“ celý, zaměřil svoji po- zornost jen k určitým novelám a určitým námětům a sou- středil se na podání děje jednotlivých příhod. K vlastnímu ději pak upíná čtenářův zájem hned od samého počátku tím, že samostatně formuluje i názvy povídek. Ty jsou buď pod- statně zkrácené a zhuštující, na př.: „o jeptiškách“, „o jed- 15
Strana 16
nom mládenci a o krásné paní“, kdežto Arigo převáděl z Boccaccia delší legendy, které jsou zároveň dějovou osno- vou novely, nebo nadpisy novel jsou samostatně a výrazně formulovány se smyslem pro poutavý a pikantní osten vy- pravování, na př. „rozprávka o jednom sedláku Maříkovi a o opatu frejovném a lékaři ženském, v jich nemocech velmi dospělém a umělém“. Tím vším český překlad podstatně mění a přetváří původní charakter italské novely a vtiskuje jí ráz domácího prostředí a osobnosti překladatelovy. Pro- šedše německým tlumočením a z toho vyplývajícími úpra- vami, které se jeví buď v stylistickém rozšiřování nebo zkra- cování předlohy, jsou nyní české rozprávky boccacciovské vytrženy z rámcového vyprávění. Ztracena je tím komposiční výstavba celku, kterou rámcové vyprávění nese s sebou. Vážné novely o oddané lásce mohou stát samy o sobě, také samostatně tiskem vycházely i v rukopisech se šířily. Přece však mají jiné zaměření, doplňují-li se s novelami žertovnými. Tím spíše to platí o frivolních novelách, jež teprve s vážnými dávají pravý obraz světa. Novela přesazená do jiných sou- vislostí mění svůj charakter i funkci. Přejímá na sebe účel a tendenci svého okolí. Tato nová funkce českého překladu je patrna a jest jí přičísti z velké části na vrub překladatele. Ten se nám jeví jako osoba zkušená v milostných pletkách, sympaticky vzhlížející k chytrým ženám, podvádějícím své muže; jako muž, který k půvabným a vtipným ženám, buďtež kteréhokoliv stavu, je pln obdivu, porozumění a rytířské dvor- nosti; jako osobnost zběhlá světem a prošedší nejvyšším dvor- ským životem, ale znalá také života venkova, české vesnice a jejího pracujícího lidu; jako příslušník stavu šlechtického, nenávidící jmenovitě kupčíky, kteří si vše kupují a rdousí svým mamonem: mladé, krásné dívky, které se za ně trpně provdávají, i tituly, po nichž se pachtí, neboť „vo to stojí, aby povýšeni byli a řádu rytieřského dojíti mohli“ (75, 7—8); jako kritik výsměšného postoje, takřka husitského, k planému a zhýralému životu v klášteřích a k živnostenskému pleticha- ření se svátostmi, jmenovitě se zpovědním tajemstvím. 16
nom mládenci a o krásné paní“, kdežto Arigo převáděl z Boccaccia delší legendy, které jsou zároveň dějovou osno- vou novely, nebo nadpisy novel jsou samostatně a výrazně formulovány se smyslem pro poutavý a pikantní osten vy- pravování, na př. „rozprávka o jednom sedláku Maříkovi a o opatu frejovném a lékaři ženském, v jich nemocech velmi dospělém a umělém“. Tím vším český překlad podstatně mění a přetváří původní charakter italské novely a vtiskuje jí ráz domácího prostředí a osobnosti překladatelovy. Pro- šedše německým tlumočením a z toho vyplývajícími úpra- vami, které se jeví buď v stylistickém rozšiřování nebo zkra- cování předlohy, jsou nyní české rozprávky boccacciovské vytrženy z rámcového vyprávění. Ztracena je tím komposiční výstavba celku, kterou rámcové vyprávění nese s sebou. Vážné novely o oddané lásce mohou stát samy o sobě, také samostatně tiskem vycházely i v rukopisech se šířily. Přece však mají jiné zaměření, doplňují-li se s novelami žertovnými. Tím spíše to platí o frivolních novelách, jež teprve s vážnými dávají pravý obraz světa. Novela přesazená do jiných sou- vislostí mění svůj charakter i funkci. Přejímá na sebe účel a tendenci svého okolí. Tato nová funkce českého překladu je patrna a jest jí přičísti z velké části na vrub překladatele. Ten se nám jeví jako osoba zkušená v milostných pletkách, sympaticky vzhlížející k chytrým ženám, podvádějícím své muže; jako muž, který k půvabným a vtipným ženám, buďtež kteréhokoliv stavu, je pln obdivu, porozumění a rytířské dvor- nosti; jako osobnost zběhlá světem a prošedší nejvyšším dvor- ským životem, ale znalá také života venkova, české vesnice a jejího pracujícího lidu; jako příslušník stavu šlechtického, nenávidící jmenovitě kupčíky, kteří si vše kupují a rdousí svým mamonem: mladé, krásné dívky, které se za ně trpně provdávají, i tituly, po nichž se pachtí, neboť „vo to stojí, aby povýšeni byli a řádu rytieřského dojíti mohli“ (75, 7—8); jako kritik výsměšného postoje, takřka husitského, k planému a zhýralému životu v klášteřích a k živnostenskému pleticha- ření se svátostmi, jmenovitě se zpovědním tajemstvím. 16
Strana 17
Jemná melancholie prchajícího mládí překladatelova spolu s ironií satirického humoru promlouvají z modlitebních vzdechů, připojených závěrem k některým povídkám, nebo z dvojitého liturgického Amen, zesilujícího zbožné přání v plné důvěře jeho naplnění, (na příklad 46, 36; 95, 16—18; 104, 16) zcela po vzoru uzávěrů lidových povídek, v nichž náhle vystupuje vypravěč do popředí a přeje si být účasten vypravovaných požitků a rozkoší. Nezůstalo však jen při pouhých překladech z „Decame- ronu“. Překladatel pokusil se též o samostatnou povídku boccacciovskou a prozradil na sebe při té příležitosti více, než bylo možno v projevech, vázaných na literární předlohu. Je to Rozprávka o jedné pěkné paní, jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném manželu, příběh o urozené paní, již manžel zanedbává a jež je tím mimovolně sváděna k flirtu a namlou- vání. Dá se přímo sledovati, jak se autor školil u Boccaccia. Na motiv zámožného a skoupého muže, jejž mladá žena pod- vádí, najde se v „Decameronu“ nejedna povídka. Ale zdá se, že český autor přejal i tendenci renesančních novelistů zpo- dobovati občas příběhy skutečně událé a známé ve společnosti a tím dodati svému vypravování přitažlivosti a pikantní pří- chuti. Námět Rozprávky o paní Salomeně, založený na proti- kladu krásné, okouzlující ženy a nerudného, skoupého man- žela, který její ctnosti a půvaby nedovede doceniti, a proto si nic jiného nezaslouží, než aby byl klamán, je podobně posta- ven v úvodu novely Aeneáše Sylvia „Eurialus a Lukretie“, která hojně byla čtena, také v Čechách a Polsku. Byla založena na skutečném prožitku českého šlechtice, kancléře Kašpara Šlika, za návštěvy v Sieně a líbila se pro svůj erotický obsah a pěknou formu. Autor Rozprávky o paní Salomeně nebude patrně také státi daleko od vyprávěného příběhu. Hájí nevěru paní, která nikterak nejednala proti své cti, jako by ji omlouval pro příklad jiným a sobě ji nakloňoval. Ale první pokus o sa- mostatnou renesanční novelu českou nemohl se hned na- poprvé zcela vydařit. Celá povídka působí jako dobrá expo- sice fabule, jež nebyla rozvinuta. Čekáme na vlastní událost 2 Boccacciovské rozprávky 17
Jemná melancholie prchajícího mládí překladatelova spolu s ironií satirického humoru promlouvají z modlitebních vzdechů, připojených závěrem k některým povídkám, nebo z dvojitého liturgického Amen, zesilujícího zbožné přání v plné důvěře jeho naplnění, (na příklad 46, 36; 95, 16—18; 104, 16) zcela po vzoru uzávěrů lidových povídek, v nichž náhle vystupuje vypravěč do popředí a přeje si být účasten vypravovaných požitků a rozkoší. Nezůstalo však jen při pouhých překladech z „Decame- ronu“. Překladatel pokusil se též o samostatnou povídku boccacciovskou a prozradil na sebe při té příležitosti více, než bylo možno v projevech, vázaných na literární předlohu. Je to Rozprávka o jedné pěkné paní, jménem Salomeny, a o jejím velmi netrefném manželu, příběh o urozené paní, již manžel zanedbává a jež je tím mimovolně sváděna k flirtu a namlou- vání. Dá se přímo sledovati, jak se autor školil u Boccaccia. Na motiv zámožného a skoupého muže, jejž mladá žena pod- vádí, najde se v „Decameronu“ nejedna povídka. Ale zdá se, že český autor přejal i tendenci renesančních novelistů zpo- dobovati občas příběhy skutečně událé a známé ve společnosti a tím dodati svému vypravování přitažlivosti a pikantní pří- chuti. Námět Rozprávky o paní Salomeně, založený na proti- kladu krásné, okouzlující ženy a nerudného, skoupého man- žela, který její ctnosti a půvaby nedovede doceniti, a proto si nic jiného nezaslouží, než aby byl klamán, je podobně posta- ven v úvodu novely Aeneáše Sylvia „Eurialus a Lukretie“, která hojně byla čtena, také v Čechách a Polsku. Byla založena na skutečném prožitku českého šlechtice, kancléře Kašpara Šlika, za návštěvy v Sieně a líbila se pro svůj erotický obsah a pěknou formu. Autor Rozprávky o paní Salomeně nebude patrně také státi daleko od vyprávěného příběhu. Hájí nevěru paní, která nikterak nejednala proti své cti, jako by ji omlouval pro příklad jiným a sobě ji nakloňoval. Ale první pokus o sa- mostatnou renesanční novelu českou nemohl se hned na- poprvé zcela vydařit. Celá povídka působí jako dobrá expo- sice fabule, jež nebyla rozvinuta. Čekáme na vlastní událost 2 Boccacciovské rozprávky 17
Strana 18
dějovou, jak žena muže podvede, marně, nepřichází ani zá- věrečná pointa, umělecké vyvrcholení renesanční novely. Co zvlášt můžeme na Rozprávce o paní Salomeně ceniti, je její realistický průřez do života českého venkova, pohled některými obraty a příměry až naturalistický. Nesmí nás to nikterak zarážeti, jsmet v období renesančního výrazu ja- drného a robustního. Co překvapuje, je dokonalá znalost života, mravů a obyčejů selských lidí u autora zřejmě šlech- tického původu; svědčí to o dlouhodobém pobývání na venkově a sžití s lidem a jeho mluvou, která se několika úslovími do vypravování vmísila. Dějová situace, umístěná doprostřed masopustního veselí, kdy obyvatelé zámku nej- blíže se stýkali s poddaným lidem v tradičních radovánkách, je podána přímo breughelovsky. Jasně vidíme maškary, sly- šíme kvílet pištce a hudebníky, hmatáme atmosféru žráčů a ochlastů. Autor, který jinak zachovává anonymitu po způ- sobu jiných vzorů, nejmenuje ani zámek - dějiště, je účasten osobně na vyprávění; to prokazují několikeré přeryvy, kde sám jako mluvčí zasahuje do děje. Arci jsme si vědomi toho, že tento způsob vyprávěcí může vyplývati ještě z nevyspělé slovesné techniky a může ukazovati spíše nazpět, na četbu ještě středověkou. Svoji povídku zakončil český autor vtipně jako některé z překladů Boccaccia: modlitbou za naše milé panny, aby je „ráčil milý Buóh takových mužuóv zprostiti“ (122, 32—33). Zbývá zodpověděti, kdo je autorem boccacciovských roz- právek? Otázka původu je zamlžena tím, že Neuberský sborník, který skladby obsahuje, je kusý, velmi poškozený; chybí začátek i konec. S nimi pravděpodobně zmizely též údaje o původci, písaři nebo účelu sborníku. Jsme odkázáni na rozbor vnitřní, avšak ten nezůstane bez užitku. První otázka, která napadá, je, v jakém poměru jsou boccacciovské rozprávky k ostatním skladbám Neuberkova sborníku, jmenovitě k těm, které jsou s jasnou přesvědčivostí připisovány Hynku z Poděbrad, k „Májovému snu“, „Ver- " šům o milovníku“, k básním „O manželství“, „O ženitbě“ 18
dějovou, jak žena muže podvede, marně, nepřichází ani zá- věrečná pointa, umělecké vyvrcholení renesanční novely. Co zvlášt můžeme na Rozprávce o paní Salomeně ceniti, je její realistický průřez do života českého venkova, pohled některými obraty a příměry až naturalistický. Nesmí nás to nikterak zarážeti, jsmet v období renesančního výrazu ja- drného a robustního. Co překvapuje, je dokonalá znalost života, mravů a obyčejů selských lidí u autora zřejmě šlech- tického původu; svědčí to o dlouhodobém pobývání na venkově a sžití s lidem a jeho mluvou, která se několika úslovími do vypravování vmísila. Dějová situace, umístěná doprostřed masopustního veselí, kdy obyvatelé zámku nej- blíže se stýkali s poddaným lidem v tradičních radovánkách, je podána přímo breughelovsky. Jasně vidíme maškary, sly- šíme kvílet pištce a hudebníky, hmatáme atmosféru žráčů a ochlastů. Autor, který jinak zachovává anonymitu po způ- sobu jiných vzorů, nejmenuje ani zámek - dějiště, je účasten osobně na vyprávění; to prokazují několikeré přeryvy, kde sám jako mluvčí zasahuje do děje. Arci jsme si vědomi toho, že tento způsob vyprávěcí může vyplývati ještě z nevyspělé slovesné techniky a může ukazovati spíše nazpět, na četbu ještě středověkou. Svoji povídku zakončil český autor vtipně jako některé z překladů Boccaccia: modlitbou za naše milé panny, aby je „ráčil milý Buóh takových mužuóv zprostiti“ (122, 32—33). Zbývá zodpověděti, kdo je autorem boccacciovských roz- právek? Otázka původu je zamlžena tím, že Neuberský sborník, který skladby obsahuje, je kusý, velmi poškozený; chybí začátek i konec. S nimi pravděpodobně zmizely též údaje o původci, písaři nebo účelu sborníku. Jsme odkázáni na rozbor vnitřní, avšak ten nezůstane bez užitku. První otázka, která napadá, je, v jakém poměru jsou boccacciovské rozprávky k ostatním skladbám Neuberkova sborníku, jmenovitě k těm, které jsou s jasnou přesvědčivostí připisovány Hynku z Poděbrad, k „Májovému snu“, „Ver- " šům o milovníku“, k básním „O manželství“, „O ženitbě“ 18
Strana 19
k alegorii veršované i prozaické „Boj Štěstí s Neštěstím“ a „Pán rady“? Především je to týž duch živelné a živočišné renesance, smysl pro realitu života a její věcné zobrazení, postoj člověka znalého žít a s výše svého urozeného původu shlížejícího s posměchem a odporem na ty, kdož vlivem svých měšců a obchodních spojení rodícího se městského kapitálu usilují se dostati do popředí společnosti a ovládnouti ji. Můžeme také mluviti o shodě výrazových prostředků, o pří- buzenství slohovém, o obdobném způsobu uzávěru skladeb zbožnými prosbami, které parodují účel křesťanské modlitby přáními příliš světskými a eroticky osobními. Při tom rozbor historických faktů i osobních projevů, sem tam po skladbách roztroušených, ukazuje k skladatelské osobnosti jedné; nelze tu mluviti o básnické škole. Skladatelem všech těchto básní a próz je Hynek z Podě- brad (1452—92), syn Jiřího z Poděbrad z druhého manžel- ství s Johannou z Rožmitálu, povaha typicky renesančně živelná a neukázněná. Státník a diplomat, jako kníže Minstr- berský jeden z nejurozenějších šlechticů říše, muž znalý panovnických dvorů a vyspělé renesanční kultury vlašské, po otci husita, ale přestouplý ke katolictví a náboženský skeptik a pohanský rozkošník, muž, o jehož poživačném životě a mi- lostné těkavosti zprávy současníků přísně soudí, jakkoli uznávají jeho spisovatelské nadání, básník, který, jsa rychle spalován překotným životem stále opojených a nedosycených smyslů, miluje nejvíce svoji zemi, do ní se vkořeňuje celým svým dílem a o jejím lidu vydává svědectví, hodné rene- sanční osobnosti, prokletý básník, umírající v ústraní a osa- mělosti otcovského zámku poděbradského, který mu však už dávno nepatřil, na žíněném loži Heinově, sotva čtyřiceti- letý. Nás zde především zajímá, jak se Hynek z Poděbrad se- známil s Boccacciem, s renesancí a literaturou tohoto druhu? Hynek si jistě jakési základy humanistické vzdělanosti, a s tím i znalost latiny, odnášel z pražského dětství. Otec dbal na vzdělání svých synů, často byli přítomni universitním 19
k alegorii veršované i prozaické „Boj Štěstí s Neštěstím“ a „Pán rady“? Především je to týž duch živelné a živočišné renesance, smysl pro realitu života a její věcné zobrazení, postoj člověka znalého žít a s výše svého urozeného původu shlížejícího s posměchem a odporem na ty, kdož vlivem svých měšců a obchodních spojení rodícího se městského kapitálu usilují se dostati do popředí společnosti a ovládnouti ji. Můžeme také mluviti o shodě výrazových prostředků, o pří- buzenství slohovém, o obdobném způsobu uzávěru skladeb zbožnými prosbami, které parodují účel křesťanské modlitby přáními příliš světskými a eroticky osobními. Při tom rozbor historických faktů i osobních projevů, sem tam po skladbách roztroušených, ukazuje k skladatelské osobnosti jedné; nelze tu mluviti o básnické škole. Skladatelem všech těchto básní a próz je Hynek z Podě- brad (1452—92), syn Jiřího z Poděbrad z druhého manžel- ství s Johannou z Rožmitálu, povaha typicky renesančně živelná a neukázněná. Státník a diplomat, jako kníže Minstr- berský jeden z nejurozenějších šlechticů říše, muž znalý panovnických dvorů a vyspělé renesanční kultury vlašské, po otci husita, ale přestouplý ke katolictví a náboženský skeptik a pohanský rozkošník, muž, o jehož poživačném životě a mi- lostné těkavosti zprávy současníků přísně soudí, jakkoli uznávají jeho spisovatelské nadání, básník, který, jsa rychle spalován překotným životem stále opojených a nedosycených smyslů, miluje nejvíce svoji zemi, do ní se vkořeňuje celým svým dílem a o jejím lidu vydává svědectví, hodné rene- sanční osobnosti, prokletý básník, umírající v ústraní a osa- mělosti otcovského zámku poděbradského, který mu však už dávno nepatřil, na žíněném loži Heinově, sotva čtyřiceti- letý. Nás zde především zajímá, jak se Hynek z Poděbrad se- známil s Boccacciem, s renesancí a literaturou tohoto druhu? Hynek si jistě jakési základy humanistické vzdělanosti, a s tím i znalost latiny, odnášel z pražského dětství. Otec dbal na vzdělání svých synů, často byli přítomni universitním 19
Strana 20
oslavám. Nebyli-li přímo žáky pražské university, na níž působil od r. 1465 v novém směru humanistickém mistr Rehoř Pražský, měli domácí učitele blízké jejímu okruhu. Nejstaršího syna Jiříkova Viktorina, který pak vynikl jako válečník a polní hejtman, vzdělával humanista Václav z Chrudimě, u Hynka uvádívá se jistý Martin Rokycana. Jiří dbal u svých synů také na výchovu tělesné zdatnosti a obratnosti zápasem i tancem. Hynek byl v rytířském mravu dobře vycvičen, prokazoval to na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně na dvoře Matyášově. Rene- sanční lesk Matyášova dvora Hynka zvláště přitahoval. On, který vyrostl za státnické rozvahy a věhlasu svého otce v rodné Praze, který se mladistvým sňatkem s Kateřinou Saskou stal účastníkem života na vévodském dvoře míšeň- ském, nezamiloval si mladistvého českého krále Vladislava Jagellovce, alespoň ne hned. Neimponoval mu svým mlá- dím, zdál se mu příliš nezkušeným a slabým u srovnání s železnou vůlí jeho otce Jiřího. Proto, zdá se, přechyloval se k Matyáši uherskému, s nímž byl ostatně sešvakřen. Matyáš, jako zdatný organisátor a držitel moci, renesanční vladař, oplývající penězi i mocenskými prostředky, mu imponoval leskem svého dvora, kolem něhož se soustřeďovali raní stou- penci humanismu středoevropského, jako byl ostřihomský arcibiskup, kancléř a diplomat Matyášův, Jan Vitéz, Charvát ze Srěmu, a jeho synovec Jan Česmický (Janus Pannonius), biskup v Pětikostelí, který si po jedenáctiletém nevázaném pobytu v Italii mezi vlašskými básníky stěží zvykal na huma- nistickou šeď domácích kanceláří. V Matyášových službách vedle Charvátů stálo i mnoho Čechů. Zde dožil svůj plodný život autor „Dialogu“, humanista Jan z Rabštejna (†1473), uherským kancléřem od r. 1478 a důvěrníkem Matyášovým ve věcech moravských je Moravan Jan Filipec (1431—1509), biskup velkovaradínský; zde žijí pánové z Boskovic, z nichž se několik zapsalo významně do dějin renesanční kultury moravské. Dvůr Matyášův měl charakter mezinárodní, ale přitom hodně slovanský. V panovníkově rodu — byl po otci 20
oslavám. Nebyli-li přímo žáky pražské university, na níž působil od r. 1465 v novém směru humanistickém mistr Rehoř Pražský, měli domácí učitele blízké jejímu okruhu. Nejstaršího syna Jiříkova Viktorina, který pak vynikl jako válečník a polní hejtman, vzdělával humanista Václav z Chrudimě, u Hynka uvádívá se jistý Martin Rokycana. Jiří dbal u svých synů také na výchovu tělesné zdatnosti a obratnosti zápasem i tancem. Hynek byl v rytířském mravu dobře vycvičen, prokazoval to na dvorských slavnostech a turnajích v Praze i v Budíně na dvoře Matyášově. Rene- sanční lesk Matyášova dvora Hynka zvláště přitahoval. On, který vyrostl za státnické rozvahy a věhlasu svého otce v rodné Praze, který se mladistvým sňatkem s Kateřinou Saskou stal účastníkem života na vévodském dvoře míšeň- ském, nezamiloval si mladistvého českého krále Vladislava Jagellovce, alespoň ne hned. Neimponoval mu svým mlá- dím, zdál se mu příliš nezkušeným a slabým u srovnání s železnou vůlí jeho otce Jiřího. Proto, zdá se, přechyloval se k Matyáši uherskému, s nímž byl ostatně sešvakřen. Matyáš, jako zdatný organisátor a držitel moci, renesanční vladař, oplývající penězi i mocenskými prostředky, mu imponoval leskem svého dvora, kolem něhož se soustřeďovali raní stou- penci humanismu středoevropského, jako byl ostřihomský arcibiskup, kancléř a diplomat Matyášův, Jan Vitéz, Charvát ze Srěmu, a jeho synovec Jan Česmický (Janus Pannonius), biskup v Pětikostelí, který si po jedenáctiletém nevázaném pobytu v Italii mezi vlašskými básníky stěží zvykal na huma- nistickou šeď domácích kanceláří. V Matyášových službách vedle Charvátů stálo i mnoho Čechů. Zde dožil svůj plodný život autor „Dialogu“, humanista Jan z Rabštejna (†1473), uherským kancléřem od r. 1478 a důvěrníkem Matyášovým ve věcech moravských je Moravan Jan Filipec (1431—1509), biskup velkovaradínský; zde žijí pánové z Boskovic, z nichž se několik zapsalo významně do dějin renesanční kultury moravské. Dvůr Matyášův měl charakter mezinárodní, ale přitom hodně slovanský. V panovníkově rodu — byl po otci 20
Strana 21
Rumun, po matce Srb a za první manželku měl dceru Jiřího z Poděbrad, Kateřinu —, v jeho projevech a činech není nic národně maďarského. Sledoval především cíle osobní a dy- nastické. Snaha o ovládnutí českých zemí (u Moravy se mu to podařilo) měla podepříti jeho vážnost říšskou. Čeština byla diplomatickou řečí v Budíně, z pěti set Matyášových listů, které se zachovaly, ani jeden není psán maďarsky, zato několik česky. Sem do tohoto oslnivého humanistického prostředí do- stává se Hynek v květu mládí a jest jedním z předních členů svatební družiny, která doprovázela neapolskou nevěstu Matyášovu, Beatrici Aragonskou, celou Italií s pobytem ve Ferraře a Florencii až do Budína, kde s renesančním přepy- chem, za radovánek, turnajů, divadelních, hudebních a lite- rárních produkcí slaven r. 1476 druhý sňatek panovníkův. S příchodem Beatrice Aragonské vlna vlašských humanistů zaplavila královský dvůr. Antonio Bonfini z Ascoli po vzoru Liviově tu píše dějiny uherského státu, Marzio Galeotti opěvuje činy Matyášovy a zcela v duchu renesančním pro- kládá svou historii zábavnými rozprávkami a facetiemi. Flo- rentinský vyslanec Francesco Bandini je v pravidelném pí- semném styku se soudobými představiteli vlašské literární renesance, s Landinem a Poggiem, i s vůdčí postavou novo- platonismu Marsiliem Ficinem. Kolem nově založené Biblio- theca Corviniana, obsahující několik tisíc svazků humanis- tické literatury, soustřeďuje se v přednáškách a rozhovorech kruh básníků i humanistů, Academia Corvina. Možno považovati za jisté, že Hynek si neodnáší z rušného života budínského, z cesty po Italii jen znalost dvorského, nákladného života, zkušenosti z veselých pitek, turnajů a bitek, pravidla dvoření se dámám a intimní zážitky milostné, ale též znalost literatury nevázané a bezprostřední. Znal jistě hru Aenea Sylvia „Chrisis“, psanou ve stilu Terentiově, o prodejných děvčatech a kuplířkách, i jeho novelu „Eury- alus a Lucretia“, čítal facetie Poggiovy, elegantní traktáty Laurentia Vally, jejichž podstatou je chvála smyslné rozkoše, 21
Rumun, po matce Srb a za první manželku měl dceru Jiřího z Poděbrad, Kateřinu —, v jeho projevech a činech není nic národně maďarského. Sledoval především cíle osobní a dy- nastické. Snaha o ovládnutí českých zemí (u Moravy se mu to podařilo) měla podepříti jeho vážnost říšskou. Čeština byla diplomatickou řečí v Budíně, z pěti set Matyášových listů, které se zachovaly, ani jeden není psán maďarsky, zato několik česky. Sem do tohoto oslnivého humanistického prostředí do- stává se Hynek v květu mládí a jest jedním z předních členů svatební družiny, která doprovázela neapolskou nevěstu Matyášovu, Beatrici Aragonskou, celou Italií s pobytem ve Ferraře a Florencii až do Budína, kde s renesančním přepy- chem, za radovánek, turnajů, divadelních, hudebních a lite- rárních produkcí slaven r. 1476 druhý sňatek panovníkův. S příchodem Beatrice Aragonské vlna vlašských humanistů zaplavila královský dvůr. Antonio Bonfini z Ascoli po vzoru Liviově tu píše dějiny uherského státu, Marzio Galeotti opěvuje činy Matyášovy a zcela v duchu renesančním pro- kládá svou historii zábavnými rozprávkami a facetiemi. Flo- rentinský vyslanec Francesco Bandini je v pravidelném pí- semném styku se soudobými představiteli vlašské literární renesance, s Landinem a Poggiem, i s vůdčí postavou novo- platonismu Marsiliem Ficinem. Kolem nově založené Biblio- theca Corviniana, obsahující několik tisíc svazků humanis- tické literatury, soustřeďuje se v přednáškách a rozhovorech kruh básníků i humanistů, Academia Corvina. Možno považovati za jisté, že Hynek si neodnáší z rušného života budínského, z cesty po Italii jen znalost dvorského, nákladného života, zkušenosti z veselých pitek, turnajů a bitek, pravidla dvoření se dámám a intimní zážitky milostné, ale též znalost literatury nevázané a bezprostřední. Znal jistě hru Aenea Sylvia „Chrisis“, psanou ve stilu Terentiově, o prodejných děvčatech a kuplířkách, i jeho novelu „Eury- alus a Lucretia“, čítal facetie Poggiovy, elegantní traktáty Laurentia Vally, jejichž podstatou je chvála smyslné rozkoše, 21
Strana 22
frivolní epigramy Antonia Beccadelliho. Církev tuto lite- raturu, psanou z valné části osobami duchovními, stíhala, ale tím více se šířila v okruhu humanistů. Byla ostatně obra- zem života jedné vrstvy společenské, vysokého kleru a kan- celáří papežských, kde kněz i nekněz vede si nevázaně v po- hlavním životě, kde se lehce porušují církevní sliby i celibát a kde ženatí dostávají kněžské svěcení, kněží zůstavují děti a mají veřejné souložnice. Obecné uvolnění mravů a život- ního názoru, stíhané u nás reformací Husovou, obráží se s realistickou neostyšností v renesančním písemnictví. Nelze proto ani předpokládat, že by se v této souvislosti Hynek neseznámil také s Boccacciovým „Decameronem“. Zdá se však, že k překladu „Decameronu“ přistoupil Hynek z Poděbrad až na konci svého života, až v onom několikaletém odříkání světa, které těžkou nemocí postižený básník trávil v Poděbradech. Pro to svědčí i to, že sáhl po německém převodu italského originálu. Byl snad nejspíše dosažitelný ve venkovském sídle, také mladistvé znalosti italštiny po několikaletém ústraní se asi pomalu vytrácely z vědomí. Při překládání Boccaccia Hynek znovu prožíval rušné dni svého mládí a nezdržel se, aby různými vsuvkami a připomínkami nebyl sám účasten líčeného děje. Nyní lépe chápeme překladatelovu znalost italského prostředí, jeho dvornost k ženám i zkušenost v milostných pletkách, jeho nadržování obratným ženám, které podvádějí své neužilé muže (ač úvody soustavně vynechává, překládá úvod na toto thema celý v novele 6=Dec. VII, 5, a jinde vždy jednání vtip- ných žen zesíleně a uznale chválí, na př. 12=III,3 a 7=VII, 8). Chápeme dvornost překladatelovu k ženám a usilovnou snahu utajiti jejich prohřešek proti zákonnému manželu („mohla by jí snad ta věc zármutek nésti, ješto to nic není, než že by se jí lidé smáli“ 123, 9—10 a povídky 4-III, 2; 7=VII, 8; 8 -III, 6; 12 =III, 3), chápeme snahu zkušeného dvorského milovníka užíti všech prostředků, aby si naklonil touženou ženu, „pro kterúžto počal honiti, kláti a jí dvořiti i jiné všecky věci činiti“ (86,5—6). Rozumíme stavovskému odstupu urozeného šlech- 22
frivolní epigramy Antonia Beccadelliho. Církev tuto lite- raturu, psanou z valné části osobami duchovními, stíhala, ale tím více se šířila v okruhu humanistů. Byla ostatně obra- zem života jedné vrstvy společenské, vysokého kleru a kan- celáří papežských, kde kněz i nekněz vede si nevázaně v po- hlavním životě, kde se lehce porušují církevní sliby i celibát a kde ženatí dostávají kněžské svěcení, kněží zůstavují děti a mají veřejné souložnice. Obecné uvolnění mravů a život- ního názoru, stíhané u nás reformací Husovou, obráží se s realistickou neostyšností v renesančním písemnictví. Nelze proto ani předpokládat, že by se v této souvislosti Hynek neseznámil také s Boccacciovým „Decameronem“. Zdá se však, že k překladu „Decameronu“ přistoupil Hynek z Poděbrad až na konci svého života, až v onom několikaletém odříkání světa, které těžkou nemocí postižený básník trávil v Poděbradech. Pro to svědčí i to, že sáhl po německém převodu italského originálu. Byl snad nejspíše dosažitelný ve venkovském sídle, také mladistvé znalosti italštiny po několikaletém ústraní se asi pomalu vytrácely z vědomí. Při překládání Boccaccia Hynek znovu prožíval rušné dni svého mládí a nezdržel se, aby různými vsuvkami a připomínkami nebyl sám účasten líčeného děje. Nyní lépe chápeme překladatelovu znalost italského prostředí, jeho dvornost k ženám i zkušenost v milostných pletkách, jeho nadržování obratným ženám, které podvádějí své neužilé muže (ač úvody soustavně vynechává, překládá úvod na toto thema celý v novele 6=Dec. VII, 5, a jinde vždy jednání vtip- ných žen zesíleně a uznale chválí, na př. 12=III,3 a 7=VII, 8). Chápeme dvornost překladatelovu k ženám a usilovnou snahu utajiti jejich prohřešek proti zákonnému manželu („mohla by jí snad ta věc zármutek nésti, ješto to nic není, než že by se jí lidé smáli“ 123, 9—10 a povídky 4-III, 2; 7=VII, 8; 8 -III, 6; 12 =III, 3), chápeme snahu zkušeného dvorského milovníka užíti všech prostředků, aby si naklonil touženou ženu, „pro kterúžto počal honiti, kláti a jí dvořiti i jiné všecky věci činiti“ (86,5—6). Rozumíme stavovskému odstupu urozeného šlech- 22
Strana 23
tice, tísněného na konec života nedostatkem a věřiteli, s nímž promlouvá až nenávistně ke kupcům a zbohatlému městské- mu patriciátu (7=VII, 8; 12 = III,3) a s nímž se stejně staví ik „hlúpému sedlskému lidu“ (10-III,8). Jeho úsloví i vtipné slovní obraty přejímá, jimi koření a dotváří svoji básnickou mluvu a z lidového realistického životního postřehu utkvělo mnohé v původní básnické tvorbě Hynkově. Jsou nám i po- chopitelnější prudké výpady na duchovenstvo, na r. vázaný život klášterní, na kupčení se svátostmi — toť vliv renesance a duchovní odkaz husitských Čech (1=III, 1; 6=VII, 5; 10= =III, 8; 12=III, 3). Nepřekvapí pak také citáty, byť vzdále- ností pramenů a slábnoucí pamětí popletené, jimiž se autor chce zablýsknouti znalostí antiky (Ovidius v 9=III,5). Rovněž přenesení míst děje a osob do oblasti středočeské, do okolí Poděbrad, má nyní své důvodné vysvětlení. A konečně: není i zcela planý vsunutý povzdech překladatelův, že lidé daleko snáze věří, „což se zlého přihodí než dobrého“ (8=III, 6). Hynek z Poděbrad, jejž životní kolo Štěstěny vyneslo několi- kráte vysoko, aby jej vzápětí ponořilo co nejhlouběji, musil mnoho bojovati a vyrovnávati se s hloupostí i předsudečností lidskou, jež zaujatě zpravovala o něm i v kronikách a listech, psaných pro budoucnost na jeho hanu a potupu. Pohled do tohoto uměleckého i lidského osudu Hynkova bude však patrný teprve z rozboru celého jeho básnického odkazu. Vrátíme-li se nyní k hodnocení Hynkova překladu z „De- cameronu“, musíme mu přisouditi význam nemalý. Nejen pro zdařilé překonání obtíží překladatelských, nejen pro zdomácnění ducha vlašské renesance v oblasti našeho krás- ného písemnictví, ale také pro osobitý postoj překladatele k danému úkolu, který namnoze si zasluhuje pozornosti jako samostatný tvůrčí čin. V úzké souvislosti s činností tlumoč- nickou jest pak hodnotiti též pokus o samostatnou rene- sanční novelu, Rozprávku o paní Salomeně. Jaký je jeho vý- znam, lépe vysvitne, uvědomíme-li si tehdejší literární situaci u nás a v našem bezprostředním sousedstvu. Na svou dobu šli jsme umělecky dále než němečtí humanisté. Ani Wyle, 23
tice, tísněného na konec života nedostatkem a věřiteli, s nímž promlouvá až nenávistně ke kupcům a zbohatlému městské- mu patriciátu (7=VII, 8; 12 = III,3) a s nímž se stejně staví ik „hlúpému sedlskému lidu“ (10-III,8). Jeho úsloví i vtipné slovní obraty přejímá, jimi koření a dotváří svoji básnickou mluvu a z lidového realistického životního postřehu utkvělo mnohé v původní básnické tvorbě Hynkově. Jsou nám i po- chopitelnější prudké výpady na duchovenstvo, na r. vázaný život klášterní, na kupčení se svátostmi — toť vliv renesance a duchovní odkaz husitských Čech (1=III, 1; 6=VII, 5; 10= =III, 8; 12=III, 3). Nepřekvapí pak také citáty, byť vzdále- ností pramenů a slábnoucí pamětí popletené, jimiž se autor chce zablýsknouti znalostí antiky (Ovidius v 9=III,5). Rovněž přenesení míst děje a osob do oblasti středočeské, do okolí Poděbrad, má nyní své důvodné vysvětlení. A konečně: není i zcela planý vsunutý povzdech překladatelův, že lidé daleko snáze věří, „což se zlého přihodí než dobrého“ (8=III, 6). Hynek z Poděbrad, jejž životní kolo Štěstěny vyneslo několi- kráte vysoko, aby jej vzápětí ponořilo co nejhlouběji, musil mnoho bojovati a vyrovnávati se s hloupostí i předsudečností lidskou, jež zaujatě zpravovala o něm i v kronikách a listech, psaných pro budoucnost na jeho hanu a potupu. Pohled do tohoto uměleckého i lidského osudu Hynkova bude však patrný teprve z rozboru celého jeho básnického odkazu. Vrátíme-li se nyní k hodnocení Hynkova překladu z „De- cameronu“, musíme mu přisouditi význam nemalý. Nejen pro zdařilé překonání obtíží překladatelských, nejen pro zdomácnění ducha vlašské renesance v oblasti našeho krás- ného písemnictví, ale také pro osobitý postoj překladatele k danému úkolu, který namnoze si zasluhuje pozornosti jako samostatný tvůrčí čin. V úzké souvislosti s činností tlumoč- nickou jest pak hodnotiti též pokus o samostatnou rene- sanční novelu, Rozprávku o paní Salomeně. Jaký je jeho vý- znam, lépe vysvitne, uvědomíme-li si tehdejší literární situaci u nás a v našem bezprostředním sousedstvu. Na svou dobu šli jsme umělecky dále než němečtí humanisté. Ani Wyle, 23
Strana 24
ani Steinhöwel a Albrecht von Eyb se nepokusili o vlastní skladbu, jež, vycházejíc z italské novely, by vyrostla v pozo- rování nebo prožitek domova. Wyle chápal překládání Boc- caccia jako stylistické cvičení, Steinhöwel začal novelou (Griseldis), ale skončil učenou a didaktickou prózou, u von Eyba převážily moralistní zájmy, forma italské novely mu byla prostředkem, aby vyjádřil snáze své názory o manželství (Ehebüchlein). Byli to především humanisté, ne však du- chové renesanční. Teprve v 16. stol., jakmile se německé měšťanstvo rozpomenulo samo na sebe, pocítilo příbuzenství s životním názorem renesanční novely. Její dotek se spatřuje v díle Jörg Wickrama „Rollwagenbüchlein“ (1555). Daleko později, až v druhé polovině 16. stol., seznamují se s jednotli- vými povídkami „Decameronu“ Poláci. A také Maďaři, kteří přece za vlády Matyáše Korvína měli uprostřed země rene- sanční dvůr velmi podnětný a významný, nejsou tak raní v poznávání Boccaccia jako my, a co z něho překládají, nese ještě více ráz středověku než moderní renesanční prózy (po- vídky: Griselda, Guiškard a Sigismunda). I z tohoto kusého a jednostranného pohledu na literární činnost Hynkovu, z pohledu, při němž původní básnická a prozaická činnost spisovatelova je ponechána zcela stranou, roste význam básnické osobnosti Hynkovy před naším zra- kem. Královský syn Jiříkův, kníže, znalý vysokého světa i jeho způsobů, zůstává v podstatě věren demokratickým kořenům svého rodu. Poznává vzdělanost domácí i vlašskou rene- sanční a využívá těchto poznatků pro tvořivost českou v du- chu domácího literárního vývoje. Hynek z Poděbrad je prvým básníkem naší renesance, který spojuje v sobě pokrokové prvky novodobé renesanční vzdělanosti s gotickým odkazem předků a s husitskou lidovostí. Básníkem významným, protože píše poesii nikoli knižní, nýbrž znalou života a jeho reality, skládanou v nových, ještě netradičních literárních formách. 24
ani Steinhöwel a Albrecht von Eyb se nepokusili o vlastní skladbu, jež, vycházejíc z italské novely, by vyrostla v pozo- rování nebo prožitek domova. Wyle chápal překládání Boc- caccia jako stylistické cvičení, Steinhöwel začal novelou (Griseldis), ale skončil učenou a didaktickou prózou, u von Eyba převážily moralistní zájmy, forma italské novely mu byla prostředkem, aby vyjádřil snáze své názory o manželství (Ehebüchlein). Byli to především humanisté, ne však du- chové renesanční. Teprve v 16. stol., jakmile se německé měšťanstvo rozpomenulo samo na sebe, pocítilo příbuzenství s životním názorem renesanční novely. Její dotek se spatřuje v díle Jörg Wickrama „Rollwagenbüchlein“ (1555). Daleko později, až v druhé polovině 16. stol., seznamují se s jednotli- vými povídkami „Decameronu“ Poláci. A také Maďaři, kteří přece za vlády Matyáše Korvína měli uprostřed země rene- sanční dvůr velmi podnětný a významný, nejsou tak raní v poznávání Boccaccia jako my, a co z něho překládají, nese ještě více ráz středověku než moderní renesanční prózy (po- vídky: Griselda, Guiškard a Sigismunda). I z tohoto kusého a jednostranného pohledu na literární činnost Hynkovu, z pohledu, při němž původní básnická a prozaická činnost spisovatelova je ponechána zcela stranou, roste význam básnické osobnosti Hynkovy před naším zra- kem. Královský syn Jiříkův, kníže, znalý vysokého světa i jeho způsobů, zůstává v podstatě věren demokratickým kořenům svého rodu. Poznává vzdělanost domácí i vlašskou rene- sanční a využívá těchto poznatků pro tvořivost českou v du- chu domácího literárního vývoje. Hynek z Poděbrad je prvým básníkem naší renesance, který spojuje v sobě pokrokové prvky novodobé renesanční vzdělanosti s gotickým odkazem předků a s husitskou lidovostí. Básníkem významným, protože píše poesii nikoli knižní, nýbrž znalou života a jeho reality, skládanou v nových, ještě netradičních literárních formách. 24
Strana 25
LITERATURA Decameron von Heinrich Steinhöwel. Hrg. v. Adalbert von Keller. Bibliothek d. Litter. Vereins in Stuttgart Bd. 51. Stuttgart 1860. Friedrich Wenzlau: Zwei- u. Dreigliedrigkeit in der deut. Prosa d. 14. u. 15. Jhts. Halle, M. Niemeyer 1906. K. Hoyer: České překlady z Boccaccia. ČMF 13, 1927, 57—60. Arturo Cronia: Boccaccio v českém písemnictví. Quaderni dell'Isti- tuto di cultura Italiana di Praga VII. Praha 1949. Henri Hauvette : Boccace. Paris, A. Colin 1914. Carlo Grabher : Giovanni Boccaccio. Torino, Editrice Torinese 1941. G. Voigt : Die Wiederbelebung d. class. Alterthums. Berlin, 3. Ausg. 1893. Enea Silvio Piccolomini Briefe. Ubers. u. eingel. v. Max Mell. Das Zeitalter der Renaissance Bd. 3. Jena, E. Diederich 1911. Ign. Zarębski: Stosunki Eneasza Sylviusza z Polską i Polakami. Kraków 1939. B. Ryba: Filip Beroaldus a čeští humanisté, Zpráva o činnosti Měst. musea v Čes. Budějovicích za léta 1932/33, 1—38. V. B. Nebeský: Zpráva o rukopise Májového snu, ČČM 22, 1848, I, 113—137. J. I. Hanuš, výtah z přednášky v Sitzungsberichte d. kön. böhm. Gesell. d. Wissenschaften 1866, II, 67—75. Ceněk Zibrt: Staročeská rozprávka o masopustních mumrajích a ho- dokvasu v XV. stol., ČL 14, 1905, 456—458. ——: Boccacciův Dekameron v čes. překladě věku XV., Nár. politika 1905, č. 84 (25/3); výtah z přednášky Č. Zíbrta. Vilém Pražák: Neuberkův sborník a Májový sen. Sborník filosof. fak. univ. Komenského, roč. II, čís. 22. Bratislava 1924. Giovanni Boccaccio: Rozprávka o jeptiškách. Z Neuberkova rukopis- ného sborníku vypsal Miloslav Novotný. Soukr. tisk Karla Teytze v Praze 1929. Jos. Macůrek: Dějiny Maďarů. Praha 1934. J. Horváth: Az irodalmi müveltség megoszlása, Magyar Humaniz- mus. Budapest 1935. Jos. Huszti: Der humanistische Hof König Matthias, Ung. Jahr- bücher 20, 1940. 25
LITERATURA Decameron von Heinrich Steinhöwel. Hrg. v. Adalbert von Keller. Bibliothek d. Litter. Vereins in Stuttgart Bd. 51. Stuttgart 1860. Friedrich Wenzlau: Zwei- u. Dreigliedrigkeit in der deut. Prosa d. 14. u. 15. Jhts. Halle, M. Niemeyer 1906. K. Hoyer: České překlady z Boccaccia. ČMF 13, 1927, 57—60. Arturo Cronia: Boccaccio v českém písemnictví. Quaderni dell'Isti- tuto di cultura Italiana di Praga VII. Praha 1949. Henri Hauvette : Boccace. Paris, A. Colin 1914. Carlo Grabher : Giovanni Boccaccio. Torino, Editrice Torinese 1941. G. Voigt : Die Wiederbelebung d. class. Alterthums. Berlin, 3. Ausg. 1893. Enea Silvio Piccolomini Briefe. Ubers. u. eingel. v. Max Mell. Das Zeitalter der Renaissance Bd. 3. Jena, E. Diederich 1911. Ign. Zarębski: Stosunki Eneasza Sylviusza z Polską i Polakami. Kraków 1939. B. Ryba: Filip Beroaldus a čeští humanisté, Zpráva o činnosti Měst. musea v Čes. Budějovicích za léta 1932/33, 1—38. V. B. Nebeský: Zpráva o rukopise Májového snu, ČČM 22, 1848, I, 113—137. J. I. Hanuš, výtah z přednášky v Sitzungsberichte d. kön. böhm. Gesell. d. Wissenschaften 1866, II, 67—75. Ceněk Zibrt: Staročeská rozprávka o masopustních mumrajích a ho- dokvasu v XV. stol., ČL 14, 1905, 456—458. ——: Boccacciův Dekameron v čes. překladě věku XV., Nár. politika 1905, č. 84 (25/3); výtah z přednášky Č. Zíbrta. Vilém Pražák: Neuberkův sborník a Májový sen. Sborník filosof. fak. univ. Komenského, roč. II, čís. 22. Bratislava 1924. Giovanni Boccaccio: Rozprávka o jeptiškách. Z Neuberkova rukopis- ného sborníku vypsal Miloslav Novotný. Soukr. tisk Karla Teytze v Praze 1929. Jos. Macůrek: Dějiny Maďarů. Praha 1934. J. Horváth: Az irodalmi müveltség megoszlása, Magyar Humaniz- mus. Budapest 1935. Jos. Huszti: Der humanistische Hof König Matthias, Ung. Jahr- bücher 20, 1940. 25
Strana 26
Strana 27
Boccacciovské rozprávky
Boccacciovské rozprávky
Strana 28
Strana 29
I POČÍNAJÍ SE ROZPRÁVKY ROZLIČNÉ, A NAJPRVÉ O JEPTIŠKÁCH TAKTO 110 a ET CETERA 10 15 20 25 V jedné krajině byl jeden klášter, a ještě jest, mniský aneb panenský, kterýž sú u veliké slávě drželi a za to měli. Kte- réhožto kláštera jména nepotřebí jest oznamovati, aby skrze to ten slavný klášter v své slávě veliké a svatosti zlehčen nebyl. Za nevelmi dávních časuóv v tom klášteře nebylo jest viece panen nežli osmi s abatyší, kteráž v tom klášteře byla. Všecky panny mladé, čerstvé a zdravé byly. Ty sú měly jed- noho dobrého starého člověka, kterýž jim jejich zahradu vzdělával a štěpy okopával, jako na zahradníka sluší. Však proto ten dobrý muž své malé mzdy nemohl jest záplaty mieti ani k ní přijíti bez velikého a častého upomínanie, až i s úředníkem kláštera toho počet učinil jest a ot něho záplatu přijav, odpuštěnie vzal, domuóv jest do své vsi, do Stakor, odkudž jest byl, vyšel. A když jest tam přišel, i byl jest od mnohých přivítán, až přišlo jest na jednoho mladého sedláka z té vsi, že jest jej také přivítal, kterémužto sedláku říkali Kostrba. Kterýžto zrostlý a mladý podlé sedlského běhu, k tomu drahný a velmi čerstvý pacholek byl. Kterýž se jeho otázal, kde by tak dlúho byl aneb přebýval. Ten dobrý muž starý, kterémuž říkali Nutkal, otpověděl a pověděl jest, že by byl u mnišek v tom klášteře až do této chvíle. Kostrba se ho počal tázati dále, jakým během těm mniškám v tom klášteře slúžil jest. Kterýž jemu otpověděl a řekl: „Dělal sem v jejich zahradě a chvíli sem se dvěma osly po drva jezdil a vodu sem jim k jich potřebám do kuchyně navozil a také některé po- 110b 111a 5 29
I POČÍNAJÍ SE ROZPRÁVKY ROZLIČNÉ, A NAJPRVÉ O JEPTIŠKÁCH TAKTO 110 a ET CETERA 10 15 20 25 V jedné krajině byl jeden klášter, a ještě jest, mniský aneb panenský, kterýž sú u veliké slávě drželi a za to měli. Kte- réhožto kláštera jména nepotřebí jest oznamovati, aby skrze to ten slavný klášter v své slávě veliké a svatosti zlehčen nebyl. Za nevelmi dávních časuóv v tom klášteře nebylo jest viece panen nežli osmi s abatyší, kteráž v tom klášteře byla. Všecky panny mladé, čerstvé a zdravé byly. Ty sú měly jed- noho dobrého starého člověka, kterýž jim jejich zahradu vzdělával a štěpy okopával, jako na zahradníka sluší. Však proto ten dobrý muž své malé mzdy nemohl jest záplaty mieti ani k ní přijíti bez velikého a častého upomínanie, až i s úředníkem kláštera toho počet učinil jest a ot něho záplatu přijav, odpuštěnie vzal, domuóv jest do své vsi, do Stakor, odkudž jest byl, vyšel. A když jest tam přišel, i byl jest od mnohých přivítán, až přišlo jest na jednoho mladého sedláka z té vsi, že jest jej také přivítal, kterémužto sedláku říkali Kostrba. Kterýžto zrostlý a mladý podlé sedlského běhu, k tomu drahný a velmi čerstvý pacholek byl. Kterýž se jeho otázal, kde by tak dlúho byl aneb přebýval. Ten dobrý muž starý, kterémuž říkali Nutkal, otpověděl a pověděl jest, že by byl u mnišek v tom klášteře až do této chvíle. Kostrba se ho počal tázati dále, jakým během těm mniškám v tom klášteře slúžil jest. Kterýž jemu otpověděl a řekl: „Dělal sem v jejich zahradě a chvíli sem se dvěma osly po drva jezdil a vodu sem jim k jich potřebám do kuchyně navozil a také některé po- 110b 111a 5 29
Strana 30
5 10 15 20 25 30 třeby a služby, jakož v klášteře obyčej jest, činil sem. Ale tak sú mi špatnú službu dávaly, že sem sobě ani střevíc, ani nohavic za to kúpiti nemohl. A nad to nade všecko abatyše i s mniškami se všemi jsú tak bujné a mladé, že jinému ne- rozumiem, než že každá má čerta v břiše svém. Neb nemóž jim žádný nic vhod ani k libosti učiniti. Když sem byl (v zahradě) a dělal, tehda přijdúc s láním, hyzdiec mé dílo, jedna mi řekla: „Takto sem polož toto,“ a druhá řekla: „Ne, takto má býti, sem polož,“ a třetí, vzavši mi rýč z rukú, i řekla: „Totoť kořenie dobře tak nestojí, nic dobře dělati neumieš!“ A tak celý den se mnú v sváře stály sú, že v takové míře nemohl sem toho déle snésti a strpěti. I proto sem ot nich odšel, než prosil mne jejich šafář, jestliže bych kde jakého věděl aneb mi se nahodil, kterýž by k takovému dílu hodný byl, abych jemu jej zjednal. A já sem jemu jej zjednati přiřekl a tak učiniti. Ale tak mi Pán Buóh pomáhaj, jakoť já jim jiného zjednám!“ Kostrba toho starého řeč velmi pilně rozváživ a znamenav, velmi jej žádost pátého palce k těm mladým mniškám táhla jest. V jeho úmysle na tom se usta- novil, kterým by se během o to pokusiti mohl, kudy by k těm mladým mniškám mohl dojíti. A zvlášť, když jest po- rozuměl skrze starého řeč, naději jest plnú měl, že k tomu bude moci přijíti, čehož žádá. Ale však nechtěl jest Nutkalovi úmyslu svého zjeviti, boje se, že by snad jeho úmysl mohl překážku míti. I řekl jest starému: „Dobřes učinil, žes sem zase přišel k nám. Neb jednomu muži u takového ženského pohlaví ujednati se, lépe by bylo u čerta býti. Neb sedmkrát požádajíc, osmého nevědí, co se jim zechce“. A vtom, ne- chavše řeči, rozešli se spolu. Potom Kostrba ani spáti dobře mohl jest, počal jest mysliti, čeho by se držeti směl, aby k těm mladým mniškám do kláštera přijíti mohl. Avšak se tomu těšil, že ta všecka diela, kteráž činil Nutkal, dělati uměl lépe než on. Ale jediné že se bál, že jest pacholek mladý, že pro jeho mladost do kláštera jeho nebudú chtíti přijíti. Však proto přemyšloval jest se vší pilností sám s sebú a předklá- daje sobě to, kterak ten klášter od něho dosti daleko jest, 11Ib 112a 35 30
5 10 15 20 25 30 třeby a služby, jakož v klášteře obyčej jest, činil sem. Ale tak sú mi špatnú službu dávaly, že sem sobě ani střevíc, ani nohavic za to kúpiti nemohl. A nad to nade všecko abatyše i s mniškami se všemi jsú tak bujné a mladé, že jinému ne- rozumiem, než že každá má čerta v břiše svém. Neb nemóž jim žádný nic vhod ani k libosti učiniti. Když sem byl (v zahradě) a dělal, tehda přijdúc s láním, hyzdiec mé dílo, jedna mi řekla: „Takto sem polož toto,“ a druhá řekla: „Ne, takto má býti, sem polož,“ a třetí, vzavši mi rýč z rukú, i řekla: „Totoť kořenie dobře tak nestojí, nic dobře dělati neumieš!“ A tak celý den se mnú v sváře stály sú, že v takové míře nemohl sem toho déle snésti a strpěti. I proto sem ot nich odšel, než prosil mne jejich šafář, jestliže bych kde jakého věděl aneb mi se nahodil, kterýž by k takovému dílu hodný byl, abych jemu jej zjednal. A já sem jemu jej zjednati přiřekl a tak učiniti. Ale tak mi Pán Buóh pomáhaj, jakoť já jim jiného zjednám!“ Kostrba toho starého řeč velmi pilně rozváživ a znamenav, velmi jej žádost pátého palce k těm mladým mniškám táhla jest. V jeho úmysle na tom se usta- novil, kterým by se během o to pokusiti mohl, kudy by k těm mladým mniškám mohl dojíti. A zvlášť, když jest po- rozuměl skrze starého řeč, naději jest plnú měl, že k tomu bude moci přijíti, čehož žádá. Ale však nechtěl jest Nutkalovi úmyslu svého zjeviti, boje se, že by snad jeho úmysl mohl překážku míti. I řekl jest starému: „Dobřes učinil, žes sem zase přišel k nám. Neb jednomu muži u takového ženského pohlaví ujednati se, lépe by bylo u čerta býti. Neb sedmkrát požádajíc, osmého nevědí, co se jim zechce“. A vtom, ne- chavše řeči, rozešli se spolu. Potom Kostrba ani spáti dobře mohl jest, počal jest mysliti, čeho by se držeti směl, aby k těm mladým mniškám do kláštera přijíti mohl. Avšak se tomu těšil, že ta všecka diela, kteráž činil Nutkal, dělati uměl lépe než on. Ale jediné že se bál, že jest pacholek mladý, že pro jeho mladost do kláštera jeho nebudú chtíti přijíti. Však proto přemyšloval jest se vší pilností sám s sebú a předklá- daje sobě to, kterak ten klášter od něho dosti daleko jest, 11Ib 112a 35 30
Strana 31
Strana 32
5 10 15 20 25 30 a k tomu, že žádný v té krajině ani v klášteře jeho známosti nemají, pro tož sám v své radě učiniv povolenie i učinil se jest němým, dobrú naději maje, jestliže to předse konati bude, což jest učinil, že bez pochybnosti přijat bude od těch mnišek. A tak ustanoviv se na tom, žádnému nepověděv, kde chce jíti, v žebráčiech šatech na cestu se vypravil, k klášteru, což najspieš mohl, přišel jest. A když jest do kláštera všel, na jeho štěstí těch mnišek šafáře našel jest na dvoře, na kterémž skrze kývanie a ústy hýbanie almužny žádal jest, a počal mu ukazovati rukama, jestliže by chtěl, mu drev za to rubati a zštiepati. Šafář kázal mu dáti jísti a potom některé veliké klápty kázal jemu zštiepati, kterýchž Nutkal nikdy zštiepati nemohl. A tak Kostrba, mladý a silný člověk, ne velmi v klápty dlúho tepa, všecky zštípal jest. A vtom šafáři bylo jest potřebí] do lesa jeti drev rubati i vzal jest s sebú Kostrbu a ukázal jemu, kterak by měl na vuóz drva klásti a osly zapřežené domuóv s drvy vésti. To všecko Kostrba, kterýž toho mistr byl, učinil a zpravil jest. Viděv to šafář, počalo mu to se velmi dobře líbiti do toho němého. A tak několiko dní u sebe jej držel, neb měl rozličná díla jemu vydávaje, kteréž on všecka velmi slušně zpravoval jest. Až jednu chvíli přihodilo se jest, že jej abatyše kláštera toho viděla i počala se šafáře ptáti, kto by byl. I řekl jí šafář, že jest chudý člověk, neuměje mluviti, a k tomu němý a neslyší, kterýž přišel v těchto dnech, žádaje almužny: „Kteréhož sem až do této chvíle do lesa a v jiných potřebách požíval. Co bych rád, by uměl v zahradě dělati a chtěl u nás zuóstati! Jisté sem naděje, že bychom ot něho mnoho užitečného díla míti mohli, a k tomu jest mlád a silen, byl by nám ke všemu hodný muž a mohl by ho užívati ve všech potřebách. A také by nebylo potřebí péče míti, aby vaše mladé panny s ním jaké zábyvky počínaly, neb neumie mluviti a k tomu neslyší.“ Abatyše jemu odpověděla: „Věru, pravdu pravíš, otaž se jeho, chtěl-li by v zahradě dělati a u nás zuóstati. Protož buď ho pilen, 35 muóžeš-li ho u nás zdržeti, a daj mu střevíce a nějaké noha- vice staré a měj se k němu pěkně, zda by tím raději při nás 113a 113b 112b 32
5 10 15 20 25 30 a k tomu, že žádný v té krajině ani v klášteře jeho známosti nemají, pro tož sám v své radě učiniv povolenie i učinil se jest němým, dobrú naději maje, jestliže to předse konati bude, což jest učinil, že bez pochybnosti přijat bude od těch mnišek. A tak ustanoviv se na tom, žádnému nepověděv, kde chce jíti, v žebráčiech šatech na cestu se vypravil, k klášteru, což najspieš mohl, přišel jest. A když jest do kláštera všel, na jeho štěstí těch mnišek šafáře našel jest na dvoře, na kterémž skrze kývanie a ústy hýbanie almužny žádal jest, a počal mu ukazovati rukama, jestliže by chtěl, mu drev za to rubati a zštiepati. Šafář kázal mu dáti jísti a potom některé veliké klápty kázal jemu zštiepati, kterýchž Nutkal nikdy zštiepati nemohl. A tak Kostrba, mladý a silný člověk, ne velmi v klápty dlúho tepa, všecky zštípal jest. A vtom šafáři bylo jest potřebí] do lesa jeti drev rubati i vzal jest s sebú Kostrbu a ukázal jemu, kterak by měl na vuóz drva klásti a osly zapřežené domuóv s drvy vésti. To všecko Kostrba, kterýž toho mistr byl, učinil a zpravil jest. Viděv to šafář, počalo mu to se velmi dobře líbiti do toho němého. A tak několiko dní u sebe jej držel, neb měl rozličná díla jemu vydávaje, kteréž on všecka velmi slušně zpravoval jest. Až jednu chvíli přihodilo se jest, že jej abatyše kláštera toho viděla i počala se šafáře ptáti, kto by byl. I řekl jí šafář, že jest chudý člověk, neuměje mluviti, a k tomu němý a neslyší, kterýž přišel v těchto dnech, žádaje almužny: „Kteréhož sem až do této chvíle do lesa a v jiných potřebách požíval. Co bych rád, by uměl v zahradě dělati a chtěl u nás zuóstati! Jisté sem naděje, že bychom ot něho mnoho užitečného díla míti mohli, a k tomu jest mlád a silen, byl by nám ke všemu hodný muž a mohl by ho užívati ve všech potřebách. A také by nebylo potřebí péče míti, aby vaše mladé panny s ním jaké zábyvky počínaly, neb neumie mluviti a k tomu neslyší.“ Abatyše jemu odpověděla: „Věru, pravdu pravíš, otaž se jeho, chtěl-li by v zahradě dělati a u nás zuóstati. Protož buď ho pilen, 35 muóžeš-li ho u nás zdržeti, a daj mu střevíce a nějaké noha- vice staré a měj se k němu pěkně, zda by tím raději při nás 113a 113b 112b 32
Strana 33
10 15 20 25 30 zůstati chtěl.“ Šafář jí řekl, že chce podlé vší své možnosti o to jednati. Kostrba nedaleko odtud byl, kdež šafář s abatyší své řeči měli. Jejich všemu úmyslu a předsevzití vyrozuměl] jest dobře a tak jal se hned dvora mésti a snažně se ke všem věcem míti, dobrú naději maje i mysl, že jemu bez pochyby jeho věci před se puójdú. Vesele v svém srdci sám k sobě řekl: „Vezmete-li mě k sobě do kláštera, shledáte, žeť vám zahradu zdělám tak, že jakž je byla na světě, nikdy v takové míře zdělána nebyla.“ Šafář viděl, že Kostrba ve všech die- lech sedlských hbitý byl. Skrz ukazovánie, jakž najlépe uměl, jeho jest tázal, chtěl-li by u nich býti a zuóstati. Kostrba, kterýž pro jinú příčinu tam nebyl přišel, ukazoval jest a hlavú kýval, že jeho vuóli a žádost rád naplniti chce. Takž hned šafář vedl jej do zahrady a ukázal jemu, co by měl dělati. A také jiné potřeby klášterní, co by klášteru bylo potřebí, aby dělal, a s tím šel jest šafář ot něho z kláštera. Kostrba počne zahradu velmi čistě dělati a velmi zřízeně strojil jest ji, lépe než který zahradník kdy, což jich mívali. Mladé mnišky chvíli k němu do zahrady přicházely, počaly s ním se zabývati a rozličně jemu ukazovati rukama, jakož pak jest obyčej s němými takové věci jednati. A potom počaly s ním dosti nestydatými slovy rozmlúvati a rozprávěti, jiné naděje ne- majíc, než že jim nerozumí, co s ním mluví. Než abatyše ta za to měla, poněvadž bez řeči jest a bez sluchu, že jest také i bez pátého palce byl. Tak za to měla, protož netbala jest, že s ním mnoho rozmlúvaly. A v tom trefilo se, že jeden den Kostrba velmi dělal jest. A po takovém díle položil se jest k odpočinutí v zahradě. A v té chvíli dvě mnišky mladé do zahrady vešly sú blízko tu, kdež on otpočíval jest, až i uhlé- dal mnišky, však proto sobě činil, jako by spal. Tě dvě mnišce velmi pilně naň zhlédaly, až jedna byla nětco smělejší v tom a svobodnější i řekla jest k druhé: „Bych mohla tomu věřiti, že budeš tajiti a mlčeti, chtělať bych nětco pověděti a svuój úmysl oznámiti. Já sem sobě nejednú myslila, že tomu tak 35 tuším, žeť se nic huóře líbiti nebude nežli jako mně.“ Druhá jí otpověděla: „Pověz svobodně, o to žádného strachu neměj, 114b 115 a 114a 3 Boccacciovské rozprávky 33
