z 185 stránek
1
2
Titul
3
4
5
6
Úvod
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
Edice
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
Poznámky k výkladu a překladu
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
Poznámky ke staré češtině
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
Slovník
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
Obsah
185
Název:
Staročeská Alexandreida
Autor:
Vážný, Václav; Pražák, Albert
Rok vydání:
1949
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
185
Počet stran předmluvy plus obsahu:
185
Obsah:
- 3: Titul
- 7: Úvod
- 35: Edice
- 147: Poznámky k výkladu a překladu
- 159: Poznámky ke staré češtině
- 171: Slovník
- 185: Obsah
upravit
Strana 1
Strana 2
Strana 3
STAROČESKÁ ALEXANDREIDA v
STAROČESKÁ ALEXANDREIDA v
Strana 4
Strana 5
Staročeeká Wexandreída VÁCLAV VÁŽNY NAKLADATELSTVI ELK PRAHA MCMXLIX
Staročeeká Wexandreída VÁCLAV VÁŽNY NAKLADATELSTVI ELK PRAHA MCMXLIX
Strana 6
Strana 7
ÚVOD Staročeská Alexandreida přes svou starodávnost nabyla ja- kési zvláštní časovosti, když nás obsadili Němci. Naše země byly napadeny nebývale útočným uchvatitelem moci, a tu jsme chodili všichni s tichou otázkou v duši, jak dlouho toto uchvácení potrvá a jak dlouho budeme nesvobodni. Rozvírali jsme knihu dějin i svou literaturu, abychom tu studovali dějin- né obdoby, a nalézali jsme je. Byl tu na př. Napoleon, jenž po- dobně ujařmil svobodu a nezávislost mínění. Vyhrnul se se stejnou prudkostí z břehů své domoviny na daleký východ, ale strážný »běs« ruské stepi ho zarazil u Moskvy a zachránil tak Evropu. Napoleonská vojska se již od té chvíle nikdy nevzpa- matovala a zbyla z nich nakonec jen hrstka ubohých heineov- ských »granátníků«. Čtení o tom naplňovalo naše rozechvělá srdce nadějemi, a stejně je plnilo nadějemi i studium dějinného případu Alexandra Velikého. I Alexander Veliký vyřítil se jako nepřemožitelný běs z hranic své vlasti na daleký východ, ale ze všech vítězství zbyla nakonec jen krvavě ohnivá stopa jeho triumfální cesty. Jeho vojska jako by se byla propadala v písku dalekých zemí a počáteční vítěz náhle se zlomil v svém jedinečném rozletu. Právě na tento dějinný případ jsme myslí- vali, když nás Němci zabrali, a doufali jsme, že i německý ne- přítel jednou takto hrozně nakonec zajde. S těmito myšlenkami skláněl jsem se nad staročeskou básní o Alexandru Velikém za druhé světové války také já. Věřil jsem ve východní osvobodivou sílu, jež zdrtí uchvatitele naší svobody a svobod mnohých evropských zemí. Tato víra měnila se mi pozvolna v přesvědčení, čím více literatury o Alexandru Velikém jsem prostudoval a čím rychleji má osnovaná kniha o staročeské Alexandreidě spěla ke konci. Byl jsem vděčen
ÚVOD Staročeská Alexandreida přes svou starodávnost nabyla ja- kési zvláštní časovosti, když nás obsadili Němci. Naše země byly napadeny nebývale útočným uchvatitelem moci, a tu jsme chodili všichni s tichou otázkou v duši, jak dlouho toto uchvácení potrvá a jak dlouho budeme nesvobodni. Rozvírali jsme knihu dějin i svou literaturu, abychom tu studovali dějin- né obdoby, a nalézali jsme je. Byl tu na př. Napoleon, jenž po- dobně ujařmil svobodu a nezávislost mínění. Vyhrnul se se stejnou prudkostí z břehů své domoviny na daleký východ, ale strážný »běs« ruské stepi ho zarazil u Moskvy a zachránil tak Evropu. Napoleonská vojska se již od té chvíle nikdy nevzpa- matovala a zbyla z nich nakonec jen hrstka ubohých heineov- ských »granátníků«. Čtení o tom naplňovalo naše rozechvělá srdce nadějemi, a stejně je plnilo nadějemi i studium dějinného případu Alexandra Velikého. I Alexander Veliký vyřítil se jako nepřemožitelný běs z hranic své vlasti na daleký východ, ale ze všech vítězství zbyla nakonec jen krvavě ohnivá stopa jeho triumfální cesty. Jeho vojska jako by se byla propadala v písku dalekých zemí a počáteční vítěz náhle se zlomil v svém jedinečném rozletu. Právě na tento dějinný případ jsme myslí- vali, když nás Němci zabrali, a doufali jsme, že i německý ne- přítel jednou takto hrozně nakonec zajde. S těmito myšlenkami skláněl jsem se nad staročeskou básní o Alexandru Velikém za druhé světové války také já. Věřil jsem ve východní osvobodivou sílu, jež zdrtí uchvatitele naší svobody a svobod mnohých evropských zemí. Tato víra měnila se mi pozvolna v přesvědčení, čím více literatury o Alexandru Velikém jsem prostudoval a čím rychleji má osnovaná kniha o staročeské Alexandreidě spěla ke konci. Byl jsem vděčen
Strana 8
nápadu obírat se touto otázkou, a myslím, že tato otázka je vděčná vždy, i když jest zase mír, a že dnes a zítra stejně na- léhavě zaujme, jako zaujala za války. Alexander Veliký jest ustavičně výstražný případ a příklad, o němž by měl přemýš- let státník i vojevůdce, historik i literární dějepisec a každý přemýšlivý člověk vůbec. Je zvlášť záslužné, že o této otázce myslil již koncem XIII. stol. náš básník. Makedonského krále Alexandra Velikého pokládají dějepis- ci vedle Hannibala, Caesara a Napoleona za největší dějinný zjev, za typ nadčasový a všečasový, za orgán činu určujícího svět na staletí, za jakéhosi člověka-boha. Jeho dráhu před- určil sice svým imperialismem již jeho otec Filip II.: sjednotil Řecko na zamýšlený výboj proti Peršanům. Byl politickým žákem Isokratovým a určil si za program připoutat Malou Asii k Řecku. Tento úkol dovedl však provést a rozšířit po Indii až jeho syn, zrozený roku 356 v noci, kdy vyhořel efez- ský chrám Dianin, jako by mu byl chtěl posvítit symbolicky na epochálně triumfální cestu za dotud nevídaným výbojem. Odchovanec Aristotelův chtěl svět ovládnout řeckým duchem. Chtěl být Achillem i Heraklem své doby. Proto zamířil hned po otcově smrti r. 336 válečnou výpravou proti Persii. Její ko- nečné vítězství mělo rozšířit řeckou nadvládu na východ. Roku 334 dal se na toto tažení. R. 333 porazil perského krále Dareia. R. 331 pronikl do Palestiny a do Egypta, dobyl Babylona, Sús a Persepole. R. 329 postoupil do Bakter a r. 328 do Sógdiány. R. 327 připravil tažení do Indie: posedla jej vidina světovlády. Začal se považovat za všemocné božstvo, za bohokrále. R. 325 zamířil k ústí Indu, r. 323 k Africe a k Italii, ale tu již se nad jeho sen zavěsila »závist bohů« a »dějinná nemesis« za nad- lidské vybočení z lidské dráhy. V Babyloně propadl orgiím a malarie ho srazila na smrtelné lože, až dne 11. června r. 323 náhle zemřel. Světové, dosud nezřené drama bylo dohráno. 8
nápadu obírat se touto otázkou, a myslím, že tato otázka je vděčná vždy, i když jest zase mír, a že dnes a zítra stejně na- léhavě zaujme, jako zaujala za války. Alexander Veliký jest ustavičně výstražný případ a příklad, o němž by měl přemýš- let státník i vojevůdce, historik i literární dějepisec a každý přemýšlivý člověk vůbec. Je zvlášť záslužné, že o této otázce myslil již koncem XIII. stol. náš básník. Makedonského krále Alexandra Velikého pokládají dějepis- ci vedle Hannibala, Caesara a Napoleona za největší dějinný zjev, za typ nadčasový a všečasový, za orgán činu určujícího svět na staletí, za jakéhosi člověka-boha. Jeho dráhu před- určil sice svým imperialismem již jeho otec Filip II.: sjednotil Řecko na zamýšlený výboj proti Peršanům. Byl politickým žákem Isokratovým a určil si za program připoutat Malou Asii k Řecku. Tento úkol dovedl však provést a rozšířit po Indii až jeho syn, zrozený roku 356 v noci, kdy vyhořel efez- ský chrám Dianin, jako by mu byl chtěl posvítit symbolicky na epochálně triumfální cestu za dotud nevídaným výbojem. Odchovanec Aristotelův chtěl svět ovládnout řeckým duchem. Chtěl být Achillem i Heraklem své doby. Proto zamířil hned po otcově smrti r. 336 válečnou výpravou proti Persii. Její ko- nečné vítězství mělo rozšířit řeckou nadvládu na východ. Roku 334 dal se na toto tažení. R. 333 porazil perského krále Dareia. R. 331 pronikl do Palestiny a do Egypta, dobyl Babylona, Sús a Persepole. R. 329 postoupil do Bakter a r. 328 do Sógdiány. R. 327 připravil tažení do Indie: posedla jej vidina světovlády. Začal se považovat za všemocné božstvo, za bohokrále. R. 325 zamířil k ústí Indu, r. 323 k Africe a k Italii, ale tu již se nad jeho sen zavěsila »závist bohů« a »dějinná nemesis« za nad- lidské vybočení z lidské dráhy. V Babyloně propadl orgiím a malarie ho srazila na smrtelné lože, až dne 11. června r. 323 náhle zemřel. Světové, dosud nezřené drama bylo dohráno. 8
Strana 9
Král bez dědice zmizel se světového jeviště stejně rychle, jak rychle se rozpadla jeho náhlá a krátká světovláda. Následky tohoto dramatu poznamenaly však navždy dějiny. Řekům otevřel svými výboji cestu do Asie; helenism promísil provždy východní kultury stejně, jako východ svými prvky zasáhl evropskou vzdělanost. O jeho činy začala se přít histo- rie, ale i nepřejícní historikové uznávali, že se v Alexandrovi vybil dosud nebývalý vojevůdcovský genius, státník, organi- sátor, kulturní a hospodářský politik, přehodnocovatel sta- rých hodnot a podněcovatel národního sebevědomí. Zemře jen lidsky, nezemřel však pro světovou mysl; ji bude věčně dráždit živým zájmem. Dějinný hrdina nabýval odstupem času legendárních pří- kras, zejména v Orientě a ve středověku. Zajímal se o něj i Karel Veliký. Jeho doba viděla v tomto šiřiteli helenismu na východ pravzor pro Karla Velikého, předbojovníka křes- tanskosti v Evropě. Středověk měl však pro Alexandra vedle obdivu i křesťanskou moralisující kritiku. Spatřoval v něm ohromující příklad lidské marnosti a bezmocnosti, doklad pravdivosti Písma o člověku, zrozeném z prachu pro prach země. Tomuto zákonu nevymkl se ani nejvýznačnější jedinec z lidstva, jímž Alexander Veliký skutečně byl. Historici i bá- sníci sahali k jeho životu a dílu právě i proto. Nadřadili jej brzy nad Karla Velikého, hlavně když vzrušením z křížových válek byla Evropě znovu přiblížena Asie a Palestina, a když Alexander byl docela pokládán anachronicky za bojovníka proti asiatským pohanům. Tak vznikl ve středověku bezpočet alexandrovských básní. Opíraly se o historický základ daný Curtiem Rufem, ale i o fantastické prvky, které do alexandrovské historie vnesl ve II. století po Kristu neznámý řecký skladatel, t. ř. Pseudo- kallisthenes, toužící budit zdání, že jeho dílo pochází od Aris-
Král bez dědice zmizel se světového jeviště stejně rychle, jak rychle se rozpadla jeho náhlá a krátká světovláda. Následky tohoto dramatu poznamenaly však navždy dějiny. Řekům otevřel svými výboji cestu do Asie; helenism promísil provždy východní kultury stejně, jako východ svými prvky zasáhl evropskou vzdělanost. O jeho činy začala se přít histo- rie, ale i nepřejícní historikové uznávali, že se v Alexandrovi vybil dosud nebývalý vojevůdcovský genius, státník, organi- sátor, kulturní a hospodářský politik, přehodnocovatel sta- rých hodnot a podněcovatel národního sebevědomí. Zemře jen lidsky, nezemřel však pro světovou mysl; ji bude věčně dráždit živým zájmem. Dějinný hrdina nabýval odstupem času legendárních pří- kras, zejména v Orientě a ve středověku. Zajímal se o něj i Karel Veliký. Jeho doba viděla v tomto šiřiteli helenismu na východ pravzor pro Karla Velikého, předbojovníka křes- tanskosti v Evropě. Středověk měl však pro Alexandra vedle obdivu i křesťanskou moralisující kritiku. Spatřoval v něm ohromující příklad lidské marnosti a bezmocnosti, doklad pravdivosti Písma o člověku, zrozeném z prachu pro prach země. Tomuto zákonu nevymkl se ani nejvýznačnější jedinec z lidstva, jímž Alexander Veliký skutečně byl. Historici i bá- sníci sahali k jeho životu a dílu právě i proto. Nadřadili jej brzy nad Karla Velikého, hlavně když vzrušením z křížových válek byla Evropě znovu přiblížena Asie a Palestina, a když Alexander byl docela pokládán anachronicky za bojovníka proti asiatským pohanům. Tak vznikl ve středověku bezpočet alexandrovských básní. Opíraly se o historický základ daný Curtiem Rufem, ale i o fantastické prvky, které do alexandrovské historie vnesl ve II. století po Kristu neznámý řecký skladatel, t. ř. Pseudo- kallisthenes, toužící budit zdání, že jeho dílo pochází od Aris-
Strana 10
totelova synovce a kritického účastníka Alexandrova tažení, Kallisthena. Pseudokallisthena vzdělal v IV. století Julius Va- lerius latinsky a stal se s pozdějšími přídavky popudem k dal- ším skladbám. Na podkladě Pseudokallisthena vznikla i zpra- cování syrská, egyptská, armenská, koptská, arabská, perská, židovská a j. Z latinských nejvíce se rozšířilo pseudokallis- thenské vzdělání archipresbytera Leona v X. století, základ většiny evropských středověkých Alexandreid, nadál řetězo- vitě vázaných vždy na své předchůdce s dalším rozhojněním základní alexandrovské pověsti. Ve Francii byl to kolem r. 1100 Alberich de Besançon a koncem XII. století zejména Gualter Castellionský, později Lambert li Tors, Alexander de Bernay a Nizozemec Maerlant. V Německu básnil o Alexandrovi r. 1130 Pfaffe Lamprecht, v XIII. století Rudolf von Ems a Ulrich von Eschenbach. Anglická Alexandreis vznikla před koncem XIII. století, irská koncem XIV. století, italské vzdě- lání jest z r. 1355 (Domenico Scolari), španělské z druhé po- lovice XIII. století (Lorenzo de Astorga nebo San Millan San- chez), turecké z r. 1412, rumunské z r. 1562 a 1795, maďarské z r. 1682, norské z r. 1262, švédské z r. 1380 a dánské z r. 1630. Ze Slovanů nejhodnotnější a nejstarobylejší Alexandreidu máme my Češi, z konce XIII. století. Rusové vzdělali podrob- něji alexandrovskou pověst v XV. století, Poláci roku 1510 Charváti, Bulhaři a Srbové v XVI. století, Ukrajinci a Pod- karpatští Rusové v XVIII. století. Každá země a každý národ dotkl se slovesně velkého make- donského krále a vybral si z nepřehledné nastřádané látky o něm, co vyhovovalo jeho povaze. Králova antická podoba nabyla při tom i mnoho křesťansko-rytířských rysů a odstínů Z řeckého pohana stával se tu poznenáhla symbolický hrdi- na křižáckých zápasů se Saracény a s pohany, rytíř v dobovém pojetí a zabarvení, bojovník za křesťanský ideál na této zemi. 10
totelova synovce a kritického účastníka Alexandrova tažení, Kallisthena. Pseudokallisthena vzdělal v IV. století Julius Va- lerius latinsky a stal se s pozdějšími přídavky popudem k dal- ším skladbám. Na podkladě Pseudokallisthena vznikla i zpra- cování syrská, egyptská, armenská, koptská, arabská, perská, židovská a j. Z latinských nejvíce se rozšířilo pseudokallis- thenské vzdělání archipresbytera Leona v X. století, základ většiny evropských středověkých Alexandreid, nadál řetězo- vitě vázaných vždy na své předchůdce s dalším rozhojněním základní alexandrovské pověsti. Ve Francii byl to kolem r. 1100 Alberich de Besançon a koncem XII. století zejména Gualter Castellionský, později Lambert li Tors, Alexander de Bernay a Nizozemec Maerlant. V Německu básnil o Alexandrovi r. 1130 Pfaffe Lamprecht, v XIII. století Rudolf von Ems a Ulrich von Eschenbach. Anglická Alexandreis vznikla před koncem XIII. století, irská koncem XIV. století, italské vzdě- lání jest z r. 1355 (Domenico Scolari), španělské z druhé po- lovice XIII. století (Lorenzo de Astorga nebo San Millan San- chez), turecké z r. 1412, rumunské z r. 1562 a 1795, maďarské z r. 1682, norské z r. 1262, švédské z r. 1380 a dánské z r. 1630. Ze Slovanů nejhodnotnější a nejstarobylejší Alexandreidu máme my Češi, z konce XIII. století. Rusové vzdělali podrob- něji alexandrovskou pověst v XV. století, Poláci roku 1510 Charváti, Bulhaři a Srbové v XVI. století, Ukrajinci a Pod- karpatští Rusové v XVIII. století. Každá země a každý národ dotkl se slovesně velkého make- donského krále a vybral si z nepřehledné nastřádané látky o něm, co vyhovovalo jeho povaze. Králova antická podoba nabyla při tom i mnoho křesťansko-rytířských rysů a odstínů Z řeckého pohana stával se tu poznenáhla symbolický hrdi- na křižáckých zápasů se Saracény a s pohany, rytíř v dobovém pojetí a zabarvení, bojovník za křesťanský ideál na této zemi. 10
Strana 11
Nebylo lákavější básnické látky nad tuto. Skladatel, rytíř i duchovní, vypověděli při ní svou představu světa i lidí. Kres- lili jeho podobu dle skutečnosti i dle tradic a výmyslů. Roz- váděli její bájivé, nanesené prvky a vplétali v děj i vlastní zá- žitky. V XII. a v XIII. století vzniklo nejvíce Alexandreid i proto, že to byl přelom doby, nástup nového myšlení, a že právě při osobnosti tak jedinečné a posunované dějinami na tak nadměrných rozlohách světa a do tak vyvýšených poloh představy bylo možno do ní promítnout vše, co dobu zaujalo a vzrušovalo. Století XII. bylo křesťansky ovšem velmi uvědomělé; nad- řadilo křesťanskou poesii nad antiku, ale v svém horování pro ctnost a míru, pro rozvahu a spravedlivost setkávalo se s anti- kou. Pokud tu bylo protichůdné, našlo ústupek v tom, že si ze- služebnilo antické prvky k svým účelům. Nejvlastnější knihou doby byla ovšem bible, dílo Boží. Dokonalé poznání Aristo- tela ji nijak neohrozilo, naopak aristotelská filosofie a dialek- tika byla volena zejména od dominikánů a františkánů, aby ji opírala. Filosof a bohoslovec pokládal v době scholastiky svou vědu za nejhodnotnější, byla-li pojata v tomto smyslu. Básník byl jim oběma kdosi druhořadý. Byl spojen příliš se světem a s »ďáblem«, zastíral, klamal a oslepoval svou obraz- ností, nebyl-li poddajným nástrojem bohosloví. Opěvoval člo- věka a přírodu, a to byly jakési druhotné stupně k Bohu. Hodnotu měl, až když sloužil Bohu a bohosloví. Svou meta- forou napodobil jen a dotvářel to, co bylo již stvořeno. Měl však hlavně bojovat s neřestmi a přivádět čtenáře ke ctnosti ve smyslu církve. Názorový obrat přivodil tu až Bonaventu- ra. Postavil vedle světa víry svět lásky. Nástrojem cesty k Bohu činil i srdce. Proti gotice dal důraz na osobní zážitek a tím smysly člověka připravil pro vnímání umění. Brunetto Latini učil vykládat Boha vesmírem a přírodou, 11
Nebylo lákavější básnické látky nad tuto. Skladatel, rytíř i duchovní, vypověděli při ní svou představu světa i lidí. Kres- lili jeho podobu dle skutečnosti i dle tradic a výmyslů. Roz- váděli její bájivé, nanesené prvky a vplétali v děj i vlastní zá- žitky. V XII. a v XIII. století vzniklo nejvíce Alexandreid i proto, že to byl přelom doby, nástup nového myšlení, a že právě při osobnosti tak jedinečné a posunované dějinami na tak nadměrných rozlohách světa a do tak vyvýšených poloh představy bylo možno do ní promítnout vše, co dobu zaujalo a vzrušovalo. Století XII. bylo křesťansky ovšem velmi uvědomělé; nad- řadilo křesťanskou poesii nad antiku, ale v svém horování pro ctnost a míru, pro rozvahu a spravedlivost setkávalo se s anti- kou. Pokud tu bylo protichůdné, našlo ústupek v tom, že si ze- služebnilo antické prvky k svým účelům. Nejvlastnější knihou doby byla ovšem bible, dílo Boží. Dokonalé poznání Aristo- tela ji nijak neohrozilo, naopak aristotelská filosofie a dialek- tika byla volena zejména od dominikánů a františkánů, aby ji opírala. Filosof a bohoslovec pokládal v době scholastiky svou vědu za nejhodnotnější, byla-li pojata v tomto smyslu. Básník byl jim oběma kdosi druhořadý. Byl spojen příliš se světem a s »ďáblem«, zastíral, klamal a oslepoval svou obraz- ností, nebyl-li poddajným nástrojem bohosloví. Opěvoval člo- věka a přírodu, a to byly jakési druhotné stupně k Bohu. Hodnotu měl, až když sloužil Bohu a bohosloví. Svou meta- forou napodobil jen a dotvářel to, co bylo již stvořeno. Měl však hlavně bojovat s neřestmi a přivádět čtenáře ke ctnosti ve smyslu církve. Názorový obrat přivodil tu až Bonaventu- ra. Postavil vedle světa víry svět lásky. Nástrojem cesty k Bohu činil i srdce. Proti gotice dal důraz na osobní zážitek a tím smysly člověka připravil pro vnímání umění. Brunetto Latini učil vykládat Boha vesmírem a přírodou, 11
Strana 12
Dante déjinami lidstva. Doba revolucionovala a odklízela po- malu absolutní vladařství církve. Světský duch vnikal do její dosavadní državy, lidé stávali se věcnějšími a pozemštějšími. Na církev útočila nová doba i pochybovačností o dogmatu. požadavkem chudoby, obnovou kultu, snášenlivostí a smyslem pro individualitu. Vedle klerika nabýval rovnocennosti i laik. Vedle katedrál a klášterů zapojovala se do feudální soustavy i města, vedle duchovních nabývali vlivu i válečníci, kupci a řemeslníci. Každý hájil svého zájmu a osnoval nový záko- ník pro svůj postup. Rytíř pokládal za svou državu vasalskou věrnost, udatnost, ochranu církve, vdov a sirotků, boj proti pohanům. Jeho síly kypěly a musily se vybíjet doma i na vý- pravách do boje za zvelebení křesťanstva. Odraz toho byl patrný i ve vzdělanosti. Chvála světců ustu- povala chválám šiřitelů křesťanství, v XII. a v XIII. století zvláště Alexandra Velikého, jenž se jevil universálním hrdi- nou. I on byl zapojen v zápas za víru. Tomuto ideálu musila sloužit i antika. Klasik musil dodávat této době typy a látku, učit skladbě a výrazu. Cicero a Vergil byli tu veliké modely. vhodné napodobení. Antického a pozdějšího materiálu po užívali při tom básníci jako svého majetku; vyjadřovali jej však svými slovy. Cokoliv našli, toho využili k hlásání křes- ťanské pravdy a ctnosti. Tak využili na př. trojského příběhu, stejně jako alexandrovské pověsti. Své skutečné i zdánlivě pravověrné křesťanství převáděli pozvolna na ideál antického člověka. Proto se obrodilo studium antické poesie i ve škole: antika stala se i tam předlohou slovesného vkusu. Latinská vzdělanost nabývala v XIII. století školské a uče- necké povahy. Do školy pronikal duch starověku. Někteří však (na př. Alan) brojili již koncem XII. století proti přehnanému pěstění klasiků. Básník měl podle nich vnášet do života i prav- du, měl klasiky »drancovat« jen pro svou řemeslnou podporu 12
Dante déjinami lidstva. Doba revolucionovala a odklízela po- malu absolutní vladařství církve. Světský duch vnikal do její dosavadní državy, lidé stávali se věcnějšími a pozemštějšími. Na církev útočila nová doba i pochybovačností o dogmatu. požadavkem chudoby, obnovou kultu, snášenlivostí a smyslem pro individualitu. Vedle klerika nabýval rovnocennosti i laik. Vedle katedrál a klášterů zapojovala se do feudální soustavy i města, vedle duchovních nabývali vlivu i válečníci, kupci a řemeslníci. Každý hájil svého zájmu a osnoval nový záko- ník pro svůj postup. Rytíř pokládal za svou državu vasalskou věrnost, udatnost, ochranu církve, vdov a sirotků, boj proti pohanům. Jeho síly kypěly a musily se vybíjet doma i na vý- pravách do boje za zvelebení křesťanstva. Odraz toho byl patrný i ve vzdělanosti. Chvála světců ustu- povala chválám šiřitelů křesťanství, v XII. a v XIII. století zvláště Alexandra Velikého, jenž se jevil universálním hrdi- nou. I on byl zapojen v zápas za víru. Tomuto ideálu musila sloužit i antika. Klasik musil dodávat této době typy a látku, učit skladbě a výrazu. Cicero a Vergil byli tu veliké modely. vhodné napodobení. Antického a pozdějšího materiálu po užívali při tom básníci jako svého majetku; vyjadřovali jej však svými slovy. Cokoliv našli, toho využili k hlásání křes- ťanské pravdy a ctnosti. Tak využili na př. trojského příběhu, stejně jako alexandrovské pověsti. Své skutečné i zdánlivě pravověrné křesťanství převáděli pozvolna na ideál antického člověka. Proto se obrodilo studium antické poesie i ve škole: antika stala se i tam předlohou slovesného vkusu. Latinská vzdělanost nabývala v XIII. století školské a uče- necké povahy. Do školy pronikal duch starověku. Někteří však (na př. Alan) brojili již koncem XII. století proti přehnanému pěstění klasiků. Básník měl podle nich vnášet do života i prav- du, měl klasiky »drancovat« jen pro svou řemeslnou podporu 12
Strana 13
a přejímat od nich jen mythologické postavy, výrazy a obra- ty, ale měl v ně vkládat i své myšlenky a formy. Slovo tu bylo podružné. Hlavním heslem měla být pravda Boží. Měl se tu uplatňovat i člověk i národ a jeho mateřština. Myšlenka lid- skosti a náboženské snášenlivosti měla překlenout i rozpory stavů. Měly se rozvázat i národní jazyky a literatury; latina měla ustupovat domácím jazykům. Měl se přetvořit i rytíř- ský charakter, věda a umění měly znovu nabýt vážnosti. Měla se zabrzdit askese a nastolit radost ze světa a ze života. Tak nastal příklon k světu, k citu a k lásce, k individuálním pocitům a požadavkům a zřetel k osobnosti. Básník se neměl již rozplývat jen ve všeobecnu, ale měl mít právo na své du- chovní, citové a tvarové zvláštnosti. Ideálem stával se po- zvolna básník rytíř, člověk obrácený i k zemi, k její minulosti a přítomnosti. Tvořil se svět symbolů v ryze rytířském pro- středí. Básníkem se musil člověk podle tehdejších názorů na- rodit; básnictví nedalo se vyučit. Při básni nestačil jen obsah; šlo tu i o výzdobu a sloh. Čím vyšší sloh, tím více obraznosti a pomyslu, tím více zosobnění. Právě tu se dal uplatnit i ná- rodní temperament. Středověká skladebná technika dbala již i ústrojí básně, její úměrné výzdoby, slovních figur, přirov- nání, její formy. Jako souvisely jednotlivé Alexandreidy lát- kově a typově, tak souvisely často i skladbou a technikou, jejich souvislost byla věcná i tvarová. Národy přijímaly tu z jejich konvenčního základu ovšem jen to, co se jim podle územní či národní povahy hodilo. Každý se tu mohl přiživo- vat z bohatého obecného stolu podle individuální chuti a do- bové potřeby. Původnost alexandrovské básně řídila se stup- něm samostatnosti toho či onoho skladatele. V tomto dobovém smyslu sáhl k alexandrovské pověsti i skladatel staročeské Alexandreidy. Mezi světovými Alexand- reidami má naše báseň vynikající a osobité místo; je z na- 1 3
a přejímat od nich jen mythologické postavy, výrazy a obra- ty, ale měl v ně vkládat i své myšlenky a formy. Slovo tu bylo podružné. Hlavním heslem měla být pravda Boží. Měl se tu uplatňovat i člověk i národ a jeho mateřština. Myšlenka lid- skosti a náboženské snášenlivosti měla překlenout i rozpory stavů. Měly se rozvázat i národní jazyky a literatury; latina měla ustupovat domácím jazykům. Měl se přetvořit i rytíř- ský charakter, věda a umění měly znovu nabýt vážnosti. Měla se zabrzdit askese a nastolit radost ze světa a ze života. Tak nastal příklon k světu, k citu a k lásce, k individuálním pocitům a požadavkům a zřetel k osobnosti. Básník se neměl již rozplývat jen ve všeobecnu, ale měl mít právo na své du- chovní, citové a tvarové zvláštnosti. Ideálem stával se po- zvolna básník rytíř, člověk obrácený i k zemi, k její minulosti a přítomnosti. Tvořil se svět symbolů v ryze rytířském pro- středí. Básníkem se musil člověk podle tehdejších názorů na- rodit; básnictví nedalo se vyučit. Při básni nestačil jen obsah; šlo tu i o výzdobu a sloh. Čím vyšší sloh, tím více obraznosti a pomyslu, tím více zosobnění. Právě tu se dal uplatnit i ná- rodní temperament. Středověká skladebná technika dbala již i ústrojí básně, její úměrné výzdoby, slovních figur, přirov- nání, její formy. Jako souvisely jednotlivé Alexandreidy lát- kově a typově, tak souvisely často i skladbou a technikou, jejich souvislost byla věcná i tvarová. Národy přijímaly tu z jejich konvenčního základu ovšem jen to, co se jim podle územní či národní povahy hodilo. Každý se tu mohl přiživo- vat z bohatého obecného stolu podle individuální chuti a do- bové potřeby. Původnost alexandrovské básně řídila se stup- něm samostatnosti toho či onoho skladatele. V tomto dobovém smyslu sáhl k alexandrovské pověsti i skladatel staročeské Alexandreidy. Mezi světovými Alexand- reidami má naše báseň vynikající a osobité místo; je z na- 1 3
Strana 14
šich nejdůležitějších a nejhodnotnějších památek, třebas se dochovala jenom ve zlomcích, čítajících něco nad tři tisíce veršů. Měla deset zpěvů, ale dochovala se z ní jen asi jedna třetina celé skladby. Staročeský skladatel ohradil se v ní hned na počátku vůči svým možným kritikům nesnadností, kterak plně pochopit běh mladého hrdiny, když sám Šalamoun pro- hlásil za nejnesnadnější věc určit cestu mladého člověka vy- chovaného v bohatství. Co napsal, psal pro ty, kdo chtějí něco zvědět o velkém makedonském vladaři a bojovníku. Vyloživ Alexandrův původ, zajímal se o jeho brzké osiření, zhoršené tím, že perský nepřítel porobil zemi a mladičký panovník mohl zatím proti němu obranu jen osnovat. Jeho vychovatel Aristoteles jej za to pochválil a sliboval mu úspěch, bude-li dbát jeho rad: povede-li si vždy jako kníže, obklopí-li se šlechtici, bude-li chránit práva a uvaruje-li se každé nestříd- mosti. Alexander slíbil řídit se mistrovými radami. Jako zá- konný dědic ujal se pořádku v zemi, vytáhl do Asie, vzpomně trojské války a Paridova příběhu; v Jerusalemě se vzdal vůli Boží a dal se do boje s Dareiem. Dareius jej uvítal po- směšnými dopisy a dary, ale Alexander ho brzy vítězně pře- máhal a poraziv jej, vydal se za dalšími výboji k Babylonu. Tam byl slavnostně uvítán, naplnil Danielovo proroctví, že jed- norohý kozel zmůže dvourohého berana, ale počal nedbat již aristotelských rad o životní kázni a o sebepřemáhání. To zna- menalo i počáteční cestu ke zkáze. Alexander dal se do no- vých výbojů, namířil k Indii, ale brzy nato setkal se již jen s náhlou smrtí. Cesta za slávou byla marná, za ní čekal již jen životní zmar a brzy i zmar vydobyté světovlády. Staročeský skladatel postupoval v své básni úměrně k okol- nostem a k událostem. Hlavní zájem věnoval však především svému hrdinovi. Pojal jej jako vzor bojovníka proti východ- ním pohanům, jako ideál středověkého rytíře, ale i jako před- 14
šich nejdůležitějších a nejhodnotnějších památek, třebas se dochovala jenom ve zlomcích, čítajících něco nad tři tisíce veršů. Měla deset zpěvů, ale dochovala se z ní jen asi jedna třetina celé skladby. Staročeský skladatel ohradil se v ní hned na počátku vůči svým možným kritikům nesnadností, kterak plně pochopit běh mladého hrdiny, když sám Šalamoun pro- hlásil za nejnesnadnější věc určit cestu mladého člověka vy- chovaného v bohatství. Co napsal, psal pro ty, kdo chtějí něco zvědět o velkém makedonském vladaři a bojovníku. Vyloživ Alexandrův původ, zajímal se o jeho brzké osiření, zhoršené tím, že perský nepřítel porobil zemi a mladičký panovník mohl zatím proti němu obranu jen osnovat. Jeho vychovatel Aristoteles jej za to pochválil a sliboval mu úspěch, bude-li dbát jeho rad: povede-li si vždy jako kníže, obklopí-li se šlechtici, bude-li chránit práva a uvaruje-li se každé nestříd- mosti. Alexander slíbil řídit se mistrovými radami. Jako zá- konný dědic ujal se pořádku v zemi, vytáhl do Asie, vzpomně trojské války a Paridova příběhu; v Jerusalemě se vzdal vůli Boží a dal se do boje s Dareiem. Dareius jej uvítal po- směšnými dopisy a dary, ale Alexander ho brzy vítězně pře- máhal a poraziv jej, vydal se za dalšími výboji k Babylonu. Tam byl slavnostně uvítán, naplnil Danielovo proroctví, že jed- norohý kozel zmůže dvourohého berana, ale počal nedbat již aristotelských rad o životní kázni a o sebepřemáhání. To zna- menalo i počáteční cestu ke zkáze. Alexander dal se do no- vých výbojů, namířil k Indii, ale brzy nato setkal se již jen s náhlou smrtí. Cesta za slávou byla marná, za ní čekal již jen životní zmar a brzy i zmar vydobyté světovlády. Staročeský skladatel postupoval v své básni úměrně k okol- nostem a k událostem. Hlavní zájem věnoval však především svému hrdinovi. Pojal jej jako vzor bojovníka proti východ- ním pohanům, jako ideál středověkého rytíře, ale i jako před- 14
Strana 15
obraz českého krále táhnoucího proti nepříteli. Snad měl na mysli Přemysla Otakara II. v boji s pohanským východem. Alexandrovští bojovníci pohybují se tu v podobném prostředí. Mají tutéž výzbroj, taktiku a tehdejší český válečný inven- tář. V Alexandrově družině jsou proto i páni s českými jmény (Radota, Mladota, Radvan). O Alexandrovi mluvil náš skla- datel, jak bylo tehdy možno mluvit o českém středověkém králi. I korunní rada a korunovační slavnosti připadají jako naše. Skladatel jako dobrý křesťan dovolává se, kde může, svatého Písma, zatracuje pohanstvo a kacířstvo a zajímá se o Boží hrob a o Jerusalem. Pozměnil antickou látku na křes- tansko-rytířskou a prosákl ji na úkor pravděpodobnosti du- chem své doby. Nepřímo dovedl se dotknout i českého krále a zabrojil si proti němu i v tom, že stranil cizincům (Němcům) v zemi. Dovedl tedy být i politicky tendenční. Alexander v jeho podání má i četné lidské rysy. Je laskav ke svým vojákům, nakládá milosrdně s nepřítelem a je k němu a k jeho rodině velkodušný. Teprve, když zpyšní vítězstvím, oddává se rozkoším a pozvolna klesá v svůj jistý zmar. Ale- xandrova všemoc narazila na lidskou mez a brzdu. Bůh zví- tězil nad člověkem, jenž zneuznal míru lidských věcí. l Alexandrův protivník byl vykreslen jako živá bytost, ne- byl jen odrazovým schematem postupujícího vítěze. I Dareius poznal v hodině zmaru marnost světa a v své šlechetnosti varoval Alexandra před podobným osudem. Zapůsobil proto i on svou osudovou tragikou. Staročeský skladatel pracoval zřejmě s dramatickou ver- vou. Komponoval epos s uvědomělou a vzestupnou účinností Oživoval jej přímou řečí, dialogy a zvoláními. Umravňoval jej moudrými průpovědmi, zpestřoval přírodními vjemy a příměry a prokládal svými zkušenostmi a zážitky. Osvědčoval všude schopnost vidět realisticky. Měl i dobrou techniku verše a rýmu. 15
obraz českého krále táhnoucího proti nepříteli. Snad měl na mysli Přemysla Otakara II. v boji s pohanským východem. Alexandrovští bojovníci pohybují se tu v podobném prostředí. Mají tutéž výzbroj, taktiku a tehdejší český válečný inven- tář. V Alexandrově družině jsou proto i páni s českými jmény (Radota, Mladota, Radvan). O Alexandrovi mluvil náš skla- datel, jak bylo tehdy možno mluvit o českém středověkém králi. I korunní rada a korunovační slavnosti připadají jako naše. Skladatel jako dobrý křesťan dovolává se, kde může, svatého Písma, zatracuje pohanstvo a kacířstvo a zajímá se o Boží hrob a o Jerusalem. Pozměnil antickou látku na křes- tansko-rytířskou a prosákl ji na úkor pravděpodobnosti du- chem své doby. Nepřímo dovedl se dotknout i českého krále a zabrojil si proti němu i v tom, že stranil cizincům (Němcům) v zemi. Dovedl tedy být i politicky tendenční. Alexander v jeho podání má i četné lidské rysy. Je laskav ke svým vojákům, nakládá milosrdně s nepřítelem a je k němu a k jeho rodině velkodušný. Teprve, když zpyšní vítězstvím, oddává se rozkoším a pozvolna klesá v svůj jistý zmar. Ale- xandrova všemoc narazila na lidskou mez a brzdu. Bůh zví- tězil nad člověkem, jenž zneuznal míru lidských věcí. l Alexandrův protivník byl vykreslen jako živá bytost, ne- byl jen odrazovým schematem postupujícího vítěze. I Dareius poznal v hodině zmaru marnost světa a v své šlechetnosti varoval Alexandra před podobným osudem. Zapůsobil proto i on svou osudovou tragikou. Staročeský skladatel pracoval zřejmě s dramatickou ver- vou. Komponoval epos s uvědomělou a vzestupnou účinností Oživoval jej přímou řečí, dialogy a zvoláními. Umravňoval jej moudrými průpovědmi, zpestřoval přírodními vjemy a příměry a prokládal svými zkušenostmi a zážitky. Osvědčoval všude schopnost vidět realisticky. Měl i dobrou techniku verše a rýmu. 15
Strana 16
Byl to asi uvědomělý šlechtic, dbalý cti a dobrých mravů (byly mu nad šlechtický původ), ctitel tradice předků, hrdý feudál povýšený nad nižší stavy (zejména nad sedláky), mi- lovník vlasti a krále, ale nad to vše zbožný křesťan a znalec bible, oddaný službě Bohu jako nejvyššímu smyslu a pomyslu života. Svou Alexandreis založil staročeský skladatel věcně na znalosti některých předchozích podobných skladeb, zejména na latinské Alexandreidě Gualtera Castellionského (pokud obsahoval i dobové poznámky), ale jeho skladba připomíná některými souvislostmi i Q. Curtia Rufa, Pseudokallisthena. Leona, Flavia, Lamberta, Lorenze (Sanchez) jako pramen, třebas nelze předpokládat, že by byl tyto své předchůdce sku- tečně všecky přímo znal. Český básník pracoval samostatně a nezávisle. Je to patrno i na jeho věcně nejtěsnějším prameni, Gualterovi, vůči němuž má četné odchylky, naprosto samo- statná pojetí i svou vlastní techniku. Pokud jde o některé biblické prvky, měl je z bezprostředního pramene, z bible (ba- bylonská věž, Šalamoun) nebo z Flavia (Jerusalem). Pokud šlo o antické náměty, vzdělal je na širší dobové literatuře. doklad jeho samostatnosti i samostatné skladby (Aristoteles. příběh trojský a Paridův). Český básník nikde neustrnul jen na jedné předloze. Kombinoval tu, třídil, rozlišoval a rozho- doval se pro konečné řešení po svém, podle dobové a místní potřeby, podle své reálně založené a kriticky zaměřené po- vahy i podle estetické účinnosti místa. V zrcadle cizích Ale- xandreid proniká samostatnost, nezávislost a skladebná prů- bojnost českého básníka zvlášť vyhroceně. Tato samostatnost proniká dále i v tom, že se v naší básní obrážejí i dobové poměry. Pod Alexandrovou maskou vy- stupuje český král Přemysl Otakar II., jenž podobně jako ma- kedonský král pronikal do cizích zemí a své výboje zaplatil 16
Byl to asi uvědomělý šlechtic, dbalý cti a dobrých mravů (byly mu nad šlechtický původ), ctitel tradice předků, hrdý feudál povýšený nad nižší stavy (zejména nad sedláky), mi- lovník vlasti a krále, ale nad to vše zbožný křesťan a znalec bible, oddaný službě Bohu jako nejvyššímu smyslu a pomyslu života. Svou Alexandreis založil staročeský skladatel věcně na znalosti některých předchozích podobných skladeb, zejména na latinské Alexandreidě Gualtera Castellionského (pokud obsahoval i dobové poznámky), ale jeho skladba připomíná některými souvislostmi i Q. Curtia Rufa, Pseudokallisthena. Leona, Flavia, Lamberta, Lorenze (Sanchez) jako pramen, třebas nelze předpokládat, že by byl tyto své předchůdce sku- tečně všecky přímo znal. Český básník pracoval samostatně a nezávisle. Je to patrno i na jeho věcně nejtěsnějším prameni, Gualterovi, vůči němuž má četné odchylky, naprosto samo- statná pojetí i svou vlastní techniku. Pokud jde o některé biblické prvky, měl je z bezprostředního pramene, z bible (ba- bylonská věž, Šalamoun) nebo z Flavia (Jerusalem). Pokud šlo o antické náměty, vzdělal je na širší dobové literatuře. doklad jeho samostatnosti i samostatné skladby (Aristoteles. příběh trojský a Paridův). Český básník nikde neustrnul jen na jedné předloze. Kombinoval tu, třídil, rozlišoval a rozho- doval se pro konečné řešení po svém, podle dobové a místní potřeby, podle své reálně založené a kriticky zaměřené po- vahy i podle estetické účinnosti místa. V zrcadle cizích Ale- xandreid proniká samostatnost, nezávislost a skladebná prů- bojnost českého básníka zvlášť vyhroceně. Tato samostatnost proniká dále i v tom, že se v naší básní obrážejí i dobové poměry. Pod Alexandrovou maskou vy- stupuje český král Přemysl Otakar II., jenž podobně jako ma- kedonský král pronikal do cizích zemí a své výboje zaplatil 16
Strana 17
na Moravském poli zradou svých pánů. Němečtí básníci, po- kud žili na jeho dvoře, přirovnávali českého krále nejednou k makedonskému králi a litovali jeho předčasné smrti stejně vřele. Jak by tuto alexandrovskou podobu na svém králi ne- zpozoroval teprve náš básník! Pod alexandrovskou podobou skryl se i nejeden tah Václava II. Jeho osiření, jeho strádání za braniborského poručnictví, jeho vztah k Záviši a Kunhutin poměr se Závišem, stav osiřelého království pronikají z jeho pojetí příliš hlasitě a česky upraveně, než aby nebyly ohla- sem vlastního dobového zážitku. I Alexandrovo narození z Nektanaba, a ne z Filipa, bylo tu odmítnuto jakoby z českého důvodu. Takováto »nezroda« byla by ohrozila nástupnické právo mladého krále, v českém případě Václavovo. Motiv zrady na králi nebyl nikde tak rozveden a prohlouben jako v české básni. Byl to zase český prožitý případ. Výstavba Bessovy a Nabarzanovy zrady připomíná Přemyslův osud. Vylíčené dobové poměry jsou tu leckdy naprosto nealexan- drovské: jsou ryze české; autor psal i pro svůj domov, byť šlo o cizí látku. I aristotelské rady jsou upraveny a časově zařazeny jakoby úmyslně v době panovnického nástupu. Je tu i jakési promíšení dvou panovnických individualit, krále otce a syna, obraz otcových výbojů a osudů a vedle toho i synovy zážitky z dětství a mládí, určené zvláštním otcovým případem, jeho tragickým pádem. Jak tu pronikla česká myš- lenka usilovně, je vidět i z toho, že český skladatel přimísil do Alexandrova průvodu i české panoše, že šlehl po dobové práv- ní poruše, že se zastavil pohnutě u bídy země v době brani- borského bezvládí, ba že si zahoroval při Alexandrových vý- bojích pro podobného krále, což se mohlo vztahovat na mla- dého Václava II., dokud nepodnikal sám svých východních tažení a nedosáhl dalších svých korun, polské a uherské. Tato česká zmínka měla časový a reální základ. Církevní i státní 17
na Moravském poli zradou svých pánů. Němečtí básníci, po- kud žili na jeho dvoře, přirovnávali českého krále nejednou k makedonskému králi a litovali jeho předčasné smrti stejně vřele. Jak by tuto alexandrovskou podobu na svém králi ne- zpozoroval teprve náš básník! Pod alexandrovskou podobou skryl se i nejeden tah Václava II. Jeho osiření, jeho strádání za braniborského poručnictví, jeho vztah k Záviši a Kunhutin poměr se Závišem, stav osiřelého království pronikají z jeho pojetí příliš hlasitě a česky upraveně, než aby nebyly ohla- sem vlastního dobového zážitku. I Alexandrovo narození z Nektanaba, a ne z Filipa, bylo tu odmítnuto jakoby z českého důvodu. Takováto »nezroda« byla by ohrozila nástupnické právo mladého krále, v českém případě Václavovo. Motiv zrady na králi nebyl nikde tak rozveden a prohlouben jako v české básni. Byl to zase český prožitý případ. Výstavba Bessovy a Nabarzanovy zrady připomíná Přemyslův osud. Vylíčené dobové poměry jsou tu leckdy naprosto nealexan- drovské: jsou ryze české; autor psal i pro svůj domov, byť šlo o cizí látku. I aristotelské rady jsou upraveny a časově zařazeny jakoby úmyslně v době panovnického nástupu. Je tu i jakési promíšení dvou panovnických individualit, krále otce a syna, obraz otcových výbojů a osudů a vedle toho i synovy zážitky z dětství a mládí, určené zvláštním otcovým případem, jeho tragickým pádem. Jak tu pronikla česká myš- lenka usilovně, je vidět i z toho, že český skladatel přimísil do Alexandrova průvodu i české panoše, že šlehl po dobové práv- ní poruše, že se zastavil pohnutě u bídy země v době brani- borského bezvládí, ba že si zahoroval při Alexandrových vý- bojích pro podobného krále, což se mohlo vztahovat na mla- dého Václava II., dokud nepodnikal sám svých východních tažení a nedosáhl dalších svých korun, polské a uherské. Tato česká zmínka měla časový a reální základ. Církevní i státní 17
Strana 18
česká politika za Přemysla Otakara II. i za Václava II. namí- řila křesťansky šiřitelsky na evropský severovýchod. I proti- německé prvky staročeské básně míří zřejmě k zážitkům z braniborské cizovlády. Tyto anachronistické časovosti, pře- vzaté ze zážitků doby obou Přemyslovců, činí báseň i česky časově důležitou, zvyšují její hodnotu a poutají ještě i dnešní čtenářův zájem. Staročeský zájem o Alexandreidu byl značný. Nasvědčuje tomu jejích sedm dochovaných rukopisů, zřejmých to opisů původního znění. Byly pořízeny od počátku XIV. do počátku XV. století. Jsou to zlomky přezvané podle nalezišť a nálezců (budějovický, budějovicko-musejní, jindřichohradecký, mu- sejní, Šafaříkův, vídeňský, svatovítský). Jejich vzájemné srovnání prokazuje přes některé textové odchylky, vzniklé tradovaným přednesem básně nebo písařským zásahem, jed- notu básně. Alexandreis byla jen jedna a byla psána osmisla- bičným veršem (několik procent poruch veršového schematu vzniklo jistě jen dalším způsobem, jak byla skladba trado- vána a ukládána v posluchačovu nebo čtenářovu mysl). Byla to skladba ukončená a jednotná. Dokazuje to i verš a rým, prostředková technika, obrazová a výrazová úprava a jme- novitě celková stavba a výraz skladby. Prokazuje to i týž kulturní názor a věcný základ, tentýž poměr k latinské věcné předloze, její samostatné přetvoření i všechna básníkova oso- bitost. O vzniku básně byly projeveny různé domněnky. Někteří badatelé kladli jej do druhé polovice XIII. století, jiní až do počátku XIV. věku. Veršové shody s legendami a rýmové opory v rýmech jiných skladeb ustalovaly názor, že staro- česká báseň o Alexandrovi pochází z doby po roce 1306. Ale tomuto názoru odpírá skutečná dovednost a samostatná tvůrčí schopnost skladatelova. Neskládal jistě své básně mosaikově, 18
česká politika za Přemysla Otakara II. i za Václava II. namí- řila křesťansky šiřitelsky na evropský severovýchod. I proti- německé prvky staročeské básně míří zřejmě k zážitkům z braniborské cizovlády. Tyto anachronistické časovosti, pře- vzaté ze zážitků doby obou Přemyslovců, činí báseň i česky časově důležitou, zvyšují její hodnotu a poutají ještě i dnešní čtenářův zájem. Staročeský zájem o Alexandreidu byl značný. Nasvědčuje tomu jejích sedm dochovaných rukopisů, zřejmých to opisů původního znění. Byly pořízeny od počátku XIV. do počátku XV. století. Jsou to zlomky přezvané podle nalezišť a nálezců (budějovický, budějovicko-musejní, jindřichohradecký, mu- sejní, Šafaříkův, vídeňský, svatovítský). Jejich vzájemné srovnání prokazuje přes některé textové odchylky, vzniklé tradovaným přednesem básně nebo písařským zásahem, jed- notu básně. Alexandreis byla jen jedna a byla psána osmisla- bičným veršem (několik procent poruch veršového schematu vzniklo jistě jen dalším způsobem, jak byla skladba trado- vána a ukládána v posluchačovu nebo čtenářovu mysl). Byla to skladba ukončená a jednotná. Dokazuje to i verš a rým, prostředková technika, obrazová a výrazová úprava a jme- novitě celková stavba a výraz skladby. Prokazuje to i týž kulturní názor a věcný základ, tentýž poměr k latinské věcné předloze, její samostatné přetvoření i všechna básníkova oso- bitost. O vzniku básně byly projeveny různé domněnky. Někteří badatelé kladli jej do druhé polovice XIII. století, jiní až do počátku XIV. věku. Veršové shody s legendami a rýmové opory v rýmech jiných skladeb ustalovaly názor, že staro- česká báseň o Alexandrovi pochází z doby po roce 1306. Ale tomuto názoru odpírá skutečná dovednost a samostatná tvůrčí schopnost skladatelova. Neskládal jistě své básně mosaikově, 18
Strana 19
aby vyhledával tu a tam shodný rým, když jeho báseň o mno- ha tisících veršů potřebovala vlastní rýmové samostatnosti a také ji i prokázala. Jako nebyl básník naší Alexandreidy jen nějaký překladatel a upravovatel Gualtera, tak nepotřeboval ani veršových cizích věcných nebo rýmových opor. Theorie rýmových shod byla přehnána a přeceněna a sama o sobě nestačí na rozřešení stáří básně. Shoda neznamená nutně zá- vislost. Může vyplývat i z jiných důvodů. Může tu sama ovliv- ňovat skladby, při nichž byla podezírána z přejímání. Ohlas dobových poměrů z období předposledních dvou Přemyslov- ců je tu stejně důležitým přínosem k otázce právě svou živou zážitkovostí. Umisťuje památku výhradně do tohoto dějinné- ho prostoru, nejlépe do počátku desátého desítiletí XIII. sto- letí. Nasvědčují tomu mimo jiné důležité souvislosti básně s dobou, zejména skladatelova zmínka o Litvanech, Tatarech, Besermanech, Prusích a nepotvrzených Rusech, jež se dá z dobových důvodů a podle dokladů nejjistěji umístit do kon- ce osmého a do počátku devátého desítiletí XIII. věku. Staročeská Alexandreis je vlastně báseň historická, někde i česky historická. Má blízko i k českým kronikám, ke Kos- movi, ke kanovníku Vyšehradskému, k Opatovickým letopi- sům, k Dalimilovi, k Zbraslavské kronice a ke kronice Fran- tiška Pražského. Zanechala i ohlas v některých jiných pa- mátkách, na př. v Mastičkáři, ve Štítném, v Písni o bitvě před Ústím, v Písni o Přemyslu a Záviši a p. Jestliže těchto vlivů není více, dá se to vysvětlit hlavně tím, že přišla do Čech se svou látkou poměrně pozdě a že byla příliš »přemyslovská«, že se tedy vyžila v době Karlově a Husově, kdy se objevo- valy již jiné snahy a cíle. Pozdější staletí zavalila ji docela. Ale ani objevena v nové době, neměla již dosti přitažlivé síly pro nové básníky. Skladatelé RKZ ji zastínili, třebas z ní čer- pali podle zřejmých souvislostí pro Jaroslavův boj. Mácha 19
aby vyhledával tu a tam shodný rým, když jeho báseň o mno- ha tisících veršů potřebovala vlastní rýmové samostatnosti a také ji i prokázala. Jako nebyl básník naší Alexandreidy jen nějaký překladatel a upravovatel Gualtera, tak nepotřeboval ani veršových cizích věcných nebo rýmových opor. Theorie rýmových shod byla přehnána a přeceněna a sama o sobě nestačí na rozřešení stáří básně. Shoda neznamená nutně zá- vislost. Může vyplývat i z jiných důvodů. Může tu sama ovliv- ňovat skladby, při nichž byla podezírána z přejímání. Ohlas dobových poměrů z období předposledních dvou Přemyslov- ců je tu stejně důležitým přínosem k otázce právě svou živou zážitkovostí. Umisťuje památku výhradně do tohoto dějinné- ho prostoru, nejlépe do počátku desátého desítiletí XIII. sto- letí. Nasvědčují tomu mimo jiné důležité souvislosti básně s dobou, zejména skladatelova zmínka o Litvanech, Tatarech, Besermanech, Prusích a nepotvrzených Rusech, jež se dá z dobových důvodů a podle dokladů nejjistěji umístit do kon- ce osmého a do počátku devátého desítiletí XIII. věku. Staročeská Alexandreis je vlastně báseň historická, někde i česky historická. Má blízko i k českým kronikám, ke Kos- movi, ke kanovníku Vyšehradskému, k Opatovickým letopi- sům, k Dalimilovi, k Zbraslavské kronice a ke kronice Fran- tiška Pražského. Zanechala i ohlas v některých jiných pa- mátkách, na př. v Mastičkáři, ve Štítném, v Písni o bitvě před Ústím, v Písni o Přemyslu a Záviši a p. Jestliže těchto vlivů není více, dá se to vysvětlit hlavně tím, že přišla do Čech se svou látkou poměrně pozdě a že byla příliš »přemyslovská«, že se tedy vyžila v době Karlově a Husově, kdy se objevo- valy již jiné snahy a cíle. Pozdější staletí zavalila ji docela. Ale ani objevena v nové době, neměla již dosti přitažlivé síly pro nové básníky. Skladatelé RKZ ji zastínili, třebas z ní čer- pali podle zřejmých souvislostí pro Jaroslavův boj. Mácha 19
Strana 20
báseň četl a citoval, stejně i Jaroslav Vrchlický. Palackému připadala vedle RKZ »bez tuku a kostí«. První uhodl a uznal její básnickou hodnotu až V. B. Nebeský a J. Fejfalík. Toto uznání mělo předhodnotivou cenu, protože Nebeský byl jem- ně vzdělaný filolog, kritik i sám básník. Nejvřeleji hodnotil báseň Jan Gebauer, zamilovaný do jejího jazyka, verše, rýmu, techniky i životní filosofie. Znamenala mu nejslavnější a nej- lepší skladbu svého druhu. Že tu měl Gebauer pravdu, pro- káže každému vlastní pohled na báseň a její myšlenkový i estetický odraz v zrcadle současných skladeb a hlavně před- chozích Alexandreid cizích národů. Toto vydání básně v snadno čitelném přepise a v neporušovaném proudu vypravovaného děje, zbudovaném z dosavadních rukopisů, tištěných vedle sebe a příliš zlomkovitých, umožní důvěrnější čtenářův pří- stup k básni, opomíjené dosud širší veřejností, a zvroucní úsu- dek o její hodnotě, jenž zaslouží opravdu nového přehod- nocení. Veliký makedonský král zapůsobil na naše písemnictví mimo staročeskou Alexandreidu ještě několikráte: často ce- lou svou osobností, leckdy jen nějakým zlomkem nebo ně- jakou podrobností ze své, mnohdy opakované historie nebo legendy a mythu. V druhé polovici XIV. století vznikla u nás prosaická po- vídka o Alexandru Velikém a makedonský vladař byl zpodo- ben i v Kronice o sedmi mudrcích. Tehdy založil na něm svůj základ i t. ř. slovanský registr emauzského kláštera. Alexan- der tu slíbil Slovanům nadvládu nad kraji od »severu po jih«, což byl nadál skoro ustavičný výměr jejich světského pan- ství. Toto privilegium uvedl i volební pamflet proti Albrech- tu II. r. 1438. V XV. století často se mluvilo o Alexandru Ve- likém, tak v Tkadlečkovi z roku 1407. Alexandrovská látka přišla s humanismem i na Slovensko. V bratislavských sou- 20
báseň četl a citoval, stejně i Jaroslav Vrchlický. Palackému připadala vedle RKZ »bez tuku a kostí«. První uhodl a uznal její básnickou hodnotu až V. B. Nebeský a J. Fejfalík. Toto uznání mělo předhodnotivou cenu, protože Nebeský byl jem- ně vzdělaný filolog, kritik i sám básník. Nejvřeleji hodnotil báseň Jan Gebauer, zamilovaný do jejího jazyka, verše, rýmu, techniky i životní filosofie. Znamenala mu nejslavnější a nej- lepší skladbu svého druhu. Že tu měl Gebauer pravdu, pro- káže každému vlastní pohled na báseň a její myšlenkový i estetický odraz v zrcadle současných skladeb a hlavně před- chozích Alexandreid cizích národů. Toto vydání básně v snadno čitelném přepise a v neporušovaném proudu vypravovaného děje, zbudovaném z dosavadních rukopisů, tištěných vedle sebe a příliš zlomkovitých, umožní důvěrnější čtenářův pří- stup k básni, opomíjené dosud širší veřejností, a zvroucní úsu- dek o její hodnotě, jenž zaslouží opravdu nového přehod- nocení. Veliký makedonský král zapůsobil na naše písemnictví mimo staročeskou Alexandreidu ještě několikráte: často ce- lou svou osobností, leckdy jen nějakým zlomkem nebo ně- jakou podrobností ze své, mnohdy opakované historie nebo legendy a mythu. V druhé polovici XIV. století vznikla u nás prosaická po- vídka o Alexandru Velikém a makedonský vladař byl zpodo- ben i v Kronice o sedmi mudrcích. Tehdy založil na něm svůj základ i t. ř. slovanský registr emauzského kláštera. Alexan- der tu slíbil Slovanům nadvládu nad kraji od »severu po jih«, což byl nadál skoro ustavičný výměr jejich světského pan- ství. Toto privilegium uvedl i volební pamflet proti Albrech- tu II. r. 1438. V XV. století často se mluvilo o Alexandru Ve- likém, tak v Tkadlečkovi z roku 1407. Alexandrovská látka přišla s humanismem i na Slovensko. V bratislavských sou- 20
Strana 21
dobých knihovnách jest z r. 1450 doložen Gualter Castellion- ský i Historie Alexandra Velikého. V Levoči byl v této době v kostelní knihovně sv. Jiří též Liber secretus secretorum Alexandri Magni. Rovněž v citovaných rozhovorech tehdej- ších spisovatelů byly časté zmínky o makedonském králi. V knihovnách slovenských klášterů byly knihy o zkáze Troje, Daretus Phrygius a Guido de Columna. O Alexandru Veli- kém uvažoval i Krištof Harant z Polžic. Jesenský z Jesena přirovnával Matyáše II. při korunovaci na uherského krále r. 1609 k Alexandru Velikému. Alexander se mihl i soudobým školským dramatem J. A. Komenského Diogenes Kynik znovu na živu čili stručný způsob filosofování a r. 1769 zvěčnila jej i Koželuhova italská opera. Dovolávaly se ho i protirefor- mační a obrozenské obrany řeči a národa, na př. Maginova, Bélova, Hankeova a j. Vojtěch Nejedlý uvedl ho v svém Po- sledním soudu z r. 1804 a Hlasatel Jana Nejedlého r. 1806. Alexander Veliký nezmizel nikdy z českého obzoru. Uvažoval o něm i Vrchlický a Karel Čapek. Frank Wollman věnoval mu drama Bohokrál r. 1921, Stanislav Lom rozhlasovou hru Alexander a Diogenes r. 1937 a Karel Schulz zamyslil se nad ním v románě Kámen a bolest z r. 1942. V naší nové době, kdy byl dán důraz na lidskost a svépráv- nost člověka a kdy jsme zvedli nezastavitelný boj za obnovu své národní a státní nezávislosti, přestal nám ovšem impo- novat každý vladař dobyvatel cizích území a ujařmovatel cizích svobodných národů. Jeho násilnický a výbojnický princip vzbuzoval v nás odpor. Soudili jsme jej a odsoudili z celého osobního i národního přesvědčení. Vojtěch Nejedlý právě v době napoleonských válečných smrští, přepadajících a soužících národy, soudil a odsoudil i Alexandra Velikého, Volal ho jménem zoufalých matek a dětí na boží soud (jako učinil něco podobného s Ferdinandem d'Este r. 1914 Hviezdo- 21
dobých knihovnách jest z r. 1450 doložen Gualter Castellion- ský i Historie Alexandra Velikého. V Levoči byl v této době v kostelní knihovně sv. Jiří též Liber secretus secretorum Alexandri Magni. Rovněž v citovaných rozhovorech tehdej- ších spisovatelů byly časté zmínky o makedonském králi. V knihovnách slovenských klášterů byly knihy o zkáze Troje, Daretus Phrygius a Guido de Columna. O Alexandru Veli- kém uvažoval i Krištof Harant z Polžic. Jesenský z Jesena přirovnával Matyáše II. při korunovaci na uherského krále r. 1609 k Alexandru Velikému. Alexander se mihl i soudobým školským dramatem J. A. Komenského Diogenes Kynik znovu na živu čili stručný způsob filosofování a r. 1769 zvěčnila jej i Koželuhova italská opera. Dovolávaly se ho i protirefor- mační a obrozenské obrany řeči a národa, na př. Maginova, Bélova, Hankeova a j. Vojtěch Nejedlý uvedl ho v svém Po- sledním soudu z r. 1804 a Hlasatel Jana Nejedlého r. 1806. Alexander Veliký nezmizel nikdy z českého obzoru. Uvažoval o něm i Vrchlický a Karel Čapek. Frank Wollman věnoval mu drama Bohokrál r. 1921, Stanislav Lom rozhlasovou hru Alexander a Diogenes r. 1937 a Karel Schulz zamyslil se nad ním v románě Kámen a bolest z r. 1942. V naší nové době, kdy byl dán důraz na lidskost a svépráv- nost člověka a kdy jsme zvedli nezastavitelný boj za obnovu své národní a státní nezávislosti, přestal nám ovšem impo- novat každý vladař dobyvatel cizích území a ujařmovatel cizích svobodných národů. Jeho násilnický a výbojnický princip vzbuzoval v nás odpor. Soudili jsme jej a odsoudili z celého osobního i národního přesvědčení. Vojtěch Nejedlý právě v době napoleonských válečných smrští, přepadajících a soužících národy, soudil a odsoudil i Alexandra Velikého, Volal ho jménem zoufalých matek a dětí na boží soud (jako učinil něco podobného s Ferdinandem d'Este r. 1914 Hviezdo- 21
Strana 22
slav). Matky, dcery, sestry, otcové i synové volali u Nejedlé- ho na Alexandra Velikého hlasem plným prokletí: »Vrať nám statky, syny, dcery, hynoucí pro tebe v krvi, vrať nám, kate, statky mladosti!« Alexander byl tu souzen a odsouzen k nejhorším mukám na věčnosti, protože zohavil svět napá- chaným zlem a donesenou předčasnou smrtí. Naši buditelé tu myslili jistě i na naše dějiny. Co tu promlouvali jménem matek, promlouvali i s myšlenkou na naši vlast a na náš ná- rod, kdysi svobodný a pak po staletí podobně ujařmený. Alexander Veliký nemohl být proto v nových Čechách opě- ván, mohl být jen historicky a literárně dějepisně připomí- nán, zejména pokud tu šlo i o naši drahocennou slovesnou památku z dávné doby, zasvěcenou makedonskému velikému králi a jeho triumfálnímu pochodu světem ve svitu požáru a v potocích lidské krve. Proto se nám připomněl s Caesarem, s Hannibalem a s Napoleonem na obzoru i v posledním našem soumraku za druhé světové války. Sledovali jsme jeho vítěz- nou cestu zaměřenou ke konečnému jistému zmaru s radost- nou úlevou, byla nám jen samozřejmou obdobou Hitlerova pochodu, jenž se musil rozbít o běsivou sílu východu, o rus- kou step. Tak nabyl Alexander Veliký pro nás jisté časovosti a tak jsme obnovili i svůj zájem o staročeskou Alexandreidu, již dnes čteme vedle její dobové hodnoty i v tomto nedávno zjištěném smyslu. ALBERT PRAŽÁK 22
slav). Matky, dcery, sestry, otcové i synové volali u Nejedlé- ho na Alexandra Velikého hlasem plným prokletí: »Vrať nám statky, syny, dcery, hynoucí pro tebe v krvi, vrať nám, kate, statky mladosti!« Alexander byl tu souzen a odsouzen k nejhorším mukám na věčnosti, protože zohavil svět napá- chaným zlem a donesenou předčasnou smrtí. Naši buditelé tu myslili jistě i na naše dějiny. Co tu promlouvali jménem matek, promlouvali i s myšlenkou na naši vlast a na náš ná- rod, kdysi svobodný a pak po staletí podobně ujařmený. Alexander Veliký nemohl být proto v nových Čechách opě- ván, mohl být jen historicky a literárně dějepisně připomí- nán, zejména pokud tu šlo i o naši drahocennou slovesnou památku z dávné doby, zasvěcenou makedonskému velikému králi a jeho triumfálnímu pochodu světem ve svitu požáru a v potocích lidské krve. Proto se nám připomněl s Caesarem, s Hannibalem a s Napoleonem na obzoru i v posledním našem soumraku za druhé světové války. Sledovali jsme jeho vítěz- nou cestu zaměřenou ke konečnému jistému zmaru s radost- nou úlevou, byla nám jen samozřejmou obdobou Hitlerova pochodu, jenž se musil rozbít o běsivou sílu východu, o rus- kou step. Tak nabyl Alexander Veliký pro nás jisté časovosti a tak jsme obnovili i svůj zájem o staročeskou Alexandreidu, již dnes čteme vedle její dobové hodnoty i v tomto nedávno zjištěném smyslu. ALBERT PRAŽÁK 22
Strana 23
Probíráme-li se památnými, patinou pěti až šesti století opře- denými rukopisnými zlomky nejrozsáhlejší básnické skladby staročeské o Alexandru Velikém, nemůžeme se zhostit pocitu lítosti, že se nám tento tak typický středověký epos dochoval v neúplné podobě: neboť ze staročeské Alexandreidy známe jen menší její část, a to podle sedmi rukopisných zlomků, je- jichž objevy i edice během XIX. století — počínaje vydáním Hankovým v Starobylých skládáních v r. 1818 — byly vždy pro naše jazykozpytce i literární odborníky významnými událostmi. Jsou to zlomky nestejně velké i nestejně staré, které mají přesně označené názvy, a to: svatovítský (Alx V), jindřicho- hradecký (Alx H), vídeňský (Alx Vid), budějovický (Alx B), budějovicko-musejní (Alx BM), musejní (Alx M) a Šafaříkův (Alx Š). 1. Daleko největší ze všech zlomků, rukopis svatovitský, uložený v knihovně kapitulní v Praze (sign. N 10), obsahuje 2460 veršů, shodujících se s I., II., III. a se začátkem IV. knihy Gualterovy latinské Alexandreidy. Jako rukopis je svým pů- vodem nejmladší ze všech zlomků (třebaže patří ke starší úpravě básně), neboť pochází asi ze začátku XV. stol., jak ukazuje jeho pravopis i jazyk. Na jazyku básně jeví se stopy změn během asi stoletého podání. Kromě toho charakterisují řeč rukopisu svatovítského i některé jevy pravděpodobně dia- lektické, připomínající východní nářečí naší jazykové oblasti (moravismy nebo slovakismy). Rukopis svatovítský nepodává naprosto přesný obraz pů- vodního znění básně, nýbrž je jejím opisem. Proto v něm ne- překvapují chyby nebo změny v textu vzniklé opisováním nebo 23
Probíráme-li se památnými, patinou pěti až šesti století opře- denými rukopisnými zlomky nejrozsáhlejší básnické skladby staročeské o Alexandru Velikém, nemůžeme se zhostit pocitu lítosti, že se nám tento tak typický středověký epos dochoval v neúplné podobě: neboť ze staročeské Alexandreidy známe jen menší její část, a to podle sedmi rukopisných zlomků, je- jichž objevy i edice během XIX. století — počínaje vydáním Hankovým v Starobylých skládáních v r. 1818 — byly vždy pro naše jazykozpytce i literární odborníky významnými událostmi. Jsou to zlomky nestejně velké i nestejně staré, které mají přesně označené názvy, a to: svatovítský (Alx V), jindřicho- hradecký (Alx H), vídeňský (Alx Vid), budějovický (Alx B), budějovicko-musejní (Alx BM), musejní (Alx M) a Šafaříkův (Alx Š). 1. Daleko největší ze všech zlomků, rukopis svatovitský, uložený v knihovně kapitulní v Praze (sign. N 10), obsahuje 2460 veršů, shodujících se s I., II., III. a se začátkem IV. knihy Gualterovy latinské Alexandreidy. Jako rukopis je svým pů- vodem nejmladší ze všech zlomků (třebaže patří ke starší úpravě básně), neboť pochází asi ze začátku XV. stol., jak ukazuje jeho pravopis i jazyk. Na jazyku básně jeví se stopy změn během asi stoletého podání. Kromě toho charakterisují řeč rukopisu svatovítského i některé jevy pravděpodobně dia- lektické, připomínající východní nářečí naší jazykové oblasti (moravismy nebo slovakismy). Rukopis svatovítský nepodává naprosto přesný obraz pů- vodního znění básně, nýbrž je jejím opisem. Proto v něm ne- překvapují chyby nebo změny v textu vzniklé opisováním nebo 23
Strana 24
porušením původního stavu básně za dobu její asi stoleté tra- dice. Jde zvláště o nedostatky ve stavbě některých veršů (zpravidla osmislabičných, čtyrtaktových, uprostřed s die- resí, t. j. mezislovním předělem mezi druhou a třetí stopou) anebo v rýmech jako lidi (26) — blúdi (25), všidy — onudy (493 a 4) ap. proti původním: ludi — blúdi, všudy — onudy ap., nebo v přepsáních jako Apie pozlacená (1264) místo kopie ap. Vedle změn a poruch původního textu při opisu vyskytují se v zlomku svatovítském ještě jiné vady, obvyklé v starých rukopisích, jako vyškrabaná nebo přetržená písmena nebo slova, ojediněle vypadlý verš anebo jeden zápis v nesprávném sledu. Takové verše jakýmkoliv způsobem porušené nebo jaká- koliv jiná nedopatření, jevící se nejen jako zřejmé chyby, nýbrž i jako pozdější nevhodné nebo nesprávné úpravy pí- sařské, uvádím ve svém přepise podle možnosti na pravou míru, využívaje veškeré práce, kterou dosavadní bádání v této věci přispělo k správnému čtení tohoto nejvýznamnějšího ru- kopisu staročeské Alexandreidy. Podobně počínám si i v pře- tisku ostatních zlomků básně. Pro některé části podání svatovítského máme znamenitou oporu pro možnost opravy porušených veršů ve srovnání se zlomky jindřichohradeckým a vídeňským, obsahujícím para- lelní partie básně. 2. Zlomek jindřichohradecký, obsahující 3 nesouvislé listy se 12 sloupci a se 492 verši, shodnými s II. a se začátkem III. knihy Gualterovy, tedy i s textem zlomku svatovítského. Ru- kopis z pozůstalosti Šafaříkovy je uložen v Národním museu. Pravopisně i jazykově je tento zlomek blízký zlomku budě- jovickému a budějovickomusejnímu. Opět běží o opis, jak vy- svítá z chyb v textu vysvětlitelných opisem i z několika vy- 24
porušením původního stavu básně za dobu její asi stoleté tra- dice. Jde zvláště o nedostatky ve stavbě některých veršů (zpravidla osmislabičných, čtyrtaktových, uprostřed s die- resí, t. j. mezislovním předělem mezi druhou a třetí stopou) anebo v rýmech jako lidi (26) — blúdi (25), všidy — onudy (493 a 4) ap. proti původním: ludi — blúdi, všudy — onudy ap., nebo v přepsáních jako Apie pozlacená (1264) místo kopie ap. Vedle změn a poruch původního textu při opisu vyskytují se v zlomku svatovítském ještě jiné vady, obvyklé v starých rukopisích, jako vyškrabaná nebo přetržená písmena nebo slova, ojediněle vypadlý verš anebo jeden zápis v nesprávném sledu. Takové verše jakýmkoliv způsobem porušené nebo jaká- koliv jiná nedopatření, jevící se nejen jako zřejmé chyby, nýbrž i jako pozdější nevhodné nebo nesprávné úpravy pí- sařské, uvádím ve svém přepise podle možnosti na pravou míru, využívaje veškeré práce, kterou dosavadní bádání v této věci přispělo k správnému čtení tohoto nejvýznamnějšího ru- kopisu staročeské Alexandreidy. Podobně počínám si i v pře- tisku ostatních zlomků básně. Pro některé části podání svatovítského máme znamenitou oporu pro možnost opravy porušených veršů ve srovnání se zlomky jindřichohradeckým a vídeňským, obsahujícím para- lelní partie básně. 2. Zlomek jindřichohradecký, obsahující 3 nesouvislé listy se 12 sloupci a se 492 verši, shodnými s II. a se začátkem III. knihy Gualterovy, tedy i s textem zlomku svatovítského. Ru- kopis z pozůstalosti Šafaříkovy je uložen v Národním museu. Pravopisně i jazykově je tento zlomek blízký zlomku budě- jovickému a budějovickomusejnímu. Opět běží o opis, jak vy- svítá z chyb v textu vysvětlitelných opisem i z několika vy- 24
Strana 25
nechaných veršů. Některé závady textové možno opravit podle paralelních míst Alx V. Zlomek jindřichohradecký po- chází asi ze 3. desítiletí XIV. století, je asi o jedno desítiletí starší než zlomky budějovický a budějovickomusejní. V našem vydání tento zlomek není otištěn jako celek, po- užili jsme ho jen na doplnění nebo na zlepšení paralelních míst z Alx V. Verše převzaté z Alx H jsou vyznačeny zvláštním číslováním (na př. 1276 a), b), c) atd.) a na věc se upozorňuje i v poznámkách. 3. Zlomek vídeňský z polovice XIV. stol. (asi z doby před r. 1350) obsahuje na dvou souvislých listech 109 veršů, zbytků téhož textu, jaký máme v rukopise svatovítském. Pravopisně i jazykově se pojí ke zlomkům musejnímu a Šafaříkovu; vše- chny tři rukopisy pocházejí asi z doby před r. 1350. Rovněž je to opis. Chová se v Národní (bývalé Dvorní) knihovně ve Vídni. Třebaže běží o malý zlomek, je důležitý jako opora pro textovou kritiku básně. Takovým způsobem ho bylo použito i v našem vydání; jako celek však podobně jako Alx H otiš- těn není. Pravděpodobně byl rukopis vídeňský předlohou Alx V. rozhodně však podání obou rukopisů úzce spolu souvisí. 4. Zlomek budějovický obsahuje 2 nesouvislé listy se 342 verši, paralelními se IV., V. a VI. knihou latinské Alexandreidy Gualterovy; pravopisně i jazykově má starobylý ráz. Zacho- vává na př. aspoň částečně rozdíl mezi i a y, graficky roz- lišuje cač, za ž,sa š. Opět je to opis, pocházející z 1. čtvrtiny XIV. stol. (asi z doby před 3. desítiletím tohoto století) a chová se v budějovickém městském museu. 5. Zlomek budějovickomusejní obsahuje 2 souvislé listy se 346 verši, přimykajícími se k VI. a VII. knize básně Gualte- rovy; pravopisně i jazykově je blízký rukopisu budějovické- 25
nechaných veršů. Některé závady textové možno opravit podle paralelních míst Alx V. Zlomek jindřichohradecký po- chází asi ze 3. desítiletí XIV. století, je asi o jedno desítiletí starší než zlomky budějovický a budějovickomusejní. V našem vydání tento zlomek není otištěn jako celek, po- užili jsme ho jen na doplnění nebo na zlepšení paralelních míst z Alx V. Verše převzaté z Alx H jsou vyznačeny zvláštním číslováním (na př. 1276 a), b), c) atd.) a na věc se upozorňuje i v poznámkách. 3. Zlomek vídeňský z polovice XIV. stol. (asi z doby před r. 1350) obsahuje na dvou souvislých listech 109 veršů, zbytků téhož textu, jaký máme v rukopise svatovítském. Pravopisně i jazykově se pojí ke zlomkům musejnímu a Šafaříkovu; vše- chny tři rukopisy pocházejí asi z doby před r. 1350. Rovněž je to opis. Chová se v Národní (bývalé Dvorní) knihovně ve Vídni. Třebaže běží o malý zlomek, je důležitý jako opora pro textovou kritiku básně. Takovým způsobem ho bylo použito i v našem vydání; jako celek však podobně jako Alx H otiš- těn není. Pravděpodobně byl rukopis vídeňský předlohou Alx V. rozhodně však podání obou rukopisů úzce spolu souvisí. 4. Zlomek budějovický obsahuje 2 nesouvislé listy se 342 verši, paralelními se IV., V. a VI. knihou latinské Alexandreidy Gualterovy; pravopisně i jazykově má starobylý ráz. Zacho- vává na př. aspoň částečně rozdíl mezi i a y, graficky roz- lišuje cač, za ž,sa š. Opět je to opis, pocházející z 1. čtvrtiny XIV. stol. (asi z doby před 3. desítiletím tohoto století) a chová se v budějovickém městském museu. 5. Zlomek budějovickomusejní obsahuje 2 souvislé listy se 346 verši, přimykajícími se k VI. a VII. knize básně Gualte- rovy; pravopisně i jazykově je blízký rukopisu budějovické- 25
Strana 26
mu. Zase je to opis, a to z doby před 3. desítíletím XIV. stol. Uložen byl dříve v městském museu budějovickém, nyní je v Národním museu v Praze. 6. Zlomek musejní o dvou nesouvislých, mezerovitých lis- tech, obsahujících 124 veršů paralelních k VI. a VII. knize básně Gualterovy. Je to rovněž opis, pravopisně i jazykově blízký zlomku vídeňskému; pochází z polovice XIV. století. Uložen je v Národním museu. 7. Zlomek Šafaříkův obsahuje 2 souvislé listy se 118 verši místy setřenými a nečitelnými, celkem asi s 91 verši čitelnými nebo více méně čitelnými, paralelními s IX. knihou Gualte- rovy Alexandreidy. Pravopisně i jazykově je nejbližší zlomku musejnímu, ale nejsou to asi části téhož rukopisu; nepochybně nejsou psány od téhož písaře. Šafaříkův zlomek pochází asi z poloviny XIV. stol. a chová se v Národním museu. Podle těchto sedmi dochovaných rukopisů zachovaly se ze staročeské Alexandreidy 3363 verše (bez opakování, s opako- váním 3964), jež se jeví celkem jako zpracování asi dvou pětin latinské básně Gualterovy; tři pětiny staročeské básně o Ale- xandrovi se ztratily. Celá naše báseň měla podle toho asi 8.500 veršů. V zachovaných zlomcích staročeské Alexandreidy se ob- ráží deset knih Gualterovy básně takto: prvá v Alx V; druhá v Alx V a zčásti v Alx H; třetí v Alx V a zčásti v Alx Hiv Alx Vid; čtvrté knihy začátek v Alx V, konec v Alx B; páté knihy začátek i konec v Alx B; z šesté mezerovitě části v Alx B, v Alx M a Alx BM; ze sedmé knihy část v Alx BM a část v Alx M; z osmé knihy se nezachovalo v českém zpracování nic, z deváté jen drobty v Alx Š, z desáté nic. V tomto vydání podávám (podobně jako před více než pa- desáti lety Frant. Xav. Prusík, Staročeské Alexandreidy rý- mované, v Praze 1896) pro porozumění celku v rámci eposu 26
mu. Zase je to opis, a to z doby před 3. desítíletím XIV. stol. Uložen byl dříve v městském museu budějovickém, nyní je v Národním museu v Praze. 6. Zlomek musejní o dvou nesouvislých, mezerovitých lis- tech, obsahujících 124 veršů paralelních k VI. a VII. knize básně Gualterovy. Je to rovněž opis, pravopisně i jazykově blízký zlomku vídeňskému; pochází z polovice XIV. století. Uložen je v Národním museu. 7. Zlomek Šafaříkův obsahuje 2 souvislé listy se 118 verši místy setřenými a nečitelnými, celkem asi s 91 verši čitelnými nebo více méně čitelnými, paralelními s IX. knihou Gualte- rovy Alexandreidy. Pravopisně i jazykově je nejbližší zlomku musejnímu, ale nejsou to asi části téhož rukopisu; nepochybně nejsou psány od téhož písaře. Šafaříkův zlomek pochází asi z poloviny XIV. stol. a chová se v Národním museu. Podle těchto sedmi dochovaných rukopisů zachovaly se ze staročeské Alexandreidy 3363 verše (bez opakování, s opako- váním 3964), jež se jeví celkem jako zpracování asi dvou pětin latinské básně Gualterovy; tři pětiny staročeské básně o Ale- xandrovi se ztratily. Celá naše báseň měla podle toho asi 8.500 veršů. V zachovaných zlomcích staročeské Alexandreidy se ob- ráží deset knih Gualterovy básně takto: prvá v Alx V; druhá v Alx V a zčásti v Alx H; třetí v Alx V a zčásti v Alx Hiv Alx Vid; čtvrté knihy začátek v Alx V, konec v Alx B; páté knihy začátek i konec v Alx B; z šesté mezerovitě části v Alx B, v Alx M a Alx BM; ze sedmé knihy část v Alx BM a část v Alx M; z osmé knihy se nezachovalo v českém zpracování nic, z deváté jen drobty v Alx Š, z desáté nic. V tomto vydání podávám (podobně jako před více než pa- desáti lety Frant. Xav. Prusík, Staročeské Alexandreidy rý- mované, v Praze 1896) pro porozumění celku v rámci eposu 26
Strana 27
na svých místech stručné obsahy ztracených míst staročeské básně. (Srov. o věci Prokop Lang, Co asi bylo obsahem ztra- cených částí Alexandreidy staročeské, Lf, 10, 69—84, 275— 301, 398—406). Ze skutečnosti, že se staročeská báseň o Alexandrovi za- chovala v sedmi zlomcích a že jednotlivé rukopisy mají ně- které zvláštnosti, vyplynula otázka, zda nebylo staročeských Alexandreid několik. Dnes však věříme, že byla česká Ale- xandreida jediná. Mluví pro to několik průkazných svědectví, především rytmický rozbor všech zachovaných zlomků. Pro všechna podání staročeské Alexandreidy je totiž cha- rakteristický stejný verš, sylabický, osmislabičný; poměrně vzácné úchylky v počtu slabik většinou asi možno přičíst na vrub přepisovačům, částečně snad možno v nich vidět pře- chodné formy od verše rozměrného k bezrozměrnému (v ja- kém je na př. složena Dalimilova kronika). Ve většině případů takové sedmi anebo devítislabičné verše — obyčejně ve shodě s pojetím dosavadních našich vykladačů Alexandreidy — v tomto vydání upravuji na verše osmislabičné. Proti staršímu rytmickému experimentování českých skla- datelů legend a apokryfů z počátku XIV. stol. shledáváme se ve všech našich zlomcích s vyspělejší rytmickou rovnováhou veršovou vlivem zvláštního rozvržení dieresí (t. j. mezislov- ných předělů na rozhraní stop). Zpravidla bývá verš našich zlomků zřetelně vymezen i syn- takticky, t. j. většinou se končí syntaktickou pausou. Tak se prvním ze dvou rýmujících se veršů obyčejně končí i věta nebo nějaký celek větný, druhým pak se počíná konstrukce nová; většinou tu běží o malou pausu, které v dnešním písmě odpovídá čárka; kdežto větší pausy bývají častěji mezi dvě- ma dvojveršími. Tak je na př. v ukázce z Alx V: 27
na svých místech stručné obsahy ztracených míst staročeské básně. (Srov. o věci Prokop Lang, Co asi bylo obsahem ztra- cených částí Alexandreidy staročeské, Lf, 10, 69—84, 275— 301, 398—406). Ze skutečnosti, že se staročeská báseň o Alexandrovi za- chovala v sedmi zlomcích a že jednotlivé rukopisy mají ně- které zvláštnosti, vyplynula otázka, zda nebylo staročeských Alexandreid několik. Dnes však věříme, že byla česká Ale- xandreida jediná. Mluví pro to několik průkazných svědectví, především rytmický rozbor všech zachovaných zlomků. Pro všechna podání staročeské Alexandreidy je totiž cha- rakteristický stejný verš, sylabický, osmislabičný; poměrně vzácné úchylky v počtu slabik většinou asi možno přičíst na vrub přepisovačům, částečně snad možno v nich vidět pře- chodné formy od verše rozměrného k bezrozměrnému (v ja- kém je na př. složena Dalimilova kronika). Ve většině případů takové sedmi anebo devítislabičné verše — obyčejně ve shodě s pojetím dosavadních našich vykladačů Alexandreidy — v tomto vydání upravuji na verše osmislabičné. Proti staršímu rytmickému experimentování českých skla- datelů legend a apokryfů z počátku XIV. stol. shledáváme se ve všech našich zlomcích s vyspělejší rytmickou rovnováhou veršovou vlivem zvláštního rozvržení dieresí (t. j. mezislov- ných předělů na rozhraní stop). Zpravidla bývá verš našich zlomků zřetelně vymezen i syn- takticky, t. j. většinou se končí syntaktickou pausou. Tak se prvním ze dvou rýmujících se veršů obyčejně končí i věta nebo nějaký celek větný, druhým pak se počíná konstrukce nová; většinou tu běží o malou pausu, které v dnešním písmě odpovídá čárka; kdežto větší pausy bývají častěji mezi dvě- ma dvojveršími. Tak je na př. v ukázce z Alx V: 27
Strana 28
130 Mějéše v sobě smysl mladý, númě sobě dáti rady. Nepřietelé všidy vstachu. svoji o něm nepodbachu. Tak se země zhubi všecka, 135 jež prvé bieše plnečka. Všechny rukopisy Alexandreidy mají stejný ráz rýmu, skoro vždy dvojslabičného, většinou přesného se zřetelem na kvantitu samohlásek; charakteristický pro všechna podání je i rým »tklivý«, t. j. rýmují se slova stejného znění, ale růz- ného významu jako na př.: 571 Tehdyž král v koráby vesla, káza všem přijéti vesla. Prvé vesla je tvar slovesný, 3. sg. aor. = vyslal, poslal; druhé vesla je známé podst. jm. Anebo všimněme si rýmů: vědie (vědí) — propovědie (propovědí); stuli — zatuli; padne — propadne atd. Na jednotnost Alexandreidy ukazuje i opa- kující se materiál rýmový jako na př. tyto oblíbené rýmy: moře — hoře, péče — meče, pole — vóle, město — věz to a pod. Ve všech zlomcích opakují se některé dosti zvláštní a cha- rakteristické obraty, na př.: střely letie jakžto krópě z deště létě (Alx V, 2032); pod. na vše strany střely letie jakžto krópě z búře létě (Alx B, 56); anebo by boj tvrdý s každé strany (Alx V, 1592), by boj v obě straně tvrdý (Alx Š, 12), by boj tvrdý s obú stranů (Alx B,98) atd., a oblíbené přechody anebo začátky jako již, tehdy nebo tdy, v tu dobu a p. Jsou ještě jiné důvody pro tvrzení o jediné původní staro- české básni o Alexandrovi, jako na př. týž kulturní názor, 28
130 Mějéše v sobě smysl mladý, númě sobě dáti rady. Nepřietelé všidy vstachu. svoji o něm nepodbachu. Tak se země zhubi všecka, 135 jež prvé bieše plnečka. Všechny rukopisy Alexandreidy mají stejný ráz rýmu, skoro vždy dvojslabičného, většinou přesného se zřetelem na kvantitu samohlásek; charakteristický pro všechna podání je i rým »tklivý«, t. j. rýmují se slova stejného znění, ale růz- ného významu jako na př.: 571 Tehdyž král v koráby vesla, káza všem přijéti vesla. Prvé vesla je tvar slovesný, 3. sg. aor. = vyslal, poslal; druhé vesla je známé podst. jm. Anebo všimněme si rýmů: vědie (vědí) — propovědie (propovědí); stuli — zatuli; padne — propadne atd. Na jednotnost Alexandreidy ukazuje i opa- kující se materiál rýmový jako na př. tyto oblíbené rýmy: moře — hoře, péče — meče, pole — vóle, město — věz to a pod. Ve všech zlomcích opakují se některé dosti zvláštní a cha- rakteristické obraty, na př.: střely letie jakžto krópě z deště létě (Alx V, 2032); pod. na vše strany střely letie jakžto krópě z búře létě (Alx B, 56); anebo by boj tvrdý s každé strany (Alx V, 1592), by boj v obě straně tvrdý (Alx Š, 12), by boj tvrdý s obú stranů (Alx B,98) atd., a oblíbené přechody anebo začátky jako již, tehdy nebo tdy, v tu dobu a p. Jsou ještě jiné důvody pro tvrzení o jediné původní staro- české básni o Alexandrovi, jako na př. týž kulturní názor, 28
Strana 29
projevující se stejně ve všech zlomcích. Z námitek proti němu dá se vykonstruovat hlavně jen poznatek, že se český skla- datel nejprve držel originálu přesněji než při práci další, kte- rou si asi i jinak čím dále tím více usnadňoval. Můžeme tedy mluvit o jediné Alexandreidě. Její původní text však byl časem poněkud přepracován, t. j. byla pořízena její pozměněná vydání nebo nové recense. V zachovaných zlomcích byly zjištěny dvě recense: jednu obsahuje Alx V, k níž patří Alx Vid, druhou Alx H. Kam zařadit ostatní zlom- ky, zatím dobře nevíme. Alexandreis vznikla asi v letech 1306—1310, t. j. v téže době jako kronika Dalimilova, anebo již o něco dříve, snad počátkem desátého desítiletí XIII. stol., jak soudí Albert Pra- žák.*) Dochované zlomky pocházejí však, jak jsme již výše uvedli, z doby asi o 20 až o 100 let mladší. Hodnota básně je velmi značná. Nevíme sice, kdo byl pů- vodcem staročeské Alexandreidy, ale z jeho díla poznáváme, že to byl vynikající znalec českého jazyka a znamenitý ver- šovec. Jako dochované zlomky nejstarších veršovaných českých legend a apokryfů ze začátku XIV. stol., tak i Alexandreidu charakterisuje poměrně velmi značná jazyková konservativ- nost, zvláště v užívání tvarů a slov, a výrazová přiléhavost a nehledanost, třebaže slovníkové prostředky jsou u básníka Alexandreidy mnohem složitější než u autorů legend, které asi vznikly jen o několik let dříve než Alexandreis. Slovník Alexandreidy charakterisuje výrazně především vrstva slov ze života šlechtického nebo vojenského. Mnoho- kráte ozývají se v básni typické rytířské termíny jako čest, čstnost, zbožie a j. Bohatě je doložena staročeská termino- logie vojenská; tak na př. názvy zbraní (oružie): bradatice= *) Albert Pražák, Staročeská báseň o Alexandru Velikém 1945, 246 a 247 a zde na straně 18 a 19. 29
projevující se stejně ve všech zlomcích. Z námitek proti němu dá se vykonstruovat hlavně jen poznatek, že se český skla- datel nejprve držel originálu přesněji než při práci další, kte- rou si asi i jinak čím dále tím více usnadňoval. Můžeme tedy mluvit o jediné Alexandreidě. Její původní text však byl časem poněkud přepracován, t. j. byla pořízena její pozměněná vydání nebo nové recense. V zachovaných zlomcích byly zjištěny dvě recense: jednu obsahuje Alx V, k níž patří Alx Vid, druhou Alx H. Kam zařadit ostatní zlom- ky, zatím dobře nevíme. Alexandreis vznikla asi v letech 1306—1310, t. j. v téže době jako kronika Dalimilova, anebo již o něco dříve, snad počátkem desátého desítiletí XIII. stol., jak soudí Albert Pra- žák.*) Dochované zlomky pocházejí však, jak jsme již výše uvedli, z doby asi o 20 až o 100 let mladší. Hodnota básně je velmi značná. Nevíme sice, kdo byl pů- vodcem staročeské Alexandreidy, ale z jeho díla poznáváme, že to byl vynikající znalec českého jazyka a znamenitý ver- šovec. Jako dochované zlomky nejstarších veršovaných českých legend a apokryfů ze začátku XIV. stol., tak i Alexandreidu charakterisuje poměrně velmi značná jazyková konservativ- nost, zvláště v užívání tvarů a slov, a výrazová přiléhavost a nehledanost, třebaže slovníkové prostředky jsou u básníka Alexandreidy mnohem složitější než u autorů legend, které asi vznikly jen o několik let dříve než Alexandreis. Slovník Alexandreidy charakterisuje výrazně především vrstva slov ze života šlechtického nebo vojenského. Mnoho- kráte ozývají se v básni typické rytířské termíny jako čest, čstnost, zbožie a j. Bohatě je doložena staročeská termino- logie vojenská; tak na př. názvy zbraní (oružie): bradatice= *) Albert Pražák, Staročeská báseň o Alexandru Velikém 1945, 246 a 247 a zde na straně 18 a 19. 29
Strana 30
bradatá, t. j. široká sekyra; mlat = palcát; hrále = kopí; ratiště = násada, držadlo u kopí; samostřiel = luk; střela = šíp; tři názvy štítu: domácí ščít nebo štít, pavéza, cizí pukléř (okrouhlý štít vypouklý) a pod.; vojenských přístrojů jako kočka (na boření hradeb), kotva (třírohé špičaté železo, na- házené po zemi proti nepřátelské jízdě), tvář (testudo; viz o tom dále). Všimněme si i jiných termínů technických jako hnáti, šturmovati = útočiti; hnánie, pohnánie nebo šturm = útok; stlúp n. slúp = řada, šik a p. Celkem obsahuje slovník Alexandreidy mnoho jinak velmi vzácně doložených (anebo i vůbec jinak nedochovaných) slov, jako na př. dávce (utiskovatel, utlačovatel), dřietiti (lákati, vábiti), chlípati, kázniti, kmetice (stařena), kola (vůz; jinde na př. u Dalimila kolesa), krle (hrdlo, chřtán), metec (taneč- ník, kejklíř), nekrasa (nezpůsobilost, neobratnost), příslovce nepomocně, nesborně (bez cizí pomoci — sám), oškludnúti (zhubeněti, vyhladověti), ozrač n. ozračstvo (lesk, nádhera), péci se kým (starati se o koho), poběda (vítězství, anebo spíše boj, zápas), pomodliti se (poprosili), sujný (snad lichý, prázd- ný, neužitečný, nebo spíše pomlouvavý, záludný) atd. Vysky- tuje se tam i prastarý slovanský název podzemní říše stínů, náv, ž. (peklo) a s ním souvisící unaviti, se zachovaným pů- vodním významem (zabíti). Některá slova jsou dochována ve velmi starobylé podobě, jako hpán vedle pán; mezh, mzha (pozdější mezk, novočes. mezek), pkelný (pozdější pekelný) a jiná. Slovník Alexandreidy vyznačuje i velmi bohatá synony- mika výrazová, zvláště z prostředí rytířského a vojenského. Pozorný čtenář všiml si již výše uvedených synonym pro »kopí«, »štít« n. »útok«. Uvedeme ještě několik typických do- kladů: boj — bezpokojé — pobitie — pole — válka; vybrati se na vojnu — vstáti na vojnu — jeti n. vyjiti na pole; boje- 30
bradatá, t. j. široká sekyra; mlat = palcát; hrále = kopí; ratiště = násada, držadlo u kopí; samostřiel = luk; střela = šíp; tři názvy štítu: domácí ščít nebo štít, pavéza, cizí pukléř (okrouhlý štít vypouklý) a pod.; vojenských přístrojů jako kočka (na boření hradeb), kotva (třírohé špičaté železo, na- házené po zemi proti nepřátelské jízdě), tvář (testudo; viz o tom dále). Všimněme si i jiných termínů technických jako hnáti, šturmovati = útočiti; hnánie, pohnánie nebo šturm = útok; stlúp n. slúp = řada, šik a p. Celkem obsahuje slovník Alexandreidy mnoho jinak velmi vzácně doložených (anebo i vůbec jinak nedochovaných) slov, jako na př. dávce (utiskovatel, utlačovatel), dřietiti (lákati, vábiti), chlípati, kázniti, kmetice (stařena), kola (vůz; jinde na př. u Dalimila kolesa), krle (hrdlo, chřtán), metec (taneč- ník, kejklíř), nekrasa (nezpůsobilost, neobratnost), příslovce nepomocně, nesborně (bez cizí pomoci — sám), oškludnúti (zhubeněti, vyhladověti), ozrač n. ozračstvo (lesk, nádhera), péci se kým (starati se o koho), poběda (vítězství, anebo spíše boj, zápas), pomodliti se (poprosili), sujný (snad lichý, prázd- ný, neužitečný, nebo spíše pomlouvavý, záludný) atd. Vysky- tuje se tam i prastarý slovanský název podzemní říše stínů, náv, ž. (peklo) a s ním souvisící unaviti, se zachovaným pů- vodním významem (zabíti). Některá slova jsou dochována ve velmi starobylé podobě, jako hpán vedle pán; mezh, mzha (pozdější mezk, novočes. mezek), pkelný (pozdější pekelný) a jiná. Slovník Alexandreidy vyznačuje i velmi bohatá synony- mika výrazová, zvláště z prostředí rytířského a vojenského. Pozorný čtenář všiml si již výše uvedených synonym pro »kopí«, »štít« n. »útok«. Uvedeme ještě několik typických do- kladů: boj — bezpokojé — pobitie — pole — válka; vybrati se na vojnu — vstáti na vojnu — jeti n. vyjiti na pole; boje- 30
Strana 31
vati — vojevati — bráti boj; běžeti — hnáti — téci; přiběh- núti — přihnati — přitéci — připrnúti se; prorada — zrada; proradce — proradník — zrádce; znoj — zpara — spála — var; záhuba — pohuba — porušenie — převratek; milost — láska a j. Posléze si ještě všimněme poměrně dosti značného přínosu cizích slov, rovněž příznačného pro naši báseň, jimiž je zpest- řena základní slovní vrstva domácího původu. Běží hlavně o slova převzatá z němčiny, z francouzštiny anebo z latiny, a to opět nejvíce o výrazy ze života rytířského a vojenského. Jsou to slova německého původu, jako oř (ze staroněm. ors = ros) vedle domácích synonym kóň = komon, komonstvo (koně), helm, cekcovati (staroněm. zecketzen = scharmüt- zeln), špic (čelo vojska), šturm, šturmovati, tvář (zcela jiné- ho významu i původu než domácí »tvář«, t. j. testudo, ochran- ný přístřešek při obléhání; ze středohornoněm. tarsche) a p.; šal (zvuk), štrus (pštros) a p. Francouzského původu jsou termíny technické, které se k nám dostaly německým prostřednictvím jako kropieř = ochranná pokrývka na koně (franc. croupière); puklieř = okrouhlý štít vypouklý (z franc. bouclier; staroněm. bucke- laere); spalnieř = vlněný nebo hedvábný šat pod pancíř, aby netlačil (ze starofranc. espaulière; staroněm. spaldenier a p.) a jiné. Poznáváme i slova latinského původu, jako na př.: komže (z camisia), krzno (středolat. crusna), pardus (pardál), ele- ment, firmament a j. Vcelku můžeme říci, že jazyková stránka básně je na svou dobu vůbec vzácně dokonalá. Nevšední obratnost ve spojo- vání vazeb participiálních i vedlejších vět, prostá stručnost vyjadřovací, zvláště v trojveršových vložkách gnomických, správnost verše a podivuhodná jakost i rozmanitost rýmů 31
vati — vojevati — bráti boj; běžeti — hnáti — téci; přiběh- núti — přihnati — přitéci — připrnúti se; prorada — zrada; proradce — proradník — zrádce; znoj — zpara — spála — var; záhuba — pohuba — porušenie — převratek; milost — láska a j. Posléze si ještě všimněme poměrně dosti značného přínosu cizích slov, rovněž příznačného pro naši báseň, jimiž je zpest- řena základní slovní vrstva domácího původu. Běží hlavně o slova převzatá z němčiny, z francouzštiny anebo z latiny, a to opět nejvíce o výrazy ze života rytířského a vojenského. Jsou to slova německého původu, jako oř (ze staroněm. ors = ros) vedle domácích synonym kóň = komon, komonstvo (koně), helm, cekcovati (staroněm. zecketzen = scharmüt- zeln), špic (čelo vojska), šturm, šturmovati, tvář (zcela jiné- ho významu i původu než domácí »tvář«, t. j. testudo, ochran- ný přístřešek při obléhání; ze středohornoněm. tarsche) a p.; šal (zvuk), štrus (pštros) a p. Francouzského původu jsou termíny technické, které se k nám dostaly německým prostřednictvím jako kropieř = ochranná pokrývka na koně (franc. croupière); puklieř = okrouhlý štít vypouklý (z franc. bouclier; staroněm. bucke- laere); spalnieř = vlněný nebo hedvábný šat pod pancíř, aby netlačil (ze starofranc. espaulière; staroněm. spaldenier a p.) a jiné. Poznáváme i slova latinského původu, jako na př.: komže (z camisia), krzno (středolat. crusna), pardus (pardál), ele- ment, firmament a j. Vcelku můžeme říci, že jazyková stránka básně je na svou dobu vůbec vzácně dokonalá. Nevšední obratnost ve spojo- vání vazeb participiálních i vedlejších vět, prostá stručnost vyjadřovací, zvláště v trojveršových vložkách gnomických, správnost verše a podivuhodná jakost i rozmanitost rýmů 31
Strana 32
svědčí nejen o značné výši soudobých jazykových prostřed- ků, nýbrž i o mimořádném básnickém nadání českého autora. Plným právem pokládá se Alexandreis za formální dovršení nejstarší naší epické školy. Její verš — na dlouhé časy oblí- bený vzor pro další tvorbu — stal se brzy standardním typem rozměrného epického verše v staročeské poesii. Ze starších vydání staročeské Alexandreidy pro širší ve- řejnost byla určena hlavně tato dvě: Martin Hattala a Adolf Patera, Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských I, Texty a transkripce, Praha 1881; F. X. Prusík, Staročeské Alexandreidy rýmované, Praha 1896 (vydání komentované s textem transkribovaným a s rekonstrukcí veršů i rýmů), Opravdu vědecké vydání všech zlomků s kritickým apará- tem, s úvodem o jednotlivých rukopisích, zvláště o jejich da- tování podle pravopisu i jazyka a s podrobným slovníkem vyšlo prací Reinholda Trautmanna, Die alttschechische Ale- xandreis, Heidelberg 1916. A z tohoto díla především vyšla i má edice Alexandreidy v Památkách staré literatury české vydávaných Maticí českou (1947), určená především pro naši obec filologickou. Toto vydání, obracející se k širší obci čtenářů a milovníků staré české literatury, má zcela jiné poslání. Proto není do- provázeno kritickým aparátem poznámkovým (odborníky odkazuji na poznámky textové ve svém předešlém vydání); užívá jednoduššího způsobu transkripce než vydání pro filo- logy; nepodává jednotlivé rukopisné zlomky jako samostat- né skladby, nýbrž se dívá na staročeskou Alexandreidu jako na celek a vyzdvihuje toto pojetí v úpravě textu básně. Jako F. X. Prusík podávám text celé dochované Alexan- dreidy s vynecháním částí, které se opakují (Alx H. a Vid.), a to v obvyklém přepise podle novočeského pravopisu, ovšem 32
svědčí nejen o značné výši soudobých jazykových prostřed- ků, nýbrž i o mimořádném básnickém nadání českého autora. Plným právem pokládá se Alexandreis za formální dovršení nejstarší naší epické školy. Její verš — na dlouhé časy oblí- bený vzor pro další tvorbu — stal se brzy standardním typem rozměrného epického verše v staročeské poesii. Ze starších vydání staročeské Alexandreidy pro širší ve- řejnost byla určena hlavně tato dvě: Martin Hattala a Adolf Patera, Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských I, Texty a transkripce, Praha 1881; F. X. Prusík, Staročeské Alexandreidy rýmované, Praha 1896 (vydání komentované s textem transkribovaným a s rekonstrukcí veršů i rýmů), Opravdu vědecké vydání všech zlomků s kritickým apará- tem, s úvodem o jednotlivých rukopisích, zvláště o jejich da- tování podle pravopisu i jazyka a s podrobným slovníkem vyšlo prací Reinholda Trautmanna, Die alttschechische Ale- xandreis, Heidelberg 1916. A z tohoto díla především vyšla i má edice Alexandreidy v Památkách staré literatury české vydávaných Maticí českou (1947), určená především pro naši obec filologickou. Toto vydání, obracející se k širší obci čtenářů a milovníků staré české literatury, má zcela jiné poslání. Proto není do- provázeno kritickým aparátem poznámkovým (odborníky odkazuji na poznámky textové ve svém předešlém vydání); užívá jednoduššího způsobu transkripce než vydání pro filo- logy; nepodává jednotlivé rukopisné zlomky jako samostat- né skladby, nýbrž se dívá na staročeskou Alexandreidu jako na celek a vyzdvihuje toto pojetí v úpravě textu básně. Jako F. X. Prusík podávám text celé dochované Alexan- dreidy s vynecháním částí, které se opakují (Alx H. a Vid.), a to v obvyklém přepise podle novočeského pravopisu, ovšem 32
Strana 33
podle možnosti se zachováním všech zvláštností znění staro- českého. Přihlížeje k povaze i k poslání tohoto vydání, řídil jsem se ve své úpravě těmito zásadami: 1. Přepis není vždy a do všech důsledků naprosto věrným odrazem textu původních rukopisů. Píše-li se na př. jedno a totéž slovo anebo jeden a týž tvar v rukopisech různě, přepisujeme je zpravidla jednotně podle předpokládané normální výslovnosti staročeské z 1. poloviny XIV. století. Tak na př. z dvojího znění slov jako rytieř řitieř, který — kteří (ve stejném významu) ponechávám po- dobu jedinou: rytieř, který, odpovídající normálnímu usu staročeskému (i novočeskému); ze čtverého způsobu psaní kompar. věčší větčí, větší nebo věčí ustaluji jediný, a to větší atd. Z rozličných důvodů, zejména i pro usnadnění četby básně (i tak poměrně velmi těžké) nezachovávám snad naprosto věrně místní znění slov jako sirdce, smírt, tepruv a p., nýbrž přepisuji srdce, smrt, teprv a p. S téhož hlediska bylo nutno setřít zvláštní (pravděpodobně dialektický) charakter slov v některých rukopisech jako na př.: kce, ktěl = chce, chtěl; hnúci, radosci, hoscie, svacině = hnúti, radosti, hostie, svaty- ně, urozoměti = urozuměti, nýnie = nenie, není a pod. 2. V transkripci rozlišujeme e a ě jen v míře novočeské: metati — město; péci — pět a p. (nikoliv v jiných případech, charakteristických pro starou češtinu, jako srdce — cěsta; sen — sěč; žena — róžě a p., v nichž se v rukopisech Ale- xandreidy rozdíl ten již přesně nezachovává); naproti tomu ponecháváme důsledně dlouhé ie v případech jako knieže, viera, zbožie a p. proti nésti, vévoda, žéci a p. Přepisujeme však jéti (ne jieti) = chytiti, jézda (ne jiezda) a pod. 33
podle možnosti se zachováním všech zvláštností znění staro- českého. Přihlížeje k povaze i k poslání tohoto vydání, řídil jsem se ve své úpravě těmito zásadami: 1. Přepis není vždy a do všech důsledků naprosto věrným odrazem textu původních rukopisů. Píše-li se na př. jedno a totéž slovo anebo jeden a týž tvar v rukopisech různě, přepisujeme je zpravidla jednotně podle předpokládané normální výslovnosti staročeské z 1. poloviny XIV. století. Tak na př. z dvojího znění slov jako rytieř řitieř, který — kteří (ve stejném významu) ponechávám po- dobu jedinou: rytieř, který, odpovídající normálnímu usu staročeskému (i novočeskému); ze čtverého způsobu psaní kompar. věčší větčí, větší nebo věčí ustaluji jediný, a to větší atd. Z rozličných důvodů, zejména i pro usnadnění četby básně (i tak poměrně velmi těžké) nezachovávám snad naprosto věrně místní znění slov jako sirdce, smírt, tepruv a p., nýbrž přepisuji srdce, smrt, teprv a p. S téhož hlediska bylo nutno setřít zvláštní (pravděpodobně dialektický) charakter slov v některých rukopisech jako na př.: kce, ktěl = chce, chtěl; hnúci, radosci, hoscie, svacině = hnúti, radosti, hostie, svaty- ně, urozoměti = urozuměti, nýnie = nenie, není a pod. 2. V transkripci rozlišujeme e a ě jen v míře novočeské: metati — město; péci — pět a p. (nikoliv v jiných případech, charakteristických pro starou češtinu, jako srdce — cěsta; sen — sěč; žena — róžě a p., v nichž se v rukopisech Ale- xandreidy rozdíl ten již přesně nezachovává); naproti tomu ponecháváme důsledně dlouhé ie v případech jako knieže, viera, zbožie a p. proti nésti, vévoda, žéci a p. Přepisujeme však jéti (ne jieti) = chytiti, jézda (ne jiezda) a pod. 33
Strana 34
3. Přechodnou hlásku i mezi měkkou souhláskou a u, ú, v Alx. podobně jako jinde u starých písařů označovanou zna- kem i anebo y (ve spřežce iu n. yu), zpravidla zvlášť neozna- čuji. Tak přepisuji slyšu (ne slyšiu), 4. pád všu (ne všiu), všucknu (ne všiucknu), 3. pád měsiecu, sluncu (ne měsieciu), pod. 7. pád všú postatú (ne všiú postatiú), zbožú, kožú (ne —iú) atd. Toliko v případech, v nichž je třeba zvlášť vyznačit měk- kou výslovnost slabiky, užívám dvojhláskového znaku iu; tak přepisuji 1. os. jedn. č. neopraviu se, zbaviu, polomiu, viziu (čti neopravju se, zbavju, polomju, vizju) = neopravím, ne- ospravedlním se, zbavím, zlomím, překonám, vidím; 7. pád jedn. č. hrabiú (čti hrabjú) = hrabětem, zemiú (zemjú) = zemí a p. 4. Ve skupení párových souhlásek přizpůsobujeme se novo- českému pravopisu proti etymologii anebo pravopisné tradici staročeské v případech, kde to nevadí skutečné výslovnosti, naopak dnešnímu čtenáři ji usnadňuje. Tak přepisuji důsled- ně: zbožie, zbožný, zbroje, zde, zdráv, zdravie, zdieti, zdá se an. zdí se stejně jako zdieti, zději, zpievati a p. (místo sbo- žie, sbožný, sbroje, sde, sdieti atd.), dbáti (m. tbáti) a pod. Podobně nepíši ve shodě s grafikou rukopisů svěcký, kně- ský, udactvo a p., nýbrž podle obvyklé naší pravopisné tra- dice světský, kněžský, udatstvo a pod. Ostatně řídil jsem se většinou zvyklostmi i zásadami, které se ustálily v novočeských edicích našich starých textů. Nakonec si ještě dovoluji laskavého čtenáře upozornit na vynikající knihu prof. Alberta Pražáka, Staročeská báseň o Alexandru Velikém (Praha 1946), podávající nejpodrob- nější poučení o naší básni s bohatou zevrubnou literaturou o Alexandru Velikém v dějinách i v písemnictví. VÁCLAV VÁŽNY 34
3. Přechodnou hlásku i mezi měkkou souhláskou a u, ú, v Alx. podobně jako jinde u starých písařů označovanou zna- kem i anebo y (ve spřežce iu n. yu), zpravidla zvlášť neozna- čuji. Tak přepisuji slyšu (ne slyšiu), 4. pád všu (ne všiu), všucknu (ne všiucknu), 3. pád měsiecu, sluncu (ne měsieciu), pod. 7. pád všú postatú (ne všiú postatiú), zbožú, kožú (ne —iú) atd. Toliko v případech, v nichž je třeba zvlášť vyznačit měk- kou výslovnost slabiky, užívám dvojhláskového znaku iu; tak přepisuji 1. os. jedn. č. neopraviu se, zbaviu, polomiu, viziu (čti neopravju se, zbavju, polomju, vizju) = neopravím, ne- ospravedlním se, zbavím, zlomím, překonám, vidím; 7. pád jedn. č. hrabiú (čti hrabjú) = hrabětem, zemiú (zemjú) = zemí a p. 4. Ve skupení párových souhlásek přizpůsobujeme se novo- českému pravopisu proti etymologii anebo pravopisné tradici staročeské v případech, kde to nevadí skutečné výslovnosti, naopak dnešnímu čtenáři ji usnadňuje. Tak přepisuji důsled- ně: zbožie, zbožný, zbroje, zde, zdráv, zdravie, zdieti, zdá se an. zdí se stejně jako zdieti, zději, zpievati a p. (místo sbo- žie, sbožný, sbroje, sde, sdieti atd.), dbáti (m. tbáti) a pod. Podobně nepíši ve shodě s grafikou rukopisů svěcký, kně- ský, udactvo a p., nýbrž podle obvyklé naší pravopisné tra- dice světský, kněžský, udatstvo a pod. Ostatně řídil jsem se většinou zvyklostmi i zásadami, které se ustálily v novočeských edicích našich starých textů. Nakonec si ještě dovoluji laskavého čtenáře upozornit na vynikající knihu prof. Alberta Pražáka, Staročeská báseň o Alexandru Velikém (Praha 1946), podávající nejpodrob- nější poučení o naší básni s bohatou zevrubnou literaturou o Alexandru Velikém v dějinách i v písemnictví. VÁCLAV VÁŽNY 34
Strana 35
STAROČESKÁ BÁSEN O ALEXANDRU VELIKÉM
STAROČESKÁ BÁSEN O ALEXANDRU VELIKÉM
Strana 36
Strana 37
ZPĚV PRVNÍ Začíná se česká báseň o Alexandrovi 5 10 15 20 Jenž ze jmene byl věhlasný, jehož rozum byl tak jasný, že jmu bylo všecko známo v zemi, v moři, v hvězdách tamo, ten však čtveru věc vyčítá, jež před jeho smyslem skryta: »Kak mám,« pravě, »srdce radné, však mám tři věci nesnadné a pak ovšem čtvrté věci smyslem nemohu dosieci: kdež se člun u vodách plazí a kdež had po skalách lazi, kdež orel vstúpi v oblaky. Kto má tako světlá zraky, by mohl ty cesty poznati, ande se každá potratí? Jakž ta troje věc pomine, tako i jich sled pohyne. Ty tři cesty znáti pilno, ale že ovšem úsilno cestu člověka mladého znáti v rozkoši chovalého, v toho mysli veždy blúzi, ni jé kdy cele posúzi.« (Alx V 1—2460) 25 A kdyže ten v něčem blúdi, jenž smyslem vzšel na vše l'udi, ač se kde v mých sloviech polknu, snad mne proň v tom nic nedotknú; neb sem před ním tako malý, jakž přede lvem zvěř ustalý, před sluncem voščená sviečka, neb před mořem mělká řiečka. Však sem to z mladosti slýchal, 30 37
ZPĚV PRVNÍ Začíná se česká báseň o Alexandrovi 5 10 15 20 Jenž ze jmene byl věhlasný, jehož rozum byl tak jasný, že jmu bylo všecko známo v zemi, v moři, v hvězdách tamo, ten však čtveru věc vyčítá, jež před jeho smyslem skryta: »Kak mám,« pravě, »srdce radné, však mám tři věci nesnadné a pak ovšem čtvrté věci smyslem nemohu dosieci: kdež se člun u vodách plazí a kdež had po skalách lazi, kdež orel vstúpi v oblaky. Kto má tako světlá zraky, by mohl ty cesty poznati, ande se každá potratí? Jakž ta troje věc pomine, tako i jich sled pohyne. Ty tři cesty znáti pilno, ale že ovšem úsilno cestu člověka mladého znáti v rozkoši chovalého, v toho mysli veždy blúzi, ni jé kdy cele posúzi.« (Alx V 1—2460) 25 A kdyže ten v něčem blúdi, jenž smyslem vzšel na vše l'udi, ač se kde v mých sloviech polknu, snad mne proň v tom nic nedotknú; neb sem před ním tako malý, jakž přede lvem zvěř ustalý, před sluncem voščená sviečka, neb před mořem mělká řiečka. Však sem to z mladosti slýchal, 30 37
Strana 38
40 45 50 55 60 jehož sem se vždy ustýchal: 35 tu mysl mají mnozí l'udie, že tak brzo zle posúdie, 36a (kdaž kto co učiní v nově). V tom řiedko vynde z příslovie: jedni proto nepochválé, že majúc smysla u mále, nerozumějíc skládanie, cuzie slova brzo vzhanie; druzí také, jež nepřejí, ti se snad světle nevsmějí, vóbec mých slov snad pochválé, ale jakž otstúpie dále, cožti najhoršieho vědie, o mých sloviech propovědie; ti přiezň mají na vzezření, a srdce vždy zloby miení; obličej mají pokojný, a myslce vždy žádá vojny. To se vše bez diva děje: ktož kak umie, ten tak pěje. Krt v dobrých lukách rád ryje, vlk na ovce rád vždy vyje, závistivý z zloby tyje. Avšak, ač v čem moje slova zblúdie, přiezň jest vždy hotova, což by sprostného viděla, by to svým pláštěm zastřela. Proto, kdož chce, ten pochváli, nepřietel — se oddáli! Na ty jistě nechci dbáti, chci zjevně věděti dáti 65 těm všem, kteříž po čsti stojé a nečstných se nic nebojé, o králi, čsti seho světa, ježto v ty časy osvěta. 38
40 45 50 55 60 jehož sem se vždy ustýchal: 35 tu mysl mají mnozí l'udie, že tak brzo zle posúdie, 36a (kdaž kto co učiní v nově). V tom řiedko vynde z příslovie: jedni proto nepochválé, že majúc smysla u mále, nerozumějíc skládanie, cuzie slova brzo vzhanie; druzí také, jež nepřejí, ti se snad světle nevsmějí, vóbec mých slov snad pochválé, ale jakž otstúpie dále, cožti najhoršieho vědie, o mých sloviech propovědie; ti přiezň mají na vzezření, a srdce vždy zloby miení; obličej mají pokojný, a myslce vždy žádá vojny. To se vše bez diva děje: ktož kak umie, ten tak pěje. Krt v dobrých lukách rád ryje, vlk na ovce rád vždy vyje, závistivý z zloby tyje. Avšak, ač v čem moje slova zblúdie, přiezň jest vždy hotova, což by sprostného viděla, by to svým pláštěm zastřela. Proto, kdož chce, ten pochváli, nepřietel — se oddáli! Na ty jistě nechci dbáti, chci zjevně věděti dáti 65 těm všem, kteříž po čsti stojé a nečstných se nic nebojé, o králi, čsti seho světa, ježto v ty časy osvěta. 38
Strana 39
O rodičích Alexandrových 75 80 85 90 95 100 Král Filip byl v zemi řecký muž slovutný ve čsti světský; po svém právu míše ženu, v zboží, ve čsti porozenú; Olympias — tak slovieše, ovšem divné krásy bieše. Daru má ot Boha mnoho, když čstnú ženú daří koho; kteráž z založenie kázní, téj netřeba časté bázni. Ustalý rád pitie sáhá, zeschlým lukám časna vláha, čstná žena muži předraha. Po vše časy toho krále, jež pokojní lidé chválé, řecká země v míře stáše, nepřátel se nic nebáše. Tehdy příde čstná hodina, králová porodi syna, Alexander vzděchu jemu. By syn vhod králevi čstnému; nebo by juž na téj době, jakož mu třeba po sobě bieše ostaviti hlavu svéj dědině na opravu. Tehdy i po malém čase králi zlá příhoda sta se, pro niž upade v osidlo. Posla ženu v jiné bydlo, a ten, jenž ji provodieše, Pauzoniáš — tak slovieše vzem sobě protivnú radu, zavře se s ní na svém hradu. Kto se móže toho střieci, komuž porúčé své věci? Nenieť nic tak protivného, 70 39
O rodičích Alexandrových 75 80 85 90 95 100 Král Filip byl v zemi řecký muž slovutný ve čsti světský; po svém právu míše ženu, v zboží, ve čsti porozenú; Olympias — tak slovieše, ovšem divné krásy bieše. Daru má ot Boha mnoho, když čstnú ženú daří koho; kteráž z založenie kázní, téj netřeba časté bázni. Ustalý rád pitie sáhá, zeschlým lukám časna vláha, čstná žena muži předraha. Po vše časy toho krále, jež pokojní lidé chválé, řecká země v míře stáše, nepřátel se nic nebáše. Tehdy příde čstná hodina, králová porodi syna, Alexander vzděchu jemu. By syn vhod králevi čstnému; nebo by juž na téj době, jakož mu třeba po sobě bieše ostaviti hlavu svéj dědině na opravu. Tehdy i po malém čase králi zlá příhoda sta se, pro niž upade v osidlo. Posla ženu v jiné bydlo, a ten, jenž ji provodieše, Pauzoniáš — tak slovieše vzem sobě protivnú radu, zavře se s ní na svém hradu. Kto se móže toho střieci, komuž porúčé své věci? Nenieť nic tak protivného, 70 39
Strana 40
105 jakž nepřiezň člověka svého; neb má o to potaz snadný, ktož jest v kterém domu vnadný, ten móž, když chce, býti zrádný. By král v smutce i v žalosti, pyče poručené čstnosti, až se své rady doloži, před tiem se hradem položi. 110 115 120 Krátký čas toho vynide, až král Filip s světa snide: zradú to nepřietel doby, s málem lidí krále pobi. Ach, člověče, kak si křivý, kak jsi svéj hospodě lstivý! Jehož ti čest vzdána všaká, jenž ot tebe viery čaká, toho hlavy tvój meč láká! O mladosti Alexandrově 125 130 135 Kněz Alexander v tu dobu spade v velikú sirobu. Otčíka juž nejmějéše, matky také nevidieše; jedno mieše mistra svého, najvětšieho světa seho, jemuž jej byl král poručil, by jej čsti, múdrosti učil. Mějéše v sobě smysl mladý, númě sobě dáti rady. Nepřietelé všidy vstachu, svoji o něm nepodbachu. Tak se země zhubi všecka, jež prvé bieše plnečka. Neby dost ot bližných hoře, až i s oné strany moře král Darius lidi vysla, 40
105 jakž nepřiezň člověka svého; neb má o to potaz snadný, ktož jest v kterém domu vnadný, ten móž, když chce, býti zrádný. By král v smutce i v žalosti, pyče poručené čstnosti, až se své rady doloži, před tiem se hradem položi. 110 115 120 Krátký čas toho vynide, až král Filip s světa snide: zradú to nepřietel doby, s málem lidí krále pobi. Ach, člověče, kak si křivý, kak jsi svéj hospodě lstivý! Jehož ti čest vzdána všaká, jenž ot tebe viery čaká, toho hlavy tvój meč láká! O mladosti Alexandrově 125 130 135 Kněz Alexander v tu dobu spade v velikú sirobu. Otčíka juž nejmějéše, matky také nevidieše; jedno mieše mistra svého, najvětšieho světa seho, jemuž jej byl král poručil, by jej čsti, múdrosti učil. Mějéše v sobě smysl mladý, númě sobě dáti rady. Nepřietelé všidy vstachu, svoji o něm nepodbachu. Tak se země zhubi všecka, jež prvé bieše plnečka. Neby dost ot bližných hoře, až i s oné strany moře král Darius lidi vysla, 40
Strana 41
145 150 155 160 165 170 jiže tu zemi bez čísla zbavichu každého dobra. Ktož co móže, ten to pobra koňmi, skotem, zbožím, rúchem, jehož kto neslýchal sluchem; jakž, což cizí nepojechu, to vše po nich svoji vzechu. Kdažto bude v zlém poběda, nenie juž kto co pověda, jedno každý: »Hoře, běda!« Již země v porobě stáše a za moře daň dáváše; neb ten bieše ještě dietě, v jehož jé státi osvětě, nevěda, co zdieti sobě v téj strasti i v téj porobě. Tak vždy bývá v takú dobu: kdyže hlava vstóně mdlobú, údi sotně vládnú sobú. Těch let země velmi zhynu, až kniežecie mladost minu a smysla viece přistúpi. Kdaž z dětiných let vystúpi. urozumě dobře tomu, ž' zlo v porobě býti komu. Snad možéše tak již jmieti druhé léto po desieti; uzře, ž' země porobena, všeho dobrého zbavena, poče k sobě sám mluviti, řka: »Ach, kda jest tomu býti, jakž bych já svój kóň okročil, svého vraha krvi utočil silnú ranú mého meče teprv byl bych tu bez péče — toho, jenž mi otce pobil i jenž mú zemi porobil. 140 175 41
145 150 155 160 165 170 jiže tu zemi bez čísla zbavichu každého dobra. Ktož co móže, ten to pobra koňmi, skotem, zbožím, rúchem, jehož kto neslýchal sluchem; jakž, což cizí nepojechu, to vše po nich svoji vzechu. Kdažto bude v zlém poběda, nenie juž kto co pověda, jedno každý: »Hoře, běda!« Již země v porobě stáše a za moře daň dáváše; neb ten bieše ještě dietě, v jehož jé státi osvětě, nevěda, co zdieti sobě v téj strasti i v téj porobě. Tak vždy bývá v takú dobu: kdyže hlava vstóně mdlobú, údi sotně vládnú sobú. Těch let země velmi zhynu, až kniežecie mladost minu a smysla viece přistúpi. Kdaž z dětiných let vystúpi. urozumě dobře tomu, ž' zlo v porobě býti komu. Snad možéše tak již jmieti druhé léto po desieti; uzře, ž' země porobena, všeho dobrého zbavena, poče k sobě sám mluviti, řka: »Ach, kda jest tomu býti, jakž bych já svój kóň okročil, svého vraha krvi utočil silnú ranú mého meče teprv byl bych tu bez péče — toho, jenž mi otce pobil i jenž mú zemi porobil. 140 175 41
Strana 42
180 185 190 „Jsi Neptalabovo plémě! mniece viec tak, nezvolé mě králem pro takú nezrodu. Bóh mi nedaj tu nehodu déle o sobě slyšeti, radějí bych chtěl umřieti!« To mluvieše, hrozně lkaje, na svú žalost vzpomínaje, jakžto lvový štěnec právě, jenž ještě nenie na stavě a jenž ještě netvrd v nohy, ni mu došel zůbek mnohý, uzře někde stádo volóv, však pochce k nim s hory dolóv; nemoha té moci jmieti, stana i počne tam chtieti; což neskoná, na něž miení, však to pokáže v svém chtění. Rady Aristotelovy 195 200 205 Tehdy mistr, slyšav řeč takú, vida v něm moc nejednakú: »Vizi,« vece, »mój kněžiče, že již dosti znáš čsti líce; dobrého jsi založenie, nic ti tak silného nenie, by toho nemohl dosieci, ač budeš mé rady střieci. Poslúchaj mne tuto sada, toť jest moje prvnie rada: Jměj dvór svój po kněžský vnadě, své šlechtice jměj v svéj radě; chovaj se obojetníkóv, hospodnie čsti proradníkóv! Ti toho jsú obyčeje: 42
180 185 190 „Jsi Neptalabovo plémě! mniece viec tak, nezvolé mě králem pro takú nezrodu. Bóh mi nedaj tu nehodu déle o sobě slyšeti, radějí bych chtěl umřieti!« To mluvieše, hrozně lkaje, na svú žalost vzpomínaje, jakžto lvový štěnec právě, jenž ještě nenie na stavě a jenž ještě netvrd v nohy, ni mu došel zůbek mnohý, uzře někde stádo volóv, však pochce k nim s hory dolóv; nemoha té moci jmieti, stana i počne tam chtieti; což neskoná, na něž miení, však to pokáže v svém chtění. Rady Aristotelovy 195 200 205 Tehdy mistr, slyšav řeč takú, vida v něm moc nejednakú: »Vizi,« vece, »mój kněžiče, že již dosti znáš čsti líce; dobrého jsi založenie, nic ti tak silného nenie, by toho nemohl dosieci, ač budeš mé rady střieci. Poslúchaj mne tuto sada, toť jest moje prvnie rada: Jměj dvór svój po kněžský vnadě, své šlechtice jměj v svéj radě; chovaj se obojetníkóv, hospodnie čsti proradníkóv! Ti toho jsú obyčeje: 42
Strana 43
215 220 225 230 235 240 oko se jich veždy směje, jazyk jmají vniž meč v sobě, jenž seče straně na obě. Z chlapieho řáda nikoli i jednoho v čest nevoli; nebo chlap, když jest povýšen, nesnadně bude utišen. Zlé kolo najviece skřípá, malý had najviece sípá a chlápě najviece chlípá. Aspis slove hádek jeden, ten jest tak velmi nezbeden, jakž nedbá i jedněch kúzel, hlavu stáhne jako uzel; když kto kúzly chce jej jéti, nemóže ničse prospěti; jedno ucho k zemi stulí a druhé chvostem zatulí. Takéž chlap, když bude vyší, dobře slyše, však neslyší. Kterýž potok voden bude, ten se vždy viece zabude než která hluboká řeka, ježto široce vytieká. Takéž chlap, když obohatie, když sedí, daní neplatě, dobře znav, však nepozná tě. Avšak ktož jmá dobré nravy, ktoliž jest své viery pravý, nebo ač i pokolenie některý zbožného nenie: však jsú dóstojni čestnosti, kdyže dbajú o múdrosti; neb najvětšie šlechta tu je, kdež smysl nravy okrašluje. Šlechetný ščep bývá z pláni, 245 když se starý peň oplaní: 210 43
215 220 225 230 235 240 oko se jich veždy směje, jazyk jmají vniž meč v sobě, jenž seče straně na obě. Z chlapieho řáda nikoli i jednoho v čest nevoli; nebo chlap, když jest povýšen, nesnadně bude utišen. Zlé kolo najviece skřípá, malý had najviece sípá a chlápě najviece chlípá. Aspis slove hádek jeden, ten jest tak velmi nezbeden, jakž nedbá i jedněch kúzel, hlavu stáhne jako uzel; když kto kúzly chce jej jéti, nemóže ničse prospěti; jedno ucho k zemi stulí a druhé chvostem zatulí. Takéž chlap, když bude vyší, dobře slyše, však neslyší. Kterýž potok voden bude, ten se vždy viece zabude než která hluboká řeka, ježto široce vytieká. Takéž chlap, když obohatie, když sedí, daní neplatě, dobře znav, však nepozná tě. Avšak ktož jmá dobré nravy, ktoliž jest své viery pravý, nebo ač i pokolenie některý zbožného nenie: však jsú dóstojni čestnosti, kdyže dbajú o múdrosti; neb najvětšie šlechta tu je, kdež smysl nravy okrašluje. Šlechetný ščep bývá z pláni, 245 když se starý peň oplaní: 210 43
Strana 44
250 tak z chuzších bývají páni. Když zbožie neb smysla nenie, v šlechtě bude porušenie. A pakli se kdy to udá vztazovati tobě súda, pro dar nepřevracuj práva, jakž juž pohřiechu se stává. Kterúž stranu peniez súdí, druhá se naprázdno trudí, 255 nejeden se tiem oblúdí. Buď lehek proti chudému, protiven buď protivnému; nenieť nikte tako tuhý, chceš-li, budeš jemu druhý. 260 Před zástupem první bývaj, svých se lidí nepokrývaj; a když tě tu uzřie tvoji, tu rád každý tobě sstojí. Když pastýř před vlkem srší, toho se stádo rozprší, ten jest nehoden své vrši. 265 270 275 Potom, mój kněžiče, věz to: ače kde dobudeš město, dobytek, poklad vybera, všecky svoje lidi sbera, otplacijž každému mile podlé skutkóv i úsilé. Juž v službě nenie otplátka, že hospodnie milost vrátka, zle se brž než dobře zračí: jak se z mračna nebe zmračí, tak se hospoda rozpáčí. Snad jsi chud, že nejmáš dáti? Uč se v tom rady chovati: 44
250 tak z chuzších bývají páni. Když zbožie neb smysla nenie, v šlechtě bude porušenie. A pakli se kdy to udá vztazovati tobě súda, pro dar nepřevracuj práva, jakž juž pohřiechu se stává. Kterúž stranu peniez súdí, druhá se naprázdno trudí, 255 nejeden se tiem oblúdí. Buď lehek proti chudému, protiven buď protivnému; nenieť nikte tako tuhý, chceš-li, budeš jemu druhý. 260 Před zástupem první bývaj, svých se lidí nepokrývaj; a když tě tu uzřie tvoji, tu rád každý tobě sstojí. Když pastýř před vlkem srší, toho se stádo rozprší, ten jest nehoden své vrši. 265 270 275 Potom, mój kněžiče, věz to: ače kde dobudeš město, dobytek, poklad vybera, všecky svoje lidi sbera, otplacijž každému mile podlé skutkóv i úsilé. Juž v službě nenie otplátka, že hospodnie milost vrátka, zle se brž než dobře zračí: jak se z mračna nebe zmračí, tak se hospoda rozpáčí. Snad jsi chud, že nejmáš dáti? Uč se v tom rady chovati: 44
Strana 45
280 když dobudeš, tehdy dávaj. a když nejmáš, oběcávaj. Lékař vždy jmá čáku k seči, pták rád slyší, kdežto skřečí, sluha věří slibný řeči. 290 To ti naposled povědě, jenž k tvéj čsti najlepšie vědě; v rozkoši se neobložij, u panosti neumnožij; ač se v tom dvém neostřežeš, sám se tiem najviece sviežeš. Plodu nedá moklé pole, a čest i v rozkoši vóle nesedí na jednom stole. 285 Juž ti všicku radu kráci, v jedno slovo se navráci: milosrden buď k vinnému, najviece k člověku svému Chovajž tvrdě moje slova budeť služba vždy hotova 300 a ve cti veždy obnova.« 295 305 310 On tu radu přije míle, vstúpi srdce ke vší síle; neb jakož tu s mistrem stáše, tako se mu jistě zdáše, ž' nenie v světě jedna strana, by mu nebyla poddána; neb obrové srdce jmieše, kakžkoli děťátko bieše. Trn se z mladu ostře pučí, sám se vnadí štěnec rúčí. šlechta se vždy ke cti lučí. 45
280 když dobudeš, tehdy dávaj. a když nejmáš, oběcávaj. Lékař vždy jmá čáku k seči, pták rád slyší, kdežto skřečí, sluha věří slibný řeči. 290 To ti naposled povědě, jenž k tvéj čsti najlepšie vědě; v rozkoši se neobložij, u panosti neumnožij; ač se v tom dvém neostřežeš, sám se tiem najviece sviežeš. Plodu nedá moklé pole, a čest i v rozkoši vóle nesedí na jednom stole. 285 Juž ti všicku radu kráci, v jedno slovo se navráci: milosrden buď k vinnému, najviece k člověku svému Chovajž tvrdě moje slova budeť služba vždy hotova 300 a ve cti veždy obnova.« 295 305 310 On tu radu přije míle, vstúpi srdce ke vší síle; neb jakož tu s mistrem stáše, tako se mu jistě zdáše, ž' nenie v světě jedna strana, by mu nebyla poddána; neb obrové srdce jmieše, kakžkoli děťátko bieše. Trn se z mladu ostře pučí, sám se vnadí štěnec rúčí. šlechta se vždy ke cti lučí. 45
Strana 46
Alexander, korunován za krále, připravuje se na vojnu 315 320 325 330 335 340 Jest Korintus město dávné, vší ve čsti velmi úpravné, k řecký zemi jako hlava, že se v něm děje poprava. Jakož svědčí Písmo svaté, bylo to město proklaté; ale svatý Pavel potom pojměl mnoho truda o tom, jakž tu kacérstvo zatratil, po Boze lidi obrátil. Tehdy Alexander knieže s svým se rytierstvem potieže, osypati se tu káza, ve vše královstvo se vváza. A když jeho osypachu, vši okolo něho stáchu, ale všakoti najblíže požité rytierstvo, jiže vši zemskú věc upráviechu, a již jeho rada biechu. Ti bydléchu u pokoji, ž' se juž nehodiechu k boji. Bě obyčej časa toho, jakože uzřechu koho, jenž byl dobrý v svéj mladostí a jakož došel starosti, dáno mu zbožie toliko, do smrti třeba koliko. Juž málo za peniez zlata, neb na kohož spadne ztráta: »Zavři před ním,« dějí, »vrata!« Po těch stáchu málem dále v stranu podlé svého krále jinoše, rytierstvo mladé, jimiž ještě mladost vlade; 345 46