10 15 20 25 30 zůstati chtěl.“ Šafář jí řekl, že chce podlé vší své možnosti o to jednati. Kostrba nedaleko odtud byl, kdež šafář s abatyší své řeči měli. Jejich všemu úmyslu a předsevzití vyrozuměl] jest dobře a tak jal se hned dvora mésti a snažně se ke všem věcem míti, dobrú naději maje i mysl, že jemu bez pochyby jeho věci před se puójdú. Vesele v svém srdci sám k sobě řekl: „Vezmete-li mě k sobě do kláštera, shledáte, žeť vám zahradu zdělám tak, že jakž je byla na světě, nikdy v takové míře zdělána nebyla.“ Šafář viděl, že Kostrba ve všech die- lech sedlských hbitý byl. Skrz ukazovánie, jakž najlépe uměl, jeho jest tázal, chtěl-li by u nich býti a zuóstati. Kostrba, kterýž pro jinú příčinu tam nebyl přišel, ukazoval jest a hlavú kýval, že jeho vuóli a žádost rád naplniti chce. Takž hned šafář vedl jej do zahrady a ukázal jemu, co by měl dělati. A také jiné potřeby klášterní, co by klášteru bylo potřebí, aby dělal, a s tím šel jest šafář ot něho z kláštera. Kostrba počne zahradu velmi čistě dělati a velmi zřízeně strojil jest ji, lépe než který zahradník kdy, což jich mívali. Mladé mnišky chvíli k němu do zahrady přicházely, počaly s ním se zabývati a rozličně jemu ukazovati rukama, jakož pak jest obyčej s němými takové věci jednati. A potom počaly s ním dosti nestydatými slovy rozmlúvati a rozprávěti, jiné naděje ne- majíc, než že jim nerozumí, co s ním mluví. Než abatyše ta za to měla, poněvadž bez řeči jest a bez sluchu, že jest také i bez pátého palce byl. Tak za to měla, protož netbala jest, že s ním mnoho rozmlúvaly. A v tom trefilo se, že jeden den Kostrba velmi dělal jest. A po takovém díle položil se jest k odpočinutí v zahradě. A v té chvíli dvě mnišky mladé do zahrady vešly sú blízko tu, kdež on otpočíval jest, až i uhlé- dal mnišky, však proto sobě činil, jako by spal. Tě dvě mnišce velmi pilně naň zhlédaly, až jedna byla nětco smělejší v tom a svobodnější i řekla jest k druhé: „Bych mohla tomu věřiti, že budeš tajiti a mlčeti, chtělať bych nětco pověděti a svuój úmysl oznámiti. Já sem sobě nejednú myslila, že tomu tak 35 tuším, žeť se nic huóře líbiti nebude nežli jako mně.“ Druhá jí otpověděla: „Pověz svobodně, o to žádného strachu neměj, 114b 115 a 114a 3 Boccacciovské rozprávky 33
Strana 34
nepoviem toho žádnému.“ A takž hned první otpověděla jest: „Já neviem, znamenala-lis ty toto jako já, kterak my zde těžce chovány jsme a souženy tak, že k nám sem žádný muž nesmí a nemuóž, krom toliko jedné náš starý šafář a tento němý. A protož to od některé chvíle nejednú od světských paní,! kteréž k nám sem přicházejí, slýchala sem, že všecka sladkost světa tohoto nemóž býti přirovnána proti sladkosti a veselí, kteréž muži a ženy, když obojí v lože stupují, jakú spolu mívají radost a utěšenie. A protož nejednú sem to sobě předsevzala, poněvadž jiného muže míti nemohu, s tímto němým úmysl mám toho pokusiti, jestli to tak, jak sem já slyšela a srozuměla, neb mi se k tomu dosti hodný a podobný zdá. Aby pak chtěl takovú věc komu pověděti, toho on uči- niti nemuóže, neb vidíš dobře, že jest čistý, mladý, ztepilý, lelek zrostlý, nemaje k tomu ani rozumu. Protož bych ráda " věděla a srozuměla tvému zdání, co se tobě v tom zdá.“ „Ouvé,“ řekla jest druhá jí, „co to pravíš, zdaž nevíš, že jsme slíbily zachovati Pánu Bohu čistotu?“ I vece jí první: „Co jest těch slibuóv, kteréž se jemu slibují každý den, a proto se 2o žádný nezdrží! Jestliže jsme jemu mnoho slibovaly, nechť toho hledá u těch, ktož mu to držeti chtí.“ Druhá jí zase vece: „A když bychom obřichatěly, kterak by se v tom nám stalo?“ Dí jí zase první: „Ty máš o to péči prvé, než se co stane a přihodí. Potom tepruv slušelo by na to mysliti, čeho by se člověk držeti měl. Neb já tobě pravím, jistě že na sto dobrých cest proti takovým věcem mohlo by se proti tomu shledati a najíti, jedné chcme-li to zachovati, abychme žád- nému nepravily.“ A když druhá, větší žádostí jsúci zapálena nežli první, chtiec zvěděti, jaké by zvíře muž v takové věci býti mohl, i řekla jest: „Nu s milým Bohem, čehož žádáme, konajme!“ Tehda druhá řekla: „Vidíš dobře, že nynie jest čas nony. Viem, že spolusestry naše všecky spat šly, proto pohleďme, jestli kto v zahradě. Nenie-lit žádného, což máme činiti jiného, než Kostrbu za ruku ujmúce a jej do boudy as uvésti, kdež on před deštěm rád utíká. Tu pak jedna s ním čiň podlé své vuóle a druhá na stráži stuój, neb viem, že jest 5 10 15 25 30 115b 116 a 116b 34
nepoviem toho žádnému.“ A takž hned první otpověděla jest: „Já neviem, znamenala-lis ty toto jako já, kterak my zde těžce chovány jsme a souženy tak, že k nám sem žádný muž nesmí a nemuóž, krom toliko jedné náš starý šafář a tento němý. A protož to od některé chvíle nejednú od světských paní,! kteréž k nám sem přicházejí, slýchala sem, že všecka sladkost světa tohoto nemóž býti přirovnána proti sladkosti a veselí, kteréž muži a ženy, když obojí v lože stupují, jakú spolu mívají radost a utěšenie. A protož nejednú sem to sobě předsevzala, poněvadž jiného muže míti nemohu, s tímto němým úmysl mám toho pokusiti, jestli to tak, jak sem já slyšela a srozuměla, neb mi se k tomu dosti hodný a podobný zdá. Aby pak chtěl takovú věc komu pověděti, toho on uči- niti nemuóže, neb vidíš dobře, že jest čistý, mladý, ztepilý, lelek zrostlý, nemaje k tomu ani rozumu. Protož bych ráda " věděla a srozuměla tvému zdání, co se tobě v tom zdá.“ „Ouvé,“ řekla jest druhá jí, „co to pravíš, zdaž nevíš, že jsme slíbily zachovati Pánu Bohu čistotu?“ I vece jí první: „Co jest těch slibuóv, kteréž se jemu slibují každý den, a proto se 2o žádný nezdrží! Jestliže jsme jemu mnoho slibovaly, nechť toho hledá u těch, ktož mu to držeti chtí.“ Druhá jí zase vece: „A když bychom obřichatěly, kterak by se v tom nám stalo?“ Dí jí zase první: „Ty máš o to péči prvé, než se co stane a přihodí. Potom tepruv slušelo by na to mysliti, čeho by se člověk držeti měl. Neb já tobě pravím, jistě že na sto dobrých cest proti takovým věcem mohlo by se proti tomu shledati a najíti, jedné chcme-li to zachovati, abychme žád- nému nepravily.“ A když druhá, větší žádostí jsúci zapálena nežli první, chtiec zvěděti, jaké by zvíře muž v takové věci býti mohl, i řekla jest: „Nu s milým Bohem, čehož žádáme, konajme!“ Tehda druhá řekla: „Vidíš dobře, že nynie jest čas nony. Viem, že spolusestry naše všecky spat šly, proto pohleďme, jestli kto v zahradě. Nenie-lit žádného, což máme činiti jiného, než Kostrbu za ruku ujmúce a jej do boudy as uvésti, kdež on před deštěm rád utíká. Tu pak jedna s ním čiň podlé své vuóle a druhá na stráži stuój, neb viem, že jest 5 10 15 25 30 115b 116 a 116b 34
Strana 35
10 15 20 25 30 také sprostný, že se ve všech věcech k tomu strojiti bude podlé vuóle a žádosti naší.“ Takž Kostrba, kterýž jest nespal, avšak činil se, jako by spal, vší jejich rozprávce porozuměl jest, k tomu se hned měl, aby jejich vuóli naplnil. Dobře sto let chvíle dlúhá mu se zdála, skúro-li bude do boudy uveden, neb jest již byl ke všemu pohotově. Mnišky se ohlédše, dobře uznamenavše, že v zahradě žádného nenie, kto by je viděti mohl, než toliko sami s Kostrbú, ihned] ta, kteráž jest té věci póvod a počátek byla, k Kostrbovi šla a jej zbudila. Kterýž se nemnoho meškav, na své nohy povstav poskočil, mladú s líbezným a tichým smiením a hlavú kývaniem za ruku vzav, do boudy jest uvedl. A tak nedav se za to více prositi a nabízeti, té mnišky její vuóli s její velikú libostí na- plnil jest. A ona jakožto věrná, kteráž na ten čas své vuóle dosti napásla jest, druhé své sestře tolikéž učiniti dopustila jest. Kostrba se v tom velmi sprostně a prostě měl, však proto na ten čas jejich obú žádosti a vuóli dosti učinil jest, a s dobrú myslí obě od něho odešly sú. Avšak proto nejednú potom toho pokúšely jsú, kterak dobře Kostrba na živých polštářiech jezditi umí. A potom často k sobě říkaly, že by jistě pravda byla, že v světěI sladší věci a libější nenie, než jakož sú jim paní světské pravily. A ještě že jest více, než sú ot nich slyšely. A potom sobě hodný čas k tomu vzavše, s němým kratochvíliti obyčej měly. Po nedlúhé chvíli s ně- mým u veselí byly a vtom od jedné sestry z okna viděny sú byly, kteráž tu věc jiným dvěma sestrám ukázala jest. Na tom spolu zůstavše, na ty hříšnice abatyši žalovati chtěly. A vtom velmi brzo úmysl svubj změnivše a jináč se uradivše, toho jiný úmysl vzavše, s prvníma dvěma sú se srovnaly, Kostrbovy sladkosti chtíc také účastny býti. A takž ty tři mnišky v malém času spolu s prvníma dvěma tovarystvo sobě učinily sú. A naposledy abatyše, kteráž se takových věcí nenadála a neznamenala, jeden den šla jest se procházet sama do zahrady a rovně v tu chvíli, když slunce najvětší horkost dává, kdežto Kostrba od díla a od veliké jiezdy, kterúž byl jest tu noc učinil, jakž dlúh byl se jest ztáhl, jakž 117a 117b 118 a 35 35
10 15 20 25 30 také sprostný, že se ve všech věcech k tomu strojiti bude podlé vuóle a žádosti naší.“ Takž Kostrba, kterýž jest nespal, avšak činil se, jako by spal, vší jejich rozprávce porozuměl jest, k tomu se hned měl, aby jejich vuóli naplnil. Dobře sto let chvíle dlúhá mu se zdála, skúro-li bude do boudy uveden, neb jest již byl ke všemu pohotově. Mnišky se ohlédše, dobře uznamenavše, že v zahradě žádného nenie, kto by je viděti mohl, než toliko sami s Kostrbú, ihned] ta, kteráž jest té věci póvod a počátek byla, k Kostrbovi šla a jej zbudila. Kterýž se nemnoho meškav, na své nohy povstav poskočil, mladú s líbezným a tichým smiením a hlavú kývaniem za ruku vzav, do boudy jest uvedl. A tak nedav se za to více prositi a nabízeti, té mnišky její vuóli s její velikú libostí na- plnil jest. A ona jakožto věrná, kteráž na ten čas své vuóle dosti napásla jest, druhé své sestře tolikéž učiniti dopustila jest. Kostrba se v tom velmi sprostně a prostě měl, však proto na ten čas jejich obú žádosti a vuóli dosti učinil jest, a s dobrú myslí obě od něho odešly sú. Avšak proto nejednú potom toho pokúšely jsú, kterak dobře Kostrba na živých polštářiech jezditi umí. A potom často k sobě říkaly, že by jistě pravda byla, že v světěI sladší věci a libější nenie, než jakož sú jim paní světské pravily. A ještě že jest více, než sú ot nich slyšely. A potom sobě hodný čas k tomu vzavše, s němým kratochvíliti obyčej měly. Po nedlúhé chvíli s ně- mým u veselí byly a vtom od jedné sestry z okna viděny sú byly, kteráž tu věc jiným dvěma sestrám ukázala jest. Na tom spolu zůstavše, na ty hříšnice abatyši žalovati chtěly. A vtom velmi brzo úmysl svubj změnivše a jináč se uradivše, toho jiný úmysl vzavše, s prvníma dvěma sú se srovnaly, Kostrbovy sladkosti chtíc také účastny býti. A takž ty tři mnišky v malém času spolu s prvníma dvěma tovarystvo sobě učinily sú. A naposledy abatyše, kteráž se takových věcí nenadála a neznamenala, jeden den šla jest se procházet sama do zahrady a rovně v tu chvíli, když slunce najvětší horkost dává, kdežto Kostrba od díla a od veliké jiezdy, kterúž byl jest tu noc učinil, jakž dlúh byl se jest ztáhl, jakž 117a 117b 118 a 35 35
Strana 36
obyčej lidem po takové jízdě bývá. Pod jedniem mandlovým dřevem v stínu na hřbetě ležícieho našla jest, an spí, a vítr byl jemu košili napřed na břich zhuóru převrhl, takže jemu palec pátý nahý ostal byl, kterémuž paní stydlivé hanba říkají. A jakž to abatyše uhlédala velmi pilně to uznamenavši, vidúci, že jedné sama jest, také v túž žádost a libost upadla jest, jako její panny byly učinily, ihned Kostrbu zbudivši, do své komory vedla jest, kteréhož několiko dní majíc, veliké žehránie od svých panen majíc, u sebe jej chovala jest. A tak pravíce, že to dobře nenie, že zahradník tak dlúho zahrady pusté nechává a jí nekopá. Ale přesto abatyše cho- vala jest jeho tak dlúho, až jest dobře pokusila, co jest prvé haněla. Však proto po některých dnech zase jej do jeho pokojíka poslala a potom více než jiné mnišky jeho požívala, 15 činieci se skrze něj účastna světa tohoto cukrové sladkosti. Kdež tu již ten dobrý Kostrba velmi jest sobě tu práci obtěžoval, při najmenšiem devětkrát přes noc, kromě ve dne, přes pole jezditi musil, kdež ten dobrý druh těm věcem tak dosti činiti nebyl zvykl. A protož počal sobě rozmyšlovati, měl-li by v tom déle státi a za němého odbývati, že by skrze to mohl škodu vzíti. Jednú byv u abatyše sám sobě jazyk rozvázav i počal zase mluviti a řekl: „Paní, často sem zna- menal i slýchal, že jeden kohút devieti slepiciem muóž po- třeby dosti učiniti, a deset mužuóv jedné ženě dosti učiniti 25 nemohú. A já jich devět musím opatrovati a jim k službě býti hotov. Takové věci já více nemohu jednati a puósobiti, co sem až do této chvíle jednal. Neb mě již k tomu přivedlo, že již ani málo, ani mnoho mohu. Protož pusťte mě již od sebe, aneb se něčeho domyslte, abych mohl déle živ býti.“ A když to abatyše uslyšela, že Kostrba mluví, kteréhož měla a za to jest držala, že by němý byl, všecka ztrnuvši, lekši se i řekla jest: „Ouvech, co jest to, já sem se domnívala, že by ty němý byl.“ I řekl jest paní Kostrba: „Bylť sem němým, ale ne přirozeně, ale u veliké nemoci leže, byla mi řeč odjata, 35 kteráž mi řeč v této noci minulé — Pán Buóh buď pochválen — zase navrálcena jest.“ Abatyše, tomu všemu uvěřivši, 119b 10 20 30 118b 119a 36
obyčej lidem po takové jízdě bývá. Pod jedniem mandlovým dřevem v stínu na hřbetě ležícieho našla jest, an spí, a vítr byl jemu košili napřed na břich zhuóru převrhl, takže jemu palec pátý nahý ostal byl, kterémuž paní stydlivé hanba říkají. A jakž to abatyše uhlédala velmi pilně to uznamenavši, vidúci, že jedné sama jest, také v túž žádost a libost upadla jest, jako její panny byly učinily, ihned Kostrbu zbudivši, do své komory vedla jest, kteréhož několiko dní majíc, veliké žehránie od svých panen majíc, u sebe jej chovala jest. A tak pravíce, že to dobře nenie, že zahradník tak dlúho zahrady pusté nechává a jí nekopá. Ale přesto abatyše cho- vala jest jeho tak dlúho, až jest dobře pokusila, co jest prvé haněla. Však proto po některých dnech zase jej do jeho pokojíka poslala a potom více než jiné mnišky jeho požívala, 15 činieci se skrze něj účastna světa tohoto cukrové sladkosti. Kdež tu již ten dobrý Kostrba velmi jest sobě tu práci obtěžoval, při najmenšiem devětkrát přes noc, kromě ve dne, přes pole jezditi musil, kdež ten dobrý druh těm věcem tak dosti činiti nebyl zvykl. A protož počal sobě rozmyšlovati, měl-li by v tom déle státi a za němého odbývati, že by skrze to mohl škodu vzíti. Jednú byv u abatyše sám sobě jazyk rozvázav i počal zase mluviti a řekl: „Paní, často sem zna- menal i slýchal, že jeden kohút devieti slepiciem muóž po- třeby dosti učiniti, a deset mužuóv jedné ženě dosti učiniti 25 nemohú. A já jich devět musím opatrovati a jim k službě býti hotov. Takové věci já více nemohu jednati a puósobiti, co sem až do této chvíle jednal. Neb mě již k tomu přivedlo, že již ani málo, ani mnoho mohu. Protož pusťte mě již od sebe, aneb se něčeho domyslte, abych mohl déle živ býti.“ A když to abatyše uslyšela, že Kostrba mluví, kteréhož měla a za to jest držala, že by němý byl, všecka ztrnuvši, lekši se i řekla jest: „Ouvech, co jest to, já sem se domnívala, že by ty němý byl.“ I řekl jest paní Kostrba: „Bylť sem němým, ale ne přirozeně, ale u veliké nemoci leže, byla mi řeč odjata, 35 kteráž mi řeč v této noci minulé — Pán Buóh buď pochválen — zase navrálcena jest.“ Abatyše, tomu všemu uvěřivši, 119b 10 20 30 118b 119a 36
Strana 37
10 15 20 25 počala se jeho dále ptáti, co by tím mínil, že by pravil jí, že devieti slúžil? Kostrba jí všecky věci oznámil, co každý den její mnišky počínaly sú. Skrz tu věc abatyše tomu dobře porozuměla, že její mnišky žádné tak nemúdře nečinily sú jako ona sama. Však proto Kostrby od sebe pustiti nechtěla, leč prvé s svými pannami o to radu vezme, aby skrze to její klášter a dobrá pověst jeho zlehčena nebyla. Před tiem ně- který den jejich starý šafář byl jest umřel. A tak všech těch běhuóv, kteréž s Kostrbú činiti měli, všickni spolu na jed- nom zůstali, spolu s Kostrbú radujíce se a lidu vuókol oznamujíc a jim dávajíc věděti, kterak skrze jich pokorné a nábožné modlitby, kteréž k Bohu měly a k tomu svatému, kterýž byl toho kláštera založenie, že Kostrba dlúhé časy němým byv, a již že zase mluví. Hned potom bez meškánie šafářem svým jej ustanovily a jej v takové míře jeho práce a jiezdy, kteréž jest činíval, mezi se slušně rozdělivše, že jest potom mohl tu věc dosti podobně zpravovati, ač jim byl drahně mladých mnichů a mnišek přičinil. Však proto jed- nali svubj běh takovú měrú, že sú jich lidé v žádném zlém domnění neměli, ani co zlého se na ně domysleli. A potom nevelmi po dlúhých časech ty dobré panny i s abatyší smrtí sešly sú. A také Kostrba se již byl velmi ujezdil po té mysli- vosti. Potom, jsa bohatý a již starý a poctivý tatík, domů se do Stakor vrátil, kdež děti jeho bez práce a starosti vycho- vávány sú; kterýžto svú práci] na dobré byl jest naložil. A vzav kladnú sekyru na ramena, s kterúž byl do kláštera najprv všel, zase domuóv přišed Boha chvále, žádaje od- platy všem těm, kteříž by tak uměli posluhovati a takovým pannám rohuóv nadělati. 120 a 120b 37
10 15 20 25 počala se jeho dále ptáti, co by tím mínil, že by pravil jí, že devieti slúžil? Kostrba jí všecky věci oznámil, co každý den její mnišky počínaly sú. Skrz tu věc abatyše tomu dobře porozuměla, že její mnišky žádné tak nemúdře nečinily sú jako ona sama. Však proto Kostrby od sebe pustiti nechtěla, leč prvé s svými pannami o to radu vezme, aby skrze to její klášter a dobrá pověst jeho zlehčena nebyla. Před tiem ně- který den jejich starý šafář byl jest umřel. A tak všech těch běhuóv, kteréž s Kostrbú činiti měli, všickni spolu na jed- nom zůstali, spolu s Kostrbú radujíce se a lidu vuókol oznamujíc a jim dávajíc věděti, kterak skrze jich pokorné a nábožné modlitby, kteréž k Bohu měly a k tomu svatému, kterýž byl toho kláštera založenie, že Kostrba dlúhé časy němým byv, a již že zase mluví. Hned potom bez meškánie šafářem svým jej ustanovily a jej v takové míře jeho práce a jiezdy, kteréž jest činíval, mezi se slušně rozdělivše, že jest potom mohl tu věc dosti podobně zpravovati, ač jim byl drahně mladých mnichů a mnišek přičinil. Však proto jed- nali svubj běh takovú měrú, že sú jich lidé v žádném zlém domnění neměli, ani co zlého se na ně domysleli. A potom nevelmi po dlúhých časech ty dobré panny i s abatyší smrtí sešly sú. A také Kostrba se již byl velmi ujezdil po té mysli- vosti. Potom, jsa bohatý a již starý a poctivý tatík, domů se do Stakor vrátil, kdež děti jeho bez práce a starosti vycho- vávány sú; kterýžto svú práci] na dobré byl jest naložil. A vzav kladnú sekyru na ramena, s kterúž byl do kláštera najprv všel, zase domuóv přišed Boha chvále, žádaje od- platy všem těm, kteříž by tak uměli posluhovati a takovým pannám rohuóv nadělati. 120 a 120b 37
Strana 38
Strana 39
II JINÁ ROZPRÁVKA O JEDNOM MLÁDENCI A O KRÁSNÉ PANÍ ET CETERA V Paříži jeden urozený muž přebýval, rodem z města Flo- rencie, kterýž z chudoby k bohatému panství a kupectví přišel jest. Ten jistý neměl jest s ženú svú než jediného syna, kterémuž jméno bylo Ludvík; kterýž jedné k rytieřství pří- chylen byl a ne k kupectví, ačkoli otec jeho chtěl i k tomu jej vedl, aby kupectvie hleděl. Ale znaje jej v tom odporného, svolil jest jemu k jeho vuóli a tak jednal, že jest u krále franckého vzátený mládenec byl. A když se byl u dvora mnoho ctností a mravuóv naučil, a v tom jeho běhu a stání událo se, že někteří rytíři od Božího hrobu přes moře přijeli byli, s kterýmiž pan Ludvík o krásných paních u Frank- rajchu a v Englii v řeč byl všel i o jiných. A takž jeden 15 z řitieřuóv těch řekl: „Milí páni, vy pravíte o krásných paniech, kteréž v těchto zemiech jsú. A já pak praviem, jakž sem živ, co sem kde byl a jezdil i přes moře a co sem kdy kde rozličných paní v svých dnech viděl, neviděl sem nikdy žádné, kteráž by paní Beatričí z Bononie krású svú srovnati se mohla. Ta jistá paní krásná byla žena jednoho, jemuž jméno bylo Gianus.“ Kterémužto pánu všichni tovaryši toho potvrzovali jeho řeči a jemu svědčili, že jest pravdu mluvil. Tu řeč mladý pan Ludvík pilně znamenav a k sobě přijav, kterýž ještě žádné lásky ani milosti byl pokusil. A tak jej 25 veliká žádost a milost zapálila tu paní viděti a ji poznati, že na žádnú jinú věc nemyslil, než jediné vždy na ni. A skrze to vzal jest před se konečně, aby do Bononie jel, aby tu krásnú paní viděl a tu přebýval, kdež ona jest. A tak hned otci svému rozuměti dal, že chce k Božiemu hrobu jeti pro 10 20 121 a 121b 39
II JINÁ ROZPRÁVKA O JEDNOM MLÁDENCI A O KRÁSNÉ PANÍ ET CETERA V Paříži jeden urozený muž přebýval, rodem z města Flo- rencie, kterýž z chudoby k bohatému panství a kupectví přišel jest. Ten jistý neměl jest s ženú svú než jediného syna, kterémuž jméno bylo Ludvík; kterýž jedné k rytieřství pří- chylen byl a ne k kupectví, ačkoli otec jeho chtěl i k tomu jej vedl, aby kupectvie hleděl. Ale znaje jej v tom odporného, svolil jest jemu k jeho vuóli a tak jednal, že jest u krále franckého vzátený mládenec byl. A když se byl u dvora mnoho ctností a mravuóv naučil, a v tom jeho běhu a stání událo se, že někteří rytíři od Božího hrobu přes moře přijeli byli, s kterýmiž pan Ludvík o krásných paních u Frank- rajchu a v Englii v řeč byl všel i o jiných. A takž jeden 15 z řitieřuóv těch řekl: „Milí páni, vy pravíte o krásných paniech, kteréž v těchto zemiech jsú. A já pak praviem, jakž sem živ, co sem kde byl a jezdil i přes moře a co sem kdy kde rozličných paní v svých dnech viděl, neviděl sem nikdy žádné, kteráž by paní Beatričí z Bononie krású svú srovnati se mohla. Ta jistá paní krásná byla žena jednoho, jemuž jméno bylo Gianus.“ Kterémužto pánu všichni tovaryši toho potvrzovali jeho řeči a jemu svědčili, že jest pravdu mluvil. Tu řeč mladý pan Ludvík pilně znamenav a k sobě přijav, kterýž ještě žádné lásky ani milosti byl pokusil. A tak jej 25 veliká žádost a milost zapálila tu paní viděti a ji poznati, že na žádnú jinú věc nemyslil, než jediné vždy na ni. A skrze to vzal jest před se konečně, aby do Bononie jel, aby tu krásnú paní viděl a tu přebýval, kdež ona jest. A tak hned otci svému rozuměti dal, že chce k Božiemu hrobu jeti pro 10 20 121 a 121b 39
Strana 40
10 15 20 30 rytieřství, kteréžto jízdě otec jeho nesnadně jemu přivolil a otpuštěnie jemu dal. A když jest otpuštěnie od něho vzal, s některými pacholky na koně své vsedal a do Bononie jel; a vtom jemu se štěstím přitrefilo se a náhodú, že tu pěknú paní ten dobrý pán, když tam přijel, viděl, ana v okně stojí v svém domu. Kteráž I mu se tisíckrát pěknější (zdála), než-li sú jemu rozprávěli a za to měl. A skrze to v nesmírnú lásku k té paní jsa velmi zapálen a srdce jeho namísto v mi- losti hořelo a tak v sobě předsevzal nikam z Bononie nejez- diti tak dlúho, dokavadž by sobě lásky a milosti u té paní ne- dovedl a jí nedošel. A takž sám v sobě počal mysliti, kterak by její lásku sobě získati mohl a čeho by se přidržeti měl. A tak že jemu jeho smyslové všichni krátcí byli, až sobě umyslil jednu chvíli, kterak by mohl býti u té paní muže pacholkem aneb služebníkem a skrze to že by bezpochybeně jeho úmyslové předsevzatí jemu k jeho vuóli najprospěšnější býti mohli, čehož jest žádal. A hned po takovém rozmyšlenie rozprodal jest koně a zbroji a své pacholky učinil jest je své pány a jim přikázal žádnému] nepraviti, kto by byl on, ani by se jakú známostí měli kterak podobně jeho znáti. A jméno své Ludvík změnil jest a jmenoval se Hajmkyn. I hospodáře svého, u kteréhož hospodú byl, zpravil jest, že by rád chtěl některému poctivému pánu slúžiti, věděl-li by jakého a byl-li by na snadně, kterémuž by mohl slúžiti, že by chtěl rád 25 u něho býti a jemu věrný býti etc. a že toho tomu hospodáři věrně chce zasluhovati. Tehdy hospodář dí: „To já chci rád učiniti, neb tě vidím v takové postavě, že by tě měl každý poctivý muž rád v svém domu míti. A zvláště pravím, že jest zde jeden v tomto městě, kterémuž Gian říkají, kterýž drahně chová takových tobě rovných, s kterýmž já o tvú věc mluviti chci.“ A jakž jest hospodář mluvil, tak jest učinil a šel hned ku panu Gianovi a od I něho neodšel, až jest tomu mládenci službu zjednal a jej ujednal. A co Hajm- kyn najspieš mohl, do domu všel, aby tu krásnú paní viděl; s5 a skrze to u veliké radosti byl jest. Se vší pilností počal jí jest slúžiti a pán jeho služby nade všecky služebníky své 122a 122b 123a 40
10 15 20 30 rytieřství, kteréžto jízdě otec jeho nesnadně jemu přivolil a otpuštěnie jemu dal. A když jest otpuštěnie od něho vzal, s některými pacholky na koně své vsedal a do Bononie jel; a vtom jemu se štěstím přitrefilo se a náhodú, že tu pěknú paní ten dobrý pán, když tam přijel, viděl, ana v okně stojí v svém domu. Kteráž I mu se tisíckrát pěknější (zdála), než-li sú jemu rozprávěli a za to měl. A skrze to v nesmírnú lásku k té paní jsa velmi zapálen a srdce jeho namísto v mi- losti hořelo a tak v sobě předsevzal nikam z Bononie nejez- diti tak dlúho, dokavadž by sobě lásky a milosti u té paní ne- dovedl a jí nedošel. A takž sám v sobě počal mysliti, kterak by její lásku sobě získati mohl a čeho by se přidržeti měl. A tak že jemu jeho smyslové všichni krátcí byli, až sobě umyslil jednu chvíli, kterak by mohl býti u té paní muže pacholkem aneb služebníkem a skrze to že by bezpochybeně jeho úmyslové předsevzatí jemu k jeho vuóli najprospěšnější býti mohli, čehož jest žádal. A hned po takovém rozmyšlenie rozprodal jest koně a zbroji a své pacholky učinil jest je své pány a jim přikázal žádnému] nepraviti, kto by byl on, ani by se jakú známostí měli kterak podobně jeho znáti. A jméno své Ludvík změnil jest a jmenoval se Hajmkyn. I hospodáře svého, u kteréhož hospodú byl, zpravil jest, že by rád chtěl některému poctivému pánu slúžiti, věděl-li by jakého a byl-li by na snadně, kterémuž by mohl slúžiti, že by chtěl rád 25 u něho býti a jemu věrný býti etc. a že toho tomu hospodáři věrně chce zasluhovati. Tehdy hospodář dí: „To já chci rád učiniti, neb tě vidím v takové postavě, že by tě měl každý poctivý muž rád v svém domu míti. A zvláště pravím, že jest zde jeden v tomto městě, kterémuž Gian říkají, kterýž drahně chová takových tobě rovných, s kterýmž já o tvú věc mluviti chci.“ A jakž jest hospodář mluvil, tak jest učinil a šel hned ku panu Gianovi a od I něho neodšel, až jest tomu mládenci službu zjednal a jej ujednal. A co Hajm- kyn najspieš mohl, do domu všel, aby tu krásnú paní viděl; s5 a skrze to u veliké radosti byl jest. Se vší pilností počal jí jest slúžiti a pán jeho služby nade všecky služebníky své 122a 122b 123a 40
Strana 41
5 10 15 20 30 zvláštní libost měl a tak že k němu pán jeho velikú lásku a milost měl a jemu velmi vzátený služebník byl. A on se také tak měl, nejedné samému pánu a neboli paní pilně slúžil, ale všechny jejich potřebnosti a jednánie v své moci a rukú svých měl. A takž jeden den událo se, že pan Gian byl vyjel na lov na myslivost s ptáky a Hajmkyn sám u paní Beatričí zuóstal, kteráž ještě o jeho lásce, kterúž k ní měl, nic v zná- mosti neměla, ačkoliv často a velmi jeho dobré mravy a obyčeje chválila jest. A tak ten den počala s ním v šachy I hráti, ale Hajmkyn nic nežádal ani chtěl než vuóli její na- plniti, paní každú hru dal jest vyhráti. Skrze to paní velikú jest radost měla a v takovém jejich hraní jediné sama dva zuóstala, neb jiné ženy a dievky všechny se byly rozešly od nich po svých potřebách jinam. A když se Hajmkyn jedné sám u své milé paní viďal, velmi těžce srdce vyšlo jest vzdešenie, jehož ta urozená paní dobře spatřila byla. I řekla jest k němu: „Čehoť se nedostává, Hajmkyne? Což jest snad proti mysli, že já všecky hry vyhrávám?“ Řekl jest Hajmkyn: „Paní, jiné příčiny a větší jednání sú mého těžkého vzdy- chánie nežli ty.“ Tehda paní dí jemu: „Pověz mi, Hajm- kyne, skrze tu lásku a přízeň, kterúž ke mně máš, jaká jest toho příčina?“ A když Hajmkyn byl tak hluboce od té krásné i paní napomenut, kterúž jest miloval nade všecko stvořenie, v té chvíli ještě daleko větší zdechnutí učinil jest 25 nežli prvé. A z té příčiny paní jej ještě daleko více a znovu počala prositi, aby jí pověděl příčiny zdychání svého, kteréž jest činil. Hajmkyn jí řekl: „Paní, já se bojím velmi, po- viem-li vám tu příčinu, že mi to snad ve zlém zpomínati budete. A bojím se, že byšte snad takovú věc dále roznesli a při sobě toho nenechali.“ K němuž paní řekla: „Věru, toho neučiním, Hajmkyne, bych to měla v kterém zlém úmyslu k sobě přijíti aneb tebe v jaké zlé příhodě nechati, ani žád- nému o tom praviti tak daleko, pokudž tvá vuóle jest v tom.“ Tehda řekl jest Hajmkyn paní: „Má milá paní, poněvadž mi to přiříkáte toho dále nevynášeti, tehda vám to poviem,“ a smutnú postavú vzhlédl na ni. Kto a odkud jest, jí ozná- 124b 123b 124 a 85 41
5 10 15 20 30 zvláštní libost měl a tak že k němu pán jeho velikú lásku a milost měl a jemu velmi vzátený služebník byl. A on se také tak měl, nejedné samému pánu a neboli paní pilně slúžil, ale všechny jejich potřebnosti a jednánie v své moci a rukú svých měl. A takž jeden den událo se, že pan Gian byl vyjel na lov na myslivost s ptáky a Hajmkyn sám u paní Beatričí zuóstal, kteráž ještě o jeho lásce, kterúž k ní měl, nic v zná- mosti neměla, ačkoliv často a velmi jeho dobré mravy a obyčeje chválila jest. A tak ten den počala s ním v šachy I hráti, ale Hajmkyn nic nežádal ani chtěl než vuóli její na- plniti, paní každú hru dal jest vyhráti. Skrze to paní velikú jest radost měla a v takovém jejich hraní jediné sama dva zuóstala, neb jiné ženy a dievky všechny se byly rozešly od nich po svých potřebách jinam. A když se Hajmkyn jedné sám u své milé paní viďal, velmi těžce srdce vyšlo jest vzdešenie, jehož ta urozená paní dobře spatřila byla. I řekla jest k němu: „Čehoť se nedostává, Hajmkyne? Což jest snad proti mysli, že já všecky hry vyhrávám?“ Řekl jest Hajmkyn: „Paní, jiné příčiny a větší jednání sú mého těžkého vzdy- chánie nežli ty.“ Tehda paní dí jemu: „Pověz mi, Hajm- kyne, skrze tu lásku a přízeň, kterúž ke mně máš, jaká jest toho příčina?“ A když Hajmkyn byl tak hluboce od té krásné i paní napomenut, kterúž jest miloval nade všecko stvořenie, v té chvíli ještě daleko větší zdechnutí učinil jest 25 nežli prvé. A z té příčiny paní jej ještě daleko více a znovu počala prositi, aby jí pověděl příčiny zdychání svého, kteréž jest činil. Hajmkyn jí řekl: „Paní, já se bojím velmi, po- viem-li vám tu příčinu, že mi to snad ve zlém zpomínati budete. A bojím se, že byšte snad takovú věc dále roznesli a při sobě toho nenechali.“ K němuž paní řekla: „Věru, toho neučiním, Hajmkyne, bych to měla v kterém zlém úmyslu k sobě přijíti aneb tebe v jaké zlé příhodě nechati, ani žád- nému o tom praviti tak daleko, pokudž tvá vuóle jest v tom.“ Tehda řekl jest Hajmkyn paní: „Má milá paní, poněvadž mi to přiříkáte toho dále nevynášeti, tehda vám to poviem,“ a smutnú postavú vzhlédl na ni. Kto a odkud jest, jí ozná- 124b 123b 124 a 85 41
Strana 42
5 10 20 25 30 35 mil, a co jest v Paříži o ní slyšal a o její kráse zrozuměl byl. A kterak hned k ní v tu hodinu u veliké milosti zapálen byl a kterak se jest pro ni k jejímu muži za pacholka a služebníka zavázal. A po těch sloviech počal jest paní prositi z gruntu srdce svého s velikú pokorú, bylo-li by možné a mohlo to býti, aby jemu milostiva byla a nad ním se slitovala a jemu v takové lásce a v tajné žádosti jemu k vuóli byla. A jestliže takové věci vuóle by učiniti neměla, ale aby jeho v tom stavu, v kterémž nynie jest, nechala a aby jí to příjemno bylo od něho, že jest na ni laskav. A vtom paní počala jest na toho mládence pilně hleděti a jemu toho všeho, což jest jí pravil, věřiti. A skrze jeho prosby veliké posílení a radost přišla jest, kterúž k němu velmi skrytě v srdci měla. A v tom času takové skryté lásky nemohla jest zatajiti v sobě, musila jest 15 vzdechnúti a mládenci tomu otpověděla jest a řekla: „Hajm- kyne muój, ze všech najmilejší, stubj s dobrú myslí a s ve- selým srdcem! Pravímť v pravé pravdě, že nikdy žádné dání ani darové žádného, kterýž vo mě stál jest, urozený ani ne- urozený, ktožkolivěk byl, ani žádná osoba, která mi kdy co dobrého přála, mně mého srdce v takové lásce neobměkčili sú, ani k své vuóli mě obrátiti mohli, ani k tomu přivésti, abych k kterému lásku okázala, a ty svými krátkými a malými, poctivými a krásnými slovy mne více svú nežli se sám muój učinil si. A teď tu věc přiříkám a toho buď jist bez pochy- benie, že lásku i mú milost získal jsi, a tuť přiříkám i dávám, a nežli tato noc příští mine, ty svú kratochvíl se mnú míti budeš. A aby nás obú jedna vuóle byla, tehda pomni, aby o puól noci u dveří mé komory byl a jáť tobě dvéře v tu hodinu otevřu. A také víš dobře, na které straně já leži, tam se přibeř velmi tiše ke mně. A jestliže bych spala, tehdy zbuď mě a tímť já tě obveselím, čehož na mě žádáš. A k znamení příznivé lásky, aby věřil, cožť sem přiřkla, že jest pravda, přátelské políbenie v ústa tvá dáti chci.“ A hned se mu hrdla chytila, jej rukama objemši políbila velmi míle a on též zase učinil jest, a s tím hry šachovní nechali a vstali sú. Paní do svého pokoje k svým pannám šla a Hajmkyn po svého 125 a 125 b 42
5 10 20 25 30 35 mil, a co jest v Paříži o ní slyšal a o její kráse zrozuměl byl. A kterak hned k ní v tu hodinu u veliké milosti zapálen byl a kterak se jest pro ni k jejímu muži za pacholka a služebníka zavázal. A po těch sloviech počal jest paní prositi z gruntu srdce svého s velikú pokorú, bylo-li by možné a mohlo to býti, aby jemu milostiva byla a nad ním se slitovala a jemu v takové lásce a v tajné žádosti jemu k vuóli byla. A jestliže takové věci vuóle by učiniti neměla, ale aby jeho v tom stavu, v kterémž nynie jest, nechala a aby jí to příjemno bylo od něho, že jest na ni laskav. A vtom paní počala jest na toho mládence pilně hleděti a jemu toho všeho, což jest jí pravil, věřiti. A skrze jeho prosby veliké posílení a radost přišla jest, kterúž k němu velmi skrytě v srdci měla. A v tom času takové skryté lásky nemohla jest zatajiti v sobě, musila jest 15 vzdechnúti a mládenci tomu otpověděla jest a řekla: „Hajm- kyne muój, ze všech najmilejší, stubj s dobrú myslí a s ve- selým srdcem! Pravímť v pravé pravdě, že nikdy žádné dání ani darové žádného, kterýž vo mě stál jest, urozený ani ne- urozený, ktožkolivěk byl, ani žádná osoba, která mi kdy co dobrého přála, mně mého srdce v takové lásce neobměkčili sú, ani k své vuóli mě obrátiti mohli, ani k tomu přivésti, abych k kterému lásku okázala, a ty svými krátkými a malými, poctivými a krásnými slovy mne více svú nežli se sám muój učinil si. A teď tu věc přiříkám a toho buď jist bez pochy- benie, že lásku i mú milost získal jsi, a tuť přiříkám i dávám, a nežli tato noc příští mine, ty svú kratochvíl se mnú míti budeš. A aby nás obú jedna vuóle byla, tehda pomni, aby o puól noci u dveří mé komory byl a jáť tobě dvéře v tu hodinu otevřu. A také víš dobře, na které straně já leži, tam se přibeř velmi tiše ke mně. A jestliže bych spala, tehdy zbuď mě a tímť já tě obveselím, čehož na mě žádáš. A k znamení příznivé lásky, aby věřil, cožť sem přiřkla, že jest pravda, přátelské políbenie v ústa tvá dáti chci.“ A hned se mu hrdla chytila, jej rukama objemši políbila velmi míle a on též zase učinil jest, a s tím hry šachovní nechali a vstali sú. Paní do svého pokoje k svým pannám šla a Hajmkyn po svého 125 a 125 b 42
Strana 43
pána potřebě šel jest. A každá hodina tisíc mu se zdála, čakaje temné noci s radostí s velikú a veselím. A vtom pán přijev s lovu večeři již odjedl; malú práci učiniv, šel spat 126a i s paní svú. A jakž paní Hajmkynovi řekla, tak učinila a jemu komory otevřeny nechala. A on také na jmenovitý čas a ho- dinu k ní k loži přišel a jí svú ruku s velikú tichostí na její prsy sněžné bělosti vložil. A nespící, ale bdící ji našel, a jakž jest jej brzy učila, jej za jeho ruku vzala a svýma oběma ru- kama silně držala, v luóži sem i tam se válejíc, až pán, kterýž již byl usnul, ze sna se probudil. Kterémuž paní hned řekla: „Pane Giane, chtělať sem s nóci nětco pověděti nového, ale zdálo se mi, že jste byli usnuli, i nechala sem tak. Avšak proto jedné věci od vás žádám věděti. Povězte mi, kterého mezi všemi svými služebníky, kteréž v tomto domu máte a držíte, za najvěrnějšího máte a který vaší lásky ! a přiezni najvíce užívá?“ Pan Gian jí dí: „Co se to znamenává, paní, čehož ty nynie věděti žádáš? Zdať to nenie samé známo a mně se zdá, žeť jest o tom tak vědomo jako mně samému. Jáť pravím, že sem nikdy žádného neměl, kterémuž bych 2o větčí víru měl, aniž mám, anebo aby mi milejší a vzátenější byl jako Hajmkyn jest. Ale pověz mi, milá ženo, jaká tě příčina k tomu tiskne k zvěděnie toho, oč se mne tížeš?“ A když ten urozený mládenec a milovník tomu porozuměl, že pán jeho procítil a nespí, nejednú byl by rád ruku svú paní vytrhl, zda by mohl odtud utéci. Neb po paní řeči tomu jináč nemohl rozuměti, než že jej zklamati a k hanbě připra- viti chce. Ale paní byla jej tím úmyslem uchytila, že jest bez její vuóle nikam nemohl. A vtom paní muži svému odpo- věděla a řekla jest: „Giane, toť chci pověděti, jáť sem takéž vždy v témž úmysle byla, v kterémž jsi ty, a věřila sem, že jest tak, jakžs ty mi to oznámil, že k němu větčí lásku máš nežli k kterému jinému služebníku. Ale sem oklamána v svém úmysle, neb jakž jste vy již v minulém dni byli s ptáky na lovu a on sám v domu zuóstal, a když mu se čas 35 zdál tomu tehdy, hned nic se nestydě na mně cti mé k své vuóli žádal jest. A to abyšte sami takovú věc věděli a v pravdě 10 15 25 30 126b 127a 43
pána potřebě šel jest. A každá hodina tisíc mu se zdála, čakaje temné noci s radostí s velikú a veselím. A vtom pán přijev s lovu večeři již odjedl; malú práci učiniv, šel spat 126a i s paní svú. A jakž paní Hajmkynovi řekla, tak učinila a jemu komory otevřeny nechala. A on také na jmenovitý čas a ho- dinu k ní k loži přišel a jí svú ruku s velikú tichostí na její prsy sněžné bělosti vložil. A nespící, ale bdící ji našel, a jakž jest jej brzy učila, jej za jeho ruku vzala a svýma oběma ru- kama silně držala, v luóži sem i tam se válejíc, až pán, kterýž již byl usnul, ze sna se probudil. Kterémuž paní hned řekla: „Pane Giane, chtělať sem s nóci nětco pověděti nového, ale zdálo se mi, že jste byli usnuli, i nechala sem tak. Avšak proto jedné věci od vás žádám věděti. Povězte mi, kterého mezi všemi svými služebníky, kteréž v tomto domu máte a držíte, za najvěrnějšího máte a který vaší lásky ! a přiezni najvíce užívá?“ Pan Gian jí dí: „Co se to znamenává, paní, čehož ty nynie věděti žádáš? Zdať to nenie samé známo a mně se zdá, žeť jest o tom tak vědomo jako mně samému. Jáť pravím, že sem nikdy žádného neměl, kterémuž bych 2o větčí víru měl, aniž mám, anebo aby mi milejší a vzátenější byl jako Hajmkyn jest. Ale pověz mi, milá ženo, jaká tě příčina k tomu tiskne k zvěděnie toho, oč se mne tížeš?“ A když ten urozený mládenec a milovník tomu porozuměl, že pán jeho procítil a nespí, nejednú byl by rád ruku svú paní vytrhl, zda by mohl odtud utéci. Neb po paní řeči tomu jináč nemohl rozuměti, než že jej zklamati a k hanbě připra- viti chce. Ale paní byla jej tím úmyslem uchytila, že jest bez její vuóle nikam nemohl. A vtom paní muži svému odpo- věděla a řekla jest: „Giane, toť chci pověděti, jáť sem takéž vždy v témž úmysle byla, v kterémž jsi ty, a věřila sem, že jest tak, jakžs ty mi to oznámil, že k němu větčí lásku máš nežli k kterému jinému služebníku. Ale sem oklamána v svém úmysle, neb jakž jste vy již v minulém dni byli s ptáky na lovu a on sám v domu zuóstal, a když mu se čas 35 zdál tomu tehdy, hned nic se nestydě na mně cti mé k své vuóli žádal jest. A to abyšte sami takovú věc věděli a v pravdě 10 15 25 30 126b 127a 43
Strana 44
5 10 15 20 nalezli, neb sem jemu k tomu hodinu položila, aby v puól noci do naší zahrady přišel a že jemu k vuóli jeho ráda býti chci. Ale na to nemyslila sem, bych tam přijíti měla, aniž myslím. Protož, chcete-li tu víru na svém věrném služeb- níku právě seznati a dostatečně uhlédati a té věci v pravdě porozuměti, tehdy oblecte chutně rúcho mé ženské a vez- měte šlojieř muój na hlavu svú a jděte do zahrady, již-liť jest tam přišel, nebť nepochybuji, jestližeť jest již nepřišel, ne- máť dlúho meškati.“ A když ten Gian své paní řeči po- rozuměl, řekl jest jí: „Věru, to rád uhlédám,“ a hned vstal, což najspíše mohl, paní šaty na se oblékl a její šlojieř na svú hlavu vzal, do zahrady všel a mezi štěpy Hajmkyna čakal. A jakž vskubře paní porozuměla, že muž jest již před ko- morú, vstala jest a komoru hned zamkla. A Hajmkyn, kterýž najvětší strach, starost a péči měl, kteréž jest jakživ větčí neměl, neb se často pokúšel utéci, dobře na tisíckrát její lásky! i své zapomenul jest, chtě se jí rád odvážiti. A v té chvili zase tak veselý a myslný učiněn jest, že nikdy tak nebyl. A když paní do lože zase vešla a jí se tak líbilo, Hajmkyn se hned z svých šatuóv svlékl. Obojí spolu měli sú kratochvíl a radost, jakož takové lásky obyčej jest, jakož pak těm všem taková věc muóž známa a vědoma býti, kteříž jsú toho pokúšeli. A tak dlúhú chvíli své vuóli obapolně dosti učinivše a paní se zdál čas. I kázala jest svému milému vstáti 25 i řekla jest: „Muój najmilejší, učiň tak, jakž já tobě káži. Vezmi k sobě dobrý kaj a jdi do zahrady, v kteréžto, jakožs porozuměl, muže mého najdeš v mé postavě, a čiň sobě rovně, jako by mne k smilstvu požádal a jako by mě pokúšel, jsem-li muži svému věrna čili nic. A ubí muže mého na s0 obrátku a laj jemu a žeň jej s dobrými suchými ranami do domu a s velikým láním, jako by za to měl, že sem já. Čiň se toho nevěda, shledáš, že skrze to tobě zvláštní úžitek a veselé přijíti má.“ Tehda mládenec vstav rychle, a jakž mu paní kázala, tak udělal, hned s dobrým kyjem do zahrady šel. 35 A když blízko přišel tu, kdež jeho pán Gian čakal, a když Gian jej uzřel, proti němu vstal a šel jest v té postavě jako by 127b 128 a 128 b 44
5 10 15 20 nalezli, neb sem jemu k tomu hodinu položila, aby v puól noci do naší zahrady přišel a že jemu k vuóli jeho ráda býti chci. Ale na to nemyslila sem, bych tam přijíti měla, aniž myslím. Protož, chcete-li tu víru na svém věrném služeb- níku právě seznati a dostatečně uhlédati a té věci v pravdě porozuměti, tehdy oblecte chutně rúcho mé ženské a vez- měte šlojieř muój na hlavu svú a jděte do zahrady, již-liť jest tam přišel, nebť nepochybuji, jestližeť jest již nepřišel, ne- máť dlúho meškati.“ A když ten Gian své paní řeči po- rozuměl, řekl jest jí: „Věru, to rád uhlédám,“ a hned vstal, což najspíše mohl, paní šaty na se oblékl a její šlojieř na svú hlavu vzal, do zahrady všel a mezi štěpy Hajmkyna čakal. A jakž vskubře paní porozuměla, že muž jest již před ko- morú, vstala jest a komoru hned zamkla. A Hajmkyn, kterýž najvětší strach, starost a péči měl, kteréž jest jakživ větčí neměl, neb se často pokúšel utéci, dobře na tisíckrát její lásky! i své zapomenul jest, chtě se jí rád odvážiti. A v té chvili zase tak veselý a myslný učiněn jest, že nikdy tak nebyl. A když paní do lože zase vešla a jí se tak líbilo, Hajmkyn se hned z svých šatuóv svlékl. Obojí spolu měli sú kratochvíl a radost, jakož takové lásky obyčej jest, jakož pak těm všem taková věc muóž známa a vědoma býti, kteříž jsú toho pokúšeli. A tak dlúhú chvíli své vuóli obapolně dosti učinivše a paní se zdál čas. I kázala jest svému milému vstáti 25 i řekla jest: „Muój najmilejší, učiň tak, jakž já tobě káži. Vezmi k sobě dobrý kaj a jdi do zahrady, v kteréžto, jakožs porozuměl, muže mého najdeš v mé postavě, a čiň sobě rovně, jako by mne k smilstvu požádal a jako by mě pokúšel, jsem-li muži svému věrna čili nic. A ubí muže mého na s0 obrátku a laj jemu a žeň jej s dobrými suchými ranami do domu a s velikým láním, jako by za to měl, že sem já. Čiň se toho nevěda, shledáš, že skrze to tobě zvláštní úžitek a veselé přijíti má.“ Tehda mládenec vstav rychle, a jakž mu paní kázala, tak udělal, hned s dobrým kyjem do zahrady šel. 35 A když blízko přišel tu, kdež jeho pán Gian čakal, a když Gian jej uzřel, proti němu vstal a šel jest v té postavě jako by 127b 128 a 128 b 44
Strana 45
Q In WAN
Q In WAN
Strana 46
10 15 20 25 30 jej velmi míle přivítati chtěl. K němuž Hajmkyn řekl: „Aha, ty zlá a falešná i nevěrná ženo, co mníš, že já pánu svému takovú nevěru okázati chci, kterýž mne nade všecky své služebníky miluje? Včas jsi přišla, chciť na pána svého místě záplatu dáti, čehož jsi hodna!“ A zdvih kaj Giana po hřbetě udeří, že! jednak k zemi padl. A jakž Gian tomu porozuměl, beze vší řeči, což najlépe mohl, prchl jest ke dveřím a za ním Hajmkyn s dobrými suchými ranami vždy tepa snažně běže za ním a řka: „Aha, ty zlá ženo, máš to shledati, že to pánu svému na tě z jitra poviem.“ A v tom ten jistý nebohý Gian, což najspíše mohl, do komory vskočil jest. Kteréhož paní hned otázala, byl-li jest Hajmkyn v zahradě. Gian jest jí otpověděl řka: „By tomu byl Buóh chtěl, aby byl nikdy ne- přišel, neb jakž jest mne uhlédal, jediné maje za to, žes ty, tak jest mne kyjem ubil, že toho ve dvú měsíci nenabudu. A tak mi jest šeradně domlúval, jako jest kdy které zlé ženě bylo domlúváno. Věru, zdálo mi se divno, že by to tak mělo býti, cos mi pravila, neb k takovým věcem jej za dobrého 129b a věrného (mám). Musilť jest tě nětco velmi veselu viděti, že jest takové věci s tebu mluvil tebe pokúšeje." „Buď Buóh pochválen,“ řekla paní, „tehdy jest mne řečí pokusil a tebe skutkem. A poněvadž jest ta věc tak, nechcit mu jeho řeči zpomínati. A potom s větší pokorú jemu řeči jeho trpěti moci budu více, nežli ty jemu okážeš. A poněvadž jest takový věrný služebník, míniem jej ve cti a v lásce míti a všecku dobrú vóli a přátelství okázati.“ I řekl jest pán paní: „Pravdu mluvieš, žeť jest vší cti hoden.“ A potom ten jistý pán beze vší pochybnosti věřil jest jemu. A tak jemu se zdálo, že má ženu najvěrnější, kteráž věrná jest jako v světě která aneb býti muóž, a služebníka také. Potom pak pan Gian a paní s Hajmkynem častokrát zmínky [ té příhody v řeč sú vcházeli a v potomniech časiech tomu se dosti nasmáli. A potom pan Hajmkyn a ta krásná milá paní svú lásku s menšiem strachem a péčí požívali sú, po své vuóli přátelské lásce dosti činili sú, 35 dokudž jest ten ctný pan Hajmkyn v té službě byl. Dajž nám Buóh štěstí, abychom se téhož doslúžili! 129a 130 a 46
10 15 20 25 30 jej velmi míle přivítati chtěl. K němuž Hajmkyn řekl: „Aha, ty zlá a falešná i nevěrná ženo, co mníš, že já pánu svému takovú nevěru okázati chci, kterýž mne nade všecky své služebníky miluje? Včas jsi přišla, chciť na pána svého místě záplatu dáti, čehož jsi hodna!“ A zdvih kaj Giana po hřbetě udeří, že! jednak k zemi padl. A jakž Gian tomu porozuměl, beze vší řeči, což najlépe mohl, prchl jest ke dveřím a za ním Hajmkyn s dobrými suchými ranami vždy tepa snažně běže za ním a řka: „Aha, ty zlá ženo, máš to shledati, že to pánu svému na tě z jitra poviem.“ A v tom ten jistý nebohý Gian, což najspíše mohl, do komory vskočil jest. Kteréhož paní hned otázala, byl-li jest Hajmkyn v zahradě. Gian jest jí otpověděl řka: „By tomu byl Buóh chtěl, aby byl nikdy ne- přišel, neb jakž jest mne uhlédal, jediné maje za to, žes ty, tak jest mne kyjem ubil, že toho ve dvú měsíci nenabudu. A tak mi jest šeradně domlúval, jako jest kdy které zlé ženě bylo domlúváno. Věru, zdálo mi se divno, že by to tak mělo býti, cos mi pravila, neb k takovým věcem jej za dobrého 129b a věrného (mám). Musilť jest tě nětco velmi veselu viděti, že jest takové věci s tebu mluvil tebe pokúšeje." „Buď Buóh pochválen,“ řekla paní, „tehdy jest mne řečí pokusil a tebe skutkem. A poněvadž jest ta věc tak, nechcit mu jeho řeči zpomínati. A potom s větší pokorú jemu řeči jeho trpěti moci budu více, nežli ty jemu okážeš. A poněvadž jest takový věrný služebník, míniem jej ve cti a v lásce míti a všecku dobrú vóli a přátelství okázati.“ I řekl jest pán paní: „Pravdu mluvieš, žeť jest vší cti hoden.“ A potom ten jistý pán beze vší pochybnosti věřil jest jemu. A tak jemu se zdálo, že má ženu najvěrnější, kteráž věrná jest jako v světě která aneb býti muóž, a služebníka také. Potom pak pan Gian a paní s Hajmkynem častokrát zmínky [ té příhody v řeč sú vcházeli a v potomniech časiech tomu se dosti nasmáli. A potom pan Hajmkyn a ta krásná milá paní svú lásku s menšiem strachem a péčí požívali sú, po své vuóli přátelské lásce dosti činili sú, 35 dokudž jest ten ctný pan Hajmkyn v té službě byl. Dajž nám Buóh štěstí, abychom se téhož doslúžili! 129a 130 a 46
Strana 47
III JINÁ ROZPRÁVKA O DVU TOVARYŠÍCH V jedné rovni nedaleko od města jednoho jménem Man- dona jeden dobrý člověk své obydlé měl anebo seděnie, kterýž časem neznámým mimo se chodícím lidem za jich peníze jísti a píti dával. A také ač jest koli chudý člověk byl a domek malý a úzký měl, však proto svým některým zná- mým hospodu a nocleh u sebe jest dával. Ten dobrý muž měl jest ženu ještě dosti pěknú, s kterúž jest měl dvě dceři, kterážto první byla panenka velmi pěkná a tichá v letech 10 šestnácti aneb málo víc, ale druhá, ta ještě dítětem jsúc, ledva v roce v stáří byla. Té starší jeho první dceři jeden mladý urozený dobrý druh frejoval jest, velikú k ní lásku maje, všecku svú mysl obrátil ústavně pro ni, v té krajině přebývaje a v svém srdci ji nade všecky jiné nose. A ona zase též, 15 kterážto uznala, od takového urozeného a mladého že jest milována, tím více se ho přidržala a za velikú čest to sobě kladúci, tím snažněji jej k sobě táhnúci, by při ní v té lásce trvati mohl, pilnost v tom velikú měla a nic méně naň laskavá nebyla než jako on na ni. Neb častokrát jich obú láska byla by skutečně vzala místo, by byl ten mládenec nebál se, že by jemu skrze to nebo jí nějaká hanba přijíti mohla. Avšak proto den ote dne taková láska více se mezi nimi množila nežli umenšovala. A tak jednú toho mládence chtieč a žádost velmi nutila, aby se mohl u té panny některú noc najíti. A takové své lásce dosti chtě učiniti, s svým jedniem tovaryšem cesty k tomu smysliv, znaje svú pannu k jeho vuóli dosti hotovu, jsa toho bez pochybnosti, že co jest předsevzal, že by jemu to chybiti nemělo, ani toho uznamenati kto mohl. A takové předsevzetí chtě k konci přivésti, svého tovaryše věrného 20 25 130b 131 a 47
III JINÁ ROZPRÁVKA O DVU TOVARYŠÍCH V jedné rovni nedaleko od města jednoho jménem Man- dona jeden dobrý člověk své obydlé měl anebo seděnie, kterýž časem neznámým mimo se chodícím lidem za jich peníze jísti a píti dával. A také ač jest koli chudý člověk byl a domek malý a úzký měl, však proto svým některým zná- mým hospodu a nocleh u sebe jest dával. Ten dobrý muž měl jest ženu ještě dosti pěknú, s kterúž jest měl dvě dceři, kterážto první byla panenka velmi pěkná a tichá v letech 10 šestnácti aneb málo víc, ale druhá, ta ještě dítětem jsúc, ledva v roce v stáří byla. Té starší jeho první dceři jeden mladý urozený dobrý druh frejoval jest, velikú k ní lásku maje, všecku svú mysl obrátil ústavně pro ni, v té krajině přebývaje a v svém srdci ji nade všecky jiné nose. A ona zase též, 15 kterážto uznala, od takového urozeného a mladého že jest milována, tím více se ho přidržala a za velikú čest to sobě kladúci, tím snažněji jej k sobě táhnúci, by při ní v té lásce trvati mohl, pilnost v tom velikú měla a nic méně naň laskavá nebyla než jako on na ni. Neb častokrát jich obú láska byla by skutečně vzala místo, by byl ten mládenec nebál se, že by jemu skrze to nebo jí nějaká hanba přijíti mohla. Avšak proto den ote dne taková láska více se mezi nimi množila nežli umenšovala. A tak jednú toho mládence chtieč a žádost velmi nutila, aby se mohl u té panny některú noc najíti. A takové své lásce dosti chtě učiniti, s svým jedniem tovaryšem cesty k tomu smysliv, znaje svú pannu k jeho vuóli dosti hotovu, jsa toho bez pochybnosti, že co jest předsevzal, že by jemu to chybiti nemělo, ani toho uznamenati kto mohl. A takové předsevzetí chtě k konci přivésti, svého tovaryše věrného 20 25 130b 131 a 47
Strana 48
5 10 15 20 25 k sobě pozval, kterémužto všecky věci jeho v tom byly dobře vědomy. Jeden večer dva koně vzemše a dva tlumoky plné slámy nacpavše, na koně své zvázali, z města ven vyjeli. Až do temné noci okolo sem i tam jezdivše, potom jako by od jiného města jeli, takže již dobře na dvě hodině na noc bylo, když sú k toho dobrého muže k domu přijeli tu, kdež ta panna pěkná byla, počavše tlouci na dveře, volali. Hospo- dář uslyšav to, kterýž jich obú dobrý přítel byl, hned otevřel. Kterémužto panny té frejieř řekl: „Příteli dobrý, sám zna- menaj, že jest potřebí, aby nás u sebe tuto noc přechoval, neb jsme velmi pozdě přijeli a již nemuóžem do města. Protož měj s námi tuto noc strpenie, nebť nemuóžem dále jeti.“ Ten dobrý chudý hospodář otpověděl: „Však dobře víte a znáte, že v svém domu dosti úzce a chudě sem a zvlášť takové hosti jako jste vy (nemám kde) přechovati. A přesto, poněvadž dále nemuóžete jeti, chci vám rád podlé své mož- nosti učiniti.“ Ta dva hned s svých koní ssedavše, do domu vešli a své koně, jakž najlépe mohli, postavili. Potom po nedlúhé chvíli s hospodářem za stuól usedše i jedli. A když bylo po jídle, hospodář nemaje nic viec v svém domku nežli jednu komoru dosti malú a těsnú, v níž tři lože byly a všecky tři jednak jedno druhého dotýkalo pro těsnost komory, takže ledva mezi ložemi těmi mohl člověk projíti. Z těch tří loží hospodář najlepší lože přistrojiti dal pro své hosti, ty dobrá dva druhy na ně uvedl jest. A druhého lože pro svú dceru nechal jest, na třetím sám s ženú ležal jest. A každý když již na svém loži leželi, ti dva tovaryše činili se, jako by velmi tvrdě spali, však jest toho nebylo. A vtom hospodyně také spat šla, kolébku s dítětem podlé lože svého postavivši, i lehla. 30 A tak i po vší komoře velmi ticho bylo, že vtom hospodář i s hospodyní zesnuli. A v té chvíli té panny frejieř velmi tiše vstav, ku panně se na její lože položil; kterýž ot ní, ačkoli velmi u veliké péči a v straších byla, s velikú radostí při- vítán byl. Kdež nevelmi dlúho spolu jsúce, oba spolu jeden 35 od druhého takové milosti, radost i žádost přijali sú, čehož sú obapolně od dávné chvíle dojíti žádali. A když sú dobrý 132a 132b 131b 48
5 10 15 20 25 k sobě pozval, kterémužto všecky věci jeho v tom byly dobře vědomy. Jeden večer dva koně vzemše a dva tlumoky plné slámy nacpavše, na koně své zvázali, z města ven vyjeli. Až do temné noci okolo sem i tam jezdivše, potom jako by od jiného města jeli, takže již dobře na dvě hodině na noc bylo, když sú k toho dobrého muže k domu přijeli tu, kdež ta panna pěkná byla, počavše tlouci na dveře, volali. Hospo- dář uslyšav to, kterýž jich obú dobrý přítel byl, hned otevřel. Kterémužto panny té frejieř řekl: „Příteli dobrý, sám zna- menaj, že jest potřebí, aby nás u sebe tuto noc přechoval, neb jsme velmi pozdě přijeli a již nemuóžem do města. Protož měj s námi tuto noc strpenie, nebť nemuóžem dále jeti.“ Ten dobrý chudý hospodář otpověděl: „Však dobře víte a znáte, že v svém domu dosti úzce a chudě sem a zvlášť takové hosti jako jste vy (nemám kde) přechovati. A přesto, poněvadž dále nemuóžete jeti, chci vám rád podlé své mož- nosti učiniti.“ Ta dva hned s svých koní ssedavše, do domu vešli a své koně, jakž najlépe mohli, postavili. Potom po nedlúhé chvíli s hospodářem za stuól usedše i jedli. A když bylo po jídle, hospodář nemaje nic viec v svém domku nežli jednu komoru dosti malú a těsnú, v níž tři lože byly a všecky tři jednak jedno druhého dotýkalo pro těsnost komory, takže ledva mezi ložemi těmi mohl člověk projíti. Z těch tří loží hospodář najlepší lože přistrojiti dal pro své hosti, ty dobrá dva druhy na ně uvedl jest. A druhého lože pro svú dceru nechal jest, na třetím sám s ženú ležal jest. A každý když již na svém loži leželi, ti dva tovaryše činili se, jako by velmi tvrdě spali, však jest toho nebylo. A vtom hospodyně také spat šla, kolébku s dítětem podlé lože svého postavivši, i lehla. 30 A tak i po vší komoře velmi ticho bylo, že vtom hospodář i s hospodyní zesnuli. A v té chvíli té panny frejieř velmi tiše vstav, ku panně se na její lože položil; kterýž ot ní, ačkoli velmi u veliké péči a v straších byla, s velikú radostí při- vítán byl. Kdež nevelmi dlúho spolu jsúce, oba spolu jeden 35 od druhého takové milosti, radost i žádost přijali sú, čehož sú obapolně od dávné chvíle dojíti žádali. A když sú dobrý 132a 132b 131b 48
Strana 49
D nilu O O 4 Boccacciovské rozprávky 49
D nilu O O 4 Boccacciovské rozprávky 49
Strana 50