Alexander, korunován za krále, připravuje se na vojnu 315 320 325 330 335 340 Jest Korintus město dávné, vší ve čsti velmi úpravné, k řecký zemi jako hlava, že se v něm děje poprava. Jakož svědčí Písmo svaté, bylo to město proklaté; ale svatý Pavel potom pojměl mnoho truda o tom, jakž tu kacérstvo zatratil, po Boze lidi obrátil. Tehdy Alexander knieže s svým se rytierstvem potieže, osypati se tu káza, ve vše královstvo se vváza. A když jeho osypachu, vši okolo něho stáchu, ale všakoti najblíže požité rytierstvo, jiže vši zemskú věc upráviechu, a již jeho rada biechu. Ti bydléchu u pokoji, ž' se juž nehodiechu k boji. Bě obyčej časa toho, jakože uzřechu koho, jenž byl dobrý v svéj mladostí a jakož došel starosti, dáno mu zbožie toliko, do smrti třeba koliko. Juž málo za peniez zlata, neb na kohož spadne ztráta: »Zavři před ním,« dějí, »vrata!« Po těch stáchu málem dále v stranu podlé svého krále jinoše, rytierstvo mladé, jimiž ještě mladost vlade; 345 46
Strana 47
350 355 360 365 370 375 380 ti, což núčinie múdrostí, to oblepšie svú rychlostí. Avšak před starými těmi i také mladšími všemi Aristotiles sedieše, jenž tehdy králév mistr bieše, svého mistrstva užívaje, břečťanový věnec maje. Ten jmieše na to znamenie, že po něm většieho nenie: jakž se břečťan vždy zelená, tak ho múdrost povýšená nebude viec polepšena. Tdy král mezi nimi stoje, vzezřev na rytierstvo svoje, nesnad bych mohl vylíčiti, jakž tiem poče vesel býti, tak šlechetné lidi jmaje. Stáše, všie péče nejmaje; neb ač by byl tak pokojen, by nedbal i jedněch vojen, avšak také lidi jmieše, pro něž drz býti musieše. V ten čas tací dnové biechu, v nichžto vše osenie ktviechu: žito, víno, dřievie, tráva, každé podlé svého práva. Alexander časa toho sebra lidí ovšem mnoho, a když se na vojnu vzebra, všech lidí pět tisíc sebra. Jedné biechu všitci vóle, jakž, kdy vynidú na pole, dobře by za to přisáhl, že bratróv zástup vytáhl. A jakž jej rada nauči, zástupy lepším poruči, tak, jenž zástup oprávieše, 47
350 355 360 365 370 375 380 ti, což núčinie múdrostí, to oblepšie svú rychlostí. Avšak před starými těmi i také mladšími všemi Aristotiles sedieše, jenž tehdy králév mistr bieše, svého mistrstva užívaje, břečťanový věnec maje. Ten jmieše na to znamenie, že po něm většieho nenie: jakž se břečťan vždy zelená, tak ho múdrost povýšená nebude viec polepšena. Tdy král mezi nimi stoje, vzezřev na rytierstvo svoje, nesnad bych mohl vylíčiti, jakž tiem poče vesel býti, tak šlechetné lidi jmaje. Stáše, všie péče nejmaje; neb ač by byl tak pokojen, by nedbal i jedněch vojen, avšak také lidi jmieše, pro něž drz býti musieše. V ten čas tací dnové biechu, v nichžto vše osenie ktviechu: žito, víno, dřievie, tráva, každé podlé svého práva. Alexander časa toho sebra lidí ovšem mnoho, a když se na vojnu vzebra, všech lidí pět tisíc sebra. Jedné biechu všitci vóle, jakž, kdy vynidú na pole, dobře by za to přisáhl, že bratróv zástup vytáhl. A jakž jej rada nauči, zástupy lepším poruči, tak, jenž zástup oprávieše, 47
Strana 48
385 z těch ze všech jeden nebieše, by nebyl stár let pětidcát nebo najviece šestidcát. Jakož jich starosty biechu, kdyže k boji pojediechu, by kto tehdy patřil na ně, zajisté přisáhl by za ně: ne rytierskú jsú postavú, ale vší kněžskú úpravú. K tomu chci to pověděti: jmieše tisícóv třidceti, a to vše pěšieho lida, ježe nehledáchu klida. Každý těch oružie jmiechu, hráli, meč, pukléř nesiechu a železný klobúk k tomu, hlavy střeha jako v domu, kabát tvrdý nebo pláty, mnohý pro ty došel ztráty. 390 395 400 Jak Alexander vytáhl proti Athénám V ten den, Alexander kdyže 405 na vojnu se s mocí zdviže, vše se řecká země vzhrozi: avšak jedno se ohrozi město, chtě se mu přiečiti, svú hrdostí vz něho býti. Aténe se to vzýváše, v velikéj se moci znáše v lidech, v pokladiech, v tvrdosti i ve všiej velikéj čstnosti. Alexander kdy ty řeči vzvědě, ž' mu se město přiečí, ni se s kým o to potáza, ihned v tom miestě rozkáza, aby se hotovi jměli, jakž by náhle k městu jeli. 410 415 48
385 z těch ze všech jeden nebieše, by nebyl stár let pětidcát nebo najviece šestidcát. Jakož jich starosty biechu, kdyže k boji pojediechu, by kto tehdy patřil na ně, zajisté přisáhl by za ně: ne rytierskú jsú postavú, ale vší kněžskú úpravú. K tomu chci to pověděti: jmieše tisícóv třidceti, a to vše pěšieho lida, ježe nehledáchu klida. Každý těch oružie jmiechu, hráli, meč, pukléř nesiechu a železný klobúk k tomu, hlavy střeha jako v domu, kabát tvrdý nebo pláty, mnohý pro ty došel ztráty. 390 395 400 Jak Alexander vytáhl proti Athénám V ten den, Alexander kdyže 405 na vojnu se s mocí zdviže, vše se řecká země vzhrozi: avšak jedno se ohrozi město, chtě se mu přiečiti, svú hrdostí vz něho býti. Aténe se to vzýváše, v velikéj se moci znáše v lidech, v pokladiech, v tvrdosti i ve všiej velikéj čstnosti. Alexander kdy ty řeči vzvědě, ž' mu se město přiečí, ni se s kým o to potáza, ihned v tom miestě rozkáza, aby se hotovi jměli, jakž by náhle k městu jeli. 410 415 48
Strana 49
425 420 Ne tak brzo král rozkáza, až se voj před městem skáza. Snadno k tomu ponúceti, ktož čemu sám bude chtieti, ač i s škodú, však tam jeti. Voj se poče hotovati a chtě města dobývati. Tu spade strach lidi na vše; stařejší se potázavše řechu: »Dostúpím všie škody, nepřímem-li své hospody. Úsilno se vz vodu bráti a se ostnovi spierati, najviece vz hospodu státi.« Protože tu radu vzemše, krále s milostí přijemše, dobychu věčné tvrdosti, by nópáčil jich hrdosti. 430 435 Jak Alexander dobýval města Théb 440 Když se s tiem městem umíři, posla ottad posly čtyři k městu, jemuž Téba diechu, ježe také vz něho biechu, aby jej míle přijeli, nebo mu otpověděli. 445 450 Viz, kak byl to lid nesmierný a svý hospodě nevěrný, ježe posly svého krále, nepomeškavše nemále, kázachu živy zahřésti, nedavše poselstva snésti. Krále řeč dojide taká, těch poslóv rodina vzplaka. Vece král: »Bóh sešli ránu na mě, ač to zapomanu!« 49
425 420 Ne tak brzo král rozkáza, až se voj před městem skáza. Snadno k tomu ponúceti, ktož čemu sám bude chtieti, ač i s škodú, však tam jeti. Voj se poče hotovati a chtě města dobývati. Tu spade strach lidi na vše; stařejší se potázavše řechu: »Dostúpím všie škody, nepřímem-li své hospody. Úsilno se vz vodu bráti a se ostnovi spierati, najviece vz hospodu státi.« Protože tu radu vzemše, krále s milostí přijemše, dobychu věčné tvrdosti, by nópáčil jich hrdosti. 430 435 Jak Alexander dobýval města Théb 440 Když se s tiem městem umíři, posla ottad posly čtyři k městu, jemuž Téba diechu, ježe také vz něho biechu, aby jej míle přijeli, nebo mu otpověděli. 445 450 Viz, kak byl to lid nesmierný a svý hospodě nevěrný, ježe posly svého krále, nepomeškavše nemále, kázachu živy zahřésti, nedavše poselstva snésti. Krále řeč dojide taká, těch poslóv rodina vzplaka. Vece král: »Bóh sešli ránu na mě, ač to zapomanu!« 49
Strana 50
460 465 470 475 480 485 V téj řeči nic neumnoži, před tiem městem se položi, káza se všem hotovati a chtě města dobývati. To město by v taký mysli, brániti se jmu pomysli; a kdyže k šturmu potekú, u městě se všickni lekú, a náviece pro ten skutek, z něhože král jmieše smutek: bychu všichni bez náděje, že se jim vše hoře děje. Tu se v tu dobu šturm poče, již se všech stran tváři točie, pod nimiž bě pěšcém státi, jimž zeď bylo podebrati. Nepřietel všidy ostúpi; ktož se kde na zdi vykupi. ot toho pak střelci biechu, jakž vyzřieti nedadiechu. By křik u městě veliký, poddal by se rád všeliký, ale toho časa nenie, by o tom měl pomluvenie; neb když v čem bude povada, ani potaz, ani rada, nenie kto čáky přidada. Za malečko pomeškachu, až zeď všidy podebrachu; tak biechu strachu poddáni, přemohú je bez všie brani. By prostrana všudy cesta, ktož kady chtě, jde do města; a kdeže kto koho potká, tu nejmá před ním živótka. Všem bě strachy srdce znylo, rádo by se dietě skrylo; a kdeže kto kam přiběhne, 455 490 50
460 465 470 475 480 485 V téj řeči nic neumnoži, před tiem městem se položi, káza se všem hotovati a chtě města dobývati. To město by v taký mysli, brániti se jmu pomysli; a kdyže k šturmu potekú, u městě se všickni lekú, a náviece pro ten skutek, z něhože král jmieše smutek: bychu všichni bez náděje, že se jim vše hoře děje. Tu se v tu dobu šturm poče, již se všech stran tváři točie, pod nimiž bě pěšcém státi, jimž zeď bylo podebrati. Nepřietel všidy ostúpi; ktož se kde na zdi vykupi. ot toho pak střelci biechu, jakž vyzřieti nedadiechu. By křik u městě veliký, poddal by se rád všeliký, ale toho časa nenie, by o tom měl pomluvenie; neb když v čem bude povada, ani potaz, ani rada, nenie kto čáky přidada. Za malečko pomeškachu, až zeď všidy podebrachu; tak biechu strachu poddáni, přemohú je bez všie brani. By prostrana všudy cesta, ktož kady chtě, jde do města; a kdeže kto koho potká, tu nejmá před ním živótka. Všem bě strachy srdce znylo, rádo by se dietě skrylo; a kdeže kto kam přiběhne, 455 490 50
Strana 51
495 500 tu nepřietele dosiehne. Tehdy město zažhú všudy, nepřietel stá zde, onudy; a ktož kde z ohně uteče, ten obak upadne v meče; a ktož se mečóv ukradne, ten všelik v oheň upadne. Povědě ti všecko sprosta: jeden člověk živ neosta; neb jakože zděli běchu, takúže otplatu vzechu. Zloba zlým se vždy obrátí, dobré se dobrým otplatí, 505 ktož zle miení, ten vždy ztratí. Jak se Alexander chystal na výpravu za moře 510 515 520 Po rušení toho města, když vše bezpokojé přesta, jakož juž nikte nebieše, jenž proti jmu býti smieše, pomeškav rok velmi malý, káza, by se hotovali, a chtě se za moře bráti, netolik s tiem bojevati, jenž jeho zemi ochudil, ale tak se bieše vzbudil, všem králém vzdávaje přietu, a což kniežat na všem světu. Zatiem sebra vše své voje i všeliké lidi svoje; a kteříž kak nedospěli nebo k vojně neuměli, těm poruči města, hrady v svéj zemi zde i onady. V tu dobu bě juž dospělo 525 o korábiech všecko dielo, 51
495 500 tu nepřietele dosiehne. Tehdy město zažhú všudy, nepřietel stá zde, onudy; a ktož kde z ohně uteče, ten obak upadne v meče; a ktož se mečóv ukradne, ten všelik v oheň upadne. Povědě ti všecko sprosta: jeden člověk živ neosta; neb jakože zděli běchu, takúže otplatu vzechu. Zloba zlým se vždy obrátí, dobré se dobrým otplatí, 505 ktož zle miení, ten vždy ztratí. Jak se Alexander chystal na výpravu za moře 510 515 520 Po rušení toho města, když vše bezpokojé přesta, jakož juž nikte nebieše, jenž proti jmu býti smieše, pomeškav rok velmi malý, káza, by se hotovali, a chtě se za moře bráti, netolik s tiem bojevati, jenž jeho zemi ochudil, ale tak se bieše vzbudil, všem králém vzdávaje přietu, a což kniežat na všem světu. Zatiem sebra vše své voje i všeliké lidi svoje; a kteříž kak nedospěli nebo k vojně neuměli, těm poruči města, hrady v svéj zemi zde i onady. V tu dobu bě juž dospělo 525 o korábiech všecko dielo, 51
Strana 52
530 535 540 545 550 555 jakože, což třeba stravy i všelikaké úpravy, to vše při morském by březe, v korábiech na kotvách věze. Král káza kotvy vynieti a větrníky vše rozpieti. Vztrže se vietr ovšem časný i by ten den velmi jasný. A když pojidú korábi, nejeden svú mysl oslabi, jenž pro kořist rád jel z domu; by bylo lze opět tomu doma býti u svých dietek, přijal by to za sen svietek. A třeba jim bieše toho, že, kakž jich bě velmi mnoho, ze sta jeden se nevrátil, a to každý život ztratil. Neb zajisté když ot břehu v šíři korábi potěhú, zprostřechu hlas až pod zoře, snad na své budúcé hoře. Člověk veždy na vše siehne, dobrého spieše poběhne, ve zlém jsa, pak se juž nehne. Každý, jakožti sem pravil, rád by se té cesty zbavil pro své dietky i rodinu. Jediný král v tu hodinu tam se pryč obrátil bieše, jakž o tom všem nedbajéše, kromě jedna žádost jeho: poznat nepřietele svého. 52
530 535 540 545 550 555 jakože, což třeba stravy i všelikaké úpravy, to vše při morském by březe, v korábiech na kotvách věze. Král káza kotvy vynieti a větrníky vše rozpieti. Vztrže se vietr ovšem časný i by ten den velmi jasný. A když pojidú korábi, nejeden svú mysl oslabi, jenž pro kořist rád jel z domu; by bylo lze opět tomu doma býti u svých dietek, přijal by to za sen svietek. A třeba jim bieše toho, že, kakž jich bě velmi mnoho, ze sta jeden se nevrátil, a to každý život ztratil. Neb zajisté když ot břehu v šíři korábi potěhú, zprostřechu hlas až pod zoře, snad na své budúcé hoře. Člověk veždy na vše siehne, dobrého spieše poběhne, ve zlém jsa, pak se juž nehne. Každý, jakožti sem pravil, rád by se té cesty zbavil pro své dietky i rodinu. Jediný král v tu hodinu tam se pryč obrátil bieše, jakž o tom všem nedbajéše, kromě jedna žádost jeho: poznat nepřietele svého. 52
Strana 53
Jak se Alexander plavil po moři směrem k Asii 565 570 575 580 585 590 Juž běchu ottad minuli, jakož na moře vzplynuli, časi jednoho měsiece nebo k tomu málem viece, až ten, jenž koráb oprávie, sběže, tu řeč králi pravě, že již achské země znáti tu, kdež bylo jim přistati. By králova radost velé, spade u voj to veselé, až vypraviti nemohu, kakú vzdachu chválu Bohu. Tehdyž král v koráby vesla, káza všem přijéti vesla; což hnáti vietr nemožieše, vesly dopomoci chtieše. Ne tak brzo vesl dosehú, aže běchu bliz při břehu; by ot břeha pláně taká, jakž by mohl dovrci s praka. Král se v svéj radosti vzchopě, vzchyti podlé sebe kopie, mocí takého vítěze vrže, až ustrnu v březe. V tu dobu stachu na měle dvě stě korábóv dospěle, jež vši naplněni hojně, což která potřeba vojně. Tu se na břeh položichu, stanoviště svá rozbichu, pokrmiece dosti sebe; a jakž se omrači nebe, sotně mohú dočekati, kdy by bylo léci spáti. Tak běchu trudem hynuli, 560 53
Jak se Alexander plavil po moři směrem k Asii 565 570 575 580 585 590 Juž běchu ottad minuli, jakož na moře vzplynuli, časi jednoho měsiece nebo k tomu málem viece, až ten, jenž koráb oprávie, sběže, tu řeč králi pravě, že již achské země znáti tu, kdež bylo jim přistati. By králova radost velé, spade u voj to veselé, až vypraviti nemohu, kakú vzdachu chválu Bohu. Tehdyž král v koráby vesla, káza všem přijéti vesla; což hnáti vietr nemožieše, vesly dopomoci chtieše. Ne tak brzo vesl dosehú, aže běchu bliz při břehu; by ot břeha pláně taká, jakž by mohl dovrci s praka. Král se v svéj radosti vzchopě, vzchyti podlé sebe kopie, mocí takého vítěze vrže, až ustrnu v březe. V tu dobu stachu na měle dvě stě korábóv dospěle, jež vši naplněni hojně, což která potřeba vojně. Tu se na břeh položichu, stanoviště svá rozbichu, pokrmiece dosti sebe; a jakž se omrači nebe, sotně mohú dočekati, kdy by bylo léci spáti. Tak běchu trudem hynuli, 560 53
Strana 54
ž biechu dlúho v moři pluli; 595 nebo když člověk ustane a postáti se dostane, dětí ni domu vzpomane. Popisuje se Asiea její bohatství 605 610 615 620 625 Třetie seho světa strana Azia jest jmenována. Tu stranu ot slunce vzchoda okceána, moře, voda i, otňadže vzchodí zoře, obteče Polednie moře. Ot nás ji dělí hluboká Prostřednieho moře stoka, toho moře, po němž plovú pútníci k Božému hrobu. Ot pólnoci ji zatieká Tanajs, slovutnějšie řeka, i jenž Meotides slove, ta ji také i oplove. To nám lidé vyznávají, jiže v tý straně bývají. Sú v ní vlasti nejednaké, v nichže jest bohatstvo všaké: dvakrát léta ktvú osenie, jehož v těchto zemiech nenie; ničse se v nich nedostává, jímž živa člověčé hlava. Což kamenie výborného nebo zlata předrahého, jež moře neb země plodí, to všecko ottad přichodí: ryzie zlato z Arabie, drahé kamenie z Indie. Vše sám sobě člověk draží, sám sa nad vše zlato draží, však pro ně čest, duši váží. 600 54
ž biechu dlúho v moři pluli; 595 nebo když člověk ustane a postáti se dostane, dětí ni domu vzpomane. Popisuje se Asiea její bohatství 605 610 615 620 625 Třetie seho světa strana Azia jest jmenována. Tu stranu ot slunce vzchoda okceána, moře, voda i, otňadže vzchodí zoře, obteče Polednie moře. Ot nás ji dělí hluboká Prostřednieho moře stoka, toho moře, po němž plovú pútníci k Božému hrobu. Ot pólnoci ji zatieká Tanajs, slovutnějšie řeka, i jenž Meotides slove, ta ji také i oplove. To nám lidé vyznávají, jiže v tý straně bývají. Sú v ní vlasti nejednaké, v nichže jest bohatstvo všaké: dvakrát léta ktvú osenie, jehož v těchto zemiech nenie; ničse se v nich nedostává, jímž živa člověčé hlava. Což kamenie výborného nebo zlata předrahého, jež moře neb země plodí, to všecko ottad přichodí: ryzie zlato z Arabie, drahé kamenie z Indie. Vše sám sobě člověk draží, sám sa nad vše zlato draží, však pro ně čest, duši váží. 600 54
Strana 55
635 640 645 650 655 660 To mi také z Písma známo, jež bylo v téj straně tamo Babylon, město veliké, v němž bě bohatstvo všeliké. Tu se kdas obři sebrali, když sú se potopy báli, věži činiti počechu, na nížto bydliti chtiechu, ač by se kdy Bóh rozhněval, poslal na svět dřevní přieval, jakož to jest byl učinil, když proti jmu lid zavinil. Tu nikomu neotpustil — neb vešken svět byl opustil kromě Noe jediného a k tomu třem synóm jeho; i také jich čtyři ženy ty jsú potopy zbaveny. Těch obróv myšlenie divné Bohu by velmi protivné; o to se snadno potáza, všem se jim rozjíti káza, dav každému hlahol jiný. Takto se sta té hodiny: jež prvé řeč jednu jmiechu, druh druhu nerozumiechu. Dva a sedmdesát jich bylo, tolikéž řečí přibylo. Protože Babylon slove proměna řeči obrové. Jesti také v téj straně všeho světa vniž rozhranie, Jerusalem, město dávné, pro Boží smrt ovšem slavné. Tu pro ny náš Tvořec milý, poníživ své svaté síly, ráčil za ny smrt podjéti, nechtě diáblu moci přieti. — 630 665 55
635 640 645 650 655 660 To mi také z Písma známo, jež bylo v téj straně tamo Babylon, město veliké, v němž bě bohatstvo všeliké. Tu se kdas obři sebrali, když sú se potopy báli, věži činiti počechu, na nížto bydliti chtiechu, ač by se kdy Bóh rozhněval, poslal na svět dřevní přieval, jakož to jest byl učinil, když proti jmu lid zavinil. Tu nikomu neotpustil — neb vešken svět byl opustil kromě Noe jediného a k tomu třem synóm jeho; i také jich čtyři ženy ty jsú potopy zbaveny. Těch obróv myšlenie divné Bohu by velmi protivné; o to se snadno potáza, všem se jim rozjíti káza, dav každému hlahol jiný. Takto se sta té hodiny: jež prvé řeč jednu jmiechu, druh druhu nerozumiechu. Dva a sedmdesát jich bylo, tolikéž řečí přibylo. Protože Babylon slove proměna řeči obrové. Jesti také v téj straně všeho světa vniž rozhranie, Jerusalem, město dávné, pro Boží smrt ovšem slavné. Tu pro ny náš Tvořec milý, poníživ své svaté síly, ráčil za ny smrt podjéti, nechtě diáblu moci přieti. — 630 665 55
Strana 56
670 Chtěl-li bych ti to vše klásti, co v téj straně měst i vlastí, dotad ti bych řeč rozvláčil, až by se snad i rozpáčil. Protož tu řeči ukráci, v své pravenie se navráci. Alexander s jedné hory pozoruje krajiny asijské, vydá se pak se svým vojskem do Cilicie a k Troji 675 680 685 690 695 Již by čas protivu zoři, když bývá křik ptačí zboři, kdažto se noc se dnem dělí, a když slunce na svět spělí. Alexander vzveda zraky, vzezře na zoře oblaky; uzřev den, jako se leče, vstana, rúče se obleče. Šed i sta na jedný hoře, obezře tu vlast ot moře; potom se v zemi obráti, poče města shledovati; kam se koli obrátieše, tu na vše strany vidieše, kdežto vína, žita ktviechu, kdež která loviště biechu. Zřev všady dlí i na přieky, uzře, ande silné řeky, z nich teče široce voda a mocná v nich ryb obroda. Vida to, velmi se sžáda, vzmluvi tak k svým lidem sada: »Zřete na vše strany v pole, kaká v těchto zemiech vóle; zde královstvo, zde chci jmieti a vám chci své země přieti!« Řka tako, nic neottěže, 56
670 Chtěl-li bych ti to vše klásti, co v téj straně měst i vlastí, dotad ti bych řeč rozvláčil, až by se snad i rozpáčil. Protož tu řeči ukráci, v své pravenie se navráci. Alexander s jedné hory pozoruje krajiny asijské, vydá se pak se svým vojskem do Cilicie a k Troji 675 680 685 690 695 Již by čas protivu zoři, když bývá křik ptačí zboři, kdažto se noc se dnem dělí, a když slunce na svět spělí. Alexander vzveda zraky, vzezře na zoře oblaky; uzřev den, jako se leče, vstana, rúče se obleče. Šed i sta na jedný hoře, obezře tu vlast ot moře; potom se v zemi obráti, poče města shledovati; kam se koli obrátieše, tu na vše strany vidieše, kdežto vína, žita ktviechu, kdež která loviště biechu. Zřev všady dlí i na přieky, uzře, ande silné řeky, z nich teče široce voda a mocná v nich ryb obroda. Vida to, velmi se sžáda, vzmluvi tak k svým lidem sada: »Zřete na vše strany v pole, kaká v těchto zemiech vóle; zde královstvo, zde chci jmieti a vám chci své země přieti!« Řka tako, nic neottěže, 56
Strana 57
700 da, ktož co dóstojen bieše. V tom se nic byl nerozpáčil, vniž by veš svět byl potlačil. To zděv, káza vojem vstáti, do Cilicie se bráti. Posla k městóm i na hrady a k tvrzem zde i onady; a jakž ho náhle zvěděchu, tak jej s milostí přijechu. Tehdy se v tu vlast uvieže, hlúbe tam před se potěže. Uda sě jmu jeti tady, kdežto sú trojské ohrady, ještě jedinké znamenie tu, kdežto leží kamenie. Nenie-li tě léň slyšeti, a ti budu vyprávěti, proč se mu rušenie stalo, pročti se je to vše dálo. 705 710 715 Paridův soud 720 725 730 Byl jest Paris, kněžic v Troji, vzchován ve čsti, u pokoji, jehože otčík i matka pro lásku svého děťátka tak běchu míle vzchovali, jakž mu vóli ve všem dali. Jmějéše to knieže k lovu mimo všecko mysl hotovu. Sta se to časa jednoho, kdyže jezdi v lese mnoho, aže se ot lovcóv zblúdi a kóň se mu velmi ztrudi; přiboda se s cesty v púšči pod krásný buk v jednu húšči, vzvrha na suk uzdu s koně, poče spát, dřevu se kloně. 57
700 da, ktož co dóstojen bieše. V tom se nic byl nerozpáčil, vniž by veš svět byl potlačil. To zděv, káza vojem vstáti, do Cilicie se bráti. Posla k městóm i na hrady a k tvrzem zde i onady; a jakž ho náhle zvěděchu, tak jej s milostí přijechu. Tehdy se v tu vlast uvieže, hlúbe tam před se potěže. Uda sě jmu jeti tady, kdežto sú trojské ohrady, ještě jedinké znamenie tu, kdežto leží kamenie. Nenie-li tě léň slyšeti, a ti budu vyprávěti, proč se mu rušenie stalo, pročti se je to vše dálo. 705 710 715 Paridův soud 720 725 730 Byl jest Paris, kněžic v Troji, vzchován ve čsti, u pokoji, jehože otčík i matka pro lásku svého děťátka tak běchu míle vzchovali, jakž mu vóli ve všem dali. Jmějéše to knieže k lovu mimo všecko mysl hotovu. Sta se to časa jednoho, kdyže jezdi v lese mnoho, aže se ot lovcóv zblúdi a kóň se mu velmi ztrudi; přiboda se s cesty v púšči pod krásný buk v jednu húšči, vzvrha na suk uzdu s koně, poče spát, dřevu se kloně. 57
Strana 58
740 745 735 Zdieše se jmu v téj hodině, uzře ve sně tři bohyně: jednu, jenž vládne milostí, druhú, jenž vládne múdrostí i seho světa udatstvem, třetí, jenž vládne bohatstvem. A ty zlaté jablko jmiechu, o něžto se velmi přiechu; nebo bieše na něm psáno: »Která kraššie, téj buď dáno!« Vzvolichu ho súdcí sobě, řkúc: »Dáváme tu moc tobě, ať se nepřem déle o to, daj, který chceš jablko toto; a nad čím nás která móže, toho tobě vždy pomóže.« Tehdy se sta v takú dobu, poče se raditi s sobú, vece: »Co se nedostává mně dle kniežecieho práva? Mám přieliš mnoho bohatstva, takéže jmám dle udatstva, podlé jiných smysla dosti: což viece třeba múdrosti? V štěstí také mám vóli časnů, bych jedno jměl ženu krásnú!« Řka tak, téj jablka dohodi, jež nad milostí vévodí. A jakž brzo je rozsúdi, vztrhna se vietr, jej ubudi, proňž musi pryč ottad jeti, jmaje tu věc na paměti, kak by se mu to dostalo, ježto se jmu ve sně dálo. Tehdy mu na mysl tanu, na jednu věc rozpomanu, z niež mieše sličnú příčinu, proti Rekóm zjevnú vinu. 750 760 755 765 770 58
740 745 735 Zdieše se jmu v téj hodině, uzře ve sně tři bohyně: jednu, jenž vládne milostí, druhú, jenž vládne múdrostí i seho světa udatstvem, třetí, jenž vládne bohatstvem. A ty zlaté jablko jmiechu, o něžto se velmi přiechu; nebo bieše na něm psáno: »Která kraššie, téj buď dáno!« Vzvolichu ho súdcí sobě, řkúc: »Dáváme tu moc tobě, ať se nepřem déle o to, daj, který chceš jablko toto; a nad čím nás která móže, toho tobě vždy pomóže.« Tehdy se sta v takú dobu, poče se raditi s sobú, vece: »Co se nedostává mně dle kniežecieho práva? Mám přieliš mnoho bohatstva, takéže jmám dle udatstva, podlé jiných smysla dosti: což viece třeba múdrosti? V štěstí také mám vóli časnů, bych jedno jměl ženu krásnú!« Řka tak, téj jablka dohodi, jež nad milostí vévodí. A jakž brzo je rozsúdi, vztrhna se vietr, jej ubudi, proňž musi pryč ottad jeti, jmaje tu věc na paměti, kak by se mu to dostalo, ježto se jmu ve sně dálo. Tehdy mu na mysl tanu, na jednu věc rozpomanu, z niež mieše sličnú příčinu, proti Rekóm zjevnú vinu. 750 760 755 765 770 58
Strana 59
O zkáze Troje 780 785 790 795 800 805 Stala se jest byla kdasi škoda Troji v dávné časy. Herkules byl kněžic řecký, v udatstvě vybraný, dětský. Ten byl Troji prvnie bieda: pobil Parisova děda, k tomu zabil jmu dva strýce, pro něž leží Troje nice, a vzal mu byl v téže časy tetku ovšem divné krásy, Esionie, čstnú děvici. Tu dal jednomu kněžici, Telamonu, jenž s ní kněze doby, Ajaka vítěze. To jest byla vina troje, pro niž Paris, knieže z Troje, proti Rekóm srdcem stonal, aže jest to i dokonal, jakož je jim unesl ženu nejkrašší v světě, Helenu, pro niž se jest stala vojna Rekóm s Trojí nepokojná. Jsú před ní deset let stáli, tu vítězi vojevali. Nejeden toho zlým užil, jenž tu svój živótek složil, těch vítězóv s obú stranů, na něž když se rozpomanu, až mi se v srdci zavine. Pro tak malú věc jediné plakala nejedna matka, zbyvši tu svého děťátka; lkalo srdcem mnohé druže, zbyv svého milého muže. Ach, srdce člověčé bludné, ach, zamyšlenie nekl'udné, 775 59
O zkáze Troje 780 785 790 795 800 805 Stala se jest byla kdasi škoda Troji v dávné časy. Herkules byl kněžic řecký, v udatstvě vybraný, dětský. Ten byl Troji prvnie bieda: pobil Parisova děda, k tomu zabil jmu dva strýce, pro něž leží Troje nice, a vzal mu byl v téže časy tetku ovšem divné krásy, Esionie, čstnú děvici. Tu dal jednomu kněžici, Telamonu, jenž s ní kněze doby, Ajaka vítěze. To jest byla vina troje, pro niž Paris, knieže z Troje, proti Rekóm srdcem stonal, aže jest to i dokonal, jakož je jim unesl ženu nejkrašší v světě, Helenu, pro niž se jest stala vojna Rekóm s Trojí nepokojná. Jsú před ní deset let stáli, tu vítězi vojevali. Nejeden toho zlým užil, jenž tu svój živótek složil, těch vítězóv s obú stranů, na něž když se rozpomanu, až mi se v srdci zavine. Pro tak malú věc jediné plakala nejedna matka, zbyvši tu svého děťátka; lkalo srdcem mnohé druže, zbyv svého milého muže. Ach, srdce člověčé bludné, ach, zamyšlenie nekl'udné, 775 59
Strana 60
815 820 825 ježe pro jedinú ženu jměla krásu přemnoženú — veškeren se svět byl vzbudil, deset let se vojnú trudil, aže v jedenácté léto kak mi vzpomanúti zle to! čstné město Troje dobyto. Tu bez čísla lidí zbito, jakož řiedký kto ostaven, starý i mladý unaven, naposled město sežženo. Riedko jest kdy pochváleno: bez trávy lúka sečená, bez příslovie krásná žena. To také písmo vykládá, ž' toho města čstná ohrada deset let plně hořela. Škoda jest takého diela! Tak se jest stalo rušenie. Již se vráci v své pravenie. 810 Alexander uklidňuje vojsko malomysln é nad troskami trojskými 830 835 840 Jakožti sem napřed pravil, Alexander tu se stavil. V tu dobu jenž s ním tu biechu, takú záhubu uzřechu: neby jeden tu nepyče a žalostí lomě ruce. Vidúc na vítězských roviech o jich skutciech, o jich sloviech kdes na kameni vyryto, kdež všemu světu neskryto, řekú: »Dojdem téže strasti; vešli smy v neznámé vlasti, z nichž se viec nevypravíme, až se života zbavíme.« 60
815 820 825 ježe pro jedinú ženu jměla krásu přemnoženú — veškeren se svět byl vzbudil, deset let se vojnú trudil, aže v jedenácté léto kak mi vzpomanúti zle to! čstné město Troje dobyto. Tu bez čísla lidí zbito, jakož řiedký kto ostaven, starý i mladý unaven, naposled město sežženo. Riedko jest kdy pochváleno: bez trávy lúka sečená, bez příslovie krásná žena. To také písmo vykládá, ž' toho města čstná ohrada deset let plně hořela. Škoda jest takého diela! Tak se jest stalo rušenie. Již se vráci v své pravenie. 810 Alexander uklidňuje vojsko malomysln é nad troskami trojskými 830 835 840 Jakožti sem napřed pravil, Alexander tu se stavil. V tu dobu jenž s ním tu biechu, takú záhubu uzřechu: neby jeden tu nepyče a žalostí lomě ruce. Vidúc na vítězských roviech o jich skutciech, o jich sloviech kdes na kameni vyryto, kdež všemu světu neskryto, řekú: »Dojdem téže strasti; vešli smy v neznámé vlasti, z nichž se viec nevypravíme, až se života zbavíme.« 60
Strana 61
845 850 855 Král uslyšav řeč svých ludí, vece: »Proč váš smysl v tom blúdí? Nikdy nenie čsti dóstojen, kto chce býti vždy pokojen. Doňadž koně nepokuši, péči vždy naň jmieti muši; ten se takéž zkazí stáním, jakož častým osedláním. Takéže jest každý člověk, má-li pokojný tento věk; pokoju se tak obloží, až snad v lenosti umnoží. Protož mé srdce tam spěje, kdež mi se, bohdá, čest zděje. Alexandrovo vidění 860 865 870 875 Jedno chcte-li pohověti, chci vám něčso pověděti, pro něž jmám všicku náději, že tam k nepřieteli spěji. Kdaž mi mój otčík pohynu, zdě mi se v nocní hodinu; mysléch leže sám jediný — nečijéše nikte jiný — co by bylo sobě zdieti, nevědiech se co přijéti: vrahóm-li se otpierati, čili tak v porobě státi. Tak mi myslce v obém stáše. Ktož tu biechu, každý spáše. Mysléch jakžto pták některý, jenž sobě nedojme viery, kdyžto sobě ptá pokoje, kde by choval dietky svoje, nesměje lap hniezda sklásti, boje se všeliké pasti, aby hniezda vietr nóbořil, 61
845 850 855 Král uslyšav řeč svých ludí, vece: »Proč váš smysl v tom blúdí? Nikdy nenie čsti dóstojen, kto chce býti vždy pokojen. Doňadž koně nepokuši, péči vždy naň jmieti muši; ten se takéž zkazí stáním, jakož častým osedláním. Takéže jest každý člověk, má-li pokojný tento věk; pokoju se tak obloží, až snad v lenosti umnoží. Protož mé srdce tam spěje, kdež mi se, bohdá, čest zděje. Alexandrovo vidění 860 865 870 875 Jedno chcte-li pohověti, chci vám něčso pověděti, pro něž jmám všicku náději, že tam k nepřieteli spěji. Kdaž mi mój otčík pohynu, zdě mi se v nocní hodinu; mysléch leže sám jediný — nečijéše nikte jiný — co by bylo sobě zdieti, nevědiech se co přijéti: vrahóm-li se otpierati, čili tak v porobě státi. Tak mi myslce v obém stáše. Ktož tu biechu, každý spáše. Mysléch jakžto pták některý, jenž sobě nedojme viery, kdyžto sobě ptá pokoje, kde by choval dietky svoje, nesměje lap hniezda sklásti, boje se všeliké pasti, aby hniezda vietr nóbořil, 61
Strana 62
885 890 895 900 905 910 neb se had k dětem nevznořil, letě dlúho v lesi, v poli, až snad někde miesto zvolí. Tak mi se uda uzřieti, ande se tako prosvieti, jakžto když bude z hromu blesk, proněž sobě tak velmi stesk, až zapomanuch sám sebe. I vezřech, naliti s nebe jeden krásný člověk sstúpi, jenže ke mně bliz přistúpi. Všecka na něm čestnost bieše a tak divné rúcho jmieše, jakž mi se nezdá nikake, by kdy člověk vídal také. To sem také viďal právě, ježe jmieše na svý hlavě korunu z zlata světlého a z kamenie předrahého. Nemoh jmu jmene zvěděti, jedno to mohu vzpomněti: cos mu bě na čele psáno, jež mi věděti nedáno. Kdyže ho chtiech potázati, on prvé svú řeč uchváti: „Vyniď, vece,,z kraje svého, podámť vši čest světa seho, a kdeže mě uzříš potom, nemysl zlého lidu o tom. Tdy jak brzo to povědě, kam se podě, živ nevědě; ale jakž se pryč obráti, vše se ta světlost zatrati. V tomž tvrda jest má náděje, což jest mluvil, ž' mi se zděje.« To se v krátce všecko zlíči, ta řeč, již jim král vylíči, 915 že, kdyže se uda jemu 880 62
885 890 895 900 905 910 neb se had k dětem nevznořil, letě dlúho v lesi, v poli, až snad někde miesto zvolí. Tak mi se uda uzřieti, ande se tako prosvieti, jakžto když bude z hromu blesk, proněž sobě tak velmi stesk, až zapomanuch sám sebe. I vezřech, naliti s nebe jeden krásný člověk sstúpi, jenže ke mně bliz přistúpi. Všecka na něm čestnost bieše a tak divné rúcho jmieše, jakž mi se nezdá nikake, by kdy člověk vídal také. To sem také viďal právě, ježe jmieše na svý hlavě korunu z zlata světlého a z kamenie předrahého. Nemoh jmu jmene zvěděti, jedno to mohu vzpomněti: cos mu bě na čele psáno, jež mi věděti nedáno. Kdyže ho chtiech potázati, on prvé svú řeč uchváti: „Vyniď, vece,,z kraje svého, podámť vši čest světa seho, a kdeže mě uzříš potom, nemysl zlého lidu o tom. Tdy jak brzo to povědě, kam se podě, živ nevědě; ale jakž se pryč obráti, vše se ta světlost zatrati. V tomž tvrda jest má náděje, což jest mluvil, ž' mi se zděje.« To se v krátce všecko zlíči, ta řeč, již jim král vylíči, 915 že, kdyže se uda jemu 880 62
Strana 63
920 925 930 přijeti k Jerusalemu, tu jej ten potka tělesně, jehož bieše viďal ve sně, s takým znamením velikým, s Židóv zástupem všelikým; a jakož jej náhle potka, pade před ním velmi zkrotka. Tomu se diviti jechu ti všickni, jenže s ním biechu. A když mu tu čest pokáza, vojem do stanóv rozkáza. Šed do města s málem lidí, milostivě se poklidi, i jakž jej ten muž nauči, tak se tu Bohu poruči. Dav pravé přiezni stvrzenie, vzem s milostí otpuštěnie, káza vojem ottad vstáti, chtě se k nepřátelóm bráti. ZPĚV DRUHY Jak se Darius chystal k boji 935 Již byl vtáhl daleko v zemu proti nepřieteli svému Macedo, ten opravitel i své vlasti obranitel. A kdyže příde pověst ta v perské hrady i u města, tehdy z těch okolních tvrzí potočichu posel brzý, aby se král Darius střehl, ž' jeho nepřietel přitiehl. A když s tiem posel přiteče, Darius se velmi leče. Kak by mnoho příčinnějí, 945 940 63
920 925 930 přijeti k Jerusalemu, tu jej ten potka tělesně, jehož bieše viďal ve sně, s takým znamením velikým, s Židóv zástupem všelikým; a jakož jej náhle potka, pade před ním velmi zkrotka. Tomu se diviti jechu ti všickni, jenže s ním biechu. A když mu tu čest pokáza, vojem do stanóv rozkáza. Šed do města s málem lidí, milostivě se poklidi, i jakž jej ten muž nauči, tak se tu Bohu poruči. Dav pravé přiezni stvrzenie, vzem s milostí otpuštěnie, káza vojem ottad vstáti, chtě se k nepřátelóm bráti. ZPĚV DRUHY Jak se Darius chystal k boji 935 Již byl vtáhl daleko v zemu proti nepřieteli svému Macedo, ten opravitel i své vlasti obranitel. A kdyže příde pověst ta v perské hrady i u města, tehdy z těch okolních tvrzí potočichu posel brzý, aby se král Darius střehl, ž' jeho nepřietel přitiehl. A když s tiem posel přiteče, Darius se velmi leče. Kak by mnoho příčinnějí, 945 940 63
Strana 64
950 955 960 pokladem, lidmi silnějí neb jmieše královstvo dvoje, z nich nadeň mohl jmieti voje — ale že vždy byl pokojen, že nedbal i jedněch vojen, tiem proti mu bieše mdlejí, jímž by mohl býti silnějí, ač by byl jměl srdce toho, k němuž jmieše lidí mnoho. Však nechtě, by se kto domněl, by v čem své moci zapomněl, káza se všem hotovati, chtě nepřátely potkati. A jakž brzo provolachu, tak všickni na vojnu vstachu. Darius posílá první list Alexandrovi 965 970 975 980 Zatiem se také potáza, Alexandru list rozkáza, řka: »Král Darius, král nad králi, jhož se moci vše nevzdáli, Alexandru, sluze svému, dietěti obaky čstnému, zpoviedaju milost svoji, ke čsti radě i pokoji. Vědě, žejs' po letech mladý, proněž ještě nejmáš rady; češeš jablka nedospělá. Varuj se takého diela! Kdež ovoce nedospělo, češeš-li to, tratíš dielo. Poddals se v vojenské bydlo, chovaj se, byť neostydlo! Ale na jakéž si době, jež slušie, poslal sem tobě: uzdu, měšec, mieč okrúhlý, jež obrovnán na vše úhly; 64
950 955 960 pokladem, lidmi silnějí neb jmieše královstvo dvoje, z nich nadeň mohl jmieti voje — ale že vždy byl pokojen, že nedbal i jedněch vojen, tiem proti mu bieše mdlejí, jímž by mohl býti silnějí, ač by byl jměl srdce toho, k němuž jmieše lidí mnoho. Však nechtě, by se kto domněl, by v čem své moci zapomněl, káza se všem hotovati, chtě nepřátely potkati. A jakž brzo provolachu, tak všickni na vojnu vstachu. Darius posílá první list Alexandrovi 965 970 975 980 Zatiem se také potáza, Alexandru list rozkáza, řka: »Král Darius, král nad králi, jhož se moci vše nevzdáli, Alexandru, sluze svému, dietěti obaky čstnému, zpoviedaju milost svoji, ke čsti radě i pokoji. Vědě, žejs' po letech mladý, proněž ještě nejmáš rady; češeš jablka nedospělá. Varuj se takého diela! Kdež ovoce nedospělo, češeš-li to, tratíš dielo. Poddals se v vojenské bydlo, chovaj se, byť neostydlo! Ale na jakéž si době, jež slušie, poslal sem tobě: uzdu, měšec, mieč okrúhlý, jež obrovnán na vše úhly; 64
Strana 65
985 ten se tvým letóm podobá. Pakli která tvá chudoba, měšce se jedno dotiežeš, aže s potřebu vyviežeš. A snad si se tako splašil, mníš, by tě nikte nústrašil: uzdy se na to dotieže, 990 zniž plachý kóň, tak tě svieže.« Prvá odpověď Alexandrova Dariovi 995 1000 1005 1010 Alexander listy přečta, uslyšav, kaká jest řeč ta, vece: »Lépe rozuměji, kak ti daři vyprávějí. Tento sem mieč na to maje, jenž okrúhlý na vše kraje, stojíte všickni vidúce, že jej drži tvrdě v ruce, takéže to vězte právě, ž' již veš svět jmám v svéj opravě. Tento měšec to vykládá, že což váš král má poklada, skrze ten móžte věděti. že to všecko budu jmieti. Uzda mi se hodí k tomu, když juž sadu v jeho domu, všecko, což jmá, se rozplení a jej svieži vniž vól léní.« Rozkázav poslóm ta slova, da jim listy k tomu znova, potom daři i každého podlé práva králevského. Vzemše posli listy jeho, nesú je před krále svého. 65
985 ten se tvým letóm podobá. Pakli která tvá chudoba, měšce se jedno dotiežeš, aže s potřebu vyviežeš. A snad si se tako splašil, mníš, by tě nikte nústrašil: uzdy se na to dotieže, 990 zniž plachý kóň, tak tě svieže.« Prvá odpověď Alexandrova Dariovi 995 1000 1005 1010 Alexander listy přečta, uslyšav, kaká jest řeč ta, vece: »Lépe rozuměji, kak ti daři vyprávějí. Tento sem mieč na to maje, jenž okrúhlý na vše kraje, stojíte všickni vidúce, že jej drži tvrdě v ruce, takéže to vězte právě, ž' již veš svět jmám v svéj opravě. Tento měšec to vykládá, že což váš král má poklada, skrze ten móžte věděti. že to všecko budu jmieti. Uzda mi se hodí k tomu, když juž sadu v jeho domu, všecko, což jmá, se rozplení a jej svieži vniž vól léní.« Rozkázav poslóm ta slova, da jim listy k tomu znova, potom daři i každého podlé práva králevského. Vzemše posli listy jeho, nesú je před krále svého. 65
Strana 66
Darius posílá druhý list Alexandrovi 1020 1015 Přečta listy král pohanský, jež mu bě poslal král řecký, poče se tomu diviti, že směl kdy to pověděti a řka: »Jmám svět v svéj poruce, jakož ten mieč drži v ruce.« Podivi se také tomu, že řekl: »Sadu v jeho domu, vládna všemi městy, hrady v jho zemi zde i onady.« Svým rytieřóm to rozprávě, svú korunu na se vstavě: »Já sem,« vece, »král nad králi, mne se po všem světu báli vši králové i kniežata, dávajíce daň ot zlata. Kak mu móže to přijíti, by mohl v takú čest kdy vníti, jakž by objal mé královstvo? Vizte, kaké psal bláznovstvo!« Řka to, káza poslóm siesti, uzel máku jemu nésti a řka: »Věz to, pyšné robě, posielaji ten mák tobě, aby věděl, co jmám moci vlastních lidí, bez pomoci. Tu jest ovšem máku mnoho, ty nemóžeš čísti toho; tolikéže jmám já vojí, všudy lid se vniž roj brojí okolo mne za tři míle; nenie čísla téj všiej síle. Tisíc na jednoho tvého jmám rytierstva výborného. Kako chceš boj se mnú vzieti, 1050 nemoha té moci jmieti? 1030 1035 1025 1040 1045 66
Darius posílá druhý list Alexandrovi 1020 1015 Přečta listy král pohanský, jež mu bě poslal král řecký, poče se tomu diviti, že směl kdy to pověděti a řka: »Jmám svět v svéj poruce, jakož ten mieč drži v ruce.« Podivi se také tomu, že řekl: »Sadu v jeho domu, vládna všemi městy, hrady v jho zemi zde i onady.« Svým rytieřóm to rozprávě, svú korunu na se vstavě: »Já sem,« vece, »král nad králi, mne se po všem světu báli vši králové i kniežata, dávajíce daň ot zlata. Kak mu móže to přijíti, by mohl v takú čest kdy vníti, jakž by objal mé královstvo? Vizte, kaké psal bláznovstvo!« Řka to, káza poslóm siesti, uzel máku jemu nésti a řka: »Věz to, pyšné robě, posielaji ten mák tobě, aby věděl, co jmám moci vlastních lidí, bez pomoci. Tu jest ovšem máku mnoho, ty nemóžeš čísti toho; tolikéže jmám já vojí, všudy lid se vniž roj brojí okolo mne za tři míle; nenie čísla téj všiej síle. Tisíc na jednoho tvého jmám rytierstva výborného. Kako chceš boj se mnú vzieti, 1050 nemoha té moci jmieti? 1030 1035 1025 1040 1045 66
Strana 67
Raziť, by se mně pokoře bral se zase pryč za moře, ače zbýti chceš zde hoře; chtě královstva zde dobyti, 1055 móžeš tamo svého zbýti.« Druhá odpověď Alexandrova Dariovi 1060 1065 1070 1075 1080 Alexander tu řeč slyše — ande posel mluvi tiše — káza uzel rozvázati i poče ten mák zobati a svým Řekóm udávati. Každý jeho hrst nachváti. »Zobte,« vece, »moji Reci, chci vem něč dobrého řieci, z něhož vám bude všem radost a pohanóm v srdci žalost. Tento mák to znamenává, že nám Bóh je vše poddává. Jelikož ho zrn zzobete, když u boji juž budete, tolikéž pohan pobiete, v tom se vám nic nepoměte. Jakož ten mák zuby zetřem, tak zástupy jich vše potřem.« Potom poslóm těm povědě: »To jáz jistě,« vece, »vědě, ž' mnoho lida jest při králi; ale to já velmi chváli, že tak měkké lidi vodí; úfaji v Bóh, ž' mi núškodí. Jakžto ten mák Řeci zobí, tak vašeho krále pobí.« Řka to, káza poslóm vstáti a pepře jim uzlík dáti, aby nesli králi svému, 1085 zpoviedaje tu řeč jemu, 67
Raziť, by se mně pokoře bral se zase pryč za moře, ače zbýti chceš zde hoře; chtě královstva zde dobyti, 1055 móžeš tamo svého zbýti.« Druhá odpověď Alexandrova Dariovi 1060 1065 1070 1075 1080 Alexander tu řeč slyše — ande posel mluvi tiše — káza uzel rozvázati i poče ten mák zobati a svým Řekóm udávati. Každý jeho hrst nachváti. »Zobte,« vece, »moji Reci, chci vem něč dobrého řieci, z něhož vám bude všem radost a pohanóm v srdci žalost. Tento mák to znamenává, že nám Bóh je vše poddává. Jelikož ho zrn zzobete, když u boji juž budete, tolikéž pohan pobiete, v tom se vám nic nepoměte. Jakož ten mák zuby zetřem, tak zástupy jich vše potřem.« Potom poslóm těm povědě: »To jáz jistě,« vece, »vědě, ž' mnoho lida jest při králi; ale to já velmi chváli, že tak měkké lidi vodí; úfaji v Bóh, ž' mi núškodí. Jakžto ten mák Řeci zobí, tak vašeho krále pobí.« Řka to, káza poslóm vstáti a pepře jim uzlík dáti, aby nesli králi svému, 1085 zpoviedaje tu řeč jemu, 67
Strana 68
1090 1095 1100 řka: »Poslals mi máku mieru a pravě to na vši vieru, že tolikéž jmáš svých lidí; však o tobě zle se klidí. Ač jich s tobú jest přemnoho, což jest obaky do toho, kdaž jsú měkci vniž mák zralý, v nichž jmáš v boji statek malý? Poviz rúče uzla mého: čímť jest tvrzí máku tvého? A taká jde hořkost z něho, v němž by bylo něčso zlého! Těch jest zrnec velmi málo, však by o život ti stálo, nemohl by jich všech zzobati. Skrze to rač znamenati: máloť lidí jmám při sobě, budúť v boji horci tobě!« Darius sčítá své voje. Po prvé pak bylo jeho vojsko poraženo 1105 1110 1115 V tu dobu Darius stáše, kdež svých lidí moc sbieráše; a kdyže již sebra voje, chtě zvěděti, lida co je, spudi vše v jednu ohradu, jakžto pastýř činí stádu; čite z jitra až do noci, však nezvědě všie své moci. Tak některá domovnice z jitra přečte své ovčice, aby pastýř téže přihnal ovčice, jež v stádo vyhnal; ale mnohá, ne vše přídú ovčice, jež v stádo výdú: některá snad s skály spadne a některú vlk popadne. 68
1090 1095 1100 řka: »Poslals mi máku mieru a pravě to na vši vieru, že tolikéž jmáš svých lidí; však o tobě zle se klidí. Ač jich s tobú jest přemnoho, což jest obaky do toho, kdaž jsú měkci vniž mák zralý, v nichž jmáš v boji statek malý? Poviz rúče uzla mého: čímť jest tvrzí máku tvého? A taká jde hořkost z něho, v němž by bylo něčso zlého! Těch jest zrnec velmi málo, však by o život ti stálo, nemohl by jich všech zzobati. Skrze to rač znamenati: máloť lidí jmám při sobě, budúť v boji horci tobě!« Darius sčítá své voje. Po prvé pak bylo jeho vojsko poraženo 1105 1110 1115 V tu dobu Darius stáše, kdež svých lidí moc sbieráše; a kdyže již sebra voje, chtě zvěděti, lida co je, spudi vše v jednu ohradu, jakžto pastýř činí stádu; čite z jitra až do noci, však nezvědě všie své moci. Tak některá domovnice z jitra přečte své ovčice, aby pastýř téže přihnal ovčice, jež v stádo vyhnal; ale mnohá, ne vše přídú ovčice, jež v stádo výdú: některá snad s skály spadne a některú vlk popadne. 68
Strana 69
1120. Takéž se těm lidem dosta, řiedký opět domóv postá. Zatiem vybera lehčejších lidí na koních rúčejších šestdesát tisícév poně, s nimiž posla své podkonie, čstného rytieře Menona, jenž svú jézdu zle dokona. Ten to rozkázanie jmieše, že mu slédati voj bieše, kde by se sebrali Reci, proti jim jmu bieše léci. Král Macedo když to vzvědě, své lidi k boji pořiedě — jež uvěřiti protivno i také zajisté divno, že tak maje lidí málo, avšak se mu to dostalo, ježe pobi ty vše voje, jakož brzo došel boje, tak jakž, což nepřátel bylo, nic neb velmi málo zbylo. 1130 1125 1135 1140 Alexander dobývá Malé Asie; rozetne uzel gordijský 1145 1150 A když tento boj obdrže, vojnu ottad náhle vrže. Kakž byl ustal, všakž nepřesta, hnav, doby jednoho města, ježe Sardis i dnes slove. To s jedné strany oplove Sagarius, silná řeka, s druhé se s ní moře stieká. A tu biechu kola dávná, tak chytrá i tak úpravná, jakž jich nikte nemožieše rozebrati ni umieše. 69
1120. Takéž se těm lidem dosta, řiedký opět domóv postá. Zatiem vybera lehčejších lidí na koních rúčejších šestdesát tisícév poně, s nimiž posla své podkonie, čstného rytieře Menona, jenž svú jézdu zle dokona. Ten to rozkázanie jmieše, že mu slédati voj bieše, kde by se sebrali Reci, proti jim jmu bieše léci. Král Macedo když to vzvědě, své lidi k boji pořiedě — jež uvěřiti protivno i také zajisté divno, že tak maje lidí málo, avšak se mu to dostalo, ježe pobi ty vše voje, jakož brzo došel boje, tak jakž, což nepřátel bylo, nic neb velmi málo zbylo. 1130 1125 1135 1140 Alexander dobývá Malé Asie; rozetne uzel gordijský 1145 1150 A když tento boj obdrže, vojnu ottad náhle vrže. Kakž byl ustal, všakž nepřesta, hnav, doby jednoho města, ježe Sardis i dnes slove. To s jedné strany oplove Sagarius, silná řeka, s druhé se s ní moře stieká. A tu biechu kola dávná, tak chytrá i tak úpravná, jakž jich nikte nemožieše rozebrati ni umieše. 69
Strana 70
1160 1165 1170 1175 1180 V tom ti lidé miechu vieru, ktož by poznal jich rozměru, že té země králem bude i to, což chtě, to dobude. Ta byl ustavil král Mida. Tehdy Alexander vnida, ohledav kola i vzdviže, vzpodejma i pusti níže; točiv jimi sem i tamo: »Nic mi,« vece, »jest v nich známo; co většieho třeba trudu? Jakž mohu, tak jich dobudu!« Výma meč, počen ot vrchu, roztě kola, až vše prchú. A když tu vši věc poklidi, posla ottad v jézdu lidi, aby v tu všu vlast vehnali, měst i hradóv dobývali. Sta se to na krátké roky, podbichu vše Kapadoky a jednu zemici Lydu. Ottad když zase přijidú do Tyrie, kdež král bieše, kdež jich čekaje ležieše, přečekav tu noc jedinú, a jakž brzo ta noc minu a den se na svět pokáza, tako vojem vstáti káza. Dosti divno, ž' to mohl zdieti hna toho dne mil třidceti, k nepřieteli pospiechaje, vždy se toho domnievaje, zda by, to Darius zvěda, potkal jej v horách, předjeda. 1155 1185 70
1160 1165 1170 1175 1180 V tom ti lidé miechu vieru, ktož by poznal jich rozměru, že té země králem bude i to, což chtě, to dobude. Ta byl ustavil král Mida. Tehdy Alexander vnida, ohledav kola i vzdviže, vzpodejma i pusti níže; točiv jimi sem i tamo: »Nic mi,« vece, »jest v nich známo; co většieho třeba trudu? Jakž mohu, tak jich dobudu!« Výma meč, počen ot vrchu, roztě kola, až vše prchú. A když tu vši věc poklidi, posla ottad v jézdu lidi, aby v tu všu vlast vehnali, měst i hradóv dobývali. Sta se to na krátké roky, podbichu vše Kapadoky a jednu zemici Lydu. Ottad když zase přijidú do Tyrie, kdež král bieše, kdež jich čekaje ležieše, přečekav tu noc jedinú, a jakž brzo ta noc minu a den se na svět pokáza, tako vojem vstáti káza. Dosti divno, ž' to mohl zdieti hna toho dne mil třidceti, k nepřieteli pospiechaje, vždy se toho domnievaje, zda by, to Darius zvěda, potkal jej v horách, předjeda. 1155 1185 70
Strana 71
1190 1195 1200 1205 Darius se hnul se svými voji proti Alexandrovi Jest tu bliz Eufrates řeka, jež, slyši, z ráje vytieká, u niež král Darius voje sebra na své bezpokojé. Zvěděv, že ten bliz přitahá, jenž na jeho vši čest sahá, hnu se s vojmi s toho miesta, kadyž mu upřiemná cesta proti Alexandru jíti. Byť se událo tu býti, co by tu uslyšal hrózy, když se hnuchu ottud vozi! A to by také uslyšal: z šalmějí, z bubnóv hrozný šal. Nejeden tu komoň hrzal, svú podkovú cest potvřzal, když se vznímal, lomě zuby. Nejedny zubrové trúby v skalách své prostřely hlasy, jakž se zdáše, by v ty časy všecky se skály bořily. Taký běchu křik stvořili, taký dieše zvuk pod zoře, vniž by se třásl svět i moře. Tak se bě vypravil hrdě, vší věcí silně i tvrdě. Před zástupem právě v čele, jenž pohanská viera velé, táhniechu vóz osm koní, a ti biechu všickni broni. Na tom voze zlatá škříně, v niež ležieše jich svatyně, 1219a oheň, proňž podlé jich viery 1219b pop mieval časté ofěry. 1220 S obú stranú toho voza, 1210 1215 71
1190 1195 1200 1205 Darius se hnul se svými voji proti Alexandrovi Jest tu bliz Eufrates řeka, jež, slyši, z ráje vytieká, u niež král Darius voje sebra na své bezpokojé. Zvěděv, že ten bliz přitahá, jenž na jeho vši čest sahá, hnu se s vojmi s toho miesta, kadyž mu upřiemná cesta proti Alexandru jíti. Byť se událo tu býti, co by tu uslyšal hrózy, když se hnuchu ottud vozi! A to by také uslyšal: z šalmějí, z bubnóv hrozný šal. Nejeden tu komoň hrzal, svú podkovú cest potvřzal, když se vznímal, lomě zuby. Nejedny zubrové trúby v skalách své prostřely hlasy, jakž se zdáše, by v ty časy všecky se skály bořily. Taký běchu křik stvořili, taký dieše zvuk pod zoře, vniž by se třásl svět i moře. Tak se bě vypravil hrdě, vší věcí silně i tvrdě. Před zástupem právě v čele, jenž pohanská viera velé, táhniechu vóz osm koní, a ti biechu všickni broni. Na tom voze zlatá škříně, v niež ležieše jich svatyně, 1219a oheň, proňž podlé jich viery 1219b pop mieval časté ofěry. 1220 S obú stranú toho voza, 1210 1215 71
Strana 72
1225 1244a 1230 1240 jež jich viera i vše hróza, jedieše dvanádcet muží, jichž každý téj škříni slúži, a každý jmaje řeč jinú, rúcho rozličného činu. Pohanstvo tak za to jmají, že ti lidé númierají, řkúc, že jsú na věky živi, avšak jsú v téj vieře křivi; neb řeky, moře, vše splyne, což na světě, všecko mine kromě slov Božích jediné. Za tím vozem bliz jediechu, jež rodina králi biechu, dvadceti tisícóv vplně a všitci v hedvábný vlně biechu u předrahém rúše, jakž hrabiem, kniežatóm slušie. Ti všickni biechu na předku. Sám král jedieše v prostředku. jenž pro veliké bohatstvo, pro rozkoš i pro ozračstvo na zlatém voze jedieše, a ten pro blesk veš hořieše. Avšak netolik po zlatě, b jímž bě vóz sdělán bohatě c po všech stranách oba poly, d jakž ojemi, tako koly, e ale po drahém kamení f dal se bě v takém znamení, g jakož v té úpravě bylo, h že jho moci nic nezbylo. 1245 Nad vozem pro letní zparu proti slunečnému varu orlice bě pověšena, jež bě chytře vymyšlena, aby pod ní horkost stydla. 1250 Ta jmějéše zlatá křídla. 1235 72
1225 1244a 1230 1240 jež jich viera i vše hróza, jedieše dvanádcet muží, jichž každý téj škříni slúži, a každý jmaje řeč jinú, rúcho rozličného činu. Pohanstvo tak za to jmají, že ti lidé númierají, řkúc, že jsú na věky živi, avšak jsú v téj vieře křivi; neb řeky, moře, vše splyne, což na světě, všecko mine kromě slov Božích jediné. Za tím vozem bliz jediechu, jež rodina králi biechu, dvadceti tisícóv vplně a všitci v hedvábný vlně biechu u předrahém rúše, jakž hrabiem, kniežatóm slušie. Ti všickni biechu na předku. Sám král jedieše v prostředku. jenž pro veliké bohatstvo, pro rozkoš i pro ozračstvo na zlatém voze jedieše, a ten pro blesk veš hořieše. Avšak netolik po zlatě, b jímž bě vóz sdělán bohatě c po všech stranách oba poly, d jakž ojemi, tako koly, e ale po drahém kamení f dal se bě v takém znamení, g jakož v té úpravě bylo, h že jho moci nic nezbylo. 1245 Nad vozem pro letní zparu proti slunečnému varu orlice bě pověšena, jež bě chytře vymyšlena, aby pod ní horkost stydla. 1250 Ta jmějéše zlatá křídla. 1235 72
Strana 73
1255 1260 1265 Podlé voza paky biechu, jež se vdy krále držiechu, jeho bližšie přirozenie královského pokolenie, dvě stě junoš výbornějších, svú šlechtú přirozenějších. Málo dále pak před těmi královskými junošemi deset tisícév v zástupě, jež jdiechu vši v jednom slúpě. To vše výborní rytieři, těch komonstvo pod kropieři, ratiště jich postřiebřena a kopie vše pozlacena. Ješčež kromě toho všeho jmějéše lida pěšieho dvakrát tisícév třidceti; ti běchu na to pojeti, aby pro těch lidí hrózu neprotřel se nikte k vozu. Bě obyčej časa toho, jakože doma nikoho své čeledi nóstávěli, ženy, děti, vše pojeli. 1275 A bieše král vzal v tu dobu matku, ženu, děti s sobú, 1276a veza se také se všemi b své králové junošemi, c což jich patdesát vóz táhlo; d vše, že jmu k boju nenáhlo. A coť mzhóv patset možiechu, to s ním poklada nesiechu. Za tiem lehčejší lid příde, 1280 jenž množstvem z čísla vynide. 1270 73
1255 1260 1265 Podlé voza paky biechu, jež se vdy krále držiechu, jeho bližšie přirozenie královského pokolenie, dvě stě junoš výbornějších, svú šlechtú přirozenějších. Málo dále pak před těmi královskými junošemi deset tisícév v zástupě, jež jdiechu vši v jednom slúpě. To vše výborní rytieři, těch komonstvo pod kropieři, ratiště jich postřiebřena a kopie vše pozlacena. Ješčež kromě toho všeho jmějéše lida pěšieho dvakrát tisícév třidceti; ti běchu na to pojeti, aby pro těch lidí hrózu neprotřel se nikte k vozu. Bě obyčej časa toho, jakože doma nikoho své čeledi nóstávěli, ženy, děti, vše pojeli. 1275 A bieše král vzal v tu dobu matku, ženu, děti s sobú, 1276a veza se také se všemi b své králové junošemi, c což jich patdesát vóz táhlo; d vše, že jmu k boju nenáhlo. A coť mzhóv patset možiechu, to s ním poklada nesiechu. Za tiem lehčejší lid příde, 1280 jenž množstvem z čísla vynide. 1270 73
Strana 74
Alexander onemocní při koupání v řece Cydnu; ale jeho lékař ho uzdraví Na dalším tažení Alexander zachránil před spálením město Tarsus, rodiště sv. Pavla, kterým protéká studená řeka, Cydnus. Tehdy po prvé poznal, že zdraví není trvalým darem a že se štěstí v životě lidském střídá s neštěstím. Bylo právě poledne horkého červencového dne a král upo- cen a zaprášen skočil do ledové vody Cydnu. Zamrazilo ho hned po celém těle a téměř bezduchého ho vytáhli jeho lidé na břeh. Celý tábor naříkal nad neštěstím královým, jež se mohlo stát i jejich pohromou. Když pak procitl Alexander k vědomí a mohl již poněkud vládnout tělem, chtěl i nemocen stát v čele svého vojska a hnát se za nepřítelem. Jen na důtklivou radu svého lékaře, Filipa. léčil se po tři dni, vyčkávaje netrpělivě návratu zdraví. Zatím pobouřil Alexandra list Parmenionův, obviňující lé- kaře, že se dal podplatit od Daria. Filip však lehce vyvrátí křivé obvinění a brzy uzdraví krále. I seběhnou se přední Rekové, objímají Filipa a nazývají ho zachráncem a otcem vlasti. O dobytí Issua o smrti Sisenesově Druhý den král, již zase zdráv, si vyjel na skvělém koni po táboře a svým zjevem i hlasem pozdvihl opět náladu svého lidu. Hned pak táhne dále a s Parmenionem vtrhne do města Issu, opuštěného od občanů. Po válečné poradě o dalším utkání se ukázalo, že Peršan Sisenes, dlící v Alexandrově vojsku, utajil list, jejž Darius poslal Alexandrovi, a poněvadž tušili, že se Sisenes dal tajně uplatit, vydali ho s vědomím Alexandrovým na smrt. 74
Alexander onemocní při koupání v řece Cydnu; ale jeho lékař ho uzdraví Na dalším tažení Alexander zachránil před spálením město Tarsus, rodiště sv. Pavla, kterým protéká studená řeka, Cydnus. Tehdy po prvé poznal, že zdraví není trvalým darem a že se štěstí v životě lidském střídá s neštěstím. Bylo právě poledne horkého červencového dne a král upo- cen a zaprášen skočil do ledové vody Cydnu. Zamrazilo ho hned po celém těle a téměř bezduchého ho vytáhli jeho lidé na břeh. Celý tábor naříkal nad neštěstím královým, jež se mohlo stát i jejich pohromou. Když pak procitl Alexander k vědomí a mohl již poněkud vládnout tělem, chtěl i nemocen stát v čele svého vojska a hnát se za nepřítelem. Jen na důtklivou radu svého lékaře, Filipa. léčil se po tři dni, vyčkávaje netrpělivě návratu zdraví. Zatím pobouřil Alexandra list Parmenionův, obviňující lé- kaře, že se dal podplatit od Daria. Filip však lehce vyvrátí křivé obvinění a brzy uzdraví krále. I seběhnou se přední Rekové, objímají Filipa a nazývají ho zachráncem a otcem vlasti. O dobytí Issua o smrti Sisenesově Druhý den král, již zase zdráv, si vyjel na skvělém koni po táboře a svým zjevem i hlasem pozdvihl opět náladu svého lidu. Hned pak táhne dále a s Parmenionem vtrhne do města Issu, opuštěného od občanů. Po válečné poradě o dalším utkání se ukázalo, že Peršan Sisenes, dlící v Alexandrově vojsku, utajil list, jejž Darius poslal Alexandrovi, a poněvadž tušili, že se Sisenes dal tajně uplatit, vydali ho s vědomím Alexandrovým na smrt. 74
Strana 75
Peršané neposlechnou rady Thymodovy; Dariův poklad odvezen do Damašku; ale jeho manželka, sestra i matka zůstanou s ním v táboře Zatím z pobřeží maloasijského přišla do tábora Dariova na pomoc řecká jízda, vedená Thymodem, a radila králi perské- mu, aby se rychle vrátil do roviny. Jestliže se však stydí ustoupit, ať aspoň rozdělí poklady a sbory válečné, aby mu zbyla, kdyby snad Rekové v prvním boji zvítězili, aspoň část vojska, jež by se potom s čerstvými silami mohla vrhnout na nepřítele. Neboť je nemoudré vydávat vše na pospas jedné ráně náhody. Ale tato rada se nelíbila perským náčelníkům. Ti osočili Řeky u krále, že prý chtějí jen nabrat hojně z pokladů Da- riových a pak přeběhnout k Alexandrovi, a podněcovali ho, aby je dal zahubit. Darius však svých rádců neposlechl; nechtěl zničit muže, kteří s ním věrně bojovali, a takovou hanbou poskvrnit své stáří. Naopak Řekům poděkoval za jejich služby a propustil je v pokoji. Ustoupit však, jak radili Rekové, pokládal za zbabělé; kro- mě toho hořel již touhou po boji, který chtěl rozhodnout v hor- ských úžinách. I dal převézt největší část svých pokladů do Damašku; jeho žena, sestra i matka zůstaly však u něho v tá- boře, aby s ním dále sdílely jeho osud. Dariova řeč k vojsku 1285 Juž bliz sebe stáchu dvoje, řecké i pohanské voje, čekajúce s obú stranú druhého dne světlost ranú; neb jim bě věděti dáno, že, jakž jitře bude ráno, jedaž se slunce prosvietí, tu se spolu vojem snieti i dojíti bylo boje. 75
Peršané neposlechnou rady Thymodovy; Dariův poklad odvezen do Damašku; ale jeho manželka, sestra i matka zůstanou s ním v táboře Zatím z pobřeží maloasijského přišla do tábora Dariova na pomoc řecká jízda, vedená Thymodem, a radila králi perské- mu, aby se rychle vrátil do roviny. Jestliže se však stydí ustoupit, ať aspoň rozdělí poklady a sbory válečné, aby mu zbyla, kdyby snad Rekové v prvním boji zvítězili, aspoň část vojska, jež by se potom s čerstvými silami mohla vrhnout na nepřítele. Neboť je nemoudré vydávat vše na pospas jedné ráně náhody. Ale tato rada se nelíbila perským náčelníkům. Ti osočili Řeky u krále, že prý chtějí jen nabrat hojně z pokladů Da- riových a pak přeběhnout k Alexandrovi, a podněcovali ho, aby je dal zahubit. Darius však svých rádců neposlechl; nechtěl zničit muže, kteří s ním věrně bojovali, a takovou hanbou poskvrnit své stáří. Naopak Řekům poděkoval za jejich služby a propustil je v pokoji. Ustoupit však, jak radili Rekové, pokládal za zbabělé; kro- mě toho hořel již touhou po boji, který chtěl rozhodnout v hor- ských úžinách. I dal převézt největší část svých pokladů do Damašku; jeho žena, sestra i matka zůstaly však u něho v tá- boře, aby s ním dále sdílely jeho osud. Dariova řeč k vojsku 1285 Juž bliz sebe stáchu dvoje, řecké i pohanské voje, čekajúce s obú stranú druhého dne světlost ranú; neb jim bě věděti dáno, že, jakž jitře bude ráno, jedaž se slunce prosvietí, tu se spolu vojem snieti i dojíti bylo boje. 75