10 15 20 30 čas v takové lásce spolu leželi, událo se, že kočka v domě byla nětco překotila. Kdež hospodyně procítivši, potmě vstavši, naději majúci a bojéci se, že by jí snad máslo aneb mléko překoceno bylo, šla jest na to místo, kdež se jí zdálo, že jest jí se to překocenie stalo, chtieci to opatřiti. A v tom druhý tovaryš, ne té panny frejieř, na potřebu životní vstáti musil, který, l jda ven z komory, v té tiesni s dítětem kolébku našed, nemohl jest dále jíti, leč by s cesty odstavil ji, kterúž vzav, před své lože postavil jest, na kterémž sám ležel. I šel jest před se a tu věc zpravil, proč jest vstáti musil, a potom zase na své lože šel, nic nezpomenuv zase kolébky na to místo postaviti, kdež jest ji byl prvé vzal. A když hospodyně uzna- menala, že žádná taková škoda se nestala od té kočky, zase potmě do komory vešla jest. A když jest kolébky u lože ne- nalezla, sama k sobě řekla: „Aj, nu, podívaj se, co bych byla skůro učinila, pod tú věrú byla bych skůro k loži tomu, kdež hosté leží, šla.“ A sáhši dále, kolébku našla, kterúž mněla, by před jejím ložem byla. Hned se k hosti položila a za jiné neměla, než že jest k svému muži lehla. Ten dobrý druh, kterýž ještě nebyl zase usnul, i paní s veselým srdcem velmi tiše a tajně přivítal a beze všech jiných řečí zvláštních, po třikrát svubj samostříl napav, vystřelil jest, a to nic menší radost té paní při tom než jako jeho byla jest. A když již oba tovaryše dobrú chvíli v takovém veselí leželi sú, první, kterýž 25 s pannú ležal, bál se, aby hospodář toho neuznamenal, a také svú žádost již byl dosti pěkně naplnil, vstav k svému tovaryši na lože mínil jíti. A když jest kolébku před tiem ložem našel, i mněl jest, že by hospodářovo lože bylo, před se odtud šel jest a na druhé lože lehl jest, kdež jest měl za to, že leží s svým tovaryšem, an byl přilehl k hospodáři, kterýžto tu chvíli nespal. A hned počal ten dobrý rytieř praviti, jiné naděje nemaje, než že s svým tovaryšem leží a s ním mluví. I řekl jemu: „Adriáši, tovaryši milý, mohuť to dobře po- věděti, žeť sem já sladší věci jak sem živ nepokúšel, jako jest tato panna, hospodářova dcera, aniž sem větší kratochvíle s žádnú ženú ani pannú nemíval. A více pravím, že sem dobře 133a 133b 134 a 35 50
10 15 20 30 čas v takové lásce spolu leželi, událo se, že kočka v domě byla nětco překotila. Kdež hospodyně procítivši, potmě vstavši, naději majúci a bojéci se, že by jí snad máslo aneb mléko překoceno bylo, šla jest na to místo, kdež se jí zdálo, že jest jí se to překocenie stalo, chtieci to opatřiti. A v tom druhý tovaryš, ne té panny frejieř, na potřebu životní vstáti musil, který, l jda ven z komory, v té tiesni s dítětem kolébku našed, nemohl jest dále jíti, leč by s cesty odstavil ji, kterúž vzav, před své lože postavil jest, na kterémž sám ležel. I šel jest před se a tu věc zpravil, proč jest vstáti musil, a potom zase na své lože šel, nic nezpomenuv zase kolébky na to místo postaviti, kdež jest ji byl prvé vzal. A když hospodyně uzna- menala, že žádná taková škoda se nestala od té kočky, zase potmě do komory vešla jest. A když jest kolébky u lože ne- nalezla, sama k sobě řekla: „Aj, nu, podívaj se, co bych byla skůro učinila, pod tú věrú byla bych skůro k loži tomu, kdež hosté leží, šla.“ A sáhši dále, kolébku našla, kterúž mněla, by před jejím ložem byla. Hned se k hosti položila a za jiné neměla, než že jest k svému muži lehla. Ten dobrý druh, kterýž ještě nebyl zase usnul, i paní s veselým srdcem velmi tiše a tajně přivítal a beze všech jiných řečí zvláštních, po třikrát svubj samostříl napav, vystřelil jest, a to nic menší radost té paní při tom než jako jeho byla jest. A když již oba tovaryše dobrú chvíli v takovém veselí leželi sú, první, kterýž 25 s pannú ležal, bál se, aby hospodář toho neuznamenal, a také svú žádost již byl dosti pěkně naplnil, vstav k svému tovaryši na lože mínil jíti. A když jest kolébku před tiem ložem našel, i mněl jest, že by hospodářovo lože bylo, před se odtud šel jest a na druhé lože lehl jest, kdež jest měl za to, že leží s svým tovaryšem, an byl přilehl k hospodáři, kterýžto tu chvíli nespal. A hned počal ten dobrý rytieř praviti, jiné naděje nemaje, než že s svým tovaryšem leží a s ním mluví. I řekl jemu: „Adriáši, tovaryši milý, mohuť to dobře po- věděti, žeť sem já sladší věci jak sem živ nepokúšel, jako jest tato panna, hospodářova dcera, aniž sem větší kratochvíle s žádnú ženú ani pannú nemíval. A více pravím, že sem dobře 133a 133b 134 a 35 50
Strana 51
na šestkrát přes pole přejel, jakž sem od tebe vstal.“ A jakž tomu hospodář porozuměl, sám k sobě řekl: „Ký čert u mne tento dělá,“ zateskl sobě velmi, však s rozmyslem k tomu dobrému druhu řekl: „Věru, tys zle a nedobře učinil, nebyl bych se toho na tě nadál. Ale Buóh mi nepomáhaj, toť se toho neodplatím.“ Ten jistý mládenec řekl k hospodáři: „Jakú mi chceš otplatu dáti, co ty mi jedné muóžeš učiniti zlého?“ A byl mládenec dosti netrpělivý i řekl: „By mi pak chtěl nětco učiniti, tebe se já v ničemž nebojím.“ Hospodyně, 10 kteráž vedle druhého ležela, mněvši, že vedle svého muže leží, k němu řekla: „I co to naši hosté jednají, poslechni, muži, coť praví ten dobrý tovaryš.“ Otpověděl paní, zasmáv se: „I nechť jedné se sváří a křičí. Daj jim Buóh zlá léta, stěžkať sú se včera nezežrali?“ Paní toho hostě i také muže počala seznávati. Jistě se jí zdálo, že jest nevelmi dobře učinila. A přesto jako múdrá žena vstala, hned kolébku před dceřino lože postavila a sama se k ní položila a činieci se, rovně jako by od těch dvú křikuóv probuzena byla a pro jich sváry, kteréž sú oni mezi sebú činili, muž její a ten mládenec. I zavolala jest na svého muže i řekla: „Jaké vy to sváry mezi sebú máte?“ Muž jí otpověděl: „Což neslyšieš, co tento praví, kterak jest s naší dcerú hanebnú věc spáchal a uči- nil?“ Hospodyně vece: „Toť on lže v své hrdlo, při našíť on dceři neležal, neb sem já sama při ní vždycky ležala. Neb jak sem k ní přilehla, od té chvíle sem žádného snu neučinila a tys pravý blázen, že ty jemu toho věřieš. A tak se užíráte s večera, že potom celú noc sem i tam ve snách v uótrapách chodíte rovně jako jiná hovada, sami sebe neznajíc. I zdá se vám, že velmi divné věci jednáte. Jest div, že pro vaše přílišné ožíranie sami sobě hrdel nestrkáte. I co tento u tebe dělá, proč on s svým tovaryšem neleží?“ A když tomu porozuměl ten, s kterýmž hospodyně ležala, paní za opatrnú ženu pokládal, že dceři své, tudiež i svú hanbu přikrýti uměla, hned na svého tovaryše zavolal a řekl k němu: „Všakť 35 sem mnohokrát pravil,! aby v noci sem i tam nechodil a ve snách nevstával, a proto toho obrániti nemohu, ty vždy chceš 5 15 20 25 30 134b 135a 135b 51
na šestkrát přes pole přejel, jakž sem od tebe vstal.“ A jakž tomu hospodář porozuměl, sám k sobě řekl: „Ký čert u mne tento dělá,“ zateskl sobě velmi, však s rozmyslem k tomu dobrému druhu řekl: „Věru, tys zle a nedobře učinil, nebyl bych se toho na tě nadál. Ale Buóh mi nepomáhaj, toť se toho neodplatím.“ Ten jistý mládenec řekl k hospodáři: „Jakú mi chceš otplatu dáti, co ty mi jedné muóžeš učiniti zlého?“ A byl mládenec dosti netrpělivý i řekl: „By mi pak chtěl nětco učiniti, tebe se já v ničemž nebojím.“ Hospodyně, 10 kteráž vedle druhého ležela, mněvši, že vedle svého muže leží, k němu řekla: „I co to naši hosté jednají, poslechni, muži, coť praví ten dobrý tovaryš.“ Otpověděl paní, zasmáv se: „I nechť jedné se sváří a křičí. Daj jim Buóh zlá léta, stěžkať sú se včera nezežrali?“ Paní toho hostě i také muže počala seznávati. Jistě se jí zdálo, že jest nevelmi dobře učinila. A přesto jako múdrá žena vstala, hned kolébku před dceřino lože postavila a sama se k ní položila a činieci se, rovně jako by od těch dvú křikuóv probuzena byla a pro jich sváry, kteréž sú oni mezi sebú činili, muž její a ten mládenec. I zavolala jest na svého muže i řekla: „Jaké vy to sváry mezi sebú máte?“ Muž jí otpověděl: „Což neslyšieš, co tento praví, kterak jest s naší dcerú hanebnú věc spáchal a uči- nil?“ Hospodyně vece: „Toť on lže v své hrdlo, při našíť on dceři neležal, neb sem já sama při ní vždycky ležala. Neb jak sem k ní přilehla, od té chvíle sem žádného snu neučinila a tys pravý blázen, že ty jemu toho věřieš. A tak se užíráte s večera, že potom celú noc sem i tam ve snách v uótrapách chodíte rovně jako jiná hovada, sami sebe neznajíc. I zdá se vám, že velmi divné věci jednáte. Jest div, že pro vaše přílišné ožíranie sami sobě hrdel nestrkáte. I co tento u tebe dělá, proč on s svým tovaryšem neleží?“ A když tomu porozuměl ten, s kterýmž hospodyně ležala, paní za opatrnú ženu pokládal, že dceři své, tudiež i svú hanbu přikrýti uměla, hned na svého tovaryše zavolal a řekl k němu: „Všakť 35 sem mnohokrát pravil,! aby v noci sem i tam nechodil a ve snách nevstával, a proto toho obrániti nemohu, ty vždy chceš 5 15 20 25 30 134b 135a 135b 51
Strana 52
5 10 20 25 křivé rozprávky vypravovati, kteréžť někdy dosti nešťastnú chvíli tobě přinésti mohú. Poď sem do svého lože, by tě zimnice ztřásla!“ A když hospodář toho hostě řeči i také své ženy porozuměl, bez pochybnosti mněl a věřil jest tovaryši tomu, že jest jemu pravdu pověděl, že tovaryš jeho ve snách ty věci mluvil jest. A hned, vzav jej za rameno, jím dobře zaviklav, volal na něho a k němu řekl: „Buřivoji, vstaň zhuóru a jdi na své lože!“ Ten dobrý mladý tovaryš, kterýž všecky ty řeči a slova, což bylo od paní i jeho tovaryše mlu- veno, k sobě byl přijal, podle toho činil sobě, jako by rovně se ze sna probudil a jako by se jemu snílo. Hned jiná slova počal mluviti, jako když se ze sna probudí, kto rád tak činí. Čemuž se hospodář uradoval velmi, neb se ptal ten jistý mládenec, již-li jest den, že tak velmi křičí. Kterémuž jeho 15 tovaryš odpověděl: „Ano, jest den, ale v Zadní Indii, pod sem jediné ke mně na lože!“ A on vstav od hospodáře, k svému tovaryši šel jest spat, a vtom den přišel. Hospodář každého svého počal buditi, a ta dva dobrá mladá tovaryše, s hospodářem počet učinivše, své koně vosedlavše, potom ještě slušné snídaní s hospodářem učinivše, na své koně vse- davše do města jeli, těm přeběhlým věcem velmi rádi jsúce, toho velikú radost měli. A potom jiných cest k tomu hledali, s tú pěknú děvečkú sjednavše se, kde by se potom scházeti měli spolu. A dcera majteři také oznámila za jistú věc, že by bez pochyby bylo, že ten, kterýž se byl k jejiemu otci položil, že jest se tomu všecko ve snách snílo a zdálo. Ale ta dobrá paní to milé a sladké objímanie, kteréž byla od druhého mládence přijela, to v svém srdci dobře rozváživši, sama k sobě řekla: „Tehda sem já jedné sama, kteráž sem tuto noc 30 bděla a nespala. 136 a 136b 52
5 10 20 25 křivé rozprávky vypravovati, kteréžť někdy dosti nešťastnú chvíli tobě přinésti mohú. Poď sem do svého lože, by tě zimnice ztřásla!“ A když hospodář toho hostě řeči i také své ženy porozuměl, bez pochybnosti mněl a věřil jest tovaryši tomu, že jest jemu pravdu pověděl, že tovaryš jeho ve snách ty věci mluvil jest. A hned, vzav jej za rameno, jím dobře zaviklav, volal na něho a k němu řekl: „Buřivoji, vstaň zhuóru a jdi na své lože!“ Ten dobrý mladý tovaryš, kterýž všecky ty řeči a slova, což bylo od paní i jeho tovaryše mlu- veno, k sobě byl přijal, podle toho činil sobě, jako by rovně se ze sna probudil a jako by se jemu snílo. Hned jiná slova počal mluviti, jako když se ze sna probudí, kto rád tak činí. Čemuž se hospodář uradoval velmi, neb se ptal ten jistý mládenec, již-li jest den, že tak velmi křičí. Kterémuž jeho 15 tovaryš odpověděl: „Ano, jest den, ale v Zadní Indii, pod sem jediné ke mně na lože!“ A on vstav od hospodáře, k svému tovaryši šel jest spat, a vtom den přišel. Hospodář každého svého počal buditi, a ta dva dobrá mladá tovaryše, s hospodářem počet učinivše, své koně vosedlavše, potom ještě slušné snídaní s hospodářem učinivše, na své koně vse- davše do města jeli, těm přeběhlým věcem velmi rádi jsúce, toho velikú radost měli. A potom jiných cest k tomu hledali, s tú pěknú děvečkú sjednavše se, kde by se potom scházeti měli spolu. A dcera majteři také oznámila za jistú věc, že by bez pochyby bylo, že ten, kterýž se byl k jejiemu otci položil, že jest se tomu všecko ve snách snílo a zdálo. Ale ta dobrá paní to milé a sladké objímanie, kteréž byla od druhého mládence přijela, to v svém srdci dobře rozváživši, sama k sobě řekla: „Tehda sem já jedné sama, kteráž sem tuto noc 30 bděla a nespala. 136 a 136b 52
Strana 53
IV OPĚT ROZPRÁVKA JINÁ O KRÁLI A O JEHO SLUŽEBNÍKU VELMI OPATRNÉM 5 15 20 25 Byl jeden král v Lampartiech, jménem Gulfredus, kte- réhožto předkové jich řády a královstvie v městě řečeném Pavia zpravovali sú. Ten jest měl jednoho krále dceru sobě za ženu, pěknú a velmi ozdobnú, paní poctivú a plnú všech ctností, ale v milovníciech nešťastnú. Tehdy když ten jistý král skrz rozumy a múdrost své královstvie] v řádu a pokoji držal jest, i přihodilo se jest, že toho krále služebník jeden, 10 velmi z nízkého pokolení a řádu narozený, ale že jest byl statečný a zmužilého srdce ke všemu rozkázanie královu, jakož jest kdy kterého měl, ten jistý, když měla králová kde jeti, vždycky vedle ní běžal jest pěšky. Byl jest na životě a zpuósobu převelmi krásný pacholek, k králi nápodoben na všech údech i zróstu, kterýž jsa pochodní milosti hořící proti královně srdce své zapálil. Avšak proto tak nemúdrý byl, že jest neznal svého nízkého urození, že jeho milovánie proti tak urozené krvi nepodobné jest a proti všem právuóm. Avšak jako múdrý své veliké milosti žádnému nezjevil jest, ani se královně v tom znáti dal. A jakžkoli on byl jest po- zúfal nad užitkem své milosti, ale vždy proto takovú ] velikú milost sám v sobě chválil jest, že jest on svubj rozum a mysl k tak vysoké, urozené a velebné paní obrátil. Ač jest byl nad její vólí zúfal, však ustavičně v tom ohni a milosti hořel jest. Skrz to on vždy s velikú pilností ustavičně té paní nad jiné tovaryše své zavázán byl jest k službě. A ve všem tom, co se mu zdálo králové vděčného, byl snažnější a rychlejší to učiniti než žádný jiný. Protož jemu králová něco náchylnější 137a 137b 53
IV OPĚT ROZPRÁVKA JINÁ O KRÁLI A O JEHO SLUŽEBNÍKU VELMI OPATRNÉM 5 15 20 25 Byl jeden král v Lampartiech, jménem Gulfredus, kte- réhožto předkové jich řády a královstvie v městě řečeném Pavia zpravovali sú. Ten jest měl jednoho krále dceru sobě za ženu, pěknú a velmi ozdobnú, paní poctivú a plnú všech ctností, ale v milovníciech nešťastnú. Tehdy když ten jistý král skrz rozumy a múdrost své královstvie] v řádu a pokoji držal jest, i přihodilo se jest, že toho krále služebník jeden, 10 velmi z nízkého pokolení a řádu narozený, ale že jest byl statečný a zmužilého srdce ke všemu rozkázanie královu, jakož jest kdy kterého měl, ten jistý, když měla králová kde jeti, vždycky vedle ní běžal jest pěšky. Byl jest na životě a zpuósobu převelmi krásný pacholek, k králi nápodoben na všech údech i zróstu, kterýž jsa pochodní milosti hořící proti královně srdce své zapálil. Avšak proto tak nemúdrý byl, že jest neznal svého nízkého urození, že jeho milovánie proti tak urozené krvi nepodobné jest a proti všem právuóm. Avšak jako múdrý své veliké milosti žádnému nezjevil jest, ani se královně v tom znáti dal. A jakžkoli on byl jest po- zúfal nad užitkem své milosti, ale vždy proto takovú ] velikú milost sám v sobě chválil jest, že jest on svubj rozum a mysl k tak vysoké, urozené a velebné paní obrátil. Ač jest byl nad její vólí zúfal, však ustavičně v tom ohni a milosti hořel jest. Skrz to on vždy s velikú pilností ustavičně té paní nad jiné tovaryše své zavázán byl jest k službě. A ve všem tom, co se mu zdálo králové vděčného, byl snažnější a rychlejší to učiniti než žádný jiný. Protož jemu králová něco náchylnější 137a 137b 53
Strana 54
byla než jiným. Jeden den královna chtěla na procházku jeti. Po tom jistém svém služebníku, kterýž tehdy nebyl přítomen při jejím vsedání, viec než na koho jiného ohlédala se a ptala a pro jeho snažnú službu jej raději s sebú viděla než koho jiného z svých služebníkuóv, kteráž jich množství měla. To sobě ten dobrý druh za zvlájštní milost početl a nikdy od králové střmenu neodcházel, a zdálo se jemu, že jej králová nade všecky své služebníky miluje, jediné když se jest mohl dotříti, dotknúti rúcha jejího. Ale již vidíme a rozumíme, že menší-li naděje takového milovánie, tím větší milost bude. Takž se též stalo tomu dobrému druhu, že jest k tomu přišel, že jest se jemu bylo velmi těžko toho zbaviti a jeho nesmierné milosti pokánie učiniti moci. Protož on předsevzal, své vuóli dosti učiniti chtěl aneb pro královú umříti, kteráž se jest jemu nade všecky ženy tohoto světa líbila, a svého štěstí anebo všeho pokusiti chtěl, a králové ani skrze listy, ani skrze samého se své milosti zjeviti jest nechtěl. Neb jest dobře viděl, že jeho psaní a mluvenie všecko nadarmo ztra- ceno by bylo. Nové rady sám s sebú hledaje, smyslil sobě 20 a předsevzal svých rozumuóv a múdrostí užívati, chtě vždy s královnú svú vuóli míti i naplniti. Ale však jiných rozu- muóv a cest míti nemohl k tomu účinku, než v noci neznámě v králově postavě k ní přijíti umínil jest, neb jemu dobře vědomo bylo, že král s královú ne vždy léhá. I jednú v noci na jednom velikém paláci schoval se, kterýž mezi královú a královským pokojem a komorami byl jest, chtě sobě pře- zvěděti, kterak a kdy a v které by postavě král k královně chodil. A mezi jinými nocmi on jednu noc krále z své ko- mory v dlúhém plášti jíti viděl, v jedné ruce zažženú svíci a v druhé huólku nesl jest. Tak k králové komoře šel a jednú nebo dvakrát tou hólkou potloukl na dveře a hned jemu otevřeno bylo a svíce z rukú vzata. To vše] ten dobrý druh sobě znamenal a po nevelmi dlúhé chvíli v takové postavě jako i prvé viděl jest jej pryč odjíti. Ihned myslil jest sobě 35 také tak učiniti a plášť k královu plášti sobě zjednal podobný, svíci a huól. A prvé do lázně šel, čistě se zmyl, aby nižádná 10 15 25 20 138a 138b 139a 54
byla než jiným. Jeden den královna chtěla na procházku jeti. Po tom jistém svém služebníku, kterýž tehdy nebyl přítomen při jejím vsedání, viec než na koho jiného ohlédala se a ptala a pro jeho snažnú službu jej raději s sebú viděla než koho jiného z svých služebníkuóv, kteráž jich množství měla. To sobě ten dobrý druh za zvlájštní milost početl a nikdy od králové střmenu neodcházel, a zdálo se jemu, že jej králová nade všecky své služebníky miluje, jediné když se jest mohl dotříti, dotknúti rúcha jejího. Ale již vidíme a rozumíme, že menší-li naděje takového milovánie, tím větší milost bude. Takž se též stalo tomu dobrému druhu, že jest k tomu přišel, že jest se jemu bylo velmi těžko toho zbaviti a jeho nesmierné milosti pokánie učiniti moci. Protož on předsevzal, své vuóli dosti učiniti chtěl aneb pro královú umříti, kteráž se jest jemu nade všecky ženy tohoto světa líbila, a svého štěstí anebo všeho pokusiti chtěl, a králové ani skrze listy, ani skrze samého se své milosti zjeviti jest nechtěl. Neb jest dobře viděl, že jeho psaní a mluvenie všecko nadarmo ztra- ceno by bylo. Nové rady sám s sebú hledaje, smyslil sobě 20 a předsevzal svých rozumuóv a múdrostí užívati, chtě vždy s královnú svú vuóli míti i naplniti. Ale však jiných rozu- muóv a cest míti nemohl k tomu účinku, než v noci neznámě v králově postavě k ní přijíti umínil jest, neb jemu dobře vědomo bylo, že král s královú ne vždy léhá. I jednú v noci na jednom velikém paláci schoval se, kterýž mezi královú a královským pokojem a komorami byl jest, chtě sobě pře- zvěděti, kterak a kdy a v které by postavě král k královně chodil. A mezi jinými nocmi on jednu noc krále z své ko- mory v dlúhém plášti jíti viděl, v jedné ruce zažženú svíci a v druhé huólku nesl jest. Tak k králové komoře šel a jednú nebo dvakrát tou hólkou potloukl na dveře a hned jemu otevřeno bylo a svíce z rukú vzata. To vše] ten dobrý druh sobě znamenal a po nevelmi dlúhé chvíli v takové postavě jako i prvé viděl jest jej pryč odjíti. Ihned myslil jest sobě 35 také tak učiniti a plášť k královu plášti sobě zjednal podobný, svíci a huól. A prvé do lázně šel, čistě se zmyl, aby nižádná 10 15 25 20 138a 138b 139a 54
Strana 55
10 15 20 25 30 zlá vuóně od něho králové nezašla, aby skrze to on a jeho chytrost od ní uznána nemohla býti. Potom jedné noci, když on již hotov byl, opět se na tom paláci schoval. A když se jemu čas zdál své žádosti dosti učiniti anebo umříti, své ohnivo a zažihadlo k rukám vzav, oheň rozkřesal a svíci rozžehl, huól v svú ruku vzal a sám se v plášť oblékl, vedlé králova všeho obyčeje na dveře králové komory dvakrát hólkú udeřil jest. Ihned jemu náhle (otevřena) od jedné komornice, kteráž se byla rozespala, jemu otevřela a od něho svícii z ruky vzala a schovala. A on beze všeho mluvenie plášť za oponu lože od sebe složil jest a tiše k královně k boku přilehl jest a ji spící našel. S velikú žádostí v své ramena ji stiskl, rovně jako by některak zamúcen byl, mlčiec, jakož obyčej král měl, když jest smuten anebo hněven byl, on ani mluviti, ani slyšeti žádného nechtěl, tak mnohokrát královú tělesně poznal. Ačkoli jemu bylo se těžko rozlúčiti, však jest jej k tomu přinutila bázeň a pečlivost, aby jemu veliká počatá radost a veselé v žalost a smutek nebyla obrácena, vstal jest a zase v svuój dlúhý plášť zavinul, svíci v svú ruku vzav preč šel. A jediné že k loži přišel a snad ještě nebyl u lože svého, a král byl hned také k komoře přišel a tlúkl na králové ko- moru. To se královně velmi div no zdálo, k ní k loži šel a velmi ji přátelsky pozdravil. Paní skrze jeho takové pozdra- venie vesele řekla: „Ouvé, muój milý, jediný pane, co to znamenává tato noc! Však jste nynie ote mne odešli a více nežli vaše zvyklost radosti ote mne vzali ste a tak skúro zase přišli jste. Hleďte, co činíte, šanujte svého života!“ A když král královně a řečiem vyrozuměl, hned pomyslil: „Že krá- lovna skrze podobenství a obyčej mé osoby zklamána jest?“ Ale jako múdrý muž myslil sobě, poněvadž králová v takovém domnění byla, mnějíc, že by on byl král, ji také zamútiti ne- chtě, že by on nebyl učinil, neřekl, jako by mnohý byl udělal, aby byl řekl: „Jáť sem ještě zde nebyl tuto noc. Kto jest ten, kterýž jest byl zde, kterak se stalo, to mi pověz, že jiní muži 35 k tobě chodí,“ jenž skrze to mnoho zlého by se přihoditi 140b mohlo a zvláště, že by byl královú bez jejího provinění za- 139b 140a 55
10 15 20 25 30 zlá vuóně od něho králové nezašla, aby skrze to on a jeho chytrost od ní uznána nemohla býti. Potom jedné noci, když on již hotov byl, opět se na tom paláci schoval. A když se jemu čas zdál své žádosti dosti učiniti anebo umříti, své ohnivo a zažihadlo k rukám vzav, oheň rozkřesal a svíci rozžehl, huól v svú ruku vzal a sám se v plášť oblékl, vedlé králova všeho obyčeje na dveře králové komory dvakrát hólkú udeřil jest. Ihned jemu náhle (otevřena) od jedné komornice, kteráž se byla rozespala, jemu otevřela a od něho svícii z ruky vzala a schovala. A on beze všeho mluvenie plášť za oponu lože od sebe složil jest a tiše k královně k boku přilehl jest a ji spící našel. S velikú žádostí v své ramena ji stiskl, rovně jako by některak zamúcen byl, mlčiec, jakož obyčej král měl, když jest smuten anebo hněven byl, on ani mluviti, ani slyšeti žádného nechtěl, tak mnohokrát královú tělesně poznal. Ačkoli jemu bylo se těžko rozlúčiti, však jest jej k tomu přinutila bázeň a pečlivost, aby jemu veliká počatá radost a veselé v žalost a smutek nebyla obrácena, vstal jest a zase v svuój dlúhý plášť zavinul, svíci v svú ruku vzav preč šel. A jediné že k loži přišel a snad ještě nebyl u lože svého, a král byl hned také k komoře přišel a tlúkl na králové ko- moru. To se královně velmi div no zdálo, k ní k loži šel a velmi ji přátelsky pozdravil. Paní skrze jeho takové pozdra- venie vesele řekla: „Ouvé, muój milý, jediný pane, co to znamenává tato noc! Však jste nynie ote mne odešli a více nežli vaše zvyklost radosti ote mne vzali ste a tak skúro zase přišli jste. Hleďte, co činíte, šanujte svého života!“ A když král královně a řečiem vyrozuměl, hned pomyslil: „Že krá- lovna skrze podobenství a obyčej mé osoby zklamána jest?“ Ale jako múdrý muž myslil sobě, poněvadž králová v takovém domnění byla, mnějíc, že by on byl král, ji také zamútiti ne- chtě, že by on nebyl učinil, neřekl, jako by mnohý byl udělal, aby byl řekl: „Jáť sem ještě zde nebyl tuto noc. Kto jest ten, kterýž jest byl zde, kterak se stalo, to mi pověz, že jiní muži 35 k tobě chodí,“ jenž skrze to mnoho zlého by se přihoditi 140b mohlo a zvláště, že by byl královú bez jejího provinění za- 139b 140a 55
Strana 56
staral. Protož král o takových příhodách mnohokrát slýchal jest a rozuměl, že skrze mlčenie k hanbě žádné nemuóž při- jíti, ale skrze mluvenie o takových věcí že by nic dobrého nemohlo přijíti, k králové řekl: „Paní, nezdám-liť se, že bych já byl muž tvuój, který sem prvé byl, a k tobě zase, kolikrát by mi se líbilo, mohl přijíti?“ Paní řekla: „I ovšem, muój milý pane, muóžete, a proto já vás sem pamatovala, abyšte svého života šanovali.“ Král jest řekl k králové: „Paní, chci já po vaší radě učiniti a vás více nechci starati.“ S těžkú 10 myslí od paní vstal pro tu věc, kteráž se jemu přihodila, plášt svuój vzem a u velikém hněvu z komory šel jest a pomyslil sobě, že toho najde, kterýž mu takovú škodu učinil a hanbu okázal. Dobře tomu srozuměl, že jeden z služebníkuóv jeho musil to učiniti s jeho zámku, kterýžkoli byl jest, a také, že by s zámku nikam nemohl v noci. Malú svíčku vzem, šel jest do jedné veliké komory, kteráž nad maštalí byla, v kteréžto komoře větčí díl jeho služebníkuóv léhalo na mnoho ložích, maje za to on a mysle, že by tomu, kterýž tu škodu učinil a královú zléhal a ji oklamal, jeho puls a metání srdce skrze 20 to dílo a práci, kterúž učinil, že by neulehlo, kterémužto bezpochyby známo bylo a bude to, čehož hledám. A jda tíše od jednoho konce komory k druhému šel a každému zvlášť svú ruku na jich prsy vzkládaje, zda by mohl uznati, kterému by se srdce metalo aneb hýbalo. Kteréž on všecky spící našel kromě toho, kterýž byl královnu zléhal. I uhlédav krále, dobře srozuměl, čeho král hledá, u velikú pečlivost a leknutí upadl jest. A vtom myslil sobě: „Jestliže to jest jemu vědomo, co sem učinil, řka, že mě on bez prodlenie zabí,“ i jiného mnoho rozličného myšlenie měl jest. Ale však se tomu těšil, že jest u krále žádného oruží neviděl, a tak se také činil, jako by spal, jako i jiní spí. A znamenati chtěl, co by král chtěl po- čínati. A když již král mnoho jich přehledal, chtě vždy o své věci nějak přezvěděti, a když jest k vinnému přišel, jemužto netoliko srdce, ale vešken třeptal jest, král sám k sobě řekl: „Totoť jest pravý a ten, jehož já hledám.“ Ale co jest jeho úmyslu bylo, v tom on nechtěl, by kto o tom věděl. Jiného 5 15 25 30 141 a 14Ib 35 56
staral. Protož král o takových příhodách mnohokrát slýchal jest a rozuměl, že skrze mlčenie k hanbě žádné nemuóž při- jíti, ale skrze mluvenie o takových věcí že by nic dobrého nemohlo přijíti, k králové řekl: „Paní, nezdám-liť se, že bych já byl muž tvuój, který sem prvé byl, a k tobě zase, kolikrát by mi se líbilo, mohl přijíti?“ Paní řekla: „I ovšem, muój milý pane, muóžete, a proto já vás sem pamatovala, abyšte svého života šanovali.“ Král jest řekl k králové: „Paní, chci já po vaší radě učiniti a vás více nechci starati.“ S těžkú 10 myslí od paní vstal pro tu věc, kteráž se jemu přihodila, plášt svuój vzem a u velikém hněvu z komory šel jest a pomyslil sobě, že toho najde, kterýž mu takovú škodu učinil a hanbu okázal. Dobře tomu srozuměl, že jeden z služebníkuóv jeho musil to učiniti s jeho zámku, kterýžkoli byl jest, a také, že by s zámku nikam nemohl v noci. Malú svíčku vzem, šel jest do jedné veliké komory, kteráž nad maštalí byla, v kteréžto komoře větčí díl jeho služebníkuóv léhalo na mnoho ložích, maje za to on a mysle, že by tomu, kterýž tu škodu učinil a královú zléhal a ji oklamal, jeho puls a metání srdce skrze 20 to dílo a práci, kterúž učinil, že by neulehlo, kterémužto bezpochyby známo bylo a bude to, čehož hledám. A jda tíše od jednoho konce komory k druhému šel a každému zvlášť svú ruku na jich prsy vzkládaje, zda by mohl uznati, kterému by se srdce metalo aneb hýbalo. Kteréž on všecky spící našel kromě toho, kterýž byl královnu zléhal. I uhlédav krále, dobře srozuměl, čeho král hledá, u velikú pečlivost a leknutí upadl jest. A vtom myslil sobě: „Jestliže to jest jemu vědomo, co sem učinil, řka, že mě on bez prodlenie zabí,“ i jiného mnoho rozličného myšlenie měl jest. Ale však se tomu těšil, že jest u krále žádného oruží neviděl, a tak se také činil, jako by spal, jako i jiní spí. A znamenati chtěl, co by král chtěl po- čínati. A když již král mnoho jich přehledal, chtě vždy o své věci nějak přezvěděti, a když jest k vinnému přišel, jemužto netoliko srdce, ale vešken třeptal jest, král sám k sobě řekl: „Totoť jest pravý a ten, jehož já hledám.“ Ale co jest jeho úmyslu bylo, v tom on nechtěl, by kto o tom věděl. Jiného 5 15 25 30 141 a 14Ib 35 56
Strana 57
nic jemu neučinil, než nuóžkami, kteréž s sebú nesl, nětco 142a málo jemu vlasuóv vystřihl, aby jej ráno mohl poznati, a to učiniv, do svého pokoje otpočívati šel. Ten dobrý druh, kterýž múdrý i chytrý byl, hned královu úmyslu porozuměl jest, že jest jej samého znamenal. Snažně vstav, nůžky vzav, všem těm, kteříž v té komoře otpočíváchu, tak jakž jemu král byl učinil, je všecky nad jedniem uchem byl ostříhal a zase do svého lože spat šel. Ráno král vstavši a prvé než brána na zámku otevřena byla, vší své čeledi před se kázal jest zavo- lati, kteříž všichni před něj prostovlasí přišli sú. A on počal hleděti a ohledovati, zda by mohl toho ostříhaného poznati. Ano pak jeho služebníci všichni, jakož on byl jednomu učinil, ostříháni byli a všem jedniem zpuósobem vlasy byly ostří- hány, čemuž se on ] velmi divil, sám k sobě praviec: „Kte- réhož sem já hledat byl šel, z nízkého řádu a urození jest. Ale bez pochyby se okazuje u vysokém rozumu a dobře zná mě.“ Čehož on hledal, toho on bez velikého rozbroje a roz- hlášenie míti nemohl, rozmyslil sobě, aby pro malú věc u velikú hanbu neupadl, jej poctivými slovy trestal jest a znáti dal, kterak by on takovú věc znamenal, kteráž by se ke všem služebníkóm jeho chýlila. I řekl jest: „Buď ktožkoli, buď! Byl jest někto z vás vinen, ten nečiň toho víc, radím jemu věrně.“ I dí jim: „Nu, jdětež s Pánem Bohem.“ I byl by se mnohý nemúdrý našel, ješto by byl svým služebníkóm práci zaválel, až by byl i pravého vinníka nalezl, kdyby to král byl chtěl učiniti, že by tajnú věc chtěl mezi všecky zjeviti a oznámiti. Ač by se byl snad pomstil, ale aby se snad hanba předse nerozmnožila spíše nežli umenšila a králová na své cti pomlúvána nebyla. Služebníci jeho, takovú věc ot krále uslyševše, velmi se jim neznáma věc zdála. Mezi sebú velikú řeč a rozpravenie měli sú, co by král takovú řečí mínil. Toho sú vyrozuměti nemohli nežli ten jistý sám, kterýž jest tím vinen byl. On jakožto múdrý učinil, nikdy potom, dokudž jest živ byl, v takové věci se nedával, ani se v takových kořis- 35 tech stavoval. 10 15 20 25 30 142b 143 a 57
nic jemu neučinil, než nuóžkami, kteréž s sebú nesl, nětco 142a málo jemu vlasuóv vystřihl, aby jej ráno mohl poznati, a to učiniv, do svého pokoje otpočívati šel. Ten dobrý druh, kterýž múdrý i chytrý byl, hned královu úmyslu porozuměl jest, že jest jej samého znamenal. Snažně vstav, nůžky vzav, všem těm, kteříž v té komoře otpočíváchu, tak jakž jemu král byl učinil, je všecky nad jedniem uchem byl ostříhal a zase do svého lože spat šel. Ráno král vstavši a prvé než brána na zámku otevřena byla, vší své čeledi před se kázal jest zavo- lati, kteříž všichni před něj prostovlasí přišli sú. A on počal hleděti a ohledovati, zda by mohl toho ostříhaného poznati. Ano pak jeho služebníci všichni, jakož on byl jednomu učinil, ostříháni byli a všem jedniem zpuósobem vlasy byly ostří- hány, čemuž se on ] velmi divil, sám k sobě praviec: „Kte- réhož sem já hledat byl šel, z nízkého řádu a urození jest. Ale bez pochyby se okazuje u vysokém rozumu a dobře zná mě.“ Čehož on hledal, toho on bez velikého rozbroje a roz- hlášenie míti nemohl, rozmyslil sobě, aby pro malú věc u velikú hanbu neupadl, jej poctivými slovy trestal jest a znáti dal, kterak by on takovú věc znamenal, kteráž by se ke všem služebníkóm jeho chýlila. I řekl jest: „Buď ktožkoli, buď! Byl jest někto z vás vinen, ten nečiň toho víc, radím jemu věrně.“ I dí jim: „Nu, jdětež s Pánem Bohem.“ I byl by se mnohý nemúdrý našel, ješto by byl svým služebníkóm práci zaválel, až by byl i pravého vinníka nalezl, kdyby to král byl chtěl učiniti, že by tajnú věc chtěl mezi všecky zjeviti a oznámiti. Ač by se byl snad pomstil, ale aby se snad hanba předse nerozmnožila spíše nežli umenšila a králová na své cti pomlúvána nebyla. Služebníci jeho, takovú věc ot krále uslyševše, velmi se jim neznáma věc zdála. Mezi sebú velikú řeč a rozpravenie měli sú, co by král takovú řečí mínil. Toho sú vyrozuměti nemohli nežli ten jistý sám, kterýž jest tím vinen byl. On jakožto múdrý učinil, nikdy potom, dokudž jest živ byl, v takové věci se nedával, ani se v takových kořis- 35 tech stavoval. 10 15 20 25 30 142b 143 a 57
Strana 58
Strana 59
V OPĚT JINÁ ROZPRÁVKA O DVŮ SUSEDECH A TOVARYŠIECH ET CETERA 5 15 25 Známo vám buď, jakž sem já od poctivých lidí vyrozuměl, kterak v městě jednom Senezi dva mladá tovaryše, dosti z poctivých rodóv pošlá, jaké bydlenie spolu s sebú měli sú. Jeden slul Bartoš a druhý Štípa, oba spolu sobě súsedé byli a dobří tovaryši a z nich každého Pán Buóh pěknú ženú obmysliti ráčil. Přihodilo se jednú, jakož se to často přihází, že Bartoš s Štípovú ženú veliké spřiezněnie měl jest a známost, 10 a to v takové míře, že z toho žertu potom se v pravdu uvedlo, že té dobré paní k své vóli požíval jest, s kterúž jest mnoho nocí léhal. A také jest ona tomu velmi ráda jemu povolívala. A tak ty věci spolu dosti dlúho vedli sú, až jednú Štípa tako- vého jich řemesla pravdu zvěděl jest. A to se túto měrú přihodilo, že jednú Bartoš přišel k domu a ptal se na Štípu a volal naň a žena jeho jemu otpověděla řkúci, že jeho doma nenie, jako ta, kteráž nebyla uznamenala dobře, by doma byl. A když Bartoš porozuměl, že Štípy doma nenie, hned po vzchodě zhuóruI na sieň běžal jest, kdež jest paní samu 2o našel, kterúž svýma rukama objal a políbil. A oba za jiné nemajíc a nevědúc, než že Štípy doma nenie, obojí na ten čas své vuóli dosti učinivše, ješto Štípa v tom místě jest byl, všecko mohl dobře viděti. A tak po nedlúhé chvíli na nové opět do komory oba vešla. Tepruv se tu počal sedlský tanec, skrze kterýž sobě počal Štípa stýskati. Avšak při tom při všem hněvu myslil jest, kudy by mohl v tom svú čest při- krýti, sám k sobě řekl: „Jestliže zvolám a zbúřím čeleď v domě, tehda ta věc na tom stojí, že jemu spíše ta věc po- 143b 144 a 59
V OPĚT JINÁ ROZPRÁVKA O DVŮ SUSEDECH A TOVARYŠIECH ET CETERA 5 15 25 Známo vám buď, jakž sem já od poctivých lidí vyrozuměl, kterak v městě jednom Senezi dva mladá tovaryše, dosti z poctivých rodóv pošlá, jaké bydlenie spolu s sebú měli sú. Jeden slul Bartoš a druhý Štípa, oba spolu sobě súsedé byli a dobří tovaryši a z nich každého Pán Buóh pěknú ženú obmysliti ráčil. Přihodilo se jednú, jakož se to často přihází, že Bartoš s Štípovú ženú veliké spřiezněnie měl jest a známost, 10 a to v takové míře, že z toho žertu potom se v pravdu uvedlo, že té dobré paní k své vóli požíval jest, s kterúž jest mnoho nocí léhal. A také jest ona tomu velmi ráda jemu povolívala. A tak ty věci spolu dosti dlúho vedli sú, až jednú Štípa tako- vého jich řemesla pravdu zvěděl jest. A to se túto měrú přihodilo, že jednú Bartoš přišel k domu a ptal se na Štípu a volal naň a žena jeho jemu otpověděla řkúci, že jeho doma nenie, jako ta, kteráž nebyla uznamenala dobře, by doma byl. A když Bartoš porozuměl, že Štípy doma nenie, hned po vzchodě zhuóruI na sieň běžal jest, kdež jest paní samu 2o našel, kterúž svýma rukama objal a políbil. A oba za jiné nemajíc a nevědúc, než že Štípy doma nenie, obojí na ten čas své vuóli dosti učinivše, ješto Štípa v tom místě jest byl, všecko mohl dobře viděti. A tak po nedlúhé chvíli na nové opět do komory oba vešla. Tepruv se tu počal sedlský tanec, skrze kterýž sobě počal Štípa stýskati. Avšak při tom při všem hněvu myslil jest, kudy by mohl v tom svú čest při- krýti, sám k sobě řekl: „Jestliže zvolám a zbúřím čeleď v domě, tehda ta věc na tom stojí, že jemu spíše ta věc po- 143b 144 a 59
Strana 60
5 10 15 20 25 30 směch a hanbu přinese nežli jakú čest.“ A počal jest sobě rozmyšlovati, kterak by se toho pomstíti mohl bez jiných lidí vědomí v tom sousedství na Bartošovi tak, aby jich obú mysli mohli v polkoji býti a v slušné míře zuóstati. A takž po ne- dlúhém rozmyšlování zdálo mu se, že již k tomu dosti slušnú cestu i radu k takové věci našel jest a smyslil. A tak dosti v skrytě dlúho leže, že těch obú milých zatím jarmark jich konec vzal jest. A jakž skúro Bartoš od té paní odšel, Štípa hned do komory šel, ženu našel, ano jí fáčky s čepcem doluóv s hlavy spadly, kteréž jí byl Bartoš v té své kratochvíli s hlavy srazil. I řekl k ní Štípa: „Ženo, co to činíš?“ I dí jemu žena: „Což nevidíš, co dělám?“ A Štípa jí dí: „Ba, vidím dobře, ale viďal sem také i jiné, čehož bych byl nerad viděl.“ A tak hned počal vo těch příbězích, kteréž se byly vnově staly, s ní mluviti. A ona po mnohých nových výmluvách a řečech chtiec tady svú čest ohraditi, a však proto všecky věci v pravdě pověděla a oznámila, co jest s ní na ten čas Bartoš jednal, a jeho s velikým pláčem a pro Buóh prosila, aby jí to odpustil. Štípa jí řekl: „Paní, velmis zle učinila a jest proti Bohu i proti jeho zákonu. Však proto chceš-li, ať to otpustím, tehdy aby takto učinila, což já tobě poviem. A to jest toto, abys poslala k Bartošovi, aby k tobě zítra přišel, a to jemu oznam, když bych já s ním spolu byl, aby příčin hledal, kudy by mohl ote mne odjíti a k tobě přijíti. A jestliže by se při- hodilo, že bych do domu v ty časy přišel, tehdy zamkni jej do naší truhly v komoře naší. A když již to učiníš, potomť já tobě dobře poviem, co budeš míti dále učiniti. A neměj žádného o to strachu ani starosti, neb teď slibuji na svú víru, že tobě ! ani jemu ote mne skrze to nic zlého státi se nemá.“ Takž paní jemu to slíbila všecko tak učiniti, čeho jest na ní žádal. A když bylo nazajtří, Štípa s Bartošem podlé svého prvního běhu a obyčeje spolu byli sú a již dobře hodina neb dvě na den byly sú, o kteréžto chvíli Bartoš od paní Štípové jsa žádán přijíti k ní řekl jest v tom čase, k svému tovaryši pověděl jest: „Musím toto jitro s mým jedniem dobrým přítelem obědvati, kteréhož bych nechtěl meškati, aby mě 144b 145a 145b 35 60
5 10 15 20 25 30 směch a hanbu přinese nežli jakú čest.“ A počal jest sobě rozmyšlovati, kterak by se toho pomstíti mohl bez jiných lidí vědomí v tom sousedství na Bartošovi tak, aby jich obú mysli mohli v polkoji býti a v slušné míře zuóstati. A takž po ne- dlúhém rozmyšlování zdálo mu se, že již k tomu dosti slušnú cestu i radu k takové věci našel jest a smyslil. A tak dosti v skrytě dlúho leže, že těch obú milých zatím jarmark jich konec vzal jest. A jakž skúro Bartoš od té paní odšel, Štípa hned do komory šel, ženu našel, ano jí fáčky s čepcem doluóv s hlavy spadly, kteréž jí byl Bartoš v té své kratochvíli s hlavy srazil. I řekl k ní Štípa: „Ženo, co to činíš?“ I dí jemu žena: „Což nevidíš, co dělám?“ A Štípa jí dí: „Ba, vidím dobře, ale viďal sem také i jiné, čehož bych byl nerad viděl.“ A tak hned počal vo těch příbězích, kteréž se byly vnově staly, s ní mluviti. A ona po mnohých nových výmluvách a řečech chtiec tady svú čest ohraditi, a však proto všecky věci v pravdě pověděla a oznámila, co jest s ní na ten čas Bartoš jednal, a jeho s velikým pláčem a pro Buóh prosila, aby jí to odpustil. Štípa jí řekl: „Paní, velmis zle učinila a jest proti Bohu i proti jeho zákonu. Však proto chceš-li, ať to otpustím, tehdy aby takto učinila, což já tobě poviem. A to jest toto, abys poslala k Bartošovi, aby k tobě zítra přišel, a to jemu oznam, když bych já s ním spolu byl, aby příčin hledal, kudy by mohl ote mne odjíti a k tobě přijíti. A jestliže by se při- hodilo, že bych do domu v ty časy přišel, tehdy zamkni jej do naší truhly v komoře naší. A když již to učiníš, potomť já tobě dobře poviem, co budeš míti dále učiniti. A neměj žádného o to strachu ani starosti, neb teď slibuji na svú víru, že tobě ! ani jemu ote mne skrze to nic zlého státi se nemá.“ Takž paní jemu to slíbila všecko tak učiniti, čeho jest na ní žádal. A když bylo nazajtří, Štípa s Bartošem podlé svého prvního běhu a obyčeje spolu byli sú a již dobře hodina neb dvě na den byly sú, o kteréžto chvíli Bartoš od paní Štípové jsa žádán přijíti k ní řekl jest v tom čase, k svému tovaryši pověděl jest: „Musím toto jitro s mým jedniem dobrým přítelem obědvati, kteréhož bych nechtěl meškati, aby mě 144b 145a 145b 35 60
Strana 61
5 10 15 20 25 30 měl dlúho čakati, protož zuóstaň s Pánem Bohem nynie. Štípa jemu dí: „Však ještě nenie času jíti.“ Bartoš zase jemu otpoví: „Co jest mi velmi do jídla, mámť s ním také o některé zvláštní potřebné věci rozmlúvati, protož chci k němu tím záhé jíti.“ A vtom šel jest k Štípové ženě do domu, kteráž jej velmi přátelsky přivítala, hned do komory spolu šla. A ne- mohli sú tak skůro do komory vkročiti, že hned Štípa za nimi v patách do domu všel jest. Kteréhož žena jeho dobře uznamenala jest a hned skrze to k Bartošovi velmi se strašlivě okázala. A tak hned, jakž jí byl muž rozkázal, do veliké truhly (ho) schovala, a velmi dobře zamkši, z komory ven šla jest. Štípa k paní řekl jest: „Již-li čas jísti?“ Paní řekla: „Ano jest, mně se již zdá, že jest čas.“ Štípa dí: „I ba, Bartoš nedávno ote mne odšel jest a pravil, že toto jitro má s jedniem dobrým přítelem obědvati a nechal své ženy samé doma. Jdi chutně k voknu a zavolej ji, ať s námi jí!“ Žena, kteráž se tehdáž sama velmi muže strachovala, velmi poslušna byla. Hned na okno jest běžela a své sousedy Bartošové zavolala jest a pověděla jí, že Bartoš toto jitro doma nebude, aby k nim přišla a s nimi jedla. Kteráž se nemeškavši hned jest šla, a zvlášť když po- rozuměla, že muž její doma jísti nebude. A jakž brzo jest do Štípova domu vešla, tak hned kázal jest své ženě, aby do kuchyně šla, a s Bartošovú ženú počal jest žertovati. Ujav ji za ruku, ihned s ní do komory šel jest a komoru velmi dobře poče zavierati. A když jest to paní uhlédala, i řekla jest jemu: „Ouvech, Štípo, což se toto znamenává, cožs ty mne pro tuto věc a příčinu pozval, abych sem přišla? To-li jest to přátel- stvie a bratrské tovaryství, kteréž chceš okázati Bartošovi, muži mému, za takovú velikú víru, kterúž k tobě měl jest?“ Štípa paní rukama objav a obchytiv pevně I jí drže a s ní 147a na truhlu pozlehl, v kteréž její muž zamčen byl. I počal jest k ní mluviti a řka takto: „Paní, prvé než byšte na mne svému muži žalovati chtěli, porozumějte, co já vám chci po- věděti. Máte věděti, že Bartoše muže vašeho jako svého vlast- 35 ního bratra miloval sem a ještě miluji. Ale včera, ješto tuším on tomu jest neporozuměl ani uznamenal, já našel sem jej 146 a 146b 61
5 10 15 20 25 30 měl dlúho čakati, protož zuóstaň s Pánem Bohem nynie. Štípa jemu dí: „Však ještě nenie času jíti.“ Bartoš zase jemu otpoví: „Co jest mi velmi do jídla, mámť s ním také o některé zvláštní potřebné věci rozmlúvati, protož chci k němu tím záhé jíti.“ A vtom šel jest k Štípové ženě do domu, kteráž jej velmi přátelsky přivítala, hned do komory spolu šla. A ne- mohli sú tak skůro do komory vkročiti, že hned Štípa za nimi v patách do domu všel jest. Kteréhož žena jeho dobře uznamenala jest a hned skrze to k Bartošovi velmi se strašlivě okázala. A tak hned, jakž jí byl muž rozkázal, do veliké truhly (ho) schovala, a velmi dobře zamkši, z komory ven šla jest. Štípa k paní řekl jest: „Již-li čas jísti?“ Paní řekla: „Ano jest, mně se již zdá, že jest čas.“ Štípa dí: „I ba, Bartoš nedávno ote mne odšel jest a pravil, že toto jitro má s jedniem dobrým přítelem obědvati a nechal své ženy samé doma. Jdi chutně k voknu a zavolej ji, ať s námi jí!“ Žena, kteráž se tehdáž sama velmi muže strachovala, velmi poslušna byla. Hned na okno jest běžela a své sousedy Bartošové zavolala jest a pověděla jí, že Bartoš toto jitro doma nebude, aby k nim přišla a s nimi jedla. Kteráž se nemeškavši hned jest šla, a zvlášť když po- rozuměla, že muž její doma jísti nebude. A jakž brzo jest do Štípova domu vešla, tak hned kázal jest své ženě, aby do kuchyně šla, a s Bartošovú ženú počal jest žertovati. Ujav ji za ruku, ihned s ní do komory šel jest a komoru velmi dobře poče zavierati. A když jest to paní uhlédala, i řekla jest jemu: „Ouvech, Štípo, což se toto znamenává, cožs ty mne pro tuto věc a příčinu pozval, abych sem přišla? To-li jest to přátel- stvie a bratrské tovaryství, kteréž chceš okázati Bartošovi, muži mému, za takovú velikú víru, kterúž k tobě měl jest?“ Štípa paní rukama objav a obchytiv pevně I jí drže a s ní 147a na truhlu pozlehl, v kteréž její muž zamčen byl. I počal jest k ní mluviti a řka takto: „Paní, prvé než byšte na mne svému muži žalovati chtěli, porozumějte, co já vám chci po- věděti. Máte věděti, že Bartoše muže vašeho jako svého vlast- 35 ního bratra miloval sem a ještě miluji. Ale včera, ješto tuším on tomu jest neporozuměl ani uznamenal, já našel sem jej 146 a 146b 61
Strana 62
5 10 15 25 30 i vidomě sem viděl — že veliká má víra, kterúž sem k němu měl, nic mi nespomohla — u své ženy ležícího, a činil jí to, což vám činí, když s vámi v loži jest a leží. I protož, že jej velmi miluji jako svého bratra vlastního, jest mój úmysl jináč toho nečiniti, než tak jako on mně jest učinil, vám též také to učiniti. Jakž jest mé ženě učinil a ji k své vuóli měl, tak já vás také míti žádám a chci. A jestliže i toho neučiníte, budete k tomu přinuceni, tiem se umějte zpraviti. Neb takové věci a cesty proti vám oběma jednal bych, že byšte potom nikdy z toho veseli býti nemohli. Ale já vám úfám, že vy takovému běhu múdří budete a takovú věc svú múdrostí předejdete, aby mezi námi k tomu nepřišlo.“ A když paní Štípovým slovuóm porozuměla, žádné křivé pře nemohla proti němu nalézti. I řekla jest k němu: „Ba, přiď to raději zlé na mě na samu, než by mělo ještě nětco horšího skrze to dále přijíti. Jáť sem hotova k trpení od vás, poněvadž žena vaše od mého muže trpěla jest. Jediné bychom my mohli u pokoji býti spolu, aby vaše žena mně toho za zlé neměla, já bych také tak učiniti chtěla, což jest koli proti mně učinila.“ 20 Řekl k ní Štípa: „Paní, o to péče žádné neměj! Chciť já vás s svú ženú v dobrém pokoji usaditi a nadto nade všecko chcit výborný klénot dáti, jakož jste jej kdy od koho měli.“ A takž vzav ji a na truhlu ji položiv, v kteréžto její muž byl, a tak když jest již po vší své vuóli s paní jednal a to tak dlúho, dokudž se jemu líbilo, on s ní a ona s ním ze dvú vólí jednu učinili sú. Bartoš, kterýž ležal v truhle a všecky věci i ženy své řeči a otpovědi porozuměl jest byl, i tomu tanci se třmi kroky, kterýž na truhle se dál, dlúhú chvíli poslúchaje, až mu se i stýskalo a zvláštní muku jemu přinášelo, a by se byl nebál Štípy, jakž jest koli zamčen byl, byl by jistě ženě nalál a že by jí byl ztěžka i kurev nenadal. Ale však rozmysliv se, že ty všecky věci skrze něj počátek vzaly sú a že jest Štípa s jeho ženú právě ty věci řídil, a ne křivě, sám k sobě řekl, že tím více nežli prvé jeho tovaryš dobrý býti chce a lepší než jest prvé kdy byl, tak však, jestliže se to ještě Štípovi líbiti bude. A když ten dobrý Štípa dosti na Bartošově ženě vesel pobyl 147b 148 a 148b 35 62
5 10 15 25 30 i vidomě sem viděl — že veliká má víra, kterúž sem k němu měl, nic mi nespomohla — u své ženy ležícího, a činil jí to, což vám činí, když s vámi v loži jest a leží. I protož, že jej velmi miluji jako svého bratra vlastního, jest mój úmysl jináč toho nečiniti, než tak jako on mně jest učinil, vám též také to učiniti. Jakž jest mé ženě učinil a ji k své vuóli měl, tak já vás také míti žádám a chci. A jestliže i toho neučiníte, budete k tomu přinuceni, tiem se umějte zpraviti. Neb takové věci a cesty proti vám oběma jednal bych, že byšte potom nikdy z toho veseli býti nemohli. Ale já vám úfám, že vy takovému běhu múdří budete a takovú věc svú múdrostí předejdete, aby mezi námi k tomu nepřišlo.“ A když paní Štípovým slovuóm porozuměla, žádné křivé pře nemohla proti němu nalézti. I řekla jest k němu: „Ba, přiď to raději zlé na mě na samu, než by mělo ještě nětco horšího skrze to dále přijíti. Jáť sem hotova k trpení od vás, poněvadž žena vaše od mého muže trpěla jest. Jediné bychom my mohli u pokoji býti spolu, aby vaše žena mně toho za zlé neměla, já bych také tak učiniti chtěla, což jest koli proti mně učinila.“ 20 Řekl k ní Štípa: „Paní, o to péče žádné neměj! Chciť já vás s svú ženú v dobrém pokoji usaditi a nadto nade všecko chcit výborný klénot dáti, jakož jste jej kdy od koho měli.“ A takž vzav ji a na truhlu ji položiv, v kteréžto její muž byl, a tak když jest již po vší své vuóli s paní jednal a to tak dlúho, dokudž se jemu líbilo, on s ní a ona s ním ze dvú vólí jednu učinili sú. Bartoš, kterýž ležal v truhle a všecky věci i ženy své řeči a otpovědi porozuměl jest byl, i tomu tanci se třmi kroky, kterýž na truhle se dál, dlúhú chvíli poslúchaje, až mu se i stýskalo a zvláštní muku jemu přinášelo, a by se byl nebál Štípy, jakž jest koli zamčen byl, byl by jistě ženě nalál a že by jí byl ztěžka i kurev nenadal. Ale však rozmysliv se, že ty všecky věci skrze něj počátek vzaly sú a že jest Štípa s jeho ženú právě ty věci řídil, a ne křivě, sám k sobě řekl, že tím více nežli prvé jeho tovaryš dobrý býti chce a lepší než jest prvé kdy byl, tak však, jestliže se to ještě Štípovi líbiti bude. A když ten dobrý Štípa dosti na Bartošově ženě vesel pobyl 147b 148 a 148b 35 62
Strana 63
a když ten dobrý Štípa s hoduóv sšel, hned vtom paní požá- dala připověděného klénota od něho. On hned dveře ko- morní otevřel, své paní zavolal, kteráž přišla usmívajíc se řekla jest: „Paní, vy jste mně — Buóht přižehnaj! — pečité za spánevní zase navrátili.“ Kteréžto Štípa řekl: „Paní, otevřte truhlu, ať vydám klénot, kterýž sem slíbil naší sou- sedě!“ A vtom paní hned otevřela, a když jest uhlédal Bartoše, jej ženě jeho ukázal a řekl: „Paní, toť jest ten klénot, kterýž sem vám slíbil dáti.“ Byloť by mnoho praviti, kto by se z těch dvú najvíc styďal, Bartoš-li, čili žena jeho, kteráž na něm na truhle tancovala jest. A když jest Bartoš uzřel Štípu a jich obojímu dílu na truhle srozuměl, mlče s truhly vystúpil jest a pošepmo Štípovi řekl jest: „My jsme rovní a rovní. Protož dobře jest, jakož jsi řekl k mé ženě, abychom i potom, jakož jsme až dosavad dobří tovaryši byli a jakož jsme naše všecky věci krom žen spolu měli, to by mój úmysl byl a předsevzití. Ty naše ženy potom, jakož i jiné naše věci, společnie aby byly, k tomu jest.“ Štípa přivolil a potom všech čtvero šli sú a obědvali. A potom každá paní dva muže 20 a každý muž dvě ženě měli sú. Tak dlúhý čas u veliké krato- chvíli a v pokoji a v radosti spolu sú živi byli. 10 15 149 a 63
a když ten dobrý Štípa s hoduóv sšel, hned vtom paní požá- dala připověděného klénota od něho. On hned dveře ko- morní otevřel, své paní zavolal, kteráž přišla usmívajíc se řekla jest: „Paní, vy jste mně — Buóht přižehnaj! — pečité za spánevní zase navrátili.“ Kteréžto Štípa řekl: „Paní, otevřte truhlu, ať vydám klénot, kterýž sem slíbil naší sou- sedě!“ A vtom paní hned otevřela, a když jest uhlédal Bartoše, jej ženě jeho ukázal a řekl: „Paní, toť jest ten klénot, kterýž sem vám slíbil dáti.“ Byloť by mnoho praviti, kto by se z těch dvú najvíc styďal, Bartoš-li, čili žena jeho, kteráž na něm na truhle tancovala jest. A když jest Bartoš uzřel Štípu a jich obojímu dílu na truhle srozuměl, mlče s truhly vystúpil jest a pošepmo Štípovi řekl jest: „My jsme rovní a rovní. Protož dobře jest, jakož jsi řekl k mé ženě, abychom i potom, jakož jsme až dosavad dobří tovaryši byli a jakož jsme naše všecky věci krom žen spolu měli, to by mój úmysl byl a předsevzití. Ty naše ženy potom, jakož i jiné naše věci, společnie aby byly, k tomu jest.“ Štípa přivolil a potom všech čtvero šli sú a obědvali. A potom každá paní dva muže 20 a každý muž dvě ženě měli sú. Tak dlúhý čas u veliké krato- chvíli a v pokoji a v radosti spolu sú živi byli. 10 15 149 a 63
Strana 64
Strana 65
VI O NEVĚRNÝCH MUŽÍCH A O ŽENSKÉ CHYTROSTI ROZPRÁVKA JINÁ ET CETERA 149b 10 15 20 25 Najmilejší paní a přítelé milí, z některých rozprávek vašich 5 k tomu mě přinucuje, abych vám pověděl o velmi netrefném muži, kterýž své ženě nevěřil, a mnozí z těch, kteříž ženám nevěří, mnějí za to, že jest to velmi dobře a že jim to velmi přísluší a že jich ženám na ně nenie voč žalovati. Jestliže učení lidé každý svuój zákon tak zachovává, tehdy já také mohu svobodně řéci, že takové paní daleko větčí utrpenie nade všecky zákoníky mají, neb ti závistníci mladých paní životuóv jich rušitelé jsú a pilnost mají jejich smrti. Chovají je přes celý týden zamčené, aby opatrovaly čeleď a jiné po- třeby v domu, k čemuž ony povolny sú, aby k tomu aspoň v svátek mohly odpočinutí míti, jakož pak s žádostí každý dělný člověk toho žádá a sobě již to za radost pokládá, že v svátek nějaké kratochvíle užive, maje otpočinutí od díla. A tak pak všichni úředníci městčí anebo jiní tím během svátečniech dnuóv užívají. Pán Buóh sám, když jest svět stvořil, sedmý den jest otpočíval. A také duchovní zákonové ukazují a zvláštní své dni mají ke cti a chvále Pánu Bohu pro spasenie duší lidských. Takových věcí závistníci žádnú měrú držeti nechtí, než chtí zvlášť na takové dni, aby ještě více domy své zamykali a tam svých paní chovali. A skrze to ty dobré paní ustavičně smutny býti musejí a jak veliký zá- rmutek a žalost jim to přináší, těm to muóž vědomo býti, kteréž jsú toho pokúšely. Protož já pravím a to vyznávám, co skrze to mnoho zlého a neužitečného i těm mužuóm při- 150b 150a 5 Boccacciovské rozprávky 65
VI O NEVĚRNÝCH MUŽÍCH A O ŽENSKÉ CHYTROSTI ROZPRÁVKA JINÁ ET CETERA 149b 10 15 20 25 Najmilejší paní a přítelé milí, z některých rozprávek vašich 5 k tomu mě přinucuje, abych vám pověděl o velmi netrefném muži, kterýž své ženě nevěřil, a mnozí z těch, kteříž ženám nevěří, mnějí za to, že jest to velmi dobře a že jim to velmi přísluší a že jich ženám na ně nenie voč žalovati. Jestliže učení lidé každý svuój zákon tak zachovává, tehdy já také mohu svobodně řéci, že takové paní daleko větčí utrpenie nade všecky zákoníky mají, neb ti závistníci mladých paní životuóv jich rušitelé jsú a pilnost mají jejich smrti. Chovají je přes celý týden zamčené, aby opatrovaly čeleď a jiné po- třeby v domu, k čemuž ony povolny sú, aby k tomu aspoň v svátek mohly odpočinutí míti, jakož pak s žádostí každý dělný člověk toho žádá a sobě již to za radost pokládá, že v svátek nějaké kratochvíle užive, maje otpočinutí od díla. A tak pak všichni úředníci městčí anebo jiní tím během svátečniech dnuóv užívají. Pán Buóh sám, když jest svět stvořil, sedmý den jest otpočíval. A také duchovní zákonové ukazují a zvláštní své dni mají ke cti a chvále Pánu Bohu pro spasenie duší lidských. Takových věcí závistníci žádnú měrú držeti nechtí, než chtí zvlášť na takové dni, aby ještě více domy své zamykali a tam svých paní chovali. A skrze to ty dobré paní ustavičně smutny býti musejí a jak veliký zá- rmutek a žalost jim to přináší, těm to muóž vědomo býti, kteréž jsú toho pokúšely. Protož já pravím a to vyznávám, co skrze to mnoho zlého a neužitečného i těm mužuóm při- 150b 150a 5 Boccacciovské rozprávky 65
Strana 66
10 15 20 25 30 chází, kteříž bez příčin hodných svým paním nevěří a je ustavičně trápí. Těm jistým paniem za to žádné viny ani kázně nepřikládám, kteráž by paní proti takovému muži nětco zvláštního učinila, ale sluší jí to všem chváliti. Byl jeden muž v Jevíčku, velmi bohatý kupec na zboží i na penězích. Ten měl velmi pěknú ženu a skrze to a pro její krásu velmi jest jí počal nedóvěřiti, boje se za ni před jinými mužmi, žádné jiné příčiny k ní nemaje, než toliko, že mu se velmi dobře líbila a rád by jí byl všecko dobře udělal. Ale nezdálo se jemu, by jinak lépe mohl opatřiti, než aby ji zamykal. I měl ji, šaty čisté k tomu, klénoty, prsteny i jiné věci a ona také měla se v tom velmi čistě a ke vší jeho vuóli hotova byla jest. A skrze takovú příči nu zdálo mu se, že každý na ni tak laskav bude jako on, a jakž jemu jest povolna ve všem, že tak bude i k jiným. Taková myšlenie jeho všecka byla jsú neúžitečná a tak jeho veliká nedověrnost velmi se v něm rozmohla, že jest té paní takové stráže a hlédání činiti dal. A tak tu paní v soužení choval, že tuším, že mnohého muže, kteréhož na smrt odsuzují, ztěžka pod takovú stráží chovají, jako jest ona byla držána. Nechci toho řéci, by mohla a směla jíti do kostela aneb na svadbu. Já tak pravím, že jest nesměla jedné nohy před dveře nebo před duóm vy- staviti a k tomu na žádné okno vystúpiti pro žádnú příčinu, zdálo mu se, že každý na ni laskav tak bude jako on. A jakž jemu jest povolna, že též i jiným bude. A tak jí ta věc přinesla velmi těžký a ukrutný život a skrze to daleko jí ] viec taková věc žalosti nesla, že se o ni muž bojí a ona jemu v ničemž vinna nenie. A takž po některých minulých časích, když jest viděla, že ji tak muž těžce chová, vzala jest před se v úmysl těch cest hleděti, mohla-li by sobě jakú kratochvíl dáti a zjednati, aby vždy, což jí muž činí, měl proč činiti. Ale ta dobrá paní nikdiež žádnú měrú na žádné okno vystúpiti, ani před duóm vyhlédnúti nesměla, aby se mohla někde voká- zati, ješto by mohla od lidí čistých a krásných viděna býti, aby někto, uhlédaje její krásu, láskú k ní spadl. A též to jest dobře věděla, že v domu v tom vedle jejího domu mladý 151 a 151b 35 66