Strana 76
1290 Tehdy král Darius stoje, k svým vojem při jedný hoře mluvi u velí pokoře, jakže, ktož tu bieše, taký leč bohatý, chudý — všaký jeho řeč pokornú slyše — an k nim mluvi velmi tiše neby tak srdce tvrdého, by nepolitoval jeho. »Slyšte,« vece, »čstní otčíci, všie šlechty předších dědici! Každý vás svú šlechtu zvěda, vzpomeň se na svého děda, z kakéhos pošel poroda. Nenie tak tvrda příhoda, by té nemohl podržeti, chceš-li svú šlechtu pomnieti, kak jest spáčiti dóstojna, jež se nynie děje vojna, kdežto jest sluha vz hospodu, vniž mladý zvěř plove vz vodu. neb i posléz vezme škodu. Takéž to bláznivé robě, jež mě vzbúzie proti sobě, na něhož nalehu tako, jakž mne nezbude nikako. Co je vzpáchal, sami vizte, jež protivno jest zajisté; i vás každý div se tomu, když se kto přiečí komu, jehož sú se mocní králi i mocná kniežata báli. Vzpomeňtež, že ste svobodni, a tito hostie nehodní, již sú porobeni vámi. Pomyslite na to sami pro svú čest i také pro mě: ač ny svú mocí polomie, 1300 1295 1310 1305 1315 1320 1325 76
1290 Tehdy král Darius stoje, k svým vojem při jedný hoře mluvi u velí pokoře, jakže, ktož tu bieše, taký leč bohatý, chudý — všaký jeho řeč pokornú slyše — an k nim mluvi velmi tiše neby tak srdce tvrdého, by nepolitoval jeho. »Slyšte,« vece, »čstní otčíci, všie šlechty předších dědici! Každý vás svú šlechtu zvěda, vzpomeň se na svého děda, z kakéhos pošel poroda. Nenie tak tvrda příhoda, by té nemohl podržeti, chceš-li svú šlechtu pomnieti, kak jest spáčiti dóstojna, jež se nynie děje vojna, kdežto jest sluha vz hospodu, vniž mladý zvěř plove vz vodu. neb i posléz vezme škodu. Takéž to bláznivé robě, jež mě vzbúzie proti sobě, na něhož nalehu tako, jakž mne nezbude nikako. Co je vzpáchal, sami vizte, jež protivno jest zajisté; i vás každý div se tomu, když se kto přiečí komu, jehož sú se mocní králi i mocná kniežata báli. Vzpomeňtež, že ste svobodni, a tito hostie nehodní, již sú porobeni vámi. Pomyslite na to sami pro svú čest i také pro mě: ač ny svú mocí polomie, 1300 1295 1310 1305 1315 1320 1325 76
Strana 77
1335 1340 1345 1350 1355 1360 čest i zbožie potratíme, jakž se viec neopravíme. V vieře sobě všitci sstojte i mému se snu okojte; nebo se ten, ač Bóh ráčí, po méj čsti na jevě zračí. Vidiech ve sně řecké stany, jež sú nám, bohdá, poddány, ande po nich oheň taký ot země až pod oblaky; a jich král stáše přede mnú, chtě cosi mluviti se mnú, a na něm zlaté okovy a plášť aksamita nový; i postá přede mnú málo. Toť mi se jest ve sně zdálo. Ještě viec lepšieho vědě, ježto vám potom povědě.« On tak ještě mluvě stojí, až přiteče z řeckých vojí posel, pravě ty noviny, že již vše řecké hrdiny s svým králem i s svú vší mocí za se běžie dnem i nocí kromě cesty v hory, skály. By křik u vojech nemalý, ande se všickni veselé a koně přidati velé. A jakž jim koní přidachu a přes řeku se přebrachu, kromě rozmyšlenie všeho, netbajíc na krále svého, což mohú vybósti z koní, to bez cesty každý honí, chtě po nich prvé utéci, mniece, by běželi Reci. Kam tvá, králi, moc pospiechá, 1365 kdež ti nebude do smiecha? 1330 77
1335 1340 1345 1350 1355 1360 čest i zbožie potratíme, jakž se viec neopravíme. V vieře sobě všitci sstojte i mému se snu okojte; nebo se ten, ač Bóh ráčí, po méj čsti na jevě zračí. Vidiech ve sně řecké stany, jež sú nám, bohdá, poddány, ande po nich oheň taký ot země až pod oblaky; a jich král stáše přede mnú, chtě cosi mluviti se mnú, a na něm zlaté okovy a plášť aksamita nový; i postá přede mnú málo. Toť mi se jest ve sně zdálo. Ještě viec lepšieho vědě, ježto vám potom povědě.« On tak ještě mluvě stojí, až přiteče z řeckých vojí posel, pravě ty noviny, že již vše řecké hrdiny s svým králem i s svú vší mocí za se běžie dnem i nocí kromě cesty v hory, skály. By křik u vojech nemalý, ande se všickni veselé a koně přidati velé. A jakž jim koní přidachu a přes řeku se přebrachu, kromě rozmyšlenie všeho, netbajíc na krále svého, což mohú vybósti z koní, to bez cesty každý honí, chtě po nich prvé utéci, mniece, by běželi Reci. Kam tvá, králi, moc pospiechá, 1365 kdež ti nebude do smiecha? 1330 77
Strana 78
1370 Kam tam nevěhlasně běžíš? Kamo takú zbroji stěžíš? Za mníš, že by tam utěžal? Za mníš, by před tobú běžal, jehož jest jediná péče, by ty nezbyl jeho meče? Boj před Issem 1375 1385 1380 1390 Juž bliz Saracéni biechu k městu, jemuž lskon diechu, v němž král řecký tehdy bieše, kdež s svými vojny ležieše. Tehdy řecká stráže pozna, že pohanstva zbroje hrozna. A snadno bieše poznati, komuž bylo na to ptáti; neb jich bě mnoho bez čísla, každý žena bez rozmysla; a kadyže koli hnáchu, jakžto mhla bieše ot prachu. Sehna jezdec, stráže náhlý, pravě, ž' pohani přitáhli. Tu křik zprostřechu veliký, odění chce rád všeliký; jakž který panoše slove, tak toho pán jeho zove: on Radvana, sen Mladotu a sen Jana. on Radotu. On spalnieř juž na se vleče a sen potřebuje meče; na tom již železa brnie a sen teprv vsýpá brně; některý již vzpíná pláty a sen juž drží štít zlatý; onen juž sedí na koni a sen dospěv, oř prohoní. 1400 Druh druhu koně přidává 1395 78
1370 Kam tam nevěhlasně běžíš? Kamo takú zbroji stěžíš? Za mníš, že by tam utěžal? Za mníš, by před tobú běžal, jehož jest jediná péče, by ty nezbyl jeho meče? Boj před Issem 1375 1385 1380 1390 Juž bliz Saracéni biechu k městu, jemuž lskon diechu, v němž král řecký tehdy bieše, kdež s svými vojny ležieše. Tehdy řecká stráže pozna, že pohanstva zbroje hrozna. A snadno bieše poznati, komuž bylo na to ptáti; neb jich bě mnoho bez čísla, každý žena bez rozmysla; a kadyže koli hnáchu, jakžto mhla bieše ot prachu. Sehna jezdec, stráže náhlý, pravě, ž' pohani přitáhli. Tu křik zprostřechu veliký, odění chce rád všeliký; jakž který panoše slove, tak toho pán jeho zove: on Radvana, sen Mladotu a sen Jana. on Radotu. On spalnieř juž na se vleče a sen potřebuje meče; na tom již železa brnie a sen teprv vsýpá brně; některý již vzpíná pláty a sen juž drží štít zlatý; onen juž sedí na koni a sen dospěv, oř prohoní. 1400 Druh druhu koně přidává 1395 78
Strana 79
1405 1410 1415 1420 1425 1430 1435 podlé vojenského práva. Za malý čas pohověchu, až vši zajedno dospěchu; však najprvé král byl dospěl, a ktož mohl, ten po něm pospěl. V tu dobu spolu potahú, zpořiedivše vši svú dráhu. Král řecký náprvé vzváza a všem svým téže rozkáza; rytierstvo se o něm shrnu. Tu k nepřátelóm poprnu jakžto koli vlk zamrlý, jenž pro hlad otvěsí krli, za nímž lační štěnci teků, hladem sotně nohy vlekú, potekú za ním mlaštiece, přijésti se rádi chtiece; a kdež uzřie stádo v poli, vysunú se na ně z doly. Takž vlku přibude síly a ščenci mu budú čili; a jakž se k stádu připrne, každé skotě strachy strne, nesmieti se bude hnúti ani kamo poběhnúti. Jakož vlcie činie stádu, tak Reci v pohany spadú. Král pohanský by tiem vzrúzen; uzřev to, že jest oblúzen, otstúpi ho vše náděje, nevědieše, co živ zděje. Tak se bieš hrozně ustrašil a k tomu vešken lid splašil, poče stavěti ochotně, že strachy mluvieše sotně! Náhlost se ničemu hodí; ktož se s krotkostí obchodí, nad nepřátely vévodí. 79
1405 1410 1415 1420 1425 1430 1435 podlé vojenského práva. Za malý čas pohověchu, až vši zajedno dospěchu; však najprvé král byl dospěl, a ktož mohl, ten po něm pospěl. V tu dobu spolu potahú, zpořiedivše vši svú dráhu. Král řecký náprvé vzváza a všem svým téže rozkáza; rytierstvo se o něm shrnu. Tu k nepřátelóm poprnu jakžto koli vlk zamrlý, jenž pro hlad otvěsí krli, za nímž lační štěnci teků, hladem sotně nohy vlekú, potekú za ním mlaštiece, přijésti se rádi chtiece; a kdež uzřie stádo v poli, vysunú se na ně z doly. Takž vlku přibude síly a ščenci mu budú čili; a jakž se k stádu připrne, každé skotě strachy strne, nesmieti se bude hnúti ani kamo poběhnúti. Jakož vlcie činie stádu, tak Reci v pohany spadú. Král pohanský by tiem vzrúzen; uzřev to, že jest oblúzen, otstúpi ho vše náděje, nevědieše, co živ zděje. Tak se bieš hrozně ustrašil a k tomu vešken lid splašil, poče stavěti ochotně, že strachy mluvieše sotně! Náhlost se ničemu hodí; ktož se s krotkostí obchodí, nad nepřátely vévodí. 79
Strana 80
Avšak se domysli toho, 1440 maje viece lidí mnoho, a řka: »Jakž nastúpi na ně, osadě je v každé straně, polomi je bez pakosti, maje na to moci dosti.« Dobře bě umyslil tako, ale však se sta jinako. Nebo ktož sám sobě hřímá. tomu búře nic nótjímá, leč buď léto, leč buď zima. 1443a 1445 Alexandrova řeč k vojsku Juž na špici právě stáše 1450 král řecký, boje čekáše, zpořiediv každého k tomu, v kterém křídle býti komu, a sám před zástupem v čele k bojovi hotov dospěle. Podlé něho v pravé strani biechu vítězi stavani: syn Permenióv, Nikanor, a jeho bratr, Polykanor, za tím Cenos, Ptolomeus, Perdikas, Klitus, Tydeus. To všecko jinoše mladé a každý zástupem vlade. Po těch pak na levéj straně, kdež počátek každý ráně, Permenio bieš postaven, požitý muž, však nezbaven, za tím jeho syn Filota. To pak bieše lepšie rota. Tu bieš Antigon, Kraterus a po těch vítěz Severus. Jakž ti pravi, to ti biechu, ježe zástupy vládniechu. 1455 1460 1465 1470 80
Avšak se domysli toho, 1440 maje viece lidí mnoho, a řka: »Jakž nastúpi na ně, osadě je v každé straně, polomi je bez pakosti, maje na to moci dosti.« Dobře bě umyslil tako, ale však se sta jinako. Nebo ktož sám sobě hřímá. tomu búře nic nótjímá, leč buď léto, leč buď zima. 1443a 1445 Alexandrova řeč k vojsku Juž na špici právě stáše 1450 král řecký, boje čekáše, zpořiediv každého k tomu, v kterém křídle býti komu, a sám před zástupem v čele k bojovi hotov dospěle. Podlé něho v pravé strani biechu vítězi stavani: syn Permenióv, Nikanor, a jeho bratr, Polykanor, za tím Cenos, Ptolomeus, Perdikas, Klitus, Tydeus. To všecko jinoše mladé a každý zástupem vlade. Po těch pak na levéj straně, kdež počátek každý ráně, Permenio bieš postaven, požitý muž, však nezbaven, za tím jeho syn Filota. To pak bieše lepšie rota. Tu bieš Antigon, Kraterus a po těch vítěz Severus. Jakž ti pravi, to ti biechu, ježe zástupy vládniechu. 1455 1460 1465 1470 80
Strana 81
1480 1485 1490 1495 1500 1505 Tehdy král kopie dosáhna, malečko oře povztáhna, své šlechtice upomanu, zře na nu i na si stranu, chtě poznati jich útrobu, kto s ním miení kak v tu dobu: neb co které srdce miení, v kteréj vóli neb ve chtění, to vše znáti na vezření. Pány prosbú ochoťuje a chuzším dary slibuje. Zatiem malečko postoje, prvé než dojedú boje: »Ktož ste,« vece, »sem pozváni, chuzšie panošstvo i páni, vaši dědové i předci — rozliční sú na to svědci jsú nepokoj veždy střeli; pro něžto jsú i čest vzeli; a jakž jsú byli dědové, takéž buďte i vnukové, každý na svój rod spomana. Dnes vám jest čest v ruce dána, ač jedno budete chtieti svú šlechtu i rod pomnieti. Dnes jest juž čas přišal toho, jehož sem žádal přemnoho; dnes nepokoj bude krácen a vás každý pobohacen; mně dobrého slova přejte a sobě vše zbožie mějte! Patři každý na ny voje, kakť se uzlativše stojé! Snad jsú se na jhru vybrali a ne proto, by boj brali? Viz, kakť na nich zlato hoří, pro něžto dnes budú v hoři, 1510 kdyžto pro kořist je svlačie 1475 81
1480 1485 1490 1495 1500 1505 Tehdy král kopie dosáhna, malečko oře povztáhna, své šlechtice upomanu, zře na nu i na si stranu, chtě poznati jich útrobu, kto s ním miení kak v tu dobu: neb co které srdce miení, v kteréj vóli neb ve chtění, to vše znáti na vezření. Pány prosbú ochoťuje a chuzším dary slibuje. Zatiem malečko postoje, prvé než dojedú boje: »Ktož ste,« vece, »sem pozváni, chuzšie panošstvo i páni, vaši dědové i předci — rozliční sú na to svědci jsú nepokoj veždy střeli; pro něžto jsú i čest vzeli; a jakž jsú byli dědové, takéž buďte i vnukové, každý na svój rod spomana. Dnes vám jest čest v ruce dána, ač jedno budete chtieti svú šlechtu i rod pomnieti. Dnes jest juž čas přišal toho, jehož sem žádal přemnoho; dnes nepokoj bude krácen a vás každý pobohacen; mně dobrého slova přejte a sobě vše zbožie mějte! Patři každý na ny voje, kakť se uzlativše stojé! Snad jsú se na jhru vybrali a ne proto, by boj brali? Viz, kakť na nich zlato hoří, pro něžto dnes budú v hoři, 1510 kdyžto pro kořist je svlačie 1475 81
Strana 82
1515 1525 1530 1520 a koňmi je nahy stlačie. Kakť stojé sebe široce! Vizi, že sú na poskoce. Což mluvi, dobře poznáte, až skrze jich štíty zlaté železná kopie proskočie a z jich srdce krve utočie. Ještě bych k vám mluvil viece, ale strach, ž' poběhnú k řece. Pospěšimyž — juž ti sršie — dřieve než se pryč rozpršie!« Rka tako, kopie navrže, spade v nepřátely brže, než kdy kámen vrhú z praka. Taký křik i hróza taká by u vojech stranú obú, jakož se zdáše v tu dobu, by se juž vešken svět bořil, taký se tu křik bě stvořil, ande koni v tieskni řehcí a meči v odění skřehcí, kde z lučišť nejedna střela vynide i z samostřiela. Nikdy z přievala jednoho 1535 nespadne kropí tak mnoho. ZPĚV TŘETÍ Hrůzy boje 1540 Juž bě trub nic neslyšeti, pro prach nebe neviděti. Tehdy na prvniem pohnání, kdež lepší stáchu pohani, kdežto se korúhvy stviechu, kdež se štíti zlatem lskniechu, tam se král řecký oboři, 82
1515 1525 1530 1520 a koňmi je nahy stlačie. Kakť stojé sebe široce! Vizi, že sú na poskoce. Což mluvi, dobře poznáte, až skrze jich štíty zlaté železná kopie proskočie a z jich srdce krve utočie. Ještě bych k vám mluvil viece, ale strach, ž' poběhnú k řece. Pospěšimyž — juž ti sršie — dřieve než se pryč rozpršie!« Rka tako, kopie navrže, spade v nepřátely brže, než kdy kámen vrhú z praka. Taký křik i hróza taká by u vojech stranú obú, jakož se zdáše v tu dobu, by se juž vešken svět bořil, taký se tu křik bě stvořil, ande koni v tieskni řehcí a meči v odění skřehcí, kde z lučišť nejedna střela vynide i z samostřiela. Nikdy z přievala jednoho 1535 nespadne kropí tak mnoho. ZPĚV TŘETÍ Hrůzy boje 1540 Juž bě trub nic neslyšeti, pro prach nebe neviděti. Tehdy na prvniem pohnání, kdež lepší stáchu pohani, kdežto se korúhvy stviechu, kdež se štíti zlatem lskniechu, tam se král řecký oboři, 82
Strana 83
1545 1550 1555 1560 vznímaje se na svém oři, patře, by se čstný nahodil, jehož by se kopím hodil. Sta se jemu čstná příhoda: potka jej syrský vévoda, Aretas bě menovaný, najlepší mezi pohany. Ten jmieše na helmě kámen pyrop, jenž svietí vniž plamen. Ten potka krále řeckého; prvú ranú kopie svého prostřed štíta se ho hodi, zetře kopie, však núškodi. Král se mu brzo oplati, rychle živótka ukráti; neb jakož jej rychle potka, tak nejmě před ním živótka: štít, pláty, brně jmu protče, on spade, kóň se mu potče, v samém srdci kopie překla. Ten prvý jide do pekla. 1565 1570 1575 Tehdy se zástup zamiesi. Biechu v vojště lítí česi, ande Ptolomeus s Klitem i sen i on s zlatým štítem jakžto dva lvy hladovitá nebo dva vlky nesytá prostřed stáda ovce svězie, takéž ona dva vítěze, na koho se obrátíta, živótka jmu ukrátíta. Neb když Klitus s Artofilem, sen i on na oři čilém, bodeta na se kopíma, vznidú dřiezhy mezi nima; zatiem se potkasta sama koňmi, prsmi i hlavama, 83
1545 1550 1555 1560 vznímaje se na svém oři, patře, by se čstný nahodil, jehož by se kopím hodil. Sta se jemu čstná příhoda: potka jej syrský vévoda, Aretas bě menovaný, najlepší mezi pohany. Ten jmieše na helmě kámen pyrop, jenž svietí vniž plamen. Ten potka krále řeckého; prvú ranú kopie svého prostřed štíta se ho hodi, zetře kopie, však núškodi. Král se mu brzo oplati, rychle živótka ukráti; neb jakož jej rychle potka, tak nejmě před ním živótka: štít, pláty, brně jmu protče, on spade, kóň se mu potče, v samém srdci kopie překla. Ten prvý jide do pekla. 1565 1570 1575 Tehdy se zástup zamiesi. Biechu v vojště lítí česi, ande Ptolomeus s Klitem i sen i on s zlatým štítem jakžto dva lvy hladovitá nebo dva vlky nesytá prostřed stáda ovce svězie, takéž ona dva vítěze, na koho se obrátíta, živótka jmu ukrátíta. Neb když Klitus s Artofilem, sen i on na oři čilém, bodeta na se kopíma, vznidú dřiezhy mezi nima; zatiem se potkasta sama koňmi, prsmi i hlavama, 83
Strana 84
1585 1580 a jakž se druh s druhem srazi, spadesta koňma přez vazy. Tak se tvrdě sešla běsta, jakž za umrla ležiesta, nemohúce vlásti sobú z otrapa velikú mdlobú. Ihned Klitus v tu hodinu, jakž málo ho mdloba minu. dřieve se než on opravě, přistúpě mu blíže k hlavě, prvé nežli se nadviže, hlavu jemu mečem střiže. By boj tvrdý s každé strany mezi Řeky i pohany, až Mazeus pohan vyteče, proti nepřátelóm křiče. Ten na prvniem svém potkání pět Rekóv do smrti rani: o jednoho kopie překla, v druhého nóž po pěst vekla, třetieho mečem uhlavi, čtvrtého mlatem unavi, na pátého se navráti, toho i s koněm převráti. Tu seč když uzře Filota, by jmu líto svých života; na Mazea tam pomieni, an se stvě v zlatém odění. Prvé nežli u něho by, deset pohan mlatem pobi. Ot těch se tam pryč obrátě, vítězsky svój meč vychvátě, tu se mu jich šest naměři. Ti všickni biechu rytieři; ti jej ve zlý čas potkachu, Filotasóv meč poznachu. Nedlúho o nich ostúpa, až do jilec meč v nich skúpa 1590 1595 1600 1605 1610 1615 84
1585 1580 a jakž se druh s druhem srazi, spadesta koňma přez vazy. Tak se tvrdě sešla běsta, jakž za umrla ležiesta, nemohúce vlásti sobú z otrapa velikú mdlobú. Ihned Klitus v tu hodinu, jakž málo ho mdloba minu. dřieve se než on opravě, přistúpě mu blíže k hlavě, prvé nežli se nadviže, hlavu jemu mečem střiže. By boj tvrdý s každé strany mezi Řeky i pohany, až Mazeus pohan vyteče, proti nepřátelóm křiče. Ten na prvniem svém potkání pět Rekóv do smrti rani: o jednoho kopie překla, v druhého nóž po pěst vekla, třetieho mečem uhlavi, čtvrtého mlatem unavi, na pátého se navráti, toho i s koněm převráti. Tu seč když uzře Filota, by jmu líto svých života; na Mazea tam pomieni, an se stvě v zlatém odění. Prvé nežli u něho by, deset pohan mlatem pobi. Ot těch se tam pryč obrátě, vítězsky svój meč vychvátě, tu se mu jich šest naměři. Ti všickni biechu rytieři; ti jej ve zlý čas potkachu, Filotasóv meč poznachu. Nedlúho o nich ostúpa, až do jilec meč v nich skúpa 1590 1595 1600 1605 1610 1615 84
Strana 85
1625 1630 1635 1640 1645 1650 a v sedmém meče otehna; tu jej pohanstvo obehna. Jakžto koli vepř divoký, jenžto má široké skoky, když naň vyvrú rychlú láji někde v luze nebo v háji, bude-li núčená láje, stane vepř a nic nedbaje; ač který pes k němu vnočí, vezma ránu i otskočí; pakli naň vyvrú psy vnadné, lovec jej jako ukradne: takéž vítěze onoho potka Saracénstva mnoho. V ten čas budieše bez něho, by nebylo otce jeho. Ten s Kraterem a s Volkonem, s Cenosem i s Antigonem přispěchu brzo k Filotě. Což si jich slýchal v tý rotě, v tom pobití i v tom hluku, ten každý sám na svú ruku člověkóv bliz do sta zabi, však své síly neposlabi. Tu ten boj postá na dlúze, mnohý proto došal núze. S druhé strany tu bliz stáše bratr Filotóv, jenž boj bráše, seka lidi zde, onady. Naň vytěže jinoch mladý, jemuž Endinius diechu; zlý mu čas příde pohřiechu! Neb jakž potka Nikanora, na krátce sobú obora, kopím jemu štít obrazi, však ho ničse nepokazi, tak se mdle otrúti kopie, jakžto kdyže z búře krópě 1620 1655 85
1625 1630 1635 1640 1645 1650 a v sedmém meče otehna; tu jej pohanstvo obehna. Jakžto koli vepř divoký, jenžto má široké skoky, když naň vyvrú rychlú láji někde v luze nebo v háji, bude-li núčená láje, stane vepř a nic nedbaje; ač který pes k němu vnočí, vezma ránu i otskočí; pakli naň vyvrú psy vnadné, lovec jej jako ukradne: takéž vítěze onoho potka Saracénstva mnoho. V ten čas budieše bez něho, by nebylo otce jeho. Ten s Kraterem a s Volkonem, s Cenosem i s Antigonem přispěchu brzo k Filotě. Což si jich slýchal v tý rotě, v tom pobití i v tom hluku, ten každý sám na svú ruku člověkóv bliz do sta zabi, však své síly neposlabi. Tu ten boj postá na dlúze, mnohý proto došal núze. S druhé strany tu bliz stáše bratr Filotóv, jenž boj bráše, seka lidi zde, onady. Naň vytěže jinoch mladý, jemuž Endinius diechu; zlý mu čas příde pohřiechu! Neb jakž potka Nikanora, na krátce sobú obora, kopím jemu štít obrazi, však ho ničse nepokazi, tak se mdle otrúti kopie, jakžto kdyže z búře krópě 1620 1655 85
Strana 86
1660 1665 1670 1675 1680 1685 1690 někde na tvrdý dóm spadne: tak ono dietě neradné Nikanoru se otrúti. Hněvy se Nikanor smúti. Zlé se stává proti zlému, brzo se oplati jemu: beze všeho pomeškánie pusti meč po levý straně, počen ot oka levého, přepusti až do druhého. Stáše také bliz ot toho zástup vévody jednoho, jenže Neguzar slovieše; ten Reky vše tu 'divieše, k vojně násilně rozumný, k každý seči velmi umný, jakž, což každého oružie jest k vojni i k boji slúže, k tomu všemu byl dospělý i na div ovšem umělý, kopím boda na prostraně, v tieskni mlatem, nožem raně; kam se ten obráti seka, tu krev teče jako řeka. A kdyžto uzře Filota, že proti jmu mdlé ta rota, ande krvaví jdú potoci, hna tam a chtě svým pomoci, k Neguzaru se přiboda. Stať se mu dobrá příhoda: udeři jej v helm po vrchu, až jiskry vysoko zprchú. Neudeřil bieše lehce, pojide meč s helma skřehce; ještě bieš ruky nóttrhl, kterúžto se bieš zavrhl, tak ho bieše dosáhl krutě. ruku mu po loket utě. 86
1660 1665 1670 1675 1680 1685 1690 někde na tvrdý dóm spadne: tak ono dietě neradné Nikanoru se otrúti. Hněvy se Nikanor smúti. Zlé se stává proti zlému, brzo se oplati jemu: beze všeho pomeškánie pusti meč po levý straně, počen ot oka levého, přepusti až do druhého. Stáše také bliz ot toho zástup vévody jednoho, jenže Neguzar slovieše; ten Reky vše tu 'divieše, k vojně násilně rozumný, k každý seči velmi umný, jakž, což každého oružie jest k vojni i k boji slúže, k tomu všemu byl dospělý i na div ovšem umělý, kopím boda na prostraně, v tieskni mlatem, nožem raně; kam se ten obráti seka, tu krev teče jako řeka. A kdyžto uzře Filota, že proti jmu mdlé ta rota, ande krvaví jdú potoci, hna tam a chtě svým pomoci, k Neguzaru se přiboda. Stať se mu dobrá příhoda: udeři jej v helm po vrchu, až jiskry vysoko zprchú. Neudeřil bieše lehce, pojide meč s helma skřehce; ještě bieš ruky nóttrhl, kterúžto se bieš zavrhl, tak ho bieše dosáhl krutě. ruku mu po loket utě. 86
Strana 87
1700 1705 1710 1715 1720 Neguzar se velmi smúti, jakž možéše, to však skuti: zdvihna se z přednieho luku, ještě s tú s poslední rukú, oboři se po Filotě, jež už bě v velikém potě; hna naň s ostrú bradaticí, chtě jej zatieti po líci; a snad by ho tu byl zabil, by jemu rány nóslabil Amyntas, jež ščít navrže, vtě jmu v ščít, až nevytrže. On tu vztrha bradatici, an mu stě druhú ručici. By Neguzar jakžto kláda, pojide, sebú nevlada. Často se to velmi stává, že bolest moci přidává. Tak se Neguzaru dosta, když juž sám bez ruky osta. Vzdechna v svéj žalosti k Bohu: »Zději,« vece, »ježto mohu.« V nepřátely kóň oboři, v svém neštěstí i v svém hoři hnav, polomi čtyri s sobú a sám tu spade pro mdlobu. Tiem polepši svého smutka z tako převážného skutka: když juž nelze zbýti zlého. ni se móž státi jiného, nelitujž života svého! 1695 1725 Juž bieše neznati trávy z lidí tu pro potok krvavý, jakž každý duol krví natekl a druhde se prach krví spekl, avšak viece s oné strany, 1730 otňadžto sekli pohany. 87
1700 1705 1710 1715 1720 Neguzar se velmi smúti, jakž možéše, to však skuti: zdvihna se z přednieho luku, ještě s tú s poslední rukú, oboři se po Filotě, jež už bě v velikém potě; hna naň s ostrú bradaticí, chtě jej zatieti po líci; a snad by ho tu byl zabil, by jemu rány nóslabil Amyntas, jež ščít navrže, vtě jmu v ščít, až nevytrže. On tu vztrha bradatici, an mu stě druhú ručici. By Neguzar jakžto kláda, pojide, sebú nevlada. Často se to velmi stává, že bolest moci přidává. Tak se Neguzaru dosta, když juž sám bez ruky osta. Vzdechna v svéj žalosti k Bohu: »Zději,« vece, »ježto mohu.« V nepřátely kóň oboři, v svém neštěstí i v svém hoři hnav, polomi čtyri s sobú a sám tu spade pro mdlobu. Tiem polepši svého smutka z tako převážného skutka: když juž nelze zbýti zlého. ni se móž státi jiného, nelitujž života svého! 1695 1725 Juž bieše neznati trávy z lidí tu pro potok krvavý, jakž každý duol krví natekl a druhde se prach krví spekl, avšak viece s oné strany, 1730 otňadžto sekli pohany. 87
Strana 88
1735 1740 1745 1750 1755 1760 By zástup pohanský řiedek, obráti se týlem v předek; za malý čas pryč poběhú tam k eufrateskému břehu. Kakž jich koli mnoho bylo, však k seči jich málo zbylo. Macedonský král to vida, jako se jmu moci přida; uzřevše to také Řeci, vsekú je i zbodú v pleci. Kdež meč i nejedna střela, kdež ležie ubitá těla, tady hnáchu bez rozpači. Ach, co se tu ctných těl stlači! Kam se kto obráti koli, byly zbitcóv hory, doli. Nejeden umřel bez časa, on juž leží, nohú třasa; druhý juž leže umierá a sen ještě duši sbierá; některého koňmi tlačie a po sem se drobi vlačie; on juž leží s zbitú hlavú a sen mra vťal zuby v trávu; on leží zabit ot mlata a semu pak hlava sťata; on se ještě živ obracie a sen juž mra krví vracie; onomu krev z srdce teče, seho kóň po sobě vleče; onomu uťata ruka, sen se sotně drží luka; za ostrohu visí mnohý a mnohému sťaty nohy; mnohý ještě čtveřno lazí a druzí juž ležie nazi. 1765 88
1735 1740 1745 1750 1755 1760 By zástup pohanský řiedek, obráti se týlem v předek; za malý čas pryč poběhú tam k eufrateskému břehu. Kakž jich koli mnoho bylo, však k seči jich málo zbylo. Macedonský král to vida, jako se jmu moci přida; uzřevše to také Řeci, vsekú je i zbodú v pleci. Kdež meč i nejedna střela, kdež ležie ubitá těla, tady hnáchu bez rozpači. Ach, co se tu ctných těl stlači! Kam se kto obráti koli, byly zbitcóv hory, doli. Nejeden umřel bez časa, on juž leží, nohú třasa; druhý juž leže umierá a sen ještě duši sbierá; některého koňmi tlačie a po sem se drobi vlačie; on juž leží s zbitú hlavú a sen mra vťal zuby v trávu; on leží zabit ot mlata a semu pak hlava sťata; on se ještě živ obracie a sen juž mra krví vracie; onomu krev z srdce teče, seho kóň po sobě vleče; onomu uťata ruka, sen se sotně drží luka; za ostrohu visí mnohý a mnohému sťaty nohy; mnohý ještě čtveřno lazí a druzí juž ležie nazi. 1765 88
Strana 89
Nikdy ote dne prvého až snad i do dne súdného ani bude, ni jest byla, 1770 jakož tu by, zbitých síla. 1775 1780 1785 1790 1795 1800 Ještě stáchu, boj berúce, o poběze nevědúce, v jednom křídle pohan málo, jenž bieše ještě ostalo. Ti pro čest, ženy i děti nechtiechu rádi běžeti. Vietr protivný vše rozvěje, lap se který skutek děje, když lepšie nenie náděje. Tak se sta tomu ostatku, jemuž dieše ku převratku; neb juž s koně král jich zboden, jenž toho bieše nehoden, by se kryl kda v pěšiej zbroji; ni o něm juž dbají svoji, aže Anson, rytieř jeho, ssede jemu s koně svého; ten ho přes řeku přenese, do Babylona po lése. Udatstvo se v strach proměni, ktož kam vie, ten tam pomieni. Všeliká se nemoc vzbudí, kdažtoti se hlava ztrudí, tu zemdlejí všickni údi. Takéž jich čsti by na mále, kdyže pomdle moc jich krále. A když juž přiběhnú k řece, tu k nim nalehú najviece. Najvětší tu vzechu škodu, jakž je v pleci vsekú, vzbodú, tak, ač i kto zbude meče, ten však v řeku na smrt teče. Některý by rád zbyl řeky, 89
Nikdy ote dne prvého až snad i do dne súdného ani bude, ni jest byla, 1770 jakož tu by, zbitých síla. 1775 1780 1785 1790 1795 1800 Ještě stáchu, boj berúce, o poběze nevědúce, v jednom křídle pohan málo, jenž bieše ještě ostalo. Ti pro čest, ženy i děti nechtiechu rádi běžeti. Vietr protivný vše rozvěje, lap se který skutek děje, když lepšie nenie náděje. Tak se sta tomu ostatku, jemuž dieše ku převratku; neb juž s koně král jich zboden, jenž toho bieše nehoden, by se kryl kda v pěšiej zbroji; ni o něm juž dbají svoji, aže Anson, rytieř jeho, ssede jemu s koně svého; ten ho přes řeku přenese, do Babylona po lése. Udatstvo se v strach proměni, ktož kam vie, ten tam pomieni. Všeliká se nemoc vzbudí, kdažtoti se hlava ztrudí, tu zemdlejí všickni údi. Takéž jich čsti by na mále, kdyže pomdle moc jich krále. A když juž přiběhnú k řece, tu k nim nalehú najviece. Najvětší tu vzechu škodu, jakž je v pleci vsekú, vzbodú, tak, ač i kto zbude meče, ten však v řeku na smrt teče. Některý by rád zbyl řeky, 89
Strana 90
1810 1815 1820 1825 avšak tam jeti bezděky; neb, ač i se lekne vody, však jmu vždy nezbýti škody. Ach, nelze věděti brodu nebo kde mělčejší vodu: mnoho tisíc by přepluli, jež hanebně tu stonuli. Druh druha se tona lapá, na tisíc stran každý tápá a nejeden sobě stýště, pod nímžto kóň tona prýště, ande druh druha dosiehá, chtě se rád dobrati břeha. Kaká škoda, sami vizte! I zdá mi se to zajisté, že těch lidí na poběze tu stonu v hlubokém březe tolikéž, ne málem méně, jelikož jich z boje nenie. Avšak se jich dosti obra, v nichž čstné srdce i mysl dobrá, na dobrodružstvo pomniece, hanebně sníti nechtiece, boj na samém březe vzechu. Ti čstnějé obak umřechu, nebo snad neby bez toho, 1830 by Rekóv nezbili mnoho. 1805 Řekové loupí v perském táboře Básník poučuje člověka, jak zhoubný a marný je jeho shon za zbožím 1835 Juž bě l'ud i koni stali, ježto biechu bojevali, úsilím vešken lid vznojen i každý meč krví napojen, jenž jest krví poplul tako, ž' nemóž v nožnice nikako. 90
1810 1815 1820 1825 avšak tam jeti bezděky; neb, ač i se lekne vody, však jmu vždy nezbýti škody. Ach, nelze věděti brodu nebo kde mělčejší vodu: mnoho tisíc by přepluli, jež hanebně tu stonuli. Druh druha se tona lapá, na tisíc stran každý tápá a nejeden sobě stýště, pod nímžto kóň tona prýště, ande druh druha dosiehá, chtě se rád dobrati břeha. Kaká škoda, sami vizte! I zdá mi se to zajisté, že těch lidí na poběze tu stonu v hlubokém březe tolikéž, ne málem méně, jelikož jich z boje nenie. Avšak se jich dosti obra, v nichž čstné srdce i mysl dobrá, na dobrodružstvo pomniece, hanebně sníti nechtiece, boj na samém březe vzechu. Ti čstnějé obak umřechu, nebo snad neby bez toho, 1830 by Rekóv nezbili mnoho. 1805 Řekové loupí v perském táboře Básník poučuje člověka, jak zhoubný a marný je jeho shon za zbožím 1835 Juž bě l'ud i koni stali, ježto biechu bojevali, úsilím vešken lid vznojen i každý meč krví napojen, jenž jest krví poplul tako, ž' nemóž v nožnice nikako. 90
Strana 91
1840 1845 1850 1855 1860 1865 1870 Tehdy vše meče povrhú, tam se mezi kořist vrhú. Kto by mohl tolik počísti, jelikož vzechu kořisti! Když juž vzatú kořist skladú všucknu na jednu hromadu, tu král daři i každého podlé dóstojenstvie jeho. Tu kořist vzkladú na koně, každý kóň pojide stóně; vztřeštěchu osi i kola, nebo jim kořist odola. Každý měch, tlumok natlačen, avšak člověk veždy lačen. Vše tělo bera ustalo, avšak se zdá ještě málo. Bráním ruka jakžto zbita, však berúce vždy nesyta; a když nejmiechu več bráti, počechu za ňadra cpáti. Div, člověče, kak se trudíš i kak sobú sám v tom slúdíš, pro zbožie svój život váže, i to, což jest velmi dráže, svú duši, den za dnem topíš! Pro zbožie se na smrt vzchopíš, běžíš v oheň i u vody, nestřeha se jedné škody a vždy zbožie chtě nabyti, jehož musíš obak zbýti; neb jest tvój živótek krátek. Viz, kak jest tento svět vrátek: dnes snad chodíš zdráv i jasen, v jutře budeš snad uhašen. Viz, co na lidech dobudeš, že, jakž umřeš, všeho zbudeš, s horami se nepřebudeš. 91
1840 1845 1850 1855 1860 1865 1870 Tehdy vše meče povrhú, tam se mezi kořist vrhú. Kto by mohl tolik počísti, jelikož vzechu kořisti! Když juž vzatú kořist skladú všucknu na jednu hromadu, tu král daři i každého podlé dóstojenstvie jeho. Tu kořist vzkladú na koně, každý kóň pojide stóně; vztřeštěchu osi i kola, nebo jim kořist odola. Každý měch, tlumok natlačen, avšak člověk veždy lačen. Vše tělo bera ustalo, avšak se zdá ještě málo. Bráním ruka jakžto zbita, však berúce vždy nesyta; a když nejmiechu več bráti, počechu za ňadra cpáti. Div, člověče, kak se trudíš i kak sobú sám v tom slúdíš, pro zbožie svój život váže, i to, což jest velmi dráže, svú duši, den za dnem topíš! Pro zbožie se na smrt vzchopíš, běžíš v oheň i u vody, nestřeha se jedné škody a vždy zbožie chtě nabyti, jehož musíš obak zbýti; neb jest tvój živótek krátek. Viz, kak jest tento svět vrátek: dnes snad chodíš zdráv i jasen, v jutře budeš snad uhašen. Viz, co na lidech dobudeš, že, jakž umřeš, všeho zbudeš, s horami se nepřebudeš. 91
Strana 92
Vojíni zle nakládají s bezbrannými ženami Alexander se však milostivě zachová k rodině Dariově 1890 Potom jidú mezi panie, jich nebieše kto juž bráně; a nejedna hořem nyje, ande s jejé bielé šíje krzno nebo komži drahú panoše, panošky tahú. Nejedna slovutná žena nedóstojně obnažena, a zajisté div ot diva, že j' mohla kdy býti živa; ande vedú na vše strany dievky, ženy mezi stany, nejedna své čstnosti želé, ande jí pojíti velé, kdežto jéj viděti vraha: auvech, přepusto neblahá! Nejedna svých slez unoři v svéj žalosti i v svém hoři a lomieci bielé ruce, ande ju neznámost smúcie, 1893a kdež juž nebyl kto pomoha, b ni rady přidati moha. e V chvíl'u tak strastné hodiny, d zbyvše čsti i své rodiny. e ona svého neby muže, i tato své zmilelé druže, g po němž srdcem viec stonala, h až i sobú pokonala. A když se juž všecko to sta, za malečko král tu postá, až povedú Dariovu matku, sestru i královú a v sedmi let dietě malé, syna pohanského krále. 1880 1885 1895 1875 92
Vojíni zle nakládají s bezbrannými ženami Alexander se však milostivě zachová k rodině Dariově 1890 Potom jidú mezi panie, jich nebieše kto juž bráně; a nejedna hořem nyje, ande s jejé bielé šíje krzno nebo komži drahú panoše, panošky tahú. Nejedna slovutná žena nedóstojně obnažena, a zajisté div ot diva, že j' mohla kdy býti živa; ande vedú na vše strany dievky, ženy mezi stany, nejedna své čstnosti želé, ande jí pojíti velé, kdežto jéj viděti vraha: auvech, přepusto neblahá! Nejedna svých slez unoři v svéj žalosti i v svém hoři a lomieci bielé ruce, ande ju neznámost smúcie, 1893a kdež juž nebyl kto pomoha, b ni rady přidati moha. e V chvíl'u tak strastné hodiny, d zbyvše čsti i své rodiny. e ona svého neby muže, i tato své zmilelé druže, g po němž srdcem viec stonala, h až i sobú pokonala. A když se juž všecko to sta, za malečko král tu postá, až povedú Dariovu matku, sestru i královú a v sedmi let dietě malé, syna pohanského krále. 1880 1885 1895 1875 92
Strana 93
1905 1900 Stáchu před ním v smutném líci a srdce jde rózno čšticí, ande nenie kto ottuše — div, že nevyskočí duše v takém stojéce ohromě, kdežto na vše strany lomie ruce, čest, zbožie ztrativše i všeho dobrého zbyvše. Sama se vždy šlechta káže: co je milosrdie dráže, kdež kto ottuší smutnému a najviece neznámému, ač kto komu i zavini? Takéž král řecký učini: uzřev tak šlechetné l'udi, milosrdie se v něm vzbudi; ochotně se k nim přichýle, zajisté přijma je míle, matku sobě vze za matku. »Syn mi buď,« vece děťátku, a k tomu pak oně obě sestrú miesto přije sobě. 1910 1915 1920 Jak se později změnila povaha Alexandrova Básník si právem stýská na ošemetnost světa 1925 1930 Tak bě milostiv za mladu, doňadž nevze horší vnadu. Nad vše krále seho světa byl by jakožto osvěta: také bě v něm milosrdie. Ale když juž zbožím vzhrdě, dobrost v zlobu se obrazi, dobrá vášně se pokazi; i poče svých býti dávce, jenž prvé bieš jich oprávce; porušiv vše prvnie slova i zamysli práva nová, 93
1905 1900 Stáchu před ním v smutném líci a srdce jde rózno čšticí, ande nenie kto ottuše — div, že nevyskočí duše v takém stojéce ohromě, kdežto na vše strany lomie ruce, čest, zbožie ztrativše i všeho dobrého zbyvše. Sama se vždy šlechta káže: co je milosrdie dráže, kdež kto ottuší smutnému a najviece neznámému, ač kto komu i zavini? Takéž král řecký učini: uzřev tak šlechetné l'udi, milosrdie se v něm vzbudi; ochotně se k nim přichýle, zajisté přijma je míle, matku sobě vze za matku. »Syn mi buď,« vece děťátku, a k tomu pak oně obě sestrú miesto přije sobě. 1910 1915 1920 Jak se později změnila povaha Alexandrova Básník si právem stýská na ošemetnost světa 1925 1930 Tak bě milostiv za mladu, doňadž nevze horší vnadu. Nad vše krále seho světa byl by jakožto osvěta: také bě v něm milosrdie. Ale když juž zbožím vzhrdě, dobrost v zlobu se obrazi, dobrá vášně se pokazi; i poče svých býti dávce, jenž prvé bieš jich oprávce; porušiv vše prvnie slova i zamysli práva nová, 93
Strana 94
1933a vzblúdi se mysl'ú ve mnohém, b a chtě se vzývati Bohem, c strpěti to moha věkem, d by se juž vzýval člověkem, proměni vše lepšie práva; neb se i ještě to stává, že čest nravy proměňává. Ach, světe, kak si obludný, kak jest tvój přiebytek trudný! Vědě, ž' vždy péče nabývá, ktož na tobě čsti dobývá; mdle posedí na tom stole, ktož čsti žádá na tvém kole. Ochoten jsi na počátce, ale však velmi na krátce: ač kde počátek osladíš, jedem skončenie obnadíš; podáš sebe s prva lacně, čest danú otplatíš pracně. Dobře sloveš svět, žejs' světel, že jsi náš zjevný nepřietel; protivně se však svět vzýváš, nebo nevždy světel býváš: ač se komu v čem prosvietíš, tiem jedno lid k sobě dřietíš; jakž brzo člověka vzplodíš, zlého jmu opět dohodíš. V tom se dobře dáváš znáti, ž' nemóžeš na dlúze tráti; co na tobě kde přebývá, i v jedný čsti nepřebývá. Zle se námi, světe, pečeš, jakžto ptáčkóm pruhla léčeš, jakžto róže brzo stečeš. 1935 1940 1945 1950 1955 1960 94
1933a vzblúdi se mysl'ú ve mnohém, b a chtě se vzývati Bohem, c strpěti to moha věkem, d by se juž vzýval člověkem, proměni vše lepšie práva; neb se i ještě to stává, že čest nravy proměňává. Ach, světe, kak si obludný, kak jest tvój přiebytek trudný! Vědě, ž' vždy péče nabývá, ktož na tobě čsti dobývá; mdle posedí na tom stole, ktož čsti žádá na tvém kole. Ochoten jsi na počátce, ale však velmi na krátce: ač kde počátek osladíš, jedem skončenie obnadíš; podáš sebe s prva lacně, čest danú otplatíš pracně. Dobře sloveš svět, žejs' světel, že jsi náš zjevný nepřietel; protivně se však svět vzýváš, nebo nevždy světel býváš: ač se komu v čem prosvietíš, tiem jedno lid k sobě dřietíš; jakž brzo člověka vzplodíš, zlého jmu opět dohodíš. V tom se dobře dáváš znáti, ž' nemóžeš na dlúze tráti; co na tobě kde přebývá, i v jedný čsti nepřebývá. Zle se námi, světe, pečeš, jakžto ptáčkóm pruhla léčeš, jakžto róže brzo stečeš. 1935 1940 1945 1950 1955 1960 94
Strana 95
Alexander zmocní se Damašku Zrádný správce města je potrestán smrtí 1970 1975 1980 1985 1990 Po jednom dni toho boje potoči král posly svoje do Damaška, k tomu městu, vzkazuje jim tu řeč věstú, aby jej míle přijeli, nebo jmu otpověděli, le tak, jakž by se poddali i také poklad vydali, jenž tu jest král Darius jměl. Naliti juž sám tomu chtěl zlý oprávce toho města, jemužto po službě se sta, vida, že se čas proměnil, an ihned na zlé pomienil. Všecky, což tu bieše ludí, před město s sobú vylúdi pod umluvením přelstivým, zradú mysli, srdcem křivým poda na smrt ty vše lidi. Zle se to obak poklidi, neb jakž ty l'udi pobichu, jemše ho, na kolo vzbichu. A když to Darius zvědě po posle, jenž mu povědě, ž' se tak tomu zrádci stalo, kak bě juž ztratil nemálo, však ottuši srdci svému, ž' se tak bieše stalo zlému. Zisk se ztrátú vždy na váze, neb se to často přiházie, ježe zlé s dobrým přicházie. 1965 95
Alexander zmocní se Damašku Zrádný správce města je potrestán smrtí 1970 1975 1980 1985 1990 Po jednom dni toho boje potoči král posly svoje do Damaška, k tomu městu, vzkazuje jim tu řeč věstú, aby jej míle přijeli, nebo jmu otpověděli, le tak, jakž by se poddali i také poklad vydali, jenž tu jest král Darius jměl. Naliti juž sám tomu chtěl zlý oprávce toho města, jemužto po službě se sta, vida, že se čas proměnil, an ihned na zlé pomienil. Všecky, což tu bieše ludí, před město s sobú vylúdi pod umluvením přelstivým, zradú mysli, srdcem křivým poda na smrt ty vše lidi. Zle se to obak poklidi, neb jakž ty l'udi pobichu, jemše ho, na kolo vzbichu. A když to Darius zvědě po posle, jenž mu povědě, ž' se tak tomu zrádci stalo, kak bě juž ztratil nemálo, však ottuši srdci svému, ž' se tak bieše stalo zlému. Zisk se ztrátú vždy na váze, neb se to často přiházie, ježe zlé s dobrým přicházie. 1965 95
Strana 96
Alexander, podmaniv si Sidon, dobývá města Tyru 1995 Juž bě šest dní pominulo a na sedmý den se hnulo, podlé pohan obyčeje, jakž se ještě u nich děje, kteří běchu zbiti Řeci, skladše, král káza je sžéci. A když té věci pokona, obráti se do Sidona; což v téj vlasti bieše l'udí, všecky pod svú moc připudi. Ottud pryč obráti voje, nechtě kdy jmieti pokoje, k městu, jemuž Tyrus diechu. Ti jej protivně přijechu. Kto se móže vz toho bráti, komuže Bóh chce co dáti? Tomu nemóž nic ostáti. Alexander když to zvědě, že ti l'udé k brani řiedie, by tiem radosten toliko, nevědě řéci koliko. Viz srdce vítěze toho! Uzřev na zdi lidí mnoho, jež se jiným zdá pakostno, to jmu by velmi radostno. Vida časté věže ve zdi, však se mu to ničse nezdí. Nejedna smrtedlná střela přetí se zdi z samostřiela. Všudy se stvie štíti zlatí, jimiž se bě zastierati; hustě stáchu na zdi kopie jakžto třtie neb sláma v snopě. A kdyžto k šturmu potekú, u městě se nic nelekú: 2000 2010 2005 2015 2020 2025 96
Alexander, podmaniv si Sidon, dobývá města Tyru 1995 Juž bě šest dní pominulo a na sedmý den se hnulo, podlé pohan obyčeje, jakž se ještě u nich děje, kteří běchu zbiti Řeci, skladše, král káza je sžéci. A když té věci pokona, obráti se do Sidona; což v téj vlasti bieše l'udí, všecky pod svú moc připudi. Ottud pryč obráti voje, nechtě kdy jmieti pokoje, k městu, jemuž Tyrus diechu. Ti jej protivně přijechu. Kto se móže vz toho bráti, komuže Bóh chce co dáti? Tomu nemóž nic ostáti. Alexander když to zvědě, že ti l'udé k brani řiedie, by tiem radosten toliko, nevědě řéci koliko. Viz srdce vítěze toho! Uzřev na zdi lidí mnoho, jež se jiným zdá pakostno, to jmu by velmi radostno. Vida časté věže ve zdi, však se mu to ničse nezdí. Nejedna smrtedlná střela přetí se zdi z samostřiela. Všudy se stvie štíti zlatí, jimiž se bě zastierati; hustě stáchu na zdi kopie jakžto třtie neb sláma v snopě. A kdyžto k šturmu potekú, u městě se nic nelekú: 2000 2010 2005 2015 2020 2025 96
Strana 97
2030 jedni se zdí kámen valé a druzí pak skytú hrále, ot třetích pak střely letie jakžto krópě z deště létě. Král se tím nic nerozpáči, káza, by tekli kopáči, nad nimižto tváři nesú ovšem z přetvrdého lesu. Se všech stran se ke zdi tištie jakžto žížely z mraviště; tisíc se jich řebřie chvátí, chtiece se na zeď vzebrati; oboji se o smrt dělé a nejeden šíp vystřelé. Tako na smrt tekú slepě, vňuž ptáci váznú na lepě. Sto jich jednú se zdi zabí, a však se vždy ke zdi hrabí; pobitých dvě stě povlekú, avšak zavše pod zeď tekú. Tu bez čísla ludí zbichu dřieve, než města dobychu. Ten šturm stá za dva měsiece nebo ještě k tomu viece. Na každý den šturmováchu, aže však zeď podebrachu; na sto stran se zeď oboři a nejeden by tu v hoři. Stá nepřietel s každé strany, neby juž potřeba brani; všudy hoře, všudy čštice, všady běžie jako mšice ženy, děti a křičiece, kam se dieti nevědiece. Tehdy zažhú na sto čéstí. By se bylo lze zahřésti, tisíc by nalezl takých 2040 2045 2035 2060 2050 2055 2065 97
2030 jedni se zdí kámen valé a druzí pak skytú hrále, ot třetích pak střely letie jakžto krópě z deště létě. Král se tím nic nerozpáči, káza, by tekli kopáči, nad nimižto tváři nesú ovšem z přetvrdého lesu. Se všech stran se ke zdi tištie jakžto žížely z mraviště; tisíc se jich řebřie chvátí, chtiece se na zeď vzebrati; oboji se o smrt dělé a nejeden šíp vystřelé. Tako na smrt tekú slepě, vňuž ptáci váznú na lepě. Sto jich jednú se zdi zabí, a však se vždy ke zdi hrabí; pobitých dvě stě povlekú, avšak zavše pod zeď tekú. Tu bez čísla ludí zbichu dřieve, než města dobychu. Ten šturm stá za dva měsiece nebo ještě k tomu viece. Na každý den šturmováchu, aže však zeď podebrachu; na sto stran se zeď oboři a nejeden by tu v hoři. Stá nepřietel s každé strany, neby juž potřeba brani; všudy hoře, všudy čštice, všady běžie jako mšice ženy, děti a křičiece, kam se dieti nevědiece. Tehdy zažhú na sto čéstí. By se bylo lze zahřésti, tisíc by nalezl takých 2040 2045 2035 2060 2050 2055 2065 97
Strana 98
2070 2075 2080 dětí, žen i muží všakých. Tak jim bě přišal čas trudný, každý mní, by byl den súdný, neb leč dietě, leč muž, žena, všem zajedno smrt složena. Neslýchaný div ot diva: Jedna hlava neby živa! Ne bez viny se jim to sta, že tu živ ni jeden osta, že, když král chtěl k městu jeti, poslal, dávaje věděti, by jej přijeli milostně; ani vzemše radu sprostně, šesti poslóm oči zbodú, proněž vzechu všicku škodu; jedno nechachu sedmému, jenž by je vedl k králi svému. 2085 Avšak svědčí Písmo o tom, jakože to město potom opět se jest opravilo, jakž, což tu pohanstva bylo, to vše přišlo k svatéj vieře, jakž juž dobře u Bóh věřie. O dobytí města Gazy Za obléhání byl Alexander poraněn 2090 Kak se tu bě pomsta stala i ovšem pakost nemalá, jímž se každý mohl vzstrašiti, jakž by nesměl vz něho býti pro tak protivnú příhodu i pak toho města škodu, avšakože města Gaza tu hrdost na se pokáza, k svému králi vieru maje i v svéj tvrdosti se znaje, 2095 98
2070 2075 2080 dětí, žen i muží všakých. Tak jim bě přišal čas trudný, každý mní, by byl den súdný, neb leč dietě, leč muž, žena, všem zajedno smrt složena. Neslýchaný div ot diva: Jedna hlava neby živa! Ne bez viny se jim to sta, že tu živ ni jeden osta, že, když král chtěl k městu jeti, poslal, dávaje věděti, by jej přijeli milostně; ani vzemše radu sprostně, šesti poslóm oči zbodú, proněž vzechu všicku škodu; jedno nechachu sedmému, jenž by je vedl k králi svému. 2085 Avšak svědčí Písmo o tom, jakože to město potom opět se jest opravilo, jakž, což tu pohanstva bylo, to vše přišlo k svatéj vieře, jakž juž dobře u Bóh věřie. O dobytí města Gazy Za obléhání byl Alexander poraněn 2090 Kak se tu bě pomsta stala i ovšem pakost nemalá, jímž se každý mohl vzstrašiti, jakž by nesměl vz něho býti pro tak protivnú příhodu i pak toho města škodu, avšakože města Gaza tu hrdost na se pokáza, k svému králi vieru maje i v svéj tvrdosti se znaje, 2095 98
Strana 99
2100 Alexandru otpovědě. A jakž on to brzo zvědě, před to město se položi. Kak mu jdieše vše po zboží, avšak se v tom neostřeže. Jeden měštěnín přiběže jakžto člověk výpovědný, mezi svými stoje předný, da královi mečem ránu, stoje prostřed jeho stanu. To jest pravda ve všiej věci, že kohož Bóh chce ostřieci, nemóž ho kto lap dosieci. Tak se sta tomu člověku, jehože potom rozsekú: udeři krále po hlavě, chtě jemu otjéti zdravie; sta se jemu ne po zbožú, sotně králi protě kóžu, proněž jej rozsieci káza. Tehdyž ludem i rozkáza a chtě s nimi k šturmu téci. Inhedže potekú Řeci všickni zajedno s svým králem. Tu šturmovavše za málem, krále v ruku zastřelichu, proněž se všickni smútichu. I sám král se viece smúti, všem se jednú káza hnúti, nic nedbaje na své rány. Tehdyž inhed na vše strany potekú jakž ptáci k lepu; ače jich kde sto potepú, však v to miesto tisíc jdieše. V ten čas bez města budieše, by se lépe nedomněli a s králem příměřie vzeli; zatiem se pak potiežúce, 2105 2115 2110 2125 2120 2130 2135 99
2100 Alexandru otpovědě. A jakž on to brzo zvědě, před to město se položi. Kak mu jdieše vše po zboží, avšak se v tom neostřeže. Jeden měštěnín přiběže jakžto člověk výpovědný, mezi svými stoje předný, da královi mečem ránu, stoje prostřed jeho stanu. To jest pravda ve všiej věci, že kohož Bóh chce ostřieci, nemóž ho kto lap dosieci. Tak se sta tomu člověku, jehože potom rozsekú: udeři krále po hlavě, chtě jemu otjéti zdravie; sta se jemu ne po zbožú, sotně králi protě kóžu, proněž jej rozsieci káza. Tehdyž ludem i rozkáza a chtě s nimi k šturmu téci. Inhedže potekú Řeci všickni zajedno s svým králem. Tu šturmovavše za málem, krále v ruku zastřelichu, proněž se všickni smútichu. I sám král se viece smúti, všem se jednú káza hnúti, nic nedbaje na své rány. Tehdyž inhed na vše strany potekú jakž ptáci k lepu; ače jich kde sto potepú, však v to miesto tisíc jdieše. V ten čas bez města budieše, by se lépe nedomněli a s králem příměřie vzeli; zatiem se pak potiežúce, 2105 2115 2110 2125 2120 2130 2135 99
Strana 100
2140 dachu se královi v ruce. On jich mysl pokornú vida, s svými l'udmi v město vnida, vojem dobře otpočinu, až poně šest neděl minu. Alexander táhne do Egypta 2150 2155 2160 2165 Tehdyž se dotáza rady, obsadi města i hrady; pokludiv vše zemské věci, poče na větší čest sieci do Ejipta předse dále. Pomeškav tu dosti v mále, tu všu zemi pod se pobi. Zatiem dále předse vhlobi do Libye, v zemi takú, kdež vze škodu nejednakú. Jest ta země vše bez vody, pusta ote všie úrody, ani kde v ní ptáček zpievá, ani kde viděti dřeva, nikde sledu člověčého ani také zvieřecého; ot horkosti vše v niej polí, nikde cesty znáti v poli, jedno piesek znáti všady v téj zemi zde i onady. Král Macedo, když to pozna, že v téj zemi věc tak hrozná, nechtě se však rozpáčiti, káza se všem hotoviti, jež chtieše s sobú pojéti, veždy tamo chtě dojeti, kdež pohanská modla bieše: tu v jednom dubě sedieše v téj zemi velmi daleko. Kak tam dojeti nelehko! 2145 2170 100
2140 dachu se královi v ruce. On jich mysl pokornú vida, s svými l'udmi v město vnida, vojem dobře otpočinu, až poně šest neděl minu. Alexander táhne do Egypta 2150 2155 2160 2165 Tehdyž se dotáza rady, obsadi města i hrady; pokludiv vše zemské věci, poče na větší čest sieci do Ejipta předse dále. Pomeškav tu dosti v mále, tu všu zemi pod se pobi. Zatiem dále předse vhlobi do Libye, v zemi takú, kdež vze škodu nejednakú. Jest ta země vše bez vody, pusta ote všie úrody, ani kde v ní ptáček zpievá, ani kde viděti dřeva, nikde sledu člověčého ani také zvieřecého; ot horkosti vše v niej polí, nikde cesty znáti v poli, jedno piesek znáti všady v téj zemi zde i onady. Král Macedo, když to pozna, že v téj zemi věc tak hrozná, nechtě se však rozpáčiti, káza se všem hotoviti, jež chtieše s sobú pojéti, veždy tamo chtě dojeti, kdež pohanská modla bieše: tu v jednom dubě sedieše v téj zemi velmi daleko. Kak tam dojeti nelehko! 2145 2170 100
Strana 101
2180 2190 2185 2195 2200 2205 Nejednoho zby člověka. By si byla mořská řeka, asi by bylo bez diva; ande jedno piesek splývá, a to ot slunečné spály tak se onen piesek kalí, mútě se vniž moře samo. A když juž pojidú tamo, koni jdúc cestu ubichu, větrové se obořichu; mnoho sto koní uvázú, s nimiž i l'udé zahřazú v onom piesce, an se mútí, jakž se lepké moře krútí. Dřieve než šest dní pominu, až ztrati lidu třetinu, ježe v tom piesce stonuchu. A když šest dní pominuchu a sedmý slunce osvieti, uda se mu tu přijeti, kdežto ta modla přebývá, u niež l'udí síla bývá, v lese, jenžto Hamon slove. Tu kraššie studnice plove, než ju vídal člověk který. Tu podlé pohanské viery, ktož chce u té modly býti, musí z té studnice píti. Jest ta toho obyčeje, že když slunce s hory spěje, tak se jejé voda vzvaří, jakž horký úkrop, tak paří; jakž slunce v polodne vzmiení, tak se ta voda promění, tak l'útě bude studena, jakžto ledu nakladena; a když slunce k hoře spěší, 2210 opět se voda rozřeší, 2175 101
2180 2190 2185 2195 2200 2205 Nejednoho zby člověka. By si byla mořská řeka, asi by bylo bez diva; ande jedno piesek splývá, a to ot slunečné spály tak se onen piesek kalí, mútě se vniž moře samo. A když juž pojidú tamo, koni jdúc cestu ubichu, větrové se obořichu; mnoho sto koní uvázú, s nimiž i l'udé zahřazú v onom piesce, an se mútí, jakž se lepké moře krútí. Dřieve než šest dní pominu, až ztrati lidu třetinu, ježe v tom piesce stonuchu. A když šest dní pominuchu a sedmý slunce osvieti, uda se mu tu přijeti, kdežto ta modla přebývá, u niež l'udí síla bývá, v lese, jenžto Hamon slove. Tu kraššie studnice plove, než ju vídal člověk který. Tu podlé pohanské viery, ktož chce u té modly býti, musí z té studnice píti. Jest ta toho obyčeje, že když slunce s hory spěje, tak se jejé voda vzvaří, jakž horký úkrop, tak paří; jakž slunce v polodne vzmiení, tak se ta voda promění, tak l'útě bude studena, jakžto ledu nakladena; a když slunce k hoře spěší, 2210 opět se voda rozřeší, 2175 101
Strana 102
2215 2220 2225 2230 tu jéj horkosti přibude; té pakli prvé nezbude, jeliž bude ku pólnoci, opět jéj přibude moci; studenosti jéj přibývá, vňužto když poledne bývá. Tehdyž král, dav běsu obět, musi se vrátiti opět, kak bě pryč předse pomienil, by byl toho neproměnil posel, jenž se za ním přibral, pravě, že se Darius vybral, chtě ho podstúpiti bojem: káza se vrátiti vojem, s nimiž chtieše na múříny, by nezvěděl té noviny. Toho se najviece ubá, že se po něm vojna hrubá bieše vzbudila v téj chvíli, doňadžto v Libyi byli, jež jdieše lidu obojú k strasti, k smutku, k nepokoju, k času ovšem ukrutnému, zajisté přieliš k smutnému. Jak se Darius znovu vypravoval do pole 2235 Mezi tiem jakžto juž oživ Darius, svú moc přemnoživ, bieše vše země opustil, že nikomu neotpustil, by nešal na vojnu strastnú, všem svým chvíli na nešťastnú. Kmet, jenž oral po vše léta, i jenž robil, ploty pleta, v ony u pokojné časy, nemohl užiti nekrasy, 2240 102
2215 2220 2225 2230 tu jéj horkosti přibude; té pakli prvé nezbude, jeliž bude ku pólnoci, opět jéj přibude moci; studenosti jéj přibývá, vňužto když poledne bývá. Tehdyž král, dav běsu obět, musi se vrátiti opět, kak bě pryč předse pomienil, by byl toho neproměnil posel, jenž se za ním přibral, pravě, že se Darius vybral, chtě ho podstúpiti bojem: káza se vrátiti vojem, s nimiž chtieše na múříny, by nezvěděl té noviny. Toho se najviece ubá, že se po něm vojna hrubá bieše vzbudila v téj chvíli, doňadžto v Libyi byli, jež jdieše lidu obojú k strasti, k smutku, k nepokoju, k času ovšem ukrutnému, zajisté přieliš k smutnému. Jak se Darius znovu vypravoval do pole 2235 Mezi tiem jakžto juž oživ Darius, svú moc přemnoživ, bieše vše země opustil, že nikomu neotpustil, by nešal na vojnu strastnú, všem svým chvíli na nešťastnú. Kmet, jenž oral po vše léta, i jenž robil, ploty pleta, v ony u pokojné časy, nemohl užiti nekrasy, 2240 102
Strana 103
2245 musil jíti, nesa kopie, jenž lépe věděl o snopě, i ten, jenž věděl o cepu nebo kdy čas vzieti řepu. Prázden cep každý ležieše, kto by mlátil, nikte bieše; ležiechu prázdny motyky a vzdýcháše vól všeliký, ande nenie kto jím oře; nebieše kto hromad boře, ani křovie kto kopaje; opadly běchu vše stáje, nebieše živ kto jich pleta, přišla běchu smutná léta! Lidí mieše ovšem mnoho, ale co bylo do toho? Ztratí člověk v každém miestě, kdyže k tomu nenie štěstie; věz to každý, věz to věstě! Mnoho bě l'uda sprostného a také dosti tvrdého, jimižto by mohl boj zdieti, by mu Bóh chtěl toho přieti. Ale co do které moci? Vynidú mdle všitci roci, když Božie nenie pomoci. Jdieše s sobú slony stěže, na nich biechu dobré věže; bliz jmieše tisíc buvolóv, jež vzhóru i také dolóv na voziech věže táhniechu, na nichžto střelci sediechu, a nejedna ottad střela šlechetný kóň proletěla. Dosti se vypravi silně i všelikú věcí pilně, viece než sto tisíc l'udí 2250 2255 2260 2265 2270 2275 2280 103
2245 musil jíti, nesa kopie, jenž lépe věděl o snopě, i ten, jenž věděl o cepu nebo kdy čas vzieti řepu. Prázden cep každý ležieše, kto by mlátil, nikte bieše; ležiechu prázdny motyky a vzdýcháše vól všeliký, ande nenie kto jím oře; nebieše kto hromad boře, ani křovie kto kopaje; opadly běchu vše stáje, nebieše živ kto jich pleta, přišla běchu smutná léta! Lidí mieše ovšem mnoho, ale co bylo do toho? Ztratí člověk v každém miestě, kdyže k tomu nenie štěstie; věz to každý, věz to věstě! Mnoho bě l'uda sprostného a také dosti tvrdého, jimižto by mohl boj zdieti, by mu Bóh chtěl toho přieti. Ale co do které moci? Vynidú mdle všitci roci, když Božie nenie pomoci. Jdieše s sobú slony stěže, na nich biechu dobré věže; bliz jmieše tisíc buvolóv, jež vzhóru i také dolóv na voziech věže táhniechu, na nichžto střelci sediechu, a nejedna ottad střela šlechetný kóň proletěla. Dosti se vypravi silně i všelikú věcí pilně, viece než sto tisíc l'udí 2250 2255 2260 2265 2270 2275 2280 103
Strana 104
s sobú na vojnu vykludi. Však se vše ješutně děje, ač kto na kterú čest děje, 2285 když co Bóh komu nepřeje. Saracéni všecko za sebou pálí, aby se Alexander musil vrátit. Alexander se však rychle žene za Eufrat za Dariem 2290 2295 2300 2305 2310 V tu dobu paky král řecký, ke všemu převážný, dětský, s svú mocí i s svými Řeky stáše na ný straně řeky té, ježto Eufrates slove, jež skrze ty země plove Tehdyž poče hnáti dále na saracénského krále. Nali ten juž kázal žéci, kadyž chtěli jeti Řeci; i kadyž jich byla cesta, tady sežhú vsi i města. Vše těženie ohněm polí u městech, ve vsiech i v poli. Dosti byla sprostná rada, za by juž, se boje hlada, předse tamo netáhl hlúbe; ale zamyšlenie hrubé, na něž bě srdce obrátil, kromě ž by se život krátil, tak by snad musil přestati inhed tu náhle chvátati. Káza brzo vstáti vojem, hna s velikem nepokojem, převáživ se všie své věci, chtě nepřietele dosieci; hna za ním veždy po sledu, kadyžto jej vódce vedú. 104
s sobú na vojnu vykludi. Však se vše ješutně děje, ač kto na kterú čest děje, 2285 když co Bóh komu nepřeje. Saracéni všecko za sebou pálí, aby se Alexander musil vrátit. Alexander se však rychle žene za Eufrat za Dariem 2290 2295 2300 2305 2310 V tu dobu paky král řecký, ke všemu převážný, dětský, s svú mocí i s svými Řeky stáše na ný straně řeky té, ježto Eufrates slove, jež skrze ty země plove Tehdyž poče hnáti dále na saracénského krále. Nali ten juž kázal žéci, kadyž chtěli jeti Řeci; i kadyž jich byla cesta, tady sežhú vsi i města. Vše těženie ohněm polí u městech, ve vsiech i v poli. Dosti byla sprostná rada, za by juž, se boje hlada, předse tamo netáhl hlúbe; ale zamyšlenie hrubé, na něž bě srdce obrátil, kromě ž by se život krátil, tak by snad musil přestati inhed tu náhle chvátati. Káza brzo vstáti vojem, hna s velikem nepokojem, převáživ se všie své věci, chtě nepřietele dosieci; hna za ním veždy po sledu, kadyžto jej vódce vedú. 104
Strana 105
2315 2320 2325 Jakžto vnadný sledník koli někde v lese neb u poli stopy se jelenie chopě, vždy se ho drží po stopě; ač jest mnoho jiné zvěři, všakže jinéj neuvěří; veždy se přidrží truda, v tom nejmá ničse obluda; na něž najprvé pomiení, nikak toho nepromění; ač zvěř i daleko zběhne, však teče, až ho dosiehne: takéž Alexander těže, až však nepřátel doseže. Dotad jézdu v cestě děla, aže přihna do Arběla, 2330 v ňužto dobu se súmrači. Unavené vojsko Alexandrovo se bouří, nadto ještě znepokojeno zatměním měsíce 2335 Tu se jich dosti rozpáči, jimže koní snide mnoho, pyčúce na krále z toho, o něm všecko zlé šepcúce, mnozí mdlobú sotně jdúce, každý řka: »Co to pomóže, ač nás každý život zmóže pro člověka jediného, jenž tak srdce lakomého, 2340 jemuž se zdá všecko málo, což v světě by mu se dálo? 2341a Jakž i mluvie jiní mnozí, b ž' se juž hněvají i bozi, c jakož i po česiech známy, d v nichžto zázraky vídámy, e již sú všé ztráty znamenie, 105
2315 2320 2325 Jakžto vnadný sledník koli někde v lese neb u poli stopy se jelenie chopě, vždy se ho drží po stopě; ač jest mnoho jiné zvěři, všakže jinéj neuvěří; veždy se přidrží truda, v tom nejmá ničse obluda; na něž najprvé pomiení, nikak toho nepromění; ač zvěř i daleko zběhne, však teče, až ho dosiehne: takéž Alexander těže, až však nepřátel doseže. Dotad jézdu v cestě děla, aže přihna do Arběla, 2330 v ňužto dobu se súmrači. Unavené vojsko Alexandrovo se bouří, nadto ještě znepokojeno zatměním měsíce 2335 Tu se jich dosti rozpáči, jimže koní snide mnoho, pyčúce na krále z toho, o něm všecko zlé šepcúce, mnozí mdlobú sotně jdúce, každý řka: »Co to pomóže, ač nás každý život zmóže pro člověka jediného, jenž tak srdce lakomého, 2340 jemuž se zdá všecko málo, což v světě by mu se dálo? 2341a Jakž i mluvie jiní mnozí, b ž' se juž hněvají i bozi, c jakož i po česiech známy, d v nichžto zázraky vídámy, e již sú všé ztráty znamenie, 105
Strana 106
2345 2350 2355 2360 f ač bohóv milosti nenie.« Tak pykáchu svého truda. Za tiem se pak inhed uda: pokáza se zvieřinice jakžto z jutra domovnice; potom pak když měsiec vznide, inhed mu v světlosti snide; tako se proměni ovšem, že by tma po světu po všem. To se ještě často stává, ž' se ho světlost proměňává; i mluvie to sprostní dědi, by jej tehdy snědly vědi. Tehdy se veš l'ud zamúti, řka: »Co se nad námi skutí? Tato tma jest příklad toho, že nás umře zajtra mnoho. Toho ny král náš dopraví, že nás i životóv zbaví; podejmem škodu nemalú, všecko jednomu na chválu. A kto nám jest to poručil, by se nás každý proň mučil? Lepí jest sám umra za ny, než to hoře spadne na ny.« 2365 2370 2375 Král uslyšav řeč svých l'udí, uzře, ž' se zle o něm kl'udí, ničse se tiem neustraše: »Co sú,« vece, »řeči vaše, pro něž čtete moju vinu? Každá věc jmá svú hodinu, kak ju Stvořitel ustavil. Kto jest vám takú řeč pravil, by to bylo zlé znamenie, u měsieci proměněnie? Mistři o tom dobře vědie, kak se všickni časi řiedie, 106
2345 2350 2355 2360 f ač bohóv milosti nenie.« Tak pykáchu svého truda. Za tiem se pak inhed uda: pokáza se zvieřinice jakžto z jutra domovnice; potom pak když měsiec vznide, inhed mu v světlosti snide; tako se proměni ovšem, že by tma po světu po všem. To se ještě často stává, ž' se ho světlost proměňává; i mluvie to sprostní dědi, by jej tehdy snědly vědi. Tehdy se veš l'ud zamúti, řka: »Co se nad námi skutí? Tato tma jest příklad toho, že nás umře zajtra mnoho. Toho ny král náš dopraví, že nás i životóv zbaví; podejmem škodu nemalú, všecko jednomu na chválu. A kto nám jest to poručil, by se nás každý proň mučil? Lepí jest sám umra za ny, než to hoře spadne na ny.« 2365 2370 2375 Král uslyšav řeč svých l'udí, uzře, ž' se zle o něm kl'udí, ničse se tiem neustraše: »Co sú,« vece, »řeči vaše, pro něž čtete moju vinu? Každá věc jmá svú hodinu, kak ju Stvořitel ustavil. Kto jest vám takú řeč pravil, by to bylo zlé znamenie, u měsieci proměněnie? Mistři o tom dobře vědie, kak se všickni časi řiedie, 106
Strana 107
jakž je Bóh ustavil tako, ž' se neproměnie jinako.« 2380 Tak povědě Alexander. Aristander vyloží vojsku zatmění měsíce 2385 2390 2395 2400 2405 Tdy přistúpě Aristander, jenže bieše mistr veliký: »Slyš to,« vece, »vás všeliký, nedržte se v tom obluda! Ten Stvořitel všeho l'uda i všie věci světa seho, což jest ustavenie jeho ot najprvnieho počátka, v tom nenie ničse převratka. Slunce, měséc i planéty ot počátka všemi lety vždy se držie svého běha, moře, řeky svého břeha. Ač kdy zlý déšť na skot spadne, neb se kde město propadne, nebo mor vstúpí na l'udi, nebo se kde válka vzbudí: jakž první den ustaveno, tak nebude proměněno. Viztež, pročti se to stává, jež se měsiec proměňává: něterdy když tak přiběhne, že již rohem hor dosiehne a pod zemi juž pomieni, v tu dobu se vždy promění. Svědčé také mistři umní, že se jmu světlosti umní, když přistúpi k slunci blíže. I mluvie tak mistři tíže: jakž pochodně svietí viece nežli při niej malá sviece, takéž jakž se s sluncem sejme, 2410 107
jakž je Bóh ustavil tako, ž' se neproměnie jinako.« 2380 Tak povědě Alexander. Aristander vyloží vojsku zatmění měsíce 2385 2390 2395 2400 2405 Tdy přistúpě Aristander, jenže bieše mistr veliký: »Slyš to,« vece, »vás všeliký, nedržte se v tom obluda! Ten Stvořitel všeho l'uda i všie věci světa seho, což jest ustavenie jeho ot najprvnieho počátka, v tom nenie ničse převratka. Slunce, měséc i planéty ot počátka všemi lety vždy se držie svého běha, moře, řeky svého břeha. Ač kdy zlý déšť na skot spadne, neb se kde město propadne, nebo mor vstúpí na l'udi, nebo se kde válka vzbudí: jakž první den ustaveno, tak nebude proměněno. Viztež, pročti se to stává, jež se měsiec proměňává: něterdy když tak přiběhne, že již rohem hor dosiehne a pod zemi juž pomieni, v tu dobu se vždy promění. Svědčé také mistři umní, že se jmu světlosti umní, když přistúpi k slunci blíže. I mluvie tak mistři tíže: jakž pochodně svietí viece nežli při niej malá sviece, takéž jakž se s sluncem sejme, 2410 107
Strana 108
2415 2420 slunce jmu světlost otejme. Nicti v tom jiného nenie, jedno jmějte za znamenie, že, když se měsiec omračí, tdy se pohan čest potlačí; ale když slunce pobledie, tdy Reci svú škodu vzvědie. Jmějtež,« vece, »všickni za to, ž' jest pobleděl měséc na to: jakož jistě to vidíte, tak tento boj obdržíte.« Aristandrovým výkladem se vojsko upokojí a chystá se na další výpravu 2425 2430 To povědě ten starosta, i bieše to vše řeč prostá, neb to dolíčichu sami starých králóv příhodami. Tiemž přesta zlé umyšlenie z tak radného promluvenie; tiemž zavrhú vše své strachy. Ktož byl počal býti plachý, ten přesta všie dřevnie řeči, jsa juž hotov ke všiej seči. 2435 2440 On uzřev mysl svého l'uda, že juž nežádáchu kluda, káza, by se l'ud oblačil, by se opět nerozpáčil. Prostřed noci náhle vstachu, jakž trubačí hlas poznachu, a sám král hna před zástupy. Nejeden panoše hlúpý ještě ležieše a chrápě, ande jeho snové trápie. Některého svój pán volá, 108
2415 2420 slunce jmu světlost otejme. Nicti v tom jiného nenie, jedno jmějte za znamenie, že, když se měsiec omračí, tdy se pohan čest potlačí; ale když slunce pobledie, tdy Reci svú škodu vzvědie. Jmějtež,« vece, »všickni za to, ž' jest pobleděl měséc na to: jakož jistě to vidíte, tak tento boj obdržíte.« Aristandrovým výkladem se vojsko upokojí a chystá se na další výpravu 2425 2430 To povědě ten starosta, i bieše to vše řeč prostá, neb to dolíčichu sami starých králóv příhodami. Tiemž přesta zlé umyšlenie z tak radného promluvenie; tiemž zavrhú vše své strachy. Ktož byl počal býti plachý, ten přesta všie dřevnie řeči, jsa juž hotov ke všiej seči. 2435 2440 On uzřev mysl svého l'uda, že juž nežádáchu kluda, káza, by se l'ud oblačil, by se opět nerozpáčil. Prostřed noci náhle vstachu, jakž trubačí hlas poznachu, a sám král hna před zástupy. Nejeden panoše hlúpý ještě ležieše a chrápě, ande jeho snové trápie. Některého svój pán volá, 108
Strana 109
2450 2445 an dřiemě leze pod kola a chtě ještě rád pospati; avšak, by co bylo bráti, nebylo by jmu do spánie. Ale tu neby čas bránie, nebo dieše k času tomu, kdež bě péče ne o domu, jedno životě jediném, a to ni o čemže jiném. ZPĚV ČTVRTY Na dalším pochodě Alexandrově zemře manželka Dariova 2455 V tu dobu král Macedonie, jeho voj, jeho podkonie v také se hory táhnieše, jichžto výsost taká bieše, jakž jich sotně móž dozřieti. Tahdy jemu bieše jeti. 2460 Tehdy, jemuž bě nevykla manželka Dariova, steskem po muži a žalostí nad pádem otči- ny zemřela. Alexander ji oplakával jako svou matku nebo sestru, právě tak, jako by byl nad ní naříkal Darius. Darius se dovídá o smrti své manželky a prosí Alexandra za mír Od jednoho Tyřana, který uprchl z řeckého tábora, dozvě- děl se Darius o smrti své ženy i o tom, jak se k ní Alexander laskavě choval a jak za ní truchlil. Celý tábor perský naříká nad smrtí královny. Potom vyšle Darius k Alexandrovi posly žádat za mír. Ale- xander však návrh Dariův zamítne s pyšnými slovy, že je králem, ne kupcem, a odešle posly se vzkazem, že nepřátel- 109
2450 2445 an dřiemě leze pod kola a chtě ještě rád pospati; avšak, by co bylo bráti, nebylo by jmu do spánie. Ale tu neby čas bránie, nebo dieše k času tomu, kdež bě péče ne o domu, jedno životě jediném, a to ni o čemže jiném. ZPĚV ČTVRTY Na dalším pochodě Alexandrově zemře manželka Dariova 2455 V tu dobu král Macedonie, jeho voj, jeho podkonie v také se hory táhnieše, jichžto výsost taká bieše, jakž jich sotně móž dozřieti. Tahdy jemu bieše jeti. 2460 Tehdy, jemuž bě nevykla manželka Dariova, steskem po muži a žalostí nad pádem otči- ny zemřela. Alexander ji oplakával jako svou matku nebo sestru, právě tak, jako by byl nad ní naříkal Darius. Darius se dovídá o smrti své manželky a prosí Alexandra za mír Od jednoho Tyřana, který uprchl z řeckého tábora, dozvě- děl se Darius o smrti své ženy i o tom, jak se k ní Alexander laskavě choval a jak za ní truchlil. Celý tábor perský naříká nad smrtí královny. Potom vyšle Darius k Alexandrovi posly žádat za mír. Ale- xander však návrh Dariův zamítne s pyšnými slovy, že je králem, ne kupcem, a odešle posly se vzkazem, že nepřátel- 109
Strana 110
ství mezi ním a Dariem je věčné a že vše Dariovo, i on sám, náleží Alexandrovi a Řekům. Vojska se znovu chystají k boji Po slavném pohřbu manželky Dariovy svolal si Alexander své bojovníky a takto k nim promluvil: »Stojíme před posledním bojem. Nepřátelé nad námi vyni- kají jen počtem; tím slavnější bude naše vítězství, čím s men- šími silami ho dobudeme. Udeřte s mečem na zbabělé zástu- py! Vidíte, jak se lesknou drahým kamením, zlatem a nachem? Když takto jdou do boje, jistě nad nimi zvítězíte, (Alx B 1—342) ač podlé vašie čsti práva chcte sobě věrně pomoci proti téj nestáléj moci hi to všecko sobě zlaté, ježto jakžto v rukú máte, ač ruka takéže k meču jmá jakžto ke bráňú péču, vy sobě vše zbožie mějte a mně jedno té čsti přejte v slově ač si velmi malém, bych jedno slul vaším králem, sa účasten čsti v téj řeči. Ale což jest v kteréj seči, té mi vždy dajte účastnu býti pro vašu čest vlastnú. Pakli mě vás kto upatří, za dvě neb kročeje za tři bych postúpil v zástup zase, kterého boje lekna se, skyta před se vás kterého: nepřejte mi nic dobrého.« 15 10 5 20 110
ství mezi ním a Dariem je věčné a že vše Dariovo, i on sám, náleží Alexandrovi a Řekům. Vojska se znovu chystají k boji Po slavném pohřbu manželky Dariovy svolal si Alexander své bojovníky a takto k nim promluvil: »Stojíme před posledním bojem. Nepřátelé nad námi vyni- kají jen počtem; tím slavnější bude naše vítězství, čím s men- šími silami ho dobudeme. Udeřte s mečem na zbabělé zástu- py! Vidíte, jak se lesknou drahým kamením, zlatem a nachem? Když takto jdou do boje, jistě nad nimi zvítězíte, (Alx B 1—342) ač podlé vašie čsti práva chcte sobě věrně pomoci proti téj nestáléj moci hi to všecko sobě zlaté, ježto jakžto v rukú máte, ač ruka takéže k meču jmá jakžto ke bráňú péču, vy sobě vše zbožie mějte a mně jedno té čsti přejte v slově ač si velmi malém, bych jedno slul vaším králem, sa účasten čsti v téj řeči. Ale což jest v kteréj seči, té mi vždy dajte účastnu býti pro vašu čest vlastnú. Pakli mě vás kto upatří, za dvě neb kročeje za tři bych postúpil v zástup zase, kterého boje lekna se, skyta před se vás kterého: nepřejte mi nic dobrého.« 15 10 5 20 110
Strana 111
Slovutný hrabě Patron přeběhl s důležitou zprávou od Daria k Alexandrovi 25 30 35 Hi byl by snad mluvil viece; tdy se jmu uda vezřiece znamenati jezdcóv mnoho, ženúc ot krále onoho s jedniem hrabiú velmi mocným, s člověkem ovšem pomocným, jehož on král vypověděl. A ten byl to z zrady vzvěděl, ž' chtieť nepřátely přelstiti: kdež se bylo boju sníti, kotvy byly na vše strany králem pohanským metány, zda by točúš as juž tady učinil něco převady u přelščení dosti malém. Takž ten hrabie mluviv s králem, v službu se přikáza jemu, odpověděv králu svému, 40 Patron, ten slovutný hrabie. Jak se obě vojska srazila 45 50 A juž všady straně na bě nejeden zboden na hnání, před zástupy v cekcování, chtě druh druhu býti škoden: sen zastřelen, onen zboden v tom střielení hi v téj seči. Uvěřiv juž ve všiej řeči král hřecký tomu pohanu, hnu zástupem v jinú stranu. Což mu třeba, vše rozkázav, vzdviže se, svój helm zavázav; III
Slovutný hrabě Patron přeběhl s důležitou zprávou od Daria k Alexandrovi 25 30 35 Hi byl by snad mluvil viece; tdy se jmu uda vezřiece znamenati jezdcóv mnoho, ženúc ot krále onoho s jedniem hrabiú velmi mocným, s člověkem ovšem pomocným, jehož on král vypověděl. A ten byl to z zrady vzvěděl, ž' chtieť nepřátely přelstiti: kdež se bylo boju sníti, kotvy byly na vše strany králem pohanským metány, zda by točúš as juž tady učinil něco převady u přelščení dosti malém. Takž ten hrabie mluviv s králem, v službu se přikáza jemu, odpověděv králu svému, 40 Patron, ten slovutný hrabie. Jak se obě vojska srazila 45 50 A juž všady straně na bě nejeden zboden na hnání, před zástupy v cekcování, chtě druh druhu býti škoden: sen zastřelen, onen zboden v tom střielení hi v téj seči. Uvěřiv juž ve všiej řeči král hřecký tomu pohanu, hnu zástupem v jinú stranu. Což mu třeba, vše rozkázav, vzdviže se, svój helm zavázav; III
Strana 112
takž jakž jej náhle zadrže, přijem kopie hi navrže. 55 60 65 Netáhl by kto hnúti okem, tak se náhlým snidú skokem. Na vše strany střely letie jakžto krópě z búře létě, zde hi onde kopie třeščie jakžto trstie neb zsechlé léščie a hlas se vzdvihl až v oblaky. Taký zvuk, třesk hi křik taký by v zástupiech stranú obú, jakž se zdáše, by v tu dobu sto hromóv spolu vzehřměli, tak se běchu tvrdě sněli, vňuž by koli z firmamenta všecka čtyři elementa chtěla se vydřieti z kořen: taký bě zvuk hi křik stvořen. ZPĚV PÁTY Jak se Alexander utkal se slavným pohanským hrdinou Aristomanem 70 V tu dobu král z Macedonie pobodl bieše svého koně v zástup jakžto lev, ne zkrotka; tehdyže se inhed potka s jedniem slovutným pohanem z Indie, s Aristomanem. A ten seděl na velblúdě, vítězsky se s kopím pudě, a král na svém Bucifale. Tenž pak pohan potka krále, v němž se jmu sta něc po ščestí: zetře kopie až do pěsti, 75 80 112
takž jakž jej náhle zadrže, přijem kopie hi navrže. 55 60 65 Netáhl by kto hnúti okem, tak se náhlým snidú skokem. Na vše strany střely letie jakžto krópě z búře létě, zde hi onde kopie třeščie jakžto trstie neb zsechlé léščie a hlas se vzdvihl až v oblaky. Taký zvuk, třesk hi křik taký by v zástupiech stranú obú, jakž se zdáše, by v tu dobu sto hromóv spolu vzehřměli, tak se běchu tvrdě sněli, vňuž by koli z firmamenta všecka čtyři elementa chtěla se vydřieti z kořen: taký bě zvuk hi křik stvořen. ZPĚV PÁTY Jak se Alexander utkal se slavným pohanským hrdinou Aristomanem 70 V tu dobu král z Macedonie pobodl bieše svého koně v zástup jakžto lev, ne zkrotka; tehdyže se inhed potka s jedniem slovutným pohanem z Indie, s Aristomanem. A ten seděl na velblúdě, vítězsky se s kopím pudě, a král na svém Bucifale. Tenž pak pohan potka krále, v němž se jmu sta něc po ščestí: zetře kopie až do pěsti, 75 80 112
Strana 113
85 90 95 jímž obáč nic nepoškodi. Král se pak velblúda hodi podlé plece v samé hrudi v němžto také nepoblúdi; nebo bě velblúd vysoký a k tomu pak činil skoky, pro něžto se nízko uda kopie snésti na velblúda. Inhedž se velblúd převráti, vňuž koli když se vyvrátí javor ot moci větrové: tak to tělo velblúdové učini lom, k zemi spadna. »Snadná,« křikú Hřeci, »snadná stane se nám čest hi chvála, když se králi ta čest stala!« Jak se dále bojovalo za velikých ztrát na obou stranách 100 105 110 By boj tvrdý s obú stranú, nejednu smrtelnú ránu oboje sobě tu dachu, kdež se najprvé potkachu, ande bradatice, hrále ve krvi jakžtoť v vodě kalé. A král hřecký tam v zástupy třel se, seka on l'ud hlúpý, kdež meč, hrále, bradatice, sekúce naň tak hi sice, jeho hlavě se otrúti, jímž se mysl ho nic neskrúti. Tak bě k seči přihotován, vňuž by byl z železa skován; a snadno jmu vše pak snésti, že jmu šlo všecko po ščestí. 113
85 90 95 jímž obáč nic nepoškodi. Král se pak velblúda hodi podlé plece v samé hrudi v němžto také nepoblúdi; nebo bě velblúd vysoký a k tomu pak činil skoky, pro něžto se nízko uda kopie snésti na velblúda. Inhedž se velblúd převráti, vňuž koli když se vyvrátí javor ot moci větrové: tak to tělo velblúdové učini lom, k zemi spadna. »Snadná,« křikú Hřeci, »snadná stane se nám čest hi chvála, když se králi ta čest stala!« Jak se dále bojovalo za velikých ztrát na obou stranách 100 105 110 By boj tvrdý s obú stranú, nejednu smrtelnú ránu oboje sobě tu dachu, kdež se najprvé potkachu, ande bradatice, hrále ve krvi jakžtoť v vodě kalé. A král hřecký tam v zástupy třel se, seka on l'ud hlúpý, kdež meč, hrále, bradatice, sekúce naň tak hi sice, jeho hlavě se otrúti, jímž se mysl ho nic neskrúti. Tak bě k seči přihotován, vňuž by byl z železa skován; a snadno jmu vše pak snésti, že jmu šlo všecko po ščestí. 113
Strana 114
115 120 125 Takž tu ot něho smrt vzešta, jež najlepšie z těch tu biešta: Fareš jednomu jmě bieše, druhý Elifar slovieše, jenž byl ot Ejipta hrabie a sen pak z Syrska markrabie, člověky oba bohatá, v ňúž se sta veliká ztráta tomu králi pohanskému hi jeho pak l'udu všemu, zřiece dvú udatstvo na tú. Co jich vze v životě ztrátu, již se sekli velím viece, onú dvú udatstva zřiece! Neb její přemocná síla mnoho Hřekóv bě zhubila bitím, bodením hi sečí. 130 135 140 145 Ale všakož, jakžto řeči, proti Hřekóm nic nebylo, což se bě pohan zhubilo. Všady po prachu, po trávě tekl potok, zemiu krvavě, v němž juž ležal lud hubený vňuž les neb háj porúbený. S obú stranú sta se ztráta. Stála čtvera pkelná vrata otvořena až do kořen. Taký byl křik diábly stvořen, mniece, by se země sřekla, chtieci je vyhnati z pekla. Tak duše letěly hustě, jakžto když stáda rozpustie. Což bylo kde prázdných kútóv, mohl jest býti pln dóm Plútóv; neb v tom boju řiedký zbaven, by nebyl Hřeky unaven. 150 Ande všudy l'udí hlúpí 114
115 120 125 Takž tu ot něho smrt vzešta, jež najlepšie z těch tu biešta: Fareš jednomu jmě bieše, druhý Elifar slovieše, jenž byl ot Ejipta hrabie a sen pak z Syrska markrabie, člověky oba bohatá, v ňúž se sta veliká ztráta tomu králi pohanskému hi jeho pak l'udu všemu, zřiece dvú udatstvo na tú. Co jich vze v životě ztrátu, již se sekli velím viece, onú dvú udatstva zřiece! Neb její přemocná síla mnoho Hřekóv bě zhubila bitím, bodením hi sečí. 130 135 140 145 Ale všakož, jakžto řeči, proti Hřekóm nic nebylo, což se bě pohan zhubilo. Všady po prachu, po trávě tekl potok, zemiu krvavě, v němž juž ležal lud hubený vňuž les neb háj porúbený. S obú stranú sta se ztráta. Stála čtvera pkelná vrata otvořena až do kořen. Taký byl křik diábly stvořen, mniece, by se země sřekla, chtieci je vyhnati z pekla. Tak duše letěly hustě, jakžto když stáda rozpustie. Což bylo kde prázdných kútóv, mohl jest býti pln dóm Plútóv; neb v tom boju řiedký zbaven, by nebyl Hřeky unaven. 150 Ande všudy l'udí hlúpí 114
Strana 115
155 ležie ssečeni vňuž trúpi: leží Enoš od Filoty, slovutný muž z pohan roty, zabiv tudiež Ežifila, v němžto velé pomoc byla všem lepším hřeckého krále, sšed zabitých ne u mále. Alexandrův zápas s obrem Bieš tu také ober jeden, králem pohanským vyveden tam od Črveného moře. Ten bě přišel na své hoře: člověk postavú ne krátkú, múřín otcem, ober matkú, jehož ktož uzřel, ten strnu pro nu tvář mocnú hi črnú hi pro tak silnú postavu. Jakžto kádcu maje hlavu a žrď vňuž pavuzu nesa, jakž ju kdes byl vytrhl z lesa, takž, jadyž šel, tady prše — před ním běhal přeč l'ud srše razil si cestu k Alexandrovi jako Nemejský kanec. Ale král mu vrazil oštěp do hrdla a koněm ho povalil k zemi. Seběhli se pak Rekové a ubili ho. 165 170 160 Nové boje a porážka Peršanů Na všech stranách pokračovaly dále zuřivé boje. Darius když viděl, jak jeho vojsko prchá, dal se též na útěk za řeku Lykus. Alexander spěchá za ním, ale nastává večer a je třeba, aby si vojsko odpočinulo. O půlnoci dostali se prchající Peršané do Arbel. Tam Da- rius promluvil k svému vojsku takto: »Štěstí lidské je vrtka- vé, proto i my v této bídě můžeme doufat v nové vítězství. 115
155 ležie ssečeni vňuž trúpi: leží Enoš od Filoty, slovutný muž z pohan roty, zabiv tudiež Ežifila, v němžto velé pomoc byla všem lepším hřeckého krále, sšed zabitých ne u mále. Alexandrův zápas s obrem Bieš tu také ober jeden, králem pohanským vyveden tam od Črveného moře. Ten bě přišel na své hoře: člověk postavú ne krátkú, múřín otcem, ober matkú, jehož ktož uzřel, ten strnu pro nu tvář mocnú hi črnú hi pro tak silnú postavu. Jakžto kádcu maje hlavu a žrď vňuž pavuzu nesa, jakž ju kdes byl vytrhl z lesa, takž, jadyž šel, tady prše — před ním běhal přeč l'ud srše razil si cestu k Alexandrovi jako Nemejský kanec. Ale král mu vrazil oštěp do hrdla a koněm ho povalil k zemi. Seběhli se pak Rekové a ubili ho. 165 170 160 Nové boje a porážka Peršanů Na všech stranách pokračovaly dále zuřivé boje. Darius když viděl, jak jeho vojsko prchá, dal se též na útěk za řeku Lykus. Alexander spěchá za ním, ale nastává večer a je třeba, aby si vojsko odpočinulo. O půlnoci dostali se prchající Peršané do Arbel. Tam Da- rius promluvil k svému vojsku takto: »Štěstí lidské je vrtka- vé, proto i my v této bídě můžeme doufat v nové vítězství. 115
Strana 116
Nepřítel nyní vydrancuje poklady v našich městech, ale ty mu budou na obtíž. Zatím my se vydáme do krajin nepřítelem ušetřených a v Medii sebereme čerstvé síly proti nepříteli.« Na další cestě vzdává se Alexandrovi Babylon a jeho měštané jej slavně vítají U Arbel rozdělil Alexander uloupené poklady svým vojí- nům, prošel pak Syrií a chtěl se ještě zmocnit Babylona. Těž- kosti s obléháním města mu ušetří přeběhlík Mazeus, vzdávaje se mu a vydávaje i město do jeho rukou. Za oslav na poctu Alexandrovu Babylonští uspořádají se- dání rytířů, 175 180 185 190 již dobrodružnie dle chvály silně se potykovali přetvrdého kopie ranú, kdežto mnohý s obú stranů, jelikž rozuměti mohu, zboden dřel sedlo ostrohú. To rytírské kratochvílé postá dosti dlúhé chvíle, až sám král l'udem pokynu; takž ta chvíle byvši, minu. Tehdy což bě měščan předních hi jiných l'udí úředních, pojidú před svého krále, nesúce dary nemalé se čsťú dóstojenstva jeho zbožie onoho hi seho, ježto člověčiemu oku lubosti dává posoku, ot daróv drahoty všaké přechvalú čsti nejednaké. Zatiem povezú pardusy, lvy hi mnohé velé štrusy hi což jiné ptačie sběři 116
Nepřítel nyní vydrancuje poklady v našich městech, ale ty mu budou na obtíž. Zatím my se vydáme do krajin nepřítelem ušetřených a v Medii sebereme čerstvé síly proti nepříteli.« Na další cestě vzdává se Alexandrovi Babylon a jeho měštané jej slavně vítají U Arbel rozdělil Alexander uloupené poklady svým vojí- nům, prošel pak Syrií a chtěl se ještě zmocnit Babylona. Těž- kosti s obléháním města mu ušetří přeběhlík Mazeus, vzdávaje se mu a vydávaje i město do jeho rukou. Za oslav na poctu Alexandrovu Babylonští uspořádají se- dání rytířů, 175 180 185 190 již dobrodružnie dle chvály silně se potykovali přetvrdého kopie ranú, kdežto mnohý s obú stranů, jelikž rozuměti mohu, zboden dřel sedlo ostrohú. To rytírské kratochvílé postá dosti dlúhé chvíle, až sám král l'udem pokynu; takž ta chvíle byvši, minu. Tehdy což bě měščan předních hi jiných l'udí úředních, pojidú před svého krále, nesúce dary nemalé se čsťú dóstojenstva jeho zbožie onoho hi seho, ježto člověčiemu oku lubosti dává posoku, ot daróv drahoty všaké přechvalú čsti nejednaké. Zatiem povezú pardusy, lvy hi mnohé velé štrusy hi což jiné ptačie sběři 116
Strana 117
195 hi přelúté divie zvěři, ježto, kletcemi lomieci, řula, své schrány nechtieci. Což by lepšieho kde jměli neb co lubého věděli, ježto by jmu bylo vzácno, to jmu bě dáti vše lacno. A to vše v takém veselí, jakéhož nikdy nejměli, ot hercóv, ot metcóv všakých, piesňotvoróv všelikakých, jimižto plny ulice radosti také hi sicie hi chutnosťú všaké hudby. 205 200 210 215 Tohož veselé dotud by, jeliž všecka ta noc sjide; toliž l'ud pak domóv jide. Nikdie nečtem, by tak velé bývalo v světě veselé, ani když římská moc svého volila krále kterého, by v tak velikéj radosti hi v tak přemnoženéj cnosti svého ciesaře přijala neb takú čest pokázala. 225 A s právem se jmu to dálo, což se jmu jest čsti kde stalo, že se vybrav s málem l'uda hi pojměv mnoho nekluda, svú věcú tak snažně pílil, až se jmu veš svět pochýlil. By Bóh uslyšeti ráčil své křestěnstvo hi to zračil, by takýž byl českým králem: úfal bych v to, ž' by za málem 230 leč buď Litva, leč Tateři, 220 117
195 hi přelúté divie zvěři, ježto, kletcemi lomieci, řula, své schrány nechtieci. Což by lepšieho kde jměli neb co lubého věděli, ježto by jmu bylo vzácno, to jmu bě dáti vše lacno. A to vše v takém veselí, jakéhož nikdy nejměli, ot hercóv, ot metcóv všakých, piesňotvoróv všelikakých, jimižto plny ulice radosti také hi sicie hi chutnosťú všaké hudby. 205 200 210 215 Tohož veselé dotud by, jeliž všecka ta noc sjide; toliž l'ud pak domóv jide. Nikdie nečtem, by tak velé bývalo v světě veselé, ani když římská moc svého volila krále kterého, by v tak velikéj radosti hi v tak přemnoženéj cnosti svého ciesaře přijala neb takú čest pokázala. 225 A s právem se jmu to dálo, což se jmu jest čsti kde stalo, že se vybrav s málem l'uda hi pojměv mnoho nekluda, svú věcú tak snažně pílil, až se jmu veš svět pochýlil. By Bóh uslyšeti ráčil své křestěnstvo hi to zračil, by takýž byl českým králem: úfal bych v to, ž' by za málem 230 leč buď Litva, leč Tateři, 220 117
Strana 118
235 kakž sú menováni kteří, Besermené nebo Prusi, leč nepotvrzení Rusi, 233a a což pohan na všem světě. přišli by k takéj přípřetě, jakž by, se krsta přichopiece, byli svých modl odstúpiece. Hi to by se státi mohlo, ač by to co juž pomohlo, že Němci, již sú zde hostie, chtie doždati, by na mostě Praze, jehož Bóh snad nechá, nebylo viděti Čecha: hi mohlo by se brž státi, by jich bylo nevídati. 240 ZPĚV ŠESTY Rozkoše babylonské zkazí Alexandrovy mravy 245 Divž se, Babylone město! k divuť jest podoben, věz to, tvój král, přieval všeho světa, všech jiných králóv přípřeta, o němž Danielem prorokem jest pisáno dávným rokem, jakož jemu od pólnoci bylo příti v silnéj moci, čúž o jednom roze kozlu tomu beranovi po zlu, jenžto jměl silná dva rohy; ten před ním spadl, sehnuv nohy. Tenž juž taký hi tak mocný hi svéj postati pomocný, Babylo, tvým králem bude, 260 pod nímžto tvá čest probude, 250 253 118
235 kakž sú menováni kteří, Besermené nebo Prusi, leč nepotvrzení Rusi, 233a a což pohan na všem světě. přišli by k takéj přípřetě, jakž by, se krsta přichopiece, byli svých modl odstúpiece. Hi to by se státi mohlo, ač by to co juž pomohlo, že Němci, již sú zde hostie, chtie doždati, by na mostě Praze, jehož Bóh snad nechá, nebylo viděti Čecha: hi mohlo by se brž státi, by jich bylo nevídati. 240 ZPĚV ŠESTY Rozkoše babylonské zkazí Alexandrovy mravy 245 Divž se, Babylone město! k divuť jest podoben, věz to, tvój král, přieval všeho světa, všech jiných králóv přípřeta, o němž Danielem prorokem jest pisáno dávným rokem, jakož jemu od pólnoci bylo příti v silnéj moci, čúž o jednom roze kozlu tomu beranovi po zlu, jenžto jměl silná dva rohy; ten před ním spadl, sehnuv nohy. Tenž juž taký hi tak mocný hi svéj postati pomocný, Babylo, tvým králem bude, 260 pod nímžto tvá čest probude, 250 253 118
Strana 119
265 270 jehožto by veš svět žádal, by se tomu jedno nadál, by sstál v té mysli dobrotě, južto jest proměnil pro tě, tvému se zbožú obloživ, jehož byl jest málo poživ, zradiv se nečstným opilstvem hi také tiem zrádným smilstvem, jehož viece nenie poně nikdie než u Babyloně, kdežto malého dle mýta dci mateřú jest neskryta. Tiem všiem tvój král se oleniv, by všu moc srdce vypleniv. 275 Ale, ač pravdu poviemy, hi jinde toho něč viemy, o němž by v mlýně co hudli, snad by pod střechú oškudli. 280 285 V téjž rozkoši, v téjž ozrači Alexander mysl omrači, třidceti dnóv odpočívav, po svéj vóli tu přebývav. By byl jho kto tdy nadtrútiv, nebo kterú válkú mútiv, byl by velím viece mdlejí, jímžto se mněl sa čilejí. Alexander vymyslí nová vojenská zařízení 290 A všakž, kak nerad, z té vóle musi ven dieti na pole. Tehdy když vytahú voje, na sarapských polích stoje, jednu věc vybrav z své mysli, nebývalú věc zamysli: 119
265 270 jehožto by veš svět žádal, by se tomu jedno nadál, by sstál v té mysli dobrotě, južto jest proměnil pro tě, tvému se zbožú obloživ, jehož byl jest málo poživ, zradiv se nečstným opilstvem hi také tiem zrádným smilstvem, jehož viece nenie poně nikdie než u Babyloně, kdežto malého dle mýta dci mateřú jest neskryta. Tiem všiem tvój král se oleniv, by všu moc srdce vypleniv. 275 Ale, ač pravdu poviemy, hi jinde toho něč viemy, o němž by v mlýně co hudli, snad by pod střechú oškudli. 280 285 V téjž rozkoši, v téjž ozrači Alexander mysl omrači, třidceti dnóv odpočívav, po svéj vóli tu přebývav. By byl jho kto tdy nadtrútiv, nebo kterú válkú mútiv, byl by velím viece mdlejí, jímžto se mněl sa čilejí. Alexander vymyslí nová vojenská zařízení 290 A všakž, kak nerad, z té vóle musi ven dieti na pole. Tehdy když vytahú voje, na sarapských polích stoje, jednu věc vybrav z své mysli, nebývalú věc zamysli: 119
Strana 120
300 305 310 315 320 325 jakž zástupóm stráž vyvoli. již u šturma hi na poli nebyli nice činiece, jedno za vše na to zřiece, aby u každého skutka, kohož která věc kak utká, jenžto by vztáhl nebo předčil, by ten strážný na to svědčil. K tomu zamysli věc druhú: káza vzvésti žrď předlúhú, po niejžto by bylo znáti, když by bylo vojšče vstáti; neb tak mnoho l'uda bieše, jakž juž trub nedoslyšieše. Tuž žrď za věst ve dne jměli, v noci dýmem věst věděli. Pro těchž zámyslóv noviny chtě k ludem býti bez viny, zda by byl kto jho co vině v tom, což byl bez rady čině, vzmluvi a řka: »L'udie moji, zdali kto vás, jenž tu stojí, jest, jenž by se co domýšlel, bych bez rady co zamýšlel, jež by bylo škodno komu? Hi jeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc sám o sobě zamyslil, chtě kteréj zlobě, kromě ž' čin této nadsady, k němužto buď vašie rady, tiem všakým byl na příhrozu, jižto strachem nebo hrózú nezdějú lap skutka čstného myslú srdce núdatného, by núdatní, lepších zřiece, byli také lepšu chtiece, jehožto jest třeba tuto, 330 kdež často bývá překruto, 295 120
300 305 310 315 320 325 jakž zástupóm stráž vyvoli. již u šturma hi na poli nebyli nice činiece, jedno za vše na to zřiece, aby u každého skutka, kohož která věc kak utká, jenžto by vztáhl nebo předčil, by ten strážný na to svědčil. K tomu zamysli věc druhú: káza vzvésti žrď předlúhú, po niejžto by bylo znáti, když by bylo vojšče vstáti; neb tak mnoho l'uda bieše, jakž juž trub nedoslyšieše. Tuž žrď za věst ve dne jměli, v noci dýmem věst věděli. Pro těchž zámyslóv noviny chtě k ludem býti bez viny, zda by byl kto jho co vině v tom, což byl bez rady čině, vzmluvi a řka: »L'udie moji, zdali kto vás, jenž tu stojí, jest, jenž by se co domýšlel, bych bez rady co zamýšlel, jež by bylo škodno komu? Hi jeden z vás nevěř tomu, bych tuto věc sám o sobě zamyslil, chtě kteréj zlobě, kromě ž' čin této nadsady, k němužto buď vašie rady, tiem všakým byl na příhrozu, jižto strachem nebo hrózú nezdějú lap skutka čstného myslú srdce núdatného, by núdatní, lepších zřiece, byli také lepšu chtiece, jehožto jest třeba tuto, 330 kdež často bývá překruto, 295 120
Strana 121
u příhod ve mnoze pilných, vašich dějem skutkóv silných, o nichž by nikte nevěděl, když by jich kto nepověděl. 335 340 Protož tato věc neškodná buď vám luba, ač jest hodna, při tak mnohéj téjto sběři, kdež druh druhu málo věří, a což dobrý skutí živě, to zlý na se potkna lživě, vezme to, což nezaslúžil, jehož lepší bude núžil.« Alexander dobývá tvrze uxijské Když se Alexandrovi vzdalo město Susa, vypravil se dále do země Uxijské, kterou spravoval Medateš, muž statečný a Dariovi věrný. Alexander koná přípravy k dobývání pev- nosti uxijské, je stále mezi prvními a takto pobádá své vojíny: »Kdybyste se brzy zmocnili tvrze, všeho bych vám přerád pomohl. každému se vás v tom zželi, jakž jste svój rod dnes viděli, proněž mi život nežáden. Ni jeden hrad tak nesnaden ani město jest dobyti, ač chce vám žel toho býti, čsož ste své viděli škody; ani ohni ani vody ani skály ani hory, v tom nebude ničs přípory, všecko vám bude po rovnu. Jakož jmá výsost neskrovnú toto město i přiekopy, čsož se vás každý přichopí, vaše moc všemu odolá.« (Alx M 1—80) 10 5 15 121
u příhod ve mnoze pilných, vašich dějem skutkóv silných, o nichž by nikte nevěděl, když by jich kto nepověděl. 335 340 Protož tato věc neškodná buď vám luba, ač jest hodna, při tak mnohéj téjto sběři, kdež druh druhu málo věří, a což dobrý skutí živě, to zlý na se potkna lživě, vezme to, což nezaslúžil, jehož lepší bude núžil.« Alexander dobývá tvrze uxijské Když se Alexandrovi vzdalo město Susa, vypravil se dále do země Uxijské, kterou spravoval Medateš, muž statečný a Dariovi věrný. Alexander koná přípravy k dobývání pev- nosti uxijské, je stále mezi prvními a takto pobádá své vojíny: »Kdybyste se brzy zmocnili tvrze, všeho bych vám přerád pomohl. každému se vás v tom zželi, jakž jste svój rod dnes viděli, proněž mi život nežáden. Ni jeden hrad tak nesnaden ani město jest dobyti, ač chce vám žel toho býti, čsož ste své viděli škody; ani ohni ani vody ani skály ani hory, v tom nebude ničs přípory, všecko vám bude po rovnu. Jakož jmá výsost neskrovnú toto město i přiekopy, čsož se vás každý přichopí, vaše moc všemu odolá.« (Alx M 1—80) 10 5 15 121
Strana 122
Řek tako, na vše zavola i sta pod zdú všech najdřieve, ande s pravé strany, s levé 20 tekú s řebřími, s motyky V té chvíli se objevil na vrchu tvrze hrdinný Tauron. Vo- jíni Alexandrovi nabyli tím odvahy, ale obránců tvrze se zmocnil strach a zoufalství: by bylo kam lze utéci, každý by rád pryč vyplanul. Druh družce juž zapomanul, každému o sobě péče, 25 každý sám podává meče, as by tiem život probavil. Velitel tvrze, Medateš, vypraví posly k Dariově matce, aby na Alexandrovi vyprosila milost pro uxijské občany 30 35 A sem juž tajně vypravil Medateš posly, své rádce, v stany k Dariově matce, prose za to, zda by směla, by za ně prosbu zprostřela; nebo jmieše vnuku jejé, pro ňuž mu by ta náděje, ač by kterú věcí mohla, by jmu života pomohla. 40 Jide před král čstná kmetice a jmajúci strachu líce a řkúci: »Mój žádný králu! kak jmám k tomu čáku malú, bych nynie v tom byla hodna, abys mě vyslyšel, přece však spoléhám na tvou dobrotu a osměluji se prosit: 122
Řek tako, na vše zavola i sta pod zdú všech najdřieve, ande s pravé strany, s levé 20 tekú s řebřími, s motyky V té chvíli se objevil na vrchu tvrze hrdinný Tauron. Vo- jíni Alexandrovi nabyli tím odvahy, ale obránců tvrze se zmocnil strach a zoufalství: by bylo kam lze utéci, každý by rád pryč vyplanul. Druh družce juž zapomanul, každému o sobě péče, 25 každý sám podává meče, as by tiem život probavil. Velitel tvrze, Medateš, vypraví posly k Dariově matce, aby na Alexandrovi vyprosila milost pro uxijské občany 30 35 A sem juž tajně vypravil Medateš posly, své rádce, v stany k Dariově matce, prose za to, zda by směla, by za ně prosbu zprostřela; nebo jmieše vnuku jejé, pro ňuž mu by ta náděje, ač by kterú věcí mohla, by jmu života pomohla. 40 Jide před král čstná kmetice a jmajúci strachu líce a řkúci: »Mój žádný králu! kak jmám k tomu čáku malú, bych nynie v tom byla hodna, abys mě vyslyšel, přece však spoléhám na tvou dobrotu a osměluji se prosit: 122
Strana 123
45 50 55 Ráčíš-li, ty l'udi zprosti, ač koho nechceš jiného, Medateše jediného, jenž je proti tobě zhřešil, by mě tiem jedniem utěšil.« Kaká vóle milosrdná i kaká mysl ovšem tvrdná i skutek zajisté divný, že lud, jenž mu byl protivný i tak ovšem zavinilý, již sú juž svázáni byli, milost pro ni obdrželi, své dědičstvo vše přijeli, jakž v ni v čemž nevzeli ztrátu, ni v pokladě ni v svém platu! Nezdá se, by vlastná mátě při tom času, při téj ztrátě kde takú věc obdržala, jakož se téj ženě stala. Alexander vtrhne do Persidy 60 Tehdyž ten lud osvobodě, rozdělil si Alexander s Parmenionem voje a kázal mu stíhat Daria po rovině; sám pak s vybranými jezdci táhl do Persi- dy. Nikde jinde nezkusil Alexander tolik nebezpečí 65 ani které cesty také. Nikdy nejměl horšie chvíle ani většieho úsilé. Pojmě ovšem mnoho strasti dřieve, než doby té vlasti, ande tako příkří plazi, kdež se on l'ud kryje lazí, ande nenie nikdie sledu, jedno plaz jako po ledu. 123
45 50 55 Ráčíš-li, ty l'udi zprosti, ač koho nechceš jiného, Medateše jediného, jenž je proti tobě zhřešil, by mě tiem jedniem utěšil.« Kaká vóle milosrdná i kaká mysl ovšem tvrdná i skutek zajisté divný, že lud, jenž mu byl protivný i tak ovšem zavinilý, již sú juž svázáni byli, milost pro ni obdrželi, své dědičstvo vše přijeli, jakž v ni v čemž nevzeli ztrátu, ni v pokladě ni v svém platu! Nezdá se, by vlastná mátě při tom času, při téj ztrátě kde takú věc obdržala, jakož se téj ženě stala. Alexander vtrhne do Persidy 60 Tehdyž ten lud osvobodě, rozdělil si Alexander s Parmenionem voje a kázal mu stíhat Daria po rovině; sám pak s vybranými jezdci táhl do Persi- dy. Nikde jinde nezkusil Alexander tolik nebezpečí 65 ani které cesty také. Nikdy nejměl horšie chvíle ani většieho úsilé. Pojmě ovšem mnoho strasti dřieve, než doby té vlasti, ande tako příkří plazi, kdež se on l'ud kryje lazí, ande nenie nikdie sledu, jedno plaz jako po ledu. 123
Strana 124
70 Kakž jich dobýval vítězsky, však protože jměl lud těžký, prvé než je mohl přemoci, nepřestav ve dne ni v noci, množstvo l'udí život skona, 75 však se podda vlastce ona. Alexander dobyl Persepole V tu dobu se den osvieti. Tdy se jmu uda přijeti k řece, jéž Araxes dějú, ande druh před druhem spějú 80 a chtě rád býti za mostem. Alexander přepravil se přes řeku, rychlým útokem zmocnil se Persepole a po zásluze ji vyvrátil. Neboť když se blížil k městu, setkal se se zástupem 3000 zajatců macedonských, jež byli Peršané hrozně zohavili. Alexander zaplakal nad nimi a všemožně je utěšoval. Ubožáci se pak rozhodli, že se již nevrátí domů, nýbrž že zůstanou v Asii. Alexander rozdělil jim pozemky a opatřil je stády a obilím. Alexander stíhá dále Daria Potom Alexander spěchal dále za Dariem do Medie. Ale perský král byl již v Ekbatanech a hodlal odtud ještě jeti až do Bakter. Ale když se dozvěděl, že Alexander je již na blíz- ku, svolal své věrné a vybízel je k boji. Vojáci uposlechli až po výzvě Artabazově. O zradě Bessově a Narbazonově Bessus a Narbazones, opírajíce se o silné vojsko, spikli se proti Dariovi. Usmyslili si, buď že ho zajmou a vydají Ale- xandrovi, aby si tak získali jeho přízně, anebo že Daria za- vraždí, sami pak budou vládnout a dále povedou válku proti Alexandrovi. Narbazones radil proto Dariovi, aby na čas po- 124
70 Kakž jich dobýval vítězsky, však protože jměl lud těžký, prvé než je mohl přemoci, nepřestav ve dne ni v noci, množstvo l'udí život skona, 75 však se podda vlastce ona. Alexander dobyl Persepole V tu dobu se den osvieti. Tdy se jmu uda přijeti k řece, jéž Araxes dějú, ande druh před druhem spějú 80 a chtě rád býti za mostem. Alexander přepravil se přes řeku, rychlým útokem zmocnil se Persepole a po zásluze ji vyvrátil. Neboť když se blížil k městu, setkal se se zástupem 3000 zajatců macedonských, jež byli Peršané hrozně zohavili. Alexander zaplakal nad nimi a všemožně je utěšoval. Ubožáci se pak rozhodli, že se již nevrátí domů, nýbrž že zůstanou v Asii. Alexander rozdělil jim pozemky a opatřil je stády a obilím. Alexander stíhá dále Daria Potom Alexander spěchal dále za Dariem do Medie. Ale perský král byl již v Ekbatanech a hodlal odtud ještě jeti až do Bakter. Ale když se dozvěděl, že Alexander je již na blíz- ku, svolal své věrné a vybízel je k boji. Vojáci uposlechli až po výzvě Artabazově. O zradě Bessově a Narbazonově Bessus a Narbazones, opírajíce se o silné vojsko, spikli se proti Dariovi. Usmyslili si, buď že ho zajmou a vydají Ale- xandrovi, aby si tak získali jeho přízně, anebo že Daria za- vraždí, sami pak budou vládnout a dále povedou válku proti Alexandrovi. Narbazones radil proto Dariovi, aby na čas po- 124
Strana 125
stoupil vládu Bessovi, že on by mu ji zase odevzdal po vítězné válce s Alexandrem. Darius tím rozzloben chce Narbazona zabít mečem, ale ustoupí prosbám i hrozbám Bessovým. Oba spiklenci položili se pak táborem opodál ostatních. Artabazus krotil zatím hněv králův a radil mu, aby se za tak těžké chvíle raději snažil vlídností zabránit roztržce mezi vojskem. Darius sice uposlechl, ale zármutek a zoufalost, zatvrzelí průvodcové přemožených, zachmuřují jeho mysl. A tak v jeho táboře vznikal nepokoj mezi jeho lidmi. (Alx BM 1—346) V tu dobu ta dva prorádce, nevěrného skutka skládce. radiesta se nejednako, nevědúce ješče, kako bylo jima svého krále jéti, v mnoze či u mále; neb ke všem tu neúfásta, pro něžto se velmi básta, ač by jho kak mětně jala, by sama v tom neostala. Takž o tom mluvivše mnoho, Bessus vece: »Co do toho, ač bychvě myslilaj déle? Ráno, kdyžť vstane s postele, pojďvě předeň, všakž nesborně, postaviece se pokorně, rcemež: „Králu! co svě zděla, v tom se svě lepše domněla, mniece, ž' byť se to sl'úbilo: a kdyžť to protivno bylo, toho srdečně želévě. A mezi tiem nikte nevie, co se státi moci bude, jakž najú obáč nezbude.« 15 20 10 5 25 Juž bě lud dnem se ujistil a svět obáč se nezčistil ote všie mraky tmy nocnie. 125
stoupil vládu Bessovi, že on by mu ji zase odevzdal po vítězné válce s Alexandrem. Darius tím rozzloben chce Narbazona zabít mečem, ale ustoupí prosbám i hrozbám Bessovým. Oba spiklenci položili se pak táborem opodál ostatních. Artabazus krotil zatím hněv králův a radil mu, aby se za tak těžké chvíle raději snažil vlídností zabránit roztržce mezi vojskem. Darius sice uposlechl, ale zármutek a zoufalost, zatvrzelí průvodcové přemožených, zachmuřují jeho mysl. A tak v jeho táboře vznikal nepokoj mezi jeho lidmi. (Alx BM 1—346) V tu dobu ta dva prorádce, nevěrného skutka skládce. radiesta se nejednako, nevědúce ješče, kako bylo jima svého krále jéti, v mnoze či u mále; neb ke všem tu neúfásta, pro něžto se velmi básta, ač by jho kak mětně jala, by sama v tom neostala. Takž o tom mluvivše mnoho, Bessus vece: »Co do toho, ač bychvě myslilaj déle? Ráno, kdyžť vstane s postele, pojďvě předeň, všakž nesborně, postaviece se pokorně, rcemež: „Králu! co svě zděla, v tom se svě lepše domněla, mniece, ž' byť se to sl'úbilo: a kdyžť to protivno bylo, toho srdečně želévě. A mezi tiem nikte nevie, co se státi moci bude, jakž najú obáč nezbude.« 15 20 10 5 25 Juž bě lud dnem se ujistil a svět obáč se nezčistil ote všie mraky tmy nocnie. 125
Strana 126
30 35 40 45 Tehdy obáč nepomocně ráno uzřev zorňú hvězdu král Darius, náhlú jézdú chtě preč, sedieše na voze. Tdy ni o čsti ni o Boze tbajúce ta muže zrádná, sen hi on před vozem padna, postavú smutného líce ležeta před vozem nice, mluviece k němu s pokorú, vzdvihše k němu hlavy vzhóru, řkúce: »Král'u, najú vina jest velika, všakž ju mina, vezři z tvé milosti na to, že, doňadž svě živa, za to tiem té viny pokúpívě, jakž tebe viec nódstúpívě s postaťú našeho rodu, s tobú na zisk hi na škodu s milosťú ostati chtiece, tebe viec neodstúpiece.« Tdy vida je v téj pokoře, 50 stešče sobě, slz unoře; tuž jima inhed uvěři, tuže se s nima hi smieři. Dokončav to s sima rúče, vozatajóm preč ponuče, hna preč, nikdie nepostoje, zavše nepřátel se boje. Ana, což o něm ukladla, v tom jima mysl nic núpadla, kromě zavše toho střehla, kak by té zrady dotiehla. A čstný muž chváta preč spěše, voj pak sem hi tam se mieše, kdežto byl mnohý nevěda, 55 60 126
30 35 40 45 Tehdy obáč nepomocně ráno uzřev zorňú hvězdu král Darius, náhlú jézdú chtě preč, sedieše na voze. Tdy ni o čsti ni o Boze tbajúce ta muže zrádná, sen hi on před vozem padna, postavú smutného líce ležeta před vozem nice, mluviece k němu s pokorú, vzdvihše k němu hlavy vzhóru, řkúce: »Král'u, najú vina jest velika, všakž ju mina, vezři z tvé milosti na to, že, doňadž svě živa, za to tiem té viny pokúpívě, jakž tebe viec nódstúpívě s postaťú našeho rodu, s tobú na zisk hi na škodu s milosťú ostati chtiece, tebe viec neodstúpiece.« Tdy vida je v téj pokoře, 50 stešče sobě, slz unoře; tuž jima inhed uvěři, tuže se s nima hi smieři. Dokončav to s sima rúče, vozatajóm preč ponuče, hna preč, nikdie nepostoje, zavše nepřátel se boje. Ana, což o něm ukladla, v tom jima mysl nic núpadla, kromě zavše toho střehla, kak by té zrady dotiehla. A čstný muž chváta preč spěše, voj pak sem hi tam se mieše, kdežto byl mnohý nevěda, 55 60 126
Strana 127
kam chtěl král, kam-li byl jeda, 65 neb jich viece nevědělo, což se ot sich státi chtělo. Řek Patron varuje krále před spiklenci a nabízí semu za strážce 70 75 80 85 90 Všakž byl tu jeden Hřečenín, čstného plemene zeměnín, jenž byl kterúsi náhodú s všú postatú svého rodu králem hřečským vypověděn, Patron, jemuž byl pověděn té všie zrady sklad nevěrný. Tenž člověk hospodě věrný téj řeči svój čas uhlédav, nikomu věděti nedav, minuv všu těch zrádec hrózu, přitře se k královu vozu hi vzmluvi, řka: »Králu milý, já, člověk svých přátel zbylý, jenž snad toho nedostoju, by ty přeslyšal řeč moju; neb což bych tobě poradil, mněl by, bych tě s tvými vadil, jižť sú službú přirozeni a tvú čstú dávno vzplozeni, Bessus čúšto s Narbazonem, jižto juž s velikým shonem na to dnes sú se sebrali hi to juž sú uzeptali, ač mi chceš v tom vieru jéti, že tě chtie, ač mohú, jéti. Tohož, věz, ž' nikakž nezbudeš, že dnes hi živ hi mrtv budeš. Protož, ač ráčíš, přikáži, abych byl viec při tvéj stráži, a ty viec buď u mých staniech, 95 127
kam chtěl král, kam-li byl jeda, 65 neb jich viece nevědělo, což se ot sich státi chtělo. Řek Patron varuje krále před spiklenci a nabízí semu za strážce 70 75 80 85 90 Všakž byl tu jeden Hřečenín, čstného plemene zeměnín, jenž byl kterúsi náhodú s všú postatú svého rodu králem hřečským vypověděn, Patron, jemuž byl pověděn té všie zrady sklad nevěrný. Tenž člověk hospodě věrný téj řeči svój čas uhlédav, nikomu věděti nedav, minuv všu těch zrádec hrózu, přitře se k královu vozu hi vzmluvi, řka: »Králu milý, já, člověk svých přátel zbylý, jenž snad toho nedostoju, by ty přeslyšal řeč moju; neb což bych tobě poradil, mněl by, bych tě s tvými vadil, jižť sú službú přirozeni a tvú čstú dávno vzplozeni, Bessus čúšto s Narbazonem, jižto juž s velikým shonem na to dnes sú se sebrali hi to juž sú uzeptali, ač mi chceš v tom vieru jéti, že tě chtie, ač mohú, jéti. Tohož, věz, ž' nikakž nezbudeš, že dnes hi živ hi mrtv budeš. Protož, ač ráčíš, přikáži, abych byl viec při tvéj stráži, a ty viec buď u mých staniech, 95 127
Strana 128
100 105 110 neb juž nejmáš viery na něch, jimž si, jakž řkú, čsti dohodil a je z chudých l'udí vzplodil, jakž slyšu hi jakž mi pravie. Protož mi v tom uvěř právě, že hi jáz hi má rodina — jichž si ty čáka jediná, hi již juž nemóžem dále kromě tebe, svého krále, k němuž jest poslednie čáka, když nem přišla chvíle taká — že nem jest nelze nikame ot tebe v země neznámé, v nichž se nelze bude skrýti, jestli nám tebe kak zbýti; niť bych stráž tvój býti žádal, bychť se co lepšieho nadál.« 115 By těch slov viece než mnoho, všakž on nic netbaje toho, jakž mohu to snáze řéci, ž' osuda nelze utéci. Neb což se Patron pomodlil, což-li prose řeči prodlil, nemohl nic té řeči dáti, by ho chtěl uposlúchati a řka: »Kak vy dobře znaju, že k vám věrně doufaju, jakž ste mi se přikázali, tak ste věrně se mnú stáli. Ale Bóh najlépe to vie, že, ne bych v také příslovie jáz hi mój l'ud byl upadna, kak jest smrt velmi nesnadna, však radějí v ňu upadnu, nežli se tak svých ukradnu hi byl svú vlast tak pohaně, přiveda zlé slovo na ně. 120 130 125 128
100 105 110 neb juž nejmáš viery na něch, jimž si, jakž řkú, čsti dohodil a je z chudých l'udí vzplodil, jakž slyšu hi jakž mi pravie. Protož mi v tom uvěř právě, že hi jáz hi má rodina — jichž si ty čáka jediná, hi již juž nemóžem dále kromě tebe, svého krále, k němuž jest poslednie čáka, když nem přišla chvíle taká — že nem jest nelze nikame ot tebe v země neznámé, v nichž se nelze bude skrýti, jestli nám tebe kak zbýti; niť bych stráž tvój býti žádal, bychť se co lepšieho nadál.« 115 By těch slov viece než mnoho, všakž on nic netbaje toho, jakž mohu to snáze řéci, ž' osuda nelze utéci. Neb což se Patron pomodlil, což-li prose řeči prodlil, nemohl nic té řeči dáti, by ho chtěl uposlúchati a řka: »Kak vy dobře znaju, že k vám věrně doufaju, jakž ste mi se přikázali, tak ste věrně se mnú stáli. Ale Bóh najlépe to vie, že, ne bych v také příslovie jáz hi mój l'ud byl upadna, kak jest smrt velmi nesnadna, však radějí v ňu upadnu, nežli se tak svých ukradnu hi byl svú vlast tak pohaně, přiveda zlé slovo na ně. 120 130 125 128
Strana 129
140 135 Protož než se jich otvinu, lepí sem, ž' ot nich pohynu; as každý snad die to po mně, že jsem jich čest vždy byl pomně. Pakli mě tak osud honí, že mne tak chtie zbýti oni, k kteréjž koli přídu škodě, to juž bude pozdě hodě, ž' mi živu býti nežádno: protož, což chtie, vše mi snadno.« 145 Vida to Patron, se smúti; slyše, ž' nechce vyvinúti ot smrti, k niejž se byl blíže, hna preč; inhedž svú moc stiže hi rozkáza v náhlém slově svým se jmieti vždy v hotově. Ješčež krále hnav ujisti, chtě se v smrt předeň poskýsti. 150 Bessus chce Patrona odstranit od krále, jejž chce zajmout nebo zabít 155 160 165 Bessus pak, jakž nerozuměl, vztáza, jenžto hřecky uměl hi jenž byl jima tlumačil, co by byl Patron napáčil kterých slov neb které řeči. A srdce juž žáda seči, trúce se tam na Patrona, mieniece naň slova pro na, ježto všecka juž bě vzvěděl tak, jakž Patron byl pověděl. V tomž hněvě se voza dotra, potu s čela rukú potra, mnohokrát meče se lapav, na Patrona se pochápav, jehož ho snadno odtiskú, 129
140 135 Protož než se jich otvinu, lepí sem, ž' ot nich pohynu; as každý snad die to po mně, že jsem jich čest vždy byl pomně. Pakli mě tak osud honí, že mne tak chtie zbýti oni, k kteréjž koli přídu škodě, to juž bude pozdě hodě, ž' mi živu býti nežádno: protož, což chtie, vše mi snadno.« 145 Vida to Patron, se smúti; slyše, ž' nechce vyvinúti ot smrti, k niejž se byl blíže, hna preč; inhedž svú moc stiže hi rozkáza v náhlém slově svým se jmieti vždy v hotově. Ješčež krále hnav ujisti, chtě se v smrt předeň poskýsti. 150 Bessus chce Patrona odstranit od krále, jejž chce zajmout nebo zabít 155 160 165 Bessus pak, jakž nerozuměl, vztáza, jenžto hřecky uměl hi jenž byl jima tlumačil, co by byl Patron napáčil kterých slov neb které řeči. A srdce juž žáda seči, trúce se tam na Patrona, mieniece naň slova pro na, ježto všecka juž bě vzvěděl tak, jakž Patron byl pověděl. V tomž hněvě se voza dotra, potu s čela rukú potra, mnohokrát meče se lapav, na Patrona se pochápav, jehož ho snadno odtiskú, 129
Strana 130
170 175 že nebylo na něm zisku, proto že chtěl naň nevinně a také že jel příčinně; pro něžto veš hněv ochabi, mysle veždy na to, za by přišlo jmu s lepšú příčinú. Ten vždy úmysl zlého činu ješče k téj noci otloži, jeho hi sám čstný kmet poži, že jho chtěl zabiti často, jakž se tu nesta za vlas to. Spiklenci, Bessus s Narbazonem odkládají zločin na druhou noc Ten den minu, noc přistúpi, 180 a v staniech lehše zástupi, pomlúvali řeč rozpačnú, se hi ono chvil'ú mračnú. Ande se zlá věst pronášie v onom zámutném rozpraše, kdežto Bessus s Narbazonem, zavše se radiece o něm, sobě všu noc setky nedal, chtě vžda, by svój čas uhlédal. 185 Noc jest děju všemu mátě, jakžto zisku tako ztrátě; noc jest zlému čas útratný, v němž udaten jest núdatný; noc jest, v němž se zlý nestydí, pobdě, ž' jho dobrý nevidí. Avšakž často v téj rozpači mnohý skutek se otvlačí podlé l'udského dómysla, jehožto bývá bez čísla; když juž mní kto, by byl zíšče, 200 všakž ho strach bude odtišče, 190 195 130
170 175 že nebylo na něm zisku, proto že chtěl naň nevinně a také že jel příčinně; pro něžto veš hněv ochabi, mysle veždy na to, za by přišlo jmu s lepšú příčinú. Ten vždy úmysl zlého činu ješče k téj noci otloži, jeho hi sám čstný kmet poži, že jho chtěl zabiti často, jakž se tu nesta za vlas to. Spiklenci, Bessus s Narbazonem odkládají zločin na druhou noc Ten den minu, noc přistúpi, 180 a v staniech lehše zástupi, pomlúvali řeč rozpačnú, se hi ono chvil'ú mračnú. Ande se zlá věst pronášie v onom zámutném rozpraše, kdežto Bessus s Narbazonem, zavše se radiece o něm, sobě všu noc setky nedal, chtě vžda, by svój čas uhlédal. 185 Noc jest děju všemu mátě, jakžto zisku tako ztrátě; noc jest zlému čas útratný, v němž udaten jest núdatný; noc jest, v němž se zlý nestydí, pobdě, ž' jho dobrý nevidí. Avšakž často v téj rozpači mnohý skutek se otvlačí podlé l'udského dómysla, jehožto bývá bez čísla; když juž mní kto, by byl zíšče, 200 všakž ho strach bude odtišče, 190 195 130
Strana 131
jakž ten zisk, jenžto mní maje, otloží, časa čakaje. Takž ona své děnie dluhé doložista noci druhé. Bessus, když nenašel v noci příležitosti k provedení svého záměru, osočuje Patrona u krále 210 215 220 225 230 205 Ta noc byvši hi otjide. Mezi tiem, jakž slunce vznide, Bessus šed před čstného muže, vzmluvi, na Patrona túže a řka: »Králu, juž to viziu — jehož se řéci nestyziu — že se zbožně vzýváš králem, jaks' nynie pokázal málem, žejs' jho slyšeti nerodil v tom, v němž by nám rád poškodil, l'udem čstně tobu vzchovaným hi tobě věrně poddaným, jižto tobě všie čsti přejú a pro tě vše zdieti smějú. Ale tito, již sú tací, již po mrše jakžto ptáci sem hi tamo sobú mecú a zisku dle všady lécú, zda by z nich kto cuzích uživ byl tu, kdež byl dřéve slúživ; hi jest to, král'u, bez diva, ž se taký v sujnú řeč vsývá, tobě na našu čest radě — — zle ny jest tak s tobú vadě nejmaje sám nikdie stavu, v němž by mohl kde skrýti hlavu. Ten pro zběstvo, pro chudobu sem hi tamo toče sobú jakžto trest, jam vietr pochýlí, 131
jakž ten zisk, jenžto mní maje, otloží, časa čakaje. Takž ona své děnie dluhé doložista noci druhé. Bessus, když nenašel v noci příležitosti k provedení svého záměru, osočuje Patrona u krále 210 215 220 225 230 205 Ta noc byvši hi otjide. Mezi tiem, jakž slunce vznide, Bessus šed před čstného muže, vzmluvi, na Patrona túže a řka: »Králu, juž to viziu — jehož se řéci nestyziu — že se zbožně vzýváš králem, jaks' nynie pokázal málem, žejs' jho slyšeti nerodil v tom, v němž by nám rád poškodil, l'udem čstně tobu vzchovaným hi tobě věrně poddaným, jižto tobě všie čsti přejú a pro tě vše zdieti smějú. Ale tito, již sú tací, již po mrše jakžto ptáci sem hi tamo sobú mecú a zisku dle všady lécú, zda by z nich kto cuzích uživ byl tu, kdež byl dřéve slúživ; hi jest to, král'u, bez diva, ž se taký v sujnú řeč vsývá, tobě na našu čest radě — — zle ny jest tak s tobú vadě nejmaje sám nikdie stavu, v němž by mohl kde skrýti hlavu. Ten pro zběstvo, pro chudobu sem hi tamo toče sobú jakžto trest, jam vietr pochýlí, 131
Strana 132
235 240 245 tam taký člověk se schýlí. Ale jáz hi jiní hpáni, jižto jsme tobú vzchováni, tobě věrni býti musím hi s tobú všeho pokusím, k němuž dobré právo jmámy, ž' se pro tě hi na smrt dámy. Protožto tobě děkujem, že juž na tobě to čujem, jaks' se věrně s námi smieřil, když si na ny neuvěřil tak nevěrné mysli l'udem, jímž juž bezpečnější budem.« 250 V téj řeči minu ta dieka, an, čstný kmet, jakž znal člověka, potaknu jmu ve všiej řeči, jakž jest obyčej člověčí, jemužto juž příde k tomu, že nevie kak řéci komu, věda dobře, že řeč křiva, však jé, kakž moha, pozbývá. ZPĚV SEDMY I příroda předvídá zločin, jenž se má vykonat v následující potom noci 255 Ten den opět byv hi minu zlého zámysla v témž činu, jenž těmi l'udmi uložen a do té noci otložen čstnému mužu velmi strastně ot jeho postati vlastnie. A juž slunce v svém západě pošed ne v svéj zvyčnéj vnadě, 260 132
235 240 245 tam taký člověk se schýlí. Ale jáz hi jiní hpáni, jižto jsme tobú vzchováni, tobě věrni býti musím hi s tobú všeho pokusím, k němuž dobré právo jmámy, ž' se pro tě hi na smrt dámy. Protožto tobě děkujem, že juž na tobě to čujem, jaks' se věrně s námi smieřil, když si na ny neuvěřil tak nevěrné mysli l'udem, jímž juž bezpečnější budem.« 250 V téj řeči minu ta dieka, an, čstný kmet, jakž znal člověka, potaknu jmu ve všiej řeči, jakž jest obyčej člověčí, jemužto juž příde k tomu, že nevie kak řéci komu, věda dobře, že řeč křiva, však jé, kakž moha, pozbývá. ZPĚV SEDMY I příroda předvídá zločin, jenž se má vykonat v následující potom noci 255 Ten den opět byv hi minu zlého zámysla v témž činu, jenž těmi l'udmi uložen a do té noci otložen čstnému mužu velmi strastně ot jeho postati vlastnie. A juž slunce v svém západě pošed ne v svéj zvyčnéj vnadě, 260 132
Strana 133
265 270 připřelo se bě u břeha, povzdaluje svého běha budúcie věci zámutkem hi tak zrádné věci skutkem, kdežto sluha své hospody hledal tak přehrubé škody. Měsiec také v svém poběze vzpieti se na mořském březe, nechtě se vzdvihnúti z moře, vše pro to budúcie hoře té přenevěrné prorady, jéž nelze juž zbýti kady, 275 takž jakž jest pojíti všemu vždy k času ustavenému. Král, tuše zradu, uvažuje o svých činech i o svém osudu a chce učinit konec svému životu 280 285 Měsiecu se uda vzníti a sluncu pod zemu sníti a vojska šla v stanovišče. Zde pak čstný kmet sobě stýšče sedí sám, svých stanóv střeha, ande jho každý pobiehá, kdež sám s sobú vzímal radu svých posledních dnóv v západu. kdež juž čsti miesta nedadie. sedí sám se s sobú radě; ale nestatečná rada jest, kdež spadne ta převada ve čsti od svých vlastních l'udí, tu hi každá mysl zablúdí. 290 Takž přebieraje řeč mnohú, sedí mdlý král, vzdyše k Bohu a řka: »Mocný Hospodine, jehož chtěnie nic nemine, 133
265 270 připřelo se bě u břeha, povzdaluje svého běha budúcie věci zámutkem hi tak zrádné věci skutkem, kdežto sluha své hospody hledal tak přehrubé škody. Měsiec také v svém poběze vzpieti se na mořském březe, nechtě se vzdvihnúti z moře, vše pro to budúcie hoře té přenevěrné prorady, jéž nelze juž zbýti kady, 275 takž jakž jest pojíti všemu vždy k času ustavenému. Král, tuše zradu, uvažuje o svých činech i o svém osudu a chce učinit konec svému životu 280 285 Měsiecu se uda vzníti a sluncu pod zemu sníti a vojska šla v stanovišče. Zde pak čstný kmet sobě stýšče sedí sám, svých stanóv střeha, ande jho každý pobiehá, kdež sám s sobú vzímal radu svých posledních dnóv v západu. kdež juž čsti miesta nedadie. sedí sám se s sobú radě; ale nestatečná rada jest, kdež spadne ta převada ve čsti od svých vlastních l'udí, tu hi každá mysl zablúdí. 290 Takž přebieraje řeč mnohú, sedí mdlý král, vzdyše k Bohu a řka: »Mocný Hospodine, jehož chtěnie nic nemine, 133
Strana 134
295 ani kto móž lap co moci, k němuž tvé nenie pomoci! Čím sem, Bože, se dopustil, žejs' na mě těžce přepustil tak rozličných pohub ztráty, ž' sem člověk všie čsti otjatý, ni jmám miesta mezi mými, jež sem vzplodil dary svými? Ti mi nepřejúce zdravie, strojé smrt méj staréj hlavě. A ten mój nevěrný sluha, jehož sem otjal ot pluha, ten na mě meče pobrúsil a chtě, by jho mnú pokusil. Která, Bože, moje vina? Či sem byl v čem právo mina, že pro mě kto zbyl dědiny bez práva nebo bez viny, a já súd kdy v čem převrátil, by pro to kto zbožie ztratil? Či sem kdy komu povolil, aby kto proň svú krev prolil? Či sem ten byl, na němž ktos by své pokorné núžil prosby při kterém právě neb súdě, a jáz byl co křivě súdě, mimo právo dary bera? Či plakala vdova která, zbyvši pro mě svého muže, jenžto mi byl věrně slúže, a mnú, nepomniece na to, bylo jí zbožie otjato? Či se stalo kda dědicu, by pro mě stál v smutném lícu, z svého zbožie jsa vyveden? Buď těch viece nebo jeden, což jest bylo mých zem obce, vystupte na mě žalobce, 300 305 310 320 315 325 330 134
295 ani kto móž lap co moci, k němuž tvé nenie pomoci! Čím sem, Bože, se dopustil, žejs' na mě těžce přepustil tak rozličných pohub ztráty, ž' sem člověk všie čsti otjatý, ni jmám miesta mezi mými, jež sem vzplodil dary svými? Ti mi nepřejúce zdravie, strojé smrt méj staréj hlavě. A ten mój nevěrný sluha, jehož sem otjal ot pluha, ten na mě meče pobrúsil a chtě, by jho mnú pokusil. Která, Bože, moje vina? Či sem byl v čem právo mina, že pro mě kto zbyl dědiny bez práva nebo bez viny, a já súd kdy v čem převrátil, by pro to kto zbožie ztratil? Či sem kdy komu povolil, aby kto proň svú krev prolil? Či sem ten byl, na němž ktos by své pokorné núžil prosby při kterém právě neb súdě, a jáz byl co křivě súdě, mimo právo dary bera? Či plakala vdova která, zbyvši pro mě svého muže, jenžto mi byl věrně slúže, a mnú, nepomniece na to, bylo jí zbožie otjato? Či se stalo kda dědicu, by pro mě stál v smutném lícu, z svého zbožie jsa vyveden? Buď těch viece nebo jeden, což jest bylo mých zem obce, vystupte na mě žalobce, 300 305 310 320 315 325 330 134
Strana 135