10 15 20 25 30 chází, kteříž bez příčin hodných svým paním nevěří a je ustavičně trápí. Těm jistým paniem za to žádné viny ani kázně nepřikládám, kteráž by paní proti takovému muži nětco zvláštního učinila, ale sluší jí to všem chváliti. Byl jeden muž v Jevíčku, velmi bohatý kupec na zboží i na penězích. Ten měl velmi pěknú ženu a skrze to a pro její krásu velmi jest jí počal nedóvěřiti, boje se za ni před jinými mužmi, žádné jiné příčiny k ní nemaje, než toliko, že mu se velmi dobře líbila a rád by jí byl všecko dobře udělal. Ale nezdálo se jemu, by jinak lépe mohl opatřiti, než aby ji zamykal. I měl ji, šaty čisté k tomu, klénoty, prsteny i jiné věci a ona také měla se v tom velmi čistě a ke vší jeho vuóli hotova byla jest. A skrze takovú příči nu zdálo mu se, že každý na ni tak laskav bude jako on, a jakž jemu jest povolna ve všem, že tak bude i k jiným. Taková myšlenie jeho všecka byla jsú neúžitečná a tak jeho veliká nedověrnost velmi se v něm rozmohla, že jest té paní takové stráže a hlédání činiti dal. A tak tu paní v soužení choval, že tuším, že mnohého muže, kteréhož na smrt odsuzují, ztěžka pod takovú stráží chovají, jako jest ona byla držána. Nechci toho řéci, by mohla a směla jíti do kostela aneb na svadbu. Já tak pravím, že jest nesměla jedné nohy před dveře nebo před duóm vy- staviti a k tomu na žádné okno vystúpiti pro žádnú příčinu, zdálo mu se, že každý na ni laskav tak bude jako on. A jakž jemu jest povolna, že též i jiným bude. A tak jí ta věc přinesla velmi těžký a ukrutný život a skrze to daleko jí ] viec taková věc žalosti nesla, že se o ni muž bojí a ona jemu v ničemž vinna nenie. A takž po některých minulých časích, když jest viděla, že ji tak muž těžce chová, vzala jest před se v úmysl těch cest hleděti, mohla-li by sobě jakú kratochvíl dáti a zjednati, aby vždy, což jí muž činí, měl proč činiti. Ale ta dobrá paní nikdiež žádnú měrú na žádné okno vystúpiti, ani před duóm vyhlédnúti nesměla, aby se mohla někde voká- zati, ješto by mohla od lidí čistých a krásných viděna býti, aby někto, uhlédaje její krásu, láskú k ní spadl. A též to jest dobře věděla, že v domu v tom vedle jejího domu mladý 151 a 151b 35 66
Strana 67
5 10 15 20 25 30 krásný pacholek obydlé své měl. Počala jest sobě mysliti, mohla-li by kde najíti ve zdi, kteráž byla mezi domem jejím a druhým, nějakú dírku, skrze kterúž by tak dlúho hleděla, až by mohla uhlédati mládence z domu toho některého, kterýž by se jí k tomu líbil, s kterýmž by chtěla mluviti a jemu svú lásku oznámiti a dobrú vuóli okázati a k své vuóli jej přivésti a žádosti. Byl-li by toho od ní vděčen, že by se jemu chtěla túž měrú okázati, tak aby se časem v přátelské lásce při něm najíti mohla a tudy zda by svému takovému pústevničiemu životu malé pokání dáti mohla, tak jako jiné paní svuój čas v kratochvíli stráviti mohla, tak dlúho, až by zatiem muži jejímu ta závist pominula a díl se z něho vy- potila. Hned po takovém svém rozmyšlenie, když muž doma nebyl, na zeď, která mezi oběma domy byla, počala jest hleděti, kdež jest velmi vskuóře dosti na skrytém místě k je- jímu štěstí ve zdi rozpadlinu našla jest, kteráž skrze zeď z jejího domu až do ] druhého šla, skrze kterúž mohla dobře rozeznati nebo uznamenati, že na tom místě komora jest byla, hned toho domýšlejíc se, že by ten dobrý jistý mládenec tu přebývati měl, a jestliže jest to tak, že všecky věci její zřízené a zpravené budú. A potom hned skrze svú jednu děvečku, kteréž jest věřiti mohla, kteráž pro ni také žalost nesla jest, té se jest poručila, aby tu věc přezvěděla, ta-li by to komora byla, do kteréžto ta ve zdi rozpadlina byla, v kteréž by ten mládenec přebývati měl a sám jediný spáti. A při tom také častokrát šla jest ohledovat té zdi a té jisté díry tú měrú, až by někdy uhlédala toho mládence v komoře, a když by jej tam uhlédala aneb srozuměla, že jest tam. A tak uzname- navši, že jest v komoře, malé kameníčko vzem ši a skrze díru doluóv do komory púštěla jest, a to tak často činila, až jednú ten jistý mládenec ke zdi přistúpil, divě se, co by to bylo, že by tak tiem kameníčkem doluóv metalo. Kterémuž paní hned, jakž jej uhlédala, tichým hlasem zavolala. A on, jakž ji po hlasu a řeči poznal, řekl jí: „Paní, čeho žádáte?“ A ona jako ta, kteráž té chvíli dobrý čas k tomu a hodinu měla, jemu vešken úmysl svuój otevřela a o všech svých bězích 152b 153a 152a 35 67
5 10 15 20 25 30 krásný pacholek obydlé své měl. Počala jest sobě mysliti, mohla-li by kde najíti ve zdi, kteráž byla mezi domem jejím a druhým, nějakú dírku, skrze kterúž by tak dlúho hleděla, až by mohla uhlédati mládence z domu toho některého, kterýž by se jí k tomu líbil, s kterýmž by chtěla mluviti a jemu svú lásku oznámiti a dobrú vuóli okázati a k své vuóli jej přivésti a žádosti. Byl-li by toho od ní vděčen, že by se jemu chtěla túž měrú okázati, tak aby se časem v přátelské lásce při něm najíti mohla a tudy zda by svému takovému pústevničiemu životu malé pokání dáti mohla, tak jako jiné paní svuój čas v kratochvíli stráviti mohla, tak dlúho, až by zatiem muži jejímu ta závist pominula a díl se z něho vy- potila. Hned po takovém svém rozmyšlenie, když muž doma nebyl, na zeď, která mezi oběma domy byla, počala jest hleděti, kdež jest velmi vskuóře dosti na skrytém místě k je- jímu štěstí ve zdi rozpadlinu našla jest, kteráž skrze zeď z jejího domu až do ] druhého šla, skrze kterúž mohla dobře rozeznati nebo uznamenati, že na tom místě komora jest byla, hned toho domýšlejíc se, že by ten dobrý jistý mládenec tu přebývati měl, a jestliže jest to tak, že všecky věci její zřízené a zpravené budú. A potom hned skrze svú jednu děvečku, kteréž jest věřiti mohla, kteráž pro ni také žalost nesla jest, té se jest poručila, aby tu věc přezvěděla, ta-li by to komora byla, do kteréžto ta ve zdi rozpadlina byla, v kteréž by ten mládenec přebývati měl a sám jediný spáti. A při tom také častokrát šla jest ohledovat té zdi a té jisté díry tú měrú, až by někdy uhlédala toho mládence v komoře, a když by jej tam uhlédala aneb srozuměla, že jest tam. A tak uzname- navši, že jest v komoře, malé kameníčko vzem ši a skrze díru doluóv do komory púštěla jest, a to tak často činila, až jednú ten jistý mládenec ke zdi přistúpil, divě se, co by to bylo, že by tak tiem kameníčkem doluóv metalo. Kterémuž paní hned, jakž jej uhlédala, tichým hlasem zavolala. A on, jakž ji po hlasu a řeči poznal, řekl jí: „Paní, čeho žádáte?“ A ona jako ta, kteráž té chvíli dobrý čas k tomu a hodinu měla, jemu vešken úmysl svuój otevřela a o všech svých bězích 152b 153a 152a 35 67
Strana 68
5 10 15 20 25 30 věděti dala. Skrze kterúžto věc ten jistý urozený mládenec bez míry tomu rád jsa, tím vesel byl jest a hned na své straně tu jistú skulinu větší udělal jest, však takovú měrú, aby ne- byla od jiných lidí znamenána. A tak když každý den spolu své řeči měli sú, ruku sobě podávajíc, jeden druhého do- sahujíc, ale víc jim z toho přiljíti nemohlo na ten čas pro ostříhání závistníku v takové příliš z míry veliké. A v těch časiech vánoce se svaté počaly blížiti. Paní poče s svým mu- žem mluviti, že by chtěla ráda z jitra na ten svatý čas k jitřní jíti a zpoviedati se, ač by jeho vuóle byla, a učiniti to jako jiní dobří křesťané činí. Muž její k ní řekl: „Paní, jakýs ty hřiech spáchala, že se chceš spoviedati, cožť se zdá?“ Řekla jest paní: „Co mníš, že sem proto svatá, že mne za- mčené chováš? Jistáť jest věc, žeť sem rovně hříšná též jako jiní hříšní lidé na světě jsú. Ale svých já hříchuóv tobě ne- poviem, neb nejsi žádný kněz.“ A skrze taková slova muž její daleko víc počne jí nedóvěřovati a hned poče těch cest hledati, kudy by mohl paní hříchy zvěděti. A hned sobě smysliv toho cestu, kterak by měl od paní tu věc přezvěděti, i řekl jí, že on jí jejího kostela jití i zpoviedanie nic neotpírá, aby šla ve jméno Boží, když se jí koli zdá. Však proto do kostela jiného než toliko do jejich kaply, a aby se žádnému jinému nezpovídala, než kaplanu jejich, aneb kohož by on jí k tomu zjednal, a aby ráno k zpovědi šla a potom hned zase domuóv. Paní se zdálo, že ona porozuměla větčí díl úmyslu svého muže, i řekla jest, že to chce ráda učiniti. A když ten svatý čas nazajtří přišel a čas jitřní, paní ráno vstavši, při- pravivši se a podlé rozkázání muže svého do kostela šla jest. A muž její, ten jistý závistník, z druhé strany hned do kostela přišel a hned s kaplanem v kostele na skrytém místě své zří- zenie s ním učinil jest a jemu oznámil, jaký úmysl má s svú paní jednati, a hned kněžskú kuklu a komži na se oblékl a kuklu okolo hrdla obtočil, jakož obyčej kněžský toho jest. A tu kuklu maličko potáhl na své obočí a tak se vskóře té kaply v jedné stolici posadil. A když paní v kostele jsúc počne se po svém kaplanu ptáti, kterýž hned k ní přišel a srozuměl, 153b 154 a 154b 35 68
5 10 15 20 25 30 věděti dala. Skrze kterúžto věc ten jistý urozený mládenec bez míry tomu rád jsa, tím vesel byl jest a hned na své straně tu jistú skulinu větší udělal jest, však takovú měrú, aby ne- byla od jiných lidí znamenána. A tak když každý den spolu své řeči měli sú, ruku sobě podávajíc, jeden druhého do- sahujíc, ale víc jim z toho přiljíti nemohlo na ten čas pro ostříhání závistníku v takové příliš z míry veliké. A v těch časiech vánoce se svaté počaly blížiti. Paní poče s svým mu- žem mluviti, že by chtěla ráda z jitra na ten svatý čas k jitřní jíti a zpoviedati se, ač by jeho vuóle byla, a učiniti to jako jiní dobří křesťané činí. Muž její k ní řekl: „Paní, jakýs ty hřiech spáchala, že se chceš spoviedati, cožť se zdá?“ Řekla jest paní: „Co mníš, že sem proto svatá, že mne za- mčené chováš? Jistáť jest věc, žeť sem rovně hříšná též jako jiní hříšní lidé na světě jsú. Ale svých já hříchuóv tobě ne- poviem, neb nejsi žádný kněz.“ A skrze taková slova muž její daleko víc počne jí nedóvěřovati a hned poče těch cest hledati, kudy by mohl paní hříchy zvěděti. A hned sobě smysliv toho cestu, kterak by měl od paní tu věc přezvěděti, i řekl jí, že on jí jejího kostela jití i zpoviedanie nic neotpírá, aby šla ve jméno Boží, když se jí koli zdá. Však proto do kostela jiného než toliko do jejich kaply, a aby se žádnému jinému nezpovídala, než kaplanu jejich, aneb kohož by on jí k tomu zjednal, a aby ráno k zpovědi šla a potom hned zase domuóv. Paní se zdálo, že ona porozuměla větčí díl úmyslu svého muže, i řekla jest, že to chce ráda učiniti. A když ten svatý čas nazajtří přišel a čas jitřní, paní ráno vstavši, při- pravivši se a podlé rozkázání muže svého do kostela šla jest. A muž její, ten jistý závistník, z druhé strany hned do kostela přišel a hned s kaplanem v kostele na skrytém místě své zří- zenie s ním učinil jest a jemu oznámil, jaký úmysl má s svú paní jednati, a hned kněžskú kuklu a komži na se oblékl a kuklu okolo hrdla obtočil, jakož obyčej kněžský toho jest. A tu kuklu maličko potáhl na své obočí a tak se vskóře té kaply v jedné stolici posadil. A když paní v kostele jsúc počne se po svém kaplanu ptáti, kterýž hned k ní přišel a srozuměl, 153b 154 a 154b 35 68
Strana 69
že by se chtěla zpoviedati, řekl jí, že na tento čas nenie k tomu přistrojen, by měl koho na zpovědi slyšeti, než že jí chce jiného na své místo dáti. A tak hned šed, dal jí toho závistníka, muže jejího, kterýž se tak dobře neuměl ukrýti, aby byl nemohl od ní poznán býti. A když to paní uhlédala a tomu vyrozuměla, sama sobě pomyslivši řekla: „Buď Pán Buóh pochválen, že z tohoto takového závistníka tak! skoro kněz se udělal. Nechmež toho tak, nechžť já již dále o to s ním jednám, shledáť, že mu toho dosti dám, čehoť hledá.“ A tak činila sobě, jako by o ničemž nic nevěďala a v ničemž se uznati nedala, než hned k jeho nohám klekla a počala jest ve jméno Boží své hříchy vypravovati. Ten nevěřící muž její malé kameníčko některé drobné v ústa byl vzal, aby jemu překážku v řeči činily, aby, když by paní oč otázal, ot ní ne- mohl seznán býti. A také neb se jest byl ve všech jiných věcech proměnil. A skrze takovú příčinu bez pochybnosti za jiné neměl, že jeho nepozná. Paní mezi jinú zpovědí a svými slovy počala mu praviti, že má muže a že jest vdána a k tomu že jednoho kněze velmi miluje a že by každú noc k ní spat přicházel. A jakž tomu muž její porozuměl, jinak sobě nemohl pomysliti, než jako by meč skrze jeho srdce prostrčen byl. Aby nebylo pro tu příčinu, aby něco více ještě přezvěděl na své ženě, byl by on toho zpovídanie rád nechal a odtud preč šel. Ale v tom úmyslu se vždy přemohl, jakž 25 mohl, seděl jest předse. A počal se paní tázati dále, řekl jí: „Kudyž to přichází, což muž tvuój neléhá s tebú?“ Ale ona řekla: „Pane, léhá.“ Muž jí zase řekl: „Kterakž pak kněz muóž při tobě léhati?“ „Kněže,“ řekla jest paní, „jáť ne- viem, jakýmť on to uměniem činí. Nejsú žádné dveře tak dobře zamčité v domu našem, když k nim přijde, by jich neotevřel. A když na mé komory dveře přijde, prvé než ty otevře, tehdy vždy jakás slova říká a vtom pak muój muž vždy usne. A jakž jej brzo zví, že spí, hned ] dveře komorní otevře a jde ke mně a položí se vedle mne a to mu nikdy 35 nechybí.“ I řekl jest jí zase muž, její zpovědlník: „Paní, toť nenie dobře, ale zle činíš. A protož musíš se té věci zbaviti. 10 15 20 30 155a 155b 156a 69
že by se chtěla zpoviedati, řekl jí, že na tento čas nenie k tomu přistrojen, by měl koho na zpovědi slyšeti, než že jí chce jiného na své místo dáti. A tak hned šed, dal jí toho závistníka, muže jejího, kterýž se tak dobře neuměl ukrýti, aby byl nemohl od ní poznán býti. A když to paní uhlédala a tomu vyrozuměla, sama sobě pomyslivši řekla: „Buď Pán Buóh pochválen, že z tohoto takového závistníka tak! skoro kněz se udělal. Nechmež toho tak, nechžť já již dále o to s ním jednám, shledáť, že mu toho dosti dám, čehoť hledá.“ A tak činila sobě, jako by o ničemž nic nevěďala a v ničemž se uznati nedala, než hned k jeho nohám klekla a počala jest ve jméno Boží své hříchy vypravovati. Ten nevěřící muž její malé kameníčko některé drobné v ústa byl vzal, aby jemu překážku v řeči činily, aby, když by paní oč otázal, ot ní ne- mohl seznán býti. A také neb se jest byl ve všech jiných věcech proměnil. A skrze takovú příčinu bez pochybnosti za jiné neměl, že jeho nepozná. Paní mezi jinú zpovědí a svými slovy počala mu praviti, že má muže a že jest vdána a k tomu že jednoho kněze velmi miluje a že by každú noc k ní spat přicházel. A jakž tomu muž její porozuměl, jinak sobě nemohl pomysliti, než jako by meč skrze jeho srdce prostrčen byl. Aby nebylo pro tu příčinu, aby něco více ještě přezvěděl na své ženě, byl by on toho zpovídanie rád nechal a odtud preč šel. Ale v tom úmyslu se vždy přemohl, jakž 25 mohl, seděl jest předse. A počal se paní tázati dále, řekl jí: „Kudyž to přichází, což muž tvuój neléhá s tebú?“ Ale ona řekla: „Pane, léhá.“ Muž jí zase řekl: „Kterakž pak kněz muóž při tobě léhati?“ „Kněže,“ řekla jest paní, „jáť ne- viem, jakýmť on to uměniem činí. Nejsú žádné dveře tak dobře zamčité v domu našem, když k nim přijde, by jich neotevřel. A když na mé komory dveře přijde, prvé než ty otevře, tehdy vždy jakás slova říká a vtom pak muój muž vždy usne. A jakž jej brzo zví, že spí, hned ] dveře komorní otevře a jde ke mně a položí se vedle mne a to mu nikdy 35 nechybí.“ I řekl jest jí zase muž, její zpovědlník: „Paní, toť nenie dobře, ale zle činíš. A protož musíš se té věci zbaviti. 10 15 20 30 155a 155b 156a 69
Strana 70
Paní jemu zase otpoví: „Ba, kněže, tohoť já tobě neslibuji, nejsem naň tak nelaskava.“ A on jí zase dí: „Tehdá já tobě žádného rozhříšenie dáti nemohu, ani pokání za to usaditi.“ Paní jemu řekla: „Tohoť mi jest věru líto, nebť sem já ne- přišla sem, abych já křivdu neb lež pravila než pravdu, nebť bych mohla to učiniti, však bych pověděla.“ I řekl jí muž její: „Jistě, paní, mně za vás z pravého srdce žel, že jste vy tak svú duši od spasenie daleko odlúčili. Ale chci se pro vás (na- máhati) a vám k vůli pracovati a zvláštní modlitby v vašem jménu ku Pánu Bohu míti, kteréž, dá-li [ Buóh, tuším, bude-li Boží vuóle, prospěšné vám budú moci býti. A chci k vám vondy i vondy časem svého žáka posílati, abyšte mi dali znáti po něm, pomáhá-li vám co má modlitba. A bylo-li by to, že by takové mé modlitby pomocny byly, (chci) za tebe tím pilněji Pána Boha prositi.“ K němužto paní řekla: „Toho vy ne- čiňte, ani posílajte mi žádného do domu. Neb jakž by muój muž to uznamenal, takť on jest v tom závistivý, že by jemu toho vešken svět jináč nevyvedl, než že jste vy jej ke mně jiným úmyslem poslali. A skrze to bych já s ním celý rok měla dosti činiti.“ Muž ji zase otpověděl: „Paní, o to žádné péče neměj, chci tak té cesty hledati, že od něho v žádném zlém domnění býti nemáte.“ Paní řekla: „Jestliže takovú věc muóžte zjednati, tehda já také k tomu snadně svolím. Učiňte, jakž se vám líbí.“ A s těmi slovy její zpověď konec vzala jest. Pokání přijavši, vstala, mše někde chtieci poslúchati. Ten muž její závistník, v svém nešťastném běhu nadut jsa hně- vem, zhuóru vstav, kněžské rúcho šel jest s sebe svláčet a hned k domu pospiechati a rozmýšleti se, kterak by toho kněze u ženy zastihnúti mohl a skrz to mohl by jemu jakú s0 zlú hru připraviti. Paní také po mši domuóv přišla, na mužově postavě dobře porozuměla, že jest jemu na té zpo- vědi nemnoho kratochvíle přičinila. A on, což najlépe mohl nebo uměl, co jest učinil, před ní to přikrýval a sebe v tom znáti nedal. A vtom vzal jest před se první noc u dveří před- 35 ních domovních čakati, a jestliže by mohl kněze, kterýž ty dveře otvírá, popadnúti I a jej na obrátku uprati a ubíti. 157b 5 10 15 20 25 156b 157a 70
Paní jemu zase otpoví: „Ba, kněže, tohoť já tobě neslibuji, nejsem naň tak nelaskava.“ A on jí zase dí: „Tehdá já tobě žádného rozhříšenie dáti nemohu, ani pokání za to usaditi.“ Paní jemu řekla: „Tohoť mi jest věru líto, nebť sem já ne- přišla sem, abych já křivdu neb lež pravila než pravdu, nebť bych mohla to učiniti, však bych pověděla.“ I řekl jí muž její: „Jistě, paní, mně za vás z pravého srdce žel, že jste vy tak svú duši od spasenie daleko odlúčili. Ale chci se pro vás (na- máhati) a vám k vůli pracovati a zvláštní modlitby v vašem jménu ku Pánu Bohu míti, kteréž, dá-li [ Buóh, tuším, bude-li Boží vuóle, prospěšné vám budú moci býti. A chci k vám vondy i vondy časem svého žáka posílati, abyšte mi dali znáti po něm, pomáhá-li vám co má modlitba. A bylo-li by to, že by takové mé modlitby pomocny byly, (chci) za tebe tím pilněji Pána Boha prositi.“ K němužto paní řekla: „Toho vy ne- čiňte, ani posílajte mi žádného do domu. Neb jakž by muój muž to uznamenal, takť on jest v tom závistivý, že by jemu toho vešken svět jináč nevyvedl, než že jste vy jej ke mně jiným úmyslem poslali. A skrze to bych já s ním celý rok měla dosti činiti.“ Muž ji zase otpověděl: „Paní, o to žádné péče neměj, chci tak té cesty hledati, že od něho v žádném zlém domnění býti nemáte.“ Paní řekla: „Jestliže takovú věc muóžte zjednati, tehda já také k tomu snadně svolím. Učiňte, jakž se vám líbí.“ A s těmi slovy její zpověď konec vzala jest. Pokání přijavši, vstala, mše někde chtieci poslúchati. Ten muž její závistník, v svém nešťastném běhu nadut jsa hně- vem, zhuóru vstav, kněžské rúcho šel jest s sebe svláčet a hned k domu pospiechati a rozmýšleti se, kterak by toho kněze u ženy zastihnúti mohl a skrz to mohl by jemu jakú s0 zlú hru připraviti. Paní také po mši domuóv přišla, na mužově postavě dobře porozuměla, že jest jemu na té zpo- vědi nemnoho kratochvíle přičinila. A on, což najlépe mohl nebo uměl, co jest učinil, před ní to přikrýval a sebe v tom znáti nedal. A vtom vzal jest před se první noc u dveří před- 35 ních domovních čakati, a jestliže by mohl kněze, kterýž ty dveře otvírá, popadnúti I a jej na obrátku uprati a ubíti. 157b 5 10 15 20 25 156b 157a 70
Strana 71
5 10 15 20 25 30 Hned ku paní řekl, když již bylo k večeru, že musí tuto noc jinde večeřeti i spáti. Protož, aby zavřela všecky dveře v domu a zvláště ty, kteréž jsú v prostředku na zchodě, i těch u komory aby otevřených nezapomínala: „A když se bude zdáti čas spat, tehda jdi!“ Paní jemu vece: „Buď tak ve jméno Boží!“ A když již muž preč byl odšel a ona všecky dveře velmi dobře uzavírala a závorami zastrkala a čas jí se již zdál k díře té, kteráž ve zdi byla, jíti, toho mladého svého najmilejšieho žádati ku přijití, jemu jest znamenie dala, kterýž hned velmi skůro k díře přišel jest, kterážto jemu všecku věc na ten čas, co jest se bylo přihodilo mezi jí a mu- žem jejím, oznámila jest. A k tomu, kterak jest jí dal znáti, že chce ten večer jinde jísti i tu noc] spáti. A k tomu jest jemu pověděla, že se jí ztěžka zdá, by on to učinil, než že jest spíše daleko někde v domě aneb okolo domu chodí, o to péči maje, chodě a hledě, mohl-li by koho najíti, ješto by ke mně šel: „Protož mi se zdá a byla by má vůle, aby ty ke mně noci přišel a cestu sobě udělal navrchu skrze střechu domovú, jakožs mě nejednú vídal na ní, když sem sobě vlasy na slunci sušila. Protož budiž toho pilen a již podlé mého naučenie tak se k tomu měj, abychom noci oba spolu u veselí přebývati mohli.“ Mládenec jí otpověděl: „Paní, k vám přijíti sem hotový, nechť se já již o to dále starám.“ A když již noc byla přišla temná, muž té paní připravil se ve zbroji a posadil se na stráži, kněze toho čakati chtě, kterýž by k paní přijíti měl, toho jest] velice žádal. A tak se dole v domě bliezko dveří v jednu starú komórku schoval se. A paní všecky vrata i dveře čistě již byla zamkla a zvláště ty, kteréž sú byly naprostřed ku schodu pro tu příčinu, aby její muž ten závistník nahoru na duóm vjíti nemohl. A tak když se již toho oběma čas zdál těm milým, spolu se sešli a hned k posteli měřili nebo šli, svú kratochvíl spolu měli. A tak tu celú noc v milosti sú strávili a sobě k vuóli byli. A když již zase dníti mělo, mládenec domuóv se navrátil. Zatím závistník velmi zlé mysli byl, jsa smuten jako ten, kterýž celú noc nejedl, nepil ani spal, zimú se třísti musil, od zimy více mrtvý nežli živý jsa utrápen, 158 a 158b 35 71
5 10 15 20 25 30 Hned ku paní řekl, když již bylo k večeru, že musí tuto noc jinde večeřeti i spáti. Protož, aby zavřela všecky dveře v domu a zvláště ty, kteréž jsú v prostředku na zchodě, i těch u komory aby otevřených nezapomínala: „A když se bude zdáti čas spat, tehda jdi!“ Paní jemu vece: „Buď tak ve jméno Boží!“ A když již muž preč byl odšel a ona všecky dveře velmi dobře uzavírala a závorami zastrkala a čas jí se již zdál k díře té, kteráž ve zdi byla, jíti, toho mladého svého najmilejšieho žádati ku přijití, jemu jest znamenie dala, kterýž hned velmi skůro k díře přišel jest, kterážto jemu všecku věc na ten čas, co jest se bylo přihodilo mezi jí a mu- žem jejím, oznámila jest. A k tomu, kterak jest jí dal znáti, že chce ten večer jinde jísti i tu noc] spáti. A k tomu jest jemu pověděla, že se jí ztěžka zdá, by on to učinil, než že jest spíše daleko někde v domě aneb okolo domu chodí, o to péči maje, chodě a hledě, mohl-li by koho najíti, ješto by ke mně šel: „Protož mi se zdá a byla by má vůle, aby ty ke mně noci přišel a cestu sobě udělal navrchu skrze střechu domovú, jakožs mě nejednú vídal na ní, když sem sobě vlasy na slunci sušila. Protož budiž toho pilen a již podlé mého naučenie tak se k tomu měj, abychom noci oba spolu u veselí přebývati mohli.“ Mládenec jí otpověděl: „Paní, k vám přijíti sem hotový, nechť se já již o to dále starám.“ A když již noc byla přišla temná, muž té paní připravil se ve zbroji a posadil se na stráži, kněze toho čakati chtě, kterýž by k paní přijíti měl, toho jest] velice žádal. A tak se dole v domě bliezko dveří v jednu starú komórku schoval se. A paní všecky vrata i dveře čistě již byla zamkla a zvláště ty, kteréž sú byly naprostřed ku schodu pro tu příčinu, aby její muž ten závistník nahoru na duóm vjíti nemohl. A tak když se již toho oběma čas zdál těm milým, spolu se sešli a hned k posteli měřili nebo šli, svú kratochvíl spolu měli. A tak tu celú noc v milosti sú strávili a sobě k vuóli byli. A když již zase dníti mělo, mládenec domuóv se navrátil. Zatím závistník velmi zlé mysli byl, jsa smuten jako ten, kterýž celú noc nejedl, nepil ani spal, zimú se třísti musil, od zimy více mrtvý nežli živý jsa utrápen, 158 a 158b 35 71
Strana 72
5 10 15 20 25 30 toho dobrého kněze čakaje. Však když jest libý den byl, ne- mohl v tom nespaní býti, šel jest do jiné komory spat, kteráž dole byla, a tu jest spal a ležal až bliež k obědu. A když všecky dveře otevřeny byly, tehda vstav, činil sobě rovně, jako by odjinud někde byl přišel. A zhuóru po schodě šel a rozkázal, aby oběd hotov byl. A když již za stolem seděl, tehda v tom času jednoho mladého žáčka — rovně v té formě, jako by toho kněze byl, kterémuž se paní zpovídala — poslal jest. Kterýž jí pověděl, že jej poslal jeho kněz, aby se jí optal, jestli ten jistý k ní přichází, jakož ona dobře ví. Kterémužto paní otpověděla, kteráž muže svého chytrostem dobře srozuměla jest a žáka také toho dobře znala. I řekla jest, že jest tuto minulú noc u mne nebyl, a kdyby tak činil kněz ten, že by jí snad mohl z paměti vyjíti a že by ho mohla zapomenúti. Ač by koli taková věc proti její mysli byla, by jeho zapo- menúti měla. Nu, co jest sobě mohl ten veliký závistník po- mysliti, jakž jest porozuměl a slyšal paní otpověď, stávaje mnoho nocí dlúhých zimních, kněze toho vždy čekaje. A v tom ta pěkná paní a její mládenec u veselí jeden od dru- hého lásku přijímali sú. Však proto po tak dlúhém takovém nespaní paní jest otázal, čeho jest se zpovídala tomu knězi na ten svatý čas. A co by se to znamenávalo, že žák ten toho jistého jejího zpovědníka tak často k ní chodí. Paní jemu řekla, že ona jemu toho pověděti nechce a že to věc nenie slušná pověděti. Závistník muž dí jí zase: „Ty zlá, nehodná ženo, však já dobře vím tvé všecky věci a tvé všecky jednání, což ty koli tomu knězi pravila, vždy já chci zvěděti od tebe, kto jest ten kněz, kteréhož ty tak velmi miluješ a kterýž tak skrze své uměnie každú noc skrze zavřené dveře sem vchází a s tebú léhá. Pakli mi toho nepovíš, musíš mi za to hrdlo dáti. Tím se uměj zpraviti!“ Paní jemu otpověděla a řekla: „Nenie to pravda, nemilujit já žádného kněze.“ A on jí zase řekl: „Jakž jest to, cos toho tak skůro zapomněla, zdalis ne- řekla takto a takto knězi tomu, kterýž tě zpoviedal?“ Paní jemu řekla: „Pravíš rovně, jako by sám při tom byl, a ne tak, jako by tobě kněz pravil. Jest pravda, že sem jemu pravila, 1596 1600 159a 35 72
5 10 15 20 25 30 toho dobrého kněze čakaje. Však když jest libý den byl, ne- mohl v tom nespaní býti, šel jest do jiné komory spat, kteráž dole byla, a tu jest spal a ležal až bliež k obědu. A když všecky dveře otevřeny byly, tehda vstav, činil sobě rovně, jako by odjinud někde byl přišel. A zhuóru po schodě šel a rozkázal, aby oběd hotov byl. A když již za stolem seděl, tehda v tom času jednoho mladého žáčka — rovně v té formě, jako by toho kněze byl, kterémuž se paní zpovídala — poslal jest. Kterýž jí pověděl, že jej poslal jeho kněz, aby se jí optal, jestli ten jistý k ní přichází, jakož ona dobře ví. Kterémužto paní otpověděla, kteráž muže svého chytrostem dobře srozuměla jest a žáka také toho dobře znala. I řekla jest, že jest tuto minulú noc u mne nebyl, a kdyby tak činil kněz ten, že by jí snad mohl z paměti vyjíti a že by ho mohla zapomenúti. Ač by koli taková věc proti její mysli byla, by jeho zapo- menúti měla. Nu, co jest sobě mohl ten veliký závistník po- mysliti, jakž jest porozuměl a slyšal paní otpověď, stávaje mnoho nocí dlúhých zimních, kněze toho vždy čekaje. A v tom ta pěkná paní a její mládenec u veselí jeden od dru- hého lásku přijímali sú. Však proto po tak dlúhém takovém nespaní paní jest otázal, čeho jest se zpovídala tomu knězi na ten svatý čas. A co by se to znamenávalo, že žák ten toho jistého jejího zpovědníka tak často k ní chodí. Paní jemu řekla, že ona jemu toho pověděti nechce a že to věc nenie slušná pověděti. Závistník muž dí jí zase: „Ty zlá, nehodná ženo, však já dobře vím tvé všecky věci a tvé všecky jednání, což ty koli tomu knězi pravila, vždy já chci zvěděti od tebe, kto jest ten kněz, kteréhož ty tak velmi miluješ a kterýž tak skrze své uměnie každú noc skrze zavřené dveře sem vchází a s tebú léhá. Pakli mi toho nepovíš, musíš mi za to hrdlo dáti. Tím se uměj zpraviti!“ Paní jemu otpověděla a řekla: „Nenie to pravda, nemilujit já žádného kněze.“ A on jí zase řekl: „Jakž jest to, cos toho tak skůro zapomněla, zdalis ne- řekla takto a takto knězi tomu, kterýž tě zpoviedal?“ Paní jemu řekla: „Pravíš rovně, jako by sám při tom byl, a ne tak, jako by tobě kněz pravil. Jest pravda, že sem jemu pravila, 1596 1600 159a 35 72
Strana 73
10 15 20 30 co mi se jemu za podobné pověděti zdálo.“ Muž jí vece: „Nu, slyšíš-li, nechž těch řečí a pověz mi hned, ktož jest ten kněz, kteréhož tak miluješ!“ Paní jemu zase zasmávši se i dí: „Jistě v mém srdci dobře mi se děje, že muž jeden, kterýž se tak rozumný a múdrý sobě zdá, jakož ty činíš, a že se od jedné sprostné paní v ledacos uvoditi dá rovně jako vuól, kteréhož za rohy vezmúc, do masnic uvedú. Ač viem, žes nikdá múdrý nebyl, jakžs ten zlý duch k sobě přijal nevěřenie a závisti v svá myšlenie a v mysl beze vší ke mně slušné příčiny. A číms ty sprostnější a hlúpější, tímť se více má čest umenšuje. Věříš-li tomu, dobrý muži, že ty mníš, žeť sem snad slepá na oči, jakos ty, věř mi, že nejsem, neb já svým viděním dobře sem toho kněze poznala, kterýž mne na zpo- vědi slyšal, a vím, žes ty ten byl. Protož sem to sobě předse- vzala to tobě dáti, čehožs u mne hledal, a tobě pověděti, co by se tobě nelíbilo. Ale by ty byl múdrý muž, jakožť se zdá, že jsi, nebyl by přezvězoval tajnosti své poctivé paní skrze takové cesty, kteráž beze všeho zlého pomyšlenie byla jest. Měls tomu lépe vyrozuměti a to, co sem já tobě pravila, že sem křivdu a klam pravila. Zdažť sem nepravila, že jednoho kněze miluji? Cos ty nebyl ten kněz, kteréhož z práva miluji a milovati mám? Víceť sem pravila, že jemu žádné dveře zavřené v mém domu nemohú býti, když ke mně spat jíti chce. Pověz mi, ty dobrý muži, které jsú dveře kdy byly 25 zavřeny v domu našem před tebú, kdyžs ke mně přijíti chtěl? A také kolikrátskoli ke mně svého žáka poslal, ne- pověděla-liť sem, žes u mne nebyl? Ba jakýs ty — prostě k ničemémuž — muž a jaké srdce muóžeš míti, žes se tak falešnému a nectnostnému záviděnie přemoci dal a taks se hanebně dal oslepiti. Což mníš, i že neviem, žes v domě skrytě časté noci léhal strahuje a mněs rozum dával, že jinde ležéš. Jistěť pravím tobě, zbav se té své hlúpé sprostnosti a buď mužem a neměj při sobě těch zlých, bezpotřebných myšlenie, aby skrze to každému v posměchu nebyl, kteříž 35 takové tvé bláznovství seznají. Jáť pravím a přísahám Bohu i všem svatým, přijde-lit mi to maličko na mysl, žeť na tě 160b 161 a 161 b 73
10 15 20 30 co mi se jemu za podobné pověděti zdálo.“ Muž jí vece: „Nu, slyšíš-li, nechž těch řečí a pověz mi hned, ktož jest ten kněz, kteréhož tak miluješ!“ Paní jemu zase zasmávši se i dí: „Jistě v mém srdci dobře mi se děje, že muž jeden, kterýž se tak rozumný a múdrý sobě zdá, jakož ty činíš, a že se od jedné sprostné paní v ledacos uvoditi dá rovně jako vuól, kteréhož za rohy vezmúc, do masnic uvedú. Ač viem, žes nikdá múdrý nebyl, jakžs ten zlý duch k sobě přijal nevěřenie a závisti v svá myšlenie a v mysl beze vší ke mně slušné příčiny. A číms ty sprostnější a hlúpější, tímť se více má čest umenšuje. Věříš-li tomu, dobrý muži, že ty mníš, žeť sem snad slepá na oči, jakos ty, věř mi, že nejsem, neb já svým viděním dobře sem toho kněze poznala, kterýž mne na zpo- vědi slyšal, a vím, žes ty ten byl. Protož sem to sobě předse- vzala to tobě dáti, čehožs u mne hledal, a tobě pověděti, co by se tobě nelíbilo. Ale by ty byl múdrý muž, jakožť se zdá, že jsi, nebyl by přezvězoval tajnosti své poctivé paní skrze takové cesty, kteráž beze všeho zlého pomyšlenie byla jest. Měls tomu lépe vyrozuměti a to, co sem já tobě pravila, že sem křivdu a klam pravila. Zdažť sem nepravila, že jednoho kněze miluji? Cos ty nebyl ten kněz, kteréhož z práva miluji a milovati mám? Víceť sem pravila, že jemu žádné dveře zavřené v mém domu nemohú býti, když ke mně spat jíti chce. Pověz mi, ty dobrý muži, které jsú dveře kdy byly 25 zavřeny v domu našem před tebú, kdyžs ke mně přijíti chtěl? A také kolikrátskoli ke mně svého žáka poslal, ne- pověděla-liť sem, žes u mne nebyl? Ba jakýs ty — prostě k ničemémuž — muž a jaké srdce muóžeš míti, žes se tak falešnému a nectnostnému záviděnie přemoci dal a taks se hanebně dal oslepiti. Což mníš, i že neviem, žes v domě skrytě časté noci léhal strahuje a mněs rozum dával, že jinde ležéš. Jistěť pravím tobě, zbav se té své hlúpé sprostnosti a buď mužem a neměj při sobě těch zlých, bezpotřebných myšlenie, aby skrze to každému v posměchu nebyl, kteříž 35 takové tvé bláznovství seznají. Jáť pravím a přísahám Bohu i všem svatým, přijde-lit mi to maličko na mysl, žeť na tě 160b 161 a 161 b 73
Strana 74
5 10 rohy vstavím, aby měl sto očí, jakož jedné dvě máš, při těch při všech učinímť tě oslepeného. A proto své vuóli dosti učiním bez všeho tvého vědomí.“ Tomu zlému závistníku dobře podobné se jemu zdálo, že by jemu paní větší díl pravdy pověděla byla, vešken se zastyděv a zarděv skrze takové řeči paní, jiného se jemu nezdálo, než že paní poctivú ai dobrú má. A tak u veliké poctivosti ji jest choval po vší paní žádosti a vuóli. A když již jemu bylo potřebí, aby byl záviděl a nevěřil, tepruv to s sebe byl všecko složil, rovně jako by jemu toho nic potřebí nebylo. A tak mu se zdálo, což jest to prvé jednal, že jest to nepotřebně a beze hodných příčin jednal. A takž ta ctná paní dosti dobré odpuštěnie majíc své kratochvíle užívati, svému frejíři a svému milému více jest nedala po střechách choditi k sobě, jako kočky činí. 15 Ale pěkně tíše domovými dveřmi k sobě přicházeti kázala jest, s ním po své vuóli kratochvíle užívajíc, vesela byla. 162a 74
5 10 rohy vstavím, aby měl sto očí, jakož jedné dvě máš, při těch při všech učinímť tě oslepeného. A proto své vuóli dosti učiním bez všeho tvého vědomí.“ Tomu zlému závistníku dobře podobné se jemu zdálo, že by jemu paní větší díl pravdy pověděla byla, vešken se zastyděv a zarděv skrze takové řeči paní, jiného se jemu nezdálo, než že paní poctivú ai dobrú má. A tak u veliké poctivosti ji jest choval po vší paní žádosti a vuóli. A když již jemu bylo potřebí, aby byl záviděl a nevěřil, tepruv to s sebe byl všecko složil, rovně jako by jemu toho nic potřebí nebylo. A tak mu se zdálo, což jest to prvé jednal, že jest to nepotřebně a beze hodných příčin jednal. A takž ta ctná paní dosti dobré odpuštěnie majíc své kratochvíle užívati, svému frejíři a svému milému více jest nedala po střechách choditi k sobě, jako kočky činí. 15 Ale pěkně tíše domovými dveřmi k sobě přicházeti kázala jest, s ním po své vuóli kratochvíle užívajíc, vesela byla. 162a 74
Strana 75
VII JINÁ OPĚT ROZPRÁVKA O JEDNOM KUPCI A O JEHO ŽENĚ, UROZENÉ A VELMI CHYTRÉ, I O JEJÍM MILOVNÍKU A O PŘÍHODĚ JEHO, UT SEQUITUR 162b 10 15 20 25 V městě Florencii přebýval jest jeden bohatý kupec, jmé- nem Linhart, kterýž v své mysli vysoké, jakož i zvyklost mnohých kupcuóv jest, že vo to stojí, aby povýšeni byli a řádu rytieřského dojíti mohli. A z té příčiny hledal jest toho, že jest sobě pojal za manželku z řádu rytieřského pěknú, krásnú a ušlechtilú pannu za ženu, kteréž on jest hoden nebyl, neb jest přátelská byla, k tomu ctnostná i dobrá a znamenitého rodu a on ztolika kupec. A také ta dobrá paní manželka jeho žádné lásky jest k němu neměla, kterážto k jednomu jménem Robertus k němu u veliké lásce zapálena byla, kterýžto mládenec před tím dávno slúžil jí a jí frejoval jest, kteréhož ta pěkná paní dosti dobrú známost měla jest, kdež takové známosti obco vání spolu měli sú více snad, než jest toho potřebí bylo. A skrz takovú příčinu muž její, jakž jest koli se přihodilo, viděl-li jest čili se přihodilo, aneb zdali čemu porozuměl, veliký závistník a nevěřící ženě své byl jest, jako v světě jeden býti mohl. A skrze to svých všech vyjiež- dění i kupectví na straně nechav, všecku pilnost svú na to vzložil, aby své ženy hlédal a ji střihl a nikdy v loži jest ne- usnul, leč jest prve uhlédal, že žena jeho na lože se položila. Kdež ta paní skrz takovú věc velmi smutna byla jest a skrze takovúto nevóli na svém srdci velikú žalost měla. Neb již žádnú měrú u svého milého Roberta nalézati se nemohla. Avšak myslila jest, kterak by tomu cestu najíti mohla, neb 163 a 75
VII JINÁ OPĚT ROZPRÁVKA O JEDNOM KUPCI A O JEHO ŽENĚ, UROZENÉ A VELMI CHYTRÉ, I O JEJÍM MILOVNÍKU A O PŘÍHODĚ JEHO, UT SEQUITUR 162b 10 15 20 25 V městě Florencii přebýval jest jeden bohatý kupec, jmé- nem Linhart, kterýž v své mysli vysoké, jakož i zvyklost mnohých kupcuóv jest, že vo to stojí, aby povýšeni byli a řádu rytieřského dojíti mohli. A z té příčiny hledal jest toho, že jest sobě pojal za manželku z řádu rytieřského pěknú, krásnú a ušlechtilú pannu za ženu, kteréž on jest hoden nebyl, neb jest přátelská byla, k tomu ctnostná i dobrá a znamenitého rodu a on ztolika kupec. A také ta dobrá paní manželka jeho žádné lásky jest k němu neměla, kterážto k jednomu jménem Robertus k němu u veliké lásce zapálena byla, kterýžto mládenec před tím dávno slúžil jí a jí frejoval jest, kteréhož ta pěkná paní dosti dobrú známost měla jest, kdež takové známosti obco vání spolu měli sú více snad, než jest toho potřebí bylo. A skrz takovú příčinu muž její, jakž jest koli se přihodilo, viděl-li jest čili se přihodilo, aneb zdali čemu porozuměl, veliký závistník a nevěřící ženě své byl jest, jako v světě jeden býti mohl. A skrze to svých všech vyjiež- dění i kupectví na straně nechav, všecku pilnost svú na to vzložil, aby své ženy hlédal a ji střihl a nikdy v loži jest ne- usnul, leč jest prve uhlédal, že žena jeho na lože se položila. Kdež ta paní skrz takovú věc velmi smutna byla jest a skrze takovúto nevóli na svém srdci velikú žalost měla. Neb již žádnú měrú u svého milého Roberta nalézati se nemohla. Avšak myslila jest, kterak by tomu cestu najíti mohla, neb 163 a 75
Strana 76
10 15 20 25 30 jest ústavně od něho k přátelské lásce nabízena byla, až 163b naposledy vymyslila jest sobě, kterak v její komoře okna na obecní ulici a cestu jsú. A k tomu, že muž její velmi dlúho neusnul jest, než když jest usnul, že jest velmi tvrdě a dlúze spával. Protož vzala jest před se, aby Roberta po puólnoci, když by muž najlépe spal, připraviti k sobě přijíti mohla (a) svú kratochvíl s ním míti podlé svého starodávního obyčeje. A tudy, aby jeho příští srozuměti mohla, když by od žádného slyšen býti nemohl, když by pod vokna k domu jejímu přišel, i spustila jest nit hedvábnú skrze okno, kteréžto niti konec až na zemi jest dosahal, a druhý konec té niti vzavši, na palec k své noze uvázala. A když jest Robertus přišel a nit, že vnitř domu, na ulici našel, vzal jest ji a poznenáhlu k sobě ji po- tahoval. Byla-li jest příčina, že muž jest její spal, tehda jest nit jemu doluóv pustila, a pak tíše vod muže vstanúc, k Ro- bertovi jest šla a byla jest s ním vesela. Pakli jest to bylo, že jest muž ještě nespal, tehda jest nit držela tuze a ji k sobě vtáhla. A skrz to znamenal jest Robertus, že tu noc toho nechati má a že domuóv dobře spat jíti muóž. A tak dlúhé chvíle takové veselé spolu měli sú a jim takové štěstí tak slúžilo a pomáhalo bez nedostatku. A vtom po některých časích minulých událo se jednu noc, že ta dobrá paní s tú nití usnula jest a muž její své nohy od sebe odtáhl jest, takže jest se jemu noha mezi tu nit zapletla, kdež on hned rukú po ní sáhl, sobě mysle, co by ta nit znamenávala. Takže jest tu nit našel u své ženy palce nožního přivázánu, kdež mu se dosti to neznámé zdálo, a hned sobě přitom nic dobrého ! ne- myslil a sám k sobě přitom řekl, když jest porozuměl, že nit z vokna ven na ulici visí: „Totoť musí veliké zlosynstvo býti, kteréž jest žena má přistrojila.“ A hned vzal nit od palce ženy své nožnieho i přivázal jest ji k svému palci, chtě vy- rozuměti, co by ta nit znamenávala. A když jest tak učinil, nedlúho hned potom že jest mládenec, té paní jeho frejieř, přišel a za tu nit podlé svého prvního obyčeje potahoval. Kdež muž té paní hned to jest ucítil, a niti té ne dobře k palci přivázav, Robertovi ta nit strhla se a do ruky jeho jemu přišla. 164 a 164b 35 76
10 15 20 25 30 jest ústavně od něho k přátelské lásce nabízena byla, až 163b naposledy vymyslila jest sobě, kterak v její komoře okna na obecní ulici a cestu jsú. A k tomu, že muž její velmi dlúho neusnul jest, než když jest usnul, že jest velmi tvrdě a dlúze spával. Protož vzala jest před se, aby Roberta po puólnoci, když by muž najlépe spal, připraviti k sobě přijíti mohla (a) svú kratochvíl s ním míti podlé svého starodávního obyčeje. A tudy, aby jeho příští srozuměti mohla, když by od žádného slyšen býti nemohl, když by pod vokna k domu jejímu přišel, i spustila jest nit hedvábnú skrze okno, kteréžto niti konec až na zemi jest dosahal, a druhý konec té niti vzavši, na palec k své noze uvázala. A když jest Robertus přišel a nit, že vnitř domu, na ulici našel, vzal jest ji a poznenáhlu k sobě ji po- tahoval. Byla-li jest příčina, že muž jest její spal, tehda jest nit jemu doluóv pustila, a pak tíše vod muže vstanúc, k Ro- bertovi jest šla a byla jest s ním vesela. Pakli jest to bylo, že jest muž ještě nespal, tehda jest nit držela tuze a ji k sobě vtáhla. A skrz to znamenal jest Robertus, že tu noc toho nechati má a že domuóv dobře spat jíti muóž. A tak dlúhé chvíle takové veselé spolu měli sú a jim takové štěstí tak slúžilo a pomáhalo bez nedostatku. A vtom po některých časích minulých událo se jednu noc, že ta dobrá paní s tú nití usnula jest a muž její své nohy od sebe odtáhl jest, takže jest se jemu noha mezi tu nit zapletla, kdež on hned rukú po ní sáhl, sobě mysle, co by ta nit znamenávala. Takže jest tu nit našel u své ženy palce nožního přivázánu, kdež mu se dosti to neznámé zdálo, a hned sobě přitom nic dobrého ! ne- myslil a sám k sobě přitom řekl, když jest porozuměl, že nit z vokna ven na ulici visí: „Totoť musí veliké zlosynstvo býti, kteréž jest žena má přistrojila.“ A hned vzal nit od palce ženy své nožnieho i přivázal jest ji k svému palci, chtě vy- rozuměti, co by ta nit znamenávala. A když jest tak učinil, nedlúho hned potom že jest mládenec, té paní jeho frejieř, přišel a za tu nit podlé svého prvního obyčeje potahoval. Kdež muž té paní hned to jest ucítil, a niti té ne dobře k palci přivázav, Robertovi ta nit strhla se a do ruky jeho jemu přišla. 164 a 164b 35 76
Strana 77
10 15 20 25 30 A skrz tu příčinu mněl jest, že paní má čakati, až by k němu přišla, a jakož pak čakal jest. Ten jistý hospodář rychle vstav, k sobě meč vzal, ze dveří domových vyskočil jest, chtě pře- zvěděti, kto by ten jistý býti měl, ! kto jest tu nit jemu s palce stáhl. A ač jest koli kupec byl, však proto byl jest muž silný a statečný. A když jest ke dveřóm domovým přišel, těch jest neotevřel tak tíše, jako jeho paní jest činívala, než s nějakým pokřikem chutně jest otevřel, kdež Robertus po takové věci porozuměl jest, že by to paní nebyla a že spíše její muž jest, a jakž najlépe mohl, počal jest běžeti a hospodář s nahým mečem běžal jest za ním. A když jest viďal Robertus, že hospodář vždy ústavně za ním běží a že má při sobě meč, obrátil se proti hospodáři, dobyv svého meče, nic méně žá- dosti neměl hospodáře zbíti jako hospodář jej. A v té chvíli paní, žena Linhartova, procítila jest a nalezla, že nit od palce jejího odtržena jest a k tomu komorní dveře i tudiež domové že sú otevřené. Hned jest porozuměla, že by její tajné zjed- nání najevo vyšlo a že v tom jiného nenie, než že muž její za jejím frejířem běží, chtě jej zabiti. Ihned vstala jest a za- volala dievky své, kteréžto všech věcí svých vždycky tajných svěřovala jest se. Kteréž jest tak velmi prosila s velikými prosbami a sliby i darováním namluvila, aby se na jejím místě do lože jejího položila takovú měrú, aby muž mněl, jako by sama paní tu ležala. Více tak ta paní dobrá poručila jest jí, když by hospodář její zase přišel a s ní což by koli počínal, aby to strpěla a jemu se znáti nedala, by ji pak velmi zbíti měl, a že jí slibuje, že jí za tu práci chce hodnú záplatu učiniti. Kdež ta dobrá dievka k tomu ke všemu přivolila jest a na své paní místě na lože! vlehla jest. A paní, hned světlo v komoře zhasivši, v domu se jest schovala čakajíci, když by muž její domů zase přišel, co jednati a počínati bude. A vtom byl jest křik a rozbroj veliký mezi Robertem a hospo- dářem, takže všichni sousedé v té ulici zhuóru vstali a k nim běželi a jim oběma láli velmi a domlúvali, že takový mord 35 mezi sebú jednají. A tak v tom že je rozvadili a rozstrčili, že každý jeden od druhého preč jest jíti musil, že jest hospodář 165a 165b 166 a 77
10 15 20 25 30 A skrz tu příčinu mněl jest, že paní má čakati, až by k němu přišla, a jakož pak čakal jest. Ten jistý hospodář rychle vstav, k sobě meč vzal, ze dveří domových vyskočil jest, chtě pře- zvěděti, kto by ten jistý býti měl, ! kto jest tu nit jemu s palce stáhl. A ač jest koli kupec byl, však proto byl jest muž silný a statečný. A když jest ke dveřóm domovým přišel, těch jest neotevřel tak tíše, jako jeho paní jest činívala, než s nějakým pokřikem chutně jest otevřel, kdež Robertus po takové věci porozuměl jest, že by to paní nebyla a že spíše její muž jest, a jakž najlépe mohl, počal jest běžeti a hospodář s nahým mečem běžal jest za ním. A když jest viďal Robertus, že hospodář vždy ústavně za ním běží a že má při sobě meč, obrátil se proti hospodáři, dobyv svého meče, nic méně žá- dosti neměl hospodáře zbíti jako hospodář jej. A v té chvíli paní, žena Linhartova, procítila jest a nalezla, že nit od palce jejího odtržena jest a k tomu komorní dveře i tudiež domové že sú otevřené. Hned jest porozuměla, že by její tajné zjed- nání najevo vyšlo a že v tom jiného nenie, než že muž její za jejím frejířem běží, chtě jej zabiti. Ihned vstala jest a za- volala dievky své, kteréžto všech věcí svých vždycky tajných svěřovala jest se. Kteréž jest tak velmi prosila s velikými prosbami a sliby i darováním namluvila, aby se na jejím místě do lože jejího položila takovú měrú, aby muž mněl, jako by sama paní tu ležala. Více tak ta paní dobrá poručila jest jí, když by hospodář její zase přišel a s ní což by koli počínal, aby to strpěla a jemu se znáti nedala, by ji pak velmi zbíti měl, a že jí slibuje, že jí za tu práci chce hodnú záplatu učiniti. Kdež ta dobrá dievka k tomu ke všemu přivolila jest a na své paní místě na lože! vlehla jest. A paní, hned světlo v komoře zhasivši, v domu se jest schovala čakajíci, když by muž její domů zase přišel, co jednati a počínati bude. A vtom byl jest křik a rozbroj veliký mezi Robertem a hospo- dářem, takže všichni sousedé v té ulici zhuóru vstali a k nim běželi a jim oběma láli velmi a domlúvali, že takový mord 35 mezi sebú jednají. A tak v tom že je rozvadili a rozstrčili, že každý jeden od druhého preč jest jíti musil, že jest hospodář 165a 165b 166 a 77
Strana 78
proto nemohl seznati, kto by ten byl, koho jest honil. Přitom hned hospodář s velikým hněvem domuóv šel a do komory vkročil a počal mluviti k ženě: „Kde jsi, ty zlá a falešná ženo, nebudeť třeba toho se žádnému knězi zpoviedati, sám já tobě za to pokání dám. A ty snad světlo proto zhasila, abych tebe neuhlédal anebo najíti nemohl, i budeť se, shledáš, ta věc jinak jednati.“ A hned vskočiv na lože, vzal jest dievku za vrch, mněje, že by žena jeho byla, a což jest mohl, rukama a nohama bíti, tlúci i tlačiti, to jest všecko učinil a tu dobrú dievku tak jest ubil, že jest více k čertu nežli k ženě podobna byla, a naposledy uřezal jí vlasy. Ta dievka dobrá plakala, želejíc takové své obtiežnosti, kteráž měla dobře z čeho, a druhdy již požádala jest milosti pro Pána Boha. Ale její hlas i řeč pro její veliký pláč i také pro veliký hněv hospodářuóv dalo jest příčinu, že jest nemohl rozeznati, ženu-li jest svú čili dievku její bil. A tak po velikém bití řekl jest k ní: „Aj, ty bezectná mrcho, shledáš, že nechci života tvého více užívati nikdy a chci hned k bratřím tvým jíti a tvé dobré skutky oznámiti a I hned tě s nimi zase do jich domu vypraviti a 167a chci tebe prázden býti, než věz, že ty více nebudeš v mém domu se mnú přebývati.“ A tak s tú řečí s komory vyšed, dveří jest velmi dobře zevnitř zatarasoval domovní a k jejím bratřím a švakróm svým do jich domu šel jest. A jakž brzo tomu žena jeho porozuměla, že jest muž z domu vyšel, kteráž ty všecky věci viděla i slyšela jest, co je činil s dievkú, hned jest k ní do komory šla a světlo rozžehla, kterúž jest našla zkrvavenu a velmi ubitu. I počala jest ji těšiti, jakž jest naj- lépe uměla a mohla, a z své komory vyvedši do její uvedla, a tak ji vždy lísajíc, až jest ji od pláče jejího odvedla a ji upo- kojila, že jest mlčela. A potom paní zase do svého pokoje a své komory šla jest, lože velmi čistě zase ustlala a přistrojila, tak I jako by ještě nikdiež tu noc žádný na tom loži neležal a nebyl. Sama se také zase pěkně připravivši a oblekši, rovně tak, jako by ještě nikdiež lehla nebyla. A k tomu laternu 35 i svíci v svém domu rozžehla a potom položila se nebo po- sadila na schodě, jala se jest šíti, čakajíci, kdy by muž přišel 5 10 15 20 25 30 166b 167b 78
proto nemohl seznati, kto by ten byl, koho jest honil. Přitom hned hospodář s velikým hněvem domuóv šel a do komory vkročil a počal mluviti k ženě: „Kde jsi, ty zlá a falešná ženo, nebudeť třeba toho se žádnému knězi zpoviedati, sám já tobě za to pokání dám. A ty snad světlo proto zhasila, abych tebe neuhlédal anebo najíti nemohl, i budeť se, shledáš, ta věc jinak jednati.“ A hned vskočiv na lože, vzal jest dievku za vrch, mněje, že by žena jeho byla, a což jest mohl, rukama a nohama bíti, tlúci i tlačiti, to jest všecko učinil a tu dobrú dievku tak jest ubil, že jest více k čertu nežli k ženě podobna byla, a naposledy uřezal jí vlasy. Ta dievka dobrá plakala, želejíc takové své obtiežnosti, kteráž měla dobře z čeho, a druhdy již požádala jest milosti pro Pána Boha. Ale její hlas i řeč pro její veliký pláč i také pro veliký hněv hospodářuóv dalo jest příčinu, že jest nemohl rozeznati, ženu-li jest svú čili dievku její bil. A tak po velikém bití řekl jest k ní: „Aj, ty bezectná mrcho, shledáš, že nechci života tvého více užívati nikdy a chci hned k bratřím tvým jíti a tvé dobré skutky oznámiti a I hned tě s nimi zase do jich domu vypraviti a 167a chci tebe prázden býti, než věz, že ty více nebudeš v mém domu se mnú přebývati.“ A tak s tú řečí s komory vyšed, dveří jest velmi dobře zevnitř zatarasoval domovní a k jejím bratřím a švakróm svým do jich domu šel jest. A jakž brzo tomu žena jeho porozuměla, že jest muž z domu vyšel, kteráž ty všecky věci viděla i slyšela jest, co je činil s dievkú, hned jest k ní do komory šla a světlo rozžehla, kterúž jest našla zkrvavenu a velmi ubitu. I počala jest ji těšiti, jakž jest naj- lépe uměla a mohla, a z své komory vyvedši do její uvedla, a tak ji vždy lísajíc, až jest ji od pláče jejího odvedla a ji upo- kojila, že jest mlčela. A potom paní zase do svého pokoje a své komory šla jest, lože velmi čistě zase ustlala a přistrojila, tak I jako by ještě nikdiež tu noc žádný na tom loži neležal a nebyl. Sama se také zase pěkně připravivši a oblekši, rovně tak, jako by ještě nikdiež lehla nebyla. A k tomu laternu 35 i svíci v svém domu rozžehla a potom položila se nebo po- sadila na schodě, jala se jest šíti, čakajíci, kdy by muž přišel 5 10 15 20 25 30 166b 167b 78
Strana 79
Z A S Z ZZ Ne I n
Z A S Z ZZ Ne I n
Strana 80
10 15 20 25 30 zase, co by ještě z toho dále státi se mělo. A tak, jakž ste prvé porozuměli, kterak hospodář, což jest najspieš mohl, k brat- řím ženy své šel jest a tak dlúho na dveře tlúkl, až sú jej uslyšeli a jemu otevřeli. A když sú té paní bratří, kteřiež tří byli i s mateří svú, porozuměli, že by byl Linhart, švokr jich, všichni rychle vstavše, k němu sú šli a ptali se jeho, jaká by toho příčina byla, že by v takovú chvíli po noci sem i tam sám chodil, kdež jim Linhart, jich švokr, všecky ty věci, I kteréž sú se staly, od počátku pověděl jest. Najprve, kterak jest nit u své ženy palce nožnieho přivázanú našel a kterak jest tu nit k svému palci přivázal, potom, že jest ta nit z vokna na ulici visala až na zemi. A tak pořád všecky věci jim oznámil, jak sú se dály, a k lepší vědomosti té věci, co jest učinil, aby to mohlo všecko v pravdě nalezeno býti, co jest se stalo. Ukázal jest jim vlasy, kteréž jest mněl, že jest své ženy měl a uřezal, a jim ty vlasy v jich ruce dal. A potom řekl jim, aby po ni přišli, že ji nechce žádnú měrú v svém domu míti, a oni aby s ní nakládali, jakž se jim najlépe zdáti bude, ješto by s ní více cti dojíti mohli nežli on. Bratří té paní z míry hněvivi byli, proto, což jsú slyšeli a srozuměli o své sestře, tomu všemu za pravdu věřili, co jest jim švokr jich pravil. U velikém hněvu jsúc I proti ní zapáleni, rozkázali svíce rozžíti a pochodně, švakrem s svým do jeho domu šli sú, jiného úmyslu před sebú nemajíce, než že své sestře škaredú službu chtí učiniti. Kdež mátě jejich s velikým pláčem za nimi jdúci, velmi mile jich prosila, aby se nad svú sestrú neunáhlévali a jí také vyslyšenie dali a tomu tak do- konce nevěřili, co jim švokr jich o ní pravil, a že to muóž snad býti, že spíše pro jinú příčinu hněv jest muž její k ní vzal a tudy že by chtěl na ni takovú neslušnost uvésti a tudy aby mohl svú zlost proti ní přikryti. Více jest řekla ta dobrá matka, že by se jí to neznámé zdálo velmi a divné, neb ona jest velmi dobře svú dcerku znala a z mladosti vychovala, že o tom nikterakž nedrží, by se ona takové věci dopustiti měla. 35 A v takových řečech bratří do domu sestry své vešli sú 169a a hned zhuóru po vzchodě vešli; kdež paní sestra jich tomu 168a 168b 80
10 15 20 25 30 zase, co by ještě z toho dále státi se mělo. A tak, jakž ste prvé porozuměli, kterak hospodář, což jest najspieš mohl, k brat- řím ženy své šel jest a tak dlúho na dveře tlúkl, až sú jej uslyšeli a jemu otevřeli. A když sú té paní bratří, kteřiež tří byli i s mateří svú, porozuměli, že by byl Linhart, švokr jich, všichni rychle vstavše, k němu sú šli a ptali se jeho, jaká by toho příčina byla, že by v takovú chvíli po noci sem i tam sám chodil, kdež jim Linhart, jich švokr, všecky ty věci, I kteréž sú se staly, od počátku pověděl jest. Najprve, kterak jest nit u své ženy palce nožnieho přivázanú našel a kterak jest tu nit k svému palci přivázal, potom, že jest ta nit z vokna na ulici visala až na zemi. A tak pořád všecky věci jim oznámil, jak sú se dály, a k lepší vědomosti té věci, co jest učinil, aby to mohlo všecko v pravdě nalezeno býti, co jest se stalo. Ukázal jest jim vlasy, kteréž jest mněl, že jest své ženy měl a uřezal, a jim ty vlasy v jich ruce dal. A potom řekl jim, aby po ni přišli, že ji nechce žádnú měrú v svém domu míti, a oni aby s ní nakládali, jakž se jim najlépe zdáti bude, ješto by s ní více cti dojíti mohli nežli on. Bratří té paní z míry hněvivi byli, proto, což jsú slyšeli a srozuměli o své sestře, tomu všemu za pravdu věřili, co jest jim švokr jich pravil. U velikém hněvu jsúc I proti ní zapáleni, rozkázali svíce rozžíti a pochodně, švakrem s svým do jeho domu šli sú, jiného úmyslu před sebú nemajíce, než že své sestře škaredú službu chtí učiniti. Kdež mátě jejich s velikým pláčem za nimi jdúci, velmi mile jich prosila, aby se nad svú sestrú neunáhlévali a jí také vyslyšenie dali a tomu tak do- konce nevěřili, co jim švokr jich o ní pravil, a že to muóž snad býti, že spíše pro jinú příčinu hněv jest muž její k ní vzal a tudy že by chtěl na ni takovú neslušnost uvésti a tudy aby mohl svú zlost proti ní přikryti. Více jest řekla ta dobrá matka, že by se jí to neznámé zdálo velmi a divné, neb ona jest velmi dobře svú dcerku znala a z mladosti vychovala, že o tom nikterakž nedrží, by se ona takové věci dopustiti měla. 35 A v takových řečech bratří do domu sestry své vešli sú 169a a hned zhuóru po vzchodě vešli; kdež paní sestra jich tomu 168a 168b 80
Strana 81
5 10 15 20 25 porozuměla, tázala se, kto by to byli, kdež jeden z bratróv jejich k ní řekl: „Hned to máš zvěděti, ty zlá a nešlechetná ženo, kto jsme neb kto jest zde." I řekla jest paní: „I co se to znamenává, pomáhajž nám Pán Buóh,“ a hned od svého šití vstala jest i řekla: „Vítajte, milí bratří! I co hledáte o těchto nočních časích?“ Kdežto bratří její vidúce ji, že jest šila a že v žádném zamúcenie ani v protivenství nenie a že na svém obličeji a tváři veselé postavy jest, žádných bití ani rvaní na ní uznati ani viděti mohli tak, jakž jest jim švokr jich a muž její pravil a jim rozuměti dal, kterak ji bil všudy po všem životě a tak zkrvavil, že by ztěžka po jehozprávě měla k člověku podobna býti. Kdež bratří její v takovém příští v náhlém velmi se tomu divili a skrze to jejich hněv počal se obměkčovati a tu věc že sú s lepšiem rozmyslem počali jednati a ji s velikými hrózami počali se ptáti, jaká by toho příčina byla, že skrze svého muže těžce obžalována, kdež paní jim otpověděla a řekla: „Milí bratří, toť jest mně velmi neznámá věc, v tomť já vám pověděti a praviti nic neumiem ani viem, co jest muž muój žaloby vám na mě učinil.“ A vtom Linhart, muž její, přísně počal jest na ni hleděti a sobě mysliti, že jest nedávno ji v loži nechal a že jí dobře nastokrát pohlavkuóv a políčkuóv dobrých dal a k tomu že jí i tvář všecku zdrápal a že na ní žádného nevidí zdrápání; velmi se I mu to divné zdálo. A vtom bratří její počali sú jí praviti, co Linhart, muž její, na ni žaloval jest a zvlášť, což se niti dotýče, kterak jest nit doluóv jeden stáhl skrz okno komorní, kteréhož jest nalezl před dveřmi domo- vými stojeci, a potom že jest před ním prchl a on kterak jest ho honil, a když jest zase přišel, že jest ji zbil tak, jakož na 30 takovú sluší podle vší potřeby. Paní o takových věcech o všech činila se nevědúci, obrátila se jest k muži i řekla jest jemu: „Ouvé, muój milý muži, co jest to, ješto já to slyším, proč ty to činíš, že mne chceš zlú ženú učiniti, jistěť sem toho nezaslúžila, ano by dosti bylo nějakému tvrdému muži a ne- věřícému, aby takovú věc učinil, ješto já viem, že ty ten nejsi. Ba, milý muži, a když jsi byl tento večer doma, anebo tuto 169b 170 a 35 6 Boccacciovské rozprávky 81
5 10 15 20 25 porozuměla, tázala se, kto by to byli, kdež jeden z bratróv jejich k ní řekl: „Hned to máš zvěděti, ty zlá a nešlechetná ženo, kto jsme neb kto jest zde." I řekla jest paní: „I co se to znamenává, pomáhajž nám Pán Buóh,“ a hned od svého šití vstala jest i řekla: „Vítajte, milí bratří! I co hledáte o těchto nočních časích?“ Kdežto bratří její vidúce ji, že jest šila a že v žádném zamúcenie ani v protivenství nenie a že na svém obličeji a tváři veselé postavy jest, žádných bití ani rvaní na ní uznati ani viděti mohli tak, jakž jest jim švokr jich a muž její pravil a jim rozuměti dal, kterak ji bil všudy po všem životě a tak zkrvavil, že by ztěžka po jehozprávě měla k člověku podobna býti. Kdež bratří její v takovém příští v náhlém velmi se tomu divili a skrze to jejich hněv počal se obměkčovati a tu věc že sú s lepšiem rozmyslem počali jednati a ji s velikými hrózami počali se ptáti, jaká by toho příčina byla, že skrze svého muže těžce obžalována, kdež paní jim otpověděla a řekla: „Milí bratří, toť jest mně velmi neznámá věc, v tomť já vám pověděti a praviti nic neumiem ani viem, co jest muž muój žaloby vám na mě učinil.“ A vtom Linhart, muž její, přísně počal jest na ni hleděti a sobě mysliti, že jest nedávno ji v loži nechal a že jí dobře nastokrát pohlavkuóv a políčkuóv dobrých dal a k tomu že jí i tvář všecku zdrápal a že na ní žádného nevidí zdrápání; velmi se I mu to divné zdálo. A vtom bratří její počali sú jí praviti, co Linhart, muž její, na ni žaloval jest a zvlášť, což se niti dotýče, kterak jest nit doluóv jeden stáhl skrz okno komorní, kteréhož jest nalezl před dveřmi domo- vými stojeci, a potom že jest před ním prchl a on kterak jest ho honil, a když jest zase přišel, že jest ji zbil tak, jakož na 30 takovú sluší podle vší potřeby. Paní o takových věcech o všech činila se nevědúci, obrátila se jest k muži i řekla jest jemu: „Ouvé, muój milý muži, co jest to, ješto já to slyším, proč ty to činíš, že mne chceš zlú ženú učiniti, jistěť sem toho nezaslúžila, ano by dosti bylo nějakému tvrdému muži a ne- věřícému, aby takovú věc učinil, ješto já viem, že ty ten nejsi. Ba, milý muži, a když jsi byl tento večer doma, anebo tuto 169b 170 a 35 6 Boccacciovské rozprávky 81
Strana 82
10 15 20 25 noc v tomto domu u mne] anebo kdyžs ty mne tuto noc bil 170b anebo jedno najmenší slovce řekl?“ Kterýžto muž její řekl jest: „Ó, ty falešná ženo, což jsme s nóci nešli spat spolu, nepřišel-liť sem zase do domu, když jsem tvého frejíře, kterýž jest nit z okna doluóv táhl, honil až na ulici? Což sem potom nedal dobrých pohlavkuóv a bití za tvé dobré činy a k tomu cožť sem neuřezal vlasuóv i s vrkoči preč?“ Paní řekla: „Dajžť Buóh rozum lepší, v tomto jsi ty domu tuto noc nikdiež do lože nevcházel. Nechme této vší věci na straně, ty by vždy říkal: takť jest, a já, že nenie tak; musíť k tomu jiný rozum býti, jáť tobě lepší svědomí okázati nemohu proti tvým řečem, kteréž jsi sám pravil. Pohleď sám i vy, bratří milí, jestli to pravda, jakož jsi sám oznámil, žes mne velmi ubil a vlasy uřezal. Nu, ohledaj sám, najdeš-li kde na mém životě najmenší bití aneb zdrápání a modřiny, aniž toho radím, aby směl tak smělý býti, aby měl jednu ruku na mě vložiti ze zlé vuole, netoliko bíti. Neb jistě věz, že by musil sám ote mne umříti. Kaž mě ohledati, mám-lit své vlasy, čilis mi je uřezal.“ A hned sňavši šlojieř z své hlavy, své čisté vlasy okázala jest a viděti dala jemu i bratřím svým. A když to bratří její i mátě uhlédali, řekli sú k muži jejiemu: „Švokře, již my budem praviti tolikéž o tobě, cožs ty o naší sestře pravil, neb se to tak nenalézá, jakos ty nám to věděti dal.“ Kdež Linhart, švokr jich, stál, jako by mu v hrdlo napískali, nevěda, co má činiti a mluviti, neb jest dobře vidal a zname- nal, že což jest pravil, že jest to tak nenašlo, protož nevěděl, co proti] nim odmlúvati. A vtom paní, obrátivši se k bratřím svým, řekla jest k nim: „Milí bratří, vidím dobře, že muž muój toho hledá chodě, že bych to činila, k čemuž nikdy 3o vuóle neměla. Protož jižť toho také smlčeti nemohu, mu- símť vám jeho velikú zlost oznámiti, neb jinému nerozu- miem, než což jest on na mě žaloval, že jest on to sám učinil. Ba znajte a znamenajte toho dobrého člověka, kterémuž jste mne ve jmě čerta za ženu dali, kterýž chce kupcem býti, že by měl skrze to střiezlivost míti, víc než který poustevník býti, aby své obchody a kupecké běhy tím lépe zpravovati 171a 171b 35 82
10 15 20 25 noc v tomto domu u mne] anebo kdyžs ty mne tuto noc bil 170b anebo jedno najmenší slovce řekl?“ Kterýžto muž její řekl jest: „Ó, ty falešná ženo, což jsme s nóci nešli spat spolu, nepřišel-liť sem zase do domu, když jsem tvého frejíře, kterýž jest nit z okna doluóv táhl, honil až na ulici? Což sem potom nedal dobrých pohlavkuóv a bití za tvé dobré činy a k tomu cožť sem neuřezal vlasuóv i s vrkoči preč?“ Paní řekla: „Dajžť Buóh rozum lepší, v tomto jsi ty domu tuto noc nikdiež do lože nevcházel. Nechme této vší věci na straně, ty by vždy říkal: takť jest, a já, že nenie tak; musíť k tomu jiný rozum býti, jáť tobě lepší svědomí okázati nemohu proti tvým řečem, kteréž jsi sám pravil. Pohleď sám i vy, bratří milí, jestli to pravda, jakož jsi sám oznámil, žes mne velmi ubil a vlasy uřezal. Nu, ohledaj sám, najdeš-li kde na mém životě najmenší bití aneb zdrápání a modřiny, aniž toho radím, aby směl tak smělý býti, aby měl jednu ruku na mě vložiti ze zlé vuole, netoliko bíti. Neb jistě věz, že by musil sám ote mne umříti. Kaž mě ohledati, mám-lit své vlasy, čilis mi je uřezal.“ A hned sňavši šlojieř z své hlavy, své čisté vlasy okázala jest a viděti dala jemu i bratřím svým. A když to bratří její i mátě uhlédali, řekli sú k muži jejiemu: „Švokře, již my budem praviti tolikéž o tobě, cožs ty o naší sestře pravil, neb se to tak nenalézá, jakos ty nám to věděti dal.“ Kdež Linhart, švokr jich, stál, jako by mu v hrdlo napískali, nevěda, co má činiti a mluviti, neb jest dobře vidal a zname- nal, že což jest pravil, že jest to tak nenašlo, protož nevěděl, co proti] nim odmlúvati. A vtom paní, obrátivši se k bratřím svým, řekla jest k nim: „Milí bratří, vidím dobře, že muž muój toho hledá chodě, že bych to činila, k čemuž nikdy 3o vuóle neměla. Protož jižť toho také smlčeti nemohu, mu- símť vám jeho velikú zlost oznámiti, neb jinému nerozu- miem, než což jest on na mě žaloval, že jest on to sám učinil. Ba znajte a znamenajte toho dobrého člověka, kterémuž jste mne ve jmě čerta za ženu dali, kterýž chce kupcem býti, že by měl skrze to střiezlivost míti, víc než který poustevník býti, aby své obchody a kupecké běhy tím lépe zpravovati 171a 171b 35 82
Strana 83
10 15 25 30 mohl, ale řídko která noc jest, aby on s jinými ženami dobře s lehkými a zlými z jedné taberny do druhé nechodil a v své vožralosti s nimi své rozkoši neplodil a mne chudé, siré ženy až do puólnoci a déle, jakž teď vidíte, seděti nenechal. Protoť jistě nepochybuji, že v té své ožralosti žeť jest se k své některé lotryni položil a že jest u té nit přivázanú u palce nalezl. A když jest od vína a snu procítil, tu statečnost, kterúž jest vám pověděl, okázal, a ji ubiv, vlasy uřezal, nejsa sám při sobě a nevěda, co činí. A skrze to mněl jest, kdež v tom ne- pochybuji, že jest to mně udělal, což jest své některé lotryni udělal. A pohleďte jedné na jeho tvář, však ještě hledí jako ožralý beran. Protož, což jest vám pravil o mně, jináč nevěřím, než že toho od něho za jiné nepřijmete nežli jako od opilého přísluší. A když já mu to odpouštím, chci abyšte i vy jemu to také odpustili.“ A když jest to stará její paní matka usly- šela, i počala se teprú búřiti podlé dcery a řekla jest: „Pravím to na svatý křiež, dcero, nemáš toho tak lehce vážiti tomu 172b vožralému a potvornému psu, než prostě ať jest hrdla zbaven, šeredný lotr, nebť jest dosti bylo, byť tě byl v tom tak našel, 20 jakž jest pravil, neb jest on takové mé dcery, jakož jsi ty, k manželství nikdy hoden nebyl, bezecný padúch ožralý, i bóhdaj jej Buóh proklel na duši i na těle, že tě kdy směl tak zhaněti, nepotřebný, šeredný osel, kterýž ze vsi sem přilezl jest, nohavice pod koleny podvazuje. A když již má jedné se tři šilinky peněz, tehda hned chtí ve jmě čerta uro- zení býti a dobrých urozených lidí děti za ženy míti a erby sobě jednati a potom rozprávěti: já a moji přátelé z takového a takového rodu jsme. Jáť bych to ráda byla viděla dávno, aby moji synové, kdež sú to mohli dobře učiniti a dáti tě hrabí Gvidovi s jedniem kusem chleba vobvěněnie I raději, než tomuto psu steklému z mnoha peněz. Ale nechtěli sú nikda mé rady poslúchati, než vždy tě chtěli tomu šerednému lotru vecpati, kdež hřiech i hanba jest, neb jsi ty najurozenější dcera, kteráž v tomto městě býti muóž, a on pak o puólnoci a ještě v svém ožralství chce z tebe zlú a nešlechetnú učiniti, rovně jako by mi se zdálo, jako bychom tebe neznali, jaká jsi. 172a 173a 83
10 15 25 30 mohl, ale řídko která noc jest, aby on s jinými ženami dobře s lehkými a zlými z jedné taberny do druhé nechodil a v své vožralosti s nimi své rozkoši neplodil a mne chudé, siré ženy až do puólnoci a déle, jakž teď vidíte, seděti nenechal. Protoť jistě nepochybuji, že v té své ožralosti žeť jest se k své některé lotryni položil a že jest u té nit přivázanú u palce nalezl. A když jest od vína a snu procítil, tu statečnost, kterúž jest vám pověděl, okázal, a ji ubiv, vlasy uřezal, nejsa sám při sobě a nevěda, co činí. A skrze to mněl jest, kdež v tom ne- pochybuji, že jest to mně udělal, což jest své některé lotryni udělal. A pohleďte jedné na jeho tvář, však ještě hledí jako ožralý beran. Protož, což jest vám pravil o mně, jináč nevěřím, než že toho od něho za jiné nepřijmete nežli jako od opilého přísluší. A když já mu to odpouštím, chci abyšte i vy jemu to také odpustili.“ A když jest to stará její paní matka usly- šela, i počala se teprú búřiti podlé dcery a řekla jest: „Pravím to na svatý křiež, dcero, nemáš toho tak lehce vážiti tomu 172b vožralému a potvornému psu, než prostě ať jest hrdla zbaven, šeredný lotr, nebť jest dosti bylo, byť tě byl v tom tak našel, 20 jakž jest pravil, neb jest on takové mé dcery, jakož jsi ty, k manželství nikdy hoden nebyl, bezecný padúch ožralý, i bóhdaj jej Buóh proklel na duši i na těle, že tě kdy směl tak zhaněti, nepotřebný, šeredný osel, kterýž ze vsi sem přilezl jest, nohavice pod koleny podvazuje. A když již má jedné se tři šilinky peněz, tehda hned chtí ve jmě čerta uro- zení býti a dobrých urozených lidí děti za ženy míti a erby sobě jednati a potom rozprávěti: já a moji přátelé z takového a takového rodu jsme. Jáť bych to ráda byla viděla dávno, aby moji synové, kdež sú to mohli dobře učiniti a dáti tě hrabí Gvidovi s jedniem kusem chleba vobvěněnie I raději, než tomuto psu steklému z mnoha peněz. Ale nechtěli sú nikda mé rady poslúchati, než vždy tě chtěli tomu šerednému lotru vecpati, kdež hřiech i hanba jest, neb jsi ty najurozenější dcera, kteráž v tomto městě býti muóž, a on pak o puólnoci a ještě v svém ožralství chce z tebe zlú a nešlechetnú učiniti, rovně jako by mi se zdálo, jako bychom tebe neznali, jaká jsi. 172a 173a 83
Strana 84
5 10 15 20 Věru, věru, by mi chtěli folkovati, slušalo by mu ten jarmark dáti, aby naň, dokud jest živ pamatoval.“ A hned obrátivši se k svým synóm: „Zdaližt sem vám na cestě jdúc sem nepravila, když jsme k ní do domu šli, že to možné nenie, by to mělo tak býti, což jest on vám pravil. Porozumějte vy tomu, jak švokr váš s sestrú vaší nakládá, ten pan kupec od čtyř peněz. Jistě bychť já byla mužem, jakož sem ženú, a on ke mně mluvil, jakož jest k vám mluvil, co jest na vaši sestru pravil, já bych jemu s tohoto světa vskuóře pomohla a žádnému bych toho nedopustila učiniti nežli sama.“ A když sú to ti bratří svú matku tak hněvivú viděli, všichni se proti Linhartovi, švokru svému, obořili a jemu domlúvali láním a zlými slovy, než jest kdy kterému zlému domlúváno bylo. Avšak po tom lání naposledy řekli sú jemu: „Toť již chcme odpustiti jako ožralému a nerozumnému muži. A protož na potomní časy hleď se takových věcí varovati, ať taková věc více před nás nepřichází od tebe ani od žádného jiného, jinak, stane-lit se to, odplatíme jedno s druhým, tím se uměj zpraviti. Linhart jako blázen zuóstal, sám nevěděv, co jest činil, byla-li jest to pravda, čili se jest jemu snílo to, což jest pravil o své ženě. I slíbil, že na ni toho ani jiného žalovati nechce, kterážto svú chytrostí před takovú věcí s velikým neštěstím ušla a skrze to ještě svobodnější cestu sobě jest připravila, aby potom bez menší starosti a strachu od muže svého své věci volně jednala a své libosti a vuóli dosti činila, ač míti více mohla. 173b 174 a 25 84
5 10 15 20 Věru, věru, by mi chtěli folkovati, slušalo by mu ten jarmark dáti, aby naň, dokud jest živ pamatoval.“ A hned obrátivši se k svým synóm: „Zdaližt sem vám na cestě jdúc sem nepravila, když jsme k ní do domu šli, že to možné nenie, by to mělo tak býti, což jest on vám pravil. Porozumějte vy tomu, jak švokr váš s sestrú vaší nakládá, ten pan kupec od čtyř peněz. Jistě bychť já byla mužem, jakož sem ženú, a on ke mně mluvil, jakož jest k vám mluvil, co jest na vaši sestru pravil, já bych jemu s tohoto světa vskuóře pomohla a žádnému bych toho nedopustila učiniti nežli sama.“ A když sú to ti bratří svú matku tak hněvivú viděli, všichni se proti Linhartovi, švokru svému, obořili a jemu domlúvali láním a zlými slovy, než jest kdy kterému zlému domlúváno bylo. Avšak po tom lání naposledy řekli sú jemu: „Toť již chcme odpustiti jako ožralému a nerozumnému muži. A protož na potomní časy hleď se takových věcí varovati, ať taková věc více před nás nepřichází od tebe ani od žádného jiného, jinak, stane-lit se to, odplatíme jedno s druhým, tím se uměj zpraviti. Linhart jako blázen zuóstal, sám nevěděv, co jest činil, byla-li jest to pravda, čili se jest jemu snílo to, což jest pravil o své ženě. I slíbil, že na ni toho ani jiného žalovati nechce, kterážto svú chytrostí před takovú věcí s velikým neštěstím ušla a skrze to ještě svobodnější cestu sobě jest připravila, aby potom bez menší starosti a strachu od muže svého své věci volně jednala a své libosti a vuóli dosti činila, ač míti více mohla. 173b 174 a 25 84
Strana 85
VIII JEŠTĚ JINÁ ROZPRÁVKA O CHYTROSTI MUŽSKÉ A O KLAMÁNÍ ŽENY JEDNOHO UROZENÉHO ČLOVĚKA ET CETERA 15 25 V starém městě, v slavném Napuli, za těch časuóv byl 5 jeden mladý, bohatý, urozený člověk jménem Rikardus. Ačkoli měl jest urozenú a pěknú paní, však proto jiné jest miloval a velmi na ně laskav byl, a ta jistá paní ode všech milována byla, kterúž jest on milo val, neb jest byla držána za najpěknější paní, a říkali jí paní Katelina. Byla jest jednoho 10 urozeného a znamenitého člověka žena jménem Filipa, kterýž ji v lásce a v poctivosti měl nade všecky v světě. Však proto Rikardus té pěkné paní frejoval jest a pro ni všecko to činil a jednal, skrz kterúž by věc u takové krásné paní lásky a milosti mohlo dosaženo býti. Ale žádnú měrú ot ní své žá- dosti nemohl jest k dostiučiněnie přijíti, aby ona naň laskava byla. A protož skrz tu příčinu byl jest jednak nad sebú zuófal, avšak proto takové lásky nevěďal, kterak se jí prázdnu učiniti a obrániti, neb jest skrze to nemohl ani v tom svítěziti, ani umříti. Byl člověk zamúcený tím, jako kdy který byl. 20 A tak v tom velikém zamúcení jsa, událo se, že některé paní z jeho rodu z takové věci i jej tázaly sú, i k tomu jej těšíc a pravíce, aby se takové věci nesmírné lásky zbavil a od toho prostě pustil, neb jeho všecka práce že jest daremní, že paní Katelina žádné věci na světě milejšího nic nemá nežli Filipa, muže svého, a že proň veliké závisti mívá k jiným. A tak to velice sobě v úmysl vzala, že by jedné pták přeseň letěl, že se hned bojí, aby skrze to Filipa nestratila. A když jest tomu Rikardus porozuměl, že paní Katelina tak velmi o svého 174b 175a 85
VIII JEŠTĚ JINÁ ROZPRÁVKA O CHYTROSTI MUŽSKÉ A O KLAMÁNÍ ŽENY JEDNOHO UROZENÉHO ČLOVĚKA ET CETERA 15 25 V starém městě, v slavném Napuli, za těch časuóv byl 5 jeden mladý, bohatý, urozený člověk jménem Rikardus. Ačkoli měl jest urozenú a pěknú paní, však proto jiné jest miloval a velmi na ně laskav byl, a ta jistá paní ode všech milována byla, kterúž jest on milo val, neb jest byla držána za najpěknější paní, a říkali jí paní Katelina. Byla jest jednoho 10 urozeného a znamenitého člověka žena jménem Filipa, kterýž ji v lásce a v poctivosti měl nade všecky v světě. Však proto Rikardus té pěkné paní frejoval jest a pro ni všecko to činil a jednal, skrz kterúž by věc u takové krásné paní lásky a milosti mohlo dosaženo býti. Ale žádnú měrú ot ní své žá- dosti nemohl jest k dostiučiněnie přijíti, aby ona naň laskava byla. A protož skrz tu příčinu byl jest jednak nad sebú zuófal, avšak proto takové lásky nevěďal, kterak se jí prázdnu učiniti a obrániti, neb jest skrze to nemohl ani v tom svítěziti, ani umříti. Byl člověk zamúcený tím, jako kdy který byl. 20 A tak v tom velikém zamúcení jsa, událo se, že některé paní z jeho rodu z takové věci i jej tázaly sú, i k tomu jej těšíc a pravíce, aby se takové věci nesmírné lásky zbavil a od toho prostě pustil, neb jeho všecka práce že jest daremní, že paní Katelina žádné věci na světě milejšího nic nemá nežli Filipa, muže svého, a že proň veliké závisti mívá k jiným. A tak to velice sobě v úmysl vzala, že by jedné pták přeseň letěl, že se hned bojí, aby skrze to Filipa nestratila. A když jest tomu Rikardus porozuměl, že paní Katelina tak velmi o svého 174b 175a 85
Strana 86
5 20 25 30 muže péči má a jemu nevěří, hned se jest jiného úmyslu chytil, aby mohl tudy svú vuóli a žádost naplniti. Ihned počal jest sobě tak činiti, jako by zúfal nad láskú paní Kateliny a tak sobě činil, jako by se jí všemi obyčeji zbavil a jako by svú lásku k jiné urozené paní obrátil, pro kterúžto počal honiti, kláti a jí dvořiti] i jiné všecky věci činiti, což jest pro paní Katelinu opustil, a že sobě jinú zvolil, kteráž mu jest milá nade všecky jiné paní. A to jest tak dlúho vedl a činil, že se to každému divno zdálo, že tu, kteráž jest za najpěknější 10 v Napuli držána byla, a tu, kterúž jest miloval jako sám se, opustil pro jinú tak vnáhle a že, když se s ní potkal, prostým pozdraveniem pozdravil jako i jiní obecní sousedé, kteříž se s ní potýkali, a tak jakž jest jiným paním, do kterýchž mu nic nebylo, pozdravenie činil a dával. A v takových věcech 15 času jednoho událo se, jakož v Napuli obecně bývá i jinde v letniem času, urození lidé rádi vycházejí procházet se k moři pro chladné povětří a tu večeřejí. Jeden večer po- rozuměv Rikardus, kterak paní Katelina s svú čeládkú k moři šla jest večeřeti na chládek, kdež Rikardus s svú čeledí též jest učinil a hned do paní Kateliny tovarystva přimísil se jest byl. A tu na té cestě paní Katelina s jeho ženú počala jest mluviti. A tak chvíli pomluvivši s ní, potom jest počala s Rikardem mluviti, odmísivši se s ním. Proto se chvíli tomu bránil, jako by toho učiniti nechtěl, ale proto nedlúho se zdráhal. A tu jest paní Katelina počala s ním mluviti a kum- štovati o jeho nové lásce a freji, kteréž byl předsevzal, kterýž jim to znáti dal a rozuměti, jako by u veliké lásce a milosti hořal. A to jest proto učinil, aby jim příčinu dal o té věci rozmlúvati. A jakož se pak to rádo přihází na takovém místě, že po večeři rádi jeden s druhým sem i tam procházejí se. I událo se jako nechtiec, že paní Katelina jedné sama s Ri- kardem zuóstala byla a Rikardus jí některé věci o lásce muže jejího Filipa oznamuje. Kdež jest hned počala muži svému záviděti a z pravého srdce žádajíci zvěděti, co by tím Ri- kardus mínil a co jí vo tom umí praviti, chtieci to na něm konečně věděti, prosila jest jeho, aby to pro tu pěknú paní, 175 b 176 a 176b 35 86
5 20 25 30 muže péči má a jemu nevěří, hned se jest jiného úmyslu chytil, aby mohl tudy svú vuóli a žádost naplniti. Ihned počal jest sobě tak činiti, jako by zúfal nad láskú paní Kateliny a tak sobě činil, jako by se jí všemi obyčeji zbavil a jako by svú lásku k jiné urozené paní obrátil, pro kterúžto počal honiti, kláti a jí dvořiti] i jiné všecky věci činiti, což jest pro paní Katelinu opustil, a že sobě jinú zvolil, kteráž mu jest milá nade všecky jiné paní. A to jest tak dlúho vedl a činil, že se to každému divno zdálo, že tu, kteráž jest za najpěknější 10 v Napuli držána byla, a tu, kterúž jest miloval jako sám se, opustil pro jinú tak vnáhle a že, když se s ní potkal, prostým pozdraveniem pozdravil jako i jiní obecní sousedé, kteříž se s ní potýkali, a tak jakž jest jiným paním, do kterýchž mu nic nebylo, pozdravenie činil a dával. A v takových věcech 15 času jednoho událo se, jakož v Napuli obecně bývá i jinde v letniem času, urození lidé rádi vycházejí procházet se k moři pro chladné povětří a tu večeřejí. Jeden večer po- rozuměv Rikardus, kterak paní Katelina s svú čeládkú k moři šla jest večeřeti na chládek, kdež Rikardus s svú čeledí též jest učinil a hned do paní Kateliny tovarystva přimísil se jest byl. A tu na té cestě paní Katelina s jeho ženú počala jest mluviti. A tak chvíli pomluvivši s ní, potom jest počala s Rikardem mluviti, odmísivši se s ním. Proto se chvíli tomu bránil, jako by toho učiniti nechtěl, ale proto nedlúho se zdráhal. A tu jest paní Katelina počala s ním mluviti a kum- štovati o jeho nové lásce a freji, kteréž byl předsevzal, kterýž jim to znáti dal a rozuměti, jako by u veliké lásce a milosti hořal. A to jest proto učinil, aby jim příčinu dal o té věci rozmlúvati. A jakož se pak to rádo přihází na takovém místě, že po večeři rádi jeden s druhým sem i tam procházejí se. I událo se jako nechtiec, že paní Katelina jedné sama s Ri- kardem zuóstala byla a Rikardus jí některé věci o lásce muže jejího Filipa oznamuje. Kdež jest hned počala muži svému záviděti a z pravého srdce žádajíci zvěděti, co by tím Ri- kardus mínil a co jí vo tom umí praviti, chtieci to na něm konečně věděti, prosila jest jeho, aby to pro tu pěknú paní, 175 b 176 a 176b 35 86
Strana 87
kteráž jemu jest najmilejší, učinil, aby jí to k libosti udělal a pověděl a jí to světle oznámil o jejím muži zvláštním a no- vém freji a zvlášť, poněvadž jest s ní počátek řeči o to učinil. Kdež jest Rikardus jí otpověděl a řekl: „Vy jste mne tak zakleli, že pro tu osobu, kterúž jste mi jmenovali, nikterakž vám, čeho žádáte, otepříti ani otpověděti mohu. Protož sem hotový vám pověděti o tom všecky věci, což mi vědomo jest. Však tak, abyšte toho muži svému napřed ani žádnému ne- pravili. Neb to sami všecko v pravídě najdete a uhlédáte. 177a A jestliže úmysl máte to přezvěděti, dostatečně chci vás toho zpraviti i naučiti, že to máte svýma rukama vomakati i svýma očima viděti.“ Kdež takové řeči paní Katelině velmi se dobře líbily, žádostiva jsúci ty věci přezvěděti nežli co jiného. Neb jest tomu dokonce věřila, co jest jí Rikardus pravil, a hned se jest jemu slibem zavázala a přisáhla Pánu Bohu i všem sva- tým, že toho žádnému praviti nechce. A když Rikardus paní slovóm a její veliké žádosti v tom porozuměl, odšel s ní ještě dále na stranu, aby od žádného slyšáni nebyli. I řekl jest tak: „Paní má milá, bych ještě na vás tak laskav byl, jako některé časy bylo, nebyl bych tak nikdy smělý, abych vám to pověděti směl, což by vám žalost a hněv přinésti mohlo. Ale poněvadž ta láska již koneci vzala, již já vám mohu dobře pravdu pověděti. Já neviem, proč mi jest za zlé Filip, muž váš, měl, že sem vám tak dvořil, aneb vy-li ste jemu to znáti dali, že 25 sem vás tak velmi miloval. Však buď ta věc jakž buď, jáť se tak naději, že mi on to učiniti chce, čehož já péči mám, že se jemu zdá snad, že bych mnoho proti němu učinil. Neb aby věděla, že jest taková věc, že jest mé ženy požádal k nepocti- vosti, aby k jeho vuóli byla, neb v krátkém času uznamenal sem, že k ní velmi častá poselství činí, kteréž já vždycky od své ženy sobě oznámené mám, a hned zase na jeho vzkazo- vání otpovědi sem dával, jakéž mi se slušné zdály. A dnes tento den, prvé než sem se zde s vámi shledal, našel sem starú babu u své paní, velikú spolu radu majíce a velmi tajné a5 své řeči spolu měly. Hned sem sobě pomyslil, že by to býti mělo, čehož se domýšlém. I zavolal sem ženy své k sobě a 10 15 20 30 177b 178a 87
kteráž jemu jest najmilejší, učinil, aby jí to k libosti udělal a pověděl a jí to světle oznámil o jejím muži zvláštním a no- vém freji a zvlášť, poněvadž jest s ní počátek řeči o to učinil. Kdež jest Rikardus jí otpověděl a řekl: „Vy jste mne tak zakleli, že pro tu osobu, kterúž jste mi jmenovali, nikterakž vám, čeho žádáte, otepříti ani otpověděti mohu. Protož sem hotový vám pověděti o tom všecky věci, což mi vědomo jest. Však tak, abyšte toho muži svému napřed ani žádnému ne- pravili. Neb to sami všecko v pravídě najdete a uhlédáte. 177a A jestliže úmysl máte to přezvěděti, dostatečně chci vás toho zpraviti i naučiti, že to máte svýma rukama vomakati i svýma očima viděti.“ Kdež takové řeči paní Katelině velmi se dobře líbily, žádostiva jsúci ty věci přezvěděti nežli co jiného. Neb jest tomu dokonce věřila, co jest jí Rikardus pravil, a hned se jest jemu slibem zavázala a přisáhla Pánu Bohu i všem sva- tým, že toho žádnému praviti nechce. A když Rikardus paní slovóm a její veliké žádosti v tom porozuměl, odšel s ní ještě dále na stranu, aby od žádného slyšáni nebyli. I řekl jest tak: „Paní má milá, bych ještě na vás tak laskav byl, jako některé časy bylo, nebyl bych tak nikdy smělý, abych vám to pověděti směl, což by vám žalost a hněv přinésti mohlo. Ale poněvadž ta láska již koneci vzala, již já vám mohu dobře pravdu pověděti. Já neviem, proč mi jest za zlé Filip, muž váš, měl, že sem vám tak dvořil, aneb vy-li ste jemu to znáti dali, že 25 sem vás tak velmi miloval. Však buď ta věc jakž buď, jáť se tak naději, že mi on to učiniti chce, čehož já péči mám, že se jemu zdá snad, že bych mnoho proti němu učinil. Neb aby věděla, že jest taková věc, že jest mé ženy požádal k nepocti- vosti, aby k jeho vuóli byla, neb v krátkém času uznamenal sem, že k ní velmi častá poselství činí, kteréž já vždycky od své ženy sobě oznámené mám, a hned zase na jeho vzkazo- vání otpovědi sem dával, jakéž mi se slušné zdály. A dnes tento den, prvé než sem se zde s vámi shledal, našel sem starú babu u své paní, velikú spolu radu majíce a velmi tajné a5 své řeči spolu měly. Hned sem sobě pomyslil, že by to býti mělo, čehož se domýšlém. I zavolal sem ženy své k sobě a 10 15 20 30 177b 178a 87
Strana 88
5 10 15 20 25 tázal sem se jí, co by ta stará baba na ní žádala, kteráž mi pověděla a řekla, že jest k ní v Filipově poselstvie přišla a pravieci, že bych já ji k tomu ke všemu připravil a jí ten nepokoj činil skrz otpovídání má, kteráž sem já jemu vzka- zoval, a již prostě v té naději jsa, abych jemu konečně dáti znala úmysl svuój. Chtěla-li bych jeho vuóli naplniti, že by chtěl v jedné lázni komoru přistrojiti, do kteréž bych já mohla se v tajnosti s ním sjíti, toho na mně žádaje. A věř mi, byť toho nebylo, žes ty tu věc sám přistrojil, a neviem, proč mi to činíš na protivenství, tudiež bych já jej sobě s hrdla srazila, žeť by na mě potom nepohleděl, nerci takové poselství ke mně činil a to mi vzkazoval. A když sem tomu poro- zuměl od své ženy, zdá mi se tak, že by mi chtěl muž tvuój příliš blízko sáhnúti a že by mi takové věci nebylo slušné déle trpěti pro lehkost a hanbu, kteráž by skrze to státi se mohla mně i ženě mé i tudiež pro vás, abyšte mohli dostatečně uznati vašeho muže Filipa víru, kterúž on vám okazuje za vaši velikú lásku, kterúž vy k němu máte. Jakož vy pak lépe vo tom víte, ját bych se byl spíše smrti nadál, než by on takovú věc proti vám měl spáchati. A protož abyšte neřekli, bych vám nějaké básně rozprávěl o tom, muóžte sami, chcete-li, to dostatečně přezvěděti i viděti, neb sem já byl rozkázal své ženě, aby po té staré babě zase vzkázala, že chce a hotova jest zítra v poledne — kdež o té chvíli každý rád otpočívá — v lázni u něho býti, kdež se tomu baba stará] uradovavši, ot ní s kvapností pospíchala jest. Ale tomuť já nevěřím, byšte vy tomu věřili, abych já tak velmi bláznivý byl a k němu své ženě na ten čas tam jíti kázal. Než bych já byl tak jako vy, jednal bych, aby mne samu na jejím místě našel, kterúž by 30 mněl, že by tu našel, kteréž žádá. A když bych již tak s ním pobyla a potom kdyby mi se čas zdál, dala bych mu to dosta- tečně znáti, u koho a při kom jest byl, a učinila bych mu tu čest, kterúž by on hoden byl. Jistě jestli to tak učiníte, jinému nevěřím, než že takovú hanbu toho muž tvuój míti bude, že v tu hodinu mé i vašé žalosti, kteréž se již on proti nám odvážil, bude moci hodné pokánie přijíti.“ A když těm slo- 178b 179a 35 88
5 10 15 20 25 tázal sem se jí, co by ta stará baba na ní žádala, kteráž mi pověděla a řekla, že jest k ní v Filipově poselstvie přišla a pravieci, že bych já ji k tomu ke všemu připravil a jí ten nepokoj činil skrz otpovídání má, kteráž sem já jemu vzka- zoval, a již prostě v té naději jsa, abych jemu konečně dáti znala úmysl svuój. Chtěla-li bych jeho vuóli naplniti, že by chtěl v jedné lázni komoru přistrojiti, do kteréž bych já mohla se v tajnosti s ním sjíti, toho na mně žádaje. A věř mi, byť toho nebylo, žes ty tu věc sám přistrojil, a neviem, proč mi to činíš na protivenství, tudiež bych já jej sobě s hrdla srazila, žeť by na mě potom nepohleděl, nerci takové poselství ke mně činil a to mi vzkazoval. A když sem tomu poro- zuměl od své ženy, zdá mi se tak, že by mi chtěl muž tvuój příliš blízko sáhnúti a že by mi takové věci nebylo slušné déle trpěti pro lehkost a hanbu, kteráž by skrze to státi se mohla mně i ženě mé i tudiež pro vás, abyšte mohli dostatečně uznati vašeho muže Filipa víru, kterúž on vám okazuje za vaši velikú lásku, kterúž vy k němu máte. Jakož vy pak lépe vo tom víte, ját bych se byl spíše smrti nadál, než by on takovú věc proti vám měl spáchati. A protož abyšte neřekli, bych vám nějaké básně rozprávěl o tom, muóžte sami, chcete-li, to dostatečně přezvěděti i viděti, neb sem já byl rozkázal své ženě, aby po té staré babě zase vzkázala, že chce a hotova jest zítra v poledne — kdež o té chvíli každý rád otpočívá — v lázni u něho býti, kdež se tomu baba stará] uradovavši, ot ní s kvapností pospíchala jest. Ale tomuť já nevěřím, byšte vy tomu věřili, abych já tak velmi bláznivý byl a k němu své ženě na ten čas tam jíti kázal. Než bych já byl tak jako vy, jednal bych, aby mne samu na jejím místě našel, kterúž by 30 mněl, že by tu našel, kteréž žádá. A když bych již tak s ním pobyla a potom kdyby mi se čas zdál, dala bych mu to dosta- tečně znáti, u koho a při kom jest byl, a učinila bych mu tu čest, kterúž by on hoden byl. Jistě jestli to tak učiníte, jinému nevěřím, než že takovú hanbu toho muž tvuój míti bude, že v tu hodinu mé i vašé žalosti, kteréž se již on proti nám odvážil, bude moci hodné pokánie přijíti.“ A když těm slo- 178b 179a 35 88
Strana 89
5 10 15 20 30 vóm ta dobrá paní porozuměla jest, nic se dále nerozmyslivši, kto by ten býti mohl, kto jí ty věci praví, než prostě jako ten 179b obyčej jest závistných žen, jemu těch všech řečí věřila jest a hned v hněvu na svého muže zapálila se jest. I řekla jest k Rikardovi, že to chce vpravdě tak učiniti a že jí to žádná práce býti nemá a hned tam do té lázně dojíti chce. A že by se přidálo, že by tam její muž také přišel, že jej chce tak vypraviti, že se musí potom před jinými paními žehnati i styděti. Z takových řečí a slov Rikardus veliké utěšenie měl jest, neb paní úmysl velmi dobře mu se líbil. A kdež mu se zdálo, že jeho rada jemu k dobrému vyjíti muóž, jinými mnohými slovy paní jest těšil a protož ji v tom úmyslu jejím ústavně potvrzoval a ji přátelsky prosil, aby to, což jest jí v dobré míře pověděl, toho při sobě nechala a žádnému ne- pravila, což jest porozuměla. Kdež paní jemu to slíbila, že tak učiniti chce, a takž v tom rozešli se každý domuóv. A po- tom hned ráno Rikardus k jedné staré paní šel, kteráž té lázně v držení byla jest, a jí vešken úmysl svuój oznámil, co před sebú má a co učiniti chce, a prosil jest ji, aby jemu v těch věcech radna a pomocna byla, čemuž jest ot něho porozu- měla ta dobrá lazebnice, tak za to mám, že jest byla jemu nětco povinna proň učiniti. I řekla jest jemu, že mu chce ráda v tom poslúžiti a tak, čeho by se držeti měli, spolu na jednom zuóstali. I byla jest v té lázni jedna velmi temná ko- 25 mora, kteráž jest žádného okna neměla, skrze kteréž by tam světlo jíti mohlo, tu jest kázal Rikardus přistrojiti podlé vší potřebnosti. A potom jakž brzo Rikardus poobě dval a čas mu se zdál, hned se do lázně bral a do té komory vpravil a paní Kateliny čakal. A paní Katelina ještě ten večer, když jest Rikardovým slovóm porozuměla, více věřivši, než jest třeba bylo, s hněvem jest domuóv šla a Filip také nětco v nějakém myšlenie jsa neznámém, v tu hodinu domů přišel, některak se k paní nevelmi přívětivě okázal, ani jí co řekl, jako prvé rád obyčej míval. A skrz to ještě (v)větčí nechuť a závist paní jeho upadla jest, nežli prvé kdy měla. Sama k sobě řekla: „Zajisté tento jest se vší svú myslí a žádostí u té paní, u kteréž 180 a 180b 35 89
5 10 15 20 30 vóm ta dobrá paní porozuměla jest, nic se dále nerozmyslivši, kto by ten býti mohl, kto jí ty věci praví, než prostě jako ten 179b obyčej jest závistných žen, jemu těch všech řečí věřila jest a hned v hněvu na svého muže zapálila se jest. I řekla jest k Rikardovi, že to chce vpravdě tak učiniti a že jí to žádná práce býti nemá a hned tam do té lázně dojíti chce. A že by se přidálo, že by tam její muž také přišel, že jej chce tak vypraviti, že se musí potom před jinými paními žehnati i styděti. Z takových řečí a slov Rikardus veliké utěšenie měl jest, neb paní úmysl velmi dobře mu se líbil. A kdež mu se zdálo, že jeho rada jemu k dobrému vyjíti muóž, jinými mnohými slovy paní jest těšil a protož ji v tom úmyslu jejím ústavně potvrzoval a ji přátelsky prosil, aby to, což jest jí v dobré míře pověděl, toho při sobě nechala a žádnému ne- pravila, což jest porozuměla. Kdež paní jemu to slíbila, že tak učiniti chce, a takž v tom rozešli se každý domuóv. A po- tom hned ráno Rikardus k jedné staré paní šel, kteráž té lázně v držení byla jest, a jí vešken úmysl svuój oznámil, co před sebú má a co učiniti chce, a prosil jest ji, aby jemu v těch věcech radna a pomocna byla, čemuž jest ot něho porozu- měla ta dobrá lazebnice, tak za to mám, že jest byla jemu nětco povinna proň učiniti. I řekla jest jemu, že mu chce ráda v tom poslúžiti a tak, čeho by se držeti měli, spolu na jednom zuóstali. I byla jest v té lázni jedna velmi temná ko- 25 mora, kteráž jest žádného okna neměla, skrze kteréž by tam světlo jíti mohlo, tu jest kázal Rikardus přistrojiti podlé vší potřebnosti. A potom jakž brzo Rikardus poobě dval a čas mu se zdál, hned se do lázně bral a do té komory vpravil a paní Kateliny čakal. A paní Katelina ještě ten večer, když jest Rikardovým slovóm porozuměla, více věřivši, než jest třeba bylo, s hněvem jest domuóv šla a Filip také nětco v nějakém myšlenie jsa neznámém, v tu hodinu domů přišel, některak se k paní nevelmi přívětivě okázal, ani jí co řekl, jako prvé rád obyčej míval. A skrz to ještě (v)větčí nechuť a závist paní jeho upadla jest, nežli prvé kdy měla. Sama k sobě řekla: „Zajisté tento jest se vší svú myslí a žádostí u té paní, u kteréž 180 a 180b 35 89
Strana 90
5 10 15 20 25 30 on zítra míní svú žádost a vuóli naplniti. Ale ještě, leč mi se nezdaří, tošť jemu to kdy po jeho vuóli puójde.“ A hned počala sobě mysliti, když se s ním dosti nabude, kterak jemu 182a domlúvati a jakými slovy chce. A tak celú noc v takovém myšlenie ležala jest, a když nazajtří bylo a čas polední byl jest, paní Katelina s žádným se o to neporadivši, vzavši s sebú některé, ktož se jí k tomu hodni zdáli, do lázně té jest šla, o kteréž jí Rikardus zprávu byl učinil, a hned se lazebnice ptala, byl-li by tam pan Filip. Ta dobrá lazebnice, kteráž již od Rikarda zmistrována byla, ptala se, byla-li by ona ta paní, kteráž by s panem Filipem mluviti chtěla. Kdež ta paní řekla: „Ano, sem já.“ I řekla jest lazebnice: „Račiž k němu jíti, mé srdečko,“ a hned ji vedla jest k komoře, v kteréž Rikardus sám ležal a byl jest. A takž paní Katelina šla jest hledat, čehož jest najíti nežádala, a hned se s ním v komoře zavřela. A když Rikardus ji přišlú k sobě uznamenal, kto byl veselejší nežli! on. Hned z lože zhuóru vstal, velmi míle ji objav a hlasem tichým a libým jest k ní promluvil: „Ba, vítaj, má najmilejší paní!“ K tomu paní Katelina zase chtieci tak okázati se, jako by jiná byla, kteráž jest nebyla, mlčečky jej objala a políbila a pevně se ho držela, nechtějíc nic mluviti, bojéci se, aby ot něho poznána nebyla, ač i komora temná příliš byla. Protož s obú stranú hotovi jsúce poslední radosti a lásky hledati, Rikardus ji na lože sobě vpravil. Kteřížto obě straně v tichosti bez mluvenie s velikú žádostí a veselím a zvláště Rikardus svú vuóli jsú dokonali. A tak dlúho spolu v temnostech hry milostné hráli sú, že se jim zdálo, že již hodina jest, že již svým věcem dosti učinili. A paní Katelina také svého počatého hněvu a protivenství že by již mohla dobře jej zje viti, a s velmi přísným hněvem počala a řekla jest: „Ó, jak neštastné a chudé jest štěstí ženské! Ó já ne- šťastná žena! Jest více než osm let plných, že sem tě více milovala nežli sama svuój život. A ty pak, jakž sem slyšela i to seznala, tápáš a hoříš v lásce a milosti jedné jiné ženy. Ó ty zlý a k ničemémuž muži, kterýžs ty! Nu, pověz mi, u které mníš, že jsi ležal? Nevíš-li, ale věz, že jsi při té, kterúž 182b 183 a 35 90
5 10 15 20 25 30 on zítra míní svú žádost a vuóli naplniti. Ale ještě, leč mi se nezdaří, tošť jemu to kdy po jeho vuóli puójde.“ A hned počala sobě mysliti, když se s ním dosti nabude, kterak jemu 182a domlúvati a jakými slovy chce. A tak celú noc v takovém myšlenie ležala jest, a když nazajtří bylo a čas polední byl jest, paní Katelina s žádným se o to neporadivši, vzavši s sebú některé, ktož se jí k tomu hodni zdáli, do lázně té jest šla, o kteréž jí Rikardus zprávu byl učinil, a hned se lazebnice ptala, byl-li by tam pan Filip. Ta dobrá lazebnice, kteráž již od Rikarda zmistrována byla, ptala se, byla-li by ona ta paní, kteráž by s panem Filipem mluviti chtěla. Kdež ta paní řekla: „Ano, sem já.“ I řekla jest lazebnice: „Račiž k němu jíti, mé srdečko,“ a hned ji vedla jest k komoře, v kteréž Rikardus sám ležal a byl jest. A takž paní Katelina šla jest hledat, čehož jest najíti nežádala, a hned se s ním v komoře zavřela. A když Rikardus ji přišlú k sobě uznamenal, kto byl veselejší nežli! on. Hned z lože zhuóru vstal, velmi míle ji objav a hlasem tichým a libým jest k ní promluvil: „Ba, vítaj, má najmilejší paní!“ K tomu paní Katelina zase chtieci tak okázati se, jako by jiná byla, kteráž jest nebyla, mlčečky jej objala a políbila a pevně se ho držela, nechtějíc nic mluviti, bojéci se, aby ot něho poznána nebyla, ač i komora temná příliš byla. Protož s obú stranú hotovi jsúce poslední radosti a lásky hledati, Rikardus ji na lože sobě vpravil. Kteřížto obě straně v tichosti bez mluvenie s velikú žádostí a veselím a zvláště Rikardus svú vuóli jsú dokonali. A tak dlúho spolu v temnostech hry milostné hráli sú, že se jim zdálo, že již hodina jest, že již svým věcem dosti učinili. A paní Katelina také svého počatého hněvu a protivenství že by již mohla dobře jej zje viti, a s velmi přísným hněvem počala a řekla jest: „Ó, jak neštastné a chudé jest štěstí ženské! Ó já ne- šťastná žena! Jest více než osm let plných, že sem tě více milovala nežli sama svuój život. A ty pak, jakž sem slyšela i to seznala, tápáš a hoříš v lásce a milosti jedné jiné ženy. Ó ty zlý a k ničemémuž muži, kterýžs ty! Nu, pověz mi, u které mníš, že jsi ležal? Nevíš-li, ale věz, že jsi při té, kterúž 182b 183 a 35 90
Strana 91
— NOO KREA AAA TA AK TR M NS S NEN XN = | [7 Z AU ) EN AE) A = 7 | KA v | > N / oA C 2 /, (e NZ |
— NOO KREA AAA TA AK TR M NS S NEN XN = | [7 Z AU ) EN AE) A = 7 | KA v | > N / oA C 2 /, (e NZ |
Strana 92
jsi ty tak často svým falešným milováním oklamával, kterýž jsi se zevnitř tak laskavě okazoval a v tom jsi v své falešné lásce proti mně k jiným paním s svú láskú okazoval. Protož, ty zlý muži, rozuměj mi velmi dobře, že já Katelina, tvá manželka, a ne Rikardova žena sem. Ty boží zrádce a cizo- ložníče, mně nevěrný muži, l znamenaj velmi dobře řeči a hlas muój, pravá-liť sem, ale nepochybuji, že sem, a mně se zdá, na sto let že na světle nejsva, abych já tě podlé tvého zaslúžení haněti mohla, čehož jsi hoden. Ty potvorný pse, ustyď se v své srdce! Ó já chudá žena, komu sem já tak dlúhá léta přátelskú a pravú lásku nosila, kterýž nynie za to měl jest, že jest jinú na svých rukú držal a ještě drží, an svú vlastní ženu drží a mně jest více lásky v tomto krátkém času okázal a učinil, než ty všecky dni mi je činil. Ó, ty zúfalý pse, cos velmi dnes tak statečný byl, a doma vždycky churav a vždycky jakoby nemocný, kteréžs mi se okazoval. Nu, buď Buóh po- chválen, že si svú roli zoral a ne jinú, kterůž jsi byl umínil, a žes tu nesiel, k čemuž byl svuój ú mysl postavil. Jižť já se tomu nedivím, žes tuto noc minulú ote mne tak daleko ležal, 20 neb jsi čakal semena toho jinde složiti, aby skrze to snáze své rytieřství v tom provésti a boj svuój dokonati mohl. Bohu a mé opatrnosti buď děkováno, vždy jest pak doluóv šlo, ješto jest mělo tobě zhuóru jíti, a šlo jest tam, kamž jest jíti nemělo. Proč mi neotpovídáš, ty zlý muži, cos se již němým udělal, věru, věru, já neviem, co mě zdržuje, žeť nevpadnu svými rukami v tvú tvář a ne tvých očí nezdrápi. Co mníš, že tvé lotrovství a zrada že jest měla před se jíti tobě, že se snad zdá, žeť žádný nic neumí, jedno ty sám. Nebť sem já, zdá mi se, daleko lepší kryf k tomu našla, co jest mělo k konci přivedeno býti, nežli ty skrz tvuój počátek ] falešný, kterýžs byl jednati počal.“ Rikardus od takových slov měl jest veliké veselé a ústavně při těch všech jejích řečech objímal a líbal jest ji více, nežli jest kdy prvé činil, a ona vždy svému hněvu počatému slovy jest přišpářela řkúci: „Co mníš, že mne chceš nynie svým falešným objímaniem a líbaniem obměkčiti? Ty pro- kletý od Boha, chceš se se mnú tudy v mír uvésti, jistě žeť se 5 10 15 25 30 183b 184a 184b 35 92
jsi ty tak často svým falešným milováním oklamával, kterýž jsi se zevnitř tak laskavě okazoval a v tom jsi v své falešné lásce proti mně k jiným paním s svú láskú okazoval. Protož, ty zlý muži, rozuměj mi velmi dobře, že já Katelina, tvá manželka, a ne Rikardova žena sem. Ty boží zrádce a cizo- ložníče, mně nevěrný muži, l znamenaj velmi dobře řeči a hlas muój, pravá-liť sem, ale nepochybuji, že sem, a mně se zdá, na sto let že na světle nejsva, abych já tě podlé tvého zaslúžení haněti mohla, čehož jsi hoden. Ty potvorný pse, ustyď se v své srdce! Ó já chudá žena, komu sem já tak dlúhá léta přátelskú a pravú lásku nosila, kterýž nynie za to měl jest, že jest jinú na svých rukú držal a ještě drží, an svú vlastní ženu drží a mně jest více lásky v tomto krátkém času okázal a učinil, než ty všecky dni mi je činil. Ó, ty zúfalý pse, cos velmi dnes tak statečný byl, a doma vždycky churav a vždycky jakoby nemocný, kteréžs mi se okazoval. Nu, buď Buóh po- chválen, že si svú roli zoral a ne jinú, kterůž jsi byl umínil, a žes tu nesiel, k čemuž byl svuój ú mysl postavil. Jižť já se tomu nedivím, žes tuto noc minulú ote mne tak daleko ležal, 20 neb jsi čakal semena toho jinde složiti, aby skrze to snáze své rytieřství v tom provésti a boj svuój dokonati mohl. Bohu a mé opatrnosti buď děkováno, vždy jest pak doluóv šlo, ješto jest mělo tobě zhuóru jíti, a šlo jest tam, kamž jest jíti nemělo. Proč mi neotpovídáš, ty zlý muži, cos se již němým udělal, věru, věru, já neviem, co mě zdržuje, žeť nevpadnu svými rukami v tvú tvář a ne tvých očí nezdrápi. Co mníš, že tvé lotrovství a zrada že jest měla před se jíti tobě, že se snad zdá, žeť žádný nic neumí, jedno ty sám. Nebť sem já, zdá mi se, daleko lepší kryf k tomu našla, co jest mělo k konci přivedeno býti, nežli ty skrz tvuój počátek ] falešný, kterýžs byl jednati počal.“ Rikardus od takových slov měl jest veliké veselé a ústavně při těch všech jejích řečech objímal a líbal jest ji více, nežli jest kdy prvé činil, a ona vždy svému hněvu počatému slovy jest přišpářela řkúci: „Co mníš, že mne chceš nynie svým falešným objímaniem a líbaniem obměkčiti? Ty pro- kletý od Boha, chceš se se mnú tudy v mír uvésti, jistě žeť se 5 10 15 25 30 183b 184a 184b 35 92
Strana 93
10 15 20 30 to chybí, neb se těchto věcí nechci více já s tebú dopustiti ani se tomu radovati, ani veselé miti, až se tebe dosti na- haniem — a tebe všem svým i tvým přátelóm oznámím, k hanbě a k studu připravím. Co mníš, ty potvorníče, že já nejsem tak urozená a tak pěkná jako Rikardova žena jest? Což nejsem z tak urozené krve pošla, jako ty i ona jest? Nuž, kéž mi otpovídáš, mizerný a šeredný osle, čím mne jest urozenější neb lepší, to mi pověz a odlehni ote mne a ne- dotýkaj se mne více, dostis dnes bojoval na tento den. Neb viem dobře, což by již více činil, že by se k tomu rmútiti musil, zvláště kdyžs mne již poznal. Viem, že by to k srdci nepřistúpilo, by mě měl z lásky objíti, protož nech mne s po- kojem. Ale věz, puójčí-liť mi toho Buóh a tu mi milost dá, ještě mohl toho nedostatek míti. Já neviem, co mě drží, že po Rikarda nepošli, kterýž mne nade všecky paní miloval a ne- mohl se tím nikdy pochlubiti, abych naň kdy míle pohleděla. A tys se pak nadál, že máš jeho ženu zde. Ale neniet nicméně, než jako by ji byl měl, nebť jest na tobě v tom žádný ne- dostatek nebyl. A když bych také nynie Rikarda při sobě měla, což bych byla za to kázně hodna, věru nic.“ A tak když ta slova taková i želenie od té paní rozličné byly jsú po těch po všech žalostech, Rikardus sobě počal mysliti, jestliže ji tak od sebe pustí v témž úmyslu, v kterémž jest byla, že by skrze to mnoho zlého přijíti mohlo. Ale pro lepší vzal jest před se 25 úmysl jiný, že se jí chce znáti dáti. A ji v své ruce dobře obchytiv, kdež jest od něho odtrhnúti se nemohla, i řekl jest jí: „Má najmilejší paní, nebuď vám protivno, že to, což mi skrze lásku mú a víru nemohlo přijíti, že sem v vaší milosti vždy hóře na své mysli byl súžen, abych toho dojíti mohl jakýmžkoli obyčejem. A protož věz, žeť sem já služebník tvuój, Rikardus!“ A když jest tomu ta paní porozuměla a jej po řeči poznavši, chtěla hned ot něho z lože vyskočiti, ale nemohla jest, neb jest byla jeho rukama obklíčena, počala jest křičeti. A Rikardus jednú rukú ústa jí zahradil, řekl jest jí: „Paní milá, však již to jinak býti nemuóž, než což se jest stalo, jako by se nestalo, a byšte pak křičeli po všecky své 185a 185b 186 a 35 93
10 15 20 30 to chybí, neb se těchto věcí nechci více já s tebú dopustiti ani se tomu radovati, ani veselé miti, až se tebe dosti na- haniem — a tebe všem svým i tvým přátelóm oznámím, k hanbě a k studu připravím. Co mníš, ty potvorníče, že já nejsem tak urozená a tak pěkná jako Rikardova žena jest? Což nejsem z tak urozené krve pošla, jako ty i ona jest? Nuž, kéž mi otpovídáš, mizerný a šeredný osle, čím mne jest urozenější neb lepší, to mi pověz a odlehni ote mne a ne- dotýkaj se mne více, dostis dnes bojoval na tento den. Neb viem dobře, což by již více činil, že by se k tomu rmútiti musil, zvláště kdyžs mne již poznal. Viem, že by to k srdci nepřistúpilo, by mě měl z lásky objíti, protož nech mne s po- kojem. Ale věz, puójčí-liť mi toho Buóh a tu mi milost dá, ještě mohl toho nedostatek míti. Já neviem, co mě drží, že po Rikarda nepošli, kterýž mne nade všecky paní miloval a ne- mohl se tím nikdy pochlubiti, abych naň kdy míle pohleděla. A tys se pak nadál, že máš jeho ženu zde. Ale neniet nicméně, než jako by ji byl měl, nebť jest na tobě v tom žádný ne- dostatek nebyl. A když bych také nynie Rikarda při sobě měla, což bych byla za to kázně hodna, věru nic.“ A tak když ta slova taková i želenie od té paní rozličné byly jsú po těch po všech žalostech, Rikardus sobě počal mysliti, jestliže ji tak od sebe pustí v témž úmyslu, v kterémž jest byla, že by skrze to mnoho zlého přijíti mohlo. Ale pro lepší vzal jest před se 25 úmysl jiný, že se jí chce znáti dáti. A ji v své ruce dobře obchytiv, kdež jest od něho odtrhnúti se nemohla, i řekl jest jí: „Má najmilejší paní, nebuď vám protivno, že to, což mi skrze lásku mú a víru nemohlo přijíti, že sem v vaší milosti vždy hóře na své mysli byl súžen, abych toho dojíti mohl jakýmžkoli obyčejem. A protož věz, žeť sem já služebník tvuój, Rikardus!“ A když jest tomu ta paní porozuměla a jej po řeči poznavši, chtěla hned ot něho z lože vyskočiti, ale nemohla jest, neb jest byla jeho rukama obklíčena, počala jest křičeti. A Rikardus jednú rukú ústa jí zahradil, řekl jest jí: „Paní milá, však již to jinak býti nemuóž, než což se jest stalo, jako by se nestalo, a byšte pak křičeli po všecky své 185a 185b 186 a 35 93
Strana 94
dni, tehda svým křikem sobě nic jiného než hanbu přinesete. A kdežkoli tak budete jednati, aby to lidé věděli, dvoje zlé k vaší škodě skrze to přijíti musí. První jest, že svú čest a své dobré slovo poctivé zlehčíte. Neb budete-li praviti, že sem vás do lázně přijitím zklamal, tehda já budu proti tomu praviti, že tak není, než že sem vás skrze dary k tomu přivedl, že jste sem přišli, a že těch daruóv a slibuóv že sem vám všech nenaplnil, že skrze tu příčinu taková slova ke mně vy mlú- váte a takové nesnáze a búřky proti mně jednáte, kdež sami tomu srozuměti muóžte, že lidé daleko sú k tomu strojnější věřiti, což se zlého přihodí než dobrého. A protož muóž mi tak mnoho věřeno býti aneb více nežli vám. Druhé, že mezi mužem vašiem a mnú smrtedlná nepřízeň skrze to zroste a muóž se přihoditi, že já jemu tak skůro život otejmu jako on mně, kdež byšte potom z takové věci nikdy veseli býti ne- mohli. Protož, má najmilejší paní, nechtějte se na jednu hodinu vaší vší cti a dobré pověsti zbaviti a mne, vašeho služebníka, v takové nebezpečenství poddati. Však nejste první, ani poslední budete, kteráž zklamána jest. A také sem vás nezklamal tím, abych vám chtěl vaše vzíti, než své dáti, a skrze přílišnú lásku, kterúž vždycky k vám nosil sem,l přinucen sem byl vám to učiniti, což sem učinil. Však sem hotový vždy ústavně vaším věrným služebníkem býti, ač i prvé od dávních časuóv váš sem byl i s tím se vším, což 25 mám i ještě též býti chci na budúcí časy věčné. Paní, však jste múdří v jiných svých věcech. Jiné naděje nemám, že v této také budete.“ A dokudž s ní tak Rikardus mluvil, ústavně jest plakala své příhody želejíc, smutná jsúci, jako kdy která žena byla jest. Avšak slova Rikardova v sobě sama rozváživši, so seznala jest, což Rikardus mluvil k ní, že takové věci mohly by se z toho udáti a že, což jest mluvil, že pravdu mluví. Protož řekla jest: „Rikarde, já neviem, kterak mi toho Buóh popřeje, abych já toho tobě zapomenúti mohla, cos mi učinil. Avšak přesto nechciť křičeti na tomto místě, kdež mě má 3s věrná sprostnost a ne smilstvo k tomu připravila. Ale toho buď bez pochybenie, žeť vesela nebudu, lečť uhlédám tako- 5 10 15 20 186b 187a 187b 94
dni, tehda svým křikem sobě nic jiného než hanbu přinesete. A kdežkoli tak budete jednati, aby to lidé věděli, dvoje zlé k vaší škodě skrze to přijíti musí. První jest, že svú čest a své dobré slovo poctivé zlehčíte. Neb budete-li praviti, že sem vás do lázně přijitím zklamal, tehda já budu proti tomu praviti, že tak není, než že sem vás skrze dary k tomu přivedl, že jste sem přišli, a že těch daruóv a slibuóv že sem vám všech nenaplnil, že skrze tu příčinu taková slova ke mně vy mlú- váte a takové nesnáze a búřky proti mně jednáte, kdež sami tomu srozuměti muóžte, že lidé daleko sú k tomu strojnější věřiti, což se zlého přihodí než dobrého. A protož muóž mi tak mnoho věřeno býti aneb více nežli vám. Druhé, že mezi mužem vašiem a mnú smrtedlná nepřízeň skrze to zroste a muóž se přihoditi, že já jemu tak skůro život otejmu jako on mně, kdež byšte potom z takové věci nikdy veseli býti ne- mohli. Protož, má najmilejší paní, nechtějte se na jednu hodinu vaší vší cti a dobré pověsti zbaviti a mne, vašeho služebníka, v takové nebezpečenství poddati. Však nejste první, ani poslední budete, kteráž zklamána jest. A také sem vás nezklamal tím, abych vám chtěl vaše vzíti, než své dáti, a skrze přílišnú lásku, kterúž vždycky k vám nosil sem,l přinucen sem byl vám to učiniti, což sem učinil. Však sem hotový vždy ústavně vaším věrným služebníkem býti, ač i prvé od dávních časuóv váš sem byl i s tím se vším, což 25 mám i ještě též býti chci na budúcí časy věčné. Paní, však jste múdří v jiných svých věcech. Jiné naděje nemám, že v této také budete.“ A dokudž s ní tak Rikardus mluvil, ústavně jest plakala své příhody želejíc, smutná jsúci, jako kdy která žena byla jest. Avšak slova Rikardova v sobě sama rozváživši, so seznala jest, což Rikardus mluvil k ní, že takové věci mohly by se z toho udáti a že, což jest mluvil, že pravdu mluví. Protož řekla jest: „Rikarde, já neviem, kterak mi toho Buóh popřeje, abych já toho tobě zapomenúti mohla, cos mi učinil. Avšak přesto nechciť křičeti na tomto místě, kdež mě má 3s věrná sprostnost a ne smilstvo k tomu připravila. Ale toho buď bez pochybenie, žeť vesela nebudu, lečť uhlédám tako- 5 10 15 20 186b 187a 187b 94
Strana 95
5 10 15 vým neb jiným obyčejem nad tebú pomstu. Protož pusť mě, ať jdu preč, a nedrž mě viec, nebs měl již dosti svú vúli se mnú a zlehčils mě vedlé své vuóle. Protož tebe prosím, pust mě!“ Rikardus paní hněvu a zámutku jejímu dobře srozu- měl, vzal jest před se, že jí pustiti nechce, leč s ní v mír vejde. Tehdy jí velmi pokornými slovy počal jest její tvrdý úmysl obměkčovati, a jí tak mnoho pravě a vždy prose, až jest ji vždy přemohl, že sú se smířili a tak svú vóli potom po všem, což se bylo přihodilo, některú hodinu spolu u veliké radosti a veselí leželi sú a k tomu se věrně milujíce. A tak tepruv tu ta paní seznala jest, že objímaní a líbaní i věrná milost ciziech mužuóv v lahodnější a milejší libosti jest než mužuóv vlastních. A tak jest po té libosti a práce Rikardově svú pro- tivnú a zlú mysl proti Rikardovi u velikú lásku proměnila a jej z srdce svého milovala. Potom dlúhé časy spolu v skryté lásce přebývali sú. By Buóh chtěl, abychom my též s svými milými v lásce a u veselí za dlúhé časy stráviti mohli. Amen, amen. 188 a 95