335 340 a já, což sě neopraviu, v tom se s právem své čsti zbaviu, ž' sem byl nečstně život veda; proč mi živu býti teda? Buďž inhed Bessus udaten hi ten, jenž jmu jest postaten, ten s ním přída, viecež nedli tiem, což sú zla na mě svedli. Pakli sem byl pravdy bráně, držav svój lud v věrnéj schráně, nebyv ni v čemž myslú křivú, proč mi tdy nebýti živu? 345 Buď ten brže smrti uživ, ktož jest jé s právem zaslúživ. Poctivost ať prospěje spravedlivému a vina ať ublíží vin- nému! Jestliže je to však nezměnitelná vůle bohů a osudu, abych zemřel, budiž mi dovoleno, abych sám učinil konec svému životu!« Tak pravil Darius a byl by se usmrtil, kdyby jeho věrný otrok hrozným nářkem nebyl vzbouřil celý tábor. Pláč a bě- dování šířilo se mezi Peršany, kteří se domnívali, že Darius zemřel. Byli by se rádi postavili se zbraní na ochranu svého krále, ale ze strachu před nepřáteli Dariovými se toho ne- odvažují. Darius byl od spiklenců zajat Za chvíli vyřítili se do tábora spiklenci, rozprášili okolo- stojící, vpadli od stanu Dariova a domnívajíce se, že je mrtev, spoutali ho a posadili do těsného vozu. Aby mu však přece něco zůstalo z důstojnosti královské, dali mu zlatá pouta. Potom se zmocnili všech královských pokladů a uprchli i s Dariem. 135
335 340 a já, což sě neopraviu, v tom se s právem své čsti zbaviu, ž' sem byl nečstně život veda; proč mi živu býti teda? Buďž inhed Bessus udaten hi ten, jenž jmu jest postaten, ten s ním přída, viecež nedli tiem, což sú zla na mě svedli. Pakli sem byl pravdy bráně, držav svój lud v věrnéj schráně, nebyv ni v čemž myslú křivú, proč mi tdy nebýti živu? 345 Buď ten brže smrti uživ, ktož jest jé s právem zaslúživ. Poctivost ať prospěje spravedlivému a vina ať ublíží vin- nému! Jestliže je to však nezměnitelná vůle bohů a osudu, abych zemřel, budiž mi dovoleno, abych sám učinil konec svému životu!« Tak pravil Darius a byl by se usmrtil, kdyby jeho věrný otrok hrozným nářkem nebyl vzbouřil celý tábor. Pláč a bě- dování šířilo se mezi Peršany, kteří se domnívali, že Darius zemřel. Byli by se rádi postavili se zbraní na ochranu svého krále, ale ze strachu před nepřáteli Dariovými se toho ne- odvažují. Darius byl od spiklenců zajat Za chvíli vyřítili se do tábora spiklenci, rozprášili okolo- stojící, vpadli od stanu Dariova a domnívajíce se, že je mrtev, spoutali ho a posadili do těsného vozu. Aby mu však přece něco zůstalo z důstojnosti královské, dali mu zlatá pouta. Potom se zmocnili všech královských pokladů a uprchli i s Dariem. 135
Strana 136
Alexander na pochodu za Dariem dostane zprávu o jeho zajetí Zatím Alexander pospíchal do Medie po stopách Dario- vých, aby se ho zmocnil a tak ukončil válku. Ale na cestě ho zastihla zpráva, že Darius byl zajat od perských spiklenců. Užaslý král svolal ihned své velitele a oznámil jim, co se stalo s Dariem, a vybídl je, aby s ním stíhali spiklence a za- chránili krále. Neboť není menším činem ušetřit přemoženého ubožáka než moci potrestat odbojníka. Všichni souhlasí s ná- vrhem Alexandrovým a slibují, že s ním půjdou za spiklenci. Alexander stíhá spiklence; Darius je od nich raněn Alexander rychle se žene za spiklenci; přijde do vesnice, kde dříve Bessus zajal Daria. Odtamtud ho vedou dále dva vůdcové kratší cestou za zrádci. Ale tito, ač byli počtem sil- nější, dají se před Makedonci na útěk. Oba zrádcové rozká- zali ještě Dariovi sestoupit s vozu a vsednout na koně, že si tak zachrání život. Král však nechce poslechnout; přeje si raději smrt, aby tak ušel dalším útrapám. I metají naň střely jako krupobití, zraní mu soumary zapřažené do vozu i jeho dva sluhy a rozprchnou se: Bessus do Baktrie, Narbazones do Hyrkanie. Jen asi 500 mužů zůstalo na tom místě, ale ti byli od Makedoňanů dílem pobiti, dílem zajati. Ale nikdo nemohl udat stopu Dariovu, ani nikde ve vozech perských ho nenašli. Neboť soumaři jeli zatím dále osamělou cestou a stanuli v úvale, (Alx M 81—124) otkudž viec nemohli dále mdlobú pro veliké rány, neb boci, prsi proklány. Němá tvář stojé vzdyšúce, 85 svého krále vňuž pyčúce, jenž zde leží opuštěn a bez útěchy, ž' nenie kto slovce přidada. 136
Alexander na pochodu za Dariem dostane zprávu o jeho zajetí Zatím Alexander pospíchal do Medie po stopách Dario- vých, aby se ho zmocnil a tak ukončil válku. Ale na cestě ho zastihla zpráva, že Darius byl zajat od perských spiklenců. Užaslý král svolal ihned své velitele a oznámil jim, co se stalo s Dariem, a vybídl je, aby s ním stíhali spiklence a za- chránili krále. Neboť není menším činem ušetřit přemoženého ubožáka než moci potrestat odbojníka. Všichni souhlasí s ná- vrhem Alexandrovým a slibují, že s ním půjdou za spiklenci. Alexander stíhá spiklence; Darius je od nich raněn Alexander rychle se žene za spiklenci; přijde do vesnice, kde dříve Bessus zajal Daria. Odtamtud ho vedou dále dva vůdcové kratší cestou za zrádci. Ale tito, ač byli počtem sil- nější, dají se před Makedonci na útěk. Oba zrádcové rozká- zali ještě Dariovi sestoupit s vozu a vsednout na koně, že si tak zachrání život. Král však nechce poslechnout; přeje si raději smrt, aby tak ušel dalším útrapám. I metají naň střely jako krupobití, zraní mu soumary zapřažené do vozu i jeho dva sluhy a rozprchnou se: Bessus do Baktrie, Narbazones do Hyrkanie. Jen asi 500 mužů zůstalo na tom místě, ale ti byli od Makedoňanů dílem pobiti, dílem zajati. Ale nikdo nemohl udat stopu Dariovu, ani nikde ve vozech perských ho nenašli. Neboť soumaři jeli zatím dále osamělou cestou a stanuli v úvale, (Alx M 81—124) otkudž viec nemohli dále mdlobú pro veliké rány, neb boci, prsi proklány. Němá tvář stojé vzdyšúce, 85 svého krále vňuž pyčúce, jenž zde leží opuštěn a bez útěchy, ž' nenie kto slovce přidada. 136
Strana 137
Řek Polystratus náhodou najde nešťastného krále Až dlúhý čas po všem boji v onéj spále, v onom znoji jeden Hřek se pitie sžádav, v horách, v dolech vody hl'ádav, na mnoho stran sem tam honiv, došel konečně k prameni, z něhož vytékal potok. Pramen tryskal ze skály a vše kolem svlažoval. Řek spatřil otevřený vůz Dariův i raněné soumary 90 a srdce jmu zřením znylo. Náhlým skokem na kóň vsede, připřev se, však tam pojede. Darius umírá 95 A jakž by u voza blíže, uzřev ho král, hlavu vzdviže — Řekl pak radostným hlasem Polystratovi: »Jak bych se rád sešel s Makedonským králem a urovnal s ním staré válečné spory. Ale poněvadž mi toho osud nedo- přává. 100 asponě pomluvím s tobú. Odlehčíš tiem méj bolesti, račiž mé poselstvo snésti k tomu královi hřeckému, kdasi nepřételu mému, k němuže bych tak byl zbožen, že bych mu rád své panství odevzdal. Řekni Alexandrovi: Stala se mi hrozná nehoda; ale raději ji snáším, 137
Řek Polystratus náhodou najde nešťastného krále Až dlúhý čas po všem boji v onéj spále, v onom znoji jeden Hřek se pitie sžádav, v horách, v dolech vody hl'ádav, na mnoho stran sem tam honiv, došel konečně k prameni, z něhož vytékal potok. Pramen tryskal ze skály a vše kolem svlažoval. Řek spatřil otevřený vůz Dariův i raněné soumary 90 a srdce jmu zřením znylo. Náhlým skokem na kóň vsede, připřev se, však tam pojede. Darius umírá 95 A jakž by u voza blíže, uzřev ho král, hlavu vzdviže — Řekl pak radostným hlasem Polystratovi: »Jak bych se rád sešel s Makedonským králem a urovnal s ním staré válečné spory. Ale poněvadž mi toho osud nedo- přává. 100 asponě pomluvím s tobú. Odlehčíš tiem méj bolesti, račiž mé poselstvo snésti k tomu královi hřeckému, kdasi nepřételu mému, k němuže bych tak byl zbožen, že bych mu rád své panství odevzdal. Řekni Alexandrovi: Stala se mi hrozná nehoda; ale raději ji snáším, 137
Strana 138
105 nežli bych jé čso přál tobě. Proto, čsožs' mi čsti pokázal, jakžs' se u mú čest uvázal, že jsi všu hrdost ukrotiv i byl k svým vězňóm dobrotiv, že jsi se k mé matce, ženě, sestře i synovi tak vlídně choval, že jsi byl k přemoženému nepříteli laskavější a věrnější než můj vlastní sluha. 110 Ten pobrúsiv na mě meče, mého života ukrátil, zle mi mé čsti tak poplatil; — čsož mých zemí bylo všady vlasti, města, tvrze, hrady tiem vším miesto mne obvládal U něho jsem ochrany nenašel, nýbrž on sám mě o život připravil. Zato když jsem upadl mezi nepřátele, u nich jsem našel přátele. To řekni Alexandrovi, svému králi, že ho prosím, aby dal zrádcům zaslouženou odplatu, jakou bych jim já byl dal, kdy- by mi byl osud dopřál vítězství. Nejde zajisté jen o mne, nýbrž o všechny vládce. Ať spravedlivě uváží, jaké pomsty zaslu- huje toto mrzké provinění. 115 Pakli mne v tom nepopraví, sobě též po mně ostaví, že pomdlí té všie své chvály; ače té pomsty otdálí, čakajž téhož veždy na se; neboť nebezpečenství přicházívají náhlou nehodou. Umíraje za to jediné prosím bohy, aby se Alexandrovi poddal celý svět a aby poslednie mi čsti dohodil, 120 jímž by své jmě výše vzplodil.'« 138
105 nežli bych jé čso přál tobě. Proto, čsožs' mi čsti pokázal, jakžs' se u mú čest uvázal, že jsi všu hrdost ukrotiv i byl k svým vězňóm dobrotiv, že jsi se k mé matce, ženě, sestře i synovi tak vlídně choval, že jsi byl k přemoženému nepříteli laskavější a věrnější než můj vlastní sluha. 110 Ten pobrúsiv na mě meče, mého života ukrátil, zle mi mé čsti tak poplatil; — čsož mých zemí bylo všady vlasti, města, tvrze, hrady tiem vším miesto mne obvládal U něho jsem ochrany nenašel, nýbrž on sám mě o život připravil. Zato když jsem upadl mezi nepřátele, u nich jsem našel přátele. To řekni Alexandrovi, svému králi, že ho prosím, aby dal zrádcům zaslouženou odplatu, jakou bych jim já byl dal, kdy- by mi byl osud dopřál vítězství. Nejde zajisté jen o mne, nýbrž o všechny vládce. Ať spravedlivě uváží, jaké pomsty zaslu- huje toto mrzké provinění. 115 Pakli mne v tom nepopraví, sobě též po mně ostaví, že pomdlí té všie své chvály; ače té pomsty otdálí, čakajž téhož veždy na se; neboť nebezpečenství přicházívají náhlou nehodou. Umíraje za to jediné prosím bohy, aby se Alexandrovi poddal celý svět a aby poslednie mi čsti dohodil, 120 jímž by své jmě výše vzplodil.'« 138
Strana 139
Pomluviv tak, řeč potrati, sotně móž ruky podati pravé přiezni na stvrzenie i všie řeči na znamenie Takový byl konec života Dariova. Po slavném pohřbu Dariově žene se Alexander dále za Bessem a Narbazonem Když se Alexander dozvěděl o smrti Dariově, spěchá za ním, žalostně nad ním naříká a slibuje, že se pomstí na spik- lencích. Mrtvého krále dá balsamovat, slavně pohřbít a na hrobě mu vystaví pyramidu. Potom hojně obdaruje své vo- jíny za dřívější strasti a útrapy a hostí je po táboře. Zatím se rozšířila pověst, že se chce Alexander vrátit do Evropy. V táboře nastala všeobecná radost, která však ne- trvala dlouho; neboť Alexander oznámil vojínům, že ta zprá- va je nesprávná, neboť je třeba pomstít se ještě nad spiklenci Bessem a Narbazonem. A tak vojíni se připraví na další vý- pravu a s Alexandrem ženou se dále za nepřítelem. ZPĚV OSMY Další výpravy a osudy Alexandrovy až po jeho vpád do Indie Cestou za spiklenci zkrotí Alexander Hyrkany, bydlící u Kaspického moře. Narbazonovi daruje pak život, Bessa však dá ukřižovat. Mezitím se však přihodily ještě jiné významné události, z nich pamětihodné byly zvláště tyto dvě: Královna Amazonek, Thalestris, přijela na měsíc do tábora Alexandrova, aby osobně poznala nejslavnějšího krále. Druhou vzrušující událostí bylo odhalení spiknutí Dimnova proti životu Alexandrovu; s původcem spiknutí byl popraven 139
Pomluviv tak, řeč potrati, sotně móž ruky podati pravé přiezni na stvrzenie i všie řeči na znamenie Takový byl konec života Dariova. Po slavném pohřbu Dariově žene se Alexander dále za Bessem a Narbazonem Když se Alexander dozvěděl o smrti Dariově, spěchá za ním, žalostně nad ním naříká a slibuje, že se pomstí na spik- lencích. Mrtvého krále dá balsamovat, slavně pohřbít a na hrobě mu vystaví pyramidu. Potom hojně obdaruje své vo- jíny za dřívější strasti a útrapy a hostí je po táboře. Zatím se rozšířila pověst, že se chce Alexander vrátit do Evropy. V táboře nastala všeobecná radost, která však ne- trvala dlouho; neboť Alexander oznámil vojínům, že ta zprá- va je nesprávná, neboť je třeba pomstít se ještě nad spiklenci Bessem a Narbazonem. A tak vojíni se připraví na další vý- pravu a s Alexandrem ženou se dále za nepřítelem. ZPĚV OSMY Další výpravy a osudy Alexandrovy až po jeho vpád do Indie Cestou za spiklenci zkrotí Alexander Hyrkany, bydlící u Kaspického moře. Narbazonovi daruje pak život, Bessa však dá ukřižovat. Mezitím se však přihodily ještě jiné významné události, z nich pamětihodné byly zvláště tyto dvě: Královna Amazonek, Thalestris, přijela na měsíc do tábora Alexandrova, aby osobně poznala nejslavnějšího krále. Druhou vzrušující událostí bylo odhalení spiknutí Dimnova proti životu Alexandrovu; s původcem spiknutí byl popraven 139
Strana 140
i Filotas, syn Parmenionův, neboť věděl o věci a nevyzradil ji. Dále pak se vypravil Alexander proti Skythům a nedbaje jejich poselství, si je podmanil. ZPĚV DEVÁTY Alexander v Indii Boj s králem Porem Ale Alexandra lákají ještě výboje. I vpadne s velkou mocí do Indie. Tam se mu však postaví při řece Hydaspu na odpor král Porus s množstvím slonů; sám, vynikaje nad ostatní tělem i duchem, sedí na největším slonu. Po velkých ztrátách dostane se Alexander lstí na druhý břeh řeky a zá- stupy nepřátelskými si razí cestu k Porovi. Když se k němu dostal, zvolal: »Zde je konečně muž mého obdivu hodný a (Alx Š 1—91) mého srdce mysli rovný.« 5 10 Řka tak, teče na bok levý, potře lud jakožto plevy. An by rád utekl náteka, sotně se hbe nohy vleka. Neb velblúdi, ač vysoci, avšakž jsú jich léni skoci. Si jmajúce rychlé koně, svobodně, kdež chtie, přihonie, kterúž chtie škodu činiece. Neby pomeškánie viece. By boj v obě strany tvrdý. Nejeden Indien hrdý by převrácen i s velblúdem. 15. Stáchu s neščastným osudem Ale král Porus sebral znovu rozprášené zástupy a vrhl proti Makedoncům slony, kteří poděsili koně i lidi. Posléze však 140
i Filotas, syn Parmenionův, neboť věděl o věci a nevyzradil ji. Dále pak se vypravil Alexander proti Skythům a nedbaje jejich poselství, si je podmanil. ZPĚV DEVÁTY Alexander v Indii Boj s králem Porem Ale Alexandra lákají ještě výboje. I vpadne s velkou mocí do Indie. Tam se mu však postaví při řece Hydaspu na odpor král Porus s množstvím slonů; sám, vynikaje nad ostatní tělem i duchem, sedí na největším slonu. Po velkých ztrátách dostane se Alexander lstí na druhý břeh řeky a zá- stupy nepřátelskými si razí cestu k Porovi. Když se k němu dostal, zvolal: »Zde je konečně muž mého obdivu hodný a (Alx Š 1—91) mého srdce mysli rovný.« 5 10 Řka tak, teče na bok levý, potře lud jakožto plevy. An by rád utekl náteka, sotně se hbe nohy vleka. Neb velblúdi, ač vysoci, avšakž jsú jich léni skoci. Si jmajúce rychlé koně, svobodně, kdež chtie, přihonie, kterúž chtie škodu činiece. Neby pomeškánie viece. By boj v obě strany tvrdý. Nejeden Indien hrdý by převrácen i s velblúdem. 15. Stáchu s neščastným osudem Ale král Porus sebral znovu rozprášené zástupy a vrhl proti Makedoncům slony, kteří poděsili koně i lidi. Posléze však 140
Strana 141
přece vojsko Alexandrovo obrátí na útěk Indy, kteří na bojišti zanechají samého Pora. Ten se statečně brání, až, krváceje z mnoha ran, pohání rovněž slona k útěku. Alexander ho stíhá, ale jeho kůň Bucefal jest pod ním zabit. Alexander si vymění koně a pronásleduje dále indického krále. Porův slon umdle- ný od střel shodí svého pána na zem k nepřátelům. Alexan- der, spatřiv ho s koně, blíží se k němu zemdlenému ranami a únavou. 20 svój velblúd, pěš.... Až pak (pře)velikú (ranú) udeři sám hněvně.... Tuž jej král hřec(ký) .... uzřev ho s koně.... blíže k němu koně(m skoči), an juž sotně vzvodí oč(i) znojem, mdlobú výstřelóv .... 25 Tehdyže král z Macedonie ješče tak, nessada s koně, vzmluvi a řka: »Králi Poř(e)! vzbuoh si upadl v toto hoř(e) —« ....... na vše honě. Ač ti byla známa pověst o mém hrdinství, přece ses odvá- žil postavit se proti mně.« Porus mu odpověděl: »Před tebou nebylo nikoho, o němž bych se domníval, že mi odolá anebo že je mi roven; tvých sil jsem neznal; výsle- dek boje mě však poučil, oč jsi silnější než já. Ale nevypínej se tímto vítězstvím, neboť mé osudy ti mohou být poučením a příkladem: lépe je v životě příliš nestoupat než vystoupit vysoko a pak klesat; lépe je příliš nerůsti než po nadměrném vzrůstu býti umenšen; více se trápí lakomci ztrátou, než se radují ze jmění. Proto ať ti 30 . . . . . .. dále neklopoce (my)sl tak, že ač jde krotce.« 141
přece vojsko Alexandrovo obrátí na útěk Indy, kteří na bojišti zanechají samého Pora. Ten se statečně brání, až, krváceje z mnoha ran, pohání rovněž slona k útěku. Alexander ho stíhá, ale jeho kůň Bucefal jest pod ním zabit. Alexander si vymění koně a pronásleduje dále indického krále. Porův slon umdle- ný od střel shodí svého pána na zem k nepřátelům. Alexan- der, spatřiv ho s koně, blíží se k němu zemdlenému ranami a únavou. 20 svój velblúd, pěš.... Až pak (pře)velikú (ranú) udeři sám hněvně.... Tuž jej král hřec(ký) .... uzřev ho s koně.... blíže k němu koně(m skoči), an juž sotně vzvodí oč(i) znojem, mdlobú výstřelóv .... 25 Tehdyže král z Macedonie ješče tak, nessada s koně, vzmluvi a řka: »Králi Poř(e)! vzbuoh si upadl v toto hoř(e) —« ....... na vše honě. Ač ti byla známa pověst o mém hrdinství, přece ses odvá- žil postavit se proti mně.« Porus mu odpověděl: »Před tebou nebylo nikoho, o němž bych se domníval, že mi odolá anebo že je mi roven; tvých sil jsem neznal; výsle- dek boje mě však poučil, oč jsi silnější než já. Ale nevypínej se tímto vítězstvím, neboť mé osudy ti mohou být poučením a příkladem: lépe je v životě příliš nestoupat než vystoupit vysoko a pak klesat; lépe je příliš nerůsti než po nadměrném vzrůstu býti umenšen; více se trápí lakomci ztrátou, než se radují ze jmění. Proto ať ti 30 . . . . . .. dále neklopoce (my)sl tak, že ač jde krotce.« 141
Strana 142
By Alexandrovi divna řeč ta ničse neprotivná, ž' kakkolvěk jsa velmi raněn 35 i všie své čsti juž oplaněn, takúž mluví řeč vítězskú I ukrotil Alexander svůj hněv, dal léčiti nemocného krále, a když se Porus uzdravil, přijal ho mezi své přátele a rozšířil mu ještě jeho říši. Alexander zpyšněv chce si podmanit nejzazší národy světa Alexander zpyšněl vítězstvím nad Porem, 40 45 50 pro něžto pustiv otěži na vše strany svú moc stěži, lomě pod se svú přípřetú poslední kraj na všem světu ničs méně, než kdyžto v mraky vstúpí hrom, mútě oblaky ta věc nevědomá, jež jest všech stvoření hrozná přežest žha, nač spadne, svú blýskotú, straší veš svět svú hřímotú, že, čsožkolivěk zamane, to vše jeho ohněm vzplane: takéž on, búře očitá, jehož mysl nikdy nesyta, jenžto, kdež byl, to vše spálil ničeho neušetřil, nýbrž všeho se zmocňoval. 142
By Alexandrovi divna řeč ta ničse neprotivná, ž' kakkolvěk jsa velmi raněn 35 i všie své čsti juž oplaněn, takúž mluví řeč vítězskú I ukrotil Alexander svůj hněv, dal léčiti nemocného krále, a když se Porus uzdravil, přijal ho mezi své přátele a rozšířil mu ještě jeho říši. Alexander zpyšněv chce si podmanit nejzazší národy světa Alexander zpyšněl vítězstvím nad Porem, 40 45 50 pro něžto pustiv otěži na vše strany svú moc stěži, lomě pod se svú přípřetú poslední kraj na všem světu ničs méně, než kdyžto v mraky vstúpí hrom, mútě oblaky ta věc nevědomá, jež jest všech stvoření hrozná přežest žha, nač spadne, svú blýskotú, straší veš svět svú hřímotú, že, čsožkolivěk zamane, to vše jeho ohněm vzplane: takéž on, búře očitá, jehož mysl nikdy nesyta, jenžto, kdež byl, to vše spálil ničeho neušetřil, nýbrž všeho se zmocňoval. 142
Strana 143
Alexander, dobývaje města Sudraků, je raněn Jediní Sudrakové odvážili se postavit na odpor proti Alexandrovi a uzavřeli se v mocných zdech svého města. Ale- xander káže přistavovat žebříky k hradbám, a když si vojíni vedou liknavě, první vystoupí na zeď. 55 60 65 Nali se jmu to dostalo, kdež nemohl státi za málo, že se úzce tu zeď stáhla. Ale čsož to, že mysl náhlá, ježe na ničs nevzpomíná? To vše, čsož se stane, mina, vida, že tam býti v strasti, však zvoli u město pásti. A v niž dobu l'udie za ním velikým usilováním chtiece se na zeď vzebrati, každý se opět otvráti, nebo se jim řebřie ztrli. Biechu l'udie jako zmrli, nejmajíce k králi čáky 70 75 jenžto u krále stojí, seká na bě straně, velikéj se láji bráně a z úst jem(u) (A) ktož viece v — Pot(ěšen) Pavézy p by se zk až lékaře sám zavola, svého mistra Křistobola Či se pro mě smrti bojíš? 143
Alexander, dobývaje města Sudraků, je raněn Jediní Sudrakové odvážili se postavit na odpor proti Alexandrovi a uzavřeli se v mocných zdech svého města. Ale- xander káže přistavovat žebříky k hradbám, a když si vojíni vedou liknavě, první vystoupí na zeď. 55 60 65 Nali se jmu to dostalo, kdež nemohl státi za málo, že se úzce tu zeď stáhla. Ale čsož to, že mysl náhlá, ježe na ničs nevzpomíná? To vše, čsož se stane, mina, vida, že tam býti v strasti, však zvoli u město pásti. A v niž dobu l'udie za ním velikým usilováním chtiece se na zeď vzebrati, každý se opět otvráti, nebo se jim řebřie ztrli. Biechu l'udie jako zmrli, nejmajíce k králi čáky 70 75 jenžto u krále stojí, seká na bě straně, velikéj se láji bráně a z úst jem(u) (A) ktož viece v — Pot(ěšen) Pavézy p by se zk až lékaře sám zavola, svého mistra Křistobola Či se pro mě smrti bojíš? 143
Strana 144
80 85 90 Čakáním mě málo zhojíš! Buďž, ač chceš pomoci, snažen, juž sem sem i tam převážen, nejmějž v obém juž rozpači!« Tdy mistr vece: »Králi, rači svým l'udem toho popřieti sebe na čas podržeti, doňadž ta smrtedlná střela nevyjme se z tvého těla; neb z bolesti ač hneš sobú, upadneš snad v větší mdlobu.« Tu král vece: »Křistobole! jesti vždy svobodná vóle králi; proto se nesluší, aby byl spoután.« To řekl a sám nastavil tělo lékaři, nedávaje na tváři ani známky bolesti. Když pak střela byla vyňata z rány, vyřinul se proud krve a Alexander upadl do mdlob; okolo stojící se domnívali, že umírá. Po táboře nastal nářek, jenž se utišil teprve, když Křistobol krev zastavil. Za několik dní se rána Alexandrova zacelila a on již zase chystal nové výpravy; chtěl si podmanit národy Oceánu a vyhledat neznámý pramen Nilu. I nařídil indickým králům. aby k tomu opatřili lodi. Vojíni se tímto plánem poděsili. Mar- ně se snaží vůdcové odvrátit krále od těchto záměrů. Alexan- der neustoupil, poněvadž si umínil, že jim otevře jiný svět. Rekové tedy vybízejí krále, aby je vedl, kam chce. ZPĚV DESÁTY O posledních výbojích Alexandrových a o jeho smrti Alexander podnikne tedy novou výpravu po lodích. Zatím Natura, potupena slovy Alexandrovými, že je mu svět úzký, vypraví se do pekla a prosí Leviathana, aby ho potrestal. Na jeho výzvu nabídne se Zrada, že dá Alexandrovi podat pohár 144
80 85 90 Čakáním mě málo zhojíš! Buďž, ač chceš pomoci, snažen, juž sem sem i tam převážen, nejmějž v obém juž rozpači!« Tdy mistr vece: »Králi, rači svým l'udem toho popřieti sebe na čas podržeti, doňadž ta smrtedlná střela nevyjme se z tvého těla; neb z bolesti ač hneš sobú, upadneš snad v větší mdlobu.« Tu král vece: »Křistobole! jesti vždy svobodná vóle králi; proto se nesluší, aby byl spoután.« To řekl a sám nastavil tělo lékaři, nedávaje na tváři ani známky bolesti. Když pak střela byla vyňata z rány, vyřinul se proud krve a Alexander upadl do mdlob; okolo stojící se domnívali, že umírá. Po táboře nastal nářek, jenž se utišil teprve, když Křistobol krev zastavil. Za několik dní se rána Alexandrova zacelila a on již zase chystal nové výpravy; chtěl si podmanit národy Oceánu a vyhledat neznámý pramen Nilu. I nařídil indickým králům. aby k tomu opatřili lodi. Vojíni se tímto plánem poděsili. Mar- ně se snaží vůdcové odvrátit krále od těchto záměrů. Alexan- der neustoupil, poněvadž si umínil, že jim otevře jiný svět. Rekové tedy vybízejí krále, aby je vedl, kam chce. ZPĚV DESÁTY O posledních výbojích Alexandrových a o jeho smrti Alexander podnikne tedy novou výpravu po lodích. Zatím Natura, potupena slovy Alexandrovými, že je mu svět úzký, vypraví se do pekla a prosí Leviathana, aby ho potrestal. Na jeho výzvu nabídne se Zrada, že dá Alexandrovi podat pohár 144
Strana 145
otrávený Antipatrem, jenž ho již dlouho nenávidí a kterého si Alexander povolal do Babylona. Zatím si Alexander podmanil Oceán a vrací se jako vítěz do Babylona. Chystá se však ještě na další výboje, až si uspo- řádá záležitosti asijské; chce si podrobit také celý Západ, jenž vyslal do Babylona poselstva, aby se králi pokořila a ode- vzdala mu dary. Alexander uctívá posly vínem a sám se napije z číše otrá- vené a brzy potom umírá, ustanoviv Perdikku svým nástup- cem. Takový byl konec slavného krále, Alexandra. 145
otrávený Antipatrem, jenž ho již dlouho nenávidí a kterého si Alexander povolal do Babylona. Zatím si Alexander podmanil Oceán a vrací se jako vítěz do Babylona. Chystá se však ještě na další výboje, až si uspo- řádá záležitosti asijské; chce si podrobit také celý Západ, jenž vyslal do Babylona poselstva, aby se králi pokořila a ode- vzdala mu dary. Alexander uctívá posly vínem a sám se napije z číše otrá- vené a brzy potom umírá, ustanoviv Perdikku svým nástup- cem. Takový byl konec slavného krále, Alexandra. 145
Strana 146
Strana 147
POZNÁMKY K VÝKLADU A PŘEKLADU BÁSNĚ ZLOMEK SVATOVÍTSKÝ (verš 1—2460, strana 37—109) 1. Tím ze jmene (obzvláště) věhlasným člověkem se míní Šalamoun. Parafrází jeho výroku (podle knihy Přísloví, 30 kap., v. 18—20) se začíná úvod stč. Alexandreidy. Ovšem přímým inspirátorem a pramenem nebyl výrok z Písma, nýbrž prosaická předmluva básně Gualterovy. 36a. Chybějící verš doplněn podle Gualterovy Alexandrei- dy. 61 a 62. pochváli, oddáli (se) = pochval, vzdal (se). 77. kteráž z založenie kázní = která žena si z přirozené po- vahy a náklonnosti vede ukázněně. 78. Smysl: ukázněné ženě není třeba časté bázni (t. j. žena ctnostná nemusí se bát často, ale někdy přece). 110. pyče poručené čstnosti = naříkaje nad ctností ženy, kte- rou svěřil do ochrany Pauzoniášovi. 143. jehož kto neslýchal = (čehož) co nikdo neslýchal. 146 a 147. Pravděpodobný smysl: Když bude bojovný zápas (poběda) ve zlém, t. j. když se bude zle vyvíjet, nikdo nic nepoví, jen každý: ..... 152. jé = jí; v jehož slávě (doplň) »bylo« jí (zemi) státi. 171 a n. Smysl: ... bych mečem prolil krev svého vraha, toho, jenž... Verš 173 je vložen asi jen pro rým. 176. Neptalab = Nektanabis, vlastně Nektanebos II, farao egyptský, který podle pozdějších pověstí v podobě boha Ammona zplodil Alexandra Velikého. 187. Smysl: ani mu nedorostl mnohý zoubek. 197. Smysl: znáš pravou stránku, podstatu cti. 200. by nemohl = bys nemohl. 219. aspis = řec. i lat. název zmije. Neporozuměním glosse chápal český básník toto slovo jako vlastní jméno. 229. Smysl: potok se rozvodní. 237. ktoliž jest své viery pravý = anebo kdo je poctivý, opravdový ve své věrnosti, t. j. kdo je opravdu věrný. 147
POZNÁMKY K VÝKLADU A PŘEKLADU BÁSNĚ ZLOMEK SVATOVÍTSKÝ (verš 1—2460, strana 37—109) 1. Tím ze jmene (obzvláště) věhlasným člověkem se míní Šalamoun. Parafrází jeho výroku (podle knihy Přísloví, 30 kap., v. 18—20) se začíná úvod stč. Alexandreidy. Ovšem přímým inspirátorem a pramenem nebyl výrok z Písma, nýbrž prosaická předmluva básně Gualterovy. 36a. Chybějící verš doplněn podle Gualterovy Alexandrei- dy. 61 a 62. pochváli, oddáli (se) = pochval, vzdal (se). 77. kteráž z založenie kázní = která žena si z přirozené po- vahy a náklonnosti vede ukázněně. 78. Smysl: ukázněné ženě není třeba časté bázni (t. j. žena ctnostná nemusí se bát často, ale někdy přece). 110. pyče poručené čstnosti = naříkaje nad ctností ženy, kte- rou svěřil do ochrany Pauzoniášovi. 143. jehož kto neslýchal = (čehož) co nikdo neslýchal. 146 a 147. Pravděpodobný smysl: Když bude bojovný zápas (poběda) ve zlém, t. j. když se bude zle vyvíjet, nikdo nic nepoví, jen každý: ..... 152. jé = jí; v jehož slávě (doplň) »bylo« jí (zemi) státi. 171 a n. Smysl: ... bych mečem prolil krev svého vraha, toho, jenž... Verš 173 je vložen asi jen pro rým. 176. Neptalab = Nektanabis, vlastně Nektanebos II, farao egyptský, který podle pozdějších pověstí v podobě boha Ammona zplodil Alexandra Velikého. 187. Smysl: ani mu nedorostl mnohý zoubek. 197. Smysl: znáš pravou stránku, podstatu cti. 200. by nemohl = bys nemohl. 219. aspis = řec. i lat. název zmije. Neporozuměním glosse chápal český básník toto slovo jako vlastní jméno. 229. Smysl: potok se rozvodní. 237. ktoliž jest své viery pravý = anebo kdo je poctivý, opravdový ve své věrnosti, t. j. kdo je opravdu věrný. 147
Strana 148
240. Smysl: jsou hodni úcty. 259. Přelož: budeš mu druhem. 260. »před zástupem« roz. »v bitvě«. 263. sstojí = vytrvá. 279. Přelož: zachovávat radu, šetřit rady. 286. Přelož: jenž vím (co je) nejlepší pro tvou čest. 288. u panosti neumnožij (roz. se) = v pití nepočínej si ne- mírně. 351. Aristotiles = Aristoteles, největší učenec starověku, uči- tel Alexandrův. 365. všie péče nejmaje = žádné péče nemaje. 383. lepším = nejlepším. 397. Rozuměj: kteří hledali nepokoj, žádali si boje, války. 403. pro ty = přes to, že je měl. 406—8. Smysl: celá země řecká se zhrozila moci Alexand- rovy, ale jedno město (Athény) dodalo si odvahy, smě- losti, pomýšlejíc na odpor. 447. Přelož: skoro, téměř nepomeškavše, téměř bez mešká- ní, hned (kázali...). 454. v téj řeči = v té věci, v tom. 470. nepřietel = Alexander. 479. ani potaz, ani rada doplň nenie, není. 545. v šíři = na širé moře. Přelož: ... když koráby vypluly na širé moře. 557. Doplň byla. 564. tu řeč = tu věc; pod 1967. 565. achské země nedopatřením českého básníka místo ina- chijské země (= argejské nebo vůbec řecké). 571. vesla, 3. sg. aor. od veslati = vyslal, poslal; proti tomu v násled. verši vesla = subst. 582. Přelož: (král) vrhl kopí, až nehybně trčelo, utkvělo v břehu. 603. Polednie moře = moře jižní, moře Indické. 605. Prostřednie moře = Středozemní moře. 609. Tanajs = Tanais, starověké jméno řeky Donu; slovutnějšie = nejproslulejší, nejslavnější. 610. Meotides = palus n. lacus Maeotis, moře Azovské. Po- dle našeho básníka je to řeka. 148
240. Smysl: jsou hodni úcty. 259. Přelož: budeš mu druhem. 260. »před zástupem« roz. »v bitvě«. 263. sstojí = vytrvá. 279. Přelož: zachovávat radu, šetřit rady. 286. Přelož: jenž vím (co je) nejlepší pro tvou čest. 288. u panosti neumnožij (roz. se) = v pití nepočínej si ne- mírně. 351. Aristotiles = Aristoteles, největší učenec starověku, uči- tel Alexandrův. 365. všie péče nejmaje = žádné péče nemaje. 383. lepším = nejlepším. 397. Rozuměj: kteří hledali nepokoj, žádali si boje, války. 403. pro ty = přes to, že je měl. 406—8. Smysl: celá země řecká se zhrozila moci Alexand- rovy, ale jedno město (Athény) dodalo si odvahy, smě- losti, pomýšlejíc na odpor. 447. Přelož: skoro, téměř nepomeškavše, téměř bez mešká- ní, hned (kázali...). 454. v téj řeči = v té věci, v tom. 470. nepřietel = Alexander. 479. ani potaz, ani rada doplň nenie, není. 545. v šíři = na širé moře. Přelož: ... když koráby vypluly na širé moře. 557. Doplň byla. 564. tu řeč = tu věc; pod 1967. 565. achské země nedopatřením českého básníka místo ina- chijské země (= argejské nebo vůbec řecké). 571. vesla, 3. sg. aor. od veslati = vyslal, poslal; proti tomu v násled. verši vesla = subst. 582. Přelož: (král) vrhl kopí, až nehybně trčelo, utkvělo v břehu. 603. Polednie moře = moře jižní, moře Indické. 605. Prostřednie moře = Středozemní moře. 609. Tanajs = Tanais, starověké jméno řeky Donu; slovutnějšie = nejproslulejší, nejslavnější. 610. Meotides = palus n. lacus Maeotis, moře Azovské. Po- dle našeho básníka je to řeka. 148
Strana 149
617. Přelož: čehož v našich zemích není. 626. draží = draze cení, hodnotí, za drahé považuje. 627. draží = dražší. 667. Smysl: Chtěl-li bych ti vše vykládat, vypravovat. 668. v téj straně roz. v Asii. 670. Smysl: až by ses snad i odradil, rozmrzel, anebo: až by tě to snad i omrzelo. 679. jako se leče (3. sg. aor.) = velmi se polekal. 714. tu roz. po Troji. 736. Jsou to bohyně: Afrodite, Athéna a Hera. 744. kraššie = nejkrásnější. 760. bych = kdybych, kéž bych. 786. Ajak = Aias; nebyl však synem Esionie, nýbrž Periboie, dcery Pelepovce Alkathoa. 820—822. Smysl sentence: Jako neposekáš louku nikdy tak čistě, aby po kose nezůstaly proužky neposečené trávy, právě tak zřídka najdeš krásnou ženu bez nějaké úhony. 854. Doplň se: až se v lenosti umnoží = až příliš zleniví. 869. Smysl: má mysl byla na vahách, nerozhodná. 879. v lesi = v lese (jako podnes v nářečí čes.-morav., han. anebo mor. sloven.). 893. viď al místo viděl; pod. 918. 900. Přelož: ale rozuměti tomu nebylo mi dopřáno (poně- vadž nápis byl psán neznámými literami). 955. toho rozuměj boje, tedy srdce bojovné. 966. Přelož: jehož moci se nic nevyhne, nic neujde. 969 a 970. Smysl: vzkazuji svou milost, radě ke cti i pokoji. 977 a 978. Přelož: dal ses na vojenský život, varuj se, dej pozor, aby ses zaň nestyděl. 995. Verš ne zcela jasný přepisuji a vykládám podle lask. sdělení prof. Ryšánka. Můžeme ho přeložit takto: Tento míč na to mám (= jsem maje). 1035. siesti = sednouti si (na koně). 1046. Smysl: nedá se vypočítat to celé množství. 1093. v nichž = takže v nich. 1097. v němž by = jako by v něm. 1099. by = kdyby. 1146. Sardis = Sardy, hlavní město Lydie, vých. od Smyrny. 149
617. Přelož: čehož v našich zemích není. 626. draží = draze cení, hodnotí, za drahé považuje. 627. draží = dražší. 667. Smysl: Chtěl-li bych ti vše vykládat, vypravovat. 668. v téj straně roz. v Asii. 670. Smysl: až by ses snad i odradil, rozmrzel, anebo: až by tě to snad i omrzelo. 679. jako se leče (3. sg. aor.) = velmi se polekal. 714. tu roz. po Troji. 736. Jsou to bohyně: Afrodite, Athéna a Hera. 744. kraššie = nejkrásnější. 760. bych = kdybych, kéž bych. 786. Ajak = Aias; nebyl však synem Esionie, nýbrž Periboie, dcery Pelepovce Alkathoa. 820—822. Smysl sentence: Jako neposekáš louku nikdy tak čistě, aby po kose nezůstaly proužky neposečené trávy, právě tak zřídka najdeš krásnou ženu bez nějaké úhony. 854. Doplň se: až se v lenosti umnoží = až příliš zleniví. 869. Smysl: má mysl byla na vahách, nerozhodná. 879. v lesi = v lese (jako podnes v nářečí čes.-morav., han. anebo mor. sloven.). 893. viď al místo viděl; pod. 918. 900. Přelož: ale rozuměti tomu nebylo mi dopřáno (poně- vadž nápis byl psán neznámými literami). 955. toho rozuměj boje, tedy srdce bojovné. 966. Přelož: jehož moci se nic nevyhne, nic neujde. 969 a 970. Smysl: vzkazuji svou milost, radě ke cti i pokoji. 977 a 978. Přelož: dal ses na vojenský život, varuj se, dej pozor, aby ses zaň nestyděl. 995. Verš ne zcela jasný přepisuji a vykládám podle lask. sdělení prof. Ryšánka. Můžeme ho přeložit takto: Tento míč na to mám (= jsem maje). 1035. siesti = sednouti si (na koně). 1046. Smysl: nedá se vypočítat to celé množství. 1093. v nichž = takže v nich. 1097. v němž by = jako by v něm. 1099. by = kdyby. 1146. Sardis = Sardy, hlavní město Lydie, vých. od Smyrny. 149
Strana 150
Poloha města vylíčena je v našem podání v pohádko- vém skreslení bez jakéhokoliv smyslu anebo souvislosti se skutečností. 1148. Sagarius (lat. Sagaris an. Sangarius), řeka v M. Asii, nyní Sakari. 1150. Alexander rozťal mečem uzel gordický u vozu v chrá- mě Diově. Český básník však neporozuměl, že je tu hlavní věcí uzel, a místo o uzlu mluví »o kolech«, t. j. o vozu. 1158. Mida = Midas, král fryžský, syn Gordia z Thrákie. »Kola«, o kterých se zde mluví, neustavil král Mida, nýbrž jeho otec, Gordios. 1167. Přelož: rozťal vůz, až se celý rozletěl, rozpadl. 1173. Kapadok = Kapadočan, obyvatel Kapadokie. 1174. Lyda = Lydie, mylně místo Cilicie. 1176. Tyrus = přímořské město ve Foinikii; g. Tyrie (troj- slabičné). Básník četl in Tyriam místo Ancyram; srov. i v. 2007, kde jde skutečně o město Tyrus. 1183. 30 mil = více než 90 km. 1207. jakž se zdáše, by... (tak) že se zdálo, jako by... 1215 a 16. Přelož: táhlo vůz, jenž jest pohanům velikým před- mětem víry, nábožnosti, osm koní. 1219 a, b. doplněny podle Alx H 51. a 52. 1244 a—h. = Alx H 80 až 87. 1244 f. dal se bě v takém znamení = tak bylo na něm (= Da- riovi) znáti, byl tak skvěle vypraven, že ... 1248. bě místo bieše podle Alx H 91. 1251. paky (místo jenž) podle Alx H 88 (pak) a pro metrum. 1255. junoš místo jinochov podle Alx H 96. 1276 a—d. = Alx H 140—143. 1293. jakže místo jakž podle Alx H 162. 1300. Přelož: dědici veškeré ušlechtilosti (svých) předků! 1304—1309. Smysl: není tak těžkého boje, abys ho nemohl vyhrát, budeš-li pamětliv své šlechtické cti. Jak zaslu- huje, aby byla vyřízena nynější válka, v níž je sluha proti pánovi jako mladé zvíře plovoucí proti vodě, neboť nakonec utrpí škodu (podle prof. Ryšánka). 1315. jakž mne nezbude nikako = že mi nijak neujde. 150
Poloha města vylíčena je v našem podání v pohádko- vém skreslení bez jakéhokoliv smyslu anebo souvislosti se skutečností. 1148. Sagarius (lat. Sagaris an. Sangarius), řeka v M. Asii, nyní Sakari. 1150. Alexander rozťal mečem uzel gordický u vozu v chrá- mě Diově. Český básník však neporozuměl, že je tu hlavní věcí uzel, a místo o uzlu mluví »o kolech«, t. j. o vozu. 1158. Mida = Midas, král fryžský, syn Gordia z Thrákie. »Kola«, o kterých se zde mluví, neustavil král Mida, nýbrž jeho otec, Gordios. 1167. Přelož: rozťal vůz, až se celý rozletěl, rozpadl. 1173. Kapadok = Kapadočan, obyvatel Kapadokie. 1174. Lyda = Lydie, mylně místo Cilicie. 1176. Tyrus = přímořské město ve Foinikii; g. Tyrie (troj- slabičné). Básník četl in Tyriam místo Ancyram; srov. i v. 2007, kde jde skutečně o město Tyrus. 1183. 30 mil = více než 90 km. 1207. jakž se zdáše, by... (tak) že se zdálo, jako by... 1215 a 16. Přelož: táhlo vůz, jenž jest pohanům velikým před- mětem víry, nábožnosti, osm koní. 1219 a, b. doplněny podle Alx H 51. a 52. 1244 a—h. = Alx H 80 až 87. 1244 f. dal se bě v takém znamení = tak bylo na něm (= Da- riovi) znáti, byl tak skvěle vypraven, že ... 1248. bě místo bieše podle Alx H 91. 1251. paky (místo jenž) podle Alx H 88 (pak) a pro metrum. 1255. junoš místo jinochov podle Alx H 96. 1276 a—d. = Alx H 140—143. 1293. jakže místo jakž podle Alx H 162. 1300. Přelož: dědici veškeré ušlechtilosti (svých) předků! 1304—1309. Smysl: není tak těžkého boje, abys ho nemohl vyhrát, budeš-li pamětliv své šlechtické cti. Jak zaslu- huje, aby byla vyřízena nynější válka, v níž je sluha proti pánovi jako mladé zvíře plovoucí proti vodě, neboť nakonec utrpí škodu (podle prof. Ryšánka). 1315. jakž mne nezbude nikako = že mi nijak neujde. 150
Strana 151
1351. za se běžie = nazpět běží, ustupují. 1371. Přelož: abys neunikl jeho meči. 1372. Saracéni = Peršané. 1373. Iskon = Issus, přímořské město na hranicích Kilikie a Syrie. 1394. Smysl: na onom (železa =) železná brnění a zbraně řinčí. 1410. o něm = okolo něho. 1419. z doly = z dolu, zdola. Jinak možno čísti s dolí = se zdarem, šťastně, úspěšně (méně pravděpodobné). 1424. Smysl: neodváží se hnout, pohnout. 1434. stavěti roz. vojsko k boji. 1437. Smysl: kdo jedná krotce, rozvážlivě. 1439. Smysl: pojal tento úmysl. 1440. viece lidí mnoho = mnohem více lidí. 1443a. Chybějící verš doplněn podle Gualtera. 1455. v pravé strani = na pravé straně. Srov. k vojni ve verši 1673. 1456. biechu stavani (pro rým m. stavěni) = byli postaveni. 1500. Smysl: dnes se válka skončí. 1512. sebe = od sebe. 1519. strach doplň jest: je strach, obava, možno se obávat. 1539. lepší = nejlepší. 1551. pyrop = granát (český). 1632. budieše bez něho = bylo by bývalo po něm. 1669. tu' divieše m. tu udivieše = (Řeky všechny) tam udivo- val, úžasem naplňoval. 1673. k vojni = k vojně, k válce. 1699. jež = jenžto; pod. 1704. 1738. Přelož: síly mu téměř ještě přibylo, ještě vzrostla. 1747. Přelož: nejeden zemřel předčasně. 1748. on = onen. 1752. po sem = za tímto. 1760. po sobě = za sebou. 1775. Čtení a interpunkce podle laskavého sdělení prof. Ry- šánka. Za slovem ženy doplněno i pro rytmus. 1787. ssěde (aor.) jemu s koně = sesedl s koně pro něho (t. j. pro krále, aby mu pomohl). 151
1351. za se běžie = nazpět běží, ustupují. 1371. Přelož: abys neunikl jeho meči. 1372. Saracéni = Peršané. 1373. Iskon = Issus, přímořské město na hranicích Kilikie a Syrie. 1394. Smysl: na onom (železa =) železná brnění a zbraně řinčí. 1410. o něm = okolo něho. 1419. z doly = z dolu, zdola. Jinak možno čísti s dolí = se zdarem, šťastně, úspěšně (méně pravděpodobné). 1424. Smysl: neodváží se hnout, pohnout. 1434. stavěti roz. vojsko k boji. 1437. Smysl: kdo jedná krotce, rozvážlivě. 1439. Smysl: pojal tento úmysl. 1440. viece lidí mnoho = mnohem více lidí. 1443a. Chybějící verš doplněn podle Gualtera. 1455. v pravé strani = na pravé straně. Srov. k vojni ve verši 1673. 1456. biechu stavani (pro rým m. stavěni) = byli postaveni. 1500. Smysl: dnes se válka skončí. 1512. sebe = od sebe. 1519. strach doplň jest: je strach, obava, možno se obávat. 1539. lepší = nejlepší. 1551. pyrop = granát (český). 1632. budieše bez něho = bylo by bývalo po něm. 1669. tu' divieše m. tu udivieše = (Řeky všechny) tam udivo- val, úžasem naplňoval. 1673. k vojni = k vojně, k válce. 1699. jež = jenžto; pod. 1704. 1738. Přelož: síly mu téměř ještě přibylo, ještě vzrostla. 1747. Přelož: nejeden zemřel předčasně. 1748. on = onen. 1752. po sem = za tímto. 1760. po sobě = za sebou. 1775. Čtení a interpunkce podle laskavého sdělení prof. Ry- šánka. Za slovem ženy doplněno i pro rytmus. 1787. ssěde (aor.) jemu s koně = sesedl s koně pro něho (t. j. pro krále, aby mu pomohl). 151
Strana 152
1801 a 2. Přelož: takže, jestliže někdo unikne meči, běží přece na smrt do řeky. 1804. jeti doplň: je mu (jeti), musí (jeti). 1806. však jmu vždy nezbýti škody = nikdy však mu nelze uniknout škodě. 1821 a 2. Přelož: právě tolik, ne o nic méně, kolik jich z boje schází, co jich padlo (nenie asi místo nebylo pro rým). 1829. neboť asi nescházelo mnoho, aby ... 1831. bě... stali = ustali, přestali, zastavili se. 1848. Smysl: neboť je kořist přetížila. 1851. Smysl: všichni byli unaveni braním kořisti. 1854. vždy nesyta roz. »jest« = nikdy není syta. 1856. cpáti místo klásti (podle lask. sděleného výkladu prof. Ryšánka). 1860. velmi dráže = mnohem dražší. 1870. Přelož: a zítra budeš mrtev. 1883. j' mohla = je(st) mohla. 1888. jéj viděti doplň bylo = bylo jí viděti, viděla. 1893 a—h. doplněny podle Alx H v. 167—174. 1893. e, f. Smysl: ona (již) neměla svého muže, tato svého rozmilého přítele. 1899. Verš upraven podle Alx H 180. 1900. Stáchu... v smutném líci = stáli, byli smutni. 1901. srdce jde rózno čštici = srdce puká hořem, úzkostí. 1922. Verš upraven podle Alx H 217. 1924. seho podle Alx H 219. 1931. jich doplněno podle smyslu i podle Alx H 224. 1932. prvnie slova = dřívější slova, názory, smýšlení. 1933 a—d. doplněno podle Alx H 227—30. 1936. promenievá opr. podle rýmu a podle Alx H 233. 1938. tvój přiebytek = bydlení, pobyt, život na tobě. 1941. na stole = při stole, u stolu. 1942. na tvém kole roz. na kole osudu, štěstěny. 1947. Smysl: podáváš se, nabízíš se zprvu lehko, bez obtíží. 1983. Smysl: ale zle to skončilo, špatně to dopadlo. 1996. Smysl: a nadešel den sedmý. 2009—11. Smysl tohoto trojverší: kdo může odporovat tomu, komu Bůh přeje? Takovému člověku nic neodolá. 152
1801 a 2. Přelož: takže, jestliže někdo unikne meči, běží přece na smrt do řeky. 1804. jeti doplň: je mu (jeti), musí (jeti). 1806. však jmu vždy nezbýti škody = nikdy však mu nelze uniknout škodě. 1821 a 2. Přelož: právě tolik, ne o nic méně, kolik jich z boje schází, co jich padlo (nenie asi místo nebylo pro rým). 1829. neboť asi nescházelo mnoho, aby ... 1831. bě... stali = ustali, přestali, zastavili se. 1848. Smysl: neboť je kořist přetížila. 1851. Smysl: všichni byli unaveni braním kořisti. 1854. vždy nesyta roz. »jest« = nikdy není syta. 1856. cpáti místo klásti (podle lask. sděleného výkladu prof. Ryšánka). 1860. velmi dráže = mnohem dražší. 1870. Přelož: a zítra budeš mrtev. 1883. j' mohla = je(st) mohla. 1888. jéj viděti doplň bylo = bylo jí viděti, viděla. 1893 a—h. doplněny podle Alx H v. 167—174. 1893. e, f. Smysl: ona (již) neměla svého muže, tato svého rozmilého přítele. 1899. Verš upraven podle Alx H 180. 1900. Stáchu... v smutném líci = stáli, byli smutni. 1901. srdce jde rózno čštici = srdce puká hořem, úzkostí. 1922. Verš upraven podle Alx H 217. 1924. seho podle Alx H 219. 1931. jich doplněno podle smyslu i podle Alx H 224. 1932. prvnie slova = dřívější slova, názory, smýšlení. 1933 a—d. doplněno podle Alx H 227—30. 1936. promenievá opr. podle rýmu a podle Alx H 233. 1938. tvój přiebytek = bydlení, pobyt, život na tobě. 1941. na stole = při stole, u stolu. 1942. na tvém kole roz. na kole osudu, štěstěny. 1947. Smysl: podáváš se, nabízíš se zprvu lehko, bez obtíží. 1983. Smysl: ale zle to skončilo, špatně to dopadlo. 1996. Smysl: a nadešel den sedmý. 2009—11. Smysl tohoto trojverší: kdo může odporovat tomu, komu Bůh přeje? Takovému člověku nic neodolá. 152
Strana 153
2013. Smysl: chystají se k obraně, odporu. 2017. uzřev místo uzřě podle Alx H 299. 2019. to m. tiem podle Alx H 301. 2047. a však = ale přece. 2063. nevědiece místo nevědúce pro rým s křičiece. 2073. Roz.: ani jedna hlava, nikdo. 2107. předný místo jediný, jedný (podle lask. sděleného vý- kladu prof. Ryšánka). 2124. za málem = krátce, krátký čas, chvilku. 2119. pro něž = pročež. 2134 až 36. Přelož: v ten čas bylo by po městě, kdyby se lépe nerozmyslili a neuzavřeli mír s králem. 2148. v mále = málo, malý, krátký čas. 2174. Přelož: kdyby to byl mořský proud, moře. 2181. koni ubichu = koně ubili, t. j. kopyty udupali, ušlapali a pod. 2186. lepké moře = moře se sraženou vodou, na němž se lodi nemohou hnout, pak zejména Rudé moře. 2189. ježe místo již(e) = kteří. 2195. Hamon, neporozuměním básníkovým místo Hammonův háj (Hammonis nemus). 2202. slunce spěje z hory vzniklo z představy slunce je za ho- rou, t. j. za obzorem; přelož: když slunce vychází. 2220. Před tímto veršem si doplň: a to by byl jistě vykonal (kdyby to nebyl změnil posel). 2231. lidu obojú (gen. du.) = lidu s obou stran, jich obou, t. j. Alexandrovu i Dariovu. 2244. Smysl: nic mu nebyla platna jeho neobratnost, nezpů- sobilost. 2254. Smysl: nebyl, kdo by roztloukal hroudy, nebo snad spí- še, kdo by kydal hnůj na poli. 2257. Staré domy byly pletené. 2269. Smysl: všechny záměry skončí špatně. 2289. na ný straně = na oné straně. 2293. Saracénský král = perský. 2303. ale zamyšlenie hrubé doplň bylo = ale záměr velký byl. 2304. K větě domysli: a byl by je (zamyšlenie) jistě provedl. 2305. Přelož: leda že by se mu život končil. 153
2013. Smysl: chystají se k obraně, odporu. 2017. uzřev místo uzřě podle Alx H 299. 2019. to m. tiem podle Alx H 301. 2047. a však = ale přece. 2063. nevědiece místo nevědúce pro rým s křičiece. 2073. Roz.: ani jedna hlava, nikdo. 2107. předný místo jediný, jedný (podle lask. sděleného vý- kladu prof. Ryšánka). 2124. za málem = krátce, krátký čas, chvilku. 2119. pro něž = pročež. 2134 až 36. Přelož: v ten čas bylo by po městě, kdyby se lépe nerozmyslili a neuzavřeli mír s králem. 2148. v mále = málo, malý, krátký čas. 2174. Přelož: kdyby to byl mořský proud, moře. 2181. koni ubichu = koně ubili, t. j. kopyty udupali, ušlapali a pod. 2186. lepké moře = moře se sraženou vodou, na němž se lodi nemohou hnout, pak zejména Rudé moře. 2189. ježe místo již(e) = kteří. 2195. Hamon, neporozuměním básníkovým místo Hammonův háj (Hammonis nemus). 2202. slunce spěje z hory vzniklo z představy slunce je za ho- rou, t. j. za obzorem; přelož: když slunce vychází. 2220. Před tímto veršem si doplň: a to by byl jistě vykonal (kdyby to nebyl změnil posel). 2231. lidu obojú (gen. du.) = lidu s obou stran, jich obou, t. j. Alexandrovu i Dariovu. 2244. Smysl: nic mu nebyla platna jeho neobratnost, nezpů- sobilost. 2254. Smysl: nebyl, kdo by roztloukal hroudy, nebo snad spí- še, kdo by kydal hnůj na poli. 2257. Staré domy byly pletené. 2269. Smysl: všechny záměry skončí špatně. 2289. na ný straně = na oné straně. 2293. Saracénský král = perský. 2303. ale zamyšlenie hrubé doplň bylo = ale záměr velký byl. 2304. K větě domysli: a byl by je (zamyšlenie) jistě provedl. 2305. Přelož: leda že by se mu život končil. 153
Strana 154
2321. Smysl: v tom se vůbec nedá zmýlit. 2329. Arběl = lat. Arbela, jméno assyrského města, u něhož byl Darius poražen od Alexandra. 2337. Smysl: jestliže z nás každý obětuje život. 2341 a—f. doplněny podle Alx H 379—384. 2351. ho = jeho. 2364. Přelož: lépe jest, aby on sám umřel za nás. 2373. takú řeč = takovou věc. ZLOMEK BUDĚJOVICKÝ (v. 1—342, str. 110—121) 12. v téj řeči = v té věci, v tom. 23. vezřiece, partic. absol. = když se podíval, pohleděl. 28. on = onen. 41. straně na bě = na obě strany. 47. ve všiej řeči = ve všem. 54. netáhl by kto hnúti okem = sotva by někdo mohl hnout okem, mrknout a již... 76. Omylem našeho básníka mluví se o »velbloudu« místo o »slonu«. 81. zetře (aor.) kopie = roztříštil kopí. 105. on = onen. 109. jímž = čímž; ho = jeho. 120—124. Smysl: oba lidé vznešení, v nichž (v ňůž, lok. du. m.), t. j. jejichž smrtí utrpěl ten král pohanský (= Da- rius) i všechen jeho lid velkou ztrátu, povážíme-li jejich udatnost. 128. její z jejú, gen. du. od zájm. on = jejich (dvou). 142. Smysl: kteří (t. j. ďábli) se domnívali, že se země smlu- vila, chtíc... 148. Přelož: neboť v tom boji málokdo byl zachován, zůstal. 157. Přelož: umřev, zahynuv (t. j. Enos) mezi nemalým po- čtem zabitých. 170 a 171. Přelož: takže, kudy šel, tudy běžel před ním lid, prchaje v hrůze. dobrodružnie dle chvály = (kteří se) pro slávu rytíř- skou (mocně potýkali). 172. 154
2321. Smysl: v tom se vůbec nedá zmýlit. 2329. Arběl = lat. Arbela, jméno assyrského města, u něhož byl Darius poražen od Alexandra. 2337. Smysl: jestliže z nás každý obětuje život. 2341 a—f. doplněny podle Alx H 379—384. 2351. ho = jeho. 2364. Přelož: lépe jest, aby on sám umřel za nás. 2373. takú řeč = takovou věc. ZLOMEK BUDĚJOVICKÝ (v. 1—342, str. 110—121) 12. v téj řeči = v té věci, v tom. 23. vezřiece, partic. absol. = když se podíval, pohleděl. 28. on = onen. 41. straně na bě = na obě strany. 47. ve všiej řeči = ve všem. 54. netáhl by kto hnúti okem = sotva by někdo mohl hnout okem, mrknout a již... 76. Omylem našeho básníka mluví se o »velbloudu« místo o »slonu«. 81. zetře (aor.) kopie = roztříštil kopí. 105. on = onen. 109. jímž = čímž; ho = jeho. 120—124. Smysl: oba lidé vznešení, v nichž (v ňůž, lok. du. m.), t. j. jejichž smrtí utrpěl ten král pohanský (= Da- rius) i všechen jeho lid velkou ztrátu, povážíme-li jejich udatnost. 128. její z jejú, gen. du. od zájm. on = jejich (dvou). 142. Smysl: kteří (t. j. ďábli) se domnívali, že se země smlu- vila, chtíc... 148. Přelož: neboť v tom boji málokdo byl zachován, zůstal. 157. Přelož: umřev, zahynuv (t. j. Enos) mezi nemalým po- čtem zabitých. 170 a 171. Přelož: takže, kudy šel, tudy běžel před ním lid, prchaje v hrůze. dobrodružnie dle chvály = (kteří se) pro slávu rytíř- skou (mocně potýkali). 172. 154
Strana 155
177. (mnohý) ... dřel sedlo ostrohú (humoristický obrat) padal s koně. 191. přechvalú čsti nejednaké = chlubíce se, jak mají velkou vážnost k Alexandrovi. 198. lepšieho = nejlepšího. 202. a to vše doplň: bylo. 232. Besermené = Bisurmani, Turci. 233. nepotvrzení roz. od papeže neuznání. 233a. Před veršem 234 (nebo za ním) chybějící verš, rýmu- jící se se slovem přípřetě, doplněn. 249. Podle proroka Daniela beran vyznamenával krále med- ského a perského, kozel krále řeckého, t. j. Alexandra. Ovšem kozel nepřišel »od pólnoci«, t. j. od severu, nýbrž od západu. 252. příti = přijíti. 253. kozlu (o jednom roze) vztahuje se na jemu ve v. 251. 254. po zlu = na neštěstí. 262. by = kdyby. 267. zradiv se = dav se zradit, zrazen. 277. Přelož: o čem kdyby ve mlýně něco hudli, hráli, smysl: kdyby se nadarmo, zbytečně namáhali. 283. Přelož: kdyby byl ho tehdy někdo napadl. 286. Smysl: čím se domníval, že je čilejší. 287. a všakž, kak ne rad = ale přece, ač nerad. 288. musi ven dieti na pole je asi totéž jako »musil ven na pole« (doslova »musil ven dělati na pole«). 290. na sarapských polích podle lat. Satrapenis arvis. 321. nadsada = nadsazení; čin této nadsady = skutek, že jsem nad vámi ustanovil dohližitele. Smysl v. 321 a 3: leda to, aby skutek, že jsem nad vámi ustanovil dohli- žitele, byl na postrach těm všem,... 326. Přelož: úmyslem, žádostí srdce nestatečného an. myslí neudatnou, nestatečnou. 342. Přelož: čehož statečnější neužije. — 155
177. (mnohý) ... dřel sedlo ostrohú (humoristický obrat) padal s koně. 191. přechvalú čsti nejednaké = chlubíce se, jak mají velkou vážnost k Alexandrovi. 198. lepšieho = nejlepšího. 202. a to vše doplň: bylo. 232. Besermené = Bisurmani, Turci. 233. nepotvrzení roz. od papeže neuznání. 233a. Před veršem 234 (nebo za ním) chybějící verš, rýmu- jící se se slovem přípřetě, doplněn. 249. Podle proroka Daniela beran vyznamenával krále med- ského a perského, kozel krále řeckého, t. j. Alexandra. Ovšem kozel nepřišel »od pólnoci«, t. j. od severu, nýbrž od západu. 252. příti = přijíti. 253. kozlu (o jednom roze) vztahuje se na jemu ve v. 251. 254. po zlu = na neštěstí. 262. by = kdyby. 267. zradiv se = dav se zradit, zrazen. 277. Přelož: o čem kdyby ve mlýně něco hudli, hráli, smysl: kdyby se nadarmo, zbytečně namáhali. 283. Přelož: kdyby byl ho tehdy někdo napadl. 286. Smysl: čím se domníval, že je čilejší. 287. a všakž, kak ne rad = ale přece, ač nerad. 288. musi ven dieti na pole je asi totéž jako »musil ven na pole« (doslova »musil ven dělati na pole«). 290. na sarapských polích podle lat. Satrapenis arvis. 321. nadsada = nadsazení; čin této nadsady = skutek, že jsem nad vámi ustanovil dohližitele. Smysl v. 321 a 3: leda to, aby skutek, že jsem nad vámi ustanovil dohli- žitele, byl na postrach těm všem,... 326. Přelož: úmyslem, žádostí srdce nestatečného an. myslí neudatnou, nestatečnou. 342. Přelož: čehož statečnější neužije. — 155
Strana 156
ZLOMEK MUSEJNÍ (v. 1—80, str. 121—124) 4. proněž = pročež. 26. as by = aby as, aby aspoň. 40. ty ludi zprosti = těm lidem odpusť, promiň. 67. on = onen. ZLOMEK BUDĚJOVICKO-MUSEJNÍ (v. 1—346, str. 125—135) 7.ke všem...neúfásta (3. du. impf.) = k nikomu neměli důvěry. 13. myslila-j = myslila i. Přelož: co do toho, jestli bychom myslili, uvažovali (1. du.) i déle, ještě déle. 17 a 18. Smysl: co jsme (my dva) vykonali, k tomu nás vedl nejlepší úmysl. 24. Smysl: že my dva přece nezůstaneme na živu, že přece život za tebe položíme. 35. postavú smutného lice = se smutnou tváří. 60. kak by... dotiehla, 3 os. duálu kondic. (místo dotáhla pro rým) = jak by dokončili (zradu ti dva zrádcové). 66. chtělo = mělo. 86. tvú čstú = důstojností, hodností od tebe danou. 98. na něch = na oněch. 121. Smysl: nemohl v ničem té řeči vyhovět. 137. po mně = o mně. 148. svú moc stíže = dostihl svou moc, t. j. přijel ke svým lidem. 151. ujisti (3. sg. aor.) = ujistil (roz. krále svou věrností). 159 a 160. trúce se ... a mieniece ... přelož větami: když se tam dral, sápal na Patrona a usiloval o jeho život pro- ona slova. 160. pro na = pro ona. 168. Přelož: že si na něm nic nevzal, že mu nic neublížil. 174. úmysl zlého činu = zločinný úmysl. 178. Smysl: ale to se tenkrát vůbec nestalo. 156
ZLOMEK MUSEJNÍ (v. 1—80, str. 121—124) 4. proněž = pročež. 26. as by = aby as, aby aspoň. 40. ty ludi zprosti = těm lidem odpusť, promiň. 67. on = onen. ZLOMEK BUDĚJOVICKO-MUSEJNÍ (v. 1—346, str. 125—135) 7.ke všem...neúfásta (3. du. impf.) = k nikomu neměli důvěry. 13. myslila-j = myslila i. Přelož: co do toho, jestli bychom myslili, uvažovali (1. du.) i déle, ještě déle. 17 a 18. Smysl: co jsme (my dva) vykonali, k tomu nás vedl nejlepší úmysl. 24. Smysl: že my dva přece nezůstaneme na živu, že přece život za tebe položíme. 35. postavú smutného lice = se smutnou tváří. 60. kak by... dotiehla, 3 os. duálu kondic. (místo dotáhla pro rým) = jak by dokončili (zradu ti dva zrádcové). 66. chtělo = mělo. 86. tvú čstú = důstojností, hodností od tebe danou. 98. na něch = na oněch. 121. Smysl: nemohl v ničem té řeči vyhovět. 137. po mně = o mně. 148. svú moc stíže = dostihl svou moc, t. j. přijel ke svým lidem. 151. ujisti (3. sg. aor.) = ujistil (roz. krále svou věrností). 159 a 160. trúce se ... a mieniece ... přelož větami: když se tam dral, sápal na Patrona a usiloval o jeho život pro- ona slova. 160. pro na = pro ona. 168. Přelož: že si na něm nic nevzal, že mu nic neublížil. 174. úmysl zlého činu = zločinný úmysl. 178. Smysl: ale to se tenkrát vůbec nestalo. 156
Strana 157
187 a 188. Smysl: (Bessus) po celou noc nedopustil, aby se s někým setkal, a vždy jen chtěl vyčíhat příhodnou chvíli k provedení svého záměru. 201. ten = nom.; zisk = akus. 244. na ny = na nás, proti nám. Smysl 244 a 5: když jsi lidem tak nevěrným neuvěřil v tom, co se proti nám chystalo, co proti nám směřovalo. 246. jímž = před nímž. 262. Přelož: když bylo šlo (slunce) nikoliv svým obvyklým způsobem. 294. Smysl: bez jehož vůle se nic nestane. 296. k němuž = k čemuž. 317 a 18. Přelož: či jsem byl ten, od něhož kdosi nebyl vy- slyšen ve svých pokorných prosbách? 325. nepomniece přelož větou: a ode mne, který jsem na to nepamatoval, byl jí majetek odňat? 328. stál v smutném licu = stál, byl smuten, zarmoucen. 330—332. Smysl: budiž těch (kterým jsem ukřivdil) více nebo jen jeden, což bylo lidu mých zemí, ať vystoupí a na mne žalují. 345. Přelož: ten ať spíše zemře... ZLOMEK MUSEJNÍ (v. 81—124, str. 136—139) 86. nenie kto slovce přidada = kto by přidal. Smysl: že není, kdo by ho nějakým slůvkem potěšil. 114. v tom roz.: co mi bylo způsobeno, co se mi stalo. 118. Smysl: ať vždy, stále čeká, že ho stihne totéž, co mne. ZLOMEK ŠAFAŘÍKŮV (v. 1—91, str. 140—144) 2. Roz.: přiběhl, přiletěl na levé křídlo vojska. 4. Přelož: a on (lid) by rád utekl před ranou (Nejisté). 6. Nedopatřením českého básníka mluví se »o velbloudu« místo »o slonu«, pod. jako výše v Alx B ve v. 76. 157
187 a 188. Smysl: (Bessus) po celou noc nedopustil, aby se s někým setkal, a vždy jen chtěl vyčíhat příhodnou chvíli k provedení svého záměru. 201. ten = nom.; zisk = akus. 244. na ny = na nás, proti nám. Smysl 244 a 5: když jsi lidem tak nevěrným neuvěřil v tom, co se proti nám chystalo, co proti nám směřovalo. 246. jímž = před nímž. 262. Přelož: když bylo šlo (slunce) nikoliv svým obvyklým způsobem. 294. Smysl: bez jehož vůle se nic nestane. 296. k němuž = k čemuž. 317 a 18. Přelož: či jsem byl ten, od něhož kdosi nebyl vy- slyšen ve svých pokorných prosbách? 325. nepomniece přelož větou: a ode mne, který jsem na to nepamatoval, byl jí majetek odňat? 328. stál v smutném licu = stál, byl smuten, zarmoucen. 330—332. Smysl: budiž těch (kterým jsem ukřivdil) více nebo jen jeden, což bylo lidu mých zemí, ať vystoupí a na mne žalují. 345. Přelož: ten ať spíše zemře... ZLOMEK MUSEJNÍ (v. 81—124, str. 136—139) 86. nenie kto slovce přidada = kto by přidal. Smysl: že není, kdo by ho nějakým slůvkem potěšil. 114. v tom roz.: co mi bylo způsobeno, co se mi stalo. 118. Smysl: ať vždy, stále čeká, že ho stihne totéž, co mne. ZLOMEK ŠAFAŘÍKŮV (v. 1—91, str. 140—144) 2. Roz.: přiběhl, přiletěl na levé křídlo vojska. 4. Přelož: a on (lid) by rád utekl před ranou (Nejisté). 6. Nedopatřením českého básníka mluví se »o velbloudu« místo »o slonu«, pod. jako výše v Alx B ve v. 76. 157
Strana 158
8. si = tito, roz. Rekové. 39. svú přípřetú, roz. hrůzou, postrachem, který kolem sebe šířil, budil. 45. žha roz. blesk. 49. on roz. Alexander. 50. Přelož: jehož mysl není nikdy syta. 53. státi roz. »na zdi«. 83—85. Smysl: »Králi, rač toho svým lidem popřáti, aby tě mohli na chvíli podržeti,...« 158
8. si = tito, roz. Rekové. 39. svú přípřetú, roz. hrůzou, postrachem, který kolem sebe šířil, budil. 45. žha roz. blesk. 49. on roz. Alexander. 50. Přelož: jehož mysl není nikdy syta. 53. státi roz. »na zdi«. 83—85. Smysl: »Králi, rač toho svým lidem popřáti, aby tě mohli na chvíli podržeti,...« 158
Strana 159
POZNÁMKY K STARÉ ČEŠTINĚ ALEXANDREIDY Srovnáváme-li češtinu jedné z nejvýznamnějších a nejroz- sáhlejších básnických skladeb staročeského období gotického, Alexandreidy, s jakýmikoliv projevy písemnictví novočes- kého, pozorujeme značný rozdíl nejen s hlediska hláskoslov- ného a spojeného s ním hlediska výslovnosti, nýbrž i co se týče zvláštních staročeských tvarů, obratů i slov. Patříť naše Alexandreis mezi díla, v nichž se poměrně věrně i bohatě za- chovala svérázná podoba starobylého období našeho jazyka po stránce hláskoslovné, tvaroslovné, skladební i slovníkové. Proto myslím, že dnešnímu českému čtenáři pro správné čtení a pochopení básně nepostačí připojený slovníček s poznám- kami, vykládajícími smysl těžších veršů nebo nejasných míst a pod., nýbrž že bude dobře ještě aspoň stručně upozornit na nejdůležitější zvláštnosti, jimiž se liší čeština Alexandreidy ve své výslovnosti, v tvarech a vazbách od jazyka dnešního. 1. V soustavě samohlásek výrazně charakterisují starou češtinu proti nynějšímu jazyku poměrně velmi hojně se vy- skytující dvojhlásky: krátké ě, dlouhé ie (vyslov jé nebo ié, samozřejmě jednoslabičné, nikoliv dvojslabičné — ijé —). A) Tak se vyskytovalo ě nejen ve shodě s dnešní češtinou v případech jako běda, pět, město, věřiti a p., nýbrž i v pře- hojných dokladech po jiných souhláskách jako cěsta (vy- slov cjesta) = cesta; obličěj (obličjej); čěsi (čjesi) = časy; sěm (sjem) = sem; žěl (žjel) = žal nebo žel, řěč (řječ) = řeč ap. Ovšem v rukopisech naší básně, zvláště v největším z nich, v Alx V, tyto rozdíly většinou jsou již setřeny nebo ne zcela přesně zachovány; proto v tomto svém vydání, určeném širší naší veřejnosti, rozlišuji e a ě jako v nové češtině. B) Dlouhé ie je v případech jako bieda (vyslov bjéda an. biéda) = bída, bielý = bílý, knieže = kníže, sviečka, viem atd.; v koncovkách tvarových jako: 1., 4., 2. jedn. č., 1., 4. množ. č. zbožie, znamenie; 1., 4. mn. č. panie = paní; 1. mn. ludie = lidé, hostie; 3. mn. držie, vědie, povědie, posúdie = posoudí atd. 159
POZNÁMKY K STARÉ ČEŠTINĚ ALEXANDREIDY Srovnáváme-li češtinu jedné z nejvýznamnějších a nejroz- sáhlejších básnických skladeb staročeského období gotického, Alexandreidy, s jakýmikoliv projevy písemnictví novočes- kého, pozorujeme značný rozdíl nejen s hlediska hláskoslov- ného a spojeného s ním hlediska výslovnosti, nýbrž i co se týče zvláštních staročeských tvarů, obratů i slov. Patříť naše Alexandreis mezi díla, v nichž se poměrně věrně i bohatě za- chovala svérázná podoba starobylého období našeho jazyka po stránce hláskoslovné, tvaroslovné, skladební i slovníkové. Proto myslím, že dnešnímu českému čtenáři pro správné čtení a pochopení básně nepostačí připojený slovníček s poznám- kami, vykládajícími smysl těžších veršů nebo nejasných míst a pod., nýbrž že bude dobře ještě aspoň stručně upozornit na nejdůležitější zvláštnosti, jimiž se liší čeština Alexandreidy ve své výslovnosti, v tvarech a vazbách od jazyka dnešního. 1. V soustavě samohlásek výrazně charakterisují starou češtinu proti nynějšímu jazyku poměrně velmi hojně se vy- skytující dvojhlásky: krátké ě, dlouhé ie (vyslov jé nebo ié, samozřejmě jednoslabičné, nikoliv dvojslabičné — ijé —). A) Tak se vyskytovalo ě nejen ve shodě s dnešní češtinou v případech jako běda, pět, město, věřiti a p., nýbrž i v pře- hojných dokladech po jiných souhláskách jako cěsta (vy- slov cjesta) = cesta; obličěj (obličjej); čěsi (čjesi) = časy; sěm (sjem) = sem; žěl (žjel) = žal nebo žel, řěč (řječ) = řeč ap. Ovšem v rukopisech naší básně, zvláště v největším z nich, v Alx V, tyto rozdíly většinou jsou již setřeny nebo ne zcela přesně zachovány; proto v tomto svém vydání, určeném širší naší veřejnosti, rozlišuji e a ě jako v nové češtině. B) Dlouhé ie je v případech jako bieda (vyslov bjéda an. biéda) = bída, bielý = bílý, knieže = kníže, sviečka, viem atd.; v koncovkách tvarových jako: 1., 4., 2. jedn. č., 1., 4. množ. č. zbožie, znamenie; 1., 4. mn. č. panie = paní; 1. mn. ludie = lidé, hostie; 3. mn. držie, vědie, povědie, posúdie = posoudí atd. 159
Strana 160
Za stč. ie bývá v nové češtiněi. 2. Ze zjevů, týkajících se skupení dvou samohlásek, pro starou češtinu je zajímavé splývání dvou samohlásek v jednu samohlásku, buď krátkou nebo dlouhou, na švu dvou slov nebo ve slovech složených jako na př.: an, ana, ano z a on atd.; ande z a onde; na nu z na onu; na nom z na onom; pro na = pro ona; na bě straně z na obě = na obě strany; núčený, núdatný z neučený, neudatný; núčinie z neučinie, 3. mn. = (oni) neučiní; núžil z neužil; númě z neumě (3. jedn. aor.) = neuměl; nópáčil z neopáčil = nevytýkal, nevyčítal ap.; nóslabil z neoslabil; příti z při(j)iti ap. 3. Ze zvláštností, týkajících se výslovnosti staročeských souhlásek, ukážeme aspoň na tyto: a) Vedle U rozlišovala stará čeština i l' měkké, vyskytující se asi v podobném rozsahu i podobně znějící jako l' slovenské a zvlášť vyznačované v případech jako l'udie = lidé, l'úto = líto, lutovati, 7. jedn. myslú = mysli, 3. jedn. okrašluje v. okrašlije ap.; je to v případech, kde proti staročes. slabice l'u bývá novočeské li. b) Proti novočes. skupině št bývá šč, tak na př.: ščenec = mladý pes, vlk ap.; ščep = štěp, ščit, ješče, voščený = voš- těný, voskový, 3., 6. pád jedn. vojšče od slova vojska, ž. = vojsko ap. c) Proti dnešní české výslovnosti slov: bratr, vítr, větrník, krve, mysl, vedl, nesl, mohl ap. se slabičným anebo samohlás- kovým r, l vyslovovalo se v těchto a v podobných případech v staré češtině r, l neslabičně — souhláskově jako pobočná hláska v souvislosti s předcházející anebo následující plnou slabikou. Tak znějí v Alexandreidě jednoslabičně slova jako bratr, mistr, vietr, 2. jedn. krvi n. krve, krsta = křtu; mysl, vedl, mohl ap., nebo dvojslabičně slova jako krvavý, myslce (zdrobnělina ke slovu mysl) ap.; trojslabičně větrníky atd. Podobně se vyslovuje neslabičně n (ň) v případech jako přiezn (jednoslab.), ne přiezn (dvouslab.) ap. = přízeň, ne- přízeň. Tak ukazují příklady osmislabičných veršů naší básně, do- svědčujících správnou výslovnost výše uvedených dokladů: a jejho bratr Polly kanor (Alx V 1458); vztrh na se vietr, 160
Za stč. ie bývá v nové češtiněi. 2. Ze zjevů, týkajících se skupení dvou samohlásek, pro starou češtinu je zajímavé splývání dvou samohlásek v jednu samohlásku, buď krátkou nebo dlouhou, na švu dvou slov nebo ve slovech složených jako na př.: an, ana, ano z a on atd.; ande z a onde; na nu z na onu; na nom z na onom; pro na = pro ona; na bě straně z na obě = na obě strany; núčený, núdatný z neučený, neudatný; núčinie z neučinie, 3. mn. = (oni) neučiní; núžil z neužil; númě z neumě (3. jedn. aor.) = neuměl; nópáčil z neopáčil = nevytýkal, nevyčítal ap.; nóslabil z neoslabil; příti z při(j)iti ap. 3. Ze zvláštností, týkajících se výslovnosti staročeských souhlásek, ukážeme aspoň na tyto: a) Vedle U rozlišovala stará čeština i l' měkké, vyskytující se asi v podobném rozsahu i podobně znějící jako l' slovenské a zvlášť vyznačované v případech jako l'udie = lidé, l'úto = líto, lutovati, 7. jedn. myslú = mysli, 3. jedn. okrašluje v. okrašlije ap.; je to v případech, kde proti staročes. slabice l'u bývá novočeské li. b) Proti novočes. skupině št bývá šč, tak na př.: ščenec = mladý pes, vlk ap.; ščep = štěp, ščit, ješče, voščený = voš- těný, voskový, 3., 6. pád jedn. vojšče od slova vojska, ž. = vojsko ap. c) Proti dnešní české výslovnosti slov: bratr, vítr, větrník, krve, mysl, vedl, nesl, mohl ap. se slabičným anebo samohlás- kovým r, l vyslovovalo se v těchto a v podobných případech v staré češtině r, l neslabičně — souhláskově jako pobočná hláska v souvislosti s předcházející anebo následující plnou slabikou. Tak znějí v Alexandreidě jednoslabičně slova jako bratr, mistr, vietr, 2. jedn. krvi n. krve, krsta = křtu; mysl, vedl, mohl ap., nebo dvojslabičně slova jako krvavý, myslce (zdrobnělina ke slovu mysl) ap.; trojslabičně větrníky atd. Podobně se vyslovuje neslabičně n (ň) v případech jako přiezn (jednoslab.), ne přiezn (dvouslab.) ap. = přízeň, ne- přízeň. Tak ukazují příklady osmislabičných veršů naší básně, do- svědčujících správnou výslovnost výše uvedených dokladů: a jejho bratr Polly kanor (Alx V 1458); vztrh na se vietr, 160
Strana 161
jej ubu di (Alx V 764); své ho mistr stva u ži va je (Alx V 353); své ho vraſha krvi u to čil (Alx V 171); on jich mysl po kornú vijda (Alx V 2139); a mysl ce vždy žá dá vojny (Alx V 50); jenž by je vedl k krá li svéjmu (Alx V 2083); a větrní ky vše rozpiejti (Alx V 531); ti přiezn ma jí na ve zřejní (Alx V 48) atd. 4. Z jiných rozdílných jevů ve stavu staročeských souhlá- sek uvedu aspoň ještě tyto: a) d, t, n zůstává nezměkčeno v 1., 4. pádu jedn. č. typu »kost« a »daň« v případech jako zed, žrd, dan, kázn (= ká- zeň), přiezn (= přízeň), lén (= lenivost), plán (= pláň, planý strom) a pod.; v naší úpravě však přepisujeme podle způso- bu novějšího zeď, daň, pláň atd.; b) n se přisouvá proti novočeskému obyčeji ve složeninách slovesa jíti; tak na př. v naší básni: sníti = sejíti: 3. jedn. aor. snide vedle sjide = sešel, zemřel; 3. mn. aor. snidú se = setkali se, srazili se; vyjiti: rozkaz. zp. vyniď = vyjdi; 3. jedn. vynde = vyjde; 3. jedn. aor. vynide = vyšel, 3 mn. vy- nidú = vyšli; vzniti = vzejíti: 3. jedn. aor. vznide = vzešel, 3. mn. vznidú = vzešli atd. 5. Pro staročeské tvarosloví je příznačné pravidelné uží- vání duálu, běží-li o dvě osoby nebo věci. Kdežto se v nové češtině zachovaly pouze zbytky duálu — a to jen ve skloňo- vání — v případech jako dva, oba, dvě, obě, ruce, oči, uši; dvou, obou, rukou, nohou; dvěma, oběma, rukama, očima ap., vyskytuje se v staré češtině duál důsledně při skloňování jmen podstatných, přídavných, zájmen i číslovek, méně často v ča- sování sloves. a) U typů skloňovacích jsou zvláštní tvary: 1) pro 1. a 4. pád; 2) pro 2. a 6. pád; 3) pro 3. a 7. pád. Tak čteme v staročeské Alexandreidě doklady tvarů 1., 4. du.: člověky oba bohatá (Alx B 120) = lidé oba bohatí; světlá zraky (Alx V 14) = jasné oči; ta muže zrádná (Alx BM 33), skládce (t., 2), ta dva prorádce (t., 1) = ti (dva) muži zrádní, strůjcové, ti dva zrádci; dva vítěze (Alx V 1571); a oni dva ukladla (Alx BM 57) = rozhodli; ona (Alx V 1571) = oni dva (du. m. od onen); straně na obě (t., 211) = na obě strany; jala (oni dva), sama neostala (Alx BM 9, 10) = jali, sami ne- 161
jej ubu di (Alx V 764); své ho mistr stva u ži va je (Alx V 353); své ho vraſha krvi u to čil (Alx V 171); on jich mysl po kornú vijda (Alx V 2139); a mysl ce vždy žá dá vojny (Alx V 50); jenž by je vedl k krá li svéjmu (Alx V 2083); a větrní ky vše rozpiejti (Alx V 531); ti přiezn ma jí na ve zřejní (Alx V 48) atd. 4. Z jiných rozdílných jevů ve stavu staročeských souhlá- sek uvedu aspoň ještě tyto: a) d, t, n zůstává nezměkčeno v 1., 4. pádu jedn. č. typu »kost« a »daň« v případech jako zed, žrd, dan, kázn (= ká- zeň), přiezn (= přízeň), lén (= lenivost), plán (= pláň, planý strom) a pod.; v naší úpravě však přepisujeme podle způso- bu novějšího zeď, daň, pláň atd.; b) n se přisouvá proti novočeskému obyčeji ve složeninách slovesa jíti; tak na př. v naší básni: sníti = sejíti: 3. jedn. aor. snide vedle sjide = sešel, zemřel; 3. mn. aor. snidú se = setkali se, srazili se; vyjiti: rozkaz. zp. vyniď = vyjdi; 3. jedn. vynde = vyjde; 3. jedn. aor. vynide = vyšel, 3 mn. vy- nidú = vyšli; vzniti = vzejíti: 3. jedn. aor. vznide = vzešel, 3. mn. vznidú = vzešli atd. 5. Pro staročeské tvarosloví je příznačné pravidelné uží- vání duálu, běží-li o dvě osoby nebo věci. Kdežto se v nové češtině zachovaly pouze zbytky duálu — a to jen ve skloňo- vání — v případech jako dva, oba, dvě, obě, ruce, oči, uši; dvou, obou, rukou, nohou; dvěma, oběma, rukama, očima ap., vyskytuje se v staré češtině duál důsledně při skloňování jmen podstatných, přídavných, zájmen i číslovek, méně často v ča- sování sloves. a) U typů skloňovacích jsou zvláštní tvary: 1) pro 1. a 4. pád; 2) pro 2. a 6. pád; 3) pro 3. a 7. pád. Tak čteme v staročeské Alexandreidě doklady tvarů 1., 4. du.: člověky oba bohatá (Alx B 120) = lidé oba bohatí; světlá zraky (Alx V 14) = jasné oči; ta muže zrádná (Alx BM 33), skládce (t., 2), ta dva prorádce (t., 1) = ti (dva) muži zrádní, strůjcové, ti dva zrádci; dva vítěze (Alx V 1571); a oni dva ukladla (Alx BM 57) = rozhodli; ona (Alx V 1571) = oni dva (du. m. od onen); straně na obě (t., 211) = na obě strany; jala (oni dva), sama neostala (Alx BM 9, 10) = jali, sami ne- 161
Strana 162
zůstali; 2., 4. du.: s obú stranú = s obou stran; sestrú = (dvou) sester; na tú dvú (Alx B 125) = na těch dvou; v náž (t., 121) = v nichž dvou, najú (Alx BM 24) = nás dvou; najú vina (t., 39) = naše (= nás dvou) vina; 3. a 7. du.: jima (Alx B5) = jim (dvěma); s nima, mezi nima a pod. b) V časování pro 1. os. du je koncovka —vě, tak na př.: pokúpivě (Alx B 43) = (tím tu vinu) vykoupíme (my dva); želévě (t., 21) = želíme (my dva); nódstúpivě z neodstúpivě (t., 44) = neodstoupíme; doňadž svě živa (t., 42) = dokud jsme (my dva) živi; co svě zděla, v tom se svě lepše domněla (t., 17 a 18) = co jsme (my dva) vykonali, v tom jsme se domnívali, viděli lepší, v tom nás vedl náš nejlepší úmysl; podobně v rozk. zp. pojďvě (předeň) (Alx BM 15) = pojďme (my dva) (před něj). 3. os. du. měla konc. —ta; tak na př.: dva vítěze ... se obrá- tita, . . . ukrátita (Alx V 1571-3) = dva vítězi ... se obrátí, ... ukrátí; ta muže zrádná ... ležeta (Alx BM 36) = ti (dva) muži zrádní ... leží. 6. Systém staročeského skloňování vedle důsledného uží- vání duálu, o němž byla řeč již výše, liší se od dnešní naší soustavy skloňovací několika zásadními skupinovými rozdíly i odlišnostmi v jednotlivostech. Všimněme si nejtypičtějších z nich: a) Podstatná jména životná, zvláště živočišná, zachovala si starobylou podobu 4. pádu jedn. (= 1. jedn.) ve shodě s ne- životnými, jako na př.: před král = před krále, úfaji v Bóh = doufám v Boha, na kóň = na koně, vól = vola a pod. b) Podstatná jména rodu muž. neživotná mají zpravidla v 1. p. mn. stejnou koncovku jako životná, t. j. — i: vozi, meči jako kosi, oráči ap. Tak znějí na př. doklady z naší básně: drobi, doli, česi (proti 4. množ. časy), štíti, údi, boci, roci, skoci, daři (proti 4. množ. boky, dary ap.), meči, ohni (proti meče ap.). Podobně je i koni = nč. koně. c) Podstatná jména mužská jako starosta, panoše ap., se skloňují zcela jako žena, duše. Tak zní na př. 3., 6. jedn. hos- podě (= pánovi), slůze (= sluhovi) ap. jako ženě; zrádci jako duši; 7. jedn. súdcí jako duši; 1. mn. starosty, hrdiny, panošky 162
zůstali; 2., 4. du.: s obú stranú = s obou stran; sestrú = (dvou) sester; na tú dvú (Alx B 125) = na těch dvou; v náž (t., 121) = v nichž dvou, najú (Alx BM 24) = nás dvou; najú vina (t., 39) = naše (= nás dvou) vina; 3. a 7. du.: jima (Alx B5) = jim (dvěma); s nima, mezi nima a pod. b) V časování pro 1. os. du je koncovka —vě, tak na př.: pokúpivě (Alx B 43) = (tím tu vinu) vykoupíme (my dva); želévě (t., 21) = želíme (my dva); nódstúpivě z neodstúpivě (t., 44) = neodstoupíme; doňadž svě živa (t., 42) = dokud jsme (my dva) živi; co svě zděla, v tom se svě lepše domněla (t., 17 a 18) = co jsme (my dva) vykonali, v tom jsme se domnívali, viděli lepší, v tom nás vedl náš nejlepší úmysl; podobně v rozk. zp. pojďvě (předeň) (Alx BM 15) = pojďme (my dva) (před něj). 3. os. du. měla konc. —ta; tak na př.: dva vítěze ... se obrá- tita, . . . ukrátita (Alx V 1571-3) = dva vítězi ... se obrátí, ... ukrátí; ta muže zrádná ... ležeta (Alx BM 36) = ti (dva) muži zrádní ... leží. 6. Systém staročeského skloňování vedle důsledného uží- vání duálu, o němž byla řeč již výše, liší se od dnešní naší soustavy skloňovací několika zásadními skupinovými rozdíly i odlišnostmi v jednotlivostech. Všimněme si nejtypičtějších z nich: a) Podstatná jména životná, zvláště živočišná, zachovala si starobylou podobu 4. pádu jedn. (= 1. jedn.) ve shodě s ne- životnými, jako na př.: před král = před krále, úfaji v Bóh = doufám v Boha, na kóň = na koně, vól = vola a pod. b) Podstatná jména rodu muž. neživotná mají zpravidla v 1. p. mn. stejnou koncovku jako životná, t. j. — i: vozi, meči jako kosi, oráči ap. Tak znějí na př. doklady z naší básně: drobi, doli, česi (proti 4. množ. časy), štíti, údi, boci, roci, skoci, daři (proti 4. množ. boky, dary ap.), meči, ohni (proti meče ap.). Podobně je i koni = nč. koně. c) Podstatná jména mužská jako starosta, panoše ap., se skloňují zcela jako žena, duše. Tak zní na př. 3., 6. jedn. hos- podě (= pánovi), slůze (= sluhovi) ap. jako ženě; zrádci jako duši; 7. jedn. súdcí jako duši; 1. mn. starosty, hrdiny, panošky 162
Strana 163
(= dvorští sluhové), panoše, žalobce ap. (= starostové atd.) jako ženy, duše 1., 4. du. prorádce = (dva) proradcové, zrád- cové jako ruce atd. d) V Alexandreidě dost často se užívá zájmena sen = ten- to, v dnešní češtině skrývající se již jen v ustrnulých příslo- večných útvarech jako dnes, letos a pod. Nemáme je však doloženo ve všech pádech. Skloňovalo se takto: m.: 1., 4. sen, 2. seho, 3. semu, sem; 6. (0) sem, 7. sím; mn. si, sich atd.; stř.: 1., 4. se = toto; Ž.: 4. si = tuto. 7. Z tvarů slovesných nezvykle působí na dnešního čtenáře podoby 1. os. jedn. na —u anebo po přehlásce —i u sloves typu uměti, trpěti, prositi, dělati, sázeti, jako na př.: slyšu nebo slyši = slyším, vizu n. vizi = vidím, dostoju (od dostáti) = jsem hoden, zasloužím si; řeči (od řečiti) = říkám, poví- dám, (u)kráci = (u)krátím, blúzi = bloudím, razi = radím, muši = musím, úřaji = doufám a pod. 8. Největší zvláštností staročeského časování jsou však jed- noduché časy minulé: imperfektum a aorist. Co se týče za- chování těchto tvarů, zvláště starobylých typů aoristových, patří staré češtině, podobně jako všem slovanským jazykům v jejich staré podobě, mezi ostatními indoevropskými jazyky prvé místo hned za starou indičtinou nebo řečtinou. Tak i v Alexandreidě vedle složených tvarů pro čas minu- lý, jakých se jedině užívá v dnešní češtině, jako na př. byl jsem, dával jsem, ještě ve větší míře se vyskytují jednoduché tvary minulé jako biech, běch n. bych = byl jsem — dávách = dával jsem a pod. A) Jak se časovalo staročeské imperfektum, ukážeme si na tvarech od slovesa býti a dávati. Sg. 1. biech = byl n. byla jsem 2. 3. bieše, bieš Du. 1. biechově, —chvě, —chva 2. 3. biešta, —sta Plur. 1. biechom 2. biešte, —ste 3. biechu 163
(= dvorští sluhové), panoše, žalobce ap. (= starostové atd.) jako ženy, duše 1., 4. du. prorádce = (dva) proradcové, zrád- cové jako ruce atd. d) V Alexandreidě dost často se užívá zájmena sen = ten- to, v dnešní češtině skrývající se již jen v ustrnulých příslo- večných útvarech jako dnes, letos a pod. Nemáme je však doloženo ve všech pádech. Skloňovalo se takto: m.: 1., 4. sen, 2. seho, 3. semu, sem; 6. (0) sem, 7. sím; mn. si, sich atd.; stř.: 1., 4. se = toto; Ž.: 4. si = tuto. 7. Z tvarů slovesných nezvykle působí na dnešního čtenáře podoby 1. os. jedn. na —u anebo po přehlásce —i u sloves typu uměti, trpěti, prositi, dělati, sázeti, jako na př.: slyšu nebo slyši = slyším, vizu n. vizi = vidím, dostoju (od dostáti) = jsem hoden, zasloužím si; řeči (od řečiti) = říkám, poví- dám, (u)kráci = (u)krátím, blúzi = bloudím, razi = radím, muši = musím, úřaji = doufám a pod. 8. Největší zvláštností staročeského časování jsou však jed- noduché časy minulé: imperfektum a aorist. Co se týče za- chování těchto tvarů, zvláště starobylých typů aoristových, patří staré češtině, podobně jako všem slovanským jazykům v jejich staré podobě, mezi ostatními indoevropskými jazyky prvé místo hned za starou indičtinou nebo řečtinou. Tak i v Alexandreidě vedle složených tvarů pro čas minu- lý, jakých se jedině užívá v dnešní češtině, jako na př. byl jsem, dával jsem, ještě ve větší míře se vyskytují jednoduché tvary minulé jako biech, běch n. bych = byl jsem — dávách = dával jsem a pod. A) Jak se časovalo staročeské imperfektum, ukážeme si na tvarech od slovesa býti a dávati. Sg. 1. biech = byl n. byla jsem 2. 3. bieše, bieš Du. 1. biechově, —chvě, —chva 2. 3. biešta, —sta Plur. 1. biechom 2. biešte, —ste 3. biechu 163
Strana 164
Podobně Sg. 1. dávách = dával an. dávala jsem 2. 3. dáváše Plur. 1. dáváchom 2. dávášte 3. dáváchu Nejčastěji jsou doloženy u imperfekta podoby 3. os. jedn. a mn. Všimneme si několika dokladů jednotlivých tvarů z naší básně: 1. sg. chtiech (chtěl jsem); vidiech (viděl jsem); nevědiech, mysléch a pod.; 3. sg. (j)mieše, míše an. (j)mějéše = měl n. měla; jedieše jel; možieše = mohl; slovieše = slul, jmenoval se; ležieše, chtieše, vědieše, vidieše, čakáše n. čekáše = čekal, znáše = znal, stáše = stál, (ne)báše se = (ne) bál se atd.; 3. pl. (po)jediechu = jeli; nesiechu = nesli; vládniechu = vládli; chtiechu; bydléchu = bydlili; stáchu = stáli, hledá- chu, hnáchu, dadiechu = dali n. dávali atd.; 3. du.: biešta = byli (oni dva); ležiesta = leželi; radiesta se = radili se; úřásta (neb ke všem neúfásta - Alx BM 7 = neboť neměli zde k nikomu důvěry, nikomu nedůvěřovali — ti dva zrádcové); básta se = báli se. Imperfektum vyjadřuje děj v minulosti trvající nebo opa- kovaný, a proto se ho užívá především v popisech a líčeních minulých dějů, zvyků a obyčejů. V několika případech má imperfektum význam podmiňova- cího způsobu minulého. Tak na př.: V ten čas budieše bez něho, by nebylo otce jeho (Alx V. 1632) = tehdy by bylo bý- valo po něm, kdyby nebylo...; V ten čas bez města budieše, by se lépe nedomněli (t., 2134) = bylo by bývalo po městě, kdyby se byli lépe nerozmyslili. B) Druhý jednoduchý čas minulý, aorist, byl v staré češti- ně stejně jako v starých obdobích všech ostatních jazyků slo- vanských dvojí: a) nesigmatický nebo asigmatický (silný); b) sigmatický nebo chiatický (slabý). a) První je jen u sloves typu vés-ti, řéci z rek-ti, tisk-núti a pod. 164
Podobně Sg. 1. dávách = dával an. dávala jsem 2. 3. dáváše Plur. 1. dáváchom 2. dávášte 3. dáváchu Nejčastěji jsou doloženy u imperfekta podoby 3. os. jedn. a mn. Všimneme si několika dokladů jednotlivých tvarů z naší básně: 1. sg. chtiech (chtěl jsem); vidiech (viděl jsem); nevědiech, mysléch a pod.; 3. sg. (j)mieše, míše an. (j)mějéše = měl n. měla; jedieše jel; možieše = mohl; slovieše = slul, jmenoval se; ležieše, chtieše, vědieše, vidieše, čakáše n. čekáše = čekal, znáše = znal, stáše = stál, (ne)báše se = (ne) bál se atd.; 3. pl. (po)jediechu = jeli; nesiechu = nesli; vládniechu = vládli; chtiechu; bydléchu = bydlili; stáchu = stáli, hledá- chu, hnáchu, dadiechu = dali n. dávali atd.; 3. du.: biešta = byli (oni dva); ležiesta = leželi; radiesta se = radili se; úřásta (neb ke všem neúfásta - Alx BM 7 = neboť neměli zde k nikomu důvěry, nikomu nedůvěřovali — ti dva zrádcové); básta se = báli se. Imperfektum vyjadřuje děj v minulosti trvající nebo opa- kovaný, a proto se ho užívá především v popisech a líčeních minulých dějů, zvyků a obyčejů. V několika případech má imperfektum význam podmiňova- cího způsobu minulého. Tak na př.: V ten čas budieše bez něho, by nebylo otce jeho (Alx V. 1632) = tehdy by bylo bý- valo po něm, kdyby nebylo...; V ten čas bez města budieše, by se lépe nedomněli (t., 2134) = bylo by bývalo po městě, kdyby se byli lépe nerozmyslili. B) Druhý jednoduchý čas minulý, aorist, byl v staré češti- ně stejně jako v starých obdobích všech ostatních jazyků slo- vanských dvojí: a) nesigmatický nebo asigmatický (silný); b) sigmatický nebo chiatický (slabý). a) První je jen u sloves typu vés-ti, řéci z rek-ti, tisk-núti a pod. 164
Strana 165
Časoval se takto: Sg. 1. ved = vedl jsem du. 1. nedoloženo pl. 1. vedem 2. 2. vede 2. vedete „ 3. vedeta 3. vede 3. vedú Tento typ aoristu není ani v staré češtině ve všech tvarech bezpečně doložen. Nejčastěji se vyskytují podoby 3. sg. a 3. pl. Všimněme si několika ukázek tohoto aor. v naší básni: 1. sg. nemoh = nemohl jsem; stesk sobě = zasteskl jsem si, bylo mi teskno, úzko, poděsil jsem se; 3. sg. čite = sčítal, počítal; upade, spade = upadl, spadl; (po)jede — jel, (po)jide = šel; dojide = došel; vynide = vy- šel; (lid) vynide z čísla (Alx V 1280) = vyšel z čísla, ani se nedal spočíst, byl nesčíslný; snide = sešel, zemřel (obyč. ve spojení s světa); vsede (od vsiesti, vsadu) = vsedl; teče = tekla (krev); střiže (od stříci, střihu) = ustřihl, uťal, usekl; leče se (od leknúti se) = lekl se; ponuče (od ponuknúti): vo- zatajóm preč ponuče (Alx BM 54) = vozatajům pokynul, aby pryč odjeli; stiže (od stihnúti) = dostihl, dohonil; neottěže (od ottáhnúti) = neprodléval, neotálel, nemeškal; vytěže = vytáhl, vyrazil; nevytrže = nevytrhl; vztrže se = strhl se; zadrže (od zadrhnúti) = zadrhl, zamotal, pevně zavázal; protče (od protknúti) = proťal atpod. Zvláště upozorňuji na podobu hbe (od hnúti): sotně se hbe (Alx Šaf 5) = sotva se hnul; 3. plur.: zbodú (od zbósti, zbodu) = vypíchli; povezú = vezli; řekú = řekli; lekú se (od leknúti se) = lekli se; odtiskú (k odtisknúti) = odtiskli, odstrčili; zahřazú (od zahřaznúti) = uvázli, zapadli, utonuli; 3. du. bodeta = bodali (oni dva). b) Aorist sigmatický nazývá se podle původní přípony - S -, která se nejčastěji změnila v - ch -. Proto se mluví i o aoristu chiatickém. Je pak tento aorist dvojí: 1) primární, původní; 2) sekundární, nepůvodní. 1) Primární aorist se vyskytuje u všech sloves s infinitiv- ním kmenem samohláskovým: bý-ti, bí-ti, minú-ti, trpě-ti, prosi-ti, děla-ti, kupova-ti. Jeho tvary zněly na př. od slovesa býti takto: 165
Časoval se takto: Sg. 1. ved = vedl jsem du. 1. nedoloženo pl. 1. vedem 2. 2. vede 2. vedete „ 3. vedeta 3. vede 3. vedú Tento typ aoristu není ani v staré češtině ve všech tvarech bezpečně doložen. Nejčastěji se vyskytují podoby 3. sg. a 3. pl. Všimněme si několika ukázek tohoto aor. v naší básni: 1. sg. nemoh = nemohl jsem; stesk sobě = zasteskl jsem si, bylo mi teskno, úzko, poděsil jsem se; 3. sg. čite = sčítal, počítal; upade, spade = upadl, spadl; (po)jede — jel, (po)jide = šel; dojide = došel; vynide = vy- šel; (lid) vynide z čísla (Alx V 1280) = vyšel z čísla, ani se nedal spočíst, byl nesčíslný; snide = sešel, zemřel (obyč. ve spojení s světa); vsede (od vsiesti, vsadu) = vsedl; teče = tekla (krev); střiže (od stříci, střihu) = ustřihl, uťal, usekl; leče se (od leknúti se) = lekl se; ponuče (od ponuknúti): vo- zatajóm preč ponuče (Alx BM 54) = vozatajům pokynul, aby pryč odjeli; stiže (od stihnúti) = dostihl, dohonil; neottěže (od ottáhnúti) = neprodléval, neotálel, nemeškal; vytěže = vytáhl, vyrazil; nevytrže = nevytrhl; vztrže se = strhl se; zadrže (od zadrhnúti) = zadrhl, zamotal, pevně zavázal; protče (od protknúti) = proťal atpod. Zvláště upozorňuji na podobu hbe (od hnúti): sotně se hbe (Alx Šaf 5) = sotva se hnul; 3. plur.: zbodú (od zbósti, zbodu) = vypíchli; povezú = vezli; řekú = řekli; lekú se (od leknúti se) = lekli se; odtiskú (k odtisknúti) = odtiskli, odstrčili; zahřazú (od zahřaznúti) = uvázli, zapadli, utonuli; 3. du. bodeta = bodali (oni dva). b) Aorist sigmatický nazývá se podle původní přípony - S -, která se nejčastěji změnila v - ch -. Proto se mluví i o aoristu chiatickém. Je pak tento aorist dvojí: 1) primární, původní; 2) sekundární, nepůvodní. 1) Primární aorist se vyskytuje u všech sloves s infinitiv- ním kmenem samohláskovým: bý-ti, bí-ti, minú-ti, trpě-ti, prosi-ti, děla-ti, kupova-ti. Jeho tvary zněly na př. od slovesa býti takto: 165
Strana 166
běch = byl an. byla jsem sg. 1. bych an. bě 2. 3. by du. 1. bychově běchově běsta, —šta 2. 3. bysta, —šta běchom pl. 1. bychom běste 2. byste 3. bychu běchu Uvedu ještě několik ukázek tohoto aoristu z našeho staro- českého textu: 1. sg. vezřech = uzřel jsem, spatřil jsem; 3. sg. doby = dobyl, zplodil; pobi = pobil, zabil; minu = minul; zhynu = zhynul; vezře, uzře = uzřel, spatřil; stě (od stieti) = sťal; přije (od přijéti) = přijal; pomdle (k pomdléti) = umdlel(a); obdrže: když tento boj obdrže (Alx V 1142) = když tento boj získal, vyhrál; ubá se = bál se; stá = stál; porodi = porodila; vstúpi = vstoupil; obora sobú = obořil se, vrhl se; zavola = zavolal, sebra = sebral atd.; 3. pl. pobichu = pobili; dobychu = dobyli, získali; jechu (od jéti) = jali, chytili; tomu se diviti jechu (Alx V 923) = tomu se začali diviti; vzechu = vzali; řechu [ = řekú viz výše sub a)] = řekli; uzřechu = uzřeli, spatřili; stěchu = sťali; stachu (od státi, stanu) = stanuli, zastavili se; stáchu (stejně jako imperf. od státi, stoju = stojím) = stáli; provolachu atd.; 3. du.: doložista = odložili (dva); vzešta (od vzieti) = vzali, přijali (oni dva); potkasta se sama = potkali se, utkali se sami (dva). b) Sekundární aorist, útvar poměrně pozdní, typu vedech, časuje se takto: sg. 1. vedech, 2., 3. vede, du. 1. vedechově, 2., 3. vedesta, pl. 1. vedechom, 2. vedeste, 3. vedechu. Je do- ložen v našem textu jen velmi vzácně. Tak na př.: tvar 3. du.: spadesta = spadli (oni dva) k 1. sg. spadech. Aorist (nesigmatický n. sigmatický) vyjadřuje děj prostě minulý, t. j. bez vytýkání nějaké jiné vlastnosti. Užívá se ho především k vypravování minulých dějů. Do dnešní češtiny zachoval se zbytek aor. bych ve význa- mu kondicionálním a pak zastaralé vece, hojné v jazyku bib- lickém = řekl, pravil. 166
běch = byl an. byla jsem sg. 1. bych an. bě 2. 3. by du. 1. bychově běchově běsta, —šta 2. 3. bysta, —šta běchom pl. 1. bychom běste 2. byste 3. bychu běchu Uvedu ještě několik ukázek tohoto aoristu z našeho staro- českého textu: 1. sg. vezřech = uzřel jsem, spatřil jsem; 3. sg. doby = dobyl, zplodil; pobi = pobil, zabil; minu = minul; zhynu = zhynul; vezře, uzře = uzřel, spatřil; stě (od stieti) = sťal; přije (od přijéti) = přijal; pomdle (k pomdléti) = umdlel(a); obdrže: když tento boj obdrže (Alx V 1142) = když tento boj získal, vyhrál; ubá se = bál se; stá = stál; porodi = porodila; vstúpi = vstoupil; obora sobú = obořil se, vrhl se; zavola = zavolal, sebra = sebral atd.; 3. pl. pobichu = pobili; dobychu = dobyli, získali; jechu (od jéti) = jali, chytili; tomu se diviti jechu (Alx V 923) = tomu se začali diviti; vzechu = vzali; řechu [ = řekú viz výše sub a)] = řekli; uzřechu = uzřeli, spatřili; stěchu = sťali; stachu (od státi, stanu) = stanuli, zastavili se; stáchu (stejně jako imperf. od státi, stoju = stojím) = stáli; provolachu atd.; 3. du.: doložista = odložili (dva); vzešta (od vzieti) = vzali, přijali (oni dva); potkasta se sama = potkali se, utkali se sami (dva). b) Sekundární aorist, útvar poměrně pozdní, typu vedech, časuje se takto: sg. 1. vedech, 2., 3. vede, du. 1. vedechově, 2., 3. vedesta, pl. 1. vedechom, 2. vedeste, 3. vedechu. Je do- ložen v našem textu jen velmi vzácně. Tak na př.: tvar 3. du.: spadesta = spadli (oni dva) k 1. sg. spadech. Aorist (nesigmatický n. sigmatický) vyjadřuje děj prostě minulý, t. j. bez vytýkání nějaké jiné vlastnosti. Užívá se ho především k vypravování minulých dějů. Do dnešní češtiny zachoval se zbytek aor. bych ve význa- mu kondicionálním a pak zastaralé vece, hojné v jazyku bib- lickém = řekl, pravil. 166
Strana 167
9. O zvláštních vazbách přechodníkových. Vedle vazeb přechodníkových, jakých se užívá v nové češti- ně, vyskytují se v starém jazyku ještě některé vazby zvláštní. Všimněme si podrobněji těch, které se v naší básni vyskytují. A) Přechodník přítomný nebo někdy i minulý pojí se k urči- tému slovesu spojkami a nebo i. Způsobu prvého se užívá, jestliže sloveso určité předchází a přechodník následuje. Příklad: káza (roz. Alexander) se všem hotovati a chtě města dobývati (Alx V 456 a 7) = kázal všem se připravit, chtě dobývat města; hna tam a chtě svým pomoci (t., 1683); Bessus vzmluvi a řka (Alx BM 208 a 9). Spojky i se užívá, když přechodník předchází a sloveso ná- sleduje. Na př.: stana i počne tam chtieti (Alx V 191); šed i sta na jedný hoře (Alx V 681). B) Opisné výrazy: jsem nesa = nesu, biech nesa = nesl jsem; budu nesa = ponesu. Srov. na př.: ž sem byl nečstně život veda (Alx BM 335) = protože jsem vedl nečestný ži- vot; nebyli nice činiece, jedno za vše na to zřiece (Alx B 295) = nic nedělali, jen stále na to se dívali, dávali pozor; bude odtišče (Alx BM 200) = odtiskne, odstrčí. Vzácněji vyskytují se obdobné vazby s přechodníkem min. č. jako na př.: byl tu, kdež byl dříve slúživ (Alx BM 224) = byl tam, kdež dříve sloužil; ktož jest ju (smrt) s právem za- slúživ (Alx BM 346) = kdo si ji právem zasloužil; by všu moc srdce vypleniv (Alx B 274) = zničil všechnu moc (své- ho) srdce. C) Vazby jako: jsem lepí umra = jest lépe, abych umřel. Tak na př.: Lepi jest sám umra za ny, než to hoře spadne na ny (Alx V 2364) = lépe jest, aby on sám umřel za nás... D) Vazby jako: nepřestanu cestuje, t. j. přechodník jako doplněk u sloves přestati, ustati, setrvati a pod. Srov. na př.: vše tělo bera ustalo (Alx V 1851) = každé tělo se unavilo braním; smysl: všichni byli unaveni braním kořisti. E) Vazby přechodníku jako doplňku u sloves mysliti, mnieti se, domnievati se, viděti se, dělati se a pod., jako na příklad: mysléch leže sám jediný (Alx V 863) = myslil jsem, že ležím 167
9. O zvláštních vazbách přechodníkových. Vedle vazeb přechodníkových, jakých se užívá v nové češti- ně, vyskytují se v starém jazyku ještě některé vazby zvláštní. Všimněme si podrobněji těch, které se v naší básni vyskytují. A) Přechodník přítomný nebo někdy i minulý pojí se k urči- tému slovesu spojkami a nebo i. Způsobu prvého se užívá, jestliže sloveso určité předchází a přechodník následuje. Příklad: káza (roz. Alexander) se všem hotovati a chtě města dobývati (Alx V 456 a 7) = kázal všem se připravit, chtě dobývat města; hna tam a chtě svým pomoci (t., 1683); Bessus vzmluvi a řka (Alx BM 208 a 9). Spojky i se užívá, když přechodník předchází a sloveso ná- sleduje. Na př.: stana i počne tam chtieti (Alx V 191); šed i sta na jedný hoře (Alx V 681). B) Opisné výrazy: jsem nesa = nesu, biech nesa = nesl jsem; budu nesa = ponesu. Srov. na př.: ž sem byl nečstně život veda (Alx BM 335) = protože jsem vedl nečestný ži- vot; nebyli nice činiece, jedno za vše na to zřiece (Alx B 295) = nic nedělali, jen stále na to se dívali, dávali pozor; bude odtišče (Alx BM 200) = odtiskne, odstrčí. Vzácněji vyskytují se obdobné vazby s přechodníkem min. č. jako na př.: byl tu, kdež byl dříve slúživ (Alx BM 224) = byl tam, kdež dříve sloužil; ktož jest ju (smrt) s právem za- slúživ (Alx BM 346) = kdo si ji právem zasloužil; by všu moc srdce vypleniv (Alx B 274) = zničil všechnu moc (své- ho) srdce. C) Vazby jako: jsem lepí umra = jest lépe, abych umřel. Tak na př.: Lepi jest sám umra za ny, než to hoře spadne na ny (Alx V 2364) = lépe jest, aby on sám umřel za nás... D) Vazby jako: nepřestanu cestuje, t. j. přechodník jako doplněk u sloves přestati, ustati, setrvati a pod. Srov. na př.: vše tělo bera ustalo (Alx V 1851) = každé tělo se unavilo braním; smysl: všichni byli unaveni braním kořisti. E) Vazby přechodníku jako doplňku u sloves mysliti, mnieti se, domnievati se, viděti se, dělati se a pod., jako na příklad: mysléch leže sám jediný (Alx V 863) = myslil jsem, že ležím 167
Strana 168
sám jediný; byl by velím viece máleji, jímžto se mněl sa (= jsa) čileji (Alx B 286) = byl by mnohem více unavenější, čím se domníval, že je čilejší. F) Vazby jako: nenie kto co pověda (Alx V 147) = není, kdo by co pověděl, řekl; podobně: nenie kto čáky přidada (t., 480) = není, kdo by dodal naděje; nenie kto jim (volem) oře, nebieše kto hromad boře (t., 2253 a 4). Podobně je třeba upozornit i na obraty jako: neviem co čině = nevím co dělat a pod. Na př.: nevědieše co živ zděje (přech. přít.) (Alx V 1431) = nevěděl vůbec co dělat; i to což chtě, to dobude (t., 1157) i toho, co bude chtíti, dobude. G) V staročeské Alexandreidě nalezneme i doklady t. zv. absolutního užití přechodníku, vztahujícího se k jinému pádu než nom. nebo nevztahujícího se vůbec k žádnému určitému podmětu. Jsou to vazby bez žádané shody mluvnické (v čísle, rodě a pádě). Je při tom zcela bez významu, zda by ta shoda býti mohla i měla, nebo zda je shoda vůbec nemožna, poně- vadž není s čím. Uvedu několik dokladů z Alx.: Macedonský král to vida, jako se jmu moci přida (Alx V 1737) = když to viděl make- donský král, jeho síla téměř vzrostla; tdy se jmu uda vezřiece znamenati jezdcóv mnoho (Alx B 23) = tehdy se mu událo, když se podíval, že spatřil mnoho jezdců; mnú, nepomniece na to, bylo ji zbožie otjato (Alx BM 325 a 6) = ode mne, který jsem na to nepamatoval, byl jí (vdově) majetek odňat. 10. O zvláštnostech staročeské negace. Rovněž některé způsoby negace v Alexandreidě působí ne- zvyklým dojmem na dnešního čtenáře. Vedle typu negace nikto nevie, odpovídajícího novočes. nikdo neví, máme ještě ve staré češtině dva zvláštní způsoby, které si můžeme před- stavit schematy: a) každý nevie, b) nikto vie. A) Příklady: jeden člověk živ neosta (Alx V 500) = žádný člověk nezůstal živ; jeden nebieše (t., 385) = žádný, nikdo ne- byl; jeden se nevrátil (t., 542); král nad králi, jehož se moci vše nevzdáli (t., 966) = ... jehož moci nic neuniklo; jeho kto neslýchal (t., 143) = ... nikdo ...; stáše, všie péče nejmaje 168
sám jediný; byl by velím viece máleji, jímžto se mněl sa (= jsa) čileji (Alx B 286) = byl by mnohem více unavenější, čím se domníval, že je čilejší. F) Vazby jako: nenie kto co pověda (Alx V 147) = není, kdo by co pověděl, řekl; podobně: nenie kto čáky přidada (t., 480) = není, kdo by dodal naděje; nenie kto jim (volem) oře, nebieše kto hromad boře (t., 2253 a 4). Podobně je třeba upozornit i na obraty jako: neviem co čině = nevím co dělat a pod. Na př.: nevědieše co živ zděje (přech. přít.) (Alx V 1431) = nevěděl vůbec co dělat; i to což chtě, to dobude (t., 1157) i toho, co bude chtíti, dobude. G) V staročeské Alexandreidě nalezneme i doklady t. zv. absolutního užití přechodníku, vztahujícího se k jinému pádu než nom. nebo nevztahujícího se vůbec k žádnému určitému podmětu. Jsou to vazby bez žádané shody mluvnické (v čísle, rodě a pádě). Je při tom zcela bez významu, zda by ta shoda býti mohla i měla, nebo zda je shoda vůbec nemožna, poně- vadž není s čím. Uvedu několik dokladů z Alx.: Macedonský král to vida, jako se jmu moci přida (Alx V 1737) = když to viděl make- donský král, jeho síla téměř vzrostla; tdy se jmu uda vezřiece znamenati jezdcóv mnoho (Alx B 23) = tehdy se mu událo, když se podíval, že spatřil mnoho jezdců; mnú, nepomniece na to, bylo ji zbožie otjato (Alx BM 325 a 6) = ode mne, který jsem na to nepamatoval, byl jí (vdově) majetek odňat. 10. O zvláštnostech staročeské negace. Rovněž některé způsoby negace v Alexandreidě působí ne- zvyklým dojmem na dnešního čtenáře. Vedle typu negace nikto nevie, odpovídajícího novočes. nikdo neví, máme ještě ve staré češtině dva zvláštní způsoby, které si můžeme před- stavit schematy: a) každý nevie, b) nikto vie. A) Příklady: jeden člověk živ neosta (Alx V 500) = žádný člověk nezůstal živ; jeden nebieše (t., 385) = žádný, nikdo ne- byl; jeden se nevrátil (t., 542); král nad králi, jehož se moci vše nevzdáli (t., 966) = ... jehož moci nic neuniklo; jeho kto neslýchal (t., 143) = ... nikdo ...; stáše, všie péče nejmaje 168
Strana 169
(t., 365) = stál, nemaje (žádný) strach, beze strachu; ottad pryč obráti voje, nechtě kdy jmieti pokoje (t., 2006) = ... ne- chtě nikdy mít pokoj, mír. Pro zvýšení nebo zesílení záporu klade se hojně ještě vy- týkavé i (hi), za které bývá v pozdější češtině záporka ni, ani. Příklady: Hi jeden z vás nevěř tomu (Alx B 318) = nikdo, ani jeden ... nevěř ...; z chlapieho řáda nikoli i jednoho v čest nevoli (Alx V 212 a 13) = ze selského stavu nikoho, ani jed- noho nevol v čestný úřad; (had Aspis) nedbá i jedněch kúzel (t., 228) = nedbá žádných kouzel. b) Ukázky typu nikto vie: ni se s kým o to potáza (Alexan- der) (Alx V 416) = s nikým se o tom neporadil; nic mi je známo (t., 1163) = nic mi není známo; tu živ ni jeden osta (t., 2075) = zde nezůstal nikdo na živu (srov. s tímto příkla- dem ve skupině a) doklad: jeden člověk živ neosta); nikdy... ani bude ni jest byla, jakož tu by, zbitých síla (t., 1769) = nikdy ... ani nebude ani nebylo tolik zabitých, jako bylo tady. K zvláštnostem staročeského záporu připojuji ještě malou poznámku. Týká-li se zápor několika pojmů současně vyslovených, bývá záporka ne někdy jen při prvém z nich. Tak na př.: by se lépe nedomněli a s králem příměřie vzeli (Alx V 2135 a 36) = kdyby se byli lépe nerozmyslili a mír s králem ne- uzavřeli. Soubor uvedených zvláštních rysů jazyka Alexandreidy proti dnešní češtině poskytuje nám obraz našeho jazyka na počátku XIV. stol. Byl to již aspoň plné století hotový kul- turní jazyk společný celému národu, který si vytvořil svéráz- ný pravopisný usus spřežkový, projevující proti nejbližším následujícím stoletím podivuhodnou konservativnost, zvláště v užívání slov a tvarů jako na př. jednoduchých tvarů času minulého, aoristu a imperfekta, duálu a pod. Ale již během XIV. stol. postupně pronikaly do literárního jazyka rozličné změny, které se prováděly důsledněji v stol. XV. a XVI. a vy- tvořily do konce XVI. století jazykový stav podobný, jaký máme dochován v současné češtině. 169
(t., 365) = stál, nemaje (žádný) strach, beze strachu; ottad pryč obráti voje, nechtě kdy jmieti pokoje (t., 2006) = ... ne- chtě nikdy mít pokoj, mír. Pro zvýšení nebo zesílení záporu klade se hojně ještě vy- týkavé i (hi), za které bývá v pozdější češtině záporka ni, ani. Příklady: Hi jeden z vás nevěř tomu (Alx B 318) = nikdo, ani jeden ... nevěř ...; z chlapieho řáda nikoli i jednoho v čest nevoli (Alx V 212 a 13) = ze selského stavu nikoho, ani jed- noho nevol v čestný úřad; (had Aspis) nedbá i jedněch kúzel (t., 228) = nedbá žádných kouzel. b) Ukázky typu nikto vie: ni se s kým o to potáza (Alexan- der) (Alx V 416) = s nikým se o tom neporadil; nic mi je známo (t., 1163) = nic mi není známo; tu živ ni jeden osta (t., 2075) = zde nezůstal nikdo na živu (srov. s tímto příkla- dem ve skupině a) doklad: jeden člověk živ neosta); nikdy... ani bude ni jest byla, jakož tu by, zbitých síla (t., 1769) = nikdy ... ani nebude ani nebylo tolik zabitých, jako bylo tady. K zvláštnostem staročeského záporu připojuji ještě malou poznámku. Týká-li se zápor několika pojmů současně vyslovených, bývá záporka ne někdy jen při prvém z nich. Tak na př.: by se lépe nedomněli a s králem příměřie vzeli (Alx V 2135 a 36) = kdyby se byli lépe nerozmyslili a mír s králem ne- uzavřeli. Soubor uvedených zvláštních rysů jazyka Alexandreidy proti dnešní češtině poskytuje nám obraz našeho jazyka na počátku XIV. stol. Byl to již aspoň plné století hotový kul- turní jazyk společný celému národu, který si vytvořil svéráz- ný pravopisný usus spřežkový, projevující proti nejbližším následujícím stoletím podivuhodnou konservativnost, zvláště v užívání slov a tvarů jako na př. jednoduchých tvarů času minulého, aoristu a imperfekta, duálu a pod. Ale již během XIV. stol. postupně pronikaly do literárního jazyka rozličné změny, které se prováděly důsledněji v stol. XV. a XVI. a vy- tvořily do konce XVI. století jazykový stav podobný, jaký máme dochován v současné češtině. 169
Strana 170
Strana 171
SLOVNÍK a — ale, avšak; a; a to ace, ać — jestli. jestliže ač bych — jestliže bych ač i — ač si — třeba, třebas, třeba i ande — a tam, ale tam; kde, jak, že, když, poněvadž asponé — aspoň avšak, avšakž — ale, přece barba — barva běs — zlý duch, démon, modla bezpokojé — nepokoj, neklid, valka blesk — lesk, světlo; blesk bliz — blízko; přibližně, asi blüzi — bloudim blýskota — blesk, ohnivá záře bradatice — bradatá, t. j. široká se- kyra, širočina, zbraň válečná braň, brani, ž. — odpor, obrana brati boj — bojovati; bráti se vz koho — jíti proti někomu, odporovati ně- komu brně, ž. množ. — brnění brnéli — temně řinčeti, zniti brojiti se — sem tam choditi, hemżiti se broný — bílý, bělouš brzo —— rychle, náhle: brže — rych- leji, spíše; ne tak brzo — az — sotva — už brzý — rychlý cekcovdnie — harcování čáka -— naděje časný — v pravý čas, včasný, příznivý cesi, Casi — časy; liti Cesi — kruté, zlé časy Cést, Césli — část čin způsob, podoba, tvar; čin, jednání číslo; bez čísla — nesmírně, náramně čísti — čísti; počítati; pro něž (t. j. řečí) Clele moju vinu? — pro které, z nichž mě viníte, obviňujete? čštice — úzkost čtveřno — po čtyřech čúš, čúšto — totiž čúlti, číti — cititi; bditi, nespati dávce, m — utiskovatel dědičstvo — dědictví, zděd. majetek dědina — dědictví, zděděný statek, země děnie — dění, konání; své děnie dlůhé — svůj čin dlouho se vlekoucí, vá- havý dětský — statečný, zmužilý dle; zisku dle — pro zisk dlí i na přieky — po délce i napříč, křížem krážem dliti — vähati, prodlévati; viecez nedli tiem — již dále s tím neprodlévej, neotálej doba — doba; věk, stáří; v ňužto n. v niž dobu — v kterouž dobu, když dobrodružní — statečný, udatný, rytíř- ský dobrodružstvo — statečnost, udatnost, hrdinství dobyti — dobyti, získati, zjednati; zploditi dohoditi — dohoditi, udéliti, dopráti dojéti, dojmu; jenz sobé nedojme viery — jenž k sobě nepojme důvěru, sobě nedůvěřuje doliciti — dosvědčiti, dotvrditi, doká- zati dolóv — dolů dolożiti — odložiti; doložista (3. du. aor.) noci druhć (gen. cilovy) — odlożili (oni dva) na druhou noc; doloziti se koho, čeho — dotézati se, poraditi se; aż se svć rady dolożi — až se svých rádců dotázal, se svými rádci se poradil dómysl — domnění, mínění, dohad dońadź — dokud dopraviti (koho čeho) — přivésti ně- koho někam, pomoci někomu do ně- čeho dopustiti se čím — proviniti se, prohře- Siti se dospěle — hotově, úplně dospéti — dojíti, dozráti, býti hotov, připraven dostáti, dostoju (čeho) — býti důsto- jen, hoden éeho, zasluhovati si dóstojen co (stary gen.) — hoden čeho dotáhnüti — dokonéiti, provésti I7I
SLOVNÍK a — ale, avšak; a; a to ace, ać — jestli. jestliže ač bych — jestliže bych ač i — ač si — třeba, třebas, třeba i ande — a tam, ale tam; kde, jak, že, když, poněvadž asponé — aspoň avšak, avšakž — ale, přece barba — barva běs — zlý duch, démon, modla bezpokojé — nepokoj, neklid, valka blesk — lesk, světlo; blesk bliz — blízko; přibližně, asi blüzi — bloudim blýskota — blesk, ohnivá záře bradatice — bradatá, t. j. široká se- kyra, širočina, zbraň válečná braň, brani, ž. — odpor, obrana brati boj — bojovati; bráti se vz koho — jíti proti někomu, odporovati ně- komu brně, ž. množ. — brnění brnéli — temně řinčeti, zniti brojiti se — sem tam choditi, hemżiti se broný — bílý, bělouš brzo —— rychle, náhle: brže — rych- leji, spíše; ne tak brzo — az — sotva — už brzý — rychlý cekcovdnie — harcování čáka -— naděje časný — v pravý čas, včasný, příznivý cesi, Casi — časy; liti Cesi — kruté, zlé časy Cést, Césli — část čin způsob, podoba, tvar; čin, jednání číslo; bez čísla — nesmírně, náramně čísti — čísti; počítati; pro něž (t. j. řečí) Clele moju vinu? — pro které, z nichž mě viníte, obviňujete? čštice — úzkost čtveřno — po čtyřech čúš, čúšto — totiž čúlti, číti — cititi; bditi, nespati dávce, m — utiskovatel dědičstvo — dědictví, zděd. majetek dědina — dědictví, zděděný statek, země děnie — dění, konání; své děnie dlůhé — svůj čin dlouho se vlekoucí, vá- havý dětský — statečný, zmužilý dle; zisku dle — pro zisk dlí i na přieky — po délce i napříč, křížem krážem dliti — vähati, prodlévati; viecez nedli tiem — již dále s tím neprodlévej, neotálej doba — doba; věk, stáří; v ňužto n. v niž dobu — v kterouž dobu, když dobrodružní — statečný, udatný, rytíř- ský dobrodružstvo — statečnost, udatnost, hrdinství dobyti — dobyti, získati, zjednati; zploditi dohoditi — dohoditi, udéliti, dopráti dojéti, dojmu; jenz sobé nedojme viery — jenž k sobě nepojme důvěru, sobě nedůvěřuje doliciti — dosvědčiti, dotvrditi, doká- zati dolóv — dolů dolożiti — odložiti; doložista (3. du. aor.) noci druhć (gen. cilovy) — odlożili (oni dva) na druhou noc; doloziti se koho, čeho — dotézati se, poraditi se; aż se svć rady dolożi — až se svých rádců dotázal, se svými rádci se poradil dómysl — domnění, mínění, dohad dońadź — dokud dopraviti (koho čeho) — přivésti ně- koho někam, pomoci někomu do ně- čeho dopustiti se čím — proviniti se, prohře- Siti se dospěle — hotově, úplně dospéti — dojíti, dozráti, býti hotov, připraven dostáti, dostoju (čeho) — býti důsto- jen, hoden éeho, zasluhovati si dóstojen co (stary gen.) — hoden čeho dotáhnüti — dokonéiti, provésti I7I
Strana 172
dotázati se koho n. čeho — dotázati se; dotiezes se čeho nač — použiješ, upotřebíš dozdati — dočkati dráha — množství, zástup vojenský, vojsko drobí — vnitřnosti druhde — jinde, místy, tu a tam druže, střed. — druh v lásce nebo man- želství, přítel, milenec, manžel, manželka drzý — smělý, odvážný dřevní — dřívější, předešlý, bývalý dřevo — strom, dřevo dfietiti — läkati, vâbiti dfiezha — tiíska hbe se, 3. sg. aor. od hniiti se — hnul se, pohnul se helm — prilbice hlahol — teč, jazyk hndnie — útok hnáti — běžeti, spěšně tahnouti, jeti; hnáti útokem; poháněti, puditi hodě, v adv. výrazu pozdě hodě — pozdě hoditi se koho čím — uhodit, zasähnouti hospoda — pán; svéj hospodě — svému pánovi hospodní — pánův, hospodářův host — cizinec, host hotovati se — připravovati se, zbrojiti se hpán — pán hrabati se; 3. mn. hrabi se — hrabou se, derou se hrále, ž. — kopí hrubý — veliký; hrubý, drsný, strastný Hřečenín n. Hřek — Řek hřecký — řecký hubený — ubohý, bídný chlap — člověk neurozený, poddaný, nešlechtic, sedlák chlápě — chlapisko, selské dítě, selský potomek (posměšně) chlípati — bujně, zpupně si vésti, počínati chovati — držeti, zachovávati; opatro- vati; chovati se — varovati se, stříci se chutnost — příjemnost, rozkoš chvätiti se — chopiti se chytrý — důmyslně, chytře vymyšlený inhed — ihned jadyż, jadyzio — kudy, kam; jady- lady — kudy-tudy, kam-tam jah, -o, -o£, jahz, -lo — a) Jako, jak; b) jakmile (zvláště ve spojení jakž brzo, jakž náhle, jakož rychle ); c) téměř, takřka; d) že, takže, když, protože, aby, ač jakžto koli — jako jam — kam jasný — jasný; veselý, čilý jáz — já jedaz — kdyz jedno — jen jednú — najednou jedyzio — když jelikož, jelikž — kolik; pokud jeliž — až, až když ješutně — marně, nadarmo jéti — chytiti; vieru jéti — uvěřiti jézda — jízda, jezdecká výprava, nájezd jézdu dělati — jeti; jézdu dokonati — jízdu, výpravu skonćiti, dojeti jež, ježe — že jíti; jde mi ku převratku — upadám do záhuby jmieli, jmám, mám — míti; jmieli se vždy hotov, v hotové — stale byt pohotově, připraven jutře, v jutře — zítra káďce, ž., demin. z hád' — (malá) kád kady, -ž — kady, kterou cestou, kterým směrem kak, kaký, kakž — jak, jaký, jakž kak, kakż, kakž koli — jakkoli, ač. „ ačkoli kdzali se — ukazovati se, Jeviti se käzniti — kázaně si počínati, umírněně si vésti kda, kdaž, kdažto — kdy, když klásti — klásti; vykládati, vypravovati, vyčítati kletce, z. — klec klopotati — spéchati, fititi se kl'uditi — upravovati; kl’udi se — pra- cuje se, připravuje se, jedná se kmet — stařec; sedlák, poddaný kmetice — stařena kněz — kníže kněžský — knížecí 172
dotázati se koho n. čeho — dotázati se; dotiezes se čeho nač — použiješ, upotřebíš dozdati — dočkati dráha — množství, zástup vojenský, vojsko drobí — vnitřnosti druhde — jinde, místy, tu a tam druže, střed. — druh v lásce nebo man- želství, přítel, milenec, manžel, manželka drzý — smělý, odvážný dřevní — dřívější, předešlý, bývalý dřevo — strom, dřevo dfietiti — läkati, vâbiti dfiezha — tiíska hbe se, 3. sg. aor. od hniiti se — hnul se, pohnul se helm — prilbice hlahol — teč, jazyk hndnie — útok hnáti — běžeti, spěšně tahnouti, jeti; hnáti útokem; poháněti, puditi hodě, v adv. výrazu pozdě hodě — pozdě hoditi se koho čím — uhodit, zasähnouti hospoda — pán; svéj hospodě — svému pánovi hospodní — pánův, hospodářův host — cizinec, host hotovati se — připravovati se, zbrojiti se hpán — pán hrabati se; 3. mn. hrabi se — hrabou se, derou se hrále, ž. — kopí hrubý — veliký; hrubý, drsný, strastný Hřečenín n. Hřek — Řek hřecký — řecký hubený — ubohý, bídný chlap — člověk neurozený, poddaný, nešlechtic, sedlák chlápě — chlapisko, selské dítě, selský potomek (posměšně) chlípati — bujně, zpupně si vésti, počínati chovati — držeti, zachovávati; opatro- vati; chovati se — varovati se, stříci se chutnost — příjemnost, rozkoš chvätiti se — chopiti se chytrý — důmyslně, chytře vymyšlený inhed — ihned jadyż, jadyzio — kudy, kam; jady- lady — kudy-tudy, kam-tam jah, -o, -o£, jahz, -lo — a) Jako, jak; b) jakmile (zvláště ve spojení jakž brzo, jakž náhle, jakož rychle ); c) téměř, takřka; d) že, takže, když, protože, aby, ač jakžto koli — jako jam — kam jasný — jasný; veselý, čilý jáz — já jedaz — kdyz jedno — jen jednú — najednou jedyzio — když jelikož, jelikž — kolik; pokud jeliž — až, až když ješutně — marně, nadarmo jéti — chytiti; vieru jéti — uvěřiti jézda — jízda, jezdecká výprava, nájezd jézdu dělati — jeti; jézdu dokonati — jízdu, výpravu skonćiti, dojeti jež, ježe — že jíti; jde mi ku převratku — upadám do záhuby jmieli, jmám, mám — míti; jmieli se vždy hotov, v hotové — stale byt pohotově, připraven jutře, v jutře — zítra káďce, ž., demin. z hád' — (malá) kád kady, -ž — kady, kterou cestou, kterým směrem kak, kaký, kakž — jak, jaký, jakž kak, kakż, kakž koli — jakkoli, ač. „ ačkoli kdzali se — ukazovati se, Jeviti se käzniti — kázaně si počínati, umírněně si vésti kda, kdaž, kdažto — kdy, když klásti — klásti; vykládati, vypravovati, vyčítati kletce, z. — klec klopotati — spéchati, fititi se kl'uditi — upravovati; kl’udi se — pra- cuje se, připravuje se, jedná se kmet — stařec; sedlák, poddaný kmetice — stařena kněz — kníže kněžský — knížecí 172
Strana 173
kočka — přístroj k boření hradeb kola, mn. č. — kola; vůz komonstvo — koně komże — Iněný oblek, vrchní ozdobná košile kotva — kotva; třínohé špičaté železo, naházené po zemi proti nepřátelské jízdě králová — královna kráci — krátím, krátce končím krle, ž. — hrdlo, chřtán; krli otvěsiti — krk otvésiti — hrdlo, krk svésiti kromé rozmyslenie — bez rozmysleni krépé — krůpěj, kapka kropieř — ochranná pokrývka na koně (často nádherná a skvostná, vyšíva- ná, ozdobami posázená a obroubená zvláštním lemem) kri — krtek krzno — odév podsity koZisinou, vo- jenský kabátec, oblékany bud pod bmí (krunýř) nebo přes ni kfivy — nesprávný, nepravdivý, falešný, zrádný lacný — lehký, snadný láje — smečka (psů) ; tlupa lap — ihned, honem, náhle, nazdařbůh; lap který — ledakterý, některý; lap kto — ledakdo, někdo laziti — lézti le — a, ale, lec léceti, 2. os. léce$ — líciti, nástrahy an. léčky strojiti leci — lehnouti, ulehnouti si; polożiti se táborem leć - leć anebo leč - i — ať - nebo; pod. leć bud - leć bud — bud-bud, necht-necht lehcejsi lid — lid lehce ozbrojený léň, ž. — lenivost; nenie-li tě leń sly- šeti — máš-li chuť poslouchat léní — lenivý, líný lepi (kompar. k lepy) — lepší, stateč- néjií; lepí sem, ie... pohynu — lépe jest, Ze... zahynu les, lesa an. lesu — les; dříví lésa — vor, lodka léščie — lískoví, lískové křoví létati; 3. pl. lécu — létají -li — -li, zdali, jestli(Ze), nebo; kam chtěl král, kam-li byl jeda — kam chtěl král, anebo kam odejel lom — třesk, prask, praskot lomiti zuby — skřípati zuby, hrýzti udi- dlo; lomiti pod se — podrobovati si loviště — místo lovu, les, hvozd Isknüti se — lesknouti se Pubost — libost, rozkoš luéisté — luk luciti se k néfemu — hoditi se, chyliti se, kloniti se k něčemu; (nebo spíše) dychtiti po něčem, usilovati o něco luk — oblouk na sedle l'üt — lity, prudky, zlý, krutý; Pútě — ukrutně, náramně, velmi málo; málem před kompar. — o málo; u mále an. v mále — málo; krátko, krátký čas; mezi málo lidmi; za málo, za málem — (za) málo, (za) krátko, (v) krátce, krátký čas, chvilku mdle — slabé, nepevné, špatně méch — pytel měl, m. — mělké, písčité místo ve vodě, mělčina metati — häzeti, vrhati; mecü sobü — vrhají se melec — tanečník, kejklíř mětně — špatně, neobratně mezh, mzha, m. — mezek mieč — míč mieniti čeho — mysliti na néco, chtiti něco miesto, předl. — na místě; sestrú (gen. du.) miesto — za sestry, jako sestry mieseti se — mísiti se, plésti se, zma- teně táhnouti míle i mile — mile, ochotně, rád milost — láska, přízeň, přátelství mimo; mimo všecko — nade všecko, především; mimo právo — proti právu, nezákonně minovali — míjeti, pomíjeti, Jíti mimo minüti — minouti, pominouti, opomi- nouti, nedbati; prominouti (vinu) mistr — mistr; učenec mlat — bici zbraň, kladivo, palcät mnoho; před. kompar. — mnohem; u mnoze (roz. ľudí) — mezi mno- hymi lidmi; ve mnoze — ve velkém; namnoze, Casto moci nad čím — miti moc, vlädnouti moklý — namoklý, vlhký mračný — temný, noční 173
kočka — přístroj k boření hradeb kola, mn. č. — kola; vůz komonstvo — koně komże — Iněný oblek, vrchní ozdobná košile kotva — kotva; třínohé špičaté železo, naházené po zemi proti nepřátelské jízdě králová — královna kráci — krátím, krátce končím krle, ž. — hrdlo, chřtán; krli otvěsiti — krk otvésiti — hrdlo, krk svésiti kromé rozmyslenie — bez rozmysleni krépé — krůpěj, kapka kropieř — ochranná pokrývka na koně (často nádherná a skvostná, vyšíva- ná, ozdobami posázená a obroubená zvláštním lemem) kri — krtek krzno — odév podsity koZisinou, vo- jenský kabátec, oblékany bud pod bmí (krunýř) nebo přes ni kfivy — nesprávný, nepravdivý, falešný, zrádný lacný — lehký, snadný láje — smečka (psů) ; tlupa lap — ihned, honem, náhle, nazdařbůh; lap který — ledakterý, některý; lap kto — ledakdo, někdo laziti — lézti le — a, ale, lec léceti, 2. os. léce$ — líciti, nástrahy an. léčky strojiti leci — lehnouti, ulehnouti si; polożiti se táborem leć - leć anebo leč - i — ať - nebo; pod. leć bud - leć bud — bud-bud, necht-necht lehcejsi lid — lid lehce ozbrojený léň, ž. — lenivost; nenie-li tě leń sly- šeti — máš-li chuť poslouchat léní — lenivý, líný lepi (kompar. k lepy) — lepší, stateč- néjií; lepí sem, ie... pohynu — lépe jest, Ze... zahynu les, lesa an. lesu — les; dříví lésa — vor, lodka léščie — lískoví, lískové křoví létati; 3. pl. lécu — létají -li — -li, zdali, jestli(Ze), nebo; kam chtěl král, kam-li byl jeda — kam chtěl král, anebo kam odejel lom — třesk, prask, praskot lomiti zuby — skřípati zuby, hrýzti udi- dlo; lomiti pod se — podrobovati si loviště — místo lovu, les, hvozd Isknüti se — lesknouti se Pubost — libost, rozkoš luéisté — luk luciti se k néfemu — hoditi se, chyliti se, kloniti se k něčemu; (nebo spíše) dychtiti po něčem, usilovati o něco luk — oblouk na sedle l'üt — lity, prudky, zlý, krutý; Pútě — ukrutně, náramně, velmi málo; málem před kompar. — o málo; u mále an. v mále — málo; krátko, krátký čas; mezi málo lidmi; za málo, za málem — (za) málo, (za) krátko, (v) krátce, krátký čas, chvilku mdle — slabé, nepevné, špatně méch — pytel měl, m. — mělké, písčité místo ve vodě, mělčina metati — häzeti, vrhati; mecü sobü — vrhají se melec — tanečník, kejklíř mětně — špatně, neobratně mezh, mzha, m. — mezek mieč — míč mieniti čeho — mysliti na néco, chtiti něco miesto, předl. — na místě; sestrú (gen. du.) miesto — za sestry, jako sestry mieseti se — mísiti se, plésti se, zma- teně táhnouti míle i mile — mile, ochotně, rád milost — láska, přízeň, přátelství mimo; mimo všecko — nade všecko, především; mimo právo — proti právu, nezákonně minovali — míjeti, pomíjeti, Jíti mimo minüti — minouti, pominouti, opomi- nouti, nedbati; prominouti (vinu) mistr — mistr; učenec mlat — bici zbraň, kladivo, palcät mnoho; před. kompar. — mnohem; u mnoze (roz. ľudí) — mezi mno- hymi lidmi; ve mnoze — ve velkém; namnoze, Casto moci nad čím — miti moc, vlädnouti moklý — namoklý, vlhký mračný — temný, noční 173
Strana 174