5 10 15 vým neb jiným obyčejem nad tebú pomstu. Protož pusť mě, ať jdu preč, a nedrž mě viec, nebs měl již dosti svú vúli se mnú a zlehčils mě vedlé své vuóle. Protož tebe prosím, pust mě!“ Rikardus paní hněvu a zámutku jejímu dobře srozu- měl, vzal jest před se, že jí pustiti nechce, leč s ní v mír vejde. Tehdy jí velmi pokornými slovy počal jest její tvrdý úmysl obměkčovati, a jí tak mnoho pravě a vždy prose, až jest ji vždy přemohl, že sú se smířili a tak svú vóli potom po všem, což se bylo přihodilo, některú hodinu spolu u veliké radosti a veselí leželi sú a k tomu se věrně milujíce. A tak tepruv tu ta paní seznala jest, že objímaní a líbaní i věrná milost ciziech mužuóv v lahodnější a milejší libosti jest než mužuóv vlastních. A tak jest po té libosti a práce Rikardově svú pro- tivnú a zlú mysl proti Rikardovi u velikú lásku proměnila a jej z srdce svého milovala. Potom dlúhé časy spolu v skryté lásce přebývali sú. By Buóh chtěl, abychom my též s svými milými v lásce a u veselí za dlúhé časy stráviti mohli. Amen, amen. 188 a 95
Strana 96
Strana 97
IX O PANU TYMOVI A O KONI, KTERÝŽ BEZ TRHU PRODÁN A BEZ PENĚZ KÚPEN, VŠAK PROTO DOBŘE PRODÁN, NEB JEST MÍSTO KONĚ NA PANÍ JEZDIL ET CETERA 10 15 25 V slavném městě v Písku v rodu jménem Říčanských byl jeden rytieř, pan Habart jmé nem, za bohatého a múdrého 188b muže držán byl, ale z míry lakomý, za těch časuóv za hajt- mana anebo zprávcí Kúřimského kraje zvolen jest byl. Kterýž se všemi potřebami svými, což k tomu přísluší, hotov jest byl k tomu hajtmanství z tolika jedné, že jest pod své sedlo koně čistého a dobrého míti nemohl. A také tu nikdiež bliezko nemohl jest ho míti a najíti, kterýž by mu se k takové věci hoditi mohl. I byl jest v tom městě jeden krásný mladý člověk, kterémuž říkali pan Tým jméno. Však ne z najuroze- nějších jeden, než byl dosti bohatý, mladý a drahný pacholek na životě i na osobě a krátce, že byl jest najpodobnější, což jich v té krajině bylo. Ten dobrý pan Tým dlúhé časy toho jistého řitíře Říčanského jeho paní slúžil jest a ji velmi miloval. A proto žádné ] otplaty ani naděje za svú službu a tu 20 milost, kterúž jest k ní měl, neměl jest. A proto jest vždy na ni laskav byl a ji nad jiné miloval, neb jest velmi krásná a ušlechtilá i pěkná nad jiné paní byla. Ten jistý pan Tým měl jest kuóň tak čistý, že ve vší zemi tak čistého nebylo, a pro tu příčinu jemu jest velmi míl byl. I bylo jest vědomo téměř všem v tom kraji, že on toho rytíře paní slúží a jí frejuje, kdež někteří přátelé tomu rytíři, kteří mu přáli, řekli sú k němu, že bude-li žádati na panu Týmovi toho koně, že jemu bez pochyby ten kuóň dán bude pro lásku tu, kterúž 189a 7 Boccacciovské rozprávky 97
IX O PANU TYMOVI A O KONI, KTERÝŽ BEZ TRHU PRODÁN A BEZ PENĚZ KÚPEN, VŠAK PROTO DOBŘE PRODÁN, NEB JEST MÍSTO KONĚ NA PANÍ JEZDIL ET CETERA 10 15 25 V slavném městě v Písku v rodu jménem Říčanských byl jeden rytieř, pan Habart jmé nem, za bohatého a múdrého 188b muže držán byl, ale z míry lakomý, za těch časuóv za hajt- mana anebo zprávcí Kúřimského kraje zvolen jest byl. Kterýž se všemi potřebami svými, což k tomu přísluší, hotov jest byl k tomu hajtmanství z tolika jedné, že jest pod své sedlo koně čistého a dobrého míti nemohl. A také tu nikdiež bliezko nemohl jest ho míti a najíti, kterýž by mu se k takové věci hoditi mohl. I byl jest v tom městě jeden krásný mladý člověk, kterémuž říkali pan Tým jméno. Však ne z najuroze- nějších jeden, než byl dosti bohatý, mladý a drahný pacholek na životě i na osobě a krátce, že byl jest najpodobnější, což jich v té krajině bylo. Ten dobrý pan Tým dlúhé časy toho jistého řitíře Říčanského jeho paní slúžil jest a ji velmi miloval. A proto žádné ] otplaty ani naděje za svú službu a tu 20 milost, kterúž jest k ní měl, neměl jest. A proto jest vždy na ni laskav byl a ji nad jiné miloval, neb jest velmi krásná a ušlechtilá i pěkná nad jiné paní byla. Ten jistý pan Tým měl jest kuóň tak čistý, že ve vší zemi tak čistého nebylo, a pro tu příčinu jemu jest velmi míl byl. I bylo jest vědomo téměř všem v tom kraji, že on toho rytíře paní slúží a jí frejuje, kdež někteří přátelé tomu rytíři, kteří mu přáli, řekli sú k němu, že bude-li žádati na panu Týmovi toho koně, že jemu bez pochyby ten kuóň dán bude pro lásku tu, kterúž 189a 7 Boccacciovské rozprávky 97
Strana 98
k jeho paní má. Ten dobrý rytíř pan Habart, kterýž nětco lakomstvím velmi obklíčen jsa, poslal jest po pana Týma, aby k němu přišel. A když přišel k němu, požádalI jest toho koně na něm, chtěl-li by jej jemu prodati. Ale však jest více z té příčiny učinil, zdali by jemu pan Tým ctí a darem dáti se podvolil toho koně. A když jest pan Tým slovóm rytířovým porozuměl, k čemu úmysl jej táhne jeho, i řekl jest: „Pane Habarte, byšte mi chtěli polovici statku svého dáti, nedosáh- nete koně mého trhem, než ctí a darem mohli byšte jej míti, ač by k tomu vaše žádost byla. Však takovú měrú prvé než kuóň muój darem přijmete, ať prvé mám otpuštěnie s vaší paní některá slova rozmluviti, a to abych volně s ní mluviti mohl, však proto při přítomnosti vaší ta řeč s ní mezi námi buď, než ať od žádného slyšán býti nemohu kromě ot paní 15 samé.“ Takž to veliké lakomství rytířovo k tomu jest táhlo a řeklI jest panu Týmovi, že tak učiniti chce a že jemu se to dobře líbí. A takž vzav jej s sebú do domu svého i uvedl jej na sieň a nechal jeho tu samého a šel k své paní a pověděl jí, kterak snadně a lehce pana Týma kuóň míti muóže. A také jí řekl, aby šla paní Týmových slov poslúchati, však tak jí přikázal, aby na jeho slova žádné otpovědi nedávala bud málo nebo mnoho. Paní takové věci otmlúvala, avšak muže svého proto rozkázání jest učinila. I šla jest na sieň pana Týma poslúchati. Tým, kterýž již byl s rytířem úmluvu učinil, na jedno místo súkromí s tú pěknú a poctivú paní ote všech jiných odstúpil jest i posadil se s paní i řekl jest: „Urozená a cti dů- stojná paní, jistěť nepochybuji a zajistéť mi se zdá a tak jest, že jste múdří a že od dávního času mohli ste mi rozuměti, kterak mě veliká láska a přátelstvo k tomu přinutilo jest so k vám a k vaší libé kráse velikú a ustavičnú lásku a milost nositi, kteráž podle zdání mého nade všecky jiné k tobě jest, kteréž sem paní jak sem živ očima svýma viděl. Pak toho nechaje všeho na straně napořád vašich obyčejuóv a chvali- tebných ctností a tiché postavy, kteréž takové všecky věci u vás panují a takové moci a síly jsú veliké, že každého vyso- kého muže mysli zmocňují se. Protož nezdaj se vám, že bych 5 10 20 25 190 a 190b 189b 35 98
k jeho paní má. Ten dobrý rytíř pan Habart, kterýž nětco lakomstvím velmi obklíčen jsa, poslal jest po pana Týma, aby k němu přišel. A když přišel k němu, požádalI jest toho koně na něm, chtěl-li by jej jemu prodati. Ale však jest více z té příčiny učinil, zdali by jemu pan Tým ctí a darem dáti se podvolil toho koně. A když jest pan Tým slovóm rytířovým porozuměl, k čemu úmysl jej táhne jeho, i řekl jest: „Pane Habarte, byšte mi chtěli polovici statku svého dáti, nedosáh- nete koně mého trhem, než ctí a darem mohli byšte jej míti, ač by k tomu vaše žádost byla. Však takovú měrú prvé než kuóň muój darem přijmete, ať prvé mám otpuštěnie s vaší paní některá slova rozmluviti, a to abych volně s ní mluviti mohl, však proto při přítomnosti vaší ta řeč s ní mezi námi buď, než ať od žádného slyšán býti nemohu kromě ot paní 15 samé.“ Takž to veliké lakomství rytířovo k tomu jest táhlo a řeklI jest panu Týmovi, že tak učiniti chce a že jemu se to dobře líbí. A takž vzav jej s sebú do domu svého i uvedl jej na sieň a nechal jeho tu samého a šel k své paní a pověděl jí, kterak snadně a lehce pana Týma kuóň míti muóže. A také jí řekl, aby šla paní Týmových slov poslúchati, však tak jí přikázal, aby na jeho slova žádné otpovědi nedávala bud málo nebo mnoho. Paní takové věci otmlúvala, avšak muže svého proto rozkázání jest učinila. I šla jest na sieň pana Týma poslúchati. Tým, kterýž již byl s rytířem úmluvu učinil, na jedno místo súkromí s tú pěknú a poctivú paní ote všech jiných odstúpil jest i posadil se s paní i řekl jest: „Urozená a cti dů- stojná paní, jistěť nepochybuji a zajistéť mi se zdá a tak jest, že jste múdří a že od dávního času mohli ste mi rozuměti, kterak mě veliká láska a přátelstvo k tomu přinutilo jest so k vám a k vaší libé kráse velikú a ustavičnú lásku a milost nositi, kteráž podle zdání mého nade všecky jiné k tobě jest, kteréž sem paní jak sem živ očima svýma viděl. Pak toho nechaje všeho na straně napořád vašich obyčejuóv a chvali- tebných ctností a tiché postavy, kteréž takové všecky věci u vás panují a takové moci a síly jsú veliké, že každého vyso- kého muže mysli zmocňují se. Protož nezdaj se vám, že bych 5 10 20 25 190 a 190b 189b 35 98
Strana 99
II I III R W
II I III R W
Strana 100
5 10 15 20 25 30 jedné z tolika takovú věc jedné slovy okazoval, Buóh ví, mé srdce, a za věrnú mi pravdu věřte, že žádné ženy sem ne- miloval tak velmi a věrně, jako já vás miluji a milovati chci, dokudž sem živ a pokudž všemu smyslu i všem úduóm puójčena jest živnost v mém těle a ještě více jestli to také, aby i na onom světě taková láska a milost mezi lidmi byla, jako zde jest na tomto světě, tehda tím jisti buďte, že já váš na věky budu. A vy žádné věci tak jisté na tomto světě nemáte milé neb nemilé, vzátné neb nevzácné, abyšte mohli doko- naleji se tím ujistiti jako mnú, že sem váš a budu, abyšte to tak jistě řéci mohli. Více pravím, že by mi se větčí milosti státi nemohlo nežli vaši vuóli naplniti a libost nebo vám k vóli vaše rozkázanie naplniti, žádná věc v tomto světě ne- zdála by mi se těžka pro vás, leč bych co beze lsti učiniti nemohl. Protož, má najmilejší paní, poněvadž já, jakož jste srozuměli, váš tak poddaný služebník sem a již své všeclky žádosti i prosby propúštím k vám pokorně, neb jste vy sami muój trošt i naděje, skrze kterúž mi mé všecko veselé a dobré přijíti muóž. A prosím, má najmilejší paní, dajte tomu býti, ať se mé povolné služby vám dobře líbí. Neb jste mi milí nade všecky jiné paní a zvlášť, když vaši zpanilú krásu a ctnost i postavu na mysli své rozjímám, skrze kterúžto mé srdce v hořící milosti ústavně úfá, vaše minulé protiv- nosti, kteréž jste mi okazovali, že mi to již skrze svú lásku a milost obměkčiti a odpustiti ráčíte, však sem pak vždy váš dědičný, neb to dostatečně řéci muóžte, že sem na vás věrně laskav a vás velmi miluji. Pakli vaše vysoká mysl proti mně se milostivě neokáže, tehda] tím bez pochybnosti jisti buďte, že proto umříti musím. A když by mi se taková věc stala, že bych pro to umřel, mohlo by řečeno býti, že jste tím vinni a mé smrti malú byšte čest měli. A jistě já tomu věřím, když byšte sobě takovú věc v svém svědomí rozmýšleli, že by vám ty věci některý čas žalost a zámutek přinésti mohly, že jste kdy takovú věc učinili, a mohli byšte sami k sobě řéci: „Ouvé, ouvé, velikého zlého co sem já spáchala, že sem já se nad svým Týmem neslitovala!“ Taková myšlení vaše byla 191 a 191b 192a 35 100
5 10 15 20 25 30 jedné z tolika takovú věc jedné slovy okazoval, Buóh ví, mé srdce, a za věrnú mi pravdu věřte, že žádné ženy sem ne- miloval tak velmi a věrně, jako já vás miluji a milovati chci, dokudž sem živ a pokudž všemu smyslu i všem úduóm puójčena jest živnost v mém těle a ještě více jestli to také, aby i na onom světě taková láska a milost mezi lidmi byla, jako zde jest na tomto světě, tehda tím jisti buďte, že já váš na věky budu. A vy žádné věci tak jisté na tomto světě nemáte milé neb nemilé, vzátné neb nevzácné, abyšte mohli doko- naleji se tím ujistiti jako mnú, že sem váš a budu, abyšte to tak jistě řéci mohli. Více pravím, že by mi se větčí milosti státi nemohlo nežli vaši vuóli naplniti a libost nebo vám k vóli vaše rozkázanie naplniti, žádná věc v tomto světě ne- zdála by mi se těžka pro vás, leč bych co beze lsti učiniti nemohl. Protož, má najmilejší paní, poněvadž já, jakož jste srozuměli, váš tak poddaný služebník sem a již své všeclky žádosti i prosby propúštím k vám pokorně, neb jste vy sami muój trošt i naděje, skrze kterúž mi mé všecko veselé a dobré přijíti muóž. A prosím, má najmilejší paní, dajte tomu býti, ať se mé povolné služby vám dobře líbí. Neb jste mi milí nade všecky jiné paní a zvlášť, když vaši zpanilú krásu a ctnost i postavu na mysli své rozjímám, skrze kterúžto mé srdce v hořící milosti ústavně úfá, vaše minulé protiv- nosti, kteréž jste mi okazovali, že mi to již skrze svú lásku a milost obměkčiti a odpustiti ráčíte, však sem pak vždy váš dědičný, neb to dostatečně řéci muóžte, že sem na vás věrně laskav a vás velmi miluji. Pakli vaše vysoká mysl proti mně se milostivě neokáže, tehda] tím bez pochybnosti jisti buďte, že proto umříti musím. A když by mi se taková věc stala, že bych pro to umřel, mohlo by řečeno býti, že jste tím vinni a mé smrti malú byšte čest měli. A jistě já tomu věřím, když byšte sobě takovú věc v svém svědomí rozmýšleli, že by vám ty věci některý čas žalost a zámutek přinésti mohly, že jste kdy takovú věc učinili, a mohli byšte sami k sobě řéci: „Ouvé, ouvé, velikého zlého co sem já spáchala, že sem já se nad svým Týmem neslitovala!“ Taková myšlení vaše byla 191 a 191b 192a 35 100
Strana 101
15 20 25 30 by již všecka v ztrátu a k rozmnožení zámutku vašemu. A protož ať raději k takové věci nepřichází, radše toho nyní zželejte se a slitujte, prvé nežť smrt přijmu, a buďte mi milostivi, slitujíc se nade mnú, neb vy mne muóžte naj- veselejšího a najsmutnějšího muže učiniti, kterýž v světě jest v tomto. Však proto vždy úfám u vaši štědrú pokoru, že mne protivenstviem a zlú otplatú za takovú mú lásku věrnú k vám smrtí dokonati nedáte, než s milostí veselú a laskavú otpo- vědí mé lekavé srdce milostivě potěšíte.“ A takž pan Tým 10 s některakým zaslzeniem svých očí a s těžkým zdechnutím srdce svého svým řečem jest konec učinil, čekaje od té uro- zené a krásné paní otpovědi. Paní ta dobrá pana Týma dávní lásku i dvoření ve dne i časy nočními dobře uznamenala jest a jí dobře vědoma byla jest i jiné mnohé věci, kteréž pro ni jest učinil. Však pro to své tvrdé mysli nikdy jest prvé ob- měkčiti nemohla, až te pruv skrze jeho sladká a libá slova to k sobě jest přijala, ježto jest jeho slovóm nikda tak dostatečně nesrozuměla, co láska a milost mezi lidmi muóž. Ačkoli při- kázanie mužovo zachovati musila, však proto některých zdechnutí zakrýti jest nemohla z příčiny té, že jest žádné otpovědi Týmovi dáti nesměla. A tak panu Týmovi od paní žádná otpověď dána nebyla, kterémuž se to velmi neznámé zdálo. Ale z toho hned se počal domýšleti rytířovy chytrosti, a proto na ni vždy zhlédal míle. A skrze to paní naň pěkné vzhlédaní, kteréž jest v tom času vondy i vondy vzhlédala, a skrze takové vzhlédaní a zdychání, kterážto z hlubokosti srdce jejího vycházely, jemu dobrú naději i trošty přinášely sú. Hned sobě sám novú radu dav a na paní místě sám sobě otpověď dával i vece: „Muój milý Týme, jest chvíle dávná, že já tvú lásku ústavnú k sobě pravú i spravedlivú našla sem, kteréž já skrze tvá slova lépe a více vyrozuměla sem, kdež já toho s vděčností přijímám a od tebe mám toho veliké utě- šenie, ačkoli sem prvé tvrda a nemilostiva byla, nechci, aby ty tomu věřiti měl, že bych já to v své mysli a na svém srdci míti měla, jakož jest tobě má postava ty časy okazovala. Než věz, žeť sem na tě vždycky z srdce laskava byla a mimo jiné 192b 193a 193b 35 101
15 20 25 30 by již všecka v ztrátu a k rozmnožení zámutku vašemu. A protož ať raději k takové věci nepřichází, radše toho nyní zželejte se a slitujte, prvé nežť smrt přijmu, a buďte mi milostivi, slitujíc se nade mnú, neb vy mne muóžte naj- veselejšího a najsmutnějšího muže učiniti, kterýž v světě jest v tomto. Však proto vždy úfám u vaši štědrú pokoru, že mne protivenstviem a zlú otplatú za takovú mú lásku věrnú k vám smrtí dokonati nedáte, než s milostí veselú a laskavú otpo- vědí mé lekavé srdce milostivě potěšíte.“ A takž pan Tým 10 s některakým zaslzeniem svých očí a s těžkým zdechnutím srdce svého svým řečem jest konec učinil, čekaje od té uro- zené a krásné paní otpovědi. Paní ta dobrá pana Týma dávní lásku i dvoření ve dne i časy nočními dobře uznamenala jest a jí dobře vědoma byla jest i jiné mnohé věci, kteréž pro ni jest učinil. Však pro to své tvrdé mysli nikdy jest prvé ob- měkčiti nemohla, až te pruv skrze jeho sladká a libá slova to k sobě jest přijala, ježto jest jeho slovóm nikda tak dostatečně nesrozuměla, co láska a milost mezi lidmi muóž. Ačkoli při- kázanie mužovo zachovati musila, však proto některých zdechnutí zakrýti jest nemohla z příčiny té, že jest žádné otpovědi Týmovi dáti nesměla. A tak panu Týmovi od paní žádná otpověď dána nebyla, kterémuž se to velmi neznámé zdálo. Ale z toho hned se počal domýšleti rytířovy chytrosti, a proto na ni vždy zhlédal míle. A skrze to paní naň pěkné vzhlédaní, kteréž jest v tom času vondy i vondy vzhlédala, a skrze takové vzhlédaní a zdychání, kterážto z hlubokosti srdce jejího vycházely, jemu dobrú naději i trošty přinášely sú. Hned sobě sám novú radu dav a na paní místě sám sobě otpověď dával i vece: „Muój milý Týme, jest chvíle dávná, že já tvú lásku ústavnú k sobě pravú i spravedlivú našla sem, kteréž já skrze tvá slova lépe a více vyrozuměla sem, kdež já toho s vděčností přijímám a od tebe mám toho veliké utě- šenie, ačkoli sem prvé tvrda a nemilostiva byla, nechci, aby ty tomu věřiti měl, že bych já to v své mysli a na svém srdci míti měla, jakož jest tobě má postava ty časy okazovala. Než věz, žeť sem na tě vždycky z srdce laskava byla a mimo jiné 192b 193a 193b 35 101
Strana 102
5 10 15 20 25 30 lidi, ač tajně okazovala sem, i tebe sem ráda vídala. Cožť sem pak koli činila, bylo mi toho potřebí, bojeci se hněvu muže svého a k tomu také zachování dobré pověsti v cti své. Ale nynie čas přichází, žeť zjevně okázati chci a mohu, jsem-lit na tě laskava, a té vší lásky a přátelství, kterúž i jsi mi dlúhé časy činil a ještě činiti nepřestáváš, mohla bych otplatiti, protož měj se dobře a buď dobromyslný. Nebo pan Habart, muž muój, v krátkém času má do Kúřimského kraje jeti, jakož ty o tom dobře víš, kterémuž jsi ty pro mě svubj kuóň dal najlepší. I věz, kdyžť jediné preč otjede, jáť tobě teď pod svú ctí slibuji a pod tú velikú láskú, kterúž já k tobě mám, že se máš u mne po nedlúhém času najíti. Protož měj se dobře, neb své lásce s radostí a s velikú žádostí naplnění učiníme. A ať bych já o této věci nepotřebovala více praviti, znamenajž pilně, kterýkoli den na okně mé komory, kteréž nad zahradú jest, sněžné bělosti ubrusec rozestřený u vokně uhlédáš, tu příští noc jáť tebe mezi dveřmi zahradními čakati chci, jediné hleď, aby od žádného uhlédán nebyl. Tu bohdá celú noc naše žádost spolu veselé míti bude.“ A když již pan Tým sám sobě na místě paní otpověď dal, hned zase jest opět proti ní řekl: „O má najmilejší paní, přišlo i přihodilo se jest, že skrze nesmírné radosti a veselé, vaší dobrotě a poctivosti, kteráž by mi tu mysl a rozum dala, abych vám z toho tak poděkoval z milostivého obdarování a naučení, jakož byšte toho hodni byli. Abych pak i to mohl učiniti, jakož toho žá- dost má jest, ale času ani chvíle k tomu nynie není, aby vám dosti děkování za to se státi mohlo, protož u vaší urozené mysli a srdci stuój a buď k rozeznání, čehož učiniti žádám, nyní slovy toho zpraviti nemohu. Však co jste mi pověděli a rozkázali, na to chci mysliti, abych se podlé toho zachoval, poněvadž i jste mne takovým darem tuto hodinu obdařiti ráčili, z čehož vám na tisícekrát děkuji a vám podlé svého najvyššieho přemožení zase zasluhovati i otplacovati chci. Jižť zde není nyní času k většímu rozmlúvaní, najmilejší ze všech paní, dajž vám Pán Buóh, čehož žádost máte, abyšte to naplnili, protož buďtež Bohu — a já srdci tvému — po- 194 a 194b 195a 35 102
5 10 15 20 25 30 lidi, ač tajně okazovala sem, i tebe sem ráda vídala. Cožť sem pak koli činila, bylo mi toho potřebí, bojeci se hněvu muže svého a k tomu také zachování dobré pověsti v cti své. Ale nynie čas přichází, žeť zjevně okázati chci a mohu, jsem-lit na tě laskava, a té vší lásky a přátelství, kterúž i jsi mi dlúhé časy činil a ještě činiti nepřestáváš, mohla bych otplatiti, protož měj se dobře a buď dobromyslný. Nebo pan Habart, muž muój, v krátkém času má do Kúřimského kraje jeti, jakož ty o tom dobře víš, kterémuž jsi ty pro mě svubj kuóň dal najlepší. I věz, kdyžť jediné preč otjede, jáť tobě teď pod svú ctí slibuji a pod tú velikú láskú, kterúž já k tobě mám, že se máš u mne po nedlúhém času najíti. Protož měj se dobře, neb své lásce s radostí a s velikú žádostí naplnění učiníme. A ať bych já o této věci nepotřebovala více praviti, znamenajž pilně, kterýkoli den na okně mé komory, kteréž nad zahradú jest, sněžné bělosti ubrusec rozestřený u vokně uhlédáš, tu příští noc jáť tebe mezi dveřmi zahradními čakati chci, jediné hleď, aby od žádného uhlédán nebyl. Tu bohdá celú noc naše žádost spolu veselé míti bude.“ A když již pan Tým sám sobě na místě paní otpověď dal, hned zase jest opět proti ní řekl: „O má najmilejší paní, přišlo i přihodilo se jest, že skrze nesmírné radosti a veselé, vaší dobrotě a poctivosti, kteráž by mi tu mysl a rozum dala, abych vám z toho tak poděkoval z milostivého obdarování a naučení, jakož byšte toho hodni byli. Abych pak i to mohl učiniti, jakož toho žá- dost má jest, ale času ani chvíle k tomu nynie není, aby vám dosti děkování za to se státi mohlo, protož u vaší urozené mysli a srdci stuój a buď k rozeznání, čehož učiniti žádám, nyní slovy toho zpraviti nemohu. Však co jste mi pověděli a rozkázali, na to chci mysliti, abych se podlé toho zachoval, poněvadž i jste mne takovým darem tuto hodinu obdařiti ráčili, z čehož vám na tisícekrát děkuji a vám podlé svého najvyššieho přemožení zase zasluhovati i otplacovati chci. Jižť zde není nyní času k většímu rozmlúvaní, najmilejší ze všech paní, dajž vám Pán Buóh, čehož žádost máte, abyšte to naplnili, protož buďtež Bohu — a já srdci tvému — po- 194 a 194b 195a 35 102
Strana 103
ručeni.“ Těchto ve všech řečí paní žádného slova ani v mlu- vení, ani v otpovídaní jest neučinila. A takž pan Tým vstav, šel jest k rytíři, a když jest to pan Habart uzřel, hned proti němu šel směje se, i řekl mu: „Kterakť se zdá, zdržel-lit sem, což sem řekl?“ Vece pan Tým: „Věru nic, neb jste mi slíbili, abych s vaší paní rozmluvil, a vy mně pak dali ste mluviti s kamennú sochú.“ To se tomu rytíři všecko velmi líbilo dobře, že jeho paní tak stálé mysli byla jest. A kuóň, mám zato, ještě lépe mu se líbil, neb zaň nic nedal, ale budúcího zlého, co se děje, neznal. Neb mohlo jemu řečeno býti onen veršík Ovidia, kterýž řekl k Menelaovi: „Ty na muój kuóň vsedeš, Menelae, a já tvú ženu zjezdím.“ A hned ku panu Týmovi řekl: „Jižť dobře jest muój kuóň, kterýž byl jest tvuój.“ Pan Tým rytíři otpověděl a řekl: „Ano, pane, jest. 15 Ale bychť byl ot vás takové milosti se nadál a to ovoce, kteréž jsem ot vás přijal, byl bych vám svuój kuóň bez žádosti vaší poslal a dal. A by Buóh chtěl, bych tak byl učinil, neb jste vy muój kuóň koupili a já sem ho neprodával.“ Čemuž se rytíř zasmál. Přesto jest kuóň vzal od pana Týma. A potom po nedlúhém času rytíř vsedav na své ! koně i jel jest do Kú- řimského kraje a paní své svobodné a samé v domu svém nechal jest, kterážto častokrát sama v sobě páně Týmova slova přemýšlela jest té veliké lásky, kterúž jest on jí často- krát okazoval. A kterak jest pro ni jejímu muži svubj kuóň najlepší dal a že pro ni každý den mimo její duóm chodí, sama k sobě řekla jest: „Co já činím, čím se obchodím, že své mladosti, krásy i mladých let bez úrody strávím. Rytíř, muž muój, jel jest do kraje Kúřimského a nepřijede zase v šesti nedělech; když mi to zase bude ot něho nahrazeno, co zmešká, zdali když bude starý, a k tomu, poněvadž mi se takový milovník nahází, jako jest pan Tým? Však sem nynie sama, nepotřebí mi se před žádným báti, neviem, proč k sobě tohoto dobrého času nepřijmu, dokudž to učiniti mohu. Mohlo by se přihoditi, že bychI potom to ráda přijala, ano 35 by mi to snad přijíti nemohlo, jako nyní muóž býti. A také toho žádný nezví. A by se pak i událo, že by to zvědíno bylo, 10 20 25 30 195b 196 a 196b 103
ručeni.“ Těchto ve všech řečí paní žádného slova ani v mlu- vení, ani v otpovídaní jest neučinila. A takž pan Tým vstav, šel jest k rytíři, a když jest to pan Habart uzřel, hned proti němu šel směje se, i řekl mu: „Kterakť se zdá, zdržel-lit sem, což sem řekl?“ Vece pan Tým: „Věru nic, neb jste mi slíbili, abych s vaší paní rozmluvil, a vy mně pak dali ste mluviti s kamennú sochú.“ To se tomu rytíři všecko velmi líbilo dobře, že jeho paní tak stálé mysli byla jest. A kuóň, mám zato, ještě lépe mu se líbil, neb zaň nic nedal, ale budúcího zlého, co se děje, neznal. Neb mohlo jemu řečeno býti onen veršík Ovidia, kterýž řekl k Menelaovi: „Ty na muój kuóň vsedeš, Menelae, a já tvú ženu zjezdím.“ A hned ku panu Týmovi řekl: „Jižť dobře jest muój kuóň, kterýž byl jest tvuój.“ Pan Tým rytíři otpověděl a řekl: „Ano, pane, jest. 15 Ale bychť byl ot vás takové milosti se nadál a to ovoce, kteréž jsem ot vás přijal, byl bych vám svuój kuóň bez žádosti vaší poslal a dal. A by Buóh chtěl, bych tak byl učinil, neb jste vy muój kuóň koupili a já sem ho neprodával.“ Čemuž se rytíř zasmál. Přesto jest kuóň vzal od pana Týma. A potom po nedlúhém času rytíř vsedav na své ! koně i jel jest do Kú- řimského kraje a paní své svobodné a samé v domu svém nechal jest, kterážto častokrát sama v sobě páně Týmova slova přemýšlela jest té veliké lásky, kterúž jest on jí často- krát okazoval. A kterak jest pro ni jejímu muži svubj kuóň najlepší dal a že pro ni každý den mimo její duóm chodí, sama k sobě řekla jest: „Co já činím, čím se obchodím, že své mladosti, krásy i mladých let bez úrody strávím. Rytíř, muž muój, jel jest do kraje Kúřimského a nepřijede zase v šesti nedělech; když mi to zase bude ot něho nahrazeno, co zmešká, zdali když bude starý, a k tomu, poněvadž mi se takový milovník nahází, jako jest pan Tým? Však sem nynie sama, nepotřebí mi se před žádným báti, neviem, proč k sobě tohoto dobrého času nepřijmu, dokudž to učiniti mohu. Mohlo by se přihoditi, že bychI potom to ráda přijala, ano 35 by mi to snad přijíti nemohlo, jako nyní muóž býti. A také toho žádný nezví. A by se pak i událo, že by to zvědíno bylo, 10 20 25 30 195b 196 a 196b 103
Strana 104
5 10 15 ale vždy jest lépe nětco zpósobiti a zjednati a potom teprú želeti, nežli v tom světiti a nic nezjednati a potom toho lito- vati." A takž sama s sebú poradivši se a rady své chtieci užíti, jeden den vyvěsila jest bělosti sněžné ubrusec na okno tak, jakž jest byl pan Tým ji naučil. A pan Tým tomu jest hned porozuměl, s velikú radostí noci té čakal jest, kterýžto, když se jemu čas zdál, do zahrady všel jest. A dveře, kteréž do domu byly, našel otevřené, kdež ta pěkná paní, uznamenavši to, s pilností čakala jest ho a proti němu vyšla a ochotně jej přivítala a on také, obchytiv ji v své ruce, nastokrát políbil jest, po vzchojdě za ní šel jest a hned potom na lože vstúpili sú a najposlednější lásku a milování poznali sú. Ačkoli to najprvnější byla, však proto nebyla jest najposlednější. Neb dokudž jest rytíř doma nebyl, když i zase přijel, proto těch dvé milých s velikú žádostí a veselím mnohokrát spolu u veliké radosti přebývali sú a ten kuóň doplacovali. Amen. 197a
5 10 15 ale vždy jest lépe nětco zpósobiti a zjednati a potom teprú želeti, nežli v tom světiti a nic nezjednati a potom toho lito- vati." A takž sama s sebú poradivši se a rady své chtieci užíti, jeden den vyvěsila jest bělosti sněžné ubrusec na okno tak, jakž jest byl pan Tým ji naučil. A pan Tým tomu jest hned porozuměl, s velikú radostí noci té čakal jest, kterýžto, když se jemu čas zdál, do zahrady všel jest. A dveře, kteréž do domu byly, našel otevřené, kdež ta pěkná paní, uznamenavši to, s pilností čakala jest ho a proti němu vyšla a ochotně jej přivítala a on také, obchytiv ji v své ruce, nastokrát políbil jest, po vzchojdě za ní šel jest a hned potom na lože vstúpili sú a najposlednější lásku a milování poznali sú. Ačkoli to najprvnější byla, však proto nebyla jest najposlednější. Neb dokudž jest rytíř doma nebyl, když i zase přijel, proto těch dvé milých s velikú žádostí a veselím mnohokrát spolu u veliké radosti přebývali sú a ten kuóň doplacovali. Amen. 197a
Strana 105
X ROZPRÁVKA O JEDNOM SEDLÁKU MAŘÍKOVI A O OPATU FREJOVNÉM A LÉKAŘI ŽENSKÉM, V JICH NEMOCECH VELMI DOSPĚLÉM A UMĚLÉM, UT SEQUITUR 15 25 Byl jeden klášter v našem kraji Boleslavském, jakož ještě i podnes to opatství svých v kruntích a založení jméno své má. Kdež klášter toho opatství byl jest postaven súkromí v ho- rách, proto! nedaleko kraje, kdež takový klášter řídko jest kdy byl anebo nikdy od starších přehledován. V kterémžto 10 klášteře přebýval jest jeden opat s svými některými mnichy, k mladým paním velikú lásku míval. Avšak proto vedl jest on tu věc v takové tichosti a jednal, že jest proto nikdy ni- kterak od lidí zjevně v tom shledán býti nemohl a že byl držán a jmien za dobrého a nábožného člověka. A vtom jeden sedlák bohatý nedaleko od toho kláštera, kterýž jest tu bliezko přiseďal, s tím opatem (v velikú známost všel jest a k opatovi velmi se přieznivě a přívětivě okazoval. Ten sedlák byl člověk velmi prostý a hlúpý rozumem i skutkem. Kdež opat dosti málo jest ho sobě vážil, aniž sobě s ním 2o jakého veselé činil. Jediné z té příčiny pro jeho velikú sprost- nost ] druhdy s ním pokvasil a rozmluvil jest. A v takovém jejich častém vídání (opat zvěděl), kterak ten sedlák příliš velmi pěknú a mladú ženu měl jest. A jakž jest ji opat uhlédal, tak jest ji velmi zamiloval, že jest dnem ani nocí jiného pře- myšlovati mohl nežli všecko o té paní. A ačkoli byl jest ten sedlák sprostný a hlúpý, však proto jest ženy tak pilen byl a hlédal, že jednak opat skrze jeho takovú opatrnost byl by se zbláznil. Však proto v tom práce a jednání mnoho jest měl, 197b 198 a 105
X ROZPRÁVKA O JEDNOM SEDLÁKU MAŘÍKOVI A O OPATU FREJOVNÉM A LÉKAŘI ŽENSKÉM, V JICH NEMOCECH VELMI DOSPĚLÉM A UMĚLÉM, UT SEQUITUR 15 25 Byl jeden klášter v našem kraji Boleslavském, jakož ještě i podnes to opatství svých v kruntích a založení jméno své má. Kdež klášter toho opatství byl jest postaven súkromí v ho- rách, proto! nedaleko kraje, kdež takový klášter řídko jest kdy byl anebo nikdy od starších přehledován. V kterémžto 10 klášteře přebýval jest jeden opat s svými některými mnichy, k mladým paním velikú lásku míval. Avšak proto vedl jest on tu věc v takové tichosti a jednal, že jest proto nikdy ni- kterak od lidí zjevně v tom shledán býti nemohl a že byl držán a jmien za dobrého a nábožného člověka. A vtom jeden sedlák bohatý nedaleko od toho kláštera, kterýž jest tu bliezko přiseďal, s tím opatem (v velikú známost všel jest a k opatovi velmi se přieznivě a přívětivě okazoval. Ten sedlák byl člověk velmi prostý a hlúpý rozumem i skutkem. Kdež opat dosti málo jest ho sobě vážil, aniž sobě s ním 2o jakého veselé činil. Jediné z té příčiny pro jeho velikú sprost- nost ] druhdy s ním pokvasil a rozmluvil jest. A v takovém jejich častém vídání (opat zvěděl), kterak ten sedlák příliš velmi pěknú a mladú ženu měl jest. A jakž jest ji opat uhlédal, tak jest ji velmi zamiloval, že jest dnem ani nocí jiného pře- myšlovati mohl nežli všecko o té paní. A ačkoli byl jest ten sedlák sprostný a hlúpý, však proto jest ženy tak pilen byl a hlédal, že jednak opat skrze jeho takovú opatrnost byl by se zbláznil. Však proto v tom práce a jednání mnoho jest měl, 197b 198 a 105
Strana 106
že jest to vždy zjednal, že sedlák i s svú ženú časem svým dle kratochvíle do opatovy zahrady do kláštera přicházel. A tak jednú, když tam byl přišel, počali sú opat s paní rozmlúvati o spasení života věčného i o jiných svatých skutciech, kterak mnozí z tohoto světa sešli sú a jak Pán Buóh rozličně podlé každého zaslúženie s nimi nakládá, avšak jedněm větší milost nežli druhým ukazuje. V takových řečech ta dobrá paní opatovy svaté řeči i život jeho svatý znamenavši, i napadla jest jí některý čas k tomu veliká žádost, aby se tomu dobrému 10 otci zpoviedati mohla. A takž jeden den žádavši na svém muži, aby jí otpustil do kláštera, že by se chtěla zpoviedati, kdež muž jest jí v tom své povolenie dal a tak jest učinila a k opatovi do kláštera šla. A když jest tam přišla k opatovi, s jeho velikú radostí jemu se před jeho nohami posadila, a než jest co jiného mluviti počala, řekla jest: „Pane, by mi byl Buóh muže žádného nedal, velmi malá příčina, skrze vaše naučení na cestu bych přišla, skrze kterúž bych do nebeské radosti přijíti mohla, tak jakž sem na prvních vašiech řečech porozuměla. Ale zase když zpomenu na svého muže činy a jednání, jeho veliké sprostnosti a kto jest on, mohu dobře řéci, že spíše bez muže jsem a vdova, ač jsem koli vdaná, a dokudž jest on živ, vždy já jiného žádného pojíti nesmiem a nemohu. Ale však jakýž jest koli hlúpý, beze vší příčiny tak mi velmi nevěří. A protož, muój milý otče, prvé nežť dále 25 v zpověď vejdu, prosím a žádám, že mi v takové věci raditi budete i pomuóžte, neb sem netoliko pro samu zpověď k vám přišla, ale také vaší pomoci a rady v tom hledajíc. Neb znám dobře, dokudž tato věc konec nevezme, žeť má zpověď a mé dobré jednání málo mi užitku přinésti muóž.“ Taková slova a řeči opatovi se velmi dobře líbila, kdež opat sám svým rozumem toho dosahoval skrze řeči paní té, že s ním (v) štěstí býti chce. I řekl jest té paní: „Má milá dci, dobře já tomu věřím, že jest i tobě veliká práce i nesnáz takového muže míti, a zvlášť takové pěkné paní, jako jsi ty, míti muže ne jako 35 muže, ale jako kozla lesního a ještě nadto k tomu, že tako- vého máš, kterýžť tak příliš nevěří. Protož tobě tvých řečí 15 20 30 198! 199a 199b 106
že jest to vždy zjednal, že sedlák i s svú ženú časem svým dle kratochvíle do opatovy zahrady do kláštera přicházel. A tak jednú, když tam byl přišel, počali sú opat s paní rozmlúvati o spasení života věčného i o jiných svatých skutciech, kterak mnozí z tohoto světa sešli sú a jak Pán Buóh rozličně podlé každého zaslúženie s nimi nakládá, avšak jedněm větší milost nežli druhým ukazuje. V takových řečech ta dobrá paní opatovy svaté řeči i život jeho svatý znamenavši, i napadla jest jí některý čas k tomu veliká žádost, aby se tomu dobrému 10 otci zpoviedati mohla. A takž jeden den žádavši na svém muži, aby jí otpustil do kláštera, že by se chtěla zpoviedati, kdež muž jest jí v tom své povolenie dal a tak jest učinila a k opatovi do kláštera šla. A když jest tam přišla k opatovi, s jeho velikú radostí jemu se před jeho nohami posadila, a než jest co jiného mluviti počala, řekla jest: „Pane, by mi byl Buóh muže žádného nedal, velmi malá příčina, skrze vaše naučení na cestu bych přišla, skrze kterúž bych do nebeské radosti přijíti mohla, tak jakž sem na prvních vašiech řečech porozuměla. Ale zase když zpomenu na svého muže činy a jednání, jeho veliké sprostnosti a kto jest on, mohu dobře řéci, že spíše bez muže jsem a vdova, ač jsem koli vdaná, a dokudž jest on živ, vždy já jiného žádného pojíti nesmiem a nemohu. Ale však jakýž jest koli hlúpý, beze vší příčiny tak mi velmi nevěří. A protož, muój milý otče, prvé nežť dále 25 v zpověď vejdu, prosím a žádám, že mi v takové věci raditi budete i pomuóžte, neb sem netoliko pro samu zpověď k vám přišla, ale také vaší pomoci a rady v tom hledajíc. Neb znám dobře, dokudž tato věc konec nevezme, žeť má zpověď a mé dobré jednání málo mi užitku přinésti muóž.“ Taková slova a řeči opatovi se velmi dobře líbila, kdež opat sám svým rozumem toho dosahoval skrze řeči paní té, že s ním (v) štěstí býti chce. I řekl jest té paní: „Má milá dci, dobře já tomu věřím, že jest i tobě veliká práce i nesnáz takového muže míti, a zvlášť takové pěkné paní, jako jsi ty, míti muže ne jako 35 muže, ale jako kozla lesního a ještě nadto k tomu, že tako- vého máš, kterýžť tak příliš nevěří. Protož tobě tvých řečí 15 20 30 198! 199a 199b 106
Strana 107
snadně věřiti mohu, žeť taková věc tobě veliký zámutek činí. Ale krátce mluvíc, neznám já, by muž tvubj jakým během vystúpiti chtěl a skrze to zdraví přijal. Než vím já jedno lékařství, čehož sem já mistr dokonalý, že jej chci na to dosta- tečně zhojiti. Jediné jste-li vy tak smělí na své mysli a srdci, abyšte to zachovati mohli a žádnému nepraviti, což já vám chci pověděti.“ Paní řekla: „Otče, buď bez pochybnosti, žeť se raději zabiti dám, nežli bych to měla komu pověděti, což vy mně povíte. A zvlášť, co byšte mi pověděli, aby to tajno bylo. Ale otče,l povězte mi, kterak by to mohlo učiněno býti?“ Řekl jí opat: „Paní, jestliže chceš, aby on svého závidění přestal, tehdy musí do očistce dostati se.“ I řekla jest paní: „Kterak on muóž živ jsa tam vjíti?“ I řekl jí opat: „Ou, nic, paní, musíť umříti a potom, když již tak mnoho pokání za to přijme, což jest zde tobě nevěřil a záviděl, potom chci já čistě i s svými bratřími skrze některé modlitby nábožné, kteréž my ku Pánu Bohu učiníme, že nám jej hned zase pošle na tento svět.“ Řekla jest paní: „Tehdy bych já musila vdovú býti a zůstati.“ Vece jí opat: „Ano, milá paní, některý nedlúhý 20 čas musíte se ostříhati, abyšte se za jiného nevdávali, neb by vám toho Pán Buóh velmi za zlé měl. A také když by muž váš zase z očistce přišel, musili byšte toho muže zbaveni býti a zase k prvnímu přistúpiti, kdež by vám potom váš muž skrze to dvakrát více nevěřil než prvé.“ „I jakž jest koli," řekla paní, „by jediné od své závisti a nevěry přestal a mne tak jako vězně víc nechoval, již bych já to chtěla všecko učiniti i dopustiti, co jste učiniti umínili.“ Řekl jest opat: „Paní, buďte bez pochyby, žeť toho dovedu. Jediné povězte mi, jestliže já jej na tu nemoc zhojím, že vám více záviděti " nebude, jaké záplaty sem od vás čakající za mú službu.“ I řekla paní: „Otče, což vám libo jest a já mohu, hotova sem učiniti. Ale co taková žena chudá muóž, jako sem já, tako- vému muži, jakož jste vy, otplatiti, ješto by jemu příjemné a vzátené býti mohlo?“ I řekl jí opat: „Vy nemuóžte pro mě 35 méně učiniti než jako já pro vás. Neb já hotový sem to učiniti pro vás, aby skrz to nám o běma zvláštní úžitek i radost 201a 5 10 15 25 30 200 a 2003 107
snadně věřiti mohu, žeť taková věc tobě veliký zámutek činí. Ale krátce mluvíc, neznám já, by muž tvubj jakým během vystúpiti chtěl a skrze to zdraví přijal. Než vím já jedno lékařství, čehož sem já mistr dokonalý, že jej chci na to dosta- tečně zhojiti. Jediné jste-li vy tak smělí na své mysli a srdci, abyšte to zachovati mohli a žádnému nepraviti, což já vám chci pověděti.“ Paní řekla: „Otče, buď bez pochybnosti, žeť se raději zabiti dám, nežli bych to měla komu pověděti, což vy mně povíte. A zvlášť, co byšte mi pověděli, aby to tajno bylo. Ale otče,l povězte mi, kterak by to mohlo učiněno býti?“ Řekl jí opat: „Paní, jestliže chceš, aby on svého závidění přestal, tehdy musí do očistce dostati se.“ I řekla jest paní: „Kterak on muóž živ jsa tam vjíti?“ I řekl jí opat: „Ou, nic, paní, musíť umříti a potom, když již tak mnoho pokání za to přijme, což jest zde tobě nevěřil a záviděl, potom chci já čistě i s svými bratřími skrze některé modlitby nábožné, kteréž my ku Pánu Bohu učiníme, že nám jej hned zase pošle na tento svět.“ Řekla jest paní: „Tehdy bych já musila vdovú býti a zůstati.“ Vece jí opat: „Ano, milá paní, některý nedlúhý 20 čas musíte se ostříhati, abyšte se za jiného nevdávali, neb by vám toho Pán Buóh velmi za zlé měl. A také když by muž váš zase z očistce přišel, musili byšte toho muže zbaveni býti a zase k prvnímu přistúpiti, kdež by vám potom váš muž skrze to dvakrát více nevěřil než prvé.“ „I jakž jest koli," řekla paní, „by jediné od své závisti a nevěry přestal a mne tak jako vězně víc nechoval, již bych já to chtěla všecko učiniti i dopustiti, co jste učiniti umínili.“ Řekl jest opat: „Paní, buďte bez pochyby, žeť toho dovedu. Jediné povězte mi, jestliže já jej na tu nemoc zhojím, že vám více záviděti " nebude, jaké záplaty sem od vás čakající za mú službu.“ I řekla paní: „Otče, což vám libo jest a já mohu, hotova sem učiniti. Ale co taková žena chudá muóž, jako sem já, tako- vému muži, jakož jste vy, otplatiti, ješto by jemu příjemné a vzátené býti mohlo?“ I řekl jí opat: „Vy nemuóžte pro mě 35 méně učiniti než jako já pro vás. Neb já hotový sem to učiniti pro vás, aby skrz to nám o běma zvláštní úžitek i radost 201a 5 10 15 25 30 200 a 2003 107
Strana 108
5 10 15 20 25 30 přijíti mohla. Protož vy jste též povinni učiniti pro mne, kdež by mně radost i mnoho dobrého skrze to státi se mohlo a za dlúhé časy mé živnosti.“ I řekla jest paní: „Poněvadž jest tak, že vy o mé dobré starati se chcete, já také všecko ráda k vašemu dobrému hotova sem učiniti.“ I řekl jest opat: „Když tak pravíte, tehda ste povinni mně svú lásku okázati a svuój život přistrojiti k mé vuóli a žádosti, pro kterýžto život ústavně v milosti hořím.“ A když jest paní tomu po- rozuměla, lekši se velmi, řekla jest: „Ouvé mně, milý otče, co jest to, čehož ty žádáš, jáť sem mněla, žes ty člověk svatý. Přísluší-liž lidem svatým takových věcí žádati na té paní, kteráž jediné pro radu a pomoc předpovědění věci přišla jest?“ Řekl jí opat: „Má najmilejší I paní, nedivte se tomu, neb svatost takových věcí, a kteréž vy pravíte, svuój byt v duši má. A čehož já žádám, to jest hřiech z přirození těla a tělo jest. Však jakž jest koli ta věc, má veliká láska a vaše krása k tomu mě přinucuje tak učiniti, čehož vy skrze to chválu i veselé více než jiné paní radovati se muóžte. Neb já domýšlém se, že vy se svatým velmi dobře líbíte a jim jste velmi milí, kteříž jediné zvyklí sú nebeskú krásu vídati. Ale věz, má milá paní, že já sem opatem a člověkem také jako jiní lidé sú, jenž mohú shřešiti, neb sem k tomu mlád a nestár. Protož nezdaj se vám toho pro mne a pro mú lásku, kterúž k tobě mám, těžké učiniti. A vy byšte měli takové věci sami ot sebe učiniti a požádati, neb dokudž muž váš v očistci] bude, chci já sám na jeho místě noci ty zpravovati a vám takové veselé činiti, kteréž vám od tvého muže, dokudž jest živ, drahy sú. A tak žádný člověk nemá se toho na nás do- mysliti, neb víte a znáte, že každý o mně drží a věří, jako i vy nedávno též bylo, že jste tomu tak věřili. Protož nezamítajte té milosti, kteráž jest od Boha poslána tobě. Mnohoť jest těch, ješto toho žádají a dojíti nemohú, cožť vám beze vší vaší práce přijíti muóž. Jestliže jste múdří, tehda byšte z práva měli mým slovuóm a dobré radě přivoliti. A také to znajte, že mám drahně klénotuóv čistých v klášteře, kteréž mají všecky vaše býti. Protož, má najmilejší paní, i mé utěšenie i naděje, 201b 202a 35 108
5 10 15 20 25 30 přijíti mohla. Protož vy jste též povinni učiniti pro mne, kdež by mně radost i mnoho dobrého skrze to státi se mohlo a za dlúhé časy mé živnosti.“ I řekla jest paní: „Poněvadž jest tak, že vy o mé dobré starati se chcete, já také všecko ráda k vašemu dobrému hotova sem učiniti.“ I řekl jest opat: „Když tak pravíte, tehda ste povinni mně svú lásku okázati a svuój život přistrojiti k mé vuóli a žádosti, pro kterýžto život ústavně v milosti hořím.“ A když jest paní tomu po- rozuměla, lekši se velmi, řekla jest: „Ouvé mně, milý otče, co jest to, čehož ty žádáš, jáť sem mněla, žes ty člověk svatý. Přísluší-liž lidem svatým takových věcí žádati na té paní, kteráž jediné pro radu a pomoc předpovědění věci přišla jest?“ Řekl jí opat: „Má najmilejší I paní, nedivte se tomu, neb svatost takových věcí, a kteréž vy pravíte, svuój byt v duši má. A čehož já žádám, to jest hřiech z přirození těla a tělo jest. Však jakž jest koli ta věc, má veliká láska a vaše krása k tomu mě přinucuje tak učiniti, čehož vy skrze to chválu i veselé více než jiné paní radovati se muóžte. Neb já domýšlém se, že vy se svatým velmi dobře líbíte a jim jste velmi milí, kteříž jediné zvyklí sú nebeskú krásu vídati. Ale věz, má milá paní, že já sem opatem a člověkem také jako jiní lidé sú, jenž mohú shřešiti, neb sem k tomu mlád a nestár. Protož nezdaj se vám toho pro mne a pro mú lásku, kterúž k tobě mám, těžké učiniti. A vy byšte měli takové věci sami ot sebe učiniti a požádati, neb dokudž muž váš v očistci] bude, chci já sám na jeho místě noci ty zpravovati a vám takové veselé činiti, kteréž vám od tvého muže, dokudž jest živ, drahy sú. A tak žádný člověk nemá se toho na nás do- mysliti, neb víte a znáte, že každý o mně drží a věří, jako i vy nedávno též bylo, že jste tomu tak věřili. Protož nezamítajte té milosti, kteráž jest od Boha poslána tobě. Mnohoť jest těch, ješto toho žádají a dojíti nemohú, cožť vám beze vší vaší práce přijíti muóž. Jestliže jste múdří, tehda byšte z práva měli mým slovuóm a dobré radě přivoliti. A také to znajte, že mám drahně klénotuóv čistých v klášteře, kteréž mají všecky vaše býti. Protož, má najmilejší paní, i mé utěšenie i naděje, 201b 202a 35 108
Strana 109
5 10 15 20 25 30 učiňte mi to k libosti, což já vám s pravú vierú hotový sem učiniti.“ Paní doluóv oči spustivši ani otepříti], ani učiniti 202b toho nevěděla jest, co za otpověď dáti, neb se jí zdálo, že by to nevelmi dobře učiněno bylo, což jest opat žádal. Nedala jest jemu na to žádné otpovědi. A když to opat uhlédal, že otpo- vědí tak dlúho obmeškává, zdálo se mu, že jest ji již k své vóli navedl a skrze to ustavičně před se opat svými lahodnými slovy své první věci počaté ústavně jest k konci přivésti chtěl. A než jest jeho řeč všecka se dokonala, což jest jí v tom mluvil a pravil, že jest paní tomu všemu uvěřila, že cožkoli učiní, v tom že dobře učiní, a jemu s malú stydlivostí řekla jest, že chce k jeho ke vší vóli hotova býti, však nikterak jináč, leč muž muój prvé do vočistce uveden bude. Kdež opat, ten svatý člověk a lékař dobrý, vyrozuměv paní úmyslu namísto, velmi tím vesel jsa, k paní řekl jest: „Hned na to pomyslíme, abychom jej spěšně tam vypravili, jediné kaž mu sem, ať zítra sem přijde!“ A když jest to domluvil, dal jest jí prsten v ruku skrytě a jí své požehnání dal. Ta pěkná paní tako- vému čistému daru byla jest ráda a proto jest přitom k jiným klénotóm naději měla vedlé opatova přirčenie. Vstala od něho a k svým tovaryškám šla jest a s tím se jest domuóv brala. Nedlúho potom sedlák podlé svého dávného obyčeje k opa- tovi do kláštera přišel jest. Kterýž hned počal na to mysliti, kterak by jej do očistce vypravil a svuój prach, kterýž divné moci byl, přistrojil. Kterýžto prach s sebú od východu slunce přinesl byl, kterýž jemu dán byl ot velikého knížete, jménem Veglia, s toho vrchu, na kterémž jest to jisté kníže přebývalo, a toho pra chu užíval, když jest chtěl lidi zklamati a do svého ráje uvésti. Kteréhožto prachu ta moc byla, že beze vší škody, ktož jest jej vypil, byl jest, jedné že člověka spí- cího držal, až se ten prach v člověku zstrávil. Ale dokudž jest moc svú měl, žádný jest nemohl jináč řéci, že ten, ktož jest jeho požíval, by v člověku v tom jaká živnost byla, ani býti mohla. Kteréhožto prachu v jedné sklenici v něm roz- 35 pustiv, v své celi na kolací sedláku tomu vypíti jest dal, takže jest potom tři dni a noci spáti musil. A tak, když jest to již 203a 203b 109
5 10 15 20 25 30 učiňte mi to k libosti, což já vám s pravú vierú hotový sem učiniti.“ Paní doluóv oči spustivši ani otepříti], ani učiniti 202b toho nevěděla jest, co za otpověď dáti, neb se jí zdálo, že by to nevelmi dobře učiněno bylo, což jest opat žádal. Nedala jest jemu na to žádné otpovědi. A když to opat uhlédal, že otpo- vědí tak dlúho obmeškává, zdálo se mu, že jest ji již k své vóli navedl a skrze to ustavičně před se opat svými lahodnými slovy své první věci počaté ústavně jest k konci přivésti chtěl. A než jest jeho řeč všecka se dokonala, což jest jí v tom mluvil a pravil, že jest paní tomu všemu uvěřila, že cožkoli učiní, v tom že dobře učiní, a jemu s malú stydlivostí řekla jest, že chce k jeho ke vší vóli hotova býti, však nikterak jináč, leč muž muój prvé do vočistce uveden bude. Kdež opat, ten svatý člověk a lékař dobrý, vyrozuměv paní úmyslu namísto, velmi tím vesel jsa, k paní řekl jest: „Hned na to pomyslíme, abychom jej spěšně tam vypravili, jediné kaž mu sem, ať zítra sem přijde!“ A když jest to domluvil, dal jest jí prsten v ruku skrytě a jí své požehnání dal. Ta pěkná paní tako- vému čistému daru byla jest ráda a proto jest přitom k jiným klénotóm naději měla vedlé opatova přirčenie. Vstala od něho a k svým tovaryškám šla jest a s tím se jest domuóv brala. Nedlúho potom sedlák podlé svého dávného obyčeje k opa- tovi do kláštera přišel jest. Kterýž hned počal na to mysliti, kterak by jej do očistce vypravil a svuój prach, kterýž divné moci byl, přistrojil. Kterýžto prach s sebú od východu slunce přinesl byl, kterýž jemu dán byl ot velikého knížete, jménem Veglia, s toho vrchu, na kterémž jest to jisté kníže přebývalo, a toho pra chu užíval, když jest chtěl lidi zklamati a do svého ráje uvésti. Kteréhožto prachu ta moc byla, že beze vší škody, ktož jest jej vypil, byl jest, jedné že člověka spí- cího držal, až se ten prach v člověku zstrávil. Ale dokudž jest moc svú měl, žádný jest nemohl jináč řéci, že ten, ktož jest jeho požíval, by v člověku v tom jaká živnost byla, ani býti mohla. Kteréhožto prachu v jedné sklenici v něm roz- 35 pustiv, v své celi na kolací sedláku tomu vypíti jest dal, takže jest potom tři dni a noci spáti musil. A tak, když jest to již 203a 203b 109
Strana 110
byl přijal, opat vzav jej s sebú, procházel se s ním po ambitě a tu s jinými mnichy kratochvíl sobě čině z jeho sprostných řečí. A tak po nedlúhé chvíli počal v něm ten prach svú moc míti, a do hlavy mu všed, hned jest takový sen jej napadl, že stoje jest usnul a na zemi padl. Tehdy skrze takovú věc velmi se jest opat ulekl a velmi se smuten činíše, jako by o tom nic nevěděl, co se děje. A hned jej kázal odpásati a studené vody přinésti, aby byl schlazen, zda by jej zase mohl obživiti a zase první čerstvosti navrátiti rovně, jako by ta věc z mdloby jemu 10 nějaké přišla, chtě jemu tudy zase pomoci i rozličné jiné léky čině. Ale nemohlo jest jemu nic spomoci. A když jest tomu opat i jiní mniši srozuměli, že k sobě zase přijíti nemuóž, ohledovali jemu pulsy, kdež i na tom nic žádného znamenati nemohli, by v něm jaká živnost byla, naprosto tomu věřili, že jest umřel. Ihned sú jeho ženě i jeho přátelóm věděti dali, kteří všichni přišli sú a jeho plakali a velmi želeli. A opat kázal jest ho oblečeného v šaty, tak jakž jest byl do kláštera přišel, do hrobu položiti a jeho žena s jinými přáteli zase domuóv šli jsú s velikú žalostí, a zvláště jeho žena, kteráž jest měla jedno malé děťátko s ním, řekla jest, že od něho nikda odcházeti nechce a že chce s ním v domu zůstati a dítě i statek opatrovati. I měl jest opat jednoho mnicha, kterémuž jest všech svých tajných věcí věřil, kterýž ten den z Bononie přijel byl, kterýž tu noc skrytě nebo tajně v tichosti vstav, sedláka z hrobu vyňav, jej do temného sklepu, do kteréhož sú mnichy sázeli, vnesl jest a jemu jeho šaty svlékl jest a jej jako mnicha oblékl a položil jej jako na otep slámy. A tak jeho ležeti nechal, až jest potom sám se ucítil. A v tom času opat svého mnicha všech věcí zpravil, kterak by s tím sedlákem jednati i měl, a aby se žádnému s tím uznamenati nedal. Kterýž nic jiného na péči neměl než toho hledě, kdy sedlák ze sna se probudí. A v tom času když nazajtří bylo, opat s svými některými mnichy v podobenství, jako by paní těšiti chtěl a jí pomoci, její žalosti spolu trpěti, k ní jest přišel do domu, kterúž jest našel smutnú a v černé šaty připravenú, kterúž ústavně těšil jest a napomínal, aby od takové žalosti 5 15 20 25 30 204a 204b 205a 35 110
byl přijal, opat vzav jej s sebú, procházel se s ním po ambitě a tu s jinými mnichy kratochvíl sobě čině z jeho sprostných řečí. A tak po nedlúhé chvíli počal v něm ten prach svú moc míti, a do hlavy mu všed, hned jest takový sen jej napadl, že stoje jest usnul a na zemi padl. Tehdy skrze takovú věc velmi se jest opat ulekl a velmi se smuten činíše, jako by o tom nic nevěděl, co se děje. A hned jej kázal odpásati a studené vody přinésti, aby byl schlazen, zda by jej zase mohl obživiti a zase první čerstvosti navrátiti rovně, jako by ta věc z mdloby jemu 10 nějaké přišla, chtě jemu tudy zase pomoci i rozličné jiné léky čině. Ale nemohlo jest jemu nic spomoci. A když jest tomu opat i jiní mniši srozuměli, že k sobě zase přijíti nemuóž, ohledovali jemu pulsy, kdež i na tom nic žádného znamenati nemohli, by v něm jaká živnost byla, naprosto tomu věřili, že jest umřel. Ihned sú jeho ženě i jeho přátelóm věděti dali, kteří všichni přišli sú a jeho plakali a velmi želeli. A opat kázal jest ho oblečeného v šaty, tak jakž jest byl do kláštera přišel, do hrobu položiti a jeho žena s jinými přáteli zase domuóv šli jsú s velikú žalostí, a zvláště jeho žena, kteráž jest měla jedno malé děťátko s ním, řekla jest, že od něho nikda odcházeti nechce a že chce s ním v domu zůstati a dítě i statek opatrovati. I měl jest opat jednoho mnicha, kterémuž jest všech svých tajných věcí věřil, kterýž ten den z Bononie přijel byl, kterýž tu noc skrytě nebo tajně v tichosti vstav, sedláka z hrobu vyňav, jej do temného sklepu, do kteréhož sú mnichy sázeli, vnesl jest a jemu jeho šaty svlékl jest a jej jako mnicha oblékl a položil jej jako na otep slámy. A tak jeho ležeti nechal, až jest potom sám se ucítil. A v tom času opat svého mnicha všech věcí zpravil, kterak by s tím sedlákem jednati i měl, a aby se žádnému s tím uznamenati nedal. Kterýž nic jiného na péči neměl než toho hledě, kdy sedlák ze sna se probudí. A v tom času když nazajtří bylo, opat s svými některými mnichy v podobenství, jako by paní těšiti chtěl a jí pomoci, její žalosti spolu trpěti, k ní jest přišel do domu, kterúž jest našel smutnú a v černé šaty připravenú, kterúž ústavně těšil jest a napomínal, aby od takové žalosti 5 15 20 25 30 204a 204b 205a 35 110
Strana 111
10 25 30 přestala. A v tom tajně vece jí, žádaje na ní, co jest jemu přiřkla, aby jemu to zdržala. Paní, viděvši se sama a svo- bodna beze vší překážky muže jejího, a k tomu u opata čistý jiný prsten, kterýž měl na své ruce, viděvši, i řekla jest jemu, že by hotova byla učiniti jeho vůli, a těch všech věcí, na jed- nom spolu zůstavše, že tu noc spolu najíti se mají. Vzav opat ot ní odpuštění i rozešli se. A když ta noc přišla byla, opat oblékl se v šaty sedlákovy, od svých mnichuóv tu noc ku paní přišel jest a až do jitřní oba radost velikú spolu měli jsú. A potom vstav šel zase do kláštera na jitřní a v takovém odcházení a přicházení častokrát jest byl vídán i někteří jej potkávali, však za jiné neměli a nevěřili, než že sedlák po smrti chodí sem i tam a svých hříchóv se kaje. Kdež ten hlúpý sedlský lid z té vsi jeho paní mnohé věci o něm pravili 15 sú, kteráž v tom více věděla, než sú oni praviti uměli, kto by ten byl, ješto v noci sem i tam chodí. I událo se, že by mnich ten, kterýž sedláka pilen byl, když by ze sna probudil se nebo procítil, (shledal, že se probudil). Když jest ten sedlák pro- cítil, našel se jest ve tmě a nevěděl, kde! jest neb kterak jest 20 do těch temnic přišel. Kdež mnich tomu vyrozuměl, že by sedlák nespal, počal jest hrozným hlasem volati, a dobrú metlu v ruce drže, sedláka za šíji drže, sedlákovi podlé vší potřebnosti vymetl jest. A sedlák velikým křikem a žalosti- vým pláčem jiného již více nežádal než zvěděti, kde byl by. Kdež mu mnich otpověděl a řekl: „Ty jsi v mukách očistco- vých nyní.“ Řekl jest sedlák: „Co sem pak byl umřel a ne- jsem živ více?“ „Jistě tak jest, že nejsi živ,“ řekl jest jemu mnich. Tepruv počal jest sedlák na svú ženu a na své dítě plakati a sobě divné věci přemýšleti. A potom přinesl jemu mnich jísti a píti. A když jest tomu sedlák porozuměl, řekl jest k mnichu: „Kudy to přichází a kterak jest to, jáť sem zato měl, že by mrtví jísti neměli.“ Mnich jemu otpověděl: „Tomu nevěř, jedíť a velmi dobře, a cožť sem já toto tobě přinesl, toť jest tvá žena dnes do kostela poslala, když sú za tě a5 zádušní mši sloužili a zpívali. A prostě Buóh z milosti své chce, aby tobě taková almužna přinášena byla.“ I řekl jest 205b 206 a 206b 111