mraka — mrákava, soumrak mraviste — mravenist€ mšice — mšice, komár müfin — mouřenín, černoch muititi — boufiti, znepokojovati; kaliti, zatemńovati mütiti se — vlniti se, vzdouvati se myslce — demin. k mysl. mysliti; nemysl (rozk. zp.) zlého lidu o tom — usetii toho lidu mýto — mzda, odměna; malého dle mýta — za malou odměnu nadtrütiti — přepadnouti, zachvátiti náhle — rychle, hbité náhlý — rychlý, hbitý, prudký nachvdtili — uchopiti, nabrati najá — nás (dvou) ; najú vina — naše vina naléci, nalehu, nalezes — nalehnouti na někoho, udeřiti na někoho nali, nalit, naliti — ejhle; ale naméfiti se — nahoditi se, namanouti se napáciti — namluviti, napovidati, ne- správně říci násilně — silně, velmi, náramně nátek — (snad) rána náv — hrob, onen svět, peklo navráci — navrátím nayrci, navrhu, navrZe$ — nasaditi (k ütoku), nastaviti; navrże, 3. sę. aor. — nasadil, nastavil ne — nez (ve spojeni s komparativem) nécso, néc 1 néc — něco, trochu nedojme viz dojéti nedóstojně — neslušně nejednaký — rozmanitý, rozličný, vše- lijaký, nemalý, velký nekrasa — nestatnost, neobratnost nem — nám nemále — málo, skoro, bezmála nenáhlý — nespěšný, pomalý nepokoj — neklid, válka nepomocné — bez cizí pomoci, sám neradnó — kdo si neumí poradit, nemoudrý neroditi — nechtiti nesborně — ne pohromadě, společně s jinými, sám nesmiernÿ — nemirnÿ, zpupny, svévolny nesnad — nesnadno, těžko nestalečný — slabý, neužitečný, špatný, ničemný něterdy — někdy netvrdý — nepevný, nejistý, slabý nevědomý — neznámý nevěhlasně — nemoudře, nero.umně nevinně — bez viny, neoprávněně nezbavený — ne slabý, statný nezroda — nectný rod nebo původ, hanba nežádný — nežádoucí, nežádaný, nenáviděný nicí — na zemi, skloněný, tváří k zemi ležící; pokořený, zničený ničse, ničs, též nice, nic; nièse nepro- livná — nikterak ne nepříjemná nikady — nijak nikako, nikak — nijak nikame — nikam nikie — nikdo nóbofil m. neobofil — nepobonil nódstápivé — neodslüpívé — neod- stoupíme (my dva) nópácil m. neopácil — nevytykal, nemstil nôslabil — neoslabil nóstávéli — neosiávéli — nezanechali nôtjimd — neotjimd — neodnima nóttrhl — neodtrhl novina — novota; novina, zpráva noznice, ž. mn. — pochva meče nray — mrav núčený — neučený, nevzdčlaný nucinie misto neucinie, 3. pl. — ne- učiní núdatný — neudatný, zbabělý númě z neumě (3. sg. aor.) — neuměl nümierají — neumieraji nüpadla — neupadla, nekleslà, neochabla nustrasil m. neustraśil núškodí m. neuškodí; núškodi — ne- uškodil ny — nás obáč — přece, avšak obak, obaky — ale, (a)však, přece, nicméně obdrzeti boj — zvítěziti obec — obec, veskerenstvo, lid obécávati — slibovati oblatiti se — obléknouti se, oblékati se, strojiti se, zbrojiti se 174
mraka — mrákava, soumrak mraviste — mravenist€ mšice — mšice, komár müfin — mouřenín, černoch muititi — boufiti, znepokojovati; kaliti, zatemńovati mütiti se — vlniti se, vzdouvati se myslce — demin. k mysl. mysliti; nemysl (rozk. zp.) zlého lidu o tom — usetii toho lidu mýto — mzda, odměna; malého dle mýta — za malou odměnu nadtrütiti — přepadnouti, zachvátiti náhle — rychle, hbité náhlý — rychlý, hbitý, prudký nachvdtili — uchopiti, nabrati najá — nás (dvou) ; najú vina — naše vina naléci, nalehu, nalezes — nalehnouti na někoho, udeřiti na někoho nali, nalit, naliti — ejhle; ale naméfiti se — nahoditi se, namanouti se napáciti — namluviti, napovidati, ne- správně říci násilně — silně, velmi, náramně nátek — (snad) rána náv — hrob, onen svět, peklo navráci — navrátím nayrci, navrhu, navrZe$ — nasaditi (k ütoku), nastaviti; navrże, 3. sę. aor. — nasadil, nastavil ne — nez (ve spojeni s komparativem) nécso, néc 1 néc — něco, trochu nedojme viz dojéti nedóstojně — neslušně nejednaký — rozmanitý, rozličný, vše- lijaký, nemalý, velký nekrasa — nestatnost, neobratnost nem — nám nemále — málo, skoro, bezmála nenáhlý — nespěšný, pomalý nepokoj — neklid, válka nepomocné — bez cizí pomoci, sám neradnó — kdo si neumí poradit, nemoudrý neroditi — nechtiti nesborně — ne pohromadě, společně s jinými, sám nesmiernÿ — nemirnÿ, zpupny, svévolny nesnad — nesnadno, těžko nestalečný — slabý, neužitečný, špatný, ničemný něterdy — někdy netvrdý — nepevný, nejistý, slabý nevědomý — neznámý nevěhlasně — nemoudře, nero.umně nevinně — bez viny, neoprávněně nezbavený — ne slabý, statný nezroda — nectný rod nebo původ, hanba nežádný — nežádoucí, nežádaný, nenáviděný nicí — na zemi, skloněný, tváří k zemi ležící; pokořený, zničený ničse, ničs, též nice, nic; nièse nepro- livná — nikterak ne nepříjemná nikady — nijak nikako, nikak — nijak nikame — nikam nikie — nikdo nóbofil m. neobofil — nepobonil nódstápivé — neodslüpívé — neod- stoupíme (my dva) nópácil m. neopácil — nevytykal, nemstil nôslabil — neoslabil nóstávéli — neosiávéli — nezanechali nôtjimd — neotjimd — neodnima nóttrhl — neodtrhl novina — novota; novina, zpráva noznice, ž. mn. — pochva meče nray — mrav núčený — neučený, nevzdčlaný nucinie misto neucinie, 3. pl. — ne- učiní núdatný — neudatný, zbabělý númě z neumě (3. sg. aor.) — neuměl nümierají — neumieraji nüpadla — neupadla, nekleslà, neochabla nustrasil m. neustraśil núškodí m. neuškodí; núškodi — ne- uškodil ny — nás obáč — přece, avšak obak, obaky — ale, (a)však, přece, nicméně obdrzeti boj — zvítěziti obec — obec, veskerenstvo, lid obécávati — slibovati oblatiti se — obléknouti se, oblékati se, strojiti se, zbrojiti se 174
Strana 175
oblepsiti — zlepšiti obložiti se (čemu) — oddati se, navyknouti si obložovati se — oddávati se oblud — blud, klam, omyl oblüditi — oklamati, uvésti v blud, v omyl obludný — klamný, klamavý obnaditi (snad z obvnaditi) — políčiti, navnaditi; jedem obnaditi — jedem jako návnadou napustiti, t. j. otrá- viti; anebo spíse obnadit: — Zelezem nebo jinym kovem obloZiti, okovati, ztuZiti, zde ve vyzn, metaforickóm oborati sobü — vrhnouti se, obofiti se obofiti — zbofiti, strhnouti; v nepfdtely kóń obofi — obofil se, vrhl se s ko- něm na nepřátele obrati se — vybrati se, najíti se obraziti komu co — udefiti, zasáhn.uti, poskoditi obraziti se — zméniti se, proméniti se obroda — úroda, hojnost očilý — zřejmý, patrný ohrom — ohromení, zděšení ochabiti — oslabiti, zmírniti ochofovati koho — vábiti, získávati nékoho, lichotiti nékomu ochotně —- vlídně; rychle ochotný — vlídný, laskavý okojiti se čemu — uklidniti se, upoko- Jiti se, utésiti se Cim ово а — pouto okroëiti kóň — obkročmo vsednouti na koné oleniti se — zlenivéti omraciti — zatemniti, zachmufiti onady, onudy přísl. — tam opáciti — odplatiti opadnüli — spadnouti, sesypati se opét — opét; zpét oblaniii — osekati, oloupiti, zbaviti oprava -— ochrana, opatrováni, správa, moc oprdy ce — ochrśnce, spravce, prefekt oprdyëti — fiditi, vésti, spravovati; ten, jenž koráb oprávie — »oprávce« lodní, kormidelník opravitel — vládce opravili se — zotaviti se, pozvednouti se, vzpamatovati se; o. se čeho — ospravedilniti se, ocistiti se z éeho opustiti — zpustoślti oruzie — zbraně, válečná výzbroj os, osi, ž. (jako kost, kosti) — osa osaditi — obsaditi; obklíčiti ostáti komu — odolati někomu, zví- téziti nad někým ostdvéti — nechävati, zanechävati ostaviti — züstaviti, zanechati ostroha — ostruha ostfieci — ochrśniti, uchrźniti; ostfieci se — uchrániti se, uvarovati se ostüpati — obchâzeti, choditi okolo; o nich ostápa — okolo nich chodil, obcházel ostápiti — obstoupiti, obklopiti, obklíciti ostydnüti — zoëkliviti se, zhnusiti se; ostydne mi nééso — stydim se za néco osvěta — světlo, lesk, sláva osypati — obstoupiti, obklopiti oskludniti — zhubenéti, vyhladovéti otehnüti — ohnouti otjatý — zbavený; viz dále otjéti otjóti, otejmu — odejmouti, vziti otjimati — odnimati otjiti — odejiti; otjide — odešel otňadše, otňadžto — odkud otplátka, dem. k otplata oipovédéti komu — vypověděti nepřá- telství, válku oipustënie — rozchod, rozloučení; vzieti otpusténie — rozloučiti se olrap — utrapa, muka; strnuti, omráceni otrütiti se komu, čemu — odraziti se, odskočiti od něk., něč.; naraziti, udeřití na někoho, něco otstupiti koho — opustiti ottáhnúti — protáhnouti, prodlíti; ne- olléze, 3. sg. aor. — neprodlel, ne- promeškal ottušití někomu — potěšiti, dáti útěchy olvinüti se koho — odloučiti se od koho olvlaciti — odkládati, oddalovati olvofili — oteviih olvrálili se — zvrátiti se, nazpět spad- nouti ovšem — zcela, docela, velmi; zejmé- na, zvláště ozrač, ž. — ozračstvo — lesk, nádhera 175
oblepsiti — zlepšiti obložiti se (čemu) — oddati se, navyknouti si obložovati se — oddávati se oblud — blud, klam, omyl oblüditi — oklamati, uvésti v blud, v omyl obludný — klamný, klamavý obnaditi (snad z obvnaditi) — políčiti, navnaditi; jedem obnaditi — jedem jako návnadou napustiti, t. j. otrá- viti; anebo spíse obnadit: — Zelezem nebo jinym kovem obloZiti, okovati, ztuZiti, zde ve vyzn, metaforickóm oborati sobü — vrhnouti se, obofiti se obofiti — zbofiti, strhnouti; v nepfdtely kóń obofi — obofil se, vrhl se s ko- něm na nepřátele obrati se — vybrati se, najíti se obraziti komu co — udefiti, zasáhn.uti, poskoditi obraziti se — zméniti se, proméniti se obroda — úroda, hojnost očilý — zřejmý, patrný ohrom — ohromení, zděšení ochabiti — oslabiti, zmírniti ochofovati koho — vábiti, získávati nékoho, lichotiti nékomu ochotně —- vlídně; rychle ochotný — vlídný, laskavý okojiti se čemu — uklidniti se, upoko- Jiti se, utésiti se Cim ово а — pouto okroëiti kóň — obkročmo vsednouti na koné oleniti se — zlenivéti omraciti — zatemniti, zachmufiti onady, onudy přísl. — tam opáciti — odplatiti opadnüli — spadnouti, sesypati se opét — opét; zpét oblaniii — osekati, oloupiti, zbaviti oprava -— ochrana, opatrováni, správa, moc oprdy ce — ochrśnce, spravce, prefekt oprdyëti — fiditi, vésti, spravovati; ten, jenž koráb oprávie — »oprávce« lodní, kormidelník opravitel — vládce opravili se — zotaviti se, pozvednouti se, vzpamatovati se; o. se čeho — ospravedilniti se, ocistiti se z éeho opustiti — zpustoślti oruzie — zbraně, válečná výzbroj os, osi, ž. (jako kost, kosti) — osa osaditi — obsaditi; obklíčiti ostáti komu — odolati někomu, zví- téziti nad někým ostdvéti — nechävati, zanechävati ostaviti — züstaviti, zanechati ostroha — ostruha ostfieci — ochrśniti, uchrźniti; ostfieci se — uchrániti se, uvarovati se ostüpati — obchâzeti, choditi okolo; o nich ostápa — okolo nich chodil, obcházel ostápiti — obstoupiti, obklopiti, obklíciti ostydnüti — zoëkliviti se, zhnusiti se; ostydne mi nééso — stydim se za néco osvěta — světlo, lesk, sláva osypati — obstoupiti, obklopiti oskludniti — zhubenéti, vyhladovéti otehnüti — ohnouti otjatý — zbavený; viz dále otjéti otjóti, otejmu — odejmouti, vziti otjimati — odnimati otjiti — odejiti; otjide — odešel otňadše, otňadžto — odkud otplátka, dem. k otplata oipovédéti komu — vypověděti nepřá- telství, válku oipustënie — rozchod, rozloučení; vzieti otpusténie — rozloučiti se olrap — utrapa, muka; strnuti, omráceni otrütiti se komu, čemu — odraziti se, odskočiti od něk., něč.; naraziti, udeřití na někoho, něco otstupiti koho — opustiti ottáhnúti — protáhnouti, prodlíti; ne- olléze, 3. sg. aor. — neprodlel, ne- promeškal ottušití někomu — potěšiti, dáti útěchy olvinüti se koho — odloučiti se od koho olvlaciti — odkládati, oddalovati olvofili — oteviih olvrálili se — zvrátiti se, nazpět spad- nouti ovšem — zcela, docela, velmi; zejmé- na, zvláště ozrač, ž. — ozračstvo — lesk, nádhera 175
Strana 176
ožili — zotaviti se, okfâti pakost, ž. — škoda, zlo, neštěstí, po- hroma, těžkost, obtíže pakostný — neblahý, škodlivý; těžký paky — pak, potom panost — pití, obžerství panošstvo, panostvo — šlechtici, panoši panoška, zdrob. k panose, m. — (dvor- ský) služebník pardus — pardál pañiti — koufiti, vafiti se, vydávati páru pdsti, padu — padati pavéza — štít péci se kym — starati se o koho péče — starost; býti bez péče koho — býti před někým bezpečen; péču jmieti k čemu — starat se o něco; stdże, všie péče nejmaje — stál, ne- maje žádnou starost, bez starosti, bez bázně, bez strachu piesňotvor — pěvec, hudebník piliti — býti pilen, přičiňovati se, hor- livě se zabyvati pilný — potřebný, nutný, důležitý pkelný — pekelný plachý — divoký, zdivočelý, neklidný, rozčilený; splašený (o koni) pláň, pláni, ž. — planý, divoký strom, pláně planéta, m. — planeta plaz — kluzká cesta, splaz, prüsmyk, rozsedlina plüti — téci; plavati, plouti, plaviti se pobdieti — cititi pobéda — vítězství anebo spíše boj, bojovný zápas poběh — běh, útěk poběhnúti — přiběhnouti, utéci; (člo- věk) dobrého spieše poběhne — od dobrého spíše uteče, na dobré nedbá pobiehati koho — opouètéti, mijeti pobiti — pobíti, poraziti; zemi pod se pobiti — podrobiti si pobitie — bitva poblüditi — pochybiti, minouti se cile pocen, pfech. min. od poécieti — pocav, zacav podati na smrt — vydati podávati čeho — sahati po něčem podbati o kom — starati se o někoho podbiti — podrobiti si, podmaniti si podebrati — podkopati podjéti, podejmu — podstoupiti; pod- jéti škodu — utrpěti škodu podlé — vedle, podle; podlé jiných (ve význ. srovnáv.) — proti: jiným podobati se čemu — hoditi se, sluśeti podobný; k dí uť jest podoben — jest vhodný, aby se mu divili, hoden po- divu podstápiti koho bojem — napadnouti oho pohnánie — útok pohovéti — poshovéti, míti strpení pohuba — zkáza, záhuba, nestéstí pochdpati se na koho — dorazeti na někoho, sápati se pochyliti — nakloniti, skloniti pojéti — pojmouti, vziti pojíti — jiti, pñjiti; vzejiti, vzniknouti; sejiti (stafim) ; pojide meč s helma skfehce — met sjel, sklouzl s pñlbi- ce s finkotem pokdzati — ukázati, dokázati; proká- zati, projeviti; poházati se — ukázati se, objeviti se pokl'uditi, pokliditi — pokliditi, skli- diti, uvésti do pořádku, spořádati; pokl'uditi se — upokojiti se, usmifiti se; skonciti se, dopadnouti pokojný — mírumilovný, nebojovný pokonati — vykonati, dokončiti; po- konati sobi — skonati, zemiiti pokr$vati se koho — skryvati se pred kym pól — polovice, strana; oba poly (ak. du.) — s obou stran, t. j. zevně i uvnitř polepiiti — zlep&iti, napraviti poletí — póliti, hofeti, planouti polnoc — půlnoc; sever polomiti — zlomiti, premoci; strhnouti, zbofiti pomdliti — oslabiti, umen&ti pomieniti nač — pomysliti, zamífiti na něco, k čemu, pod něco pomtesti, pomalu; nic se vdm nepomete — nic se vám (v mysli) nesplete, nic vám nebude překážet pomlüvati — promlouvati, rozmlou- vati; pomlúvati na koho z čeho — mluviti zle o někom pro něco, po- mlouvati koho
ožili — zotaviti se, okfâti pakost, ž. — škoda, zlo, neštěstí, po- hroma, těžkost, obtíže pakostný — neblahý, škodlivý; těžký paky — pak, potom panost — pití, obžerství panošstvo, panostvo — šlechtici, panoši panoška, zdrob. k panose, m. — (dvor- ský) služebník pardus — pardál pañiti — koufiti, vafiti se, vydávati páru pdsti, padu — padati pavéza — štít péci se kym — starati se o koho péče — starost; býti bez péče koho — býti před někým bezpečen; péču jmieti k čemu — starat se o něco; stdże, všie péče nejmaje — stál, ne- maje žádnou starost, bez starosti, bez bázně, bez strachu piesňotvor — pěvec, hudebník piliti — býti pilen, přičiňovati se, hor- livě se zabyvati pilný — potřebný, nutný, důležitý pkelný — pekelný plachý — divoký, zdivočelý, neklidný, rozčilený; splašený (o koni) pláň, pláni, ž. — planý, divoký strom, pláně planéta, m. — planeta plaz — kluzká cesta, splaz, prüsmyk, rozsedlina plüti — téci; plavati, plouti, plaviti se pobdieti — cititi pobéda — vítězství anebo spíše boj, bojovný zápas poběh — běh, útěk poběhnúti — přiběhnouti, utéci; (člo- věk) dobrého spieše poběhne — od dobrého spíše uteče, na dobré nedbá pobiehati koho — opouètéti, mijeti pobiti — pobíti, poraziti; zemi pod se pobiti — podrobiti si pobitie — bitva poblüditi — pochybiti, minouti se cile pocen, pfech. min. od poécieti — pocav, zacav podati na smrt — vydati podávati čeho — sahati po něčem podbati o kom — starati se o někoho podbiti — podrobiti si, podmaniti si podebrati — podkopati podjéti, podejmu — podstoupiti; pod- jéti škodu — utrpěti škodu podlé — vedle, podle; podlé jiných (ve význ. srovnáv.) — proti: jiným podobati se čemu — hoditi se, sluśeti podobný; k dí uť jest podoben — jest vhodný, aby se mu divili, hoden po- divu podstápiti koho bojem — napadnouti oho pohnánie — útok pohovéti — poshovéti, míti strpení pohuba — zkáza, záhuba, nestéstí pochdpati se na koho — dorazeti na někoho, sápati se pochyliti — nakloniti, skloniti pojéti — pojmouti, vziti pojíti — jiti, pñjiti; vzejiti, vzniknouti; sejiti (stafim) ; pojide meč s helma skfehce — met sjel, sklouzl s pñlbi- ce s finkotem pokdzati — ukázati, dokázati; proká- zati, projeviti; poházati se — ukázati se, objeviti se pokl'uditi, pokliditi — pokliditi, skli- diti, uvésti do pořádku, spořádati; pokl'uditi se — upokojiti se, usmifiti se; skonciti se, dopadnouti pokojný — mírumilovný, nebojovný pokonati — vykonati, dokončiti; po- konati sobi — skonati, zemiiti pokr$vati se koho — skryvati se pred kym pól — polovice, strana; oba poly (ak. du.) — s obou stran, t. j. zevně i uvnitř polepiiti — zlep&iti, napraviti poletí — póliti, hofeti, planouti polnoc — půlnoc; sever polomiti — zlomiti, premoci; strhnouti, zbofiti pomdliti — oslabiti, umen&ti pomieniti nač — pomysliti, zamífiti na něco, k čemu, pod něco pomtesti, pomalu; nic se vdm nepomete — nic se vám (v mysli) nesplete, nic vám nebude překážet pomlüvati — promlouvati, rozmlou- vati; pomlúvati na koho z čeho — mluviti zle o někom pro něco, po- mlouvati koho
Strana 177
pomluvenie — tec, rozmluva; pomlu- venie jmieli oc — mluviti, rozmlou- vati o Cem pomiw iti — promluviti, porozprávét pomodliti se čeho — poprositi zač boné — asi, snad, tuším ponûceti — povzbuzovati, pobizeti ponuknüti — pokynouti pop -— kněz poplatiti — zaplatiti, oplatiti popluti čím — zbroditi se (krví) poprava — soudní pravomoc, právo, soud popra ili — po právu učiniti, napraviti, pomstíti. pobrnuti — přiletěti, přihnati se poprieti — popfâti, doprati porod — původ, rod porúbený — poražený, pokácený porúčeli — přenechávati, odevzdávati, svěřovati, porouceti; porücé, 3. sg. —- odevzdává, svěřuje poruka — moc porušenie — zkáza, záhuba pořiediti — pořádat, řídit poskok — skok; na poskoce — poho- tové; připraven poskýsti se — vydati se, vrhnouti se posoka — šťáva, míza, síla, pochoutka postať, ž. — množství, dav, lid, čeleď; svá an. vlastnie poslať — sví, vlast- ní lidé posláli — postäti, zastaviti se, trvati; (boj) postá (3. sg. aor.) na dlüze —- trval dlouho postatný — pomocný, prospěšný postutiti — ustoupiti posüzi — posoudim polaknütt — prisvédciti polaz — dotaz. porada; md o to bolaz snadný — může se na to lehce doptat potázali — otázati se, ptáti se, vyptá- vali se; potézali se — poradiii se; přech. přít. potieže se potéci — pobéhnouti, däti se do béhu potkałi -— potkati, zastihnouti; potkati se (bojem) s kÿm — utkati se, pus- titi se do boje potkniüti co na se -— pfivlastniti si néco; potknuti se v ‘em — klopytnouti, chybiti potoëiti — poslati, vyslati potřebe; s potřebu -— podle potřeby, co potřebuješ potreboi ati — žádati (si) poł fzei — potvrzovati, ztvrzovali, udupâvati; prié. m. &. potvfzal povada — vada, chyba; hádka, roz- broj, různice povědě — povím poridéli; poviz uzla — pohleď, podí- vej se na uzel povoliti — dovoliti povzdalovati ćeho — zdrżovań povztáhnútí — k sobě stahnouti, strh- nouli pozbyvali čeho — pozbyvati, ztráceti; zbavovati se, pomijeti, bräniti se pozdě hodě — pozdě požití — užíti, zaziti, zkusiti, zakusiti pozity —- stary pray enie — vypravování prázdný — prázdný; nezaměstnaný, le- nivý probaviti — protáhnouti, prodloužiti probyti, probude — prospéti, vzmoci se, rozmnoZiti se prodliti čeho — prodlouziti, protáh- nouti co; pokracovati v čem prondseti se — povidati se, vypravo- vati se, šířiti se pověstí prorada — zrada prorddce — proradnik — zradce prostrano --- prostor, volné misto; na prostrané — na volném místě, ve volném prostranství proslý — srozumitelný, jasný, rozumný prosvietiti se — rozsvititi se, vyjasniti se, zasvitnouti protée, 3. sg. aor. od protknüti — pro- tal prot ny — odporný, nepřátelský; pro- tismyslný; proin né — odporně, ne- přátelsky; neprávem proth u, pfedl. — proti prseti — prchati, rozprchivati se pruhlo — léèka, osidio, nästraha próskali — stfikati, frkati; 3.sg. prysté prebyti — pfetrvati, p'eckati, prez.ti bieb$vati — züstávati, trvati; bydliti, zu předse — před sebe, kupředu, stále predéiti — jíti napřed; vynikati předší —- předek, praotec 177
pomluvenie — tec, rozmluva; pomlu- venie jmieli oc — mluviti, rozmlou- vati o Cem pomiw iti — promluviti, porozprávét pomodliti se čeho — poprositi zač boné — asi, snad, tuším ponûceti — povzbuzovati, pobizeti ponuknüti — pokynouti pop -— kněz poplatiti — zaplatiti, oplatiti popluti čím — zbroditi se (krví) poprava — soudní pravomoc, právo, soud popra ili — po právu učiniti, napraviti, pomstíti. pobrnuti — přiletěti, přihnati se poprieti — popfâti, doprati porod — původ, rod porúbený — poražený, pokácený porúčeli — přenechávati, odevzdávati, svěřovati, porouceti; porücé, 3. sg. —- odevzdává, svěřuje poruka — moc porušenie — zkáza, záhuba pořiediti — pořádat, řídit poskok — skok; na poskoce — poho- tové; připraven poskýsti se — vydati se, vrhnouti se posoka — šťáva, míza, síla, pochoutka postať, ž. — množství, dav, lid, čeleď; svá an. vlastnie poslať — sví, vlast- ní lidé posláli — postäti, zastaviti se, trvati; (boj) postá (3. sg. aor.) na dlüze —- trval dlouho postatný — pomocný, prospěšný postutiti — ustoupiti posüzi — posoudim polaknütt — prisvédciti polaz — dotaz. porada; md o to bolaz snadný — může se na to lehce doptat potázali — otázati se, ptáti se, vyptá- vali se; potézali se — poradiii se; přech. přít. potieže se potéci — pobéhnouti, däti se do béhu potkałi -— potkati, zastihnouti; potkati se (bojem) s kÿm — utkati se, pus- titi se do boje potkniüti co na se -— pfivlastniti si néco; potknuti se v ‘em — klopytnouti, chybiti potoëiti — poslati, vyslati potřebe; s potřebu -— podle potřeby, co potřebuješ potreboi ati — žádati (si) poł fzei — potvrzovati, ztvrzovali, udupâvati; prié. m. &. potvfzal povada — vada, chyba; hádka, roz- broj, různice povědě — povím poridéli; poviz uzla — pohleď, podí- vej se na uzel povoliti — dovoliti povzdalovati ćeho — zdrżovań povztáhnútí — k sobě stahnouti, strh- nouli pozbyvali čeho — pozbyvati, ztráceti; zbavovati se, pomijeti, bräniti se pozdě hodě — pozdě požití — užíti, zaziti, zkusiti, zakusiti pozity —- stary pray enie — vypravování prázdný — prázdný; nezaměstnaný, le- nivý probaviti — protáhnouti, prodloužiti probyti, probude — prospéti, vzmoci se, rozmnoZiti se prodliti čeho — prodlouziti, protáh- nouti co; pokracovati v čem prondseti se — povidati se, vypravo- vati se, šířiti se pověstí prorada — zrada prorddce — proradnik — zradce prostrano --- prostor, volné misto; na prostrané — na volném místě, ve volném prostranství proslý — srozumitelný, jasný, rozumný prosvietiti se — rozsvititi se, vyjasniti se, zasvitnouti protée, 3. sg. aor. od protknüti — pro- tal prot ny — odporný, nepřátelský; pro- tismyslný; proin né — odporně, ne- přátelsky; neprávem proth u, pfedl. — proti prseti — prchati, rozprchivati se pruhlo — léèka, osidio, nästraha próskali — stfikati, frkati; 3.sg. prysté prebyti — pfetrvati, p'eckati, prez.ti bieb$vati — züstávati, trvati; bydliti, zu předse — před sebe, kupředu, stále predéiti — jíti napřed; vynikati předší —- předek, praotec 177
Strana 178
přehrubý — velmi veliký, převeliký přechvala — chlouba, vychloubání, honosivost preklati — pferaziti, zlomiti přemnožený — příliš veliký, nesmírný přemnožili — nad miru rozmnożiti, rozhojniti pfepusia — dopuštění boží, osud, sud- ba přepustili — propustiti, prohnati; do- pustit přerád — velmi rád přeslyšeti — poslechnouti až do konce, vyslechnouti preliti — hroziti převada — překážka převážili se čeho — odvážiti se čeho převážný — velmi smělý, odvážný, sta- tečný; odhodlaný, rozhodnutý; sem sem i tam převážen — jsem rozhod- nut sem i tam, t, J. pro Zivot i pro smrt převratek — převrat, změna; záhuba, zkáza prezest, Z. — postrach přibósti se — přihnati se, přijetí pribrati se za kÿm — vydati se, vypra- viti se příčina; s lepšú příčinů — s lepší pří- leZitostí, t. j. v ptihodnéjií časy V.. ^ . n príčinný — vyzbrojen, mocný, s moc- ným průvodem; mnoho příčinnějí — mnohem více vyzbrojen, mocnější pridati — podati piieky, ve spoj. na pfieky — napříč; dli i na piieky — po délce i napříč, křížem, krážem přieta — hrozba; vzdávati prielu — hroziti přieti — přáti pfieti se — příti se, svářiti se přieval — příval; pohroma, zkáza přiezň — přízeň příhoda — příhoda, událost, dobro- družství; nebezpečí, boj; neštěstí, ne- hcda (zlá, protivná příhoda) ; štěstí (dobrá př hoda) příhroza — hrúza, postrach, pohrúžka. výstraha prijem — přijav, vzav; viz pfijdti pitjésti se — dosyta se najísti prijéli — pfijmouti, dostati; pfijćli sc čeho — drzeti se, chopiti se; nevé- diech se co piijéli — nevěděl jsem, čeho se chopit, co dělat přikázati se v službu — poručiti se, dáti se do služby příklad — příklad, znak, znamení přípora — překážka priprnáti se — ptihnati se, pribéhnouti přípřeta — hrůza, postrach pfipfieti se — upříti se, zaraziti se, za- staviti se, ustrnouti, utkvéti phipuditi — piiméti, pfinutiti, přivésti, uvésti pfirozenie — pfibuzenstvo, pokreven- stvo: bližšie piirozenie — nejbližší příbuzenstvo, příbuzní přirozený — narozený k něčemu; služ- bu přirozený — svým narozením, původem určený pro službu, uro- zený príslovie — pomluva, hana. špatná po- věst piiléci — přiběhnouti plâti nač — ptáti se; ptáli čeho — hledati puditi se — hnäti se, jeti pukléř — štít okrouhlý, obyčejně vy- pouklý, dřevěný a kovaný nebo po- bitý železem pustiti otézi — pustiti, povoliti otěže, uzdy púšče — poušť, pustina pykati — litovati; mrzeti se, horšiti se; pyce, pyćuce (nć. pykaje) — lituje. -ice rada — rada, porada, rozhodnutí, myš- lenka; moudrost, rozum; rádcové radný — vědoucí si rady, moudrý ratiště — násada, rukojeť u kopí razi — radím rod — narození, původ, rod, rodina rodina — rodina, příbuzní rok — doba; Ihúta, ustanovený čas rota — zástup rovný; po rovnu — stejné, rovné, pří- znivé rozhranie — rozcestí, střed (z něhož se cesty rozbíhají) rozkäzali list — nadiktovati rozpać — rozpakování, váhání, po chybnost; bez rozpaci — bez rozpa- ků. bez odkladu. neprodleně 178
přehrubý — velmi veliký, převeliký přechvala — chlouba, vychloubání, honosivost preklati — pferaziti, zlomiti přemnožený — příliš veliký, nesmírný přemnožili — nad miru rozmnożiti, rozhojniti pfepusia — dopuštění boží, osud, sud- ba přepustili — propustiti, prohnati; do- pustit přerád — velmi rád přeslyšeti — poslechnouti až do konce, vyslechnouti preliti — hroziti převada — překážka převážili se čeho — odvážiti se čeho převážný — velmi smělý, odvážný, sta- tečný; odhodlaný, rozhodnutý; sem sem i tam převážen — jsem rozhod- nut sem i tam, t, J. pro Zivot i pro smrt převratek — převrat, změna; záhuba, zkáza prezest, Z. — postrach přibósti se — přihnati se, přijetí pribrati se za kÿm — vydati se, vypra- viti se příčina; s lepšú příčinů — s lepší pří- leZitostí, t. j. v ptihodnéjií časy V.. ^ . n príčinný — vyzbrojen, mocný, s moc- ným průvodem; mnoho příčinnějí — mnohem více vyzbrojen, mocnější pridati — podati piieky, ve spoj. na pfieky — napříč; dli i na piieky — po délce i napříč, křížem, krážem přieta — hrozba; vzdávati prielu — hroziti přieti — přáti pfieti se — příti se, svářiti se přieval — příval; pohroma, zkáza přiezň — přízeň příhoda — příhoda, událost, dobro- družství; nebezpečí, boj; neštěstí, ne- hcda (zlá, protivná příhoda) ; štěstí (dobrá př hoda) příhroza — hrúza, postrach, pohrúžka. výstraha prijem — přijav, vzav; viz pfijdti pitjésti se — dosyta se najísti prijéli — pfijmouti, dostati; pfijćli sc čeho — drzeti se, chopiti se; nevé- diech se co piijéli — nevěděl jsem, čeho se chopit, co dělat přikázati se v službu — poručiti se, dáti se do služby příklad — příklad, znak, znamení přípora — překážka priprnáti se — ptihnati se, pribéhnouti přípřeta — hrůza, postrach pfipfieti se — upříti se, zaraziti se, za- staviti se, ustrnouti, utkvéti phipuditi — piiméti, pfinutiti, přivésti, uvésti pfirozenie — pfibuzenstvo, pokreven- stvo: bližšie piirozenie — nejbližší příbuzenstvo, příbuzní přirozený — narozený k něčemu; služ- bu přirozený — svým narozením, původem určený pro službu, uro- zený príslovie — pomluva, hana. špatná po- věst piiléci — přiběhnouti plâti nač — ptáti se; ptáli čeho — hledati puditi se — hnäti se, jeti pukléř — štít okrouhlý, obyčejně vy- pouklý, dřevěný a kovaný nebo po- bitý železem pustiti otézi — pustiti, povoliti otěže, uzdy púšče — poušť, pustina pykati — litovati; mrzeti se, horšiti se; pyce, pyćuce (nć. pykaje) — lituje. -ice rada — rada, porada, rozhodnutí, myš- lenka; moudrost, rozum; rádcové radný — vědoucí si rady, moudrý ratiště — násada, rukojeť u kopí razi — radím rod — narození, původ, rod, rodina rodina — rodina, příbuzní rok — doba; Ihúta, ustanovený čas rota — zástup rovný; po rovnu — stejné, rovné, pří- znivé rozhranie — rozcestí, střed (z něhož se cesty rozbíhají) rozkäzali list — nadiktovati rozpać — rozpakování, váhání, po chybnost; bez rozpaci — bez rozpa- ků. bez odkladu. neprodleně 178
Strana 179
rozpáciti se — rozmysliti se, odraditi se, odstraśiti se, zviklati se rozbačný — nerozhodný, zoufalý, bez- nadějný rozpieli — rozepnouti, napnouti rozprach — roztržka, zmatek rozprieli se — rozprchnouti se rozřešití se — rozpustiti se. roztáti rozsieci — rozsekati rúčí — rychlý, hbitý; rúče — rychle, hbitě ručice — zdrobn. k ruka rušenie — zboření, rozboření; proč se mu (městu Troji) rušenie stalo — proč bylo rozbořeno řebří, g. řebřie, m. — žebřík řeč — tec, rozmluva, zpráva; věc řečití —— mluviti; řečí — pravím, říkám fiediii — fiditi, spravovati; Tiediti k brani — připravovati se na odpor füti — tváti samostfiel — luk sbéf — zástup, hejno sbierati — sbirati; sbierati dusi — zá- pasiti se smrti sboř, ž. — hejno sehnati — rychle dolů sbéhnouti, sjeti sejme se — sejde se. potká se; viz snielt se sen, seho, semu atd. — tento setka — setkání, potkání; sobě všu noc setky nedal — po celou noc si ne- dopustil, aby se s někým setkal shledo ati — obhlížeti, pozorovati schrána — schrána, ochrana, klec sice — jinak, tak; tak hi sice — tak i jinak, všemi způsoby, prostředky sicí — takový; taký i sici — takový 1 jinaky sieci nac — sahati, usilovati, baziti, směřovat: siehne — sáhne siesti, sadu — sednouti si skdzati se — ukäzati se, objeviti se sklad — sestavení, složení, nastrojení, záměr skládanie — báseň skládce, m. — původce, strůjce sklästi — sloZiti, postaviti; snésti skot — dobytek skotě — kus mladého dobytka skrütiti se — ohnouti se, zkrušiti se skřečetí —- křičeti;, volati (o ptácích volavých) shfehlati — skřípati, řinčeti skutiti — učiniti, udelati; skutiti se — stäti se skýsti, skytu — podávati, nabízeti; strkati, nastrkovati sled — stopa slédati co — slíditi za n&&, stopovati slednik — slídivy pes, ohat slién$ — vhodný, slušný. slovo — slovo; povést (dobrá an. zlá), sláva; o jich sloviech — o jejich slavných jménech, o jejich slávě slovutný — vznešený, vzácný, zname- nitý, proslulý složili živótek — ztratiti život; smrt je složena — smrt je určena, uložena, připravena sl'übiti se — zlibiti se, zalibiti se sláditi nékóm — svésti, oklamati néko- ho; slüditi sobú v čem — zklamań se v čem slip — sloup, pilíř; řada, sik služba; po službě — po zásluze smieti — odvažovati se, osmělovati se smuceti — znepokojovati, zarazeti, le- kati, rmoutiti smülili se — zarmoutiti se, vzrusiti se, rozlititi se smysl — mysl, smýšlení; rozum, moud- rost snažný — horlivý, snaživý, přičinlivý, hbitý, rychlý snésti — snésti, donésti; vydržeti; vy- fiditi; vrhnouti, mrätiti snieli se — sejíti se, shromázditi se, potkati se; seme se — sejde se; vo- jem se snieti — bojovné se sraziti, utkati sniti, sejdu — sejiti; uplynouti, zahy- nouti; zemříti; jeliž všecka ła noc sjide (3. sg. aor.) — dokud celá ta noc neuplynula; mésieci v svétlosti snide (3. sg. aor.) — mésíci svétlosti ubylo; sniti se — sejiti se, setkati se; utkati se sotné — sotva, stěží spácili — (asi) odmítnouti, odvrátiti, skoncovati, vyfiditi spadnüti — spadnouti, upadnouti, ská- ceti se; dopadnouti (na n&k.) 179
rozpáciti se — rozmysliti se, odraditi se, odstraśiti se, zviklati se rozbačný — nerozhodný, zoufalý, bez- nadějný rozpieli — rozepnouti, napnouti rozprach — roztržka, zmatek rozprieli se — rozprchnouti se rozřešití se — rozpustiti se. roztáti rozsieci — rozsekati rúčí — rychlý, hbitý; rúče — rychle, hbitě ručice — zdrobn. k ruka rušenie — zboření, rozboření; proč se mu (městu Troji) rušenie stalo — proč bylo rozbořeno řebří, g. řebřie, m. — žebřík řeč — tec, rozmluva, zpráva; věc řečití —— mluviti; řečí — pravím, říkám fiediii — fiditi, spravovati; Tiediti k brani — připravovati se na odpor füti — tváti samostfiel — luk sbéf — zástup, hejno sbierati — sbirati; sbierati dusi — zá- pasiti se smrti sboř, ž. — hejno sehnati — rychle dolů sbéhnouti, sjeti sejme se — sejde se. potká se; viz snielt se sen, seho, semu atd. — tento setka — setkání, potkání; sobě všu noc setky nedal — po celou noc si ne- dopustil, aby se s někým setkal shledo ati — obhlížeti, pozorovati schrána — schrána, ochrana, klec sice — jinak, tak; tak hi sice — tak i jinak, všemi způsoby, prostředky sicí — takový; taký i sici — takový 1 jinaky sieci nac — sahati, usilovati, baziti, směřovat: siehne — sáhne siesti, sadu — sednouti si skdzati se — ukäzati se, objeviti se sklad — sestavení, složení, nastrojení, záměr skládanie — báseň skládce, m. — původce, strůjce sklästi — sloZiti, postaviti; snésti skot — dobytek skotě — kus mladého dobytka skrütiti se — ohnouti se, zkrušiti se skřečetí —- křičeti;, volati (o ptácích volavých) shfehlati — skřípati, řinčeti skutiti — učiniti, udelati; skutiti se — stäti se skýsti, skytu — podávati, nabízeti; strkati, nastrkovati sled — stopa slédati co — slíditi za n&&, stopovati slednik — slídivy pes, ohat slién$ — vhodný, slušný. slovo — slovo; povést (dobrá an. zlá), sláva; o jich sloviech — o jejich slavných jménech, o jejich slávě slovutný — vznešený, vzácný, zname- nitý, proslulý složili živótek — ztratiti život; smrt je složena — smrt je určena, uložena, připravena sl'übiti se — zlibiti se, zalibiti se sláditi nékóm — svésti, oklamati néko- ho; slüditi sobú v čem — zklamań se v čem slip — sloup, pilíř; řada, sik služba; po službě — po zásluze smieti — odvažovati se, osmělovati se smuceti — znepokojovati, zarazeti, le- kati, rmoutiti smülili se — zarmoutiti se, vzrusiti se, rozlititi se smysl — mysl, smýšlení; rozum, moud- rost snažný — horlivý, snaživý, přičinlivý, hbitý, rychlý snésti — snésti, donésti; vydržeti; vy- fiditi; vrhnouti, mrätiti snieli se — sejíti se, shromázditi se, potkati se; seme se — sejde se; vo- jem se snieti — bojovné se sraziti, utkati sniti, sejdu — sejiti; uplynouti, zahy- nouti; zemříti; jeliž všecka ła noc sjide (3. sg. aor.) — dokud celá ta noc neuplynula; mésieci v svétlosti snide (3. sg. aor.) — mésíci svétlosti ubylo; sniti se — sejiti se, setkati se; utkati se sotné — sotva, stěží spácili — (asi) odmítnouti, odvrátiti, skoncovati, vyfiditi spadnüti — spadnouti, upadnouti, ská- ceti se; dopadnouti (na n&k.) 179
Strana 180
spéla (ze vzpdla) — úpal, vedro spalnieř — oblek pod tvrdým brněním; u středověkých rytířů měkčí šat vlně- ný nebo hedvábný pod pancíř, aby netlačil spéliti — spésiti — spéchati, spéti spiese — rychle, spěšně splyndii — uplynouti, zmizeti spuditi — sehnati sršeti — hroziti se, désiti se, bázlivé před někým utikati síéci se — smluviti se, umluviti se ssiesti, ssadu — sesednouti, sestoupiti, sesko£iti; 3. sg. aor. ssede — seskocil ssláli, ssloju — vytrvati, setrvati, vy- drzeti sstupiti — sestoupiti stáje — bydliště, obydlí, stavení stan: množ. stany — stany, tábor stanovišče, množ. — stany, tábor, le- žení siarost — stáří starosta — stařec; představený, velitel statek — užitek, zisk, prospěch, pomoc státi, slanu — stanouti, zastaviti se, po- staviti se slav — stav, situace; řádný, náležitý stav, síla; příbytek, obydlí; jenž ještě nenie na stavé — jenž ještě není v řádném stavu, nedospěl ještě k opravdové síle stéci — oprchati, opadati st&Ziti — stéhovati, táhnouti, dopravo- vati, nésti stlaciti — rozmackati, udupati stonati — sténati, vzdychati, nafikan. teskniti stonüti — utopiti se, utonouti strana —- strana; krajina; část; křídlo vojska strastně — k strasti; velmi strastně —- k velké strasti stráže an. straż, ž. — ochrana, stráž; m. i ž. — strážce, strážkyně strážný — strážce střel, příč. min. č. od stfieti — šířil, rozšiřoval střela — střela, šíp stretnuti — potkati, zastihnouti słudnice — pramen 00. stuliti — schyliti, pfimknouti, pfitisk- nouti stvieti se — skviti se, tfpytiti, zéñt stÿskati sobé; 3. sg. stysée, stysté sobè — stýská si, naříká slyziu se — stydím se sujný — marný, zbytečný, neužitečný anebo pomlouvačný, záludný, nevra- živý suk — větev, haluz svalyně — posvátná věc, svátost svésli; coz s zla na mě svedli — kolik zla na mne složili, proti mně nastro- jili světle — zjevně, do očí svézeli nebo svézili — dáviti, rdousiti svielek — zdrobnélé k svét svlaciti — svléci, oloupiti sZéci, sezhu — spáliti sal — zvuk ścenec an. sténec -- nebo vlk, mládé šlechetný — vznešený, urozený, ušlech- tilý špic, m. — čelo vojska &trus — pštros sturm — útok mladý pes. lev ślurmovati — útočiti, hnáti útokem takéže, takéž — právě tak, podobně idy — tehdy téci — běžeti; hnáti útokem lézenie — výtěžek půdy, úroda; žeň. sklizeň tieskň, ž. — tíseň li$téti se — tisknouti se, tlaciti se llaciti — ma£ckati, rozmackávati, du- pati tlumaëiti — tlumociti tociti sobi — toCiti se, obraceti se, klá- titi se točúš — čúš — totiž toliž — tu teprve, tehdy tráli — trvati trest — třtina, rákos trstie an. tftie — třtina, rákos, ráko- sisté trud — námaha, úsilí, práce trip — špalek, pařez tfe$celi — praskati, prastéti ffiesti, tfasu, tfeses — třásti; tfiesli se — trästi se tu — tam, zde; tehdy tudiež — stejně. také luto — tam 180
spéla (ze vzpdla) — úpal, vedro spalnieř — oblek pod tvrdým brněním; u středověkých rytířů měkčí šat vlně- ný nebo hedvábný pod pancíř, aby netlačil spéliti — spésiti — spéchati, spéti spiese — rychle, spěšně splyndii — uplynouti, zmizeti spuditi — sehnati sršeti — hroziti se, désiti se, bázlivé před někým utikati síéci se — smluviti se, umluviti se ssiesti, ssadu — sesednouti, sestoupiti, sesko£iti; 3. sg. aor. ssede — seskocil ssláli, ssloju — vytrvati, setrvati, vy- drzeti sstupiti — sestoupiti stáje — bydliště, obydlí, stavení stan: množ. stany — stany, tábor stanovišče, množ. — stany, tábor, le- žení siarost — stáří starosta — stařec; představený, velitel statek — užitek, zisk, prospěch, pomoc státi, slanu — stanouti, zastaviti se, po- staviti se slav — stav, situace; řádný, náležitý stav, síla; příbytek, obydlí; jenž ještě nenie na stavé — jenž ještě není v řádném stavu, nedospěl ještě k opravdové síle stéci — oprchati, opadati st&Ziti — stéhovati, táhnouti, dopravo- vati, nésti stlaciti — rozmackati, udupati stonati — sténati, vzdychati, nafikan. teskniti stonüti — utopiti se, utonouti strana —- strana; krajina; část; křídlo vojska strastně — k strasti; velmi strastně —- k velké strasti stráže an. straż, ž. — ochrana, stráž; m. i ž. — strážce, strážkyně strážný — strážce střel, příč. min. č. od stfieti — šířil, rozšiřoval střela — střela, šíp stretnuti — potkati, zastihnouti słudnice — pramen 00. stuliti — schyliti, pfimknouti, pfitisk- nouti stvieti se — skviti se, tfpytiti, zéñt stÿskati sobé; 3. sg. stysée, stysté sobè — stýská si, naříká slyziu se — stydím se sujný — marný, zbytečný, neužitečný anebo pomlouvačný, záludný, nevra- živý suk — větev, haluz svalyně — posvátná věc, svátost svésli; coz s zla na mě svedli — kolik zla na mne složili, proti mně nastro- jili světle — zjevně, do očí svézeli nebo svézili — dáviti, rdousiti svielek — zdrobnélé k svét svlaciti — svléci, oloupiti sZéci, sezhu — spáliti sal — zvuk ścenec an. sténec -- nebo vlk, mládé šlechetný — vznešený, urozený, ušlech- tilý špic, m. — čelo vojska &trus — pštros sturm — útok mladý pes. lev ślurmovati — útočiti, hnáti útokem takéže, takéž — právě tak, podobně idy — tehdy téci — běžeti; hnáti útokem lézenie — výtěžek půdy, úroda; žeň. sklizeň tieskň, ž. — tíseň li$téti se — tisknouti se, tlaciti se llaciti — ma£ckati, rozmackávati, du- pati tlumaëiti — tlumociti tociti sobi — toCiti se, obraceti se, klá- titi se točúš — čúš — totiž toliž — tu teprve, tehdy tráli — trvati trest — třtina, rákos trstie an. tftie — třtina, rákos, ráko- sisté trud — námaha, úsilí, práce trip — špalek, pařez tfe$celi — praskati, prastéti ffiesti, tfasu, tfeses — třásti; tfiesli se — trästi se tu — tam, zde; tehdy tudiež — stejně. také luto — tam 180
Strana 181
tuziti na koho — nafikati, Zalovati tvář — zvláštní ochranný přístřešek při obléhání (testudo) lvofec — tvürce tyrdný — tvrdý, pevný, stálý, vytrvalý tvrdost — pevnost, jistota, bezpečnost tvrdÿ — tuhý, pevný; namáhavý, krutý; velký; řádný, způsobilý týti — tloustnouti, tučnéti, nadýmati se, nafukovati se ubáti se — uleknouti se, zaleknouti se ubuditi — probuditi, vzbuditi udatstvo — udatnost, statečnost; také se jmdm dle udatstva — také se cho- vám udatně, statečně udd ati — dávoti, udélovati üfati — doufati, dûvéfovati úhel — úhel, strana; na vše úhly (na vše kraje) — na všechny strany, uplné, zcela uhlaviti — hlavu sraziti, stíti uhlédati — vyhlédnouti si; by svój čas uhlédal — aby si vyhlédl, vyvolil vhodný čas, okamžik uchvdtiti; svi řeč uchváti — začal mluvit ukráci — ukrátím, zkrátím ukradniiti se — odkrásti se, vytratiti se, kradmo utéci úkrop — horká, vtelá voda ulożiti — vymysliti, uchystati, pfipra- vit, ustanoviti umělý — znalý, zkušený umifili se — smifiti se, usmifiti se umnili se — umensiti se, ubyti umnozili — rozmnožiti; v téj feci nic neumnozi — v té véci nic neupfilisil, k tomu nic nepřipojil, nic dále ne- mluvil umný — rozumný, schopný umyšlenie — úmysl, rozhodnutí, záměr unaviti — zahubiti, zabiti unofili slez an. slz — prolíti slzy upadnüli; v tom jima (dat. du.) mysl nic nüpadla (neupadla) — v tom jim mysl neklesla, neochabla. ne- upustili od toho ира! — spatiiti úprava — příprava, výstroj, výzbroj, nádhera upráéli — pfipravovati, opatiovati, spravovati upfiemny, upřiemý — rovný, přímý usilé — práce, namáhání, úsilí dsilny — namáhavý, obtížný, těžký ustalÿ — unavený, umdlený ustati — unaviti se, umdliti; ustati, přestati usłavenie — ustanovení, určení, uspořádání ustavili — postaviti; ustanoviti; ziiditi, zavésti ustÿchati se — ostÿchati se, obâvati se utézeti — ziskati, vydélati, vyhräti: prié. min. à. utézal utkati — potkati utočiti krví an. krve — prolíti krev útratný — drahý, drahocenný uvdzati se već — přivlastniti si, ujati se uzeptati — umluviti, ujednati uzlatiti se — vyzdobiti se zlatem var (slunečný) — úpal vášně — zvyk, náklonnost, způsob, vlastnost vdziti — odvažovati, nasazovati, všanc vydávati (duši, život) vdy — vždy | vece (3. sg. aor.) — řekl, pravil věď, ž. — věštkyně, čarodějnice vědětí brodu — věděti o brodu, znáti brod; vědě — vím, znám vehnati — vtähnouti, vtrhnouti věk — věk, život věkem — sotva, stěží veklati — vbodnouti, vraziti veli, velé, velé — velky; velim — vel- mi, mnohem; velím viece — mnohem více vem — vám vepř — kanec věrně — věrně, opravdově, upřímně; vskutku, jistě veselé — veselost, radost věst — zpráva, poselství; znamení věslý — známý, jistý, určitý vesrét (ves s1ét) — celý svět veš, vše, vše — celý, každý, všecek větrník — lodní plachta vezfenie — vzezření, poh'!ed, tvář; na vezfeni — na pohled, na oko veżdy — vżdy vhlobiti — vniknouti viece, viec — více, spíse, déle, (na) dále, napříště; náviece, najviece — nejvíce 181
tuziti na koho — nafikati, Zalovati tvář — zvláštní ochranný přístřešek při obléhání (testudo) lvofec — tvürce tyrdný — tvrdý, pevný, stálý, vytrvalý tvrdost — pevnost, jistota, bezpečnost tvrdÿ — tuhý, pevný; namáhavý, krutý; velký; řádný, způsobilý týti — tloustnouti, tučnéti, nadýmati se, nafukovati se ubáti se — uleknouti se, zaleknouti se ubuditi — probuditi, vzbuditi udatstvo — udatnost, statečnost; také se jmdm dle udatstva — také se cho- vám udatně, statečně udd ati — dávoti, udélovati üfati — doufati, dûvéfovati úhel — úhel, strana; na vše úhly (na vše kraje) — na všechny strany, uplné, zcela uhlaviti — hlavu sraziti, stíti uhlédati — vyhlédnouti si; by svój čas uhlédal — aby si vyhlédl, vyvolil vhodný čas, okamžik uchvdtiti; svi řeč uchváti — začal mluvit ukráci — ukrátím, zkrátím ukradniiti se — odkrásti se, vytratiti se, kradmo utéci úkrop — horká, vtelá voda ulożiti — vymysliti, uchystati, pfipra- vit, ustanoviti umělý — znalý, zkušený umifili se — smifiti se, usmifiti se umnili se — umensiti se, ubyti umnozili — rozmnožiti; v téj feci nic neumnozi — v té véci nic neupfilisil, k tomu nic nepřipojil, nic dále ne- mluvil umný — rozumný, schopný umyšlenie — úmysl, rozhodnutí, záměr unaviti — zahubiti, zabiti unofili slez an. slz — prolíti slzy upadnüli; v tom jima (dat. du.) mysl nic nüpadla (neupadla) — v tom jim mysl neklesla, neochabla. ne- upustili od toho ира! — spatiiti úprava — příprava, výstroj, výzbroj, nádhera upráéli — pfipravovati, opatiovati, spravovati upfiemny, upřiemý — rovný, přímý usilé — práce, namáhání, úsilí dsilny — namáhavý, obtížný, těžký ustalÿ — unavený, umdlený ustati — unaviti se, umdliti; ustati, přestati usłavenie — ustanovení, určení, uspořádání ustavili — postaviti; ustanoviti; ziiditi, zavésti ustÿchati se — ostÿchati se, obâvati se utézeti — ziskati, vydélati, vyhräti: prié. min. à. utézal utkati — potkati utočiti krví an. krve — prolíti krev útratný — drahý, drahocenný uvdzati se već — přivlastniti si, ujati se uzeptati — umluviti, ujednati uzlatiti se — vyzdobiti se zlatem var (slunečný) — úpal vášně — zvyk, náklonnost, způsob, vlastnost vdziti — odvažovati, nasazovati, všanc vydávati (duši, život) vdy — vždy | vece (3. sg. aor.) — řekl, pravil věď, ž. — věštkyně, čarodějnice vědětí brodu — věděti o brodu, znáti brod; vědě — vím, znám vehnati — vtähnouti, vtrhnouti věk — věk, život věkem — sotva, stěží veklati — vbodnouti, vraziti veli, velé, velé — velky; velim — vel- mi, mnohem; velím viece — mnohem více vem — vám vepř — kanec věrně — věrně, opravdově, upřímně; vskutku, jistě veselé — veselost, radost věst — zpráva, poselství; znamení věslý — známý, jistý, určitý vesrét (ves s1ét) — celý svět veš, vše, vše — celý, každý, všecek větrník — lodní plachta vezfenie — vzezření, poh'!ed, tvář; na vezfeni — na pohled, na oko veżdy — vżdy vhlobiti — vniknouti viece, viec — více, spíse, déle, (na) dále, napříště; náviece, najviece — nejvíce 181
Strana 182
viera — vira; důvěra; věrnost vina — vina; záminka vílěz — hrdina vílěžský — hrdinský, vítězný viziu an. 1 izi — vidím vlast — kraj, krajina, zemé; k tomu zdrobnélé vlasice vlásti, v ladu — vládnouti; vlásti sobů — sebou hnouti, hnouti se vléci — v'éci; navlékati, oblékati vnada — způsob, mrav, obyčej vnad!ti se — povzbuzovati se, cviciti se, zvykati si vnadnÿ — zvykiy, zdomácnély, obeznámený, cvičený vniti, vejdu — vejiti, vstoupiti, dostati se vnociti — vniknouti, vraziti vnuka — vnučka vnuż, vniż — jako; zesílené vnužto, vnuž koli, s nużto koli vóbec — veřejně vodný — vodnatý, rozvodněný vojen, vojna, m. — bojovník vojevati — bojovati vojska, ž. — vojsko vole — vůle, přání; volnost, zvůle, bez- uzdnost; plnost, hojrost, blahobyt voščený, vosténó — voskový vraceli — zvraceti, dáviti vrah — nepřítel vrátký — vratký, pomíjející, nestálý vrs, vrší — obilí jako mzda, mzda vslonali, vslóňu —- onemocněti, rozsto- natı se vsýpatí an. usýpali co na sebe — na sebe sypati, chvatně házeti, oblékati vsývatí se 1eč — hnáti se, pouštěti se všako, všakož, však — ole, (a)však, přece; až však — až posléze, konečně všaký — každý, všechen, veškerý všel'k — ovšem, také všelikaký — všelijaký, všeho druhu všeliký — každý, všechen všudy, všidy — všudy viieti — vtiti, vseknouti vy, ak. pl. — vás vybósti — (ostruhami) pobodnouti, po- pohnati; vybósti z koni — bodáním konf co nejrychleji se rozjeti vycitati — vypotitävati vychrát'ti — vytrhnouti, vyrvati vykl'uditi — vykliditi, vystéhovati, vyvésti vyhnáti — uvyknouti, zvyknouti si vVkupiti se — vy)'ti z kupy, ukazati se, objeviti se vynide, 3. sg. aor. od vyjíti — vyšel; (lid) 1ynide z čísla — ani se nedal spočísti, byl nesč.slný уутей, 1 yjmu — vyndati, vytdhnouti; (střela) nev vyjme se — nebude vyňata vyplanútí — uprchnouti, utéci vypleniti — vyhubiti, zniciti výpovědný — vypovédény, vyobcovan vyprávétt — vyprávéti, vyrravovati ; kak ti daři vyprávějí — co ty dary vyprávějí, znamenají výsost — výška vysunúli se — vyfititi se, vrhnouti se vyfćci — vyběhnout vyvázati — rozvázati a vybrati, vyn- dati; 2. sg. vyviežeš vyvésli z écho — zbaviti, oloupiti vyrinûti ot eho — vymknouti se, vv prostiti se, uniknouti, ujíti vyvfieli — vypustiti, vystvati vyziieli — vyhlédrouti 1z — proti; vz něho býti — býti proti němu, stavěti se mu na odpor vzbudili — vzbuditi, vzboufiti, vznítiti. popuditi vzbuoh — zbühdarma, nadarmo, marné, posetile vzbüzeti — vzbuzovati — popuzovau; 3. sg. vzbüzie уга:ей — dáti jméno vzebrali se — vybrati se nahoru, vylézti vzem, v zemše —vzav, vzavše; od »zieti; пгет sobě prolivnú radu —- špatně si poradiv vzhrdětí — zpyšnčti vzchod — východ vzchodití —- vycházeti vzchopili se (na smrt) — vydat se vzchovati — vychovati vzieli — vzíti; boj se mnü vzieli —- se mrou bojovati vzimati radu s sobi — raditi se sám se sebou vzmieniti — zamifiti, pokročiti vznímali se — zdvíhati se, útočně se stavéti, vzpínati se 182
viera — vira; důvěra; věrnost vina — vina; záminka vílěz — hrdina vílěžský — hrdinský, vítězný viziu an. 1 izi — vidím vlast — kraj, krajina, zemé; k tomu zdrobnélé vlasice vlásti, v ladu — vládnouti; vlásti sobů — sebou hnouti, hnouti se vléci — v'éci; navlékati, oblékati vnada — způsob, mrav, obyčej vnad!ti se — povzbuzovati se, cviciti se, zvykati si vnadnÿ — zvykiy, zdomácnély, obeznámený, cvičený vniti, vejdu — vejiti, vstoupiti, dostati se vnociti — vniknouti, vraziti vnuka — vnučka vnuż, vniż — jako; zesílené vnužto, vnuž koli, s nużto koli vóbec — veřejně vodný — vodnatý, rozvodněný vojen, vojna, m. — bojovník vojevati — bojovati vojska, ž. — vojsko vole — vůle, přání; volnost, zvůle, bez- uzdnost; plnost, hojrost, blahobyt voščený, vosténó — voskový vraceli — zvraceti, dáviti vrah — nepřítel vrátký — vratký, pomíjející, nestálý vrs, vrší — obilí jako mzda, mzda vslonali, vslóňu —- onemocněti, rozsto- natı se vsýpatí an. usýpali co na sebe — na sebe sypati, chvatně házeti, oblékati vsývatí se 1eč — hnáti se, pouštěti se všako, všakož, však — ole, (a)však, přece; až však — až posléze, konečně všaký — každý, všechen, veškerý všel'k — ovšem, také všelikaký — všelijaký, všeho druhu všeliký — každý, všechen všudy, všidy — všudy viieti — vtiti, vseknouti vy, ak. pl. — vás vybósti — (ostruhami) pobodnouti, po- pohnati; vybósti z koni — bodáním konf co nejrychleji se rozjeti vycitati — vypotitävati vychrát'ti — vytrhnouti, vyrvati vykl'uditi — vykliditi, vystéhovati, vyvésti vyhnáti — uvyknouti, zvyknouti si vVkupiti se — vy)'ti z kupy, ukazati se, objeviti se vynide, 3. sg. aor. od vyjíti — vyšel; (lid) 1ynide z čísla — ani se nedal spočísti, byl nesč.slný уутей, 1 yjmu — vyndati, vytdhnouti; (střela) nev vyjme se — nebude vyňata vyplanútí — uprchnouti, utéci vypleniti — vyhubiti, zniciti výpovědný — vypovédény, vyobcovan vyprávétt — vyprávéti, vyrravovati ; kak ti daři vyprávějí — co ty dary vyprávějí, znamenají výsost — výška vysunúli se — vyfititi se, vrhnouti se vyfćci — vyběhnout vyvázati — rozvázati a vybrati, vyn- dati; 2. sg. vyviežeš vyvésli z écho — zbaviti, oloupiti vyrinûti ot eho — vymknouti se, vv prostiti se, uniknouti, ujíti vyvfieli — vypustiti, vystvati vyziieli — vyhlédrouti 1z — proti; vz něho býti — býti proti němu, stavěti se mu na odpor vzbudili — vzbuditi, vzboufiti, vznítiti. popuditi vzbuoh — zbühdarma, nadarmo, marné, posetile vzbüzeti — vzbuzovati — popuzovau; 3. sg. vzbüzie уга:ей — dáti jméno vzebrali se — vybrati se nahoru, vylézti vzem, v zemše —vzav, vzavše; od »zieti; пгет sobě prolivnú radu —- špatně si poradiv vzhrdětí — zpyšnčti vzchod — východ vzchodití —- vycházeti vzchopili se (na smrt) — vydat se vzchovati — vychovati vzieli — vzíti; boj se mnü vzieli —- se mrou bojovati vzimati radu s sobi — raditi se sám se sebou vzmieniti — zamifiti, pokročiti vznímali se — zdvíhati se, útočně se stavéti, vzpínati se 182
Strana 183
vzniti — vyjiti, vystoupiti, vyletet; 1zniti nad koho — vyniknouti vznojili — uh¥ati, rozpaliti vznofili se — vynofiti se vzpielili se — obrátiti se, otoCiti se; (nebo spíše) vzpříčiti se, zastaviti se vzplakati — dati se do pláče, zaplakati vzplodili — povysiti, pozdvihnouti, povznésti vzpodejma, ptech. pit. od vzpodjéti — pozdvihnouti vzpomanüli se — vzpomenouti si, roz- pomenouti se; vzpomeń se! vzrüdili — zarmoutiti; ı zrüzen vzšel — vynikl; viz 1 zniti rztdhnüti — ustoupiti vzidzali — zeptati se, vyptati se vztazoy ati — vyptávati se, zkoumati, vyšetřovati uzirhati — vytrhnouti vzlfeśtóli — zavrzati, zaskripat, zapraskati vzvázali — ptivázati, podvázati (helmu nebo prilbici, čím rytíř skončil vý- zbroj a byl připraven k boji) vzvědětí, zvěděti koho — dozvédéti se o kom vzyćsti — zdvihnouti, pozdvihnouti (zraky): vztyčiti (žrď) vzvod ti — pozvedati, pozdvihovati vz ali se — nazyvati se vida — vzdy, 1ezdy za — zda, zdali zabiti — zabíti: 3. množ. zabí — zabijí zabytı se, zabudu se — zapomenouti se, rozzufiti se, ztiestiti se zahfazniti — uváznouti, zapadnouti, utonouti . zahíésti — zahrabati, pohbiti; zahrésti se — ukryt se, schovati se zajedno — zároveň, společně, stejně, bez rozdílu zalożenie — základ, přirozenost zamiesiłi se — pomíchati se, smisıti se, srazit: se zamrlý — chabý, slabý, zmořený (hla- dem) ap. zdmułek — zármutek, smutek zamülili se — poboutiti se, znepokojiti se, rozéiliti se zámutný — smutný zámysl — úmysl, plán zamysliti — smysliti, vymysliti zamyšlenie — úmysl, rozhodnutí, záměr Zase: — zpět, opět, zase zastierati se — zakrÿvati se, chräniti se zatratili — vyhubiti. zniciti; zatratiti se — ziratili se, zmizeti zatuliti — zacpati, ucpati zavinilÿ — vinny, provinily zavinili komu an. proti komu — provi- niti se, prohřešití se proti někomu zavinütt — zavinouti, zabaliti; aż mi se v srdci zaiine — a£ se mi v srdci zasteskne, aZ mé srdce zabo'í za1rci — zavrhnouti, odvrhnouti, odlo- Ziti; zavyrci se — zakryti se zavše — vždy, stále zběstvo — vyhnanství zbilec — padlý, zabitý zbožie —— statek, majetek, bohatství: po zboží, po zbožú — po štěstí, šťastně zbožný — bohatý: oddaný: zbožné — plnou mčrou, plným právem, náležité zbroje — houf, zástup zbylý koho — zbavený, oloupený zbýti koho, čeho — zbýti se, zbaviti se: zprostiti se; pozbyti, ztratiti; unik- nouti, ujíti; ubyti zdélati — zhotoviti, udélati, vykládati, obloziti zdieti, zdéji ( sdieti, sději) — vykonati, udélati, u£initi, pocíti; zdieti boj — zvitéziti; zdieti se — státi se, přiho- diti se zdieli se, zdí se — zdáti se zemice, zdrobn. k zemć — kraj, krajina zelfieli — rozetïiti, rozmélniti, rozlo- miti, rozdrtiti, rozbiti zRrolka — pokorně; pomalu, nenáhle, neprudce zliciti se — udäti se, přihodit; se, splniti se zmrlý — zemřelý, mrtvý znoj — vedro znÿti -— ochabnouti, touhou umdliti, (u)strnouti zoře — ranní záře, červánky, oblaky zorni — jitřní, ranní zpara — parno, vedro, horko zpofiediti — spořádati, určiti; přikázati 183
vzniti — vyjiti, vystoupiti, vyletet; 1zniti nad koho — vyniknouti vznojili — uh¥ati, rozpaliti vznofili se — vynofiti se vzpielili se — obrátiti se, otoCiti se; (nebo spíše) vzpříčiti se, zastaviti se vzplakati — dati se do pláče, zaplakati vzplodili — povysiti, pozdvihnouti, povznésti vzpodejma, ptech. pit. od vzpodjéti — pozdvihnouti vzpomanüli se — vzpomenouti si, roz- pomenouti se; vzpomeń se! vzrüdili — zarmoutiti; ı zrüzen vzšel — vynikl; viz 1 zniti rztdhnüti — ustoupiti vzidzali — zeptati se, vyptati se vztazoy ati — vyptávati se, zkoumati, vyšetřovati uzirhati — vytrhnouti vzlfeśtóli — zavrzati, zaskripat, zapraskati vzvázali — ptivázati, podvázati (helmu nebo prilbici, čím rytíř skončil vý- zbroj a byl připraven k boji) vzvědětí, zvěděti koho — dozvédéti se o kom vzyćsti — zdvihnouti, pozdvihnouti (zraky): vztyčiti (žrď) vzvod ti — pozvedati, pozdvihovati vz ali se — nazyvati se vida — vzdy, 1ezdy za — zda, zdali zabiti — zabíti: 3. množ. zabí — zabijí zabytı se, zabudu se — zapomenouti se, rozzufiti se, ztiestiti se zahfazniti — uváznouti, zapadnouti, utonouti . zahíésti — zahrabati, pohbiti; zahrésti se — ukryt se, schovati se zajedno — zároveň, společně, stejně, bez rozdílu zalożenie — základ, přirozenost zamiesiłi se — pomíchati se, smisıti se, srazit: se zamrlý — chabý, slabý, zmořený (hla- dem) ap. zdmułek — zármutek, smutek zamülili se — poboutiti se, znepokojiti se, rozéiliti se zámutný — smutný zámysl — úmysl, plán zamysliti — smysliti, vymysliti zamyšlenie — úmysl, rozhodnutí, záměr Zase: — zpět, opět, zase zastierati se — zakrÿvati se, chräniti se zatratili — vyhubiti. zniciti; zatratiti se — ziratili se, zmizeti zatuliti — zacpati, ucpati zavinilÿ — vinny, provinily zavinili komu an. proti komu — provi- niti se, prohřešití se proti někomu zavinütt — zavinouti, zabaliti; aż mi se v srdci zaiine — a£ se mi v srdci zasteskne, aZ mé srdce zabo'í za1rci — zavrhnouti, odvrhnouti, odlo- Ziti; zavyrci se — zakryti se zavše — vždy, stále zběstvo — vyhnanství zbilec — padlý, zabitý zbožie —— statek, majetek, bohatství: po zboží, po zbožú — po štěstí, šťastně zbožný — bohatý: oddaný: zbožné — plnou mčrou, plným právem, náležité zbroje — houf, zástup zbylý koho — zbavený, oloupený zbýti koho, čeho — zbýti se, zbaviti se: zprostiti se; pozbyti, ztratiti; unik- nouti, ujíti; ubyti zdélati — zhotoviti, udélati, vykládati, obloziti zdieti, zdéji ( sdieti, sději) — vykonati, udélati, u£initi, pocíti; zdieti boj — zvitéziti; zdieti se — státi se, přiho- diti se zdieli se, zdí se — zdáti se zemice, zdrobn. k zemć — kraj, krajina zelfieli — rozetïiti, rozmélniti, rozlo- miti, rozdrtiti, rozbiti zRrolka — pokorně; pomalu, nenáhle, neprudce zliciti se — udäti se, přihodit; se, splniti se zmrlý — zemřelý, mrtvý znoj — vedro znÿti -— ochabnouti, touhou umdliti, (u)strnouti zoře — ranní záře, červánky, oblaky zorni — jitřní, ranní zpara — parno, vedro, horko zpofiediti — spořádati, určiti; přikázati 183
Strana 184
zpoviedati — vzkazovati zprchnúti, vzprchnúti — zasršeti, vzlétnouti zprostiti — zprostiti, vyprostiti, vysvo- boditi, zachrániti zprostřieti — předložiti, přednésti; vy- slati, vydati (křik) zračiti — vyjeviti, ukázati, způsobiti; (sen) se na jevě zračí — (sen) se ve bdění vyplní zrak; zraky, du. — oči zřenie — vidění, zření zřieti — zříti, dívati se, viděti zsechlý — zeschlý ztráta — ztráta, škoda ztrli se — zlomily se, roztříštily se (žebříky); viz zetřieti ztruditi se — unaviti se, umdleti zvěděti, vzvěděti koho — dozvěděti se o kom zvěř. m. i ž. — zvěř, zvíře zvěstý — věstý — známý, určitý, jistý zvieřinice — večernice zvyčný — zvyklý, obvyklý ž — že žádný — žádoucí, milý, drahý žéci, žhu — páliti železný klobúk — přilba žito — obilí živě — čile, čerstva, zmužile živý; živ nevědě — jako že jsem živ. vůbec, naprosto nevím; nevědieše co živ zděje (přech. přít.) — nevěděl vůbec co dělat žížela — mravenec žrď, ž. — tyč, bidlo, žerd 184
zpoviedati — vzkazovati zprchnúti, vzprchnúti — zasršeti, vzlétnouti zprostiti — zprostiti, vyprostiti, vysvo- boditi, zachrániti zprostřieti — předložiti, přednésti; vy- slati, vydati (křik) zračiti — vyjeviti, ukázati, způsobiti; (sen) se na jevě zračí — (sen) se ve bdění vyplní zrak; zraky, du. — oči zřenie — vidění, zření zřieti — zříti, dívati se, viděti zsechlý — zeschlý ztráta — ztráta, škoda ztrli se — zlomily se, roztříštily se (žebříky); viz zetřieti ztruditi se — unaviti se, umdleti zvěděti, vzvěděti koho — dozvěděti se o kom zvěř. m. i ž. — zvěř, zvíře zvěstý — věstý — známý, určitý, jistý zvieřinice — večernice zvyčný — zvyklý, obvyklý ž — že žádný — žádoucí, milý, drahý žéci, žhu — páliti železný klobúk — přilba žito — obilí živě — čile, čerstva, zmužile živý; živ nevědě — jako že jsem živ. vůbec, naprosto nevím; nevědieše co živ zděje (přech. přít.) — nevěděl vůbec co dělat žížela — mravenec žrď, ž. — tyč, bidlo, žerd 184
Strana 185
OBSAH ALBERT PRAŽÁK A VÁCLAV VÁŽNY, ÚVOD STAROČESKÁ BÁSEN O ALEXANDRU VELIKÉM POZNÁMKY K VÝKLADU A PŘEKLADU BÁSNĚ POZNÁMKY K STARÉ ČEŠTINĚ ALEXANDREIDY SLOVNÍK 35 147 159 171
OBSAH ALBERT PRAŽÁK A VÁCLAV VÁŽNY, ÚVOD STAROČESKÁ BÁSEN O ALEXANDRU VELIKÉM POZNÁMKY K VÝKLADU A PŘEKLADU BÁSNĚ POZNÁMKY K STARÉ ČEŠTINĚ ALEXANDREIDY SLOVNÍK 35 147 159 171
- 3: Array
- 7: Array
- 35: Array
- 147: Array
- 159: Array
- 171: Array
- 185: Array