10 25 30 přestala. A v tom tajně vece jí, žádaje na ní, co jest jemu přiřkla, aby jemu to zdržala. Paní, viděvši se sama a svo- bodna beze vší překážky muže jejího, a k tomu u opata čistý jiný prsten, kterýž měl na své ruce, viděvši, i řekla jest jemu, že by hotova byla učiniti jeho vůli, a těch všech věcí, na jed- nom spolu zůstavše, že tu noc spolu najíti se mají. Vzav opat ot ní odpuštění i rozešli se. A když ta noc přišla byla, opat oblékl se v šaty sedlákovy, od svých mnichuóv tu noc ku paní přišel jest a až do jitřní oba radost velikú spolu měli jsú. A potom vstav šel zase do kláštera na jitřní a v takovém odcházení a přicházení častokrát jest byl vídán i někteří jej potkávali, však za jiné neměli a nevěřili, než že sedlák po smrti chodí sem i tam a svých hříchóv se kaje. Kdež ten hlúpý sedlský lid z té vsi jeho paní mnohé věci o něm pravili 15 sú, kteráž v tom více věděla, než sú oni praviti uměli, kto by ten byl, ješto v noci sem i tam chodí. I událo se, že by mnich ten, kterýž sedláka pilen byl, když by ze sna probudil se nebo procítil, (shledal, že se probudil). Když jest ten sedlák pro- cítil, našel se jest ve tmě a nevěděl, kde! jest neb kterak jest 20 do těch temnic přišel. Kdež mnich tomu vyrozuměl, že by sedlák nespal, počal jest hrozným hlasem volati, a dobrú metlu v ruce drže, sedláka za šíji drže, sedlákovi podlé vší potřebnosti vymetl jest. A sedlák velikým křikem a žalosti- vým pláčem jiného již více nežádal než zvěděti, kde byl by. Kdež mu mnich otpověděl a řekl: „Ty jsi v mukách očistco- vých nyní.“ Řekl jest sedlák: „Co sem pak byl umřel a ne- jsem živ více?“ „Jistě tak jest, že nejsi živ,“ řekl jest jemu mnich. Tepruv počal jest sedlák na svú ženu a na své dítě plakati a sobě divné věci přemýšleti. A potom přinesl jemu mnich jísti a píti. A když jest tomu sedlák porozuměl, řekl jest k mnichu: „Kudy to přichází a kterak jest to, jáť sem zato měl, že by mrtví jísti neměli.“ Mnich jemu otpověděl: „Tomu nevěř, jedíť a velmi dobře, a cožť sem já toto tobě přinesl, toť jest tvá žena dnes do kostela poslala, když sú za tě a5 zádušní mši sloužili a zpívali. A prostě Buóh z milosti své chce, aby tobě taková almužna přinášena byla.“ I řekl jest 205b 206 a 206b 111
Strana 112
We D S A Q R ANY
We D S A Q R ANY
Strana 113
5 10 15 20 25 30 sedlák: „Ó Bože, daj za to mé ženě mnoho dobrých let, věru jáť sem jí příliš nevěřil a hlédal, dokudž sem živ byl, a prvé než sem umřel, při ní vždycky ústavně býval, objímal i líbal. Ač druhdy časem jináč sem činil, když mi na mysl připadlo. A vtom počal jest jísti jako ten, který se dlúho postil, a potom i píti, ale víno mu se nevelmi dobře líbilo. Protož řekl jest: „I by ji Buóh pohaněl, neposlala jest mnichóm z té bečky dobré, kteréž u zdi ote dvú let leží.“ A když jest i již pojedl i napil se, mnich vzav jej opět, vymetl jemu veliký šilink. A když sedlák mnoho nakřičav se a naplakav se, řekl jest k mnichu: „Proč mě tak nemilostivě tepeš?“ „Pán Bóh jest tak kázal,“ řekl jest mnich, „aby se tobě každý den tak stalo.“ I řekl jest sedlák: „Proč jest to, pověz mi!“ Řekl jest mnich: „Proto, že jsi byl veliký závistník své ženě, beze vší potřeby před jinými ji chovaje a nevěře, kterážto za najlepší v tomto kraji držána byla jest.“ I řekl jest sedlák: „Ach, běda mně, věru, pravú pravdu pravíš. Byla jest mi velmi milá a sladká jako meloun cukrový, ale nevěděl sem, by se Buóh o to hněval, když kto ženě své nevěří. Bych to byl věděl, dokudž sem v živnosti byl, jistě bych toho byl neudělal. I řekl jest jemu mnich: „To si měl na onom světě rozmylš- 207b lovati a toho se vystřéhati, a jestliže by se kdy událo, že by na onen svět zase přišel, měj v paměti toto, co já tobě činím, a nech svého nevěřenie k tvé dobré paní.“ I řekl jest sedlák k mnichu: „A vracují-li se zase z tohoto světa a z těchto muk na onen svět, aby živi zase byli na zemi?“ I řekl jest mnich: „Ano, vracují, když jest v tom božský zpuósob a vuóle jeho. I řekl jest sedlák: „Ó, udá-liť mi se kdy, že bych se na onen svět zase vrátil, chciť takový dobrý manžel býti a hospodář, jako jest kdy který byl. A nechciť se nikdy s svú milú ženú vaditi více ani jí zle domlúvati, leč bych jí co o to řekl, že jest vína toho dobrého nedala, kteréhož jest kněžím do kláštera poslala, a k tomu že jest žádného světla ani svěc žádných do kláštera nedala, že teď ústavně vždycky! potmě jísti musím.“ I řekl jest mnich: „Ou, o svíce nemluv, neb jest byla poslala, ale při mši všecky shořely sú a spáleny.“ Řekl jest sedlák: 207a 268a 35 8 Boccacciovské rozprávky 113
5 10 15 20 25 30 sedlák: „Ó Bože, daj za to mé ženě mnoho dobrých let, věru jáť sem jí příliš nevěřil a hlédal, dokudž sem živ byl, a prvé než sem umřel, při ní vždycky ústavně býval, objímal i líbal. Ač druhdy časem jináč sem činil, když mi na mysl připadlo. A vtom počal jest jísti jako ten, který se dlúho postil, a potom i píti, ale víno mu se nevelmi dobře líbilo. Protož řekl jest: „I by ji Buóh pohaněl, neposlala jest mnichóm z té bečky dobré, kteréž u zdi ote dvú let leží.“ A když jest i již pojedl i napil se, mnich vzav jej opět, vymetl jemu veliký šilink. A když sedlák mnoho nakřičav se a naplakav se, řekl jest k mnichu: „Proč mě tak nemilostivě tepeš?“ „Pán Bóh jest tak kázal,“ řekl jest mnich, „aby se tobě každý den tak stalo.“ I řekl jest sedlák: „Proč jest to, pověz mi!“ Řekl jest mnich: „Proto, že jsi byl veliký závistník své ženě, beze vší potřeby před jinými ji chovaje a nevěře, kterážto za najlepší v tomto kraji držána byla jest.“ I řekl jest sedlák: „Ach, běda mně, věru, pravú pravdu pravíš. Byla jest mi velmi milá a sladká jako meloun cukrový, ale nevěděl sem, by se Buóh o to hněval, když kto ženě své nevěří. Bych to byl věděl, dokudž sem v živnosti byl, jistě bych toho byl neudělal. I řekl jest jemu mnich: „To si měl na onom světě rozmylš- 207b lovati a toho se vystřéhati, a jestliže by se kdy událo, že by na onen svět zase přišel, měj v paměti toto, co já tobě činím, a nech svého nevěřenie k tvé dobré paní.“ I řekl jest sedlák k mnichu: „A vracují-li se zase z tohoto světa a z těchto muk na onen svět, aby živi zase byli na zemi?“ I řekl jest mnich: „Ano, vracují, když jest v tom božský zpuósob a vuóle jeho. I řekl jest sedlák: „Ó, udá-liť mi se kdy, že bych se na onen svět zase vrátil, chciť takový dobrý manžel býti a hospodář, jako jest kdy který byl. A nechciť se nikdy s svú milú ženú vaditi více ani jí zle domlúvati, leč bych jí co o to řekl, že jest vína toho dobrého nedala, kteréhož jest kněžím do kláštera poslala, a k tomu že jest žádného světla ani svěc žádných do kláštera nedala, že teď ústavně vždycky! potmě jísti musím.“ I řekl jest mnich: „Ou, o svíce nemluv, neb jest byla poslala, ale při mši všecky shořely sú a spáleny.“ Řekl jest sedlák: 207a 268a 35 8 Boccacciovské rozprávky 113
Strana 114
5 10 15 20 25 „Pravdu pravieš, nemámť k ní oč mluviti a domlúvati jí, udá-lit mi se jediné zase k ní přijíti, mát vší své vuóle užívati, jakž se jí líbiti bude. Pověz mi,“ řekl jest sedlák, „kto jsi ty, ješto mně tak příliš bitím trápíš?“ I řekl jest mnich: „Jáť sem jeden také z umrlých z tohoto světa, kterýž sem byl z země Sardynský, a proto, že sem za své živnosti chválil pána svého pro jeho veliké obžerstvie, které jest činil, již pak po mé smrti sem ot Boha tak odsúzen, abych tobě jísti a píti nosil a tě tímto bitím káral. A to tak dlúho činiti musím, až snad někdy Pán Buóh uslyší modlitby za nás, že Pán Buóh se mnú i s tebú jináč naloží.“ I řekl ] jemu sedlák: „Není-liž pak žádného více zde na tomto místě jedné my dva?“ I řekl mu mnich: „Ba, coť není, jest na některý tisíc, ale ty jich ne- muóžeš slyšeti ani viděti a též oni tebe nevidí ani slyší, kromě mne samého.“ I řekl jest sedlák: „Ó, jak daleko muóžem býti od našeho kraje a zvláště já?“ Řekl jest mnich: „Ještě jednú tak daleko, jako ty sobě mysliti muóžeš.“ I řekl sedlák: „Dobře mi se podobné zdá, že jsme se od světa velmi od- dálili, neb mi zdá, jakž sem tímto bitím velikým a jídlem a pitím zlým svázán, že jest tomu dobře na deset let v těch takových běhlých časích.“ Opat sedlákově ženě na místě jeho častokrát do domu nacházel jest a s ní mnoho slavných dní i nocí užíval jest. Však pro to, jak sú se v tom přikrývali spolu, při tom sú jiní nebyli. Ačkoli bylo jest proto porozu míno, že paní břich otiekal a že jest byla počala a to hned opatu jest oznámila a hned obojí na tom zůstavši spolu, aby sedláka zase k živnosti na tento svět přivedli, aby zase k ženě své za času přijíti mohl, aby žena jeho řéci mohla, že ot sedláka, a ne od opata jest obřichatěla. A takž hned příští noc opat so svému mnichu rozkázal jest, aby vohromným hlasem volal na sedláka v temnosti a aby jemu řekl: „Maříku, měj se dobře a těš se, neb jest všemohúcí Buóh modlitby, kteréž za tebe se dály, uslyšal, aby ty zase na onen svět přišel. A když naň přijdeš, tehda má od tebe žena tvá dítětem počíti 35 a syna poroditi, kterémuž jméno dáš Benedictus. Neb skrze opata tvého svatého a tvé paní modlitby, i skrze svatého 208b 208 a 114
5 10 15 20 25 „Pravdu pravieš, nemámť k ní oč mluviti a domlúvati jí, udá-lit mi se jediné zase k ní přijíti, mát vší své vuóle užívati, jakž se jí líbiti bude. Pověz mi,“ řekl jest sedlák, „kto jsi ty, ješto mně tak příliš bitím trápíš?“ I řekl jest mnich: „Jáť sem jeden také z umrlých z tohoto světa, kterýž sem byl z země Sardynský, a proto, že sem za své živnosti chválil pána svého pro jeho veliké obžerstvie, které jest činil, již pak po mé smrti sem ot Boha tak odsúzen, abych tobě jísti a píti nosil a tě tímto bitím káral. A to tak dlúho činiti musím, až snad někdy Pán Buóh uslyší modlitby za nás, že Pán Buóh se mnú i s tebú jináč naloží.“ I řekl ] jemu sedlák: „Není-liž pak žádného více zde na tomto místě jedné my dva?“ I řekl mu mnich: „Ba, coť není, jest na některý tisíc, ale ty jich ne- muóžeš slyšeti ani viděti a též oni tebe nevidí ani slyší, kromě mne samého.“ I řekl jest sedlák: „Ó, jak daleko muóžem býti od našeho kraje a zvláště já?“ Řekl jest mnich: „Ještě jednú tak daleko, jako ty sobě mysliti muóžeš.“ I řekl sedlák: „Dobře mi se podobné zdá, že jsme se od světa velmi od- dálili, neb mi zdá, jakž sem tímto bitím velikým a jídlem a pitím zlým svázán, že jest tomu dobře na deset let v těch takových běhlých časích.“ Opat sedlákově ženě na místě jeho častokrát do domu nacházel jest a s ní mnoho slavných dní i nocí užíval jest. Však pro to, jak sú se v tom přikrývali spolu, při tom sú jiní nebyli. Ačkoli bylo jest proto porozu míno, že paní břich otiekal a že jest byla počala a to hned opatu jest oznámila a hned obojí na tom zůstavši spolu, aby sedláka zase k živnosti na tento svět přivedli, aby zase k ženě své za času přijíti mohl, aby žena jeho řéci mohla, že ot sedláka, a ne od opata jest obřichatěla. A takž hned příští noc opat so svému mnichu rozkázal jest, aby vohromným hlasem volal na sedláka v temnosti a aby jemu řekl: „Maříku, měj se dobře a těš se, neb jest všemohúcí Buóh modlitby, kteréž za tebe se dály, uslyšal, aby ty zase na onen svět přišel. A když naň přijdeš, tehda má od tebe žena tvá dítětem počíti 35 a syna poroditi, kterémuž jméno dáš Benedictus. Neb skrze opata tvého svatého a tvé paní modlitby, i skrze svatého 208b 208 a 114
Strana 115
5 10 15 20 25 30 Benedikta přímluvu tyto milosti tobě všecky se stanú.“ A když jest to Mařík uslyšal a tomu porozuměl, ktož vese- 209b lejší nežli Mařík. I řekl jest: „Budiž chvála Bohu a milému otci svatému Benediktu a našemu panu opatovi i mé milé ženě mnoho dobrých let!“ A potom opat dal jest mnichu opět prachu toho, u víně aby dal sedláku vypíti, že jest musil dobře na čtyry hodiny spáti. A potom zase oblekli sú jej v šaty jeho a do hrobu na to místo položili jej, z kteréhož sú jej byli ven vynesli. A tak nazajtří ráno moc toho prachu již byla pominula, že jest Mařík již dobře na sobě čil, že jest živ, a jednú dierú z hrobu do kostela jest vyhlédl a uhlédal světla hořící, kterýchž v deseti měsíciech viděti nemohl, a tepruv se jest mu zdálo, že jest živ a že nenie mrtev, a počal jest křičeti: „Otevřete mi, otevřete!“ A sám rameny těžce zdvíhal hro- bovým kamenem a tak silně tiskl, až jest svrchek hrobový mocí na stranu otvrhl. K takovému křiku a zbúření mniší, kteříž hodiny ráno zpívali, všichni zběhli se a Maříkuóv hlas dobře znajíce, vidúce jej, an z hrobu leze, všichni ulekli se velmi a běželi k opatovi ot něho a jemu ten veliký div ozna- mujíce. Kterýžto se té věci velmi neznám činil, k tomu po- dobně přimlúvaje se, jako by skrze jeho modlitby ku Pánu Bohu Maříkovo zmrtvýchvstání stalo se. I řekl jest opat mni- chóm: „Nelekajte se, bratří, vezněte kříž a svacenú vodu a poďte se mnú a zvíme, co nám Pán Buóh skrz svú milost a skrze svú velikú moc okázati ráčil.“ Kdež mniši tak sú učinili a s opatem k Maříkovi šli. A jakž brzo Mařík opata uhlédal, jsa vešken bledý a suchý a nezpuósoben ] jako ten, kterýž jest v těžkém vězení na deset měsícóv byl, běžel jest k opatovi a před jeho nohy padl jest řka: „Muój milý otče, poněvadž mi na onom světě oznámeno jest, tvé veliké modlitby a pří- mluvy svatého Benedikta i tudiež modlitby ženy mé že jsú příčina toho všeho, že jest mě Buóh z očistce vyňav a z veli- kých muk zase mi jest živnost dal, abych na tomto světě s vámi ještě přebýval a s svú ženú milú. Protož já ústavně prosím Pána Boha, aby vám milý Buóh dal, čeho žádáte, a posiliž vás milý svatý Benediktus (v) vaší svatosti a v svatém 210a 210b 35 115
5 10 15 20 25 30 Benedikta přímluvu tyto milosti tobě všecky se stanú.“ A když jest to Mařík uslyšal a tomu porozuměl, ktož vese- 209b lejší nežli Mařík. I řekl jest: „Budiž chvála Bohu a milému otci svatému Benediktu a našemu panu opatovi i mé milé ženě mnoho dobrých let!“ A potom opat dal jest mnichu opět prachu toho, u víně aby dal sedláku vypíti, že jest musil dobře na čtyry hodiny spáti. A potom zase oblekli sú jej v šaty jeho a do hrobu na to místo položili jej, z kteréhož sú jej byli ven vynesli. A tak nazajtří ráno moc toho prachu již byla pominula, že jest Mařík již dobře na sobě čil, že jest živ, a jednú dierú z hrobu do kostela jest vyhlédl a uhlédal světla hořící, kterýchž v deseti měsíciech viděti nemohl, a tepruv se jest mu zdálo, že jest živ a že nenie mrtev, a počal jest křičeti: „Otevřete mi, otevřete!“ A sám rameny těžce zdvíhal hro- bovým kamenem a tak silně tiskl, až jest svrchek hrobový mocí na stranu otvrhl. K takovému křiku a zbúření mniší, kteříž hodiny ráno zpívali, všichni zběhli se a Maříkuóv hlas dobře znajíce, vidúce jej, an z hrobu leze, všichni ulekli se velmi a běželi k opatovi ot něho a jemu ten veliký div ozna- mujíce. Kterýžto se té věci velmi neznám činil, k tomu po- dobně přimlúvaje se, jako by skrze jeho modlitby ku Pánu Bohu Maříkovo zmrtvýchvstání stalo se. I řekl jest opat mni- chóm: „Nelekajte se, bratří, vezněte kříž a svacenú vodu a poďte se mnú a zvíme, co nám Pán Buóh skrz svú milost a skrze svú velikú moc okázati ráčil.“ Kdež mniši tak sú učinili a s opatem k Maříkovi šli. A jakž brzo Mařík opata uhlédal, jsa vešken bledý a suchý a nezpuósoben ] jako ten, kterýž jest v těžkém vězení na deset měsícóv byl, běžel jest k opatovi a před jeho nohy padl jest řka: „Muój milý otče, poněvadž mi na onom světě oznámeno jest, tvé veliké modlitby a pří- mluvy svatého Benedikta i tudiež modlitby ženy mé že jsú příčina toho všeho, že jest mě Buóh z očistce vyňav a z veli- kých muk zase mi jest živnost dal, abych na tomto světě s vámi ještě přebýval a s svú ženú milú. Protož já ústavně prosím Pána Boha, aby vám milý Buóh dal, čeho žádáte, a posiliž vás milý svatý Benediktus (v) vaší svatosti a v svatém 210a 210b 35 115
Strana 116
5 10 15 25 30 životě a popřej vám i mně po smrti nebeské radosti.“ Řekl jest opat: „Buď pochválena převeliká moc Boží, jdiž před se, muój synu, ať tě požehná Buóh, a utěš svú milú hospodyni, kteráž od těch časuóv, jakž jsi byl z tohoto světa šel, u veliké žalosti a zamúcení byla jest, a buď potom dobrý a boj se Boha.“ I řekl jest Mařík: „Pane opate, dostit mi jest o tom povědíno i poručeno na onom světě, čeho se mám držeti. Již nechť já jedné ty věci jednám, bohdát to má všecko na- plněno býti, neb jakž k ní brzo přijdu, hned ji obejmu a políbím a otprosím, aby mi otpustila, co sem kdy proti ní učinil.“ A takž Mařík odšel jest z kláštera a opat tu věc k rozumu šíře svým mnichóm takový veliký div Boží ozná- miv, s velikým náboženstvím kázal jest mnichóm ten žalm Miserere zpievati. A když Mařík přišel do domu, všichni, kteříž sú jej uhlédali, běželi před ním jako před smrtí, kte- rýmž Mařík vece: „Neběhajte a nebojte se! Však sem z mrtvých vstal a sem živý jalko který z vás.“ A žena jeho též před ním běžala jako jiní. Avšak nedlúho po některém času lidé zase jemu přivykli a dobře viděli i znamenali, že jest 20 člověk živý. A potom mnoho rozličných otázek naň sú činili, kterak se jest jemu na onom světě vedlo, kdež on múdré otpovědi dával a jim o jich přáteléch umrlých noviny a roz- ličné divné věci pravil a zvlášť o vočistci a jim oznamuje, kterak jeden anjel jeho zase zmrtvýchvstání zjevil jest. A po- tom hned ve všecky své důchody a úžitky, kteréž jest byl měl, zase od své ženy vpuštěn a od své ženy velmi pěkně při- vítán byl. Kdež on podlé zdání svého mněl jest, že jest tu noc jeho žena s ním obřichatěla a syna že míti bude, kterémuž podle zjevenie toho anjela Benedictus jméno i přezdieti chtíše. A tak Mařík jest z mrtvých vstal a žádný tomu jinak věřiti nechtěl, než že jest tak, co jest jim Mařík pravil. A k tomu ta věc víc a víc se rozhlašovala, že by opat s svými svatými modlitbami toho všeho najvětší příčina byl a Maříka jeho závidění velikého, tudíž i bití své ženy zbavil jest, takž jakž paní byl slíbil, že víc muž její jí nemá záviděti. Kdež ta dobrá paní toho velmi vděčna byla jest a s svým mužem byla 211 212 35 116
5 10 15 25 30 životě a popřej vám i mně po smrti nebeské radosti.“ Řekl jest opat: „Buď pochválena převeliká moc Boží, jdiž před se, muój synu, ať tě požehná Buóh, a utěš svú milú hospodyni, kteráž od těch časuóv, jakž jsi byl z tohoto světa šel, u veliké žalosti a zamúcení byla jest, a buď potom dobrý a boj se Boha.“ I řekl jest Mařík: „Pane opate, dostit mi jest o tom povědíno i poručeno na onom světě, čeho se mám držeti. Již nechť já jedné ty věci jednám, bohdát to má všecko na- plněno býti, neb jakž k ní brzo přijdu, hned ji obejmu a políbím a otprosím, aby mi otpustila, co sem kdy proti ní učinil.“ A takž Mařík odšel jest z kláštera a opat tu věc k rozumu šíře svým mnichóm takový veliký div Boží ozná- miv, s velikým náboženstvím kázal jest mnichóm ten žalm Miserere zpievati. A když Mařík přišel do domu, všichni, kteříž sú jej uhlédali, běželi před ním jako před smrtí, kte- rýmž Mařík vece: „Neběhajte a nebojte se! Však sem z mrtvých vstal a sem živý jalko který z vás.“ A žena jeho též před ním běžala jako jiní. Avšak nedlúho po některém času lidé zase jemu přivykli a dobře viděli i znamenali, že jest 20 člověk živý. A potom mnoho rozličných otázek naň sú činili, kterak se jest jemu na onom světě vedlo, kdež on múdré otpovědi dával a jim o jich přáteléch umrlých noviny a roz- ličné divné věci pravil a zvlášť o vočistci a jim oznamuje, kterak jeden anjel jeho zase zmrtvýchvstání zjevil jest. A po- tom hned ve všecky své důchody a úžitky, kteréž jest byl měl, zase od své ženy vpuštěn a od své ženy velmi pěkně při- vítán byl. Kdež on podlé zdání svého mněl jest, že jest tu noc jeho žena s ním obřichatěla a syna že míti bude, kterémuž podle zjevenie toho anjela Benedictus jméno i přezdieti chtíše. A tak Mařík jest z mrtvých vstal a žádný tomu jinak věřiti nechtěl, než že jest tak, co jest jim Mařík pravil. A k tomu ta věc víc a víc se rozhlašovala, že by opat s svými svatými modlitbami toho všeho najvětší příčina byl a Maříka jeho závidění velikého, tudíž i bití své ženy zbavil jest, takž jakž paní byl slíbil, že víc muž její jí nemá záviděti. Kdež ta dobrá paní toho velmi vděčna byla jest a s svým mužem byla 211 212 35 116
Strana 117
jest živa, jakž jest najlépe uměla. A proto přitom, když jest koli mohla, s opatem sobě dobrú vúli a radost učinila, jemu s svým životem k radosti jeho hotova byla jest, kterýž jest jí tak veliké její nouze posluhoval a jí z jejího prvního zámutku s pomohl jest. 212b 117
jest živa, jakž jest najlépe uměla. A proto přitom, když jest koli mohla, s opatem sobě dobrú vúli a radost učinila, jemu s svým životem k radosti jeho hotova byla jest, kterýž jest jí tak veliké její nouze posluhoval a jí z jejího prvního zámutku s pomohl jest. 212b 117
Strana 118
Strana 119
XI ROZPRÁVKA O JEDNÉ PĚKNÉ PANÍ, JMÉNEM SALOMENY, A O JEJÍM VELMI NETREFNÉM MANŽELU ET CETERA Bylo jednoho zimního času vo masopustě, kterýžto čas lidé bohatí i chudí obecně nad jiné časy veseli bývají, spolu se radujíce jedni s druhými, že mnozí celý rok se viděti ne- mohú až na ten čas a tu spolu mají utěšení a sobě se zakazují na celý rok, což milosti v světě mladým lidem přísluší. A také toho času i baby některé, netoliko mladé pěkné paní, vesely bývají, nemohú-li jináč, ale kožich na ruby obrátíce chodí, aby vždy jim směšno bylo. Přihodilo se v jedné krajině k zá- padu slunce na jednom vysokém zámku, kteréhož nepotřebí mi jmenovati, jedna velmi pěkná paní na tom jistém zámku 15 měla jest obydlé své. A ta jistá i paní slula Salomena a zna- menitého rodu jest byla a mladičká v letech šestnásti neb v sedmnásti. A tak ušlechtilá byla a pěkná, že by bylo o její kráse a zpanilosti a lepotě její mnoho psáti a praviti. Ale ne- muóž člověk tak mnoho praviti, aby toho více hodna nebyla. Než tak krátce pravím, pokudž já ji znáti mohu, že s každú v světě najpěknější ve všem se srovná. A k tomu, co má pěkná paní lepoty a krásy míti, to vše muóž na ní shledati, k tomu ctná, dobrá a milostivá každému, chudému i bohatému. I byla jest ta přepěkná paní jednomu muži dána dosti potvor- 25 nému a k ní časem velmi netrefnému a k tomu příliš skú- pému, ješto on nikda nebyl jest jí hoden vedlé svého řádu a zpuósobu, aby jemu tak vzátená pěkná paní mladá k jeho vuóli poddána měla býti pro jeho k ní i přílišné netrefnosti, 213b kteréž jest jí — bez jejího provinění — okazoval a ji k takové 10 20 213a 119
XI ROZPRÁVKA O JEDNÉ PĚKNÉ PANÍ, JMÉNEM SALOMENY, A O JEJÍM VELMI NETREFNÉM MANŽELU ET CETERA Bylo jednoho zimního času vo masopustě, kterýžto čas lidé bohatí i chudí obecně nad jiné časy veseli bývají, spolu se radujíce jedni s druhými, že mnozí celý rok se viděti ne- mohú až na ten čas a tu spolu mají utěšení a sobě se zakazují na celý rok, což milosti v světě mladým lidem přísluší. A také toho času i baby některé, netoliko mladé pěkné paní, vesely bývají, nemohú-li jináč, ale kožich na ruby obrátíce chodí, aby vždy jim směšno bylo. Přihodilo se v jedné krajině k zá- padu slunce na jednom vysokém zámku, kteréhož nepotřebí mi jmenovati, jedna velmi pěkná paní na tom jistém zámku 15 měla jest obydlé své. A ta jistá i paní slula Salomena a zna- menitého rodu jest byla a mladičká v letech šestnásti neb v sedmnásti. A tak ušlechtilá byla a pěkná, že by bylo o její kráse a zpanilosti a lepotě její mnoho psáti a praviti. Ale ne- muóž člověk tak mnoho praviti, aby toho více hodna nebyla. Než tak krátce pravím, pokudž já ji znáti mohu, že s každú v světě najpěknější ve všem se srovná. A k tomu, co má pěkná paní lepoty a krásy míti, to vše muóž na ní shledati, k tomu ctná, dobrá a milostivá každému, chudému i bohatému. I byla jest ta přepěkná paní jednomu muži dána dosti potvor- 25 nému a k ní časem velmi netrefnému a k tomu příliš skú- pému, ješto on nikda nebyl jest jí hoden vedlé svého řádu a zpuósobu, aby jemu tak vzátená pěkná paní mladá k jeho vuóli poddána měla býti pro jeho k ní i přílišné netrefnosti, 213b kteréž jest jí — bez jejího provinění — okazoval a ji k takové 10 20 213a 119
Strana 120
5 10 15 20 30 žalosti a smutku připravoval. A tomu jest bylo rozuměti, že jest ji také i jinými věcmi, kteréž příslušejí k manželství, ne velmi dobře opatroval, kdež toliko chlubením a lživými řečmi. Kdež ta pěkná mladá paní to ot něho všecko by byla ráda trpěla, jedné aby ji tak nuzně nechoval a kratochvíle jí poctivé s dobrými lidmi nebránil. To jest ta pěkná paní žádným obyčejem nemohla sobě vymysliti, kudy by jej mohla k tomu přivésti, ani pěknú řečí, ani lísaním, že mi se tak zdá, ktož na světě chce býti trefným člověkem, když by tu pěknú paní a mladú znal, že by ji každý v tom litovati musil a měl pro její trefné a poctivé obyčeje. Dále vám chci I pověděti o jejím masopustu, o kterémž napřed povědíno jest, a o její kratochvíli při tom masopustu s tím jejím potvorným mužem k ničemémuž nehodným, kterýž netoliko tak pěkné paní jest hoden, ale dobré svině hoden nebyl. Neb tak se jest přihodilo té pěkné paní, když měla najveselejší býti, a tu chvíli ten potvorník mluviti s ní nechtěl. A tomu jest nerozuměti jinak nežli z té příčiny jediné, aby jí na ten čas prázden byl, aby se jí odhněval a toho jí nečinil, což lidé lidem činí o maso- pustě, mladí i staří, neb tehdáž lidé rádi k konopiem podvo- rávají. Tu jest ten potvorný padúch, jiného jí nemoha k ža- losti učiniti, s jinými tancoval a vesel byl a s ní nemluvil. Ta jistá pěkná paní, vidúc takového muže k sobě, dala se jest v takovú žalost a v pláč ten masopust za všecku svú krato- 25 chvíl, že mi se tak zdá, že by musil býti železný člověk, ktož by její postavu vida žalostivú, aby jí nemusil věrně želeti nebo plakati. A tak jí mnoho nevýmluvných žalostí činil. A potom snad vida, že jemu všichni za zlé mají a že by proto bez řečí nějakých nebyl od jejích přátel znamenitých pro jeho k ní netrefnosti. A dále chci ještě pověděti o tom muži, učinil masopust na svém zámku té své pěkné paní, chtiec jí tu žalost její zastaviti, aneb snad aby jí větčí trápení učinil, ješto by se mohl čert tomu zasmáti i rozhněvati, netoliko někteří lidé. Neb když již za stuól ty lidi masopustní sázeli k té její 35 kratochvíli, najprv posadil se kýs čert najvýše, potom ta přepěkná paní vedlé něho a s druhé strany vedlé ní seděl 215a 214 a 214b 120
5 10 15 20 30 žalosti a smutku připravoval. A tomu jest bylo rozuměti, že jest ji také i jinými věcmi, kteréž příslušejí k manželství, ne velmi dobře opatroval, kdež toliko chlubením a lživými řečmi. Kdež ta pěkná mladá paní to ot něho všecko by byla ráda trpěla, jedné aby ji tak nuzně nechoval a kratochvíle jí poctivé s dobrými lidmi nebránil. To jest ta pěkná paní žádným obyčejem nemohla sobě vymysliti, kudy by jej mohla k tomu přivésti, ani pěknú řečí, ani lísaním, že mi se tak zdá, ktož na světě chce býti trefným člověkem, když by tu pěknú paní a mladú znal, že by ji každý v tom litovati musil a měl pro její trefné a poctivé obyčeje. Dále vám chci I pověděti o jejím masopustu, o kterémž napřed povědíno jest, a o její kratochvíli při tom masopustu s tím jejím potvorným mužem k ničemémuž nehodným, kterýž netoliko tak pěkné paní jest hoden, ale dobré svině hoden nebyl. Neb tak se jest přihodilo té pěkné paní, když měla najveselejší býti, a tu chvíli ten potvorník mluviti s ní nechtěl. A tomu jest nerozuměti jinak nežli z té příčiny jediné, aby jí na ten čas prázden byl, aby se jí odhněval a toho jí nečinil, což lidé lidem činí o maso- pustě, mladí i staří, neb tehdáž lidé rádi k konopiem podvo- rávají. Tu jest ten potvorný padúch, jiného jí nemoha k ža- losti učiniti, s jinými tancoval a vesel byl a s ní nemluvil. Ta jistá pěkná paní, vidúc takového muže k sobě, dala se jest v takovú žalost a v pláč ten masopust za všecku svú krato- 25 chvíl, že mi se tak zdá, že by musil býti železný člověk, ktož by její postavu vida žalostivú, aby jí nemusil věrně želeti nebo plakati. A tak jí mnoho nevýmluvných žalostí činil. A potom snad vida, že jemu všichni za zlé mají a že by proto bez řečí nějakých nebyl od jejích přátel znamenitých pro jeho k ní netrefnosti. A dále chci ještě pověděti o tom muži, učinil masopust na svém zámku té své pěkné paní, chtiec jí tu žalost její zastaviti, aneb snad aby jí větčí trápení učinil, ješto by se mohl čert tomu zasmáti i rozhněvati, netoliko někteří lidé. Neb když již za stuól ty lidi masopustní sázeli k té její 35 kratochvíli, najprv posadil se kýs čert najvýše, potom ta přepěkná paní vedlé něho a s druhé strany vedlé ní seděl 215a 214 a 214b 120
Strana 121
10 15 20 25 30 Jakub a proti ní z prdele Tomáš. A tak ji těmi lidmi osázel, že by ji mohl umořiti mezi nimi, jestliže jest sobě věrně po- myslila o své kráse a své ušlechtilé mladosti. A tak jiní hosté, kteříž za tím stolem byli i s hospodářem, kromě té pěkné paní, tak mi se zdá, že kdyby kto měl lidi k žalostivému pohřebu, netoliko k masopustu vybierati, že jich ne hned shledá. Potom když krmě nosili z kuchyně, tu zjednal bubeníka a pištce, nic jiného, když ve zlé vsi k stádu bubnují neb svi- niem k jich jídlu. A tak ktož sú pak koli při tom veselí byli, že jsú při smutnějšiem pohřebu málo bývali. A to zvlášť pro tu paní, kteréžto každý dobrý člověk má litovati, ktož by znal, neb jest potom, což rozuměti mohu, v těžkú nemoc skrz] to upadla jest pro svého potvorného muže. A k tomu jí ještě ani velmi s lidmi mluviti dal, s těmi, s kterýmiž by ona mohla nětco se potěšiti a své žalosti zapomenúti poněkud. Ani k tomu dal jest jí přijíti muž její, než tak ji předse trápil, naděje se, že sobě ji trápením zbytečným více k vuóli při- praví. A strojil ji rovně jako psa lehavého, mněje, že ji tím sobě opraví. I více ji zkazil, neb jest sobě to myslila a v úmysl brala s radú jednoho dobrého a věrného přítele, že jí všecko za jedno projde, aby, což jest jemu bez potřebí, méně věrna bývala, a jej milovala i utěšovala, k němu té milosti, pokudž najdál mohla, že se jí zdálo, že tolikéž bude, nemilujíc jeho. A vzala sobě to za kratochvíl na svém srdci, aby aspoň mohla své mladosti nětco sobě k vůli i užiti a té lepoty, kterúž jí Pán Buóh nad jiné lidi dal v tomto světě. I počala jest také jiné milovati lidi, ty, kteříž by ji proto v poctivosti (chovali a) toho zasluhovali, a na muže toho svého, kterýž jest jí jakž jest živ hoden nebyl, netbala nic. Neb se jest lidem napořád zdálo, ktož ji kolivěk znal a jej, že jest tak pěkné paní a tak přátelské nikdy hoden nebyl, aby měla s ním tak pěkná a tak ušlechtilá paní spat choditi a jemu tak povolná, tomu netref- nému a skúpému padúchu, býti, jakož jest bývala. Než což jest s ním pak koli činila a počínati musila, to všecko jako přes moc činila, a zdálo se jí, jako by neslané zelé a kyselé jedla. I již pak ten potvorník a skúpý muž rozoměti muóž, 215b 216 a 35 121
10 15 20 25 30 Jakub a proti ní z prdele Tomáš. A tak ji těmi lidmi osázel, že by ji mohl umořiti mezi nimi, jestliže jest sobě věrně po- myslila o své kráse a své ušlechtilé mladosti. A tak jiní hosté, kteříž za tím stolem byli i s hospodářem, kromě té pěkné paní, tak mi se zdá, že kdyby kto měl lidi k žalostivému pohřebu, netoliko k masopustu vybierati, že jich ne hned shledá. Potom když krmě nosili z kuchyně, tu zjednal bubeníka a pištce, nic jiného, když ve zlé vsi k stádu bubnují neb svi- niem k jich jídlu. A tak ktož sú pak koli při tom veselí byli, že jsú při smutnějšiem pohřebu málo bývali. A to zvlášť pro tu paní, kteréžto každý dobrý člověk má litovati, ktož by znal, neb jest potom, což rozuměti mohu, v těžkú nemoc skrz] to upadla jest pro svého potvorného muže. A k tomu jí ještě ani velmi s lidmi mluviti dal, s těmi, s kterýmiž by ona mohla nětco se potěšiti a své žalosti zapomenúti poněkud. Ani k tomu dal jest jí přijíti muž její, než tak ji předse trápil, naděje se, že sobě ji trápením zbytečným více k vuóli při- praví. A strojil ji rovně jako psa lehavého, mněje, že ji tím sobě opraví. I více ji zkazil, neb jest sobě to myslila a v úmysl brala s radú jednoho dobrého a věrného přítele, že jí všecko za jedno projde, aby, což jest jemu bez potřebí, méně věrna bývala, a jej milovala i utěšovala, k němu té milosti, pokudž najdál mohla, že se jí zdálo, že tolikéž bude, nemilujíc jeho. A vzala sobě to za kratochvíl na svém srdci, aby aspoň mohla své mladosti nětco sobě k vůli i užiti a té lepoty, kterúž jí Pán Buóh nad jiné lidi dal v tomto světě. I počala jest také jiné milovati lidi, ty, kteříž by ji proto v poctivosti (chovali a) toho zasluhovali, a na muže toho svého, kterýž jest jí jakž jest živ hoden nebyl, netbala nic. Neb se jest lidem napořád zdálo, ktož ji kolivěk znal a jej, že jest tak pěkné paní a tak přátelské nikdy hoden nebyl, aby měla s ním tak pěkná a tak ušlechtilá paní spat choditi a jemu tak povolná, tomu netref- nému a skúpému padúchu, býti, jakož jest bývala. Než což jest s ním pak koli činila a počínati musila, to všecko jako přes moc činila, a zdálo se jí, jako by neslané zelé a kyselé jedla. I již pak ten potvorník a skúpý muž rozoměti muóž, 215b 216 a 35 121
Strana 122
5 10 15 20 25 30 i jiní takoví muží, což na tom jim záleží, že svým ženám, kterýchž hodni nejsú, poctivé kratochvíle i vésti nedají a 216b sami jim nic dobrého a nic k libosti ve dne ani v noci neči- níce, jedno chlubením a lží chlubíce se před lidmi, a skutku jim v ničemž neokazují! A takovým mužóm, jako tento jest, o kterémž se tuto vypisuje, nic jim v úmyslu jiného není, nežli peníze chovati a nuzně živu býti a lakomství hleděti a skoupí býti. Mně se zdá i jiným, že by sobě měli takoví lidé k tomu svému úmyslu potvorné sedlské raději ženy po- jímati, jakož by na takové nuzné muže slušalo, aby on z jedné strany se v hnoji kydal a ona se v pomyjích kúpala s druhé strany, nechajíc s pokojem tak urozených a znamenitých, ušlechtilých, pěkných žen, ješto jim nesluší, ani jich hodni jsú. Již pak konec o to učiním. Proto jest ta pěkná paní, v té žalosti i jsúc, s ním nic proti své cti nemyslila učiniti, ač by snad někto se nalezl, že by jí to chválil, proto se jest nad potvorníkem nechtěla tím mstíti, aby co své přirozené cti měla pro padúcha uškoditi co najméně. Než to sobě proti tomu muži vzala, aby jeho takové milosti, kterúž k němu prvé okazovala, prázdna byla a naň, což najméň bude moci, aby laskava byla. Aby pak chtěla jej milovati tak jako prvé, toho jest srdce k němu míti nemohla, aniž chtěla až do smrti. Než to dobře vím, ktož ji znali, tu pěknú mladú paní, že sú za to Pána Boha prosili, aby jí Pán Buóh od takového muže pomohl, neb jest jí k ničemuž na světě nehodil se, než aby jí protivenství a žalosti divné činil a každého kroku nevěřil. Kte- ráž jest nic nešlechetného pro svú čest mysliti nechtěla. Ale pak jakž jest koli činila a činí, nemá jí žádný v světě člověk z čeho vinu dáti, než jako na mladú, pěknú paní sluší. Daj Pán Buóh jí v tom štěstí, aby se jí vedlo vedlé vuóle její a jí ráčil pomoci ot potvorného padúcha, kterýž k ničemuž lidem ani Bohu není. A našich milých panen aby ráčil milý Buóh tako- vých mužuóv zprostiti. A ta jistá pěkná paní, jsúci v světě zdrá- va, (aby) své mladosti a krásy mohla k své vóli užiti, neb jest 35 toho vždycky byla i jest hodna pro své šlechetnosti. Dajž to, Pane Bože, aby ho zbavena byla, čím spieš, tím lépe! Amen. 217a 217b 122
5 10 15 20 25 30 i jiní takoví muží, což na tom jim záleží, že svým ženám, kterýchž hodni nejsú, poctivé kratochvíle i vésti nedají a 216b sami jim nic dobrého a nic k libosti ve dne ani v noci neči- níce, jedno chlubením a lží chlubíce se před lidmi, a skutku jim v ničemž neokazují! A takovým mužóm, jako tento jest, o kterémž se tuto vypisuje, nic jim v úmyslu jiného není, nežli peníze chovati a nuzně živu býti a lakomství hleděti a skoupí býti. Mně se zdá i jiným, že by sobě měli takoví lidé k tomu svému úmyslu potvorné sedlské raději ženy po- jímati, jakož by na takové nuzné muže slušalo, aby on z jedné strany se v hnoji kydal a ona se v pomyjích kúpala s druhé strany, nechajíc s pokojem tak urozených a znamenitých, ušlechtilých, pěkných žen, ješto jim nesluší, ani jich hodni jsú. Již pak konec o to učiním. Proto jest ta pěkná paní, v té žalosti i jsúc, s ním nic proti své cti nemyslila učiniti, ač by snad někto se nalezl, že by jí to chválil, proto se jest nad potvorníkem nechtěla tím mstíti, aby co své přirozené cti měla pro padúcha uškoditi co najméně. Než to sobě proti tomu muži vzala, aby jeho takové milosti, kterúž k němu prvé okazovala, prázdna byla a naň, což najméň bude moci, aby laskava byla. Aby pak chtěla jej milovati tak jako prvé, toho jest srdce k němu míti nemohla, aniž chtěla až do smrti. Než to dobře vím, ktož ji znali, tu pěknú mladú paní, že sú za to Pána Boha prosili, aby jí Pán Buóh od takového muže pomohl, neb jest jí k ničemuž na světě nehodil se, než aby jí protivenství a žalosti divné činil a každého kroku nevěřil. Kte- ráž jest nic nešlechetného pro svú čest mysliti nechtěla. Ale pak jakž jest koli činila a činí, nemá jí žádný v světě člověk z čeho vinu dáti, než jako na mladú, pěknú paní sluší. Daj Pán Buóh jí v tom štěstí, aby se jí vedlo vedlé vuóle její a jí ráčil pomoci ot potvorného padúcha, kterýž k ničemuž lidem ani Bohu není. A našich milých panen aby ráčil milý Buóh tako- vých mužuóv zprostiti. A ta jistá pěkná paní, jsúci v světě zdrá- va, (aby) své mladosti a krásy mohla k své vóli užiti, neb jest 35 toho vždycky byla i jest hodna pro své šlechetnosti. Dajž to, Pane Bože, aby ho zbavena byla, čím spieš, tím lépe! Amen. 217a 217b 122
Strana 123
XII O JEDNÉ KRÁSNÉ PANÍ A UROZENÉ 1O JEJÍ CHYTROSTI A OPATRNOSTI SVÉ TAJNÉ MILOSTI VELMI PĚKNÁ ROZPRÁVKA ET CETERA] 10 15 25 Čas nedávní minul jest, že jedna urozená paní, krású ozdo- 218a bená i postavú, vysoké mysli a ušlechtilá i opatrná byla nad jiné, jako jest kdy která paní z přirození byla tím obdarována. Kteréž jména nyní jmenovati zanechám, neb ještě muóž snad živa býti, mohla by jí snad ta věc zámutek nésti, ješto to nic není, než že by se jí lidé smáli. Ta jistá paní byla z dobrých lidí urozených narozena, avšak proto prostému člověku sou- kenníku za manželku dána, kdež se jí potom ta věc tak ha- nebná zdála, že toho nikdy z své mysli spustiti jest nemohla. A tak se jejímu úmyslu zdálo, že žádný muž takového nízkého rodu, by neviem jak bohat byl, hoden jí nebyl, netoliko jí, ale žádné jiné tak urozené paní. A z té příčiny sobě svého muže tak lehce pokládala a žádnú měrú se jí za dostatečného 218b a jí rovného nezdál. Neb vlnu rozdělovati a šechrati, k tomu cívky súkati, na rámy nabíjeti a s těmi, kteříž vlnu předú 20 a mykají, hádky s nimi a své rozmlúvání míti, že jí to žádnú měrú nemohlo na mysl přijíti, by z takové příčiny měla jeho manželka býti a s ním léhati, leč by již nikterakž tomu odolati nemohla. Protož vzala sobě před se, že raději chce toho hledati, kto by jí k takové lásce urozenější a hodnější byl nežli ten její muž súkenník. I vzala jest lásku k jednomu mladému a poctivému v najlepších letech. A když ho koli který den neviděla, ten hned potom tu noc spáti jest nemohla. Ale ten poctivý muž paní lásky takové k sobě nic nevěděl ani znal, 123
XII O JEDNÉ KRÁSNÉ PANÍ A UROZENÉ 1O JEJÍ CHYTROSTI A OPATRNOSTI SVÉ TAJNÉ MILOSTI VELMI PĚKNÁ ROZPRÁVKA ET CETERA] 10 15 25 Čas nedávní minul jest, že jedna urozená paní, krású ozdo- 218a bená i postavú, vysoké mysli a ušlechtilá i opatrná byla nad jiné, jako jest kdy která paní z přirození byla tím obdarována. Kteréž jména nyní jmenovati zanechám, neb ještě muóž snad živa býti, mohla by jí snad ta věc zámutek nésti, ješto to nic není, než že by se jí lidé smáli. Ta jistá paní byla z dobrých lidí urozených narozena, avšak proto prostému člověku sou- kenníku za manželku dána, kdež se jí potom ta věc tak ha- nebná zdála, že toho nikdy z své mysli spustiti jest nemohla. A tak se jejímu úmyslu zdálo, že žádný muž takového nízkého rodu, by neviem jak bohat byl, hoden jí nebyl, netoliko jí, ale žádné jiné tak urozené paní. A z té příčiny sobě svého muže tak lehce pokládala a žádnú měrú se jí za dostatečného 218b a jí rovného nezdál. Neb vlnu rozdělovati a šechrati, k tomu cívky súkati, na rámy nabíjeti a s těmi, kteříž vlnu předú 20 a mykají, hádky s nimi a své rozmlúvání míti, že jí to žádnú měrú nemohlo na mysl přijíti, by z takové příčiny měla jeho manželka býti a s ním léhati, leč by již nikterakž tomu odolati nemohla. Protož vzala sobě před se, že raději chce toho hledati, kto by jí k takové lásce urozenější a hodnější byl nežli ten její muž súkenník. I vzala jest lásku k jednomu mladému a poctivému v najlepších letech. A když ho koli který den neviděla, ten hned potom tu noc spáti jest nemohla. Ale ten poctivý muž paní lásky takové k sobě nic nevěděl ani znal, 123
Strana 124
5 10 15 20 25 neb jest byla v tajnosti. Protož paní, kteráž múdrá byla 219a v svých věcech, nechtěla žádnému věřiti ani se dáti v tom znáti, buď skrze psaní anebo jaké poselství by jemu měla svú lásku oznámiti tudy, neb to vždy na péči měla, že se ráda taková věc a způsob pronáší. Ale srozuměvši, že její milý velmi mnoho řečí mívá s jedniem mnichem u svatého Fran- tiška v kostele, ačkoli ten mnich hrubého a hlúpého rozumu člověk byl, však proto dobrý život a svatý vedl jest a skrz to každý měl ho za velmi učeného. A z té příčiny zdálo se té paní, že ten dobrý mnich slušný prostředek mezi jejím mi- lým a jí bude moci býti, rozmyslivši se s velikú vážností, čeho se má a kterak v těch ve všech věcech držeti, krátce vzala sobě hodinu a šla jest do kostela, kdež ten jistý dobrý mnich své obydlé jest měl, rozkázala jest, aby k ní vyšel. A když jest přišel, řekla jest k němu, jestliže by vuóle jeho byla, že by mu se ráda zpovídala. A když mnich na ni pohleděl, nemohl jinak rozuměti, než že jest nějaká urozená paní, a protož se povolně k tomu okázal, že ji vyslyšeti chce. Kdež ona po vší své zpovědi toto jemu pověděla: „Otče, přišla sem k tobě na pomoc a radu, ne pro duši samu jediné, ale i pro život muój, neb viem dobře, že rod muój a muž muój jest tobě znám, kterýžto muž muój jest na mě laskav jako na svuój život, a žádné věci na něm takové žádati nemohu, aby mi toho jako bohatý muž k vůli neučinil, protož sem naň laskava nade všecku věc v světě. A protož, kterakž bych mohla které věci najmenší k jaké nepoctivosti proti němu! 1 Chci mlčeti o tom, abych měla na to mysliti, neb bych takovú věc učinila neb učiniti chtěla, byla bych hodna upálení jako která žena nešlechetná. Protož upřímě poviem. Jest jeden, jistě neviem 30 kto jest, však mi se dosti poctivý zdá, leč bych byla omámena, a zdá mi se, že s vámi často v obyčeji bývá, i v řeči čistý člo- věk, zrostlý života svého. Kterýž snad sobě toho nemyslí, abych v takové vuóli byla anebo v úmyslu, jakož sem. Jakožs sám pak tomu, milý kněže, po mé zprávě srozuměl. Neb věz, a5 že nemohu ni na okno, ani ve dveře, ni na ulici jíti, aby mi se hned na oči nepostavil a cesty mi nezastúpil, neznámo mi 219b 220 a 124
5 10 15 20 25 neb jest byla v tajnosti. Protož paní, kteráž múdrá byla 219a v svých věcech, nechtěla žádnému věřiti ani se dáti v tom znáti, buď skrze psaní anebo jaké poselství by jemu měla svú lásku oznámiti tudy, neb to vždy na péči měla, že se ráda taková věc a způsob pronáší. Ale srozuměvši, že její milý velmi mnoho řečí mívá s jedniem mnichem u svatého Fran- tiška v kostele, ačkoli ten mnich hrubého a hlúpého rozumu člověk byl, však proto dobrý život a svatý vedl jest a skrz to každý měl ho za velmi učeného. A z té příčiny zdálo se té paní, že ten dobrý mnich slušný prostředek mezi jejím mi- lým a jí bude moci býti, rozmyslivši se s velikú vážností, čeho se má a kterak v těch ve všech věcech držeti, krátce vzala sobě hodinu a šla jest do kostela, kdež ten jistý dobrý mnich své obydlé jest měl, rozkázala jest, aby k ní vyšel. A když jest přišel, řekla jest k němu, jestliže by vuóle jeho byla, že by mu se ráda zpovídala. A když mnich na ni pohleděl, nemohl jinak rozuměti, než že jest nějaká urozená paní, a protož se povolně k tomu okázal, že ji vyslyšeti chce. Kdež ona po vší své zpovědi toto jemu pověděla: „Otče, přišla sem k tobě na pomoc a radu, ne pro duši samu jediné, ale i pro život muój, neb viem dobře, že rod muój a muž muój jest tobě znám, kterýžto muž muój jest na mě laskav jako na svuój život, a žádné věci na něm takové žádati nemohu, aby mi toho jako bohatý muž k vůli neučinil, protož sem naň laskava nade všecku věc v světě. A protož, kterakž bych mohla které věci najmenší k jaké nepoctivosti proti němu! 1 Chci mlčeti o tom, abych měla na to mysliti, neb bych takovú věc učinila neb učiniti chtěla, byla bych hodna upálení jako která žena nešlechetná. Protož upřímě poviem. Jest jeden, jistě neviem 30 kto jest, však mi se dosti poctivý zdá, leč bych byla omámena, a zdá mi se, že s vámi často v obyčeji bývá, i v řeči čistý člo- věk, zrostlý života svého. Kterýž snad sobě toho nemyslí, abych v takové vuóli byla anebo v úmyslu, jakož sem. Jakožs sám pak tomu, milý kněže, po mé zprávě srozuměl. Neb věz, a5 že nemohu ni na okno, ani ve dveře, ni na ulici jíti, aby mi se hned na oči nepostavil a cesty mi nezastúpil, neznámo mi 219b 220 a 124
Strana 125
5 10 15 20 25 30 se zdá, že i nyní zde není. Protož tobě takové věci žaluji, co mi se od něho děje, neb sám znáti muóžeš, že takovými zpuósoby poctivé paní častokrát I ve zlém domnění bývají. Častokrát sem sobě myslila, že bych jemu to chtěla skrze své bratří oznámiti a pověděti, aby mně takovými věcmi u pokoji nechal. Ale zase sem sobě pomyslila, kterak muží náhlí sú lidé v svých hněvích a zvlášť v takovém poselství, že by slova protivná jedna proti druhým s obú stran přijíti mohla. Kdež skrze takovú věc k horším skutkóm by přijíti mohlo. I z takové příčiny, aby skrze to větčiech nesnází a zlých vólí uvarováno býti mohlo, z té příčiny sem před tě přišla a tobě přede všemi jinými úmyslu svého dostatečně sem svěřila. A také mi se zdá, že jest ten jistý tvuój dobrý přítel a jest dosti slušné, abyšte netoliko příteli svému dob- rému takovú věc oznámili, ale i neznámému, neb jste toho povinni pověděti a je z takovýchi všetečných věcí trestati. Protož vás pro milý Buóh prosím, mějte mne v své paměti a proste jeho, ať mě u pokoji nechá, neb jiných paní dosti má beze mne, kteréž snad k tomu lepší vuóli a chuť mají nežli já. Nebť mi jest to velmi veliká těžkost jako té, ješto k tomu žádné mysli nemá,“ a sklonivši hlavu i plakala. A takž ten dobrý mnich skrze její řeč porozuměl, že by ten byl, kterýž jeho najlepší přítel byl, kteréhož ona míní, počal jest paní těšiti a chváliti ji v jejím ustavičném úmyslu a v dobrém předsevzetí. A všemu dokonce věřil, co jest se jemu svěřila a pravila. I slíbil jest jí, že chce v těch věcech práci a pilnost míti, aby ten, ktož jest jí takovú věc obtiežnú a zlú mysl činil, ji, tu paní, toho zbavil. Ten dobrý otec znal jest dobře, že jest paní bohata, chválil jest, kterak jest almužna spasitedlná věc a milosrdenství činiti a že se jí také v své chudobě poručí. Kdež paní řekla jemu: „Pane otče, prosím tebe pro Pána Boha, jestliže by se trefilo, žeť by před tebú toho příti chtěl a že by pravil, že o žádné paní neví, pověz jemu, že já sem ta, kteráž sem to tobě pravila a naň žalovala.“ A takž ta dobrá paní zpověď svú jest dokonala a pokání přijala. A přitom dobře srozuměla, co jí ten zpovědlník o almužně pověděl, 221 a 221b 220b 35 125
5 10 15 20 25 30 se zdá, že i nyní zde není. Protož tobě takové věci žaluji, co mi se od něho děje, neb sám znáti muóžeš, že takovými zpuósoby poctivé paní častokrát I ve zlém domnění bývají. Častokrát sem sobě myslila, že bych jemu to chtěla skrze své bratří oznámiti a pověděti, aby mně takovými věcmi u pokoji nechal. Ale zase sem sobě pomyslila, kterak muží náhlí sú lidé v svých hněvích a zvlášť v takovém poselství, že by slova protivná jedna proti druhým s obú stran přijíti mohla. Kdež skrze takovú věc k horším skutkóm by přijíti mohlo. I z takové příčiny, aby skrze to větčiech nesnází a zlých vólí uvarováno býti mohlo, z té příčiny sem před tě přišla a tobě přede všemi jinými úmyslu svého dostatečně sem svěřila. A také mi se zdá, že jest ten jistý tvuój dobrý přítel a jest dosti slušné, abyšte netoliko příteli svému dob- rému takovú věc oznámili, ale i neznámému, neb jste toho povinni pověděti a je z takovýchi všetečných věcí trestati. Protož vás pro milý Buóh prosím, mějte mne v své paměti a proste jeho, ať mě u pokoji nechá, neb jiných paní dosti má beze mne, kteréž snad k tomu lepší vuóli a chuť mají nežli já. Nebť mi jest to velmi veliká těžkost jako té, ješto k tomu žádné mysli nemá,“ a sklonivši hlavu i plakala. A takž ten dobrý mnich skrze její řeč porozuměl, že by ten byl, kterýž jeho najlepší přítel byl, kteréhož ona míní, počal jest paní těšiti a chváliti ji v jejím ustavičném úmyslu a v dobrém předsevzetí. A všemu dokonce věřil, co jest se jemu svěřila a pravila. I slíbil jest jí, že chce v těch věcech práci a pilnost míti, aby ten, ktož jest jí takovú věc obtiežnú a zlú mysl činil, ji, tu paní, toho zbavil. Ten dobrý otec znal jest dobře, že jest paní bohata, chválil jest, kterak jest almužna spasitedlná věc a milosrdenství činiti a že se jí také v své chudobě poručí. Kdež paní řekla jemu: „Pane otče, prosím tebe pro Pána Boha, jestliže by se trefilo, žeť by před tebú toho příti chtěl a že by pravil, že o žádné paní neví, pověz jemu, že já sem ta, kteráž sem to tobě pravila a naň žalovala.“ A takž ta dobrá paní zpověď svú jest dokonala a pokání přijala. A přitom dobře srozuměla, co jí ten zpovědlník o almužně pověděl, 221 a 221b 220b 35 125
Strana 126
5 10 15 20 25 30 pěkně tajně v jeho ruku hrst peněz vložila. A prosila jeho, aby některé zádušní mše slúžil, i vstala jest od jeho noh a šla jest domův. Potom nedlúhá chvíle tomu vyšla, že ten poctivý muž podlé svého obyčeje k svému svatému mnichu přišel a po rozličných řečech a rozprávkách dosti polctivými slovy mnich toho poctivého muže a přítele svého tázal jest, a za jiné jeho nemaje, než za vinného, jemu toho dokonalý rozum o té paní pověděl, co jest jemu naň žalovala. Tomu dobrému muži taková věc velmi se neznáma zdála, počal se jest tomu diviti jako ten, ješto té paní málo vídal, ani ji kdy sobě v úmysl bral, a také že velmi řídko kdy mimo té paní duóm chodíval. I počal jest takových věcí příti a pravě, že tú věcí vinen není. Ale mnich nedal mu dále o té věci mluviti, pře- trhl mu řeč a řekl jemu: „Nediv se tomu, ani tak čiň sobě, jako by o tom nic nevěděl, ani svých slov nadarmo trud zapřeniem, neb mi již pravdy nikterakž příti muóžeš. Však nemám toho, což sem pravil, od svého souseda, cožť bych přel, všakť jest mi sama na tě žalovala plačíc a mně pověděla, protož i takových věcí nepřísluší tobě hledati. Neb v tom toliko mohu pověděti, byla-li jest kdy která paní, kteráž by se takových věcí vystřáhala a jí k mysli nebyly, to jest tato jedna. Protož prosím tebe, tobě k dobrému i ke cti a jí k utě- šení a mně k libosti, že té dobré paní u pokoji necháš.“ Mezi těmi řečmi ten dobrý muž daleko lépe takovým zá- myslóm a řečem srozuměl jest než ten dobrý mnich, k čemu paní vede. A hned se proti mnichu jako v nějaké stydlivosti byl postavil a řekl jemu, že již nechce toho více činiti a že chce ot ní pustiti, a s tím šel jest pryč od mnicha a pravým úprkem hned mimo paní té duóm šel jest, kteráž na malém oknu ležala, čakajíci, zda by tady její milý šel. A když jest jej jdúce viďala, velikú toho radost měla, a vyskytši se z [okna, což najvíc mohla, velmi míle a laskavě naň pohleděla. Ten dobrý člověk přitom dostatečně jí vyrozuměl, co jest jemu skrze mnicha praveno, že dómysl jeho, který ot (mnicha zvě- děl), paní křivý není. A potom s velikú pilností i chtíčem každý den paní k libosti, jako by nětco jiného měl činiti, mimo 222a 222b 223a 35 126
5 10 15 20 25 30 pěkně tajně v jeho ruku hrst peněz vložila. A prosila jeho, aby některé zádušní mše slúžil, i vstala jest od jeho noh a šla jest domův. Potom nedlúhá chvíle tomu vyšla, že ten poctivý muž podlé svého obyčeje k svému svatému mnichu přišel a po rozličných řečech a rozprávkách dosti polctivými slovy mnich toho poctivého muže a přítele svého tázal jest, a za jiné jeho nemaje, než za vinného, jemu toho dokonalý rozum o té paní pověděl, co jest jemu naň žalovala. Tomu dobrému muži taková věc velmi se neznáma zdála, počal se jest tomu diviti jako ten, ješto té paní málo vídal, ani ji kdy sobě v úmysl bral, a také že velmi řídko kdy mimo té paní duóm chodíval. I počal jest takových věcí příti a pravě, že tú věcí vinen není. Ale mnich nedal mu dále o té věci mluviti, pře- trhl mu řeč a řekl jemu: „Nediv se tomu, ani tak čiň sobě, jako by o tom nic nevěděl, ani svých slov nadarmo trud zapřeniem, neb mi již pravdy nikterakž příti muóžeš. Však nemám toho, což sem pravil, od svého souseda, cožť bych přel, všakť jest mi sama na tě žalovala plačíc a mně pověděla, protož i takových věcí nepřísluší tobě hledati. Neb v tom toliko mohu pověděti, byla-li jest kdy která paní, kteráž by se takových věcí vystřáhala a jí k mysli nebyly, to jest tato jedna. Protož prosím tebe, tobě k dobrému i ke cti a jí k utě- šení a mně k libosti, že té dobré paní u pokoji necháš.“ Mezi těmi řečmi ten dobrý muž daleko lépe takovým zá- myslóm a řečem srozuměl jest než ten dobrý mnich, k čemu paní vede. A hned se proti mnichu jako v nějaké stydlivosti byl postavil a řekl jemu, že již nechce toho více činiti a že chce ot ní pustiti, a s tím šel jest pryč od mnicha a pravým úprkem hned mimo paní té duóm šel jest, kteráž na malém oknu ležala, čakajíci, zda by tady její milý šel. A když jest jej jdúce viďala, velikú toho radost měla, a vyskytši se z [okna, což najvíc mohla, velmi míle a laskavě naň pohleděla. Ten dobrý člověk přitom dostatečně jí vyrozuměl, co jest jemu skrze mnicha praveno, že dómysl jeho, který ot (mnicha zvě- děl), paní křivý není. A potom s velikú pilností i chtíčem každý den paní k libosti, jako by nětco jiného měl činiti, mimo 222a 222b 223a 35 126
Strana 127
5 10 25 její duóm chodil jest. A potom po několiko dnech srozuměvši paní, že mu se nic méně nelíbí než jako on jí, zapálivši se u ve- liké lásce a vzavši tomu čas a hodinu, zase k svému mnichu spovědlníku jest šla a hned s pláčem k jeho nohám přiklekla jest. Ten dobrý mnich ptal se jí pokorně, jaké by to noviny byly, že jest tak s smutnú tváří předeň přišla. I řekla jest mu paní: „Muój milý otče, noviny sú tyto, že ten prokletý od Boha přítel tvuój, na kteréhož sem prvé žalovala, tolik mi protivenství činí, že jinému nevěřím, že jest se k mému zá- mutku a žalosti narodil. A jistě se bojím, že on toho příčina bude, že já nikda dobré mysli nebudu, ani k vám kdy více choditi budu.“ I řekl jest mnich: „Kterakž, což jest tebe ještě nepřestal takovými běhy trápiti, kteréžs mi pravila?“ „Otče, jistě v pravé pravdě ještě nic,“ řekla paní, „neb víc a víc, 15 což muóž, vždy mi protivenství činí k mé žalosti. A snad z té příčiny, že sem vám naň žalovala, to jest ve zlé vuóli od vás přijal a mně tady protivenstvie činí takové. Neb prvé šel-li jest jednu mimo duóm mubj, již sedmkrát na to místo chodí, by tomu Buóh chtěl, aby to mu Buóh dal, aby se na 20 mě dosti nahleďal, a k tomu jest tak smělý a nezbedný, že včera starú babu ke mně do domu poslal s svými dary a no- vými rozprávkami a rovně, jako bych na zlaté pasy a na 224a váčky velmi nedostatečná byla, jako by mi na tom scházelo. Protož těch daruóv s žádnú vděčností sem přijíti nechtěla, a bych se hříchu nebála, byla bych jej i s těmi pasy proklela. Ale vždy sem se upamatovala pro vás, že takové věci ještě bez vaší rady učiniti sem nechtěla. A také sem sobě myslila, že sem chtěla ten pás i měšec té babě zase vrátiti, aby jej zase jemu donesla, a jí dobře naláti i z domu vyhnati k čertu. 30 I rozmyslila sem se, že taková baba takové věci mohla by sobě to zachovati a řéci, že mi jest to dala, kdež takové baby rády se takových věcí chytají. A protož z té příčiny ty dary sem schovala a vám je teď přinesla, abyšte je sami jemu zase dali a při tom pověděli, že já jeho pasuóv a měšcuóv ne- potřebuji, buď Buóh pochválen a muž muój, nebť já jich 224b dosti mám ot něho, žeť bych jej v nich třeba utopila. A protož 223b 35 127
5 10 25 její duóm chodil jest. A potom po několiko dnech srozuměvši paní, že mu se nic méně nelíbí než jako on jí, zapálivši se u ve- liké lásce a vzavši tomu čas a hodinu, zase k svému mnichu spovědlníku jest šla a hned s pláčem k jeho nohám přiklekla jest. Ten dobrý mnich ptal se jí pokorně, jaké by to noviny byly, že jest tak s smutnú tváří předeň přišla. I řekla jest mu paní: „Muój milý otče, noviny sú tyto, že ten prokletý od Boha přítel tvuój, na kteréhož sem prvé žalovala, tolik mi protivenství činí, že jinému nevěřím, že jest se k mému zá- mutku a žalosti narodil. A jistě se bojím, že on toho příčina bude, že já nikda dobré mysli nebudu, ani k vám kdy více choditi budu.“ I řekl jest mnich: „Kterakž, což jest tebe ještě nepřestal takovými běhy trápiti, kteréžs mi pravila?“ „Otče, jistě v pravé pravdě ještě nic,“ řekla paní, „neb víc a víc, 15 což muóž, vždy mi protivenství činí k mé žalosti. A snad z té příčiny, že sem vám naň žalovala, to jest ve zlé vuóli od vás přijal a mně tady protivenstvie činí takové. Neb prvé šel-li jest jednu mimo duóm mubj, již sedmkrát na to místo chodí, by tomu Buóh chtěl, aby to mu Buóh dal, aby se na 20 mě dosti nahleďal, a k tomu jest tak smělý a nezbedný, že včera starú babu ke mně do domu poslal s svými dary a no- vými rozprávkami a rovně, jako bych na zlaté pasy a na 224a váčky velmi nedostatečná byla, jako by mi na tom scházelo. Protož těch daruóv s žádnú vděčností sem přijíti nechtěla, a bych se hříchu nebála, byla bych jej i s těmi pasy proklela. Ale vždy sem se upamatovala pro vás, že takové věci ještě bez vaší rady učiniti sem nechtěla. A také sem sobě myslila, že sem chtěla ten pás i měšec té babě zase vrátiti, aby jej zase jemu donesla, a jí dobře naláti i z domu vyhnati k čertu. 30 I rozmyslila sem se, že taková baba takové věci mohla by sobě to zachovati a řéci, že mi jest to dala, kdež takové baby rády se takových věcí chytají. A protož z té příčiny ty dary sem schovala a vám je teď přinesla, abyšte je sami jemu zase dali a při tom pověděli, že já jeho pasuóv a měšcuóv ne- potřebuji, buď Buóh pochválen a muž muój, nebť já jich 224b dosti mám ot něho, žeť bych jej v nich třeba utopila. A protož 223b 35 127
Strana 128
teď se jako otci duchovniemu opovídám, že víc vám v ni- čemž vinna býti nechci, jestliže mě u pokoji nenechá, že již svému muži a bratřím svým naň žalovati budu, děj se pak jakž děj, neb přiď z toho co přiď, dalekoť sem já tomu raději, má-liť mi jaké neštěstí přijíti, ať by naň přišlo, nežli bych já měla proň lehkost míti.“ A to všecko pravila s velikým plá- čem mnichovi. A vytáhši z pod pláště ruku s čistým zlatým měšcem a pasem stříbrným i vrhla jest do klínu zpovědlníku svému, kterýž za jiné neměl, než že paní o věrnú pravdu 1o vede to, což jest jemu pravila. Počal se o to velmi starati, však proto ten pás s tím měšcem k sobě vzal. I řekl jest: „Dcerko milá, že se o takové věci popouzieš a hněváš, nic se tomu nedivím a takéť bych tě nemohl v tom křiva súditi. Však tě pro to chválím, v tom že mé rady poslúcháš. Neb 15 věz, žeť sem jej onehda o tu o všecku věc dostatečně káral, ale nezdržalť mi jest toho, což jest mi slíbil. A protož, což se jest v této chvíli stalo, o první i o nynější, shledati máš, že mu chci uši jeho tak natříti slovy a jej tak zahříti, že před ním potom pokoj míti budeš. A protož jdi ve jméno Boží 20 a nedaj se hněvu přemoci, aby někto z tvých přátel toho ne- zvěďal, neb by skrz to mohlo ještě něco horšího se státi. Protož měj strpenie a buď bez pochyby, žeť se skrze něho nic zlého nestane, neb já vždycky svými modlitbami za tě před Bohem stojím a před každým živým člověkem na světě tvé cti pravý a dokonalý svědek býti chci.“ Paní také k tomu pěkně i se postavila, jako by již veliký trošt od něho přijala. Při tom znajíci po jiných takových zákonnících lakomstvie, řekla jemu: „Otče milý, těchto minulých nocí někteří mi se z přátel mých viděti dali, jsúc v těžkých mukách, žádajíce 3o Boží almužny, a zvlášť máti má, kteráž mi se zdá, že se velmi mučí, že jest se čeho slitovati. A jistě mi se zdá, že i tiem také větší muky má, že mne vidí v takových mých žalostech a u velikých protivnostech od toho neštastného zlého nepřítele Božského. Protož bych ráda, aby za její duši čtyrydceti mší 35 slúžil od svatého Rehoře a k tomu modlitby své abyšte říkali, ať by jí milý Buóh ráčil z ohně očistcového pomoci. A to 5 25 225a 225b 128
teď se jako otci duchovniemu opovídám, že víc vám v ni- čemž vinna býti nechci, jestliže mě u pokoji nenechá, že již svému muži a bratřím svým naň žalovati budu, děj se pak jakž děj, neb přiď z toho co přiď, dalekoť sem já tomu raději, má-liť mi jaké neštěstí přijíti, ať by naň přišlo, nežli bych já měla proň lehkost míti.“ A to všecko pravila s velikým plá- čem mnichovi. A vytáhši z pod pláště ruku s čistým zlatým měšcem a pasem stříbrným i vrhla jest do klínu zpovědlníku svému, kterýž za jiné neměl, než že paní o věrnú pravdu 1o vede to, což jest jemu pravila. Počal se o to velmi starati, však proto ten pás s tím měšcem k sobě vzal. I řekl jest: „Dcerko milá, že se o takové věci popouzieš a hněváš, nic se tomu nedivím a takéť bych tě nemohl v tom křiva súditi. Však tě pro to chválím, v tom že mé rady poslúcháš. Neb 15 věz, žeť sem jej onehda o tu o všecku věc dostatečně káral, ale nezdržalť mi jest toho, což jest mi slíbil. A protož, což se jest v této chvíli stalo, o první i o nynější, shledati máš, že mu chci uši jeho tak natříti slovy a jej tak zahříti, že před ním potom pokoj míti budeš. A protož jdi ve jméno Boží 20 a nedaj se hněvu přemoci, aby někto z tvých přátel toho ne- zvěďal, neb by skrz to mohlo ještě něco horšího se státi. Protož měj strpenie a buď bez pochyby, žeť se skrze něho nic zlého nestane, neb já vždycky svými modlitbami za tě před Bohem stojím a před každým živým člověkem na světě tvé cti pravý a dokonalý svědek býti chci.“ Paní také k tomu pěkně i se postavila, jako by již veliký trošt od něho přijala. Při tom znajíci po jiných takových zákonnících lakomstvie, řekla jemu: „Otče milý, těchto minulých nocí někteří mi se z přátel mých viděti dali, jsúc v těžkých mukách, žádajíce 3o Boží almužny, a zvlášť máti má, kteráž mi se zdá, že se velmi mučí, že jest se čeho slitovati. A jistě mi se zdá, že i tiem také větší muky má, že mne vidí v takových mých žalostech a u velikých protivnostech od toho neštastného zlého nepřítele Božského. Protož bych ráda, aby za její duši čtyrydceti mší 35 slúžil od svatého Rehoře a k tomu modlitby své abyšte říkali, ať by jí milý Buóh ráčil z ohně očistcového pomoci. A to 5 25 225a 225b 128
Strana 129
řekši i dala jest mu zlatý, kterýžto zlatý mnich s radostí přijal a ji dobrými slovy a příklady těšil v jejím takovém velikém náboženství. A ona poručila] se jemu v jeho mod- litby a mnich dal jest jí požehnánie, aby od něho šla, a vždy ještě nerozuměl, by na kavce přitržen byl. A hned po toho svého přítele poslal jest, kterýž nemeškav dlúho, hned přišel jest, mnicha v smutné postavě a v hněvivé našel jest. Hned sobě pomyslil, že on o té paní noviny nějaké nové přezví, i čakal vždy, skóro-li k němu mnich co promluví, poněvadž jest ho prvé o tu věc káral a trestal. A nedlúho mnich počav řeč od prvních věcí, i to, co jest se dálo, jemu jest oznámil a s velmi velikými hněvy jemu domlúvaje a jej káže z takových věcí, co jest jemu paní naň žalovala. Ten dobrý poctivý muž, kterýž ještě nemohl dostatečně vyrozuměti, k jakému dobrému konci ten dobrý mnich tu věc přivede, nechtěl jest jemu velmi jeho slovóm otpierati, co jest jemu roz právěl o čistém měšci a pasu, z té příčiny, aby toho mnicha dobrého s jeho víry nesvedl, tím méně jemu na to otpovídal. Kdež mnich z toho se velmi rozhněval a ještě u větší hněv se dal. „Což mi chceš opět toho zapříti mlčeniem, ty potvor- níče, to, což mi jest v jistotě vědomo, pohleď, toť mi jest plačíci přinesla, hádaj, znáš-li tyto!“ Ten dobrý muž, jako by se za to velmi styděl, tak jest řekl: „Známť to dobře, dávámť se vinen, udělalť sem zle, a teď slibuji, poněvadž ji tak ve cti a stálé mysli seznávám, žeť potom nebude míti oč jakých žalob činiti na mě.“ A tak rozličná slova těch věcí mezi nimi obapolně byla sú. Naposledy ten dobrý mnich, kterýž mohl lesnímu kozlu přirovnán býti, vzav ten pás stříbrný a měšec přečistý i dal jest jemu. A potom jej navodil i so i prosil, aby to jemu zdržal, což jest jemu přiřekl, a tak se s ním rozlúčil. Ktož veselejší než ten dobrý muž, kterýž již skrz tak znamenitý dar seznati jest mohl, že k němu ta pěkná paní velikú lásku má. A jakž jedné od mnicha odšel, tak hned mimo paní duóm šel jest a jí okázal, že jest ten dar ot ní v svú 35 moc přijal, kdež ta paní toho velikú radost měla jest. Dobře tomu tušéci, že její úmysl předse den ote dne lepší se a roz- 5 10 15 20 25 226b 227a 226 a 9 Boccacciovské rozprávky 129
řekši i dala jest mu zlatý, kterýžto zlatý mnich s radostí přijal a ji dobrými slovy a příklady těšil v jejím takovém velikém náboženství. A ona poručila] se jemu v jeho mod- litby a mnich dal jest jí požehnánie, aby od něho šla, a vždy ještě nerozuměl, by na kavce přitržen byl. A hned po toho svého přítele poslal jest, kterýž nemeškav dlúho, hned přišel jest, mnicha v smutné postavě a v hněvivé našel jest. Hned sobě pomyslil, že on o té paní noviny nějaké nové přezví, i čakal vždy, skóro-li k němu mnich co promluví, poněvadž jest ho prvé o tu věc káral a trestal. A nedlúho mnich počav řeč od prvních věcí, i to, co jest se dálo, jemu jest oznámil a s velmi velikými hněvy jemu domlúvaje a jej káže z takových věcí, co jest jemu paní naň žalovala. Ten dobrý poctivý muž, kterýž ještě nemohl dostatečně vyrozuměti, k jakému dobrému konci ten dobrý mnich tu věc přivede, nechtěl jest jemu velmi jeho slovóm otpierati, co jest jemu roz právěl o čistém měšci a pasu, z té příčiny, aby toho mnicha dobrého s jeho víry nesvedl, tím méně jemu na to otpovídal. Kdež mnich z toho se velmi rozhněval a ještě u větší hněv se dal. „Což mi chceš opět toho zapříti mlčeniem, ty potvor- níče, to, což mi jest v jistotě vědomo, pohleď, toť mi jest plačíci přinesla, hádaj, znáš-li tyto!“ Ten dobrý muž, jako by se za to velmi styděl, tak jest řekl: „Známť to dobře, dávámť se vinen, udělalť sem zle, a teď slibuji, poněvadž ji tak ve cti a stálé mysli seznávám, žeť potom nebude míti oč jakých žalob činiti na mě.“ A tak rozličná slova těch věcí mezi nimi obapolně byla sú. Naposledy ten dobrý mnich, kterýž mohl lesnímu kozlu přirovnán býti, vzav ten pás stříbrný a měšec přečistý i dal jest jemu. A potom jej navodil i so i prosil, aby to jemu zdržal, což jest jemu přiřekl, a tak se s ním rozlúčil. Ktož veselejší než ten dobrý muž, kterýž již skrz tak znamenitý dar seznati jest mohl, že k němu ta pěkná paní velikú lásku má. A jakž jedné od mnicha odšel, tak hned mimo paní duóm šel jest a jí okázal, že jest ten dar ot ní v svú 35 moc přijal, kdež ta paní toho velikú radost měla jest. Dobře tomu tušéci, že její úmysl předse den ote dne lepší se a roz- 5 10 15 20 25 226b 227a 226 a 9 Boccacciovské rozprávky 129
Strana 130
5 10 15 20 25 30 máhá se, a že již nic lepšího o tom smýšleti není, než kdyby její muž přes pole podál otjel, aby takovú věc v tom času počatú k konci přivésti mohli. Po nedlúhém času potom trefilo se, že muž její, maje mnoho činiti o své potřeby, do Janova jeti jest musil. A když jest ráno otjel, tak hned ta dobrá paní, žena jeho, k tomu mnichu brala se a opět znovu na toho dobrého muže počala jest žalovati. A po rozličných řečech k němu s pláčem řekla: „Muój milý otče, jižť tepruv mohu dobře řéci, že toho déle již trpěti nechci ani kterak mohu, poněvadž sem řekla, že bez tvého otpuštění nic v tom jednati nechci. A protož sem nyní přišla tobě se opovídajíc, že což činiti budu, že to spravedlivě učiniti mám a toho želeti i plakati. Neb aby věděl, co jest mi ten tvuój dobrý přítel — ale já pravím, čert z pekla jest — dnes přede dnem vo jitřniem času učinil. Já nevím, ký čert jemu to oznámil, že muž muój do Janova preč otjel jest. Neb dnes přede dnem, jakož jsem o něm oznámila, do mé zahrady vlezl a na jedno dřevo zhóru k oknu vlezl a okenici okna čistě otevřel jest, chtě ke mně přijíti. A já takové věci srozuměvši, procí- tila sem ze sna a zdvihla! sem se i počala sem křičeti, neb jest ještě byl do komory nevšel. Kdežto on od takového křiku velmi se ulekl. A tak mi se zdá, že jest mne pro Buóh prosil, abych mu to otpustila. A když sem uznala, že jest on, zpomenuvši na vás i zavřela sem chutně okno. A tak on vida, že nemuóž nic dobrého zjednati, k čertu se preč bral. Potom sem jeho nemohla dále viděti, kde se jest obrátil. Protož, otče milý, zdá mi se, že sú to již veliké věci, bych to měla ot něho trpěti. Mnúť se již to nikterak déle nebude trpěti, neb což sem prvé činila, to sem všecko pro vás činila.“ A když mnich paní řeči vyrozuměl, velmi o to zamútil a zlé mysli byl, jako kdy býti mohl. Nevěděl jí co za otpověď dáti než toliko to, že se jí ptal, dostatečně-li jest jej poznala, když jest k ní lezl, čili jest kto jiný byl. Paní jemu řekla: „Buď Buóh] po- chválen, že sem jeho za jiného neuznala, neb jistě pravím, 35 že jest on byl, a byť pak chtěl toho příti, nevěř mu!“ „Nikoli," řekl jest mnich, „to jest veliké zločinstvo a protivenstvie a 227b 228a 2285 130
5 10 15 20 25 30 máhá se, a že již nic lepšího o tom smýšleti není, než kdyby její muž přes pole podál otjel, aby takovú věc v tom času počatú k konci přivésti mohli. Po nedlúhém času potom trefilo se, že muž její, maje mnoho činiti o své potřeby, do Janova jeti jest musil. A když jest ráno otjel, tak hned ta dobrá paní, žena jeho, k tomu mnichu brala se a opět znovu na toho dobrého muže počala jest žalovati. A po rozličných řečech k němu s pláčem řekla: „Muój milý otče, jižť tepruv mohu dobře řéci, že toho déle již trpěti nechci ani kterak mohu, poněvadž sem řekla, že bez tvého otpuštění nic v tom jednati nechci. A protož sem nyní přišla tobě se opovídajíc, že což činiti budu, že to spravedlivě učiniti mám a toho želeti i plakati. Neb aby věděl, co jest mi ten tvuój dobrý přítel — ale já pravím, čert z pekla jest — dnes přede dnem vo jitřniem času učinil. Já nevím, ký čert jemu to oznámil, že muž muój do Janova preč otjel jest. Neb dnes přede dnem, jakož jsem o něm oznámila, do mé zahrady vlezl a na jedno dřevo zhóru k oknu vlezl a okenici okna čistě otevřel jest, chtě ke mně přijíti. A já takové věci srozuměvši, procí- tila sem ze sna a zdvihla! sem se i počala sem křičeti, neb jest ještě byl do komory nevšel. Kdežto on od takového křiku velmi se ulekl. A tak mi se zdá, že jest mne pro Buóh prosil, abych mu to otpustila. A když sem uznala, že jest on, zpomenuvši na vás i zavřela sem chutně okno. A tak on vida, že nemuóž nic dobrého zjednati, k čertu se preč bral. Potom sem jeho nemohla dále viděti, kde se jest obrátil. Protož, otče milý, zdá mi se, že sú to již veliké věci, bych to měla ot něho trpěti. Mnúť se již to nikterak déle nebude trpěti, neb což sem prvé činila, to sem všecko pro vás činila.“ A když mnich paní řeči vyrozuměl, velmi o to zamútil a zlé mysli byl, jako kdy býti mohl. Nevěděl jí co za otpověď dáti než toliko to, že se jí ptal, dostatečně-li jest jej poznala, když jest k ní lezl, čili jest kto jiný byl. Paní jemu řekla: „Buď Buóh] po- chválen, že sem jeho za jiného neuznala, neb jistě pravím, 35 že jest on byl, a byť pak chtěl toho příti, nevěř mu!“ „Nikoli," řekl jest mnich, „to jest veliké zločinstvo a protivenstvie a 227b 228a 2285 130
Strana 131
Q Hen IY e119 ☞ mm/ A
Q Hen IY e119 ☞ mm/ A
Strana 132
5 10 15 20 25 30 k tomu velmi zle učinil. A jistě žes dobře udělala, žes jej takovú měrú pryč od sebe otehnala. Ale prosím tebe ještě, poněvadž tebe tak Buóh od zlé pověsti ostříhá. Jakož jsi již dvakrát mé rady uposlechla, že mi ještě toho neotpovíš po třetí, nežli by to měla komu z svých přátel neb muži ozná- miti a ještě mi pokusiti otpustíš, mohl-li bych toho potvor- ného čerta zuzditi, nebť sem, Buóh ví, měl za člověka dob- rého i poctivého a za díl svatého. Pak-lit nebudu moci od takových zlých úmyslóv jeho nikterakž odvésti, tehdáť dávám svým požehnániem moc a otpuštěnie, aby v těch věcech ve všech svú vuóli, pokudž se ..., (měla. „Nuže ano,“ děla paní, „pro tentokrát nechci vás ani pohněvati, ani býti vás neposlušna; ale přičiňte se, aby se měl na pozoru, by ještě někdy vyvolal mou nevoli, nebot vás ubezpečuji, že k vám již nepřijdu z téhle příčiny.“ A neřekla ani slova více a odešla od mnicha, jako by byla rozzlobena. Paní sotva že vyšla z kostela, když se tu vyskytl znamenitý muž a byl zavolán mnichem, kterýž jej odvedl stranou a pověděl mu největší hru- bosti, kteréž kdo kdy nějakému člověku řekl, nazývaje ho věro- lomným a křivopřísežníkem a zrádcem. Ten, kterýž dvakrát již poznal, co znamenají urážky mnichovy, byl velmi pozorliv a zmatenými odpovědmi se snažil, aby ho přiměl k řeči, i děl nejprve: „Proč tento hněv, messere? Ukřižoval jsem já snad Krista?“ Kterémuž mnich odpověděl: „Hledme nestydu! Slyšme, co praví! Mluví nejinak, nežli jako by tomu byl rok nebo dva, a jako by pro délku času byl zapomenul na svá taš- kářství a na své nepočestnosti. Vyprchalo ti snad z mysli od dnešní jitřní do tedka, že jsi někoho potupil? Kde jsi byl dnes ráno krátce před rozedněním?“ Odpověděl znamenitý muž: „Což pak vím, kde jsem byl; velmi brzy stihl vás s tím posel. „Pravda,“ děl mnich, „že posel s tím přibyl: myslím, že jsi se domníval, když manžel není doma, že urozená paní ti musí okamžitě padnouti do náručí. Aj, messere: ejhle počestného člověka! Teď se potuluje po nocích, vloupává se do zahrad a šplhá po stromech. Myslíš, že svou tvrdošíjností přemůžeš po- čestnost oné paní, že lezeš v noci po stromě k jejím oknům? Není 35 132
5 10 15 20 25 30 k tomu velmi zle učinil. A jistě žes dobře udělala, žes jej takovú měrú pryč od sebe otehnala. Ale prosím tebe ještě, poněvadž tebe tak Buóh od zlé pověsti ostříhá. Jakož jsi již dvakrát mé rady uposlechla, že mi ještě toho neotpovíš po třetí, nežli by to měla komu z svých přátel neb muži ozná- miti a ještě mi pokusiti otpustíš, mohl-li bych toho potvor- ného čerta zuzditi, nebť sem, Buóh ví, měl za člověka dob- rého i poctivého a za díl svatého. Pak-lit nebudu moci od takových zlých úmyslóv jeho nikterakž odvésti, tehdáť dávám svým požehnániem moc a otpuštěnie, aby v těch věcech ve všech svú vuóli, pokudž se ..., (měla. „Nuže ano,“ děla paní, „pro tentokrát nechci vás ani pohněvati, ani býti vás neposlušna; ale přičiňte se, aby se měl na pozoru, by ještě někdy vyvolal mou nevoli, nebot vás ubezpečuji, že k vám již nepřijdu z téhle příčiny.“ A neřekla ani slova více a odešla od mnicha, jako by byla rozzlobena. Paní sotva že vyšla z kostela, když se tu vyskytl znamenitý muž a byl zavolán mnichem, kterýž jej odvedl stranou a pověděl mu největší hru- bosti, kteréž kdo kdy nějakému člověku řekl, nazývaje ho věro- lomným a křivopřísežníkem a zrádcem. Ten, kterýž dvakrát již poznal, co znamenají urážky mnichovy, byl velmi pozorliv a zmatenými odpovědmi se snažil, aby ho přiměl k řeči, i děl nejprve: „Proč tento hněv, messere? Ukřižoval jsem já snad Krista?“ Kterémuž mnich odpověděl: „Hledme nestydu! Slyšme, co praví! Mluví nejinak, nežli jako by tomu byl rok nebo dva, a jako by pro délku času byl zapomenul na svá taš- kářství a na své nepočestnosti. Vyprchalo ti snad z mysli od dnešní jitřní do tedka, že jsi někoho potupil? Kde jsi byl dnes ráno krátce před rozedněním?“ Odpověděl znamenitý muž: „Což pak vím, kde jsem byl; velmi brzy stihl vás s tím posel. „Pravda,“ děl mnich, „že posel s tím přibyl: myslím, že jsi se domníval, když manžel není doma, že urozená paní ti musí okamžitě padnouti do náručí. Aj, messere: ejhle počestného člověka! Teď se potuluje po nocích, vloupává se do zahrad a šplhá po stromech. Myslíš, že svou tvrdošíjností přemůžeš po- čestnost oné paní, že lezeš v noci po stromě k jejím oknům? Není 35 132
Strana 133
5 10 15 20 na světě nic, co by jí bylo tak odporné jako ty; a ty se přece stále pokoušíš znova a znova. Opravdu, nedbejme toho, že ti to dala mnohokrát najevo, ale ty ses věru velice velmi polepšil mými napomínkami. Ale tohle ti pravím: Až dosud, ne z lásky, kterou by chovala k tobě, ale na naléhání mých proseb mlčela o tom, co jsi provedl; ale nebude již mlčeti: dal jsem jí dovolení, aby jednala po své libosti, jestliže ji ještě někdy v něčem po- horšíš. Co učiníš, poví-li to bratřím?“ Znamenitý muž, dověděv se sdostatek, čeho mu bylo třeba, mnicha, jak nejlépe dovedl a mohl, uklidnil všemožnými sliby. A odešed od něho, jakmile byla doba jitřní následující noci, vešel do zahrady a vyšplhal se na strom, i nalez okno otevřené, vstoupil do komory, a jak nej- rychleji mohl, vrhl se do náručí své krásné paní. Kteráž, oče- kávavši ho s dychtivostí velikou velmi, uvítala ho radostně a děla: „Mnoho díků messeru mnichovi, kterýž tě tak dobře poučil o cestě, jak se sem dostati.“ A pak, užívajíce jeden s druhým slasti, hovoříce a smějíce se mnoho prostotě mnicha hňupa, posmívajíce se panenkám lnu a hřebenům, vyráželi se spolu s velikou rozkoší. A umluvivše se, zařídili se tak, že ne- jsouce nuceni uchýliti se k messeru mnichovi, ještě mnohé jiné noci se spolu sešli k stejným radostem: do kterýchž, vzývám Pána Boha pro jeho svaté milosrdenství, aby brzy uvodil mě a všecky křestanské duše, které po nich baží.) 133
5 10 15 20 na světě nic, co by jí bylo tak odporné jako ty; a ty se přece stále pokoušíš znova a znova. Opravdu, nedbejme toho, že ti to dala mnohokrát najevo, ale ty ses věru velice velmi polepšil mými napomínkami. Ale tohle ti pravím: Až dosud, ne z lásky, kterou by chovala k tobě, ale na naléhání mých proseb mlčela o tom, co jsi provedl; ale nebude již mlčeti: dal jsem jí dovolení, aby jednala po své libosti, jestliže ji ještě někdy v něčem po- horšíš. Co učiníš, poví-li to bratřím?“ Znamenitý muž, dověděv se sdostatek, čeho mu bylo třeba, mnicha, jak nejlépe dovedl a mohl, uklidnil všemožnými sliby. A odešed od něho, jakmile byla doba jitřní následující noci, vešel do zahrady a vyšplhal se na strom, i nalez okno otevřené, vstoupil do komory, a jak nej- rychleji mohl, vrhl se do náručí své krásné paní. Kteráž, oče- kávavši ho s dychtivostí velikou velmi, uvítala ho radostně a děla: „Mnoho díků messeru mnichovi, kterýž tě tak dobře poučil o cestě, jak se sem dostati.“ A pak, užívajíce jeden s druhým slasti, hovoříce a smějíce se mnoho prostotě mnicha hňupa, posmívajíce se panenkám lnu a hřebenům, vyráželi se spolu s velikou rozkoší. A umluvivše se, zařídili se tak, že ne- jsouce nuceni uchýliti se k messeru mnichovi, ještě mnohé jiné noci se spolu sešli k stejným radostem: do kterýchž, vzývám Pána Boha pro jeho svaté milosrdenství, aby brzy uvodil mě a všecky křestanské duše, které po nich baží.) 133
Strana 134
Strana 135
POZNÁMKY BOCCACIOVSKÉ ROZPRÁVKY jsou obsaženy v rukopisu t. zv. sborníku Neuberského, který je uložen v knihovně Nár. musea v Praze (V E 39). Je to papírový rukopis, psaný kolem r. 1500, ještě sice v sta- rých tlačených deskách renesančních, ale s novým hřbetem z počátku 19. stol. Sborník přišel do Musea až r. 1902 s druhou částí knihovny Neuberků. Do majetku této rodiny, z níž pocházel také vlastenecky uvě- domělý Jan Norbert rytíř Neuberk, kurátor Matice české v letech čtyři- cátých, dostal se v době obrozenské, kdy jej pro svou sbírku českých rukopisů a knih zachraňuje Jan Fr. z Neuberka a dává k disposici Jos. Dobrovskému, který o něm po prvé zpravuje r. 1818 v Čes. hlasateli. Již tehdy byl sborník, původně skvostně vypravený, ve stavu značně poškozeném, neboť ilustrace byly vytrhány a s nimi bylo zničeno i mnoho textu. Podle rožmberského exlibris Sadelerova z r. 1609 dá se souditi, že býval v majetku této knihovny. Rukopis popsal velmi podrobně Vilém Pražák v cit. práci Neuberkův sborník a Májový sen (Bratislava 1924). Sborník obsahuje skladby: O ženitbě; Ctnost čili Boj Štěstí s Neštěs- tím; Ctnost, rytíř a Moudrost; Veršové o milovníku; Májový sen; O manželství; O Štěstí čili Pán rady; Rozprávky rozličné. Skladby se přisuzují Hynkovi z Poděbrad. Pojednáme o nich podrobněji v připravo- vaném svazku „Památek staré literatury české“, který obsáhne milostné a alegorické skladby Hynkovy. Rozprávky rozličné počínají se na listě 110a a jdou až do konce zachované části sborníku (po 1. 228b). Kromě konce povídky poslední, po případě povídek, které ještě mohly následovat, nechybí v textu Roz- právek nic. Rozprávek je celkem 12, z toho č. 1—10 a 12 jsou překlady z „Decameronu“, č. 11 je samostatná povídka o paní Salomeně. Přelo- ženo bylo z „Decameronu“ z povídek třetího dne: 1., 2., 3., 5., 6., 8. = = pořadí překladu č. 1, 4, 12, 9, 8, 10; sedmého dne: 5., 7., 8. = č. 6, 2, 7; osmého dne: 8. = č. 5; devátého dne: 6. = č. 3. Překládáno bylo z německého překladu Arigova, který vyšel v 1. vyd. 1473, ve 2. vyd. 1490. Arigo, vl. jménem Heinrich Schlüsselfelder, byl norimberský měš- tan. Dříve byl překlad neprávem přisuzován humanistovi Heinrichu Steinhöwelovi. Viz o tom G. Ehrismann: Gesch. d. deut. Literatur bis zum Ausgang des Mittelalters II, 2 (1935), 665—66. Tyto Rozprávky rozličné vydáváme s názvem Boccacciovské roz- právky. Je to jejich otisk první; toliko „Povídka o paní Salomeně“ byla zveřejněna již dříve Č. Zibrtem v ČL 14, 1905, 456—58, nepřesně však a neúplně, a „Rozprávku o jeptiškách“ otiskl diplomaticky 135
POZNÁMKY BOCCACIOVSKÉ ROZPRÁVKY jsou obsaženy v rukopisu t. zv. sborníku Neuberského, který je uložen v knihovně Nár. musea v Praze (V E 39). Je to papírový rukopis, psaný kolem r. 1500, ještě sice v sta- rých tlačených deskách renesančních, ale s novým hřbetem z počátku 19. stol. Sborník přišel do Musea až r. 1902 s druhou částí knihovny Neuberků. Do majetku této rodiny, z níž pocházel také vlastenecky uvě- domělý Jan Norbert rytíř Neuberk, kurátor Matice české v letech čtyři- cátých, dostal se v době obrozenské, kdy jej pro svou sbírku českých rukopisů a knih zachraňuje Jan Fr. z Neuberka a dává k disposici Jos. Dobrovskému, který o něm po prvé zpravuje r. 1818 v Čes. hlasateli. Již tehdy byl sborník, původně skvostně vypravený, ve stavu značně poškozeném, neboť ilustrace byly vytrhány a s nimi bylo zničeno i mnoho textu. Podle rožmberského exlibris Sadelerova z r. 1609 dá se souditi, že býval v majetku této knihovny. Rukopis popsal velmi podrobně Vilém Pražák v cit. práci Neuberkův sborník a Májový sen (Bratislava 1924). Sborník obsahuje skladby: O ženitbě; Ctnost čili Boj Štěstí s Neštěs- tím; Ctnost, rytíř a Moudrost; Veršové o milovníku; Májový sen; O manželství; O Štěstí čili Pán rady; Rozprávky rozličné. Skladby se přisuzují Hynkovi z Poděbrad. Pojednáme o nich podrobněji v připravo- vaném svazku „Památek staré literatury české“, který obsáhne milostné a alegorické skladby Hynkovy. Rozprávky rozličné počínají se na listě 110a a jdou až do konce zachované části sborníku (po 1. 228b). Kromě konce povídky poslední, po případě povídek, které ještě mohly následovat, nechybí v textu Roz- právek nic. Rozprávek je celkem 12, z toho č. 1—10 a 12 jsou překlady z „Decameronu“, č. 11 je samostatná povídka o paní Salomeně. Přelo- ženo bylo z „Decameronu“ z povídek třetího dne: 1., 2., 3., 5., 6., 8. = = pořadí překladu č. 1, 4, 12, 9, 8, 10; sedmého dne: 5., 7., 8. = č. 6, 2, 7; osmého dne: 8. = č. 5; devátého dne: 6. = č. 3. Překládáno bylo z německého překladu Arigova, který vyšel v 1. vyd. 1473, ve 2. vyd. 1490. Arigo, vl. jménem Heinrich Schlüsselfelder, byl norimberský měš- tan. Dříve byl překlad neprávem přisuzován humanistovi Heinrichu Steinhöwelovi. Viz o tom G. Ehrismann: Gesch. d. deut. Literatur bis zum Ausgang des Mittelalters II, 2 (1935), 665—66. Tyto Rozprávky rozličné vydáváme s názvem Boccacciovské roz- právky. Je to jejich otisk první; toliko „Povídka o paní Salomeně“ byla zveřejněna již dříve Č. Zibrtem v ČL 14, 1905, 456—58, nepřesně však a neúplně, a „Rozprávku o jeptiškách“ otiskl diplomaticky 135
Strana 136
Miloslav Novotný pro soukromý tisk Karla Teytze, vytištěný Státní tiskárnou v Praze v úpravě K. Dyrynka r. 1929. — Rozprávky excerpoval Jos. Jireček; jeho materiálu použil F. Š. Kott a označil jej zkratkou BN (viz Kott, str. VII a XIII). Vydání je kritické, šetří všech jazykových zvláštností. Zdvojené sou- hlásky, na př. ve slovích: radda, oppat, jsou psány jednoduše, za skupinu th psáno všude t: thovaryš: tovaryš. Zkratky jsou všechny rozepsány. Poněvadž jsou běžné, nejsou graficky označovány. Kvantitu rukopis vy- značuje jen zřídka a nedůsledně. Proto jsme délky označovali sami, snažíce se vždy přihlížeti k normě dobové. V případech, kde by bylo možné kolísání nebo kde by se z paleografie rukopisu dalo soudit na kvantitu původní, uvádíme způsob psaní rukopisu v různočtení. Také interpunkce není v rukopise důsledná a pravidelná. Pro lepší čitelnost užíváme dnešních rozdělovacích znamének i dnešní praxe v jejich uží- vání, snažili jsme se však dodržovat původní dělení na větné celky. Opisovač rukopisu na několika místech smysl drobnými vynechávkami porušil; své konjektury vložili jsme do špičatých závorek«). Upozor- ňujeme, že v musejní paginaci rukopisu je chyba. List 181 vynechán, takže po 1. 180 následuje hned 1. 182. (Str. 29.) I. O JEPTIŠKACH. Dec. III, 1. Povídku zpracoval veršem Hans Sachs, La Fontaine, Casti. Diplomaticky otiskl M. Novotný 1929. 29, 4 mniskýl mniſky — 33, 11 chtěl-li byl chtieliby — 36, 11 jíl gi — 37, 6 radu] raddu — 29, 16 Stakory ves v okrese mladoboleslavském u Kosmonos. (Str. 39.) II. O JEDNOM MLÁDENCI A O KRÁSNÉ PANÍ. Dec. VII, 7. Látku najdeme zpracovánu v jedné bajce Esopa Burkharda Wal- dise a u La Fontaina v „Mari cocu battu et content“. 43, 3 malú prácil přepsáním maly pracy — 41, 15—16 velmi těžce srdce vyšlo jest vzdešenie možno čísti: a) velmi těžce vyšlo jest vzdešenie srdce; b) velmi těžce (z) srdce vyšlo jest vzdešenie. (Str. 47.) III. O DVU TOVARYŠÍCH. Dec. IX, 6. Látky užil Hans Sachs, La Fontaine, Langbein. 47, 1 tovaryších] thowaryſlych — 47, 19 na ni] nanij — 48, 7 tlouci] tlauczi — 48, 13 jetil getti — 48, 19 usedšel pův. wſfedſle pak přepsáno na vſedſle — 48, 27 tovaryše] thowaryſfe — 50, 36 dobré] dobre — 52, 5 to- varyšl thowaryf — 52, 19 své koně] přepsáním na ſwe konie — (Str. 53.) IV. O KRÁLI A O JEHO SLUŽEBNÍKU VELMI OPA- TRNÉM. Dec. III, 2. Námět byl předlohou La Fontainovi a Nessimu pro libreto k Leoncavallově opeře Malbruk. 53, 13 jetil getti — 55, 12 jil gij — 56, 3 věcí] wiecy — 53, 3 V Lampartiech v Lombardsku. 136
Miloslav Novotný pro soukromý tisk Karla Teytze, vytištěný Státní tiskárnou v Praze v úpravě K. Dyrynka r. 1929. — Rozprávky excerpoval Jos. Jireček; jeho materiálu použil F. Š. Kott a označil jej zkratkou BN (viz Kott, str. VII a XIII). Vydání je kritické, šetří všech jazykových zvláštností. Zdvojené sou- hlásky, na př. ve slovích: radda, oppat, jsou psány jednoduše, za skupinu th psáno všude t: thovaryš: tovaryš. Zkratky jsou všechny rozepsány. Poněvadž jsou běžné, nejsou graficky označovány. Kvantitu rukopis vy- značuje jen zřídka a nedůsledně. Proto jsme délky označovali sami, snažíce se vždy přihlížeti k normě dobové. V případech, kde by bylo možné kolísání nebo kde by se z paleografie rukopisu dalo soudit na kvantitu původní, uvádíme způsob psaní rukopisu v různočtení. Také interpunkce není v rukopise důsledná a pravidelná. Pro lepší čitelnost užíváme dnešních rozdělovacích znamének i dnešní praxe v jejich uží- vání, snažili jsme se však dodržovat původní dělení na větné celky. Opisovač rukopisu na několika místech smysl drobnými vynechávkami porušil; své konjektury vložili jsme do špičatých závorek«). Upozor- ňujeme, že v musejní paginaci rukopisu je chyba. List 181 vynechán, takže po 1. 180 následuje hned 1. 182. (Str. 29.) I. O JEPTIŠKACH. Dec. III, 1. Povídku zpracoval veršem Hans Sachs, La Fontaine, Casti. Diplomaticky otiskl M. Novotný 1929. 29, 4 mniskýl mniſky — 33, 11 chtěl-li byl chtieliby — 36, 11 jíl gi — 37, 6 radu] raddu — 29, 16 Stakory ves v okrese mladoboleslavském u Kosmonos. (Str. 39.) II. O JEDNOM MLÁDENCI A O KRÁSNÉ PANÍ. Dec. VII, 7. Látku najdeme zpracovánu v jedné bajce Esopa Burkharda Wal- dise a u La Fontaina v „Mari cocu battu et content“. 43, 3 malú prácil přepsáním maly pracy — 41, 15—16 velmi těžce srdce vyšlo jest vzdešenie možno čísti: a) velmi těžce vyšlo jest vzdešenie srdce; b) velmi těžce (z) srdce vyšlo jest vzdešenie. (Str. 47.) III. O DVU TOVARYŠÍCH. Dec. IX, 6. Látky užil Hans Sachs, La Fontaine, Langbein. 47, 1 tovaryších] thowaryſlych — 47, 19 na ni] nanij — 48, 7 tlouci] tlauczi — 48, 13 jetil getti — 48, 19 usedšel pův. wſfedſle pak přepsáno na vſedſle — 48, 27 tovaryše] thowaryſfe — 50, 36 dobré] dobre — 52, 5 to- varyšl thowaryf — 52, 19 své koně] přepsáním na ſwe konie — (Str. 53.) IV. O KRÁLI A O JEHO SLUŽEBNÍKU VELMI OPA- TRNÉM. Dec. III, 2. Námět byl předlohou La Fontainovi a Nessimu pro libreto k Leoncavallově opeře Malbruk. 53, 13 jetil getti — 55, 12 jil gij — 56, 3 věcí] wiecy — 53, 3 V Lampartiech v Lombardsku. 136
Strana 137
(Str. 59.) V. O DVŮ SUSEDECH A TOVARYŠIECH. Dec. VIII, 8. 59, 2 tovaryše] thowaryſle — 62, 34 tovaryš] thowaryff — 63, 6 klénot] klenoth — 59, 4 Senezi míněna Siena. (Str. 65.) VI. O NEVĚRNÝCH MUŽÍCH A O ŽENSKÉ CHYT- ROSTI. Dec. VII, 5. Znovu zpracováno v Cent nouvelles nouvelles, u Hans Sachse, La Fontaina. 66, 7 za ni] za nij — 66, 33 za vokázati škrtnuta v rkp. věta geſlto by mohla niekde wokazati, která vznikla zřejmě písařským přehlédnutím a spojením dvou řádků k sobě nepatřících; jasný doklad, že rukopis Neuber- ského sborníku je opisem — 67, 12 závist] zawieſt — 73, 8 nevěřeniel pře- pisem chybně newierzime — 73, 35 přísahám] prziſaham — 74, 7 jil gij — 66, 5 Jevíčko město u Moravské Třebové na důležité obchodní cestě ze Svitav přes Letovice do Brna. (Str. 75.) VII. O JEDNOM KUPCI A O JEHO ŽENĚ UROZENÉ A VELMI CHYTRÉ. Dec. VII, 8. Látku zpracoval znovu Hans Sachs v „Der Seidenfaden“ a La Fontaine v posledním vypravování La gageure des trois commères. 75, 6 Linhart] llinharth — 75, 25 skrz takovú věc velmi smutna byla jest rukopis celou větu znovu opakuje a škrtá; jde zde o písařské přepsání, opět potvrzující, že Neuberský sborník je opisem — 76, 15 tíše] tijíſe — 76, 18 Robertus] Roberthus — 77, 7 tíšel tiſle — 77, 29 vlehla jest w lehla gt — 80, 5 Linhart] linhart — 80, 8 Linhart] linharth — 80, 17 po ni] po nij — 80, 30 na ni] na nij — 80, 34 nedrží] nedrzij — 81, 20 na nil na nij — 83, 4 déle] omylem delee — 83, 31 ale nechtěli sú rkp. pře- psáním opakuje — 84, 20 snílol ſnijlo — 84, 21 na ni] na nij — (Str. 85.) VIII. O CHYTROSTI MUŽSKÉ A O KLAMÁNÍ ŽENY JEDNOHO UROZENÉHO ČLOVĚKA. Dec. III, 6. Nově zpracovali ve verších Hans Sachs v „Die pulschaft im pad“ a La Fontaine v „Ri- chardu Minutolo“. 85, 5 Rikardus] Rikhardus — 85, 9 a j. Katelinal Kathelina — 85, 12 pro nil pro nij — 85, 28 a j. Rikardus] Rykardus — 86, 20 tova- rystva] thowaryftwa — 87, 34 radu] raddu — 89, 11 radal radda — 90, 32 osm let] osm leth — 92, 11 létal letha — 93, 16 mile] mijle — 95, 2 nedrž měl ne drzme — 85, 4 Napule Neapol. (Str. 97.) IX. O PANU TÝMOVI A O KONI. Dec. III, 5. Látku zdramatisovali Ben Jonson ve veselohře „The Devil is an Ass“ a La Motte, La Fontaine zpracoval ji ve verších. 97, 6 Habart] Habarth — 97, 14 a j. Týml Thym — 97, 24 mill mijl — 97, 27 a j. Týmovil Tymovi — 98, 11 přijmete] przygmiete — 98, 20 jíl gi — 98, 33 vašich] waffijch — 100, 23 úfál uffa — 101, 6 úfám] 137
(Str. 59.) V. O DVŮ SUSEDECH A TOVARYŠIECH. Dec. VIII, 8. 59, 2 tovaryše] thowaryſle — 62, 34 tovaryš] thowaryff — 63, 6 klénot] klenoth — 59, 4 Senezi míněna Siena. (Str. 65.) VI. O NEVĚRNÝCH MUŽÍCH A O ŽENSKÉ CHYT- ROSTI. Dec. VII, 5. Znovu zpracováno v Cent nouvelles nouvelles, u Hans Sachse, La Fontaina. 66, 7 za ni] za nij — 66, 33 za vokázati škrtnuta v rkp. věta geſlto by mohla niekde wokazati, která vznikla zřejmě písařským přehlédnutím a spojením dvou řádků k sobě nepatřících; jasný doklad, že rukopis Neuber- ského sborníku je opisem — 67, 12 závist] zawieſt — 73, 8 nevěřeniel pře- pisem chybně newierzime — 73, 35 přísahám] prziſaham — 74, 7 jil gij — 66, 5 Jevíčko město u Moravské Třebové na důležité obchodní cestě ze Svitav přes Letovice do Brna. (Str. 75.) VII. O JEDNOM KUPCI A O JEHO ŽENĚ UROZENÉ A VELMI CHYTRÉ. Dec. VII, 8. Látku zpracoval znovu Hans Sachs v „Der Seidenfaden“ a La Fontaine v posledním vypravování La gageure des trois commères. 75, 6 Linhart] llinharth — 75, 25 skrz takovú věc velmi smutna byla jest rukopis celou větu znovu opakuje a škrtá; jde zde o písařské přepsání, opět potvrzující, že Neuberský sborník je opisem — 76, 15 tíše] tijíſe — 76, 18 Robertus] Roberthus — 77, 7 tíšel tiſle — 77, 29 vlehla jest w lehla gt — 80, 5 Linhart] linhart — 80, 8 Linhart] linharth — 80, 17 po ni] po nij — 80, 30 na ni] na nij — 80, 34 nedrží] nedrzij — 81, 20 na nil na nij — 83, 4 déle] omylem delee — 83, 31 ale nechtěli sú rkp. pře- psáním opakuje — 84, 20 snílol ſnijlo — 84, 21 na ni] na nij — (Str. 85.) VIII. O CHYTROSTI MUŽSKÉ A O KLAMÁNÍ ŽENY JEDNOHO UROZENÉHO ČLOVĚKA. Dec. III, 6. Nově zpracovali ve verších Hans Sachs v „Die pulschaft im pad“ a La Fontaine v „Ri- chardu Minutolo“. 85, 5 Rikardus] Rikhardus — 85, 9 a j. Katelinal Kathelina — 85, 12 pro nil pro nij — 85, 28 a j. Rikardus] Rykardus — 86, 20 tova- rystva] thowaryftwa — 87, 34 radu] raddu — 89, 11 radal radda — 90, 32 osm let] osm leth — 92, 11 létal letha — 93, 16 mile] mijle — 95, 2 nedrž měl ne drzme — 85, 4 Napule Neapol. (Str. 97.) IX. O PANU TÝMOVI A O KONI. Dec. III, 5. Látku zdramatisovali Ben Jonson ve veselohře „The Devil is an Ass“ a La Motte, La Fontaine zpracoval ji ve verších. 97, 6 Habart] Habarth — 97, 14 a j. Týml Thym — 97, 24 mill mijl — 97, 27 a j. Týmovil Tymovi — 98, 11 přijmete] przygmiete — 98, 20 jíl gi — 98, 33 vašich] waffijch — 100, 23 úfál uffa — 101, 6 úfám] 137
Strana 138
uffam — 101,24 na ni] nanij — 101,28 radu] raddu — 102, 8 jetil jetti — 103, 1 řečí] rzeczij — 103, 24 pro ni] pro nij — 103, 33 učiniti] ucziti — 104, 3 rady] raddy — 97, 5 Rod Říčanských byl velmi rozvětven na Říčansku, Čáslavsku i Prácheňsku. Někteří z toho rodu zastávali úřad kouřimských i prácheň- ských hejtmanů. I jméno Habart se v rodě vyskytuje. — 103, 10—11 Onen veršík Ovidia, kterýž řekl k Menelaovi se v Ovidiovi, tak jak jej cituje Hynek z Poděbrad, nevyskýtá. Vznikl asi kontaminací dvojích představ: jednak Menelaa jako klamaného manžela (v Heroidách 13, 73 i v Ars amandi II, 359—372), jednak z popisu jednoho způsobu soulože v Ars amandi III, 773—778. Nezáleží tolik na přesnosti citace, snažili jsme se dovodit, že Hynek překládal „Decameron“ na sklonku svého života v poděbradském ústraní a neměl po ruce vždy klasiků. Citace nám však potvrzuje četbu děl, jež byly blízké renesanční smyslnosti. Dovolávání se Ovidia v této souvislosti dokresluje obraz, jaký jsme si učinili o rázu humanistického rozhledu Hynkova. (Str. 105.) X. O JEDNOM SEDLÁKU MAŘÍKOVI A O OPATU FREJOVNÉM. Dec. III, 8. Znovu zpracoval látku Hans Sachs v „Der pawer im fegefewer“ a La Fontaine ve veršované novele „Feronde, ou le Pourgatoire“. 105, 2 opatu] oppatu — 105, 8 proto přepsáním se v rkp. opakuje — 107, 13 a j. opat] oppat — 108, 12 radu] raddu — 109,35 v své celi] w ſwee celli — 113, 1 let] leth — 115, 1 a j. Benedikta] Benedicta — 115, 16 mnišíl mniſfij — (Str. 119.) XI. O JEDNÉ PĚKNÉ PANÍ, JMÉNEM SALOMENY. Povídka samostatná. Otiskl ji nekriticky a s vynechávkami Č. Zíbrt, ČL 14, 1905, 456—58. 120, 12 a j. masopustu] maſfopustu — 120, 36 seděll nejasné ſekyl — 121, 20 radú] raddú — 121, 20 jíl gi — 121, 30 pěkné] piekna — 122, 1 muží] muzij — 120, 20 k konopiem podvorávají podle Zíbrta 1. c. vztahuje se na- rážka na masopustní tanec „konopičky“ nebo „konopickou“. Jak vysoko se při tomto tanci poskočí, tak vysoko len a konopí poroste, když se v ten čas pole orá. J. Jireček (u Kotta s. v. konopě) vykládá: „coitum exercent“. (Str. 123.) XII. O JEDNÉ KRÁSNÉ PANÍ A UROZENÉ. Dec. III, 3. Povídka je neúplná. Závěr povídky, tištěný kursivou, jsme doplnili z moderního dobrého překladu „Dekameronu“ Arnošta Procházky (Praha 1923), II, str. 32—34. Nově zpracováno od Hanse Sachse, Molièra v „École des Maris“. 123, 22 nikterakž] nikkterakz — 125, 6 mužíl muzij — 127, 19 mu] mi — 127, 22 a j. zlaté] zlatte — 129, 24 udělalt] udielat — 138
uffam — 101,24 na ni] nanij — 101,28 radu] raddu — 102, 8 jetil jetti — 103, 1 řečí] rzeczij — 103, 24 pro ni] pro nij — 103, 33 učiniti] ucziti — 104, 3 rady] raddy — 97, 5 Rod Říčanských byl velmi rozvětven na Říčansku, Čáslavsku i Prácheňsku. Někteří z toho rodu zastávali úřad kouřimských i prácheň- ských hejtmanů. I jméno Habart se v rodě vyskytuje. — 103, 10—11 Onen veršík Ovidia, kterýž řekl k Menelaovi se v Ovidiovi, tak jak jej cituje Hynek z Poděbrad, nevyskýtá. Vznikl asi kontaminací dvojích představ: jednak Menelaa jako klamaného manžela (v Heroidách 13, 73 i v Ars amandi II, 359—372), jednak z popisu jednoho způsobu soulože v Ars amandi III, 773—778. Nezáleží tolik na přesnosti citace, snažili jsme se dovodit, že Hynek překládal „Decameron“ na sklonku svého života v poděbradském ústraní a neměl po ruce vždy klasiků. Citace nám však potvrzuje četbu děl, jež byly blízké renesanční smyslnosti. Dovolávání se Ovidia v této souvislosti dokresluje obraz, jaký jsme si učinili o rázu humanistického rozhledu Hynkova. (Str. 105.) X. O JEDNOM SEDLÁKU MAŘÍKOVI A O OPATU FREJOVNÉM. Dec. III, 8. Znovu zpracoval látku Hans Sachs v „Der pawer im fegefewer“ a La Fontaine ve veršované novele „Feronde, ou le Pourgatoire“. 105, 2 opatu] oppatu — 105, 8 proto přepsáním se v rkp. opakuje — 107, 13 a j. opat] oppat — 108, 12 radu] raddu — 109,35 v své celi] w ſwee celli — 113, 1 let] leth — 115, 1 a j. Benedikta] Benedicta — 115, 16 mnišíl mniſfij — (Str. 119.) XI. O JEDNÉ PĚKNÉ PANÍ, JMÉNEM SALOMENY. Povídka samostatná. Otiskl ji nekriticky a s vynechávkami Č. Zíbrt, ČL 14, 1905, 456—58. 120, 12 a j. masopustu] maſfopustu — 120, 36 seděll nejasné ſekyl — 121, 20 radú] raddú — 121, 20 jíl gi — 121, 30 pěkné] piekna — 122, 1 muží] muzij — 120, 20 k konopiem podvorávají podle Zíbrta 1. c. vztahuje se na- rážka na masopustní tanec „konopičky“ nebo „konopickou“. Jak vysoko se při tomto tanci poskočí, tak vysoko len a konopí poroste, když se v ten čas pole orá. J. Jireček (u Kotta s. v. konopě) vykládá: „coitum exercent“. (Str. 123.) XII. O JEDNÉ KRÁSNÉ PANÍ A UROZENÉ. Dec. III, 3. Povídka je neúplná. Závěr povídky, tištěný kursivou, jsme doplnili z moderního dobrého překladu „Dekameronu“ Arnošta Procházky (Praha 1923), II, str. 32—34. Nově zpracováno od Hanse Sachse, Molièra v „École des Maris“. 123, 22 nikterakž] nikkterakz — 125, 6 mužíl muzij — 127, 19 mu] mi — 127, 22 a j. zlaté] zlatte — 129, 24 udělalt] udielat — 138
Strana 139
SLOVNÍČEK an a on, kdežto básn, báseň smyšlenka, báchorka běh způsob života běhlý zběhlý, událý čerstvý silný, zdravý činiti se předstírati, přetvářetí se čistý hezký dávní dávný dědičný poddaný díl dílem, zčásti dle pro dobře zajisté, ovšem domyslití domýšleti se, domnívati se dospělý dokonalý, vynikající dovésti získati drahný krásný, pěkný, veliký druhdy časem drZeti souditi, mysliti, míti za to dřevo strom dům síň fáček tkanice, obinadlo folkovati poslouchati freiovati dvotiti se hanba mužský úd hodina stanovený čas hospoda byt, pohoštění hrabí hrabě hróza hrozba chutně chutě, rychle jakž jakmile Jarmark : jarmark dáti vyplatiti jediné toliko, jen, sotva jednak hned, skoro jedno jen jenž že ješto jenž; kdežto, ač kaj kyj kázati kárati káz (e)n kázání, trest kdež když; tu, při tom klápet pařez, špalek, poleno kolací snídaně, svačina kozel kozel (koza), na němž se ře- žou polena; lesní kozel ze dřeva zhotovený kozel; nemehlo, pařez králová královna, choť králova krunt základ kryf způsob, fortel křivý nepravdivý kumitovati Zertovati, Skâdliti, po- smivati se laskavÿ : laskav bÿti milovati laterna lucerna leč leda že leč by ledaže by lelek hlupák lísati lichotiti masnice masny krám miera zpüsob milost láska, milostná touha misto : misto vziti uskutećniti se mlčečky mlčky mord vražda, sváda myslný statečný, smělý náboženství zbožnost, nábožnost nadéji mieti mysliti, míti za to náhlý prudký, prchlivý namísto docela napiskati : napiskati v hrdlo nachcati v hrdlo napořád vesměs, bez rozdílu navodití naváděti, učiti neb neboť; protože; že nejedné nejen nemoc slabost, nemohoucnost 139
SLOVNÍČEK an a on, kdežto básn, báseň smyšlenka, báchorka běh způsob života běhlý zběhlý, událý čerstvý silný, zdravý činiti se předstírati, přetvářetí se čistý hezký dávní dávný dědičný poddaný díl dílem, zčásti dle pro dobře zajisté, ovšem domyslití domýšleti se, domnívati se dospělý dokonalý, vynikající dovésti získati drahný krásný, pěkný, veliký druhdy časem drZeti souditi, mysliti, míti za to dřevo strom dům síň fáček tkanice, obinadlo folkovati poslouchati freiovati dvotiti se hanba mužský úd hodina stanovený čas hospoda byt, pohoštění hrabí hrabě hróza hrozba chutně chutě, rychle jakž jakmile Jarmark : jarmark dáti vyplatiti jediné toliko, jen, sotva jednak hned, skoro jedno jen jenž že ješto jenž; kdežto, ač kaj kyj kázati kárati káz (e)n kázání, trest kdež když; tu, při tom klápet pařez, špalek, poleno kolací snídaně, svačina kozel kozel (koza), na němž se ře- žou polena; lesní kozel ze dřeva zhotovený kozel; nemehlo, pařez králová královna, choť králova krunt základ kryf způsob, fortel křivý nepravdivý kumitovati Zertovati, Skâdliti, po- smivati se laskavÿ : laskav bÿti milovati laterna lucerna leč leda že leč by ledaže by lelek hlupák lísati lichotiti masnice masny krám miera zpüsob milost láska, milostná touha misto : misto vziti uskutećniti se mlčečky mlčky mord vražda, sváda myslný statečný, smělý náboženství zbožnost, nábožnost nadéji mieti mysliti, míti za to náhlý prudký, prchlivý namísto docela napiskati : napiskati v hrdlo nachcati v hrdlo napořád vesměs, bez rozdílu navodití naváděti, učiti neb neboť; protože; že nejedné nejen nemoc slabost, nemohoucnost 139
Strana 140
nenabyu: Ze toho ve dvd mésici nenabudu Ze se z toho do dvou mésícü nezotavím nesnadně nepřívětivě, nerad netoliko nejen netrefný nedobrý, nevrlý nevóle nevolnost, vázanost nezbedný drzý neznámě na zapřenou neznámý nepovědomý, cizí nezpósoben nezpůsobilý některak jaksi, nějak nikdiež nikdež noc : s nóci této noci; noci v noci nona církevní hodinky o třetí od- polední nově : v nově právě, nedávno obchoditi se zabyvati, zaméstnávati se obfichateti otóhotniti obtěžovatí zatěžovati, činiti těžší obtiežnost těžkost obyčej způsob; obcování, styk; v obyéeji bÿti obcovati, zacházeti odpusténie dovolení (k odejití); od- pusténie vziti rozloutiti se, ode- jíti ohledovati pfehliZeti, zkoumati ohnivo kfesadlo ohraditi opattiti; vymíniti; (Cest) obrániti okázati projeviti, ukázati; do- svédéiti opatrny moudry, rozvázny opatfiti shlédnouti, obhlédnouti, zaříditi oruží zbraň otmlüvati odpirati otpovëdéti odepfiti, odfici ozdobný krásný, ušlechtilý pacholek jinoch, mladík palác síň, předsíň Pečité pečené jídlo z těsta nebo z masa, pečeně bećlivost starost 140 pes lehavy ohaf po pro Podobenství podoba; v podobenství jako by paní těšití chtěl tak jako by... podobně slušně, náležitě Podobný sličný, pěkný Pokora trpélivost pokúšetí zkusiti poruciti svétiti fosledni : najposlednéjs nejposled- nější, nejzazší Postava tvář, vzezření potvorny škaredý, nevzhledný fracovati se truditi Prach lékárnický prášek Právě náležitě Právo : 2 Práva ze slušnosti Prázdný : prázdna, -u učiniti zbaviti frec pryé fro: bro to pies to Procítiti procitnouti Drotož protože Drvé dříve První dřívější přátelský přívětivý, milý přeběhlý událý předpověděný dříve řečený Dľedse přece, dále prehledovati prohlizeti; od starších prehledovdn nebyl piedstaveny- mi visitovän, přehlížen příčina důvod, příležitost bfidieti płihoditi se příhoda nehoda, neštěstí prijtti prijmouti přirozeně vrozeně přiříkatí slibovati přísedětí sousediti prispáreti pfidávati, zesilovati příští příchod, přístup pritrhnuti chytiti, polapiti; na kavce pfitrZen byti sednouti na lep radny kdo dovede poraditi
nenabyu: Ze toho ve dvd mésici nenabudu Ze se z toho do dvou mésícü nezotavím nesnadně nepřívětivě, nerad netoliko nejen netrefný nedobrý, nevrlý nevóle nevolnost, vázanost nezbedný drzý neznámě na zapřenou neznámý nepovědomý, cizí nezpósoben nezpůsobilý některak jaksi, nějak nikdiež nikdež noc : s nóci této noci; noci v noci nona církevní hodinky o třetí od- polední nově : v nově právě, nedávno obchoditi se zabyvati, zaméstnávati se obfichateti otóhotniti obtěžovatí zatěžovati, činiti těžší obtiežnost těžkost obyčej způsob; obcování, styk; v obyéeji bÿti obcovati, zacházeti odpusténie dovolení (k odejití); od- pusténie vziti rozloutiti se, ode- jíti ohledovati pfehliZeti, zkoumati ohnivo kfesadlo ohraditi opattiti; vymíniti; (Cest) obrániti okázati projeviti, ukázati; do- svédéiti opatrny moudry, rozvázny opatfiti shlédnouti, obhlédnouti, zaříditi oruží zbraň otmlüvati odpirati otpovëdéti odepfiti, odfici ozdobný krásný, ušlechtilý pacholek jinoch, mladík palác síň, předsíň Pečité pečené jídlo z těsta nebo z masa, pečeně bećlivost starost 140 pes lehavy ohaf po pro Podobenství podoba; v podobenství jako by paní těšití chtěl tak jako by... podobně slušně, náležitě Podobný sličný, pěkný Pokora trpélivost pokúšetí zkusiti poruciti svétiti fosledni : najposlednéjs nejposled- nější, nejzazší Postava tvář, vzezření potvorny škaredý, nevzhledný fracovati se truditi Prach lékárnický prášek Právě náležitě Právo : 2 Práva ze slušnosti Prázdný : prázdna, -u učiniti zbaviti frec pryé fro: bro to pies to Procítiti procitnouti Drotož protože Drvé dříve První dřívější přátelský přívětivý, milý přeběhlý událý předpověděný dříve řečený Dľedse přece, dále prehledovati prohlizeti; od starších prehledovdn nebyl piedstaveny- mi visitovän, přehlížen příčina důvod, příležitost bfidieti płihoditi se příhoda nehoda, neštěstí prijtti prijmouti přirozeně vrozeně přiříkatí slibovati přísedětí sousediti prispáreti pfidávati, zesilovati příští příchod, přístup pritrhnuti chytiti, polapiti; na kavce pfitrZen byti sednouti na lep radny kdo dovede poraditi
Strana 141
roh : rohuóv nadélati pfelstiti, pod- maniti rovné rovina rovně stejně rozvaditi skontiti vádu, usmítiti fád zákon; stav sekyra : kladná sekyra tesařská sekera smělý drzý, odvážný smienie smání, úsměv snažně brzo, časně souseda sousedka spadnouti láskou vzplanouti láskou sPánevní jídlo na pánvi vařené, Vařené maso spravedlivě s právem sPprostný prostý, hloupý, neučený starati namähati, obt&Zovati státi : státí na tom býti takový strana : nechati na strané nechati stranou, nemluviti o tom strašlivě bojácně strkati : hrdel nestrkáte nesrazíte hrdel strojný strojený, připravený, ochotný súkromí v soukromí, stranou sukrom (n)y stranou svaceny svécenÿ svědomí svědectví svëtiti nepracovati, míti svátek svítéziti zvítéziti Xanovati Setiiti Silink vymésti Vÿprask déti taberna krčma temnice temné místo, žalář tebru(v) teprve 10$ (Ё) рак, tehdy, i toť zde; zajisté, ovšem trefný dobrý trošt útěcha, naděje trpeni trpění, utrpení tudiež stejně, také ubiti ztlouci uciniti : ucinil jest sud pbány dal jim svobodu ucíti ucítiti, zpozorovati üfati doufati uchytiti uchopiti umělý znalý, zkušený úmysl smysl, mysl, rozum úředník hodnostář ústavně ustavičně, stále uirati se opíjeti se vérné zajisté, opravdu, véru vérny spravedlivy vidomě patrně vnáhle náhle vondy i vondy tu a tam vrch temeno, kštice, vlasy vskóře v rychlosti, brzo všetečný smělý, opovážlivý vyskytnüti vystrCiti vysoký Vzácný, urozený, hrdý vzá (t)cný Vážený, slavný vzdešení vzdechnutí vzchod schod zábyvka zábava záhé záhy zakazovati se zavazovati se, při- slibovati se Zákon fehole zákoník řeholník zalożenie zaklad, podklad zamücenie zérmutek zamiütiti zarmoutiti záplata mzda, odměna zapfieci : zabrezenÿ zaptahnouti: zaprażeny zase opět, navzájem, opačně zasluhovati odplatiti zastarati uvaliti starost zaváleti : zaváleti prdci zpüsobiti nesnáz závidění, závist žárlivost závistný žárlivý zažihadlo troud zdechnutí vydechnutí, vzdechnutí zdr£eti splniti, vyhovéti 141
roh : rohuóv nadélati pfelstiti, pod- maniti rovné rovina rovně stejně rozvaditi skontiti vádu, usmítiti fád zákon; stav sekyra : kladná sekyra tesařská sekera smělý drzý, odvážný smienie smání, úsměv snažně brzo, časně souseda sousedka spadnouti láskou vzplanouti láskou sPánevní jídlo na pánvi vařené, Vařené maso spravedlivě s právem sPprostný prostý, hloupý, neučený starati namähati, obt&Zovati státi : státí na tom býti takový strana : nechati na strané nechati stranou, nemluviti o tom strašlivě bojácně strkati : hrdel nestrkáte nesrazíte hrdel strojný strojený, připravený, ochotný súkromí v soukromí, stranou sukrom (n)y stranou svaceny svécenÿ svědomí svědectví svëtiti nepracovati, míti svátek svítéziti zvítéziti Xanovati Setiiti Silink vymésti Vÿprask déti taberna krčma temnice temné místo, žalář tebru(v) teprve 10$ (Ё) рак, tehdy, i toť zde; zajisté, ovšem trefný dobrý trošt útěcha, naděje trpeni trpění, utrpení tudiež stejně, také ubiti ztlouci uciniti : ucinil jest sud pbány dal jim svobodu ucíti ucítiti, zpozorovati üfati doufati uchytiti uchopiti umělý znalý, zkušený úmysl smysl, mysl, rozum úředník hodnostář ústavně ustavičně, stále uirati se opíjeti se vérné zajisté, opravdu, véru vérny spravedlivy vidomě patrně vnáhle náhle vondy i vondy tu a tam vrch temeno, kštice, vlasy vskóře v rychlosti, brzo všetečný smělý, opovážlivý vyskytnüti vystrCiti vysoký Vzácný, urozený, hrdý vzá (t)cný Vážený, slavný vzdešení vzdechnutí vzchod schod zábyvka zábava záhé záhy zakazovati se zavazovati se, při- slibovati se Zákon fehole zákoník řeholník zalożenie zaklad, podklad zamücenie zérmutek zamiütiti zarmoutiti záplata mzda, odměna zapfieci : zabrezenÿ zaptahnouti: zaprażeny zase opět, navzájem, opačně zasluhovati odplatiti zastarati uvaliti starost zaváleti : zaváleti prdci zpüsobiti nesnáz závidění, závist žárlivost závistný žárlivý zažihadlo troud zdechnutí vydechnutí, vzdechnutí zdr£eti splniti, vyhovéti 141
Strana 142
zesnúti usnouti zchod schody zklamati oklamati zmistrovati poučiti znamenati poznati, pozorovati, všímati si znamenávati značiti, znamenati zpósob podoba, postava zpráva zpověď zpraviti zaříditi ztěžka těžce zůstati na něčem usnésti se zuzditi spoutati uzdou život tělo, břicho živnost život, živobytí SOUPIS VYOBRAZENÍ V textu: Dřevořezby ze soudobého vydání Boccacciových Cento novelle, vytištěných u Ant. Sorga v Augsburku 1490 . . . . . . . . . 31, 45, 49, 79, 91, 99, 112, 131 V přílohách: I. Začátek Boccacciovských rozprávek v Neuberském sborníku list 110 a II. Začátek povídky o paní Salomeně v Neuberském sborníku list 212b 142
zesnúti usnouti zchod schody zklamati oklamati zmistrovati poučiti znamenati poznati, pozorovati, všímati si znamenávati značiti, znamenati zpósob podoba, postava zpráva zpověď zpraviti zaříditi ztěžka těžce zůstati na něčem usnésti se zuzditi spoutati uzdou život tělo, břicho živnost život, živobytí SOUPIS VYOBRAZENÍ V textu: Dřevořezby ze soudobého vydání Boccacciových Cento novelle, vytištěných u Ant. Sorga v Augsburku 1490 . . . . . . . . . 31, 45, 49, 79, 91, 99, 112, 131 V přílohách: I. Začátek Boccacciovských rozprávek v Neuberském sborníku list 110 a II. Začátek povídky o paní Salomeně v Neuberském sborníku list 212b 142
Strana 143
OBSAH ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 LITERATURA BOCCACCIOVSKÉ ROZPRÁVKY I. O JEPTIŠKÁCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 II. O JEDNOM MLÁDENCI A O KRÁSNÉ PANÍ . . . 39 III. O DVŮ TOVARYŠÍCH . . . . . . . . . . . . . . 47 IV. O KRÁLI A JEHO SLUŽEBNÍKU VELMI OPATRNÉM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 V. O DVŮ SÚSEDECH A TOVARYŠIECH . . . . . . 59 VI. O NEVĚRNÝCH MUŽÍCHA O ŽENSKÉ CHYTROSTI 65 VII. O JEDNOM KUPCI A O JEHO ŽENĚ, UROZENÉ A VELMI CHYTRÉ . . . . . . . . . . . . . . . . 75 VIII. O CHYTROSTI MUŽSKÉ A O KLAMÁNÍ ŽENY . . . . . . . 85 JEDNOHO UROZENÉHO ČLOVĚKA IX. O PANU TÝMOVI A O KONI . . . . . . . . . . 97 X. O JEDNOM SEDLÁKU MAŘÍKOVI A O OPATU FREJOVNÉM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 XI. O JEDNÉ PĚKNÉ PANÍ, JMÉNEM SALOMENY . . 119 XII. O JEDNÉ KRÁSNÉ PANÍ A UROZENÉ . . . . . 123 POZNÁMKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 SLOVNÍČEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
OBSAH ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 LITERATURA BOCCACCIOVSKÉ ROZPRÁVKY I. O JEPTIŠKÁCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 II. O JEDNOM MLÁDENCI A O KRÁSNÉ PANÍ . . . 39 III. O DVŮ TOVARYŠÍCH . . . . . . . . . . . . . . 47 IV. O KRÁLI A JEHO SLUŽEBNÍKU VELMI OPATRNÉM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 V. O DVŮ SÚSEDECH A TOVARYŠIECH . . . . . . 59 VI. O NEVĚRNÝCH MUŽÍCHA O ŽENSKÉ CHYTROSTI 65 VII. O JEDNOM KUPCI A O JEHO ŽENĚ, UROZENÉ A VELMI CHYTRÉ . . . . . . . . . . . . . . . . 75 VIII. O CHYTROSTI MUŽSKÉ A O KLAMÁNÍ ŽENY . . . . . . . 85 JEDNOHO UROZENÉHO ČLOVĚKA IX. O PANU TÝMOVI A O KONI . . . . . . . . . . 97 X. O JEDNOM SEDLÁKU MAŘÍKOVI A O OPATU FREJOVNÉM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 XI. O JEDNÉ PĚKNÉ PANÍ, JMÉNEM SALOMENY . . 119 XII. O JEDNÉ KRÁSNÉ PANÍ A UROZENÉ . . . . . 123 POZNÁMKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 SLOVNÍČEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
- 1: Array
- 5: Array
- 25: Array
- 27: Array
- 135: Array
- 139: Array
- 143: Array